MASARYKOVA UNIVERZITA EKONOMICKO-SPRÁVNÍ FAKULTA KATEDRA REGIONÁLNÍ EKONOMIE A SPRÁVY XII. MEZINÁRODNÍ KOLOKVIUM O REGIONÁLNÍCH VĚDÁCH Sborník příspěvků z kolokvia konaného v Bořeticích 17.­19. června 2009 Brno 2009 Editorka: Ing. Viktorie Klímová, Ph.D. Recenzovali: Doc. Ing. Mária Fáziková, CSc. Doc. Ing. Jozef Tvrdoň, PhD. Masarykova univerzita, 2009 ISBN 978-80-210-4883-6 OBSAH ŘEŠENÍ REGIONÁLNÍCH DISPARIT V REGIONÁLNÍ POLITICE STŘEDOEVROPSKÝCH ZEMÍ 7 Doc. Ing. Karel Skokan, Ph.D. REGIONAL COMPETITIVENESS IN THE CZECH REPUBLIC 17 Prof. RNDr. René Wokoun, CSc. NĚKOLIK POZNÁMEK KE STRATEGII REGIONÁLNÍ POLITIKY ČESKÉ REPUBLIKY V SYSTÉMOVÉM KONTEXTU REGIONÁLNÍ (KOHEZNÍ) POLITIKY EVROPSKÉ UNIE 25 Doc. RNDr. Milan Viturka, CSc. REGIONAL ANALYSIS OF SELECTED FORMS OF PUBLIC SUPPORT OF ENTREPRENEURIAL SUBJECTS IN INDUSTRY IN THE CZECH REPUBLIC AND THEIR IMPACT ON REGIONAL DEVELOPMENT 32 Mgr. Pavel Kostlán; Mgr. Martin Bartoš MONITOROVACÍ INDIKÁTORY EVROPSKÉHO SOCIÁLNÍHO FONDU V ČR V NOVÉM PROGRAMOVÉM OBDOBÍ 2007-2013 41 Mgr. Lenka Brown FINANČNÍ MEZERA U PROJEKTŮ REALIZOVANÝCH S PODPOROU ZE SF 46 Ing. Petr Halámek, Ph.D.; Bc. Veronika Konečná EVALUATION OF PROGRAMMING DOCUMENTS AND POLICIES 53 Prof. RNDr. René Wokoun, CSc. ČASOVO-PRIESTOROVÉ ASPEKTY NEZAMESTNANOSTI NA SLOVENSKU V PROCESE EKONOMICKEJ TRANSFORMÁCIE A KRÍZY 58 Prof. RNDr. Viliam Lauko, CSc.; RNDr. František Križan, Ph.D.; RNDr. Daniel Gurňák, Ph.D. VÝZKUM A VÝVOJ V REGIONECH NOVÝCH ČLENSKÝCH STÁTŮ EU 66 Ing. Vladimír Žítek, Ph.D.; Ing. Viktorie Klímová, Ph.D. REGIONÁLNÍ STATISTIKY INOVACÍ A VÝZKUMU A VÝVOJE 72 Ing. Jana Kramulová EXISTENČNÍ HODNOTA V REGIONÁLNÍ EKONOMII 79 Ing. Vilém Pařil KONKURENCESCHPONOST MALÝCH A STŘEDNÍCH PODNIKŮ V SOUVISLOSTÍ SE SOUČASNOU HOSPODÁŘSKOU KRIZÍ 95 Ing. Pavel Vinkler; Ing. Ivana Janečková VÝVOJOVÉ ZMĚNY MARKETINGOVÉHO ŘÍZENÍ V PRŮMYSLOVÝCH PODNICÍCH V OBDOBÍ GLOBALIZACE 100 Ing. Zdeněk Bednarčík, MBA IMPLEMENTACE LIPSKÉ CHARTY VE VYBRANÝCH ZEMÍCH EU 104 Ing. Marek Jetmar, Ph.D. ROZVOJ MĚSTSKÉHO CENTRA V OSTRAVĚ V KONTEXTU CITY-MANAGEMENTU 111 RNDr. Petr Rumpel, Ph.D.; Mgr. Ondrej Slach; Mgr. Tomáš Boruta TVORBA A VYUŽITIE PROGRAMOV HOSPODÁRSKEHO A SOCIÁLNEHO ROZVOJE OBCÍ JUŽNÉHO GEMERA 120 Ing. Eva Výrostová, PhD.; Zuzana Gáliková PRÍNOSY A OBMEDZENIA PROGRAMOVÉHO ROZPOČTOVANIA V ÚZEMNEJ SAMOSPRÁVE NA SLOVENSKU 129 PhDr. Jana Knežová KOMPARÁCIA DAŇOVÝCH PRÍJMOV ÚZEMNEJ SAMOSPRÁVY VO VYBRANÝCH KRAJINÁCH EÚ 139 Ing. Eva Egbert; Ing. Eva Balážová, PhD. SPECIFIKA FINANČNÍHO HOSPODAŘENÍ MĚSTSKÝCH ČÁSTÍ STATUTÁRNÍHO MĚSTA BRNA 145 Ing. Irena Opluštilová ZAČLENENIE SPRÁVY MAJETKU V ŠTRUKTÚRACH OBECNÝCH ÚRADOV V OBCIACH RÔZNYCH VEĽKOSTNÝCH SKUPÍN V SR (PRÍPADOVÁ ŠTÚDIA) 152 Ing. Viera Papcunová, PhD.; Ing. Ivana Gecíková, PhD. SPOLUPRÁCE OBCÍ JAKO FAKTOR ROZVOJE JIHOČESKÉHO KRAJE 161 Ing. Jiří Dušek OBČAN ­ ZÁKAZNÍK? 167 Ing. Petra Olšová, Ph.D.; Ing. Alena Zábranská, Ph.D. REGIONÁLNÍ ANALÝZA SYSTÉMŮ SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ V NĚKTERÝCH STÁTECH LATINSKÉ AMERIKY 171 Ing. Lourdes Gabriela Daza Aramayo DENNÍ URBÁNNÍ SYSTÉMY A JEJICH ČASOPROSTOROVÁ ORGANIZACE: TEORETICKO-METODICKÝ ZÁKLAD 177 RNDr. Josef Kunc, Ph.D.; Mgr. Bohumil Frantál; Mgr. Pavel Klapka, Ph.D.; RNDr. Jaroslav Maryáš, CSc. PERCEPCE REGIONÁLNÍHO ROZVOJE 185 Mgr. Lukáš Nevěděl DEMILITARIZACE ÚZEMÍ ČR PO ROCE 1989 ­ VSTUPNÍ GEOGRAFICKÁ ANALÝZA 192 Mgr. Jan Hercik; Doc. RNDr. Zdeněk Szczyrba, Ph.D.; RNDr. Miloš Fňukal, Ph.D.; Doc. RNDr. Václav Toušek, CSc. INFORMACE O METODICKÉ PŘÍRUČCE PRO ZPRACOVÁNÍ STRATEGICKÝCH ROZVOJOVÝCH DOKUMENTŮ MIKROREGIONŮ 200 RNDr. Vladimíra Labounková KVALITA ŽIVOTA V BRATISLAVE ­ PRÍKLAD APLIKÁCIE SAW MODELU 209 Mgr. Ivan Andráško, Ph.D. KVALITA ŽIVOTA V PŘÍHRANIČNÍCH OBLASTECH ČR 214 Ondřej Charvát; Ing. Ondřej Petr PODNIKANIE NA VIDIEKU V SÚČASNOSTI 227 Doc. JUDr. Alena Pauličková, PhD. ÚLOHA ZEMĚDĚLSTVÍ PŘI ROZVOJI VENKOVSKÉHO PROSTORU NA PŘÍKLADU HODONÍNSKA 233 Mgr. Ilona Svobodová VAZBY A PRŮNIKY NETRADIČNÍCH ROZVOJOVÝCH AKTIVIT VE VENKOVSKÉM PROSTORU 240 Mgr. Hana Svobodová POLITIKY REG. ROZVOJE A ZEMĚDĚLSKÉ POLITIKY: PŘÍSPĚVEK SOCIOLOGIE PRÁVA 246 Miloslav Delín CESTOVNÍ RUCH VE VZTAHU K UDRŽITELNÉMU ROZVOJI 253 RNDr. Aleš Ruda, Ph.D. ROLE KRAJE V PODPOŘE ROZVOJE KULTURY A CESTOVNÍHO RUCHU 261 Ing. Zuzana Khendriche Trhlínová, Ph.D. INOVAČNÍ STRATEGIE V CESTOVNÍM RUCHU: SPOLUPRÁCE NA BÁZI KLASTRU 268 Mgr. Eva Torčíková NÁVRHY NA ZLEPŠENIE A SKVALITNENIE SLUŽIEB A ZAVEDENIE NOVÝCHSLUŽIEB VO VYBRANOM PODNIKU CESTOVNÉHO RUCHU 275 Ing. František Hocman; Ing. Martina Jelšíková; Ing. Zuzana Žembová ZAVÁDĚNÍ HACCP DO GASTRONOMICKÝCH PROVOZŮ 283 Mgr. Klára Królová ÚVOD Vážené kolegyně, vážení kolegové, Katedra regionální ekonomie a správy ESF MU letos uspořádala již XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Výstupem z letošního kolokvia je sborník, který vidíte před sebou. Partnerem tohoto kolovia je Regionální rada regionu soudržnosti Jihovýchod, jež je řídícím orgánem Regionálního operačního programu Jihovýchod. S Regionální radou naše katedra dlouhodobě spolupracuje, a to zejména v oblasti odborných praxí studentů, tvorby bakalářských a diplomových prací a v menší míře i participace na výuce. Regionální rada rovněž zaměstnává některé naše absolventy. Jsme rádi, že se letos opět podařilo sborník vydat již před kolokviem a že Vám tak už na kolokviu může být k dispozci. I letos je ve sborníku velké množství kvalitních příspěvků od autorů z vysokých škol v ČR i na Slovensku i jiných organizací. Příspěvky byly ve sborníku seřazeny tématicky a zabývají se širokým spektrem problémů v oblasti regionálního rozvoje. Zařazené články se týkají především takových témat jako jsou regionální disparity, konkurenceschopnost regionů, strukturální fondy, rozvoj venkova, veřejná správa, veřejné rozpočty nebo cestovní ruch. Za celou Katedru regionální ekonomie a správy bych vám chtěla poděkovat za účast na kolokviu, za zajímavé prezentace a podněty k diskuzi. Ing. Viktorie Klímová, Ph.D. editorka sborníku Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 7 ŘEŠENÍ REGIONÁLNÍCH DISPARIT V REGIONÁLNÍ POLITICE STŘEDOEVROPSKÝCH ZEMÍ REGIONAL DISPARITIES IN THE REGIONAL POLICY OF CENTRAL EUROPEAN COUNTRIES DOC. ING. KAREL SKOKAN, PH.D. Katedra evropské integrace, Ekonomická fakulta Vysoká škola báňská ­ Technická univerzita Ostrava Havlíčkovo nábř. 38, 701 21 Ostrava, ČR e-mail: karel.skokan@vsb.cz Anotace Příspěvek si klade za cíl představit komparativní analýzu pojetí a využití regionálních disparit v regionálním managementu pěti vybraných zemí střední Evropy. Nejprve vysvětluje současný přístup zemí EU k regionální politice a ke vnímání regionálních disparit. Souhrnně pak popisuje reakci na regionální disparity a řízení regionálních politik v Maďarsku, Německu, Polsku, Rakousku a na Slovensku. Annotation Research study aims to present a comparative analysis of the concept, perception and use of regional disparities in the regional management of five selected Central European countries. At first it explains the contemporary approach of EU countries to the regional policy and to the perception of regional disparities. It also summarises the reaction of regional policies upon regional disparities and the management of regional policies in Hungary, Germany, Austria, Poland and Slovakia. Klíčová slova regionální disparity, regionální politika Key words regional disparities, regional policy JEL classification: R11, R12, R58 1. Úvod V rámci politiky soudržnosti EU probíhá již několik desetiletí snaha o snižování rozdílů v ekonomické a sociální úrovni mezi jednotlivými zeměmi a jejich regiony a o dosažení tzv. vyváženého rozvoje jednotlivých částí území států. Zatímco rozdíly mezi státy EU se z hlediska dlouhodobého snižují, není dosažení konvergence jednoznačné na úrovni regionů. Ukazuje se, že zejména v rámci nových členských států má vývoj opačný charakter a dochází k divergenci. Regionální rozdíly mezi regiony, zejména na nižších úrovních klasifikace, se zvyšují. V zemích střední Evropy existuje rozdílná úroveň regionálních disparit a jsou použity rozdílné přístupy k jejich řešení (Hučka, Kutscherauer 2008). V regionální politice došlo v novém tisíciletí k přijetí nového paradigmatu se zvýrazněním faktorů endogenního přístupu orientovaného na podporu vnitřních rozvojových faktorů regionů. Zdůrazňuje se orientace na Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 8 regionální konkurenceschopnost, inovační strategie, klastry a měkké faktory rozvoje. Tento přístup se projevuje i v České republice, jak dokládá např. Kovárník (2008), Stejskal a Chaburský (2008), Viturka (2007), Wokoun (2008), Žítek (2008). Záměrem každé hospodářské a regionální politiky je nalézat cesty k podpoře rozvoje své ekonomiky. Jedním s přístupů v České republice je výzkum disparit v územním rozvoji, který je realizovaný v rámci výzkumného programu Ministerstva pro místní rozvoj na léta 2007 až 2011, konkrétně programu WD - Výzkum pro potřeby řešení regionálních disparit. Na Ekonomické fakultě VŠB-Technické univerzity Ostrava je realizován projekt číslo WD-55- 07-1 s názvem Regionální disparity v územním rozvoji České republiky - jejich vznik, identifikace a eliminace. Tento příspěvek předkládá souhrnný popis výstupu dílčího úkolu řešeného v roce 2008 pod názvem ,,Komparativní analýza pojetí a využití regionálních disparit v regionálním managementu pěti vybraných zemí střední Evropy". Studie se nejprve zabývá shrnutím současných přístupů k řešení regionálních disparit v zemích EU. V dalších kapitolách jsou popsány přístupy regionální politiky a regionálního managementu k řešení regionálních disparit v Maďarsku, Německu, Polsku, Rakousku a na Slovensku. Pro každý stát je uvedena stručná charakteristika regionální struktury a regionálních disparit, charakteristika základních strategických a programových dokumentů a způsoby řešení disparit na národní a regionální úrovni. V tomto příspěvku jsou uvedeny stručné závěry pro jednotlivé zkoumané země. 2. Cíle a metodika řešení Dílčím cílem výzkumné studie bylo provést komparativní analýzu pojetí, přístupů a využití regionálních disparit v regionální politice a v regionálním managementu pěti středoevropských zemí. Stanovený cíl byl naplněn prostřednictvím těchto aktivit: Představit souhrnně současné přístupy k regionální politice v zemích EU, shrnout reakci regionální politiky vybraných zemí EU na řešení regionálních problémů, na řízení regionální politiky a regionální management, analyzovat strukturu vybraných strategických a programových dokumentů regionální politiky ve vybraných zemích, analyzovat přístupy k řešení regionálních disparit v těchto zemích na národní a regionální úrovni a provést závěry ze získaných poznatků při řešení regionálních disparit v jednotlivých zemích. Problematika současných přístupů k regionální politice a řešení regionálních disparit byla zkoumána na základě analýzy výzkumných studií zpracovaných v zemích EU a analýzy regionálních politik z oficiálních dokumentů jednotlivých zemí. Souhrnné hodnocení současných přístupů k regionální politice vychází z postupu, který uplatňuje ve svých zprávách výzkumné centrum European Policies Research Centre na University of Strathclyde ve Velké Británii (Yuill 2007). Řešení disparit vychází z analýzy strategických a programových dokumentů jednotlivých zemí připravených pro národní regionální politiku nebo pro politiku soudržnosti v těchto zemích pro období let 2007 ­ 2013, která je podporovaná ze strukturálních fondů EU. Pro hodnocení disparit v jednotlivých zemích bylo využito on-line databáze Všeobecné a regionální statistiky Eurostatu (Eurostat 2008), ze které byly vygenerovány údaje pro jednotlivé členské země EU a jejich regiony. Z důvodu omezení rozsahu studie byly pro hodnocení úrovně disparit vybrány tři ukazatele. Pro ekonomickou úroveň disparit to je hodnota HDP/obyvatele vyjádřená v PPS a v procentech EU 27, pro sociální disparity je to míra nezaměstnanosti. U územních disparit nebylo použito pojetí fyzické, ale přístupnost ke Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 9 znalostem a inovacím ve formě výdajů na VaV jako procento HDP (GERD). Výběr tohoto ukazatele byl záměrný, aby v etapě přechodu ke znalostní společnosti charakterizoval nerovnosti v aktuální oblasti. Pro charakterizování různých přístupů k řešení problematiky regionálních disparit v jednotlivých zemích byly nejprve vybrány strategické dokumenty jednotlivých států, které se týkají jak domácí, národní regionální politiky, tak politiky soudržnosti EU. U první skupiny je struktura dokumentů v jednotlivých státech nesrovnatelná, u druhé skupiny byl u všech vybraných států studován jednak Národní strategický referenční rámec, jednak jednotlivé operační programy. Východiskem byly údaje dostupné na webových stránkách EU a u jednotlivých zemí na webových stránkách národních ústředních a regionálních orgánů. 3. Současné přístupy k řešení regionálních disparit v zemích EU V zemích Evropské unie se regionální politika realizuje na základě dvou základních přístupů. Jednotlivé státy realizují jednak svou vlastní, národní regionální politiku s využitím vlastních, národních zdrojů. V rámci EU pak je prosazována tzv. politika soudržnosti EU s využitím strukturálních fondů financovaných z rozpočtu EU. Úroveň a výše intervencí strukturálních fondů předurčují ve většině případů úroveň a míru národní regionální politiky a politiky soudržnosti EU ve státě. Ve většině nových členských zemí EU12 je národní regionální politika prakticky totožná, resp. je nahrazena politikou soudržnosti EU. Regionální politika v zemích EU byla v posledních letech silně ovlivněna novým programovacím obdobím politiky soudržnosti EU na léta 2007-2013. Všechny státy EU v přípravném období připravily na národní úrovni základní strategický dokument Národní strategický referenční rámec (NSRR), ve kterém definovaly své cíle a priority regionální politiky v rámci politiky soudržnosti EU. Dále připravily operační programy (OP) se zaměřením na tématické (sektorové) nebo regionální priority a nové mapy tzv. veřejné regionální podpory. Nové období je v regionální politice a přístupu k ní poznamenáno významnými změnami. Rozšíření EU totiž vedlo ke změně řady parametrů, ve kterých se regionální politika realizuje. Tak např. financování politiky soudržnosti ze zdrojů EU v Polskou vzrostlo z ročních cca 2,6 mld. v období 2004-2006 na více jak 6,5 mld. ročně v období 2007-2013. Na druhé straně v Německu došlo v novém programovacím období ke snížení finančních zdrojů EU ze 34 mld. na 25,4 mld. . V tomto novém období dochází k významnému posunu také v cílech a prioritách politiky soudržnosti EU v důsledku Lisabonské strategie. Stále větší důraz je kladen na cíle růstu a konkurenceschopnosti se zdůrazněním podpory inovací. Odstranění omezení využití strukturálních fondů na specifické oblasti umožnilo soustředit se na silné stránky regionů. V důsledku rozšíření EU došlo také ke změnám v řízení regionální politiky. V nových členských zemích EU se v důsledku zvýšení disponibilních zdrojů pro regionální politiku a zvýšení kapacity pro její realizaci prosazuje decentralizace a ,,regionalizace" v řízení, na druhé straně v zemích s omezením financování ze zdrojů EU došlo k poklesu počtu regionálních programů a dokonce k centralizaci správy v oblasti regionální politiky. Příprava národních dokumentů (Národního strategického referenčního rámce a operačních programů) vedla také k lepší koordinaci politiky nejen mezi centrem a regiony, ale také mezi ministerstvy na národní úrovni. Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 10 3.1 Současná povaha regionálních problémů a jejich vnímání Mezi státy EU 27 existují významné rozdíly v ekonomické výkonnosti na národní i regionální úrovni. Komplexní ukazatel HDP/obyvatele je u Lucemburska 30x vyšší než v Bulharsku nebo Rumunsku. Všechny nové členské státy EU12 a tzv. kohezní země Španělsko, Portugalsko a Řecko jsou pod průměrem EU, i když nové státy až do roku 2008 včetně vykazovaly významný růst. Tak např. existují významné rozdíly v nezaměstnanosti s nejvyššími hodnotami v Polsku a na Slovensku. Podobná situace je také např. v ukazatelích zaměstnanosti, výdajích na vědu a výzkum a v produktivitě práce. Zatímco na národní úrovni pozorujeme v minulých letech trend postupné konvergence, regionální rozdíly přetrvávají a prohlubují se směrem k nižší úrovní regionů. Příklady vybraných ukazatelů v oblasti ekonomických (HDP/obyvatele), sociálních (míra nezaměstnanosti) a územních disparit (výdaje na VaV) uvádí následující tabulka. Tabulka navíc na regionální úrovni udává rozdíl a poměr vybraného ukazatele mezi nejzaostalejším a nejvyspělejším regionem. Tabulka 1: Vybrané ukazatele disparit Stát/regiony HDP/obyv. (PPS) EU27=100 (2006) Nezaměstnanost (%, 2007) GERD (% HDP/VaV, 2005) Česko 77,4 5,3 1,41 Regiony NUTS2 14200-38400 2,70 2,4-9,50 3,96 0,25-2,77 11,08 Německo 115,8 8,4 2,48 Regiony NUTS1 18600-47200 2,58 4,9-17,40 3,55 1,05-4,19 3,99 Rakousko 124,3 4,4 2,46 **) Regiony NUTS2 19400-39200 2,02 2,8-8,3 2,96 0,53-3,35 6,32 Maďarsko 63,6 7,4 0,94 Regiony NUTS2 9500-24900 2,62 4,7-12,3 2,62 0,31-1,37 4,42 Polsko 52,3 9,6 0,57 Regiony NUTS2 8400-19700 2,35 8,1-12,7 1,57 0,08-1,10 13,75 Slovensko 63,5 11,1 0,51 Regiony NUTS2 8200-35100 4,28 4,3-20,4 4,74 0,28-0,88 3,14*) Zdroj: Eurostat 2008 a vlastní zpracování, *) pro regiony NUTS1, **) pro NUTS2 údaje 2004 Hlavním obecným cílem politiky soudržnosti EU a většiny národních regionálních politik stále zůstává snižování regionálních disparit, jak je deklarováno zejména na úrovni národních rozvojových strategií. Posledních 20 let však rychlost národní konvergence v zemích EU zůstala pod 2 % (Yuill 2007). Přestože zaostávající země dosahovaly většinou vyšších procent hospodářského růstu, je proces konvergence zdlouhavým procesem. Zatímco na národní úrovni je proces konvergence prokazatelný, na úrovni regionální nelze odvodit jednoznačné závěry. Ve většině nových členských států došlo v období 1995 ­ 2004 k nárůstu regionálních disparit (NUTS2) zejména v ukazateli HDP/obyvatele a nezaměstnanosti (týká se Česka, Maďarska, Polska i Slovenska). Na druhé straně k nejvýznamnější redukci tohoto ukazatele došlo v Rakousku, Itálii a Španělsku. Obecně platí, že disparity vyjádřené pomocí hlavních ekonomických ukazatelů stále přetrvávají a jsou vnímány jako problém, i když v některých případech dochází k jejich snižování (Rakousko, případně Německo). Ve všech zemích je deklarován názor, že jsou potřebné intervence pro dosažení vyváženějšího územního rozvoje. Na druhé straně ve světle rostoucí mezinárodní konkurence se vedou diskuze o adekvátních prostředcích a opatřeních regionální politiky. V mnoha zemích EU mizí tradiční orientace a soustředění na tzv. Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 11 problémové regiony a dává se prostor diferencovanému přístupu k regionální politice na území celého státu. Stále vzrůstá zájem a potřeba na zvyšování konkurenceschopnosti ekonomiky jako celku. Po rozšíření EU je to silné téma ve většině členských států, ať nových nebo starých. V členských zemích s podprůměrnou úrovní ekonomického rozvoje je národní a často také regionální konkurenceschopnost a ekonomické dohánění základním cílem politik. Přitom současně tradiční zájem o slabší a zaostávající regiony zůstává součástí programů většiny regionálních politik. 3.2 Shrnutí přístupů k řešení regionálních disparit v Maďarsku Hospodářský růst Maďarska po roce 2000 byl provázen současným růstem územních disparit zejména na úrovni samosprávných žup (regionů NUTS3) a tzv. subregionů (LAU1, kdysi NUTS4). Územní nerovnováha v Maďarsku se projevuje zejména mezi hlavním městem Budapeští a ostatním územím, mezi Středomaďarským regionem a ostatními regiony a mezi tzv. subregiony (obdoba okresů). Západní část země je výrazně vyspělejší než část východní. Maďarsko přijalo legislativu pro regionální rozvoj již v 90. letech minulého století. Nejprve to byl zákon o regionálním rozvoji a územním plánování a v zápětí Národní koncepce prostorového (územního) plánování v roce 1998, která byla aktualizovaná v roce 2005 s vytyčením dlouhodobých cílů do roku 2020 a střednědobých cílů do roku 2013 v souladu s délkou programovacího období EU pro politiku soudržnosti. Prostorové plánování je zde chápáno v širším evropském smyslu a zahrnuje jak územní, tak regionální rozvoj. V současném období je však regionální politika realizovaná především v rámci politiky soudržnosti EU. Základním strategickým dokumentem je Národní strategický referenční rámec s názvem Nový maďarský národní rozvojový plán, který definuje vizi, strategické cíle a priority rozvoje Maďarska (NSRR_HU 2006). Strategie vychází z Národní koncepce územního rozvoje. Hlavním rozvojovým cílem Maďarska je zvýšení zaměstnanosti a vytvoření podmínek pro dlouhodobý růst. K tomu mají přispět specifické cíle s důrazem na konkurenceschopnost jak národní ekonomiky, tak zejména konkurenceschopnost regionů. V dokumentech se také zdůrazňuje orientace na soudržnost regionů, pod kterou se rozumí jak jejich konkurenceschopnost, tak vyvážený rozvoj. Hlavními prioritními oblastmi Národního rozvojového plánu jsou ekonomický rozvoj podporující konkurenceschopnost, doprava, sociální oživení, životní prostředí a energetika, státní reforma a regionální rozvoj. Z hlediska územního pokrytí jsou vymezeny specifické oblast na úrovni subregionů (okresů), které se rozdělují do 5 skupin od nadměrně vyspělých po zaostávající. Pro řešení rozvojových nerovností je navrženo 15 operačních programů. Specificky regionální zaměření má 7 regionálních operačních programů pokrývajících celé území Maďarska. Regionální operační programy cíle Konvergence mají podobné prioritní oblasti zaměřené na řešení rozvojových aktivit na regionální úrovni v oblasti ekonomiky, infrastruktury, cestovního ruchu, lidských zdrojů a osídlení. Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 12 3.3 Shrnutí přístupů k řešení regionálních disparit v Německu Německá spolková republika patří sice v rámci EU k zemím s nejsilnější ekonomikou, avšak od počátku 90. let minulého století po sjednocení s východní částí se potýká s problémem výrazných disparit v nových spolkových zemích, které se přes dlouhodobou a masivní podporu jak z národních tak z evropských zdrojů nepodařilo výrazně eliminovat. Regionální disparity jsou tak vnímány převážně jako disparity mezi jednotlivými spolkovými zeměmi. Východiska k regionální politice v Německu jsou zakotvena již v ústavě, kde je deklarována silná úloha spolkových zemí v regionálním plánování a dále v zákoně o územním uspořádání, který obsahuje cíl rovných podmínek života lidí ve všech částech země. Regionální problematika je v Německu řešena na dvou úrovních ­ na úrovni federální (spolku) a na úrovni spolkových zemí, které odpovídají za řešení regionálních problémů a disparit v rámci země. Spolková úroveň, zastupovaná spolkovým Ministerstvem pro hospodářství a technologie, plní v regionální politice koordinační funkci jak vůči spolkovým zemím, tak vůči Evropské unii. Německo má svou národní regionální politiku, kterou doplňuje politika soudržnosti EU. Obě politiky se propojují v programu Společné úkoly (Gemeinschaftsaufgaben - GA) pro zlepšení regionální hospodářské struktury (GRW 2007). Regionální politika je tak financovaná ze tří zdrojů ­ zdrojů státu, spolkových zemí a zdrojů EU. Strukturální fondy sehrávají v regionální politice Německa stále významnou úlohu zejména při řešení rozvoje východních zemí. Pro nové programovací období EU bylo navrženo 36 operačních programů s celkovým objemem 25 mld. , avšak proti minulému období došlo k poklesu v celkové alokaci (NSRR_DE 2007). Přestože hlavním deklarovaným cílem regionální politiky je vyrovnávání rozdílů v životních podmínkách v rámci státu, současné programové dokumenty se orientují na podporu růstu a zaměstnanosti. Toto vyjádření se objevuje jak v rámcových programech GA, tak zejména v novém Národním strategickém referenčním rámci pro využití strukturálních fondů EU v období 2007 ­ 2013. Hlavními úkoly zde jsou inovace, znalostní společnost a konkurenceschopnost, které se pak promítají do prioritních oblastí i v jednotlivých operačních programech. 3.4 Shrnutí přístupů k řešení regionálních disparit v Polsku Polsko vykazovalo v minulé dekádě významný ekonomický růst, který však byl provázen růstem územních disparit. Územní nerovnováha v Polsku se projevuje ve třech dimenzích. První je nerovnováha mezi západní (a střední) a východní části Polska, které vykazuje velkou zaostalost nejen v rámci státu, ale také v rámci EU. Druhou významnou nerovností je nerovnost mezi Varšavským regionem v rámci vojvodství Mazowieckie, který vykazuje trvalý růst a ostatními regiony. Poslední a významnou dimenzí jsou rostoucí intra-regionální disparity zejména mezi regiony úrovně NUTS3. K dynamickému rozvoji regionální politiky dochází až po roce 2000 v důsledku vytvoření 16 samosprávných regionů (vojvodství) v roce 1999 a v souvislosti se vstupem do EU v roce 2004, kdy Polsko začalo využívat nejprve předstrukturální a po vstupu do EU strukturální fondy. Pod vlivem regionální politiky EU se stal regionální rozvoj v Polsku jedním ze základních politických cílů a pro jeho řízení bylo v roce 2005 vytvořeno Ministerstvo Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 13 regionálního rozvoje ke koordinaci politik a financování rozvoje. V územní politice došlo k významnému posunu: od řízení regionů ve stavu krize k řízení rozvoje všech regionů. Polsko má pro podporu rozvoje vypracované dva systémy rozvojových strategií. Je to jednak Národní rozvojová strategie 2007-2015 jako zastřešující strategický dokument celého státu, na kterou navazují další strategické dokumenty, zejména strategie rozvoje jednotlivých vojvodství. Druhou významnou soustavou jsou programové dokumenty strukturálních fondů. Hlavním rozvojovým cílem Polska je orientace na konkurenceschopnost celého území i jednotlivých regionů a využití endogenního rozvojového potenciálu. Problematice řešení disparit jsou věnovány jednak regionální operační programy všech 16 vojvodství, jednak speciální operační program pro rozvoj východního Polska (NSRR_PL 2006). Obecnými rozvojovými aktivitami pro všechny regiony se má stát zvyšování kvality lidského kapitálu, zkvalitnění vzdělávání a přístupu ke znalostem, investice do výzkumu a vývoje, podpora inovací, podnikání a institucí při rozvoji podnikatelského prostředí, podpora dopravní infrastruktury, ochrana životního prostředí, kulturního dědictví regionů a rozvoj cestovního ruchu. 3.5 Shrnutí přístupů k řešení regionálních disparit v Rakousku Rakousko nevykazuje výrazné regionální disparity na úrovni regionů NUTS2 (spolkových zemí) kromě jediného případu země Burgenland, větší rozdíly se však objevují na nižších úrovních NUTS3 a úrovni obcí. Za územní plánování a regionální rozvoj jsou primárně odpovědné spolkové země, významnou koordinační úlohu má Úřad spolkového kancléřství s nezávaznými doporučeními Rakouské konference pro územní plánování (ÖROK). Tato úroveň představuje tvůrce nových záměrů a myšlenek, které jsou předávány spolkovým zemím a na jejich úrovni přizpůsobeny konkrétním podmínkám. Základním strategickým dokumentem pro programovací období je rakouský Národní strategický referenční rámec s pracovním názvem STRAT.AT (NSRR_AT 2007). Podle něj bude nosným směrem regionální a zaměstnanecké politiky orientace na inovace jako komplexní celospolečenský proces. To znamená, že zahrne celou zemi a všechny regiony, zejména které jsou znevýhodněny jak z hlediska dostupnosti, tak ekonomické struktury, a má přispívat ke snižování regionálních disparit zejména v oblasti ekonomické a zaměstnanosti. Implementace rozvojové strategie je prováděna v souladu s NSRR a s využitím operačních programů řízených na úrovni spolkových zemí. Regionální politika tak zůstává odpovědností 9 spolkových zemí. Regionální hospodářská politika je stále méně zaměřena jen na řešení regionálních problémů a stále více na rozvojový potenciál na úrovní regionu. Netýká se jen tzv. problémových regionů, ale všech regionů. Na rakouské federální úrovni se při sestavení plánů hovoří o udržitelném regionálním rozvoji, aktivity ve spolkových zemích v oblasti hospodářské politiky vycházejí z pojmu inovativně orientovaného regionálního rozvoje. Tradiční nástroje regionální politiky, tj. investice do fyzické infrastruktury a regionálně diferencované finanční pobídky pro privátní investice jsou stále více doplňovány pobídkami do měkké a nefyzické infrastruktury (regionální management, poradenství, podpora klastrových iniciativ, začínajících podnikatelů a inovačních center). Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 14 3.6 Shrnutí přístupů k řešení regionálních disparit na Slovensku Slovensko vykazovalo v minulé dekádě významný ekonomický růst, který byl provázen současným růstem územních disparit. Územní nerovnováha na Slovensku se projevuje zejména mezi Bratislavským regionem s hlavním městem Bratislavou a ostatními částmi země. Slovensko aktualizovalo národní legislativu pro regionální rozvoj v roce 2008. Podle ní jsou základními dokumenty podpory regionálního rozvoje Národní strategie regionálního rozvoje Slovenské republiky, programy hospodářského rozvoje a sociálního rozvoje vyššího územního celku a programy hospodářského rozvoje a sociálního rozvoje obce. V současném období je však regionální politika realizovaná především v rámci politiky soudržnosti EU. Základním strategickým dokumentem je Národní strategický referenční rámec, který definuje vizi, strategické cíle a priority rozvoje Slovenska. Strategie vychází z detailní analýzy disparit a navržených rozvojových faktorů k jejich řešení. Vychází přitom z teze, že klíčové disparity identifikované v analýze definují překážky, které je třeba překonat, aby bylo možné naplnit vizi a dosáhnout strategických cílů pro programové období 2007-2013. Faktory rozvoje určují, které impulzy sociálně-ekonomického rozvoje se mají využívat a vytvářet pro zmírnění identifikovaných disparit. Hlavním rozvojovým cílem Slovenska je orientace na zvyšování konkurenceschopnosti Slovenska, jeho ekonomiky a zaměstnanosti a výkonnosti jeho regionů. Hlavními prioritními oblastmi jsou infrastruktura a regionální dostupnost, znalostní ekonomika a lidské zdroje, které mají být podporovány převážně v regionech cíle Konvergence. Z hlediska územního pokrytí nejsou vymezeny celé specifické oblasti. Operační programy jsou však zaměřeny na tzv. inovační a kohezní póly rozvoje, ve kterých žije více jak 80% obyvatel. Specifickým programem je Regionální operační program společný pro všechny méně rozvinuté NUTS2 regiony cíle Konvergence, který je zaměřen na podporu regionální infrastruktury. Řízení intervencí v rámci politiky soudržnosti EU přes vytvořené samosprávné kraje a vyšší územní celky zůstává na národní úrovni. 4. Závěr Regionální politika zemí EU a politika soudržnosti EU představují komplex politik, jejichž cílem je přispívat k vyváženému rozvoji regionů v zemích EU. Zatímco politika soudržnosti EU je založená na využití finančních nástrojů ­ strukturálních fondů a Fondu soudržnosti dotovaných z rozpočtu EU, národní regionální politiky jsou dotovány z domácích, národních zdrojů. Současná regionální politika není již orientována pouze na řešení regionálních disparit, ale akcentuje podporu rozvoje v širším kontextu jako je podpora růstu, zaměstnanosti, výkonnosti a konkurenceschopnosti regionů, které mají přispívat ke konkurenceschopnosti národních ekonomik a Evropské unie jako celku. Významným faktorem v řízení regionální politiky je regionální úroveň, na které se regionální politika realizuje a jak je financována. U spolkových zemí v Německu je to úroveň NUTS1, u spolkových zemí v Rakousku a vojvodství v Polsku úroveň NUTS2. Pro tyto úrovně existují v rámci politiky soudržnosti EU operační programy, které umožňují její financování. Na druhé straně v Maďarsku a na Slovensku je zastupitelská moc až v regionech NUTS3, které nemají své operační programy a tedy přímé finanční zdroje EU, které v zemích EU12 tvoří majoritní zdroj financování. Přestože při hodnocení politiky soudržnosti na úrovni EU se vykazuje konvergence mezi státy, na regionální úrovni situace není jednoznačná. Ve Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 15 vyspělých státech Rakousko a Německo k výraznému nárůstu regionálních disparit nedochází, přesto obě země mají své specifické disparitní problémy. U všech analyzovaných nových států EU12 se v posledním období projevil zřetelný nárůst disparit zejména mezi hlavními městy resp. regiony hlavních měst a zbylým územím, k dalšímu prohlubování disparit dochází na nižších regionálních úrovních a uvnitř těchto úrovní. Ke změnám došlo v posledních letech u cílů regionální politiky. V oficiálních dokumentech se proklamuje vyvážený regionální rozvoj a soudržnost, všechny státy však pod vlivem Lisabonské strategie deklarují také orientaci na regionální konkurenceschopnost. Současně lze pozorovat i trend k regionalizaci regionální politiky, tj. přenesení pravomoci k jejímu plánování i realizaci na regionální úroveň. Zřetelným příkladem jsou Rakousko a Německo, kde samostatné postavení spolkových zemí v regionální politice vyplývá z ústavy a má tradici. Podobný trend však je vidět zejména v Polsku, které zavedlo samostatné regionální operační programy pro regiony NUTS2 ­ vojvodství. Přesun pravomocí je větší v případech, kdy pro rozvoj regionů existují samostatné programové dokumenty a zdroje financování. Literatura 1. Eurostat (2008). General and regional statistics. Databáze Online. Dostupné na: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page?_pageid=0,1136162,0_45572073&_dad=port al&_schema=PORTAL>. 2. GRW (2007). Sechsunddreißigster Rahmenplan der Gemeinschaftsaufgabe ,,Verbesserung der regionalen Wirtschaftsstruktur" für den Zeitraum 2007 bis 2010. Berlin: Deutscher Bundestag, 27. 4. 2007. Dostupné na: . 3. Hučka, M. Kutscherauer, A. Metodologická východiska zkoumání regionálních disparit. Sborník příspěvků. XI. Mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Brno: ESF MU, 2008. s. 8-14. ISBN 978-80-210-4625-2. 4. Kovárník, J. Klastry jako nástroj regionální politiky. Sborník příspěvků. XI. Mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Brno: ESF MU, 2008. s. 70-75. ISBN 978-80-210- 4625-2. 5. NDP_PL. National Deveopment Strategy 2007-2015. Warszawa: Ministry of Regional Development, 2006. ISBN 978-83-60916-27-8. Dostupné na: . 6. NSRR_AT (2006). Nationaler Strategischer Rahmenplan Österreich 2007-2013. Wien: ÖROK, 2006. Dostupné na: . 7. NSRR_DE (2007). Nationaler Strategischer Rahmenplan für den Einsatz 8. der EU_Strukturfonds in der Bundesrepublik Deutschland 2007-2013. Berlin: BMWi. Dostupné na: . 9. NSRR_HU (2006). The New Hungary Development Plan 2007­2013. Budapest: The Government of the Republic of Hungary. Dostupné na: . 10. NSRR_PL (2007). National Strategic Reference Framework Poland 2007-2013. Warsaw: Ministry of Regional Development. Dostupné na: . 11. NSRR_SK (2007). Národný strategický referenčný rámec 2007-2013. Bratislava: Ministerstvo výstavby a regionálného rozvoja SR, 2007. Dostupné na: < www.nsrr.sk >. Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 16 12. Stejskal, J. Charburský, M. Kritická analýza regionální inovační strategie Pardubického kraje. Sborník příspěvků. XI. Mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Brno: ESF MU, 2008. s.61-69. ISBN 978-80-210-4625-2. 13. Viturka, M. Konkurenceschopnost regionů. Možnosti jejího hodnocení a stimulace. Sborník příspěvků. X. Mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Brno: ESF MU, 2007. s. 44-55. ISBN 978-80-210-4325-1. 14. Wokoun, R. Regionální konkurenceschopnost a faktory regionálního rozvoje v ČR. Sborník příspěvků. XI. Mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Brno: ESF MU, 2008. s.24-31. ISBN 978-80-210-4625-2. 15. Yuill, D. et al. (2007). Review, Revision, Reform: Recent Regional Policy Development. EoRPA Paper 07/1. Glasgow: EPRC, 2007. Dostupné na: . 16. Žítek, V. Analýza struktury regionálních inovačních strategií. Sborník příspěvků. XI. Mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Brno: ESF MU, 2008. s.53-60. ISBN 978- 80-210-4625-2. Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 17 REGIONAL COMPETITIVENESS IN THE CZECH REPUBLIC PROF. RNDR. RENÉ WOKOUN, CSC. Department of Regional Studies, Faculty of Economics and Public Administration, University of Economics, Winston Churchill sq. 4, 130 67 Prague 3, Czech Republic e-mail: wokoun@vse.cz Annotation The paper is aimed at the competitiveness of the Czech Republic and its regions. The author describes the main factors surrounding the Czech Republic's regional development: human resources (education structure, social infrastructure, settlements, housing), economic efficiency, (Gross Domestic Product, unemployment, wages, firms and enterprises, foreign direct investment and export, research and development, innovation ­ knowledge economy, technical and transport infrastructure, tourism). The author briefly comments on the main regional disparities. At the close of the paper, the author characterizes the development trends in the Czech Republic's regional structure. Key words Regional competitiveness, regional development, regional structures. JEL classification: R580 1. Introduction ­ regional competitiveness in the Czech Republic Economic efficiency and regional competitiveness are key factors of regional development. Regions, towns and municipalities compete in creating, maintaining and promoting economic entities. Such economic entities help generate and stabilise new jobs and new opportunities, affecting to a major extent the welfare, well-being and standard of living in regions and municipalities. Regional competitiveness shows a region's ability to generate revenue and sustain its employment level both in national and international competition. The competitiveness of the Czech Republic and its regions is essentially a function of the following: a) The competitiveness of the economy (the competitiveness of the entrepreneurial environment, how modern the economic structure is, e.g. progressive industries, sophisticated services, research and development bases, innovative application centres, a modern system of research and development and innovative activities, and how likely they will be used in business, and an inclusive and flexible labour market with a qualified and flexible labour force). b) An open and flexible society (a society that actively uses opportunities generated both at the global and European levels, a society that continuously increases its education potential, actively solves its own problems such as migration, aging, social exclusion, and builds an efficient system of public administration). c) A quality physical environment (protection and development of the environment, a sustainable and usable landscape potential, an accessible territory, the existence of transportation and communication connections and links). Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 18 d) A balanced regional development within the Czech Republic (development parity throughout the Czech Republic and a reduction of the existing disparities, stimulation of the regions' development potential, strengthening of the role of cities as centres of regional growth and the development and sustainable development of rural areas). It is obvious that regional development factors change over time and this is related to the degree of knowledge of socio-economic processes on the one side, and how the regions are affected by the development of structures and their interactions on the other side. 2. The key factors of regional development in the Czech Republic The basis for an efficient regional policy is the analysis of factors relevant to regional development, i.e. the identification of key determinants that stimulate regional development. These factors represent the development potential of the regions and include: Natural resources and natural environment as long-term determinants of regional development; Tangible factors in the form of their production potential and infrastructure; Intangible factors, namely innovation and the ability to create and spread it, the availability and effective use of information and communication technologies (ICT), environmental sustainability, the institutional environment; Human resources with a relevant level of skills and professional education. The stage of development of Czech society and the knowledge of socio-economic processes that is on par with the most developed countries of the world, especially the empirical knowledge from the past few years, confirm that human resources are a basic factor for regional development in post-industrial societies. Another factor affecting regional development is the structure of settlements, including their development trends. This is closely related to the issue of housing availability, which affects the mobility of the labour force and becomes another major factor of regional development. Economic efficiency and regional competitiveness are undoubtedly essential factors of regional development. A competitive region is attractive (for investors and know-how; a characteristic feature is the presence of business and immigration). Selected basic indicators for comparing regional competitiveness and socio-economic levels A basic indicator for comparing regional competitiveness and socio-economic levels is Gross Domestic Product, which represents the value of goods and services that were produced in a given region. For example, we can use the GDP development in the regions of the Czech Republic and divide the regions into several groups depending on GDP variances. Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 19 Table 1: Development of the regional GDP (constant prices), 1995=100% Region 2000 2001 2002 2003 2004 Average rate of growth 1996-2004 Prague 122.8 134.0 130.8 129.8 136.4 4.0 Central Bohemia 119.1 121.5 125.6 128.4 133.5 3.7 South Bohemia 106.5 105.0 111.7 114.5 119.1 2.1 Plzeň 104.4 105.6 104.4 110.4 114.5 1.6 Karlovy Vary 94.5 91.4 96.8 100.2 102.0 0.3 Ústí 92.1 89.7 91.5 97.8 103.1 0.3 Liberec 106.2 107.1 112.0 110.8 114.4 1.6 Hradec Králové 108.9 108.0 113.4 119.3 122.1 2.5 Pardubice 104.0 103.9 107.3 114.1 118.7 2.1 Vysočina 108.9 113.4 111.5 115.8 122.1 2.6 South Moravia 103.7 106.6 110.8 115.5 121.0 2.3 Olomouc 102.1 101.8 106.5 111.0 116.4 1.8 Zlín 98.9 100.1 98.7 107.2 110.6 1.2 Moravia-Silesia 96.1 97.2 98.8 104.1 112.4 1.4 Czech Republic 107.5 110.3 112.0 115.5 121.0 2.3 Source: Regionální účty 2004 Based on the accumulated GDP changes, the regions can be divided into the following categories: Regions with GDP growth markedly exceeding the Czech Republic's GDP growth. The capital city of Prague was the most dynamic region in the period in question with an efficiency growth which almost doubled the Czech Republic's average. The metropolitan character of regions with significantly different economic structures allows for substantial growth acceleration which can continue in the period to come. Prague's significant development also has positive effects on the neighbouring Central Bohemia Region, namely because Prague does not dispose of large areas suitable for further extensive expansion. There are differences in the prices of labour and land between Prague and the Central Bohemia Region and a certain improvement of infrastructure around Prague can result in investment and capital deconcentration and the opening of a new transportation corridor might result in a higher number of people commuting to Prague. The Central Bohemia Region whose efficiency used to be negatively affected by Prague in the long run has benefited from Prague's dynamic development. The GDP growth in the period in question ranked second right after Prague. Areas in close proximity of Prague are becoming attractive for people from the entire Czech Republic. Regions with GDP growth comparable to the Czech Republic's growth. The dynamics of most other regions is closely correlated with the Czech Republic. In spite of that we can distinguish two groups of regions. First are those whose dynamics is several points higher; these include the Vysočina and Hradec Králové Regions. The South Moravia and South Bohemia Regions are at the Czech Republic's average. The regions whose dynamics falls slightly behind include the Plzeň, Liberec and Pardubice Regions. The Olomouc and Moravia-Silesia Regions have started to break their stagnation over the past year. Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 20 Regions with GDP growth markedly below the Czech Republic's average. The worst dynamics which has been decreasing in the long term can be observed in the Karlovy Vary and Ústí Regions. The critical development of these regions is also reflected in negative average growth rates of the regions. These regions have been undergoing a deep social and economic restructuring which has not finished yet. However, the latest data show a growth acceleration potential in these regions. Together with the Moravia-Silesia, Olomouc and Zlín Regions, which have stagnated (an average growth of approximately 1.5%), they form a group characterised by insufficient economic growth of the entire regions or their parts, accompanies by negative unemployment trends. The unemployment rate in these regions is far above the national average. The above-mentioned areas include structurally affected regions and a significant part of economically weak regions of the Czech Republic. Table 2: Regional GDP per capita, Czech Republic = 100 (%) Region 2000 2001 2002 2003 2004 Prague 199.4 210.9 206.5 203.1 201.8 Central Bohemia 97.8 95.9 96.3 94.9 93.6 South Bohemia 89.3 86.7 90.6 89.8 89.0 Plzeň 95.3 94.3 91.5 93.4 92.6 Karlovy Vary 83.0 78.8 81.5 80.7 79.9 Ústí 83.4 80.6 81.3 83.2 84.5 Liberec 86.1 84.2 86.5 82.2 81.5 Hradec Králové 91.3 88.4 90.8 91.9 90.2 Pardubice 85.5 83.4 84.4 85.5 85.1 Vysočina 88.6 91.8 87.1 86.3 86.5 South Moravia 90.2 90.3 92.9 93.8 93.9 Olomouc 77.7 75.6 77.2 77.9 78.0 Zlín 84.3 83.1 80.1 82.8 82.2 Moravia-Silesia 78.0 77.6 77.9 78.7 82.1 Czech Republic 100 100 100 100 100 Source: Regionální účty 2004 The above table compares regional GDP generated per capita and the Czech Republic's average. Different dynamics of GDP growth in the regions is also reflected in the efficiency ratio changes of different regions compared to the national level. Overall, we can say that the ratio of different regions compared to the national average is rather stable. However, certain trends can be detected that will eventually result in different positions for some regions. If we disregard the phenomenon of Prague, these include regions in which efficiency has been improving over the long term, in other words the gap between any given region's efficiency and the country's efficiency has been decreasing. A good example is the South Moravia Region, where the gap decreased by more than 3.5% between 2000 and 2004. We can say that GDP per capita is a suitable comprehensive gross indicator for comparing regional competitiveness and socio-economic levels. Different indicators can measure the socio-economic level of regions, in this case the standard of living, where the average wage per worker indicator seems to be one of the most suitable. When evaluating the regions according to gross average wages and their development from 2000 to 2004, we can again see Prague's leading position. The significant difference between Prague and the other regions means that the average value of the Czech Republic is slightly Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 21 deviated upwards, meaning that the national average is significantly better than individual regional averages. The level of wages is influenced by the employment structure, the number of entrepreneurs, the unemployment rate, the education of labour force, and the beginning level of wages (e.g. the Moravia-Silesia Region). Regional differences between price levels are also important as they modify the actual level of wages. There are two current reasons for the growing export efficiency of the Czech economy. First is the Czech Republic's entry into the single EU market, and second is the export effect of direct foreign investment. If we follow the export efficiency of the regions, then we can say that their order according to the share in the total Czech Republic's export significantly differs from the order of regions measured by export per capita. For example the Moravia-Silesia and South-Moravia Regions, which are in the top half of the list according to the total export, ranked much worse when measured by export per capita. Regions that ranked better according to export per capita compared to the aggregate Czech Republic's export include the Karlovy Vary, Liberec. Hradec Králové and Vysočina Regions. The export efficiency is not really related to the economic efficiency measured by GDP per capita; however, it is closely related to direct foreign investment. As far as the export structure is concerned, we can say that the export covers all SITC categories. The fact that category 7 "Machines and Means of Transport" accounts for the biggest portion of export in most regions is certainly positive. Exceptions were the Karlovy Vary, Ústí, Zlín and Moravia-Silesia Regions where the biggest share of exported goods included semi-finished products and materials (SITC 6), which also ranked second in the Central Bohemia, Liberec, Hradec Králové, Pardubice, Vysočina, South-Moravia and Olomouc Regions. In the South-Bohemian and Plzeň Regions, industrial consumer goods (SITC 8) ranked second; in the capital city of Prague it was mineral fuels, lubricants and similar materials (SITC 3). There are significant difference among the regions of the Czech Republic as to the territorial distribution of export. The goods structure reveals some "surprises", e.g. the share of fuels in the aggregate Prague's exports is naturally caused by the fact that many organisations have their registered offices in Prague (statistical effects). Both the above goods structure and the territorial structure largely support the hypothesis that the export efficiency of regions is not the most important criterion, as the efficiency is based on the historical causes of the distribution of the Czech Republic's export capacity into regions modified by direct foreign investment. 3. Main regional disparities Based on the differentiation of factors affecting regional development and according to different initial conditions, locations and levels of urbanisation, the development of the different regions of the Czech Republic showed different dynamics and different changes in territorial economic structures. Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 22 If we compare the key factors of the regional development, we can see clear a worsening of interregional disparities, which can be described as follows: Gaps in the economic efficiency among different regions get substantially bigger for a number of indicators relevant to the living standard of the population (GDP/capita, average wages, unemployment rate, etc.); There are major differences in the unemployment rates and income per capita among different districts; Regions which have to undergo an extensive industry restructuring (mainly the Ústí and Moravia-Silesia Regions) continue showing a high unemployment rate and required structural changes cannot be implemented fast enough; The gap between rural and urban areas is getting bigger, bringing further disadvantages for rural areas. Municipalities in rural areas dispose of unfavourable conditions for businesses and have to deal with aging rural population; The economic level of cross-border districts along the north-east border of the Czech Republic is falling behind; Continuing insufficient connections of north-east Moravia and Silesia to trans-European communication corridors and to the capital, which results in a lack of interest by investors, namely foreign investors, in this region; Differences in the number of people with university degree in two biggest cities (Prague and Brno) and the other regional cities; Bad environment due to former industrial activities, namely in north-west Bohemia and north Moravia, as well as in Prague and other big cities because of growing traffic. 4. Development poles The competitiveness of regions in not affected only by production indicators, but also by the overall structure of production and production capacities, innovative features, the quality of labour force, and, last but not least, by the settlement structure as the economic growth is closely related to urbanisation. Big conurbations with diversified economic structures and industries that are able to generate growth in their surroundings establish development poles. The importance of cities as growth poles is based on the following factors: population and its growth, competitiveness, communication connections. Not every city reaches such results as to act as a pole and its external influence is therefore limited. Development poles are currently characterised by their involvement in knowledgebased economy. The only development pole in the Czech Republic, measured by European standards, is the capital city of Prague which has been constantly reinforcing its position and deepening the gap between other regions. Thanks to the advantages of a conurbation, a growth centre can absorb innovations more quickly than other areas, which dynamically differentiates the city from its surroundings. Other development poles are Brno (the GDP per capita in the SouthMoravia Region in 2001 was at 90.8% of the Czech Republic's average) and Plzeň (the Plzeň Region was at 96.9% of the Czech Republic's GDP). Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 23 The development poles face specific problems that should not be omitted, such as a transportation infrastructure the quality and quantity of which does not correspond to the growing traffic and related environmental damage, brownfields, a functional use of the territory that is far from being optimal, complex housing problems (the regeneration of panel housing estates), a lack of greenery, etc. In the 1990s the settlement (regional) hierarchy became stronger and the position of regional centres (namely urban centres, mezoregional and some microregional centres) that constitute the backbone of settlement (regional) systems stabilised, generating an ever growing share of production in the Czech Republic, reinforced. These centres have a distinct hierarchy: urban centres of supranational importance ­ Prague (the main development centre of Bohemia and the entire Czech Republic); 1st class regional urban centres ­ Brno (the main development centre of Moravia); 2nd class regional urban centres ­ Ostrava (the development centre of North Moravia); 1st class mezoregional centre ­ Plzeň (the development centre of South-west Bohemia), 2nd class mezoregional centre ­ Olomouc (Central Moravia), Liberec (North Bohemia), Hradec Králové and Pardubice (East Bohemia), Ústí nad Labem (North-west Bohemia), České Budějovice (South Bohemia), Zlín (East Moravia) and Karlovy Vary (West Bohemia); Significant regional development centres ­ Mladá Boleslav, Kolín, Opava, Uherské Hradiště, Jihlava, Cheb, Jablonec nad Nisou, Tábor ­ Sezimovo Ústí, Prostějov and others. 5. Final comments The analysis of the key factors of the regional development shows that one of the strengths of the Czech Republic's regional development is qualified and still relatively cheap labour force. Nevertheless, certain professions (based on qualification) are becoming scarce in some parts of the regions due to the development of new entrepreneurial activities related to the influx of direct foreign investment, which is a negative trend both for competitiveness and for regional development in general. Other key factors of the growth of regional competitiveness include the above development of production capacities, related to direct foreign investment, which is closely connected to the actual existence of areas for business development in the regions. This development creates conditions for establishing new links among domestic entrepreneurs and their potential future entry into foreign markets. This fact also helps to identify one of the reasons for the dynamic development of SME in the Czech Republic. Identified weaknesses include mainly those that continue slowing down the development of business activities, e.g. complications related to the very start of business activities. Second, there are weaknesses related to the insufficiencies in different infrastructure areas, e.g. transportation and communication. Third, there are weaknesses related to the functioning of the labour market, e.g. low labour force mobility, housing problems, etc. A generally low support of the development of science and research, cooperation between research institutions and entrepreneurs and knowledge-based economy in general constitute a specific issue, which is negatively reflected in the regions' competitiveness in today's global environment. Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 24 The research was funded by the Research Plan GA CR 402/09/0179 ­ "Competitiveness of regions within the Czech Republic and the European Union" of the Czech Science Foundation. References 1. Hampl M. a kol.: Regionální vývoj: specifika české transformace, evropská integrace a obecná teorie. Univerzita Karlova v Praze, 2001, 328 s. 2. OECD Territorial Reviews - Czech Republic. Organisation for Economic Co-Operation and Development, Paris, 2004, 141 s. ISBN 92-64-10639-1. 3. Skokan K.: Konkurenceschopnost, inovace a klastry v regionálním rozvoji. Repronis, Ostrava, 2004, 160 s. ISBN 80-7329-059-6. 4. Viturka M.: Konkurenceschopnost regionů, možnosti jejího hodnocení a stimulace. In: X. Mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Masarykova univerzita v Brně, 2007, s. 44-55. ISBN 978-80-210-4325-1. 5. Wokoun R.: Readiness of the Czech Republic for the EU regional policy. In: Readiness of the candidate countries for the EU regional policy. Conference Almanac. Bratislava, 2003. s. 147-156. ISBN 80-89041-73-6. 6. Wokoun R.: Fundamentals Problems of Regional Development in the Czech Republic and New Challenges. In: Local Development as a Driver for Growth in Central and Eastern Europe. Organisation for Economic Cooperation and Development (OECD), MMR, 2007, s. 13-17. ISBN 978-80-87147-03-0. 7. Wokoun R.: The Preparation of New Strategic Framework for Cohesion Policy in the Czech Republic. In: Local Development as a Driver for Growth in Central and Eastern Europe. Organisation for Economic Cooperation and Development (OECD), MMR, 2007, s. 49-50. ISBN 978-80-87147-03-0. 8. Wokoun R., Kouřilová J., Macháček J.: Regional and Environmental Aspects of Urbanization in the Czech Republic. p. 187-204. In: Šauer P., Nankervis A., Mensik S.: Sustainability in Global Services: Selected Essayes. Prague, 2004. Prague, 2004. 236 s. ISBN 80-86709-04-3. 9. Wokoun R. a kol.: Regionální rozvoj a jeho management v České republice. Oeconomica, VŠE, Praha, 2007, 250 stran. ISBN 978- 80-245-1301-0. 10. Wokoun R., Malinovský J. a kol.: Regionální rozvoj. Linde Praha a.s., 2008, 322 s. ISBN 978-80-7201-699-0. 11. Národní rozvojový plán České republiky 2007-2013. MMR ČR, leden 2006 (version approved by the Czech Government). Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 25 NĚKOLIK POZNÁMEK KE STRATEGII REGIONÁLNÍ POLITIKY ČESKÉ REPUBLIKY V SYSTÉMOVÉM KONTEXTU REGIONÁLNÍ (KOHEZNÍ) POLITIKY EVROPSKÉ UNIE SOME REMARKS TO STRATEGY OF REGIONAL POLICY OF THE CZECH REPUBLIC IN SYSTEMIC CONTEXT OF REGIONAL (COHESION) POLICY OF EUROPEAN UNION DOC. RNDR. MILAN VITURKA, CSC. Katedra regionální ekonomie a správy, Ekonomicko-správní fakulta Masarykova univerzita Lipová 41a, 602 00 Brno, ČR e-mail: viturka@econ.muni.cz Anotace Příspěvek prezentuje hlavní východiska strategie regionální politiky České republiky ve vazbě na regionální politiku Evropské unie s důrazem na procesy polarizace a integrace na různých hierarchických úrovních. Ve výše uvedeném ohledu je rovněž věnována pozornost prezentaci odpovídajících doporučen pro další koncepční rozvoj regionální politiky. Annotation Contribution presents basic starting points of the Czech Republic regional policy in linkage to regional policy of the European Union with emphasis on polarization and integration processes on different hierarchical levels. In above mentioned respect attention is also paid to presentation of corresponding recommendation for further development of regional policy. Klíčová slova regionální politika, polarizace, integrace, strategie Key words regional policy, polarization, integration, strategy JEL classification: R58 Příspěvek usiluje o syntetický orientovaný pohled na problematiku regionálního rozvoje České republiky v systémovém kontextu regionální resp. kohezní politiky Evropské unie, s přihlédnutím ke všeobecným cílům deklarovaným v tzv. Lisabonské strategii. Je členěn do dvou částí: hlavní východiska strategie regionální politiky České republiky a vybrané otázky dalšího vývoje kohezní politiky Evropské unie. 1. Hlavní východiska strategie regionální politiky České republiky Z dlouhodobého pohledu lze za základní strategický cíl regionální politiky České republiky považovat posílení její konkurenceschopnosti (spojené s postupným přechodem k tzv. znalostní ekonomice) při respektování principů sociální soudržnosti a udržitelného rozvoje. Za hlavní faktory podmiňující úspěšnost tohoto přechodu jsou obvykle pokládány růst vzdělanosti obyvatelstva a rozvoj inovací (klíčový význam těchto faktorů potvrzuje i Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 26 mnohokrát dokladované zaostávání České republiky za ekonomicky nejrozvinutějšími zeměmi v uvedených oblastech). Tyto faktory jsou zohledněny i v rámci hlavních cílů regionální resp. kohezní politiky Evropské unie, kterými jsou v současném plánovacím období ,,Konvergence", ,,Konkurenceschopnost" a ,,Územní spolupráce". V této souvislosti ovšem nelze zcela přehlédnout regionálně odlišné zaměření prvních dvou cílů ­ zatímco první u nich je orientován na podporu hospodářsky zaostávajících (a tedy méně konkurenceschopných) regionů, druhý pak na podporu hospodářsky vyspělejších (a tedy nejvíce konkurenceschopných) regionů. Je zřejmé, že perspektivní sladění věcného zaměření obou cílů není jednoduchou záležitostí. Klíčovou otázkou je vygenerování společného jmenovatele propojujícího oba uvedené cíle v dlouhodobém časovém horizontu. Závažnost této otázky pro Českou republiku pak umocňuje skutečnost, že v příštím plánovacím období s velkou pravděpodobností dojde k rozšíření počtu českých kohezních regionů nesplňujících stávající kriterium pro zařazení do cíle ,,Konvergence" s nejvyšší úrovní finanční podpory. I přes obtížnost prognóz ekonomického rozvoje v současném krizovém období lze předpokládat, že v tomto ohledu se k regionu Prahy s velkou pravděpodobností připojí regiony NUTS 2 Střední Čechy a Jihozápad (doplněné v optimálním případě jedním až dvěma dalšími regiony) 1. V souladu s poznatky teorie regionálního rozvoje a výsledky provedených analýz by funkci tohoto společného jmenovatele mohl nejlépe naplňovat princip územní integrace jako katalyzátoru difúze pozitivních socioekonomických efektů rozšiřovaných z pólů rozvoje do okolního prostoru (územně integrovaná koexistence aktérů ekonomického rozvoje vytváří vhodné předpoklady pro vznik synergických efektů ­ pro tento jev se v angličtině vžil nový termín ,,coopetion"). K tomu je však potřebné poznamenat, že intenzita a charakter ,,efektů šíření" jsou kromě ekonomických cyklů (indukujících kromě pozitivních i negativních socioekonomické efekty, např. ve formě uzavírání ,,venkovských" poboček firem v období recese) významně ovlivňovány kvalitou podnikatelského prostředí. Z pohledu regionální politiky představuje aplikace principu územní integrace, který by se měl promítnut do všech příslušných operačních programů, vhodný nástroj sladění makroekonomicky protichůdných účinků ,,pojišťovacích" regionálních politik cílených na podporu konvergence a ,,strategických" regionálních politik cílených na podporu konkurenceschopnosti. Aplikace tohoto principu rovněž posiluje praktické vazby na územní (prostorové) plánování a stimuluje žádoucí rozvoj polycentrických systémů osídlení. Efektivní podpora rozvoje územní integrace by pak měla v co největší míře respektovat zákonitosti hierarchické diferenciace společenského prostoru, zejména míry jeho polarizace. Tato diferenciace je logicky spojena s vytvářením hierarchických struktur v linii lokální mikroregionální ­ mezoregionální ­ makroregionální (národní) ­ globální (nadnárodní) úroveň. Z pohledu kohezní politiky je odpovídající pozornost soustředěna především na mezoregionální a makroregionální úroveň, realizace konkrétních projektů však pochopitelně akcentuje i mikroregionální úroveň. Vyhodnocení procesů územní integrace na těchto úrovních pak poskytuje výchozí informace pro implementaci jednotlivých operačních programů. Mikroregionální úroveň obvykle představují tzv. elementární regiony s polaritou typu centrum ­ zázemí (obecně jde o známou polaritu město ­ venkov), integrované prostřednictvím řady dojížďkových procesů, zejména dojížďkou do zaměstnání. Tato základní úroveň socioekonomické integrace je tedy spojena především s vytvářením regionálních pracovních trhů ­ integrace na bázi pracovních interakcí. Jejím charakteristickým rysem je 1 Podle starších odhadů by úroveň HDP na 1 obyvatele v paritě kupní síly za celou Českou republiku měla k roku 2010 dosáhnou asi 85 % průměru Evropská unie. Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 27 nejenom pracovní podřízenost lokalit s převažující obytnou funkcí příslušným regionálním centrům s přebytkem pracovní funkce, ale i selektivní růst pracovní podřízenosti slabších mikroregionů silnějším konkurentům (centra dominujících mikroregionů pak v podstatě zaujímají pozici vedlejších pólů rozvoje). Pokud jde o orientaci podpory na nižších hierarchických úrovních je v tomto směru účelné zohledňovat jak základní prostorovou dimenzi utváření relevantních jevů (mikroregionální charakter pracovních trhů), tak spontánní iniciativy spojené s vytvářením tzv. akčních mikroregionů (např. společné iniciativy obcí cílené na výstavbu infrastruktury nadlokálního významu). Na vyšší tj. mezoregionální úrovni nabývá polarita podoby pól rozvoje ­ podřízené mikroregiony, přičemž ekonomická podřízenost zde má volnější charakter (její úroveň je výrazně ovlivňována především dynamikou ekonomického růstu v příslušném pólu rozvoje). Celková úroveň podřízenosti je obvykle posilována vyššími administrativními funkcemi pólů rozvoje ­ v České republice jde o krajská města, zastávající vesměs funkci pólů rozvoje národního významu. Územní integrace zde probíhá především na bázi interakcí firem v rámci územní dělby práce a jejím charakteristickým rysem je šíření rozvojových efektů generovaných póly rozvoje podél urbanisticky a infrastrukturně predestinovaných rozvojových os ­ integrace na bázi produkčních interakcí. Ve srovnání s první úrovní integrace má tato úroveň mnohem selektivnější charakter, odrážející zejména polohu mikroregionu a komplementaritu podnikatelského prostředí podřízených mikroregionů s podnikatelským prostředím příslušného pólu rozvoje. Pokud jde o makroregionální úroveň lze konstatovat, že od předchozí úrovně se odlišuje především koncentrací politických a administrativních funkcí do makroregionálního centra, transformující polaritu do podoby hlavní město (představující obvykle nejvýznamnějším pól rozvoje nadnárodního významu) ­ podřízené mezoregiony. Tato podřízenost má ovšem vzhledem k organizaci veřejné správy a z ní se odvíjejících veřejných politik a dalším společensko-politickým faktorům silnější charakter (její hloubka obecně závisí na míře decentralizace veřejné správy a postavení územní samosprávy). Koncentrace politické moci logicky stimuluje i koncentraci řídících funkcí v rámci velkých a nadnárodních firem (ústředí firem), která návazně významným způsobem ovlivňuje procesy ekonomické integrace integrace na bázi politických a manažerských interakcí. Pro doplnění je uvedena i nejvyšší úroveň integrace tj. nadnárodní integrace, pro kterou je charakteristická polarita typu póly rozvoje mezinárodního příp. globálního významu ­ ostatní makroregiony. Proces ekonomické integrace zde probíhá především na bázi mezinárodní výměny zboží a služeb a jeho nejvýznamnějším institucionálním projevem je vytváření nadnárodních hospodářských seskupení ­ integrace na bázi obchodních interakcí. Tabulka: Základní charakteristiky procesů polarizace a integrace hierarchie hlavní (vedlejší) nositelé polarizace hlavní projevy integrace globální rozvojové póly globálního (nadnárodního) významu rozvojové osy nadnárodního významu makroregionální rozvojové póly nadnárodního (národního) významu rozvojové osy národního významu mezoregionální rozvojové póly národního (regionálního) významu rozvojové osy regionálního významu mikroregionální dominantní (podřízená) centra nodálních regionů nodální procesy Zdroj: Vlastní výzkum. Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 28 Potřebná inovace kohezní politiky vyžaduje kromě vyjasnění vzájemné komplementarity stanovených cílů i zvýšení důrazu na její efektivnost, která je v přímém vztahu s její ,,přidanou hodnotou". Za základní předpoklad zvýšení efektivnosti lze na základě provedených výzkumů pokládat především dosažení vyššího souladu jednotlivých nástrojů regionální politiky s působením tržních mechanismů, který lze zabezpečit její primární orientací na zvyšování kvality podnikatelského prostředí, s důrazem na rozvoj proinovačně působících faktorů (viz výše). Praktické "uchopení" výše uvedených teoretických poznatků pak vyžaduje především důsledné respektování rozvojových podmínek a vývojových tendencí jednotlivých regionů, které lze účelně interpretovat prostřednictvím generalizovaných rozvojových scénářů v souladu s regionální typologií konkurenceschopnosti (podrobněji viz Viturka, 2007). 2. Doporučení pro další koncepční rozvoj kohezní politiky Evropské unie Analýzu vývojových a hierarchických zákonitostí regionálního rozvoje lze nepochybně chápat jako významný nástroj získávání informací pro koncepční tvorbu a systémovou optimalizaci regionálních příp. hospodářských politik jak na úrovni Evropské unie, tak na úrovni členských zemí. To platí i pro nové členské země Evropské unie, přestože v jejich případě národní zatím regionální politiku v podstatě nahrazována kohezní politikou Evropské unie (představující rozhodující zdroj financování regionální politiky). Politické reprezentace regionů pak chtějí především znát, které faktory mohou přilákat mobilní investice a přispět tak ke zvýšení ekonomické výkonnosti a tvorbě pracovních míst a tedy i ke zvýšení konkurenceschopnosti. Nastavení efektivního mixu veřejných intervencí tedy logicky vyžaduje vytvoření relevantních rozvojových strategií respektujících nejen základní rozvojové tendence, ale i konsensuálně prezentované zájmy jednotlivých regionů. Praktická aplikace výsledků regionálních rozvojových studií je nicméně komplikována celou řadou nevyjasněných otázek, indukovaných již samotnou pluralitou teoretických přístupů. Z těchto otázek jsou v zahraničních studiích obvykle zmiňovány: převažující tendence k ,,universalismu", nezohledňující adekvátní vlivy regionálních podmínek na reálné přínosy podpory vybraných (hnacích) faktorů rozvoje, nedostatečná pozornost věnovaná optimálnímu prostorovému rámci, ve kterém by měly být příslušné intervence systémově uplatňovány, přeceňování strany nabídky v příslušných politikách a malá pozornost věnovaná straně poptávky, ačkoliv poptávka patří k nejvýznamnějším faktorům ekonomického rozvoje. Je rovněž zřejmé, že efektivní podpora regionálního rozvoje je podmíněna i kvalitou politického systému, zejména s ohledem na výkonnost veřejné správy a funkčnost systému společenské regulace. Získané výzkumné poznatky lze účelně využít pro inovaci kohezní politiky Evropské unie reagující jak na dosavadní zkušenosti s jejím uplatňováním, tak na nové výzvy 21. století (reflektované v tzv. Lisabonské strategii). V tomto kontextu jsou dále prezentována stanoviska k vybraným otázkám dalšího vývoje regionální politiky Evropské unie a návazně i regionální politiky České republiky. Základní orientace regionální (kohezní) politiky Podporovat další rozvoj kohezní politiky Evropské unie (při respektování jejího prioritního postavení v rámci finančních fondů Evropské unie) jako hlavního nástroje naplňování Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 29 principu solidarity při zachování současné struktury jejích hlavních cílů tj. ,,Konvergence", ,,Konkurenceschopnosti" a ,,Evropské územní spolupráce". Budoucí změny kohezní politiky realizovat prostřednictvím optimalizace věcného zaměření hlavních cílů ,,Konvergence" a ,,Konkurenceschopnost" (cíl ,,Evropská územní spolupráce" jasně orientovat na celoplošnou podporu přeshraniční spolupráce, zejména na rozvoj regionální infrastruktury), sledující zvyšování jejich přidané hodnoty a účelné prohlubování vazeb na Lisabonskou strategii, včetně systémového zakomponování podpory energetických úspor ­ hlavními všeobecnými kriterii při sestavování OP by měla být efektivnost (omezení počtu programů), perspektivnost zaměření (posilování konkurenceschopnosti), územní integrace (podporující šíření pozitivních efektů v rámci existujících systémů rozvojových pólů a os ekonomického rozvoje) a harmonizace ekonomických, sociálních a environmentálních aspektů společenského rozvoje (udržitelnost rozvoje). Zavést ,,územní integraci" jako nový princip kohezní politiky a v souladu s tím preferovat celoplošné pokrytí území Evropské unie v rámci stanovených cílů kohezní politiky (od územní integrace lze očekávat vyšší efekty než od pouhé koordinace sektorových politik charakteristické rezortním přístupem ­ posilování tohoto přístupu by rovněž mohlo vyvolat novou diskusi o přerozdělení kompetencí mezi členskými státy a institucemi Evropské unie); jako hlavní kriterium adresného rozdělení prostředků mezi hlavní cíle ,,Konvergence" a ,,Konkurenceschopnost ponechat stávající limity HDP resp. HNP. Vazby regionální politiky Evropské unie a České republiky Podporovat zachování systému přechodného období (,,phasing-out") pro regiony, které překonaly maximální hranici podpory podle stanovených kriteria úrovně HDP pro cíl ,,Konvergence". Při formulování dílčích cílů regionální politiky České republiky je potřebné v zájmu dosažení vyšší efektivity alokace veřejných prostředků ve větší míře zohledňovat výsledky odborných analýz a vazby jednotlivých nástrojů regionální politiky na fungování tržních mechanismů (včetně důrazu na využívání manažerských přístupů). Pokud jde o územní rámec praktické realizace regionální politiky v České republice je potřebné poznamenat, že regiony NUTS 2 v tomto směru zjevně nepředstavují vhodné výchozí jednotky. Tato skutečnost vyplývá již ze samotného faktu, že nejde o funkční jednotky územní správy a samosprávy. Z dalších důvodů lze uvést, že tyto jednotky nelze (až na výjimky) pokládat za vnitřně integrované ekonomické celky. Naznačeným kriteriím v našich podmínkách lépe vyhovují kraje tj. regiony NUTS 3, jejichž centra vesměs představují funkční póly ekonomického růstu národního příp. nadnárodního významu ­ jde však o relevantní jednotky pro cíl ,,Konkurenceschopnost", jehož význam pro Českou republiku se výhledově bude zvyšovat a v souladu s tím není nutné navrhovat změny regionálního členění české republiky v rámci systému NUTS. Specifické otázky Po vyčlenění politiky rozvoje venkova a její převedení do Společné zemědělské politiky se nejeví poměrně často požadovaný návrat k původnímu stavu jako reálný ­ posilování funkčních vazeb mezi městy a venkovem lze zabezpečit v rámci podpory územní integrace na bázi pracovních interakcí v rámci cíle ,,Konvergence" (proklamované posilování vazeb měst na venkovský prostor je spíše spontánním procesem, který lze stimulovat rozvojem dopravní obsluhy území). Pokud jde o perspektivní zvyšování konkurenceschopnosti venkovského prostoru lze za jeden z efektivních směrů pokládat snižování externích Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 30 nákladů na dodávky energie v kombinaci s lepším využitím disponibilních zdrojů s důrazem na všeobecnou podporu energetických úspor a decentralizace produkce energií (v rámci tzv. základních výrobních faktorů je jedinou komparativní výhodou venkovských oblastí ve srovnání s urbanizovanými oblastmi faktor ,,půda", využitelný např. pro rozvoj cestovního ruchu či obnovitelných zdrojů energie) 2 . Závěrem je účelné uvést ještě několik obecnějších poznámek k rozvojově cíleným veřejným intervencím. Především je v této souvislosti potřebné zdůraznit odlišný pohled soukromé a veřejné sféry na tvorbu užitků, kdy soukromá sféra je prioritně orientována na krátkodobé užitky (zisk), kdežto veřejná sféra na dlouhodobé užitky (obecný prospěch). Vedle důrazu na efektivnost veřejné podpory je tedy třeba položit důraz i na hodnocení celkových dopadů veřejných intervencí na udržitelnost ekonomického rozvoje. Z pohledu kohezní resp. regionální politiky lze v tomto směru poukázat na zásadní význam veřejných intervencí cílených na zvyšování kvality podnikatelského prostředí a kvality života, s čímž koliduje časově limitovaný význam (obvykle nesystémových) přímých dotací podnikatelským subjektům. Naznačený přístup má svoji logiku i z pohledu plnění tradičního cíle regionální politiky tj. snižování rozdílů resp. disparit v ekonomické úrovni regionů, neboť v soutěži o přímé dotace jsou obvykle úspěšnější firmy z vyspělejších regionů, které jsou vystaveny silnější konkurenci s adekvátními vlivy na jejich projektovou kapacitu a kvalitu managementu. Celkově lze konstatovat, že finanční prostředky určené pro Českou republiku v rámci kohezní politiky Evropské unie svým časovým horizontem a objemem nepochybně představují nejvýznamnější program veřejných intervencí v její novodobé historii. O to větší důraz by proto měl být v rámci stanovených i budoucích operačních programů položen na implementaci, monitorování a kontrolu skutečně dosažených výsledků podporovaných projektů. Literatura 1. Cambridge Econometrics: European Regional Forecast. Analysis and Forecast to 1995. Cambridge, 1991. 2. Cambridge Econometrics (ECORYS-NEI): A study on the factors of regional competitiveness (A draft final report for the European Commission Directoriate-General Regional Policy), University of Cambridge, 2003. 3. Drucker, P., F.: Věk diskontinuity. Management Press, Praha, 1994. 4. European Commission: Regional development studies ­ The impact of the development of the countries of Central and Eastern Europe on the Community territory. Office for Official Publications of the European Communities, Luxembourg 1996. 5. European Commission, Cambridge Econometrics: Aggregate and regional impact Regional growth and convergence. Office for Official Publications of the European Communities, Luxembourg 1997. 6. European Commission: European regional yearbook 2007. Office for Official Publications of the European Communities, Luxembourg 2007. 