XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách
Quo vadis, regionální politiko
Evropské unie?
Prof. RNDr. René Wokoun, CSc.
rene.wokoun@vsrr.cz
Vysoká škola regionálního rozvoje v Praze
2
Vývoj integračního procesu v Evropě
Schumannova deklarace(50)
ESUO (1952 - 2002)
Římské smlouvy (57)
EHS (volný pohyb zboží)
EUROATOM
Dánsko
Irsko
Velká Británie
Francie
Itálie
Německo
Belgie
Nizozemsko
Lucembursko
Celní unie(68)
Měnový systém ECU (79)
Řecko
Portugalsko
Španělsko
Jednotný
evrop. akt (86)
Maastrichtská
sml. - EU (92)
Finsko
Švédsko
Rakousko
Agenda
2000 (97)
EURO(99)
Amsterodamská
sml. (97)
Vnitřní trh
ES (93)
Smlouva
z Nice
Rozšíření
EU 25
2004
Rumunsko
Bulharsko
?Turecko?
Další reforma
SZP EU a revize politiky
HSS (2009)
Lisabonská
smlouva
(2009)
Strategie
EVROPA 2020
Chorvatsko
BREXIT
Vývoj regionální politiky v EU - 1
1957 – první zmínka v Římské smlouvě.
1958 – vytvoření Evropského sociálního fondu (ESF).
1975 – vytvoření Evropského fondu pro regionální rozvoj
(EFRR).
1986 – právní základ regionální politiky stanoven v
Jednotném evropském aktu.
1988 – strukturální fondy jsou v zájmu jejich lepší
adaptace na vstup Řecka (1981), Španělska a
Portugalska (1986) začleněny do komplexní „politiky
soudržnosti“. Rozpočet: 64 miliard ECU (pozn. „ECU“
bylo předchůdcem eura).
Vývoj regionální politiky v EU - 2
1993 – Maastrichtská smlouva zavádí Fond soudržnosti,
zakládá Výbor regionů a stanoví zásadu subsidiarity
(tzn. že rozhodovat se musí vždy na nejméně
centralizované nebo nejlokálnější úrovni, na níž je
možné věc náležitě vyřešit).
1994–1999 – zdvojnásobení objemu zdrojů pro
regionální fondy, dosahují výše jedné třetiny rozpočtu
EU.
1995 – přidán zvláštní cíl určený řídce obydleným
regionům Finska a Švédska. Celkový rozpočet: 168
miliard ECU.
Vývoj regionální politiky v EU - 3
2000–2004 – finanční prostředky a know-how ve formě
předvstupních nástrojů pro země, které se připravují na
vstup do EU.
2004 – vstup deseti nových zemí do EU (počet obyvatel
EU díky nim roste o 20 %, ale HDP pouze o 5 %).
Rozpočet: 213 miliard eur pro 15 stávajících členů, 22
miliard eur pro nové členské země (2004–2006).
2007–2013 – Rozpočet: 347 miliard eur (z toho 25 % je
vyčleněno na výzkum a inovace a 30 % na
environmentální infrastrukturu a opatření pro boj proti
změně klimatu).
Vývoj regionální politiky v EU - 4
2014–2020 – Rozpočet: 351,8 miliardy eur se zvláštním
zaměřením na čtyři klíčové investiční priority: výzkum a
inovace, digitální agenda, podpora malých a středních
podniků a nízkouhlíkové hospodářství. Těmto odvětvím
bude poskytnuto asi 100 miliard eur a 26,7 miliardy z
nich bude určeno na podporu přechodu na nízkouhlíkové
hospodářství (energetickou účinnost a obnovitelné
energie).
2021-2027 - ???
Evropa 2020
Priority
Evropská unie vynakládá obrovské úsilí na překonání současné hospodářské
krize a vytvoření podmínek pro konkurenceschopnější ekonomiku s vyšší
zaměstnaností.
