Prof. RNDr. René Wokoun, CSc.
ing. Nikola Krejčová
Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách
19. – 21. 6.2012 ve Valticích
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu GA ČR 402/09/0179
„Konkurenceschopnost regionů v rámci ČR a EU“, financovaného
Grantovou agenturou České republiky
1
Regionální konkurenceschopnost je relativně nové, ale v regionální vědě a
ekonomické geografii často diskutované téma. Ve vztahu k celkové
socioekonomické úrovni územních celků je konkurenceschopnost vnímána
jako schopnost územních celků uspět v soutěži s ostatními, přičemž do
hodnocení úspěchu je zahrnuta celá řada podstatných aspektů
socioekonomické vyspělosti daného regionu.
Podrobnější rozbor dostupné literatury o regionální konkurenceschopnosti
již byl publikován v časopise Regionální studia (R. Wokoun, 2010) a
v odborné knize Konkurenceschopnost regionů Evropské unie a České
republiky (Wokoun R., Krejčová N., Kouřilová J., Damborský M., Pělucha
M., 2012). Další zpracované přehledy literatury obsahují zejména
publikace autorů Porter, M. (1990, 1992), Camagni, R. (2002), Capello, R.,
Nijkamp, P., et al. (2009), Corvers, F. (2003), Huggins, R. (2003), Kitson, M.
et al. (2004), Kujath, H.J. et al. (2008), Storper, M. (1997), Turok, I. (2003),
Skokan K. (2004), Šechovceva, L.S. (2009), Tvrdoň, J. a Šuranová, J. (2007),
Viturka M. (2007) atd.
2
Cílem tohoto příspěvku je zhodnotit konkurenceschopnost regionů České republiky podle
jejich socioekonomické úrovně a indexu konkurenceschopnosti a identifikovat
klíčové faktory regionální konkurenceschopnosti regionů České republiky. S
ohledem na skutečnost, že projevem konkurenceschopnosti je zejména ekonomická
výkonnost při zachování environmentálních a sociálních podmínek, byly autory zvoleny pro
analýzu hodnotící projevy konkurenceschopnosti následující ukazatele:
 Hrubý domácí produkt - představuje základní ukazatel ekonomické výkonnosti
regionu představující agregovaný ekonomický výkon regionu. Spolu s mírou
nezaměstnanosti dokáže dobře ilustrovat ekonomickou situaci regionu.
 Míra nezaměstnanosti - představuje nejpřesnější ekonomický indikátor, který velmi
dobře dokresluje aktuální ekonomickou situaci region z důvodu rychlosti, s jakou reaguje
na změny v ekonomice.
 Průměrný příjem - základní ukazatel sociální úrovně reflektující disponibilní zdroje pro
uspokojování základních potřeb a zajištění spotřebitelských standardů. Spolu s
dlouhodobou nezaměstnaností představuje klíčový ukazatel sociální situace.
 Podíl dlouhodobé nezaměstnanosti – ukazatel představující nejhorší formu
nezaměstnanosti. Dlouhodobě nezaměstnaní ztrácí pracovní návyky, utíkají mu nové
trendy v oboru. Dlouhodobá nezaměstnanost dále přispívá ke zvýšení kriminality.
 Hrubá přidaná hodnota – důležitý ukazatel přítomnosti odvětví s vyšší přidanou
hodnotou v regionu jako předpoklad současné a budoucí ekonomické prosperity.
 Počet obyvatel regionu – ukazatel rezidenční atraktivnosti regionu.
3
 Regionální konkurenceschopnost regionů ČR je porovnávána s výsledky
výzkumného projektu, jehož cílem bylo mimo jiné sestavit žebříček regionů EU
podle hodnoty indexu konkurenceschopnosti (RCI) (Wokoun R., Krejčová N.,
Kouřilová J., Damborský M., Pělucha M., 2012). Výpočet indexu
konkurenceschopnosti zahrnoval vybrané ekonomické, sociální a
environmentální indikátory za regiony NUTS II v Evropské unii za období 2006-
2009.
