XX. MEZINÁRODNÍ KOLOKVIUM
O REGIONÁLNÍCH VĚDÁCH
Kurdějov, 14.–16. června 2017
SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ
Brno 2017
MASARYKOVA UNIVERZITA
EKONOMICKO-SPRÁVNÍ FAKULTA
KATEDRA REGIONÁLNÍ EKONOMIE A SPRÁVY
20TH
INTERNATIONAL COLLOQUIUM
ON REGIONAL SCIENCES
Kurdějov, June 14-16, 2017
CONFERENCE PROCEEDINGS
Brno 2017
MASARYK UNIVERSITY
FACULTY OF ECONOMICS AND ADMINISTRATION
DEPARTMENT OF REGIONAL ECONOMICS AND ADMINISTRATION
Vydavatel / Publisher:
Masarykova univerzita / Masaryk University
Editoři / Edited by:
Ing. Viktorie KLÍMOVÁ, Ph.D.
doc. Ing. Vladimír ŽÍTEK, Ph.D.
(Masarykova univerzita / Masaryk University, Czech Republic)
Recenzent sborníku / Reviewed by:
prof. Ing. Jozef TVRDOŇ, PhD.
(Národohospodárska fakulta, Ekonomická univerzita v Bratislave / Faculty of National
Economy, University of Economics in Bratislava, Slovakia)
Jednotlivé příspěvky byly recenovány externími recenzenty. / Individual papers
were reviewed by external reviewers.
Technické zpracování / Technical processing:
Bc. Martin KORÁBEČNÝ
(Masarykova univerzita / Masaryk University, Czech Republic)
Vzor citace / Citation example:
AUTOR, A. Název článku. In Klímová, V., Žítek, V. (eds.) XX. mezinárodní kolokvium
o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, 2017. s. 1–5.
ISBN 978-80-210-8587-9.
AUTHOR, A. Title of paper. In Klímová, V., Žítek, V. (eds.) 20th
International Colloquium
on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, 2017. pp.
1–5. ISBN 978-80-210-8587-9.
Publikace neprošla jazykovou úpravou. / Publication is not a subject of language check.
Za správnost obsahu a originalitu výzkumu zodpovídají autoři. / Authors are fully responsible for
the content and originality of the articles.
© 2017 Masarykova univerzita
ISBN 978-80-210-8586-2
ISBN 978-80-210-8587-9 (online : pdf)
PROGRAMOVÝ VÝBOR / PROGRAMME COMMITTEE
doc. RNDr. Milan VITURKA, CSc. (předseda/head)
vedoucí Katedry regionální ekonomie a správy, Ekonomicko-správní fakulta, Masarykova univerzita
head of Department of Regional Economics and Administration, Faculty of Economics and
Administration, Masaryk University, Czech Republic
Ing. Viktorie KLÍMOVÁ, Ph.D.
Katedra regionální ekonomie a správy, Ekonomicko-správní fakulta, Masarykova univerzita
Department of Regional Economics and Administration, Faculty of Economics and Administration,
Masaryk University, Czech Republic
doc. Ing. Radoslav KOŽIAK, PhD.
Katedra verejnej ekonomiky a regionálneho rozvoja, Ekonomická fakulta, Univerzita Mateja Bela
v Banskej Bystrici
Department of Public Economy and Regional Development, Faculty of Economics, Matej Bel
University in Banská Bystrica, Slovak Republic
doc. Ing. Ivana KRAFTOVÁ, CSc.
Ústav regionálních a bezpečnostních věd, Fakulta ekonomicko-správní, Univerzita Pardubice
Institute of Regional and Security Sciences, Faculty of Economics and Administration, University of
Pardubice, Czech Republic
prof. RNDr. Viliam LAUKO, CSc.
vedoucí Katedry regionálnej geografie, ochrany a plánovania krajiny, Prírodovedecká fakulta,
Univerzita Komenského v Bratislave
head of Department of Regional Geography, Protection and Planning of the Landscape, Faculty of
Natural Sciences, Comenius University in Bratislava, Slovak Republic
prof. Ing. Jaroslav MACHÁČEK, CSc.
Katedra regionálních studií, Národohospodářská fakulta, Vysoká škola ekonomická v Praze
Department of Regional Studies, Faculty of Economics, University of Economics, Prague, Czech
Republic
doc. Ing. Viera PAPCUNOVÁ, PhD.
Ústav ekonomiky a manažmentu, Fakulta prírodných vied, Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre
Institut of Economics and Management, Faculty of Natural Sciences, Constantine the Philosopher
University in Nitra, Slovak Republic
prof. Ing. Jozef TVRDOŇ, PhD.
Katedra verejnej správy a regionálneho rozvoja, Národohospodárska fakulta, Ekonomická
univerzita v Bratislave
Department of Public Administration and Regional Development, Faculty of National Economy,
University of Economics in Bratislava, Slovak Republic
prof. RNDr. René WOKOUN, CSc.
rektor, Vysoká škola regionálního rozvoje
rector, The College of Regional Development, Czech Republic
prof. Ing. Elena ŽÁRSKA, CSc.
Katedra verejnej správy a regionálneho rozvoja, Národohospodárska fakulta, Ekonomická
univerzita v Bratislave
Department of Public Administration and Regional Development, Faculty of National Economy,
University of Economics in Bratislava, Slovak Republic
doc. Ing. Vladimír ŽÍTEK, Ph.D.
proděkan pro strategii a rozvoj, Ekonomicko-správní fakulta, Masarykova univerzita
vice-dean for strategy and development, Faculty of Economics and Administration, Masaryk
University, Czech Republic
5
OBSAH
MODEL MEZIREGIONÁLNÍHO SROVNÁNÍ MÍRY OHROŽENÍ CHUDOBOU
A MATERIÁLNÍ DEPRIVACÍ: PŘÍPAD ČESKÉ REPUBLIKY 20
Ivana KRAFTOVÁ - Zuzana ĎURIOVÁ
DEVELOPMENT POTENTIAL OF THE EUROPEAN TERRITORY: A LITERATURE
REVIEW 27
Eva POLEDNÍKOVÁ
VÝVOJ FINANČNEJ AUTONÓMIE MUNICIPALÍT VO VZŤAHU K EKONOMICKEJ
VÝKONNOSTI REGIÓNOV NUTS3 NA SLOVENSKU 36
Filip FLAŠKA - Stanislav KOLOŠTA - Soňa ČAPKOVÁ
META-ANALYSES OF COMPOSITE INDICES IN THE EVALUATION OF EUROPEAN
UNION TERRITORY 43
Lukáš MELECKÝ
IDENTIFIKACE REGIONÁLNÍCH DISPARIT NA ÚROVNI LAU, SIMULACE
VIRTUÁLNÍCH LOKÁLNÍCH EXTRÉMŮ 52
Josef BOTLÍK - Milena BOTLÍKOVÁ
REGIONÁLNÍ DIFERENCIACE EKONOMICKÉ ÚROVNĚ EVROPSKÉ UNIE 60
Josef ABRHÁM - Petr BURDA - Blanka HAVLÍČKOVÁ
CONCEPT OF RESILIENCE IN THE CONTEXT OF REGIONAL DEVELOPMENT:
SYSTEMATIC LITERATURE REVIEW OF THEORY AND REALISTIC ASPECTS 67
Michaela STANÍČKOVÁ
DOPADY PROGRAMOVÉHO OBDOBÍ 2007-2013 REGIONÁLNÍ POLITIKY EU NA
ROZVOJ ČESKÝCH MIKROREGIONŮ 75
Pavel ZDRAŽIL - Petra APPLOVÁ
ANALÝZA VPLYVU REGIONÁLNEJ POLITIKY NA EXISTUJÚCE REGIONÁLNE
ROZDIELY V SR NA ÚROVNI SAMOSPRÁVNYCH KRAJOV 83
Michaela CHOMJAKOVÁ - Radoslav KOŽIAK - Martina DAXNEROVÁ - Gabriel GIERTL
PROJECTS IMPACT TO REGIONAL DEVELOPMENT: CASE STUDY OF
DESTINATIONS IN THE SOUTH BOHEMIAN REGION 91
Gabriela ANTOŠOVÁ - René WOKOUN - Helmuth Yesid ARIAS GOMÉZ
ENVIRONMENTÁLNA INFRAŠTRUKTÚRA – REGIONÁLNE DISPARITY A ICH
RIEŠENIE NÁSTROJMI POLITIKY SÚDRŽNOSTI EU 2007-2013 NA SLOVENSKU 99
Angelika ŠVECOVÁ - Eva RAJČÁKOVÁ
REGIONÁLNÍ STÁLÁ KONFERENCE JAKO NOVÝ INSTITUCIONÁLNÍ NÁSTROJ
REGIONÁLNÍ POLITIKY V ČESKU 107
Tomáš MERTA
BOOSTING REGIONAL LABOUR MARKET VIA FOREIGN INVESTMENT:
EVIDENCE FROM THE LIBEREC REGION 114
Sylvie KOTÍKOVÁ - Renata ČUHLOVÁ
DIFFERENCES IN CONCENTRATION OF FOREIGN DIRECT INVESTMENT IN
RELATION TO POTENTIAL OF REGIONS IN THE CZECH REPUBLIC 120
Petr HLAVÁČEK
TRENDY V OBLASTI REALIZACE PŘÍMÝCH ZAHRANIČNÍCH INVESTIC
A REGIONALIZACE INVESTIČNÍ PODPORY 126
Milan DAMBORSKÝ - Ondřej KONEČNÝ
CENTRÁ ZDIEĽANÝCH SLUŽIEB A ICH VPLYV NA REGIÓNY 133
Marta URBANÍKOVÁ
DOPADY HOSPODÁŘSKÉ KRIZE NA ZAMĚSTNANOST A EKONOMICKOU
VÝKONNOST V ČESKÉM SKLÁŘSTVÍ 139
Václav NOVÁK - Miroslav KOPÁČEK
ZMENY VO VÝVOJI REGIONÁLNEJ NEZAMESTNANOSTI A V PRIAMYCH
ZAHRANIČNÝCH INVESTÍCIÁCH V PODMIENKACH SR 147
Radomíra HORNYÁK GREGÁŇOVÁ - Miriam PIETRIKOVÁ
6
MALÁ OBEC JAKO PÓL ROZVOJE: ODRAZ PRŮMYSLOVÉ ZÓNY V KVASINÁCH
V REGIONU 155
Ondřej KONEČNÝ - Michal ŠEVČÍK - Milan DAMBORSKÝ
MARKET INTERNATIONALIZATION IN THE REGIONAL CONTEXT 163
Sylvie KOTÍKOVÁ - Renata ČUHLOVÁ
URČUJE FORMA PODPORY MALÝCH A STŘEDNÍCH PODNIKŮ JEJÍ DOPAD? 170
Jiří KRAFT - Ivana KRAFTOVÁ
REGIONÁLNÍ DISPARITY KONCENTRACE AKTIVNÍCH PODNIKATELSKÝCH
JEDNOTEK V ČESKÉ REPUBLICE V LETECH 2010 – 2016 178
Eva HAMPLOVÁ - Jaroslav KOVÁRNÍK
ÚČELOVÁ REGIONALIZÁCIA SLOVENSKA PRE ZABEZPEČENIE EKONOMICKEJ
VÝKONNOSTI A TRVALEJ UDRŽATEĽNOSTI POĽNOHOSPODÁRSTVA 185
Rastislav KOTULIČ - Peter ADAMIŠIN - Ivana KRAVČÁKOVÁ VOZÁROVÁ - Roman VAVREK
INOVAČNÍ POTENCIÁL REGIONŮ JAKO ZRCADLO EKONOMICKÉ VÝKONNOSTI 193
Lucie WINKLEROVÁ - Vladimír ŽÍTEK
ZHODNOCENÍ UKAZATELŮ VÝZKUMU A VÝVOJE V KRAJÍCH ČESKÉ
REPUBLIKY 201
Martina HALÁSKOVÁ - Renata HALÁSKOVÁ
PODPORA VÝSKUMU A VÝVOJA A DOPAD NA EKONOMICKÝ RAST 209
Jarmila HUDÁKOVÁ
MEDIÁLNÍ OBRAZ REGIONŮ ČESKÉ REPUBLIKY V OBLASTI VĚDY, VÝZKUMU
A VZDĚLÁVÁNÍ 215
Štěpánka VYSKOČILOVÁ - Jaroslav URMINSKÝ
VYHODNOTENIE NÁRODNÉHO PROGRAMU PRE UČIACE SA REGIÓNY V SR 222
Lenka SABELOVÁ - Stanislav KOLOŠTA - Pavol KRÁĽ
NA STOPE UNIVERZITNÝM ZNALOSTIAM – ČO VIEME POVEDAŤ O ICH
DISSEMINÁCIÍ V PRIESTORE? 229
Michal HRIVNÁK - Mária FÁZIKOVÁ
SELECTED ASPECTS OF INNOVATION STRATEGIES IN THE REGIONS – CASE OF
LOWER SILESIAN REGION 238
Dorota BEDNARSKA-OLEJNICZAK - Jarosław OLEJNICZAK
BARIÉRY PRO ROZVOJ INOVACÍ V REGIONECH 246
Viktorie KLÍMOVÁ - Lucie WINKLEROVÁ
INOVAČNÝ EKOSYSTÉM SLOVENSKEJ POĽNOHOSPODÁRSKEJ UNIVERZITY
A JEJ SPOLUPRÁCA S PRAXOU 255
Marcela CHRENEKOVÁ - Katarína MELICHOVÁ - Michal HRIVNÁK - Jana JARÁBKOVÁ
INNOVATIVE APPROACHES TO SYSTEM OF EDUCATION FOCUSING ON
BUSINESS 264
Michal CIFRANIČ - Maroš VALACH
HODNOCENÍ MEZD V REGIONÁLNÍM ŠKOLSTVÍ V KRAJÍCH ČESKÉ REPUBLIKY 272
Libuše SVOBODOVÁ - Martina HEDVIČÁKOVÁ
EDUCATIONAL POLICY IN THE TRNAVA SELF-GOVERNING REGION 280
Mária KOVÁŘOVÁ
REGIONÁLNÍ TRH TERCIÁRNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ – PŘÍPAD
MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE 287
Michal TVRDOŇ
ATTITUDE COLLEGE STUDENTS IN THE SOUTH BOHEMIAN REGION TO
OPPORTUNITIES OF INCREASING EMPLOYABILITY IN THE LABOUR MARKET 296
Lenka LIŽBETINOVÁ
TRH PRÁCE ČESKÉ REPUBLIKY V KONTEXTU PRŮMYSLU 4.0 303
Martina HEDVIČÁKOVÁ - Libuše SVOBODOVÁ
VYUŽITELNOST DAT MINISTERSTVA FINANCÍ ČR PRO REGIONÁLNÍ ANALÝZU
(NE)ZAMĚSTNANOSTI 311
Šárka PALCROVÁ
7
UNEMPLOYMENT AND REGIONAL STRUCTURE OF HOUSING MARKET 320
David SLAVATA
PRIESTOROVÉ ASPEKTY DOPRAVNEJ OBSLUŽNOSTI VEREJNOU AUTOBUSOVOU
DOPRAVOU V OKRESE ZLATÉ MORAVCE 327
Marek CIVÁŇ - Jana NÉMETHOVÁ - Alfred KROGMANN
COMMUTING TO SCHOOL WITHIN KOŠICE FUNCTIONAL URBAN REGION 335
Eva VÝROSTOVÁ
PROSTOROVÁ NEURČITOST FUNKČNÍCH REGIONŮ: POROVNÁNÍ ŠKOLSKÉ
A PRACOVNÍ DOJÍŽĎKY 342
Petr TONEV - Martin TOMÁŠ - Martin ERLEBACH - Marián HALÁS - Pavel KLAPKA
VYJÍŽĎKA ZA VYSOKOŠKOLSKÝM VZDĚLÁNÍM Z PERIFERNÍCH
VENKOVSKÝCH REGIONŮ: PŘÍPADOVÁ STUDIE VYSOKÉ ŠKOLY EKONOMICKÉ
V PRAZE 349
Jana KOUŘILOVÁ
LETECKÁ DOPRAVA VE SVĚTĚ: PROSTOROVÁ ORGANIZACE A JEJÍ VÝVOJ
V KONTEXTU GLOBALIZAČNÍCH PROCESŮ 354
Stanislav KRAFT
EKONOMICKÉ HODNOCENÍ ENVIRONMENTÁLNÍCH DOPADŮ ŽELEZNIČNÍCH
KORIDORŮ V ČR 359
Jan NOVÁK - Vilém PAŘIL - Karolína URBANOVSKÁ
SOCIO-EKONOMICKÉ ASPEKTY REKONSTRUKCÍ A MODERNIZACÍ
REGIONÁLNÍCH SILNIC 366
Vilém PAŘIL - Milan VITURKA - Erika OVEČKOVÁ
MIERA EKONOMICKEJ AKTIVITY OBYVATEĽSTVA V KONTEXTE
DEMOGRAFICKÝCH ZMIEN V REGIÓNOCH SLOVENSKA 374
Dana ORSZÁGHOVÁ
WEBBOVA TYPOLOGIE ÚZEMNÍCH JEDNOTEK A JEJÍ MODIFIKACE HODNOTÍCÍ
ZMĚNY VĚKOVÉ STRUKTURY OBYVATELSTVA 381
Zdeněk MATĚJA
NĚKTERÉ ASPEKTY POPULAČNÍHO A SOCIOEKONOMICKÉHO VÝVOJE V ČESKÉ
REPUBLICE NA MIKROREGIONÁLNÍ ÚROVNI 389
Miloslav ŠAŠEK
VLIV DEMOGRAFICKÝCH A SOCIOEKONOMICKÝCH DETERMINANTŮ NA
ÚMRTNOST V OKRESECH JIHOMORAVSKÉHO KRAJE V LETECH 2006–2015 396
Dana HÜBELOVÁ - Veronika JADCZAKOVÁ - Gabriela ROUSOVÁ
TERITORIÁLNA DIFERENCOVANOSŤ VYBRANÝCH PRÍČIN SMRTI V PRIESTORE
NITRIANSKEHO SAMOSPRÁVNEHO KRAJA 406
Katarína VILINOVÁ - Alena DUBCOVÁ - Gabriela REPASKÁ
REGIONÁLNÍ SROVNÁNÍ VYBRANÝCH UKAZATELŮ V OBLASTI
ZDRAVOTNICTVÍ 414
Karin GAJDOVÁ
PROBLEMATIKA ŠETŘENÍ A ANALÝZY DAT ZE SOCIÁLNÍ POLITIKY 421
Martin ŠANDA - Jan MANDYS
SOCIAL SERVICES IN THE PLANS OF SOCIAL DEVELOPMENT OF BANSKÁ
BYSTRICA AND TRENČÍN SELF-GOVERNING REGION 428
Oľga BOČÁKOVÁ - Darina KUBÍČKOVÁ
HODNOTENIE INOVAČNÉHO POTENCIÁLU POSKYTOVATEĽOV VEREJNÝCH
SLUŽIEB – PONUKA VEREJNÝCH SLUŽIEB 435
Beáta MIKUŠOVÁ MERIČKOVÁ - Tomáš MIKUŠ - Nikoleta MUTHOVÁ - Alena KAŠČÁKOVÁ
SOCIÁLNÍ INKUBÁTOR JAKO NÁSTROJ ROZVOJE REGIONÁLNÍ A INOVAČNÍ
POLITIKY 444
Mirka WILDMANNOVÁ
REGIONÁLNA PERSPEKTÍVA KOMUNITNÉHO PLÁNOVANIA SOCIÁLNYCH
SLUŽIEB 451
Michal GARAJ - Mahuliena SOCHOROVÁ
8
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ KRAJŮ V TELEVIZNÍM VYSÍLÁNÍ: KVANTITATIVNÍ
POHLED 459
Jaroslav URMINSKÝ - Štěpánka VYSKOČILOVÁ
KVALITA ŽIVOTA V MESTÁCH NA SLOVENSKU 467
Tomáš ČERNĚNKO - Libor KRAJČUŠKA
HODNOCENÍ KVALITY ŽIVOTA V MĚSTSKÉ ČÁSTI BRATISLAVA-LAMAČ 475
Dominika TÓTHOVÁ - Katarína VRŠKOVÁ
SUBJECTIVE DIMENSION OF THE QUALITY OF LIFE: CASE-STUDY OF THE
LELEKOVICE MUNICIPALITY 481
Markéta CHALOUPKOVÁ
LOKALITY ENVIRONMENTÁLNYCH ZÁŤAŽÍ STREDNÉHO SLOVENSKA AKO
LIMITUJÚCE FAKTORY REGIONÁLNEHO ROZVOJA 489
Martin BOLTIŽIAR - Eva MICHAELI - Vladimír SOLÁR - Monika IVANOVÁ
HODNOCENÍ RIZIKOVOSTI ÚZEMÍ OBCE PRO PŘÍPAD PŘÍVALOVÉ POVODNĚ 497
Jaromír KOLEJKA - Petr RAPANT - Tomáš KREJČÍ
AGENDA 2030, UDRŽITELNÁ MĚSTA A JEJICH INDIKÁTORY 506
Vladimíra ŠILHÁNKOVÁ - Michael PONDĚLÍČEK - Pavel STRUHA
PREMISES FOR RESEARCH ON THE ROLE OF CULTURE IN THE DEVELOPMENT
OF SMALL CITIES – A CASE STUDY OF POLAND 513
Stefania ŚRODA-MURAWSKA - Elżbieta GRZELAK-KOSTULSKA - Jadwiga BIEGAŃSKA Justyna
CHODKOWSKA-MISZCZUK - Leszek DĄBROWSKI
ROLE MIGRACE V POPULAČNÍM VÝVOJI SHRINKING CITY – PŘÍKLAD MĚSTA
UHERSKÉ HRADIŠTĚ 520
Richard HUBL - Miloslav ŠERÝ - Václav TOUŠEK
ZMENŠUJÍCÍ SE MĚSTO ČESKÁ LÍPA – JE STRATEGICKÉ PLÁNOVÁNÍ
NÁSTROJEM PROTI ZMENŠOVÁNÍ? 528
Zdeněk ŠILHAN - Hana SVOBODOVÁ - Jan BINEK
PŘÍSTUPY KE STUDIU RECYKLACE URBÁNNÍHO PROSTORU V ČESKÉ
REPUBLICE: VÝVOJ A PERSPEKTIVA 536
Robert OSMAN - Jiří MALÝ - Petr KLUSÁČEK
VÝVOJOVÉ TRENDY KOMERČNEJ SUBURBANIZÁCIE V MESTSKEJ ČASTI
NITRA-HORNÉ KRŠKANY V ROKOCH 1998 AŽ 2017 544
Milan MIDLER - Alena DUBCOVÁ
VÝVOJ VIDIECKEJ KRAJINY S DISPERZNÝM TYPOM OSÍDLENIA NA PRÍKLADE
OBCE ŽUPKOV 552
Lucia ŠOLCOVÁ - Zuzana RAMPAŠEKOVÁ - Viliam ZÁBORSKÝ
MATHEMATICAL METHODS IN A LAND-USE DECISION-MAKING 559
Jitka KOMINÁCKÁ - Ladislav KOMINÁCKÝ - Lubomír KOSTROŇ
PROMĚNA TERITORIALITY VE ZKUŠENOSTI OSOB PO ZTRÁTĚ ZAMĚSTNÁNÍ 566
Robert OSMAN - Ondřej ŠERÝ
TEENAGEŘI V BRNĚNSKÝCH NÁKUPNÍCH CENTRECH: VÝSLEDKY HLUBŠÍCH
ŘÍZENÝCH ROZHOVORŮ NÁKUPNÍHO CHOVÁNÍ 574
Josef KUNC - Zdeněk DVOŘÁK - Markéta CHALOUPKOVÁ - Zdeněk ŠILHAN - Petr ŠAŠINKA Petr
TONEV - Jaroslav MARYÁŠ
DOSTUPNOSŤ MALOOBCHODNÝCH PREDAJNÍ V NITRIANSKOM
SAMOSPRÁVNOM KRAJI 582
Miroslava TREMBOŠOVÁ - Viktória VLAČUHOVÁ - Imrich JAKAB
CONSUMER ETHNOCENTRISM OF MORAVIAN-SILESIAN REGION: COMPARISON
OF CETSCALE RESEARCH 2013/17 590
Michal STOKLASA - Halina STARZYCZNA
EVALUATION OF THE REGIONAL BRAND PONITRIE FROM THE PERSPECTIVE
OF FOUR ELEMENTS OF THE MARKETING MIX 598
Eva ŽUFFOVÁ - Zuzana BOHÁTOVÁ - Monika BUMBALOVÁ
ANALÝZA MANAŽMENTU MARKETINGOVÝCH AKTIVÍT V SAMOSPRÁVE 606
9
V SLOVENSKEJ REPUBLIKE
Marcel LINCÉNYI
IMPLEMENTACE NÁSTROJŮ ROZŠÍŘENÉ REALITY A KONTEXTOVĚ
DOSTUPNÝCH SLUŽEB DO PREZENTACE STRATEGIÍ MÍSTNÍHO ROZVOJE 612
Michal GREGOR
TOURISM IMPACTS ON TOURISM DESTINATION: THEORY & PRACTICE 618
Martin LUŠTICKÝ - Martin MUSIL
DESTINATION MARKETING MANAGEMENT AS A TOOL MODERATING
REGIONAL DISPARITIES: CASE STUDY OF SLOVAKIA 626
Vanda MARÁKOVÁ - Diana KVASNOVÁ
TOURIST POTENTIAL OF A CITY – A CASE STUDY OF TORUŃ (POLAND) 633
Jadwiga BIEGAŃSKA - Elżbieta GRZELAK-KOSTULSKA - Michał KWIATKOWSKI –
Leszek DĄBROWSKI - Krzysztof ROGATKA - Paweł SMOLIŃSKI
THE TOURISM ATTRACTIVENESS OF THE BALTIC SEA REGION AS
A DESTINATION FOR POLISH TOURISTS 640
Tomasz STUDZIENIECKI - Marzena WANAGOS
ROZLOŽENÍ PŘÍJEZDOVÉHO CESTOVNÍHO RUCHU V ZEMÍCH EVROPSKÉ UNIE 646
Milena BOTLÍKOVÁ - Josef BOTLÍK
ZMĚNY PŘÍJEZDŮ RUSKÝCH TURISTŮ DO ČESKA 652
Miroslava KOSTKOVÁ - Pavlína PELLEŠOVÁ
ANALÝZA SPOLUPRÁCE V CESTOVNÍM RUCHU Z POHLEDU SÍŤOVÝCH
CHARAKTERISTIK 660
Markéta BOBKOVÁ
SELECTED ASPECTS OF TOURISM BUSINESS ENVIRONMENT EVALUATION
IN SLOVAKIA 667
Ľubica ŠEBOVÁ - Radka MARČEKOVÁ - Kristína POMPUROVÁ
ROLE MALÝCH A STŘEDNÍCH PODNIKŮ V MARKETINGOVÝCH AKTIVITÁCH
DESTINACE 674
Martin ŠAUER
VZŤAH MEDZI PODPOROU PODNIKATEĽSKÝCH AKTIVÍT
A KONKURENCIESCHOPNOSŤOU CESTOVNÉHO RUCHU SLOVENSKA 683
Tomáš GAJDOŠÍK - Zuzana GAJDOŠÍKOVÁ - Ľudmila ELEXOVÁ - Ľuboš ELEXA - Pavol KRÁĽ
MALÉ A STŘEDNÍ PODNIKÁNÍ V CESTOVNÍM RUCHU A JEHO VEŘEJNÁ
PODPORA 690
Ondřej REPÍK
LOCAL GOVERNMENT ACTIVITIES RELATING TO LOCAL ENTREPRENEURSHIP
BY TOURISM ENTITIES IN THE POMERANIAN VOIVODESHIP 700
Marzena WANAGOS - Agnieszka SMALEC - Krzysztof MAŁACHOWSKI
TOURISTS IN SLOVAK ACCOMMODATION FACILITIES IN THE POST-CRISES
PERIOD 707
Marian GÚČIK - Matúš MARCIŠ
DYNAMIZATION OF SPATIAL DATA USING LOCATION-BASED SERVICES:
TOURIST POTENTIAL OF INDUSTRIAL HERITAGE 715
Jiří MALÝ - Tomáš KREJČÍ - Jakub TROJAN - Stanislav CHUDÁČEK - Eva NOVÁKOVÁ
THE POSSIBILITIES AND THE INVOLVMENT OF EUROPEAN VOLUNTARY
SERVICE´S VOLUNTEERS ON INBOUND VOLUNTEER TOURISM IN SLOVAKIA 723
Jana SOKOLOVÁ - Kristína POMPUROVÁ
THE INTEREST OF SLOVAK INHABITANTS IN VOLUNTEERING IN THE
ORGANIZATION OF EVENTS IN TOURISM SECTOR 730
Kristína POMPUROVÁ - Ivana ŠIMOČKOVÁ - Marta VALIHOROVÁ
EVENTS AS A FACTOR SHAPING THE IMAGE OF A TOURIST CITY 736
Elżbieta GRZELAK-KOSTULSKA - Michał KWIATKOWSKI - Jadwiga BIEGAŃSKA –
Krzysztof ROGATKA - Stefania ŚRODA-MURAWSKA - Justyna CHODKOWSKA-MISZCZUK
SPORTS TOURISM ACTIVITIES AS A DRIVER OF DESTINATION DEVELOPMENT 744
10
Alžbeta KIRÁĽOVÁ - Iveta HAMARNEH
MEDIÁLNÍ PREZENTACE SPORTU V REGIONECH ČESKÉ REPUBLIKY 751
Petra DANÍŠEK MATUŠKOVÁ
EVALUATION OF SELECTED STATISTICAL INDICATORS IN BALNEOLOGICAL
CARE IN THE CZECH REPUBLIC IN 2002 – 2014 759
Patrik KAJZAR - Klára VÁCLAVÍNKOVÁ
KOMPARACE RELATIVNÍ EFEKTIVNOSTI MÍSTNÍCH MUZEÍ V ČESKÉ
REPUBLICE A NA SLOVENSKU 767
Michal PLAČEK - Milan Jan PŮČEK - Milan KŘÁPEK
THE TOURISM ACCESSIBILITY OF THE KALININGRAD REGION IN BALTIC
EUROPE 772
Tomasz STUDZIENIECKI - Tadeusz PALMOWSKI - Valentin KORNEEVETS
ZMĚNA KLIMATU A JEJÍ VLIV NA BEZPEČNOST TURISTŮ VE VYBRANÝCH
MÍSTECH VÝCHODNÍHO BARRANDIENU 780
Michael PONDĚLÍČEK - Michael TOUŠKA
VNÍMÁNÍ RIZIKA TERORISTICKÝCH ÚTOKŮ JAKO OVLIVŇUJÍCÍ FAKTOR PŘI
ROZHODOVÁNÍ O DOVOLENÉ U OBYVATEL ČR 786
Blanka HAVLÍČKOVÁ - Markéta KALÁBOVÁ - Petr BURDA
TOURISM AND RURAL AREA IN THE CZECH REPUBLIC 794
Svatava NUNVÁŘOVÁ - Andrea HOLEŠINSKÁ
ROZVOJ VENKOVSKÝCH OBCÍ PODPOROVANÝ EVROPSKOU UNIÍ
V OBDOBÍ 2007- 2015 802
Veronika HUMLEROVÁ
TAX EXPENDITURES VS. EQUALIZATION GRANT SCHEME IN RURAL
MUNICIPALITIES IN POLAND 810
Jarosław OLEJNICZAK - Dorota BEDNARSKA-OLEJNICZAK
ESÚS JAKO NOVÁ DIMENZE HOSPODÁŘSKÉ A SOCIÁLNÍ SPOLUPRÁCE REGIONŮ
V RÁMCI PROGRAMOVACÍHO OBDOBÍ 2014-2020 817
Jiří DUŠEK
ASSESSMENT PROPOSAL OF LAGS, AS LOCAL ENTITIES OF PUBLIC AND
PRIVATE SECTOR, ON THE EXAMPLE OF THE SOUTH BOHEMIAN REGION 826
Petra PÁRTLOVÁ - Monika BŘEZINOVÁ
ČINNOSŤ MIESTNEJ AKČNEJ SKUPINY VRŠATEC V KONTEXTE AKTIVÍT
CEZHRANIČNEJ SPOLUPRÁCE 833
Michal HLADKÝ - Eva RAJČÁKOVÁ
BUDOUCNOST ČESKÝCH OBCÍ MEZI SLUČOVÁNÍM A MEZIOBECNÍ
SPOLUPRÁCÍ? 841
Jiří JEŽEK
MÍSTNÍ KOEFICIENT JAKO NÁSTROJ PRO ZVÝŠENÍ VÝNOSŮ DANĚ
Z NEMOVITÝCH VĚCÍ 848
Jana JANOUŠKOVÁ - Šárka SOBOTOVIČOVÁ
ROZDÍLNÉ POSTAVENÍ KRAJŮ V ČR Z HLEDISKA DAŇOVÝCH VÝNOSŮ 855
Šárka SOBOTOVIČOVÁ - Beáta BLECHOVÁ
RATING OF THE PROPERTY OF THE CONTRIBUTORY ORGANIZATIONS WITHIN
THE COMPETENCE OF MUNICIPALITIES IN THE SLOVAK REPUBLIC 862
Viera PAPCUNOVÁ - Eva BALÁŽOVÁ
KRAJE A MEDIÁLNÍ REFLEXE JEJICH KULTURY 869
Jan SUCHÁČEK
DECENTRALIZÁCIA A ADMINISTRATÍVNA KAPACITA OBCE 875
Elena ŽÁRSKA - Monika VÁMOŠOVÁ
EFEKTIVITA VEŘEJNÉ SPRÁVY – PŘÍPADOVÁ STUDIE REAKCE SAMOSPRÁVY
NA ŽÁDOST O POSKYTNUTÍ INFORMACÍ 883
Markéta KALÁBOVÁ - Blanka HAVLÍČKOVÁ - Petr BURDA
REFLECTION OF MUNICIPAL ENTREPRENEURSHIP IN THE SELECTED 890
11
APPROACHES TO PUBLIC ADMINISTRATION
Monika BUMBALOVÁ - Denisa HANÁČKOVÁ - Monika GUBÁŇOVÁ
ETICKÉ KODEXY SAMOSPRÁVY V BRNĚ 898
Jiří NESIBA - Martin KOVANIČ
KOOPERACE KRAJNĚ PRAVICOVÝCH A POPULISTICKÝCH STRAN
V REGIONÁLNÍCH VOLBÁCH 904
Michal PINK - Josef SMOLÍK
TEPELNÉ OSTROVY A JEJICH TERMOVIZNÍ MONITORING NA PŘÍKLADU
VEŘEJNÝCH PROSTORŮ MĚSTA HRADCE KRÁLOVÉ 912
Pavel STRUHA - Vladimíra ŠILHÁNKOVÁ - Michael PONDĚLÍČEK
PERCEPCE VÝSTAVBY VĚTRNÝCH ELEKTRÁREN NA LOKÁLNÍ ÚROVNI:
PŘÍPADOVÉ STUDIE Z VÝCHODNÍCH ČECH 920
Michaela JÁNOVÁ - Josef KUNC - Bohumil FRANTÁL
ENERGY ENTERPRISES AND THE CREATION OF ECONOMIC POTENTIAL OF
RURAL AREAS 929
Justyna CHODKOWSKA-MISZCZUK - Monika WESOŁOWSKA - Jacek DOBROWOLSKI Berenika
RYSZKOWSKA - Stefania ŚRODA-MURAWSKA - Paweł SMOLIŃSKI
PROSTOROVÉ ASPEKTY NÁBOŽENSKÝCH, NÁRODNOSTNÍCH A SEXUÁLNÍCH
KOMUNIT/MENŠIN V BRNĚ 937
Ondřej ŠERÝ - Jiří DUJKA
SEKULARIZACE NEBO RE-SAKRALIZACE? PROSTORY VÍRY MLADÝCH
VĚŘÍCÍCH V BRNĚ 945
Gustav NOVOTNÝ - Petr DANĚK
FOREIGN IMMIGRATION: PERMEATION OF MIGRATION THEORIES INTO
REGIONAL DOMAIN 952
Jaroslav MACHÁČEK
LOCAL PUBLIC ADMINISTRATION AUTHORITIES AND MIGRANT INTEGRATION
POLICY: EVIDENCE FROM KOŠICE REGION 959
Tomáš MALATINEC - Nataša URBANČÍKOVÁ
NADČASOVÉ ROZJÍMÁNÍ NAD DVĚMA VÝZNAMNÝMI ATLASY VYTVOŘENÝMI
V BRNĚ 966
Milan VITURKA - Jiří VYSTOUPIL
SEZNAM AUTORŮ / LIST OF AUTHORS 974
12
ENGLISH CONTENT
THE INTERREGIONAL COMPARISON MODEL OF RISK OF POVERTY
AND MATERIAL DEPRIVATION: THE CASE OF THE CZECH REPUBLIC 20
Ivana KRAFTOVÁ - Zuzana ĎURIOVÁ
DEVELOPMENT POTENTIAL OF THE EUROPEAN TERRITORY: A LITERATURE
REVIEW 27
Eva POLEDNÍKOVÁ
FINANCIAL AUTONOMY OF MUNICIPALITES IN RELATION TO ECONOMIC
PERFORMANCE OF NUTS3 REGIONS IN SLOVAKIA 36
Filip FLAŠKA - Stanislav KOLOŠTA - Soňa ČAPKOVÁ
META-ANALYSES OF COMPOSITE INDICES IN THE EVALUATION OF EUROPEAN
UNION TERRITORY 43
Lukáš MELECKÝ
IDENTIFICATION OF REGIONAL DISPARITIES ON THE LEVEL OF LAU,
THE SIMULATION VIRTUAL LOCAL EXTREMES 52
Josef BOTLÍK - Milena BOTLÍKOVÁ
REGIONAL DIFFERENTIATION OF ECONOMIC LEVEL IN THE EUROPEAN UNION 60
Josef ABRHÁM - Petr BURDA - Blanka HAVLÍČKOVÁ
CONCEPT OF RESILIENCE IN THE CONTEXT OF REGIONAL DEVELOPMENT:
SYSTEMATIC LITERATURE REVIEW OF THEORY AND REALISTIC ASPECTS 67
Michaela STANÍČKOVÁ
THE IMPACTS OF THE 2007-2013 PROGRAMMING PERIOD OF EU REGIONAL
POLICY ON DEVELOPMENT OF CZECH MICRO-REGIONS 75
Pavel ZDRAŽIL - Petra APPLOVÁ
IMPACT ANALYSIS OF REGIONAL POLICY ON THE EXISTING REGIONAL
DIFFERENCES IN THE SR AT THE LEVEL OF SELF-GOVERNMENTS 83
Michaela CHOMJAKOVÁ - Radoslav KOŽIAK - Martina DAXNEROVÁ - Gabriel GIERTL
PROJECTS IMPACT TO REGIONAL DEVELOPMENT: CASE STUDY
OF DESTINATIONS IN THE SOUTH BOHEMIAN REGION 91
Gabriela ANTOŠOVÁ - René WOKOUN - Helmuth Yesid ARIAS GOMÉZ
ENVIRONMENTAL INFRASTRUCTURE: REGIONAL DISPARITIES AND THEIR
SOLVING THROUGH THE EU COHESION POLITY 2007-2013 IN SLOVAKIA 99
Angelika ŠVECOVÁ - Eva RAJČÁKOVÁ
REGIONAL STANDING CONFERENCE AS A NEW INSTITUTIONAL TOOL
OF REGIONAL POLICY IN CZECHIA 107
Tomáš MERTA
BOOSTING REGIONAL LABOUR MARKET VIA FOREIGN INVESTMENT:
EVIDENCE FROM THE LIBEREC REGION 114
Sylvie KOTÍKOVÁ - Renata ČUHLOVÁ
DIFFERENCES IN CONCENTRATION OF FOREIGN DIRECT INVESTMENT IN
RELATION TO POTENTIAL OF REGIONS IN THE CZECH REPUBLIC 120
Petr HLAVÁČEK
TRENDS IN REALISATION OF THE FOREIGN DIRECT INVESTMENT
AND REGIONALIZATION OF INVESTMENT INCENTIVES 126
Milan DAMBORSKÝ - Ondřej KONEČNÝ
CENTERS OF SHARED SERVICES AND THEIR IMPACT ON THE REGIONS 133
Marta URBANÍKOVÁ
ECONOMIC CRISIS IMPACTS ON EMPLOYMENT AND ECONOMIC
PERFORMANCE IN CZECH GLASS INDUSTRY 139
Václav NOVÁK - Miroslav KOPÁČEK
CHANGES IN DEVELOPMENT OF REGIONAL UNEMPLOYMENT AND FOREIGN
DIRECT INVESTMENT IN CONDITIONS IN SLOVAKIA 147
Radomíra HORNYÁK GREGÁŇOVÁ - Miriam PIETRIKOVÁ
13
SMALL MUNICIPALITY AS A POLE OF DEVELOPMENT: THE REFLECTION
OF INDUSTRIAL ZONE IN KVASINY ON REGION 155
Ondřej KONEČNÝ - Michal ŠEVČÍK - Milan DAMBORSKÝ
MARKET INTERNATIONALIZATION IN THE REGIONAL CONTEXT 163
Sylvie KOTÍKOVÁ - Renata ČUHLOVÁ
DOES THE FORM OF SMES AID DETERMINE ITS IMPACT? 170
Jiří KRAFT - Ivana KRAFTOVÁ
REGIONAL DISPARITIES OF CONCENTRATION OF ACTIVE BUSINESS ENTITIES
IN THE CZECH REPUBLIC IN THE YEARS 2010 – 2016 178
Eva HAMPLOVÁ - Jaroslav KOVÁRNÍK
TARGETED REGIONALIZATION OF SLOVAKIA TO ENSURE ECONOMIC
EFFICIENCY AND SUSTAINABILITY OF AGRICULTURE 185
Rastislav KOTULIČ - Peter ADAMIŠIN - Ivana KRAVČÁKOVÁ VOZÁROVÁ - Roman VAVREK
INNOVATION POTENTIAL OF REGIONS AS A MIRROR OF ECONOMIC
PERFORMANCE 193
Lucie WINKLEROVÁ - Vladimír ŽÍTEK
EVALUATION OF R&D INDICATORS IN THE REGIONS OF THE CZECH REPUBLIC 201
Martina HALÁSKOVÁ - Renata HALÁSKOVÁ
RESEARCH AND DEVELOPMENT SUPPORT AND ECONOMIC GROWTH 209
Jarmila HUDÁKOVÁ
MEDIA PORTRAYALS OF REGIONS IN THE CZECH REPUBLIC IN THE SPHERE
OF SCIENCE, RESEARCH AND EDUCATION 215
Štěpánka VYSKOČILOVÁ - Jaroslav URMINSKÝ
ASSESSMENT OF NATIONAL PROGRAM FOR LEARNING REGIONS IN SLOVAKIA 222
Lenka SABELOVÁ - Stanislav KOLOŠTA - Pavol KRÁĽ
ON THE TRAIL OF UNIVERSITY KNOWLEDGE - WHAT WE ALREADY KNOW
ABOUT IT 'S DISSEMINATION IN SPACE? 229
Michal HRIVNÁK - Mária FÁZIKOVÁ
SELECTED ASPECTS OF INNOVATION STRATEGIES IN THE REGIONS – CASE
OF LOWER SILESIAN REGION 238
Dorota BEDNARSKA-OLEJNICZAK - Jarosław OLEJNICZAK
BARRIERS TO INNOVATION DEVELOPMENT IN REGIONS 246
Viktorie KLÍMOVÁ - Lucie WINKLEROVÁ
INNOVATION ECOSYSTEM OF THE SLOVAK UNIVERSITY OF AGRICULTURE
AND ITS COOPERATION WITH PRACTICE 255
Marcela CHRENEKOVÁ - Katarína MELICHOVÁ - Michal HRIVNÁK - Jana JARÁBKOVÁ
INNOVATIVE APPROACHES TO SYSTEM OF EDUCATION FOCUSING
ON BUSINESS 264
Michal CIFRANIČ - Maroš VALACH
EVALUATION OF WAGES IN EDUCATION IN REGIONS OF THE CZECH REPUBLIC 272
Libuše SVOBODOVÁ - Martina HEDVIČÁKOVÁ
EDUCATIONAL POLICY IN THE TRNAVA SELF-GOVERNING REGION 280
Mária KOVÁŘOVÁ
REGIONAL MARKET OF TERTIARY EDUCATION – THE CASE
OF THE MORAVIAN-SILESIAN REGION 287
Michal TVRDOŇ
ATTITUDE COLLEGE STUDENTS IN THE SOUTH BOHEMIAN REGION TO
OPPORTUNITIES OF INCREASING EMPLOYABILITY IN THE LABOUR MARKET 296
Lenka LIŽBETINOVÁ
THE LABOR MARKET OF THE CZECH REPUBLIC IN THE CONTEXT INDUSTRY 4.0 303
Martina HEDVIČÁKOVÁ - Libuše SVOBODOVÁ
USABILITY OF DATA FROM THE MINISTRY OF FINANCE CR FOR REGIONAL
ANALYSIS (UN)EMPLOYMENT 311
Šárka PALCROVÁ
14
UNEMPLOYMENT AND REGIONAL STRUCTURE OF HOUSING MARKET 320
David SLAVATA
SPATIAL ASPECTS OF TRANSPORT SERVICEABILITY BY PUBLIC BUS
TRANSPORT IN THE ZLATÉ MORAVCE DISTRICT 327
Marek CIVÁŇ - Jana NÉMETHOVÁ - Alfred KROGMANN
COMMUTING TO SCHOOL WITHIN KOŠICE FUNCTIONAL URBAN REGION 335
Eva VÝROSTOVÁ
SPATIAL FUZZINESS OF FUNCTIONAL REGIONS: COMPARISON OF SCHOOL
AND LABOUR COMMUTING 342
Petr TONEV - Martin TOMÁŠ - Martin ERLEBACH - Marián HALÁS - Pavel KLAPKA
COMMUTING FOR HIGHER EDUCATION FROM THE PERIPHERAL RURAL
REGIONS: A CASE STUDY OF UNIVERSITY OF ECONOMICS, PRAGUE 349
Jana KOUŘILOVÁ
THE WORLD AIR TRANSPORT: SPATIAL ORGANISATION AND ITS
DEVELOPMENT IN THE CONTEXT OF GLOBALISATION 354
Stanislav KRAFT
ENVIRONMENTAL IMPACTS ECONOMIC VALUATION ON CZECH RAILROAD
CORRIDORS 359
Jan NOVÁK - Vilém PAŘIL - Karolína URBANOVSKÁ
SOCIO-ECONOMIC ASPECTS OF RECONSTRUCTION AND MODERNIZATION
OF REGIONAL ROADS 366
Vilém PAŘIL - Milan VITURKA - Erika OVEČKOVÁ
LABOUR-FORCE PARTICIPATION RATE IN CONTEXT OF DEMOGRAPHIC
CHANGES IN REGIONS OF SLOVAKIA 374
Dana ORSZÁGHOVÁ
WEBB'S TYPOLOGY OF TERRITORIAL UNITS AND ITS MODIFICATION
TO EVALUATE THE AGE STRUCTURE OF POPULATION 381
Zdeněk MATĚJA
SOME POPULATION AND SOCIOECONOMIC DEVELOPMENT ASPECTS OF THE
CZECH REPUBLIC AT MICROREGIONAL LEVEL 389
Miloslav ŠAŠEK
IMPACT OF DEMOGRAPHIC AND SOCIOECONOMIC DETERMINANTS ON
MORTALITY IN DISTRICTS OF THE SOUTH MORAVIAN REGION IN 2006–2015 396
Dana HÜBELOVÁ - Veronika JADCZAKOVÁ - Gabriela ROUSOVÁ
TERRITORIAL DIFFERENTIATION OF SELECTED CAUSES OF DEATH IN THE
NITRA SELF-GOVERNING REGION 406
Katarína VILINOVÁ - Alena DUBCOVÁ - Gabriela REPASKÁ
REGIONAL COMPARISON OF SELECTED INDICATORS IN THE HEALTH SECTOR 414
Karin GAJDOVÁ
PROBLEMATICS OF SURVEYS AND DATA ANALYSIS IN SOCIAL POLICY 421
Martin ŠANDA - Jan MANDYS
SOCIAL SERVICES IN THE PLANS OF SOCIAL DEVELOPMENT OF BANSKÁ
BYSTRICA AND TRENČÍN SELF-GOVERNING REGION 428
Oľga BOČÁKOVÁ - Darina KUBÍČKOVÁ
EVALUATION OF THE INNOVATION CAPABILITY OF PUBLIC SERVICE
PROVIDERS – THE SUPPLY OF INNOVATION OF PUBLIC SERVICES 435
Beáta MIKUŠOVÁ MERIČKOVÁ - Tomáš MIKUŠ - Nikoleta MUTHOVÁ - Alena KAŠČÁKOVÁ
SOCIAL INCUBATOR AS AN INSTRUMENT FOR DEVELOPING REGIONAL AND
INNOVATION POLICY 444
Mirka WILDMANNOVÁ
REGIONAL PERSPECTIVE OF SOCIAL SERVICES COMMUNITY PLANNING 451
Michal GARAJ - Mahuliena SOCHOROVÁ
REGIONAL ENVIRONMENT IN THE TELEVISION BROADCASTING:
A QUANTITATIVE VIEW 459
15
Jaroslav URMINSKÝ - Štěpánka VYSKOČILOVÁ
QUALITY OF LIFE IN SLOVAK CITIES 467
Tomáš ČERNĚNKO - Libor KRAJČUŠKA
EVALUATION OF QUALITY OF LIFE IN THE CITY DISTRICT
BRATISLAVA - LAMAČ 475
Dominika TÓTHOVÁ - Katarína VRŠKOVÁ
SUBJECTIVE DIMENSION OF THE QUALITY OF LIFE: CASE-STUDY OF THE
LELEKOVICE MUNICIPALITY 481
Markéta CHALOUPKOVÁ
LOCALITIES OF ENVIRONMENTAL LOADS OF CENTRAL SLOVAKIA AS
LIMITING FACTORS OF REGIONAL DEVELOPMENT 489
Martin BOLTIŽIAR - Eva MICHAELI - Vladimír SOLÁR - Monika IVANOVÁ
COMMUNITY AREA RISK ASSESSMENT FOR FLASH FLOOD 497
Jaromír KOLEJKA - Petr RAPANT - Tomáš KREJČÍ
AGENDA 2030, SUSTAINABLE CITIES AND ITS INDICATORS 506
Vladimíra ŠILHÁNKOVÁ - Michael PONDĚLÍČEK - Pavel STRUHA
PREMISES FOR RESEARCH ON THE ROLE OF CULTURE IN THE DEVELOPMENT
OF SMALL CITIES – A CASE STUDY OF POLAND 513
Stefania ŚRODA-MURAWSKA - Elżbieta GRZELAK-KOSTULSKA - Jadwiga BIEGAŃSKA Justyna
CHODKOWSKA-MISZCZUK - Leszek DĄBROWSKI
ROLE OF MIGRATION IN THE POPULATION DEVELOPMENT IN A SHRINKING
CITY – CASE STUDY OF UHERSKÉ HRADIŠTĚ CITY 520
Richard HUBL - Miloslav ŠERÝ - Václav TOUŠEK
SHRINKING CITY ČESKÁ LÍPA – IS STRATEGIC PLANNING A TOOL AGAINTS
SHRINKING? 528
Zdeněk ŠILHAN - Hana SVOBODOVÁ - Jan BINEK
APPROACHES TO STUDY OF RECYCLING URBAN SPACE IN THE CZECH
REPUBLIC: DEVELOPMENT AND PERSPECTIVE 536
Robert OSMAN - Jiří MALÝ - Petr KLUSÁČEK
DEVELOPMENT TRENDS OF COMMERCIAL SUBURBANIZATION IN THE
NITRA - HORNÉ KRŠKANY CITY DISTRICT FROM 1998 TO 2017 544
Milan MIDLER - Alena DUBCOVÁ
DEVELOPMENT IN THE RURAL LANDSCAPE WITH DISPERSED SETTLEMENT BY
THE EXAMPLE OF THE VILLAGE ŽUPKOV 552
Lucia ŠOLCOVÁ - Zuzana RAMPAŠEKOVÁ - Viliam ZÁBORSKÝ
MATHEMATICAL METHODS IN A LAND-USE DECISION-MAKING 559
Jitka KOMINÁCKÁ - Ladislav KOMINÁCKÝ - Lubomír KOSTROŇ
THE EXPERIENCE OF HUMAN TERRITORIALITY CHANGE AFTER JOB LOSS 566
Robert OSMAN - Ondřej ŠERÝ
TEENAGERS IN THE SHOPPING CENTRES OF BRNO: THE FINDINGS FROM
STRUCTURED INTERVIEWS REGARDING SHOPPING BEHAVIOR 574
Josef KUNC - Zdeněk DVOŘÁK - Markéta CHALOUPKOVÁ - Zdeněk ŠILHAN - Petr ŠAŠINKA Petr
TONEV - Jaroslav MARYÁŠ
ACCESSIBILITY OF RETAIL STORES IN THE NITRA SELF-GOVERNING REGION 582
Miroslava TREMBOŠOVÁ - Viktória VLAČUHOVÁ - Imrich JAKAB
CONSUMER ETHNOCENTRISM OF MORAVIAN-SILESIAN REGION: COMPARISON
OF CETSCALE RESEARCH 2013/17 590
Michal STOKLASA - Halina STARZYCZNA
EVALUATION OF THE REGIONAL BRAND PONITRIE FROM THE PERSPECTIVE
OF FOUR ELEMENTS OF THE MARKETING MIX 598
Eva ŽUFFOVÁ - Zuzana BOHÁTOVÁ - Monika BUMBALOVÁ
THE ANALYSIS OF THE MANAGEMENT MARKETING ACTIVITIES IN REGIONS
IN THE SLOVAK REPUBLIC 606
Marcel LINCÉNYI
16
IMPLEMENTATION OF TOOLS OF AUGMENTED REALITY AND LOCATION BASED
SERVICES INTO THE PRESENTATION OF LOCAL DEVELOPMENT 612
Michal GREGOR
TOURISM IMPACTS ON TOURISM DESTINATION: THEORY & PRACTICE 618
Martin LUŠTICKÝ - Martin MUSIL
DESTINATION MARKETING MANAGEMENT AS A TOOL MODERATING
REGIONAL DISPARITIES: CASE STUDY OF SLOVAKIA 626
Vanda MARÁKOVÁ - Diana KVASNOVÁ
TOURIST POTENTIAL OF A CITY – A CASE STUDY OF TORUŃ (POLAND) 633
Jadwiga BIEGAŃSKA - Elżbieta GRZELAK-KOSTULSKA - Michał KWIATKOWSKI –
Leszek DĄBROWSKI - Krzysztof ROGATKA - Paweł SMOLIŃSKI
THE TOURISM ATTRACTIVENESS OF THE BALTIC SEA REGION
AS A DESTINATION FOR POLISH TOURISTS 640
Tomasz STUDZIENIECKI - Marzena WANAGOS
DISTRIBUTION OF INBOUND TOURISM IN THE EUROPEAN UNION 646
Milena BOTLÍKOVÁ - Josef BOTLÍK
THE INCOMING CHANGES OF THE RUSSIAN TOURISTS TO THE CZECH
REPUBLIC 652
Miroslava KOSTKOVÁ - Pavlína PELLEŠOVÁ
ANALYSIS OF COOPERATION IN TOURISM FROM THE PERSPECTIVE
OF NETWORK CHARACTERISTICS 660
Markéta BOBKOVÁ
SELECTED ASPECTS OF TOURISM BUSINESS ENVIRONMENT EVALUATION
IN SLOVAKIA 667
Ľubica ŠEBOVÁ - Radka MARČEKOVÁ - Kristína POMPUROVÁ
ROLE OF SMES IN DESTINATION MARKETING ACTIVITIES 674
Martin ŠAUER
THE RELATION BETWEEN THE SUPPORT OF BUSINESS ACTIVITIES AND
TOURISM COMPETITIVENESS OF SLOVAKIA 683
Tomáš GAJDOŠÍK - Zuzana GAJDOŠÍKOVÁ - Ľudmila ELEXOVÁ - Ľuboš ELEXA - Pavol KRÁĽ
SMALL AND MEDIUM-SIZED ENTERPRISES IN TOURISM AND THEIR PUBLIC
SUPPORT 690
Ondřej REPÍK
LOCAL GOVERNMENT ACTIVITIES RELATING TO LOCAL ENTREPRENEURSHIP
BY TOURISM ENTITIES IN THE POMERANIAN VOIVODESHIP 700
Marzena WANAGOS - Agnieszka SMALEC - Krzysztof MAŁACHOWSKI
TOURISTS IN SLOVAK ACCOMMODATION FACILITIES IN THE POST-CRISES
PERIOD 707
Marian GÚČIK - Matúš MARCIŠ
DYNAMIZATION OF SPATIAL DATA USING LOCATION-BASED SERVICES:
TOURIST POTENTIAL OF INDUSTRIAL HERITAGE 715
Jiří MALÝ - Tomáš KREJČÍ - Jakub TROJAN - Stanislav CHUDÁČEK - Eva NOVÁKOVÁ
THE POSSIBILITIES AND THE INVOLVMENT OF EUROPEAN VOLUNTARY
SERVICE´S VOLUNTEERS ON INBOUND VOLUNTEER TOURISM IN SLOVAKIA 723
Jana SOKOLOVÁ - Kristína POMPUROVÁ
THE INTEREST OF SLOVAK INHABITANTS IN VOLUNTEERING IN THE
ORGANIZATION OF EVENTS IN TOURISM SECTOR 730
Kristína POMPUROVÁ - Ivana ŠIMOČKOVÁ - Marta VALIHOROVÁ
EVENTS AS A FACTOR SHAPING THE IMAGE OF A TOURIST CITY 736
Elżbieta GRZELAK-KOSTULSKA - Michał KWIATKOWSKI - Jadwiga BIEGAŃSKA –
Krzysztof ROGATKA - Stefania ŚRODA-MURAWSKA - Justyna CHODKOWSKA-MISZCZUK
SPORTS TOURISM ACTIVITIES AS A DRIVER OF DESTINATION DEVELOPMENT 744
Alžbeta KIRÁĽOVÁ - Iveta HAMARNEH
MEDIA PRESENTATION OF SPORT IN THE REGIONS OF THE CZECH REPUBLIC 751
17
Petra DANÍŠEK MATUŠKOVÁ
EVALUATION OF SELECTED STATISTICAL INDICATORS IN BALNEOLOGICAL
CARE IN THE CZECH REPUBLIC IN 2002 – 2014 759
Patrik KAJZAR - Klára VÁCLAVÍNKOVÁ
COMPARISON OF THE RELATIVE EFFECTIVENESS OF LOCAL MUSEUMS IN
THE CZECH AND SLOVAK REPUBLICS 767
Michal PLAČEK - Milan Jan PŮČEK - Milan KŘÁPEK
THE TOURISM ACCESSIBILITY OF THE KALININGRAD REGION IN BALTIC
EUROPE 772
Tomasz STUDZIENIECKI - Tadeusz PALMOWSKI - Valentin KORNEEVETS
CLIMATE CHANGE AND THEIR INFLUENCE TO SAFETY OF TOURISTS IN
THE REPRESENTATIVE AREAS OF EAST BARRANDIEN MASSIF 780
Michael PONDĚLÍČEK - Michael TOUŠKA
RISK PERCEPTION OF TERRORIST ATTACKS AS AN INFLUENCING FACTOR
WHEN DECIDING ON A VACATION OF INHABITANTS OF THE CR 786
Blanka HAVLÍČKOVÁ - Markéta KALÁBOVÁ - Petr BURDA
TOURISM AND RURAL AREA IN THE CZECH REPUBLIC 794
Svatava NUNVÁŘOVÁ - Andrea HOLEŠINSKÁ
RURAL MUNICIPALITIES DEVELOPMENT SUPPORTED BY THE EUROPEAN
UNION IN THE PERIOD OF 2007- 2015 802
Veronika HUMLEROVÁ
TAX EXPENDITURES VS. EQUALIZATION GRANT SCHEME IN RURAL
MUNICIPALITIES IN POLAND 810
Jarosław OLEJNICZAK - Dorota BEDNARSKA-OLEJNICZAK
EGTC AS A NEW DIMENSION OF ECONOMIC AND SOCIAL COOPERATION
OF REGIONS WITHIN THE CONTEXT OF PROGRAMMING PERIOD 2014-2020 817
Jiří DUŠEK
ASSESSMENT PROPOSAL OF LAGS, AS LOCAL ENTITIES OF PUBLIC AND
PRIVATE SECTOR, ON THE EXAMPLE OF THE SOUTH BOHEMIAN REGION 826
Petra PÁRTLOVÁ - Monika BŘEZINOVÁ
OPERATION OF LOCAL ACTION GROUP VRŠATEC IN CONTEXT OF
CROSS-BORDER COOPERATION 833
Michal HLADKÝ - Eva RAJČÁKOVÁ
THE FUTURE OF CZECH MUNICIPALITIES BETWEEN AMALGAMATION
AND INTER-MUNICIPAL COOPERATION? 841
Jiří JEŽEK
LOCAL COEFFICIENT AS A TOOL TO INCREASE REVENUES FROM TAXES ON
IMMOVABLE PROPERTY 848
Jana JANOUŠKOVÁ - Šárka SOBOTOVIČOVÁ
DIFFERENT POSITION OF THE CZECH REPUBLIC REGIONS IN TERMS
OF TAX REVENUES 855
Šárka SOBOTOVIČOVÁ - Beáta BLECHOVÁ
RATING OF THE PROPERTY OF THE CONTRIBUTORY ORGANIZATIONS WITHIN
THE COMPETENCE OF MUNICIPALITIES IN THE SLOVAK REPUBLIC 862
Viera PAPCUNOVÁ - Eva BALÁŽOVÁ
REGIONS AND MEDIA REFLECTION OF THEIR CULTURE 869
Jan SUCHÁČEK
DECENTRALIZATION AND ADMINISTRATIVE CAPACITY OF MUNICIPALITIES 875
Elena ŽÁRSKA - Monika VÁMOŠOVÁ
EFFECTIVENESS OF PUBLIC ADMINISTRATIONS - A CASE STUDY OF LOCAL
GOVERNMENT´S RESPONSE TO THE REQUEST FOR INFORMATION 883
Markéta KALÁBOVÁ - Blanka HAVLÍČKOVÁ - Petr BURDA
REFLECTION OF MUNICIPAL ENTREPRENEURSHIP IN THE SELECTED
APPROACHES TO PUBLIC ADMINISTRATION 890
18
Monika BUMBALOVÁ - Denisa HANÁČKOVÁ - Monika GUBÁŇOVÁ
CODES OF ETHICS IN BRNO MUNICIPALITY 898
Jiří NESIBA - Martin KOVANIČ
COOPERATION OF THE EXTREME-RIGHT AND POPULIST PARTIES IN REGIONAL
ELECTIONS 904
Michal PINK - Josef SMOLÍK
HEAT ISLANDS AND THEIR THERMOVISION MONITORING IN AN EXAMPLE
OF PUBLIC SPACE IN HRADEC KRÁLOVÉ 912
Pavel STRUHA - Vladimíra ŠILHÁNKOVÁ - Michael PONDĚLÍČEK
PERCEPTION OF WIND POWER PLANTS CONSTRUCTION ON THE LOCAL LEVEL:
CASE STUDIES IN EAST BOHEMIA 920
Michaela JÁNOVÁ - Josef KUNC - Bohumil FRANTÁL
ENERGY ENTERPRISES AND THE CREATION OF ECONOMIC POTENTIAL
OF RURAL AREAS 929
Justyna CHODKOWSKA-MISZCZUK - Monika WESOŁOWSKA - Jacek DOBROWOLSKI Berenika
RYSZKOWSKA - Stefania ŚRODA-MURAWSKA - Paweł SMOLIŃSKI
SPATIAL ASPECTS OF RELIGIOUS, ETHNIC AND SEXUAL
COMMUNITIES/MINORITIES IN BRNO 937
Ondřej ŠERÝ - Jiří DUJKA
SECULARISATION OR RE-SACRALISATION? SPACES OF FAITH AMONG YOUNG
BELIEVERS IN BRNO 945
Gustav NOVOTNÝ - Petr DANĚK
FOREIGN IMMIGRATION: PERMEATION OF MIGRATION THEORIES INTO
REGIONAL DOMAIN 952
Jaroslav MACHÁČEK
LOCAL PUBLIC ADMINISTRATION AUTHORITIES AND MIGRANT INTEGRATION
POLICY: EVIDENCE FROM KOŠICE REGION 959
Tomáš MALATINEC - Nataša URBANČÍKOVÁ
TIMELESS CONTEMPLATION ABOVE THE TWO IMPORTANT ATLASES CREATED
IN BRNO 966
Milan VITURKA - Jiří VYSTOUPIL
LIST OF AUTHORS 974
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
19
ÚVOD
Vážení přátelé,
jelikož se s naprostou většinou z vás setkáváme
pravidelně, dovolíme si letošní sborník uvést
tímto neformálním oslovením. Dvacet let je
v životě člověka relativně dlouhá doba. Během
ní jsme měli možnost prostřednictvím kolokvia
o regionálních vědách diskutovat celou řadu
témat, která byla v daném čase aktuální a která
odnesla voda. Ale také témat, která jsou
nadčasová, kontraverzní, emotivní. Což
koneckonců potvrzuje i letošní sborník.
Původní idea setkávání jednotlivců se změnila
ve standardní oborovou konferenci, které se
v posledních letech pravidelně účastní více než
stovka aktivních účastníků. Lokality jižní Moravy
se nepravidelně mění, genius loci tohoto
malebného regionu mezi Brnem a rakouskou
hranicí však zůstává. Možná je to právě
specifická atmosféra vinařských oblastí, která
dává kolokviu ten zvláštní náboj, možná je to
ten skutečný důvod, proč se k nám zas a znovu
vracíte. Ale ať už je to jakkoliv, jsme rádi, že
tomu tak je.
Regionální disparity, inovace a znalosti, aktivity
veřejné správy, cestovní ruch, životní prostředí,
problematika venkova, regionální politika a další
ekonomická, geografická, či regionálně
zaměřená multidisciplinární témata jsou malými
dílky velké skládačky jménem mezinárodní
kolokvium o regionálních vědách. Sborník, který
jste právě otevřeli ve svém počítači, je
výsledkem naší společné práce. Věříme, že
z něj budete mít stejnou radost, jako my.
Děkujeme vám za spolupráci a na prahu další
dvacítky se již příští rok těšíme na viděnou.
INTRODUCTION
Dear friends,
As we have been meeting regularly with
a majority of you, we decided to start this
year’s proceedings with an informal address.
Twenty years is a relatively long time in
a human life. Within that time, thanks to the
colloquium on regional sciences, we have had
the opportunity to discuss a number of topics
that were current at the time but have been
forgotten now; but also topics that are timeless,
controversial, emotional... as proven in this
year’s proceedings.
The original idea that individual experts should
have a place to meet has changed into
a regular conference, which has been attended
by over a hundred active participants in recent
years. The sites in South Moravia change from
time to time but the genius loci of this
picturesque region between Brno and Austrian
border remains. It might be the specific
atmosphere of the wine-growing areas that
gives the colloquium its special character.
Maybe it is the real reason why you keep
coming back. Anyway, whatever the reason, we
are happy that it is so.
Regional disparities, innovation and knowledge,
activities of public administration, tourism, the
environment, the issues of rural areas, regional
policies, and other economic, geographic or
region-related multidisciplinary topics are small
pieces of a large jigsaw puzzle called the
International Colloquium on Regional Sciences.
The proceedings you have just opened on your
computers are a result of our joint effort. We
believe you will find it is pleasurable as we do.
Thank you very much for your cooperation and
at the turn of the next twenty years we would
like to say we are looking forward to seeing you
again next year.
Viktorie Klímová
Vladimír Žítek
(editoři/editors)
www.econ.muni.cz/kolokvium
www.econ.muni.cz/colloquium
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
20
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-1
MODEL MEZIREGIONÁLNÍHO SROVNÁNÍ MÍRY
OHROŽENÍ CHUDOBOU A MATERIÁLNÍ DEPRIVACÍ:
PŘÍPAD ČESKÉ REPUBLIKY
THE INTERREGIONAL COMPARISON MODEL OF RISK OF POVERTY
AND MATERIAL DEPRIVATION: THE CASE OF THE CZECH REPUBLIC
IVANA KRAFTOVÁ
ZUZANA ĎURIOVÁ
Ústav regionálních a bezpečnostních věd
Fakulta ekonomicko-správní
Univerzita Pardubice
Institute of Regional and Security Sciences
Faculty of Economics and Administration
University of Pardubice
Studentská 95, 532 10 Pardubice, Czech Republic
E-mail: Ivana.Kraftova@upce.cz, Zuzana Ďuriová st36450@student.upce.cz
Anotace
Cílem tohoto příspěvku je prezentovat model meziregionální komparace míry ohrožení chudobou
a materiální deprivací a výsledky analýzy českých krajů realizované s jeho využitím. Do modelu jsou
zahrnuty čtyři parametry: robustnost materiální deprivace, blízkost k hranici příjmové chudoby,
nedostatečná gramotnost, dlouhodobá nezaměstnanost. Model je koncipován jako relativní
a hierarchický. Model v sobě spojuje souhrnný pohled na problematiku s možností hlubší analýzy
příčin daného stavu v jednotlivých krajích. Výsledky ukazují na pozici krajů vůči stavu celé
společnosti ve sledovaném období a všímají si trendů vývoje. Částečně jsou prezentovány i výsledky
na dvou nižších hierarchických úrovních modelu, které jsou využitelné při implementaci nástrojů
regionální politiky.
Klíčová slova
ohrožení chudobou, robustnost materiální deprivace, model meziregionální komparace
Annotation
The aim of this paper is to present a model interregional comparison of risk of poverty and material
deprivation and results of the analysis of the Czech regions carried out with its use. The model
includes four parameters: the robustness of material deprivation, proximity to the border of income
poverty, poor literacy, and long-term unemployment. The model is designed as a relative and
hierarchical. The model combines an aggregate look at the issue with a deeper analysis of the causes
of the regional situation. The results indicate the position of the regions to the state of the whole
society and attend to trends. The results at the two lower levels of the hierarchical model, which are
useful in the implementation of regional policy instruments, are presented partially.
Key words
risk of poverty, robustness of material deprivation, model of interregional comparison
JEL classification: I32, R28
Úvod
Prostorově vnímaná problematika chudoby a sociální exkluze je interdisciplinárním tématem
regionálního rozvoje, ekonomie, sociologie i bezpečnostních věd. Chudoba a s ní nezřídka spjatá
sociální exkluze působí retardačně na rozvoj regionu a současně vyvolává potřebu péče o vznikající či
existující projevy chudoby, neboť není naplněn žádoucí stav „sine-cura“ (bez starostí), resp. bez
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
21
potřeby péče, tj. bezpečnosti (Kraftová a kol., 2016: 13).
Otázky spojené s kvalitou života, resp. odstraňování momentů „nekvality“ je v centru pozornosti jak
výzkumníků (Zelinsky, 2012; Iwacewicz-Orłowska, 2016; Hloušková, 2016), tak regionálních vlád,
národních států a v rámci Evropy rovněž Evropské unie (dále jen „EU“). V prvním desetiletí tohoto
milénia představovala základní strategický dokument EU pro danou oblast Lisabonská strategie, pro
druhé desetiletí je to strategie Evropa 2020, podle níž by v zemích EU1
měl počet osob ohrožených
chudobou klesnout do roku 2020 o 20 miliónů (Evropská komise, 2010a).
Evropská rada přitom stanovila pro hodnocení naplňování cíle snížení chudoby a sociálního vyloučení
tři ukazatele (Evropská komise, 2010b):
míru ohrožení chudobou = podíl osob či domácností, jejichž zdroje jsou tak nízké, že je vylučují
z minimálně přijatelného způsobu života v zemi, kde žijí; hranice ohrožení chudobou je stanovena
na 60 % národního mediánového ekvivalizovaného disponibilního příjmu (po sociálních
transferech) – úroveň tohoto ukazatele pro jednotlivce zachycuje obr. 1 (pro srovnání: pro rodinu
se třemi dětmi je to zhruba 2,4násobek);
míra materiální deprivace = podíl osob, trpících alespoň čtyřmi z devíti deprivací: nemohou si
dovolit i) platit nájem nebo účty za domácnost, ii) svůj domov přiměřeně vytápět, iii) neočekávané
výdaje, iv) obden jíst maso, ryby nebo ekvivalent proteinů, v) strávit jednou za rok týden dovolené
mimo domov, vi) automobil, vii) automatickou pračku, viii) barevnou televizi nebo ix) telefon.
míra osob žijících v domácnostech s velmi nízkou intenzitou práce = zahrnuje osoby ve věku 0 až
59 let žijící v domácnostech, kde dospělí v minulém roce pracovali méně než 20 % svého
celkového pracovního potenciálu.
Obr. 1: Hranice příjmové chudoby jednotlivce v zemích EU v roce 2015
Zdroj: vlastní zpracování s využitím dat Destatis (Das Statistische Bundesamt) - Statistisches Jahrbuch 2015,
Kapitel Internationales (Gola, 2015)
Variační rozpětí hranice příjmové chudoby mezi Rumunskem s úrovní 1 240 EUR (viz obr. 1)
a Lucemburskem dosahuje vysoké hodnoty: 18 741 EUR. I tento jednoduchý ukazatel prezentuje
značné rozdíly v životních podmínkách uvnitř EU.
Iniciativa Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení zřízená v roce 2010 pro
naplňování strategie Evropa 2020 akcentuje proto ve své činnosti nejen sociální, ale také územní
soudržnost EU. Územní aspekt je považován za zvláště významný, neboť „…úplně „nejchudší lidé“
jsou často koncentrováni v určitých regionech nebo dokonce menších oblastech“ (Evropská komise,
2010b). V roce 2014 byl Evropskou komisí odstartován Program pro zaměstnanost a sociální inovace,
který má kromě zajištění vysoké úrovně zaměstnanosti přispět k dosažení přiměřené sociální ochrany,
zamezování sociálního vyloučení a chudobě (Yourmesor, Soumillion, 2014).
1
Myšleno EU27, tehdy bez Chorvatska.
0 €
5 000 €
10 000 €
15 000 €
20 000 €
Lucembursko
Dánsko
Švédsko
Finsko
Rakousko
Belgie
Francie
Nizozemí
Německo
Irsko
VelkéBritánie
Kypr
Itálie
Španělsko
Malta
Slovinsko
Řecko
Portugalsko
ČR
Slovensko
Estonsko
Polsko
Chorvatsko
Litva
Lotyšsko
Maďarsko
Bulharsko
Rumunsko
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
22
Rovněž ČR na národní úrovni disponuje patřičnými strategickými dokumenty. V roce 2004 vydalo
Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR Národní akční plán sociálního začleňování na léta 2004-2006,
v němž se dotýká i regionálního aspektu problému a cílí na zmírňování regionálních nerovností
v daném směru cestou podpory rozvoje malého a středního podnikání, ale rovněž zlepšováním
sociální infrastruktury znevýhodněných regionů (Halásková, R., Halásková, M., 2016), stejně jako
zajištěním kompetencí veřejné správy krajů a obcí za účelem zajišťování trvalého a vyváženého
rozvoje (MPSV, 2004). V národním programu reforem ČR z roku 2011, kterým hodlá ČR přispět
k naplňování strategie Evropa 2020, jsou v tomto směru vytýčeny dva cíle, a to jednak do roku 2020
udržet hranici počtu osob ohrožených chudobou, materiální deprivací nebo žijících v domácnostech
bez zaměstnané osoby na úrovni roku 2008, jednak snížit počet těchto osob o 30 tisíc (Vláda ČR,
2011), což představuje podle dat Eurostatu (2017b) necelá 2 % úrovně roku 2008. Z dalších iniciativ
a programů české vlády lze uvést např. Operační program potravinové a materiální pomoci pro
programové období 2014-2020 navazující na nařízení EU o Fondu evropské pomoci nejchudším
osobám, jenž se zaměřuje na zmírňování extrémních forem chudoby, například bezdomovectví,
chudobu dětí a potravinovou nouzi (Habáň, 2016), či výzvy vyhlašované v Operačním programu
Zaměstnanost v rámci prioritní osy 2 Sociální začleňování a boj s chudobou, které jsou orientovány
zejména na rozvoj sociálních služeb, resp. sociální začleňování a finančně mají být podpořeny z obce,
místní akční skupiny či neziskové organizace (MPSV, 2016).
Je faktem, že společenský vývoj přináší vedle „starých“ sociálních rizik, jakými jsou nezaměstnanost,
nízké příjmy, zadluženost, exkluze v oblasti bydlení, bezdomovectví, zdravotní postižení,
nedostatečná inkluze národnostních menšin, rovněž rizika „nová“. Růst podílu seniorů je spjat na
jedné straně nezřídka s jejich nepřipraveností k aktivnímu a zdravému stárnutí, na druhé straně
zvyšuje tlak na sociální služby; masová migrace, resp. neochota migrantů asimilovat se v novém
prostředí, se projevila v nedávných letech v Evropě velmi silně; zvláštním momentem je rovněž tzv.
digitální exkluze vyvolaná neschopností jedinců zvládat dynamicky se rozvíjející informační
a komunikační technologie. Je otázkou, do jaké míry mohou všem těmto rizikům čelit moderní
technologie aplikované, např. v konceptu „smart living“ (Maštálka, Vávra, 2016), či sociální inovace
aplikované v rámci konceptu regionálních inovačních systémů (Žítek, Klímová, 2016; Kraftová,
Zdražil, Maštálka, 2015).
Regionální disparity, nekonzistence životních podmínek vyvolává společenský neklid, přičemž stát by
měl pečovat o blaho svých občanů napříč společenským spektrem, aniž by uplatňoval nežádoucí
prvky jakékoli – tedy i pozitivní – diskriminace. Snaha po eliminaci rozdílů životních podmínek
v jednotlivých regionech je proto legitimní, nicméně i při její realizaci je nutno podřizovat se
imperativu efektivnosti, zejména účelnosti vynakládaných prostředků. Naplňování principu účelnosti
však vyžaduje znalost problému, předpokládá disponování výsledky relevantních analýz.
1. Cíle, metody a zdroje dat
Cílem tohoto příspěvku je prezentovat model meziregionální komparace míry ohrožení chudobou
a materiální deprivací a výsledky analýzy českých krajů realizované s jeho využitím. Výsledky
analýzy mají a) ukázat na hlavní problémy jednotlivých krajů v daném ohledu; b) upozornit na trend
vývoje v hodnocených parametrech.
S ohledem na začlenění ČR do EU a na soulad strategií při řešení chudoby a sociální exkluze je
východiskem analýzy zachycení situace EU a ČR v naplňování vytýčených strategických cílů
s využitím dat Eurostatu. Pro vlastní meziregionální komparaci je vytvořen model – viz níže –, který
je aplikován na datech Českého statického úřadu za období 2010-2015, týkajících se jednak ČR jako
celku, jednak 14 krajů ČR. Rok 2010 je vzat jako poslední rok první dekády tohoto století, v němž
byly koncipovány nové strategie rozvoje, rok 2015 je rok s dosud posledními disponibilními daty.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
23
1.1 Model meziregionální komparace míry ohrožení chudobou a materiální deprivací
Model kombinuje subjektivní a objektivní přístup k hodnocení kvality života (Korovchenko, Mandys,
2016). Je patrné, že model je inspirován vícerozměrným indexem chudoby, resp. indexem lidského
rozvoje OSN (United Nations, 2010), avšak respektuje specifika ČR. Do modelu jsou zahrnuty čtyři
významné parametry ovlivňující riziko chudoby, a to
robustnost materiální deprivace (R), představující součet subjektivního vnímání míry deprivace
devíti položek dle Evropské komise (2010b) vyjádřené v procentech;
blízkost k hranici příjmové chudoby (B), vypočtené jako podíl ekvivalizované hranice příjmové
chudoby a skutečného ekvivalizovaného příjmu v procentech; (pro ekvivalizaci příjmu byla
využita modifikovaná spotřební jednotka OECD - tj. první dospělý má váhu 1, další osoby nad 13
let věku váhu 0,5 a další osoby do 13 let věku váhu 0,3 -, která více zohledňuje úspory z počtu
členů domácnosti);
nedostatečná gramotnost (G), uvažovaná jako podíl osob s nedokončeným a základním vzděláním
a osob nad 15 let věku v procentech;
dlouhodobá nezaměstnanost (N), určená jako podíl počtu osob dlouhodobě, tj. 12 měsíců a déle,
nezaměstnaných a počtu ekonomicky aktivních osob v procentech.
Všechny čtyři parametry jsou konstruovány jako „čím větší hodnota, tím hůře“, model má přitom
hierarchickou (pyramidální) strukturu. Samotný propočet hodnot parametrů by neusnadňoval
meziregionální komparaci, proto je model založen na porovnání výsledků každého kraje s hodnotou
každého z parametrů za celou ČR. Tím je zjištěna míra pozitivní či negativní odchylky od celostátní
hodnoty. Na vrcholu pomyslné pyramidy modelu je hodnota obsahu čtyřúhelníku vyjadřující míru
ohrožení chudobou a materiální deprivací obyvatel kraje, kterou lze jednoduše komparovat
s referenční hodnotou 4 za celou ČR, tj. (1+1)*(1+1). Symbolicky jej lze zachytit pomocí vzorce (1):
𝑃𝑡𝑘 = (
𝑅 𝑡𝑘
𝑅 𝑡𝐶𝑅
+
𝐵 𝑡𝑘
𝐵 𝑡𝐶𝑅
) × (
𝐺 𝑡𝑘
𝐺 𝑡𝐶𝑅
+
𝑁 𝑡𝑘
𝑁 𝑡𝐶𝑅
) (1)
Legenda:
P = plocha čtyřúhelníku míry ohrožení chudobou a materiální deprivací; R, B, G, N dle textu výše; indexy t = období, k = ktý
kraj, CR = Česká republika
Pokud Ptk = 4, odpovídá situace v kraji životním podmínkám v celé ČR; pokud Ptk > 4, pak je situace
v kraji ve srovnání s celou ČR horší a naopak.
Výhodou takto konstruovaného modelu je, že je možné analyzovat příčiny celkového stavu na nižší
úrovni, tj. podle jednotlivých parametrů, resp. ještě hlouběji na jednotlivé ukazatele, na jejichž základě
jsou hodnoty parametrů vypočteny.
2. Vývoj ohrožení chudobou a materiální deprivace v EU a pozice ČR
Je třeba konstatovat, že EU jako celku se výše zmíněný cíl (snížení osob ohrožených chudobou oproti
roku 2008 o 20 mil.) do roku 2015 nepodařilo naplnit. Ba naopak, přestože ve 13 členských zemích
došlo v roce 2015 ve srovnání s referenčním rokem 2008 k poklesu osob ohrožených chudobou,
v součtu za EU-27 došlo k jejich zvýšení o téměř 1,7 mil. Přitom země EU-27 lze rozdělit v zásadě do
dvou skupin: první s absolutně nízkým počtem těchto osob (to je 20 zemí do 4 mil. ohrožených osob,
kde negativně vyznívá Řecko, v němž došlo k výraznému nárůstu ohrožených osob v letech
2011-2013) a druhá, která zahrnuje sedm - co do počtu obyvatel velkých - zemí (Německo, Itálie,
Velká Británie, Španělsko, Francie, Polsko a Rumunsko), jejichž počet ohrožených osob se pohybuje
mezi cca 9 a 18 mil. Značného poklesu se podařilo dosáhnout Polsku a Rumunsku. Varovným
signálem ale beze sporu je, že ve třech zemích s nejvyšším počtem ohrožených osob: Itálii, Španělsku
a Velké Británii tento počet stále narůstá, jak vyplývá z dat Eurostatu (2017a).
Relativně hodnocená míra materiální deprivace rozděluje země EU-27 celkovou úrovní tohoto
indikátoru v roce 2008 (17, 4 %) na dvě skupiny: s nižšími hodnotami (17 zemí) a s vyššími
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
24
hodnotami (10 zemí, a to z tradičních zemí Řecko a Portugalsko a z EU-12 osm zemí bez Estonska,
Malty, ČR a Slovinska). Celkově se situace v roce 2015 zlepšila, a to o 0,6procentního bodu za EU-
27, ale hůře je na tom 11 zemí (už zde sice nefiguruje Polsko, avšak z tradičních zemí do horší
skupiny klesá Itálie a Irsko). Z dat Eurostatu (2017b) lze odvodit, že variační rozpětí se v roce 2015
mezi nejlepším Švédskem (2,8 %) a nejhorším Bulharskem (49,1 %) snížilo na 46,3 procentního bodu
oproti roku 2008, kdy dosahovalo 51,5 procentního bodu, a to mezi hodnotami Lucemburska (3,5 %)
a opět Bulharska (55 %).
ČR se v hodnotách obou indikátorů pohybuje kolem středu. Z hlediska osob ohrožených chudobou si
zlepšila pozici o jeden stupínek v roce 2015 (12. místo s hodnotou 1 444 tis. ohrožených osob) proti
roku 2008 (13. místo s hodnotou 1566 tis. ohrožených osob). Poklesem indikátoru o 122 tis. osob
dosáhla jeho vylepšení o téměř 8 %. Z hlediska druhého indikátoru – míry materiální deprivace – měla
ČR horší startovací pozici (15. místo s 16,2 %), realita roku 2015 však ukazuje na značný pozitivní
posun v této oblasti. 11. místo s hodnotou 13,4 % materiálně deprivovaných osob představuje pokles
o více než 17 %.
3. Výsledky meziregionální komparace míry ohrožení chudobou a materiální
deprivací krajů ČR
Z pohledu hodnot parametrů zařazených do modelu meziregionální komparace vykazují sice v období
2010-2015 lineární trendy jejich vývoje za celou ČR zápornou směrnici přímky, avšak index
determinace robustnosti materiální deprivace svou nízkou hodnotou odráží fakt, že tento parametr do
roku 2012 mírně rostl, teprve následně setrvale klesá. Obdobně je výkyvem směrem nahoru v roce
2012 ovlivněn index determinace lineárního trendu míry dlouhodobé nezaměstnanosti.
Zjištěné hodnoty obsahu čtyřúhelníku zachycující míru ohrožení chudobou a materiální deprivací
obyvatel jednotlivých krajů ČR ve sledovaném období prezentuje tab. 1, v níž jsou zvýrazněny
hodnoty Ptk > 4. Z uvedeného je patrné, že
a) pět krajů je na tom v celém sledovaném období hůře než je stav celé ČR, a to Ústecký,
Moravskoslezský, Karlovarský, Olomoucký a Liberecký; tři z krajů svou situaci v druhé polovině
sledovaného období zlepšují pod hodnotu 4; zbývajících 6 krajů dosahuje lepších, tj. nižších hodnot
než celá ČR;
b) nezanedbatelné je ale také vnímat trend vývoje krajů v hodnocené oblasti – alarmující je negativní
vývoj Hlavního města Prahy, která sice setrvává v porovnání s ostatními kraji stále v nejlepší situaci,
ale bez pozornosti není možné ponechat zhoršující se situaci dvou krajů s nejvyšší mírou ohrožení
chudobou a materiální deprivací jejich obyvatel, a to kraje Ústeckého a Moravskoslezského.
Z hlediska jednotlivých parametrů zařazených do modelu meziregionální komparace představuje
nedostatečná gramotnost (G) problém u pěti výše jmenovaných krajů, setrvávajících v pozici Ptk > 4;
obdobně je tomu s parametrem dlouhodobé nezaměstnanosti (N), kde se k nim však ve většině let
přidává i Jihomoravský kraj. Naopak blízkosti hranice chudoby (B) přesvědčivě odolávají Hlavní
město Praha a Středočeský kraj, zhruba na úrovni ČR se pohybuje Plzeňský kraj, pro ostatní kraje je
příjmová chudoba problém. Robustnost materiální deprivace (B) výrazně postihuje Moravskoslezský
a Ústecký kraj, v menší míře kraj Karlovarský a Olomoucký, v některých letech sledovaného období
dopadá i nadprůměrně na kraj Pardubický a Plzeňský. Co do dílčích prvků materiální deprivace je pro
obyvatele Ústeckého kraje problém jíst obden maso a dostatečně vytápět byt; obyvatelé
Moravskoslezského kraje trápí náklad na bydlení, splácení půjček, příjmová nedostatečnost, ale také
nemožnost trávit týden dovolené mimo domov; značný podíl obyvatel Prahy je deprivován malým
bytem, ale zejména vandalstvím a kriminalitou.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
25
Tab. 1: Vývoj obsahu čtyřúhelníku vyjadřující míru ohrožení chudobou a materiální deprivací
obyvatel kraje
kraj/rok 2010 2011 2012 2013 2014 2015
Hlavní město Praha 1,45 1,58 1,78 1,87 2,06 2,20
Středočeský kraj 3,13 3,08 3,21 3,19 3,27 3,20
Jihočeský kraj 3,46 3,42 3,58 3,63 3,55 3,24
Plzeňský kraj 3,79 3,70 3,26 2,98 2,89 3,05
Karlovarský kraj 5,56 5,10 5,32 5,68 5,83 5,41
Ústecký kraj 6,72 6,94 7,05 7,23 7,07 7,75
Liberecký kraj 4,61 4,67 4,49 4,48 4,61 4,18
Královéhradecký kraj 3,17 3,28 3,44 3,46 3,30 2,94
Pardubický kraj 4,04 4,17 4,09 4,00 3,28 3,06
Olomoucký kraj 5,72 5,52 5,32 5,06 5,08 4,74
Moravskoslezský kraj 5,82 6,00 5,88 6,26 6,40 6,84
Jihomoravský kraj 4,27 4,24 4,18 3,86 3,98 4,01
Zlínský kraj 5,02 4,52 4,27 4,28 3,94 3,94
Kraj Vysočina 3,77 3,49 3,41 3,50 3,62 3,68
Zdroj: vlastní zpracování s využitím dat ČSÚ
Závěr
Příspěvek věnuje pozornost aktuální strategické otázce EU i ČR, a to problematice ohrožení obyvatel
chudobou a materiální deprivací. Cíle stanovené pro tuto oblast v rámci EU se do roku 2015 nedaří
naplňovat, sama ČR je na tom podstatně lépe. Ale ani v rámci ČR není situace regionálně
konzistentní. Pro účinné nasměrování nástrojů hospodářské a sociální politiky státu i územních
samospráv a účelné vynakládání prostředků na jejich implementaci, je zapotřebí průběžných
záměrných analýz.
Výsledky jedné z nich, při které byl využit vytvořený čtyřparametrický model meziregionální
komparace, ukazují na pozici krajů vůči stavu celé společnosti ve sledovaném období a všímají si
trendů vývoje. Částečně jsou prezentovány i výsledky na dvou nižších hierarchických úrovních
modelu, a to určením problematických parametrů a problematických vybraných ukazatelů, z nichž
jsou parametry počítány. Model tak v sobě spojuje souhrnný pohled na problematiku s možností
hlubší analýzy příčin daného stavu v jednotlivých krajích.
Literatura
ČSÚ, (2016a). Statistické ročenky krajů ČR. Vybrané ukazatele. [online]. [cit. 2017-02-28]. Dostupné z:[1]
https://www.czso.cz/csu/czso.
ČSÚ, (2016b). Životní podmínky. Složení domácností a roční příjmy na osobu. [online]. [cit. 2017-02-28].[2]
Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/prijmy-a-zivotni-podminky-domacnosti.
ČSÚ, (2016c). Životní podmínky. Příjmová chudboa podle vybraných charakteristick osob a domácostí.[3]
[online]. [cit. 2017-02-28]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/prijmy-a-zivotni-podminky-
domacnosti.
ČSÚ, (2016d). Životí podmínky. Domácnosti podle krajů. Subjektivní názory. 1. a 2. část. [online]. [cit.[4]
2017-02-28]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/prijmy-a-zivotni-podminky-domacnosti.
EUROTAT, (2017a). People at risk of poverty or social exclusion. [online]. [cit. 2017-03-10]. Dostupné[5]
z:http://ec.europa.eu/eurostat/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=1&language=en&pcode=t2020_50.
EUROTAT, (2017b). Material Deprivation rate by age group - EU-SILC survey. [online]. [cit. 2017-03-[6]
10]. Dostupné z:
http://ec.europa.eu/eurostat/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=1&language=en&pcode=tessi082.
EVROPSKÁ KOMISE, (2010a). Evropa 2020. Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující[7]
začleňování. KOM(2010) 2020 v konečném znění. Brusel, 3. 3. 2010.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
26
EVROPSKÁ KOMISE, (2010b). Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení:[8]
evropský rámec pro sociální a územní soudržnost. KOM(2010) 758 v konečném znění. Brusel, 16. 12.
2010.
GOLA, P., (2015). Jak vysoká je hranice chudoby v EU? [online]. [cit. 2017-01-17]. Dostupné z:[9]
http://www.finance.cz/zpravy/finance/455208-jak-vysoka-je-hranice-chudoby-v-eu/.
HABÁŇ, P., (2016). MPSV spouští další projekt v oblasti potravinové a materiální pomoci. [online]. [cit.[10]
2017-03-12]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/18823.
HALÁSKOVÁ, R., HALÁSKOVÁ, M., (2016). Zhodnocení vybraných soicálních služeb pro seniory[11]
v krajích České republiky. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno:
Masarykova univerzita, pp. 497-503. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-
64.
HLOUŠKOVÁ, R., (2016). Ohrožení chudobou či sociálním vyloučením v méně rozvinutých regionech[12]
EU. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova
univerzita, pp. 461-467. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-59.
IWACEWICZ-ORŁOWSKA, A., (2016). Diversity of poverty in the chosen European Union countries[13]
within the period 2006-2014. Zb. rad. Ekon. fak. Rij, vol. 34. no. 2, pp. 481-503. ISSN 1846-7520. DOI
10.18045/zbefri.2016.2.481.
KOROVCHENKO, T., MANDYS, J., (2016). Possibilities of Quality of Life Measurement for the Needs[14]
of Public Administration. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno:
Masarykova univerzita, pp. 454-460. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-
58.
KRAFTOVÁ, I., MAŠTÁLKA, M., MATĚJA, Z., SVOBODA, O., ZDRAŽIL, P., (2016). Bezpečný rozvoj[15]
regionu. Základní koncept. Praha: Wolters Kluwer. ISBN 978-80-7552-261-0.
KRAFTOVÁ, I., ZDRAŽIL, P., MAŠTÁLKA, M., (2015). The Role of Social Enterprise in Regional[16]
Development: The Case of the Czech Republic. Japan Social Innovation Journal, vol. 5, no. 1, pp. 14-31.
ISSN 2185-9493.
MAŠTÁLKA, M., VÁVRA, M. (2016). Koncept smart cities v prostředí České republiky. In XIX.[17]
mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 747-
752. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-94.
MPSV, (2004). Národní akční plán sociálního začleňování na léta 2004-2006 Česká republika. [online].[18]
[cit. 2017-03-10]. Dostupné z:
http://ec.europa.eu/employment_social/social_inclusion/docs/nap_incl_2004_cz.pdf.
MPSV, (2016). Nové výzvy v OPZ podporují sociální začleňování a sociální služby. [online]. [cit. 2017-03-[19]
12]. Dostupné z: https://www.esfcr.cz/prehled-vyzev-opz.
ŠUSTOVÁ, Š., (2012). Roste podíl osob pod hranicí chudoby. Statistika&My, ročník 2, číslo 6, s. 20-21.[20]
ISSN 1804-7149.
UNITED NATIONS, (2010). Multidimensional Poverty Index (MPI).Technical Notes. [online]. [cit. 2017-[21]
03-12]. Dostupné z: http://hdr.undp.org/en/content/multidimensional-poverty-index-mpi.
VLÁDA ČR, (2011). Investice pro evropskou konkurenceschopnost: Příspěvek České republiky ke Strategii[22]
Evropa 2020. [online]. [cit. 2017-03-10]. Dostupné z:
http://ec.europa.eu/europe2020/pdf/nrp/nrp_czech_cs.pdf.
YORMESOR, D., SOUMILLION, S., (2014). EU Programme for Employment and Social Innovation[23]
(EaSI). [online]. [cit. 2017-03-14]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=1081.
ZELINSKY, T., (2012). Changes in Relative Material Deprivation in Regions of Slovakia and the Czech[24]
Republic. Panoeconomicus, vol. 59, no. 3, pp. 335-353. ISSN 1452-595X. DOI 10.2298/PAN1203335Z.
ŹÍTEK, V., KLÍMOVÁ, V., (2016). Aplikace konceptu regionálních inovačních systémů a implikace pro[25]
inovacční politiku. Brno: Massarykova univerzita. ISBN 978-80-210-8415-5.
Příspěvek byl zpracován s podporou IGA Univerzity Pardubice v souvislosti s řešením projektu
č. SGS_2017_021.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
27
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-2
DEVELOPMENT POTENTIAL OF THE EUROPEAN
TERRITORY: A LITERATURE REVIEW
ROZVOJOVÝ POTENCIÁL EVROPSKÉHO ÚZEMÍ: LITERÁRNÍ REŠERŠE
EVA POLEDNÍKOVÁ
Katedra evropské integrace
Ekonomická fakulta
VŠB - Technická univerzita Ostrava
Department of European Integration
Faculty of Economics
VŠB - Technical University of Ostrava
Sokolská třída 33, 702 00 Ostrava, Czech Republic
E-mail: eva.polednikova@vsb.cz
Annotation
Development potential and differences in performance of the territory (country, region, local unit) in
the context of cohesion and competitiveness is an issue that is frequently discussed in the European
Union, but there is no uniform theoretical approach and consensus on their assessment. The aim of
the paper is to analyse the existing approaches to development potential, specialization and
performance of the European territory and to identify the factors, indicators and methods used to
development potential evaluation. Based on the literature review, the territorial development and its
potential is mostly examined at the level of regions (NUTS 3) or rural areas. In most of studies is
concluded that the regional development should be view from different perspectives taking into
consideration not only economic conditions but also social or environmental. Potential of regional
development is determined by exogenous and endogenous factors and it is also necessary to use
quantitative and qualitative indicators to its evaluation. However, no analysed theoretical and
methodological approach to development potential of European territory can be considered universal
which makes it impossible to implement common development strategies for all regions.
Key words
European territory, development potential, factors, regional development
Anotace
Rozvojový potenciál a rozdíly ve výkonnosti území (země, regionu, lokální jednotky) v kontextu
soudržnosti a konkurenceschopnosti Evropské unie je tématem, které je často diskutováno, avšak
dosud k němu neexistuje jednotný teoretický přístup a shoda v oblasti hodnocení. Cílem tohoto
příspěvku je analyzovat existující přístupy k problematice rozvojového potenciálu, výkonnosti
a specializaci evropského území, a určit faktory, ukazatele a metody používané k hodnocení
rozvojového potenciálu. Na základě literární rešerše je rozvoj území a jeho potenciál zkoumán
většinou na úrovni krajů (NUTS 3) nebo venkovských oblastí. Většina studií uvádí, že regionální
rozvoj by měl být chápán z různých úhlů pohledu, nejen ekonomického, ale také sociálního či
životního prostředí. Regionální rozvojový potenciál je determinován exogenními a endogenními
faktory, přičemž k jeho hodnocení je nutné použít kvantitativní a kvalitativní ukazatele. Nicméně,
žádný z analyzovaných teoretických a metodologických přístupů k problematice rozvojového
potenciálu evropského území nelze považovat za univerzální, což znemožňuje možnost implementovat
jednotné a společné strategie rozvoje pro všechny regiony.
Klíčová slova
evropské území, rozvojový potenciál, faktory, regionální rozvoj
JEL classification: C80, O18, R11, R12
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
28
1. Introduction
Since half of nineties of 20th century, the European Union (EU) has to face new global challenges,
especially the lack of economic performance and competitiveness in comparison with the other big
global economic actors as the United States or Japan. Inequalities, development potential and
performance of the European territory (country, region, local unit) in the context of the cohesion and
competitiveness has become an important issue that is frequently discussed in the EU. The problem of
insufficient economic growth, social welfare and competitiveness of the European territory has been
intensified since 2004 (later on 2007 and 2013), when central-east European and Balkan countries join
the EU. The elimination of socio-economic differences at the all territorial units became a primary
interest of the EU’s members because they have been considered as a major obstacle to the balanced
and harmonious development of the EU territory, see e.g. Melecký (2015), Poledníková (2014a),
Staníčková (2014), Molle (2007). In the European concept, the level of disparities can be regarded as
a measure of cohesion. According to Molle (2007), cohesion can be expressed as a level of differences
between countries, regions or groups that are politically and socially tolerable. Compared to
differences at the national level, regional disparities have been substantially greater and present
a negative factors for the EU development, cohesion and competitiveness at European and global
level. Moreover, together with all economic and social impacts of the financial and economic crisis
(e.g. decrease in economic growth, increase in unemployment, poverty and exclusion), European
regions face a number of key internal and external challenges including adapting to globalization,
global political and economic situation, demographic and climate change and challenges in the
energy2
or access to the information society and transport interconnectivity. The EU must be able to
reflect these changes fast, flexibly and effectively (Minarčíková, 2015). The EU’s internal diversity
and inequalities are reflected in the quality of living standard, different pace of development of the
European territory (e.g. based on GDP per inhabitant, the most developed regions are eleven times
richer than the poorest regions) and also spatial organization of economic and social activities. In this
context it is necessary to analyse the possibilities and seek new directions of development (considered
the hard and soft location factors leading to the long-term territorial development) that can contribute
to increasing the dynamism and development potential of economies, see. e. g. Sucháček (2015),
Slach et al. (2008). Thus the usage of resources by a given area is a key prerequisite for its successful
existence in the national, European and global competition. Territory with lower levels of disparities
and a high level of cohesion achieve higher levels of competitiveness and development potential.
Generally, the term development can be defined as the process of positive quantitative or qualitative
changes. The development also has of a number of dimensions from multinational, through regional to
a local level (Ďurková et al., 2012). Regional development is a complex of processes taking place
within the regions that affect economic, social, environmental and other changes of a region. Regional
economic and social development may be described from various perspectives using different criteria,
often oriented in different directions. Regional development involves economic as well as social and
ecological development providing good conditions for increasing regional cohesion and
competitiveness. This shows that the evaluation of regional development is a complicated problem to
be addressed by complex approaches (Poledníková, 2014b; Ginevičius et al., 2004).
‘Socio-economic development of the area is based on an effective regional policy, which requires
a different kind of resources composed in total the potential of the region’ (Cheymetova,
Nazmutdinova, 2015, p. 74). In broad interpretation the term potential can be considered as a source
of opportunities, resources, stock, which can be activated, used to solve a problem or achieve a certain
goal; capabilities of the individual, society and state in a particular field (Cheymetova, Nazmutdinova,
2015). ‘Combined expression of the material base of the region should be considered economic
potential, take into account not only the volume located within a given territorial unit property,
2
For example South and South Eastern regions appear to be highly vulnerable to globalization. In the problem of the climate
change there is a relatively strong core-periphery pattern, and Southern regions get worse. The pattern for energy is largely
country specific without showing a clear East-West or North-South division (Minarčíková, 2015; European Commission,
2008). Disparities in the level of regional development and competitiveness have still persisted especially between regions of
capital cities and regions in “old” and “new” EU member states, see e.g. Poledníková (2014a).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
29
expressed in various quantitative indicators, but also the qualitative characteristics that determine the
potential of the region. The aggregate potential of the territory must be considered, first of all, the
socio-economic, as the research of any kind components of only the economic potential of the region
will inevitably lead to the inclusion of the social dimension, which characterizes the relationship
between the people on the creation, development and effective use of resources in the region’
(Cheymetova, Nazmutdinova, 2015, p. 75). Baksha, Gamukin, Svintsova (2001) understand the
concept of potential as a system of material and labour factors (conditions), ensuring the achievement
of the purposes of production, and an opportunity through the use of resources to solve complex tasks
entrusted to it. Moreover, Svobodin (1991) considers potential as a set of co-operating resources with
the ability to produce a certain amount of production (Cheymetova, Nazmutdinova, 2015). Then,
economic potential can be seen as ‘the capacity for growth and development that has a geographic
space as a result of a combination of factors, geographical, historical, economic, institutional and
social’ (Rivera, 2012, p. 466).
There are number of economic, social or environmental factors and indicators that can be used to
assess territorial development potential and performance in the EU. Although the phenomenon of
development has been discussed by many researchers, academics, authorities and institutions for
decades, there is no uniform theoretical approaches and consensus on the measurement and
assessment. Evaluation of the level of development, its potential and main determining factors is the
most important conditions for developing the economic and regional development policy in effective
and effectiveness way.
The aim of the paper is to analyse the existing approaches to development potential, specialization and
performance of the European territory and to identify the factors, indicators and methods used to
development potential evaluation. For this purpose, the method of a literature review is used. In the
context of the previous author’s research focus, see e.g. Minarčíková (2015), Poledníková (2014a),
and the current state of findings about the regional development in the European Union, see e.g.
Melecký (2015), Klímová, Žítek (2015), Staníčková (2014), Ginevičius, Podvezko, Mikelis (2004),
Soares, Margues, Monteiro (2001), the literature review on development potential of territory is the
initial and essential phase for the further research work conducted under the project SP2017/111
“Regional specialization and diversity NUTS 2 regions EU28: The analysis of the determinants of
regional dynamics.”
2. Methodology
The method of literature review objectively describes and discusses the state of the science of
a specific topic from theoretical and contextual point of view (Rother, 2007). A literature review is
a ‘critical analysis of a segment of published body of knowledge through summary, classification, and
comparison of prior research studies, reviews of literature, and theoretical articles’ (University of
Wisconsin Writing Center, 2017). All studies included in the review must be read, evaluated and
analysed but relationships between the literatures must also be identified and articulated. References
which are irrelevant should be discarded and those which are peripheral should be looked at critically
(CQ University Australia, 2016). Literature review has an important role in continuing education
because it provides current thinking and research on a selected area of study, and may justify future
research into a previously overlooked or understudied area (Rother, 2007).
The paper is based on the research studies on the development potential and performance of territory
with focus on the regions in the European countries (Russia also considered). In order to analyse
quality academic journal or conference proceedings articles, worldwide renowned citation databases
Web of Science, Scopus and EBSCO database were selected. Furthermore, internet search engine
Google and Google Scholar was used to find the research papers, books or web pages that might
provide references. To find suitable papers the following keywords and phrases were used, e.g.:
indicators/factors/determinants/patterns of development potential, regional development, socioeconomic
development, growth, performance, specialization, inequalities, etc. The search languages
were English and Czech. The date of papers’ publication was limited for the period 2000‒2017.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
30
3. Results of literature review
Following part describes the main findings of analysed literature in terms of the territorial unit which
development is evaluated; factors determining the potential of territorial development; indicators used
for assessment; approaches and methods of evaluation; and also basic results and findings of studies.
3.1 Territorial level
The largest European territorial units analysed in the context of their development, potential
(economic) development or growth were states (country as a whole) e.g. Čingule (2009), Ezcurra, Gil,
Pascual (2005). The majority of authors use the term “potential development” in the context of the
smaller territorial units that are classified according to NUTS classification3
. Potential of regional
development was analysed at the level of NUTS 2 regions by Capello, Perucca (2015), Miłek, Nowak
(2015), Rivera (2012), Verspagen (2012), Boryczko (2007) or Niebuhr (2003) and at the level of
NUTS 3 regions by Dańska-Borsiak, Laskowska (2014), Viturka (2014), Smętkowski, Wójcik (2010),
Patuelli, Griffith, Tiefelsdorf, Nijkamp (2006), Pascual (2005), Kalnina-Lukasevica (2003). The
smaller unit than sub-regions, e.g. Cheymetova, Nazmutdinova (2015), Harmaakorpi, Pekkarinen
(2003) are administrative districts, e.g. Viturka (2014), municipalities, e.g. Čingule (2009) or cities
whereas Berea, Otoiub, Bucerzan (2014) analyse development of cities as growth poles. Further,
(endogenous) development of specific type of regions as rural regions/areas are studied by Straka,
Tuzová (2016), Bernard (2011), Gods, Gode, Serjogina (2007), Boháčková, Hrabánková (2004).
Ďurková, Čábyová, Vicenová (2012) besides the rural areas evaluate metropolitan regions, the
economic core regions and peripheral regions.
3.2 Factors/Indicators of development potential
As it was already outlined in the introduction, there are various factors influencing the level of
national/regional/local socio-economic development and number of indicators that can be used for the
assessing of development potential, growth and performance of given territory – state, region, rural
areas and other territorial units.
Viturka (2014) evaluates development potential of regions in an integrative way – from factual
(integration of economic, social and environmental factors) as well as spatial (integration of territorial
structures) perspectives. According to Boryczko (2007) to achieve successful regional development
three components are necessary. First one is genius loci or spirit of the place (economic and academic
traditions, natural conditions, business climate, liability, physical attractiveness, human capital,
competition with other regions). Second are tangible assets established by people in terms of
technical, educational, social infrastructure and economic base (educational institutions,
transportation, telecommunication, R&D framework, technical infrastructure, economic structure).
Third is a regional strategy and all efforts enhance the development (relationships between academic
and business circles, cohesive strategy of regional development, grassroots initiatives, partnerships
between public, private and non-profit players). Cheymetova, Nazmutdinova (2015) describe the
structure of the socio-economic potential by four basic approaches, while three approaches have
common elements as labour and natural resources, population, production or infrastructure. The fourth
approach reflects the best the possibility for a comprehensive assessment of the socio-economic
potential of the area and highlights the availability of resources, their use and also reflected the
willingness of the region to economic reform and development.
As can be seen, the regional resource potential can be divided into three related blocks: environmental,
social and economic potentials Safiullin, Sarach, Prygunova (2016). The environmental potential
includes natural resources, which can be theoretically available for use. The social potential represents
3
The NUTS classification (Nomenclature of territorial units for statistics) is a hierarchical system for dividing
the EU territory to purpose of collection, development and harmonisation of the EU regional statistics. Regions
are divided into three territorial levels according the number of inhabitants (NUTS 1, NUTS 2, NUTS 3).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
31
a set of capabilities (social infrastructure as housing, education, health care, culture, etc.) available to
the territorial unit to ensure the most favourable conditions of life of the population. The economic
potential is largely determined by its social and environmental components and reflects the level of
the region’s productive forces development, its ability to produce goods, perform work and provide
services. According to Ďurková, Čábyová, Vicenová (2012) factors influencing the economic level of
regions are localization of enterprises in the region and their frequency, branch structure, economic
stability; the intensity of intra-regional economic relations, types of organizational forms; quantitative
and qualitative characteristics of the population and its movement; technical and social infrastructure
in terms of complexity, quality and quantity; the available natural resources and their utilization rate;
direct and indirect impacts of the state economic policy. Crescenzi, Rodríguez-Pose (2012) or Čingule
(2009) highlights technical infrastructure, especially transport infrastructure as the main alternative for
raising the economic potential and promoting territorial cohesion, as well as social structure and
development of entrepreneurship. The importance of business confirms also e.g. Gods, Gode,
Serjogina (2007) or Harmaakorpi, Pekkarinen (2003) whereas the assessment of business potentials
should include an audit of the regional industrial and institutional structure building the basis for the
regional innovation system.
In general, territorial development and solution of regional problems is determined by exogenous and
endogenous factors that influence the potential of local development as endowment, resources, human
and social capital, accessibility, infrastructure etc. (e.g. entrepreneurial skills, local production,
technological progress, the diversity of industry, the regional specialization, quality of local
actors/institutions, innovation, knowledge, creative potential of population, learning networks,
physical proximity, agglomeration advantages), see e.g. Antonescu (2015), Capello, Perucca (2015),
Dańska-Borsiak, Laskowska (2014), Bernard (2011), Boryczko (2007), Gods, Gode, Serjogina (2007),
Boháčková, Hrabánková (2004).
Also, as in the case of development potential, there are many factors that determine the dynamics of
regional growth and disparities and they differs according to the particular countries. Based on
Ezcurra, Gil, Pascual (2005) dynamics of the regional welfare distribution in the EU between 1993
and 1998, was influenced by the national component, the spatial location, the productive structure and
the percentage of GDP devoted to investment or to R&D expenditure. Smętkowski, Wójcik (2010)
stated that the main dimensions of spatial disparities in Central and Eastern Europe (CEE) are
economic structure, level of industrialisation, labour productivity, labour market situation, condition
of enterprises, role of the R&D sector, human capital stock, infrastructure conditions and external
attractiveness (tourism and migration). Capello, Perucca (2015) mentioned that regional degree of
openness to globalization and structural characteristics jointly influence the growth advantages that
CEE regions have derived from economic integration. Petrakos (2001) defined the main factors
affecting regional disparities in transition countries as foreign capital (openness, FDI), diversified
production base, macro-geographical adjustments, aggregate economic performance, sectoral
composition of output and employment.
3.3 Methods
The detail analysis of approaches to development potential/specialization evaluation shows that there
are several indicators that are processed by different theoretical (e.g. analysis, synthesis, induction,
deduction) or empirical scientific methods and specific quantitative methods of research. Safiullin,
Sarach, Prygunova (2016) combines analysis and synthesis to conduct the component decomposition
of the regional resource potential.
In issue of assessment of the level of socio-economic potential development, it prevails the aim to
obtain aggregated (integral, synthetic) index (indices) that characterizes the analysed territory in
comprehensive way (Cheymetova, Nazmutdinova, 2015). Rivera (2012) compiles index of regional
economic potential to measure the regional economic strength and model is based on a number of
variables of population, work activity, unemployment rate, activity rate, production and income.
Capello, Perucca (2015) computes indicator of openness that arises from a principal component
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
32
analysis on five relevant indicators: attraction of foreign labour, integration of a region with global
networks, presence of value-added functions, attraction of international high-value functions and
attraction of extra-EU capital. Miłek, Nowak (2015) employs Krugman index of dissimilarity to
identify potential regional specialisations. The index is calculated on the basis of comparison of the
economic structure of a given region with the average economic structure of the remaining regions.
Viturka (2014) evaluates the development potentials of regions based on the synthesis of three
components: business environment quality (BEQ), innovation potential of companies (IPC) and use of
human resources (UHR). An improvement of BEQ stimulates the development of business activities
with positive impacts on IPC and UHR. Thus, the synergic effects that are generated enhance
territorial integration and increase development potential and regional competitiveness, which creates
the basic prerequisites for sustainable regional development.
Other authors use less or more sophisticated statistical methods and econometrics models. Crescenzi,
Rodríguez-Pose (2012) compiles two-way fixed-effect (static) and GMM-diff (dynamic) panel data
regression estimations to analyse what extent transport infrastructure endowment across regions of the
EU is a fundamental determinant of regional economic growth and territorial cohesion. Capello,
Perucca (2015) introduces Regional Growth Model with dummies variables representing the
taxonomy of regions defined on their openness to globalization (explanatory variables) and
knowledge, innovation (control variables). Petrakos (2001) uses statistical analysis as coefficient of
regional variation, β-convergence coefficient, the β-density coefficient estimated from the regression
of various economic indicators on regional population density. This author also uses cartographic
analysis that based on maps allows the detection of possible west-east or core-periphery patterns of
change, the formation of possible development axes. Bernard (2011) presents a model of local
development consisting of structural and locality-based factors, endogenous developmental potential,
and developmental indicators. The model is tested on a set of statistical data using factor analysis and
multilevel modelling. Kalnina-Lukasevica (2003) introduces the Synthesized Model which enables to
identify causation of regional development trends, the priority areas of policy and recommendations
and intervention to stimulate economic development. Model emphasizes the necessity to clarify the
attitude of population towards the matters influencing economic processes and to provide a qualitative
assessment of the implemented development policy (sociological surveys and expert assessment of the
specific situation of the region). The actors of regional development (firms, technology centres,
expertise centres, research centres, education organisations) are also important subject of the regional
development platforms. The method Regional Development Platform Method (RDPM) is introduced
by Harmaakorpi, Pekkarinen (2003) as a tool for assessing the regional potentials on which
sustainable, competitive advantage could be built. It is a concept often industry or expertise-based and
presents the business potential of the actors working for the platform. Other important and popular
group of used method represents spatial data analysis. Dańska-Borsiak, Laskowska (2014) analyses
spatial diversification of the GDP per capita, human capital and social capital by global spatial
autocorrelation (using the Global Moran’s I statistic for testing), and local autocorrelation (LISA
statistics), see also e.g. Verspagen (2012), Patuelli, Griffith, Tiefelsdorf, Nijkamp (2006), Niebuhr
(2003).
3.4 Results
The empirical results confirmed that in the models the quantitative and qualitative assessment of the
(economic) development, development potential of the territory and disparities is important and has
different determinants and also policy recommendation depending on the nature of territory (external,
internal factors of socio-economic development). For example Ďurková, Čábyová, Vicenová (2012)
stated that changes in the CEE countries do not have the same character as the changes in the
countries where the market principle worked. The ability to generate structural advantage is important
for the long-term regional development. Economic core regions should try to break the dependence on
traditional industries. Capello, Perucca (2015) identifies, based on the level of functional/territorial
integration with global processes and market integration (level of specialization in competitive and
dynamic open sectors) three types of regions – local players, regional players and global players
whereas the global regions are main aspect of economic growth in CEE countries during the pre-
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
33
accession period. However, in the case of an external shock, like financial crisis, the extent. Global
regions are assumed to have access to external sources of innovation and knowledge accumulation. In
particular, global players apparently import knowledge (by way of FDI and trade), rather than
accumulating it through internal mechanisms. Rivera (2012) concludes that in times of crisis, the
implementation of policies to promote environmental sustainability, economic competitiveness,
innovation, multilevel governance, learning, knowledge and information, the strengthening of cultural
values, regional networks and development planning become necessary. Regional integration policies
should promote regional cooperation to counter the definition of centre-periphery development
schemes which are generators of spatial disparities.
In presented studies some common factors and indicators of regional development, growth and its
potential can be found, see e.g. Cheymetova, Nazmutdinova (2015), Miłek, Nowak (2015), Viturka
(2014), Crescenzi, Rodríguez-Pose (2012), Bernard (2011), Čingule (2009), Kalnina-Lukasevica
(2003), Petrakos (2001), Boháčková, Hrabánková (2004) etc., however these factors and indicators
have different impacts. According to Ezcurra, Gil, Pascual (2005) regional differences in productivity
are the main explanatory factor of welfare inequality in the Europe but the R&D expenditure is
a factor less relevant in regions with relatively high welfare levels. Petrakos (2001) shows that the
process of spatial adjustment to the forces of transition is more complex than initially understood. In
countries sharing common borders with the EU and being in a short distance from the European core,
spatial adjustments have been favouring metropolitan and western regions. Crescenzi, Rodríguez-Pose
(2012) concludes that in the case of the EU regions, there is little evidence of an impact of the
transport infrastructure endowment of any given region or of its neighbouring regions on economic
growth. But local R&D capacity, local social conditions, and migration are much better predictors of
economic performance. As research and development and innovation are main determinants of
growth, confirm also Berea, Otoiub, Bucerzan (2014), and they emphasizes the growth poles as
genuine growth engines, acting as pillars of stability for the regions where they belong to (they attract
some of the economic activities from the surrounding regions that have become unsustainable during
adverse economic conditions). Also Viturka (2014) confirms the importance of developed axes and
development poles. The most important integration process is the spread of positive effects from
development poles along development axes of national significance, involving supplier-customer
relationships forming a natural basis of business clusters. On contrary, Bernard (2011) stresses that
impact of endogenous developmental potential on rural development is rather weak. Gods, Gode,
Serjogina (2007) point out that spontaneous endogenous development in industrially developed
countries are met rather rarely. More often the development is stimulated by the government
encouraging various types of activity. Dańska-Borsiak, Laskowska (2014) also say human capital and
social capital are two intangible factors of growth but the relationships between these factors and
economic development on the regional level may differ from their interdependence in the national
economy.
Conclusion
Detailed analysis of literature references was focused especially on territorial unit, factors/indicators
and methods used in the issue of the territorial development potential representing the
multidimensional process. In the analysed literature the examination of territorial development and its
potential prevail at the territorial unit of NUTS 3 regions or rural areas, see also Appendix 1. Most of
the authors point out that the regional development should be view from different perspectives taking
into consideration not only economic conditions but also social or environmental as well as exogenous
and endogenous factors (characterized by quantitative and qualitative indicators). Some common
factors/indicators describing the development potential and growth of the European territory can be
identified: research and development, innovation, entrepreneurship, human capital, creative potential,
learning networks, infrastructure (financial, social, economic, technical), regional specialisations,
geographical proximity, etc. Most of studies use the comprehensive quantitative approaches to the
assessment of the socio-economic potential of territory applying the statistical method or econometric
models. After analysing the number of approaches to assess the territorial development potential and
growth, it can be concluded that no one of the theories, available methods and indicators can be
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
34
considered as universal. The analysis shows that various factors and indicators have different impact
on the development and thus it is important to take into account specifics and nature of examined
territorial units. Each state, region or rural areas has its own history, current level of development,
present potential and future opportunities, which makes it impossible to implement common
development strategies. The paper offers suitable starting point for further analyses of specialization,
diversity and determinants of dynamics of the EU territorial (regional) development.
Literature
ANTONESCU, D., (2015). Theoretical approaches of endogenous regional development. MPRA Paper No.[1]
64679. [online]. [cit. 2017-03-24]. Available from: https://mpra.ub. uni-muenchen.de/64679.
BAKSHA, N. V., GAMUKIN, V. V., SVINTSOVA, A. P., (2001). Aspects of the budget: the imperative,[2]
economic, financial, tax, consumables and social. Moscow: IPO Profizdat.
BEREA, R. C., OTOIUB, A., BUCERZAN (PRECUP), I., (2014). Determinants of economic growth in[3]
cities acting as growth poles in regions from Romania. 7th International Conference on Applied Statistics,
Procedia Economics and Finance, vol. 10, pp. 357–365. DOI 10.1016/S2212-5671(14)00415-8.
BERNARD, J., (2011). Endogenní rozvojové potenciály malých venkovských obcí– obtížné hledání a[4]
měření jejich vlivu. Sociologický časopis /Czech Sociological Review, vol. 47, no. 4, pp. 745–775. ISSN
2336-128X.
BOHÁČKOVÁ, I., HRABÁNKOVÁ, M., (2004). Development potential in regions and its monitoring.[5]
Agric. Econ. – Czech, vol. 50, no.6, pp. 261–265. ISSN 0139-570X.
BORYCZKO, A., (2007). Economic Development Potential Of The Krakow Region. SPNA Review, vol. 3,[6]
no. 1, pp. 1–16.
CAPELLO, R., PERUCCA, G., (2015). Openness to Globalization and Regional Growth Patterns in CEE[7]
Countries: From the EU Accession to the Economic Crisis. Journal of Common Market Studies, vol. 53, no.
2, pp. 218–236. DOI 10.1111/jcms.12157.
CHEYMETOVA, V. A., NAZMUTDINOVA, E. V., (2015). Socio-Economic Potential of the Region and[8]
Its Evaluation. Asian Social Science, vol. 11, no. 7, pp. 74–81. ISSN 1911-2017.
CRESCENZI, R., RODRÍGUEZ-POSE, A., (2012). Infrastructure and regional growth in the European[9]
Union. Papers in Regional Science, vol. 91, no. 3, pp. 487–513. ISSN 1056-8190. DOI 10.1111/j.1435-
5957.2012.00439.
CQ UNIVERSITY AUSTRALIA, (2016). CQ University Library. Literature Review Tutorial. [online].[10]
2017 [cit. cit. 2017-03-18]. Available from: http://libguides.library.cqu.edu.au/litreview.
ČINGULE, S., (2009). Regional Development and Economic Potential of the Counties of Latvia. Economic[11]
Science for Rural Development, no. 19, pp. 294–306. ISSN 1691-3078.
DAŃSKA-BORSIAK, B., LASKOWSKA, I., (2014). Selected Intangible Factors Of Regional[12]
Development: An Analysis Of Spatial Relationships. Comparative Economic Research, vol. 17, no. 4, pp.
23–41. ISSN 1508-2008.
ĎURKOVÁ, K., ČÁBYOVÁ, L., VICENOVÁ, E., (2012). Regional development in economic core[13]
regions. Review of Applied Socio- Economic Research, vol. 4, no. 2, pp. 87–92. ISSN 2247-6172.
EUROPEAN COMMISSION, (2008). Regions 2020, An Assessment of Future Challenges for EU Regions.[14]
Commission Staff Working Document. [online]. [cit. 2017-03-25]. Available from:
http://ec.europa.eu/regional_policy/sources/docoffic/working/regions2020/pdf/regions2020_en.pdf.
EZCURRA, R., GIL, C., PASCUAL, P., (2005). Regional welfare disparities: the case of the European[15]
Union. Applied Economics, vol. 37, pp. 1423–1437. ISSN 0003–6846. DOI 10.1080/00036840500142036
GINEVIČIUS, R., PODVEZKO, V., MIKELIS, D., (2004). Quantitative evaluation of economic and social[16]
development of Lithuanian regions. EKONOMIKA, vol. 65, pp. 1–15.
GODS, U., GODE, N., SERJOGINA, A., (2007). Main Directions of Influencing the Endogenous Regional[17]
Development in Latvia. Economic Science for Rural Development, no. 12, pp. 92–97. ISSN 1691-3078.
HARMAAKORPI, V., PEKKARINEN, S., (2003). The Concept of the Regional Development Platform[18]
and Regional Development Platform Method (RDPM) as a Tool for Regional Innovation Policy. 43rd
Annual Conference of European Regional Science Association, pp. 1–24 [online]. [cit. 2017-03-25].
Available from: https://www.jyu.fi/ersa2003/cdrom/papers/392.pdf.
KALNINA-LUKASEVICA, Z., (2003). Development of Regions in Latvia – Growth Factors, Policy[19]
Alternatives, Synthesized Development Model. Shape and be Shaped: The Future Dynamics of Regional
Development Regional Studies Association European Conference 2013. Finland: University of Tampere.
pp. 1–27. [online]. [cit. 2017-03-25]. Available from:
http://www.regionalstudies.org/conferences/presentations/european-conference-2013-papers.
KLÍMOVÁ, V., ŽÍTEK, V., (2015). Inovační paradox v Česku: ekonomická teorie a politická realita.[20]
Politická ekonomie, vol. 63, no. 2, pp. 147–166. ISSN 0032-3233. DOI 10.18267/j.polek.994.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
35
MINARČÍKOVÁ, E., (2015). Evaluation of Regional Development in Visegrad Four in the Context of the[21]
EU Cohesion. In Proceedings of the 25th International Business Information Management Association
Conference. Innovation Vision 2020: from Regional Development Sustainability to Global Economic
Growth. Amsterdam: International Business Information Management Association, pp. 924–934. ISBN
978-0-9860419-4-5.
MELECKÝ, L., (2015). Assesment of socioeconomic development of Visegrad Four NUTS 2 Regions[22]
Using Composite Indices. In Proceedings of 12th International Scientific Conference on Economic Policy
in the European Union Member Countries. Opava: Silesian University Opava, pp. 561–571. ISBN 978-80-
7510-114-3.
MIŁEK, D., NOWAK, P., (2015). Regional Specialisation as an Endogenous Factor in the Development of[23]
Poland’s Provinces. Equilibrium. Quarterly Journal of Economics and Economic Policy, vol. 10, no. 2, pp.
115–135. ISSN 1689-765X. DOI 10.12775/ EQUIL.2015.016.
MOLLE, W., (2007). European Cohesion Policy. London: Routledge. ISBN 978-415-43811-X.[24]
NIEBUHR, A., (2003). Spatial Interaction and Regional Unemployment in Europe. European Journal of[25]
Spatial Development, no 5, pp. 1–26. ISSN 1650-9544.
PAUTELLI, R., GRIFFITH, D.A., TIEFELSDORF, M., NIJKAMP, P., (2006). The Use Of Spatial[26]
Filtering Techniques. Tinbergen Institute Discussion Paper, no. 06-049/3, pp. 1–21.
PETRAKOS, G., (2001). Patterns of Regional Inequality in Transition Economies. European Planning[27]
Studies, vol. 9, no. 3, pp. 359–383. ISSN 0965-4313. DOI 10.1080/09654310120037621.
POLEDNÍKOVÁ, E., (2014a). Multicriteria analysis of regional disparities in the context of the EU[28]
cohesion. In XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova
univerzita, pp. 54–61. ISBN 978-80-210-6840-7. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-5.
POLEDNÍKOVÁ, E., (2014b). Comparison of Regions´ Ranking by MCDM methods: the Case of[29]
Visegrad Countries. SCIENTIFIC Journal WSEAS Transactions on Business and Economics, vol. 11, no. 1,
pp. 507–518. ISSN 1109-9526.
RIVERA, P.P., (2012). Crisis and Regional Distribution in the European Union: Considerations of[30]
Economic Policy. Journal of Economic Issues, vol. XLVI, no. 2, pp. 459–468. ISSN 0021−3624. DOI
10.2753/JEI0021-3624460221.
ROTHER, E.T., (2007). Systematic literature review X narrative review. Acta Paulista de Enfermagem,[31]
vol. 20, no. 2, pp. 1–2. On-line ISSN 1982-0194.
SAFIULLIN, M. R., SARACH, L. V., PRYGUNOVA, M. I., (2016). An evaluation of the regional[32]
resource potential as a part of cluster system analysis. Journal of Economics and Economic Education
Research, vol. 17, no. 2, pp. 430–432. ISSN 1533-3590.
SLACH, O., RUMPEL, P., KOUTSKÝ, J., (2008). Měnící se význam tvrdých a měkkých faktorů rozvoje.[33]
In X. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp.
15–24. ISBN 978-80-210-4625-2.
SMĘTKOWSKI, M., WÓJCIK, P., (2010). Regional Development in Central and Eastern Europe. Regional[34]
and Local Studies, Special issue, pp. 77–105. ISSN 1509–4995.
SOARES, O.J., MARGUES, M.M.L., MONTEIRO, C.M.F., (2001). A multivariate methodology to[35]
uncover regional disparities: A contribution to improve European Union and governmental decision.
European Journal of Operational Research, vol. 145, pp. 121–135.
STANÍČKOVÁ, M., (2014). Measuring the Efficiency of EU13 NUTS 2 Regions Based on RCI Approach.[36]
In XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita,
pp. 76–84. ISBN 978-80-210-6840-7. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-8.
STRAKA, J., TUZOVÁ, M., (2016). Factors Affecting Development of Rural Areas in the Czech Republic:[37]
a Literature Review. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis, vol. 64, no. 6,
pp. 2141–2150. ISSN 2464-8310 (Online). http://dx.doi.org/10.11118/actaun201664062141.
SUCHÁČEK, J., (2015). Large Enterprise Branches: The Case of the Czech Republic. Economics &[38]
Sociology, vol. 8, no. 4, pp. 82–93. ISSN 2071-789X.
SVOBODIN, V. A., (2011). Complex economic analysis of economic activity. М: Dashkov.[39]
THE UNIVERSITY OF WISCONSIN, (2017). The Writing Center. The Writer's Handbook [online]. 2017[40]
[cit. 2017-03-18]. Available from: http://writing.wisc.edu/Handbook/ReviewofLiterature.html.
VITURKA, M., (2014). Integrative model for evaluation of development potential of regions and its[41]
application on an example of the Czech Republic. Ekonomie E+M, vol. XVII, pp. 4–19. ISSN 1212-3609.
DOI 10.15240/tul/001/2014-4-001.
VERSPAGEN, B., (2012). The Spatial Hierarchy of Technological Change and Economic Development in[42]
Europe. UNU-MERIT Working Paper Series, pp. 1–32. ISSN 1871-9872.
The paper is supported by the SGS project (SP2017/111) of Faculty of Economics, VŠB-TUO and
the Operational Programme Education for Competitiveness – Project No. CZ.1.07/2.3.00/20.029
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
36
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-3
VÝVOJ FINANČNEJ AUTONÓMIE MUNICIPALÍT VO
VZŤAHU K EKONOMICKEJ VÝKONNOSTI REGIÓNOV
NUTS3 NA SLOVENSKU
FINANCIAL AUTONOMY OF MUNICIPALITES IN RELATION TO
ECONOMIC PERFORMANCE OF NUTS3 REGIONS IN SLOVAKIA
FILIP FLAŠKA
STANISLAV KOLOŠTA
SOŇA ČAPKOVÁ
Katedra verejnej ekonomiky a regionálneho rozvoja
Ekonomická fakulta
Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici
Depart. of Public Economy and Region. Development
Faculty of Economics
Matej Bel University
Tajovského 10, 975 90 Banská Bystrica, Slovakia
E-mail: filip.flaska@umb.sk, stanislav.kolosta@umb.sk, sona.capkova@umb.sk
Anotace
Cieľom článku bolo z aktualizovaných dát zhodnotiť vývoj ukazovateľov finančnej autonómie
miestnych samospráv v regiónoch NUTS 3 v širšom a užšom zmysle; odmerať regionálne rozdiely vo
finančnej autonómii a HDP p.c.; následné prešetiť existenciu závislosti medzi finančnou autonómiou
miestnych samospráv v užšom zmysle a HDP p.c. v regiónoch NUTS 3 v SR v obdobiach 2005-2008,
2009-2011, 2012-2014 tj. v predkrízovom období, po vypuknutí hospodárskej krízy, a po odznení
prvých dopadov krízy. Ako hlavné metódy sme zvolili komparáciu, regresné modely a variačný
koeficient. Medzi finančnou autonómiou a HDP p.c. existuje silná priama lineárna závislosť pričom
po odznení prvých dopadov hospodárskej krízy došlo k zosilneniu tohto vzťahu.
Klíčová slova
finančná autonómia, HDP p.c., disparity, miestna samospráva
Annotation
The aim of this paper was from updated data to assess the evolution of indicators of financial
autonomy of local govermnets in NUTS 3 regions in the broad and in the narrow sense; to measure
regional disparities in indicator of financial autonomy in narrow sence and GDP per capita;
afterthat, to investigate the existence of the relation between the financial autonomy of municipalities
and the GDP per capita of NUTS 3 regions in Slovakia in the time periods 2005-2008, 2009-2011,
and 2012-2014, e. g. before, during and after the outbreak of the economic crisis. Main methods were
comparison, regression models and coefficient of variation. Between financial autonomy and GDP
per capita there is a strong direct linear relationship which was strengthened during period
2012-2014.
Key words
financial autonomy, HDP p.c., disparities, local government
JEL classification: H79, H71
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
37
Úvod
Proces decentralizácie verejnej správy v Slovenskej republike významne posilnil postavenie
a kompetencie miestnych samospráv v zodpovednosti zabezpečovania služieb a uspokojovania potrieb
obyvateľov a v rozhodovaní o rozvoji svojho územia. Uvedená situácia si vyžaduje tvorbu takých
podmienok, ktoré v krátkodobom aj dlhodobom horizonte zabezpečia zvyšovanie kvality života
občanov. Významnú úlohu pre plynulé zabezpečenie miestnych verejných služieb a rozvoja
samospráv zohráva okrem ich potenciálu aj finančná kapacita miestnej samosprávy. Finančnú
kapacitu samospráv meriame ukazovateľmi miery samofinancovania, sebestačnosti, zadlžovania,
daňovej a majetkovej sily (Žárska, 2009; Žárska, Ferčíková 2015). Určitý stupeň finančnej
sebestačnosti, t.j. rozsah právomocí samostatne rozhodovať o tvorbe finančných zdrojov a ich použití
a zodpovednosť za dôsledky rozhodnutí v oblasti rozpočtového hospodárenia, patrí medzi základné
princípy finančného systému miestnych samospráv (Peková, 2004). Vyšší podiel vlastných príjmov,
z ktorých väčšinu tvoria daňové príjmy prispieva k zvýšeniu efektívnosti a zodpovednosti miestnych
samospráv pri rozhodovaní o alokácii výdavkov na zabezpečenie kompetencií resp. verejných služieb,
za ktoré sú zodpovedné. „Decentralizácia je efektívnym nástrojom reorganizácie vlády najmä
v záujme efektívnejšieho poskytovania verejných služieb.“ (Ebel, 2001, s.2) Zmeny spojené
s fiškálnou decentralizáciou v SR sa prejavili okrem celkového rastu objemu príjmov a výdavkov
miestnych samospráv aj zmenou ich štruktúry. Od roku 2005 sa významne zvýšil význam príjmov,
ktoré miestne samosprávy získavajú z miestnych daní a o výške ktorých majú právomoc rozhodovať,
napr. v snahe zvýšiť finančnú autonómiu miestnych samospráv.
V článku sa budeme venovať princípu finančnej autonómie. Zameriame sa na finančnú autonómiu
v podmienkach miestnych samospráv v rámci regiónov NUTS III. Ekonomická výkonnosť regiónov je
determinovaná rôznymi faktormi v závislosti od ekonomického prostredia a hospodársko-politickej
situácie v danej krajine. Jedným z významných faktorov nielen v rámci EÚ je hospodárska kríza. Tá
sa vzhľadom na otvorenosť a prepojenosť národných ekonomík odzrkadľuje nielen v poklese
ekonomickej výkonnosti regiónov ale aj v nižšej miere vlastných príjmov miestnych samospráv na
celkových príjmoch či výške krytia bežných výdavkov a rozvojových aktivít vlastnými príjmami, tj.
finančnej autonómii. Z toho dôvodu je vhodné skúmať vzťah medzi finančnou autonómiou
a ekonomickou výkonnosťou meranou napríklad HDP p.c.
1. Cieľ a metodika
Cieľom článku je z aktualizovaných dát Datacentra a Štatistického úradu SR zhodnotiť vývoj
finančnej autonómie v širšom zmysle (FA1) a v užšom zmysle (FA2), ich porovnanie, kvantifikácia
regionálnych rozdielov vo finančnej autonómii v užšom zmysle a ukazovateľa ekonomickej
výkonnosti regiónov HPD p.c. a prešetrenie existencie závislosti medzi FA2 a HDP p.c.
v samosprávnych krajoch NUTS 3 v SR. Miera finančnej autonómie je kvantifikovaná za miestne
samosprávy v regiónoch NUTS 3 v období rokov 2005 až 2015 na základe údajov získaných z
DataCentra. Dostupné údaje o regionálnom HDP p.c. boli získané zo Štatistického úradu SR. Časové
obdobie, za ktoré sme údaje analyzovali, sme rozdelili do troch období, a to na obdobie rokov 2005-
2008, (kedy ekonomika v regiónoch SR rástla); na obdobie od roku 2009 do 2011 (kedy sa prejavili
účinky hospodárskej krízy aj v miestnych samosprávach); na obdobie od roku 2012-2014 (obdobie po
odznení prvých dopadov hospodárskej krízy). Začiatok intervalu prvého obdobia t.j. rok 2005 sme
zvolili preto lebo od roku 2005 sa zmenil systém financovania miestnych samospráv. Panelové údaje
sme transformovali na prierezové, pričom pre elimináciu trendu inkorporovaného v premenných,
a teda dosiahnutie časovej invariantnosti údajov, sme zvolili prepočet hodnôt ukazovateľov za
jednotlivé regióny k ich priemernej hodnote za Slovenskú republiku v danom roku.
Tesnosť závislosti medzi FA2 a HDP pc sme skúmali pomocou korelačnej analýzy, pričom sme
predpokladali priamu lineárnu závislosť. Významnosť korelačných koeficientov sme preverili
jednostranným t-testom podľa vzťahu ako v štúdii (Kološta, Flaška, Bolcárová, 2013). Kvantifikáciu
vplyvu HDP p.c. na finančnú autonómiu v samosprávnych krajoch SR sme uskutočnili
prostredníctvom odhadu jednoduchých lineárnych regresných modelov:
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
38
yi= α+ β*xi + εi i = 1,2,…,n (1)
a
y= α* xi β* εi (2)
ktorý sme upravili na
ln(yi) = α+β*ln(xi)+εi (3)
kde yi je hodnota finančnej sebestačnosti, resp. jej logaritmovaná hodnota v i-tom regióne, α a β sú
parametre regresnej rovnice, xi je hodnota HDP p.c., resp. jeho logaritmovaná hodnota v i-tom
regióne, εi je náhodná zložka modelu a i je počet regiónov. Prvý model vyjadruje aditívny vzťah
medzi premennými a druhý model vychádza z predpokladu o multiplikatívnom vzťahu. Platnosť
oboch týchto modelov preveríme a vyhodnotíme pomocou podielu vysvetlenej variability modelmi.
Na meranie regionálnych rozdielov vo FA2 a HDP pc v SR v období rokov 2005-2014 sme použili
variačný koeficient (VK) podľa vzťahu (Hindls, Hronová, Seger, 2004, s. 42), ktorý zohľadňuje
priemer súboru analyzovaných dát. Práve táto vlastnosť nám pomôže lepšie porovnať vývoj
skúmaných premenných medzi sebou.
Pri výpočtoch bol použitý často používaný ukazovateľ pre kvantifikáciu finančnej autonómie
miestnych samospráv - miera finančnej sebestačnosti, ktorý dáva do pomeru vlastné príjmy
s celkovými príjmami miestnych samospráv. Čím je podiel vlastných príjmov samospráv na
celkových príjmoch samospráv väčší (menší), tým je miestna samospráva viac (menej) finančne
autonómna (Horváthová, 2009).V širšom zmysle sú za vlastné príjmy považované aj zákonom
stanovené podiely na centrálnych daniach. V článku budeme najprv vychádzať z vymedzenia
vlastných príjmov v širšom zmysle, čím budeme rešpektovať platnú legislatívu (Zákon č. 583/2004
Z.z.), v rámci ktorej sú explicitne zaradené príjmy z podielovej dane k vlastným príjmom miestnych
samospráv. Tiež do vlastných príjmov zaradíme okrem vlastných bežných príjmov aj vlastné
kapitálové príjmy počítané podľa vzťahu (4).
FA1 = (MD+PD+ BNP+VKP) / CP (4)
Kde: MD – miestne dane, PD – podielová daň – v SR výnos dane z príjmov fyzických osôb
poukázaný miestnej samospráve, BNP – bežné nedaňové príjmy, VKP – vlastné kapitálové príjmy, CP
– celkové príjmy
Následne sme vychádzali z vymedzenia vlastných príjmov v užšom ponímaní t.j. pri výpočtoch sme
použili vzťah (5). V užšom ponímaní sú za vlastné príjmy považované len tie príjmy, ktorých výška je
bezprostredne ovplyvňovaná prijatými rozhodnutiami miestnych vlád, napr. na základe daňovej
právomoci a právomoci stanovovať výšku poplatku za poskytované služby (Jílek, 2009). Do vlastných
príjmov podľa vzťahu (5) sa nezapočítali podiely miestnych samospráv na centrálnych daniach
(miestne samosprávy nemajú možnosť meniť sadzbu dane) a ani ich vlastné kapitálové príjmy, ktoré
majú jednorazový a nepravidelný charakter (napríklad predaj majetku miestnych samospráv).
FA2 = (MD+ BNP) / CP (5)
Kde: MD – Miestne dane, BNP – Bežné nedaňové príjmy, CP – Celkové príjmy
2. Výsledky práce
Vývoj FA1 a FA2 v podmienkach miestnych samospráv v regiónoch NUTS III v SR popísali Flaška,
Kološta, Bolcárová (2014); Kološta, Flaška (2016), z ich výsledkov je zrejmý vplyv podielovej dane
na neočistenú FA1 nakoľko po vypuknutí hospodárskej krízy došlo k výraznému prepadu FA1 (najmä
v dôsledku výpadku príjmov z podielovej dane). FA2 sa vyvíjala rovnomernejšie. Najvyššie hodnoty
miery finančnej autonómie dosahovali miestne samosprávy v bratislavskom regióne a prevažne
nadpriemerné hodnoty dosahovali aj miestne samosprávy v trenčianskom regióne. Dlhodobo najnižšie
hodnoty dosahovali miestne samosprávy v prešovskom regióne – vývoj FA ovplyvňuje ekonomická
výkonnosť regiónu, pracovné príležitosti, zastúpenie obcí podľa veľkosti, rozdielna majetková
základňa obcí, koncentrácia obyvateľstva a ekonomických aktivít, kúpna sila obyvateľov, veľkosť
daňovej základne, úroveň technickej a občianskej vybavenosti a iné.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
39
Tab. 1: Základná popisná štatistika
2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015
HDP pc N 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8
Mean 9626 10774 12054 13020 12134 12766 13518 13842 14075 14358 n/a
St Dev 5454 5809 6645 6846 6994 7308 7886 7807 8164 8155 n/a
Min. 5485 5692 6391 7412 6811 7142 7615 7952 8015 8364 n/a
Max. 22731 24314 27648 29252 28898 30270 32386 32493 33680 33896 n/a
FA1 Mean 0,573 0,553 0,599 0,625 0,537 0,458 0,505 0,558 0,578 0,578 0,539
St Dev 0,068 0,072 0,051 0,033 0,035 0,059 0,054 0,083 0,066 0,034 0,040
Min. 0,453 0,416 0,538 0,581 0,477 0,387 0,420 0,464 0,501 0,512 0,487
Max. 0,678 0,675 0,708 0,698 0,597 0,590 0,613 0,745 0,707 0,620 0,579
FA2 Mean 0,207 0,187 0,206 0,195 0,185 0,180 0,187 0,213 0,221 0,211 0,191
St Dev 0,045 0,049 0,043 0,034 0,045 0,051 0,049 0,063 0,052 0,041 0,042
Min. 0,154 0,108 0,147 0,138 0,121 0,113 0,116 0,133 0,146 0,138 0,127
Max. 0,284 0,282 0,293 0,242 0,266 0,279 0,278 0,344 0,324 0,277 0,258
Zdroj: Vlastné spracovanie
Ďalej budeme pracovať s ukazovateľom FA2 nakoľko ho považujeme za vhodnejší pre určenie miery
finančnej autonómie v podmienkach SR, pretože pri podielovej dani miestne samosprávy nemajú
daňové právomoci. Ďalším argumentom je stabilnejší vývoj FA2 – z tabuľky 1 je zrejmý nižší rozdiel
medzi maximálnou a minimálnou hodnotou finančnej autonómie pri ukazovateli FA2; v prípade FA2
je za sledované obdobie v priemere rozdiel opriti FA1 o viac ako 92% nižší; najväčšie rozdiely medzi
minimom a maximom FA1 a FA2 boli v druhom sledovanom období v roku 2009 a v rokoch 2014
a 2015 (o viac ako 140%). Vplyv vlastných kapitálových príjmov a podielových daní na výšku FA
miestnych samospráv je teda značný.
Hospodárska kríza mala po roku 2008 vplyv na zvyšovanie rozdielov finančnej autonómie municipalít
na regionálnej úrovni v SR. Nadpriemerné hodnoty finančnej autonómie FA2 (v tabuľke 2 červený
odtieň) boli v západných regiónoch s dominanciou bratislavského a trnavského regiónu (orientované
najmä na automobilový priemysel patriaci medzi najdôležitejšie hospodárske odvetvie v SR), ktoré
vykazovali v skúmanom období najvyššie hodnoty HDP p.c. Po roku 2012 sa k nim pridali ďalšie
regióny západného a stredného Slovenska. Samosprávy na východnom Slovensku majú dlhodobo
podpriemerné ukazovatele FA2.
Tab.2: Vývoj FA2 v miestnych samosprávach SR v NUTS III v rokoch 2005 až 2015
2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015
BA 0,284 0,282 0,293 0,242 0,266 0,279 0,278 0,344 0,324 0,277 0,258
TR 0,209 0,196 0,220 0,232 0,227 0,219 0,228 0,247 0,254 0,247 0,232
TN 0,258 0,151 0,184 0,187 0,175 0,170 0,182 0,204 0,218 0,223 0,195
NR 0,205 0,205 0,221 0,215 0,197 0,191 0,196 0,222 0,229 0,218 0,207
ZA 0,159 0,187 0,178 0,173 0,148 0,137 0,152 0,184 0,206 0,200 0,181
BB 0,201 0,190 0,198 0,182 0,171 0,164 0,177 0,189 0,204 0,201 0,168
PO 0,154 0,108 0,147 0,138 0,121 0,113 0,116 0,133 0,146 0,138 0,127
KO 0,182 0,174 0,207 0,194 0,175 0,167 0,168 0,179 0,183 0,188 0,160
Zdroj: Vlastné spracovanie
Mieru finančnej autonómie FA2 ovplyvňuje aj ekonomická prosperita regiónu, ktorá je najvyššia
v bratislavskom regióne. Metropolitná oblasť Bratislavy tiež vplýva na ekonomickú prosperitu
geograficky najbližších regiónov SR. Tie sú zaujímavé aj pre investorov vzhľadom na ich blízkosť
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
40
nielen k metropole SR ale aj Maďarska, Rakúska a ČR. t.j. regióny západného Slovenska majú
výhodnú polohu vzhľadom na stredo- a východoeurópsky priestor.
Variačný koeficient, ktorým sme merali úroveň regionálnych disparít očistenej miery FA2 poukazuje
na znižovanie rozdielov v období pred vypuknutím hospodárskej krízy, kedy sa znižovali aj rozdiely
v HDP p.c. Po vypuknutí krízy sa rozdiely vo FA2 a HDP pc samospráv v regiónoch NUTS III v SR
zväčšili. Graf 1 ilustruje v skúmanom období podobný vývoj regionálnych disparít v FA2 a HDP p.c.
avšak rozdiely v HPD p.c. sú omnoho väčšie ako vo finančnej autonómii. Po odznení prvých dopadov
hospodárskej krízy došlo k znižovaniu regionálnych rozdielov FA2 na predkrízovú úroveň (vplyvom
výpadku časti významného príjmu z podielovej dane v krízovom období boli mnohé miestne
samosprávy nútené zaoberať sa zvyšovaním sadzieb miestnych daní) avšak rozdiely v HDP p.c.
naďalej pretrvávali (dôvodom môže byť to, že ekonomiky menej vyspelých regiónov sa nezotavili tak
rýchlo ako tomu bolo pri ukazovateli FA2). Z toho dôvodu sme sa zamerali na prešetrenie existencie
závislosti medzi FA2 a HDP p.c.
Graf 1: Regionálne disparity medzi NUTS III z pohľadu FA2 a HDP pc
Zdroj: Vlastné spracovanie
V predchádzajúcej práci (Kološta, Bolcárová, Flaška, 2013) sme odhalili závislosť medzi
ukazovateľmi finančnej kapacity a vybranými ukazovateľmi ekonomickej výkonnosti v rokoch
2008-2010. Na základe výsledkov z tejto práce predpokladáme, že očistená miera finančnej autonómie
FA2 miestnych samospráv v regiónoch NUTS III je závislá od úrovne HDP na obyvateľa.
Graf 2: Vzťah FA2 a HDP pc na úrovni NUTS III
Zdroj: Vlastné spracovanie
0,57
0,54 0,55
0,53
0,58 0,57 0,58 0,56 0,58 0,57
0,22
0,26
0,21
0,17
0,24
0,28 0,26
0,29
0,24
0,20
0,00
0,10
0,20
0,30
0,40
0,50
0,60
0,70
2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
Var. Coef. HDPpc Var. Coef. FA2
0
0,2
0,4
0,6
0,8
1
1,2
1,4
1,6
1,8
0 0,5 1 1,5 2 2,5 3 3,5 4
FA2
HDP pc
2005-2008
2009-2011
2012-2014
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
41
Graf 2 zobrazuje pozíciu jednotlivých regiónov SR z hľadiska dosahovanej úrovne GDP p.c. a FA2
v troch sledovaných obdobiach. Bratislavský región (vpravo hore) dosahuje jasne najvyššie hodnoty
oboch sledovaných ukazovateľov a prirodzene tak určuje smer závislosti, avšak závislosť medzi
ukazovateľmi možno pozorovať aj v ostatných regiónoch.
Následne sme preto kvantifikovali mieru závislosti medzi FA2 a HDP na obyvateľa v regiónoch
NUTS 3. Predpokladom za pozitívnu závislosť medzi FA2 a HDP p.c. pre miestne samosprávy
v regiónoch NUTS 3 je možnosť získať viac finančných prostriedkov v podobe vlastných príjmov,
pokiaľ na ich území budú prosperovať a rozvíjať sa podnikateľské subjekty, čo pomôže znížiť
nezamestnanosť a umožní aj miestnym samosprávam získať vyššie daňové príjmy (umožní zvýšiť
sadzby miestnych daní), ako aj nedaňové príjmy (napr. príjmy z prenájmu majetku, z vlastnej
podnikateľskej činnosti obcí). Tento predpoklad platí aj na vzorke ôsmich regiónov NUTS III v SR.
Z tabuľky 3 vyčítame, že FA2 stredne silne priamo korelovala s HDP na obyvateľa (p.c.) v regiónoch
NUTS III v období rokov 2005-2008 pričom v období rokov 2009 až 2012 došlo k výraznému
zosilneniu tejto relácie pre vzťah FA2 k HDP p.c. a táto tendencia od vypuknutia hospodárskej krízy
silnie, čo vyjadrujú výsledky v treťom sledovanom období 2012-2014.
Tab. 3: Výsledky FA2 vo vzťahu k HDP p.c.
Časové rozpätie 2005-2008 2009-2011 2012-2014
Koeficienty FA2 ln (FA2) FA2 ln (FA2) FA2 ln (FA2)
Konštanta 0,672*** -0,087*** 0,54*** -0,242*** 0,647*** -0,129***
HDP pc 0,245*** - 0,264*** - 0,269*** ln
(HDP pc) - 0,386*** - 0,518*** - 0,503***
R 0,761*** 0,756*** 0,866*** 0,864*** 0,875*** 0,891***
adj R2
0,564 0,558 0,738 0,734 0,754 0,785
N 32 32 24 24 24 24
Zdroj: Vlastné spracovanie Poznámky: *** p0,001
Vyšší podiel vysvetlenej variability v druhom sledovanom období naznačuje, že sa do tohto vzťahu
medzi sledovanými znakmi zapojilo viacero observačných jednotiek, a teda, že po vypuknutí
hospodárskej krízy sa táto závislosť medzi HDP p.c. a FA2 zvýraznila. Pomocou ukazovateľa
ekonomickej výkonnosti, za ktorý sme považovali HDP p.c., sa nám multiplikatívnym modelom
podarilo vysvetliť 55,8 % variability miery finančnej autonómie (FA2) v období pred hospodárskou
krízou, pričom jednopercentne vyššia hodnota ukazovateľa HDP p.c. v regióne znamenala vyššiu
hodnotu ukazovateľa FA2 v danom regióne približne o 0,386 percent a v období po odznení prvých
dôsledkov hospodárskej krízy približne o 0,503 percent (89,1 % vysvetlenej variability). Z aditívneho
modelu zase vyplýva, že zvýšenie ukazovateľa HDP p.c. o jednu jednotku predpokladá vyššiu
hodnotu ukazovateľa FA2 o 0,245 jednotiek v období pred hospodárskou krízou a o 0,269 jednotiek
v období rokov 2012-2014.
Záver
Výsledky analýzy poukazujú na to, že vyprodukovaná väčšia hodnota HDP na obyvateľa v regiónoch
NUTS 3 v Slovenskej republike napomáha k rastu očistenej miery finančnej autonómie miestnych
samospráv v regiónoch NUTS III. Významný faktor, ktorý ovplyvňuje možnosti zvyšovania finančnej
autonómie miestnych samospráv vo väzbe na možnosti ich ekonomického rozvoja je ich veľkosť
vzhľadom na počet obyvateľov a atraktívnosť lokality pre potenciálnych investorov. V podmienkach
SR stále rezonuje potreba konsolidácie štruktúry osídlenia znížením počtu miestnych samospráv.
Prevažujúci počet malých obcí ( 0-999 obyvateľov) je koncentrovaný do juhovýchodnej časti
Slovenska pričom jednoznačné prvenstvo patrí Prešovskému kraju a táto skutočnosť ovplyvňuje so
svojimi sprievodnými negatívnymi javmi aj finančnú autonómiu miestnych samospráv v SR
v regiónoch NUTS 3. Podľa výskumov Žárskej (2009) „hodnoty vybraných príjmov obcí v kategórií
do 1000 obyvateľov dokumentujú, že najmenšie obce do 250 obyvateľov disponujú najnižšou
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
42
finančnou kapacitou tak v daňovej sile ako aj celkových príjmoch na jedného obyvateľa. Pričom pri
daňovej sile sa premietajú jednak kritériá rozdeľovania podielovej dane, ktoré sú nastavené v ich
neprospech a tiež svoju úlohu zohráva aj nižší výber miestnych daní.“ Za dôležité preto považujeme
aktivity vysvetľujúce význam finančnej sebestačnosti obyvateľstvu aj v rámci dlhotrvajúcej až
stagnujúcej verejnej diskusie o komunálnej reforme v SR. Ďalej považujeme za vhodnú vyššiu
angažovanosť miestnych politikov v otázkach hospodárskeho rozvoja ako aj na to nadväzujúcu
dôležitosť vzdelávania a koučovania zamestnancov obecných úradov. Vyšší podiel vlastných príjmov,
z ktorých väčšinu tvoria daňové príjmy prispieva k zvyšovaniu efektívnosti a zodpovednosti
miestnych samospráv pri rozhodovaní o alokácii výdavkov na zabezpečenie kompetencií resp.
verejných služieb. Vyššia finančná sebestačnosť v konečnom dôsledku znamená aj viac zdrojov pre
rozvoj miestnych komunít.
Literatura
[1] EBEL, R. D., (2001). The Political Economy of Fiscal Decentralization. Democracy, Decentralization and
Developmnet. Worldwide Perspective. Washington: World Bank Institute.
[2] HINDLS, R., HRONOVÁ, S., SEGER, J., (2004). Statistika pro ekonomy. Praha: Professional Publishing.
ISBN 80–86419–34–7.
[3] HORVÁTHOVÁ, L., (2009). Dopad fiškálnej decentralizácie na miestne rozpočty v SR In XIV. Ročník
mezinárodní odborné konference. Teoretické a praktické aspekty veřejných financí. Praha: Vysoká škola
ekonomická v Praze. ISBN 978-80-245-1513-7
[4] JÍLEK, M., (2008). Fiskálni decentralizace. Teorie a empirie. Praha: ASPI –Wolters Kluwer. ISBN 978-
80-7357-355-3.
[5] KOLOŠTA, S., BOLCÁROVÁ, P., FLAŠKA, F., (2013). Stanovenie vzťahu medzi vybranými
ukazovateľmi ekonomickej výkonnosti a finančnej kapacity regiónov NUTS III v Slovenskej republike. In
XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp.
60-64. ISBN 978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-6.
[6] FLAŠKA, F., KOLOŠTA, S., BOLCÁROVÁ, P., (2014). Finančná autonómia miestnych samospráv v
regiónoch Slovenskej republiky. In XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník
příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 496-503. ISBN 978-80-210-6840-7. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-63.
[7] KOLOŠTA, S., FLAŠKA, F., (2016). Vplyv ekonomickej krízy na finančnú autonómiu municipalít vo
vzťahu k ekonomickej výkonnosti regiónov NUTS III v SR. Ecoletra.com: scientific eJournal, vol. 2, no.
4, pp. 96-109. ISSN 2377-9748.
[8] PEKOVÁ, J., (2004). Hospodaření a finance územní samosprávy. Praha: Management press.. ISBN
8072610864.
[9] Štatistické databázy Štastistického úradu SR. [online]. Dostupné na internete: http://slovak.statistics.sk.
[10] Výstupy z databáz DataCentra. Dostupné na objednávku z: http://www.datacentrum.sk.
[11] Zákon SNR č. 583/2004 Z.z. o rozpočtových pravidlách územnej samosprávy v z.n.p.
[12] ŽÁRSKA, E., (2009). Finančná kapacita obce ako determinant rozvoja. In XIV. ročník konference
Teoretické a praktické aspekty veřejných financí. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze. ISBN 978-80-
245-1513-7.
[13] ŽÁRSKA, E., FERČÍKOVÁ, V., (2015). Hodnotenie ekonomického potenciálu obcí. In XVIII.
mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 447-
455. ISBN 978-80-210-7861-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-7861-2015-60.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu VEGA 1/0988/15 „Daňové príjmy a daňová kapacita
územných samospráv“.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
43
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-4
META-ANALYSES OF COMPOSITE INDICES IN THE
EVALUATION OF EUROPEAN UNION TERRITORY
META-ANALÝZA KOMPOZITNÍCH INDEXŮ V OBLASTI HODNOCENÍ
ÚZEMÍ EVROPSKÉ UNIE
LUKÁŠ MELECKÝ
Katedra evropské integrace
Ekonomická fakulta
VŠB - Technická univerzita Ostrava
Department of European Integration
Faculty of Economics
VŠB - Technical University of Ostrava
Sokolská třída 33, 702 00 Ostrava, Czech Republic
E-mail: lukas.melecky@vsb.cz
Annotation
Measurement of territorial progress with regards to achieving the developmental potential plays
a crucial role in improving the prosperity and quality of life in any territories. This process has proved
difficult as contemporary views on measurement of territorial development are multidimensional
concepts. Several methods of evaluating the level of development exist, most of methods have their
own limitations, especially in selection of relevant indicators and weighting scheme. Despite the
limitations, several approaches in the form of composite indices has been proposed by the European
Union (EU) and subsequent institutions for the EU evaluation in the field of cohesion,
competitiveness, entrepreneurship, inclusive society, innovation, regional development and potential,
resilience, social progress, etc. The aim of the paper is to review the relevant approaches to
evaluation of territorial development (especially the EU case) based on composite indices and give an
overview of notion and main empirical results. Meta-analyses is based on comprehensive analysis of
scientific literature and research studies of constructing the territorial composite indices. Results of
meta-analysis will be utilised as a tool for future analysis in measuring regional efforts and progress
as well as to compare territories regarding the level of regional development potential based on
construction of own index.
Key words
composite index, development process, EU territory, indicators, meta-analyses
Anotace
Měření územního pokroku hraje, s ohledem na dosahování rozvojového potenciálu, klíčovou roli při
zvyšování prosperity a kvality života na jakémkoliv území. Tento přístup se však ukázal jako obtížný
vzhledem k současným přístupům k měření územního rozvoje, jež jsou chápány jako
multidimenzionální. Existují různé metody a přístupy k posuzování úrovně rozvoje, avšak většina
z těchto metod má svá vlastní omezení, a to zejména ve výběru relevantních ukazatelů a stanovení vah.
Navzdory těmto omezením bylo navrženo Evropskou unií (EU) a dalšími institucemi několik přístupů
v podobě souhrnných indexů pro hodnocení EU v oblasti soudržnosti, konkurenceschopnosti,
podnikání, inkluzivní společnosti, inovací, regionálního rozvoje a potenciálu, odolnosti, sociálního
pokroku a v dalších oblastech. Cílem příspěvku je zmapovat příslušné přístupy k hodnocení územního
rozvoje (především v případě EU) na základě souhrnných ukazatelů a poskytnout ucelený přehled
o jejich teoretickém a empirickém pojetí. Meta-analýza je založena na komplexní analýze odborné
literatury a výzkumných studií v oblasti konstrukce kompozitních indexů. Výsledky meta-analýzy budou
využity jako nástroj pro další analýzu při měření regionálního rozvoje a pokroku, a dále i pro
srovnání území z hlediska úrovně potenciálu regionálního rozvoje založeného na konstrukci vlastního
indexu.
Klíčová slova
indikátory, kompozitní indexy, meta-analýza, rozvojový proces, území EU
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
44
JEL classification: B41, O10, O21, R11, R58
Introduction
Improving the standard of living and quality of life for societies has undoubtedly become one of the
most important objectives across the globe. The achievement of this developmental objective is
complex and difficult issue. Preceding views on the attainment of higher output as a means to its
achievement have faded away on the basis of higher global inequalities and incidences of poverty,
notwithstanding the presence of strong economic performances. Greater emphasis has thus been
directed towards the collective improvement of social, cultural and economic aspects of areas, resp.
multidimensional aspects and endowment of territories. Economic development in this regard has been
viewed as an important process which asserts an enhancement of both qualitative and quantitative
features in territories contributing to higher levels of prosperity (Meyer et al., 2016). However, as a
multidimensional process, the measurement of the progress which societies have made in their
developmental efforts, has proven to be difficult but also very popular. Composite indicators or indices
(CIs) which compare territorial (e.g. country, region, city or local municipality) performance are
increasingly recognised as a useful tool in policy analysis and public communication and very
common for benchmarking the mutual and relative progress of territories in a variety of policy
domains. CIs as a tool for a ranking become more and more popular, because they illustrate a
comprehensive view on a phenomenon that cannot be captured by only one single indicator. CIs
provide simple comparisons of territories that can be used to illustrate complex and elusive issues in
wide-ranging fields, e.g., environment, economy, society or technological development, etc. It often
seems easier for the general public to interpret CIs than to identify common trends across many
separate indicators, and they have also proven useful in benchmarking territorial performance. This
reflects growing recognition of the important role that CIs can play as a tool for evaluating trends in
level of economic, social and environmental development and for assessing the impact of policy on
well-being. However, CIs can send misleading policy messages if they are poorly constructed or
misinterpreted. In fact, CIs must be seen as a means of initiating discussion and stimulating public
interest. In this sense, the paper provides a literature review of conceptual/operational frameworks for
the development of CIs that give an assessment of multidimensional conditions of well-being. The
paper does not aim to resolve the debate, but only to contribute to a better understanding of the CIs
complexity. The paper examines number of published studies on this topic corresponds to well-being
concept, including practices from the European Union. In the paper, for each type of CI, reviewed
general information on the number and type of indicators, on the preliminary treatment and on the
results is offered. Furthermore, each CI is briefly commented within the meta-analysis scheme.
CIs are very common in field of economics and are used in a variety of policy domains such as
national or regional competitiveness, sustainable development, quality of life assessment, globalisation
and innovation (see Huggins, 2003; Saisana, Tarantola, 2002; Wilson, Jones, 2002). The proliferation
of these indicators is a clear symptom of their political importance and operational relevance in
decision-making processes (Table 2 supplies a sample of various types of composite indicators in the
EU case). Also other non-EU institutions and authors have constructed CIs for measuring the level of
development in demography, education, agriculture, infrastructure and social services and overall
socio-economic development of different territories. A general objective of most of the CIs is the
ranking of territories according to some aggregated dimensions. The OECD report clearly states that
CI is formed when individual indicators are compiles into a single index, on the basis of an underlying
model of the multi-dimensional concept that is being measured. CIs are valued for their ability to
integrate large amounts of information into easily understood formats for a general audience.
However, CIs can be misleading, particularly when they are used to rank country performance on
complex economic phenomena and even more so when country rankings are compared over time.