Cílem strategie Evropa 2020 je dosáhnout hospodářského růstu, který by
byl inteligentní (prostřednictvím efektivnějšího investování do vzdělávání,
výzkumu a inovací), udržitelný (díky odhodlání pokročit na cestě směrem k
nízkouhlíkové ekonomice) a inkluzivní (se silným důrazem na tvorbu
pracovních míst a snižování chudoby). Strategie zahrnuje pět ambiciózních
cílů týkajících se zaměstnanosti, inovací, vzdělávání, snižování chudoby a
také otázek změny klimatu a energetiky.
K zajištění těchto cílů byl zřízen účinný systém správy ekonomických
záležitostí, který se používá ke koordinaci opatření na vnitrostátní i
celoevropské úrovni.
Pět cílů Evropské unie pro rok 2020
1. Zaměstnanost
Zaměstnat 75 % osob ve věkové kategorii od 20 do 64 let
2. Výzkum a vývoj
Investovat do výzkumu a vývoje 3 % HDP Evropské unie
3. Změna klimatu a udržitelné zdroje energie
Snížit emise skleníkových plynů o 20 % (nebo dokonce o 30 %, pokud k tomu budou
vytvořeny podmínky) ve srovnání se stavem v roce 1990
Zvýšit podíl energie z obnovitelných zdrojů na 20 %
Zvýšit energetickou účinnost o 20 %
4. Vzdělávání
Snížit míru nedokončení studia pod 10 %
Dosáhnout ve věkové kategorii od 30 do 34 let alespoň 40% podílu vysokoškolsky
vzdělaného obyvatelstva
5. Boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení
Snížit alespoň o 20 milionů počet lidí, kteří žijí v chudobě a sociálním vyloučení nebo jsou
na pokraji chudoby a hrozí jim sociální vyloučení
Cíle EU pro rok 2020:
dávají celkový obrázek toho, co by měla Evropská unie v hlavních
parametrech do roku 2020 splňovat
jsou převáděny do podoby vnitrostátních cílů, aby každý členský stát mohl
kontrolovat, jak na tom v plnění cílů je v porovnání s ostatními
nevyžadují rozdělení nákladů – jedná se o společné cíle, kterých lze
dosáhnout optimální kombinací opatření ze strany členských států i
Evropské unie.
jsou propojené a vzájemně se podporují: zlepšení výsledků ve vzdělávání
pomáhá zvyšovat zaměstnanost a snižovat chudobu
větší podíl výzkumu, vývoje a inovací v hospodářství spolu s rozumnějším
využíváním zdrojů přispívá ke zvýšení konkurenceschopnosti a vytváření
nových pracovních míst
investice do ekologických technologií pomáhá zmírňovat klimatické změny a
vytvářet nové obchodní příležitosti a nová pracovní místa
Každý členský stát si v uvedených oblastech (pěti cílech EK) stanovil vlastní
národní cíle.
Hlavní investiční politika EU
Hlavní investiční politikou EU je regionální politika !!!
Regionální politika cílí na všechny regiony a města v Evropské unii. Jejím
cílem je podpora vytváření pracovních míst, konkurenceschopnosti firem,
hospodářského růstu, udržitelného rozvoje a zlepšování kvality života
občanů.
V zájmu splnění těchto cílů a řešení různorodých rozvojových potřeb
jednotlivých regionů EU bylo na politiku soudržnosti pro období 2014–2020
vyčleněno 351,8 miliardy EUR, tedy téměř třetina celkového rozpočtu EU.
Jak probíhá financování
Regionální politika se realizuje prostřednictvím tří hlavních fondů:
Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) a Fondu soudržnosti (FS) a
Evropského sociálního fondu (ESF).
Spolu s Evropským zemědělským fondem pro rozvoj venkova (EZFRV) a
Evropským námořním a rybářským fondem (ENRF) tvoří Evropské
strukturální a investiční (ESI) fondy.
Regionální politika se dotýká všech částí EU a všech jejích
úrovní. Od celoevropského a národního měřítka po regiony
Evropy a místní komunity.
Regionální politika tvoří součást politiky soudržnosti EU,
strategie Evropské unie usilující o prosazování a podporu
celkového harmonického rozvoje členských států a
regionů.