7. Fürst, D., Güldenberg, E., Müller, B.: System of spatial Planning in Germany. Federal Ministry for Regional Planning, Building and Urban Development ­ Planco Consulting GmbH, Essen, 1994. 2 řada proklamovaných cílů stimulace rozvoje venkova, např. prostřednictvím podpory rozvoje odvětví s vyšší přidanou hodnotou, naráží na barieru efektivnosti spojenou s nedostatečnou kvalitou podnikatelského prostředí a praktickou nedostupností úspor z rozsahu pro malé firmy (chápání střediskových obcí jako pólů rozvoje venkovských oblastí je pak z ekonomického pohledu nadnesené či dokonce zcela nerealistické). Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 31 8. Garelli, S.: Competitiveness of nations: The Fundamentals. In: Word Competitiveness Yearbook, IMD Lausanne, 2002. 9. Hampl, M. a kol.: Geografická organizace společnosti a transformační procesy v České republice. PřF UK, Praha, 1996. 10. Hampl, M. a kol.: Regionální vývoj: specifika české transformace, evropská integrace a obecná teorie. PřF UK Praha, 2001. 11. Kitson. M. ­ Martin, R. ­ Tyler, P.: The regional competitiveness debate. University of Cambridge, 2005. 12. Koellreuter, Ch.: Regional benchmarking as a tool to improve regional foresight, European Commission - Research - Directoriate K, Brussels 2002. 13. MMR ČR: Nadnárodní perspektivy evropského územního rozvoje (překlad Cooperation for European territorial development ­ Europe 2000+, Praha 1997. 14. Moldan, B. a kol.: K udržitelnému rozvoji České republiky: vytváření podmínek. Svazek 5, Národní strategie udržitelného rozvoje a regionální rozvoj. Centrum Univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí, Praha 2002. 15. Nagarajan, N., Vanhove, M.: Evaluating of European Expenditure Programmes: A Guide (Ex-post and Intermediate Evaluation). Directoriate-General for Budgets of the European Commission, 1997. 16. Porter, M.: Competitive advantage, agglomeration economies and regional policy. International regional science review, No 1 a 2, 1996. 17. Skokan, K.: Industry clusters ­ odvětvová seskupení firem v rozvoji. In: V. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách, ESF MU Brno, 2002. 18. Viturka, M.& kol.: Regionální vyhodnocení kvality podnikatelského prostředí v České republice. ESF MU, Brno 2003. 19. Viturka, M: Evaluation of Development Position of Czech Regions in the Context of the European Territory. European Spatial Research and Policy, University of Lódž, University of Groningen, Charles University Prague, University of the West of England Bristol, University of Lódž, č. 2, 2005 . 20. Viturka, M.: Innovative potential regional evaluation in the Czech Republic. Proceedings of International Conference on Regional and Urban Modelling. EcoMod, Brussels 2006. 21. Viturka, M.: Konkurenceschopnost regionů a možnosti jejího hodnocení. Politická ekonomie, VŠE, č.5, Praha 2007. 22. Viturka, M.: Benchmarking konkurenceschopnosti a inovační profily krajů, Praktická aplikace výsledků hodnocení regionální konkurenceschopnosti. In Faktory konkurenceschopnosti. Centrum výzkumu konkurenční schopnosti české ekonomiky, Brno 2007. Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 32 REGIONALANALYSIS OF SELECTED FORMS OF PUBLIC SUPPORT OF ENTREPRENEURIAL SUBJECTS IN INDUSTRY IN THE CZECH REPUBLIC AND THEIR IMPACT ON REGIONAL DEVELOPMENT REGIONÁLNÍ ANALÝZA VYBRANÝCH FOREM VEŘEJNÉ PODPORY PRŮMYSLOVÝM PODNIKATELSKÝM SUBJEKTŮM V ČR A JEJICH DOPAD NA ROZVOJ REGIONŮ MGR. PAVEL KOSTLÁN MGR. MARTIN BARTOŠ Department of Geography, Faculty of Science Masaryk University, Kotlářská 2, 611 37 Brno, ČR RENARDS, s.r.o. Vídeňská 7, 639 00 Brno, ČR e-mail: kostlan@renards.cz, bartos@renards.cz Anotace Zkušenosti autorů z působení v oboru poradenství pro všechny relevantní formy veřejné podpory projektů podnikatelských subjektů ukazují, že podnikatelská veřejnost přijímá možnosti využívání veřejné podpory v podnikání velmi polarizovaně. Na jedné straně stojí nejčastěji úspěšní žadatelé, na straně druhé žadatelé neúspěšní či podnikatelé, kteří se žadateli o veřejnou podporu stát nemohli nebo nechtěli, tedy veřejnou podporu nevyužívají. Některé formy veřejné podpory ohrožují fungování hospodářské soutěže nejen mezi jednotlivými podniky, ale dle mínění podnikatelů výrazně nabourávají podnikatelské prostředí v jednotlivých regionech a mezi nimi. Jaké formy veřejné podpory jsou podnikateli v průmyslu nejčastěji využívány a jsou jejich dopady na hospodářskou soutěž a rozvoj regionů signifikantní? Nalézt odpověď na tyto otázky, je předmětem tohoto příspěvku. Annotation The experience of the authors who have been engaged in counselling for every relevant form of public support of entrepreneurial subjects shows that the attitude of the entrepreneurial public towards the possibilities of public support in the field of industry is very polarized. On one hand there are successful applicants, on the other hand there are unsuccessful applicants or entrepreneurs who could not or would not apply for public support and thus do not make any use of it. Some forms of public support threaten the process of economic competition not only among individual businesses but, according to the opinions of some of the entrepreneurs, considerably erode entrepreneurial environment in individual regions and between them. Which forms of public support are mostly used by entrepreneurs in industry and are their impacts on economic competition and regional development really significant? To find answers to these questions is the aim of this article. Klíčová slova veřejná podpora, dotace, průmysl, hospodářská soutěž, rozvoj regionů Key words public support, subsidy, industry, economic competition, regional development Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 33 JEL classification: H23 Introduction Together with the change of the political system after the year of 1989 the Czech Republic went through the change of the economic system. Liberal attitudes in the first half of the 1990s did not allow any interventions of power in economic competition, particularly in the form of massive selective or semi-selective public support with the exception of strategic recovery programmes aimed at significant businesses designated for privatisation mainly by foreign investors. A significant milestone was the year of 1996 when an act on investment incentives came into effect and which is, after a few amendments, still effective even today; at the same time national programmes of support of small and middle-sized companies were launched. Another substantial breakthrough of the original concept of the state influence on economic competition in the first half of the 1990s was the opening of pre-entry European funds for Czech entrepreneurs. Such form of public support gained significance in 2004 when the Czech Republic with its operational programmes entered the programme period (2000- 2006) of the European Union and the entrepreneurial sphere started to make use of the European structural funds, especially the European Regional Development Fund (ERDF) and the European Social Fund (ESF). The act on investment incentives changed several times in the course of twelve years and there have been changes in the possibilities of obtaining public support from the structural funds during the new programme period (2007-2013) of the European Union. In comparison to the previous period there has been a diametrical increase mainly in the amount of allocated financial resources to entrepreneurial subjects. As a consequence the debate on positive and negative aspects of providing public support to entrepreneurial subject became even more topical, especially among the entrepreneurs (Bartoš, M., Kostlán, P. 2008). The aim of the article is on one hand to identify basic contributions of the policy of public support of entrepreneurs, and on the other hand to address threats of such support and their regional disparities at the level of regions of the Czech Republic. Theoretical part Defining the concepts In the article public support is understood as the flow of financial resources co-financing mainly but not solely investment goals of an entrepreneurial subject or legally embedded cost reduction of an entrepreneurial activity, mostly the income tax of body corporates. Basic classification of the forms of public support, which is crucial for determining the rate of its intervention in the principles of even economic competition, is based on its division into selective, semi-selective and blanket support. Findings among entrepreneurial subjects show that it is particularly the selective and in some branches semi-selective support which threaten or even erode the concept of even economic competition. This is the case mainly of small and middle-sized companies which are considered to be the key elements of employment development and development of regional economies in the period of growth and to be stabilization elements of regional economies in the period of economic stagnation (e.g. Kornai, 1990). Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 34 Selective public support is based on public competition of companies and their projects (usually within the framework of calls). Projects appeal for a share in the allocated budget of a given call; also in most cases it is the demand for public funding which exceeds the supply of public resources. The selection of supportable projects is based on evaluative criteria that are in some cases secret, in other cases subjective, which leads to a smaller degree of transparency of project evaluation. Selective support is provided mostly in the form of nonrefundable subsidies; since 2004 the most "popular" subsidies among entrepreneurs have been the subsidies from structural funds of the European Union. In the last decade much more entrepreneurs applied for the selective support than the blanket support, which is in accord with the European policy of support of dynamic and innovatively efficient entrepreneurial subjects (Blažek, Uhlíř, 2002). Semi-selective public support is also based on public competition; however, the competition for allocated financial resources is often not part of it. Such support is hence provided continually and not in the form of calls, which is the case of the selective support. The fact that the provider of the support does not have to have sufficient financial resources to satisfy the interest of prospective applicants in this form of support, means that the success rate of the applicants is much higher than with the selective support. The provider (state) grants support in such a way that for example it lifts tax liability, i.e. it expects smaller tax incomes in subsequent periods in exchange for synergic effects of investments in the form of increased direct and indirect employment or strengthened supplier-customer relations in the region. In the high-tech sector the supplier-customer relations often go beyond the regional level (e.g. according to Allan Pred in Blažek, Uhlíř, 2002). Thus in such branches the state has to content itself "only" with the creation of highly qualified job positions. A typical form of semi-selective support is the programme of investment incentives where the support is provided mainly in the form of income tax abatements of body corporates, but also in the form of material support of new jobs creation and training allowances for new employees. There is no legal claim to selective and semi-selective public support. Blanket public support is not based on public competition of projects, therefore the quality of projects applying for the support does not play an important part. It is awarded according to specific legal regulations, mainly in the form of tax advantages of some activities of entrepreneurial subjects. As it is legalized it offers same chances to all entrepreneurial subjects which can make use of it and is therefore considered to be the support with the smallest negative impact on the principles of economic competition. Among typical examples are the exemption from income tax for body corporates of producers of electricity and heat from renewable resources for the period of five years or double reduction of the basis of assessment by research and development costs. Subsidy, as was stated above, is the most common form of public support, usually selective. It is a non-refundable financial help that is provided to entrepreneurial subjects covering 1-100 % of the costs. The degree of support is mostly given by the regional map of public support intensity for region of cohesion, but there are a great number of exceptions and bonuses and maluses which modify this value. Subsidies are mostly paid to the entrepreneurial subjects in arrears and are conditioned by accomplishment of given preset goals. The system of investment incentives is based on three basic pillars: income tax abatement of the body corporates, material support of the creation of new job positions and training allowances for new employees. The amount of the total public support is according to the present legislature limited by regional map of public support intensity, by bonuses for small Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 35 and middle-sized companies and by maluses for branches (except high-tech) set down by the government of the Czech Republic. Public support in this form is applied for mainly by foreign investors particularly in manufacturing industry. The flow of direct foreign investments into economy is encouraged in a similar way in all transitive economies of central Europe; their contribution to the regional development is usually presupposed without any reference to their negative effects (e.g. Pavlínek, 2004). Other forms of public support are favourable credits and guarantees. The support consists in decreased interest rate as opposed to standard rates of commercial credits or in providing state guarantees for commercial credits of entrepreneurial subjects. Such forms of public support are used mainly in the period of worsened availability of commercial credits, i.e. in period of stagnation or economic recession. According to some authors (e.g. Albrechts, Swyngedouw) it is the main form of regional policy of supporting small or middle-sized companies. Data The source of data of approved and granted public support to industrial companies are mainly internet information portals of the providers of public support. These are mainly the Ministry of Industry and Trade, the CzechInvest Agency, State Agricultural Intervention Fund, State Environment Fund or the web pages of individual regional offices. Relevant monitored indicators are: title of the subsidy, form of the public support, list of provided support and localization of the supported project. Only some sources state other information such as the number of created job positions, the amount of investment, object or name of the project and its branch orientation. Some of these sporadically released data can be looked up from other sources accessible to the public; among these are mainly internet presentations of compulsory publicity of individual recipients of public support or other forms of public relations projects. The data in such sources are individual. Comprehensive information published as PR of individual providers of subsidies is also useful; these are mainly publications of the Ministry of Industry and Trade (MPO 2006, 2007, 2008) and the CzechInvest Agency. Data on the public support applied for and granted were evaluated from the publicly available source "Statistics of subsidy withdrawal and favourable credits from the OPIE programmes" into the regional level. The Czech Statistical Office publishes at the regional level even information on gross domestic product, gross added value in industry and the number of employees in industry. Gross domestic product is the key indicator of the development of economy. It is the sum of values added by manufacture in every branch in activities considered in the system of national accounting as productive (i.e. including of market and non-market services). It is used for measuring the productivity of the whole economy and for comparison of economic development of a given country or its regions. Gross added value represents gross domestic product without taxes and subsidies on products (when classifying according to branches it is not possible to divide taxes or subsidies on products into branches). Data on employment in industry are taken from the Selective Inquiry into Workforce (SIW), which is a source of information on the job market collected from inquiries in the households of respondents. The methods of collecting indicators for the SIW corresponds with the definitions and recommendations of the International Labour Organization, so the data can serve as a basis for direct international comparison of labour market characteristics in different countries. At the same time the implementary methodology of the Eurostat, which provides interpretation of the content of concrete job market characteristics, is respected. Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 36 Application part Sources of public co-financing in the years of 2004-2008 Since 2004 Czech industrial companies have been significantly participating in public competitions for public support from the structural funds of the European Union. Until then there were only national resources of rather small allocations within the framework of the state budget (in the gestion of the Ministry of Industry and Trade) and later pre-entry European funds which were made use of only in the second half of 2004 and in the year of 2005 through the programme of Phare 2003 Technology. In June 2004 the Operational programme for Industry and enterprise (OPIE) and the Joint regional Operational programme (JROP) were launched. In the years of 2007-2013 a similarly composed Operational programme of Enterprise and innovation (OPEI) draws upon OPIE, and finally the Regional operational programmes of individual NUTS2, which is the followup of the JROP, only without continuity for industrial companies, was launched. OPIE, JROP and in the new programme period also OPEI are operational programmes which enabled or have been enabling public co-financing of selected investment projects in the form of nonrefundable subsidies. Since the beginning the interest in subsidies for investment activities was big among Czech industrial companies. The announcement of the acceptance of applications for individual programmes was connected with great expectations. With respect to the rules of granting public support of the European Community the subsidy support was within the JROP aimed only at small and middle-sized companies, within OPIE there was only a significant minority which was open to the big companies. Investment activities of larger scale (in tens or even hundreds millions of Czech crowns) and thus usually activities of companies which did not comply with the definition of small or middle-sized companies were supported usually through the system of state investment incentives (the act on investment incentives). The most noticeable form of public support was income tax abatement for the body corporates, material support of the creation of new job positions, subsidies for training of new employees, convenient conveyance of plots designated for building the investment, and customs abatement. Public support in regions Regional analysis of public support of investment projects of industrial companies draws upon data on granted public support within the framework of OPIE, i.e. operation programme with the largest number of allocated resources for industrial sector in the years of 2004-2006. The operational programme of Industry and enterprise was in operation from 2004 to 2006; however, the projects could be carried out until the half of 2008. It contained 11 partial programmes and was supervised by the Ministry of Industry and Trade, by the agencies CzechInvest, CzechTrade, Czech Energetic Agency and the Czech-Moravian Guarantee and Development Bank. The total amount of granted subsidy within OPIE was CZK 7,976 milliard, out of which CZK 5,075 milliard were granted for investment projects. Regional overview of granted public support in the form of non-refundable subsidies within OPIE at the level of regions for investment projects of individual subsidies titles is shown in the following table. It follows that the highest number of applications were in Jihomoravský, Středočeský and Moravsko-slezský regions. On the contrary the lowest number of applications was in the Karlovarský, Liberecký and Ústecký regions. In regions of Moravia Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 37 there were altogether 743 projects submitted (48 %), which with respect to the number of employees in industry in 2006 (44 %) shows a rather above-average activity of Moravian companies. According to experts this disproportion is caused by a greater number of non-supportable subjects in regions bordering on Germany (most companies with foreign capital participation do not meet conditions of small and middle-sized companies, that is the size categories at which the OPIE was mainly aimed). The second cause of the disproportion is a stronger infrastructure of institutionalised support of enterprise particularly in the Jihočeský and Moravskoslezský regions, which is represented by activities of publicly owned subjects, such as the establishment and permanent support of regional development agencies, creation of regional innovative and sector strategies, construction of business incubators and innovative centres, stimulation of activities of departmental chambers and syndicates of entrepreneurs. According to implementation agencies of operational programmes another significant factor is the concentration of important counselling agencies dealing with public co-financing of the private sector. In 2006 out of the TOP10 EU counsellors there were four in Brno, two in Ostrava and one in Zlín. It is natural that the highest number of clients of these counselling agencies is located in Moravia and in bordering "Bohemian regions". The same effect is to be seen in the Bohemian regions, mainly in the Středočeský and Plzeňský regions (strong infrastructure of enterprise support and the existence of counselling agencies which are not private and have a smaller regional scope, mostly only within their regions). In case of the approved projects the situation between Moravian and Bohemian regions is also the same. Tab. 1: Submitted and supported investment projects in OPIE according to regions of the Czech Republic. Number of submitted investment projects in OPIE Number of approved investment projects of OPIE Approved resources in OPIE for investment projects Approved resources in OPIE for investment projects per 1 thousand employees in industry number number mil. CZK mil. CZK Jihočeský 111 37 216,5 2,449 Jihomoravský 211 77 568,2 4,044 Karlovarský 41 14 50,3 1,233 Královehradecký 102 48 492,1 5,765 Liberecký 56 19 117,2 1,359 Moravskoslezský 170 67 509,9 3,219 Olomoucký 123 41 424,1 4,541 Pardubický 129 58 460,2 5,658 Plzeňský 107 34 795,8 8,999 Středočeský 186 74 697,0 4,622 Ústecký 74 22 188,9 1,939 Vysočina 102 38 253,4 2,896 Zlínský 137 54 301,5 2,972 Czech Republic without Prague 1549 583 5075,2 3,904 Source: Statistics drawing subsidies from OPIE programs, CzechInvest 2009; Regional yearbooks 2006, 2007, 2008, Czech Statistical Office 2006, 2007, 2008 When comparing regions a rather different situation is in the amount of public support for individual regions in investment projects in OPIE, and this is both in the absolute number and Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 38 when it is converted per 1 thousand employees in industry. Both these indicators show that the amount of public support in Moravia is below average. With 48 % applications and approved projects and 44 % employees in industry in Moravia out of the whole Czech Republic there were only 40 % of resources allocated in Moravia. This means that in Moravia smaller projects with the OPIE support were carried out. This indicator is, however, significantly influenced by high subsidies aimed at gradual revitalization of the former precinct of the Škoda company in Plzeň. The granted subsidy was CZK 633 million, which is 80 % of the whole amount approved in OPIE for investment projects in the Plzeňský region. Influence of public support on economic development of regions Among the main objectives of OPIE there were the enhancement of competitiveness of Czech companies, increase of labour productivity, increase of employment and increase of other indexes of profitability within all industrial branches, apart from the so called "delicate" branches which could not be supported by OPIE (even according to the company size criterion). These were particularly food processing industry, manufacturing of tobacco, steel, synthetic fibres and ships, in some programmes also manufacturing of cars. Fig. 1: Approved resources in OPIE for investment projects Source: Statistiky čerpání dotací z programů OPPP, CzechInvest 2009; Statistické ročenky krajů ČR 2006, 2007, 2008, ČSÚ 2006, 2007, 2008 (In English: Statistics drawing subsidies from OPIE programs, CzechInvest 2009; Regional yearbooks 2005, 2006, 2007, Czech Statistical Office 2006, 2007, 2008 For assessment of influence of granted public resources for investment projects on economic growth and employment in industrial sector in individual regions correlation methods were applied. According to computations the closest relation for amount of granted public support in individual regions and increase of gross added value (correlation coefficient = 0,6) was found in individual regions. When including the influence of employment in industry the coefficient is considerably lower, which proves efforts of entrepreneurial sector for faster Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 39 increase of productivity (added value) with slower increase of number of employees. Pressure for increase of labour productivity highly overwhelms in OPEI the increase of number of labour positions. Therefore the correlation index of granted public support for investment projects in OPIE per 1 thousand employees in industry and the change index of gross added value per 1 thousand of workers in industry at the regional level reached only 0,4. The increase of gross added value in industry was in the researched period higher than the increase of employment in industry. Causes of lower linkage of these indexes as opposed to expectations can be seen in insignificant amount of public support for the sector as a whole, in the fact that the year 2007 was perceived as the year with best economic results in the course of the last ten years, and in the fact that the increase was stimulated by car industry, often linked to foreign capital not eligible for the criteria of small and middle sized companies and thus actually non-supportable within subsidy titles. The hypothesis of increased growth of gross added value in industry in individual regions significantly linked to the amount of public support into regions from OPIE in 2004 ­ 2007 for investment projects of industrial subjects was not completely fulfilled, which was probably due to the fact that the amount of support was in relation to total investments into industry negligible. This supposition can be proved or refuted within the framework of a comparison study on the influence of allocated support for identical types of projects in manufacturing industry within OPEI in 2007 ­ 2010. In this period approximately the same number of calls will be issued by OPEI which will be realised within OPIE, however, with considerably increased allocation of individual partial programmes. A significant influence on the results of such a comparison will be caused by economic recession started in the second half of 2008. Since the beginning of 2009 the Ministry of Industry and Trade has attempted to stimulate investment activity of industrial companies aimed at the growth of economic indexes of company profitability. It is done by accelerated calls of individual partial subsidy titles on investment support. Conclusion The influence of approved public resources for investment projects on the economic growth of regions and employment in industrial sector in individual regions is best seen in the increase of gross added value generated by industrial subjects. In this case a relatively close relation was recorded between the amount of approved public support in individual regions and the increase of gross added value in industry in individual regions (correlation coefficient = 0,6). No close relation was proved for the increase of employment, which is in accord with the effort of the entrepreneurial sector to reach a faster rate of productivity (added value) with a smaller number of employees. Closer relations between monitored indicators were not found also due to the fact that the amount of public support that went into regions from the OPIE in the years 2004-2007 for investment projects of industrial subjects was with respect to the total amount of investment in industry marginal. The experience of the authors of this article and research carried among entrepreneurial subjects have proved that selective supports erode the principle of free economic competition, especially in the sector of small and middle-sized companies. This effect is evident mainly in the manufacturing industries with low added value. Selective forms of support can be regarded as effective and for the principle of free economic competition not so dangerous for branches with a high rate of specialization and with high added value. Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 40 References 1. Bartoš, M., Kostlán, P. (2008): Public support as a tool for the development of information technology at business in the Czech Republic. In: Ziolo, Z., Borowiec, M.: Functions of Industry and Services in the Development od Information Society. Kraków, str. 30 ­ 31. 2. Blažek, J., Uhlíř, D. (2002): Teorie regionálního rozvoje. Karolinum, Praha, 211 str. 3. Kornai, J. (1990): Cesta ke svobodné ekonomice. Academica,Praha, 161 str. 4. MPO (2006): Výroční zpráva OPPP za rok 2005. SSF MPO, Praha, 90 str. 5. MPO (2007): Výroční zpráva OPPP za rok 2006. SSF MPO, Praha, 105 str. 6. MPO (2008): Výroční zpráva OPPP za rok 2007. SSF MPO, Praha, 99 str. 7. Pavlínek, P. (2004): Regional Development Implications of Foreign Direct Investment in Central Europe. European Urban and Regional Studies. Vol. 11/1, str. 47-70. 8. CzechInvest (2009): Statistiky čerpání dotací z programů OPPP [available from: http://isop.czechinvest.org/isop_oppp/WebVystupy/stat_cerp_dotaci_z_OPPP.aspx] 9. Czech Statistical Office (2006, 2007, 2008): Statistické ročenky krajů ČR 2006, 2007, 2008 [available from: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/krajske_rocenky] Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 41 MONITOROVACÍ INDIKÁTORY EVROPSKÉHO SOCIÁLNÍHO FONDU V ČR V NOVÉM PROGRAMOVÉM OBDOBÍ 2007-2013 MONITORING INDICATORS OF THE EUROPEAN SOCIAL FUND IN CZECH REPUBLIC IN THE NEW PROGRAMMING PERIOD 2007-2013 MGR. LENKA BROWN Katedra regionálních studií, Národohospodářská fakulta Vysoká škola ekonomická v Praze nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3, Česká republika e-mail: brownl@vse.cz Anotace Cílem tohoto článku je analýza monitorovacích procesů realizovaných v rámci řízení operačních programů financovaných z Evropského sociálního fondu v České republice v průběhu programového období 2007-2013. Provedené analýzy prokazují odlišný přístup k monitoringu projektových aktivit u všech tří realizovaných operačních programů. Tento zcela odlišný přístup k monitoringu projektových aktivit u jednotlivých podporovaných programů přitom znemožňuje smysluplnou agregaci dat na úrovni cílů politiky hospodářské a sociální soudržnosti či na úrovni všech výdajů tohoto strukturálního fondu. Annotation This article presents an analyses of monitoring procedures used within the ESF programmes management in the Czech Republic in 2007-2013 period. The analyses proves a different approach concerning the project activities monitoring within all three Czech ESF operational programmes. However, the different approach concerning monitoring of each ESF programme makes it impossible to aggregate the data on higher than the programme level and therefore makes it difficult to evaluate the impact of the programmes on the level of economic and social cohesion policy objectives or on the level of the whole ESF. Klíčová slova Česká republika, Evropský sociální fond, Evropská unie, hospodářská a sociální soudržnost, strukturální politika Evropské unie Key words Czech Republic, economic and social cohesion, European Social Fund, European Union, EU structural policy JEL classification: R11, R58 Úvod Programy financované ze strukturálních fondů EU musí být průběžně monitorovány. Monitoring přitom představuje jeden ze základních principů fungování politiky hospodářské a sociální soudržnosti (Wokoun, 2003). Umožňuje totiž průběžný sběr důležitých dat o realizaci jednotlivých projektů, oblastí podpory, prioritních os i celých programů, přičemž dostupnost těchto průběžných dat je nezbytnou podmínkou pro provádění evaluací jednotlivých programů či celých strukturálních fondů (Bachtler, 2003). Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 42 V případě programového období 2007-2013 jsou z Evropského sociálního fondu na území ČR realizovány celkem tři operační programy. Na území hl. m. Prahy je to Operační program Praha Adaptabilita a mimo území hl. m. Prahy to jsou Operační program Lidské zdroje a zaměstnanost a Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Každý z těchto programů má nastaven vlastní systém monitorování projektových aktivit. Monitorování je však žádoucí provádět i na vyšších úrovních než je úroveň projektová. Následující analýzy proto mají za cíl posoudit, do jaké míry jsou systémy monitorování projektových aktivit zavedené pro jednotlivé výše uvedené programy kompatibilní a agregovatelné na úrovni cílů politiky hospodářské a sociální soudržnosti (dále jen HSS) či na úrovni celé pomoci z Evropského sociálního fondu (dále jen ESF). Vstupní hypotézou tohoto článku přitom je, že oblast monitorování není v rámci programů financovaných z ESF dostatečně koordinovaná, což vede k omezení možností agregovat monitorovací indikátory na vyšších úrovních, než je úroveň programová. Analýzy prezentované v tomto článku vznikly v rámci řešení grantového projektu č. 34/08 uděleného autorce z Interní grantové agentury VŠE v Praze v roce 2008. Monitorování pomoci ze strukturálních fondů EU Nařízení 1083/2006, o obecných ustanoveních o strukturálních fondech a Fondu soudržnosti, stanovuje řídícím orgánům a monitorovacím výborům povinnost monitorovat realizaci pomoci na úrovni prioritních os jednotlivých programů. V praxi se za účelem monitorování plnění programů na úrovni prioritních os sledují monitorovací indikátory již na úrovni jednotlivých projektů, které se poté postupně agregují na úrovni oblasti podpory, prioritní osy či celého programu. Otázkou ale zůstává, zda by bylo možné na základě zavedených postupů monitorování projektových aktivit také monitorovat plnění pomoci poskytnuté z ESF na úrovni jednotlivých cílů politiky HSS, resp. přímo na úrovni celého ESF, neboť i tyto údaje mohou být z hlediska hodnocení efektivity realizace této politiky na území ČR velmi zajímavé a zásadní. Monitorování Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost Systém monitorování projektových aktivit Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost (dále jen OP LZZ) je vymezen v Metodice monitorovacích indikátorů OP LZZ vydané řídícím orgánem, kterým je Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Monitorovací indikátory užívané při monitorování aktivit konkrétního projektu si určuje z předepsaného výběru každý příjemce sám, a to již ve své žádosti o financování z OP LZZ. V rámci tohoto programu se rozlišují indikátory finanční a indikátory věcné. Finanční indikátory jsou sledovány průběžně prostřednictvím žádostí o platbu, a to jak na úrovni jednotlivých projektů, oblastí podpory, prioritní osy i celého programu. Věcné indikátory jsou dále rozděleny na indikátory vstupů, výstupů, výsledků a dopadů. Indikátory vstupů odpovídají výši alokovaných prostředků na konkrétní projekt. Indikátory dopadů jsou získávány až ex-post po realizaci programu, a to prostřednictvím sledovacích evaluačních studií. Pro účely monitorování jednotlivých projektů jsou proto nejvýznamnější indikátory výstupů a výsledků. Ukazatelé výstupů odpovídají konkrétním přímým účinkům projektu. Jsou zcela pod kontrolou příjemce a představují např. počet proškolených osob či počet provedených Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 43 školících aktivit. Naproti tomu indikátory výsledků vyjadřují pozitivní efekty projektů, které již nejsou zcela pod kontrolou daného příjemce. Dobrým příkladem tohoto typu ukazatelů může být počet úspěšně proškolených osob či počet vytvořených udržitelných pracovních míst. Z hlediska možné agregace jednotlivých indikátorů na vyšších úrovních než na projektové, resp. z hlediska možné komparace dosažených hodnot monitorovacích indikátorů mezi jednotlivými operačními programy je důležité nejen sledovat stejné indikátory, ale také jasně vymezit, jakým způsobem se hodnoty indikátorů počítají. V případě OP LZZ se např. hodnota indikátoru ,,počet podpořených osob", započítává každá podpořená osoba v rámci daného projektu vždy jen jednou, a to bez ohledu na to, jaký typ podpory ji byl zprostředkován. Stejnou hodnotu bude tento indikátor výstupu tedy mít v případě podpory 30 osob prostřednictvím půlročního studijního programu a v případě podpory 30 osob prostřednictvím jednodenního školení, což se z hlediska agregace hodnoty tohoto indikátoru na úrovni oblasti podpory, prioritní osy či celého programu jeví jako velmi problematické. Naopak u indikátoru výsledku ,,počet úspěšných absolventů kurzů" se u projektů podporovaných OP LZZ započítává každý absolvent tolikrát, kolik kurzů v rámci projektu úspěšně absolvoval. V konečném důsledku se tak může u konkrétního projektu stát, že počet podpořených osob bude nižší než počet úspěšných absolventů kurzů, což se jeví také z hlediska následných komparací či evaluačních analýz jako problematické. Monitorování Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OP VK) řízený Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR sleduje na úrovni projektových aktivit tyto indikátory výstupu a výsledku ­ počet osob poskytujících služby nebo podporujících poskytování vzdělávacích služeb, počet inovovaných/nových produktů, počet podpořených osob a počet úspěšně podpořených osob. U indikátoru počet podpořených osob sledovaného také u OP LZZ je však odlišně stanoven způsob určení jeho hodnoty. Rozlišuje se totiž případ, kdy projekt nabízí více samostatných vzdělávacích modulů a kdy se tedy každé absolvování daného kurzu počítá do hodnoty monitorovacího indikátoru zvlášť, a případ, kdy projekt nabízí více vzdělávacích modulů v rámci jednoho uceleného vzdělávacího programu, přičemž v tomto případě se absolvování více modulů stejnou osobou započítává do hodnoty indikátoru vždy pouze jedenkrát. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že výsledné hodnoty tohoto indikátoru na úrovni prioritní osy či celého programu nebudou srovnatelné s hodnotami stejně znějícího indikátoru OP LZZ, neboť způsob zjištění těchto hodnot se mezi těmito dvěma programy značně liší, a to i přesto, že oba dva jsou realizovány v rámci stejného cíle politiky HSS EU - Konvergence. Monitorování Operačního programu Praha Adaptabilita V případě Operačního programu Praha Adaptabilita (dále jen OPPA) jsou postupy monitorování na úrovni projektu vymezeny Projektovou příručkou OPPA. Na úrovni projektu se povinně sledují pouze tři ukazatelé výstupu ­ počet podpořených osob, počet úspěšně podpořených osob a počet nových/inovovaných produktů. U počtu podpořených osob i počtu úspěšně podpořených osob se však na rozdíl od OP VK započítává každá podpořená osoba pouze jednou, a to bez ohledu na typ či délku podpory, která jí byla poskytnuta. Ve srovnání s OP LZZ se tedy sleduje stejným způsobem indikátor počet podpořených osob, jinak je tomu však již v případě indikátoru počet úspěšně podpořených osob, kde se v případě OPPA i u Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 44 tohoto indikátoru započítává každý účastník projektu pouze jednou, a to bez ohledu na typ podpory, kterou v průběhu realizace projektu získal. Další indikátory si již dobrovolně mohou stanovit přímo příjemci pomoci, a to již ve svých žádostech o finanční podporu z OPPA. Sankce při nesplnění monitorovacích ukazatelů Zajímavé také je, jakým způsobem mohou být příjemci v případě nesplnění některých indikátorů v rámci jednotlivých programů financovaných z ESF sankcionování. V případě OP LZZ se výše sankcí může pohybovat v rozmezí 15 až 50 % celkové výše poskytnuté dotace v případě indikátorů výstupů a v rozmezí 10 až 20 % v případě indikátorů výsledků. Sankcionováni však nebudou příjemci, kteří splní monitorovací indikátory výstupů minimálně ve výši 85 % jejich plánovaných hodnot a ve výši minimálně 75 % plánovaných hodnot indikátorů výsledků. V případě OP VK se výše sankcí za neplnění monitorovacích indikátorů pohybuje v rozmezí 5 ­ 30 % poskytnuté dotace, případně v extrémním případě, kdy budou indikátory plněny z méně než 50 %, má poskytovatel pravomoc zcela odstoupit od rozhodnutí o poskytnutí dotace a realizaci daného projektu tak zcela ukončit. Naproti tomu v případě OPPA se o sankcích v případě nesplnění monitorovacích indikátorů v příručce pro příjemce nic neuvádí. Pravděpodobně budou ale ještě dodatečně stanoveny v podmínkách rozhodnutí o poskytnutí dotace vydané úspěšným žadatelům před vlastním zahájením realizace projektu. V každém případě se však sankce za nesplnění monitorovacích ukazatelů opět na úrovni jednotlivých operačních programů financovaných z ESF liší. Za obdobné neplnění povinností tak budou příjemci postihovány v rámci těchto programů různým způsobem, což se jeví jako nesystematické, zvláště uvážíme-li situaci, kdy obdobný projekt bude realizován na území hl. m. Prahy v rámci OPPA a na území mimo hl. m. Prahu v rámci OP LZZ či OP VK. Závěr Z provedených analýz vyplývá několik důležitých závěrů. Pokud jde o systém monitorování jednotlivých projektů, existují mezi přístupem řídících orgánů jednotlivých programů financovaných z ESF na území ČR v průběhu programového období 2007-2013 mnohé rozdíly. Nejmarkantnější pak v oblasti počtu, charakteru a způsobu určení výše cílové hodnoty sledovaných monitorovacích indikátorů. Nekoncepčnost a fragmentárnost přístupu ČR je nejlépe vidět na příkladu indikátoru ,,počet podpořených osob", kdy typově stejný projekt podporovaný různými programy bude v souladu se stanovenými pravidly monitorování daného programu vykazovat různé hodnoty tohoto monitorovacího indikátoru. Tato nekoncepčnost a fragmentárnost přístupu ČR potvrzující platnost vstupní hypotézy článku navíc zcela znemožňuje jakoukoli vyšší agregaci monitorovacích indikátorů na úrovni cíle Konvergence politiky HSS, v rámci něhož jsou v ČR z ESF podporovány dva z operačních programů, či na úrovni celého ESF, což však mohou být v průběhu realizace programů velmi zajímavé údaje z hlediska možnosti vyhodnotit celkovou efektivitu provádění pomoci z ESF právě na území ČR. Nezbývá proto než doporučit odpovědným řídícím orgánům operačních programů financovaných z ESF v novém programovém období zajištění Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 45 koordinace monitoringu projektů a tím zajistit možnost agregovat získaná data i na vyšší než programové úrovni. Literatura 1. BACHTLER, J.: The implementation of EU Regional Policy: Experience from EU-15 Member States. IN: Readiness of the Candidate Countries for the EU Regional Policy. Bratislava: Conference Almanac, 2003. ISBN 80-89041-73-6. 2. BROWN, L., Fantová-Šumpíková, M., Pěchotová, B., Pělucha, M., Potluka, O.: Doporučení k efektivnímu a průhlednému užívání a čerpání prostředků ze strukturálních fondů. Praha: Transparency International ­ Česká republika, 2007. ISBN 978-80-903032- 2-5. 3. Kolektiv autorů: Úvod do regionálních věd a veřejné správy. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. ISBN 978-80-7380-086-4 4. Metodika monitorovacích indikátorů OP LZZ, číslo vydání 1.1 5. Monitoring and evaluation: some tools, methods and approaches, The World Bank, Washington, 2004 6. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1081/2006, ze dne 5. července 2006, o Evropském sociálním fondu a o zrušení nařízení (ES) č. 1784/1999 7. Nařízení Komise (ES) č. 1828/2006, ze dne 8. prosince 2006, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 o obecných ustanoveních týkajících se Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu a Fondu soudržnosti a k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1080/2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj 8. Nařízení Rady (ES) č. 1083/2006, ze dne 11. července 2006, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1260/1999 9. Operační program Lidské zdroje a zaměstnanost 10. Operační program Praha ­ Adaptabilita 11. Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost 12. Projektová příručka OPPA, verze 1.2 13. Příručka pro příjemce finanční podpory z OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost, verze 1 14. WOKOUN, R.: Česká regionální politika v období vstupu do Evropské unie. Praha: Oeconomica, VŠE, 2003 Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 46 FINANČNÍ MEZERA U PROJEKTŮ REALIZOVANÝCH S PODPOROU ZE SF FINANCIAL GAP AND STRUCTURAL FUNDS PROJECT FUNDING ING. PETR HALÁMEK, PH.D. BC. VERONIKA KONEČNÁ Katedra regionální ekonomie a správy, Ekonomicko-správní fakulta Masarykova univerzita Lipová 41a, 602 00 Brno, ČR e-mail: halamek@econ.muni.cz Anotace Příspěvek se zabývá problematikou stanovení finanční mezery u projektů realizovaných s podporou ze strukturálních fondů. Vymezení finanční mezery je definováno na základě příslušných nařízení EU a následně analyzováno na příkladech jednotlivých Regionálních operačních programů v ČR pro programovací období 2007-13. Detailně jsou zkoumány zejména odlišnosti ve stanovení vstupních parametrů. Annotation Paper concerns the financial gap calculation with connection to project proposals being realized with Structural Funds support. Financial gap definition is based on relevant rules and guidance of the European Commission and is analyzed on the implementation process of the individual Regional Operational Programmes in programming period 2007-13. In detail are analyzed especially differences in set-up process of the input parameters. Klíčová slova projekty generující příjmy, finanční mezera, finanční analýza Keywords revenue generating projects, financial gap, financial analysis JEL classification: H200 Úvod Termín ,,Finanční mezera" se objevuje u projektů realizovaných s podporou ze strukturálních fondů v červenci 2006 na základě nařízení rady ES1 o obecných ustanoveních o ERDF. Hlavním cílem pro jeho zavedení a následnou implementaci v praxi je eliminace čistých příjmů (zisku) plynoucích z projektů financovaných ze strukturálních fondů, o tyto čisté příjmy je snižována výše podpory. Pravidlo finanční mezery je aplikováno pouze na projekty, které nezakládají veřejnou podporu (zjednodušeně jejich realizace neovlivňuje tržní prostředí) a současně generují příjmy. 1 Nařízení rady (ES) č. 1083/2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1260/1999 Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 47 Vlastní metodika výpočtu finanční mezery je definována článkem 55 Nařízení Rady (ES) 1083/2006 a dále Metodickými pokyny pro provedení analýzy nákladů a přínosů2 . Dle Nařízení Rady ES z prosince 20083 se povinnost kalkulovat finanční mezeru vztahuje pouze na projekty generující příjmy a nezakládající veřejnou podporu o objemu investice vyšším než 1,0 mil. EUR. Vybrané pojmy vstupující do výpočtu finanční mezery jsou definovány již jednotlivými body čl. 55 Nařízení Rady (ES) 1083/2006. Odstavec 1 definuje projekt vytvářející příjmy jako jakékoli operace zahrnující investici do infrastruktury, za jejíž používání se účtují poplatky hrazené přímo uživateli, nebo jakékoli operace zahrnující prodej nebo pronájem pozemků či budov nebo jakékoli jiné poskytování služeb za úplatu. Odst. 3 dále říká, že pokud není možné odhadnout příjmy předem, odečtou se příjmy vytvořené do pěti let od ukončení operace od výdajů vykázaných Komisi. Odečtení provede certifikační orgán nejpozději při částečném nebo konečném uzavření operačního programu. Tento postup by se měl používat mimořádně a je nutno počítat s tím, že bude vyžadováno kompletní doložení potřebných dokumentů kontrolním orgánům ČR a EU. Pro výklad metodiky a analýzu jejího využití v praxi je dále nezbytná definice jednotlivých termínů, kterými jsou označeny vstupy pro výpočet finanční mezery. Jednotlivé termíny jsou definovány ve zmiňovaném pracovním dokumentu ES4 následovně: diskontování - úprava budoucí hodnoty nákladů a přínosů k současnému okamžiku prostřednictvím diskontní sazby; diskontní sazba - sazba, prostřednictvím které jsou budoucí hodnoty diskontovány k současnému okamžiku; vnitřní výnosové procento - diskontní sazba, při které má tok nákladů a přínosů nulovou čistou současnou hodnotu; investiční náklady - kapitálové náklady na výstavbu projektu; provozní náklady - náklady na provoz investice včetně nákladů na běžnou a mimořádnou údržbu, avšak nezahrnující odpisy nebo kapitálové náklady; čistá současná hodnota - částka získaná odečtením očekávaných nákladů na investici od diskontované hodnoty očekávaných přínosů; projekt - operace složená z řady prací, činností nebo služeb, které jsou určeny k dosažení nedělitelného úkolu přesné hospodářské nebo technické povahy, s jasně určenými cíly; referenční období - počet let, pro který se v analýze nákladů a přínosů uvádí prognóza; zbytková hodnota - čistá současná hodnota aktiv k poslednímu roku referenčního období zvoleného pro hodnotící analýzu; projekt vytvářející příjmy - jakákoli operace zahrnující investici do infrastruktury, za jejíž používání se účtují poplatky hrazené přímo uživateli, nebo jakákoli operace zahrnující prodej nebo pronájem pozemků či budov nebo jakékoli jiné poskytování služeb za úplatu; příjmy - příjem, který lze očekávat z investice prostřednictvím stanovení cen nebo poplatků. Analýza stávajících přístupů Vlastní analýza přístupu k řešení finanční mezery byla prováděna na jednotlivých regionálních operačních programech5 v ČR implementovaných v současném programovacím období 2007-13. Jako hlavní zdroj dat byly použity zejména oficiální dokumenty jednotlivých Regionálních rad publikovaných v souvislosti s implementací ROPů, zejména příručky pro žadatele, tabulkové soubory pro výpočet finanční mezery a metodické pokyny. V rámci 2 Guidance on the Methodology for carrying out Cost-Benefit Analysis, Working Document No. 4, EC DG Regional Policy, 2006. 3 Nařízení Rady (ES) č. 1341/2008 ze dne 18. prosince 2008, kterým se mění nařízení (ES) č. 1083/2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti, pokud jde o některé projekty vytvářející příjmy 4 Guidance on the Methodology for carrying out Cost-Benefit Analysis, Working Document No. 4, EC DG Regional Policy, 2006. 5 ROP Jihovýchod, ROP Střední Morava, ROP Moravskoslezsko, ROP Severovýchod, ROP Severozápad, ROP Jihozápad, ROP Střední Čechy Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 48 analýzy byla sledována především metodika výpočtu a definice položek, které vstupují do výpočtu finanční mezery. Zejména se jedná o způsob vymezení diskontovaných investičních nákladů, zůstatkové hodnoty, příjmů a výdajů (nákladů a výnosů) a konstrukce čistého cashflow. Dále bylo sledováno, zda do výpočtu vstupují a jakým způsobem ovlivňují výpočet příjmy z realizace projektu a jaká metodika je uplatněna při diskontování investičních nákladů a čistého cash-flow. Cílem analýzy je pomoci sjednotit metodiku a terminologii při výpočtu finanční mezery a usnadnit tímto i žadatelům přípravu projektu, jak u regionálních operačních programů, tak i tematických operačních programů. První zkoumanou veličinou bylo metodické vymezení a popis konstrukce výpočtu. Zde všechny zkoumané řídící orgány postupují takřka shodně, odkazují se na platná nařízení EK a způsob konstrukce výpočtu definují v souladu s těmito. V prvním kroku je vždy definována mezera ve financování (R), poté stanovena rozhodná částka (DA), na kterou se vztahuje míra spolufinancování dané prioritní osy a na závěr stanovena maximální výše grantu z prostředků EU. Popis výpočtu uvádí všechny řídící orgány v souladu s články 41 a 55 relevantního nařízení jako: Tab. 1: Kalkulace finanční mezery (čl.55 Nařízení 1083/2006) popis kroku konstrukce stanovení max. způs. výdajů (aplikace čl.55) Max EE = DIC­DNR stanovení mezery ve financování R = Max EE/DIC stanovení rozhodné částky pro dotaci DA = EC*R stanovení maximální výše grantu z EU EU grant = DA*Max míra grantu Pozn.: Max EE ­ maximální způsobilé výdaje (po aplikaci článku 55); DIC ­ diskontované investiční náklady; DNR ­ diskontovaný čistý příjem, tj. rozdíl diskontovaných příjmů projektu a diskontovaných provozních výdajů projektu a diskontované zbytkové hodnoty investice; R ­ mezera ve financování; EC ­ způsobilé výdaje projektu (dle podmínek OP) Technické řešení výpočtu se ale již u jednotlivých řídících orgánů značně liší. Nejčastěji jsou využity předdefinované tabulky ve formátu .xls, které až na výjimky jsou tvořeny vzorovou výpočtovou tabulkou poskytnutou MMR. ÚRR Jihovýchod používá vlastní softwarové řešení, aplikace MMR pro výpočet finanční mezery6 byla spuštěna teprve v únoru 2009 a její využití dosud není příliš rozšířeno. Po technické a metodologické stránce se zdá být postup pro výpočet korektní a unifikovaný. Problematickým místem výpočtu je ale interpretace zdánlivě jasných vstupních parametrů. Jako objem investičních nákladů7 pro vstup do výpočtu je obecně považován objem rozpočtu projektu (tj. způsobilých a nezpůsobilých výdajů, investičních i neinvestičních) v souladu s metodikami8 EU. Výrazně rozdílné je však nakládání s příjmy z realizace projektu, o jejichž hodnotu je snižován objem investice. Tyto jsou buď započítávány jako příjem do provozního CF nebo do výpočtu vůbec nevstupují. Přestože v praxi se tyto příjmy (typově ­ prodej zeminy vytěžené při stavbě) takřka nevyskytují, případná nutnost jejich zohlednění může mít významný vliv na stanovení objemu finanční mezery. Metodicky lze doporučit přístup snižování objemu investice o jejich výši (prodej zeminy snižuje investiční náročnost projektu, nemá žádnou vazbu na následný provoz). 6 dostupná na http://www3.mmr.cz/infocl55/uvod.aspx 7 dostupné metodiky zpravidla nerozlišují pojmy náklady a výdaje 8 Guidance on the Methodology for carrying out Cost-Benefit Analysis, Working Document No. 4, EC DG Regional Policy, 2006, p. 18. Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 49 Navazujícím problémovým okruhem je sledování veřejných způsobilých výdajů, které jsou odděleně sledovány pouze při implementaci ROP Jihozápad. Tento požadavek je veden snahou o naplnění Usnesení vlády č. 560/20079 , kde je provedena definice základu pro výpočet finanční mezery pouze ve vztahu veřejných způsobilých výdajů (jako opak soukromých způsobilých výdajů). Nicméně současně se má za to, že soukromé způsobilé výdaje se u projektů, které nezakládají veřejnou podporu (a tedy spadají do výpočtu finanční mezery) nevyskytují a tento požadavek pouze vede ke zmatení žadatelů. 9 Usnesení vlády ČR ze dne 23. května 2007 č. 560 o pravidlech pro zajištění spolufinancování prostředků Evropské unie z národních veřejných zdrojů a jeho přílohy III. Pravidla spolufinancování operačních programů z národních veřejných prostředků Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 50 Tab. 2.: Přehledová tabulka k analýze výpočtu finanční mezery u ROP ROP investiční náklady - definice způsob. veř. výd. čisté CF (definice P a V) diskont. od roku zůstatková hodnota JV veškeré výdaje v investiční fázi; rozlišení způsobilých a nezpůsobilých ne vztahující se k celkovým výdajům projektu 0 automatický výpočet (eCBA) na základě rozdílu mezi dobou životnosti a dobou hodnocení, možnost úpravy uživatelem JZ veškeré výdaje v investiční fázi; rozlišení způsobilých a nezpůsobilých (soukromé, veřejné) ano pouze poměrná část provozních příjmů a výdajů vztahujících se ke způsobilým výdajům projektu 1 zadáváno uživatelem, doporučení zadávat jako současnou hodnotu očekávaných čistých peněžních toků během let hospodářské životnosti, které přesahují referenční období SZ veškeré výdaje v investiční fázi; rozlišení způsobilých a nezpůsobilých ne pouze poměrná část provozních příjmů a výdajů vztahujících se ke způsobilým výdajům projektu 1 zadáváno uživatelem, doporučení zadávat jako současnou hodnotu očekávaných čistých peněžních toků během let hospodářské životnosti, které přesahují referenční období SV veškeré výdaje v investiční fázi; rozlišení způsobilých a nezpůsobilých ne vzniklé v přímé souvislosti s realizací a provozem projektu, rozdílová varianta 1 zadáváno uživatelem, doporučení zadávat jako současnou hodnotu očekávaných čistých peněžních toků během let hospodářské životnosti, které přesahují referenční období SČ pouze odkaz na metodické příručky EK a MMR MS veškeré výdaje v investiční fázi; rozlišení způsobilých a nezpůsobilých ne v rámci provozu vztažené k výstupům projektu (rozdílová varianta) 0 zadáváno uživatelem, zohlednění zbytkové tržní hodnoty fixního kapitálu, jako kdyby v posledním roce referenčního období mělo dojít k prodeji nebo je vypočtena jako zbytková hodnota všech aktiv a pasiv SM veškeré výdaje v investiční fázi; rozlišení způsobilých a nezpůsobilých ne v rámci provozu vztažené k výstupům projektu 1 automatický výpočet (Excel) na základě rozdílu mezi dobou životnosti a dobou hodnocení Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 51 Základním problémovým prvkem je ale způsob kalkulace a vymezení čistého provozního cash-flow (CF). Způsob definice čistého provozního CF se liší v oblasti vztahování pouze ke způsobilým výdajům rozpočtu nebo celkovým výdajům rozpočtu a jeho konstrukce má tak velmi významný vliv (teoreticky i v řádu desítek procent) na výši finanční mezery. Lze se domnívat, že pokud jsou investiční výdaje definovány jakou součet způsobilých a nezpůsobilých výdajů, je korektní přístup konstrukce čistého provozního CF jako rozdíl všech provozních příjmů a výdajů. Požadavky některých řídících orgánů na uvedení pouze provozního CF ve vztahu ke způsobilým výdajům (tedy vzniklých pouze pro zajištění provozu způsobilé části projektu) klade výrazné nároky na žadatele a současně přináší do konstrukce výpočtu finanční mezery značnou nesouměřitelnost. Již jen jako marginální parametry byla analyzována problematika diskontování a stanovení zbytkové (zůstatkové) hodnoty investice. V oblasti diskontování byl zjištěn rozdílný přístup k zohlednění roku 0 nebo 1 (tj. diskontování nebo nediskontování aktuálního roku), toto ovlivňuje současné hodnoty jednotlivých proměnných, ale díky konstrukci koeficientů jako podílových ukazatelů zpravidla volba způsobu nemá vliv na výsledek výpočtu finanční mezery. Posledním zkoumaným prvkem byla zbytková hodnota investice, která je zpravidla zadávána přímo žadatelem. Jednotlivé řídící orgány pouze doporučují různé způsoby její konstrukce, převažují doporučení jako odhad současné hodnoty čistého CF po ukončení referenčního (hodnotícího) období. Přehled základních zjištění a rozdílů za jednotlivé regionální operační programy rekapituluje tabulka č. 2. Závěr Přes významnou metodickou podporu EK a MMR a velký počet relevantních nařízení je aplikace výpočtu finanční mezery v praxi stále velmi problematická. Přes jednotnou metodiku se u jednotlivých řídících orgánů liší přístup konstrukce základních vstupních parametrů. Na příkladu regionálních operačních programů byl jako základní kritický prvek identifikován především způsob konstrukce čistého provozního cash-flow (ve vztahu k celkovým nebo pouze způsobilým výdajům projektu), ostatní rozdílné prvky (např. diskontování nebo rozlišování veřejných a soukromých výdajů) jsou spíše technické povahy a jejich vliv na stanovení výše finanční mezery lze označit za zanedbatelný. Literatura 1. Guidance on the Methodology for carrying out Cost-Benefit Analysis, Working Document No. 4, EC DG Regional Policy, 2006. 2. Metodický pokyn pro projekty vytvářející příjmy (Verze 1.0 revize č. 2, ke dni 27.06.2008 ­ RR regionu soudržnosti JZ) 3. Metodický pokyn Projekty vytvářející příjmy, V 06 MP PVP 5.0, RR regionu soudržnosti Střední Morava 4. Metodika pro výpočet finanční mezery u projektů vytvářejících příjem ROP SZ ­ Příloha č. 10a Příručky pro žadatele (Výzva č. 4 a 5 /v1, 10. 10. 2008) 5. Metodika projektů generujících příjmy, Účinnost: 11. 8. 2008, Datum zveřejnění: 11. 8. 2008, Verze č. 4.0, RR regionu soudržnosti Severovýchod 6. Nápověda k vyplňování souboru ,,Výpočet maximální výše dotace u PVP", RR regionu soudržnosti Moravskoslezsko, (nedatováno). 7. Nařízení rady (ES) č. 1083/2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1260/1999 Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 52 8. Nařízení Rady (ES) č. 1341/2008 ze dne 18. prosince 2008, kterým se mění nařízení (ES) č. 1083/2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti, pokud jde o některé projekty vytvářející příjmy. 9. Pokyny pro žadatele a příjemce pro výzvu č. 25, Platnost od 15. 9. 2008, RR regionu soudržnosti Střední Čechy 10. Usnesení vlády ČR ze dne 23. května 2007 č. 560 o pravidlech pro zajištění spolufinancování prostředků Evropské unie z národních veřejných zdrojů a jeho přílohy III. Pravidla spolufinancování operačních programů z národních veřejných prostředků. Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 53 EVALUATION OF PROGRAMMING DOCUMENTS AND POLICIES PROF. RNDR. RENE WOKOUN, CSC. Department of Regional Studies, Faculty of Economics and Public Administration, University of Economics Winston Churchill sq. 4, 130 67 Prague 3, Czech Republic e-mail: wokoun@vse.cz Key words Evaluation, programming document, ex-ante evaluation, interim and mid-term evaluation, expost evaluation, regional development. JEL classification: R580 1. Introduction Evaluation of programming documents is an important necessary procedure (in the EU): all programming documents at national or regional levels have to be evaluated. It means all national and regional development plans, relevant operational programmes, single programming documents and also programme complements. As mentioned above evaluation is a challenging, interactive and relatively complex process. The evaluation is are elaborated by independent experts. Evaluation process of every plan or programme can be divided into three phases: Ex-ante Interim, resp. mid-term Ex-post Evaluation of all phases has to include a set of specific questions involving effectiveness of the programme. During evaluation process experts use indicators, which are main source of information for the evaluation. Now we take attention to the ex-ante evaluation of development plans, programmes and policies. 2. Ex-ante evaluation Ex-ante evaluation is an interactive process, which results are expert opinions and recommendations related to orientation and nature of suggested policy or programming documents. Ex-ante evaluation in relation to relevant legislative and methodological documents represents the independent expert opinion and recommendations for orientation of programming documents and it is aimed at improving of final quality of suggested policy or programming documents. During evaluation process the expert team has to consult with relevant bodies (ministries, regional governments etc.). Ex-ante evaluation has to be provided in close cooperation with a project team of a programming document, operational programme and programme Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 54 complement). The ex-ante evaluation team can or rather has to participate in meetings of operating structures (e.g. working groups) established by relevant bodies. The ex-ante evaluation of programming documents or policies includes above all: General analysis of the policies and supports at the national, regional and local levels, which in present take part in realization of suggested priorities and provisions of the programming document including efficiency assessment of the policies. Analysis of strengths, weaknesses and potential of regions included in the programming document including a brief overall analysis of economic and social conditions, specific assessment of human resources and equal opportunities, setting hierarchy of fundamental problems and inequalities and identification of objectives related to priority needs. Evaluation of suggested strategy, priorities and individual provisions of the programming document, especially substantiation of priorities under global objectives of economic a social cohesion (employment and labour market, competitiveness, innovation, small and middle enterprises, equal opportunities) and under the basis of needs related to main disparities in the defined territory of the programming document; evaluation of connections among objectives of development plans (e.g. National Development Plan), programming documents (e.g. operational programme and its programme complement), assessment of consistency among global, strategic (specific) and operational objectives of programming document. Quantification of the objectives aimed at identification of relevant indicators within the programming document, verification of appropriation of the suggested indicators for global, specific and operational objectives, opinion related to reliability of quantification and to monitoring indicators. Evaluation of expected impact of the programming document and allocation of finance sources aimed above all at a finding of a scale, in which the programme realization will contribute to the achievement of general objectives of economic and social cohesion (e.g. employment, productivity of labour, competitiveness), specific and operational objectives. Evaluation also has to assess, on the base of expected results and impacts, a division of financial sources in individual priorities and provisions. Structure of programme implementation ­ the main attention has to be given to the programme implementation security both at the level of the relevant body and at the level of other bodies involving in the implementation process, to the assessment of suggested managing competencies delegated out of the managing body, to the evaluation of the quality of suggested control mechanisms, transparency of financial flows and existence of effective procedures and criterions for the project assessment. Outline of the ex-ante evaluation Analysis of previous evaluations results: In this area a verification of these aspects is generally asked: Relevancy of the present strategy, resp. a need of changes; Effectivity of present instruments of providing policy; Critical factors affecting implementation and effectivity; Types of problems in the view of policy evaluation and monitoring. Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 55 Analysis of strengths, weaknesses and potential In this area a verification of these aspects is generally asked: Well-considered sorted order of the main disparities, which is necessary to solve; Definition of objectives related to priority needs; Definition of the factors supported economic and social cohesion, sustainable development a equal opportunities. Assessment of strategy reasoning and consistency In this area a verification of these aspects is generally asked: Evaluation of reasoning and overall consistency of the strategy (reasoning of specific policy); Ex-ante evaluation should provide a clear reasoning of share and importance of each priority to the project team and other persons involved in the process of the programming document elaboration; Reasoning of the strategy has to be provided at the level of general objectives based on needs and main disparities and also in agreement with priorities of the national policy and the EU policy; Ex-ante evaluation is to assess a consistency of strategic, specific and operational objectives. Assessment of objectives and priorities The aim of this part of the ex-ante evaluation is to specify, whether programme objestives and priorities are defined well and whether they reflect expert opinions about the objectives relevance and possibilities of their achievement. Quantification In this area a verification of these aspects is generally asked: Relevance of indicators at three levels: general, specific and operational; Reliability of quantification procedures and data selection; Range of monitoring and evaluation; Areas of comparative measures and specific procedures, which is difficult to quantify. It is necessary to define relations among various indicators in the programme document. Ex-ante evaluation in the context of cohesion policy The aim of the ex-ante evaluation of the EU programme documents is above all the validity assessment, resp. reasoning of suggested programmes and evaluation of their effectiveness and efficiency. Therefore the ex-ante evaluation has to answer the following basic questions: Will finances be spent by programmes, which really require a support under Structural Funds? (validity and reasoning) Will Structural Funds contribute to achievement of defined objectives? (effectiveness) Will results correspond to spent financial sources? (efficiency) Ex-ante evaluation of the environment Particularly in the environment there is necessary to include these parts: Assessment of the environment in the relevant resort or region. Assessment of impacts of the suggested programme on the environment. Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 56 Closing remarks to the ex-ante evaluation For elaborating of the ex-ante evaluation the certain problem is to keep a principle of proportionality of the ex-ante evaluation (under the European Commission (EC) documents), e.g. preservation of appropriate relation between the effort given to evaluation procedures and the supposed financial sources divided among suggested priorities and provisions of the programme document. In the Czech Republic likewise in other CEE countries, the experience with the programme evaluation is very limited and in most cases it is not possible to use former evaluation experience. Evaluation has to cover the whole programme process as a complex, to give it a real value added and to improve a quality of the programme documents. Position of the ex-ante evaluation is necessary to understand just in this context. Methodology of the ex-ante evaluation will develop and deepen in future. 3. Interim and mid-term evaluation Interim, mid-term evaluation is elaborated in the middle of the programming period. This evaluation enables ,,by prism of the ex-ante evaluation to see incipient results of assistance, relevancy of objectives and a range of their achievement" (see article 42, General regulation of Structural Funds). The interim evaluation examines a rate of efficiency achieved during the programme implementation on the base of monitoring indicators obtained. The interim evaluation is to concern also a quality and relevance assessment of these indicators. Generally this evaluation examines initial results of the assistance, their relevance and fulfilling of the objectives. Evaluator has to assess a level of achieved efficiency (in % of the objective). Efficiency indicators are related above all to outputs and results. Impacts indicators probably will attend after latter phases of the programme implementation. For the interim evaluation it is necessary to select a limited number of monitoring indicators for the assessment of the whole programme efficiency. Surely the evaluation of financial sources using and monitoring and implementation are evaluated parallel. Basically the interim evaluation is elaborated three years after the Community Support Framework or programme adoption. The interim evaluation is made by an independent expert team and its report is presented to the Monitoring Committee and then it is sent to the EC. Managing Authority is responsible for the interim evaluation in cooperation with the EC and a member state. The EC appraises the interim evaluation relevance and quality on the base of criterions foreordained by the EC and the member country in relevant programme documents. The interim evaluation consequently connects with the ex-ante evaluation and with monitoring of the Community Support Framework or programme implementation and it examines a degree and a quality of the defined objectives achievement including the financial sources drawing. 4. Ex-post evaluation Ex-post evaluation is elaborated by independent evaluators after the programme conclusion. Its charge is to compare expected and really achieved objectives and results including evaluation of assistance efficiency and impacts. The ex-post evaluation utilizes final data Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 57 about the programme implementation and a limited number of main indicators, which are relevant and manageable in the framework of the evaluation and which are related to inputs, outputs, results and impacts. The EC is responsible for the ex-post evaluation in cooperation with a member state and a relevant managing authority. The conclusions and recommendations of the ex-post evaluation are to be reflected for a following progress in the field of economic and social cohesion. The ex-post evaluation is elaborated until three years after the programme finishing and it is necessary for showing a complex apprehension of the programme impacts. References 1. Brazewell A.: Ex - Ante Evaluation of Structural Funds Programmes. Purpose, approach and coverage. ABEC, April 2002. 2. Ex-ante evaluation of the West Midlands' Objective 2 Programme 2000-2006. A report to Advantage West Midlands. Stockport, April 2000. 3. Ex Ante Evaluation of the Objective 2 Programme for Western Scotland 2000-2006. A Report to: Strathclyde European Partnership, The Scottish Executive. Edinburgh, April 2000. 4. Indicators for Monitoring and Evaluation: An indicative methology. Brusel 1999. 5. The Ex - Ante Evaluation of the Structural Funds interventions. DG Regio working papers, No 1, Brusel, 2001. 6. Vademecum for Structural Plans and Programming Documents. Brusel 1999. Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 58 ČASOVO-PRIESTOROVÉ ASPEKTY NEZAMESTNANOSTI NA SLOVENSKU V PROCESE EKONOMICKEJ TRANSFORMÁCIE A KRÍZY SPACE-TIME ASPECTS OF UNEMPLOYMENT IN SLOVAKIA DURING ECONOMIC TRANSFORMATION AND CRISIS PROF. RNDR. VILIAM LAUKO, CSC. RNDR. FRANTIŠEK KRIŽAN, PH.D. RNDR. DANIEL GURŇÁK, PH.D. Katedra regionálnej geografie, ochrany a plánovania krajiny, Prírodovedecká fakultu Univerzita Komenského v Bratislave, Mlynská dolina, 842 15 Bratislava. Slovensko e-mail: lauko@fns.uniba.sk, krizan@fns.uniba.sk, gurnak@fns.uniba.sk Anotácia Cieľom príspevku je zhodnotenie nezamestnanosti na Slovensku v čase (1997-2009) a priestore (okresy SR). Analýza prebiehala v kontexte politicko-ekonomickej transformácie a v najnovšom období v súvislosti s hospodárskou krízou. Z výsledkov možno identifikovať regióny, ktoré reagujú na ekonomickú transformáciu citlivejšie a regióny, ktoré sa javia ako odolnejšie voči exogénnym vplyvom. Annotation The aim of the paper is to evaluate unemployment in Slovakia in aspects of time (1997-2009) and space (districts of Slovakia). Unemployment was analyzed in context of political and economic transformation and in relation to the economic crisis. The results show that some regions react on the economic transformation more sensitive and others appear to be more resistant to the exogenous influences. Kľúčové slová nezamestnanosť, ekonomická kríza, regionálne disparity, okresy Slovenska. Key words unemployment, economic crisis, regional disparities, Slovak districts. JEL classification: R23, J68. Úvod ezamestnanosť možno považovať za jeden zo základných indikátorov regionálnych disparít. Preto riešenie tejto problematiky možno pokladať v kontexte regionálneho rozvoja za fundamentálnu. V súčasnosti, v čase globálnych ekonomických problémov alebo hospodárskych diverzií a internacionálnych (ne)systémových opatrení sa riešenie témy nezamestnanosti javí ako vysoko aktuálne. Ekonomický, resp. regionálny rozvoj a súčasná situácia na území Slovenska je diametrálne rozdielna. Regionálna polarizácia Slovenska bola objektom výskumu viacerých štúdií (napr. Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 59 Lukniš 1985, Korec 2005, Džupinová a kol. 2008). Vo všeobecnosti pritom možno faktory (indikátory) vplývajúce na polarizáciu rozdeliť na prírodné a socioekonomické, resp. sociálno-ekonomické alebo endogénne a exogénne. A práve miera nezamestnanosti je jeden z najčastejšie sledovaných sociálno-ekonomických indikátorov (Džupinová a kol. 2008, s. 111-128). Cieľom príspevku je zhodnotenie nezamestnanosti na území Slovenska v období rokov 1997- 2009 v kontexte časových a priestorových diferencií vzťahovaných na danú politickoekonomickú transformáciu Slovenska. Parciálnym cieľom je identifikácia možných dopadov tzv. hospodárskej krízy na vývoj nezamestnanosti na Slovensku v najnovšom období. Metódy a dáta V príspevku je hodnotená miera disponibilných evidovaných nezamestnaných za časové obdobie január 1997 až marec 2009. Na základe týchto dát bol zhotovený graf 1 dokumentujúcich vývoj miery nezamestnanosti na území Slovenska. Sezónne výkyvy nezamestnanosti boli upravené aplikáciou metódy kĺzavých priemerov. Analýzou grafu 1 boli identifikované extrémne hodnoty mier nezamestnanosti, ktoré boli ďalej podrobnejšie analyzované v prierezových časových intervaloch. Medziobdobný nárast, resp. pokles miery nezamestnanosti bol hodnotený indexom rastu (poklesu) nezamestnanosti. Observačnými jednotkami boli okresy Slovenska. Dáta mier nezamestnanosti sú každomesačne publikované Ústredím práce, sociálnych vecí a rodiny (www.upsvar.sk). Graf 1: Vývoj miery nezamestnanosti na Slovensku od januára 1997 do marca 2009 Analýza Obr. 1 dokumentuje priestorovú diferenciáciu miery nezamestnanosti na území Slovenska v roku 1997. Priemerná hodnota miery nezamestnanosti za celé územie Slovenska predstavovala 13,44 %. Najmenšia hodnota bola zaznamenaná v prípade okresu Bratislava IV Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 60 (3,43 %) a najväčšia v prípade okresu Rimavská Sobota (29,83 %). Celkovo možno územie Slovenska rozdeliť líniou vedenou od okresu Dunajská Streda až po Poprad na dve časti s niekoľkými enklávami výskytu extrémov. Pre západnú, resp. severozápadnú časť Slovenska sú charakteristické nízke hodnoty miery nezamestnanosti do 15,0 %. Výnimku predstavujú okresy na severe Slovenska (Námestovo a Kysucké Nové Mesto). Druhú časť Slovenska zastupujú okresy s vyššími hodnotami miery nezamestnanosti (nad 15,0 %) s maximom v okresoch Sobrance, Kežmarok a Rimavská Sobota (nad 25,0 %). Enklávu nižších hodnôt miery nezamestnanosti predstavujú v tomto prípade mestské okresy mesta Košice (10,1 až 15,0 %). Obrázok 1: Miera nezamestnanosti v okresoch Slovenska v roku 1997 (k 31.3.1997) V ďalšom sledovanom období (rok 2001) došlo k výraznému zvýšeniu miery nezamestnanosti vo všetkých okresoch Slovenska. Celoslovenský priemer vzrástol na hodnotu 19,22 %. Najväčšie hodnoty sú charakteristické pre mestské okresy Bratislavy (Bratislava IV = 4,55 %) ako aj celý Považský región (obr. 2). Relatívne priaznivé hodnoty možno pozorovať v priestore hornej Nitry, resp. okresu Banskej Bystrice. Línia rozdeľujúca Slovensko na dve časti typická pre predchádzajúce sledované obdobie zostala zachovaná aj v tomto prípade, pričom došlo k zväčšeniu spomínaných enkláv v oboch častiach charakterizovaného priestoru na severe, resp. východe Slovenska. Najmenej priaznivé hodnoty miery nezamestnanosti boli zaznamenané v prípade okresov Rimavská Sobota (37,03 %), Revúca (33,74 %), Veľký Krtíš (33,73 %) a Trebišov (33,31 %), kde dosiahla nad 33,0 %. Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 61 Obrázok 2: Miera nezamestnanosti v okresoch Slovenska v roku 2001 (k 31.3.2001). Možno konštatovať, že v prípade väčšiny okresov došlo k preskupeniu sa z pôvodne vyčlenenej kategórie mier nezamestnanosti do kategórie s menej priaznivou mierou nezamestnanosti, čo dokumentuje index rastu nezamestnanosti (obr. 3). Iba v prípade 2 okresov (Bratislava II a Ilava) bol v sledovanom období (2001/1997) zaznamenaný nárast zamestnanosti. Počtom najväčšiu kategóriu predstavujú okresy zoskupené v intervale 120,1 až 140,0 (28 okresov) a 140,1 až 160,0 (25 okresov). Najvýraznejší prepad nezamestnanosti bol zaznamenaný v prípade okresu Myjava (index rastu nad 200,0). Z priestorového hľadiska ide o mozaikovú štruktúru. Väčšie koncentrácie vyšších hodnôt indexu rastu možno identifikovať na strednom Slovensku, v okolí mesta Košice a západnej až severozápadnej prihraničnej oblasti. Naopak, najmenšie hodnoty indexu rastu sú typické pre zázemie Bratislavy, Spiš a východ Slovenska. Menšie enklávy možno pozorovať na juhu a severe Slovenska. Obrázok 3: Index rastu nezamestnanosti v okresoch Slovenska v období 1997-2001 (k 31.3.) V marci roku 2008 predstavovala celoslovenská miera nezamestnanosti 7,59 %. Výrazný pokles nezamestnanosti ,,narušil" líniu rozdeľujúcu Slovensko na dve časti dobre čitateľnú z predchádzajúcich období (obr. 1 a 2). Došlo k výraznej zmene v ,,nezamestnaneckej mape Slovenska" (obr. 4). Najpriaznivejšie hodnoty (pod 5,0 %) boli zaznamenané v prípade až 23 okresov. Celoslovenské minimá predstavovali hodnotu pod 2,0 % (všetky bratislavské okresy Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 62 a okres Trenčín). Priaznivé hodnoty miery nezamestnanosti sú charakteristické pre celé západné, resp. severozápadné Slovensko. K istým posunom došlo aj na východe Slovenska (Prešovský kraj dosahoval hodnotu 11,39 % a Košický kraj hodnotu 12,49 %). Minimá boli v tomto období evidované v južných prihraničných okresoch stredného a východného Slovenska. Okresy Rimavská Sobota (26,40 %) a Revúca (25,49 %) prekračovali hodnotu 25,0 %. Obrázok 4: Miera nezamestnanosti v okresoch Slovenska v roku 2008 (k 31.3.2008) V období 2001-2008 došlo k poklesu nezamestnanosti vo všetkých okresoch Slovenska (obr. 5). Z priestorového hľadiska možno identifikovať vymedzenú líniu medzi západným a východným Slovenskom tiahnucim sa v smere JZ-SV. Najväčší indexovaný pokles bol zaznamenaný v okrese Galanta a Bratislava I. Na druhej strane pre okresy Revúca, Rimavská Sobota, Kežmarok, Lučenec, Banská Štiavnica a Sabinov bol charakteristický najmenší indexovaný pokles nezamestnanosti. Obrázok 5: Index rastu nezamestnanosti v okresoch Slovenska v období 2001-2008 (k 31.3.). Najnovším analyzovaným obdobím bol marec roku 2009 (obr. 6). V tomto prípade možno pozorovať zvýšenie počtu kategórií s menej priaznivými hodnotami v komparácii s rovnakým obdobím v roku 2008. Miera nezamestnanosti pre celé Slovensko dosiahla hodnotu 10,33 %. Najmenej početné kategórie zoskupujú okresy s extrémnymi hodnotami miery Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 63 nezamestnanosti. Iba 2 okresy (Rimavská Sobota a Revúca) dosiahli hodnotu nad 25,0 %. Na druhej strane minimá boli zaznamenané v prípade 9 okresov (Bratislava I-V, Senec, Pezinok, Trenčín a Galanta). Najpočetnejšiu kategóriu predstavuje v tomto prípade kategória zoskupujúca okresy s mierou nezamestnanosti v intervale 5,1 až 10,0 % (41,8 % okresov). Obrázok 6: Miera nezamestnanosti v okresoch Slovenska v roku 2009 (k 31.3.2009) Za ostatný rok (marec 2008-marec 2009) došlo vo všetkých okresoch Slovenska k poklesu miery nezamestnanosti. Dynamiku poklesu dokumentuje obr. 7. Na západnom Slovensku je dobre identifikovateľná zóna okresov s najvýraznejším indexovaným rastom nezamestnanosti na Slovensku. Najväčšie hodnoty boli zaznamenané v prípade okresov Ilava, Trenčín, Skalica a Malacky, kde index rastu (poklesu) dosahuje úroveň nad 200,0. Vyššie hodnoty indexu sú charakteristické pre celé Považie ako aj tradičné priemyselné regióny Slovenska. Naopak, najmenšie hodnoty indexu rastu sú charakteristické aj pre okresy s tradične vysokými hodnotami miery nezamestnanosti (okresy Rimavská Sobota, Revúca, Kežmarok a i.). Obrázok 7: Index rastu nezamestnanosti v okresoch Slovenska v období 2008-2009 (k 31.3.) Analýza indexu rastu nezamestnanosti za obdobie 1997-2009 poukázala na viaceré priestorové súvislosti (obr. 8). Najväčší indexovaný pokles nezamestnanosti (index rastu do 60,0) je typický najmä pre juhozápadné Slovensko v oblasti Podunajskej nížiny, ďalej pre Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 64 oblasť severného Slovenska (okresy Námestovo, Čadca, Žilina a Poprad). Do tejto kategórie spadajú taktiež niektoré mestské okresy. V regióne západného Slovenska nebol v sledovanom období zaznamenaný nárast miery nezamestnanosti, ktorý je dobre identifikovateľný v južných okresoch stredného a východného Slovenska, kde tvorí výraznejší zhluk. Index rastu nezamestnanosti nad 120,0 bol zaznamenaný v prípade okresov Detva, Poltár, Revúca a Žarnovica. Na severe, resp. severovýchode Slovenska bol celkový nárast miery nezamestnanosti zaznamenaný v okresoch Sabinov, Medzilaborce a Snina. Obrázok 8: Index rastu nezamestnanosti v okresoch Slovenska v období 1997-2009 (k 31.3.) Diskusia a záver Otázka nezamestnanosti je v procese ekonomickej transformácie jedným z kľúčových celospoločenských problémov. V mnohých prácach je braná ako jeden zo základných parametrov pri hodnotení regionálnych disparít (Bezák 1995, Rajčáková 1999, Székely 2001). Doposiaľ však boli brané do úvahy väčšinou len miery nezamestnanosti. Na ich základe bolo územie Slovenska (ako už bolo uvedené vyššie) rozdelené na ,,bohatší" severozápad a ,,chudobný" juhovýchod. Tento prístup má a mal svoje opodstatnenie, kým jednu časť Slovenska reprezentovali rozvíjajúce sa regióny s mierou nezamestnanosti nižšou ako 10 %, ba často nižšou ako 5 % (príklad Bratislavy, Trenčína a pod.), tú druhú časť symbolizovali regióny s chronickou vysokou mierou nezamestnanosti nad 20 %, dokonca až nad 30 % (napr. Rimavská Sobota). Niet pochýb o tom, že ekonomická transformácia mala najťaživejší dopad na nezamestnanosť práve v okresoch juhu stredného Slovenska a časti východného Slovenska. Otázne však je, či sa tento model uplatňuje i pri fenoméne posledného roka celosvetovej ekonomickej kríze. Ak by sme zostali pri analýze stavových hodnôt mier nezamestnanosti, zaregistrujeme síce isté zmeny (obr. 4, 6), ktoré opäť korešpondujú s všeobecne prijímanou tézou o uhlopriečnom rozdelení Slovenska na juhovýchodné chudobné a severozápadné bohaté. Ale ak zmeníme uhol pohľadu a budeme si všímať index rastu nezamestnanosti (obr. 7), zistíme, že priestorové prejavy dopadov súčasnej ekonomickej krízy na rast nezamestnanosti sú výrazne odlišné. Kým v sledovanom období transformácie ekonomiky v r. 1997-2008 sa regionálne disparity zväčša zvýrazňovali, teda depresívne regióny (z pohľadu nezamestnanosti) ešte viac zaostávali a tie rozvinuté sa ďalej rozvíjali, v období ekonomickej krízy zrejme nastupuje odlišný proces. V období posledného roka 2008-2009 totiž môžeme pozorovať, že dopady krízy sú podľa všetkého najtvrdšie práve pre niektoré z regiónov, ktoré patrili medzi významné jadrá rozvoja. Na základe výsledkov Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 65 zhrnutých v obr. 7 medzi nimi dominuje najmä stredné Považie (okresy Trenčín, Ilava, Považská Bystrica) a Záhorie (Malacky, Skalica, Myjava). V týchto regiónoch stúpla miera nezamestnanosti medziročne až na dvojnásobok. Najmä v prípade Trenčína by sme na tento proces pri sledovaní mier nezamestnanosti takmer ani neprišli, pretože napriek všetkému patrí stále medzi okresy z najnižšou mierou nezamestnanosti na Slovensku. Na základe zistených ukazovateľov, ale aj priamych poznatkov však môžeme konštatovať, že nielen prejavy prebiehajúcej ekonomickej krízy, ale dozvuky ekonomickej transformácie (v tomto prípade likvidácie tradičného odevného priemyslu) majú na región závažný dopad. Paradoxne na základe našich zistení sa prebiehajúca kríza až tak výrazne nedotkla práve regiónov s chronicky vysokou mierou nezamestnanosti, hoci ani túto skutočnosť nemožno hodnotiť vyslovene kladne, pretože pri výraznej ekonomickej depresii, v akej sa nachádzali aj v čase vrcholiacej hospodárskej konjunktúry na Slovensku v minulom roku, im už nastupujúca kríza nemohla výrazne viac zhoršiť ich postavenie. Na základe predchádzajúcich úvah tak možno predpokladať, že pokiaľ ide o ekonomickú transformáciu v rokoch 1997-2008 jej dopady na nezamestnanosť na Slovensku boli celoplošné, v prvej etape (1997-2001) sa prakticky na celom území miera nezamestnanosti zvýšila a v druhom sa postupne znižovala (2001-2008), pričom sa však zvýrazňovali regionálne disparity najmä v ,,klasickej" schéme členenia na severozápad (pomalší nárast a rýchlejší pokles nezamestnanosti) a juhovýchod (rýchly nárast a pomalší pokles nezamestnanosti). Prejavy ekonomickej krízy v poslednom roku sú však evidentne odlišné. Kríza zrejme najviac postihuje niektoré doteraz najrozvinutejšie regióny (v podstate ,,bohatý" severozápad), kým iné depresívne regióny zasahuje slabšie, čím paradoxne do istej miery zmierňuje ich vzájomné disparity. Pri detailnejšom pohľade si možno dovoliť konštatovať, že do značnej miery sa dopady krízy na nezamestnanosť koncentrujú do regiónov s výraznejšou koncentráciou priemyselnej výroby. Otázne samozrejme je, do akej miery sa dokážu miestne trhy práce vyrovnať s týmito tendenciami. Je možné očakávať, že regióny s diverzifikovaným pracovným trhom a nízkou mierou nezamestnanosti budú v lepšej situácii, ako tie kde je situácia presne opačná. Príspevok vznikol za finančnej podpory grantu VEGA 1/0454/09. Literatúra 1. Bezák, A. (1995): Vzťah medzi vývojom regionálnej a republikovej úrovne nezamestnanosti na Slovensku v rokoch 1991-1994. Geographia Slovaca, č. 10, s. 15-23. 2. Džupinová, E. a kol. (2008): Periférnosť a priestorová polarizácia na území Slovenska. Bratislava: Geografika, 186 s., ISBN 978-80-89317-06-6. 3. Korec, P. (2005): Regionálny rozvoj Slovenska v rokoch 1989-2004. Bratislava: Geografika, 228 s., ISBN 80-969338-0-9. 4. Lukniš, M. (1985): Regionálne členenie Slovenskej socialistickej republiky z hľadiska jej racionálneho rozvoja. Geografický časopis, roč. 37, č. 2-3, s. 137-163. 5. Rajčáková, E. (1999): Nezamestnanosť obyvateľstva podľa postavenia vybraných sociálnych skupín na trhu práce na Slovensku. In: Minár, J., Trizna M. eds. Teoretickometodologické problémy geografie, príbuzných disciplín a ich aplikácie. s. 238-245, ISBN 80-223-1434-X. 6. Székely, V. (2001): Časovo-priestorová diferenciácia nezamestnanosti a jej tokov na Slovensku v rokoch 1997-1999. Geografický časopis, roč. 53, č. 2, s. 147-170. Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 66 VÝZKUM A VÝVOJ V REGIONECH NOVÝCH ČLENSKÝCH STÁTŮ EU RESEARCH AND DEVELOPMENT IN THE REGIONS OF THE NEW EU MEMBER STATES ING. VLADIMÍR ŽÍTEK, PH.D. ING. VIKTORIE KLÍMOVÁ, PH.D. Katedra regionální ekonomie a správy, Ekonomicko-správní fakulta, Masarykova univerzita Lipová 41a, 602 00 Brno, Česká republika e-mail: zitek@econ.muni.cz, klimova@econ.muni.cz Anotace Výzkum a vývoj jakožto zdroj inovací je důležitým faktorem pro rozvoj regionů. Článek obsahuje regionální analýzu výzkumu a vývoje v deseti nových členských zemích EU. Analýza se opírá o ukazatele výdajů na výzkum a vývoj (celkové a podnikové) a o ukazatel zaměstnanosti ve VaV. Pomoci těchto ukazatelů jsou regiony porovnávány navzájem mezi sebou a s průměrem EU. Na závěr je provedena syntéza všech ukazatelů a celkové zhodnocení úrovně výzkumu a vývoje v regionech zemí NMS10 Annotation Research and development ­ as a source of innovations ­ is an important factor for development of regions. The article contains regional analysis of research and development in ten new member states of the EU. The analysis is based on indicators of expenditures on R&D (gross and enterprise expenditures) and indicator of employment in R&D. Through these indicators the regions are compared to each other and to average of the EU. At the conclusion synthesis of all indicators and general assessment of R&D are carried out. Klíčová slova výzkum a vývoj, region, nové členské země EU Key words research and development, region, new member states of the EU JEL classification: R11 1. Úvod Výzkum a vývoj jsou považovány za jeden z hlavních zdrojů pro inovace, zejména technické inovace. Významný, nikoliv však jediný. Věda je důležitá pro celkový rozvoj lidské společnosti. Výzkum a vývoj je však náročný nejen z hediska šíře a složitosti řešených problémů, ale také z hlediska finančních a lidských zdrojů. Efektivně vynaložené zdroje mohou vést k zavádění nových inovací a tím pádem ke zvyšování konkurenceschopnosti celé země i jednotlivých regionů. V článku obsažená regionální analýza výzkumu a vývoje je zaměřena na nové členské země Evropské unie, a to státy střední a východní Evropy, které vstoupily do unie v roce 2004 Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 67 (Česko, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko a Slovinsko) a v roce 2007 (Bulharsko a Rumunsko). Uvedené země jsou analyzovány na regionální úrovni NUTS 2 (regiony soudržnosti). Hlavním důvodem pro volbu této úrovně je dostupnost statistických dat. Autoři současně upozorňují na určité omezení vypovídací schopnosti prezentovaných dat s ohledem na fakt, že jednotky NUTS 2 jsou v převážné většině zemí vytvořeny uměle a neprezentují přirozené funkční regiony. Čtyři země (Litva, Lotyšsko, Estonsko a Slovinsko) se navíc na této úrovni vůbec nečlení (od 1.1.2008 se Slovinsko člení na dvě jednotky NUTS 2). I přesto lze považovat závěry studie za přínosné a dostatečně vypovídající o výzkumněvývojové úrovni regionů. V rámci deseti zkoumaných zemí existuje tedy celkem 53 regionů. Jejich seznam je obsažen v příloze. Pro analýzu byly zvoleny jako klíčové roky 2003 ­ 2005 (rok 2005 je poslední, pro který jsou dostupná veškerá statistická data). V analýze byl použit průměr hodnot jednotlivých ukazatelů v letech 2003­2005. Data za zkoumané regiony jsou porovnávána též ve vztahu k průměr celé EU (EU27) a dále jsou též komparovány s průměrem původní patnáctky (EU15). Pro všechny zahrnuté ukazatele je pak vypočítán průměr pro hodnocené země, označovaný v dalším textu jako NMS10, který umožnil významně zvýšit vypovídací schopnost závěrů celé studie. Pro každý ukazatel je sestaven přehled deseti regionů s ,,nejlepší" hodnotou. Statistické údaje byly čerpány z regionální statistické databáze Eurostatu. Pomocí analýzy budeme sledovat tři základní ukazatele výzkumu a vývoje. Prvním z nich jsou celkové vnitřní výdaje na výzkum a vývoj (dle sektoru zpracování) jako procento hrubého domácího produktu. Dalším ukazatelem je podíl podnikových výdajů na VaV na HDP (výdaje opět dle sektoru zpracování). Pro tento ukazatel jsme se rozhodli proto, že podnikové výdaje jsou v ekonomice velmi žádoucí a výzkum prováděný podniky má velký význam pro zavádění inovací do praxe a pro ekonomický růst. I Lisabonská strategie, která si klade za cíl do roku 2010 zvýšit výdaje na VaV na 3 % hrubého domácího produktu, předpokládá, že dvě třetiny této částky budou plynout z podnikové sféry. Poslední ukazatel sleduje podíl zaměstnanců výzkumu a vývoje v jednotlivých regionech. Pro sběr dat a mezinárodně srovnatelnou statistiku o V&V byla vytvořena příručka OECD, tzv. Frascati manuál. Tento manuál slouží pro standardizaci statistických ukazatelů výzkumu a vývoje na mezinárodní úrovni v oblasti měření a hodnocení vědeckých a technologických činností. První verze Frascati manuálu vznikla v roce 1963 v italském městečku Frascati z podnětu OECD. Současná 6. verze Frascati manuálu je součástí statistického systému nejen v zemích OECD. Frascati manuál se věnuje měření oblastí výzkumu a vývoje z hlediska jeho vstupů. Rovněž poskytuje definice, klasifikace a členění z oblasti V&V. Celkové hrubé výdaje na výzkum a vývoj (GERD- Gross Domestic Expenditure on R&D) jsou celkové vnitřní výdaje na V&V realizovaný na území státu v daném období. Vnitřní výdaje jsou všechny výdaje na V&V prováděný v rámci statistické jednotky nebo ekonomického sektoru v daném období bez rozlišení zdroje financování. Tyto výdaje se měří v běžných cenách anebo se mohou měřit také jako podíl na HDP a potom se hovoří o intenzitě V&V. Výdaje na V&V se rozlišují podle sektoru financování a podle sektoru provádění V&V. Sektory financování zahrnují: podnikatelský sektor; vládní sektor (bez vyšších a vysokých škol); soukromý neziskový sektor; sektor vyšších a vysokých škol; zahraničí. Sektory provádění jsou shodné, avšak nezahrnují zahraničí. Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 68 Ukazatel zaměstnanců VaV přibližuje rozsah výzkumných a vývojových zdrojů. Počet pracovníků je možné srovnávat například s demografickými údaji nebo s údaji o zaměstnanosti. 2. Celkové výdaje na výzkum a vývoj Sledovaný ukazatel měří celkové roční výdaje na výzkum a vývoj dle sektoru zpracování měřené jako procento hrubého domácího produktu (tzv. GERD). Ve výdajích jsou zahrnuty výdaje vlády, podniků, vyšších škol a soukromých neziskových organizací. Tabulka 1 zobrazuje 10 regionů NUTS 2 s nejvyššími výdaji na VaV. Z deseti nejlepších regionů jsou čtyři české. Regiony Střední Čechy a Praha dosahují vyšších hodnot než je průměr zemí EU15 (1,91 %) i EU27 (1,84 %). Do první desítky se dostalo také Slovinsko a po jednom regionu z Maďarska, Rumunska, Polska, Bulharska a Slovenska. Nad průměrem NMS10 (0,75 %) se pohybuje celkem 14 regionů, pod průměrem je 39 regionů. Tabulka 1: Regiony s nejvyššími výdaji na VaV (v % jako podíl na HDP, průměr 2003­2005) region NUTS 2 celkové výdaje na VaV CZ 02 Střední Čechy 2,59 CZ 01 Praha 2,04 SI 00 Slovinsko 1,39 HU10 Közép-Magyarország 1,34 RO32 Bucuresti - Ilfov 1,14 PL12 Mazowieckie 1,14 CZ06 Jihovýchod 1,14 BG41 Jugozapaden 1,02 SK01 Bratislavský kraj 1,00 CZ05 Severovýchod 0,98 Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty Na opačné straně žebříčku (podíl výdajů pod 0,20 %) se pohybují některé polské (Zachodniopomorskie, Lubuskie, Opolskie, Swietokrzyskie), bulharské (Južen centralen, Severen centralen, Jugoiztočen, Severozapaden) a rumunské (Centru, Sud-Est, Nord-Vest, Nord-Est, Sud-Vest Oltenia) regiony. Podíl jejich výdajů na HDP činí od 0,07 do 0,18 %, čímž jsou i velmi hluboko podprůměrem NMS10. 3. Podnikové výdaje na výzkum a vývoj Ukazatel měří podnikové výdaje na výzkum a vývoj dle sektoru zpracování měřené jako procento hrubého domácího produktu (označují se jako BERD- Business Expenditure on R&D). Tabulka 2 ukazuje zobrazuje 10 regionů NUTS 2 s nejvyššími výdaji na VaV v podnikové sféře. Mezi nimi převažují české regiony (7 regionů), dále je zde Slovinsko, Lotyško a jeden rumunský region. Nad průměrem EU15 (1,21 %) i EU27 (1,17 %) je pouze region Střední Čechy. Nad průměrem NMS10 (0,35 %) se nachází 12 regionů, pod průměrem je tedy 41 regionů. Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 69 Tabulka 2: Regiony s nejvyššími výdaji na VaV v podnikové sféře (v % jako podíl na HDP, průměr 2003­2005) region NUTS 2 podnikové výdaje na VaV CZ02 Střední Čechy 2,25 CZ01 Praha 0,87 SI00 Slovinsko 0,87 CZ05 Severovýchod 0,78 CZ07 Střední Morava 0,67 CZ08 Moravskoslezsko 0,66 LV00 Lotyšsko 0,62 CZ06 Jihovýchod 0,61 RO32 Bucuresti - Ilfov 0,47 CZ03 Jihozápad 0,44 Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty Mezi regiony s nejnižším výdaje na VaV realizovaný v podnikové sféře patří 12 regionů s hodnotou ukazatele 0,08 - 0,02 %. V této skupině se nachází šest polských regionů, tři bulharské, dva rumunské a jeden maďarský. Za dva bulharské regiony nebyla dostupná příslušná data (BG31 Severozapaden a BG33 Severoiztočen). 4. Zaměstnanci ve výzkumu a vývoji Ukazatel vyjadřuje procentuální podíl zaměstnanců výzkumu a vývoje na celkové zaměstnanosti. Mezi zaměstnance jsou zařazeni jak samotní výzkumníci, tak další zaměstnanci (technicko-hospodářští a ostatní) výzkumných institucí. Tabulka 3 zobrazuje 11 regionů NUTS 2 s nejvyšším podílem zaměstnanosti ve výzkumu a vývoji. Mezi těmito regiony jsou 3 maďarské, 2 české a 2 polské. Nejvyšší podíl na zaměstnanosti má region Praha. Pět regionů se nachází nad průměrem zemí EU15 (1,57 %) a šest regionů nad průměrem EU27 (1,43%). Nad průměrem NMS10 (0,88 %) se pohybuje celkem 18 regionů, pod průměrem je 35 regionů. Tabulka 3: Regiony s nejvyšší zaměstnanosti ve VaV (zaměstnanci VaV jako % celkové zaměstnanosti, průměr 2003­2005) region NUTS 2 zaměstnanci ve VaV CZ 01 Praha 4,02 SK01 Bratislavský kraj 3,32 HU10 Közép-Magyarország 2,24 RO32 Bucuresti - Ilfov 2,17 PL12 Mazowieckie 1,77 CZ06 Jihovýchod 1,49 BG41 Jugozapaden 1,42 PL21 Malopolskie 1,35 EE00 Estonsko 1,30 HU33 Dél-Alföld 1,17 HU23 Dél-Dunántúl 1,17 Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 70 Nejnižší podíl zaměstnanosti ve výzkumu a vývoji je v 11 regionech, jejichž hodnoty se pohybují od 0,17 do 0,28 %. Patří sem 6 rumunských regionů (Centru, Sud ­ Muntenia, Sud-Vest Oltenia, Nord-Vest, Nord-Est, Sud-Est), 3 bulharské (Jugoiztočen, Juzhen centralen, Severozapaden) a po jednom regionu z ČR (Severozápad) a Polska (Swietokrzyskie). Závěrečná syntéza Obsahem závěrečné části příspěvku je regionální syntéza úrovně výzkumu a vývoje v zemích NMS10. Hlavním cílem syntézy je poskytnout srovnání oblasti výzkumu a vývoje jednotlivých zemí, resp. jejich regionů. Metodický postup vychází z vyhodnocení jednotlivých výše prezentovaných ukazatelů výzkumu a vývoje, tedy podíl výdajů na VaV na HDP, podíl podnikových výdajů na HDP a podíl zaměstnanosti ve VaV na celkové zaměstnanosti, přičemž za každou komponentu byly regiony hodnoceny 1-5 body (čím méně, tím lépe) dle příslušnosti do intervalů. V následném kroku pak byla provedena agregace výsledků dílčích hodnocení, vypočtením váženého aritmetického průměru bodového zisku za uvedené ukazatele (ukazateli podíl podnikových výdajů byla přiřazena váha 0,5 neboť jeho vliv je do určité míry již zahrnut v ukazateli celkových výdajů, ostatní dva ukazatele pak byly zahrnuty s váhou 1) ­ výsledné hodnocení se tak teoreticky mohlo pohybovat v intervalu 1,0- 5,0. Výsledky syntézy, souhrnně prezentované v tabulce s bodovým hodnocením regionů rozdělených do pěti intervalových skupin, dokumentují existující rozdíly v úrovni VaV jednotlivých regionů a výrazně koncentrované rozložení. Do nejlepší skupiny s nejvyšší úrovní VaV jsou zařazeny regiony hlavních měst všech zkoumaných zemí v čele s Prahou, doplněné Slovinskem, nejvyspělejší pobaltskou zemí Estonskem a třemi dalšími českými regiony. Následující skupina zahrnuje jen tři regiony, po jednom polském, českém a maďarském. Třetí skupinu reprezentující z hlediska hodnocení průměrné regiony, tvoří dva české a dva maďarské regiony, doplněné o zbývající pobaltské státy, Lotyšsko a Litvu. Jako podprůměrná, tedy patřící do čtvrté skupiny, se do tabulky zařadila pětice polských regionů, kterou doplňuje první nemetropolitní rumunský region. Do nejhorší a početně nejpočetnější (28 z 53) skupiny pak jsou zahrnuty všechny nemetropolitní bulharské (5) a slovenské (3) regiony, většina rumunských (6 z 8) spolu s deseti polskými a třemi maďarskými regiony, ale také český region Severozápad. Literatura 1. Eurostat: Regions and cities statistics. Dostupné na http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/region_cities/introduction 2. Viturka, Milan - Žítek, Vladimír - Klímová, Viktorie - Tonev, Petr. Regionální analýza nových členských zemí EU v kontextu kohezní politiky. In Konkurenceschopnost ekonomiky (komparace zemí 10CE). Brno : Masarykova univerzita, 2008. od s. 343 ­ 396, 57 s. CVKCE. ISBN 978-80-210-4725-9. 3. Žítek, Vladimír - Tonev, Petr. Regionální analýza nových členských zemí EU. In Mezinárodní vědecká konference. Karviná : Slezská univerzita, 2008. od s. 618-628, 1274 s. ISBN 978-80-7248-504-8. 4. Viturka, Milan. Microeconomic approaches to evalutaion of regional disparities in Central Europe. In Reginal disparities in Central Europe. Bratislava : SK pre Unesco, NK-Most, 2008. od s. 231-246, 17 s. Regional disparities in Central Europe. ISBN 978-80-85544-56-5. 5. Vaněček, J.: Ukazatele hodnocení výzkumu a vývoje ve světě a v ČR, studie Technologického centra AV ČR, Praha, září 2004. 6. ČSÚ: Ukazatele výzkumu a vývoje v ČR za rok 2005. Kód: 9601-06. Praha, 2006. Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 71 Příloha: Výzkum a vývoj v regionech nových členských států EU region NUTS 2 bodové hodnocení CZ01 Praha 1,0 CZ06 Jihovýchod 1,0 RO32 Bucuresti - Ilfov 1,0 SI00 Slovinsko 1,0 PL12 Mazowieckie 1,4 SK01 Bratislavský kraj 1,6 BG41 Jugozapaden 1,8 CZ02 Střední Čechy 1,8 CZ05 Severovýchod 1,8 EE00 Estonsko 1,8 HU10 Közép-Magyarország 1,8 PL21 Malopolskie 2,0 CZ07 Střední Morava 2,2 HU33 Dél-Alföld 2,6 CZ08 Moravskoslezsko 3,0 LT00 Litva 3,0 CZ03 Jihozápad 3,2 HU23 Dél-Dunántúl 3,2 LV00 Lotyšsko 3,4 HU32 Észak-Alföld 3,4 PL51 Dolnoslaskie 3,8 PL11 Lódzkie 4,2 PL41 Wielkopolskie 4,2 PL63 Pomorskie 4,2 RO31 Sud - Muntenia 4,4 PL22 Slaskie 4,6 PL31 Lubelskie 4,6 PL42 Zachodniopomorskie 4,6 PL61 Kujawsko-Pomorskie 4,6 SK02 Západné Slovensko 4,6 SK03 Stredné Slovensko 4,6 SK04 Východné Slovensko 4,6 PL32 Podkarpackie 4,8 BG31 Severozapaden 5,0 BG32 Severen centralen 5,0 BG33 Severoiztočen 5,0 BG34 Jugoiztočen 5,0 BG42 Južen centralen 5,0 CZ04 Severozápad 5,0 HU21 Közép-Dunántúl 5,0 HU22 Nyugat-Dunántúl 5,0 HU31 Észak-Magyarország 5,0 PL33 Swietokrzyskie 5,0 PL34 Podlaskie 5,0 PL43 Lubuskie 5,0 PL52 Opolskie 5,0 PL62 Warminsko-Mazurskie 5,0 RO11 Nord-Vest 5,0 RO12 Centru 5,0 RO21 Nord-Est 5,0 RO22 Sud-Est 5,0 RO41 Sud-Vest Oltenia 5,0 RO42 Vest 5,0 Zdroj: Eurostat ­ Regional statistics, vlastní výpočty Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 72 REGIONÁLNÍ STATISTIKY INOVACÍ A VÝZKUMU A VÝVOJE REGIONAL INNOVATION AND R&D STATISTICS ING. JANA KRAMULOVÁ Katedra regionálních studií, Národohospodářská fakulta Vysoká škola ekonomická v Praze nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3, ČR e-mail: xkraj63@vse.cz Anotace Tento příspěvek se zabývá teoretickým a praktickým pohledem na inovační statistiku v ČR. Využívá manuálu vydaného Eurostatem a seznamuje i s realitou statistik v této oblasti, které veřejně poskytuje Český statistický úřad na svých webových stránkách. Anotation This paper deals with theoretical and practical aspects of innovation statistics in the Czech Republic. It compares theoretical approaches mentioned in Eurostat manual with the real data which are openly offered by Czech Statistical Office on their web pages. Klíčová slova Inovace, věda a výzkum, regiony, statistika Keywords Innovation, R&D, regions, statistics JELClassification: O31, O32, R30 Jedním z faktorů, kterými je možno měřit ekonomický růst, jsou inovační aktivity podniků a výzkum a vývoj. V tomto příspěvku budu vycházet z regionálního manuálu Eurostatu (1996), který se zabývá právě regionálními statistikami v oblasti inovací. Bez statistiky a číselných údajů bychom inovace nebyli schopni měřit, mohli bychom odhadnout pouze předpokládaný směr vývoje. Tento manuál, ač by se tak z názvu mohlo zdát, žádné statistiky neobsahuje, spíše vysvětluje, jak by jednotlivé státy měly na inovace nazírat a jaké ukazatele by k jejich číselnému vyjádření měly používat. První důležitou oblastí, kterou se publikace zabývá, je členění států EU na tzv. NUTS jednotky. Tato klasifikace se v dnešní době týká samozřejmě i České republiky. Naše země je rozdělena na jednotlivé regiony do pěti úrovní: NUTS 1 ­ ČR; NUTS 2 ­ regiony soudržnosti (8); NUTS 3 ­ kraje (14); NUTS 4 ­ okresy (77); NUTS 5 ­ obce (cca 6 258). Ne všechny státy mají území rozčleněno stejně jako ČR. Zvláště větší státy mají více regionů NUTS 1. Tato klasifikace byla vytvořena pro účely harmonizace regionálních statistik celé Evropské Unie a má za cíl vytvářet územní jednotky s přibližně stejným počtem obyvatel. Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 73 ,,Evropská unie jako společenství 27 členských států je v současnosti rozdělena na 1 303 krajů (NUTS 3), které tvoří 271 oblastí (NUTS 2), resp. 97 území (NUTS 1)."1 Platí systém, že území NUTS 1 je beze zbytku pokryto územími NUTS 2, každé území NUTS 2 je beze zbytku pokryto územími NUTS 3 atd. (jedná se tedy o tzv. bottom-up princip). Manuál dále uvádí, že zejména úroveň NUTS 3 je vhodná pro vytváření tzv. funkčních regionů. Nyní bych uvedla různé procedury, které je možné využít k tvorbě indikátorů, týkajících se inovací a výzkumu a vývoje. Již jsem se zmínila, že existuje bottom-up procedura, není to však jediná procedura. Bottom-up princip (Eurostat; 1996) se používá pro odhady regionálních indikátorů v případě, že jsou informace, potřebné pro výpočet indikátoru, dostupné již na nejnižších úrovních. Výpočty pro vyšší úroveň jsou získávány jako součet nižších úrovní. Jednoznačnou výhodou je, že toto zkreslující sčítání můžeme kdykoliv přerušit. Druhou metodou je top-down procedura. Její princip je přesně opačný. Národní údaje jsou pomocí určitého klíče rozděleny na nižší úrovně. Výhodou je jednoznačná provázanost národních a regionálních dat, nevýhodou může být nepřesný odhad, který není založen na regionálních datech. O to důkladnější musí být testování validity obdržených údajů. Třetí možností jsou tzv. smíšené procedury. Manuál doporučuje používat například tzv. ,,pseudo bottom-up" metodu, kdy se berou v úvahu údaje např. z některého konkrétního podniku a potom se již uplatňuje bottom-up princip. Manuál uvádí, že pokud je to možné, měla by se používat bottom-up procedura, pokud regionální data nejsou k dispozici, pak je doporučeno uplatnit pseudo bottom-up proceduru, a až jako poslední možnost je čistá top-down procedura. V dalších částech se manuál již věnuje definicím doporučených indikátorů. Indikátory jsou rozděleny do mnoha skupin. V těchto skupinách jsou uvedeny nejdříve obecné informace, následují definice, charakteristiky a doporučené konkrétní základní a odvozené indikátory. Na závěr každé skupiny je uveden rovněž doporučený zdroj dat. Na tomto místě bych uvedla některé konkrétní příklady skupin indikátorů tzv. první priority a vybrané doporučené indikátory (Eurostat; 1996). Indikátory výdajů na R&D R&D výdaje v sektoru obchodních podniků ve sledovaném roce R&D výdaje v sektoru vyššího vzdělání ve sledovaném roce R&D výdaje ve vládním sektoru ve sledovaném roce R&D výdaje v soukromém neziskovém sektoru ve sledovaném roce R&D výdaje ve sledovaném roce Indikátory pracovníků v oblasti R&D ­ výběr R&D pracovníci ve výzkumu v sektoru obchodních podniků k určitému datu R&D technici a další R&D zaměstnanci v sektoru obchodních podniků k určitému datu R&D pracovníci ve výzkumu v sektoru vyššího vzdělání k určitému datu ...... R&D pracovníci ve výzkumu k určitému datu R&D technici a další R&D zaměstnanci k určitému datu Pracovníci v oblasti R&D k určitému datu 1 http://www.czso.cz/xh/redakce.nsf/i/kralovehradecky_kraj_v_evropske_unii_z_pohledu_nezamestnanosti staženo 22. 4. 2009 Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 74 Indikátor v oblasti patentů Počet (domácích) patentovaných aplikací ve sledovaném roce Indikátory inovací ­ výběr Celkové výdaje na inovace v regionu ve sledovaném roce Podíl prodejů, které se váží k novým nebo významně vylepšeným produktům v regionu ve sledovaném roce ...... Indikátory mezinárodní a nadnárodních programů zaměřených na R&D a inovace Celková částka poskytnutá regionu z mezinárodních programů zaměřených na R&D a inovace ve sledovaném roce Počet pracovníků v oblasti R&D zapojených do projektů podporovaných programy zaměřenými na R&D a inovace v regionu k určitému datu Dále manuál uvádí ještě další indikátory nižší důležitosti, které mohou regiony také sledovat. Jedná se například o indikátory R&D center, R&D regionální spolupráce nebo indikátory infrastruktury. Nyní bych ráda přistoupila k druhé části tohoto příspěvku, ve které se chci věnovat konkrétním datům poskytovaným veřejně ČSÚ, případně rovněž Eurostatem. Prvním grafem, který následuje, je celkový pohled na inovační aktivitu podniků v ČR ve srovnání s dalšími evropskými zeměmi. Eurostat vybral tzv. klíčová odvětví2 , v nichž sledoval podíl inovujících podniků na všech podnicích. ČR zaujímá s 30 % těchto podniků 15. místo z 26. 2 Klíčová odvětví jsou vybraná odvětví podle metodiky Eurostatu, které povinně šetří ve všech zemích na základě unijní legislativy http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/inovacni_aktivity_podniku_v_cr/$File/inovace.pdf - staženo 15. 5. 2009 Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 75 Graf: Podíl inovačních podniků v klíčových odvětvích na celkovém počtu podniků ve vybraných zemí EU; 2004­2006 Zdroj: www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/inovacni_aktivity_podniku_v_cr/$File/inovace.pdf ČSÚ sleduje rovněž podíl inovujících podniků, tentokrát však již bez omezení odvětví, proto je podíl inovujících podniků vyšší (na úrovni 42 %). V následující tabulce jsou vidět tyto podíly i pro jednotlivé kraje. Graf: Podíl inovujících podniků v krajích ČR (v %), 2004-2006 Zdroj: www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/nektere_vysledky_inovacniho_setreni_z_roku_2006_ke_stazeni/$File/analyza_ino v_podnik.pdf Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 76 Z tabulky vyplývá, že nejvyšší inovační aktivita je samozřejmě v Hlavním městě Praha, následují Jihomoravský a Zlínský kraj. Jihomoravský kraj nejspíše ,,táhne" Brno, Zlínský kraj nejspíše také krajské město. V obou městech se nacházejí univerzity, které mohou výrazně přispívat právě v oblasti vědy a výzkumu, případně též inovačních aktivit. Ostatní kraje se již nacházejí pod průměrem ČR. Další graf ukazuje opět podíl inovačních podniků, tentokrát se ale jedná o srovnání dvou dvouletých období. Jedním je dosud zmiňované rozmezí let 2004-2006, druhým rozmezí let 2003-2005. Tento graf je použit ze stejného zdroje jako graf mezinárodního srovnání, proto jsou zde opět hodnoty o něco nižší. Vyzdvihla bych dva extrémy ­ značný pokles v kraji Vysočina a naopak velký procentní růst v Libereckém kraji. Z tohoto grafu je také patrné, že podíl inovačních podniků není v čase konstantní a velmi závisí na okolních podmínkách (například přímých zahraničních investicích nebo výstavbě poboček velkých firem apod.). Graf: Podíl inovačních podniků v krajích na celkovém počtu podniků; 2003-2005 a 2004-2006 Zdroj: www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/inovacni_aktivity_podniku_v_cr/$File/inovace.pdf Jak již bylo vidět v teoretické části, statistiky v oblasti inovací a výzkumu a vývoje mohou být velmi různorodé. Jako představitele jiného pohledu jsem vybrala počet udělených patentů. V následující tabulce je opět přehled v rámci všech krajů a v časové řadě mezi lety 2000 a 2007. Z tabulky plyne, že celkové množství udělených patentů v ČR se pohybuje mezi 235 a Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 77 291, extrémní hodnota byla dosažena v roce 2005 (ve výši 346 patentů). Praha se pohybuje ve zcela jiných číslech než ostatní kraje (v roce 2007 dosáhla čtyřnásobného množství patentů ve srovnání s druhým v pořadí ­ Jihomoravským krajem). Nejmenších čísel naopak dlouhodobě dosahuje Plzeňský kraj. Tabulka: Počet udělených patentů v České republice přihlašovatelům z ČR podle krajů 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Praha 67 70 72 84 77 114 91 84 Středočeský 3 10 9 3 5 10 13 6 Jihočeský 27 43 29 33 34 27 30 19 Plzeňský 1 1 0 1 0 4 5 2 Karlovarský 9 5 3 12 22 18 10 11 Ústecký 27 17 18 24 18 24 26 18 Liberecký 37 17 19 20 25 28 24 19 Královéhradecký 19 6 8 8 14 16 11 13 Pardubický 18 7 18 17 12 16 6 13 Vysočina 15 11 15 8 12 14 8 18 Jihomoravský 18 29 13 23 40 51 18 20 Olomoucký 9 13 10 8 14 10 10 1 Zlínský 7 7 11 3 3 7 6 6 Moravskoslezský 15 6 14 15 16 8 8 6 Celkem 268 241 239 258 291 346 265 235 Zdroj: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/patentova_statistika Graf: Počet udělených patentů v České republice přihlašovatelům z ČR podle krajů Zdroj: Vlastní zpracování podle dat z předchozí tabulky (mimo kraje Praha) Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 78 Závěrem bych pouze uvedla, že sbírat regionální data je velmi obtížné, proto bývají k dispozici data nejvyhledávanějších ukazatelů, i když teorie manuálu Eurostatu uvádí mnohé a mnohé ukazatele, které připadají v úvahu. Literatura 1. Eurostat: The regional dimension of R&D and innovation statistics (Regional manual); Eurostat; 1996; ISBN 92-827-7003-6; 98 stran 2. http://www.czso.cz/xh/redakce.nsf/i/kralovehradecky_kraj_v_evropske_unii_z_pohledu_n ezamestnanosti - staženo 22. 4. 2009 3. http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/inovacni_aktivity_podniku_v_cr/$File/inovace.pdf staženo 15. 5. 2009 4. http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/patentova_statistika - staženo 15. 5. 2009 5. http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/nektere_vysledky_inovacniho_setreni_z_roku_2006 _ke_stazeni/$File/analyza_inov_podnik.pdf - staženo 15. 5. 2009 Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 79 EXISTENČNÍ HODNOTA V REGIONÁLNÍ EKONOMII ING. VILÉM PAŘIL Katedra regionální ekonomie a správy, Ekonomicko-správní fakulta, Masarykova Univerzita Lipová 41a, 602 00 Brno, ČR email: vilem@mail.muni.cz Anotace Tento článek si klade za cíl diskutovat různé přístupy a pohledy na pojem nebo koncept existenční hodnoty a rozebrat vzájemnou argumentaci těchto přístupů k dané problematice. Snaží se vypořádat též s chaotickým uspořádáním, pojetím a definicí tohoto pojmu, neboť různí ekonomové a autoři se často neshodují ani v základním pojmosloví. V tomto článku je provedeno shrnutí jednotlivých pojetí do schématického návrhu, jakým lze nahlížet na problém celkové hodnoty, respektive na jeho jednotlivé základní kategorie, tedy hodnoty užitné a neužitné. Annotation The goal of this article is to discuss different approaches and view on the notion or concept of existence value and to analyze mutual argumentation of these approaches on this theme. It also strives to deal with chaotic framework, view and definition of this notion, because some economists and other authors often have no consensus on the basic term background. In this article there is a summary of particular concepts that leads to scheme proposal through which it is possible to think of the issue of total value or on its elementary categories such as use value and non-use value. Klíčová slova Celková hodnota, existenční hodnota, užitná hodnota, neužitná hodnota, environmentální statky. Key words Total value, existence value, use value, non-use value, environmental goods. JEL classification: Q50 Úvod Existenční hodnota je často diskutována v oblasti environmentální ekonomie. Pokud se na environmentální problematiku zaměříme v širším kontextu z pohledu regionální ekonomie, nemusíme tuto kategorii vztahovat jen k hodnotě environmentálních statků, respektive k jejich ekologickým charakteristikám. Kategorii životního prostředí a jeho existenční hodnoty, pro regionální ekonomii přesněji řečeno životního prostoru člověka či společnosti, lze posuzovat nejen z pohledu ekonomických nebo ekologických kvalit dané lokality, ale i z pohledu sociologických, antropologických nebo kulturních rysů. Existenční hodnotu, jak pro místní obyvatele (respektive spotřebitele), tak i pro další obyvatele, v určité lokalitě zkrátka nemají jen environmentální statky, které se v daném místě nacházejí, nýbrž i určité statky spíše sociologického či antropologického (nebo v krajním případě až i náboženského) charakteru, např. hodnota existujících živých tradic či zvyků, které samozřejmě mohou být v některých případech tržně ocenitelné, neboť jejich důsledkem (či produktem) může být na trhu Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 80 realizovatelný hmotný či nehmotný statek či služba. Ale stejně jako v případě environmentálních statků zahrnuje také určité hodnotové složky, které nejsou na trhu ocenitelné a které mohou eventuálně dosahovat daleko vyšších hodnot než hodnotové složky trhem ocenitelné. Konceptem existenční hodnoty, ve smyslu nahlížení na environmentální statky, ale např. i na statky kulturního dědictví jako umělecká díla, se v minulosti od jejího představení Weisbrodem v šedesátých letech zabývalo mnoho autorů1 . Někteří tento koncept zamítají jako nekonzistentní s ekonomickou teorií, jiní ho obhajují jako nezbytnou součást ekonomické kalkulace a další se nacházejí někde mezi těmito extrémními protipóly. Problémem samotným není však jen otázka zda zakomponovat existenční hodnotu do ekonomické kalkulace, nýbrž i samotná definice tohoto pojmu a jejích jednotlivých kategorií. Obecně lze říci, že celkovou hodnotu určitého statku lze rozdělit do dvou základních kategorií, a to na hodnotu užitnou a existenční, případně neužitnou nebo také pasivně užitnou (avšak jak bude diskutováno níže, ani toto rozdělení a pojmosloví není u jednotlivých autorů shodné a je předmětem diskuse). Přičemž užitnou hodnotu lze dále rozdělit podle kritéria způsobu spotřeby na přímé využití a nepřímé využití. Existenční nebo neužitná respektive pasivně užitná hodnota bývá pak rozdělována do několika dalších kategorií podle motivů vzniku dané hodnoty, mezi které jsou řazeny psychická spotřeba, opční hodnota, altruismus, hodnota odkazu, vnitřní hodnota (někdy nazývaná také existenční hodnotou) nebo někdy též správcovství. V tomto článku budou postupně konfrontovány pohledy několika autorů. Na problematiku existenční hodnoty lze v podstatě nahlížet ze tří různých pohledů, které představují hlavní myšlenkové proudy, a to: - užší výnosově-nákladový přístup, který vychází z normativního tvrzení, že pouze a jen výnosy a náklady spojené se spotřebou zboží a služeb mohou být brány v úvahu při použití ekonomického aparátu ve společenském rozhodování2 (do tohoto přístupu lze zařadit např. Nelsona nebo Weikarda); - přístup kontingentního hodnocení, který argumentuje ve prospěch skutečnosti, aby zájmy všech jedinců společnosti (ať už se jedná o ty, kteří daný statek využívají, nebo o ty, kteří ho nikdy nevyužijí) byly zakomponovány do procesu společenského rozhodování prostřednictvím peněžního ocenění a jeho zahrnutí do analýzy nákladů a výnosů (do tohoto přístupu lze zařadit např. Koppa nebo Aldreda); - přístup občanské volby, který je založen na tvrzení, že lidé mohou mít zájem o environmentální statky vyplývající jak z ekonomických tak neekonomických příčin, přičemž ty ekonomické lze vyjádřit penězi, zatímco ty neekonomické (případně mimoekonomické) příčiny nelze uspokojivě vyjadřovat prostřednictvím kategorie výnosů a nákladů.3 Toto rozlišení je nejzřetelnější na příkladu rozdílu mezi spotřebitelským a občanským přístupem4 , kde spotřebitelský přístup je determinován osobními preferencemi, a tedy může být oceněn v peněžních pojmech, ale občanský přístup je založen na soudech jednotlivců a na tom, co je nejlepší pro společnost jako celek5 (představitelem tohoto přístupu je Quiggin nebo Common).6 1 Weisbrod (1964) 2 Rosenthal a Nelson (1992) 3 Quiggin, (1998) 4 Sagoff (1988, 1994) 5 Blamey a Common (1993) 6 Quiggin (1998) Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 81 Koncept ,,teologické ekonomie" Roberta Nelsona7 Nejprve se bude tento článek zabývat pohledem odpůrce konceptu existenční hodnoty, Roberta Nelsona. Nelson začíná obhajobu svých myšlenek u výroků Davida Browera, který uvádí příklad muže, jenž by nechtěl na určitá místa dojet autem z důvodu svého postižení, ale kterému stačí jen vědět, že např. určité hory existují tak jak jsou a doufá, že budou existovat i v budoucnosti. Tento příklad pak Brower zakončuje větou, že věří v přírodu samu o sobě. Avšak v dějinách ekonomického myšlení nebyl prostor připisovat hodnotu něčemu, co nebylo nikdy spatřeno, dotčeno nebo jinými slovy určitým způsobem spotřebováváno. Podle Nelsona tak styk s environmentálním způsobem myšlení, vyvíjejícím se od šedesátých let dvacátého století, pro ekonomy znamená buďto zamítnutí jejich způsobu nahlížení na svět, anebo nesouhlas s novým společenským fenoménem. Pro ty, kteří uznali, že environmentální hodnoty lze těžko vyjádřit standardně dostupným ekonomickým aparátem, to znamená buď omezit své vlastní komentáře ve vztahu k samotné důležitosti životního prostředí, nebo zavrhnout ekonomický způsob myšlení ve velice důležité oblasti jejich života. V roce 1967 se ekonomie s daným problémem vypořádala prostřednictvím Johna Kruttilla v konceptu ,,existenční hodnoty"8 . V osmdesátých letech se pak objevilo nezměrné množství studií vyčíslujících existenční hodnotu různých statků, která se pohybovala v závratných finančních částkách. Avšak Nelson oproti ostatním nestaví svoji argumentaci jen na bázi konzistence předpokladů existenční hodnoty s ekonomickou teorií, nýbrž se pouští do oblasti, kterou nazývá něčím jako ekonomickou teologií. Vychází z předpokladu, že existují světská náboženství (např. marxismus), která stejně jako klasická náboženství ovlivňují hodnotový systém člověka. Mezi ně řadí i environmentalismus a koncept existenční hodnoty, který podle něj stojí na náboženských základech. Chybou je podle něho užívat ekonomické metody za účelem zodpovězení náboženských otázek. Pro srovnání s tím si klade otázku, jak hodnotná je existence Boha. Konstatuje zde myšlenku, že koncept existenční hodnoty z pohledu environmentalismu je založený na ochraně přírody, která je obrazem Stvořitele, a ve které lze přímo vidět projevy božství. Na tomto základě je pak etickou povinností tyto hodnoty chránit a přiznávat jim existenční hodnotu nezávislou na lidském jednání. Navíc příroda je údajně z tohoto pohledu i spojením s Bohem, a pokud by příroda byla zničena, budoucí generace by byly odříznuty od Boha. Průkopníkem tohoto vnímání světa byl podle něj John Muir, kterého nazývá prorokem. Tento člověk vzešlý z konzervativních křesťanských podmínek uvedl v život myšlenku, že pro zkušenost s milujícím Bohem je třeba jít do přírody, což vedlo mnoho lidí z podobných křesťansko-judaistických kulturních podmínek k obratu směrem k environmentalismu. Dále konstatuje, že současní environmentalisté se opravdu odvolávají především na náboženské myšlenky a ideje, které jsou vyjádřeny v mnoha případech explicitně a u těch sofistikovanějších implicitně. Někteří puritánští environmentalisté jdou však ještě dále svými výroky o tom, že lidé jsou chorobou nebo dokonce zhoubnou rakovinou přírody9 . Za další rys environmentalismu považuje tendenci k odříkání, která je hluboce zakořeněná právě v protestantských náboženstvích a kulturách, což ukazuje na příkladu srovnání katolických zemí, které podle něho nehrají v environmentalismu tak důležitou roli (jako např. 7 Nelson (1997) 8 Krutilla (1967) 9 Looney (1991) Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 82 Itálie, Španělsko, Francie a další), se zeměmi protestantskými (jako např. Německo nebo Nizozemí). Nelson dospívá k názoru, že podle zastánců environmentalismu je příroda v postatě chrámem božím a že ze stejných důvodů jako byly v minulosti vynakládány obrovské oběti (jinými slovy peněžní sumy) na výstavbu katedrál, by se měly v současnosti vynakládat stejné nebo ještě větší oběti na ochranu těchto ,,přírodních chrámů". Dále konstatuje, že právě snahy zastánců environmentalismu přiřazovat peněžní hodnoty přírodě v konečném důsledku její opravdovou hodnotu snižují. Právě Mark Sagoff, prezident organizace International Society of Environmental Ethics, zavrhuje kalkulaci existenční hodnoty jako nástroj, který se zbytečně snaží nahradit roli veřejné diskuse na téma hodnot v oblasti tvorby environmentální politiky10 . Dále uvádí možnost i negativní existenční hodnoty, neboť tatáž věc může být nahlížena z různého kulturně-hodnotového prostředí, které se na danou problematiku může dívat zcela odlišně. Nelson nakonec dospívá k názoru, že vytvoření a zavedení konceptu existenční hodnoty jen odráží jiné (již zcela zavedené) sekulární náboženství, a to sice náboženství ekonomického pokroku, které v druhé polovině dvacátého století dalo lidem naději na odstranění nedostatku nebo jinými slovy na vytvoření nebe na zemi. Zavedením konceptu existenční hodnoty se potvrdilo, že si tato forma sekulárního náboženství pyšně nárokuje vstupovat do všech oblastí života jedince i společnosti, tedy i tam, kde by měly být upřednostněny jiné přístupy a náhledy na danou problematiku. Avšak to nic nemění na Nelsonově názoru, že environmentalismus je novým sekulárním náboženstvím, které, stejně jako dřív náboženství ekonomického pokroku, chce lidem nabídnout nebe na zemi. Koppova kritika Nelsonova konceptu11 S názory odpůrců konceptu existenční hodnoty Rosenthala a Nelsona polemizuje Raymond J. Kopp12 a argumentuje proti jejich stanovisku o neopodstatněnosti využívání konceptu existenční hodnoty anebo přinejmenším o neopodstatněnosti měření existenční hodnoty. Snaží se obhajovat názor, že pokud by byla existenční hodnota vyloučena z analýzy nákladů a výnosů, pak by musely být vyloučeny i všechny veřejné statky. Za neužitnou nebo existenční hodnotu považuje hodnotu přisuzovanou čistému veřejnému statku (který plní tato kritéria ve velice přísném ohledu). Existuje předpoklad, že čistý veřejný statek má nespotřební charakter poskytovaných služeb, což je ale v souladu s charakterem přírodních statků. Jestliže tedy environmentální statky jsou chápány jako poskytovatelé čistých veřejných statků či služeb, pak argumenty Rosenthala a Nelsona neplatí. Navíc je tato skutečnost argumentem pro oprávněnost konceptu existenční hodnoty v rámci konvenční ekonomické teorie. Aktivity ohodnocované v analýze nákladů a výnosů (ať už se jedná o navrhovaný program nebo poškození přírodních zdrojů) jsou však oceňovány netržními oceňovacími metodami. Jejich využití k podpoře procesu společenského rozhodování je ale velmi odlišné od jejich využití v oblasti oceňování přírodních škod. Právě oceňování environmentálních škod má podle Koppa v tomto směru velice důležitou roli. Podle jeho názoru stačí, že škody na životním prostředí snižují hodnotu poskytovaných služeb environmentálních statků (spotřebních nebo nespotřebních, nebo podobně užitných nebo neužitných). Tato snížená hodnota by v případě spotřebních služeb byla silným cenovým 10 Sagoff (1994) 11 Kopp (1992) 12 Rosenthal a Nelson (1992) Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 83 signálem, a i když snížení hodnoty u nespotřebních statků není tak evidentní, nelze je vyloučit z ekonomického způsobu myšlení. Rosenthal a Nelson tvrdí, že existenční hodnota je odrazem kulturního symbolismu a společenské ideologie. Druhým jejich argumentem je tvrzení, že příliš mnoho statků má komponentu veřejného statku, a pokud bychom chtěli tuto komponentu zahrnout do analýzy nákladů a výnosů, pak by se tento úkol stal až příliš obtížným. Posledním tvrzením je nemožnost měřit neužitnou hodnotu. Pojmy kulturní symbolismus a společenská ideologie se však podle Koppa zdají být vágní, naproti tomu však určitě platí, že politika uskutečňovaná na zvýšení společenského blahobytu jen určitého úzkého okruhu lidí (např. rybářů) by opravdu byla neefektivní. Lze si položit otázku, jestli by měla být změna neužitné hodnoty způsobená státní regulací, kterou jedinci negativně pocítí, zahrnuta na nákladové straně? Odpověď je podle všeho kladná, což je důvodem pro zahrnutí této kalkulace do ekonomické analýzy. Dalším tvrzením Rosenthala a Nelsona je, že škála statků, které mají existenční hodnotu nemá konce a nejedná se jen o environmentální statky, nýbrž také o hodnotu ,,dobrého sousedství" nebo existenční hodnotu Forda Mustanga. S tímto faktem nepochybně souhlasí i Kopp, avšak je přesvědčen, že právě tyto hodnoty, by měly být započteny do ekonomické analýzy. Posledním výše zmíněným argumentem je nemožnost měření neužitné hodnoty, která je často spojena s metodami kontingentního hodnocení, kde se vyskytují v podstatě čtyři následující metodické problémy: povědomí nebo znalost o dotazovaném statku, uvedený kontext, zasazení (tedy zda je statek prostřednictvím kontingentních metod posuzován samostatně nebo v kombinaci s jinými statky) a symbolismus (znamená, že jedinec přisuzuje jednomu statku roli zástupce v podstatě celého typu nebo druhu podobných statků, a proto je odpověď nadsazená. Podle Koppa tyto problémy nejsou neřešitelné a jsou jen otázkou technické správnosti provedení dotazníkového průzkumu. Rosenthal a Nelson argumentují, že hodnotný pro jedince může být jen statek, u něhož je si vědom jeho existence. Ale Kopp namítá, že statek je hodnotný pro jedince i bez vědomí jeho existence, neboť jednoho dne se jedinec o existenci tohoto statku může dozvědět a nějakým způsobem ho považovat za hodnotný, což podle Koppa neznamená, že tuto hodnotu statek předtím postrádal. Weikardův ,,důkaz neexistence" existenční hodnoty13 Weikard se snaží polemizovat se všeobecným přijetím možnosti měření a stanovení existenční hodnoty, a to jak v oblasti životního prostředí, tak i v oblasti umění nebo kulturních památek. Zabývá se především dvěma kategoriemi, a to hodnotou odkazu a existenční hodnotou. Hodnotu odkazu definuje jako hodnotu, kterou statku přiřazuje určitý jedinec, protože jiný jedinec tento statek považuje z nějakého důvodu za hodnotný (což podle něho obecně koresponduje s altruistickými motivy). Existenční hodnotu definuje jako hodnotu, kterou nějaký jedinec přiřazuje určitému statku nezávisle na hodnotě spojené se současným, budoucím nebo potenciálním využitím a zároveň vylučuje možnost hodnoty odkazu. Hodnotu odkazu považuje spíše za určitý projev altruistického chování, a proto ji s touto obvykle samostatnou kategorií spojuje. Tvrdí, že určování existenční hodnoty je logicky nekonzistentní s principy ekonomické metodologie a ekonomie vůbec a považuje její měření za zbytečné anebo spíše až za zavádějící. Konstatuje, že v literatuře se celková hodnota obvykle dělí na hodnotu užitnou a neužitnou. Za složky neužitné hodnoty považuje opční 13 Weikard (2002) Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 84 hodnotu, existenční hodnotu a hodnotu odkazu. Avšak namítá, že některé tyto kategorie jako např. opční hodnota jsou ve své podstatě obsaženy v užitné hodnotě, neboť jsou založeny na možnosti potenciálního využití. K tomuto přiřazení je však zapotřebí definovat užitnou hodnotu statku, která je vyjádřena jako hodnota vztažená k současnému, budoucímu nebo potenciálnímu využití tohoto statku. Tato užitná hodnota může být přímá (např. u konzumace jablek) nebo nepřímá (např. produkce kyslíku u lesních porostů). Neužitná hodnota je definována jako hodnota vztažená ke statku nezávisle na jeho využití, přičemž spadá podle Weikarda do dvou širších kategorií, a to existenční hodnota a hodnota odkazu (nebo dědictví). Weikard upozorňuje na nejednotnost pojetí pojmu existenční hodnoty a jeho kategorií, avšak shrnuje toto zamyšlení tvrzením, že lze na existenční hodnotu v podstatě nahlížet dvěma způsoby. První způsob předpokládá, že veškeré kategorie existenční hodnoty jsou založené na altruistickém chování, ať už vzhledem k současnosti nebo budoucnosti, nebo vzhledem k člověku anebo jinému živočichu. Druhým pohledem pak může být ten, který uznává existenci hodnoty bez jakýchkoliv altruistických motivů. Snaží se podat logický důkaz neexistence existenční hodnoty. Vychází z následujících premis, které jsou běžně přijímány v ekonomické teorii. Metodologický individualismus všechny hodnoty jsou hodnotou pro nějakého jedince, tedy i veškeré společenské hodnoty jsou odvozeny od hodnot individuálních (to samo o sobě vylučuje možnost hodnoty nezávisle na jedinci). Ockamovo tvrzení existence nějaké entity by neměla být přijata, pokud se jí dá vyhnout bez ztráty (tzn., že existenci nějaké entity, která nemá kauzální napojení na prostor člověka, je vyloučené přiřazovat nějakou hodnotu. Jinými slovy, aby mělo něco pro jedince hodnotu, musí tento jedinec přinejmenším vědět o existenci dané entity). Hodnota jako preferované uspokojení jedinec preferuje a přiřazuje hodnotu vždy té situaci (ze dvou jinak stejných), ve které je obsažen jím preferovaný statek, přičemž v alternativní situaci tento statek obsažen není (tato premisa říká, že od statku se neočekává, že má nějakou hodnotu, pokud nezpůsobuje zlepšení pro nějakého jedince, což však samo o sobě nevylučuje možnost existence neužitné nebo existenční hodnoty). Efektivní volba jestliže jedinec preferuje nějakou situaci, která je pro všechny ostatní jedince stejná, vybere si vždy tuto preferovanou situaci (toto tvrzení připouští altruistické chování vzhledem k ostatním, ale jen v případě, že jedinec může vykonat svoji preferovanou volbu, aniž by se to ostatních nějak dotklo) Weikardovo tvrzení lze nejlépe vystihnout příkladem. Jestliže jedinec, který přisuzuje existenční hodnotu statku x, nemá z tohoto statku žádný užitek a měl by si vybrat mezi dvěma situacemi s1 a s2, kde v situaci s1 se nepočítá s existencí statku x a v situaci s2 se počítá s existencí statku x, avšak jen za předpokladu určitých vynaložených nákladů, pak si jedinec nikdy nevybere situaci s2, neboť mu nepřinese žádné zlepšení, ale vybírá možnost s1, a tedy porušuje předpoklad, že statek x má pro něho existenční hodnotu, protože si vybírá situaci, která počítá s neexistencí statku x. Tudíž existenční hodnota podle výše uvedené definice neexistuje. V případě hodnoty odkazu zastává názor, že tato hodnota vždy vychází z užitné hodnoty a ukazuje, že použití hodnoty odkazu vede k předpojatým výsledkům. První teze je vysvětlena Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 85 následovně. Jestliže existuje jedinec 1, který nepřiřazuje statku x užitnou hodnotu, ale přiřazuje mu hodnotu odkazu kvůli nějakému jedinci 2, pak jedinec dva buďto přiřazuje tomuto statku užitnou hodnotu (v tomto případě je argumentace dokončena) nebo mu opět přiřazuje hodnotu odkazu kvůli nějakému jedinci 3 (a tak dále, až řetězec skončí u jedince, který tomuto statku přiřazuje užitnou hodnotu). Argumentace k druhé tezi je založena na situaci, kde se předpokládají dvě skupiny jedinců, a to N = (1, ..., n) a K = (n + 1, ..., n + k), kde k 8. VÝROSTOVÁ, E. 2007. Program hospodárskeho a sociálneho rozvoja obce ako základný dokument podpory regionálneho rozvoja na miestnej úrovni. In: Spravodajca územnej samosprávy, ročník III, 4/2007, s. 8-12. 9. VÝROSTOVÁ, E., VÝROST, T. 2008. Strategické plánovanie podpory regionálneho rozvoja v SR. In: Vybrané ekonomické aspekty regionálneho rozvoja Východného Slovenska [CD]. Zborník príspevkov z workshopu k projektu VEGA č. 1/2553/05. Podnikovohospodárska fakulta EU. 10.1.2008. 10. ZAMKOVSKÝ, J. 2004. Program hospodárskeho a sociálneho rozvoja obce. Význam, štruktúra a základné metodické tézy [online]. Banská Bystrica: Centrum pre podporu miestneho aktivizmu, 2004. [cit. 2008-01-17] Dostupné na internete: ISBN: 80-968918-4-7. 11. ZDRUŽENIE PRE ROZVOJ REGIÓNU GEMER ­ MALOHONT. 2008. Vyhodnotenie roka 2008. Správa o činnosti RRA za rok 2008 [online]. [cit. 1.4.2009] Dostupné na internete: < http://www.rrars.szm.sk/text/2009/Textova_rok2008.pdf> 12. ŽÁRSKA, E. 2006. Bariéry a šance rozvoja malých obcí. In: Acta regionalia et environmentalica, č. 1, 2006, s. 8-12. 13. Zákon č. 416/2001 Z.z. o prechode niektorých pôsobností z orgánov štátnej správy na obce a na vyššie územné celky v znení neskorších predpisov. 14. Zákon č. 539/2008 Z.z. o podpore regionálneho rozvoja. Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 129 PRÍNOSY A OBMEDZENIA PROGRAMOVÉHO ROZPOČTOVANIA V ÚZEMNEJ SAMOSPRÁVE NA SLOVENSKU BENEFITS AND LIMITS OF PROGRAM BUDGETING IN LOCAL SELF-GOVERNMENT IN SLOVAKIA PHDR. JANA KNEŽOVÁ Katedra ekonomických vied, Fakulta verejnej správy, Univerzita P.J. Šafárika v Košiciach Popradská 66, P.O. BOX C-2, 041 32 Košice, Slovensko email: jana.knezova@upjs.sk Anotácia Príspevok prezentuje vybrané problémy implementácie programového rozpočtovania na úrovni územnej samosprávy v Slovenskej republike. Pozornosť je venovaná stručnej charakteristike uvedenej rozpočtovej metódy so špecifickým dôrazom na pozitívne očakávania a zmeny, ktoré by malo priniesť jej zavedenie do praxe. Prioritou je prispieť k dosahovaniu vyššej efektívnosti a transparentnosti vo finančnom hospodárení. Je však nevyhnutné poukázať aj na určité obmedzenia a riziká, ktoré limitujú využitie programového rozpočtovania na úrovni územnej samosprávy, ako sú napr. špecifické problémy malých obcí, zabezpečenie koordinácie rozpočtov so strategickými plánmi, tvorba a hodnotenie merateľných ukazovateľov a pod. Annotation This paper presents some problems of implementation of program budgeting in local selfgovernment in Slovakia. It deals with the description of the method of program budgeting, more specifically with the positive expected benefits of its implementation. The main goal of the reform of public financial management is to achieve more effectiveness and transparency. It is necessary to focus on limits of program budgeting using in local self-government including the problem of small villages and fragmentation of municipalities, coordination of strategic plan with program budget, creating of measurable indexes and others. Kľúčové slová programové rozpočtovanie, územná samospráva, transparentnosť, efektívnosť, Key words program budgeting, local self-government, transparency, effectiveness, JEL classification: H7 Úvod Nakladať s verejnými financiami v zmysle uplatňovania princípov transparentnosti a efektívnosti predstavuje v každej krajine problém vhodne nastaviť a následne uviesť do života systémové nástroje, ktoré by naplnenie týchto princípov umožňovali dosahovať. Rozpočtovníctvo predstavuje dôležitú súčasť finančného manažmentu, a v súvislosti s tým je mu v mnohých európskych krajinách venovaná v procese prebiehajúcich reforiem verejných Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 130 financií špecifická pozornosť. Aktuálne požiadavky v rozpočtovaní vo verejnom sektore by sme mohli zhrnúť v nasledovných výzvach : konsolidácia verejných financií zabezpečenie strednodobej /dlhodobej /rozpočtovej prognózy programovanie kvantity a kvality verejných statkov v zmysle štandardu, na ktorý budú dostupné finančné zdroje v súčasnosti aj v budúcnosti potreba hodnotenia efektívnosti hospodárenia cez objektívne merateľné ukazovatele zvýšenie transparentnosti finančného hospodárenia pre občanov potreba súladu strategických plánov i konkrétnych aktivít s dlhodobo udržateľným finančným zabezpečením (Kňažko, 2004, Peková, 2004). Zavedenie programového rozpočtovania v SR ako súčasť reformy riadenia verejných financií Oblasť verejných financií prešla v Slovenskej republike (SR) za posledné obdobie výraznými zmenami, ktoré komplexne zastrešila reforma verejných financií, pričom okrem daňovej reformy a špecifických rezortných reforiem v oblasti zdravotníctva, sociálneho zabezpečenia a pod., bola osobitná pozornosť venovaná metódam a nástrojom riadenia verejných financií. Tomu zodpovedali v praxi rôzne ekonomické a legislatívne zmeny. Samotná reforma riadenia verejných financií v SR, ktorej najvýraznejšia fáza sa realizuje od roku 2000, vytýčila nasledovné výzvy: posilnenie transparentnosti verejných financií, zriadenie stabilného strednodobého rámca verejných financií, posilnenie strategického plánovania alokácie zdrojov a prechodu na rozpočtovanie zamerané na výsledky zavedením programového rozpočtovania. Tieto tri oblasti predstavujú súhrn postupov a princípov, ktoré boli všeobecne sformulované Organizáciou pre hospodársku spoluprácu a rozvoj (OECD) a Medzinárodným menovým fondom (IMF) s rešpektovaním podmienok v oblasti verejných financií na Slovensku. (Reforma riadenia verejných financií v Slovenskej republike, 2005) V rámci konkrétnych opatrení sa zaviedli nové mechanizmy pre nakladanie s verejnými financiami ako zriadenie a fungovanie Štátnej pokladnice, prechod na akruálne účtovníctvo, posilnenie finančnej kontroly, zavedenie viacročného rozpočtovania, podpora manažérskeho prístupu smerom k zvýšeniu zodpovednosti za riadenie verejných financií a pod. Jedným z najvýznamnejších krokov bolo tiež zavedenie programového rozpočtovania. Rozpočtovú sústavu1 v Slovenskej republike predstavujú väzby k nadnárodnému rozpočtu (rozpočet Európskej únie), štátny rozpočet, rozpočty mimorozpočtových fondov (štátnych účelových fondov, poisťovní a pod.), rozpočty územnej samosprávy a rozpočty iných verejnoprávnych inštitúcií a fondov. Prvou úrovňou, kde sa zaviedlo programové rozpočtovanie bol štátny rozpočet. Najdôležitejšie kroky pre zavedenie programového rozpočtovania boli uskutočnené v období rokov 2001 ­ 2005. Na zavádzaní programového rozpočtovania sa v SR začalo pracovať v r. 2000, kedy sa naplánovali práce na projekte jeho implementácie a boli prizvaní experti Ministerstva financií z USA. Projekt zavádzania programového rozpočtovania bol podporený Svetovou bankou. Pre rozpočtový rok 2002 sa vypracovali v plnom programovom členení 4 rozpočtové kapitoly štátneho rozpočtu a aj niektoré ďalšie obsahovali programy, týkalo sa to 25 % výdavkov štátneho rozpočtu. V roku 1 Do prehľadu rozpočtovej sústavy v širšom zmysle sú zaradené aj rozpočty rozpočtových a príspevkových organizácií, avšak tieto sú vždy svojim rozpočtom nejakým spôsobom napojené na niektorý z článkov rozpočtovej sústavy uvedený v základnej štruktúre. Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 131 2003 už cca 40 % výdavkov rozpočtu bolo rozpočtovaných v rámci programov, pričom plnú programovú štruktúru malo 9 rozpočtových kapitol, boli tiež naformulované ciele a čiastočne aj merateľné ukazovatele. Pre rok 2004 bolo takmer 90% výdavkov pripravených v programovej štruktúre a od r. 2005 má štátny rozpočet SR plnú programovú štruktúru. Ďalším významným krokom v oblasti implementácie programového rozpočtovania bolo jeho zavedenie pre úroveň územnej samosprávy (obce a vyššie územné celky (VÚC)/samosprávne kraje), a to od 1.1. 2009. Od februára 2008 do februára 2009 prebehol ,,Projekt pilotnej implementácie programového rozpočtovania (s dôrazom na využitie strategického plánovania) pre zvýšenie efektívnosti vynakladania verejných zdrojov a účinnosti dosahovania cieľov a zámerov na úrovni územnej samosprávy". Cieľom projektu bolo prostredníctvom programových štruktúr formulovaných v pilotných subjektoch úspešne implementovať programové rozpočtovanie v miestnej a regionálnej územnej samospráve pre návrhy rozpočtov na roky 2009 ­ 2011. Do projektu bolo zapojených celkovo 30 subjektov územnej samosprávy na území celého Slovenska - 3 samosprávne kraje, 3 krajské mestá, 13 okresných miest a 11 obcí (vrátane jednej mestskej časti). Projekt bol realizovaný v gescii Ministerstva financií a v spolupráci so spoločnosťou Hayek consulting s.r.o. V rámci projektu sa ako základný informačný nástroj vytvoril portál http://www.rozpocet.info/, na ktorom je možné nájsť celú dokumentáciu týkajúcu sa implementácie programového rozpočtovania v samospráve v SR, ktorá mala slúžiť ako návod či príručka k tomu, aby si každá obec, mesto aj vyšší územný celok mohli vytvoriť vlastný programový rozpočet. Ako východiskové dokumenty boli zverejnené: ,,Praktický a konkrétny manuál pre tvorbu programových štruktúr na úrovni miestnej a regionálnej územnej samosprávy, Prehľad najlepších príkladov rozpočtovania na úrovni miestnej a regionálnej územnej samosprávy, Zborník obsahujúci príklady správne aj nesprávne formulovaných zámerov, cieľov a merateľných ukazovateľov miestnej a regionálnej územnej samosprávy, Informačný dokument o programovom rozpočtovaní, jeho výhodách a význame pre zlepšenie rozhodovacieho procesu s príkladmi aplikácie v zahraničí." Postupne na web stránke pribúdali ďalšie vzorové dokumenty. Výber subjektov zapojených do projektu odrážal rôzne veľkostné kategórie obcí, miest a vyšších územných celkov. V úvodnej fáze boli vypracované tzv. ,,Vstupné správy" pre jednotlivé pilotné subjekty územnej samosprávy a následne sa pre každý subjekt poskytli špecifické školiace materiály zohľadňujúce zistenia zo vstupných správ. Školiace materiály tvorili ,,Metodika tvorby strategického plánu, Prezentácie popisujúce postupy a procesy pri tvorbe programovej štruktúry, Vzorové príklady tvorby základných prvkov programového rozpočtovania a Vzorové príklady programových štruktúr." (Školiace materiály subjektov územnej samosprávy zapojených do projektu, 2008). Okrem týchto materiálov sú na stránke dostupné rôzne formuláre, vzory harmonogramov a pod., ktoré je možné využiť v praxi pre štandardizáciu a vyššiu profesionalitu v rozpočtovom procese. Posledným výstupom projektu boli ,,Záverečné správy", ktoré predstavovali zhodnotenie celého procesu v jednotlivých samosprávach. Zaujímavosťou v tomto procese implementácie je fakt, že základné informácie ako aj metodické príručky boli dostupné na web stránke, pričom každý subjekt mal relatívne voľný prístup k všetkým potrebným informáciám. V súvislosti s tým, je však potrebné spomenúť, že ešte v máji 2008 podpredseda Združenia miest a obcí Slovenska (ZMOS) na XVIII. sneme ZMOS vyhlásil: "Veľká časť samospráv, zhruba 30 - 40 percent nemá prístup na internet, časť samospráv nemá dokonca počítač, telekomunikačné pripojenie, možnosti pre pripojenie na internet, dnes má svoju vlastnú webovú stránku približne iba polovica obcí", pričom podotkol, že tento problém sa vôbec netýka miest. Možno pozitívne oceniť snahu MF SR, že v súlade so stratégiou budovania E-governmentu preferuje dostupnosť informácií Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 132 v elektronickej forme, na druhej strane však môže takýto prístup zlyhávať pre nepripravenosť prijímacieho subjektu. Ako ďalšie pozitívum je možné označiť diferenciáciu materiálov ,,šitých akoby na mieru" pre jednotlivé obce, mestá a vyššie územné celky podľa veľkostných kategórií, na druhej strane zostáva faktom aj to, že niektoré dôležité dokumenty v podobe vzorov a príkladov programových štruktúr sa na web stránke objavili až koncom roka 2008, kedy už väčšina subjektov územnej samosprávy mala rozpočty na roky 2009 ­ 2011 schválené. Napriek tomu, že efektívnosť samotného procesu implementácie je zaujímavým predmetom pre analýzu, v ďalšej časti príspevku bude pozornosť venovaná skôr otázkam využitia prezentovanej rozpočtovej metódy. Programové rozpočtovanie - stručné vymedzenie podstaty prístupu Pred samotnou analýzou prínosov a rizík programového rozpočtovania v samospráve je potrebné aspoň stručne poukázať na východiskový stav v oblasti financovania územnej samosprávy v SR. Financovanie obcí a vyšších územných celkov sa výrazne zmenilo pod vplyvom fiškálnej decentralizácie, ktorá sa realizuje od 1.1. 2005 a má prispieť k zvýšeniu relatívnej samostatnosti a nezávislosti v hospodárení s rozpočtovými príjmami. Podstatou bol prechod od poskytovania dotácií územnej samospráve zo štátneho rozpočtu na financovanie originálnych kompetencií prostredníctvom vlastných príjmov. Pre samosprávu sa stanovila nová vlastná príjmová základňa postavená predovšetkým na podielovej dani, (ktorou sa stala daň z príjmov fyzických osôb), na miestnych daniach a ďalších systémových opatreniach, ktoré mali prispieť k trvalej udržateľnosti zdravého rozpočtového hospodárenia. Nepochybne došlo v územnej samospráve k nárastu objemu finančných prostriedkov a s tým aj k nárastu zodpovednosti za hospodárenie s nimi.2 Je teda zrejmé, že v súvislosti s tým, ako sa mení obsah a objem finančných zdrojov územnej samosprávy v závislosti od rozsahu jej pôsobnosti a zodpovednosti, je nevyhnutné meniť aj formy a metódy nakladania s týmito financiami. V SR je zavedené viacročné rozpočtovanie, pričom prvý rok je záväzný, ostatné dva nasledujúce roky obsahujú strednodobý rozpočtový výhľad. Skvalitniť systém rozpočtovania by v súlade s reformou riadenia verejných financií v SR malo v oblasti územnej samosprávy práve programové rozpočtovanie. Programové rozpočtovanie je systém založený na plánovaní úloh a aktivít v nadväznosti na priority (pričom priority transformuje do konkrétnych úloh) a alokovanie disponibilných zdrojov do programov, s dôrazom na výsledky a efektívnosť vynakladania rozpočtových prostriedkov. (Praktický a konkrétny manuál pre tvorbu programových štruktúr na úrovni miestnej a regionálnej územnej samosprávy, 2008). Úlohou programového rozpočtovania je plánovať, monitorovať a hodnotiť tak, aby sa dlhodobo dosahovala hospodárnosť, efektívnosť a výkonnosť pri využívaní verejných zdrojov. Malo by prispieť k zvyšovaniu kvality poskytovaných služieb obyvateľstvu a zabezpečiť transparentný a zodpovedný prístup pri rozdeľovaní a čerpaní verejných prostriedkov. Zavedenie programového rozpočtovania teda nevyhnutne vyžaduje jasnú orientáciu na prezentáciu výsledkov a výstupov, ktoré samospráva dosahuje vynakladaním rozpočtových výdavkov a preukázateľne to dokazuje prostredníctvom merateľných ukazovateľov. Tým sa jednoznačne vyzdvihuje úloha rozpočtu 2 Celkové príjmy rozpočtov obcí a VÚC po zavedení nového systému od roku 2005 rastú, napr. za rok 2008 dosiahli obce účtovný prebytok 7 907,8 mil. Sk., v metodike ESA 95 skončilo rozpočtové hospodárenie obcí s prebytkom vo výške 124,0 mil. Sk. Kvalitatívne novú situáciu je však možné očakávať v priebehu roka 2009, keď sa v ekonomike Slovenskej republiky negatívne prejavujú dopady finančnej a hospodárskej krízy, keďže napr. systém podielovej dane je silne naviazaný na hospodársky rast krajiny. (Správa o priebehu fiškálnej decentralizácie v roku 2008, 2008) Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 133 ako nástroja finančného plánovania a reálneho ovplyvňovania fungovania a rozvoja obce. Programový rozpočet člení výdavky do jednotlivých programov, ktoré odrážajú kompetenčné oblasti, ktoré obec zabezpečuje. V rámci programov sú potom jednotlivé aktivity, činnosti, hmotné produkty i služby samosprávy prezentované vo forme podprogramov, projektov alebo prvkov. Pre každý program sú naformulované zámery, ktoré samospráva chce dosiahnuť tým, že plní výstupové a výsledkové ciele. Výstupmi, ktoré obec produkuje (t.j. hmotné produkty a služby) sleduje dosahovanie rôznych spoločensko-ekonomických výsledkov, kumuláciou ktorých je možné plniť programové zámery. K cieľom sú tiež naformulované merateľné ukazovatele, monitorovaním a hodnotením ktorých, sa merajú pokroky pri napĺňaní jednotlivých cieľov. Rozpočet tak obsahuje nielen číselnú časť - informácie o výdavkoch (koľko sa plánuje minúť v nasledujúcom roku alebo počas troch rokov) ale aj presne štruktúrovanú textovú časť - informácie o tom: čo samospráva robí (výstupy) čo sa snaží prostredníctvom rozpočtu dosiahnuť (výsledky dôkazy (merateľné ukazovatele) - komentár Obr. č. 1. Logický rámec programu Zdroj: Manuál k metodickému pokynu na usmernenie programového rozpočtovania č. 5238/2004, s. 12, čiastočne upravené. Pre ilustráciu je uvedený aj príklad logického rámca programu. 3. Program: Šport Zámer: Mesto podporujúce športové aktivity pre všetky generácie. 3.1. Podprogram: Športové podujatia a aktivity. Výstupovo orientovaný cieľ: Podporiť športové podujatia a aktivity organizované v meste. Zodpovednosť Oddelenie kultúry a športu Merateľný ukazovateľ výstupu Počet mestom podporených športových podujatí a aktivít za rok Rok R-1 2007 R 2008 R+ 1 2009 R+2 2010 Plánovaná hodnota 5 6 6 Skutočná hodnota 5 4 Rozpočet - vstup 400 EUR 450 EUR 450 EUR Zdroj: autor Predpokladané prínosy programového rozpočtovania pre finančné hospodárenie územnej samosprávy Tradičné metódy rozpočtovania vo verejnom sektore sú označované ako položkové, prírastkové či inkrementálne metódy. Ich podstata spočíva v tom, že základným východiskom je rozpočet z predchádzajúceho roka, ku ktorému sa pripočítavajú alebo odčítavajú hodnoty jednotlivých položiek. Ide o metódy jednoduché, rýchle a veľmi často využívané. Napriek ich nesporným výhodám sa im vyčíta orientácia na krátkodobý horizont finančného plánovania, Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 134 nízka zrozumiteľnosť prezentovaných údajov či chýbajúca konkretizácia a vzájomné systémové previazanie aktivít. Za významný nedostatok sa považuje tiež to, že položkové rozpočtovanie má tendenciu k zotrvačnosti, a tým, že sa vždy vychádza z rozpočtového podkladu z minulých rokov sa prenášajú mnohé skryté chyby do ďalších období. Práve od programového rozpočtovania sa očakáva, že pomôže prekonať tieto nedostatky a prinesie vyššiu kvalitu do rozpočtového procesu. Prínosy je možné zhrnúť do niekoľkých oblastí. Prínos 1 ­ zmena myslenia Dosiahnuť pozitívne efekty prostredníctvom programového rozpočtovania predpokladá dosiahnuť najprv zmenu myslenia smerom k analytickému a strategickému uvažovaniu. Je potrebné definitívne upriamiť svoju pozornosť na výstupy a výsledky, ktoré dávajú oprávnenie výdavkom a v dlhšom horizonte by mali stimulovať aj príjmovú stránku rozpočtu. Prioritou by mala byť otázka: ,,čo chceme zabezpečiť a dosiahnuť?". Následne potom je možné uvažovať ako a kde hľadať zdroje s rešpektovaním reálnych obmedzení a korekcií. Prínos 2 ­ strategické riadenie a rozvoj obce Členenie výdavkov v programovej štruktúre umožňuje lepšie prepojenie so strategickými dokumentmi ako sú plány hospodárskeho a sociálneho rozvoja (PHSR). Zachováva sa tak strednodobá rozpočtová prognóza a tvoria sa predpoklady pre reálny komplexný rozvoj územia. Zároveň sa pre manažment obce očakávajú kvalitnejšie informácie potrebné pre rozhodovanie o výdavkoch v zmysle určitého nadhľadu. Prínos 3 - transparentnosť a aktivizácia Programový rozpočet sa často označuje aj ako ,,prehľadná čítanka pre užívateľov" , ktorých predstavujú výkonní zamestnanci, volené orgány, kontrolné orgány, občania. Tým, že sú všetky výdavky podložené cieľmi, výstupmi, výsledkami, údajmi o merateľných ukazovateľoch v logickej štruktúre by sa mal rozpočet stať zrozumiteľnejším dokumentom, ktorý bude využiteľný pre všetky subjekty rozpočtového procesu. To môže mať efekt pre väčšiu aktivizáciu a participáciu verejnosti v rozpočtovom procese, volené orgány by mali začať vnímať rozpočet skôr ako nástroj pre rozvoj obce či VÚC, výkonné orgány by mali disponovať lepšími podkladmi a kontrola získať detailnejší prehľad. Prínos 4 ­ orientácia na výstupy, výsledky, efektívnosť Programové rozpočtovanie implementuje monitorovanie a hodnotenie pre zabezpečenie priebežnej kontroly plnenia rozpočtu a stanovených cieľov (tzv. programové plnenie rozpočtu), s čím veľmi úzko súvisí vyhodnocovanie merateľných ukazovateľov, ktoré by mali slúžiť ako objektivizované indikátory kvality finančného hospodárenia. Prínos 5 ­ zodpovednosť Medzi ďalšie pozitívne efekty možno zaradiť aj fakt, že tvorba programového rozpočtu nevyhnutne vyžaduje dôslednú analýzu aktivít. To v praxi často prinesie preverenie potrebnosti existujúcich prvkov v štruktúre zabezpečenia činností a ich podiel na cieľoch za účelom vylúčenia duplicity. Dáva útvarom (oddeleniam, odborom) v rámci väčších úradov väčšiu voľnosť (napr. pri formulovaní cieľov a merateľných ukazovateľov), no i zodpovednosť pri nakladaní s rozpočtom. Otvára tiež priestor pre stimuly (napríklad osobné Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 135 odmeny pre manažérov, ktorými môžu byť napr. vedúci útvarov), ak sa im podarí vytvoriť úspory v rámci prideleného rozpočtu pri naplnení cieľov. Obmedzenia využitia programového rozpočtovania v oblasti územnej samosprávy Obmedzenie 1 ­ riziko formalizmu Skúsenosti s programovým rozpočtovaním na úrovni územnej samosprávy zo zahraničia poukazujú na niektoré vážne obmedzenia. Využívanie informácií o finančnej výkonnosti na rozhodnutie o tom, či má program pokračovať, resp. či zmeniť úroveň spotreby zdrojov, je dôležitým elementom programového rozpočtovania. Avšak ako poukazuje napríklad Kluvers (2001), len veľmi málo lokálnych samospráv v USA, kde sa programové rozpočtovanie tiež uplatňuje, využíva tieto informácie na uskutočnenie výberu medzi alternatívnymi programami, či iné rozhodovanie vo finančnom riadení. (pozri bližšie Knežová ­ Výrostová, 2008) Je zrejmé, že tvorba programového rozpočtu vo všetkých detailoch je náročnejšia časovo i administratívne a hrozí riziko, že najmä v oblasti hodnotenia merateľných ukazovateľov môžu samosprávy pod vplyvom množstva iných činností prejsť do roviny formálneho ,,papierového" vykazovania údajov. Obmedzenie 2 ­ prepojenosť s PHSR Ak strategický plán formuluje a vytyčuje priority, rozpočet je nástroj, prostredníctvom ktorého by sa mali tieto priority napĺňať. V procese implementácie programového rozpočtovania je dôležité zdôrazniť fakt, že nemožno mať nadefinované a prijaté strategické plány niekedy aj v podobe všeobecne záväzných nariadení a výdavkovú politiku smerovať do oblastí odlišných od týchto strategických plánov. Tento stav môže nastávať hlavne pri častých úpravách rozpočtu v priebehu jeho realizácie. Ciele definované v programovom rozpočte by nemali byť v rozpore s cieľmi definovanými v strategickom pláne. Programový rozpočet splní očakávania, ktoré sú naň kladené iba vtedy, ak bude zasadený do reálnej pozície obce v súlade už s existujúcimi prijatými východiskami rozvoja. V praxi tak môžu nastať rôzne situácie. Ak PHSR existuje: 1. PHSR je aktuálnym, resp. priebežne aktualizovaným dokumentom, s ktorým obec plne stotožní svoju výdavkovú politiku. 