Daňová konkurence při zdanění práce: multiagentový model Michal Kvasnička qasar@econ.muni.cz Struktura prezentace výzkumná otázka metodologie: multiagentový model popis modelu analýza výsledků Výzkumná otázka Omezuje lidská mobilita nedobrovolnou redistribuci ze zdanění práce, když jsou daně a transfery stanoveny demokraticky většinovou volbou? Obvyklá intuice: Region s vysokou mírou redistribuce ztrácí čisté plátce a přitahuje čisté příjemce. ⇒ Vyšší míra redistribuce než v okolních regionech není udržitelná. ⇒ Daňová konkurence a “race to the bottom”. Jiná intuice Práce se od jiných výrobních faktorů liší: hlasuje „nohama“ i ve volbách. Když region ztrácí čisté plátce a přitahuje čisté příjemce, ztrácí právě ty členy, kteří hlasují proti vysoké redistribuci, a přitahuje ty, kteří hlasují pro vyšší redistribuci. ⇒ Míra redistribuce může tedy vzrůst. Výzkumná otázka: Který efekt převáží? Za jakých okolností? Hypotézy Nulová hypotéza plynoucí z „klasické“ intuice: H0: Při zdanění mobilní práce vzniká mezi regiony daňová konkurence, která vede k “race to the bottom”: omezuje daňové sazby ve všech regionech vyrovnává daňové sazby ve všech regionech Alternativní hypotéza: H1: Při zdanění výrobního faktoru, který hlasuje „nohama“ i ve volbách se děje něco složitějšího. Metodologie: multiagentový model Problém: heterogenní lokálně interagující (omezeně racionální) agenti ⇒ obtížně modelovatelné klasickým přístupem ⇒ multiagentový model Multiagentové modelování probíhá ve třech krocích: definujeme „hráče“ (softwarové „roboty“) a jejich algoritmy (cíle, omezení, reakce, paměť, . . . ) definujeme jejich „hřiště“, tj. způsob, jakým vzájemně interagují simulujeme chování jednotlivých „robotů“ a jejich interakce a pozorujeme emergentní vzorce Model Svět se skládá ze dvou regionů a 1 000 agentů. Čas běží v diskrétních krocích. Agenti vyrábí, spotřebovávají, hlasují o výši redistribuce a stěhují se. Regiony je zdaňují a redistribuují daňové výnosy. Agenti jsou mezi regiony rozmístěni náhodně – v každém regionu mohou být s pravděpodobností 1/2. Model je implementován a simulován v NetLogo 4.1. Agenti Agenti vyrábí homogenní produkt. Produkce i-tého agenta je yi = ai · li. Agenti se liší produktivitou ai ∈ (0, 1] (je rovnoměrně rozdělená). Každý agent platí τj procent svého produktu jako daně a dostává paušální transfer vj. Spotřebovává celý svůj produkt minus daně plus transfery. Rozpočtové omezení i-tého agenta je ci = (1 − τj) · yi + vj. Každý agent maximalizuje svůj užitek. Užitek i-tého agenta je u(ci, li) = √ ci + √ 1 − li. Produkce každého agenta klesá jak s výší daňové sazby τj, tak s výší transferů vj. Regiony Regiony vybírají daně. Region j uplatňuje rovnou daňovou sazbu τj, která je v procentech celočíselná, tj. τj ∈ {0, 1, 2, . . . , 100} %. Daňové výnosy regiony redistribuují paušálním transferem ve výši vj. Rozpočtové omezení regionu musí být vyrovnané, tj. daňové výnosy se musejí rovnat objemu transferů, tj. Nj · vj = i∈Aj τj · yi. Inicializace modelu Daňová sazba každého regionu je nastavena na τj = 50 % a objem transferů vj je stanoven tak, aby byl vládní rozpočet vyrovnaný. Pak obyvatelé každého regionu 60× hlasují o změně výše daně (která tak konverguje k úrovni preferované mediánovým voličem): je navržena nová daňová sazba τP j : τP j = τj + δ, kde δ = {−0.05, −0.04, . . . , 0.04, 0.05} je spočítán nový objem transferů vP j , který vyrovná vládní rozpočet pokud novou kombinaci (τP j , vP j ) preferuje většina obyvatel regionu před starou kombinací (τj, vj), návrh je schválen a (τj, vj) je nastaveno na (τP j , vP j ) Agenti jsou „krátkozrací“: když hlasují, neberou v úvahu, že nová úroveň redistribuce může přilákat obyvatele z jiných regionů nebo některé stávající obyvatele vypudit. Simulace Simulace probíhá ve dvou krocích (oba opakovány 500×): obyvatelé obou regionů hlasují o nové výši daňové sazby (stejným způsobem jako při inicializaci) každý obyvatel i se může přestěhovat agent si najde region, kde by jeho užitek byl nejvyšší (za dané úrovně redistribuce) přestěhuje se tam, pokud by jeho užitek v novém regionu byl vyšší než jeho současný užitek, i kdyby musel věčně platit náklad na přestěhování γ (ve snížení spotřeby), tj. pokud u(cF i − γ, lF i ) > u(c∗ i , l∗ i ) pokud všichni agenti opustí region j, daňová sazba τj i objem transferů vj jsou v regionu j nastaveny na nulu Simulace (pokrač.) Agenti jsou „krátkozrací“: když se stěhují, neuvažují, že jejich přestěhování změní úroveň redistribuce jak v jejich novém, tak starém regionu věří, že ve svém novém regionu zůstanou na vždy (technická podmínka pro dobrou definici nákladů přestěhování γ) Stochastický model? Inicializace modelu je stochastická: agentům jsou náhodně přiřazeny produktivity agenti jsou náhodně rozděleni mezi regiony Simulace modelu je (v podstatě) deterministická agenti i regiony dodržují deterministická pravidla Měření míry redistribuce Míru redistribuce je možné měřit mnoha způsoby. Zatím analyzováno pouze měření pomocí výše daňové sazby τj. Počáteční stav: svět bez mobility Počáteční daňová sazba: průměr = 11.39 %, medián = 11.5 %, minimum = 3 %, maximum = 21 %, směrodatná odchylka = 3.55 %. Lišily se v 91 % případů. Počáteční daňovou sazbu lze vysvětlit lineární regresí pomocí 4 proměnných (OLS odhady): odhad std. chyba t-poměr p-hodnota Theilovo β konstanta 20.75 2.22 9.36 0.0000 medián produktivity −237.02 4.02 −59.00 0.0000 0.996 průměrná produktivita 0.19 0.01 27.44 0.0000 0.003 rozptyl produktivity 189.97 14.87 12.78 0.0000 0.001 s = 0.44, R2 = 0.98, ¯R2 = 0.98, F(3, 88) = 1902.508 Proces stěhování Proces stěhování je na úrovni jednotlivých agentů řízen jednoduchým pravidlem; celkově je však komplexní. Čistý plátce může mířit do regionu s nízkými daněmi, protože tam bude platit nižší daně a bude tam méně demotivován od práce. Nebo může směřovat do regionu s vyššími transfery, pokud se tam stane čistým příjemcem. Čistý příjemce může mířit do regionu s vyššími transfery, aby získal víc. Nebo může mířit do regionu s nižšími daněmi, kde může mít prospěch z toho, že je méně odrazován od práce. Region s vyššími transfery může být region s vyššími daněmi, nebo region s nižšími nebo stejnými daněmi, ale produktivnějšími obyvateli. Agenti se stěhují jen tehdy, když překročí práh daný náklady stěhování γ – což je těžší pro méně produktivní agenty. Výsledky: fázové přechody a tři fáze Fáze 1: vysoká náklady na přestěhování – nikdo se nestěhuje, takže daňové sazby jsou stejné jako počáteční (tj. bez možnosti se stěhovat) Fáze 2: nízké náklady na přestěhování – neexistuje rovnováha; produktivnější agenti utíkají před zdaněním a méně produktivní agenti je honí – systém navěky cyklí Fáze 3: střední náklady na přestěhování – rovnováha existuje a liší se od počáteční rovnováhy; daňové sazby obvykle klesají a konvergují, ale ne vždy – mohou vzrůst, vyměnit si pořadí nebo divergovat; je to proto, že agenti jsou (nedokonale) rozděleni mezi regiony podle své produktivity, takže (obvykle) hlasují pro nižší daně Relativní frekvence jednotlivých fází 0 0.01 0.02 0.03 0.04 0.05 0 20 40 60 80 100 consumption cost of move frequency(%) Phase 1 Phase 2 Phase 3 Fáze 1: žádná změna – svět zůstane v původní rovnováze Fáze 2: