Prof. RNDr. René Wokoun, CSc.
Katedra regionálního rozvoje a veřejné správy
Fakulta sociálně ekonomická
Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách
18. – 20. 6.2014 v Hustopečích
1
Zapojení České republiky do integračního procesu vytvořilo
vhodné podmínky pro posílení ekonomického růstu a tím i
zvýšení ekonomické úrovně nejen celé ČR, ale i jednotlivých
regionů. V příspěvku je předložen návrh stěžejních úkolů pro
regionální rozvoj ČR ve vztahu k Evropské unii nejen pro
období 2014-2020, ale i následující období. Rovněž jsou
prezentovány návrhy na zlepšení konzistence kohezní politiky
a strategií regionálního rozvoje v ČR.
2
1) Jak jsou v dosavadním vývoji České republiky
naplňovány základní strategické cíle regionálního
rozvoje obsažené v jednotlivých dokumentech a
zpravidla v určitých periodách aktualizované, např.
ve Strategii regionálního rozvoje ČR, Národním
strategickém referenčním rámci (NSRR)?
3
Za posledních 25 let, zejména však po vstupu naší
republiky do Evropské unie došlo k výrazným změnám, a
to i v regionálním kontextu. Regionální rozvoj se posléze
stal jednou ze základních priorit vládní politiky, i když
teprve postupně docházelo k doceňování ekonomického
rozvoje regionů na centrální úrovni. Proto je na místě si
položit několik otázek:
2) Dochází k růstu a konvergenci tuzemských regionů
navzájem i ve vztahu k regionům EU?
Většina stanovených cílů rozvoje regionů ČR ve strategických
rozvojových dokumentech byla a je postupně, i když
nerovnoměrně plněna prostřednictvím operačních
programů. Hospodářská krize plnění cílů selektivně ovlivnila.
Nejdříve je třeba si položit otázku – jaké jsou implikace
z členství v EU pro Českou republiku a její regiony?
Obecně lze konstatovat, že zapojení se České republiky do
integračního procesu vytvořilo některé vhodné podmínky pro
posílení ekonomického růstu a tím i zvýšení ekonomické
úrovně nejen celé ČR, ale i jednotlivých regionů. Zvláštní roli
v tomto procesu má politika hospodářské a sociální
soudržnosti.
4
5
Česká republika měla v minulých programovacích obdobích
(2004 – 2006, 2007 – 2013) a má i v tomto programovacím
období (2014 - 2020) nárok na získání prostředků na posilování
hospodářské a sociální soudržnosti. Klíčovou otázkou však v této
souvislosti zůstává stupeň a efektivita jejich využití. Je třeba vzít
do úvahy makroekonomické a regionální procesy, které ovlivnily
možnosti reálného čerpání prostředků pro konkrétní regiony.
Tato skutečnost nás tedy musí zajímat zejména s ohledem na
budoucnost. Za rozhodující faktor, který v budoucnosti ovlivní
schopnost České republiky dostat se na ekonomickou úroveň v
současnosti vyspělých členských států Evropské unie, lze
považovat domácí hospodářskou politiku. V případě
regionálních disparit musí rozhodující roli sehrát regionální
politika.
6
Stěžejní úkoly pro strategické dokumenty regionálního rozvoje
(návrh):
 dokončení strukturálních změn, podpora venkovských a starých
průmyslových regionů v jejich úsilí se těmto změnám přizpůsobit,
 podpora přeshraniční spolupráce v pohraničních oblastech,
 dokončení napojení českých regionů na evropské dopravní sítě, nová
orientace dopravních sítí, zlepšení napojení na státy západní, střední a
východní Evropy s preferováním dopravy neškodící životnímu prostředí,
 zvyšování vzdělanostní úrovně na regionální úrovni, podpořit moderní
přístupy ke vzdělání a získávání dovedností,
 vytvoření systému zavádění inovací a přenosu know-how do
podnikatelské sféry,
 komplexní podpora malého a středního podnikání s cílem zvyšování
regionální konkurenceschopnosti,
 snížení regionální diference v nezaměstnanosti podporou
podnikatelských aktivit v regionech s vysokou mírou nezaměstnaností,
zvýšit zaměstnanost zejména u osob ohrožených sociální exkluzí v
problémových regionech.
7
K naplnění strategických představ Společenství a cílů hospodářského a
regionálního rozvoje České republiky mohou být stanoveny následující priority
tímto způsobem:
 Regionální konkurenceschopnost a inovace: ty by neměly být zredukovány
pouze na technologickou oblast, ale měly by pokrývat všechny aktivity a počítat
také se vzdělávací, sociální a regionální oblastí. Podpora by měla být
poskytována výzkumným a rozvojovým centrům, malému a střednímu
podnikání.