They have many methodological difficulties which must be confronted and can be easily manipulated
to produce desired outcomes. Grow in the number of CIs in various policy domains raises questions
regarding their accuracy and reliability. Given the seemingly ad hoc nature of their computation, the
sensitivity of the results to different weighting and aggregation techniques, and continuing problems of
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
45
missing data, CIs can result in distorted findings on territory performance and incorrect policy
prescriptions. Despite their many deficiencies, CIs will continue to be developed due to their
usefulness as a communication tool and, on occasion, for analytical purposes (OECD, 2008). This
definition concludes the scope and usage of CI. CIs play very important role in policymaking and
benchmarking as discussed e.g. Saltelli et al. (2006).
As a consequence, the improvement of the way these CIs are constructed and used seems to be a very
important research issue from theoretical and operational points of view. Literally hundreds of sets of
CIs on economic and social well-being have been developed throughout the world. The key criterion
for inclusion CIs to meta-analyses is consideration of innovation and advances in the debate. The
proliferation of CIs in various policy domains raises questions regarding their accuracy and reliability.
1. Approaches to construction of composite indices
In general terms, an indicator is a quantitative or a qualitative measure derived from a series of
observed facts that can reveal relative positions in a given area. When evaluated at regular intervals, an
indicator can points out the direction of change across different units and through time. In the context
of policy analysis, indicators are useful in identifying trends and drawing attention to particular issues.
They can also be helpful in setting policy priorities and in benchmarking or monitoring performance.
CIs have thus received substantial attention in recent years and various methodologies have been
developed to handle different aspects of the issue. Indicators are pieces of information that summarize
the characteristics of a system or highlight what is happening in a system. CIs are useful in their ability
to integrate large amounts of information into easily understood formats and are valued as a
communication and political tool. They are often a compromise between scientific accuracy and the
information available at a reasonable cost. However, the construction of CIs suffers from many
methodological difficulties, with the result that they can be misleading and easily manipulated. A list
of pros and cons on composite indicators was created by Saisana, Tarantola (2002) and reported by
Joint Research Centre under European Commission, see the following Table 1.
Tab. 1: Pros and cons of Cis
Pros Cons
Can summarise complex, multi-dimensional realities
with a view to supporting decision makers.
May send misleading policy messages if poorly
constructed or misinterpreted.
CIs provide the big picture. They can be easier to
interpret than trying to find a trend in many separate
indicators.
The simple "big picture" results which CIs show
may invite politicians to draw simplistic policy
conclusions.They facilitate the task of ranking countries on complex
issues and can assess progress of countries over time.
Reduce the visible size of a set of indicators without
dropping the underlying information base. May be misused, e.g. to support a desired policy, if
the construction process is not transparent and/or
lacks sound statistical or conceptual principles.
CIs could help to reduce the size of a list of indicators or
to include more information within the existing size
limit.
Place issues of country performance and progress at the
centre of the policy arena.
The construction of CIs involves stages where
judgement has to be made: the selection of
indicators, choice of model, weighting indicators
and treatment of missing values, etc., i.e. subject of
political dispute.
Facilitate communication with general public and
promote accountability.
Help to construct/underpin narratives for lay and literate
audiences.
May disguise serious failings in some dimensions
and increase the difficulty of identifying proper
remedial action, if the construction process is not
transparent.
Enable users to compare complex dimensions
effectively.
May lead to inappropriate policies if dimensions of
performance, that are difficult to measure, are
ignored.
Source: Saisana, Tarantola, 2002; own elaboration, 2017
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
46
CI is formed when individual indicators are compiled into a single index or measure on the basis of an
underlying model, i.e. CI is thus synthetic index of individual indicators and should ideally measure
multidimensional concepts which cannot be captured by a single indicator, e.g. competitiveness,
industrialisation, sustainability, single market integration, knowledge-based society, etc. There are
different types of CIs. CIs are thus valued for their ability to integrate large amounts of
information into easily understood formats for a general audience. They have many
methodological difficulties which must be confronted and can be easily manipulated to produce
desired outcomes. Within constructing CIs several steps have to be made and corresponding methods
have to be chosen. There is not only one correct method how to develop CI and the choice of methods
manipulates the results. Any useful CI has to be based on a sound methodology, which should be easy
to understand by non-experts. There are a number of steps to be followed in constructing CIs, such as
(1) developing a theoretical framework; (2) identifying and developing relevant indicators; (3)
assessing the quality of dataset and assessing the relationships among indicators; (4) standardising
indicators to allow comparisons; (5) weighting indicators and aggregation indicators; (6) testing for
robustness and sensitivity. The quality of the aggregation convention is, yet, an important ingredient to
guarantee the consistency between the assumptions used and the ranking obtained. Indeed, the overall
quality of CI depends crucially on the way how mathematical model is embedded in the evaluated
process. This is especially true for the choice of weights that remains the more important source of
uncertainty and debate (Freudenberg, 2003). CIs could facilitate an interpretation of the results
because of reduction of the number of indicators without losing information. This approach is very
tempting for all users of statistical information (policymakers, academics, experts, journalists, public,
etc.) because they can operate with only one figure. On contrary, CI can give a misleading message if
CI is poorly constructed or misinterpreted. If one dimension is ignored, it may leads to wrong or
simplistic policy conclusions. It could be an easy target of the political disputes and speculations. Each
step in construction of CIs should be as transparent as can.
2. Meta-analyses of composite indices: the EU case
Importance and popularity of CIs nowadays is also evident in the EU that is confirmed by the
establishment of the Composite Indicators Research Group (COIN) under the Joint Research Centre
(JRC) of the European Commission (EC). The EU and its institutions intend to support and improve
participation of local and regional authorities in the planning and implementation of the EU policies
and activities on the ground also by contributing to improve sound statistics and data by exploring
possible new ways of measuring and presenting regional performance. The EU stated that based on the
available data from Eurostat, the EU therefore proposes to develop a territorial performance (in all the
aspects) indicators/indices, which can provide additional insight into the future potential of territorial
(especially local and regional) authorities in meeting the EU targets. The available data could be
clustered around the key indicators. The performance indicators would show for each territory
(especially EU NUTS 2 region), whether it has improved, stagnated or declined in relation to the EU
targets. These indicators could also be used to benchmark territories in the EU and to detect successful
strategies in promoting growth and competitiveness in Europe (European Commission, 2016). With
respect to this purpose of the CIs, the JRC-COIN Research Group make research works in the
thematic areas such as competitiveness and innovation, corruption and governance, education and
learning, environment and sustainability, gender and inequality, health and nutrition, information
society, markets and consumers, policies and advocacy, poverty and all these thematic areas are linked
via CIs tools and methods. Importance of CIs approach for the EU research is confirmed by the
number of studies evaluated the level of development in specific thematic topic across the EU territory
– the EU main indices are recorded in Table 2. Many more approaches evaluating the EU in terms of
CIs exist, but they are not included in evaluated sample (Table 2) with regard to extent of the paper
and with regard to their progress in terms of theory and empiricism, timeliness and validity, e.g. An
Indicator for Measuring Regional Progress towards the Europe 2020 Targets (European Commission,
2014), The Regional Lisbon Index (European Commission, 2010), Synthetic index: Regional
perspective on the Lisbon Agenda (European Commission, 2007).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
47
Tab. 2: Meta-analyses of the EU main composite indices
Authors Year Publication Territory
Reference
period
Characteristics Indicators Database
Annoni, P.,
Kozovska, K.
(EC - DG
JRC)
2010
EU Regional
Competitiveness
Index 2010
268 EU27
NUTS 2 regions
2007–2009
The final RCI is computed as
weighted average of the three subindices,
with weights defined on the
basis of the development stage of
the region.
RCI is composed of 69 indicators in 11 pillars: inputs
(institutions, macroeconomic stability, infrastructure, health,
quality of primary and secondary education, higher
education/training and lifelong learning, technological
readiness); outputs (labour market efficiency, market size,
business sophistication, and innovation).
Eurostat,
World Bank,
Eurobarometer, OECD,
European Cluster
Observatory
Annoni P.,
Dijkstra L.
(EC - DG
JRC)
2013
EU Regional
Competitiveness
Index 2013
262 EU28
NUTS 2 regions
2009–2011
RCI score is instead the result of a
weighted aggregation of the three
sub-indexes, based on the WEF-GCI
approach.
RCI 2013 has basically the same framework and structure of
the 2010 edition. RCI 2013 is based on a set of 80 candidate
indicators of which 73 have been eventually included in the
index.
RCI is based on 11 pillars describing both inputs and outputs
of competitiveness, grouped into three sets describing basic,
efficiency and innovative factors of competitiveness.
Eurostat, World Economic
Forum, a novelty of this
release, OECD-PISA and
Regpat, the European
Cluster Observatory, the
World Bank Ease of Doing
Business Index and
Governance Indicators
Annoni, P.,
Dijkstra, L.,
Gargano, N.
(EC - DG
RUP)
2017
EU Regional
Competitiveness
Index 2016
263 EU28
NUTS 2 regions 2012–2014
Changes over the three editions are
more likely to reflect a change in the
region’s performance than small
adjustments to the method.
RCI 2016 has basically the same framework and structure of
the 2010 and 2013 edition.
RCI 2016 index is based on 74 mostly regional indicators.
Eurostat, the Programme for
International Student
Assessment (PISA) by the
OECD, the EU Quality of
Government Index.
Annoni, P.,
Dijkstra, L.,
Hellman, T.
(EC - DG
RUP, Social
Progress
Imperative)
2016
EU Regional Social
Progress Index
EU28 Member
States
(272 NUTS 2
regions)
2011–2013
The Index builds on the global
Social Progress Index developed by
the Social Progress Imperative.
The Index is also outcome-based
rather than input-based.
The Index framework is identical to that of the global Social
Progress Index.
Index is an aggregate index of 50 social and environmental
indicators that capture 3 dimensions of social progress (Basic
Human Needs, Foundations of Wellbeing, and Opportunity)
and their underlying 12 components (nutrition and basic
medical care, water and sanitation, shelter, personal safety,
access to basic knowledge, access to information and
communications, health and wellness, environmental quality,
personal rights, personal freedom and choice, tolerance and
inclusion, access to advanced education).
About two-thirds of the
indicators (36 out of 50)
come from Eurostat.
The European
Environmental Agency
(EEA), the Gallup World
Poll, the Quality of
Government Institute of the
University of Gothenburg
and Eurobarometer
ESPON
(European
Spatial
Planning
Observatory
Network)
2014
Economic Crisis:
Resilience of
Regions
EU27 Member
States, Iceland,
Liechtenstein,
Norway,
Switzerland.
2007–2009
The study has employed a mixed
methods approach that has
combined quantitative data analysis
with qualitative fieldwork.
2 principal indicators: the number of persons employed and
levels of economic output (GDP).
2 categories of resilient territories: those that resisted the
crisis and those that recovered from the crisis.
2 categories of regions that were not resilient to the crisis:
those that have begun their recovery, but where employment
(or GDP) has not yet returned to pre-shock levels and those
that remain in decline.
Cambridge Econometrics’
Regional Database
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
48
Authors Year Publication Territory
Reference
period
Characteristics Indicators Database
Grunfelder, J.,
Rispling, L.,
Norlen, G.,
(Nordregio)
2016
Nordregio’s New
Regional Potential
Index
Nordic
countries:
Denmark,
Finland,
Iceland,
Norway,
Sweden, and
the Faroe
Islands,
Greenland,
Ålan
2010–2015
Index is made up of indicators that
have been carefully selected because
of their implications for regional or
territorial development. The data has
been harmonised and standardised
and is drawn from a solid data base
that covers a long period of time and
many geographical levels. The
selected indicators do not have high
correlation and only a limited
amount of data sources had gaps.
The selected indicators also offer
strong communicative value
allowing the ranking to be easily
understood and widely used in the
regional development context.
Criteria: Regional potential, Demographic potential, Labour
market potential, Economic potential. The ranking does not
take into account any qualitative dimensions, such as
experienced life quality.
Indicators: Population density, Net migration rate,
Demographic dependency rate, Female ration, Employment
rate, Share of the age group 25-64 with high education
degree, Youth employment rate, GRP/capita, Total R&D
investments.
Data from national
statistical institutes, which
do not include data on
cross-border commuters and
business.
DomínguezTorreiro,
M.
(EC - DG
JRC)
2016
Developing a
Regional Inclusive
Society Index in the
EU
EU regional
level
/
Further discussion on the
development of the index should be
nurtured by statistical analyses.
Correlation based analysis will help
uncover the extent to which
individual indicators fit into the
overall conceptual framework.
Dimensions for proposed indicators: Income distribution and
well-being, Access to employment and good quality jobs,
Access to knowledge, Access to health, Social protection
performance, Social capital and governance, Vertical social
mobility, Gender equality, Non-discrimination and tolerance,
Personal security.
High quality and reliable
data on social inclusion at
EU regional level
European
Commission DG
RUP
2014
REDI:
Regional
Entrepreneurship
And Development
Index
125 regions of
the 24 EU
Member States
2007–2011
Each of the 14 pillars is the result of
the multiplication of an individual
variable and an associated
institutional variable. In this case,
institutional variables can be viewed
as particular (regional-level) weights
of the individual variables.
REDI index was designed to incorporate 14 different pillars,
each created as a product of individual-level and systemlevel
data.
The REDI index consists of 3 sub-indices, 14 pillars, and 28
variables. While the individual variables are mainly onedimensional,
the institutional indicators are mostly
composites. Altogether they have used 40 institutional
indicators. It combines individual-level variables with
institutional variables to capture contextual influences. It
equates the 14 pillar values by equalizing their marginal
effects. It allows index pillars to ‘co-produce’ system
performance by applying a ‘Penalty for Bottleneck’
algorithm.
GEM Adult Population
Survey dataset, European
Union data collection,
EUROSTAT Regional
Database, UN Department
of Economic and Social
Affairs, Population
Division, EU Regional
Competitiveness Index
2010, World Bank
Source: own elaboration based on reviewed references, 2017
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
49
Staníčková, Melecký, Poledníková (2011) made review of data base analysis for exploration of EU
cohesion and competitiveness, i.e. ones of the most common areas that are the subject of the EU
evaluation and also the topics of CIs creation. There are also CIs which do not represent an official EU
approach (approach of an international institution or country), however these CIs evaluate the
territories in selected topic, e.g. Social Progress Index (Porter, Stern, Green, 2016), Resilience Index
Measurement and Analysis model (United Nations, 2016) or OECD approaches to quality of life and
well-being in the form of CIs evaluation (OECD, 2016, 2015), and many others.
Review of the EU indices was proceed based on Meta-analyses, the important component of
a systematic review procedure. Meta-analyses is used for comprehensive analysis of scientific
literature and research studies of constructing the territorial composite indices. Results of metaanalyses
will be utilised as the approach for future analysis in measuring regional efforts and progress
as well as to compare territories regarding the level of regional development potential based on
construction of own author`s index. This will be a developed approach and the extension of the initial
author composite index in the form of Composite Weighted Aggregate Index of Disparities (see e.g.
Melecký, Staníčková, 2015).
Conclusion
CIs combine multi-dimensional concept into a one number and it tempts to misleading conclusion and
wrong interpretations. Ranking is very popular because of its easy interpretation. But it has a hidden
drawback. The most important is soundness and transparency of ranking. Indeed, CI cannot be fully
objective, but this weakness could be also considered to be a strength. Critics of the concept of CIs see
main shortage of CIs in subjectivity of their construction. Due to the fact that within the construction
of CI subjective judgements cannot be avoided, authors of CIs usually give all methodological
backgrounds. To understand and interpret the results correctly, the de-constructing of CI is very
useful. Looking on separate indicators can help to extend the analysis. CI approach develops many
tools for international comparisons. This paper showed that CIs approach could be perspective,
because there is no only one correct method how to create CI and thus CIs can be employed, what is
also the EU case. The choice of methods mainly depends on type of data. Different method suits
different empirical case. In general, the construction of CI should be guided by OECD (2008) where
are mentioned the strengths and the weakness of CIs (Hudrliková, 2013). In general, CI reflects multidimensional
issues, assesses progress of territories over time, provides benchmarking and ranks
territories on a comprehensive phenomenon. No existing framework currently includes all important
concepts and linkages and it is unlikely that one ever will. As the survey of the CIs literature reveals,
the development of a framework for composite indicators involves choices related to the domains of
interest, the purpose for which the indicator is designed, and the dimensions to be covered, among
others. Choices or trade-offs must be made and a balance struck between conceptual sophistication
and transparency and between complex linkages that potentially confuse the user and simplicity.
Although science cannot provide an objective method for developing the one-and-only true CI to
summarise a complex system, it can help significantly in assuring that the processes of aggregation are
as sound and transparent as possible. In the case of many CIs (not only under the EU), from analytical
and statistical perspectives, it might be possible to improve the methods of aggregation and databases
of relevant indicators, although it should be carefully evaluated whether the potential gains outweigh
the additional uncertainty they might introduce.
Literature
[1] ANNONI P., DIJKSTRA, L., (2013). EU Regional Competitiveness Index 2013. Luxembourg: Publications
Office of the European Union. ISBN 978-92-79-32370-6.
[2] ANNONI P., DIJKSTRA, L., GARGANO, N., (2017). EU Regional Competitiveness Index 2016. Working
Paper WP 02/2017. European Commission: Directorate-General for Regional and Urban Policy.
[3] ANNONI, P., DIJKSTRA, L., HELLMAN, T., (2016). 2016 EU Regional Social Progress Index. European
Commission: Directorate-General for Regional and Urban Policy. Available at:
http://www.socialprogressimperative.org/custom-indexes/european-union/.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
50
[4] ANNONI, P., KOZOVSKA, K., (2010). EU Regional Competitiveness Index 2010. Luxembourg:
Publications Office of the European Union. ISBN 978-92-79-15693-9.
[5] DOMÍNGUEZ-TORREIRO, M., (2016). Developing a Regional Inclusive Society Index in the EU:
Literature review and proposals from existing practices and experiences. Luxembourg: Publications Office
of the European Union. ISBN 978-92-79-63774-2.
[6] ESPON, (2014). Economic Crisis: Resilience of Regions. Applied Research Report 2013/124/2012.
Luxembourg: ESPON & Cardiff University.
[7] EUROPEAN COMMISSION, (2007). Growing Regions, Growing Europe. Forth Report on Economic and
Social Cohesion. Luxembourg: Office for Official Publications of the European Communities. ISBN 92-
79-05704-5222.
[8] EUROPEAN COMMISSION, (2010). Regional Focus – the Regional Lisbon index. [online]. [cit. 2017-03-
25]. Available at: http://ec.europa.eu/regional_policy/sources/docgener/focus/2010_03_lisbon_index.pdf.
[9] EUROPEAN COMMISSION, (2014). An Indicator for Measuring Regional Progress towards the Europe
2020 Targets. Brussel: EC, Committee of the Regions. ISBN 978-92-895-0783-7.
[10] EUROPEAN COMMISSION, (2014). REDI: The Regional Entrepreneurship and Development Index –
Measuring regional entrepreneurship. Luxembourg: Publications Office of the European Union. ISBN
978-92-79-37334-3.
[11] EUROPEAN COMMISSION, (2016). Composite Indicators Research Group. [online]. [cit. 2017-03-25].
Available at: https://composite-indicators.jrc.ec.europa.eu/.
[12] FREUDENBERG, M., (2003). Composite indicators of country performance: a critical assessment. OECD
STI Working Paper 2003/16, pp. 1-34. Available at: http://www.oecd.org/sti/working-papers.
[13] GRUNFELDER, J., RISPLING, L., NORLÉN, G., (2016). Nordregio’s New Regional Potential Index.
State of the Nordic Region 2016. Nordregio report 2016: 1. Stockholm: Nordregio. ISBN 978-91-87295-
36-2.
[14] HUDRLIKOVÁ, L., (2013). Composite Indicators as a Useful Tool for International Comparison: the
Europe 2020 Example. Prague Economic Papers, vol. 22, no. 4. ISBN 2336-730X. DOI
10.18267/j.pep.462.
[15] HUGGINS, R., (2003). Creating a UK competitive index: regional and local benchmarking. Regional
Studies, vol. 37, no. 1, pp. 89-96. ISSN 1360-0591. DOI 10.1080/0034340022000033420.
[16] MELECKÝ, L., STANÍCKOVÁ, M., (2015). Contribution to Regional Disparities Measurement: Evidence
of Composite Weighted Aggregate Index Based on EU Cohesion Concept. In Great transformation:
recasting regional policy: conference proceedings of The Regional Studies Association Winter Conference.
London: Regional Studies Association, pp. 130-135. ISBN 978-1-897721-51-3.
[17] MEYER, D.F., DE JONGH, J., MEYER, N., (2016). The Formulation of a Composite Regional
Development Index. International Journal of Business and Management Studies, vol. 8, no.1, pp. 100-116.
ISSN 1309-8047.
[18] MINARČÍKOVÁ, E., (2015). Evaluation of Regional Development in Visegrad Four in the Context of the
EU Cohesion. In Proceedings of 25th International-Business-Information-Management-Association
Conference. Norristown: IBIMA, pp. 924-934. ISBN 978-0-9860419-4-5.
[19] OECD, (2008). Handbook on Constructing Composite Indicators. Methodology and User Guide. Paris:
OECD Publishing. ISBN 978-92-64-04345-9.
[20] OECD, (2015). How's Life? 2015: Measuring Well-being. Paris: OECD Publishing. ISBN 978-92-64-
21101-8.
[21] OECD, (2016). OECD Regional Well-being: A User’s Guide. Paris: OECD Publishing. Available at:
https://www.oecdregionalwellbeing.org/.
[22] PORTER, M.E., STERN, S., GREEN, M., (2016). Social Progress Index 2016. The Main Scientific
Report. Washington: Social Progress Imperative.
[23] SAISANA, M., TARANTOLA, S., (2002). State-of-the-Art Report on Current Methodologies and
Practices for Composite Indicator Development. European Commission: Joint Research Centre – Working
paper EUR 20408 EN.
[24] SALTELLI, A., MUNDA, G., NARDO, M., (2006). From Complexity to Multi-dimensionality: the Role
of Composite Indicators for Advocacy of EU Reform. Tijdschrift voor Economie en Management, vol. LI,
no 3, pp. 221-235. ISSN 0772-7674.
[25] SKOKAN, K., STANÍČKOVÁ, M., (2011). Strategic Management of Innovation in Central European (V4)
Countries. In Proceedings of 9th International Conference on Strategic Management and its Support by
Information Systems. Ostrava: VŠB-TU Ostrava, pp. 192-211. ISBN 978-80-248-2444-4.
[26] STANÍČKOVÁ, M., (2014). Measuring the Efficiency of EU13 NUTS 2 Regions Based on RCI Approach.
In 17th International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova
univerzita, pp. 76-84. ISBN 978-80-210-6840-7. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-8.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
51
[27] STANÍČKOVÁ, M., MELECKÝ, L., POLEDNÍKOVÁ, E., (2011). Data base analysis for exploration of
EU cohesion and competitiveness. ACC Journal, vol. XVII, no. 3, pp. 136-146. ISSN 1803-9782.
[28] UNITED NATIONS, (2016). Resilience Index Measurement and Analysis. Rome: Food and Agriculture
Organization of the United Nations. ISBN 978-92-5-109235-4.
[29] WILSON, J.W., JONES, C.P., (2002). An analysis of the S&P 500 index and Cowles’s extensions: price
indexes and stock returns, 1870-1999. Journal of Business, vol. 75, no. 3, pp. 505-533. ISSN 0148-2963.
DOI 10.1086/339903.
The paper is supported by the SGS project (SP2017/111) of Faculty of Economics, VŠB-TUO and
the Operational Programme Education for Competitiveness – Project No. CZ.1.07/2.3.00/20.0296.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
52
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-5
IDENTIFIKACE REGIONÁLNÍCH DISPARIT NA ÚROVNI
LAU, SIMULACE VIRTUÁLNÍCH LOKÁLNÍCH EXTRÉMŮ
IDENTIFICATION OF REGIONAL DISPARITIES ON THE LEVEL OF LAU,
THE SIMULATION VIRTUAL LOCAL EXTREMES
JOSEF BOTLÍK 1
MILENA BOTLÍKOVÁ 2
1
Katedra informatiky
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Slezská univerzita v Opavě
1
Department of Computer Science
School of Business Administration in Karviná
Silesian University in Opava
University square 1934/3, 733 40 Karviná, Czech Republic
E-mail: botlik@opf.slu.cz
2
OSVČ 2
Self-employed Department
F.S.Tůmy 1234, 73514 Orlová, Czech Republic
E-mail: botlikova.m@volny.cz
Anotace
Identifikace regionálních disparit na úrovni obcí je poměrně komplikovaná, zejména z důvodu
značného počtu analyzovaných subjektů. Existuje škála metod, redukujících počty analyzovaných
subjektů podle předem zvolených parametrů (shluková analýza, aproximační metody, JENKS
optimalizace apod.). V uváděných metodách dochází k zobecnění a redukci vybíraných prvků
a zjednodušení objektivní reality. Jedním z cílů výzkumu probíhajícího na OPF v Karviné, bylo
nalezení metody vhodné pro regionální analýzy, umožňující zpracování rozsáhlých regionálních dat,
neredukující množinu analyzovaných subjektů, obecně použitelné. Jako vhodná se jeví metoda
využívající precedencí a incidencí v systému, redukovaná do binárního záznamu, umožňující
identifikovat nárůsty a poklesy hodnot analyzovaných faktorů v regionu. Na tomto principu jsou
následně v regionu identifikovány lokální extrémy hodnot faktorů a stanovena jejich významnost
vzhledem k okolí. Prezentovaný výzkum analyzuje 2383 obcí Moravy a Slezska a kraje Vysočina.
Následně byly lokální extrémy redukovány na 1679 obcí Moravy a Slezska. Byla vytvořena virtuální
infrastruktura pomocí ortodrom a redukovaných deviatilit. Na této infrastruktuře byly srovnány
hodnoty charakterizující regionální disparity v počtu obyvatel, hustotě obyvatel a rozloze obcí. Cílem
výzkumu je identifikace prostorového rozložení těchto disparit. Výsledky jednoznačně prokazují
význam analýz prostorových dislokací obcí.
Klíčová slova
region, precedence, incidence, binární matice, Morava a Slezsko
Annotation
Identification of regional disparities at the level of municipalities is quite complicated, in particular
reason to the substantial number of analysed subjects. Standard methods reduce the number of
analyzed entities according to pre-selected parameters (cluster analysis, approximation methods,
JENKS optimization, etc.), which simplifies objective reality. At the OPF in Karviná, we work with
generally applicable methods they allow processing of large-scale regional data. As appropriate
appears to be the method of using precedences and the incidences in the system, reduced into a binary
matrix, to identify increases and decreases of the values of the analysed factors in the region. On this
principle, are consequently in the region identified by the local extrema of the values of the factors
and determine their significance relative to the surrounding area. The presented research analyzes
2383 Moravian municipalities, for local extremes were reduced to 1,679 villages. Created virtual
infrastructure using ortodrom and reduced deviatilites. On this infrastructure were compared the
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
53
values characterising the regional disparities in population, population density and land area of the
village. The aim of the research is the identification of the spatial distribution of these disparities. The
results clearly demonstrate the importance of analyses of the spatial dislocation of communities.
Key words
region, precedence, incidence, binary matrix, Moravia and Silesia
JEL classification: C30, J19
1. Úvod
Regionální analýzy mají svá specifika, související převážně s použitelnou datovou základnou. Ta je
charakteristická nesouvislými datovými řadami, nejednotností metodiky a rozdílnými datovými
řadami, souvisejícími se značným objemem dat. V rámci ujednocení metodiky sběru a zpracování
primárních dat pro porovnání a analýzu ekonomických ukazatelů, statistické monitorování, přípravu,
realizaci a hodnocení regionální politiky členských zemí EU zavedl statistický úřad Evropské unie
Eurostat územní celky vytvořené pro statistické účely. Za výchozí podklady lze použít data
strukturovaná podle NUTS (Nomenclature of Units for Territorial Statistics) a LAU (Local
Administrative Units, zahrnující obce a okresy (klasifikace NUTS, stupně NUTS 4 a NUTS 5).
Vhodnost toho členěni je prokázána množstvím publikovaných analýz, zejména v souvislosti s
prostorovou dislokací, sledováním významnosti okolí regionů, hodnocením mezoregionů apod.
Prostorové závislosti regionální analýzy zmiňuje například Smit a kol. (2015), zabývající se
disparitami ve financování a produktivitě venkova ve smyslu prostorové analýzy na úrovni NUTS.
Rovněž Melecký a Staníčková (2014) poukazují na význam aplikování nestandardních metod a
nových analytických přístupů pro analýzu geograficky rozlehlých systémů s cílem segmentace
regionálních dat do úrovně s dostupnými homogenními údaji (NUTS, LAU). Význam analýz na
úrovni LAU podtrhují dále např. Blažek a Netrdová (2009). V neposlední řadě Viturka (2013), který
představuje výsledky hodnocení kvality sociálního prostředí za mikroregiony, (územní obvody obcí s
rozšířenou působností 3. stupně – regiony ORP) a mezoregiony (kraje – regiony NUTS 3) České
republiky, poukazuje na nutnost identifikace a aplikace vazby selektovaného regionu na okolí, kdy
krajské hodnoty získává agregací mikroregionálních hodnot vážených příslušnými počty obyvatel.
Tento dílčí výčet poukazuje na základní principy regionálních analýz, tj. existenci jednotné a
univerzální datové základny (s možností extrapolace a interpolace dat), možnost identifikace
analyzovaných subjektů a stanovení vhodných vazeb a uplatnění principu kompozice a dekompozice
regionů se zohledněním vazeb na okolí. Ve většině případů lze pak vysledovat různé formy
multikriteriální analýzy, např. u Poledníkové (2016) a dalších. Vážným nedostatkem regionálních
analýz je soustředění výzkumu zpravidla do oblastí regionálních (nebo dominantních) center, což je
dané rozsáhlostí a dostupností (Dvořák, Tonev 2016). Dalším problémem je opomíjení
geoprostorových souvislostí. V neposlední řadě lze pak vypozorovat nejednotnost a malou
univerzálnost metod, založených převážně na komparaci (Prokop, Stejskal, 2015), či dále maximálně
na shlukové, korelační nebo regresní analýze.
2. Cíl a metody
Za podnět pro aplikaci nových forem analýz a modelování lze považovat analýzu Osmana a kol.
(2016), kdy se zmiňuje nutnost identifikace „hranic“ mezi obcemi. Tento fakt poukazuje na ustálený
přístup regionálních analýz, kdy se jako prvek regionální analýzy chápe regionální prvek (obec, okres,
kraj apod.) a jako vazba mezi prvky se analogicky chápe kontakt této hranice s hranicí jiného
subjektu. Tento přístup však velmi omezuje možnosti regionálních analýz, respektuje sice
bezprostřední vazby, nezohledňuje však jiné souvislosti, například příslušnost k Místní akční skupině,
dostupnost letiště či fyzické propojení silnicí vyšší třídy nebo železnicí apod. Stávající metody
vykazují různá omezení. Shluková analýza umožňuje vytvářet nové, specifické vazby (např. shlukovat
podle příslušnosti k regionu). Současně umožňuje zpracovávat rozsáhlá data, provádí však jejich
redukci. Regresní analýza, resp. korelační analýza má omezené možnosti pro vytváření specifických
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
54
vazeb, současně standardními prostředky výpočetní techniky není schopna reálně pracovat s objemy
dat v rozmezí tisíců obcí (úroveň LAU). Poměrně zajímavou metodu použil Lincaru a kol. (2015), kdy
pro analýzy na úrovni NUTS 5 v Rumunsku použil metodu JENKS (Jenks Optimization, někde
Natural Breaks). Tato metoda počítá vnitřní homogenitu intervalů a vzájemnou heterogenitu mezi
intervaly. Jinými slovy, snaží se nastavit hranice tak, aby mezi daty spadajícími do jednoho intervalu
byly co nejmenší vzájemné rozdíly, vzájemná heterogenita mezi intervaly by měla být co nejvyšší.
Takto lze zpracovat poměrně rozsáhlá data, výsledky jsou však obdobné, jako u shlukové analýzy.
Proto byla vyslovena výzkumná otázka. Lze identifikovat regionální disparity pomocí univerzálního
modelu aplikovatelného na rozsáhlých datech bez jejich redukce?
Na základě této otázky byly vysloveny hypotézy:
H1. Výpočty s rozsáhlými daty lze zjednodušit použitím binárních matic bez nutnosti redukovat počet
analyzovaných prvků.
H2. Použitím binárních matic lze zaznamenat libovolně definovanou strukturu systému na základě
identifikace vazby mezi regionálními subjekty (prvky systému).
Základní myšlenka spočívá v použití incidenčních matic, pomocí kterých se zachytí struktura.
Struktura může být definována libovolnými prvky a vazbami, jako prvky jsou použity regiony podle
požadované rozlišovací úrovně z nomenklatury NUTS a LAU. Přesto, že se může jednat o poměrně
rozsáhlá data (pro LAU2 ČR se jedná o cca 6200 obcí), přičemž tento počet se dále násobí počtem
analyzovaných faktorů (nezaměstnanost, počet obyvatel, hustota apod.), lze tato data efektivně
zaznamenat pomocí binární matice, identifikující vazbu mezi obcemi a soustavy n vektorů,
popisujících hodnoty faktorů pro dané prvky (obce). Na základě komparace hodnot faktorů lze
vypočítat změny (nárůsty a poklesy) hodnot mezi prvky s vazbou a následně redukovat vazby pomocí
precedenční matice (evidující pouze vazby, které směrují od jednoho prvku ke druhému –
precedence). Další výhodou zvolené metody je možnost definice libovolné vazby, do matice lze
zaznamenat jak fyzické vazby (hranice, vazba k regionálnímu centru apod.), tak virtuální vazby
(účelově definované, například nejkratší vzdálenost bez ohledu na fyzickou existenci cesty, deviatilita
- poměr skutečné cesty a nejkratší cesty apod.), fungující jako hranice mezi prvky (vazba) pro
příslušnou analýzu.
Zjednodušeně řečeno, byl navržen univerzální princip zpracování dat s minimální redukcí. Celý
postup lze shrnout do několika kroků. V první fázi jsou definovány subjekty pro analýzu a pro každý
subjekt dále množina faktorů, které požadujeme komparovat. Následně je stanovena požadovaná
struktura, tj. jsou definované požadované vazby mezi analyzovanými subjekty. V další fázi je
vytvořena matice definovaných subjektů, ve které jsou řádkové i sloupcové prvky tvořeny
definovanými subjekty a v binární podobě jsou zaznamenány vazby mezi subjekty. Současně je pro
každý subjekt definován vektor s hodnotami faktorů. Následně jsou srovnávány hodnoty jednotlivých
faktorů mezi všemi subjekty s vazbou a vypočítány směry nárůstů nebo poklesů hodnot faktorů mezi
analyzovanými subjekty, čímž dojde k orientaci vazeb mezi subjekty. Takto je postupně základní
definovaná struktura převedena na orientovanou strukturu. Tato struktura je zaznamenaná do
precedenční matice. Ta je opět definovaná tak, že sloupce a řádky jsou tvořeny definovanými subjekty
a vazby jsou redukovány tak, aby zůstala pouze podmnožina, kdy řádkový prvek má menší hodnotu
komparovaného faktoru, než má sloupcový prvek (je precedentem). Finálně jsou pomocí mocnin této
matice počítány cesty různé délky mezi jednotlivými subjekty, na kterých dochází k trvalému nárůstu
(poklesu) hodnot sledovaného faktoru (blíže Langefors, 1981).
Pro každý subjekt lze tedy nalézt množinu cest různé délky, směrujících do daného subjektu. Počty
a délky těchto cest lze pak využít pro identifikaci lokálních extrémů.
Pro vyhledání lokálních extrémů byly jako vazby zvoleny minimální geografické vzdálenosti obcí,
čímž byla zohledněna dislokace obcí v prostoru a jejich hustota v regionu. Pro vytvoření spojité
infrastruktury byl vytvořený model, který umožňuje vytvářet infrastrukturu na základě zvolených
parametrů (blíže Botlík, 2016). Pro tuto analýzu, vzhledem ke značnému počtu analyzovaných obcí
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
55
byla zvolena infrastruktura, kdy pro každou obec byly vyhledány tři sousedící obce s nejkratší
vzdáleností na základě geografických souřadnic a tyto hrany byly následně propojeny do trojúhelníků
(triangulace). Pokud nově nalezená hrana již existovala, byla akceptována a ponechána hrana původní.
Takto vygenerovaná infrastruktura je dostatečně souvislá, dostatečně hustá a přiměřeně složitá. Na
základě hodnot faktorů byly následně stanoveny precedence. Pomocí násobení precedenčních matic
byly vypočítány násobné precedence (redukované deviatility). Tyto precedence ukazují pro jednotlivé
obce cesty příslušné délky (dané mocninou precedenční matice), na které dochází k trvalému poklesu
nebo nárůstu hodnoty sledovaného faktoru. Takto lze vysledovat lokální extrémy s různou
významností, danou příslušnou délkou cest (stupněm precedence) a počtem cest. Uvedený princip
umožňuje jednoduše zalgoritmizovat daný postup a vytváří tak univerzální metodu pro identifikaci
regionálních disparit podle zvolených kritérií. Pro analýzu byla použita data z databáze Eurostat
a Českého statistického úřadu1
.
Uváděná metoda není srovnatelná s konkrétními obdobnými výzkumy, protože spojuje doposud
samostatně aplikované metody. Zatímco metody síťové analýzy ve smyslu hledání incidencí jsou
poměrně běžné, jejich propojení s konstrukcí obecné infrastruktury a identifikací lokálních extrémů ve
smyslu lokálních geografických center je nové. Přesto existuje mnoho publikovaných výstupů, kdy je
základní struktura geografické sítě využita pro identifikaci center. Například Rogerson (2015) uvádí,
že „geografické centrum regionu je základní geografickou koncepcí a přesto neexistuje běžně
uznávaná metoda pro jeho určení“, při identifikaci vychází pak rovněž z ortodrom, nikoliv však
z lokálních extrémů.
3. Výsledky výzkumu a diskuse
V první fázi byla hledána vhodná infrastruktura pro analýzu. Obrázek 1 ukazuje vygenerovanou síť
obcí a ortodrom, pro každou obec byly hledány tři nejbližší obce, pokud při prohledávání jednotlivých
ortodrom byla nalezena již existující ortodroma, byla akceptována. Při nalezení dvou ortodrom pro
jednu obec byly tyto spojeny pomocí triangulační metody. Pokud nově nalezená hrana (strana
nalezeného trojúhelníka) byla již nalezenou ortodromou, byla rovněž akceptována. Vyhledávání
ortodrom probíhalo náhodným výběrem obcí. Byl použit jeden průchod seznamem obcí (ortodromy
pro každou obec byly identifikovány pouze jednou). Výsledná síť se v první fázi výzkumu jevila jako
dostatečně hustá a souvislá. V další fázi byly pro každou obec analyzovány vybrané faktory, určující
významnost obce v regionu. Obce byly seřazeny podle hodnoty příslušného faktoru.
Obr. 1: Primární vygenerovaná regionální infrastruktura
Zdroj: vlastní zpracování
1
Datové podklady dostupné na http://nahlizenidokn.cuzk.cz/stahniadresnimistaruian.aspx
[online] [27-01-15] Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/databaze-adres-v-cr-a-ciselniky-uzemnichcelku.aspx
http://33bcdd.github.io/souradnice-mest/
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
56
Na závěr byla vytvořena suma dílčích pořadí a stanoveno vícekriteriální pořadí obce. Hodnoceny byly
postupně faktory „Počet částí obce“, „Celková výměra (ha)“ „Počet obyvatel k 31.12.“ „Hustota
obyvatel/počet obyvatel/km2“. Pokud u některého faktoru byly hodnoty tvořeny velmi malou
množinou (počet částí), byla váha korigovaná při shodě počtu částí velikostí obce. Data byla za rok
2015. Na základě těchto hodnot byly stanoveny poklesy nebo nárůsty na nalezených ortodromách a
vytvořeny první precedence (ukazující přímé poměry hodnot výsledného pořadí mezi obcemi).
Obrázek 2 ukazuje Moravské a Slezské obce a precedence zachycené orientovanou hranou (viz výřez
v obrázku 2).
Obr. 2: První precedence – stanovení nárůstů hodnot faktorů na zvolené infrastruktuře
Zdroj: vlastní zpracování
Tab. 1: Základní naměřené údaje precedencí
precedence 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
počet 4738 9834 12850 13015 10932 8454 5816 3488 1877 890 314 97
maximum 10 30 37 35 32 28 20 15 10 6 5 4
počet obcí 1183 653 608 493 376 260 165 122 58 21 14 8
Zdroj: vlastní zpracování
V další etapě byly postupně počítány násobné precedence. Tabulka 1 ukazuje počty precedencí do
délky 12, vyšší precedence nebyly počítány, vzhledem k malé četnosti. Tabulka ukazuje celkový počet
nalezených precedencí příslušné délky, maximální počet precedencí nalezených pro jednu obec a
počet obcí, majících alespoň jednu precedenci sledované délky.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
57
Obr. 3: Násobné precedence délky 4 – stanovení lokálních extrémů
Zdroj: vlastní zpracování
Obrázek 3 ukazuje obce s nejvyšší frekvencí čtvrtých precedencí. Čtvrtých precedencí, jak je zřejmé z
tabulky 1, je nejvíce. Byly vybrány obce, které měly minimálně 20 precedencí (významné extrémy).
Na obrázku jsou dvojice obcí, mezi nimiž jsou 4 hrany, na kterých dochází k nárůstu hodnot.
Obrázek 4 pak ukazuje vazby délky 8 precedencí.
Obr. 4: Násobné precedence délky 8 – stanovení lokálních extrémů
Zdroj: vlastní zpracování
Analýzou precedencí byl vysledován nestandardní vývoj délky a počtu precedencí, na základě kterého
byla identifikována nevhodně definovaná infrastruktura, vykazující dílčí linearitu a nesouvislost.
Na obrázku 5 je nově vygenerovaná struktura, která vznikla trojím nezávislým generováním
infrastruktury, v tomto případě bylo modelování dále upraveno tak, že pokud se jako minimum
identifikovala již zaznamenaná hrana, hledalo se nové minimum. Na obrázku jsou barevně rozlišeny
hrany, které byly identifikovány při jednom (tyrkysová barva), dvou (modrá) a třech průchodech
(červená). Na spodní části obrázku je pak zřejmé odstranění nesouvislosti původně navržené
infrastruktury.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
58
Obr. 5: Nový návrh regionální infrastruktury
Zdroj: vlastní zpracování
Závěr
Je nutné si uvědomit, že dané výsledky ukazují na lokální extrémy, které jsou relativními extrémy
vztaženými k okolí těchto extrémů. Z těchto důvodů nevykazuje například Brno a Ostrava hodnoty
významných extrémů, protože jejich pozice je ovlivněna obdobnými hodnotami obcí v okolí.
Pokud se jedná o absolutní pořadí obcí vyhodnocených podle uváděných faktorů, pak na prvních
deseti místech se postupně umístili obce a města Brno, Ostrava, Olomouc, Zlín, Opava, Přerov,
Karviná, Třinec. Znojmo a Frýdek Místek. Tyto však nefigurují jako významné extrémy. Hlubší
analýzou lze zjistit, že situace může být částečně způsobena nedostatečně definovanou infrastrukturou,
kdy lineární charakter infrastruktury v některých oblastech nezajišťuje dostatečnou identifikaci
extrému. Pokud se tedy jedná o lokální extrémy, jedná se o relativní pozici mezi hodnotami v okolí.
Výsledné extrémy jsou pak závislé na regionální poloze. Největší četnost čtvrtých precedencí vykazují
velké obce, Zlín či Šumperk, ale také obce jako Kravaře, Hradec nad Moravicí, Fulnek, Veselí nad
Moravou, dále i menší obce jako Velké Losiny, Osek nad Bečvou, Mohelnice, Loučná nad Desnou,
Staré Hamry a podobně. Je tedy zřejmé, že se daří identifikovat jinak velmi nezřetelné oblasti, které
mohou vůči svému okolí vykazovat disproporce.
Jak bylo uvedeno v diskusi, analýza byla zatížena chybou, která vznikla částečnou nespojitostí
infrastruktury. Přesto lze konstatovat, že výzkumná otázka, zda lze identifikovat regionální disparity
pomocí univerzálního modelu aplikovatelného na rozsáhlých datech bez jejich redukce, byla
zodpovězena kladně, za předpokladu, že pomocí incidenčních matic definujeme dostatečně hustou
infrastrukturu a že množství regionálních subjektů (např. obcí) nepřesahuje cca 2000 prvků. Při větším
počtu mohou dělat maticové operace na standardních výpočetních prostředcích problém. Toto
omezení neumožnilo potvrdit hypotézy H1 a H2, hypotézy nebyly ale ani zamítnuty, protože na
omezené množině regionálních subjektů jsou prokazatelné. Uváděný výzkum dostatečně prokazuje
možnosti použití precedenční analýzy při hledání regionálních disparit.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
59
Literatura
BLAŽEK, J., NETRDOVÁ, P., (2009). Can development axes be identified by socio-economic variables?[1]
The case of Czechia. Geografie, vol. 114, no. 4, pp. 245-262. ISSN 1212-0014.
BOTLÍK, J. BOTLÍKOVÁ, M., DOLÁK, R., (2016). Simulation of the behavior of local extrema in the[2]
distribution. In Carpathian logistics congress – clc.
DVOŘÁK, Z., TONEV P., (2016). The issue of defining metropolitan areas in the czech republic with[3]
emphasis on the Brno and Ostrava. In 19th International Colloquium on Regional Sciences. Conference
Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, pp. 589–595. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-75.
LANGEFORS B., (1981). Teoretická analýza informačních systémů. Bratislava: Vydavatelstvo technické a[4]
ekonomickej literatury.
LINCARU, C., et al. (2015). Regional differences illustrated by registered unemployment maps with[5]
natural intervals JENKS at local administrative units LAU 2 level (NUTS 5) in Romania. Calitatea Vietii,
vol. 26, no. 2. pp. 115-130. ISSN 1018-0389.
MELECKÝ, L., STANÍČKOVÁ, M., (2014). NUTS2 regions classification: Comparison of cluster analysis[6]
and DEA method. In XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno:
Masarykova univerzita, pp. 45-53. ISBN 978-80-210-6840-7. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-
101.
OSMAN, R., et al. (2016). The meanings of 'border' for inter-municipal cooperation in polycentric[7]
settlement systém. In 19th International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno:
Masarykova univerzita, pp. 595-604. ISBN 978-80-210-8272-4. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-
76.
POLEDNÍKOVÁ, E., (2014). Multicriteria analysis of regional disparities in the context of the EU[8]
cohesion. In XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova
univerzita, pp. 54-61. ISBN 978–80–210–6840–7. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-5.
PROKOP, V., STEJSKAL, J., (2015). Impacts of local planning to competitiveness index change – Using[9]
approximate initial analysis of the Czech regions. WSEAS Transactions on Business and Economics , vol.
12, pp. 279-288. ISSN 1109-9526.
ROGERSON, P.A., (2015). A New Method for Finding Geographic Centers, with Application to U.S.[10]
States. Professional Geographer, vol. 67, no. 4, pp. 686-694. ISSN 0033-0124. ISSN 1467-9272. DOI
10.1080/00330124.2015.1062707.
SMIT, M., VAN LEEUWEN, E., FLORAX, R., (2015). Rural development funding and agricultural labour[11]
productivity: A spatial analysis of the European Union at the NUTS2 level. Ecological Indicators, vol. 59,
pp. 6-18. ISSN 1470-160X.
VITURKA, M., (2013). Regionální hodnocení kvality sociálního prostředí – případová studie České[12]
republiky. In XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova
univerzita, pp. 65-71. ISBN 978–80–210–6257–3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-7.
Příspěvek byl zpracován v rámci podpory Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR v rámci
institucionální podpory na dlouhodobý rozvoj výzkumné organizace v roce 2017.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
60
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-6
REGIONÁLNÍ DIFERENCIACE EKONOMICKÉ ÚROVNĚ
EVROPSKÉ UNIE
REGIONAL DIFFERENTIATION OF ECONOMIC LEVEL IN THE
EUROPEAN UNION
JOSEF ABRHÁM
PETR BURDA
BLANKA HAVLÍČKOVÁ
Katedra cestovního ruchu
Fakulta mezinárodních vztahů
Vysoká škola ekonomická v Praze
Department of Tourism
Faculty of International Relations
University of Economics, Prague
Náměstí Winstona Churchilla 4, 130 68 Praha, Czech Republic
E-mail: abrham@vse.cz, burp01@vse.cz, havlickova.blanka@gmail.com
Anotace
I přes dlouhodobé fungování politiky hospodářské a sociální soudržnosti přetrvávají v prostoru
Evropské unie významné regionální disparity. Cílem tohoto článku je zhodnotit vývoj a hlavní znaky
regionální diferenciace ekonomické úrovně. Důraz je kladen na posouzení dopadů finanční
a ekonomické krize a měnících se podmínek rozvoje v prostředí rozšíření Evropské unie.
Metodologický postup řešení vychází z analýzy empirických statistických dat. Jako hlavní datová
základna byly využity zdroje Eurostatu. Zkoumány jsou celky na úrovni NUTS 2. Ke statistické
kvantifikaci regionálních disparit byl využit ukazatel variačního koeficientu, který je kalkulován
jako podíl směrodatné odchylky všech regionů k národnímu průměru HDP na obyvatele. Teoretickým
ukotvením studie je přehled konceptů regionálního rozvoje a růstu.
Klíčová slova
regionální disparity, Evropská unie, ekonomická úroveň
Annotation
Despite the long-term functioning of the economic and social cohesion, there are still significant
regional disparities which remain within the area of the European Union. The aim of this article
is to evaluate development and main features of the regional differentiation of the economic level.
Emphasis is put on assessing the impact of the financial and economic crisis and the changing
conditions of development in an environment of the EU enlargement. Methodology is based
on empirical statistical data analysis. Eurostat database was used as the main data source. NUTS 2
level units are examined. The indicator of the variation coefficient was used for statistical
quantification of the regional disparities, which is calculated by dividing the standard deviation of
all regions to the national average per capita GDP. The theoretical study is an overview of the
concepts of the regional development and growth.
Key words
regional disparities, the European Union, economic standard
JEL classification: R10, R12
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
61
1. Úvod
Evropský integrační proces se v ekonomické oblasti postupně prohlubuje. Komplexní integrační
projekty jednotného vnitřního trhu a měnové unie doplňuje soustava výlučných, sdílených
a podpůrných politik. I přesto zůstává Evropská unie dosti heterogenním celkem. Jednotlivé
ekonomiky se odlišují jak v absolutních, tak i relativních hospodářských ukazatelích (Ballas, Dorling,
Henning, 2017). Ekonomické a sociální disparity členské základny jsou logicky ještě markantnější na
regionální úrovni. Rozdíly navíc dlouhodobě přetrvávají a v některých zemích dokonce rostou, což
představuje výzvu pro tvůrce hospodářských a regionálních politik. Diferencovanost ekonomického
prostředí jednotlivých zemí přispívala v posledních letech k vytváření asymetrických efektů, a
negativně tak působila na fungování hospodářské a měnové unie (Venables, 2010).
Problematice regionálních disparit se věnují jak soudobé teoretické koncepce, tak i platné strategické
dokumenty na regionální, národní a unijní úrovni (Grossman, Helpman, 1994). Předkládaný článek
představuje příspěvek do diskuse v oblasti regionální diferenciace v prostoru Evropské unie.
2. Metodologická východiska
Cílem tohoto článku je zhodnotit vývoj a hlavní znaky regionální diferenciace ekonomické úrovně
členských zemí Evropské unie. Důraz je kladen na posouzení dopadů finanční a ekonomické krize
a měnících se podmínek rozvoje v prostředí rozšíření Evropské unie. Uvedené procesy v minulé
dekádě rozhodujícím způsobem formovaly vývoj ekonomik a regionů a nastavení nástrojů politiky
hospodářské, sociální a územní soudržnosti (Solow, 2016).
Metodologický postup řešení vychází především z analýzy vývoje regionálních disparit na základě
analýzy empirických statistických dat a posouzení hlavních znaků a trendů regionální diferenciace
v rámci Evropské unie a členských zemích. Teoretickým ukotvením studie je přehled konceptů
regionálního rozvoje a růstu. Analytická část vychází z geografických předpokladů a empirických
statistických údajů. Jako hlavní datová základna byly využity zdroje Eurostatu. Ke sledování
ekonomické úrovně byl zvolen ukazatel hrubého domácího produktu na obyvatele v paritě kupní síly
(PKS). Tento ukazatel umožňuje porovnání kupní síly regionů, ve kterých je používána různá měna
a kde se odlišují cenové hladiny. HDP na obyvatele je vyjadřováno relativně k průměru Evropské
unie.
Vývoj regionálních disparit je sledován v období 2008–2014, aby bylo možné vyhodnotit dopady
finanční a ekonomické krize. Ke statistické kvantifikaci byl využit ukazatel variačního koeficientu,
který je kalkulován jako podíl směrodatné odchylky všech regionů k národnímu průměru HDP
na obyvatele. Odchylky regionů jsou vážené podílem regionu na celkové populaci. Výsledek
variačního koeficientu je vyjadřován v procentech. Z pohledu vývoje regionálních disparit jsou
zkoumány pouze země, kde se nachází více než jeden region NUTS 2. Vzorek zemí tak nezahrnuje
Maltu, Kypr, Pobaltské státy a Lucembursko. V případě zemí se dvěma regiony je zkoumáno pouze
variační rozpětí.
Jako zkoumané celky byly zvoleny regiony na úrovni NUTS 2 dle nomenklatury územních jednotek
Evropské unie. Systém jednotné územní klasifikace NUTS zajišťuje relativní srovnatelnost
dle velikosti. Systém územní klasifikace NUTS rozděluje prostor EU do 98 regionů NUTS 1, 276
regionů na úrovní NUTS 2 a 1 342 regionů na úrovni NUTS 3. NUTS 2 regiony představují základní
geografickou jednotku pro alokaci prostředků ze strukturálních fondů.
3. Teoretická východiska
Regionální disparity bývají zpravidla hodnoceny jako negativní jev, který nežádoucím způsobem
ovlivňuje socioekonomický vývoj regionů. Mírné rozdíly jsou však v tržní ekonomice přirozené
a mohou působit motivačně a přispívat k efektivnějšímu fungování ekonomických subjektů a územní
dělby práce (Kutscherauer, 2010).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
62
Zkoumání příčin a vývoje regionálních rozdílů se věnují moderní i starší teoretické přístupy. V rámci
jednotlivých modelů lze nalézt společné znaky i odlišnosti v hlavních postulátech. V ekonomické
literatuře je často užíváno dělení teorií na konvergenční a divergenční. Teorie konvergenční se shodují
na tvrzení, že se ekonomická úroveň regionálních celků v dlouhém období vzájemně přibližuje.
Naopak divergenční teorie se přiklánějí k tvrzení, že rozdíly mezi regiony v průběhu času narůstají.
Při konkrétním pohledu na hlavní teorie regionálního rozvoje je možné zjistit, že koncepty založené
na neoklasické teorii se přiklánějí k tvrzení, že v dlouhém období existují jednoznačné důvody
ke konvergenci, a to především v podmínkách otevřené ekonomiky. Jako důvody předpokládají
dokonalou mobilitu výrobních faktorů, přelévání kapitálu z vyspělejších do zaostalejších regionů
a migrační toky. Mobilita faktorů přispívá k vyrovnávání cen výrobních faktorů a konvergenci
regionů (neoklasický vyrovnávací proces). Neoklasické modely založené na podmínce uzavřené
ekonomiky naproti tomu nepředpokládají konvergenci absolutní, ale pouze podmíněnou. To znamená,
že v dlouhém období ekonomika konverguje ke svému stálému stavu a za rozhodující determinantu
růstu produktu na hlavu je považován technologický pokrok. Regionální politika ovlivněná
neoklasickými přístupy se opírá o tvrzení, že tržní mechanismus sám o sobě zajišťuje optimální
alokaci zdrojů a přispívá ke konvergenci regionů (Holub, Čihák, 2000).
Poptávkově orientované modely (teorie skupiny jádro-periferie, diferencovaného, polarizovaného
růstu apod.) nepovažují regionální disparity za krátkodobé poruchy, které budou vyrovnány
působením tržních faktorů, ale za trvalý jev. Regionální růst definují jako nerovnovážný proces
a v dlouhém období předpokládají divergenční tendence. Příčiny diferencovaného regionálního
rozvoje shledávají především na straně poptávky. Řešení tržních selhání v regionální oblasti spočívá
dle uvedených konceptů do značné míry na aktérech hospodářské a regionální politiky (Martin, 2006).
Moderní přístupy (nová ekonomická geografie a nová teorie růstu) považují za přípustné
jak konvergenční, tak i divergenční tendence (Solow 1994). Koncepty, které vycházejí z nové teorie
růstu, přiřazují větší důležitost znalostnímu a lidskému kapitálu. Pozitivní externality lidského kapitálu
a přenos znalostí umožňují opuštění zákona klesajících výnosů z výrobních faktorů. Regionální
rozdíly jsou v tomto smyslu vnímány jako výsledek odlišné vybavenosti technologiemi a lidským
kapitálem (Jones, 2002).
Nová ekonomická geografie vychází obdobně jako nová teorie růstu z neoklasických předpokladů,
ale opouští podmínky zákona klesajících výnosů z rozsahu, komparativních výhod a dokonalé
konkurence. Koncepty založené na nové ekonomické geografii vysvětlují disparity mezi regiony
prostřednictvím odlišné specializace, konkurenceschopnosti nebo průmyslové dynamiky regionů.
Původ dlouhodobých specializací shledávají jako výsledek aglomeračních procesů (Krugman, 1995).
Klíčové faktory konkurenčních výhod regionů jsou spatřovány v dostupnosti kvalifikované pracovní
síly, dostatečné odvětvové koncentraci firem, v rozvinutých firemních vztazích, existenci regionálních
klastrů, apod.
Snižování regionální disparit patří k dlouhodobým cílům Evropské unie i jednotlivých členských států.
V posledních dekádách jsou nástroje Evropské unie zaměřeny především na zvyšování
konkurenceschopnosti regionů v globální ekonomice a snižování rozdílů mezi regiony (Melecký,
2012). V rámci politiky hospodářské a sociální soudržnosti EU jsou řešeny především diference
v ekonomické úrovni. Výše podpor ze strukturálních fondů jsou stupňovány dle dosažené ekonomické
úrovně. Regiony na úrovni NUTS 2 jsou strukturovány do tří skupin. Méně rozvinuté regiony
vykazují HDP na obyvatele nižší než 75 % průměru Evropské unie. Hrubý domácí produkt na
obyvatele přechodových regionů se pohybuje v rozmezí 75–90 % průměru Evropské unie. Více
rozvinuté regiony mají HDP na obyvatele vyšší než 90 % průměru Evropské unie. Nástroje EU jsou
koncentrovány na řešení konvergence méně rozvinutých a přechodových regionů.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
63
4. Vývoj a znaky disparit regionálního hrubého domácího produktu
Ekonomická úroveň Evropské unie je rozdílná nejen napříč státy, ale i regiony (Kalábová, Abrhám,
2016). K prohloubení diferencí logicky přispěla i poslední kola rozšiřování Evropské unie v letech
2004, 2007 a 2013.
Z tabulky č. 1 je možné vysledovat, že nejvyspělejší oblasti na úrovni NUTS 2 překračují hodnoty 200
i více procent průměrného HDP na obyvatele Evropské unie. Naproti tomu nejméně vyspělé regiony
se pohybují mezi 30–50 procenty průměrného HDP na obyvatele rozšířené Evropské unie (EU 28).
Extrémní rozpětí bylo zaznamenáno v roce 2014 mezi nejzaostalejším a nejvyspělejším regionem EU.
Hrubý domácí produkt na obyvatele regionu Inner London – West ve Velké Británii je téměř 18krát
vyšší než regionu Severozapaden v Bulharsku (Eurostat, 2016: 1–2).
Jádrová oblast Evropské unie z hlediska ekonomické vyspělosti je dlouhodobě lokalizována
v tzv. pětiúhelníku, který je vymezen pěti aglomeracemi: Londýnem, Hamburkem, Mnichovem,
Milánem a Paříží (European Commission, 2007: 10–11). Postupně však dochází ke snižování
dominance této oblasti. Nejvyspělejší regiony se více rozptylují v prostoru Evropské unie (příkladem
jsou třeba regiony Irska, skandinávských zemí, Vídně nebo hlavních měst v zemích střední Evropy).
Ve většině zemí EU-28 je velká část rozdílů v regionální prosperitě výsledkem koncentrace
hospodářské aktivity do okolí hlavních měst. Pouze ve třech zemích Evropské unie nejsou hlavní
města nejvyspělejšími regiony, a to v Itálii, Nizozemsku a v Německu. V ostatních členských zemích
má tendenci dominovat region hlavního města. Výrazně dominantní postavení centrálního regionu lze
identifikovat ve Velké Británii, Francii, Belgii, ale také v České republice nebo na Slovensku. Je však
nutné uvést, že centrální regiony vykazují relativně vysoký příliv dojíždějících pracovníků. Příjmy
těchto pracovníků navyšují disponibilní důchody domácností mimo hlavní města. V případě
Lucemburku se jedná mnohdy o zahraniční pracovníky ze sousedních regionů Francie, Belgie
a Německa.
Příznivější rozvoj hlavních měst je spojen s atraktivitou pro podnikání i pro obyvatele. Polarizace
hlavních měst přináší výhody v podobě úspor z rozsahu, aglomerace podniků, koncentrace výzkumné
základny, vzdělávacích institucí i velikosti trhu. Má ale také nesporné nevýhody, jako jsou přetíženost
dopravní infrastruktury, horší kvalita životního prostředí a vyšší ceny nemovitostí.
Jako další významný rys regionální diferenciace Evropské unie lze uvést dichotomii Sever–Jih,
resp. Východ–Západ, která se projevuje nižší ekonomickou úrovní regionů geograficky vzdálenějších
od jádrových regionů EU. Jako příklad lze uvést např. nové členské státy Evropské unie (zejména
Maďarsko, Slovensko a Polsko), ve kterých osahují regiony při východních hranicích nižšího stupně
ekonomického rozvoje oproti regionům sousedících s vyspělými státy EU. Dichotomii Sever–Jih zase
reprezentují Itálie a Španělsko.
Periferní regiony se nacházejí především v geograficky odlehlých částech Evropské unie. Patnáct
nejméně vyspělých regionů pochází z pěti členských států. Největší počet zaostalých oblastí lze nalézt
v Bulharsku a Rumunsku (např. Severozapaden, Severen Tzentralen a Yuzen tzentralen v Bulharsku
nebo Nord-Est, Sud muntenia a Sud-Vest Olstenia v Rumunsku), dále také při východních hranicích
Maďarska (Észak-Magyarország, Észak-Alföld) a Polska (Lubelskie). Specifické postavení mezi
periferními regiony zaujímá francouzský region Mayotte, který se nachází v Komorském souostroví
v Indickém oceánu. V roce 2011 se stal francouzským departmentem. Jedná se o nejvzdálenější
a zároveň druhý nejzaostalejší region Evropské unie (Eurostat, 2016: 1–2).
Pro valnou většinu regionů nových členských zemí střední a východní Evropy je charakteristická
zaostalost oproti průměru Evropské unie. Pouze několik regionů z nových členských zemí dosahovalo
v roce 2014 vyššího HDP na obyvatele oproti průměru EU-27 (Praha, Bratislava, Zachodna Slovenia,
Közép–Magyarország [region hlavního města], Bukurešť v Rumunsku a vojvodství Mazowieckie
v Polsku [region, kde je lokalizováno hlavní město Varšava].
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
64
Tab. 1: Regionální HDP na obyvatele Evropské unie (PKS), 2014
Region NUTS 2 EU28 = 100 Region NUTS 2 EU28 = 100
Inner London – West (UK) 539 Nord-Vest (RO) 48
Luxembourg (LU) 266 Dél-Alföld (HU) 47
Bruxelles (BE) 207 Lubelskie (PL) 47
Hamburg (DE) 206 Dél-Dunántul (HU) 45
Inner London - East (UK) 204 Sud-Muntenia (RO) 43
Bratislavský kraj (SK) 186 Észak-Alföld (HU) 43
Oberbayern (DE) 179 Észak-Magyarország (HU) 42
Ile de France (FR) 178 Sud-Vest Oltenia (RO) 41
Praha (CZ) 173 Yugoiztochen (BG) 39
Stockholm (SE) 172 Severoiztochen (BG) 39
North Eastern Scotland (UK) 164 Nord-Est (RO) 34
Groningen (NL) 163 Severen tzentralen (BG) 34
Darmstadt (DE) 163 Yuzhen tzentralen (BG) 32
Stuttgart (DE) 162 Mayotte (FR) 31
Wien (AT) 158 Severozapaden (BG) 30
Zdroj: Eurostat (2016)
Tab. 2: Vývoj regionálních rozdílů v rámci členských zemí EU, 2008–2014 (NUTS2) 1) variační
koeficient
Rok 2008 2014
Regiony NUTS2
Belgie 35,6 33,7
Bulharsko 43,3 40,5
Česká republika 47,2 42,5
Dánsko 21,2 22,9
Německo 23,7 22,0
Irsko 34,0 36,8
Řecko 22,4 22,7
Španělsko 18,8 20,9
Francie 27,2 26,7
Chorvatsko 2,2 3,6
Itálie 25,4 27,0
Maďarsko 42,4 39,7
Nizozemsko 23,0 21,6
Rakousko 20,0 18,3
Polsko 21,8 25,3
Portugalsko 21,3 18,5
Rumunsko 58,6 52,8
Slovinsko 27,3 25,6
Slovensko 63,0 67,2
Finsko 20,9 22,1
Švédsko 18,4 20,4
Velká Británie 64,1 68,1
Zdroj: Eurostat (2016)
Srovnáme-li vývoj regionálních rozdílů uvnitř jednotlivých členských zemí, zjistíme, že konvergence
regionů celé Unie nemusí být nutně spojena s přibližováním v rámci jednotlivých zemí. Tabulka
č. 2 ilustruje, že v období 2008–2004 došlo v osmi zemích (v Dánsku, Finsku, Irsku, Španělsku,
Polsku, ve Švédsku, Velké Británii a na Slovensku) k nárůstu disparit na regionální úrovni. Zatímco
ve čtrnácti členských státech (v Belgii, Bulharsku, České republice, Německu, Maďarsku, Řecku,
Chorvatsku, Itálii, Nizozemsku, Rakousku, Portugalsku, Rumunsku, ve Slovinsku a Francii) byl
zaznamenán pokles regionálních rozdílů na úrovni NUTS 2. Ve srovnání s obdobím 2000–2008 byl
zaznamenán nižší počet zemí s nárůstem disparit. Dopady ekonomické krize a zpomalení
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
65
hospodářského růstu na vývoj regionální diferenciace lze hodnotit spíše pozitivně.
V období 2008–2014 se snížily regionální disparity uvnitř Evropské unie jako celku. Hlavní příčinou
konvergence regionů byl rychlý růst regionů s ekonomickou úrovní pod 50 % průměrného HDP
na obyvatele Evropské unie. Snižování mezery mezi ostatními oblastmi nebylo nijak výrazné.
Konkrétně rostly především regiony Polska, Litvy, Rumunska, Maďarska, ale také Německa,
Rakouska a Lucemburska. Největší nárůst HDP byl zaznamenán v případě centrálního regionu
v Polsku (Mazowieckie). Naopak nejpomalejší růst vykazovaly regiony zemí postižených
hospodářskou recesí (Španělska, Řecka, Finska, Itálie a Irska).
Závěr
Na základě provedené analýzy lze konstatovat, že regionální struktura Evropské unie vykazuje
prolínání konvergenčních a divergenčních tendencí. Signifikantní regionální rozdíly sice dlouhodobě
přetrvávají, ale nejzaostalejší regiony postupně konvergují k průměru Evropské unie. Ve sledovaném
období se jednalo především o oblasti Polska, Litvy, Rumunska a Maďarska. Na druhé straně ale byl
zaznamenán pokles ve většině regionů zemí jižní Evropy (Španělska, Portugalska a Řecka). Uvnitř
eurozóny byly patrné divergenční tendence. Rozdíly v rámci jednotlivých zemí se vyvíjely
nerovnoměrně, ale v porovnání s předchozím obdobím převažovaly konvergenční trendy. Počet zemí,
ve kterých klesaly regionální rozdíly, byl v období 2008–2014 téměř dvojnásobný oproti státům,
ve kterých rostly. V tomto ohledu lze hodnotit dopady finanční a ekonomické krize pozitivně.
Zpomalení růstu bylo na regionální úrovni spojené s poklesem regionálních rozdílů.
Jako hlavní znaky regionální diferenciace ekonomické úrovně v prostoru Evropské unie byly
identifikovány především polarizace regionů hlavních měst, příznivější rozvoj městských regionů
oproti venkovským oblastem a dále také vyšší ekonomická úroveň regionů v tzv. centrálním
pětiúhelníku, který je vymezen pěti aglomeracemi: Londýnem, Hamburkem, Mnichovem, Milánem a
Paříží.
Regionální rozdíly jsou výsledkem celé řady ekonomických, demografických, historických,
geografických, sociálních a politických faktorů. Některé regiony (hlavně městské aglomerace) mají
nesporně lepší konkurenční postavení v současné globalizované ekonomice a naprosté odstranění
ekonomických nerovností není v tržním prostředí možné a ani by nebylo efektivní. Centrální regiony
v řadě případů představují póly růstu, které pozitivně ovlivňují rozvoj dalších oblastí. Regionální,
národní a evropští aktéři by proto měli i nadále hledat spíše optimální nástroje k udržení vyváženého
regionálního rozvoje a k posilování konkurenční pozice regionů v národním, ale i v mezinárodním
prostředí.
Literatura
BALLAS, D., DORLING, D., HENNIG, B., (2017). Analysing the regional geography of poverty, austerity[1]
and inequality in Europe: a human cartographic perspective. Regional Studies, vol. 51, no. 1, pp. 174 – 185.
DOI 10.1080/00343404.2016.1262019.
EUROPEAN COMMISSION, (2007). Growing Regions, growing Europe. Fourth report on economic and[2]
social cohesion. Luxembourg. Office for Official Publications of the European Communities.
EUROSTAT, (2016). Regional GDP per Inhabitant in EU-28. News Release 10/2016. Luxembourg. Office[3]
for Official Publications of the European Communities.
GROSSMAN, G. M., HELPMAN, E., (1994). Endogenous innovation in the theory of growth. Journal of[4]
Economic Perspectives, vol 8, no. 1, pp. 23-44.
HOLUB, T., ČIHÁK, M., (2000). Teorie růstové politiky. Praha: Vysoká škola ekonomická. ISBN 80-245-[5]
0126-0.
JONES, I. CH., (2002). Introduction to Economic Growth. New York: Norton & Company.[6]
KALÁBOVÁ, M., ABRHÁM, J., (2016). Lovecký cestovní ruch jako odvětví s velkým potenciálem pro[7]
rozvoj regionů ČR. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno:
Masarykova univerzita, pp. 1073–1079. ISBN 978-80-210-8272-4. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-
2016-138.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
66
KRUGMAN, P., (1995). Development, Geography and Economic Theory. Cambridge: MIT Press. ISBN[8]
9780262112031.
KUTSCHERAUER, A. a kol., (2010). Regionální disparity. Disparity v regionálním rozvoji země, jejich[9]
pojetí, identifikace a hodnocení. Ostrava: VŠB-TU Ostrava.
MARTIN, R., (2006). A Study on the Factors of Regional Competitiveness. Draft final report for the[10]
European Commission. Brussels.
MELECKÝ, L., (2012). Evaluation of Cohesion in Visegrad Countries in Comparison with Germany and[11]
Austria by Multivariate Methods for Disparities Measurement. International Journal of Mathematical
Models and Methods in Applied Sciences, vol. 6, no. 8, pp. 979-989. ISSN 1998-0140.
SOLOW, R. M., (1994). Perspectives on Growth Theory. The Journal of Economic Perspectives, vol. 8, no[12]
1, pp. 45-54.
SOLOW, R. M., (2016). Resources and Economic Growth. The American Economist, vol. 61, no. 1, pp. 52-[13]
60. DOI 10.1177/0569434515627092.
VENABLES, A. J., (2010). New Economic Geography. Part of the series The New Palgrave Economics[14]
Collection, pp 207-214; Dostupné z: https://link.springer.com/chapter/10.1057/9780230280823_26.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu IGA „Ekonomické, bezpečnostní a systémové změny v
mezinárodním cestovním ruchu“, č. F2/19/2017.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
67
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-7
CONCEPT OF RESILIENCE IN THE CONTEXT OF
REGIONAL DEVELOPMENT: SYSTEMATIC LITERATURE
REVIEW OF THEORY AND REALISTIC ASPECTS
KONCEPT ODOLNOSTI V KONTEXTU REGIONÁLNÍHO ROZVOJE:
SYSTEMATICKÁ LITERÁRNÍ REŠERŠE TEORIE A REÁLNÝCH
ASPEKTŮ
MICHAELA STANÍČKOVÁ
Katedra evropské integrace
Ekonomická fakulta
VŠB - Technická univerzita Ostrava
Department of European Integration
Faculty of Economics
VŠB - Technical University of Ostrava
Sokolská třída 33, 702 00 Ostrava, Czech Republic
E-mail: michaela.stanickova@vsb.cz
Annotation
Economies have always been prone to different kinds of shocks such as economic downturns, industry
shocks, currency crises, which can destabilize the path and pattern of regional economic growth.
Regional economy perturbed by a shock may move onto a new growth path by re-establishing
economic linkages both internally and with other regions. The question why one region is more
vulnerable to economic shock than other, impelled to analyse resilience notion in regional
development context. The notion of resilience has recently risen to prominence in several disciplines,
and has also entered policy discourse. Aim of this study is to throw light on some of the underlying
aspects of regional resilience and give an overview of notion, main empirical results and planning
tasks concerning regional resilience as well as outlining some of the criticisms. Based on systematic
and comparative analysis of scientific literature comprehensive analysis of regional resilience is
performed; regional resilience process is developed, structural dimensions of regional resilience is
identified; regional resilience capacity building factors are presented. The main results of the study is
overview and comparison of regional resilience literature and empirics that lead to highlight some of
the shortcomings of the research topic.
Key words
economic growth, regional economy, resilience, shock, systematic literature review
Anotace
Ekonomiky byly vždy náchylné k různým druhům šoků, jakými jsou hospodářské poklesy, průmyslové
šoky, měnové krize, které mohou destabilizovat vývoj a charakter regionálního ekonomického růstu.
Regionální ekonomika narušena šokem se může posunout na novou růstovou trajektorii
prostřednictvím obnovení ekonomických vazeb a to jak uvnitř regionu, tak s ostatními regiony. Otázka,
proč jeden region náchylnější k ekonomickému šoku než jiný, vede k analýze konceptu odolnosti
v kontextu regionálního rozvoje. Koncept odolnosti vzrost v poslední době na významnosti v několika
disciplínách, a také se stal tématem politické diskuze. Cílem článku je osvětlit základní aspekty
regionální odolnosti z hlediska teoretického konceptu, empirického pojetí a hospodářskopolitického
plánování v rámci regionální odolnosti, a v neposlední řadě také poskytnout kritický pohled na daný
koncept. Prostřednictvím systematické a komparativní analýzy odborné literatury je provedena
komplexní analýza regionální odolnosti z hlediska konceptu a procesu, dále jsou identifikovány
strukturální aspekty regionální odolnosti a jsou představeny faktory odpovídající kapacitě regionální
odolnosti. Výsledky článku nabízejí přehled a srovnání literatury v oblasti regionální odolnosti a to
jak teorie a empirie, a rovněž poukazují na některé z nedostatků konceptu.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
68
Klíčová slova
ekonomický růst, regionální ekonomika, odolnost, systematická literární rešerše, šok
JEL classification: B52, E32, O18, R10, R11
Introduction
Over the past few years, a new buzzword has entered academic, political and public discourse: the
notion of resilience – a term invoked to describe how an entity or system responds to shocks and
disturbances. Within the years, there have been a number of attempts to explore and analyse various
aspects of resilience. The concept of resilience is routinely used in research in disciplines ranging from
environmental research to materials science and engineering, ecology, psychology, sociology, and
economics, it is thus now invoked in diverse contexts, both as a perceived (and typically positive)
attribute of an object, entity or system and, more normatively, as a desired feature that should
somehow be promoted or fostered (Martin, Sunley, 2015). Given this rise and spread of resilience talk,
it is not surprising that the notion should have found its way into economic geography and regional
studies. In recent years, ongoing changes, influenced by global economic crisis, affected all
components of the regional economy. Countries’ economies are faced with a challenge – be resistant
regional economy to economic fluctuations or not, because the changes are dramatic and complex in
term of crisis length and its outcomes to all country economy. Therefore, after 2007-2009 years’
economic crisis the notion of resilience was rapidly becoming part of the conceptual and analytical
object of regional economic studies in line with ongoing importance of regions as economic subject
and subject of decision-making processes in public policies. There is thus increasing interest not only
in the resilience of regional economies, but local and urban economies too. Regional resilience
research area broadly investigated in foreign scientists’ research studies (Martin, 2012; Rose, 2009;
Cutter et al., 2008; Hill et al., 2008; Norris et al., 2008; Foster, 2006). In these studies, regional
resilience is generally determined how the region or system responds to shock or disturbance and
under these circumstances able to ensure its continuous development. However, this rush to use the
idea of regional and local economic resilience in policy circles has arguably run somewhat ahead of
the concept understanding. The concept of resilience is rather complicated and deep in content as well
as quite complex for an assessment and measurement. Nowadays, there is no universally agreed notion
of resilience in the context of regional development as well as considerable ambiguity about what,
precisely, is meant by the notion of regional economic resilience, about how it should be
conceptualized There is still no one generally accepted methodology for how regional resilience
should be measured, what its determinants are, and how it links to patterns of long-run regional
growth. Consequently it leads to a certain misunderstanding and different variations in using of
resilience concept. The main purpose of the study is to identify the specific aspects of resilience notion
used in the regional development context. This study is based on systematic literature review approach
investigating research works on the issues of resilience and components of resilience concept. This
study aims to make appropriate literature review and to highlight the definition of resilience, as well as
to analyse components in the context of regional development. The study discusses theoretical
background of regional resilience, addresses related questions on the meaning and explanation of
regional resilience and provides the regional resilience factors.
1. Importance of regional resilience in economic geography
In a relatively short period of time scientific progress has made available access to global level of
understanding the whole economic sphere. As the result, researchers consider the question of
economic resilience in the global perspective. Each school allocated its economic approach and
framework for the study of the resilience, which corresponded to historical conditions of evolutionary
development. Throughout the evolution of economic theory, the scientific community has not been
able to give an exhaustive answer to the question: what measures can lead to well-being of a society?
Following each crisis, new theories were developed, hoping to find a solid foundation for sustainable
growth, as well as identifying new tools of regulation of the economic field, and so on until the next
crisis. Economies have always been prone to major perturbations and shocks: recessions, major policy
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
69
changes, currency crises, technological breakthroughs, and the like, can all disrupt and destabilize the
path and pattern of economic growth. It is within regional, urban and local economies and
communities that such shocks and disturbances work out their effects and consequences. Nationally,
or globally, originating shocks are rarely spatially neutral or equitable in their impact or implications.
In addition to national or global disturbances, locally originating and locally specific disruptions are
also far from infrequent. It would seem logical enough to assume that the notion of resilience is highly
pertinent for analysing how regions react to and recover from shocks, and thence for understanding the
role such shocks might play in shaping the spatial dynamics of economic growth and development
over time (Martin, Sunley, 2015). Resilience is more than being ready for long-term threats. It
indicates that a system can recover to some workable point despite changes and hardships. Resilience
suggests that economic prosperity is more likely in diversified economies. From a local development
perspective, economic development can be pathological if the economic change erodes the community
base or increases the vulnerability to macroeconomic fluctuations. Development programs must be
designed to harbour the core community values while offering new economic opportunities. Attention
to resilience in economic development planning can preserve the region’s economic and social
integrity because it generates sustainable development that is resistant to social degradation as well as
insulated from macroeconomic fluctuations. Briguglio et al. (2009) argue that policies contributing
toward greater macroeconomic stability, microeconomic market efficiency, good governance and
social protection underpin economic resilience.
As it is often the case with new ideas (such as competitiveness which is an attribute of a strong
economy and contains a variety of values and intersects with values like resilience), the notion of
regional and local economic resilience is already finding currency among those interested in policy.
Resilience is emerging as an imperative whose time has come in policy debates around regions,
propelling a new discourse of constructing or building regional economic resilience. This new
discourse has found a ready reception across a variety of policy bodies and scales, from the
Organisation for Economic Co-operation and Development and the European Commission, to national
governments, regional and local economic development agencies, and city authorities. Indices of local
and regional resilience have been compiled, akin to those for competitiveness, all with the intention of
comparing one locality with another and thereby fuelling the policy pursuit of building greater
resilience. But this eagerness to use the idea of regional economic resilience as a policy tool or
objective is arguably in danger of running somewhat ahead of our understanding of the concept. In
order to perform systematic literature approach of regional resilience concept, firstly, a region as a
research object in regional resilience context could be clarified. Most often the region is perceived as a
territorial unit, a part of the state or the world, characterized by the certain specific natural,
demographic, social and economic conditions, defied by and distinguished it from the adjacent regions
(Palekienea et al., 2015). In economic terms, the region is conceptualized as a unit of social-economic
space, characterized by production structure of all ownership forms, population, employment
concentration as well as governmental institutions. Fundamentally, the region is a social, cultural,
political and economic interaction system (Agnew, 2001). Based on the European Union approach,
different criteria may be used in subdividing national territory into regions and these are
normally divided two criteria (Eurostat, 2011):
normative regions are the expression of political will; their limits are fixed according to the tasks
allocated to the territorial communities, according to the sizes of population necessary to carry out
these tasks efficiently and economically, and based on historical, cultural and other factors;
analytical (or functional) regions are defined according to analytical requirements; they group
together zones using geographical criteria (e.g. altitude or type of soil) or using socio-economic
criteria (e.g. homogeneity, complementarities, or polarity of regional economies).
2. Systematic literature analysis of regional resilience
Economic shocks occur periodically to economies, though the effect that these shocks have varies
from region to region as does the region’s adjustment and recovery to them. This study is particularly
concerned with regional economic resilience: why are some regional economies that are adversely
affected by shocks able to recover in a relatively short period of time while others are not? Economic
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
70
resilience is a concept that is frequently used but rarely well defined. If it is to put the idea of resilience
meaningfully to work in regional policy agendas and practices, then it is necessary to have a clear
definition, conceptualization and understanding of precisely what it is. The first historically definition
of resilience notion is found in Encyclopaedia Britannica in 1824, where resilience is defined as the
capability of a strained body to recover its size and shape after deformation caused especially by
compressive stress, or as the ability to recover from or adjust easily to misfortune or change.
Resilience has roots in the Latin word resilio/resilire, meaning to jump back (Klein et al., 2003). The
notion of resilience is broadly defines as a return to an original state. There is no universally agreed
definition of regional economic resilience, different authors employ different definitions and
descriptions, for more information see Table 1 containing systematic literature review of this concept.
Tab. 1: Systematic literature review of resilience concept
Time Authors Understanding of resilience concept
2015 Martin, Sunley
Resilience refers to a capacity to withstand or recover from market, competitive and
environmental shocks.
2012 Martin
The capacity of regional economy to reconfigure, that is adapt, its structure (firms, industries,
technologies and institutions) so as to maintain an acceptable growth path in output,
employment and wealth over time.
2010 Gunderson et al.
The resilience concept does not necessarily imply a return to the pre-existing state, but could
be referred to as the capacity to respond to opportunities which arise as a result of change.
2009 Rose
Process by which a community develops and efficiently implements its capacity to absorb an
initial shock through mitigation and to respond and adapt afterward so as to maintain
function and hasten recovery, as well as to be in a better position to reduce losses from future
disasters.
2008 Cutter et al.
Resilience is the ability of social system to respond and recover from disasters and includes
those inherent conditions that allow the system to absorb impacts and cope with an event, as
well as post-event, adaptive processes that facilitate the ability of the social system to
reorganize, change, and learn in response to a threat.
2008 Hill et al.
The ability of regional economy to maintain a pre-existing state in the presence of some type
of exogenous shock; the extent to which a regional or national economy that has experienced
an external shock is able to return to its previous level and/or growth rate of output,
employment or population.
2008 Norris et al.
Process linking a set of adaptive capacities to a positive trajectory of functioning and
adaptation after a disturbance.
2006 Foster
The ability of region to prevent, prepare, respond and 'recover' after a disturbance so as not to
stand this obstacle to its development.
2006 Perrings
The ability of system to withstand either market or environmental shocks without losing the
capacity to allocate resources efficiently
2004 Coles et al.
A community’s capacities, skills, and knowledge that allow it to participate fully in recovery
from disasters.
2004 Walker
Capacity of system to absorb disturbance and reorganize while undergoing change so as to
still retain essentially the same function, structure, identity, and feedbacks.
2003 Bruneau et al.
The ability of system to reduce the chances of shock, to absorb shock if it occurs (abrupt
reduction of performance) and to recover quickly after a shock (re-establish normal
performance).
2001 Carpenter et al.
The adaptive capacity that allows for continuous development like a dynamic interplay
between sustaining and developing with change.
1997 Reich
The structure of relationships among macroeconomic variables that persists over a long
period of time and the economic, political, and social institutions that condition this
structure.
1973 Holling
The amount of disturbance that ecosystem could withstand without changing self-organized
processes and structures, defined as alternative stable states, i.e. measure of the persistence of
systems and of their ability to absorb change and disturbance and still maintain the same
relationships between populations or state variables.
1958 Elton
Resilience as the amplitude of changes brought about by disturbance and by dynamics of
post-disturbance recovery.
Source: own elaboration, 2017
Most of the works refers to resilience as the ability of any system to recover from an external shock or
to absorb against downturns (Rose, Krausmann, 2013; Briguglio et al., 2009; Brock et al., 2002).
Thereby, resilience includes the ability to deal with external factors and reduce vulnerability, and one
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
71
of its main tasks is to minimize losses and as a result to ensure the economic recovery in the shortest
terms. Resilience is seen as a property that is present (or absent) on a continuous basis, and is about
engaging and coping with change in general. Adaptation on the other hand is more episodic: i.e.
handling a particular shock or disturbance. The difference between an actual process on the one hand
(adaptation), and an underlying capacity on the other (resilience) is quite crucial, as the former can be
observed from the alterations that take place, whereas the latter cannot, and can only be inferred from
studying actual adaptation processes and then analysing the underlying factors that are important for
successful adaptation. The notion of resilience is commonly used to denote both strength and
flexibility. Conceptually, there are two separate, though not necessarily unrelated, concepts. The first
is based on equilibrium analysis in which resilience is the ability to return to a pre-existing state in a
single equilibrium system. The second defines resilience in terms of complex adaptive systems and
relates to the ability of a system to adapt and change in response to stresses and strains (Weir et al.,
2012). The term implies both the ability to adjust to normal or anticipated levels of stress and to adapt
to sudden shocks and extraordinary demands. For regional economic analysis, perhaps the most
natural conceptual meaning of resilience, is the ability of regional economy to maintain or return to a
pre-existing state (typically assumed to be an equilibrium state) in the presence of some type of
exogenous shock. The idea of resilience is concerned with the extent to which regional or national
economy is able to return to its previous level and/or growth rate of output, employment, or population
after experiencing an external shock, see Feyrer et al. (2007) or Rose, Liao (2005). A related concept
of resilience is the extent to which a regional economy avoids having its previous equilibrium state
disrupted by an exogenous shock. This could involve avoiding the shock altogether (by having a
regional economy that is not dependent on an industry that is likely to experience a negative demand
shock) or withstanding the shock with little or no adverse impact (by having sufficiently diversified
economy that the shock has little macroeconomic effect) as mentioned Melecký, Staníčková (2015),
Melecký (2015) or Melecký, Poledníková (2012). The study of resilience would then be the study of
the rise, stability, and eventual decay of the institutions that underlie long-term regional economic
growth. An economy would be resilient to the extent that its social structure was stable or to the extent
that it was able to make a rapid transition from one structure to another (Simmie, Martin, 2010). Based
on Martin (2012), regional resilience is a multi-dimensional property involving four interrelated
dimensions describing respond to shock: resistance, recovery, re-orientation and renewal.
3. Features of resilience in regional context
Here is the issue of what determines the resilience of regional economy: what is it that makes regional
economy more or less resilient? Research describing patterns and determinants of shock resistance
and/or economic resilience is sparse. Based on scientific literature, there are specific factors affect
region abilities to be resilient. Each factor is different in each region and changes over time. The
regional literature points to several features of regions that may contribute to either shock-resistance or
resilience. Christopherson et al. (2010) argued that the success of each region can be largely measured
by the past and current economic growth, evaluation additionally adaptation to changes, convergence,
and sustainability. Region, as a system of political and economic processes, human actions and social
relations, can be analysed as constant process of transition through time and space. This statement
pointed that each region should consider its strengths, build economic development strategies, identify
its own assets and strengthen socio-spatial relations among the social agents of capital, labour, state
and politics, as emphasized Palekienea et al. (2015). With respect to industrial structure, Feyrer et al.
(2007) find that counties that experienced auto and steel job losses in the late 1970s and early 1980s
had higher post-shock population growth if they had warm, sunny climates and were located near large
metropolitan areas. Kolko, Neumark (2010), in a study of the impact of regional and industry
employment shocks on establishment-level employment, find that employment in corporate
headquarters and, to a lesser extent, in small, locally owned chains, is less likely to decline in response
to these shocks. Therefore, high concentrations of these types of businesses would be expected to
make regions more shock-resistant. Chapple, Lester (2010) find evidence that regions, in which
technology and knowledge-based work are growing rapidly, exhibit greater resilience in terms of
average earnings per worker. They also find that regions attracting highly skilled workers have greater
increases in average earnings per worker. The broader literature on regional resilience, especially the
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
72
literature on resilience to natural disasters, also has insights that may be relevant to regional economic
resilience. For example, a common finding in that literature is that access to economic resources
promotes regional or community resilience in the face of natural disasters, see Norris et al. (2008) and
Paton, Johnston (2001). This suggests that regions with higher average incomes or wages (independent
of human capital) may recover more quickly from economic shocks. Resilience thinking thus
constitutes an alternative approach. In recent decades, regions have endured significant changes in
production structures and labour processes under the pressures of globalization, the rise of new
technologies and the increasing role of knowledge and learning processes have brought about
substantial changes in the built environment, lifestyles and patterns of consumption, resp. these
changes have eroded their resilience (Hudson, 2009). As mentioned Palekienea et al. (2015), two types
of factors shaping regional resilience exist: inherent capabilities (economic structure, innovation
system, skills base, competitiveness level prior shock); and adaptive capabilities (mix of actions and
decisions are needful for accelerating regional resumption). Based on Rose (2004), mix of inherent
and adaptive capabilities and their interaction within the region could ensure this region the resilience
to shock.
Today, regions all over the world are facing pressures that are forcing them to rethink the impacts of
policies aimed at competitiveness and integration into global economy on their socio-spatial
structures, following a period of entrepreneurial policies shaped by the notions of globalization and
competition (Eraydin, Tasan-Kok, 2013). However, the existing assets of competitiveness can quickly
be eroded, since their effects may differ from place to place. More importantly, the reliance on global
conditions and the dominance of deregulatory measures make regions vulnerable in economic terms.
In these cases, a system can fail, leading to a major reduction or complete loss in performance with
respect to some or all measures. Resources are then needed to restore a system’s performance to its
normal levels. Similarly, the performance of a system over time can be characterized as a path through
the multidimensional space of performance measures. This characterization of system performance
leads to a broader conceptualization of resilience and to the question: what are the main characteristics
for regional resilience? The first group of factors suggests Martin (2012) and among the key factors of
regional resilience ranks: dynamic growth of region, structure of the economy, export orientation and
specialization of region, human capital, innovation rate, business and corporate culture, localization of
region, and institutional arrangement in region. The second group of factors defines Foster (2006) and
among the key factors of regional resilience suggests: regional economic capacity, socio-demographic
capacity of region and regional community capacity. Koutský et al. (2012) engage issues of regional
resilience determinants and define following factors: the main macroeconomic indicators, labour
market indicators and additional ones. Based on these three sets of factors of regional resilience above,
Melecký, Staníčková (2015) have defined a set of indicators of regional resilience (also important in
terms of competitiveness) and this approach was used for purposes of construction of composite
weighted index of regional resilience. In their study, five dominating factors (including indicators) of
regional resilience has been extracted: community links, human capital and socio-demographic
structure, labour market, economic performance, innovation, science and research.
Conclusion
Despite the growing importance of resilience during the current period of global crisis, there is no
generally accepted methodology for how the concept should be operationalized and measured
empirically. Similarly, there is as yet no theory of regional economic resilience as such. Quantifying
systems and regional resilience is a complex process, and scales for measuring resilience, at any level,
do not currently exist. Generally, resilience can be defined as a status of system in which its
characterizing parameters tend to make system economically resilient and at the same time capable of
harmonic development and improvement, at any changes of the external environment. In social
science literature reviews on resilience, perhaps the most traditional meaning of resilience is the ability
of a regional economy to maintain a pre-existing state (typically assumed to be an equilibrium state) in
the presence of some kinds of exogenous shocks. Regional economies are no less susceptible to
unexpected and unforeseen shocks and disruptions than other types of system. Resilience of regional
economies is thus a valid topic for academic enquiry, not only in its own right, but also because of its
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
73
potential importance for informing policy-making. Only a thorough analysis involving multiple
research dimensions from economic, environmental, institutional, social, and political studies may
assure a conceptual definition and a reliable and relevant comprehensive analysis of the regional
resilience.
Literature
[1] AGNEW, J., (2001). Regions in revolt. Progress in Human Geography, vol. 25, no. 1, pp. 103-110. ISSN
1477-0288.
[2] BRIGUGLIO, L., CORDINA, G., FARRUGIA, N., VELA, S., (2009). Economic Vulnerability and
Resilience Concepts and Measurements. Oxford Development Studies, vol. 37, no. 3, pp. 229-247. ISSN
1469-9966. DOI 10.1080/13600810903089893.
[3] BROCK, W.A., MALER, K.G., PERRINGS, C., (2002). Resilience and sustainability: the economic
analysis of nonlinear systems. In Gunderson, L.H., Holling, C.S. (eds.). Panarchy: Understanding
Transformations in Systems of Humans and Nature. Washington: Island Press, pp. 1-27. ISBN 978-
1559638579.
[4] BRUNEAU, M., CHANG, S., EGUCHI, R., LEE, G., O’ROURKE, T., REINHORN, A. M.,
SHINOZUKA, M., TIERNEY, K., WALLACE, W., WINTERFELT, D., (2003). A framework to
Quantitatively Assess and Enhance the Seismic Resilience of Communities. Earthquake Spectra, vol. 19,
no. 4, pp. 733-752. ISSN 8755-2930. DOI 10.1193/1.1623497.
[5] CARPENTER, S., WALKER, B., ANDERIES, M., ABEL, N., (2001). From Metaphor to Measurement:
Resilience of What to What? Ecosystems, vol. 4, no. 8, pp. 765-781. ISSN 1435-0629. DOI
10.1007/s10021-001-0045-9.
[6] CHAPPLE, K., LESTER, T.W., (2010). The Resilient Regional Labour Market? The U.S. Case.
Cambridge Journal of Regions, Economy and Society, vol. 3, no. 1, pp. 85-104. ISSN 1752-1386. DOI
10.1093/cjres/rsp031.
[7] CHRISTOPHERSON, S., MICHIE, J., TYLER, P., (2010). Regional Resilience: theoretical and empirical
perspectives. Cambridge Journal of Regions, Economy and Society, vol. 3, no. 1, pp. 3-10. ISSN 1752-
1386. DOI 10.1093/cjres/rsq004.
[8] COLES, E., BUCKLE, P. (2004). Developing community resilience as a foundation for effective disaster
recovery. Australian Journal of Emergency Management, vol., 19, no. 4, pp. 6-15. ISSN 324 1540.
[9] CUTTER, S. L., BARNES, L., BERRY, M., BURTON, C., EVANS, E. TATE, T., WEBB, J., (2008). A
place-based model for understanding community resilience to natural disasters. Global Environmental
Change, vol. 18, no. 4, pp. 598-606. ISSN 0959-3780. DOI 10.1016/j.gloenvcha.2008.07.013.
[10] ELTON, C.S., (1958). The Ecology of Invasions by Animals and Plants. Chicago: University of Chicago
Press. ISBN 9780226206387.
[11] ERAYDIN, A., TASAN-KOK, T., (2013). Resilience Thinking in Urban Planning. Amsterdam: Springer
Netherlands. ISBN 978-94-007-5475-1.
[12] EUROSTAT, (2011). Regions in the European Union. Nomenclature of territorial units for statistics.
Luxembourg: Publications Office of the European Union. ISBN 978-92-79-18521-2.
[13] FEYRER J., SACERDOTE B., STERN A. D., SAIZ, A., STRANGE, W.C., (2007). Did the rustbelt
become shiny? A study of cities and counties that lost steel and auto jobs in the 1980s. In BrookingsWharton
Papers on Urban Affairs, pp. 41-102.
[14] FOSTER, K. A., (2006). A case study approach to understanding regional resilience. A working paper for
building resilience network. California: Institute of urban regional development, University of California.
[15] GUNDERSON, L.H., ALLEN, C.R., HOLLING, C.S., (2010). Foundations of Ecological Resilience.
Washington: Island Press. ISBN 978-1597265119.
[16] HILL, E.W, (1992). Perspective: Contested Cleveland. Urban Affairs Association Newsletter. Winter.
[17] HILL, E.W, WIAL, H., WOLMAN, H., (2008). Exploring Regional Economic Resilience. Working Paper
2008-04. Berkeley: Institute Urban and Regional Development.
[18] HOLLING, C.S., (1973). Resilience and Stability of Ecological Systems. Annual Review of Ecology and
Systematics, vol. 4, pp. 1-23. ISSN 0066-4162. DOI 10.1146/annurev.es.04.110173.000245.
[19] HUDSON, R., (2009). Resilient regions in an uncertain world: Wishful thinking or practical reality?
Cambridge Journal of Regions, Economy and Society, vol. 3, no. 1, pp. 11-25. ISSN 1752-1386. DOI
10.1093/cjres/rsp026.
[20] KLEIN, R.J.T., NICHOLLS, R.J., THOMALLA, F., (2003). Resilience to natural hazards: How useful is
this concept? Environmental Hazards, vol. 5, no. 1-2, pp. 35-45. ISSN 1878-0059. DOI
10.1016/j.hazards.2004.02.001.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
74
[21] KOLKO, J., NEUMARK, D., (2010). Does Local Business Ownership Insulate Cities from Economic
Shocks? Journal of Urban Economics, vol. 67, no. 1, pp. 103-115. ISSN 0094-1190. DOI
10.1016/j.jue.2009.08.006.
[22] KOUTSKÝ, J., RUMPEL, P., SLACH, O., (2012). Profilace měkkých faktorů regionálního rozvoje jako
nástroj posilování regionální odolnosti a adaptability. Certifikovaná metodika Ministerstva pro místní
rozvoj. Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně v Ústí nad Labem.
[23] MARTIN, R., (2012). Regional economic resilience, hysteresis and recessionary shocks. Journal of
Economic Geography, vol. 12, no. 1, pp. 1-32. ISSN 1468-2710. DOI 10.1093/jeg/lbr019.
[24] MARTIN, R., SUNLEY, P., (2015). On the notion of regional economic resilience: conceptualization and
explanation. Journal of Economic Geography, vol. 15, no. 1, pp. 1-42. ISSN 1468-2710. DOI
10.1093/jeg/lbu015.
[25] MELECKÝ, L., (2015). Assesment of socioeconomic development of Visegrad Four NUTS 2 Regions
Using Composite Indices. In Proceedings of 12th International Scientific Conference on Economic Policy
in the European Union Member Countries. Opava: Silesian University Opava, pp. 561-571. ISBN 978-80-
7510-114-3.
[26] MELECKÝ, L., POLEDNÍKOVÁ, E., (2012). Use of Multivariate Methods for Disparities Evaluation in
Visegrad Four Countries in Comparison with Germany and Austria. In Proceedings of 1st International
Conference on European Integration. Ostrava: VŠB-TU Ostrava, pp. 199-210. ISBN 978-80-248-2685-1.
[27] MELECKÝ, L., STANÍČKOVÁ, M., (2015). Assessment of EU Regional Resilience Using Composite
Index. In Proceedings of 13th International Scientific Conference Economic Policy in the European Union
Member Countries. Ostrava: VŠB-TU Ostrava, pp. 382-395. ISBN 978-80-248-3796-3.
[28] NORRIS, F. H., STEVENS, S. P., FEFFERBAUM, S. P., WYCHE, K. F., PFERRERBAUM, R. L.,
(2008). Community Resilience as a metaphor, theory, set of capacities, and strategy for disaster readiness.
American Journal of Community Psychology, vol. 41, no. 1, pp. 127-150. ISSN 1573-2770. DOI
10.1007/s10464-007-9156-6.
[29] PALEKIENEA, O., VICIENEB, Z. S., BRUNECKIENEC, J., (2015). The application of resilience concept
in the regional development context. Procedia - Social and Behavioral Sciences, vol. 213, no. 1 December
2015, pp. 179-184. ISSN 1877-0428. DOI 10.1016/j.sbspro.2015.11.423.
[30] PATON, D., JOHNSTON, D., (2001). Disaster and Communities: Vulnerability, Resilience, and
Preparedness. Disaster Prevention and Management, vol. 10, no. 4, pp. 270-277. ISSN 0965-3562. DOI
10.1108/EUM0000000005930.
[31] PERRINGS, C., (2006). Resilience and Sustainable Development. Environment and Development
Economics, vol. 11, no. 4, pp. 417-427. ISSN 1469-4395. DOI 10.1017/S1355770X06003020.
[32] REICH, M., (1997). Social Structure of Accumulation Theory: Retrospect and Prospect. Review of Radical
Political Economics, vol. 29, no. 3, pp. 1-10. ISSN 1552-8502. DOI 10.1177/048661349702900301.
[33] ROSE, A., (2004). Defining and Measuring Economic Resilience to Disasters. Disaster Prevention and
Management, vol. 13, no. 4, pp. 307-314. ISSN 0965-3562. DOI 10.1108/09653560410556528.
[34] ROSE, A., (2009). Economic Resilience to Disasters. Research Report 8. Washington: Community and
Regional Resilience Institute.
[35] ROSE, A. KRAUSMANN, E., (2013). An economic framework for the development of a resilience index
for business recovery. International Journal of Disaster Risk Reduction, vol. 5, no. September 2013, pp.
73-83. ISSN 2212-4209. DOI 10.1016/j.ijdrr.2013.08.003.
[36] ROSE, A., LIAO, S.Y. (2005) Modelling regional economic resilience to disasters: a computable general
equilibrium model of water service disruptions. Journal of Regional Science, vol. 45, no. 1, pp. 75-112.
ISSN 1467-9787. DOI 10.1111/j.0022-4146.2005.00365.x.
[37] SIMMIE, J., MARTIN, R., (2010). The economic resilience of regions: towards an evolutionary approach.
Cambridge Journal of Regions, Economy and Society, vol. 3, no. 1, pp. 27-43. ISSN 1752-1386. DOI
10.1093/cjres/rsp029.
[38] WALKER, B., HOLLING, C. S., CARPENTER, S.R., KINZIG, A., (2004). Resilience, Adaptability and
Transformability in Social–ecological Systems. Ecology and Society, vol. 9, no. 2, art. 5. ISSN 1708-3087.
[39] WEIR, M., PINDUS, N., WIAL, H., WOLMAN, H., (2012). Urban and Regional Policy and Its Effects:
Building Resilient Regions. Washington: Brookings Institution Press. ISBN 978-0815722847.
The paper is supported by the SGS project (SP2017/111) of Faculty of Economics, VŠB-TUO and
the Operational Programme Education for Competitiveness – Project No. CZ.1.07/2.3.00/20.0296.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
75
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-8
DOPADY PROGRAMOVÉHO OBDOBÍ 2007-2013
REGIONÁLNÍ POLITIKY EU NA ROZVOJ ČESKÝCH
MIKROREGIONŮ
THE IMPACTS OF THE 2007-2013 PROGRAMMING PERIOD OF EU
REGIONAL POLICY ON DEVELOPMENT OF CZECH MICRO-REGIONS
PAVEL ZDRAŽIL
PETRA APPLOVÁ
Ústav regionálních a bezpečnostních věd
Fakulta ekonomicko-správní
Univerzita Pardubice
Institute of Regional and Security Sciences
Faculty of Economics and Administration
University of Pardubice
Studentská 95, 532 10 Pardubice, Czech Republic
E-mail: Pavel.Zdrazil@upce.cz, Petra.Applova@upce.cz
Anotace
Cílem článku je posoudit dopady programového období 2007-2013 regionální politiky EU na rozvoj
ekonomického prostředí českých mikroregionů. Analýza vychází z aplikace statistických metod –
neparametrické korelační analýzy a Wardovy metody shlukové analýzy. Na úrovni všech mikroregionů
i dílčích skupin hodnotí vztahy mezi alokovanými prostředky regionální politiky EU a změnami
indikátorů ekonomického prostředí – nezaměstnaností a počtem ekonomických subjektů. Z výsledků
vyplývají velmi rozdílné účinky realizace regionální politiky EU na rozvoj ekonomického prostředí
českých mikroregionů. Na jednu stranu lze obecně konstatovat, že veřejné prostředky zcela
nevytěsňují soukromé zdroje, ale doplňují je, což je pozitivní. Na druhou stranu vyloženě pozitivní
dopady regionální politiky EU na indikátory rozvoje ekonomického prostředí se prokázat nepodařilo.
Klíčová slova
disparity, regionální politika EU, ekonomické prostředí, mikroregiony
Annotation
The aim of this paper is to evaluate the impacts of the 2007-2013 programming period of EU regional
policy on development of economic environment in micro-regions of the Czech Republic. The analysis
is based on statistical methods - non-parametric correlation analysis and Ward's method of
hierarchical cluster analysis. It examines the relationships between the resources allocated by EU
regional policy and changes of the economic environment indicators - unemployment and number of
business units, in terms of all micro-regions, as well as subgroups. The results have shown variegated
impacts of EU regional policy on development of economic environment in the Czech micro-regions.
On the one hand, the general conclusion is that public funds do not crowd-out private resources but
complement them, which is positive. On the other hand, any unambiguously positive effects of EU
regional policy on development indicators of the economic environment have not been proved.
Key words
disparities, EU regional policy, economic environment, micro-regions
JEL classification: R11, R12, O12
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
76
Úvod
Jednou z klíčových politik Evropské unie je politika hospodářské, sociální a územní soudržnosti,
jejímž cílem je snižovat disparity mezi úrovněmi rozvoje regionů. Zvyšování i samotná existence
regionálních disparit bývají tradičně vysvětlovány rozdíly v konkurenceschopnosti regionů, na kterou
lze pohlížet jako na výslednici mnoha faktorů, mezi něž patří zejména: (I) působení centripetálních
a centrifugálních sil, které determinují prostorovou koncentraci ekonomických aktivit (Fujita,
Krugman, Venables, 2001), (II) aglomerační efekty a s nimi související znalostní spillovers (Marshall,
1920; Romer, 1986; Jacobs, 1970; Porter, 1998), (III) „brain-drain“ - migrace nejvzdělanější
a nejkvalifikovanější pracovní síly do rozvinutých regionů (Lucas, 1988), (IV) rozvojové osy
urbánních center (Novák, Netrdová, 2011), (V) path-dependance vedoucí k vytvoření ekonomické
struktury, která je však pro rozvoj regionů nevýhodná (Ezcurra, Pascual, Rapun, 2007). Přestože tyto
regionální disparity jsou částečně i pozitivní, protože jsou předpokladem pro formování efektivnějších
forem územní dělby práce a specializace (Hampl, 1997), mají na rozvoj regionů i řadu negativních
efektů (Barro, Sala-i-Martin, 2004), a to zejména ve smyslu ekonomické výkonosti, jež se pak promítá
i do dalších společensky vysoce citlivých oblastí jako je úroveň životních standardů a kvalita života
obyvatelstva (Zdražil, Applová, 2016). V návaznosti na tyto souvislosti roste snaha o usměrňování
rozvoje regionů prostřednictvím intervencí činěných v rámci regionálních politik, přičemž pro „nové“,
zpravidla méně rozvinuté, členské země EU, mezi něž patří i Česká republika, jsou v tomto kontextu
zcela zásadní právě prostředky, které jsou dostupné v rámci fondů určených na realizaci regionální
politiky EU, respektive politiky hospodářské sociální a územní soudržnosti (Kraftová, Matěja, 2015).
Vzhledem k nedávnému ukončení programového období 2007-2013 regionální politiky EU
a zveřejnění detailních informací o podporách poskytnutých v rámci jednotlivých intervencí,
je nepochybně vhodné evaluovat úspěšnost tohoto období, a to nejen v kontextu tradičně sledovaných
disparit v ekonomické výkonnosti, ale také celé řady dalších faktorů, které ekonomické prostředí
regionů formují, a tedy jeho konkurenceschopnost a socio-ekonomický rozvoj významným způsobem
determinují. V této souvislosti lze jmenovat například přístup mikroekonomické evaluace, která
zohledňuje úroveň podnikatelského prostředí, využívání lidských zdrojů a inovační potenciál (Viturka,
Žítek, Klímová, Tonev, 2011). Dále je také nutné poznamenat, že regionální politika EU se primárně
soustřeďuje na posílení konkurenceschopnosti regionů úrovně NUTS II, a tedy i pokusy o její
hodnocení se často zaměřují na tuto úroveň, zatímco výzkum na nižších referenčních hladinách
(mikroregionů) bývá obvykle spíše opomíjen. Neméně důležitá je však i znalost působení této politiky
právě na úrovni mikroregionů, neboť mikroregionální pohled poskytuje řadu cenných informací, které
jsou využitelné pro zvýšení efektivity volby konkrétních rozvojových projektů (Viturka, 2010).
S ohledem na výše uvedené souvislosti a aktuálnost tématu, se kterou souvisí i nedostatek studií, které
by se evaluaci regionální politiky EU se zaměřením na různé faktory ekonomického prostředí na
úrovni mikroregionů zabývaly, je cílem tohoto článku posoudit dopady programového období 2007-
2013 regionální politiky EU na rozvoj ekonomického prostředí v českých mikroregionech.
1. Metody
K dosažení vymezeného cíle byly využity následující předpoklady a postupy. Analýza je provedena na
úrovni mikroregionů, přičemž za mikroregion je pro potřeby analýzy považováno území okresu.
Volba relativně větších územních celků, které však za mikroregiony považovat lze (Hampl, 2005) je
ovlivněna omezenou disponibilitou dat na nižších referenčních hladinách. Celkem se tedy analýza
zaměřuje na 77 okresů ČR. Objektem zájmu tohoto článku je programové období 2007-2013, nicméně
s ohledem na skutečnost, že první smlouvy o podpoře byly podepsány až 25. 6. 2017, přičemž do
konce roku 2007 bylo uzavřeno pouhých 36 smluv, které se navíc týkaly přípravy infrastruktury pro
administraci prostředků regionální politiky EU (viz Ministerstvo pro místní rozvoj, 2017), je za
výchozí bod analýzy voleno datum 1. 1 2008. Podobně, s ohledem na pravidlo n+3/n+2, na jehož
základě je možné prostředky ze strukturálních fondů a Fondu koheze regulérně čerpat, ještě po dobu
2 let od skončení programového období, je za konečný bod analýzy volen 31. 12. 2015.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
77
Jako zdroj informací o realizaci regionální politiky EU byla využita databáze projektů za programové
období 2007-2013 (Ministerstvo pro místní rozvoj, 2017), ze které byla na základě informací o místu
realizace jednotlivých projektů data agregována na úroveň příslušných okresů. Vzhledem k tomu,
že některé projekty byly realizovány na více místech, respektive ve více okresech, přičemž nebylo
možné rozlišit poměry v alokaci těchto projektů mezi jednotlivé mikroregiony, byl přijat
zjednodušující předpoklad, na základě kterého byla podpora celého projektu uvažována v místě
s nejvyšším podílem alokace (tato informace ve zdrojové databázi obsažena je). Následně byla
v zájmu potlačení rozdílů v lidnatosti mikroregionů agregovaná data o vynaložených zdrojích na
realizaci projektů podpořených v rámci sledovaného programového období standardizována
průměrným počtem obyvatel v produktivním věku (15-64) analyzovaného období 2008-2015.
Vzhledem k tomu, že kvůli podmínce spolufinancování, jež je zakotvena v Nařízení Rady (ES)
č. 1083/2006 (Rada Evropských Společenství, 2006), indukuje využívání veřejných evropských
prostředků i zapojení určitého podílu národních veřejných prostředků, byl v rámci analýzy využit
druhý zjednodušující předpoklad, na jehož základě jsou veškeré formy veřejné podpory související
s realizací regionální politiky EU považovány za prostředky regionální politiky EU. Pro zajímavost,
reálně byl podíl prostředků evropských fondů na veřejných zdrojích více než 80% (viz Ministerstvo
pro místní rozvoj, 2017). Konkrétně jsou pak v rámci hodnocení využita data o alokovaných
veřejných (evropských i národních) a soukromých zdrojích na obyvatele v produktivním věku.
Co se týče ukazatelů ekonomického prostředí, v souladu s výše uvedeným mikroekonomickým
přístupem k evaluaci (Viturka, Žítek, Klímová, Tonev, 2011), je regionální politika EU hodnocena
v kontextu 2 indikátorů - (I) vývoje počtu ekonomických subjektů, který reprezentuje úroveň
podnikatelského prostředí a jehož růst lze zřejmě považovat za projev zvyšující se ekonomické
aktivity a současně ekonomického rozvoje; a (II) vývoje nezaměstnanosti, jenž je ukazatelem změn ve
využívání lidského potenciálu a jehož pokles lze považovat za projev zvyšující se ekonomické aktivity
a současně sociálně-ekonomického rozvoje. I tyto indikátory byly v zájmu srovnatelnosti výsledků
standardizovány počtem obyvatel v produktivním věku. Jako zdroj dat pro ukazatele počtu
ekonomických subjektů, počtu nezaměstnaných a počtu obyvatel v produktivním věku byla využita
Veřejná databáze Českého statistického úřadu (2017). Pro třetí aspekt zmíněného přístupu - inovační
potenciál, se nepodařilo najít ukazatel, který by byl pro potřeby analýzy dostatečně reprezentativní
a na úrovni mikroregionů dostupný v průběhu celého sledovaného období 2008-2015, proto tento
aspekt do evaluace regionální politiky EU na úrovni českých mikroregionů zahrnut nebyl.
Samotná analýza pak stojí na statistickém hodnocení zachycených změn v kontextu základních
charakteristik a vzájemných souvislostí, které se projevily za celé sledované období, respektive mezi
hranicemi sledovaného intervalu. Veškeré výpočty uváděných metod byly provedeny v programu
Statistica 12, proto pro případnou potřebu specifikace jejich přesné podoby lze odkázat na příslušnou
dokumentaci (StatSoft, 2013). Pro potlačení zkreslení výsledků vlivem odlehlých hodnot, respektive
regionů, které se mezi sledovanými ukazateli výrazněji vymykají, byly na základě výsledků
Grubbsova testu tyto regiony identifikovány a odfiltrovány. Ve snaze o zevrubnější vhled do
hodnocení dopadů regionální politiky EU je analýza prováděna nejen napříč všemi mikroregiony,
ale také v rámci dílčích skupin, tvořených regiony, které ve sledovaném období zaznamenaly relativně
podobné vzorce ve vývoji počtu ekonomických subjektů a nezaměstnanosti. Pro identifikaci těchto
skupin je využita hierarchická shluková analýza, na jejímž základě jsou regiony kategorizovány.
Konkrétně je pro tuto kategorizaci použita Wardova metoda, která vychází z principu minimalizace
rozptylu shlukovaných entit, pro určení shlukovacích vzdáleností je využita standardní euklidovská
metrika. Vzhledem k předpokládanému nižšímu počtu regionů v rámci jednotlivých klastrů
a rozdělení hodnot, která jsou nevhodná pro aplikaci parametrických testů, jsou vztahy mezi
sledovanými ukazateli posuzovány na základě neparametrického přístupu, a to Spearmanova
koeficientu pořadové korelace. Veškeré testy v rámci analýzy jsou prováděny na hladině významnosti
α = 0,05.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
78
2. Výsledky analýzy a diskuse
Na základě Grubbsova testu odlehlých hodnot byly nejdříve ze sledovaného vzorku odebrány
3 pražské okresy, ve kterých byly zachyceny nejvýraznější změny v počtu ekonomických subjektů,
konkrétně nárůst o 12-21 %, a okresy Benešov, Tábor a Karlovy Vary, ve kterých byly naměřeny
velmi vysoké alokace veřejných zdrojů 256-315 tis. na obyvatele v produktivním věku. Vysoký nárůst
počtu ekonomických subjektů lze u Prahy a jejího nejbližšího zázemí považovat vzhledem
k exponovanosti regionu hlavního města za vcelku očekávatelný, vysokou alokaci veřejných
prostředků do okresů Benešov a Tábor lze při zběžném pohledu do databáze projektů zřejmě přisoudit
investicím do dopravní infrastruktury (zejména tzv. 4. železniční koridor a dálnice D3), u okresu
Karlovy Vary je důvod zvýšené alokace méně zřejmý, ač i zde lze konstatovat, že významný podíl
prostředků byl čerpán v rámci investic do dopravní infrastruktury (zejména dálnice D6) (viz
Ministerstvo pro místní rozvoj, 2017). Následně byla pomocí shlukové analýzy provedena
kategorizace sledovaných mikroregionů, přičemž s ohledem na požadavek vyváženého počtu klastrů
pro potřeby následující analýzy, ale také relativní podobnosti mikroregionů v rámci jednotlivých
klastrů, byla spojovací vzdálenost zvolena na úrovni 20 %, což vedlo ke klasifikaci mikroregionů do
4 klastrů. Nutno též podotknout, že pro potřeby shlukování byla přeškálována data o nezaměstnanosti,
neboť se jedná o ukazatel, jehož žádoucí tendence je ve srovnání s vývojem počtu ekonomických
subjektů opačná. Výsledky kategorizace jsou znázorněny na Obr. 1, ze kterého je patrné, že dva
klastry jsou tvořeny převážně pohraničními regiony (Klastr 1 a 4), přičemž většina krajských měst
v pohraničních mikroregionech je shluknuta v Klastru 4. Klastr 2 tvoří relativně kompaktní blok
mikroregionů na pomezí Čech a Moravy. Klastr 3 je tvořen převážně vnitrozemskými regiony,
přičemž platí, že v řadě případů se jedná o mikroregiony krajských měst a jejich nejbližšího zázemí.
Popisné statistiky celého souboru a jednotlivých klastrů jsou zobrazeny v Tab. 1-5.
Obr. 1: Kategorizace mikroregionů na základě změn ekonomického prostředí
Poznámky: Klastr 1:PI, ST, KT, TC, LN, MO, TP, CL, JC, NA, RK, TU, UO, BV, HO, PV, KM, VS, ZL, NJ.
Klastr 2: MB, PB, RA, CK, JH, PM, RO, HK, CR, SY, HB, PE, TR, ZR, BK, ZN, UH, OP. Klastr 3: BE, KD, KO,
ME, NB, CB, DO, PJ, PS, PU, JI, BM, BI, VY, OC, FM. Klastr 4: KH, PT, CH, SO, DC, CV, LT, UL, JN, LI,
SM, JE, PR, SU, BR, KI, OV. Vyřazené: PHA, BN, PY, PZ, TA, KV.
Zdroj: vlastní zpracování
Z hlediska vztahů mezi ukazateli, jež vycházejí z korelační analýzy (viz Tab. 1), lze konstatovat,
že v kontextu všech 71 analyzovaných mikroregionů existuje pozitivní vazba mezi výší veřejných
a soukromých zdrojů, které byly v rámci projektů realizovaných s podporou evropských fondů
alokovány, a že slabší, ale rovněž významná pozitivní vazba, byla nalezena mezi ukazateli veřejných
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
79
zdrojů a nezaměstnanosti. Zatímco pozitivní vztah mezi veřejnými a soukromými zdroji lze považovat
za žádoucí, neboť lze uvažovat o komplementaritě, kdy veřejné zdroje zcela nesubstituují využívání
zdrojů soukromých, pozitivní korelační vazbu mezi veřejnými zdroji a nezaměstnaností lze
interpretovat tak, že zapojení veřejných zdrojů v rámci programového období 2007-2013 zvyšovalo
nezaměstnanost, a tedy byl jejich účinek nežádoucí. Na druhou stranu je však nutné podotknout,
že sledované období bylo zasaženo ekonomickou krizí, která nepochybně přispěla k obecnému
navýšení nezaměstnanosti v českých okresech. Je otázkou, do jaké míry byly tyto vlivy na konci roku
2015 překonány. S ohledem na slabší, ač statisticky významnou, vazbu mezi veřejnými zdroji
a nezaměstnaností lze spekulovat, zda právě ekonomická krize nemohla vyhodnocení vztahu zkreslit.
Tab. 1: Výsledky korelační analýzy a základní popisné statistiky – všechny regiony
VER SOU NEZ EKS Počet Průměr Min Max Sm. od.
VER 1,000 VER 71 107 702 35 264 221 557 42 308
SOU 0,569 1,000 SOU 71 38 299 15 357 75 832 11 911
NEZ 0,240 0,172 1,000 NEZ 71 1,635 -0,320 3,840 0,864
EKS 0,157 0,063 0,155 1,000 EKS 71 0,087 -8,804 6,790 2,717
Poznámky: významné korelační vztahy na hladině významnosti 0,05 jsou tučně; VER - veřejné prostředky, SOU soukromé
prostředky, NEZ - nezaměstnanost, EKS - ekonomické subjekty; Sm. od. - směrodatná odchylka.
Zdroj: vlastní zpracování
Ke Klastru 1 lze na základě výsledků shrnutých v Tab. 2 uvést, že zahrnuje mikroregiony, do kterých
v průměru směřovalo jednoznačně nejméně veřejných prostředků, přičemž z hlediska alokace
soukromých prostředků dosahují srovnatelných průměrných hodnot jako regiony Klastrů 2 a 4.
Z hlediska vývoje nezaměstnanosti se jedná o regiony s jednoznačně nejpříznivějším vývojem,
ač i zde se nezaměstnanost zvýšila v průměru o cca 1 procentní bod (p.b). Naopak vývoj počtu
ekonomických subjektů vykazuje lehce negativní bilanci, a to cca -0,8 p.b. Z hlediska závěrů
korelační analýzy pak lze i v tomto případě konstatovat pozitivní vztah mezi veřejnými a soukromými
zdroji, který je možné hodnotit jako žádoucí efekt regionální politiky. Na druhou stranu však lze
konstatovat i pozitivní vztah mezi soukromými prostředky a nezaměstnaností, což naopak za žádoucí
účinek považovat nelze. I v tomto případě je ale otázkou, do jaké míry může být výsledek vychýlen
vlivy ekonomické krize, protože p-hodnota výsledku se nachází relativně blízko hladiny významnosti.
Tab. 2: Výsledky korelační analýzy a základní popisné statistiky - Klastr 1
VER SOU NEZ EKS Počet Průměr Min Max Sm. od.
VER 1,000 VER 20 87 049 35 264 158 846 29 039
SOU 0,797 1,000 SOU 20 37 524 24 287 57 192 10 278
NEZ 0,427 0,510 1,000 NEZ 20 0,972 -0,320 1,939 0,677
EKS 0,041 0,364 -0,165 1,000 EKS 20 -0,790 -2,327 0,510 0,616
Zdroj: vlastní zpracování
Jak je patrné z Tab. 3, u regionů Klastru 2 nebyla žádná z korelačních vazeb vyhodnocena jako
signifikantní, díky čemuž lze konstatovat, že u těchto regionů se zdá být existence regionální politiky
EU pro rozvoj ekonomického prostředí v kontextu sledovaných indikátorů zcela irelevantní. Jedná se
o regiony, jejichž průměrné hodnoty jsou velmi blízké průměrným hodnotám celého vzorku, přičemž
se nejvýrazněji odchylují ve vývoji počtu ekonomických subjektů - lehký nárůst, a to o cca 0,9 p.b.
Výsledky analýzy pro regiony Klastru 3 jsou zachyceny v Tab. 4. Lze zdůraznit, že se jedná o regiony
s průměrně nejvyšší alokací veřejných zdrojů, s čímž zřejmě souvisí i fakt, že v těchto regionech bylo
v průměru zapojováno i nejvíce prostředků ze zdrojů soukromých. Za pro rozvoj regionů pozitivní jev
lze považovat i nalezení signifikantní vazby mezi veřejnými a soukromými prostředky, na druhou
stranu korelace zdrojů souvisejících s regionální politikou EU s žádným z ukazatelů ekonomického
prostředí nalezena nebyla. Co se týče změn právě u ukazatelů ekonomického prostředí lze konstatovat,
že nezaměstnanost u těchto regionů vzrostla relativně více - o téměř 2 p.b., ale také se jedná o regiony,
ve kterých byl zaznamenán jednoznačně nejvyšší nárůst počtu ekonomických subjektů, a to 3,6 p.b.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
80
Tab. 3: Výsledky korelační analýzy a základní popisné statistiky - Klastr 2
VER SOU NEZ EKS Počet Průměr Min Max Sm. od.
VER 1,000 VER 18 104 991 42 947 180 366 33 431
SOU 0,356 1,000 SOU 18 37 431 15 357 64 877 10 459
NEZ -0,156 -0,055 1,000 NEZ 18 1,739 0,720 3,367 0,673
EKS 0,197 -0,224 -0,257 1,000 EKS 18 0,945 -0,215 1,608 0,508
Zdroj: vlastní zpracování
Tab. 4: Výsledky korelační analýzy a základní popisné statistiky - Klastr 3
VER SOU NEZ EKS Počet Průměr Min Max Sm. od.
VER 1,000 VER 16 128 249 49 165 200 593 49 926
SOU 0,694 1,000 SOU 16 40 997 17 577 75 832 16 293
NEZ 0,250 0,235 1,000 NEZ 16 1,967 -0,059 3,047 0,831
EKS -0,200 -0,182 0,003 1,000 EKS 16 3,606 1,943 6,790 1,571
Zdroj: vlastní zpracování
U regionů Klastru 4, jejichž výsledky jsou zobrazeny v Tab. 5, bylo naměřeno hned několik poměrně
výrazných odchylek. Jedná se o regiony, které na jednu stranu vykazují vyšší alokaci veřejných
zdrojů, ale současně nejvyšší zvýšení nezaměstnanosti v průměru o cca 2 p.b. (ačkoli v tomto ohledu
se příliš neliší od regionů Klastru 3) a jednoznačně nejvyšší pokles v rámci indikátoru počtu
ekonomických subjektů – o více než -3 p.b. Při pohledu na výsledky korelační analýzy je pak poněkud
zarážející, že byla nalezena jedna významná pozitivní vazba, která je však mezi oběma ukazateli
ekonomického prostředí. Tento jev by zřejmě bylo možné shledávat částečně pozitivním za
předpokladu, že rostoucí nezaměstnanost aktivizuje obyvatelstvo, které substituuje ztrátu své
ekonomické aktivity v zaměstnání jinou formou ekonomické aktivity – podnikáním. Popisné statistiky
však tento scénář nepodporují, i proto lze regiony Klastru 4 označit za ty, u nichž byl rozvoj
ekonomického prostředí nejméně žádoucí.
Tab. 5: Výsledky korelační analýzy a základní popisné statistiky - Klastr 4
VER SOU NEZ EKS Počet Průměr Min Max Sm. od.
VER 1,000 VER 17 115 533 50 606 221 557 47 714
SOU 0,326 1,000 SOU 17 37 590 19 976 58 300 10 989
NEZ 0,051 0,145 1,000 NEZ 17 1,991 0,309 3,840 0,887
EKS -0,044 0,225 0,760 1,000 EKS 17 -3,102 -8,804 -1,193 2,069
Zdroj: vlastní zpracování
Závěr
Záměrem článku bylo posoudit dopady programového období 2007-2013 regionální politiky EU na
rozvoj ekonomického prostředí českých mikroregionů. Na základě analýzy lze shledat, že zapojení
veřejných prostředků na realizaci projektů v rámci regionální politiky EU v mikroregionech koreluje
se zapojením prostředků soukromých, což lze na jednu stranu díky podmínce spolufinancování označit
za očekávatelné, současně však lze zřejmě tuto skutečnost interpretovat jako žádoucí, neboť na jejím
základě lze uvažovat o komplementaritě, kdy veřejné zdroje podporují, ale zcela nesubstituují
využívání zdrojů soukromých. Dále z výsledků analýzy vyplývá, že by veřejné zdroje mohly
negativně působit na ekonomické prostředí v kontextu zvyšování nezaměstnanosti. Je však otázkou,
do jaké míry je tato poměrně slabá vazba ovlivněna všeobecným navýšením nezaměstnanosti
způsobeným ekonomickou krizí. Ve vztahu k ukazateli vývoje ekonomických subjektů statisticky
významné korelace s prostředky podílejícími se na realizaci regionální politiky EU naměřeny nebyly.
Při analýze skupin regionů kategorizovaných pomocí Wardovy metody hierarchického shlukování dle
změn v ekonomickém prostředí byly zjištěny další zajímavé souvislosti. (I) Převážně vnitrozemské
regiony – v řadě případů mikroregiony krajských měst (Klastr 3) dosáhly průměrně nejvyšší alokace
veřejných i soukromých zdrojů, mezi nimiž byla navíc potvrzena pozitivní korelace, nezaměstnanost
vzrostla relativně více a jednoznačně nejvíce narostl počet ekonomických subjektů.
(II) Pro mikroregiony na pomezí Čech a Moravy (Klastr 2), které z hlediska vývoje ekonomického
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
81
prostředí vykazují průměrné hodnoty, se zdá být existence regionální politiky EU v kontextu rozvoje
hodnoceného pomocí sledovaných indikátorů irelevantní. (III) Přestože převážně pohraniční regiony
(Klastr 4), v řadě případů s krajskými městy, vykazují vyšší alokaci veřejných zdrojů, lze jejich rozvoj
ekonomického prostředí ve sledovaném období zřejmě označit za nejméně žádoucí. (IV) U převážně
pohraničních regionů (Klastr 1), do kterých v průměru směřovalo nejméně veřejných prostředků, tyto
prostředky zpravidla významně korelují se soukromými zdroji, které navíc pozitivně korelují
s nezaměstnaností. Z hlediska vývoje nezaměstnanosti se však jedná o regiony s nejpříznivějším
vývojem a ve vývoji počtu ekonomických subjektů vykazují jen lehce negativní bilanci.
Vzhledem k výše uvedeným závěrům a souvislostem je nutné konstatovat, že účinky regionální
politiky EU na rozvoj ekonomického prostředí českých mikroregionů se jednoznačně neprokázaly.
Na jednu stranu lze obecně konstatovat, že veřejné prostředky zcela nevytěsňují soukromé zdroje,
ale doplňují je, což lze jistě považovat za jev pozitivní, na druhou stranu pozitivní dopady regionální
politiky EU na rozvoj ekonomického prostředí se prokázat nepodařilo. Nutno však podotknout, že
zjištěná neefektivita zdrojů může být částečně zkreslena dopady ekonomické krize a je otázkou, jak by
se výsledky změnily, pokud by tento fenomén průběh sledovaného období neovlivnil; a také, že
regionální politika primárně necílí na mikroregiony, ale na větší územní celky – regiony soudržnosti.
Literatura
BARRO, R., SALA-I-MARTIN, X., (2004). Economic Growth. London: MIT Press. ISBN[15]
9780262025539.
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2017). Veřejná databáze VDB. [online]. [cit. 2017-02-12]. Dostupné z:[16]
https://vdb.czso.cz/vdbvo2/.
EZCURRA, R., PASCUAL, P., RAPUN, M., (2007). The dynamics of regional disparities in Central and[17]
Eastern Europe during transition. European Planning Studies, vol. 15, no. 10, pp. 1397-1421. ISSN 0965-
4313. DOI 10.1080/09654310701550850.
FUJITA, M., KRUGMAN, P., VENABLES, A., (2001). The Spatial Economy. Cambridge: MIT Press.[18]
ISBN 9780262561471.
HAMPL, M., (1997). Geographical unevenness in nature and society: law or 'removable' randomness? Acta[19]
Universitatis Carolinae, Geographica, vol. 32, no. SUPPL., pp. 11-26. ISSN 0300-5402.
HAMPL, M., (2005). Geografická organizace společnosti v České republice. Praha: DemoArt. ISBN[20]
808674605X.
JACOBS, J., (1970). The Economy of Cities. New York: Vintage. ISBN 9780394705842.[21]
KRAFTOVÁ, I., MATĚJA, Z., (2015). Relation of economic performance and creation of sources of[22]
consumption in regions of the European Union. In Proceedings from 5th Central European Conference in
Regional Science. Košice: TUKE, pp. 461-470. ISBN 9788055320151.
LUCAS, R., (1988). On the Mechanics of Economic Development. Journal of Monetary Economics, vol.[23]
22, no. 1, pp. 3-42. ISSN 0304-3932. DOI 10.1016/0304-3932(88)90168-7.
MARSHALL, A. (1920). Principles of Economics. London: Macmillan.[24]
MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ, (2017). DotaceEU.cz – Seznam operací. [online]. [cit. 2017-[25]
02-12]. Dostupné z: http://www.strukturalni-fondy.cz/cs/Informace-o-cerpani/Seznamy-prijemcu.
NOVÁK, J., NETRDOVÁ, P., (2011). Prostorové vzorce sociálně-ekonomické diferenciace obcí v České[26]
republice. Sociologický časopis, vol. 47, no. 4, pp. 717-744. ISSN 0038-0288.
PORTER, M., (1998). Competitive Advantage of Nations: Creating and Substaining Superior Performance.[27]
New York: The Free Press. ISBN 9780684841472.
RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ, (2006). Nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. července[28]
2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a
Fondu soudržnosti. Luxembourg: Publications Office of the European Union.
ROMER, P., (1986). Increasing Return and Long-Run Growth. The Journal of Political Economy, vol. 94,[29]
no. 5, pp. 1002-1037. ISSN 0022-3808. DOI 10.1086/261420.
STATSOFT, (2013). Statistica Documentation. [online]. [cit. 2017-03-01]. Dostupné z:[30]
http://documentation.statsoft.com/.
VITURKA, M., (2010). Regionální disparity a jejich hodnocení v kontextu regionální politiky. Geografie,[31]
vol. 115, no. 2, pp. 131-143. ISSN 1212-0014.
VITURKA, M., ŽÍTEK, V., KLÍMOVÁ, V., TONEV, P., (2011). Application of Microeconomic and[32]
Macroeconomic Approach to Evaluating Disparities in the Regional Development. Ekonomický časopis,
vol. 59, no. 7, pp. 655-668. ISSN 0013-3035.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
82
ZDRAŽIL, P., APPLOVÁ, P., (2016). Pareto Chart: A Tool to Evaluate Development of Regional[33]
Disparities. In Proceedings of the 11th International Scientific Conference Public Administration 2016.
Pardubice: Univerzita Pardubice, pp. 293-301. ISBN 9788075600400.
Příspěvek byl zpracován s podporou IGA Univerzity Pardubice v souvislosti s řešením projektu
č. SGS_2017_021
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
83
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-9
ANALÝZA VPLYVU REGIONÁLNEJ POLITIKY NA
EXISTUJÚCE REGIONÁLNE ROZDIELY V SR NA ÚROVNI
SAMOSPRÁVNYCH KRAJOV
IMPACT ANALYSIS OF REGIONAL POLICY ON THE EXISTING
REGIONAL DIFFERENCES IN THE SR AT THE LEVEL OF
SELF-GOVERNMENTS
MICHAELA CHOMJAKOVÁ 1
RADOSLAV KOŽIAK 1,2
MARTINA DAXNEROVÁ 1
GABRIEL GIERTL 3
1
Katedra verejnej ekonomiky a reg. rozvoja
Ekonomická fakulta
Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici
1
Depart. of Public Economy and Region. Development
Facult of Economics
Matej Bel University
Tajovského 10, 974 01 Banská Bystrica, Slovakia
E-mail: michaela.chomjakova@umb.sk, radoslav.koziak@umb.sk, martina.daxnerova@umb.sk,
2
Katedra cestovného ruchu
Ekonomická fakulta
Vysoká škola polytechnická Jihlava
2
Department of Travel and Tourism
Faculty of Economics
College of Polytechnics Jihlava
Tolstého 16, 586 01 Jihlava, Czech Republic
E-mail: radoslav.koziak@umb.sk
3
Katedra podnikového hospodárstva
Drevárska fakulta
Technická univerzita vo Zvolene
3
Department of Business Economics
Faculty of Wood Science and Technology
Technical University in Zvolen
T. G. Masaryka 24, 960 53 Zvolen, Slovakia
E-mail: gabriel.giertl@tuzvo.sk
Anotácia
Hlavným cieľom predloženého príspevku je odpovedať na otázku, či finančné nástroje regionálnej
politiky EÚ prispievajú k znižovaniu existujúcich regionálnych rozdielov na Slovensku. S ohľadom na
skutočnosť, že výdavky na regionálnu politiku predstavujú približne 1/3 celkových rozpočtových
výdavkov EÚ, považujeme skúmanie a meranie vplyvu takto vynaložených zdrojov za mimoriadne
dôležité. Samotný príspevok analyzuje štyri skupiny dát: ekonomické, sociálne, environmentálne
a inštitucionálne, nakoľko zohľadňuje aspekt trvalo udržateľného rozvoja na úrovni samosprávnych
krajov v Slovenskej republike (regiónov NUTS III). Pri napĺňaní stanoveného cieľa sme využili viaceré
vedecké metódy skúmania, a to analýzu a syntézu získaných poznatkov, regresnú analýzu,
medziregionálnu komparáciu. Výsledky práce poukazujú na skutočnosť, že finančné prostriedky
z fondov EÚ prispievajú k znižovaniu regionálnych rozdielov z aspektu skúmaných zdrojov
a ukazovateľov na území Slovenskej republiky len v minimálnej miere a len v niektorých oblastiach
ekonomiky a spoločnosti.
Klíčové slová
regionálne rozdiely, samosprávne kraje, regionálna politika
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
84
Annotation
The main aim of the submission presented is to answer the question whether the financial tools of the
EU regional politics contribute to the existing regional differences decrease in Slovakia. With respect
to the fact that the regional politics expenses represent approximately one third of total budget
expenses of the EU, we consider the examination and measuring of the invested resources effect
extremely important. Submission itself analyses the four data groups: economic, social, environmental
and institutional, since it takes into account the aspect of sustainable development on the autonomous
regions level in the Slovak republic (NUTS III regions). In pursuing the objective we used various
scientific methods of investigation, specifically analysis and synthesis of information obtained,
regression analysis and inter-regional comparison. Results point to the fact that the EU funds
resources contribute to reduction of the regional disparities from the examined resources aspects and
indicators in the Slovak republic only minimally and only in certain areas of the economy and society.
Key words
regional differences, self-governing regions, regional policy
JEL classification: C40, O11
1. Úvod
Európska únia si dlhodobo kladie za cieľ znižovať rozdiely medzi jednotlivými regiónmi. Stále však
pretrvávajú významné rozdiely (Palová, Šebestová, 2016) Príspevok sa zaoberá hodnotením vplyvu
regionálnej politiky Európskej únie (ďalej len EÚ) na správanie a vývoj regionálnych rozdielov na
území Slovenskej republiky (ďalej len SR) na úrovni samosprávnych krajov NUTS III. Mapuje
programovacie obdobie 2007 – 2013, ktoré predstavuje prvé úplné programovacie obdobie, ktoré SR
počas svojho členstva v EÚ doposiaľ absolvovala. Počas tohto obdobia SR aktívne čerpala prostriedky
z fondov EÚ na dosiahnutie hlavného cieľa regionálnej politiky EÚ (politiky súdržnosti, či kohéznej
politiky), a to pomoc najmenej rozvinutým regiónom spoločenstva a znižovanie regionálnych
rozdielov naprieč spoločenstvom (European Commission, 2009). Príspevok vyhodnocuje či vládna
politika doplnená politikou EÚ uspeli v navodení regionálnej konvergencie alebo ešte viac prehĺbili
regionálne rozdiely, teda zahŕňa vyhodnotenie úrovne čerpania prostriedkov z fondov EÚ a meranie
ich vplyvu na vybrané makroekonomické regionálne ukazovatele v súlade s princípmi trvalo
udržateľného rozvoja. Stotožňujeme sa s konštatovaním, ktoré uvádza (Viturka, 2014), že finálna
podoba regionálnej politiky, by mala byť konsenzom naprieč širokým spektrom zainteresovaných
subjektov, pričom efektívnosť tejto politiky závisí aj od inštitucionálneho prostredia, v ktorom sa
realizuje.
2. Cieľ, metódy a metodický postup
Cieľom tohto príspevku je prostredníctvom vybraných metód identifikovať či a do akej miery
ovplyvňujú nástroje politiky súdržnosti EÚ regionálne rozdiely na Slovensku. Na dosiahnutie
stanoveného cieľa bolo potrebné využiť metódy a postupy, ktoré by boli schopné porovnávať vývoj
regionálnych rozdielov a ich zmien v čase so zakomponovaním vplyvov regionálnej politiky, najmä
jej hlavného nástroja, ktorým sú finančné nástroje - fondy EÚ. V príspevku využívame nasledujúce
metódy vedeckého výskumu, a to vedecko – poznávacie metódy (obsahová analýza, syntéza
získaných poznatkov, historicko – logická metóda). Následne sú to analytické metódy umožňujúce
identifikovať a merať vplyvy regionálnej politiky na regionálne rozdiely. Sú to metódy merania
závislosti medzi javmi v našom prípade ide o regresnú analýzu. Ďalšou používanou a významnou
metódou je metóda medziregionálnej komparácie.
Súčasné trendy regionálnych analýz sú založené prevažne na štatisticko-matematických metódach,
hodnotia regionálne disparity spravidla pomocou viackriteriálnej analýzy štandardnej množiny
socioekonomických faktorov (Botlík, 2016). Regresná analýza popisuje priebeh závislosti medzi
premennými. Zaoberá sa nezávislou premennou (X), ktorá zastupuje sumu finančných prostriedkov
EÚ alokovanú do samosprávnych krajov SR počas programového obdobia 2007 - 2013. Závislú
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
85
premennú (Y) predstavujú nami vybrané makroekonomické ukazovatele (Král, 2009). Regresná
analýza zohľadňuje oneskorenie efektu alokovaných prostriedkov EÚ do daného regiónu, a to v
podobe pravidla n+1, teda predpokladáme, že zdroje alokované do regiónu sa prejavia na skúmaných
makroekonomických agregátoch s ročným oneskorením.
Na kvantifikovanie úrovne medziregionálnych regionálnych rozdielov využijeme kombináciu
ukazovateľov, ktoré rozčleníme do štyroch skupín: ekonomické, sociálne, environmentálne a
inštitucionálne ukazovatele. Dôvodom uvedenej klasifikácie je snaha zohľadniť aj trvalo udržateľný
rozvoj, ktorý sa nezaoberá len ekonomickou úrovňou regiónov. Ako uvádzajú aj (Melichová,
Chreneková, Fáziková, 2015), medziregionálne disparity môžeme pozorovať v niekoľkých
dimenziách: ekonomické, sociálne a teritoriálne (územné.) Toto konštatovanie nás utvrdilo v
správnosti nami zvoleného postupu – vydať sa cestu analýzy ukazovateľov TUR.
Pri výbere ukazovateľov sme dbali na to, aby boli zastúpené všetky štyri oblasti. Rozhodli sme sa
aplikovať skúmanie na úroveň NUTS III, na 8 samosprávnych krajov v SR. Dôvodom pre výber
NUTS III bola snaha o čo najpodrobnejšie skúmanie na Slovensku a tiež problém dostupnosti dát pre
nižšie úrovne štruktúr verejnej správy v SR. Opierajúc sa o národnú stratégiu TUR v SR sme
uskutočnili výber ukazovateľov, ktoré budeme hodnotiť. Pre SR je relevantných 125 ukazovateľov
z celkového súboru 132. Bolo však potrebné uskutočniť ich selekciu, nakoľko nie všetky sú
vyhodnocované na regionálnej úrovni. Analýze bude podrobených 17 zo 125 ukazovateľov
hodnotiacich TUR, pretože len tieto sú k dispozícií v dostatočne dlhom časovom rade.
Zo skupiny ekonomických ukazovateľov: regionálny HDP (€), hrubá pridaná hodnota (€), priemerná
nominálna mzda (€). Zo skupiny sociálnych ukazovateľov: miera nezamestnanosti (%), miera rizika
chudoby (%), saldo sťahovania (tis.), trestné činy (tis.), prístup k čistej pitnej vode (%), prístup
k adekvátnej hygienickej štruktúre - napojenie na verejnú kanalizáciu (%). Zo skupiny
environmentálnych ukazovateľov: spotreba vody v domácnostiach na jedného obyvateľa (m3
), emisie
oxidu siričitého (t/rok), emisie oxidov dusíka (t/rok), tvorba priemyselných a komunálnych tuhých
odpadov (t), množstvo zneškodneného odpadu na jedného obyvateľa (kg/obyv.), recyklácia a
opätovné využívanie odpadov (kg/obyv.). Zo skupiny inštitucionálnych ukazovateľov: vedeckí
pracovníci a inžinieri zamestnávaní vo výskume a rozvoji (tis.), výdavky na výskum a rozvoj (€).
Výberový súbor ukazovateľov na hodnotenie regionálnych rozdielov je úplný a konečný. Jeho
profilácia bola do značnej miery ovplyvnená dostupnosťou dát na nami zvolenej geografickej úrovni
za vymedzené časové obdobie.
3. Výsledky a diskusia
SR sa stala členom EÚ v roku 2004, kedy zahájila i svoje prvé programovacie obdobie (ďalej len PO),
čo jej umožnilo naplno využívať všetky finančné nástroje a fondy politiky súdržnosti. Jednalo sa však
len o tzv. skrátené PO, ktoré trvalo do roku 2006. Následne v roku 2007 vstúpila SR do prvého
úplného PO, trvajúceho 7 rokov, do roku 2013 (+ 2 roky na dočerpanie). V PO 2007 – 2013 sa
politika súdržnosti zamerala na tri základné ciele: konvergencia, regionálna konkurencieschopnosť
a zamestnanosť a európska územná spolupráca. Práve toto obdobie bolo podrobené našej analýze.
Podľa dostupných štatistických údajov boli zdroje alokované v operačných programoch v rámci
jednotlivých krajov realizované nasledovne, viď grafické znázornenie (Graf 1).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
86
Graf 1: Alokácia prostriedkov z fondov EÚ v PO 2007 - 2013 v prepočte na obyv. v €
Zdroj: vlastné spracovanie podľa NSRR - Stav čerpania prostriedkov PO 2007 – 2013
Po prepočte čerpaných prostriedkov z fondov EÚ na obyvateľa v jednotlivých krajoch SR
potvrdzujeme, že najviac prostriedkov čerpal Trenčiansky a Žilinský kraj a tretí v poradí je
Bratislavský kraj. Prešovský kraj sa v prepočte na obyvateľa prepadol až na piate miesto, tesne za
Banskobystrický kraj. Najchudobnejšie regióny teda nevykazujú najvyššiu mieru čerpanie
eurofondov. SR v súčasnosti absolvuje druhé úplné programové obdobie politiky súdržnosti EÚ.
Pretrvávajúce zaostávanie SR býva pripisované najmä neefektívnym štátnym politikám pri
implementácii udržateľného rozvoja, a to aj napriek tomu, že SR doteraz implementovalo v zásade
všetky dohody v tejto oblasti. Doterajšie skúsenosti však ukazujú, že aj napriek čerpaniu finančných
prostriedkov prostredníctvom politiky súdržnosti ostávajú regionálne rozdiely rovnaké alebo sa ešte
ďalej prehlbujú a ekonomický rast sa sústreďuje do bohatších regiónov v západnej časti SR
(Euractive, 2016). V roku 2010 sa Bratislavský kraj podľa prieskumu Eurostatu stal siedmym
najbohatším regiónom v rámci EÚ. Bratislavský kraj so 176% úrovňou regionálneho HDP na
obyvateľa v porovnaní s priemerom EÚ je vyspelejší ako región Prahy (TASR, 2013). Je dôležité
taktiež poznamenať, že prepočet HDP na obyvateľa je skreslený kvôli veľkému počtu zamestnancov,
ktorí dochádzajú za prácou do hlavného mesta. Títo vytvárajú regionálny HDP i pridanú hodnotu v
regióne, v ktorom nemajú trvalý pobyt a spotrebu, resp. jej časť, uskutočňujú v inom regióne. Na
základe viacerých dostupných meraní vychádza Prešovský kraj ako najmenej rozvinutý, resp.
najchudobnejší región. Ako uvádza Národná stratégia regionálneho rozvoja SR, Prešovský kraj
dominuje najviac z hľadiska natality rómskeho obyvateľstva. Za príčiny výrazného zaostávania tohto
regiónu (a taktiež Banskobystrického) sú označované nasledovné (Národná stratégia regionálneho
rozvoja SR, 2017): marginálna excentrická poloha daného regiónu a nízka dostupnosť
prostredníctvom nadradenej dopravnej infraštruktúry (najmä diaľničnej). „Kým v roku 2000
ekonomika regiónu Prešova dosahovala ešte 28,1 % úrovne ekonomiky regiónu Bratislavy, v roku
2011 to bolo už len 23,7 %. Nožnice sa pritom otvárali najmä v období rokov 2000 - 2007”
(Euractive, 2016). Na začiatku programového obdobia v roku 2007, predstavovala úroveň
regionálneho HDP na obyvateľa, meraná paritou kúpnej sily v Bratislavskom kraji 159 % z priemeru
EÚ, kým v Prešovskom kraji 37 %, tzn. takmer 4,3 násobne menej. V roku 2014 (aktuálne najnovší
údaj EUROSTATu) to bolo 186 % v Bratislavskom kraji a 46 % v Prešovskom. To predstavuje
nepatrné dobiehanie Bratislavského kraja Prešovským (rozdiel na konci programového obdobia je cca
4,05-násobný).
Overovanie cieľa poukázalo na skutočnosť, že nástroje politiky súdržnosti EÚ sú síce v rámci SR
využívané a čerpanie štrukturálnych fondov presahuje miliardy €, počas skúmaného obdobia k
vyrovnávaniu regionálnych rozdielov v rámci SR však nedochádza, práve naopak, ešte viacej sa
regionálne disparity na úrovni NUTS 3 zvýrazňujú. Overiť vyššie uvedené tvrdenia napomáha aj
zvolená metóda regresnej analýzy. Prostredníctvom regresnej analýzy sledujeme, či prílev zdrojov EÚ
v PO 2007-2013 vyvoláva rast či pokles makroekonomických ukazovateľov a do akej miery
ovplyvňuje ich vývoj.
Prvá skupina dát, ktorá bola podrobená regresnej analýze obsahovala ekonomické ukazovatele, a to
regionálny HDP na obyvateľa v €, hrubú pridanú hodnotu na obyvateľa v € a priemernú nominálnu
mzdu. Ako bolo uvedené, pracujeme s modelom ročného oneskorenia vplyvu alokovaných zdrojov na
vývoj ukazovateľov v danom kraji (pravidlo n+1). Následne uvádzame len výsledky regresných
1848,73
1035,75
2481,03
878,07
2423,5
1665,5 1592,19 1392,54
0
500
1000
1500
2000
2500
3000
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
87
analýz, ktoré vykázali štatisticky významnú závislosť medzi sledovanými premennými X a Y.
V prípade regionálneho HDP sme na hladine významnosti α=0,05 potvrdili silnú priamu lineárnu
závislosť od načerpaných eurofondov v rámci Prešovského a Košického kraja. S pravdepodobnosťou
95% teda tvrdíme, že rast regionálneho HDP v spomenutých dvoch krajoch, možno vysvetliť úrovňou
čerpania fondov EÚ. Poukazuje na to aj vysoká hodnota R2
. (viď graf 2 a 3)
Graf 2: Priebeh závislosti regionálneho HDP a alokovaných zdrojov v Prešovskom kraji
Zdroj: vlastné spracovanie na základe dostupných dát z EUROSTATu
Graf 3: Priebeh závislosti regionálneho HDP a alokovaných zdrojov v Košickom kraji
Zdroj: vlastné spracovanie na základe dostupných dát z EUROSTATu
Všetky regresné analýzy, sme spracovali na rovnakej hladine významnosti α=0,05 a uvádzame len tie
výstupy regresných modelov, ktoré s ohľadom na p-hodnotu, vyšli z analýzy ako štatisticky
významné. V prípade ukazovateľa hrubá pridaná hodnota sa potvrdila silná priama lineárna závislosť
v rámci Trnavského a opäť aj Prešovského a Košického kraja.
Graf 4: Priebeh závislosti hrubej pridanej hodnoty a alokovaných zdrojov v Trnavskom kraj
Zdroj: vlastné spracovanie na základe dostupných dát z EUROSTATu
Graf 5: Priebeh závislosti hrubej pridanej hodnoty a alokovaných zdrojov v Prešovskom kraji
Zdroj: vlastné spracovanie na základe dostupných dát z EUROSTATu
Graf 6: Priebeh závislosti hrubej pridanej hodnoty a alokovaných zdrojov v Košickom kraji
Zdroj: vlastné spracovanie na základe dostupných dát z EUROSTATu
V rámci ukazovateľa priemernej nominálnej mzdy nebola v prípade žiadneho z ôsmych
analyzovaných krajov zistená závislosť vývoja tohto ukazovateľa od alokovaných prostriedkov.
y = 4,0038x + 6981,4
R² = 0,9847
6 000,00
8 000,00
10 000,00
0 50 100 150 200 250 300 350
y = 3,9807x + 9777,5
R² = 0,9889
9 500,00
10 000,00
10 500,00
11 000,00
11 500,00
0 50 100 150 200 250 300 350
y = 8E-06x + 0,0124
R² = 0,7779
0,012
0,013
0,014
0,015
0 50 100 150 200 250
y = 4E-06x + 0,0064
R² = 0,9936
0,006
0,008
0 50 100 150 200 250 300 350
y = 4E-06x + 0,0089
R² = 0,9622
0,008
0,009
0,01
0,011
0 50 100 150 200 250 300 350
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
88
Konštatujeme teda, že prostriedky EÚ alokované do regiónov SR počas uplynulého PO 2007 - 2013
nemajú štatisticky významný vplyv na mzdové regionálne rozdiely.
Druhou analyzovanou skupinou ukazovateľov boli sociálne, obsahujúce mieru nezamestnanosti, mieru
rizika chudoby, migráciu, počet trestných činov, napojenie na verejnú kanalizáciu ako prístup k
adekvátnej hygienickej štruktúre a napojenie na verejný vodovod, ako adekvátny prístup k čistej pitnej
vode. Opäť bola analyzovaná závislosť každého ukazovateľa v každom kraji za dané PO 2007 - 2013.
Regresná analýza nepotvrdila štatisticky významnú závislosť v krajoch pre ukazovateľ miery
nezamestnanosti, trestných činoch, napojeniu na verejnú kanalizáciu a vodovody. Zdroje EÚ nemajú
štatisticky významný vplyv na vývoj regionálnych disparít pre vyššie vymenované oblasti (skúmané
ukazovatele) za podmienky ceteris paribus. Následne uvádzame len výsledky analýz, kde sa závislosť
potvrdila. V prípade sociálneho ukazovateľa miera rizika chudoby sa potvrdila silná priama lineárna
závislosť len v rámci Nitrianskeho kraja.
Graf 7: Priebeh závislosti miery rizika chudoby a alokovaných zdrojov v Nitrianskom kraji
Zdroj: vlastné spracovanie na základe dostupných dát z EUROSTATu
Ďalší kraj a ukazovateľ zo skupiny sociálnych, v ktorom sa potvrdila silná nepriama lineárna závislosť
je migrácia v Trnavskom kraji.
Graf 8: Priebeh závislosti migrácie a alokovaných zdrojov v Trnavskom kraji
Zdroj: vlastné spracovanie na základe dostupných dát z EUROSTATu
V sledovanej skupine inštitucionálnych ukazovateľov, do ktorej spadali ukazovatele počet vedeckých
pracovníkov v danom regióne a výdavky na vedu a výskum sa potvrdila závislosť len v rámci skupiny
vedeckých pracovníkov, a to v jedinom kraji - Bratislavskom.
Graf 9: Priebeh závislosti počtu vedeckých pracovníkov a zdrojov v Bratislavskom kraji
Zdroj: vlastné spracovanie na základe dostupných dát z EUROSTATu
Poslednou analyzovanou skupinou je environmentálna, obsahujúca ukazovatele: produkcia odpadov
na obyvateľa, množstvo zneškodneného odpadu na obyvateľa, znečistenie ovzdušia regiónu oxidom
siričitým a oxidom dusíka. V prípade objemu produkcie odpadu, potvrdzujeme štatisticky významnú
závislosť v prípade Prešovského a Žilinského kraja.
y = 0,0195x + 12,242
R² = 0,717
0
10
20
0 50 100 150 200 250
y = -4E-06x + 1646,1
R² = 0,7215
0
1000
2000
0,00 20000000,00 40000000,00 60000000,00 80000000,00 100000000,00 120000000,00
y = -2E-05x + 13700
R² = 0,8493
0
10000
20000
0 50000000 100000000 150000000 200000000 250000000
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
89
Graf 10: Priebeh závislosti produkcie odpadov a alokovaných zdrojov v Žilinskom kraji
Zdroj: vlastné spracovanie na základe dostupných dát z EUROSTATu
Graf 11: Priebeh závislosti produkcie odpadov a alokovaných zdrojov v Prešovskom kraji
Zdroj: vlastné spracovanie na základe dostupných dát z EUROSTATu
Existencia závislosti pri ukazovateli zneškodňovanie odpadov sa potvrdila v prípade Prešovského
kraja.
Graf 12: Priebeh závislosti zneškodňovania odpadov a alokovaných zdrojov v Prešovskom kraji
Zdroj: vlastné spracovanie na základe dostupných dát z EUROSTATu
Ako posledná bola závislosť v skupine environmentálnych ukazovateľov zistená v rámci ukazovateľa
znečistenie Košického kraja oxidom dusíka.
Graf 13: Priebeh závislosti znečistenia oxidom dusíka a alokovanými zdrojmi v Košickom kraji
Zdroj: vlastné spracovanie na základe dostupných dát z EUROSTATu
Na základe týchto skutočností konštatujeme, že z celkového počtu zrealizovaných jednoduchých
regresných analýz na nami zvolenom súbore ukazovateľov pre všetky kraje v SR na úrovni NUTS III,
bola zistená závislosť od alokácie prostriedkov z EÚ (od kohéznej politiky) len u 1/10 z celkového
počtu ukazovateľov. Na záver uvádzame, že naplnenie cieľa umožnila obsahová analýza a
medziregionálna komparácia, a to porovnávaním vplyvu regionálnej politiky EÚ na medziregionálne
rozdiely v SR na úrovni NUTS III počas ukončeného PO 2007 - 2013, ktorá poukázala na to, že
regionálne rozdiely sa v tomto období na území SR aj naďalej prehlbovali. Regresná analýza
potvrdila, že implementácia nástrojov politiky súdržnosti, predovšetkým finančných nástrojov,
v niektorých oblastiach a v niektorých regiónoch síce ovplyvňuje regionálne rozdiely v SR, avšak
prispela k ich zmierňovaniu len v nízkej miere.
y = 349,96e-4E-04x
R² = 0,8426
300
320
340
150 170 190 210 230 250 270 290 310 330
y = -0,0432x + 255,6
R² = 0,8747
240
250
260
0 50 100 150 200 250 300 350
y = -0,0921x + 233,97
R² = 0,9032
200
220
240
0 50 100 150 200 250 300 350
y = -1E-05x + 13255
R² = 0,8649
0,00
10 000,00
20 000,00
0,00 50000000,00 100000000,00 150000000,00 200000000,00 250000000,00 300000000,00
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
90
Záver
Žiaduce regionálne rozdiely môžu byť a sú vnímané pozitívne, tie nadmerné a neopodstatnené
negatívne. Práve z dôvodu ich negatívneho vnímania začala EÚ implementovať politiku súdržnosti,
založenej na princípe pomoci menej rozvinutým štátom a ich regiónom prostredníctvom finančnej
pomoci tak, aby vo výsledku dochádzalo ku konvergencii a vyrovnávaniu regionálnych rozdielov na
rovnakú úroveň. Rozdiely v regionálnej štruktúre sa medzi Bratislavským krajom a zvyškom SR ešte
viac prehlbujú a v konečnom dôsledku môžeme hovoriť o celkovom náraste regionálnych rozdielov
bez tendencie poklesu s nepravidelným časovým rozložením. Naďalej pretrváva formovanie
marginalizovaných regiónov, ktoré vykazujú znaky zaostávajúcej ekonomiky s výrazne zlou sociálnou
situáciou, ktorá vyžaduje priamu štátnu podporu a špecifické politické riešenia. Na základe získaných
záverov je možné očakávať skôr divergenčné, ako konvergenčné tendencie, na ktoré má výrazný
vplyv europeizácia, globalizácia a v podmienkach SR výrazné prehlbovanie efektu hlavného mesta.
Literatúra
BOTLÍK, J., (2016). Mapování meziregionálních vazeb na úrovni NUTS 2 v evropském prostoru. In[1]
XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp.
50–58. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-5.
CENTRÁLNY KOORDINAČNÝ ORGÁN, (2016). Národný strategický referenčný rámec SR – Stav[2]
čerpania finančných prostriedkov. [online]. [cit. 2017-01-08]. Dostupné z:
http://www.nsrr.sk/dokumenty/zakladne-dokumenty.
EUROPEAN COMMISSION, (2009). Reducing regional disparities in the EU and beyond. Inforegio[3]
[online]. 2009. [cit. 2015-10-07]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/news/ regions/090512_en.htm.
EURACTIVE, (2016). Slovensko: Čo región, to iný svet. [online]. [cit. 2017-01-11]. Dostupné z:[4]
https://euractiv.sk/analyzy/regionalny-rozvoj/slovensko-co-region-to-iny-svet-023143.
EURACTIVE, (2016). Programové obdobie 2007 – 2013, [online]. [cit. 2017-01-20]. Dostupné z:[5]
https://euractiv.sk/fokus/regionalny-rozvoj/programove-obdobie-2007-2013.
EUROSTAT, (2017). Database. [online]. [cit. 2017-02-15]. Dostupné z:[6]
http://ec.europa.eu/eurostat/data/database.
KRÁĽ. P., (2009). Viacrozmerné štatistické metódy so zameraním na riešenie problémov ekonomickej[7]
praxe. Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela. ISBN 978-80-8083-840-9.
MELICHOVÁ, K., CHRENEKOVÁ, M., FÁZIKOVÁ, M. (2015). Dynamika socioekonomických disparít[8]
v okresoch Trnavského kraja. In XVIII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků.
Brno: Masarykova univerzita, pp. 64–71. ISBN 978-80-210-7861-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-7861-
2015-7.
MINISTERSTVO PÔDOHOSPODÁRSTVA A ROZVOJA VIDIEKA, (2010). Národná stratégia[9]
regionálneho rozvoja SR. [online]. [cit. 2017-01-06]. Dostupné z:
http://www.mpsr.sk/index.php?navID=1&navID2=1&sID=67&id=2558.
PALOVÁ, Z., ŠEBESTOVÁ, J. (2016). Měření regionálních disparit v sociální oblasti. In[10]
.XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp.
447–453. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-57.
ŠTATISTICKÝ ÚRAD SR, (2015). Data Cube. [online]. [cit. 2015-11-02]. Dostupné z:[11]
http://datacube.statistics.sk/TM1WebSK/TM1WebLogin.aspx.
TASR, (2013). Bratislavský kraj je siedmym najbohatším regiónom v Únii, predbehol Prahu. [online]. [cit.[12]
2017-01-08]. Dostupné z: http://ekonomika.sme.sk/c/6742190/bratislavsky-kraj-je-siedmym-najbohatsim-
regionom-v-unii-predbehol-prahu.html.
VITURKA, M., (2014). Integrative model for evaluation of development potentials of regions and its[13]
application on an example of the Czech Republic. E+M Ekonomie and Management, vol. 17, no. 4, pp. 4-
19. ISSN 1212-3609. DOI 10.15240/tul/001/2014-4-001.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
91
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-10
PROJECTS IMPACT TO REGIONAL DEVELOPMENT: CASE
STUDY OF DESTINATIONS IN THE SOUTH BOHEMIAN
REGION
DOPADY Z PROJEKTŮ ROZVOJE REGIONŮ: PŘÍPADOVÁ STUDIE
DESTINACÍ JIHOČESKÉHO KRAJE
GABRIELA ANTOŠOVÁ 1
RENÉ WOKOUN 1
HELMUTH YESID ARIAS GOMÉZ 2
1
Katedra regionálního rozvoje
Vysoká škola regionálního rozvoje
1
Department of regional development
The College of regional development
Žalanského 68/54, 165 00 Praha, Czech Republic
E-mail: gabriela.antosova@vsrr.cz, rene.wokoun@vsrr.cz
2
Fakulta finance, řízení a mezinárodních vztahů
Univerzita vnějších vztahů Kolumbie
2
Faculty of Finance, Government and Internat. Affairs
Universidad Externado de Colombia
Calle 12n°1-17 este, 111711 Bogota, Columbia
E-mail:hyarias@gmail.com
Annotation
Regional policy focuses on the less developed regions as part of accelerating traditional regional
development, and we have seen some positive and negative impacts resulting from the implemented
projects in the South Bohemia region. This article aims to explore the implemented projects funded by
European regional financial resources and their impacts in the selected three municipalities of the
South Bohemia region. The proposed factor analysis uses a standardized questionnaire related to
impacts on local development caused by finalized projects in the period of 2013-2016, taken by the
residents. Results contain information about satisfactory local development with the interregional
impact and the attitudes of local residents observed in September 2016. The significant role of tourism
and local business is evident in three attractive destinations of the South Bohemia region, which is
also evident in the interregional context of a sustainable rural development according the benefits
from the results of the implemented projects. This article reveals findings in the border areas of the
Jindřichův Hradec district and these findings introduce an adjacent local model (after “the Iron
Curtain” ideology national policy) as a model of regional success on the Czech-Austrian frontier.
