FF:OJ103a Obecná fonetika a fonologie - Informace o předmětu

OJ103a Obecná fonetika a fonologie pro germanisty

Rozsah

1/0/0. 2 kr. Doporučované ukončení: zk. Jiná možná ukončení: z.

Vyučující

prof. PhDr. Marie Krčmová, CSc. (přednášející)

Garance

prof. PhDr. Marie Krčmová, CSc.
Ústav jazykovědy a baltistiky – Filozofická fakulta

Rozvrh

St 8:20–9:05 zruseno D21

Předpoklady

První cyklus,výuka podává základní informace o oboru.

Omezení zápisu do předmětu

Předmět je nabízen i studentům mimo mateřské obory.
Jiné omezení: Nelze zapisovat spolu s ROMI008

Mateřské obory/plány

předmět má 16 mateřských oborů, zobrazit

Cíle předmětu

Kurs je soustřaďuje na obecné problémy základní lingvistické discipíny - fonetiky a fonologie. Cílem je ukázat studentům význam fonetických a fonologických poznatků pro pochopení jazyka, seznámit s terminologií a metodami fonetických výzkumůa fonologických interpretací stavby jazyka..

Osnova

• I. Fonetika, charakteristika disciplíny, její postavení v rámci lingvistiky.
• II. Jazyk mluvený a jazyk psaný, jejich funkce, priority.
• III. Transripce, její smysl. Transkripční systémy.
• IV. Metody současné fonetiky.
• V. Organogenetický základ řeči.
• VI. Organogenetická fonetika. Artikulace, relevantní a irelevantní rysy artikulace.
• VII. Vokalismus z artikulačního hlediska. Systematika vokálů.
• VIII. Konsonantismus, systematika konsonantů z artikulačního hlediska.
• IX. Akustická stránka řeči. Akustický a auditivní pohled na jazyk, teorie slyšení řečového signálu.
• X. Prozodické prostředky řeči z artikulačního a akustického hlediska.
• XI. Členění souvislé řeči.
• XII. Hlásky v řetězcích, změny hlásek v proudu řeči - přehled.

Literatura

• M. Krčmová - Skriptum na www.phil.muni.cz/jazyk/předměty
• PALKOVÁ, Zdena. Fonetika a fonologie češtiny :s obecným úvodem do problematiky oboru. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1994, 366 s. ISBN 80-7066-843-1. info
• Manual of Phonetics. Amsterdam: North-Holland publishing company, 1968. info
• HÁLA, Bohuslav. Fonetické obrazy hlásek českých, slovenských, francouzských, německých, ruských, polských, anglických, maďarských a španělských spolu se srovnávacím popisem výslovnosti. Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1960, 127 s. URL info
• Další materiály jsou doporučovány s ohledem na studijní obory účastníků kurzu.
• Ptáček, Miroslav: Uvedení do akustické fonetiky. UK Praha 1993.
• ZINDER, Lev Rafailovič. Obščaja fonetika. 2-je izd. Moskva: Vysšaja škola, 1979, 311 stran. info

Metody hodnocení

Výuka probíhá formou přednášky vysvětlující pojmy, na přednášku navazuje seminář specializovaný na zvuýkovou stafvbu konkrétních jazyků podle studijního předmětu. Po absolvování přednášky má zkouška formu písemného textu. Jeho podmínky jsou na www stránkách vyučující.