2. PHSR je oficiálnym dokumentom, avšak v pozícii skôr formálnej. Zavedenie programového rozpočtovania nemožno vnímať ako krok izolovaný. V tejto súvislosti je potom evidentné, že ak nenastane prvý spomínaný prípad, je nevyhnutné existujúce PHSR aktualizovať do využiteľnej podoby. Môže tiež vzniknúť opačný efekt, ktorý spôsobí, že pod vplyvom PHSR obec prehodnotí svoju doterajšiu výdavkovú politiku. V prípade, že obec nedisponuje PHSR, môže povinnosť zostaviť programový rozpočet naštartovať proces strategického plánovania. V prípade malých obcí môže dokonca programový rozpočet svojou podstatou a obsahom takýto strategický dokument nahradiť. (pozri bližšie Knežová, 2008) Obmedzenie 3 - problémy malých obcí Slovensko sa v súčasnosti nachádza v stave prehlbujúcej sa fragmentácie spoločnosti, má hustú sídelnú štruktúru s prevahou malých obcí s menej ako tisíc obyvateľmi. Podiel obcí vo veľkostnej kategórií do 1000 obyvateľov predstavuje z hľadiska celkového počtu obcí najväčší podiel. Vo veľkostnej kategórií do 1000 obyvateľov je na Slovensku až 1984 obcí, čo z celkového počtu obcí predstavuje v relatívnom vyjadrení až 70 percent obcí. Žije v nich cca Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 136 887 942 obyvateľov a z celkového počtu obyvateľov to predstavuje len 17 percent. Z toho vo veľkostnej kategórií do 500 obyvateľov je to 1213 obcí, kde z celkového počtu obcí to predstavuje 43 percent.(Tichý, D. 2003). Nemožno očakávať od programového rozpočtovania, že v malých obciach, ktoré majú zabezpečovať relatívne rovnaké kompetencie ako väčšie samosprávy, kde takmer cca 42 ­ 49 % výdavkov ide na prevádzku úradu3 , bude programový rozpočet stimuláciou na revolučné posilňovanie príjmovej stránky rozpočtu vzhľadom k vytýčeným cieľom. Programový rozpočet je určite plnohodnotne využiteľný predovšetkým v prípade väčších subjektov územnej samosprávy. Obmedzenie 4 ­ merateľné ukazovatele Toto obmedzenie je veľmi úzko späté so základnou podstatou programového rozpočtovania. Merateľné ukazovatele sú nástroje prostredníctvom ktorých meriame pokrok pri plnení cieľa. Formulovanie merateľných ukazovateľov a následné zabezpečenie ich reálneho monitorovania je kľúčovým a jedným z najväčších problémov metódy programového rozpočtovania. Je veľmi dôležité pri ich vytyčovaní myslieť minimálne na tieto riziká: aby merateľné ukazovatele boli reálne využiteľným prínosom pre ďalšie finančné rozhodovanie, t.j. aby údaje mali určitú vypovedaciu schopnosť, a aby ich monitoring zbytočne nezvyšoval administratívne náklady. Obmedzenie 5 ­ záväznosť metodiky Rozpočet územnej samosprávy sa zostavuje zohľadňujúc platnú rozpočtovú klasifikáciu, uvedenú v Opatrení MF/010175/2004 ­ 42 zo dňa 08.12.2004, ktorá vymedzuje vecné triedenie príjmov a výdavkov podľa ekonomickej, organizačnej, funkčnej a druhovej klasifikácie. Novela zákona o rozpočtových pravidlách územnej samosprávy č. 583/2004 Z. z. (zákonom č. 324/2007 Z. z.) vytvorila legislatívny rámec pre programové rozpočtovanie v podmienkach územnej samosprávy v jednotlivých etapách rozpočtového procesu (v procese prípravy, realizácie, monitorovania a hodnotenia) a novelizáciou niekoľkých ustanovení priamo v zákone ustanovila povinnosť zobrazovať rozpočet aj v programovej štruktúre. Samotná ,,Metodika programového rozpočtovania" je však v súčasnosti upravená iba prostredníctvom dokumentov, ktoré sú uverejnené na web stránke MF SR a nemajú právnu záväznosť na rozdiel od rozpočtovej klasifikácie napriek tomu, že obe skutočnosti zákon vo svojich ustanoveniach predpokladá. Tento fakt je však možné rešpektovať s vysvetlením, že posúdenie správnosti programovej štruktúry majú plne v rukách kontrolné orgány. Ďalšími otvorenými otázkami zostávajú možné nezrovnalosti pri prepojení programovej štruktúry s informačnými systémami či s novou metodikou účtovníctva verejnej správy zavedenou v SR od 1.1.2008. Záver Implementácia programového rozpočtovania v územnej samospráve v SR je dôležitou súčasťou reformy riadenia verejných financií. Od nového spôsobu rozpočtovania sa očakáva kvalitnejšie rozpočtové hospodárenie s ohľadom na dodržiavanie princípov efektívnosti a transparentnosti. V príspevku sme predstavili stručne podstatu programového rozpočtovania a uviedli sme základné skutočnosti týkajúce sa spôsobu jeho zavedenia v systéme verejných rozpočtov v SR. Špecificky sme sa zamerali na prezentáciu očakávaných prínosov, no načrtli 3 Pozri bližšie Nižňanský, V. (2004). Komunálna reforma, s.6 Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 137 sme aj určité obmedzenia, ktoré bránia dosahovať všetky pozitívne efekty v praxi. Vzhľadom na to, že v podmienkach obcí a vyšších územných celkov sú programové rozpočty povinnosťou len od 1.1.2009 (ide teda o problematiku relatívne čerstvú), bude veľmi zaujímavé skúmať ďalší vývoj v tejto oblasti a sledovať nakoľko dokáže územná samospráva v SR využiť pozitívne efekty novej rozpočtovej metódy. Príspevok je čiastkovým výstupom z riešenia grantovej úlohy VEGA č. 1/4639/07 ,,Úloha a postavenie univerzít pri budovaní regionálnych sietí ako predpokladu regionálneho rozvoja". Literatúra 1. GUZYOVÁ, K. (2006). Medzinárodné účtovné štandardy pre verejný sektor ako základ pre zjednotenie štátneho účtovníctva a výkazníctva v Slovenskej republike. In: Verejná správa a spoločnosť. ISSN 1335-7182. roč. VII., č. 1-2 (2006), s. 41-48. 2. KLUVERS, R. (2001). An Analysis of Introducing Program Budgeting in Local Government. 3. In: Public Budgeting & Finance. Volume 21, Issue 2 (Summer 2001), s. 29 ­ 45 4. KNEŽOVÁ, J. (2008). Realizácia priorít obce prostredníctvom jej rozpočtu. In: Teória a prax verejnej správy : zborník príspevkov z vedeckej konferencie s medzinárodnou účasťou organizovanej Fakultou verejnej správy UPJŠ v Košiciach : Košice, 16.-17.10.2008. Košice : UPJŠ v Košiciach, 2009. ISBN 9788070977361. s. 37- 42. 5. KNEŽOVÁ, J. ­ VÝROSTOVÁ, E. (2008). Moderné metódy rozpočtovania vo verejnej správe ako súčasť reformy riadenia verejných financií v SR. In: Genéza a tvorba verejnej politiky na Slovensku. Prešov: KM-Systém, s.r.o.,2008. ISBN 978-80-85357-06-6. s.283- 318. 6. KŇAŽKO, M. (2004). Udržateľné hospodárenie miest a obcí ­ čo by mal spĺňať zdravý rozpočet. In: Komunálny manažment 2004, zborník z konferencie ,,Ako zvládnuť decentralizáciu a využiť rozvojový potenciál miest a obcí." Bratislava: Trend. 7. Manuál k metodickému pokynu na usmernenie programového rozpočtovania č. 5238/2004. [online] MF SR [cit. 21.08.2008]. 8. Dostupné z 9. MOLITORIS, P. (2006). Viacročný rozpočet obce a vyššieho územného celku. In: Spravodajca územnej samosprávy. Magazín samosprávy. Košice: CALYPSO s.r.o. Roč. II., č. 5 (2006),-- ISSN 1336-6475. s. 7. 10. PEKOVÁ, J. (2004). Hospodaření a finance územní samosprávy. Praha: Management Press, ISBN 80-7261-086-4. 11. Reforma riadenia verejných financií v Slovenskej republike (2005). [online]. MF SR [aktualiz. 22.5.2005] [cit. 3.5.2009]. Dostupné z http://www.finance.gov.sk/Default. aspx?CatID=3555 12. RUČINSKÁ, S.(2008).Riadenie inovácií v regionálnom inovačnom systéme. In: Transfer inovácií. č. 12, s. 23-26. 13. NIŽŇANSKÝ, V. (2004). Komunálna reforma. [online] [cit. 21.04.2009]. 14. Dostupné on-line: http://www.komunal.eu/subory/komun__lna_reforma.pdf 15. Praktický a konkrétny manuál pre tvorbu programových štruktúr na úrovni miestnej a regionálnej územnej samosprávy (2008) [online] MF SR [cit. 16.04.2009] Dostupné z 16. http://www.finance.gov.sk/Documents/1_Adresar_redaktorov/Mrazikova_J/prog_rozpoct ovanie_us/informacne_mat/manual.rtf 17. Programové rozpočtovanie územnej samosprávy. (2008). [online] MF SR [cit. 16.04.2009]. Dostupné z http://www.finance.gov.sk/Default.aspx?CatID=6487 Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 138 18. Samopráva sa má viac informatizovať a vzdelávať. [online] [cit. 16.04.2009]. Dostupné z http://pocitace.sme.sk/c/3879655/samosprava-sa-ma-viac-informatizovat-a-vzdelavat.html 19. SEDLÁKOVÁ, S. (2007). Aspekty špecifického postavenia územnej samosprávy v trhových podmienkach. In: Verejná správa a spoločnosť č.1/2007 , ročník VIII., FVS UPJŠ Košice. ISSN 1335-7182 20. Stratéga reformy riadenia verejných financií (2005). [online] MF SR. [cit. 3.05.2009]. Dostupné z http://www.finance.gov.sk/Default.aspx?CatID=3571 21. Školiace materiály subjektov územnej samosprávy zapojených do projektu.(2008) [online] MF SR [cit. 21.04.2009]. Dostupné z 22. http://www.rozpocet.info/?menu=190&lng=sk&article=Skoliace_materialy_subjektov_uz emnej_samospravy_zapojenych_do_projektu 23. Správa o priebehu fiškálnej decentralizácie v roku 2008. (2008). [online] MF SR [cit. 16.04.2009]. Dostupné z http://www.finance.gov.sk/Components/CategoryDocuments/s_LoadDocument.aspx?cate goryId=4557&documentId=3520 24. Reforma riadenia verejných financií. (2000) [online] MF SR [cit. 17.04.2009]. Dostupné z http://www.finance.gov.sk/Default.aspx?CatID=3549 25. VÝROSTOVÁ, E. - VÝROST, T. (2008). Strategické plánovanie podpory regionálneho rozvoja v SR [CD]. In: Vybrané ekonomické aspekty regionálneho rozvoja východného Slovenska. Zborník z workshopu k projektu VEGA 1/2553/05. Košice: Podnikovohospodárska fakulta EU. 10.1.2008, s. 147 -159. ISBN 978-80-225-2486-5 26. VÝROSTOVÁ, E. (2007). Programové rozpočtovanie na úrovni územnej samosprávy, In: Spravodajca územnej samosprávy. Magazín samosprávy, roč. III., č.5, 2007, s.13. 27. TICHÝ, D. 2003. Finančno-ekonomické nástroje na efektívne riešenie rozdrobenosti obcí. [online] [cit. 16.04.2009]. Dostupné z http://www.civil.gov.sk/archiv/casopis/2003/1/0122ma.htm 28. Zákon o rozpočtových pravidlách územnej samosprávy č. 583/2004 Z. z. v znení neskorších predpisov Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 139 KOMPARÁCIA DAŇOVÝCH PRÍJMOV ÚZEMNEJ SAMOSPRÁVY VO VYBRANÝCH KRAJINÁCH EÚ COMPARISON OF SELF-GOVERNMENT TAX REVENUES IN SELECTED EUROPEAN UNION COUNTRIES ING. EVA EGBERT Národohospodárska fakulta, Ekonomická univerzita v Bratislave Dolnozemská cesta 1, 852 35 Bratislava, Slovensko email: evabalazova@post.sk ING. EVA BALÁŽOVÁ, PHD. Katedra regionálneho rozvoja, Fakulta európskych štúdií a regionálneho rozvoja Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre Tr.A. Hlinku 2, 949 76 Nitra, Slovensko email: eva.balazova@uniag.sk Anotácia Decentralizačné a regionalizačné procesy implementované vo väčšine krajín EÚ za posledné desaťročia majú za následok neustály nárast príjmov územnej samosprávy, čo súvisí aj s čoraz väčším presunom kompetencií na miestnu a regionálnu samosprávu. Najdôležitejšou súčasťou bežných príjmov územnej samosprávy vo všetkých vybraných krajinách sú daňové príjmy. Ich štruktúra sa však v týchto krajinách výrazne odlišuje. Vo vybraných škandinávskych krajinách sú najdôležitejším daňovým príjmom miestne vlastné dane vo forme miestnych prirážok k dani z príjmu fyzických osôb, vo vybraných krajinách strednej Európy sú to príjmy z podielových daní. V každej zo skúmaných krajín je uplatňovaná daň z nehnuteľnosti, ale jej význam a stanovovanie hodnoty sú v krajinách odlišné. Cieľom tohto príspevku bolo komparovať jednotlivé daňové príjmy vo vybraných krajinách Európskej únie a zhodnotiť ich smerovanie v tejto oblasti v rámci reformných procesov. Annotation European territorial and institutional organization evolves constantly as a result of decentralization processes. In the most countries of European Union self-government tax revenues account for the highest source of income. In central eastern European countries shared taxes are the most important tax revenue while in Finland and Denmark own tax revenues such as local personal income surplus tax are the biggest local government budget revenues. In all countries of EU there is a real-estate tax as a part of the on local government revenue, but the way how it is calculated varies from country to country. The aim of this article is to compare the local government tax revenues in chosen European Union countries and from these taxes mostly focus on own taxes, such as real estate tax and shared taxes and how these are distributed amongst state and self governments. Kl'účové slová územná samospráva, príjmy bežných rozpočtov, miestne dane, podielové dane, daň z nehnuteľností Key words self-government, budget revenues, tax revenues, real estate tax, shared taxes JEL classification: H 2 Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 140 Úvod Konkrétna realizácia reforiem verejnej správy je nevyhnutne spojená s procesmi fiškálnej decentralizácie, ako rozhodujúceho nástroja uplatňovania ekonomickej suverenity samospráv a zároveň ako nástroja optimalizácie daňových a výdavkových rozhodnutí na úrovni územných samospráv s adekvátnou zodpovednosťou za efektívnu alokáciu verejných zdrojov. Vo všetkých skúmaných krajinách počas posledných rokov príjmy územnej samosprávy neustále narastali. Zvýšené príjmy pochádzali zo širokej škály zdrojov: zavádzanie nových miestnych daní, prerozdelenie podielových daní v prospech samosprávy, prehodnotenie štruktúr štátnych dotácií, zavádzanie nového systému vyrovnávania atď. Každá zo skúmaných krajín má vlastnú štruktúru príjmov územnej samosprávy, avšak najvýznamnejšou položkou príjmov územných samospráv u všetkých vybraných krajín sú daňové príjmy. Materiál a metódy Krajiny EÚ, vhodné na komparáciu sme vyberali na základe kritérií: organizácie (usporiadania) štátu- unitárne, veľkosti územia, počtu obyvateľov a aktuálnych reforiem územnej samosprávy. Na základe týchto kritérií sme si vybrali 5 krajín: Dánsko (predovšetkým vzhľadom na veľmi aktuálne významné reformy územnej samosprávy), Fínsko (najdecentralizovanejšia krajina EÚ, aktuálne reštrukturalizačné a experimentálne projekty v oblasti územnej samosprávy), Česká republika, Maďarská republika a Slovensko (podobné východiskové podmienky pre reformu verejnej správy). Údaje sme získavali z podkladov Eurostat 2006 ako najaktuálnejšie dostupné. Príjmy územnej samosprávy sme zaradili do troch základných kategórií: a) Daňové príjmy od fyzických osôb a právnických subjektov b) Dotácie a podpory od štátu, Európskej únie a ostatných subjektov verejného sektora c) Príjmy z prevádzky a poskytovania tovarov a služieb a ostatné príjmy Graf 1: Skladba príjmov územnej samosprávy v roku 2005 v % Prameň: vlastné spracovanie podľa údajov Eurostat 2006 V príspevku sa zaoberáme komparáciou daňových príjmov vo vybraných krajinách EÚ. 30 44 47 49 52 29 34 27 39 23 41 22 26 12 25 0% 20% 40% 60% 80% 100% Maďarsko Slovensko Fínsko ČR Dánsko Dane Dotácie Ostatné Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 141 Výsledky Daňové príjmy územných samospráv Najvyššou položkou príjmov územných samospráv vo všetkých skúmaných krajinách sú daňové príjmy. V Dánsku miestne dane tvoria až 16% HDP, čo je najvyššia hodnota v celej EÚ. Aby sme si vedeli lepšie porovnať mieru fiškálnej decentralizácie a úroveň autonómie územných samospráv, budeme skúmať tieto daňové príjmy z hľadiska vlastných a podielových daní. U vlastných daní je spravidla nezávislosť v určovaní ich výšok a základu vyššia, avšak aj tu môže byť regulovaná (učením ich maximálnej výšky, či stanovenia množstva výnimiek). Územné samosprávy získavajú podiel na štátnej dani dvoma spôsobmi: miestnou prirážkou ku štátnej dani (local surtax), výšku si môžu určovať úplne samostatne, alebo je táto prirážka určená vládou. prostredníctvom špecifického prerozdeľovacieho mechanizmu, ktorý môže, ale nemusí zohľadňovať princíp férovosti (solidarity). Tento systém, využívaný predovšetkým v nových členských krajinách EÚ, obmedzuje nezávislosť územných samospráv. Pomer medzi vlastnými a podielovými daňami sa v každej krajine líši. V niektorých krajinách EÚ podielové dane vôbec neexistujú (napr. Švédsko, Holandsko, Írsko..). Graf 2: Skladba daňových a ostatných príjmov územnej samosprávy Prameň: vlastné spracovanie podľa údajov Eurostat 2006 Vlastné daňové príjmy sa rozdeľujú na priame a nepriame. Každá krajina má široké spektrum jednotlivých daní, v niektorých krajinách , napr. V Belgicku, či Nemecku si môžu miestne samosprávy vytvoriť aj nové dane. K najčastejším typom vlastných miestnych daní patrí daň z nehnuteľnosti, daň z podnikania a miestna daň z príjmu fyzických osôb. Každá z krajín EÚ si uplatňuje daň z nehnuteľnosti. Je jednou z najstarších miestnych daní, vzhľadom na to, že nehnuteľnosti nie sú mobilné, sú viditeľné a viažu sa na určité konkrétne miesto. Spravidla je považovaná za exkluzívne miestnu daň . Existujú však aj výnimky, napr. pred reformou v Dánsku do roku 2007 patrila pod právomoc okresných úradov (counties). Daň z nehnuteľnosti je vyberaná od fyzických osôb (majiteľov, niekedy aj nájomcov) a právnických osôb. Jej sadzba je odvodená od pozemku a/alebo od stavby. 6 12 13 43 49 43 32 17 4 3 39 34 29 27 23 12 22 41 26 25 0% 20% 40% 60% 80% 100% ČR Slovensko Maďarsko Fínsko Dánsko Vlastné dane Podielové dane Dotácie Ostatné Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 142 Existujú dve metódy na výpočet tejto dane: prvá je založená na veľkosti pozemku, alebo veľkosti využiteľnej plochy (Česká republika, Slovensko, Maďarsko) druhá metóda závisí od hodnoty nehnuteľnosti. Táto hodnota môže byť založená na trhovej hodnote nehnuteľnosti, alebo menej používaný je systém hodnoty z pozemkového registra. Na správne určenie dane z nehnuteľnosti je potrebné, aby mali miestne samosprávy spoľahlivé a aktualizované pozemkové registre, čo je častokrát problematické hlavne u nových členov EÚ. Problémom je tiež určenie trhovej hodnoty, mnohé samosprávy na to nemajú vhodné metódy a nástroje, pri určovaní hodnoty podľa pozemkového registra je zase prekážkou nepravidelné ohodnocovanie nehnuteľností a určovanie potenciálnych príjmov z budúcich nehnuteľností. Tabuľka 1: Miestna daň z nehnuteľnosti vo vybraných krajinách EÚ Krajina Názov dane Základ a sadzba dane % z daňových príjmov MS* % z celkových príjmov MS Česká Republika daň z nemovitostí (daň z nehnuteľnosti) platená majiteľmi sadzby sú stanovené štátom, v závislosti od typu pozemku základ dane závisí od m2 obývaného priestoru alebo od veľkosti prízemia rôzne sadzby dane v závislosti od typu nehnuteľnosti 4 2 Dánsko kummunal grundskyld (municipálna pozemková daň) platená majiteľmi základ dane stanovený v pozemkových registroch sadzba dane stanovená MS v rámci limitu určeného štátom od roku 2007 (1,6%-3,4%) 7 3 Fínsko kiinteistovero (daň z nehnuteľnosti) platená majiteľmi všetky nehnuteľné majetky, okrem poľnohospodárskej pôdy a lesov sadzby stanovené MS v rámci limitu určeného štátom rôzne sadzby v závislosti od typu nehnuteľnosti 5 3 Maďarsko építményadó (majetková daň z budov) platená majiteľmi základ dane závisí od veľkosti obytného priestoru, alebo od trhovej hodnoty budovy maximálna sadzba dane stanovená štátom na 900 HUF/ m2 , alebo max. 3% z trhovej hodnoty 6 2 Slovensko daň z nehnuteľnosti platená majiteľmi veľkosť nehnuteľného majetku v m2 sadzby stanovené MS v rámci limitu určeného štátom rôzne sadzby v závislosti od typu nehnuteľnosti 17 7 * MS= miestna samospráva Prameň: vlastné spracovanie Miestna daň z podnikania nie je veľmi rozšírenou daňou v krajinách EÚ. Zo skúmaných krajín sa vyskytuje len v Maďarsku. Jej základ je stanovený na základe rozdielov medzi príjmami z predaných tovarov a/alebo poskytnutých služieb a ceny nakúpených tovarov, nákladov na materiály a hodnoty medzičlánkových služieb. V Maďarsku tvorí až 38% Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 143 daňových príjmov a 12% celkových príjmov miestnej samosprávy. Veľa spoločností nesúhlasí s touto daňou, hlavne v obdobiach ekonomickej krízy, sú veľkou záťažou pre lokálne podniky a nepodporujú rast miestnej ekonomiky. Vo väčšine krajinách teda došlo k úplnému odstráneniu tejto dane, alebo zavedeniu mnohých výnimiek na uplatňovanie tejto dane, napr. pre nové prevádzky, malých podnikateľov, podnikov umiestnených v znevýhodnených územiach atď... Niektoré krajiny majú zavedenú miestnu daň z príjmu fyzických osôb. V Dánsku a Fínsku táto daň existuje súčasne so štátnou daňou z príjmu fyzických osôb. V týchto krajinách je tento typ miestnej dane hlavným zdrojom príjmu do rozpočtov miestnych samospráv. Základ tejto dane s určuje tým istým spôsobom ako u štátnej dani. Vo Fínsku a do roku 2007 aj v Dánsku, si miestne samosprávy stanovovali sadzbu tejto dane úplne samostatne. V súčasnosti v Dánsku jej sadzba musí byť stanovená na základe štátom určených hraníc. V krajinách EÚ existujú mnohé ďalšie formy miestnych daní, priamych a nepriamych. Môžu byť uvalené na celú škálu vecí, od domového odpadu, dopravných prostriedkov, licencií, povolení, dedičstva, turizmu, psov, predaja alkoholu a tabaku, hracích automatov, trhov atď. Častokrát je veľmi ťažké určiť, kedy sa jedná o miestnu daň a kedy o miestny poplatok. Ich dopad na celkové príjmy do miestnych samospráv sa v jednotlivých krajinách významne líši, avšak platí, že príjmy z nich sú nižšie ako z vyššie uvedených hlavných typov miestnych daní. Systémy podielových daní a vládnych transferov daňových príjmov sú veľmi rozšírené po celej Európe. Sú populárne hlavne vo federatívnych republikách v regionalizovaných štátoch a tiež u nových členov EÚ, kde nahradením štátnych grantov a dotácií reprezentujú krok k decentralizácií a nárastu autonómie miestnych samospráv. Na Slovensku bol systém financovania miestnych samospráv prehodnotený v roku 2005, mnoho štátnych dotácií bolo nahradených systémom vlastných a podielových daní, čo malo za následok podstatné zvýšenie ich fiškálnej nezávislosti a nárast miestnych príjmov zo štátnej dani. K podielovým daniam patria hlavne daň z príjmu fyzických osôb, daň z príjmu právnických osôb a daň z pridanej hodnoty. Podielové dane existujú v 20 krajinách EÚ a v priemere tvoria 20% celkových príjmov miestnych samospráv a 43% ich daňových príjmov. (Eurostat, 2006). Tabuľka 2: Podielové dane vo vybraných krajinách EÚ Krajina Podielová daň Systém distibúcie % daňových príjmov MS % celkových príjmov MS Česká republika daň z príjmov fyzických osôb daň z pridanej hodnoty daň z príjmov právnických osôb regióny 9% MS 21% regióny 9% MS 21% regióny 9% MS 21% 30 (regiónom) 35 (MS) 40 (regiónom) 32 (MS) 27 (regiónom) 20 (MS) 10 (regiónom) 20 (MS) 14 (regiónom) 18 (MS) 9 (regiónom) 11 (MS) Slovensko daň z príjmov fyzických osôb regióny 23,5% MS 70,3% 74 32 Maďarsko daň z príjmov fyzických osôb okresy < 1% MS 39% 50 15 Dánsko daň z príjmov právnických osôb MS 13,41% 3 1 Fínsko daň z príjmov právnických osôb MS 22,03% 8 4 Prameň: vlastné spracovanie Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 144 Ako vyplýva z tabuľky č. 2 existuje veľký rozdiel v podieloch daňových príjmov na celkových príjmoch miestnych samospráv v krajinách západnej a strednej Európy. V skúmaných škandinávskych krajinách je ich podiel veľmi nízky, naopak v krajinách strednej Európy tvoria jednu z najvýznamnejších položiek miestnych príjmov. Záver Reformy financií s výrazným dopadom na miestne samosprávy prebehli v Dánsku a na Slovensku. V Dánsku reforma financií, ktorá sa uskutočnila v roku 2007 znamenala: presun daní z okresov na miestne samosprávy a zvýšenie sadzby dvoch najväčších miestnych daní (miestnej dane z príjmu fyzických osôb a dane z nehnuteľností) regióny si nemôžu uplatňovať žiadne dane, sú financované na princípe štátnych grantov a dotácií od miestnych samospráv. význam podielových daní sa znížil, jedinou podielovou daňou sa stala daň z príjmu právnických osôb. Na Slovensku výsledkom nového systému miestnych financií v roku 2005 bolo, že : väčšina štátnych dotácií bola nahradená systémom vlastných miestnych daní u miestnych samospráv a príjmom z dane z motorových vozidiel u regiónov sa zvýšil význam vlastných a podielových daní (daň z príjmov fyzických osôb ako jediná podielová daň, určená ako vlastné príjmy rozpočtov územných samospráv): 70,3% zo štátnej dane z príjmu fyzických osôb je prerozdelených medzi miestne samosprávy a 23,5% smeruje regiónom, zostávajúcich 6,2% jepríjmom štátneho rozpočtu na krytie výdavkov spojených so správou daní.. V oblasti financovania a hlavne v oblasti zdrojov miestnej samosprávy v škandinávskych krajinách je jednoznačný trend vo zvyšovaní finančnej nezávislosti obcí a to vo zvyšovaní ich vlastných miestnych daňových príjmov. Aj napriek tomu, že v Dánsku došlo po roku 2007 k miernemu oslabeniu autonómnosti v stanovovaní výšok miestnych daní (prirážok k štátnej dani z príjmu), miestne daňové príjmy tvoria skoro polovicu celkových príjmov miestnych samospráv. V Maďarsku je najväčším daňovým príjmom miestnych samospráv miestna daň z podnikania, ktorá je veľmi silne kritizovaná Európskou úniou a maďarská vláda bude musieť čo v najbližšom čase túto daň prehodnotiť. V skúmaných škandinávskych krajinách sledujeme tiež trend znižovania podielu podielových daní na celkových príjmoch. V oboch krajinách ostala jedinou podielovou daňou daň z príjmu právnických osôb. Aj na Slovensku a v Maďarsku existuje len jedna podielová daň, daň z príjmu fyzických osôb, príjmy z nej sú však pre miestnu samosprávu veľmi významné, u Slovenska tvoria až jednu tretinu celkových príjmov miestnej samosprávy. V Českej republike sú podielové dane najväčšou položkou príjmov a pochádzajú až z troch zdrojov: daní z príjmu fyzických a právnických osôb a DPH. Literatúra 1. DEXIA, 2000. Local Finance in the 25 countries of the European Union. Paris: DEXIA editions. 2004. ISBN: 2-911065-50-6 2. HOORENS, D. a kol. 2008. Sub-national Governments in the European Union. Paris: DEXIA editions, 2008. ISBN: 978-2-911065-67-5. 3. www.eurostat.eu 4. www.skm.dk/foreign/statistics/thetaxstructure.html; 25.2.2008 5. www.vm.fi/vm/en/04_publications_and_documents/01_publications/01_budgets/2008011 9Budget/tb2008_tammikuu_enkku_netti.pdf; 24.4.2009 Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 145 SPECIFIKA FINANČNÍHO HOSPODAŘENÍ MĚSTSKÝCH ČÁSTÍ STATUTÁRNÍHO MĚSTA BRNA THE SPECIFICS OF FINANCIAL MANAGEMENT OF CITY DISTRICTS IN STATUTORY CITY BRNO ING. IRENA OPLUŠTILOVÁ Katedra regionální ekonomie a správy Ekonomicko-správní fakulta, Masarykova univerzita Lipová 41a, 602 00 Brno, Česká republika email: oplustii@econ.muni.cz Anotace Cílem tohoto příspěvku je představit způsob, jakým lze financovat městské částí statutárních měst. Pro analýzu byly vybrány městské částí statutárního města Brna. Struktura rozpočtů městských částí je porovnána se strukturou rozpočtů obcí České republiky. Na základě tohoto srovnání jsou vymezeny hlavní odlišnosti, které jsou následně představeny a vysvětleny. Příspěvek se zabývá primárně příjmovou stranou rozpočtů městských částí. Hospodaření městských částí není obecně řešeno, tuto problematiku si každé statutární město, které se vnitřně člení, řeší individuálně ve svém statutu. Statutární město Brno přenechává, postupuje svým městským částem část svých příjmů. Otázkou je, jakou výši příjmů a na základě jakých kriterií tuto částku rozdělit mezi městské části. Toto s sebou pochopitelně přináší i určité metodologické problémy, které tento příspěvek rovněž nahlíží. Annotation The aim of this paper is to introduce a way how to finance city districts of statutory cities. City districts of Brno city are chosen for such analyzes. The structure of city districts budgets is compared to the structure of budgets of municipalities in the Czech Republic in general. On the bases of this comparison the main differences are stated, introduced and explained. The paper mainly focuses on revenues of city districts. The financial management of city districts is not solved in general at all. Every statutory city solve it itself in its statute. The statutory city Brno gives to its districts a part of its revenues. So the question how to state the amount of revenues and on which principles or criteria distribute the amount to the districts is solved. Of course, this brings also some methodological problems, which will be solved in this paper too. Klíčová slova Statutární město Brno, městská část, hospodaření obcí, rozpočet obce Key words Corporate town Brno, city district, management of municipalities, municipal budget. JEL classification: H7, R5 Úvod Základní mantinely pro fungování obcí, včetně jejich hospodaření, udává zákon č. 128/2000 Sb., o obcích. Rovněž upravuje základní podmínky pro činnost statutárních měst a jejich Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 146 vztahu ke svým městským částem či městským obvodům1 a udává výčet měst, která se označují jako statutární.2 Tato města se mohou vnitřně členit na městské části či městské obvody.3 V současnosti existuje v České republice 23 statutárních měst (plus hl. m. Praha). Ne všechna ale využívají možnost se vnitřně členit. Jedním z těch, která se vnitřně člení, je statutární město Brno, které se člení na 29 městských částí. Tento počet je poměrně vysoký, o čemž vypovídá i to, že se jedná o nejvyšší počet ze všech statutárních měst.4 Hospodaření obcí upravuje zejména zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Hospodaření městských částí se pochopitelně řídí stejnými právními předpisy jako obce a města, ovšem specifika jejich hospodaření, jako např. jejich financování, nakládání s majetkem apod., si každé statutární město upravuje samo, a to ve svém statutu. Ve statutu stanoví zejména5 výčet jednotlivých městských obvodů a městských částí a vymezení jejich území, pravomoc orgánů města a městských částí na úseku samostatné a přenesené působnosti, zdroje peněžních příjmů městských částí a druhy výdajů, způsob projednání návrhů obecně závazných vyhlášek a nařízení města s městskými částmi a způsob jejich zveřejňování v městských obvodech a městských částech, způsob projednání územně plánovací dokumentace města a programu rozvoje města s městskými částmi, majetek města, který se svěřuje městským částem, a rozsah oprávnění městských částí při nakládání s tímto majetkem a při výkonu s tím souvisejících práv, rozsah oprávnění městských částí zakládat, zřizovat a rušit právnické osoby a organizační složky. Z právního a ekonomického hlediska je podstatnou skutečností, že městské části nejsou samostatnými právnickými osobami ani účetními jednotkami. Jsou tzv. organizačními jednotkami statutárního města. Jejich rozpočet je součástí rozpočtu statutárního města, jejich účetnictví je součástí účetnictví statutárního města. Statutární město Brno svůj statut vydává jako svou obecně závaznou vyhlášku (v souladu s ustanovením zákona o obcích); aktuální statut je přístupný je na webových stránkách města Brna.6 Metodologie Hospodaření městských částí je v tomto článku nahlíženo z pohledu rozpočtového hospodaření. Je provedena analýza rozpočtu statutárního města Brna zaměřená na význam rozpočtů městských částí vzhledem k velikosti rozpočtu celého města, rovněž je analyzována struktura rozpočtu města a městských částí dle druhového členění rozpočtové skladby, data jsou srovnána s daty za všechny obce ČR. K tomuto srovnání je využita databáze ARIS-RARIS Ministerstva financí ČR, v případě dat z města Brna jsou využity informace dostupné na webových stránkách města Brna (rozpočty, závěrečné účty apod.), případně další materiály poskytované magistrátem města Brna. Použita jsou data za rok 2008. 1 §§ 130-146 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích 2 § 4 odst. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích 3 Kvůli zjednodušení a vzhledem k tomu, že se statutární město Brno člení na městské části, bude v dalším textu používán pouze pojem městské části 4 Vyššího počtu dosahuje pouze hlavní město Praha, které se člení na 57 městských částí. 5 dle § 130 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích 6 http://www.brno.cz/statut/aktualne/ Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 147 Na základě zjištěných informací jsou vybrány největší odlišnosti, které jsou následně analyzovány a vysvětleny. Největším rozdílem ve struktuře rozpočtu je vysoký podíl přijatých transferů, v tomto se zrcadlí způsob financování městských částí, jejích zdrojů. Právě na tyto zdroje se zaměřují další analýzy. K tomuto kroku jsou použita data za rok 2008, ale také (zejména) informace ze schváleného rozpočtu statutárního města Brna na rok 2009. Na tomto místě je třeba učinit důležitou poznámku. Kvůli rozlišení hospodaření města Brna bez městských částí a hospodaření statutárního města Brna (tedy včetně městských částí) bude použito toto označení: statutární město Brno ­ pro město jako celek, město ­ pro údaje za město bez městských částí. Výsledky V roce 2008 hospodařilo statutární město Brno s rozpočtem o objemu 11.958,5 mil. Kč na straně příjmů a 11.437,1 mil. Kč na straně výdajů, hospodařilo tedy s přebytkem 521,4 mil. Kč.7 Hospodaření města Brna bez městských částí skončilo výsledkem 10.797,3 mil. Kč na straně příjmů a 10.237,1 mil. Kč na straně výdajů. Příjmy a výdaje městských částí byly ve výši 2.468,3 mil. Kč, resp. 2.446,1 mil. Kč. Součet příjmů města a městských částí není roven částce uvedené za statutární město celkem (obdobně na straně výdajů), rozdíl mezi těmito částkami je dán vztahem mezi městem a městskými částmi. Přesuny peněz mezi městem a městskými částmi podléhají totiž konsolidaci - z výsledné sumy jsou odečteny, jelikož se nejedná o přesun prostředků z nebo do organizace, ale uvnitř organizace (uvnitř statutárního města) a dané přesuny by tudíž uměle navyšovaly objem celkových příjmů a výdajů organizace jako celku. Informace zjištěné o rozpočtovém hospodaření obcí a města Brna jsou stručně shrnuta v následující tabulce. Tabulka 1: Struktura příjmů a výdajů rozpočtů obcí (2008, v %) Obce ČR Statutární město Brno Městské části statutárního města Brna Daňové příjmy 57 68 11 Nedaňové příjmy 10 6 9 Kapitálové příjmy 6 6 0 Vlastní příjmy 73 80 20 Přijaté transfery 27 20 80 Příjmy celkem 100 100 100 Běžné výdaje 71 72 69 Kapitálové výdaje 29 28 31 Výdaje celkem 100 100 100 Zdroj: databáze ARIS-RARIS, závěrečný účet statutárního města Brna za rok 2008, vlastní výpočty. Z uvedených dat vyplývá, že se struktura rozpočtů brněnských městských částí výrazně liší na straně příjmů. Strukturu odlišnou od průměrné struktury obcí vykazuje i statutární město Brno. Zatímco průměrně v roce 2008 tvořily daňové příjmy 57 % celkových příjmů, Brno má 7 Toto samo o sobě nevypovídá o dobrém či špatném hospodaření. Navíc tento přebytek je z větší částí dán nižším než plánovaným čerpáním výdajů (zejména odkládání investičních výdajů). Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 148 podíl daňových příjmů 68 %. Toto je dáno vysokým počtem obyvatel města, kdy Brno má mnohem vyšší příjmy ze sdílených daní na 1 obyvatele než průměrná česká obec. Oproti tomu městské části mají velmi nízký podíl daňových příjmů. Veškeré příjmy z daní jsou příjmem rozpočtu města. Jedinou výjimkou je daň z příjmu právnických osob placená obcí ­ tedy daň, kterou platí městská část sama sobě. Tento příjem není však faktickým navýšením finančních prostředků městské části. Pokud totiž městská část platí daň z rozpočtové činnosti, objeví se tato částka i na straně výdajů rozpočtu městské části, je-li daň placena z vedlejší hospodářské (nebo podnikatelské) činnosti, tato částka se sice neprojeví v rozpočtových výdajích, ale objeví se v nákladech této činnosti. Daňovými příjmy městských částí jsou tak místní, správní a ostatní poplatky. Nedaňové příjmy městských částí tvoří zejména příjmy z pronájmu majetku a příjmy z finančního vypořádání (zejména prostředky od města). Kapitálové příjmy, které obecně tvoří zejména příjmy z prodeje dlouhodobého majetku, u brněnských městských částí téměř neexistují. Nemovitosti statutárního města totiž zůstávají majetkem města, městským částem může být tento majetek pouze svěřen. To ovšem neznamená, že městským částem neplynou žádné příjmy z prodeje majetku města Brna. Toto je řešeno v rámci finančního vypořádání, kdy poměrná část příjmů z prodeje nemovitostí plyne do rozpočtů městských částí. Jak již bylo poznamenáno výše, příjmy z finančního vypořádání patří do nedaňových příjmů. Nejpodstatnějšími příjmy městských částí jsou přijaté transfery (jejich struktura ­ viz obrázek 1). Toto je dáno zejména způsobem financování městských částí. Městské části totiž mají vedle vlastních příjmů (které činí pouze 20 % celkových příjmů ­ viz tabulka 1) i tzv. postoupené příjmy, tedy příjmy postoupené z rozpočtu města. Postoupené příjmy se na celkových transferech podílejí více jak jednou polovinou (52 %), jejich podíl na celkových příjmech činí 42 %. Nejvýznamnější část z těchto postoupených příjmů tvoří neúčelová dotace z rozpočtu města, která je městským částem poskytována z daňových příjmů města na základě vybraných kriterií. Kromě postoupených příjmů tvoří podstatnou část transferů také převody z vlastních fondů hospodářské činnosti (zejména z bytového hospodářství). Obrázek 1: Přijaté transfery městských částí statutárního města Brna (2008, v %) 12,6% 8,7% 43,8% 22,1% 12,9% Investiční přijaté transfery Neinv. přijaté transfery v rámci SDV - postoupené příjmy Neinv. přijaté transfery od města - postoupené příjmy Převody z vlastních fondů hospodářské činnosti Ostatní neinvestiční transfery Pozn: SDV ­ souhrnný dotační vztah Zdroj: Závěrečný účet statutárního města Brna za rok 2008. Vlastní zpracování. Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 149 Příjmy postoupené městským částem z rozpočtu města Postoupené příjmy je možné rozdělit do několika typů. Struktura postoupených příjmů se znázorněna v obrázku 2. Obrázek 2: Struktura příjmů postoupených do rozpočtů městských částí Zdroj: vlastní zpracování. Postoupené příjmy lze rozdělit do dvou skupin. Částka transferů ze státního rozpočtu v rámci souhrnného dotačního vztahu na výkon státní správy (tyto transfery jsou obcím určeny přímo na základě zákona o státním rozpočtu na příslušný rok) je rozdělena mezi rozpočet města Brna a rozpočty městských částí na základě rozsahu přenesené působnosti, kterou městské části vykonávají (resp. podílu výkonu přenesené působnosti města a městských částí). Podíl tohoto transferu na celkových postoupených příjmech tvoří necelých 12 %. Druhou část transferu v rámci souhrnného dotačního vztahu tvoří příspěvek na školství, jehož výše se odvíjí od počtu žáků základních škol a dětí v mateřských školách. Podíl tohoto transferu na celkových postoupených příjmech činí mírně přes 4 %. Druhou skupinou postoupených příjmů jsou transfery z rozpočtu města Brna. Představují část daňových příjmů, které obce získají na základě rozpočtového určení daní, a jsou určeny na financování běžných výdajů městských částí. Podíl těchto postoupených příjmů na celkových postoupených příjmech dosahuje 84 %. Lze rozlišit tři různé typy těchto transferů. Příjmy, které město Brno postupuje do rozpočtů městských částí Transfery ze státního rozpočtu Transfery z rozpočtu města Na školství Na výkon státní správy - Stavební úřad, - Matrika, - Zvláštní matrika, - Ostatní státní správa. Účelové transfery - pečovatelská služba, - DROM, romské středisko, - požární ochrana, - zvláštní matrika. Neúčelové, dle kriterií - počet obyvatel, - počet žáků ZŠ a dětí MŠ, - délka místních komunikací, - plocha veřejné zeleně, - výměra městské části. Specifický transfer (na udržování, úklid a čištění místních komunikací) Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 150 Účelové transfery jsou určeny na přesně daný účel v konkrétní městské části. Ne každá městská část má příjem ze všech účelových transferů (transfer na pečovatelskou službu obdrží 6 městských částí, na DROM a na zvláštní matriku po jedné městské části, nejvíce městských částí obdrží transfer na požární ochranu ­ 17 městských částí.) Tyto transfery se na celkových postoupených příjmech podílejí osmi procenty. Neúčelový transfer je rozdělen mezi všechny městské části na základě pěti kriterií (viz obrázek 2). Tato kritéria (a jejich váhy) jsou zvolena s ohledem na strukturu běžných výdajů městských částí. Částka, která se tímto způsobem rozděluje, je vyčíslena na základě částky z předchozího roku a je upravena o meziroční změnu výše daňových výnosů (hovoří se o tom, že rozpočty městských částí ,,dýchají" s městem). Rovněž je vzata v úvahu zadluženost města a podíl městských částí na této zadluženosti. Tyto transfery představují tři čtvrtiny postoupených příjmů městských částí. Specifický transfer je poskytován pouze městské části Brno ­ střed, jeho účelem je pokrytí specifických výdajů této městské části v oblasti údržby místních komunikací. Na závěr je nutné učinit poznámku. Ačkoliv městské části získávají výše uvedené zdroje peněžních prostředků, tyto zdroje jim stěží postačují na pokrytí jejich běžného provozu (zejména u menších městských částí může být pokrytí i těchto výdajů problematické). Investiční výdaje jsou uskutečňovány zejména městem, případně jsou z rozpočtu města poskytnuty účelové investiční transfery (tvoří 87 % investičních transferů městských částí). Pochopitelně, městské části získávají transfery i z jiných zdrojů, zejména ze státního rozpočtu či rozpočtu kraje. Závěr Hospodaření městských částí se řídí stejnými právními předpisy jako obce, nicméně jeho specifika, jako například příjmy městských částí, si upravuje každé statutární město individuálně ve svém statutu. Specifická struktura brněnských městských částí může způsobovat určité metodologické obtíže. Podívejme se na dva z nich. Údaje o hospodaření městských částí lze srovnat pouze v rámci daného statutárního města, srovnání s městskými částmi jiného statutárního města (či s jinými obcemi) nelze použít pro hlubší analýzy, ale upozorní pouze na fundamentální rozdíly. Další problémový okruh se týká hodnocení zadluženosti. Ukazatel dluhové služby (tak jak jej vypočítávalo ministerstvo financí) nemůže být při jeho použití u městských částí interpretován stejně jako u obcí. Náklady na dluhovou službu jsou porovnány s dluhovou základnou, která je dána součtem daňových a nedaňových příjmů a příjmů ze souhrnného dotačního vztahu. V průměrné české obci tvoří daňové příjmy více jak 50 %, zatímco většina příjmů brněnských městských částí spadá do přijatých transferů, které nejsou do výpočtu ukazatele zahrnuty. Při stejných hodnotách celkových příjmů a nákladů na dluhovou službu by se tedy městské části jevily v mnohem horší situaci než obce. Tento problém lze řešit zahrnutím celkových neinvestičních transferů do dluhové základny. Financování městských částí prostřednictvím postoupených příjmů je jen jednou z možností jak zabezpečit jejich činnost. Dalším možným způsobem je například vymezení konkrétních daňových příjmů, které budou výlučně příjmem městské části (např. daň z příjmů právnických Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 151 osob). V tom případě by prostředky plynuly do rozpočtů městských částí víceméně automaticky, vliv zastupitelstva města na výši těchto příjmů městských částí by se znatelně snížil. Na druhou stranu, městské části by přišly o jistotu výše těchto příjmů. Tuto jistotu naopak mají při schválené částce postoupených příjmů z rozpočtu města, což je pro ně v dnešní situaci očekávaného propadu daňových výnosů jistě výhodnější. Literatura 1. Databáze ARIS-RARIS, přístupná na 2. Hlavní město Praha, webové stránky 3. Novinky.cz 4. Schválený rozpočet Statutárního města Brna na rok 2009 5. Statutární město Brno, webové stránky 6. Usnesení zastupitelstva města Brna ze zasedání konaného dne 11.11.2008 7. Volby.cz 8. Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, v platném znění 9. Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů 10. Závěrečný účet statutárního města Brna za rok 2008 Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 152 ZAČLENENIE SPRÁVY MAJETKU V ŠTRUKTÚRACH OBECNÝCH ÚRADOV V OBCIACH RÔZNYCH VEĽKOSTNÝCH SKUPÍN V SR (PRÍPADOVÁ ŠTÚDIA) INCORPORATION OF PROPERTY ADMINISTRATION IN THE STRUCTURE OF MUNICIPAL OFFICES IN THE DIFFERENT SIZE MUNICIPALITIES IN THE SLOVAK REPUBLIC (CASE STUDY) ING. VIERA PAPCUNOVÁ, PHD. Katedra regionálneho rozvoja, Fakulta európskych štúdií a regionálneho rozvoja Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre Tr.A. Hlinku 2, 949 76 Nitra, Slovensko email: viera.papcunova @uniag.sk ING. IVANA GECÍKOVÁ, PHD. obec Vel'ké Zálužie e-mail: gecikova@velkezaluzie.sk Anotácia Manažment ľudských zdrojov je štvrtou čiastkovou manažérskou funkciou, ktorá svojim pôsobením patrí medzi základné faktory úspešnosti nielen podnikov, ale aj fungovania obecných úradov, pretože ide o schopnosť sformovať ľudské zdroje a využívať ich takým spôsobom, ktorý by zabezpečil na jednej strane zabezpečovanie kompetencií ­ originálnych aj prenesených a zároveň aj zabezpečovanie základného cieľa ­ zvyšovanie kvality života obyvateľov v obci. Cieľom príspevku bolo hodnotenie štruktúry obecných úradov z pohľadu začlenenia a administrácie obecného majetku v obciach rôznych veľkostných skupín na príklade vybraných obcí okresu Piešťany Annotation Management of human resources is fourth managerial function, which belong to basic factories of effectual not only for firms but also for municipal offices. The main of this function is formulated human resources and using their potential for security of competences by municipalities and also for raising of quality of inhabitants life. The aim of paper was evaluation of structure of municipal offices from view of administration and incorporation of municipal property in the different size of municipalities in the region Piešťany. Kl'účové slová obecný úrad, organizačná štruktúra, vidiecke obce, obecný majetok Key words municipal office, organization structure, rural municipalities, property of municipality JEL classification: R50 Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 153 ÚVOD Manažment ľudských zdrojov sa v súčasnom trende prejavuje ako syntetizujúca vedná disciplína, ktorá sa snaží vysvetľovať procedúry zo širšej perspektívy, ako by to dokázali čiastkové disciplíny, a pritom vidieť problém v jeho celistvosti a jednote. Ide o integráciu pohľadov zo psychológie a sociológie do ekonómie, najmä do procesu vyhodnocovania situácie a rozhodovania individuálneho subjektu v rozvojovej dynamickej atmosfére. Štofková et al. (2007) tvrdí, že ľudské zdroje sa jednoznačne radia medzi nevyhnutné časti a predpoklady fungovania organizácie. Podľa autorky pojem zdroje sa v tejto súvislosti používa preto, lebo jedine človek ­ zamestnanec v sebe nesie dôležitú vlastnosť ­ naakumulovaná energia, vedomosti, schopnosti a predpoklady schopné niečo dodávať, prinášať, obohacovať a zhodnocovať všetky ostatné zložky pracovného procesu. Manažment ľudských zdrojov sa podľa Višňovského - Nagyovej -Šajbidorovej (2007) chápe ako činnosť, ktorej pozornosť sa sústreďuje na zamestnancov organizácie, teda na ľudské zdroje, ktorá sa spolu s ostatnými funkciami celostného manažmentu (plánovanie, organizovanie, koordinovanie, kontrola atď.) podieľa na dosiahnutí synergického efektu splnení cieľov zamestnancov i organizácie ako celku. Podľa kolektívu autorov manažment ľudských zdrojov predstavuje strategický a premyslený logický prístup k práci s ľuďmi v organizácii, ktorí sa individuálne a kolektívne podieľajú na efektívnom plnení cieľov organizácie. Filozofia riadenia ľudských zdrojov na Slovensku prešla podľa Balážovej ­ Papcunovej (2008) v poslednom období tromi etapami: byrokratický (resp. byrokraticko ­ politický) prístup v 70-tych a 80-tych rokoch minulého storočia bol postavený na systémovej kontrole zo strany politických a administratívnych inštitúcií, so zdôraznením politickej zložky ,,kvalifikácie". operatívny prístup na začiatku 90-tych rokov bol vedený snahou odstrániť z riadenia všetko politické, čo však niekedy znamenalo odstránenie viacerých nástrojov personálneho riadenia, ako je hodnotenie, vzdelávanie, plánovanie a riadenie kariéry, strategický prístup od druhej polovice 90-tych rokov sa už vyznačuje systematickým hodnotením, plánmi vzdelávania vrátane riadenie kariéry a tzv. programami osobného rozvoja . Materiál a metódy Cieľom príspevku bolo hodnotenie štruktúry obecných úradov z pohľadu začlenenia a administrácie obecného majetku v obciach rôznych veľkostných skupín na príklade vybraných obcí okresu Piešťany, ktorý z administratívno ­ správneho začlenenia patrí do Trnavského samosprávneho kraja. Obce okresu Piešťany boli rozdelené podľa typológie Fázikovej ­ Stehlíkovej ­ Lacinu (1999) do nasledovných skupín: malé obce........................do 499 obyvateľov, stredné obce....................od 500 do 1 999 obyvateľov, veľké obce......................nad 2 000 obyvateľov Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 154 Graf 1: Zastúpenie jednotlivých veľkostných skupín obcí v okrese Piešťany 20% 64% 16% malé obce stredné obce veľké obce zdroj: ŠÚ SR, vlastné spracovanie Výsledky Územie okresu Piešťany leží v juhozápadnej časti Slovenska. zaberá rozlohu 381,2 km2 , kde žije k 1.1.2009 64 066 obyvateľov. Hustota obyvateľstva je 170,9 obyvateľov / km2 . Analýza začlenenia a správy majetku v organizačnej štruktúre malých obcí Do okresu Piešťany patrí podľa vyššie uvedenej typológie päť malých obcí ­ Bašovce, Šípkové, Ducové, Pečeňady a Rakovice. Pre podrobnejšiu analýzu sme si vybrali 3 obce z celkového počtu. Obec Ducové V obci Ducové s rozlohou 262 ha žilo k 31.12.2008 372 obyvateľov. Prvá písomná zmienka tejto obce pochádza z roku 1353. Obec patrí do ZMO Jaslovské Bohunice. Obrázek 1: Organizačná štruktúra obecného úradu zdroj: interné materiály obce, vlastné spracovanie Obecný úrad zamestnáva iba jedného zamestnanca, ktorý má v pracovnej činnosti všetky práce súvisiace so zabezpečovaním chodu obce, ale správu majetku má v obci vo svojej kompetencii zahrnutú starostka obce. Obec Rakovice Obec sa rozprestiera na rozlohe 696 ha a prvá písomná zmienka o obci pochádza z roku 1262. V obci bol zaznamenaný celkový počet obyvateľov spolu 498 a to k 31.12.2008. Obec patrí do Mikroregiónu nad Holeškou. obecný úrad zamestnanec Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 155 Obrázek 2: Organizačná štruktúra obecného úradu zdroj: interné materiály obce, vlastné spracovanie Obecný úrad zamestnával do roku 2007 iba jedného zamestnanca, ktorý mal v pracovnej náplni všetky práce súvisiace so zabezpečovaním chodu obce, ale od roku 2007 zamestnáva obecný úrad ďalšieho zamestnanca. Takže v súčasnosti obec zamestnáva samostatnú odbornú referentku na ekonomickom úseku, ktorá má vo svojej pracovnej činnosti správu majetku a samostatnú odbornú referentku na úseku daní a poplatkov. Obec Bašovce Obec je písomne doložená od roku 1113 ako Besan. Celková výmera územia obce je 404 ha. K 31.12.2008 bol zaznamenaný celkový počet obyvateľov 346. Obrázek 3: Organizačná štruktúra obecného úradu zdroj: interné materiály obce, vlastné spracovanie Obecný úrad zamestnáva iba jedného zamestnanca, ktorý má v pracovnej náplni všetky činnosti súvisiace so zabezpečovaním bežného chodu obce. Analýza začlenenia a správy majetku v organizačnej štruktúre obecných úradov Podľa typológie vidieckych sídel patrí do okresu Piešťany 16 stredných obcí, na ďalšiu analýzu sme si vybrali 3, ako zástupcov rôznych organizačných štruktúr obecných úradov v tejto veľkostnej skupine obcí. Obec Hubina Obec sa rozprestiera na rozlohe 2 684 ha s počtom obyvateľov k 31.12.2008, 507. Prvá písomná zmienka o obci pochádza z roku 1353. Obec patrí do ZMO ­ Jaslovské Bohunice. obecný úrad samostatná odborná referentka samostatná odborná referentka obecný úrad zamestnanec Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 156 Obrázek 4: Organizačná štruktúra obecného úradu zdroj: interné materiály obce, vlastné spracovanie Obecný úrad zamestnáva iba jedného zamestnanca, ktorý má v pracovnej činnosti všetky práce súvisiace so zabezpečovaním chodu obce, ale správa majetku patrí v obci Hubina do kompetencií starostky obce. Obec Borovce Obec s rozlohou 1 087,9 ha má počet obyvateľov 981 k 31.12.2008. Obec patrí do mikroregiónu ,,Mikroregión nad Holeškou". Obrázek 5: Organizačná štruktúra obecného úradu zdroj: interné materiály obce, vlastné spracovanie Na obecnom úrade pracujú dvaja pracovníci. Jeden pracovník pracuje na ekonomickom úseku a jeden pracovník na úseku daní a poplatkov. Obecný majetok má vo svojej pracovnej náplni zahrnutý pracovník ekonomického úseku. Obec Trebatice Obec Trebatice sa s rozlohou 776 ha má 1132 obyvateľov. Prvá písomná zmienka pochádza z r. 1113. Obec patrí do mikroregiónu ,,Mikroregión nad Holeškou". Obrázek 6: Organizačná štruktúra obecného úradu zdroj: interné materiály obce, vlastné spracovanie obecný úrad samostatná odborná referentka samostatná odborná referentka obecný úrad zamestnanec obecný úrad referent na úseku vnútornej správy a organizačno - administratívnom referent na úseku finančnom a správy majetku referent na úseku personálnom Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 157 Obecný úrad zamestnáva 2 pracovníkov na celý úväzok a jedného pracovníka na polovičný úväzok. Majetok obce patrí pod referenta, ktorý pracuje na úseku finančnom a správy majetku. Obec Krakovany Obec s počtom obyvateľov k 31.12.2008, 1370 a rozlohou 985 ha patrí do ZMO ­ Jaslovské Bohunice. Prvá písomná zmienka pochádza z r. 1113. Obrázek 7: Organizačná štruktúra obecného úradu zdroj: interné materiály obce, vlastné spracovanie Organizačná štruktúra obecného úradu v Krakovanoch pozostáva z : 1,00 úväzku - samostatný odborný referent, pracujúci na odbore daňovom 1,00 úväzku - samostatný odborný referent, pracujúci na odbore ekonomickom 1,00 úväzku - samostatný odborný referent, pracujúci na sekretariáte starostu/matrika 5,00 úväzkov - technickí pracovníci na úseku hospodárskej správy. Samostatní odborní referenti plnia na svojom úseku úlohy, ktoré vyplývajú z ich náplne práce. Správu majetku zabezpečuje referentka na odbore ekonomickom. Okrem správy majetku zabezpečuje referentka na ekonomickom odbore ešte agendu účtovníctva, evidencie obyvateľstva a iné administratívne práce. Analýza začlenenia a správy majetku v organizačnej štruktúre obecných úradov V okrese Piešťany sa nachádzajú celkom 4 veľké obce vyčlenené podľa už spomínanej typológie vidieckych sídel ­ Banka, Drahovce, Chtelnica, Veľké Kostoľany. Pre analýzu sme si vybrali 3 zástupcov. Obec Banka V obci Banka žije celkom k 31.12.2008, 2 164 obyvateľov na rozlohe 858 ha. O prvej písomnej zmienke možno hovoriť v roku 1 207. Obec Banka patrí do ZMO Jaslovské Bohunice. obecný úrad Referent na odbore daňovom referent na odbore ekonomickom Referent na sekretariáte Technickí pracovníci Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 158 Obrázek 8: Organizačná štruktúra obecného úradu zdroj: interné materiály obce, vlastné spracovanie Obecný úrad zamestnáva troch zamestnancov. Pracovník na odbore ekonomickom má okrem prijímania, potvrdzovania, triedenia a doručovania písomností, zásielok obecného úradu, zhotovovania a doplňovania zoznamu inventára v svojej pracovnej náplni na starosti aj sledovanie, evidenciu a výkazníctvo, komplexné zabezpečovanie štatistiky, účtovníctva, rozpočtovania a financovania ako aj správu majetku obce. Obec Drahovce Obec sa nachádza na otvorenej rovine na dolnom Považí, ktorej písané dejiny začínajú v roku 1113. K 31.12.2008 žije v obci 2 614 obyvateľov na rozlohe 2 404 ha. Obrázek 9: Organizačná štruktúra obecného úradu zdroj: interné materiály obce, vlastné spracovanie Na Obecnom úrade majú zriadené tri odbory, a to ekonomický odbor, sekretariát a sociálny odbor, pričom na ekonomickom úseku sú zamestnaní dvaja pracovníci. Jeden z pracovníkov na ekonomickom odbore má vo svojej činnosti zahrnutú evidenciu daní z nehnuteľností a evidenciu obyvateľstva. Druhý pracovník na ekonomickom úseku má vo svojej pracovnej činnosti zahrnuté účtovníctvo, matriku, majetok obce a mzdovú agendu. Obec Veľké Kostolany V obci žije na rozlohe 2439 ha k 31.12.2008, 2 678 obyvateľov. Prvá písomná zmienka obce pochádza z roku 1 209. obecný úrad pracovník na odbore administratívnom pracovník na odbore ekonomickom technický pracovník obecný úrad ekonomický odbor sekretariát sociálny odbor pracovník pracovník Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 159 Obrázek 10: Organizačná štruktúra obecného úradu zdroj: interné materiály obce, vlastné spracovanie Správu majetku má na starosti pracovníčka na ekonomickom odbore, ktorá má nasledovný popis pracovnej náplne: zostavovanie rozpočtu obce podľa zákona, spracovávanie účtovnej agendy obce v znení zákona, vypracovávanie účtovných výkazov, vedenie mzdovej evidencie, likvidácia miezd zamestnancov, vypracovávanie mesačných výkazov pre poisťovne, spracúvanie prihlášok a odhlášok poistencov v oblasti sociálneho zabezpečenia, prijímanie písomností, vypracovanie podkladov k inventarizácii majetku obce, úhrada a evidencia faktúr, vydávanie rybárskych lístkov, osvedčovanie listín a podpisov na listinách, vypracovávanie posudkov na občanov, vnútorná kontrolná činnosť, spracovanie účtovnej agendy pre školstvo. Záver Z jednotlivých analýz organizačných štruktúr obecných úradov nám vyplynuli nasledovné závery: 1. Malé obce nemajú spravidla vytvorený referát alebo samostatné oddelenie, ktoré sa zaoberá majetkom obce, ale zvyčajne sa majetkom obce zaoberá jeden pracovník, zväčša ekonóm obce, ktorého náplň práce je rôznorodá, nemá v náplni práce zakotvené vykonávanie len jednej činnosti. Čiže agenda, ako aj administrácia súvisiaca s majetkom obce je súčasťou ekonomického oddelenia, ktoré má kompetencie pre ďalšie ekonomické činnosti (výber daní a poplatkov, mzdy, pokladňa, a pod.). U 25% malých obcí agendu vybavuje sám starosta obce. 2. Stredné obce majú začlenený majetok zväčša podobne ako malé obce. Majetkom sa zaoberá jeden pracovník a zväčša to býva ekonóm obce, napriek tomu na rozdiel od malých obcí majú v stredných obciach na obecných úradoch zriadených viacero oddelení, úsekov alebo referátov a pracovná náplň sa rozdeľuje medzi viacerých pracovníkov. Najčastejšie správa majetku spadala pod ekonomický úsek (67% obcí), po ňom nasledovali kumulované obecný úrad odbor ekonomický odbor ekonomický a evidencie odbor daní a poplatkov odbor všeobecnej vnútornej správy Sborník příspěvků XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Bořetice 17. ­ 19. 6. 2009 160 úseky s rôznymi pracovnými činnosťami (21%) a najmenej časté bolo vybavovanie dotknutej agendy na úseku účtovníctva, prípadne samotným starostom obce (oba po 7%). 3. Veľké obce (nad 2000 obyvateľov) majú administráciu a správu majetku zatriedenú v organizačnej štruktúre väčšinou už v rámci samostatného ekonomického úseku, aj napriek týmto skutočnostiam činnosť súvisiacu so správou majetku zväčša zabezpečuje iba jedna pracovníčka - ekonómka, ktorá má kompetencie aj pre ďalšie ekonomické činnosti. Literatúra 1. MIKEŠOVÁ,P. 2009. Hodnotenie kvalifikačnej štruktúry pracovníkov obecných úradov vo vybraných obciach. Diplomová práca. FEŠRR SPU v Nitre 2. ŠTOFKOVÁ, J. a i. 2007. Manažment podniku. Žilina: vydala Žilinská univerzita v Žiline/ EIDS- vydavateľstvo ŽU ISBN 978-8070-713-2. 3. VIŠŇOVSKÝ, J. ­ NAGYOVÁ, Ľ. ­ ŠAJBIDOROVÁ, M. 2007. Manažment ľudských zdrojov. Nitra: Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre vo Vydavateľstve SPU, 2007. ISBN 978-80-8069-956-7. 4. BALÁŽOVÁ, E. ­ PAPCUNOVÁ, V. 2006. Majetok obcí. Nitra: Vydala Slovenská akadémia pôdohospodárskych vied ako monografiu, 2006. ISBN 80- 89162-19-3. 161 SPOLUPRÁCE OBCÍ JAKO FAKTOR ROZVOJE JIHOČESKÉHO KRAJE COOPERATION OF MUNICIPALITIES AS A FACTOR OF DEVELOPMENT IN THE REGION OF SOUTH BOHEMIA ING. JIŘÍ DUŠEK Katedra evropských studií a veřejné správy Vysoká škola evropských a regionálních studií Žižkova 6, 370 01 České Budějovice, Česká republika email: dusek@vsers.cz Anotace Současné přístupy k řešení různých problémů v regionu zdůrazňují hlavně podporu malým a středním firmám, podporu šíření technických inovací, decentralizační opatření ve sféře veřejné správy, deregulační opatření a také podporu lokální iniciativě ze strany různých subjektů. Lokální iniciativa tak získává větší a větší význam a stává se klíčovým faktorem regionálního rozvoje. Annotation The current approach to solving various problems in the region mainly stresses the support of small and medium-sized businesses, help in spreading technological innovations, decentralization measures in the public administration sphere, deregulation measures and the support of local initiatives by various subjects. The local initiative thus gains more and more importance and becomes a key factor in regional development. Klíčová slova obec, regionální rozvoj, spolupráce Key words municipality, regional development, cooperation JEL classification: R1 1. Úvod Regionální politika EU obnáší celou řadu různých vztahů a vazeb. Východiska se liší nejen dle teritoriálních úrovní (EU, členský stát, region), ale i dle typů aktérů či dle motivů jejich interakce. V této souvislosti je regionální politika EU považována za politickou arénu s četnými kolektivními či korporativními prvky. Tato rozšířená představa vyplývá ze ,,silné oboustranné (resp. mnohostranné) závislosti mezi veřejnými subjekty na různých teritoriálních úrovních". Mezi aktéry regionální politiky EU vznikají husté politické sítě, a to jak vertikální ­ prostupující všechny tři roviny EU, tak i horizontální ­ v rámci interakcí aktérů na každé z rovin. Právě kolektivní charakter regionální politiky EU se jeví jako možný pomyslný nástroj zkoumání tohoto vědeckého předmětu. Nástroj, který poskytuje společný jmenovatel pro výzkum působení regionální politiky EU na všech třech teritoriálních úrovních (EU, členský stát, region) a který umožní odhalit komplexitu vztahů mezi aktéry regionálních zájmů v EU (Dočkal, 2006). 162 2. Výsledky a diskuse Specifikum spolupráce mezi obcemi Spolupráce je významným vztahem ve všech oblastech lidské společnosti. Umožňuje snadněji a účinněji dosáhnout potřebných výsledků, v řadě případů není možné cíle bez spolupráce vůbec dosáhnout. Její důležitost se projevuje nejen v oblasti mezilidských vztahů, ale i v oblasti činnosti a komunikace nejrůznějších subjektů. Současné pojetí regionální politiky jako činnosti, jejímž úkolem je přispívat ke snižování rozdílů mezi úrovněmi rozvoje jednotlivých regionů a zabezpečování jejich harmonického rozvoje, zdůrazňuje i vyžaduje nutnost spolupráce obcí při rozvoji daného prostoru. Uskutečňování regionální politiky je neseno především představiteli veřejné správy příslušných regionů a významně se opírá o potřebu jejich spolupráce při poznávání, pochopení a prosazování potřeb rozvoje a vytváření vhodných podmínek pro jejich praktickou realizaci. Fenomén ,,spolupráce měst a obcí", se tak za určitých podmínek stává důležitým ,,faktorem rozvoje" (Galvasová, 2007). Existuje mnoho definic pojmu města či obce v závislosti na tom, který vědní obor se municipalitou zabývá. Lze najít definice zaměřené z hlediska architektonického, urbanistického, sociologického aj. Definice se také mohou lišit podle jednotlivých autorů. Město a obec lze definovat například jako sociální organismus, který je geograficky vymezený a relativně stabilní. Je charakterizován souborem dynamických znaků (základních a specifických charakteristik), které ho odlišují od jiných forem osídlení. Mezi základní charakteristiky města se obvykle uvažují faktory, které se mění s časem jako např. počet obyvatel, hustota obyvatelstva, převládající druhy výrobních a nevýrobních aktivit, hustota a kompaktnost výstavby, struktura obyvatelstva aj. (Matoušková, 2000). Hledání smyslu obecní spolupráce v současných podmínkách České republiky především vyžaduje změnu přístupu od pasivního praktického uplatnění zákonné možnosti sdružování k aktivnímu využití v kontextu celkových veřejných financí. Vítězství demokracie v základním střetu s efektivností mělo a má pochopitelně své ekonomické dopady: nedostatečně vybavené malé obce nejsou schopny uspokojovat veřejné potřeby svých obyvatel efektivně (snížená kvalita veřejných statků, zanedbání dlouhodobého rozvoje obce, zvýšené nároky na dotace, narůstání municipálního zadlužení, apod.). Chceme-li se vyhnout antidemokratickému řešení prostřednictvím redukce počtu obcí, obraťme se k druhé možnosti, k meziobecní spolupráci. Aktivní dobrovolná spolupráce je jednou z cest k integraci územní samosprávy a zefektivnění veřejných financí. Na základě ekonomických podnětů se vytvářejí větší celky, jejichž hranice jsou určeny efektivností aktivit v daném prostoru (Kotvalová, 2001). Spolupráce je mimo jiné významným prvkem současných institucionálních teorií regionálního rozvoje, kde se klade důraz na vzájemnou spolupráci celé škály místních či regionálních aktérů založených na vzájemné důvěře. Právě míra důvěry podle Granovettera (1985) klíčovou charakteristikou ekonomiky. Důvěra se tvoří opakovanými (úspěšnými) interakcemi. Existují přitom sítě kontaktů s různou kvalitou a mírou důvěry. Každý subjekt je zapojen do některých ze sítí, jejichž kvalita do značné míry ovlivňuje jeho možnosti. Nízká míra důvěry způsobuje dodatečné, resp. zvýšené náklady, např. na zajištění, že dodané zboží bude skutečně zaplaceno, vymáhání dluhů apod. Regionální výzkum inspirovaný těmito přístupy se snaží analyzovat roli osobních vztahů, vzájemné důvěry mezi partnery a studovat kontakty jako formu společenské integrity a stanovit jejich význam z hlediska příčin rozdílů mezi regiony. Přitom existence sítí není sama o sobě pozitivní a prospěšná (existují i parazitické sítě, či přímo mafie). Z hlediska perspektiv a šancí aktérů (jednotlivců, 163 municipalit, firem) záleží nejen na intenzitě zapojení do sítí, ale i na obsahu, který sítě přenášejí (Wokoun, 2008). Představitelé obcí vstupují při zajišťování podmínek udržitelného rozvoje pro své občany a na svých územích do značného množství vztahů s nejrůznějšími subjekty, přitom jen některé z těchto vztahů jsou výrazem skutečné spolupráce a jen určité z nich pak lze považovat za ,,faktor rozvoje". Většinou se předpokládá, že k rozvoji přispívá taková spolupráce, která je účelná a efektivní a má pozitivní dopad na socioekonomický rozvoj daného území. Potřeba vytvořit, udržet a rozvinout optimální podmínky pro uskutečňování rozvojových záměrů obcí či regionů se dlouhodobě opírá o hledání vhodných zdrojů vnitřních i vnějších. Nejvíce chybí vlastní zdroje, a to jak personální, tak i materiální a zejména finanční. Nedostatek finančních prostředků se objevuje jako jeden z nejčastěji deklarovaných problémů, podmiňujících další rozvoj obcí a regionů. V období po vstupu České republiky do Evropské Unie se otevřely významně větší možnosti pro získávání ,,externí" podpory k realizaci rozvojových záměrů obcí i regionů, současně však narostly i nároky na připravenost a schopnost zainteresovaných subjektů je využít pro zajištění kvalitních rozvojových projektů s pozitivním dopadem na úroveň socioekonomického vývoje daného území. V novém plánovacím období jsou více upřednostňovány ,,finančně větší" projekty s tzv. nadobecním či nadregionálním dopadem. Příprava takových projektů již vyžaduje kromě většího množství disponibilních prostředků na spolufinancování i rozvinutí úzké spolupráce více subjektů (obcí i ostatních). Původně bylo čerpání prostředků z některých dotačních titulů podmíněno účastí žadatele ve svazku obcí, či žádost muselo podávat sdružení obcí. Tato okolnost vyvolala prudký nárůst (,,boom") počtu dobrovolných svazků obcí, nejčastěji označovaných jako mikroregiony. Následkem této situace se řada obcí stala členem více než jednoho mikroregionu a rozvinula také řady aktivit ve spolupráci i s jinými subjekty (Galvasová, 2007). Role dobrovolně vznikajících mikroregionů je založena zejména na vytváření společných aktivit, projektů i strategií, které umožňují zejména malým venkovským sídlům zachovat na dostatečně dobré úrovni životní podmínky jejich obyvatel (Kolektiv autorů, 2004). Venkovský mikroregion nemůžeme chápat jako striktně vymezenou administrativní jednotku, ale jako dobrovolné sdružení měst a obcí, které usilují o společná řešení problémů. Důvody, které vedou ke vzniku jednotlivých mikroregionů, jsou dle Ústavu územního rozvoje různé. V minulosti vznikaly zejména monotematicky zaměřené mikroregiony, které většinou po splnění účelu, za kterým byl mikroregion vytvořen, nepokračovaly v další spolupráci. Některé mikroregiony na základech spolupráce založené na jednorázovém úkolu postavily další spolupráci a svůj komplexní rozvoj. Mikroregiony, vznikající zdola mají tedy v poslední době stále častěji komplexní charakter a monofunkční mikroregiony se vyskytují stále v menší míře (Dušek, Skořepa, 2006). Podle posledního celorepublikového monitoringu Mikroregiony 2005 je do mikroregionů zapojen stále vyšší počet obcí (5280) a pokrytí mikroregiony v rámci ČR zaujímá stále větší plochu. Velký počet mikroregionů v současné době disponuje zpracovaným aktuálním rozvojovým dokumentem pro svoje území, nebo takový dokument pořizuje. Na většinu rozvojových dokumentů navazují konkrétní projekty. Na mnoha místech docházelo i v roce 2005 k překryvům jednotlivých mikroregionů, které byly mnohdy vícečetné (Nováková, 2005). Náš vstup do Evropské unie přinesl změnu ve fungování regionů i v tomto ohledu. Je zřejmé, že stávající sídelní struktura, především malé samostatné obce, nebude schopna zajistit plně vypracování takových programů, které by mohly být předloženy EU pro poskytnutí 164 prostředků ze strukturálních fondů. Takto lze zjednodušit například dva hlavní důvody vzniku mikroregionu Jesenicko ­ tedy společné propojení a provázání zájmů a záměrů akcí a aktivit venkovských obcí v územně uceleném venkovském zájmovém prostoru s cílem dosažení žádoucích změn ve všech obcích takto vymezeného prostoru ­ a nově otevřená šance čerpání finanční pomoci ze strukturálních fondů EU jako prostředku pomáhajícího snižovat ekonomickou a sociální nerovnováhu zemí ucházejících se o vstup do tohoto společenství (Dušek, Skořepa, 2006). Strukturální fondy EU podle Ing. Hužery tajemníka Pracovní skupiny pro malé obce při odboru územní veřejné správy Ministerstva vnitra ČR, podporují synergii mezi urbanizovanými a venkovskými oblastmi. Základním cílem je, aby obyvatelé venkovských regionů měli přístup ke specializovaným službám obecného hospodářského zájmu, které mohou být poskytnuty pouze v urbanizovaných oblastech. Jen lepší podmínky ve venkovských oblastech tam přilákají podniky a kvalifikované pracovníky a zabrání odchodu lidí tak, jak o tom ostatně hovoří Národní strategický referenční rámec pro období 2007­ 2013. Ten jako řešení vidí vytvoření sítě spolupráce mezi venkovskými oblastmi a městy, zvláště pak center střední velikosti, a také ve vzájemné propojenosti ekonomických aktivit malých sídel ve venkovském prostoru (Ryšavý, 2006). Vznik mikroregionů a vzájemná spolupráce je tedy nezbytná pro společné prosazování společných zájmů a záměrů venkovských obcí a měst s cílem dosažení žádoucích změn ve všech obcích určitého prostoru a je pozitivním trendem probíhajícím ve venkovském prostoru. (Dušek, Skořepa, 2006). Spolupráce obcí v Jihočeském kraji Mezi hlavní důvody, proč se města a obce rozhodly spolupracovat v rámci dobrovolných svazků obcí v Jihočeském kraji, patří nejčastěji sociální a ekonomický rozvoj regionu, protože především malé obce v České republice nejsou schopny zajistit vypracování různých projektů, které by jim umožnily čerpat finanční prostředky strukturálních fondů Evropské unie. Vznik spolupráce je tedy nezbytný pro společné prosazování společných zájmů a záměrů venkovských obcí a měst s cílem dosažení žádoucích změn ve všech obcích určitého prostoru a je v současnosti pozitivním trendem probíhajícím ve venkovském prostoru. Boom ve vzniku dobrovolných svazků obcí nastal kolem roku 2001 v souvislosti s možností čerpání finančních prostředků od EU, v tomto roce vzniklo 23 svazků z celkových 57 svazků, které na území Jihočeského kraje působily od roku 1992 do roku 2008. Nejaktivnějšími regiony jsou v tomto směru Jindřichohradecko s 15 svazky a Strakonicko s 11 svazky. Na Českobudějovicku je například jen 8 svazků. Z 57 svazků obcí jich do likvidace vstoupilo v minulých letech 6. Největším svazkem Jihočeského kraje je s 88 obcemi Svazek měst a obcí okresu Strakonice, zároveň zde jsou též čtyři svazky, které jsou tvořeny jen 2 obcemi. 165 Graf 1 ­ Počet svazků obcí v Jihočeském kraji dle roku vzniku 1 4 2 5 1 23 9 6 6 0 5 10 15 20 25 1992 1993 1995 1999 2000 2001 2002 2003 2004 Graf 2 ­ Počet svazků obcí v Jihočeském kraji dle okresu 8 6 15 6 5 11 6 0 2 4 6 8 10 12 14 16 České Budějovice Český Krumlov Jindřichův Hradec Písek Prachatice Strakonice Tábor 3. Souhrn a závěry Dobrovolné svazky obcí jsou jednou z úspěšných forem spolupráce zainteresovaných obcí, otázkou je, do jaké míry budou tyto subjekty v budoucnu motivovány ,,spolupracovat", když se začne zmenšovat množství finančních prostředků směřujících z Evropské unie do ČR. Je to patrné z hlediska časového vývoje svazku obcí, od roku 2004 zde totiž žádný nový svazek nevznikl. Dalším problémem je vícenásobné členství obcí v různých svazcích, což vede často k rozmělnění zdrojů, úsilí i aktivit a u řady obcí je navíc členství pouze formální. Přetrvává zájem o prosazení především individuálních zájmů a ke skutečné spolupráci, jejíž smysl je v dosažení nějakého výsledky, tak dochází zřídkakdy. Příkladem několikanásobného členství může být například členství Třeboně ve Svazku obcí regionu Třeboňsko a též ve svazku Vodovod Hamr, dále jsou to například členství Dačic ve Sdružení pro likvidaci komunálních odpadů Borek a zároveň ve svazku Vodovod Řečice. A takových příkladů je celá řada... nejčastěji se však jedná o větší města a obce. Další velmi diskutovanou otázkou je, kdo má být vlastně tím ,,motorem" rozvoje konkrétního území... zda nějaké kooperující sdružení na dobrovolné bázi či nějaký administrativně 166 vymezený subjekt jako jsou například obce s rozšířenou působností. Teprve budoucnost nám ukáže, zda je schopné partnerství měst a obcí v rámci dobrovolného svazku obcí fungovat i na jiné a trvalejší bázi než je pouze ta finanční, jako je tomu nyní v mnohých případech, a řešit problémy daného regionu. Literatura 1. DOČKAL, VÍT. Princip partnerství v ČR. In DOČKAL, VÍT. Šest let regionální politiky v ČR ­ Šance a limity. Brno : Masarykova univerzita v Brně ­ Mezinárodní politologický ústav, 2006. s. 37-48. ISBN 80-210-3983-3. 2. DUŠEK, JIŘÍ, SKOŘEPA, LADISLAV. Vnější a vnitřní spolupráce v mikroregionech. Auspicia: recenzovaný časopis pro otázky společenských věd. 2006, č. 2, s. 46-50. 3. GALVASOVÁ, IVA, et al. Spolupráce obcí jako faktor rozvoje. 1. vyd. Brno : Georgetown, 2007. 140 s. ISBN 80-251-20-9. 4. GRANOVETTER, MARK. Economic action and social structure: the problem of embeddedness. American Journal of Sociology. 1985, roč. 91, č. 3, s. 481-510. 5. KOLEKTIV AUTORŮ. Úvod do regionálních věd a veřejné správy. 4. vyd. Plzeň : Aleš Čeněk, 2004. 447 s. ISBN 80-86473-80-5. 6. KOTVALOVÁ, JANA. Meziobecní spolupráce. Veřejná správa. 2001, č. 6, s. 12 a 21. 7. MATOUŠKOVÁ, ZDENA, et al. Regionální a municipální ekonomika. 1. vyd. Praha : Vysoká škola ekonomická v Praze, 2000. 156 s. ISBN 80-245-0052-3. 8. NOVÁKOVÁ, MONIKA. Monitoring mikroregionů a rozvojových dokumentů mikroregionů [online]. Brno : Ústav územního rozvoje , 2001 , 11.10.2006 [cit. 2008-12- 31]. Dostupný z WWW: . 9. RYŠAVÝ, IVAN. Společenství obcí ještě vzbudí diskusi, ale pro venkov je jednou ze šancí [online]. Praha : Economia, 2006 , 3.1.2006 [cit. 2009-01-02]. Dostupný z WWW: . 10. WOKOUN, RENÉ, et al. Regionální rozvoj (Východisko regionálního rozvoje, regionální politika, teorie, strategie a programování). 1. vyd. Praha : Linde Praha, a.s., 2008. 