Key words
South Bohemia region, exploratory factor analysis, resident’s attitudes, local development
Anotace
Regionální politika se zaměřuje na méně rozvinuté regiony jako část přínosu do tradičního
regionálního rozvoje, tak jako je patrné z pozitivních a negativních dopadů implementovaných
projektů v Jihočeském kraji. Tento článek zkoumá již zrealizované projekty podporované evropskými
dotačními zdroji včetně jejich dopadů na místní rozvoj v období 2013-2016, a to na základě postojů
místních obyvatel. Výsledky obsahují také informace o úspěšnosti lokálního modelu na meziregionální
úrovni ve třech vybraných oblastech Jihočeského kraje evaluované místními obyvateli v září 2016.
Hlavní role v rozvoji je spatřována díky cestovnímu ruchu a místnímu podnikání, což je také evidentní
v atraktivitě vybraných destinací tohoto kraje. Udržitelný venkovský rozvoj je možné pozorovat i na
meziregionální úrovni díky přínosům a výsledkům realizovaných projektů. Hlavní zaměření je na
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
92
okres Jindřichův Hradec, který představuje pohraniční oblast (po období Železné opony) jako model
regionálně úspěšný a stále se rozvíjející na Česko-Rakouském pohraničí.
Klíčová slova
Jihočeský kraj, faktorová analýza, postoje obyvatel, místní rozvoj
JEL classification: C19, R22, R5
1. Introduction
The research, based on secondary data analysis (Perlín, Kučerová, Kučera, 2010), defines three most
significant rural areas in the Czech Republic: 1. North-western industrialized Bohemia, 2. Bohemian
basin, Bohemian-Moravian Highlands, and 3. Moravia and Silesia. According to this typology, the
South Bohemia Region belongs to the second category. Municipalities with extended competence
within this region fall predominantly into the following types of rural space, according to neoendogenous
potential for development: “Developing countryside”, “Non-developing, neighborly
countryside”, and “Recreationally problematic countryside” and „No-profile countryside “. This
differentiation of rural municipalities is based on the quantitative data to document socialgeographical
phenomena in the Czech rural space. According to the EU nomenclature NUTS, the
South Bohemia Region (NUTS 3) is a part of NUTS II Southwest Cohesion Region. The population
of the South Bohemia Region has, according to the actual data (in year 2016) of the Czech Statistical
Office (CSO), approx. 638 thousand inhabitants, and includes 623 municipalities and 7 districts (LAU
1): České Budějovice, Český Krumlov, Jindřichův Hradec (91 359 inhabitants), Písek, Prachatice,
Strakonice and Tábor. This research aimed on three municipalities Staré Město pod Landštejnem (474
inhabitants), Nová Bystřice (3316 inhab.) and Slavonice (2468 inhabitants) located nearly of the
Czech-Austria frontier in the Jindřichův Hradec district. These municipalities are networking within
Euroregion Silva Nortica.
The aim of all border regions’ policy in the Czech Republic is that it should promote a complex
network of development activities that provide the competitive environment influencing the state
position on the multinational level. Each destination has direct or indirect participation on the regional
development of the border areas in the Czech Republic. In general, the regional approaches within the
national comparison are recognized as diametrically different depending on their strategic planning
(Šilhánková, Schrom, 2015). Inasmuch as experiments of the stakeholders’ approaches in many
destinations are useful and fearlessly ask the research question: “Who may win across networking on
the border areas in the Czech Republic?” This contribution showed that development of the border
areas has been recognized as a potential endogenous and exogenous regional development model,
which can be used (i.e. within tourism) and has to comply with the primordial condition related to the
use of social capital as a key resource of the local networking. Right and duty of the auto control
accompanies the structural changes that contributed to the institution network form (Keller, 2004). In
the background of the liberty contract is logically construction of the binary network as well as threat
in the form of exclusion from the network, so it isn´t only the threat for the destination, meanwhile for
the whole border region. That doesn´t represent a threat in the same measure for each participant. An
alternative for this hard meaning is systematic and omnipresent auto control of the each participant –
the exclusion of the network (Keller, 2002). Czech Borderland is a problematic area, due to the
periods of WWII and Communist ideology demolition plans in the 1952 destructed a lot of
municipalities in the restricted areas that had negative impact on the whole borderland. Until now
we’ve seen a lot of conflicts caused by depopulation and re-settlement of German population in
specific border areas in the Czech Republic. In fact, some municipalities and villages and their
existing role are over. So what happened and what is happening now in these areas? We recognized in
these areas a lot dis-embedded local identity. How do we work with this assumption in local
development? How do we maintain local identity?
According to Méndez Delgado and Lloret Feijóo (2006) we demonstrate also globalization as an
opportunity for inequalities in adjacent areas (in the technology, capital and markets) (Paluzie, 2005).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
93
For its part (Putnam, 2001) indicated prosperity of adjacent areas with more association of social
capital (Zarazúa, Almaguer-Vargas, Rendón-Medel, 2012) than economic capital in the rules of
reciprocity, cooperation and rules of confidence (Baerenholdt, Aarsaether, 2002). The difference
between both the concepts has been explained by (Brulhart, Crozet, Koenig, 2004), who argued that
trade liberalization was indeed conducive for non-dependent industries to locate to border areas;
however, this could change in certain situations. Finally (Brülhart, 2011)concluded that spatial
characteristics of the relocation effect depend on the initial spatial distribution of economic activities
of a country. Based on to the economic situation of the administrative complex unit and type of
development, (Wokoun, 2015) defines simple regional typologies with the following characteristics:
growth, restructuring, stability and degeneration or regression. The key role in the objectives of the
local development as an influencing process in the traditional context is played by job opportunities in
the theory of localization by (Lloyd, Dicken, 1979). Nowadays, developing projects analyzed, from
the territorial perspectives, the interactions between social capital and socioeconomic development
(Holátová, Řehoř, 2006) in natural areas. This phenomenon established relations between stakeholders
and local communities under socioeconomic influence (Foronda-Robles, Galindo-Pérez-de-Azpillaga,
2012). Regional development processes (McCann, 2013) might have so important value in the social
dimension as in an economic dimension. In the ethic, territorial leadership considers key role of
function of reciprocity, cooperation, and compromise. Finally, in social function it is confidence and
sense of belonging. During the project implementation and from the standpoint of sustainability of the
project results these social values resolve problems in managing adjacent areas and in socioeconomic
development of local communities (P. Krugman, Comas, 1997; P. R. Krugman, 2010). Integration of
the exogenous resources to the bottom-up system of development doesn’t demonstrate exclusively
neoclassic economic model (Becker, 1993), but provides social and cultural networking as innovative
processes to the rural environment. Tourism and geographical researchers (Toušek, Kunc, Vystoupil,
2008) define recreation as societal phenomenon with searching mass-resources. In this context
environmental resources are main localization factors with an assumption of transformational
recreational processes.
2. Methods
This article introduces three municipalities in the Jindřichův Hradec district located in the South
Bohemia region as a local model (after 1989 – “the Iron Curtain” - Communist Ideology) of a good
practice for other border areas in the combination of exogenous and endogenous development model
with positive impacts of the local projects on tourism and local development as we can see in the
similar research (Antošová, Arias Gómez, 2014). We provide for stakeholders or key local players
limits to the acceptable change (Ahn, Lee, Shafer, 2002; Frauman, Banks, 2011; McCool, 2016) for
the border networking. The aim of research is to summarize impacts of the specific development
activities in the researched areas, while helping the regional development with regard to the project
funded by EU. The first step focuses on the European rural development fund – ERDF that provided
support to the Cohesion Regions during the period of 2007-2013 with some projects in the Czech
Republic financed after this period. The next step will focus on the support from regional programs
(Regional operational programs supported from ERDF are analyzed here) and support from integrated
programs (particularly Integrated Operational Program supported by ERDF is aimed at here) with a
specific focus on the three mentioned destinations. This research deeply evaluated chosen projects and
residents’ attitudes of the impacts in the observed areas financed according to the program NUTS II –
Southwest by ERDF, OPEI, OP Environment and Integrated OP. In September 2016 structured
interviews were held in order to fill out a standardized questionnaire of 85 residents in three selected
destinations in the Jindřichův Hradec district. We assumed residents’ attitudes in Staré Město pod
Landštejnem (22), Nová Bystřice (30) and Slavonice (34). The project focused on the following areas:
Strategic plan, local or urban/ reconstruction of square or the village common (6); Green grounds/
design of greenland (4); Children’s playground or areas to spend free time (2); Bicycle path or tourism
(5); Reconstruction of buildings/museums/gallery or school (33); Cultural center (18) and
Infrastructure (17). We observed negative and positive impacts of the projects perceived by residents
on the Likert scale, 6-point scale, from “Totally agree (1)” to “Totally disagree (5)” and (6) “Don´t
know” as a missing value. Also residents’ participation in the projects was measured using a
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
94
percentage scale: (1) 0%-10%, (2) 11%-30%, (3) 31%-50%, (4) 51%-70%, (5) 71%-90%, (5) 91-
100%. The primary dataset was analyzed in the SPSS program and some analytical tools were used to
obtain a descriptive analysis and exploratory factor analysis with outputs of the Kaiser´s Measure of
Sampling Adequacy (KMO) and the Bartlett´s test of sphericity. The global measure always lies
between 0 and 1, and it should be higher than 0.5 to determine that the factor analysis is useful.
Finally, we chose the rotation method Varimax; we use the Eigenvalues for the explanation of the total
variance by a factor (Charry, Coussement, Demoulin, 2016). Reliability of the interviews was
estimated using the Cronbach’s reliability coefficient, which is a measure of internal consistency
(Fraenkel, Wallen, 2006). Cronbach’s α lies in 0.805, which reaches above 0.7, signifying the basic
requirement of internal consistency (Joseph F. Hair Jr, Black, Babin, Anderson, 2009).
3. Research results
Looking at the map that displays the distribution of financial support, the regions that benefited more
are located in the Southeast (25,015,031Euro), Central Moravia (24,509,638 Euro) and Moravia
Silesia (24,879,191 Euro) and Northwest (25,001,451 Euro) edges of the country, also of course
Prague adaptability (25,086,799 Euro). In quite the opposite position is our observed area, Southwest
(20,559,179 Euro) that received a smaller quantity of resources.
Fig. 1: Financial resources from European Rural development fund to the Cohesion Regions in the
Czech Republic
Source: Own processing according List of beneficiaries on website (‘DotaceEU.cz - Seznam příjemců’, 2016)
In order to recognize the spatial behavior of the main variable, contrast of spatial autocorrelation has
been performed. It’s worthy to understand if the resources for financial support describe a spatial
pattern or if their distribution resembles a random pattern. Results of contrast of spatial autocorrelation
indicate that the variable under analysis has a random distribution.
Moran index confirms the conclusion of graphic analysis. P value doesn´t conduce to reject the null
hypothesis of absence of spatial autocorrelation. So we can confirm that there is no clear spatial
distribution of variables according to the contrast applied.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
95
Fig. 2: Moran index of variable financial support from ERDF
Source: Own processing according List of beneficiaries on website („DotaceEU.cz - Seznam příjemců", 2016)
3.1 Impacts of the projects in the Jindřichův Hradec district
In this research 58.8% female and 41.2% male residents in the observed areas were interviewed. The
age of the respondents showed that 34.1% are between 51-65 years, 32.9% between 36-50 years,
24.7% between 21-35 years and 8.2% were under 20 years of age. All respondents in the last category
were 18 years old or older. With regard to the length of residence of the respondents, the majority
were living in the location between 6-20 years (34.1 %), which generally represents the basic
population of immigrants, and 22.4% were living there for 21-35 years and 36-55 year living period in
residents and above accounted for an under 5-year living period while 15.3% of immigrants or
residents more than 55-year living period of residents in the observed area.
The Explanatory Factor Analysis procedure allows identifying a synthetic factor that summarizes
some features that have been compiled as data, and then the information is grouped according to
statistical similarities. The procedure contributes to identify items that have a bigger explanatory
capacity. We are handling 22 variables that a priori have no precise dependence across them, but
subsequently could exhaust their variances in some detected factor. Derived from application of
interviews, responses were tabulated and once organized; a data factor analysis was performed. A
theme of each question was considered as a component in the model, and we choose aspects that
concentrate on more explicative power, so we try to identify implicit dimensions that are highlighted
during the analysis. Previously we interpreted the KMO (0.638) which is larger than 0.5 and Bartlett´s
test of Sphericity (855,246) checks that the variables are unrelated. Cast light about the characteristics
of correlation matrix, and which contrast allows to reject the null hypothesis on existence of
correlation matrix as an identity matrix. A significance level below 0.05 indicates that the variables
are related. So we assume that the satisfactory factor analysis has been performed. Firstly, the program
extracts as many factors as existing variables and equivalent Eigenvalues are present. According
Principal component analysis we extract six main dimensions that focus on explaining the power of
model taking account of scores of Eigenvalues superior to 1, which guarantees that such dimension
explains sufficiently the broader part of model. Using the information of Eigenvalues, we conclude
that only six components are worthy to use to explain the behavior of the model. In such terms we
consider useful to rename such factor according to main information contained in each one as follows:
1st component - Impacts on the local communities and their development
2nd component – Impacts on the local budget and employment
3rd component – Success of project results and met expectations of the local communities
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
96
4th component – Success of networking
5th component – Motivation for the next implementation
6th component - Local development and infrastructure
In order to understand the main aspects contained in each factor identified. In the component matrix
we can observe that the first component relates positively with several good effects of implementation
of projects, and correlates in a negative way with some drawbacks expressed by people. Then the first
component is attracting all good opinions about projects and imposes a negative relation with
difficulties that arose during project implementation. Second and third components collect a majority
of negative relationship with optimistic opinions about projects.
Matrix of components reflex the correlation between original variables with each of factors previously
defined and offers a landscape of factorial solution in essence. As we have quoted previously the first
component named “Impacts on the local communities and their development” reveals to collect an
important influence of majority of variables, mainly the set of aspects that show positive opinion
about projects. There we have that higher correlation occurs in variables as: (project) brings
something new, improves the quality of life and cohesion, facilitates new activities, improves the level
of employment, increases the awareness of destination, improves equipment, increases attendance,
brings new services and improves education.
We assume that in first factor people are recognizing some direct and indirect effects of
implementation of projects that affect positively the surrounding environment of localities. So in this
approach, projects can convey other externalities for communities as attracting visitors, fostering
growth, fomenting employments, etc. Second component highlights aspects related with managerial
skills as: (project) creates new firms and attracts entrepreneurs. Nonetheless some negative aspects
count inside this factor, perceiving some drawbacks during implementation of project as: contra
productive effects and superfluous luxury. Third component collects high correlation with topics
related with participation of community in projects. The questions that more reveals relationship is if
project have been discussed with residents and if responds to requirements of localities. It´s clear that
implication of residents on development of project guarantees successful results. Final components:
fourth, fifth and sixth collects majority of negative correlation with variables.
Fig. 3: Component plot in rotated space
Source: Own processing
The following step in analysis is to rotate different dimension in model that is shown in figure 3.
Rotation contributes to corroborate the factorial structure of model and to confirm factor in which
variables exhaust their variance. Finally, it is optimal to get variables that are explained by one factor,
and factors that collect variables directly explained in it. Although after rotation some variables,
remain explained by several factors. Rotation contributes to confirm if few factors do collect. The
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
97
process of rotation allows minimizing the multincollinearity across variables, trying to select the
variables that reveal a high loading on each factor and contributes to a better fit of model. For
proceeding to rotation we use the method of Varimax that excludes correlation across factors. The
following table displays the rotated factor loadings. It maintains the information concerning to how
each variable is correlated with a respective factor, in the case of correlation could be extremely low,
variable could be excluded. Looking at the rotated factor matrix, each variable could be interpreted
through its horizontal weight on each of the factors. The most argued impact by the residents were,
that the project implemented accomplish purpose (standard deviation 1,418) and the least argued
impact was assumed in the improving of infrastructure (st.dev. 1,390).
Rotation confirms that first factor collects firmly the information of seven main variables, and
concentrates huge portion of their variance. Second factor saturates adequately eight to twelfth
variables. Following variables find high saturation in third factor; there are collected thirteenth,
fourteenth, sixteenth variables. Finally, as can be observed the rest of variable distributes variance on
remaining factors. In conclusion, rotation assigns clearer saturation of each variable on a respective
factor. Also, each factor collects more explicitly specific variables that could be clustered there.
Conclusion
Ground work and collection of data is a basic input for processing the valuation about development
projects and for evaluate the success of objectives. Knowing opinion of inhabitants allows adjusting
the functioning of project and improves its effectiveness. We conclude that for identification of spatial
behavior was performed as a principal method spatial autocorrelation. Then can be understand
resources of European development fund from the point of view spatial pattern as a random
distribution. According own processing of beneficiaries’ dataset on the official websites was applied
Moran index (figure 2), that confirm its random distribution. According figure 1 we conclude more
supporting regions (NUTS II) on the borderland, so also backward regions in Moravia and Northwest
Bohemia. Special attention was paid to the impacts in district of Jindřichův Hradec. According
consideration several values we are considering, that the behavior of district support can be explained
by six principal components. Between important results it belongs facilitation of new activities,
improve equipment and infrastructure, creation of new firms etc. These results are adequately
significant with respect of the usage of dataset and appropriate methods. Inhabitants in border region
identified some positive aspect associated with the execution of projects. The statistical tools
simplified the structure of analysis and detected homogenous features implicit in responses to
questionnaires. Firstly, it’s important to highlight positive externalities on surrounding environment
for engage community with project purposes, consequently employment creation and productive
chains to other productive sector must be promoted. Secondly, participation of community in
development of projects guarantees cooperation between local agents and developers of project,
conducting to successful results. Finally, interaction with communities will help to solve some
negative opinions on projects including the belief that it implies waste of money or that it has contra
productive effects.
Literature
AHN, B., LEE, B., SHAFER, C. S., (2002). Operationalizing sustainability in regional tourism planning: an[1]
application of the limits of acceptable change framework. Tourism Management, vol. 23, no. 1, pp. 1-15.
DOI 10.1016/S0261-5177(01)00059-0.
ANTOŠOVÁ, G., ARIAS GÓMEZ, H. Y., (2014). La región de Liberec como destino turístico: un análisis[2]
de caso en la República Checa. Cuadernos de Desarrollo Rural, vol. 11, no. 73. DOI
10.11144/Javeriana.CDR11-73.rldt.
BAERENHOLDT, J. O., AARSAETHER, N., (2002). Coping Strategies, Social Capital and Space.[3]
European Urban and Regional Studies, vol. 9, no. 2, pp. 151–165. DOI 10.1177/096977640200900204.
BECKER, G. S., (1993). Human capital: a theoretical and empirical analysis, with special reference to[4]
education (3rd ed). Chicago: The University of Chicago Press. ISBN 978-0-226-04119-3.
BRÜLHART, M., (2011). The spatial effects of trade openness: a survey. Review of World Economics, vol.[5]
147, no. 1, pp. 59–83. DOI 10.1007/s10290-010-0083-5.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
98
BRULHART, M., CROZET, M., KOENIG, P., (2004). Enlargement and the EU Periphery: The Impact of[6]
Changing Market Potential. The World Economy, vol. 27, no. 6, pp. 853–875. DOI 10.1111/j.1467-
9701.2004.00632.x.
CHARRY, K., COUSSEMENT, K., DEMOULIN, N., (2016). Marketing research with IBM SPSS[7]
statistics: a practical guide. Burlington: Gower. ISBN 978-1-4724-7745-3.
DotaceEU.cz, (2016). Seznam příjemců. Retrieved 13 November 2016, from http://www.strukturalni-[8]
fondy.cz/cs/Informace-o-cerpani/Seznamy-prijemcu.
FORONDA-ROBLES, C., GALINDO-PÉREZ-DE-AZPILLAGA, L., (2012). Argumentación relativa a la[9]
confianza territorial.Claves sobre capital social. Cuadernos de Desarrollo Rural, vol. 9, no. 68, pp. 41-63.
FRAENKEL, J. R., WALLEN, N. E. (2006). How to design and evaluate research in education. Boston;[10]
Montréal: McGraw-Hill. ISBN 978-0-07-312654-8.
FRAUMAN, E., BANKS, S., (2011). Gateway community resident perceptions of tourism development:[11]
Incorporating Importance-Performance Analysis into a Limits of Acceptable Change framework. Tourism
Management, vol. 32, no.1, pp. 128–140. DOI 10.1016/j.tourman.2010.01.013.
HOLÁTOVÁ, D., ŘEHOŘ, P. (2006). Kniha-auspicia-lisopad-2006.indb - auspicia-listopad 2006.pdf.[12]
Retrieved 10 November 2016, from http://vsers.cz/wp-content/uploads/2012/10/auspicia listopad-2006.pdf.
JOSEPH F. HAIR JR, BLACK, W. C., BABIN, B. J., ANDERSON, R. E. (2009). Multivariate Data[13]
Analysis (7 edition). Upper Saddle River, NJ: Pearson. ISBN 978-0-13-813263-7.
KELLER, J. (2002). Úvod do sociologie. Praha: Sociologické nakl. ISBN 978-80-85850-25-3.[14]
KELLER, J. (2004). Dějiny klasické sociologie. Praha: Sociologické nakladatelství. ISBN 978-80-86429-[15]
34-2.
KRUGMAN, P., COMAS, A. (1997). Desarrollo, geografía y teoría económica. Barcelona: Antoni Bosch.[16]
ISBN 978-84-85855-82-7.
KRUGMAN, P. R. (2010). La era de las expectativas limitadas. Barcelona: Ariel. ISBN 978-84-344-6912-[17]
9.
LLOYD, P. E., DICKEN, P. (1979). Location in space: a theoretical approach to economic geography.[18]
London: Harper & Row. ISBN 978-0-06-318059-8.
MCCANN, P. (2013). Modern urban and regional economics. Oxford: Oxford University Press. ISBN[19]
978-0-19-958200-6.
MCCOOL, S. F. (2016). Limits of Acceptable Change and Tourism. Retrieved 10 November 2016, from[20]
http://www.academia.edu/19690670/Limits_of_Acceptable_Change_and_Tourism.
MÉNDEZ DELGADO, E., LLORET FEIJÓO, M. del C. (2006). Globalización: interrogantes y[21]
dimensiones. Place of publication not identified: Eumed.net. Retrieved from
http://site.ebrary.com/id/10576734.
PALUZIE, E. (2005). Trade policy and regional inequalities. Papers in Regional Science, vol. 80, no. 1, pp.[22]
67-85. DOI 10.1111/j.1435-5597.2001.tb01787.x.
PERLÍN, R., KUČEROVÁ, S., KUČERA, Z. (2010). Typologie venkovského prostoru Česka. Geografie,[23]
vol. 115, no. 2, pp. 161–187.
PUTNAM, R. D. (2001). Bowling alone: the collapse and revival of American community. New York, NY:[24]
Simon & Schuster. ISBN 978-0-7432-0304-3.
ŠILHÁNKOVÁ, V., SCHROM, R. (2015). Zhodnocení realizace strategického plánu malého města na[25]
příkladu města Mnichovo Hradiště. In XVIII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník
příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 486–491. ISBN 978-80-210-6257-3. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-7861-2015-65.
TOUŠEK, V., KUNC, J., VYSTOUPIL, J. (2008). Ekonomická a sociální geografie. Plzeň: Vydavatelství a[26]
nakladatelství Aleš Čeněk. ISBN 978-80-7380-114-4.
WOKOUN, R. (2015). Management regionálního rozvoje v České republice. Masarykova univerzita. In[27]
XVIII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp.
261–267. ISBN 978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-7861-2015-35.
ZARAZÚA, J.-A., ALMAGUER-VARGAS, G., RENDÓN-MEDEL, R. (2012). Capital social. Casored de[28]
innovación de maíz en Zamora, Michoacán, México. Cuadernos de Desarrollo Rural, vol. 9, no. 68, pp.
105-124. ISSN 0122-1450.
We particularly thank doc. Ing. arch. Vladimíra Šilhánková, Ph.D; Mgr. Michael Pondělíček,
Ph.D. from College of Regional Development, Mgr. Olga Žampová from Slavonice and Mgr. Jiří
Pánek, Ph.D. from University in Olomouc.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
99
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-11
ENVIRONMENTÁLNA INFRAŠTRUKTÚRA – REGIONÁLNE
DISPARITY A ICH RIEŠENIE NÁSTROJMI POLITIKY
SÚDRŽNOSTI EU 2007-2013 NA SLOVENSKU
ENVIRONMENTAL INFRASTRUCTURE: REGIONAL DISPARITIES AND
THEIR SOLVING THROUGH THE EU COHESION POLITY 2007-2013 IN
SLOVAKIA
ANGELIKA ŠVECOVÁ
EVA RAJČÁKOVÁ
Katedra region. geografie, ochrany a plán.krajiny
Prírodovedecká fakulta
Univerzita Komenskéhov Bratislave
Depart. of Region. Geography, Planning and Envir.
Faculty of Natural Sciences
Comenius University in Bratislava
Ilkovicova 6, 842 15 Bratislava, Slovakia
E-mail: asvecova@fns.uniba.sk, rajcakova@fns.uniba.sk
Anotace
Slovensko výrazne zaostáva za vyspelými štátmi EU vo vybavenosti environmentálnou infraštruktúrou
a nakladaním s komunálnym odpadom. Politika súdržnosti EU 2007-2013 predstavovala významný
nástroj na skvalitnenie a dobudovanie environmentálnej infraštruktúry v regiónoch Slovenska. Cieľom
príspevku je poukázať na regionálne disparity podľa vybraných prvkov environmentálnej
infraštruktúry, produkcie a nakladania s odpadmi, ďalej zhodnotiť príspevok politiky súdržnosti EU
2007-2013 k ich zmierňovaniu na príklade krajov Slovenska. Pre stanovenie regionálnych disparít
bola použitá štandardná metóda Giniho koeficientu a následne komparatívne metódy pre vývoj
vybraných ukazovateľov v rokoch 2007 a 2015 a príspevku politiky súdržnosti EU 2007-2013. Rozvoj
environmentálnej infraštruktúry bol podporený z operačného programu Životné prostredie,
prioritných osí 1 a 4, v celkovom objeme 831,5 mil. Eur. Efektívne využívanie prostriedkov prispelo k
zvýšeniu podielu napojenia obyvateľstva na vodovodnú a kanalizačnú sieť, separácie a zhodnocovania
komunálneho odpadu, sanácií environmentálnych záťaží a rekultivácii skládok odpadu. Podľa
analyzovaných ukazovateľov v sledovanom období prišlo k zmierneniu regionálnych rozdielov na
úrovni krajov Slovenska.
Klíčová slova
environmentálna infraštruktúra, regionálne disparity, politika súdržnosti 2007-2013, regióny
Slovenska
Annotation
Slovakia lags far behind the developed EU countries in environmental infrastructure facilities and
municipal waste management. Cohesion policy 2007-2013 represented an important tool for
improving the quality and completion of environmental infrastructure in the regions of Slovakia. The
paper pointed out the regional disparities by selected components of environmental infrastructure,
waste production and management, and evaluated the contribution of cohesion policy 2007-2013 to
their mitigation on the example of Slovakia and its regions. The standard method - Gini coefficient
was used to determine regional disparities followed by comparative methods for the development of
selected indicators in 2007 and 2015 and the contribution of EU cohesion policy 2007-2013. The
development of environmental infrastructure has been supported from the Operational Program
Environment, priority axes 1 and 4, in the total financing 831.5 million Eur. Efficient use of EU funds
have contributed to the increase the share of the population connected to the water and sewage
network, separation and recovery of municipal waste, remediation of environmental burdens and
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
100
recultivation of landfill sites. In the reporting period, the regional disparities have mitigated
according to the analyzed indicators in all regions of Slovakia
Key words
environmental infrastructure, regional disparities, cohesion policy 2007-2013, Slovak regions
JEL classification: R58
1. Úvod
Jedným z faktorov ovplyvňujúcich úroveň rozvoja a konkurencieschopnosť regiónov, kvalitu života
a životnú úroveň obyvateľstva je dostupná a kvalitná environmentálna infraštruktúra. Vybavenosť
územia environmentálnou infraštruktúrou jednak zvyšuje jeho atraktívnosť pre obyvateľstvo, má
priaznivý dopad na jeho zdravotný stav a životnú úroveň a súčasne vytvára podmienky pre územnú
vybavenosť, investovanie a potenciál pre rozvoj súkromného a verejného sektora. Environmentálna
infraštruktúra, najmä systémy zásobovania vodou, odkanalizovania, zberu a likvidácie odpadov sú
prvkami, ktoré majú dôležitý význam pre pritiahnutie investícií, rast zamestnanosti a regionálnej
konkurencieschopnosti.
Cieľom príspevku je poukázať na regionálne disparity podľa vybraných prvkov environmentálnej
infraštruktúry (dĺžka vodovodnej a kanalizačnej siete, podiel obyvateľov zásobovaných vodou
z verejných vodovodov, podiel obyvateľov napojených na verejnú kanalizačnú sieť, množstvo
a podiel separovane zbieraných zložiek komunálneho odpadu, množstvo a podiel zhodnoteného
komunálneho odpadu) a zhodnotiť príspevok politiky súdržnosti 2007-2013 k ich zmierňovaniu na
príklade Slovenska a jeho krajov.
2. Stručné teoretické východiská, použité metódy a zdroje údajov
Dôležitým východiskom pre územnú a tematickú koncentráciu alokovaných zdrojov politiky
súdržnosti EU v programovom období 2007-2013 bol stav regionálnej štruktúry krajiny, založený na
špecifikácii a zdôvodnení regionálnych rozdielov a rozvojových faktorov. Regionálne disparity môžu
byť považované za zdroj sociálneho a regionálneho napätia, ohrozovať stabilitu spoločnosti a
ekologickú rovnováhu, na druhej strane môžu byť aj „podnetom“ ďalšieho rozvoja (Hampl a kol.,
2005). Viacerí autori považujú regionálne disparity za limitujúce faktory globálneho a regionálneho
rastu, ktoré je možné prekonať vhodným „nastavením“ cielenej regionálnej politiky, ktorú považujú
za jednu z významných možností regionálneho rastu (Mohl, Hagen, 2010, Puga, 2002, Wen-Min,
Shih-Fang, 2007). Nerovnováha z pohľadu kohézie je považovaná za odraz nerovností vo vybavenosti
územia faktormi konkurencieschopnosti (Molle, 2007) a zdôrazňuje sa význam podpornej politiky
EU pri udržaní ekonomickej a sociálnej súdržnosti a zmierňovaní regionálnych disparít.
Hodnotenie prínosu finančných nástrojov regionálnej politiky ako v teoretickej rovine, tak aj na
príklade prínosu politiky súdržnosti EU 2007-2013 v jednotlivých krajinách a ich regiónoch,
konkrétne Českej a Slovenskej republiky, je cieľom viacerých vedeckých príspevkov (Bache, 2010,
Bachtler at al, 2007, Lněnička, 2008, Rajčáková, Švecová, 2015 a i.). V aplikačne zameraných
prácach je pozornosť autorov, okrem samotného hodnotenia čerpania eurofondov podľa jednotlivých
programových schém, predovšetkým zameraná na hodnotenie prínosu implementovaných
prostriedkov k regionálnemu rozvoju a zmierneniu regionálnych disparít.
Vzhľadom na rozdielnu úroveň vybavenosti regiónov (krajov) Slovenska jednou z významných
oblastí podpory rozvoja v programovom období 2007-2013 (2015) bola, ako súčasť strategickej
priority 1. Infraštruktúra a regionálna dostupnosť, aj špecifická priorita 1.2 Environmentálna
infraštruktúra, ktorej cieľom bolo „zlepšenie stavu životného prostredia a racionálneho využívania
zdrojov prostredníctvom dobudovania a skvalitnenia environmentálnej infraštruktúry SR a posilnenie
environmentálnej zložky trvaloudržateľného rozvoja“ (MŽP SR, 2015).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
101
Podpora projektov bola v súlade s prioritnými osami Operačného programu Životné prostredie,
z ktorých sme venovali pozornosť osiam s najvyšším objemom alokovanej podpory - 1 Integrovaná
ochrana a racionálne využívanie vôd, 4 Odpadové hospodárstvo. Cieľom prioritnej osi 1 Integrovaná
ochrana a racionálne využívanie vôd bolo znižovanie znečistenia vôd a zvýšenie kvality života
obyvateľov dobudovaním a skvalitnením infraštruktúry vodného hospodárstva v zmysle právnych
predpisov EÚ a SR. Celková alokácia predstavovala 1 077,2 mil. Eur. Cieľom prioritnej osi 4
Odpadové hospodárstvo bolo dobudovanie infraštruktúry odpadového hospodárstva v zmysle
predpisov EÚ a SR, znižovanie a eliminácia negatívnych vplyvov environmentálnych záťaží a skládok
odpadov na zdravie ľudí a ekosystémy. Na realizáciu projektov bolo určených 570,6 mil. Eur.
Pre hodnotenie regionálnych disparít podľa vybraných prvkov environmentálnej infraštruktúry boli
použité oficiálne údaje zo zdrojov ŠÚ SR (http://www.statistics.sk) a štandardná metóda na určenie
regiononálnych nerovností – Giniho koeficient. Porovnanie regionálnych disparít bolo realizované vo
dvoch časových obdobiach – k začiatku programového obdobia v roku 2007 a ku koncu roka 2015,
kedy sa reálne ukončil implementačný proces politiky súdržnosti EU 2007-2013.
Zdrojmi pre medzinárodné porovnanie pozície Slovenska v rámci krajín EÚ boli údaje Eurostatu
(http://ec.europa.eu/eurostat). Údaje o realizovaných výdavkoch implementovaných projektov v rámci
prioritných osí 1 a 4 podľa krajov SR boli zo zdrojov Centrálneho koordinačného orgánu, portálu
ITMS (http://www.nsrr.sk/cerpanie/) a predmetom vlastných výpočtov autorov.
3. Regionálne disparity podľa vybraných prvkov environmentálnej
infraštruktúry a odpadového hospodárstva a politika súdržnosti EU 2007-2013
Výrazný pokrok v budovaní environmentálnej infraštruktúry na Slovensku nastal transpozíciou
smernice Rady 2000/60/ES. Snaha o naplnenie cieľa Rámcovej smernice o vode, dosiahnuť dobrý
ekologický stav vôd do roku 2015 prostredníctvom zabezpečenia prístupu čo najväčšieho počtu
obyvateľov k pitnej vode, zvýšením počtu obyvateľov žijúcich v domoch napojených na verejnú
kanalizáciu a zabezpečenie obslužnosti územia pitnou vodou z verejného vodovodu v dostatočnej
kvalite a kvantite vo vzťahu k odvádzaniu a čisteniu komunálnych vôd, mala pozitívny vplyv aj na
budovanie vodovodnej a kanalizačnej siete. Aj napriek významnému kvantitatívnemu
a kvalitatívnemu pokroku v budovaní a modernizácii environmentálnej infraštruktúry, Slovensko
zaostáva nielen za vyspelými, ale aj okolitými štátmi EÚ (Graf 1).
Graf 1: Medzinárodné porovnanie v zásobovaní obyvateľov vodou z verejných vodovodov a
v napojení na verejnú kanalizáciu v roku 2014 (v %)
Zdroj: Eurostat
0 20 40 60 80 100
Belgicko
Cyprus
Holansko
Maďarsko
Malta
Španielsko
Bulharsko
Francúzsko
Luxembursko
Česko
Fínsko
Poľsko
Slovensko
Estónsko
Litva
Rumunsko
Podiel obyv. zásobovaných vodou z verejných vodovodov
Podiel obyv. napojených na verejnú kanalizáciu
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
102
V roku 2015 bolo v SR zásobovaných vodou z verejných vodovodov 2 380 samostatných obcí (82,4
% z celkového počtu obcí v SR) a 4 785,3 tis. obyvateľov, čo predstavovalo 88,3 % z celkového počtu
obyvateľov SR (Správa o stave ŽP SR v roku 2015). Dĺžka vodovodnej siete bez prípojok dosiahla
29 674 km, čo je o 1914 km viac v porovnaní s rokom 2007. Na regionálnej úrovni sledujeme rozdiely
nielen v dĺžke vodovodnej siete, ale aj v intenzite jej budovania. V rokoch 2007-2015 bol prírastok
dĺžky vodovodnej siete bez prípojok absolútne aj relatívne najvyšší v Trenčianskom (+834 km;
+37%), Trnavskom (+586 km; +27,5%) a Košickom (+675 km; +18,9%) kraji. Naopak úbytok
vodovodnej siete bol v Bratislavskom (-607 km; -20%) a Banskobystrickom (-326 km; -7,3%) kraji.
Tab. 1: Vybrané ukazovatele environmentálnej infraštruktúry
Ukazovateľ/Kraj BA TT TN NR ZA BB PO KE SR
Giniho
koeficient
Dĺžka vodovodnej siete bez prípojok (km)
rok 2007 3008 2134 2231 4690 3488 4438 4196 3575 27760 0,2320
rok 2015 2401 2720 3065 4863 4003 4112 4260 4250 29674 0,1800
index rastu (%) 79,8 127,5 137,4 103,7 114,8 92,7 101,5 118,9 106,9
Podiel obyvateľov zásobovaných vodou z verejných vodovodov (%)
rok 2007 99 96,8 73,3 90 86,5 90,4 73,7 76,3 86,6 0,1247
rok 2015 96,9 89 90,4 91,1 90,3 87,1 80,4 83,6 88,2 0,0958
rast -2,1 -7,8 17,1 1,1 3,8 -3,3 6,7 7,3 1,6
Dĺžka kanalizačnej siete bez prípojok (v km)
rok 2007 1407 727 700 915 1156 1045 1723 1097 8770 0,2241
rok 2015 1630 1748 1054 1490 1957 1176 2212 1567 12834 0,1982
index rastu (%) 115,8 240,4 150,6 162,8 169,3 112,5 128,4 142,8 146,3
Podiel obyvateľov napojených na verejnú kanalizačnú sieť (%)
rok 2007 86,8 53,2 47 45,5 52,2 60,1 51,8 57 58,2 0,1648
rok 2015 88,1 65,5 62,2 51,9 64,7 61,5 66 62,5 65,1 0,1314
rast 1,3 12,3 15,2 6,4 12,5 1,4 14,2 5,5 6,9
Čistiarne odpadových vôd (počet)
rok 2007 41 35 31 48 65 76 144 63 503
rok 2015 34 66 70 84 69 123 153 87 686
rast -7 31 39 36 4 47 9 24 183
Výška realizovaných výdavkov zo ŠF a KF (mil. Eur)
2007-2015 37 63,7 44,9 42,5 92,1 67,2 89,8 44,6 481,9
Zdroj: ŠÚSR, ITMS, vlastné výpočty
Zmeny v dĺžke vodovodnej siete bez prípojok pozitívne ovplyvnili aj podiel obyvateľov zásobovaných
vodou z verejných vodovodov, ktorý na celoštátnej úrovni vzrástol z 86,6 % v roku 2007 na 88,2 % v
roku 2015. Viac ako 90 % obyvateľov je zásobovaných vodou z verejných vodovodov v
Bratislavskom (96,9%), Trenčianskom (90,4 %), Nitrianskom (91,1%) a Žilinskom (90,3%) kraji.
Počas celého obdobia výraznejšie zaostávali Prešovský (80,4%) a Košický (83,6%) kraj, aj napriek
tomu, že sa v nich podiel obyvateľov zásobovaných z verejných vodovodov od roku 2007 zvýšil
približne o 7 %. Najvýraznejší posun bol v Trenčianskom kraji, kde podiel obyvateľov zásobovaných
vodou z verejných vodovodov vzrástol takmer až o 17 % (Tab. 1).
Verejnú kanalizáciu malo v roku 2015 vybudovanú 1 044 (36%) obcí Slovenska a počet obyvateľov
bývajúcich v domoch napojených na verejnú kanalizačnú sieť dosiahol hodnotu 3 534 00, čo
predstavuje 65,1 % z celkového počtu obyvateľov. Dĺžka kanalizačnej siete bez prípojok bola 12834
km, čo je v porovnaní s rokom 2007 o 30 % (4064 km) viac, s najvyšším podielom v Prešovskom
(17,01 %, 2212 km), Žilinskom (16,07 %, 1957 km), Trnavskom (14,74 %, 1748 km), Košickom
(12,32 %, 1567 km) a Bratislavskom (12,24%, 1630 km) kraji. V rokoch 2007-2015 absolútne aj
relatívne najvyšší prírastok kanalizačnej siete bez prípojok bol v Trnavskom (+1021 km, index rastu
240,4%), Žilinskom (+801 km, 169,3%) a Nitrianskom (+575 km, 162,8 %) kraji; v ostatných krajoch
vzrástla dĺžka kanalizačnej siete približne o 10-50 % (Tab. 1).
Budovanie nových úsekov kanalizačnej siete sa pozitívne prejavilo aj v napojení obyvateľov na
verejnú kanalizačnú sieť na celoštátnej aj regionálnej úrovni. V porovnní s rokom 2007 je v
Trenčianskom, Prešovskom, Žilinskom a Trnavskom kraji napojených na verejnú kanalizačnú sieť
približne od 12 do 15 % obyvateľov viac (Tab. 1). Najvýraznejšie zaostáva Nitriansky kraj, ktorý
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
103
počas celého sledovaného obdobia dosahoval najnižší podiel obyvateľov napojených na verejnú
kanalizačnú sieť, a aj napriek pozitívnemu vývoju vo výstavbe kanalizačných sietí za celoštátnym
priemerom zaostáva o 13,2 percentuálnych bodov.
Faktorom, ktorý spolu s výstavbou kanalizačných zberačov a sietí ovplyvňuje kvalitu životného
prostredia je aj odvádzanie a čistenie komunálnych odpadových vôd. Pretrvávajúcim problémom
environmentálnej infraštruktúry je potrebám nezodpovedajúci počet a priestorová diferenciácia
technologicky zodpovedajúcich čistiarní odpadových vôd (ďalej len „ČOV“), čo sa negatívne
prejavuje predovšetkým znečistením vodných tokov. Spolu s výstavbou a uvedením nových ČOV do
prevádzky, niektoré z pôvodne prevádzkovaných ČOV, z dôvodu nevyhovujúcich technických
parametrov, ukončili svoju činnosť. V období 2007-2015 sa na Slovensku vybudovalo 183 nových
ČOV a ich celkový počet sa zvýšil z 503 v roku 2007 na 686 v roku 2015. Vo všetkých krajoch, s
výnimkou Bratislavského, kde prišlo k zníženiu technologicky a kapacitne nevyhovujúcich ČOV, boli
vybudované a sprevádzkované nové ČOV.
V rokoch 2007-2015 k napĺňaniu cieľa Rámcovej smernice o vode významne prispela aj politika
súdržnosti prostredníctvom operačného programu Životné prostredie, kde v rámci prioritnej osi 1
Integrovaná ochrana a racionálne využívanie vôd bolo preinvestovaných 481,9 mil. Eur, z ktorých
bolo novovybudovaných 186,82 km rozvodov pitnej vody a 956,47 km kanalizačných sietí, čím sa
zvýšil počet obyvateľov pripojených k novovybudovaným rozvodom pitnej vody o 72 tisíc, čo
predstavuje 1% nárast podielu obyvateľov zásobovaných vodou z verejných vodovodov a počet
obyvateľov napojených na novovybudovanú kanalizačnú sieť o 301,5 tisíc s 5,5% nárastom podielu
obyvateľov napojených na kanalizačnú sieť. Počet novovybudovaných/zrekonštruovaných čističiek
odpadových vôd dosiahol hodnotu 43 (ITMS, Výročná správa OP Životné prostredie, 2015).
Z hľadiska vývoja štatistických ukazovateľov a Giniho koeficientu možno konštatovať, že podľa
všetkých analyzovaných ukazovateľov prišlo v sledovanom období, hlavne vďaka realizácii
projektov podporených z fondov EÚ, k zníženiu regionálnych disparít na úrovni krajov Slovenska.
Najmenšie regionálne rozdiely sú v zásobovaní obyvateľstva vodou z verejných vodovodov
a v napojení na kanalizačnú sieť (Tab. 1).
Graf 2: Medzinárodné porovnanie produkcie a nakladanie s odpadom v roku 2015
Zdroj: Eurostat
0 200 400 600 800
Dánsko
Nemecko
Luembursko
Rakúsko
Holansko
Francúzsko
Fínsko
Taliansko
Veľká Británia
Portugalsko
Grécko
Slovinsko
Litva
Švédsko
Španielsko
Lotyšsko
Bulharsko
Belgicko
Chorvátsko
Maďarsko
estónsko
Slovensko
Česko
Poľsko
Rumunsko
produkcia odpadu kg/obyv.
0 10 20 30 40 50 60 70 80 90
Nemecko
Rakúsko
Slovinsko
Belgicko
Holansko
Luembursko
Švédsko
Dánsko
Taliansko
Veľká Británia
Poľsko
Fínsko
Francúzsko
Španielsko
Litva
Maďarsko
Portugalsko
Česko
Bulharsko
Estónsko
Lotyšsko
Grécko
Chorvátsko
Slovensko
Rumunsko
% zhodnotenia komunálneho odpadu recykláciou
% odpadu uloženého na skládky
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
104
Rast počtu obyvateľov, zvyšovanie životnej úrovne spolu so socioekonomickým rozvojom
a technickým pokrokom výrazne vplývajú na zvyšovanie produkcie odpadov. Hlavným trendom EÚ aj
Slovenska v smerovaní odpadového hospodárstva je nepochybne predchádzanie vzniku odpadov a
znižovanie ich produkcie rozvojom technológií šetriacich prírodné zdroje a eliminujúcich znečistenie
životného prostredia, čo z hľadiska nakladania s odpadmi predstavuje jednoznačné uprednostnenie
využívania odpadov zhodnocovaním pred ich zneškodňovaním. Základnými prvkami infraštruktúry
odpadového hospodárstva sú systémy zberu odpadov, založené na ich separácii a zariadenia na
zhodnocovanie, recykláciu a zneškodňovanie odpadov. Hoci Slovensko v tvorbe odpadov (348
kg/obyv., v roku 2015) dlhodobo výrazne zaostáva za priemerom EÚ (476 kg/obyv.), značné rezervy
má v spracovaní odpadov. Zatiaľ čo v krajinách EÚ sa v roku 2015 v priemere na skládky uložilo
25 % komunálneho dopadu na Slovensku to bolo až 69 %, naopak v priemere sa v EÚ zhodnocovalo
45 % pričom na Slovensku len 30 % komunálneho odpadu (Graf 2).
V roku 2015 bolo na Slovensku vyprodukovaného 10,5 mil. ton odpadu, na tvorbe ktorého sa 17,8 %
podieľal komunálny odpad, 3,8 % nebezpečný odpad a 78 % ostatný priemyselný odpad. Zatiaľ, čo
produkcia priemyselného odpadu od roku 2007 poklesla o 5,3 %, v tvorbe komunálneho odpadu sme
zaznamenali nárast o 11,6 %. Celková produkcia komunálneho dopadu ako aj v prepočte na obyvateľa
je značne diferencovaná na úrovni krajov Slovenska (Tab. 2), čo dokazuje závislosť produkcie
komunálnych odpadov od ekonomickej výkonnosti regiónu. Dlhodobejšie sú „najsilnejšími“ regiónmi
v produkcii komunálnych odpadov Bratislavský a Trnavský kraj s produkciou vyššou ako 400
kg/obyvateľa. Ďalej nasledujú Nitriansky kraj, kde produkcia komunálneho odpadu presahuje 340
kg/obyvateľa, Trenčiansky a Žilinský kraj, ktoré produkujú ročne viac ako 300 kg komunálnych
odpadov na obyvateľa a Banskobystrický, Prešovský a Košický kraj, kde ročná produkcia
komunálnych odpadov je v rozmedzí od 265 do 295 kg/obyvateľa. V porovnaní s krajinami EÚ patrí
SR medzi krajiny s najnižším množstvom komunálneho odpadu na obyvateľa (Graf 2).
Dôležitou požiadavkou pre zhodnocovanie odpadov je separácia odpadov. Od roku 2007 sa výrazne
zvýšila separácia komunálneho odpadu, podiel separovane zbieraných odpadov sa takmer
zdvojnásobil. Z celkovej produkcie komunálneho odpadu bolo v roku 2015 separáciou nazbieraných
220 tis. ton, čo predstavuje 11,6 % z celkového množstva odpadu. Pozitívny vývoj separovaného
zberu odpadu bol vo všetkých krajoch Slovenska. V porovnaní s rokom 2007 vzrástlo absolútne
množstvo aj podiel separovaného odpadu najviac v Žilinskom (+18863 ton; +7,7 %), Trnavskom
(+18438 ton; +7%), Trenčianskom (+16688 ton; +7,4%) a Nitrianskom (+17163 ton; +5,4 %) kraji.
Najvyšší podiel separovaného zberu odpadu dosiahol v roku 2015 Trenčiansky (15,4 %) a Žilinský
(14,3 %) kraj. Najnižší podiel separovane zbieraného odpadu bol v Prešovskom (8,6 %) a Košickom
(7,3 %) kraji (Tab. 2).
Vysoký podiel zneškodňovania odpadov skládkovaním v komunálnej sfére je najväčším negatívom
v nakladaní s odpadmi, ktorý je potrebné znížiť v prospech recyklácie a opätovného použitia odpadov.
V roku 2015 bolo v prevádzke 118 skládok odpadu (Tab. 2). V priebehu posledných rokov je
zaznamenaný postupný pokles počtu skládok odpadov, čo súvisí jednak so stavebno-technickými
požiadavkami na ich budovanie, ktoré mnohé skládky odpadov nespĺňali a museli byť uzatvorené, ako
i so zapĺňaním kapacity v súčasnosti prevádzkovaných skládok odpadov. Napriek klesajúcemu trendu
zneškodňovania komunálnych odpadov, ktoré oproti roku 2007 pokleslo o 61 tis. ton, je dynamika
poklesu skládkovania pomalá. Energeticky sa v SR každoročne zhodnotí 170 tis. ton odpadov, na čom
majú dominantný podiel spaľovne odpadov v Bratislave a Košiciach.
Od roku 2007 sa pomer medzi zhodnocovaním a zneškodňovaním komunálneho odpadu „posunul“
v prospech zhodnocovania. Podiel zhodnocovaného komunálneho odpadu sa zdvojnásobil zo 14,7%
na 30,4% a naopak klesol podiel zneškodňovaného komunálneho odpadu z 81,5% na 69,1%.
Najvýraznejšie sa tento pozitívny trend nakladania s odpadmi prejavil v Košickom kraji, kde podiel
zhodnoteného komunálneho odpadu stúpol o takmer 45%, v dôsledku zvýšenia energetického
zhodnotenia odpadu. Najnepriaznivejšia situácia v nakladaní s odpadmi počas celého sledovaného
obdobia je v Prešovskom kraji, kde sa až 84% odpadu skládkuje a zhodnocuje sa len 16%
komunálneho odpadu (Tab. 2).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
105
Tab. 2: Vybrané ukazovatele produkcie, zberu a likvidácie komunálnych odpadov
Ukazovateľ/Kraj BA TT TN NR ZA BB PO KE SR
Giniho
koeficient
Produkcia komunálneho odpadu (kg/obyv.)
rok 2007 442,8 404,6 317,3 340,5 304,2 246,4 229,8 238,7 308,4 0,1920
rok 2015 475,3 444,7 347,6 404 332,1 280,8 265,3 295,2 349 0,1781
index rastu (%) 107,3 109,9 109,5 118,6 109,2 114,0 115,4 123,7 113,2
Separovane zbierané zložky komunálneho odpadu (t)
rok 2007 24 628 12 294 15 128 11 373 13 842 15 109 9 040 8 474 109 888 0,2403
rok 2015 35 830 30 732 31 816 28 536 32 705 24 574 18 704 17 039 219 936 0,2085
index rastu (%) 145,5 250,0 210,3 250,9 236,3 162,6 206,9 201,1 200,1
Podiel separovane zbieraných zložiek komunálneho odpadu (%)
rok 2007 9,1 5,5 8 4,9 6,6 9,3 4,8 4,5 6,6 0,1857
rok 2015 12,3 12,4 15,4 10,3 14,3 13,3 8,6 7,3 11,6 0,0120
rast 3,2 6,9 7,4 5,4 7,7 4,0 3,8 5,0
Množstvo zhodnoteného komunálneho odpadu (t)
rok 2007 147 932 16 742 15 831 15 826 9 192 5 518 25 731 9 330 246 031 0,6221
rok 2015 194 171 48 417 42 595 51 981 43 070 37 837 34 632 116 071 572 412 0,4013
index rastu (%) 131,3 289,2 269,1 328,5 468,6 685,7 134,6 1 244,1 232,7
Podiel zhodnoteného komunálneho odpadu ( %)
rok 2007 54,4 7,4 8,5 6,9 4,4 3,4 13,4 4,8 14,7 0,3546
rok 2015 68,4 19,7 20,6 18,6 18,8 20,3 16 49,6 30,4 0,0323
rast 14,0 12,3 12,1 11,7 14,4 16,9 2,6 44,8 15,7
Skládky odpadov
rok 2015 6 15 13 20 14 16 17 17 118
Výška realizovaných výdavkov zo ŠF a KF (mil. Eur)
2007-2015 3,3 35,4 57,8 35,3 44 61,3 58,9 59,6 349,6
Zdroj: ŠU SR, ITMS, vlastné výpočty
V rámci politiky súdržnosti prostredníctvom operačného programu Životné prostredie bolo v rokoch
2007-2015 realizovaných takmer 350 mil. Eur na podporu separácie a recyklácie komunálneho
odpadu. K 31.12.2015 bolo prostredníctvom podporených projektov prioritnej osi 4 Odpadové
hospodárstvo vybudovaných alebo zmodernizovaných 147 zariadení na separovaný zber. V rámci
nich bolo vyseparovaných 113 tisíc ton odpadu ročne. Ďalej bolo vybudovaných alebo
zmodernizovaných 100 zariadení na materiálové zhodnocovanie odpadov (stavebný odpad, plasty,
jedlé oleje a tuky a pod.) a zhodnotených 356 tisíc ton materiálového odpadu ročne. Vybudovaných
bolo 8 zariadení na nakladanie s nebezpečnými odpadmi. Sanovaných bolo 19 environmentálnych
záťaží, uzavretých a zrekultivovaných bolo 47 skládok odpadu (ITMS, Výročná správa OP Životné
prostredie, 2015).
Vývoj štatistických ukazovateľov a Giniho koeficient poukazujú na priaznivý vývoj v oblasti
nakladania s odpadmi so znižujúcimi sa regionálnymi rozdielmi. Z kohézneho fondu bolo
financovaných 62% vyseparovaných odpadov a 85% sanácií environmentálnych záťaží. Najvyššia
finančná podpora v rámci opatrenia 4.1 Odpadové hospodárstvo smerovala do regiónov s najnižšou
mierou zhodnocovania a separovania odpadov (Banskobystrický a Košický kraj). Najmenšie
regionálne rozdiely na úrovni krajov sú podľa podielov separovane zbieraných zložiek
a zhodnoteného komunálneho odpadu (Tab. 2).
4. Záver
Na význam základnej infraštruktúry pre zabezpečenie hospodárskeho rozvoja poukazuje aj Stratégia
Európa 2020, ktorá konštatuje, že „pre niektoré členské štáty je zložitejšie zabezpečiť dostatočné
financovanie základnej infraštruktúry, ktorá je potrebná nielen na rozvoj ich vlastných hospodárstiev,
ale aj na dosiahnutie ich plnej účasti na vnútornom trhu.“
Na Slovensku bol rozvoj environmentálnej infraštruktúry podporený z operačného programu Životné
prostredie v rámci prioritných osí 1 Integrovaná ochrana a racionálne využívanie vôd a 4 Odpadové
hospodárstvo. Kvalitatívny posun v environmentálnej infraštruktúre bol výsledkom efektívneho
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
106
využívania finančných nástrojov politiky súdržnosti 2007-2013 v celkovom objeme 831,5 mil. Eur,
ktoré prispeli v prípade zvýšenia podielu napojenia obyvateľstva na vodovodnú sieť o 1% a na
kanalizačnú sieť o 5,5%, zdvojnásobili sa hodnoty separácie a zhodnocovania komunálneho odpadu.
Sanovaných bolo 19 environmentálnych záťaží, uzavretých a zrekultivovaných 47 skládok odpadu.
Dobudovanie environmentálnej infraštruktúry a zefektívnenie odpadového hospodárstva sa pozitívne
premietli aj do úrovne vybavenosti jednotlivých regiónov a podľa všetkých analyzovaných
ukazovateľov prišlo ku koncu sledovaného obdobia k zníženiu regionálnych rozdielov.
Literatúra
BACHE, I., (2010). Partnership as an EU policy instrument: A political history. West European Politics,[1]
vol. 33, no. 1, pp. 58–74.
BACHTLER, J., Mc MASTER, I., (2007). EU Cohesion Policy and the Role of the Regions: Investigating[2]
the Influence of Structural Funds in the New Member States. Environment and Planning: Policy and Space,
vol. 26, no. 2, pp. 398–427. ISSN 0263-774X.
CENTRÁLNY KOORDINAČNÝ ORGÁN, portál ITMS. Prehľad pomoci podľa VÚC k 31.12.2015.[3]
[online] [cit. 01-03-2017]. Dostupné z: http://www.nsrr.sk/cerpanie/.
EURÓPSKA KOMISIA, (2010). EURÓPA 2020. Stratégia na zabezpečenie inteligentného, udržateľného a[4]
inkluzívneho rastu, Brusel 2010. [online] [cit. 15-02-2017]. Dostupné z: http://eur-
lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2010:2020:FIN:SK:PDF.
EUROSTAT, (2017). Vodné hospodárstvo. Odpadové hospodárstvo. [online] [cit. 01-03-2017]. Dostupné[5]
z: http://ec.europa.eu/eurostat/.
HAMPL, M. A KOL., (2005). Geografická organizace společnosti v České republice: transformační[6]
procesy a jejich obecný kontext. Praha: PřF UK, DemoArt, p. 147. ISBN 80-86746-02-X.
LNĚNIČKA, L., (2008). Dopady politiky hospodářské a sociální soudržnosti na regionální rozvoj ČR.[7]
Geografia Cassoviensis, vol. 2, pp. 102-107. ISSN 1337-6748.
MINISTERSTVO ŽIVOTNÉHO PROSTREDIA SLOVENSKEJ REPUBLIKY, (2015). Správa o stave[8]
životného prostredia Slovenskej republiky v roku 2015. [online] [cit. 05-03-2017]. Dostupné z:
http://enviroportal.sk/spravy/detail/2601.
MINISTERSTVO ŽIVOTNÉHO PROSTREDIA SLOVENSKEJ REPUBLIKY, (2015). Výročná správa[9]
Operačného programu Životné prostredie za rok 2015. [online] [cit. 07-03-2017]. Dostupné z:
http://www.opzp.sk/implementacia-programu/monitorovanie-programu/vyrocne-spravy-opzp.
MOHL, P., HAGEN, T., (2010). Do EU structural funds promote regional growth? New evidence from[10]
various panel data approaches. Regional Science and Urban Economics, vol. 40, no. 5, pp. 353-365. DOI
10.1016/j.regsciurbeco.2010.03.005.
MOLLE, W. 2007. European Cohesion Policy. London, Routledge. ISBN 978-0-415-3812-4.[11]
PUGA, D., (2002). European regional policies in light of recent location theories. Journal of Economic[12]
Geography, vol. 2, no. 4, pp. 373-406. DOI 10.109/jeg/2.4.373.
RAJČÁKOVÁ, E., ŠVECOVÁ, A., (2015). Regionálne disparity na Slovensku v kontexte kohéznej politiky[13]
EU 2007-2013. Bratislava: Univerzita Komenského. ISBN 978-80-223-3792-2.
ŠTATISTICKÝ ÚRAD SLOVENSKEJ REPUBLIKY, (2017). Vodné hospodárstvo. Životné prostredie.[14]
[online] [cit. 01-03-2017]. Dostupné z: http://www.statistics.sk.
WEN-MIN, L., SHIH-FANG, L., (2007). A closer look at the economic-environmental disparities for[15]
regional development in China. European Journal of Operational Research, vol. 183, no. 2, pp. 882-894.
Príspevok bol spracovaný v rámci grantu VEGA č. 1/0540/16 Sociálne, ekonomické
a environmentálne determinanty rozvoja a transformácie regiónov: regionálnogeografický prístup
(zodpovedný riešiteľ: Prof. RNDr. Viliam Lauko, CSc.).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
107
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-12
REGIONÁLNÍ STÁLÁ KONFERENCE JAKO NOVÝ
INSTITUCIONÁLNÍ NÁSTROJ REGIONÁLNÍ POLITIKY
V ČESKU
REGIONAL STANDING CONFERENCE AS A NEW INSTITUTIONAL
TOOL OF REGIONAL POLICY IN CZECHIA
TOMÁŠ MERTA
Katedra sociální geografie a region. rozvoje
Přírodovědecká fakulta
Ostravská univerzita v Ostravě
Depart. of Human Geography and Reg. Development
Faculty of Science
University of Ostrava
Chittussiho 10, 710 00 Ostrava, Czech Republic
E-mail: merta@cirihk.cz
Anotace
Příspěvek se zabývá v současnosti aktuálním tématem, a to novými přístupy regionální politiky
v programovém období 2014–2020. Nesystematickou a neintegrovanou podporu v programovém
období 2007–2013 nahradily integrované nástroje a nový územně specifický přístup, tzv. územní
dimenze, který v novém období slouží ke koordinaci intervencí na národní a regionální úrovni.
Podstatným prvkem v systému koordinace územní dimenze je nově zřízená platforma tzv. Stálé
konference. V rámci ní byly vytvořeny Národní stálá konference (NSK) a třináct Regionálních stálých
konferencí (RSK). Regionální stálé konference, jež byly založeny jako dobrovolná regionální uskupení
územních partnerů, lze v současnosti považovat za poměrně efektivní institucionální nástroj regionální
politiky v Česku. Partnerství, na kterém je RSK primárně založena, umožňuje hlavním krajským
aktérům kooperovat na rozvoji regionu, využívat synergických účinků a přispívat tím k efektivnějšímu
čerpání finančních prostředků z evropských a národních zdrojů. Slabé stránky činnosti RSK byly
identifikovány v nedostatečné spolupráci RSK s Ministerstvem pro místní rozvoj a NSK včetně řídících
orgánů operačních programů a jejich neschopnosti reagovat na podněty a potřeby z regionů. Článek
je založen na empirických poznatcích autora článku získaných z působení v sekretariátu RSK
Královéhradeckého kraje.
Klíčová slova
regionální stálá konference, regionální politika, územní dimenze, programové období 2014–2020,
institucionální nástroj, partnerství
Annotation
The paper deals with the present topic, which are new approaches of regional policy in the
programming period 2014-2020. Unsystematic and non-integrated support in the programming
period 2007-2013 was replaced by integrated tools and new teritorial specific approach, so called
spatial dimension, which is used to coordinate interventions at national and regional level in the
current period. An essential element in the coordination system of the territorial dimension is a newly
established platform called Standing conference. Within it were formed National standing conference
(NSC) and thirteen Regional standing conferences (RSC). RSC, which were established as a voluntary
regional groupings of local partners, can be regarded as relatively effective institutional tool of
regional policy in Czechia. Partnership allows the main regional actors to cooperate on development
of a region, taking advantage of the synergy effects and contribute to more effective drawing of funds
from European and national sources. RSC‘s weaknesses were identified in the lack of cooperation of
RSC with the Ministry of Regional Development and NSC including the managing authorities and
their inability to respond to the initiatives and needs of regions. This article is based on author’s
experience acquired from the Secretariat of the RSC of Hradec Králové Region.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
108
Key words
regional standing conference, regional policy, territorial dimension, programming period 2014-2020,
institutional tool, partnership
JEL classification: R58
Úvod
Programové období 2014–2020, jež se v současnosti nachází přibližně ve své polovině, se vyznačuje
řadou nových přístupů v regionální politice, s jejichž pomocí budou naplňovány národní rozvojové
priority v problémových oblastech definovaných Dohodou o partnerství, která je základním
zastřešujícím dokumentem pro čerpání finančních prostředků z Evropských strukturálních
a investičních fondů (ESIF) v programovém období 2014–2020. Věcné zaměření vymezených
problémových oblastí v sobě zahrnuje jak sektorový, tak regionální neboli územní přístup, což umožní
reagovat zejména na rozvojové rozdíly a specifické potřeby plynoucí z rozdílných typů území
stanovených ve strategických rozvojových dokumentech a vytvářet tak předpoklady pro vyvážený
a integrovaný rozvoj a to v návaznosti na působnost jednotlivých aktérů regionálního rozvoje (MMR,
2016). Kombinovaný přístup, který v novém období slouží ke koordinaci intervencí na národní
a regionální úrovni se označuje jako tzv. územní dimenze (MMR, 2015b).
Územní dimenze je realizována dvěma následujícími způsoby a to individuálními projekty
prostřednictvím výzev zacílených na konkrétní typy území a integrovanými nástroji. Pro nastavení
a realizaci principu víceúrovňového partnerství byla nově zřízena platforma tzv. Stálé konference.
Platforma slouží k zajištění vzájemné provázanosti a koordinace státu, regionů a integrovaných
nástrojů Komunitně vedený místní rozvoj (CLLD), Integrované územní investice (ITI) a Integrované
plány rozvoje území (IPRÚ) při implementaci územní dimenze zahrnuté v programech
spolufinancovaných z ESIF. Stálá konference byla vytvořena jak na národní, tak i na regionální úrovni
(MMR, 2016). Na národní úrovni se jedná o Národní stálou konferenci (NSK), jež je klíčovou
platformou širokého spektra partnerů. NSK prostřednictvím svého sekretariátu, kterým je Ministerstvo
pro místní rozvoj (MMR) – Odbor regionální politiky, sleduje čerpání finančních prostředků
v prioritních osách národních operačních programů na realizaci integrovaných nástrojů a koordinuje
zacílení výzev jednotlivých operačních programů pro realizaci výše zmíněných nástrojů v souladu
s potřebami zacílení intervencí v území (MMR, 2015a), tedy uplatnění principu zvyšování efektivity
při respektování principu „správná intervence do správného území“ (MMR, 2015b). NSK je důležitým
institucionálním nástrojem, který vytváří společný dialog mezi zástupci z národní i regionální úrovně.
Fungující interakce mezi státem, jenž je zde zastupován Národním orgánem pro koordinaci, tedy
MMR, a regionálními aktéry (včetně krajů), zastupující i zájmy lokálních aktérů (včetně obcí), je dle
Blažek, Hampl (2009) jedním z nejdůležitějších prvků regionálního rozvoje. Druhou a neméně
významnou součástí Stálé konference je na regionální úrovni Regionální stálá konference (RSK), jíž
se dále věnuje tento příspěvek.
1. Cíl a metodika práce
Hlavním cílem příspěvku je popsat problematiku a činnost Regionálních stálých konferencí v České
republice a zhodnotit jejich dosavadní fungování pro naplnění cílů regionální politiky ČR
v programovém období 2014–2020. Výzkumnými metodami byla rešerše zdrojů na dané téma,
především dokumentů Ministerstva pro místní rozvoj, a empirické poznatky autora článku získané z
činnosti v Sekretariátu Regionální stálé konference Královéhradeckého kraje. Důraz je kladen na
identifikaci činností RSK a významnosti tzv. partnerství pro úspěšnou realizaci územní dimenze
a podporu regionálního a lokálního rozvoje. Nejsou opomenuty jednotlivé role RSK, jež jsou výstižně
demonstrovány na konkrétních příkladech z RSK Královéhradeckého kraje. Na konci příspěvku jsou
stručně představeny silné a slabé stránky RSK. Na základě uvedených poznatků v příspěvku, si čtenáři
mohou vytvořit představu o fungování RSK a diskutovat tak o jejích potřebnosti a důležitosti.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
109
Regionálním stálým konferencím jakožto nástrojům regionální politiky nebyla v akademické sféře
zatím věnována žádná pozornost, tento článek se na základě empirických poznatků jako první
otevřeně věnuje zhodnocení důležitosti a funkčnosti RSK a umožňuje nahlédnout do procesů
spojených s činností této nové platformy a institucionálního nástroje regionálního rozvoje.
Institucionálními nástroji lze dle GAREP (2017) chápat struktury vzniklé za účelem podpory
uplatnění ostatních nástrojů a přímé realizace rozvojových cílů. Jejich vznik je jedním z klíčových
projevů spolupráce při rozvoji území.
2. Regionální stálá konference v kontextu územní dimenze
Regionální stálá konference (RSK) je novým institucionálním nástrojem regionální politiky v Česku
a jedním z podstatných prvků v systému koordinace územní dimenze v programovém období 2014–
2020. Bylo zřízeno celkem 13 RSK ve všech krajích Česka s výjimkou hl. m. Prahy, jehož zástupci
jsou součástí RSK Středočeského kraje. RSK v nynějším programovém období defacto nahradily
činnost Regionálních rad regionů soudržnosti NUTS II a speciálně Monitorovacích výborů Úřadů
Regionálních rad regionů soudržnosti NUTS II, které v minulém programovém období 2007–2013
zajišťovaly dohled nad průběhem realizace Regionálních operačních programů (ROP). Monitorovací
výbory Úřadů Regionálních rad sledovaly zajištění programu s ohledem na jeho efektivnost a kvalitu,
analyzovaly dosavadní výsledky a naplňování cílů, posuzovaly a schvalovaly kritéria pro výběr
projektů. Jejich funkce je v současnosti pouze monitorovací ve smyslu provádění dohledu nad
udržitelností projektů podpořených z ROP.
Mezi hlavní úkoly RSK patří naplňování cílů Strategie regionálního rozvoje ČR 2014–2020 (SRR) ve
správním obvodu kraje formou přípravy, realizace a vyhodnocování plnění Regionálních akčních
plánů (RAP). Regionálním akčním plánem rozumíme dokument, v němž jsou definovány společné
představy o potřebách a skutečnosti směřování ESIF a národních zdrojů do území kraje. Dokument
tvoří podstatný vstup pro tvorbu Akčního plánu SRR. RAP je základním nástrojem provazujícím
aktivity realizované v rámci územní dimenze operačních programů a Programu rozvoje venkova
(PRV) s ostatními rozvojovými aktivitami jednotlivých aktérů na území krajů, dále představuje
klíčový podklad pro formulaci doporučení k územnímu a věcnému zacílení výzev ze strany řídících
orgánů, tedy ministerstev. RAP není uzavřeným dokumentem, předpokládá se jeho pravidelná
aktualizace v závislosti na vývoji potřeb regionu a požadavcích řídících orgánů operačních programů
(OP). Role RAP v procesu realizace územní dimenze je znázorněna na obrázku níže.
Důležitým faktem je, že RSK byly založeny jako dobrovolná regionální uskupení územních partnerů
v oblasti regionálního a lokálního rozvoje, jež jsou v jednotlivých krajích zastoupené představiteli
a zástupci regionálních, místních, městských a jiných orgánů veřejné správy, hospodářských
a sociálních subjektů zastupujících občanskou společnost a Agentury pro sociální začleňování (MMR,
2015b). RSK je tedy založena a řízena na principu partnerství. Definic partnerství je široká řada, zde
však vycházíme z předpokladu, že partnerství RSK spočívá v kooperaci a synergii, tj. že celek
znamená více než jednotlivé části (McQuaid, 2010). Účast v tomto partnerství je vzájemně prospěšná
pro všechny územní partnery, díky synergickému efektu může navíc dojít ke zvýšení kvality života
a konkurenceschopnosti v regionech Česka. RSK mohou přinést nový inovační přístup založený na
předávání hodnotných a spolehlivých informací, intenzivních formálních a neformálních kontaktech
mezi aktéry včetně budování důvěry a sítě kontaktů, tzv. networking. RSK by v budoucnosti mohly
přispět k podpoře institucionální hustoty (institutional thickness), kterou Amin, Thrift (1994) popisují
jako rozmanitost a množství institucionálních forem existujících v daném regionu pro úspěšný rozvoj
regionu. Dle Pike, Rodríguez-Pose, Tomaney (2006) je zakládání partnerství v současnosti
považováno za trend, kdy se vytváří nové instituce, vztahy i přístupy, které dominují governance
lokálního a regionálního rozvoje.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
110
Obr. 1: Zjednodušené schéma realizace územní dimenze
Zdroj: vlastní úpravy dle MMR (2015a, 2015b)
Činnost RSK, a to zejména chod činnosti sekretariátu RSK, je financována z Operačního programu
Technická pomoc (85 %) a národních zdrojů (15 %). V 11 krajích jsou sekretariáty RSK zřízené
a spravované samotnými krajskými úřady, výjimku tvoří kraje Královéhradecký a Karlovarský.
V Královéhradeckém kraji je sekretariátem RSK Centrum investic, rozvoje a inovací, v Karlovarském
kraji je sekretariátem RSK Karlovarská agentura rozvoje podnikání, obě organizace jsou regionálními
rozvojovými agenturami (RRA) a zároveň se jedná o jediné RRA, které jsou příspěvkovými
organizacemi obou krajů. Tyto RRA tak získaly nové možnosti a zřejmě se tímto krokem připojí
k současné generaci RRA v Evropě, jichž pokusy dle Halkier (2012) směřují k zavedení nové formy
governance veřejných regionálních rozvojových aktivit.
3. Zhodnocení činnosti Regionálních stálých konferencí
Činnost RSK při realizaci územní dimenze lze dle MMR (2015b) obecně shrnout na plnění role
komunikační, plánovací, koordinační, iniciační, monitorovací, vyhodnocovací, informační
a propagační.
Z pohledu člena Sekretariátu Regionální stálé konference Královéhradeckého kraje (RSK KHK) lze
tyto funkce stručně popsat na konkrétních příkladech z praxe. Chod RSK KHK a navazující aktivity
RSK organizačně zajišťuje regionální rozvojová agentura – Centrum investic, rozvoje a inovací.
Komunikační, plánovací a koordinační role RSK KHK tvoří ucelený soubor aktivit, které spočívají
v komunikaci mezi jednotlivými úrovněmi veřejné správy a dalšími aktéry regionálního rozvoje
v území, podpoře vytváření synergií a návazností projektů a integrovaných nástrojů a spolupráci
s ostatními platformami, jež se věnují rozvoji kraje. RSK KHK v tomto směru spolupracuje například
s platformou Pakt zaměstnanosti KHK, platformou pro inovace KHK, ITI Hradecko-pardubické
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
111
aglomerace, místními akčními skupinami, které jsou zároveň zpracovateli tzv. místních akčních plánů
vzdělávání apod. Iniciační role RSK spočívá v doporučeních řídícím orgánům, prostřednictvím
usnesení ze zasedání RSK a NSK pro územní a věcné zaměření výzev a zvyšování absorpční kapacity
regionu (absorpční kapacita vyjadřuje míru schopnosti státu, regionu, apod. využít prostředky
poskytované z fondů EU, jedním z aspektů absorpční kapacity je zásobník projektů, tj. schopnost
připravit s dostatečným předstihem kvalitní projekty, jenž čekají na financování). Monitorování je
důležité pro sledování a podporu absorpční kapacity kraje (mapování absorpční kapacity koordinuje
sekretariát RSK), vyhodnocování se dostává do popředí během tvorby zpráv o plnění RAP (opět
koordinuje sekretariát RSK). Posledními, avšak nezanedbatelnými rolemi jsou informování
a propagace, tzn. že RSK informuje potenciální žadatele o příležitostech, které evropské i národní
dotace pro rozvoj území přinášejí (RSK KHK pro tyto účely pravidelně využívá internetové stránky,
workshopy či konference). Realizace všech vyjmenovaných aktivit by měla přispívat k podpoře
absorpční kapacity, identifikaci bariér pro úspěšné čerpání dotací a zjišťování potřeb v kraji.
Důležitým článkem RSK jsou pracovní skupiny, které si každá RSK zřídila jako své poradní orgány.
Členy pracovních skupin jsou významní aktéři, experti a odborníci z praxe. Pracovní skupiny RSK by
v rámci jejich činnosti měly rozpracovávat daná témata, doporučovat v nich priority pro čerpání
finančních prostředků z ESIF, navrhovat vhodná seskupení projektů v návaznosti na jejich integraci,
vyhodnocovat relevanci projektových záměrů v rámci RAP vůči příslušným operačním programům
a navrhovat vhodná doplnění RAP o další projektové záměry pro řešení potřeb svého kraje. Jelikož se
každý z krajů v ČR vyznačuje specifickými problémy, tzn. nelze k řešení problémů v těchto krajích
přistupovat na základě jednotného strategického rámce dle tzv. „one size fits all“ přístupů, které jsou
dle Rodríguez-Pose (2013) často kontraproduktivní a realizace aktivit stanovených v RAP, strategiích
a programech rozvoje jednotlivých krajů vyžaduje taktéž odlišné přístupy, byly založeny pracovní
skupiny pro tematické oblasti daného regionu. Každá RSK si zvolila jako způsob naplňování územní
dimenze, a to k aktivitám vyplývajícím z povinností daných jejich statutem, vlastní inovativní
přístupy, vlivem toho se kraj od kraje počty pracovních skupin RSK diametrálně liší. Nejvíce
pracovních skupin zřídila RSK Karlovarského kraje. Tento kraj je nejmenším krajem v Česku,
zároveň je však strukturálně postiženým regionem a jeho hospodářská restrukturalizace bude z velké
části probíhat tzv. zdola. Zbylé strukturálně postižené kraje, Ústecký a Moravskoslezský, ustanovily
nižší počet pracovních skupin. RSK Moravskoslezského kraje na rozdíl od ostatních RSK zvolila
efektivní přístup a vytvořila čtyři pracovní skupiny, které zároveň fungují pro ITI Ostravské
aglomerace. Za povinné lze považovat pracovní skupiny Inovace, Vzdělávání a Cestovní ruch (někdy
uváděno též Kolegium cestovního ruchu), které zřídily všechny kraje. Pracovní skupina pro oblast
vzdělávání hraje hlavní roli v projednávání tzv. Krajského akčního plánu vzdělávání, který je
koncepčním dokumentem pro rozvoj středního a vyššího odborného školství, dále projednává
aktualizace Souhrnných rámců pro investice do infrastruktury a vše s tím související navrhuje ke
schválení RSK. Primární role pracovní skupiny pro cestovní ruch je hodnocení žádosti o podporu
Národním programu podpory cestovního ruchu v regionech 2016–2020 z hlediska souladu záměrů se
strategickými dokumenty. Lze předpokládat, že se počet pracovních skupin v jednotlivých RSK bude
v budoucnosti zvyšovat.
Graf 1: Počty pracovních skupin zřízených RSK dle krajů v Česku
Zdroj: vlastní zpracování na základě informací z internetových stránek jednotlivých RSK
11
10
7
6 6 6
5 5
4
3 3
2 2
0
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
Početpracovníchskupin
Kraj
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
112
Jako poslední následuje shrnutí silných a slabých stránek činnosti RSK do přehledné tabulky. Silnými
stránkami rozumíme činnosti dané statutem RSK a rolí, jež jí byla v programovém období 2014–2020
určena. Slabými stránkami si lze představit okolnosti, které RSK brání vykonávat stanovené role při
naplňování územní dimenze s dostatečnou razancí a perspektivou do budoucnosti.
Tab. 1: Silné a slabé stránky činnosti RSK
Silné stránky činnosti RSK Slabé stránky činnosti RSK
Podpora z národní úrovně a spolupráce s MMR během
tvorby Akčního plánu Strategie regionálního rozvoje
ČR
Rezervy ve spolupráci MMR s RSK a mezi RSK
samotnými
Možnost předávat podněty na NSK a řídící orgány Zpětná vazba NSK a řídících orgánů na podněty
RSK je mnohdy nedostatečná
Spolupráce nejvýznamnějších krajských aktérů
regionálního rozvoje založená na tzv. partnerství
RSK není apolitická, třetinu z členů tvoří politici
(po volbách existuje riziko, že budou nahrazeni
nově zvolenými politiky)
Spolupráce a setkávání odborníků a expertů v rámci
ustanovených tematických pracovních skupin RSK
Nedostatečné zapojování zástupců některých
organizací v RSK a pracovních skupinách
Možnost ovlivnit zacílení budoucích výzev do
konkrétního území na základě potřeb žadatelů a
možnost identifikovat tzv. bílá místa
Časté úpravy harmonogramů výzev, nově
vyhlášené výzvy a jejich podmínky mnohdy
nekorespondují s potřebami žadatelů
Sekretariáty RSK monitorují čerpání evropských dotací
v Česku a krajích až do úrovně obcí
Přetrvávající problémy s monitorovacím systémem
MS 2014+ a generovanými výstupy z tohoto
systému
RSK mohou hrát jednu z hlavních rolí při nastavení
kohezní politiky Česka 2021+
Otázka nad existencí a financováním RSK po
skončení programového období 2014–2020
Zdroj: vlastní zpracování
Závěr
Regionální stálé konference lze po více než dvou letech jejích existence, např. RSK KHK byla
ustanovena jako první a to již na přelomu 3. a 4. kvartálu roku 2014, považovat za poměrně efektivní
institucionální nástroj regionální politiky v Česku. RSK se pomocí mapování absorpční kapacity,
sledování potřeb území, předávání informací potenciálním žadatelům a podnětů z území Národní stálé
konferenci a řídícím orgánům operačních programů snaží iniciovat efektivní zacílení dotačních výzev
do regionu za účelem naplňování územní dimenze v programovém období 2014–2020. Platforma RSK
je v současnosti jedním z institucionálních nástrojů regionální politiky na úrovni krajů, který je
primárně založen na partnerství, díky čemuž umožňuje hlavním krajským aktérům kooperovat na
rozvoji regionu, využívat synergických účinků a přispívat tím k efektivnějšímu čerpání finančních
prostředků z evropských a národních zdrojů. RSK se víceméně daří zjišťovat bariéry a potřeby
subjektů v regionech, naopak se jim nedaří iniciovat efektivní zacílení dotačních výzev a naplňovat
potřeby subjektů, čímž se v krajích snižuje absorpční kapacita. Důležitou roli v RSK mají její pracovní
skupiny, které na základě dialogu a hledání společného konsenzu přinášejí RSK cenné podněty od
žadatelů z území, a nepochybně sekretariát, jenž má chod RSK na starost. RSK KHK se v současnosti
kromě plnění původních rolí zaměřuje v regionálním rozvoji na široké spektrum aktivit v regionu,
počínaje krajskými konferencemi pro zástupce obcí či regionálními workshopy, a metodickou
podporou pro potenciální žadatele konče.
I přes všechna negativa zmíněná v tabulce č. 1 je na RSK nahlíženo jako na rovnocenného a aktivního
partnera národních resortů. Je pravděpodobné, že se RSK budou podílet na tvorbě strategie v rámci
tzv. kohezní politiky Česka 21+ a určovat tak, jak a jakým směrem se regionální politika a regionální
rozvoj v Česku bude po skončení programového období 2014–2020 dále ubírat.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
113
Literatura
AMIN, A., THRIFT, N., (1994). Globalization, Institutions, and Regional Development in Europe. Oxford:[1]
Oxford University Press. ISBN 9780198289166.
BLAŽEK, J., HAMPL, M., (2009). Types and Systems of Actors in Regional Development: Their Function[2]
and Regulatory Potential. European Spatial Research and Policy, vol. 16, no. 1, pp. 1896-1525. ISSN
1231-1952. DOI 10.2478/v10105-009-0005-5.
GAREP, (2017). Metodická podpora regionálního rozvoje. Institucionální nástroje. [online]. [cit. 2017-10-[3]
03]. Dostupné z: http://www.regionalnirozvoj.cz/index.php/institut.html.
HALKIER, H., (2013). Knowledge Dynamics and Policies for Regional Development: Towards a New[4]
Governance Paradigm. European Planning Studies, vol. 20, no. 11, pp. 1767-1784. ISSN 1469-5944. DOI
10.1080/09654313.2012.723420.
MCQUAID, R. W., (2000). Theory of partnerships - why have partnerships?. In Osborne, S. P. (ed.)[5]
Public-private Partnerships for Public Services: An International Perspective. London: Routledge, pp. 9-
35. ISBN 978-0415212687.
MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ (MMR), (2016). Dohoda o partnerství pro programové období[6]
2014–2020. Česká republika. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky.
MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ (MMR), (2015a). Metodický pokyn pro využití integrovaných[7]
nástrojů v programovém období 2014-2020. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky.
MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ (MMR), (2015b). Národní dokument k územní dimenzi. Praha:[8]
Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky.
PIKE, A., RODRÍGUEZ-POSE, A., TOMANEY, J., (2006). Local and Regional Development. Abingdon:[9]
Taylor & Francis. ISBN 9780415357173.
RODRÍGUEZ-POSE, A., (2013). Do Institutions Matter for Regional Development? Regional Studies, vol.[10]
47, no. 7, pp. 1034-1037. ISSN 0034-3404. DOI 10.1080/00343404.2012.748978.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
114
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-13
BOOSTING REGIONAL LABOUR MARKET VIA FOREIGN
INVESTMENT: EVIDENCE FROM THE LIBEREC REGION
PODPORA REGIONÁLNÍHO TRHU PRÁCE SKRZE ZAHRANIČNÍ
INVESTICE: PŘÍPAD LIBERECKÉHO KRAJE
SYLVIE KOTÍKOVÁ 1
RENATA ČUHLOVÁ 2
1
Katedra ekonomie
2
Katedra marketingu a obchodu
Ekonomická fakulta
Technická univerzita v Liberci
1
Department of Economics
Department of Marketing and Business
Faculty of Economics
Technical University of Liberec
Studentská 1492/2, 416 17 Liberec, Czech Republic
E-mail: sylvie.kotikova@tul.cz, renata.cuhlova@tul.cz
Annotation
The paper evaluates the impact of primary jobs created in foreign direct investments localized in the
Liberec region of the Czech Republic. The research sample includes 25 foreign direct investments that
received investment incentive in the analyzed period 2002- 2014.With a choice of such a sample
conclusions about the benefits from investment incentivescan be drew. Based on comparative analysis
of information from the annual reports of companies and Czech Statistical Office data and
CzechInvest, the direct effect of jobs´ creation in foreign direct investment on unemployment in the
regionis quantified. The contribution of these investments to solution of the unemployment problem is
illustrated in a hypothetical rate of unemployment. It displays the situation of the regional labour
market in case of an absence of these investments. The comparative analysis of foreign direct
investment´s data from the time period 2002-2014 shows reduction of the regional unemployment rate
by about 3% annually on average. This quantified impact is caused by creation of 4.500 job
positionson average.
Keywords
foreign direct investment, investment incentives, regional labour market
Anotace
Předkládaný příspěvek hodnotí dopad primárně vytvořených pracovních míst v přímých zahraničních
investicích lokalizovaných v Libereckém kraji v České republice. Základní zkoumaný soubor zahrnuje
25 přímých zahraničních investic, které obdržely investiční pobídku v analyzovaných letech 2002-
2014. Na základě vybraného vzorku tak mohou být učiněny závěry týkající se přínosů investičních
pobídek. Prostřednictvím komparativní analýzy údajů z výročních zpráv firem, Českého statistického
úřadu a CzechInvestu je kvantifikován přímý dopad vytvořených pracovních pozic ve zkoumaných
přímých zahraničních investicích na nezaměstnanost ve vybraném regionu. Hypotetická míra
nezaměstnanosti pak ilustruje toto přispění řešení problému nezaměstnanosti na tamější míře
nezaměstnanosti, tedy situaci na krajském trhu práce v případě absence daných investic.
Komparativní analýza dat zkoumaných přímých zahraničních investic za období 2002-2014 ukazuje
snížení regionální míry nezaměstnanosti v průměru o 3 % ročně. Tento kvantifikovaný dopad je
způsobem vytvořením průměrně 4.500 pracovních pozic ročně.
Klíčová slova
přímé zahraniční investice, investiční pobídky, regionální trh práce
JEL classification: F23, F66
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
115
1. Introduction
The rise of multinational companies as a consequence of business internationalizationbrings
speculations regarding to reasons for operating in foreign environment since it is most likely
associated with additional transaction costs (Bevan and Estrin, 2004). The costs and risks result from
distance between home and host market including geographic, economic, institutional and moreover
cultural distance (Ghemawat, 2001). These distances caused by market differences have a great impact
not only on foreign market attractiveness and location decision but also on the whole expansion
process, entry mode choice, company´s performance and mobility of human capital (Čuhlová, 2016).
Economic and institutional determinants of the additional costs are significantly influenced by the
systems of investment incentives offered by many national governments. The investment incentives
strongly enhance the impact of foreign direct investment (FDI)on the host economy, also on the
regional level. In the case of greenfield investments, the creation of new jobs and investment impact
on unemployment areundisputedly positive. If the investor chooses a different form of entry into the
host region than the way of greenfield investments, as for examples merge and acquisitions, the
situation in terms of number of job positions might be opposite. Multinational companies are logically
trying to rationalize production which is associated with redundancies and job cutting. In some
extreme cases it can have such an influx in terms of unemployment purely negative effect (Adámek,
2006). Development of capital-intensive production to the detriment decline in labor-intensive
manufacturing will lead (according Rybczynski and Stolper-Samuelson theorem) to the so called the
Dutch disease and unemployment (Benáček, 1999).
According to Moosa (2002), final direct impact of FDI on the regional labor markets could have in
principal three forms: reducing unemployment by creating new jobs in FDI, increasing unemployment
rate during the reallocation of FDI, the unemployment rate is still the same and FDI acts as regulator
of the rate of unemployment due to restructuring of other companies.
1.1 Aim and metodology
This contribution evaluates the impact of the creation of primary jobs in FDI localized in the Liberec
region of the Czech Republic. The basic research question ishow FDI in the analyzed region
contributes to solving of macroeconomic problem of unemployment in this area. FDI that received
investment incentives from the Czech government during the analyzed period from 2002 to 2014
represents the research sample of totally 25 companies. Based on the selected sample, conclusions
regarding to benefits from investment incentives can bestated.
At first, the statistics on granting investment incentives published by Business and Investment
Development Agency of the Czech Ministry of Industry and Trade CzechInvest are the key source of
data used for further calculations (CzechInvest, 2017). Secondary, data from financial statements and
regular year-end reports of foreign companies that fulfil the investment conditions and they are also
situated in the selected region were analyzed (Ministry of Justice, 2017).
The most fundamental research method used in the paper is so called comparative analysis.
Representative data on the regional labour market available in public databases of the Czech
Statistical Office (CSO, 2017) are afterwards compared with figures from annual reports examined
FDI. The consequence of researched FDI on regional labour markets is expressed by variances
between the actual rate of joblessness on the one side (u):
𝑢 =
𝑈
𝐿
∗ 100 (1)
and the hypothetical unemployment rate (𝑢ℎ) on the second side:
𝑢ℎ =
𝑈+𝐸 𝐹𝐷𝐼
𝐿
∗ 100 (2)
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
116
where U expresses the contemporary number of unemployed persons published by the Czech
Statistical Office, L stands for labour and 𝐸 𝐹𝐷𝐼is quantity of the number of employees in the examined
FDI in every year - see formula (3) (Kotíková, 2014).
𝐸 𝐹𝐷𝐼 = ∑ 𝐸 𝐹𝐷𝐼𝑖
𝑛
𝑖=1 (3)
The selected methodology constitutes the real situation on the labour market in the examined Czech
region supposing the potential absence of FDI. In the lack of this FDI, or their location in different
region, the figure of unemployed people would raise by the number of newly created jobs 𝐸 𝐹𝐷𝐼. It is
the uttermost perspective of states on regional labor markets.
This methodology also represents the importance of investment incentives benefits. Due to the defined
expressions that were mentioned above, there is the FDI which gained investment incentives.
The issue associated with this methodology is made by common situations when companies employ
people from different regions and also foreigners from often neighbour countries. Unfortunately, this
state is difficult to define. To define the real effect of FDI on regional unemployment rate, there is
essential to reduce the hypothetical calculations unemployment rate (u) by the impact of foreigners
(𝑢ℎ − 𝐹).
For the calculation of the effect of new job positions related to home supply of labour, there will be
expected in finding dependencies among the immigrant inflow and FDI and whether there is the
dependence among FDI inflow and foreigners. This dependence will be specified by mentioned
correlation analysis. The test of variables will be presented at the 5 % significance level.
From the percentage of foreigners in total employment in individual region, this share will be used for
calculations based on the formula (3) for particular years. This will give the framework of
employment of these newly created jobs, or how many of these new positions are occupied by
foreigners (𝐸 𝐹𝐷𝐼(𝐹)), and how many by local inhabitants (𝐸 𝐹𝐷𝐼(𝐷)).
To represent the real impact of FDI on regional labour market, the hypothetical unemployment rate (u)
will be reduced by the effect of immigration on the particular region.
The real effect of FDI that is benefited from investment incentives on regional labour markets can be
expressed from previously mentioned computations. Using the selected methodology was practicable
thanks to calculating the primary effect of the creation of new jobs of FDI at various grades – e.g. the
effect of placement of FDI from concrete industrial zone on the labour market one of the territories
and counties, present a collation of the impact of different industrial zones at various regional grades
or contrast the effect of FDI on reducing regional unemployment rates among regions (Kotíková,
2016).
2. The primary impact of FDI on the labour market of the Liberec region
For more accurate quantification of the primary jobs in the FDI and attainment of the objective of this
merit is necessary to define if there is a relationship among inflow of FDI and foreigners in the
Liberec region.
Measurement of correlation coefficient with value of 0.8615 represents the results of dependency
relation through correlation analysis. At the 5% significance level, the dependency between examined
variables was proved and it can be stated that linear dependency between FDI and the number of
foreign employees in the region is direct and rather higher.
A significant problem in the local labour market in the analyzed Liberec region is a low productivity
of labour. Labour productivity measured as the percentage of gross domestic product per 1 employed
person in the Liberec region is around 500 thousand CZK and this fact ranks Liberec region on the
lower positions within between-regions comparison (Ministry of Labor and Social Affairs, 2015).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
117
The labour market reflects the influence of exogenous discrepancy in supply of education and labour
market requirements. Generally, the educational structure of the Liberec region is not very convenient.
The share of university-educated population is the third lowest among the regions (CSO, 2017).
Although there is lower percentage of highly skilled inhabitants, the local regional unemployment rate
is below the average on the national level (Demel and Potužaková, 2012). Composition focus of FDI
benefiting from investment incentives localized in the Liberec region corresponds to the educational
structure of the population - it is primarily a type of assembly plants (Ministry of Justice, 2017).
On the basis of calculations according to formulas (2) and (3), FDI that received investment incentives
have created 4,500 new jobs on average. These newly created job positions were from 97.9%
occupied by local population. Calculations for individual years are displayed in Table 1.
Tab. 1: Calculations of variables for the Liberec region (2002-2014)
Source: own processing based on calculations from data of Czech Statistical Office (2017), CzechInvest (2017)
and Ministry of Justice (2017)
The difference between the real and hypothetical unemployment rate adjusted for the impact of
foreigners is 3% on average. Figure 1 illustrates the development and the progress of these variables.
The influence of FDI on reducing the unemployment rate is relatively stable, even there is possible to
identify an increasing tendency of the trend.
Liberec
region
𝐸 𝐹𝐷𝐼 F 𝐸 𝐹𝐷𝐼(𝐹) 𝐸 𝐹𝐷𝐼(𝐷) u uh uh - F uh - u (uh -F) - u E (in
thous.)
2002 2404 6 224 80 2324 8.68 8.68 8.68 0 0 201.9
2003 2698 6 506 83 2615 9.48 11.07 11.03 1.59 1.554 201.5
2004 3111 6 666 96 3015 8.22 10.73 10.69 2.51 2.465 204.3
2005 3704 8 951 84 3620 7.7 10.5 10.46 2.79 2.756 201.7
2006 4047 10 349 76 3971 7.04 9.895 9.86 2.86 2.82 198.8
2007 4341 12 049 73 4268 6.05 8.91 8.876 2.86 2.826 199.3
2008 4574 12 515 73 4501 6.95 10.11 10.07 3.16 3.124 199.7
2009 4120 11 492 71 4049 11.24 14.2 14.17 2.96 2.929 197.3
2010 5310 11 601 94 5216 10.54 14.3 14.25 3.76 3.712 201.5
2011 4587 11 587 78 4509 9.46 13.06 13.03 3.6 3.565 198
2012 5079 8594 115 4964 10.26 13.69 13.64 3.43 3.375 193.8
2013 6019 6811 173 5846 8.3 14.94 14.86 6.64 6.56 196
2014 8655 6 984 123 8532 6.5 10.547 10.49 4.407 3.99 200.8
Mean 4511 9256 94 4418 8.49 11.59 11.55 3.12 3.05 199.58
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
118
Figure 1: Comparison of real and hypothetical unemployment rate adjusted for the impact of
migration in the Liberec region
Source: own processing based on calculations from data of Czech Statistical Office (2017), CzechInvest (2017)
and Ministry of Justice (2017)
Conclusion
The FDI is allured in each region of the Czech Republic through the government scheme of
investment incentives. This form of state assistance for foreign investors can be considered as one of
the important localization factors and moreover, as a determinant for local market stimulation. The
impacts of the FDI on the host economy, both negative and positive, are often debated and they are
visible on national as well as regional level. The paper focuses on the FDI granted with investment
incentives and investigates its impact on the regional labour market, particularly the unemployment
rate in the selected region.
Despite the local educational structure, the analyzed Liberec region can be thanks to its proximity to
the German border considered as attractive for foreign investors. Also, the FDI benefiting from
investment incentives localized in the selected region is primarily a type of assembly plants which is
corresponding with the educational structure of the population (Ministry of Justice, 2017). Executed
calculations in the paper indicate that the institutional system of investment incentives appears to be
very effective in terms of new jobs creation generated by 25 analyzed multinational companies that
decided to settle their business in the region and taking the benefits of the government incentives.
The comparative analysis of companies´ data and data from open databases from the time period
2002-2014 shows reduction of the regional unemployment rate by about 3% annually on average. The
impact of FDI on the unemployment rate, more specifically its reduction, is relatively stable.
Moreover, there is possible to identify an increasing tendency of the trend. The quantified impact is
caused by 4.500 new job positions on average. When examining the jobs distribution between
foreigners and local inhabitants in these new created positions, according to the findings 97.9% of jobs
were filled by the local inhabitants. Based on the results we can claim that the investment incentives
support the formation of so-called direct effect of FDI.
Investment incentives used by national governments to attract foreign investors are rather
controversial topic related to the FDI research and its impact on a host economy. The paper provides
the analysis of this issue in terms of the effect on a labour market in a single region of the Czech
Republic based on 12 years period of data. Considering the findings, the positive view on a system of
investment incentives is supported.
0%
2%
4%
6%
8%
10%
12%
14%
16%
2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
u uh uh - F
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
119
Literature
ADÁMEK, P, (2006). Regionální hospodářská konkurenceschopnost - příručka pro představitele veřejné[1]
správy. [online]. CzechInvest: Praha. [cit. 2017-03-03]. Available from:
www.czechinvest.org/data/files/prirucka-verejna-sprava-208.pdf.
BENÁČEK, V, (1999). Přímé zahraniční investice v české ekonomice: praxe, teorie a aplikace. [online].[2]
Praha: Institut ekonomických studií, Univerzita Karlova. [cit. 2017-03-03]. Available from:
http://www1.ceses.cuni.cz/benacek/FDI%20CSE%20PE.pdf.
BEVAN, A. A., ESTRIN, S., (2004). The determinants of foreign direct investment in to European[3]
transition economies. Journal of comparative economics, vol. 32, no. 4, pp. 775-787. ISSN 0147-5967.
DOI 10.1016/j.jce.2004.08.006.
CZECHINVEST, (2017). Investiční pobídky. [online]. [cit. 2017-03-03]. Available from:[4]
http://www.czechinvest.org/investicni-pobidky-nove.
CZECH STATISTICAL OFFICE, (2017). Statistical yearbooks. [online]. [cit. 2017-03-03]. Available[5]
from:https://www.czso.cz/csu/czso/katalog-produktu.
ČUHLOVÁ, R., (2016). Cultural distance of foreign investors in the Czech Republic based on Hofstede´s[6]
dimensions. Ad Alta Journal of Interdisciplinary Research, vol. 6, no. 1, pp. 14-17. ISSN 1804-7890.
DEMEL, J., POTUŽÁKOVÁ, Z., (2012). FDI and the Liberec region: The case of the labour market. E &[7]
M Ekonomie a Management, vol. 15, no. 4, pp. 4-18. ISSN 1212-3609.
GHEMAWAT, P., (2001). Distance still matters – The hard reality of global expansion. Harvard Business[8]
Review, vol. 79, no. 8, pp. 137-147. ISSN 0017-8012.
KOTÍKOVÁ, S, (2014). Foreign Direct Investment from the Industry Zone Alpka and Its Impact on the[9]
Region Labour Market. In XVIII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno:
Masarykova univerzita, pp. 164 – 170. ISBN 978-80-210-6840-7. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-
2014-19.
KOTÍKOVÁ, S, (2016). Quantification of the Direct Impact of the Creation of Jobs Created by FDI in[10]
selected Regions, In XIX. Mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Brno: Masarykova univerzita,
pp. 364-370. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-46.
MINISTRY OF JUSTICE, (2017). Veřejný rejstřík a sbírka listin. [online]. [cit. 2017-03-03]. Available[11]
from:http://www.justice.cz.
MOOSA, I. A., (2002). Foreign direct investment: theory, evidence, and practice. New York: Palgrave.[12]
ISBN 03-339-4590-5.
The paper was processed under the SGS grant - Crossborder migration of labour mobility as
a consequence of international companies´ localisation.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
120
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-14
DIFFERENCES IN CONCENTRATION OF FOREIGN DIRECT
INVESTMENT IN RELATION TO POTENTIAL OF REGIONS
IN THE CZECH REPUBLIC
PROSTOROVÉ ROZDÍLY V KONCENTRACI PŘÍMÝCH ZAHRANIČNÍCH
INVESTIC VE VZTAHU K POTENCIÁLU REGIONŮ V ČESKÉ REPUBLICE
PETR HLAVÁČEK
Katedra regionálního rozvoje a veřejné správy
Fakulta sociálně ekonomická
Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí n.L.
Depart. of Reg. Development and Public Administr.
Faculty of Social and Economic Studies
Jan Evangelista Purkyně University in Ústí n. L.
Moskevská 54, 400 96 Ústí nad Labem, Czech Republic
E-mail: petr.hlavacek@ujep.cz
Annotation
The research aim of the article was to identify regional differences in inflows of foreign direct
investment with other indicators. Applied method was the comparison of FDI, along with selected
socio-economic indicators of districts in the Czech Republic and monitoring of their correlation
dependence. From the perspective of the regional level, foreign direct investments are concentrated
unevenly, metropolitan regions strongly dominate over other regions. Foreign direct investments are
concentrated in regions with higher economic level or more urbanized. These trends are reflected in
the long term and support the growth of regional differences between metropolitan areas and other
parts of the country, particularly in relation to the rural areas and peripheral territory.
Key words
foreign direct investment, region, Czech Republic
Anotace
Výzkumným cílem článku bylo identifikovat regionální rozdíly v přílivu přímých zahraničních investic
ve spojitosti s potenciálem regionů, mapovaným na základě vybraných socioekonomických ukazatelů.
Aplikovanou metodou byla komparace stavu přímých zahraničních investic společně s vybranými
ukazateli za okresy České republiky a sledování jejich korelační závislosti. Z hlediska regionální
úrovně, jsou přímé zahraniční investice koncentrovány nerovnoměrně, metropolitní regiony výrazně
dominují nad ostatními regiony. Přímé zahraniční investice se ve vyšší míře koncentrují v regionech s
vyšší ekonomickou úrovní nebo více urbanizovaných. Tyto tendence se projevují dlouhodobě a
podporují růst regionálních rozdílů mezi metropolitními oblastmi a ostatními částmi státu, zejména ve
vztahu k rurálním oblastem a periferním územím.
Klíčová slova
přímé zahraniční investice, region, Česká republika
JEL classification: O12, R12
1. Introduction
Foreign direct investment has become a subject of interest of research as it is considered a decisive
indicator of economic growth and transformation at national and regional levels. As far as its mapping
is concerned, we can make use of the characteristics of OECD specifying that foreign direct
investment reflects the investor’s intention to acquire permanent participation in an entity which is a
resident in an economy different from that of the investor (OECD, 2017). The issue of location of
companies is handled by many authors, Markusen (1994) points out that the prosperity of regions
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
121
depends on strategies of big companies making decisions based on characteristics of regions on a
global scale. Vernon (1966) explains why companies do not localise production by means of standard
factor-cost or labour-cost analyses, however, it is much more complex. Production of a product will be
transferred where the conditions for its production are the most convenient. According to the eclectic
paradigm of foreign direct investment (Dunning, Narula, 1996), it is necessary to generate
corresponding revenues from realisation of foreign investment to make business in a foreign economy
worth it.
Arrival of foreign investors is also influenced by the social-economic environment of the host region,
its human resources, relations of the individual participants, and the competitiveness of the region,
which is a precondition of long-term development. Multinational companies usually implement their
know-how, technologies and new methods of quality control and standardisation for domestic
suppliers, and the distribution network is also internalised. On the other hand, foreign direct
investment can also be associated with the crowding out of domestic investment as it occupies the
local market, or with repatriation of profit abroad. Multinational corporations make use of transfer
prices to reduce the significance of taxation as a localising factor. In spite of certain negative
influences of foreign direct investment on economy in transitive economies, it can be stated that
foreign direct investment has a positive influence on the economic situation and development in host
countries.
Foreign direct investment has a specific influence in transitive economies of Central and Eastern
Europe (Hlaváček, Bal-Domanska, 2016), where it manifests itself in various intensities of influx,
where we can clearly see the differences in flows of investment in the chronological and spatial
context. The environment of Czech economy is becoming saturated in a certain way, and it cannot be
anticipated that Czech regions will receive investment in the volumes similar to the level prior to the
economic crisis. It still applies, however, that foreign investment is necessary for growth of the
region’s competitiveness. Therefore, there is some competition among the regions influenced by the
fact that the regions have a varied level of attractiveness for localising (Sucháček, 2013; Demel,
Potužáková, 2012; Hlaváček, 2010), different conditions for spillover effects (Kotíková, 2016) and a
regionally diversified development potential (Viturka, 2014). It is solely the direct relation between
the influx of investment and regional development processes that the analytical part of the article
focuses on.
Thus, the aim of the article is to identify regional differences as far as the influx of foreign investment
is concerned and find out how spatial differentiation in regionally specific types of the territory, e.g.
urban versus rural regions, or the influence of the geographical position of the territory is reflected in
the arrangement and flows of direct foreign investment.
2. Methodology
The analytical part of the article is mainly based on the database of foreign direct investment of the
Czech National Bank, which publishes data on foreign direct investment flows at the level of regions
and districts. In this case, we monitor the status of foreign investment achieved by 2013, which is the
last year that data on districts were published. The significance of that criterion consists in removal of
the influence of annual fluctuation of foreign direct investment influx, which is quite big in the case of
investment.
To asses the differences between the concentration of foreign direct investment and regional
development at the level of districts, we made use of selected indicators replacing the absence of data
on gross domestic product, as this indicator is not published at the level of districts. The volume of
foreign direct investment as at 2013 converted per an employee was the main indicator applied. The
first assessment criterion evaluated in relation to foreign direct investment was the rate of urbanisation
at the level of districts, which maps the relation between concentration of foreign direct investment
and the urban or rural character of the settlement. The conditions in the labour market are represented
by the unemployment rate as of December 2013 and the Economic Burden Index. The last indicator
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
122
for calculation of the innovation potential index was the share of the number of people employed in
the industry in the total employment.
Tab. 1: Indicators used for the analysis of inter-district differences
Indicator code period Source
FDI per capita FDIpc 2013
ČNB
Share of urban population (%) SUrbRate 2013
ČSÚ
Unemploymet rate (%) UNEM December 2013 ČSÚ
Economic Burden Index IEZ 2013
ČSÚ
Share of employment at
indulty/employment total (%)
EIIND 2013 ČSÚ
Source: own calculation based on ČNB and ČSÚ database
3. Results
As implied by the data analysis, the influx of foreign direct investment at the level of districts is
differentiated; in Picture 1 we can see different concentration of direct foreign investment. The level
of districts is clearly dominated by the metropolitan region of Prague, with a remarkably higher
concentration of direct foreign investment, and the district of Mladá Boleslav. Prague, as the capital
city with the seated headquarters of subsidiaries of foreign companies, has a different position;
therefore, Prague, like other metropolitan areas in Central and Eastern Europe, will always be highly
above-average as far as the concentration of foreign direct investment is concerned. With some
distance, Prague is followed by districts benefiting from the closeness of the capital city and Mladá
Boleslav. Urban districts in metropolitan areas show higher concentration.
Fig. 1: Stock of Foreign direct investment per capita (2013)
Source: own calculation based on Czech National Bank database (2017)
The importance of the geographical position of the territory with higher attractiveness of regions
benefiting from closeness of large towns, which show higher agglomeration effects, manifests itself
within the spatial arrangement in the localisation of direct foreign investment. In terms of the territory
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
123
of the country, we can see a higher concentration of investment in the west. That said factor is not
always the key one, as shown by districts in the region of Karlovy Vary, which have a very convenient
geographical position but poor concentration of direct foreign investment. Localisation of foreign
investment in structurally affected districts is also influenced by public politics and investment
incentives providing a higher rate of government support for investment localised in those districts.
When assessing the regional differentiation of concentration of foreign direct investment, we can
define a number of regional-specific factors in these categories, which characterise the attractiveness
of the individual regions in various intensities (Viturka, 2014).
Tab. 2: Characteristics of indicators monitored for districts of the Czech Republic
N Minimum Maximum Mean Std. Deviation
FDIpc 77 13.20 1834.40 190.3506 281.55831
IEZ 77 42.18 51.10 47.8639 1.80121
UNEM 77 3.53 14.33 8.3996 2.18158
EIIND 77 9.40 39.70 28.2416 5.82613
SUrbRate 77 35.00 100.00 62.9870 15.30006
Source: own calculation based on ČSÚ database
The data on foreign direct investment were compared with a set of selected indicators, the basic
statistical characteristics of which is shown in Table 2. The highest internal differentiation of the data
monitored is apparent in the case of the volume of foreign investment per capita (FDIpc), caused by a
high rate of its relative concentration in two cases (Prague and Mladá Boleslav); very low levels are
recorded in rural districts, such as Kroměříž, Jeseník. A higher value of a determinant difference is
also found in the share of urban population indicator, as urban districts show a 100% value unlike the
rural space with values from 40%.
Tab. 3: Relation of indicators monitored on the basis of the correlation matrix
FDIpc IEZ UNEM SUrbRate EIIND
FDIpc
Pearson Correlation 1 .032 -.295**
.272*
-.159
Sig. (2-tailed) .782 .009 .017 .168
N 77 77 77 77 77
IEZ
Pearson Correlation .032 1 -.492**
-.025 -.326**
Sig. (2-tailed) .782 .000 .829 .004
N 77 77 77 77 77
UNEM
Pearson Correlation -.295**
-.492**
1 .283*
.071
Sig. (2-tailed) .009 .000 .013 .539
N 77 77 77 77 77
SUrbRate
Pearson Correlation .272*
-.025 .283*
1 -.144
Sig. (2-tailed) .017 .829 .013 .213
N 77 77 77 77 77
EIIND
Pearson Correlation -.159 -.326**
.071 -.144 1
Sig. (2-tailed) .168 .004 .539 .213
N 77 77 77 77 77
*. Correlation is significant at the 0.05 level (2-tailed). **. Correlation is significant at the 0.01 level (2-tailed)
Source: own calculation
Results of the correlation matrix imply a statistically significant inversion relation between the
concentration of foreign direct investment and the unemployment rate (the correlation is significant at
the level of 0.01), when regions with a higher concentration of foreign direct investment rather show a
lower unemployment rate. The statistically significant relation, when the correlation is significant at
the level of 0.01, makes itself felt in the positive relation to the level of urbanisation; urban regions
have a higher concentration of foreign direct investment than rural regions. This can also be caused by
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
124
the fact that urban regions show higher agglomeration effects, and their labour market and
infrastructure including subcontractor relations are more developed. As far as other correlations are
concerned, the relation between the unemployment rate and the Economic Burden Index achieved a
statistically significant level.
Negative correlation was found between unemployment and the urbanisation level, which can be
interpreted as a specific process in which towns attract inhabitants with an even higher structure of
education or persons with a lower motivation to work. In contrast, no relation was found between the
share of those who work in the industry and the concentration of direct foreign investment; this is
caused by the fact that such investment flows not only to the industry, but also to a number of tertiary
activities, such as the construction of wholesale facilities, logistic centres, etc. We also found no
relationship between the concentration of foreign direct investment and the Economic Burden Index;
differences in the age composition of inhabitants of the districts are not high or significant for making
decisions on localisation of foreign investment.
Based on regional differences in the level of the monitored indicators and the foreign investment
influx to the Czech Republic, we cannot formulate clear conclusions concerning the success or failure
of the economic transformation. The problem consists rather in the poor presence of qualitativeoriented
foreign direct investment focussing on the development of innovation and research,
functioning of technological centres and innovation business; the region of Ústí nad Labem is not
developed well enough in these parameters in comparison to the other regions.
Conclusion
The research aim of the article was to identify regional differences in foreign direct investment influx
in relation to the potential of the mapped regions on the basis of selected social-economic indicators.
At the level of regions, foreign direct investment is concentrated in an uneven manner, metropolitan
regions dominate over the other ones. Foreign direct investment is concentrated in regions with a
higher economic level or in more urbanised regions. These tendencies manifest themselves in the
long-term and support growth of regional differences between the metropolitan areas and the
remaining parts of the country, especially in relation to rural areas and peripheral territories.
Concentration of foreign direct investment is an important criterion pointing out the attractiveness of
the region, especially in investment with a higher added value. Foreign direct investment creates a
problem, which is expected to grow negatively in the future, namely in the growth of polarisation
between urban and rural areas based on different agglomeration effects. Foreign investment rather
flows to developed regions, which strengthens the processes of regional divergence, significant
especially for rural-peripheral territories and population development (Šašek, 2016).
It is very important to win foreign investors for less attractive regions to give them a perspective of
regional development, when their lower attractiveness should be balanced by systems of public
support for investors. By means of investment incentives the government can direct investment into
more difficult regions. Besides rural and peripheral regions, it is also necessary to mention the specific
position of the old industrial regions where foreign direct investment can bring new jobs and transfer
new technologies connected to higher productivity, which is also a tool for economic restructuring of
a particular area.
Literature
ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA, (2012). Přímé zahraniční investice. [online]. [cit. 2017-03-03].[1]
http://www.cnb.cz/cs/statistika/platebni_bilance_stat/publikace_pb/pzi/index.html.
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2017). Public database. [online]. [cit. 2017-04-18]. Dostupné z:[2]
https://vdb.czso.cz/vdbvo2/
DEMEL, J., POTUŽÁKOVÁ, Z., (2012). FDI and the Liberec Region: The Case of the Labour Market. E[3]
& M Ekonomie a Management, no. 4, pp. 4-18. ISSN 2336-5604.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
125
DUNNING, J., H., NARULA, R., (1996). Foreign direct investment and governments: catalysts for[4]
economic restructuring. Routledge studies in international business and the world economy, London:
Routledge. ISBN 13: 978-0415173551.
HLAVÁČEK, P., (2009). The Foreign Direct Investments in the Usti Region: Theory, Actors and Space[5]
Differentiation. E & M Ekonomie a Management, vol. 12, pp. 27-39. ISSN 2336-5604.
HLAVÁČEK, P., BAL-DOMANSKA, B., (2016). Impact of Foreign Direct Investment on Economic[6]
Growth in Central European Countries. Engineering Economics, vol. 27, no.3, pp. 294-303. DOI
10.5755/j01.ee.27.3.3914.
KOTÍKOVÁ, S., (2016). The Foreign Presence as a Determinant of Creation of Spillover Effects of[7]
Foreign Direct Investment. Ad Alta: Journal of Interdisciplinary Research, vol. 6, no. 1., pp. 32–36. ISSN
2464-6733.
MARKUSEN, A., (1994). Studiying Regions by Studiyng Firms. The Professional Geographer, vol. 46,[8]
no. 4, pp. 477-490. ISSN 0033-0124.
NOVÁK, V., VOKOUN, M., STELLNER, F., VOCHOZKA, M., (2016). Institutional Analysis of the[9]
Contemporary Regional Labour Market in the Czech Republic, Technická univerzita v Liberci. E+M
Ekonomie a Management, vol. 19, no.3, pp. 4–19. DOI 10.15240/tul/001/2016-3-001.
OECD, (2017). [online]. [cit. 2017-03-03]. http://www.oecd.org/daf/inv/investment-[10]
policy/fdibenchmarkdefinition.htm.
SUCHÁČEK, J., (2013). Investment location from the perspective of urban and regional activities in the[11]
Czech Republic. In: 9th International Scientific Conference on Financial Management of Firms and
Financial Institutions, Ostrava: VSB TU Ostrava, p. 851-857. ISBN 978-80-248-3172-5
SUCHÁČEK, J., (2011). Globalization and Glocalization. In: 5th International Conference on[12]
Globalization – The Scale of Globalization - Global, Local, Individual, pp. 319-324. ISBN 978-80-7368-
963-6.
ŠAŠEK, M., (2016). Population Development and its Typology in the Czech Republic at the Level of[13]
Micro-regions. GeoScape, vol. 10, no 2, pp. 53–61. DOI 10.1515/geosc-2016-0005.
VERNON, R., (1966). International investment and international trade in the product cycle. Quarterly[14]
Journal of Economics, vol. 80, pp. 190-207. ISSN 1531-4650.
VITURKA, M., ŽÍTEK, V., KLÍMOVÁ, V., TONEV, P., (2011). Aplication of Microeconomic and[15]
Macroeconomic Approach to Evaluating Disparities in the Regional development. Ekonomický časopis,
vol. 59, no. 7, pp. 655-668. ISSN 0013-3035.
VITURKA, M., (2014). Integrative Model for Evaluation of Development Potentials of Regions and its[16]
Application on an Example of the Czech Republic. E&M Ekonomie a Management, vol. 17, no. 4, pp. 4-19.
DOI 10.15240/tul/001/2014-4-001.
This work was supported by the Internal Grant 2016/2017 Agency of Jan Evangelista Purkyně
University in Ústí nad Labem in the Czech Republic.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
126
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-15
TRENDY V OBLASTI REALIZACE PŘÍMÝCH
ZAHRANIČNÍCH INVESTIC A REGIONALIZACE
INVESTIČNÍ PODPORY
TRENDS IN REALISATION OF THE FOREIGN DIRECT INVESTMENT
AND REGIONALIZATION OF INVESTMENT INCENTIVES
MILAN DAMBORSKÝ
ONDŘEJ KONEČNÝ
Ústav regionálního rozvoje a veřejné správy
Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií
Mendelova univerzita v Brně
Depart. of Regional Development and Public Sector
Faculty of Reg. Development and Intern. Studies
Mendel University in Brno
Zemědělská 1/1665, 613 00 Brno, Czech Republic
E-mail: milan.damborsky@mendelu.cz, ondrej.konecny@mendelu.cz
Anotace
Cílem článku je identifikovat aktuální trendy v oblasti realizace přímých zahraničních investic a
faktorů, které ovlivňují investiční atraktivnost států a jejich regionů. Určené identifikované aktuální
trendy vychází z analýzy realizace přímých zahraničních investic a souvisejících investičních pobídek,
která byla provedena v rámci projektu Limity pro investice v ČR. V rámci výzkumu bylo využito
několik rozdílných výzkumných metod založených na "desk reseach", ze kterých byly nejdůležitější
komparativní metoda. Práce s primárními daty se zaměřila na 43 států. Aktuálně nejvýznamnějším
tématem hodnocení role přímých zahraničních investic je jejich vliv na technologický rozvoj (podpora
transferu technologií). Pozitivně je vnímán také vliv přímých zahraničních investic na exportní
potenciál hostitelské ekonomiky. I když jsou FDI z hlediska rozvoje hostitelské ekonomiky považovány
na pozitivní, lze nalézt také kritické pohledy. Kritizována je zejména politika investiční podpory, která
znevýhodňuje domácí firmy nebo zneužití ekonomické síly nadnárodní korporace, a také omezené
rozhodovací kompetence managementu v hostitelské ekonomice nebo nižší sofistikovanost aktivit v
hostitelských ekonomikách. Státy realizují investiční podporu na základě strategických cílů
hospodářské politiky a v souladu s mezinárodními smlouvami. Ačkoliv realizace investičních pobídek
není na mezinárodní úrovni (s výjimkou EU) příliš koordinována, lze identifikovat trendy, které jsou
společné většině států světa.
Klíčová slova
investice, pobídka, regionalizace
Annotation
The aim of the paper is to identify current trends in foreign direct investments and factors that affect
the investment attractiveness of states and their regions. The identification of the current trends is
based on analysis of the realization of foreign direct investment and related investment incentives
which were done within the project Limits of investments in the Czech Republic. Several different
research methods based on "desk reseach" were used during the research (the most important
comparative method). Working with primary data focused on 43 states. The most important topic of
the assessment of the role of foreign direct investments is their impact on technological development
(technology transfer support). The impact of foreign direct investment on the export potential of the
host economy is also positively perceived. Although the FDIs are seen as positive in terms of host
economy development, critical views can be also found. The policy of investment support is under the
critical view. The effects are the disadvantages domestic firms or abuse of the economic power of a
multinational corporation as well as limited decision-making skills of management in the host
economy or less sophistication of activities in host economies are criticized. States implement
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
127
investment support based on strategic economic policy objectives and in line with international
treaties. Although the implementation of investment incentives is not coordinated at an international
level (with the exception of the EU), the trends common to most countries in the world can be
identified.
Key words
investment, incentive, regionalization
JEL classification: R380, R580
1. Úvod
Přímé zahraniční investice a s tím související investiční pobídky se stávají stále významnějším
faktorem ekonomického vývoje světové a české ekonomiky. Objem realizovaných investic ve světě
neustále narůstá. Mění se proporce v poměru „rozvinuté“ a „rozvojové“ země. Mění se charakter
investic i původ investorů. Na tyto změny bezprostředně reagují také jednotlivé vlády v rámci svých
hospodářských politik zejména v oblasti investičních pobídek, které jsou součástí hospodářské
politiky většiny států světa.
Cílem článku je identifikovat aktuální trendy v oblasti realizace přímých zahraničních investic a
faktorů, které ovlivňují investiční atraktivnost států a jejich regionů. Tento cíl byl stanoven s ohledem
na aktuální intenzivní diskusi, která pramení z potřeby přehodnotit systém investičních pobídek v
kontextu ukončení transitivní fáze ekonomiky České republiky.
2. Metody
Určené identifikované aktuální trendy vychází z analýzy realizace přímých zahraničních investic a
souvisejících investičních pobídek, která byla realizována v rámci projektu Limity pro investice v ČR.
V rámci výzkumu bylo využito několik rozdílných výzkumných metod založených na "desk reseach",
ze kterých byly nejdůležitější komparativní metoda.
V rámci komparativní metody se pozornost zaměřila na primární zdroje zahrnující statistiky a další
informační zdroje jednotlivých zemí a také na sekundární informačním zdroje poskytující komplexní
standardizovaná kvantifikovaná i nekvantifikovaná data. Práce s primárními daty se zaměřila na 43
států, tj. Bulharsko, Estonsko, Chorvatsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko,
Slovensko, Slovinsko, Bosna a Hercegovina, Srbsko, Makedonie, Černá Hora, Albánie, Belgie,
Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Malta, Německo, Nizozemí, Portugalsko,
Rakousko, Řecko, Velká Británie, Španělsko, Švédsko, Norsko, Švýcarsko, Ukrajina, Rusko,
Turecko, Čína, Jižní Korea, USA, Kanada, Mexiko, Brazílie a Argentina.
Mezi sekundární zdroje patří vedle Světové banky zejména publikované články na Web of Science.
Identifikované aktuální trendy dále vychází ze zkušeností, které byly získání z ex-ante evaluačních
projektů realizovaných pro potřeby veřejné i soukromé sféry (viz např. Damborský, 2016).
3. Přímé zahraniční investice jako determinující faktor vývoje ekonomiky
(výsledky)
Přímé zahraniční investice představují jeden z klíčových faktorů determinující vývoj světové i
jednotlivých národních ekonomik. Jejich význam není determinován jen jejich objemem, ale také
vysokou senzitivitou, která vyplývá z jejich závislosti na ekonomickém očekávání investorů. Vývoj
přímých zahraničních investic se vyznačuje značnou nerovnoměrností. To je patrné z hodnoty
směrodatné odchylky FDI v porovnání s ostatními klíčovými makroekonomickými daty (viz Tabulka
č. 1) vycházející z dat za období 2008 až 2014.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
128
Tab. 1: Vývoj objemu světových investic, HDP, obchodu, zaměstnanosti a FDI v letech 2008 až
2014 (v %)
Meziroční změny 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 Směr. odchylka
HDP 1,5 -2 4,1 2,9 2,4 2,5 2,6 1,78
Zahraniční obchod 3 -10,6 12,6 6,8 2,8 3,5 3,4 6,46
Zaměstnanost 1,2 1,1 1,2 1,4 1,4 1,4 1,3 0,11
FDI -20,4 -20,4 11,9 17,7 -10,3 4,6 -16,3 14,75
Zdroj: UNCTAD (2015), vlastní zpracování a dopočet
Příliv přímých zahraničních investic má na hostitelskou ekonomiku řadu dopadů. Významným
tématem hodnocení dopadů přímých zahraničních investic je jejich vliv na trh práce. Zásadní efekt pro
trh práce mají nepřímo vytvořená pracovní místa v dodavatelských podnicích. Zamrazilová (2007) v
této souvislosti uvádí, že nový investor může buď posilovat vazby s domácími dodavateli, nebo
naopak přerušit původní kooperační vazby a upřednostňovat komponenty z dovozu. Další autoři
upozorňují na empiricky zjištěnou zkušenost, že zahraniční firmy kladou větší důraz na vzdělávání
svých zaměstnanců (Goncalves, 1986).
Významným tématem je vztah FDI a transferu technologií. Transfer je rozvíjen prostřednictvím
difuzních procesů, ke kterým dochází prostřednictvím jednoduchého sledování, prostřednictvím
přesunu zaměstnanců ze zahraniční do domácí společnosti. Tuto myšlenku nepřímo podpořili také
Graham, Krugman (1991), kteří tvrdí, že domácí firmy mají lepší znalost a přístup na domácí trhy.
Pokud se rozhodne zahraniční firma vstoupit na trh, musí využít komparativních výhod (ve srovnání s
domácími firmami). Fakticky to znamená, že zahraniční společnosti musí mít nižší náklady a vyšší
efektivnost než domácí společnosti. Později to také potvrdili Borensztein a De Gregorio, Lee
(Borensztein, et al., 1998). Wang a Blomström (1992) označili za významný nástroj pro transfer
technologií výrobkovou imitaci.
Pro transfer technologií jsou klíčové místní podmínky (viz např. Hlaváček 2016 nebo Žítek, Klímová
2016). Důležité je také zapojení domácích dodavatelů. Findlay (1978) poukazuje na význam rozdílu
mezi ekonomikami v technologické úrovni. Čím je rozdíl větší, tím je větší prostor pro transfer
technologií. Ten se děje zejména prostřednictvím dodavatelsko-odběratelských vztahů. Na pozitivní
roli FDI v ekonomice z hlediska technologie v českém prostředí upozorňuje také Srholec (2004).
FDI také mohou významně pomoci obchodní bilanci. Přímé zahraniční investice tak podporují
penetraci na trhy mateřských společností, popř. trhy, kde působí sesterské firmy. Přímé zahraniční
investice tak generují exportní potenciál regionu či státu (Blomström, Kokko, 1996). V literatuře je
navíc doloženo, že exportující společnosti jsou efektivnější než společnosti bez exportu (Wagner
2014).
Pro celkové zhodnocení dopadů přímých zahraničních investic na národní a regionální ekonomiky má
význam výše reinvestovaného zisku (Damborský, Říhová, 2009). Ta je závislá na životní fázi
investice (viz Vernon, 1966, Markusen, 1985).
Přímé zahraniční investice s sebou vedle pozitivních efektů přinášejí také efekty negativní. Benáček
(1999) upozorňuje na problém nepřátelského převzetí firmy motivovaného omezením konkurence.
Přímé zahraniční investice také mohou vést k jednostrannému zaměření nároční či regionální
ekonomiky, která zvyšuje rizika ekonomické recese.
Přestože existují kritické studie (viz např. Aitken & Harrison, 1999 nebo Fallon, Cook, 2010), které na
základě konkrétních příkladů (např. Venezuela) identifikují zásadní negativní dopady FDI na
hostitelské ekonomiky, z provedené rešerše vyplývá, že pozitivní vnímání přímých zahraničních
investic mezi ekonomy převládá. Z provedených rešerší vyplývá, že přímé zahraniční investice
pozitivně přispívají k ekonomickým cílům hostitelských ekonomik (hospodářský růst, zaměstnanost,
export atd.).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
129
3.1 Hlavní trendy ve vývoji investičního prostředí
Ačkoliv motivace pro realizaci investic v obecné rovině zůstávají stejné (jsou to zejména zisk a
posílení tržní pozice), lze identifikovat vývojové trendy v investičním prostředí, které mění také
chápání investic. Jsou to:
Liberalizace investičního prostředí
V posledních 5 až 10 letech řada států upravila své politiky se záměrem zlepšit podmínky vstupu a
snížit restrikce. Výsledkem je větší liberalizace specifických sektorů (např. infrastruktura, služby)
nebo strategických sektorů (např. doprava, energetika, obrana, zdravotnictví). Tyto sektory jsou v
investicích stále významnější. Dalším nástrojem vyšší liberalizace je snížení omezení pro repatriace
zisku. Ve vyspělých ekonomikách fakticky žádná taková omezení neexistují, v ekonomicky slabších
zemích to není vždy běžné. V rámci liberalizace je řešena také otázka snížení celních překážek a
překážek pro zaměstnávání cizinců.
Rostoucí význam administrativních překážek
Podmínky na trhu se díky rozvoji moderních komunikačních technologií a vyšší mobilitě mění stále
rychleji. To vytváří tlak na rychlost inovačního a zejména investičního procesu. Administrativní
překážky se tak stávají zásadním problémem.
Zvyšování deklarované ochrany investic
K vyšší ochraně investic přispívá také internacionalizace práva, tj. například posílení role mezinárodní
obchodní arbitráže v obchodním či občanském právu. Tento trend je významná hlavně v transitivních
ekonomikách.
Větší důraz na propagaci, servis a institucionální rámec
Kvalitu služeb pro investory deklarují zejména země s vyspělou demokracií a kvalitním právním
systémem. Specifický nástroj institucionální podpory služeb představují ochranné bilaterální dohody
pro investory, které uzavírají různé země mezi sebou. V tomto ohledu má nejlépe propracovaný
systém Nizozemsko, které má dvoustranné investiční smlouvy s více než 90 zeměmi v Asii, Latinské
Americe, Africe a východní Evropě. Tyto dohody poskytují bezpečí a ochranu investorům ze
smluvních zemí na území Nizozemí a zejména ochranu nizozemských investorů v zahraničí.
Zvyšující se uplatnění nízkého zdanění a daňových úlev
Akcent na nízké zdanění je typický také pro některé evropské země. Daňové úlevy jsou nástrojem
veřejné podpory preferovaným v některých státech. Příkladem je Česká republika, která tento nástroj
využívá fakticky od samotného počátku realizace investičních pobídek.
Význam globalizace, zejména napojení na globální trh
Velikost trhu je zásadním faktorem pro nákladově orientované investice. Investoři jsou schopni na
větším trhu realizovat úspory z rozsahu. Velké nadnárodní korporace přistupují ke stále silnější
koncentraci výroby, a tím realizují úspory z rozsahu při zachování možnosti variability výroby.
Důraz na přípravu podnikatelské infrastruktury
Specifický nástroj představují tzv. zóny volného obchodu, zvláštní podnikatelské a průmyslové zóny
apod.
Strukturalistický přístup k investiční podpoře
Strukturalistický přístup realizuje většina zemí podporující přímé investice, většinou formou vymezení
prioritních oborů. Struktura preferovaných oborů je odrazem fáze, ve které se ekonomika nachází.
Investiční pobídky nejsou však směrovány jen do moderních odvětví. Příkladem je Makedonie, která
podporuje investice do zemědělství. Specifický strukturalistický přístup realizují Spojené státy
americké, resp. jejich agentura SelectUSA, která funguje na federální úrovni. USA deklarují zájem
podporovat lokalizaci špičkových světových podniků.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
130
Podpora znalostní ekonomiky, výzkumu a vývoje
Akcent na podporu znalostní ekonomiky lze identifikovat zejména u ekonomicky vyspělých
evropských zemích. V rámci globálního vývoje se profiluje několik zemí, které se orientují na posílení
investiční atraktivnosti pro oblast IT. Často jsou to menší země.
Podpora pro investice do životního prostředí
Environmentální aspekty přímých zahraničních investic hrají stále zásadnější roli, a to ve dvou
formách. Všechny investice jsou dnes vnímány v kontextu vlivu na životní prostředí nebo jsou
investice přímo podpořeny jako nástroj pro zlepšení životního prostředí.
Důraz na podporu pracovních míst pro kvalifikovanou pracovní sílu a vzdělávání
Základním problémem EU zemí (ale také např. USA) je zvyšující se míra nezaměstnanosti. Proto také
investiční pobídky jsou směřovány zejména k podpoře vytváření nových pracovních míst a objem
investic nebo další ekonomické efekty investic jsou upozaděny. Důraz je kladen nejen na celkový
počet nově vytvořených pracovních míst, také na jejich strukturu s cílem využít disponibilní pracovní
sílu na trhu práce.
Destrukce bilaterálních investic
Tradiční model typický pro 20. století bilaterálních investic se fakticky rozpadl. Tento model
zahrnoval situaci, kdy například koncern s dominantní lokalizací v Německu investoval v dalších
zemích Evropy. Investice byla řízena z mateřské centrály a v rámci investičního projektu byla
vytvořena jasně podřízená pobočka v jiné zemi. V současnosti již tento hierarchický systém není tak
dominantní. Supranárodní korporace mají několik rozhodovacích center, která jsou navíc nestálá.
Ačkoliv každá právnická osoba má svou právní subjektivitu evidovánu v některé zemi, komplikované
vlastnické vztahy rozbíjí hierarchii korporace, a není tak jasné, která právnická osoba uvnitř holdingu
je nadřazena a která je podřízená. S ohledem na skutečnost, že právnické osoby uvnitř holdingu jsou
registrovány v různých státech, je možnost jednoznačně určit národní původ investice poměrně
obtížné. Všechny výše zmíněné skutečnosti přispívají k tomu, že určení národního původu investice je
stále obtížnější.
Zvýhodnění malého a středního podnikání
Zatímco dříve byly investiční pobídky orientovány na velké investice nadnárodních korporací,
aktuální trend směřuje k podpoře menších projektů malého a středního podnikání. Hranice investice
pro podporu je snížena zejména u projektů směřujících do ekonomicky zaostávajících regionů či
prorůstově orientovaných oborů jako je například IT.
3.2 Regionalizace investiční podpory
Investiční pobídky jsou v EU v souladu s legislativou EU považovány za nástroj regionální (kohezní)
politiky. Obdobně je vnímána investiční podpora v dalších zemích mimo EU.
V některých zemích jsou fakticky realizovány různé systémy podpory v různých částech země.
Příkladem jsou federace jako je například Bosna a Hercegovina nebo Belgie. Investiční pobídky jsou v
Belgii diferencovány dle jednotlivých části federace (Brusel, Vlámsko a Valonsko). Specifickou
kombinaci přináší Čína. Ve východní části se podpora zaměřuje na proexportně orientovanou
produkci a technologický rozvoj. V západní části Číny, která je ekonomicky zaostávající, je možné
získat podporu pro zemědělsky orientované projekty. Zemí se silnou tradicí regionální politiky a
regionalizací investiční podpory je Francie, kde podpora může být udělena investičním projektům
velkých firem jen v určitých oblastech země oprávněných k regionální pomoci. Lokalizace projektu je
determinující faktor při hodnocení rozsahu dostupné podpory. Poměrně ojedinělé je zvýhodnění
investorů ve venkovských oblastech. Tento cíl deklaruje pouze Slovinsko. Silně regionalizovaný
institucionální systém má Švédko. Každý kraj (län) má svoji agenturu na podporu investorů. Ty se
často zaměřují více konkrétně na jednotlivé druhy investic.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
131
Ačkoliv dochází k prohloubení globalizace, dochází zároveň k posílení místní a regionální správy a
samosprávy v investičním procesu. Tento trend je typický nejen pro evropské země, které posilují
kompetence místní a regionální správy a samosprávy s cílem posílit demokratické principy ve
společnosti, ale také pro méně demokratické země. Zde je posílení role místní a regionální správy
motivováno zvýšením flexibility a efektivnosti rozhodovacích procesů (např. Čína). Ve Velké Británii
např. místní úroveň obvykle zajišťuje podporu ve formě přípravy pozemků a budov k následnému
využití, nebo v případě vnitřních částí měst, poskytuje úvěry za účelem přestavby budov nebo jiných
úprav. Granty jsou na této úrovni poskytovány za účelem zvýšení zaměstnanosti a posílení místní
ekonomiky.
Závěr
Přímé zahraniční investice představují jeden z klíčových faktorů determinující vývoj světové i
jednotlivých národních ekonomik. Jejich význam není determinován jen jejich objemem, ale také
vysokou senzitivitou, která vyplývá z jejich závislosti na ekonomickém očekávání investorů.
Aktuálně nejvýznamnějším tématem hodnocení role přímých zahraničních investic je jejich vliv na
technologický rozvoj (podpora transferu technologií). Většina ekonomů se shoduje, že role přímých
zahraničních investic je v tomto ohledu pozitivní a FDI přispívají výrazně k transferu technologií.
Pozitivně je vnímán také vliv přímých zahraničních investic na exportní potenciál hostitelské
ekonomiky. Ten je zvyšován nejen prostřednictvím samotné pobočky zahraniční společnosti, ale také
domácími firmami, které prostřednictvím dodávek pro nadnárodní korporace získávají know-how a
překonávají překážky plynoucí z omezených úspor z rozsahu.
I když jsou FDI z hlediska rozvoje hostitelské ekonomiky považovány na pozitivní, lze nalézt také
kritické pohledy. Kritizována je zejména politika investiční podpory, která znevýhodňuje domácí
firmy nebo zneužití ekonomické síly nadnárodní korporace, a také omezené rozhodovací kompetence
managementu v hostitelské ekonomice nebo nižší sofistikovanost aktivit v hostitelských ekonomikách.
Státy realizují investiční podporu na základě strategických cílů hospodářské politiky a v souladu s
mezinárodními smlouvami. Ačkoliv realizace investičních pobídek není na mezinárodní úrovni (s
výjimkou EU) příliš koordinována, lze identifikovat trendy, které jsou společné většině států světa.
Literatura
AITKEN, B. J., HARRISON, A. E. (1999): Do Domestic Firms Benefit from Direct Foreign Investment?[1]
Evidence from Venezuela. The American Economic Rexiew, vol. 89, no. 3, pp. 605 - 618. ISSN 0002-
8282. DOI 10.1257/aer.89.3.605.
BENÁČEK, V. (1999): Foreign Direct Investment in an Economy of Transition - The Case of the Czech[2]
Republic: Evalution, Problems and Policy Issues. Brusel: Science Report.
BLOMSTROM, M., KOKKO, A. (1996): Multinational Corporations and Spillovers. Economics and[3]
Finance, vol. 99, no. 12, pp. 247 – 277. ISSN 1467-6419.
BORENSZTEIN, E., DE GREGORIO, J., LEE, J., W. (1998): How does foreign direct investment affect[4]
economic growth? Journal of Internation Economics, vol. 45, no. 1, pp. 115-135. ISSN 0022-1996.
CAPELLO, R., NIJKAMP, P., et. al. (2009): Handbook of Regional Growth and Development Theories.[5]
Cheltenham (UK): Edward Elgar Publishing Limited. ISBN 978 1 84720 506 3.
DAMBORSKÝ, M., ŘÍHOVÁ, G. (2009): Investment Attractiveness of the Czech Republic Regions in a[6]
Period of Economic Crisis, In: 3rd Central European Conference in Regional Science, Košice, pp. 951 –
962. ISBN 978-80-553-2015-1.
DAMBORSKÝ, M., TVRDOŇ, J. (2016): Vliv lokalizace významného investora na místní ekonomický[7]
rozvoj. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova
univerzita, pp. 201 - 209. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-25.
FALLON, G., COOK, M., (2010): Exploring the Regional Distribution of Inbound Foreign Direct[8]
Investment in the UK in Theory and Practice: Evidence form a Five-Region Study. Regional Studies, vol.
44, no. 3, pp. 337 – 353. ISSN 0034-3404.
FINDLAY, R. (1978): Relative Backwardness, Direct Foreign Investment and the Transfer of Technology:[9]
A Simple Dynamic Model. Quarterly Journal of Economics, vol. 92, no. 1, pp. 1 – 16. ISSN 0033-5533.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
132
GONCALVES, R. (1986): Technologicla Spillovers and Manpower Training: A Comparative Analisis of[10]
Multinational and National Enterprises in Brazlian Manufacturing. Journal of Development Economics,
vol. 11, no. 1, pp. 119-132. ISSN 0304-3878.
GRAHAM, E., KRUGMAN, P. (1991): Foreign Direct Investment in the United States. Washington D.C.:[11]
International Review of Social Sciences, vol. 44, no. 3, pp. 476–478. ISBN 978-0-88132-204-0. DOI
10.1111/j.1467-6435.1991.tb01777.x.
HLAVÁČEK, P. (2016): Hodnocení konkurenceschopnosti regionů na příkladu České republiky a[12]
Slovenska In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova
univerzita, pp. 65 - 73. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-7.
PERROUX, F. (1955): Note sur la nation de pole de croissance. Ekonomie Appliquée, no. 8, pp. 307 - 320.[13]
SRHOLEC, M. (2004): Přímé zahraniční investice v České republice. Praha: Linde, 177 p.. ISBN 80-[14]
86131-52-1.
UNCTAD (2015): World Investment Report 2015. Geneva, New York: UN, 253 p.. ISBN 978-92-1-[15]
112891-8.
VERNON, R. (1966): International Investment and International Trade in the Product Cycle. Quarterly[16]
Journal of Economics, vol. 8, no. 4, pp. 190 - 207. ISSN 0033-5533 DOI 10.1002/tie.5060080409.
WAGNER, J. (2014): Export, foreign direct investment and producitivity: are sevices firms dirrent?. The[17]
Service Industrie Journal, vol. 34, no. 1, pp. 24 - 37. ISSN 0264-2069.
WANG, J. & BLOMTROM, M. (1992): Foreign investment and technology transfer: A simple model.[18]
European Economic Review, vol. 36, no. 1, pp. 137 – 155. ISSN 0014-2921.
ZAMRAZILOVÁ, E. (2007): Přímé zahraniční investice v české ekonomice: rizika duality a role trhu[19]
práce. Politická ekonomie, vol. 5, no. 5, pp. 579 – 602. ISSN 0032-3233 DOI 10.18267/j.polek.614.
ŽÍTEK, V., KLÍMOVÁ, V., (2015) Regionální inovační strategie jako cesta k implementaci inovační[20]
politiky. In XVIII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova
univerzita, pp. 155-160. ISBN 978-80-210-7861-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-7861-2015-20.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu Technologické agentury ČR Limity pro investice v ČR.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
133
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-16
CENTRÁ ZDIEĽANÝCH SLUŽIEB A ICH VPLYV NA
REGIÓNY
CENTERS OF SHARED SERVICES AND THEIR IMPACT ON THE
REGIONS
MARTA URBANÍKOVÁ
Ústav ekonomiky a manažmentu
Fakulta prírodných vied
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre
Institute of Economics and Management
Faculty of Natural Sciences
Constantine the Philosopher University in Nitra
Tr.A. Hlinku 1, 949 74 Nitra, Slovakia
E-mail:murbanikova@ukf.sk
Anotácia
Globalizácia svetovej ekonomiky a nástup informačnej spoločnosti majú výrazný vplyv na rozvoj
obchodných aktivít jednotlivých spoločností a tiež na rozvoj jednotlivých regiónov. Umožňujú nové
spôsoby poskytovania služieb, organizovania obchodu , komunikácie so zákazníkmi a dodávateľmi.
Firmy neustále hľadajú možnosti zvyšovania efektivity práce, štandardizácie procesov. Stále viac
využívajú centrá zdieľaných služieb. Cieľom článku je na základe využitia kvantitatívnych metód
analyzovať centrá zdieľaných služieb ako tvorcu nových pracovných príležitostí v regiónoch
Slovenska z pohľadu ich štruktúry, počtu v regiónoch a počtu zamestnancov. Na základe výsledkov
analýzy možno konštatovať, že centrá zdieľaných služieb sú významnými zamestnávateľmi, prispievajú
k vzdelanosti, hýbu ekonomikou miest. Aj na Slovensku možno sledovať nové trendy vývoja centier
zdieľaných služieb, medzi ktoré patrí budovanie centier excelentnosti predovšetkým v oblasti
informačných technológií.
Kľúčové slová
centrum zdieľaných služieb, zamestnanosť, ekonomika, trendy
Annotation
Globalization of the world economy and the entrance of the information society have a significant
impact on the development of business activities of individual firms and also for the development of
individual regions. Firms use new ways of providing services, organizing trade, communication with
customers and suppliers. Firms are constantly looking for opportunities to increase work efficiency
and standardizing processes. Firms are increasingly using of shared service centers. The aim of the
article is to analyze based on quantitative methods shared services centers as a creator of new jobs in
regions of Slovakia, from the perspective of its structure, number and number of employees. Based on
the results of the analysis it can be concluded, that the centers of shared services are major
employers, to contribute for education and to move the economy of towns. In Slovakia we can also
watch new trends in shared service centers, which include the construction of centers of excellence,
especially in information technology.
Key words
shared service centrum, employement, economics, trends
JEL classification: O31, M21, F23
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
134
1. Úvod
Liberalizácia obchodu a globalizácia svetovej ekonomiky spolu s vysokým stupňom informatizácie
zjednodušujú prístup na zahraničné trhy, znižujú náklady, zefektívňujú riadiace činnosti. Firmy začali
uvažovať o centralizácii procesov. To viedlo k vzniku centier zdieľaných služieb. Centrá zdieľaných
služieb sa začali vytvárať v osemdesiatych rokoch minulého storočia. Zo začiatku boli zamerané na
transakčné procesy, predovšetkým účtovníctvo a financie. Neskôr svoje činnosti rozšírili na
zákaznicky servis, callcentrá, logistické činnosti, nákup. Prvé Centrum zdieľaných služieb (SSC –
Shared Service Centrum) mimo regiónu otvorila spoločnosť IBM v Indii v roku 1998. Presun
podporných procesov do Centra zdieľaných služieb sa uskutočňuje s cieľom ich štandardizácie,
vyššej efektivity a nižších nákladov.
Liberalizáciou svetového obchodu a globalizáciou svetovej ekonomiky sa prehlbuje závislosť trhov
a posilňuje integrujúca funkcia služieb, čo sa prejavuje v raste ich zastúpenia na tvorbe ich
pracovných miest, pridanej hodnoty a vytváraní podnikateľských príležitostí. Technickým pokrokom
a novými komunikačnými technológiami sa zjednodušil prístup na zahraničné trhy, znížili sa dopravné
náklady, čo na mikroúrovni viedlo firmy k novým stratégiám racionalizácie nákladov, zefektívňovania
riadiacich činností (štandardizáciou procesov) a lepšieho zhodnocovania zdrojov na otvorených trhoch
(Michalová, Macková, 2015). SSC sú umiestňované do rôznych regiónov. Na umiestnenie SSC
vplýva viac faktorov. Predovšetkým sú to ekonomické faktory, ktoré zohľadňujú mzdové náklady na
pracovnú silu v jednotlivých regiónoch, infraštruktúrne náklady a daňové zaťaženie. Nezanedbateľné
sú faktory pracovnej sily, jej dostupnosť a kvalita a tiež politicko-ekonomická stabilita regiónu. SSC
môžu pôsobiť ako On-shore, Near-shore , alebo Off-shore , teda kdekoľvek na svete mimo domácej
krajiny. Outsourcing je definovaný ako spolupráca firmy s treťou stranou, teda s poskytovateľom
služby, ktorý riadi a realizuje určitú činnosť a určité množstvo práce. Táto spolupráca je zmluvne
zaznamenaná a podpísaná s cieľom vykonať určitú službu v stanovenom čase, za stanovené náklady a
kvalitu služby (Oshri, et al., 2011). Off-shore outsourcing je spojený s vyčlenením aktivít do
zahraničia (z angl. “off shore” – na mori), s cieľom realizovať najmä úsporu nákladov využitím
lacnejšej zahraničnej pracovnej sily. K tejto forme sa uchyľujú obzvlášť veľké firmy s nadnárodným
či globálnym pôsobením. Rozhodnutiu predchádza dôsledná analýza variant pre outsourcovanie.
Firmy sa rozhodujú najmä medzi krajinami v ktorých pôsobia a poznajú do istej miery domáce
podmienky. Definovanie konceptu outsourcingu a offshoringu nie je jednoduché. Mnoho autorov má
rozličný pohľad na to, čo outsourcing a offshoring vlastne znamená. Akokoľvek, mnoho názorov a
definícií zahŕňa spoločnú myšlienku, a tou je pri offshoringu "úloha poskytovateľa offshoringu
poskytnúť služby a výrobky cez hranice štátov“ (Kennedy, Sharma, 2009). Firmy môžu používať
offshore outsourcing ako náhradu za domácu produkciu niektorých vstupov, čo vedie k prepúšťaniu
v materskej krajine. Zároveň dovážané medziprodukty pomáhajú domácim firmám úspešne
konkurovať s importovanými finálnymi výrobkami tým, že znížia výrobné náklady. Firmy sú následne
schopné rozšíriť výrobu na domácom trhu a eliminovať tak prepúšťanie (Kamal, Lovely, 2017).
Firmy, ktoré dokážu strategicky koordinovať základné tri rozmery offshoring portfólia – umiestnenie,
funkčná rozmanitosť a režim správy majú väčšiu pravdepodobnosť, aby dosiahli výraznejšie inovácie
alebo finančné výsledky z využívania offshoringu v globálnom dodávateľskom reťazci (Lin, Tan,
Chen, 2017).
Spravidla sú SSC umiestnené v krajine s nízkou cenou práce a vysokokvalifikovanou, ľahko
dostupnou pracovnou silou. Predmetom činnosti SSC sú najmä služby v oblasti účtovníctva, financií,
nákupu, logistických operácií, informačných technológií, ľudských zdrojov, starostlivosti
o zákazníkov. SSC využívajú predovšetkým medzinárodné spoločnosti, ktoré majú aktivity v rôznych
lokalitách a spoločnosti, ktoré sa snažia znižovať náklady. SSC umožňujú týmto spoločnostiam
centralizovať podporné procesy do jedného miesta, ktoré z hľadiska politickej stability, geografickej
polohy a atraktivity podporuje ich obchodné aktivity v regióne.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
135
2. Cieľ a metódy
Centrá zdieľaných služieb sú dnes najdôležitejším prostriedkom umožňujúcim vstup služieb na
zahraničné trhy a ich spájanie s národnými ekonomikami. Slovensko sa vstupom do EÚ stalo
základňou pre centrá zdieľaných služieb ako jednej z foriem offshoringu. Na základe využitia
kvantitatívnych metód v článku analyzujeme sekundárne údaje o SSC v jednotlivých regiónoch
Slovenska z pohľadu ich počtu v území, štruktúry a počtu zamestnancov. Napriek tomu, že SSC
vytvárajú nové pracovné príležitosti, môže vplyvom znižovania nákladov dochádzať k ich presunu zo
Slovenska do iných atraktívnejších krajín. V tejto súvislosti sme analyzovali aj najčastejšie dôvody
rušenia pracovných miest v SSC na Slovensku.
3. Výsledky
SSC vo vybraných krajinách
Významnú úlohu v procese vytvárania SSC zohrávajú rozvojové krajiny a tranzitívne ekonomiky, čo
umožňuje firmám profitovať z nižších mzdových nákladov v týchto krajinách. Medzi atraktívne
krajiny pre centrá zdieľaných služieb patrí napr. India, Čína, Filipíny, Brazília, Mexiko. Z európskych
krajín je to Írsko, Poľsko, Česká republika a Slovensko. Česko je hneď po Poľsku druhým najväčším
trhom zdieľaných služieb v strednej a východnej Európe (obrázok 1). Ich výhodou je podľa
Budzyńskej (2016) geografická poloha a tiež koncentrácia vzdelaných a viacjazyčných zamestnancov.
Obr. 1: Počet centier zdieľaných služieb vo vybraných krajinách
Zdroj: Grafton, vlastné spracovanie
SSC na Slovensku a ich vplyv na rozvoj regiónov
Aj Slovensko sa stalo atraktívne pre vznik SSC. Disponovalo viacerými výhodami, ako relatívne nízke
mzdové náklady, kvalifikovaná pracovná sila ovládajúca cudzie jazyky a dobrá kvalita života. Prvé
centrá zdieľaných služieb prišli na Slovensko pred 15 rokmi. Boli to dcérske spoločnosti
nadnárodných korporácií, ktorých tlak na ziskovosť a nutnosť zvyšovať efektívnosť procesov viedli
k centralizácii ich aktivít do lokalít mimo ich centrál a výrobných základní. Na vznik centier
zdieľaných služieb na Slovensku mal vplyv aj vstup Slovenska do eurozóny. Prijatím eura sa znížili
transakčné náklady pri poskytovaní služieb zákazníkom z iných krajín eurozóny, čo výrazne pomohlo
k rozvoju tohto sektora.
Na Slovensku v súčasnosti pôsobí 48 centier zdieľaných služieb. 31 centier má sídlo v Bratislave,
deväť centier na Západnom Slovenska, tri centrá sú na Strednom Slovensku a päť centier je na
Východnom Slovensku (obrázok 2).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
136
Obr. 2: Počet centier zdieľaných služieb na Slovensku v jednotlivých regiónoch
Zdroj: Grafton, vlastné spracovanie
V SSC na Slovensku je zamestnaných 30 070 pracovníkov. Z pohľadu počtu pracujúcich je však
zastúpenie regiónov odlišné (obrázok 3). V Bratislave pracuje v centrách 23 456 zamestnancov, čo
predstavuje 78 % z celkového počtu. Na Východnom Slovensku je iba päť centier, avšak z pohľadu
počtu zamestnancov toto číslo predstavuje 17 %. V porovnaní so štúdiou z roku 2014 počet
zamestnancov v sektore vzrástol o 5 000 zamestnancov, čo zodpovedá približne 10 % medziročnému
rastu.
Obr. 3: Počet zamestnancov v centrách zdieľaných služieb v jednotlivých regiónoch
Zdroj: Grafton, vlastné spracovanie
Menšie centrá pritom zohrávajú úlohu prevažne vo finančnej a účtovníckej oblasti, v IT
a administratíve. S nárastom centra však rastie aj zastúpenie menej tradičných funkcií, medzi aké patrí
nákup, obchod, či marketing (obrázok 4).
V centrách zdieľaných služieb najčastejšie pracujú ľudia vo veku do 30 rokov. Z prieskumu taktiež
vyplynulo, že viac ako 50 % zamestnancov na Slovensku pracuje v centrách so 100 zamestnancami a
menej. Podľa prieskumu Grafton Slovakia až 62 % centier nepredpokladá znižovanie počtu
zamestnancov v horizonte 12 mesiacov.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
137
Obr.4: Rozloženie pracovníkov SSC podľa odvetví v SR
Zdroj: Grafton, vlastné spracovanie
Centrá zdieľaných služieb majú výrazný vplyv na tvorbu pracovných miest, prispievajú k vzdelanosti.
Na druhej strane sa vyznačujú vysokou mierou fluktuácie a ich možný presun do krajiny s nižšími
nákladmi (obrázok 5) predstavuje potenciálne riziko hromadného prepúšťania. Prínosom centier
zdieľaných služieb je aj to, že pracujúci okrem vytvárania hodnôt rozpúšťajú svoje príjmy v mestách,
čím ovplyvňujú ich ekonomiku. Tiež vytvárajú tlak na možnosti kultúrneho vyžitia, športových
a spoločenských aktivít. SSC vytvárajú priestor pre výskum a vývoj. Výskum a vývoj sú jedným z
významných odvetví ekonomiky regiónu. Ich inštitúcie sú dôležitou súčasťou subsystému tvorby a
šírenia znalostí (Žítek, 2016). Druhú stranu mince predstavuje otázka trvalého pobytu zamestnancov
SSC, nakoľko väčšina zamestnancov nemá trvalý pobyt v mieste lokalizácie centra zdieľaných služieb
a tak tu neodvádza miestne dane a poplatky. Miestne dane a poplatky však predstavujú pre mestá
ekonomický nástroj regulácie územia, respektíve sociálny nástroj pre vybrané skupiny obyvatelstva
(Balážová, Papcunová, Tej, 2016). Množstvo zamestnancov zdieľaných služieb vplýva aj na dopravnú
situáciu v mestách.
Obr.5: Najčastejšie dôvody rušenia pracovných miest v SSC na Slovensku
Zdroj: Grafton, vlastné spracovanie
Záver
Odvetvie centier zdieľaných služieb patrí k dynamicky sa rozvíjajúcim sektorom regiónu strednej
a východnej Európy. Predstavuje významný potenciál s veľkým vplyvom na zamestnanosť na
Slovensku. V poslednom období však odvetvie zdieľaných služieb nie je len o hľadaní možnosti
zníženia nákladov. SSC čoraz viac kladú dôraz na kvalitu a dosahovanie efektívnosti prostredníctvom
procesnej automatizácie. Neustále sa rozvíjajú a poskytujú komplexnejšie služby. Centrá zdieľaných
služieb začínajú hľadať talentovanú pracovnú silu, spoločnosti začínajú presúvať do zahraničia aj
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
138
výskum, vývoj a inovácie. Absolventi vysokých škôl sú často hlavným zdrojom pracovnej sily pre
centrá zdieľaných služieb. Predpokladá sa, že sektor zdieľaných služieb bude v regióne aj naďalej
rásť. Medzi trendy centier zdieľaných služieb sa zaraďujú činnosti s vyššou pridanou hodnotou,
budovanie a rozvoj centier excelentnosti, predovšetkým v odbore IT. Pre udržanie
konkurencieschopnosti Slovenska je nevyhnutné zabezpečiť dostatok kvalifikovanej pracovnej sily
s dobrou znalosťou aspoň dvoch cudzích jazykov a prepojiť vzdelávanie s potrebami trhu práce.
Literatúra
BALÁŽOVÁ, E., PAPCUNOVÁ, V., TEJ, J., (2016). The impact of the fiscal decentralization on the tax[1]
revenue of real estate tax on the local self-government of the Slovak republic. In XIX. mezinárodní
kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 891-898. ISBN
978-80-210-8272-4. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-115.
BUDZYŃSKA, K., (2016). Offshoring Sector in Poland. Oeconomia Copernicana, vol. 7, no. 4, pp. 635-[2]
651. ISSN 2083-1277 DOI 10.12775/OeC.2016.035.
GRAFTON RECRUIMENT (2016). Slovensko je jedna z najatraktívnejších destinácií pre odvetvie Centier[3]
zdieľaných služieb. [online]. [cit. 2017-03-30]. Dostupné z:
https://www.grafton.sk/blog/2016/09/slovensko-je-jedna-z-najatraktivnejsich-destinacii-pre-odvetvie-
centier-zdielanych-sluzieb.
KAMAL, F., LOVELY, ME., (2017). Import competition from and offshoring to low-income countries:[4]
Implications for employment and wages at U.S. domestic manufacturers. Journal of Asian Economics, vol.
48, pp. 100-119. ISSN 1049-0078. DOI 10.1016/j.asieco.2016.10.010.
KENNEDY, R. E., SHARMA, A., (2009). The Services Shift: Seizing the Ultimate Offshore Opportunity.[5]
United Kongdom: FT Press. 352 p. ISBN 0137133502.
LIN, N., TAN, H., CHEN, S., (2017). Global offshoring portfolio diversity and performance implications.[6]
International Journal of Physical Distribution & Logistics Management, vol. 47, no. 2-3, pp. 114-136.
ISSN 0960-0035. DOI 10.1108/IJPDLM-09-2015-0230.
MICHALOVÁ. V., MACKOVÁ, D., (2015). Offshoring a tvorba pracovných miest v sektore služieb.[7]
Studia commercialia Bratislavensia, vol. 8, no. 32, pp. 592-608. ISSN 1337-7493.
OSHRI, I., KOTLARSKY, J., WILLCOCKS, L. P., (2011). The handbook of global outsourcing and[8]
offshoring. New York: Palgrave Maccmillan. 350 p. ISBN 978-1-137-43744-0. DOI 10.1007/978-1-137-
43744-0.
ŽÍTEK, V., (2016). Changes of employment in research and development in the Czech regions. In XIX.[9]
mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 289-
295. ISBN 978-80-210-8272-4. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-36.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
139
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-17
DOPADY HOSPODÁŘSKÉ KRIZE NA ZAMĚSTNANOST
A EKONOMICKOU VÝKONNOST V ČESKÉM SKLÁŘSTVÍ
ECONOMIC CRISIS IMPACTS ON EMPLOYMENT AND ECONOMIC
PERFORMANCE IN CZECH GLASS INDUSTRY
VÁCLAV NOVÁK
MIROSLAV KOPÁČEK
Katedra regionálního rozvoje a veřejné správy
Fakulta sociálně ekonomická
Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
Depart.of Regional Develop. and Public Administr.
Faculty of Social and Economic Studies
University of J. E. Purkyně in Ústí nad Labem
Pasteurova 1,400 01 Ústí nad Labem, Czech Republic
E-mail: vaclav.novak@ujep.cz, miroslav.kopacek@ujep.cz
Anotace
Příspěvek si klade za cíl vystihnout, zda a jak na český sklářský průmysl dopadla poslední světová
hospodářská krize, která začala sužovat české hospodářství ve druhé polovině roku 2008. V letech
2007 - 2014 byl porovnán vývoj zaměstnanosti a agregovaných hodnot účetní přidané hodnoty
sklářského průmyslu a zpracovatelského průmyslu celkem. Analýzou bylo zjištěno, že český sklářský
průmysl byl krizí zasažen zhruba o rok dříve a s vyšší intenzitou než zpracovatelský průmysl jako
celek. Hlubší analýzou byly zjištěny vnitřní rozdíly v ekonomické výkonnosti dílčích skupin firem
rozdělených podle konečného užití jejich výrobků.
Klíčová slova
český sklářský průmysl, ekonomická výkonnost, hospodářská krize
Annotation
This article proposes to capture if and how the last world economic crisis, which afflicted the Czech
economy in second half of the year 2008, influenced the Czech glass industry. In the years 2007-2014
the development of employment and aggregated values of account value added was compared, of both
Czech glass industry and the entire manufacturing industry. The analysis indicated that the economic
crisis intervented Czech glass industry a year earlier and with higher intensity than the entire
manufacturing industry. The deeper analysis showed the inner differences in economic performance
in the fractional groups of companies, divided by the final use of their products.
Key words
Czech Glass Industry, Economic Performance, Economic Crisis
JEL classification: R12
Introduction
Authors of this article had focused on one sector of Czech manufacturing industry, which on one hand
is characterized by long tradition in the environment of Czech lands, and on the other hand by
inventive and artistic creativity, with a high proportion of export to demanding markets all over the
world. Czech glass industry binds highly specialized labour force, extensive know-how, which
includes both subject and human dimension, and also a territorial dimension. A good example of the
territorial dimension is the concentration of production of the world famous costume jewelry in the
Liberec region, which records a solid regional adaptability, compared to the other regions in the CR.
(Hlaváček, 2013)
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
140
The article freely follows to a sectoral analysis by Novák and Ježíková (2016), which related to
metallurgical and metalworking industry of the CR and its performance during the economic crisis.
Glass industry as well as metallurgy and metalworking industry is spatially concentrated in certain
regions of the country, where it forms the natural production clusters. It is very important to analyze
the geographical distribution of industrial production because clusters significantly affect the level of
regional economic performance of regions (Porter, 2003).
The primary theoretical basis consists of work of economists, particularly those following up
economic performance of companies. For example Kislingerová (2001) listes as one of the ratiometric
indicators, thanks to which the economic performance can be evaluated, the value added counted to
number of employees.
The main goal of this study is, with the use of corporate accounting data, to evaluate impacts of the
economic crisis on glass industry. Further, the article aims to determine, which types of manufactory
within glass industry are registering higher or lower economic performance. The article also
represents a terrotirial division of the glass industry in the CR.
1. The history of glass industry in the Czech Republic
The Czech Republic has a long tradition of glass making and almost from the time of development,
the tradition had continued. The oldest general knowledge about glass making originates from the
early medieval, and the oldest glassworks on the territory of current Czech Republic can be found in
the second half of 13th century (Vondruška, 2002). Both, in current time and history, the Czech glass
industry was world famous and in many aspects had modified the trend on the level of Europe and the
whole world (Vondruška, Langhamer, 1992). To the Czech lands, the glass industry had expanded
from more developed areas, which were northwest, west and south of Europe. At the beginning, the
glass goods were only for the highest classes of the society, but later on, when Czech glass industry
started to develop, the glass goods were avaliable also for the wealthier middle-class population
(Drahotová, 2005).
The major determinant of localization of the first glassworks were natural conditions, that were
favorable for the development of glass industry in the Czech lands, the territory disposed with a
sufficient amount of wood needed for heating, a high quality quartz and glass sand (Drahotová, 2005).
Other significant and avaliable raw materials were soda, limestone, dolomite, feldspar and waste
glass- shards (Smrček, Voldřich, 1994). First glassworks were usually located to borderlands, namely
to the Jizera Mountains, Lusatian Mountains and Ore Mountains, and also to the region of Giant
Mountains, Bohemian Forest and some parts of Moravia. In the glass making industry, there has been
a determination of the concentration areas, which remained in the CR to present (Drahotová, 2005).
The main stimulant of demand for glass articles, at the turn of the 13th and 14th century was
a building boom, aristocratic residences, convents and churches were built. Besides of the growing
interest for usable glass products, the interest grew also for the plate glass, used for windows and
mirrors. The biggest boom of flat glass in the Czech lands, dates back to the reign of Luxembourg
dynasty, in the second half of 14th century. As a consequence of the hussite wars, in the first half of
the 15th century, a decline of glass industry occured, and came off by the belated development of
Czech renaissance. (Drahotová, 2005).
At this time, the venetian glass held the leadership in glass industry. In the 16th century, hamlets with
agricultural activities were built around glassworks, and they were gradually ceased to be isolated in
the woods (Vondruška, 2002).