 Atraktivita regionu a kvalita místa se zaměřením na rozvoj podnikatelských
aktivit a podnikatelských lokalit, logistiky, zlepšení dopravních spojení a
prevence rizik.
 Adaptabilita a kvalifikace pracovních sil se zaměřením na schopnosti a
kvalifikaci pro inovačně orientovanou ekonomiku, celoživotní vzdělávání a
přístup k zaměstnání pro nezaměstnané se zaměřením na starší osoby, ženy a
zdravotně postižené osoby.
 Územní spolupráce – měla by se týkat všech výše uvedených priorit.
 Horizontální priorita – podpora učení a inovačních kapacit regionů a jejich
populace z pohledu zvyšování vzdělanostní úrovně a dovedností.
Vývoj směrodatné odchylky jednoznačně dokládá
divergenční charakter vývoje HDP na obyvatele dle
jednotlivých regionů. Zatímco v roce 1995
dosahovala směrodatná odchylka hodnoty 26,68,
v roce 2004 je to již 39,91 a v posledním sledovaném
roce 2009 je to 45,54. Pokud není uvažován NUTS II
Praha, je směrodatná odchylka podstatně nižší,
avšak i v tomto případě lze identifikovat divergentní
charakter vývoje regionálního HDP. V roce 1995
dosáhla směrodatná odchylka hodnoty 3,47, v roce
2002 to bylo 6,45 a posledním sledovaném roce 2009
je to 5,50.
8
9
Intervence Společenství by pak mohly zvýšit
konkurenceschopnost:
 za prvé celé České republiky,
 a zejména za druhé jejích regionů,
a to posílením báze znalostí a inovací v podnikání, podporou
výzkumu a vývoje, vyváženého rozvoje, zlepšením
dostupnosti regionů a podporu zaměstnanosti. Česká
republika by měla rozvíjet výzkum a inovace, a to zejména
pomocí disponibilních zdrojů ze strukturálních fondů.
10
Česká republika by měla usilovat:
1) O zlepšení úrovně vzdělání pracovníků a jejich dovedností.
Jde o to, že činnosti s vyšší přidanou hodnotou mohou zvýšit poptávku
po kvalifikované pracovní síle, což může ovlivnit rovněž rychlost, s
jakou budou přijímány nové technologie. Může to výrazným způsobem
přispět ke snížení rozdílu v produktivitě.
2) O důležitou podporu regionálních růstových center, a to proto,
že tím vytvořená vysoká míra produktivity může dát příslušným
regionům konkurenční výhodu nejen v rámci EU, ale i celé Evropy a
rovněž i ve světě. Tato vysoká produktivita by se měla opřít o investice
v oblasti výzkumu a vývoje. Je však třeba uvést, že z pohledu
zachování globální konkurenční výhody musí být tyto regiony schopny
soutěžit s dalšími světovými konkurenty, kteří do výzkumu a vývoje a
vyššího vzdělání investují ještě více. Zásadním momentem tedy by se
měla stát podpora ještě vyšších investic do inovací a lidského kapitálu,
což by mohlo postupně naplňovat lisabonskou a jiné strategie.
11
Dílčí shrnutí a doporučení
Na základě zjištění vzájemného vztahu národních strategií,
politik a programů k regionálnímu rozvoji, lze navrhovat
doporučení v následujících oblastech:
 Koncepční a systémová spolupráce - kraje a resorty by měly
explicitně stanovovat ve svých programech vazby na cíle,
priority regionálního rozvoje ČR.
 Tematické integrace - kraje a resorty by měly opět jasně
stanovit svou podporu regionům se soustředěnou
podporou státu. Dále by mělo dojít k tematické integraci
dotačních programů resortů a krajů.
12
Hlavní snahou České republiky by s ohledem na harmonický
rozvoj celého státu a jednotlivých regionů (regionů
soudržnosti, respektive krajů), po roce 2014 mělo být co
nejvíce investovat v souladu s oblastmi podpor EU do:
 lidských zdrojů;
 výzkumu a vývoje;
 podpory znalostní ekonomiky;
 a nadále na podporu výstavby hmotné infrastruktury
(zejména dopravní), protože infrastruktura je nezbytnou
podmínkou pro rozvoj všech ostatních záměrů.