Regionální politiku provádí národní a regionální orgány v
partnerství s Evropskou komisí.
Rámec politiky soudržnosti se určuje na sedmileté období.
Současné období pokrývá roky 2014-2020.
Regionální politika a politické priority Komise
Regionální politika má silný dopad v mnoha sférách. Její investice pomáhají
plnit mnoho cílů EU. Politika soudržnosti doplňuje politiky EU, které se
zabývají například vzděláváním, zaměstnaností, energetikou, životním
prostředím, jednotným trhem, výzkumem a inovacemi.
Evropské strukturální a investiční fondy přímo přispívají k plnění
investičního plánu a priorit Komise.
Regionální politika poskytuje nezbytný rámec pro investice k plnění cílů
strategie Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující
začlenění v Evropské unii.
Regionální politika je oporou evropské solidarity
Největší část prostředků vynakládaných v rámci politiky soudržnosti se
soustředí na méně rozvinuté evropské země a regiony. Cílem těchto
investic je pomoci těmto zemím a regionům snižovat ekonomické, sociální a
územní nerovnosti, které v EU stále přetrvávají.
Regionální politika uchránila evropské regiony a města od nejtíživějších
dopadů krize
Díky podpoře veřejných investic a flexibilnímu využívání investic EU,
například změnám programů financování nebo navýšení míry
spolufinancování v zemích, jako je Kypr, Řecko, Maďarsko, Irsko,
Portugalsko či Rumunsko, se regionální politice podařilo zmírnit dopady
finanční krize, která začala v roce 2008. Regionální politika EU hraje
významnou roli také v době fiskální konsolidace. Bez politiky
soudržnosti by nanejvýš potřebné investice v méně rozvinutých
členských státech byly v období krize nižší o 45 %.
Celkový finanční dopad
Politika soudržnosti představuje katalyzátor pro další veřejné i
soukromé financování – nejen proto, že zavazuje členské státy ke
spolufinancování z národního rozpočtu, ale i tím, že vytváří
důvěryhodné prostředí pro investory.
Přihlédneme-li k národním příspěvkům a dalším soukromým
investicím, odhaduje se dopad politiky soudržnosti v letech 2014–
2020 na přibližně 450 miliard EUR.
Územní soudržnost
Od roku 1986 je cílem politiky soudržnosti posílení hospodářské a sociální soudržnosti.
Lisabonská smlouva a nová strategie EU na vysoké úrovni (Evropa 2020) zavedly třetí
rozměr: územní soudržnost.
Toto téma se projednávalo od počátku 90. let minulého století a s každou novou zemí,
která vstoupí do EU, je potřeba věnovat pozornost vývoji evropského území stále
naléhavější.
Hlavní otázky - Jak:
můžeme využít silné stránky každého území, aby mohlo každé území co nejvíce
přispět k udržitelnému a vyváženému rozvoji celé EU?
se můžeme vyrovnat s vysokou koncentrací obyvatelstva? Život ve městech má
pozitivní i negativní dopady - větší rychlost a rozsah inovací a zvýšení produktivity, a
současně znečištění a sociální vyloučení.
můžeme území lépe propojit? Lidé by měli mít možnost žít tam, kde chtějí, a mít na
celém území k dispozici veřejné služby, efektivní dopravu, spolehlivé energetické sítě
a širokopásmový internet.
můžeme rozvíjet spolupráci? Účinky změny klimatu a přetížení dopravy se nezastaví
na tradičních správních hranicích, takže jsou zapotřebí nové formy spolupráce mezi
zeměmi a regiony. Příklady nového makroregionálního přístupu jsou strategie EU pro
region Baltského moře a strategie EU pro Podunají.
Zelenou knihou o územní soudržnosti z roku 2008 byl zahájen postup
rozsáhlých konzultací, které dosud probíhají, s pravidelnými schůzkami
odborníků z celé Evropy. Územní soudržnost je od roku 2013 nedílnou
součástí politiky soudržnosti.