At the turn of 17th and 18th century a rapid development of the glass industry occured and the quality
of Czech glass was even higher than venetian glass (Vondruška, 2002). In the 18th century, glass and
glass goods were leading export commodities in the Czech lands (Drahotová, 2005). In the 19th
century, the industrial revolution brought many new technological inovations and manufacturing
processes into the glass industry. At the beginning of the 20th century the glass industry was, after the
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
141
chemical industry, the second most prosperous sector of industry. Like most of the other industry
sectors, the glass industry and its development was affected by both the first and the second World
War (Kirsch, 2003). Vondruška and Langhamer (1992) say, that the glass industry is one of a few
historical crafts, where the unique importance of manual work remained to present.
2. Data and methodology
In the article, a several data sources were used. According to the main goal of the article, it was
necessary to combine sources and it was also necessary to make compromises with the data work,
which was mainly concerned with their timing.
For the comparation of basic indicators from the business accounting in aggregated form for the entire
CR, within the chapter 3, data were used from the annualy published publication the Panorama of the
manufacturing industry of the CR, which is avaliable to public on the internet site of the Ministry of
industry and trade of the CR. The statements in this publication are based on the survey by the Czech
statistical office (ČSÚ). The ČSÚ works with the basic complex of all active companies. The legal
entities are garnished with the survey P 5-01, while from the returned data (return is not a hundred
percent), the results are calculated by a system and presented for the basic complex of all active
companies. Common people are not the subject of statistical survey and the results for these subjects
are molded by the ČSÚ.
The default database of companies from the glass industry, in chapter 4, constituted the economic
subjects registry of the CR. From this database, maintained by the Czech Statistical Office, all subjects
belonging under the industrial classification CZ-NACE to the sector 23.1 (production of glass and
glass procucts) were selected, in the size category of more than 50 employees. Subjects with less than
50 employees were not included to the further process, because of the difficulty of processing and
assumed a negligible impact on the economic results of partial groups of companies divided by the
sectoral use of products. Authors of this article do not agree with the sectoral classification of cetrain
subjects, by the CZ-NACE classification. In terms of this article, there was a shift of the PRECIOSA LUSTRY,
a.s. company, from the electrotechnical industry to the glass industry, and vice versa, from
the glass industry two companies have been removed, CAT-GATO, s.r.o. (to other manufacturing
industry) and FRENZELIT s.r.o. (to the textile industry).
The data from business accounting are avaliable to public electronically, on the internet site from the
Ministry of Justice of the CR (www.justice.cz). However, the authors of the article had an access to
the Albertina database, included also the needed data from the business accounting of the companies.
Database processing makes working with data more comfortable, however, the database Albertina
lacks data on the average number of employees of companies, and so they were replaced with labour
costs (according to: Novák, Drdová, 2013).
3. The economic performance of both the glass and the entire manufacturing
industry
The economic crisis had influenced the Czech manufacturing industry by decreasing number of
employees, roughly about 150 thousand people, between the years 2007 and 2014. Relatively, it was a
decrease about 12 %. The entire manufacturing industry had recorded a fundamental reduction in
employment in the year of 2008, which continued in the 2009. A drop of employment was
significantly higher in the glass industry, than in the entire manufacturing industry. That was given by
an unsuccessful privatization and thus an unfinished transformation ofthe Czech glass industry, and
the loss of demand especially on the russian market, in which the industry was largely oriented.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
142
Fig. 1: The development of number of employees inthe glass industry, and in the entire
manufacturing industry, in the CR in the years 2007-2014 (the base index- year 2007 = 100 %)
Source: Ministry of industry and trade of the CR (2016); own processing
Compared to the entire manufacturing industry, after the year 2010 a follow-up increase of the number
of employees in glass industry occured, although compared to the year 2007, the empolyment in this
sector was nearly 75 %. So even the economic crisis had a greater impact on employment in the Czech
glass industry, that it had on the entire manufacturing industry.
Although the crisis had resulted in an irreversible decline of employment, however, after the year
2009, in the manufacturing industry a significant increase in added value occured. When looking at
the picture no. 2, compared to no. 1, it is interesting that a significant decline of value added creation
had occured already in 2008, but as the first year of economic crisis in the CR, was not followed by an
adequate reduction in employment. This implies, that the companies had reacted to the rapidly
worsening of economic parameters of their own economy with delay in dismissals.
Only in the year of 2013, the entire Czech manufacturing industry had showed a similar amount of
value added as in the year 2007, which means before the economic crisis. The year of 2014 could be
considered as the inception of the economic conjuncture, which in the Czech Republic continued,
according to growth of the national GDP in the next years.
After decline of production of value added in the years 2008 and 2009, a fundamental turnaround of
production of aggregated value added in Czech glass industry occured. However, even in the year
2014 the glass industry could not reach the level of 2007. Same as in the case of decline in
employment, same as in the value added, the economic crisis meant a greater depression for Czech
glass industry than for the entire manufacturing industry.
60
70
80
90
100
2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
thebaseindex-%
glass industry
manufacturing
total
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
143
Fig. 2: The development of the value added in the glass industry and in the entire manufacturing
industry in the CR, in the years 2007-2014 (the base index - year 2007= 100 %)
Source: Ministry of industry and trade of the CR (2016); own processing
The economic crisis had also resulted in a reduction of value added counted to the number of
employees, created in the entire manufacturing industry. Absolutely, between the years 2007 and
2009, this decline accounted more than 40 thousand CZK. However, as early as in the 2010, the value
added counted to the number of employees had reached over the level of the year 2007. This meant,
that the Czech manufacturing industry came out of the crisis more efficient, while growth of its
productivity had not stopped and remained strong until the end of the reported period. The same was
with the inter-annual fluctuations of the glass industry, where the change of performance was already
in the 2009.
Fig. 3: The development of the value added counted to the number of employees, in the glass
industry and in the entire manufacturing industry, in the CR, in the years 2007-2014 (the base
index - year 2007 = 100 %)
Source: Ministry of industry and trade of the CR (2016); own processing
60
70
80
90
100
110
120
2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
thebaseindex-%
glass industry
manufacturing total
600
650
700
750
800
850
900
2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
CZK
glass industry
manufacturing
total
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
144
4. The glass industry, according to the sector use of products
The glass industry in the Czech Republic, is located considerably unevenly. Czech glass production is
concentrated in the north Bohemia, that means in both the Liberec and the Ústí regions. In the rest of
Bohemia, according to the number of employees, a significant plants of glass industry are located, but
it is always a solitary location. In Moravia, only a few glass industry plants exists. Additionally, these
are only a small or medium sized employers.
Fig. 4: The glass industry in the CR, divided to the sector use of products (data from 2014-2016)
Source: own processing
In the picture no. 5, economic performance of the Czech glass industry is demonstrated, even in the
classification of companies by sectoral use of their products, during the years 2009-2013. Overall,
during the entire period, in the entire glass industry, accounted for one crown of labour costs a value
added was in the interval from 2,1 to 2,3 CZK. The economic performance was higher in terms of
companies, focused on construction or on automotive. Above all, the dynamics of growth since 2011
shows, that suppliers of glass to vehicles are doing very well in the post crisis period.
The production, in the traditional localities with glassware making, was after the crisis year 2008
restored again (Nový Bor, Světlá nad Sázavou) or significantly revitalized (Sázava). However, it is
evident that counted on labour costs, the makers of glassware are registering a lower performance.
Same as producers of costume jewellery, decoration glass products, mirrors and other special glass
products. Those were, in general, presented by a sustained growth in productivity, between 2009-
2013.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
145
Fig. 5: The development of value added according to labour costs, in the glass industry, in the CR,
and divided to sectoral use of products, in years 2009-2013
Note: others = costume jewellery, decoration glass products, mirrors, lab glass,etc.
Source: Bisnode Česká republika, a.s. (2016), own processing
Conclusion
Czech glass industry belongs to one of the oldest industrial sectors in Czech lands, which concentrates
highly qualified and creative labor force with extensive know-how. The last economic crisis had
captured the glass industry significantly more, than on the entire manufacturing industry, especially
regards to the reduction of employment. The easing of labor force had afflicted the glass industry in a
greater extent already in the 2008, although the entire manufacturing industry a year later, in 2009.
After the year of 2009, the economic performance of glass industry increased at a similar rate, as in
case of entire manufacturing industry. Moreover, a part of the labour force had returned to Czech glass
industry, after its release in 2008 and 2009. This means, that there was not termination or a fatal
restriction of the glass industry in the Czech Republic. Moreover, it seems that the glass industry in
the Czech Republic expects a further development in the future and this sector has an assumption to
become one of the pillars of creative Czech manufacturing industry.
By dividing the glass industry into partial groups, according to a final use of products, it has shown
that after the time of crisis, the suppliers of glass to vehicles are doing very well in the Czech
Republic. High performance is also connected with glass producers destined for construction. Vice
versa, the economic performance of glassware producers is lower and stagnates. In the Liberec region,
the concentrated suppliers of glass products for costume jewellery, are between the years 2009-2013,
represented by a lower economic performance, however they show a growth trend.
Literature
DRAHOTOVÁ, O., (2005). Historie sklářské výroby v českých zemích, I. díl. Praha: Academia. ISBN 80-[1]
200-1287-7.
HLAVÁČEK, P., (2013). Vývoj a adaptabilita regionálních ekonomik v České republice v[2]
posttransformačním období. In 16th International Colloquium on Regional Sciences. Conference
Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, pp. 42-50. ISBN 978-80-210-6257-3. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-4.
KIRSCH, R., (2003). Historie sklářské výroby v českých zemích, II. díl. Praha: Academia. ISBN 80-200-[3]
1069-6.
KISLINGEROVÁ, E., (2001). Oceňování podniku. Praha: C. H. Beck. ISBN 80-7179-529-1.[4]
MINISTRY OF INDUSTRY AND TRADE OF THE CR, (2016). Panorama zpracovatelského průmyslu[5]
ČR 2015. [online]. [cit. 2017-03-21]. Dostupné z: https://www.mpo.cz/cz/prumysl/zpracovatelsky-
prumysl/panorama-zpracovatelskeho-prumyslu.
1,4
2,0
2,6
3,2
2009 2010 2011 2012 2013
CZK
construction
glassware
automotive
others
glass industry total
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
146
NOVÁK, V., DRDOVÁ, E., (2013). Revitalizace ekonomické výkonnosti automobilového průmyslu v ČR[6]
v průběhu hospodářské krize se zaměřením na Ústecký kraj. In 16th International Colloquium on Regional
Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, pp. 168-173. ISBN 978-80-210-6257-3.
DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-20.
NOVÁK, V., JEŽÍKOVÁ, V., (2016). Hutnický a kovozpracující průmysl v České republice - data,[7]
ekonomická výkonnost, regionální zaměstnanost. In 19th International Colloquium on Regional Sciences.
Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, pp. 247-254. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-31.
PORTER, M., (2003). The Economic Performance of Regions. Regional studies, vol. 37, no. 6-7, pp. 549-[8]
578. ISSN 1360-0591. DOI 10.1080/0034340032000108688.
SMRČEK, A., VOLDŘICH, F., (1994). Sklářské suroviny. Praha: Informatorium. ISBN 80-85427-47-8.[9]
VONDRUŠKA, V., (2002). Sklářství. Praha: Grada. ISBN 80-247-0261-4.[10]
VONDRUŠKA, V., LANGHAMER, A., (1992). České sklo: tradice a současnost.[11]
Nový Bor: Crystalex, a.s. ISBN 859-55-7650-364-9.
This article was elaborated based on support of a student grant project in terms of a special
university research at the University of Jan Evangelista Purkyně in Ústí nad Labem.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
147
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-18
ZMENY VO VÝVOJI REGIONÁLNEJ NEZAMESTNANOSTI
A V PRIAMYCH ZAHRANIČNÝCH INVESTÍCIÁCH
V PODMIENKACH SR
CHANGES IN DEVELOPMENT OF REGIONAL UNEMPLOYMENT AND
FOREIGN DIRECT INVESTMENT IN CONDITIONS IN SLOVAKIA
RADOMÍRA HORNYÁK GREGÁŇOVÁ 1
MIRIAM PIETRIKOVÁ 2
1
Katedra matematiky
Fakulta ekonomiky a manažmentu
Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre
1
Department of Mathematics
Faculty of Economics and Management
Slovak University of Agriculture in Nitra
Tr. A. Hlinku 2, 949 76 Nitra, Slovakia
E-mail: radomira.greganova@uniag.sk
2
Katedra štatistiky a operačného výskumu
Fakulta ekonomiky a manažmentu
Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre
2
Department of Statistics and Operations Research
Faculty of Economics and Management
Slovak University of Agriculture in Nitra
Tr. A. Hlinku 2, 949 76 Nitra, Slovakia
E-mail: miriam.pietrikova@uniag.sk
Anotace
Jedným z determinantov výkonnosti hospodárstva je aj miera využívania pracovných síl. ktorú
môžeme kvantifikovať rôznymi ukazovateľmi. Jedným z ukazovateľov je nezamestnanosť, po roku 1990
nový pojem v hospodárstve Slovenskej republiky, ako dôsledok radikálnych zmien spojený s
prechodom od centrálne plánovanej ekonomiky k trhovej ekonomike. Ďalším obdobím, ktoré výrazne
ovplyvnilo mieru nezamestnanosti na Slovensku bola globálna hospodárska kríza, ktorej plné dôsledky
sa na Slovensku prejavili v období rokov 2009-2010. Cieľom príspevku je komparácia okresov
Slovenskej republiky z pohľadu zmien v evidovanej miere nezamestnanosti ako dôsledok zmeny
v podiele ekonomicky aktívneho obyvateľstva a priamych zahraničných investícií v rokoch 2009 –
2014. Uvedené ukazovatele tvorili vstupné údaje pre aplikovanie zhlukovej analýzy v softwarovom
prostredí SAS. Na samotné vytvorenie zhlukov bola použitá metóda priemernej vzdialenosti (average
linkage). Analýza potvrdila existenciu, resp. prehĺbenie rozdielov medzi okresmi z pohľadu potenciálu
pracovnej sily, kvantifikovaného evidovanou mierou nezamestnanosti, podielom ekonomicky aktívneho
obyvateľstva a tokoch priamych zahraničných investícií.
Klíčová slova
ekonomicky aktívne obyvateľstvo, miera nezamestnanosti, priame zahraničné investície, zhluková
analýza
Annotation
One of the determinants of economic performance is the rate of using of manpower, which we can
quantify by various indicators. One indicator is the unemployment rate, a new term in the national
economy after 1990, as a result of radical changes associated with the transition from a centrally
planned economy to a market economy. A period which significantly affected the unemployment rate
in Slovakia was the global economic crisis whose full implications are showed in the period 2009-
2010 in Slovakia. The aim of the paper is comparison of districts in terms of changes in the registered
unemployment rate as a result of changes in the proportion of economically active population and
foreign direct investment in the period 2009-2014. This figures created the input for the application of
cluster analysis in SAS software. For the clusters was used an average linkage method. The analysis
confirmed the existence disparities respectively deepening the disparity between districts in terms of
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
148
the potential workforce, quantified registered unemployment rate, the share of economically active
population and flows of foreign direct investment.
Key words
economically active population, unemployment rate, foreign direct investment, cluster analysis
JEL classification: E24, F21, C60
1. Úvod
Napriek rastu ekonomiky Slovenska rastú aj jeho ekonomické problémy. Jedným z nich je aj
nezamestnanosť, ktorá sa dlhodobo pohybuje nad hranicou priemeru krajín Európskej únie. Snaha
o vytvorenie nových pracovných príležitostí, ako aj snaha o zmenšenie ťarchy nezamestnanosti je
vážnym ekonomickým, ale aj sociálnym a politickým problémom. Nezamestnanosť je prirodzeným
fenoménom a atribútom slobodnej spoločnosti založenej na trhovom hospodárstve a demokracii.
S mierou nezamestnanosti súvisia aj priame zahraničné investície (PZI), ktoré majú pozitívny vplyv
na mieru nezamestnanosti na Slovensku. Prílev PZI so sebou prináša aj zníženie nezamestnanosti, čo
je však potrebné posudzovať v kontexte celkového porovnanie nákladov a výnosov PZI v danej
krajine a nie iba ako samostatný ukazovateľ zníženia nezamestnanosti. Potvrdzuje to aj Gnangnon
(2017), ktorý uvádza, že sú identifikované aj ďalšie makroekonomické faktory, ktoré by mohli
ovplyvniť vstupné PZI. Patria sem veľkosť hostiteľskej krajiny, reálny výmenný kurz a inštitucionálne
faktory. Veľkosť domáceho trhu hostiteľskej krajiny sa v literatúre uznáva ako dôležitý faktor, ktorý
vedie k prílevu priamych zahraničných investícií. Na Slovensko začali PZI prichádzať po zahájení
transformácie ekonomiky z centrálne plánovanej na trhovú, pričom prirodzene prevládali privatizačné
investície, ktoré napomohli priemyselnej reštrukturalizácii. Pre prvé roky existencie samostatnej SR
bola charakteristická opatrnosť zo strany zahraničných investorov, vo veľkej miere ovplyvnená
nestabilným politickým a makroekonomickým prostredím. (Šikulová, 2014).
2. Miera nezamestnanosti a priame zahraničné investície
Nezamestnanosť ako faktor závažnej zmeny spôsobu života je udalosťou, ktorá si vyžaduje veľké
adaptačné úsilie zamerané na novovzniknutú situáciu. Atribútom nezamestnanosti sú negatíva
v podobe zníženia životnej úrovne, vylúčenia zo sociálnych vzťahov a narušených životných istôt
(Dirgová, 2009). Potvrdzuje to aj Plávková (2009), ktorá uvádza, že zo sociologického hľadiska
nezamestnanosť prehlbuje sociálne rozdiely v životnej úrovni a v kvalite života medzi jednotlivými
spoločenskými skupinami a prináša pocit osobného poníženia z neúspechu vo svete práce, kde najmä
dlhodobá nezamestnanosť tieto pocity ešte viac umocňuje. Okrem toho nezamestnanosť možno
považovať za jeden zo základných indikátorov regionálnych disparít. Preto je možné podľa Lauka,
Križana, Gurňáka (2009) riešenie tejto problematiky pokladať v kontexte regionálneho rozvoja za
fundamentálnu a v súčasnosti, v čase globálnych ekonomických problémov alebo hospodárskych
diverzií a internacionálnych (ne)systémových opatrení sa riešenie témy nezamestnanosti javí ako
vysoko aktuálne. Jedným z globálnych ekonomických problémov bola aj globálna ekonomická kríza
v rokoch 2008/2009, ktorá mala veľký vplyv na nezamestnanosť a verejné financie vo väčšine
vyspelých krajín a tieto vplyvy boli v južnej eurozóne zväčšené krízou štátneho dlhu v rokoch
2010/2011 (Lopes, do Amaral, 2017). Aj v podmienkach Slovenska táto kríza výrazným spôsobom
ovplyvnila trh práce na Slovensku. V októbri a novembri 2008 sa začali objavovať správy
o problémoch v podnikoch, ich potrebnej ďalšej reštrukturalizácii a prepúšťaní pracovníkov.
Začiatkom roka 2009 sa situácia začala ešte viac dynamizovať. Reštrukturalizácia podľa
Integrovaného odborového zväzu (2010) najviac postihla strojársky a automobilový priemysel – ani
nie tak hlavné výrobné podniky, ako ich subdodávateľské firmy. Podniky čoraz častejšie oznamovali
prepúšťanie zamestnancov, vrátane nahlasovania hromadného prepúšťania. Potvrdzuje to aj
Lubyoová, Štefánik et al. (2015), podľa ktorých ekonomický prepad v roku 2008 spôsobil na
Slovensku vážnejšie problémy a až v roku 2014 sa začínajú prejavovať známky zotavenia i na trhu
práce napriek tomu, že oživenie hospodárskeho výkonu sa prejavilo už v roku 2010. Tento vývoj opäť
potvrdil slabú previazanosť zamestnanosti a hospodárskeho rastu, ktorej príčiny sú do veľkej miery
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
149
spojené s dlhodobými štrukturálnymi problémami na trhu práce. Z hľadiska nezamestnanosti existujú
v SR značné regionálne rozdiely. Regióny s vysokou mierou nezamestnanosti sú sústredené najmä na
východnom, južnom a strednom Slovensku. Naopak, najnižšou nezamestnanosťou sa vyznačuje
západné Slovensko, najmä bratislavské okresy. Potvrdzuje to aj Martincová (2002) podľa ktorej
väčšinou práve regióny s najvyššou nezamestnanosťou vďaka predchádzajúcej monoindustriálnej
štruktúre disponujú pracovnou silou so špecifickým profilom vzdelania a kvalifikácie a so sťaženou
možnosťou adaptácie na súčasné požiadavky trhu práce.
Podľa Paukoviča (2007) vystupuje do popredia faktor neumiestniteľnosti niektorých skupín
nezamestnaných na slovenskom trhu práce. Noví investori totiž požadujú pracovnú silu s patričnou
kvalifikáciou, ale aj s pracovnou disciplínou a morálkou. Na túto skutočnosť reaguje aj Ministerstvo
školstva, vedy, výskumu a športu, ktoré v rámci Stratégie celoživotného vzdelávania preferuje
celoživotné vzdelávanie a prepájanie teórie s praxou a do popredia sa dostáva tzv. znalostný
manažment. Škála prínosov znalostného manažmentu je rovnako široká ako škála oblastí jeho možnej
implementácie. To, či bude implementácia znalostného manažmentu prínosom, alebo nie, nezávisí od
oblasti implementácie, ale od toho, či tá, čí iná oblasť je prioritnou oblasťou pre úspešné naplnenie
kvalitne koncipovanej stratégie spoločnosti. (Balážová, Papcunová, 2014). Potvrdzuje to aj
Országhová (2012), podľa ktorej je regionálny rozvoj podmienený kvalitou ľudských zdrojov a len
kvalitne pripravení odborníci oblasť budú schopní prinášať nové námety do projektov regionálneho
rozvoja. Jednou z možností ako zvýšiť zamestnanosť obyvateľov a tým znížiť mieru nezamestnanosti
je podpora podnikateľských subjektov, ktorí prinášajú do územia nové pracovné príležitosti. Jednou
z možností je podpora prostredníctvom priamych zahraničných investícií. Podľa Národnej banky
Slovenska priama zahraničná investícia (PZI) predstavuje kategóriu medzinárodných investícií, ktorá
vyjadruje zámer subjektu, ktorý je rezidentom jednej ekonomiky (priamy investor), získať trvalý
podiel v podniku so sídlom v inej ekonomike (podnik priamej investície). Podľa agentúry SARIO od
roku 1993 bolo Slovensko jednou z najvyhľadávanejších investičných destinácií v regióne. Stovky
významných investičných projektov z USA, Ázie (Čína, Taiwan, Južná Kórea, Japonsko) a Európy
(Nemecko, Rakúsko, Francúzsko, Taliansko) si zvolili Slovensko ako vhodnú destináciu, hlavne
v automobilovom, elektrotechnickom a IT sektore. Podľa Hoškovej (2001) od začiatku vstupu PZI na
Slovensko sa PZI vyznačujú regionálnou nerovnomernosťou. Približne 60 % sa sústreďuje do okolia
Bratislavy a niektorých väčších centier, akými sú Košice, Banská Bystrica, Trnava a Trenčín, zvyšok
je v malých objemoch roztrúsený po celom Slovensku. Je možné konštatovať, že stále platí, že čím
ďalej od priemyselného centra, tým menej zahraničných investícií . V roku 2013 a následne aj v roku
2014 schválila vláda SR zmenu pravidiel pre investičnú pomoc. Podľa zákona 561/2007 Z. z. (Zákon
o investičnej pomoci a o zmene a doplnení niektorých zákonov) došlo k zníženiu limitu minimálnej
výšky investície; najvyššie stimuly môžu získať investičné projekty, ktoré smerujú do odvetví
s vysokou pridanou hodnotou, a zároveň do zaostalých regiónov Slovenska, čo znamená, že výška
pomoci sa naďalej odvíja od miery nezamestnanosti v danom regióne. Jednotlivé okresy SR sú
rozdelené do zón pre určenie minimálnej výšky investície, ako aj pre určenie výšky investičnej
pomoci. Podľa agentúry SARIO sú investičné stimuly jedným z nástrojov, ktoré by mali motivovať
investorov, aby umiestnili svoje nové prevádzky prioritne v menej rozvinutých regiónoch, t.j.
v oblastiach s vyššou mierou nezamestnanosti.
3. Cieľ a použité metódy
Pre vypracovanie analýz boli použité údaje o ekonomicky aktívnom obyvateľstve a miere evidovanej
nezamestnanosti v SR zo zdrojov Štatistického úradu SR. Údaje o stave priamych zahraničných
investícií v členení na majetkovú účasť s nerozdeleným ziskom (MU) a ostatný kapitál (OK)
v jednotlivých regiónoch SR v rokoch 2009 – 2014 boli získané z údajov zverejnených Národnou
bankou Slovenska (NBS). Na posúdenie potenciálu pracovnej sily boli použité ukazovatele podielu
ekonomicky aktívneho obyvateľstva na populácií okresu (EAO) a miera evidovanej nezamestnanosti
(EMN) v okrese vo východiskovom roku 2009 a následne v roku 2015. Na hodnotenie vplyvu PZI
sme zostavili ukazovateľ prílev PZI, resp. MU, OK (t.j. v členení ako je uvádzané NBS), ktorý
nadobúdal hodnoty 0, ak nenastala zmena oproti predošlému časovému obdobiu, 1 ak sa zvýšila
hodnota PZI a -1 ak došlo k úbytku PZI. Nakoľko pri zmene PZI nie je možné predpokladať okamžitý
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
150
účinok na mieru nezamestnanosti v analýzach sme prepočítali prílev PZI pre každý rok osobitne napr.
PZI10 vyjadruje celkovú zmenu PZI v roku 2010 v porovnaní s rokom 2009. Celkovo bolo teda
skonštruovaných a použitých 15 ukazovateľov zmien PZI, dva ukazovatele (2009, 2015) podielu EAO
na strednom stave obyvateľstva okresu. Uvedené ukazovatele tvorili vstupné údaje pre aplikovanie
zhlukovej analýzy v softwarovom prostredí SAS. Na samotné vytvorenie zhlukov bola použitá metóda
priemernej vzdialenosti (average linkage), ktorej použitie podľa Stankovičovej a Vojtkovej (2007)
vedie k podobným výsledkom metóda najvzdialenejšieho suseda. Jej princíp spočíva v zoskupovaní
dvoch zhlukov do jedného nového zhluku, ak je medzi nimi priemerná minimálna vzdialenosť.
Vzdialenosť medzi zhlukmi je definovaná ako priemer z medzizhlukových vzdialeností objektov, tzn:
i j
ij
hh
hh d
nn
CCD
1
, ,
kde hh nn a sú počty objektov v zhluku hh CC a .
Zhluková analýza a jej výstupy sú zároveň vstupným elementom pre vyjadrenie úrovne a vývoja
medziregionálnych rozdielov na Slovensku. Je nevyhnutná aj pre odhalenie spoločných a odlišných
príčin zaostávania, resp. napredovania niektorých regiónov. Čím vyšší počet ukazovateľov použijeme
(s ohľadom na ich dostupnosť v čase a v regionálnej dimenzii), tým komplexnejšie dokážeme popísať
regionálny stav a vývoj na Slovensku (Chomjaková, Suchý, Kožiak, Daxnerová, 2016).
4. Výsledky a diskusia
V rámci územno-správneho členenia je SR rozdelená na 8 samosprávnych krajov a 79 okresov. Na
základe uvedeného predpokladáme, že optimálny počet vytvorených zhlukov okresov na základe
podobností v skúmaných ukazovateľoch je 8. Obrázok 1 zobrazuje začlenenie okresov SR do
jednotlivých zhlukov podľa dvoch ukazovateľov pracovného potenciálu okresu a to podielu EAO na
strednom stave obyvateľstva a priemernej evidovanej miery nezamestnanosti v roku 2009. V roku
2009 a následne aj v roku 2010 sa dopady hospodárskej krízy výrazne prejavili aj na slovenskom
pracovnom trhu. Evidovaná miera nezamestnanosti dosiahla v tomto roku historické maximá, v okrese
Rimavská Sobota, kde bol nezamestnaný každý tretí obyvateľ (33,29%) a podobná situácia bola aj
v okresoch 7. zhluku Revúca (30,05%) a Rožňava (27,75%). Tieto regióny aj v súčasnosti dlhodobo
patria medzi regióny s vysokou mierou nezamestnanosti. Dôvodom je predovšetkým nedostatočná
vybavenosť územia technickou infraštruktúrou. V minulosti boli tieto regióny orientované
predovšetkým na poľnohospodársku výrobu a tomu zodpovedalo aj vybavenie územia jednotlivými
súčasťami technickej infraštruktúry. Orientácia na poľnohospodársku výrobu ovplyvnila aj
vzdelanostnú štruktúru zamestnancov v regióne, ktorí mali predovšetkým ukončené základné
vzdelanie, resp. učňovské vzdelanie zamerané na poľnohospodárstvo. V roku 1990 však došlo v rámci
národného hospodárstva k útlmu tohto odvetvia. Keďže tieto regióny nie sú dostatočne vybavené
technickou infraštruktúrou, hlavne v rámci dopravnej obslužnosti územia a takisto absentuje dostatok
kvalifikovanej pracovnej sily nie je toto územie veľmi atraktívne pre investorov.
Vybavenosť územia technickou infraštruktúrou, ako aj vhodná poloha vo vzťahu k pólom rozvoja
dávajú vysokú šancu regiónom pre ich ďalší rozvoj. Potvrdzujú to aj výsledky analýzy, kedy zhluk 4
(9 okresov) je tvorený mestom Bratislava, jeho mestskými časťami a priľahlými okresmi s hodnotami
EMN v rozpätí 2,71% (BA1) až 5,24% (TT). V prípade týchto okresov ich výhodná poloha umožňuje
alokáciu významných zahraničných firiem z rôznych výrobných odvetví, napr. automobilového
priemyslu (Volkswagen, PSA Peugeot Citroën), ktoré vytvárajú zázemie aj pre ďalšie podnikateľské
subjekty, čo primáša do územia nové pracovné príležitosti nielen pre obyvateľov žijúcich priamo
v regióne, ale aj pre obyvateľov dochádzajúcich z iných regiónov. Najpočetnejšie zhluky sú tvorené
22, resp. 19 okresmi, s mierou nezamestnanosti od 10,84% (PP) do 15,05% (KN), resp. z intervalu
7,12% (TN) – 10,12% (MT). Na zmiernenie dopadov hospodárskej krízy sa Vláda SR snažila aj
prostredníctvom zefektívnenia aktívnych politík trhu práce a modernizácie služieb zamestnanosti
prostredníctvom zintenzívnenia podpory nástrojov aktívnej politiky trhu práce udržiavať, resp.
vytvárať nové pracovné miesta. Jedným z nástrojov podpory tvorby nových pracovných miest je aj
podpora podnikateľského prostredia prostredníctvom priamych zahraničných investícií. V našom
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
151
prípade sme analyzovali ukazovatele zmeny v stave PZI, či už ako celku alebo aj parciálnych zmien
v stave investícií vo forme majetkovej účasti alebo ostatného kapitálu.
Obr. 1: Zaradenie okresov SR do zhlukov
podľa podielu EAO a EMN v roku 2009
Zdroj: Štatistický úrad SR, vlastné spracovanie,
výstup SAS
Obr. 2 : Rozdelenie okresov SR podľa výšky
PZI v rokoch 2009-2014
Zdroj: Štatistický úrad SR, vlastné spracovanie,
výstup SAS
Obr. 3 : Dendogram okresov SR na základe hodnôt ukazovateľov PZI v rokoch 2009 - 2014
Zdroj: Štatistický úrad SR, vlastné spracovanie, výstup SAS
Výsledkom porovnávania uvedených ukazovateľov pre jednotlivé okresy v celom skúmanom
časovom horizonte je dendrogram (obrázok 3). Z obrázku vyplýva, že na prvej úrovni zhlukovania
boli zlúčené 4 okresy (PT, ML, SO, LE) s nulovou hodnotou PZI počas rokov 2009-2014. V ostatných
75 okresoch SR nastala aspoň jedna zmena, či už vo forme zvýšenia hodnoty PZI alebo aj zníženia
PZI prípadne niektorého ich parciálneho ukazovateľa. Výsledok procesu vytvorenia 8 zhlukov je
prezentovaný v obrázku 2. Najpočetnejší je zhluk okresov č.1, ktorý je tvorený až 32 okresmi (40,51%
všetkých okresov) a sú v ňom zaradené aj 4 okresy (PT, ML, SO, LE) s nulovou hodnotou PZI.
Všetky vyššie uvedené okresy patria dlhodobo medzi najmenej rozvinuté regióny. na podporu rozvoja
takýchto regiónov schválil parlament zákon č. 336/2015 Z.z. o podpore najmenej rozvinutých
okresov, kde bolo v súčasnosti vytypovaných 12 najmenej rozvinutých okresov na základe koeficientu
vykazovanej nezamestnanosti. Medzi tieto regióny patria aj okresy Poltár a Sobrance. V rámci
podpory sú definované podmienky pre tieto okresy, na ktoré sa vzťahuje špeciálny, zvýhodnený režim
a nástroje na ich podporu. Či už ide o uprednostnený prístup k podpore z európskych fondov, zásadne
výhodnejšie podmienky pre získanie investičných stimulov, alebo zvýhodnené podmienky pre tvorbu
pracovných miest. Aj keď okres Medzilaborce zatiaľ nie je zaradený podľa vyššie uvedeného zákona
do tejto kategórie okresov na základe Informácie o stave podpory najmenej rozvinutých okresov sa
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
152
uvažuje aj o rozšírení počtu najmenej rozvinutých okresov a práve jedným z nich by mal byť aj okres
Medzilaborce. Spoločným znakom pre ostatné okresy tohto zhluku je, že ak neprevládajú ukazovatele
PZI s nulovou hodnotou, tak počet ukazovateľov s kladnou hodnotou, tzn. s prírastok PZI je totožný
s počtom ukazovateľov so zápornou hodnotu, tzn. spojených s úbytkom hodnoty PZI. Zhluk 2 je
tvorený 6 okresmi (BA2. BA3, PK, MT, DK, DT), v ktorých bolo zhodne v rokoch 2012 a 2014
zaznamenané zníženie hodnoty celkových PZI. Zhluk 6 je tvorený 9 okresmi (SC, NM, KN, LV, NZ,
KM, RK, LC, RV), v ktorých bol v roku 2010 zaznamenaný úbytok ostatného kapitálu oproti roku
2009 a zároveň v roku 2013 došlo k zníženiu hodnoty PZI vo forme majetkových účasti
a nerozdeleného zisku spoločností. Zhluk 8 tvoria okresy PP a RS, kde zhodne v rokoch 2011 a 2014
boli zaznamenané záporné hodnoty pre všetky ukazovatele stavu PZI.
Tab. 1: Rozdelenie okresov SR na základe zmien v PZI a potenciáli pracovnej sily
Zhluk 1
PT SO LE ML GL SP SL KE3 TR BJ NR ZA TO CA
SK HE MA KS IL PU GA HC NM PO LM SN PN ZM
NZ KM SA ZV BN ZH KE2 KN RK PE TT KK SE BY PD
Zhluk 2 DK MT TS VK VT MI BR NO SB SV MY SI
Zhluk 3 BA5 TN BA2 BA3 BB SC PP PK
Zhluk 4 DT TV PB ZC LC
Zhluk 5 KE1 KE4 BA1
Zhluk 6 RS RV LV
Zhluk 7 BA4 BS DS
Zhluk 8 KA RA
Zdroj: Štatistický úrad SR, vlastné spracovanie, výstup SAS
Ak budeme hodnotiť okresy na základe podobnosti v skúmaných faktoroch, tzn. zmien potenciálu
pracovnej sily a ukazovateľov PZI, tak 43 (54,43%) okresov SR je zaradených do
zhluku 1 (Tabuľka 1). Až 24 okresov SR (30,38%) je rozdelených do 6 zhlukov. Zhluky 5 – 7 sú
zhodne tvorené tromi okresmi. V prvom z nich sú začlenené mestské časti BA1, KE1 a KE4, kde
EMN v roku 2015 bola vyššia ako v roku 2009. V šiestom zhluku sú zaradené okresy s prevládajúcim
odlevom kapitálu, predovšetkým v rokoch 2011 a 2014, a to okresy RS, RV a LV. Posledný 8. zhluk
vytvárajú okresy KA a RA, kde nastala najväčšia zmena v miere evidovanej nezamestnanosti, ktorá
poklesla o 10,25 p.b. (KA) resp. 10,08 p.b. (RA). Z porovnania parciálnych ukazovateľov sme zistili,
že EMN v roku 2015 bola nižšia ako v roku 2009, výnimku však tvorili mestské časti Bratislavy
(BA1, BA2, BA3, BA4, BA5), kde EMN vzrástla o viac ako 1 p.b., čo môže byť spôsobené zmenami
v organizačných štruktúrach nadnárodných spoločností.
Záver
Z hľadiska hodnotenia okresov podľa podielu EAO a EMN v roku 2009 sa potvrdilo, že vybavenosť
územia technickou infraštruktúrou predovšetkým v rámci dopravnej dostupnosti je významným
lokalizačným faktorom, ktorý prináša pre územie rozvoj a s tým spojený nárast pracovných
príležitostí. Potvrdzuje to aj alokácia podnikateľských subjektov, ktoré pre svoje aktivity vyhľadávajú
územia vybavené technickou infraštruktúrou. Preto aj podpora zo strany štátu prostredníctvom
rôznych stimulov smeruje predovšetkým do regiónov, ktoré boli v minulosti orientované
predovšetkým na poľnohospodárstvo, resp. ťažký priemysel. Analýzou zmien v potenciáli pracovnej
sily, základného determinantu hospodárskeho rozvoja ekonomiky nielen ako celku, ale aj regiónov,
v rokoch 2009 a 2015, na ktorej sa podieľali aj zmeny priamych zahraničných investícií, či už vo
forme majetkovej účasti alebo rozvoji ostatného kapitálu môžeme konštatovať, že existujú veľké
rozdiely medzi okresmi SR, nakoľko menej ako tretina okresov (30,38%, resp. 24 okresov) vytvára
6 z 8 (75%) zhlukov. Z uvedeného vyplýva opodstatnenosť stanovenia výhodnejších podmienok pre
získanie PZI alebo investičných stimulov predovšetkým pre južné okresy stredného Slovenska.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
153
Literatúra
BALÁŽOVÁ, E., PAPCUNOVÁ, V., (2014). Implementácia školiacich materiálov projektu MAFIS vo[1]
vzdelávacom procese In Finančný manažment pre samosprávy a jeho využitie v rámci vzdelávacieho
procesu na vysokých školách: recenzovaný zborník vedecko - pedagogických príspevkov. Bratislava:
Európske centrum manažmentu, pp. 5-10. ISBN 978-80-9171582-1-7.
DIRGOVÁ, E., (2009). Nezamestnanosť ako fenomén modernej society. In Šlosár, D. (eds.) Migrácia,[2]
chudoba, nezamestnanosť. Zborník príspevkov z vedeckej konferencie s medzinárodnou účasťou. Košice:
UPJŠ, pp. 95-100. ISBN 978-80-970306-0-5.
GNANGNON, S. K., (2017). Multilateral trade liberalisation and foreign direct investment inflows.[3]
Economic Affairs, vol. 37, no.1, pp. 66-84. ISSN 0265-0665. DOI 10.1111/ecaf.12213.
HANZELOVÁ, E., (2010). Nové aktívne opatrenia na trhu práce v čase globálnej ekonomickej krízy.[4]
Záverečná správa VÚ2145. Bratislava: Inštitút pre výskum práce a rodiny., 85 pp.
HOŠKOVÁ, A., (2001). Vplyv priamych zahraničných investícií na ekonomiku Slovenska. Národná banka[5]
Slovenska. Inštitút menových a finančných štúdií. Bratislava. 44 pp. [online]. [cit. 2017-03-19]. Dostupné z:
http://www.nbs.sk/_img/Documents/PUBLIK/hos56.pdf.
CHOMJAKOVÁ, M., SUCHÝ, M., KOŽIAK, R., DAXNEROVÁ, M., (2016). Zhlukovanie regiónov[6]
Slovenskej republiky z aspektu udržateľného rozvoja. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních
vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 42-49. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-4.
INTEGROVANÝ ODBOROVÝ ZVÄZ, (2010). Situačná správa o sociálno-ekonomických dopadoch[7]
globálnej finančnej a hospodárskej krízy na vývoj hospodárstva SR v roku 2009 [online]. [cit. 2017-03-09].
Dostupné z www: http://ioz.sk/wp-content/uploads/dopad-krizy-na-vyvoj-hospodarstva.pdf.
LAUKO, V., KRIŽAN, F., GURŇÁK, D., (2009). Space-time aspects of unemployment in Slovakia during[8]
economic transformation and crisis. In XII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník
příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 58-67. ISBN 978-80-210-4883-6.
LOPES, J. C., DO AMARAL, J. F., (2017). Self – defeating austerity? Assessing the impact of a fiscal[9]
consolidation on unemployement. Economic and labour relations review, vol. 28, no 1, pp. 77-90. ISSN
1035-3046. DOI 10.1177/1035304616689658.
LUBYOVÁ M., ŠTEFÁNIK M., a kol., (2015). Trh práce na Slovensku 2016+. Bratislava: SAV, 241 pp.[10]
ISBN 978-80-7144-256-1.
MARTINCOVÁ, M., (2002). Makroekonómia: Nezamestnanosť ako makroekonomický problém.[11]
Bratislava: IURA EDITION, 134 pp. ISBN 80-89047-31-9.
MENBERE T. WORKIE a kol., (2009). Vývoj a perspektívy svetovej ekonomiky. Globálna a finančná[12]
hospodárska kríza. Príčiny – náklady - východiská. Bratislava: Ekonomický ústav SAV. 284 pp. ISBN 978-
80-7144-175-5.
MORVAY, K., (2010). Obnovovanie neštandardnej hospodárskej politiky pod zámienkou proti - krízového[13]
pôsobenia. [online] [cit. 2017-03-09] Dostupné z www:
http://www.mesa10.sk/subory/STUDIEKASZSE/06_Obnovovanie_nestandardnej_hospodarskej_politiky_p
od_zamienkou_protikrizoveho_posobenia.pdf.
NÁRODNÁ BANKA SLOVENSKA, (2017). Priame zahraničné investície. [online]. [cit. 2017-03-19].[14]
Dostupné z: http://www.nbs.sk/sk/statisticke-udaje/statistika-platobnej-bilancie/priame-zahranicne-
investicie.
ORSZÁGHOVÁ, D., (2012). Mathematical knowledge – the component of the knowledge society and their[15]
role in the regional development. In PAPCUNOVÁ, V. (eds.). Aplikácia matematických metód v
regionálnom rozvoji: recenzovaný zborník vedeckých príspevkov. Nitra: UKF, pp. 93-98. ISBN 978-80-
558-0179-7.
PAUKOVIČ, V., (2007). Problém nezamestnanosti - vybrané makrosociologické a mikrosociologické[16]
kontexty. Social and Policy Analyses 2007, vol. 1, o. 1, pp. 73-101. ISSN 1337-5555.
PLÁVKOVÁ, O., (2009). Kapitoly z hospodárskej sociológie. Bratislava: EKONÓM. ISBN 978-80-225-[17]
2651-7.
POLÁKOVÁ, Z., MATEJKOVÁ, E., (2008). Comparative analysis of demographic development in chosen[18]
EU countries. In Forum statisticum Slovacum. IV, 4 (2008). pp. 97-103. ISSN 1336-7420.
QINETI, A., MATEJKOVÁ, E., (2008). The analysis of the development of Slovak regions:[19]
a macroeconomic aspect. In Forum statisticum Slovacum. IV, 5 (2008). pp. 125-130. ISSN 1336-7420.
SLOVENSKÁ AGENTÚRA PRE ROZVOJ INVESTÍCIÍ A OBCHODU (SARIO), (2017). Prečo[20]
investovať na Slovensku. [online]. [cit. 2017-03-19]. Dostupné z: http://www.sario.sk/sk.
STANKOVIČOVÁ, I., VOJTKOVÁ, M., (2007). Viacrozmerné štatistické metódy s aplikáciami.[21]
Bratislava: Iura Edition, spol. s r.o., 261 pp. ISBN 978-80-8078-152-1.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
154
ŠIKULOVÁ, I., (2014). Priame zahraničné investície v Slovenskej republike a súvislosti ich vplyvu na[22]
ekonomiku. Bratislava: Ekonomický ústav SAV. 31 pp. ISSN 1337-5598. [online]. [cit. 2017-03-19].
Dostupné z: http://www.ekonom.sav.sk/uploads/journals/267_wp64sikulova.pdf.
ZÁKON 561/2007 Z. z., (2007). Zákon o investičnej pomoci a o zmene a doplnení niektorých zákonov.[23]
[online]. [cit. 2017-03-19]. Dostupné z: https://www.nrsr.sk/web/Default.aspx?sid=zakony/
zakon&MasterID=5303.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
155
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-19
MALÁ OBEC JAKO PÓL ROZVOJE: ODRAZ PRŮMYSLOVÉ
ZÓNY V KVASINÁCH V REGIONU
SMALL MUNICIPALITY AS A POLE OF DEVELOPMENT: THE
REFLECTION OF INDUSTRIAL ZONE IN KVASINY ON REGION
ONDŘEJ KONEČNÝ
MICHAL ŠEVČÍK
MILAN DAMBORSKÝ
Ústav regionálního rozvoje a veřejné správy
Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií
Mendelova univerzita v Brně
Depart. of Regional Develop. and Public Administr.
Faculty of Regional Develop. and Internat. Studies
Mendel University in Brno
třída Generála Píky 2005/7, 613 00 Brno, Czech Republic
E-mail: ondrej.konecny@mendelu.cz, xsevci16@node.mendelu.cz, milan.damborsky@gmail.com
Anotace
Příspěvek se věnuje průmyslové zóně v Kvasinách (Královehradecký kraj), kde je lokalizován výrobní
závod jedné z nejvýznamnějších firem působí v Česku – Škoda Auto. Přestože se jedná o populačně
malou obec, průmyslová zóna představuje významný zdroj pracovních příležitostí. Cílem
předkládaného příspěvku je proto zachytit význam a vliv zóny na vybrané socioekonomické
charakteristiky dotčeného území. Monitorován je lokální význam (v obci Kvasiny a Solnice) a dále je
sledováno území na základě dojížďky pracovníků do daného závodu ve dvou územích – tzv. jádrovém
a rozšířeném území (na půdorysu SO ORP). Vývoj vybraných charakteristik je sledován v letech 2010-
2016. Výsledky ukázaly, že jak samotnou působnost závodu v lokální rovině, tak automobilový průmysl
v regionu, lze považovat za prvky vytvářející pól rozvoje a hnací odvětví. Na druhou stranu, řešené
území sice vykazuje velmi pozitivní situaci v oblasti trhu práce, nicméně statistiky v oblasti rozvoje
bytového fondu či dynamiky počtu obyvatel a její struktuře příznivé trendy nenaznačují. Nelze tak
hovořit o pozitivním image daného regionu v případě rezidenční funkce území.
Klíčová slova
průmyslová zóna, lokální rozvoj, trh práce, Kvasiny, Škoda Auto a. s.
Annotation
The paper focuses on the industrial zone in Kvasiny (Hradec Kralove), where one of the most
important companies operating in the Czech Republic - Skoda Auto, is located. Although Kvasiny is
rather a small village, the industrial zone has become an important source of jobs in the region.
Therefore, the aim of the presented paper is to capture the importance and impact of the zone on
selected socio-economic characteristics of the territory. Local importance (the municipalities of
Kvasiny and Solnice) and also regional importance is evaluated. The territory of regional importance
is set with regard to workers commuting to the factory, and is evaluated in two areas - the core and
extended area. The development of selected characteristics is monitored in the years 2010-2016. The
results have revealed that both the actual scope of the enterprise at the local level and the automotive
industry in the region can be considered as elements constituting a pole of development and driving
industries. On the other hand, despite the situation of the territory in the labour market is very
positive, statistics on housing development and the dynamics of population and its structure do not
support such positive trends. It is therefore impossible to speak of the positive image of the region as
regards the residential function of the area.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
156
Key words
industrial zone, local development, labour market, Kvasiny, Škoda Auto
JEL classification: J23, L62, O18, R12
1. Úvod
Z pohledu regionální ekonomie či ekonomické geografie lze průmyslovou zónu považovat za tzv. póly
rozvoje v lokálním měřítku. Póly rozvoje jsou ústředním pojmem polarizačních teorií regionálního
rozvoje. Ty jsou vystavěny na tzv. keynesiánských předpokladech fungování ekonomiky, kdy vývoj
fungování trhu nesměřuje k rovnovážnému stavu, ale naopak probíhají divergenční trendy, zvyšující
disparity v ekonomické úrovni jednotlivých regionů (Blažek, Uhlíř, 2011). V rámci teorie růstových
pólů od Perrouxe, lze průmyslové zóny chápat jako zázemí pro tzv. hnací odvětví, procházející
rychlejším vývojem a inovačními cykly, v porovnání s tzv. hnanými odvětvími, profitujícími
z přítomnosti prvně uvedených na základě multiplikačních efektů. Katalyzátorem, který propojí
a nastartuje rozvoj místních zdrojů, může být právě zde lokalizovaná průmyslová zóna, z níž se rozvoj
dále šíří do okolí.
Dle Jetmara (2008) začala Česká republika systematicky podporovat průmyslové zóny v druhé
polovině devadesátých let 20. století, kdy postupně docházelo intenzifikaci toků přímých zahraničních
investic (dále FDI) a jejich přílivu do České republiky. Role FDI se stala ve světě významnou dříve,
již zhruba v druhé polovině 20. století, kdy se prohlubovala nová mezinárodní dělba práce,
a přicházely první masivní investice západních firem za hranice státu sídla mateřské společnosti
(Dicken, 2011). Česká republika však z přílivu zahraničního kapitálu nemohla profitovat dříve, než
právě po roce 1989, kdy došlo ukončení centrálně plánované ekonomiky, do té doby bránícího FDI a
rozvoji soukromého podnikání obecně. Jak Shatz a Venables (2003) dokladují, po tomto období se
státy střední a východní Evropy postupně integrují do evropských produkčních sítí z důvodů činnosti
nadnárodních společností v tomto regionu.
České prostředí se v současnosti kvůli své stále relativně nenákladné i kvalifikované pracovní síle
a poměrně štědré veřejné podpoře investičních projektů, zavedené v roce 1998, těší velké oblibě
zahraničních investorů. Pro ty je umístění jejich výrobní činnosti do průmyslových zón značnou
výhodou. Příliv zahraničního kapitálu je možné vysvětlit například standartním neoklasickým
modelem mezinárodního pohybu výrobních faktorů (v tomto případě právě finančního kapitálu), kdy
se kapitál stěhuje do oblastí, kde je možné ho nejlépe zhodnotit (Dicken, 2011). Dalším důvodem,
který vysvětluje zájem investora o konkrétní region či stát, je existence investičních pobídek,
legislativně zakotvených v zákoně 72/2000 Sb. Jetmar (2008) uvádí, že podpora může být poskytnuta
jak konkrétní firmě, tak i sdružení firem, jedná-li se o strategickou investici, nicméně pokud budoucí
uživatelé nejsou známi, veřejné zdroje jsou poskytnuty místním orgánům či veřejným rozvojovým
společnostem, které tyto prostředky využijí na výstavbu zóny, jejíž části jsou pak prodány za
zvýhodněnou cenu konečným uživatelům. Investiční pobídky však mají řadu nevýhod. Jak například
ukazuje Pavlínek (2012) na automobilovém průmyslu Česka a Slovenska, problémem je, že přímými
zahraničními investicemi řízená integrace českých automobilových firem do globálních produkčních
sítí posouvá malé české i zahraniční firmy na konec řetězce, což znamená vysokou zranitelnost těchto
firem s omezenými možnostmi upgradingu.
Co se týče cílové země, poskytování potřebného území a infrastruktury veřejným sektorem je
motivováno cíli regionální politiky státu, kdy strategicky umístěné průmyslové zóny mohou přispět
k rozvoji ekonomického potenciálu, oživení stávajících průmyslových tradic, rozšíření nabídky
pracovních míst, posílení exportu či umístění progresivních odvětví, specializujících se na výrobky
s vysokou přidanou hodnotou (Porter, 2003), z čehož následně profituje i místní samospráva a státní
rozpočet, ve formě vyšších daňových příjmů (Jetmar, 2008). Některé sledované firmy lokalizované
v zónách navíc také vykazovaly činnost, spojenou se zajišťováním sociálních, kulturních
a sportovních aktivit jak pro své zaměstnance, tak i pro širší veřejnost (Damborský, Wokoun,
Krejčová, 2013). Mluvíme-li o sociálních dopadech, které provázejí přítomnost průmyslových zón
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
157
v daném regionu, tak je obtížné uvést významnější vlivy. Některá města či regiony se v souvislosti s
lokalizací průmyslových zón zezačátku potýkaly s existencí drobné kriminality, situace se však
zlepšila se stabilizací pracovní síly.
Cílem příspěvku je proto zhodnotit jaký význam má průmyslová zóna pro lokalitu a širší region na
základě analýzy vývoje vybraných socioekonomických ukazatelů a jejich komparaci
s celorepublikovým vývojem. Jinými slovy, zda lze v lokálním či regionálním měřítku zachytit
pozitivnější vývoj než jak tomu bylo na úrovni celé republiky. Zjištěné výsledky jsou poté vztaženy
k předpokladům pojícími se s chápáním pólu růstu. Náznakem relevance takového propojení je
skutečnost, že řešená zóna je v dlouhodobé pozornosti kraje a České republiky, neboť na základě
Vládního usnesení (VU) č. 1100 z roku 2005, VU 550/2006 a VU č.41/2010 byl rozvoj zóny
podporován vládou dle programu PPNI (Programu na podporu podnikatelských nemovitostí a
infrastruktury). Jak uvádí Centrum průmyslových zón (CIRI, 2017), v první etapě byl rozvoj zóny
podpořen více než 1,3 mld. Kč, díky nimž se v regionu Rychnovska uskutečnila oprava mnoha silnic,
škol, školek, technických příprav na výstavbu bydlení, kulturních a zdravotnických zařízení.
Podpořena byla také částečná rekonstrukce SPŠ a VOŠ v Rychnově nad Kněžnou, cyklostezky apod.,
vč. nové Hasičské zbrojnice. V roce 2015 vydala vláda ČR další usnesení (č. 97) podporující projekt
„Rozšíření strategické průmyslové zóny Královéhradeckého kraje Solnice – Kvasiny a zlepšení
veřejné infrastruktury v Královéhradeckém kraji“. Rozvoj infrastruktury území by měl
dosahovat celkových nákladů ve výši 2,9 mld. Kč. Řada investičních akcí v rámci tohoto projektu již
byla v roce 2016 schválena radou Královehradeckého kraje (Götzová, 2016).
2. Použité metody a zdroje dat
V lokálním měřítku předkládaný příspěvek posuzuje význam průmyslové zóny pro obci Kvasiny
(katastrální území dané zóny) a Solnice (organicky navazují obec na zónu a dílčí část zóny), tak
v širším územním rámci. Přestože příspěvek primárně spojuje průmyslovou zónu s pobočkou
výrobního závodu Škoda Auto lokalizovanou na katastru obce Kvasiny, zóna je v širším rámci
rozvíjena jako Strategická průmyslová zóna Solnice – Kvasiny. Na území města Solnice je však
lokalizována pouze malá část zastavěné plochy a sídlí v ní někteří dodavatelé Škody Auto. Dle dělení
uvedeného Kuncem a Tonevem (2009) se jedná o klasickou průmyslovou zónu, kdy vlastníky
pozemků v současné či rozšiřované zóně jsou soukromé fyzické a právnické osoby a dále o zónu,
která je primárně spojena s automobilovým průmyslem. Ten byl v době ekonomické krize v Česku
významně negativně zasažen (Pavlínek, 2012) a firmy musely hledat různorodé nástroje řešení
negativní situace (Konečný, Šerý, 2013). Hodnocené období (2010-2016) tak navazuje na etapu
negativních dopadů a stagnace automobilového průmyslu v Česku.
Širší zájmové území studie (regionální význam) je vymezeno správními obvody obcí s rozšířenou
působností, z nichž na základě interních informací společnosti do daného závodu k 21. 9. 2016
dojíždělo:
Alespoň 200 osob tj. více než 4 % pracovníků závodu s trvalým pobytem v České republice (tzv.
jádrová oblast).
Alespoň 100 osob tj. více než 2 % pracovníků závodu (tzv. rozšířená oblast).
Dvě třetiny zaměstnanců závodu mají trvalé bydliště v blízkém území ORP Dobruška, Kostelec nad
Orlicí a samozřejmě Rychnov nad Kněžnou (39 % zaměstnanců). Ve vymezené jádrové oblasti měly
trvalý pobyt 75% pracovníků, v tzv. rozšířené oblasti 85 % zaměstnanců s trvalým pobytem v Česku.
Vzhledem k charakteristice SO ORP Hradec Králové nebylo toto území do analýzy studovaného
území zahrnuto, neboť se jedná o nepoměrně větší územní jednotku meziregionální úrovně (zkreslení
údajů). Např. počtem obyvatel se rovná 85% obyvatel jádrové oblasti. Vymezené území zahrnuje obce
s dostupností do 30 minut individuální dopravou (Seznam (on-line)). Dále hrubě definuje možnou
dojížďku aktuální veřejnou hromadnou dopravou (označuje města s rozšířenou působností s
dojížďkou do 40 min.).
V daných územích dle dostupnosti dat (obce; správní obvody obcí s rozšířenou působností; okresy;
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
158
územní obvody a odbory) byly sledovány vybrané demografické a socioekonomické charakteristiky
vztahující se k tématům uvedeným níže a k časovému období 2010-2016 (či jeho kratšímu období dle
dostupnosti dat):
Pohyb obyvatel (ČSÚ)
Trh práce (MPSV ČR)
Bytová výstavba (ČSÚ)
Informace o záměru rozšíření průmyslové zóny a společnosti Škoda Auto byly získány z výročních
zpráv společnosti a z interních podkladů, které byly autorům poskytnuty v rámci zpracovávání studie
„Dopady rozšíření průmyslové zóny Kvasiny 2016“ (Damborský, Konečný a Caha, 2016).
3. Škoda Auto a průmyslová zóna v Kvasinách
Přestože je závod v Kvasinách nejmladším ze tří výrobních provozů značky Škoda v České republice,
jeho historie sahá až do třicátých let minulého století. V posledních letech se v Kvasinách vyrábělo
široké portfolio osobních automobilů této značky (značka Škoda Superb, Superb Combi a Yeti a od
konce roku 2016 i modely Kodiaq a Seat Ateca) se stabilním počtem zaměstnanců tvořících 14 %
kmenového personálu společnosti. Mezi roky 2010-2015 se počet zaměstnaných v tomto závodě
nepatrně zvedl o 7 % na 3 374 zaměstnanců v roce 2015. Na konci roku 2016 se však počet pohyboval
už na úrovni 5 tisíc zaměstnanců. V plánech společnosti je však rozšiřovat a modernizovat výrobu
v této zóně v nejbližší budoucnosti a rozšíření závodu v Kvasinách patří mezi klíčové strategické
záměry Škoda Auto. V původních plánech (2014) společnost předpokládala vytvoření 1300
pracovních míst u sebe a svých dodavatelů v rámci své investice a svého areálu, a dalších 400 míst
očekává zejména u dodavatelů, kteří se ve stejné době budou lokalizovat v souvislosti s touto investicí
v již existujících zónách v bezprostředním okolí (průmyslová zóna Solnice a Lipovka). Minimální
výše investice společnosti byla stanovena na 7,2 mld. Kč, přičemž časový horizont investice byl rok
2017. Je plánováno navýšení kapacity výroby na 280 000 aut ročně.
Výše uvedené dokresluje význam této společnosti nejen pro obec, region, ale také kraj a stát. Je
nejdůležitější českou firmu z pohledu exportu a patří k nejvýznamnějším firmám i co se týče počtu
zaměstnanců, tržeb či výše přidané hodnoty (viz žebříček Czech Top 100, (on-line)). Škoda
celosvětově dodala v roce 2015 zákazníkům 1,06 mil. vozů (meziroční nárůst je 1,8 %) a
dlouhodobým cílem společnosti je navýšení prodejů na více než 1,5 mil. vozů ročně. Důležitá je
skutečnost, že společnost patří mezi technologicky progresivní společnosti s významným zastoupením
výzkumu a vývoje v její struktuře činností s významným postavením v dané globální produkční síti
(Pavlínek, Ženka, 2011). Na rozdíl od řady jiných průmyslových společností je Škoda Auto (ŠA)
orientována na technologický rozvoj, kvalifikovanou pracovní sílu, proexportní strategii.
4. Lokální vliv průmyslové zóny
Přestože závod ŠA Kvasiny leží na katastru obce Kvasiny, tato obec je funkčně a prostorově spjata
s obcí Solnice. Zóna se označuje jako Strategická zóna Solnice – Kvasiny. Z tohoto důvodu je lokální
vstupní charakteristika představena pro obě obce. I když je obec solnice městem, z hlediska počtu
obyvatel se jedná o venkovské obce (do 3 000 obyvatel), jejichž počet dlouhodobě pozvolna roste.
V souhrnném vyjádření jsou sice obě obce rostoucí z hlediska přirozeného přírůstku, nicméně
migrační atraktivitu mají odlišnou. Zatímco Kvasiny mechanickým pohybem rostou, Solnice
obyvatelstvo vystěhováním ztrácí (nejvýraznější počet odstěhovaných byl však v roce 2010). V obou
obcích se zvyšuje index stáří obyvatelstva – a to rychlejším tempem než jaké bylo zaznamenáno pro
celou Českou republiku. Přestože je obec Kvasiny menší než obec Solnice, souhrnný počet nově
postavených bytů vykázala v období let 2010-2015 více než dvakrát větší. Intenzita bytové výstavby
proto byla v obci Kvasiny mnohem významnější než v celé ČR.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
159
Tab. 1: Vybrané údaje obcí Kvasiny a Solnice v roce 2015 (popř. dynamika v období 2010-2015)
Charakteristika Kvasiny Solnice
Počet obyvatel (31. 12. 2015) 1486 2196
Dynamika počtu obyvatel (2010-2015) 103,2 101,0
Saldo migrace (2010-2015) 101 -157
Přirozený přírůstek/úbytek (2010-2015) 4 39
Počet dokončených bytů 2010-2015 63 30
Počet dokončených bytů 2015 na 1000 obyvatel 1,3 0,0
Počet dokončených bytů 2010-2015 na 1000 obyvatel 7,1 2,3
Zdroj: vlastní zpracování dle dat ČSÚ.
Trh práce ve dvou sledovaných obcích ukazuje pozitivní situaci, neboť podíl dosažitelných uchazečů
na obyvatelstvu 15-64 let byl velmi nízký a v období 2014-2016 nadále klesal k hodnotě, jež lze
nazvat jako přirozenou hranicí tohoto podílu. V střednědobé perspektivě (2010-2016) poklesl počet
uchazečů o zaměstnání na 1/3 původního stavu. Tento pozitivní trend bezesporu ovlivňuje nabídka
volných pracovních míst, která je vůči počtu obyvatel obcí resp. uchazečům o zaměstnání a vůči
celorepublikové situaci extrémní hodnotou. Proto se v obci Kvasiny počet uchazečů připadající na
jedno volné pracovní místo pohybuje na úrovni 0,02 uchazeče. Je tak patrné, že existence průmyslové
zóny vytváří pracovní příležitosti, po nichž již není poptávka v samotném blízkém zázemí a ovlivňuje
tak trh práce v širším regionu působnosti zóny.
Tab. 2: Vybrané údaje obcí Kvasiny a Solnice v roce 2015 (popř. dynamika v období 2010-2015)
Charakteristika Kvasiny Solnice
Podíl dosažitelných uchazečů na obyvatelstvu 15-64 (k 30. 11. 2016) 1,1 1,3
Dynamika – podíl dosažitelných uchazečů na obyvatelstvu 15-64 (2014-
2016, k 30.11.)
-2,2 -2,7
Dynamika – dosažitelní uchazeči (2010-2016) 31,4 33,3
Volná pracovní místa (k 30. 11. 2016) 449 3
Dynamika – volná pracovní místa (2010-2016) 1 247 75
Počet uchazečů na 1 volné pracovní místo (k 30. 11. 2016) 0,0 6,3
Dynamika – počet uchazečů na 1 volné pracovní místo (2010-2016) -0,7 -6,7
Zdroj: vlastní zpracování dle dat MPSV ČR
5. Regionální vliv průmyslové zóny
Výsledky Sčítání lidí domů a bytů (2011) ukázaly, že 85 % obyvatel okresu Rychnov nad Kněžnou se
v případě vyjížďky za prací v rámci okresu dostanou do 29 minut, nicméně podíl vyjíždějících za
prací z okresu Náchod či Ústí nad Orlicí mimo dané území okresu do času 29 minut je pouze 36 resp.
34 %. Více než 4 z 10 pracujících v okrese Rychnov nad Kněžnou s bydlištěm v jiném okresu se do
zaměstnání v Rychnově dostane do 29 minut a 7 z 10 vyjíždějících do 44 minut. Jak okres, tak SO
ORP s centrem v Rychnově nad Kněžnou vykazoval vysoký podíl vyjíždějících za prací do jiné obce
v rámci okresu/ORP, zatímco studované území ORP ležící v Pardubickém kraji vykazovaly
významnou dojížďku do obcí jiného kraje. Rychnov patří k okresům, v nichž obyvatelstvo vyjíždí za
prací mimo území okresu poměrně méně (pouze 35 % vyjíždějících) než v jiných okresech či Česku
obecně (48 % vyjíždějících). Patrně se tak projevuje vliv průmyslové zóny.
Ve vymezené jádrové oblasti k roku 2015 žilo 169 tis. obyvatel, a pokud připočteme obyvatelstvo
rozšířené oblasti, posuzujeme území o 218 tis. obyvatelích (viz Tab. 3). Populačně se jedná spíše o
malé území, když pouze Náchod a Rychnov nad Kněžnou převyšují počet 30 tisíc. V krátkodobém i
střednědobém horizontu počet obyvatel území nepatrně klesá a není mezi nimi ORP, kde by počet
obyvatel významněji narostl. Významněji se na dlouhodobém poklesu počtu obyvatel podílí
mechanický pohyb obyvatelstva než pohyb přirozený. Od roku 2010 vykázal pouze Kostelec nad
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
160
Orlicí pozitivní bilanci, zatímco např. ze SO ORP Rychnov nad Kněžnou se vystěhovalo téměř 500
obyvatel. Pozitivní bilance přirozeného pohybu obyvatelstva převažuje jak v jednotlivých
posuzovaných obvodech, tak jádrové či rozšířené oblasti jako celku.
Tab. 3: Vybrané charakteristiky obyvatelstva a bytové výstavby posuzovaného území v období 2010-
2015 (k 31. 12.)
Území Jádrová Rozšířená ČR
Počet obyvatel (31. 12. 2015) 168 854 49 363 10 553 843
Dynamika počtu obyvatel (2010-2015) 99,7 99,2 100,2
Saldo migrace (2010-2015) -1 169 -1 054 79 171
Přirozený přírůstek/úbytek (2010-2015) 66 251 -36 336
Počet dokončených bytů 2011-2015 2 033 467 132 384
Počet dokončených bytů 2015 na 1000 obyvatel 2,1 1,8 2,4
Počet dokončených bytů 2011-2015 na 1000 obyvatel 2,4 1,9 2,5
Počet dokončených bytů IZ 2015/2011 65,9 98,9 87,7
Zdroj: vlastní zpracování dle dat ČSÚ
Struktura populace vykazuje negativní stav a trendy. Přestože je ve dvou „jádrových“ obvodech
poměr obyvatel ve věku 65 a více let k obyvatelstvu 0-14 let (index stáří) příznivější než jaký je
poměr na národní úrovni (119), ve všech sledovaných celcích bylo tempo stárnutí obyvatelstva
rychlejší vůči stárnutí v Česku. Index závislosti (ať již obyvatel ve věku 0-14 let, tak 65 a více let) je
obdobně vyšší ve sledovaném území.
Intenzita bytové výstavby (počet vybudovaných bytů na 1000 obyvatel) v studovaném území je spíše
podprůměrná. V jádrové oblasti se v úhrnu za roky 2011-2015 alespoň blížila situaci v Česku, zatímco
v obvodech tzv. rozšířené oblasti byla intenzita bytové výstavby významně nižší (zejména kvůli stavu
v SO ORP Ústí nad Orlicí a dynamice SO ORP Nové Město nad Metují). Třebaže je pokles počtu
vybudovaných bytů ve sledovaném území celorepublikovým trendem, tempo snížení intenzity bytové
výstavby je v jednotlivých obvodech významnější než na celé úrovni České republiky. Pozitivnější
trend je možno pro rok 2015 alespoň sledovat v obvodech rozšířené oblasti.
Královehradecký a Pardubický kraj patří k regionům s podprůměrným podílem dosažitelných
uchazečů na skupině obyvatel 15-64 let (dále uváděno jako podíl nezaměstnaných) a sledované území
vykázalo podíly nezaměstnaných ještě nižší. Některé obvody mají podíly dokonce dvakrát nižší než
v celém Česku – např. Rychnov nad Kněžnou, kde jsou Kvasiny lokalizovány. Pozitivní ekonomický
vývoj v Česku v posledních letech se odráží v poklesu podílu nezaměstnaných (2014-2016). Tempo
poklesu v jádrové i rozšířené oblasti však bylo pomalejší, což je způsobeno nízkou úrovní podílů
nezaměstnaných v počátečním sledovaném období (30. 11. 2014). V střednědobé perspektivě (2010-
2016), na českém trhu práce významně poklesl počet dosažitelných uchazečů o zaměstnání. Jejich
počty se v řešených obvodech často propadly na polovinu původního stavu. Jednalo se tedy o rychlejší
tempo než v případě Česka. Nabídka pracovních pozic totiž rychle rostla a v některých obvodech se
zvýšila i desetinásobně (právě SO ORP Rychnov nad Kněžnou).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
161
Tab. 4: Vybrané charakteristiky trhu práce posuzovaného území v období 2010-2016 (resp. 2014-
2016)
Území Jádrová Rozšířená ČR
Podíl dosažitelných uchazečů na obyvatelstvu 15-64 (k 30. 11. 2016) 2,3 3 4,9
Dynamika – podíl dosažitelných uchazečů na obyvatelstvu 15-64
(2014-2016, k 30.11.)
-2,1 -2,2 -2,6
Dynamika – dosažitelní uchazeči (2010-2016) 47,9 45 69,5
Dynamika – volná pracovní místa (2010-2016) 558,6 456,1 418,0
Počet uchazečů na 1 volné pracovní místo (k 30. 11. 2016) 1,0 1,6 2,4
Zdroj: upraveno podle MPSV ČR
I proto se v některých obvodech přiblížil počet volných pracovních míst počtu dosažitelných uchazečů
(v jádrové oblasti platil k 30. 11. 2016). V Rychnově nad Kněžnou počet volných pracovních míst
třikrát převyšoval počet dostupných uchazečů o zaměstnání. Od roku 2010 se situace v oblasti nabídky
volných pracovních míst výrazně změnila ve prospěch uchazečů o zaměstnání, kteří si v současnosti
mohou vybírat z široké nabídky, zatímco před šesti roky byl převis poptávajících pracovní místo
v některých obvodech extrémní (např. 38 uchazečů na jedno volné pracovní místo v Dobrušce).
Přestože data na úrovni SO ORP nedovolují odkrýt strukturu uchazečů o zaměstnání, z údajů na
okresní úrovni lze vidět, že pozitivní situace na trhu práce ve sledovaných územích se projevuje i
v nízkém podílu uchazečů o zaměstnání, kteří hledají práci více než 1 rok. V okrese Rychnov nad
Kněžnou tvořila tato skupina pouze pětinu uchazečů a v okrese Náchod 30 %, třebaže na
celorepublikové úrovni patří do této skupiny průměrně čtyři z deseti uchazečů o zaměstnání.
Závěr
Přestože nelze spojovat pozitivní situaci na trhu práce v obcích Kvasiny a Solnice i širším regionu
Rychnovska pouze se závodem Škody Auto, význam pobočky lokalizované v průmyslové zóně v
Kvasinách nelze přehlédnout. Dynamický rozvoj závodu v posledních letech a jeho plány v příštích
letech umožňují odhadovat posilování jeho role v ekonomice regionu. Jak samotnou působnost závodu
v lokální rovině, tak automobilový průmysl v regionu, lze považovat za prvky vytvářející pól rozvoje
a hnací odvětví. Jak dokladují Ženka a Pavlínek (2013) intenzita ekonomického upgradingu v období
1998–2008 byla nejvyšší ve skupině automobilek a relativní přínos automobilového průmyslu pro
regionální rozvoje v mikroregionech roste se zvyšující se pozicí firmy v globálních produkčních
sítích. I přesto však autoři dále naznačují, že výlučné postavení Škody Auto v českém automobilovém
průmyslu jakožto řídící firmy 2. řádu s významnými kompetencemi a strategickými funkcemi, je
z hlediska vlivu na ekonomický vývoj hostitelského prostředí důležitější spojovat s pozicí firmy v
hierarchii nadnárodní společnosti než s postavením firmy dle pater v dodavatelském řetězci.
Výsledky dále ukázaly, že přestože řešené území vykazuje pozitivní situaci na trhu práce, image
území je spíše slabá či nevyprofilovaná. Toto lze odvozovat od nízké migrační atraktivity území,
neboť většina sledovaných správních obvodů zaznamenala pokles počtu obyvatel, přestože přirozený
přírůstek byl kladný. Dále je nezbytné dodat, že intenzita bytové výstavby v studovaném území je
spíše podprůměrná. Tempo snížení intenzity bytové výstavby je v jednotlivých SO ORP významnější
než na celé úrovni České republiky. Znamená to tedy, že pozitivní situace na trhu práce a působnost
řady ekonomicky stabilizovaných firem v regionu ještě neznamená stabilizaci území a „automatickou“
pozitivní image regionu. Do výsledku tak promlouvá celá řada dalších faktorů, jejichž identifikace je
nad rámec předkládaného příspěvku.
Literatura
BLAŽEK, J., UHLÍŘ, D., (2011). Teorie regionálního rozvoje: nástin, kritika, implikace. Praha:[1]
Karolinum. ISBN 978-80-246-1974-3.
CIRI, (2017). Centrum průmyslových zón. [online]. [cit. 2017-03-03]. Dostupné z:[2]
http://www.cirihk.cz/centrum-prumyslovych-zon.html.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
162
CZECH TOP 100, (2017). Výsledky 100 nejvýznamnějších firem ČR. [online]. [cit. 2017-03-09]. Dostupné[3]
z: http://www.czechtop100.cz/zebricky-firem/nejvyznamnejsi-firmy/100-nejvyznmanejsich-firem-cr.html
ČSÚ, (2016). Veřejná databáze. [online]. [cit. 2016-12-08]. Dostupné z: https://vdb.czso.cz.[4]
DAMBORSKÝ, M., KONEČNÝ, O., CAHA, J., (2016). Dopady rozšíření průmyslové zóny Kvasiny 2016.[5]
Závěrečná zpráva.
DAMBORSKÝ, M., WOKOUN, R., KREJČOVÁ, N., (2013). The effectiveness of industrial zones[6]
support in the Czech Republic. Ekonomika a management, vol. 16, no. 4, pp. 104-117. ISSN 2336-5604.
DICKEN, P., (2011). Global shift: Mapping the changing contours of the wold economy. New York: the[7]
Guildford Press. ISBN 978-1-60918-006-5.
GÖTZOVÁ, M. (2016). Kraj rozbíhá první silniční projekty v rámci rozšíření zóny Solnice-Kvasiny.[8]
[online]. [cit. 2017-03-03]. Dostupné z: http://www.kr-kralovehradecky.cz/cz/kraj-volene-organy/tiskove-
centrum/aktuality1/kraj-rozbiha-prvni-silnicni-projekty-v-ramci-rozsireni-zony-solnice-kvasiny-94081/.
JETMAR, M., (2008). Průmyslové zóny a brownfields. In Wokoun, R., Malinovský J., Damborský M.[9]
(eds.). Regionální rozvoj: východiska regionálního rozvoje, regionální politika, teorie, strategie a
programování. Praha: Linde, pp. 313-321. ISBN 978-80-7201-699-0.
KONEČNÝ, O., ŠERÝ, O., (2013). Global Crises - Local Impacts: Study of Different Approaches of[10]
Industrial Companies in the Czech Republic to Tackling the Global Negative Economic Situation. In
Proceedings from VIII. International Conference on Applied Business Research ICABR 2013. pp. 329-335.
ISBN 978-0-620-55419-0.
KUNC, J., TONEV, P., (2009). Průmyslové zóny v České republice – vybrané regionální a[11]
socioekonomické aspekty. In Andráško, I., Ira, V., Kallabová, E. (eds.). Regionální struktury ČR a SR:
časové a priestorové změny. Bratislava: Geografický ústav SAV, pp. 35-39. ISBN 978-80-970076-6-9.
MPSV ČR, (2016). Integrovaný portál zaměstnanosti. [online]. [cit. 2016-12-09]. Dostupné z:[12]
https://portal.mpsv.cz/.
PAVLÍNEK, P., (2012). The impact of the 2008 – 2009 crisis on the automotive industry: global trends and[13]
firm-level effects in Central Europe. European Urban And Regional Studies, vol. 22, no 1, pp 20-40. ISSN
0969-7764. DOI 10.1177/0969776412460534.
PAVLÍNEK, P., ŽENKA, J., (2011). Upgrading in the automotive industry: firm-level evidence from[14]
Central Europe. Journal of Economic Geography, vol. 11, no. 3, pp. 559-586. ISSN 1468-2702.
PORTER, M., E., (2003). Locations, clusters and company strategy. In Clark, G., Feldmen, M., Gertler, M.[15]
(eds): The oxford handbook of economic geography. New York: Oxford University Press, pp. 253-274.
ISBN 0-19-823410-4.
SEZNAM.CZ, (2016). Mapy. [online]. [cit. 2016-12-09]. Dostupné z: http://www.mapy.cz[16]
SHATZ, H., J., VENABLES, A., J., (2003). The geography of international investment. In Clark, G.,[17]
Feldmen, M., Gertler, M. (eds): The oxford handbook of economic geography. New York: Oxford
University Press, pp. 125-145. ISBN 0-19-823410-4.
ŠKODA AUTO, (2017-2011): Výroční zprávy ŠKODA AUTO. [online]. [cit. 2016-12-09]. Dostupné z:[18]
http://www.skoda-auto.cz.
ŽENKA, J., PAVLÍNEK, P., (2013). The Czech automotive industry in global production networks:[19]
regional dimensions of upgrading between 1998 and 2008. Geografie, vol. 118, no. 2, pp. 116-137. ISSN
1212-0014.
Příspěvek byl zpracován v rámci specifického výzkumu na FRRMS Mendelovy univerzity.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
163
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-20
MARKET INTERNATIONALIZATION IN THE REGIONAL
CONTEXT
INTERNACIONALIZACE TRHU V REGIONÁLNÍM KONTEXTU
SYLVIE KOTÍKOVÁ 1
RENATA ČUHLOVÁ 2
1
Katedra ekonomie
2
Katedra marketingu a obchodu
Ekonomická fakulta
Technická univerzita v Liberci
1
Department of Economics
2
Department of Marketing and Business
Faculty of Economics
Technical University of Liberec
Studentská 1492/2, 416 17 Liberec, Czech Republic
E-mail: sylvie.kotikova@tul.cz, renata.cuhlova@tul.cz
Annotation
The paper aims to analyse the presence of foreign direct investments that were granted government
support in form of investment incentive. The performed analysis consists of the national cultural
distance measurement and the foreign presence calculations an indicator of spillover effects including
also the intensity of transfer indicator that collectively depict the situation in the Pardubice region of
the Czech Republic with the related effects. The research sample of 22 foreign investors is
investigated during the period 2002-2014. The cultural distance is calculated by original and
modified Kogut-Singh index based on Hofstede´s data of cultural dimensions. The lowest cultural
distance from the Czech Republic as a host investment country was found with Spain and Italy.
Contrary, the highest cultural distance was measured with Denmark. Findings of the foreign presence
investigation report the ability of the Pardubice region to improve or absorb the benefits from
localized companies at a steady pace from 2002 to 2011 and afterwards with decreasing trend for the
last two examined years. Low level of the foreign presence suggests low potential for know-how
spillover from FDI into domestic firms which is supported by values of the intensity of transfer of 0.4
in average.
Keywords
cultural distance, foreign direct investment, foreign presence, productivity of labour, spillover effect
Anotace
Cílem příspěvku je analyzovat přítomnost zahraničních přímých investic, kterým byla udělena vládní
podpora ve formě investičních pobídky. Provedená analýza se skládá z výpočtu národní kulturní
vzdálenosti a dále zahraniční přítomnosti jakožto indikátoru spillover efektů zahrnující také indikátor
intenzity transferu. Tyto výpočty společně popisují situaci v Pardubickém kraji v České republice
zahrnující také souvisejícími efekty. Výzkumný vzorek 22 zahraničních investorů je zkoumán
v časovém období 2002-2014. Kulturní vzdálenost je vypočtena pomocí původního i modifikovaného
Kogut-Singh indexu na základě dat Hofstedeho kulturních dimenzí. Nejmenší kulturní vzdálenost od
České republiky jakožto hostitelské země investice byla nalezena se Španělskem a Itálií. Naopak
nejvyšší kulturní vzdálenost byla změřena v případě Dánska. Závěry týkající se zahraniční přítomnosti
ukazují na schopnost analyzovaného regionu zvyšovat nebo případně absorbovat přínosy z lokalizace
firem vyrovnaným tempem v letech 2002-2011 a následně snižujícím se trendem v posledních dvou
zkoumaných letech. Nízká míry zahraniční přítomnosti ukazuje na nízký potenciál pro vznik
pozitivních efektů přelévání know-how z PZI do domácích firem, což je podpořeno také průměrnou
hodnotou intenzity transferu okolo 0,4.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
164
Klíčová slova
kulturní vzdálenost, přímé zahraniční investice, zahraniční přítomnost, produktivita práce, spillover
efekt
JEL classification: F21, F23, F66
1. Introduction
Economic effects of FDI can be divided into direct (primary) and indirect (secondary) impacts.
Indirect positive effects are in literature often referred as spillover effects (Mišun and Tomšík, 2002).
Indirect effects contain within themselves known side effects - externalities that do not have clearly
specified link to FDI but result from the direct effects and the actual location of FDI. Indirect effects
are in the form of externalities. This is similar principle which is considered in the theory of public
goods (Benáček, 2000). Romer (1993) in this regard distinguishes between two basic functions of FDI
that lie in bridging the technology gap (i.e. object gaps) and bridging gaps in the realm of ideas (idea
gaps) where conditions are parallel consumption and non-excluded common case.
This is the kind of "public interest" that is necessary to support by the public institutions that currently
have a form of investment incentives (Pavlínek, 2004). The government becomes in this case a
purchaser of the externalities that are uncertain and the host region hasto not occur. Then the
incentives become either useless or counter-productive.
Econometric analysis by itself is not able to give a picture of the actual links between the causes and
consequences of FDI. The cause of FDI inflows to the region may be just that the past FDI entered in
a greater extent, increased productivity, reduced unit labor costs and led to agglomeration effects and
economies of scale (Benáček, 1999). One of the key determinants of creation of the indirect effects
and positive externalities arising from FDI is considered as the degree of foreign presence (FP)
(Kokko, 1994).
1.1 Aim and Methodology
In this paper, the situation in the Pardubice region is analyzed. The FDI that received investment
incentives from the Czech government during the analyzed period from 2002 to 2014 represents the
research sample of totally 22 foreign investors from totally ten countries, majorly from Germany
(41%). (CzechInvest, 2017). In terms of industrial sector focus, 32% of examined investors are
producers of transport equipment; followed by mechanical engineering, electronics and electrical
engineering and rubber and plastic industries - 18% each. The rest is mainly composed by textile
sector. Based on the selected sample, conclusions regarding to benefits from investment incentives can
be stated.
We measure the cultural distance based on Kogut-Singh index as the most popular cultural distance
calculation using data of dimensions resulting from the Hofstede´s research (Hofstede et al, 2010;
Hofstede, 2015). The cultural dimensions constituting the model of national cultures are: power
distance (PDI), individualism (INV), masculinity (MAS), uncertainty avoidance (UAI), long term
orientation (LTO) and indulgence (IND). These dimensions are very shortly described in footnote.1
Firstly, the data set from Hofstede´s comprehensive research consisted of employee values scores
collected by IBM, between 1967 and 1973, covering more than 70 countries. Since then, to confirm
the early results and to extend them to a variety of populations, number of subsequent cross-national
studies has been conducted and the database continuously updated (Hofstede et al, 2010). Since 2010,
the list of countries with identified scores counts 93 countries. Often criticism of Hofstede´s research
1
PDI refers to the level of inequality among people. INV stands for with group orientation and individual or
group goals. MAS expresses the orientation towards assertiveness and competitiveness. UAI is a degree of
feeling uncomfortable in unknown situations. LTO orientation represents the focus towards past, presence and
future. IND explains the attitude of society towards free human gratification of enjoying life and freedom
generally (Hofstede et al., 2010; Hofstede et al, 2011).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
165
mentions its incompleteness of all cultural variables since Hofstede´s classification reflects his own
(western) cultural origin. A focus of the study more on approaches rather than behavior is another
limitation (Shenkar and Luo, 2004). Different individual orientation as well as increasing
internationalization during last decades weaken Hofstede´s study however current researches still use
his database as appropriate database. In this paper, the most updated data of version 2015 12 08
(Hofstede, 2015) is used for calculations and presented in the following table 1.
Tab. 1: Cultural dimensions´ scores of examined countries
Country PDI IDV MAS UAI LTO IND
Czech Republic 57 58 57 74 70 29
Denmark 18 74 16 23 35 70
France 68 71 43 86 63 48
Germany 35 67 66 65 83 40
India 77 48 56 40 51 26
Italy 50 76 70 75 61 30
Japan 54 46 95 92 88 42
Netherlands 38 80 14 53 67 68
Spain 57 51 42 86 48 44
Switzerland 34 68 70 58 74 66
United Kingdom 35 89 66 35 51 69
Source: Hofstede (2015)
The index is calculated as an arithmetic average of the variance-corrected squared differences in each
cultural dimension (Kogut and Singh, 1988). Algebraically, the following formula (1) is formed:
𝐶𝐷𝑗𝑘 = ∑ {(𝐼𝑖𝑗 − 𝐼𝑖𝑘)2
/𝑉𝑖}𝑛
𝑖=1 /𝑛 (1)
Where CDjk is the cultural distance between the jth and kth country, Iij and Iik are indicators of the ith
cultural dimension for the jth and kth country, Vi is the variance of the ith cultural dimension and finally
n stands for the number of cultural dimensions. The cultural distance index is firstly calculated for
four cultural dimensions (CD1) as in the original study of Kogut and Singh and then modification for
six dimensions including two later added dimensions (LTO in 2010 and IND in 2013) is done (CD2)
(Čuhlová, 2016). The purpose is to evaluate the difference in values of cultural distance made by
including those dimensions identified later.
Secondly, the paper investigates the regional FP. As previously shown, the FP is one of the
determinants producing indirect impacts that are difficult to measure. However, from a measurable
degree of the FP can be inferred whether the region has a potential for a creation of spillover effects or
not. According to the definition, the FP is a degree of situation of foreign investment in the economy,
region or sector, represented by foreign companies’ employment in total employment in the economy,
region or individual sectors (Görg, Greenaway, 2004).
𝐹𝑃 =
∑ 𝐸 𝐹𝐷𝐼 𝑖
𝑛
𝑖=1
𝐸
∗ 100 (2)
In the formula (2) 𝐸 𝐹𝐷𝐼 represents a figure of employees in FDI that gained investment incentives in
Pardubice region. This number was obtained from annual reports of examined FDI in single years
(Ministry of Justice, 2017). E states for a figure of people employed in the region, obtained from the
Czech Statistical Office (CSO) statistics (CSO, 2017).
In order to increase a productivity of labour and economic grow due to foreign presence, a region
must demonstrate a high international openness. It means to be possible to attract sufficient number of
foreign companies with high productivity that are willing to create the highest number of new jobs in a
region. Secondly, the region must be able to utilize this new potential in the deepest and intense
extent.
Therefore, it would be interesting to concern a question to what degree can a region exploit
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
166
productivity growth from each dollar (or Czech crown, generally each unit) of FDI. Such an indicator
of intensity can be termed as an "indicator of the intensity of the use of foreign presence in the
analyzed region", abbreviated as an indicator of intensity of transfer (IT).
For the monitoring of regions´ abilities to intensively benefit and effectively absorb technological
possibilities of FDI brought there, it can be examined what shift in productivity of the region occurred
depending only on technological level of a source country of FDI (productivity of the country) and in
which proportion they invested in that region (number of jobs).
In order to monitor the ability of "absorption" of technological level, there is an example of a
construction of an indicator whose numerator is the productivity of the region in a given year (𝐴𝑃𝐿𝑖
𝑟𝑒𝑔
)
and the denominator is weighted average of productivity of foreign firms (𝐴𝑃𝐿𝑖
𝐹𝐷𝐼
) where weights
represent the proportions of employees of these companies (𝐹𝑃𝑖
𝑟𝑒𝑔
), again for each analyzed year.
𝐴𝑃𝐿𝑖
𝐹𝐷𝐼
is the productivity of labour of foreign firms reported by OECD in constant prices (of a year
2010) where the rate of use of labour input is measured as a total number of working hours.
Constructed IT indicator can be calculated by the following equation (3):
IT = ∑ ( 𝐴𝑃𝐿 𝑖
𝐹𝐷𝐼 𝐹𝑃𝑖
𝑟𝑒𝑔
) ∑ 𝐹𝑃𝑖
𝑟𝑒𝑔 (3)
For the indicator of IT there will apply the higher value achieved, the region is able to absorb more
experience and opportunities offered by technological growth of companies from abroad.
2. Cultural distance
The cultural distances are calculated separately for four and six dimensions for the sample of ten
foreign investment source countries (Denmark, France, Germany, India, Italy, Japan, Netherlands,
Spain, Switzerland and United Kingdom). The minimal value is found between Czech Republic and
Spain for CD1 and Italy for CD2 measurement. Contrary, the highest cultural distance between
selected countries and the Czech Republic was measured in case of Denmark for both types of
calculation resulting mainly from the significant gap in values of dimensions of UAI and IND. When
analysing the given sample, its standard deviation is 0.88 for CD1 and 0.77 for CD2. Values for not
European countries, both India and Japan, are not that significantly different as could be expected. The
difference can be find usually in only one cultural dimension and others display similar values as
Czech scores. In order to compare the results of measured cultural distances, the difference between
cultural distance based on original four dimensions or six dimensions is demonstrated in the Figure 1.
Fig. 1: Cultural distance
CD1 – Cultural distance of 4 dimensions, CD2 – Cultural distance of 6 dimensions
Source: own calculations based on data from Hofstede (2015)
0
0,5
1
1,5
2
2,5
3
3,5
4
CD1
CD2
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
167
Moreover, as observed from the figure, the differences within the countries caused by including
different number of cultural dimensions into the formula are not proportional nor the same direction.
This demonstrates the significant impact of the two latest dimensions (LTO and IND) on overall
cultural similarity or difference.
3. The degree of foreign presence as an indicator of spillover effects arrising
potential
In comparison with other regions of the Czech Republic, Pardubice region has a typical feature of
large number of small municipalities which is related to the difficult accessibility of peripheral parts of
the region and the uneven distribution business background. The relative openness of the region can
be expressed for example with the indicator of turnover of commuting in and to 1,000 residents
employed economically active population. Values of the indicator are in the Pardubice region in the
range from 258 (Pardubice) to 541 (Letohrad). Low values indicate high degree of isolation movement
for work in the region and vice versa low high internal integration usually characterized by high
relative commuting outside the borders of the region. These results are also affected by developed
infrastructure, especially the railway corridor Czech Třebová - Brno. Due to the location on the main
railway line and stopping the majority of fast train connections the possibility of commuting to other
districts greatly increases.
The proportion of people with foreign citizenship to all inhabitants of the Czech Republic is generally
low in the long term. In 2011, according to the results of the census and housing, the value was about
5%. The distribution of immigrant foreigners corresponds with a certain extent of the regional
attractiveness, particularly with regard to job offers. In the Pardubice region, value of this indicator is
annually around 3%. Whereas in districts Chrudim and Svitavy at this level citizens of Ukraine are
most involved, in the district of Pardubice the citizens of Slovakia and in the district Ústí nad Orlicí
citizens of Poland dominate.
The importance of human capital is growing, as well as the importance of its relationship to economic
variables. The most commonly used measure of human capital is the highest level of educational
attainment, or the number of years spent studying and eventually participation in further education.
(Ministry of Education, Youth and Sports, 2015). CSO statistics show that the educational structure of
the population of the Pardubice region is similar as an educational structure of the Czech Republic.
The same applies to the unemployment rate of the Pardubice region, which is at the same level as the
unemployment rate for the Czech Republic (CSO, 2017).
Figure 2 illustrates the results of FP calculation in the analyzed Pardubice region. It should be noticed
that this index does not respond to the values of the indexes of inflow FDI. The index FDI influx into
the region does not reflect the type of the investment, or more precisely it does not reflect if and how
much influences the local labor market.
Fig. 2: Foreign presence in the Pardubice region of the Czech Republic
Source: own processing based on own calculations and data from the Czech Statistical Office (2017) and Antal
reports of analyzed FDI (2017)
2
4
6
8
2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
%
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
168
0,0
0,1
0,2
0,3
0,4
0,5
2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
FDI influx does not determine that fully automated manufacturing with quite low figure of employees
dominates in regions. Moreover, FDI influx does not reflect whether growth of the index was
accomplished by incoming of new investors to the local market or rising of the value of investments
etc. Therefore, a grade of foreign attendance is measured by using the formula (2) that enables these
drawbacks at least partially eliminated through the monitoring of the development of figure of
positions (Kotíková, 2016).
3.1 Intensity of transfer
The region was able to improve or maintain the ability to absorb the benefits from abroad at a steady
pace during the period (until 2011). On the other side, the trend is decreasing since 2012 and the
region has never reached higher than the value of IT then 0.4. Values are clearly shown in the
following Figure 3.
Fig. 3: Development of the Intensity of transfer indicator
Source: own processing based on own calculations and data from the Czech Statistical Office (2017), OECD
(2017) and annual reports of analyzed FDI (2017)
Given the position of the region, the small value of the indicator can be to certain extent attributed to
less experience domestic entities in the field of cooperation with foreign companies rather than the
poor regional policy. For much of the border regions, this experience will always be expected at least
in a lesser extent.
Conclusion
The aim of the paper is to analyse the presence of FDI in the Pardubice region of the Czech Republic.
The present research is based on data from 22 foreign companies that were granted with the
investment incentive from the local government during years 2002-2014. Note, that when
investigating the effects of FDI on the host market, data from long term period should be considered.
The analysis is made by calculation of several indicators – cultural distance measurement, foreign
presence and intensity of transfer.
The cultural distance between these investors and the Czech Republic is calculated based on KogutSingh
formula. The lowest cultural distance from the Czech Republic as a host investment country
was found with Spain and Italy. Contrary, the highest cultural distance was measured with Denmark.
Findings indicate that the computation based on four original cultural dimensions from Hofstede´s
survey or including two later added dimensions make a notable difference in distance values which
shows their significance on overall national cultural distance score. Cultural distance investigation also
might help to understand the regional and national patterns of FDI localisation.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
169
Low level of the calculated FP in the Pardubice region suggests low potential for know-how spillover
from FDI into domestic firms. This finding is supported by the IT whose values are around 0.4 in
average. It means that regional business environment has an ability to absorb each unit of foreign
capital, and its benefits from localized foreign companies, from 40%. Therefore, the opportunities of
technological growth of region resulting from the presence of FDI are not fully utilized.
Literature
BENÁČEK, V., (1999). Přímé zahraniční investice v české ekonomice: praxe, teorie a aplikace. [online].[1]
Institut ekonomických studií, FSV, Univerzita Karlova: Praha. [cit. 2017-03-03]. Available from:
http://www1.ceses.cuni.cz/benacek/FDI%20CSE%20PE.pdf.
BENÁČEK, V., (2000). Přímé zahraniční investice v české ekonomice. Politická ekonomie, vol. 48, pp. 7-[2]
22. ISSN 0032-3233.
CZECHINVEST, (2017). Investiční pobídky. [online]. [cit. 2017-03-03]. Available from:[3]
http://www.czechinvest.org/investicni-pobidky-nove.
CZECH STATISTICAL OFFICE, (2017). Statistical year books. [online]. [cit. 2017-03-03]. Available[4]
from: https://www.czso.cz/csu/czso/katalog-produktu.
ČUHLOVÁ, R., (2016). Cultural distance of foreign investors in the Czech Republic based on Hofstede´s[5]
dimensions. Ad Alta Journal of Interdisciplinary Research, vol. 6, no. 1, pp. 14-17. ISSN 1804-7890.
GÖRG, H., GREENAWAY, D., (2004). Much I do about nothing? Do domestic firms really benefit from[6]
foreign direct investment? World Bank Research Observer, vol. 19, pp. 171-197. ISSN 0257-3032.
HOFSTEDE, G., (2011). Dimensionalizing Cultures: The Hofstede Model in Context. Readings in[7]
Psychology and Culture, vol. 2, no. 1, article 8. DOI 10.9707/2307-0919.1014.
HOFSTEDE, G., (2015). Dimension Data Matrix. [online]. [cit. 05-03-2017]. Available from:[8]
http://geerthofstede.com/research-and-vsm/dimension-data-matrix/
HOFSTEDE, G., HOFSTEDE, G. J., MINKOV, M., (2010). Cultures and Organizations: Software of the[9]
Mind. Revised and expanded 3rd ed., McGraw-Hill Education. ISBN-10: 007166418.
KOGUT, B., SINGH, H., (1988). The effect of national culture on the choice of entry mode. Journal of[10]
international business studies, vol. 19, no. 3, pp. 411-432. ISSN 0047-2506.
KOKKO, A., (1994). Technology, Market Characteristics, and Spillovers. Journals of Development[11]
Economics, vol. 43, pp. 279-293. ISSN 1467-9361.
KOTÍKOVÁ, S., (2016) The Foreign Presence as a Determinant of Creation of Spillover Effects of Foreign[12]
Direct Investment. Ad Alta: Journal of Interdisciplinary Research, vol. 6, pp. 32–36. ISSN 1804-7890.
MINISTRY OF JUSTICE, (2017). Veřejný rejstřík a sbírka listin. [online]. [cit. 2017-03-03]. Available[13]
from: http://www.justice.cz.
MINISTRY OF EDUCATION, YOUTH AND SPORTS, (2015) Regionální analýza Pardubického kraje[14]
[online]. [cit. 2017-04-09]. Available from:
https://www.google.fr/search?q=Region%C3%A1ln%C3%AD+anal%C3%BDza+Pardubick%C3%A9ho+k
raje&oq=Region%C3%A1ln%C3%AD+anal%C3%BDza+Pardubick%C3%A9ho+kraje&aqs=chrome..69i
57.641j0j4&sourceid=chrome&ie=UTF-8.
MIŠUN, J., TOMŠÍK, V., (2002). Does Foreign Direct Investment Crowd in or Crowd out Domestic[15]
Investment? Eastern European Economics, vol. 40, no. 2, pp. 38–56. ISSN 0012-8775.
OECD, (2017). Level of GDP and productivity. [online]. [cit. 2017-03-10]. Available from:[16]
http://stats.oecd.org/Index.aspx?DataSetCode=PDB_LV.
PAVLÍNEK, P., (2004). Regional Development Implications of Foreign Direct Investment in Central[17]
Europe. European Urban and Regional Studies, vol. 11, no. 1, pp. 47-70. ISSN 0969-7764.
DOI 10.1177/0969776404039142.
ROMER, P., (1993). Idea gaps and object gaps in economic development. Journal of Monetary Economics,[18]
vol. 32, no. 3, pp. 543-573. ISSN 0304-3932. DOI 10.1016/0304-3932(93)90029-F.
SHENKAR, O., LUO, Y., (2004). International Business. Wiley: Hoboken, New Jersey. ISBN[19]
0471383503.
The paper was processed under the SGS grant - Crossborder migration of labour mobility as
a consequence of international companies´ localisation.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
170
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-21
URČUJE FORMA PODPORY MALÝCH A STŘEDNÍCH
PODNIKŮ JEJÍ DOPAD?
DOES THE FORM OF SMES AID DETERMINE ITS IMPACT?
JIŘÍ KRAFT 1
IVANA KRAFTOVÁ 2
1
Katedra ekonomie
Ekonomická fakulta
Technická univerzita v Liberci
1
Department of Economics
Faculty of Economics
Technical University in Liberec
Studentská 2, 461 17 Liberec, Czech Republic
E-mail: Jiri.Kraft@tul.cz
2
Ústav regionálních a bezpečnostních věd
Fakulta ekonomicko-správní
Univerzita Pardubice
2
Institute of Regional and Security Sciences
Faculty of Economics and Administration
University of Pardubice
Studentská 95, 532 10 Pardubice, Czech Republic
E-mail: Ivana.Kraftova@upce.cz
Anotace
Cílem tohoto článku je na základě vymezení přínosů a rizik podpory malých a středních podniků
(MSP) a analýzy míry využívání nástrojů finančního inženýrství ve vybraných zemích určit pomocí
stanovených kvantitativních indikátorů, jak se v nich vyvíjely malé a střední podniky, a to i z hlediska
odvětvové struktury, a současně pokusit se najít v tomto směru doporučení pro ČR při implementaci
nástrojů finančního inženýrství (NFI) ve stávajícím programovém období. Je aplikována grafická,
komparační a trendová analýza. Ukazuje se, že pro ČR je z hlediska zkoumané problematiky značně
vzdálená realita Velké Británie, jistá podobnost je patrná s Německem, inspirativní je vývoj Polska,
částečně Rakouska. Zlepšení indikátorů „snadnosti podnikání“ by mělo být pro ČR stále v popředí
zájmu, a to i v oblasti implementace NFI.
Klíčová slova
kohezní politika, malé a střední podniky, nástroje finančního inženýrství
Annotation
This article aims to evaluate using a set of quantitative indicators of development of SMEs, even in
terms of industry structure. The starting point is to define the risks and benefits of supporting small
and medium enterprises and analysis rate of use of financial engineering instruments in selected
countries. At the same time, the authors try to find recommendations for the Czech Republic for the
implementation of financial engineering instruments (FEIs) during the current programming period.
There are applied graphics, comparative and trend analysis. It shows that the reality of the Czech
Republic is very distant reality of Great Britain, a certain similarity is noticeable with Germany, the
development of Poland is inspiring, partly of Austria. Improving indicators of 'ease of doing business'
should be for the Czech Republic still in forefront of interest, even in the implementation of FEIs.
Key words
cohesion policy, small and medium enterprises, financial engineering instruments
JEL classification: L11, R11
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
171
Úvod
Nezřídka se o malých a středních podnicích hovoří (dále jen „MSP“) jako o klíčových hybatelích
ekonomického růstu, inovací, zaměstnanosti a sociální integrace (Komise ES, 2008), což je beze sporu
i argument pro opakované udělení všeobecné blokové výjimky pro jejich státní podporu (Nicolaides,
2014). V Evropské unii představují tyto subjekty dlouhodobě cca 99,8 % podniků nefinančního
sektoru, přitom 92,7 % tvoří mikropodniky, tj. podniky s počtem zaměstnanců nepřesahující 10 osob
(Eurostat, 2016). Vzhledem k prostorové alokaci MSP, k níž se vyjadřují ve vztahu k regionům ČR
např. Hamplová a Kovárník (2016), se tak jejich podpora stává významným nástrojem kohezní
politiky.
Kromě klasických dotací se stále více počítá s rozšiřováním tzv. nástrojů finančního inženýrství (dále
jen „NFI“), a to jak v uplynulém programovém období, v němž byly NFI namířeny do tří oblastí:
podniky - zejména MSP, urbánní rozvoj a energetická efektivnost včetně obnovitelných zdrojů
(European Commission, 2016 : 28), tak mají být ještě ve větší míře využívány ve stávajícím období
2014-2020 (MMR ČR, 2017). V minulém programovém období se staly poměrně zajímavou formou
NFI tzv. 4J – JASPERS, JEREMIE, JESSICA, JASMINE (Jánský a Jiříček, 2016).
Pro nové programové období 2014-2020 byl v srpnu 2014 spuštěn program COSME (Program pro
Competitiveness of Enterprises and Small and Medium-sized Enterprises) s rozpočtem 2,3 mld EUR,
který má naplňovat „Small Business Act“ a soustřeďuje se na čtyři hlavní okruhy problémů. Kromě
usnadnění přístupu na trhy, vytvoření lepších rámcových podmínek pro konkurenceschopnost
(zejména snížení administrativní a regulační zátěže), podpory podnikání (s akcentem na digitální
podnikání, Erasmus pro mladé podnikatele) se soustřeďuje na zlepšení přístupu k finančním zdrojům,
a to v různých fázích životního cyklu podniku. Počítá s využitím nástrojů finančního inženýrství –
konkrétně záruk (Loan Guarantee Facility – LGF) a investic do základního kapitálu tzv. ekvity (Equity
Facility for Growth – EFG), které bude mít pod patronací Evropský investiční fond ve spolupráci
se zprostředkovateli v jednotlivých zemích. Očekává se, že pomocí LGF bude podpořeno cca 330 000
MSP, které v souvislosti s garancí COSME obdrží 21 mil. EUR, rozsah podpory prostřednictvím EFG
oproti tomu představuje pouze zlomek podpory – měla by se týkat cca 500 MSP s investicemi do výše
4 mil. EUR (European Commission, 2014). S ohledem na zaostávání evropských zemí ve využívání
rizikového a rozvojového kapitálu je uvedený poměr pochopitelný, na druhou stranu může program
COSME napomoci rozvoji této formy financování. Jak je z hlediska počtu zprostředkovatelů na
realizaci COSME připravena ČR, ukazuje tabulka 1.
Tab. 1: Počty zprostředkovatelů LGF a EFG v ČR
LGF EFG LGF i EFG současně
banky 8 0 1
jiné subjekty 5 9 1
Pozn.: nerozlišovány modifikace LGF a EFG
Zdroj: vlastní zpracování s využitím dat (European Commission, 2017)
NFI nejsou novinkou minulého programového období. Počátek jejich užívání je spjat s obdobím 1994-
1999. V uplynulém programovém období ale došlo k výraznému navýšení jejich využití, přitom
z celkového počtu 293 512 příjemců podpory prostřednictvím NFI jednoznačně převažovaly MSP
(počtem 210 984 subjektů), nejvíce byly poskytovány úvěry a záruky - u obou forem na úrovni cca
140 tis. případů (European Commission, 2016 : 43). Soare (2015) prokazuje s odkazem na auditní
zprávu Evropského účetního dvora vyšší efektivnost revolvingu veřejných prostředků v případě záruk
pro MSP oproti úvěrům a ekvity investicím. A zejména z řad „nových“ členských zemí EU se nese
duch pozitivního hodnocení NFI (Kalvet, Vanags a Maniokas, 2012; De Moor, Wieczorek-Kosmala
a Blach, 2016), avšak pouze relativně velké Polsko se dokázalo zařadit v minulém programovém
období mezi 6 největších implementátorů NFI. Z důvodu snižujícího se množství veřejných zdrojů se
očekává posílení jejich role ve stávajícím programovém období, přičemž se ve vztahu k jejich
implementaci zdůrazňují principy: pákového efektu, kombinace veřejných a soukromých zdrojů,
návratnosti, resp. revolvingu a požadavku splacení investice.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
172
1. Cíle, metody a zdroje dat
Cílem tohoto článku je na základě vymezení přínosů a rizik podpory MSP a analýzy míry využívání
NFI ve vybraných zemích určit pomocí stanovených kvantitativních indikátorů, jak se v nich vyvíjely
MSP, a to i z hlediska odvětvové struktury, a současně pokusit se najít v tomto směru doporučení pro
ČR při implementaci NFI ve stávajícím programovém období. Neboť, jak uvádí Karlsson, Warda
a Gråsjö (2012), podstatným indikátorem inovativního potenciálu regionů je jejich schopnost
absorbovat znalosti vytvořené jinde a využít je pro svůj rozvoj.
Analyzováno je 8 zemí z hlediska NFI, a to ČR, dále 6 zemí EU s nejvyšším objemem alokace
finančních zdrojů z operačních programů do NFI v programovém období 2007-2013 (řádově
přesahujících 1 mld. EUR), navíc Rakousko, které vykazuje jeden z nejnižších objemů alokace do
NFI, avšak se zajímavou strukturou a vysokým podílem soukromých investic, což by mohlo být pro
ČR inspirativní. Data o NFI zahrnují období 2007-2015, data posuzující vývoj MSP se týkají let 2010-
2014. Data 2007-2009 jsou sice k dispozici, ale jsou ovlivněna globální hospodářskou krizí, a tudíž lze
předpokládat, že by závěry z jejich hodnocení byly touto skutečností poznamenány. Data roku 2015
o vývoji MSP dosud nebyla v konzistentní podobě publikována.
Při řešení problému jsou aplikovány grafická, komparativní a trendová analýza. Je zřejmé, že využití
NFI je i odvětvově rozdílné, proto je komparační a trendová analýza MSP realizována prostřednictvím
odvětvových dat s vazbou na klasifikaci NACE rev. 2, konkrétně z průmyslových odvětví B, C, D, E,
F; ze služeb G, H I J, L, M N.1
Zdrojem dat jsou zejména oficiální dokumenty Evropské komise
a Eurostatu. V případě absence dat byla při ojedinělém výskytu aplikována metoda použití nebližší
předcházející hodnoty. Chybějící data celé či podstatné části časové řady v případě NACE L pro ČR a
Řecko, NACE D pro Německo a Řecko a NACE E pro Německo, nebyla do souhrnné analýzy
zahrnuta.
V návaznosti na vytčený cíl je snahou autorů odpovědět na otázky:
a) vykazuje počet MSP vybrané skupině zemí ve sledovaném období růst?
b) vykazuje počet zaměstnanců MSP ve vybrané skupině zemí ve sledovaném období růst?
c) roste produktivita práce (měřeno hrubou přidanou hodnotou na zaměstnance) MSP ve sledovaných
odvětvích?
d) změnila se výrazně odvětvová struktura MSP mezi roky 2010 a 2014 ve vybrané skupině zemí?
2. Podpora MSP – vybrané teoretické aspekty přínosů a rizik
Rozvoj států a regionů je závislý na jejich ekonomické úspěšnosti, přičemž ta je závislá na celé řadě
skutečností, mezi něž bezpochyby patří i netržní zásahy státu, resp. v ještě širších souvislostech
Evropské unie – viz výše. Jsou v ČR regiony, ve kterých sídlí podniky celostátního, či dokonce
evropského významu, jež se výrazně podílejí na zaměstnanosti obyvatel regionu, a tím významně
ovlivňují kupní sílu obyvatel, a tedy i úroveň poptávky v regionu. Právě poptávka je v souladu se
závěry keynesiánské ekonomie zásadním determinantem vytvářeného důchodu. Na druhé straně
existují regiony, kde takové velké podniky sídlí pouze v malém množství a produkce v těchto
regionech, a tedy i důsledky pro obyvatele, jsou závislé v podstatné míře na fungování MSP.
Evropská unie a ČR rozvoj MSP podporuje, což může mít zvláště pro regiony, kde tvoří rozhodující
část bohatství, zásadní vliv. Lze pro jednoduchost předpokládat, že regiony, kde sídlí a především
1
Názvy analyzovaných odvětví NACE rev. 2: B – Těžba a dobývání, C – Zpracovatelský průmysl, D – výroba a
rozvod elektřiny, plynu, tepla a klimatizovaného vzduchu, E – Zásobování vodou; činnosti související s odpady
a sanacemi, F Stavebnictví, G – Velkoobchod, maloobchod; opravy a údržba motorových vozidel, H – Doprava
a skladování, I – Ubytování, stravování a pohostinství, J – Informační a komunikační činnosti, L – Činnosti
v oblasti nemovitostí, M – Profesní, vědecké a technické činnosti, N – Administrativní a podpůrné činnosti.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
173
fungují velké a silné podniky v postavení monopolů, případně oligopolů, budou bohatší než ty, ve
kterých sídlí především MSP, minimálně proto, že důchody vyplácené zaměstnancům velkými
podniky (např. Škoda Auto) jsou větší.
Zaměřme proto pozornost na tržní struktury spojené s existencí mnoha MSP a jedné firmy dominantní,
tedy oligopolem s dominantní firmou. Je-li východiskem úvahy optimum takového nekooperativního
oligopolu, vyvstává otázka, jaký bude mít vliv na cenu jejich produktů a vytvořený důchod právě
podpora MSP.
Obr. 1: Změna cen produkce a vytvářeného bohatství oligopolu s dominantní firmou po realizaci
podpory MSP
Legenda:
S – nabídka
q, Q – množství produkce
Kč – veličiny vyjádřené v peněžních jednotkách
MC – mezní náklady
P – cena
MR – mezní příjem
D – poptávka
Indexy
KL – konkurenční lem
DF – dominantní firma
T – celková veličina
A, B – extrémní, teoretické ceny
0 – situace před podporou MSP
1 – situace po podpoře MSP
Zdroj: vlastní zpracování
Z obrázku 1 je zřejmé, že po realizaci podpory MSP došlo k poklesu ceny prodávané produkce PDF na
PDF´ a zároveň došlo k růstu množství vyráběné produkce z QT na QT´, tedy i ke zvýšení vytvořeného
bohatství. Zřetelné je i navýšení podílu množiny podniků konkurenčního lemu na celkovém
vytvářeném produktu oligopolem.
Podpora MSP se ale netýká pouze výše uvedené tržní struktury, ale i fungování monopolistické
konkurence. I v ní dojde k tlaku na snížení ceny produktů, neboť podpora MSP zvýšení počet těchto
podniků a -, přestože jsou tyto podniky cenovými tvůrci, nezbude jim – s ohledem na vyšší úroveň
konkurence vyvolené podporou MSP –, než cenu svých produktů snížit, jak ukazuje obrázek 2.
Obr. 2: Snížení cen produkce v monopolistické konkurenci po realizaci podpory MSP
Legenda:
AR – průměrný příjem
Kč – veličiny vyjádřené v peněžních jednotkách
Ostatní symboly jako v obrázku 1.
Zdroj: vlastní zpracování
Rovněž obrázek 2 graficky dokazuje, že podpora MSP vedla k poklesu ceny produktů z P na P´.
Snížení produkovaného množství se netýká produkce odvětví, pouze každého jednoho podniku,
kterých je po realizované podpoře MSP více. Pokles cen produktů je v této souvislosti důležitý proto,
QDF1 ΣQ0
Kč
Q
M
R
D
F
0
DDF0
PDF0
PDF1
QDF0
S MCKL KL0 0( )Σ
SKL1 MCDF
D
T
ΣqKL0
DDF1
ΣqKL1
M
RD
F
1
ΣQ1
PA0
PA1
PB1
PB0
P0
AC
MR0
q0 q
Kč MC
D
=AR
0
0
D
=AR
1
1
MR1
P1
q1
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
174
že v nedávné minulosti realizovaný výzkum (Kraft a kol., 2015) prokázal, že jednotlivé regiony, a to i
v relativně malé ČR, se od sebe nezanedbatelně liší výší cenové hladiny. Kupní síla 1 Kč v chudších
regionech je prokazatelně vyšší než v regionech bohatých, neboť je v těchto rozdílných regionech
odlišný regionální cenový index. A právě podpora MSP, které dominují v regionech chudších, vedoucí
ke stlačování cen, by tento pro chudší regiony pozitivní efekt mohla ještě více posílit.
Na druhou stranu nelze v rámci objektivity nevidět problém, který s sebou „státní zásahy“ nesou.
Narušují autoregulační schopnosti ekonomiky, přičemž podpora MSP takovým zásahem bezpochyby
je. Z šesté kohezní zprávy (Evropská komise, 2014: 144) dokonce vyplývá, že v roce 2013 bylo cca
55 % veřejných investic v zemích EU-28 poskytnuto orgány na nižší než národní úrovni.
Pravděpodobně s sebou přináší fenomén vytěsňovacího efektu. Přerozdělovaní prostředků státem
pravděpodobně vytěsní v menší či větší míře prostředky soukromé, jak ukazuje obrázek 3.
Obr. 3: Vliv vytěsňovacího efektu na soukromé výdaje v důsledku podpory MSP
Legenda:
AD – agregátní poptávka; E – rovnováha; Y – důchod; IS – rovnováha na trhu zboží a služeb; LM – rovnováha
na trhu peněz a ostatních finančních aktiv; i – úroková míra; M – množství peněz, MS – nabídka peněz; MD –
poptávka po penězích. Indexy 1 – situace před podporou MSP, 2 – situace po podpoře MSP. Ostatní symboly
jako na obrázku 1 a 2.
Zdroj: vlastní zpracování
Přerozdělování ze strany státu povede k navýšení poptávky z AD1 na AD2, což vede k navýšení
důchodu z Y1 na Y1+2, neboť vzrostla poptávka. To IS model částečně verifikuje, i zde došlo
k navýšení důchodu, ale o méně, z Y1 pouze na Y1+1. To je způsobeno paralelním zvýšením úrokové
míry. Vyšší důchod souvisí s růstem poptávky po penězích, jak ukazuje třetí část obrázku 3, a ta vede
právě k růstu úrokové míry. Navýšení úrokové míry odradí soukromé subjekty od půjček, na základě
kterých by investovali, jde tedy o rozdíl Y1+2 a Y1+1, představující vytěsňovací efekt. (Pro
jednoduchost není uvažována past likvidity, kdy je vytěsňovací efekt nulový, ani klasický případ, kdy
je vytěsňovací efekt úplný a už vůbec ne efekt tzv. přetěsňovací.) I přes výhradu k účinnosti podpory
MSP způsobenou vytěsňovacím efektem je možné právě v souvislosti s regionálním rozvojem a
podporou regionů chudších takový „státní zásah“ neodmítat.
3. Využití NFI ve vybraných zemích EU v programovém období 2007-2013
Pro analýzu využití NFI byly vybrány kvantitativní ukazatele (počet zprostředkovatelů), počet
samotných NFI, finanční objem alokace do NFI z operačních programů a finanční objem NFI u
finálních příjemců, vedle toho ale rovněž ukazatele struktury finančních zdrojů – míra národního
kofinancování, míra soukromých finančních zdrojů, a struktury NFI. Kromě toho byla kvantifikována
intenzita přenosu NFI k finálním příjemcům z příslušné alokace do nich. V tabulce 2, která prezentuje
výsledky naznačené analýzy, jsou země analyzované skupiny seřazeny sestupně podle finančního
objemu alokace do NFI z operačních programů.
i
MD1
MD2
E2
E1
MS
i1
i2
M1
i
Y
IS
IS+2
Y1 Y1+2
i2
i1
LM
E1
AD
Y
AD2
AD1
AD2
AD1
E2
E1
Y1+2Y1
podpora
MSF Z
E2
Y1+1 M1
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
175
Tab. 2 Situace v oblasti nástrojů finančního inženýrství ve vybraných zemích EU k 31. 12. 2015
(v mil. EUR, není-li uvedeno jinak)
země
počet
zprostřed-
kovatelů
(1)
počet
NFI
(2)
finanční
objem
alokace
do NFI z
OP (3)
míra
národ-
ního
kofinan-
cování
v %
z toho
míra
soukro-
mých
financí
v %
finanční
objem
NFI u
finálních
příjemců
z toho: r
(4)
úvěry záruky ekvity ostatní
IT 180 146 4940 37 3 2605 1138 1378 67 21 53
DE 136 45 1715 37 5 1578 987 100 491 0 92
UK 131 73 1581 56 45 1241 514 0 726 0 78
PL 178 257 1559 15 1 1406 1044 338 24 0 90
ES 103 26 1278 23 2 467 326 95 28 18 37
EL 28 33 1091 0 0 869 522 296 39 12 80
CZ 38 6 262 44 0 233 92 55 0 86 89
AT 35 2 27 62 68 21 7 0 15 0 80
(1) včetně uplatňovaných modifikovaných podmínek
(2) NFI = nástroje finančního inženýrství (3) OP = operační programy
(4) r = poměr NFI u finálních příjemců a alokace z OP v %
Zdroj: vlastní zpracování na základě dat (European Commission, 2016; European Commission, 2017)
Jak vyplývá z tabulky 2, počty zprostředkovatelů nekorespondují s počty NFI, v Polsku a Řecku - na
rozdíl od ostatních států - převyšují počty NFI počet jejich zprostředkovatelů. Míra národního
kofinancování má v této oblasti vysoké variační rozpětí, a to 62 %, přičemž míra soukromých financí
z tohoto národního kofinancování je nejvyšší u Rakouska a Velké Británie, které jsou charakteristické
vysokým podílem ekvity investic. Nicméně případ Německa ukazuje na to, že významné zastoupení
ekvity investic je realizovatelný i s relativně nízkým podílem soukromých financí.
Struktura NFI je poměrně rozmanitá: úvěry převažují u Německa, Polska, Španělska a Řecka; záruky
jsou nejčetnější v Itálii; ekvity převládají ve Velké Británii a v Rakousku; pro ČR jsou specifické
„ostatní“ finanční nástroje, kam se řadí zejména subvence úrokové míry a subvence garančních
poplatků. O míře naplnění záměrů využití NFI vypovídá poměr mezi finančním objemem NFI
obdržených finálními příjemci k alokaci prostředků do NFI z operačních programů. V tomto ohledu
bylo nejúspěšnější Německo (92 %), a to při druhé nejvyšší alokaci, následované Polskem (90 %) se
čtvrtou nejvyšší alokací v rámci EU a ČR (89 %), která ale zaujímá až 14. místo v rámci EU
z hlediska objemu alokovaných prostředků do NFI z operačních programů, což je asi 15 % objemu
Německa. Kolem 80 % se pohybuje z hlediska uvedeného poměru čerpání Rakousko, Řecko a Velká
Británie. Naopak Itálie a zejména Španělsko nadhodnotily své alokace; Itálie rozdělila svým finálním
příjemcům 53 % alokace, Španělsko pouhých 37 %.
4. Vývoj MSP – výsledky komparační a trendové analýzy
S ohledem na rozsah článku jsou v této části zachyceny nejvýznamnější výsledky provedené analýzy
ve vztahu k výše položeným otázkám:
a) Vykazuje počet MSP vybrané skupině zemí ve sledovaném období růst?
Z hlediska počtu samotných ekonomických subjektů nevyplývají z analýzy zásadní změny. Za zmínku
snad stojí nárůst počtu MSP ve zpracovatelském průmyslu v Německu při jeho současném poklesu
v Itálii a poměrně vysoký nárůst počtu MSP v ČR a Itálii v energetice. Pozitivně lze hodnotit nárůst
počtu MSP v informačních a komunikačních činnostech ve Velké Británii a Německu (v nichž také
rostou profesní, vědecké a technické činnosti) ale také v Polsku.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
176
b) Vykazuje počet zaměstnanců MSP ve vybrané skupině zemí ve sledovaném období růst?
Přestože i z hlediska počtu zaměstnanců MSP lze konstatovat, že většinou nedochází k významným
změnám, není bez zajímavosti, že růst jejich počtu – s výjimkou obchodu (G) a dopravy (H) –
zaznamenává ve všech hodnocených odvětvích Německo, k němuž se v informačních a
komunikačních činnostech (J) a v profesních, vědeckých a technických činnostech (M) připojuje
Velká Británie a Polsko. Itálie zaznamenává spolu s poklesem počtu MSP i pokles jejich zaměstnanců
ve zpracovatelském průmyslu a stavebnictví. Zvláštní vývoj ve stavebnictví vykazuje Španělsko,
v němž počet MSP roste, avšak počet jejich zaměstnanců klesá.
c) Roste produktivita práce (měřeno hrubou přidanou hodnotou na zaměstnance) MSP ve sledovaných
odvětvích?
Analýza byla realizována podle 4 velikostních skupin MSP v průmyslových odvětvích a stavebnictví
(B, C, D, E, F) a podle 5 velikostních skupiny MSP ve službách (G, H, I, J, L, M, N). Jednoznačný
růst produktivity práce napříč odvětvími, zeměmi a velikostními kategorii podniků nelze konstatovat.
Jisté podobnosti, resp. odlišnosti lze vysledovat, hodnotí-li se produktivita práce podle velikostních
kategorií MSP. V řadě případů platí očekávatelný výsledek, totiž že s růstem velikosti MSP roste
produktivita. To platí – vyjma Velké Británie – pro všechny sledované země ve zpracovatelském
průmyslu (C), stavebnictví (F), profesních, vědeckých a technických činnostech (M). Ve čtyřech
zemích – ČR, Německu, Rakousku a Velké Británii aspiruje v činnostech v oblasti nemovitostí (L) a
v ubytování, stravování a pohostinství (I) na nejvyšší produktivitu nejmenší velikostní kategorie SMP,
a to 0-1 zaměstnanec.
d) Změnila se výrazně odvětvová struktura MSP mezi roky 2010 a 2014 ve vybrané skupině zemí?
Za celou skupinu hodnocených zemí lze – i v souvislosti s výše uvedenými výsledky – konstatovat, že
strukturální změny mezi roky 2010 a 2014 nejsou výrazné, jen zřídka kdy odvětví přesahuje změnu
vyšší než jeden procentní bod. Nicméně jsou odvětví, která ve všech těchto zemích „získávají“
odvětví služeb (J, M a N), přičemž nejvyšší zisk vykazuje v tomto ohledu Polsko, až s jitým odstupem
následováno Německem. Jednoznačný pokles zaznamenává zpracovatelský průmysl (C), a to i v ČR,
pro kterou je odvětím dominantním. Dále klesá podíl těžebního průmyslu (B) – s výjimkou Polska – a
stavebnictví (F) – s výjimkou Německa, kde naopak zvyšuje svůj podíl o téměř 2,5 procentního bodu.
Ostatní odvětví se vyvíjejí různě, ale bez výraznějších změn, snad jen s výjimkou výraznějšího
poklesu podílu obchodu (G) v Německu a Polsku (vždy téměř o 2,5 procentního bodu), naopak
v Řecku došlo k posílení „cestovního ruchu“ (I) o více než 3,5 procentního bodu.
Závěr
Přestože teoretické závěry ukazují na racionalitu podpory MSP, a to i přes pravděpodobný souběh
s vytěsňovacím efektem, jehož intenzita může být v jednotlivých státech odlišná, výsledky analýzy
vývoje MSP podávají nejednoznačné závěry.
Z hlediska forem podpory – typů NFI – lze teoreticky za ekonomicky nejúčinnější považovat ekvity
investice, které výraznou měrou zasahují do potenciálně výnosných, byť rizikových projektů. ČR se
tedy může poučit z efektů, které využily z hlediska využívání ekvity investic Polsko, Německo a
Velká Británie. Rakousko – i přes vysoký podíl ekvity investic v rámci NFI – nedosáhlo tak
výrazných pozitivních změn, což může být způsobeno nízkým objemem alokace finančních
prostředků (cca 1/10 objemu ČR). Dopad NFI na MSP znesnadňuje rovněž podpora investic u velkých
podniků, přičemž nad tímto typem podpory visí stále otazník, a to jak z teoretického hlediska, tak
z hlediska praxe týkající se ochrany hospodářské soutěže.
Na základě výsledků provedené analýzy lze konstatovat, že ČR by měla v současném programovém
období více zaměřit pozornost na NFI ve formě ekvity investic do MSP, a to i ve spojení s možností
využít NFI k naplňování všech 11 tematických cílů místo 3 v období 2007-2013.
Nelze ale nezmínit ani fakt, že ČR stále patří mezi 5 členských států EU s nejhoršími podmínkami pro
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
177
podnikání (kromě Malty, Chorvatska, Rumunska a Řecka). O tom, že i tento hendikep je řešitelný,
svědčí posun v Polsku, v němž se „snadnost podnikání“ mezi roky 2006-2014 zlepšila výrazněji než
v ČR, přestože startovní pozice byla přibližně stejná.
Literatura
DE MOOR, L., WIECZOREK-KOSMALA, M., BLACH, J., (2016). SME Debt Financing Gap: the Case[1]
of Poland. Transformations in Business & Economics, vol. 15, no. 3, pp. 274-291. ISSN 1648-4460.
EUROPEAN COMMISSION, (2014). COSME. Europe’s programme for small and medium-sized[2]
enterprises. [online]. [cit. 2017-03-02]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/growth/smes/cosme/
EUROPEAN COMMISSION, (2016). Summary of data on the progress made in financing and[3]
implementing financial engineering instruments reported by the managing authorities in accordance with
Article 67(2)(j) of Council Regulation (EC) No 1083/2006. [online]. [cit. 2017-03-02]. Dostupné z:
http://ec.europa.eu/regional_policy/cs/funding/special-support-instruments/
EUROPEAN COMMISSION, (2017). Access to EU finance. [online]. [cit. 2017-03-02]. Dostupné z:[4]
http://europa.eu/youreurope/business/funding-grants/access-to-finance/index_en.htm
EUROSTAT, (2016). Archive: Business economy - size class analysis. [online]. [cit. 2017-03-02].[5]
Dostupné z: http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/Archive:Business_economy_
_size_class_analysis
EUROSTAT, (2017). Structural Business Statistics. [online]. [cit. 2017-03-02]. Dostupné z:[6]
http://ec.europa.eu/eurostat/web/structural-business-statistics/structural-business-statistics/sme
EVROPSKÁ KOMISE, (2014). Investice pro růst a zaměstnanost. Podpora rozvoje a řádné správy věcí[7]
veřejných v regionech a městech EU. Šestá zpráva o hospodářské, sociální a územní soudržnosti.
Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2014. ISBN 978-92-79-39109-5. DOI 10.2776/94592.
HAMPLOVÁ, E., KOVÁRNÍK, J., (2016). Analýza vývoje počtu podnikatelských jednotek v České[8]
republice v letech 2008-2014. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků.
Brno: Masarykova univerzita, pp. 226-232. ISBN 978-80-210-8272-4. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-
2016-29.
JÁNSKÝ, J. JIŘÍČEK, P., (2016). The Financial Engineering Instruments Analysis as Support of Cohesion[9]
and Innovation Policy of the European Union. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách.
Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 159-166. ISBN 978-80-210-8272-4. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-19.
KALVET, T., VANAGS, A., MANIOKAS, K., (2012). Financial Engineering Instruments: the Way[10]
forward for Cohesion Policy Support? Recent Experience from the Baltic States. Baltic Journal of
Economics, vo1. 12, no. 1, pp. 5-22. ISSN 1406-099X.
KARLSSON, CH., WARDA, P., GRÅSJÖ, U., (2012). Spatial Knowledge Spillovers in Europe: A Meta-[11]
Analysis. Working Paper Series in Economics and Institutions of Innovation 280, Royal Institute of
Technology, CESIS - Centre of Excellence for Science and Innovation Studies. [online]. [cit. 2017-03-02].
Dostupné z: http://www-sre.wu.ac.at/ersa/ersaconfs/ersa12/e120821aFinal00624.pdf.
KOMISE ES, (2008). Zelenou malým a středním podnikům. „Small Business Act“ pro Evropu. KOM[12]
(2008) 394 v konečném znění. Brusel, dne 25. 6. 2008.
KRAFT, J. a kol., (2015). Regionální cenové hladiny v ČR – teorie, metodiky a praxe. Liberec, Technická[13]
univerzita v Liberci. ISBN 978-80-7494-263-1.
MMR ČR, (2016). Metodické doporučení pro implementaci finančních nástrojů v programovém období[14]
2014-2020. Verze 2. [online]. [cit. 2017-01-20]. Dostupné z: https://www.strukturalni-fondy.cz/cs/Fondy-
EU/2014-2020/Metodicke-pokyny.
NICOLAIDES, P., (2014). The New General Block Exemption Regulation: The Cornerstone of the State[15]
Aid Regime, 2014-2020. [online]. [cit. 2017-03-02]. Dostupné z:
http://stateaidhub.eu/blogs/stateaiduncovered/post/24.
SOARE, D. V., (2015). Financial Engineering Instruments Financed from European Structural and[16]
Investment Funds and Financial Products Issued by Financial Institutions Supporting European Project
Imlementation. In 2nd International Conference on Education, Social Sciences and Humanities. Istanbul,
SOCIOINT, pp. 764-772. ISBN 978-605-64453-3-0.
Příspěvek byl zpracován s podporou Ekonomické fakulty Technické univerzity v Liberci
v souvislosti s řešením projektu "Regionální rozvoj ČR v kontextu nástupu 4. průmyslové
revoluce".
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
178
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-22
REGIONÁLNÍ DISPARITY KONCENTRACE AKTIVNÍCH
PODNIKATELSKÝCH JEDNOTEK
V ČESKÉ REPUBLICE V LETECH 2010 – 2016
REGIONAL DISPARITIES OF CONCENTRATION OF ACTIVE BUSINESS
ENTITIES IN THE CZECH REPUBLIC IN THE YEARS 2010 – 2016
EVA HAMPLOVÁ
JAROSLAV KOVÁRNÍK
Katedra ekonomie
Fakulta informatiky a managementu
Univerzita Hradec Králové
Department of Economics
Faculty of Informatics and Management
University of Hradec Kralove
Rokitanského 62, 500 03 Hradec Králové, Czech Republic
E-mail: eva.hamplova@uhk.cz, jaroslav.kovarnik@uhk.cz
Anotace
Příspěvek je věnován problematice koncentrace aktivních podnikatelských jednotek a jejich
regionálnímu rozložení. Cílem tohoto článku je zhodnotit, které regiony, až na úroveň okresů, vykazují
nejvyšší podíl aktivních podnikatelů vzhledem k počtu svých obyvatel. Pojem aktivní podnikatelská
aktivita je spojen se statisticky zaznamenatelnou kategorií, kdy podnikatel vykazuje činnost z pohledu
daňové správy nebo z pohledu sociálního zabezpečení. K analýze koncentrace aktivní podnikatelské
aktivity byly využity interní zdroje Českého statistického úřadu, které nejsou veřejně dostupné a
mohou významnou měrou přispět k objasnění trendu rozvoje podnikání v České republice v posledních
6 letech. Analýza koncentrace podnikatelské aktivity může odhalit dalším výzkumem příčiny zjištěných
disparit, což není prvotním cílem tohoto příspěvku. Přesto je v článku hodnocena existence vztahu
mezi nezaměstnaností v jednotlivých okresech a počtem aktivních podnikatelů na 1 000 obyvatel, který
se podařilo statisticky prokázat. Díky analyzovaným kritériím příspěvek otvírá možnosti komparovat
podnikatelskou aktivitu v mezinárodním měřítku a přispět tak k aktualizaci dat světových databází,
které nemají v tomto smyslu jednotnou metodiku vykazování a aktuální data.
Klíčová slova
podnikání, podnikatelské prostředí, národní hospodářství
Annotation
This paper deals with the concentration of active business entities and their regional distribution. The
objective of this article is to assess which regions down to the level of districts show the highest share
of active entrepreneurs. The term of active entrepreneurship is associated with a statistically
noticeable category when an entrepreneur is active in terms of tax administration or in terms of social
security. To analyze the concentration of active entrepreneurship, the internal resources of the Czech
Statistics Office have been used. These data have not been publicly available so far and so they could
contribute significantly to explain the trend of business development in the Czech Republic in the last
six years. In further research, the analysis of the concentration of business activity may reveal the
causes of identified disparities, which is not the primary objective of this paper. Nevertheless, the
article evaluates the existence of the relationship between unemployment in particular districts and
the number of active entrepreneurs per 1 000 inhabitants, which could be statistically proved. As the
criteria have been analyzed, the paper can enable to compare business activity at an international
level and contribute to update the data of global databases, which do not have current data and a
unified methodology of reporting in this respect.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
179
Key words
business, business environment, national economy
JEL classification: L25, L26, O10
Úvod
Regionálně vyvážené podnikatelské klima je nejen otázkou velmi významnou, ale dalo by se říci, že
dokonce prvořadou, a to zejména v moderním tržním prostředí, protože má významný dopad na
zaměstnanost (Thurik et al., 2008), kde se podnikatelský sektor stal klíčovým faktorem, inovace, státní
rozpočet či v neposlední v řadě i na vnější ekonomickou rovnováhu (Stloukalová, Jurčík, Srdošová,
2015). Vývoj počtu statistických jednotek typu podnik a jejich dynamika výrazným způsobem
deklarují vývoj podnikatelského sektoru, stav národního hospodářství dané ekonomiky a v neposlední
řadě i regionální rozdíly v podnikání na úrovni územních jednotek (Carree, 2015).
Malé a střední podniky, které reprezentují podstatnou část podnikatelského sektoru, se staly stále
důležitější součástí hospodářského rozvoje. V tomto kontextu se ukazuje, že malé a střední podniky
mohou být charakterizovány jako hlavní motor ekonomického růstu. Je výzkumně prokázáno, že nové
firmy rostou rychleji než firmy zavedené (Davidsson et al., 2002), přispívají tak výrazným způsobem
k tvorbě pracovních míst a nahrazují pokles míst ve firmách velkých. Proto je z pohledu hospodářské
politiky potřebné vědět, jak se podnikatelská aktivita v té které zemi vyvíjí. Tyto informace mohou
přispět k lepšímu zacílení hospodářské politiky zaměřené na podporu podnikání.
Podnikání systematicky souvisí s růstem pracovních míst a v průběhu času se tento vztah
zintenzivňuje. Podnikání má největší vliv na region, ve kterém působí, ale má také pozitivní vedlejší
účinky na růst počtu pracovních míst v sousedních regionech. Podnikání má větší národohospodářské
účinky ve více urbanizovaných regionech, kde podniky využívají výhody zhuštěného trhu (Henderson,
Weiler, 2010).
Podpora podnikání a vytváření příznivých podnikatelských podmínek jsou klíčovými kritérii
zakotvenými v zákonech České republiky. Samotný Zákon o podpoře malého a středního podnikání
prošel od roku 2002 několika úpravami. Poslední úprava platná o 1. 6. 2016 deklaruje jasně zásady
pro poskytování podpory při zahájení podnikání, jakož i při upevňování ekonomického postavení
malých a středních podnikatelů. Právě hodnocení intenzity absorpce podpory podnikání v regionech
může být významným faktorem jejich disparit, i když to není jednoznačně prokázáno. Analýza
provedená v souvislosti s hypotézou týkající se preference podnikatelských subjektů působících
v problémových regionech při rozhodování o podpoření projektů formou přidělení dotace v České
republice se nepodařilo prokázat (Felixová, 2012).
Přidanou hodnotou toho příspěvku mělo být i mezinárodní srovnání prostřednictvím ukazatelů, které
charakterizují podnikatelskou aktivitu. V databázích, které byly evaluovány za tímto účelem, nebyly
nalezeny časově i metodicky vyhovující hodnoty. Výzvou pro autory byla iniciativa
„Entrepreneurship indicator programme“ (European Commission, 2016), která deklaruje poskytovat
výsledky ukazatelů podnikatelské aktivity v úzké spolupráci s Eurostat, OECD a národními
statistickými úřady, bohužel data jsou dostupná do roku 2014. Databáze Entrepreneurship at a Glance
2016, (OECD, 2016) zaznamenává také jen období do roku 2013.
1. Metodologie a data
Při zpracování dat použitých v tomto článku byla využita interní databáze Českého statistického úřadu
získaná z Registru ekonomických subjektů. Základním rozdílem mezi daty veřejně dostupnými a daty
použitými v tomto příspěvku je v pojetí tzv. podniků vykazujících ekonomickou aktivitu. Dle Českého
statistického úřadu je podnik vykazující ekonomickou aktivitu charakteristický tím, že v roce
sledování byla identifikována jeho aktivita prostřednictvím Finanční správy, Správy sociálního
zabezpečení event. jiných administrativních zdrojů.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
180
Záznamy o počtu podniků v letech 2010 – 2016 byly získány prostřednictvím Odboru informačních
služeb Českého statistického úřadu a Odboru koordinace podnikových statistik a konjunkturálních
průzkumů Českého statistického úřadu. Data jsou uspořádána dle jednotlivých okresů České
republiky, kterých je 77 a dokumentují konkrétní počet podnikatelských subjektů se zjištěnou
aktivitou v jednotlivých letech. Pro analýzu byla přijata data Českého statistického úřadu (ČSÚ b,
2016) za roky 2016, 2013 a 2010. Základní jednotkou pro hodnocení koncentrace podnikatelské
aktivity je počet aktivních podnikatelů na 1 000 obyvatel. Počet obyvatel v jednotlivých krajích byl
získán z dat Českého statistického úřadu (ČSÚ a, 2016) vždy k 1. 1. daného období. Pro regionální
zhodnocení koncentrace podnikatelské aktivity byly použity charakteristiky uspořádané statistické
řady, zejména kvartily a kvantilový graf rozptýlení – Box plot. Při hodnocení existence statisticky
významného vztahu mezi počtem aktivních podnikatelů na 1 000 obyvatel a nezaměstnaností byla
využita data Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV, 2017), která uvádějí výši ukazatele
nezaměstnanosti ve vybraných obdobích roku 2016, 2013, 2010 v jednotlivých okresech. Míra stupně
souběžnosti výše uvedených jevů byla zjišťována Pearsonovým koeficientem korelace a dosažená
hladina významnosti (signifikance) testována na hladině významnosti 0,05.
Čtyři regiony v České republice (Praha, Středočeský, Jihomoravský, Moravskoslezský) se podílí více
jak 50 % na celkovém počtu aktivních podnikatelských subjektů v ČR. V celkovém počtu aktivních
podnikatelských jednotek představují podniky s počtem zaměstnanců do 249 zaměstnanců 99,84 %.
Zastoupení aktivních podnikatelských jednotek má drtivou většinu ve formě malých a středních
podniků (Hamplová, Kovárník, 2016).
Tab. 1: Počet registrovaných a skutečně aktivních podnikatelů podle územního členění CZ-NUTS k
31. 12. 2016
Region
Registrovaní
podnikatelé (1)
Aktivní
podnikatelé
(2)
Poměr
(2) / (1)
Počet registrovaných
podnikatelů na 1000
obyvatel
Počet aktivních
podnikatelů na 1000
obyvatel
Česká republika 2 433 756 1 429 680 59% 230,20 135,23
Praha 506 751 316 909 63% 396,91 248,22
Středočeský 291 447 174 538 60% 218,15 130,64
Jihočeský 139 302 82 819 59% 218,12 129,68
Plzeňský 124 433 69 886 56% 215,21 120,87
Karlovarský 64 338 33 017 51% 216,64 111,18
Ústecký 149 928 79 589 53% 182,45 96,86
Liberecký 103 515 54 016 52% 235,10 122,68
Královéhradecký 120 547 71 317 59% 218,80 129,45
Pardubický 102 604 61 239 60% 198,54 118,50
Vysočina 95 522 61 079 64% 187,62 119,97
Jihomoravský 268 995 161 172 60% 228,37 136,83
Olomoucký 122 486 69 048 56% 193,13 108,87
Zlínský 124 273 71 538 58% 212,79 122,49
Moravskoslezský 219 615 123 513 56% 181,37 102,01
Zdroj: vlastní zpracování s použitím dat Ministerstva průmyslu a obchodu (2016) a Českého statistického úřadu
(ČSÚ a,b, 2016)
Z Tab. 1 o počtu registrovaných podnikatelských subjektů je zřejmé, že 41 % registrovaných
podnikatelů nevykazovalo v roce 2016 podnikatelskou aktivitu, která by byla zaznamenatelná
prostřednictvím Finanční správy, Správy sociálního zabezpečení event. jiných administrativních
zdrojů. Podíl aktivních podnikatelských jednotek je z pohledu celé České republiky k 31. 12. 2016
tedy 59 %. Podíl aktivních podnikatelských jednotek v rámci regionů CZ-NUTS 3 znázorňuje Tab. 1.
Kraj Karlovarský má dokonce pouhých 51 % aktivních podnikatelských jednotek z celkově
registrovaných.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
181
Počet aktivních podnikatelů na 1000 obyvatel je kategorie, se kterou budeme dále pracovat při
hodnocení koncentrace aktivních podnikatelských jednotek. Z pohledu regionů podle územního
členění CZ-NUTS nejvyšší koncentraci lze zaznamenat v regionu Praha (248,22 podnikatelů na 1 000
obyvatel), následuje region Jihomoravský kraj (136,86), Středočeský kraj (130,64), Jihočeský kraj
(129,68), Královéhradecký kraj (129,45), Liberecký kraj (122,68), Zlínský kraj (122,49). Druhou
polovinu souboru tvoří kraj Plzeňský (120,87), Kraj Vysočina (119,97), Pardubický kraj (118,50),
Karlovarský kraj (111,18), Olomoucký (108,87), Moravskoslezský (102,01) a Ústecký kraj (96,86).
Právě tento kraj se jeví z pohledu regionů CZ-NUTS jako kraj s nejnižším počtem aktivních
podnikatelských jednotek na 1.000 obyvatel tohoto regionu.
2. Analýza koncentrace aktivních podnikatelských jednotek v České republice
v letech 2010 - 2016
Analýza koncentrace aktivních podnikatelských jednotek byla provedena na úrovni jednotlivých 77
okresů v letech 2010, 2013, 2016. Jak znázorňuje Obrázek č. 1 s jednotlivými Box ploty, počet
podnikatelů na 1 000 obyvatel se v rámci České republiky jeví netypicky u 6 okresů.
Obr. 1: Kvantilové grafy rozptýlení statistické řady – počet podnikatelů v okresech ČR na 1.000
obyvatel v letech 2010 - 2016
Zdroj: vlastní zpracování s použitím dat Českého statistického úřadu (ČSÚ a,b, 2016)
V okrese Hlavní město Praha, Praha-západ, Brno-město, Praha-východ a Plzeň-město jsou v letech
2010 i 2013 vykazovány vyšší koncentrace podnikatelské aktivity než v ostatních okresech ČR. Rok
2016 již mezi touto skupinou netypických nezahrnuje okres Plzeň-město. Z opačného pohledu,
2010 2013
2016
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
182
pohledu nízké podprůměrné koncentrace aktivních podnikatelských jednotek se jeví okres Karviná.
Tento okres ve všech sledovaných obdobích dosahuje minimální hodnotu počtu aktivních
podnikatelských jednotek. Medián hodnoty počtu podnikatelů na 1 000 obyvatel představuje v roce
2016 hodnotu 118,69, v roce 2013 hodnotu 123,12 a v roce 2010 hodnotu 119,52. Koncentrace
aktivních podnikatelů v České republice je tedy v roce 2016 nejmenší. Nabízí se tím pádem otázka, co
působí na nižší podíl podnikatelů ve sledovaném období? Jde o podnikatelské prostředí obecně či o
faktory, které souvisí s některými nepopulárními opatřeními, např. elektronickou evidencí služeb?
Pro účely infografické analýzy byly jednotlivé okresy České republiky rozděleny ve sledovaném
statistickém souboru do kvartilů, které zobrazují počet podnikatelů na 1 000 obyvatel a rozdělují
stejně početné skupiny okresů do čtyř úrovní. Jak vyplývá z Obr. 2 v zeleně podbarvené části jsou
uvedeny okresy s velmi vysokou hodnotou koncentrace podnikatelů, zelenožlutá oblast vyznačuje
okresy s vysokou hodnotou koncentrace podnikatelů, hodnotu nízké koncentrace podnikatelů
představují okresy označené oranžově a hodnoty velmi nízké koncentrace v jednotlivých okresech
jsou vyznačeny červeně. Je zřejmé, že právě kraje Královéhradecký, Středočeský, Jihočeský, Kraj
Vysočina a částečně Pardubický jsou zastoupeny vyšší koncentrací podnikatelské aktivity než ostatní
regiony České republiky.
Obr. 2: Počet podnikatelů v okresech České republiky na 1.000 obyvatel k 31. 12. 2016
Zdroj: vlastní zpracování s použitím dat Českého statistického úřadu (ČSÚ a,b, 2016)
3. Nezaměstnanost a podnikatelská aktivita
Regionální rozdíly v podnikatelské aktivitě otevírají diskusi na tím, co tyto rozdíly způsobuje. Cílem
tohoto příspěvku není najít příčiny těchto disparit, ale lze předpokládat, že dalším výzkumem by bylo
možné tuto problematiku dále objasnit. V tomto příspěvku se zabýváme otázkou, zdali existuje
statisticky významný vztah mezi nezaměstnaností a počtem podnikatelských jednotek. Podařilo se
prokázat na hladině významnosti 0,05, že výše zmiňované veličiny jsou na sobě závislé Tab. 2.
Prostřednictvím korelačního koeficientu, který byl měřen pro jednotlivá období r. 2016, 2013 a 2010
lze konstatovat, že existuje nepřímá souvislost mezi sledovanými jevy, ale síla korelačního koeficientu
v čase klesá a nejslabší se jeví v roce 2016 (– 0,416). S růstem počtu aktivních podnikatelů na 1 000
obyvatel, klesá míra nezaměstnanosti. Lze tedy předpokládat, že pokud by byla v okresech s nižší
koncentrací podnikatelů cíleně zvýšena podpora (informační, materiální, finanční) pro malé a střední
podniky nebo pokud by byla v okresech s nižší koncentrací podnikatelů cíleně zaměřená aktivní
podpora zaměstnanosti lze předpokládat, že je to možná cesta k odstranění zjištěných disparit.
LEGENDA
1. Q 126,51 – 250,04
2. Q 118,69 – 126,25
3. Q 107,28 – 117.89
4. Q 71,94 – 107,1
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
183
Tab. 2: Statistická závislost jevů sledovaných v letech 2016, 2013 a 2010
podn./1000_2016 %nezam_2016
podn./1000_2016 Pearson Correlation 1 -,416**
Sig. (2-tailed) 0,000
N 77 77
%nezam_2016 Pearson Correlation -,416**
1
Sig. (2-tailed) 0,000
N 77 77
podn./1000_2013 %nezam_2013
podn./1000_2013 Pearson Correlation 1 -,496**
Sig. (2-tailed) 0,000
N 77 77
%nezam_2013 Pearson Correlation -,496**
1
Sig. (2-tailed) 0,000
N 77 77
podn./1000_2010 %nezam_2010
podn./1000_2010 Pearson Correlation 1 -,640**
Sig. (2-tailed) 0,000
N 77 77
%nezam_2010 Pearson Correlation -,640**
1
Sig. (2-tailed) 0,000
N 77 77
**. Correlation is significant at the 0.01 level (2-tailed).
Zdroj: vlastní zpracování s použitím dat Českého statistického úřadu (ČSÚ a,b, 2016) a MPSV (2017)
Závěr
Hlavním cílem příspěvku bylo regionální zhodnocení koncentrace aktivní podnikatelské aktivity
v České republice v letech 2010 – 2016. Zvolené kritérium koncentrace – počet aktivních podnikatelů
na 1 000 obyvatel – zohledňuje počet aktivních podnikatelských jednotek v jednotlivých okresech ČR
a počet obyvatel těchto okresů. Medián hodnoceného kritéria naznačuje, že se koncentrace v roce
2016 ve vztahu k roku 2013 i 2010 snižuje, a že ve všech sledovaných obdobích jsou diagnostikovány
stejné netypické okresy s velmi vysokou hodnotou koncentrace a jeden s velmi nízkou hodnotou
koncentrace. Netypicky vysoká koncentrace se jeví v okrese Hlavní město Praha, Brno–město, Praha–
západ, Praha–východ. Naopak netypicky velmi nízká koncentrace se jeví v okrese Karviná. Okresy
České republiky byly pro účely měření koncentrace a následné analýzy k 31. 12. 2016 posuzovány
pomocí vytvořených kvartilů. Vytvořená mapa koncentrace podnikatelů identifikuje zónu vyšší
podnikatelské koncentrace v okresech kraje Královéhradecký, Středočeský, Jihočeský, Kraj Vysočina
a částečně Pardubický. Zónu nižší koncentrace v okresech kraje Plzeňský, Karlovarský, Ústecky a
částečně Liberecký. Zjištěné disparity byly posuzovány v tomto příspěvku pouze z pohledu územní
nezaměstnanosti. Byl nalezen nepřímý vztah mezi koncentrací aktivních podnikatelských jednotek a
nezaměstnaností v jednotlivých okresech a jednotlivých sledovaných obdobích. Tento příspěvek
otevírá možnosti dalších výzkumných prací v této oblasti a klade otázky spojené s příčinami disparit
koncentrace aktivních podnikatelských jednotek v České republice.
Literatura
CARREE, M., CONGREGADO, E., GOLPE, A., VAN STEL, A. (2015). Self-employment and job[1]
generation in metropolitan areas, 1969-2009. Entrepreneurship and Regional Development, vol. 27, no. 3-
4, pp. 181-201. ISSN 0898-5626. DOI 10.1080/08985626.2015.1025860.
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD - ČSÚ a (2016). Počet obyvatel ve správních obvodech obcí s rozšířenou[2]
působností. [online]. [cit. 2017-03-09]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/pocet-obyvatel-v-obcich.
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD – ČSÚ b (2016). Vzniklé a zaniklé statistické jednotky typu podnik. Registr[3]
ekonomických subjektů. Interní dokument, neveřejný.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
184
DAVIDSSON, P., KIRCHHOFF, B., HATEMI, J.,A., GUSTAVSSON, H. (2002). Empirical analysis of[4]
growth factors using Swedish data. Journal of Small Business Management, vol. 40, no. 4, pp. 332–349.
ISSN 0047-2778. DOI 10.1111/1540-627X.00061.
FELIXOVÁ, K., (2012). Evaluation of the Absorption Intensity of the Entrepreneurial Support in the[5]
Regions Funded Intesely by the Government. Ekonomie a management, vol. 15, no. 1, pp. 17–27. ISSN
1212-3609.
HAMPLOVA, E., KOVARNIK, J. (2016). Analysis of Entrepreneurship Development in the Czech[6]
Republic from 2008 to 2014. In 19th International Colloquium on Regional Sciences. Conference
Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, pp. 226-232. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI 10.5817/
CZ.MUNI.P210-8273-2016-28.
HENDERSON, J., WEILER, S. (2010). Entrepreneurs and job growth: probing the boundaries of time and[7]
space. Economic Development Quarterly, vol. 24, no. 1, pp. 23-32. ISSN 0891- 2424. DOI
10.1177/0891242409350917.
EUROPEAN COMMISSION, (2016). Entrepreneurship indicator programme. [online]. [cit. 2017-02-28].[8]
Dostupné z: http://ec.europa.eu/eurostat/web/structural-business-statistics/entrepreneurship/ indicators.
MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ – MPSV, (2017). Integrovaný portál MPSV. Statistiky[9]
nezaměstnanosti z územního hlediska. [online]. [cit. 2017-03-09]. Dostupné z:
http://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz/uzem.
MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU – MPO, (2016). Počty podnikatelů a živností dle krajů.[10]
Statistické údaje o podnikatelích. [online]. [cit. 2017-02-09]. Dostupné z: http://www.mpo.cz
/cz/podnikani/zivnostenske-podnikani/statisticke-udaje-o-podnikatelich/prehled-podnikatelu-a-zivnosti -
dle-kraju—225453.
OECD, (2016). Entrepreneurship at a Glance 2016. [online]. [cit. 2017-03-15]. Dostupné z: http://[11]
www.oecd-ilibrary.org/industry-and-services/entrepreneurship-at-a-glance-016_entrepreneur_ aag-2016-en.
STLOUKALOVA, T., JURCIK, R., SRDOSOVA, K., (2015). Small and Medium Size Enterprises in the[12]
Regional Public Contracts in the Czech Republic. In 18th International Colloquium on Regional Sciences.
Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, pp. 143-147. ISBN 978-80-210-7861-1. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-7861-2015-18.
THURIK, AR., CARREE, MA, van STEL, A., AUDRETSCH, DB., (2008). Does self-employment reduce[13]
unemployment? Journal of business venturing, vol. 23, no. 6, pp. 673-686. ISSN 0883-9026. DOI
10.1016/j.jbusvent.2008.01.007.
Příspěvek byl zpracován s finanční podporou Specifického výzkumu Univerzity Hradec Králové,
Fakulty informatiky a managementu s názvem „Investice v podmínkách konceptu Industry 4.0” č.
2103, IGA 2017 FIM UHK „Podpora pedagogické práce, technického vybavení a komunikace
s odborníky“ č. 1904 a s podporou studentů doktorského studia na katedře ekonomie Ing. Lucie
Černé a Ing. Martina Krále.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
185
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-23
ÚČELOVÁ REGIONALIZÁCIA SLOVENSKA PRE
ZABEZPEČENIE EKONOMICKEJ VÝKONNOSTI A
TRVALEJ UDRŽATEĽNOSTI POĽNOHOSPODÁRSTVA
TARGETED REGIONALIZATION OF SLOVAKIA TO ENSURE
ECONOMIC EFFICIENCY AND SUSTAINABILITY OF AGRICULTURE
RASTISLAV KOTULIČ 1
PETER ADAMIŠIN 2
IVANA KRAVČÁKOVÁ VOZÁROVÁ 1
ROMAN VAVREK 3
1
Katedra ekonómie a ekonomiky
2
Katedra environmentálneho manažmentu
3
Katedra ekonómie a ekonomiky
Fakulta manažmentu
Prešovská univerzita v Prešove
1
Department of Economic Sciences and Economy
2
Department of Environmental Management
3
Department of Management
Faculty of Management
University of Presov in Presov
Konstantinova 16, 080 01 Presov, Slovakia
E-mail: rastislav.kotulic@unipo.sk, peter.adamisin@unipo.sk, vozarova.ivana@gmail.com,
roman.vavrek@unipo.sk
Anotácia
V predloženom vedeckom príspevku nadväzuje na predchádzajúce vedecké štúdie analyzujúce
determinanty produktivity a ekonomickej efektívnosti poľnohospodárskych subjektov a rozširuje
poznanie o oblasť priestorovej ekonometrie na úrovni NUTS IV (na úrovni okresov) pre sledované
obdobie. Cieľom príspevku bolo na základe syntetického zhodnotenia vybraných ekonomických
ukazovateľov pomocou metód zhlukovej analýzy posúdiť vývoj produktivity a ekonomickej efektívnosti
poľnohospodárskych subjektov v sledovanom období a tak vytvoriť priestorovú mapu podľa
regionálnej diferenciácie na úrovni NUTS IV. Na základe vykonaných analýz konštatujeme, že na
dosahovanú produktivitu a ekonomickú efektívnosť poľnohospodárskych subjektov pri zabezpečení
trvalej udržateľnosti ekonomickej výkonnosti poľnohospodárstva v jednotlivých regiónoch Slovenska
majú dominantný vplyv prírodno-klimatické podmienky.
Klúčové slova
ekonomická efektívnosť, priestorová ekonometria, prírodno-klimatické podmienky, poľnohospodárske
subjekty
Annotation
The present scientific paper builds on previous scientific studies analyzing the determinants of
productivity and economic efficiency of agricultural entities and extends knowledge about the area of
spatial econometrics at NUTS IV level (at district level) for the reporting period. The paper aimed to
assess the development of productivity and economic efficiency of agricultural entities in the reporting
period based on synthetic evaluation of selected economic indicators using the methods of cluster
analysis and thus to create spatial map according to regional differentiation at NUTS IV level. Based
on the analyzes we conclude that the natural and climatic conditions have a dominant influence on
achievable productivity and economic efficiency of agricultural entities whilst ensuring the
sustainability of economic performance of agriculture in individual regions of Slovakia.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
186
Key words
economic efficiency, spatial econometrics, natural and climatic conditions, agricultural entities
JEL classification: Q13, L25, M21
Úvod
Vstupom do nového trhového prostredia po roku 1990 nastúpili poľnohospodárske podniky na cestu
zložitých štrukturálnych, ekonomických a sociálnych zmien, ktoré sa však prejavili merateľnými
zlepšeniami iba v niektorých aspektoch technickej výkonnosti a konkurencieschopnosti. Vznikli nové
formy podnikania, vzrástol počet subjektov a ich priemerná koncentrácia sa znížila. Následne vstup
Slovenskej republiky do Európskej únie otvoril slovenským poľnohospodárskym výrobcom veľký
európsky agrárny trh, no zároveň odstránil všetky ochranné bariéry trhu domáceho. To viedlo
k novým výzvam v oblasti produktivity a ekonomickej efektívnosti domáceho poľnohospodárstva
(Grznár et al., 2009; Bielik, Rajčániová, 2004).
Činnosti poľnohospodárskej výroby poskytujú jednak obživu pre obyvateľov miest a obcí, ale tiež
základné suroviny a východiskové materiály pre priemyselnú výrobu ale aj zamestnanosť pre
pomerne veľkú časť pracovnej sily či iných zdrojov. Rovnako ako ostatné odvetvia spracovateľského
priemyslu, tak aj odvetvie poľnohospodárstva musí optimálne využívať zdroje, používať ich s čo s
najvyššou mierou efektívnosti. Princíp odbornosti a efektívnosti je jednou zo zásadných otázok v
ekonomickej vede, najmä v oblasti ekonomického rastu a cenovej stability a pojmy produktivita a
efektívnosť sú často citovanými indikátormi konkurencieschopnosti. Ekonómovia prejavujú dlhodobý
záujem o štúdium poľnohospodárskej produktivity. Identifikujú a analyzujú rozdiely medzi
jednotlivými krajinami v oblasti poľnohospodárskej produktivity, aby získali lepšie pochopenie tých
faktorov, ktoré sú najefektívnejšie z hľadiska jej zvyšovania. K dosiahnutiu vyššieho výkonu v
poľnohospodárskom sektore, ktorý poskytuje základné materiály pre priemysel a obživu či pracovné
miesta pre veľké množstvo ľudí, je preto dôležité identifikovať tie faktory, ktoré ovplyvňujú
produktivitu tohto odvetvia (Besharat, Amirahmadi, 2011).
Optimálnym využívaním výrobných faktorov vo vzťahu k produktivite a ekonomickej efektívnosti
ako aj ich determinantmi sa zaoberá celý rad domácich ako aj zahraničných autorov, o čom svedčí
množstvo publikovaných vedeckých štúdii (Jakúbek et al., 2016; Rajnoha et al., 2016; Ženka et al.,
2016; Bohátová et al., 2015; Rizov et al., 2013; Širá, Dubravská, 2014; Dubravská, Širá, 2014;
Chrastinová, Burianová, 2012; Střeleček et al., 2011; Štefko et al., 2010; Matejková et al., 2008;
Sojková et al., 2008; Jurica et al., 2004).
Významnú skupinu faktorov, ktoré v značnej miere vplývajú na veľkosť a objem produkcie ako aj
ekonomickú efektívnosť predstavujú prírodno-klimatické podmienky. Od nich závisí priestorové
rozloženie poľnohospodárskej výroby jej špecializovaných zón a pásiem, rovnako ako aj rozvoj
medziregionálneho trhu potravín. Najvýznamnejšou z týchto podmienok je pôda, ktorá má ako
výrobný faktor nesmierny význam. Je pôvodným zdrojom všetkého hmotného bohatstva. Ekonomická
prosperita každej krajiny je úzko spojená s bohatstvom svojich prírodných zdrojov. Kvalita a
množstvo poľnohospodárskej pôdy krajiny závisí predovšetkým na povahe pôdy, podnebí a úhrne
zrážok. Kvalita pôdy predstavuje viac ako trvalú schopnosť prijímať, skladovať a recyklovať vodu,
živiny a energiu. Ide aj o schopnosť pôdy udržať ekologickú produktivitu, kvalitu životného prostredia
a podporovať zdravie rastlín a živočíchov. Dôležitosť tohto výrobného faktora je tak veľká, že v
konečnom dôsledku ovplyvňuje životnú úroveň ľudí (Scott, 2002; Bobuľská et al., 2015; Huttmanová,
Chovancová, 2015)
Slovenské poľnohospodárstvo zažilo v posledných dvoch desaťročiach niekoľko inštitucionálnych a
ekonomických zmien. Tieto zmeny mali významný vplyv na výkon, štruktúru a veľkosť slovenského
poľnohospodárstva. Avšak aj napriek vyššie uvedeným tendenciám sa poľnohospodárstvo Slovenskej
republiky vyznačuje diferenciáciou dosiahnutých ekonomických výsledkov, pokiaľ ide: o veľkosť
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
187
poľnohospodárskych podnikov, meranú počtom zamestnancov a veľkosťou poľnohospodárskej pôdy,
o právnu formu podnikov a o prírodné podmienky (Chrastinová, 2012).
Poľnohospodárska výroba na Slovensku sa realizuje v rôznych prírodných podmienkach, ktoré sú
jedným z rozhodujúcich faktorov jej rozdielnej ekonomickej efektívnosti. Táto skutočnosť významne
ovplyvňuje výrobné zameranie ako aj efektivitu výroby. Na základe pôdno-klimatických podmienok
akými sú kategórie pôdy, druhy pôdy, hĺbka pôdy, zrnitosť, nadmorská výška, expozícia pôdnych
blokov, ako aj klimatických podmienok (priemerná ročná teplota, ročné úhrny zrážok, vietor) a
mnohých ďalších je územie Slovenska rozdelené na oblastí s lepšími prírodnými podmienkami
(produktívne oblasti) a oblasti s horšími prírodnými podmienkami (znevýhodnené oblasti)
(Chrastinová, Burianová 2012; Buday, Vilček et al., 2014; Vilček, 2013).
Predkladaný vedecký príspevok nadväzuje na predchádzajúce vedecké štúdie analyzujúce
determinanty produktivity a ekonomickej efektívnosti poľnohospodárskych subjektov a rozširuje
poznanie o oblasť priestorovej ekonometrie na úrovni NUTS IV (na úrovni okresov) pre sledované
obdobie. Pridanú hodnotu príspevku vzhľadom k už existujúcim štúdiám je možné vnímať aj v tom, že
predstavuje pôvodný vedecký výstup s vysoko relevantnými údajmi, pričom dlhá časová perióda
analyzovaných dát dovoľuje vo vyššej miere objektivizovať poskytnuté závery v období pred vstupom
Slovenskej republiky do Európskej menovej únie.
1. Materiál a metodologické východiská
Cieľom vedeckého príspevku je na základe syntetického zhodnotenia vybraných ekonomických
ukazovateľov pomocou metód zhlukovej analýzy posúdiť vývoj produktivity a ekonomickej
efektívnosti poľnohospodárskych subjektov v období pred vstupom Slovenskej republiky do
Európskej menovej únie a tak vytvoriť priestorovú mapu podľa regionálnej diferenciácie na úrovni
NUTS IV s okresmi s viac a menej prosperujúcimi poľnohospodárskymi podnikmi. Predkladaná úzko
špecializovaná problematika zaplní medzeru v danej oblasti skúmania pre sledované obdobie, ktoré
bolo špecifické integračnými procesmi súvisiacimi so vstupom Slovenskej republiky do Európskej
únie. Predpokladáme, že na dosahovanú produktivitu a ekonomickú efektívnosť poľnohospodárskych
subjektov pri zabezpečení trvalej udržateľnosti ekonomickej výkonnosti poľnohospodárstva v
jednotlivých regiónoch Slovenska majú dominantný vplyv prírodno-klimatické podmienky. Analýza
tento náš predpoklad potvrdila.
