Efektivnost sociálních transferů
Účinná sociální politika stojí mimo jiné na předpokladu, že sociální dávky čerpají ty domácnosti, na
které je opatření cíleno a ve výši, která má domácnostem pomoci řešit jejich sociální situaci. V realitě
se však lze setkat s případy, kdy domácnost najde cestu, jak čerpat sociální dávky, na které nárok nemá.
Lze ale identifikovat i případy opačné, kdy domácnost, která na dávku nárok má, tuto nečerpá. Oba dva
případy narušují efektivnost sociální politiky, a i když výsledky výzkumu mají převážně aplikační
charakter, můžeme se s touto problematikou setkat i v odborné akademické literatuře. Výzkum této
oblasti by měl kombinovat kvantitativní a kvalitativní metody. Jeho cílem je nalézt odpověď na otázku,
které sociální dávky jsou náchylné k „chybnému“ čerpání a proč. Rovněž tak identifikuje skupiny
domácností a jejich životní situace, které jsou nižší efektivností ovlivněny.
Druhá možná větev výzkumu cílí na daňové nástroje podpory rodiny. Rodinná politika stojí na
kombinaci dávkových nástrojů, daňových úlev a veřejných služeb. V posledních letech pak sledujeme
rostoucí vliv daňových úlev. Jejich dopad se od tradičních dávkových nástrojů odlišuje v celé řadě
aspektů. Jde zejména o otázku nároku na podporu, otázku administrativních nákladů a otázku
pracovních pobídek.
Cílem práce je posoudit efektivnost vybraných nástrojů sociální a rodinné politiky, s ohledem na v
ekonomii uplatňovaný koncept spravedlnosti a efektivnosti. Pozornost bude věnována zejména jejich
redistribuční schopnosti, motivaci k práci, nárokovatelnosti a politické průhlednosti. Výzkum může být
zaměřen z pohledu ČR ale i jiné vyspělé země (možnost komparace).
Důchodové systémy v 21. století - výzvy a rizika z pohledu jeho udržitelnosti a zásluhovosti
Důchodové systémy vyspělých zemí prošly za posledních 50 let mnoha reformními zásahy. Ty cílily na
dosažení dlouhodobé finanční udržitelnosti systému a současně udržení zásluhovosti systému.
Výsledkem reforem je však mnohdy zhoršení důchodových práv současných a budoucích důchodců a
nevyřešení problému udržitelnosti. Současně je zřejmé, že principy, na kterých důchodové systémy
stály posledních 100 let, se vyčerpávají a nejsou schopny pružně a adekvátně reagovat na výzvy, které
přináší 21. století. Jako příklad jde zmínit odlišné dopady reforem na jedince s různou nadějí dožití,
dopady odtržení příjmové a výdajové strany systému od demografického chování domácností, dopady
nevhodného nastavení fondových systémů na budoucí adekvátnost příjmů, či klesající kohezi
společnosti plynoucí z rostoucí role vzdělání na diferenciaci životních drah jedinců. Výše uvedené
příklady přitom budou rámovat podobu důchodových systémů a jejich reforem v následujících 50
letech. Cílem práce bude nalézt a posoudit dopad vybraných aspektů důchodových systémů, které
budou zásadně ovlivňovat jejich podobu a reformy v příštích 50 letech.