Jak by mohla politika soudržnosti zlepšit územní soudržnost v
budoucnu?
podporou funkčního přístupu k integrovanému rozvoji území jako
prostoru, v němž občané žijí,
podporou politik vycházejících ze situace na daném místě
prostřednictvím meziodvětvové koordinace politik a víceúrovňové
správy věcí veřejných od místní úrovně po evropskou,
podporou spolupráce mezi územími v zájmu posílení evropské
integrace,
zlepšením znalosti o daných územích za účelem řízení jejich rozvoje.
Rozvoj měst
Evropská komise a další orgány EU vychází z teze (včetně řady
vědeckých institucí a odborníků), že města jsou nejen příčinou
dnešních ekonomických, environmentálních a sociálních problémů, ale
jsou i místem pro řešení těchto výzev.
V městských oblastech v Evropě žijí více než dvě třetiny obyvatel EU,
tyto oblasti vykazují přibližně 80 % spotřeby energie a generují až 85 %
evropského HDP. Jsou motorem evropského hospodářství a živnou
půdou pro tvořivost a inovace v celé Unii. Zároveň jsou však i oblastmi,
kde se nejzávažněji projevují přetrvávající problémy, jako je
nezaměstnanost, segregace či chudoba.
Význam městských politik tudíž přesahuje hranice, a rozvoj měst je
proto ústředním tématem regionální politiky EU.
Městský rozměr politiky soudržnosti
Pro období let 2014 až 2020 byla problematika měst označena
za ústřední téma politiky soudržnosti.
V uvedeném období bude do městských oblastí investováno
alespoň 50 % prostředků EFRR.
Míra investic může být v uvedeném období ještě dále navýšena.
Přibližně 10 miliard EUR z EFRR bude přímo alokováno na
integrované strategie pro udržitelný rozvoj měst, přičemž
pravomoc k realizaci těchto integrovaných strategií udržitelného
rozvoje měst bude mít asi 750 měst.
12 prioritních témat Městské agendy EU:
Pracovní místa a dovednosti v místním hospodářství
Městská chudoba
Bydlení
Začleňování migrantů a uprchlíků
Udržitelné využívání půdy a přírodní řešení
Oběhové hospodářství
Přizpůsobování se klimatu
Energetická transformace
Městská mobilita
Kvalita ovzduší
Digitální transformace
Inovativní a zodpovědné zadávání veřejných zakázek
Politika soudržnosti je založena na čtyřech hlavních zásadách:
1) Koncentrace
Tato zásada má tři aspekty:
Koncentrace zdrojů: větší část zdrojů ze strukturálních fondů (70 % v
období 2014-2020) je soustředěna na nejchudší regiony a země.
Regiony a země: Cílení investic na hlavní růstové priority:
- Výzkum a inovace
- Informační a komunikační technologie (ikt)
- Posilování konkurenceschopnosti malých a středních podniků (msp)
- Podporu přechodu na nízkouhlíkové hospodářství
Koncentrace výdajů: na počátku každého programového období jsou
každému programu přiděleny finanční prostředky na daný rok. Tyto finanční
prostředky musí být vynaloženy do konce druhého roku po jejich přidělení (to
se nazývá pravidlem N+2)
2 )Tvorba programů
Politika soudržnosti nefinancuje jednotlivé projekty. Místo toho financuje
víceleté národní programy, které jsou sladěny s cíli a prioritami EU.
Pokud jde o více informací o programování, viz jednotlivé fáze regionální
politiky.
3) Partnerství
Každý program je vypracováván za účasti orgánů na evropské, regionální a
místní úrovni, sociálních partnerů a organizací občanské společnosti.
Toto partnerství platí pro všechny fáze tvorby a využívání programu, od
návrhu přes řízení a provádění po monitorování a hodnocení.
Tento přístup pomáhá zajistit, aby byla opatření přizpůsobena místním a
regionálním potřebám a prioritám.
4) Adicionalita
Financování z evropských strukturálních fondů nesmí nahrazovat výdaje
jednotlivých členských států.