Východiskom pre realizáciu analýz bolo spracovanie relevantných vybraných výsledkov hospodárenia
podnikateľských subjektov hospodáriacich na pôde za dlhšie časové obdobie. Anonymizované údaje
boli sumarizované za jednotlivé okresy Slovenskej republiky, pričom zachytávali dostupné údaje za
obdobie rokov 1998 až 2008. Ekonomické a finančné ukazovatele poľnohospodárskej prvovýroby
za sledované obdobie boli analyzované z údajov poľnohospodárskych podnikov, ktoré zabezpečilo
Ministerstvo pôdohospodárstva Slovenskej republiky formou Informačných listov, ktoré sme získali
od spoločnosti Radela, s.r.o. Hodnotený súbor zahŕňal 2 509 subjektov právnických a fyzických osôb
s počtom do 19 i nad 20 zamestnancov. Informačné listy zachytávajú údaje z poľnohospodárskych
podnikov, ktoré obhospodarujú 81,3 % výmery využívanej poľnohospodárskej pôdy Slovenska (1 930
570 ha) a tvoria súbor, ktorý nie je vyčerpávajúci, preto aj niektoré výsledky môžu mať čiastkovú
platnosť pre hodnotiacu analýzu.
Údaje boli uvádzané vo finančnom vyjadrení v tis. SKK (tisícoch slovenských korún) a v naturálnych
jednotkách (počet pracovníkov a výmera v ha). Pre zabezpečenie porovnateľnosti porovnávaných
údajov bolo potrebné údaje vyjadrení v absolútnej výške prepočítať na spoločnú prepočítaciu
základňu. Tým sa zabezpečila porovnateľnosť v čase (medziročne sa veľkosť databázy líšila) a takisto
aj v priestore (údaje za jednotlivé NUST III mali rozdielu veľkosť zahrnutých subjektov). Spomedzi
disponibilných finančných aj nefinančných údajov o hospodárení subjektov boli vybrané také, ktoré
podľa nášho názoru dokážu poskytnúť čo najkomplexnejšie informácie o hospodárení, pričom
eliminujú možné špecifiká hospodárenia (náklady, výnosy pridaná hodnota, výsledok hospodárenia).
Pri analýze sme nerozlišovali medzi právnou formou analyzovaných subjektov, keďže danému
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
188
problému sme sa už venovali v inom vedeckom príspevku (Adamišin, Kotulič, 2013).
Spracovanie analýz sme realizovali v prostredí počítačových programov STATISTICA, NCSS a
SYSTAT.
Pre zhlukovú analýzu boli vybrané nasledovné parametre: náklady, pridaná hodnota, výnosy s
dotáciami a dotácie. Keďže údaje týchto parametrov predstavovali kumulované hodnoty za výberové
subjekty jednotlivých okresov, pre zabezpečenie porovnateľnosti v čase (v jednotlivých rokoch bol do
výberu zapojený rozdielny počet subjektov z príslušného okresu) i v priestore (jednotlivé okresy nie
sú homogénnymi jednotkami, keďže sa líšia okrem iného aj veľkosťou) boli sledované parametre
prepočítavané na parametre úrovne. Prepočet bol realizovaný na 1 ha p.p. (poľnohospodárskej pôdy),
na stáleho pracovníka a na jednotku mzdových nákladov. Vzájomnými kombináciami pôvodných
štyroch parametrov s troma prepočítavanými parametrami sme získali celkom 12 parametrov, ktoré
tvorili kritériá pre zhlukovú analýzu (viac tabuľka 2).
2. Výsledky výskumu
Pre stanovenie vhodného počtu zhlukov sa analyzoval priebeh RMSSTD indexu, CHF indexu a
indexu DB, z ktorých vyplynulo, že najvhodnejšie je rozdeliť okresy do šiestich zhlukov.
Niektoré z analyzovaných okresov neobsahovali dostatočne relevantnú údajovú základňu, preto pred
samotným zhlukovaním boli z analýz vylúčené (išlo o okresy Košice I, Košice II a Košice III). Aj keď
výsledky analýz validity indexov poukazujú na optimálnu veľkosť 6 zhlukov, analýza miery
podobnosti poukázala na potrebu kreovania nižšieho počtu zhlukov. Analyzujúc početnosť zhlukov a
tvar dendrogramov totiž prichádzame k záveru, že viaceré zhluky obsahujú len jedného reprezentanta.
Je tomu tak hlavne v prípade mestských okresov, ktoré sa vyznačujú výrazne odlišnou štruktúrou
poľnohospodárskej činnosti oproti vidieckym okresom. Ide o okresy Košice IV (KE4) a Bratislava V
(BA5), ďalej Rožňava (RV) a zhluk pozostávajúci z dvoch zástupcov (Považská Bystrica (PB),
Piešťany (PN) – výrazne heterogénnej zložky okresov líšiacich sa svojou ekonomickou vyspelosťou i
geografickou lokalizáciou. Analyzovanie aj takýchto nízkopočetných zhlukov by neviedlo k
objektívnej analýze medzizhlukových podobností na základe stredných hodnôt sledovaných
parametrov. Nízkopočetný zhluk je málo preukazný, preto zostávajúce okresy je v danom prípade
vhodné rozdeliť do dvoch samostatných a mnohopočetných zhlukov pričom ďalšie analýzy a závery
bude vhodné realizovať už len s týmito dvoma zhlukmi (viac v tabuľke 1). Priemerné hodnoty
analyzovaných ukazovateľov zobrazuje tabuľka 2.
Tab. 1: Zaradenie okresov do výsledných zhlukov
Zhluk Reprezentanti zhluku Počet členov Najvhodnejší reprezentant
1.
BB, BJ, BR, BS, BY, CA, DK, DT, GL, HU, KA, KK,
KM, LE, LM, ML, NM, NO, NR, PD, PO, PP, PT, PU,
RA, RK, RS, SB, SC, SK, SL, SN, SP, SV, TN, TO, TS,
TV, VV, ZA, ZC, ZV
42 KA
2.
BA1, BA2, BA3, BA4, BN, DS, GA, HC, IL, KN, KS,
LC, LV, MA, MI, MT, MY, NZ, PE, PK, SA, SE, SI, SO,
TR, TT, VK, ZH, ZM
29
GA
Zdroj: vlastné spracovanie, Adamišin et al., 2015
Pri analýze vybraných ekonomických ukazovateľov za sledované obdobie rokov 1998 – 2008
pomocou metód zhlukovej analýzy možno konštatovať, že najlepšie sa darilo podnikom zaradených
medzi skupinu okresov 2. zhluku, kde najvhodnejšieho reprezentanta predstavoval súbor
poľnohospodárskych podnikov nachádzajúcich sa v okrese Galanta (GA). Skupina okresov 1. zhluku
predstavuje okresy s ekonomicky menej prosperujúcimi podnikmi, kde najvhodnejšieho reprezentanta
nachádzame v súbore poľnohospodárskych podnikov v okrese Krupina (KA). Zaradenie
poľnohospodárskych podnikov do skupín okresov s viac a menej prosperujúcimi poľnohospodárskymi
podnikmi na Slovensku zobrazuje obrázok 1.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
189
Tab. 2: Priemerné hodnoty vybraných ukazovateľov pre sledované zhluky
Ukazovateľ
(Čitateľ/Menovateľ)
Priemerná
hodnota 1.
zhluku
Priemerná
hodnota 2.
zhluku
Výnosy s dotáciami/Počet pracovníkov 885,469 1180,835
Výnosy s dotáciami/Mzdové náklady 6,247 7,317
Výnosy s dotáciami/Výmera p.p. 29,560 58,658
Dotácie/Počet pracovníkov 252,419 167,703
Dotácie/Mzdové náklady 1,573 0,911
Dotácie/Výmera p.p. 7,005 5,769
Náklady/Počet pracovníkov 888,829 1194,605
Náklady/Mzdové náklady 6,281 7,372
Náklady/Výmera p.p. 29,849 59,974
Pridaná hodnota/Počet pracovníkov 88,937 188,974
Pridaná hodnota/Mzdové náklady 0,638 1,212
Pridaná hodnota/Výmera p.p. 3,758 11,185
Zdroj: vlastné spracovanie, Adamišin et al., 2015
Obr. 1: Okresy s viac a menej prosperujúcimi poľnohospodárskymi podnikmi na Slovensku
Kde:
1. zhluk – okresy s ekonomicky menej prosperujúcimi podnikmi
2. zhluk – okresy s ekonomicky viac prosperujúcimi podnikmi
Bratislava I (BA1), Bratislava II (BA2), Bratislava III (BA3), Bratislava IV (BA4), Bratislava V (BA5), Malacky (MA),
Pezinok (PK), Senec (SC), Dunajská Streda (DS), Galanta (GA), Hlohovec (HC), Piešťany (PN), Senica (SE), Skalica (SI),
Trnava (TT), Bánovce nad Bebravou (BN), Ilava (IL), Myjava (MY), Nové Mesto nad Váhom (NM), Partizánske (PB),
Považská Bystrica (PB), Prievidza (PD), Púchov (PU), Trenčín (TN), Komárno (KN), Levice (LV), Nitra (NR), Nové Zámky
(NZ), Šaľa (SA), Topoľčany (TO), Zlaté Moravce (ZM), Tvrdošín (TS), Žilina (ZA), Bytča(BY), Čadca (CA), Dolný Kubín
(DK), Kysucké Nové Mesto (KM), Liptovský Mikuláš (LM), Martin (MT), Námestovo (NO), Ružomberok (RK), Turčianske
Teplice (TR), Veľký Krtíš (VK), Zvolen (ZV), Žarnovica (ZC), Žiar nad Hronom (ZH), Banská Bystrica (BB), Banská
Štiavnica (BS), Brezno (BR), Detva (DT), Krupina (KA), Lučenec (LC), Poltár (PT), Revúca (RA), Rimavská Sobota (RS),
Stará Ľubovňa (SL), Stropkov (SP), Svidník (SK), Vranov nad Topľou (VT), Bardejov (BJ), Humenné (HE), Kežmarok (KK),
Levoča (LE), Medzilaborce (ML), Poprad (PP), Prešov (PO), Sabinov (SB), Snina (SV), Spišská Nová Ves (SN), Trebišov
(TV), Gelnica (GL), Košice I (KE1), Košice II (KE2), Košice III (KE3), Košice IV (KE4), Košice - okolie (KS), Michalovce
(MI), Rožňava (RV), Sobrance (SO).
Zdroj: vlastné spracovanie; Adamišin et al., 2015
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
190
Záver
Vývoj poľnohospodárskeho sektora do roku 1989 bol u nás podobne ako vo väčšine štátov strednej
a východnej Európy ovplyvnený kolektivizáciou realizovanou na princípe centrálneho plánovania.
Vstupom do nového trhového prostredia po roku 1990 nastúpili poľnohospodárske podniky cestu
zložitých štrukturálnych, ekonomických a sociálnych zmien, ktoré sa však prejavili merateľnými
zlepšeniami iba v niektorých aspektoch technickej výkonnosti a konkurencieschopnosti. Vznikli nové
formy podnikania, vzrástol počet subjektov a ich priemerná koncentrácia sa znížila. Sledované
obdobie v rozmedzí rokov 1998 až 2008 bolo poznačené stratovosťou výroby poľnohospodárskych
podnikov, čo vo veľkej miere bolo spôsobené dôsledkami klimatických vplyvov (sucho a lokálne
povodne) a prebiehajúcim procesom samotnej transformácie (Adamišin, Kotulič, 2013; Adamišin et
al., 2015).
Na základe realizovaných analýz je možné jednoznačne definovať na Slovensku dve relatívne súvislé
územia krajiny (na úrovni okresov), ktoré sa vyznačujú odlišnosťou v dosahovaných ukazovateľoch
produktivity a ekonomickej efektívnosti. Spomedzi všetkých sledovaných parametrov zhlukovania len
v troch parametroch dosiahli okresy 1. zhluku kvantitatívne vyššie priemerné hodnoty, ako okresy 2.
zhluku. Vo všetkých sledovaných prípadoch išlo o pomerový ukazovateľ s dotáciami (dotácie na
pracovníka, dotácie na mzdové náklady, dotácie na výmeru poľnohospodárskej pôdy). Keďže v 12
pomerových ukazovateľoch, na základe ktorých sme realizovali analýzu boli práve tri ukazovatele s
parametrom „dotácie“ v čitateli, subjekty hospodáriace na pôde v okresoch 1. zhluku inkasovali
zväčša vždy vyššiu priamu podporu v prepočte na jednotku vo všetkých pomerových ukazovateľoch
dotácií. Vo všeobecnosti však možno konštatovať, že okresy 1. zhluku sa okrem vyššej priemernej
výške podpory vo všetkých relevantných ukazovateľoch dotácií koncentrujú v severnej časti územia
Slovenskej republiky. Vyššia hodnota daných ukazovateľov tak teda môže priamo súvisieť s horšími
prírodnými, klimatickými, či produkčnými možnosťami územia, čo je kompenzované zvýšenou
priamou podporou subjektov daného územia.
Vo všetkých ostatných sledovaných pomerových ukazovateľoch dosiahli poľnohospodárske subjekty
okresov 2. zhluku lepšie priemerné hodnoty, než subjekty okresov 1. zhluku. To indikuje k záverom,
že subjekty hospodáriace v okresoch 2. zhluku síce získavajú nižšiu priamu podporu vo forme dotácií,
čo však kompenzujú vyššou ekonomickou výkonnosťou vo všetkých ostatných parametroch. Keďže
ide o subjekty okresov s heterogénnou množinou mikroekonomických ukazovateľov, globálnym
indikátorom, ktorý podľa nás v podstatnej miere indikuje príslušnosť okresov do relatívne
homogénneho zhluku sú prírodno-klimatické podmienky determinujúce trvalo udržateľné produkčné
možnosti územia. Skupina okresov 2. zhluku je tvorená prevažne zo zástupcov poľnohospodárskych
podnikov okresov južného Slovenska, teda okresov s lepšími produkčnými podmienkami.
Prírodno-klimatické podmienky sú tak významným faktorom determinujúcim trvalo udržateľnú
ekonomickú výkonnosť subjektov hospodáriacich na pôde. Subjekty okresov 1. zhluku nie sú schopné
dosiahnuť ekonomickú výkonnosť subjektov 2. zhluku (samozrejme, na výnimky), nie je teda možné
identifikovať faktory ekonomickej úspešnosti poľnohospodárskych podnikov, ktoré by bolo možné
stimulovať (resp. inhibovať) iba cielenou činnosťou človeka.
Pre elimináciu regionálnych rozdielov v danom sektore národného hospodárstva tak je a vzhľadom
k celoeurópskym tendenciám aj bude potrebné i naďalej pokračovať v činnostiach priamych podpôr,
ktorých benefity sú mnohostranné a prierezové (podpora aktivít v rurálnych oblastiach, eliminácia
prehlbovania regionálnych rozdielov, podpora mimoprodukčných funkcií pôdohospodárstva a pod.)
Ostaté faktory majú priamy vplyv na ekonomickú výkonnosť a efektívnosť len v obmedzenej miere,
čo však neznamená, že sa nimi netreba zaoberať. Napríklad efektívny manažment
poľnohospodárskeho subjektu aj v horších klimatických podmienkach môže byť vhodnou inšpiráciou
nielen pre ďalšie podniky v susedstve, ale overené efektívne prvky v riadení sa môžu aplikovať aj
v subjektoch pôsobiacich v lepších podmienkach, čo môže prispieť k ešte vyššej ekonomickej
výkonnosti jednotlivých subjektov, alebo pôdohospodárstva ako celku (Adamišin, Kotulič, 2013).
V súvislosti s klimatickými zmenami, ktorých dopad na makroúrovni je neodškriepiteľný, bude
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
191
zaujímavé s odstupom času sledovať zmeny vo výkonnosti subjektov, resp. v presune množín
ekonomicky výkonnejších okresov.
Literatúra
ADAMIŠIN, P.; KOTULIČ, R., (2013). Evaluation of the agrarian businesses results according to their[1]
legal form. Agricultural Economics – Czech, vol. 59, no. 9, pp. 396-402. ISSN 0139-570X.
ADAMIŠIN, P., KOTULIČ, R., KRAVČÁKOVÁ VOZÁROVÁ, I., VAVREK, R., (2015). Natural[2]
climatic conditions as a determinant of productivity and economic efficiency of agricultural entities.
Agricultural Economics – Czech, vol. 61, no. 6, pp. 265-274. ISSN 0139-570X.
BESHARAT, A., AMIRAHMADI, M., (2011). The study of factors affecting productivity in the[3]
agriculture sector of Iran. African Journal of Agricultural Research, vol. 6., no. 18, pp. 4340-4348. ISSN
1991-637X.
BIELIK, P., RAJČANIOVÁ, M., (2004). Competitiveness analysis of agricultural enterprises in Slovakia.[4]
Agricultural Economics – Czech, vol. 50, no. 12, pp. 556-560. ISSN 0139-570X.
BOBUĽSKÁ, L., FAZEKAŠOVÁ, D., ANGELOVIČOVÁ, L., (2015). Vertical profiles of soil properties[5]
and microbial activities in peatbog soils in Slovakia. Environmental processes, vol. 2, no. 2, pp. 411-418.
ISSN 2198 7491.
BOHÁTOVÁ, Z., SCHWARCZ, P., SCHWARCZOVÁ, L., BANDLEROVÁ, A., TĹČIK, V., MURA, L.,[6]
(2015). Multifunctionality and regional economy management in Kopaniciarsky region of the Slovak
republic. Polish Journal of Management Studies, vol. 12, no. 2, pp. 26-36. ISSN 2081-7452.
BUDAY, Š., VILČEK, J., (2013). Clasification and evaluation of agricultural land in Slovakia. Brno:[7]
Mendel University in Brno. ISBN 978-80-7375-789-2.
CHRASTINOVÁ, Z., (2012). Ekonomická efektívnosť poľnohospodárskej výroby v rozdielnych[8]
prírodných podmienkach Slovenska. Ekonomika poľnohospodárstva, vol. 12, no. 1. ISSN 1338-6336.
CHRASTINOVÁ, Z., BURIANOVÁ, V., (2012). Economic efficiency of Slovak agriculture and its[9]
commodity sectors. Agricultural Economics – Czech, vol. 58, no. 2, pp. 92–99. ISSN 0139-570X.
DUBRAVSKÁ, M., ŠIRÁ, E., (2014). The analysis of the chosen indicators of the innovative environment[10]
development in the Slovak republic and in the Czech republic. In 17th International Colloquium on
Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, pp 194-200. ISBN 978-80-210-
6840-7.
GRZNÁR, M., SZABO, Ľ., JANKELOVÁ, N., (2009). The agrarian sector of the Slovak republic after the[11]
entry to the European union. Ekonomický časopis, vol. 57, no. 9, pp 903–917. ISSN 0013-3035.
HUTTMANOVÁ, E., CHOVANCOVÁ, J., (2015). Evaluation of sustainable development in the regions[12]
of Slovakia using selected indicators. In 5th Central European conference in regional science (CERS):
conference proceedings. Košice : Technical university of Kosice, pp. 300-306. ISBN 978-80-553-2015-1.
JAKÚBEK, P., TEJ, J., LAJČIN, D., GABRHELOVÁ, G., (2016). Perception of the reform of the tax[13]
system in the Slovak republic by business entities and financial administration. Ekonomický časopis, vol.
64, no. 8, pp. 751-767. ISSN 0013-3035.
MATEJKOVÁ, E., QINETI, A., SERENČEŠ, R., (2008). Macroeconomic aspects of the development of[14]
Slovak regions in the post-accession period. Agricultural Economics – Czech, vol. 54, no. 8, pp. 367-375.
ISSN 0139-570X.
RAJNOHA, R., ŠTEFKO, R., MERKOVÁ, M., DOBROVIČ, J. (2016). Business intelligence as a key[15]
information and knowledge tool for strategic business performance management. E & M Ekonomie a
Management, vol. 19, no. 1, pp. 183-203. ISSN 1212-3609.
RIZOV, M., POKRIVCAK, J., CIAIAN, P., (2013). Cap subsidies and productivity of the EU farms.[16]
Journal of agricultural economics, vol. 64, no. 3, pp. 537-557. ISSN 0021-857X.
SOJKOVÁ, Z., KROPKOVÁ, Z., BENDA, V., (2008). Slovak agricultural farms in different regions –[17]
comparison of efficiency. Agricultural Economics – Czech, vol. 54, no. 4, pp. 158-165. ISSN 0139-570X.
STŘELEČEK, F., LOSOSOVÁ, J., ZDENĚK, R., (2011). Economic results of agricultural enterprises in[18]
2009. Agricultural Economics – Czech, vol. 54, no. 3, pp. 103–117. ISSN 0139-570X.
SCOTT, J., COOPER, J., (2002). The nova scotia GPI agriculture accounts part two: Resource capacity and[19]
use: Soil quality and productivity. [online]. [03/02/2015]. Dostupné z:
http://www.gpiatlantic.org/publications/pubs.htm .
ŠIRÁ, E., DUBRAVSKÁ, M., (2014). Development of foreign direct investments in selected countries. In[20]
17th International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova
univerzita, pp. 157-163. ISBN 978-80-210-6840-7.
ŠTEFKO, R., HABÁNIK, J., BUTORACOVÁ, I., (2010). Marketing instrumentary in the process of[21]
project acceptation within the acceleration of back-warded regions development. Ekonomický časopis, vol.
58, no. 5, pp. 512-526. ISSN 0013-3035.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
192
VILČEK, J., TORMA, S., FAZEKAŠOVÁ, D., VILČEK, M., (2014). Effect of soil parameters on the[22]
profitability of crop production. In International Multidisciplinary Scientific GeoConference Surveying
Geology and Mining Ecology Management, SGEM, vol. 2, no. 3, pp. 91-99. ISSN 1314-2704.
ŽENKA, J., SLACH, O., KRTIČKA, L., ŽUFAN, P., (2016). Determinants of microregional agricultural[23]
labour productivity - Evidence from Czechia. Applied Geography, vol. 71, pp. 83-94. ISSN 0143-6228.
DOI 10.1016/j.apgeog.2016.04.004.
Príspevok bol spracovaný v rámci grantu VEGA 1/0139/16 a KEGA 035PU-4/2016.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
193
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-24
INOVAČNÍ POTENCIÁL REGIONŮ JAKO ZRCADLO
EKONOMICKÉ VÝKONNOSTI
INNOVATION POTENTIAL OF REGIONS AS A MIRROR OF ECONOMIC
PERFORMANCE
LUCIE WINKLEROVÁ
VLADIMÍR ŽÍTEK
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Department of Reg. Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: winklerova@rect.muni.cz, zitek@econ.muni.cz,
Anotace
Inovace se staly klíčovým faktorem konkurenceschopnosti regionů. Jejich existence je závislá na
kvalitě systému tvorby a šíření znalostí. Ten je představován především univerzitami a výzkumnými
organizacemi. Ty jsou v regionech zastoupeny s rozdílnou intenzitou, což se projevuje také v otázce
přítomnosti kvalitních lidských zdrojů. V tomto články jsou vybrané faktory tohoto subsystému
vyjádřeny jako inovační potenciál regionů. Současně je zkoumána ekonomická výkonnost, která je
reprezentována také skupinou faktorů. Studie je zaměřena na české kraje (NUTS3). Na základě
hodnocení inovačního potenciálu a hodnocení ekonomické výkonnosti je sestaveno jejich pořadí.
Následně je zkoumán vztah mezi hodnotami celkového bodového součtu obou hodnocení. Použit je
Pearsonův korelační koeficient. Je prokázáno, že inovační potenciál úzce koresponduje s ekonomickou
výkonností.
Klíčová slova
inovace, výzkum a vývoj, znalosti, ekonomická výkonnost, region
Annotation
Innovations have become a key factor of the regional competitiveness. Their existence is dependent on
the quality of the knowledge creation and diffusion system. This system is represented mainly by
universities and research organizations. They are available in regions in different intensity, which is
also reflected in the presence of skilled human resources. In the article, selected factors of this
subsystem are expressed as an innovation potential of regions. At the same time the economic
performance is observed, which is represented by a group of factors too. The study is focused on the
Czech regions (NUTS3). Based on the evaluation of innovation potential and economic performance
their ranking is compiled. Subsequently, the relationship between the values of the total score of the
both ratings is investigated. The Pearson correlation coefficient has been used. It is proven that the
innovation potential corresponds closely with the economic performance.
Key words
innovation, research and development, knowledge, economic performance, region
JEL classification: R11, R12, J21
Úvod
Regionální rozvoj se zejména po vstupu do EU stal i v ČR poměrně značně frekventovaným pojmem,
jehož praktický význam je výrazně posilován decentralizací veřejné správy (Viturka, 2005). Pod
pojmem regionální rozvoj si lze představit ekonomický, sociální, environmentální nebo i územní
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
194
rozvoj určitého území. Regionální rozvoj je řešen především prostřednictvím regionální politiky. Mezi
základní cíle regionální politiky patří snižování regionálních disparit a rozvoj regionů zaměřený na
jejich soudržnost a zvyšování konkurenceschopnosti. Analýzou vybraných indikátorů disparit na
národní úrovni se zabývá například Melecký a Skokan (2011), kteří prostřednictvím této analýzy
hodnotí ekonomickou, sociální a územní soudržnost zemí Visegrádské čtyřky. Autoři poukazují na to,
že přestože je Evropská unie jednou z nejvyspělejších ekonomických integrací na světě, tak existují
značné rozdíly mezi jednotlivými zeměmi a regiony napříč všemi členskými státy, což má negativní
dopad na její vyvážený rozvoj.
Ekonomický rozvoj je v tržních ekonomikách jednoznačně spojen s pojmem konkurenceschopnosti
jako základního měřítka dlouhodobé úspěšnosti firem a rovněž států, jejich regionů, měst i obcí
(Wokoun a Krejčová, 2013). O regionální konkurenceschopnosti se vedou četné odborné diskuze.
Základním problémem je, zda jednotlivá území mezi sebou soutěží, nebo zda konkurenceschopnost je
nepřiměřené označení pro hodnocení zdraví a úspěšnosti ekonomiky. Na druhé straně se pojem
konkurenceschopnosti stále více objevuje při hodnocení prosperity, blahobytu či dosažené životní
úrovně států, regionů či měst. Podle Světového ekonomického fóra lze konkurenceschopnost
definovat jako soubor institucí, politik a faktorů, které určují úroveň produktivity země (World
Economic Forum, 2014). Regionální konkurenceschopnost vyjadřuje schopnost regionů generovat
příjmy a udržet úroveň zaměstnanosti v rámci národní a mezinárodní konkurence. Původní přístup ke
konkurenceschopnosti byl založen na nízkých nákladech a na efektivnosti. Nový přístup je založen na
inovacích a dynamice. Konkurenceschopnost je tedy výrazně ovlivněna vznikem a šířením inovací,
které jsou hlavním zdrojem socioekonomického rozvoje (Hudec, 2007; Klímová, 2013). V konečném
důsledku závisí na zdokonalování mikroekonomických základů konkurence, také produktivita je
odvozena z kvality mikroekonomického podnikatelského prostředí firem, která je funkcí vzájemně
provázaných faktorů (Skokan, 2004). Jedním ze způsobů, jak zachovat konkurenceschopnost
ekonomiky je modernizace směrem ke znalostní ekonomice (Horký a Kouba, 2013). Pojem „znalostní
ekonomika“ nebo „ekonomika založená na využívání znalostí a inovací“ se objevuje v poslední době
stále častěji.
Dle OECD (2005) je znalostní ekonomika (knowledge-based economy) "pojem používaný pro popis
trendů typických pro vyspělé ekonomiky směřujících k větší závislosti na znalostech, informacích
a vysoké úrovni dovedností a rovněž k rostoucí potřebě přístupů k nim ze strany firemního
a veřejného sektoru". Podle Drahošové a Bednáře (2014) je znalostní taková ekonomika, která je
postavena na znalostech a zkušenostech, na kreativitě a na vysoké kvalifikaci. Není pochyb, že
zásadní úlohu hraje vzdělávání, výzkum, vývoj a inovace.
V souladu s teorií učících se regionů spatřuje Lundvall (2010) ve znalostech významnou konkurenční
výhodu regionů. Znalosti totiž zpravidla implikují nové inovace. Dnešní ekonomika získává více
a více znaky inovačního hospodářství, což je spojeno právě s vývojem, zaváděním a využíváním
inovací. Existuje mnoho definicí pojmu inovace. Podle Zákona o podpoře výzkumu, experimentálního
vývoje a inovací představují inovace "zavedení nových nebo podstatně zdokonalených výrobků,
postupů nebo služeb do praxe". Drahošová a Bednář (2014) chápou inovace jako obnovu a rozšíření
škály výrobků, služeb a s nimi souvisejících trhů, vypracování nových metod návrhů, výroby, dodávek
a distribuce, zavedení změn do vedení, organizace práce, pracovních podmínek a dovedností
pracovníků.
Možnost tvorby a implementace inovací záleží na inovačním potenciálu země. Regionální politikou
orientovanou na inovace a inovačním potenciálem se zabývají Ewers a Wettmann (1980). Inovačnímu
potenciálu věnuje ekonomická literatura značnou pozornost, avšak s tím, že se jedná spíše o technický
potenciál, který je interpretován jako soubor faktorů a podmínek nezbytných v inovačním procesu.
Takový potenciál je úměrný s intelektuálním bohatstvím země zahrnujícím veškeré veřejné statky
a duševní vlastnictví. Inovační potenciál lze chápat také jako charakteristiku existujícího inovačního
prostředí, ve kterém jsou vytvářeny, rozvíjeny a implementovány inovace (Žižlavský, 2011). Zdražil,
Kraftová, Matěja (2016) konstatují, že inovativnost ekonomik je z velké části odvozena nikoliv z celé
ekonomiky, ale z pozice úzké skupiny průmyslových odvětví, která mohou být považována za
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
195
determinanty inovací. Klímová (2014) zase uvádí, že rozdíly v inovační výkonnosti na agregátní
úrovni jsou spojeny s rozdíly v institucionálním nastavení. Inovační potenciál může být
charakterizován i prostřednictvím inovační výkonnosti regionu, jehož hodnocením a porovnáním se
zabývá například Poledníková (2014) nebo Skokan a Stančíková (2011).
1. Cíl a metody
Je prokázáno, že se inovační prostředí v regionech v čase mění, a to pozitivním směrem. Řada
regionů, které měly ještě nedávno velmi špatné předpoklady tvorby a šíření inovací se dnes nachází
v situaci, kdy se tyto podmínky zlepšily (Žítek, Klímová, 2016). Přesto se stále zdá, že některé faktory
jsou do značné míry neměnné. Cílem příspěvku je zjistit, zda je inovační prostředí v českých krajích
(NUTS3) odrazem ekonomické situace regionů.
Za tímto účelem je třeba nejprve poznat a vybrat takové ukazatele, které lze považovat za vhodné
reprezentanty inovačního potenciálu a ekonomické výkonnosti regionů. Za faktory inovačního
prostředí lze považovat zejména charakteristiky znalostní a výzkumné báze regionu. Mezi faktory
hodnocení ekonomické vyspělosti pak řadíme především regionální makroekonomické agregáty
a charakteristiky trhu práce. Jelikož některé ukazatele mohou vykazovat náhodné výkyvy v jednom
roce, budou použity hodnoty ukazatelů stanovené jako tříleté průměry za období 2013-2015.
Aby bylo možné provést uvedené hodnocení a sestavit pořadí regionů, je také potřebné zvolené
faktory standardizovat. Za tímto účelem lze použít bodovou metodu, která vychází z nalezení regionu
s maximální (příp. minimální) hodnotou, dle relevance žádoucí hodnoty (zda je lépe více, či méně).
Bodová hodnota příslušného ukazatele se stanoví v případě maxima dle rovnice 𝑦𝑖𝑗 =
𝑥 𝑖𝑗
𝑥 𝑖 𝑚𝑎𝑥
∙ 100,
v případě minima dle rovnice 𝑦𝑖𝑗 =
𝑋𝑖 𝑚𝑖𝑛
𝑥 𝑖𝑗
∙ 100, kde yij je bodová hodnota i-tého indikátoru pro j-tý
region, xij je hodnota i-tého indikátoru pro j-tý region, xi max představuje maximální hodnotu i-tého
indikátoru a xi min je minimální hodnota i-tého indikátoru. Jednotlivý faktor nabývá hodnoty
v intervalu <0; 100>.
Součtové hodnoty výsledků bodové metody za jednotlivé faktory stanoví pořadí krajů a poslouží jako
výchozí matice pro hodnocení vztahu mezi inovačním potenciálem a ekonomickou výkoností. Pro
jeho prokázání lze použit Pearsonův korelační koeficient
n
i
n
i
ii
n
i
ii
yyxx
yyxx
r
1 1
22
1
)()(
))((
,
který může nabývat hodnot v intervalu <-1; +1>, přičemž se předpokládá významně pozitivní
korelace. Hodnoty korelačního koeficientu lze interpretovat jako: 0,10 – 0,39 korelace slabá; 0,40 –
0,69 korelace střední; 0,70 – 0,89 korelace silná; 0,90 – 1,00 korelace velmi silná (Bajgar a kol.,
2012).
2. Výsledky a diskuze
V souladu se stanoveným cílem bylo třeba nejprve zvolit vhodné ukazatele, pomocí kterých lze
hodnotit inovační potenciál a ekonomickou výkonnost českých krajů. Vycházeli jsme s dostupných
statistických dat sledovaných ČSÚ. Vybrali jsme ty, které jsou relevantní a následně vyloučili ty, kde
jsme předpokládali vzájemnou závislost, a také ukazatele s přesahem do obou typů hodnocení
(typicky výdaje na VaV stanovené jako procento HDP).
Uvedeným způsobem jsme zvolili pět ukazatelů pro každé z obou zamýšlených hodnocení. Jedná se
o tyto:
a) Inovační potenciál (vše přepočteno na 1. mil. obyv.)
počet pracovišť ve VaV (PPR)
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
196
počet výzkumných pracovníků (PVP)
počet udělených patentů přihlašovatelům z ČR (UPP)
počet studentů doktorských studijních programů (DST)
počet fakult VVŠ (FVŠ)
b) Ekonomická výkonnost
výše regionálního HDP v Kč na obyvatele (HDP)
obecná míra nezaměstnanosti v % (NEZ)
výše čistého disponibilního důchodu domácností na obyvatele (ČDD)
podíl zaměstnanosti ve službách na celkové zaměstnanosti v % (SLU)
podíl podniků v high-tech odvětvích na celkovém počtu podniků (H-T)
2.1 Inovační potenciál
Pětici vybraných ukazatelů lze charakterizovat následujícím způsobem: počet pracovišť ve VaV (PPR)
zahrnuje všechny subjekty ve veřejném i podnikatelském sektoru, kde je prováděna výzkumná
činnost. Počet výzkumných pracovníků (PVP) reprezentuje zastoupení lidských zdrojů ve výzkumu
a vývoji jakožto klíčového parametru výzkumného výkonu. Počet udělených patentů přihlašovatelům
z ČR (UPP) charakterizuje jeden z typů výsledků VaV. Významnou roli univerzit reprezentuje počet
studentů doktorských studijních programů (DST). Právě výzkumně zaměřené studijní programy
představují základ budoucích výsledků VaV a inovací. Další charakteristikou univerzitního prostředí
je pak počet fakult VVŠ (FVŠ). Přítomnost fakult v regionech je do značné míry určující pro celkovou
znalostní atmosféru v území. Přepočtené hodnoty jednotlivých ukazatelů zachycuje tabulka 1.
Tab. 1: Faktory inovačního potenciálu českých krajů (NUTS3) – průměr 2012-15
Kód Kraj PPR PVP UPP DST FVŠ
CZ010 Hl.m. Praha 533,04 10927,87 143,92 8 823,35 32,35
CZ020 Středočeský 199,51 2414,37 16,43 68,67 0,75
CZ031 Jihočeský 176,27 1398,09 22,49 949,88 15,68
CZ032 Plzeňský 197,06 2969,15 33,02 1 568,56 17,34
CZ041 Karlovarský 71,31 268,65 11,15 0,00 0,00
CZ042 Ústecký 129,46 594,30 14,57 269,04 9,72
CZ051 Liberecký 249,77 2378,60 70,59 835,18 15,92
CZ052 Královéhradecký 255,60 1591,62 38,68 1 070,75 10,88
CZ053 Pardubický 269,94 2389,40 71,03 1 009,36 13,56
CZ063 Vysočina 195,49 989,19 13,73 0,00 1,96
CZ064 Jihomoravský 397,09 6158,41 62,53 5 034,97 22,98
CZ071 Olomoucký 227,61 2945,98 29,91 2 637,44 12,60
CZ072 Zlínský 311,47 1901,25 35,88 710,63 10,26
CZ080 Moravskoslezský 215,74 1791,98 37,25 1 551,09 14,01
Zdroj: ČSÚ (2015), vlastní výpočet a zpracování
Při pohledu na tabulku je patrné, že přepočtené hodnoty ukazatelů na milion obyvatel přinášejí některé
ne zcela známé informace. Nejvyšší hodnotu ve všech případech dosahuje Praha, a to vždy s poměrně
značným náskokem. To je dobře patrné z tabulky 2, kde jsou hodnoty sledovaných ukazatelů
standardizovány pomocí bodové metody.
Praha získává v hodnocení inovačního potenciálu maximálně možných 500 bodů, druhý v pořadí je
Jihomoravský kraj s „pouhými“ 302 body. S dalším odstupem následují kraje Liberecký, Pardubický,
Olomoucký a Plzeňský. S ohledem na velkou rozdílnost při běžném nastavení intervalů (průměrná
hodnota bodového skóre je 159) patří Praha a Jihomoravský kraj mezi vysoce nadprůměrné regiony,
do kategorie nadprůměrné nepatří žádný kraj a uvedená čtveřice je pak z hlediska hodnocení
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
197
průměrná. Jiná čtveřice krajů (Středočeský, Ústecký, Vysočina a Karlovarský) se pak zařadila mezi
regiony vysoce podprůměrné (viz obrázek 1).
Tab. 2: Hodnocení inovačního potenciálu českých krajů (NUTS3)
Kód Kraj PPR PVP UPP DST FVŠ Celkem
CZ010 Hl.m. Praha 100 100 100 100 100 500
CZ064 Jihomoravský 74 56 43 57 71 302
CZ051 Liberecký 47 22 49 9 49 176
CZ053 Pardubický 51 22 49 11 42 175
CZ071 Olomoucký 43 27 21 30 39 159
CZ032 Plzeňský 37 27 23 18 54 158
CZ080 Moravskoslezský 40 16 26 18 43 144
CZ072 Zlínský 58 17 25 8 32 141
CZ052 Královéhradecký 48 15 27 12 34 135
CZ031 Jihočeský 33 13 16 11 48 121
CZ020 Středočeský 37 22 11 1 2 74
CZ042 Ústecký 24 5 10 3 30 73
CZ063 Vysočina 37 9 10 0 6 61
CZ041 Karlovarský 13 2 8 0 0 24
Zdroj: ČSÚ (2015), vlastní výpočet a zpracování
Obr. 1: Inovační potenciál českých krajů (NUTS3)
Zdroj: ČSÚ (2015), vlastní výpočet a zpracování
2.2 Ekonomická výkonnost regionů
Pětici vybraných ukazatelů lze charakterizovat následujícím způsobem: Hrubý domácí produkt (HDP)
je považován za základní charakteristiku ekonomické výkonnosti regionu, symbolizuje jeho celkové
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
198
bohatství a rozvojový potenciál. Míra nezaměstnanosti (NEZ) charakterizuje situaci na trhu práce, je
vyjádřena v podobě obecné míry, jejíž hodnoty vycházejí z výběrového šetření pracovních sil. Čistý
disponibilní důchod (ČDD) hodnotí bohatství domácností žijících v regionu. Podíl zaměstnanosti ve
službách na celkové zaměstnanosti (SLU) reprezentuje odklon regionu od tradiční na průmysl
orientované ekonomiky. Podíl podniků v high-tech odvětvích (do hodnocení zahrnuty podniky
s hlavní ekonomickou činností dle CZ-NACE oddíl 21 - Výroba základních farmaceutických
výrobků a farmaceutických přípravků a 26 - Výroba počítačů, elektronických a optických přístrojů
a zařízení) na celkovém počtu podniků (H-T) ztělesňuje význam high-tech odvětví pro rozvoj regionů.
Hodnoty jednotlivých ukazatelů zahrnuje tabulka 3, standardizované hodnoty pak tabulka 4.
Tab. 3: Faktory ekonomické výkonnosti českých krajů (NUTS3) – průměr 2012-15
Kód Kraj HDP NEZ ČDD SLU H-T
CZ010 Hl.m. Praha 836 790 2,81 264 218 80,65 6,78
CZ020 Středočeský 370 414 4,61 216 326 63,28 3,95
CZ031 Jihočeský 345 445 5,02 191 654 53,84 3,41
CZ032 Plzeňský 382 780 4,70 207 061 52,41 3,97
CZ041 Karlovarský 280 332 8,65 183 310 58,57 0,00
CZ042 Ústecký 315 178 8,51 176 324 58,23 2,01
CZ051 Liberecký 316 855 6,76 188 755 50,99 2,36
CZ052 Královéhradecký 356 033 6,65 199 004 54,12 5,13
CZ053 Pardubický 329 503 6,47 192 940 50,88 7,88
CZ063 Vysočina 338 354 5,67 196 393 47,39 2,04
CZ064 Jihomoravský 402 030 5,97 203 741 61,19 6,90
CZ071 Olomoucký 318 030 7,60 183 551 53,64 3,46
CZ072 Zlínský 356 828 5,86 191 207 49,66 3,07
CZ080 Moravskoslezský 340 150 8,87 183 985 56,52 2,98
Zdroj: ČSÚ (2013, 2015), vlastní výpočet a zpracování
Tab. 4: Hodnocení ekonomické výkonnosti českých krajů (NUTS3)
Kód Kraj HDP NEZ ČDD SLU H-T Celkem
CZ010 Hl.m. Praha 100 100 100 100 86 486
CZ064 Jihomoravský 48 47 77 76 88 336
CZ053 Pardubický 39 43 73 63 100 319
CZ020 Středočeský 44 61 82 78 50 316
CZ032 Plzeňský 46 60 78 65 50 299
CZ052 Královéhradecký 43 42 75 67 65 292
CZ031 Jihočeský 41 56 73 67 43 280
CZ072 Zlínský 43 48 72 62 39 263
CZ071 Olomoucký 38 37 69 67 44 255
CZ080 Moravskoslezský 41 32 70 70 38 250
CZ063 Vysočina 40 50 74 59 26 249
CZ051 Liberecký 38 41 71 63 30 244
CZ042 Ústecký 38 33 67 72 25 235
CZ041 Karlovarský 34 32 69 73 0 208
Zdroj: ČSÚ (2013, 2015), vlastní výpočet a zpracování
Celkovému hodnocení ekonomické výkonnosti obdobně jako v případě inovačního potenciálu vévodí
Praha (486 bodů) znovu následovaná Jihomoravským krajem (336 bodů), který má však již jen
minimální náskok před třetím v pořadí Pardubickým a čtvrtým Středočeským krajem. Při rozdělení
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
199
regionů do skupin (průměrná hodnota bodového skóre je 288) spadá Jihomoravský a Pardubický kraj
mezi nadprůměrné, zatímco Středočeský je těsně průměrný. Zajímavé jistě je také to, že žádný kraj
nepatří mezi vysoce podprůměrné (celková bodová hodnota neklesá pod 70 % průměru), a to ani
nejméně vyspělý Karlovarský (208 bodů = 72,2 % průměru). Více viz obrázek 2.
Obr. 2: Ekonomická výkonnost českých krajů (NUTS3)
Zdroj: ČSÚ (2013, 2015), vlastní výpočet a zpracování
2.3 Vztah mezi novačním potenciálem a ekonomickou výkonností
Na základě provedených hodnocení inovačního potenciálu a ekonomické úrovně českých krajů je
možné zabývat se otázkou těsnosti vztahu mezi výsledky obou hodnocení na úrovni jednotlivých
krajů. Výsledkem je zjištění hodnoty Pearsonova korelačního koeficientu, který dosahuje výše 0,887.
Jedná se tedy o silnou korelační závislost mezi uvedenými proměnnými. Lze tedy konstatovat, že pro
regiony je z hlediska hodnocení inovačního potenciálu do značné míry předurčující, a v tomto smyslu
slova i limitující, jejich ekonomická vyspělost.
Závěr
Inovace jsou považovány za klíčový zdroj konkurenceschopnosti regionů. Jejich vznik a šíření se
odvíjí od inovačního potenciálu regionů. Cílem příspěvku je zjistit, zda je inovační prostředí
v českých krajích odrazem jejich ekonomické situace. Aby bylo možné tento vztah prokázat, bylo
třeba provést samostatně hodnocení inovačního potenciálu a ekonomické výkonnosti jednotlivých
krajů. To lze provést na základě vybraných relevantních ukazatelů, které je možné standardizovat
a následně syntetizovat pomocí bodové metody.
Výsledkům hodnocení inovačního potenciálu výrazně dominuje Praha následovaná Jihomoravským
krajem a s dalším odstupem Libereckým, Pardubickým, Olomouckým a Plzeňským krajem. Obdobné
je také pořadí regionů dle hodnocení ekonomické výkonnosti. Za suverénní Prahou následuje
s odstupem se vzájemně relativně malými rozdíly čtveřice krajů: Jihomoravský, Pardubický,
Středočeský a Plzeňský. Mezi výsledky obou hodnocení byla prokázána prostřednictvím Pearsonova
korelačního koeficientu silná korelační závislost, čímž je potvrzen náš původní předpoklad.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
200
Literatura
BAJGAR, R. a kol., (2012). Chí-kvadrát test, korelační a regresní analýzy. Lékařská biofyzika, biometrie a[1]
výpočetní technika. Návody k praktickým cvičením. [online]. [cit. 2016-01-10]. Dostupné z:
http://ulb.upol.cz/praktikum/statistika3.pdf.
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2013). High-tech ve vědě a technologiích. [online]. [cit. 2017-03-22].[2]
Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/high_tech_ve_vede_a_technologiich.
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2015). Regionální statistiky [online]. [cit. 2017-03-21]. Dostupné z:[3]
https://www.czso.cz/csu/czso/regiony_mesta_obce_souhrn.
DRAHOŠOVÁ, J., BEDNÁŘ, P., (2014). Evaluation of innovations and innovation potential of Czech[4]
regions at the NUTS 3 level. Acta Academica Karviniensia, no. 1, pp. 32-42. ISSN 1212-415X.
EWERS, H. J., WETTMANN, R. W., (1980). Innovation-oriented regional policy. Regional Studies, vol.[5]
14, no. 3, p. 161-179. ISSN 1360-0591 DOI 10.1080/09595238000185171.
HORKÝ, Š., KOUBA, L., (2013). Financování výzkumu a vývoje v nových členských státech EU a jeho[6]
efektivnost. Acta Academica Karviniensia, no. 4, pp. 79-91. ISSN 1212-415X.
HUDEC, O., (2007). Regionálne inovačné systémy. Strategické plánovanie a prognózovanie. Košice:[7]
Ekonomická fakulta Technickej univerzity v Košiciach. ISBN 978-80-8073-964-5.
KLÍMOVÁ, V., (2013). Inovační infrastruktura v moravských regionech. In XVI. mezinárodní kolokvium o[8]
regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 198-204. ISBN 978-80-210-
6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-24.
KLÍMOVÁ, V., (2014). Regionální inovační systémy a faktory jejich úspěchu. In XVII. mezinárodní[9]
kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 201-208. ISBN
978-80-210-6840-7. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-24.
LUNDVALL, B. A., (2010). National systems of innovation: towards a theory of innovation and[10]
interactive learning. 1st ed. London: Anthem Press. ISBN 9781843318668.
MELECKÝ, L., SKOKAN, K., (2011). EU Cohesion and Its Evaluation in the Case of Visegrad Four[11]
Countries. In Kocourek, A. (ed.) Liberec Economic Forum 2011. Liberec: Technical University Liberec,
pp. 314-326. ISBN 978-80-7372-755-0.
OECD., (2005). Glossary of statistical terms - Knowledge-based economy [online] [cit. 2016-02-03].[12]
Dostupné z: https://stats.oecd.org/glossary/detail.asp?ID=6864.
POLEDNÍKOVÁ, E., KASHI, K., (2014). Using MCDM Methods: Evaluation of Regional Innovation[13]
Performance in the Czech Republic. In Gozdanic, V. (ed.) Proceedings of the 10th European Conference
on Management Leadership and Governance. Zagreb: University of Applied Sciences, pp. 487-496. ISBN
978-1-910309-77-3.
SKOKAN, K., (2004). Konkurenceschopnost, inovace a klastry v regionálním rozvoji. Ostrava: Repronis.[14]
ISBN 8073290596.
SKOKAN, K., STANÍČKOVÁ, M., (2011). Strategic Management of Innovation in Central European (V4)[15]
Countries. In Kaluza, J. et al. 9th International Conference on Strategic Management and its Support by
Information Systems. Ostrava: VŠB-TUO, pp. 192-211. ISBN 978-80-248-2444-4.
VITURKA, M., ŽÍTEK, V., HALÁMEK, P., KLÍMOVÁ, V., TONEV, P., (2005). Teoreticko-[16]
metodologická východiska hodnocení programů podpory regionálního rozvoje. Brno: Masarykova
univerzita. ISBN 8021036397.
WOKOUN, R., KREJČOVÁ, N., (2013). Socioekonomická úroveň a faktory konkurenceschopnosti[17]
regionů v ČR. In XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno:
Masarykova univerzita, pp. 30-41. ISBN 978–80–210–6257–3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-
3.
WORLD ECONOMIC FORUM, (2014). The Global Competitiveness Report 2014-2015. [online]. ISBN[18]
978-92-95044-98-2. [cit. 2016-02-02] Dostupné z: http://www3.weforum.org/docs/WEF_Global
Competitiveness Report_2014-15.pdf.
Zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací v platném znění[19]
ZDRAŽIL, P., KRAFTOVÁ, I., MATĚJA, Z., (2016). Reflection of Industrial Structure in Innovative[20]
Capability. Engineering Economics, vol. 27, no. 3, pp. 304-315. ISSN 1392-2785. DOI
10.5755/j01.ee.27.3.13634.
ŽÍTEK, V., KLÍMOVÁ, V., (2016). Aplikace konceptu regionálních inovačních systémů a implikace pro[21]
inovační politiku. Brno: Masarykova univerzita. DOI 10.5817/CZ.MUNI.M210-8416-2016.
ŽIŽLAVSKÝ, O., (2011). Factors of an innovation potential development are known, but not always[22]
mastered. Economics and management, vol. 16, pp. 1019-1024. ISSN 1822-6515.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
201
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-25
ZHODNOCENÍ UKAZATELŮ VÝZKUMU A VÝVOJE
V KRAJÍCH ČESKÉ REPUBLIKY
EVALUATION OF R&D INDICATORS IN THE REGIONS OF THE CZECH
REPUBLIC
MARTINA HALÁSKOVÁ 1
RENATA HALÁSKOVÁ 2
1
Katedra veřejné ekonomiky
Fakulta ekonomická
VŠB – Technická univerzita Ostrava
1
Department of Public Economics
Faculty of Economics
VŠB - Technical University of Ostrava
Sokolská třída 33, 701 21 Ostrava, Czech Republic
E-mail: martina.halaskova@vsb.cz
2
Vysoká škola Logistiky o.p.s 2
College of Logistics
Palackého 1381/25, 750 02 Přerov, Czech Republic
E-mail: renata.halaskova@vslg.cz
Anotace
Výzkum a vývoj (VaV) hraje klíčovou úlohu při tvorbě nových znalostí, produktů a technologických
postupů. Příspěvek si klade za cíl, na základě teoreticko-empirického přístupu, zhodnotit ukazatele
výzkumu a vývoje a výzkumný potenciál krajů České republiky. Pozornost je zaměřena na srovnání
ukazatelů VaV za období 2011-2015 a dále na vybrané ukazatele VaV podle sektorů provádění.
Nejlepší pozici výzkumného a inovačního potenciálu dokládá Hl. město Praha, naopak nejhorší
Karlovarský kraj. Ze srovnání sektorů provádění VaV bylo prokázáno ve většině krajů dominantní
postavení podnikatelského sektoru. Při zhodnocení výzkumného a inovačního potenciálu seskupovací
analýzou byly kraje rozděleny do čtyř seskupení na základě vnitřní podobnosti. Z výsledků vyplynuly
největší rozdíly ve všech seskupeních krajů u počtu udělených patentů na 100. tis. obyvatel. Naopak
nejmenší rozdíly byly zjištěny u výdajů VaV na jednoho výzkumníka ve vládním sektoru v případě dvou
seskupení krajů a u výdajů VaV na jednoho výzkumníka ve vysokoškolském sektoru ve třech
seskupeních krajů.
Klíčová slova
výzkum a vývoj, ukazatele výzkumu a vývoje, kraje ČR
Annotation
Research and development (R&D) play a key role in the generation of new knowledge, products and
technological processes. Based on theoretical and empirical approach, the present paper aims to
evaluate R&D indicators and the research potential of the regions of the Czech Republic. Attention is
paid to the comparison of R&D indicators in the period 2011-2015 and to selected R&D indicators by
sectors of performance. The highest potential for research and innovation is observed in the capital
city of Prague, as opposed to the Karlovy Vary region, with the lowest. The comparison of the R&D
by sectors of performance showed a dominant position of the business enterprise sector in the
majority of regions. By means of cluster analysis, the regions included in the evaluation of the
research and innovation potential were divided into four clusters based on their internal similarity.
The results showed the most marked differences across all clusters in the number of patents granted
per 100 thousand inhabitants. The least notable differences were then found in R&D expenditures per
researcher in the government sector in two clusters, and in three clusters in R&D expenditures per
researcher in the higher education sector.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
202
Key words
research and development, R&D indicators, regions of the Czech Republic
JEL classification: O32, R11, R12
Úvod
Věda, výzkum, vývoj a inovace patří k významným zdrojům ekonomického růstu a společenského
blahobytu. Výzkum a vývoj je systematická tvůrčí práce konaná za účelem rozšíření stávajícího
poznání, včetně poznání člověka, kultury a společnosti, získávání nových znalostí nebo jejich využití
v praxi. Na základě prováděné výzkumné a vývojové činnosti rozlišujeme základní a aplikovaný
výzkum a experimentální vývoj (OECD, 2015; RVVI, 2017b). Při hodnocení konkurenceschopnosti
regionů a krajů hraje významnou roli řada faktorů včetně vědecko-výzkumného a inovačního prostředí
(Gavurová, Vagusová, Kovac, 2016). Předpokladem úspěšného rozvoje inovačního a vědeckovýzkumného
prostředí je dle Pokorného a kol., (2008) silná kooperace institucí s vysokou mírou
participace veřejného sektoru (výzkumné laboratoře, univerzity, výzkumné ústavy a jiné pracoviště,
podnikatelské inkubátory), které vykazují charakteristiky syntetických znalostních základen s
podnikatelskými subjekty. Inovační potenciál kraje však nezahrnuje pouze stav výzkumných a
vývojových kapacit veřejné a podnikové sféry, ale je nutné zkoumat i širší souvislosti vzniku inovací,
které zahrnují změnu v organizaci a uplatnění výzkumu a vývoje v praxi i změnu systému veřejného
financování inovačních aktivit. Jak uvádí Žárska, Ferenčíková (2015) v úvahu je třeba vzít i celkové
podmínky a finanční možnosti místního ekonomického potenciálu územních samospráv. V krajích
České republiky již možnostem hodnocení inovačního a výzkumného potenciálu ve svých výzkumech
věnovali pozornost např. Klímová (2013), Drahošová, Bednář (2014), Kovacsová (2014) nebo
Winklerová (2016). Jiní autoři Žítek, Klímová, Králová (2016) pak ve svém výzkumu navrhli a
implementovali metodiku pro hodnocení regionálního inovačního systému na úrovni krajů České
republiky s využitím seskupovací analýzy.
1. Cíl a metody
Příspěvek si klade za cíl, na základě teoreticko-empirického přístupu, zhodnotit ukazatele výzkumu a
vývoje a výzkumný potenciál krajů České republiky. V souladu s cílem je definován předmět
zkoumání, kterým je srovnání krajů dle vybraných ukazatelů VaV za období 2011-2015 a dále podle
sektorů provádění VaV v roce 2015. Výběrový soubor tvoří 14 krajů ČR (PHA – Hlavní město Praha,
STC – Středočeský kraj, JHC – Jihočeský kraj, PLK – Plzeňský kraj, KVK - Karlovarský kraj, ULK Ústecký
kraj, LBK - Liberecký kraj, HKK - Královéhradecký kraj, PAK- Pardubický kraj, VYS - Kraj
Vysočina, JHM - Jihomoravský kraj, OLK – Olomoucký kraj, ZLK - Zlínský kraj, MSKMoravskoslezský
kraj). Při zpracování příspěvku dominují metody analýzy a jsou využity statistická
data z Českého statistického úřadu (ČSU, 2017). S využitím seskupovací analýzy jsou hodnoceny
podobnosti, resp. rozdíly v rámci vědeckovýzkumných a inovačních aktivit v krajích ČR (na základě
ukazatelů VaV) v roce 2015. Seskupovací analýza je vícerozměrná statistická metoda, která třídí různé
objekty (v našem případě kraje ČR) do shluků tak, že podobnost dvou objektů náležících do jedné
skupiny je maximální, zatímco podobnost s objekty mimo tento shluk je minimální. Seskupevací
analýzu ve svých výzkumech na regionální úrovni využili např. Majerová, Nevima (2016) při měření
lidského rozvoje nebo Provazníková, Křupka, Kokešová (2017) v souvislosti s hodnocením kvality
života. V našem případě byla použita hierarchická seskupovací analýza, kdy ke znázornění
výsledných vzdáleností mezi jednotlivými kraji byl aplikován Dendrogram a pro grafickou vizualizaci
numerických dat krabicový diagram (Garson, 2014). Za účelem seskupení krajů ČR z pohledu výdajů
na VaV v jednotlivých sektorech byly hodnoty přepočteny na 1 výzkumníka v příslušném sektoru,
čímž došlo k zamezení vlivu různého počtu výzkumníků v krajích. Podobně bylo naloženo i s počtem
patentů, kdy za základ pro hodnocení byl zvolen přepočet na 100 tis. obyvatel. Takto získané hodnoty
byly dále transformovány za využití logaritmu s dekadickým základem. Tento přístup byl aplikován v
souvislosti s výskytem nulových přepočtených hodnot v případě Kraje Vysočina u proměnné „Výdaje
na VaV na jednoho výzkumníka (FTE) ve vysokoškolském sektoru“ a v případě Karlovarského kraje
pak u proměnných „Výdaje na VaV na jednoho výzkumníka (FTE) ve vládním sektoru“ a „Výdaje na
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
203
VaV na jednoho výzkumníka (FTE) ve vysokoškolském sektoru“. Tyto nulové hodnoty byly upraveny
ve shodě s De Muth (2014, s. 112) podle vzorce:
𝑥𝑖
´
= 𝑙𝑜𝑔(𝑥1 + 1) (1),
kde xi je příslušná přepočtená hodnota výdajů na 1 výzkumníka ve výše uvedených krajích.
Následným Shapiro-Wilkovým testem bylo prokázáno normální rozložení takto transformovaných
proměnných při p>0,05, kdy zvolený test byl použitý zejména vzhledem k jeho síle při počtu případů
nižších než 2 tis, viz De Muth (2014, s. 111).
2. Výsledky a diskuse
2.1 Srovnání postavení krajů v České republice na základě výzkumného a inovačního
potenciálu
Pro zajištění lepších vědeckých výsledků slouží v ČR jako podklad pro přípravu regionálních
koncepcí Národní politika výzkumu a vývoje, která navrhuje změny v řízení a financování vědy a
výzkumu. (RVVI, 2017a). Hodnocení vstupů a výstupů do výzkumu a vývoje na národní i regionální
úrovni se v ČR v rámci klíčových ukazatelů souhrnně věnuje analýza výzkumu, vývoje a inovací
(RVVI, 2017b). V našem případě jsou srovnány vybrané ukazatele VaV v krajích ČR za období 2011-
2015, které uvádí tab. 1. Nejlépe hodnocený výzkumný a inovační potenciál za období 2011-2015 ze
všech krajů ČR má Hl. město Praha zahrnující nejvyšší počet zaměstnanců VaV a výzkumných
pracovníků na plný úvazek, počet pracovišť VaV i udělených patentů a nejvyšší celkové výdaje na
VaV. Naopak nejnižší výzkumný a inovační potenciál dokládají výsledky srovnání za Karlovarský
kraj s velmi nízkým počtem výzkumných pracovišť, zastoupením lidských zdrojů a s nejnižšími
celkovými výdaji do VaV.
Tab. 1: Srovnání ukazatelů výzkumu a vývoje v krajích ČR za období 2011-2015
Kraje ČR Celkové výdaje na
VaV (v mil. Kč.)
Zaměstnanci
VaV (FTE) ⃰
Výzkumníci
(FTE) ⃰
Pracoviště VaV Udělené patenty
PHA 27 248 22 539 13 201 665 169
STC 8 523 5 743 3 158 259 18
JHC 2 483 2 161 849 112 15
PLK 4 080 2 757 1 556 115 16
KVK 159 143 72 22 2
ULK 1 073 1 041 469 107 12
LBK 2 444 1 993 1 013 106 29
HKK 1 858 1 864 855 139 19
PAK 2 664 2 516 1 243 141 31
VYS 1 180 876 456 97 7
JHM 15 347 11 095 6 645 467 64
OLK 3 022 2 858 1 664 143 17
ZLK 2 394 2 005 1 037 179 20
MSK 4 872 4 183 2 239 263 39
Zdroj: vlastní zpracování dle ČSU (2017) Pozn: (FTE)* – přepočtené osoby na plný úvazek
Zhodnotíme-li celkové výdaje na VaV, které jsou příkladem ukazatele financování, jedná se o veškeré
běžné (mzdové a ostatní neinvestiční náklady) a kapitálové (investiční) výdaje vynaložené v průběhu
sledovaného roku na výzkumnou a vývojovou činnost provedenou na území sledovaného státu
(regionu, kraje), a to bez ohledu na zdroj nebo způsob jejich financování (ČSU, 2017; RVVI, 2017b).
Výdaje na VaV umožňují pohled na inovační kapacitu kraje a jeho hodnocení ve vytváření nových
znalostí a využívání výsledků výzkumu a vývoje. Čím vyšší jsou tyto výdaje, tím jsou vytvořeny lepší
předpoklady pro růst a posílení inovačního potenciálu. Jak uvádí, ČSÚ (2017); RVVI (2017b); OECD
(2015), hlavní ukazatele VaV jsou standardně publikovány (i na mezinárodní úrovni) ve čtyřech
sektorech provádění (podnikatelský, vládní, vysokoškolský a soukromý neziskový sektor). Srovnání
podílu výdajů na výzkum a vývoj podle sektorů provádění v krajích ČR v roce 2015 znázorňuje obr. 1.
Výdaje v nestátním neziskovém sektoru jsou v krajích nulové nebo zanedbatelné, proto nebyly do
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
204
srovnání zahrnuty. Největší podíl z celkových výdajů VaV podle sektorů provádění vykazuje u všech
krajů podnikatelský sektor (s výjimkou Hl. města Prahy, kde dominují výdaje ve vládním sektoru).
Z celkových výdajů VaV vynakládají Karlovarský kraj a kraj Vysočina 99 % do podnikatelského
sektoru. Druhé místo zaujímají ve výdajích VaV do podnikatelského sektoru Ústecký a Středočeský
kraj (85%), následuje Zlínský kraj (83%) a Pardubický kraj (80%). Tento fakt lze vysvětlit tím, že
podnikatelský sektor je zaměřený především na aplikovaný výzkum a experimentální vývoj a
výsledky těchto činností souvisí především s inovacemi. Podnikatelský sektor tak hraje stále
důležitější roli díky postupující globalizaci, která přináší na národní trhy nové firmy a produkty, a tím
zvyšuje konkurenci v jednotlivých oblastech podnikání. Vládní sektor je spojen s veřejnými
výzkumnými institucemi provádějícími VaV ve většině případů jako svoji převažující ekonomickou
činnost. Zahrnuje výdaje subjektů a výzkumných pracovišť Akademie věd ČR, resortních
výzkumných pracovišť, velkých knihoven, archívů a muzeí provádějících VaV, ale i ostatních
pracovišť vládního sektoru s výzkumnou a vývojovou činnosti. Největší podíl výdajů na VaV ve
vládním sektoru dokládá Hl. město Praha (43%) a druhé nejvýznamnější zastoupení má Jihočeský kraj
(21%). Vysokoškolský sektor pak zahrnuje pracoviště VaV především jednotlivé fakulty a ostatní
pracoviště veřejných a státních vysokých škol, fakultní nemocnice (od roku 2005 v souladu
s metodikou OECD), soukromé vysoké školy a ostatní vzdělávací instituce postsekundárního
vzdělávání. Výdaje ve vysokoškolském sektoru jsou vynakládány na všechny veřejné i soukromé
univerzity, vysoké školy, instituce pomaturitního vzdělávání, výzkumné ústavy, experimentální
zařízení a kliniky pracující pod přímou kontrolou. Největší podíl výdajů VaV ve vysokoškolském
sektoru lze sledovat v Olomouckém kraji (49%), Jihomoravském (41%) a následuje Moravskoslezský
a Plzeňský kraj (34%). Posílení významu vysokoškolského sektoru ve VaV v krajích ČR je ale patrné
až v posledních letech, což lze vysvětlit prostřednictvím čerpání stukturálních fondů EU na
mimopražských veřejných vysokých školách (viz i naše srovnání obr. 1).
Obr. 1: Celkové výdaje na výzkum a vývoj v krajích dle sektorů provádění VaV v roce 2015 (%)
Zdroj: ČSU (2017) a vlastní propočty
Dalším významným ukazatelem výzkumu a vývoje jsou kromě celkových výdajů i lidské zdroje.
Zaměstnanci VaV jsou nejen výzkumní pracovníci, kteří provádějí přímo VaV, ale i všechny
zaměstnané osoby pracující ve výzkumu a vývoji na pracovištích VaV (pomocní, techničtí, odborní,
administrativní a jiní pracovníci). Dle OECD (2015) je počet zaměstnanců VaV obvykle vyjádřen
(měřen) pomocí fyzických osob (HC), kdy tento ukazatel vypovídá o evidenčním počtu osob, plně či
částečně aktivních ve VaV činnostech. Pro národní i mezinárodní srovnání se nejčastěji používá
ukazatel o přepočteném počtu osob ve VaV (FTE), který vystihuje skutečnou dobu věnovanou VaV,
kdy jeden FTE je roven jednomu roku práce na plný pracovní úvazek, který se plně věnuje činnosti
výzkumu a vývoje (RVVI, 2017b; OECD, 2015). V našem případě byl pro srovnání krajů ČR použitý
ukazatel o přepočteném počtu osob ve VaV tj. zaměstnanci a výzkumní pracovnící (FTE) včetně
pracovišt VaV dle sektorů provádění v roce 2015. Blíže srovnání dokumentuje tab. 2. Z výsledků
vyplývá, že významnou roli ve vetšině krajů sehrává v rámci srovnávaných ukazatelů VaV
podnikatelský sektor. V počtech pracovišť VaV i v počtech zaměstnanců VaV a výzkumníků na plný
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
205
úvazek (FTE) má prvenství Hl. město Praha a po ní následuje Jihomoravský kraj. Naopak nejmenší
počet pracovišť včetně zastoupení lidských zdrojů, tj. zaměstnanců i výzkumníků (FTE) mají obdobně
jako v případě výdajů na VaV Karlovarský kraj a kraj Vysočina. Dle ČSÚ (2017) z celkového počtu
2870 pracovišť VaV v krajích ČR tvoří 243 výzkumná pracoviště (CZ – NACE 72), ze kterých je
větší polovina pracovišť soustředěna v Hl. městě Praze (93) a v Jihomoravském kraji (45). Obdobné
výsledky výzkumného a inovačního potenciálu v krajích ČR na základě zvolených ukazatelů VaV
jako náš výzkum dokládají i jiní autoři např. Kovacsova (2014), Drahošová, Bednář (2014) nebo
Winklerová (2016).
Tab. 2: Pracoviště a lidské zdroje podle sektorů provádění VaV v krajích ČR v roce 2015
Kraje
Pracoviště VaV Zaměstnanci VaV (FTE) Výzkum. pracovnici (FTE)
Podnik.
sektor
Vládní
sektor
VŠ
sektor
Podnik.
sektor
Vládní
sektor
VŠ
sektor
Podnik.
sektor
Vládní
sektor
VŠ
sektor
PHA 460 93 71 8571 8771 5981 4267 5057 4446
STC 240 14 4 4513 1435 254 2583 747 164
JHC 87 9 13 1179 562 488 255 304 335
PLK 94 6 17 1816 116 993 1020 40 686
KVK 19 1 0 206 1 0 92 0 0
ULK 92 10 8 749 56 264 244 26 230
LBK 104 7 8 1 504 62 550 748 30 327
HKK 127 8 8 1459 48 419 552 27 329
PAK 133 4 8 2001 52 356 835 42 261
VYS 103 3 0 976 22 0 519 8 0
JHM 401 27 41 7270 1658 4101 5087 1016 2067
OLK 124 3 14 1538 42 1814 824 19 1150
ZLK 169 5 10 1743 11 348 800 7 329
MSK 234 6 26 2839 118 1301 1335 71 1031
Zdroj: vlastní zpracování dle ČSU (2017) Pozn: (FTE) – přepočtené osoby na plný úvazek
Stejně jako existují ukazatele měřící vstupy v oblasti výzkumu a vývoje (finanční prostředky a lidské
zdroje) existují také ukazatele vlastní produkce nových znalostí ve formě výstupů použitelných
v praktických aplikacích (patenty, užitné vzory, publikace). Zhodnotíme-li udělené patenty podle typu
přihlašovatele v krajích ČR v roce 2015 (ČSÚ, 2017) jedná se o soukromé podniky, veřejné výzkumné
instituce, veřejné vysoké školy a fyzické osoby (podnikající i nepodnikající). Největší počet udělených
patentů získalo Hl. město Praha, následuje Středočeský, Jihomoravský a Moravskoslezský kraj. Podle
typu přihlašovatele se jedná o soukromé podniky (v Hl. městě Praze, Středočeském a Jihomoravském
kraji) a veřejné vysoké školy (v Hl. městě Praze, Jihomoravském a Libereckém kraji). Nejmenší počet
patentů byl naopak udělen ve všech krajích (kromě Hl. města Prahy) veřejným výzkumným institucím
a podnikajícím i nepodnikajícím fyzickým osobám.
2.2 Zhodnocení ukazatelů výzkumu a vývoje v krajích ČR s využitím seskupovací
analýzy
Pro zhodnocení výzkumného a inovačního potenciálu byla využita seskupovací analýza, kde byly
zvoleny vybrané ukazatele výzkumu a vývoje v roce 2015 (udělené patenty na 100. tis. obyvatel,
výdaje na VaV na jednoho výzkumníka (FTE) podle sektorů provádění, tj. v podnikatelském sektoru,
ve vládním sektoru a ve vysokoškolském sektoru). Výsledkem je seskupení do 4 shluků na základě
vnitřní podobnosti podle ukazatelů VaV, které blíže znázorňuje obr. 2 vlevo (dendrogram) a vpravo
(krabicový diagram). První seskupení tvoří dva kraje (PHA a LBK) s nejvyššími počty udělených
patentů na 100 tis. obyvatel, průměrnými výdaji na VaV na jednoho výzkumníka (FTE)
v podnikatelském a ve vysokoškolském sektoru a nadprůměrnými výdaji VaV ve vládním sektoru.
Druhé seskupení zahrnuje dva kraje (STC a JHC) s nadprůměrnými výdaji na VaV na jednoho
výzkumníka v podnikatelském sektoru a s počtem udělených patentů na 100. tis. obyvatel, s mírně
nadprůměrnými výdaji na jednoho výzkumníka ve vládním sektoru a s průměrnými výdaji na jednoho
výzkumníka ve vysokoškolském sektoru. Třetí seskupení charakterizuje sedm krajů (PLK, HKK,
PAK, JHM, OLK, ZLK, MSK) s průměrnými výdaji do VaV na jednoho výzkumníka
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
206
v podnikatelském a vládním sektoru a s nadprůměrnými výdaji VaV na jednoho výzkumníka ve
vysokoškolském sektoru a s nadprůměrným počtem udělených patentů na 100. tis. obyvatel. Největší
podobnost vykazují z krajů třetího seskupení MSK a PLK. Největší podobnost v počtu udělených
patentů mají MSK a PLK a další dvojici tvoří kraje JHK a PAK. Největší podobnost ve výdajích VaV
na jednoho výzkumníka v podnikatelském a vysokoškolském sektoru dokládají kraje HKK a ZLK a
největší podobnost u výdajů VaV na jednoho výzkumníka ve vládních sektorů mají PLK a OLK.
Největší rozptyl hodnot oproti hodnotám mediánu lze sledovat u výdajů na VaV na jednoho
výzkumníka ve vládním sektoru (ve ZLK s nejnižší odlehlou hodnotou a v JHM a MSK s nejvyššími
výdaji) a u výdajů VaV na jednoho výzkumníka ve vysokoškolském sektoru v OLK (s odlehlou
nejnižší hodnotou výdajů) a v JHM (s odlehlou nejvyšší hodnotou výdajů). Menší rozptyl lze sledovat
ve třetím seskupení u výdajů VaV na jednoho výzkumníka v podnikatelském sektoru v PLK
(s nejvyššími výdaji) a v JHM (s nejnižšími výdaji) a dále u udělených patentů na 100. tis. obyvatel ve
ZLK (nejnižší počet patentů) a v JHM (nejvyšší počet patentů). Čtvrté seskupení charakterizují tři
kraje (KVK, ULK, VYS) s nízkými výdaji do VaV na jednoho výzkumníka ve vládním a
vysokoškolském sektoru, s nízkým počtem udělených patentů na 100. tis obyvatel a s mírně
nadprůměrnými výdaji VaV na jednoho výzkumníka v podnikatelském sektoru (obr. 2. vpravo). U
výdajů VaV na jednoho výzkumníka v podnikatelském sektoru byly zjištěny odlehlé hodnoty ve
srovnání s hodnotou mediánu v ULK (nejvyšší výdaje) a v KVK (nejnižší výdaje). Další odlehlé
hodnoty byly zjištěny v kraji VYS s nejvyššími výdaji VaV na jednoho výzkumníka ve vládním
sektoru, dále v ÚLK s nejnižšími výdaji VaV na jednoho výzkumníka ve vysokoškolském sektoru a v
KVK s nejnižším počtem udělených patentů na 100. tis. obyvatel. Největší podobnost mají v počtu
udělených patentů kraje ÚLK a VYS a ve výdajích VaV do vysokoškolského sektoru kraje KVK a
VYS.
Obr. 2: Hodnocení krajů ČR dle ukazatelů VaV v roce 2015- dendrogram přeškálováných
vzdáleností krajů dle ukazatelů VaV (vlevo), krabicový graf ukazatelů VaV podle seskupení
(vpravo)
Zdroj: vlastní zpracování
Z krabicového diagramu (obr. 2 vpravo) byly zjištěny největší rozdíly v krajích ČR u prvního a
čtvrtého seskupení. Ve všech seskupeních krajů pak vyplynuly největší rozdíly v počtu udělených
patentů na 100. tis obyvatel, kdy tento fakt lze vysvětlit zejména různým inovačním prostředím v
podnikatelském sektoru. Největší podobnost ve výdajích VaV v podnikatelském sektoru dokumentují
kraje prvního a třetího seskupení (s výjimkou krajů s odlehlými hodnotami – PLK a JHM). Nejmenší
rozdíly byly naopak zjištěny ve výdajích VaV na jednoho výzkumníka ve vládním sektoru u druhého a
třetího seskupení krajů a u výdajů VaV ve vysokoškolském sektoru v prvním, druhém a třetím
seskupení krajů. Z výsledků lze konstatovat, že byly prokázány rozdíly v inovačním prostředí i v
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
207
rozsahu a struktuře výzkumného potenciálu krajů, kde významnou roli sehrává také ekonomický
potenciál.
Závěr
Česká republika v rámci plnění cíle Strategie Evropa 2020 vytváří předpoklady pro rozvoj
výzkumného a inovačního potenciálu a pro financování výzkumu a vývoje na národní i regionální
úrovni. Ze srovnání výzkumného a inovačního potenciálu na základě vybraných ukazatelů VaV
v letech 2011-2015 bylo zjištěno nejlepší postavení Hl. města Prahy, naopak nejhorší pozici dokládá
Karlovarský kraj. Významné postavení v rozsahu a struktuře výzkumného potenciálu dokládají také
Jihomoravský, Středočeský a Moravskoslezský kraj. Ze srovnání celkových výdajů VaV podle sektorů
provádění bylo prokázáno ve většině krajů dominantní postavení podnikatelského sektoru.
Z celkových výdajů VaV vynakládá největší podíl do podnikatelského sektoru Karlovarský kraj a kraj
Vysočina, do vládního sektoru Hl. město Praha a Jihočeský kraj a do vysokoškolského sektoru
Olomoucký a Jihomoravský kraj. Ze zhodnocení ukazatelů výzkumu a vývoje s využitím seskupovací
analýzy byly potvrzeny největší rozdíly u prvního seskupení krajů (PHA, LBK) a čtvrtého seskupení
(KVK, VYS, ÚLK). Největší rozdíly ve výzkumném a inovačním potenciálu vyplynuly ve všech
seskupeních krajů u počtu udělených patentů na 100. tis obyvatel. Naopak podobnosti dokládají u
výdajů VaV na jednoho výzkumníka ve vládním sektoru dvě seskupení krajů a u výdajů VaV ve
vysokoškolském sektoru tři seskupení krajů. Z výsledků byly potvrzeny specifika výzkumného a
inovačního potenciálu krajů. V souvislosti s trendy evropského výzkumného prostoru však zůstávají
s jeho hodnocením otevřené otázky, které mohou být námětem pro další výzkum.
Literatura
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2017). Srovnání krajů v České republice. Věda a výzkum. [online]. [cit.[1]
2017-02-25]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/19-veda-a-vyzkum-alt6maqls2.
DE MUTH, J. E., (2014). Basic Statistics and Pharmaceutical Statistical Applications. Boca Raton, FL:[2]
CRC Press. ISBN 978-1-4665-9674-0.
DRAHOŠOVÁ, J., BEDNÁŘ, P., (2014) Evaluation of Innovations and Innovation Potential of Czech[3]
Regions at the NUTS 3 Level. Acta Academica Karviniensia, vol. 14., no.1, pp. 32-42. ISSN 1212-415X.
GARSON, D. G., (2014). Cluster analysis. Asheboro, NC: Statistical Associates Publishers. ISBN 978-1-[4]
62638-030-1.
GAVUROVA, B., VAGASOVA, T., KOVAC, V., (2016). Competitiveness Assessment of Slovak[5]
Republic Regions. In 13th International Scientific Conference European Financial Systems 2016.
Conference Proceedings. Brno: Masaryk University, 2016, pp. 175 -182. ISBN 978-80-210-8309-7.
KLÍMOVÁ, V., (2013). Innovation Infrastructure in Moravian Regions. In 16th International Colloquium[6]
on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, pp. 198-204. ISBN 978-80-
210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-24.
KOVACSOVA, L., (2014). Research Potential of the Czech Regions. In 17th International Colloquium on[7]
Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, pp. 186-193. ISBN 978–80–
210–6840–7. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-22.
MAJEROVÁ, I., NEVIMA, J., (2016). The Application of Cluster Analysis in Measurement of Human[8]
Development. In 4th Conference STRATEGICA, Opportunities and Risks in the Contemporary Business
Environment. Conference Proceedings. Bucharest: SNSPA, pp. 110-121. ISBN 978-80-88064-25-1.
OECD, (2015). Frascati Manual 2015: Guidelines for Collecting and Reporting Data on Research and[9]
Experimental Development, The Measurement of Scientific, Technological and Innovation Activities, Paris:
OECD Publishing. ISBN 978-926423901-2. DOI 10.1787/9789264239012-en.
POKORNÝ, O. a kol., (2008). Analýza inovačního potenciálu krajů ČR. Praha: Sociologické[10]
nakladatelství. ISBN 978-80-86429-90-8.
PROVAZNÍKOVÁ, R., KŘUPKA, J., KOKEŠOVÁ, L., (2017). Quality of Life Evaluation in Czech[11]
Districts. In 21st International Conference Current Trends in Public Sector Research. Conference
Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, pp. 82-89. ISBN 978-80-210-8448-3.
RVVI, (2017a). Národní politika výzkumu, vývoje a inovací na léta 2016-2020. [online]. [cit. 2017-03-03].[12]
Dostupné z: http://vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=682145.
RVVI, (2017b). Analýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v ČR a jejich srovnání se zahraničím v roce 2015.[13]
[online]. [cit. 2017-02-28]. Dostupné z: http://vyzkum.cz/frontclanek.aspx?idsekce=799318.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
208
WINKLEROVÁ, L., (2016). Comparison of Innovation Potential of the Czech Regions. Acta Academica[14]
Karviniensia, vol. 16, no. 4, pp. 94-105. ISSN 1212-415X .
ŽÁRSKA, E., FERČÍKOVÁ, V., (2015). Evaluation of the Economic Potential of Municipalities. In 18th[15]
International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita,
pp. 447-455. ISBN 978-80-210-7861-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-7861-2015-60.
ŽÍTEK, V., KLÍMOVÁ, V., KRÁLOVÁ, M., (2016). Assessment of Regional Innovation Systems as an[16]
Assumption for Innovation Policy Adjustment. Transylvanian Review of Administrative Sciences, vol.
2016, no. 49, E/2016. pp. 169-186. ISSN 2247- 8310.
Příspěvek byl zpracován v rámci Operačního programu vzdělávání pro konkurenceschopnost –
Projekt č. CZ.1.07/2.3.00/20.0296.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
209
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-26
PODPORA VÝSKUMU A VÝVOJA A DOPAD NA
EKONOMICKÝ RAST
RESEARCH AND DEVELOPMENT SUPPORT AND ECONOMIC GROWTH
JARMILA HUDÁKOVÁ
Ústav ekonomiky a manažmentu
Fakulta prírodných vied
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre
Institute of Economics and management
Faculty of Natural Sciences
Constantine the Philosopher University in Nitra
Trieda Andreaj Hlinku 1, 949 74 Nitra, Slovakia
E-mail: jhudakova@ukf.sk
Anotace
Výskum a vývoj sú významným odvetvím ekonomiky regiónov. Ukazovatele charakterizujúce výskum
a vývoj sú používané aj pri hodnotení znalostného a inovačného potenciálu regiónov. Cieľom tohto
článku je pomocou korelačnej analýzy zistiť vzájomnú závislosť medzi rastom výdajov na výskum
a vývoj a ekonomickým rastom meraným hrubým domácim produktom v jednotlivých regiónoch
Slovenskej republiky. Zisťovali sme, či má podpora výskumu a vývoja v podobe výdajov naň vplyv na
ekonomický rast regiónov Slovenskej republike na úrovni NUTS III. Údaje sme získali zo Štatistického
úradu Slovenskej republiky za obdobie 2002 až 2015. Výsledky poukázali na regionálne rozdiely.
V niektorých regiónoch bola korelácia vysoká, v niektorých slabá. Vysokú koreláciu preukázali najmä
Bratislavský kraj a Košický kraj. Z dosiahnutých výsledkov však nemôžeme jednoznačne vyvodiť, že
podpora výskumu a vývoja nemá pozitívny vplyv na ekonomický rast regiónov kde bola vykázaná
slabá korelácia.
Klíčová slova
výdavky na výskum a vývoj, regionálny HDP, korelácia
Annotation
Research and development is important field of regional economy. Indicators characterizing research
and development are also used for evaluation of knowledge and innovation potential. The aim of this
article is to help establish a correlation analysis of the interdependence between the growth of
spending on research and development and economic growth as measured by gross domestic product
in various regions of Slovakia. We examined whether the research and development support in the
form of expenditure affected the economic growth of Slovak regions at NUTS III level. Data were
obtained from the Statistical Office of the Slovak Republic for the period 2002 to 2015. The results
showed regional differences. In some regions, the correlation was high, some low. High correlation
proved particularly Bratislava region and Košice region. From the results obtained, however, we
cannot unambiguously conclude that the promotion of research and development has no positive
impact on the economic development of the regions where it was reported a low correlation.
Key words
research and development expenditure, regional GDP, correlation
JEL classification: R11, R12, O38
1. Úvod
V roku 1956 Robert M. Solow vo svojom článku (Solow, 1956) skonštruoval nový model. Logika
Solowho modelu je jednoduchá: V prvom období pri danej kapitálovej zásobe, danom počte
pracovníkov a danej technológii vyprodukuje ekonomika produkt určený produkčnou funkciou. Časť
produktu sa spotrebuje, časť sa usporí, pričom tento pomer je daný exogénne. Časť kapitálovej zásoby
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
210
sa opotrebuje, avšak kapitálová zásoba sa zároveň zvýši o hrubé investície, ktoré sú rovné úsporám.
Ekonomika vstupuje do druhého obdobia s väčšou kapitálovou zásobou. Počet pracovníkov sa taktiež
zvýši exogénne danou mierou, kapitálová zásoba pripadajúca na jedného pracovníka je však vyššia
a preto je vyšší aj produkt na jedného pracovníka. Tento proces sa opakuje, až kým ekonomika
nedospeje do stáleho stavu. Z dôvodu klesajúceho hraničného produktu kapitálu totiž v istom bode
nastane situácia, že hraničný produkt z dodatočnej jednotky kapitálu bude práve rovný efektívnemu
opotrebeniu .V tomto bode prestane kapitálová zásoba na jedného pracovníka rásť a rovnako prestane
rásť aj produkt na jedného pracovníka. V dlhom období teda ekonomický rast chápaný ako rast
produktu per capita nie je možný. Práve nemožnosť dlhodobého ekonomického rastu viedla
k zavedeniu exogénneho technologického pokroku do modelu. Takáto modifikácia modelu vedie
k tomu, že stály stav definovaný ako situácia, kedy je kapitálová vybavenosť konštantná prestáva
existovať. To znamená, že iba technologický pokrok a technologické inovácie pomáhajú prekonať
ustálený stav, do ktorého sa ekonomika dostane.
Výskum a vývoj vytvárajú vysoko kodifikovateľné znalosti, teda také, ktoré je možné zapísať alebo
iným spôsobom sprístupniť ostatným ľuďom (Jensen, Johnson a kol., 2007). Medzi inštitúcie, ktoré sa
zaoberajú výskumom patria špecializované výskumné ústavy, univerzity a podniky. Podstatný význam
má tiež znalostná infraštruktúra, ktorú tvoria vedecké parky, podnikateľské inkubátory a klastre
(Klímová, Maděryčová, 2015).
Vzhľadom na zvýšený význam výskumu a vývoja, resp. aplikácie ich výsledkov do praxe
v ekonomike sa otvorila vedecká diskusia, ktorej výsledok je v roku 1963 vypracovaný základný
dokument, ktorý je pravidelne aktualizovaný tzv. Frascati manuál OECD. Výskum je definovaný
nasledovne: “Súčasťou výskumu a vývoja je všetka tvorivá práca vykonávaná na systematickom
základe s cieľom zvyšovať vedomosti a následne ich využiť na vypracovávanie nových aplikácii. Táto
práca môže mať formu základného výskumu, aplikovaného výskumu alebo experimentálneho vývoja.“
(Frascati Manual, OECD,1963).
Rast hrubého domáceho produktu na obyvateľa predstavuje základné meradlo ekonomickej
výkonnosti krajiny. Za hlavné faktory determinujúce ekonomický rast v znalostnej ekonomike
môžeme určiť: investície do inovácií a výskumu, investície do vyššieho vzdelania a technologické
zmeny a investície do softvéru (Paličková, 2014).
Dôležitým faktorom rozvoja regiónu je teda aj výskum a vývoj ako jeden z hlavných zdrojov pre
tvorbu inovácií. Vo veľa odvetviach priemyslu je dôležitou súčasťou inovačného systému verejne
podporovaný univerzitný výskum a laboratóriá financované z verejných zdrojov. Spolupráca medzi
univerzitami a firmami je základom pre inovačný potenciál regiónu (Nelson,1996).
V období, kedy MŠVVaŠ SR v rámci Stratégie celoživotného vzdelávania preferuje celoživotné
vzdelávanie a prepájanie teórie s praxou je otázka implementácie poznatkov z praxe priamo vo
vyučovacom procese vysoko aktuálnou. Súčasná doba je charakterizovaná obrovským množstvom
informácií, ktoré je potrebné triediť aj uchovávať a do popredia sa dostáva tzv. znalostný manažment.
Škála prínosov znalostného manažmentu je rovnako široká ako škála oblastí jeho možnej
implementácie. To, či bude implementácia znalostného manažmentu prínosom, alebo nie, nezávisí od
oblasti implementácie, ale od toho, či tá, čí iná oblasť je prioritnou oblasťou pre úspešné naplnenie
kvalitne koncipovanej stratégie spoločnosti. (Balážová, Papcunová, 2014). Slovensko sa v rámci
národných cieľov stratégie Európa 2020 zaviazalo, že do roku 2020 bude dávať na výskum a vývoj
(VaV) 1% HDP. Celoeurópsky cieľ je na úrovni 3% HDP.
2. Cieľ a metódy
Cieľom tohto článku je pomocou korelačnej analýzy zistiť vzájomnú závislosť medzi rastom výdajov
na výskum a vývoj a ekonomickým rastom meraným hrubým domácim produktom v jednotlivých
regiónoch Slovenskej republiky. Chceme teda zistiť, či má podpora výskumu a vývoja v podobe
výdajov naň vplyv na ekonomický rast regiónov.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
211
Zisťovanie uskutočníme pomocou korelačnej analýzy. Sila lineárneho vzťahu dvoch premenných
v základnom súbore je daná koeficientom korelácie rXY , ktorý môže nadobúdať, iba hodnoty
z intervalu (-1; 1) : Ak sú premenné X a Y lineárne nezávislé, koeficient korelácie je rovný, resp.
veľmi blízky nule. Hodnoty blízke -1 sa interpretujú ako vysoká nepriama lineárna závislosť a
hodnoty blízke 1 sa interpretujú ako vysoká priama lineárna závislosť. Hodnoty blízke 0,5
interpretujeme ako slabú lineárnu závislosť.
Korelačnú analýzu pre ukazovatele regionálneho HDP a výdajov na VaV využíva vo svojom výskume
Klímová a Žítek (2015) a Winklerová (2016), ktorí robili výskum pre regióny Českej republiky.
Údaje potrebné na výpočty boli získané zo stránok Štatistického úradu Slovenskej republiky (ŠÚ SR).
Z dostupných zdrojov sme zostavili časový rad údajov regionálny hrubý domáci produkt a výdavky na
vývoj a výskum podľa regiónov za roky 2000 až 2015.
3. Výsledky
V tabuľke 1 vidíme krajiny, ktoré prispievajú na výskum a vývoj najvyšším percentom na HDP.
Tab. 1: Podiel výdajov na výskum a vývoj na HDP v %
Krajina 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015
Švédsko 3,81 3,91 3,70 3,61 3,39 3,39 3,50 3,26 3,5 3,45 3,22 3,25 3,28 3,31 3,15 3,26
Rakúsko 1,89 2,00 2,07 2,18 2,17 2,38 2,37 2,43 2,59 2,61 2,74 2,68 2,93 2,97 3,06 3,07
Dánsko 2,19 2,32 2,44 2,51 2,42 2,39 2,40 2,51 2,78 3,07 2,94 2,97 3,00 3,01 3,02 3,03
Fínsko 3,25 3,20 3,26 3,30 3,31 3,33 3,34 3,35 3,55 3,75 3,73 3,64 3,42 3,29 3,17 2,09
Nemecko 2,19 2,32 2,44 2,51 2,42 2,39 2,40 2,51 2,78 3,07 2,94 2,97 3,00 3,01 3,02 2,87
Belgicko 1,92 2,02 1,89 1,83 1,81 1,78 1,81 1,84 1,92 1,99 2,05 2,16 2,36 2,44 2,46 2,45
Francúzsko 2,08 2,13 2,17 2,11 2,09 2,04 2,05 2,02 2,06 2,21 2,18 2,19 2,23 2,24 2,24 2,23
Zdroj: Eurostat
Najvyššie percento na HDP určené na výskum a vývoj má dlhodobo Švédsko. Počas celého obdobia je
percentuálny podiel nad celoeurópskym cieľom, t.j. vyšší ako 3 %. S výnimkou posledného roka
rovnako dobre napĺňa cieľ aj Fínsko. Počas celého sledovaného obdobia jeho podiel prevyšuje 3%,
okrem roku 2015 kedy klesol na 2,09%. Od roku 2012 dosahujú 3% podiel aj Nemecko a Dánsko, od
roku 2014 aj Rakúsko. Pod 3% sú Belgicko a Francúzsko.
V tabuľke 2 vidíme % podiel na HDP, ktorý na výskum a vývoj dávajú krajiny porovnateľné so
Slovenskou republikou zo zoskupenia V4.
Tab. 2: Podiel výdajov na výskum a vývoj na HDP v %
Krajina 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015
Česká rep. 1,12 1,11 1,10 1,15 1,15 1,17 1,23 1,31 1,24 1,30 1,34 1,56 1,78 1,9 1,97 1,95
Maďarsko 0,79 0,91 0,98 0,92 0,86 0,92 0,99 0,96 0,98 1,14 1,15 1,19 1,27 1,39 1,36 1,38
Poľsko 0,64 0,62 0,56 0,54 0,55 0,56 0,55 0,56 0,60 0,66 0,72 0,75 0,88 0,87 0,94 1,00
Slovensko 0,64 0,63 0,56 0,56 0,5 0,49 0,48 0,45 0,46 0,47 0,62 0,66 0,8 0,82 0,88 1,18
Zdroj: Eurostat
V Slovenskej republike sú príspevky na výskum a vývoj vyjadrené percentuálnym podielom na HDP
dlhodobo nízke. Napriek tomu, splnila Slovenská republika v roku 2015 svoj cieľ prispievať na
výskum a vývoj jedným percentom. Avšak Česká republika prispieva viac ako 1% na výskum a vývoj
počas celého sledovaného obdobia. Rovnako Maďarsko prispieva na výskum a vývoj vyšším
percentom ako Slovensko počas celého sledovaného obdobia. Najvyšší podiel bol v roku 2013 vo
výške 1,39%. Viac ako jedno percento Maďarsko prispieva už od roku 2009 až do roku 2015. Poľsko
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
212
sa percentuálnym podielom vyvíja veľmi podobne ako Slovensko. V roku 2015 dosiahlo jedno
percentný podiel výdavkov na výskum a vývoj na HDP.
Graf 1: Percentuálny podiel výdavkov na výskum a vývoj na HDP v roku 2015
Zdroj: Eurostat
V Grafe 1 vidíme rozdiely medzi krajinami, ktoré prispievajú najvyšším podielom z HDP na výskum
a vývoj a krajinami V4. V Grafe 2 sú zobrazené výdavky na výskum a vývoj v Slovenskej republike
za sledované obdobie v prepočte na jedného obyvateľa v eurách. V roku 2000 dosahovali výdavky na
VaV na jedného obyvateľa iba 26,5 €. Do roku 2015 narástli na 171,0 € na obyvateľa.
Graf 2: Výdavky na výskum a vývoj na jedného obyvateľa v €
Zdroj: ŠÚ SR
Tabuľka 3 poukazuje na rozdiely v regiónoch. Cieľom Slovenska je dávať do roku 2020 1% na
výskum a vývoj z HDP. Bratislavský kraj dosahuje podiel výdajov na VaV z HDP nad 1% už od roku
2010. V roku 2015 podiel dosiahol 1,72 % čo predstavuje na regionálnej úrovni najvyšší podiel.
V roku 2015 dosiahli cieľ aj Žilinský kraj – 1,6%, Trnavský kraj – 1,13% a Nitriansky kraj – 1,06%.
Pod úrovňou jedného % je Košický kraj – 0,9%, Trenčiansky kraj 0,69%, Banskobystrický kraj –
0,6%. Najnižší podiel výdajov na výskum a vývoj z HDP vykazuje Prešovský kraj. V roku 2015
dosiahol podiel 0,33%. Najnižší podiel bol v roku 2008 - 0,13%.
0
0,5
1
1,5
2
2,5
3
3,5
26,5
27,8
27,6
31,5
32,4
36,2
40,3
46,9
56,7
56,3
77,2
86,9
108,3
112,9
123,6
171
20 70 120 170
2000
2002
2004
2006
2008
2010
2012
2014
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
213
Tab. 3: Podiel výdajov na výskum a vývoj na HDP v % podľa regiónov Slovenska NUTS III
Kraj NUTS III 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015
Bratislavský kraj 0,94 1,08 0,98 0,87 0,89 0,81 0,88 0,87 1,10 1,24 1,60 1,67 1,48 1,72
Trnavský kraj 0,55 0,59 0,44 0,48 0,29 0,28 0,22 0,18 0,36 0,42 0,30 0,35 0,56 1,13
Trenčiansky kraj 0,83 0,66 0,54 0,63 0,56 0,58 0,69 0,66 0,71 0,39 0,44 0,45 0,68 0,69
Nitriansky kraj 0,27 0,29 0,26 0,25 0,34 0,30 0,28 0,20 0,26 0,27 0,31 0,25 0,64 1,06
Žilinský kraj 0,54 0,40 0,34 0,34 0,29 0,27 0,27 0,28 0,41 0,54 0,76 0,77 0,93 1,60
Banskobystrický kraj 0,29 0,24 0,25 0,25 0,20 0,17 0,24 0,33 0,32 0,43 0,48 0,51 0,53 0,60
Prešovský kraj 0,18 0,15 0,17 0,17 0,13 0,15 0,13 0,20 0,20 0,22 0,27 0,30 0,35 0,33
Košický kraj 0,40 0,36 0,35 0,35 0,44 0,41 0,37 0,41 0,68 0,78 0,95 0,81 0,75 0,90
Zdroj: ŠÚ SR, vlastné výpočty
Vypočítali sme korelačný koeficient z regionálnych údajov HDP a výdavkov na výskum a vývoj.
Zistené korelačné koeficienty sú v tabuľke 4. Vidíme, že v jednotlivých regiónoch sú rozdiely. Niekde
je vykázaná vysoká korelácia inde slabá. Najvyšší stupeň korelácie vykazuje Prešovský kraj – 0,87.
Silnú koreláciu vykazujú aj Bratislavský – 0,85 a Košický kraj – 0,82. O miernej závislosti môžeme
hovoriť v prípade Banskobystrického kraja – 0,78 a Žilinského kraja – 0,65. Trenčiansky kraj – 0,56
a Nitriansky kraj – 0,54 vykazujú slabú lineárnu závislosť. V prípade Trnavského kraj je koeficient
najnižší – 0,39.
Tab. 4: Korelačný koeficient
Korelačný koeficient CORREL
Bratislavský kraj 0,85
Trnavský kraj 0,39
Trenčiansky kraj 0,56
Nitriansky kraj 0,54
Žilinský kraj 0,65
Banskobystrický kraj 0,78
Prešovský kraj 0,87
Košický kraj 0,82
Zdroj: vlastné výpočty
Záver
Podpora výskumu a vývoja je veľmi diskutovanou témou s vysokou prioritou nielen v Slovenskej
republike ale v rámci celej Európskej únie. V článku sme sa zaoberali jednou zo súčastí podpory a to
sú výdavky na výskum a vývoj. Cieľom článku bolo zistiť, či majú výdavky na výskum a vývoj vplyv
na ekonomický rast regiónov vyjadrený pomocou HDP. Vplyv sme zisťovali pomocou korelácie
dvoch ukazovateľov, výdavkov na výskum a vývoj podľa jednotlivých regiónov Slovenskej republiky
a hrubého domáceho produktu rovnako podľa členenia krajov NUTS III. Sledovaným obdobím boli
roky 2002 až 2015. Výsledky poukázali na regionálne rozdiely. V Prešovskom, Bratislavskom
a Košickom kraji môžeme hovoriť o silnej korelácii v ostatných krajoch Slovenska je závislosť mierna
až slabá. V krajoch, ktoré vykazujú silnú koreláciu sú sústredené inštitúcie, ktoré sa zaoberajú
výskumom, ako sú výskumné ústavy a univerzity ako aj podnikateľské inkubátory a klastre.
Winklerová (2016) vo svojom výskume uvádza, že regióny Českej republiky vykázali nekoreláciu
týchto ukazovateľov, okrem hlavného mesta Praha, kde bola korelácia mierna. Z dosiahnutých
výsledkov však nemôžeme jednoznačne vyvodiť, že podpora výskumu a vývoja nemá pozitívny vplyv
na ekonomický rast regiónov kde bola vykázaná slabá korelácia.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
214
Literatúra
EUROSTAT, (2017). [online]. [cit. 2017-02-25]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/eurostat/data/database[1]
BALÁŽOVÁ, E., PAPCUNOVÁ, V., (2014). Implementácia školiacich materiálov projektu MAFIS vo[2]
vzdelávacom procese In: Finančný manažment pre samosprávy a jeho využitie v rámci vzdelávacieho
procesu na vysokých školách: recenzovaný zborník vedecko - pedagogických príspevkov. Bratislava :
Európske centrum manažmentu, 2014. - s. 5-10. ISBN 978-80-9171582-1-7.
JENSEN, M. B., JOHNSON, B., LORENZ, E., LUNDVALL, B. A., (2007). Forms of knowledge and[3]
modes of inovation. Research policy, vol 36, no. 5, pp. 680-693. ISSN 0048-7333. DOI
10.1016/j.respol.2007.01.006.
KLÍMOVÁ, V., MADĚRYČOVÁ, L., (2015) Aktivita klastrů v České republice. In XVIII. mezinárodní[4]
kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 210-216. ISBN
978-80-210-7861-1. DOI 10.5817/CZ.MUVI.P210-7891-2015-28.
KLÍMOVÁ, V., ŽÍTEK, V., (2015). Inovační paradox v Česku: ekonomická teorie a polická realita.[5]
Politická ekonomie, vol. 2015, no. 2, pp. 147-166. ISSN 2336-8225. DOI 10.18267/j.polek.994.
NELSON, R.R., (1996) The sources of economic growth. Cambridge, Mass.: Harvard University Press.[6]
ISBN 0674001729.
OECD, (1963). Frascati Manual, [online]. [cit. 2017-02-25]. Dostupné z:[7]
http://www.oecd.org/sti/inno/Frascati-Manual.htm.
PALIČKOVÁ, I., (2014) Influence of the knowledge economy on the economic growth and economic level[8]
of the countries. Acta Academica Karviniensia, vol. 2014, no. 3. ISSN 1212-415X.
SOLOW, R.M. (1956) A Contribution to the Theory of Economic Growth. Quarterly Journal of Economics,[9]
vol. 70, no. 1. ISSN 1531-4650. DOI 10.2307/1884513
ŠTATISTICKÝ ÚRAD SR, (2017). [online]. [cit. 2017-02-25]. Dostupné z:[10]
http://www.statistics.sk/pls/elisw/MetaInfo.explorer?obj=86&cmd=go&s=1007&sso=7&so=13
WINKLEROVÁ, L., (2016). Vztah mezi podporou výzkumu a vývoje a ekonomickým růstem. In 19th[11]
International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita.
pp. 296-301. ISBN 978-80-210-8272-4. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-37.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
215
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-27
MEDIÁLNÍ OBRAZ REGIONŮ ČESKÉ REPUBLIKY
V OBLASTI VĚDY, VÝZKUMU A VZDĚLÁVÁNÍ
MEDIA PORTRAYALS OF REGIONS IN THE CZECH REPUBLIC IN THE
SPHERE OF SCIENCE, RESEARCH AND EDUCATION
ŠTĚPÁNKA VYSKOČILO VÁ 1
JAROSLAV URMINSKÝ 2
1
Katedra matematických metod v ekonomice
2
Katedra regionální a environmentální ekonomiky
Ekonomická fakulta
VŠB – Technická univerzita Ostrava
1
Department of Mathematical Methods in Economics
2
Dep. Of Regional and Environmental Economics
Faculty of Economics
VŠB – Technical University of Ostrava
Sokolská třída 33, 701 21 Ostrava, Czech Republic
E-mail: stepanka.vyskocilova@vsb.cz, jaroslav.urminsky@vsb.cz
Anotace
Mezi aspekty podmiňujícími rozvoj regionů jsou stále více reflektovány tzv. měkké faktory, ke kterým
patří i image regionu. Klíčovou roli při utváření image určitého úžemí sehrávají sdělovací prostředky,
které výběrem a interpretací přenášených informací významně ovlivňují vnímání daného území
veřejností. Cílem článku je kvantitativní analýza a zhodnocení regionálně zaměřených příspěvků
celostátního televizního zpravodajství v oblasti vědy, výzkumu a vzdělávání. Virtuální obraz vytvářený
médii je porovnáván s obrazem materiálním, přičemž jako reálný ukazatel jsou zvoleny výdaje na vědu
a výzkum. Je prokázána celková korelace obou sledovaných ukazatelů. Zejména intenzita
prostorového rozdělení vykazuje významnou pozitivní závislost. Časové průběhy relativních profilů
obou ukazatelů jsou odlišné.
Klíčová slova
televizní zpravodajství, NUTS III, Věda, výzkum a vzdělávání
Annotation
In the area of regional development, so-called soft factors, including the image of the region,
increasingly draw attention. The key role in the process of the regional image creation belongs to
media. Media form public perception of a region via selection and interpretation of broadcasted
events and themes. The objective of the article is a quantitative analysis and assessment of regionally
bound TV posts in the area of science, research and education. The virtual image created by media is
being compared with the material perspective, where the science and research expenses are used as
the tangible indicator. A statistically significant correlation of the selected indicators has been
proven, especially from the perspective of spatial distribution. The time behaviour of chosen relative
indicators differs.
Key words
TV news reporting, NUTS III, Science, research and education
JEL classification: R10, R19, M30
1. Úvod
Image regionu patří mezi měkké faktory významně ovlivňující rozvoj regionu. S rostoucí mobilitou
obyvatelstva význam tohoto faktoru dále roste (Suchacek, Seda, Friedrich a Koutsky, 2015). Pojem
image určitého území je chápán jako celková pověst daného území v očích veřejnosti. Geografická
vizualizace vnímané atraktivity jednotlivých regionů pak představuje tzv. mentální mapu, která je
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
216
podkladem pro predikci prostorového chování obyvatelstva (Suchacek, Seda, Friedrich a Koutsky,
2014). V rámci regionálního marketingu, v souvislosti se snahou o posilování regionální image, hraje
mentální mapa důležitou roli pro přizpůsobení marketingových nástrojů specifickým potřebám dané
lokality (Suchacek, Seda, 2011).
Image konkrétního území by měla odpovídat jeho materiálním charakteristikám, často ale bývá
virtuální obraz od obrazu materiálního značně vzdálen (Suchacek, Seda, Friedrich, 2013, Urminsky,
2016). Významný vliv na formování mentálních map mají sdělovací prostředky, a to zejména
celostátní televizní vysílání, které výběrem témat (upřednostňováním určitého typu zpráv, tzv. agenda
setting, nebo naopak jejich ignorováním, tzv. agenda cutting) usměrňují vnímání reality
obyvatelstvem a tím i jeho postoje (McCombs, Shaw, 1972, Sucháček, 2013, Suchacek, 2014). Proces
selekce informací pro mediální prezentaci (tzv. gatekeeping) je postaven na kritériích mediální
atraktivity jako je negativita, snadná interpretovatelnost, překvapivost či frekvence výskytu události
v rámci jednoho dne (Galtung, Ruge, 1965). Sdělovací prostředky tak již nejsou jen pozorovatelem
událostí, ale jejich aktivním spolutvůrcem (De Fleur, De Fleur, 2009, Suchacek, 2016). Koncepce
gatekeepingu se podílí i na zkreslení veřejného vnímání regionů (Suchacek, Seda, Friedrich,
Wachowiak-Smolikova a Wachowiak, 2016, Sucháček, Seďa, Friedrich a Beníšková, 2014).
Z časového hlediska má mediální zpravodajství na obyvatelstvo spíše krátkodobý dopad, ale u
opakujících se informací se jedná již o působení dlouhodobé, které značnou měrou přispívá k tvorbě
regionálních image (McQuail, 1994, Beníšková, Urminský, 2016). Mediální obraz tak přímo
spolupůsobí na vývoj měst i celých regionů. Pozitivní i negativní mediální pozornost, stejně tak jako
absence této pozornosti, ovlivňují investory, turisty i širokou veřejnost (Friedrich, Seďa, Sucháček,
2014). Celostátní sdělovací prostředky mají přitom na utváření uzemní image větší dopad než média
regionální (Suchacek, 2015).
Věda, výzkum a vzdělávání (VVV) jsou považovány za klíčový faktor dlouhodobé hospodářské
konkurenceschopnosti na úrovni regionů i států. Schopnost opakovaného vytváření nových,
hospodářsky přímo či nepřímo využitelných znalostí, je nespornou konkurenční výhodou, a na úrovni
regionů je významným zdrojem regionální diferenciace (Zizalova, Csank, 2009). Podpora výzkumné
a vzdělávací infrastruktury regionů, a související rozvoj lidského kapitálu, byl součástí Strategie
regionálního rozvoje 2007 – 2013, Ministerstva pro místní rozvoj ČR. Rozvoji vědy, výzkumu a
vzdělávání je věnována pozornost i v dlouhodobé vizi regionálního rozvoje ČR v rámci Strategie
regionálního rozvoje ČR 2014–2020.
2. Cíl a metody
Autoři článku se zaměřují na prostorové a časové aspekty mediálního obrazu v oblasti vědy, výzkumu
a vzdělávání a analyzují míru shody virtuálního a materiálního prostoru v této oblasti na úrovni NUTS
III regionů v České republice. Cílem práce je kvantitativní analýza a zhodnocení regionálně
zaměřených TV příspěvků z oblasti vědy, výzkumu a vzdělávání. Porovnáním mediálního obrazu
VVV v regionech s reálnými výdaji na vědu a výzkum je možné usuzovat na míru shody virtuálního a
materiálního profilu zkoumaných územních celků.
Virtuální obraz regionů je hodnocen na základě zpravodajských příspěvků publikovaných v letech
2005-2011 ve čtyřech zpravodajských relacích tří celostátních televizních stanic: České televize
(Události a Události, komentáře), TV Nova (Televizní noviny) a FTV Prima (Zprávy). Zdrojová data
byla zakoupena od společnosti Media Tenor, s.r.o., zabývající se systematickou a kontinuální
analýzou mediálních sdělení na území ČR od roku 1996. Celková četnost činí 52 255 zpravodajských
příspěvků, z toho 1824 příspěvků bylo prostřednictvím tzv. kódovací knihy zařazeno do kategorie
Věda, výzkum a vzdělávání. Struktura dat umožňuje analyzovat příspěvky jak z hlediska časového,
tak prostorového. Hodnoty reálného ukazatele, tj. informace o výdajích na vědu a výzkum, vychází
z veřejně dostupných dat Českého statistického úřadu. U obou ukazatelů se analýza zaměřuje na
území regionů NUTS III, tedy na kraje v České republice, přičemž dva NUTS III regiony se stejným
centrem, Praha a Středočeský kraj, byly agregovány do jednoho územního celku v souladu s jejich
přirozenými geografickými charakteristikami (Suchacek, Seda, Friedrich a Koutsky, 2015).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
217
Pro posouzení vzájemných vztahů zvolených indikátorů, tj. relativních podílů počtu mediálních
příspěvků v kategorii VVV a velikosti výdajů na vědu a výzkum, byl použit Pearsonův korelační
koeficient r, jakožto míra lineární závislosti těchto dvou náhodných veličin. Pearsonův korelační
koeficient nabývá hodnot [-1,1], přičemž platí, že čím blíže je hodnotě 1, resp. -1, tím je lineární
závislost větší. Je-li r > 0, jsou veličiny pozitivně korelované; je-li r < 0, jsou korelované negativně.
Na hladině významnosti 0,05 byla testována hypotéza:
H1: počet mediálních příspěvků týkajících se vědy, výzkumu a vzdělávání na úrovni NUTS
III regionů koresponduje s výdaji na vědu a výzkum v těchto regionech.
Pro potřeby kvantitativní analýzy byly absolutní hodnoty obou ukazatelů přepočteny na relativní
podíly vůči celkové sumě výdajů na vědu a výzkum za sledované období, která činí 347 896 mil. Kč
(viz. Tab. 1), resp. vůči celkovému počtu příspěvku kategorie VVV, tj. 1824 příspěvků (viz. Tab. 2).
Tab. 1: Relativní podíly výdajů na vědu a výzkum v prostoru a čase [%]
2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 Region / ∑
Praha + Středočeský 5,92 6,87 8,21 7,79 7,67 7,73 8,42 52,60
Jihočeský 0,46 0,49 0,51 0,57 0,59 0,61 0,63 3,86
Plzeňský 0,32 0,38 0,40 0,51 0,46 0,66 0,90 3,64
Karlovarský 0,02 0,02 0,02 0,02 0,02 0,03 0,04 0,17
Ústecký 0,17 0,17 0,20 0,23 0,20 0,21 0,24 1,42
Liberecký 0,32 0,40 0,39 0,44 0,41 0,42 0,53 2,91
Královehradecký 0,26 0,30 0,36 0,36 0,43 0,43 0,48 2,62
Pardubický 0,47 0,54 0,56 0,55 0,54 0,61 0,71 3,99
Vysočina 0,20 0,14 0,14 0,20 0,20 0,21 0,22 1,33
Jihomoravský 1,34 1,57 1,86 2,03 2,31 2,45 3,22 14,79
Olomoucký 0,39 0,38 0,43 0,41 0,47 0,46 0,61 3,15
Zlínský 0,46 0,51 0,50 0,47 0,45 0,51 0,61 3,51
Moravskoslezský 0,62 0,67 0,79 0,76 0,88 0,89 1,42 6,03
Rok / ∑ 10,96 12,44 14,37 14,34 14,62 15,23 18,04 100,00
Zdroj: Český statistický úřad, vlastní zpracování (2017)
Tab. 2: Relativní podíly počtu mediálních příspěvků v prostoru a čase [%]
2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 Region / ∑
Praha + Středočeský 6,09 5,37 5,59 6,52 7,24 7,79 4,66 43,26
Jihočeský 1,81 0,88 0,16 1,54 1,70 0,49 0,77 7,35
Plzeňský 0,60 0,38 0,16 0,44 4,50 3,29 1,32 10,69
Karlovarský 0,55 0,27 0,33 0,55 0,27 0,22 0,05 2,25
Ústecký 1,92 0,44 0,66 0,55 0,55 0,33 0,22 4,66
Liberecký 1,10 0,82 0,16 0,93 0,38 0,16 0,22 3,78
Královehradecký 0,71 0,33 0,33 0,33 0,38 0,27 0,27 2,63
Pardubický 0,38 0,60 0,16 0,55 0,27 0,05 0,16 2,19
Vysočina 0,38 0,44 0,00 0,49 0,22 0,05 0,00 1,59
Jihomoravský 2,41 1,32 1,10 1,86 0,88 2,08 1,48 11,13
Olomoucký 0,88 0,38 0,33 0,82 0,33 0,27 0,27 3,29
Zlínský 0,82 0,66 0,16 0,55 0,49 0,11 0,33 3,13
Moravskoslezský 0,77 0,88 0,22 0,33 0,60 0,60 0,66 4,06
Rok / ∑ 18,42 12,77 9,38 15,46 17,82 15,73 10,42 100,00
Zdroj: Media Tenor, vlastní zpracování (2017)
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
218
3. Výsledky
Do kategorie Věda, výzkum a vzdělávání byly na základě obsahové analýzy zařazeny zpravodajské
příspěvky zahrnující výzkumnou činnost v různých disciplínách, např. zdravotnictví, archeologii,
genetice, ale také výzkum týkající se životního prostředí, letů do vesmíru, výzkumných aktivit v rámci
v ČR i EU, a příspěvky vztahující se k oblasti školství v ČR.
Obr. 1: Relativní profily vývoje výdajů na vědu a výzkum a počtu mediálních příspěvků v čase
Zdroj: Media Tenor, Český statistický úřad, vlastní zpracování (2017)
Na celkovém počtu regionálně specifických příspěvků zařazených do databáze společnosti Media
Tenor z let 2005-2011 se kategorie VVV podílela celkově 3,49 %, což ji řadí do první třetiny
nejfrekventovanějších témat z celkových třiceti obsahově odlišných kategorií. V průběhu sledovaného
období se tento poměr počtu příspěvků kategorie VVV k celkovému počtu příspěvků pohybuje v
rozmezí 2,37 % – 6,04 % (viz. Obr. 1), přičemž v prvních letech osciluje poměrně blízko kolem
hodnoty 3%. Oscilace je způsobena jak změnami počtu příspěvků kategorie VVV, tak změnami
celkového počtu regionálně vztažených příspěvků. Pokles mezi lety 2005 a 2006 je dán právě
nárůstem celkové mediální pozornosti směřované na regiony, tj. nárůstem celkového počtu příspěvků,
zatímco vyšší hodnota v roce 2007 reprezentuje situaci, kdy oba počty příspěvků zaznamenaly pokles,
který je ovšem u celkového počtu příspěvků výraznější než u kategorie VVV. Vývoj v letech 2009 a
2010 je ovlivněn značným nárůstem počtu příspěvků v kategorii VVV. Tento nárůst je v grafu plně
zřetelný až roce 2010, což je dáno poměrně vysokou hodnotou celkových příspěvků v roce 2009.
Výrazný nárůst mediální pozornosti pro oblast VVV v roce 2009 je možné interpretovat na základě
dat v Tab. 2 skokovým nárůstem počtu příspěvků v rámci Plzeňského kraje v souvislosti s medializací
aféry kolem plzeňských práv. Dopady této aféry je možné vysledovat i v roce 2010.
Pro posouzení míry shody materiálního a virtuálního obrazu v oblasti VVV byla použita korelační
analýza (viz. Tab. 3). Pearsonův korelační koeficient byl aplikován na relativní podíly obou ukazatelů.
Z tabulky vyplývá, že byla prokázána silná, statisticky významná, pozitivní závislost mezi výdaji na
výzkum a vývoj a počtem mediálních příspěvků kategorie VVV. V návaznosti na celkovou korelaci
obou ukazatelů byla vyhodnocena také jejich prostorová a časová závislost. Bylo prokázáno, že na
hladině významnosti 0,05 je extrémně silně závislé rozdělení obou statistik mezi regiony. Na základě
korelační analýzy tedy usuzujeme na poměrně vysokou míru shody reálného a virtuálního světa
v oblasti VVV pokud se jedná o prostorové rozložení výdajů na vědu a výzkum a mediální pozornosti.
Tab. 3: Korelace mezi výdaji na vědu a výzkum mediálních příspěvků v prostoru a čase
r p-hodnota
Mezi tabulkami 0,894 0,000
Mezi roky -0,496 0,257
Mezi regiony 0,976 0,000
Zdroj: vlastní zpracování (2017)
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
219
0,00
2,00
4,00
6,00
8,00
10,00
12,00
14,00
16,00
18,00
20,00
2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
Výdaje na VaV Příspěvky
Prostorová distribuce obou ukazatelů je zachycena v grafu na Obr. 2. Také zde je patrná výrazná míra
shody, prokázaná korelační analýzou. Z grafu je zřejmý dominantní podíl regionu Praha +
Středočeský kraj, a to jak na straně výdajů na vědu a výzkum, tak na straně počtu televizních
příspěvků. Tento dominantní podíl odpovídá vysoké koncentraci vědeckých a výzkumných institucí
v Praze a okolí. Z ostatních krajů má stabilně vyšší podíl mediální pozornosti v oblasti VVV i výdajů
kraj Jihomoravský, což je možno přisoudit výzkumné a vzdělávací infrastruktuře Brna a okolí.
V grafu je dále reflektován již dříve zmíněný mimořádný nárůst mediální pozornosti pro kraj
Plzeňský. Míra dopadu jedné negativní události na celkovou skladbu mediální pozornosti pro oblast
VVV je značná.
Obr. 2: Regionální struktura výdajů na vědu a výzkum a počtu mediálních příspěvků
Zdroj: Media Tenor, Český statistický úřad, vlastní zpracování (2017)
Z dat, jež jsou podkladem pro Obr. 2, vyplývá, že region Praha + Středočeský kraj spolu s krajem
Pardubickým, Jihomoravským, Zlínským a Moravskoslezským, vykazují vyšší podíl výdajů na vědu a
výzkum, než je jejich podíl na počtu mediálních příspěvků. U těchto krajů je tedy mediální pozornost
v porovnání s podílem výdajů na vědu a výzkum nedostatečná. U ostatních krajů je tomu naopak, tj.
mediální pozornost převyšuje podíl výdajů na vědu a výzkum. V rámci všech regionů je pak patrná
odlišnost v celkovém rozsahu obou ukazatelů. Zatímco u relativních hodnot výdajů na vědu a výzkum
se relativní hodnoty pohybují v rozmezí od 0,17 % (Karlovarský kraj) do 52,60 % (Praha +
Středočeský kraj), u počtu mediálních příspěvků je rozsah menší: 1,59 % (Vysočina) – 43,26 % (Praha
+ Středočeský kraj).
Obr. 3: Relativní profily vývoje výdajů na vědu a výzkum a počtu mediálních příspěvků v čase
Zdroj: Media Tenor, Český statistický úřad, vlastní zpracování (2017)
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
220
Časový vývoj kvantitativních aspektů mediálního obrazu v porovnání s vývojem reálných výdajů je
zachycen na Obr. 3. Výdaje na vědu a výzkum mají ve sledovaném období mírně rostoucí tendenci, v
roce 2005 činí souhrnná částka výdajů 38 146 mil. Kč, v roce 2011 pak 62 753 mil. Kč. V porovnání
s poměrně stabilním průběhem křivky reálných výdajů je křivka počtu mediálních příspěvků
týkajících se VVV více rozkolísaná. Z časového hlediska tedy mediální obraz nekoresponduje
s vývojem výdajů na vědu a výzkum. Tento závěr je podložen i výstupy korelační analýzy, kde u
časového hlediska nebyla na hladině významnosti 0,05 prokázána statisticky významná závislost obou
sledovaných veličin. Míra mediální pozornosti pro oblast vědy, výzkumu a vzdělávání je tedy v čase
ovlivněna jinými, neznámými faktory. V souvislosti s dopadem aféry plzeňských práv, která je patrná
i v tomto grafu, usuzujeme na faktory související s procesem mediálního gatekeepingu, tj. kritéria
mediální atraktivity.
Závěr
Věda, výzkum a vzdělávání jsou důležitým faktorem hospodářského rozvoje. Předmětem zkoumání
byla analýza mediální pozornosti vůči tomuto tématu na úrovni krajů ČR, a to v kontextu reálných
finančních toků. Byla stanovena hypotéza, že počet mediálních příspěvků týkajících se vědy, výzkumu
a vzdělávání na úrovni NUTS III regionů koresponduje s výdaji na vědu a výzkum v těchto regionech.
Korelační analýzou byla prokázána silná pozitivní lineární závislost mezi oběma ukazateli
z prostorového hlediska. Prostorové rozložení mediální pozornosti tedy odpovídá velikosti výdajů na
vědu a výzkum daného územní. Problém je ale v časovém nesouladu reálného a virtuálního obrazu.
Zároveň je ze zkoumaných dat patrné, že jedna událost negativního charakteru, v tomto případě kauza
plzeňských práv, může výrazně ovlivnit skladbu mediálních příspěvků pro celou kategorii vědy,
výzkumu a vzdělávání.
Literatura
BENISKOVA, T., URMINSKY, J., (2016). Mediální reflexe hospodářského života v krajských městech. In[1]
XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp.
804-810. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-103.
CESKÝ STATISTICKY URAD, (2017). Statistiky, Výzkum a vývoj. Ukazatele výzkumu a vývoje podle[2]
krajů České republiky [online]. [cit. 2017-03-04]. Dostupné z:
https://www.czso.cz/csu/czso/statistika_vyzkumu_a_vyvoje.
DE FLEUR, M. L., DE FLEUR, M., (2009). Mass Communication Theories: Explaining Origins,[3]
Processes, and Effects. London: Pearson. ISBN 0-205-33172-6.
FRIEDRICH, V., SEDA, P., SUCHACEK, J. (2014). Krajská města v České republice v celostátním[4]
televizním zpravodajství: kvantitativní pohled. In: Region in the Development of Society 2014. Brno:
Mendel University, pp. 215-223. ISBN 978-80-7509-139-0.
GALTUNG, J., RUGE, M., (1965). The Structure of Foreign News. The Presentation of the Congo, Cuba[5]
and Cyprus Crises in Four Norwegian Newspapers. Journal of Peace Research, vol. 2, no. 1, pp. 64-91.
ISSN 0022-3433. DOI 10.1177/002234336500200104.
MCCOMBS, M.E., SHAW, D.L., (1972). The Agenda-Setting Functions of the Mass Media. Public[6]
Opinion Quarterly, vol. 36, no. 2, pp. 176-187. ISSN 0033-362X. DOI 10.1086/267990.
MCQUAIL, D., (1994). Mass communication theory: An introduction. London: Sage. ISBN 978-[7]
0803977853.
SUCHACEK, J., (2013). Krajská města v médiích: kvantitativní a kvalitativní aspekty. In XVI. mezinárodní[8]
kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 563-569. ISBN
978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-71.
SUCHACEK, J., (2014). European Themes within National TV News Reporting in the Czech Republic. In:[9]
Proceedings of the 2nd International Conference on European Integration, Ostrava: VŠB – TUO, pp. 644-
650. ISBN 978-80-248-3388-0.
SUCHACEK, J., (2015). TV Reporting and Self-governing Regions in the Czech Republic. In: 5th Central[10]
European Conference in Regional Science. Košice: Technical University of Košice, pp. 979-986. ISBN
978-80-553-2015-1.
SUCHACEK, J., (2016). Virtual Weakness of Europe of Regions: the Case of the Czech Republic. In:[11]
Proceedings of the 3rd International Conference on European Integration 2016. Ostrava: VŠB-TUO, pp.
918-925. ISBN 978-80-248-3911-0.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
221
SUCHACEK, J., SEDA, P., (2011). Territorial Marketing in the Czech Republic: Between Path-[12]
Dependency and Learning. In: Proceedings of the 10th International Conference Liberec Economic Forum
2011. Liberec: Technical University of Liberec, pp. 439-447. ISBN 978-80-7372-755-0.
SUCHACEK, J., SEDA, P., FRIEDRICH, V., (2013). Media and Regional Capitals in the Czech Republic:[13]
a Quantitative Perspective. In: Proceedings of the 11th International Conference Liberec Economic Forum
2013. Liberec: Technical University of Liberec, pp. 532-541. ISBN 978-80-7372-953-0.
SUCHACEK, J., SEDA, P., FRIEDRICH, V., BENISKOVA, T., (2014). Jihomoravský a Moravskoslezský[14]
kraj v celostátním televizním zpravodajství: vybrané aspekty. In XVII. mezinárodní kolokvium o
regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 429-435. ISBN 978-80-210-
6840-7. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-54.
SUCHACEK, J., SEDA, P., FRIEDRICH, V., KOUTSKY, J., (2014). Media Portrayals of Regions in the[15]
Czech Republic: Selected Issues. E+M Ekonomie a Management, vol. 17, no. 4, pp. 125-140. ISSN 1212-
3609. DOI 10.15240/tul/001/2014-4-010.
SUCHACEK, J., SEDA, P., FRIEDRICH, V., KOUTSKY, J., (2015). Regional Dimension of Security and[16]
Accidents and their TV Reflection in the Czech Republic. Transformations in Business and Economics, vol.
14, no. 3C, pp. 544-563. ISSN 1648-4460.
SUCHACEK, J., SEDA, P., FRIEDRICH, V., WACHOWIAK-SMOLIKOVA, R., WACHOWIAK, M. P.[17]
(2016). From Regional to National Clouds: TV Coverage in the Czech Republic. PLoS ONE, vol. 11, no.
11, e0165527. DOI 10.1371/journal.pone.0165527.
URMINSKY, J., (2016). Hospodářský život regionů v médiích: kvantitativní a kvalitativní pohled. In[18]
XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp.
811-817. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-104.
ZIZALOVA, P., CSANK, P. (2008). Klíčové procesy regionálního rozvoje – Výzkum, vývoj a inovace. In[19]
XI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp.
45-53. ISBN 978-80-210-4625-2.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu SP2017/76 „Vybrané hmotné a nehmotné aspekty vývoje
regionů II“ na Ekonomické fakultě VŠB-TU v Ostravě.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
222
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-28
VYHODNOTENIE NÁRODNÉHO PROGRAMU PRE UČIACE
SA REGIÓNY V SR
ASSESSMENT OF NATIONAL PROGRAM FOR LEARNING REGIONS IN
SLOVAKIA
LENKA SABELOVÁ 1
STANISLAV KOLOŠTA 1
PAVOL KRÁĽ 2
1
Katedra verejnej ekonomiky a regionálneho rozvoja
2
Katedra kvantitatívnych metód a inform.systémov
Ekonomická fakulta
Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici
1
Depart. of Public Economy and Regional Develop.
2
Depart. of Quantitative Methods and Inform. Systems
Faculty of Economics
Matej Bel University
Tajovského 10, 975 90 Banská Bystrica, Slovakia
E-mail: lenkasabelova@centrum.sk; stanislav.kolosta@umb.sk, pavol.kral@umb.sk
Anotace
Podľa Národného programu pre učiace sa regióny je dlhodobým strategickým cieľom pre rozvoj
regiónov SR postupné znižovanie rozdielov v životnej úrovni a jedným z nástrojov na dosiahnutie
tohto cieľa je navrhnutý koncept učiacich sa regiónov. Cieľom článku bolo pomocou metódy PCA
skonštruovať súhrnný a parciálne indikátory vyhodnocujúce súčasný stav a pokrok slovenských
regiónov v rámci Národného programu pre učiace sa regióny. Najvyššiu hodnotu celkového indexu
dosiahol Trnavský samosprávny kraj nasledovaný Bratislavským krajom. Výsledky poukázali na
pomerne značné rozdiely medzi krajmi, pričom najbližšie k napĺňaniu idey učiaceho sa regiónu majú
Trnavský a Bratislavský kraj; najnižšie hodnoty mali Banskobystrický, Prešovský a Košicky kraj.
Klíčová slova
učiace sa regióny, analýza hlavných komponentov, index, vyhodnotenie
Annotation
According to the National Programme for Learning Regions, the gradual reduction of disparities in
living standards among Slovak regions is considered for a long term strategic goal within regional
development, and one of the tools to achieve this objective, the concept of learning regions is
proposed. The aim of this article was to construct one headline and partial indicators assessing the
current status and progress of Slovak regions under the National Programme for Learning Regions
using PCA method. The highest value of the overall index reached Trnava Region followed by the
Bratislava region. The results pointed out relatively large differences between regions; according to
accessible data and used method, closest to the fulfillment of the idea of a learning region is Trnava
and Bratislava region; the lowest values reached Banská Bystrica, Prešov and Košice region.
Key words
learning region, principal component analysis, index, assessment
JEL classification: R11
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
223
1. Úvod
Regionálny rozvoj je multidimenzionálny pojem s obrovskou socioekonomickou variabilitou, ktorá je
determinovaná rozmanitosťou rôznych faktorov široko reflektovaných v rámci teórií a konceptov
regionálneho rozvoja. Reprezentantom takéhoto prístupu je koncept učiacich sa regiónov. V rámci
inštituciálnych teórií regionálneho rozvoja bol koncept učiaceho sa regiónu rozpracovaný napr.
v štúdiách Hassik, Kearling (2012), Gustavsen a kol. (2007), Florida (1995), Hudson (1999), Lundval
(1992), Morgan (1997), Kološta (2016); za základný rámec učiacich sa regiónov možno považovať
regionálne inovačné systémy rešpektujúce regionálne špecifiká (Kološta, Flaška, 2015).
Koncept učiacich sa regiónov je v EÚ aktuálny nakoľko bol podporený z grantovej podpory European
Commission under the Grundtvig (adult education) strand of the Lifelong Learning programme 2007–
2013 v rámci projektu R3L+, v ktorom sa uvádza, že bez vyhodnocovania rôznych regionálnych
faktorov je ťažké navrhnúť efektívne stratégie (Preisinger-Kleine, 2013). V SR v máji 2007
Ministerstvo školstva, vedy, výskumu a športu SR schválilo Národný program pre učiace sa regióny.
V ňom sa uvádza, že dlhodobým strategickým cieľom pre rozvoj regiónov SR je postupné znižovanie
rozdielov v životnej úrovni regiónov a jedným z nástrojov na dosiahnutie tohto cieľa je považovaný
práve koncept učiacich sa regiónov. Ciele programu sú zamerané najmä na podporu vedy a výskumu,
inovácií, zamestnanosti, udržateľného rozvoja a ekonomickej výkonnosti. Čo v tomto národnom
programe doteraz chýba, je spôsob vyhodnocovania kľúčových ukazovateľov monitorujúcich hlavné
cieľové oblasti programu, ktoré by boli v podobe jedného súhrnného ukazovateľa a čiastočne by
vyhodnocovali na základe dostupných údajov súčasný stav, pokrok, či perspektívy slovenských
regiónov smerom k učiacim sa regiónom resp. by sa navrhovali aj ďalšie ukazovatele. Náročná
kvantifikácia a meranie stavu rozvoja učiacich sa regiónov nám neumožňuje určiť jednoznačný rozsah
indikátorov, ktorými by sa dal koncept učiacich sa regiónov jasne charakterizovať. Je ale možné určiť
charakteristické znaky v oblasti ekonomickej, sociálnej, environmentálnej, inovačnej, ktoré nám
umožňujú určiť, do akej miery je región učiacim sa (Šipikal, Parízková, 2009). Toto bolo hlavným
motívom pre skonštruovanie takéhoto ukazovateľa.
2. Cieľ a metodika
V regiónoch NUTS III v SR sme prostredníctvom metódy hlavných komponentov (PCA) zostrojili
agregovaný ukazovateľ nazvaný súhrnný index UR využiteľný ako ukazovateľ sledovania celkového
pokroku a zmien, ktorý je zložený z ekonomicko-inovačných a environmentálno-sociálnych
parciálnych indexov UR. Použité ukazovatele majú pomerne široký záber. Z toho dôvodu môže byť
takýto index využiteľný ako jeden z nástrojov monitorovania a vyhodnocovania cieľov regionálnych
politík. Cieľom bolo z dostupných údajov navrhnúť súhrnný index, využiteľný pre monitorovanie
stavu a perspektív rozvoja regiónov NUTS III, ktorý môžeme z pohľadu Národného programu pre
učiace sa regióny považovať za obzvlášť vhodný. Sme si vedomí limitov v štruktúre a vo vykazovaní
dát na úrovni regiónov NUTS III, avšak zloženie skonštruovaného indexu v sebe zahrňuje oblasti ako
veda a výskum, vzdelávanie, migráciu obyvateľstva, tak aj ekonomické, sociálne a environmentálne
ukazovatele priamo súvisiace s cieľmi slovenského Národného programu pre učiace sa regióny. Jedná
sa teda o oblasti - popri budovaní partnerstiev a využití potenciálu regionálnych špecifík - spadajúce
do hlavnej záujmovej sféry konceptu učiacich sa regiónov a teda aj Národného programu pre učiace sa
regióny. Túto štúdiu možno považovať pravdepodobne za prvú, ktorá má za cieľ z dostupných dát
navrhnúť spôsob vyhodnocovania regiónov v SR z pohľadu konceptu a slovenského Národného
programu učiacich sa regiónov (Šipikal, Parízková, 2009 aplikovali koncept učiacich sa regiónov na
BASK).
Ciele Národného programu pre učiace sa regióny sú zamerané najmä na podporu vedy a výskumu,
inovácií, zamestnanosti a ekonomickej výkonnosti, čomu bol prispôsobený aj výber hlavných
regionálnych ukazovateľov. Regionálne HDP pc sme podobne ako Bolcárová a Kološta (2015)
nezahrnuli medzi sledované ukazovatele z dôvodu jeho potenciálnej kontrolnej funkcie – rast hodnôt
navrhovaného indexu UR by sa mal premietnuť aj do celkového ekonomického rastu regiónu.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
224
Z dôvodu dostupnosti vhodných ukazovateľov v rámci štatistického vykazovania v Slovenskej
republike, sme pracovali s ukazovateľmi a predpokladaným smerovaním váh komponentov
popísanými v Tabuľke 1. Uvedené regionálne údaje sme získali z databáz Štatistického úradu
Slovenskej republiky a Úradu priemyselného vlastníctva Slovenskej republiky (počty patentových
prihlášok boli za regióny NUTS III ručne spočítavané z webregistra ÚPV SR). Z dôvodu zachytenia
dlhodobého trendu ukazovateľov sme analyzovali údaje za časové obdobie rokov 2008–2014, ktoré
zachytáva krízové a pokrízové obdobie, pričom sme na analýzu použili priemerné hodnoty za dané
obdobie, t.j. predpokladali sme, že pri oživení ekonomického rastu by sa použité ukazovatele nemali
zhoršovať.
Tab. 1: Popis ukazovateľov
Predpoklad smerovania váh
komponentov PCA
Typ ukazovateľa Ukazovateľ
+
Veda, výskum,
vzdelávanie, inovácie
Podiel zamestnancov výskumu a vývoja na
celkovom počte zamestnaných v regióne
+ Počet absolventov VŠ na obyvateľa v regióne
+
Výdavky na výskum a vývoj na obyvateľa v
regióne v €
+
Počet patentových prihlášok na obyvateľa v
regióne
+
Sociálno-ekonomické
Migračné saldo na obyvateľa v regióne v %
- Miera evidovanej nezamestnanosti v regióne v %
+
Regionálna hrubá pridaná hodnota na obyvateľa
v regióne v bežných cenách
-
Environmentálne
Množstvo komunálneho odpadu na obyvateľa v
regióne v tonách
Emisie
základných znečisťujúcich látok na
obyvateľa v regióne v tonách
Zdroj: Vlastné spracovanie
Vzhľadom k veľkým koreláciám medzi priemernými údajmi ukazovateľov a z dôvodu zjednodušenia
a uľahčenia hodnotenia výsledkov analýzy sme použili štatistickú metódu Principal Component
Analysis (PCA), metódu hlavných komponentov. Ďalším dôvodom výberu metódy boli rozdielne
váhy jednotlivých ukazovateľov, pričom niektorý má väčší a niektorý menší význam (Bolcárová,
Kološta, 2015). Táto metóda patrí k najznámejším metódam viacrozmernej analýzy (Jolliffe, 2002).
V oblasti ekonómie bola táto metóda použitá napríklad pri vytváraní čiastkových indexov
Udržateľného rozvoja EU (Bolcárová, Kološta, 2015), Globálneho indexu kreativity (Florida, 2011)
alebo indexu globalizácie KOF (Dreher, 2006). Ak chceme dospieť k úspešnému vypracovaniu
porovnania a nasledovného zostavenia poradia regiónov Slovenskej republiky, nie je správne riešiť,
ktorý z ukazovateľov je najlepším diskriminačným faktorom, ale je potrebné brať do úvahy všetky
ukazovatele komplexne, pričom je potrebné zohľadňovať ich rozdielnu váhu (niektoré majú väčší a
niektoré menší význam). To bol ďalší z dôvodov vhodnosti použitia metódy PCA. Pri výpočtoch sme
použili štatistický program SPSS vo verzii 19. Dáta boli štandardizované kvôli odstráneniu vplyvu
merných jednotiek. Keďže do konštrukcie výsledného indexu boli zahrnuté len vybrané komponenty,
ich váhy sme normalizovali tak, aby súčet týchto váh dosiahol jedna. V našom prípade integrálny
ukazovateľ predstavuje súhrnný (celkový) index UR. Pôvodný počet premenných v rámci 9
ukazovateľov sme aplikáciou metódy hlavných komponentov zredukovali tak, aby sme zachovali
aspoň 90% variability pôvodných premenných. Na Ďalšiu redukciu počtu premenných sme
použili Kaiserovo pravidlo, a teda ponechali sme len komponenty s hodnotou vyššou ako 1. V našom
prípade výsledkom analýzy sú prvé dva komponenty, ktoré spĺňajú obe kritériá výberu. Prvý
komponent vysvetľuje približne 76 % variability dátového súboru pôvodných 9-tich ukazovateľov.
Druhý komponent zachytáva približne 16 % variability. Podrobnejšie údaje o variabilite vysvetlenej
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
225
jednotlivými komponentmi sú uvedené v Tabuľke 2. Nenormované koeficienty hlavných
komponentov sme transformovali na normované, Tabuľka 3.
Z tabuľky 3 usudzujeme že ukazovatele najviac zaťažujúce prvý komponent, vedú k lepším
ekonomickým a inovačným podmienkam v regióne, z tohto dôvodu ho nazveme ekonomickoinovačný
komponent. Tento komponent sa zvyšuje, ak rastie podiel zamestnancov výskumu a vývoja
na celkovom počte zamestnaných, počet absolventov VŠ na obyvateľa, výdavky na výskum a vývoj
na obyvateľa, počet patentových prihlášok na obyvateľa, migračné saldo na obyvateľa a regionálna
hrubá pridaná hodnota na obyvateľa v regióne.
Tab. 2: Celkové vysvetlenie variability
Component Total % of Variance Cumulative %
1 6,804 75,601 75,601
2 1,48 16,448 92,049
3 0,536 5,958 98,007
4 0,152 1,691 99,699
5 0,02 0,227 99,925
6 0,006 0,07 99,996
7 0 0,004 100
8 0 0 100
9 0 0 100
Zdroj: Vlastné spracovanie
Druhý komponent nazveme environmentálno–sociálny komponent, z dôvodu zdôrazňovania
environmentálnej a sociálnej oblasti regiónu. Jeho hodnota sa zvyšuje ak klesá miera nezamestnanosti,
hodnota emisií na obyvateľa a v prípade, ak rastie množstvo komunálneho odpadu na obyvateľa v
regióne. Ostatné ukazovatele ovplyvňujú komponenty v menšej miere.
Tab. 3: Výsledné normované koeficienty hlavných komponentov
Ukazovateľ 1. komponent 2. komponent
Podiel zamestnancov výskumu a vývoja na celkom počte zamestnaných 0,358 -0,263
Počet absolventov vysokých škôl na obyvateľa 0,370 -0,133
Výdavky na výskum a vývoj na obyvateľa 0,369 -0,198
Patentové prihlášky na obyvateľa 0,342 -0,338
Migračné saldo na obyvateľa 0,373 0,107
Miera nezamestnanosti -0,304 -0,348
Regionálna hrubá pridaná hodnota na obyvateľa 0,382 -0,040
Množstvo komunálneho odpadu na obyvateľa 0,303 0,425
Emisie na obyvateľa -0,109 -0,667
Zdroj: Vlastné spracovanie
V prvom komponente vidíme, že všetky ukazovatele majú nami predpokladané smerovanie váh. V
rámci druhého komponentu síce nemá predpokladaný smer ukazovateľ množstvo komunálneho
odpadu na obyvateľa, avšak výsledný čiastkový environmentálno-sociálny index má nami
predpokladanú výpovednú schopnosť. Túto diskrepanciu oproti predpokladu prisudzujeme najmä
nízkej separácií odpadu a tiež vysokému podielu priemyslu na HDP v Slovenskej republike (ŠÚ SR).
Za ďalšie dôvody môžeme považovať rôznu rozlohu krajov, sídelnú štruktúru, sociálno-ekonomickú
úroveň, prípadne ich technickú vybavenosť na triedenie odpadu.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
226
3. Výsledky
Dosadením priemerných štandardizovaných hodnôt ukazovateľov do komponentného skóre sme
získali hodnoty pre jednotlivé samosprávne kraje SR, čím sme dospeli k vyhodnocovaniu stavu
regiónov za obdobie rokov 2008-2014, pre ktoré bol vypracovaný Národný program pre učiace sa
regióny. Kladné hodnoty indexu sú pozitívne z pohľadu vyhodnotenia stavu a perspektív regiónov. Pri
výpočte celkového poradia regiónov sme aplikovali metódu váženého súčtu poradí (Tabuľka 4).
V rámci prvého ekonomicko–inovačného parciálneho indexu UR dosiahli kladné hodnoty len
Bratislavský a Trnavský samosprávny kraj. Najvyššiu hodnotu dosiahol Bratislavský samosprávny
kraj s výrazne vyšším výsledkom oproti ostatným regiónom (možné dôvody prvenstva - sídli v ňom
väčšina veľkých podnikov, smeruje sem približne toľko prostriedkov na vedu a výskum ako v súčte
do zvyšných regiónov, pozitívne migračné saldo, nízka nezamestnanosť, vysoká hrubá pridaná
hodnota na obyvateľa). V porovnaní s druhým Trnavským samosprávnym krajom je jeho hodnota viac
ako 13-násobne vyššia. Za ním nasledovali postupne Trnavský, Nitriansky, Žilinský, Trenčiansky,
Košický, Banskobystrický a Prešovský samosprávny kraj. Vidíme, že niektoré regióny dosiahli
v prvom komponente podobnú hodnotu, a teda ako keby sa tvorili tzv. skupiny regiónov. Podobnú
hodnotu dosiahli Nitriansky, Žilinský a Trenčiansky samosprávny kraj. Ďalšiu skupinu regiónov
tvoria Banskobystrický a Košický samosprávny kraj.
Tab. 4: Hodnoty indexov a poradia regiónov SR
Región
Eko-inov
index
Eko-inov
poradie
Enviro-soc
index
Enviro-soc
poradie
Celkový index
UR
Celkové
poradie
Bratislavský 6,147 1 -0,595 7 6,775 2
Trnavský 0,471 2 1,831 1 7,204 1
Trenčiansky -0,647 5 -0,075 5 4,000 5
Nitriansky -0,441 3 1,169 2 6,204 3
Žilinský -0,521 4 0,359 3 5,204 4
Banskobystrický -1,659 7 -0,588 6 2,204 7
Prešovský -2,14 8 0,061 4 1,817 8
Košický -1,187 6 -2,192 8 2,592 6
Zdroj: Vlastné spracovanie
V environmentálno-sociálnom parciálnom indexe UR dosiahli štyri regióny (Trnavský, Nitriansky,
Žilinský a Prešovský samosprávny kraj) kladné hodnoty. Najvyššiu hodnotu dosiahol Trnavský kraj,
a za ním nasledujú postupne Nitriansky, Žilinský, Prešovský, Trenčiansky, Banskobystrický,
Bratislavský a Košický samosprávny kraj. Podobné hodnoty v druhom komponente dosiahli Trnavský
a Nitriansky samosprávny kraj. Ďalšiu skupinu tvoria Bratislavský a Banskobystrický samosprávny
kraj. Na posledných priečkach sa umiestnili regióny, kde je dominantný oceliarsky a hutnícky
priemysel, čo je prípad Košického a Banskobystrického samosprávneho kraja; resp. sa jedná o
aglomerácie s vysokou hustotou obyvateľstva a ekonomických aktivít, čo je prípad Bratislavského
samosprávneho kraja.
Pri výpočte súhrnného indexu UR bolo potrebné zohľadniť percento variability pripadajúce na každý z
hlavných komponentov (Tabuľka 2). Najvyššiu hodnotu celkového indexu dosiahol Trnavský
samosprávny kraj. Druhý v poradí sa umiestnil Bratislavský samosprávny kraj s hodnotou nižšou o
0,429. Nasledujú postupne Nitriansky, Žilinský, Trenčiansky, Košický, Banskobystrický a Prešovský
samosprávny kraj. Výsledky poukázali na pomerne značné rozdiely medzi krajmi a najbližšie
k napĺňaniu cieľov Národného programu pre učiace sa regióny majú Trnavský a Bratislavský kraj.
Rozdiely medzi regiónmi vznikli ako prirodzený výsledok prírodnej a spoločenskej evolúcie (Viturka,
2010). Avšak príliš veľké rozdiely nie sú vnímané pozitívne a môžu vyť zdrojom sociálneho napätia
(Klímová, Žítek, 2015).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
227
Prvý kvadrant Grafu 1 predstavuje situáciu, kedy hodnoty prvého ekonomicko-inovačného
parciálneho indexu UR v regiónoch sú záporné a druhý environmentálno-sociálny parciálny index UR
dosahuje kladné hodnoty. V tomto kvadrante sa umiestnili Nitriansky, Žilinský a Prešovský
samosprávny kraj. Jedná sa o regióny, v ktorých chýba ekonomicko-inovačná dynamika, čo dokazujú
ich negatívne hodnoty dosiahnuté v rámci prvého komponentu (Tabuľka 4). Tieto regióny dosiahli
kladné hodnoty v rámci druhého environmentálno-sociálneho komponentu, je v nich vyššia
zamestnanosť, nízke hodnoty emisií alebo komunálneho odpadu.
Druhý kvadrant Grafu 1 predstavuje želateľné umiestnenie regiónov, kedy dosahujú kladné hodnoty v
oboch komponentoch. V tomto kvadrante sa umiestnil z pomedzi všetkých regiónov SR len Trnavský
samosprávny kraj. Tento región možno považovať za ekonomicky a inovačne výkonný a zároveň
dosahuje nízke hodnoty emisií, miery nezamestnanosti a komunálneho odpadu.
Graf 1: Graf závislosti komponentov PCA
Zdroj: Vlastné spracovanie
Tretí kvadrant Grafu 1 znázorňuje záporné hodnoty oboch komponentov, a tieto regióny vykazujú
zníženú ekonomicko-inovačnú aj environmentálno-sociálnu dynamiku. V tomto kvadrante sa
umiestnil Trenčiansky, Banskobystrický a Košický samosprávny kraj.
Štvrtý kvadrant Grafu 1 zahŕňa regióny, ktoré zaznamenali kladné hodnoty prvého komponentu
a záporné hodnoty druhého komponentu. V tomto kvadrante sa nachádza Bratislavský samosprávny
kraj, ktorý predstavuje vysoko ekonomicky a inovačne výkonný región s negatívnejšími
environmentálnymi ukazovateľmi.
Ak použijeme hodnoty súhrnného indexu UR vo vzťahu k priemerným hodnotám HPD na obyvateľa
v regiónoch NUTS III v rokoch 2008-2014, dospejeme k stredne silnej korelácii (R=0,618), resp.
silnej korelácii (R=0,882) ak vylúčime Bratislavský samosprávny kraj ako jednoznačne ekonomicky
dominujúci. Ekonomicko-inovačný parciálny index UR je vo veľmi silnej korelácii s priemerným
HDP pc (R=0,997) kým environmentálno-sociálny parciálny index UR s priemerným HDP pc
nekoreluje v podstate vôbec (R= -0,05). Tieto výsledky ovplyvnila sila jednotlivých komponentov,
kde dominuje prvý komponent vysvetľujúci viac ako 75 % variability pôvodných premenných.
Záver
Hlavnou motiváciou pre konštrukciu agregovaného indexu vyhodnocujúceho ekonomicko-inovačné
a sociálno-environmentálne ukazovatele bolo dosiahnuť výstižnejšiu prezentáciu a monitorovanie
parciálneho pokroku pri dosahovaní cieľov Národného programu pre učiace sa regióny v SR
a sprístupniť túto pomerne zložitú problematiku prostredníctvom súhrnného a dvoch parciálnych
indexov širšiemu publiku, čo sú atribúty, ktoré navrhovaný index spĺňa. Navrhnutá metodika
konštrukcie agregovaného indexu pomocou PCA môže byť využiteľná Ministerstvom školstva, vedy,
BA
-TT
TN
NR
ZA
BB
PO
KE
-2,5
-2,0
-1,5
-1,0
-0,5
0,0
0,5
1,0
1,5
2,0
2,5
-4,0 -2,0 0,0 2,0 4,0 6,0 8,0
Component score
Ekonomicko-inovačný index UR
Environmentálno-sociálnyindexUR
I.
III
.
IV.
II.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
228
výskumu a športu ako aj predstaviteľmi regionálnej samosprávy v SR pri rozhodovacích procesoch
zameraných na dosahovanie cieľov Národného programu pre učiace sa regióny. Ďalej je možné
navrhnutý index dávať do vzájomných vzťahov s rôznymi sociálno-ekonomickými ukazovateľmi.
Rozsah ukazovateľov, ktoré je možné v súčasnosti štatisticky zozbierať na úrovni NUTS III, a ktoré
nám umožnili čiastočne vyhodnotiť regióny SR z pohľadu cieľov Národného programu pre učiace sa
regióny, nemôžeme pokladať za dostatočný. Za ďalšie vhodné ukazovatele na úrovni regiónov NUTS
III z pohľadu predmetu skúmania, by sme odporúčali sledovať napríklad údaje ako priemerný vek
dožitia v zdraví obyvateľov regiónu, počet spolupracujúcich podnikov/networking, vyhodnotenie
stresu, spokojnosť obyvateľov so životom v regióne, čistota vôd, pôdy, vzduchu, podiel zelených
plôch, bezpečnosť, zlepšenie monitorovania celoživotného vzdelávania alebo zavedenie vykazovania
zeleného HDP, či vyhodnocovanie príjmovej polarizácie v regiónoch. Jednalo by sa teda
o kombináciu kvantitatívnych a kvalitatívnych indikátorov pri vyhodnocovaní a monitorovaní
pokroku v rámci dosahovania cieľov Národného programu pre učiace sa regióny, ktorá by poskytla
komplexnejší pohľad na túto tému v regiónoch SR a mohla by podnietiť širšiu odbornú diskusiu.
Literatura
BOLCÁROVÁ, P., KOLOŠTA, S., (2015). Assessment of sustainable development in the EU 27 using[1]
aggregated SD index. Ecological Indicators, vol. 48, pp. 699-705. ISSN 1470-160X.
DREHER, A., (2006). Does globalization affect growth? Evidence from a new index of globalization.[2]
Applied Economics, vol. 38, pp. 1091–1110. ISSN 1466-4283.
FLORIDA, R. , (1995). Toward the learning region. Futures, vol. 27, č. 5, pp. 527-536. ISSN 0016-[3]
3287(95)00021-6.
FLORIDA, R., MELLANDER, CH., STOLARICK, K., (2011). Creativity and Prosperity: The Global[4]
Creativity Index. Toronto: Martin Prosperity Institute. ISBN 978-1-928162-02-5.
GUSTAVSEN, B., NYHAN, B., ENNALS, R. , (2007). Learning together for local innovation: promoting[5]
learning regions. Luxembourg: Office for Official Publications of the European Communities. ISBN 92-
896-0393-3.
HASSIK, R., KAERLING, C., (2012). The End of the Learning Region as We Knew It; Towards Learning[6]
in Space. Regional Studies, vol. 46, no. 8, pp. 1055-1066. ISSN 0034-3404.
HUDSON, R., (1999). The learning economy, the learning firms and the learning regions: a sympathetic[7]
critique of the limits to learning. European Urban and Regional Studies, vol. 6, no. 1, pp. 59–72. ISSN
0969-7764.
JOLLIFFE, I. T. , (2002). Principal Component Analysis – Second Edition. New York: Springer – Verlag.[8]
ISBN 0-387-95442-2.
KLÍMOVÁ, V., ŽÍTEK, V., (2015). Inovační paradox v Česku: ekonomická teorie a politická realita.[9]
Politická ekonomie, vol. 63, no.2, pp. 147-166. ISSN 0032-3233.
KOLOŠTA, S., (2016). Učiaci sa región – východiská, podstata, kritika, využitie. Banská Bystrica:[10]
Belianum EF UMB. ISBN 978-80-557-1079-2.
KOLOŠTA, S., FLAŠKA, F., (2015). Regionálny inovačný systém v koncepte učiacich sa regiónov ako[11]
alternatíva pre regionálnu politiku. In XVIII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník
příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 148-154. ISBN 978-80-210-7861-1.
LUNDVALL, B. A., (1992). National systems of innovation: towards a theory of innovation and[12]
interactive learning. London: Pinter. ISBN 976-1-84391-866-8.
MORGAN, K., (1997). The learning region: institutions, innovation and regional renewal. Regional[13]
Studies, vol. 31, pp. 491-503. ISSN 1360-0591.
PREISINGER-KLEINE, R., (2013). An Analytical Quality Framework for Learning Cities and Regions.[14]
International Review of Education, vol. 59, no. 4, pp.521-538. ISSN-0020-8566.
ŠIPIKAL, M., PARÍZKOVÁ, J. , (2009). Učiace sa regióny. Bratislava: Ekonóm. ISBN 978-80-225-2732-[15]
3.
VITURKA, M., (2010). Nový přístup k hodnocení disparit v regionálním rozvoji. In XIII. mezinárodní[16]
kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 25–32. ISBN 978-
80-210-5210-9.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu SK-BG-2013-0018 „Fungovanie lokálnych produkčných
systémov v podmienkach ekonomickej krízy v Bulharsku a na Slovensku.“ a v rámci grantu VEGA
1/0988/15 „Daňové príjmy a daňová kapacita územných samospráv“.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
229
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-29
NA STOPE UNIVERZITNÝM ZNALOSTIAM – ČO VIEME
POVEDAŤ O ICH DISSEMINÁCIÍ V PRIESTORE?
ON THE TRAIL OF UNIVERSITY KNOWLEDGE - WHAT WE ALREADY
KNOW ABOUT IT 'S DISSEMINATION IN SPACE?
MICHAL HRIVNÁK
MÁRIA FÁZIKOVÁ
Katedra regionalistiky a rozvoja vidieka
Fakulta európskych štúdií a regionálneho rozvoja
Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre
Department of Regional and Rural Development
Faculty of European Studies and Regional Development
Slovak University of Agriculture in Nitra
Trieda Andreja Hlinku 2, 949 01 Nitra, Slovakia
E-mail: maria.fazikova@is.uniag.sk, xhrivnak@is.uniag.sk
Anotácia
Univerzity sú významným producentom nových znalostí, ktoré sa rôznymi kanálmi a rôznym tempom
šíria do okolitého priestoru. Dnes už je k dispozícií bohatá literatúra popisujúca priamy transfer
znalostí univerzít do praxe, no menšia časť, prevažne empirických štúdií analyzuje priestorový rozptyl
(difúziu) týchto znalostí v priestore. K šíreniu akademických znalostí môže dochádzať i nepriamymi
cestami, prostredníctvom sociálnych väzieb medzi výskumníkmi a podnikmi, prostredníctvom voľne
dostupných znalostí univerzity (publikácií) a mnohými inými, málo skúmanými kanálmi, čo komplikuje
snahy o mapovanie ciest, ktorými sa v priestore znalosti univerzít ďalej šíria. Príspevok analyzuje
dostupné empirické štúdie za účelom formulovania prehľadu existujúcich vedomostí o tejto téme.
Cieľom článku je zhodnotiť metodické prístupy, ako aj výsledky skúmania rôznych aspektov difúzie
znalostí v prácach vybraných autorov prielomových článkov od počiatku skúmania týchto procesov až
po súčasnosť. Formulujeme tiež návrhy na vyplnenie stále prítomných dier v poznaní.
Kľúčové slová
univerzita, difúzia znalostí, priesaky znalostí, externalita
Annotation
The University is a significant producer of new knowledge that spread by different channels and at
different speed into the surrounding ether. There is now available a rich literature describing the
direct transfer of university knowledge into practice, but significantly smaller part of mostly empirical
studies analyze spatial dispersion (diffusion) of such knowledge in the space. Academic knowledge
can be transferred also in indirect ways, through social connections between researchers and
businesses, through freely available knowledge of university (publications) and by many others, less
known and studied channels, what complicates the efforts to map the road, by which university
knowledge spreads in area. The paper analyze chosen empirical studies in order to formulate an
overview of available knowledge on topic. Objective of the paper is to evaluate methodological
approaches and the results of the investigation of knowledge diffusion from different aspects in the
selected breakthrough articles since the beginning of the examination of these processes to the
present. Also we formulate the gaps in knowledge that are still present.
Key words
university, knowledge diffusion, knowledge spillovers, externality
JEL klasifikácia: O31, I23, I25
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
230
1. Úvod
Koncom osemdesiatych rokov a začiatkom deväťdesiatych rokov 20. storočia je už všeobecne
akceptovaným názorom, že existuje vzťah medzi produktivitou firiem a ich výdavkami na vedu
a výskum a zároveň výdavkami iných firiem na vedu a výskum.
Existencia externalít vedecko výskumných aktivít v podobe priesakov znalostí bola už v tomto období
obsiahnutá vo väčšine nových teórií ekonomického rastu, no len vzácne empiricky študovaná.
Význam priesakov znalostí v priestore analyzovali viacerý autori, napr. Romer (1986), či Grossman a
Helpman (1991). Relevantnou otázkou však ešte v dnešnej dobe zostáva; ako sa priesaky znalostí šíria
v priestore? Sú dostupné predovšetkým okolitým firmám, firmám v regióne, štáte, či sa dokonca
voľne šíria globálnym éterom? Slávnym sa stal výrok Krugmana (1991), ktorý k priesakom znalostí
poznamenal: „Toky znalostí sú neviditeľné. Nenechávajú nám papierovú stopu, po ktorej by mohli
byť merané a mapované a teda neexistuje nič, čo by mohlo teoretikovi zabrániť písať si o nich čo sa
mu zapáči“. Napriek podobným názorom ďalších autorov, objem empirických štúdií, ktoré na
obmedzenej priestorovej úrovni hodnotia vplyv a šírenie priesakov znalostí univerzít, v posledných
troch desaťročiach postupne rastie, kedže univerzity majú jedinečné postavenie v procesoch výskumu
a využitia jeho výsledkov v praxi (Cherenková a kol. 2016). Tieto štúdie sa líšia v prístupe
k priesakom znalostí ako intencionálnym (komercializácia výsledkov univerzitného výskumu), či
neintencionálnym (prirodzené externality) javom a v zvolených subjektoch skúmania. Vzhľadom
k tejto skutočnosti, členíme článok na kapitoly podľa spôsobov, akými možno pristupovať k skúmaniu
procesov priesakov znalostí z akademického prostredia.
Cieľom tohto článku je prezentovať vybrané významné kontribúcie k chápaniu procesov disseminácie
znalostí univerzít v priestore a identifikovať oblasti potrebného budúceho výskumu. V troch hlavných
kapitolách článku budeme prezentovať prehľady prác autorov k jednotlivým prístupom ku skúmaniu
difúznych procesov a špeciálnu pozornosť venujeme zisteniam vybraných autorov, ktorý od konca
80.rokov 20. storočia priniesli významné znalosti vo vzťahu k skúmanej problematike.
2. Skúmanie difúznych procesov akademických znalostí ako tradičných externalít
Základnou metódou hodnotenia vplyvu priesakov znalosti na miestnu, či regionálnu ekonomiku v
skúmaných dielach autorov je meranie vplyvu prítomnosti univerzity v lokalite, či regióne na tvorbu
nových malých a stredných podnikov, či relatívne novej kategórie podnikov v ekonomickej literatúre
– malých inovatívnych start-upov (YIS). Tieto firmy sú schopné efektívnejšie prekonávať jav, ktorý
Acs and Plummer (2005) označili ako „znalostný filter“, ktorý vyjadruje nemožnosť okamžite
aplikovať výsledky výskumu akademických vedcov do praxe. Samozrejme, v dnešnej dobe už
nemôžeme pochybovať o vplyve „radikálnych znalostí“ produkovaných poprednými výskumnými
univerzitami na tvorbu prielomových vedeckých objavov. V tejto kapitole sa však zameriame na
skúmanie všeobecného vplyvu univerzít najmä na zvyšovanie dynamiky tvorby nových firiem, keďže
skúmanie tohto vzťahu je predmetom prevažnej časti dostupnej literatúry. Mohli by sme polemizovať
o ďalších spôsoboch hodnotenia externalít univerzity – najmä prostredníctvom priestorovej difúzie jej
absolventov. Tejto téme sa však v medzinárodnej literatúre zatiaľ nedostáva takmer žiadnej
pozornosti.
Základným predpokladom pri snahe o preskúmanie vplyvu univerzít na vznik nových firiem je
potvrdenie skutočnosti, že podnikanie motivuje geografická lokalizácia v blízkosti zdrojov priesakov
znalostí. V svojom článku Lokalizácia podnikateľského kapitálu, Audretsch a Keilbach (2007)
vychádzajú pri skúmaní lokalizácie podnikateľského kapitálu z predpokladu, že geografická proximita
medzi podnikom a zdrojmi priesakov univerzitných znalostí zohráva významnú úlohu pri lokalizácií
podniku. Na vzorke podnikov z 440 nemeckých okresov potvrdili, že lokalizáciu podniku ovplyvňuje
veľké množstvo podnikateľských príležitostí, pričom medzi najvýznamnejšie z nich patrí intenzita
výskumných aktivít a existencia inštitúcií vedy a výskumu v lokalite. Lokalizované, verejne prístupné
znalosti sú podľa autorov významným faktorom lokalizácie pre inovačne-intenzívne podniky.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
231
Prostredníctvom metódy priestorovej autokorelácie možno skúmať vplyv faktora samotnej prítomnosti
univerzity v regióne na rast počtu nových firiem v regióne lokalizácie univerzity a v okolitých
regiónoch. Článok Acsa, Armingtona a Zhanga (2006) prináša evidenciu o zvyšovaní dynamiky
rozvoja podnikania prostredníctvom priesakov znalostí. Autori vyvinuli model prežitia novej firmy,
ktorý zvýrazňuje úlohu regionálnej masy kvalitného ľudského kapitálu. Potvrdili, že vzdelanostná
štruktúra ľudského kapitálu v regióne má vplyv na dynamiku vzniku nových start-upov a zároveň
mieru prežitia nových firiem. Čím väčší je počet obyvateľov s vysokoškolským vzdelaním, tým väčšia
je miera zakladania start-upov, ktoré prežijú dlhšie, ako tri roky po založení. Zároveň autori zistili, že
počet obyvateľov s vysokoškolským vzdelaním významne neovplyvňuje počet vzniknutých podnikov,
ktoré prežijú menej, ako prvé tri roky svojej existencie. Vo všeobecnosti tvrdia, že vzdelaný ľudský
kapitál je významným „priesakom“ univerzitných znalostí, pretože vzdelaný ľudia sú schopný
využívať analytické metódy a sú otvorený novým myšlienkam. Stávajú sa teda po ukončení štúdia
nástrojom akvizície a produkcie ďalších znalostí.