 Pro sestavení indexu regionální konkurenceschopnosti je klíčová volba
indikátorů. Regionální konkurenceschopnost je možno hodnotit dvěma
různými způsoby. Prvním z nich je hodnocení přítomnosti faktorů
determinujících konkurenceschopnost regionu (např. investice do výzkumu,
dopravní infrastruktury apod.). Tento přístup má blízko k analýze lokalizačních
faktorů. Druhým způsobem je hodnocení projevů konkurenceschopnosti, kdy je
využíváno základních i méně tradičních indikátorů. Mezi základní indikátory
patří hrubý domácí produkt nebo míra nezaměstnanosti. Kombinace obou
způsobů může výsledek velmi zkreslit, i když někdy platí, že indikátor lze
uplatnit jak pro první tak druhý způsob. Počet vysokoškoláků je na jedné straně
ukazatelem množství budoucí kvalifikované pracovní síly, na druhé straně se
však na tento prvek dá nahlížet také jako na sociální indikátor (podíl obyvatel,
kterým je dopřáno získat dostatečné vzdělání a kultivovat svůj duševní
potenciál). 4
Regionální konkurenceschopnost -
indikátory
Kategorie Indikátory konkurenceschopnosti
Ekonomická 40%
HDP na obyvatele (PPS)
Míra nezaměstnanosti (v %)
Sociální 35%
Podíl VŠ populace na populaci ve
věku 24 až 64 let (v %)
Průměrné roční migrační saldo v
přepočtu na 1000 obyvatel (v %)
Příjem (v PPS na obyvatele)
Podíl dlouhodobé nezaměstnanosti
(v %)
Ekologická 25%
Produkce skleníkových plynů (NUTS
0)
Index regionální konkurenceschopnosti
0
Regionální konkurenceschopnost – pořadí regionů
ČR
Publikováno v: WOKOUN, René, KREJČOVÁ, Nikola, KOUŘILOVÁ, Jana, DAMBORSKÝ, Milan, PĚLUCHA,
Martin. Konkurenceschopnost regionů Evropské unie a České republiky. Univerzita J.E. Purkyně, Ústí
nad Labem, 2012. 126 stran, ISBN 978-80-7414-534-6
Pořadí Region IRK
20 Praha 50,45%
165 Střední Čechy 36,27%
193 Jihozápad 32,04%
226 Jihovýchod 28,25%
228 Severovýchod 27,35%
232 Střední Morava 25,65%
241 Moravskoslezsko 23,23%
245 Severozápad 22,70%
Vybrané základní ukazatele pro porovnávání regionální
konkurenceschopnosti a socioekonomické úrovně regionů ČR
Základním ukazatelem pro hodnocení socioekonomické úrovně regionů je hrubý domácí produkt,
který představuje hodnotu statků a služeb, jež byly v daném regionu vyprodukovány.