Komise se s každou zemí dohodne na výši způsobilých veřejných (nebo
rovnocenných) výdajů, jež musí být zachovány během celého programového
období, a ověřuje dodržování v polovině programového období (2018) a na jeho
konci (2022).
Snahou je stanovit pro strukturální veřejné výdaje reálné, avšak ambiciózní cíle, tak
aby příspěvek strukturálních fondů skutečně přinesl přidanou hodnotu. Průměrné
roční výdaje v reálném vyjádření by zpravidla neměly být nižší než v předchozím
programovém období.
Doplňkovost je jedním z principů, kterými se řídí práce evropských strukturálních a investičních fondů.
Tento princip určuje, že příspěvek z fondů nesmí v regionech, kterých se tento princip týká, nahrazovat
výdaje z veřejných nebo rovnocenných strukturálních zdrojů členského státu. Jinými slovy, finanční alokace
ze strukturálních a investičních fondů nesmí v daných regionech vést ke snížení národních strukturálních
výdajů – měly by představovat doplnění národních výdajů z veřejných zdrojů. Princip doplňkovosti je
ověřován v členských státech, kde žije minimálně 15 % populace v méně rozvinutých regionech, a to kvůli
rozsahu finančních zdrojů, které jsou jim přidělovány.
Na začátku programového období je úroveň výdajů, kterou bude členský stát udržovat po celé programové
období, stanovena v dohodě o partnerství (ověřování ex ante). Dodržování principu doplňkovosti ověří
Komise u každého členského státu uprostřed programového období (v roce 2018) a dále na konci období (v
roce 2022).
Problémy Evropské unie
s možným dopadem na budoucí regionální politiku EU
1) EU začíná být méně pragmatická, podléhá určitým
ideologiím, např. zejména levicově-liberálním (až
neomarxistickým), konzervativně-ekologickým (což se např.
projevuje až výrazným podporováním alternativních zdrojů
energií bez řádných zhodnocení budoucích dopadů); je čím dál
více nesnášenlivá k jiným názorům a argumentům.
2) EU začíná být nevraživá vůči vlastenectví, rodině, kulturním
kořenům Evropy.
3) Politická elita EU neví, co říci smysluplného Evropanům k
výzvám posledních let, např. k islamizaci Evropy, terorismu
(především verbální odsouzení), nárůstu populismu a
extrémismu.
4) EU dělá i to, co nemusí, např. před několika lety trestala
Rakousko za vstup Haiderovy FPÖ do vlády (která se
ukázala v podstatě jako „neškodná); buzeruje Polsko (za
problémy kolem ústavního soudu) a Maďarsko.
Kontroluje členské státy zda je jejich pracovní právo
dostatečně sociální, jestli mají vysokou zaměstnanost žen,
zda děti nepijí mnoho slazených nápojů; nebo zda rodič,
který plácne dítě po zadku, půjde do basy atd.
Při podpoře vědy z evropských fondů buduje podivnou
kulturu vyplňování nejrůznějších výkazů (hlavně
pracovních), co mnohdy trvá déle než samotný výzkum.
Podobně při čerpání z ESIF je až neskutečná byrokracie
(zčásti se mírně zlepšilo).
5) EURO – především politické rozhodnutí s určitým
ekonomickým přínosem; pro některé členské země spíše
nevýhodné.
Kohezní fond byl prapůvodně určen právě pro členské
země, aby splnily tzv. konvergenční kritéria. Realita je však
jiná.
6) EU organizuje „boj“ s tzv. xenofobií, zvláště pokud je
poukazováno na nevýhody a rizika imigrace.
7) EU se více méně odmítavě staví ke křesťanskému
dědictví Evropy.
8) Přechod od konsenzuálního rozhodování v nejrůznějších
orgánech EU k hlasování většinovému (pak může většina
přehlasovat menšinu). A to díky Lisabonské smlouvě
(2008).