Význam univerzity pre rast počtu nových podnikov na úrovni miest analyzovali Belitsky a
Korosteleva (2012). Pre hodnotenie vplyvu univerzít na podnikanie využili dáta o medziročnej zmene
v počte malých a stredných podnikov v 96 mestách v nasledovných štátoch: Rusko, Bielorusko,
Ukrajina, Moldava, Arménsko, Gruzínsko, Azerbajdžan empiricky preukázali, že dynamika
zakladania podnikov v meste je výrazne ovplyvnená prítomnosťou univerzity. Domnievajú sa, že
akademické inštitúcie zvyšujú objem vzdelaných podnikateľov, a zároveň zabezpečujú masu
kvalitného ľudského kapitálu pre týchto podnikateľov. Preukázali taktiež, že existuje korelácia medzi
počtom absolventov vysokých škôl a počtom novovzniknutých malých a stredných firiem a zároveň
počtom MBA programov v mestách a počtom novovzniknutých malých a stredných firiem.
Aktuálnejšia štúdia Calcagniniho a kol. (2014) poodhaľuje nielen všeobecný vplyv univerzity na
nepriamu „tvorbu“ start-upov v regióne, ale aj jej vplyv na „priťahovanie“ podnikania do svojho
okolia. Výsledky ich empirickej štúdie preukazujú koreláciu medzi priesakmi univerzitných znalostí a
vznikom inovatívnych start-upov. Zistili, že lokalizačné rozhodnutie start-upu ovplyvňuje aj druh
dostupných priesakov znalostí (tacitné, alebo kodifikované znalosti) a mechanizmy procesov
priesakov znalostí (dostupnosť kvalitného ľudského kapitálu, existencia spin-off firiem, záujem o
spoločný výskum, dostupnosť patentov a.i.). Najmä prítomnosť významného objemu absolventov
motivuje talianske start-upy v lokalizácií v blízkosti univerzity.
Môžeme taktiež pozorovať stále zvyšujúci sa objem literatúry, ktorá skúma akademické podnikanie,
no zameriava sa predovšetkým na podnikanie univerzít a jednotlivých fakúlt, pričom podstatne menšia
časť literatúry sa venuje študentskému podnikaniu (Åstebro et al. 2012; Backes-Gellner et al. 2002).
Aj väčšina literatúry o študentskom podnikaní sa zameriava skôr na skúmanie motivácie študentov
podnikať (pozri zaujímavé štúdie Aldricha and Cliffa 2003, či Geisslera, 2013). Vyznaným prínosom
sa javí byť empirická analýza Bergmanna, Hundta a Sternberga , ktorý na unikátnej vzorke študentov
zo 41 európskych univerzít zistili, že vplyv univerzitného vzdelávania v oblasti podnikania má určitý
motivačný vplyv na iniciálne rozhodnutie študenta zakladať podnik, nenašli však priamu koreláciu
medzi vzdelávaním študentov v oblasti podnikania a objemom vzniknutých start-upov. Argumentujú,
že študenti bežne nezakladajú firmy už počas štúdia, no toto vzdelanie môže mať pre ich podnikanie
„širší význam“ v budúcnosti.
3. Modelovanie difúzie znalostí prostredníctvom sietí patentových citácií
Predpokladom pre hľadanie odpovede na otázku, ako sa šíria znalosti v priestore bolo zistenie Jaffeho
(1989), ktorý na základe analýzy univerzitných a priemyselných patentových dát na úrovni
amerických štátov potvrdil, že prítomnosť univerzity v regióne má významný nepriamy vplyv na
inovačnú výkonnosť podnikov regióne. Pozoroval totiž po prvý krát, že zvyšovanie intenzity výskumu
na univerzitách v regióne vedie zároveň k zvyšovaniu objemu výskumu v súkromnom sektore a
naopak. Následný záujem o hodnotenie vplyvu univerzít inovačnú výkonnosť podnikov bol
motivovaný využitím nových dát a metód
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
232
Vo svojej ďalšej významnej práci, Jaffe (1993) dokázal, že papierová stopa po priesakoch znalostí
existuje, pretože ju zanechávajú patentové citácie. Prostredníctvom probyt regresie dát o počtoch
patentov a patentových citácií v USA z rokov 1975 a 1980 potvrdil, že priesaky znalostí sú
geograficky lokalizované a teda môžu byť dôvodmi rastu nielen inovatívnych, ale aj imitujúcich
firiem a stávajú sa predpokladom ďalšej koncentrácie podnikateľských i výskumných aktivít v
priestore. Taktiež zistil, že geografická lokalizácia znalostí sa oslabuje s postupom času, teda
priestorový „dosah“ priesakov znalostí sa v priebehu času zväčšuje.
Belenzon a Schankerman (2012) využívajú špeciálne skonštruované dáta o patentových citáciách, no i
citáciách vedeckých publikácií 184 výskumne orientovaných univerzít v USA a potvrdzujú názor
ďalších autorov (LeSage, Fischer, Scherngell, 2008;), že univerzitné priesaky znalostí v podobe
patentových citácií majú lokálny charakter a najvýznamnejšie sa koncentrujú v mieste lokalizácie
univerzity. Významné sú aj na regionálnej úrovni (sú veľmi senzitívne do 220 km/150 ml od
univerzity), z ďalšou zvyšujúcou sa vzdialenosťou ich objem relatívne strmo klesá. Disseminácia
znalostí univerzity prostredníctvom publikácií s priestorovou vzdialenosťou klesá menej strmo ako v
prípade patentových citácií, ich priestorový dosah je vyšší. Autori taktiež potvrdili veľmi významný
vplyv štátnych hraníc na difúziu znalostí prostredníctvom patentov a na druhej strane, takmer nulový
vplyv štátnych hraníc na šírenie publikovaných výsledkov výskumu. Vplyv na dosah týchto difúznych
procesov majú však aj politiky štátov, univerzít, či právna regulácia ochrany duševného vlastníctva v
krajine.
Postavením gravitačného modelu, Maggioni a Novelli (2006) objasňujú, ktoré faktory vplývajú na
vznik spoločných patentov autorov z viacerých regiónov. Potvrdili významnosť faktora priestorovej
(vzdialenosť medzi autormi) i relačnej (existencia vzájomných vzťahov – prepojenie v rámci 5teho
európskeho rámcového programu) proximity. Zistili, že pri inováciách, ktoré majú pôvodcov z
viacerých regiónov, zhráva dôležitú úlohu podobnosť týchto regiónov, resp. ich stupeň inovatívnosti,
technologickej vyspelosti a priemyselnej špecializácie. Častejšie taktiež vznikajú spoločné patentové
prihlášky vedcov z takých regiónov, ktoré majú vyšší objem verejných, no i súkromných výdavkov na
vedu a výskum.
Úlohu akademických inštitúcií v regionálnom inovačnom systéme skúmali Fritch a Slatchev (2006).
Ich ukazovateľom výkonnosti univerzity v regionálnom inovačnom systéme je dynamika tvorby
patentov. Empirickým modelom postaveným na negatívnej, binomickej, multivariačnej panelovej
regresií hodnotia, ktoré faktory majú najvýraznejší vplyv na počet vytvorených patentov na
regionálnej (NUTS III) úrovni v Nemecku. Štúdia preukázala, že samotná veľkosť univerzity,
determinovaná počtom zamestnancov, počtom študentov a počtom absolventov nemá takmer žiadny
vplyv na objem inovačného výstupu univerzitného výskumu. Tak isto možno povedať, že zvyšovanie
objemu bežných výdavkov univerzity nevedie k zvyšovaniu počtu patentov. Vplyv na ich tvorbu na
univerzitách má zvyšovanie zamestnanosti v súkromnom sektore vedy a výskumu v regióne
lokalizácie univerzity, už v susedných regiónoch nebola potvrdená významnosť tohto faktora.
Najvýznamnejší vplyv na rast inovačného outputu univerzity má intenzita vedy a výskumu, ktorá nie
je závislá na raste bežného rozpočtu univerzity, ale objeme externých zdrojov financovania
výskumných projektov.
Z hľadiska prenosu znalostí zo štátu do štátu objasňuje difúzne procesy znalostí prostredníctvom
migrácie Douglas (2015) s využitím dát o patentových citáciách amerických (domácich) patentov v
zahraničných patentoch. Skúmal najmä vzťah medzi medzinárodnou migráciou a tokmi znalostí a
technológií z hosťujúcej krajiny (krajiny imigrácie) do zdrojovej krajiny (krajiny, z ktorej jedinec
emigroval) a zároveň aj „spätné toky“. Zistil silnú koreláciu medzi migráciou z krajiny A do krajiny
B a potvrdil rast následného počtu patentových citácií v krajine B. Z konkrétnych výpočtov autora
vyplýva, že pokiaľ ako príklad použijeme 45 000 ľudí, ktorý emigrovali zo Spojeného Kráľovstva do
USA medzi rokmi 2001 a 2005, tento objem migrácie by mal vyvolať nárast forward citácií v
Spojenom Kráľovstve o 1,26%.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
233
4. Modelovanie difúzie znalostí prostredníctvom publikácií a výskumných
projektov
Skúmanie ciest difúzie univerzitných znalostí prostredníctvom patentových citácií dokáže zviditeľniť
cesty, ktorými sa šíri časť inovatívnych znalostí, ktoré vytvorili výskumný zamestnanci na
univerzitách. Tie prenikajú do „praktickej sféry“ komerčnou (predaj licencií, zmluvný výskum a.i.),
no i nekomerčnou cestou (publikácie). Akademický výskum má však na moderných výskumných
univerzitách často multidisciplinárny charakter a participujú na ňom vedci v rámci rôznych
výskumných projektov, z rôznych inštitúcií. S inter-ištitucionálnym, kolaboratívnym charakterom
moderného akademického výskumu sa vynára otázka, aký vplyv na dissemináciu univerzitných
znalostí má sieťovanie univerzít a jednotlivých výskumníkov. V empirických štúdiách sa do popredia
dostávala najmä otázka vplyvu rôznych druhov proximít medzi akademikmi na tvorbu nových
znalostí.
Medzi prvých autorov, ktorý sa zamerali na skúmanie vplyvu geografickej proximity na dynamiku
vzniku výskumných spoluprác medzi akademikmi bol Katz (1994), ktorý prostredníctvom zostavenia
troch matíc kolaborácie (publikačná matica, matica kolaborácií a matica radiálnej vzdialenosti
spoluautorov) demonštroval, že frekvencia vzniku vzájomných spoluprác autorov z domácich
univerzít exponenciálne klesá z rastúcou priestorovou vzdialenosťou. Toto zistenie podľa autora
potvrdzuje domnienku, že komunikácia „tvárou v tvár“ je relevantným faktorom ovplyvňujúcim
spoluprácu akademikov z rôznych univerzít. Význam geografickej proximity pre dynamiku tvorby
výskumných spoluprác potvrdzujú aj ďalší autori (Ponds a kol. 2007; Hoekman a kol. 2010), ktorý
potvrdili, že nízka geografická proximita umožňuje efektívnejší tok znalostí a znižuje náklady na
zdieľanie tacitných znalostí.
Ponds, Van Oortant a Franken (2007) zisťovali, či je geografická proximita rôzne významná v prípade
organizácií s rôznym inštitucionálnym pozadím. Zistili, že priestorová vzdialenosť medzi aktérmi
výraznejšie ovplyvňuje spoluprácu medzi univerzitami a podnikmi ako spoluprácu medzi vedcami
v rámci akademického sektora vedy a výskumu. Kým práce amerických autorov predpokladajú silný
regionálny charakter spolupráce medzi súkromným a verejným sektorom na výskumných aktivitách,
Ponds, Van Oortant a Franken na príklade Holandských regiónov demonštrujú, že v geografický
výrazne menšej krajine je dokonca významnejšia spolupráca medzi týmito aktérmi aj na národnej
úrovni. Geografická proximita je na regionálnej úrovni významným faktorom pre spoluprácu medzi
univerzitami a samosprávou, len priemerne významná v prípade spolupráce univerzít a podnikov
a relatívne nevýznamná v prípade spolupráce medzi univerzitnými vedcami. Znižovanie priestorovej
vzdialenosti má však podľa výsledkov autorov vplyv na prekonávanie inštitucionálnych rozdielov
medzi aktérmi.
Potrebu vysvetľovať sieťovanie medzi autormi publikácií prostredníctvom komplexného súboru
proximít vyjadril Boshma (2005). Z teoretického hľadiska identifikoval 5 základných druhov
proximít, ktoré sú relevantné vo vzťahu k skúmaniu dynamiky tvorby spoluprác medzi univerzitnými
výskumníkmi: geografickú proximitu, kognitívnu proximitu, inštitucionálnu proximitu, organizačnú
proximitu a sociálnu proximitu.
Kognitívna proximita predstavuje rozdiel medzi znalostnou základňou aktérov, facilituje transfer
znalostí prostredníctvom kontribúcie k budovaniu absorpčnej kapacity aktérov, ktorá im umožňuje
identifikovať, prevziať, pochopiť a využiť znalosti dostupné od iných (Cohen and Levinthal 1990).
Oproti všeobecnému predpokladu, že rôzna úroveň znalostí medzi aktérmi je bariérou spolupráce stojí
zistenie Nootebooma a kol. (2007), ktorý empiricky potvrdili, že určitá úroveň kognitívnej proximity
je naopak potenciálnym zdrojom spolupráce, nakoľko motiváciou aktérov (i vedcov) pre spoluprácu je
často záujem vzájomne dopĺňať svoje znalosti.
Inštitucionálna proximita predstavuje stupeň podobnosti formálnych inštitúcií, ktoré vplývajú na toky
znalostí prostredníctvom svojho vplyvu na redukciu neistoty a rizík a pozitívny vplyv na dôveru
medzi aktérmi (Boschma a Frenken, 2009). Napr. Hoekman (2010) a Honnemann a kol. (2012)
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
234
pozorovali, že vedecké spolupráce majú tendenciu vznikať skôr v rámci regiónu, v rámci jedného
štátu, či v rámci jednej lingvistickej oblasti.
Organizačná proximita vyjadruje mieru, do ktorej sú skúmané entity podobne organizačne
usporiadané. Vo vzťahu k inému aktérovi je vyjadrená mierou autonómie a stupňom kontroly. Pri
skúmaní výskumných spoluprác bola organizačná proximita obvykle vyjadrená dummy premennou, či
skúmané subjekty patria do rovnakej inštitúcie, alebo či majú inštitúcie, do ktorých patria rovnakú
veľkosť (Balland, 2011). Univerzity sa môžu mylne javiť ako homogénne inštitúcie, pri ktorých
organizačná proximita nepatrí medzi najvýznamnejšie faktory ovplyvňujúce spoluprácu, no i
univerzity sa môžu významne líšiť z hľadiska vnútorných noriem, organizačnej štruktúry, veľkosti a
stratégií (Mowery a Sampat, 2004).
Sociálna proximita (priateľstvo, pocit vzájomnosti, či predošlé vzájomné skúsenosti) je relevantná vo
vzťahu k zvyšovaniu dynamiky výskumných spoluprác, pretože stimuluje interaktívne učenie sa
prostredníctvom pocitu dôvery a spoločného záväzku. Sociálna proxmita získava zvyšujúcu pozornosť
vďaka rastúcemu významu merainia sociálneho kapitálu, ktorého hustota má preukázateľný vplyv na
výsledky spoluprác (Melichová, 2015) Meraná je najmä prostredníctvom dummy premennej
indikujúcej prioritné spolupráce autorov, alebo existenciu predošlých spoluprác (Hoekman a kol.
2012).
V tabuľke č. 1 uvádzame prehľad niektorých prác, ktoré súčasne analyzovali vplyv viacerých proximít
medzi akademikmi navzájom (publikácie), či akademikmi a súkromnými podnikmi (patenty, výmena
znalostí, inovačná výkonnosť).
Tab. č. 1. Prehľad pozitívnych/negatívnych vplyvov znižovania proximít v prácach autorov
AUTOR objekt skúmania územie/oblasť GEO SOC ORG INŠ KOGN
Aldieri (2011) patenty Európa, USA, Japonsko + +
Autant-Bernard
a kol. (2007)
projekty v 6.
rámcovom programe
EU/nanotechnológie + +
Balland (2012)
projekty v 6.
rámcovom programe
EU/satelitné navigácie + +
Bouba-Olga, Ferru a
Pépin (2012)
vedecko-podnikové
aliancie
Francúzsko + +
Broekel a Boschma
(2012)
inovačná výkonnosť
(interview)
Holandsko + + Cantner
a Meder
(2007)
patenty Nemecko +
Cunningham a
Werker (2012)
publikácie EU/nanotechnológie + + +
Hoekman, Frenken, a
Tijssen (2010)
publikácie EU +
Ponds, Oort, a
Frenken (2007)
publikácie
8 vedných oblastí v
Holandsku
+ + + Wal
(2009) patenty Nemecko/biotechnológie + +
Weterings a Ponds
(2009)
výmena znalostí
(prieskum)
Holandsko/prírodné vedy +
Fernandéz a kol.
(2016)
publikácie EÚ + + + +
Zdroj: vlastné spracovanie podľa Heringa a kol. (2014)
Zelené polia vyznačujú pozitívny vplyv zmenšujúcej sa proximity. Jedinou proximitou, ktorá
s poklesom negatívne ovplyvňovala objem výskumných spoluprác a inovačnú výkonnosť bola
v prípade prác Pondsa, Oorta, a Frenkena (2007) a Brokela a Boschmu (2012) kognitívna proximita.
To znamená, že kognitívna proximita (zvyšujúca sa podobnosť znalostnej základne
univerzít/akademikov) zvyšuje dynamiku tvorby výskumných spoluprác len do určitého bodu, kedy sa
táto podobosť znalostnej základe začne stávať bariérou.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
235
Fernández a kol. (2016) analyzovali dáta použité vo viacerých empirických štúdiách a zostavili súbor
pozostávajúci až z 240,495 článkov, ktoré vznikli na 690 univerzitách v Európe. Zaujímavým
úvodným výsledkom ich empirickej štúdie je, že vedecký output je silne koncentrovaný na niekoľkých
univerzitách (až 17,08% vedeckých publikácií pochádza len z 15 z celkovo 690 skúmaných univerzít
v Európe). Napriek dramatickému rozvoju IKT aj táto aktuálna štúdia potvrdzuje, že geografická
proximita medzi vedcami ovplyvňuje dynamiku tvorby výskumných spoluprác, no zároveň potvrdzujú
význam viacerých proximít. Potvrdili závislosť medzi počtom spoločných publikácií jednotlivých
dvojíc univerzít a podobnosťou ich vedeckej špecializácie (kognitívna proximita) a lokalizáciou v
rovnakom regióne, či štáte (inštitucionálna proximita). Kľúčovú úlohu spomedzi proximít zohráva
sociálna, teda na vznik spoluprác má veľmi výrazný vplyv skutočnosť, autori, resp. univerzity spolu
už v minulosti spolupracovali. Naopak nevýznamná sa javí byť organizačná proximita, v štúdií
reprezentovaná ukazovateľom veľkosti univerzít.
Záver
Na základe empirických štúdií skúmaných autorov teda možno konštatovať, že priesaky
akademických znalostí nie sú úplne neviditeľné. Zanechávajú po sebe stopu v podobe citácií, recenzií
a poznámok k vedeckým publikáciám (pri disseminácií univerzitných znalostí v rámci akademickej
výskumnej obce) a v podobe patentových citácií (pri transfere znalostí z akademického do
súkromného sektora). Určité svetlo do problematiky významu univerzity v rozvoji regiónu môže
priniesť aj skúmanie efektov prítomnosti univerzity v lokalite, či regióne prostredníctvom hľadania
vzťahu medzi jej prítomnosťou a zvyšovaním dynamiky vzniku nových, inovatívnych podnikov.
Množstvo prác potvrdilo, že priesaky znalostí sú geograficky lokalizované, a to v krátkom, až
strednom období. Z dlhodobého hľadiska sa ich priestorový „dosah“ zväčšuje. Najväčšia koncentrácia
priesakov univerzitných znalostí je pozorovaná na úrovni lokality, pričom však má aj regionálny
význam. Faktorom ovplyvňujúcim dissemináciu univerzitných znalostí sa javí byť aj migrácia
absolventov, či akademikov z krajiny do krajiny, pričom pozitívny efekt bol zaznamenaný v domácej,
i hosťujúcej krajine. Veľkosť univerzity nebola preukázaná ako faktor ovplyvňujúci jej inovačný
output. Rozhodujúci vplyv na nárast objemu inovačného outputu tak súkromného, ako aj
univerzitného sektora vedy a výskumu má objem výdavkov na vedu a výskum, resp. dostupnosť
externých zdrojov financovania výskumných projektov. Podstatne „ďalej“ a „rýchlejšie“ sa šíria
znalosti univerzít v rámci medzinárodnej akademickej obce, a do širokého éteru prostredníctvom
publikácií. Bariérou šírenia publikovaných znalostí sú štátne hranice, jazykové bariéry a v prípade
záujmu o ich využitie, schopnosť podniku „rozkódovať“ vedecký jazyk. Skúmané už boli všetky
druhy proximity medzi akademikmi na dynamiku tvorby výskumných spoluprác. Jednoznačne bol
potvrdený význam geografickej a sociálnej proximity, čo platí aj v prípade spoluprác medzi
akademikmi a podnikmi. Prítomnosť univerzity je na úrovni lokality, či regiónu významným
lokalizačným faktorom pre predovšetkým malé a stredné inovatívne podniky. Potvrdený bol aj vplyv
priesakov univerzitných znalostí na prežitie mladej firmy. Konkrétne, empirické štúdie preukázali
význam faktora dostupnosti ľudského kapitálu s III. stupňom vzdelania, ktorý možno považovať za
nástroj akvizície a produkcie ďalších znalostí. Motivácia začínajúcich firiem alokovať sa v blízkosti
univerzity však závisí aj od iných mechanizmov priesakov znalostí, ako napr. blízkosti výskumných
pracovníkov univerzít (neformálne vzťahy), potreby poradenstva, zmluvného výskumu, či dostupnosti
„hotových“ znalostí vo forme chráneného duševného vlastníctva (skúmané boli najmä patenty).
Stále však identifikujeme určité diery v poznaní. Tie vyplývajú z nedostatočného skúmania šírenia
neformálnych (tacitných) znalostí univerzít prostredníctvom siete sociálnych i neformálne
komerčných vzťahov výskumných zamestnancov univerzít. Dôležitým je aj skúmanie motivácie
a barér výskumnej solupráce, avšak prinajmenšom na národnej úrovi (pozri napr. prípadovú štúdiu
SPU v Nitre Melichovej a Chrenekovej, 2016). Za nositeľa univerzitných znalostí môžeme v
najširšom slova zmysle pokladať i samotného študenta, či absolventov univerzít. Vidíme potrebu
skúmania disseminácie univerzitných znalostí aj prostredníctvom hodnotenia difúzie absolventov v
priestore. Nasledujúc Melichovú (2015), by sme pre skúmanie difúzie študentov v pristore navrhovali
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
236
využiť metódu sieťovej analýzy pre kvantifikáciu rôznych typov väzieb medzi konkrétnymi
rozvojovými aktérmi v priestore a ich sociálneho kapitálu.
Literatúra
ACS, Z. J., PLUMMER, L. A., (2005). Penetrating the “knowledge filter'' in regional economies. The[1]
Annals of Regional Science, vol. 39, no. 3, pp. 439-456. ISSN 0570-1864. DOI 10.1007/s00168-005-0245-
x.
ACS, Z.M., ARMINGTON, C., ZHANG, T., (2006). The Determinants of New-firm Survival across[2]
Regional Economies. Papers in Regional Science, vol. 86, no 3, pp. 367–391. ISSN 1435-5957. DOI
10.1111/j.1435-5957.2007.00129.x.
ALDRICH, H. E., CLIFF, J. E., (2003). The pervasive effects of family on entrepreneurship: Toward a[3]
family embeddedness perspective. Journal of Business Venturing, vol. 18, no 5, pp. 573–596. ISSN 0883-
9026. DOI 10.1016/S0883-9026(03)00011-9.
ÅSTEBRO, T., BAZZAZIAN, N., BRAGUINSKY, S., (2012). Startups by recent university graduates and[4]
their faculty: Implications for university entrepreneurship policy. Research Policy, vol. 41, no 4, pp. 663–
677. ISSN 0048-7333. DOI 10.1016/j.respol.2012.01.004.
AUDRETSCH, D.B. and KEILBACH, M.C., (2007). The localisation of entrepreneurship capital: Evidence[5]
from Germany. Papers in Regional Science, vol. 86, no. 3, pp. 351-365. ISSN 1435-5957. DOI
10.1111/j.1435-5957.2007.00131.x.
BACKES-GELLNER, U., DEMIRER, G., STERNBERG, R., (2002). Individuelle und regionale[6]
Einflussfaktoren auf die Gründungsneigung von Hochschülern. In J. Schmude, J., Leiner, J. (Eds.)
Unternehmensgründungen. Interdisziplinäre Beiträge zum Entrepreneurship Research, pp. 63–96.
Heidelberg: Physica. ISBN 978-3-642-63279-2
BALLAND, P. A. (2012). Proximity and the evolution of collaboration networks: Evidence from research[7]
and development projects within the global navigation satellite system (GNSS) industry. Regional Studies,
vol. 46, no. 6, pp. 741–756. DOI 10.1080/00343404.2010.529121.
BELENZON, S., SCHANKERMANN, M., (2008). Motivation and Sorting in Open Source Software[8]
Innovation. London: London School of Economics and Political Science. ISBN 978-0-85328-300-3.
BELITSKI, M., KOROSTELEVA, J., (2012). Entrepreneurial Dynamics and Higher Education Institutions:[9]
Evidence from the Post-Communist World. Regional studies, vol. 51, no. 3, pp. 439-453. DOI
10.1080/00343404.2015.1103370.
BERGMANN, H.., HUNDT, C., STERNBERG, R.., (2016). What makes student entrepreneurs? On the[10]
relevance (and irrelevance) of the university and the regional context for student start-ups. Small Business
Economics, vol. 48, no. 1, pp. 53-76. ISSN 0921-898X. DOI 10.1007/s11187-016-9700-6.
BOSCHMA, R., (2005). Proximity and innovation: A critical assessment. Regional Studies, vol. 39, no. 1,[11]
pp. 61–74. DOI 10.1080/0034340052000320887
BOSCHMA, R.., FRENKEN, K., (2009). Some notes on institutions in evolutionary economic geography.[12]
Economic Geography, vol. 85, no.2, pp. 151–158. DOI 10.1111/j.1944-8287.2009.01018.x
BROEKEL, T., BOSCHMA, R., (2012). Knowledge Networks in the Dutch Aviation Industry: The[13]
Proximity Paradox. Journal of Economic Geography, vol. 12, no. 2, pp. 409–433. ISSN 1468-2702. DOI
10.1093/jeg/lbr010.
CALCAGNINI, G., FAVARETTO, I., GIOMBINI, G., PERUGINI, F., ROMBALDONI, R., (2016). The[14]
role of universities in the location of innovative start-ups. The Journal of Technology Transfer, vol. 41, no.
4, pp. 670–693. DOI 10.1007/s10961-015-9396-9.
COHEN, W. M., & LEVINTHAL, D. A. (1990). Absorptive capacity: A new perspective on learning and[15]
innovation. Administrative Science Quarterly, vol. 35, no. 1, pp. 128-152. DOI 10.2307/2393553.
DOUGLS, K.N., (2015). International knowledge flows and technological advance: the role of migration.[16]
IZA Journal of Migration, vol. 4, no. 13, pp. 1-16. ISSN 2193-9039. DOI 10.1186/s40176-015-0037.
FERNÁNDEZ, A., FERRÁNDIZ, E., LEÓN, M. D., (2016). Proximity dimensions and scientific[17]
collaboration among academic institutions in Europe: The closer, the better? Scientometrics, vol. 106, no. 3,
pp 1073–1092. DOI 10.1007/s11192-015-1819-8.
FRITSCH, M., SLAVTCHEV, V., (2007). “Universities and innovation in space.” Industry and Innovation,[18]
vol. 14, no. 2, pp. 201-218. DOI 10.1080/13662710701253466.
GEISSLER, M., (2013). Determinanten des Vorgründungsprozesses. Wiesbaden: Springer Fachmedien[19]
Wiesbaden. ISBN 978-3-658-01665-4.
GROSSMAN, G., HELPAMNN., (1991). Innovation and growth in the global economy. Cambridge:[20]
M.I.T. Press. ISBN 9780262570978.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
237
HENNEMANN, S., RYBSKI, D., LIEFNER, I., (2012). The myth of global science collaboration -[21]
collaboration patterns in epistemic communities. Journal of Informetrics, vol. 6, no. 2, pp. 217–225. DOI
10.1016/j.joi.2011.12.002.
HERINGA, P.W., HORLINGS, E., ZOUWEN M., BESSELAAR, P., VIERSSEN, W., (2014). How do[22]
dimensions of proximity relate to the outcomes of collaboration? A survey of knowledge-intensive
networks in the Dutch water sector. Economics Of Innovation And New Technology, vol. 23 , no. 7, pp.
689-716. DOI 10.1080/10438599.2014.882139
HOEKMAN, J., FRENKEN, K., TIJSSEN, R. J. W., (2010). Research collaboration at a distance:[23]
Changing spatial patterns of scientific collaboration within Europe. Research Policy, vol. 39, no. 5, pp.
662–673. ISSN 0048-7333. DOI 10.1016/j.respol.2010.01.012.
HOEKMAN, J., SCHERNGELL, T., FRENKEN, K. TIJSSEN, R., (2012). Acquisition of European[24]
research funds and its effect on international scientific collaboration. Journal of Economic Geography, vol.
13, no. 1, pp. 23–52. DOI 10.1093/jeg/lbs011
CHRENEKOVÁ, M., MELICHOVÁ, K., KOZELOVÁ, D., (2016). Podpora akademických spin-off[25]
procesov v Európe. In: XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno:
Masarykova univerzita, pp. 349--356. ISBN 978-80-210-8272-4.
JAFFE, A. B., (1989), Real effects of academic research. American Economic Review, vol. 79, no. 5, pp.[26]
957-970.
JAFFE, A.B. TRAJTENBERG, M. HENDERSON, R. 1993. Geographic localization of knowledge spill-[27]
overs as evidenced in patent citations. Quarterly journal of Economics, vol. 108, no. 3, pp. 577-598. DOI
10.3386/w3993.
KATZ, J.S., (1994). Geographical proximity and scientific collaboration. Scientometrics, vol. 31, no. 1, 31-[28]
43. DOI 10.1007/BF02018100.
KRUGMAN, P., (1991). Geography and Trade. Cambridge: M.I.T. Press. ISBN 9780262610865[29]
MAGGIONI, M., A., NOSVELLI, M., UBERTI E., (2006). Space vs. networks in the goegraphy of[30]
innovation: a European analysis. Regional Science, vol. 86, no. 3, pp. 471-493. DOI 10.1111/j.1435-
5957.2007.00130.x.
MELICHOVÁ, K., CHRENEKOVÁ, M., (2016). Transfer výsledkov výskumu a vývoja do praxe -[31]
prípadová štúdia. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno:
Masarykova univerzita, pp. 341--348. ISBN 978-80-210-8272-4.
MELICHOVÁ, K. Building social capital - does it facilitate development of rural areas. In Forward -[32]
Moving frontiers of rural and regional development, proceedings of research conference. Nitra: Slovenská
Poľnohospodárska Univerzita, pp. 86-92. 978-80-552-1256-2
MELICHOVÁ, K., (2015). Možnosti aplikácie teórie grafov v spoločenských vedách. In Quo Vadis[33]
matematické vzdelávanie? Zborník abstraktov z vedeckého seminára s medzinárodnou účasťou, Katedra
matematiky FEM SPU. ISBN 978-80-552-1529-7
MOWERY, D., SAMPAT, B., (2004). Universities in national innovation systems. In FAGERBERG, J.,[34]
MOWERY, D., NELSON, R., (Eds.), (2016). The oxford handbook of innovation. Oxford: Oxford
University Press, pp. 209–239. ISBN 9780199286805
NOOTEBOOM, B., VAN HAVERBEKE, W., DUYSTERS, G., GILSING, V., VAN OORD, F., (2007).[35]
Optimal cognitive distance and absorptive capacity. Research Policy, vol. 36, no.7, pp. 1016–1034. DOI
10.1016/j.respol.2007.04.003.
PONDS, R., VAN OORT, F., FRENKEN, K., (2007). The geographical and institutional proximity of[36]
research collaboration. Paper in Regional Science, vol. 86, no. 3, pp. 423–443. DOI 10.1111/j.1435-
5957.2007.00126.x.
ROMER, P. M., (1986). Increasing returns and long-run growth. Journal of Political Economy, vol. 94, no.[37]
5, pp. 1002-37. DOI 10.1086/261420.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
238
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-30
SELECTED ASPECTS OF INNOVATION STRATEGIES IN
THE REGIONS – CASE OF LOWER SILESIAN REGION
DOROTA BEDNARSKA-OLEJNICZAK 1
JAROSŁAW OLEJNICZAK 2
1
Katedra Zarządzania Marketingowgo
2
Katedra Finansów
Wydział Nauk Ekonomicznych
Uniwersytet Ekonomiczny we Wrocławiu
1
Department of Marketing Management
2
Department of Finance
Faculty of Economic Sciences
Wroclaw University of Economics
Komandorska 118/120, 53-333 Wrocław, Poland
E-mail: dorota.olejniczak@ue.wroc.pl, jaroslaw.olejniczak@ue.wroc.pl
Annotation
The aim of this article is to discuss the essence and purposefulness of such strategy on the example of
the "Regional Innovation Strategy for Lower Silesia Voivodship (region) for the years 2011-2020"
and to analyze the changes of the selected indicators that characterize the level of innovation of the
region in the period of strategy implementation (in 2006-2015). Three indicators were selected for the
analysis - expenditure on R&D, percentage of employees in the research and development sector and
percentage of companies that implemented innovations in the studied period. In the case of Lower
Silesia Voivodship, based on the indicators selected to illustrate the changes in the level of
innovativeness of this region, their high diversity may be concluded. In the case of R&D, there’s
a visible tendency (which is different in the scale of entire country) to concentrate activities in the
higher education sector - both in terms of the scale of investment and the share of employment. In the
face of the unfavourable trends in the scale of entire country, which were initiated by the economic
crisis, Lower Silesia has followed a similar path of the drop in innovative activity of the companies.
Key words
innovations, innovativeness of the region, regional innovation strategy
JEL classification: O18, O30, O38, R11, R58
1. Introduction
The problem of support for innovation, despite the fact that it’s very strongly present in the policy
papers at the central level (Ministerstwo Rozwoju Regionalnego, 2011; Ministerstwo Administracji i
Cyfryzacji 2013), in reality has undoubtedly regional character. This results from the specific nature
of individual regions. The actual implementation of instruments of the support for innovation takes
place in the regions. The basis for building regional innovation systems consists of regional innovation
strategies, which determine the strategic objectives of innovation policy in the regions, as well as the
ways and methods aimed at achieving them. It results from the fact that strengthening of the regional
innovation potential should have strategic character, i.e. it should relate to a period of several years
and it should be based on the planning and implementation of the determined long-term objective
through specified actions. In Poland, such strategies have been defined and approved by the regional
self-governments (voivodships – NUTS 2 level) in all regions. Their original versions were created in
2000-2008 and they were passed by the provincial assemblies of individual regions, becoming the
applicable documents that constitute a part of the development strategy of the voivodships. In the
subsequent years, they were subject to updates resulting from the changing needs of the entities in
individual regions, which were diagnosed in the studies. At the regional level, they constitute the basic
instrument for implementing innovation policy (in the entire EU), on the basis of which the regional
authorities take on the challenge of building the foundations for economic development based on
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
239
scientific research, technology and innovation. The aim of this article is to discuss the essence and
purposefulness of such strategy on the example of the "Regional Innovation Strategy for Lower Silesia
Voivodship for the years 2011-2020" (Zarząd ... , 2011b) and to analyze the changes of the selected
indicators that characterize the level of innovation of the region in the period of strategy
implementation (in 2006-2015). Three indicators were selected for the analysis - expenditure on
Research and Development, percentage of employees in the research and development sector (as two
basic indicators that measure research and development activity) and percentage of companies that
implemented innovations in the studied period (with division into the types of companies and types of
innovation). The key research questions posed in this work concern the following issues: 1) Do the
regions in Poland are trying to strengthen their innovativeness in a systemic long-term manner, which
is focused on the implementation of strategic objectives? 2) What role in the strengthening of
innovativeness plays the regional innovation strategy? 3) Are there positive changes in the selected
significant indicators characterizing innovation in the region of Lower Silesia, which can be noticed in
the implementation period of the regional innovation strategy? If so, do the comparable changes apply
to the entire Poland or just Lower Silesia? Used research methods include the analysis of literature in
the field of innovation and regional development and comparative analysis of statistical data from
GUS (National Statistical Office). The analysis used the databases of GUS’s Local Data Bank and
data from GUS reports on innovation activities of the companies (Główny Urząd Statystyczny, 2017).
Due to the limited availability of data, caused by statistical confidentiality, the financial data
(especially financial data concerning sources and scale of funding) are not presented. The reference
point for analyses of the statistical data concerning Lower Silesia consists of changes in the individual
values of data/indicators for the entire country (mainly in the case of studying the structure of
individual data groups).
Analysed region - Lower Silesia Vioivodeship is one of 16 administrative regions (NUTS 2) of
Poland. It is both central and self-government administrated region with strong powers of regional
authorities in area of regional development. It’s territory is 19947 square km (7th
in Poland, 6.4% of
country) and it had in 2015 year 2904207 inhabitants (5th
in Poland, 7,5% of country population). It is
considered as one of richest and developed regions of Poland. In 2014 year it had 8.5% share in GDP
of Poland (4th
in country) and 112% of average GDP per capita (2nd
in Poland). Looking at NUTS
level 2 in Europe it had in 2015 year 76% of EU-28 average GDP (PPS) .
2. Essence and importance of innovation from the perspective of innovativeness
of the region
The concept of innovation was introduced to the economic literature by J. A. Schumpeter, who’s
considered to be a precursor of the theory of innovation. He defined the innovation extremely broadly
and he distinguished innovations based on: 1) introduction of a new product, which the consumers
have not encountered yet or a new product type, 2) introduction of a new production method, which
hasn’t been tried yet in the given field of industry, 3) opening of a new market, i.e. a market on which
the given type of domestic industry has not operated before, 4) shaping of a new supply source of raw
materials or semi-finished products, 5) introduction of a new organization (new structures) within the
given type of activity (Schumpeter, 1960). Initially, the innovations were mainly of technological
nature and they were a natural consequence of progressing technical development. Later, along with
the increase in importance of services in the global economy, the concept of innovation has evolved
and also gained an economic and social dimension. It can be seen in the works of Peter Drucker
(Drucker, 1992), Philip Kotler (Kotler, 1999) and Michael Porter (Porter, 1990). In the literature, there
are many types and definitions of innovation and there’s no unequivocal and universally used
definition, however for the needs of international research of innovation, uniform guidelines have
been adopted by OECD and Eurostat in the scope of defining innovation and methodology of
collecting and interpreting statistical data relating to the innovative activity. They are contained in
„Proposed Guidelines for Collecting and Interpreting Technological Innovation Data – Oslo Manual”
(Oslo Manual, 2008). Oslo Manual defines innovation as the implementation of a new or significantly
improved product (product or service) or process, new organizational method in business practice,
organization of the workplace or relations with the environment. In the case of adoption of the subject
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
240
criterion, OECD indicates four main types of innovation in the Oslo Manual (2008: p.19 and 50):
product innovation – means the introduction of significant changes in the scope of features or
applications of products or services; process innovation – associated with significant changes in the
scope of methods of production and delivery of products; organisational innovation – concerns the
implementation of new organizational methods; marketing innovation – relates to the implementation
of new marketing methods - both in the design or construction of the product, as well as in packaging,
marketing communications, distribution of the product/service and price shaping. Innovation is a
broad category and it does not relate only to the companies. Its importance in the economic processes
also focuses on the sectors of economy, individual countries, regions or municipalities. According to
M. Porter, the competitive advantage of certain territories is achieved by innovation activities (Porter,
2001). Oslo Manual also emphasizes the importance of innovation at regional level, while indicating
that regional differences in the scope of innovativeness should be examined in terms of the search for
main factors that are favourable to innovative activity, which may contribute to a better understanding
of the innovation processes. The regional systems may develop parallel to the national innovation
systems, and innovative successes of the region may be affected by e.g. presence of local public
research institutions, large dynamic companies, industrial clusters, venture capital funds and strong
business community (Oslo Manual, 2008: p. 41).
While analyzing innovation at the state level, there’s a need to consider whether Poland is an
innovative country. The measure determining the country's position in terms of innovation include,
among others, Bloomberg Innovation Index, which assesses the ability of economies in regard to
building innovation with the use of seven indicators: expenditure on research and development, added
value of the production, productivity, concentration of high-tech companies, effectiveness of higher
education, percentage of scientists among the population and patents. The ranking publishes results
concerning 50 most innovative countries. In Bloomberg 2017 Innovation Index, Poland was in
22nd
place, which means that compared to the previous year, it moved up by one position and since
2015 it moved up by three positions. The worst indicators included those concerning expenditures on
research and development, number of scientists and productivity (35th
), while the best indicators
included those of added value of the production (16th
) and effectiveness of higher education (15th
)
(Jamrisko, Lu, 2017). Despite the improvement visible in the recent years, the innovativeness of
Polish economy is relatively low, which leads to the search for effective mechanisms for its
improvement.
3. Regional Innovation Strategy for Lower Silesia Voivodship for the years 2011-
2020
The strategy considered in relation to the development of the region is defined in two ways: in the
entity approach it’s understood as internally consistent set of rules, on the basis of which key decisions
for development of the self-government should be made, while in the subject approach it’s treated as a
plan resulting from the use of entity rules and determining the character of activities undertaken by
self-government authorities in the given spatial unit (Biniecki, Szczupak, 2004). Regional innovation
policies and their influence on national and regional development have wide theoretical and empirical
background in literature. For example, Howells (2005) analyses theoretical background and discusses
it from different perspectives. Cooke, Uranga and Exteberra (1997) examine regional innovations
systems and Fagerberg and Srholec (2008) analyse capabilities in economic development in 115
countries, underlying main role of innovations and governance in economic development. In case of
central Europe countries (especially "visegrad four" group) such analyses are also undertaken. Many
authors like Sztando (2010), Zitek and Klimova (2015), Pisar and Varga (2016) discuss problem of
regional support for innovations. There are also comparisions of innovative strategies undertaken by
different regions (eg. Sipikal, Pisal, Uramova, 2010).
“Regional Innovation Strategy for Lower Silesia Voivodship for the years 2011-2020” (RSI WD)
(Zarząd ... , 2011b) constitutes a tool for the implementation of innovation policy of the selfgovernment
of Lower Silesia, which focuses on objectives associated with the promotion and support
for the development, diffusion and efficient use of new products, services and processes, both within
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
241
the organization and in terms of the market. RSI WD is an update of the strategic document “Lower
Silesian Innovation Strategy” (DSI) adopted by the Provincial Assembly of Lower Silesia in 2005.
This strategy, implemented by the Self-government of Lower Silesia Voivodship in the years 2005-
2010 required modifications, among others, due to (Zarząd ... , 2011b): a) lack of coordinated
schedule for implementation of the strategy and pilot programmes, which should be a coherent set of
actions constituting the basis for implementation of the innovation policy of the voivodship. As a
result, the undertaken initiatives had fragmented and dispersed character, and there was a lack of
regional leader, who would take over the responsibility for developing consistent implementation
schedule of the projects, b) economic changes in the region and its surroundings (including the
important division into companies noting growth and those in stagnation, faint cooperation of
companies with business environment institutions, unsatisfactory cooperation of companies with
scientific institutions, lack of the need to implement innovations by the companies, increase in
revenue of the scientific units cooperating with the companies, while the other units focused on
teaching and basic research).
Lack of order, coordination and appropriate monitoring of pro-innovative activities made it difficult to
create in 2005-2010 the coherent and effectively functioning system of innovation at the regional
level. The strategy adopted for the years 2011-2020 took into account the necessary changes, which in
turn is supposed to support the regional development in a better manner. The key element of any
strategy is determination of the mission. The mission of RSI WD has been determined as "Lower
Silesia - a place of inspiration for innovative development." Development and implementation of the
strategy also means the need to formulate long-term objectives that have strategic character and shortterm
objective that have operational character. Strategic and operational objectives of RSI DW are
presented in table 1. They are used for implementation of the vision formulated for the Lower Silesia
Voivodship and they determine what the regional authorities want to achieve in order to ensure the
innovative development of the region and how to implement these assumptions. Their analysis shows
that the self-government implements pro-innovation activities in a systemic manner, which is not
limited only to science and technology. Wide systemic approach manifests itself in objectives
associated with promotion and support for the development, diffusion and efficient use of new
products, services and processes, both within the organizations (public and private) and in terms of the
market. Self-government implements innovation policy through the implementation of subsequent
Executive Plans, which define specific actions within its discretion. The tools of innovation policy of
the self- government mainly include (Zarząd ... , 2011a, p. 12): 1) support for innovation supply by a
direct impact on the entities that create innovation (this equally applies to business initiatives and
strengthening of the human resources potential on the regional labour market), 2) generation of the
demand for innovative products/services both through public procurements concerning innovation and
by taking into account the innovativeness criterion of solutions as one of the criteria for the selection
of contractors, 3) shaping of environment favourable to the innovative processes with the use of legal
and administrative measures (including financial support tools). In the implementation of objectives of
the regional innovation policy, the self-government of Lower Silesia has financial tools at its disposal,
which use the funds from its own budget, as well as two operational programmes (these included:
Regional Operational Programme for Lower Silesia Voivodship for the years 2007-2013 and for the
years 2014-2020 and Human Capital Operational Programme – regional components).
Implementation method of the objectives adopted in the strategy is defined by the implementation
system of RSI WD 2011-2020. In order to ensure consistency, it’s necessary to engage all
communities that form the Regional Information System and ensure their harmonious cooperation.
The entities that directly create and implement innovations, i.e. inventors and innovative companies,
should be supported by the activities of organizational units of the administrative apparatus of selfgovernment
and other local government units, as well as regional business support units. At the same
time, it’s necessary to carry out pro-innovation activity of scientific and educational institutions,
which ensures access to modern technological and organizational solutions and educated staff.
Implementation of the strategy objectives is conducted based on 3-year cycles associated with the
implementation of subsequent Executive Plans of RSI WD. Strategic approach also requires taking
into account the stage of control. In the case of RSI WD, it’s a system of monitoring of the Executive
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
242
Plan, which annually controls the implementation of project objectives with the use of indicators and
every 2-3 years, it’s used to draw up an inventory of stocks. The institution responsible for monitoring
is the Department of Economic Development.
Tab. 1: Strategic and operational objectives of the RSI WD for the years 2011-2020
Strategic
objectives
1. Strengthening innovative
skills and attitudes, which are
essential for the knowledgebased
economy
2. Increasing the chance
for success of the
innovative business
projects
3. Increasing the
innovative potential of
Lower Silesia
scientific units
4. Developing cooperation in
the economy within the area of
innovation
Operational
objectives
1.1 Developing
entrepreneurial and
innovative attitudes
1.2 Taking into account the
innovative needs of
employers in the education
offer of universities by
including their
representatives to the
development process of
education plans and curricula
2.1 Providing companies
with effective support in
the form of capital,
knowledge and
infrastructure within
Lower Silesia
Innovation System
2.2 Supporting
research and
development activities in
the companies
3.1 Achieving the
position of Polish
leader in the regional
scientific-
technological
specializations
3.2. Improving the
processes of
knowledge
commercialization in
the scientific units
4.1 Creating conditions for
development of cooperation in
the area of innovation
4.2 Increasing the number of
companies cooperating with
other entities in the area of
innovation within clusters
4.3 Developing the cooperation
of regional pro-innovative
institutions for the benefit of
companies
Source: Zarząd Województwa Dolnośląskiego (2011, p. 11)
4. Analysis of selected changes in the activity of entities implementing innovations
in the companies and conducting research and development works
Innovativeness of regions is measured by many indicators or synthetic measures, out of which three
indicators were selected for the analysis - expenditure on Research and Development, percentage of
people employed in the research and development sector (as two basic indicators measuring R&D
activity) and percentage of companies, which implemented innovations in the studied period (with
division into types of companies and types of innovation). Expenditure on R&D in the case of
implementation of regional policies is an essential element of support with diverse sources of funding.
In the case of Poland, the entities implementing activities in the framework of
R&D have four basic sources of funding - their own funds, budgetary funds, funds obtained from
abroad and bank loans. The basic problem in the presentation of internal expenditure (used in the
studied unit) for R&D, as well as innovation, is that a large part of these data is covered by statistical
confidentiality. For R&D area, the available data cover the internal expenditure in total and in the
division into sector of enterprises, government sector and higher education sector. According to the
data collected in the table (2), in the studied period, despite the economic crisis, the expenditure on
R&D increased in the years 2006-2012 and 2014-2015. Only in 2013, there was a slight drop noted in
the expenditure, which could result from the transition between the financial perspectives. It is also
noticeable that Lower Silesia Voivodship achieved a fourfold increase in the expenditure on R&D,
while the total expenditure in Poland increased only threefold. On the other hand, the analysis of the
share of individual sectors in the scale of entire country and in the case of Lower Silesia Voivodship
indicates the existence of significant differences both in the situation at the beginning of the period
and in the direction of changes. In the case of national data, there can be seen an increasing role of the
business sector in internal expenditure on R&D (increase from 31% to 46.6%), while in the studied
region, the share of companies oscillated in the entire period at the level of 13-14%. Additionally,
similarly downward trends (despite different levels) were exhibited by the share of government sector
in the internal expenditure on R&D. In the Lower Silesia Voivodship, the share of higher education in
the expenditure on R&D increased very significantly (more than twofold) in the studied period, which
can be associated with the high R&D potential of Lower Silesia (Wrocław) Universities. It should also
be noted that the analyzed expenditure accounted for between 5% (2006) and 7% (2015) of the total
expenditure on R&D in the scale of entire country, which is a favourable trend from the point of view
of innovation development.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
243
Tab. 2: Internal spending on R&D in Poland and Lower Silesia Voivodeship 2006-2015
Internal spending on R&D in Poland (thousands PLN)
2006 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015
Poland 5,892.8 7,706.2 9,070.0 10,416.2 11,686.7 14,352.9 14,423.8 16,168.2 18,060.7
Lower Silesian Voivodship 298.2 457.4 581.3 630.0 725.2 971.4 908.8 1 070.1 1 282.0
Structure of internal spending on R&D in Poland by sectors
business sector 31.5% 32.2% 28.5% 26.6% 30.1% 37.2% 43.6% 46.6% 46.6%
government sector 37.0% 34.1% 34.3% 35.9% 34.5% 28.0% 26.8% 24.0% 24.4%
high schools sector 31.0% 33.7% 37.1% 37.2% 35.1% 34.4% 29.3% 29.2% 28.9%
Structure of internal spending on R&D in Lower Silesian Voivodship by sectors
business sector 14.0% 11.0% 11.0% 15.4% 0.0% 13.8% 13.4% 0.0% 13.0%
government sector 58.4% 53.3% 66.1% 50.0% 0.0% 35.2% 33.3% 0.0% 28.9%
high schools sector 27.6% 35.8% 22.9% 34.6% 45.4% 50.9% 53.3% 58.9% 58.1%
Share of Lower Silesian Voivodship in total internal spending on R&D in Poland
Total 5.1% 5.9% 6.4% 6.0% 6.2% 6.8% 6.3% 6.6% 7.1%
in business sector 4.4% 6.6% 5.1% 7.9% 9.3% 9.3% 7.7% 8.4% 8.9%
In government sector 1.9% 1.9% 2.1% 2.6% 0.0% 3.3% 3.1% 0.0% 3.8%
In high schools sector 9.5% 9.4% 11.4% 8.1% 0.0% 6.9% 7.2% 0.0% 7.1%
Source: own calculations based on (Główny Urząd Statystyczny, 2017)
The area that is often indicated as one of the determinants of innovativeness of the region (Firlej,
Firlej 2015) is the level of employment in R&D. In the case of Poland, its employment dynamics until
2010 was higher than the dynamics of Lower Silesia Voivodship, however in the subsequent years, the
employment growth in the R&D area in the studied region grown rapidly and every year, it was higher
than 1 percentage point (2014/2013) to as much as 5-6 percentage points (2011-2013). Analysis of the
sectors, in which the employment changes occurred, leads to the conclusion that - contrary to what
could be expected after the analysis of data concerning the sectoral structure of expenditure, similarly
as in the scale of entire country, the employment increased in the enterprise sector – up to approx.
31% of the total number of people employed in R&D area and the share of people employed in the
higher education in this area has gradually decreased - however in the Lower Silesia Voivodship this
share was usually over 9-15 percentage points higher than in the scale of entire country. It should be
emphasized that the share of people employed in the higher education in R&D area in the Lower
Silesia Voivodship, despite a temporary drop between the beginning and end of the research period,
maintained between 8.5% and 9% of total number of people employed in this sector in R&D area.
From the perspective of activity of the innovative companies, Lower Silesia Voivodship noted
directions of changes that were similar to those noted in the scale of entire country. In the case of
service companies, only in 2011 and 2014 the percentage of innovative companies was lower than in
the scale of entire country(tab. 3). In the case of industrial companies, the rate that was worse than the
national rate was noted in 2010, 2011 and 2015. Also, there can be seen a tendency involving decrease
in the innovative activity of companies after 2008 and this trend was stopped in the scale of entire
country in 2012, however 2015 brought subsequent drops. By analyzing changes in the percentage of
service and industrial companies that have implemented various types of innovation, it should be
mentioned that in the case of service companies, the percentage of innovative companies decreased in
regard to each of the defined types of introduced innovations and these decreases were generally
higher than in the scale of entire country (except for the percentage of companies implementing
process innovations). A similar situation occurs in regard to the industrial companies, however in this
case until 2014, the percentage of innovative companies in each of type of innovation was higher than
the average for entire Poland - and only in 2015, its drop was noted below the value for the entire
country. The downward trend that was described here, which characterizes both the entire Poland and
Lower Silesia Voivodship and involves the decrease in the percentage of innovative companies in the
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
244
long term, may raise concerns, because after the crisis in the years 2008-2011, the return to
implementation of innovation in the companies could be expected.
Tab. 3: Innovative enterprises in Poland and Lower Silesia Voivodeship 2006-2015
Area
Service enterprises Industrial enterprises
total total
2006 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2006 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015
[%] [%] [%] [%] [%] [%] [%] [%] [%] [%] [%] [%] [%] [%] [%] [%] [%] [%]
Poland 21.2 16.1 14.0 12.8 11.6 12.4 11.4 11.4 9.8 23.7 21.4 18.1 17.1 16.1 16.5 17.1 17.5 17.6
Lower
Silesia 23.8 20.5 12.3 13.3 9.6 12.9 13.4 10.5 11.3 25.4 24.7 20.9 16.6 15.0 20.7 19.0 22.1 17.1
New or significantly improved products
Poland 13.2 10.7 8.0 7.9 6.4 7.1 5.8 6.8 4.8 16.1 15.6 12.7 12.1 11.2 11.2 11.0 11.7 11.8
Lower
Silesia 15.8 13.9 8.7 8.3 5.7 4.1 6.8 4.9 4.9 16.9 16.6 14.9 11.7 10.7 13.3 11.9 14.3 11.2
New or significantly improved products for market
Poland 7.2 6.5 4.4 4.3 3.4 3.4 2.8 4.0 2.3 7.8 9.4 7.0 6.8 6.1 5.6 5.7 6.2 6.5
Lower
Silesia 9.9 8.4 6.0 5.0 3.5 2.6 2.9 2.8 2.0 9.1 10.2 7.6 6.4 5.6 7.3 6.2 7.1 5.8
New or significantly improved processes
Poland 17.2 12.8 10.7 10.0 9.0 9.1 8.5 8.4 7.4 19.7 17.2 13.8 12.9 12.4 12.4 12.8 13.0 13.0
Lower
Silesia 18.9 13.7 8.4 10.3 7.8 11.5 10.2 8.6 8.1 20.9 20.4 17.0 12.6 11.3 16.6 14.2 16.9 12.5
Source: own calculations based on (Główny Urząd Statystyczny, 2017)
Conclusions
The analysis conducted in this article indicates the need for further research on effectiveness of
activities undertaken by the regions in order to strengthen their innovation. Firstly, it should be stated
that the regulations discussed in the article concerning the creation and implementation of the
development strategy of innovation, as well as the strategies themselves, only in part provide support
for the growth of innovativeness of the regions. The primary problem here is the lack or delayed
update of the strategy at the regional level and their infrequent evaluation. Also, another important
problem is determination of actual effects of the given strategy on the increase of innovation, due to
the overlapping of the effects of other activities of the country on decisions in the enterprises. The
very creation and functioning of the strategy as a resolution of provincial assembly and its coexistence
with international and national strategies is a positive manifestation of the fact that the regions in
Poland try to strengthen their innovativeness in a systemic and long-term manner, which is focused on
the implementation of strategic objectives. In the case of Lower Silesia Voivodship, based on the
indicators selected to illustrate the changes in the level of innovativeness of this region, their high
diversity may be concluded. In the case of R&D, there’s a visible tendency (which is different in the
scale of entire country) to concentrate activities in the higher education sector - both in terms of the
scale of investment and the share of employment. As it was mentioned before, Wroclaw as the capital
of the region is one of the strongest academic centres, which may translate into such situation. In the
face of the above-described unfavourable trends in the scale of entire country, which were initiated by
the economic crisis, Lower Silesia Voivodship has followed a similar path of the drop in innovative
activity of the companies.
Literature
BINIECKI J., SZCZUPAK B., (2004). Strategiczne myślenie o przyszłości gminy. Katowice: Wydawnictwo[1]
Akademii Ekonomicznej w Katowicach. ISBN 8372462135.
COOKE, P., GOMEZ URANGA, M., ETXEBARRIA, G. (1997). Regional innovation systems:[2]
Institutional and organisational dimensions. Research Policy, vol. 26, no. 4–5, pp. 475–491. ISSN 0048-
7333. DOI 10.1016/S0048-7333(97)00025-5.
DRUCKER P., (1992). Praktyka Zarządzania. Warszawa: Czytelnik. ISBN 8390181509.[3]
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
245
FAGERBERG, J., SRHOLEC, M. (2008). National innovation systems, capabilities and economic[4]
development. Research Policy, vol. 37 no. 9, pp. 1417–1435. ISSN 0048-7333. DOI
10.1016/j.respol.2008.06.003
FIRLEJ, K., FIRLEJ, K.A., (2015). Potencjał i możliwości innowacyjne polskich regionów. In POLCYN,[5]
J., GŁOWSKI, P. (eds.) Rozwój regionalny i jego determinanty. Piła: Państwowa Wyższa Szkoła
Zawodowa w Pile, pp. 203-220. ISBN 9788362617579.
GŁÓWNY URZĄD STATYSTYCZNY, (2017). Bank Danych Lokalnych [online]. [cit. 2017-02-19].[6]
Avaliable: https://bdl.stat.gov.pl/BDL/start.
HOWELLS, J. (2005). Innovation and regional economic development: A matter of perspective? Research[7]
Policy, vol. 34 no. 8, pp. 1220–1234. ISSN 0048-7333. DOI 10.1016/j.respol.2005.03.014.
JAMRISKO, M., LU, W., (2017). These Are the World's Most Innovative Economies. [online]. [cit. 2017-[8]
01-20]. Available: https://www.bloomberg.com/news/articles/2017-01-17/sweden-gains-south-korea-
reigns-as-world-s-most-innovative-economies.
KOTLER PH., (1999). Marketing, analiza, planowanie, wdrażanie, kontrola. Warszawa: Wydawnictwo[9]
FELBERG SJA. ISBN 8391146537.
MINISTERSTWO ADMINISTRACJI I CYFRYZACJI, (2013). Długookresowa Strategia Rozwoju Kraju.[10]
Polska 2030. [online]. [cit. 2017-02-22]. Avaliable: https://mac.gov.pl/files/wp-
content/uploads/2013/02/Strategia-DSRK-PL2030-RM.pdf.
MINISTERSTWO ROZWOJU REGIONALNEGO, (2012). Strategia Rozwoju Kraju 2020. [online]. [cit.[11]
2017-02-20]. Available: https://www.mr.gov.pl/media/3336/Strategia_Rozwoju_Kraju_2020.pdf.
OECD, (2008). Podręcznik Oslo. Pomiar działalności naukowej i technicznej: zasady gromadzenia i[12]
interpretacji danych dotyczących innowacji. Wspólna publikacja OECD i Eurostatu. Wyd. 3. Warszawa:
Ministerstwo Nauki i Szkolnictwa Wyższego, Departament Strategii i Rozwoju Nauki. ISBN
9788361100133.
PISAR, P., VARGA, M. (2016). Innovation Performance and Dimension of the Innovation Process of the[13]
Regions of Slovakia. In Proceedings of 8th Annual International Scientific Conference: Competition,
Jihlava: College of Polytechnics Jihlava, pp. 322–332. ISBN 978-80-88064-25-1.
PORTER M., (1990). The Competitive Advantage of Nations. London: Macmillan. ISBN 0029253616.[14]
SCHUMPETER J. A., (1960). Teoria rozwoju gospodarczego. Warszawa: Wydawnictwo Naukowe PWN.[15]
ISBN not avaliable.
SIPIKAL, M., PISAR, P., URAMOVA, M. (2010). Support of Innovation at Regional Level. E & M[16]
Ekonomie a Management, vol. 13, no. 4, pp. 74–85. ISSN 1212-3609.
SZTANDO, A. (2010). Implementation Systems of Polish Regional Innovation Strategies - Valuation with[17]
Elements of Comparison Analysis and Recommendations. In Ekonomický rozvoj a management regionů,
pp. 148-152. Hradec Kralove: Gaudeamus. ISBN 978-80-7435-041-2.
ZARZĄD WOJEWÓDZTWA DOLNOŚLĄSKIEGO, (2011a). Plan wykonawczy na lata 2012-2014 do[18]
RSI WD, [online]. [cit. 2017-02-15]. Available:
http://innowacje.dolnyslask.pl/images/attachments/aktualizacja_rsi/pw_rsi.pdf.
ZARZĄD WOJEWÓDZTWA DOLNOŚLĄSKIEGO, (2011b). Regionalna Strategia Innowacji dla[19]
Województwa Dolnośląskiego na lata 2011-2020 (RSI WD), [online]. [cit. 2017-02-15]. Available:
http://www.innowacje.dolnyslask.pl/images/attachments/aktualizacja_rsi/rsi.pdf.
ZITEK, V., KLIMOVA, V. (2015). Regional Innovation Strategy as a Path for Implementation of[20]
Innovation Policy. In 18th International Colloquium on Regional Sciences. Conference proceedings. Brno:
Masarykova univerzita, pp. 155–160. ISBN 978-80-210-7861-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-7861-2015-
20.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
246
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-31
BARIÉRY PRO ROZVOJ INOVACÍ V REGIONECH
BARRIERS TO INNOVATION DEVELOPMENT IN REGIONS
VIKTORIE KLÍMOVÁ
LUCIE WINKLEROVÁ
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Department of Regional Economics and Development
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: klimova@econ.muni.cz, winklerova@mail.muni.cz
Anotace
Rozvoj inovačního podnikání je nezbytným předpokladem pro socio-ekonomický rozvoj
a konkurenceschopnost regionů. Při zavádění inovací ale podniky musí čelit různým překážkám, které
mají negativní dopad na jejich inovační aktivity. Mezi hlavní překážky patří finanční, nákladové,
znalostní a tržní bariéry. Cílem článku je diskutovat poznatky z vědecké literatury a konfrontovat je
s empirickými výsledky v českých regionech. Empirické poznatky jsou čerpány z několika statistických
šetření o inovacích a jsou analyzovány na úrovni regionů soudržnosti (NUTS2 regiony). Bylo zjištěno,
že inovační podniky pociťují bariéry intenzivněji než neinovační podniky. Mezi nejsilněji pociťované
překážky patří nedostatek vlastního kapitálu a tržní bariéry spojené s trhem ovládaným zavedenými
firmami. Analýza bariér pro zavádění inovací má významné implikace pro inovační politiku.
Klíčová slova
inovace, inovační bariéra, inovační výkonnost, inovační politika
Annotation
Development of innovative enterprise is a necessary precondition for socio-economic development
and competitiveness of regions. When introducing innovations, enterprises have to face various
barriers that have negative impact on their innovation activities. Financial, cost, knowledge and
market constraints belong to the main innovation barriers. The aim of our paper is to discuss
knowledge from scientific literature and to confront them with empirical results in Czech regions. The
empirical data are drawn on several innovation statistical surveys and they are investigated at the
level of Czech cohesion regions (NUTS2 regions). We found out that innovative businesses perceive
the innovation barriers with higher intensity than the non-innovative ones. The most important
obstacles for enterprises are lack of internal financial resources and market barriers related to
market that is dominated by established firms. Analysis of barriers to innovation introduction has
significant implications for innovation policy.
Key words
innovation, innovation barrier, innovation performance, innovation policy
JEL classification: O31, R11, O38
Úvod
Zavádění inovací v podnicích je důležitým předpokladem pro konkurenceschopnost podniků
a představuje konkurenční výhodu, kterou lze těžko nahradit jiným způsobem. Pokud k tomu podniky
mají podmínky a inovace skutečně zavádí, má to samozřejmě neoddiskutovatelné dopady na
socio-ekonomický rozvoj regionů. Snaha uspět v současném globalizovaném světě je úzce spojena
s orientací na nová progresivní odvětví, zejména z oblasti high-tech odvětví, kde vznikají inovace
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
247
s vysokou ekonomickou hodnotou (Kraft a Kraftová, 2012). Jedním z high-tech odvětví jsou
informační a komunikační technologie, a proto přítomnost informační infrastruktury v regionech má
v posledních desetiletích významný dopad na inovační výkonnost regionu i rozvoj informační
společnosti (Rehák a kol., 2013; Páger, 2014; Pejiċ Bach, 2014). Tedy, na globálním trhu mohou
uspět zejména regiony, které mají dobré předpoklady pro rozvoj high-tech odvětví na svém území.
Existuje mnoho přímých a nepřímých faktorů, které mají vliv na inovační procesy podniků a tedy i na
jejich inovační aktivitu a výkonnost. Pokud je dopad těchto faktorů negativní, hovoříme o inovačních
bariérách či inovačních překážkách. Inovační bariéry snižují inovační aktivitu firem a tím také
inovační výkonnost regionů a celých států. Nové tržní ekonomiky, jako je Česká republika, dosahují
obecně nižší inovační výkonnosti ve srovnání vyspělejšími evropskými lídry. Tyto země se dodnes
potýkají s podobnými bariérami, které jsou důsledkem předchozí centrálně plánované ekonomiky.
Jedná se především o tzv. institucionální bariéry, které mají dopad nejen na inovační aktivitu, ale
rovněž na podnikání jako takové (Viturka a kol., 2013; Hlaváček a kol., 2015). Jednou z nich může
být nižší výzkumná aktivita a tedy i méně nových znalostí využitelných pro inovace (Žítek, 2016).
Dalším souvisejícím příkladem je nízká úroveň spolupráce mezi podnikovou a výzkumnou sférou
(Blažek a Uhlíř, 2007; Gál a Ptáček, 2011). Nejsou to však jen institucionální bariéry, se kterými se
podniky potýkají. Mezi další významné bariéry patří finanční, znalostní nebo tržní překážky.
Analýza bariér pro zavádění inovací má významné implikace pro inovační politiku, neboť jejich
identifikace může přispět k návrhu efektivnějších politických opatření, která povedou k rozšíření
populace inovačních firem anebo ke zvýšení inovační výkonnosti stávajících inovátorů (Pellegrino,
Savona, 2017). D’Este a kol. (2012) upozorňují, že je nutné rozlišovat mezi jednotlivými typy bariér,
protože to pomůže tvůrcům politiky určit proč a do jaké míry jsou podniky vyloučeny z inovačních
aktivit. Z podobných důvodů je podrobná znalost inovačních bariér důležitá také pro manažery firem.
Analýza inovačních bariér má tedy důležité implikace pro inovační politiku.
1. Cíl a metodika
Problematice bariér pro zavádění inovací ve firmách je věnována poměrně velká pozornost ve světové
vědecké literatuře. Tato literatura se obvykle zaměřuje na vnímání bariér firmami, význam
jednotlivých omezujících faktorů, souvislosti s velikostními a dalšími charakteristikami podniků a na
dopady jednotlivých bariér. Cílem našeho článku je diskutovat poznatky z vědecké literatury
a konfrontovat je s empirickými výsledky statistického šetření o inovacích v českých regionech.
Tab. 1: Dostupné informace o bariérách pro zavádění inovací
Šetření o inovacích Charakteristika a omezení šetření
Inovační aktivity podniků v ČR 2006-2008
(ČSÚ, 2010)
informace o inovačních i neinovačních podnicích,
u neinovačních není brán v potaz původní záměr inovovat
Inovační aktivity podniků v ČR 2008-2010
(ČSÚ, 2012)
informace pouze o technicky inovačních podnicích
Inovační aktivity podniků v ČR 2010-2012
(ČSÚ, 2014)
informace pouze o inovačních podnicích, z hlediska
významnosti bariér se rozlišuje pouze nejpodstatnější faktor
omezující aktivitu
Inovační aktivity podniků v ČR 2012-2014
(ČSÚ, 2016)
informace pouze o neinovačních podnicích, podle původního
záměru inovovat jsou odlišeny dvě skupiny neinovačních
firem, u každé ze dvou skupiny se sledují jiné bariéry
Zdroj: vlastní zpracování
Empirické poznatky čerpáme z šetření o inovačních aktivitách podniků, které pravidelně realizuje
Český statistický úřad. Šetření o inovacích se provádí jednou za dva roky a sleduje se v rámci něho
inovační aktivita podnikům během tříletého referenčního období. Tato šetření jsou součástí
celoevropského statistického zjišťování nazývaného jako Community Innovation Survey (CIS). To
znamená, že šetření ve všech zemích vychází ze stejné metodiky a sleduje stejný minimální základ
inovačních ukazatelů. Než přistoupíme k samotné analýze, je nezbytné upozornit na některé limitující
faktory tohoto šetření. Mezi hlavní nedostatky patří, že obvykle se jednotlivá šetření zaměřují buď na
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
248
bariéry pro inovační firmy, anebo na bariéry pro neinovační firmy. To omezuje možnosti analýz
zaměřených na komparaci obou skupin podniků. V čase se také mírně upravuje seznam bariér, které
jsou zjišťovány. V rámci některých šetření měly podniky možnost označit stupeň významnosti bariéry
pro jejich inovační aktivity, jiná šetření umožňovala označit jen nejvýznamnější bariéry. S výjimkou
posledního šetření nebylo u neinovačních firem rozlišováno, zda měly nějaký původní záměr inovovat
či ne. To sice poslední šetření zohlednilo, avšak pro obě skupiny podniků sleduje jiné bariéry.
Uvedené limity způsobují, že je velmi obtížné komparovat a hodnotit význam jednotlivých překážek.
Z tohoto důvodu využíváme v naší analýze více statistických šetření a vždy se snažíme vyhledat to,
které nejlépe odpovídá diskutované literatuře. Přehled využitých inovačních šetření uvádí tabulka 1.
V naší analýze se zaměřuje především na následující typy překážek pro zavádění inovací:
Nedostatek fin. prostředků v podniku (FIN)
Nedostatek externích fin. zdrojů (FEX)
Příliš vysoké inovační náklady (NAK)
Nedostatek kvalifikovaných pracovníků
(PRA)
Nedostatek informací o technologii (INT)
Nedostatek informací o trzích (INM)
Trh ovládaný zavedenými firmami (ZAV)
Nejistá poptávka po inovovaném zboží nebo
službách (POP)
Pro komparaci významnosti jednotlivých bariér používáme skóre vnímání bariér, které je vypočítáno
jako průměrné hodnocení jejich významnosti s pohledu firem. Toto skóre může nabývat hodnot 1 až 4,
přičemž 4 znamená nejvyšší stupeň významnosti (4 = vysoký vliv faktoru, 3 = střední vliv faktoru, 2 =
nízký vliv faktoru, 1 = žádný vliv faktoru).
Z pohledu regionálních věd, a zejména regionální ekonomie, je limitujícím faktorem tohoto
informačního zdroje skutečnost, že jsou dostupné statistické údaje pouze na úrovni regionů
soudržnosti (NUTS2). Z hlediska přirozených vazeb v regionech i z hlediska úrovně, na které je
prováděna regionální politika, by bylo vhodnější publikovat data na úrovni krajů (NUTS3).
2. Bariéry pro zavádění inovací
Přítomnost inovačních bariér komplikuje inovační aktivity v podnicích a tím pádem také v celých
regionech. Bariéry pro inovace můžeme definovat jako externí a interní faktory, které ztěžují
schopnost firem být inovativní (Segarra-Blasco a kol., 2008). Mezi externí bariéry patří například
obtížný přístup k technickým informacím, nedostatek finančních zdrojů, nedostatek kvalifikovaných
pracovníků či tržní podmínky. Mezi interní bariéry patří nedostatek interních zdrojů a vnímání rizik
a nákladů jako příliš vysokých. Existují důvody pro nezahájení inovací vůbec, ale existují také
faktory, které zpomalují inovační aktivity nebo je jiným způsobem negativně ovlivňují (OECD, 2005).
Jedna z prvních klasifikací inovačních bariér byla uvedena v Zelené knize o inovacích (European
Commission, 1995). Inovační překážky dělí do čtyř kategorií, kterými jsou výzkumné aktivity, lidské
zdroje, finance a právní a regulační prostředí. Oslo manuál, který vytváří metodický základ pro
statistická šetření o inovacích, člení inovační bariéry do těchto skupin (OECD, 2005):
nákladové – např. nedostatek finančních zdrojů, vysoké náklady, vysoká rizika,
znalostní – např. nedostatek kvalifikovaných pracovníků, nedostatek informací o technologiích,
nedostatek informací o trzích, organizační rigidita,
tržní – např. nejistá poptávka po inovovaných produktech, trh ovládaný zavedenými podniky,
institucionální – např. nedostatečná infrastruktura, legislativní faktory,
ostatní důvody neinovovat – neexistence potřeby inovovat vzhledem k předchozím inovacím
nebo nízké poptávce po inovacích.
V samotných inovačních šetřeních, kde nemusí být testovány všechny typy překážek, se pak bariéry
obvykle člení na ekonomické, znalostní, tržní a ostatní důvody neinovovat (např. ČSÚ, 2010).
Mnoho empirických studií potvrzuje pozitivní korelaci mezi zapojením do inovačních aktivit
a vnímáním inovačních bariér. Tedy, firmy usilující o zavádění inovací pociťují více inovačních
bariér než neinovační podniky. Teprve podniky, které se rozhodnou přistoupit k inovačním aktivitám,
mají větší pravděpodobnost pocítit tlak, resp. více vnímat, přítomnost inovačních bariér. S některými
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
249
bariérami prostě není možné se setkat, dokud firma nezačne inovovat (Savignac, 2008; Iammarino
a kol., 2009; D’Este a kol., 2012; Pellegrino a Savona, 2017). Tomu částečně kontrují Segarra-Blasco
a kol. (2008), kteří se zaměřují na odlišné vnímání bariér pro inovace mezi katalánskými inovačními
a neinovačními firmami. V případě neinovačních byly identifikovány dva typy firem. Jedna skupina
vnímá překážky pro inovace méně než inovační firmy, druhá naopak silněji. Nicméně,
z prezentovaných výzkumů vyplývá, že je vhodné (až nutné) při analýze bariér rozlišovat mezi
firmami, které byly ochotny inovovat, ale zabránila jim v tom nějaká překážka, a mezi firmami, které
ochotny inovovat nebyly.
Rozdíly ve vnímání bariér pro inovace mezi inovačními a neinovačními podniky na příklady českých
regionů můžeme pozorovat v tabulce 2, která hodnotí překážky pomocí skóre vnímání bariér
popsaného výše. Pro srovnání bylo vhodné inovační šetření z období 2006-2008, neboť jako jediné se
zaměřuje na inovační i neinovační firmy. U všech sledovaných bariér a u všech regionů se potvrdilo,
že neinovační firmy méně vnímají překážky pro inovace. Mezi neinovačními firmami ale mohou být
i takové, které původně měly nějakou snahu zavádět inovace. Nedostatek externího zdroje financí
(FEX) představuje méně významnou bariéru než nedostatek vlastní financí (FIN) ve všech regionech
soudržnosti, a to jak u inovačních, tak u neinovačních firem. Nejméně nedostatek vlastních finančních
prostředků pociťují inovační podniky v Praze, naopak největší bariérou je to pro regiony
Severovýchod, Střední Morava a Moravskoslezsko. Nedostatek externích finančních zdrojů nejméně
omezuje inovační podniky ve Středních Čechách, nejvíce tento nedostatek pociťují inovační podniky
v Moravskoslezsku. Obecně lze říci, že bariéry pro inovace nejvíce pociťují inovační podniky
v regionu Moravskoslezsko, protože hodnota jejich skóre vnímání bariér převyšuje ve všech
sledovaných případech průměr České republiky. Blízko k této situaci mají i inovační podniky
v regionech Severovýchod a Střední Morava.
Tab. 2: Vybrané bariéry pro zavádění inovací u inovačních a neinovačních podniků v období
2006-2008 (skóre vnímání bariér)
FIN FEX PRA ZAV POP
Inovační podniky ano ne ano ne ano ne ano ne ano ne
Praha 2,47 1,88 2,00 1,61 2,04 1,56 2,30 1,66 2,06 1,53
Střední Čechy 2,62 1,93 1,83 1,43 2,08 1,42 2,46 1,74 2,21 1,66
Jihozápad 2,69 1,75 1,96 1,46 2,28 1,47 2,44 1,69 2,26 1,59
Severozápad 2,62 2,04 1,96 1,59 2,28 1,66 2,35 1,69 2,01 1,68
Severovýchod 2,86 1,92 2,08 1,54 2,23 1,53 2,35 1,76 2,20 1,69
Jihovýchod 2,61 2,17 2,07 1,67 2,09 1,54 2,39 1,85 2,19 1,80
Střední Morava 2,77 2,24 2,07 1,76 2,10 1,75 2,48 1,83 2,30 1,72
Moravskoslezsko 2,76 2,07 2,25 1,49 2,29 1,60 2,51 1,73 2,35 1,65
Česká republika 2,66 2,00 2,03 1,58 2,15 1,57 2,40 1,74 2,19 1,66
Pozn.: Skóre může nabývat hodnot 1 až 4, přičemž 4 znamená nejvyšší stupeň významnosti.
Zdroj: vlastní výpočty na základě ČSÚ (2010)
D’Este a kol., (2012) v této souvislosti s odlišným vnímám bariér inovačními a neinovačními podniky
upozorňují na nutnost rozlišovat dva základní typy bariér pro inovace. Jedny nazývají jako odhalené
(objevené) bariéry a druhé jako odrazující. Odhalené bariéry podniky objeví v případě, že zahájí své
inovační aktivity. To znamená, že s těmito bariérami mají přímou zkušenost, které musely čelit.
Odrazující bariéry jsou takové, které podniky považují za nepřekonatelné a díky jejich existenci
nerealizují inovační aktivity. Z toho vyplývá, že různé překážky mají různé dopady na inovační
výkonnost firem a zatímco některé bariéry podniky od inovování zcela odradí, jiné mohou poznat až
podniky, které svou inovační aktivitu zahájily. Tabulka 3 prezentuje odrazující bariéry v českých
regionech v období 2012-2014. V této statistice jsou zahrnuty pouze podniky, které původně inovační
záměr měly. Jako v předchozím případě, největší váhu má nedostatek interních finančních zdrojů.
Zajímavostí je, že při tomto hodnocení tuto bariéru nejméně vnímají podniky v regionu soudržnosti
Moravskoslezsko a nejvíce v Praze. Situace je tedy opačná, než bylo prezentováno u tabulky 2. Situaci
však mohl ovlivnit i časový faktor.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
250
Tab. 3: Bariéry pro zavádění inovací u neinovačních podniků, které původně chtěly inovovat,
v období 2012-2014 (skóre vnímání bariér)
FIN FEX PRA POP
Praha 3,21 2,70 2,14 2,11
Střední Čechy 3,09 2,28 2,01 2,27
Jihozápad 3,20 2,52 2,14 2,54
Severozápad 3,30 2,69 2,09 1,76
Severovýchod 3,31 2,65 2,45 2,02
Jihovýchod 3,47 2,42 2,41 2,28
Střední Morava 3,37 2,82 2,21 2,26
Moravskoslezsko 2,92 2,41 1,94 1,92
Česká republika 3,25 2,56 2,21 2,17
Pozn.: Skóre může nabývat hodnot 1 až 4, přičemž 4 znamená nejvyšší stupeň významnosti.
Zdroj: vlastní výpočty na základě ČSÚ (2016)
Odhalené bariéry není možné vnímat pouze jako negativní záležitost. Některé studie naopak
zdůrazňují, že odhalení a překonání bariér může být pro firmy, z hlediska jejich učení, mnohem
cennější než přímý úspěch bez překážek (Baum a Dahlin, 2007; D’Este a kol., 2012) Učící se efekt byl
prokázán zejména v případě nákladových a znalostních bariér, kdy inovační zkušenost snižovala míru
nejistoty firem. Naopak slabý učící se efekt byl prokázán u tržních bariér, neboť překážky bránící
vstupu na trh či riziko nedostatečné poptávky firmy odrazuje od provádění inovací (D’Este a kol.,
2012). Segarra-Blasco a kol. (2008) upozorňují, že pokud inovační firma identifikuje nějakou
překážku, je možné konstatovat, že našla bariéru pro zvýšení jejich inovačních aktivit. V případě
neinovační firmy, lze říci, že našla bariéru k provádění inovačních aktivit.
Pellegrino a Savona (2017) zdůrazňují, že pozornost je zaměřena především na finanční bariéry
a upozorňují na zjednodušení z toho vyplývající. Pokud by hlavní překážkou pro inovace byly
finanční bariéry, bylo by relativně snadné je odstranit prostřednictvím nějakého opatření ke zlepšení
přístupu k financím. Podniky ale čelí i nefinančním bariérám, ke kterým patří zejména tržní
a znalostní bariéry, jejichž přítomnost vede k systémovému selhání. Autorky studie uznávají, že
finanční překážky jsou významnou bariérou, jejich dopad se ale více projevuje u malých a high-tech
firem. Potenciálně vysoce inovační firmy potřebují získat externí kapitál. Přístup k externím zdrojům
je proto nezbytnou, ale nikoliv postačující, podmínkou k zajištění úspěšných inovací. Výsledky jejich
studie prokazují, že bariéry související s poptávkou a strukturou trhu (tj. tržní bariéry) jsou stejně
významné jako finanční bariéry z hlediska jejich vlivu na neúspěch při zavádění inovací. Regulatorní
aspekty také mohou ovlivnit inovační výkonnost, ale jejich vliv je menší než v případě finančních
překážek. Nedostatek informací o technologiích představuje minimální bariéru pro zavádění inovací.
Tab. 4: Podíl inovačních firem pociťujících danou bariéru v období 2010-2012 (%)
FIN FEX NAK PRA INT INM ZAV POP
Praha 43,84 20,24 47,08 31,71 6,75 11,51 24,14 37,68
Střední Čechy 58,34 21,66 48,44 28,05 7,11 11,57 23,70 32,78
Jihozápad 50,23 27,44 47,77 33,67 7,13 13,47 27,94 42,33
Severozápad 47,78 25,62 44,01 30,19 7,70 10,40 28,67 38,09
Severovýchod 62,28 22,56 52,88 34,00 6,77 17,28 35,13 48,41
Jihovýchod 70,55 24,61 62,92 37,58 13,18 14,27 43,77 49,41
Střední Morava 56,38 25,75 54,99 41,59 7,69 18,39 36,37 46,91
Moravskoslezsko 56,15 25,56 54,20 29,25 9,20 18,37 37,49 45,24
ČR 55,58 23,63 52,08 33,77 8,28 14,33 32,18 42,91
Zdroj: ČSÚ (2014)
Tabulka 4 ukazuje procentuální podíl inovačních firem, které při svých inovačních aktivitách čelily
nějaké překážce. Na rozdíl od zde prezentovaných zahraničních studií se nepotvrzuje, že by větší
bariérou byl nedostatek externích financí (FEX) než interních (FIN). Toto tvrzení platí ve všech
regionech soudržnosti a odpovídá tomu i skutečnost uvedená v tabulkách 2 a 3. Tržní bariéry (ZAV,
POP) hrají méně důležitou roli než nedostatek interního kapitálu, ale jsou významnější než nedostatek
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
251
externího kapitálu. Potvrzuje se, že nedostatek informací o technologiích (INT) představuje nejméně
významnou bariéru. Z tabulky 4 je také patrné, že obecně nejvíce pociťují překážky firmy v regionu
Jihovýchod. Součástí tohoto regionu je i Jihomoravský kraj, který je obecně považován za inovačního
lídra. To by možná mohlo svědčit o tom, že inovační firmy vnímají bariéry intenzivně. Nicméně, toto
tvrzení by bylo nutné spolehlivě ověřit na údajích za regiony NUTS3.
Při analýze inovačních bariér je nutné zohlednit také velikost firem. Pro velké zavedené firmy může
být bariérou jejich minulý vývoj a tzv. lock-in efekt, který vede k neschopnosti měnit kompetence
a zavedené organizační praktiky. Řada studií naznačuje, že s velikostí firmy narůstá význam bariér
spojených s organizační rigiditou (Ferriani a kol., 2008). Inovace se rodí v myšlenkách lidí, a proto
jsou základním předpokladem pro inovace kvalifikovaní pracovníci a výzkumníci. Pro využívání,
sdílení a přenos jejich znalostí je ale důležité organizační uspořádání podniku. (Galia a Legros, 2004)
Mladé firmy mohou být více ovlivněny nedostatkem zdrojů a strukturou trhu (D’Este a kol., 2012).
Nedostatkem zdrojů je myšlen, jak nedostatek různých znalostí a schopností, tak nedostatek
finančních prostředků. Problémy s tržní strukturou se týkají formy konkurence, velikosti firem či
problémem znalostí jakožto veřejného statku (viz Arrow, 1962). Výše diskutovanou organizační
rigiditu bohužel není možné na případu českých regionů ověřit, neboť takové údaje nebyly zjišťovány.
Jak již bylo naznačeno, velká skupina empirických studií se zaměřuje na finanční překážky spojené
s inovační aktivitou (např. Canepa a Stoneman, 2008; Savignac, 2008). Savignac (2008) se zabývá
dopadem finanční bariér pro zavedené firmy a dává tak do souvislosti vztahy mezi finančními
bariérami a velikostí firmy. Zaměřuje se především na externí zdroje a zdůrazňuje problém informační
asymetrie mezi inovační firmou a externím investorem. Informační asymetrie má výraznou váhu právě
u inovačních projektů, neboť ty jsou spojeny s větším rizikem, čímž zvyšují informační problémy.
Externí finanční bariéry se dle Savignaca týkají zejména nedostupnosti finančních zdrojů, pomalé
přípravy (startu) financování a vysokých úrokových sazeb. Autor konstatuje, že pro větší firmy je
jednodušší řešit problémy s financováním inovacím. Díky své velikosti mohou amortizovat své
náklady prostřednictvím prodeje většího množství produkce. Externí investoři jsou navíc ochotnější
jim poskytovat potřené zdroje. (Savignac, 2008) To je možné potvrdit i na příkladu českých regionů
(tabulka 5). Finanční bariéry (FIN, FEX), a stejně tak i nákladové (NAK), pociťují malé podniky
silněji a lze konstatovat, že s rostoucí velikostí firmy klesá význam těchto překážek. Platí to rovněž
pro tržní faktory (ZAV, POP). Zcela to však neplatí pro znalostní bariéry (INT, INM, PRA).
Tab. 5: Podíl inovačních firem pociťujících bariéry v období 2010-2012 (%) – dle kategorie firem
FIN FEX NAK PRA INT INM ZAV POP
Domácí podniky 59,18 24,97 54,14 33,51 8,36 15,89 36,58 45,65
Zahraniční afilace 45,87 20,01 46,53 34,47 8,07 10,12 20,33 35,54
Malé podniky 59,44 25,01 52,72 32,56 7,18 13,83 33,46 43,55
Střední podniky 51,10 22,24 51,13 36,38 9,64 15,71 31,47 41,54
Velké podniky 39,76 17,43 50,02 35,51 12,54 14,21 24,88 41,96
Česká republika 55,58 23,63 52,08 33,77 8,28 14,33 32,18% 42,91
Zdroj: ČSÚ (2014)
Vnímání významu překážek firmami je také ovlivněno vlastnictvím firmy a její organizační
strukturou. (Iammarino a kol., 2009) Nadnárodní společnosti jsou hlavními tvůrci inovací
s přeshraničním významem. Jejich výzkum se také zaměřuje na odlišnosti ve vnímání překážek mezi
italskými regiony, přičemž zdůrazňují známou dichotomii mezi jižní a severní Itálií. V případě
nezávislých domácích firem se ale nevyskytují rozdíly ve vnímání překážek napříč různými italskými
regiony. Firmy, které jsou součástí nějaké skupiny podniků (národní i nadnárodní), vnímají překážky
méně intenzivně, s výjimkou nedostatku organizační flexibility. Ve shodě s jinými studiemi
prezentovanými v tomto článku opět potvrzují, že na finanční bariéry jsou citlivé zejména malé firmy.
Velké firmy naopak více čelí překážkám spojených s interní organizací. Rovněž situace v České
republice (tabulka 5) potvrzuje, že domácí podniky vnímají většinu bariér více intenzivně než
pobočky zahraničních firem u nás.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
252
Canepa a Stoneman (2008) rovněž dávají do souvislosti velikost firmy, odvětví a finanční bariéry.
Také zdůrazňují, že bariérou je spíše nedostatek externích zdrojů než interních. Empiricky potvrzují,
že finanční problémy jsou překážky pro inovační aktivity zejména u malých firem a firem z oblasti
high-tech. Malé podniky čelí informační asymetrii mezi nimi a vnějším investorem. Finanční bariéry
jsou v jejich případě výsledkem relativně vysokých transakčních nákladů spojených s vyhledáním
investora, kratší historií a nedostatkem záruk. Inovační projekty high-tech firem nesou vyšší riziko,
větší informační asymetrii, kratší historii, méně záruk a hůře zpeněžitelná (méně likvidní) aktiva.
Vnímání bariér high-tech firmami jsme se pokusily otestovat na příkladu českého zpracovatelského
průmyslu. Za high-tech odvětví jsou považována odvětví s kódy 21, 26 a 30.3 dle klasifikace NACE
(Eurostat, 2017). V tabulce 6 můžeme pozorovat vnímání bariér v odvětvích 21 (farmacie) a 26
(počítače a elektronika). Zde se výsledky zahraničních studií zcela nepotvrdily. U odvětví 26 je
vnímání bariér méně intenzivní než u většiny odvětví zpracovatelského průmyslu. V případě odvětví
farmacie je vnímán bariér většinou nad průměrem zpracovatelského průmyslu. Rozdíly mezi odvětvím
21 a 26 je však nutné vysvětlit zcela odlišným charakterem obou odvětví. Inovace ve farmacii jsou na
trh zaváděny v mnohem delším časovém horizontu než inovace v oblasti počítačů. S farmacií je také
spojen dlouhodobý a finančně náročný výzkum (vč. základního) a s tím související rizika. U těchto
dvou high-tech odvětví jsou ale rozdíly v tom, která bariéra je vnímána jako nejvýznamnější.
U odvětví 26 je to nedostatek vlastních finančních prostředků (36 %), u odvětví 21 nejistá poptávka po
inovovaných produktech (27 %). Farmacie také více pociťuje to, že trh je ovládaný zavedenými
firmami, a naopak má menší problémy s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků.
Tab. 6: Bariéry pro inovační podniky dle odvětví zpracovatelského průmyslu v období 2010-2012
(podíl firem, %)
Zpracovatelský průmysl FIN FEX NAK PRA INT INM ZAV POP
Farmaceutický /21/ 51,7 25,6 61,6 26,7 10,1 21,1 53,8 66,6
Výroba počítačů, elektron. a
optických přístr. a zařízení /26/
48,9 13,7 49,5 41,2 10,5 12,2 32,2 42,2
Zpracovatelský průmysl celkem
(NACE C)
59,5 23,2 55,7 36,6 9,4 16,1 33,4 46,3
Zdroj: ČSÚ (2014)
V naší analýze jsme se dosud nezabývaly tím, jak některé bariéry mohou mít vliv i na přítomnost
jiných bariér. Galia a Legros (2004) upozorňují na vzájemnou provázanost jednotlivých bariér
a rozlišují mezi bariérami, které vedou k odložení inovací (tj. prodloužení inovačního procesu), a těmi,
které vedou k ukončení inovačních aktivit. Bariéry je tedy potřeba vnímat ve vzájemných
souvislostech a takto by na ně měla reagovat i inovační politika. Jako nejvýznamnější bariéru spatřují
nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Nedostatek informací o technologiích, nedostatek informací
o trzích a neznalost potřeb zákazníků mohou posilovat nejistotu, co se týká inovačních aktivit.
Úspěšná inovační firma musí být schopná propojit informace o technologiích s informacemi o trhu
(potřebách zákazníků). Firmy s odloženými inovačními projekty více čelí překážkám spojeným
s ekonomickými riziky, nedostatkem kvalifikovaných pracovníků, inovačními náklady, nedostatkem
informací o zákaznících (potřebách), nedostatkem informací o technologiích a organizační rigiditě.
Tyto bariéry jsou považovány za komplementární. Na druhé straně, firmy, které zrušily své inovační
aktivity, jsou více ovlivněny ekonomickými bariérami (náklady, rizika, informace o zákaznících) než
technologickými a organizačními. Za komplementární jsou v tomto případě považovány překážky
vztahující se k rizikům, nákladům, financím, organizačnímu uspořádání, kvalifikovaným pracovníkům
a technologickým informacím. (Galia a Legros, 2004) K podobných výsledků dochází také SegarraBlasco
a kol. (2008), kteří za navzájem se posilující a komplementární překážky považují nákladové
a znalostní faktory.
Při analýzách vlivu bariér na inovační aktivitu firem a regionů by bylo vhodné vzít do úvahy také fázi
inovačního cyklu, ve které se bariéry objevují. Před zahájením inovačních aktivit se některé vzniklé
překážky mohou jevit jako nepřekonatelné. Na druhou stranu, překážky, které se objeví a překonají
v průběhu inovačního procesu, mohou zvyšovat další inovační výkonnost firem (D’Este a kol., 2012;
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
253
Pellegrino, Savona, 2017). V tomto ohledu však nejsou dostupná statistická data, která by detailněji
identifikovala fáze inovačního cyklu, kdy se překážky vyskytují. Výzkum se může potýkat
i s neochotou firem poskytovat informace o překážkách, kterým musely čelit. Savignac (2008)
naznačuje možnost, že inovační firmy mohou být více ochotné poskytovat podrobné informace
o problémech, kterým musely čelit, než firmy, které nebyly schopny svůj inovační projekt zahájit.
Závěr
Inovační bariéry jsou externí a interní faktory, které zpomalují inovační aktivity nebo je jiným
způsobem negativně ovlivňují. Mohou vést k nezahájení inovačních projektů, jejich zrušení v průběhu
realizace či zpoždění zavedení inovace. V základním členění se statisticky sledují zejména bariéry
ekonomické, tržní, znalostní a ostatní důvod neinovovat. Empiricky byl potvrzen pozitivní vztah mezi
zapojením do inovačních aktivit a vnímáním inovačních bariér, což znamená, že firmy usilující
o zavádění inovací pociťují více inovačních bariér než neinovační podniky. To může mít i pozitivní
vliv na budoucí vývoj inovačních firem, neboť podnik, který se během inovování zvládl vypořádat
s nastalou překážkou, má lepší předpoklady pro úspěšnou realizaci inovačních aktivit v budoucnu.
Zahraniční studie naznačují, že v oblasti finančních překážek je pro podniky významný především
nedostatek externích zdrojů. To české výsledky nepotvrdily, zde společnosti jako významnější bariéru
vnímají nedostatek vlastního kapitálu. Finanční bariéry vnímají silněji menší firmy a firmy s domácím
vlastníkem. Naopak, pro velké firmy či nadnárodní firmy, nejsou finanční překážky tak významné.
Řada empirických studií také potvrzuje, že stejně významné jako finanční jsou i některé nefinanční
bariéry. Významné omezení představují zejména tržní bariéry, především trh ovládaný zavedenými
firmami. Další důležitou nefinanční bariérou je nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Naopak,
nedostatek informací (o technologiích či trzích) nepředstavuje vážnější problém pro inovační aktivitu.
Jednotlivé bariéry pro zavádění inovací se mohou navzájem ovlivňovat. Z toho důvodu je potřebné
vnímat bariéry ve vzájemných souvislostech a takto by na ně měla reagovat i inovační politika.
V případě bariér, které byly v článku pojmenovány jako odhalené, by opatření inovační politiky měla
být zaměřena na mikroúroveň, zejména na lepší management inovačních aktivit. U odrazujících bariér
(např. tržních) by politické zásahy měly být orientovány více na makroúroveň a na rozšiřování počtu
inovačních firem (D’Este a kol., 2012). Limitujícím faktorem pro analýzy týkající se nízké inovační
aktivity v České republice je publikování dat o inovačních bariérách pouze na úrovni regionů
soudržnosti (NUTS2). Vhodnější by bylo zveřejňovat údaje na úrovni krajů (regiony NUTS3), neboť
regionální inovační politika je prováděna právě na krajské úrovni.
Literatura
[1] ARROW, K. J., (1962). Economic welfare and the allocations of resources of invention. In The Rate and
Direction of Inventive Activity: Economic and Social Factors. Princeton: Princeton University Press, pp.
609-626.
[2] BAUM, J. A., DAHLIN, K. B., (2007). Aspiration performance and railroads’ patterns of learning from
train wrecks and crashes. Organization Science, vol. 18, no. 3, pp. 368-385. ISSN 1047-7039. DOI
10.1287/orsc.1060.0239.
[3] BLAŽEK, J., UHLÍŘ, D., (2007). Regional innovation policies in the Czech Republic and the case of
Prague: An emerging role of a regional level?. European Planning Studies, vol. 15, no. 7, pp. 871-888.
ISSN 0965-4313. DOI 10.1080/09654310701356175.
[4] CANEPA, A., STONEMAN, P., (2008). Financial constraints to innovation in the UK: evidence from
CIS2 and CIS3. Oxford Economic Papers, vol. 60, no. 4, pp. 711-730. ISSN 0030-7653. DOI
10.1093/oep/gpm044.
[5] ČSÚ, (2010). Inovační aktivity podniků v ČR 2006 – 2008. [online] [cit. 2017-03-23] Dostupné z:
https://www.czso.cz/csu/czso/inovacni-aktivity-podniku-v-ceske-republice-v-letech-2006-az-2008-n-
887wivbmq3.
[6] ČSÚ, (2012). Inovační aktivity podniků v ČR 2008 – 2010 [online] [cit. 2017-03-23] Dostupné z:
https://www.czso.cz/csu/czso/inovacni-aktivity-podniku-v-ceske-republice-2008-az-2010-1209129u35.
[7] ČSÚ, (2014). Inovační aktivity podniků v ČR 2010 – 2012 [online] [cit. 2017-03-23] Dostupné z:
https://www.czso.cz/csu/czso/inovacni-aktivity-podniku-v-cr-2010-az-2012-up1r9kkmj3.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
254
[8] ČSÚ, (2016). Inovační aktivity podniků v ČR 2012 – 2014 [online] [cit. 2017-03-23] Dostupné z:
https://www.czso.cz/csu/czso/inovacni-aktivity-podniku-v-cr-2012-az-2014.
[9] D’ESTE, P., IAMMARINO, S., SAVONA, M., VON TUNZELMANN, N., (2012). What hampers
innovation? Revealed barriers versus deterring barriers. Research policy, vol. 41, no. 2, pp. 482-488. ISSN
0048-7333. DOI 10.1016/j.respol.2011.09.00.
[10]EUROPEAN COMMISSION, (1995). Green paper on innovation. [online]. [10. 3. 2017]. Dostupné z:
http://europa.eu/documents/comm/green_papers/pdf/com95_688_en.pdf.
[11]EUROSTAT, (2017). High-tech industry and knowledge-intensive services. [online]. [10. 3. 2017].
Dostupné z: http://ec.europa.eu/eurostat/cache/metadata/en/htec_esms.htm.
[12]FERRIANI, S., GARNSEY, E., PROBERT, D., (2008). Sustaining breakthrough innovation in large
established firms: learning traps and counteracting strategies. In Creating Wealth from Knowledge:
Meeting the Innovation. Cheltenham: Edward Elgar, pp. 177-202. ISBN 978-1-84720-348-9.
[13]GÁL, Z., PTÁČEK, P. (2011). The role of mid-range universities in knowledge transfer in nonmetropolitan
regions in Central Eastern Europe. European Planning Studies, vol. 19, no. 9, pp. 1669-1690.
ISSN 0965-4313. DOI 10.1080/09654313.2011.586186.
[14]GALIA, F., LEGROS, D., (2004). Complementarities between obstacles to innovation: evidence from
France. Research policy, vol. 33, no. 8, pp. 1185-1199. ISSN 0048-7333. DOI
10.1016/j.respol.2004.06.004.
[15]HLAVÁČEK, P., ŽAMBOCHOVÁ, M., SIVIČEK, T., (2015). The Influence of the Institutions on
Entrepreneurship Development: Public Support and Perception of Entrepreneurship Development in the
Czech Republic. Amfiteatru Economic, vol. 17, no. 38, pp. 408-421. ISSN 1582-9146.
[16]IAMMARINO, S., SANNA-RANDACCIO, F., SAVONA, M., (2009). The perception of obstacles to
innovation. Foreign multinationals and domestic firms in Italy. Revue d'économie industrielle, vol. 2009,
no. 125, pp. 75-104. ISSN 1773-0198. DOI 10.4000/rei.3953.
[17]KRAFT, J., KRAFTOVA, I., (2012). Innovation–Globalization–Growth (Selected Relations). Engineering
Economics, vol. 23, no. 4, pp. 395-405. ISSN 1392-2785 DOI 10.5755/j01.ee.23.4.2568.
[18]OECD, (2005). Oslo Manual. Guidelines for collecting and interpreting innovation data. Paris: OECD
Publishing. ISBN 92-64-01308-3.
[19]PÁGER, B., (2014). The Relationship between the Information Society and Regional Innovation
Performance in the Central and Eastern European Regions. In 5th
Central European Conference in
Regional Science – CERS. Košice: Technická univerzita v Košiciach, pp. 683-695. ISBN 978-80-553-
2015-1.
[20] PEJIĊ BACH, M., (2014). Exploring information and communications technology adoption in enterprises
and its impact on innovation performance of European countries. Ekonomický časopis, vol. 62, no. 4, pp.
335-362. ISSN 0013-3035.
[21]PELLEGRINO, G., SAVONA, M., (2017). No money, no honey? Financial versus knowledge and
demand constraints on innovation. Research Policy, vol. 46, no. 2, pp. 510-521. ISSN 0048-7333. DOI
10.1016/j.respol.2017.01.001.
[22]REHÁK, Š., HUDEC, O., BUČEK, M., (2013). Path dependency and path plasticity in emerging
industries. Zeitschrift für Wirtschaftsgeographie, vol. 57, no. 1-2, pp. 52-66. ISSN 2365-7693. DOI
10.1515/zfw.2013.0005.
[23]SAVIGNAC, F., (2008). Impact of financial constraints on innovation: What can be learned from a direct
measure?. Economics of Innovation and New Technology, vol. 17, no. 6, pp. 553-569. ISSN 1043-8599.
DOI 10.1080/10438590701538432.
[24]SEGARRA-BLASCO, A., GARCIA-QUEVEDO, J., TERUEL-CARRIZOSA, M., (2008). Barriers to
innovation and public policy in Catalonia. International entrepreneurship and management journal, vol.
2008, no. 4, pp. 431-451. ISSN 1554-7191. DOI 0.1007/s11365-008-0086-z.
[25]VITURKA, M., WOKOUN, R., TONEV, P., ŽÍTEK, V., KREJČOVÁ, N., (2013). The Regional
Relationship between Quality of Business and Social Environment: Harmony or Disharmony. E+M
Ekonomie a Management, vol. XVI, no. 2, pp. 22-40. ISSN 1212-3609.
[26]ŽÍTEK, V., (2016). Změny zaměstnanosti ve výzkumu a vývoji v českých krajích. In XIX. mezinárodní
kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 289-295.
ISBN 978-80-210-8273-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-36.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu specifického výzkumu „Význam inovací pro ekonomiku
regionu“ (MUNI/A/1031/2016).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
255
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-32
INOVAČNÝ EKOSYSTÉM SLOVENSKEJ
POĽNOHOSPODÁRSKEJ UNIVERZITY A JEJ SPOLUPRÁCA
S PRAXOU
INNOVATION ECOSYSTEM OF THE SLOVAK UNIVERSITY OF
AGRICULTURE AND ITS COOPERATION WITH PRACTICE
MARCELA CHRENEKOVÁ
KATARÍNA MELICHOVÁ
MICHAL HRIVNÁK
JANA JARÁBKOVÁ
Katedra,regionalistiky a rozvoja vidieka
Fakulta európskych štúdií a regionálneho rozvoja
Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre
Department of Regional and Rural Development
Faculty of European Studies and Regional Development
Slovak University of Agriculture in Nitra
A.Hlinku 2, 94976 Nitra, Slovakia
E-mail: marcela.chrenekova@uniag.sk, cattarinam@gmail.com, michal.hrivnak@uniag.sk,
jana.jarabkova@uniag.sk
Anotácia
V poslednom desaťročí sa intenzívne diskutuje o akademických spin-off procesoch ako o spôsobe
prenosu poznatkov, ktoré sú výsledkom univerzitného výskumu, do praxe. Charakter týchto aktivít
predpokladá podporu z vnútorného i vonkajšieho prostredia univerzity. Cieľom článku je prispieť
k diskusii o spolupráci medzi univerzitami a praxou. Príspevok analyzuje vnútorný a vonkajší
inovačný ekosystém Slovenskej poľnohospodárskej univerzity vrátane vzťahov vrámci tripple helix.
Zdrojom informácie pre jeho spracovanie boli riadené rozhovory s aktérmi inovačného
ekosystému univerzity. Spolupráca univerzity s praxou bola analyzovaná aj na základe zmluvných
vzťahov univerzity v období 2011-2016. Hlavným zistením je, že za posledných 35 rokov došlo
k integrácii vedecko-výskumných a transferových aktivít univerzity, zatiaľ však nie k výraznej
integrácii systému. Potvrdilo sa, že inovačný systém Slovenskej poľnohospodárskej univerzity má
vplyv na miestny a regionálny rozvoj.
Kľúčové slová
univerzita, inovačný ekosystém, spolupráca, prenos poznatkov do praxe, spillover, Slovensko
Annotation
In the last decade there is an intensive discussion on academic spin-off processes as a way of
transmission of the knowledge resulting from university research. The nature of these activities
presupposes support of internal and external environment of the university. The aim of the article is to
contribute to the debate on cooperation between universities and practice. The paper analyzes the
internal and external innovation ecosystem of the Slovak Agricultural University including the
relationship within the triple helix. Sources of information for its processed were interviews with
actors in the innovation ecosystem. Cooperation between the university and practice was analyzed
also on the basis of a contractual relationship of the university in 2011-2016. The mail finding of the
study is, that over the last 35 years there is the integration of scientific research and transfer
activities, it is not, however, a significant system integration, yet. Innovative university system affects
the local and regional development.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
256
Key words
university, innovation ecosystem, cooperation, technology transfer, spillovers, Slovakia
JEL classification: O32, O33
1. Úvod
Pojem inovačný ekosystém sa v posledných rokoch objavuje v dielach autorov, ktorí skúmajú
inovačné prostredie na makroekonomickej a aj mikroekonomickej úrovni (Seong Oh a kol. 2016). Po
prvý krát bol použitý vo vedeckej literatúre, ktorá prirovnáva podnikateľské prostredie
k ekologickému systému (Nelson a Winter, 1982; Hannan a Freeman, 1989; Moore, 1993; Schot,
1998). Jackson (2011) definuje inovačný ekosystém ako sieť komplexných vzťahov, ktoré sa formujú
medzi aktérmi, či inštitúciami, ktorých cieľom je umožniť inovačný rozvoj. V literatúre možno
identifikovať množstvo druhov inovačných ekosystémov; napr. podnikateľský inovačný ekosystém
(Zhang a kol. 2014), regionálny inovačný ekosystém (Hudec, 2007; Morrison, 2013; Žitek a kol.,
2016), digitálny inovačný ekosystém (ekosystém firiem ako Apple, či Google - Rao a Jimenez, 2011),
mestský inovačný ekosystém (Cohen a kol. 2014) a univerzitný inovačný ekosystém (León, 2013;
Graham, 2013). Inkubátory a technologické centrá sa niekedy sami označujú za inovačný ekosystém
(Seong Oh a kol. 2016).
Nasledujúc inštitucionálny prístup k regionálnemu rozvoju, možno univerzitný inovačný ekosystém
dekomponovať na nasledovné súčasti: vnútorné formálne pravidlá v rámci systému, ľudské zdroje
(študenti, výskumníci, zamestnanci transferových centier, akademickí podnikatelia), vzťahy medzi
aktérmi systému (vzťahy medzi výskumníkmi navzájom, medzi výskumníkmi a transferovým
centrom, medzi výskumníkmi a podnikateľmi, medzi vedením fakúlt, či univerzity a predstaviteľmi
vlád, či samospráv a iné) a materiálové zdroje systému. Prirodzeným účelom univerzitného
inovačného ekosystému by mala byť nielen tvorba nových vedomostí pre potreby vedy, ale aj
komercializácia jej znalostí.
Transferové aktivity univerzít sú v literatúre označované aj ako „tretia misia“, ktorá súhrnne
predstavuje také aktivity univerzity, ktorými vstupuje do interakcie s inými priestorovými aktérmi a
ovplyvňuje prostredníctvom nich ekonomický a sociálny rozvoj územia (Agasisti, Barra, Zotti, 2016).
Medzi hlavné kanály transferu znalostí univerzít možno zaradiť: publikačnú činnosť, spoločné
publikácie akademikov z rôznych univerzít, participáciu výskumníkov na konferenciách,
organizovanie vzdelávacích aktivít, mobility zamestnancov, poskytovanie výskumných zariadení
a laboratórií, zmluvný a spoločný výskum s podnikmi, predaj licencií k predmetom duševného
vlastníctva univerzít (patentov, úžitkových vzorov a.i.) a zakladanie spin-off firiem (Brennenraedts,
Bekkers a Verspagen, 2006).
Existencia vysokých škôl v meste či regióne je prínosom z hľadiska kvality ľudského potenciálu,
infraštruktúry, regionálneho know-how a dostupnosti vzdelania. Vysoké školy môžu tiež poukazovať
na problémy a témy, ktoré je v regióne potrebné riešiť (Hanová a kol., 2016).
Cieľom príspevku je analýza inovačného ekosystému Slovenskej poľnohospodárskej univerzity.
Jedným zo zámerov je opis jednotlivých komponentov a vzťahov vnútorného ekosystému, ako aj siete
so spolupracujúcimi inštitúciami (vonkajší sub-systém) a partnerov univerzity pri tvorbe a diseminácii
znalostí na základe analýzy zmluvných vzťahov univerzity v období 2011-2016.
Zdrojom informácií pre naplnenie cieľa boli správy o vede a výskume, databáza projektov SPU,
zmluvy SPU o spolupráci 2012-2016 a riadené rozhovory s 15 aktérmi inovačného systému.
Informácia o spolupráci SPU s praxou najmä pri aktivitách spojených s výskumom a prenosom
poznatkov do praxe bola spracovaná do mapového výstupu (obr. 2 a 3).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
257
2. Charakteristika vnútorného inovačného systému Slovenskej
poľnohospodárskej univerzity
Pri analýze inovačného systému Slovenskej poľnohospodárskej univerzity (SPU) sme sa zamerali na
charakteristiku výskumných oblastí a základných súčastí inovačního systému univerzity. Na základe
existujúcich vnútorných informačných zdrojov a riadených rozhovorov s aktérmi systému sme opísali
evolúciu inovačného systému od začiatku 70tych rokov minulého storočia dodnes.
2.1 Tematické oblasti výskumu
Výskumné aktivity SPU v zmysle jej zamerania sú interdisciplinárne a do veľkej miery orientované na
aplikovaný výskum. Vyplývajú z aktuálnych problémov spoločenskej praxe a know-how,
personálnych možností a materiálno-technického vybavenia jednotlivých fakúlt. Sú zamerané na 5
tematických oblastí:
udržateľné poľnohospodárstvo a klimatické zmeny – výskum v agrobiologickej, sociálnoekonomickej
a environmentálnej oblasti, ktorý reflektuje potreby vývoja udržateľných
produkčných systémov, chovateľských systémov, agrotechnológií, reťazcov produkcie zdravých
potravín a biodiverzitu poľnohospodárskej krajiny,
biotechnológie a potravinárske technológie – výskum reflektuje potrebu základného biologického
výskumu od úrovne bunky po high-tech a geneticky modifikované produkty (zameranie na
udržanie a zvýšenie kvality a bezpečnosti potravín),
záhradníctvo, krajinná architektúra a zmeny využívania krajiny - výskum sa zameriava na
analýzy prognózovania zmien a využívania krajinného priestoru, geoinformáciu a diaľkový
prieskum, zvyšovanie poznatkovej úrovne v oblasti záhradníctva, krajinnej architektúry, vodného
hospodárstva, krajinného plánovania a pod.,
priemyselné a biopriemyselné technológie – výskummá charakter technického a technologického
využívania obnoviteľných zdrojov a vývoj nových technicko-výrobných a spracovateľských
technológií pre priemysel a agrosektor,
spoločnosť a ekonomika - výskum odráža procesy zmien spoločnosti v agropotravinárskom
sektore, správanie vo vzťahu k legislatíve, vývoj a obnovu regiónov, obchodné reťazce, sociálne
podnikanie v agropotravinárskom sektore a podobne.
Výskumné smery pracovísk Slovenskej poľnohospodárskej univerzity pokrývajú biologické,
ekologické, produkčné, socio-ekonomické, technologické a technické aspekty využitia prírodných
zdrojov a riešenia aktuálnych otázok poľnohospodárskej výroby a krajiny a agropotravinárstva.
2.2 Inovačný systém a jeho evolúcia
Jednou zo základných súčastí inovačného systému sú vnútorné formálne pravidlá. Na SPU existuje
smernica o podnikateľskej činnosti zamestnancov. Je spracovaný Manuál interných procesov pre
riadenie a komercializáciu duševného vlastníctva v praxi. Smernica o ochrane duševného vlastníctva a
Smernica o transfere technológií boli spracované, avšak nenadobudli ešte platnosť (malo by sa tak stať
v priebehu roka 2017).
Hlavným komponentom inovačného systému SPU je Výskumné centrum (VC) AgroBioTech.
Centrum je partnerským pracoviskom SPU, Ústavu genetiky a biotechnológií rastlín Slovenskej
akadémie vied a Univerzity Konštantína Filozofa. Organizačná štruktúra VC AgroBioTech pozostáva
z oddelení zameraných na: agrobiológiu, aplikovanú ekológiu a bioenergiu, bioekonomiku,
biosystémové inžinierstvo, biotechniku a modelovanie krajiny, technológiu potravín a biotechnológiu.
Súčasťou centra sú integrálne laboratóriá a Transferové centrum. Vo výskumnom centre je zriadených
spolu 30 laboratórií.
Vznik spomínaného Transferového centra (TC) bol podporený vrámci projektu Dunajských
transferových centier a projektu Vybudovanie výskumného centra AgroBioTech. Cieľom TC je
spolupráca s praxou, popularizáciu a komercializáciu výsledkov vedy a výskumu, na ochranu
duševného vlastníctva. Centrum sa zameriava na aktivity smerujúce k vytváraniu podmienok pre
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
258
domácu i medzinárodnú spoluprácu SPU so súkromným sektorom a transfer technológií a vzdelávania
do praxe, primárne v sektore poľnohospodárstva a potravinárstva, podporu zakladania start-up a spinoff
firiem, medzinárodnú spoluprácu. Služby TC sú zamerané na priemyselno-právnu ochranu
duševného vlastníctva, príprava a podanie prihlášky, komercializácie duševného vlastníctva, tvorbu
a napĺňanie stratégie komercializácie, vyhľadávanie partnerov pre komercializáciu, vypracovanie
návrhov zmlúv, marketingové prezentácie atď. Národné centrum transferu technológií Slovenskej
republiky poskytuje TC expertné podporné služby pri ochrane a komercializácii duševného
vlastníctva. V roku 2017 sa v rámci Výskumného centra AgroBioTech predpokladá začiatok
fungovania podnikateľského inkubátora.
V rámci štruktúry SPU v súčasnosti pôsobí 5 centier excelentnosti: ECOVA - Excelentné centrum
ochrany a využívania agrobiodiverzity, ECOVA PLUS - Excelentné centrum ochrany a využívania
agrobiodiverzity Plus, Centrum excelencie pre bielo-zelené biotechnológie, Centrum výskumu
obnoviteľných zdrojov energie, Centrum excelentnosti pre integrovaný manažment povodí
v meniacich sa podmienkach prostredia (CEIMP). Na jednotlivých fakultách je vydávaných
7 vedeckých periodík.
Informácie o ponuke služieb a činností všetkých odborných pracovísk SPU v Nitre a laboratórií
Výskumného centra AgroBioTech boli spracované do Katalógu inovačného potenciálu. V rámci tohto
katalógu, ponúka svoje služby 17 pracovísk Fakulty agrobiológie a potravinových zdrojov,
7 pracovísk Fakulty biotechnológie a potravinárstva, 13 pracovísk Fakulty ekonomiky a manažmentu,
7 pracovísk Fakulty európskych štúdií a regionálneho rozvoja (jednou zo služieb priamo spojenú
s akademickým spin-off procesom ponúka Katedra práva - podpora pri zakladaní spoločností
podnikajúcich na báze aplikovania vedeckých výsledkov do praxe), 7 pracovísk Fakulty záhradníctva
a krajinného inžinierstva a 7 pracovísk Technickej fakulty.
2.3 Evolúcia inovačného systému
Plánovanie výskumných aktivít a spolupráca s praxou sú kompetenciou jednotlivých fakúlt SPU.
Koncepcie výskumu v rámci jednotlivých fakúlt boli vždy dobre spracované a realizované, avšak bez
riadenia na úrovni univerzity. Za posledných 20 rokov bolo uskutočnených niekoľko jednotlivých
projektov a aktivít zameraných na transfer technológií do praxe. Tieto snahy sa odvíjali od
všeobecného trendu vo výskume na Slovensku a v Európe, avšak na SPU prebiehali bez koordinácie
a administratívnej a finančnej podpory zo strany univerzity. Na Technickej fakulte (TF) SPU bolo
takto napríklad v rámci projektu „Aplikácia informačných technológií na zvýšenie environmentálnej a
ekonomickej udržateľnosti produkčného agrosystému 2009-12“ zriadené transferové pracovisko,
avšak výsledok projektu je len problematicky udržateľný z dôvodu nedostatočnej podpory z úrovne
univerzity a nedostatočného záujmu praxe. Na TF bolo takisto zriadené Centrum výskumu
obnoviteľných zdrojov energie TF, ktorého cieľom je rozvíjanie podnikateľskej činnosti v oblasti
obnoviteľných zdrojov energie v poľnohospodárstve, poradensko-konzultačná, expertízna a
vzdelávacia činnosť.
Od roku 2004 sú najlepšie projekty mladých pedagogických a vedeckovýskumných pracovníkov do
35 rokov podporované prostredníctvom internej grantovej agentúry SPU. V roku 2002 bol zriadený
Poľnohospodársky znalecký ústav SPU v Nitre, ktorý pôsobí v odboroch: poľnohospodárstvo,
ochrana životného prostredia a vodné hospodárstvo. Jeho cieľom je prehĺbenie znaleckej, expertíznej,
pedagogickej a vedeckej činnosti a spolupráce s praxou. Transfer poznatkov sa uskutočňuje aj cez
Školský podnik Koliňany a Botanickú záhradu SPU. Transfer výsledkov výskumu do praxe sa však do
veľkej miery deje na základe neformálnych kontaktov a akademické spin-off procesy prostredníctvom
komerčných aktivít bez formalizácie vzťahu s SPU.
Po roku 2010 sa uskutočnilo niekoľko aktivít smerujúcich k vytvoreniu centralizovanej štruktúry
inovačného a transferového systému SPU. V rokoch 2011 – 2014 to bol spomínaný projekt
Dunajských transferových centier. V rokoch 2012 – 2015 to bol projekt VC ABT a najmä výstupy a
výsledky aktivity - AgroBioTech Transfer centrum. V marci 2014 bola medzi SPU a Centrom
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
259
vedecko-technických informácií SR podpísaná Zmluva o poskytovaní expertných podporných služieb
a v októbri 2015, Zmluva o pristúpení k Integrovanému systému služieb. Významným krokom v
Slovenskom meradle je zmluva o združení Národného centra transferu technológií (september 2015).
V novembri 2015 bolo zriadené špecializované pracovisko SPU - Transferové centrum SPU zaradené
do organizačnej štruktúry SPU v Nitre. Dovtedy centrálne pracovisko tohoto charakteru na úrovni
univerzity neexistovalo. K projektovej činnosti v rámci medzinárodného výskumu výrazne prispelo
zriadenie kancelárie Horizont 2020 (1. apríla 2015). Činnosť kancelárie je riadená prorektorkou pre
rozvoj univerzity so zameraním na strategické projekty a je zameraná na administráciu a
zabezpečovanie koncepčných prác v oblasti medzinárodných výskumných programov.
K podpore výskumných aktivít a transferu výsledkov do praxe prispieva aj niekoľko aktivít na úrovni
univerzity. Od roku 2013 rektor SPU každoročne vyhlasuje súťaž Vedec roka SPU, ktorá má za cieľ
oceňovať popredných vedeckých pracovníkov z oblastí vedy a výskumu v nasledovných kategóriách:
vedec roka, technológ roka, mladý výskumník roka, vedecký tím roka, uznanie za celoživotné dielo,
uznanie za najvýznamnejšiu publikovanú prácu, uznanie za vedecko-technickú tvorivosť a uplatnenie
výsledkov dizertačnej práce v praxi, partner SPU v rozvoji vedecko-výskumnej činnosti. Evolúcia
vnútorného inovačného systému SPU je znázornená na obrázku 1.
Obr. 1: Evolúcia vnútorného inovačného systému SPU v Nitre
Zdroj: Vlastné spracovanie
Ako vyplýva z riadených rozhovorov s aktérmi inovačného ekosystému, spolupráca s praxou bola od
začiatku 70tych do konca 90tych rokov minulého storočia intenzívna a výskum bol do veľkej miery
založený na riešení problémov praxe alebo spoločnom výskume. Na SPU pôsobila komisia, ktorá sa
zaoberala ochranou duševného vlastníctva a transferom poznatkov do praxe. Táto kontinuita bola
koncom 90tych rokov zrušená. Za posledných 35 rokov dochádza k integrácii výskumných
a transferových aktivít (najintenzívnejšie v období 2012-2017), zatiaľ však nie k výraznej integrácii
systému.
3. Spolupráca univerzity s praxou
Vzťah SPU v Nitre so subjektmi externého prostredia sa najčastejšie upravuje zmluvou o spolupráci
alebo rámcovou zmluvou, pričom sú tieto vzťahy väčšinou definované všeobecnejšie a konkrétna
spolupráca, napríklad na výskumnom projekte, prax študentov alebo poskytovanie služieb je bližšie
upravené dodatkami k zmluve alebo ďalšími zmluvami.
Najčastejšou právnou formou interakcie SPU s externým prostredím je zmluva o dielo, ktorá je
najvhodnejšia v prípade ad hoc spolupráce a potreby presného vymedzenia plnenia zo strany
zamestnancov a orgánov univerzity. Ďalším významným prepojením SPU a jej externého prostredia je
spolupráca na výskume, jeho spolufinancovanie ako aj zriadenie spoločných výskumných pracovísk.
Čo sa týka subjektov externého prostredia, v prípade tohto typu prepojenia sú zastúpené univerzity,
ale najmä ďalšie špecializované výskumné inštitúcie, inštitúcie verejného sektora ako aj podnikateľské
subjekty. Práve tento typ prepojenosti môžeme považovať za extenziu inovačného ekosystému
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
260
univerzity smerom von. Jeden z najdôležitejších postrehov pri skúmaní štruktúry zmluvnej spolupráce
univerzity s externým prostredím vychádza z relatívnej obtiažnosti presne klasifikovať jednotlivé
zmluvné vzťahy. Evidovanie a monitorovanie vzťahov zamestnancov a orgánov univerzity s externým
prostredím by prispelo k jeho lepšiemu pochopeniu, ako aj k efektívnejšiemu manažmentu týchto
vzťahov s cieľom plniť tak jedno z poslaní univerzít ako inštitúcií – rozvíjať spoločnosť, ako aj
maximalizovať benefity tejto spolupráce pre samotnú univerzitu.
Tab. 1: Štruktúra zmluvnej spolupráce SPU so subjektami externého prostredia (2011-2016)
Typ zmluvnej spolupráce
Počet
subjektov
Podiel ( %)
Návrh a realizácia architektonického diela 14 2,85
Zmluva o dielo 88 17,89
Licenčná zmluva a prevod práv 7 1,42
Zmluva o spolupráci 104 21,14
Spolupráca na výskume a spolufinancovanie výskumu s praxou, zriadenie
spoločných výskumných pracovísk
48 9,76
Poskytovanie služieb 17 3,46
Prax študentov 21 4,27
Dohoda o transfere, použití a šírení výsledkov a autorských diel 2 0,41
Zmluva o budúcej zmluve 55 11,18
Prevod obchodného podielu 1 0,20
Mandátna zmluva 3 0,61
Dary a sponzorstvo 132 26,83
Spolu 492 100,00
Zdroj: vlastné spracovanie
Pracoviská SPU majú svojich tradičných partnerov na univerzitách, ústavoch Slovenskej akadémie
vied, rezortných výskumných ústavoch, prestížnych poľnohospodárskych družstvách a
potravinárskych podnikoch. K hlavným partnerom kooperujúcich pracovísk SAV patria: Ústav
genetiky rastlín a biotechnológie SAV, Ústav krajinnej ekológie SAV, Ústav ekológie lesa SAV,
Ústav stavebníctva a architektúry SAV. Dlhodobá kooperácia s univerzitami je realizovaná s: STU
Bratislava, UK Bratislava, UKF Nitra, TU Zvolen, PU Prešov, UVL Košice a pod.. Spolupráca s
uvedenými inštitúciami sa rozvíjala v oblasti poskytovaných služieb, riešenia výskumných projektov,
organizovania vedeckých podujatí. K partnerom a objednávateľom služieb SPU patria aj regionálne a
miestne samosprávne inštitúcie a privátne domáce a zahraničné firmy. Predmetom tejto spolupráce je
najmä spoločný alebo zmluvný výskum, poradenstvo, konzultačná a znalecká činnosť a spracovanie
strategických dokumetov.
Mapa na obrázku 2 ilustruje priestorové rozmiestnenie subjektov, s ktorými má Slovenská
poľnohospodárska univerzita v Nitre zmluvnú spoluprácu. Na základe ich lokalizácie a koncentrácie
v priestore môžeme tvrdiť, že inovačný ekosystém univerzity je významnou mierou prepojený
predovšetkým s miestnym ale aj regionálnym externým prostredím. Relatívne vysoký počet subjektov,
s ktorými univerzita spolupracuje alebo má iné typy zmluvných vzťahov sú koncentrované v hlavnom
meste Bratislava a v krajskom meste Trnava, dvoch najbližších sídelných aglomeráciách. V týchto
mestách sú lokalizovaní predovšetkým partneri z univerzitného prostredia a ďalšie vedecko-výskumné
inštitúcie špecializovanej pôsobnosti a v prípade Bratislavy aj inštitúcie verejného sektora. V prípade
miestneho a regionálneho externého prostredia najčastejšími partnermi univerzity sú jednak
podnikateľské subjekty rôzne odvetvovo zamerané, jednak predstavitelia verejného sektora na
miestnej a regionálnej úrovni, najčastejšie obce a ich príspevkové a rozpočtové organizácie. Tieto sú
koncentrované nielen v okresných mestách Nitrianskeho kraja ale aj v obciach v najbližšom okolí
mesta Nitry, t.j. sídla univerzity. Na základe týchto zistení existuje predpoklad o vplyve inovačného
ekosystému univerzity tak na miestny rozvoj ako aj na rozvoj príslušného regiónu a významnosti
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
261
geografickej proximity pri transfere výsledkov vedy a výskumu a spill-over poznatkov z interného
prostredia univerzity smerom k širšej spoločnosti.
Obr. 2: Priestorové aspekty prepojenia SPU v Nitre s externým prostredím (2011-2016)
Zdroj: vlastné spracovanie
Obr. 3: Priestorové aspekty spolupráce SPU v Nitre na výskumných aktivitách (2011-2016)
Zdroj: vlastné spracovanie
Spolupráca na spoločnom výskume univerzity a partnerov z praxe je znázornená na obrázku 3.
Reflektuje zmluvné vzťahy, ktorých predmet bol explicitne vyjadrený ako výskum pre partnera
z praxe, spoločný výskum a spolufinancovanie výskumu s praxou, zriadenie spoločných výskumných
pracovísk a podobne. Avšak pripúšťame, že aj v rámci iných zmlúv o spolupráci sú vykonávané
aktivity, ktoré sú zamerané na výskum. Ako vyplýva z riadených rozhovorov s aktérmi inovačného
ekosystému výskumné aktivity pre prax sa stále do veľkej miery odohrávajú neformálne a na základe
osobných kontaktov. Väčšina subjektov, s ktorými univerzita spolupracuje v oblasti výskumu sa
nachádza v krajoch Západného Slovenska.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
262
Záver
Inovačný systém SPU predstavuje komplex vzťahov, ktoré vznikajú medzi jednotlivými aktérmi,
ktorých funkciou je umožniť technologický vývoj a inovácie v rôznych oblastiach. Ide predovšetkým
o oblasť udržateľného poľnohospodárstva a klimatických zmien, biotechnológií a potravinárskych
technológií , priemyselných a biopriemyselných technológií, zahradníctva, krajinnej architektúry
a zmien využívania krajiny alebo tiež v spoločenskej a ekonomickej oblasti. Inovačný systém
univerzite je založený na existencii ľudských a materiálových zdrojov, vzťahoch medzi aktérmi
a vnútorných pravidlách upravujúcich fungovanie systému, ktoré sú výsledkom dlhodobej výskumnej
činnosti pracovísk SPU a spolupráce s rôznymi partnermi v praxi. Inovačný systém SPU prešiel
vývojom: za prvú etapu formovania inovačného systému (70.- 80. roky 20. storočia) možno
považovať individuálnu spoluprácu výskumníkov a jednotlivých pracovísk SPU na spoločných
projektoch, ktoré reagovali na požiadavky praxe. V tomto období sa evidujú aj prvé registrované
patenty a úžitkové vzory. Na univerzite bolo založené špecializované pracovisko, ktoré sa zaoberalo
ochranou duševného vlastníctva. Tento vývoj bol prerušený v 90. rokoch a k výraznejšej integrácii
vedecko-výskumných a transferových aktivít na SPU dochádza až v priebehu posledných 5 rokov. Za
dôležitý krok pri formovaní inovačného systému SPU považujeme zavedenie vnútorných pravidiel pre
fungovanie inovačného systému SPU a založenie Transferového centra AgroBioTech (2015).
Z hľadiska intenzity spolupráce, SPU kooperuje predovšetkým s výskumnými ústavmi, ktoré sa
orientujú na riešenie výskumných úloh podobného zamerania a s univerzitami. Táto spolupráca sa
orientuje na riešenie spoločných projektov, organizovanie vedeckých podujatí a poskytovanie služieb.
Predmetom spolupráce s ďalšími partnermi (samosprávou, domácimi a zahraničnými podnikmi) je
najmä aplikovaný výskum, poradenstvo, konzultačná a znalecká činnosť a spracovanie strategických
dokumentov. Z priestorového hľadiska je táto spolupráca intenzívna najmä v miestnom a regionálnom
prostredí (podnikateľské subjekty, obce a ich príspevkové organizácie). Na základe uvedeného možno
odôvodnene predpokladať, že inovačný systém univerzity ovplyvňuje miestny ako aj regionálny
rozvoj a prispieva k transferu poznatkov z interného prostredia univerzity smerom do praxe.
Literatúra
AGASISTI, T., BARRA, C., ZOTTI, R., (2016). How does knowledge spur economic growth? The[1]
contribution of universities and the importance of geographical space. In 4th Workshop on Efficiency in
Education Politecnico di Milano School of Management.
BRENNENRAEDTS, R. M. F., BEKKERS, R., VERSPAGEN, B., (2006). The different channels of[2]
university-industry knowledge transfer: Empirical evidence from Biomedical Enginering. Eindhoven
Centre for Innovation Studies, The Netherlands. Working Paper 06.04
COHEN, B., ALMIRALL, E., CHESBROUGH, H., (2014). Call for papers – The city as a lab: open[3]
innovation meets the collaborative economy. California Management Review, 3–5. Dostupné na:
https://cmr.berkeley.edu/documents/paper_calls/cmr_special_issue_open_innovation_in_cities.pdf.
GRAHAM, R., 2013. Technology Innovation Ecosystem Benchmarking Study: Key findings from Phase 1.[4]
Cambridge, MIT Skoltech Initiative. Dostupné na:
http://www.rhgraham.org/RHG/Recent_projects_files/Benchamrking%20study%20-
%20Phase%201%20summary%20.pdf.
HANNAN, M.T., FREEMAN, J.H., (1989). Organizational Ecology. Harvard University Press,[5]
Cambridge, MA.
HANOVÁ a kol. (2016). Posilnenie úlohy vysokých škôl v regiónech. Bratislava: HEREG. Ministerstvo[6]
školstva, vedy, výskumu a športu Slovenskej republiky. ISBN 978-80-972336-0-0 Dostupné na:
https://www.minedu.sk/data/att/10143.pdf.
HUDEC, O. (2007). Regionálne inovačné systémy: strategické plánovanie a prognózovanie. Elfa s.r.o. 198[7]
s. ISBN978-80-8073-964-5.
JACKSON, B.D.J., (2011). What is an innovation ecosystem?, Washington DC. Dostupné na: http://erc-[8]
assoc.org/sites/default/files/topics/policy_studies/DJackson_Innovation Ecosystem_03-15-11.pdf.
LEÓN, G., (2013). Analysis of University-driven Open Innovation Ecosystems: the UPM Case Study.[9]
Dostupné na: http://www.upm.es/sfs/Montegancedo/documentos% 202013/documentos%20finales/ UPM-
driven%20open%20innovation%20ecosystem_ok2.pdf.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
263
MOORE, J.F., (1993). Predators and prey: the new ecology of competition. Harv. Bus. Rev. , vol. 71, no. 3,[10]
pp. 75–86.
MORRISON, E., (2013). Universities as Anchors for Regional Innovation Ecosystems. Center for regional[11]
development, Purdue University. Dostupné na: https://www.pcrd.purdue.edu/files/media/Universities-as-
Anchors-of-Regional-Innovation.pdf.
NELSON, R.R., WINTER, S.G., (1982). An Evolutionary Theory of Economic Change. Cambridge:[12]
Bellknap Press. ISBN 13-978-0674272286.
RAO, B., JIMENEZ, B., (2011). A comparative analysis of digital innovation ecosystems. In Technology[13]
Management in the Energy Smart World (PICMET), 2011 Proceedings of PICMET '11. ISBN 978-1-
890843-23-6.
SEONG OH, D., PHILLIPS, F., PARK, S., LEE, E., (2016). Innovation ecosystems: A critical[14]
examination. Technovation, vol. 54, no. August 2016, pp. 1-6. DOI 10.1016/j.technovation.2016.02.004.
SCHOT, J.W., (1998). The usefulness of evolutionary models for explaining innovation: The case of the[15]
Netherlands in the nineteenth century. Hist. Technol. 14, 173–200.
ZHANG, X., DING, L., CHEN, X., (2014). Interaction of open innovation and business ecosystem.[16]
International journal of u- and e- Service, Science and Technology, vol. 7, no. 1, pp. 51-64.
ŽITEK, V., KLÍMOVÁ, V., KRÁLOVÁ, M. (2016). Assessment of regional innovation systems as an[17]
assumption for innovation policy adjustment. Transylvanian Review of Administrative Sciences, vol. 12, no.
49 E/2016, pp. 169-186. ISSN 1842-2845.
Príspevok bol spracovaný v rámci projektu UNIREG (Univerzity a ekonomický rozvoj regiónov) č.
APVV-14-0512.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
264
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-33
INNOVATIVE APPROACHES TO SYSTEM OF EDUCATION
FOCUSING ON BUSINESS
INOVATÍVNE PRÍSTUPY V SYSTÉME VZDELÁVANIA SO ZAMERANÍM
NA PODNIKANIE
MICHAL CIFRANIČ
MAROŠ VALACH
Katedra verejnej správy
Fakulta európskych stúdií a regionálneho rozvoja
Slovenská Poľnohospodárska Univerzita v Nitre
Department of Public Administration
Faculty of Europ. Studies and Regional Development
Slovak University of Agriculture in Nitra
Tr. A. Hlinku 2, 949 76 Nitra, Slovakia
E-mail: michal.cifranic@uniag.sk, maros.valach@uniag.sk
Annotation
Innovations are considered to be the engine of economic development worldwide. Universities and
companies are the main subjects in society that predetermine the quality of human potential and
development of knowledge based economy. The main aim of the paper was to make assessment and
analysis of innovation in education to business co-operations in Slovakia and glance also for regional
development. The main resources of information were from the Statistical Office of Slovak Republic,
Academic Ranking and Rating Agency and Institute for Economic and Social Reforms as well as wellknown
institutions (McKinsey Global Institute) and reports. There were used multiple scientific
methods as well as method of structured interview. The most significant shortage is weak
interconnection and relationship between education providers and companies. Clearly, employers
need to work with education providers so that students learn the skills they need to succeed at work.
Key words
education to business, company, cooperation, education, innovations
Anotácia
Inovácie sú považované za motor ekonomického rozvoja na celom svete. Univerzity a firmy sú
hlavnými subjektami spoločnosti, ktoré determinujú kvalitu ľudského života a rozvoj ekonomiky
založenej na vedomostiach. Hlavným cieľom tejto práce bolo vykonať hodnotenie a analýzu inovácií
pri spolupráci od výchovy k podnikaniu na Slovensku a pohľadom aj na regionálny rozvoj. Hlavné
zdroje informácií boli zo Štatistického úradu slovenskej republiky, Academickej rankiongová a
ratingovej agentúry a Inštitútu pre ekonomické a sociálne reformy, ako aj uznávaných inštitúcií
(McKinsey Global Institute) a správ. Boli použité viaceré vedecké metódy ako aj metódu
štruktúrovaného rozhovoru. Najvýznamnejším nedostatkom je slabé prepojenie a vzťah medzi
poskytovateľmi vzdelávania a podnikmi.Je zrejmé, že zamestnávatelia by mali spolupracovať s
poskytovateľmi vzdelávania tak, aby sa študenti učili zručnosti, ktoré potrebujú k úspechu v práci.
Klíčová slova
výchova k podnikaniu, spoločnosť, spolupráca, vzdelávanie, inovácie
JEL classification: I21, I25, M50, O30
1. Introduction
Innovation was considered as an important development factor already by significant Czech-Austrian
economist Josef A. Schumpeter (Jiříček, 2014). According to Adámek et al. (2015) innovation theory
has been shifted over time from the linear view on innovation (a straight line from science and
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
265
technology to innovation) to a non-linear and more dynamic view. The latter requires taking into
account interactions between a range of factors in the wider innovation system, such as
entrepreneurship, diversity of ideas, cooperation, marketing, design, attracting and developing human
capital, governance and the organization of innovation. Innovation is an essential element to generate
sustained economic growth. But, we cannot speak of innovation without a high level of education
(Mihaela, Titan, 2014). Innovation defines something like ’adds value’. In general, innovation is only
regarded to have been occurred if it has been implemented or commercialised in some way. This
means that innovative activity is not something that can occur separate from the university’s core
activities; rather it must involve the coordination of various inventive, learning and implementation
skills. According to Smeureanu, Isaila (2011) the innovation process is decisive in knowledge society.
This is explained by the fact that, this society is based on the knowledge management, new
technological knowledge production and their dissemination through more efficient electronic means,
including e-learning.
All around the world, businesses and governments are facing two main problems: high levels of youth
unemployment and a shortage of job seekers with critical generic skills. (Barton, Farrell, Mourshed,
2013). Leaders everywhere are aware of the possible consequences, which could possibly result from
youth unemployment, particularly in the form of social and economic distress, when too many young
people believe that their future is going to be compromised. But still, governments are incapable to
develop effective responses or even to define what they need or should know. Education has become a
strategic means of providing training and education to business, educational institutions, government
and other public and private agencies (Demiray, Sever, 2009). According to Heinis (2016) higher
education has two challenges: being able to impart technical knowledge that students and future
engineers are able to apply in their future occupations and teach social and individual competencies
needed to use the acquired technical knowledge and know-how. Innovative approaches in education
are required. A holistic understanding and approach is required which encompasses the skills gaps,
industry demand, existing academic products and delivery methods, communication gap between
customers and providers, the image of technical careers, and the nature and role of public organization
(Baumann et al., 2016).
Practical cooperation between educational and business sector increases the competitive ability of
both sides, therefore we have been investigating if there is any established and working cooperation of
Slovak universities with international companies located in Slovakia (Hanáčková, Bumbalová, 2016).
Education is a prerequisite for raising productivity in all economic sectors, and a critical instrument in
the framework of a productive development policy. There is not enough ways for education systems to
respond quickly to the needs of the productive sector in the world (Gutiérrez, Baquero, 2016). More
cooperation between businesses (enterprises) and the education system could help improve the quality
of education and the skills of those who graduate from Slovak schools, benefitting both parties.
Businesses are once again bringing this concept to the forefront as the new government gears
up (Terenzani, 2012). Several studies on regional development and growth point to the importance of
spatial proximity of universities and enterprises. The result of of such intense co-operation is ingrained
of knowledge in the regional environment and forms so called “Learning Region”. With the transition
to a knowledge-based economy, it occurs increasing interest in exploring the role of universities in
economic development of regions (OECD 2007).
2. Aim, Methodology and Methods of Research
The main aim of the paper was to make assessment and analysis of innovation in Education-toBusiness
co-operations in Slovakia. The logic of the paper was to find most of the data about
innovation and education to business cooperation from worldwide data and from the international up
to local level. All of the data were obtained from respected and well-known institutions and reports,
where we used statistical data of McKinsey Global Institute, Babson study, International World Bank
and other scientific surveys for external point of view about worldwide education. The main resource
of information about statistical data of students, universities, innovations and business cooperation
were gained from Statistical Office of Slovak Republic, Academic Ranking and Rating Agency
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
266
(ARRA), Institute for Economic and Social Reforms (INEKO). Although it is not easy to prove the
direct interconnection between education and business, we have selected the main leaders of the
studied forms of cooperation. We have also used the method of structured interview with the general
director of University section at The Ministry of Education, Science, Research and Sport, with the
president of The American Chamber of Commerce in The Slovak Republic and with the Rector of the
Slovak Technical University (STU) in Bratislava.
We started with deep data collection, mostly through online resources, and analysis of business to
education, about its history and nowadays approaches as it is unquestionably one of the most
progressive, convenient and cheapest method of learning worldwide. We also used deduction, which
appears mostly while forecasting the future trend of cooperation growth. Next step was analysing of
education-to-business cooperation in Slovakia, where we chose universities based on the data from
ranking methodology of Academic Ranking and Rating Agency, and looked for information whether
the universities have established any education-to-business cooperation. If so, we described it and in
cases, where it was possible, we as well analysed the outcomes of these relations.
3. Results and Discussion
According to the Slovak ARRA which is periodically evaluating the performance of Slovak
universities in different areas has published their annual research of 2013 in which two important
trends were recorded. Firstly, there is a drop of interest in university education. This trend is more
common since 2007 (from 85 000 to 60 000 students), but examined year 2014 there was for the first
time exceed the limit according to which the number of university applicants was lower than the
number planned by universities. Secondly, the ARRA noticed a decline of total number of
postgraduates among Slovak universities, which was recorded first time in the history of ARRA’s
raking. Therefore it is essential for universities to focus primarily on the quality of education through
the cooperation of universities and companies. In reality, this cooperation in Slovakia struggle mainly
in financing. Entrepreneurs refuse to invest or financially help the education providers, because as
people from business say, its mutual advantageousness is disproportionate. “No research centres are
currently established on our universities, which could potentially the companies approach with
suggestions about research or innovation. It is a huge weakness which often leads to even worse effect
that Slovakia cannot keep the young and successful research workers” noted Mr. Pavličin, general
director of University section at The Ministry of Education, Science, Research and Sport.
Practical cooperation between educational and business sector would without doubt help to increase
the competitive ability of both sides. It is truth, that this problem is partially solved at universities with
technical specialisation. According to Igor Kotmann, president of The American Chamber of
Commerce in The Slovak Republic, Companies like IBM, Dell, U.S. Steel or Volkswagen are good
examples of how the cooperation should look like. Graduates form universities with technical
specialisation either from Žilina or Bratislava without difficulty find employment in these companies.
There are several methods, how to solve this business-to-education research problem. One of those,
often mentioned, is little tax benefit. These benefits should be applied to companies which already
have established the cooperation with universities in Slovakia and have concrete prosperous outcomes.
On the other hand it would as well attract other companies, not necessarily only “big players”, but as
well small and medium enterprises. One of the suggestions in case of writing the dissertations would
be to give the job positions to postgraduate students and investing in universities’ research centres or
laboratories. Mr. Pavličin noted “as far as talking about universities, it is important for them to focus
more at internationalisation. This is the right way to gain exclusivity among foreign companies. The
most significant role here plays different international University quality rankings, where universities
can compete, but as well inspire each other”.
The involvement of universities in regional development and their contribution is being examined of
many studies over the past years. These credit the universities the strong local multiplier effect on
employment and the development of local human resources. Effective functioning and development of
universities is also of interest to local and regional governments. The very existence of universities in
the region is a kind of gateway for larger investments. Of course, the mentioned positive effects in
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
267
practice manifest themselves in different regions in varying extents and it depends on many factors.
Research and development forms for the biggest category in the whole mechanism of how universities
can contribute to regional development. Universities have a knowledge base from which to build
innovations.
Volkswagen Slovakia
One of the shining examples of business-to-education research cooperation is the one of Volkswagen
Slovakia and Faculty of Mechanical Engineering of the Slovak University of Technology in Bratislava
both of them located in the capital city Bratislava. High technologies used in automobile industry put
demands on people working in this industry. That is why the co-operation of automotive industry with
educational institutions is so vital. Such cooperation presents potential advantages for all co-operative
partners. Some educational institutions provide methodical and technical support for
labourer/employee trainings for particular jobs and work positions. Closer co-operation enables
educational institutions transmit up-to-date knowledge from automotive industry to the students. Upto
date knowledge, applicable study programmes and the hands-on approach enable to educate
students whose profile will meet the requirements of the automotive industry.
The agreement between the Slovak University of Technology in Bratislava and Volkswagen Slovakia
Corporation is being one of the most significant projects. The co-operation agreement between the
Faculty of Mechanical Engineering of the Slovak University of Technology in Bratislava and
Volkswagen Slovakia Corporation was signed in September 2009. The co-operation agreement
involves development of the study programmes “Automobile production” and cooperation in the areas
of science and research and development. The “Automobile production” programme was first study
programme with focus on this area in Slovakia. The first applicants for this study programme applied
in the academic year 2010 – 2011.
Mutual cooperation should enable to involve students and scientists to do the research and
development activities in the area of technologies and production methods. Another part of the
program are international cooperations - students participate on different professional internships in
the Volkswagen plants and as well take part at lectures at foreign universities like Technische
Universität Braunschweig, Ingolstadt University of Applied Sciences and AutoUni Volkswagen AG
which is further training institution of the Volkswagen Group with an academic profile that provides
tailored knowledge. Volkswagen made a commitment that it will financially support this cooperation
in amount of more than 300 000 EUR in the period 2010 - 2013. This commitment was successfully
finished.
International Business Machines
IBM is an American information technology corporation headquartered in Armonk, New York. The
company is one of the few information technology companies with a continuous history dating back to
the 19th century. With almost 430,000 employees worldwide is one of the largest information
technology companies in the world. There are two legal IBM entities in Slovakia: IBM Slovakia, Ltd.
headquartered in Bratislava and with branch offices in Banská Bystrica and Košice; and IBM
International Services Centre, Ltd. located in Bratislava. IBM Slovakia, Ltd. was founded in
December 1992 as a separate business entity. Headquarter is situated in Bratislava, with branch offices
in Banská Bystrica and Košice.
Today, IBM Slovakia belongs to top players on the Slovak IT market and with a wide network of
sellers, agents and business partners covers the whole country and all major industries. IBM Slovakia
offers an Internship program to the university student. It is a three moths program, where students
might work at different department within the company. They gain invaluable experience and
contacts, which they may use in choosing their future job position.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
268
The IBM Academic Initiative is a another no-charge program providing educators with the training
materials, curriculum guides, software and hardware needed to teach in-demand business and
technology skills. From predictive analytics to data security and vulnerability management, the
Academic Initiative might help you take students beyond the reach of the curricula offered at many
colleges and universities. By introducing real-world challenges and technology into the classroom, the
Academic Initiative gives students the hands-on experience valued by employers in today’s
marketplace. In Slovakia the Academic Initiative has been established at The Slovak University of
Technology in Bratislava, where it tries to modify and come up with new attractive subjects like BPM
- Business process management.
Another form of cooperation regarding the IBM Academic is that universities involved in this
program have a free access to IBM software, training materials and significant discounts on its
hardware equipment. IBM Academic initiative already connects more than six thousands universities
and 30 000 members of academic community. Grant programs are part of IBM cooperation with
universities. In 2011, University of Žilina raised a grant in amount of 10 000 USD. It was mainly used
for pilot project dealing with usage of sensors in control of transportation. It was realised in new
Competence centre for intelligent transportation systems, which was opened in 2011 at the University
of Žilina.
AgroBioTech Transfer Centre
We have far more examples of how can the co-operations with technical focused universities and IT
or automobile companies work. Talking about other branches, it is not so fruitful. Despite this
negative fact, there is being still some cooperation which is considered to be a good case practice. One
of them is the AgroBioTech Transfer Centre. It is a cooperation of two educational partners Slovak
University of Agriculture, Constantine the Philosopher University and one R&D partner Institute of
Plant Genetics and Biotechnology under the Slovak Academy of Science.
The major aim of such an initiative is the transfer of knowledge and technology of the AgroBioTech
Transfer Centre in two spheres:
1. International dimension - Active engagement of the Centre in International Excellence Research
as well as in European science area.
2. National and regional dimension - Better interconnectedness of research and science tasks with
the practice along with the aim of gradually increasing the competitiveness and employment in
the region as well as in Slovakia in areas of agrobiology, biotechnology, genetic technology and
food processing.
The AgroBioTech Transfer Centre is the right example of how the cooperation between business and
educational sector should look like. It creates both real and virtual space and conditions for
communication and meetings of representatives of research and development with those from
entrepreneurial sector along with foreign partnership organisations.
The most significant functions of the Transfer Centre are:
Cooperation with SMEs
Outcomes popularisation of Research & Development
Creation of intelligent and integrated software solutions for technological transfers
Assistance in the area of know-how and protection of intellectual property
Support of business angels and potential investors
Cooperation between institutions at EU level with the same focus in the field of interest.
The creation of the Transfer Centre is strongly influenced by the regional dimension of European
Commission called Smart Specialisation, which is a new innovation policy concept designed to
promote the efficient and effective use of public investment in research. Building of AgroBioTech
Transfer Centre cost approximately 26 mil EUR, of which 25 mil was paid from the Operational
programme Research and Development and rest was paid by the own investments of two partnership
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
269
educational institutions The Slovak University of Agriculture and Constantine the Philosopher
University.
Challengest
Even though some of the companies are big enough and based on that as well attractive enough for
students, there is still a huge gap between companies, which are not international or well-known and
education providers. This has been the main idea, which was behind creating a company / platform
called Challengest. Challengest is a mediator between business and education world. On one hand,
Challengest gives opportunity to companies, which are either big with long history or relatively small,
progressing, but not visible enough, to become more attractive for students through advertising a case
studies based on real problems from business environment at the Challengest’s portal.
On the other hand, there is a trend, that even if students are excellent performers while being at
university, they have problems to find an adequate job after finishing it, just because they lack enough
practical experience, good contacts or any working references. These are most common obstacles
which are fresh graduates usually facing. Challengest is trying to remove these barriers, by offering
students a real case studies at which they can work individually or even in teams. Based on their
performance and outcomes, they are often offered an opportunity to stay at company as a part-time
while finishing the project, or in fact even a full-time workplace. While companies have to pay for
such a service 50 - 700€ (February 2014), for students it is completely free of charge. Based on that, it
is considered to be a great opportunity to test students’ skills, and if not getting a job, it will certainly
improve graduates CVs. According to Chellengest's webpage, it is already working with partners as
Tatra Banka, Swiss Re, Orange, Dell, Heineken, Microsoft, ESET, HR Breavis, ČSOB, Martinus.sk,
TREND, Deloitte, Erste Bank, T-mobile and others. Since now, it is mostly operating in capital cities
of both Slovakia and the Czech Republic, but it is among to spread also to other cities of these two
countries, giving even more opportunities for young generation.
Taking everything into account, Slovakia has been criticised for having a weak position regarding the
innovations. If we count only in a technocratic way, we might not find any shocking numbers,
especially not in certain categories, but on the other hand we need to realise that no extra steps can
substitute for what really should work naturally. We can’t say that it is enough to create something at a
university and then sell the invention licence to someone. You always need people who transfer this
knowledge into practical applications, who know how the invention works, and each transfer must go
along with the people. Without them, the innovation is as static and not developing, as a product,
which you can buy in supermarket.
The success of innovation is not really about the particular number of patents. For example the Slovak
University of Technology in Bratislava had a relatively low number of patents, only 10 registered for
such an institution (in 2012). After this year about 200 patents involved people from the university –
either students or graduates who were working abroad where these patents were registered. We are
convinced, that we have many skilled people here in Slovakia, but it is for sure easier, not necessarily
reasonable, to submit an invention for patenting somewhere where there is a well-working
mechanism.
As far as the universities are concerned, we are now facing the challenge of creating own university
policy for each institution, to support innovation as well as to develop mechanisms of cooperation
with business. Twenty years ago things were dismantled in a sort of post-revolution craze but a new
system has not been developed. “Recently, there were visions that it needs to be done at the level of
the state, but that can never really work because bureaucrats, no matter how hard they try, could never
handle all those specifics at each school and if this process does not happen right where the ideas
germinate, then it will not work at all” (Redhammer R. - Rector of the Slovak Technical University in
Bratislava)
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
270
If we look at Oxford University as one of those leading nearly every university’s ranking, they have
created their own trade company, called Isis Innovations, which carries out all forms of technology
transfer. In case of Slovak University of Technology in Bratislava, the Oxford University as a partner,
elaborated some recommendations to create such a company. Nevertheless, when we look at higher
education in Slovakia as a whole, we are still struggling with the most crucial factor - lack of people
who are able to oversee these projects over the longer term since a slightly better budget is necessary
compared to what we see currently among our universities. The option may be able to finance more of
own projects mainly by university’s financial resources, not only do so through others’ projects which
always have some prescribed conditions, limitations and expected outcomes. There is no place for
“venture capital” style of financing the projects.
Conclusion
Generally speaking, the most important factor for success in linking universities with practice is
intense communication between academic environment and business, which has a positive impact on
regional development. In Slovakia it is still only a few similar cooperation with international
companies, but the trend of new companies, especially start-ups is positive and in the paper we have
pointed out some examples. In representation cover mostly Volkswagen and Slovak Technical
University in Bratislava, which cooperates with the enterprise already started in the 90´s. First, in the
form of technical support and laboratory equipment, from 2011 collaborates VW SK and Faculty of
Mechanical Engineering STU in a joint project of study program in car production. Vocational
subject’s syllabi for the project prepared academics together with specialists from the car company
that students also give lectures. Teaching students take part directly at the factory or at its suppliers.
Students gain in cooperation the opportunity to acquire professional experience in VW SK and the
best of them will receive also scholarship. The company is also working with the University on
subjects entering a bachelor, master or doctoral theses. The majority of graduates is then employed
directly by Volkswagen SK or in its foreign branches.
According to Education at a Glance 2013 report, fewer than half of youth and employers believe that
new graduates are adequately prepared even for entry-level positions, which consist of basic critical
thinking and decision-making. Education providers, however, are much more optimistic, where 72
percent of them believe new graduates are ready to work (OECD, 2013). This is a huge mismatch,
which made us investigate this problem more. We found out, that one of the problems causing this
situation is also weak interconnection and relationship between education providers and companies. In
order to address youth unemployment, we need to think about two fundamental elements to be
fulfilled: skill development and job creation. We suggest that employers and education providers
should step into one another’s world to better understand each other’s situation. It is therefore evident
that to overcome these fundamental differences make it necessary that the companies as
representatives of the business sector should be in close cooperation with universities and vice versa
universities should seek to establish as much as possible cooperation with companies in common
sector. As for the rating and raking of universities, it is advised to have co-operations established with
international companies, which increases positioning of university and attracts other international
partners.
Literature
ADÁMEK, P., ČEMERKOVÁ, Š., KLEPEK, M., ŠEBESTOVÁ, J., ŠPERKA, R. (2015). Regional[1]
innovation approach: A case of the Moravian-Silesian region. In 18th International Colloquium on
Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, pp. 161-167. ISBN 978-80-210-
7861-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-7861-2015-21.
BARTON, D., FARRELL, D., MOURSHED, M. (2013). Education to employment: Designing a system[2]
that works: research report. San Francisco: The McKinsey Global Institute. [online]. [cit. 2016-11-09].
Available at: http://mckinseyonsociety.com/downloads/reports/Education/Education-to
Employment_FINAL.pdf.
BAUMANN, T., MANTAY, K., SWANGER, A., SAGANSKI, G., STEPKE, S. (2016) Education and[3]
innovation management: a contradiction? How to manage educational projects if innovation is crucial for
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
271
success and innovation management is mostly unknown. Procedia - Social and Behavioral Sciences, vol.
226, no. 3, pp. 243-251. ISSN 1877-0428. DOI 10.1016/j.sbspro.2016.06.185.
DEMIRAY, U., SEVER, S. N., (2009). Marketing strategies in open distance learning and online[4]
education. An Intergrated Approach, 3. Anadolu University, Eskisehir, TURKEY. pp. 31. ISBN 978-975-
98590-6-0.
GUTIÉRREZ, J., BAQUERO, E. J., (2017). New cross-proposal entrepreneurship and innovation in[5]
educational programs in third level (tertiary) education. Contaduría y Administración, vol. 62, no. 1, pp.
239-261. ISSN 0186-1042. DOI 10.1016/j.cya.2016.10.005.
HANÁČKOVÁ, D., BUMBALOVÁ, M. (2016). Inovácie v samospráve. Acta oeconomica uviversitatis[6]
Selye, vol. 5, no. 2, pp. 209 – 215. ISSN 1338-6581.
HEINIS, T., GOLLER, I., MEBOLDT, M. (2016) Multilevel Design Education for Innovation[7]
Competencies. Procedia CIRP, vol. 50, no. 2, pp. 759-764. ISSN 2212-827. DOI
10.1016/j.procir.2016.04.120.
JIŘÍČEK, P., (2014). Regional policy of the European Union, innovation and new models of endogenous[8]
growth. In 17th International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno:
Masarykova univerzita, pp. 171-178. ISBN 978-80-210-6840-7. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-
20.
MIHAELA, M., TITAN, E. (2014) Education and Innovation in the Context of Economies Globalization.[9]
Procedia Economics and Finance, vol. 15, no. 4, pp. 1042-1046. ISSN 2212-5671. DOI 10.1016/S2212-
5671(14)00667-4.
OECD (2007). Higher Education and Regions: Globally competitive, locally engaged. ISBN[10]
9789264034143 [online]. [cit. 2017-02-09]. Available at:
http://www.oecd.org/edu/imhe/highereducationandregionsgloballycompetitivelocallyengaged.htm.
OECD. (2013). Education at a Glance 2013: OECD Indicators, OECD Publishing, Paris. 440p. ISBN[11]
978-92-64-20105-7. DOI: http://dx.doi.org/10.1787/eag-2013-en.
SMEUREANU, I., ISAILA, N., (2011). Information technology, support for innovation in education[12]
sciences. Procedia - Social and Behavioral Sciences, vol. 15, no. 1, pp. 751-755. ISSN 1877-0428. DOI
10.1016/j.sbspro.2011.03.177.
TERENZANI, M. (2012). Building stronger business-academia ties, in: The Slovak Spectator, [online].[13]
[cit. 2016-12-03]. Available at: https://spectator.sme.sk/c/20043473/building-stronger-business-academia-
ties.html.
Results of the paper are based on the research tasks of VEGA project No. 1/0834/16 “Usage of
municipal assets for entrepreneurial purposes (MASAPO)”
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
272
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-34
HODNOCENÍ MEZD V REGIONÁLNÍM ŠKOLSTVÍ
V KRAJÍCH ČESKÉ REPUBLIKY
EVALUATION OF WAGES IN EDUCATION IN REGIONS OF THE CZECH
REPUBLIC
LIBUŠE SVOBODOVÁ
MARTINA HEDVIČÁKOVÁ
Katedra ekonomie
Fakulta informatiky a managementu
Univerzita Hradec Králové
Department of Economics
Faculty of Informatics and Management
University of Hradec Králové
Rokitanského 62, 500 03 Hradec Králové, Czech Republic
E-mail: libuse.svobodova@uhk.cz, martina.hedvicakova@uhk.cz
Anotace
V článku je analyzována situace v oblasti regionálního školství. Cílem článku je porovnat rozdílnosti v
průměrných hrubých měsíčních mzdách v oblasti školství v roce 2015 v jednotlivých regionech včetně
genderových oblastí. Porovnáno bude i zastoupení žen a mužů či rozdíl mezi platy. Porovnány jsou
mzdy neřídících pracovníků s průměrným platem v regionu, kdy učitelé regionálního školství
průměrně za celou Českou republiku dosahují o 1,2 % vyššího příjmu, než jsou platy v regionech.
Řídící pracovníci mají o 49,5 % vyšší příjmy, než jsou průměrné příjmy v regionech. Dále jsou
porovnávány podíly platů žen a mužů ve školství i s regiony, kdy muži mají vyšší platy v oblasti
školství u neřídících pracovníků v průměru o takřka 4 % a u řídících pracovníků je to již o 10 % více.
Při zpracování článku byla použita data z Ministerstva školství a z dalších odborných zdrojů.
Výsledky jsou prezentovány pomocí přehledných tabulek.
Klíčová slova
průměrné hrubé mzdy, porovnání, školství
Annotation
The article analyses the situation in the regional education. The goal of the article is to compare the
differences in average monthly gross wages in education in 2015 in each region in the Czech
Republic, including areas of gender. The representation of women and men and difference between
the salary is compared. Wages of non-control wage teachers with an average salary in the region are
compared. Teachers of schools on average for the whole Czech Republic reached 1.2% higher income
than wages in the regions. Managers of the schools have a 49.5% higher income than the average
income in the regions. Furthermore, shares compared salaries between men and women in education
and the regions. Men as teachers have higher salaries in education an average of almost 4% and
managers of schools it is already 10% more. Data from the Ministry of Education and other
professional sources has been used in the processing of the article. Results are presented using clear
tables.
Key words
average gross salary, comparison, education
JEL classification: A13, E24, J16, O11,
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
273
1. Úvod
Učitelé významně ovlivňují celou společnost. Kvalita učitele a jeho motivace je zásadní v procesu
vzdělávání. Znalosti a dovednosti, které učitel žáky naučí a které pak mohou využít v dalším
vzdělávání nebo v práci, zdaleka nejsou jediným cílem vzdělávání. Vzdělávání by mělo u žáků
vypěstovat oblibu, vůli a odvahu k dalšímu učení a poznávání. I proto kvalitního učitele zdaleka
nedělá diplom z vysoké školy, ale specifická kombinace pedagogických dovedností a zkušeností na
straně jedné a osobnostních dispozic a kvalit na straně druhé. Pro kvalitu vzdělávání je tudíž velmi
důležité i to, jak talentovaní lidé se o práci učitele uchází. (Münich, Straka, 2012) Motivovanost
učitelů k profesi a kvalita souvisí i s odměňováním a vnímáním učitelské profese. V dřívějších dobách
byli učitelé jedněmi z nejvíce vážených profesí. V dnešní době tomu tak bohužel není vždy. Důvody
mohou být mzdy, ale i osobní vnímání a přístup k učitelům ze strany rodičů, kteří ne vždy vnímají
učitele a vzdělávací proces jako přínos pro děti. Vránová (2013) vytvořila na základě výzkumu
modely motivačních faktorů pro učitele pro různé věkové skupiny i pro genderovou problematiku.
Mimo mzdy byly hodnoceny a uváděny i vybavení pracoviště, jistota zaměstnání do budoucna, dobrý
pracovní kolektiv, dobré vztahy s managementem, pocit užitečnosti práce, možnost práce dělat v čem
je dobrý, pracovní podmínky, pocit spravedlnosti, mezilidské vztahy, status povolání či např. možnost
seberealizace a další.
Již v roce 1992 řešil Gandara (1992) odchody nejlepších učitelů, i těch mladých, kvůli nízké mzdě
v oblasti školství. Avraamova, Loginov (2016) se v rozsáhlém průzkumu v Rusku věnovali socioekonomickým
dopadům při růstu mezd učitelů. Uvedli, že růst mezd měl za následek pozitivní dopad
na kvalitu školního vzdělávání. Dopady finanční reformy na školství analyzovali i Kirabo, Johnson,
Persico (2016). Zabývali se i navýšením mezd učitelů a úspěšností a dokončením studia studenty.
Rickman, Wang, Winters (2016) se ve studii zabývali motivací stát se učitelem. Použili 3letá data
z americké studie. Relativní mzdy učitelů a jejich výše pozitivně působí při rozhodnutí stát se učitelem
a být jím. Zároveň muži se spíše specializují na oblast matematiky, vědy a počítačového vzdělávání.