Zásadními prvky pro přípravu strategických dokumentů ve vztahu k regionálnímu
rozvoji ČR z hlediska konzistence k budoucnosti kohezní politiky by měly být
následující cíle:
 zajištění inovací a nových technologií v souladu s tezemi a prvky lisabonské a
jiných strategií na základě spolupráce mezi univerzitami navzájem, mezi
univerzitami a vědecko-výzkumnými institucemi, mezi akademickou, veřejnou a
podnikatelskou sférou, mezi soukromou podnikatelskou sférou navzájem apod.,
včetně výměny vzájemných informací a know-how;
 propojování infrastruktury (tj. zlepšení silniční, železniční, letecké a příp. i lodní
dopravy, dále zajištění obecní/městské infrastruktury – čistírny odpadních vod,
kanalizace, odpad, životní prostředí, a další – mělo by se jednat o tzv. „tvrdé“
infrastrukturní projekty);
 propojení obchodu a investic mezi jednotlivými regiony (kraji a mikroregiony) a
místy (tj. společné financování některých projektů z prostředků EU a z národních
prostředků na regionální či místní úrovni);
 tvorba nových pracovních příležitostí/politika zaměstnanosti;
 udržitelný rozvoj území (včetně posílení spolupráce mezi subjekty zapojenými do
těchto projektů);
 síťování měst a venkovských oblastí (networking), včetně koncentrace a
koordinace nástrojů politik zabývajících se rozvojem území s cílem zvýšení
synergie vzájemných vazeb mezi městy a venkovem.
13
V strategických rozvojových dokumentech ČR je třeba
zvýraznit revitalizaci růstových center, nejdůležitějších
dvaceti až třiceti měst v České republice. Těmto růstovým
centrům věnovat zvýšenou pozornost, protože jejich
multiplikační efekt se projeví nejenom v jejich
bezprostředním urbánním okolí, ale i v širším zázemí včetně
venkovského prostoru. Právě pozitivní vliv velkých a větších
měst na rozvoj venkovských oblastí je nutno podpořit
vhodnými opatřeními v budoucnosti.
14
Jaké by mělo být optimální nastavení vah jednotlivých cílů politiky soudržnosti pro optimalizaci
příjmů ČR ze SF a FS po roce 2014 a případně po roce 2020? Lze doporučit následující:
Dobudování dopravní infrastruktury, především však dálniční sítě, rychlostních komunikací a
železničních koridorů. V regionech i významných regionálních silnic. Doporučená alokace: 30 %
finančních prostředků.
Zkvalitnění environmentální infrastruktury, zvláště kanalizačních sítí a čistíren odpadních
vod. V menším rozsahu likvidace odpadů a starých ekologických zátěží. Doporučená alokace: 20 %
finančních prostředků.
Podpora především malého a středního podnikání, a to zvláště s ohledem na inovace, přenos
know-how, spolupráce mezi univerzitami, respektive vědecko-výzkumnými institucemi na straně
jedné a podnikatelskou sférou na straně druhé. Doporučená alokace: 20 % finančních prostředků.
Podpora vzdělávání a kvalifikace pracovních sil se zaměřením na schopnosti a kvalifikaci pro
inovačně orientovanou ekonomiku, celoživotní vzdělávání. Jde především o podporu vysokých škol,
rozvoj jejich výzkumného a vývojového potenciálu ve vazbě studijní programy. V malé míře musí jít
rovněž o profesně orientované vzdělávání, například zkvalitnit a udržet učňovské školství. V této
oblasti jsou uvažovány jak investiční projekty, tak tzv. „měkké“ projekty. V podstatě jde o podporu
budování hlavní základny znalostní ekonomiky, učících se regionů, související s naplňováním
lisabonské strategie. Doporučená alokace: 10 % finančních prostředků.
Řešení otázek zaměstnanosti, snižování nezaměstnanosti, sociální exkluzí, diskriminace a
rovnosti příležitostí. Doporučená alokace: 14 % finančních prostředků.
Přeshraniční spolupráce. Doporučená alokace 3 % finančních prostředků.
Ostatní nespecifikovaná podpora. Doporučená alokace 3 % finančních prostředků.
15
Pokud dojde k posunům v názorech na regionální
podpory, je třeba, aby do strategických dokumentů ve
vazbě na regionální rozvoj České republiky byla
zapracována jakákoliv nová výraznější změna při
zachování nezbytné kontinuity regionální politiky ČR.
Nicméně by se mělo v zásadě jednat o podporu
dlouhodobých úkolů jako je zlepšování konkurenčního
postavení českých regionů, a to zejména tak, aby se lépe
vyrovnávaly se strukturálními a globálními změnami a
rovněž, aby docházelo ke zlepšování prostředí včetně
dopravní infrastruktury a s důrazem na zaměstnanost.
16
Děkuji za pozornost
17