480 s. 167 OBČAN ­ ZÁKAZNÍK? CITIZEN ­ CUSTOMER? ING. PETRA OLŠOVÁ, PH.D. Katedra regionálního a lokálního rozvoje, Fakulta sociálně ekonomická Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem Moskevská 54, 400 96 Ústí nad Labem, Česká republika email: Petra.Olsova@ujep.cz ING. ALENA ZÁBRANSKÁ, PH.D. Katedra ekonomiky podniku, Fakulta sociálně ekonomická Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem Moskevská 54, 400 96 Ústí nad Labem, Česká republika e-mail: Alena.Zabranska@ujep.cz Anotace Vývoj veřejné správy, resp. její modernizace s sebou nese nejen změny v řízení správních organizací, ale dotýká se rovněž občana, tedy toho, komu jsou primárně výsledky správních činností určeny. Běžně jsme si zvykli vidět občana jako zákazníka. Je však možné takový posun široce a bez výhrad přijímat. Příspěvek seznamuje s úvahami nad postavením občana s všeobecnými změnami ve veřejné správě. Annotation Some changes in managing administrative organizations and in a position of a citizen occur due to modernization of public administration. The citizen is the main object of administrative actions, he plays a customer role. Is this situation right or are there any problems? This article is based on some considerations about citizen roles and public administration shift. Klíčová slova Veřejná správa, občan, management, marketing Key words Public Administration, citizen, management, marketing JEL classification: Y20 V souvislosti s koncepty, jakými jsou New Public Management, ale také Total Quality Management, se občan dostal do pozice zákazníka veřejné správy. Je však otázkou, zda mu tento posun, toto ,,nové" postavení něco přineslo, zda ho obohatilo, posílilo jeho pozici, případně naopak. Základní myšlenka zákaznického postavení je jistě široce a bez výhrad přijatelná. ,,Náš zákazník, náš pán"; i do tohoto pořekadla by se dala shrnout podstata a význam zákaznické role. Je na ní postavena rovněž marketingová koncepce řízení organizací. Charakteristickým rysem výše zmíněných konceptů a typickým prvkem řízení se stalo maximální podřízení zákaznickým požadavkům a přáním, snaha o jejich naplňování. Prvek typický pro řízení podniků a firem je nyní stejně typický pro řízení organizací veřejné správy. Otázkou zůstává, zda tak může dojít ke kvalitativnímu posunu výkonů a výsledků celého 168 systému veřejné správy, pro které, mimo jiné, se prvek zákaznického postavení občana cíleně implementuje. V soukromé sféře má plnění zákaznických očekávání jasný cíl. Spokojený zákazník opakuje své nákupy, svou dobrou zkušenost šíří dál, takovou ústní reklamou získává zákazníky další, pozitivní ekonomické výsledky firmy rostou, čímž jsou naplňovány také individuální potřeby jejích majitelů a dalších zainteresovaných osob. Starost o vlastní zákazníky a získávání dalších je tedy úzce navázána na ekonomické výsledky a naplnění individuálních potřeb. Veřejná správa je však v tomto ohledu jiná, přičemž je tato odlišnost již přirozeně dána odlišnostmi obou systémů, tedy správy soukromé a veřejné. Veřejná správa je vykonávána ve prospěch veřejnosti, především občanské veřejnosti, v určitém smyslu tedy také pro ,,zákazníky". Důvody se ale liší. Nelze jistě popřít ekonomické motivy, lepší ekonomické výsledky zde však nejsou cílem, ale spíše prostředkem dosažení jiných cílů, tedy dosáhnout spokojenosti občanů, ne však jen jednotlivých a předem vybraných zákaznických segmentů, resp. cílových skupin. Veřejná správa si nemůže vybírat jen některé občany a pro ně správu vykonávat, nepracuje s kategoriemi, jakými jsou individuální zájem, zisk apod. Veřejný zájem, spravedlnost atd. jsou těmi příslušnými pojmy, i když ve svých obsazích pojmy neurčitými, často vymezovány negativně, tedy jako opozita zmíněných kategorií soukromé správy. Za těmito rozdíly stojí především způsob, jakými jsou oba typy správy ustavovány. Soukromá správa je vytvářena a vzniká za účelem výkonu činností, ze kterých má prospěch právě jen ta skupina subjektů, která tuto správu vytvořila. Analogicky totéž platí i pro správu veřejnou, subjekty, které ji vytvářejí, jsou však výrazně početnější, proto také tato správa vzniká a její hlavní a nejvyšší orgány jsou ustavovány na základě voleb, demokratický princip je pro ni typický. Vznik firmy je naopak často vyjádřením vůle jednotlivce či jen omezené skupiny osob, které pak čerpají výhody, jež existence firmy přináší. Zpět k postavení zákazníka. Zákaznickou roli hraje v situacích, kdy poptává určitý statek či službu, jejíž spotřeba by měla uspokojit jeho potřebu. Za tímto účelem vstupuje na příslušný trh a hledá subjekt, který jím požadovaný statek či službu nabízí, resp. vstupuje na trh rovněž se svými potřebami a požadavky, avšak v roli nabízejícího. V případě jeho nalezení spolu obě strany konfrontují vzájemné potřeby a požadavky, v případě shody tyto požadavky a potřeby uspokojí, což zároveň vede k uspokojení potřeb druhé strany. Zákaznická role je v tomto smyslu rolí dobrovolně volenou. Řada činností a výkonů, které občan poptává od veřejné správy, jež je stranou nabízející, ale není poptávána ,,dobrovolně", nýbrž jen jako výsledek povinností, které občanovi sama veřejná správa ukládá. Povinností na straně občana ve vztahu k veřejné správě je více než na straně zákazníka ve vztahu ke správě soukromé, resp. liší se poskytovanými protihodnotami. Zmíněná dobrovolnost se teoreticky může objevovat také na straně nabízejícího, ovšem opět jen v případě soukromé sféry, i když by pravděpodobně ve většině případů nebyla příliš racionální, firmy zákazníky spíše vítají, než aby je odmítaly, tuto možnost však mají. Veřejná správa tuto možnost postrádá, při splnění příslušných podmínek a v případě oprávnění ,,zákaznického" požadavku občana musí veřejná správa tento jeho požadavek splnit. Takové povinnosti na straně správních orgánů se objevují zejména ve sféře sociálních služeb, jež jsou výdajově poměrně náročné. Poptávka po nejrůznějších transferech z veřejných rozpočtů je vždy velká, čímž je vytvářen tlak na zvyšování veřejných výdajů. Rovněž zákazníci, kteří takové služby poptávají, jsou velmi loajální, na druhou stranu se jedná o zákazníky, kteří do veřejných rozpočtů přispívají nejméně, disponují v porovnání s jinými nejméně zdroji. 169 Z pohledu firmy by byli tito zákazníci nežádoucí, sice na jedné straně velká loajalita a stabilní poptávka, na druhou stranu nejslabší možnost (ochota?) platit. Firma by se tedy na takové zákazníky nezaměřovala, uspokojení jejich potřeby by nebylo středem zájmu aktivit této firmy. Veřejná správa však nemá možnost se z povinnosti tyto potřeby uspokojovat vyvázat. Větší rozsah povinností občanů v porovnání s rozsahem povinností ,,běžných" zákazníků, viz výše, je na druhou stranu kompenzováno větším rozsahem práv a dalšími rolemi, které občan hraje. Tu zákaznickou lze považovat za tu nejmenší z nich, která jen odráží oprávnění občana požadovat po veřejné správě určité statky, jež jsou plněním ,,společenské smlouvy" mezi státem a občanem. Další rolí občana je role zdroje, a to především zdroje moci. Na základě svobodné volby občana je ustavováno vedení státu, společnosti, vláda vzniká z takové občanské vůle, jí je rovněž podřízena. Zde najdeme oprávnění pro tvrzení, že veřejná správa je vykonávána pro občany a v jejich prospěch. Na tomto místě by bylo možné dále rozvést úvahu o rozsahu tohoto prospěchu, resp. toho, co všechno vláda občanovi nabízí, co lze považovat za ,,standard", pravděpodobně ochrana a záruka osobních práv a svobod, a co za ,,nadstandard", za který si občan připlácí (v podobě odváděných daní a dalších plateb), tuto úvahu ovšem vynecháme. Role občana jako zdroje je tedy nejčastěji a nejsilněji spojena s jeho rolí voliče, další dopady má ale samozřejmě také do oblasti ekonomické (ekonomická síla daná úrovní hospodářství) a sociální (hodnoty, normy chování, jejich udržování a reprodukování atd.). Kromě výše uvedeného vykonávají také občané vůči veřejné správě kontrolu. Ačkoli je v jejím systému zabudováno více kontrolních mechanismů, tou nejlegitimnější kontrolou jsou ve vztahu k jejímu výkonu, k jeho posouzení, právě občané. Veřejnou správu lze sice chápat jako určitou službu veřejnosti, osoby, které stojí za její konkrétní podobou, především tedy občany volení zástupci, své funkce zcela jistě nevykonávají jen z čistého altruismu, ale kvůli přístupu ke zdrojům, ze kterých naplňují své individuální potřeby. Jejich počínání tedy musí být občany schvalováno, musí úspěšně procházet jejich kontrolou, aby si daný přístup ke zdrojům udrželi, příp. aby si udržovali možnost naplňovat své poslání. Je zřejmé, že pozice občana je silnější a s větším obsahem než pozice zákazníka. Přesto v poslední době slýcháme a čteme o občanovi především jako o zákazníkovi. Nové koncepty výkonu veřejné správy a implementované manažerské a marketingové metody na tomto předpokladu stojí, otázkou je, zda se pro to nezapomíná na celý komplex rolí, které občan má. Veřejná správa je již určitý čas charakteristická svým přejímáním praktik, typických pro řízení firem. Opodstatněním pro tuto skutečnost je fakt, že tyto praktiky se ve firmách osvědčily, lze čerpat z řady mnohokrát osvědčených dobrých praxí, vždy však s douškou ,,při respektování rozdílů mezi soukromou a veřejnou správou". Dosavadní praxe ale může naznačovat, že existuje snaha tyto rozdíly stírat, nebo že se tyto rozdíly stírají právě díky nebo kvůli přejímání podnikové praxe do praxe ,,vládní". Kde ovšem brát jistotu, že podniková praxe je lepší. V její prospěch budou pravděpodobně mluvit lepší ekonomické výsledky vyjadřované prostřednictvím nejrůznějších ekonomických ukazatelů. Jsou ale tyto ukazatele také tak podstatné pro veřejnou správu? Jistě nepopíráme význam kritérií ekonomické racionality, jejichž sledování, i když ne v absolutním srovnání se soukromou sférou, je ve veřejné správě rovněž důležité. Dosahování určité úrovně efektivnosti, hospodárnosti a účelnosti je vzhledem k omezeným veřejným zdrojům více méně i nutností. Důležitá je právě ona ,,určitá úroveň", která by v sobě také měla postihovat odlišnosti veřejného sektoru, resp. nezapomínat na ně. Veřejná správa není od toho, aby sváděla tvrdé konkurenční boje, aby se ,,honila" za stále lepšími a lepšími ekonomickými výsledky, aby se ústředním bodem jejího 170 zájmu stala měřítka, hodnoty a čísla. Jakkoli to může znít přehnaně, z řad rozhovorů se zástupci místních vlád již mnohokrát vyplynulo, že od okamžiku, kdy se rozhodli zavést a následně zavedli např. některou z metod managementu kvality, stala se měřítka a čísla tou významnější částí jejich práce. Ta ale nakonec nejsou prostředkem, jak hledat a vidět cesty k lepšímu naplňování svého poslání, k větší spokojenosti občanů, ale stávají se cílem vlastních aktivit, což jistě nebyl záměr podporované snahy inspirovat se v řízení firem. A tak, i když se hovoří o řízení zaměřeném na plnění potřeb a očekávání zákazníků/občanů, možná se paradoxně tito zákazníci/občané dostávají mimo hlavní pozornost a veřejná správa se namísto přibližování k nim od nich vzdaluje. Určitě nepopíráme možnosti inspirace ani pojetí občana jako zákazníka veřejné správy, na druhou stranu nepovažujeme za vhodné považovat správní organizace za firmy. Pro další studium viz např. Fountain (2001), Noordhoek, Saner (2005), Blakemore (2006)1 . 1 FOUNTAIN, Jane E. Paradoxes of Public Sector Customer Service. Governanace: An International Journal of Policy and Administration, Vol. 14, No. 1, January 2001, pp. 55 ­ 73, 2001 Blackwell Publishers NOORDHOEK, Peter, SANER, Raymond. Beyond New Public Management: Answering the Claims of Both Politics and Society. Public Organization Review: A Global Journal 5, pp. 35 ­ 53, 2005 Springer Science + Business Media, Netherlands BLAKEMORE, Michael. Customer-centric, citizen centric. Should Government learn directly from business? [online] Organisational change for citizen-centric e-Government. Dostupné z:http://www.ccegov.eu 171 REGIONÁLNÍ ANALÝZA SYSTÉMŮ SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ V NĚKTERÝCH STÁTECH LATINSKÉ AMERIKY REGIONAL ANALYSIS OF SOCIAL SECURITY SYSTEMS IN SOME LATIN AMERICAN COUNTRIES ING. LOURDES GABRIELA DAZA ARAMAYO Katedra hospodářské a sociální politiky, Národohospodářská fakulta Vysoká škola ekonomická v Praze nám. W. Churchilla 4, 130 67, Praha 3, Česká republika email: xdaza01@vse.cz Anotace Příspěvek se zaměří na regionální analýzu systémů sociálního zabezpečení ve vybraných státech Latinské Ameriky. Konkrétně se jedná o Argentinu, Bolívii, Chile, Ekvádoru, Kolumbii, Peru a Uruguay, jejich srovnání mezi sebou i s některými systémy. Diplomová práce poskytuje informace o způsobu fungování systémů, jejich administrativní struktuře a zaměřění. Subsystémy sociálního zabezpečení, na které se práce zaměřuje, jsou: důchodový systém, zdravotní pojištění, nemocenské pojištění, pojištění v nezaměstnanosti, systém rodinných dávek a mateřské pojištění. Cílem práce je na základě rozboru sociálního zabezpečení konkrétních států provést komparaci jejich sociálních systémů, určit pořadí těchto zemí podle úrovně sociálního zabezpečení, ukázat na shodné i odlišné rysy a vymezit soudobé trendy ve sledované oblasti. 1. Úvod a cíle práce Moje práci se zabývá sociálním zabezpečením v některých státech Latinské Ameriky, konkrétně v Argentině, Bolívii, Chile, Kolumbii, Ekvádoru, Peru a Uruguaji. Subsystémy sociálního zabezpečení, na které jsem se zaměřila v práci jsou: důchodový systém, zdravotní pojištění, nemocenské pojištění, pojištění v nezaměstnanosti, systém rodinných dávek a mateřské pojištění. (Systémy, které nebyly popsány jsou: profesionální rizikové pojištění, pojištění invalidní a pozůstalostní pojištění.) Cílem mé práce na základě rozboru sociálního zabezpečení konkrétních států je: provést komparaci jejich sociálních systémů určit pořadí těchto zemí podle úrovně sociálního zabezpečení ukázat na shodné i odlišné rysy a vymezit soudobé trendy ve sledované oblasti. 2. Důchodový systém v Latinské Americe Pokud jde o důchodový systém, v důchodovém systému, jsou tři základní modely, které tam fungují. Nahraditelný systém: Státní systém přestává být používán (nepřijímá nové členy) a je postupně nahrazován novým systémem tzv. "Capitalización plena e individual," "Úplná a individuální kapitalizace". Tento systém mají: Chile jako první v Latinské Americe od května 1981 a také Bolívie od roku 1987. 172 Příspěvky zaměstnanců do tohoto režimu přicházejí na individuální účty, od kterých jsou investovány administrativními důchodovými fondy. Částka důchodu zaleží pouze na rentabilitě (výnosnosti) z úspor. Smíšený systém nebo "vícepilířový systém": Nekončí s existencí veřejného důchodového systému, naopak ho integruje jako základní solidární složku + nová složka z CPI (z kapitalizace). V tomto systému všechny důchodci dostávají dvě penze, jedna je základní a další je doplňující. To se provádí v současnosti v Argentině od července 1994 a v Uruguaji od dubna 1996. Souběžný systém: nekončí s fungováním veřejného systému, ale reformuje ho a končí s existencí monopolu a tvoří nový kapitalizační systém (CPI), který konkuruje s veřejným systémem. Zaměstnanec má možnost vybrat si jeden z těchto systémů, bud´ kapitalizační systém, který je spravován soukromými společnostmi, anebo pokračovat s veřejným systémem tzv. "de reparto", "z rozdělení", což znamená sociální systém. K tomuto modelu patří peruánský důchodový systém od července 1993 a systém v Ekvádoru a v Kolumbii od dubna 1994. V případě Ekvádoru funguje veřejný důchodový systém s možností kombinovat ho s privátním systémem (připojištěním). Co se týká svobody volby nového nebo starého důchodového systému, ne ve všech státech je dovolena. (Pouze Argentina a Kolumbie). Zajímavý bod, byly příspěvky, v Chile, Bolívii a Peru zaměstnavatel není povinen odvádět za zaměstnance. V Latinské Americe nemají všechny systémy zaručenou minimální penzi. Pouze v Argentině, Chile a Uruguaji je státem garantován minimální důchod. (bez minimálního důchodu, týká se Bolívie a Ekvádoru) Důchodový věk: Od 55 let: Bolívie Od 60 let: Kolumbie, Ekvádor a Uruguay (V Ekvádoru a Uruguaji je stejně pro může a pro ženy) Od 65 let: Argentina, Chile a Peru. 3. Zdravotní systém v Latinské Americe Po analýze mohou říct, že pokrytí zdravotní péče je nejlepší v Uruguaji, Argentině a Chile. Systém s nejvíce problémy je v Bolívii. To lze vysvětlit i ekonomickými a sociálními faktory a nedostačující dostupností ke zdravotním střediskům kvůli geografickým překážkám, které výrazně ovlivňují organizaci systému zdravotnictví. Nejhorším důsledkem celé situace je nedostatečné pokrytí obyvatelstva; většina populace se nachází zcela mimo zdravotní systém. Reformy v této oblasti jsou stále potřebné. Navíce, přístup ke zdravotnictví není adekvátní. Systém je neefektivní a nezabezpečuje celou populaci. (včetně i administrativní desintegrace, tj případ Peru). Existují tři skupiny podle počtu subsektorů: Systém se skládá ze 2 subsektorů: Veřejné a soukromé zdravotní systémy. V této skupině je Chile, Ekvádor, Kolumbie, Peru a Uruguay. Systém se skládá z 3 subsektorů: Veřejné, sociální a soukromé zdravotní systémy. Tento systém má Argentina. Systém se skládá ze 4 subsektorů: veřejný, sociální, soukromý a systém "tradiční medicíny". Jediná země, která má pravě tyto 4 subsektory, je Bolívie. Má navíc systém 173 založený na tradiční medicíně, který je velmi vhodný, pokud se bere v úvahu, že 57 % populace jsou indiáni, kteří stále trvají na svém přesvědčení a svých tradicích. Státy, který zajišťuje veřejné zdravotní pojištění pro všechny své občany jsou Argentina, Kolumbie (díky programu, který se zaměří na chudé), taký Ekvádor, který pokrývá téměř celou populaci, hlavně díky speciálnímu pojištění pro venkovské pracovníky a rybáře, kteří jsou součástí populace s nízkými ekonomickými zdroji ale OSVČ nemají povinnost mít pojištění. V Chile je pojištění povinné pro všechny. Uruguay od roku 1997 vyžaduje, aby všechny vrstvy společnosti se připojily do sociálního systému a vytvořil se bezplatný sociální systém prevence a pomoci chudým, který umožňuje pokrytí celé populace. Parciální (částečné)pokrytí: Bolívie patří k této skupině; i když zabezpečuje děti do 5 let a důchodce zadarmo, její systém nepokrývá celou populaci. Toto se týká zejména OSVČ nebo lidí, kteří nemají stálé zaměstnání. Peru má systém, který se zaměřuje na všechny pracující třídy s výjimkou rolníků a domácích pracovníků. Přestože zdravotnický systém v Peru má několik různých subsystémů, tyto nejsou dostatečně koordinované. Existuje velká část populace, která stále nemá přístup k zdravotní péči, ani ve veřejném sektoru ani v soukromém sektoru, který je koncentrován pouze v hlavním městě. Na ostatním území v Peru nejsou zdravotní služby organizovány. 4. Podpora v nezaměstnanosti v Latinské Americe Pokud jde o podporu v nezaměstnanosti, dá se říci, že prakticky se neposkytuje, a to vzhledem k ekonomické krizi. Ve státech, kde podpora existuje, je její fungování ochromováno rizikovými faktory a neexistencí politiky zaměstnanosti. Nejkomplexnější systém podpor v nezaměstnanosti nabízí Uruguay, protože její systém na rozdíl od jiných má dokonce program rekvalifikace. Země, které mají pojištění nebo program podpor v nezaměstnanosti, jsou pouze: Argentina, Chile, Kolumbie a Uruguay. Avšak ne všechna pojištění v nezaměstnanosti jsou hrazena státem: Toto je případ Kolumbie, kde je legální vytvořit fond vlastních zdrojů pro případ nezaměstnanosti. V Chile je poskytována všem zaměstnancům. V Kolumbii dávka není poskytována státem (pouze potravinové poukázky); jedná se o soukromou záležitost každého zaměstnavatele. V Uruguaji je podpora poskytována pouze pro zaměstnance jako v Chile, ale jsou vyloučeni zemědělci, státní zaměstnanci, domácí a stavební pracovníci. Druhy podpory v nezaměstnanosti v každém státě jsou různé, například: Zdravotní pojištění: Argentina, Chile, Uruguay Státní podpora rodin: Argentina, Chile, Uruguay Potravinářské poukázky:Kolumbie Profesní rekvalifikace: Uruguay. Nejdelší doby poskytování podpor je v Argentině (8 měsíců) 174 5. Rodinné dávky v Latinské Americe Systém rodinných podpor funguje pouze jako jakýsi doplněk ke mzdám. Přístup k této podpoře je navíc tradičně limitován příspěvkovým charakterem celého systému, neboť ji mohou získat pouze zaměstnanci formálního sektoru ekonomiky. Nejkomplexnější systém rodinných dávek je v Argentině, která poskytuje nejvíce druhů dávek; následuje Chile a Uruguay. Rodinné dávky jsou různé v každém státě. Země, kde se neposkytují žádné rodinné dávky, jsou Ekvádor a Peru. Rozlišujeme dva druhy dávek: Pouze finanční: Poskytuje se v Argentině, Chile a Uruguaji. Ve finanční a naturálně formě: Poskytuje se v Bolívii a Kolumbii. Financování můžeme rozdělit do tří skupin: Financování prostřednictvím příspěvků zaměstnavatelů a státu:Argentina, Kolumbie, Uruguay. Financování pouze zaměstnavatelem: Bolívie Financování pouze státem: Chile. Nejkomplexnější systém rodinných dávek je v Argentině, která poskytuje nejvíce druhů dávek; následuje Chile a Uruguay. 6. Systém peněžité pomoci v těhotenství a mateřství v Latinské Americe Všechny systémy jsou si velmi podobné, avšak lze spatřovat i určité rozdíly. Systémy je možné rozdělit na dvě skupiny: Peněžitá pomoc v mateřství jako dávka, která patří do systému rodinných dávek: Argentina a Uruguay Peněžitá pomoc v mateřství jako část zdravotního systému: Argentina, Bolívie, Chile, Ekvádor a Peru. Zde si zaslouží být zmíněn případ z Chile, kde došlo k úplné privatizaci systému sociálního zabezpečení. Stát však pokrývá náklady na systém rodinných dávek a také na peněžitou pomoc v mateřství, i když jsou lidé pojištěni ve zdravotním systému. Délka poskytování: 18 týdnů: Argentina; jedná se o stát, který vyplácí dávku po tak dlouhou dobu.(teď i Chile) 12 týdny: Bolívie, Ekvádor, Kolumbie, Peru a Uruguay. 7. Závěr Porovnání všech vybraných států Latinské Ameriky a jejich sociálního zabezpečení vede k závěru, že nejvíce rozvinuté systémy jsou ty, které mají všechny sociální zabezpečovací systémy, tj. důchodový systém, zdravotní systém, nemocenské pojištění, zabezpečení v mateřství, v nezaměstnanosti, jakož i rodinné podpory a sociální pomoci. Méně vyvinuté státy se vyznačují tím, že mají pouze důchodový systém, zdravotní systém a nemocenské 175 pojištění; naopak nemají žádnou podporu v nezaměstnanosti, žádné rodinné podpory aj. Pokud je o ostatní státy, lze je označit jako "středně rozvinuté" a představují skutečně střed mezi výše uvedenými. Uruguay, Argentina a Chile mají všechny systémy. Kolumbii můžeme zařadit do středu a v ostatních zemích se systémy nelze považovat za nedostatečné. To je případ Bolívie, Ekvádoru a Peru. V těchto zemích sociální zabezpečení zůstává velkou výzvou. Většina obyvatel není pojištěna a pro ty, kteří mají přístup k sociálnímu zabezpečení, je občas nedostačující nebo alespoň omezená. Hlavním důvodem, proč systém sociálního zabezpečení není dostačující, je to, že trh práce nemá dostatečnou kapacitu, a to ve smyslu vytváření kvalitních pracovních míst. Není-li dostatek pracovních příležitostí, není ani dostatek příspěvků pro sociální zabezpečení. Proto ani v krátkodobém nebo střednědobém horizontu nemůže být současný mechanismus trvalým řešením sociálního zabezpečení. Podle údajů Mezinárodní organizace práce (ILO) představuje chudoba velký problém v Latinské Americe. 218 milionů lidí je bez sociálního zabezpečení, 140 milionů bez zdravotní péče, 121 milionů. "příliš chudých", 117 milionů chudých rolníků a 107 milionů chudých venkovských lidí, kteří žijí v odlehlých oblastech. Fenomén vyloučení značné části obyvatelstva z příspěvkových systémů sociálního zabezpečení přímo souvisí s problémy chudoby a bídy. Jak bylo vidět, míra chudoby je obecně velmi vysoká u všech států. Tato chudoba je zapříčiněna nízkou úrovní vzdělání a také nízkou úrovní kvalifikace. To je jeden z důvodů, proč obyvatelé nemohou být přijímáni do zaměstnání ve formálním trhu, a výsledkem toho je, že nemají sociální pojištění. Co se týká zdravotní péče bohužel ve většině států Latinské Ameriky přístup ke zdravotnictví je neadekvátní. Systém je neefektivní a nezabezpečuje celou populaci. Je nesporně, že v posledních letech došlo k velkému vývoji a reformám nebo alespoň k diskusi o nich ve většině sledovaných zemí. Ve všech oblastech sociálního zabezpečení je snaha o pokrok, ale vlivem hospodářských a rozpočtových omezení je pokrok jen částečný. Změny se soustřeďují především na důchodovou oblast a týkají se druhu důchodů, důchodového věku, financování systému apod. Použitá literatura 1. Asociación Internacional de Organismos de Supervisión de Fondos de Pensiones (AIOS). 2004. Boletín estadístico, no. 11. [Online]. http://www.aiosfp.org/pags/boletines.html. 2. Association International Social Security. 2007. Evolucion y tendencias: una seguridad social dinámica. Foro Mundial de la Seguridad Social : Asamblea General de la AISS. 3. Carlos Mesa Lago. 2000. Desarrollo social, reforma del Estado y de la Seguridad social al umbral del siglo XXI. Santiago de Chile : CEPAL- Naciones Unidas. ISBN:92-1- 321557-6. 4. Comisión Económica para América Latina y el Caribe (CEPAL). 2008. Centro Latinoamericano y Caribeňo de Demografía (CELADE). Base de Datos (stadistiská a demografická data). [Online]. www.eclac.cl. 5. Conferencia Interamericana de Seguridad Social. 2005. Informe sobre la Seguridad Social en América 2006. México : Conferencia Interamericana de Seguridad Social (CISS). ISBN: 968-7346-96-5. 176 6. Organizacion Internacional de Trabajo (OIT). 1998. LA SEGURIDAD SOCIAL. [Online]. http://www.redsegsoc.org.uy/2_PIT-CNT-0898.htm. a taký: Base de Datos estadísticos. [Online] www.ilo.org. 7. Organization Iberoamericana de Seguridad Social (OISS). 2007. Banco de Información de los Sistemas de Seguridad. Madrid : Secretaría General de la OISS y Comisión de las Comunidades Europeas. 8. Organization The World Health. 2006. The World health report-working together for health. 2006. 9. The World Factbook. 2008. Central Intelligence Agency. místo neznámé : World Development Indicators, www.cia.gov. 177 DENNÍ URBÁNNÍ SYSTÉMY A JEJICH ČASOPROSTOROVÁ ORGANIZACE: TEORETICKO-METODICKÝ ZÁKLAD SPATIO-TEMPORAL ORGANIZATION OF DAILY URBAN SYSTEMS: ISSUE OUTLINE RNDR. JOSEF KUNC, PH.D. Katedra regionální ekonomie a správy Ekonomicko-správní fakulta, Masarykova univerzita Lipová 41a, 602 00 Brno, Česká republika e-mail: kunc@econ.muni.cz MGR. BOHUMIL FRANTÁL Ústav Geoniky AV ČR, v.v.i. Drobného 28, 602 00 Brno, Česká republika e-mail: frantal@geonika.cz MGR. PAVEL KLAPKA, PH.D Katedra geografie, Přírodovědecká fakulta Univerzita Palackého tř. Svobody 26, 771 46 Olomouc, Česká republika e-mail: pavel.klapka@upol.cz RNDR. JAROSLAV MARYÁŠ, CSC. Katedra regionální ekonomie a správy Ekonomicko-správní fakulta, Masarykova univerzita Lipová 41a, 602 00 Brno, Česká republika e-mail: maryas@econ.muni.cz Anotace Po roce 1990 docházelo v České republice k výrazným sociálním, ekonomickým a kulturním proměnám, které byly a jsou reflektovány v životě české populace. Ke složitosti dynamiky časoprostorových pohybů přispívají jak individuální motivace a zájmy, osobní sociodemografické charakteristiky, tak i kulturní, politické, ekonomické a technologické faktory. Mění se také intenzita a směr vzájemných vazeb mezi členy různých skupin obyvatel (populační segmenty) v souvislosti e jejich denními aktivitami. Výsledkem je vnitřní prostorová diferenciace spádových oblastí (zázemí) v rámci urbánních regionů. Annotation Significant social, economic and cultural transformations have occurred in the Czech Republic since 1990 and these transformations are reflected in the lives of the Czech population. The spatial behavior dynamics complexity is enhanced by individual motivations and interests, personal social-demographic characteristics and cultural, political, economic and technological factors at the macro level. The intensity and direction of relations between various population segments also changes in connection with their daily activities. The result is internal spatial differentiation daily urban systems. Klíčová slova denní urbánní systémy, časoprostorová organizace, teoreticko-metodický základ 178 Keywords Daily Urban Systems, Spatio-temporal Organization, Theoretical and Methodical Basis JEL classification: A14, C49, D23, R12, Z1 1. Úvod Denní urbánní systém je specifickým případem funkčního regionu, kde jsou primárně studovány interakce mezi jádrem regionu a jeho zázemím. Abychom mohli vymezit denní urbánní systém, musíme brát zřetel na dvě základní podmínky: i) interakce musí být založena na denním principu, tj. vychází z denních pohybů (cyklů) osob či určitých populačních segmentů; ii) intenzita interakce musí překročit určitou kritickou hodnotu (tzv. hladinu významnosti ­ level of significance). Kritická hladina hodnot se liší podle motivu a cílů výzkumu. Denní urbánní systémy mohou být založeny na jevech jako je pracovní síla, vzdělání, dojížďka za službami či rekreací (Berry, 1973; Bezák, 2000). Vzhledem k dobré dostupnosti dat je však nejčastějším konceptem denních urbánních systémů dojížďka za prací. Přístupů k vymezování denních urbánních systémů tedy může být celá řada, resp. lze využít více jevů či jejich kombinací. Vzhledem k účelu našeho pozdějšího výzkumu se orientujeme dvěma směry: 1) vymezit denní urbánní systémy za využití interakcí založených na dojížďce za službami a obchodem (tzn. oblasti s koncentrací maloobchodu a volnočasových aktivit, nákupní centra), 2) pochopit, analyzovat a diferencovat vnitřní strukturu těchto oblastí z hlediska přístupů uplatňovaných v geografii času (time-geography). Tento přístup k delimitaci denních urbánních systémů a pokus o jejich vnitřní strukturaci nebyl nikdy v sociální geografii zvláště frekventovaný, ale ve vztahu k časovému rozpětí (tzn. ,,jeden den") má svoji vnitřní logiku a opodstatnění a v pracích založených na geografii času se poměrně běžně objevuje. V teoreticko-metodickém kontextu těžíme tedy ze dvou hlavních přístupů: 1) studium maloobchodních služeb (retail services), 2) geografie času. Za hlavní cíl příspěvku může být považován teoreticko-metodický vstup do řešené problematiky ­ tedy do vymezení denních urbánních systémů ve vybraných lokalitách (prostoru) na základě spádovosti za službami v prostředí maloobchodu a do provedení diferenciaci těchto systémů z hlediska jejich vnitřní struktury. 2. Teoretický základ Vraťme se nyní k uvedeným základním teoreticko-metodickým přístupům a stručně si je přibližme. 2.1 Studium maloobchodních služeb Počátky použití gravitačních modelů pro vymezení spádových území nákupních resp. obslužných středisek můžeme datovat do 20. let minulého století, kdy na základě anketárního šetření prováděného v Texasu formuloval Reilly (1929) zákon maloobchodní gravitace později nazývaný Reillyho zákonem. Tento zákon říká, že v normálních podmínkách dvě města, která jsou středisky maloobchodu, přitahují nakupující z okolních sídel přímo úměrně 179 síle počtu obyvatel těchto měst a nepřímo úměrně síle vzdálenosti každého z těchto měst k okolním sídlům. Významnější modifikaci provedl Converse na základě výzkumů v zázemí Chicaga a střední části státu Illinois ve 40. letech minulého století (Berry, 1967). Nazývá tento model ,,novým zákonem maloobchodní gravitace" a definuje ho takto: spádové středisko a město uvnitř nebo na hranici spádové oblasti si rozdělují maloobchodní obrat menšího sídla přibližně přímo úměrně počtu obyvatel a nepřímo úměrně faktoru netečnosti a vzdálenosti. Faktor netečnosti (inertiadistance factor) představuje ,,netečnost", která musí být překonána, aby se uskutečnila návštěva obchodu, který je např. jen o blok domů dále (Hebák et al., 1972). Pozdější vývoj vedl k zavedení pravděpodobnostního konceptu a rozšíření počtu středisek (původní modely Reillyho i Converseho dovolovaly rozdělit území jen mezi dvě střediska) Rovněž dochází ke zevšeobecnění proměnných, např. Wilson (1974) zavádí místo počtu obyvatel sídla tzv. produkční proměnnou, což je v podstatě úroveň poptávky v sídle a tzv. proměnnou atraktivity, což je úroveň nabídky ve středisku. Rovněž vzdálenost je nahrazována tzv. generalizovanou dopravní funkcí. Ve středoevropských sídelních poměrech se nejčastěji používá tzv. Huffův model, resp. jeho zjednodušená varianta typově patřící do skupiny gravitačních modelů s omezením, kdy nahrazujeme proměnnou atraktivity zástupnou proměnnou, např. počtem druhů obslužných zařízení, počtem zaměstnaných v maloobchodě resp. ve službách, prodejní plochou nebo maloobchodním obratem (např. Maryáš 1983). 2.2 Geografie času Základy geografie času byly položeny Hägerstrandem (1970, 1975a, 1975b) a rozvíjeny v rámci tzv. ,,lundské školy geografie času". Koncept geografie času se rozšířil i do jiných prostředí a dalších geografických či obecněji sociálně-vědních prací (např. Před, 197;, 1981; Halin 1991; Ellegard 1999; Lenntorp 1999 a mnozí další), česko-slovenský prostor nevyjímaje (např. Siwek 1979; Drbohlav 1990; Ira 2001). Geografie času je ukotvena v behaviorálních a kontextuálních přístupech, kdy se snaží studovat jedince či určité specifické segmenty populace a zároveň klade důraz na vztahy a asociace v prostoru a čase. Geografie času se zabývá formami pohybu jedinců v prostoru a čase, které vytvářejí určité projekty (sociální situace). Čas a prostor jsou tedy kvantifikovatelnými veličinami, které jsou vhodné pro studium sociální organizace společnosti (Ira, 2001). Geografie času vychází z následujících předpokladů (Martensson, 1979): i) lidský jedinec je nedělitelný, ii) jedinec má omezený objem času, iii) každá činnost a pohyb spotřebovává čas, iv) existuje fyzická kapacita prostoru, která je omezená, v) každá situace je ukotvena v minulosti. Povaha výše uvedených předpokladů nám umožňuje definovat základní principy geografie času (např. Pred, 1977; Halin, 1991; Lenntorp 1999; Ira 2001). Předpokládáme, že čas a prostor jsou neoddělitelné a že je nutné každou aktivitu jedince chápat jako prostorově definovanou a trvající určité časové období. Tyto dvě podmínky se nezbytně doplňují. Protože aktivity jedinců mají rozmanitý charakter a odehrávají se v různých lokacích, je nutné zavést do konceptu geografie času pohybový element. To znamená, že jsme schopni pozorovat pohybovou trajektorii jedince v prostoru a čase, a že tedy můžeme popsat jejich dráhu, ať již denní či životní. Tato dráha může být graficky vyjádřena v trojrozměrném diagramu nebo časoprostorové mapě. 180 Teoretický koncept geografie času byl v rámci dalších studií a empirických výzkumů aplikován v různých směrech (Ira 2001). Již zmíněno bylo rozvinutí konceptu v souvislosti s teorií šíření inovací. Jedním z nejčastějších využití tohoto přístupu byl potom výzkum denních časoprostorových aktivit jedinců či domácností pro potřeby městského dopravního plánování (Buliung 2001; Beckmann et. al. 1993; Richardson et al. 1995). Časoprostorový přístup byl aplikovaný i v rámci sociologie práce ­ ve výzkumech v oblasti organizace a efektivity práce v průmyslové výrobě (závod Volvo) (Ellegärd, 1996). Významnou sférou možnosti uplatnění časoprostorového přístupu je oblast komunitního plánování (problematika kvality života a sociální exkluze určitých sociálních skupin obyvatelstva) s cílem efektivní implementace sociálních či zdravotních programů, aj. (Kenyon et al., 2002; Schönfelder a Axhausen, 2003). Další oblast aplikace časo-prostorového přístupu představuje tzv. kvartérní sektor (administrativní služby, veřejně rozhodovací činnosti, oblast výzkumu a vývoje, atd.) (Olander a Carlstein, 1978). Česká, resp. dříve československá sociální geografie se konceptu geografie času věnovala prozatím spíše sporadicky - v teoretické rovině (Ira, 1989; Drbohlav 1995; Žigrai 1999; Paulov 2000), přičemž empirický výzkum časoprostorových fenoménů byl většinou omezen na případové studie úzce vymezeného prostoru a dotýkal se pouze některých vybraných aspektů dané problematiky (Ira, 2001). Denní mobilitou středoškoláků v urbánním prostředí (na příkladu Prahy) se zabýval Drbohlav (1990), na Slovensku vytvořili Drgoňa a kol. (1994) studii mobility chodců v centrální části Nitry, Ira (2000) se pokusil analyzovat časoprostorový pohyb obyvatel uvnitř Bratislavy a vytvořil také (Ira 1986, cit. in Ira 2001) časoprostorový snímek aktivit obyvatel horské obce Lom nad Rimavicou. 3. Koncepční a metodické postupy Komplexní a relativní povaha zkoumaných fenoménů implikuje ve vztahu k volbě výzkumné strategie a metodologie interdisciplinární přístup. Pro dosažení dílčích výzkumných cílů proto volíme specifické postupy zahrnující jak kvantitativní, tak kvalitativní metody geografického a sociologického a výzkumu. 3.1. Vymezení denních urbánních systémů na základě spádovosti za službami v prostředí maloobchodu Při vymezování zázemí středisek maloobchodu resp. celé obslužné sféry jsou používány metodické přístupy založené jednak na využití interakčních modelů, jednak na využití údajů z anketárních šetření. Při použití interakčních modelů (vývoj koncepcí např. Isard et al. 1998) patří mezi nejčastěji frekventované gravitační modely a modely mezilehlých příležitostí (intervening opportunities models). Při vymezování sfér vlivu středisek na základě anketárních šetření se používají dva možné způsoby: 1. anketou ve vybraných zařízeních obslužné sféry vybraného střediska (např. Wokoun,1983), 2. anketou ve všech sídlech zkoumané oblasti (např. Maryáš, 1987). Většina výzkumů založených na anketárních šetřeních uvádí, že v podstatě v každé hierarchické úrovni existuje zóna intenzivních dojížďky, zóna slabší dojížďky a oscilační zóna (např. Berry 1967). Při anketárních šetřeních ve vybraných zařízeních střediska je však problematické stanovení kritérií, kterými určujeme rozsah spádového území i intenzitu vazeb. 181 Metodicky budeme v anketárním šetření navazovat na obdobná dříve uskutečněná šetření mobility obyvatelstva za službami, provedená jednak na přelomu 70. a 80. let minulého století geografickým ústavem ČSAV na území celého Československa (viz Maryáš, 1987), jednak rozsahem omezenější šetření prováděné v letech 2004-2005 na území Moravy Palackého univerzitou v Olomouci a Masarykovou univerzitou (např. Szczyrba et al., 2005). Obdobně jako ve zmíněných šetřeních budou některé údaje zjišťovány korespondenční metodou ­ rozesíláním dotazníků na obecní úřady, formou cílených dotazů pro zástupce veřejné správy (starosta, resp. jeho zástupce či tajemník). Otázky budou sestaveny tak, aby mohly být provedeny komparativní analýzy se zmíněnými šetřeními. Po analýzách obslužných procesů budou pro vymezení sfér denní spádovosti vybrány ty, které frekvencí využití reprezentují daný hierarchický stupeň a dále budou kategorizovány podle intenzity spádu. Sídla pak budou přiřazena ke střediskům na základě výpočtů převažujícího spádu (Maryáš, 1992). Případná revize bude provedena na základě komparace s výsledky předchozích anketárních šetření, resp. s výsledky získanými z modelových zázemí (Huffův model, Converseho model). 3.2. Analýza vnitřní struktury denních urbánních systémů na základě spádovosti za službami v prostředí maloobchodu Analýza vnitřní struktury vymezovaných denních urbánních systémů bude vycházet z konceptu geografie času. Základem teoreticko-metodologického aparátu užívaného v geografii času (viz např. Martensson, 1979; Friberg, 1993) je poskytnout nástroje pro odhalení časových a prostorových vzorců pohybů (chování) obyvatel. K hlavním technikám sběru dat patří různé formy dotazníků v podobě časově-prostorových rozvrhů, rozpočtů, harmonogramů činností, apod. Technika časových rozvrhů bývá často využívaná i v rámci některých sociologických či marketingových výzkumů zaměřených na studium každodenních aktivit jedinců, jejich životního stylu, volno-časových či nákupních preferencí, apod. Tyto rozpisy zaznamenávající využití času a činnosti člověka v určitém časovém období (den, týden, apod.) většinou ovšem pomíjejí aspekt prostoru. Časo-prostorový rozvrh navíc zohledňuje i prostorové koordináty, tj. konkrétní lokalizaci příslušné aktivity (Ira, 2001). Dalším úkolem, který bude v časovém harmonogramu řešení projektu předcházet vlastnímu šetření v terénu, je volba specifických populačních segmentů, které budou také objektem výzkumu. V souvislosti s denními aktivitami jedinců v rámci městských regionů se vybrané populační segmenty budou rekrutovat ze skupin osob, které je nutné brát v úvahu při relevantním výzkumu tohoto typu. Bude se jednat o ekonomicky aktivní osoby, studenty, důchodce, ženy na mateřské dovolené, příp. další skupiny. Pro hloubkové šetření budou vybrány specifické populační segmenty (socioprofesní skupiny), což následně umožní provést podrobnější vnitřní strukturaci spádových území. Výběrové soubory budou zvoleny na základě kvótního výběru (tj. struktura vzorku by měla imitovat strukturu základního souboru z hlediska socio-demografických charakteristik respondentů, místa trvalého bydliště, atd). Získaná data budou převedena pro potřeby analýzy a vizualizace do prostředí geografického informačního systému (GIS). To bylo primárně určeno pro analýzy, modelování a prezentaci prostorových dat (většinou statického charakteru), ovšem díky široké použitelnosti a rychlému vývoji je v posledních letech postupně obohacováno a doplňováno o nástroje umožňující hlubší zkoumání změn získaných prostorových dat v čase a jejich přehlednou prezentaci, především díky schopnostem 3D vizualizace/animace (klasická dvourozměrná 182 kartografická prezentace lidských aktivit v prostoru neumožňuje dost dobře zachytit např. jejich načasování, průběh, délku trvání nebo posloupnost). 4. Předpokládané výsledky a závěr Teoreticko-metodologický rámec geografie času představuje nástroj studia životních aktivit člověka, který může odhalit fenomény, vztahy a kontexty každodenního (běžného) života lidí, které nejsou primárním objektem zájmu jiných sociálně orientovaných disciplín. Časověprostorový přístup k výzkumu denních aktivit jedinců či skupin obyvatel poskytuje aparát pro systematický výzkum činností člověka, jejich uspořádání v kontextu životních projektů, determinace jejich posloupnosti, v neposlední řadě včetně sociálního a geografického ukotvení (tj. v kontextu s prostorem, fyzickým prostředím) (Ira, 2001). Jak zdůrazňují mnozí autoři, výsledky podobných výzkumů představují bázi pro potenciální strategie zlepšování kvality života vybraných skupin jedinců ohrožených sociální exkluzí, neboť rozsah a struktura prostoru životních aktivit může sloužit jako indikátor sociální spravedlnosti (social justice) (Schönfelder a Axhausen, 2003). Z obecnějšího teoretického hlediska mohou výsledky výzkumu přispět k širšímu poznání sociálně-prostorových důsledků socio-ekonomických, ale i kulturních transformačních procesů probíhajících v naší zemi od konce 80. let minulého století. Rozpracovaný teoreticko-metodologický aparát bude možné v budoucnu využívat při podobně koncipovaných výzkumech. Výzkum zaměřený na časovou a prostorovou organizaci urbánních systémů (regionů) tak může být využit například v rámci městského dopravního plánování či komunitního plánování. Konkrétní význam pro hospodářskou a společenskou praxi se zde odráží v možnostech ovlivnění územně-prostorového plánování v urbánním prostředí i jeho zázemí (organizace veřejné dopravy, lokalizace nových obchodních zařízení, zábavních center či center volného času). Tento příspěvek byl zpracován v rámci řešení projektu GA AV č. IAA301670901 "Časoprostorová organizace denních urbánních systémů: analýza a hodnocení vybraných procesů." Literatura 1. BECKMANN, M. J., GOLOB, T. F., ZAHAVI, Y. (1983): Travel probability fields and urban spatial structure: 1. Theory. Environment and Planning A, 15, 5, s. 593-606. 2. BERRY, B. J. L. (1967): Geography of market centres and retail distribution. Englewood Cliffs, N.J.: Prentice-Hall. 3. BERRY, B. J. L. (1973): Growth centres in the American urban system. Cambridge : Ballinger. 4. BEZÁK, A. (2000): Funkčné mestské regióny na Slovensku. Geographia Slovaca 15. 5. BULIUNG, R. N. (2001): Spatiotemporal Patterns of Employment and Non-Work Activities. In Portland, Oregon, ESRI International User Conference, San Diego, California, July, 2001. 6. DRBOHLAV, D. (1990): Vnitroměstská denní mobilita (na příkladě pražských středoškoláků). Zprávy Geografického ústavu ČSAV, 27, s. 47-63. 183 7. DRBOHLAV, D. (1995): Behaviorální geografie aneb snaha více poznat a porozumět chování člověka v prostoru a čase. In Gardavský, V. (ed.): Otázky geografie. Praha : ČGS, s. 5-23. 8. DRGOŇA, V., KRAMÁREKOVÁ, H, DUBCOVÁ, H. (1994): Mobilita chodcov v centrálenej časti města Nitra (pohlad geografov). In Geografické štúdie, 3, s. 97-137. 9. ELLEGÄRD, K. (1996): Reflection over routines in time and space ­ actor´s interaction and kontrol in work place context. Österreichische Zeitschrift für Sociologie, 21, s. 1-32. 10. ELLEGÄRD, K. (1999): A time-geographical approach to the study of everyday life of individuals ­ a challenge of complexity. GeoJournal, 48, s. 167-175. 11. FRIBERG, T. (1993): Everyday life: women's adaptive strategies in time and space. Lund Studies in Geography, Series B, Lund, 218 s. 12. HÄGERSTRAND, T. (1967): Innovation diffusion as a spatial process. Chicago : Chicago University Press. 13. HÄGERSTRAND, T. (1970): What about people in regional science? Papers and Proceedings of the Regional Science Asociation, 24, s. 7-21. 14. HÄGERSTRAND, T. (1975a): Time, space and human conditions. In Karlquist, A., Lundquist, L., Snickers, F. (eds.): Dynamic allocation of urban space. Saxon House, Farnborough, s. 3-14. 15. HÄGERSTRAND, T. (1975b): Survival and Arena. On the life history of individuals in relation to their geographical environment. The Monadnock 49, s. 9-29. 16. HÄGERSTRAND, T. (1982): Diorama, Path and Project. Tijdschrift voor Economische en Sociale Geografie, 73, 6, s. 323-339. 17. HALIN, P. O. (1991): New paths for time-geography? Geografiska Annaler B, 73, 3, s. 199-207. 18. HEBÁK, P., NOVÁK, I., KROC, S. (1972): Možnosti využití gravitačních modelů při kvantifikaci nákupního spádu. Výzkumná zpráva. Praha : Výzkumný ústav obchodu. 19. IRA, V. (1989): Niektoré otázky časovo-priestorových výzkumov v sociálnem geografii. In Bezák, A. (ed.): Nové trendy v geografii: Zborník referátov z III. teoretickometodologickej konferencie Slovenskej geografickém společnosti, Pieštani 24.- 26.10.1988. SGS, Bratislava. s. 39-42. 20. IRA. V. (2001): Geografia času: prístup, základné koncepty a aplikácie. Geografický časopis 53, 3, s. 221-246. 21. IRA, V. (2006): Každodenné aktivity človeka z pohľadu geografie času. Acta Geographica Universitatis Comenianae, 47, s. 57-66. 22. ISARD, W. et al. (1998): Methods of Interregional and Regional Analysis. London : Ashgate. 23. KENYON, S., LYONS, G., RAFFERTY, J. (2002): Transport and social exclusion: Investigating the possibility of promoting inclusion through virtual mobility. Journal of Transport Geography, 10, 3, s. 207-219. 24. MARTENSSON, S. (1979): On the formation of Biographies in Space-Time Environments. Lund Studies in Geography, Series B, 47, Lund : University of Lund. 25. MARYÁŠ, J. (1983): K metodám výběru středisek maloobchodu a sfér jejich vlivu. Zprávy Geografického ústavu ČSAV, 20, 3, s. 61-80. 26. MARYÁŠ, J. (1987): Dojížďka do škol a za službami. In Atlas obyvatelstva ČSSR. Praha, Brno : Federální statistický úřad, Geografický ústav ČSAV. 27. MARYÁŠ, J. (1992): Vybrané aspekty hodnocení obslužných středisek v ČSFR. Zprávy Geografického ústavu ČSAV, 29, 3-4, s. 85-124. 28. LENNTORP, B. (1999): Time-geography ­ at the end of its beginning. GeoJournal, 49, s. 155-158. 184 29. OLANDER, L. O., CARLSTEIN, T. (1978): The Study of activities in the quaternary sector. In Carlstein, T., Parker, D., Thrifts, N. J. (eds.): Tininy Space and sparing time. London : Arnold, s. 198-213. 30. PAULOV, J. (2000): K vývoju kvantitatívnej a teoretickej geografie. Geografický časopis, 52, s. 3-14. 31. PRED, A. (1977): The Choreography of Existence: Comments on Hägerstrand´s Timegeography and its Usefulness. Economic Geography, 53, s. 207-221. 32. PRED, A. (1981): Social reproduction and the time-geography of everyday life. Geografiska Annaler B, 63, s. 5-22. 33. REILLY, W. J. (1929): Methods for the study of retail relationships. University of Texas Bulletin, 4, s. 1-38. 34. RICHARDSON, A. J., AMPT, E. S., MEYBURG, A. H. (1995): Survey Methods for Transport Planning. Melbourn : Eucalyptus Press. 35. SIWEK, T. (1979): Příklad využití teorie difuze inovace v geografii na území Slovenska. Geografický časopis, 31, 3, s. 297-303. 36. SZCZYRBA, Z. et al. (2005): Procesy transformacyjne w handlu detalicznym w ukladzie regionalnym Republiky Czeskiej (modelowa sytuacja w regione Morawy Środkowej). In Kosiedowski, W. (ed.): Regiony Europy Środkowej i Wschodniej wobec globalizacji i integracji miedzynarodowej. Wloclawek. Uniwersytet Mikolaja Kopernika w Toruni : Wloclawskie Towarzystwo Naukowe, s. 409-412. 37. SCHÖNFELDER, S., AXHAUSEN, K. (2003): Activity spaces: measures of social exclusion? Transport Policy, 10, s. 273-286. 38. WILSON, A. G. (1974): Urban and regional models in geography and planning. Chichester : John Wiley. 39. WOKOUN, R. (1983): Regionálně geografická analýza spádu do obchodního centra města Brna (na příkladu obchodního domu PRIOR). Kandidátská disertační práce. Brno : UJEP. 40. ŽIGRAI, F. (1999): Význam a možnosti studia časového aspektu socio-ekonomického transformačního procesu z pozície slovenskej geografie. In Acta Facultitatis Studiorum Humanitates Naturae Universitatis Prešoviensis. Prírodné vedy, Folia Geographica, 32, s. 110-115. 185 PERCEPCE REGIONÁLNÍHO ROZVOJE PERCEPTIONS OF REGIONAL DEVELOPMENT MGR. LUKÁŠ NEVĚDĚL Geografický ústav, Přírodovědecká fakulta, Masarykova Univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno, Česká republika e-mail: dodislav@mail.muni.cz Anotace Cílem článku je seznámit čtenáře s percepcí území a následně regionálního rozvoje očima mikroregionálních manažerů. Zároveň bylo testováno použití teorií regionálního rozvoje inspirované institucionální ekonomií v území mezi Brnem ­ Břeclaví a Znojmem. Právě mikroregionální manažeři s dalšími místními leadery ovlivňují budoucí vývoj území nejvíce, dotázaní mají informace a představy od místních leaderů. Zároveň dokáží objektivně, intersubjektivně hodnotit jednotlivé strategie, teorie a jejich aplikovatelnost v území. Annotation The aim of the article is to present the microregional managers` perception of space and regional development. These people together with other local leaders influence the future development of the area the most, and the interviewees have information and ideas from the leaders who are able to evaluate, objectively as well as subjectively, individual strategies and theories and their applicability for the area. During the research, the author of this article also tested the use of regional development theories inspired by the institutional economy on the area between Brno and Znojmo/Breclav. Klíčová slova regionální rozvoj, percepce, aktér ­ síť teorie, vládnutí Key words regional development, perception, actor ­ network theory, governance JEL classification: R5 1 Vymezení studované oblasti Studovanou oblastí je nížinné území mezi Brnem, Břeclaví a Znojmem, upravené o celý okres Břeclav. Dále bylo území upraveno podle správních obvodů obcí s rozšířenou působností, případně obcí s povřeným obecním úřadem. Krajinná charakteristika byla pro vymezení oblasti důležitá pro to, aby mělo zkoumané území relativně podobné fyzickogeografické podmínky. Dalším omezením byla preference etnografických oblastí Hanáckého Slovácka, tj. území mezi Židlochovicemi ­ Klobouky u Brna ­ Velkými Pavlovicemi, Podluží společně s Lednickovaltickým areálem ­ vymezeno jako správní obvod obce s rozšířenou působností Břeclav, a území, které bylo historicky osídleno převážně německým obyvatelstvem a po druhé světové válce zde nastala významná diskontinuita v zakořenění a vztahu lidí k území. 186 Sledované území má většinově charakter významných venkovských obcí (nad 1 000 obyvatel) s převažujícím a upadajícím stylem života. I přesto z výzkumu nebyly odstraněny malá města, která hrají významnou roli v území, ani hierarchicky významnější centra, tj. uvažovaná centra Břeclav a Znojmo. V případě Brna byl brán v potaz jeho externí vliv jako příležitost, případně ohrožení. Území se významně polarizuje, důležitou roli hrají dopravní dostupnost a dopravní obslužnost, případně telekomunikace, informační technologie. V území byly vnímány efekty hranic, a to všech hierarchických stupňů. Osloveny byly aktivní spolupráce obcí. Grafická prezentace viz obr. 1 a obr. 2. Autorem dotázanými byla území dobrovolných svazků obcí a LEADERovské mikroregiony: Židlochovicko, Hustopečsko, Prosiměřicko, Znojemsko, Šatovsko, Podluží, Božicko, Mikulovsko, Miroslavsko, Moravskokrumlovsko, Pohořelicko, Lednockovaltický areál a Hrušovansko. V článku bude uvedena pouze percepce regionů a regionálního rozvoje. Obrázek 1: Vymezení studované oblasti. Pramen: převzato z publikace Knopp, A. et al. (1994), orámované zkoumané území. Obrázek 2: Vymezení studované oblasti s uvedenou regionalizací, Pramen: vše vlastní úprava 187 2 Hodnocení literatury V článku bude použita percepce území, otázky k vládnutí v území ­ regionálního rozvoje s ohledem na zapojení dotázaných mezi sebou a k dalším leaderům v území i mimo něj, bráno jako předpoklad, na kterém je stavěna předkládaná percepce. Uvedené strategie byly srovnávány a následně označeny jako postupy aplikující institucionální ekonomii a strategie regionálního rozvoje z nich vyplývající. V pojetí percepce aktérů je nutné sledovat pokud možno nejkomplexnější, holistickou, problematiku, proto v závěru odstavce budou uvedena komplexní díla k tématu studií venkovů. Jako úvod do problematiky autor uvede řeč Brydena (2003), kde na evropské konferenci o venkovech představil teze zdravých venkovských ,,komunit", respektive společnosti, protože, bráno sociologicky, komunity ­ společenství jsou nahrazovány organizacemi, institucemi, společnostmi. Definice Brydena (2003) se odráží ve strukturaci témat výzkumu v publikacích Ilberyho (1998) a Woodse (2005). Teorie aktérů a sítí byla formulována Latourem, autor se s ní blíže seznámil v publikaci Combera et al. (2003). Myšlenkou teorie je interakcionalita (vztahy a vazby) mezi důležitými lidmi, kteří svými záměry, prosazováním záměrů, diskurzem ovlivňují podobu území a společností v nich žijících. Koncept vyvolal debatu, Murdoch (2000) hovoří o novém paradigmatu, autor může tvrdit, že alespoň v rámci studia venkova v časopise Journal of Rural Studies. Role aktérů, lidí, jejich kapitálů byla rozebírána dále, včetně vztahu obyvatel, aktérů k území, jejich identitě, např. ve článku J. Lee et al. (2005). Koncepty byly označeny jako sociokulturní prostředí a konkurenceschopnost regionů dle sítě kontaktů a zakořenění (Blažek ­ Uhlíř, 2002), případně teorie výrobních okrsků s flexibilní specialiazce (Rooij de, 2006). Vládnutí v území obsahuje řadu dilemat. V současnosti se využívá principu plánování rozvoje, důrazu na exogenní rozvoj (např. v Gilg, 1998). Koncept expertního pohledu je ale oslabován nedostatečnou znalostí místních poměrů a ochotě přijmout výklad expertů místními lidmi, respektive velmi obtížná realizace těchto projektů. Proto nastává zamyšlení nad otázkou ,,naslouchání", přijetí nejprve reakce, následně poradenství od místních lidí (Goodwin, 1998). Začíná se preferovat endogenní rozvoj (Ray, 2000), ale ani čistě ten nestačí. Vytváří se koncepty partnerství (Edwards, 2003), společného vládnutí s různým stupněm uvědomování si, porozumnění, pochopení: governance a governmentality. Důležitým aspektem je schopnost učení se a učení se obecně, přičemž lidé i regiony jsou schopny se učit jak pozitivní procesy (identita, zaměstnanost,...), ale i negativní procesy (závislost na dotacích, likvidace identity), obé principem learning region (Krutzmetra, 2006). 3 Metody zpracování Autor článku se šest let věnuje uvedeným tématům, dva poslední roky pracuje v zastupitelstvu venkovské obce s 1 250 obyvateli. V minulosti prováděl řadu dotazníkových šetření s místními obyvateli, s místní správou ­ státní správou i samosprávou, s místními spolky i podnikateli. Inspiroval se institucemi a autory, kteří podobná šetření rovněž prováděli. Z předchozích zkušeností a pro snahu nalézt inovativní pohledy, autor zvolil polostandardizovaný rozhovor s mikroregionálními manažery. 188 Zvolený postup má své klady i omezení. Kladem je možnost získání inovativního pohledu v tématice, je zde dán prostor. Z tohoto pohledu byl do výzkumu přidán prvek kvalitativního zjišťování, což ale činí obtížnější interpretaci získaných dat, především kvantifikovatelnost. Témata otázek byla standardizována, tj. obsahové srovnání kvality výpovědi lze učinit kvantitativně. Výpovědi jsou ale zatíženy časem výpovědí, tj. jsou měnné, jsou ovlivněny dotazujícím i dotazovaným. Výpovědi byly podstoupeny autorizaci, záznam činil autor. Šetření je hlavním výstupem ze zpracovávané disertační práce autora. 4 Řízené rozhovory Podle deseti ze třinácti mikroregionálních manažerů lidé vítají jakýkoliv rozvoj, v řadě případů si ale pod pojmem rozvoj představují různé věci. Pouze ve výrazně periferních až marginálních oblastech nechtějí o slově rozvoj ani slyšet, považují ho za zprofanované. Rozvoj je vnímán jako teze, slovo, které vede ke zlepšování, ale zároveň bylo prokázáno, že ho lidé aktivně nevyhledávají, mimo manažerů, případně zainteresovaných, negativně je vnímána jakákoliv aktivita, pokud dotčenému dle jeho mínění způsobí zhoršení jakékoliv oblasti jeho života. Ve všech případech pak lidé reagovali konfliktem, schizmogenezí a dohoda byla obtížná. V poslední době municipality dbají na projednávání, neradi vidí průtahy. Aktivní naplňování teorií regionálního rozvoje je patrné na Mikulovsku. Mikulovsko aktivně využívá otevření hranice s Rakouskem. Přesto důvěra mezi lidmi i institucemi je dle všech respondentů relativně malá, převažuje strach z konkurence, především způsobu jednání konkurence i potenciálních partnerů, netrpělivost, formálnost. Mezi nejvýznamnější aktivitu v rakouském příhraničí patří spoléhání se na turizmus, výstavba ubytovacích a stravovacích zařízení, nabídka vinařství. Severní polovina dojíždí do Brna. V příhraničí je vytýkáno našemu školství a následně podnikům, že se významněji nezapojujeme do výuky německého jazyka. V Rakousku je učení češtiny běžnou věcí. Významné zahraniční firmy se významněji neliší od významných českých, všechny požadují kvalifikovanost a jazykovou vybavenost. Méně významné české firmy jsou méně náročné. Stále je využívána tzv. ,,levná pracovní síla", významnější mají lepší management a řízení. V severní části území, Židlochovicko, se projevuje soupeření populačně srovnatelných měst, konkurence využívá město Brno, které zde suburbanizací posiluje vliv. Kvůli dosídlování blízkého pohraničí ztratily od padesátých let 20. stol. vliv Klobouky u Brna. Město Znojmo oproti minulosti ztratilo na významu, aktivity pro místní tak zajišťuje město Brno. V regionech, kde je nižší dopravní obslužnost i dostupnost lze podle respondentů mluvit o centralitě jen velmi obtížně. Tato území investují do vnitřních aktivit, ale zároveň si jsou vědomi, že mají jen velmi malé předpoklady na to, být úspěšnými, volí např. internetizaci. V případě Šatovska hovoří o formálnosti, pseudosubsidiaritě, nenaplnění. Nejpalčivějším brownfieldy jsou původně agrární stavby, vojenské stavby a místní zámky. Dobré adresy vznikají v území blízko či ve významnějším středisku. V případě Znojma se jedná o rezidenční výstavbu podnikatelů, totéž platí i pro Mikulov a Hustopeče. V Podluží se objevují samostatná výstavba domů single lidí, často po krátkodobém (několik let) pracovním žití v Brně. Velkým problémem jsou nedořešené majetkoprávní vztahy k pozemkům. 189 Nejčastějším způsobem politického boje v regionech se skrytý boj jednotlivců, v sedmi z třinácti případů. Neexistenci politického napětí vykazuje pouze Prosiměřicko, které je ale zároveň periferií vůči centrům i významným dopravním trasám. V okolí Znojma funguje podle mikroregionální manažerky politická spolupráce, i přes rozpory ve vrcholné politice. Šatovsko je pro přímou volbu starostů, dále mluví o kritičnosti a malé angažovanosti lidí. V regionech, kde uvedli politické konflikty, se ptají co je politikou ­ veřejná služba, správa věcí veřejných, jaké je její definování, protože pro lidi je spíše jednoduchým zdrojem peněz. Ve vysídleném území se lze setkat s názorem o konzervaci stavu, na Mikulovsku lidé negativně vnímají proklamaci ,,jediné správné cesty". Moravský Krumlov prosazuje sebe. V regionech jsou obce, kde bylo ,,využito" volebního zákona, vzdávání se mandátů. Do společných akcí se v regionech zapojuje veřejná správa, místní podnikatelé a spolky. Veřejná správa je iniciátorem společných akcí. Tyto aktivity se nastartovávají velmi obtížně. V malých obcích je spolupráce nutností, sňatek z rozumu, aby vůbec místní lidé zde zůstali. Sociální skupiny jsou v regionech vnímány různě, důležitá je jejich spolupráce. Starousedlíci a nově přistěhovalí již nejsou v rozporu, mimo míst, kde nově příchozí získají většinu. Hůře jsou vnímáni ti mladí, co se do regionů vrací z Brna, kde hlavně pracovali, stigmatizace. Nově přistěhovalí jsou pozitivně hodnoceni pro přínos kapitálu pro obce i region včetně kontaktů. Chlapci mají v regionech dostatek volnočasových aktivit, které ale neodpovídají zcela marketingu zábavy ze sdělovacích prostředků. Dívky mají výrazněji omezenou nabídku. Lokální společenství se otevírá v regionální, místní kultury ovlivňují, ale jsou i ovlivňovány. Trendem je ale snaha o pohodlnější kulturní život, preference konzumu kultury. Rodiče z pracovních důvodů často nezvládají rodinnou výchovu, což se projevuje ve školství, volnočasových aktivitách až revoltou, vandalizmem, mládeže. Důchodci jsou konzervativní. Hospody na periferiích a margináliích jsou součástí společenského života, v zázemí Brna a v Podluží slouží především pro pitky místních nezaměstnaných mužů. V celém území se konají hody, s různou tradicí a zvyky, postupně ale zapojení lidí klesá. V regionech hraje významnou úlohu církev, spolky. Spolky, škola jsou stavebním kamenem života regionů. Jsou zde ale i konflikty mezi nimi, v souvislosti s konkurencí v boji o dotace z EU. Vedení aktivit je velmi náročné, v regionech se, dle výpovědí, často se u lidí vyskytuje syndrom vyhoření. 5 Diskuse Regiony nabízí hypotézu, že čím více se jimi odborníci zabývají jako periferním regionem, tím více jím skutečně jsou. Dále, čím více odborníků se věnuje řešení rozvoje území, tím více se snaží implementovat rozvoj, čímž ale rozvrací místní společenství. Aplikace rozvoje jako administrace projektů není vnímána jen pozitivně, objevují se zde připomínky, že se regiony učí žít na dávkách, dále že administrace je náročná a selektivní, limitní pro určitou velikost a lidský kapitál regionů. Zároveň naznačují důležitost sociálních kontaktů, sociálního kapitálu, včetně různých dopadů inkluze a exkluze. V kulturní oblasti naráží na problém kvantifikovatelnosti pro vyšší celky, preferování linearity. Problémem jsou vedlejší efekty. Regiony oceňují koncept síťování, opět ale nesmí být přijato vědomí, že se jedná o samospasitelný proces. Regionální manažeři mluví o zneužívání médií, demagogie. 190 Nastavení pravidel ovlivňuje výsledek. Regionální rozvoj je provozován metodou pokus omyl, i přesto, že existují příklady dobré praxe. Ty ale nelze zcela implementovat na cokoliv. 6 Závěr Autor prokázal aplikace institucionální ekonomie a směrů teorií regionálního rozvoje ve zkoumaném území s různými dopady, efekty. Autor prokázal význam a funkčnost teorie aktérů a jejich sítí, včetně významu pro místní vývoj. V článku je uvedena percepce současného stavu a nástin budoucích kroků ve zkoumaném území / zkoumaných územích. Literatura 1. BLAŽEK, J., UHLÍŘ, D. (2002): Teorie regionálního rozvoje, nástin, kritika, klasifikace. Praha: Karolinum, 211 pp 2. BRYDEN, J. (2003): Keynote research: Rural Development Situation and Challenges in EU-25. Salzburg: EU Rural Development Conference, 7 pp 3. COMBER, A., FISHER, P., WARDSWORTH, R. (2003): Actor-network theory: a suitable framework to understand how land cover mapping projects develop? In: Land Use Policy. Elsevier Science Ltd., Vol. 20, p. 299 ­ 309 4. EDWARDS, B., GOODWIN, M., WOODS, M. (2003): Citizenship, community and participation in small towns: a case study of regeneration partnerships. In: Imrie, R., Raco, M. (eds.): Urban Renaissance: New Labour, Community and Urban Policy. Bristol: Policy Press, p. 181 ­ 204 5. GILG, A. (1998): Policies and planning mechanism: Managing change in rural areas. In: Ilbery, B. (ed.): The geography of rural change. Essex: Addison Wesley Longmann, p. 189 - 210 6. GOODWIN, M. (1998): The governance of rural areas: some emerging research issues and agendas. In: Journal of Rural Studies. Elsevievre Science Ltd., Vol. 14, p. 5 ­ 12 7. HERBERT-CESHIRE, L. (2000): Contemporary strategies for rural community development in Australia: A governmentality perspective. In: Journal of Rural Studies. Elsevievre Science Ltd., Vol. 16, p. 203 ­ 215 8. ILBERY, B. (ed.) (1998): The geography of rural change. Essex: Addison Wesley Longmann Limited, 267 pp 9. KNOPP, A. et al. (1994): VESNICE - Stavby a krajina mají svůj řád. Ediční řada Vesnice, Brno: Ústav územního rozvoje, Svazek č. 2, 211 pp 10. KRUTZMETRA, M. (2006): People become the most important resource of the rural development. In: Majerová, V. (ed.): Countryside - our world. Český Krumlov 1. - 3.3.2006. Praha: Czech University of Life Science, p. 170 ­ 176 11. LEE, J., ÁRNASON, A., NIGHTINGALE, A., SHUCKSMITH, M. (2005) Networking: Social Capital and Identities in European Rural Development. In: Sociologia ruralis. Oxford: Blackwell Publishing, Vol. 45, 4. p. 269 - 283 12. MacKINNON, D. (2002): Rural governance and local involvement: assessing state community relations in the Scottish Highlands. In: Journal of Rural Studies. Elsevier Science Ltd., Vol. 18, 2002. p. 307 ­ 324 13. MURDOCH, J. (2000): Networks - a new paradigm of rural development? In: Journal of Rural Studies. Elsevier Science Ltd., Vol. 16, p. 407 ­ 419 14. RAY, CH. (2000): Endogenous socio-economic development in the European union issues of evaluation. In: Journal of Rural Studies. Elsevier Science Ltd., Vol. 16, p. 447 ­ 458 191 15. ROOIJ DE, S. (2006): Territorial cooperative networks: new social carriers for endogenous rural development. In: Majerová, V. (ed.): Countryside - our world. Český Krumlov 1. - 3.3.2006. Praha: Czech University of Life Science, p. 80 - 96 16. WOODS, M. (2005): Rural Geography: processes, responses and experiences in rural restructuring. London: SAGE Publications Ltd., 330 pp 192 DEMILITARIZACE ÚZEMÍ ČR PO ROCE 1989 ­ VSTUPNÍ GEOGRAFICKÁ ANALÝZA DEMILITARIZATION OF TERRITORY OF THE CZECH REPUBLIC AFTER 1989 ­ INPUT GEOGRAPHICAL ANALYSIS MGR. JAN HERCIK DOC. RNDR. ZDENĚK SZCZYRBA, PH.D. RNDR. MILOŠ FŇUKAL, PH.D. DOC. RNDR. VÁCLAV TOUŠEK, CSC. Katedra geografe Přírodovědecká fakulta , Univerzita Palackého v Olomouci, Tř. Svobody 26, 771 46 Olomouc, Česká republika. e-mail: hercik.jan@seznam.cz , zdenek.szczyrba@upol.cz, milos.fnukal@upol.cz, vaclav.tousek@upol.cz Anotace Armáda České republiky prošla během posledních 20 let poměrně složitým vývojem. V návaznosti na jednotlivé koncepce se v rovině ekonomicko-logistických opatření výrazně redukoval především početní stav příslušníků armády (vojáci i civilní zaměstnanci), což neslo s sebou rušení řady vojenský útvarů po celém území státu. Postupně se do tohoto procesu promítaly následující klíčové momenty: formulace nové zahraničně-politické doktríny ČR (průběžně), vstup Česka do NATO (1999) a profesionalizace Armády ČR (2004). Cílem příspěvku je popsat základní rámec prostorové transformace armády v období po roce 1989. Jde o první svého druhu geografickou sondu. Dosavadní odborná literatura se touto problematikou zabývá pouze okrajově a spíše z pohledu branně bezpečnostního. Klíčova slova armáda, transformace, Česká republika 1. Úvod Transformace, resp. reforma Armády České republiky (dále jen AČR) je jednou z mnoha důležitých změn probíhajících v České republice v posledních 20 letech. Změnami v armádě se ve svých pracích zabývá řada odborníků, vesměs z vojenských kruhů, ale i akademických pracovníků. Většina prací popisujících reformu či transformaci AČR publikovaných v odborných časopisech a sbornících (např. Obrana a strategie) se věnuje především vojensko-strategickým otázkám, profesionalizaci armády či strukturálním změnám v AČR. Do současné doby však nebyl publikován relevantní příspěvek, který by se věnoval prostorově ekonomickým dopadům reformy armády na území České republiky (mimo materiál ,,Koncepce výstavby profesionální Armády z roku 2003 (viz kap. 2). Samotný proces demilitarizace území je úzce spjat se ztrátou či výrazným oslabením militární funkce sídel, se změnou ve využívání území pro jiné než vojenské účely a změnou sociální a ekonomické struktury dotčeného území. Odehrává se s různou intenzitou dopadů v rurálním a urbánním prostředí a je odstupňovaný podle geografické polohy území a 193 hierarchie sídel. Tato definice doplňuje a rozšiřuje dříve identifikovaný proces demilitarizace území jako jeden z elementárních transformačních procesů funkční struktury postsocialistického města1 (Matlovič et al., 2001). Podobně jako v případě deindustrializace jde o závažný svými dopady do území proces, zanechávající za sebou často problém tzv. militárních brownfieldů (Herzog et al., 2003 cit. Žižka, 2005, Ptáček a Létal, 2006, Kuda a Smolová, 2007 ad). Svými dopady tak demilitarizace i deindustrializace jakožto jedny ze signifikantních transformačních procesů na cestě proměny socialistického města v postsocialistické, přináší nová urbanistická řešení a nové funkce (mono- nebo polyfunkce, vesměs rezidenčního nebo rezidenčně-obslužného charakteru). Ačkoliv demilitarizace území České republiky je kontinuálním procesem transformačního období po roce 1989, není zdaleka procesem ukončeným, existuje stále mnoho neřešených ,,případů",a to nejen z pohledu urbanistického. Zatímco otázka militárních brownfieldů se již dočkala své výzkumné a institucionální pozornosti (např. v rámci výzkumného programu WB Ministerstva pro místní rozvoj nebo jako součást tzv. Národní databáze brownfieldů, kterou v posledních letech zpracovala a v současnosti spravuje agentura CzechInvest jako otevřený informační systém pro podnikatelskou sféru), nejsou zatím popsány ani kvantifikovány sociální a ekonomické dopady demilitarizace území v ČR. Tento příspěvek je jednou z prvních sond svého druhu akcentující již zmíněné prostorové aspekty transformace AČR ve vazbě na ostatní mezioborové vazby . 2. Východiska transformace Armády České republiky Do roku 1989 vycházela armádní koncepce z bipolárního rozdělení světa a příslušnosti československé armády do svazku Varšavské smlouvy (Rašek, 2005). Členství ve Varšavské smlouvě a podřízení se jejím vojenským doktrínám odpovídal přirozeně celkový charakter naší armády,tj. organizační struktura nebo rozmístění posádek a vojenských útvarů. V roce 1989 bylo tak na území celého Československa celkem 250 posádek a dislokačních míst a tehdejší federální ozbrojené síly čítaly více než 250 000 osob2 . Tehdejší Československo k nejmilitarizovanějším zemím na světě v přepočtu na 1 obyvatele. Sametovou revolucí a rokem 1990 započala tzv. demokratizace armády. Ta s sebou přinesla především odpolitizování ozbrojených sil a celkovou změnu základních vojenských strategií a doktrín. Díky nastolené reorganizaci armády a novému brannému zákonu či zákonu o civilní službě došlo k iniciaci změn vedoucích k zeštíhlení armády. Již v listopadu 1990 byla schválena koncepce výstavby Československé armády, která počítala mj. se zkrácením základní vojenské služby na 18 měsíců. V březnu 1991 byla Federálním shromážděním ČSFR schválena nová vojenská doktrína, která jasně změnila strategický charakter armády z útočné na ryze obrannou. Podle této armádní doktríny se měly dislokovat a reorganizovat vojenské jednotky tak, aby jejich počet a rozmístění odpovídalo novým skutečnostem a aby, rozmístění v rámci celé republiky bylo co možná nejrovnoměrnější. K velkým změnám došlo především v pohraničí, kde byly rušeny pohraniční vojenské útvary a roty a dříve vojenské objekty postupně opouštěny. Tyto objekty se staly pro armádu z velké části nepotřebnými a armáda většinu z nich postupně převedla na obce či prodala ve formě přímého prodeje. Důležitou součástí demilitarizace území republiky bylo na začátku transformačního období 90. let minulého století stahování sovětských okupačních vojsk z Československa. Šlo tehdy 1 V citovaném zdroji se užívá termínu ,,postkomunistické" město. 2 Údaje odděleně za Českou republiku a Slovenskou republiku nejsou přesné, není tedy korektní uvádět počty bez detailní znalosti dalších relevantních zdrojů Ministerstva obrany ČR, případně Ministerstva obrany SROV. 194 o více než 73 tis. vojáků Rudé armády rozmístěných po celém území státu3 . Mezi nejvýznamnější lokality s přítomností sovětských vojsk patřily Ralsko, Milovice a Libavá. Do konce června 1991 Rudá armáda všechny tyto objekty a areály opustila. Větší část z nich přešla do užívání Československé armády, posléze Armády České republiky. Celkem 65 lokalit bylo po provedení sanačních prací (odstranění munice, ekologických škod apod.) předáno k civilnímu využívání4 . Dalším důležitý momentem demilitarizace bylo rozdělení Československa k 1. 1. 1993. Se vznikem dvou suverénních států vznikly i dvě armády: Armáda České republiky (dále jen AČR) a Armáda Slovenské republiky (od roku 2002 Ozbrojené síly Slovenské republiky). V rámci AČR se dále prováděly další především reorganizační změny směřující k členství České republiky v NATO. Ještě v době přistupování ČR do NATO se počítalo s tzv. poloprofesionální armádou5 . 21. prosince 1994 byla přijata nová vojenská strategie ozbrojených sil. Potom, co se tato koncepce ukázala být především z pohledu organizačního neuskutečnitelnou, začalo se koncem 90. let a především pak od počátku tohoto století uvažovat o vytvoření zcela nové reformy AČR. Příprava tohoto reformního dokumentu se především díky nejasnostem výhledu ve financování Ministerstva obrany, resp. Armády České republiky protáhla až do roku 2003. 12. listopadu 2003 vláda svým usnesením č. 1154 schválila tzv. Koncepci výstavby profesionální Armády ČR a mobilizace ozbrojených sil ČR přepracovanou na změněný zdrojový rámec. Transformace armády by měla přinést především její zefektivnění a lepší zapojení do rámce sil NATO. Rok ukončení provádění této reformy byl původně stanoven na rok 2012. Již roku 2007 ale náčelník generálního štábu gen. Vlastimil Picek stanovil rokem ukončení provádění reformy rok 2018, a to postupně během čtyř etap transformace: 1. Fáze radikálních změn ­ rušení posádek, snižování počtu osob a VTM (plán. 2002 ­ 2004), 2. Stabilizační fáze ­ důraz na zabezpečení personálu (plán. 2005 ­ 2006), 3. Fáze vyhodnocení a přípravy dalšího postupu po dosažení počátečních operačních schopností (plán. 2007 ­ 2008), 4. Pokračování transformace, dosažení cílových struktur a počtu resortu Ministerstva obrany (plán. 2009 ­ 2018). 3. Prostorové aspekty demilitarizace území ČR Jak již uvedeno, je demilitarizace území ČR výsledkem nového pojetí vojensko-politické doktríny ČR po roce 1989, která počítá se zásadní redukcí ozbrojených sil Armády ČR. Jak uvádí oficiální zdroje Ministerstva obrany ČR, počet osob v ozbrojených silách se během 3 Vedle vojáků byli na našem území také rodinní příslušníci vojáků z povolání ­ cca 39 tisíc (údaje k 1. 1. 1990). 4 K zajímavým příkladům demilitarizace území velkého rozsahu patří lokalita bývalého vojenského výcvikového prostoru (dále jen VVP) Ralsko (cca 250 km2 ) zrušeného k 1.1. 1992. Celé území bylo rozděleno mezi 13 obcí, na které byla postupně většina objektů státem převedena. Roku 1994 byl dokončen a vládou schválen návrh územního plánu velkého územního celku Ralsko, který vymezuje vhodné aktivity v jednotlivých částech území. V dalších letech bylo vytvořeno několik studií a dalších územních plánů věnujících se využití prostoru bývalého VVP Ralsko.(Poštolka, 1998) Ne všechny objekty a areály v bývalém VVP se do dnešní doby podařilo zrevitalizovat a najít jim vhodné uplatnění. Mezi nejvýznamnější příklady brownfieldů zde patří především areál Vrchbělá a část areálu bývalého vojenského letiště Hradčany. Ke zdařilým krokům patří především revitalizace převáženě panelových domů v lokalitě Hradčany a Kuřívody. 5 Plně profesionální měly být pouze jednotky rychlého nasazení. U vojsk územní obrany se počítalo jak s profesionály, tak vojáky základní vojenské služby a záložníky 195 transformačního období průběžně snižoval, každým rokem o několik tisíc. Zatímco v roce 1993 působilo v Armádě ČR více než 130 tisíc osob (131 965), počátkem roku 2009 to již bylo jenom 34 tisíce (34 134), početně se tak armáda zredukovala na zhruba čtvrtinový stav sledovaného výchozího transformačního roku (index1993/2009 = 25,9). Jak dále ukazuje obr. 1, změny probíhaly ve všech třech složkách ozbrojených sil, nejvíce však u vojáků základní služby, jejíž délka byla průběžně zkracována, až v roce 2004 byla úplně zrušena. Armáda je od tohoto roku plně profesionální. Takto významná redukce nemohla zůstat beze změn prostorového rozložení armády. Průběžně byly rušeny vojenské posádky i dislokační místa po celém území republiky a bez většího akcentu na některou z velikostních kategorií obcí. Se stejnou ,,intenzitou" se rušily vojenské posádky a dislokační místa ve velkých městech i v malých obcích, celkem bylo demilitarizací zasaženo přes 50 obcí (viz tab. 1), ve kterých armáda zanechala prázdné kasárenské a jiné armádní objekty. Část z nich byly bezúplatně převedeny na obce, část ještě zůstaly v majetku Armády ČR, případně k uvedených armádních objektům existuje právně smíšený stav stát-obec. Sledujeme-li samotné prostorové rozložení demilitarizace území České republiky za zkrácené transformační období 2003 - 2008, pak dynamiku tohoto jevu nejlépe dokumentuje série obr. 2a-2c. Zcela zřetelně se demilitarizace ukazuje jako plošně rovnoměrný jev zasahující bez většího rozdílu všechny velikostní kategorie obcí ČR. Také regionálně nejsou patrny výraznější rozdíly, plynule byly totiž rušeny vojenské posádky a dislokační místa v pohraničí a vnitrozemí. Demilitarizace pokračuje tempem, který jí určila ,,Koncepce výstavby profesionální Armády ČR ..." (2003), která si jako cíl stanovila mít na území ČR v roce 2010 funkčních 23 vojenských posádek a 45 dislokačních míst. Obrázek 1: Vývoj počtu osob v Armádě České republiky v letech 1993 ­ 2009 0 20000 40000 60000 80000 100000 120000 140000 1.1.1993 1.1.1995 1.1.1997 1.1.1999 1.1.20011.1.2003 1.1.2005 1.1.2007 1.1.2009 vojáci z ákladní služ by civilní (občanští) z aměstnanci vojáci z povolání počet osob v ozbrojených silách Pramen: Ministerstvo obrany ČR. 196 Tabulka 1: Zrušené posádky a dislokační místa AČR v obcích v letech 1993 - 2009 Zrušené posádky Zrušená dislokační místa počet obyvatel počet obcí počet obyvatel počet obcí 1000 a méně 5 1000 a méně 5 1001 - 5000 9 1001 - 5000 1 5001 - 10000 8 5000 - 10000 5 10001 - 20000 7 20001 - 30000 7 30001 - 50000 4 50001 a více 3 Celkem 43 Celkem 11 Pramen: Ministerstvo obrany ČR. Obrázek 2a: Posádky a dislokační místa Armády ČR k 1. 1. 2003 Pramen: Pramen: Ministerstvo obrany ČR. 197 Obrázek 2b: Posádky a dislokační místa Armády ČR k 1. 1. 2009 Pramen: Pramen: Ministerstvo obrany ČR. Obrázek 2c: Posádky a dislokační místa Armády ČR zrušená v letech 2003- 2008 Pramen: Pramen: Ministerstvo obrany ČR. 198 4. Závěr Demilitarizace území představuje zajímavý badatelský problém, který má zcela jasnou geografickou dimenzi, v rámci níž lze identifikovat relevantní dopady do území. Bohužel, zatím se tomuto problému z geografického či alespoň částečně geografického česká odborná literatura nevěnuje, ačkoliv v zahraničí toto téma není odborným kruhům neznámé. Ukazuje se, že máme co do činění s prostorově velmi zajímavým procesem, jehož identifikace, průběh i řešení nabízí české geografii mnoho podnětného, obyčejným sledování prostorových změn počínaje až po výsledná řešení na úrovni regionálního rozvoje. Tento příspěvek je první ze série článků, které v současné době vznikají na Katedře geografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, jde o první sondu do území, ve kterém reálně probíhá demilitarizace se všemi jeho aspekty a dopady. Tento příspěvek vznikl za podpory výzkumných grantů Ministerstva pro místní rozvoj ČR č. WB-20-04 ,,Urbanistický rozvoj nevyžívaných ploch neprůmyslového charakteru" a WB-25- 05 ,,Revitalizace nevyužívaných neprůmyslových ploch v Olomouckém". Literatura 1. Herzog, M., Linder, E., Schilling, T., Stumper, A. (2003): Konversion der HahnenkammKaserne in Heidenheim am Hahnenkamm. Ansbach : Fachhoschule Ansbach. 