rovnováha neexistuje – produktivní agenti utíkají, ostatní je honí Fáze 3: nová rovnováha – agenti jsou roztřídění podle své produktivity Fáze 1: nic se nemění 0 2 4 6 8 10 12 14 16 18 20 0 10 taxrate(%) 0 2 4 6 8 10 12 14 16 18 20 0 0.01 0.02 transfers 0 2 4 6 8 10 12 14 16 18 20 0 500 1000 step number no.ofinhabitants Když jsou náklady na přestěhování γ vysoké relativně vůči počátečnímu rozdílu v daňových sazbách a transferech, žádný agent se nestěhuje ⇒ počáteční míra redistribuce zůstane zachována. Rozdíl v daňových sazbách a úrovni transferů závisí na počáteční distribuci produktivit agentů v obou regionech. Fáze 2: věčné cyklení 0 2 4 6 8 10 12 14 16 18 20 0 10 taxrate(%) 0 2 4 6 8 10 12 14 16 18 20 0 500 1000 step number no.ofinhabitants 0 2 4 6 8 10 12 14 16 18 20 0 0.01 0.02 transfers Když jsou náklady na stěhování γ malé relativně vůči počátečnímu rozdílu v daňových sazbách a transferech: Po počáteční segregaci se relativně produktivnější agenti snaží utéct před redistribucí a relativně méně produktivní je honí. Cykly mohou, ale nemusí zahrnovat vyprázdnění jednoho z regionů. Fáze 3: nová rovnováha 0 2 4 6 8 10 12 14 16 18 20 0 20 taxrate(%) 0 2 4 6 8 10 12 14 16 18 20 0 0.01 0.02 transfers 0 2 4 6 8 10 12 14 16 18 20 0 500 1000 step number no.ofinhabitants Když jsou náklady na stěhování někde mezi: Daňové sazby většinou rychle klesají a konvergují. . . Fáze 3: nová rovnováha (pokrač.) 0 2 4 6 8 10 12 14 16 18 20 0 10 20 taxrate(%) 0 2 4 6 8 10 12 14 16 18 20 0 0.005 0.01 transfers 0 2 4 6 8 10 12 14 16 18 20 0 500 1000 step number no.ofinhabitants . . . ale někdy v jednom nebo obou regionech vzrostou nebo divergují. . . Fáze 3: nová rovnováha(pokrač.) 0 2 4 6 8 10 12 14 16 18 20 0 20 40 taxrate(%) 0 2 4 6 8 10 12 14 16 18 20 0 0.005 0.01 transfers 0 2 4 6 8 10 12 14 16 18 20 0 500 1000 step number no.ofinhabitants . . . nebo si dokonce vymění pořadí. . . Fáze 3: nová rovnováha (pokrač.) 0 2 4 6 8 10 12 14 16 18 20 0 10 taxrate(%) 0 2 4 6 8 10 12 14 16 18 20 0 0.02 transfers 0 2 4 6 8 10 12 14 16 18 20 0 500 1000 step number no.ofinhabitants . . . nebo může proběhnout omezený počet cyklů. . . Fáze 3: statistika Daňové sazby obvykle klesají, ale ne vždy: klesají v obou regionech, 50 % klesají v jednom a nemění se ve druhém regionu, 14 % klesají v jednom a rostou ve druhém regionu, 17 % v žádném regionu se nemění, 1 % rostou v jednom a nemění se ve druhém regionu, 16 % rostou v obou regionech, 1 % Pokud se na začátku daňové sazby liší, většinou konvergují, ale ne vždy: konvergují, 61 % ani nekonvergují, ani nedivergují, 6 % divergují, 33 % Fáze 3: statistika (pokrač.) Pokud se daňové sazby na začátku liší, jejich pořadí zůstává většinou zachováno, ale ne vždy: pořadí se nemění, 83 % pořadí se vymění, 11 % daňové sazby jsou stejné, 7 % Shrnutí hlavních výsledků I extrémně jednoduchá specifikace modelu vede k zajímavé a potenciálně nerovnovážné dynamice s fázovými přechody. Fáze, která nastane, závisí na nákladech přestěhování γ, ale jasné roztřídění fází není možné. V modelu není nic jako daňová konkurence: v úzkém smyslu jako strategická hra mezi regiony: z definice není v žádném regionu „u moci“ nikdo, kdo by mohl hrát strategickou hru a volit míru redistribuce nezávisle na vůli aktuálních obyvatel v širokém smyslu: změny daňové sazby nejsou dány ničím, co by se podobalo konkurenci, nýbrž vždy aktuální distribucí produktivit obyvatel regionu Model je možné dál rozšiřovat v mnoha směrech. Velice děkuji za vaši laskavou pozornost. Dotazy? Komentáře? Nápady? Michal Kvasnička, qasar@econ.muni.cz http://www.econ.muni.cz/˜qasar/models.html