29Zdroj: Novinky.cz, 6. 12. 2014,
dostupné on-line: http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/355596-italska-skola-zakazala-vanocni-jeslicky-kvuli-mozne-diskriminaci.html
9) EU je vhodná do dobrého počasí, ve špatném počasí
dokáže zklamat (a fabulovat). Vzletné řeči o evropské
jednotě politici rádi vedou, ale …
Maastrichtská kritéria (deficit státního rozpočtu nemá
překročit 3%), pokud politici některých i velkých zemí
potřebují utrácet peníze, tak se nedodržují. Včetně Francie
a Německa.
Schengenská hranice – Evropská komise a politici starých
členských zemí EU nás neustále poučovali, že je třeba
Schengenskou hranici chránit. A od roku 2015 v souvislosti
s migrační krizí, tito politici na vše kolem vnějších hranic
EU rezignovali a pouštěli a pouští statisíce migrantů
zejména do Německa bez ohledu na Dublinské nařízení.
Např. když Maďarsko postavilo v r. 2015 na jižní hranici plot, rakouští
politici ho tvrdě kritizovali. Za několik měsíců se titíž politici začali
chovat pragmaticky podobně jako Maďarští.
10) EU nedělá to, co by mělo. Nechrání svoji vnější hranici.
Když se „srazí“ její migrační ideologie a představa o
lidských právech s předpisy o ochraně hranic, přednost má
ideologie a milion migrantů proudí do vnitrozemí bez
kontroly. Mimochodem EU je schopna integrovat milion,
dva, tři miliony migrantů. Ale co dále, kde tomu bude
konec? A konec je v nedohlednu.
Takže do sféry podpory migrantů budou směrovány
finanční zdroje EU? Že by na úkor budoucího ESIF?
EU neposiluje svoji obranu, spoléhalo na USA, NATO (tedy
zase hlavně na USA). Snad se situace v této oblasti zlepší.
A zase asi na úkor ESIF.
11) Regulace. EU má snahu regulovat postupně vše
podstatné, už i leccos nesmyslně.
Současnost a budoucnost integračního
procesu EU
Ve vazbě na regionální politiku
Dílčí zhodnocení:
Z dlouhodobého hlediska vývoje integračního procesu lze konstatovat, že
ekonomické rozdíly mezi jednotlivými členskými zeměmi a jejich regiony
se spíše zvětšují než zmenšují. Toto konstatování souvisí především se
dvěma skutečnostmi:
1) Geografické rozšiřování integračního procesu vede k přijímání
ekonomicky méně vyspělých zemí.
2) Přes veškeré snahy podporovat ekonomicky zaostalejší regiony se v
mnoha případech nedaří přiblížit tyto regiony na úroveň „průměru“ EU,
ba naopak jejich pozice stagnuje či se dokonce zhoršuje. I když známe i
pozitivní příklady, např. Irsko.
Implikace pro Českou republiku
Obecně lze konstatovat, že zapojení se České republiky do integračního
procesu vytvořilo některé vhodné podmínky pro posílení ekonomického
růstu a tím i zvýšení ekonomické úrovně.
1)Česká republika měla v předminulém období (2004 – 2006), v minulém
programovacím období (2007 – 2013) a v současném programovacím
období (2014-2020) nárok na získání prostředků na posilování
hospodářské a sociální soudržnosti. Klíčovou otázkou však v této
souvislosti zůstává efektivita jejich využití.
2)Za rozhodující faktor, který v budoucnosti ovlivní schopnost České
republiky dostat se na ekonomickou úroveň v současnosti vyspělých
členských států Evropské unie, lze považovat domácí hospodářskou
politiku.
Jaké faktory ovlivní formování regionální politiky
EU po roce 2020?
Vícerychlostní EU?
Jak zapůsobí Brexit na další vývoj EU?
Bude konečně realizována smysluplná reforma
Společné zemědělské politiky?
Budou rozhodovací procesy funkční?
Jak nastavit společný rozpočet Evropské unie?
Jak dál postupovat s rozšiřováním Evropské
unie aneb patří Turecko do EU?
Jak se vypořádat s migrační krizí?
Atd.
Děkuji za pozornost