Tab. 3: Vývoj regionálního HDP b.c. (NUTS II), rok 2000=100 %
NUTS II 2007 2008 2009 2010 2011
Průměrné tempo růstu
HDP (2000-2011)
Praha 177,61 190,92 185,54 190,86 190,13 1,06
Střední Čechy 166,71 176,33 169,05 169,59 174,54 1,05
Jihozápad 155,47 154,34 153,77 156,17 157,80 1,04
Severozápad 150,67 156,27 158,66 154,78 153,00 1,04
Severovýchod 146,33 150,54 147,62 149,73 151,07 1,04
Jihovýchod 159,38 167,87 165,38 164,93 167,89 1,05
Střední Morava 151,41 162,03 159,24 158,69 161,68 1,04
Moravskoslezsko 167,98 177,92 166,49 171,37 177,38 1,05
ČR 161,37 169,56 165,62 167,40 169,25 1,05
Legenda:
nad průměrem ČR pod průměrem ČR
srovnatelné s ČR
výrazněnad průměrem ČR výrazněpod průměrem ČR
Zdroj: (Wokoun R., Krejčová N., Kouřilová J., Damborský M., Pělucha M., 2012)
Tab. 6: Vývoj regionálního HDP b.c. (NUTS III), rok 2000=100 %
Region NUTS III 2007 2008 2009 2010 2011
Hlavní město Praha 177,6 190,9 185,5 190,9 190,1
Středočeský kraj 166,7 176,3 169,0 169,6 174,5
Jihočeský kraj 150,3 151,8 151,8 151,9 152,3
Plzeňský kraj 161,4 157,2 156,0 161,0 164,0
Karlovarský kraj 136,9 138,8 139,5 136,4 134,1
Ústecký kraj 156,0 163,0 166,1 161,9 160,4
Liberecký kraj 138,5 141,0 137,1 140,6 142,9
Královéhradecký kraj 143,6 150,0 149,2 151,2 151,0
Pardubický kraj 156,5 159,6 155,0 156,1 158,4
Vysočina 158,8 158,6 158,0 156,4 160,0
Jihomoravský kraj 159,6 171,7 168,5 168,5 171,2
Olomoucký kraj 149,0 156,7 154,0 156,3 158,6
Zlínský kraj 153,8 167,4 164,6 161,2 164,9
Moravskoslezský kraj 168,0 177,9 166,5 171,4 177,4
Česká republika 161,4 169,6 165,6 167,4 169,2
Legenda:
nad průměrem ČR pod průměrem ČR
srovnatelné s ČR
výrazněnad průměrem ČR výrazněpod průměrem ČR
Zdroj: (Wokoun R., Krejčová N., Kouřilová J., Damborský M., Pělucha M., 2012)
Tab. 7: HDP/obyv. (2006-2010). ČR=100%
2006 2007 2008 2009 2010
ČR 100 100 100 100 100
Praha 210,4 214,1 216,1 213,2 216,0
Střední Čechy 93,8 93,2 92,5 89,6 87,9
Jihozápad 92,6 89,4 84,5 86,1 86,6
Severozápad 79,9 78,8 77,8 81,2 78,7
Severovýchod 83,4 82,4 80,9 81,4 81,8
Jihovýchod 88,7 89,3 89,9 90,8 89,7
Střední Morava 77,4 77,5 79,6 80,5 79,7
Moravskoslezsko 83,2 83,8 85,3 82,2 84,3
Legenda:
nejhorší nejlepší
Zdroj: vlastní výpočty podle ČSÚ
Tab. 8: Průměrné HDP/obyvatele (2006-2010)
Region Průměr HDP/obyv. (2006-2010) ČR=100%
Praha 214,0
ČR 100,0
Střední Čechy 91,4
Jihovýchod 89,7
Jihozápad 87,8
Moravskoslezsko 83,7
Severozápad 82,0
Severovýchod 79,3
Střední Morava 78,9
Zdroj: vlastní výpočty podle ČSÚ
Hlavní faktory a vývojové trendy regionální
konkurenceschopnosti ČR I
Z porovnání hlavních faktorů regionální konkurenceschopnosti a regionálního rozvoje je zřejmé
určité tendence, které lze charakterizovat následujícím způsobem:
1) přetrvávají poměrně významné rozdíly v socioekonomické úrovni hlavního města Prahy a
ostatních regionů v ČR v řadě ukazatelů, jako je především celková konkurenceschopnost měřená
pomocí IRK, HDP/obyv., HDP, hrubá přidaná hodnota, disponibilní příjem domácností na
obyvatele a velikost populace. Na druhé straně však, zejména v období globální ekonomické
recese, dochází k určité slabé konvergenci v rámci všech regionů NUTS II v ukazateli
disponibilního příjmu, který významně poklesl v Praze a Středních Čechách a naopak vzrostl
v regionu Severozápad, jehož hodnota byla na počátku zkoumaného období (2005) od pražské
hodnoty nejvíce vzdálená.