Naopak ženy na vzdělávání základní. Münich a Smolka (2016) provedli studii věnovanou platům
českých učitelů. Mimo jiné uvedli, že střední plat učitelů veřejných základních a středních škol je stále
nižší než plat 80 % zaměstnanců s vysokoškolským vzděláním. Jinými slovy, více než 80 %
vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců nadále pobírá plat vyšší než je střední plat učitelů veřejných
základních a středních škol. Jejich studie ukazuje, že navyšování učitelských platů i v roce 2015 stěží
drželo krok s růstem platů ostatních vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců veřejného a soukromého
sektoru. Nepříznivá relativní platová situace českých učitelů se tak za posledních deset let v podstatě
nezměnila.
2. Cíl a metody
Cílem článku je porovnat rozdílnosti v průměrných hrubých měsíčních mzdách v oblasti školství v
roce 2015 v jednotlivých regionech České republiky včetně genderových oblastí. Porovnáno bude i
zastoupení žen a mužů v mateřských, základních, středních, vyšších odborných školách či na
konzervatořích. Dále bude porovnán rozdíl mezi platy. Součástí analýzy bude i porovnání mezd
neřídících pracovníků s průměrným platem v regionu,
Při zpracování článku byly využity především sekundární zdroje. Za sekundární zdroje lze uvést
odbornou literaturu, nashromáždění informací z odborného tisku, www stránek, databází, diskusí či
předchozích účastí na odborných seminářích či konferencích v rámci okruhu zvoleného tématu.
Hlavním zdrojem dat v oblasti výsledků byla data z Ministerstva školství – Zaměstnanci a mzdové
prostředky ve školství. Ministerstvo školství zveřejňuje každoroční výsledky za předchozí rok v dubnu
– v červnu. Data za rok 2015, která budou v článku analyzována, jsou nejnovější dostupná.
Dále bylo nutné z množství publikovaných materiálů vybírat, třídit a aktualizovat dostupné relevantní
informace, které by podaly základní přehled o dané problematice. Výsledky jsou prezentovány
pomocí tabulek.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
274
Data používána z „Zaměstnanci a mzdové prostředky za 1. – 4. čtvrtletí 2015“ je analytickým
výstupem ze čtvrtletních výkazů o zaměstnancích a mzdových prostředcích regionálního školství,
organizačních složek státu a ostatních přímo řízených organizací v resortu školství a veřejných
vysokých škol. Kromě údajů z výkazů vychází materiál i z průměrných platů v České republice a v
kapitole „Průměrná měsíční mzda/plat v ČR a ve školství" jsou porovnávány průměrné platy/mzdy ve
školství se statistickými daty o průměrné mzdě/platu Českého statistického úřadu za celou ČR.
Veškeré uvedené údaje jsou souhrnnými údaji za celý resort školství – tedy za kapitolu 333-MŠMT
státního rozpočtu včetně ESF, za jiné činnosti a za ostatní zdroje. Nejedná se tedy pouze o prostředky
státního rozpočtu, tj. prostředky kapitoly 333-MŠMT státního rozpočtu, na které jsou stanoveny
závazné limity mzdové regulace. (Zaměstnanci a mzdové prostředky ve školství - rok 2015)
3. Výsledky
Kapitola se věnuje rozdílnostem v oblasti odměňování v jednotlivých krajích České republiky.
Výsledky jsou prezentovány v přehledných tabulkách a zároveň jsou hlavní výsledky komentovány.
Tabulka 1 zobrazuje informace o učitelích v regionálním školství bez řídících pracovníků
v jednotlivých krajích České republiky za rok 2015. Tento vzorek byl pro další analýzy upřednostněn
díky většímu vzorku než u řídících pracovníků. Data jsou věnována podílu mužů, průměrnému
hrubému měsíčnímu platu a podíl a rozdíl žen a mužů v oblasti odměňování. Z dat je patrné, že
nejvíce jsou muži zastoupeni v kraji Vysočina, v Jihočeském, Královéhradeckém, Zlínském a
Pardubickém kraji. Ve všech výše uvedených je podíl mužů větší než 20 %. Ve všech ostatních
krajích je to méně. Nejméně jsou muži zastoupeni v kraji Středočeském a Moravskoslezském.
V případě, že se zaměříme na výši mezd, největších hrubých mezd očekávaně dosáhnuli pracovníci
z Prahy následováni kraji Ústecký, Liberecký, Středočeský a Plzeňský. Naopak nejnižší průměrné
hrubé měsíční platy dosahovali učitelé v kraji Zlínském, Královéhradeckém, Vysočina a
Karlovarském. Největší rozdíl v podílu mezd mezi ženami a muži byl v kraji Plzeňském, v Praze,
v kraji Středočeském a i v Libereckém byl rozdíl více než 1 500 Kč. Naopak nejmenší rozdíly, do
1 000 Kč, v odměňování žen a mužů byly zaznamenány v kraji Karlovarském, Ústeckém a
Jihočeském. V dalších krajích byl rozdíl více než 1 110 Kč.
Tab. 1: Učitelé v regionálním školství bez řídících pracovníků v krajích – ženy a muži v roce 2015
Zřizovatelé: MŠMT,
obec, kraj
Zákon č. 262/2006,
§ 109 odst. 3
NUTS
Podíl
mužů
Průměrný hrubý měsíční plat
ženy muži celkem
Podíl ženy
/ muži
Rozdíl ženy
- muži
Česká republika CZ01 18,9% 26 540 Kč 27 857 Kč 26 789 Kč 95,3% -1 317 Kč
Hl. m. Praha CZ010 19,6% 27 462 Kč 29 043 Kč 27 773 Kč 94,6% -1 581 Kč
Středočeský CZ020 16,0% 26 905 Kč 28 326 Kč 27 132 Kč 95,0% -1 420 Kč
Jihočeský CZ031 20,8% 26 294 Kč 27 477 Kč 26 540 Kč 95,7% -1 183 Kč
Plzeňský CZ032 17,8% 26 543 Kč 27 653 Kč 26 740 Kč 96,0% -1 110 Kč
Karlovarský CZ041 18,0% 26 225 Kč 27 425 Kč 26 442 Kč 95,6% -1 199 Kč
Ústecký CZ042 19,9% 27 087 Kč 27 858 Kč 27 240 Kč 97,2% -771 Kč
Liberecký CZ051 19,8% 26 953 Kč 28 321 Kč 27 224 Kč 95,2% -1 368 Kč
Královéhradecký CZ052 20,5% 26 017 Kč 27 009 Kč 26 221 Kč 96,3% -992 Kč
Pardubický CZ053 20,1% 26 329 Kč 27 798 Kč 26 625 Kč 94,7% -1 469 Kč
Vysočina CZ063 20,9% 26 044 Kč 27 460 Kč 26 339 Kč 94,8% -1 416 Kč
Jihomoravský CZ064 18,8% 26 149 Kč 27 966 Kč 26 492 Kč 93,5% -1 816 Kč
Olomoucký CZ071 19,0% 26 268 Kč 27 837 Kč 26 567 Kč 94,4% -1 569 Kč
Zlínský CZ072 20,1% 25 623 Kč 27 125 Kč 25 925 Kč 94,5% -1 502 Kč
Moravskoslezský CZ080 17,0% 26 507 Kč 27 448 Kč 26 667 Kč 96,6% -941 Kč
Zdroj: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (2016)
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
275
Další oblastí analýzy je průměrný hrubý měsíční plat v porovnání s regionem. Největší průměrný plat
v regionu je opět dle očekávání v Praze, 33 852 Kč (tab. 2). Dalšími kraji jsou Zlínský, Plzeňský kraj,
kraj Vysočina, Olomoucký, Ústecký, Jihočeský a i v kraji Královéhradeckém byl průměrný plat vyšší
než 24 000 Kč. Nejnižší průměrné platy v regionu měl překvapivě kraj s brněnskou metropolí,
Liberecký, Středočeský, Pardubický, Karlovarský a Moravskoslezský.
Mimo Prahy je podíl platu žen ku platu v regionu vyšší, než je průměrný plat v regionu. V Praze činí
plat žen pouze 81,1 % a mužů 85,8 %. Celkově získávají v Praze učitelé o 18 % průměrně méně, než
je průměrný plat v regionu. Do 105 % se celkově umístily i kraj Středočeský, Jihomoravský a
Plzeňský. V Královéhradeckém kraji již dostávají o 9 % více, než jsou průměrné platy v regionu.
Nejlépe jsou na tom v porovnání s příjmy v kraji kraj Karlovarský, Ústecký, Olomoucký, Pardubický
a Zlínský. V oblasti genderové je podíl platu mužů k platu v regionu větší, než je tomu u žen.
Odpovídají tomu již výše zmíněné vyšší platy mužů, než žen.
Tab. 2: Porovnání učitelů v regionálním školství bez řídících pracovníků s regionem v roce 2015
Zřizovatelé: MŠMT,
obec, kraj
Zákon č. 262/2006,
§ 109 odst. 3
Průměrný hrubý měsíční plat
Průměrný plat v
regionu
Podíl plat žen /
plat v regionu
Podíl plat muži /
plat v regionu
Podíl plat celkem /
plat v regionu
Česká republika 26 467 Kč 100,3% 105,3% 101,2%
Hl. m. Praha 33 852 Kč 81,1% 85,8% 82,0%
Středočeský 26 527 Kč 101,4% 106,8% 102,3%
Jihočeský 24 006 Kč 109,5% 114,5% 110,6%
Plzeňský 25 574 Kč 103,8% 108,1% 104,6%
Karlovarský 22 750 Kč 115,3% 120,5% 116,2%
Ústecký 23 934 Kč 113,2% 116,4% 113,8%
Liberecký 24 685 Kč 109,2% 114,7% 110,3%
Královéhradecký 24 030 Kč 108,3% 112,4% 109,1%
Pardubický 23 673 Kč 111,2% 117,4% 112,5%
Vysočina 23 977 Kč 108,6% 114,5% 109,9%
Jihomoravský 25 718 Kč 101,7% 108,7% 103,0%
Olomoucký 23 483 Kč 111,9% 118,5% 113,1%
Zlínský 23 240 Kč 110,3% 116,7% 111,6%
Moravskoslezský 24 208 Kč 109,5% 113,4% 110,2%
Zdroj: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (2016)
Tabulka 3 je věnována učitelům jednotlivých stupňů vzdělávání. Nejvíce mužů je zastoupeno u učitelů
odborného výcviku, učitelů SŠ, VOŠ a konzervatoří. Na ŠŠ, VOŠ, konzervatořích a na odborném
výcviku jsou větší průměrné hrubé mzdy, než na mateřských a základních školách, na kterých jsou
v mnohem větší míře zastoupeny ženy. I zde je však patrný rozdíl v odměňování žen a mužů.
Nejmenší rozdíl je u učitelů ZŠ. Dále u učitelů SŠ, VOŠ a konzervatoří a u učitelů odborného
výcviku. Největší rozdíl v měsíčním odměňování byl u učitelů škol určených pro žáky se SVP.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
276
Tab. 3: Učitelé v regionálním školství bez řídících pracovníků dle stupně vzdělávání v roce 2015
Zřizovatelé: MŠMT,
obec, kraj
Zákon č. 262/2006,
§ 109 odst. 3
NUTS
Podíl
mužů
Průměrný hrubý měsíční plat
ženy muži celkem
Podíl ženy /
muži
Rozdíl
ženy -
muži
Učitelé MŠ CZ01 0,4% 23 133 Kč . 23 143 Kč x x
Učitelé ZŠ CZ01 14,1% 27 391 Kč 27 397 Kč 27 392 Kč 100,0% -6 Kč
Učitelé SŠ, VOŠ a
konzervatoří CZ01 34,9% 28 515 Kč 28 870 Kč 28 639 Kč 98,8% -355 Kč
Učitelé škol určených
pro žáky se SVP CZ01 14,4% 28 437 Kč 29 303 Kč 28 561 Kč 97,0% -866 Kč
Učitelé odborného
výcviku CZ01 66,0% 24 761 Kč 25 531 Kč 25 269 Kč 97,0% -770 Kč
Zdroj: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (2016)
V případě porovnání průměrného hrubého měsíčního platu dle stupně vzdělávání s průměrným platem
v regionu (tab. 4) je patrné, že učitelé MŠ a učitelé odborného výcviku byli odměňováni méně, než je
průměrný plat v regionu. Platilo to jak pro ženy, tak pro muže (u MŠ není údaj k dispozici). Ženy
vzhledem k nižšímu ohodnocení dosahují horších výsledků, než muži. Celkově jsou učitelé ZŠ 3,5 %
nad průměrem v České republice, učitelé škol určených pro žáky se SVP 7,9 % nad republikovým
průměrem a učitelé SŠ, VOŠ a konzervatoří 8,2 % nad průměrem.
Tab. 4: Učitelé v regionálním školství bez řídících pracovníků dle stupně vzdělávání v porovnání
s regionem v roce 2015
Zřizovatelé: MŠMT, obec, kraj
Zákon č. 262/2006, § 109 odst. 3
Průměrný hrubý měsíční plat
Průměrný
plat
v regionu
Podíl plat žen
/
plat v regionu
Podíl plat
muži / plat
v regionu
Podíl plat
celkem / plat
v regionu
Učitelé MŠ 26 467 Kč 87,4% x 87,4%
Učitelé ZŠ 26 467 Kč 103,5% 103,5% 103,5%
Učitelé SŠ, VOŠ a konzervatoří 26 467 Kč 107,7% 109,1% 108,2%
Učitelé škol určených pro žáky se SVP 26 467 Kč 107,4% 110,7% 107,9%
Učitelé odborného výcviku 26 467 Kč 93,6% 96,5% 95,5%
Zdroj: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (2016)
V další analýze budeme vycházet z odměňování řídících pracovníků v regionálním školství. Z tabulky
5 je na první pohled patrné, že významně narostl podíl mužů a zároveň i výše mezd. Průměrně je zde
zastoupeno 30,4 % mužů na rozdíl od 18,9 % neřídících pracovníků. Nejvíce mužů je zastoupeno
v kraji Jihočeském, v kraji Vysočina, v Královéhradeckém, Libereckém, Olomouckém,
Moravskoslezském a Jihomoravském kraji. V ostatních krajích je zastoupení menší než 30 %.
Nejméně mužů v řídících pozicích ve školství je v kraji Středočeském, Karlovarském a v Praze.
Nejvyšší mzdy měli celkově řídící pracovníci v Praze, v Ústeckém, Moravskoslezském,
Středočeském, Libereckém a Jihočeském kraji. Naopak nejnižší mzdy, pod 40 000 Kč, měli řídící
pracovníci v kraji Pardubickém, Královéhradeckém a Zlínském.
Co se týče genderové problematiky, byl největší procentuální rozdíl zaznamenán v hlavním městě
Praha, kde ženy měly mzdu menší o 7 833 Kč a v kraji Středočeském. % rozdíl zde byl stejný, 84,6 %,
ale mzda byla díky nižším mzdám v kraji nižší o 7 325 Kč. Dále následoval kraj Zlínský,
Královéhradecký, Karlovarský a Ústecký. Naopak nejmenší rozdíly byly zaznamenány v kraji
Libereckém, Plzeňském a Moravskoslezském.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
277
Tab. 5: Učitelé v regionálním školství - řídící pracovníci v krajích – ženy a muži v roce 2015
Zřizovatelé: MŠMT,
obec, kraj
Zákon č. 262/2006,
§ 109 odst. 3
NUTS
Podíl
mužů
Průměrný hrubý měsíční plat
ženy muži celkem
Podíl
ženy /
muži
Rozdíl
ženy -
muži
Česká republika CZ01 30,4% 39 580 Kč 45 724 Kč 41 446 Kč 86,6% -6 144 Kč
Hl. m. Praha CZ010 27,7% 43 175 Kč 51 008 Kč 45 347 Kč 84,6% -7 833 Kč
Středočeský CZ020 23,6% 40 311 Kč 47 636 Kč 42 038 Kč 84,6% -7 325 Kč
Jihočeský CZ031 39,2% 39 252 Kč 45 295 Kč 41 620 Kč 86,7% -6 043 Kč
Plzeňský CZ032 28,3% 39 188 Kč 43 910 Kč 40 524 Kč 89,2% -4 723 Kč
Karlovarský CZ041 25,6% 39 212 Kč 45 658 Kč 40 862 Kč 85,9% -6 446 Kč
Ústecký CZ042 28,2% 41 992 Kč 48 864 Kč 43 928 Kč 85,9% -6 872 Kč
Liberecký CZ051 33,8% 40 270 Kč 44 796 Kč 41 799 Kč 89,9% -4 526 Kč
Královéhradecký CZ052 34,3% 37 065 Kč 43 512 Kč 39 276 Kč 85,2% -6 446 Kč
Pardubický CZ053 28,4% 37 390 Kč 43 083 Kč 39 009 Kč 86,8% -5 693 Kč
Vysočina CZ063 38,3% 37 751 Kč 43 918 Kč 40 114 Kč 86,0% -6 168 Kč
Jihomoravský CZ064 30,1% 38 826 Kč 45 010 Kč 40 685 Kč 86,3% -6 184 Kč
Olomoucký CZ071 33,1% 38 160 Kč 44 289 Kč 40 191 Kč 86,2% -6 129 Kč
Zlínský CZ072 29,7% 37 561 Kč 44 307 Kč 39 564 Kč 84,8% -6 747 Kč
Moravskoslezský CZ080 31,5% 40 479 Kč 46 135 Kč 42 258 Kč 87,7% -5 656 Kč
Zdroj: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (2016)
Porovnání hrubých průměrných mezd neřídících pracovníků a řídících pracovníků a jejich umístění
uvádí tabulka 6. Je patrné, že řídící pracovníci mají oproti neřídícím pracovníkům lepší umístění
v kraji Moravskoslezském, Jihočeském, Jihomoravském, Karlovarském, v kraji Vysočina a v kraji
Zlínském. Naopak porovnání podílu řídících a neřídících pracovníků uvádí, že řídící pracovníci jsou
na tom hůře v kraji Libereckém, Plzeňském, Pardubickém (kde byl zaznamenán největší rozdíl) a
v kraji Olomouckém.
Tab. 6: Učitelé v regionálním školství – porovnání umístění mezd řídících pracovníků a neřídících
pracovníků v krajích v roce 2015
Bez řídících pracovníků Řídící pracovníci
Rozdíl - bez
řídících s
řídícími
pracovníky
Mzda Umístění Mzda Umístění
Hl. m. Praha 27 773 Kč 1 45 347 Kč 1 0
Ústecký 27 240 Kč 2 43 928 Kč 2 0
Liberecký 27 224 Kč 3 41 799 Kč 5 -2
Středočeský 27 132 Kč 4 42 038 Kč 4 0
Plzeňský 26 740 Kč 5 40 524 Kč 9 -4
Moravskoslezský 26 667 Kč 6 42 258 Kč 3 3
Pardubický 26 625 Kč 7 39 009 Kč 14 -7
Olomoucký 26 567 Kč 8 40 191 Kč 10 -2
Jihočeský 26 540 Kč 9 41 620 Kč 6 3
Jihomoravský 26 492 Kč 10 40 685 Kč 8 2
Karlovarský 26 442 Kč 11 40 862 Kč 7 4
Vysočina 26 339 Kč 12 40 114 Kč 11 1
Královéhradecký 26 221 Kč 13 39 276 Kč 13 0
Zlínský 25 925 Kč 14 39 564 Kč 12 2
Zdroj: vlastní zpracování na základě Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (2016)
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
278
Závěr
Výdaje Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR na regionální školství (mateřské školy,
základní a střední školy) mají dvě složky (Hübelová, 2013):
mzdové náklady učitelů,
provozní náklady škol, což jsou tzv. ostatní neinvestiční výdaje, kde výraz „ostatní“ zahrnuje vše
ostatní mimo mzdy.
V České republice je podíl HDP na vzdělávání dlouhodobě nižší, než je průměr EU-28 či OECD.
V roce 2015 vynakládala vláda v České republice na vzdělávání 4,01 % HDP, což je nejnižší podíl od
roku 2008. (Evropská komise, 2017, Český statistický úřad, 2016).
Z provedených analýz je patrné, že nejvyšší mzdy byly zaznamenány v hlavním městě Praha, v kraji
Ústeckém, Libereckém a Středočeském. Naopak nejmenší mzdy byly v kraji Zlínském,
Královéhradeckém a na Vysočině. V článku byly platy porovnány i s průměrnými platy v regionu.
Největší nárůst mezd oproti průměru v regionu byl zaznamenán v kraji Karlovarském, Ústeckém,
Olomouckém, Pardubickém a Zlínském. Zde si učitelé vydělají v E učitelé z MŠ a z odborného
výcviku. Tyto dvě skupiny jsou zároveň v příjmu pod průměrem průměrné mzdy České republiky.
Naopak učitelé SŠ, VOŠ a konzervatoří jsou takřka 9 % nad průměrem České republiky.
V celém národním hospodářství se očekává nárůst průměrných mezd. V lednu 2017 došlo k
poslednímu zvýšení minimální mzdy na 38,2 % mzdy průměrné. Mzdy ve školství dlouhodobě
stagnují a nerostou stejným tempem jako v ostatních odvětvích. Na trhu práce je v současné době
velmi nízká nezaměstnanost. Podíl nezaměstnaných osob od roku 2013 klesá a za rok 2016 dosáhl
výše 5,19 %. Poptávka po práci je tak vyšší než nabídka práce a na trhu práce chybí kvalifikovaná
pracovní síla. K tomuto se přidává rostoucí míra inflace, která v únoru 2017 dosáhla výše 1 %. Dle
prognózy ČNB má vzrůst na 2,5 % v prvním čtvrtletí 2018. Rostoucí míra inflace bude mít dopad na
pokles reální mzdy a z tohoto důvodu budou zaměstnanci a obory požadovat zvýšení mzdy.
S nástupem čtvrté průmyslové revoluce se mění požadavky na absolventy škol a univerzit.
Ministerstvo školství bude muset na tyto požadavky reagovat. Z tohoto důvodu bude muset dojít k
rekvalifikaci řady pracovníků ve školství, které bude opět provázeno tlakem na zvyšování mezd.
Literatura
AVRAAMOVA, E.M., LOGINOV, D.M., (2016). The socio-economic value of teacher salaries rise.[1]
Economy of Region, vol. 4, no. 12, pp. 1135-1145. ISSN20726414. DOI 10.17059/2016-4-15.
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2016). Financování vzdělávání v České republice v mezinárodním[2]
srovnání. [online]. [cit. 20-03-2017]. Dostupné z:
https://www.czso.cz/documents/10180/46834153/23004816_1.pdf/93225018-a60e-4b5a-8621-
d8840289157d?version=1.1.
EVROPSKÁ KOMISE., (2017). Zpráva o České republice 2017. [online]. [cit. 20-03-2017]. Dostupné z:[3]
https://ec.europa.eu/info/sites/info/files/2017-european-semester-country-report-czech-cs.pdf.
GANDARA, P., (1992). Extended year, extended contracts: Increasing teacher salary options. Urban[4]
Education, vol. 27, no. 3, pp. 229-247.
HÜBELOVÁ, D., (2013). Lidský kapitál jako jeden z klíčových rozvojových faktorů. In XVI. mezinárodní[5]
kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 72-78. ISBN 978-
80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210.
IDEA CERGE-EI, MÜNICH, D., SMOLKA, V., (2016). Platy českých učitelů zůstávají velmi nízké.[6]
[online]. [cit. 20-03-2017]. Dostupné z: https://idea.cerge-ei.cz/files/Platy_ceskych_ucitelu_2016.pdf.
KIRABO, J.C., JOHNSON, R.C., PERSICO, C., (2016). The effects of school spending on educational and[7]
economic outcomes: Evidence from school finance reforms. Quarterly Journal of Economics, vol. 131, no.
1, pp. 157-218. ISSN 00335533. DOI 10.1093/qje/qjv036.
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY, (2016). Zaměstnanci a mzdové[8]
prostředky ve školství - rok 2015. [online]. [cit. 20-03-2017]. Dostupné z:
http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/statistika-skolstvi/zamestnanci-a-mzdove-prostredky-ve-
skolstvi-rok-2015.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
279
MÜNICH, D, STRAKA, J., (2012). Být či nebýt učitelem: platy českých učitelů pohledem nákladů ušlých[9]
příležitostí a širší souvislosti. [online]. [cit. 20-03-2017]. Dostupné z: http://idea.cerge-
ei.cz/documents/kratka_studie_2012_05.pdf.
RICKMAN, D.S., WANG, H., WINTERS, J.V., (2016). Relative teacher salaries and the decision to teach.[10]
Contemporary Economic Policy. In press. ISSN 10743529. DOI 10.1111/coep.12195.
VRÁNOVÁ, Š., (2013). Motivace učitelů - vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců v neřídících pozicích.[11]
Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Dostupné také z: http://hdl.handle.net/10563/27846.
Příspěvek byl zpracován v rámci specifického výzkumu č. 2103 „Vyhodnocování investic v rámci
konceptu Průmysl 4.0“ na Univerzitě Hradec Králové, Fakultě informatiky a managementu.
Poděkování patří Martě Martinové za pomoc při zpracování článku.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
280
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-35
EDUCATIONAL POLICY IN THE TRNAVA
SELF-GOVERNING REGION
VZDELÁVACIA POLITIKA V TRNAVSKOM SAMOSPRÁVNOM KRAJI
MÁRIA KOVÁŘOVÁ
Katedra veřejného a sociálního zdravotnictví
Zdravotně sociální fakulta
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Department of Public and Social Healthcare
Faculty of Health and Social Sciences
University of South Bohemia in České Budějovice
J. Boreckého 1167/27, 370 11 České Budějovice, Czech Republic
E-mail: maria.kovarova@seznam.cz
Annotation
The presented paper deals with school policy in the Trnava self-governing region. School or
educational policy can be included among the public or departmental policies. Together with other
similar departments the education department can be included among social departments. The aim of
educational policy of the state is to increase standard of education of the population. By introduction
of the second level of territorial self-government, i.e. self-governing regions, one part of competencies
in the area of educational policy has to be shifted to regional level. In our article we address one of
the segments of public policies, which is an educational policy. Our aim is to identify, how the
educational policy of the Trnava self-governing region is being presented on their web side from the
point of view of thematic focus. The methods used in our paper are text analysis and statistic
evaluation. Also the fact that education policy is being presented through the prism of individual
schools and activities can be included among the results and conclusions.
Key words
educational policy, self-governing region, policy
Anotácia
Predložený príspevok sa zaoberá politikou školstva v Trnavskom samosprávnom kraji. Školskú alebo
vzdelávaciu politiku je možné zaradiť pod verejné alebo rezortné politiky. Spolu s ďalšími podobnými
rezortami je možné rezort školstva zaradiť medzi sociálne rezorty. Cieľom vzdelávacej politiky štátu je
zvyšovať vzdelanostnú úroveň obyvateľstva. Zavedením druhého stupňa územnej samosprávy, tzn.
samosprávnych krajov, bola časť kompetencií v oblasti vzdelávacej politiky presunutá na regionálnu
úroveň. V našom článku sa zaoberáme jedným zo segmentov verejných politík, ktorým je vzdelávacia
politika. Cieľom je identifikovať, ako je odprezentovaná vzdelávacia politika Trnavského
samosprávneho kraja na jeho webovej stránke z hľadiska tematického zamerania. Medzi metódy
používané v našom príspevku patrí textová analýza a štatistické vyhodnotenie. Medzi výsledky
a závery je možné zaradiť skutočnosť, že vzdelávacia politika je prezentovaná cez prizmu jednotlivých
škôl a ich aktivít.
Kľúčové slová
vzdelávacia politika, samosprávny kraj, politika
JEL classification: I280, I210
1. Introduction
As an introduction we can state that educational policy has a significant place in the system of public
policies. Educational policy appears on several levels in the vertical distribution of power. In the
conditions of the Slovak Republic the state has one part of competencies in the area of educational
policy, the regional self-government has one part and the municipalities and towns have also one part.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
281
Regionalisation can be considered to be a natural process of division of the territory of the state unit
into smaller units. What the mutual relation between the state and the region should be, in which area
they are supposed to have competencies and what their scope should be is questionable. We assume
that national regions should have certain degree of viability, i.e. they should be able to earn enough
money for their own use, i.e. they should have their own economic basis, from which they could
finance public or social services.
The competencies of self-governing regions in the area of educational policy are associated with the
secondary schools, in the municipalities and in towns they are the basic schools and nursery schools.
2. Aim, methodology, data sources
Our aim is to identify, how the educational policy of the Trnava self-governing region is being
introduced on their web side from the point of view of thematic concentration. The methods that we
have applied in our paper are text analysis and statistic evaluation. Specialised literature as well as the
web page of Trnava self-governing region belong among our data sources.
3. Educational Policy in the Trnava Self-Governing Region
Slovakia together with other post-communistic countries went through the specific experience of
social and economic transformation after 1989. Many radical changes in the regulation of the
individual areas of life of society have happened during that proces. Equality is typical for the socialist
society. It was also confirmed by the distribution of wages in 1988. Since 1989 the disparities have
been steadily raising. The change of the regime significantly contributed to it as well as the
implementation of market economy that is based on the competitiveness. (Maroš, Rybanský, 2016)
In the European Union the support of regional development and elimination of the territorial economic
and social disparities among regions and states are the primary objectives of the EU development
activities. Through the Cohesion Policy, the EU reduces the inequalities among regions. In practice,
the EU Cohesion policy is implemented by multi-annual programmes that is cofinanced by various
types of the financial instruments, e.g. the European Structural and Investment Funds. (Minarčíková,
2016)
The global term highly-skilled professional is designed by OECD and focuses on a condition of
education. The highly-skilled professional is defined as follows: (Babíková, 2016)
Non-completed tertiary education in the field of science or technology, but they are hired on a
position where it is normally require or
Completed tertiary education in the field of science or technology.
Social policy is very demanding on public resources. It focuses on man, on development, on the living
conditions and quality of life. (Bočáková, 2015) Human potential is coupled with business and
residential structure determinants of economic and social development. (Adamkovičová, 2017)
Creation of public policy has two dimensions, one is practical and the other is theoretical. Public
policy is carried out with the purpose to achieve aims, for protection of values and for saturation of
interests. Any public policy is based on the assumptions, how the government authority can act and
what the consequences of these acts will be. These assumptions are seldom clearly determined, but
also the public policy projects relatively simple theoretical models, according to which creation of
public policy can be implemented and creators can use them. (Briška and coll., 2010) The state shall,
within its social policy reckon with the fact that its role is to ensure the flow of finance needed for
investment. (Bočáková, 2015)
In the current situation postmodern society places emphasis on the quality of education. (Slovák,
2016). Educational policy is understood to be the sum of formal and not-formal rules, practices and
standards, which control and influence conduct of individuals and institutions in the field of education.
It is necessary to distinguish between the educational policy as a practical activity and the educational
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
282
policy as a scientific field. Educational policy as a practical activity means real creation of policy and
educational policy as a scientific field means scientific research and analysis of the process how the
educational policy takes place. It is also necessary to say that educational policy as practice and
educational policy as a scientific discipline depend on each other and overlap each other on some
places. Educational policy as a scientific field was formed by connecting of two traditional areas of
research, which are education and policy. Educational policy is being studied and taught either within
the public policy or within the framework of pedagogy or as the case may be within other fields
researching into education. (Kalous, Veselý, 2006)
Educational policy should be the result of consensual finding of basic positions to the issue of
education and upbringing and they could become the background in solving the practical problems of
school policy. (Brdek, Výchová, 2004)
High representatives of the European Union, governments of national states, politicians on the level of
regions as well as local level talk about growth of education as a medicine for almost all maladies of
the present day society without regard to their membership in political parties. The issue of education
has its stable position also in specialised sociological, political science as well as in economic
literature. Economists expect from education increase of competitivenesses of the country,
sociologists see effective tool for solving of social problems in it and political scientists consider
education to be an effective tool for development of democracy and civilian society. (Keller, Tvrdý,
2008) Kubíčková (2015) writes that decreases with increasing education dissatisfaction with their
social situation. Gathering information in a knowledge society is a lifelong necessity. (Igazová, 2015)
It is also implemented through the political parties, which represent a significant player in the social
and political processes. We can generalise and pronounce an opinion that the rightist political parties
direct their attention to higher social classes and on the other hand the leftist political parties incline to
lower classes. (Čemez, 2016) Political parties and candidates apply marketing tools for presenting
their positions and opinions also on the regional level. (Šimo, Lukáč, Trnková, 2014) Subsequently
the elected candidates in the regional self-government should demonstrate their good leadership and
management capabilities. (Mura, Horváth, 2015)
To the concept of region one can approach from different aspects. Regions can include one part of the
territory of the state, in the same way we can talk about supranational regions, such as e.g. V 4
countries, which have similar social and political development as well as cultural and religious
traditions. (Šramel, 2015)
In our paper the focus was on the web page of Trnava self-governing region and in doing this we have
concentrated ourselves on the area of education. We have analysed 150 articles regarding the issue of
school system which are present on the web page .
By certain generalisation we have arrived at conclusion, as it results from Table 1, that from the point
of view of kinds of activities the following activities appear on the web page: competitions,
celebrations of anniversaries, events at school, events outside school and other. The competitions have
the highest percentage of representation, on the other hand the category “other” has the lowest
percentage representation, i.e. the activities that cannot be assigned to any of the set categories.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
283
Tab. 1: Kinds of activities:
kinds of activities: n %
competitions 39 26
celebrations 17 11.33
events at school 23 15.33
events outside school 28 18.67
other 43 28.67
total 150 100
Source: prepared by the authors
Table 2 provides information that among the competitions the language competitions are represented
by the highest percentage and contrary to that literary competitions have the lowest percentage
representation.
Tab. 2: Competitions
focus n %
language 9 23.08
sports 8 20.51
other 6 15.38
gastronomic 4 10.26
economic 3 7.69
technical 3 7.69
national history and
geography
3 7.69
historical 2 5.13
literature 1 2.56
total 39 100
Source: prepared by the authors
What is the focus of the celebrations at schools results from tables 3. The biggest representation here
are the celebrations connected with commemoration of significant personalities, on the other hand the
presentation of matriculations, founding of schools or proms celebrations have the smallest
presentation.
Tab. 3: Celebrations
focus n %
personalities 6 35.29
holidays 5 29.41
matriculations 2 11.76
founding of school 2 11.76
proms celebrations 2 11.76
total 17 100
Source: prepared by the authors
Table 4 is focussed on events, which have taken place within the school. Here belong the talks,
specialised lectures, open days, school balls, exhibitions and other. The most numerous group is
formed by talks and school balls or exhibitions have the lowest portion of presentation.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
284
Tab. 4: Events within the school
focus n %
talks 8 34.78
specialised lectures 5 21.74
open days 5 21.74
other 3 13.04
school ball 1 4.35
exhibitions 1 4.35
total 23 100
Source: prepared by the authors
Table 5 shows the percentage of representation of events that take place out of school. Here we can
see that the field trips are dominant here, and the skiing training has lowest representation.
Tab. 5: Events outside school
focus n %
field trip 13 46.43
exhibition 4 14.29
theatre performances 3 10.71
secondary schools
exchange
3 10.71
talks 2 7.14
other 2 7.14
skiing training 1 3.57
total 28 100
Source: prepared by the authors
As it results from the foregoing tables, so with certain generalisation it can be stated, that the priority
activities in the area of education of the web page of Trnava self-governing region are focused on the
activities, which are directly connected with school environment. By this we mean celebrations,
competitions, events at school and events outside school.
If we get over to individual categories so we can arrive at the following dominant concentrations:
Competitions - language,
Celebrations - personalities,
Events within the school– talks,
Events outside school– field trips,
On the other hand, if we want to identify such focus, which has the lowest representation, so we can
arrive to the following results:
Competitions - literature,
Celebrations - matriculations, proms celebrations, founding of schools,
Events within the school - exhibitions, school ball,
Events outside school– skiing training,
It results from the foregoing that in the area of education the web page of the Trnava self-governing
region has priority focus on the partial topics, which are connected with every day life of school. It has
to be stated in this context that it would be suitable to provide not only partial, but also global
information connected with the regional educational school system of the given self-governing region
as a whole. It would also be suitable to present to a bigger extent the conceptual documents focussed
on the regional school system.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
285
Conclusion
School or educational policy belong under the public policy and are an integral part of the
departmental policies. This department can be included among the social departments together with
health care department, as well as department of labour, social matters and family.
We can state that the regional school system and regional educational policy are a relevant area, which
deserve special attention, particularly because of the reason that the regional education includes
secondary system of education, i.e. secondary grammar schools and secondary specialised schools.
As it results from our paper, so in the area of education the web page of the Trnava self-governing
region focuses mainly on the events, which are connected with individual schools in the Trnava selfgoverning
region. In most cases they have the partial character. Relatively high absence of
information of global character or as the case may be of strategic documents dealing with regional
system of education in the Trnava self-governing region appears here.
Bibliography
ADAMKOVIČOVÁ, B., (2017). Hodnotenie zmien v procese transformácie slovenského vidieka v oblasti[1]
ľudských zdrojov na prelome 20. a 21. storočí. In Nové trendy a smerovania sociálnej politiky. Brno:
Tribun, s.r.o., pp. 12-22. ISBN 978-80-263-1170-6.
BABÍKOVÁ, K. (2016). The term „highly-skilled“ professional and practical context. In XIX. mezinárodní[2]
kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 417 – 422. ISBN
978-80-210-8273-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-53.
BOČÁKOVÁ, O., (2015). Social Policy in the Second Fico´s Cabinet. In SGEM 2015 : 2nd International[3]
Multidisciplinary Scientific Conference on Social Sciences and Arts 26 Aug - 01 Sept 2015 Alberna,
Bulgaria : Political sciences, law, finance, economics & tourism. Book 2, Volume I. - Sofia : STEF92
Technology Ltd., pp. 323-330. ISBN 978-619-7105-46-9.
BOČÁKOVÁ, O., (2015). The social status of seniors in the V4 countries. Vilnius: Versus Aureus. ISBN[4]
978-9955-34-582-4.
BRDEK, M., VYCHOVÁ, H., (2004). Evropská vzdělávací politika: programy, principy a cíle. Praha: Aspi[5]
Publishing. ISBN 80-86395-96-0.
BRIŠKA, F. a kol., (2010). Teória a prax verejnej politiky. Banská Bystrica: Fakulta politických vied[6]
a medzinárodných vzťahov Univerzity Mateja Bela. ISBN 978-80-557-0045-8.
ČEMEZ, A. (2016). Political parties and support of business in Slovakia in 2016. In Innovation[7]
Management, Enterpreneurship and Corporate Sustainability: Proceedings of the 4th International
Conference 26-27 May, 2016, Prague. Praha: Vysoká škola ekonomická v Prahe, Oeconomica, 2016, pp.
109-117. ISBN 978-80-245-2153-4.
IGAZOVÁ, M., (2015). Sestra a jej úloha v dnešnej spoločnosti. In Supplement vybraných dimenzií[8]
sociálnej problematiky. Brno: Tribun EU, pp. 67-73.ISBN 978-80-263-0929-1.
KALOUS, J., VESELÝ, A., (2006). Teorie a nástroje vzdělávací politiky. Praha: Nakladatelství Karolinum,[9]
Univerzita Karlova. ISBN 80-246-1260-7.
KELLER, J., TVRDÝ, L., (2008). Vzdělanostní společnost? Chrám, výtah a pojišťovna. Praha:[10]
Sociologické nakladatelství. ISBN 978-80-86429-78-6.
KUBÍČKOVÁ, D., (2015). The Problems of the Elderly People in Slovakia after 1989. In SGEM 2015 :[11]
2nd International Multidisciplinary Scientific Conference on Social Sciences and Arts 26 Aug - 01 Sept
2015 Alberna, Bulgaria : Political sciences, law, finance, economics & tourism. Book 2, Volume I. - Sofia :
STEF92 Technology Ltd., pp. 407-414. ISBN 978-619-7105-46-9.
MAROŠ, M., RYBANSKÝ, Ľ. (2016). Development of wage disparities in slovakia and the use of[12]
quantitative methods for their analysis. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník
příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 387 – 391. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-49.
MINARČÍKOVÁ, E. (2016). Utilizing the multicriteria approach for alternative regional classification in[13]
the eu cohesion policy context. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků.
Brno: Masarykova univerzita, pp. 116 – 123. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-
8273-2016-13.
MURA, L., HORVÁTH, P., (2015). Some aspects of human resource management. In SGEM 2015: 2nd[14]
International multidisciplinary scientific conference of social sciences & arts, 26 Aug-01 Sept 2015 Albena
Bulgaria. Sofia: STEF92 Technology Ltd., 2015, pp. 863 – 869. ISBN 978-619-7105-44-5.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
286
SLOVÁK, P., (2016). Metódy, prístupy a stratégie uplatňované v sociálnych službách a poradenstv.[15]
Trnava: Univerzita sv. Cyrila a Metoda v Trnave. ISBN 978-80-8105-774-8.
ŠIMO, D., LUKÁČ, M., TRNKOVÁ, Ľ., (2014). Prieskum názorovej hladiny voličov ku komunálnym[16]
voľbám v Trnavskom kraji v roku 2014. In Slovak Journal of Public Policy and Public Administration:
slovenská revue pre verejnú politiku a verejnú správu, vol. I, no. 4, pp. 225-246. ISSN 1339-5637
ŠRAMEL, B., (2015). Non-criminal competence of public prosecution and its forms in the V4 countries. In[17]
SGEM 2015: 2nd International Multidisciplinary Scientific Conference on Social Sciences and Arts 26
Aug- 01 Sept 2015 Alberna, Bulgaria: Political science, law, economics & tourism. Book 2, Volume I.
Sofia: STEF 92 Technology Ltd., pp. 623-630. ISBN 978-619-7105-46-9.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
287
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-36
REGIONÁLNÍ TRH TERCIÁRNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ – PŘÍPAD
MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE
REGIONAL MARKET OF TERTIARY EDUCATION – THE CASE OF THE
MORAVIAN-SILESIAN REGION
MICHAL TVRDOŇ
Katedra ekonomie a veřejné správy
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Slezská univerzita v Opavě
Department of Economics and Public Administration
School of Business Administration
Silesian University in Opava
Univerzitní nám. 1934/3, 733 40 Karviná, Czech Republic
E-mail: tvrdon@opf.slu.cz
Anotace
Přítomnost univerzity v regionu může mít na region několik dopadů, zejména v ekonomické oblasti.
Předchozí studie využívaly různých metod kvantifikace těchto účinků, nicméně hlavní účinky lze
charakterizovat na straně poptávkové nebo nabídkové či přímé nebo nepřímé. Cílem tohoto příspěvku
je vyhodnotit vývoj terciárního vzdělávání v Moravskoslezském kraji v období let 2000 až 2016. Z
provedené analýzy je patrné, že se počet studentů v čase výrazně měnil a současně se výrazně snížila
regionalizace škol se sídlem v tomto kraji. Současně bylo zjištěno, že velká část studentů s bydlištěm
v MSK odchází studovat do jiných krajů.
Klíčová slova
region, univerzita, Moravskoslezský kraj
Annotation
The presence of the university in the region can have several effects on the region, especially in the
economic sphere. Previous studies have used different methods to quantify these effects. Main effects
can be characterized by demand or supply side, direct or indirect. The aim of this paper is to evaluate
the development of tertiary education in the Moravian-Silesian Region between the years 2000 and
2016. The analysis shows fact that the number of students has changed significantly over time and the
regionalization of universities with headquarter in this region has decreased significantly. At the same
time, it was found that a large proportion of students residing in MSK are leaving to study in other
regions.
Key words
region, university, Moravian-Silesian Region
JEL classification: I23, R10
1. Úvod
Český trh vysokoškolského vzdělávání prošel za posledních 25 let mnohými změnami. Po roce 1989
se nejprve výrazně navýšil počet veřejných vysokých škol, který byl v dobách centrálně plánované
ekonomiky silně poddimenzován, byť v mnoha městech existovaly detašované pracoviště velkých
univerzit, které později tvořily základní stavební kámen pozdějších nově zřízených univerzit.
Signifikantně se tak zvýšila nabídka a možnosti vysokoškolského studia v regionech, kdy v rámci
těchto univerzit, stejně jako na těch tradičních, došlo ke vzniku nových fakult.
I přesto však vysoké školy čelily převisu poptávky nad nabídkou a mnozí uchazeči o studium nebyli
uspokojeni. Na konci 90. let se díky novému vysokoškolskému zákonu otevřela možnost pro
zakládání soukromých vysokých škol, které se začaly objevovat na začátku tohoto století. K tzv.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
288
boomu soukromých vysokých škol došlo zejména v oblasti společenskovědních disciplín, nejvíce v
případě ekonomického vzdělávání, které oproti jiným oborům potřebuje pro vznik a samotných chod
mnohem nižší finanční prostředky. Soukromé vysoké školy těžily z existence vyšší poptávky po
vysokoškolském vzdělání, což bylo dáno především požadavky veřejné správy na doplnění si vzdělání
u mnoha funkčních pozic, silnou základnou dříve neúspěšných uchazečů, kteří se již uplatnili na trhu
práce, nicméně se v mnoha případech rozhodli doplnit si vzdělání. Nutno dodat, že k signifikantnímu
nárůstu počtu vysokých škol přispěla z velké části akreditační komise svým benevolentním přístupem
při posuzování žádostí o vyslovení státního souhlasu se zřízením vysoké školy, doprovázená praxí tzv.
létajících profesorů a docentů, kteří v některých případech garantovali výuku hned na několika
vysokých školách.
Postupně tak rostl počet vysokoškolsky se vzdělávajících obyvatel, což bylo v posledních letech v
přímém kontrastu s demografickým vývojem České republiky. Původní politika podpory co
nejvyššího počtu studentů se změnila v politiku postupného snižování studujících absolventů, skrz
finanční prostředky plynoucí ze státního rozpočtu. Z dostupných dat lze usuzovat, že tato změna
financování veřejných vysokých škol měla negativní dopad zejména na regionální univerzity.
Existence univerzity v regionu s sebou nese celou řadu efektů, zejména ekonomické, sociální a v
neposlední řadě i kulturní. Odhadování těchto přínosů je však velmi obtížné a velmi často jsou
popisovány v širším slova smyslu bez konkrétní kvantifikace.
Cílem tohoto článku je vyhodnotit vývoj počtu studentů na vysokých školách v Moravskoslezském
kraji (MSK) v letech 2000 až 2016. Za tímto účelem byla použita veřejně dostupná data Ministerstva
školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT). V dalším výzkumu budou následovat práce, jež se budou
zaměřovat na identifikaci efektů přítomnosti univerzity v regionu, tuto studii je proto nutné vnímat
jako vstupní analýzu pro představu o vývoji a současném stavu vysokoškolského vzdělávání
v Moravskoslezském kraji.
2. Teoretická východiska
V současné době je zapotřebí vnímat poslání univerzit v širším slova smyslu. Původní čistě vzdělávací
a výzkumná činnost univerzit byla doplněna o tzv. třetí roli univerzity. Pod touto rolí je možné si
představit univerzitu jakožto klíčový subjekt v daném regionu, jenž přispívá ke kulturnímu,
společenskému a v neposlední řadě i ekonomickému rozvoji.
Standardní klasifikaci účinků existence univerzity v daném regionu lze najít např. u Florax (1992) –
citováno v Garrrido-Yserte a Gallo-Rivera (2010). Přítomnost univerzity v regionu může mít poměrně
široké spektrum dopadů, které se navíc mohou navzájem přímo či nepřímo ovlivňovat. Některé tyto
účinky jsou poměrně jednoduše kvantifikovatelné (počet přímo vytvořených pracovních míst,
vzdělanostní struktura obyvatelstva či výdaje univerzity v regionu), naopak některé působí na rozvoj
regionu implicitně a jejich kvantifikace je velmi obtížná (např. na realizace politického rozhodování
jakožto důsledek vzdělanější populace nebo dopad na image či atraktivitu regionu).
Mezi nejdůležitější ekonomické dopady přítomnosti univerzity v regionu bychom mohli řadit zejména
počet zaměstnanců univerzity – čili univerzita má dopad na zaměstnanost v regionu. Dále bychom
sem mohli zařadit příjmy univerzity, v případě veřejných či státních univerzit pochází tyto příjmy
zpravidla ze státního rozpočtu a jsou dále využity na platy zaměstnanců a nákupu statků a služeb. Jak
již bylo uvedeno výše, část velká část příjmů univerzity následně plyne na platy zaměstnanců, kteří
dále své disponibilní příjmy používají na nákup statků a služeb. Mezi důležité efekty dále patří
pozitivní dopad na vzdělanostní strukturu pracovní síly, resp. dosažení vyššího vzdělání, jež má dopad
na produktivitu práce a lidský kapitál vůbec. V poslední době roste ekonomický význam univerzit
rovněž oblasti vědy a následného transferu poznatků do praxe, např. pomocí start-up podniků či
vědecko-technologickým parkům, kde dochází ke spolupráci univerzit a podnikatelského prostředí.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
289
Klíčovou otázkou pak je, jaký je skutečný, čili měřitelný dopad přítomnosti na ekonomiku regionu,
případně jeho rozvoj. V této souvislosti se můžeme v předchozích studiích nejčastěji setkat s
odhadováním vlivu přítomnosti univerzity v regionu na konkrétní veličiny jednak
makroekonomického, jednak mikroekonomického charakteru. Ne vždy je však kvantifikace těchto
vlivů možná a vliv je možné odhadovat pouze implicitně.
Celkově vzato, dopady přítomnosti univerzity na region lze dělit na (i) krátkodobé, jež zahrnují
zejména výdaje spojené s přítomností univerzity v regionu, a to jak univerzity jako takové, tak i
dalších subjektů a (ii) dlouhodobé, které se projevují až s delším časovým odstupem. Do této kategorie
bychom mohli zařadit zejména dopady na vzdělanostní strukturu obyvatelstva a z toho plynoucí
strukturu ekonomiky nebo atraktivnost regionu pro investory. Další klasifikace může být podle směru
působení těchto efektů, čili zdali jsou vyvolány přítomností univerzity přímo (např. výdaje univerzity
na nákup statků a služeb) nebo nepřímo, které se odvozují od standardního multiplikačního efektu,
kdy prvním subjektem v řetězci jsou zaměstnanci univerzity, kteří za své příjmy z univerzity nakupují
statky a služby. Jako první ucelenou studii zkoumající vliv univerzity lze považovat práci Caffreyho a
Isaacska (1971), která byla využita v 70. a 80. letech ve mnoha studiích o dopadech přítomnosti
amerických univerzit na lokální či regionální ekonomiku a časem byla dále modifikována. Přístup
těchto autorů je založen na (i) identifikaci subjektů, které generují ekonomický dopad existence
univerzity); (ii) odhad výše výdajů těchto subjektů, které zůstávají v regionální ekonomice; a (iii)
kvantifikace celkového ekonomického dopadu na regionální ekonomiku prostřednictvím
multiplikátorů. Jako aktéři byli identifikováni univerzita ve smyslu jejích výdajů, zaměstnanci,
studenti a návštěvníci univerzity. Dopady lze pak lze vnímat ve třech rovinách: (i) na jednotlivce v
regionu; (ii) na podnikatelský sektor a (iii) na regionální samosprávu. Metoda je založena na
dotazování se zúčastněných subjektů, což je samo o sobě časově i procesně velmi náročné. Dovoluje
však zhodnotit jak přímé, tak i nepřímé dopady. Mezi nejznámější studie aplikující tento přístup patří
např. článek Boota a Jarretta (1976), kteří zkoumali vliv univerzity na lokální ekonomiku skrze systém
50 modelů a submodelů. Závěry této studie poukazují na pozitivní i negativní dopady. Bylo zjištěno,
že sledovaná univerzita generuje obrat podnikatelskému sektoru, vytváří pracovní místa. Na druhou
stranu představovalo fungování univerzity náklady pro místní samosprávu. Jelikož je tato metoda
náročná na sběr dat, byla časem zjednodušena ve studii Leslie a Newis (2001). Jestliže předchozí
studie zpravidla došly k závěru, že největší podíl na ekonomickém efektu přítomnosti univerzity v
regionu je na výdajové stránce, z které těží zejména podnikatelský sektor, a vytváření přímých
pracovních míst, potom je zaměření se pouze na tyto vlivy jednoduší z pohledu náročnosti sběru dat a
tato zjednodušená metoda může přinést mnohem rychleji předběžné výsledky.
Další metodou, jež vychází z ACE metody, je tzv. Ryan shortcut method. Ta signifikantně redukuje
komplexitu rozdílných sub modelů a zjednodušuje proces sběru dat, kdy namísto dotazování studentů
a zaměstnanců univerzity, využívá již existující informace od lokálních, regionálních a národních
zdrojů. Na druhé straně však tento přístup však opomíjí podíl nesouvisejících výdajů studentů a
zaměstnanců na bydlení v daném regionu. Zatímco na příkladu amerického prostředí byla všechna
požadovaná data známa, v případě českého prostředí bude nutné některé zdroje ještě doplnit.
Mezi další metody odhadování dopadů přítomnosti univerzity v regionu patří např. metoda vstupu a
výstupu (input-output analýza), která pomocí identifikace vygenerovaných statků a služeb ukazuje na
to, kam směřují finanční prostředky, které hradí univerzita svým dodavatelům. Jelikož se v tomto
případě jedná o poptávkový model, který ukazuje dopady na strukturu produktivity daného regionu
jakožto výsledek šoku vyvolaného exogenní poptávkou. Dle Garrido-Yserte a Gallo-Rivera (2010)
jsou důvody pro využití tohoto modelu následovné: (i) jedná se o nejčastěji používanou metodiku, což
umožňuje komparaci mezi jednotlivými univerzitami či regiony; (ii) dovoluje zhodnocení přímých,
nepřímých a spotřebitelem vyvolaných dopadů; a (iii) dostupnost input-output tabulek dovoluje
disagregaci v modelu požadovaných informací.
Pokud se zaměříme na již zmíněnou nabídkovou stranu, čili efekty na lidský kapitál, potom je důležité
zmínit tradiční koncept, který považuje vzdělání díky požadovaným kompetencím a dovednostem za
zdroj vyšší produktivity a tím pádem i vyšších příjmů absolventů univerzit. S vyšším vzděláním je v
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
290
mnohých studiích spojována také nižší kriminalita, nižší podíl kuřáků na celkové populaci, vyšší
občanskou angažovanost či zdravější populace. Ačkoliv dle Fernandes, Oliveira and Cunha (2010)
nelze žádný z těchto dopadů vyčíslit v konkrétních finančních prostředcích, je jejich vliv růst
ekonomické aktivity regionu zřejmý a hlavním problémem nabídkového přístupu není ani tak
identifikace těchto dopadů, jako jejich kvantifikace.
Tento přístup doplňuje Bluestone (1993), který představil metodu, jež zahrnuje dlouhodobé efekty
plynoucí ze vzdělanější populace. Model předpokládá, že vzdělávání generuje více kvalifikované
pracovníky, kteří si vydělají více ve srovnání s variantou bez absolvování terciárního vzdělávání.
Jestliže více vydělávají, potom i více vydávají (spotřebovávají) a region tak může těžit z vyšší
podnikatelské aktivity. Přínos to může znamenat i pro veřejnou správu, zejména ve formě vyšších
odvedených daní. V tomto modelu je také odhadována návratnost investic pro absolventy, jež zůstali v
regionu, a také pro vládu.
3. Vývoj vysokoškolského vzdělávání v Moravskoslezském kraji
3.1 Metodika
V příspěvku jsou využita veřejně dostupná data Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, jež se
zachycují vývoj terciárního vzdělávání v České republice. V příspěvku je operováno s těmito pojmy
dle metodiky MŠMT (2017a):
Student poprvé zapsaný – jedná se o studenta, který dosud na žádné veřejné nebo soukromé
vysoké škole v ČR. Tento údaj se používá jako ukazatel vstupní, tj. ke zjišťování počtu studentů
vstupujících do systému terciárního vzdělávání. Ve své podstatě se tento ukazatel týká pouze
bakalářského studia a magisterského nenavazujícího studia. Ve standardních výstupech
zpracovaných touto metodikou se vykazují poprvé zapsaní studenti za kalendářní rok (tedy za
období 1. 1. – 31. 12. daného roku).
Student nově zapsaný – jedná se studenty, kteří ke konci přecházejícího období nebyli studentem
vysoké školy, ať už veřejné či soukromé. Tato kategorie slouží zejména ke sledování vývoje
každoročního „vstupu“ studentů na vysoké školy. V tomto ukazateli se mohou projevit opakované
vstupy do terciárního studia (opakované vstupy s více než roční pauzou).
Student – jedna se o studenty veřejné nebo soukromé vysoké školy v ČR, který má alespoň jedno
neukončené studium a je aktivní, tj. studium není přerušeno.
Absolvent – student, který řádně ukončil své studium na veřejné nebo soukromé vysoké škole
vykonáním státní zkoušky. Nutno dodat, že do celkového počtu absolventů se zahrnují všichni
absolventi bez ohledu na to, zda již někdy v minulosti některé vysokoškolské studium absolvovali,
ať už stejného typu nebo jiného. Jedná se tak o čistě výkonový ukazatel.
3.2 Empirické výsledky
České terciární vzdělávání prošlo za uplynulých 15 let signifikantními proměnami, a to jak z pohledu
kvantitativního, tak i kvalitativního. Obrázek č. 1 zachycuje vývoj celkového počtu studentů na
vysokých školách v ČR, a to jak veřejných, tak i soukromých. Z obrázku je patrné, že až do roku 2010
se počet studentů na VŠ každoročně zvyšoval – z 203 tis. v roce 2001 až na 395 tis. v roce 2010. Poté
se počet začíná opět snižovat, až na 311 tis. v roce 2016. Tento trend je dán hned několika faktory: (i)
rozdílnou politikou financování terciárního vzdělávání ze strany MŠMT; (ii) vznikem soukromých
VŠ; (iii) demografickým vývojem; (iv) požadavky zejména veřejné správy na získání
vysokoškolského vzdělání na mnoha pozicích. Zajímavý je rovněž vývoj relace počtu poprvé
zapsaných studentů vůči počtu absolventů – zatímco až do roku 2009 byl tento poměr ve prospěch
poprvé zapsaných studentů, od roku 2010 se tento poměr vyvíjel ve prospěch počtu absolventů, což
bylo dáno zejména změnou financování veřejných vysokých škol ze strany MŠMT.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
291
Obr. 1: Celkový počet studentů na vysokých školách v ČR
Zdroj: MŠMT (2017b)
Obrázek č. 2 přináší srovnání vývoje počtu studentů na veřejných VŠ a soukromých VŠ. Ty začaly
vznikat po roce 2000 a postupně získávaly čím dál větší počet studentů, kdy tento vývoj kulminoval
v letech 2009 a 2010, kdy podíl počtu studentů SVŠ na celkovém počtu studentů všech VŠ činil
14,5 %. Zatímco počáteční růst byl dynamický, pokles počtu studentů, se kterým se SVŠV potýkají od
roku 2010 je pozvolný a podíl dosahoval v roce 2016 10 %. V tomto ohledu je zapotřebí zmínit, že
SVŠ vznikaly zejména v oblasti vzdělávání ve společensko-vědních disciplínách (obzvlášť ekonomie
a management), které je finančně nejméně náročné a u většiny oborů vyučovaných na VVŠ je
koeficient ekonomické náročnosti roven 1. Vyjádřeno v absolutních číslech, počet studentů na SVŠ se
pohyboval od 4,7 tis., kulminoval na hodnotě 57,3 tis. a v roce 2016 činil 31,4 tis. Dalším zajímavým
doplňujícím číslem je vývoj počtu SVŠ majících českou akreditaci – zatímco v roce 2000 operovalo
na českém trhu terciárního vzdělávání 11 SVŠ, v roce 2001 to bylo již 20 subjektů, v roce 2010
poskytovalo terciární vzdělání 42 subjektů. Jak již bylo zmíněno výše, ani SVŠ se nevyhnuly
problémům spojených zejména s demografickým vývojem a postupného snižování poptávky po
vysokoškolském vzdělání ze strany kombinovaných studentů a od roku 2010 se počet subjektů snížil
na 36 a tento počet zajišťoval výuku pro pouhých 10 % vysokoškolských studentů v ČR. Nicméně ve
srovnání se VVŠ je tento počet, s ohledem na to, kolik studentů na SVŠ studuje, jako vysoký. Oproti
36 SVŠ existovalo 26 VVŠ (státní VŠ nejsou do této analýzy zahrnuty).
Obr. 2: Celkový počet studentů na vysokých školách v ČR – srovnání veřejných a soukromých VŠ
Zdroj: MŠMT (2017b)
Obrázek č. 3 ilustruje vývoj poprvé zapsaných studentů na VŠ v ČR. S obrovským rozmachem SVŠ je
spojen i velký zájem o tento typ vzdělávání – v letech 2007 až 2009 byl zaznamenán největší zájem
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
292
nových studentů o studium na SVŠ – tento podíl se pohyboval okolo 18 % - čili téměř každý pátý
student zamířil na SVŠ. Obdobně jako u předchozích grafů, po roce 2010 se podíl poprvé zapsaných
studentů na SVŠ trvale snižoval až na 10% podíl na celkovém počtu, což de facto odpovídá i
současnému rozložení všech studentů mezi VVŠ a SVŠ.
Obr. 3: Poprvé zapsaní studenti na vysokých školách v ČR – srovnání veřejných a soukromých VŠ
Zdroj: MŠMT (2017b)
V další části příspěvku se zaměřujeme na jeden region v rámci ČR, konkrétně se jedná o
Moravskoslezský kraj (MSK). V tomto regionu fungují tři veřejné vysoké školy (Vysoká škola
báňská – Technická univerzita Ostrava – VŠB TU, Ostravská univerzita - OSU a Slezská univerzita
v Opavě - SLU). Mimo tyto tři instituce nabízejí vysokoškolské vzdělávání také dvě soukromé
instituce – Vysoká škola podnikání a práva a Vysoká škola sociálně správní v Havířově. V potaz byly
brány pouze instituce, jejichž sídlo bylo v Moravskoslezském kraji. Obrázek 4 zachycuje vývoj počtu
studentů na VVŠ a SVŠ v Moravskoslezském kraji. Z grafu je patrné, že trend vývoje počtu studentů
na VŠ byl obdobný jako na národní úrovni, tj. postupné zvyšování počtu studentů s kulminačním
rokem 2009. Při pohledu na vývoj podílu studentů studujících na SVŠ se sídlem v MSK je zřejmé, že
trend byl rovněž podobný jako v případě národní úrovně, nicméně podíl je přibližně poloviční ve
srovnání s celorepublikovým podílem. Při započítání i těch studentů, jež studují na SVŠ se sídlem
v jiném kraji, avšak poskytujícím vzdělání na některé ze svých poboček v MSK by se tento podíl
zřejmě zvýšil. Výrazný nárůst podílu SVŠ na celkovém počtu studentů studujících na VŠ v MSK je
dán fúzí na trhu, kdy došlo k propojení dvou relativně velkých subjektů – Vysoké školy podnikání a
Vysoké školy manažerské informatiky a ekonomiky.
Obr. 4: Studenti na vysokých školách v MSK – srovnání veřejných a soukromých VŠ
Zdroj: MŠMT (2017b)
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
293
Pokud vezmeme v potaz bydliště studentů, tak jak to ilustruje obrázek č. 5, je tendence obdobná jako
u všech předchozích grafů s tím rozdílem, že maximální počet studentů byl dosažen již v roce 2006 a
2007, tj. o dva roky dříve než jak tomu bylo na národní úrovni.
Obr. 5: Studenti z MSK na VŠ v MSK – srovnání veřejných a soukromých VŠ
Zdroj: MŠMT (2017b)
Následující graf v obrázku č. 6 zobrazuje celkový počet studentů na VŠ v MSK kraji, počet studentů
z MSK studujících na VŠ v MSK a mimo kraj. Absolutní čísla byla doplněna o podíl studentů
s bydlištěm v MSK na celkovém počtu studentů na VŠ v MSK. Ze získaných dat je patrná tendence
postupného snižování počtu studentů z MSK z 65% podílu v roce 2002 až na 31% v roce 2016. Toto
zjištění je poměrně překvapivé a v další fázi výzkumu bude nezbytné hledat relevantní zdůvodnění
tohoto vývoje, o to víc, když se dal předpokládat spíše opačný trend.
Obr. 6: Studenti na vysokých školách v MSK – srovnání veřejných a soukromých VŠ
Zdroj: MŠMT (2017b) l
Rozložení studentů mezi jednotlivé VŠ v MSK ukazuje obrázek č. 7. Největší podíl na celkovém
počtu studentů s bydlištěm v MSK má největší subjekt, a to VŠB-TU. Nutno však dodat, že se tento
podíl v průběhu sledovaného období snížil ze 61 % v roce 2000 na 44 % v roce 2016. Naopak
v případě OSU se podíl zvyšoval z 26,2 % v roce 2000 až na 31,7 % v roce 2016. Nejmenší podíl na
studentech s bydlištěm v MSK má tradičně Slezská univerzita, která je co do počtu studentů
nejmenším subjektem – podíl se ve sledovaném období zvýšil z 12 % až na 19 %. V segmentu SVŠ
dlouhodobě dominuje Vysoká škola podnikání a práva (dříve Vysoká škola podnikání), která nejprve
navyšovala svůj podíl z 1 % až na téměř 10 % v roce 2009, poté dochází k postupnému snižování na
1,8 % v roce 2016. Nejmenším subjektem vůbec je Vysoká škola sociálně správní, jejíž podíl se
v průběhu sledovaného období pohyboval mezi 0,7 % a 1,8 %.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
294
Obr. 7: Podíl jednotlivých VŠ na studentech z MSK studujících v tomto kraji
Zdroj: MŠMT (2017b)
Obrázek č.8 zachycuje vývoj rozložení studentů na VVŠ v MSK. Z dlouhodobého pohledu je patrný
trend postupného snižování počtu studentů s bydlištěm v MSK a naopak nárůstu počtu studentů
pocházejících mimo MSK. Při procentním vyjádření je tento trend patrnější – jestliže podíl studentů
s bydlištěm v MSK činil v roce 2000 bezmála 65 %, v roce 2016 to již bylo pouze 34 %. V další fázi
výzkumu bude proto nezbytné hledat odpovědi na příčinu tohoto vývoje a také srovnat MSK
s ostatními kraji. Z těchto čísel je možné odvodit závěr, že role VVŠ překračuje regionální rozměr.
Obr. 8: Rozložení studentů na VVŠ v MSK dle bydliště
Zdroj: MŠMT (2017b)
Závěr
Rešerše literatury ukázala, že existuje vícero přístupů, jak kvantifikovat vliv přítomnosti univerzity na
rozvoj regionu. Autor článku bude pokračovat v průzkumu předchozích výzkumů v této oblasti s
cílem určit směr vlastního výzkumu.
Český trh terciálního vzdělávání prošel v uplynulých třech desetiletích zásadními změnami – nejprve
rozšířením nabídky formou signifikantního rozšíření počtu veřejných vysokých škol, poté umožněním
vzniku soukromých vysokých škol. Důležitým aspektem byl také demografický vývoj, jenž výrazně
ovlivnil vývoj zejména v posledních letech sledovaného období. Dalším aspektem byl přístup MŠMT,
který se v průběhu času měnil – od podpory „masového“ terciárního vzdělávání po zdůrazňování
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
295
úlohy kvality spíše než kvantity a z toho plynoucí regulace počtu studentů na veřejných vysokých
školách.
Z dat je patrné, že na veřejných vysokých školách v MSK došlo ve sledovaném období k mnohým
změnám. Z pohledu čísel se nejprve markantně zvýšil počet studentů na těchto univerzitách, po
kulminaci se začal tento počet snižovat na základě demografického vývoje a politiky financování
vysokých škol. Dalším důležitým zjištění je snížení míry regionalizace. Veřejné vysoké školy v MSK
na začátku sledovaného období poměrně výrazně uspokojovali regionální poptávku po terciárním
vzdělávání – 65 % studentů s bydlištěm v MSK zůstávalo studovat na těchto univerzitách, zbytek
odcházel studovat na univerzity mimo MSK. V průběhu času však došlo k výraznému snížení podílu
až na současných 30 %. V další fázi výzkumu tam bude podnětné hledat faktory, jež způsobily tento
vývoj.
Literatura
BLUESTONE, B., (1993). UMASS/Boston: An Economic Impact Analysis. Boston: University of[1]
Massachusetts.
BOOTH, G., JARRETT, J.E., (1976). The Identification and Estimation of a University's Economic[2]
Impacts. The Journal of Higher Education, vol. 47, no. 5, pp. 565-576.
CAFFREY, J., ISAACS, H.H., (1971). Estimating the impact of a College or University on the Local[3]
Economy. Washington DC: American Council on Education.
FERNANDES, J., OLIVEIRA, P., CUNHA, J. (2010). Measuring the economic impact of an HEI in a[4]
deprived region of Portugal. [online]. [cit. 2016-12-3.] Dostupné z:
https://repositorium.sdum.uminho.pt/bitstream/1822/17964/1/Fernandes_Oliveira_Cunha_A20586398.pdf.
FLORAX, R., (1992). The University: a Regional Booster? Aldershot: Ashgate Publishing.[5]
GARRIDO-YSERTE, R., GALLO-RIVERA, M., (2010). The impact of the university upon local[6]
economy: three methods to estimate demand-side effects. The Annals of Regional Science, vol.44, no.
February, pp. 39-67.
LESLIE, L., LEWIS, D., (2001). Economic Magnet and Multiplier Effects of the University of Minnesota.[7]
University of Arizona & University of Minnesota.
MŠMT, (2017a). Popis tabulek – standardní výstupy o vysokých školách. [online][cit. 2017-3-30] Dostupné[8]
z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/statistika-skolstvi/data-o-studentech-poprve-zapsanych-a-
absolventech-vysokych.
MŠMT, (2017b). Data o studentech, poprvé zapsaných a absolventech vysokých škol. Odbor analyticko-[9]
statistický. [online][cit. 2017-3-30] Dostupné z http://dsia.uiv.cz/vystupy/vu_vs.html.
PELLENBARG, P. H., (2005). How to calculate the impact of a university on the regional economy. A case[10]
study of the University of Groningen, the Netherlands. Paper presented to the Conference on Knowledge
and Regional Economic Development,organised by the Regional Quantitative Analysis Research Group,
University of Barcelona, 9-11 June 2005.
RYAN, G. J., MALGIERI, P., (1992). Economic Impact Studies in Community Colleges: the Short Cut[11]
Method. Washington DC: National Council for Resource Development.
Příspěvek byl zpracován v rámci rozvojového projektu Slezské univerzity 2016 „Vliv vysokých škol
na region“.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
296
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-37
ATTITUDE COLLEGE STUDENTS IN THE SOUTH
BOHEMIAN REGION TO OPPORTUNITIES OF
INCREASING EMPLOYABILITY IN THE LABOUR MARKET
POSTOJ VYSOKOŠKOLSKÝCH STUDENTŮ JIHOČESKÉHO KRAJE
K MOŽNOSTEM ZVYŠOVÁNÍ UPLATNĚNÍ NA TRHU PRÁCE
LENKA LIŽBETINOVÁ
Katedra cestovního ruchu a marketingu
Ústav podnikové strategie
Vysoká škola technicko ekonomická v Č. Budějovicích
Department of Tourism and Marketing
Faculty of Corporate Strategy
The Institute of Techn. and Business in Č. Budějovice
Okružní 517/10, 370 01 České Budějovice, Czech Republic
E-mail: lizbetinova@mail.vstecb.cz
Annotation
The aim of article is to identify and compare the attitude of students attending public colleges in the
Bohemian South Region to increase your career potential for the labour market in the future.
Attention is also focused on student preferences with respect to the attributes of future employment.
Research was conducted in schools University of South Bohemia and The Institute of Technology and
Business in Czech Budejovice. To meet the goals of this work, it is based on data acquired through
questionnaires. Research was implemented during 2016. Output article provides insight into the
efforts of students and schools to increase their chances in the labour market and their priorities that
favour in future work.
Key words
college students, qualifications, skills, unemployment among graduates
Anotace
Cílem článku je identifikovat a porovnat postoj studentů studujících na veřejných vysokých školách v
Jihočeském kraji ke zvyšování svého kariérního potenciálu pro uplatnění se v budoucnu na trhu práce.
Záměrem článku je taktéž zjištění jejich preferencí vybraných atributů v rámci budoucího zaměstnání.
Výzkum byl realizován na Jihočeské univerzitě a Vysoké škole technické a ekonomické v Českých
Budějovicích. Pro splnění cíle práce se vychází z dat získaných dotazníkovým šetřením, které bylo
realizované v průběhu roku 2016. Článek poskytuje pohled na snahu studentů zvýšit své možnosti
uplatnění na trhu práce a priority, které upřednostňují v budoucí práci, jako i aktivity škol, které jsou
studentům v tomto ohledu nabízeny.
Klíčová slova
studenti vysokých škol, kvalifikace, zvyšování kvalifikace, nezaměstnanost absolventů
JEL classification: M12
1. Introduction
Within the individual regions of the Czech Republic, one of the important social priorities is to
mediate quality education of the population (Poniščiaková, Gogola, 2015; Hitka, Sirotiaková, 2011).
For the development of the region, this also represents the acquisition of qualified labour force and the
possibility of better employment of job seekers in the labour market. Graduates of universities,
together with groups such as juveniles, the long-term unemployed, applicants over 50 years of age,
persons after maternity and parental leave, people with disabilities, people with no qualifications or
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
297
low qualifications are among the problem groups in the labour market (Buchtová et al., 2013;
Bridgstock, 2009).
The problem of graduate employment is often in their lack of practice (Belz, Siegrist, 2001; Grugulis,
Vincent, 2009). The financial costs of incorporating graduates are higher than for applicants with
experience (Rebeťák, Rypáková, 2015). The highest increase is always in the autumn months when
newly graduated graduates from secondary and higher education institutions come to register.
Recently, among other things, the common problem is the high qualification of the candidates for the
positions offered (Jackson, Wilton, 2016; Hitka, Balážová, 2015). This fact causes that many job
seekers are willing to work positions with a lower required qualification than they have (James et al.,
2013; Lorincová, 2015). In the Czech Republic, there is registered unemployment of 5.14% (February
27, 2017), while in the South Bohemian region, it is at 4.43% (Czech Statistical Office, 2017). In this
region, there are two public universities - University of South Bohemia and The Institute of
Technology and Business in Czech Budejovice. In 2015, unemployment of graduates of the Institute
of Technology and Business in Czech Budejovice was in 5.7% and 6.42 % for graduates of University
of South Bohemia within all faculties (eg. unemployment of graduates of Faculty of Economics and
Faculty of Fisheries was 3.8% and Protection of Waters was 14.3%). From the point of view of the
region, it is desirable to reduce this situation and this can be done by increasing the quality and
readiness of graduates entering the labour market.
2. Methods and Methodology
The article aims is to identify and compare the attitude of students attending public universities in the
South Bohemian Region to increase the carrier potential for entering in the labour market, in the
future. The intent was also to find out their preferences with respect to the attributes of future
employment.
The educational system is extensive in terms of pre-primary, primary and secondary education, in the
South Bohemian Region. Tertiary education can be considered sufficient, especially in the area of
higher vocational schools. Within colleges, there are four within this region. The network of school
institutions consists of 305 kindergartens, 256 elementary schools, 89 secondary schools, 17 higher
vocational schools and 4 higher education institutions, two of which are public and two private (Czech
Statistical Office, 2015). Therefore, the research was carried out in schools: the University of South
Bohemia and the Institute of Technology and Business in České Budějovice. To meet with the aim of
paper, we build on the data obtained from the questionnaire survey, which focuses on the attitudes and
aspirations of college students in the context of their future entry into the labour market.
Questionnaires were distributed electronically through closed social groups of students of selected
year, during of 2016. The questionnaire consists of 25 questions (closed questions using Linkert scale
and open questions), focusing on the motivation to go to study and increase qualifications, assessing
the quality of preparation for the labour market, assessing expectations for a start on the labour
market, and preference for how to find a job. In this paper, there is represented part of results of this
research.
The research sample consisted of 452 students from the University of South Bohemia and 382 from
The Institute of Technology and Business in Czech Budejovice. The structure of the respondents was
chosen according to the quota selection method, based on data from the Ministry of Education (2016).
Quotas related to forms of study, gender and age of students. The respondents were predominantly
women, representing 61% (136 students) and 39% men (87 students). A sample from The Institute of
Technology and Business in České Budějovice consisted of 25.4 men and 74.6 women. The
representativeness of the samples obtained was verified by a 5% tolerance u-test. The data obtained
were evaluated using the SPSS statistical software.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
298
3. Results and discussion
The research was aimed at college students from the South Bohemian Region (public schools - The
Institute of Technology and Business in České Budějovice and University of South Bohemia). We
investigated the attitude to the possibilities of enhancing career potential for future labour market.
The article presents a part of the research focused on acquiring work experience during study, using
other possibilities to increase their competencies and to determine their preferences and expectations
in the future employment relationship.
College students have the opportunity to gain work experience while studying at college. Many of the
daily students are improving their finances (Figure 1) by working (21.14%), which is not in their field
of study. This option is more effective than the working habits of students who do not work at all
(23.7%), or work occasionally as a brigade (42.7%). Only 25.7% of full-time students work in their
field of study.
Fig. 1: Work experience (during study) of college students in region of South Bohemia
Source: own research
Graduates of higher education institutions are among the risky groups on the labour market. They
have several options to increase their employability and also to distinguish themselves from other
unemployed graduates. College students in South Bohemian Region were questioned about the
possibility of increasing their career potential (Figure 2). Also, what opportunities for their higher
quality development within higher education are offered by their college (Figure 3).
The data obtained show that, among other things, college students are mainly engaged in studying
professional literature (students of The Institute of Technology and Business in Czech Budejovice
58%, University of South Bohemia 61.9%), which is related to their field of study. They pay great
attention to increasing their language skills (within at both colleges) especially by self-study (57.1%
of students of The Institute of Technology and Business in Czech Budejovice and 55.1% of University
of South Bohemia). The students of Institute of Technology and Business in Czech Budejovice attend
language courses, to a greater extent (at The Institute of Technology and Business in Czech
Budejovice, it is 57.1%). Despite the fact that the study at The Institute of Technology and Business in
Czech Budejovice is more practical, the students of University of South Bohemia increase their credit
by professional practice by 20.5% more (56.1%), but also they attend training and lectures by 22%
more. Overall, studies and exchanges abroad are less widely used (for students of The Institute of
Technology and Business in Czech Budejovice 9.94% and 7.8% University of South Bohemia), but
those used by the students of Institute of Technology and Business in Czech Budejovice more as well
as e-learning opportunities (32%).
0 5 10 15 20 25 30 35 40 45
no
yes, just random brigades
yes, only school practice
yes, out of field study
yes, in field of study
% of students
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
299
Fig. 2: Ways to increase the competencies of college students in region of South Bohemia
* VŠTE - The Institute of Technology and Business in Czech Budejovice
Source: own research
An important fact is also the attitude of a college to the question of "better customer prospects" in the
labour market. Also, this fact increases the reputation of the college. It is clear from the research
results (Fig. 3) that The Institute of Technology and Business in Czech Budejovice provides subjects
for help with career planning (at The Institute of Technology and Business in Czech Budejovice, 53%
agree with this initiative of college, it is by 35.14% more than in University of South Bohemia) and
also 50.3% of these students say that there is a good connection of theory with practice within the
subjects (this attribute has not been studied in University of South Bohemia). On the contrary, the
equipment of the school by laboratories is evaluated very poorly by the students of The Institute of
Technology and Business in Czech Budejovice (only 9.16% of them consider the equipment to be
good, this attribute also was not detected on the University of South Bohemia). Last year, The Institute
of Technology and Business in Czech Budejovice opened new modern laboratories, but their use in
teaching is not sufficient. 38.5% of students of The Institute of Technology and Business in Czech
Budejovice and 36.04% of University of South Bohemia´ students know about international programs
of foreign internships (working and study) and by 10.4% more of University of South Bohemia
students (36.3%) perceive the possibility of using incentive programs.
Fig. 3: Initiative of colleges to develop career potential of students
* VŠTE - The Institute of Technology and Business in Czech Budejovice
Source: own research
The last fact, we have identified is the preference of attributes in future employment from college
students view. Attribute ratings were issued in minimum deviations between studied colleges. In
figure 4, there are the overall result values of the importance of each attribute of future employment
for both colleges (weighted arithmetic mean of answers). The evaluation of these attributes was
0 10 20 30 40 50 60 70
reading professional literature
e-learning
experienced
self-study of foreign languages
educational lectures, courses or training
internship abroad
language courses
study abroad
University of
South Bohemia
VŠTE
% of students
0 10 20 30 40 50 60
incentive programs (scholarship)
internship opportunities
subjects focused career planning
work experience
external practicing teachers
well equipped laboratory
linking theory with practice
University of
South Bohemia
VŠTE
% of students
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
300
performed using the Linkert scale (in a form from 1 to 5, where 1 - no importance and 5 high
importance). The results show that the financial issue (average value on Likert scale is 4.33; 48.6% of
students highlight the importance of this attribute and 40% as very important), fairness in employee
assessment, workplace atmosphere (4.28; 87% of students attribute this attribute as very or very
important) and job security play the most important role for students (4.21, 44.6% of students rated it
as highly important and 34.7% as very important). Similar results were also found for employees in
the conditions of the Slovak Republic as part of a research conducted by Kampf et. all (2014). In their
research, employees considered the most important attribute - financial appreciation and working
atmosphere had a lower preference. As other important attributes, students determined social factors in
terms of good work team (4.18; for 80.6% are very or highly important), communication (4.16) and
supervisor's approach (4.11).
Fig. 4: Importance of attributes in the future work by view of college students
Source: own research
1 2 3 4 5
Company relation to the environment
Prestige / name of the company
Workload
Prestige of work position
Mission of the company
Competences
Social benefits
Work environment
Supervisor position
Stress /elimitation of stress in the…
Free time (in personal life)
Recognition
Individual decision making
Good work team
Working time
Workplace Safety
Self-actualization
Education and personal growth
Moving up corporate ladder
Content and type of work
Supervisor’s approach
Communication in the workplace
Good work team
Job security
Atmosphere in the workplace
Fair appraisal system
Salary
Weighted arithmetic mean
highaverage
importance
no
importance
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
301
Future college educated job seekers give the least weight to a potential employer's attitude towards
environmental protection (2.94, only 6.73% of students perceive it as very important). It is surprising
that they attribute little importance to the prestige of the business name (3.35) as well as the job
position (3.41). Workload is also included among the attributes of minor importance (3.4).
Conclusion
Each region, not only in the Czech Republic, has its own specificities, which can be determined by the
economic situation, the transport infrastructure, the tourist potential, etc. (Kampf et al., 2012; Bartuška
et. al, 2015). These specifics determine the potential of the region that can be utilized. To make
effective use of the potential of the region, there is an indispensable need to ensure quality human
resources whose can estimate these opportunities and work with them. One of the potentialities that
regions can use effectively is to educate quality human resources. On the other hand, a problem of
many regions is that college graduates form a risk group on the labour market and thus increase the
proportion of unemployed. In order to ensure that graduates do not end up in lower-level jobs, it is
possible to create measures to increase the career potential of future graduates from their own
initiative, as at the initiative of universities. In order to ensure that graduates do not end up in lowerqualification
level job position, the career potential of future graduates is possible to increase by their
own initiative as well as at the initiative of universities, as one of options (Rebeťák, Farkašová, 2015).
The research results also show that 53.9% of students from The Institute of Technology and Business
in Czech Budejovice and 40.6% of students from University of South Bohemia are willing to work on
a lower qualification job position. In addition, only 6.7% of students from The Institute of Technology
and Business in Czech Budejovice and 18.5% of students from University of South Bohemia strongly
disagree with this variation. This corresponds to the attitudes within the preferences of students,
giving priority to the amount of salary and consequently to the social attributes as a working
atmosphere in the performance of work. Also, college students perceive job security as an attribute of
high importance. It is also clear from the results that students begin to recognize the importance of
foreign languages and increase their knowledge either by self-study or through courses. Foreign study
nobilities and work internships are still under-utilized. These nobilities are an opportunity for students
to acquire not only language skills but also other necessary social skills.
Literature
BARTUŠKA, L., ČEJKA, J., Caha, Z., (2015). ´The Application of Mathematical Methods to the[1]
Determination of Transport Flows. Nase More, vol. 62, Special issue, pp. 91-96. ISSN 0469-6255. DOI
10.17818/NM/2015/SI1.
BELZ, H., SIEGRIST, M., (2001). Key competencies and their development. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-[2]
717-8479-6.
BRIDGSTOCK, R., (2009). The graduate attributes we’ve overlooked: Enhancing graduate employability[3]
through career management skills. Higher Education Research & Development, vol. 28, no. 1, pp. 31-44.
ISSN 0729-4360. DOI 10.1080/07294360802444347.
BUCHTOVÁ, B., ŠMAJS, J., BOLELOUCKÝ, Z., (2013). Unenploynment. Praha: Grada. ISBN 978-880-[4]
247-4282-2.
CZECH STATISTICAL OFFICE, (2017). The proportion of unemployed people in regions 28. 2. 2017.[5]
Regional Administration in ČB. [online]. [cit. 2017-03-20]. Available on:
https://www.czso.cz/csu/xc/mapa-podil-kraje.
GRUGULIS, I., VINCENT, S., (2009). Whose skill is it anyway? ‘soft’ skills and polarization. Work,[6]
Employment & Society, vol. 23, no. 4, pp. 597-615. ISSN 1469-8722.
DOI 10.1177/0950017009344862.
HITKA, M., BALÁŽOVÁ, Ž., (2015). The impact of age, education and seniority on motivation of[7]
employees. Business: Theory and practice, vol. 16, no. 1, pp. 113-120. ISSN 1648-0627. DOI
10.3846/btp.2015.433.
HITKA, M., SIROTIAKOVÁ, M., (2011). Impact of economic crisis on change of motivation of Ekoltech[8]
s. r. o. Fiľakovo employees. Drewno wood, vol. 185, no. 54, pp. 119-126. ISSN 1644-3985.
JACKSON, D., and WILTON, N., (2016). Perceived employability among undergraduates and the[9]
importance of career self-management, work experience and individual characteristics. Higher Education
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
302
Research & Development, vol. 28, no. 1, pp. 1-16. ISSN 0729-4360.
DOI 10.1080/07294360802444347.
JAMES, S., WARHURST, C., THOLEN, G., COMMANDER, J., (2013). What we know and what we[10]
need to know about graduate skills. Work, Employment & Society, vol. 27, pp. 952-963. ISSN 1469-8722.
DOI 10.1177/0950017009344862.
KAMPF, R., GAŠPARÍK, J., KUDLÁČKOVÁ, N., (2012). Application of different forms of transport in[11]
relation to the process of transport user value creation. Periodica Polytechnica Transportation Engineering,
vol. 40, no. 2, pp. 71-75. ISSN 0303-7800. DOI 10.3311/pp.tr.2012-2.05.
KAMPF, R., HITKA, M., POTKÁNY, M., (2014). Interannual differences in employee motivation in[12]
manufacturing enterprises in Slovakia. Communications, vol. 16, Special issue, pp. 98-102. ISSN 1335-
4205.
LORINCOVÁ, S., (2015). Improvement of the Effectiveness in the Recruitment Process in the Slovak[13]
Public Administration. In Procedia Economics and Finance 34, Business Economics and Management
Conference 2015 - BEM 2015, pp. 382 – 389. DOI 10.1016/S2212-5671(15)01644-5.
PONIŠČIAKOVÁ, O., GOGOLOVÁ, M., (2015). Exploiting the potential and possibilities of conscious[14]
human resource management in the process of globalization. In Proceedings of 15th international scientific
conference - Globalization and its socio-economic consequences: Part II. Rajecke Teplice, Slovak
republic, pp. 597-603. ISBN 978-80-8154-145-2.
REBEŤÁK, M., FARKAŠOVÁ, V., (2015). Managing high - potential employees. Procedia - Economics[15]
and finance, vol. 23, pp. 867-871. DOI 10.1016/S2212-5671(15)00437-2.
REBEŤÁK, M., RYPÁKOVÁ, M., (2015). Future evolutions of human resource. In Proceedings of 15th[16]
international scientific conference - Globalization and its socio-economic consequences: Part II. Rajecke
Teplice, Slovak republic, pp. 604-607. ISBN 978-80-8154-145-2.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
303
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-38
TRH PRÁCE ČESKÉ REPUBLIKY V KONTEXTU
PRŮMYSLU 4.0
THE LABOR MARKET OF THE CZECH REPUBLIC IN THE CONTEXT
INDUSTRY 4.0
MARTINA HEDVIČÁKOVÁ
LIBUŠE SVOBODOVÁ
Katedra ekonomie
Fakulta informatiky a managementu
Univerzita Hradec Králové
Department of Economics
Faculty of Informatics and Management
University of Hradec Králové
Rokitanského 52, 500 03 Hradec Králové, Czech Republic
E-mail: martina.hedvicakova@uhk.cz, libuse.svobodova@uhk.cz
Anotace
Podíl nezaměstnaných osob od roku 2013 klesá a v roce 2016 dosáhl výše 5,19 %. Růst zaměstnanosti
je způsoben především velkým nárůstem pracujících ve zpracovatelském průmyslu, kde je zaměstnáno
více mužů i žen než v celé EU 28 a počtem pracujících v terciárním sektoru služeb. Tento růst
zaměstnanosti způsobuje na trhu práce nedostatek kvalifikovaných pracovních sil. V srpnu 2016
schválila vláda ČR Iniciativu Průmysl 4.0, která má za cíl posílit konkurenceschopnost České
republiky. Cílem článku je analýza vývoje nezaměstnanosti a dopady čtvrté průmyslové revoluce na
tento trh i na potřebu restrukturalizace školství. Součástí článku je SWOT analýza trhu práce České
republiky a jeho další možný vývoj s dopady na regionální nezaměstnanost.
Klíčová slova
Průmysl 4.0, nezaměstnanost, inovace, vzdělávání, profese
Annotation
The proportion of unemployed people is falling since 2013 and reached 5.19% in 2016. Employment
growth is mainly due to a large increase demand for workers in the manufacturing industry, which
employs more men and women than in the EU 28 and more than in tertiary sector. This employment
growth causes shortages of qualified labors on the market. In August 2016 the Government of the
Czech Republic approved Initiative Industry 4.0, which aims to strengthen the competitiveness of the
Czech Republic. This article aims to analyze the development of unemployment and the effects of the
fourth industrial revolution on this market and to specify the needs of restructuralization of education.
The article includes SWOT analysis of the labor market of the Czech Republic and its possible future
development with impact on regional unemployment.
Key words
Industry 4.0, unemployment, innovation, education, profession
JEL classification: J21, L51
1. Úvod
Vláda ČR na svém zasedání dne 24. srpna 2016 schválila Iniciativu Průmysl 4.0, zpracovanou
Ministerstvem průmyslu a obchodu, jejímž dlouhodobým cílem je udržet a posílit
konkurenceschopnost České republiky v době nástupu tzv. čtvrté průmyslové revoluce. (MPO, 2016,
2017) Čtvrtou průmyslovou revoluci je potřeba využít pro zvýšení konkurenceschopnosti jednotlivých
firem, ale především České republiky jako konkurenční výhodu. Země, které využijí její potenciál
mezi prvními tak získají velký náskok. Přes své potenciální přínosy, pokud jde o zlepšení produktivity
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
304
a kvality, tento koncept nezískal velkou pozornost ve stavebnictví (Oesterreich, Teuteberg, 2016).
Ford (2009) navrhl komplexní scénář dopadů kybernetických fyzických systémů a rychle se zvyšující
schopnosti výpočetní techniky a také jaké mohou mít dopady na lidskou zaměstnatelnost a organizaci
práce. Analýzou současné literatury o důsledcích průmyslu 4.0 v oblasti lidské práce a organizace
práce, vybraní autoři poukazují (Bonekamp, Sure, 2016, Tvrdoň, 2016) na poměrně konzistentní názor
zejména na propouštění pracovních míst s nízkou kvalifikací a nezbytný posun směrem ke
komplexnějším pracovním místům s vyšší kvalifikací, které vyžadují obecně intenzivnější zaměření
na průběžné učení a vzdělávání. Naproti tomu Gordon (2012) předložil hypotézu, že v nadcházejícím
období očekávaného nízkého hospodářského růstu budou mít nové technologické pokroky a inovace
menší dopady než ty předcházející
„Je ale zřejmé, že v budoucnu dojde jak ke změně charakteru práce, tak ke změně počtu pracovních
příležitostí, jejich struktury a celkové proměně většiny profesí. Vzniknou profese nové, které si dnes
nedovedeme ani představit. Existují odhady, že 65 procent dětí, které dnes vstupují do základních
škol, bude pracovat v povoláních, která dnes ještě neexistují,“ zdůrazňuje ředitelka Národního
vzdělávacího fondu Miroslava Kopicová.( European Commision, 2016). Neoddělitelnou roli bude mít
i celoživotní vzdělávání a rostoucí důležitost rekvalifikačních kurzů.
Očekávané přínosy Průmyslu 4.0 vycházejí z nových možností tvorby přidané hodnoty umožněné
zejména využitím dat z propojených systémů a zvýšené schopnosti automatizovaných rozhodovacích
mechanismů v průmyslové praxi. Tyto principy lze uplatnit i v rámci rozvoje měst a regionů (tzv.
smart cities/regions) díky využívání principů účinného propojení vysoce rozvinuté infrastruktury
(energetické, telekomunikační, dopravní, environmentální) a podnikání, včetně vzdělávacích a
kulturních institucí na daném území, do jednoho maximálně funkčního efektivního celku (Mařík,
2016).
2. Použité metody a zdroje
Z důvodu, že se jedná o nové a aktuální téma, byly při zpracování článku využity především
sekundární zdroje. Za sekundární zdroje lze uvést odbornou, především českou a německou, literaturu,
nashromáždění informací z odborného tisku, www stránek, databází, diskusí nebo předchozích účastí
na odborných seminářích či konferencích v rámci okruhu zvoleného tématu. Důležitým zdrojem
informací jsou oficiální webové stránky Českého statistického úřadu, Ministerstva průmyslu a
obchodu, Eurostatu, ale také makroekonomicky zaměřených portálů jako jsou Aktuálně, iHNED.cz
apod.
Dále bylo nutné z množství publikovaných materiálů vybírat, třídit a aktualizovat dostupné relevantní
informace, které by podaly základní přehled o dané problematice. Článek je zaměřen na aktuální
problematiku Průmyslu 4.0. a trh práce. V článku je využita obecná míra nezaměstnanosti podle
metodiky výpočtu ČSÚ, kde se míra nezaměstnanosti počítá v rámci Výběrových šetření pracovních
sil (VŠPS, vycházející z doporučení Eurostatu, Mezinárodní organizace práce ILO) jako tzv. obecná
míra nezaměstnanosti. Dále hodnoty podílu nezaměstnaných osob. Pro větší vypovídající schopnost
byly využity tabulky a grafy.
Cílem článku je analyzovat situaci na trhu práce v souvislosti s jednotlivými regiony. Hlavní část
článku analyzuje dopady schválení Iniciativy Průmyslu 4.0. na trh práce v České republice a
v jednotlivých krajích.
3. Aktuální situace na trhu práce v České republice
Celková zaměstnanost se ve 4. čtvrtletí 2016 meziročně zvýšila o 111,0 tis. osob a dosáhla 5 186,9 tis.
Míra zaměstnanosti 15-64letých činila 72,9 %, tj. nejvíce od začátku výběrového šetření v roce 1993.
Počet nezaměstnaných osob podle metodiky ILO se meziročně snížil o 44,4 tis.
Obecná míra nezaměstnanosti 15-64letých meziročně klesla proti 4. čtvrtletí 2015 o 0,9 procentního
bodu na 3,6 %. Zaměstnanost v sekundárním sektoru se zvýšila o 42,9 tis. Růst zaměstnanosti
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
305
v sektoru je způsoben velkým nárůstem pracujících ve zpracovatelském průmyslu (o 38,6 tis.).
Výrazně vzrostl počet pracujících v terciárním sektoru služeb (o 63,6 tis.). (Viz. tab. 1) (ČSÚ, 2017)
Tab. 1: Obecná míra nezaměstnanosti v ČR a v jednotlivých krajích v %
Kraj 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016*
ČR 5,3 4,4 6,7 7,3 6,7 7 7 6,1 5 5,19
Hlavní město Praha 2,4 1,9 3,1 3,8 3,6 3,1 3,1 2,5 2,8 3,35
Středočeský kraj 3,4 2,6 4,4 5,2 5,1 4,6 5,2 5,1 3,5 4,31
Jihočeský kraj 3,3 2,6 4,3 5,3 5,5 5,7 5,2 5,9 4 4,28
Plzeňský kraj 3,7 3,6 6,3 5,9 5,2 4,8 5,2 5,1 3,8 3,56
Karlovarský kraj 8,2 7,6 10,9 10,8 8,5 10,5 10,2 9 6,7 5,45
Ústecký kraj 9,9 7,9 10,1 11,2 9,9 10,8 9,4 8,5 7,6 7,79
Liberecký kraj 6,1 4,6 7,8 7 7,2 9,3 8,3 6,5 5,5 5,17
Královéhradecký kraj 4,2 3,9 7,7 6,9 7,1 7,1 8,2 6,2 5,6 3,76
Pardubický kraj 4,4 3,6 6,4 7,2 5,6 7,7 8,4 6,4 4,6 4,04
Kraj Vysočina 4,6 3,3 5,7 6,9 6,4 6,4 6,7 5,6 4,7 5,17
Jihomoravský kraj 5,4 4,4 6,8 7,7 7,5 8,1 6,8 6,1 5 6,11
Olomoucký kraj 6,3 5,9 7,6 9,1 7,6 7,7 9,2 7,7 5,9 5,94
Zlínský kraj 5,5 3,8 7,3 8,5 7,6 7,4 6,8 6,1 4,7 4,92
Moravskoslezský kraj 8,5 7,4 9,7 10,2 9,3 9,5 9,9 8,6 8,1 7,45
*Podíl nezaměstnaných osob v ČR a krajích v %
Zdroj: Český statistický úřad, vlastní zpracování
Dle tabulky 1 byl podíl nezaměstnaných osob za Českou republiku v roce 2016 5,19 %. Nejvyšší podíl
nezaměstnaných osob byl v Ústeckém kraji 7,79 % a Moravskoslezské kraji se 7,45 %. Nad
celorepublikový průměr byla nezaměstnanost vyšší ještě v Jihomoravském, Olomouckém a
Karlovarském kraji. Nejnižší nezaměstnanost byla, stejně jako v minulých letech, v hlavním městě
Praha s 3,35 %. Pod 4 % byl podíl nezaměstnaných osob ještě v Plzeňském (3,56 %) a
Královéhradeckém kraji (3,76 %).
Obrázek 1 ukazuje mezinárodní srovnání dle Eurostatu na nejvýznamnější odvětví dle koncentrace
zaměstnanosti žen a můžu v roce 2015. Z obrázku 2 vyplývá, že v ČR je nejvíce zastoupen dle
zaměstnanosti zpracovatelský průmysl. Muži i ženy jsou zaměstnány ve zpracovatelském průmyslu
více než v zemích EU 28. Ještě ve stavebnictví a v dopravě je v ČR zaměstnáno více žen a můžu než
v EU 28. Podíl mužů v ostatních odvětvích je již menší než v zemích EU 28. Českých žen je naopak
ještě více zaměstnáno v následujících odvětvích: velkoobchod a maloobchod, opravy a údržba
motorových vozidel a ve veřejné správě a obraně, povinné sociální zabezpečení.
Z obr. 1 vyplývá důležitost zpracovatelského průmyslu pro zaměstnanost v ČR. Zaměstnanost ve
zpracovatelském průmyslu má poslední rok rostoucí trend. V souvislosti s obecnou mírou
nezaměstnanosti lze dále zkoumat dopady Průmyslu 4.0 na jednotlivé kraje a zabývat se koncentrací
vybraných odvětví v jednotlivých krajích.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
306
Obr. 1: Mezinárodní srovnání - Nejvýznamnější odvětví dle koncentrace zaměstnanosti žen / mužů
v roce 2015 v tis. osob
Zdroj: Český statistický úřad (2017b), vlastní zpracování
4. Dopady Průmyslu 4.0 na nezaměstnanost
Vize Průmyslu 4.0 odrážejí obecný trend pohybu ke společnosti znalostí, který je stále více
umocňován informatizací a kybernetizací všech procesů v oblasti výroby, služeb i fungování státu.
Tyto změny budou mít zásadní vliv na požadované kvalifikace a na trh práce obecně, přičemž bude
třeba uvažovat i sociální aspekty těchto dopadů. Budou se prosazovat nové principy organizace práce,
bude docházet ke změně role zaměstnance, ke změnám ve struktuře i pracovní náplni většiny profesí,
budou vyžadovány zcela nové dovednosti, projeví se dopady na vývoj zaměstnanosti a
nezaměstnanosti. V důsledku toho bude nezbytné nově nastavit politiky trhu práce, vzdělávání a
sociální politiku. (MPO, 2016)
0
5
10
15
20
25
30
35
EU 28 ženy
ČR ženy
EU muži
ČR muži
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
307
Tab. 2: SWOT analýza trhu práce
Silné stránky Slabé stránky
Tradice průmyslové výroby, solidní technické
schopnosti a vyspělost zaměstnanců.
Rychlý růst zaměstnanosti v oblasti ICT.
Nízká míra nezaměstnanosti v ČR i EU.
Míra chudoby a sociálního vyloučení je jedna
z nejnižších v rámci vyspělých zemí.
Kontinuální zvyšování kvalifikace práce ve
prospěch pracovníků s terciálním vzděláváním.
Poměrně velká dosavadní vázanost pracovních
sil ve výrobách a profesích méně kvalifikačně
náročných.
Malá připravenost politiky trhu práce a sociální
politiky na řešení nových situací.
Menší rozvinutost systému dalšího vzdělávání,
nedostatečná angažovanost univerzit.
Celospolečenská nepřipravenost na akceptaci
Průmyslu 4.0. Přehodnocení sociálního statutu
práce a změn dalších celospolečenských hodnot
včetně etického a morálního rozměru všech
těchto pohybů.
Úroveň odborných dovedností absolventů škol
neodpovídá potřebám zaměstnavatelů.
Příležitosti Hrozby
Vznik nových pracovních příležitostí ve vysoce
kvalifikovaných nových profesích v průmyslu a
v dalších sektorech.
Zlepšení kvality a tvořivosti práce, pracovního
prostředí a podmínek pro vlastní rozvoj
pracovníků.
Zlepšení podmínek pro sladění pracovního a
osobního života a pro vyšší seberealizaci
Vytvoření vhodných podmínek pro relokaci
pracovní síly do služeb zvyšujících kvalitu života
a fungování společnosti – zejména do oborů
sociálních, zdravotních, volnočasových a
v ochraně životního prostředí.
Vznik prvotních příležitostí při rozvoji nové
organizace fungování měst „smart cities“
Vytvoření dostatečných finančních zdrojů pro
relokaci uvolňovaných pracovníků do oblasti
veřejných služeb, jejich rozvoj je limitován
stavem veřejných financí prostřednictvím změny
ve fiskální a rozpočtové politice a uplatňováním
principů spolupráce veřejného a soukromého
sektoru.
Zpružnění trhu práce rozšířením a zkvalitněním
fungování úřadů práce a institucí služeb
zaměstnanosti, zmodernizování nástrojů aktivní
politiky zaměstnanosti s větším důrazem na
rekvalifikace a doplňování kvalifikace tak, aby
se pracovníci pružně přizpůsobovali novým
pracovním nárokům a stále rychlejším
strukturálním změnám pracovních příležitostí.
Nastavení sociální politiky – která by zamezila
vzniku sociálních bariér a umožnila zvládnout
možné trendy divergencí příjmů.
Nezvládnutí strukturálních změn na trhu práce.
Regionální disparity.
Systém vzdělávání, doškolování a rekvalifikací
nebude schopen realizovat změny požadované
implementací Průmyslu 4.0.
Zanedbání sociálního a etického rozměru
realizace Průmyslu 4.0 a ohrožení institutu práce
bez vytvoření podmínek pro nové pracovní
příležitosti by mohlo vést k sociální frustraci,
k prohlubování rozdílů v příjmech a ke vzniku
sociálních bariér různého typu.
Zdroj: MPO (2016)
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
308
4.1 Možné dopady iniciativy Průmysl 4.0
Možné dopady na trh práce vlivem Průmyslu 4.0
Zpracováno dle: Aktuálně (2016, 2016a, 2017), Businessinfo.cz (2016), MPO (2016, 2017)
Zvýšení podílu robotizace
Zavedením digitálních a automatických systémů do výrobního procesu. Digitalizace ekonomiky.
Rozvoj oborů s vysokou přidanou hodnotou.
Zvýšení zaměstnanosti u profesí se soft skills. Tzn. v oblastech mezilidské komunikace, sociální
inteligence a kreativity.
Pokles „tvrdých“ technických dovedností.
Zvýšení nezaměstnanosti u dělnických profesí, dále u lidí v logistice a dopravě.
Zvýšení uplatnění handicapovaných lidí vlivem robotizace.
Zvýšení zaměstnanosti u ve službách a ve sdílené ekonomice.
Vzniknou nová místa v oborech navázaných na vývoj a inovace.
Propojovat znalosti z více oborů, jednooborová studia budou redukována.
Vznik nových oborů – příležitost pro zaměstnance.
Růst zaměstnanosti v péči o seniory, obranu, zdravotnictví.
ČR je průmyslová země, dle ministerstva práce má nástupem Průmyslu 4.0 do roku 2025
zaniknout kolem 140 tisíc pracovních míst.
Možné dopady na vzdělávací systém
Zpracováno dle: Aktuálně (2016, 2016a, 2017), Businessinfo.cz (2016), MPO (2016, 2017)
Nutné k tomu uzpůsobit sociální a vzdělávací systém.
Zvýšení spolupráce mezi firmami a studenty na školách.
Zvýšení nákladů na rekvalifikační kurzy a přeškolování.
Růst role univerzit – spolupráce s firmami, rekvalifikační kurzy apod.
Průmysl 4.0 zavést přímo do výuky.
Úprava celého vzdělávacího i sociálního systému.
Peníze na inovace i vzdělávací systém využít z Evropských dotací.
Výuka především soft sklil, pokles „tvrdých“ technických dovedností u absolventů škol.
Ekonomické dopady Průmyslu 4.0
Zpracováno dle: Aktuálně (2016, 2016a, 2017), Businessinfo.cz (2016), MPO (2016, 2017)
Nevyužití potenciálu Průmyslu 4.0 – ztráta konkurenceschopnosti.
Snižování nákladů na výrobu. Velké změny ve výrobních procesech.
Změna míry podílu průmyslu na tvorbě HDP i na obchodní výměně.
Možný pokles výběru daní vlivem zvýšení nezaměstnanosti.
Projektování, informace musí proudit rychle a být spolehlivé.
Zvýšení nákladů na rekvalifikační kurzy a přeškolování.
Peníze na inovace z Evropských dotací a jiných projektů.
Nebezpeční ze zneužití dat. Vysoké náklady na ochranu dat a osobních údajů.
Nedostatek kvalifikovaných lidí na trhu práce brání zavádění Průmyslu 4.0.
Nízká míra nezaměstnanosti v EU, nedostatek pracovní síly.
Dopady na regionální politiku nezaměstnanosti. Prohlubování disparit mezi kraji.
Standardizace.
Závěr a diskuze
Pokud porovnáváme podíl nezaměstnaných osob a obecnou míru nezaměstnanosti za jednotlivé kraje
a ČR jako celek, lze vyčíst významné rozdíly. Vzhledem ke skutečnosti, že autoři vědeckých článků
uvádějí, že propouštění postihne především zaměstnance s nízkou kvalifikací, lze očekávat další
prohlubování regionálních disparit.
Přestože je podíl nezaměstnaných osob na velmi nízké úrovni a ekonomika řeší nedostatek
kvalifikovaných pracovních sil, je nutné si na závěr položit otázku, zda zvládne české školství
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
309
reflektovat aktuální potřeby trhu, který se v následujících letech bude dle prognóz výrazně odlišovat.
Dle ředitelky Národního vzdělávacího fondu Miroslavy Kopicové: „Zatím je u nás povědomí o
Průmyslu 4.0 a jeho dopadu do oblasti zaměstnanosti a vzdělávání velmi nízké, a tudíž cílená příprava
na jeho nástup ve vzdělávání neprobíhá. Ale obecný trend směřování ke společnosti znalostí
umocňovaný rozvojem technologií sledujeme už delší dobu.“ (European Commision, 2016).
Eduard Palíšek, (Aktuálně, 2016) šéf české pobočky německého koncernu Siemens a zároveň člen
expertního týmu, který se podílel na tvorbě Národní iniciativy Průmysl 4.0. je také optimistický:
"Nemyslím si, že polovina Čechů přijde o práci a nahradí je roboti. Velká část lidí se jen místo výroby
uplatní v nových oborech, které díky průmyslové revoluci vzniknou. A já věřím, že ve výsledku to
české ekonomice prospěje,“ říká.
Velmi zajímanou otázkou do diskuze je zdanění práce roboty. S myšlenkou na zdanění robotické
práce uvažuje celosvětově řada představitelů např. Bill Gates nebo Evropský parlament. Vlivem
prudkého nástupu robotizace, totiž dojde ke snížení daně z příjmů. Vlády již nyní hledají cesty, jak
tento výpadek kompenzovat. Gates (Aktuálně, 2017) navrhl, že daň z příjmu za práci robotů by místní
vlády vymáhaly na společnostech, které robotického pracovníka provozují. Tento návrh má své
příznivce i odpůrce. Kritici především poukazují na jeho předčasnost a administrativní náročnost.
Evropský parlament podle agentury Reuters v únoru odmítl vybírat daně od společností, které
nahradily lidi roboty. Tyto peníze měly financovat rekvalifikaci lidí, kteří přišli o práci. To uvítala
například Mezinárodní federace robotiky, podle níž by výběr daní měl negativní dopad na
konkurenceschopnost a zaměstnanost v tomto odvětví. Za roboty, díky nimž zaměstnavatelé ušetří
náklady za lidské pracovníky, by se mělo odvádět sociální pojištění. Navrhuje to lucemburská
poslankyně Evropského parlamentu. Kritici návrhu uvádějí, že se dosud neprokázala souvislost mezi
robotizací a nezaměstnaností.(Aktuálně, 2016a)
Literatura
AKTUÁLNĚ.CZ, (2017). Zdaňte práci robotů, navrhuje Gates. Stát potřebuje peníze na přeškolení[1]
nezaměstnaných. [online]. [cit. 2017-03-10]. Dostupné z: https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/zdante-
praci-robotu-navrhuje-gates-stat-potrebuje-penize-na/r~299a37daf77711e6a3fa002590604f2e/
AKTUÁLNĚ.CZ, (2016a), Pracující roboti mají platit sociální pojištění, návrh projedná Evropský[2]
parlament. [online]. [cit. 2017-03-03]. Dostupné z:
https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/pracujici-roboti-maji-platit-socialni-pojisteni-navrh-[3]
projed/r~65f8d5e4393e11e69966002590604f2e/
AKTUÁLNĚ.CZ, (2016), Jak nepřijít o práci kvůli nástupu robotů? Musíme děti učit měkké dovednosti,[4]
shodují se odborníci. [online]. [cit. 2017-03-03]. Dostupné z: https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/jak-
neprijit-o-praci-kvuli-nastupu-robotu-musime-deti-ucit-m/r~661419eeb17511e6a16a0025900fea04/
BONEKAMP, L., SURE, M., (2016). Consequences of Industry 4.0 on Human Labour and Work[5]
Organisation, Journal of Business and Media Psychology, vol. 1. ISSN 2191-5814 .
BUSINESSINFO.CZ, (2016). Průmysl 4.0 změní ekonomiku, na revoluci se musí připravit i školství.[6]
[online]. [cit. 2017-03-03]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/prumysl-40-zmeni-
ekonomiku-na-revoluci-se-musi-pripravit-i-skolstvi-
81011.html?utm_source=portal&utm_medium=web&utm_campaign=hp_aktuality.
BUSINESSINFO.CZ, (2016). Nástup Průmyslu 4.0 brzdí v Česku nekvalifikovaní lidé ve firmách. [online].[7]
[cit. 2017-03-03]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/nastup-prumyslu-40-brzdi-v-cesku-
mene-kvalifikovani-lide-ve-firmach-81502.html.
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2017). Zaměstnanost a nezaměstnanost podle výsledků VŠPS - 4. čtvrtletí[8]
2016. [online]. [cit. 2017-03-03]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/cri/zamestnanost-a-
nezamestnanost-podle-vysledku-vsps-4-ctvrtleti-2016.
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2016). Zaostřeno na ženy a muže – 2016. [online]. [cit. 2017-03-03].[9]
Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/4-prace-a-mzdy-iwbtn13wat.
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2016). Obecná míra nezaměstnanosti v regionech soudržnosti a krajích -[10]
roční průměr. [online]. [cit. 2017-03-03]. Dostupné z:
https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/index.jsf?page=vystup-
objekt&z=T&f=TABULKA&pvo=ZAM06&katalog=30853&c=v3~8__RP2015&str=v95&rouska=true&cl
sp=null.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
310
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2017a). Podíl nezaměstnaných osob v ČR a krajích, 2005-2016. [online].[11]
[cit. 2017-03-03]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/cr_od_roku_1989_podil_nezamestnanych.
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2017b). Mezinárodní srovnání - Nejvýznamnější odvětví dle koncentrace[12]
zaměstnanosti žen / můžu 2015. [online]. [cit. 2017-03-03]. Dostupné z:
https://www.czso.cz/documents/10180/32853391/300002164421.pdf/ed23b5f7-5df2-4853-86c0-
9850e1ab1527?version=1.1.
EUROPEAN COMMISION (2016). Průmysl 4.0 změní ekonomiku, na revoluci se musí připravit i školství.[13]
[online]. [cit. 2017-03-03]. Dostupné Z: https://ec.europa.eu/epale/cs/content/prumysl-40-zmeni-
ekonomiku-na-revoluci-se-musi-pripravit-i-skolstvi.
FORD, M., (2009). The Lights In The Tunnel. USA: Acculant Publishing.[14]
GORDON, R., (2012). Why Innovation Won’t Save Us. The Wall Street Journal (12/2012), p. C3.[15]
MAŘÍK, V. a kol., (2016). Průmyslová revoluce 4.0. Výzva pro Českou republiku. Praha: Management[16]
Press. ISBN 9788072614400.
MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU, (2017). Průmysl 4.0 má v Česku své místo. [online]. [cit.[17]
2017-03-03]. Dostupné z: http://www.mpo.cz/cz/prumysl/zpracovatelsky-prumysl/prumysl-4-0-ma-v-
cesku-sve-misto--176055/.
MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU, (2016). Iniciativa Průmysl 4.0 [online]. [cit. 2017-03-03].[18]
Dostupné z: http://www.mpo.cz/assets/dokumenty/53723/64358/658713/priloha001.pdf.
OESTERREICH, , T.D., TEUTEBERG, F., (2016). Understanding the implications of digitisation and[19]
automation in the context of Industry 4.0: A triangulation approach and elements of a research agenda for
the construction industry. Computers in Industry, vol. 83, no. December 2016, pp. 121–139. DOI
10.1016/j.compind.2016.09.006.
TVRDOŇ, M., (2016). Decomposition of unemployment: the case of the Visegrad group countries. E&M,[20]
Economics and Management, vol. 19, no. 1, pp. 4-16. DOI 10.15240/tul/001/2016-1-001
Příspěvek byl zpracován v rámci specifického výzkumu č. 2103 „Vyhodnocování investic v rámci
konceptu Průmysl 4.0“ na Univerzitě Hradec Králové, Fakultě informatiky a managementu.
Děkujeme za pomoc při zpracování ing. Martinu Královi.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
311
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-39
VYUŽITELNOST DAT MINISTERSTVA FINANCÍ ČR PRO
REGIONÁLNÍ ANALÝZU (NE)ZAMĚSTNANOSTI
USABILITY OF DATA FROM THE MINISTRY OF FINANCE CR FOR
REGIONAL ANALYSIS (UN)EMPLOYMENT
ŠÁRKA PALCROVÁ
Katedra regionálního rozvoje a veřejné správy
Fakulta sociálně ekonomická
Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
Depart. of Regional Develop and Public Administr.
Faculty of Social and Economic Studies
J. E. Purkyně University in Ústí nad Labem
Pasteurova 1,400 01 Ústí nad Labem, Czech Republic
E-mail: palcrovas@seznam.cz
Anotace
Cílem článku je analyzovat data Ministerstva financí ČR o „zaměstnancích k 1. 12.“ a zjistit, zda jsou
využitelná pro sledování vývoje situace na trhu práce z hlediska zaměstnanosti či nezaměstnanosti
v intercensálním období za nižší územní celky, než jsou kraje. Data z MF ČR jsou k dispozici od roku
2001, a to až do úrovně jednotlivých obcí. Základní metodou použitou pro analýzu dat je jejich
komparace s výsledky sčítání lidu, domů a bytů jako jediného zdroje, ze kterého lze počty zaměstnanců
získat až do úrovně obcí, a to na příkladu Jihomoravského a Ústeckého kraje. Analýza potvrdila, že
data zveřejňovaná MF ČR nejsou vhodná pro sledování vývoje míry nezaměstnanosti, neboť se
nejedná o zaměstnance, ale o obsazená pracovní místa zaměstnanci v dané obci. Dále bylo zjištěno, že
data lze využívat pro analýzu vývoje změn zaměstnanosti v čase až do úrovně obcí pouze po provedení
řady zásahů postavených na znalosti lokálních trhů práce. Časové řady totiž vykazují v případě
většiny obcí vysokou volatilitu, kterou je potřeba před využitím pro regionální analýzu minimalizovat.
Klíčová slova:
zaměstnanci, obsazená pracovní místa, zaměstnanost, nezaměstnanost, Ústecký kraj, Jihomoravský
kraj
Annotation
The main object of article is to analyse the data of the Ministry of Finance of the CR, about employees
to 1.12, and detect whether they are useful for monitoring the development of the situation on labour
market, in terms of employment and unemployment, in intercensal term of time and for lower
territorial units than regions. The data from the Ministry of Finance of the CR are avaliable since the
year 2001 and up to the level of each municipalities. The basic method, used for analysing the data is
their comparation with results of census, as the only source with number of employees up to the level
of municipalities, on the example of the South Moravian region and the Ústí region. The analysis has
confirmed, that data published by the Ministry of Finance of the CR are not suitable for monitoring
the development of unemployment rate, because the data is not about employees, but about occupied
jobs in every municipality. What was also found, was that for analysing the development of the
situation of employment changes in time, the data is usable after only a series on interventions built
on the knowledge of local labour markets. The time-lines, in most of the municipalities, exhibit a high
volatility, which must be minimized before using it for regional analysis.
Key words:
employees, occupied jobs, employment, unemployment, the Ústí region, the South Moravian region
JEL classification: R12
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
312
Úvod
Vyhodnocení změn na regionálních trzích práce dlouhodobě vázne na nedostatku údajů o
zaměstnanosti (na rozdíl od nezaměstnanosti, o které je, alespoň v případě té registrované, údajů
dostatek i za jednotlivé obce). To ovlivňuje jednak možnosti výpočtu „reálné“ nezaměstnanosti (více
Palcrová, Novák, 2016), ale také sledování vývoje zaměstnanosti, natož její struktury na nižších
územních úrovních než v krajích. Pouze jednou za deset let lze využít výsledků sčítání lidu, domů a
bytů (SLDB) a získat údaje o zaměstnanosti až do úrovně obcí. Z posledního SLDB v roce 2011 však
pouze s řadou komplikací a nutností data objektivizovat (např. Šerý, Toušek, 2013). Ještě větší
problémy nastávají při snaze o vyčíslení počtu obsazených pracovních příležitostí v regionech, který
je postaven i na dojížďce do zaměstnání (podrobně Tonev, 2013). SLDB v roce 2011 podchytilo velmi
nízký počet směrů vyjížďky do zaměstnání např. ve srovnání s předchozím sčítáním v roce 2001.
Objem podchycené vyjížďky do zaměstnání za hranice obce činil v roce 2011 pouze 1,1 milionu
zaměstnaných osob, zatímco v roce 2001 přes 1,7 milionu. V roce 2001 nebyla vyjížďka zjištěna
zhruba u jedné desetiny všech zaměstnaných (539,5 tis., tj. 11,4 %), v roce 2011 pak u 30 % (1,5 mil.
z 5 mil. zaměstnaných). Neúplné podchycení pracovní dojížďky se pochopitelně promítlo i do
statistikou stanovených počtů obsazených pracovních míst (Hampl, Marada, 2015). Problematicky se
tak navazuje na regionalizace ČR vzniklé na základě dřívějších sčítání či na zahraniční příspěvky
k problematice vymezování pracovních regionů a lokálních trhů práce (např. Shuttlerworth, Lloyd,
2004, Landré, Håkansson, 2013).
Do úrovně krajů lze v podmínkách české statistiky získat adekvátní údaje v časových řadách od roku
1993 (Novák, Vokoun a kol., 2016). Z důvodu nedostatku dat o zaměstnanosti do nižších územních
úrovní jsou pak realizovány alternativní průzkumy zaměřené na podchycení co největšího počtu
pracujících, strukturu zaměstnanosti a její změny v čase (Palcrová, 2015) nebo na zaměstnanost a
ekonomickou výkonnost vybraných průmyslových odvětví pomocí podnikového výkaznictví
v malých územích (Novák, Drdová, 2013, Novák, Ježíková, 2016). Určitým zdrojem dat o
zaměstnanosti až do úrovně obcí je Ministerstvo financí ČR (dále MF ČR). Cílem následujícího
příspěvku je vyhodnotit, zda jsou data MF ČR využitelná pro regionální analýzu trhu práce, resp. pro
výpočet míry nezaměstnanosti či pro sledování vývoje zaměstnanosti do územní úrovně nižší než jsou
kraje. V případě pozitivního zjištění by údaje MF ČR mohly přispět k zachycení vývoje zaměstnanosti
v intercensálním období. Hlavní metodou ověřování využitelnosti těchto dat bude komparativní
analýza a analýza časových řad.
1. Analýza dat MF ČR
V souladu se zmocněním daným v § 4 odst. 11 zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů
některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém
určení daní), ve znění zákona č. 377/2007 Sb. a zákona č. 295/2012 Sb., je Ministerstvo financí ČR
povinno vydat k 1. září každého roku vyhlášku, která stanoví procento podílů každé obce na
celostátních hrubých výnosech daně z přidané hodnoty a daní z příjmů. Procentní podíly na zákonem
dané části celostátního hrubého výnosu daní se za jednotlivé obce vypočítávají nejen dle celkového
počtu obyvatel, počtu dětí a žáků a rozlohy území obce, ale také z počtu zaměstnanců. Tento údaj je
získáván z přílohy k vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti a z funkčních požitků (dle § 38j
odst. 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů), resp. z jeho povinné
přílohy Počet zaměstnanců ke dni 1. 12. k tiskopisu „Vyúčtování daně z příjmů fyzických osob ze
závislé činnosti a z funkčních požitků“). Jde o osoby, které měly místo výkonu práce v dané obci k 1.
12. předchozího roku. Nejedná se tedy o počet zaměstnanců v obci bydlících, ale v obci pracujících
bez ohledu na to, kde je jejich trvalé či obvyklé bydliště. Dále se také nejedná o počet zaměstnaných
celkem, ale pouze o počet osob, které jsou zaměstnány u ekonomického subjektu, jenž má v obci
provozovnu a má povinnosti plátce daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. Geografickou
terminologií jde tedy o počet obsazených pracovních příležitostí (např. Hampl, 2005, Hampl, Marada,
2015), resp. obsazených pracovních míst (Tonev, 2013), ale pouze zaměstnanci (nikoliv osobami
samostatně výdělečně činnými). Údaje z MF ČR jsou dostupné od roku 2002, tedy s počtem
zaměstnanců k 1. 12. 2001 až 1. 12. 2015.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
313
Databáze MF ČR pod pojmem „zaměstnanci k 1. 12.“ zahrnuje všechny plátce daně z příjmu
fyzických osob, což lze nejblíže ztotožnit s kategorií „zaměstnanci“ a „zaměstnavatelé“, které používá
Český statistický úřad (ČSÚ) při zjišťování postavení ekonomicky aktivních osob v zaměstnání, ať už
ve výběrových šetřeních pracovních sil (dále VŠPS), nebo při SLDB. Zaměstnanci jsou dle ČSÚ
chápáni jako osoby na placených zaměstnaneckých místech a zaměstnavatelé jako ekonomicky aktivní
osoby zaměstnávající jednoho či více zaměstnanců (ČSÚ, 2003). Osoby samostatně činné, resp. (dle
VŠPS) pracující na vlastní účet, jsou osoby s podnikatelským oprávněním, které pracují na vlastní
účet a nezaměstnávají v rámci svého podnikání žádné další osoby – zaměstnance. Tito v databázi MF
ČR zahrnuti nejsou stejně jako ti řazení do kategorie ostatní (pomáhající rodinní příslušníci, členové
produkčních družstev).
Tab. 1: Porovnání údajů o zaměstnanosti dle vybraných zdrojů dat k roku 2001 a 2011 v ČR
Obdobní (zdroj)
Zaměstnanci a
zaměstnavatelé
Samostatně
činní
Ostatní
Zaměstnanost
celkem
1. 12. 2001 (MF ČR) 4 100,4 - - průměr
2001 (VŠPS) 4 185,6 499,7 40,9 4 727,7
1. 3. 2001 (SLDB) 3 929,2 547,4 28,0 4 504,6
1. 12. 2010 (MF ČR) 4 406,0 - - IV.
čtvrtletí 2010 (VŠPS) 4 196,9 672,7 49,1 4 918,7
I. čtvrtletí 2011 (VŠPS) 4 146,8 672,5 45,1 4 864,4
26. 3. 2011 (SLDB) 4 328,5 683,1 28,8 5 040,4
průměr 2010 (ČSSZ) 4 272,5 734,7 - 5 011,8
průměr 2011 (ČSSZ) 4 292,7 742,2 - 5 040,0
Zdroj: Příloha k vyhlášce č. 460/2002 Sb., MF ČR, Praha, 2001; Sčítání lidu, domů a bytů k 1. 3. 2001. Obyvatelstvo, byty,
domy a domácnosti ČR, ČSÚ, Praha, 2003; Příloha k vyhlášce č. 259/2011 Sb., MF ČR, Praha, 2011; Trh práce v ČR 1993-
2015, ČSÚ, Praha, 2016; Zaměstnanost a nezaměstnanost v ČR podle výsledků výběrového šetření pracovních sil - 4.
čtvrtletí 2010, ČSÚ, Praha, 2011; Zaměstnanost a nezaměstnanost v ČR podle výsledků výběrového šetření pracovních sil -
1. čtvrtletí 2011, ČSÚ, Praha, 2011; Obyvatelstvo podle Sčítání lidu, domů a bytů - Česká republika – 2011, ČSÚ, Praha,
2012; Představení České správy sociálního zabezpečení, ČSSZ, 2013; vlastní zpracování
Z výše uvedené tabulky (tab. 1) vyplývá, že data o celkovém počtu zaměstnanců z MF ČR se za celou
Českou republiku výrazně nelišila od údajů jiných institucí pracujících s touto kategorií ekonomicky
aktivního obyvatelstva. Údaje zjištěné při SLDB v březnu 2001 i 2011 byly za ČR v kategorii
zaměstnanci a zaměstnavatelé pouze mírně nižší při porovnání s údaji MF ČR k 1. 12. 2001 a 2010 (o
171,2 tis. v roce 2001, tj. o 4,4 % a o 77,5 tis. v roce 2011, tj. o 1,8 %). V případě poměru k údajům o
počtu zaměstnaných pojištěnců z České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) byly rozdíly ve
srovnání s průměrem za roky 2010 a 2011 zhruba 3 %. Ani při komparaci s výsledky VŠPS, které
vykazuje tradičně menší vzorek všech zaměstnaných ve srovnání se SLDB i s údaji ČSSZ, činily
rozdíly za rok 2001 celkem 85,2 tis. tj. 2,1 % a vůči průměru za IV. čtvrtletí 2010 a I. čtvrtletí 2011
pak byly vyšší o 234,2 tis., tedy o 5,6 %. Poslední údaj svědčí o změně trendu ve vývoji počtu
zaměstnanců dle jednotlivých zdrojů a dokazuje to i následující obr. 1.
Zajímavý pohled rovněž nabízí srovnání časové řady získané na základě dat z VŠPS a z MF ČR (obr.
1), a to již proto, že u obou zdrojů se po celou dobu vývoje (2001-2015) neměnila metodika
zjišťování. Dle údajů MF ČR se zaměstnanost vyvíjela dynamičtěji než na základě propočtů ČSÚ
získaných z VŠPS, ale trendy byly velmi podobné, alespoň do roku 2009. Časové řady vykazují
střední pozitivní korelační závislost (korelační koeficient 0,504), do roku 2009 dokonce velmi silnou
pozitivní závislost (0,866). Poté však rozdíly rostly. Dle MF ČR se zaměstnanost od roku 2009 do
roku 2015 zvýšila o téměř pětinu, dle VŠPS pouze o 1,3 %. Navíc minima v počtu zaměstnanců bylo
dle VŠPS dosaženo až v roce 2012, kdežto dle MF ČR rostl jejich počet prudce právě již od roku 2009
a na konci roku 2015 překročil hranici 5 mil. (dle VŠPS i přes nárůst v posledních třech letech
nedosáhl ani 4,4 mil.). Variační rozpětí, tedy rozdíl mezi maximem a minimem, obou časových řad je
tak velmi rozdílné. U dat z VŠPS se jedná o necelých 220 tis., u údajů MF ČR o 807 tis.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
314
Obr. 1: Vývoj počtu zaměstnanců dle údajů ČSÚ a MF ČR v České republice, v Jihomoravském a
Ústeckém kraji v období 2001-2015 a 2006-2015
Zdroj: Trh práce v ČR 1993-2015, ČSÚ, Praha, 2016; MF ČR, 2002-2016; vlastní zpracování
Pokud bychom údaje z MF ČR dali do kontextu s poklesem počtu nezaměstnaných (v porovnání s
listopadem 2001 se jejich počet do roku 2015 snížil pouze o necelých 8 tis., ve srovnání s listopadem
2009 pak o 61 tis.) a s nárůstem počtu cizinců (o necelých 225 tis. od roku 2001, od roku 2009 pouze
o 90 tis.), není pro vysvětlení takovéhoto nárůstu počtu zaměstnanců vysvětlení (navíc počet obyvatel
v produktivním věku klesl). Vývoj počtu zaměstnanců dle MF ČR vůbec neodráží pokles výkonnosti
ekonomiky a nárůst nezaměstnanosti v letech 2012 a 2013. Z druhé části obr. 1 vyplývá, že se vývoj
zaměstnanosti dle MF ČR svým průběhem nelišil od průměru ČR ani ve dvou vybraných krajích, i
když intenzita zvyšování počtu zaměstnanců po roce 2009 byla u Jihomoravského kraje výrazně vyšší
než u kraje Ústeckého. Všechny však předčila Praha, kde se počet zaměstnanců dle MF ČR od roku
2009 zvýšil o 30 % (ve srovnání s rokem 2001 pak o více než 50 %).
V případě analýzy do menších území než je republika však nelze při komparaci dat z MF ČR a SLDB
vycházet z údajů za počet zaměstnanců a zaměstnavatelů žijících v daném regionu, ale pouze z počtu
obsazených pracovních míst (OPM), který zahrnuje počet zaměstnaných v obci bydlících a saldo
dojížďky do zaměstnání do dané obce. To především z toho důvodu, že data MF ČR jsou
v regionálním pohledu koncipována právě jako obsazená pracovní místa zaměstnanci k 1. 12. (dále
OPMZ). S daty z VŠPS už údaje za regiony (kraje) srovnatelné nejsou, neboť VŠPS vypovídá o počtu
zaměstnaných v regionu žijících bez ohledu na to, kde je místo výkonu jejich zaměstnání. Pro potřeby
tohoto článku bylo zvoleno určité zjednodušení a data vykázaná ČSÚ o saldu dojížďky (ČSÚ, 2014)
nebyla nijak upravována. Naopak data o počtu zaměstnaných v krajích a okresech trvale bydlících
objektivizována jsou (dle Šerý, Toušek, 2013).
Počet OPM za ČR by měl tedy na základě výsledků SLDB odpovídat počtu všech zaměstnaných
žijících v ČR snížený o počet vyjíždějících za prací do zahraničí (37 248), tedy zhruba 5 mil. Není
však již identifikovatelné, zda jsou pracovní místa obsazena zaměstnanci, či např. osobami samostatně
činnými. Rozdíl mezi počtem OPM a kategorií „zaměstnanci a zaměstnavatelé“ při sčítání v roce 2011
činil na úrovni celé ČR 674,6 tis., tj. 15,6 %. Pokud by se tedy počet OPM za kraje snížil o 15,6 %,
půjde o hrubý odhad počtu obsazených pracovních míst zaměstnanci k datu sčítání lidu. Poté může
následovat komparace s daty MF ČR. Z následující tabulky (tab. 2) vyplývá, že data MF ČR výrazně
nadhodnocovala zaměstnanost v Praze, neboť počet OPMZ zde byl vyšší než odhadovaný počet
OPMZ z výsledků SLDB o 107,3 tis., tj. o 16 %. Obdobně tomu bylo i v Moravskoslezském kraji,
kam MF ČR řadilo o téměř deset procent více pracovních míst obsazených zaměstnanci než sčítání
lidu. Mírně nadhodnocené byly výsledky i za kraj Jihomoravský a Plzeňský. Naopak tomu bylo ve
Středočeském kraji, kde byl počet OPMZ o 13 % nižší. U ostatních krajů kolísaly hodnoty do pěti
procent. Téměř přesnou shodu vykázal kraj Zlínský a Karlovarský. Nicméně při relativním porovnání
obou souborů dat (OPM SLDB a OPMZ MF ČR) měřeném koeficientem rozložení zaměstnanosti
(podíl zaměstnanosti v kraji na celkové zaměstnanosti v ČR) lze dojít k velmi podobným výsledkům.
4 000,0
4 100,0
4 200,0
4 300,0
4 400,0
4 500,0
4 600,0
4 700,0
4 800,0
4 900,0
5 000,0
5 100,0
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2013
2014
2015
Početosob
ČSÚ (VŠPS) MF ČR
95,0
100,0
105,0
110,0
115,0
120,0
125,0
2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015
Bazickýindex(rok2006=100%)
ČR (VŠPS) ČR (MF ČR)
Ústecký kraj (MF ČR) Jihomoravský kraj (MF ČR)
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
315
Při spojení Prahy a Středočeského kraje tvoří OPM dle sčítání celkem 26,8 %, v případě dat MF ČR
27,4 % na příslušné kategorii v celé ČR. Ostatní kraje vykazovaly rozdíly v méně než 2 desetinách
procentního bodu s výjimkou Kraje Vysočina a Ústeckého kraje, které MF ČR podhodnocuje a dále
Moravskoslezského kraje, kde je naopak soustředěn dle ministerských údajů větší podíl pracovních
míst než dle sčítání lidu.
Tab. 2: Porovnání údajů o počtu obsazených pracovních míst (OPM) a obsazených pracovních míst
zaměstnanci (OPMZ) dle krajů (k 1. 12. 2010 a 26. 3. 2011)
OPM SLDB OPMZ MF ČR OPMZ
SLDB
(odhad)
Podíl OPMZ
SLDB/MF ČR
Rozdíl OPMZ
MF ČR-SLDBabs. % abs. %
Hl. m. Praha 772 196 15,4 775 392 17,6 668 067 116,1 107 325
Středočeský 569 627 11,4 429 703 9,8 492 814 87,2 -63 111
Jihočeský 302 132 6,0 257 817 5,9 261 390 98,6 -3 573
Plzeňský 274 190 5,5 242 649 5,5 237 217 102,3 5 432
Karlovarský 131 949 2,6 113 519 2,6 114 156 99,4 -637
Ústecký 345 640 6,9 292 979 6,6 299 031 98,0 -6 052
Liberecký 198 598 4,0 167 077 3,8 171 818 97,2 -4 741
Královéhradecký 260 327 5,2 226 408 5,1 225 222 100,5 1 186
Pardubický 241 316 4,8 204 994 4,7 208 775 98,2 -3 781
Vysočina 235 922 4,7 195 026 4,4 204 108 95,6 -9 082
Jihomoravský 560 699 11,2 495 937 11,3 485 090 102,2 10 847
Olomoucký 290 365 5,8 248 424 5,6 251 210 98,9 -2 786
Zlínský 273 146 5,5 236 250 5,4 236 313 100,0 -63
Moravskoslezský 547 010 10,9 519 856 11,8 473 247 109,8 46 609
ČR 5 003 118 100,0 4 406 031 100,0 4 328 459 101,8 -77 572
Zdroj: Příloha k vyhlášce č. 259/2011 Sb., MF ČR, Praha, 2011; Obyvatelstvo podle Sčítání lidu, domů a bytů Česká
republika – 2011, ČSÚ, Praha, 2012; vlastní výpočty
Tab. 3: Porovnání údajů o počtu obsazených pracovních míst (OPM) a obsazených pracovních míst
zaměstnanci (OPMZ) dle okresů (k 1. 12.2010 a 26. 3. 2011) v Ústeckém a Jihomoravském kraji
OPM SLDB OPMZ MF ČR OPMZ
SLDB
(odhad)
Podíl OPMZ
SLDB/MF ČR
Rozdíl OPMZ
SLDB-MF ČRabs. % abs. %
Děčín 50 378 14,6 38 921 13,3 43 584 89,3 4 663
Chomutov 53 416 15,5 45 375 15,5 46 213 98,2 838
Litoměřice 50 676 14,7 38 525 13,1 43 842 87,9 5 317
Louny 36 528 10,6 28 663 9,8 31 602 90,7 2 939
Most 47 524 13,7 45 788 15,6 41 116 111,4 -4 672
Teplice 52 338 15,1 43 910 15,0 45 280 97,0 1 370
Ústí n. Labem 54 780 15,8 51 797 17,7 47 394 109,3 -4 404
Ústecký kraj 345 640 100,0 292 979 100,0 299 031 98,0 -6 052
Blansko 43 251 7,7 34 377 6,9 37 419 91,9 3 042
Brno 236 023 42,1 255 322 51,5 204 195 125,0 -51 126
Brno-venkov 83 691 14,9 57 215 11,5 72 406 79,0 15 191
Břeclav 49 886 8,9 37 476 7,6 43 159 86,8 5 683
Hodonín 63 750 11,4 48 200 9,7 55 154 87,4 6 954
Vyškov 38 650 6,9 29 618 6,0 33 438 88,6 3 820
Znojmo 45 448 8,1 33 729 6,8 39 319 85,8 5 590
Jihomoravský k. 560 699 100,0 495 937 100,0 485 090 102,2 10 847
ČR 5 003 118 - 4 406 031 - 4 328 459 101,8 77 572
Zdroj: Příloha k vyhlášce č. 259/2011 Sb., MF ČR, Praha, 2011; Obyvatelstvo podle Sčítání lidu, domů a bytů Česká
republika – 2011, ČSÚ, Praha, 2012; vlastní výpočty
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
316
Na příkladu Jihomoravského a Ústeckého kraje lze sledovat rozdíly mezi údaji za okresy. Zatímco
okres Ústí nad Labem a Most vykázaly zhruba o 10 % více OPMZ dle MF ČR než dle sčítání, okresy
Děčín, Litoměřice a Louny naopak o zhruba desetinu méně. V okresech Teplice a Chomutov byly
rozdíly minimální. Ještě markantnější jsou diference u Jihomoravského kraje, neboť v Brně eviduje
MF ČR o 51 tis., tj. o čtvrtinu více OPMZ než sčítání lidu, kdežto v ostatních okrese kraje s výjimkou
okresu Blansko vždy o 10 – 15 % méně. Nejvíce jsou podhodnocené údaje za okres Brno-venkov.
Z ostatních okresů ČR lze upozornit především na Ostravu (okres Ostrava-město), kde MF ČR
registruje o 42 % OPMZ více, než činil odhad ze sčítání; v případě okresu Plzeň-město jde o 22 %,
Hradce Králové o 11 %, České Budějovice a Mladá Boleslav o 10 %. Opačným případem jsou okresy
Praha-západ (MF ČR zjistilo o třetinu méně OPMZ než sčítání) a Plzeň-sever (o čtvrtinu méně).
Při bližším porovnání údajů MF ČR a SLDB za jednotlivé obce však lze prokázat řadu mnohem
významnějších nepřesností, které je možné odstranit pouze podrobnou analýzou a znalostí situace na
trhu práce v regionu. Z celkového počtu 6 251 obcí v roce 2011 bylo pouze 232 těch, ve kterých se
data obou sledovaných souborů lišila o méně než 5 % (tj. 3,7 % obcí), přičemž nelze říci, že by šlo o
obce určité velikostní kategorie (největší byl Frýdek-Místek, nejmenší obec s 57 obyvateli). Počet
obcí, které vykázaly počet zaměstnanců dle MF ČR nižší než SLDB o 5 – 10 % bylo 168 (tj. 2,7 %)
a těch, v nichž byl počet OPMZ dle sčítání nižší než dle MF ČR o 5 – 10 % bylo 93 (necelých 1,5 %).
Je tedy zřejmé, že přes 92 % všech obcí vykázala údaje vzájemně rozdílné o více než 10 %.
Za pozornost však stojí především extrémní hodnoty – 46 obcí vykázalo dle MF ČR údaje více než
dvojnásobné oproti výsledkům sčítání lidu, přičemž často šlo o lokality s vysokou koncentrací
pracovních příležitostí a rozdíly činily tisíce pracovních míst (např. Kvasiny, Ovčáry a Nošovice
s koncentrací automobilového průmyslu, Vřesová, Vintíře a Stonava s těžbou uhlí, Modletice
s rozsáhlými logistickými centry a sklady apod.). Mnohem častější však byla situace, kdy data MF ČR
výrazně podhodnocovala zaměstnanost v obcích ve srovnání se sčítáním lidu. Počet OPMZ byl o 20 –
50 % nižší z ministerských statistik než dle SLDB v případě 1 632 obcí (tj. 26,1 %), o 50 – 75 % u
1 836, tj. 29,4 % a o více než 75 % u zbývajících 1 408 obcí (22,5 %). Do posledně jmenované spadají
i ty obce, v nichž MF ČR neevidovalo žádné pracovní místo obsazené zaměstnanci (nereálných 107
obcí).
Data MF ČR bez hlubšího zkoumání jejich původu evokují na první pohled svoji možnou využitelnost
pro výpočet míry „reálné“ nezaměstnanosti, tedy podílu počtu (dosažitelných) uchazečů o zaměstnání
z jejich součtu s počtem zaměstnaných. Zaměstnanci vykazovaní MF ČR by tvořili jednu z položek
jmenovatele (ze zaměstnaných), přičemž pomocí statistických metod by bylo teoreticky možné počet
zaměstnaných dopočítat (např. dle celkového počtu poplatníků přispívajících na státní politiku
zaměstnanosti, resp. dle počtu osob samostatně výdělečně činných vykonávajících činnost z údajů
ČSSZ apod.). Tento ukazatel by byl do úrovně správních obvodů obcí s rozšířenou působností,
s pověřeným obecním úřadem i do obcí přesnější než míra registrované nezaměstnanosti udávaná do
konce roku 2012 Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR (podíl dosažitelných uchazečů
o zaměstnání a počtu ekonomicky aktivních obyvatel daného území k poslednímu sčítání lidu, tedy
k 1. 3. 2001). Platnost dat MF ČR k 1. 12. jednotlivých let v období 2001 až 2015 by umožňovala
výpočet míry reálné nezaměstnanosti alespoň k 30. 11. daného roku. Bohužel, jak vyplynulo z výše
uvedené analýzy, údaje MF ČR vypovídají hlavně o obsazených pracovních místech zaměstnanci
a nejde z nich odseparovat pouze ty, kteří v daném území zároveň také žijí. Takže např.
nezaměstnanost vypočtená za střediska dojížďky do zaměstnání by byla výrazně nižší než reálná. Na
druhé straně by v krajních případech v obcích v zázemí středisek mohlo dojít i k tomu, že zde hodnota
čitatele bude vyšší než údaj ve jmenovateli. Z tohoto i jiných důvodů nejsou tato data vhodná pro
hodnocení nezaměstnanosti do jakékoliv územní úrovně.
Je nepochybné, že data MF ČR mohou posloužit ke sledování vývoje zaměstnanosti ve vybraných
územích, ale spíše jako pomocný nástroj. Vhodnou pomůckou můžou být v případě realizace
průzkumů zaměstnanosti např. toho typu, který pravidelně provádí Krajský úřad Jihomoravského kraje
(Palcrová, 2015). Výrazný nárůst zaměstnanosti může organizátory šetření upozornit na vznik nového
provozu v obcích, k jeho identifikaci a oslovení pro účast v průzkumu. V žádném případě je nelze
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
317
převzít bez jakýchkoliv úprav a interpretovat. Na to je v nich velké množství nepřesností, které lze
odstranit jen velmi pracným způsobem s individuálním pohledem na každou obec. Vykazovaný nárůst
počtu zaměstnanců po roce 2009 je nereálný a navzdory očekávanému ekonomickému růstu by se měl
pravděpodobně v následujících letech zastavit. Následující obrázky zachycují rozptyl ve změně počtu
zaměstnanců do roku 2015 v obcích Ústeckého a Jihomoravského kraje dle jejich podílu na celkovém
počtu zaměstnanců v roce 2006 (bez extrémních obcí s vykazovaným nárůstem počtu zaměstnanců do
roku 2015 vyšším než 300 %, v Jihomoravském kraji bez Brna, které se na celkovém počtu
zaměstnanců podílí zhruba polovinou a jejich počet se zde během sledovaného období zvýšil dle dat
MF ČR o 34,7 %).
Tab. 3: Změna počtu zaměstnanců dle MF ČR v obcích Ústeckého a Jihomoravského kraje
v období 2006-2015
Zdroj: Příloha k vyhlášce č. 259/2011 Sb., MF ČR, Praha, 2011; Obyvatelstvo podle Sčítání lidu, domů a bytů Česká
republika – 2011, ČSÚ, Praha, 2012, vlastní výpočty
Závěr
Z předchozího textu vyplývá, že data MF ČR nelze využít pro regionální analýzu nezaměstnanosti a
v případě sledování vývoje zaměstnanosti by byly potřebné výrazné úpravy. Data lze však použít jako
vhodnou pomůcku pro terénní průzkumy zaměřené na zjišťování zaměstnanosti v regionech různé
velikosti. Data MF ČR zaměstnanost vyjádřenou počtem zaměstnanců, resp. počtem obsazených
pracovních míst zaměstnanci výrazně nadhodnocují (nebo ostatní statistické zdroje podhodnocují), a
to po roce 2009 i na úrovni celé ČR, ale především v případě krajů, okresů a samozřejmě i obcí
s vysokou ekonomickou výkonností a koncentrací pracovních míst a sídel obchodních společností
(právě především v Praze, Brně, Ostravě a Plzni má sídlo nadprůměrný podíl obchodních společností,
kdežto podprůměrný podíl fyzických osob). A jde právě o posledně uvedený parametr, který data
zkresluje. Vzhledem ke způsobu jejich sběru, založeném na výkaznictví zaměstnavatelů, lze
předpokládat, že zaměstnavatelé vyplňují formuláře za celý subjekt bez ohledu na to, jaké je místo
pracoviště jejich zaměstnanců. Problém pravděpodobně není ani tak u průmyslových podniků, ale u
organizací spadajících svojí ekonomickou činností do stavebnictví a služeb (především bankovní
sektor, obchod, služby provozované v celostátním měřítku – např. pošta). Ministerstvo financí na
rozdíl od ČSÚ neprovádí žádné dopočty a získaná data neopravuje. To může být také důvodem
výrazného nárůstu počtu zaměstnanců po roce 2009, který neodpovídá poklesu nezaměstnanosti ani
přílivu legálních pracovníků ze zahraničí.
Na závěr je možné zmínit jeden praktický úhel pohledu na data MF ČR, k němuž předchozí analýza
přispěla. Vzhledem k účelu sběru těchto dat by měl lepší dohled nad jejich správností pozitivní dopad
především na rozpočty menších měst a obcí, na jejichž území jsou lokalizovány provozovny
organizací, které mají sídlo jinde. Dle počtu zaměstnanců k 1. 12. se totiž stanovuje podíl každé obce
na objemu finančních prostředků státního rozpočtu, konkrétně na 1,5 % z daní z příjmů fyzických
osob, které jsou v rámci rozpočtového určení daní obcím rozdělovány (v roce 2015 např. šlo o téměř
1,6 mld. Kč). Průměrně na jednoho „zaměstnance k 1. 12.“ evidovaného v obci připadalo zhruba 300
Ústecký kraj
0,0
2,0
4,0
6,0
8,0
10,0
12,0
14,0
16,0
18,0
0,0 0,5 1,0 1,5 2,0 2,5
Index změny počtu zaměstnanců (2015/2006)
Podílobcenacelkovémpočtu
zaměstnancůvkraji(2006)
Jihomoravský kraj
0,00
0,50
1,00
1,50
2,00
2,50
3,00
3,50
4,00
0,00 0,50 1,00 1,50 2,00 2,50 3,00
Index změny počtu zaměstnanců (2015/2006)
Podílobcenacelkovémpočtu
zaměstnancůvkraji(2006)
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
318
Kč. Praha takto získala do svého rozpočtu přes 300 mil. Kč, Brno téměř 100 mil. Kč, Ostrava 65 mil.
Kč a Plzeň 40 mil. Kč. Přestože na první pohled vypadá objem finančních prostředků velký, tvoří tato
složka pouze nepatrný zlomek rozpočtu velkých měst (okolo jednoho procenta). V případě malých
obcí však nepřesnost dat může mít na rozpočet velký dopad. Pro příklad lze uvést obec Velemyšleves
(okres Louny), na jejímž území se nachází část průmyslové zóny Triangle. Obec dle údajů MF ČR
v roce 2008 vykázala 1068 zaměstnanců, což představovalo příspěvek do obecního rozpočtu ve výši
několika stovek tisíc Kč, kdežto v roce následujícím pouze kolem 50, čímž byl zisk minimální.
Literatura
ČESKÁ SPRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ, (2016). Představení České správy sociálního[1]
zabezpečení [online]. [cit. 2017-03-03]. Dostupné z: http://www.electroindustry.cz/files/prilohyVH/
lednice_2013/CSSZ_Kahoun.pdf.
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2012). Obyvatelstvo podle Sčítání lidu, domů a bytů - Česká republika –[2]
2011 [online]. [cit. 2017-03-03]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/obyvatelstvo-podle-scitani-lidu-
domu-a-bytu-2011-ceska-republika-2011-02yz5oqy4z.
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2014). Regionalizace dojížďky do zaměstnání podle výsledků sčítání lidu[3]
– 2011 [online]. [cit. 2017-03-03]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/regionalizace-dojizdky-do-
zamestnani-podle-vysledku-scitani-lidu-2011-1nlhwfyvuv.
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2003). Sčítání lidu, domů a bytů k 1. 3. 2001. Obyvatelstvo, byty, domy a[4]
domácnosti ČR [online]. [cit. 2017-03-03]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/
11308/23212108/e-4103-02.pdf/8ff9e2df-ec75-40d2-81c0-25e6d2acce2c.
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2016). Trh práce v ČR 1993-2015 [online]. [cit. 2017-03-03]. Dostupné[5]
z: https://www.czso.cz/csu/czso/trh-prace-v-cr-casove-rady-1993-2015.
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2011). Zaměstnanost a nezaměstnanost v ČR podle výsledků výběrového[6]
šetření pracovních sil - 1. čtvrtletí 2011 [online]. [cit. 2017-03-03]. Dostupné z:
https://www.czso.cz/csu/czso/zamestnanost-a-nezamestnanost-v-cr-podle-vysledku-vyberoveho-setreni-
pracovnich-sil-1-ctvrtleti-2011-frd4oiv9t9.
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2011). Zaměstnanost a nezaměstnanost v ČR podle výsledků výběrového[7]
šetření pracovních sil - 4. čtvrtletí 2010 [online]. [cit. 2017-03-03]. Dostupné z:
https://www.czso.cz/csu/czso/zamestnanost-a-nezamestnanost-v-cr-podle-vysledku-vyberoveho-setreni-
pracovnich-sil-4-ctvrtleti-2010-1yx818alvj.
HAMPL, M., (2005). Geografická organizace společnosti v České republice: transformační procesy a[8]
jejich obecný kontext. Praha: DemoArt pro Univerzitu Karlovu, Přírodovědeckou fakultu. ISBN 80-86746-
02-X.
HAMPL, M., MARADA, M., (2015). Sociogeografická regionalizace Česka. Geografie, vol. 120, no. 3, pp.[9]
397-421. ISSN 1212-0014.
LANDRÉ, M., HÅKANSSON, J., (2013). Rule versus Interaction Function: Evaluating Regional[10]
Aggregations of Commuting Flows in Sweden. European Journal of Transport and Infrastructure
Research, vol. 13, no. 1, pp. 1–19. ISSN 15677141.
MINISTERSTVO FINANCÍ ČR, (2016). Vyhláška č. 276/2016 Sb. o podílu jednotlivých obcí na[11]
stanovených procentních částech celostátního hrubého výnosu daně z přidané hodnoty a daní z příjmů
[online]. [cit. 2017-03-03]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/legislativa/legislativni-dokumenty/
2016/vyhlaska-c-272-2016-sb-26046.
NOVÁK, V., DRDOVÁ, E., (2013). Revitalizace ekonomické výkonnosti automobilového průmyslu v ČR[12]
v průběhu hospodářské krize se zaměřením na Ústecký kraj. In XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních
vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 168-173. ISBN 978–80–210–6257–3. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-20.
NOVÁK, V., JEŽÍKOVÁ, V., (2016). Hutnický a kovozpracující průmysl v České republice – data,[13]
ekonomická výkonnost, regionální zaměstnanost. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách.
Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 247-254. ISBN 978–80–210–8273–1. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-31.
NOVÁK, V., VOKOUN, M., STELLNER, F., VOCHOZKA, M., (2016). Institutional Analysis of the[14]
Contemporary Regional Labour Market in the Czech Republic. E+M Ekonomie a Management, vol. 19, no.
3, pp. 4-18. ISSN 1212-3609. DOI 10.15240/tul/001/2016-3-001.
PALCROVÁ, Š., (2015). Změny ve struktuře zaměstnanosti ve vybraných průmyslových odvětvích[15]
v období 2008-2014 v Jihomoravském kraji dle výsledků průzkumu zaměstnanosti. In XVIII. mezinárodní
kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 252-260. ISBN
978–80–210–7861–1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-7861-2015-34.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
319
PALCROVÁ, Š., NOVÁK, V., (2016). Metodické změny ve výpočtu ukazatelů nezaměstnanosti (na[16]
příkladu Ústeckého kraje). In XIX. Mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno:
Masarykova univerzita, pp. 392-401. ISBN 978–80–210–8273–1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-
2016-50.
SHUTTLEWORTH, I. G., LLOYD, C. D., (2005). Analysing Average Travel-to-Work Distances in[17]
Northern Ireland Using the 1991 Census of Population: The Effects of Locality, Social Composition, and
Religion. Regional Studies, vol. 39, no. 7, pp. 909–921. ISSN 0034-3404.
ŠERÝ, O., TOUŠEK, V., (2013). Evaluation of Changes in the Branch and Educational Structure of the[18]
Labour Force in the Czech Republic with an Emphasis on Manufacturing and Services. Prace Komisji
Geografii Przemysłu Polskiego Towarzystwa Geograficznego, Warszawa-Kraków: Komisja Geografii
Przemysłu Polskiego Towarzystwa Geograficznego i Instytut Geografii Uniwersytetu Pedagogicznego w
Krakowie, vol. 22, no. 1, pp. 133-146. ISSN 2080-1653.
TONEV, P., (2013). Změny v dojížďce za prací v období transformace: komparace lokálních trhů práce.[19]
[Disertační práce]. Brno: Masarykova univerzita.
Příspěvek byl zpracován na základě podpory studentského grantového projektu v rámci
specifického vysokoškolského výzkumu na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
320
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-40
UNEMPLOYMENT AND REGIONAL STRUCTURE OF
HOUSING MARKET
NEZAMĚSTNANOST A REGIONÁLNÍ STRUKTURA TRHU S BYTY
DAVID SLAVATA
Katedra veřejné ekonomiky
Fakulta ekonomická
VŠB - Technická univerzita Ostrava
Department of Public Economy
Faculty of Economics
VŠB - Technical University of Ostrava
Sokolská 33, 701 21 Ostrava, Czech Republic
E-mail: david.slavata@vsb.cz
Annotation
The paper tries to explain the relationship between the regional level of unemployment and regional
structure of supply of housing market. There are investigated three segments of housing market, which
are the rental, home ownership and cooperative segments. The data were collected from temporary
real estate advertising in the years 2015, 2016 and 2017. The data were investigated by using OLS
model. As the main result there was find out relationship between the regional level of unemployment
and cooperative housing. The main likely reasons for the relationship can be explained as legal and
financial barriers and concentration of elderly generation in cooperative housing sector.
Key words
unemployment, home ownership, rental housing, cooperative housing
Anotace
Příspěvek je zaměřen na analýzu vztahu mezi regionální úrovní nezaměstnanosti a regionální
strukturou nabídky trhu s byty. V příspěvku jsou analyzovány tři hlavní segmenty trhu s byty. Jedná se
o segmenty nájemních bytů, bytů do osobního vlastnictví a družstevních bytů. Údaje, které jsou
předmětem výzkumu byly získány z běžné realitní inzerce v letech 2015, 2016 a 2017. Veškeré údaje
jsou analyzovány za použití metody regresní statistiky. Jako hlavní výsledek byla analýzou dat zjištěna
závislost mezi regionální úrovni nezaměstnanosti a regionálním podílem segmentu družstevních bytů.
Nejpravděpodobnější vysvětlení této závislosti jsou právní a finanční bariéry a koncentrace starší
generace v družstevních bytech.
Klíčová slova
nezaměstnanost, osobní vlastnictví, nájemní bydlení, družstevní bydlení
JEL classification: R15, R23, A11
1. Introduction
There have been plenty of researches in the field of the structure of real estate market and the
unemployment issues. The topic seems to be very important from the macroeconomic point of view.
The changes in structure of real estate supply can indicate the changes in landlords and tenants
behavior caused by their expectations. There are many of reasons for such behavior. The most listed
reasons are such as increase of prices, wages, unemployment, demographic development or political
changes. By inspecting of the supply structure changes there can be some recommendations provided
as well. As I could analyzed the theoretical materials describing similar topic, there have not been
inspected the situation in the Czech Republic, using the real dynamic data yet. From that point of view
the paper seems to be discovering.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
321
The most cited Oswald (1999) tries to argue that the main problem of European unemployment is
caused by the structural (un)balance of the housing market. The home ownership increases
unemployment rate. The reason for his argumentation is the costs and risks involved in owning a
home compare to renting. The less mobility of home owners cause the higher unemployment. He
recommends to revive private rental housing as treatment for reducing of unemployment. His surveys
show that unemployment rates had risen most quickly in the nations with the fastest growth in home
ownership. In his paper he compares the statistical data from 1990s and 1960s to confirm his
arguments. He presented his results by analyzing the regional level of unemployment of Switzerland
and structure of home ownership in the same regions. The modified point of view present Ionnides
and Zabel (2014). They try to search relation between vacant houses and the labor market. They
develop the dynamic model of job and housing vacancy rates. In their model they used the data from
the US census. As result of their research by using the developed model, they present the negative
significant impact on job vacancies in case of the shocks to the owner and rental vacancies.
The advanced literature in the field of housing and labor market is oriented to the using of the housing
vacancies as main searching category. It mostly introduces the changing in housing vacancy rates as
base for measure the key events. The changes in housing vacancy rates are presented as reaction of
landlords on the changing economic situation. The models based on the concept of vacancy rate are
widely accepted in the academic and professional real estate community. The concept of structural
vacancy rate is developing by the Rosen and Smith (1983) for instance. The level of structural vacant
rate depends on the landlord and tenant search processes the literature presents as well (Wheaton and
Torto, 1988, Sivitanides, 1997).
The main results of theoretical bibliography explains, that in case of high rate of unemployment (or
expecting rise of unemployment) the housing supply structure should be changed. The rate of home
ownership in supply structure should be higher relatively comparing to private rental sector. In
accordance of this assumption I would like to try to make the research of the regional supply housing
market structure. In the paper there will be the relationship between the present regional supply of
housing market structure and the rate of unemployment analyzed.
The real estate data will be analyzed on the sample of the Czech Republic particularly the regional
data will be observed and compared. In the Czech Republic there are basically three different sectors
of housing. The ownership housing, the cooperative housing and the rental housing.
The aim of paper is to confirm next research questions. According to the theory and to my previous
research I would express two research questions:
1. Is there any relationship between unemployment and regional supply structure of housing
market within the Czech Republic?
2. If there will be any relationship indicated, what is likely reason for explanation of indicated
relationship?
To confirm or refuse research questions the analysis of regional data, describing real estate supply
structure will be used.
2. Data sources and methods
To analyse the situation from the point of regional housing supply structure the valuable data will be
used. It was decided as main source of housing data the S-Reality server will be used. The S-Reality
server (http://www.sreality.cz) is one of the most popular servers which is used for dealing of
property in the Czech Republic. It provides qualitative data for the objective research. The structure of
web pages allows to sort the ads in accordance of the research requirements. The data will be collect
from the regional point of view.
The research has started in year 2015. Because of it there are achievable the data from the years 2015,
2016 and 2017. The data were collected in selected weeks (for the past 7 days) of mentioned years
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
322
with exception of the year 2015 where data were collected as annual. In selected years the data will
be in their average used to avoid the fluctuations.
The information concerning of the unemployment from the portal of the Ministry of Labour and
Social Affairs of the Czech Republic (http://portal.mpsv.cz/sz/local) will be taken. It allows to sort
the information in accordance of regional level to be comparable with the similar ones describing the
housing structure of the market. Some data from the Czech Statistical Office ( 2015, 2016, 2017,
www.czso.cz) will be used as well.
In the paper there will be used the similar procedures as I together with my university colleagues have
used in the latest monography as well as in the latest paper published in Ostrava (Slavata, 2015). In
my latest paper I compared the database describing the regional housing markets of the Czech
Republic with the regional rates of unemployment. The main information describing the present
situation of the housing market is summarised in the next table 1.
Tab. 1: The shares of main housing indicators in 2015, 2016, 2017
Indicator
Average rate of
unemployment in
%
Average share of rental
housing
Average rate of home
ownership
Average rate of
coopertaive housing
Year 15 16 17 15 16 17 15 16 17 15 16 17
Praha, hl. m.
Praha
4.6 4.07 3.3 0.460 0,59 0.467 0.481 0.354 0.467 0.058 0.118 0.118
Středočeský kraj 5.6 5.16 4.4 0.208 0.373 0.352 0.698 0.553 0.572 0.092 0.067 0.067
Jihočeský kraj 4.8 4.99 4.6 0.202 0.438 0.472 0.613 0.427 0.462 0.183 0.121 0.065
Plzeňský kraj 4.6 4.35 3.7 0.285 0.459 0.407 0.669 0.506 0.549 0.044 0.029 0.038
Karlovarský kraj 7.2 6.82 5.5 0.077 0.195 0.291 0.877 0.738 0.643 0.044 0.045 0.05
Ústecký kraj 9.7 8.99 7.9 0.184 0.347 0.381 0.478 0.348 0.403 0.337 0.285 0.198
Liberecký kraj 6.7 6.14 5.3 0.293 0.492 0.383 0.518 0.392 0.468 0.187 0.113 0.148
Královéhradecký
kraj
5.0 4.60 3.8 0.161 0.423 0.362 0.723 0.447 0.541 0.115 0.115 0.096
Pardubický kraj 4.8 4.97 4.2 0.212 0.422 0.449 0.670 0.495 0.47 0.116 0.081 0.08
Kraj Vysočina 5.8 5.88 5.3 0.125 0.334 0.224 0.701 0.799 0.666 0.173 0.104 0.108
Jihomoravský
kraj
7.0 6.81 6.2 0.461 0.586 0.555 0.472 0.344 0.395 0.066 0.048 0.045
Olomoucký kraj 7.2 6.70 6.1 0.234 0.45 0.375 0.600 0.431 0.491 0.165 0.101 0.125
Zlínský kraj 6.1 5.70 5.1 0.240 0.424 0.471 0.638 0.494 0.454 0.120 0.076 0.074
Moravskoslezský
kraj
8.8 8.25 7.5 0.338 0.51 0.46 0.292 0.229 0.28 0.369 0.258 0.254
Source: S-Reality, 30.5.2015, 03-05/2016, 02-03/2017, Ministry of Labour and Social Affairs, own processing
There will be the recorded data with respect to the research questions investigated. The steps in
accordance of theoretical literature (Albright, Winston, 2015) will be done.
The steps:
1. Identification of the main relationship of variables.
2. The estimation of data by the ordinary least squares (OLS)
For the second step of analysis and according of many researches the Pearson correlation coefficient is
the suitable to estimate the basic relationship. I do expect the linear relationship between the selected
variables, which is the main limitation of the form of relationship. In this step the relationship
between the segments of real estate market structure and unemployment will be searched. The formula
for r (Pearson correlation) is given by equation (1) . It is a sum of products in the numerator, divided
by the product sxsy of the sample standard deviations of X and Y. This requires a considerable amount
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
323
of computation, so correlations are almost always computed by the software. In this case the Excel
software will be used. The mathematic formulation is:
(1)
The third, the statistical significance of the collecting data further the analysis of variance (ANOVA)
will be in order to analyse the differences between group means and their associated procedures used.
The data will be by OLS model estimated. The model of simple linear regression will be used to
predict the possible situation. The basic formula can be written as:
Y = a + bX
(2)
where Y is predicted value from value X. In this sample the Y represents the share of real estate
market segment. X represents the unemployment in its percentage form. The b is the slope of the
predicted line. The b means the change in Y when X increases by one unit.
𝑏 =
∑( 𝑋𝑖 − 𝑋̅) ( 𝑌𝑖 − 𝑌 )
( 𝑋𝑖 − 𝑋̅)2
(3)
From the formula (3), you can see that it is closely related to the correlation between X and Y.
Specifically, if the standard deviations of X and Y are kept constant, the slope b of the least squares
line varies directly with the correlations between the two variables.