2. Klamár, R. (2007): Strategické plánovanie rozvoja mikroregiónu Ptava. Geografické práce, č. 12. Prešov : Prešovská univerzita, 210 s. 3. Kuda,F., Smolová, I. (2007): Technické a geografické aspekty integrace neprůmyslových brownfieldů do území. Ostrava : VŠB-TU, 150 s. 4. Matlovič, R., Ira, V., Sýkora, L., Szczyrba, Z. (2001): Procesy transformacyjne struktury przestrzennej miast postkomunistycznych (na przykładzie Pragi, Bratysławy, Ołomuńca oraz Preszowa). In: Jadzewska, I. (ed): Miasto postsocjalistaczne ­ organizacja przestrzeni miejskiej i jej przemiany (II), XIV Konwersatorium Wiedzy o Mieście. Łódź : Uniwerystet Łódzki, s. 9-21. 5. Pernice, B. (2007): Profesionalizace ozbrojených sil: trendy, teorie a zkušenosti. MO ČR, 147 s. 6. Poštolka, V. (1998): Revitalizace a nové využití bývalého vojenského prostoru Ralsko. In: Geografie ­ sborník České geografické společnosti, 3/1998. ČGS, s. 156-168. 7. Ptáček, P., Létal, A.: Geografické aspekty neprůmyslových brownfields na Jesenicku. In: Neulinger, M. (ed.): Využití brownfields neprůmyslového charakteru. Ostrava : FAST VŠB-TU, 2006. s. 161-170. 8. Rašek, A.(2005): Patnáct let polistopadové armády. In: Listy 1/2005, s. 24-28. 9. Roušar, J. (2006): Česká republika a její profesionální armáda. MO ČR ­ Agentura vojenských informací a služeb, 2006, 160 s. 10. Žižka, M. (2005): Regenerace armádních deprimujících zón v Německu. In: Žižka, M. (ed): České podnikatelství v evropském prostoru 2005 se zaměřením na revitalizaci brownfields (neprůmyslových deprimujících zón) v Libereckém kraji. Liberec : Technická univerzita, s. 86-91. Prameny 1. MO ČR Ročenka 2004. MO ČR ­ Agentura vojenských informací a služeb, 2005 2. MO ČR Ročenka 2005. MO ČR ­ Agentura vojenských informací a služeb, 2006 3. MO ČR Ročenka 2006. MO ČR ­ Agentura vojenských informací a služeb, 2007 199 4. Armáda České republiky v roce 2003. MO ČR, 2004 5. Armáda České republiky v roce 2004. MO ČR, 2005 6. Armáda České republiky v roce 2005. MO ČR, 2006 7. Armáda České republiky v roce 2006. MO ČR, 2007 8. Armáda České republiky v roce 2007. MO ČR, 2008 9. Armáda České republiky v roce 2008. MO ČR, 2009 10. Koncepce výstavby profesionální AČR a mobilizace ozbrojených sil ČR přepracovaná na změněný zdrojový rámec. MO ČR, 2003, 40 s. 11. Vojenská strategie České republiky. Praha, 2004, 16 s. 200 INFORMACE O METODICKÉ PŘÍRUČCE PRO ZPRACOVÁNÍ STRATEGICKÝCH ROZVOJOVÝCH DOKUMENTŮ MIKROREGIONŮ INFORMATION ON THE METHODICAL MANUAL FOR THE ELABORATION OF STRATEGIC DEVELOPMENT DOCUMENTS OF MICROREGIONS. RNDR. VLADIMÍRA LABOUNKOVÁ Ústav územního rozvoje Jakubské nám. 3, 601 00, Brno, Česká republika e-mail: labounkova@uur.cz Anotace Článek se věnuje problematice zpracování strategických rozvojových dokumentů (SRD) zdola vznikajících mikroregionů a informaci o nově zpracované metodice SRD mikroregionů. Pro tuto územní úroveň chybí jednotná metodika pro zpracování SRD, což se odráží ve velké nejednotnosti zpracovaných rozvojových dokumentů. Z tohoto důvodu vznikla na ÚÚR v Brně metodická příručka pro zpracování SRD na úrovni mikroregionů, která, je aktualizací a rozšířením původní stručné verze z roku 2004 zpracované na ÚÚR modelově pro území Jihomoravského kraje. Příručka vychází ze zkušeností, získaných při hodnocení zpracovaných SRD mikroregionů Jihomoravského kraje a je doporučením pro mikroregiony ČR. Annotation The paper deals with problems of elaboration of strategic development documents (SDD) of microregions arising from the bottom up and renders information about the newly elaborated methodology of SDD. There is no uniform methodology for the elaboration of SDD available for the territorial level of microregions, which is reflected by a large disunity of elaborated development documents. For this reason, the methodical manual for the elaboration of SDD at the level of microregions was originated in the Institute of Spatial development, as an upgrade and enlargement of the original concise version published in 2004, that was elaborated at the Institute of Spatial Development as a model for the territory of the Region South-Moravia. The manual is based on the experience gained during the evaluation of SDD completed in the South Moravian region and is recommended for all microregions of the CR. Klíčová slova Mikroregion, monitoring, dobrovolný svazek obcí, strategie, disparity, projekt, implementace, analýza, dotační program. Key words Microregion, monitoring, voluntary union of municipalities, strategy, disparities, project, implementation, analysis, grant program, strategic vision, strategic objectives, priorities, indicator. 201 Úvod Ústav územního rozvoje (ÚÚR) na základě pověření Ministerstva pro místní rozvoj monitoruje na území ČR zdola vznikající mikroregiony, jejich fungování a mimo jiné rovněž připravenost a aktuálnost strategických rozvojových dokumentů mikroregionů. Terminologická poznámka: Pokud je užíván výraz ,,mikroregion" bez dalšího určení, je tím míněn dobrovolný svazek obcí (DSO) dle § 49 zákona č.128/2000 Sb., o obcích se širším než jednoúčelovým zaměřením, vzniklý pro územně ucelenou oblast, případně zájmové sdružení právnických osob dle § 20f až §20j občanského zákoníku. Strategické rozvojové dokumenty (SRD), pořizované mikroregiony slouží k určení směrů a cílů rozvoje, rozvojových aktivit a strategickému rozhodování mikroregionů. SRD mikroregionu je koncepčním dokumentem, který vychází ze znalosti území mikroregionu a jeho potenciálu, a napomáhá systematicky řídit změny v území. SRD mikroregionu charakterizuje slabé a silné stránky území mikroregionu, vymezuje priority rozvoje, které budou podporovány, cíle rozvoje a konkrétní aktivity, vedoucí k jejich naplnění při respektování udržitelného rozvoje území. Vysoké procento mikroregionů v posledních letech pořizuje Strategický rozvojový dokument pro svoje území. Pro tuto územní úroveň není však používána jednotná metodika zpracování SRD, což se odráží ve velké nejednotnosti zpracovaných rozvojových dokumentů. ÚÚR se zabýval v roce 2007 posuzováním obsahu a úrovně zpracování SRD mikroregionů zpracovaných na modelovém území Jihomoravského kraje. Kvalita, rozsah i způsob zpracování je u jednotlivých SRD velmi rozdílný podle konkrétních zpracovatelů. Tato skutečnost byla podnětem k tomu, že ve snaze o sjednocení obsahu a úrovně zpracování SRD mikroregionů v rámci ČR, připravil ÚÚR modelově pro území Jihomoravského kraje ,,Metodickou příručku pro zpracování strategických rozvojových dokumentů mikroregionů". Tato příručka je aktualizací a rozšířením původní stručné verze z roku 2004 a má pomoci jednotlivým mikroregionům při zpracování rozvojových dokumentů na této územní úrovni. Příručka vychází ze zkušeností, získaných při práci s mikroregiony Jihomoravského kraje, byla konzultována se zástupci tohoto kraje a připomínkována zástupci ostatních krajů a je doporučením pro mikroregiony ČR. Legislativní a metodické zakotvení strategických rozvojových dokumentů Na rozdíl od územního plánování není strategické plánování obecně zakotveno v legislativě ČR. Zpracování strategických dokumentů nemá jednoznačnou podporu v zákonech nebo jiných právních předpisech. Rozvojové dokumenty na úrovni obcí jsou v podobě programu rozvoje územního obvodu obce již od roku 1990 uvedeny v zákoně o obcích (v obecním zřízení), kde je rovněž ustanovena jako jedna ze základních kompetencí zastupitelstva právo schvalovat program rozvoje obce. Strategické dokumenty jsou rámcově legislativně upraveny v zákoně č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů, který v § 2 definuje Strategii regionálního rozvoje jako střednědobý dokument, který formuluje přístup státu k podpoře regionálního rozvoje, poskytuje potřebná východiska a stanovuje rozvojové cíle a zásady pro 202 vypracování regionálních programů rozvoje. Zákon dále definuje Strategii regionálního rozvoje ČR a upravuje postavení jednotlivých orgánů při zpracování a projednávání tohoto typu dokumentu. Zákon se však nezmiňuje o strategických dokumentech na jiných úrovních územní veřejné správy, tedy např. na úrovni mikroregionů. Z tohoto důvodu může být i nově vzniklá metodika brána jako pouhé metodické doporučení pro mikroregiony ČR, nikoliv jako závazný dokument. Pořízení SRD mikroregionu Obr. A.1 O pořízení SRD mikroregionu rozhoduje valná hromada mikroregionu (dále jen ,,Valná hromada"), která je definována ve stanovách mikroregionu (delegovaní zástupci jednotlivých obcí v mikroregionu). Valná hromada odpovídá za zadání, zpracování, projednání, schválení a implementaci SRD mikroregionu. Vymezení území, pro které bude dokument zpracován, je dáno územní působností mikroregionu. Pořízení SRD obsahuje tyto hlavní kroky: Zadání SRD mikroregionu Zpracování SRD mikroregionu Projednávání SRD mikroregionu Schvalování SRD mikroregionu Následuje implementace schváleného SRD mikroregionu. V metodické příručce jsou popsány modelové procesní kroky pořízení SRD mikroregionu. 203 Obrázek A.1: Pořízení SRD mikroregionu Zpracování SRD mikroregionu Obr. A.2. Důvodem pro zpracování SRD mikroregionu je zejména nutnost koncepčního řešení dalšího rozvoje území a možnost čerpání finančních prostředků z různých fondů na základě zpracovaných navazujících projektů. Strategický dokument se zpracovává zpravidla v dlouhodobém horizontu, tj. na období 8-12 let. Pro zpracování SRD mikroregionu je nutná systémová týmová práce odborníků a konzultantů z různých oborů. Jedná se o velmi náročný proces, jehož všechny jednotlivé fáze jsou důležité a nezastupitelné. Zvláštní důraz je třeba však klást na dobré propracování implementační fáze, která byla zejména v minulosti v rozvojových dokumentech nedostatečně zakotvena, nebo zcela opomíjena. Rozhodnutí o pořízení SRD Zpracování záměru Zadání zakázky a výběr zhotovitele Uzavření smlouvy o dílo ZadáníSRD Zpracování analytické části SRD Projednání analytické části SRD Zpracování návrhové části SRD ZpracováníaprojednáníSRD Schvalování SRD Implementace schváleného SRD 204 Obrázek A.2: Organizační struktura pro zpracování SRD mikroregionu Návrh obsahu SRD mikroregionu je v příručce sestaven na základě zkušeností získaných při posuzování dokumentů stejného typu. Při sestavování obsahu analytické i návrhové části SRD mikroregionu by se mělo však vycházet zejména z místních podmínek konkrétního mikroregionu a měla by být přizpůsobena specifikům tohoto mikroregionu. Posuzování území mikroregionu by mělo být založeno na komplexním přístupu se zaměřením na jeho předcházející vývoj a současnou situaci. Návrhová část SRD není kompletní bez návaznosti konkrétních rozvojových projektů, které určují, jak se jednotlivá opatření budou realizovat a vytvoření tzv. zásobníku projektů. Ze zásobníku projektů jsou poté vybírány nejvhodnější a nejpotřebnější projekty na kratší časové období a je sestavován Akční plán (AP) jako prováděcí dokument a konkrétní nástroj řízení, který naplňuje cíle SRD mikroregionu. V AP budou uvedeny z návrhové části SRD mikroregionu projekty, které se budou po dobu platnosti AP realizovat. Finanční rámec posuzuje návrhovou část SRD mikroregionu z hlediska finančních možností mikroregionu a stanovuje zdroje financování záměrů obsažených v návrhové části SRD. Měl by vycházet z rozpočtových možností, rozboru rozpočtů minulých let (minimálně 3 roky) a rozpočtového výhledu mikroregionu (asi na 3 roky) podle zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. Rozpočtový výhled mikroregionu a rozpočty v budoucích letech by měly zohlednit investiční záměry obsažené v SRD mikroregionu. Kromě celkově vyčíslených zdrojů jdoucích až na jednotlivá opatření by měl vyčíslovat i zdroje na nutné spolufinancování. Valná hromada mikroregionu nezávislí expertiveřejnost pracovní skupiny pro problémovou oblast 1, .....n manažer mikroregionu zpracovatelŘídící skupina 205 Realizace a monitoring SRD mikroregionu Pro proces tvorby a implementace SRD mikroregionu je nezbytný průběžný monitoring, vyhodnocování a porovnávání dosažených výsledků s tím, čeho mělo být dosaženo. Pro monitorování účinnosti SRD mikroregionu a akčních plánů je nutné stanovit měřitelné indikátory. Základem indikátorů mohou být dostupná statistická data, získaná z externích zdrojů, ta jsou však vždy ovlivněna mnoha externími vlivy. Vhodnější tedy je zvolit monitorovací ukazatele založené na výstupech z projektů nebo vlastního šetření. Aktualizace, změny a doplňky SRD mikroregionu Pokud při vyhodnocení plnění SRD mikroregionu dospěje Valná hromada mikroregionu k závěru, že je třeba v SRD mikroregionu provést změny, doplnění, popřípadě některou část aktualizovat vzhledem ke změněným podmínkám, postupuje se obdobným způsobem jako při pořizování SRD mikroregionu. Jak bylo již uvedeno, vychází metodická příručka ze zkušeností, získaných při hodnocení zpracovaných SRD mikroregionů Jihomoravského kraje. Z hodnocení cca 25 rozvojových dokumentů na mikroregionální úrovni vyplynulo několik obecných závěrů. Závěry z hodnocení vybraných strategických rozvojových dokumentů mikroregionů Hodnocení analytické části Situační analýza je podkladem a hlavním faktografickým materiálem pro všechny další kroky procesu zpracování strategie rozvoje regionu jako je vytýčení problémových oblastí, cílů a strategických směrů atd. Je východiskem a hlavním podkladem pro zpracování SWOT analýzy. Nejčastější identifikované chyby a problémy v situační analýze Situační analýza je jednostranně zaměřená pouze na složky přírodního prostředí, nebo naopak jen složky socioekonomické. Není tedy komplexní, avšak na ni navazující návrhová část je komplexně zaměřená. Struktura analytické části nemusí být u dokumentů jednotná a v metodice doporučená struktura striktně dodržována, musí však obsahovat všechny potřebné složky prostředí. V některých případech jsou za analýzy označovány pouhé souhrny podkladových dat bez jakéhokoliv náznaku analytických prací. Analýzy jsou provedeny pouze za jednotlivé obce. Analýzy za mikroregion jako celek zcela chybí. U jednotlivých částí situační analýzy chybí zpracovaný dílčí závěr v bodech. Takto zpracovaný závěr je vhodný jako podklad pro SWOT analýzu. Textová část situační analýzy není doplněna grafy, kartogramy a kartodiagramy, nebo ne v dostatečném množství a kvalitě. SRD mikroregionu v některých případech není vyvážený, objemově výrazně převažuje analytická část nad návrhovou. SWOT analýza vychází z popisů a výstupů situační analýzy. Představuje základ pro formulaci strategických cílů, priorit a rozvojových aktivit. Jejím principem je charakteristika silných a slabých stránek mikroregionu a stanovení jeho možných ohrožení a příležitostí rozvoje. SWOT analýza je rovněž nezbytná pro identifikaci kritických okruhů rozvoje a 206 stanovení disparit (nerovností) v území. SWOT analýza může být zpracována jako souhrnná v řazení podle jednotlivých složek situační analýzy nebo podle jednotlivých skupin zařazených do tematických oblastí. Při zpracování SWOT analýzy je třeba odlišit vnitřní a vnější analýzu. Z vnitřní analýzy vyplývají silné a slabé stránky mikroregionu a z vnější analýzy příležitosti a hrozby. Nejčastější identifikované chyby a problémy SWOT analýza není v souladu s metodikou EU (má být zpracovaná jako souhrnná, řazená podle jednotlivých složek). Tato metodika je dodržená rovněž v případě krajských dokumentů. Není vhodné řazení podle jednotlivých složek situační analýzy, nebo podle jednotlivých skupin zařazených do tematických oblastí. U SWOT analýzy není správně odlišena vnitřní a vnější analýza, nemohou být potom ani správně odlišeny silné a slabé stránky a příležitosti a hrozby mikroregionu. Výčet silných a slabých stránek je neúměrně obsáhlý, což vede k odvedení pozornosti od podstatného při formulaci návrhové části. Problémová analýza a stanovení odvětvových a územních disparit Problémová analýza vychází ze situační analýzy a SWOT analýzy a pojmenovává hlavní problémy a bariéry rozvoje území mikroregionu. Je nutné definovat odvětvové disparity a vymezit cílové skupiny obyvatelstva se soustředěnou podporou, spolu s uvedením opatření, na něž bude podpora zaměřena a stanovit územní disparity a určit geografické pokrytí pro nasměrování rozvojových aktivit. Nejčastější identifikované chyby a problémy v problémové analýze Problémová analýza je nekvalitně zpracována, v textu je obsažena jen kuse a nesystematicky. Identifikace odvětvových, ale zejména územních disparit se jeví jako velký problém. Hodnocení návrhové části Správně a výstižně formulovaná souhrnná strategické vize mikroregionu by měla charakterizovat stav, kterého chce mikroregion v časovém horizontu pořizované strategie rozvoje dosáhnout. Strategické cíle se odvozují od vize rozvoje a představují směrné ukazatele rozvoje. Cíle by měly využívat silné stránky a eliminovat slabé stránky mikroregionu, dále by měly využívat příležitosti rozvoje a reagovat na ohrožení rozvoje mikroregionu. Priority rozvoje jsou přednostní směry řešení pro dosahování příslušného cíle. Ke každému cíli bude přiřazeno zpravidla více rozvojových priorit. Opatření jsou konkrétní nástroje, vedoucí k naplňování příslušných priorit. Aplikace jednotlivých konkrétních rozvojových opatření je realizována formou projektů, nebo jiných rozvojových aktivit. Nejčastější identifikované chyby a problémy (strategická vize rozvoje mikroregionu, strategické cíle, priority rozvoje, opatření) Pro stanovení strategické vize rozvoje mikroregionu je použito dlouhé a příliš složité slovní formulace. Nevhodné je vytýčení velkého množství cílů, to podstatné se ztrácí. 207 V některých případech jsou zaměňovány cíle a směry rozvoje, nebo směry zcela chybí. Vzhledem k velmi špatné uchopitelnosti pojmu směry rozvoje a k častým chybám při jejich stanovení a práci s nimi v posuzovaných dokumentech, nejsou v návrhu metodiky SRD mikroregionů definovány a není s nimi pracováno. Zpracování finančního rámce SRD: Cílem sestavení finančního rámce je omezit finanční riziko a zajistit efektivní hospodaření s disponibilními prostředky mikroregionu. Zpracování finančního rámce je slabinou rozvojových dokumentů mikroregionů. Finanční rámec buď zcela chybí, nebo jeho struktura a zpracování není vyhovující. Jsou stanoveny jen potenciální zdroje financování, Rozpočet je zpracován jen u jednotlivých projektů, ne strategie jako celku. Realizace a monitoring SRD: Z hlediska financování je nezbytná připravenost konkrétních projektů k zabezpečení jejich realizace. Přílohou rozvojové strategie má tedy být návrh konkrétních projektů, včetně časového harmonogramu jejich zpracování. Nejčastější identifikované chyby a problémy Není dobře stanovený systém implementace SRD, nebo tato fáze zcela chybí. Na rozvojové dokumenty nenavazují konkrétní projekty. V některých případech je součástí rozvojového dokumentu jen jejich výčet bez dalšího rozpracování. Nejsou stanoveny indikátory a zpracován systém vyhodnocování SRD mikroregionu. Návaznost návrhové části SRD vybraných mikroregionů a strategie rozvoje kraje: U většiny dokumentů je návaznost na rozvojové záměry kraje. V některých případech jsou přímo součástí rozvojového dokumentu mikroregionu. Převážná část strategických cílů a opatření navržených v rámci strategií rozvoje jednotlivých posuzovaných mikroregionů odpovídá strategickým cílům krajským, byť jinak formulovaným. Naopak některé ze směrů a aktivit krajského dokumentu nemají logicky u mikroregionů ekvivalent, neboť se jedná o územně nesrovnatelný celek, který navíc nemá odpovídající ekonomické a přírodní podmínky pro naplnění některých cílů, směrů a aktivit krajské strategie. Závěr Kvalitní rozvojový dokument mikroregionu je předpokladem optimálního a vyváženého rozvoje mikroregionu, při respektování udržitelného rozvoje území. Obsah i úroveň zpracování strategických rozvojových dokumentů na úrovni mikroregionů je však velmi rozdílná. Tato skutečnost byla podnětem ke vzniku ,,Metodické příručky pro zpracování strategických rozvojových dokumentů mikroregionů", která má, jako metodické doporučení pro mikroregiony ČR, napomoci snaze o obsahové sjednocení rozvojových dokumentů na této územní úrovni. Má rovněž metodicky pomoci mikroregionům v konkrétních krocích procesu pořízení SRD mikroregionu. 208 Publikaci je možné získat v elektronické podobě na internetových stránkách: www.uur.cz Literatura 1. LABOUNKOVÁ, Vladimíra, PŮČEK, Milan, ROHREROVÁ, Ludmila kol. Metodická příručka pro zpracování strategických rozvojových dokumentů mikroregionů. Brno: Ústav územního rozvoje, 2009. 51 stran. 209 KVALITA ŽIVOTA V BRATISLAVE ­ PRÍKLAD APLIKÁCIE SAW MODELU QUALITY OF LIFE IN BRATISLAVA ­ THE EXAMPLE OF SAW MODEL APLICATION MGR. IVAN ANDRÁŠKO, PH.D. Geografický ústav, Slovenská akadémia vied Štefánikova 49, 814 73 Bratislava, Slovensko e-mail: geoganry@savba.sk Anotácia Cieľom príspevku je predstaviť aplikáciu jednej z variant SAW modelu pri výskume kvality života v priestorovom kontexte mesta Bratislava. Vychádzajúc z vopred definovanej konverznej tabuľky boli v rámci metodického postupu kombinované hodnoty spokojnosti a významu, vzťahujúce sa k vybraným kritériám kvality života. Výsledkom uplatneného postupu bolo súhrnné skóre kvality života vypočítané pre 75 bratislavských mestských štvrtí. Annotation The aim of the paper is to present the application of SAW model within the framework of quality of life research in the spatial context of the Bratislava city. As a part of the used method, the values of satisfaction and importance related to the quality of life criteria and obtained via the questionnaire survey were combined. Subsequently summary quality of life score for every of 75 city wards were computed. Kľúčové slová Kvalita života, spokojnosť, význam, model, dotazník, ranking Key words Quality of life, satisfaction, importance, model, questionnaire, ranking Úvod Jedným z predpokladov zmysluplného výskumu v oblasti kvality života je vytvorenie vhodného metodologického zázemia. V predkladanom príspevku odhliadneme od neustále prebiehajúcich debát o spôsobe chápania, definovania kvality života, jej (multi)dimenzionality a pod. Tieto aspekty danej problematiky sú v značnom rozsahu diskutované jednak v iných prácach autora príspevku (napr. Andráško 2005, 2007, 2008, 2009), ale samozrejme i v prácach mnohých ďalších autorov (napr. Massam 2002, Pacione 2003 a iní). Namiesto toho sa prostredníctvom príkladu praktickej aplikácie pokúsime v stručnosti priblížiť jednu z metód, využiteľných pri samotnom štúdiu kvality života v rámci vybraného územia. SAW modely Metodologické zázemie výskumu kvality života je pomerne široké. Prístup, ktorý v tejto oblasti zaznamenáva pravdepodobne najväčšiu popularitu, zahŕňa konštrukciu a aplikáciu tzv. súhrnných indexov kvality života. Tie vo všeobecnosti vychádzajú z modelu kvality života, ktorý predpokladá, že túto je možné vyjadriť ako sumu alebo priemer hodnôt stanovených 210 alebo vypočítaných pre zvolené kľúčové oblasti života človeka (napr. bývanie, vzdelávanie, životné prostredie a iné). Daný prístup je pritom uplatňovaný tak v prípadoch použitia objektívnych, ako i subjektívnych ukazovateľov (prípadne ich kombinácie). Ako uvádza Pacione (2003), existuje pre takéto prípady niekoľko termínov, ako napr. jednoduché súhrnné (angl. simple aggregative) alebo lineárne aditívne (angl. linear additive) modely. Názory, týkajúce sa týchto modelov nie sú jednotné a v odbornej literatúre tak nachádzame množstvo námietok voči ich použitiu, resp. upozornení na nedostatky, ktoré sa s nimi spájajú (napr. Rowe a Pierce 1982, Rogerson 1995), ale i argumentácií, hovoriacich v ich prospech (napr. Hwang a Yoon 1981). Bez ohľadu na tieto skutočnosti sú však práve tieto modely široko uplatňované najmä pri výskume a hodnotení kvality života na určitom mieste, a to tak v rámci vedeckých ako i vedecko-populárnych prác (výpočet hodnôt indexov je pomerne jednoduchý, transparentný a výsledky samotné sú ľahko interpretovateľné a zrozumiteľné i pre laickú verejnosť). Atraktivita prístupu je naviac podporená získanými výsledkami, ktoré majú veľmi často podobu tzv. rankingu (z angl. ranking ­ rebríček, umiestnenie), t.j. poradia porovnávaných lokalít, ktoré majú za úlohu jednoduchým spôsobom podať informáciu o tom, kde je život (naj)lepší alebo (naj)horší. Napriek spoločnému základu, z ktorého tieto modely vychádzajú, zaznamenávame medzi nimi i niekoľko odlišností. Tieto sa vo všeobecnosti vzťahujú buď k spôsobu resp. procedúre kombinovania parciálnych hodnôt (aditívna, kumulatívna, multiplikatívna), alebo k otázke použitia váh, t.j. váženia indikátorov. Najčastejšie používanými sú tzv. SAW (simple additive weighting) modely. V rámci našej práce sme sa rozhodli pre použitie menej známej modifikácie SAW modelu, ktorú vyvinuli Renwick a Brown (1996) a s ktorou sa pomerne často môžeme stretnúť v prácach B. H. Massama (Massam 1999, Massam a Everitt 2001, Massam 2002). Je založená na výsledkoch dotazníkového zisťovania úrovne významu a spokojnosti pre súbor vybraných indikátorov kvality života. Zatiaľ čo spokojnosť môžeme v prípade subjektívnej dimenzie kvality života chápať ako vyjadrenie veľkosti, resp. kvantitatívneho aspektu kritéria kvality života, význam vyjadruje jeho dôležitosť, resp. mieru jeho prispenia k celkovej kvalite života (ak predpokladáme, že nie všetky kritériá majú v tomto ohľade rovnaký význam) a reprezentuje teda kvalitatívny aspekt kritéria, ktorý môže mať podobu numerickej hodnoty resp. pridelenej váhy. V náväznosti na uvedené chápanie aspektov kvality života tak môžeme podľa Massama (2002) formulovať tzv. všeobecný problém klasifikácie kvality života: v rámci daného súboru observačných jednotiek a indikátorov, charakterizovaného mierou významu a veľkosti (spokojnosti), kombinujeme hodnoty všetkých indikátorov a vytvárame sumárne skóre kvality života pre každú observačnú jednotku. Aplikácia SAW modelu Územím určeným pre potreby nášho výskumu bolo v tomto prípade mesto Bratislava, priestorovo rozdelené na observačné jednotky nazvané mestské štvrte. Tie boli v počte 75 vyčlenené postupným agregovaním urbanistických obvodov Bratislavy pri súčasnej snahe o zachovanie vnútornej homogenity z genetického a funkčno-fyziognomického aspektu. Podstatným prvkom bola i snaha o vnútornú jednotnosť z komunikačného aspektu a rešpektovanie významných prírodných i umelo vytvorených bariér (bližšia špecifikácia Andráško 2007). Báza vstupných dát bola určená výsledkami dotazníkového prieskumu medzi obyvateľmi Bratislavy (pozri Andráško 2007). V rámci tohto prieskumu bola u respondentov zisťovaná 211 spokojnosť s vybranými kritériami kvality života vo štvrti, v ktorej bývajú a zároveň význam, ktorý pre nich tieto kritériá z hľadiska ich osobnej kvality života majú. V oboch prípadoch (spokojnosť i význam) bola použitá 5 stupňová škála hodnotenia (od ,,veľká spokojnosť" po ,,veľká nespokojnosť", resp. ,,veľmi významné" až ,,bezvýznamné"). Kritériá formulované v rámci otázok v dotazníku pritom pokrývali také oblasti kvality života a životných podmienok ako bývanie, životné prostredie, kriminalita, doprava či vybavenosť. Základnými atribútmi kritérií kvality života použitých v ,,našej" verzii vyššie zmieneného SAW modelu boli hodnoty spokojnosti a hodnoty významu pre 874 respondentov. Tie boli následne skombinované prostredníctvom špeciálnej konverznej tabuľky (tab. 1). Takýmto spôsobom boli vypočítané individuálne skóre kvality života. Hodnoty skóre pre jednotlivé mestské štvrte boli vypočítané ako priemery súm individuálnych skóre respondentov bývajúcich na ich území. Tabulka 1. Konverzná tabuľka pre určenie skóre kvality života Význam (hodnota) Spokojnosť (hodnota) Skóre kvality života 5 5 4 3 2 1 + 10 + 5 0 - 5 - 10 4 5 4 3 2 1 + 8 + 4 0 - 4 -8 3 5 4 3 2 1 + 6 + 3 0 - 3 - 6 2 5 4 3 2 1 + 4 + 2 0 - 2 - 4 1 5 4 3 2 1 + 2 + 1 0 - 1 - 2 Diskusia Ako vyplýva z tab. 1, použitá metóda teda umožňuje kritériám vysokého významu vytvárať vysoké hodnoty skóre v prípadoch vyššej miery spokojnosti a podobne tiež kritériá nízkeho významu vplývajú na nízke hodnoty skóre v prípadoch prevládajúcej nespokojnosti. Čo sa týka spôsobu významovej interpretácie hodnôt skóre, Brown et al. (1988: in Massam 2002) navrhujú nasledovný postup: hodnoty skóre 4,5 a viac predstavujú výborné hodnotenie, od 1,5 - 4,5 veľmi dobrú situáciu, -1,5 až 1,5 uspokojivú situáciu, -1,5 až -4,5 problematickú situáciu a hodnoty nižšie ako -4,5 indikujú veľmi problematickú situáciu. Aplikáciou vyššie špecifikovaného modelu na súbor našich dát sme získali hodnoty súhrnného skóre kvality života pre 75 bratislavských štvrtí. Ich priestorové rozloženie pri 212 použití vyššie navrhovaných intervalov hodnôt znázorňuje obr. 1. Je zrejmé, že vzhľadom na tieto hodnoty je úroveň kvality života vo väčšine bratislavských štvrtí možné hodnotiť ako uspokojivú (43 štvrtí), alebo až veľmi dobrú (30 štvrtí). Hranicu výborného hodnotenia prekročila jediná štvrť - Koliba a podobne i hranicu indikujúcu problematickú situáciu prekročila tiež jediná štvrť - Vrakuňa. Z hľadiska poradia (rankingu) desiatimi najlepšie hodnotenými štvrťami boli (od prvého po desiate miesto): Koliba, Čunovo, Stará Dúbravka, Patrónka, Kalvária, Jarovce, Krasňany, Štrkovec, Vinárky a Rusovce. Naopak najhoršie hodnotenie dosiahli štvrte (od posledného miesta): Vrakuňa, Kopčany, Volkswagen, Bosákova ulica, Dolné hony, Ovsište, Karpatská ulica, Ružová dolina, Trnávka a Jurajov dvor. Obrázek 1: Sumárny index kvality života v bratislavských štvrtiach Pozitívne je možné hodnotiť najmä fakt, že hodnotu skóre príznačnú pre veľmi problematickú situáciu nedosiahla, či dokonca sa k nej nepriblížila ani jedna štvrť. V súvislosti s tým však samozrejme vyvstáva i otázka možnosti prehodnotenia vyššie uvádzaných hodnôt určených pre interpretáciu skóre. 213 Literatúra 1. ANDRÁŠKO, I. (2005). Dve dimenzie kvality života v kontexte percepcií obyvateľov miest a vidieckych obcí. In Vaishar, A., Ira, V. eds. Geografická organizace Česka a Slovenska v současném období. Brno (Ústav geoniky Akademie věd ČR), pp. 6-13. 2. ANDRÁŠKO, I. (2007). Vnútorná štruktúra mesta z hľadiska kvality života, dizertačná doktorandská práca. Bratislava, Geografický ústav SAV. 3. ANDRÁŠKO, I. (2008). Kvalita života ako súčasť profilu konkurencieschopného regiónu?. In XI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách : sborník příspevků z kolokvia konaného v Pavlově 18. - 20. června 2008. Brno, Masarykova univerzita, pp. 39- 44. 4. ANDRÁŠKO, I. (2009). The role and status of geography in the quality of life research. In GEODNY Liberec 2008, Výroční medzinárodní konference ČGS, Liberec 25. ­ 29. 8. 2008 ­ sborník příspěvků. Liberec, Technická univerzita, pp. 210-215. 5. HWANG, C. L., YOON, K. (1981). Multiattribute Decision Making. New York (Springer). 6. MASSAM, B. H. (1999). The Classification of Quality of Life Using Multi-criteria Analsysis. Journal of Geographic Information and Decision Analysis, 3, 1-8. 7. MASSAM, B. H. (2002). Quality of life: public planning and private living. Progress in Planning, 58, 141-227. 8. MASSAM, B. H., EVERITT, J. (2001). What the people say: a study of three towns in Jalisco, Mexico. Canadian Journal of Urban Research, 10, 293-316. 9. PACIONE, M. (2003b). Urban environmental quality and human wellbeing ­ a social geographical perspective. Landscape and Urban Planning, 65, 19-30. 10. RENWICK, R., BROWN, I. (1996). The center for health promotions conceptual approach to quality of life: being, belonging and becoming. In Renwick, R., Brown, I., Nagler, M. eds. Quality of Life in Health Promotion and Rehabilitation. Thousand Oaks (Sage), pp. 75-88. 11. ROGERSON, R. J. (1995). Environmental and Health-Related Quality of Life: Conceptual and Methodological Similarities. Social Science and Medicine, 41, 1373- 1382. 12. ROWE, M. D., PIERCE, B. L. (1982). Some tests of analytical multi-objective decisionmethods. Socio-Economic Planning Sciences, 16, 133-140. 214 KVALITA ŽIVOTA V PŘÍHRANIČNÍCH OBLASTECH ČR QUALITY OF LIFE IN BORDER REGIONS OF THE CZECH REPUBLIC ONDŘEJ CHARVÁT ING. ONDŘEJ PETR Katedra regionální ekonomie a správy Ekonomicko-správní fakulta, Masarykova univerzita Lipová 41a, 602 00 Brno, Česká republika e-mail: 99592@mail.muni.cz Anotace Studie je zaměřena na hodnocení kvality života v příhraničních oblastech České republiky. Úvod je věnován seznámení s pojmem kvalita života, přehledu některých přístupů k jeho uchopení a vyjádření a prezentaci pravděpodobně nejrozšířenějšího ukazatele kvality života, Indexu lidského rozvoje (HDI). Následuje vymezení, kategorizace a stručná charakteristika příhraničních oblastí ČR. Vymezení je provedeno na úrovni okresů. Stěžejní částí studie je konstrukce složeného ukazatele kvality života, Indexu kvality života pohraničí (IKŽP), který metodicky vychází z HDI, je však zčásti tvořen odlišnými ukazateli, jejichž celkový počet je pět. Pro vymezené příhraniční okresy jsou spočítány hodnoty IKŽP a následuje jejich interpretace. Nejlepších výsledků dosáhly okresy České Budějovice, Zlín a Liberec, na opačném konci žebříčku se nachází okresy Sokolov, Karviná, Most, Teplice a Chomutov. Jeli analyzována situace jednotlivých úseků pohraničí, nejvyšší kvality života dosahují západní část česko-polského pohraničí a česko-slovenský úsek pohraničí. Nejnižší kvalita života je typická pro severozápadní Čechy a severní Moravu a Slezsko, tedy česko-saský úsek a východní část česko-polského úseku pohraničí. Annotation Study is focused on quality of life evaluation in border regions of the Czech republic. It introduces the topic of quality of life and chosen approaches to this topic. It presents the most common quality of life indicator, the Human development index. Border regions of the Czech republic are then delimitated, categorized and characterized. Delimitation is implemented at the district level (LAU1). The major part of the study is construction of quality of life composite indicator (IKZP), which is based on HDI methodology, however some different variables are employed. The values of IKZP for each of districts are then calculated and interpreted. The best results comes out in districts of Ceske Budejovice, Zlin and Liberec. The lowest values appears in districts of Chomutov, Teplice, Most, Karvina and Sokolov. In common, the highest quality of life appears in the western part of boundaries with Poland and on the boundaries with Slovakia. The lowest quality of life is typical for the northwestern Bohemia and northern Moravia and Silesia - along the boundaries with Saxony and in the eastern part of boundaries with Poland. Klíčová slova Kvalita života, příhraniční oblasti, okresy, regionální analýza, složený ukazatel, Index lidského rozvoje. Keywords Quality of life, border regions, districts, regional analysis, composite indicator, Human development index. 215 JEL classification: I 310 Úvod, východiska Cílem studie je zhodnocení kvality života v příhraničních okresech České republiky. Prvním a zásadním krokem práce je vymezení příhraničních oblastí, k němuž je přistoupeno z pozice okresů. Zaměření na příhraniční oblasti vychází z jejich specifického postavení v rámci každého státu, tedy i České republiky. Dále je k naplnění cíle nutné uchopit sadu indikátorů, které umožní vyjádření kvality života v jednotlivých okresech a její srovnání. Zmíněným krokům předchází stručný úvod do problematiky a představení východisek pro analýzu kvality života a konstrukci jejího ukazatele. Kvalita života je problematickým pojmem, který je zatěžkán subjektivitou. Např. Potůček interpretuje kvalitu života takto: ,,Kvalitu života chápeme jako široký koncept, který se vztahuje k celkové úrovni blaha (well-being) jedinců. Je výsledkem vzájemného působení sociálních, zdravotních, ekonomických a ekologických podmínek, týkajících se lidského a společenského života." (Potůček 2005, str. 11). Další přístup k definování kvality života použili Cretser, G. a Leon, J. (1977, str.3), kteří kvalitu života popisují jako soubor podmínek, které dělají jedince šťastným a spokojeným. Doplňují také, že takto definovaná kvalita života se může měnit v závislosti na jedinci a také se může měnit v čase a prostoru. Odlišný přístup k formulaci definice kvality života zvolil nositel Nobelovy ceny za ekonomii Amartya Sen, který tvrdí, že rozhodující pro výzkum kvality života nejsou komodity či zdroje, které mají lidé k dispozici, protože každý člověk se svými potřebami od ostatních liší. Na každém člověku zvlášť záleží způsob, jakým tyto zdroje ve svůj prospěch využije. Pro zkoumání kvality života je charakteristická snaha importovat makro ukazatele na regionální úroveň, ale není snadné se na nich shodnout. Mezi otázky, které je při výběru indikátorů na regionální úrovni často třeba řešit, patří např. dostupnost dat v čase a prostoru nebo míra homogenity příslušného státu. Výběr ovlivňuje i samotné tematické zaměření výzkumu a složení výzkumného týmu. Výjimku většinou tvoří národní důchod, který je s kvalitou života neoddiskutovatelně spjat. Již několik desetiletí se tedy objevuje rostoucí snaha o vyjádření kvality života obyvatel (či úrovně lidského rozvoje) územních celků, ať už v měřítku národním, nebo globálním. Tento trend vznikl z velké části na vlně kritiky nedostatečnosti ekonomických indikátorů, jako jsou hrubý domácí produkt (HDP). Tyto ukazatele totiž nevypovídají nic o rozdělení, charakteru nebo kvalitě ekonomického růstu. Dále nezahrnují aktivity, které nejsou oceněny ­ např. domácí práce nebo neplacené služby. Ještě závažnější je jejich jednorozměrnost. Nezachycují kulturní, sociálně-politické i některé další oblasti lidského života (Agostini; Richardson 1997, str. 17). Dowrick (2003, str. 502) dále zdůrazňuje, že v ukazatelích typu HDP a HNP nejsou zobrazeny ani charakteristiky životního prostředí nebo externality. Pravděpodobně nejznámějším složeným ukazatelem kvality života je Index lidského rozvoje (HDI1 ), vyvinutý v rámci Programu rozvoje OSN. HDI vznikl jako ukazatel, který má být schopen znázornit mezinárodní rozdíly v úrovni lidského rozvoje lépe, než konvenční ekonomické ukazatele. Koncept lidského rozvoje není založen na vymezování se proti konvenčním ekonomickým teoriím, snaží se pouze o pojmutí některých dalších aspektů, 1 Human development index ­ Index lidského rozvoje 216 širších souvislostí, jimiž jsou protkány lidské životy. Za základní lidské možnosti pokládá možnosti žít dlouhý a zdravý život, být dostatečně vzdělaný a mít přístup ke zdrojům, potřebným pro přiměřenou životní úroveň. Tyto možnosti jsou reprezentovány ukazateli naděje dožití, gramotnosti obyvatelstva staršího 15 let, kombinovaného podílu populace z příslušné věkové skupiny navštěvující školy prvního, druhého a třetího stupně (kombinovanou školní docházkou) a HDP/obyv. v paritě kupní síly. HDI je koncipován tak, aby jej bylo možné aplikovat napříč širokým spektrem sledovaných zemí, od nejlepších, až po ty nejhorší. To ovšem činí z HDI ukazatel, který je jen stěží použitelný pro zkoumání lidského rozvoje na úrovni nižší než národní, navíc v případě poměrně homogenního státu. Za hlavní metodický problém lze považovat neadekvátně stanovené hodnoty referenčních bodů, které v případě okresů ČR postrádají svůj význam. Referenční body, tedy fixní minimální a maximální hodnoty, použité v normalizačních rovnicích, jež slouží k převedení přirozených hodnot proměnných do intervalu <0, 1>, jsou v případě HDI stanoveny následovně: střední délka života ­ 25 let a 85 let gramotnost obyvatelstva staršího 15ti let ­ 0% a 100% kombinovaný podíl populace z příslušné věkové skupiny navštěvující školy prvního, druhého a třetího stupně (dále kombinovaná školní docházka) ­ 0% a 100% HDP/obyv. v paritě kupní síly ­ 100 USD a 40 000 USD Pro složky HDI dále platí následující vztah: hodnota složky = (reálná hodnota ­ min. hodnota) / (max. hodnota ­ min. hodnota) Výjimkou je HDP, u něhož se předpokládá, že po dosažení určité úrovně už není jeho další růst kriticky důležitý, vychází se tedy z logaritmované hodnoty, přičemž platí: hodnota složky HDP = (log reálné hodnoty ­ log minimální hodnoty) / (log maximální hodnoty ­ log minimální hodnoty) Celkový HDI se získá jako průměr základních složek. V případě složky vzdělanosti, která je tvořena dvěma proměnnými, je gramotnosti přikládána váha dvou třetin a kombinované školní docházce váha jedné třetiny. Platí tedy vztah: HDI = (složka střední délka života + 2/3 složky GRAMOTNOST + 1/3 složky kombinovaná školní docházka + složka HDP) / 3 Vymezení příhraničních oblastí České republiky pomocí okresů2 Příhraničí je tvořeno celkem 35 okresy z celkového počtu 77 okresů ČR. Celková plocha, kterou příhraniční okresy zaujímají je 38 449 km2 , což je 48,7 % rozlohy České republiky. V této oblasti žije celkem 4 215 503 obyvatel, tj. 41,12 % z celkového počtu obyvatel ČR.3 Celková hraniční čára České republiky je dlouhá 2290,3 km. Nejdelší úsek hranice sdílíme s Německem, a to 810,3 km. Následuje Polsko s 761,8 kilometry. Se značným odstupem následuje Rakousko se 466,3 km. Nejkratší a také nejmladší hranici tvoří 251,8 km dlouhá 2 Zpracováno podle Lednický, V. (2006) s. 50-51 3 Údaje na základě dat ČSÚ k 31.12 roku 2007 217 hranice mezi Českou republikou a Slovenskem.4 Příhraniční okresy je možné rozdělit do čtyř skupin, a to podle státu, se kterým sousedí. Jejich začlenění vystihuje následující tabulka, v níž kurzívou jsou označeny ty okresy, které sousedí s více státy: Tabulka: Okresy v příhraničí ČR Příhraničí podle příslušnosti ke státní hranici: Polské Německé Rakouské Slovenské Liberec Prachatice Břeclav Frýdek ­ Místek Jablonec nad Nisou Klatovy Znojmo Vsetín Trutnov Domažlice Jindřichův Hradec Zlín Semily Tachov České Budějovice Uherské Hradiště Náchod Cheb Český Krumlov Hodonín Rychnov nad Kněžnou Sokolov Prachatice Břeclav Ústí nad Orlicí Karlovy Vary Šumperk Chomutov Jeseník Most Bruntál Teplice Opava Ústí nad Labem Karviná Děčín Frýdek - Místek Česká Lípa Liberec Pramen: Lednický, V. (2006) s. 51 Příhraniční oblasti jsou z velké části ekonomicky zaostalejší než vnitrozemí a jsou pro ně charakteristické určité rysy, které významným způsobem zasahují do kvality života tamních obyvatel. Podle Lednického je tato skutečnost způsobována především následujícími faktory:5 Poloha těchto regionů je vzhledem k politickým a ekonomickým centrům izolovaná a periferní Příhraniční oblasti jsou odloučeny od jejich bývalých přirozených center či zázemí Významným problémem je také kvalita dopravní infrastruktury, která právě v příhraničí není dostatečně vybudována Rozvoj blokuje také velká vzdálenost od hlavních dopravních koridorů Omezená výstavba oborů průmyslu, které by mohly využívat přírodních zdrojů, které jsou v daných oblastech k dispozici Dalším faktorem je nevhodným způsobem osídlené území a celková nepřipravenost obyvatel na nové podmínky Další nevýhoda vyplývá z reliéfu České republiky a polohy hranic (hranice většinou v horách), tzn. klimatické podmínky v příhraničních regionech jsou často méně příznivé. Pro účely této studie bude česko-německé pohraničí dále rozděleno na úseky česko-saský a česko-bavorský. Následuje stručný popis jednotlivých úseků českého pohraničí. Česko - saský úsek Saská pohraniční oblast je tvořena celkem deseti okresy, a to od západního Chebu na východ po Liberec. Cheb je okresem, který je zahrnován do obou česko-německých pohraničí, tedy česko-saského i česko-bavorského. Celkový počet obyvatel v česko-saském pohraničí je přes 4 Data ČSÚ 5 Zpracováno podle Lednický, V. (2006) s. 48 218 1,2 milionu, což znamená, že se jedná o druhý nejlidnatější příhraniční prostor. Zkoumaný úsek pohraničí má mírně vyšší hustotu zalidnění než ČR jako celek. Česko - bavorský úsek Tento úsek přímo sousedí s úsekem česko-saským prostřednictvím okresu Cheb. Sestává pouze z pěti okresů. Jedná se o zmíněný Cheb, dále Tachov, Domažlice, Klatovy a Prachatice. Oblast česko-bavorského úseku pohraničí má nejméně obyvatel v rámci celého pohraničí. Celkově zde žije necelých 350 tisíc obyvatel. Hustota zalidnění je, vlivem poměrně značné rozlohy a nízkého počtu obyvatel, velice nízká. Česko - rakouský úsek Tvoří jej také pouze pět okresů. Okres Prachatice, který je okresem šestým, sdílí jen nepatrnou část hraniční čáry. Jeho pozice je navíc jasně vymezena v česko-bavorském úseku. Proto v další analýze není uvažován. Do této skupiny jsou tedy řazeny Český Krumlov, České Budějovice, Jindřichův Hradec, Znojmo a Břeclav. Celkem v tomto prostoru žije přes 600 tisíc lidí. Hustota zalidnění je, vzhledem k veliké rozloze, opět poměrně nízká. Česko - slovenský úsek Jedná se o nejmladší úsek pohraničí České republiky, který vznikl po rozdělení Československé republiky v roce 1993. Hraniční úsek je také se svými 251,8 kilometry6 nejkratší českou hranicí s jiným státem. Území této části ČR je prostorově vymezeno šesti okresy. Nejzápadnějším z nich je Břeclav, která je jedním z regionů sousedících s více státy. Proto je začleněna také v předchozí části pohraničí. Následuje Hodonín, Uherské Hradiště, Zlín, Vsetín a Frýdek-Místek. Žije zde necelý milion lidí. Česko - polský úsek Česko-polský úsek pohraničí je v mnoha směrech významný. Jedná se o oblast s největší rozlohou. Rozkládá se na více než 12,5 tisících km2 , což je přes 33 % celkové výměry pohraničí. Zahrnuje také nejvíce okresů, a to 13. Začíná Frýdkem-Místkem u česko-polských a česko-slovenských hranic a končí na pomezí česko-polských a česko-německých hranic, kde leží Liberec. Hraniční čára s Polskem je po Německu druhá nejdelší a měří 761,8 km. Počet obyvatel je v porovnání s ostatními nadprůměrný. Žije zde přes 1,7 milionu obyvatel a podílí se tak 40,6 % na obyvatelstvu pohraničních oblastí a 16,5 % na celkové populaci ČR. Charakteristická je značná velikostní diferenciace jednotlivých regionů, ať už v otázce rozlohy nebo počtu obyvatel. Metodika Vybrané ukazatele K získání širšího náhledu na kvalitu života bylo vybráno celkem 5 ukazatelů, které svým charakterem kvalitu života významně ovlivňují. Tuto skupinu faktorů tvoří: Průměrná hrubá měsíční mzda (fyzické osoby) v roce 2005 Naděje dožití při narození (období 2001 ­ 2005) 6 do ledna 1996 to bylo 285,3 km, po vyřešení sporů o hraniční území se hraniční čára zkrátila o 33,5 km 219 Index vzdělání (SLDB 2001) Míra nezaměstnanosti (k 1. 1. 2008) Znečištění ovzduší oxidy dusíku (NOx dle evidenčního registru REZZO 1-3) za rok 2006 Konstrukce Indexu kvality života pohraničí (IKŽP) Index kvality života pohraničí (IKŽP) metodicky vychází z pravidel pro konstrukci HDI, a to tím, že pro normalizaci hodnot všech indikátorů využívá vzorce Ixi = (Xi­Xmin) / (Xmax­Xmin), když se s rostoucí hodnotou indikátoru Xi kvalita života zvyšuje Ixi = (Xmax­Xi) / (Xmax­Xmin), když se s rostoucí hodnotou indikátoru Xi kvalita života snižuje čímž je docíleno převedení hodnot indikátorů do intervalu <0, 1>. Referenční body Xmax a Xmin jsou vždy odvozeny přímo z datového souboru každé proměnné, což by mělo vést k věrnému rozložení hodnot pro jednotlivé regiony do intervalu <0, 1>. IKŽP je prezentován v číselném formátu a snaží se zobrazit velikost rozdílu mezi jednotlivými regiony, lze tedy říci, že je to složený kvantitativní ukazatel kardinální povahy. Jedná se také o multidimenzionální ukazatel, který pokrývá více aspektů rozvoje. Proměnné jsou vybrány ad hoc, výběr je ovlivněn intuicí a dostupností dat pro příslušné územní jednotky. Oproti HDI bylo upuštěno od ukazatele gramotnosti, jehož zahrnutí v podmínkách ČR nemá smysl a vedlo by k homogenizaci ostatních výsledků. Ukazatel HDP/obyv. je z důvodu nedostupnosti dat na úrovni okresů nahrazen průměrnou hrubou měsíční mzdou. V konstrukci IKŽP není přítomno explicitní vážení, výsledný IKŽP je prostým průměrem svých složek. Vážení je použito pouze v případě výpočtu indexu vzdělání, ještě před normalizací jeho hodnot. Ke konstrukci indexu vzdělání jsou použity počty obyvatel starších patnácti let podle jejich nejvyššího dokončeného vzdělání dle SLDB 2001. Každé dosažené úrovni vzdělání (základní, střední s maturitou a vysokoškolské) je přiřazen koeficient. Jestliže jsou jednotlivé stupně vzdělání označeny takto: Počet obyvatel se základním vzděláním = A Počet obyvatel se středním vzděláním s maturitou = B Počet obyvatel s vysokoškolským vzděláním = C Počet obyvatel v daném okrese, kteří jsou starší než 15 let = D Použitý vzorec poté vypadá následovně: Index vzdělání = [1*(A)+3*(B)+6*(C)]/D Narozdíl od HDI není v případě IKŽP použito logaritmování příjmového indikátoru. Tento krok nemá na regionální úrovni v rámci jediného a na první pohled relativně homogenního státu své opodstatnění, používá se při mezinárodním srovnání, kdy do analýzy vstupují státy s diametrálně odlišným HDP/obyv., a je jím dosaženo toho, že význam růstu HDP/obyv. od určité úrovně slábne. K logaritmování však bylo přistoupeno v případě znečištění ovzduší. Vychází se z předpokladu, že neexistuje přímá úměra mezi kvalitou života a znečištěním ovzduší, např. narozdíl od mzdy či vzdělání. Veliký rozdíl mezi maximální a minimální hodnotou způsobuje bez užití logaritmování naprosto nerovnoměrné rozložení dat v rámci intervalu. Normalizační rovnice pro výpočet indexu znečištění ovzduší má následující tvar: Ixi = [log(Xmax) ­ log(Xi)] / [log(Xmax) ­ log(Xmin)] 220 Zvláštní úpravy, předcházející samotné normalizaci, bylo třeba v případě ukazatele naděje dožití. Ten byl totiž dostupný pouze odděleně pro obě pohlaví a bylo shledáno za vhodné vypočítat naději dožití bez rozlišení pohlaví, k čemuž bylo využito populačního podílu mužů a žen k 1.1. 2008. Jednoduchý vzorec vypadá následovně: Naděje dožití mužů = E Populační podíl mužů = F Naděje dožití žen = G Populační podíl žen = H Naděje dožití = (E*F) + (G*H) Intervaly, které určují kategorie pro klasifikaci úrovně kvality života, vychází z metody přirozených zlomů (natural breaks ­ Jenks), která je implementována v aplikaci ArcView. ,,Tato metoda se snaží minimalizovat různorodost hodnot v rámci intervalů a naopak zvýšit různorodost mezi intervaly. Nejlepšího uspořádání hodnot do tříd (intervalů) dosáhne tak, že cyklicky minimalizuje součet druhých mocnin rozdílů hodnot od průměru dané třídy." (Minář, M. 2008, str. 21). Jenksova metoda je vhodná pro klasifikaci statistických souborů s nenormálním, vícevrcholovým rozdělením a často se používá při zpracování dat se socioekonomickou tematikou. Výsledky Hodnota IKŽP se pro každý příhraniční okres pohybuje v rozmezí od 0 do 1, vyšší hodnotě indexu odpovídá vyšší kvalita života a naopak. V následující tabulce lze vidět vzestupně seřazené hodnoty indexu kvality života pro všech 35 příhraničních okresů. Tabulka: Index kvality života v příhraničních okresech ČR Okres Index kvality života Okres Index kvality života Chomutov 0,2138 Český Krumlov 0,5532 Teplice 0,2752 Šumperk 0,5586 Most 0,2848 Opava 0,5606 Karviná 0,3164 Domažlice 0,5750 Sokolov 0,3238 Klatovy 0,5780 Jeseník 0,3684 Frýdek-Místek 0,5842 Bruntál 0,3854 Jindřichův Hradec 0,5872 Děčín 0,3952 Vsetín 0,6110 Znojmo 0,4188 Jablonec nad Nisou 0,6206 Hodonín 0,4590 Uherské Hradiště 0,6278 Tachov 0,4910 Náchod 0,6434 Trutnov 0,5194 Semily 0,6554 Prachatice 0,5236 Ústí nad Orlicí 0,6624 Ústí nad Labem 0,5296 Rychnov nad Kněžnou 0,7032 Cheb 0,5304 Liberec 0,7558 Česká Lípa 0,5462 Zlín 0,7864 Břeclav 0,5486 České Budějovice 0,9290 Karlovy Vary 0,5510 Pramen:ČSÚ a vlastní výpočty 221 Data je dále vhodné kategorizovat, což lépe umožní charakterizovat úroveň kvality života. Pro tento krok je použita Jenksova metoda přirozených zlomů (Jenks natural breaks). Stanovené intervaly a jejich hraniční hodnoty obsahuje následující tabulka. Tabulka: Stanovení intervalů podle Jenksovy metody přirozených zlomů Stanovený interval Úroveň kvality života 0,2138 ­ 0,3238 Velmi nízká 0,3239 ­ 0,4590 Nízká 0,4591 ­ 0,5872 Střední 0,5873 ­ 0,7032 Vysoká 0,7033 ­ 0,9290 Velmi vysoká Pramen: aplikace Arcview Z následujícího grafu je vidět, že nejpočetnější skupinu okresů tvoří ty, které byly zahrnuty do kategorie střední kvality života. Naopak pouze ve třech regionech je kvalita života velmi vysoká. Graf: Kvalita života v příhraničních okresech ČR Pramen:ČSÚ a vlastní výpočty 0,213 8 0,2752 0,2848 0,3164 0,3238 0,3684 0,3854 0,3952 0,4188 0,4590 0,4910 0,5194 0,5236 0,5296 0,5304 0,5462 0,5486 0,5510 0,5532 0,5586 0,5606 0,5750 0,5780 0,5842 0,5872 0,6110 0,6206 0,6278 0,6434 0,6554 0,6624 0,7032 0,7558 0,7864 0,9290 0,0000 0,2000 0,4000 0,6000 0,8000 1,0000 Chomutov Teplice Most Karviná Sokolov Jeseník Bruntál Děčín Znojmo Hodonín Tachov Trutnov Prachatice Ústí nad Labem Cheb Česká Lípa Břeclav Karlovy Vary Český Krumlov Šumperk Opava Domažlice Klatovy Frýdek-Místek Jindřichův Hradec Vsetín Jablonec nad Nisou Uherské Hradiště Náchod Semily Ústí nad Orlicí Rychnov n. Kněž. Liberec Zlín České Budějovice Velmi vysoká kvalita života Vysoká kvalita života Střední kvalita života Nízká kvalita života Velmi nízká kvalita života 222 Následující tabulka zobrazuje hodnoty dílčích indexů pro všechny okresy v pohraničí ČR. Tabulka: Hodnoty dílčích indexů kvality života v českém pohraničí Index naděje dožití Index znečištění (NOx) Index nezaměst- nanosti Index průměrné hrubé měsíční mzdy Index vzdělání Bruntál 0,361 0,817 0,344 0,171 0,234 Břeclav 0,722 0,902 0,656 0,233 0,230 Česká Lípa 0,306 0,850 0,635 0,803 0,137 České Budějovice 0,917 0,777 0,951 1,000 1,000 Český Krumlov 0,500 0,831 0,697 0,488 0,250 Děčín 0,194 0,902 0,304 0,453 0,123 Domažlice 0,500 0,923 0,850 0,362 0,240 Frýdek-Místek 0,528 0,566 0,640 0,564 0,623 Hodonín 0,722 0,813 0,345 0,132 0,283 Cheb 0,417 0,884 0,740 0,267 0,344 Chomutov 0,056 0,000 0,392 0,560 0,061 Jablonec nad Nisou 0,611 0,773 0,769 0,454 0,496 Jeseník 0,417 0,946 0,301 0,000 0,178 Jindřichův Hradec 0,750 0,902 0,878 0,092 0,314 Karlovy Vary 0,472 0,909 0,611 0,306 0,457 Karviná 0,278 0,492 0,112 0,360 0,340 Klatovy 0,639 0,808 0,725 0,253 0,465 Liberec 0,694 0,896 0,715 0,818 0,656 Most 0,000 0,248 0,000 0,990 0,186 Náchod 1,000 0,850 0,899 0,103 0,365 Opava 0,556 0,980 0,547 0,314 0,406 Prachatice 0,444 0,938 0,870 0,057 0,309 Rychnov nad Kněžnou 0,917 0,792 1,000 0,412 0,395 Semily 0,944 0,890 0,750 0,283 0,410 Sokolov 0,333 0,189 0,500 0,597 0,000 Šumperk 0,667 0,872 0,565 0,300 0,389 Tachov 0,417 0,896 0,657 0,315 0,170 Teplice 0,028 0,287 0,232 0,694 0,135 Trutnov 0,556 0,681 0,720 0,353 0,287 Uherské Hradiště 0,639 1,000 0,777 0,287 0,436 Ústí nad Labem 0,333 0,495 0,280 0,931 0,609 Ústí nad Orlicí 0,861 0,946 0,825 0,262 0,418 Vsetín 0,667 0,698 0,637 0,473 0,580 Zlín 0,917 0,756 0,818 0,714 0,727 Znojmo 0,722 0,850 0,291 0,038 0,193 Pramen:ČSÚ a vlastní výpočty Regiony s velmi nízkou kvalitou života Čtyři z pěti okresů, které spadají do této kategorie patří do česko-saského pohraničí. Pátým okresem je zástupce česko-polského hraničního pásma Karviná, jejímiž největšími problémy jsou vzdělanost a naděje dožití, nevyniká však ani v ostatních oblastech. Most dosáhl nulové hodnoty dokonce v případě dvou dílčích indexů, a sice indexu naděje dožití a nezaměstnanosti. Chomutov je okresem s nejhorším znečištěním ovzduší, nízkou nadějí dožití a nedostatečnou vzdělaností. Sokolov je nejhorším okresem v oblasti vzdělání, navíc má také problémy se znečištěním ovzduší. Teplice se potýkají s nízkou nadějí dožití a vzdělaností. Tyto okresy však dosahují poměrně slušných hodnot průměrné měsíční hrubé mzdy. Zejména Most při hodnotě indexu průměrné mzdy 0,99 patří mezi okresy s nejvyšším peněžním ohodnocením. To je ovlivněno velkou zaměstnaností v těžkém průmyslu, kde jsou mzdy 223 nadprůměrné. Hlavní komplikace zde způsobují následky obtížné, nicméně nezbytné restrukturalizace. Nejpalčivějším problémem je nezaměstnanost, která očividně souvisí s nízkou vzdělaností. Nedostatek pracovních příležitostí, nevyhovující struktura nabídky práce, vysoká nezaměstnanost - to vše představuje, v kombinaci se špatným stavem životního prostředí, závažný problém. Zmíněné skutečnosti jsou navíc předurčením vývoje dalších oblastí ­ migrace, bytové výstavby, zdraví a sociální situace. Z takto rozjetého vlaku se jen velmi těžko vystupuje. Regiony s nízkou kvalitou života V této skupině jsou zastoupeny čtyři z pěti vymezených částí pohraničí. Z česko-rakouského úseku se jedná o zemědělsky zaměřené Znojmo. U něj mají vliv na výslednou hodnotu kvality života především nízké indexy průměrné hrubé měsíční mzdy, nezaměstnanosti a vzdělání. V česko-polském úseku mají po Karviné nízkou kvalitu života v Jeseníku a Bruntále. V těchto regionech je velkým problémem, stejně jako u Znojma, průměrná hrubá mzda a vzdělanost. V úrovni znečištění ovzduší však vynikají a patří mezi nejméně znečišťované v ČR. Česko-saský Děčín potvrzuje svou pozici v celkově špatném a těžbou postiženém prostředí severozápadních Čech. Znečištění zde však není, na rozdíl od jiných regionů, tak významné. V neprospěch Děčína jasně hovoří nízká naděje dožití a vzdělanostní struktura. Hodonín je okresem, který se ve vypočtených intervalech pohybuje na hranici mezi nízkou a střední kvalitou života. Patří však ještě do nižší kategorie. Jedná se tak o okres s nejmenší kvalitou života na česko-slovenském pomezí. Regiony se střední kvalitou života Do intervalu, který danou kategorii vymezuje patří celkem 15 okresů. Nachází se zde všechny okresy česko-bavorského pohraničí. Ty lze také na základě vypočtených dílčích indexů do určité míry hodnotit souhrnně. U všech je možné pozorovat stejný trend vysokých hodnot indexů znečištění a nezaměstnanosti a nižších hodnot v případě průměrné hrubé měsíční mzdy a indexu vzdělání. Zástupci česko-polského pohraničí jsou Frýdek-Místek, Opava, Šumperk a Trutnov. Opava, přes svoji nevýhodnou pozici mezi okresy, jejichž situace je mnohem horší (Bruntál, Karviná), dosahuje solidní úrovně kvality života. Přestože severozápad Čech patří k oblastem s nejhorší kvalitou života, je možné zde nalézt i okresy, ve kterých je situace lepší. Jedná se o Karlovy Vary, Ústí nad Labem a východněji položenou Českou Lípu. Každý z nich má silné i slabé stránky v jiné kategorii. Například Ústí nad Labem těží z dobrých mzdových podmínek a úrovně vzdělání. Dobré výsledky v úrovni vzdělanosti lze připsat především existenci Univerzity J. E. Purkyně přímo v Ústí nad Labem. Zbylé dva regiony dosahují poměrně nízkých hodnot znečištění. Posledními okresy, které spadají do skupiny se střední kvalitou života jsou tři regiony česko-rakouského příhraničí. Jedná se o Český Krumlov, Jindřichův Hradec a Břeclav (ta také jako součást hranic se Slovenskem). Bez výjimky se všechny potýkají s nelichotivými hodnotami indexů průměrné hrubé měsíční mzdy a vzdělanosti. Ve zbylých tří indexech však vykazují nadprůměrné hodnoty. Ze srovnání těchto okresů se Znojmem je zřejmé, že Znojmo s nimi drží krok pouze v případě naděje dožití a znečištění ovzduší. Poté však výrazně ztrácí, především na poli nezaměstnanosti. Regiony s vysokou kvalitou života Skupina sedmi regionů je rozdělena pouze do dvou pohraničí. V česko-slovenském pohraničí se jedná o Uherské Hradiště a Vsetín. Vsetín má všechny hodnoty dílčích indexů velmi 224 vyrovnané. Jediným ukazatelem, který se vychyluje směrem dolů, je index průměrné hrubé měsíční mzdy. Uherské Hradiště má rezervy ve stejném případě jako Vsetín. Naopak index znečištění je roven 1, což jej řadí nad všech zbývajících 34 okresů. Ve srovnání se Vsetínem mají výsledky Uherského Hradiště mnohem větší volatilitu, přesto Vsetín na Uherské Hradiště ztrácí. Druhá skupina okresů je tvořena okresy česko-polského příhraničí. Zatímco slabinou Jablonce je nízká naděje dožití, ostatní okresy se potýkají s nižší úrovní mezd. Bez Liberce a Trutnova se jedná o kompletní zastoupení západního úseku tohoto příhraničí. To je pomyslně rozděleno hranicí mezi Šumperkem a Ústím nad Orlicí. Západní okresy, jež se nalézají od východních až po severní Čechy, dosáhly nepoměrně lepších výsledků než východní část. Rozdíl je lehce rozpoznatelný v následujícím grafu. Graf: Index kvality života v západní a východní části česko-polského pohraničí Západní a východní část česko-polského pohraničí 0,0000 0,1000 0,2000 0,3000 0,4000 0,5000 0,6000 0,7000 0,8000 Trutnov Jablonec nad N isou N áchod Sem ily Ú stí nad O rlicí R ychnov nad Kněžnou Liberec K arviná Jeseník Bruntál Šum perk O pava Frýdek-M ístek Indexkvalityživota západní část českopolského pohraničí východní část českopolského pohraničí Pramen: ČSÚ a vlastní výpočty Regiony s velmi vysokou kvalitou života Do této kategorie patří pouze tři příhraniční okresy, z nichž každý leží v jiné části České republiky. V severních Čechách je to Liberec, v jižních Čechách České Budějovice a na jihovýchodě Moravy Zlín. I přes značné vzdálenosti, které je od sebe dělí, mají určité znaky společné. U všech tří okresů je na nadprůměrné úrovni index vzdělání. To je způsobeno především tou skutečností, že se jedná o zavedená univerzitní města. Každý ze zástupců má určité přednosti a také slabá místa. Nejvyšší hodnoty indexu kvality života dosáhly České Budějovice, které dokázaly získat maximální hodnoty (tedy 1) hned v případě dvou dílčích ukazatelů, a sice indexu vzdělání a průměrné hrubé měsíční mzdy. České Budějovice navíc výsledným indexem kvality života Zlín i Liberec výrazně převyšují. Liberec má vzhledem ke zbylým dvěma členům této třídy rezervy zejména v oblastech naděje dožití, nezaměstnanosti a vzdělanosti. Nelze však hovořit o špatné vzdělanosti, protože Liberec za sebou i přes drobné nedostatky v oblasti vzdělání nechává všech dalších 32 pohraničních okresů. Zlín oproti Českým Budějovicím ztrácí v oblasti vzdělání a průměrné hrubé měsíční mzdy. Jak Zlín, tak České Budějovice trpí mírně vyšším znečištěním ovzduší, které ale není nijak kritické. Závěr Hlavním cílem práce bylo hodnocení kvality života v příhraničních oblastech ČR. Hodnocení kvality života bylo postaveno na Indexu kvality života pohraničí (IKŽP), který metodicky 225 vychází z pravidel pro konstrukci standardního Indexu lidského rozvoje (HDI). Proměnné byly vybrány ad hoc, tvorba hodnotící škály byla založena na normalizační rovnici, užité v případě HDI, ale referenční body pro jednotlivé proměnné byly stanoveny přímo z příslušných datových souborů. Výsledný IKŽP je prostým průměrem svých složek. Vážení je použito pouze v případě výpočtu indexu vzdělání. Oproti HDI dochází k upuštění od použití míry gramotnosti, naopak přibývají ukazatele znečištění ovzduší oxidy dusíku a míra nezaměstnanosti. Celkem se tedy IKŽP skládá z pěti proměnných. Samotnému výpočtu IKŽP a hodnocení kvality života předcházelo vymezení příhraničních oblastí ČR, které bylo provedeno na úrovni okresů a inspirováno Lednickým (2006). Oblastí s nejnižší úrovní kvality života se ukázala být saská část česko-německého pohraničí, tedy okresy od Chebu po Liberec. Nízká průměrná hodnota konečného indexu kvality života za tyto okresy (0,439) by byla ještě významně horší bez Liberce, který patří mezi tři okresy s velmi vysokou úrovní kvality života. Nejslabšími okresy v tomto prostoru (ale i v celém pohraničí) jsou Chomutov, Teplice, Most a Sokolov. Ve vzestupném hodnocení kvality života následuje sousední část česko-saského pomezí, česko-bavorské příhraničí. Mezi všemi regiony, které jej tvoří se nenachází žádný, který by kvalitou života výrazně vybočoval. Všechny celky byly zařazeny do intervalu se střední kvalitou života. Česko-polské pohraničí je specifické. Výrazně se u něj liší východní část s částí západní. Zatímco západní okresy (příhraniční regiony východních a severních Čech) mají vysokou kvalitu života a jako celek tvoří nejlepší pásmo pro kvalitní život v celém pohraničí ČR, kvalita života ve východní části je velmi nelichotivá. Zejména trojice Karviná, Bruntál a Jeseník zapříčiňují značnou degradaci výsledku česko-polského pohraničí jako celku. Oblasti česko-rakouského pohraničí jednoznačně dominují České Budějovice, které značně zvyšují průměrnou úroveň tohoto úseku pohraničí. Jedná se o okres, který v rámci celého pohraničí dosáhl nejvyšší úrovně kvality života. Ostatní okresy se oproti tomu pohybují na střední až nízké úrovni, nejhůře postavené Znojmo náleží do nejnižší kategorie kvality života. Pohraničním prostorem, který je jako celek k žití nejvhodnější, je úsek česko-slovenský. Západní část česko-polského pohraničí má sice průměrně vyšší index kvality života, ale ve spojením s východní části se česko-polské pohraničí jako celek propadá. Nejsilnějším okresem na česko-slovenském pomezí je Zlín. Naopak nejhůře je zde na tom Hodonín. Informace uvedené v této práci potvrzují velké problémy některých příhraničních okresů ČR. Jedná se zejména o území severozápadních Čech, severní Moravy a Slezska. Jak uvádí Potůček (2003, str. 84), ,,...v posledním desetiletí dvacátého století se otevřel prostor k působení přirozených sil, což se projevovalo vzrůstajícími tendencemi k výměně mezi úspěšnými a neúspěšnými regiony. Dříve preferované oblasti těžkého průmyslu se staly těmi nejproblémovějšími, špatnou situaci dále umocňovala nízká a jednostranná kvalifikace pracovní síly a sociální nestabilita". Ve většině těchto oblastí silně působí vliv jejich minulého jednostranného zaměření na těžký průmysl, který upadá. Nedostatek pracovních příležitostí, nevyhovující struktura nabídky práce, vysoká nezaměstnanost a nízké příjmy ­ to vše představuje, často v kombinaci se špatným stavem životního prostředí, závažný problém. Zmíněné skutečnosti jsou navíc předurčením nežádoucího vývoje dalších oblastí ­ migrace, bytové výstavby, zdraví a sociální situace. 226 Příjemným překvapením jsou tři nejvýše postavené okresy ze tří různých koutů ČR. Jedná se o Liberec, Zlín a České Budějovice. Tyto okresy dosáhly velmi úspěšných výsledků, zejména absolutně nejlepší České Budějovice. Literatura 1. Agostini, SJ; Richardson, SJ. A human development index for US cities: Methodological issues and preliminary findings. REAL ESTATE ECONOMICS. 1997, 25 (1): 13-41. 2. Dowrick, S; Dunlop, Y; Quiggin, J. Social indicators and comparisons of living standards. JOURNAL OF DEVELOPMENT ECONOMICS. 2003, 70 (2): 501-529. 3. Booysen, F. An overview and evaluation of composite indices of development. SOCIAL INDICATORS RESEARCH. 2002, 59 (2): 115-151. 4. POTŮČEK, M. et al. Odkud přicházíme, co jsme, kam jdeme : Zpráva o lidském rozvoji : Česká republika 2003. 1. vyd. Praha : MJF, 2003. 123 s. 5. POTŮČEK, M. a kol. Jak jsme na tom. A co dál?: Strategický audit České republiky. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2005. 212 s. ISBN 80-86429-45-8 6. LEDNICKÝ, V., VANĚK, J. Strategie rozvoje malého a středního podnikání v marginálních příhraničních oblastech České republiky. Slezská univerzita v Opavě, Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné, 2006. 154 s. ISBN 80-7248-397-8 7. CRETSER, G. A., LEON, J. J. Indicators of duality of life: Selected economic, social and psychological variables. [online, cit 2009-01-29]. Dostupné z WWW: 8. Minář, M. Bakalářská práce: Mapová aplikace pro zobrazování epidemiologických dat na webu. 2008, str. 21. [online, cit. 2008-5-1] Dostupné z WWW: 9. Index lidského rozvoje. 2005 [online, cit. 2007-11-7] Dostupné z WWW: 10. Publikace Okresy České republiky. Dostupné z WWW: 11. Datové publikace sčítaní lidu 2001. Dostupné z WWW: 12. Publikace Demografická ročenka České republiky v roce 2006. Dostupné z WWW: 13. Registr emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO). Dostupné z WWW: < http://portal.cenia.cz/rozcestnik/ovzdusi.php > 14. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Dostupné z WWW: < http://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz/casove_rady/prumer_mn_od_97_portal.xls > 227 PODNIKANIE NA VIDIEKU V SÚČASNOSTI DOING BUSINESS IN RURAL AREAS NOWADAYS. DOC. JUDR. ALENA PAULIČKOVÁ, PHD. Právnická fakulta Janka Jesenského Vysoká škola v Sládkovičove Fučíkova 269, 925 21 Sládkovičovo, Slovensko e-mail: alena.paulickova@vssladkovicovo.sk Anotácia Európania si cenia svoje životné prostredie. Aj to má veľký vplyv na udržanie ľudí na vidieku. Každý človek je obklopený príležitosťami, tie existujú len vtedy, keď sú spoznané. Nové informačné technológie ponúkajú možnosť vyrovnať vidieckemu priestoru vzdialenosť od miest vzdelania a pracovného trhu. Tým riešením je telematika. Za pomoci tejto techniky možno vytvoriť predpoklady k tomu, aby čo najviac ľudí mohlo bývať tam, kde sa narodili. Stratégia decentralizácie chce posilniť vidiecke územia. Z toho dôvodu bol vyvinutý organizačný model, pri ktorom zariadenia sú využívané spoločne v tzv. ,,teledome". Prvým krokom je zapojenie čo možno najviac nositeľov moci v regióne. Teledom poskytuje netušené vzdelávacie možnosti. Pre malé a stredné podniky prispieva k zvýšeniu konkurencieschopnosti, deľbe práce a kooperácií. Postupné presúvanie daňového základu od zdaňovania ,,kvalitných zdrojov" ako sú investície a práca, k zdaňovaniu ,,zlých zdrojov" ako sú znečistenie a neefektívne používanie, by tiež pomohlo zahrnúť výdavky na životné prostredie do cien služieb a produktov. Anotation European esteem their environment. This also has a great impact on keeping people in rural areas. Everybody is surrounded by opportunities which exist only in case they are known. New information technologies offer the rural areas a possibility to overcome a distance from places of education and a labor market. Telematics seems to be a right solution. Thanks to this tool, it is possible to create assumptions for as many people as possible to live, where they were born. The decentralization strategy wants to strenght the rural areas. Because of that, a new organizational model has been developed where the equipment is used in common in so called "Telehouse". The first step is to engage as many regional authority representatives as possible in it. Teledom offers uncommon educational alternatives. It contributes to increasing of competitiveness, division of labour and cooperation. A gradual move of a tax base from taxation of "quality sources", as investments and labour, to taxation of "bad sources", as contamination and non-effective use, may help to include expenditures on environment into costs of services and products. Kľúčové slová vidiek, telematika, teledom, životné prostredie, decentalizácia. Key words rural areas, telematics, telehouse, environment, decentralization. JEL classification: R 00 228 Komunálna reforma V súčasnosti nás však zamestnávajú úvahy o ďalšom vývoji a potrebách samosprávy, nakoľko je aktuálnou témou komunálna reforma. V súvislosti s vidiekom a jeho perspektívami mnohí otvárajú otázku takzvanej komunálnej reformy, ktorú kdesi v budúcnosti nejasne tušíme. Odmietame však, aby sa tento pojem nechápal len ako masové rušenie nielen najmenších, ale aj malých prípadne stredne veľkých obcí. Pojmy najmenší, malý alebo stredne veľký uvádzame vo vzťahu k realite slovenského osídlenia - na Slovensku je totiž drvivá väčšina obcí (vyše 2400), s počtom do 2 000 obyvateľov. Ak by sme teda išli cestou radikálnej reformy, t.j. nepremysleným rušením a spájaním obcí, znamenalo by to zásah do celej štruktúry osídlenia Slovenska a tým aj zásah do štruktúry miestnej samosprávy. Domnievame sa, že na prípadnú komunálnu reformu nemožno nazerať iba cez prizmu financií - napokon, povedzme si otvorene, že demokracia, aj tá lokálna, je oveľa drahšia než iné systémy. Do hry vstupujú aj iné faktory, z ktorých za najvýznamnejší považujeme ten, že o územie a jeho rozvoj sa musí niekto starať. Nie jednotlivci, nie dobrovoľníci, ale inštitúcia so zodpovednosťou a s blízkym vzťahom a prepojením k územiu. Vidieckosť Slovenska je jednou z jeho základných charakteristík a špecifík. Musíme hľadať také postupy, aby sa z tejto relatívnej nevýhody stala prednosť Slovenska. Bývanie na vidieku je vysoko hodnotené ako domácimi obyvateľmi, tak aj novo prichádzajúcimi. Okrem nízkeho zaľudnenia sa tu cení osobitne kvalita životného prostredia a možnosti, ktoré príroda poskytuje pre využitie voľného času. Priaznivá situácia, ktorá by sa nemala zásadne zmeniť ani integráciou európskeho trhu, nesmie však zastierať slabé stránky vidieckeho priestoru. Ide o: naďalej obmedzené možnosti príjmov a s tým súvisiaca migrácia mladých ľudí do miest, ťaživé nedostatky v zásobovaní a službách v niektorých častiach vidieckeho územia, obmedzené možnosti kvalifikácie, najmä ďalšieho odborného vzdelávania, čo by sa do budúcna mohlo stať ústredným problémom. Tieto nedostatky nemožno iste podceňovať. Čo je potrebné robiť, aby sme udržali mladých ľudí na vidieku? Podobné formulácie otázok svedčia o nedostatku sebavedomia. Mali by sme si klásť otázky inak: Aké šance ponúka tento priestor mladým ľuďom? Aké sú možnosti? Aký význam má tento priestor pre našu spoločnosť? Materiál a metódy K tomu, aby sme dostali uspokojivú odpoveď, sú nutné predovšetkým dva faktory: Budeme môcť presvedčiť obyvateľov miest o tom, že aj kvalita ich života a ich budúcnosť závisia na zachovaní ekologických základov, krajinných krás - jedným slovom, na životaschopnosti vidieckeho priestoru? Aj odborníci sa doteraz vzájomne presvedčovali, namiesto toho, aby oznamovali pravdu tam, kde by mala byť známa predovšetkým. Veľmi bude však záležať tiež na tom, či ľudia sú na vidieku sami pripravení ísť novou cestou, či veria na svoju budúcnosť a pristupujú k riešeniu nových úloh s ochotou riskovať a s plným nasadením. Každý človek je obklopený príležitosťami. Tie však skutočne existujú len vtedy, keď sú spoznané. Spoznávame ich len vtedy, keď ich vyhľadávame. 229 Nie je prírodným zákonom, že geograficky odľahlé regióny musia byť vždy a všade znevýhodnené. Nové informačné technológie ponúkajú prvýkrát v dejinách možnosť vyrovnať najväčší handicap vidieckeho priestoru, vzdialenosť od miest vzdelania a pracovného trhu. Tým riešením je telematika, slovo zložené zo slov telekomunikácia (prenos informácií) a informatika (spracovanie informácií). Na internet je možné pozerať sa ako na novodobý technický zázrak, na sieť sietí, ktorá ľuďom a ich počítačom prináša doposiaľ netušené možnosti komunikácie. V tomto smere je asi možné prirovnať internet k sústave diaľnic, ktoré namiesto miest, veľkomiest i malých mestečiek prepájajú veľké, malé i tie najmenšie počítače. V skutočnej sústave diaľnic sú ešte veľmi dôležité aj technické parametre, ako šírka a nosnosť jednotlivých vozoviek a pod. Avšak oveľa dôležitejšie môže byť to, aké lokality tieto diaľnice prepájajú a k čomu ich ľudia využívajú. Isto nie je ťažké pochopiť, že existencia vhodnej cestnej a diaľničnej siete je nevyhnutnou podmienkou k rozvoju celých regiónov ako v oblasti obchodnej, turistickej, tak aj v mnohých ďalších oblastiach. Podobne je to v prípade internetu. Tiež on je v užšom slova zmysle iba komunikačnou infraštruktúrou alebo dopravným systémom, určeným na prenos dát medzi počítačmi. V širšom slova zmysle je však potrebné zahrnúť do internetu aj všetko to, čo svojimi komunikačnými možnosťami sprístupňuje. V kybernetickom svete však máme k dispozícii ešte jeden, veľmi šikovný prostriedok, ktorý môžeme využiť pri komunikácii s inými ľuďmi ­ a nielen s nimi. Ide o elektronickú poštu, ktorá nám umožňuje prenášať naše správy a odkazy vo forme písaných textov a doručovať ich v časoch, ktoré sa môžu merať na minúty a sekundy. Elektronická pošta má pritom niekoľko zásadných predností: svoje správy môžeme vystavovať a odosielať vtedy, keď sa to práve hodí nám, zatiaľ čo príjemca si ich môže odoberať a čítať vtedy, keď sa to hodí zase jemu. Jednotlivé správy, prijaté prostredníctvom elektronickej pošty, je možné veľmi ľahko vymazávať bez akýchkoľvek odpadov či zbytkov (čo veľmi oceňujú všetci, ktorým ekológia leží na srdci). Na druhej strane je ale možné ich akokoľvek dlho archivovať a kedykoľvek neskôr sa k nim vracať, citovať ich, odvolávať sa na ne, či iným spôsobom ich spracovávať. Elektronická pošta môže byť veľmi lacná, oveľa lacnejšia, než bežná listová pošta, a pritom oveľa rýchlejšia. Jej rýchlosť závisí síce tiež na spôsobe pripojenia príjemcu a adresáta, ale v praxi sa meria skôr na minúty a sekundy, než na dni a týždne. Záujem o pripojenie k internetu tak naďalej rastie, či skôr exploduje. Súčasne s tým sa rozvíja i samotný internet ­ okrem iného sa zvyšujú prenosové kapacity jeho hlavných spojov a najrôznejších dielčích prípojok, čo zase umožňuje využívať náročnejšie multimediálne aplikácie. Vďaka elektronicky sprostredkovanej výmene informácií je možné vytvoriť na vidieku nové kvalifikované pracovné miesta. Za pomoci tejto techniky možno vytvoriť predpoklady k tomu, aby čo najviac ľudí mohlo bývať a pracovať tam, kde sa narodili a vyrástli a majú svoje korene. V modernom priestorovom plánovaní už nerozhoduje geografická vzdialenosť, ale časová vzdialenosť. Stratégia decentralizácie chce husto zaľudneným oblastiam odľahčiť a vidiecke územia posilniť. Prednosti pre obe časti sú zrejmé. Nová technológia je pre nás stále drahá. Možno by bolo ekonomicky účelné prispôsobiť sa organizačnému modelu, pri ktorom by tieto zariadenia mohli byť využívané spoločne v tzv. ,,teledome". Základná myšlienka teledomu je jednoduchá. Zabezpečiť si priestor. V mnohých obciach je nevyužitých priestorov viac. Za socializmu sa projektovali veľké kinosály, ktoré je dnes problematické využívať aj na iné účely. Bývalé kiná sú zväčša prázdne a nevyužité. 230 V niektorých zriadili sklady alebo slúžia na záujmové aktivity. Ďalej je potrebné inštalovať prístroje (ako telefax, počítač na spracovanie textov a banku dát), poprípade sa zriadi dokonca priestor pre konanie videokonferencií a teledom je hotový. K jeho fungovaniu je však potrebné viac. Najdôležitejšie totiž nie sú technické zariadenia, najdôležitejší sú ľudia, ktorí tieto prístroje obsluhujú a používajú. Prvým krokom je preto zapojenie čo možno najviac verejných činiteľov v regióne. Tí musia včas pochopiť, čo sa plánuje a aký cieľ je sledovaný. Nemenej dôležité je, aby potreba tohoto zlepšenia bola spoločná obyvateľstvu i poradcom z regiónu: Kto by sa chcel vo svojom bydlisku naučiť pracovať s počítačom? Existujú malé a stredné podniky, ktoré by pri vedení odborným personálom chceli tieto zariadenia využívať? Sú firmy, ktoré majú záujem časť svojej činnosti decentralizovať (prekladateľské služby, vývoj software, plánovacie úrady, reklamné aktivity, zúčtovacie miesta, kontrolné zariadenia, systémy rezervácie, sprostredkovacia činnosť pošty atď.)? Sú úrady, ktoré si dokážu predstaviť, že by v zmysle priblíženia služieb obyvateľstvu vyčlenili časť svojej agendy na vidiek? Výsledky Skúsenosti aj zo zahraničia nás učia, že je nutné počítať s určitými deficitmi. Predovšetkým existuje deficit uvedomenia. Človek sa necíti technikou dotknutý. Ďalším deficitom je deficit porozumenia. Budúci užívateľ musí pochopiť, čo mu je ponúkané. Pritom nejde ani tak o technické porozumenie. Nemusí vedieť, čo v počítači prebieha, ale musí rozvíjať cit pre to, aké možnosti táto technika otvára. Konečne je to deficit fantázie. Podnikateľ musí napríklad uvážiť, ako by mohla byť jeho doterajšia činnosť pomocou telematickej služby optimalizovaná. Musí preskúmať, či by sa jeho podnikanie mohlo prispením telematiky rozšíriť aj na iné odbory. Mohol by preskúmať svoju organizáciu, zmeniť zameranie svojej prevádzky a naviazať nové kooperácie. A k tomu je potrebná najvyššia forma fantázie - kreativita. Skúsenosti zo zahraničia ukazujú, že teledom by mal rásť s potrebami. Počiatočné prekážky sú často značné. V niektorých prípadoch je nutné najprv pozvať k počítačovým hrám deti, aby tak bol nájdený prístup k rodičom. Akonáhle to ale beží, zistí užívateľ, aké mnohostranné možnosti teledom ponúka. Pomocou infotéky možno zistiť údaje o databankách a informačných službách. Diaľkové univerzity ­ nový základ Teledom poskytuje netušené vzdelávacie možnosti ako školiace centrum - od počítača až k diaľkovej univerzite. Prísun nových poznatkov je taký rýchly, že človek by si mal v súčasnosti počas kariéry päť až sedemkrát doplniť vzdelanie. Štúdium však treba zladiť s prácou, čo vlastne znamená študovať diaľkovo popri zamestnaní. Pracovný trh sa mení. Na niektorých fakultách technického zamerania v Slovenskej republike štúdium komplikuje výrazný úbytok študentov po každom absolvovanom ročníku. Po troch či štyroch rokoch ich zostane len zopár, takže sa im neoplatí otvárať diaľkové inžinierske štúdium. Ide najmä o čas. Firmy neuvoľnia ľudí na týždeň či dva na praktické laboratórne cvičenia. Musia to stíhať cez soboty a nedele, čo je veľké vypätie pre študentov aj učiteľov. Preto treba externé štúdium od základu zmeniť, zhodujú sa zodpovední akademickí funkcionári. 