2) v regionech postižených nezbytností rozsáhlé restrukturalizace průmyslu (zejména v regionu
Severozápad a Moravskoslezsko) je stále vysoká dlouhodobá nezaměstnanost, nedaří se
dostatečně rychle efektivně realizovat potřebné strukturální přeměny;
3) prohlubuje se odlišnost venkovského prostředí komparativně nevýhodně vůči prostředí
městskému, příčinou mohou být nepříznivé podmínky pro podnikání zejména v malých obcích,
kde dochází ke stárnutí venkovského obyvatelstva a vylidňování;
Hlavní faktory a vývojové trendy regionální
konkurenceschopnosti ČR II
4) zaostává ekonomická úroveň příhraničních okresů ležících na severovýchodních
hranicích České republiky;
5) přetrvává nízký zájem investorů o region severovýchodní Moravy a Slezska, což
brání ekonomickému rozvoji v tomto regionu;
6) existují rozdíly mezi podílem vysokoškolsky vzdělaných lidí ve dvou největších
městech (Praha a Brno) a zbytkem území ČR;
7) projevuje se stále narušené životní prostředí v důsledku minulé průmyslové
činnosti v severozápadních Čechách a na severní Moravě a v důsledku rozvoje
automobilové dopravy v Praze a dalších velkých městech.
Z výše uvedených vývojových trendů lze odvodit klíčové faktory
konkurenceschopnosti regionů ČR:
 přírodní podmínky jako dlouhodobé determinanty regionálního rozvoje,
 hmotné faktory v podobě jejich produkčního potenciálu a infrastruktury,
 nehmotné faktory zejména inovace a schopnost jejich vytváření a šíření,
dostupnost a účinné využití informační a komunikační technologie (ICT),
ekologická udržitelnost rozvoje, institucionální prostředí,
 lidské zdroje s příslušnou úrovní dovedností v rámci odborného vzdělání
 Závěry
Jednou z opravdu silných stránek regionálního rozvoje ČR je kvalifikovaná
a i nadále relativně levná pracovní síla. Zároveň se však postupně ukazuje,
že v některých částech jednotlivých regionů NUTS II se v důsledku
rozvoje nových podnikatelských aktivit spojených s přílivem přímých
zahraničních investic začíná nedostávat určitých typů pracovních sil
(podle kvalifikace), což je negativní tendence jako z aspektu
konkurenceschopnosti, tak obecně regionálního rozvoje. K dalším
hlavním faktorům růstu konkurenceschopnosti regionů lze zařadit právě
již naznačený rozvoj výrobních kapacit spojených s realizací přímých
zahraničních investic, což souvisí s reálně existující širokou nabídkou
ploch pro rozvoj podnikání v jednotlivých regionech. Tento rozvoj vytváří
předpoklady pro vznik nových vazeb s tuzemskými podnikatelskými
subjekty a jejich potenciální budoucí prosazení se na zahraničních trzích.
I zde lze identifikovat jednu z příčin dynamického rozvoje sektoru
malého a středního podnikání v České republice.
19
 Pokračování závěrů
V oblasti slabých stránek lze identifikovat především ty slabé stránky,
které svým charakterem i nadále brzdí rozvoj podnikatelských aktivit,
např. komplikace spojené se samotným zahájením podnikatelských
aktivit. Další slabé stránky jsou spojené s nedostatky v různých oblastech
infrastruktury, např. dopravní či komunikační. Dále jsou to slabé stránky
spojené s fungováním trhu práce, např. nízká mobilita pracovní síly,
problémy s bydlením apod. Specifický problém představuje celkově nízká
úroveň podpory rozvoje vědy a výzkumu, spolupráce výzkumných
institucí a podnikatelských subjektů a znalostní ekonomiky obecně, což
negativně ovlivňuje konkurenceschopnost regionů zejména v
globalizujícím se světě.
20
Děkuji za pozornost
21