Informace učitele

http://www.phil.muni.cz/jazyk/krcmova
Skriptum pro studium oboru je uloženo aplikaci IS Student - Studijní materiály, kde je přístupné pro všechny zapsané. Na pomoc samostudiu Vybrané pojmosloví oboru Obecná fonetika a fonologie - OJ103a, ROMI008 Kurzívou jsou pojmy a souvislosti, které nejsou zcela nezbytné, např. nejsou v lingvistické literatuře tak běžně užívány, ale hodí se; výběr nezahrnuje všechny pojmy a termíny, ale jen opravdu vybraný výsek. OBECNÉ VĚCI A PROBLĚMY: vztah mluvené a psané řeči funkce mluvené formy řeči v komunikaci přístupy k poznávání zvukové stavby řeči (stupně abstrakce a příslušné vědecké disciplíny) fonetické vědy: fonetika, fonologie, řečové technologie fonetika: přístup artikulační - akustický - auditivní metoda sluchová a experimentální fonetika obecná - speciální - aplikovaná viz i hláska (fón) fonologie: přístup fonematický - subfonematický; "přirozená" fonologie viz i foném morfonologie proces slyšení a porozumění řeči grafém, grafém : písmeno princip psaní: ideografický – fonografický písmo hláskové adaptace hláskového písma: zápis primitivní, spřežka, diakritika, vznik nového písmene pravopisné principy: fonologický (fonetický) - morfologický - historický - etymologický pravopis lexikální - morfologický - syntaktický transliterace transkripce zásady IPA a jejich modifikace základní segmenty zvukové podoby jazyka - hláska/fón - foném - sylaba - přízvukový takt - výpovědní (promluvový) úsek - výpověď artikulace - artikulační báze - exspirační X inspirační dechová linie - hlasové ústrojí; fonace - funkce hlasu při řeči - hlasový začátek: tvrdý (ráz) - měkký - dyšný - mluvní orgány aktivní a pasivní - artikulace základní (místo a způsob artikulace) a doplňková - asibilace, aspirovanost, velarizace, glotalizace, sonorita (znělost), napjatost apod. - artikulační rysy relevantní a irelevantní - rozdělení hlásek podle artikulace: vokál - aproximanta - sonora (likvida - nazála) - vlastní/pravý konsonant - artikulace konsonantů a vokálů (rozdíl) - fáze artikulace konsonantů: intenze - tenze - detenze; exkurze - rekurze - koartikulace; trazient - artikulace jazykem: apikální, dorzální, kakuminální, retroflexní auditivní hodnocení hlásek: - vokál a konsonant: auditivní rozdíl akustické vlastnosti hlásek (vybrané pojmy): - rozdělení hlásek podle akustického hlediska: vokál - glide - sonora - šumový konsonant - konsonantnost X nekonsonantnost - vokálnost X nevokálnost - kvantita vokálů a konsonantů - sonorita X nesonorita formantová stavba vokálů a některých konsonantů - formant hrdelní, nosní, ústní; svrchní formanty - formant: F0, F1, F2... intenzita hlásek výška hlasová - vokálů a konsonantů foném - identifikace fonému a fonologicky relevantních složek zvuku řeči X fón X alofon; alofon základní - poziční (obligatorní n. fakultativní); ostatní varianty v realizaci fonémů (stylové, regionální, individuální apod.) - foném centrální X periferní - foném segmentální x suprasegmentální - rys fonologicky relevantní X rys foném irelevantní - kvantita hlásek a její fonologická relevantnost fonologická opozice - vztahy fonémů v opozici - příznakový X nepříznakový člen fonologické opozice - společný srovnávací základ prvků opozice: jednodimenzionální - vícedimenzionální - typ rozdílů členů opozice: privativní - graduální - ekvipolentní; vztah disjunktní - pozice nadé opozice v systému: proporční - izolovaná - protiklad stálý X protiklad neutralizovatelný korelace jako spec. typ vztahu fonémů syntagmatika fonémů - viz i sylaba, viz i členění řeči. fonologická alternace; morfoném vokál (samohláska) - krátký a dlouhý (zkrácený, polodlouhý, prodloužený) - neutrální - otevřený X zavřený - plný X redukovaný - anteriorní (palatální), střední a posteriorní (velární) - vysoký, středový a nízký - labializovaný a nelabializovaný - zaostřený a nezaostřený - posun jazyka horizontální a vertikální u vokálů vokalický trojúhelník jiné možnosti zobrazení soustavy vokálů vokál jednoduchý X diftong (triftong) diftong - stoupavý X klesavý - pohybový X polohový diftongizace X monoftongizace konsonant (souhláska) - orální X nazální - párový (šumový, vlastní) X nepárový (jedinečný) - exploziva X imploziva X afrikáta X frikativa X glide; sibilanta X asibiláta (členění souhlásek dle sluchového dojmu) - sonantní X nesonantní - sonorní X nesonorní - likvida - okluziva X semiokluziva X konstriktiva (centrální x laterální; vibranta) X aproximanta (podle způsobu tvoření) - labiála (bilabiála, labiodentála) - dentála - alveolára (prealveolára, postalveolára) - palatála (prepalatála, postpalatála) - velára (prevelára - postvelára) - laryngála (dle místa tvoření) - labiála - lingvála - uvulára - glotála (dle artikulujícího orgánu) - konsonant jednoduchý X gemináta - kombinovatelnost konsonantů; tranzienty členění souvislé řeči - jednotky: promluva - výpovědní úsek (kólon, taktová skupina) – přízvukový takt - sylaba - slovo jako zvuková jednotka; fonetické slovo - prostředky modulace a členění souvislé řeči: pauza, dynamika, melodie, tempo; témbr junktura (juncture/disjunktura - hraniční signál): terminální - vnější - vnitřní; prostředky vyjádření junktur sylaba - onset (praetura) - nukleus - koda; interlud - vyjadřování těchto složek v konkrétním jazyce - slabikotvornost - kombinovatelnost fonémů v rámci slabiky - hranice slabiky; proteze spojení hlásek - heterosylabické X tautosylabické - hiát - hiátová hláska změny počtu slabik: synkopa, apokopa, kontrakce akcent (přízvuk) - dynamický a tonický (kvalitativní, kvantitativní) - hlavní a vedlejší - stálý, volný a pohyblivý - taktový (slovní) a větný - (přízvukový) takt: sestupný, vzestupný a obstupný - takt a slovo - funkce akcentu: delimitativní - kulminativní - distinktivní - klitikon: enklitikon, proklitikon intonace - slabičná - slovní - větná - antikadence, kadence, semikadence - intoném; melodém - funkce intonace změna realizací v proudu řeči - koartikulace - změna analogická - změna artikulační - distantní X kontaktní; sandhi - obligatorní X fakultativní X sporadická; lidová etymologie - paradigmatická X syntagmatická asimilace: asimilace v užším smyslu X akomodace - anticipační (regresivní) X perseverační (progresivní) - artikulační - artikulačního místa - artikulačního způsobu - znělostní - měkkostní. ..... disimilace labializace, nazalizace, velarizace, glotalizace, asibilace, aspirovanost, palatalizace afereze; elize epenteze; anaptyxe; proteze metateze apokopa, synkopa; haplologie; synereze; kontrakce

Další komentáře

Studijní materiály
Poznámka k ukončení předmětu: Ukončení zápočtem je možné pouze pro kredit typu C. Uděluje se na základě aktivní účasti při výuce.
Předmět je vyučován každoročně.

• Statistika zápisu (podzim 2006, nejnovější)
  
• Permalink: https://is.muni.cz/predmet/phil/podzim2006/OJ103a