231 Poznatky zo zahraničia Ako služba pre malé a stredné podniky prispieva teledom k podstatnému zvýšeniu konkurencieschopnosti (napr. naviazanie obchodného spojenia, preklady korešpondencie, vykonávanie účtovníckych prác, špeciálne poradenstvo v poľnohospodárstve, telesprostredkovanie pre priamy predaj, systémy rezervácie v turizme atď.). Ďalšou doteraz nevyužitou možnosťou je sieťové prepojenie teledomov. Tým sa otvára kompetenčné know-how s novými možnosťami deľby práce a kooperácie. Vo Švajčiarsku sú zhromažďované skúsenosti s teledomami v dvanástich modelových obciach. Tradičné pracovné miesta zaniknú v prospech nových možností zamestnania v moderných hospodárskych odvetviach. Ide o to zúžitkovať nové technologické možnosti, zvlášť nové systémy komunikácie pre regionálny rozvoj. Najväčšie skúsenosti sú v škandinávskych krajinách. Európske spoločenstvo založilo v telematike veľkorysý projekt. Rakúsko je krajina, kde sa skúša na základe konkrétnych modelov, čo táto technika dokáže, kde sú nevyhnutné prispôsobenia a zlepšenia a aké rámcové politické podmienky sú nevyhnutné. Priority ZMOS do budúcna Avšak nielen komunálna reforma je témou budúcnosti. Za priority budúceho obdobia je z pohľadu ZMOS potrebné považovať najmä: zachovanie súčasného rozsahu kompetencií a namiesto presunu ďalších kompetencií vytvoriť priestor na stabilizáciu ich výkonu z kvalitatívneho, finančného i organizačného hľadiska, zmapovanie a posúdenie všetkých, skutočne decentralizovaných kompetencií a kvantifikovanie ich dopadu na rozpočty obcí, udržanie a postupné upevňovanie dosiahnutého stavu fíškálnej stability obcí, vyjadrené nezasahovaním do systému fíškálnej decentralizácie bez adekvátnej náhrady, ďalšie posilňovanie vlastných daňových príjmov a decentralizácie financií, napríklad určením časti pripravovanej ekologickej dane, ako jedného zo zdrojov príjmov pre mestá a obce ( to by mala byť aj motivácia k zlepšeniu vzťahu a plneniu úloh v životnom prostredí), prijatie zákona o výkone a financovaní preneseného výkonu štátnej správy, inštitucionalizácia a podpora financovania spoločných obecných úradov ako centier pre efektívne zabezpečovanie preneseného výkonu štátnej správy, hlavne na obciach a menších mestách, prijatie systémových opatrení vo financovani prevádzky, rozvoja škôl a školských zariadení pri zachovaní princípu garantovaného minima, riešenie modernizačného dlhu na školách za postupného zvyšovania percenta z HDP, určeného na financovanie regionálneho školstva, sústredene podporovať Program obnovy dediny, ako komplexný program rozvoja vidieka, zvýšiť účelovosť smerovania zdrojov EÚ v prospech rozvoja obcí a transparentnosť ich rozdeľovania. vytvárať podmienky pre úplné splnenie úloh z prístupového procesu Slovenskej republiky do EÚ, napríklad pri povinnosti budovania vodovodov a kanalizácií, separovaného zberu a pod. Na rezortnej úrovni budeme určite venovať väčšiu pozornosť aj ďalším otázkam, ktoré súvisia s rozvojom obcí, medzi ktoré nepochybne patrí: 232 komplexné riešenie informatizácie samosprávy, rozvoj miestnej kultúry a kultúrneho dedičstva, financovanie masového a výkonnostného športu, komplexná obnova sídiel, zatepľovanie objektov a pod. ZMOS aj naďalej bude zohrávať dôležitú úlohu vo vzťahu k legislatíve, dotýkajúcej sa miest a obcí. Z tohto pohľadu, ako aj z pohľadu naplnenia priorít obcí bude žiadať o trvalé zastúpenie v Legislatívnej rade SR, o zakotvenie do systému zákonodarstva legislatívnu iniciatívu územnej samosprávy. Naplnenie týchto priorít by mohlo prispieť k ďalšiemu rozvoju regiónov, obcí a tým aj k zlepšenie kvality života občanov v nich žijúcich. Literatúra 1. Glück, A. - Magel, H. a kol.: Venkov má budoucnost. Zemědelské nakladatelství Brázda, Praha 1992 2. Štúdium na diaľku potrebuje internet. Denník Pravda 25.2.2006, Perex Bratislava 3. Na drôte je celý svet. www.in4.sk 233 ÚLOHA ZEMĚDĚLSTVÍ PŘI ROZVOJI VENKOVSKÉHO PROSTORU NA PŘÍKLADU HODONÍNSKA THE ROLE OF AGRICULTURE IN RURAL DEVELOPMENT ­HODONÍN CASE STUDY MGR. ILONA SVOBODOVÁ Geografický ústav, Přírodovědecká fakulta Masarykova univerzita Kotlářská 2, 611 37 Brno, Česká republika e-mail: ilona.svobodova@gmail.com Anotace Vliv zemědělských subjektů ve venkovské společnosti postupně slábne. Zmenšuje se jejich význam v oblasti venkovské zaměstnanosti, v oblasti zajišťování služeb pro občany či obecně míra jejich angažování ve společenském životě na venkově. Spolupráce zemědělců s obecními úřady a současné formy zapojování zemědělců do společenského života na vesnici byly předmětem dotazníkového šetření v obcích okresu Hodonín v roce 2009. Příspěvek shrnuje výsledky šetření, pozornost je věnována zejména účasti zemědělců v obecních zastupitelstvech, jako možném ukazateli aktivity a prestiže zemědělců z pohledu obyvatel regionu. Annotation The influence of farmers in the rural community has been gradually decreasing. Farmers are loosing their traditional role in rural employment, in providing services to local people and generally in extent of involvement in social and cultural life of the Communities. Cooperation between farmers and Local Authorities as well as current forms of involvement of farmers in social life were surveyed in Hodonín region in 2009. The article sums up the results of this terrain survey and focuses on engagement of farmers in Local Authorities which can be considered as a plausible indicator of activities and prestige of Farmers from the point of view of the locals. Klíčová slova zemědělci, venkovská společnost, zaměstnanost v zemědělství, okres Hodonín, obec Key words farmers, rural community, agricultural employment, Hodonín region, municipality JEL classification: Q190 Úvod V podstatě již od poloviny minulého století prochází náš venkov obdobím velmi významných změn, které byly odvislé nejen od pokroku v technických vědách, ale především byly podmíněny společenským vývojem. Tradiční pevné vazby mezi venkovským prostorem a zemědělskou činností, které zůstávaly v minulosti dlouhodobě neměnné, se začaly nově utvářet a postupně oslabovat. Mezi průvodní jevy těchto procesů patřil dlouhodobě probíhající pokles počtu pracovníků v zemědělství provázený obecně poklesem počtu obyvatel žijících na vesnici. 234 Dramatické zvraty přineslo období po únoru 1948, které se vyznačovalo chaotickým zespolečenšťováním majetku sedláků a násilným vznikem JZD. Další etapa změn působících na našem venkově probíhala v období transformace po roce 1989. Podobně jako v poúnorovém období byly významné změny na venkově v polistopadovém období motivovány především ideologicky, v tomto případě však ovlivnily život na venkově poměrně selektivně, více se dotkly zemědělců než ostatních obyvatel venkovských obcí. Tento příspěvek si klade za cíl popsat některé důsledky těchto změn ve vazbě na dnešní situaci, zvýšená pozornost je věnována současnému stavu ve vztazích mezi subjekty pracujícími v zemědělství a venkovskou společností na příkladu území okresu Hodonín. Pro účely sledování vývoje vztahů mezi zemědělci a venkovskou společností bylo vybráno území okresu Hodonín, které má z hlediska cílů příspěvku některé výhody i specifika. Jedná se o region s vhodnými přírodními podmínkami pro zemědělství (včetně vinohradnictví a sadařství), s nadprůměrnou zaměstaností v sektoru a dlouhodobou tradicí zemědělské práce u obyvatelstva (velký podíl rodáků, území po válce nedosídlované). Z hlediska sídelní struktury se okres vyznačuje výraznějším podílem populačně větších obcí ( nad 2000 obyvatel), blízkostí menších měst prakticky z celého území okresu. Podnikatelská struktura velkých zemědělských podniků je dnes již z velké části stabilizovaná, výjmečně dochází ke změně sídla i celého zázemí zemědělských podniků. Metodika Pro hodnocení významu zemědělství v jednotlivých obcích byla zvolena metoda, která spočívala v kontaktování vedení obcí ve zkoumaném regionu (okres Hodonín zaujímající obce ORP Hodonín, ORP Kyjov a ORP Veselí nad Moravou) formou dotazníku. Šetření se soustředilo především na problematiku zapojení zemědělců do obecní samosprávy, které lze považovat za jeden z ukazatelů jejich současného vlivu na dění v obci. Pozornost byla věnována také způsobům angažování zemědělských podnikatelů v obcích (formou např. služeb pro občany, spolupráce s obecními úřady, sponzoringu sportovních a kulturních akcí apod.) Zkoumány byly také vztahy mezi zemědělci a majoritní částí venkovského obyvatelstva. Na základě zjištěných informací z dotazníků vznikla skupina zastupitelů- zemědělců (osoby, které byly zvoleny ve volbách do zastupitelstev obcí na Hodonínsku ve dnech 20.10 až 21.10 2006 a současně byly či jsou buď přímo fyzickými osobami podnikajícími v zemědělství či zaměstanci zemědělského podniku). Tento soubor zastupitelů zároveň byl, zejména s ohledem na neuspokojivé vyplnění dotazníku v některých obcích či jeho nevyplnění vůbec, doplněn o osoby zvolené do zastupitelstev, které současně jsou evidováni v Evidenci zemědělského podnikatele1 . Výsledný soubor osob vznikl tedy porovnáním tří informačních zdrojů (dat z terénního šetření, Evidence zemědělského podnikatele, jmenných seznamů osob zvolených do zastupitelstev obcí zveřejněných na webových stránkách Českého statistického úřadu). U výsledného vzorku zastupitelů- zemědělců ve studovaném území byla provedena charakteristika dle jejich pohlaví, věku, částečně dle vzdělání a dle politické příslušnosti a 1 Zemědělským podnikatelem je fyzická nebo právnická osoba, která hodlá provozovat zemědělskou výrobu jako soustavnou a samostatnou činnost vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku, za podmínek stanoveným zákonem, dle zákona č. 85/2004 Sb. je povinen každý zemědělský podnikatel být zaregistrován v této evidenci. 235 s využitím dat ze Společného zemědělského registru (eviduje příjemce zemědělských dotací) také dle výměry obhospodařované zemědělské půdy. Pro hodnocení úlohy zemědělců ve venkovském prostoru bylo zároveň využito odborného článku J. Drlíka (2008), zabývající se vývojem vztahů mezi zemědělci a venkovany v obecné rovině, tento příspěvek na něj navazuje, nově je pozornost věnována i působení zemědělců v místní politice. Příklady vztahů mezi zemědělci a venkovskou společností v potranformačním období Na procesu transformace zemědělství probíhající v devadesátých letech se podílela pouze malá část obyvatel vesnic. V tomto období se vztahy mezi zemědělskými podniky a většinovou částí venkovského obyvatelstva spíše ochlazovaly. Jedním z důvodů byly jistě i časté restituční nároky místních občanů, jejichž úplné naplnění bylo mnohdy nad finanční možnosti zemědělských podniků. Postupem času se tyto vztahy opět upravily, v současné době jsou až na výjimky bezproblémové, v řadě případů však neutrální až lhostejné. Význam zemědělských podniků pro obyvatele venkova ve studovaném regionu je převážně nízký. Podnikatelské subjekty působící v zemědělství nejsou kapitálově dost silné, ve srovnání s podniky průmyslu zaměstnávají málo významný podíl občanů, jejich společenký výnam proto ani nemůže být podstatně vyšší. Stále se však najdou obce, v nichž zemědělský podnik má dle jejich představitelů klíčovou úlohu pro zaměstanost místních obyvatel, jedná se však spíše o výjimky ­ Čejkovice (Zemědělská a.s.), Vnorovy (Agro Vnorovy a.s.), Šardice (Neoklas a.s.), Mutěnice (Statek Marek). V těchto obcích se zemědělci již zřetelněji zapojují do veřejného života obcí, spolufinacují provoz mateřských škol, sponzorují sportovní akce (převážně fotbal např. klub SK Agro Vnorovy nese dokonce jméno zemědělského podniku) a pořádají události kulturní. Zapojení větších zemědělských subjektů (převážně podniků právnických osob) do života v obcích ať už formou placených služeb pro občany či pro obecní úřady, sponzoringem bylo z celého regionu zjištěno však pouze v 8 obcích. Ve většíně obcí - sídel těchto zemědělských podniků, kterých je na Hodonínsku 31, se velké zemědělské podniky neangažovaly žádným způsobem, obec o jejich činnosti zpravidla neměla žádné informace. Z menších podnikatelů, kteří v zemědělství působí většinou jako fyzické osoby (dle Evidence působí v celkem 72 obcích okresu), se do veřejného života v regionu zapojují téměř výhradně vinaři (košty, výstavy vín, soutěže, dny otevřených sklepů, nabídka ubytování při vinařských stezkách). V rámci celého okresu bylo zjištěno jen šest případů obcí, kde zemědělští podnikatelé podnikající jako fyzické osoby, pomáhali s úklidem komunikací nebo sponzorovali sport či kulturu. Význam zemědělských subjektů je dnes oslaben i tím, že se snižuje poptávka po službách a činnostech, které zemědělci tradičně zajišťovali. Jedná se zejména o vyvážení septiků a žump, dopravu stavebního materiálu, úklid komunikací v zimním období. Mnohé z těchto činností si dnes začínají zajišťovat obce samy svou vlastní technikou, často i za ekonomicky méně výhodných podmínek. Se změnou životního stylu obyvatel venkova postupně klesá i význam záhumenkářů, kteří si dříve objednávali některé služby (orání, mlácení) u velkých podniků. Dále se tito amatérští zemědělci vybavují sami drobnou moderní technikou, ke změnám došlo i ve struktuře jimi pěstovaných plodin (odklon od pěstování obilovin). Ve vyjímečných případech využívají 236 služeb občanů naopak zemědělci ­ spolupráce se včelaři, kteří za úplatu přistavují svá včelstva k opylení plodin na polích. Na druhé straně vznikají i nové formy vztahů mezi zemědělskými podnikateli, obcemi či jejich obyvateli. Příkladem může být výstavba a provozování bioplynových stanic zpracovávajících vedlejší produkty ze zemědělské výroby. Na Hodonínsku se jedná o realizace biostanic v Čejči, Mikulčicích, Hodoníně- Pánově a v Mutěnicích. Využití těchto moderních technologií překvapivě nepřináší žádné evidentní výhody pro jmenované obce a jejich občany. Zemědělský subjekt jako investor logicky sleduje především své ekonomické cíle, vyrobený bioplyn se snaží efektivně využít pro vlastní účely. Dotčené obce jsou již plynofikovány, proto také případné dodávky bioplynu pro účely vytápění by snad mohly být zajímavé jen v případě výrazně nižších cen. Obce jsou k výstavbě nových stanic zdrženlivé, slibovaný bezproblémový provoz se ne vždy naplnil, vedení obcí spíše eviduje stížnosti občanů na nepříjemný zápach. Přínosem pro občany bude alespoň vytápění místní školy v Mutěnicích (investorem podnikatel, bývalý místostarosta obce a současný zastupitel obce), jedná se o pěkný příklad jak aktivní zemědělec angažovaný v místní politice může pomoci rozvoji ve své obci. Další možností v oblasti spolupráce zemědělců a obcí spočívají v efektivním využití četných bývalých zemědělských objektů, většinou dříve využívaných k účelům živočišné výroby. V bývalých zemědělských areálech se připravují realizace fotovoltaických elektráren (Malá Vrbka, Lipov, Louka, Tasov). Jinými podobnými případy jsou např. výstavba sběrného dvora v Dambořicích v areálu zrušeného vepřína či přestavba zemědělské administrativní budovy na bytový dům ve Strážovicích. Pro obce jsou podobné záměry většinou výhodné, nové způsoby využití nepřináší ekologické problémy, nekladou nároky na změnu územních plánů, a mnohdy zajistí i vznik nových pracovních míst. Terénní šetření nepotvrdilo výrazný zájem ze strany vedení obcí o prohlubování, resp. obnovení spolupráce se zemědělskými subjekty, zároveň však ve většině obcí hodnotili jejich představitelé vztahy se zemědělskými podnikateli jako dobré až velmi dobré. Jako dlouhodobě velmi špatné bylo soužití zemědělského subjektu a vedení obce hodnoceno pouze ve dvou obcích z celého okresu. V obou případech se jednalo o neshody s větším podnikatelem podnikajícím jako právnická osoba. Zastoupení zemědělců v komunální politice Zvolení osoby do obecního zastupitelstva lze jistě považovat za jednu z forem vyjádření společenské prestiže konkrétního jednotlivce v obci, hodnoceno bylo zastoupení zemědělců v obecních zastupitelstvech zvolených ve volbách v říjnu 2006. Z úhrného počtu 126 kandidátů - zemědělců vedených na kandidátních listinách ve 45 venkovských obcích a 5 městech regionu uspělo a bylo zvoleno 48. Tito kandidáti tedy vykazovali vyšší míru úspěšnosti oproti průměru za celý okres (38,1 % oproti 22,5 %). Z počtu 74 obcí a 8 měst okresu Hodonín byl zvolen alepsoň jeden zastupitel-zemědělec ve 34 obcích a 2 městech, z celkového počtu 932 zastupitelů se jednalo o 48 osob s vazbou na zemědělství, tedy o 5,2 %. Ve většině venkovských obcí zastoupení neměli, zejména z toho důvodu, že zde ani nekandidovali - často se jednalo spíše o menší obce. Vzhledem k použité metodice a k dlouhodobě nadprůměrné zaměstanosti v zemědělství v regionu však nelze 5,2% zastoupení v obecních zastupitelstvech hodnotit jako významné. Velká část z těchto zastupitelů patrně neměla zemědělskou činnost jako své hlavní zaměstnání, soudě zejména 237 dle informací z terénního šetření (starostové je ani jako zemědělce neuváděli) a také dle skutečnosti, že tyto osoby absentovaly v databázích příjemců zemědělských dotací, či hospodařily na velmi malé výměře zemědělské půdy a dle přijímaných dotací se specializovaly spíše na vinohradnictví a výrobu vína. Šetření dále zachytilo pouze 7 zaměstanců zemědělských podniků právnických osob (a to i včetně osob z vedení) zvolených do zastupitelstva. Uvážíme ­li, že na Hodonínsku se zemědělskou výrobou zabývá 57 zemědělských podniků právnických osob (informace SZIF 2007), je zapojení pracovníků velkých podniků v zastupitelstvech obcí minimální. Relativně častěji jsou v obecních zastupitelstvech přítomni vedoucí představitelé zemědělských organizací (z Agentury pro zemědělství a venkov Hodonín, z místní agrární komory), podniků zemědělských služeb, vinařských družstev, členové představenstev zemědělských společností apod. Z 43 zastupitelů - zároveň osob evidovaných jako zemědělští podnikatelé, hospodařilo na výměře nad 5 ha zemědělské půdy pouze 11 osob, 24 osob patrně neobhospodařovalo zemědělskou půdu vůbec či na velmi malé výměře, neboť nebyli příjemci dotací. Mezi největší zemědělce mezi obecními zastupiteli z hlediska výměry obhospodařované půdy patří největší soukromý podnikatel podnikající jako fyzická osoba v regionu vůbec - podnikatel z Mutěnic (přes 1400 ha obdělávané půdy), zemědělci ze Suchova (241 ha) a Malé Vrbky (91 ha). Jeden soukromý zemědělec obhospodařující 30 hektarů zastával zároveň funkci starosty (Tvarožná Lhota), jedná se o jediného starostu se současnou profesní vazbou na zemědělství na Hodonínsku. Výrazná převaha drobných zemědělců nad většími byla patrná i u vzorku kandidujících zemědělců, zároveň ovšem pouze malou část (8,3 %) z neúspěšných kandidátů tvořili větší zemědělci (nad 20 ha). Ze zkoumaného vzorku 43 zastupitelů byly pouze tři ženy (odpovídá jejich podílu mezi kandidáty- zemědělci), průměrný věk zastupitelů ke konci jejich volebního období je 50,2 let. Informace o věkové struktuře zastupitelů ­ zemědělců ve srovnání se zastupiteli v okrese Hodonín celkem podává následující tabulka. Tabulka 1: Věková struktura obecních zastupitelů a zastupitelů-zemědělců v okrese Hodonín v roce 2006 Věková kategorie Zastupitelé (%) Zastupitelé ­ zemědělci (%) Do 29 let 4,3 4,7 30-39 let 22,7 13,9 40-49 let 35,0 37,9 50-59 let 31,0 39,2 60 a více let 6,9 2,3 Z tab. 1 je zřejmé, že věková struktura zastupitelů- zemědělců odráží nevýhodnou věkovou strukturu pracovních sil v resortu obecně, jen s tím rozdílem, že zemědělci nad 60 let jsou však v zastupitelstvech přítomni minimálně. Velmi malý je mezi zastupiteli zároveň podíl zemědělců do 40 let, kteří obhospodařují zemědělskou půdu, a dle přijímaných dotací lze soudit, že se zemědělské činnosti věnují buď na plný či na nadpoloviční úvazek (v celém okrese se jednalo pouze o 4 osoby). Mezi osobami angažujícími se v komunální politice bývá obecně vyšší podíl osob s vysokoškolským vzděláním, mezi zastupiteli- zemědělci se jednalo o 48, 8 %. 238 Jako zajímavý doplněk lze z informací zveřejněných ČSÚ dále provést charakteristiku zkoumaného vzorku zemědělců-zastupitelů dle navrhující strany (Tab. 2) či dle jejich politické příslušnosti. Tabulka 2: Struktura obecních zastupitelů a zastupitelů ­ zemědělců dle navrhující strany v říjnových volbách 2006 v okrese Hodonín Navrhující strana Zastupitelé (%) Zastupitelézemědělci (%) Česká strana sociálně demokratická 10,6 11,6 Komunistická strana Čech a Moravy 9,1 0,0 Křesťanská a demokratická unie- Československá strana lidová 20,9 25,6 Nezávislí kandidáti, Nestraníci, Sdružení nestraníků 42,7 39,5 Občanská demokratická strana 12,0 18,6 Ostatní 5,8 4,7 Mezi obecními zastupiteli celkem stejně jako mezi zastupiteli- zemědělci bylo téměř shodné zastoupení bezpartijních (necelých 75 %), ve sledovaném vzorku zemědělců bylo relativně více členů KDU-ČSL (11,6 % oproti 8,3 %) a ODS (7,0 % oproti 4,7 %) ve srovnání se zastupiteli na Hodonínsku celkem, naopak méně členů ČSSD (2,3 % oproti 4,7 %) či dokonce žádný KSČM ( může být ovliněno výběrem vzorku, kde chyběli zaměstnanci). Závěr Se snižováním počtu pracovníků v agrárním sektoru se oslabují i vazby mezi zemědělci a zbývající majoritní částí obyvatel v naprosté většině obcí okresu Hodonín. V průběhu posledních dvaceti let procházel venkovský prostor rychlým a většinou i úspěšným rozvojem. Většina obcí byla plynofikována, je napojena na pitnou vodu, rozvíjí se budování kanalizační sítě včetně napojení na ČOV, prakticky komplexně jsou obce napojeny na všechny telekomunikační sítě. Způsob života na vesnici se vlivem těchto procesů přibližuje a často již zcela vyrovnává životu ve městě. Zemědělství se ve stejném časovém období rozvíjelo s podstatně menšími úspěchy, jeho úloha ve venkovském prostoru klesla, většina podniků je kapitálově slabá, mnohé subjekty stále hledají své optimální místo na trhu. Současná situace na venkově je taková, že obyvatel obce se již necítí být zemědělcem. Provedená analýza angažovanosti zemědělců v místě bydliště skutečně potvrzuje, že zapojení zemědělců ve veřejném životě formou zajišťování služeb pro občany, sponzoringu sportu či kultury je nízké. Aktivitu v tomto směru projevuje pouze malá část velkých podniků a z malých zemědělců zejména vinaři. Obecný společenský rozvoj navodil nové vztahy i na vesnici. V průběhu tranformace zemědělství se již nepodařilo nastolit ve venkovském prostoru politickou stranu ryze agrárního charakteru, která by podobně jako v minulosti definovala potřeby venkova a zemědělců. Výsledky voleb do zastupitestev obcí regionu i do vyšších orgánů státní správy dokazují, že venkov jako politický fenomén prakticky zaniká, v mnohých ohledech se venkov ,,politicky urbanizuje". Průběh a výsledky ekonomického a společenského rozvoje venkova v minulých letech umožňují odhadnout podobné procesy v příštích letech. Vesnice bude pravděpodobně posilovat zejména bydlící funkce s řadou vazeb na tuto prioritu navazujících. V řadě 239 parametrů nabídka komfortních podmínek pro bydlení překoná možnosti, které poskytuje bydlení ve městě. V takovém případě se však nešetrně provozovaná zemědělská výroba může stát překážkou rozvoje obce a bude třeba hledat nové formy soužití vesnice se zemědělskou činností. V podmínkách harmonizované spolupráce vedení obcí a podniků při dalším rozvoji obce lze předpokládat, že zemědělské subjekty se do procesu aktivně zapojí a získají prostor pro nové a výhodné obchodní aktivity. Literatura 1. ČSÚ: http:///www.volby.cz 2. Drlík, J. (2007) Zemědělci a venkovská společnost - spolupráce nebo soupeření? Sborník z konference Méně příznivé oblasti pro zemědělství a venkov. Jihlava: XI/2007. 3. First European Quality of Life Survey: Urban-rural differences. Luxemburg: Office for Official Publications for the European Communities, 2006. 4. Ministerstvo zemědělství: https://farmar.mze.cz/portal/page/portal/PORTAL_FARMARE 240 VAZBY A PRŮNIKY NETRADIČNÍCH ROZVOJOVÝCH AKTIVIT VE VENKOVSKÉM PROSTORU LINKS AND INTERSECTIONS OF INNOVATIVE DEVELOPMENT ACTIVITIES IN RURAL AREAS MGR. HANA SVOBODOVÁ GaREP, spol. s r.o. nám. 28. října 3, 602 00 Brno, Česká republika email: 67632@mail.muni.cz Anotace Rozvoj jednotlivých složek venkova je ovlivňován celou řadou aktérů na různých hierarchických úrovních. Úroveň národní a krajská však především stanovují rámec pro rozvoj venkova, konkrétní aktivity jsou záležitostí aktérů na úrovni lokální. Cílem tohoto příspěvku je představit jednotlivé složky venkova, které je mohou ovlivňovat místní aktéři, a zachytit jejich vzájemnou provázanost z hlediska možných rozvojových směrů. Annotation Development of segments of rural areas is influenced by many participants on different hierarchical levels. National and regional level set the main frame of rural development; concrete activities are matter of participants on local level. Aim of this paper is to introduce segments of rural areas which could be influenced by local participants and demonstrate their mutual connections from the view of the development ways. Klíčová slova rozvoj venkova, venkovský prostor, aktér, místní produkt Key words rural development, rural area, participant of development, local product JEL classification: R00 Úvod Venkovský prostor představuje specifické prostředí, které ovlivňuje charakter celé České republiky. Ačkoliv zde žije méně než třetina obyvatel, zahrnuje většinu území ČR a jeho význam je nesporně vysoký, a to zejména z hlediska údržby krajiny, produkce potravin, zachování kultury a tradic, apod. Na druhou stranu venkov představuje území, jemuž je třeba věnovat v rámci regionální a Společné zemědělské politiky EU zvýšenou pozornost. Pro aplikaci rozvojových nástrojů je však třeba zohlednit jednotlivé typy venkova (např. dle OECD) ­ kdy je potřebné směrovat rozvoj odlišně v příměstských obcích a v mezilehlých či periferních oblastech. Proto je nutné při komplexním řešení jeho rozvoje a hledání cest, jak toho efektivně dosáhnout, zvážit veškerá specifika, který venkovský prostor má a do rozvojových strategií zahrnout i konkrétní stav a podmínky na venkově (dle Pavlíková, Maříková, Herová, 2009). 241 Metody výzkumu Příspěvek vychází z dílčích výsledků výzkumného projektu QH82249 Synergie v přístupu k rozvoji venkova, který řeší firma GaREP, spol. s r.o. v letech 2008­2011. Cílem tohoto projektu je vypracování strukturovaných a účelově uspořádaných souborů opatření a nástrojů prokazatelně vedoucích ke zlepšení podmínek pro život na venkově, k rozvinutí možností podnikání v agrárním sektoru při zlepšení dopadu hospodářských činností na krajinu. Společná zemědělská politika, po níž spadá i rozvoj venkova, apeluje na využití přístupu ,,bottom-up", tedy realizace změny a rozvoje přímo, prostřednictvím obyvatel, kteří ve venkovských regionech žijí. Proto se i tento příspěvek zaměřuje na lokální aktéry, kteří v regionu působí, a mohou přispět k rozvoji jednotlivých složek venkovského prostoru i celého ,,svého" regionu. Tato tematika je v současné době velmi aktuální a její závažnost potvrzuje i množství odborných článků a publikací, jež v posledních letech vznikly v ČR i v zahraničí. R. Perlín (2000) se zabýval úlohou aktérů v lokálním rozvoji či možnostmi a limity spolupráce venkovských obcí (2006). Venkovem a především vztahem obyvatelstva k obci a okolí se dlouhodobě zabývá P. Spišiak (např. P. Spišiak, R. Klamár, E. Michaeli 2002) či V. Majerová a kol. v edici Český venkov, která vychází od roku 2000. J. Binek (2007) nastínil možnosti oživení českého venkova. Faktory ovlivňujícími možný budoucí rozvoj se zabýval A. Slepička (2008) nebo V. Majerová (2008). Výzkumem malých oblastí se zabývá např. A. Vaishar (2001). Managementu rozvoje venkova se věnuje S. Nunvářová et al. (2006a, 2006b). Proces rozvoje venkova Venkov je specifickým, různorodým společenským, ekonomickým, kulturním i ekologickým prostředím. Po roce 1989 prošel venkov mnoha změnami ­ postupně se vytrácí jeho původní zemědělská funkce a je kladen důraz především na údržbu krajiny a životního prostředí, a to především v souvislosti se Společnou zemědělskou politikou EU, kterou Česká republika přijala se vstupem do Evropské unie v roce 2004. Pestrost venkovského prostoru se kromě jeho funkcí odráží také ve velkém počtu institucí, subjektů i individuí, které venkovský prostor ovlivňují, rozvíjejí či řeší jeho jednotlivé problémy, aktivity či jevy. Jak již bylo zmíněno, na lokální úrovni jsou pro rozvoj nepostradatelní místní aktéři, kteří rozvíjí svůj region z vnitřku. Jak na národní a krajské úrovni, tak i na lokální, jsou zapojeni aktéři z veřejné, soukromé i neziskové sféry, kteří k ovlivňování rozvoje venkova využívají celou škálu nástrojů, jež se dle Wokouna (2008) dělí na finanční a nefinanční. Aktéři a jejich nástroje mohou ovlivňovat rozmanité složky a aktivity venkovského prostoru zemědělství, životní prostředí, průmysl a podnikání, obec a její obyvatelstvo, kulturu, tradici, cestovní ruch či infrastrukturu. Rozhodujícím záměrem budoucího rozvoje venkova je zmírňování nepříznivých trendů, které oslabují jeho význam i roli v celkovém rozvoji společnosti (nežádoucí projevy vylidňování venkova, zhoršování podmínek pro ekonomické i společensko-kulturní aktivity obyvatel, zhoršování kvality kulturní krajiny apod.). Nalezení možností účinného řešení nežádoucích problémů vyžaduje velmi dobrou znalost určujících poměrů venkova, poznání a adekvátní pochopení smyslu, fungování i účinků celého komplexu aktivit, realizovaných nejrůznějšími subjekty a aktéry. Na tomto základě je pak 242 možno iniciovat a rozvíjet účinné formy spolupráce všech zainteresovaných aktérů a naplňovat žádoucí cíle rozvoje venkova. Vhodnou platformou pro rozvoj venkova prostřednictvím místních iniciativ je místní akční skupina (MAS). Již na počátku 90. let (r. 1991) vedly zkušenosti z praxe představitele EU k vytvoření iniciativy společenství LEADER, která prostřednictvím místních iniciativ místních akčních skupin ­ umožnila realizaci unijních programů a opatření zaměřených na rozvoj venkovských regionů. Realizace programu založeného na této iniciativě se v praxi velmi osvědčila a je vysoce efektivním nástrojem pro trvale udržitelný rozvoj venkovských oblastí. (Pavlíková, Maříková, Herová, 2009). V současné době existuje v ČR síť dobře fungujících MAS, které jsou schopné čerpat dotace z evropských fondů na rozmanité rozvojové projekty. Rozvojové oblasti venkovských obcí ­ vazby a průniky Možností rozvoje venkova se naskýtá celá řada, avšak cesta k úspěšné realizaci rozvojových projektů není vždy jednoduchá. Obr. 1 znázorňuje základní oblasti, jejichž prostřednictvím lze přispět k rozvoji nebo alespoň zachování kvalitního života na venkově ­ zemědělství, průmysl (především malé a střední podnikaní, místní produkty apod.) a služby, pod které lze zařadit i cestovní ruch (význam cestovního ruchu však v posledních letech roste, a proto je hodnocen samostatně). Pro vyvážený rozvoj venkovského prostoru je nutná kvalitní infrastruktura. Rozvoj venkovského prostoru trvale udržitelný a nesmí zatěžovat životní prostředí. Jako aktéři na lokální úrovni vystupují především samotné obce a její obyvatelé, které mohou směřování rozvoje výrazně ovlivnit. Obrázek 1: Místní aktéři a rozvojové oblasti venkova Obec dle § 2 (2) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů. Pro rozvoj obce je velice důležitý management obce a účelné využívání rozvojových nástrojů. Úspěšnost managementu obce při realizaci rozvojových záměrů závisí i na aktivitě místních obyvatel a na míře jejich zapojení do rozvoje obce. Zvláště v malých obcích jde o klíčový faktor. Konkrétně jde o práci jako např. brigády, ale také o pořádání kulturních a společenských akcí. Díky ,,svépomoci" občanů řada obcí zvládla realizovat náročné investiční akce s podstatně nižšími náklady (Binek, 2007, 46). Za tradiční odvětví spojené s venkovem lze považovat zemědělství. Po vstupu ČR do EU a s přijetím Společné zemědělské politiky EU je zmiňováno především v souvislosti s rozvojem venkova, o čem již bylo napsáno mnohé. Zajímavým směrem rozvoje venkova a zemědělství 243 v ČR v posledních letech je např. koncept ,,místních výrobků". Vychází z toho, že obchody a prodejny odebírají produkty od místních zemědělců. Zboží, které si tak spotřebitel koupí, pochází z regionu, pomáhá zachovat pracovní místa, údržbu krajiny a v neposlední řadě není nutná jeho doprava na velké vzdálenosti. V České republice je tato vize v úplných začátcích, ale především v západoevropských zemích se osvědčila. Samozřejmě s tímto konceptem vyvstává celá řada problémů. Jeden region nenabízí rozhodně veškeré produkty, a navíc ne po celý rok. Mnoho surovin musí být před prodejem určitým způsobem zpracováno a takováto provozovna se v oblasti nemusí nacházet. Patrně nejjednodušší je tuto formu zvolit u ovoce, zeleniny a některých mléčných výrobků. Přes všechny vyjmenované problémy se však rozhodně jedná o krok správným směrem. V celorepublikovém měřítku lze za podobný projekt označit program ,,Klasa", kdy je od roku 2003 udělováno kvalitním domácím potravinářským a zemědělským výrobkům stejnojmenné označení. Koncept místních produktů je možné uplatnit i v oblasti průmyslu. Venkovský prostor není dimenzován pro rozvoj velkých průmyslových podniků (chybí kvalitní pracovní síla, infrastruktura ­ nevyhovující stav komunikací, nedostatečná vybavenost apod.). Současní spotřebitelé si na trhu mohou vybrat z široké škály různých produktů, jež se od sebe liší svou cenou, kvalitou, způsobem výroby či místem původu. Pakliže je zákazník orientován na produkty místních výrobců, upřednostňuje české výrobky, mezi nimiž si může vybrat i takové, které pocházejí přímo z jeho regionu, pro něž jsou tradiční. Orientovat se na trhu a nalézt takovéto výrobky v nepřeberném množství různorodého zboží pomáhá spotřebiteli speciální označení, jež na dané místní výrobky a speciality upozorňuje. Čeští zákazníci a zejména turisté stále více oceňují jedinečnost výrobků s původem v konkrétním regionu a s osobním přístupem řemeslníků nebo zemědělců ke každému jednotlivému produktu. Značení výrobků, které garantuje jejich původ v určitém regionu, je jednou z cest, jak zviditelnit produkci místních výrobců a zároveň posílit pocit sounáležitosti s regionem u jeho obyvatel. Hlavním cílem zavádění značení upozorňující na tyto produkty je přispět k oživování venkova a postupnému zvyšování kvality života na venkově, vytváření pracovních příležitostí a rozvoji sociálně a enviromentálně orientované ekonomiky (dle Spolku pro rozvoj venkova Moravský kras, on-line) Koncepty místních produktů, ať už zemědělských či průmyslových úzce souvisí také s podporou cestovního ruchu. Ve venkovských oblastech se uplatňuje tzv. venkovský cestovní ruch, který dle Páskové a Zelenky (2002) představuje souborné označení pro druh cestovního ruchu s vícedenním pobytem s rekreačními aktivitami na venkově (procházky, pěší turistika, projížďky na kole nebo na koni, pozorování a péče o domácí zvířata, konzumace podomácku vyrobených potravin atd.) a s ubytováním v soukromí nebo v menších hromadných ubytovacích zařízeních. Venkovské ubytovací kapacity však mají svá určitá specifika. V první řadě jde zejména o umístění těchto zařízení, které je značně decentralizováno od mnohdy přetížených středisek cestovního ruchu. Dále jsou tato zařízení nejčastěji malokapacitní. Na ubytovací zařízení často navazují stravovací zařízení, kde se očekává nabídka místních potravinářských výrobků vlastní výroby a krajových specialit (viz místní produkty). Také doplňkové služby venkovské turistiky se musí přizpůsobovat současným trendům a nárokům návštěvníků. Proto se stále rozšiřuje škála nabízených doprovodných služeb, které souvisejí zejména s využitím volného času na venkově. To způsobuje tu skutečnost, že se v současnosti k typickým doprovodným službám (obchodní, informační, opravárenské, zdravotní...) řadí právě služby pro naplnění volného času, jako je např. účast na domácích a zemědělských pracích, jízdy na kole, koních, koupání, pěší turistika, účast na místních společenských akcích apod. (Galvasová a kol., 2008). 244 Konečně, zařízení občanské vybavenosti, technická a dopravní infrastruktura také patří mezi významné faktory ovlivňující ekonomický a populační rozvoj obcí, a to nejenom z hlediska kvantity, ale také kvality. Kvalitní a dostatečná infrastruktura přispívá ke zvyšování kvality života a tím i k udržení obyvatelstva na venkově a zároveň vypovídá o míře vyspělosti společnosti, o charakteru, stabilitě i kultivovanosti dané oblasti, prostoru či místa. Tabulka 1: Vazby rozvojových oblastí venkovského prostoru Vazby a průniky jednotlivých odvětví a možnost ovlivnění lokálními aktéry zobrazuje tab. 1. Je patrné, že obyvatelstvo a představitelé obce jsou schopni ovlivňovat všechny rozvojové oblasti. Zřejmá jsou také propojenost a návaznost jednotlivých sektorů národního hospodářství. Při rozvoji venkova jsou důležité jak tzv. tvrdé projekty, jež jsou zaměřeny na rozvoj a zkvalitnění infrastruktury apod., tak projekty měkké, které podporují rozvoj lidských zdrojů a nejsou v tab. 1 příliš zohledněny. Závěr Rozvoj jednotlivých oblastí venkovského prostoru nesmí být činností izolovanou. Jednotlivá odvětví na sebe navazují a rozvoj jednoho odvětví může výrazně podpořit rozvoj jiného, což lze nazvat synergickým efektem. Klíčovým faktorem je aktivní zapojení aktérů ze všech možných oblastí, kteří mají zájem o rozvoj svého regionu. Podchycením celého komplexu rozvojových aktivit realizovaných ve venkovském prostoru a zhodnocením jejich vazeb, účinků a omezení jejich plného rozvinutí lze nalézt možnosti, jak účinněji přistupovat k řešení nepříznivých trendů na venkově prostřednictvím sladění přístupů jednotlivých aktérů rozvoje a rozvinutím vzájemné podpory a spolupráce. Klíčovou otázkou oživení, rozvoje či stabilizace venkova je pochopení vztahů mezi jeho složkami Intravilán Obyvatelstvo Kultura, tradice Zemědělství Průmyslová výroba Služby, vybavenost Cestovníruch Infrastruktura Životní prostředí Správaobce Obyvatelstvo Společensk ý život Zaměstna- nost Zaměstna- nost Kvalita života Zdroj příjmů Kvalita života Kvalita života Rozvoj obce Kultura, tradice Společensk ý život Místní produkty Místní produkty Místní produkty Venkovský CR --- --- Podpora aktivit Zemědělství Zaměstnano st Místní produkty Zprac. průmysl --- Agroturisti- ka --- Údržba krajiny Vzhled obce Průmyslová výroba Zaměstnano st Místní produkty Zprac. průmysl Přilákání investic --- Lokalizace firem Znečištění vs. údržba Lokalizace firem Služby, vybavenost Kvalita života Místní produkty --- Přilákání investic Příliv turistů Kvalita života --- Rozvoj obce Cestovní ruch Zdroj příjmů Venkovský CR Agroturisti- ka --- Příliv turistů Příliv turistů Příliv turistů Podpora CR Infrastruktura Kvalita života --- --- Lokalizace firem Kvalita života Příliv turistů Kvalita ŽP Zkvalitňová ní infrastr. Životní prostředí Kvalita života --- Údržba krajiny Znečištění vs. údržba --- Příliv turistů Kvalita ŽP Údržba krajiny Správa obce Rozvoj obce Podpora aktivit Vzhled obce Lokalizace firem Rozvoj obce Podpora CR Zkvalitňová ní infrastr. Údržba krajiny 245 reprezentovanými různými aktéry či jejich skupinami, tj. poznání relevantních interakcí mezi socioekonomickými podmínkami pro život obyvatel, jejich promítnutím v určité struktuře osídlení, zemědělstvím a lesnictvím jako tradičním hospodářským odvětvím a dalšími odvětvími podnikání ve venkovském prostoru. Literatura 1. BINEK, J., TOUŠEK, V., GALVASOVÁ, I., VĚŽNÍK, A., KUNC, J., SEIDENGLANZ, D., HALÁSEK, D., ŘEHÁK, S.: Venkovský prostor a jeho oživení. 1. vydání, Brno: Georgetown, 2007. 145 s. ISBN 80-251-19-5. 2. GALVASOVÁ, I. a kol. Průmysl cestovního ruchu. Praha: MMR ČR, 2008. 3. MAJEROVÁ, V.: Rural knowledge society: Present and perspective. 1. vyd. In: Countryside ­ Our World. Praha: PEF ČZU. 2008. ISBN 978-80-213-1851-9. 4. MORAVSKÝ KRAS - regionální produkt. Spolek pro rozvoj venkova Moravský Kras. Dostupný na: < http://www.spolekmoravskykras.cz/article.php?article_id=86> 5. NUNVÁŘOVÁ, S. et al.: Metodika zavádění managementu rozvoje mikroregionů. 1. vydání, Přerov: CpKP, 2006a. 184 s. ISBN 80-86902-39-0. 6. NUNVÁŘOVÁ, S. et al.: Řízení místních samospráv. 1. vydání, Brno: Ekonomickosprávní fakulta MU, 2006b. 78 s. ISBN 80-210-4158-7. 7. PÁSKOVÁ, M., ZELENKA, J. Cestovní ruch ­ výkladový slovník. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2002. 448 s. 8. PAVLÍKOVÁ, G., MAŘÍKOVÁ, P., HEROVÁ, I.: Součinnost obyvatel venkova jako faktor rozvoje. In: Regionální politika v ČR: Efekty a nové výzvy. Brno: GaREP Publishing, 2009. (v tisku). 9. PERLÍN, R.: Představitelé veřejné správy jako aktéři lokálního rozvoje. In: Problémy stabilizace venkovského osídlení ČR. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2000. s. 133-151. ISBN 80-7040-385-3. 10. PERLÍN, R.: The co-operation of rural municipalities - chance or condition of achievement - Spolupráce venkovských obcí - možnost nebo podmínka úspěchu. In: Zemědělská ekonomika. Praha: ČAZV - ÚZPI, Vol. 52, 6/2006. s. 263 - 272. ISSN 0139- 570X. 11. SLEPIČKA, A.: Factors Influencing the Future of the Czech Countryside. 1. vyd. In: Countryside ­ Our World. Praha: PEF ČZU. 2008. ISBN 978-80-213-1851-9. 12. SPIŠIAK, P., KLAMÁR, R., MICHAELI, E.: Trvalo udržatelný rozvoj mikroregiónu Ptava, vyhodnotenie prieskumu ­ vzťach obyvatel´stva k vlastnej obci a k mikroregiónu. 1. vydání, Humenné: Regionálná rozvojová agentura, 2002. 38 s. 13. VAISHAR, A.: Vize a perspektivy malých moravských měst. In: Urbanismus a územní rozvoj. Vol. 4, 2/2001. s. 28 ­ 32 14. Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích. 246 POLITIKY REGIONÁLNÍHO ROZVOJE A ZEMĚDĚLSKÉ POLITIKY: PŘÍSPĚVEK SOCIOLOGIE PRÁVA REGIONAL DEVELOPMENT POLICIES AND AGRICULTURAL POLICIES: CONTRIBUTION OF SOCIOLOGY OF LAW MILOSLAV DELÍN Oddělení lidských zdrojů na venkově Ústav zemědělské ekonomiky a informací Kotlářská 53, 602 00 Brno, Česká republika e-mail: delin.miloslav@uzei.cz Anotace Regionální, zemědělské a další politiky jsou založeny na základě právních normativů. Efektivita těchto právních pravidel je ovlivněna instrumentálním pojetím práva, problematikou vztahu práva a společnosti, který je mylně vnímán jako zrcadlo, ale i růzností cílů. Pluralita zájmů i pluralita práva v jeho každodenně žité rovině u jednotlivých typů komunit má vliv na formování výsledných podob politik. Annotation Regional, agricultural and any others policies are based on legal normatives. Efficiency of these legal rules is influenced by instrumental concept of law, questions about interrelationship of law and society, which is mistakenly perceived as a mirror, as well as variety of goals. Plurality of interests, as well as plurality of law used by separate types of communities influenced forming of resulting policies. Klíčová slova sociologie práva, politiky, regionální rozvoj, zemědělská politika, instrumentalismus, pluralita Key words sociology of law, policy, regional development, agricultural development, instrumentalism, pluralism JEL classification: K39 Úvod Formy a způsoby rozvoje a obnovy venkova patří mezi živě diskutovaná témata mezi veřejností laickou i odbornou, jsou obsahem vzdělávacích kurzů nabízených soukromými subjekty, kurikulárním obsahem vysokoškolských studijních programů, předmětem vědeckých a výzkumných projektů, ale i tématem politických debat a rozhodovacích mechanismů na místní, regionální, státní i nadstátní úrovni. Rozvoj a obnova venkovských lokalit, ale i celých regionálních území, bývají v současnosti spojovány v teoretických argumentacích i praktických projevech se dvěma základními přístupy: s přístupem endogenním a exogenním1 . Jakkoliv protichůdně, vzájemně podmíněně či komplementárně 1 Paralelně k tomuto odlišení přístupů je možno vidět Jarvisovo rozlišení vzdělávání shora (exogenní, top-down přístup) a vzdělávání sobě rovných (endogenní, bottom-up přístup používaný například v případě metody LEADER). Sociologickou optikou o těchto přístupech ke vzdělávání píše Kubátová (2005): ,,Model vzdělávání 247 můžeme tyto přístupy shledávat, jakkoliv se věnujeme každému z nich zvlášť (pro jeho výhody či nevýhody)2 , je jejich společným jmenovatelem, na který je zde kladen důraz, že k jejich realizaci a praktickému provádění se musí aktéři pohybovat v určitém prostředí v rámci právně stanovených pravidel. Tato pravidla jsou v současnosti vytvářena na základě společenských potřeb a zájmů, skrze k tomu vytvořená rozhodovací místa, do nichž jsou veřejností delegováni zastupitelé na základě veřejného představení svých cílů3 . Tito zastupitelé vystupují jako členové určitých politických stran a uskupení, která zastávají mnohdy odlišné názory na způsob provádění sociálních změn. ,,Významní aktéři, tvořící dané společenství, musí nejdříve převzít kontrolu nad rozvojovým procesem, aby mohli maximálně využívat místní zdroje a také nástroje regionální politiky." (Ježek, 2007: 253) Podmínky, v nichž je právo, ve smyslu nově přijímaných legislativních úprav týkajících se zemědělských a regionálních politik, vytvářeno, jsou předmětem tohoto článku. Jeho optika je jednou z možných pozic sociologie práva, která má blízko k sociálnímu konstruktivismu a právnímu realismu a která se snaží upozornit především na limity instrumentálního pojetí práva. Instrumentální pojetí práva, jak jej představuje Brian Tamanaha (2006), však není jediným tématem příspěvku. Jako významná se jeví také Tamanahova předchozí práce (2001), v níž se kromě vztahu práva a společnosti autor snaží vyrovnat s tezí, podle níž je právo zrcadlem společnosti (tzv. mirror thesis) a teze Rogera Cotterrella (2006) o pluralitním pojetí a komunitně založeném modelu práva (law-and-community approach). Cílem příspěvku je představení instrumentálního pojetí práva, teze o zrcadle (práva a společnosti) a pluralitního pojetí práva a poukázání na spjatost také s regionálními a zemědělskými politikami. Cílem je také upozornit na obtížnost dosahování cílů pouze formalizovaným způsobem v prostředí pluralitních zájmů, ale i definic a interpretací právních norem. Posledním z cílů je využití konceptů dvou současných sociologicky smýšlejících teoretiků práva v debatě o možnostech a limitech při re/formulacích politik. Instrumentalismus Instrumentální pojetí práva staví Tamanaha vedle neinstrumentálního, které bylo charakteristické především pro 18. století a druhou polovinu 19. století (2006: 11-23). Neinstrumentální pojetí práva odkazovalo jednak k právu přirozenému a božskému, jednak k právu zvykovému. V obou případech bylo hlavní charakteristikou to, že původ, smysl a výklad práva nesměřoval k transformaci společnosti v zájmu parciálních zájmů jednotlivých skupin. Namísto sociálně konstruovaného chápání práva odkazovalo neinstrumentální pojetí k hledání základních a objektivních forem, k jejich odhalení. ,,Neinstrumentální pojetí zobrazovalo právo jako imanentní vytváření řádu." (ibid. 22). Zároveň je Tamanaha (2006: 24-40) dalek toho názoru, že lze v tomto období spatřovat čistě neinstrumentální pojetí práva. Upozorňuje na fakt, že neinstrumentální pojetí a výklad práva lze vidět jako instrumentální optikou těch, kdož právo (legislativu) vytvářeli shora je založen na tom, že vzdělávání je funkcí sociálního systému (to podle mě znamená, že se zde jedná o optimalizaci pozic a rolí vzhledem k sociálnímu systému), model vzdělávání sobě rovných je založen na myšlence svobodného člověka, který rozvíjí svůj potenciál (myslím si, že zde se jedná o optimalizaci pozic a rolí vzhledem k samotnému člověku)." 2 Viz například Ježek (2007), který se věnuje bottom-up a top-down (endogennímu a exogennímu, tradičnímu) přístupu regionální politiky, rozdíly mezi nimi a problémům endogenního rozvoje (jako pozitivní je možnou vidět například multifunkčnost, jako nedostatek zase, který z cílů je důležitější). 3 Tento příspěvek není hodnocením konkrétních politik či naplňování politických programů politických stran, ale teoretickou úvahou, proto se nevěnuji tomu, nakolik se realizace takto předem vyjádřených slibů stává realitou. 248 a dbali na jeho dodržování. Pro zákonodárce i soudce této doby bylo charakteristické chápání svých úřadů na základě přirozenosti, božího přání či na základě zvyků. Obdobně sloužilo neinstrumentální pojetí jako legitimizační nárok na udržování různých druhů nerovností (třídních či rasových). Zacházení s právem nebylo v tomto období instrumentální v tom smyslu, že by právo sloužilo jako nástroj sociálního inženýrství, záměrné sociální změny. Tvorba a interpretace legislativních předpisů, ale i soudní výroky měly status quo své doby potvrzovat, spíše než hledat nové další varianty uspořádání. Obdobně nelze podle Tamanahy (2006) vidět vývoj od neinstrumentálního pojetí k instrumentálnímu čistě kontinuálně, jako přímou transformaci či přerod jednoho pojetí v druhé. Převládající neinstrumentální pojetí 18. století bylo na začátku století 19. nahrazeno instrumentální formou. V období industrializace a rozmachu věd se právo ocitlo pod tlakem ekonomických zájmů, na něž nemohlo/nedokázalo nereagovat. Pro začátek 19. století je tak podle autora charakteristická instrumentální podpora ekonomiky právem, nicméně s odvoláváním se na přirozenost takovéhoto jednání. Namísto morálních a náboženských principů se začíná argumentovat politickými a ekonomickými principy (svoboda, spravedlnost a laissez faire). Změny, které ve společnosti formy individualizovaného liberalismu s mottem absolutní autonomie přinesly, nebyly, jak ukazuje Wagner (1994), celospolečensky konsensuálně přijaty především proto, že přinášely výhodu pouze některým, především těm v sociální struktuře lépe postaveným4 . Důsledkem odmítnutí takto navrženého politického uspořádání byl ,,částečný návrat" (reformulace) k neinstrumentálnímu pojetí práva, k post-liberálnímu kompromisu v pojetí Wagnera (1994)5 . Ten však neměl dlouhého trvání. Tamanaha (2006) umisťuje návrat instrumentálního pojetí práva do první třetiny 20. století, tedy do období, kdy podle Wagnera postupně končí období organizované modernity a pozvolna začíná její druhá krize. Vývoj instrumentálního pojetí práva, který je představen výše, v období před druhou světovou válkou nekončí. Se specifickou formou instrumentálního pojetí práva byly v období po druhé světové válce ve styku země sovětského bloku. V učení komunismu bylo právo viděno jako jeden z nástrojů ovládání společnosti, který bude možno v budoucnu, po celospolečenském rozšíření komunistické morálky, odstranit6 . V komunistické společnosti nebude právní regulace společenského života zapotřebí. Instrumentální pojetí práva, právní formalismus a pozitivismus vytyčily cestu, která byla charakteristická i pro porevoluční roky (Kühn, 2005). Je tedy nutné poukázat na dvojí možné pojetí instrumentality práva: na instrumentální pojetí charakteristické pro totalitární režimy, kterému se ale tento text dále nevěnuje, a na instrumentální pojetí u historicky kontinuálně se konstituujících západních právních systémů, které jsou založeny na volné soutěži a (alespoň teoretické) dostupnosti rozhodovacích pozic. 4 Instrumentální prvky v období převládajícího neinstrumentálního pohledu mělo podle Tamanahy (2006: 247) potvrzovat třídní vztahy tím, že byly tyto vztahy pomocí práva ideologicky legitimizovány. 5 Trajektorie, po níž se modernita v pojetí Petera Wagnera (1994) pohybuje, je načrtnuta jako přechod od počátků moderního projektu k první krizi modernity, následně k liberálně omezenému projektu modernity ústící v druhou krizi modernity, která dnes ústí v modernitu rozšířeně liberální. Viz také Keller (2004, 2009), který namísto rozšířeně liberální modernity zdůrazňuje koncept společnosti sítí a sociálního kapitálu. 6 Karel Marx (1843) upozorňuje na vytváření politické, právně ukotvené a definované občanské inkluze jako na jeden z odcizujících mechanismů moderních společností, jako atomizující mechanismus. Přiznání politických práv (politická emancipace) všem občanům státu nevidí jako mechanismus osvobození, neboť se nejedná o emancipaci lidskou. Jako konkrétní příklady uvádí práva vlastnická a právo na bezpečnost. K tématu také viz Marada (2006: 93-95), který na adresu Marxe dodává, že ,,V tomto smyslu sehrávají moderní práva úlohu kultivátora falešného vědomí moderního člověka." (ibid. 95). 249 Teze o zrcadle společnosti a práva, mezera ,,Právo představuje nejen normativní systém, ale je i významným politickým a sociálním jevem." Večeřa (2008: 1331). Z pohledu snah o efektivní regionální a zemědělské politiky je proto důležité zmínit také druhý z konceptů, který Tamanaha (2001) představuje, koncept zrcadlové teze společnosti a práva. Současné politiky, nejen regionální a zemědělské, mají instrumentální charakter. Jsou přijímány na základě prosazení zájmů skupin, které jsou schopny se dobře organizovat, mají přístup a dostatečný potenciál k mobilizaci zdrojů a tak moc formovat a transformovat sociální prostředí. Možnost definovat právní prostředí je tak předmětem sociálních konfliktů, což ovšem nelze vidět pouze jako negativní prvek, protože sociální konflikty mají i pozitivní vlastnosti (Tamanaha, 2006: 248)7 . Právo je tedy nemonolitem, je pluralitou. Pluralitou zájmů i představ o tom, co je spravedlivé, čeho je třeba pomocí práva dosáhnout. Jsou-li ve společnosti různé skupiny s různými zájmy, k jejichž dosažení je zapotřebí právo legální cestou proměňovat, není udržitelné vidět právo jako odraz společenských procesů a vztahů. Právo, ve své pozitivní formě není odrazem společnosti, což Tamanaha (2001: 112) ukazuje na příkladu implementace práva do společností, které byly kolonializovány8 . V teorii práva se jedná o starý spor ,,law-in-books" a ,,law-in-action", který výrazně rozvíjel například Roscoe Pound, jenž se snažil o harmonizaci sociálních zájmů a legislativy (viz Přibáň, 1996: 96, Freeman, 2001: 674). V jiném smyslu můžeme uvažovat o fakticitě a normativitě práva (Cotterrell, 1992 in Přibáň 2002: 81). Mezi právem v knihách ­ pozitivní, formalistickou formou práva ­ a právem žitým členy společnosti je mezera, která znesnadňuje sociálněinženýrský přístup k využívání práva ve vztahu k ovlivnění vývoje (segmentů) společnosti. Instrumentální pojetí práva, kdy instrumentální pojetí a své cíle chápou různé zájmové skupiny odlišně, se tak dostává v případě politik do konfliktu s tím, co je schopno svým prostřednictvím realizovat a garantovat. Obecnost a univerzální aplikovatelnost naráží na zájmy parciálních skupin, které nebyly do tvorby legislativních pravidel vtaženy. Právo jako prostředek sociální změny naráží i ve svém instrumentálním pojetí9 . Regionální a zemědělské politiky, které jsou prováděny na základě legislativních dokumentů, jsou pak v podobném postavení. Nutnost zavázat se k dodržení daných pravidel či splnění kritérií není ještě zárukou efektivnosti a účelnosti využití finančních prostředků získaných na základě souhlasu s pravidly daného programu. Zájmy, které jednotlivé ze stran mají, také nejsou shodné. Z pohledu tvůrce pravidel je mírou úspěšnosti alokace vyčleněných zdrojů ,,správným příjemcům", z pohledu žadatelů je pak úspěchem získání financí. Problémem je jednak instrumentalita, s níž jsou legislativní a prováděcí dokumenty přijímány, jednak mezera (gap), která se vyskytuje mezi psaným a žitým. Problematické se však jeví i sociálně konstruované a (nedlouhém čase často) proměňované hranice v jednotlivých programech ­ 7 Tyto dvě perspektivy je možné při interpretaci práva vidět jako model konfliktualistický a konsensuální. Zájem těchto paradigmat o funkci sociálních konfliktů má v sociologii dlouhou tradici. 8 Právo mělo dle Tamanahy (2001: 112-113) v koloniích především napomoci ekonomickému rozvoji (kolonizátorů) a bylo navrhováno tak, aby ,,...strukturovalo a legitimizovalo vztahy politické dominance a ekonomické exploatace přírodních a lidských zdrojů v koloniích". 9 Havelková (2006) uvádí příklad Rogera Cotterrella, který neúspěšnost ovlivňování praxe pomocí práva ukazuje na příkladu prohibice v USA, kdy legislativní opatření nevedly k požadovaným cílům. Autorka v návaznosti na práci MacKinnon (1991) také ukazuje, jak feministický diskurz opustil od snah o zrovnoprávnění žen pomocí práva, které se ukázaly jako nepříliš funkční, respektive nevedoucí k cíli, který si představitelky této společensko-vědní tradice a aktivisté představovali. 250 vymezení příjemců podpor, výše a zacílení podpor, velikostní kategorie obcí, udržení životnosti projektu po určitou dobu atd. Právo a pluralita Roger Cotterrell (2006), zastánce pluralitního pohledu na právo a plurality právních kultur10 , naznačuje, že namísto chápání práva jako jednotného, namísto možnosti definovat ,,univerzálně platné" právo regulující některou z částí společenského života, je třeba dívat se při definování legislativních pravidel na mnohost, kterou jednotliví aktéři (a jejich seskupení) vytváří. Podle jeho názoru mají rozdílně založené komunity jiný pohled na to, čeho by mělo být právem dosaženo, vytváří svébytné právní kultury (ibid. 84). Využívá k tomu Weberovu typologii jednání a vytváří čtyři odlišné typy komunit: 1. tradiční komunity, které koexistují na určitém místě a jsou víceméně od svého okolí odděleny a na něm závislé jen do jisté míry; 2. instrumentální komunity, jejichž jednání je účelově racionální a mezi něž patří například obchodní a podnikatelské subjekty; 3. komunity založené na stejné víře (beliefs), jejichž jednání je hodnotově racionální; 4. emocionální komunity založené na afektivním jednání, jako jsou například rodina a přátelství. Souhrn těchto komunit pak vytváří na určitém území právní kulturu, v níž jsou všechny tyto aspekty zahrnuty, z nichž však některé jsou dominantnější. ,,Různé typy sociálních vztahů komunit mohou být ve vzájemném konfliktu" (Cotterrell, 2006: 105). To navozuje problém právní ideologie a převládajícího využívání práva jedním z typů komunit. Instrumentalismus v pojetí Tamanahy se opět dostává na scénu. Závěr Problém instrumentálního pojetí práva není specifikem pouze venkovů, ať již v podobě regionálních či zemědělských politik11 . Není ani specifickým problémem České republiky či EU. Je spíše problémem postavení práva v širším soudobém kontextu. Instrumentální pojetí práva, jak bylo deklarováno výše na feministickém či kolonializačním příkladě, má své slabiny v obecné poloze. Nebezpečí přijetí a akceptace čistě instrumentálního pojetí práva je především v tom, že může oslabovat víru lidí v samotný legální systém (Tamanaha, 2001: 250), může ale také narušit další funkce právního systému. Přijímání legislativních opatření v zájmu určité skupiny, přílišná specifičnost v jednotlivých bodech, ale i pozitivistický přístup k výkladu práva, nerozlišování právního systému od každodenního života lidí, formalistické interpretace, to vše narušuje nejen víru v právní řád, ale podkopává jednu z nejvýznamnějších oblastí, na níž byly moderní společnosti vystaveny. Právo není přímým odrazem světa lidí a jejich jednání, stejně jako nejsou lidé ve svém jednání omezeni jen (státním) právem, ale třeba i morálkou, postoji a přesvědčeními. Namísto 10 ,,Právní kultura determinuje kdy, proč, jak a kde lidé právo užívají, kdy užívají právní procesy a instituce, kdy užívají instituce jiné a kdy nedělají nic... Zájmy jsou transformovány do požadavků, požadavky musí být transformovány do legálního jednání (například do tvorby nových práv), čímž se vytváří nové struktury." Cotterrell (2006: 86). 11 ,,S ohledem na časté změny právní úpravy v dané oblasti státní správy považuje veřejný ochránce práv za nezbytné upozornit na některé dlouhodobé negativní trendy a legislativní postupy spočívající v potlačování obecnosti a naopak vytváření velmi detailní a kasuistické právní úpravy, která je zhusta bezprostřední reakcí na problémy praxe. Tato instrumentální povaha tvorby práva a s ní spojený naivní legislativní optimismus ­ víra ve vše řešící zákon a snaha podchytit veškeré problémy výslovnou právní úpravou ­ vede k šablonovitému vytváření zákona a ve svém důsledku pak ke statickému právnímu stavu, strnulé aplikaci a k rezignaci na invenci, kreativitu a odvahu rozhodnout s přihlédnutím k individuálním okolnostem případu." Hrabcová (2007) ve výroční zprávě veřejného ochránce práv k tématu proměn legislativy o cizích státních příslušnících na území ČR. 251 vidění společnosti (či komunit) a práva (či práv) metaforou zrcadlové teze, je vhodnější je vidět jako vzájemný odraz na vodní hladině. S nejasnými konturami a nestálými hranicemi, s proměnlivostí v důsledku proměn sociálních kontextů. Rigidní, formalistické lpění na dodržování pravidel se v praxi dostává do konfliktu s flexibilním a fuzzy12 myšlením a uvažováním v každodenním jednání lidí. Harmonizace těchto vztahů je možná pouze v případě otevřenosti ke komunikaci a schopností konstruktivní sebekritiky všemi zúčastněnými stranami. Nutné je také uvědomění si toho, že lidé nezažívají právo pouze jako legislativní vyjádření, ale spojují jej i se spravedlností. Literatura 1. Cotterrell, Roger. 1992. The Sociology of Law: An Introduction. London: Butterworths. ISBN 0406517703. 2. Cotterrell, Roger. 2006. Law, Culture and Society. Legal Ideas in the Mirror of Social Theory. Aldershot: Ashgate. ISBN 0754625117. 3. Freeman, Michael. 2001. Lloyd's introduction to Jurisprudence. London: Sweet and Maxwell. ISBN 0421690208. 4. Ježek, Jiří. 2007. Teoretické problémy endogenního přístupu k regionálnímu rozvoji. Pp. 251-256. In INPROFORUM 2007. České Budějovice: Jihočeská univerzita. ISBN 978-80- 7394-016-4. Dostupné online http://inproforum.ef.jcu.cz/2007/041.pdf?PHPSESSID=897eb4b16cd5a489d81de5078385 7866 dne2009-05-06. 5. Havelková, Barbora. 2006. Feministická kritika práva. Příspěvek přednesený v rámci Letní školy Gender a právo. Ženy a muži na trhu práce. Dostupné online www.rovneprilezitosti.cz/admin/upload/0a348316d1/e9230270f4.pdf dne 2009-05-13. 6. Hrabcová, Dana (ed.). 2007. Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2006. Brno: MU Brno. ISBN 978-80-210-4259-9. 7. Keller, Jan. 2004. Dějiny klasické sociologie. Praha: SLON. ISBN 80-86429-52-0. 8. Kubátová, Helena. 2005. Objekt andragogiky: člověk v lidské situaci. In Andragogika. 4/2005. Praha: Agentura Daha. ISSN 1211-6378. Dostupné online http://www.daha.cz/andr_cl_kubatova2006.html dne 2009-05-12. 9. Kühn, Zdeněk. 2005. Aplikace práva soudcem v éře středoevropského komunismu a transformace. Praha: C. H. Beck. ISBN 80-7179-429-5. 10. MacKinnon, Catharine, A. 1991. Toward A Feminist Theory Of The State. Harvard: Harvard University Press. ISBN 0674896467. 11. Marada, Radim. 2006. Od Marxe k Alexanderovi: občanská inkluze jako problém moderní společnosti. Pp. 72-114. In Etnická různost a občanská jednota. Brno: CDK. ISBN 80-7325-111-6. 12. Marx, Karel. 1843. K židovské otázce. [nedatováno] 13. Přibáň, Jiří. 1996. Sociologie práva. Systémově teoretický přístup k modernímu právu. Praha: SLON. ISBN 80-85850-18-4. 14. Přibáň, Jiří. Sociologie práva: vývoj a trendy po roce 1989. In Sociologický časopis. Vol. 38. No. 1-2. ISSN 0038-0288. 15. Tamanaha, Brian. 2001. A General Jurisprudence Of Law And Society. Cambridge: Cambridge University Press. ISBN 0199244677. 16. Tamanaha, Brian. 2006. Law as a Means to an End: Threat to the Rule of Law. Cambridge: Cambridge University Press. ISBN 0521689678. 12 O rigidním, flexibilním a fuzzy způsobu myšlení viz Zerubavel (1999: 53-67). 252 17. Večeřa, Miloš. 2008. Diversita a jednota práva. Pp. 1329-1341. In Acta Universita Brunensis Iuridica No 337. Dny práva ­ 2008 ­ Days of Law. 2. ročník mezinárodní konference pořádané PF MU. Brno: MU. 18. Wagner, Peter. A Sociology of Modernity: Liberty and Discipline. Routledge: London. ISBN 0754625117. 19. Zerubavel, Eviatar. 1999. Social Mindscapes: An Invitation to Cognitive Sociology. Cambridge: Harvard University Press. ISBN 0674813901. 253 CESTOVNÍ RUCH VE VZTAHU K UDRŽITELNÉMU ROZVOJI TOURISM IN RELATION TO SUSTAINABLE DEVELOPMENT RNDR. ALEŠ RUDA, PH.D. Katedra geografie, Pedagogická fakulta Masarykova univerzita, Poříčí 7, 603 00 Brno, Česká republika e-mail: ruda@ped.muni.cz Anotace V souvislosti s rozvojem cestovního ruchu se nejen v České republice, ale také ve světě stále častěji objevují informace o jeho negativním vlivu. Současný cestovní ruch je spíše orientován masově a konzumně s cílem krátkodobého zisku bez větší dlouhodobé strategie. Nicméně i tak by nemělo být cílem odstranění jeho aktivit, ale spíše snaha o kompromisní řešení, které by vedlo k podpoře udržitelného rozvoje cestovního ruchu. Otázkou stále zůstává, jak dané regiony vzhledem k vlivu cestovního ruchu vyhodnotit. Jednou z nabízených možností je analýza dílčích regionů (katastrů obcí) na základě stanovení environmentální hodnoty území, turistického potenciálu a zatížení území turismem v každém regionu a následné porovnávání jejich korelačních závislostí. Detailní odpověď tak dále mohou poskytnout statistické metody, analýza SWOT a nástroje GIS pro regionální analýzu. S jejich pomocí je možné dílčí regiony kvantitativně analyzovat, rozpracovat a doporučit tak možná řešení pro následující strategické plánování. Annotation In context of tourism development information about its negative impact appear not only in the Czech Republic but worldwide. Current tourism is rather mass orientated with the aim of short-term profit but without long-term strategy. Nevertheless even this should not mean removing of tourist activities but an effort of compromise which would support sustainable tourism development. One question is still unanswered. How to evaluate individual regions regarding the tourism influence? One of possible solution is region analysis based on evaluation of environmental area value, tourism potential a tourism load in each region with following comparison of their relations. Statistical methods, SWOT analysis and GIS tools for regional analysis may be useful for processing and strategic planning and decision making in particular regions. Klíčová slova cestovní ruch, regionální analýza, GIS, udržitelný rozvoj, životní prostředí Key words tourism, regional analysis, GIS, sustainable development, environment JEL classification: Q56 Úvod Touha po poznání nového doprovází lidskou zvědavost od nepaměti. V minulosti lidé cestovali zejména z důvodu nalezení kvalitních životních podmínek, což v omezené míře 254 přetrvává i nadále. Touha po poznání byla ovšem rozšířena o aktivní způsob relaxace, seznamování s historií, kulturou a dalšími atributy, čímž byl cestovní ruch (turismus) na světě. Světová turistická organizace (WTO) ho definuje jako lidské aktivity mimo místo trvalého pobytu. V posledních dekádách 20. století nabírají v důsledku rozvoje komunikačních sítí, informačních technologií a ekonomiky tyto lidské aktivity na stále větší intenzitě a cestovní ruch se tak stal nezbytnou součástí ekonomiky jednotlivých zemí. Pro některé z nich představuje dokonce jediný nebo převažující způsob zdroje financí. V jeho prospěch proto mluví nejen určitý potenciál zaměstnanosti, ale také příležitost pro poznání odlišných lidských kultur a odstranění tak mylných představ o jednotlivých koutech světa. Jeho negativum však spočívá v masovosti, mnohdy neorganizovanosti a zbytečné snaze prosadit a vybudovat zázemí pro lidskou zábavu i v místech, které nesplňují potřebné požadavky. V tom spočívá základní problém turismu, který cestovní ruch deklasuje ve vztahu k životnímu prostředí do role silného protihráče. Na tomto základě bylo napsáno mnoho studií, které striktně odmítají další expanzi cestovního ruchu a snaží se omezení jeho aktivit i v současné době takto využívaných destinací. To ovšem není jediným plošně použitelným řešením už jen s ohledem na fakt, že i usměrněný cestovní ruch může pomoci např. managementu takto využívaných chráněných území. Cílem jakýchkoli opatření by tedy měla být spíš analýza stávající situace a vymezení takových míst a aktivit, které by umožnily zachovat současný stav krajiny i lidské aktivity pro další generace, tedy podpora udržitelného cestovního ruchu (sustainable tourism) (Ruda, 2008). Pásková a Zelenka (2002) popisují udržitelný cestovní ruch jako takový cestovní ruch, jehož služby a aktivity při dopravě turistů a návštěvníků do destinace, služby a aktivity v dané destinaci a aktivity turistů a návštěvníků ovlivňují přírodní a antropogenní životní prostředí, místní komunitu a biosféru jako celek pouze v takové míře a takové kvalitě, která neobnovitelně negativně nemění globální ani lokální životní prostředí, místní komunitu a biosféru jako celek a neomezuje tak možnost turistického a dalšího antropogenního využití turistické destinace v budoucnosti, stejně jako funkce biosféry. Tento trend potvrzují i mnohé významné světové a regionální organizace cestovního ruchu (World Trade Organization, World Wide Fund, Earth Council a další), které zpracovaly etické kodexy a kodexy chování v obecné rovině aktivit cestovního ruchu, stejně tak jako v roce 1996 zpracovaná Agenda 21 pro průmysl cestovního ruchu. Na lokální úrovni to pak znamená zavádění environmentálního managementu za využití indikátorů rozvoje udržitelného cestovního ruchu. Následující příspěvek je zaměřen na kvantitativní metody regionální analýzy pro vymezení územních jednotek s rozdílnou pozicí vzhledem k cestovnímu ruchu na příkladu malého území vybraných obcí Nízkého Jeseníku. Vymezení regionu a územních jednotek Na globální úrovni již bylo posuzováno mnoho makroregionů, pro potřeby praxe a detailní regionální analýzu je ovšem nezbytně nutné znát dílčí specifika lokálních regionů. Otázkou pak zůstává, jak velký region hodnotit a které územní jednotky, k nimž se budou dílčí údaje vztahovat, zvolit jako základní. Odpovědí jsou samozřejmě dostupné datové zdroje a jejich validita. Velikost posuzovaného regionu mnohdy závisí na zadavateli, ale také na souladu rozvojových dokumentů a cílových priorit. Proto se jako nejvhodnější jeví posuzovat takové informace v rámci vyšších územně správních celků ­ krajů. V mnoha případech se při hodnocení např. horského území ovšem nevyhneme řešení území spadající do dvou krajů současně. Pokud nepoužíváme vlastně pořízená data, můžeme s větším nebo menším úspěchem využít data Českého statistického úřadu, zejména ta, která jsou vztažená k územním jednotkám jednotlivých obcí. Pro analýzu v geografických informačních systémech (GIS) je možné vztahovat dílčí data za využití mapové algebry na konkrétní pixely, v ostatních případech se jako nejvhodnější jeví zvolit za základní územní jednotku katastr obcí. 255 Toho můžeme v závěrečné fázi využít při sestavování typologicky stejných regionů. V uváděné studii reprezentuje posuzované území 78 vybraných obcí nacházejících se v Nízkém Jeseníku. Volba a návrh datových sad Volba a návrh datových sad včetně výběru metod regionální analýzy (obr. 1) závisí na znalosti sledovaného území. V zásadě jde o návrh datových sad, které by analyzovaly krajinný potenciál, potenciál cestovního ruchu a zatížení území cestovním ruchem. Většinou je přínosné zahrnout do takové analýzy někoho znalého místních poměrů, protože jen tak si může posuzovatel udělat představu o potenciálu daného území. Obrázek 1: Schéma organizace datové struktury Složky a prvky datových souborů Datové soubory Analýzy Identifikace Tematická skupina Témata Indikátory Atributy Specifická environmnetální hodnota území Potenciál cestovního ruchu Zatížení území infrastrukturou cestovního ruchu Shluková analýza Korelační analýza Lineární regrese Regionální typologie zatížení obcí rovnováha potenciální rezervy Rámcové krajinné typy Geografické informační systémy NÁVRH STRATEGIE NAROZVOJ ÚNOSNÉHO CESTOVNÍHO RUCHU Nesnadným úkolem je stanovení indikátorů a sběr dat pro vyjádření zatížení cestovním ruchem, které by měly pro co největší validitu zahrnovat počty návštěvníků, projíždějících dopravních prostředků, emisní zatížení a další podobné indikátory. Cílem této části příspěvku je ukázka návrhu datové struktury a specifikace tří stěžejních datových souborů (specifická environmentální hodnota území, potenciál cestovního ruchu a zatížení území infrastrukturou cestovního ruchu), jejichž validita byla dále co nejvíce zpřesňována a jejichž vzájemné vztahy umožnily řešenou problematiku kvantifikovat a klasifikovat (Ruda, 2008). Vzhledem k nedostupným kvantitativním datům z fyzického sčítání návštěvníků a vysoké náročnosti jejich pořízení, bylo zatížení krajiny cestovním ruchem stanoveno na základě dostupných dat o infrastruktuře cestovního ruchu. Témata (obr. 1) byla hodnocena na základě zvolených indikátorů, jimiž byly např. procentuelní podíl určitých ploch k ploše obce, hustota jevu na zvolenou plošnou jednotku katastru obce nebo konkrétně odvozená hodnota indexu. Na základě vícevrcholového rozdělení četností byly zjištěné hodnoty každého tématu rozděleny do pěti intervalů, které zároveň obci nacházející se v určitém intervalu vzestupně přiřazují bodovou hodnotu 1 ­ 5. V případě absence sledovaného jevu se udělovala nulová bodová hodnota. Tematická skupina se skládá z několika zvolených témat a její výsledná hodnota se rovná součtu součinu bodové 256 hodnoty za každé téma a váhové hodnoty tématu v tematické skupině odvozené na základě Saatyho metody párového porovnávání, čímž byla pro jednotlivá témata stanovena formou váženého geometrického průměru konkrétní váha. Při stanovení výpočtu hodnoty datového souboru se postupovalo obdobně. Každé téma či tematická skupina představovala pro jednotlivé obce bodovou hodnotu 1 ­ 5. Výsledná hodnota se za jeden datový soubor vypočítala jakou součet součinu bodové hodnoty za téma či tematickou skupinu a váhové hodnoty vypočtenou podle Saatyho metody párového porovnávání (Ruda, 2008). Kvantitativní analýza Jednotlivé dvojice datových sad byly podrobeny korelační analýze, jejíž výsledky pomohly stanovit míru závislosti jednotlivých souborů. Nachází-li se korelace v intervalu <-1; -0,7> nebo <0,7; 1>, jedná se o určitou míru závislosti. Vychází-li korelace v intervalu <-0,3; 0,3>, dokazuje nezávislost. Sledování závislosti zatížení území infrastrukturou cestovního ruchu na potenciálu cestovního ruchu prokázalo sice slabou (korelace 0,67), ale v rámci sledovaných souborů nejprokazatelnější závislost. Velmi slabá závislost (korelace 0,557) vyšla při porovnávání závislosti potenciálu cestovního ruchu na specifické environmentální hodnotě území (SEHÚ). Naopak nezávislost (korelace 0,298) mezi datovými soubory byla zjištěna při porovnávání závislosti zatížení území infrastrukturou cestovního ruchu na SEHÚ. Právě první uváděná dvojice je pro posouzení vlivu cestovního ruchu formou zatížení nejvhodnější. Proložením lineárního trendu mezi sledovanými hodnotami můžeme sledovat vzdálenost jednotlivých obcí od lineární přímky (obr. 2). Obrázek 2: Pás spolehlivosti lineárního trendu potenciál CR a zatížení infrastrukturou CR, (CR = cestovní ruch) 257 Pro adekvátnost vyšetřovaných hodnot byl na obě strany lineární přímky vymezen pás 95% spolehlivosti, čímž bylo vymezeno 22 obcí s téměř lineární závislostí, u kterých můžeme konstatovat rovnoměrné zatížení krajiny vzhledem k dostupnému potenciálu cestovního ruchu. Obce, které se nacházejí nad tímto pásem spolehlivosti, vykazují daleko větší zatížení, než by bylo vzhledem k jejich potenciálu odpovídající. Viditelný extrém se nachází u obcí Horní Životice, Oborná a Nové Heřminovy. Naopak výskyt obcí pod tímto pásem (Mutkov, Radkov a Řídeč) může poukazovat na nedostatečné využívání svého potenciálu pro rozvoj cestovního ruchu. Dále bylo potřeba provést další analýzu potvrzující, nebo vyvracející získané závěry, která byla použita pro klasifikaci získaných kategorií podle intenzity zatížení (obr. 3). Aplikace Takto získané výsledky mohou být využity hned ve dvou rovinách, jednak k sestavení regionální typologie územních celků, která umožní na základě shlukové analýzy tří výše zmíněných datových sad vymezit obce se stejnými atributy pro další možnou spolupráci při plánování rozvoje, a jednak mohou sloužit jako podklad pro plánování a rozhodování v oblasti udržitelného cestovního ruchu (obr. 3). Obrázek 3: Zatížení krajiny infrastrukturou cestovního ruchu s ohledem na další plánování a rozvoj Základními východisky pro formulování strategie únosného rozvoje cestovního ruchu se staly jednak zpracované analytické podklady (analýzy SWOT ­ krajinného potenciálu i potenciálu cestovního ruchu) a návrh potenciálních oblastí a forem cestovního ruchu a jednak analýza rozvojových dokumentů Olomouckého a Moravskoslezského kraje. Zájmové území náleží k oblastem, které jsou prozatím bez známky neúnosného zatížení cestovním ruchem. Na tuto 258 skutečnost lze nahlížet ze dvou stran. Buď je popisovaná oblast z hlediska potenciálu cestovního ruchu neatraktivní, nebo se o jejích předpokladech pro rozvoj této činnosti podniklo málo kroků. Každý z těchto pohledů má na současném využívání krajiny svůj podíl. V žádném případě ale nelze konstatovat, že by popisovaná oblast nebyla turisticky atraktivní. Disponuje velmi výhodnou polohou v rámci turistického regionu Severní Morava a Slezsko a může počítat i s turisty z Polska a Slovenska. Zde ale vyvstává v případě nerespektování měnících se požadavků návštěvníků možné riziko úpadku rozvoje cestovního ruchu. Určitou nevýhodou geografické polohy je umístění mezi turisticky silnými oblastmi, jako jsou Hrubý Jeseník a Beskydy. Proto už není dostačující spoléhat se na relativně hodnotné přírodní předpoklady, ale je nezbytné vytvářet takové nabídky, které vyplní chybějící část mezi těmito dvěma turistickými dominantami. Zde se nabízí využití nepříliš náročného terénu pro vybudování kvalitní základny venkovské pobytové turistiky orientované na rodinu s dětmi. Předpoklad v podobě husté sítě turistických tras a cyklostezek již delší dobu existuje. Těchto základen by se dalo také využít k provozování outdoorových aktivit, které mohou vhodně doplňovat nabídnuté vzdělávací a výcvikové programy. Nedílnou součástí mozaikovité krajiny, kterou vytváří lesní plochy, louky a pastviny a orná půda, je potenciál k provozování eko-agroturistických aktivit se zaměřením na hipoturstiku a jezdectví, která v současné době představuje také jednu z forem ozdravných pobytů. Přírodní poměry jsou vzhledem k udržení celoročního provozu vhodné pro rozvoj běžeckých tras. Sjezdové lyžovaní nemá v řešeném území velké předpoklady. I tak zde najdeme čtyři sjezdové dráhy (Horní Guntramovice, Domašov nad Bystřicí, Vítkov, Bruntál ­ Uhlířský vrch). Za zmínku stojí pouze lyžařský areál v Horních Guntramovicích, ostatní mají jen lokální význam. Řešené území nabízí kromě zmiňovaných přírodních atraktivit, také významné kulturněhistorické objekty. Mnohé z nich jsou v současné době zavřené a nevyužívané. Velmi atraktivními jsou jak zámky a hrady (Bruntál, Šternberk, Hradec nad Moravicí), tak i zříceniny (Vikštejn, Vildštejn), vojenské památky (Bruntál, Hradec nad Moravicí) nebo technické památky (Weishuhnův kanál, větrný mlýn ­ Hlavnice a Choltice). Mezi nově otevřené patří v Budišově nad Budišovkou Muzeum Břidlice. Stranou by neměly zůstávat ani objekty sakrálního cestovního ruchu, pro jejichž rozvoj je v zájmovém území také prostor. Stále sílí význam ve využívání rekreačního potenciálu Slezské Harty. Vodní turistika a sportovní či rekreační rybaření patří mezi nejstarší formy cestovního ruchu a není tomu jinak i v zájmovém území. Zde se ale střetává podnikatelský záměr s ochranou krajiny. Ze dvou nejvhodnějších vodních ploch, je pro rekreační účely tohoto typu vhodná pouze Slezská Harta, protože v okolí vodní nádrže Kružberk je vymezeno pásmo hygienické ochrany vodního zdroje. Ani Slezská Harta nemůže být brána jako jediné řešení. V jejím zázemí, zejména v jižní části, se nacházejí cenné biotopy a pozvolna se svažující lávový proud Velkého Roudného. To by měl být jeden z důvodů proč rekreační potenciál využít, ale pouze v oblastech (sever a severozápad), které nebudou turismem dotčeny, více než je třeba. Stávající situace, která při velmi malém počtu rekreační infrastruktury v okolí Slezské Harty panuje, je nežádoucí. Hygienické zázemí, stravovací a ubytovací kapacity jsou vybudovány pouze v oblasti směrem k Bruntálu. Tato skutečnost může vést při neorganizovaném rozvoji cestovního ruchu až ke znečištění vodních ploch a k jejich nevhodnosti pro rekreační účely. V tomto případě narážíme na jeden z hlavních problémů turismu nejen podél Slezské Harty, ale v celé zájmové oblasti, a to je nevyhovující infrastruktura cestovního ruchu. Alarmující je častější nespokojenost návštěvníků s kvalitou nabízených služeb. Chybí kapacity pro kvalitnější ubytování, oproti tomu stávající méně kvalitní kapacity nejsou dostatečně využity. Ten samý problém se týká také stravovacích zařízení. Nevyhovující by 259 byla ovšem situace, kdyby vlivem výstavby docházelo k nekontrolovatelnému záboru půdy. Současný stav lze řešit přestavbou a architektonickými úpravami tak, aby výsledné objekty zapadaly do krajinného rázu a nenarušovaly kompaktnost krajiny. S úrovní nabízených služeb souvisí také zanedbaná péče o krajinu a sídla, např. v Domašově nad Bystřicí. Tento problém by měl být vyřešen hned v první fázi proklamovaného rozvoje, v opačném případě by nevzhledně působící krajina návštěvníky spíše odradila. Obdobným problémem jsou v krajině otevřené lomy, které nepřispívají charakteru krajinného rázu. V obcích, které sousedí s vojenským újezdem Libavá je snížená dopravní dostupnost, naopak v obcích, ležící na tranzitních osách (Široká Niva), způsobuje přítomnost dopravních komunikací jak fragmentaci krajiny, tak narůstající emisní zátěž. Vzhledem k únosnému zatížení území je stávající hustota silničních sítí postačující (střed zájmového území je protkán silnicemi 1. třídy č. 11, 45 a 46). Spíše než rozšiřování silniční infrastruktury je důležitější renovace povrchu silnic 2. a 3. třídy. Předložené atraktivity a cíle cestovního ruchu představují docela zajímavý předpoklad pro další rozvoj. Vymezené aktivity a formy cestovního ruchu nesmí ovšem zůstat izolované, ale naopak doplňovat v komplexních nabídkách jedna druhou. Velmi žádoucí je posilování nabídky služeb směrem k trvale udržitelnému rozvoji cestovního ruchu tím způsobem, že jsou nabízeny pobytové slevy pro návštěvníky, kteří přijedou hromadnou dopravou nebo na kole. Posílením rozvoje cestovního ruchu se umožní vytvořit několik desítek pracovních příležitostí, které pomohou snížit jednak vysokou nezaměstnanost regionu a dojížďku za prací a jednak nízkou ekonomickou úroveň obyvatelstva. Velmi atraktivním se jeví obnovení původních řemesel ­ tkaní, pletení košíků atd. ­ s nimiž by byly posíleny tradice regionu a ekojarmarky. Naplňováním těchto předpokladů může narazit na nestabilní podnikatelské prostředí, jehož dopad je možno eliminovat finančními dotacemi ze strukturálních fondů Evropské unie, např. Evropský fond pro regionální rozvoj (operační program Vzdělání pro konkurenceschopnost) a Evropský sociální fond. Závěr Kvantitativní metody představují pro regionální analýzu nezbytný, ale nikoli jediný nástroj, který umožní vyhodnotit potřebná data s ohledem na jejich statistický původ. I při takovém typu hodnocení se můžeme v případě nevhodného a nevyčerpávajícího výběru dat dopustit mnoha nepřesností. Ve studovaném území bylo následnou kontrolou zjištěno, že 2 obce ze 78 vykazují výrazné nepřesnosti vzhledem ke zjištěným závěrům. Tato odchylka byla sledována u obcí, jejichž katastr měl velmi malou rozlohu, což v mnoha ohledech výpočty zkreslovalo, a málo zjišťovaných atributů. V uvedeném příspěvku byla dostupná data vztažena k ploše jednotlivých obcí, čímž se ovšem ztrácí rozdíl uvnitř vyšetřovaného polygonu. Tato generalizace může být pro identifikaci konkrétních míst zkreslující, ale pro regionální typologii naopak potřebná. Pro první z uvedených šetření je proto vhodnější využít nástrojů GIS a veškerá potřebná data vztahovat na základní jednotku rastru ­ pixel. Získané výsledky je pak dále potřeba doplnit o výsledky analýzy SWOT, strategické cíle s vymezením rozvojových os a dílčí náplň konkrétních opatření v jednotlivých územích. Literatura 1. Agenda 21 for the Travel and Tourism Industry (1997).WTO, ISBN: 92-844-0180-1 2. Ekologie a environmentalistika (2005): Udržitelný cestovní ruch [online]. c2005, [2009- 05-10]. URL: 260 http://ekologie.uhk.cz/documents/online7/Environmentalistika/případová%20studie%20- %20CR/úvod%20do%20studia/UCR.PDF 3. Moravskoslezský kraj (2005): Marketingová strategie rozvoje cestovního ruchu v turistickém regionu Severní Morava a Slezsko [online]. c2005, [2009-05-10]. URL: http://www.kr-moravskoslezsky.cz/rr_12.html 4. Olomoucký kraj (2007): Marketingová studie cestovního ruchu Olomouckého kraje na období 2007/2008 ­ 2010 (výhled 2010 ­ 2013) [online]. c2007, [2009-05-10]. URL: http://www.kr-olomoucky.cz/NR/rdonlyres/A982C60C-0DB9-4E72-91F7- 350051D90E49/0/6_MS_Akcni_plan__2008_10__K.pdf 5. PÁSKOVÁ, M., ZELENKA, J. (2002): Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 448 s. 6. RUDA, A., (2008): Hodnocení vlivu cestovního ruchu na krajiny Nízkého Jeseníku metodami GIS. [Disertační práce] Ostravská univerzita v Ostravě, Přírodovědecká fakulta, Katedra fyzické geografie a geoekologie, 147 s. 261 ROLE KRAJE V PODPOŘE ROZVOJE KULTURY A CESTOVNÍHO RUCHU ROLE OF THE REGION IN THE CULTURE AND TOURISM DEVELOPMENT ING. ZUZANA KHENDRICHE TRHLÍNOVÁ, PH.D. Katedra regionálních studií, Národohospodářská fakulta Vysoká škola ekonomická v Praze nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3, Česká republika e-mail: trhlinz@vse.cz Anotace Příspěvek představuje roli krajských samospráv v podpoře kultury a cestovního ruchu. Zaměřuje se na jednotlivé dokumenty a rozvojové programy, které mohou kraje využívat ve vztahu k těmto specifickým odvětvím. Na případové studii Jihočeského kraje jsou ukázány konkrétní opatření a nástroje, které kraj v současné době využívá pro podporu rozvoje, včetně zhodnocení projektů v oblasti kultury a cestovního ruchu podporovaných jihočeským krajem. Annotation The contribution presents the role of the regional governments in the support of the culture and tourism. It´s orientated to the individual documents and development programs that can be used by the regions in the context of the development of the above mentioned specifics domains. Concrete instruments and tools are shown on the case study of the South Bohemian Region that regional government use to support the development, included evaluation of the projects supported by the region in the domain of the culture and tourism. Klíčová slova Veřejná správa, kraj, kompetence, kultura, cestovní ruch, rozvojová strategie, projekty Key words Public administration, region, competences, culture, tourism, development strategy, projects JEL classification: R5 Úvod Řízení rozhodovacích procesů a zajišťování veřejných služeb ve veřejné správě prochází v současné době významnými změnami. Od tzv. pasivní role, kdy je veřejná správa chápána hlavně jako garant legislativního prostředí a veřejného zájmu, se pohled na význam veřejné správy orientuje stále více k tzv. aktivní roli veřejné správy, kde se jednotlivé instituce veřejné správy stávají stále aktivnějšími aktéry ve smyslu podpory řízení rozvojových procesů na lokální, regionální i národní úrovni. V kontextu těchto institucionálních změn dochází rovněž k významné proměně v organizaci a kompetencích územních samospráv, které v posledních dvaceti letech získávají stále významnější pravomoci v zabezpečování řady veřejných služeb. Zároveň se zvyšuje zodpovědnost regionálních a lokálních vlád za dynamiku rozvoje spravovaného území. 262 Zatímco lokální samosprávy jsou chápány především jako územní společenství občanů a v tomto smyslu také jako základní kameny demokracie s odpovědností za zabezpečení adekvátního životního standardu pro místní společenství, mají kraje rozsáhlejší pravomoci nejen v zabezpečování veřejných služeb různé povahy (doprava, školství, zdravotnictví, životní prostředí apod.), ale především ve smyslu koncepčních a koordinačních aktivit ve spravovaném území. Podpora rozvoje kultury a kulturního dědictví v přímé vazbě na rozvoj cestovního ruchu jsou nedílnou součástí rozvojových záměrů a programů vybraných obcí a měst. Na regionální úrovni patří tyto oblasti mezi hlavní rozvojové priority pro všechny kraje v ČR. S ohledem na tuto skutečnost se budu dále v textu zabývat rolí krajů v podpoře rozvíjení kultury, kulturních aktivit a cestovního ruchu. Cílem příspěvku je na konkrétní studii jihočeského kraje představit aktuálně využívané nástroje, které může kraj využít v rozvoji výše zmíněných odvětví. Kraje, kultura a cestovní ruch Možnosti i povinnosti krajů v podpoře rozvíjení kultury, kulturních aktivit a cestovního ruchu jsou determinovány jak platnou legislativou, tak i základními koncepčními dokumenty v jednotlivých sektorech. Legislativní rámec realizace aktivit je vymezen především zákonem č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) ve znění pozdějších předpisů; zákonem č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů; zákonem č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v posledním znění platném od 2008 a dalšími zákonnými předpisy1 . Právní úprava kompetencí krajů v těchto specifických oblastech je do značné míry roztříštěná, čímž se snižuje transparentnost řízení rozvoje vybraných odvětví. Podpora kultury a cestovního ruchu tak významně závisí na přístupech a preferencích jednotlivých krajských vlád. Tato charakteristika platí především v oblasti cestovního ruchu, kde je působnost kraje postavena především do obecné role koncepční, koordinační a poradenské v rámci daného území, včetně propagace daného regionu. Kompetence krajů v oblasti kultury a kulturního dědictví jsou legislativně vymezeny detailněji. Hlavní cíle i možnosti krajů v rozvíjení kultury, kulturních aktivit a cestovního ruchu jsou do značné míry ovlivněny také strategickými dokumenty a koncepcemi vyšších úrovní veřejné správy, tj. především koncepcemi Ministerstva kultury České republiky a Ministerstva pro místní rozvoj ČR. Podpora rozvoje kultury a kulturních aktivit, včetně ochrany kulturního dědictví je vymezena v tzv. státní kulturní politice na roky 2009 až 2014, kde je definováno, že jedním z cílů kulturní politiky je rovněž podpora role státu, krajů a obcí při podpoře zachování a tvorby kulturních hodnot (cíl 3 koncepce). Vedle státu mají v této oblasti sehrávat významnou roli i kraje ve smyslu materiální podpory zachovávání kulturních hodnot např. prostřednictvím využíváním prostředků z podpůrných fondů EU (strukturální fondy, komunitární programy) a další finanční podporou 2 . Povinnosti a možnosti krajů v oblasti cestovního ruchu jsou definovány zejména v koncepci státní politiky cestovního ruchu na období 2007-2013. Významnou roli v orientaci podpory 1 Rozvoj cestovního ruchu a podnikatelských aktivit spojených s cestovním ruchem je vymezen v několika zákonných předpisech. Jejich seznam je uveden např. na internetových stránkách: http://www.cestovniruch.cz/zakony, [cit. 15. května 2009]. 2 Blíže viz: http://www.mkcr.cz/cz/kulturni-politika/statni-kulturni-politika-na-leta-2009-2014-4892/, [cit. 15. května 2009]. 263 cestovního ruchu sehrává i marketingová koncepce propagace cestovního ruchu, jejímž zpracovatelem je Česká centrála cestovního ruchu (CZECHTOURISM). Kraje pak v návaznosti na tyto dokumenty zpracovávají další rozvojové koncepce buď v rámci programů územního rozvoje svých obvodů, nebo v rámci samostatných studií a analýz. V této souvislosti je nezbytné poukázat na skutečnost, že většina krajů zpracovala v posledním období detailnější koncepce rozvoje cestovního ruchu především pro roky 2007-2013. Zpravidla se jedná o souhrnné koncepce rozvoje cestovního ruchu ve všech jeho dimenzích, v některých regionech byly připraveny i dílčí koncepce pro rozvoj cyklistiky, lázeňství apod. (např. Liberecký kraj, Jihočeský kraj). V rámci výše zmíněných legislativních a strategických dokumentů mohou krajské samosprávy na základě vlastních analýz vymezovat vlastní priority rozvoje kultury a cestovního ruchu a podporovat ty oblasti a regiony, kde považují krajskou pomoc za žádoucí a nezbytnou. V obecném slova smyslu mohou kraje rozvíjet jednotlivé oblasti např.: podporou rozvoje soukromého podnikání ve vybraných oblastech propagací kraje poradenstvím pro obce, města, soukromý sektor, neziskové organizace, vzdělávací instituce iniciací a podporou projektů zaměřených na čerpání prostředků z národních i mezinárodních fondů vyčleňováním prostředků z rozpočtů krajů určených k řešení problémů spojených s rozvíjením kulturních aktivit i cestovního ruchu tvorbou vlastních regionálních programů podporou marketingu a dalšími aktivitami. V další části textu se zaměřím na konkretizaci možností krajů v podpoře rozvíjení kultury a cestovního ruchu na vybraném kraji. Pro případovou studii jsem zvolila jihočeský kraj. Důvodem pro výběr kraje byla skutečnost, že zmíněný kraj patří mezi regiony, které věnují problematice rozvoje kultury a cestovního ruchu dlouhodobou specifickou pozornost. Dalším důvodem pro výběr zmíněného kraje jsou osobní zkušenosti, které jsem měla možnost získat v rámci odborné spolupráce mezi krajem a katedrou regionálních studií VŠE Praha na přípravě Programu rozvoje kraje pro období 2007 až 2013. Případová studie: Jihočeský kraj a rozvoj kultury a cestovního ruchu Jihočeský kraj patří dle odvětvové charakteristiky spíše mezi zemědělské regiony s navazujícím potravinářským průmyslem. Mezi tradiční odvětví patří především zemědělství, lesnictví a rybářství, jihočeský průmysl je pak založen na využívání místních surovinových zdrojů (dřevařský, papírenský, keramický průmysl) a na průmyslu stavebních hmot. Kraj patří v rámci České republiky mezi málo urbanizovaná území, dlouhodobým problémem je především vylidňování venkova a venkovských oblastí. Jihočeský kraj je však také dlouhodobě vnímán jako region s významným počtem kulturních a přírodních památek, resp. jako vysoce atraktivní území pro trávení volného času a rekreace v průběhu celého roku. Z hlediska atraktivity kraje je významné, že samotný pojem ,,Jižní Čechy" asociuje pozitivní image území pro širokou škálu návštěvníků. Pozitivní image jihočeského kraje dokumentuje i následující graf, který představuje nejoblíbenější lokality České republiky pro domácí návštěvníky. 264 Graf 1: Výsledky ankety "Ve kterém turistickém regionu České republiky se vám líbilo nejvíce 3 Tato specifika kraje jsou jednou z příčin významného důrazu kraje na rozvoj kultury, kulturních aktivit i cestovního ruchu již od samotného vzniku kraje v roce 2000. Kultura a cestovní ruch jsou podporovány jak v rámci aktivit zaměřených na rozvoj území kraje, tak v rámci nadregionální, přeshraniční i mezinárodní spolupráce4 . Podpora rozvoje kultury a cestovního ruchu, popř. jeho vybraných odvětví je představena v několika krajských dokumentech. Základním strategickým programem je program rozvoje jihočeského kraje, kde jsou otázky kultury, kulturního dědictví i cestovního ruchu předmětem samostatné prioritní osy. Kultura a cestovní ruch byly předmětem specifického zájmu již v období 2004 až 2006, samostatnou prioritní osou ,,cestovní ruch, přírodní a kulturní atraktivity" jsou i v programu rozvoje kraje na období 2007-2013. Kromě samotného programu rozvoje kraje má však Jihočeský kraj vypracované i další samostatné rozvojové koncepce. Patří mezi ně: strategie rozvoje cestovního ruchu v Jihočeském kraji (zpracována v červenci 2002) strategie obnovy a rozvoje cestovního ruchu v Jihočeském kraji (aktualizovaná verze v prosinci 2002 v důsledku povodní) koncepce rozvoje cyklistické dopravy v Jihočeském kraji (zpracována v prosinci 2006) koncepce lázeňství a wellness Jihočeského kraje (zpracována v březnu 2006) "Manuál pro rozvoj cestovního ruchu v Jihočeském kraji", návrh marketingové koncepce, připravila jihočeská centrála cestovního ruchu ve spolupráci s krajem, (květen 2008). Jednotlivé strategie představují nad rámec programu rozvoje kraje jednotlivé charakteristiky kraje z hlediska rozvoje cestovního ruchu, resp. cyklistiky či lázeňství, jednotlivé nabízené produkty kraje, konkurenční prostředí kraje i možné nástroje dalšího rozvoje cestovního ruchu. Problematika kultury a kulturního dědictví není v žádném jednotlivém dokumentu zpracována zvlášť; kultura a kulturní dědictví je zde chápáno jako součást potenciálu pro rozvoj cestovního ruchu. Domnívám se, že jednotlivé výše zmíněné strategické dokumenty by 3 Citováno z: http://www.jccr.cz/pages/posts/turisticky-region-jizni-cechy-je-druhy-nejoblibenejsi-v-cr81.php, [cit. 15. května 2009]. 4 Blíže k jednotlivým ekonomickým charakteristikám kraje viz např. Program rozvoje Jihočeského kraje. Dostupný z: http://www.kraj-jihocesky.cz/index.php?par[id_v]=710&par[lang]=CS, [cit. 15. května 2009]. 265 měly projít aktualizací. Důvodem je především fakt, že program rozvoje kraje byl pro současné období významně aktualizován s ohledem na vývoj socio-ekonomických ukazatelů, jednotlivé strategické dokumenty však vycházejí ze starší verze programu rozvoje kraje a v některých aspektech tak nereflektují aktuální vývojové tendence. Praktické zkušenosti z hodnocení vybraných strategických procesů na úrovni obcí, měst i regionů naznačují, že mnohé strategické cíle a priority zůstávají jen ,,na papíře" a jednotlivé instituce podporují projekty dle aktuálních potřeb či podle ad hoc rozhodnutí, mnohdy politického rázu. Tato praxe je však v přímém rozporu s obecnými principy a cíli strategického řízení5 . Z tohoto důvodu je při hodnocení role i významu kraje v rozvoji kultury, kulturních aktivit a cestovního ruchu významné analyzovat rovněž, vedle studia strategických dokumentů, skutečnou finanční pomoc kraje jednotlivým subjektům a typy podporovaných projektů i oblastí, resp. míru naplňování jednotlivých strategických cílů prostřednictvím vyčleňování finančních prostředků na řešení definovaných problémů. K analýze naplňování strategických cílů nejlépe poslouží analýza již schválených projektů krajskými zastupiteli. V dalším textu se zaměřím zejména na skutečnost, do jaké míry odpovídá zaměření schválených projektů za rok 2008 strategickým cílům programu rozvoje kraje. Jak již bylo zmíněno výše, podpora kultury, kulturních aktivit a cestovního ruchu je obsažena v samostatné prioritní ose programu rozvoje kraje, tzv. prioritní ose č. 6: ,,Cestovní ruch, přírodní a kulturní atraktivity". Tato prioritní osa je dále specifikována do pěti opatření, kde je větší důraz kladen především na rozvoj cestovního ruchu, problematika kultury a kulturních aktivit je cíleně obsažena ve dvou opatřeních (přímo v opatření ,,Využití kulturního a přírodního dědictví a rozvoj kulturních aktivit", a nepřímo v opatření ,,Marketing a propagace území"). Specificky na cestovní ruch jsou pak orientována opatření ,,Rozvoj základní a doplňkové infrastruktury CR", ,,Tvorba a rozvoj konkurenceschopných produktů CR" a ,,Organizace a management cestovního ruchu". Na prioritní osu Cestovní ruch, přírodní a kulturní atraktivity bylo v roce 2008 celkem alokováno 421.040.000,- Kč, což tvoří 16,2 % prostředků vyčleněných na jednotlivé osy programu rozvoje kraje6 . Nejvíce prostředků bylo v rámci osy přiděleno na opatření ,,Využití kulturního a přírodního dědictví a rozvoj kulturních aktivit" (cca 80% finančních prostředků určených celkově na celou prioritní osu). V rámci tohoto opatření bylo nejvíce finančních prostředků alokováno na provoz a investice jednotlivých příspěvkových organizací kraje (divadla, muzea, galerie a další kulturní instituce), dále na podporu živé kultury, výstav, kulturních tradic a lidové kultury, část prostředků byla rovněž vyčleněna na obnovu a záchranu kulturního dědictví kraje. Porovnáme-li jednotlivé operační cíle opatření Využití kulturního a přírodního dědictví a rozvoj kulturních aktivit a skutečně podporované projekty zjistíme, že aktuálně podporované projekty ze strany kraje se s plánovanými cíli opatření shodují jen částečně. Finanční podpora se soustředí především na podporu již existujících kulturních institucí a vybraných kulturních projektů a aktivit. Naopak ve finanční podpoře zcela chybí některé záměry kraje, např. 5 Blíže k problematice strategického řízení a plánování a aplikaci těchto procesů do řízení ve veřejné správě v ČR viz. např. KHENDRICHE TRHLÍNOVÁ, Zuzana. Využití metod strategického řízení na úrovni obcí, měst a krajů v České republice. In: JEŽEK, Jiří. Budování konkurenceschopnosti měst a regionů v teorii a praxi. Plzeň: Západočeská univerzita, 2007, s. 223­228. 6 Blíže viz rozpočet jihočeského kraje, dostupný na http://www.kraj-jihocesky.cz/. 266 propojení aktivit soukromého a veřejného sektoru při obnově a ochraně kulturního a přírodního dědictví, rozvoj komunitního života ve vazbě na kulturu a kulturní dědictví, podpora využívání a zařazování památek do programů a produktů CR, vytváření nových tradic a jen málo jsou finančně podporovány i lidové a folklórní slavnosti. Další významně podporovanou oblastí krajem byly projekty realizované v rámci opatření ,,Rozvoj základní a doplňkové infrastruktury CR". Na tyto projekty bylo vyčleněno cca 9.1% finančních zdrojů určených na podporu kultury a cestovního ruchu. V rámci tohoto opatření byly podporovány především projekty zaměřené na další rozšiřování infrastruktury pro pěší, lyžařskou i cyklistickou turistiku. Pozornost byla věnována rovněž projektům zaměřeným na budování, popř. rozšiřování dalších informačních a vzdělávacích center. Také v rámci tohoto opatření nenaplňovaly záměry projektů zcela specifické cíle opatření. Zcela chyběla finanční podpora celé řadě oblastí, které však byly v jednotlivých analýzách rozvoje cestovního ruchu charakterizovány jako prioritní. Jedná se např. o rozvíjení lázeňských a wellness kapacit, o rozvoj spolupráce soukromého a veřejného sektoru při zkvalitňování infrastruktury pro CR, o podporu zavádění informačních a komunikačních technologií pro účely CR nebo zvyšování propojenosti infrastruktury CR se sousedními regiony Rakouska a Německa. Významněji byly finančními zdroji kraje v loňském roce podporovány i některé projekty v rámci opatření marketing a propagace území. Na tyto projekty bylo vyčleněno cca 8.9% finančních zdrojů určených na podporu kultury a cestovního ruchu. Mezi nejvíce podporované projekty patřily aktivity zaměřené na propagaci kraje v ČR i v zahraničí především prostřednictvím různých typů tiskových materiálů, ale i reklamních spotů ve vybraných lokalitách na velkoplošných obrazovkách, dále aktivity zaměřené na rozvíjení internetového portálu a účast na veletrzích a prezenčních akcích. Zajímavým zjištěním bylo, že na jednu stranu zaměření podporovaných projektů naplňovalo v rámci tohoto opatření jednotlivé operační cíle hlouběji než u jiných opatření, na druhou stranu byly v rámci daného opatření podporovány i projekty, které svým zaměřením a předpokládanými dopady odpovídají spíše jiným operačním cílům (např. aktivity spojené s realizací výstavy, aktivity zaměřené na budování pěších stezek). Ve strategickém dokumentu programu rozvoje jihočeského kraje v souladu s dalšími strategickými dokumenty je předpokládána podpora i dalším opatřením, mezi něž patří jednak opatření zaměřené na ,,tvorbu a rozvoj konkurenceschopných produktů CR" a na ,,Organizaci a management cestovního ruchu". Faktická finanční podpora těchto opatření byla velice nízká, necelá dvě procenta pro projekty zaměřené na produkty v cestovním ruchu (1.7%) a jen necelé půl procento na projekty zaměřené na management cestovního ruchu (0.3%). Počet projektů podpořených v rámci těchto dvou opatření byl velice malý (dohromady za obě opatření pět projektů), jejich zaměření převážně neodpovídalo plánovaným operačním cílům opatření. Tato skutečnost může být dána mnoha faktory, předpokládám nicméně, že významnou roli hrají doposud malé zkušenosti s takto zaměřenými projekty. Závěr Možnosti krajů podporovat rozvoj v rámci svého území jsou v současné době dány především jejich koordinačními a koncepčními pravomocemi, včetně odpovědnosti za distribuci finančních prostředků z národních i nadnárodních fondů. Význam krajů v podpoře rozvoje 267 území, resp. vybraných oblastí rozvoje území tak můžeme analyzovat především z pohledu hlavních cílů a rozvojových priorit rozhodování krajů a z hlediska oblastí jejich finanční podpory. Analýza jednotlivých strategických dokumentů krajů naznačuje, že všechny kraje v současné době strategické dokumenty zpracovávají i nad obligatorní legislativní rámec. Kvalita, způsob zpracování i aktuálnost zpracovaných dokumentů se však mezi kraji významně liší. V mnoha strategických studiích chybí především začlenění základních hodnotících indikátorů, pomocí nichž by bylo možné zhodnotit dopad realizovaných opatření na dlouhodobý rozvoj území. Ze studia vybraných projektů jihočeského kraje bylo rovněž zjištěno, že ne všechna témata a operační cíle jsou následně kraji podporována v kontextu vyhlašovaných projektů a programů. Zároveň jsou některé aktivity podporovány ve více opatřeních, což do určité míry snižuje transparentnost vynaložených prostředků, popř. jsou v rámci některých opatření podporovány projekty tematicky zaměřené do zcela jiných oblastí. V tomto kontextu je nicméně nezbytné poznamenat, že program rozvoje kraje byl naplňován teprve prvním rokem a celá řada projektů v kontextu hlavních priorit kraje bude podpořena v následujících letech. Je zřejmé, že kraje stále procházejí z institucionálního i organizačního hlediska významnými modernizačními procesy a postupnou profesionalizací řízení. Přínos jejich aktivit v podpoře území je tak závislý především na kontinuálním pokračování úspěšných fází procesů strategického řízení a plánování, ale i na aktivitách a přístupech všech aktérů, kteří na regionální úrovni mohou tyto procesy přímo i nepřímo ovlivňovat. I přes omezenou finanční autonomii mohou kraje svými aktivitami přispět ke konkurenceschopnosti spravovaného území, pokud bude jejich rozhodování a řízení založeno na výsledcích odborně zpracovaných studií a analýz i na poznatcích získaných intenzivní komunikací s jednotlivými aktéry území. Příspěvek byl zpracován v rámci řešení interního grantu VŠE IG 507048 ,,Úloha územních samospráv v lokálním rozvoji", realizovaném v období 1.7. 2008 - 1.9. 2009. Literatura 1. Horner, S., Swarbrooke, J., Cestovní ruch, ubytování a stravování, využití volného času. Grada, Praha. 2003. 2. Kol.: Hodnotící studie k programu rozvoje kraje. Zpracoval: KREG NF VŠE v souladu se smlouvou s KÚ Jihočeského kraje o strategickém partnerství pro realizaci PRK. Praha. 2008 -2009. 3. MMR: Koncepce státní politiky cestovního ruchu v ČR na období 2007-2013. Dostupný z www.mmr.cz/koncepce-tatni-politiky-cestovniho-ruchu-v-cr-na-obdobi-2007-2013. 4. Papcunová V., Balážová E., Jarábková J., Cestovný ruch a samospráva. Slovenská polnohospodářská univerzita, Nitra. 2007. 5. Pomahač R., Vidláková O., Veřejná správa. C.H. Beck, Praha. 2002. 6. Program rozvoje Jihočeského kraje. Dostupný z: http://www.kraj- jihocesky.cz/index.php?par[id_v]=710&par[lang]=CS 7. www.kraj-jihocesky.cz 8. www.mmr.cz 9. www.jccr.cz 268 INOVAČNÍ STRATEGIE V CESTOVNÍM RUCHU: SPOLUPRÁCE NA BÁZI KLASTRU INNOVATIVE STRATEGY IN THE TOURISM SECTOR: CLUSTER COOPERATION MGR. EVA TORČÍKOVÁ Katedra cestovního ruchu, Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné, Slezská univerzita Opava Uiverzitní náměstí 1934, 733 40 Karviná, Česká republika e-mail: torcikova@opf.slu.cz Anotace Spolupráce institucí z veřejného, soukromého a vzdělávacího sektoru na bázi klastru se stává v posledních letech významnou inovační strategií. Důkazem toho jsou vznikající klastry v České republice působící v různých odvětvích hospodářství, včetně cestovního ruchu. Rozvoj turismu v regionu je ovlivněn kvalitou řízení destinace a angažovaností jednotlivých aktérů. Klastr v oblasti cestovního ruchu přináší inovativní přístup ke způsobu spolupráce, za předpokladu, že se nejedná jen o vytváření obchodních sítí, ale o hlubší prohloubení spolupráce založené na informovanosti, komunikaci a inovativnosti. Výrazný podíl na rozvoji klastru v oblasti cestovního ruchu má jeho vztah k destinačnímu managementu ­ klastr může tvořit jeho část, může být zcela obsažen v systému destinačního managementu, ale také sám může být destinačním managementem. Annotation Collaboration among public, private and educational institutions and subjects has become in recent years significant innovation strategy. Proof of this are arising clusters in the Czech Republic operating in various sectors of the economy, including tourism. The growth of tourism in the region is influenced by the quality of the management of destination and individual commitment of each actors. Turist cluster brings an innovative approach to the method of cooperation, provided that it is not just about creating business networks but deeper cooperation based on information, communication and innovation. A significant proportion of the turism cluster development is its relationship to Destination Management cluster may be a part of it, can be fully included in the Destination Management System but also it can be Destination Management itself. Klíčová slova Klastr, klastrová iniciativa, klastrová organizace, cestovní ruch, spolupráce, inovace Keywords Cluster, cluster initiative, cluster organization, tourism, collaboration, innovation, 269 Na úvod definování pojmů Problematika ,,klastrování" se v posledních letech dostává stále častěji mezi témata, kterými se zabývají regionální rozvojové organizace i managementy firem. Pro pochopení významu a specifik této problematiky nejdříve nabízím vysvětlení pojmů a definici: V anglicko-českém slovníku pod pojmem Cluster lze nalézt tyto významy: shluk, chomáč, hrozen, pojem Clustering je označován také jako klastrování a při nalezení významu slova pak seskupování podniků a institucí do klastru. Duchovní otec myšlenky spolupráce institucí Michael Porter, profesor Harvard Business School nabídl teoretické vysvětlení: ,,Klastr je geograficky blízké seskupení vzájemně provázaných firem, specializovaných dodavatelů, poskytovatelů služeb a souvisejících institucí v konkrétním oboru i firem v příbuzných oborech, které spolu soutěží, ale také spolupracují, mají společné znaky a také se doplňují." Známým se stal tzv. Porterův diamant = model, který znázorňuje podmínky pro konkurenceschopnost klastru, tedy vztah mezi podnikovou strategií, podmínkami poptávky a vybaveností a příbuznými a dodavatelskými odvětvími. Zjednodušeně lze říci, že klastr je soubor regionálně propojených společností (podnikatelů) a přidružených institucí a organizací a institucí terciárního vzdělávání (VŠ, VOŠ) ­ jejichž vazby mají potenciál k upevnění a zvýšení jejich konkurenceschopnosti. Historicky se nejedná o novinku (Jihočeská rybníkářská soustava, Baťovo imperium, ... ) Klastry jsou efektivním prostředkem pro rozvoj spolupráce firem, vysokých škol a regionálních institucí. Úspěšný klastr by měl obsahovat zapojení subjektů ze všech tří sfér: komerční veřejné vzdělávací 270 Klastry v České republice V posledním desetiletí také Česká republika zaznamenala vznik klastrových organizací, a to v různých průmyslových odvětvích. Pro přehlednost je uvedena mapka: Obrázek: Mapa klastrových ortganizací v České republice. Zdroj: CzechInvest. Průvodce klastrem. Stav z roku 2005 Vzájemná koordinace subjektů v podobě klastrového seskupení se stává ve světě, ale také v České republice významným potenciálem pro strategický inovační management firem. Důvody pro členství firem v klastrové organizaci lze shrnout podle P. Břuskové : 1. Informace Člen klastru získává snadněji, rychleji a většinou zdarma informace od řídící jednotky klastru, podpůrných institucí a členů navzájem, které by jako izolovaná firma nezískal. 2. Komunikace Klastr je prostorem pro odstraňování komunikačních bariér, plní funkci facilitátora 3. Spolupráce Klastr je svou podstatou sítí, čímž je současně předurčen ke spolupráci. Povzbuzování spolupráce je jednou ze základních funkcí klastru se zachováním konkurence a rivality. 4. Vzdělávání V rámci regionálně působícího klastru lze rychle vysledovat, jaké vzdělávací potřeby firmy v klastru mají. Klastr přitahuje pozornost nositelů nových poznatků. 5. Poradenství a lobbying Každý člen klastru může těžit z koncentrace informací, osobností, kontaktů a příležitostí, které jsou neoddělitelnou součástí klastru. Vedení klastru úzce spolupracuje s regionálními 271 vedoucími institucemi a společně vytvářejí prostor pro celou škálu podpůrných aktivit ve prospěch rozvoje klastru. 6. Propagace a marketing Každý klastr se musí propagovat, aby přilákal nové členy a nastolil důvěru a pozitivní postoje vůči danému průmyslovému odvětví a celému regionu. Nejdůležitější však je vybudování společné identity firem v klastru. 7. Produktivita Členové klastru mají usnadněnu cestu ke zvyšování produktivity tím, že uvnitř klastru získávají přístup ke specializovaným vstupům a pracovním silám, čímž výrazně snižují transakční náklady, přístup k optimalizaci dodavatelského řetězce, přístup k informacím, přehled o možnostech doplňkových aktivit chybějících v klastru, možnost sdílení nákladů a investic, přístup k institucím a veřejným zdrojům, možnost porovnání vlastní výkonnosti s jinými v klastru (benchmarking). 8. Inovace Cílem podpory inovací v klastru je rozvoj výrobků s přidanou hodnotou. Firmy v klastru vnímají zřetelněji a rychleji nové technologické, provozní a dodavatelské možnosti a nové potřeby zákazníka. 9. Internacionalizace Klastr usnadňuje vznik mezinárodně konkurenceschopného podnikání. Internacionalizace znamená také propagaci klastru, firem a jejich výrobků v zahraničí, hledání partnerů pro společné podniky a podporu vzniku společných podniků. 10. Konkurenceschopnost Členové klastru sdílejí chápání konkurenceschopnosti jako výsledku produktivity a inovací, nikoliv nízkých mezd Přínosy fungování firem na bázi klastrů jsou zřejmé přesto, že jejich samotná výkonnost je problematicky kvantifikována. Firmy v průmyslových oblastech se sdružují např. v rámci inovačních technologií a lépe hledají společné měřitelné cíle. V oblasti služeb, zejména v cestovním ruchu, je spolupráce samozřejmostí, ale hledání inovativních postupů je z pohledu státní správy problematické a překonání bariér rozvoje je nelehké také z důvodu nízkého využití informačních a komunikačních zdrojů . Klastry cestovního ruchu ve světě Oblast cestovního ruchu jako jedno z významných odvětví ekonomiky je s posilující potřebou rozvoje regionů a vazbou na jejich konkurenceschopnost další oblastí, kde klastrová spolupráce nachází opodstatnění. Ve světě lze nalézt řadu příkladů: Oblast Bajkalu Sri Lanka Ghana Jamajka Jordánsko Jižní Karolína V Evropě Maďarsko 272 Rakousko Slovensko Klastr cestovního ruchu v České republice Tomuto trendu, který má své místo také rozvojových záměrech Evropské unie, se nevyhnula ani Česká republika. V rámci rozvoje regionu Severní Moravy a Slezska v oblasti cestovního ruchu vznikla v roce 2007 iniciativa, která využívá principů klastrové spolupráce také k aplikaci poznatků z průmyslového sektoru a ke zkvalitnění nejen propagace svých služeb, ale hlavním měřitelným cílem této organizace je zkvalitnění nabídky, která se odrazí ve zvýšené návštěvnosti regionu. Pro vývoj regionů mají nesporný podíl fungující organizace řízení cestovního ruchu ­ tzv. destinační managementy. Vztah mezi destinačním managmentem (DM) a klastrem cestovního ruchu(K) lze vyjádřit následujícími schématy, která vyjadřují 3 možnosti, a to v závislosti na způsobu řízení regionu a angažovanosti firem a institucí zapojených v klastru cestovního ruchu. Varianty mají vzrůstající úroveň kvality spolupráce. Schéma: Vztah mezi destinačním managementem a klastrem cestovního ruchu.. 1) klastr cestovního ruchu pracuje bez vzájemného vztahu s místním DM 2) varianta Klastr je částí DM 3) varianta Klastr je součástí DM 4) Klastr = DM Zdroj: Vlastní zpracování DM K DM DM DM= K K K 273 Každý region přináší své podmínky, které umožňují rozvinout zvolenou variantu. Každá z nich může přinášet své výhody. Nezbytnou podmínkou však je spolupráce i mezi těmito řídícími složkami. ( 1. varianta sice může přinášet naplnění cílů klastru, ale v rámci upevnění konkurenceschopnosti regionu je cestou neefektivní). Důležitý je rovněž aspekt vývoje, kdy v průběhu času může dojít ke změně varianty. V rámci uvedeného klastru v Moravskoslezském kraji, jehož jednoduché schéma vzniku je uvedeno níže, lze říci, že v 1. fázi svého působení pracuje v podobě 3. varianty. Schéma: Proces vzniku klastru. Zdroj: vlastní zpracování A na závěr otázka, kterou si klade každý, kdo zvažuje účast na této spolupráci: Proč být členem klastru v cestovním ruchu? Nabízí se zjednodušená odpověď , která v sobě nese přínosy, které je nutno přetransformovat do prioritních činností klastru cestovního ruchu: K ­ komunikace a informace L ­ lidské zdroje a jejich kvalita A ­ aktivní spolupráce S ­ snížení nákladů T ­ turistický potenciál a jeho využití v souladu s trendy R ­ reklama a propagace 274 Literatura: 1. Vítková, R., Volko V., Vápeníček, A.: Konkurenceschopnost malých a středních podniků v aliancích. Národní informační středisko na podporu jakosti. Praha, 2005. ISBN 80-02- 01772-2 2. Dvořák J. a kol.: Management inovací. VŠ MIE. Praha, 2006. ISBN 80-86847-18-7 3. Břusková, P.: Průmyslové klastry. Nová strategie zvyšování konkurenceschopnosti a regionálního rozvoje. Informační brožura k problematice průmyslových klastr. Ostrava, 2003. 4. Lednický, V.,Vaněk, J., Pyka, J.: Možnosti využití klastrů v cestovním ruchu. Karviná, 2008. ISBN 978-80-7248-508-6 5. Kostková, M.,Němčanský, M., Torčíková, E.: Management služeb cestovního ruchu. Karviná, 2009. ISBN 978-80-7248-510-9 6. Ministerstvo obchodu a průmyslu České republiky. HTML dokument. Dostupný z URL: http://www.mpo.cz/dokument12175.html 275 NÁVRHY NA ZLEPŠENIE A SKVALITNENIE SLUŽIEB A ZAVEDENIE NOVÝCH SLUŽIEB VO VYBRANOM PODNIKU CESTOVNÉHO RUCHU PROPOSAL TO IMPROVE AND ENHANCE THE QUALITY OF SERVICES AND INTRODUCE NEW SERVICES IN SELECTED ENTERPRISE OF TOURISM ING. FRANTIŠEK HOCMAN Katedra financií, Národohospodárska fakulta Ekonomická univerzita v Bratislave Dolnozemská cesta 1, 852 35 Bratislava, Slovensko ING. MARTINA JELŠÍKOVÁ ING. ZUZANA ŽEMBOVÁ Katedra tovaroznalectva a kvality tovaru, Obchodná fakulta Ekonomická univerzita v Bratislave Dolnozemská cesta 1, 852 35 Bratislava, Slovensko e-mail: zuzana.zembova@euba.sk Anotácia Cestovný ruch má v ekonomike každého štátu nezastupiteľné postavenie. V súčasnosti existuje na trhu veľké množstvo rôznych subjektov cestovného ruchu, ktorých úlohou a cieľom je v prvom rade uspokojiť potreby a požiadavky svojich klientov. Jediný spôsob, ako to zvládnuť, je absolútna snaha splniť tieto požiadavky zákazníkov, vyjsť im v ústrety, sledovať najnovšie trendy v dopyte a prispôsobiť sa im, prichádzať s novými a lepšími riešeniami ako konkurenti, čiže inovovať. Príspevok je rozdelený na teoretickú a aplikačnú časť. Prvá časť je venovaná teoretickému vymedzeniu cestovného ruchu, podniku cestovného ruchu a inovácií a v druhej časti prinášame výsledky prieskumu názorov jednotlivých klientov na poskytované služby v danom podniku cestovného ruchu. Annotation Tourism is the economy of each country irreplaceable position. There are currently on the market a large variety of tourism operators, whose role and purpose is primarily to meet the needs and requirements of their clients. The only way to cope is an absolute effort to meet these customer requirements, go out to meet them, follow the latest trends in demand and adapt to them, come up with new and better solutions than its competitors, that is to innovate. The contribution is divided into theory and application section. The first section is devoted to the theoretical definition of tourism, enterprise of tourism and innovation, and the second part we bring the results of a survey of views of individual customers for services rendered in the establishment of tourism. Kľúčové slová cestovný ruch, trh cestovného ruchu, inovácie Key words tourism, the turist market, innovation 276 1. Charakteristika pojmov cestovný ruch, podnik cestovného ruchu Cestovný ruch Môžeme chápať ako súbor činností zameraných na uspokojovanie potrieb súvisiacich s cestovaním a pobytom osôb mimo miesta trvalého bydliska a zvyčajne vo voľnom čase. Ich cieľom je odpočinok, poznávanie, zdravie, rozptýlenie a zábava, kultúrne a športové vyžitie, služobné cesty, t. j. získanie komplexného zážitku. Cestovný ruch má multidisciplinárny charakter. Ovplyvňuje primárnu (priamu) zamestnanosť tým, že vytvára pracovné príležitosti v podnikoch, ktoré bezprostredne uspokojujú dopyt návštevníkov a vzhľadom na jeho multiplikačný efekt aj sekundárnu (nepriamu) zamestnanosť v odvetviach zabezpečujúcich rozvoj cestovného ruchu a nadväzujúcich naň. Na tvorbe pracovných miest majú podstatný podiel najmä ubytovacie a pohostinské zariadenia. Vplyvom multiplikačného efektu vytvorí každé pracovné miesto v cestovnom ruchu 1,5 až 2 pracovné miesta v nadväzných a zabezpečujúcich odvetviach. Podľa Stratégie rozvoja cestovného ruchu na Slovensku do roku 2013 rozlišujeme nasledovné formy cestovného ruchu: Letná turistika a pobyty pri vode Využívanie voľného času pri vodných plochách v letnom období sa stalo najmasovejšou formou rekreácie a športu. Príroda, rozmanitá krajina a relatívne neporušené životné prostredie sú silnou stránkou Slovenska, ktorá priťahuje podstatné množstvo návštevníkov. Výstavbou stredísk vhodných na trávenie voľného času prispeje štát k zníženiu sezónnosti a k rozšíreniu možností vyplniť čas dovolenkára inými pohybovými a zábavnými aktivitami. Kúpeľný a zdravotný cestovný ruch Slovensko svojím kúpeľníctvom patrí k tradične vyspelým krajinám Európy, najmä pre kvalitu liečivých vôd a klímy a vysoký štandard zdravotníckych služieb v kúpeľoch. Na európskom trhu je záujem využívať ponuku najmä tradičnej kúpeľnej liečby. Na zlepšenie uplatnenia sa kúpeľov na medzinárodnom trhu je potrebné skvalitniť najmä mikroštruktúru kúpeľných miest, kúpeľného prostredia, obohatiť ponuku o doplnkové služby, rozšíriť ponuku aktivít pre voľný čas, zatraktívniť iné formy cestovného ruchu. Zimný cestovný ruch a zimné športy Zimný cestovný ruch a zimné športy sú pre Slovensko nemenej dôležitými formami, pre ktoré má naša krajina veľmi dobré prírodné podmienky. Pri rozvoji zimného cestovného ruchu a budovaní zimných rekreačných stredísk je potrebné preferovať dobudovanie, rekonštrukciu a zlepšovanie kvality už existujúcich zariadení a stredísk a nimi poskytovaných služieb. Mestský a kultúrno-poznávací cestovný ruch Pre zabezpečenie rozvoja mestského a kultúrno-poznávacieho cestovného ruchu sú výrazným motivačným faktorom návštevnosti daného územia návštevy hradov, kaštieľov a hradnej torzálnej architektúry a atraktivita nehmotného kultúrneho dedičstva (folklór). V súčasnosti sa kultúrno-historický potenciál našich miest využíva nedostatočne. Zabezpečenie rozvoja mestského cestovného ruchu by malo byť predovšetkým úlohou mestských úradov vychádzajúc pritom z vlastných koncepcií rozvoja. 277 Vidiecky cestovný ruch a agroturistika Vidiecky cestovný ruch a agroturistika na Slovensku sa stávajú relatívne novou formou cestovného ruchu hlavne v horských a podhorských oblastiach. Vidiecky cestovný ruch možno definovať ako využívanie voľného času na vidieku rôznymi rekreačnými činnosťami s možnosťou ubytovania v rodinách, vo vidieckych domoch alebo v účelových komerčných ubytovacích zariadeniach postavených v tomto prostredí. V zahraničí neustále narastá záujem o poznávanie života na vidieku, čo Slovensku dáva veľké šance na uplatnenie sa na medzinárodnom trhu vidieckej turistiky. Podnik cestovného ruchu Trh cestovného ruchu je súčasťou trhu tovarov v širokom poňatí a rovnako aj služieb. Má dvojaké vymedzenie. V širšom chápaní trh cestovného ruchu predstavuje súhrn predajov a nákupov tovaru a služieb ubytovacích, pohostinských zariadení bez ohľadu na to, pre koho, kde kedy a v akom rozsahu sa realizujú. V užšom chápaní sa trhom cestovného ruchu rozumejú ekonomické vzťahy medzi miestom, resp. miestami, ktoré , ktoré návštevníkov turistov prijímajú vo svojich zariadeniach a poskytujú im hmotné statky a služby na jednej strane a miestami odkiaľ turisti prichádzajú a prinášajú kúpny fond na druhej strane. Trh cestovného ruchu v tomto prípade predstavuje stretnutie ponuky a dopytu, súhrn ponúk a predajov, ciest a pobytov a ich nákup zo strany návštevníkov, teda nie stálych obyvateľov miesta. Podľa tohto vymedzenia sa trh cestovného ruchu tvorí a zakladá na premiestnení spotrebiteľa, užívateľa tovaru a služieb a jeho kúpneho fondu. Z hľadiska cieľov tejto publikácie, ktorá sa zaoberá podnikaním v pohostinstve a hotelierstve, je trh cestovného ruchu rozhodujúci pre podnikanie, ale jeho vymedzenie nebude dané len trhom, ktorý sa zakladá na premiestnení spotrebiteľa. Z podnikateľského hľadiska sa do vymedzenia trhu zaradia aj obyvatelia cieľového miesta (strediska, obce), ako aj prechodní návštevníci, ktorí sa v lokalite, kde jestvujú podmienky pre podnikanie v pohostinstve a v ubytovacích službách, nachádzajú. V prípade pohostinských služieb sa bude vzťahovať na všetkých prítomných v lokalite trhu. V každom urbanizovanom mieste, v každej lokalite trvalej alebo prechodnej koncentrácie spotrebiteľov vzniká dopyt po stravovacích službách, po jedlách a nápojoch, ďalej po ubytovacích službách podľa primárnej a sekundárnej ponuky vyvolávajúcej dopyt po pobytoch, keď dochádza k dlhodobejšej spotrebe a k získavaniu efektov, ktoré poskytuje miesto, jeho primárna a sekundárna ponuka. Toto je pohľad z hľadiska dopytu. Z hľadiska ponuky má určitá lokalita (danosť, atraktivita i viacdenná udalosť) predpoklady pre tvorbu trhu len vtedy, ak sa vytvoria aj predpoklady na strane ponuky pohostinských a ubytovacích služieb. Trh cestovného ruchu a najmä trvalý trh nevznikne dovtedy, kým nedôjde k vytvoreniu podmienok na uspokojovanie dopytu vhodnými službami a tovarom na strane ponuky. Rozhodujúcu úlohu pri tvorbe a trvalom fungovaní trhu cestovného ruchu majú práve podniky a zariadenia pohostinských, ako aj ubytovacích služieb. Bez nich nevznikne plnohodnotný a rozvinutý trh cestovného ruchu so všetkými pozitívnymi dopadmi na miestnu, regionálnu i makroekonomickú sféru, pre spoločenský a kultúrny rozvoj cieľového miesta, regiónu i štátu. 278 Inovácie Slovo ,,inovácia" vychádza z ,,nového" (z latinského slova: nova, novitas). Termín ,,inovácia" bol ako prvý použitý v oblasti technických vied. Longmanov Slovník obchodnej angličtiny (1989) definuje inováciu ako ,,ľubovoľný nový námet alebo vylepšenú metódu, produkujúcu úžitkovú hodnotu. Problematika inovácií zostala takmer tri desaťročia mimo hlavného prúdu ekonomickej teórie a jej aplikácií v priemyselnej praxi. Až šesťdesiate roky, ktoré boli rokmi prudkého zrýchlenia vedecko-technického rozvoja, túto situáciu zmenili. Objavilo sa veľa autorov a prác, ktoré sa zaoberali, v tom čase módnym slovom inovácia. Postupne sa vykryštalizovalo niekoľko výrazných teórií, ktoré zjednotili názory na to, čo sú inovácie, kde je ich miesto, ako ich ekonomicky zvládnuť a využiť na rozvoj firmy. Pojem inovácia klasifikoval aj americký profesor rakúskeho pôvodu J.A. Schumpeter, ktorý uvádza päť typických zmien, ktorými sa prejavuje vývoj: 1. používanie novej výrobnej techniky či výrobných procesov, resp. obchodného zabezpečenia výroby, 2. zavádzanie nových výrobkov, resp. pôvodných výrobkov s novými vlastnosťami, 3. používanie nových surovín, 4. zmeny v organizácii výroby a jej zabezpečení, 5. otváranie nových trhov. Zelená kniha Európskej únie o inovácií chápe tento pojem ako: obnovovanie a zvyšovanie rozsahu výrobkov a služieb a príslušných trhov vznik nových metód produkcie, zásobovania a distribúcie uvádzanie zmien do manažmentu, organizácie práce a pracovných podmienok a do skúseností pracovnej sily. Väčšina autorov obyčajne zdôrazňuje nevyhnutnosť praktickej realizácie zmeny, zdôrazňuje charakter a poslanie zmeny. Manažéri za inováciami vidia zmeny užitočné pre firmu a spoločnosť, zmeny zvýhodňujúce predaj produktu a utváranie podmienky na lepšiu a hospodárnejšiu výrobu. Inovácia pochádza z latinského ,,Innovare" ­ obnovovať, robiť nové, meniť. Charakter inovácie možno definovať ako proces od tvorby myšlienky až po komercializáciu, adopciu, prijatie zmeny, radikálnu zmenu, realizáciu nového vynálezu alebo niečo celospoločensky nové. Mnohé produkty, procesy, služby, technológie, postupy, organizačné štruktúry označujeme ako inovatívne, pretože zlepšujú kvalitu života, majú radikálny význam, sú nové alebo nie sú nové, ale majú novú formu, alebo sú kombináciou existujúcich foriem. Kritériom úspešnosti inovácie je úspech na trhu. 2. Výsledky prieskumu názorov jednotlivých klientov na poskytované služby v danom podniku cestovného ruchu. Za podnik cestovného ruchu sme si vybrali Vilu Martinu, ktorá sa nachádza na východnom Slovensku, v meste Poprad. Vila Martina je umiestnená v tichej okrajovej časti Poprad Veľká, asi 2 km od Letiska Poprad ­ Tatry. Jedná sa o novovybudovanú vilu, ktorá bola postavená približne pred tromi rokmi a možnosti ubytovania poskytuje dva roky. Produktom 279 tejto Vily sú zatiaľ len ubytovacie služby, ktoré Vila Martina ponúkala v dvoj, troj a štvor lôžkových izbách. Kapacita je 20 lôžok a 4 prístelky. Vila svojim hosťom neponúka možnosť stravovania, preto majú k dispozícii priestory kuchynky a spoločenskej miestnosti, ktorá je ktoré sú kompletne vybavené. Pri Vile sa nachádza záhadné posedenie s ohniskom a parkovisko s uzatvárateľným vstupom. Majitelia sa rozhodli pre získanie potrebných informácií na zlepšenie a skvalitnenie poskytovaných služieb urobiť prieskum prostredníctvom dopytovania ubytovaných hostí. Prieskumu sa v priebehu dvoch rokov zúčastnilo 700 domácich aj zahraničných respondentov vo veku od 18 do 90 rokov. Výsledky prieskumu názorov jednotlivých klientov na poskytované služby: 1. Ako hodnotíte prístup do oblasti (Poprad - Veľká)? Hodnotenie prístupu do oblasti zákazníkmi dopadlo celkom pozitívne. Zo 700 opýtaných 315 odpovedalo na túto otázku veľmi dobre, čo predstavuje 45%, 252 respondentov, čiže 36% odpovedalo na túto otázku dobre a 133 respondentov, čo predstavuje 19% odpovedalo na túto otázku treťou možnou odpoveďou ­ zle. Z uvedeného vyplýva, že s prístupom do oblasti bolo väčšina zákazníkov spokojných. Vyjadrením nespokojnosti s prístupom do tejto oblasti môže byť spôsobené tým, že sa jedná o novovybudovanú oblasť, ktorá ešte väčšinou nie je zvýraznená jak na mapách Slovenska tak aj na mape Popradu a jej mestskej časti Veľkej. Už niekoľkokrát sa majiteľom stalo, že ich zákazníci im volali zo susedných mestských častí Popradu a nevedeli nájsť cestu do Vily. Ak cestujú zákazníci z hlavných ťahov, tak isto majú problém nájsť túto mestskú časť Veľká, nakoľko pri cestách nie sú žiadne tabule, ktoré by ukazovali smer do tejto časti. Preto navrhujem majiteľom, aby tieto nedostatky konzultovali s primátorom mesta a taktiež aby si zabezpečili reklamné tabule, ktoré by zjednodušili ich zákazníkom prístup k Vile Martine. 2. Ako hodnotíte izby Vily Martiny? Z výsledkov môžeme konštatovať, že až 89% respondentov hodnotilo kvalitu izieb veľmi dobre, len 10% hodnotilo dobre a na tretiu možnosť odpovede - zle odpovedali 2 respondenti, t. j. 1%. Dôsledkom tak vysokej spokojnosti je fakt, že sa jedná o novostavbu s kompletne novým zariadením a moderne vybavenými izbami. Každá izba je štýlovo zariadená, má vlastný sprchovací kút a WC, je priestranná a dostatočne osvetlená. Nespokojní zákazníci neuviedli žiaden dôvod čo im v izbe chýbalo a s čím vlastne boli nespokojní. Ani jeden z opýtaných neuviedol, že by boli izby zanedbávané alebo znečistené, nakoľko práve na čistotu kladú majitelia najväčší dôraz, z čoho vyplýva spokojnosť a lojalita zákazníkov. 3. Ako hodnotíte vybavenie kuchynky? Z celkového počtu 700 respondentov, 448 respondentov, čo predstavuje 64% prejavilo maximálnu spokojnosť s vybavením kuchynky. 245 opýtaných (35%) odpovedalo dobre a opäť len dvom respondentom vybavenie kuchynky nevyhovovalo. Niektorí zákazníci boli až prekvapení, čo všetko našli v kuchynke, vôbec neočakávali napr. mrazničku, mikrovlnú rúru alebo toustovač. Kuchynka je kompletne vybavená a myslím, že splnila požiadavky aj tých najnáročnejších. Dôvod nespokojných zákazníkov v dotazníku opäť nebol uvedený. 4. Ako hodnotíte spoločenskú miestnosť? (dostatočné veľká, počet stolov, stoličiek, celkové vybavenie) 280 Z odpovedí respondentov môžeme usúdiť, že hodnotenie spoločenskej miestnosti dopadlo priemerne. Odpovede veľmi dobre a dobre získali takmer rovnaký počet, čo znamená, že odpoveď veľmi dobre označilo 322 opýtaných, čo predstavuje 46% a druhú odpoveď dobre 294 opýtaných, čo tvorí 42%. Z celkového počtu až 84 zákazníkov (12%) uviedlo odpoveď zle. Väčšina opýtaných by privítala viac priestoru ktoré by využili pri hraní spoločenských hier. Ďalší zákazníci uviedli, že by skôr prijali viac stolov a stoly v tvare obdĺžnika, nakoľko ak je vo Vile ubytovaných viacero známych, môžu si tieto stoly navzájom pospájať. Vo Vile Martine sa nachádzajú tri okrúhle stoly s počtom stoličiek 4 a jeden väčší stôl v tvare obdĺžnika s počtom stoličiek 6. V spoločenskej miestnosti ďalej nájdete TV prijímač so satelitom a rádiom a barový pult, na ktorom sú väčšinou položené propagačné materiály. 5. Zodpovedala cena kvalite ubytovacích služieb? Táto otázka je pre majiteľov nesmierne dôležitá, pretože im dáva odpoveď nato, či sú ceny prijateľné alebo ich treba zmeniť. Z hodnotenia môžeme konštatovať, že až 78% respondentov uviedlo, že sú s cenami veľmi spokojní, 20-tim % respondentov tieto ceny vyhovovali a len 2% z opýtaných uviedlo svoju nespokojnosť s cenami izieb. Táto nespokojnosť vyplýva z nátlaku na majiteľov, aby znížili cenu za izby pre svojich stálych klientov. Cena izby za noc v letnom období je 350 Sk a v zimnom období je to 400 Sk za noc. Na základe týchto výsledkov odporúčam majiteľom, aby tieto ceny nemenili, nakoľko táto cena je v tejto obytnej časti najnižšia a sú najväčšou konkurenciou pre okolité penzióny, ktoré sa nachádzajú taktiež v mestskej časti Poprad ­ Veľká. 6. Aký bol účel Vašej cesty? Až 69% opýtaných uviedlo ako účel cesty relax a ďalších 26% respondentov ako služobnú cestu. Najväčší záujem o Vilu Martinu prejavujú ľudia s cieľom relaxu, keďže práve na to je táto Vila určená. Ďalším dôvodom je jej výhodná poloha v tichej okrajovej časti rodinných domov s výhľadom na Vysoké Tatry, čo veľmi priťahuje klientov, ktorí uprednostňujú tiché a ničím nerušené prostredie. Na grafe môžeme vidieť, že len nízke percento opýtaných (5%) uviedlo tretiu možnosť odpovede. Sú to zväčša cestujúci, ktorí ostávajú na prenocovanie a pokračujú ďalej vo svojej ceste. 7. Prečo ste si vybrali Vilu Martinu? Pri vyhodnocovaní tejto otázky som sa stretla s viacerými možnými odpoveďami. S najviac ohodnotenou možnosťou, prečo si zákazníci vybrali Vilu Martinu bolo prostredie a cena. 406 zákazníkov, čo predstavuje 58% označilo túto odpoveď. Ako už bolo spomenuté, Vila sa nachádza v tichej okrajovej časti novovybudovaných rodinných domov s výhľadom na Vysoké Tatry a svojou nízkou cenou konkuruje všetkým okolitým penziónom. 119 opýtaných teda 17% respondentov uviedlo ako dôvod výberu spokojnosť z predošlej návštevy. Práve tento ukazovateľ poukazuje majiteľom, že hoci prevádzkujú túto Vilu len dva roky, lojalitu zákazníkov si získavajú veľmi rýchlo. S trochu nižším počtom odpovedí boli možnosti odporučenie priateľov a reklama. Prvú možnosť označilo celkovo 84 respondentov (12%), čo pre majiteľov znamená dobré šírenie mena tzv. ústnym podaním, čo je často krát dôležitejšie ako reklama v médiu. Prostredníctvom reklamy uvedenej v časopisoch navštívilo Vilu 11% respondentov a ako odpoveď iné označili 4% opýtaných. Pri tejto odpovedi väčšinou dávali ako odpoveď, že sa o Vile dozvedeli náhodne prostredníctvom internetu pri možnostiach hľadaní ubytovania. Podľa týchto štatistík, ktoré som vďaka dotazníkom získala, by som navrhovala zvýšiť reklamu a návštevu na veľtrhoch a výstavách orientovaných na cestovný ruch. 281 8. Koľkokrát ste navštívili Vilu Martinu? Môžeme povedať, že až 76% respondentov, t.j. 534 opýtaných navštívilo Vilu Martinu po prvýkrát, 23% opýtaných, čo predstavuje 158 respondentov ju navštívili minimálne dvakrát a len 1% päťkrát a viac. Podľa týchto výsledkov usudzujem, že zákazníci boli s ubytovacími službami spokojní a že do budúcna môžeme rátať s ich ďalšou návštevou. Majiteľom Vily by som navrhla porozmýšľať nad možnosťou zníženia ceny, resp. bonusov pre stálych zákazníkov. 9. Boli ste spokojní s pobytom vo Vile Martine? Cieľom tejto otázky bolo zistiť celkovú spokojnosť, resp. nespokojnosť s pobytom hostí vo Vile Martine. Najväčší počet odpovedí získala prvá možnosť, čo predstavuje až 85% opýtaných, ktorí prejavili vysokú spokojnosť s pobytom u nás. Zákazníci ocenili najmä ochotu majiteľov, pohodlie, modernosť a útulnosť izieb, blízku lokalizáciu k lyžiarskym strediskám, možnosť nepretržitého používania vonkajšieho záhradného posedenia s grilom a taktiež bezpečnosť Vily Martiny. Nespokojnosť v tomto prípade neprejavili žiadni hostia, čo je pre majiteľov veľké pozitívum. Na zvyšovanie spokojnosti zákazníkov by som odporučila zlepšiť jazykové schopnosti majiteľov, ktorí prichádzajú do priameho kontaktu so zahraničnými zákazníkmi. 10. Aké služby by ste vo Vile prijali? Keďže Vila Martina na trhu pôsobí druhý rok, prostredníctvom tejto otázky sa majitelia snažili zistiť, aké sú požiadavky klientov a aké služby by zákazníci ešte privítali vo Vile. Najväčšou absenciou, ktorá bola takmer uvedená v každom dotazníku sú chýbajúce stravovacie služby. Túto službu by privítalo až 462 klientov (66%). Kvôli nedostatku priestorov majitelia neposkytujú stravovacie služby a pre svojich zákazníkov vybudovali aspoň kuchynku, ktorá je kompletne vybavená. Ďalšou najviac žiadanou službou, ktorú by klienti radi uvítali je pripojenie na internet. K tejto otázke sa vyjadrilo 149 respondentov, čo predstavuje 21%. Preto navrhujem zaviesť v celom dome WiFi systém, ktorý by umožňoval bezdrôtové pripojenie sa na internet. Hostia by však museli mať so sebou vlastné počítačové zariadenie, resp. notebooky. Približne 7% zákazníkov by pri Vile radi využili bazén. Majitelia túto skutočnosť zvažovali, avšak kvôli novootvorenému AquaCity Poprad túto myšlienku neuskutočnili. AquaCity Poprad je od Vily vzdialené len dva kilometre a zákazníci tam majú možnosť využiť všetky služby, ktoré toto stredisko poskytuje. Najmenšími skupinami zákazníkom s 3% by si vo Vile priali biliard, šípky, stolný tenis a detské ihrisko. Avšak vzhľadom nato, že pri Vile vo vzdialenosti do 500m sa nachádza bowlingové centrum, kde si zákazníci okrem bowlingu, koliek, šípiek môžu zahrať aj biliard, tieto služby majitelia nepovažujú za dôležité. Čo sa týka ihriska, túto službu by radi privítali najmä rodiny s deťmi, avšak zatiaľ môžu využiť len trávový porast na hranie pred záhradným posedením s grilom. Majitelia nad touto možnosťou ­ vytvoriť menšie detské ihrisko zvažujú. 11. Ak máte akékoľvek pripomienky alebo odporúčania, ktoré nám môžu pomôcť spríjemniť Váš pobyt u nás, podeľte sa o ne s nami. Medzi najčastejšie odpovede patrili: reštauračné služby, bazén, sauna, masáž, fitnes centrum, sprievodcovské služby, zľavy pre stálych zákazníkov, kaderníctvo, solárium, večerná hudba alebo diskotéka, možnosť letného lyžovania, vyjadriť svoj názor na webovej stránke www.vilamartina.sk, zoznam s prehľadom atrakcií, aké si v tom čase zákazníci môžu pozrieť.. Touto otázkou som chcela zistiť, čo naším klientom počas pobytu chýbalo, s čím boli nespokojní, resp. čo by odporučili ešte zmeniť alebo zaviesť do budúcnosti. 282 Väčšina týchto služieb, ktoré zákazníci v dotazníku uviedli, sa nachádza v blízkosti Vily Martiny, ktoré môžu klienti kedykoľvek využiť. V prípade vyjadrenia názorov na webovej stránke by už v blízkej budúcnosti mala byť táto služba zákazníkom k dispozícií, nakoľko sme tvorcu stránky o tomto informovali. Čo sa týka propagačných materiálov so zoznamom atrakcií, majitelia ich už dávajú svojim klientom k dispozícií a všetky tieto materiály môžu nájsť v spoločenskej miestnosti na barovom pulte. Príspevok bol napísaný v rámci projektu VEGA 1/4590/07 Nové prístupy k znižovaniu rizika v oblasti bezpečnosti produktov a ochrany spotrebiteľa Literatúra 1. ČIMO, J. ­ MARIAŠ, M.: Inovačná stratégia firmy. Bratislava: EKONÓM, 1999. ISBN 80-225-1099-8 2. ČIMO, J. ­ MARIAŠ, M.: Inovačný manažment. 1. vydanie. Bratislava : GeoPARNAS, 2006. ISBN 80-969555-7-8 3. NOVACKÁ, Ľ.: Hotelierstvo, ubytovacie zariadenia a ich služby (Vybrané kapitoly). Bratislava: SOFA, 1994. 116 s. ISBN: 80-85752-09-3 4. NOVACKÁ, Ľ.: Sprievodca a delegát v cestovnom ruchu. Bratislava: Ekonóm, 2007. 380 s. ISBN 978-80-225-2342-4 5. SLÁDEK, G.: Podnikanie v pohostinstve a hotelierstve. Bratislava: Ing. Miroslav Mračko, 1997. 256 s. ISBN 80-8057-011-6 6. VILA MARTINA, 2009. Index.[online]. Máj 2009 [citované 2009-5-14]. Dostupné na WWW: < http://www.vilamartina.sk> 283 ZAVÁDĚNÍ HACCP DO GASTRONOMICKÝCH PROVOZŮ APPLICATION HACCP ON GASTRONOMIC OPERATION. MGR. KLÁRA KRÓLOVÁ Katedra cestovního ruchu, Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné Slezská univerzita v Opavě Na Vyhlídce 1079/1, 735 06 Karviná - Nové Město, Česká republika e-mail: krolova@opf.slu.cz Anotace Provozovatelé gastronomických provozů mají povinnost mít zavedený funkční systém HACCP. Systém popisuje výrobu pokrmů a podrobně definuje nebezpečí biologického, chemického nebo fyzikálního původu, čemuž se snaží předcházet. K předcházení slouží i zavedená funkční správná výrobní praxe. Umožňuje nastavení kontroly a postupů v případě vzniku rizika z potravin. Vymezuje potřebnou dokumentaci a je známkou kvality podniku. Systém HACCP je celoevropskou normou pro zajištění kvality a zdravotní nezávadnosti potravin. Annotation HACCP is all-European standard for quality and food safety. HACCP means system of Hazard Analysis Critical Control Points. HACCP is used in the food industry to identify potential food safety hazards, so that key actions, known as Critical Control Points (CCP's) can be taken to reduce or eliminate the risk of the hazards being realized. The system is used at all stages of food production and preparation processes including distribution, etc. HACCP programs is an effective approach to food safety and protecting public health. HACCP recounts necessary dokumentation and it's symbol quality. Klíčová slova HACCP, gastronomie, potravina Key words hazard analysis, HACCP, critical kontrol point, food JEL classification: Z 00 Zavádění postupů v souladu s produkcí a distribucí bezpečných potravin a pokrmů patří k základním předpokladům úspěšného provozovatele gastronomického provozu. Gastronomie je v první řadě nauka o kultuře stravování, neméně podstatnou součástí této vědy je i stránka bezpečnosti pokrmů. Pro jasné vymezení a zachování bezpečnosti potravin lze aplikovat systém HACCP (Hazard Analysis Critical Control Points), nazývaný také systém kontrolních kritických bodů, který je pro mnoho gastronomických provozů stále ,,oříškem". Do všeobecného povědomí se systém kritických kontrolních bodů dostal dne 1.1. 2006, kdy vstoupil v platnost nový právní předpis - Nařízení evropského parlamentu a Rady(ES) č. 852/2004 o hygieně potravin. Změna se týkala pátého článku tohoto nařízení, který ukládá provozovatelům potravinářských podniků povinnost vytvořit a zavést funkční systém HACCP. Systém pracuje jak s českou tak s evropskou legislativou. Díky znalosti těchto předpisů je možné sestavit HACCP ,,na míru"konkrétnímu podniku. 284 Evropská legislativa je dána již zmiňovaným nařízením č. 852/2004 EP a Rady o hygieně potravin. Z nařízení evropského nařízení vychází tato primární povinnost pro provozovatele: Provozovatelé potravinářských podniků zavádějí, provádějí a udržují stálý postup nebo postupy založené na zásadách HACCP. Českým legislativním podkladem je vyhláška č. 147/1998 Sb. Ministerstva zemědělství ze dne 18. června 1998 O způsobu stanovení kritických bodů v technologii výroby, kde jsou uvedeny konkrétní definice základních pojmů. Při sestavování HACCP lze vždy doporučit pomoc odborníka, neboť vlastními silami sestavené plány bývají chybné a v rozporu s praxí v provozu. Základním pravidlem je, že v rámci systému kritických bodů může provozovatel potravinářského podniku uplatnit pravidla správné hygienické praxe (SHP). Pokud je SHP správně nastavena, nebude problém zavést funkční systém HACCP. Hlavním cílem systému je nalezení kritických kontrolních bodů výroby, kde se identifikují nebezpečí. Při uplatňování systému kritických bodů ve výrobním procesu nebo při uvádění do oběhu se při každé úpravě (modifikování) výrobku, procesu a rozsahu výroby nebo uvádění do oběhu nebo kteréhokoliv kroku systém kritických bodů přezkoumá a provedou se potřebné změny pro stanovení kritických bodů. Při tvorbě systému HACCP lze postupovat takto: Pokud se nerozhodneme pro pomoc odborné firmy, měli bychom aspoň části plánu prokonzultovat s odborníkem. Na začátku vlastní tvorby se sestaví pracovní skupina HACCP, vybere se vedoucí této skupiny a další 3 členové týmu. Ve skupině by měli být lidé, jenž dobře znají provozovnu a hlavně mají praktické zkušenosti s přípravou pokrmů, je vhodné do týmu obsadit i odborníka na gastronomii nebo bezpečnost potravin. Pak se vymezí výrobní činnosti a odpovědnosti provozovatele potravinářského podniku. Popíše se přesně sortiment výrobků, jaké se nabízí pokrmy, v příloze se uvede i aktuální jídelní lístek a provede se popis výrobních činností. Následuje popis výrobků, který obsahuje údaje vztahující se ke zdravotní nezávadnosti, a to zejména o složení, biologických, chemických a fyzikálních vlastnostech (pokud obsahuje vysoké množství tuku-riziko oxidace lipidů, při vysoké hydroskopitě je riziko pojímaní vzdušné vlhkosti). Dalšími důležitými informacemi jsou poznatky o mikrobicidním nebo mikrobiostatickém ošetření (tepelné úpravě, zmrazování, nakládání, uzení, solení, použití konzervačních látek) a o způsobu balení, pokud se jedná o výrobky určené k dalšímu prodeji. Velmi důležitý je údaj o datu použitelnosti nebo datu minimální trvanlivosti a vlastnostech potraviny podmiňujících způsob jejího skladování, včetně dokladů o správnosti určení data použitelnosti nebo data minimální trvanlivosti a podmínek skladování. Déle se popisuje způsob a podmínky pro uvádění výrobku k zákazníkovi a popis technologického postupu výroby výrobku a uvede se i předpokládané použití výrobku. Sestavení diagramu výrobního procesu a jeho potvrzení za provozu je dalším bodem při tvorbě systému kontrolních kritických bodů. Následuje velmi podstatný bod a to provedení analýzy nebezpečí, která zahrnuje shromažďování a hodnocení informací o různých druzích nebezpečí a o podmínkách jejich přítomnosti, včetně rozhodnutí o zařazení nebezpečí významných pro porušení zdravotní nezávadnosti potravin do plánu systému kritických bodů a stanovení ovládacích opatření k jejich prevenci nebo zmírňování. Identifikují se nebezpečí, jejichž vyloučení nebo zmenšení 285 na přípustnou úroveň je nezbytné pro výrobu zdravotně nezávadné potraviny nebo uchování nezávadnosti potravin při jejich uvádění do oběhu. V případě, že neexistuje nebezpečí, které je nutno ovládat, a jestliže nebyl nalezen v daném postupu výroby nebo uvádění do oběhu žádný kritický bod, musí se postup přepracovat tak, aby kritický bod mohl být stanoven. Když nebyl kritický bod nalezen ani po úpravě výrobního postupu nebo při uvádění do oběhu, nelze daný výrobní postup nebo uvádění do oběhu používat. Identifikace nebezpečí se provede podle možného výskytu nebezpečí a stupně jeho závažnosti, kvalitativního nebo kvantitativního hodnocení výskytu nebezpečí, možnosti přežívání a množení mikroorganismů, výskytu a přetrvávání toxinů, nežádoucích chemických látek a fyzikálních vlastností v potravinách a podle podmínek k tomuto nebezpečí vedoucích. Poté co byla provedena analýza nebezpečí, je možné stanovit ovládací opatření pro každé z identifikovaných významných nebezpečí. Pro každý kritický bod se určí jeden nebo více znaků a hodnoty jejich kritických mezí, které musí být specifikovány. Kritické meze se uvádějí zejména v hodnotách teploty, času, vlhkosti, pH, aktivity vody a dále podle výsledků senzorických zkoušek. Vymezí se systém sledování pro každý kritický bod tak, aby sledování bylo způsobilé odhalit každé ohrožení zvládnutého stavu v kritickém bodě a umožnilo podle zjištěných údajů včas provést potřebné seřízení pro zvládnutí výrobního procesu nebo procesu uvádění do oběhu a předejít překročení kritických mezí. Údaje zjištěné při sledování jsou zhodnoceny pracovníkem pověřeným provozovatelem provozu a způsobilým k provádění nápravných činností. Záznamy související se sledováním musí být podepisovány ve stanovených intervalech pracovníkem provádějícím sledování a záznamy související s přezkoumáváním systému podepisovány pracovníkem pověřeným přezkoumáváním, a to vždy po provedení činnosti. Pro každý kritický bod se vypracují nápravná opatření zajišťující uvedení kritického bodu do zvládnutého stavu ihned, jakmile dojde k překročení kritické meze. Nápravná opatření zahrnují opatření pro nakládání s potravinou nebo pokrmem, vyrobenými nebo uvedenými do oběhu v nezvládnutém stavu, včetně zjištění, zda vyhovuje z hlediska zdravotní nezávadnosti. Překročení kritických mezí a postupy pro nakládání s výrobkem musí být dokladovány v udržovaných záznamech systému kritických bodů. Pilířem funkčního systému kontrolních kritických bodu je časový harmonogram ověřovacích postupů a vnitřních auditů, kterými se zjišťuje správnost plánu a účinnost systému kritických bodů. Ověřovací postupy zahrnují především ověření správnosti plánu kritických bodů (přezkoumání jednotlivých prvků plánu, analýza nebezpečí, určení sledovaných znaků, metody a četnost sledování, hodnoty kritických mezí a nápravná opatření, časový harmonogram ověřovacích postupů a vnitřních auditů). Patří zde ověřování metod sledováním v kritických bodech při provozování systému kritických bodů (použití jiných metod, ověřování čidel, kontrola správnosti). Na závěr se vytvoří systém evidence obsahující dokumentaci, všechny podklady ze zavádění systému kritických bodů a následné záznamy z jeho fungování. Evidence zahrnuje dokumentaci o vymezení výrobní činnosti a odpovědnosti provozovatele potravinářského podniku, specifikaci výrobku, diagramech procesů, analýze nebezpečí včetně ovládacích opatření v kritických bodech, stanovení kritických bodů a stanovení kritických mezí. Dále 286 se sledují postupy při sledování, stanovení nápravných opatření a časový harmonogram ověřovacích postupů a vnitřních auditů. Mezi podstatné záznamy patří také údaje o modifikování systému kritických bodů, sledování v kritických bodech, překročení kritických mezí a souvisejících nápravných opatření, výsledcích použitých ověřovacích postupů a vnitřních auditů a jak bylo naloženo s výrobkem vyrobeným v nezvládnutém stavu. Nedílnou součástí jsou i reklamace. Zavedená dokumentace, které musí být součástí HACCP jsou provozní, úklidový a sanitační řád. Dále jídelní lístek, používané receptury, normy a vlastní kalkulace, dodací listy, faktury, záznamy o provádění DDD ( desinfekce, deratizace a desinsekce), evidence zdravotních průkazů zaměstnanců a záznamy o školení pracovníků. Provozovatel potravinářského podniku, který vyrábí potraviny, uchovává dokumentaci nejméně 1 rok po ukončení výroby dané potraviny a záznamy nejméně 1 rok po ukončení data minimální trvanlivosti nebo použitelnosti. Pro zjednodušení můžeme zásady tvorby HACCP shrnout do těchto bodů osmi bodů: 1. Je třeba určit nebezpečí, kterému musí být předcházeno, musí být odstraněno nebo omezeno na přijatelnou úroveň. 2. Vymezí se kritické kontrolní body v úseku nebo úsecích, ve kterých je kontrola nezbytná k předcházení nebo omezení nebezpečí na přijatelnou úroveň. 3. V jednotlivých kritických kontrolních bodech se vymezí kontrolní meze, které tvoří hranici mezi přípustným a nepřípustným stavem pro předcházení, odstranění nebo omezení určených nebezpečí. 4. Stanoví se a zavede účinný postup sledování v kritických kontrolních bodech. 5. Pro případ nezvládnutého se stavu se vytvoří nápravná opatření, pokud je na základě sledování zjištěno, že kritický kontrolní bod není pod kontrolou; 6. Stanoví se postupy, které jsou pravidelně prováděny k ověření, že systém HACCP funguje. 7. Vedou se záznamy a dokumenty v závislosti na typu a velikosti potravinářských podniků. 8. Pokud je provedena nějaká změna ve výrobku, zpracování nebo úseku, provozovatel potravinářského podniku přezkoumá postup a podle toho provede nezbytné změny. Pro přehlednost uvádím detailnější popis jednotlivých pojmů souvisejících se systémem HACCP, včetně příkladů z praxe. Kritický bod je technologický úsek, jímž je postup nebo operace výrobního procesu nebo procesu uvádění potravin do oběhu, ve kterých je největší riziko porušení zdravotní nezávadnosti potraviny a v nichž se uplatňuje ovládání různých druhů nebezpečí ohrožujících nezávadnost potraviny s cílem zamezit, vyloučit, popřípadě zmenšit tato nebezpečí. př. skladování zmražené suroviny-kritickým bodem je teplota min. ­ 18 °C. Kritická mez je znak a jeho hodnota, která tvoří hranici mezi přípustným a nepřípustným stavem v kritickém bodě. př. kritická mez je v tomto případě horní hranice -18 °C, kterou si může provozovatel posunout na - 20°C. Tím zaručí neporušení chladírenského resp. mrazírenského řetězce. Plán systému kritických bodů je dokument připravený v souladu se zásadami systému kritických bodů a stanovující způsob ovládání nebezpečí významných pro porušení zdravotní nezávadnosti potraviny ve stanovené části potravinového řetězce. 287 Systém kritických bodů je systém, kterým se identifikují, hodnotí a ovládají významná nebezpečí v kritických bodech. Nebezpečí biologické, chemické nebo fyzikální je činitel v potravině, který může porušit její zdravotní nezávadnost. Zde je důležité uvést konkrétní příklady: Příkladem biologického nebezpečí je kontaminace mikroorganismy např. Salmonella spp. Velmi dobrým ovládacím opatřením je teplota suroviny a dodržování pravidla FIFO (first in first out). Za chemické nebezpečí lze považovat rezidua čisticích prostředků po mytí vybavení provozu, které je v přímém kontaktu se surovinou. Nejlepší prevenci je důkladné čištění pracovních ploch pitnou vodou a kontrola přijaté suroviny. Fyzikální nebezpečí představují nejčastěji úlomky skla. Analýza nebezpečí je proces shromažďování a hodnocení informací o různých druzích nebezpečí pro zdravotní nezávadnost potraviny a o podmínkách umožňujících jejich přítomnost v potravině, které jsou nutné pro rozhodnutí o jejich významu pro nezávadnost potraviny a o jejich zařazení do plánu systému kritických bodů. Ovládací opatřením je jakákoliv činnost, kterou je možno použít k prevenci nebo k vyloučení nebezpečí ohrožujícího zdravotní nezávadnost potraviny nebo k jeho zmenšení na přípustnou úroveň, př. nebyla dodržena teplota, nastavená jako kritická mez, následuje ovládací opatření ukládající likvidaci suroviny. Sledování, pozorování a měření stanovených znaků je určeným postupem pro posouzení, zda kritický bod je ve zvládnutém stavu. př. zaznamenávaní hodnot teploty v mrazírně. Zvládnutý stav je stav, při němž jsou v kritických bodech dodrženy stanovené postupy a hodnoty sledovaných znaků jsou v přípustném stavu. Ověřovací postupy jsou posouzení, zda plán systému kritických bodů účinně ovládá významná nebezpečí a zda se tento plán dodržuje. Správná hygienická praxe je dodržování všech právem upravených hygienických požadavků a povinností v procesu výroby potraviny a při jejím uvádění do oběhu a uplatnění hygienických pravidel odpovídajících obecně uznávanému vědeckému poznání pro dosažení a uchování zdravotně nezávadných potravin. Vnitřní audit je systematické a nezávislé hodnocení úrovně systému kritických bodů a jeho souladu s plánem systému kritických bodů prováděné pracovníky, kteří jsou za vytvořený systém kritických bodů přímo odpovědni. V závěru lze uvést, že zavedení funkčního systému HACCP je velmi obtížný proces. Předpokladem pro jeho úspěšné zavedení a fungování je i moderně vybavené výrobní středisko. Je třeba pamatovat na nerezové úpravy povrchů, dodržování skladovacích podmínek a důsledné školení zaměstnanců o osobní i provozní hygieně. Evropská legislativa mluví sice jasně, ale její podmínky lze lépe implementovat do potravinářských podniků s velkovýrobou. U gastronomických provozů s nízkým počtem zaměstnanců se doporučují 288 zavádět postupy založené na principech HACCP doložením podmínek SHP. Provozovatel pohostinství by si měl uvědomit, že je z hlediska dlouhodobosti lepší nechat si sestavit systém kontrolních kritických bodů na míru a za asistence odborníka. Investice tohoto charakteru se vždy vyplatí. Výsledkem bude lepší konkurenceschopnost a také pozitivní pohled zákazníka, který je stále náročnější na nabízené služby. Systém HACCP je ukazatelem vysoké kvality a jakosti certifikovaného gastronomického zařízení. Literatura 1. VOLDŘICH, Michal a kolektiv autorů, Zásady správné výrobní a hygienické praxe ve stravovacích službách část 1, 1.vydání : Praha. Národní informační středisko pro podporu jakosti, 2006, 120 s. ISBN 80-02-01822-2. 2. VOLDŘICH, Michal a kolektiv autorů, Zásady správné výrobní a hygienické praxe ve stravovacích službách část 2, 1.vydání : Praha. Národní informační středisko pro podporu jakosti, 2006, 90 s. ISBN 80-02-01823-0. 3. HRABĚ, Jan ­ ROP, Otakar, Legislativa a řízení jakosti v potravinářství, 1. vydání : Zlín. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. 2005. 173 s. ISBN 80-7318-314-5 Partner kolokvia Regionální rada regionu soudržnosti Jihovýchod www.jihovychod.cz MASARYKOVA UNIVERZITA EKONOMICKO-SPRÁVNÍ FAKULTA Katedra regionální ekonomie a správy Doc. RNDr. Milan Viturka, CSc. vedoucí katedry XII. MEZINÁRODNÍ KOLOKVIUM O REGIONÁLNÍCH VĚDÁCH Editorka: Ing. Viktorie Klímová, Ph.D. EDIČNÍ RADA: L. Bauer, L. Blažek, H. Hušková, E. Hýblová, M. Kvizda, R. Lukášová, J. Menšík, J. Nekuda, A. Slaný, J. Šedová, V. Žítek Vydala Masarykova univerzita roku 2009 1. vydání, 2009, náklad 120 kusů CD-ROM ISBN 978-80-210-4883-6 Publikace ESF-4/09-02/58