𝑎 = 𝑌 − 𝑏𝑋̅ (4)
The effect of formula a (4) is not quite as interesting. It simply forces the least squares line to go
through the point of sample mean. For the estimation of data the excel software will be used. The
results will be in the next chapter of this paper presented.
3. Results and discussion
The results of the survey are indicated in the next table 2. It confirms my previous research results
from year 2015. In comparison to the other researches (Osvald, 1999) the analysis of used Czech
regional data does not confirm the relationship between homeownership and unemployment. There is
no significant relationship shown (-0.261), while in accordance of the researches on the similar topic
the typical bibliography show the clear confirmation of positive correlation between the rate of
unemployment and the rate of home ownership sector in the housing market supply structure. The
Pearson coefficient shows the significant correlation between unemployment and cooperative share of
housing supply (0.68).
Tab. 2: The Pearson correlation coefficient
Unemployment Cooperative Home ownership Rental
Unemployment 1
Cooperative 0.685275804 1
Homeownership -0.261785879 -0.419492905 1
Rental -0.179330463 -0.165210721 -0.783180795 1
Source: own processing
As the step 2, the data were estimated by OLS model. The main results of OLS model are in next table
3 shown. Using of OLS estimation you can see the confirmation of previous results in table 2 shown.
The relationship between unemployment and share of cooperative sector is statistically significant at
the level of 1%. R- Square explains variance to the total variance of the dependent variable, which is
in this sample 46%. The relationship between unemployment and other depended variables is not
statistically significant.
r
x x y y
x x y y
i i
i
n
i i
i
n
i
n
( )( )
( ) ( )
1
2 2
11
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
324
Tab. 3: OLS estimation results
Dep. variables Unemployment Constant R-Square F-stat
Rental -2.12 6.58 0.03 1.32
Homeownership -2.73 7.24 0.06 2.94
Cooperative 12.793 4.26*** 0.46 35.41***
Source: own processing
Notes: ***, ** and * symbols imply statistically significance at the level of 1%, 5% and 10% respectively.
The figure 1 presents the graphical variation of rate of unemployment and the share of cooperative
ownership sector in the housing market supply structure, where each dot is a region of the Czech
Republic in years 2015, 2016, 2017. All together 42 dots are shown.
Fig. 1: The relationship between rate of unemployment and share of cooperative housing.
Source: own processing
According to the research questions set in second chapter of paper I would express the answers. The
results show relationship between unemployment and share of cooperative ownership sector in the
housing market supply structure. The results do not confirm relationship between unemployment and
home ownership within the condition of the Czech Republic. The likely reasons for the explanation of
pronounced statement follows in next subhead.
3.1 The specifics of cooperative housing
It seems the main reasons for relationship between cooperative sector and unemployment comes
generally from legal status of the cooperatives in comparison with home ownership. The legal status
of cooperatives limits the households living in cooperative dwellings in their decisions. The
limitations of households living in cooperative dwellings affect labor market.
The main limitations and specifics follows:
legal barriers
financial barriers
concentration of elderly generation
3.1.1 Legal barriers
According to the Act number 90/2012 the owner of cooperative dwelling is not occupant, but the
cooperative. The occupants of cooperative dwellings are not the real owners. According of the law the
authorised occupant of the cooperative dwelling is in the position of the “better” tenant to say
honestly.
0
0,05
0,1
0,15
0,2
0,25
0,3
0,35
0,4
0 2 4 6 8 10 12
Shareofcooperativehousing
Average rate of unemployment
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
325
Authorization (tenant rights) for usage of cooperative dwelling gives to its occupant the ownership
share of the cooperative. To be a shareholder of cooperative which is the real owner of the house
where the dwelling is situated means, that the shareholder must respect the cooperative authorities.
Second main reason for the difference between home owners and cooperatives is the rental possibility.
To rent a dwelling in ownership is easier than to rent a cooperative dwelling. The right of owner
provides the freedom in decision. It is up to him (her) to whom it is rented.
To rent a cooperative dwelling is not so easy. Because the cooperative member is not the owner of
flat, he (she) must respect the decision of cooperative authority. The procedure of renting the
cooperative dwelling in accordance of the law is, that the cooperative member must ask the
cooperative authority for certification to whom can be the dwelling rented.
The decisions how to use the dwelling belongs primary to the authorities of the cooperative. It is
subjected to the decision of cooperative authorities or administrative whether or to whom the dwelling
will be sublet. The full tenant rights can be transferred only with the cooperative share. There is no
possibility to use the dwelling as deposit and get the loan in case the owner needs funds, or even there
is nearly no chance to finance the purchase of the dwelling by the getting of loan.
3.1.2 Financial barriers
The way how to finance the purchase of cooperative dwelling is quite different in comparison to home
ownership. To finance the cooperative dwelling, the typical way how to do it is to get the consumer
credit, while to finance the home ownership, you can get the mortgage. At the moment there is the
difference in the interest. While the interests of mortgages is at about 2.0% at the present, the
consumer credit it is possible to get from let say 7.0%, which is three times more at least. This
difference comes from the legal status of the two housing sector. It is not possible to give the pledge in
case of cooperative dwelling, because the cooperative dwelling is own by the cooperative, not by the
cooperative member.
Despite the fact that the cooperative dwellings are in average cheaper than dwellings in home
ownership (20% in average), the sum of year interest payment would be in the case of cooperative
dwelling even higher (they have to finance it by consumer loan). The reason for this difference is the
mentioned legal status of the two housing sectors. It is not possible to give the pledge in case of
cooperative flat, because the cooperative flat is own by the cooperative, not by the cooperative
member. Because of it the banks provide logically higher level of interest (higher risk of financial
transaction) than in case of financing the dwelling in home ownership.
3.1.3 Concentration of elderly generation
For the young households and their ability to be mobile because of their employment the cooperative
dwellings are not attractive. It seems it is not the whole story of relationship between the
unemployment and dwellings in cooperative ownership. I assume the concentration of older
generation households in cooperative dwellings rather than in home ownership dwellings.
It is generally known that the unemployment of elderly generation is more difficult than the young
one. The elderly generation is not so adaptable for new working conditions. The generation is more
conservative even in making the decisions in case of changing the place of living where they already
grassed their roots.
Conclusion
The main results of the paper confirm the relationship between cooperative housing and rate of
unemployment. There were find out the significant correlations and relationships which have never
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
326
been described yet. As the source for constructing the OLS model, there were the data from daily
newspapers used.
The ignored element in explaining of the relationship between rate of housing ownership (cooperative
ownership) and rate of unemployment seems to be the implementation of tenure neutrality principals
(legal and financial barriers) together with demographic aspects (concentration of elderly generation),
which is in my opinion the key to comprehend the function how to explain correlation between the
share of cooperative (and home) ownership and rate of unemployment.
The main findings of my research are:
1. I find out the positive correlation between the share of cooperative housing sector in the
housing market supply structure and regional level of unemployment rate,
2. there are the financial barriers between the cooperative segment of housing and the rest
segments (rental, home ownership),
3. the barriers can cause the rise of concentration of elderly generation in cooperative segment,
The study even confirmed, that the published adverts have its own logical structure reflect the real
situation on the real estate market, despite the first view, that there is no logical structure. The research
even find the new challenges for next research. Many of interesting sources of data still wait for
analysis. It can be by econometrical model use. It looks like the unknown universe with billions of
stars still wait for new discoveries.
Literature
BAAR, N., (1998). The Economics of Welfare State. Stanford: Stanford University Press. ISBN 978-01-[1]
9929-781-8.
HALÁSKOVÁ, M., (2014). Regional Aspects of Administrative Territorial Organisation in EU Countries.[2]
In 6th International Scientific Conference on Region in the Development of Society 2014. Conference
Proceedings. Brno: Mendelova univerzita, pp. 236-248. ISBN 978-80-7509-139-0.
HUGHES, G., MCCORMICK, B., (1991). Housing Markets, Unemployment and Labour Market[3]
Flexibility in the UK. European Economic Review, vol. 31, pp. 83 – 114. ISSN 0014-2921. DOI
10.1016/0014-2921(87)90083-3.
JANASOVÁ, E., SLAVATA, D., ARDIELLI, J., (2014). Specifikace míry kapitalizace vybraného[4]
segmentu realitního trhu. Ostrava: VŠB-TU. ISBN 978-80-2483-670-6.
MPSV ČR, (2015). Statistiky nezaměstnanosti z územního hlediska. [online]. [cit.2015-06-8]. Available[5]
from http://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz/uzem.
MUNCH, R., J., ROSHOLM, M., SVARER, M., (2007). Home ownership, job duration, and wages.[6]
Journal of Urban Economics, vol. 63, no 1. pp. 130–145. ISSN 0094-1190. DOI
10.1016/j.jue.2007.01.003.
OSWALD, A., J., (1999). The Housing Market and Europe´s Unemployment: A Non – Technical Paper.[7]
Working Paper. Warwick: Working Paper Series.
SLAVATA, D. , (2015). The Ownership Structure of Real Estate Market and Unemployment in Czech[8]
Republic. In Public Economics and Administration 2015. Conference Proceedings. Ostrava: VŠB-TU
Ostrava, pp. 157 - 163. ISBN 978-80-248-3839-7.
SLAVATA, D., JANASOVÁ, E., ARDIELLI, J., JANÁČKOVÁ, H., (2014). Levels of Housing[9]
Capitalization Rates in Ostrava Districts. In Hradec Economic Days 2014 Economic Development and
Management of Regions. Conference Proceedings Part V. Hradec Králové: Gaudeamus, University of
Hradec Králové, pp. 157 - 163. ISBN 978-80-7435-370-3.
TVRDOŇ, J., SIBERT, A., (2015). The Role of Municipality on Local Real Estate Market. In 18th[10]
International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita,
pp. 223-230. ISBN 978-80-210-7861-1.DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-7861-2015-30.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
327
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-41
PRIESTOROVÉ ASPEKTY DOPRAVNEJ OBSLUŽNOSTI
VEREJNOU AUTOBUSOVOU DOPRAVOU V OKRESE
ZLATÉ MORAVCE
SPATIAL ASPECTS OF TRANSPORT SERVICEABILITY BY PUBLIC BUS
TRANSPORT IN THE ZLATÉ MORAVCE DISTRICT
MAREK CIVÁŇ1,2
JANA NÉMETHOVÁ 1
ALFRED KROGMANN 1
1
Katedra geografie a regionálneho rozvoja
2
Katedra ekológie a environmentalistiky
Fakulta prírodných vied
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre
1
Dpt. of Geography and Regional Development
2
Department of Ecology and Environmental Sciences
Faculty of Natural Sciences
Constantine the Philosopher University in Nitra
Trieda Andreja Hlinku 1, 949 44 Nitra, Slovakia
E-mail: marek.civan@ukf.sk, marekcivan1@gmail.com, jnemethova@ukf.sk, akrogmann@ukf.sk
Anotácia
Cieľ príspevku spočíva v hodnotení vybraných aspektov dopravnej obslužnosti vo vidieckych obciach
okresu Zlaté Moravce, ktorý prezentuje typický región s jediným mestom a rurálnymi sídlami.
Prostredníctvom zvolených indikátorov je poukázané na diferencie v obslužnosti verejnou
autobusovou dopravou, ktorá obsluhuje každú obec regiónu. Finálne hodnoty dopravnej obslužnosti
sú ovplyvnené prírodnými (terénnymi) faktormi, demografickými charakteristikami a sídelnou
štruktúrou, polohou obcí v rámci dopravnej siete i možnosťami pre rozvoj cestovného ruchu, čo sa
odrazilo aj vo výsledkoch konkrétnych vidieckych sídiel i veľkostných kategórií. Na druhej strane,
najslabšie parametre dopravnej obslužnosti sú evidované v malých, periférne lokalizovaných obciach
spravidla na severe okresu v blízkosti pohoria Tribeč. Prezentované výsledky majú potenciál osloviť
obyvateľstvo pri výbere miesta bydliska vzhľadom na možnosť dopravy za prácou, školou či verejnými
inštitúciami.
Kľúčové slová
dopravná obslužnosť, verejná autobusová doprava, okres Zlaté Moravce
Annotation
The aim of the paper lies in the evaluation of selected aspects of transport serviceability in the rural
communities in the Zlaté Moravce district. It represents a typical region consisting of the only town
and other rural municipalities. Through the selected indicators, we point out the differentiations in
serviceability by public bus transport that services all municipalities of the region. The final values of
transport serviceability are influenced by natural (terrain) factors, demographical characteristics and
settlement structure, location of municipalities within transport network as well as opportunities for
tourism development, what is reflected in the results of particular municipalities and size categories.
On the other hand, the weakest parameters of transport serviceability are registered within the small
peripheral municipalities that are usually placed in the northern parts of district near the Tribeč
Mountains. The presented results have potential to reach population in the process of selection the
place of residence with respect to the transport possibilities in order to commute to work, school or
public institutions.
Key words
transport serviceability, public bus transport, Zlaté Moravce district
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
328
JEL classification: R41
1. Úvod
Posledné štvrťstoročie prinieslo výrazné zmeny vo všetkých oblastiach verejného a spoločenského
života vrátane dopravy. Bývalé pobočky štátnych dopravcov podstúpili privatizačné procesy, ktoré sa
odrazili nielen v pozitívnych (obnova vozového parku, tarifných zariadení) ale i v negatívnych (rast
taríf, zníženie kvantity liniek a spojov) aspektoch, ktoré vplývali na voľbu použitia dopravného
prostriedku. Zmenilo sa taktiež správanie a spoločenské hodnoty populácie (spotrebné správanie,
nárast významu osobného automobilu, flexibilita a mobilita pracovnej sily), ktoré mali za následok
postupný pokles kapacít verejnej dopravy. V spojení s výraznejším nárastom stupňa automobilizácie
obyvateľstva utrpela verejná doprava odliv cestujúcich v porovnaní s obdobím spred roku 1989.
V praktickej rovine sa tento pokles kapacít prejavil zníženou frekvenciou spojov pravidelnej verejnej
dopravy, čím bol výraznejšie postihnutý vidiek (Horňák, Tóth, 2013). Napriek tomu, práve
v rurálnych komunitách zostáva význam verejnej dopravy stále silný, keďže mnohé vrstvy populácie
pravidelne dochádzajú do iných obcí alebo miest v regióne, pričom sa často jedná o ľudí, ktorí
z rôznych dôvodov nemajú možnosť cestovať autom (deti a mladiství do 18 rokov, seniori, osoby so
zdravotnými problémami a pod.). Nárast automobilizmu so sebou priniesol aj isté negatívne dopady,
medzi ktoré patrí aj zvyšovanie hlukovej záťaže (Pařil, 2015), ktorá negatívne vplýva na kvalitu života
v obciach i mestách. Všeobecne, pre zabezpečenie verejnej dopravy do úrovne obcí je autobusová
doprava hlavným typom dopravy (Wang, Qu, 2015). Oproti železničnej doprave disponuje hlavnou
výhodou vo forme dostupnosti cestnej siete prakticky do každej obce, čo sa odráža v lepšej flexibilite,
trasovaní a spojeniach.
Dopravnú obslužnosť možno vymedziť z viacerých uhlov pohľadu. Z legislatívneho aspektu sa podľa
zákona 56/2012 Z. z. o cestnej doprave jedná o vytvorenie ponuky primeraného rozsahu dopravných
služieb vo vnútroštátnej doprave na zabezpečenie pravidelnej dopravy na území kraja alebo obce.
Dopravno-geografický pohľad na daný termín prezentujú Svobodová a Věžník (2014), ktorí chápu
dopravnú obslužnosť ako možnosť mobility obyvateľov, predovšetkým s využitím verejnej hromadnej
dopravy. Prínos dopravnej obslužnosti pre územie ako celok vyzdvihuje Pospíšil (2009), ktorý pod
daným pojmom rozumie zabezpečenie dopravy počas všetkých dní v týždni a tým prispievanie k
trvale únosnému rozvoju územia. V podmienkach Slovenskej republiky je dopravná obslužnosť obcí
zabezpečovaná prostredníctvom objednávateľa, ktorým je samosprávny kraj a komerčného dopravcu,
ktorému kraj prispieva na financovanie požadovaných výkonov (Dubcová, Kramáreková, Repaská,
Vilinová, 2016). Finálne možno zhrnúť, že dopravná obslužnosť je vykonávaná vo verejnom záujme,
pričom jej prioritným cieľom je zabezpečiť dochádzku obyvateľstva za prácou, školou,
zdravotníckymi zariadeniami či úradmi štátnej správy alebo regionálnej samosprávy v požadovanej
kvantite a kvalite liniek a spojov.
Problematikou v oblasti dopravnej obslužnosti vidieckych regiónov sa na Slovensku a Česku
zaoberajú viacerí autori. Némethová et al. (2016) prezentovali štúdiu na príklade mikroregionálneho
združenia Termál, v ktorom hodnotili dimenzie dopravnej obslužnosti prostredníctvom verejnej
autobusovej a železničnej dopravy v kontexte dochádzky populácie a jej percepcie k daným javom.
Civáň a Krogmann (2016) sa zaoberali štúdiom vplyvu súvisiacich faktorov dopravnej obslužnosti na
rozvoj vidieka v podmienkach okresu Banská Bystrica. Skúmanej problematike sa v prostredí Česka
venovali Boruta a Ivan (2010) na príklade regiónu Jeseník, pričom ďalšími publikáciami sa
prezentovali Marada a Květoň (2006) a Marada, Květoň, Vondráčková (2010).
2. Metódy a cieľ
Vstupné údaje týkajúce sa rozlohy a veľkosti populácie obcí k 31.12.2016 boli nadobudnuté od
Štatistického úradu SR (2017). Pre zatriedenie obcí do veľkostných kategórií bola aplikovaná
zaužívaná metodika od Barana a Bašovského (1998), ktorí vyčleňujú 6 skupín vidieckych sídiel.
Ďalšie ukazovatele dopravno-geografického charakteru boli získané zo stránky Celoštátneho
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
329
informačného systému o cestovných poriadkoch (2017), odkiaľ boli čerpané informácie o počte
autobusových zastávok, liniek i spojov platných k 1. marcu 2017. Prostredníctvom ďalších prepočtov
boli získané ďalšie (finálne) indikátory dopravnej obslužnosti, ktoré boli rozdelené do dvoch skupín.
K základným ukazovateľom patria rozloha v km2
(ozn. A1), počet obyvateľov (A2), hustota populácie
v obyv./km2
(A3), počet autobusových zastávok (A4), počet obyvateľov pripadajúcich na 1 zastávku
(A5), rozloha pripadajúca na 1 zastávku (A6), podiel populácie (resp. rozlohy) z celkovej populácie
(rozlohy) pripadajúci na 1 zastávku v % (A7).
Následnými kalkuláciami boli vyhodnotené výsledné parametre dopravnej obslužnosti, a to počet
prímestských (B1), diaľkových (B2) a medzinárodných (B3) liniek obsluhujúcich obec, počet spojov
obsluhujúcich obec v pracovný deň školského vyučovania (B4), sobotu (B5) a nedeľu (B6), počet
obyvateľov pripadajúcich na 1 spoj v pracovný deň školského vyučovania (B7), sobotu (B8) a nedeľu
(B9), podiel populácie z celkovej populácie pripadajúcej na 1 spoj v pracovný deň školského
vyučovania (B10), sobotu (B11) a nedeľu (B12).
Cieľom príspevku je zmapovať dominantné faktory, ktoré vplývajú na dopravnú obslužnosť
vidieckych obcí v okrese Zlaté Moravce. Hlavný účel spočíva v overení hypotézy, že so zvyšujúcou sa
veľkostnou kategóriou obcí sa úmerne pozitívne vyvíjajú aj vybrané parametre dopravnej obslužnosti.
3. Výsledky
3.1 Geografická charakteristika okresu Zlaté Moravce
Okres Zlaté Moravce je lokalizovaný v severovýchodnej časti Nitrianskeho kraja. Je tvorený 33
sídlami, z ktorých je 1 rovnomenné okresné mesto a 32 vidieckych sídiel, čo dokumentuje výrazný
rurálny charakter daného regiónu. Za účelom štruktúry obcí do veľkostných kategórií bola využitá
metodika od Barana a Bašovského (1998), ktorí diverzifikovali obce na základe veľkosti populácie.
Rurálne sídla v skúmanom území možno zaradiť do 4 skupín zo 6 (obr. 1). Malých vidieckych sídiel
(M) s počtom 200 – 499 obyv. sa nachádza v okrese 6 (19%), najväčšiu skupinu tvoria stredne veľké
vidiecke sídla (S1), v ktorých žije 500 – 999 obyv. (15 obcí, 47%), stredne veľkých vidieckych sídiel
s počtom 1 000 – 1 999 obyvateľov (S2) je v okrese lokalizovaných 10 (31%) a iba jediná obec spadá
do kategórie veľkých vidieckych sídiel (V) s počtom 2 000 až 4 999 obyvateľov (3%).
Okres Zlaté Moravce predstavuje typický región s jedným nodusom (okresné mesto Zlaté Moravce),
ktorý je priestorovo lokalizovaný v strede územia. Z fyzicko-geografických charakteristík môže
predstavovať bariéru pre rozvoj dopravy pohorie Tribeč, ktoré sa tiahne od severozápadu až po
severovýchod okresu, čím vytvára predpoklad pre negatívny vplyv na možnosti dopravného spojenia
so susediacimi územiami. V rámci dopravnej situácie prechádza južnou časťou okresu rýchlostná
cesta R1 medzi Nitrou a Banskou Bystricou a predstavuje najvýraznejšiu dopravnú tepnu regiónu. Na
rozvoj dopravnej obslužnosti na úrovni obcí má však minimálny dopad, keďže autobusové linky a
spoje využívajú predovšetkým komunikácie nižšej triedy. Výnimočné postavenie v rámci sídiel má
obec Topoľčianky, a to najmä kvôli svojej histórii (niekdajšie letné sídlo československých
prezidentov), lokalizácii národného žrebčína či významného subjektu na spracovanie a výrobu vína a
i. Okrem toho má obec potenciál na rozvoj cestovného ruchu, čo dokumentujú práce (Nemčíková,
1999, Izsóff, Štefunková, 2015), a to najmä religiózneho turizmu (Veselovský, 2016).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
330
Obr. 1: Štruktúra obcí okresu Zlaté Moravce podľa veľkostných kategórií
Zdroj: vlastné spracovanie
3.2 Základné parametre dopravnej obslužnosti
Z hľadiska vstupných indikátorov pre hodnotenie dopravnej obslužnosti možno konštatovať, že
v prípade priemerných hodnôt rozlohy (A1), počtu obyvateľov (A2) a hustoty populácie (A3)
dochádza k úmernému nárastu s narastajúcou kategóriou vidieckych sídiel (Tab. 1). V rámci
priemerného počtu autobusových zastávok pripadajúceho na jednu obec (A4) vidno taktiež rastúci
trend, čo je pozitívnym zistením, keďže sídla s väčším potenciálom pre prepravu disponujú väčším
počtom zastávok, ktoré predstavujú jeden zo základných prvkov dopravnej infraštruktúry. Iba jediná
zastávka sa nachádza v obci Veľké Vozokany, ktorá tak slúži všetkým 466 obyvateľom a prakticky
pokrýva rozlohu celej obce (9,88 km2
). Opačná situácia je v obci Zlatno (217 obyv.), v ktorej sa
nachádza až 5 zastávok pre verejnú autobusovú dopravu, čo je pre cestujúcu verejnosť oveľa
priaznivejší stav. Vo všeobecnosti závisí početnosť a samotná lokalizácia zastávok od morfologickogenetického
tvaru sídiel a tvaru intravilánu, čomu sa v minulosti prispôsobovalo umiestňovanie
zastávok podľa dopytu obyvateľstva. V rámci parametru A5 evidujeme logický rastúci trend, ktorý
odráža zvyšujúcu sa kategorizáciu obcí podľa počtu populácie. Vo všeobecnosti pripadá najmenej
obyvateľov na 1 zastávku v obci Zlatno (43 obyv.) a najväčšia hodnota je v obci Veľké Vozokany,
a to práve z dôvodu početnosti zastávok ako podstatnej premennej ovplyvňujúcej výslednú hodnotu.
Z pohľadu priemernej rozlohy spadajúcej na 1 zastávku (A6) bolo možné očakávať pokles s rastúcou
kategóriou vidieckych sídiel. Avšak, v rámci kategórie stredne veľkých vidieckych sídiel s počtom
500 – 999 obyv. je zaznamenaný nárast na hodnotu 4,01 km2
/zast. Uvedený stav je spôsobený tým, že
do danej skupiny patria periférne lokalizované obce (napr. Čaradice, Lovce, Nemčiňany, Velčice,
Žikava), ktoré disponujú výraznou rozlohou územia (nad 10 km2
) a zároveň sú v nich umiestnené len
2 autobusové zastávky. Typickým príkladom je obec Velčice, kde na jednu zastávku pripadá 17,35
km2
plochy, čo je ovplyvnené skutočnosťou, že výraznú časť obce pokrývajú lesy priľahlého pohoria
Tribeč. Najrealistickejšie vystihuje vývoj dopravnej obslužnosti podielový parameter A7, ktorý
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
331
zobrazuje podiel populácie, resp. rozlohy, ktorá spadá na 1 zastávku. Keďže hodnoty klesajú so
zvyšujúcou sa kategóriou, možno zhodnotiť, že dopravná obslužnosť má pozitívny trend, pretože obce
s vyšším potenciálom prepravy disponujú priaznivejšími charakteristikami, čo je pozitívny faktor
nielen pre domáce obyvateľstvo ale aj prípadných návštevníkov.
Tab. 1: Základné parametre dopravnej obslužnosti – priemerné hodnoty
Kategória A1 A2 A3 A4 A5 A6 A7
M 10,70 359 33,6 2,8 127 3,78 35,29
S1 13,91 685 49,2 3,3 198 4,01 28,85
S2 19,48 1 407 72,2 6,2 227 3,14 16,13
V 26,33 2 643 100,4 10,0 264 2,63 10,00
Zdroj: Štatistický úrad SR, Celoštátny informačný systém o cestovných poriadkoch, vlastné spracovanie
3.3 Výsledné parametre dopravnej obslužnosti
Veľmi dôležitým ukazovateľom pre obyvateľstvo dochádzajúceho za prácou, školou, zdravotníckymi
zariadeniami či úradmi samosprávy je pestrosť priamych spojení. Dominantným dopravcom v okrese
Zlaté Moravce je spoločnosť Arriva Nitra a.s., ktorej pobočka v Zlatých Moravciach vytvára hlavnú
kostru dopravnej obslužnosti vidieckych obcí. Niektoré obce lokalizované v severovýchodnej časti
územia (napr. Hostie, Skýcov, Topoľčianky) sú obsluhované aj linkami dopravcu SAD Prievidza a.s.,
keďže spájajú tieto obce so susediacimi sídlami v okrese Partizánske. Z hľadiska počtu a štruktúry
jednotlivých liniek (B1 – B3) možno zhodnotiť rastúci trend v počte prímestských liniek (B1), ktoré
obsluhujú obce v kontexte rastúcej veľkostnej kategórie obcí (Tab. 2). V rámci jednotlivých obcí
zohráva dôležitú úlohu ich poloha v dopravnej sieti. Kým periférne lokalizované obce (Jedľové
Kostoľany, Nevidzany, Obyce, Slepčany, Zlatno) sú obsluhované len jedinou autobusovou linkou, na
druhej strane až sedem liniek obsluhuje obce Neverice a Žitavany. Prvá menovaná sa nachádza na osi
spájajúcej Nitru so Zlatými Moravcami, pričom Žitavany sú bývalá mestská časť Zlatých Moraviec
a v súčasnosti predstavuje hustejšie zaľudnené sídlo, ktoré obsluhujú viaceré linky prúdiace do
ďalších rôznych obcí okresu. Aj napriek tomu, že okresom premáva mnoho diaľkových liniek (B2),
ani jedna z nich neobsluhuje žiadnu vidiecku obec. Z medzinárodných liniek (B3) zastavuje v obci
Beladice linka Levice – Brno, ktorú prevádzkuje spoločnosť Arriva Nové Zámky a.s. V zmysle toho
možno zhodnotiť, že kvalita dopravnej obslužnosti vidieckych sídiel okresu Zlaté Moravce je
postavená na základe prímestských liniek.
Tab. 2: Výsledné parametre dopravnej obslužnosti – priemerné hodnoty
Kategória B1 B2 B3 B4 B5 B6 B7 B8 B9 B10 B11 B12
M 2,5 0,0 0,0 39 16 12 10 24 32 2,85 6,88 9,05
S1 3,1 0,0 0,0 39 16 12 20 49 69 2,89 7,22 10,26
S2 4,3 0,0 0,1 65 23 16 25 68 100 1,84 5,09 7,63
V 6,0 0,0 0,0 85 31 20 31 85 132 1,18 3,23 5,00
Zdroj: Štatistický úrad SR, Celoštátny informačný systém o cestovných poriadkoch, vlastné spracovanie
Bližšie na úroveň dopravnej obslužnosti poukazujú absolútne ukazovatele počtu spojov v pracovný
deň školského vyučovania (PDc), sobotu a nedeľu (B4 – B6). Kategória malých vidieckych sídiel
s počtom 200 – 499 obyv. a skupina stredne veľkých vidieckych sídiel s počtom populácie 500 – 999
obyv. dosiahli zhodné výsledky (Tab. 2). Daná situácia reflektuje, že v počte spojov nedochádza
k zlepšeniu situácie z hľadiska rastu populácie, čo je nevýhodná situácia pre obyvateľov žijúcich
v obciach od 500 do 999 obyvateľov. Kým v najmenšej kategórii je iba jedna obec (Zlatno), ktorú
v PDc obsluhuje menej ako 30 spojov denne, v skupine sídiel S1 je takýchto obcí až 7 (Čaradice,
Lovce, Mankovce, Nevidzany, Skýcov, Velčice, Žikava) a predstavujú 46,6% sídiel danej kategórie.
Spravidla sa jedná o periférne lokalizované vidiecke sídla, ktoré nemajú spoločnú hranicu s okresným
mestom. V ďalších dvoch vyšších kategóriách je evidovaná vyššia početnosť spojov, čo odráža
prepravné potreby vyššieho počtu obyvateľstva.
Počet obyvateľov pripadajúcich na 1 spoj v jednotlivých dňoch týždňa (B7 – B9) predstavuje taktiež
dôležitý ukazovateľ, ktorý vyjadruje predovšetkým predpoklad dopytu, využiteľnosti a rentability
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
332
jednotlivých liniek a spojov. Keďže výrazným parametrom ovplyvňujúcim výslednú hodnotu je
veľkosť populácie, hodnoty sa úmerne zvyšujú s narastajúcou veľkostnou kategóriou vidieckych sídiel
(Tab. 2). Aj v rámci jednotlivých obcí sú viditeľné výrazné rozdiely. Negatívnymi hodnotami sa
prezentovali najmä tri obce lokalizované v okrajových častiach okresu. Obce Skýcov a Velčice
patriace do kategórie S2 sa vyznačujú tým, že v PDc pripadá na jeden spoj min. 30 obyvateľov,
v sobotu viac než 60 a v nedeľu vyše 100 obyvateľov. Najslabšie výsledky dosiahla obec Obyce,
v ktorej na 1 spoj pripadá 41 obyvateľov v PDc, až 108 v sobotu a 151 rezidentov v nedeľu. Opäť sa
potvrdzuje výrazný vplyv polohy obce nielen z hľadiska blízkosti k okresnému mestu (centru
regiónu), ale aj z aspektu polohy v dopravnej sieti ako i záberu územia, ktoré hlavný dopravca
prioritne obsluhuje.
Najhodnovernejšie vystihujú úroveň dopravnej obslužnosti podielové indikátory B10 – B12, ktoré
zobrazujú percentuálnu zložku populácie danej veľkostnej kategórie, ktorá pripadá na 1 autobusový
spoj. Základná hypotéza predpokladala, že s rastúcim počtom populácie budú hodnoty ukazovateľov
klesať, čo by vyjadrovalo tendenciu zlepšujúcej sa dopravnej obslužnosti v kontexte populačného
parametra. Avšak, najslabšie hodnoty dosiahla najpočetnejšia skupina, a to veľkostná kategória
stredne veľkých vidieckych sídiel s 500 až 999 obyvateľmi (Tab. 2). Počas PDc pripadá na 1 spoj
2,89% populácie, pričom v sobotu ide o 7,22% a v nedeľu až o 10,26%. Vo všetkých sledovaných
dňoch sú dané hodnoty väčšie ako v prípade malých vidieckych obcí s počtom 200 – 499 obyvateľov.
Uvedený stav odráža skutočnosť, že v kategórii S1 sa nachádza mnoho periférne lokalizovaných
sídiel, ktorých dopravná obslužnosť je poddimenzovaná, čo sa v konečnom dôsledku negatívne
premietlo aj do hodnôt za celú veľkostnú kategóriu. V prípade ďalších dvoch skupín je evidovaná už
pozitívna tendencia vývoja, čím sa podiel populácie z celkového počtu obyvateľstva spadajúceho na 1
spoj postupne znižoval. K obciam s najpriaznivejšími hodnotami dopravnej obslužnosti možno zaradiť
Žitavany a Topoľčianky, ktoré sú zároveň populačne najväčšími v okrese. V Žitavanoch žije 1 918
obyvateľov a v PDc pripadá na 1 spoj iba 0,79% populácie, pričom v sobotu hodnota dosahuje len
2,08% a v nedeľu 3,33%, čo prezentuje najlepšiu úroveň v celom okrese Zlaté Moravce. Obec
Topoľčianky ako jediná patrí do kategórie veľkých vidieckych sídiel a vďaka jej turistickému
i hospodárskemu potenciálu dosahuje veľmi priaznivé hodnoty v sledovaných indikátoroch. Počas
PDc pripadá na 1 spoj iba 1,18% obyvateľov, v sobotu 3,23% a v nedeľu 5,00% rezidentov, čo sú
veľmi kladné hodnoty pri fakte, že v obci žije 2 643 obyvateľov.
Záver
Dopravná obslužnosť vidieckych obcí okresu Zlaté Moravce je veľmi diverzifikovaná a dominantne
na ňu vplýva niekoľko základných faktorov. Východiskom pre zabezpečenie priaznivej úrovne
obslužnosti verejnou autobusovou dopravou je poloha obce v rámci regiónu, nakoľko blízkosť
k centru (okresnému mestu) determinuje priaznivejšie výsledky. Na druhej strane, periférne
lokalizované sídla sú často koncovými bodmi vo vedení liniek, čo je umocnené lokalizáciou fyzickogeografických
bariér. Do mozaiky tvoriacej dopravnú obslužnosť vstupuje aj cieľový región
dominantného dopravcu, ktorým je Arriva Nitra. Okres Zlaté Moravce susedí s okresom Partizánske
(Trenčiansky kraj) a Žarnovica (Banskobystrický kraj), v ktorých uvedený dopravca prioritne
nepôsobí, čo taktiež znižuje potenciál rastu obslužnosti v obciach lokalizovaných v blízkosti hraníc.
Keďže Arriva Nitra a.s. pôsobí ešte v okresoch Nitra a Topoľčany, priame dopravné prepojenie je
orientované najmä na Nitru ako centrum najvyššieho regionálneho významu v kraji. V neposlednom
rade do tvorby dopravnej obslužnosti vstupujú ďalšie synergické faktory, a to najmä rozvoj
cestovného ruchu, lokalizácia kultúrno-historických pamätihodností, významnejších podnikateľských
subjektov či organizácia podujatí.
Vďaka špecifikám okresu Zlaté Moravce nebola potvrdená hypotéza o zlepšujúcich sa hodnotách
dopravnej obslužnosti medzi kategóriou malých vidieckych obcí s veľkosťou populácie od 200 do 499
obyv. a skupinou stredne veľkých vidieckych sídiel s počtom 500 – 999 obyvateľov. Napriek nárastu
populácie neboli jasne preukázané zlepšujúce sa hodnoty ukazovateľov, čím nebol potvrdený
predpoklad, že populačný parameter najvýraznejšie vplýva na výslednú kvalitu dopravnej obslužnosti.
Okrem populačne najpočetnejšej obce Topoľčianky dosahovali najlepšie hodnoty predovšetkým
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
333
vidiecke sídla lokalizované v susedstve okresného mesta (Čierne Kľačany, Žitavany) a obce
nachádzajúce sa na osi Nitra – Zlaté Moravce, t.j. v západnej časti okresu (Beladice, Martin nad
Žitavou, Neverice, Sľažany, Tesárske Mlyňany).
Do budúcnosti možno predpokladať rastúcu podporu verejnej dopravy na úkor individuálnej
automobilovej dopravy za účelom ekologizácie celého odvetvia. Dopravná obslužnosť verejnou
autobusovou dopravou môže hrať významnú úlohu vo voľbe potenciálnych cestujúcich pri výbere
cieľového dopravného prostriedku. Jednotlivé črty dopravnej obslužnosti tak môžu vplývať nielen na
(ne)závislosť na aute, ale taktiež môžu mať dopad aj pri výbere miesta bývania v kontexte pravidelnej
dochádzky za školou, prácou a pod. Výzvou pre objednávateľov (samosprávne kraje)
i prevádzkovateľov (dopravcov) výkonov môže byť do budúcnosti zakomponovanie požiadaviek
cestujúcich vo forme prieskumov, čím budú môcť obe strany lepšie porozumieť požiadavkám zo
strany cestujúcej verejnosti, vďaka čomu sa budú cestujúci cítiť viac spätí s verejnou dopravou, čo
môže stimulovať ich vôľu využívať verejné autobusové spojenia.
Literatúra
BARAN, V., BAŠOVSKÝ, O., (1998). Geografia sídiel. Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela. ISBN[1]
80-8055-182-0.
BORUTA, T., IVAN, I., (2010). Public transport in rural areas of the Czech Republic – case study of the[2]
Jeseník region. Moravian Geographical Reports, vol. 18, no. 2, pp. 2-15. ISSN 1210-8812.
CELOŠTÁTNY INFORMAČNÝ SYSTÉM O CESTOVNÝCH PORIADKOCH, (2017). Cestovný[3]
poriadok verejnej linkovej osobnej dopravy. [online]. [cit. 2017-03-10]. Dostupné z: http://portal.cp.sk/.
CIVÁŇ, M., KROGMANN, A., (2016). Public transport serviceability as a factor of rural development. In[4]
MendelNet 2016: International PhD Students Conference. Brno: Mendelova univerzita, pp. 384-389. ISBN
978-80-7509-443-8.
DUBCOVÁ, A., KRAMÁREKOVÁ, H., REPASKÁ, G., VILINOVÁ, K., (2016). Program hospodárskeho[5]
rozvoja a sociálneho rozvoja Nitrianskeho samosprávneho kraja 2016 – 2022. [online]. [cit. 2017-02-17].
Dostupné z: https://www.unsk.sk/zobraz/sekciu/dokumenty-regionalneho-rozvoja.
HORŇÁK, M., TÓTH, V., (2013). Aktuálne problémy verejnej dopravy v regióne Gemer. In Regulovaná a[6]
neregulovaná konkurence na kolejích. Brno: Masarykova univerzita, pp. 49-61. ISBN 978-80-210-6425-6.
IZSÓFF, M., ŠTEFUNKOVÁ, D., (2015). Perspektívy rozvoja rekreačného potenciálu sídiel Zlaté[7]
Moravce a Topoľčianky. In Aktuální problémy cestovního ruchu. Cestovní ruch: vývoj – změny –
perspektivy. Jihlava: Vysoká škola polytechnická, pp. 151-164. ISBN 978-80-88064-09-1.
MARADA, M., KVĚTOŇ, V., (2006). Význam dopravní obslužnosti v rozvoji venkovských oblastí. In[8]
Sborník příspěvků z mezinárodní konference Venkov je náš svět. Praha: Česká zemědělská univerzita. pp.
410-419. ISBN 80-213-1539-3.
MARADA, M., KVĚTOŇ, V., VONDRÁČKOVÁ, P., (2010). Doprava a geografická organizace[9]
společnosti v Česku. Praha: Česká geografická společnost. ISBN 978-80-904521-2-1.
NEMČÍKOVÁ, M., (1999). Predpoklady rozvoja cestovného ruchu v Topoľčiankach. In Folia[10]
Geographica 5. Prešov: Prešovská univerzita, pp. 254-260. ISBN 80-88722-64-0.
NÉMETHOVÁ, J., OREMUSOVÁ, D., CIVÁŇ, M., ŽONCOVÁ, M., DUBCOVÁ, A.,[11]
KRAMÁREKOVÁ, H., (2016). Aspekty dopravnej obslužnosti verejnou autobusovou a železničnou
dopravou v mikroregióne Termál. In Region v rozvoji společnosti: sborník ze 7. ročníka mezinárodní
věděcké konference. Brno: Mendelova univerzita, pp. 663-675. ISBN 978-80-7509-459-9.
PAŘIL, V., (2015). Dopravní infrastruktura a hluková zátěž obyvatelstva: Municipality versus regiony. In[12]
XVIII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp.
596-602. ISBN 978-80-210-7861-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-7861-2015-80.
POSPÍŠIL, P., (2009). Dopravní obslužnost mikroregionu. In Sborník příspěvku z mezinárodní vědecké[13]
konference Region v rozvoji společnosti 2009. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, pp. 228-
236. ISBN 978-80-7375-330-6.
SVOBODOVÁ, H., VĚŽNÍK, A., (2014). Úvod do geografie venkova. [online]. [cit. 2017-02-22].[14]
Dostupné z: https://is.muni.cz/do/rect/el/estud/pedf/js14/g_venkov/web/skripta/geografie-venkova-
skripta.pdf.
ŠTATISTICKÝ ÚRAD SR, (2017). DATAcube. Demografia a sociálne štatistiky. [online]. [cit. 2017-03-[15]
06]. Dostupné z: http://datacube.statistics.sk/TM1WebSK/TM1WebLogin.aspx.
VESELOVSKÝ, J., (2016). Religious Tourism of Topoľčianky Municipality. In Central Europe Area in[16]
View of Current Geography: Proceedings of 23rd Central European Conference. Brno: Masarykova
univerzita, pp. 350-359. ISBN 978-80-210-8313-4.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
334
WANG, S., QU, X. 2015. Rural Bus Route Design Problem: Model Development and Case Studies.[17]
Journal of Civil Engineering, vol. 19, no. 6, pp. 1892-1896. ISSN 1976-3808. DOI 10.1007/s12205-013-
0579-3.
ZÁKONY PRE ĽUDÍ, (2017). Zákon 56/2012 Z. z. o cestnej doprave. [online]. [cit. 2017-01-31]. Dostupné[18]
z: http://www.zakonypreludi.sk/zz/2012-56#p18.
Príspevok vznikol v rámci riešenia projektu VEGA 1/0934/17 Transformácia využívania kultúrnej
krajiny Slovenska za ostatných 250 rokov a predikcia jej ďalšieho vývoja.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
335
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-42
COMMUTING TO SCHOOL WITHIN KOŠICE FUNCTIONAL
URBAN REGION
DOCHÁDZKA DO ŠKÔL V RÁMCI FUNKČNÉHO MESTSKÉHO REGIÓNU
KOŠICE
EVA VÝROSTOVÁ
Katedra ekonomiky a riadenia verejnej správy
Fakulta verejnej správy
Univerzita Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach
Dep. of Economics and Management of Public Admin.
Faculty of Public Administration
Pavol Jozef Šafárik university in Košice
Popradská 66, 041 32 Košice, Slovakia
E-mail: eva.vyrostova@upjs.sk
Annotation
The objective of this paper is to analyse the commuting flows to elementary schools within the
functional urban region of Košice, delineated by Bezák (2014), to identify the area with the most
intensive commuting flows and to identify factors that help explain the commuting patterns to
elementary schools. Linear regression has been used to empirically verify the role of individual
commuting factors. The results are mostly in line with prior expectations. Elementary school
commuting is strongly negatively related to the localization of elementary schools in municipalities
and is positively related to the commuting of economically active inhabitants within the region. The
flows to elementary schools in Košice are particularly strong in municipalities neighbouring the city
of Košice. Commuting to secondary schools crosses longer distances than elementary schools, which
is the result of their localization, which corresponds to Christaller`s central place theory, which states
that bigger cities tend to provide products and services higher in the product hierarchy, for a larger
area.
Key words
functional urban region, commuting flows to schools, location of elementary schools
Anotácia
Cieľom príspevku je na základe analýzy dochádzky do škôl v mestskom funkčnom regióne Košíc
vymedzenom podľa Bezáka (2014), identifikovať územie s najintenzívnejšími školskými dochádzkovými
tokmi a identifikovať faktory ovplyvňujúce dochádzku do základných škôl. Pre účely empirickej
verifikácie vplyvu faktorov na dochádzku do základných škôl do jadra regiónu (Košíc) sme využili
lineárnu regresiu. Výsledky našej analýzy korešpondujú s našimi očakávaniami. Dochádzka do škôl je
negatívne ovplyvnená lokalizáciou základnej školy v obci a pozitívne je ovplyvnená dochádzkou
ekonomicky aktívnych obyvateľov za prácou. Silné toky dochádzok do základných škôl v Košiciach sú
hlavne z obcí susediacich s Košicami. Dochádzka do stredných škôl je realizovaná na väčšie
vzdialenosti ako v prípade základných škôl, čo je samozrejme ovplyvnené aj lokalizáciou stredných
škôl, ktorá zodpovedá Christallerovej teórii centrálnych miest, podľa ktorej väčšie mestá zabezpečujú
výrobky a služby vyššej hierarchie pre väčší trhový priestor.
Kľúčové slová
funkčný mestský región, dochádzka do škôl, lokalizácia základných škôl
JEL classification: I29, R12, R23
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
336
1. Introduction
Cities present important centres of economic development, innovation and employment, and thus have
impact on regional development. One of the key characteristic of cities is the fact, that they provide a
multitude of functions and provide a wide range of goods and services. These functions may be
considered city-enhancing and city-serving (e.g. Hamalová et al., 1995). City-enhancing activities
bring purchasing power and revenues to the city from the outside, thus they are key to the
development of the city. Apart from transport, industry, wholesale, banking, healthcare and research,
some authors also consider education as part of these city functions (e.g. Hamalová et al., 1995;
Maryáš and Vystoupil, 2004). As a consequence of suburbanization processes, city development
becomes an important topic, which according to Growe et al. (2012) cannot operate without its
surroundings, as the changes that happen within the city are not bound by its boundaries, but extend
beyond them (and vice versa). The concept of urban planning, development and policy becomes
important not just for the city itself, but also for its surroundings, which has led to an increased
interest in functional urban regions (Ručinská and Výrostová, 2015).
During the last decades, functional regions have gained importance for policy-makers, because they
reflect the actual organisation of economic and social relations. A functional urban region consists of a
core and its surroundings (ring), which represents other spatial units, connected to the core by a
network of relationships, the intensity of which decreases with the distance from the core (Bezák,
2014). Delineation of functional urban regions is usually based on grouping of basic spatial zones (the
“bottom-up approach”) by using various data on flows. The most commonly used are the data on
commuting flows to work (e.g. Coombes, 2010). Identification of the inner ring of functional urban
area of Košice based on commuting to work was presented in Ručinská and Výrostová (2016).
Delineation of functional urban regions can be also based on other types of commuting flows, such as
schools (Hampl, 2005) or commuting to services including education, health care, retail, sport and
culture (Halás and Zuskáčová, 2013). The advantage of using the data of commuting flows to schools
instead of commuting to other services is that they are available from Population and Housing Census
which are realized with 10 years frequency. Hampl (2005) identified metropolitan areas in Czech
Republic by usage of criteria of the volume of mutual work and elementary schools commuting per
kilometre. The topic of accessibility of elementary schools in Czech Republic as a factor of
disadvantage impacting regions and localities is considered by Kučerová et al. (2011). Education in
Slovak republic in context of regional disparities has been analysed by Lauko et al. (2011). The
importance of geography of education was also summarized by Butler and Hamnett (2007). First,
there are supply side differences – in quality of buildings, equipment, the number, qualification and
attitude of teachers. Another factor is social exclusion, which can produce different outcomes because
of concentration of different groups in different areas.
In this article, we analyse commuting flows to schools within Košice functional urban region. This
work is part of our research focusing on potential mutual cooperation of municipalities - the local selfgovernments.
Our objective is to identify the areas with most intensive commuting flows to
elementary schools in the functional urban region delineated by Bezák (2014), and to identify the
factors related to this commuting flow. There are two reasons for focusing on elementary schools.
First, by attending elementary schools, the pupils fulfill the legislative requirement of mandatory
schooling (it usually ends at first class of secondary school). Second, the establishment and/or
abolition of elementary schools belong to the competencies obtained by the municipalities. Thus, it
provides for a suitable topic for mutual cooperation between municipalities, concerning improving
public services – this includes possible decisions about closing or extending school capacities, but also
decision on e.g. transportation, either by school buses or improvement of public transport services.
2. Data and methodology
Our study on commuting to schools is performed within functional urban region Košice, delineated by
Bezák (2014) based on the 2001 Census data. We will use his FMR 01-A system, which consists of 50
functional urban regions. The core of our functional urban region represents the city of Košice, the
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
337
second largest city in Slovakia and. Its surroundings are formed by other 138 municipalities.
According to Ručinská and Knežová (2014), Košice consists of 22 city boroughs acting as
independent units and at the same time acting also as a city - “as a development engine” for
surrounding municipalities, so Košice should consider this in its integrated development policy.
We analyse commuting flows within this area to schools based on the data from latest 2011
Population and Housing Census (Statistical office of the Slovak republic, 2011). Identification of the
area where the interactions between the core and its surroundings are very intensive is based on
commuting to schools to Košice, relative to the overall commuting of students. We calculate two
measures:
1. The fraction of pupil commuters to elementary schools in Košice to the overall pupil commuters
to schools from the municipality.
2. The fraction of commuters to secondary schools to Košice to the overall commuting flows of
students of secondary schools of the municipality.
Our next analysis is focused only on elementary schools` commuting within Košice functional urban
region. We have fitted a linear regression model
ii
iiii
ELschool
ELschoolKEActiveflowdurationKEKEPupilsflow
)91(
)41(
5
4310
where i=1, 2…, 138 denotes municipalities of Košice functional urban region (excluding Košice, KE).
The dependent variable PupilsflowKEi is the share of commuting flows of pupils to elementary
schools from municipality i to Košice, as a fraction of children between 5 and 16 years of municipality
i. We are using children 5-16 years as a proxy, because of data availability issues of more precise data
on pupils in this category. Compulsory education lasts ten years in Slovakia and begins by reaching
sixth year of age, given educational capability. All data are from Population and Housing census 2011
(Statistical office of Slovak republic, 2011). The explanatory variables include:
durationKEi – the duration of travel between municipality i and Košice using road network,
obtained from OSRM (2017). We have calculated average from travel times between Košice and
municipality i in both directions. Traveling time, which depends on transport network quality,
may have an influence on commuting to schools,
ActiveflowKEi – represents the proportion of economically active commuters from municipality i
to Košice in relation to total number of economically active inhabitants. Here we follow the idea,
that parents may take their children to schools when they commute to work, and this might be a
significant factor,
ELschool(1-4)i – is binary variable, equal 1 if one or more elementary schools with classes of only
1-4 are located in municipality i , 0 otherwise. If there is elementary school directly in the
municipality, the flow of commuters for elementary education might be lower, but no so low as in
the next case where the school has all classes 1 through 9,
ELschool(1-9)i - is binary variable, equal 1 if one or more elementary schools with all classes 1-9
are located in municipality i , 0 otherwise. Data about elementary schools are from Statistical
office of Slovak republic (2017),
εi – error term for the municipality i, which includes other factors that we didn’t include in our
analysis, as we have information only on flows and not individual commuters. Other factors
influencing commuting to schools may include type of school – some parents prefer private or
religious schools which are located only in some municipalities, quality of schools, their
equipment, buildings, teachers, activities for pupils, availability of public transport, safety of
children etc.
The model is estimated by OLS, as well as spatial lag and spatial error model.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
338
3. Results
3.1 Analysis of commuting flows to schools within Košice functional urban region
As a first step in our analysis, we look at the location of elementary and secondary schools within
Košice functional urban region in 2011. This year was selected because the most recent data on
commuting flows is available from 2011 Census. Figure 1 shows that 56% of municipalities out of
138 have at least one elementary school. Equivalently, pupils from 61 municipalities must commute
for schools, because there is no such service in their own municipalities. Half of the municipalities
that have elementary schools only have elementary school for the first grade (classes 1 - 4), so older
pupils must commute to other municipalities as well. According to the law, the municipalities have an
obligation to define school districts the pupils belong to. If a municipality does not have an elementary
school, it may enter an agreement with neighbouring municipalities and create a joint school district.
The decision to commute to elementary schools is therefore a decision undertaken by the parents (or
other legal representatives), which can either respect the school district they belong to, or pursue
another district, which is however limited by the capacity of a school. The greatest opportunities for
commuting to elementary schools are offered by the city of Košice with 48 elementary schools as of
2011. There are only three other municipalities with more than one elementary school – Moldava nad
Bodvou (3), Turňa nad Bodvou (2) and Ždaňa (2). We did not take into account the capacity of
elementary schools, as it may change with changing demand, and thus would introduce endogeneity
issues.
Fig. 1: Location of elementary schools within Košice functional urban region in 2011
Note: Blue areas represent municipalities that have at least one elementary school.
Source: own, data from Statistical office of the Slovak republic (2017). Map source © Úrad geodézie,
kartografie a katastra Slovenskej republiky.
The identification of the area with intensive school commuting flows is based on the interactions
between the core and its surroundings. Around 40% of commuting pupils from elementary schools are
commuting to Košice. Figure 2a shows, that commuting depends on the distance from the city of
Košice and also the existing road network, which is denser on eastern part of the region. Strong
commuting flows are mainly from municipalities around Košice. Large values are also reported for
some distant municipalities, although in these cases the value usually means that only a small number
of pupils in these areas commute, and thus a few pupils commuting to Košice represent a high overall
percentage.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
339
Fig. 2: Commuting to schools to Košice
a) b)
a) The fraction of pupil commuters to elementary schools in Košice to the overall pupil commuters to schools
from the municipality.
b) The fraction of commuters to secondary schools to Košice to the overall commuting flows of students of
secondary schools of the municipality.
Source: own, data from Statistical office of the Slovak republic (2011) Map source © Úrad geodézie, kartografie
a katastra Slovenskej republiky.
Commuting to secondary schools is significantly influenced by location. The city of Košice offers a
rich variety of schools to choose from, including state, religious and private schools. The number of
secondary schools located in Košice is the second highest in Slovakia, after the capital city Bratislava
(Gurňák, Križan and Lauko, 2010). As for secondary schools in Košice functional urban region, there
are only a few municipalities having them – Prakovce, where two special secondary schools and one
secondary vocational school is located, Moldava nad Bodvou with two grammar schools, Gelnica with
one grammar school and Ždaňa with one special secondary school. Thus, it is not surprising that
commuting to Košice for secondary schools is really strong. This corresponds to results of
Christaller`s central place theory, which states that bigger cities tend to provide products and services
higher in the product hierarchy, for a larger area (Buček, Rehák and Tvrdoň, 2010, p. 58). A
choropleth map on figure 2b shows that with the exception of western part of the functional urban
region (which according to different system of regionalisation of Bezák (2014), FMR 01-C, represents
a part of a different functional region - Gelnica) students from almost all municipalites are commuting
mainly to Košice. The problem with Census data in 2011 is that they are not always consistent for
commuters for secondary schools.
3.2 Regression analysis of commuting flows to elementary schools within Košice
functional region
In this section, regression analysis is performed to estimate the impact of selected factors on
commuting flows to schools in Košice. The results of regression analysis (Table 1) show that the
presence of elementary schools within a municipality adversely affects commuting flows to Košice.
The effect is stronger for elementary school with all classes 1-9, as expected. Our hypothesis of
positive relationship between commuting of economically active inhabitants and commuting of pupils
was also confirmed. Indirectly, we can suppose that parents who are working in Košice are usually
taking their children also to schools in Košice as well. Travelling time to Košice is not statistically
significant factor affecting commuting to Košice as there are also important flows from more distant
municipalities in the east. Some municipalities located close to Košice (especially on the south) have
small commuting flows to Košice, because they have their own elementary schools and their parents
may e.g. work in industrial park Kechnec. Table 1 also shows that the results of OLS and spatial
econometric models are almost the same. This confirms the fact that location of municipality and
travelling time to Košice is not so important as commuting to work and location of elementary school
in the municipality.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
340
Tab. 1: Results of regression analysis
OLS Spatial lag Spatial error
Intercept 0.000 -0.022 -0.046
Spatial parameter 0.016 0.064 ***
Duration KE 0.000 0.000 0.000
Active flow 0.452 ***
0.462 ***
0.520 ***
Elementary school (1-4) -0.051 ***
-0.053 ***
-0.049 ***
Elementary school (1-9) -0.059 ***
-0.065 ***
-0.063 ***
AIC -278.98 -278.28 -283.81
R2
0.472 0.492 0.512
Source: Own calculations
Figure 3 depict the relationship between the share of commuting flows to work in Košice to the total
number of economically active inhabitants (or share of commuting flow to schools in Košice to the
total number of inhabitants who are 5-16 years old) and the duration of travel between municipality i
and Košice. We can see that these two flows have the same trend, declining with the duration of
travel. It confirms the hypothesis that commuting flows are the highest from the easily accessible
municipalities.
Fig. 3: The relationship between commuting flows to Košice and time of travelling to Košice
Source: Own calculations
Conclusion
In this paper we have identified the area with the most intensive commuting flows to schools in
Košice. Around 40% of the commuting pupils to elementary schools within Košice functional urban
region are commuting to its core, the city of Košice. We have found out that commuting depends on
the distance from the city of Košice (more specifically travelling time to Košice) and also the existing
road networks, which is denser on eastern part of the region. By conducting regression analysis we
confirm that the presence of elementary schools in a given municipality adversely affects commuting
flows to Košice. As we have expected, the stronger effect is the present for elementary schools with
all classes (1-9). We also confirm the hypothesis of positive relationship between commuting of
economically active inhabitants and commuting of pupils. Travelling time to Košice was not
statistically significant factor affecting commuting to Košice. However, commuting to elementary
schools is also affected by school district as defined by municipalities, capacities of the schools as
well as other factors that we could not take into account such as quality of schools, type of schools and
their program, security of children or public transport opportunities. We have also partially analysed
location and commuting flows to secondary schools. Commuting flows to secondary schools (which
are unfortunately not accurately reported by Census 2011 data) are strongly influenced by
concentration of secondary schools within Košice. As there are only few possibilities to attend
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
341
secondary schools in other municipalities within this region, it is not surprising that students from
almost all municipalities around Košice and in the eastern part of the region attend secondary schools
in Košice.
Literature
BEZÁK, A., (2014). Funkčné mestské regióny na Slovensku v r. 2001. In Regionálne dimenzie Slovenska.[1]
Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave, pp. 169-198. ISBN 978-80-223-3725-0.
BUČEK, M., Rehák, Š., Tvrdoň, J., (2010). Regionálna ekonómia a politika. Bratislava: Iura Edition. ISBN[2]
978-80-8078-362-4.
BUTLER,T., HAMNETT, CH., (2007). The geography of education: Introduction. Urban Studies, vol.[3]
44, no. 7, pp. 1161-1174. ISSN 00420980.
COOMBES, M. G., (2010). Defining labour markets areas by analysing commuting data: innovative[4]
methods in the 2007 review of Travel-To-Work Areas. In STILLWELL, J., DUKE-WILLIAMS, O.,
DENNETT, A., (eds.). Technologies for migration and commuting analysis: spatial interaction data
applications. Hershey (IGI Global), pp. 227-241. ISBN 9781615207558.
GROWE, A. et al., (2012). Polyzentrale Stadtregionen – Die Region als planerischer Handlungsraum,[5]
Hannover: Arbeitsberichte Der Arl 3. ISBN 978-3-88838-375-5.
GURŇÁK, D., KRIŽAN, F., LAUKO, V., (2010). Lokalizácia stredných škôl na území Slovenska v[6]
časovo-priestorových súvislostiach. In 13th International Colloquium on Regional Sciences. Brno:
Masarykova univerzita, pp. 156-164. ISBN 97858052105521059.
HALÁS, M., ZUSKÁČOVÁ, V., (2013). Travelling to services in the daily urban system of Olomouc. In[7]
Bulletin of Geography. Socio-economic Series, vol. 20, no. 20, pp. 23-41. ISSN 1732-4254.
HAMPL, M., (2005). Geografická organizace společnosti v České republice: transformační procesy a[8]
jejich obecný kontext. Praha: Přírodovédecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, DemoArt. ISBN 80–
86746–02–X.
KUČEROVÁ, S., MATTERN, T., ŠTYCH, P., KUČERA, Z., (2011): Changes in the Accessibility[9]
of Elementary Schools in Czechia as a Factor of Disadvantage Impacting Regions and Localities.
Geografie, vol. 116, no. 3, pp. 300–316. ISSN 1212-0014.
LAUKO, V., GURŇÁK, D., KRIŽAN, F., TOLMÁČI, L., (2011). Školstvo na Slovensku v kontexte[10]
regionálnych disparít. Prešov: Vydavateľstvo Michala Vaška. ISBN 978-80-7165-856-6.
MARYÁŠ, J., VYSTOUPIL J. (2004). Ekonomická geografie. Brno: Masarykova univerzita v Brne.[11]
HAMALOVÁ, M. et al., (1995). Ekonomika miest a obcí. Bratislava: Edičné stredisko Ekonomickej
univerzity v Bratislave. ISBN 80-225-0610-9.
OSRM, (2017). Open source routing machine. [online]. [cit. 2017-03-08]. Available at: http://project-[12]
osrm.org.
RUČINSKÁ, S., KNEŽOVÁ, J., (2014). Development Planning Optimalization of the Košice City in the[13]
Context of the Smart City and City Region Conceptions. In 5th Central European Conference in Regional
Science CERS, pp. 778 – 791. Košice: Technical University of Košice. ISBN 978-80-553-2015-1.
RUČINSKÁ, S., VÝROSTOVÁ, E., (2015). Mestské regióny v SR a ich podpora v rámci politiky[14]
súdržnosti EÚ 2014-2020. In Aktuálne výzvy a problémy verejnej správy 2. Perspektívy komunálnej politiky
na Slovensku po voľbách v roku 2014. Košice: Univerzita Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach, pp. 68-81.
ISBN 9778081523441.
RUČINSKÁ, S., VÝROSTOVÁ, E., (2016). Vymedzovanie funkčných mestských regiónov – metódy a[15]
aplikácia na podmienky mestského regiónu Košice. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách.
Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 580 – 588. ISBN 978–80–210–8273–1. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210.
STATISTICAL OFFICE OF THE SLOVAK REPUBLIC, (2011). Population and housing census 2011[16]
[online]. [cit. 2017-01-15]. Dochádzka a odchádzka do zamestnania a školy. Available at:
http://sodb2021.statistics.sk/.
STATISTICAL OFFICE OF THE SLOVAK REPUBLIC, (2017). Datacube. [online]. [cit. 2017-01-15].[17]
Available at: http://datacube.statistics.sk/.
ÚRAD GEODÉZIE, KARTOGRAFIE A KATASTRA SLOVENSKEJ REPUBLIKY, (2017). Mapový[18]
podklad. Územné a správne usporiadanie. [online]. [cit. 2017-01-2]. Available at:
https://www.geoportal.sk/sk/zbgis_smd/na-stiahnutie/ .
This work was supported by the project VEGA no. 1/0652/15 „Functional City Region as an
innovative approach for the integrated territory development in the Slovak Republic”.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
342
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-43
PROSTOROVÁ NEURČITOST FUNKČNÍCH REGIONŮ:
POROVNÁNÍ ŠKOLSKÉ A PRACOVNÍ DOJÍŽĎKY
SPATIAL FUZZINESS OF FUNCTIONAL REGIONS: COMPARISON OF
SCHOOL AND LABOUR COMMUTING
PETR TONEV 1
MARTIN TOMÁŠ 2
MARTIN ERLEBACH 2
MARIÁN HALÁS 3
PAVEL KLAPKA 3
1
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
1
Department of Reg. Economics and Administration
Faculty of Economic and Administration
Masaryk University
Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: petr.tonev@econ.muni.cz
2
Geografický ústav
Přírodovědecká fakulta
Masarykova Univerzita
2
Department of Geography
Faculty of Science
Masaryk University
Kotlářská 2, 611 37 Brno, Czech Republic
E-mail: m.tom@atlas.cz, Martin.Erlebach@seznam.cz
3
Katedra geografie
Přírodovědecká fakulta
Univerzita Palackého v Olomouci
3
Department of Geography
Faculty of Science
Palacký University Olomouc
17. listopadu 12, 771 46 Olomouc, Czech Republic
E-mail: marian.halas@upol.cz, pavel.klapka@upol.cz
Anotace
Funkční regiony jsou regiony vymezené na základě horizontálních vazeb, toků nebo interakcí. Při
tomto postupu jsou standardně využívány sofistikované iterační algoritmy, přičemž vymezení těchto
regionů není nikdy úplně jednoznačné. Pro nejednoznačnou příslušnost regionálních stavebních
kamenů k funkčnímu regionu se používá termín prostorová neurčitost, stejným způsobem můžeme
označit i rozdílnou příslušnost území k funkčním regionům vymezeným na základě dvou různých
procesů. Cílem příspěvku je vymezení funkčních regionů podle dat o denní dojížďce do středních škol
a denní dojížďce do zaměstnání, respektive komparace obou výsledků vycházející z teorie prostorové
neurčitosti.
Klíčová slova
prostorová neurčitost, funkční regiony, dojížďka do škol (školní regiony), dojížďka do zaměstnání
(pracovní regiony), Česká republika
Annotation
Functional regions are based on horizontal links, flows and interactions. Sophisticated iterative
algorithms are used for their definition, which is never completely unambiguous. The term spatial
uncertainty denotes that the affinity of regional building blocks to a functional region can vary. The
same term applies to the different affinity of building blocks to functional regions defined by two
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
343
different processes. The objective of the paper is to define functional regions by the daily travel-tolearn
and travel-to-work flows. The commuting to the secondary schools is used as the former
criterion. The paper compares the results based on both flows and the theory of spatial uncertainty.
Key words
spatial fuzziness, functional regions, travel-to-learn flows (areas), travel-to-work flows (areas), Czech
Republic
JEL classification: J01, J40, R10, R12
1. Úvod
Vymezování funkčních regionů určených horizontálními (prostorovými) toky obyvatelstva má ve
světové vědecké literatuře dlouhodobou tradici trvající několik desetiletí. Funkční region je přitom
oblast definovaná pomocí prostorových vazeb, toků nebo interakcí, které jsou uvnitř této oblasti
maximalizované, naopak minimalizované jsou toky přes hranice tak, aby byly splněny zásady vnitřní
soudržnosti a vnější uzavřenosti (např. Klapka, Halás, 2016). Obecně ale platí, že jakákoliv vnitřní
struktura, vnitřní prostorové vazby, toky nebo interakce již nemusí být pravidelné, naopak můžou mít
prostorové rozložení s menší úrovní pravidelnosti neboli s vyšší úrovní náhodnosti. Na hierarchicky
nižších regionálních úrovních se pro vymezování funkčních regionů zpravidla používají toky
obyvatelstva s denní periodicitou.
Při postupu vymezování funkčních regionů jsou standardně využívány sofistikované iterační
algoritmy, přičemž vymezení těchto regionů není nikdy úplně jednoznačné. Pro nejednoznačnou
příslušnost k funkčnímu regionu se používá termín prostorová neurčitost, stejným způsobem můžeme
označit i rozdílnou příslušnost území k funkčním regionům vymezeným na základě dvou různých
procesů. Cílem příspěvku je vymezení funkčních regionů České republiky na nižší hierarchické úrovni
podle dat o denní dojížďce do středních škol a denní dojížďce do zaměstnání. Pro oba procesy jsou
použity srovnatelná kritéria pro minimální velikost a uzavřenost regionu, což nám umožní následnou
komparaci obou regionálních systémů vycházející z teorie prostorové neurčitosti.
2. Teoretický vstup
Vymezování regionů na základě dojížďky do škol není zpravidla klíčovou oblastí výzkumu při
poznávání sídelních a regionálních systémů. Hlavním důvodem tohoto faktu je asi skutečnost, že
tohoto procesu se účastní pouze věkem výrazně limitována skupina populace, zároveň je to skupina,
která nepatří mezi ekonomicky aktivní obyvatelstvo. V této souvislosti je třeba upozornit i na to, že
dojížďka do škol není jeden ucelený proces s jednotnou prostorovou stopou. Výrazně rozdílné
prostorové vzorce totiž vykazuje dojížďka do základních škol, dojížďka do středních škol a dojížďka
do vysokých škol. Žáci základních škol většinou chodí do školských zařízení přímo v místě svého
bydliště. V případě, že dojíždějí do jiné obce, je to zpravidla na krátkou vzdálenost, tento proces má
tedy výrazně lokální charakter. Dojížďce do zaměstnání s denní periodicitou se nejvíce hierarchicky
přibližuje dojížďka do středních škol, proto budou v tomto příspěvku právě tyto dva regionotvorné
procesy předmětem naší komparace. Naopak dojížďka do vysokých škol je již na vyšší hierarchické
úrovni, a to mezoúrovni až makroúrovni.
Z důvodů uváděných na začátku téhle kapitoly nenalézáme ve světové vědecké literatuře příliš
sofistikovaných vymezení funkčních regionů podle dojížďky do škol. Četné studie se zpravidla
soustředí na zachycení prostorových aspektů dojížďky do škol pouze ve vybraných regionech (např.
Keserű, 2013), příp. modelováním nebo optimalizací toků vycházejících z prostorové distribuce žáku,
resp. škol (Müller a kol., 2008; Delamater a kol., 2016). Naopak dojížďka do zaměstnání je
jednoznačně nejpočetnějším pravidelným tokem obyvatelstva s denní periodicitou, proto patří
vymezení funkčních regionů podle dojížďky do zaměstnání k nejzásadnějším regionálně
geografickým pracím analyzujícím sídelní a regionální systémy. S méně či více sofistikovanými
funkčními regionalizacemi na základě dojížďky do zaměstnání se setkáváme v mnohých státech: ve
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
344
Španělsku (Casado-Díaz, 2000; Martínez-Bernabeu, Casado-Díaz, 2016), Slovensku (Bezák, 2000;
Halás a kol., 2014), Novém Zélandu (Papps, Newell, 2002; Newell, Perry, 2005), Irsku (Meredith a
kol., 2007), Jihoafrické republice (Nel et al., 2008), Belgii (Persyn, Torfs, 2011), Polsku (Gruchociak,
2012), České republice (Klapka a kol., 2016) nebo Maďarsku (Pálóczi a kol., 2016).
3. Metodika
V příspěvku je aplikovaná nejnovější verze mezinárodně akceptovaného regionalizačního algoritmu
CURDS, konkrétně verze převzatá z práce Coombes (2010). Je to vícestupňová agregační metoda,
která se skládá z vícera iteračních procedur, ve kterých je matice toků aktualizovaná po každém
jednotlivém spojení prostorových jednotek. Pro určení splnění kritérií velikosti a uzavřenosti
funkčních regionů (resp. trade-off mezi velikostí a uzavřeností) je na rozdíl od základného algoritmu
použitá tzv. souvislá funkce omezení z práce Halás a kol. (2015). Funkce omezení stanovuje
podmínku pro minimální velikost a uzavřenost regionu. Nastavení trade-off mezi velikostí a
uzavřeností znamená, že populačně větší funkční regióny musí splnit jen menší stupeň uzavřenosti a
naopak, populačně menší funkční regióny musí mít uzavřenost vyšší.
Vstupními daty pro regionalizační algoritmus jsou údaje o denní dojížďce do zaměstnání a denní
dojížďce do středních škol ze sčítání 2001, konkrétně matice toků 6 258 6 258 obcí (pozn. v dalším
výzkumu již budeme pracovat se sčítáním 2011 a hierarchicky vymezovat regiony postupně pro ZŠ,
SŠ a VŠ). Hodnota minimální uzavřenosti funkčního regionu je stanovena prostřednictvím vztahu
jj
k k
kjjk
jj
j
T-TT
T
SC
∑ ∑
přibližně na úrovni 0,5. Hodnota minimální velikosti funkčního regionu je
určena prostřednictvím ∑
k
jkj TS , tj. v případě regionů dojížďky do zaměstnání počtem ekonomicky
aktivních obyvatel zaměstnaných (EAOZ), v případě regionů dojížďky do středních škol počtem
bydlících středoškoláků. Vzhledem k tomu, že pro celou Českou republiku byl počet EAOZ ve
srovnání s počtem středoškoláků 8,54 krát vyšší, pro funkční regiony na základě dojížďky do
zaměstnání je minimální velikost Sj v algoritmu 8,54 krát vyšší než pro funkční regiony na základě
dojížďky do středních škol.
4. Výsledky
Komparace zkoumaných regionálních systémů byla provedena na základě vícero ukazatelů. Při
srovnatelných kritériích registrujeme dle zvolené metodiky v České republice 144 funkčních regionů
vymezených dle denní dojížďky do zaměstnání (dále pracovních regionů) a 101 funkčních regionů
vymezených dle denní dojížďky do středních škol (dále školních regionů). Co se týče počtu obcí,
náležících do regionu, tak nejméně byly potřeba pro zformování pracovního regionu 3 obce (region
Bohumín), naopak nejvíce obcí připadá do pracovního regionu Mladá Boleslav (celkem 126 obcí). U
školních regionů byl vzhledem k jejich větší rozloze počet obcí relativně větší. Nejméně obcí se
nacházelo ve školním regionu Karviná (8 obcí), nejvíce v regionu Plzeň (189 obcí). Výsledná
vymezení obou regionálních systémů jsou znázorněné na obr. 1 a 2, jejich srovnání je na obr. 3.
Jak již bylo řečeno v teoretické části, jedním z klíčových parametrů pro hodnocení funkčního regionu
je jeho uzavřenost (vnější izolovanost, vnitřní soudržnost). Porovnání obou typů zkoumaných
regionálních systémů (pracovní vs. školní) lze tedy postavit na srovnání ukazatelů uzavřenosti.
Obecně lze konstatovat, že s rostoucí rozlohou funkčního regionu roste také jeho uzavřenost. O
relativně velkém regionu lze předpokládat, že všechny poptávané služby budou uspokojeny v rámci
jeho území, tudíž není třeba, aby obyvatelé cestovali do regionu jiného. Toto tvrzení jednoznačně platí
pro srovnání výsledných funkčních regionů dle jednoho druhu pohybu. Neplatí ovšem pro srovnání
dvou zkoumaných regionálních systémů (podle dvou různých pohybů). Přestože jsou rozlohou i
počtem obyvatel pracovní regiony v průměru výrazně menší než školní regiony, vykazují vyšší
hodnoty uzavřenosti (viz tab. 1, obr. 1, 2). Vysvětlit to lze rozdílnou koncentrací cílů dojížďky –
pracovních míst a středních škol. Zatímco nabídky pracovních míst jsou rozmístěny víceméně po
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
345
celém území regionu (nejvíce jich je pochopitelně v centrech), nabídka středoškolského vzdělávání je
lokalizována téměř výhradně do velkých měst – středisek regionu. Průměrná denní dojížďková
vzdálenost do středních škol je i z toho důvodu o něco vyšší, což má za následek větší množství toků
přes hranice funkčních regionů, tudíž i jejich nižší uzavřenost vzhledem k tokům do středních škol.
Tab. 1: Statistické ukazatele systémů funkčních regionů České republiky
atribut pracovní regiony školní regiony
počet regionů 144 101
celková uzavřenost systému v % 90,1 85,8
uzavřenost regionu v % (průměr) 76,5 68,1
uzavřenost regionu v % (medián) 77,2 67,5
uzavřenost regionu (variační koeficient) 0,118 0,158
počet obcí regionu (průměr) 43,5 62,0
počet obcí regionu (medián) 38,0 55,0
počet obcí regionu (variační koeficient) 0,569 0,579
rozloha regionu v km2
(průměr) 548,0 781,3
rozloha regionu v km2
(medián) 485,2 657,4
rozloha regionu (variační koeficient) 0,529 0,534
obyvatelstvo regionu (průměr) 71 042 101 288
obyvatelstvo regionu (medián) 45 193 77 914
obyvatelstvo regionu (variační koeficient) 1,667 1,354
Zdroj: vlastní zpracování dat dojížďky do zaměstnání a do středních škol 2001
Obr. 1: Funkční regiony České republiky podle dojížďky do zaměstnání
Zdroj: vlastní zpracování dat dojížďky do zaměstnání 2001
Minimální hodnota uzavřenosti pracovních regionů je 53,3, maximální potom 97,6. U školních
regionů je to 50,4, resp. 91,1. V průměru dosahují pracovní regiony uzavřenosti 76,5, školní 68,1.
Největší rozdíl uzavřenosti ve prospěch pracovních regionů byl zjištěn v regionu Vrchlabí (P=88,3;
Š=55,5), dále pak v Třeboni (P=81,4; Š=50,5), Hlinsku (P=79,3; Š=51,0) a Sušici (P=84,2; Š=57,9).
Naopak největší rozdíly, kdy byla zjištěna větší uzavřenost školních regionů, byly zaznamenány v
regionech Kladno (P=63,0; Š=76,6), Česká Lípa (P=74,0; Š=87,5), Most (P=66,0; Š=79,2) a
Varnsdorf (P=77,9; SŠ=88,5) – pozn. hodnoty můžou být částečně zkresleny rozdílným vymezením
pracovních a školních regionů. Hodnota tzv. „celkové uzavřenosti systému“ nám říká, jaký podíl ze
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
346
všech denních toků obyvatelstva mají toky probíhající uvnitř funkčních regionů. Ve vymezených
pracovních regionech probíhalo 90,0 % toků do zaměstnání uvnitř regionů a pouze 10,0 % toků přes
hranice regionů, ve školních regionech probíhalo 85,8 % toků do středních škol uvnitř regionů a až
14,2 % toků přes hranice regionů.
Jak již bylo řečeno, školní regiony dosahují v průměru mnohem větší rozlohy i počtů obyvatel než je
tomu u regionů pracovních. U školních regionů byl populačně nejmenší region Ledeč nad Sázavou
(19,7 tis. obyv.), největší počet obyvatel jsme zaznamenali v regionu Prahy (1 284,9 tis. obyv.).
Nejmenšího počtu obyvatel z pracovních regionů dosáhl region Varnsdorf (20,8 tis. obyv.) a
největšího opět Praha (1 298,8 tis. obyv.). V průměru připadlo na každý pracovní region 71,0 tis.
obyvatel, na školní region pak 101,3 tis. obyvatel.
Obr. 2: Funkční regiony České republiky podle dojížďky do středních škol
Zdroj: vlastní zpracování dat dojížďky do středných škol 2001
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
347
Obr. 3: Srovnání funkčních regionů dle dojížďky do zaměstnání a dojížďky do středních škol
Zdroj: vlastní zpracování dat
Závěr
Výsledné pracovní a školní regiony relevantně vystihují prostorové rozložení regionálních a sídelních
systémů České republiky. Průběh hranic funkčních regionů dle denní dojížďky do zaměstnání a do
středních škol není výrazně rozdílný, mírně se liší pouze počtem výsledných regionů (např. školní
region se může skládat až ze tří pracovních regionů, jako je tomu v případě Břeclavi, České Lípy,
Náchodu nebo Šumperku). Vyšší průměrná denní dojížďková vzdálenost do středních škol ve
srovnání s denní dojížďkovou vzdáleností do zaměstnání má za následek větší počet toků přes hranice
školních regionů a jejich nižší hodnoty uzavřenosti. Regionální systém školních regionů je výrazně
determinován prostorovým rozložením středních škol, výrazněji ale sítí „velkokapacitních“ středních
škol, zejména gymnázií. Menší a specializované střední školy nevytvářejí dostatečné zázemí pro
splnění minimálních kritérií velikosti a relativní uzavřenosti funkčního regionu. Systém školních
regionů potom vykazuje nezanedbatelnou podobnost se sítí okresů České republiky.
Literatura
BEZÁK, A. (2000). Funkčné mestské regióny na Slovensku. Geographia Slovaca 15, Bratislava:[1]
Geografický ústav SAV.
CASADO-DÍAZ, J. M. (2000). Local labour market areas in Spain: a case study. Regional Studies, vol. 34,[2]
no. 9, pp. 843-856. DOI 10.1080/00343400020002976.
COOMBES, M. G. (2010). Defining labour market areas by analysing commuting data: innovative methods[3]
in the 2007 review of travel-to-work areas. In Technologies for Migration and Commuting Analysis: Spatial
Interaction Data Applications. Hershey: IGI Global, pp. 227-241.
DELAMATER, P. L., LESLIE, T. F., YANG, T., JACOBSEN, K. H. (2016). An approach for estimating[4]
vaccination coverage for communities using school-level data and population mobility information. Applied
Geography, vol. 71, pp. 123-132. DOI 10.1016/j.apgeog.2016.04.008.
GRUCHOCIAK, H. (2012). Delimitacja lokalnych rynków pracy v Polsce. Przegląd statystyczny, Numer[5]
specjalny 2, pp. 277-297.
HALÁS, M., KLAPKA, P., BLEHA, B., BEDNÁŘ, M. (2014). Funkčné regióny na Slovensku podľa[6]
denných tokov do zamestnania. Geografický časopis, vol. 66, no. 2, pp. 89-114.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
348
HALÁS, M., KLAPKA, P., TONEV, P., BEDNÁŘ, M. (2015). An alternative definition and use for the[7]
constraint function for rule-based methods of functional regionalisation. Environment and Planning A, vol.
47, no. 5, pp. 1175-1191.
KESERŰ, I. (2013). Commuting patt erns of secondary school students in the functional urban region of[8]
Budapest. Hungarian Geographical Bulletin, vol. 62, no. 2, pp. 197-219.
KLAPKA, P., HALÁS, M. (2016). Conceptualising patterns of spatial flows: five decades of advances in[9]
the definition and use of functional regions. Moravian Geographical Reports, vol. 24, no. 2, pp. 2-11. DOI
10.1515/mgr-2016-0006.
KLAPKA, P., HALÁS, M., NETRDOVÁ, P., NOSEK, V. (2016): The efficiency of areal units in spatial[10]
analysis: assessing the performance of functional and administrative regions. Moravian Geographical
Reports, vol. 24, no. 2, pp. 47-59. DOI 10.1515/mgr-2016-0010.
MARTÍNEZ-BERNABEU, L., CASADO-DÍAZ, J. M. (2016). Delineating zones to increase geographical[11]
detail in individual response data files: an application to the Spanish 2011 Census of population. Moravian
Geographical Reports, vol. 24, no. 2, pp. 26-36. DOI 10.1515/mgr-2016-0008.
MEREDITH, D., CHARLTON, M., FOLEY, R., WALSH, J. (2007). Identifying travel-to-work areas in[12]
Ireland: a hierarchical approach using GIS. In Geographical Information Science Research Conference,
Maynooth: NCG, NUI, pp. 11-13.
MÜLLER, S., TSCHARAKTSCHIEW, S., HAASE, K. (2008). Travel-to-school mode choice modelling[13]
and patterns of school choice in urban areas. Journal of Transport Geography, vol. 16, no. 5, pp. 342-357.
DOI 10.1016/j.jtrangeo.2007.12.004.
NEL, J. H., KRYGSMAN, S. C., DE JONG, T. (2008). The identification of possible future provincial[14]
boundaries for South Africa based on an intramax analysis of journey-to-work data. ORiON, vol. 24 , no. 2,
pp. 131-156. DOI 10.5784/24-2-64.
NEWELL, J. O., PERRY, M. (2005). Explaining continuity in New Zealand’s local labour market areas[15]
1991 to 2001. Australasian Journal of Regional Studies, vol. 11, no. 2, pp. 155-174.
PÁLÓCZI, G., PÉNZES, J., HURBÁNEK, P., HALÁS, M., KLAPKA, P. (2016). Attempts to delineate[16]
functional regions in Hungary based on commuting data. Regional Statistics, vol. 6, no. 1, pp. 23-41. DOI
10.15196/RS06102.
PAPPS, K. L., NEWELL, J. O. (2002). Identifying functional labour market areas in New Zeland: a[17]
reconnaissance study using travel-to-work data. IZA Discussion Paper No. 443. Bonn: Institute for the
Study of Labor.
PERSYN, D., TORFS, W. (2011). Functional labour markets in Belgium: evolution over time and[18]
intersectoral comparison. In Discussion Paper 17. Leuven:Vlaams Instituut voor Economie en
Samenleving, pp. 1-17.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu GAČR „Prostorová neurčitost a fuzzy regionální systémy:
identifikace, analýza a implikace pulsujících funkčních regionů“ [číslo 16-13502S].
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
349
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-44
VYJÍŽĎKA ZA VYSOKOŠKOLSKÝM VZDĚLÁNÍM
Z PERIFERNÍCH VENKOVSKÝCH REGIONŮ: PŘÍPADOVÁ
STUDIE VYSOKÉ ŠKOLY EKONOMICKÉ V PRAZE
COMMUTING FOR HIGHER EDUCATION FROM THE PERIPHERAL
RURAL REGIONS: A CASE STUDY OF UNIVERSITY OF ECONOMICS,
PRAGUE
JANA KOUŘILOVÁ
Katedra regionálních studií
Národohospodářská fakulta
Vysoká škola ekonomická v Praze
Department of Regional Studies
Faculty of Economics
University of Economics, Prague
nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha, Czech Republic
E-mail: jana.kourilova@vse.cz
Anotace
Cílem tohoto příspěvku je zhodnotit vývoj vyjížďky za vzděláním z periferních venkovských okresů
České republiky v období 1995-2015 na příkladu Vysoké školy ekonomické v Praze. Ke zhodnocení
vývoje intenzity dojížďky studentů byla použita technika kartogramu na úrovni okresů. Studentem VŠE
se rozumí občan ČR, který má v ČR trvalé bydliště a studuje v prezenčním studiu. Vyjížďka za
vzděláním na VŠE z periferních venkovských okresů ČR má různou intenzitu. Relativně dlouhodobě
vysoká je vyjížďka z okresu Klatovy v Plzeňském kraji, dále z pohraničních okresů Královéhradeckého
kraje a na Moravě z okresu Uherské Hradiště (Zlínský kraj). Dostupnost Fakulty managementu
v Jindřichově Hradci pozitivně ovlivňuje vyjížďku z přilehlých okresů Jihočeského kraje a Kraje
Vysočina.
Klíčová slova
vyjížďka, vzdělávání, periferie
Annotation
The aim of this paper is to evaluate the development of commuting for education from peripheral
rural districts of the Czech Republic in the period 1995-2015 in the case of University of Economics,
Prague (UEP). The cartogram technique was used for the evaluation of the development of students´
commuting intensity. The base unit is a district (LAU 1). The UEP student is a Czech citizen who has
permanent residence in the Czech Republic and participates in full-time study. Commuting for
education has a different intensity from peripheral rural districts of the Czech Republic. In the longterm
the relatively high commuting is from the Klatovy district, and also from the border districts of
the Královéhradecký region and from the district Uherské Hradiště in the Zlínský region. The
availability of the Faculty of Management in Jindřichův Hradec positively affects commuting from
adjacent districts of the Jihočeský and Vysočina region.
Key words
commuting, education, periphery
JEL classification: I25, R11
1. Úvod
Dojížďka za vysokoškolským vzděláním je velmi významným faktorem, který ovlivňuje vývoj území.
Mladí lidé, kteří odcházejí za studiem mimo svůj region, se vracejí zpátky pouze za splnění několika
předpokladů, mezi něž zcela jistě patří odpovídající pracovní uplatnění. Velmi často ale zůstávají
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
350
v místě, příp. v regionu, v němž studovali, neboť si zde v průběhu studia vytvořili pracovní i osobní
vazby. Dochází tak k určitému „vývozu mozků“, což může být jednou z rozvojových bariér, zejména
v periferních územích. Většina odborných publikací se zaměřuje na mezinárodní migraci, která je
ovlivněna zejména ekonomickými motivy; ty se ale uplatňují i v národním měřítku (Dustmann, Glitz,
2011).
Cílem tohoto příspěvku je zhodnotit vývoj dojížďky za vzděláním z periferních venkovských okresů
České republiky v období 1995-2015 na příkladu Vysoké školy ekonomické v Praze.
2. Metodika
Ke zhodnocení vývoje intenzity dojížďky studentů na VŠE, kteří jsou občany ČR, mají zde trvalé
bydliště a studují v prezenčním studiu, byla použita technika kartogramu na úrovni okresů (LAU 1) 1
.
Studenty ze zahraničí se tento příspěvek nezabývá. Jako ukazatel byl zvolen počet studentů VŠE
v přepočtu na 1000 obyvatel okresu ve věku 19-26 let, což je věková skupina obvykle studující na
vysokých školách. Studenti byli přiřazeni k jednotlivým okresům na základě poštovních směrovacích
čísel jejich trvalého bydliště. Kartogramy byly vytvořeny za roky 1995, 2000, 2005, 2010 a 2015 tak,
aby bylo možné zachytit změny dojížďky na VŠE v tomto období.
Pro účely tohoto článku je důležité také vymezit periferie na úrovni okresů v rámci ČR. Ty se většinou
vymezují na úrovni nižší, než jsou okresy (viz např. Musil, Müller, 2008, Novotná, Preis, Kopp,
Bartoš, 2013, Perlín, Kučerová, Kučera, 2010). Pro zjednodušení jsou pro účely tohoto článku za
periferní venkovské okresy považovány všechny okresy při státních hranicích ČR (mimo těch, jejichž
centrem je krajské město) a dále okresy vnitřní periferie ležící na pomezí Čech a Moravy, tj. Třebíč,
Žďár nad Sázavou a Svitavy.
3. Vývoj vyjížďky za vzdělání na Vysokou školu ekonomickou v Praze
Vysoká škola ekonomická v Praze je jedinou veřejnou vysokou školou univerzitního typu v České
republice, zaměřenou výhradně na studium ekonomických a na ně navazujících oborů. Pozice VŠE
mezi vysokými školami v ČR je ovlivněna téměř šedesátiletou historií školy, která ji spolu s dalšími
faktory řadí mezi prestižní univerzity v ČR (Kouřilová, Krejčová, 2013). Význam Vysoké školy
ekonomické v Praze a její postavení ve vzdělávací soustavě České republiky lze dokumentovat i tím,
že studenti VŠE pocházejí v podstatě celého území ČR. I když s ohledem na vzdálenost a na význam,
zejména Brna jako druhého nejvýznamnějšího vzdělávací centra v ČR, je dojížďka na VŠE
z východní části republiky celkově slabší (viz obr. 1-8).
Při porovnání kartogramů (obr. 1-8) dokumentujících vývoj dojížďky na VŠE lze konstatovat, že se
od r. 2005 výrazněji projevuje vliv jediné mimopražské fakulty VŠE, tj. Fakulty managementu
v Jindřichově Hradci. Tato fakulta se stala součástí VŠE až v r. 1999. Fakulta managementu pozitivně
ovlivňuje dojížďku na VŠE, zejména ze samotného okresu Jindřichův Hradec a okresů s ním
sousedících, tj. Pelhřimov, Tábor, příp. Jihlava a Třebíč a tím přispívá k posílení celkového spádového
území VŠE ve východní části Jihočeského kraje a přilehlé západní části Kraje Vysočina.
Pokud se zaměříme na výše vymezené periferní okresy, tak je intenzita dojížďky na VŠE ovlivněna i
v Čechách blízkostí krajských měst poskytujících vysokoškolské vzdělání, neboť ekonomické obory
lze studovat v podstatě na všech univerzitách v ČR. Jedná se v podstatě o všechna krajská města, i
když význam a velikost vysokých škol, resp. jejich pracovišť je rozdílný. Podíváme-li se na okresy
v pohraničí Plzeňského kraje, pak dlouhodobě výrazněji vyjíždějí a VŠE studenti z okresu Klatovy (u
zbývajících okresů se pravděpodobně projevuje relativní blízkost Plzně). Poměrně významná
vyjížďka, i když v průběhu sledovaného období s určitými výkyvy, se projevuje také v okrese
1
Příspěvek navazuje na výsledky projektu IGA3/2011 „Změny spádového území VŠE po r. 2000“
realizovaného v r. 2011, proto je zde použita stejná metodika.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
351
Domažlice. V Jihočeském kraji je intenzivnější vyjížďka z okresu Prachatice a dále Jindřichův
Hradec, kde se, jak už je výše uvedeno, uplatňuje vliv fakulty managementu VŠE.
Na severozápadě Čech se zřejmě postupně mírně začíná mírně projevovat vliv univerzity v Ústí nad
Labem, v Karlovarském kraj to může být i vliv Západočeské univerzity v Plzni.
Pohraniční okresy Královéhradeckého vykazují vyšší intenzitu vyjížďky než pohraniční okresy
Libereckého a Pardubického kraje. U Pardubického kraje může sehrávat negativní roli (a tedy
přispívat k nižší intenzitě vyjížďky) vzdálenost hlavního města, stejně jako blízkost Univerzity
Pardubice či relativně lépe dostupné Brno se svou vzdělávací nabídkou.
Na Moravě, jak už bylo výše uvedeno, je intenzita vyjížďky za vzděláním na VŠE celkově nižší.
Projevuje se zde vliv Brna a jeho ekonomických fakult; na severní Moravě a ve Slezsku podobnou roli
sehrává Ostrava. Zajímavé je zjištění, že přes existenci Fakulty managementu a ekonomiky Univerzity
T. Bati ve Zlíně, je po celé sledované období relativně stálá vyjížďka z okresů Uherské Hradiště a
Zlín, které je svou intenzitou na Moravě nejvýraznější. Pohraniční periferie na jihu Moravy zjevně
spádují do Brna.
Obr. 1: Intenzita dojížďky 1995 Obr. 2: Intenzita dojížďky 2000
Obr. 3: Intenzita dojížďky 2005 Obr. 4: Intenzita dojížďky 2005 (bez FM)
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
352
Obr. 5: Intenzita dojížďky 2010 Obr. 6: Intenzita dojížďky 2010 (bez FM)
Obr. 7: Intenzita dojížďky 2015 Obr. 8: Intenzita dojížďky 2015 (bez FM)
Zdroj: vlastní zpracování podle údajů VC VŠE
Pokud se jedná o okresy vymezené jako vnitřní periferie, lze konstatovat, že vyšší zájem dlouhodobě
projevují studenti z okresu Třebíč. V případě tohoto okresu lze z kartogramů odvodit, že v tom
sehrává významnou roli Fakulta managementu v Jindřichově Hradci. Pokud jde o okres Žďár nad
Sázavou, zde se zřejmě prosazuje spádovost Brna. V okrese Svitavy pravděpodobně přistupuje navíc i
vliv blízkosti univerzit v Pardubicích a Hradci Králové, na nichž lze také studovat ekonomické obory,
a vzdálenost, resp. dostupnost hlavního města Prahy.
Závěr
Význam lidských zdrojů, resp. lidského kapitálu zdůrazňuje ve svých dílech např. Becker (1993,
1997) nebo Drucker (1994). Podle Akinyemiho (2013) je vzdělávání jedna z forem investic do
lidských zdrojů, které ovlivňuje, jak růst, tak produktivitu hospodářství. Checchi (2008) pak klade
důraz na dostupnost vzdělání, která může napomoci zmírnění rozdílů v ekonomické úrovni států a
regionů.
Odchod studentů na vysokou školu je spojen s výraznou změnou jejich způsobu života, hodnot i s
vytvářením nových sociálních kontaktů a vazeb. Studium na vysoké škole umožní mladým lidem
získat vysokou kvalifikaci. Právě proto se ale velmi často nevracejí zpět do svého regionu, neboť zde
nedokáží najít vhodné uplatnění. Trh práce v rodném regionu jim nenabízí odpovídající práci,
případně ani ohodnocení, mohou se cítit „překvalifikovaní“. Proto raději zůstávají v místě/regionu,
kde vzdělání získali, případně se přesunují tam, kde mohou relevantní uplatnění najít. Tím
samozřejmě oslabují lidský potenciál ve svém regionu, neboť nedostatek vzdělaných, kvalifikovaných
a aktivních obyvatel se může časem stát rozvojovou bariérou, zejména v periferních územích.
Cílem tohoto příspěvku bylo zhodnotit vývoj vyjížďky za vzděláním z periferních okresů České
republiky v období 1995-2015 na příkladu Vysoké školy ekonomické v Praze. Studenti této univerzity
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
353
často nacházejí již v průběhu studia relevantní pracovní uplatnění v Praze. Po dokončení studia
obvykle mohou pokračovat na stejné, příp. lepší pracovní pozici, protože trh práce v Praze takové
možnosti nabízí. Tato skutečnost pak velmi silně ovlivňuje jejich rozhodování o návratu do rodného
regionu.
Z kartogramů vyplývá, že vyjížďka za vzděláním na Vysokou školu ekonomickou v Praze
z periferních venkovských okresů ČR má různou intenzitu. Relativně dlouhodobě vysoká je vyjížďka
z okresu Klatovy v Plzeňském kraji, dále z pohraničních okresů Královéhradeckého kraje a z okresů
Uherské Hradiště a Zlín (ten ale nelze řadit k periferním okresům – viz Metodika). Okresy
Jihočeského kraje a přilehlé části Kraje Vysočina jsou ovlivněny dostupností Fakulty managementu.
Ta pozitivně ovlivňuje je dojížďky z okresu Třebíč, vymezeného spolu se Žďárem nad Sázavou a
Svitavami jako vnitřní periferie. Nicméně v posledních dvou jmenovaných okresech je vyjížďka za
vzděláním na VŠE slabá.
Tento příspěvek vytváří prostor pro další výzkum, zejména kvalitativní, ohledně důvodů, které vedly
studenty jak k výběru oboru, tak VŠE, k navazujícím otázkám spojeným s možnostmi jejich návratu či
naopak zkoumání důvodů, nejen ekonomických, proč zůstávají v hlavním městě. Do budoucna by
bylo vhodné tyto záležitosti zkoumat nejen ve vztahu k Vysoké škole ekonomické.
Literatura
AKINYEMI, S., (2013). The Economics of Education. Houston: Strategic Book Publishing and Rights Co.[1]
ISBN 978-1-61204-200-8.
BECKER, G. S., (1993). Human Capital. 3rd edition. Chicago: University of Chicago Press. ISBN 0-226-[2]
04120-4.
BECKER, S. G., (1997). Teorie preferencí. Praha: Grada Publishing. ISBN 80-7169-463-0.[3]
DRUCKER, P. F., (1994). Věk diskontinuity. Obraz měnící se společnosti. Praha: Management Press. ISBN[4]
80-85603-44-6.
DUSTMANN, CH., GLITZ, A., (2011). Migration and Education. In HANUSHEK, E. A., STEPHEN[5]
MACHIN, S., WOESSMANN, L. (eds). Handbook of The Economics of Education. North Holland:
Elsevier, pp. 327-439. ISBN 978-0-444-53444-6.
CHECCHI, D., (2008). The Economics of Education. Cambridge: Cambridge University Press. ISBN 978-[6]
0-521-06646-4.
KOUŘILOVÁ, J., KREJČOVÁ, N., (2013). Vývoj vysokých škol v ČR po roce 1990. Případová studie[7]
Vysoké školy ekonomické v Praze. Regionální studia, vol. 6, no. 2, pp. 39–47. ISSN 1803-1471.
MUSIL, J., MÜLLER, J., (2008). Vnitřní periferie v České republice jako mechanismus sociální exkluze.[8]
Sociologický časopis / Czech Sociological Review, vol. 44, no. 2, pp. 321–348. ISSN 0038-0288.
NOVOTNÁ, M., PREIS, J., KOPP, J., BARTOŠ, M., (2013). Changes in Migration to Rural Regions in the[9]
Czech Republic: Position and Perspectives. Moravian Geographical Reports, vol. 21, no. 3, pp. 37–54.
ISSN 1210–8812. DOI 10.2478/mgr-2013-0015.
PERLIN, R., KUČEROVA, S., KUČERA, Z., (2010). Typologie venkovského prostoru Česka. Geografie,[10]
vol. 115, no. 2, pp. 161–187. ISSN 1212-0014.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu F5/33/2017 „Různorodost venkovských oblastí ČR
v podmínkách měnících se rozvojových faktorů“ podpořeného Interní grantovou agenturou VŠE.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
354
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-45
LETECKÁ DOPRAVA VE SVĚTĚ: PROSTOROVÁ
ORGANIZACE A JEJÍ VÝVOJ V KONTEXTU
GLOBALIZAČNÍCH PROCESŮ
THE WORLD AIR TRANSPORT: SPATIAL ORGANISATION AND ITS
DEVELOPMENT IN THE CONTEXT OF GLOBALISATION
STANISLAV KRAFT
Katedra geografie
Pedagogická fakulta
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Department of Geography
Faculty of Eduation
University of South Bohemia
Jeronýmova 10,371 15 České Budějovice, Czech Republic
E-mail: kraft@pf.jcu.cz
Anotace
Článek představuje vstupní teoretickou diskuzi problematiky aktuálních změn v prostorové organizaci
letecké dopravy v kontextu globalizačních procesů. V článku se vychází z předpokladu, že letecká
doprava dnes sehrává klíčovou úlohu ve vytváření globálních prostorových/dopravních vazeb. Tím, že
je podstatná část dopravních interakcí založena na principu odvozené poptávky, mají letecké interakce
mimořádnou vypovídací hodnotu při hledání zákonitostí propojenosti jednotlivých světových
makroregionů. Zvláštní pozornost je proto věnována problematice intenzity letecké dopravy jakožto
znaku propojenosti jednotlivých částí světa. V tomto duchu je v současné vědecké literatuře nejvíce
zohledňována problematika intenzity letecké dopravy a kooperujícího systému světových velkoměst.
Na druhou stranu jsou rovněž zmíněny aspekty světových periferií, které jsou do systému globální
letecké dopravy velmi málo integrovány. V závěrečné části jsou pak provedeny jednoduché empirické
analýzy zmiňovaných fenoménů.
Klíčová slova
letecká doprava, prostorová organizace, globalizace
Annotation
The article presents a theoretical discussion of the issue of current changes in the spatial organization
of air transport in the context of globalisation processes. The article is based on the assumption that
air transport today plays a key role in creating global spatial / transport relations. The fact that a
substantial proportion of traffic interactions based on the principle of derived demand, air transport
interactions have an exceptional value in finding of spatial patterns of interconnection of particular
macro-regions of the world. A special attention is therefore paid to the issue of the intensity of air
transport as a symbol of connectivity of various parts of the world. Current scientific literature is
focused on the issue of air traffic intensity and the cooperating system of world cities. On the other
hand, they are also discussed aspects of the world peripheries that are in the global air transport
system less integrated. The final contains a simple empirical analysis of mentioned phenomena.
Key words
air transport, spatial organisation, globalization
JEL classification: R41
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
355
Úvod
Letecká doprava patří bezesporu k nejdynamičtěji se rozvíjejícím dopravním módům. Její relativně
nedávný a prudký rozvoj je jedním z podstatných znaků probíhajících globalizačních procesů. Letecká
doprava je orientována primárně na přepravu osob a nákladů na velmi dlouhých vzdálenostech.
V současné době se její průměrná přepravní vzdálenost pohybuje okolo cca 1200 km. V současné
době lze proto říci, že zabezpečuje zejména globální prostorové vztahy. Její dramatický rozvoj,
deklarovatelný například velmi rychlým nárůstem počtu přepravených cestujících, je patrný zhruba od
70. let 20. století. Tento rozvoj byl dán řadou příčin vnější (růst disponibilních příjmů obyvatel, rozvoj
globálního cestovního ruchu atd.) i vnitřní povahy (relativní pokles ceny leteckého paliva, větší
sedadlová kapacita letadel). Dá se rovněž říci, že nárůst počtu přepravených cestujících je v podstatě
kontinuální, přestože byl v některých etapách zpomalován zejména finančními krizemi či strachem z
teroristických útoků. Podle údajů The World Bank leteckou dopravu v roce 2015 využilo více než 3,4
mld. cestujících, zatímco například v roce 2000 byl počet cestujících poloviční. V současné době se dá
konstatovat, že je klíčovým dopravním módem v podstatě ve všech světových regionech. Z
geografického hlediska je však důležité připomenout, že letecká doprava je na zemském povrchu
rozmístěna velmi nerovnoměrně. V globálním měřítku je výrazně koncentrována do hlavních
globálních ekonomických jader – zejména severoamerického, evropského a východoasijského. Tyto
regiony se logicky kryjí s oblastmi největší poptávky po letecké dopravě. Naopak relativně menší je
koncentrace letecké dopravy do méně vyspělých regionů Afriky, Jižní Ameriky nebo střední Asie.
Leteckou dopravu lze proto považovat za jeden z hlavních indikátorů vztahů mezi jádrem a periferií
na globální úrovni (Rodrigue et al., 2013).
Článek představuje vstupní teoretickou diskuzi problematiky letecké dopravy a její prostorové
organizace v kontextu probíhajících globalizačních procesů. Má charakter přehledové studie.
V následujícím textu jsou proto přiblíženy hlavní koncepty, které mají klíčový vliv na současnou
prostorovou organizaci letecké dopravy. Pozornost je věnována zejména aktuálně probíhajícím
(ovšem prostorově selektivním) procesům deregulace a liberalizace letecké dopravy. Dále jsou
diskutovány možnosti uplatnění výzkumu leteckých interakcí pro empirické studium řady fenoménů
souvisejících s globalizačními procesy. V závěrečné části jsou pak zmíněny některé empirické
výsledky výzkumu této problematiky.
1. Prostorová organizace letecké dopravy – vývoj a současný stav
V posledních pěti dekádách prošel systém letecké dopravy podstatnými změnami, které ovlivňují jeho
současnou prostorovou konfiguraci. Tyto změny byly způsobeny zejména deregulací letecké dopravy.
Deregulaci letecké dopravy považuje řada autorů za vůbec nejvýznamnější změnu v organizaci
systému letecké dopravy (např. Graham, 1998; Burghouwt, de Vit, 2005 a další). Deregulace letecké
dopravy představuje řadu opatření, které dovolují leteckým společnostem nabízet letecké spoje na
libovolné trase, v libovolné zemi a za libovolnou cenu (Seidenglanz, 2010). Tím došlo k podstatné
změně, neboť před deregulací letecké dopravy byl letecký trh většinou uzavřen v rámci jednotlivých
států a byl ovládán zpravidla jednou velkou národní leteckou společností. Mezinárodní letecká
doprava byla před deregulací zpravidla založena na existenci bilaterálních smluv mezi jednotlivými
státy. Vzhledem k tomu, že se velké národní letecké společnosti necítily ohroženy konkurencí, byla
letecká doprava před deregulací relativně drahá (Burghouwt, Huys 2003). Postupná deregulace je
spojena se zaváděním svobod v letecké dopravě. V současnosti je definováno devět tzv. ICAO svobod
letecké dopravy. Mezi nejvýznamnější patří například právo na přepravu cestujících v jiné zemi apod.
Deregulovaný letecký trh tak otevřel možnosti ke vstupu nových leteckých dopravců (Marada, 2010).
Deregulace letecké dopravy začala na konci 70. let ve Spojených státech, v Evropské unii pak v
průběhu 90. let. S postupným rozšiřováním Evropské unie pak došlo i k rozšíření evropského volného
leteckého trhu do střední Evropy (Dudás, 2010). V rámci deregulace letecké dopravy tak byl vytvořen
jednotný volný letecký trh, který inicioval změny v prostorovém uspořádání letecké dopravy. Volný
přístup leteckých dopravců na trh pak způsobil nárůst konkurence, což vedlo zejména ke zvýšení
efektivity a snížení cen letenek. Nárůst konkurence tak měl řadu pozitivních, ale zároveň i negativních
účinků. Mezi nimi lze zmínit zejména růst negativních vlivů na životní prostředí spojený s vyšší
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
356
frekvencí letecké dopravy. Dobruszkes (2009) také kriticky uvádí, že i přes celkovou liberalizaci a
deregulaci letecké dopravy v Evropě vykazuje evropský letecký systém některé přetrvávající
nedostatky. Mezi nejzávažnější řadí zejména problémy v systému přidělování letištních časů,
komplikovaný dohled nad leteckými společnostmi, finanční problémy některých leteckých společností
i letišť a skutečnost, že okolo 80 % leteckých tras s odletem z letišť v Evropské unii stále využívá
pouze jeden nebo dva dopravci.
Deregulace letecké dopravy měla řadu důsledků. Nárůst konkurence vedl logicky ke snížení ceny
letenek. Jedním z přímých důsledků deregulace leteckého trhu pak byl rovněž rozvoj
nízkonákladových leteckých společností. Nízkonákladové letecké společnosti (LCC) jsou
nezanedbatelným segmentem současného trhu letecké dopravy. Navíc se dá konstatovat, že v řadě
regionů jejich význam neustále narůstá. V roce 2005 byl například v Evropě podíl nabízených
nízkonákladových letů 17 %, zatímco v roce 2013 se tento podíl zvýšil již na 32 %
(www.airline.profiler.eu). Nízkonákladové letecké společnosti tak zaplnily mezery na trhu letecké
dopravy, které vznikly její postupnou deregulací. Z prostorového hlediska je rovněž důležité, že
vlivem deregulace došlo k podstatným organizačním změnám v letecké dopravě. Zatímco organizace
letecké dopravy před samotnou deregulací byla postavena na existenci velkého množství přímých letů
mezi jednotlivými letišti (tzv. systém point-to-point), deregulace donutila většinu velkých leteckých
dopravců přejít na flexibilnější systém hub-and-spoke. Tento systém je postaven na existenci systému
uzlových letišť (tzv. hubů), na něž jsou pak navázány lety z méně významných letišť. Systém huband-spoke
proto adaptovala většina velkých leteckých společností, a to i za cenu nižší konektivity
systému a tím i nutnosti přestupu cestujících na velkých uzlových letištích (Francis et al. 2006).
Hlavním důvodem byly logicky úspory a organizační výhody tohoto systému. Naopak některé
nízkonákladové letecké společnosti přejaly systém point-to-point, přestože řada z nich využívá i
systém hub-and-spoke.
Deregulace letecké dopravy a jí vyvolané změny měly řadu prostorových dopadů. Za jeden
z nejvýznamnějších lze považovat větší koncentraci letecké dopravy do menšího počtu letišť (tzv.
hubů). V současné době se dá proto předpokládat, že je systém letecké dopravy mnohem výrazněji
hierarchizován, než tomu bylo před samotnou deregulací. Samotná identifikace hubů je však relativně
komplikovanou problematikou (viz např. Burghouwt, de Vit, 2005). Druhým podstatným dopadem
deregulace je pak prostorová expanze letecké dopravy do menších letišť. Ta byla způsobena zejména
expanzí nízkonákladových dopravců, kteří ke svým letům začali více využívat menších polohově
exponovaných letišť v zázemí velkých městských regionů. Rozvoj tzv. sekundárních letišť je
v současné době velmi významný zejména v deregulovaném evropském leteckém prostoru. Příkladem
může být letiště M. R. Štefánika v Bratislavě (BTS), které se stalo sekundárním letištěm vídeňského
letiště (VIE). Je však třeba připomenout, že deregulace a jí vyvolané změny jsou značně selektivním
procesem. Deregulace (resp. liberalizace) se dotkla zejména USA, Evropské unie, států Latinské
Ameriky a vybraných oblastí Asie. Deregulovaný a regulovaný globální letecký trh je proto
mimořádně komplikovanou strukturou, která se navíc neustále poměrně dynamicky proměňuje.
2. Letecká doprava jako indikátor globalizačního procesu
Letecká doprava je považována za jeden z významných prvků současných globalizačních procesů, a to
tím, že umožňuje rychlou přepravu osob nebo nákladů na velmi dlouhých vzdálenostech. Na základě
toho lze říci, že se jedná o významný zdroj informací o míře propojenosti jednotlivých světových
makroregionů. Nepopiratelnou skutečností je i to, že se do systému globální letecké dopravy dnes
integrují v podstatě všechny oblasti světa. Míra jejich integrace je však různá, neboť všeobecně platí,
že vysoká intenzita letecké dopravy je vázána zejména na ekonomicky vyspělé regiony. V těchto
regionech má pak letecká doprava největší rozvojové účinky (Viturka, 2007). Za hlavní „jádrové
oblasti“ lze považovat zejména region Severní Ameriky, Evropy a Východní Asie. Nejvýznamnější
uzlová letiště jsou proto logicky koncentrována v těchto globálních ekonomických jádrech s vysokým
HDP apod. V některých případech je pak evidentní, že kromě těchto makroekonomických ukazatelů
zde působí další podmiňující faktory. Mezi nimi lze zmínit například výhodnou dopravní polohu nebo
atraktivitu regionů z hlediska globálního cestovního ruchu.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
357
I přes její dramatický celosvětový rozvoj lze však konstatovat, že letecká doprava je ve světě stále
rozmístěna krajně nerovnoměrně (např. Dobruszkes, 2006; Bowen, 2016). Tato její prostorová
asymetrie se navíc velmi pravděpodobně neustále zvyšuje (O` Connor 2003). Proto vzhledem k
pokračující koncentraci leteckých linek do uzlových letišť zpravidla lokalizovaných v ekonomicky
nejvyspělejších regionech světa, se letecká doprava nově stává dopravním módem prohlubujícím
polarizaci mezi globálními jádry a globální periferií, resp. semiperiferií (Goetz, Sutton, 1997).
Výzkum se v tomto případě orientuje zejména na související otázky organizace letecké dopravy a
kooperující sítí globálních velkoměst (Derruder, Witlox, 2008). Pro geografy je pak zajímavou
otázkou zejména hierarchické postavení jednotlivých velkoměst a měnící se formy leteckých kontaktů
mezi nimi.
Obr. 1: Velikost letišť ve světě podle počtu odletů (2012)
Zdroj: www.flightstats.com, vlastní zpracování
Zmíněnou asymetrii v prostorové distribuci letecké dopravy v globálním měřítku lze dokumentovat
obr. 1. Ten dokumentuje velikost letišť podle počtu odletů ze světových letišť v průběhu jednoho dne
(úterý 10. ledna 2012). Z mapy je zřejmé, že letecká doprava je podle tohoto ukazatele skutečně krajně
nerovnoměrná. Výrazná koncentrace je zejména ve zmíněných třech regionech – severoamerickém,
evropském a východoasijském. Tyto regiony se podílí na takřka 72 % celkového počtu nabízených
letů ve světě. Dalším podstatným specifikem je pak to, že zejména v těchto regionech je významná
sezónní fluktuace nabízených letů (např. Kraft, Havlíková 2016 nebo Taylor, 2016). Naopak značně
nižší je počet nabízených letů v regionech Latinské Ameriky, Afriky, centrální části Asie nebo
Austrálie. Na základě tohoto jednoduchého indikátoru lze skutečně potvrdit, že letecká doprava je
dnes výrazně asymetricky a hierarchicky uspořádána. Zajímavou skutečností je i vývojové srovnání,
ze kterého podle zatím předběžných výsledků vyplývá, že výrazně posilují zejména dynamicky
rozvíjející se regiony Blízkého Východu a Latinské Ameriky. Detailnější výsledky včetně studia
měnících se forem leteckých interakcí jsou pak námětem podávaného grantového projektu
zabývajícího se leteckou dopravou jako indikátorem globálních prostorových vztahů.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
358
Závěr
Předložená stať je pilotním projektem studia aktuálních změn v prostorové organizaci letecké dopravy
v kontextu globalizačních procesů. Lze potvrdit, že současná konfigurace systému letecké dopravy
v globálním měřítku je výrazně komplikovanou a komplexní strukturou procházející neustálým
vývojem. Z hlavních podmiňujících faktorů se na současné konfiguraci nejvíce uplatňují ekonomická
vyspělost států, jejich zapojení do globálních ekonomických struktur, velikost států (ve smyslu
intenzivní vnitrostátní letecké dopravy), polohová exponovanost nebo atraktivita z hlediska globálního
cestovního ruchu. Stabilita/nestabilita pozice jednotlivých regionů v systému letecké dopravy, míra
jejich propojení a empirická identifikace hubů a další s leteckou dopravou spojené fenomény budou
předmětem dalšího výzkumu.
Literatura
BOWEN, J., (2016): “Now everyone can fly”? Scheduled airline services to secondary cities in Southeast[1]
Asia. Journal of Air Transport management, vol. 53, pp. 94 – 104. DOI 10.1016/j.jairtraman.2016.01.007.
BURGHOUWT, G., DE WIT, J., (2005). Temporal configurations of European airline networks. Journal of[2]
Air Transport Management, vol. 11, pp. 185–198. DOI 10.1016/j.jairtraman.2004.08.003.
BURGHOUWT, G., HUYS, M., (2003). Deregulation and the Consequences for Airport Planning in[3]
Europe. disP - The Planning Review, vol. 39, pp. 37–45. DOI 10.1080/02513625.2003.10556855.
DERRUDER, B., WITLOX F., (2008). Mapping world city networks through airline flows: context,[4]
relevance, and problems. Journal of Transport Geography, vol. 16, no. 5., pp. 305–312. DOI
10.1016/j.jtrangeo.2007.12.005.
DOBRUSZKES, F., (2006). An analysis of European low-cost airlines and their networks. Journal of[5]
Transport Geography, vol. 14, no. 4., pp. 249–264. DOI 10.1016/j.jtrangeo.2005.08.005.
DOBRUSZKES, F., (2009). New Europe, new low-cost air services. Journal of Transport Geography, vol.[6]
17, no. 6, pp. 423–432. DOI 10.1016/j.jtrangeo.2009.05.005.
DUDÁS, G., (2010). Low-cost Airlines in Europe: Network Structures after the Enlargement of the[7]
European Union. Geographica Pannonica, vol. 14, no. 2, pp. 49–58.
FRANCIS, G., HUMPREYS, I., ISON, S., AICKEN, M., (2006). Where next for low cost airlines? A[8]
spatial and temporal comparative study. Journal of Transport Geography, vol. 14, no. 2, pp. 83–94. DOI
10.1016/j.jtrangeo.2005.05.005.
GRAHAM, B., (1998). Liberalization, regional economic development and the geography of demand for[9]
air transport in the European Union. Journal of Transport Geography, vol. 6, no. 2, pp. 87–104.
GOETZ, A., SUTTON, C., (1997). The Geography of Deregulation in the U.S. Airline Industry. Annals of[10]
the Association of American Geographers, vol. 87, no. 2., pp. 238–263.
KRAFT, S., HAVLÍKOVÁ, D., 2016. Anytime? Anywhere? The seasonality of flight offers in Central[11]
Europe. Moravian Geographical Reports, vol. 24, no. 4, pp. 26 – 37. DOI 10.1515/mgr-2016-0020.
MARADA, M., (2010). Důsledky deregulace letecké dopravy. Geografické rozhledy, vol. 20, no. 5. pp. 8 –[12]
9.
O´CONNOR, K., (2003). Global air travel: toward concentration or dispersal? Journal of Transport[13]
geography, vol. 11, no. 2, s. 83-92. DOI 10.1016/S0966-6923(03)00002-4.
RODRIGUE, J. P., COMTOIS, C., SLACK, B., (2013). The Geography of Transport Systems. London and[14]
New York: Routledge. ISBN 0-415-35441-2.
SEIDENGLANZ, D., (2010). Letecká doprava ve střední Evropě pod vlivem nízkonákladových dopravců.[15]
In XXII. Sjezd České geografické společnosti. Sborník příspěvků. Ostrava: Ostravská univerzita, pp. 523 –
528. ISBN 978-80-7368-903-2.
TAYLOR, Z., (2016): Air charter leisure traffic and organised tourism in Poland: Are charters passé?[16]
Moravian Geographical Reports, vol. 24, no. 4, pp. 15 – 25. DOI 10.1515/mgr-2016-0019.
VITURKA, M., (2007). Konkurenceschopnost regionů a možnosti jejího hodnocení. Politická ekonomie,[17]
vol. 55, no. 5, pp. 637 – 658.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
359
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-46
EKONOMICKÉ HODNOCENÍ ENVIRONMENTÁLNÍCH
DOPADŮ ŽELEZNIČNÍCH KORIDORŮ V ČR
ENVIRONMENTAL IMPACTS ECONOMIC VALUATION ON CZECH
RAILROAD CORRIDORS
JAN NOVÁK
VILÉM PAŘIL
KAROLÍNA URBANOVSKÁ
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: 383237@mail.muni.cz, vilem@mail.muni.cz, 438730@mail.muni.cz
Anotace
Příspěvek má ambici metodicky podložit a na příkladu železniční infrastruktury prakticky otestovat
způsob ekonomického vyjádření hodnoty vybraných dopadů realizace železničních projektů na životní
prostředí. Jsou diskutovány odlišné metodické přístupy, z nichž je vybrán právě ten, který je
v možnostech správně procesních postupů v České republice, což je předpokladem možnosti jeho
reálné aplikace při hodnocení těchto dopadů. Cílem příspěvku je tedy monetizace environmentálních
dopadů vybraných železničních koridorů (TEN-T). Tento výsledek je podstatnou informací, která je
jedním z důležitých vstupů do hodnotícího procesu rozvojových projektů (především při aplikaci
analýzy nákladů a výnosů). Základním výstupem je relativně nízká váha trvalého záboru přírodně
významných i nevýznamných lokalit ve srovnání s dopady na obyvatelstvo. Takový výsledek je
v současnosti uznávaným přístupem, nicméně je nezbytně důležitým faktem pro další diskusi o způsobu
hodnocení právě takových celospolečenských dopadů rozvojových projektů či hodnocení celých
rozvojových programů.
Klíčová slova
doprava, environmentální dopady, ekonomické hodnocení
Annotation
Paper´s ambition is to present and test the method of expressing the value of the economic impact of
selected railway projects on the environment on the example. Different methodological approaches
are discussed of which one is selected according to legal framework in the Czech Republic. That is a
prerequisite for the possibility of its real application when assessing these impacts. The aim of this
paper is therefore monetization of environmental impacts of selected railway corridors (TEN-T). This
result is significant information and one of the important inputs into the review process for
development projects (especially in the application of cost-benefit analysis). The basic output is
relatively low weight of permanent land-use change of important natural sites relatively insignificant
compared to the effects on the population. Such a result is now a recognized approach; however, is
essentially important fact for further discussion on how to assess precisely such societal impacts of
development projects and evaluation of the entire development programs.
Key words
transport, environmental impacts, economic valuation
JEL classification: R42, Q510
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
360
1. Úvod
Předmětem článku je ekonomické zhodnocení environmentálních dopadů železniční infrastruktury na
hlavních železničních koridorech v České republice. Tento typ tratí je v současnosti modernizován,
aby splňoval mezinárodní evropské požadavky. Ekonomické vyčíslení nákladů na výstavbu
v potenciálních konfliktních (chráněných či obydlených) územích může sloužit k orientaci národních
politik při plánování budoucích tras nejen železniční dopravní infrastruktury. Řada environmentálních
změn probíhajících v globálním měřítku jsou významnou ekologicko-ekonomickou výzvou v rámci
konceptu udržitelného rozvoje. Ke změně myšlenkového diskursu ekonomického rozvoje dochází
(Cooke, Piccaluga, 2006) přispěly celosvětové konference konané od druhé poloviny 20. století (1972
Stockholm, 1992 Rio de Janeiro, 2012 RIO+20). Otázkou je nakolik lidstvo ovlivňuje environmentální
globální procesy a jak tyto změny ekonomicky kalkulovat či monetizovat? Uvědomění o tom, že
lidská činnost přispívá ke změnám v oblasti životního prostředí a globální změně klimatu na naší
planetě, už není předmětem dohadů a konspirací. Winjbergen a Willems (2015) sice uvádí, že stále
existují odpůrci této teorie, nicméně docházejí k závěru, že ani „nejistota“ příčiny klimatických změn
by neměla vést k nečinnosti. Co se týče rozsahu antropogenního znečištění, podle Datta a Gulati
(2014), mají na změně klimatu majoritní podíl emise vypouštěné do ovzduší způsobující skleníkový
efekt a jedním z hlavních původců je doprava. Železnice se jako jeden z nejšetrnějších způsobů
dopravy k životnímu prostředí (Gangwar, 2014) užívá k přepravě jak cestujících, tak produkovaných
statků či přírodních surovin. Nicméně jak konstatuje např. Burkhardt (2008) nebo Gangwar (2014) i
toto odvětví dopravy produkuje určité emise především z pohledu analýzy životního cyklu (i díky
infrastrukturním nárokům). Jednotlivé faktory znečištění jsou uvedeny dále (Wijnebergen et al., 2015).
Emise ze železniční dopravy jsou první z nich. Železnice využívá služeb elektrických i dieselových
pohonů (při pokračující elektrifikaci). Kromě toho ekologicky hospodárnější dopravy je možné
dosáhnout i v případě většího vytížení spojů. Další oblastí je znečištění vod a půdy. Příčinou
kontaminace okolí tratě je generování malých pevných částic při procesu brzdění vlakové soupravy
(tření brzdy s kolem). Aditivní znečištění vzniká samotným třením vozu kola o kolejnici při běžném
provozu, kdy dochází k obrušování vagónních kol o kolejnice. Uvolňování kovů je vyvoláváno
mechanickým procesem – třením komponentů železnice o sebe Bukhardst (2008). Co se potom stane s
jednotlivými částmi, je nejisté, protože podléhají dalším vlivům (počasí, větrný vír od vlaku). Faktem
je, že ležící částečky v okolí železnice mohou kontaminovat svojí přítomností dešťovou vodu, která
poté prosakuje do půdy, a může tak ohrozit podzemní vody svojí toxicitou. Obecně se uvádí, že
vsakování škodlivých látek pod železničním náspem dosahuje hloubky 1 m, rozseté pevné částice se
nacházejí v okolí trati v rozmezí 5 až 10 m. Další oblastí znečištění je biodiverzita a fragmentace
krajiny. Existují dva způsoby ohrožení biologické rozmanitosti: snižování počtu a velikosti lokalit, na
kterých fauna a flóra žije a fragmentace krajiny, tj. rozdělování přírodních lokalit na menší území. V
případě, že komunikace zasahuje do určitého území tak, že dochází k fragmentaci krajiny, je častým
jevem zvýšená mortalita na úseku takové komunikace. V rámci snížení úmrtnosti a v souladu se
současnými trendy a požadavky jsou budovány rozličné typy průchodů či žlábků vedoucích pod
kolejemi (tento problém zároveň není tak citelný u úseků regionálních železnic, zvláště ve srovnání se
silniční infrastrukturou). Navazující oblastí je zábor půdy. Vzhledem k tomu, že v současné době
probíhá spíše modernizace hlavních tratí, což platí o hlavních železničních koridorech v ČR, zábor
půdy nijak zásadně negativně neovlivňuje životní prostředí. Nicméně je důležité zmínit, že současný
stav obětované plochy samozřejmě může přinést dodatečné negativní externality, a to zvláště ve
městech, kde jsou umístěny drážní budovy a hustota drážní dopravy je vysoká (nicméně při
modernizacích tratí existuje logická snaha postupně koridory napřímit, tedy zkrátit, z důvodu dosažení
větší rychlosti, a to často při likvidaci původní trasy, což vede i ke snižování celkové zátěže). Další
oblasti zachycují přímé dopady na zdraví obyvatelstva. První takovou je hluková zátěž. Hluk ze
železniční dopravy se řadí mezi významné negativní externality, zejména pro svoje velkoplošné šíření.
Micheli (2016) uvádí, že nejvíce diskuzí tento problém vyvolává přirozeně v obydlených oblastech,
kde jsou pozorovány škodlivé efekty na zdraví obyvatel a tím pádem se v těchto lokalitách snižuje
celková úroveň blahobytu. Stejný autor dále definuje dvě hlukové fáze během dvaceti čtyř hodinového
cyklu: denní (6:00 až 22:00) a noční (22:00 až 6:00). Při průjezdu vlakové soupravy je okolí
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
361
zatěžováno z více zdrojů. Snižování hlukové zátěže probíhá na dvou úrovních. V rámci EU je
legislativním základem „Zelená kniha o příští hlukové politice EU“ z roku 1996 či v roce 2006
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/49/ES o hodnocení a řízení hluku ve venkovním
prostředí. V ČR je tato problematika řešena zákony č. 258/2000 Sb. o veřejném zdraví, zákonem č.
76/2002 Sb. o integrované prevenci a vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 523/2006 Sb. o
hlukovém mapování. Od legislativní úpravy se poté odráží praktická řešení k zabránění šíření
hlasitého rušení okolí železnice. Protihluková opatření lze obecně kategorizovat na stavební opatření
(protihlukové stěny a valy tvořící fyzickou bariéru), provozní opatření (rotační vybrušování kolejnic) a
konstrukční opatření u zdroje hluku (technologické řešení oblastí styků a svarů). Druhou oblastí
s napojením na komfort obyvatelstva jsou vibrace ze železniční dopravy. V železniční dopravě
vznikají během jízdy vlakové soupravy kvůli nerovnostem na kolejnici, kde dochází ke styku s kolem.
Podle Connolly (2015) se přenáší do okolního prostředí a dochází tak ke chvění, které může mít
devastující účinky na okolí (zejm. v urbanizovaných zónách). Vedle materiálních škod je prokázáno,
že vibrace mají negativní účinky i na lidské zdraví (psychická i fyzická újma). Chvění závisí na
různých faktorech: rychlost vlaku (čím vyšší rychlost, tím vyšší úroveň vibrace), hmotnost nápravy,
kvalita krytu vozovky, konstrukce a podloží vozovky. Ke zmírňujícím opatřením patří právě
technologické řešení styku kolejnic s náspem, a proto by zde v zájmu snížení negativních dopadů mělo
být používáno materiálů zabraňujícím šíření chvění. Poslední zatěžovaná oblast zachycuje širší
kontext a porovnání s jinými dopravními mody. Jde o energetickou náročnost – aspekt, který spojuje
jak ekologické (náklady na energii jsou provozními náklady), tak environmentální dopady (úspory z
hlediska neobnovitelných zdrojů energie). Železniční doprava má oproti zbývajícím dopravním
modům tu výhodu, že lze hojně využívat elektrickou trakci (v ČR je nejvyšší podíl elektrické energie
vyráběný řízenou řetězovou jadernou reakcí a uhelným spalováním). Avšak kontroverzní otázkou je,
jaké jsou náklady na produkci elektrické energie.
1.1 Cíl a využité metody
Hlavním cílem je prostorová identifikace a ekonomické hodnocení environmentálních dopadů čtyř
hlavních železničních koridorů České republiky (zahrnutých v systému TEN-T) na životní prostředí,
a to z pohledu relevantních dotčených environmentálních komponent. Toto hodnocení přispívá
k formulaci a navržení opatření na efektivní minimalizaci takto identifikovaných externalit.
Předkládaný článek pracuje se sekundárními zdroji dat, která jsou běžně dostupná pro veřejnost na
internetu a v knihovnách. Rešerše, v úvodní teoretické části práce, převážně čerpá z několika analýz
magazínu Journal of Environmental Economics and Management. Dále text pracuje s informacemi
týkající se legislativního rámce o ochraně životního prostředí, které jsou čerpány ze zdrojů Agentury
ochrany přírody a krajiny České republiky (AOPK, 2016) a Evropská agentura pro živ. prostředí
(EEA, 2016). Zisk informací o synergii ekologicko-ekonomických aspektů a zároveň zjišťování
poznatků a definic externalit je zajištěno prostřednictvím projektu EU „Zvýšení vědeckovýzkumného
potenciálu pracovníků a studentů technických vysokých škol v oblasti dopravy a nových dopravních
technologií“ (Adamec et al., 2011) společně se zdroji dat z „Železniční dopravy – institucionální
postavení, hospodářská politika a ekonomická teorie“ (Kvizda et al., 2007). Základní informace o
historii, současnosti i budoucnosti železnice je zajištěno prostřednictvím Správy železniční a dopravní
cesty (zákon č. 77/2002 Sb.). Geografické údaje a údaje o externalitách jsou čerpány z ortofotomap a
vrstev z Českého národního geoportálu INSPIRE (ČNG, 2016) a aktuální informace o poloze železnic
a jejich výstavbě z map Správy žel. dopr. cesty (SŽDC, 2016). Následně je zde uveden podrobný
postup výpočtu.
1.2 Prostorové nároky na zábor půdy
𝑍𝑃𝑡 = ∑ 𝑝𝐵𝑃𝐸𝐽 ∗ 𝑘𝐸 ∗ 𝑡𝑂 ∗ (𝑙 ∗ 𝑠)
ZPt zde znamená konečnou výši odvodů za trvalé odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu. pBPEJ
je cena bonitované půdně ekologické jednotky (dle vyhlášky č. 441/2013 Sb., MF, 2013). kE znamená
koeficient ekologické váhy vlivu, tO definuje třídu ochrany z důvodu úrodnosti půd. Na závěr se
násobí délka traťového úseku l a šířka s (stanovena na 10,4 m), čímž je zjištěna celková výměra
zabrané plochy (v m2
). K dosažení výpočtu bylo nutné zvolit systém, jakým postupovat při užívání cen
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
362
BPEJ. Kódovaných jednotek existuje na českém území více než 2000, bylo třeba určit průměrnou
hodnotu, čehož bylo dosaženo výpočtem aritmetického průměru cen všech BPEJ z vyhlášky č.
441/2013 Sb. (Pařil, 2013, Pařil 2014b). Tato hodnota se rovná 4,28 Kč/m2
při trvalém odnětí. Shodná
metodika a vzorec je poté aplikován na výpočet výsledné hodnoty u ukazatelů, kde se mění pouze
koeficient ekologické váhy vlivu (kE) dle přísl. vyhlášky a legislativního nastavení v České republice:
průnik tratí se zvláště chráněnými oblastmi (ZCHÚt), průnik obecně chráněnými oblastmi (OCHÚt),
průnik skrze ochranná pásma vodních zdrojů (OPVZt), průnik skrze chráněné oblasti přirozené
akumulace vod (CHOPAVt) a průnik s územními systémy ekologické stability (ÚSESt).
1.3 Průnik lesními oblastmi
𝑍𝐿𝑃𝑡 = ∑
𝑆 ∗ 𝑃𝑃 ∗ 𝐶𝐷 ∗ 𝑓
𝑟
ZLPt je vyčíslení výše odvodů při odnětí lesních půdních pozemků, S je výměra půdy v hektarech,
která je zabrána na lesních pozemcích koridory, PP je průměrná roční potenciální produkce lesů v ČR
(dle zákona činí 6,3 m3
/ha), CD značí průměrnou cenu dřeva platnou po kalendářní rok (v roce 2016
byla 1 194 Kč/m3
, MZ, 2016), f charakterizuje faktor ekologické váhy lesa (stanoven dle přílohy
zákona na 1,4), úroková sazba r je stanovená zákonem na 2 %.
1.4 Hluk a průnik městskou zástavbou
Pro vyčíslení zátěže byla zvolena Metodika oceňování hluku z dopravy (Máca a kol., 2012). Ke sběru
dat posloužily analýzy ČSÚ (2016) a strategické hlukové mapy (popř. vyhláška č. 523/2006 Sb.)
(Pařil, 2014a). Ekonomická externalita se obecně vypočítá dle vzorce:
𝐸𝑁𝐻 𝑑 = 𝑝𝑜𝑝 ∗ 𝐶
ENHd je celkový náklad hluku na zasaženém území. Celková ovlivněná populace se značí pop a C
znamená ocenění hluku v jednotkách decibelů na osobu.
2. Ekonomické hodnocení dopadů železničních koridorů na životní prostředí
Následující text sumarizuje ekonomické ohodnocení dle jednotlivých kategorií. Předpokladem je
zahrnutí průměrných hodnot:
𝐶𝐸𝑁𝑑 = 𝑍𝐷 𝑑 + 𝑍𝐿𝑃𝑑 + 𝑍𝐶𝐻Ú 𝑑 + 𝑂𝐶𝐻𝑃𝑑 + 𝑂𝑃𝑉𝑍 𝑑 + 𝑂𝑃𝐶𝐻𝑂𝑃𝐴𝑉𝑑 + 𝑂𝑃Ú𝑆𝐸𝑆 𝑑 + 𝐸𝑁𝐻 𝑑
CENd nabízí souhrnný pohled na výslednou hodnotu ekonomického zatížení životního prostředí.
Proměnné ve výše uvedené rovnici odrážejí veškeré náklady za rok. Přehled poskytuje tabulka č. 1.
Ekonomické hodnocení železničních koridorů dle zvolené metodiky ukazuje, že celková výše zátěže
dosahuje na bezmála 450 mil. Kč za rok. Nejvyšších hodnot potom dosahují celkové náklady hlukové
zátěže, které tvoří většinu z finální částky – 339,76 mil. Kč ročně. Je tomu tak proto, že při oceňování
hlukové zátěže se vyčísluje hodnota negativních dopadů na lidské zdraví na obyvatele, která v této
práci dosahovala vyšších hodnot, než půda a pozemky. Ve vzájemném srovnání dosahuje nejvyšších
cen ve všech kategoriích III. koridor. Tento fakt se odráží ve skutečnosti, že použitá data čerpají
hlavně z celkové délky tratě. Rozpětí cen je poměrně široké – od 35 mil. Kč (resp. 72 mil. Kč za celý
II. koridor) u II.a železničního koridoru, po 153,5 mil. u III. koridoru. Variantní řešení počítá
s odvodem pozemků na rok a na sto let (tj. trvalé odnětí půdy), tudíž jsou v tabulce č. 2 i odvody
za 100 let odnětí pozemků. Problém však nastává u kalkulace hlukové zátěže. Legislativně není
vymezena konkrétní metodika, dle které by se dalo postupovat, a proto jsou v tabulce hodnoty
pro roční zátěž vynásobené stem. Pro exaktnost je zde uveden vzorec:
𝐶𝐸𝑁𝑡 = 𝑍𝐷𝑡 + 𝑍𝐿𝑃𝑡 + 𝑍𝐶𝐻Ú 𝑡 + 𝑂𝐶𝐻𝑃𝑡 + 𝑂𝑃𝑉𝑍𝑡 + 𝑂𝑃𝐶𝐻𝑂𝑃𝐴𝑉𝑡 + 𝑂𝑃Ú𝑆𝐸𝑆𝑡 + (𝐸𝑁𝐻 𝑑) ∗ 100
V tabulce pro trvalé odnětí jsou tedy de facto násobky hodnot, které platí pro roční výkaz. Výjimku
tvoří výpočet u odnětí lesních pozemků, kde, dle lesního zákona, se výsledky liší kvůli jinému typu
metodiky. Dále je zde uvedena tabulka č. 3, kde lze zřetelně vyčíst váhy nákladů u jednotlivých
koridorů v zájmových územích; opět zde stojí za zmínku výrazný podíl hlukové zátěže na celkových
nákladech. V následujících tabulkách jsou uvedeny celkové výsledky ekonomické analýzy.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
363
Tab. 1: Přehled celkových environmentálních nákladů za rok (mil. Kč)
ZPd ZLPd ZCHÚd OCHPd OPVZd OPCHOPAVd OPÚSESd ENHd CENd
I. železniční koridor 8,20 0,71 1,56 0,46 1,67 6,57 11,78 86,93 117,88
II.a železniční koridor 3,20 0,14 0,37 0,00 0,24 0,38 3,50 27,57 35,41
II.b železniční koridor 3,12 0,23 0,39 0,18 0,38 2,05 5,52 25,05 36,94
III. železniční koridor 9,35 0,99 0,67 1,36 4,03 4,92 13,27 118,96 153,56
IV. železniční koridor 6,41 0,72 1,22 0,04 0,87 2,55 9,42 81,24 102,45
Celkem 30,28 2,78 4,22 2,04 7,19 16,48 43,49 339,76 446,25
Zdroj: vlastní výpočty
Tab. 2: Přehled celkových environmentálních nákladů za trvalé odnětí, tj. 100 let (mil. Kč)
ZPt ZLPt ZCHÚt OCHPt OPVZt OPCHOPAVt OPÚSESt ENHt CENt
I. železniční koridor 820,32 35,37 156,27 45,60 167,05 657,48 1 177,67 8 692,77 11 752,53
II.a železniční koridor 320,35 6,83 37,48 0,00 24,31 37,64 350,43 2 757,49 3 534,54
II.b železniční koridor 312,38 11,59 39,37 18,30 38,10 205,24 551,87 2 505,40 3 682,25
III. železniční koridor 934,89 49,57 67,32 136,04 403,38 492,35 1 327,10 11 896,13 15 306,77
IV. železniční koridor 640,51 35,82 121,64 4,01 86,62 255,06 941,75 8 124,16 10 209,57
Celkem 3 028,45 139,18 422,08 203,94 719,45 1 647,77 4 348,82 33 975,95 44 485,65
Zdroj: vlastní výpočty
Tab. 3: Přehled vah celkových environmentálních nákladů v %
ZPt ZLPt ZCHÚt OCHPt OPVZt OPCHOPAVt OPÚSESt ENHt CENt
I. železniční koridor 6,980 % 0,301 % 1,330 % 0,388 % 1,421 % 5,594 % 10,021 % 73,965 % 100 %
II.a železniční koridor 9,063 % 0,193 % 1,061 % 0,000 % 0,688 % 1,065 % 9,915 % 78,015 % 100 %
II.b železniční koridor 8,483 % 0,315 % 1,069 % 0,497 % 1,035 % 5,574 % 14,987 % 68,040 % 100 %
III. železniční koridor 6,108 % 0,324 % 0,440 % 0,889 % 2,635 % 3,217 % 8,670 % 77,718 % 100 %
IV. železniční koridor 6,274 % 0,351 % 1,191 % 0,039 % 0,848 % 2,498 % 9,224 % 79,574 % 100 %
Celkem 6,808 % 0,313 % 0,949 % 0,458 % 1,617 % 3,704 % 9,776 % 76,375 % 100 %
Zdroj: vlastní výpočty
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
364
V poslední tabulce je uveden přepočet nákladů u jednotlivých koridorů na 1 kilometr délky tratě při
dočasném a trvalém odnětí (tabulka č. 4).
Tab. 4: Náklady Kč/km (trvalé i dočasné)
Celkové náklady
trvalé Kč/km
Celkové náklady
dočasné Kč/km
I. železniční koridor 24 508 535,24 245 822,95
II.a železniční koridor 16 833 861,42 168 664,13
II.b železniční koridor 17 187 330,21 172 414,27
III. železniční koridor 23 486 145,32 235 622,02
IV. železniční koridor 27 334 492,90 274 303,85
Zdroj: vlastní zpracování
Závěr
Kvalitativní změna diskursu pojetí ekonomického rozvoje se ubírá k inovativní znalostní ekonomice
s důrazem na udržitelnost ekonomických procesů (Viturka, 2013, Tödtling, Trippl, 2005), které
zahrnují mnoho dílčích komponent. V tomto článku je aspekt udržitelnosti řešen se zaměřením na
hodnocení externalit dopravy a jejich možné prevenci ve vztahu k dopravě železniční, a to již při
procesu plánování. Komparace tranzitních koridorů mezi sebou ukazuje, že každý z nich prochází
územím s nějakým typem ochrany či rezidentní zónou. Výsledky výpočtů jsou nejvíce ovlivněny
délkou průniku skrze zájmové oblasti a poté samotnou délkou jednotlivých koridorů. Ukazuje se,
že nejvyšší vahou na environmentálních nákladech se podílí hluková zátěž, a to velmi vysokým
podílem přes 75 %, následují celky ÚSES a zábor půdy, které disponují podíly pod 10 %. V práci bylo
zjištěno, že environmentální náklady v chráněných oblastech jsou, v porovnání s hlukovou zátěží,
nízké (v poměru cca 1:4), z čehož lze usoudit, že v rámci záboru půdy v chráněných oblastech
si politiky vedou poměrně citlivě. Ze zjištěných poznatků ekonomického hodnocení lze vyvodit
základní doporučení, jak v budoucnu přistupovat k budování např. vysokorychlostních tratí na území
ČR, protože legislativou chráněná území dosahují v republice nezanedbatelné výměry,
a protože v současnosti již existují plány na vedení tras, je velmi pravděpodobné, že je železniční
infrastruktura naruší. Vysokorychlostní tratě mají ovšem jiné specifikace a technické požadavky,
než aktuálně modernizované železniční koridory, avšak princip řešení by mohl nastínit velikost
potenciálních environmentálních dopadů tak, aby politika výstavby citlivě respektovala všechny
principy trvale udržitelného dlouhodobého rozvoje. Analyzovaná problematika je velmi rozsáhlá a
práce by mohla být rozšířena mnoha způsoby. Zajímavé by bylo zahrnutí variantního řešení dle jiné
metodiky výpočtu, např. dle oceňovací vyhlášky č. 441/2013 Sb. (při určení srážek/přirážek a úpravě
základních cen zemědělských pozemků), dále by práce mohla být rozšířena o podrobnější a přesnější
analýzu hlukového zatížení, která by zahrnovala intenzitu průjezdů zvláště osobních, a zvláště
nákladních vlaků. Komplexnějším řešením by mohlo být hodnocení z hlediska energetické náročnosti,
např. z jakých zdrojů je elektrická energie získávána a jakým způsobem; to by mohlo poté
environmentální náklady ještě zvýšit.
Literatura
ADAMEC, V., SKLÁDANÝ, P., FRIČ, J., KŘIVÁNEK, V., CHOLAVA, R., HŘEBÍČEK, Z., DOSTÁL,[1]
I., LIBČINSKÝ, R. (2011). Modul – CDV4 – Železniční doprava, 2011 [online]. Centrum dopravního
výzkumu [cit. 2016-12-10]. Dostupné z: http://projekty.fs.vsb.cz/150/?ucebni-opory.
AGENTURA OCHRANY APŘÍRODY Čr [AOPK], (2016). Geoportál MapyNature [online]. Dostupné z:[2]
http://mapy.nature.cz/.
BURKHARDT, M., ROSSI, L. BOLLER, M., (2008) Diffuse release of environmental hazards by[3]
railways. Desalination, vol. 2008, no. 226(1-3), pp. 106-113. ISSN 00119164. DOI
10.1016/j.desal.2007.02.102.
ČESKÝ NÁRODNÍ GEOPORTÁL INSPIRE [ČNG], (2016). Geoportál [online]. Dostupné z:[4]
https://geoportal.gov.cz/web/guest/map.
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD [ČSÚ], (2016). Počet obyvatel v obcích. Dostupné z:[5]
https://www.czso.cz/csu/czso/pocet-obyvatel-v-obcich.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
365
CONNOLLY, D. P., KOUROUSSIS, G., GIANNOPOULOS, A., VERLINDEN, O., WOODWARD, P. K.,[6]
FORDE, M. C., (2014). Assessment of railway vibrations using an efficient scoping model: Are they
effective? Soil Dynamics and Earthquake Engineering, vol 2014, no. 58(1), pp. 37-47. DOI
10.1016/j.soildyn.2013.12.003. ISSN 02677261.
COOKE, P., PICCALUGA, A., (2006). Regional development in the knowledge economy. London and[7]
New York: Routledge Taylor & Francis Group. ISBN 0415578639.
DATTA, S., GULATI, S., MÖRTBERG, U., OLOFSSON, B., BALFORS, B., (2014). Utility rebates for[8]
Energy Star appliances: Are they effective? Journal of Environmental Economics and Management, vol.
2014, no. 68(3), pp. 480-506. DOI 10.1016/j.jeem.2014.09.003. ISSN 00950696.
EUROPEAN ENVIRONMENTAL AGENCY [EEA], (2016). Nationally designated areas & Natura 2000[9]
[online]. Dostupné z: http://www.eea.europa.eu/cs.
GANGWAR, M., SHARMA, S. M., MÖRTBERG, U., OLOFSSON, B., BALFORS, B., (2014).[10]
Evaluating choice of traction option for a sustainable Indian Railways: Looking for the minimum cost for
the whole community. Transportation Research Part D: Transport and Environment, vol. 2014, no. 33(1-
3), pp. 135-145. DOI 10.1016/j.trd.2014.08.025. ISSN 13619209.
KVIZDA, M., POSPÍŠIL, T., SEIDENGLANZ, D., TOMEŠ, Z., (2007). Železniční dopravy –[11]
institucionální postavení, hospodářská politika a ekonomická teorie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita,
2007. 230 s. Železniční doprava. ISBN 978-80-210-4233-9.
MÁCA, V., URBAN, J., MELICHAR, J., KŘIVÁNEK, V., (2012). Metodika oceňování hluku z dopravy[12]
[online]. Praha, 2012 [cit. 2016-12-10]. Dostupné z:
https://www.czp.cuni.cz/tranext/files/metodika_hluk.pdf. Univerzita Karlova v Praze.
MICHELI, G. J. L., FARNÉ, S., MÖRTBERG, U., OLOFSSON, B., BALFORS, B., (2016). Urban railway[13]
traffic noise. Applied Acoustics, vol. 2016, no. 113(1-3), pp. 121-131. DOI 10.1016/j.apacoust.2016.06.018.
ISSN 0003682x.
MINISTERSTVO FINANCÍ ČR, [MF], (2013). Vyhláška č. 441/2013 Sb. o oceňování majetku [online].[14]
Praha, 2013 [cit. 2016-12-10]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/legislativa/legislativni-
dokumenty/2017/ocenovaci-predpis-2017-uplne-pracovni-zn-27144
MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR [MZ], (2016), vyhlášení průměrné ceny dřeva pro rok 2016[15]
k výpočtu poplatku za odnětí lesních pozemků, č. j.: 60554/2015-MZE-16200 ze dne 10. 11. 2015. Dostupné
na: http://eagri.cz/public/web/file/435700/Sazba_pro_rok_2016.pdf.
PAŘIL, V. (2013). Hodnocení dopadů vybraných projektů dopravní infrastruktury na životní prostředí z[16]
pohledu prostorových nároků. In XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků.
Brno: Masarykova univerzita, pp. 494-500. ISBN 978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-
2013-62.
PAŘIL, V. (2014). Hodnocení dopadů dálnic a rychlostních silnic z hlediska nároků na zábor lesa. In XVII.[17]
mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Masarykova univerzita. Brno:
Masarykova univerzita, pp. 596-604. ISBN 978-80-210-6840-7. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-
77.
PAŘIL, V. (2015). Dopravní infrastruktura a hluková zátěž obyvatelstva: Municipality versus regiony. In[18]
XVIII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp.
596-602. ISBN 978-80-210-7861-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-7861-2015-80.
SPRÁVA ŽELEZNIČNÍ DOPRAVNÍ CESTY [SŽDC], (2016). Geoportál Dypod [online]. Dostupné z:[19]
http://provoz.szdc.cz/dypod/.
TÖDTLING, F., TRIPPL, M., (2005). One size fits all? Towards a differentiated regional innovation policy[20]
approach. Research Policy, vol. 34, no. 8, pp. 1203-1219. ISSN 0048-7333. DOI
10.1016/j.respol.2005.01.018.
VAN WIJNBERGEN, S., WILLEMS, T., MÖRTBERG, U., OLOFSSON, B., BALFORS, B., (2015).[21]
Optimal learning on climate change: Why climate skeptics should reduce emissions. Journal of
Environmental Economics and Management, vol. 2015, no. 70(1-3), pp. 17-33. DOI
10.1016/j.jeem.2014.12.002. ISSN 00950696.
VITURKA, M., (2013). Regional evaluation of social environment quality – a case study of the Czech[22]
Republic. In XXVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova
univerzita, pp. 65-71. ISBN 978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-7.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu specifického výzkumu MUNI/A/1066/2016 Cost-benefit
analýza projektů dopravní infrastruktury II.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
366
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-47
SOCIO-EKONOMICKÉ ASPEKTY REKONSTRUKCÍ A
MODERNIZACÍ REGIONÁLNÍCH SILNIC
SOCIO-ECONOMIC ASPECTS OF RECONSTRUCTION AND
MODERNIZATION OF REGIONAL ROADS
VILÉM PAŘIL
MILAN VITURKA
ERIKA OVEČKOVÁ
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: vilem@mail.muni.cz, viturka@econ.muni.cz, 434301@mail.muni.cz
Anotace
Příspěvek se zabývá hodnocením dopadů rekonstrukcí, modernizací či případného zkapacitnění
regionálních silničních komunikací, a to na příkladu silnic II. třídy v regionu NUTSII Jihovýchod
v České republice. Cílem příspěvku je specifikovat možný metodický rámec pro hodnocení účelnosti
realizace dopravních projektů, a to s důrazem na význam silničních koridorů jako srovnávaných
celků. Navazujícím výstupem je identifikace investičních priorit pro efektivní realizaci krajské
dopravní politiky s ohledem na potenciální využití zdrojů z různých veřejných rozpočtů. Metodický
přístup zohledňuje pět základních hodnotících kritérií (relevance, užitečnosti, integrace, stimulace a
udržitelnosti), jejichž výsledky následně syntetizuje do tří variant komplexního posouzení účelnosti.
Základním výstupem jsou tři skupiny projektů dle jejich prioritní významnosti (přičemž
v nejvýznamnější skupině se nachází silnice II/602, II/374 a II/379).
Klíčová slova
doprava, regionální silniční komunikace, hodnocení socio-ekonomických dopadů
Annotation
This article cope with assessment of reconstruction or modernization of regional roads on the
example of second class roads in the region NUTS 2 Southeast in the Czech Republic. The goal is to
specify relevant methodological framework for effectiveness assessment of transportation projects
with emphasis on road corridors comparison. Consequent output is priority identification aimed to
efficient implementation of Regional road transport policy with respect to using different financial
sources from relevant public budgets. The method lies in five key criteria (relevance, usefulness,
integration, stimulation and sustainability). Its results are consequently synthetized to three variations
of complex assessment. The key output is identification of three project groups according to its
priorities (among the most important roads are II/602, II/374 a II/379).
Key words
transportation, regional roads, socio-economic impact assessment
JEL classification: O18, R42
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
367
1. Úvod
Rozvoj dopravy, a tedy i dopravní infrastruktury, nepochybně patří mezi priority regionálního rozvoje
(Rodrigue, 2009). Klíčovou roli hrají především investice do dopravní infrastruktury. Posuzování
příslušných projektů lze tedy považovat za významný nástroj zvyšování celkové efektivnosti jejich
realizace, a tedy i efektivnosti alokace veřejných zdrojů. V rámci výše specifikované oblasti je v
České republice největší pozornost věnována výstavbě dálnic, rychlostních silnic (Viturka, Pařil,
2015) a expresních železničních koridorů. Podstatně nižší pozornost je věnována zlepšování příp.
výstavbě dopravní infrastruktury regionálního významu, která má dopady na socioekonomický rozvoj
regionů i územních obvodů obcí s rozšířenou působností (ORP), měst i venkovských obcí. Cílem
tohoto článku je hodnotit širší dopady rekonstrukcí regionálních silnic a dle tohoto hodnocení je
prioritizovat (včetně příspěvku k vytváření příznivějších podmínek pro racionální a efektivní čerpání
dotací z fondů EU v rámci regionu soudržnosti Jihovýchod). Dále přináší i potenciální teoretické a
metodické přínosy, které mohou přispět k alespoň částečnému snížení výše uvedeného deficitu.
Předmětem je hodnocení socioekonomických dopadů rekonstrukcí a případného zkapacitnění (bez
zvýšení třídy silnice) páteřních silnic II. třídy jako výchozího podkladu pro dopravní koncepci krajů a
možnost zacílení intervencí ze strukturálních fondů v regionu soudržnosti Jihovýchod. Vyhodnocení
socioekonomických dopadů vybraných silnic bude vztaženo k úrovni dotčených územních obvodů
ORP a provedeno na základě soustavy kritérií, podrobněji popsané v následující kapitole.
Předmětnými komunikacemi jsou silnice II. třídy č. 152, 360, 374, 377, 379, 380, 385, 394, 405, 413 a
602.
2. Cíl a využité metody
Pro měření makroekonomické efektivnosti páteřních projektů výstavby dopravní infrastruktury je
nejčastěji používaným nástrojem cost-benefit analýza modelující vzájemné relace přímých i
nepřímých užitků (Florio et al., 2008, Maibach et al, 2008, Nash, 1997) či analýza životního cyklu
(Park et al, 2016). Geograficky založené přístupy zdůrazňují význam prostoru pro ekonomický rozvoj
často ve spojení se změnami dostupnosti a aplikací gravitačního modelu. Společným rysem obou
přístupů je orientace na hodnocení přímých i nepřímých užitků, které má obvykle parciální charakter.
Mikroekonomické analýzy efektivnosti plánovaných projektů (v podobě studií proveditelnosti)
odrážejí podmínky výstavby včetně těch legislativních a jejich hlavním výstupem je kalkulace
návratnosti vložených investic. Celková vypovídací schopnost ekonomicky orientovaných analýz je
výrazně ovlivňována kvalitou prognóz poptávky včetně hlavních ovlivňujících faktorů, které jsou ze
své podstaty i přes využití sofistikovaných matematických modelů do značné míry nejistou záležitostí
(Musso et al., 2000). Celkově tak lze konstatovat, že běžné disponibilní metody neumožňují získat
komplexní informaci o potenciálních společenských přínosech investic do rozvoje dopravní
infrastruktury (Atalik, Fischer, 2002), což pochopitelně negativně ovlivňuje efektivnost alokace
finančních prostředků z veřejných rozpočtů. V souladu s výše uvedenými informacemi tak zastáváme
názor, že analýzám efektivnosti dopravních projektů z pohledu odpovídajících relací předpokládaných
nákladů a výnosů by měla předcházet multikriteriální analýza společenské účelnosti plánovaných
investic do rozvoje dopravní infrastruktury. Přičemž v podmínkách České republiky dosavadní
„pragmatický“ přístup k řešení otázky rozvoje dopravní infrastruktury jednoznačně preferuje územní
připravenost jednotlivých staveb před hodnocením jejich společenské účelnosti (viz např. Boříková,
Hruška, 2011). Zvolený postup řešení problematiky regionálního hodnocení socioekonomických
dopadů rekonstrukcí silnic II. třídy je v podstatě variantní modifikovanou aplikací základní metodiky
vypracované za účelem generalizovaného vyhodnocení velkých rozvojových projektů dálnic a
rychlostních silnic plánovaných v České republice (Viturka et al., 2012). Tato originální metodika
zajišťuje systémové propojení technických, ekonomických, politických, prostorových a
environmentálních faktorů determinujících společenskou účelnost jejich realizace a v souladu s tím
zahrnuje pět kritérií, které jsou dále podrobněji specifikovány: kritérium relevance, kritérium
užitečnosti, kritérium integrace, kritérium stimulace, kritérium udržitelnosti.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
368
Kritérium relevance interpretuje základní interakce mezi dopravním významem a technickými
parametry silničních komunikací pomocí ukazatele intenzity dopravy. Z pohledu silnic nižších řádů je
za hraniční hodnotu zajišťující potřebnou rovnováhu mezi oběma komponentami v případě
dvoupruhových silnic II. třídy podle normy ČSN 736110 pokládána intenzita dopravního toku ve výši
15 resp. 11 tis. vozidel/24 hod. (kategorie S 9,5 příp. S 7,5). Při jejím překročení dochází k vyčerpání
kapacity s negativními dopady na plynulost a bezpečnost dopravy. V tomto ohledu je potřebné vzít do
úvahy nejen stávající dopravní toky, ale i jejich celkovou dynamiku odrážející vývojové tendence řady
ekonomických a sociálních ukazatelů a veličin. Jejich vývoj je však obtížně předpověditelný a
zejména v případě prognóz s časovým horizontem nad 10 let jde spíše o kvalifikované odhady příp.
účelové spekulace. Tyto prognózy jsou dále komplikovány i indukovanou poptávkou vyvolanou
vyšším uživatelským standardem expresních silničních komunikací (Commission of the European
Communities, 1994; Hudeček, T., Churaň R., Kufner, J., 2011). Potenciální úspory času v osobní a
nákladní přepravě jsou interpretovány pomocí kritéria užitečnosti. Logicky souvisejí s technickým
stavem silnic a intenzitou dopravy. Příslušné absolutní hodnoty jsou základem pro výpočty užitků
generovaných výstavbou a rekonstrukcí silničních komunikací v intencích CBA. Vlastní doprava je
pochopitelně spojena s přímými (např. spotřeba PHM) i nepřímými (např. ztráta času stráveného
cestujícími v osobní dopravě, kalkulovaná v CBA ve značně širokém rozmezí 10 až 50 % podílu
odpovídají jednotkové ceny práce) náklady. Z důvodu již komentované značné nejistoty o budoucích
dopravních tocích je účelné aplikaci kritéria založit na relativních hodnotách úspory času v osobní i
nákladní dopravě, odvozených z potenciálního zvýšení průměrné rychlosti generovaného jejich
rekonstrukcí. Úspory času mají pozitivní vliv na mezní míru mobility výrobních zdrojů a významně
tak přispívají k rozvoji územní dělby práce na různých hierarchických úrovních, počínaje integrací
pracovních trhů na mikroregionální úrovni (v tomto případě je mezní míra mobility dána poměrem
mezi náklady na dojíždění a zvýšením mzdy/příjmu). Kritérium integrace je orientováno na
komplexní hodnocení strategického významu dopravních projektů pro prostorovou integraci České
republiky a jejích krajů při respektování relevantního významu pro zlepšení konektivity silniční sítě.
Zahrnuje potenciální přínosy pro vnitřní i vnější integraci. V prvním případě jsou odpovídající přínosy
vyhodnoceny z pohledu zabezpečení kvalitního dopravního spojení nejvýznamnějších národních a
regionálních center (pólů rozvoje). Ve druhém případě jsou pak tyto přínosy vyhodnoceny z pohledu
zabezpečení kvalitního dopravního propojení se sousedními zeměmi nebo regiony dle jejich
významové pozice. Hodnoceny jsou tedy obchodní interakce identifikované přímo prostřednictvím
intenzity exportu a importu a nepřímo skrze politickou poptávku po zlepšení dopravního spojení.
Kritérium stimulace je orientované na zohlednění rozvojových dopadů indukovaných zlepšováním
dopravní sítě na ekonomický rozvoj. Aplikace vychází z výsledků výzkumu regionálního hodnocení
kvality podnikatelského prostředí České republiky (Viturka et al., 2010). Metodika hodnocení je
založena na identifikaci územně vázaných faktorů (tj. prostorově bezrozměrné faktory nejsou
zahrnuty) odrážejících investiční a rozvojové preference firem působících v průmyslu a službách. Z
těchto faktorů je pro daný účel relevantní dílčí faktor kvality silnic a železnic. Vlastní hodnocení je
pak založeno na odhadu potenciálních přínosů generovaných projekty rekonstrukcí silničních
komunikací ke zvýšení celkové kvality daného faktoru a tím i celkové kvality podnikatelského
prostředí z pohledu zkoumaných regionů ORP. K tomu je potřebné poznamenat, že stimulační funkce
silnic nižších řádů hraje nejvýznamnější roli u elementárních regionů ORP, které lze do značné míry
ztotožnit s tzv. nodálními regiony integrovanými dojížďkovými procesy. Kritérium udržitelnosti je
na rozdíl od předchozího kritéria orientováno na identifikaci negativních potenciálních dopadů
projektů výstavby či rekonstrukcí silničních komunikací, s důrazem na produkci externalit (kritérium
má tedy zřetelné vazby na dlouhodobou udržitelnost společenského rozvoje) (Meade, 1973, Lundberg
et al, 2010). Hodnocení těchto dopadů zohledňuje vlivy silniční dopravy na obytné prostředí
významnějších sídel příp. i nejvýznamnějších rekreačních oblastí (spojené především se
znečišťováním ovzduší a hlukem), a dále vlivy na přírodní prostředí (především na legislativně
chráněná území přírody a významných vodních zdrojů) (Navrud, Muntagana, 1994, Navrud, Pruckner,
1997). Jde o generalizované hodnocení, které koresponduje se stanovenými cíli hodnocení (podrobné
vyhodnocení je obsaženo ve studiích EIA). Intenzita environmentálních dopadů projektů silničních
komunikací je kromě vedení příslušné trasy a intenzity dopravy ovlivňována i působením dalších
činitelů.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
369
2.1 Kritérium relevance
Intenzita dopravy (tedy relevance) je na silnicích nižších kategorií ve srovnání se silnicemi vyššího
řádu ve větší míře ovlivňována lokalizací významnějších sídel (krajských měst, bývalých okresních
měst). Z údajů uvedených v tabulce č. 1 vyplývá, že nejvyšší průměrná intenzita dopravy dosahující
přibližně 8,1 tis. jednotkových vozidel/24 hod. (dále pouze j. v.) byla zjištěna na silnici II/602 a
naopak nejnižší intenzita dopravy ve výši asi 2,3 tis. j. v. na silnici II/377. Maximální intenzita
dopravy ve výši 13,9 tis. j. v. byla zaznamenána na silnici II/602 a minimální intenzita dopravy ve
výši 0,6 tis. j. v. na silnici II/152 (pro srovnání na úsecích procházejících zastavěnými částmi měst
byla maximální hodnota ve výši 22,8 tis. j. v. podle očekávání zjištěna v Brně a minimální hodnota ve
výši 2,0 tis. j. v. potom v Jemnici). Zjištěné maximální hodnoty intenzity dopravy představují i vstupní
informaci pro případné zkapacitnění silnic. Pro korektní stanovení konečného pořadí vybraných silnic
II. třídy byly v případech, kdy se souhrnné hodnoty s podobnou intenzitou dopravy pohybovaly v
relativně úzkém rozmezí ± 10 % posouzeny i odpovídající vývojové tendence vztahující se k mezidobí
dvou sčítání dopravy tj. 2005 a 2010. Na základě provedených analýz byla ovšem realizována pouze
jediná změna, kdy si své pořadí vyměnila silnice II/405 se silnicí II/152.
Tab. 1: Výsledné hodnocení vybraných silnic podle kritéria relevance
nadprůměrná
skupina
konečné
pořadí
průměrná
skupina
konečné
pořadí
podprůměrná
skupina
konečné
pořadí
II/602 1 II/385 4 II/413 7
II/394 2 II/374 5 II/152 8
II/380 3 II/379 6 II/405 9
II/360 10
II/377 11
Zdroj: vlastní výzkum
2.2 Kritérium užitečnosti
Hodnocení kritéria zohledňuje úspory času ze dvou pohledů. Prvním je absolutní úspora času
vypovídající o celkovém zvýšení užitku v případě uvedení komunikace do výborného stavu (dle TP 82
a 87). Nicméně podle tohoto hlediska jsou nepochybně „diskriminovány“ kratší silnice (resp. jejich
úseky), neboť na delší vzdálenosti je logicky vyšší pravděpodobnost dosažení větších časových úspor.
Z tohoto důvodu je zohledněna i relativní časová úspora na jednotlivých komunikacích, tedy kolik
procent doby jízdy se ušetří při uvedení celé komunikace do výborného stavu. V souladu s tím toto
hledisko reflektuje potenciální změnu mezního užitku (mezních úspor času), kterých bude dosaženo
při jejich rekonstrukci např. na jeden kilometr opravené komunikace a toto relativní vyjádření tak lépe
reflektuje účinnost provedených rekonstrukcí z pohledu časových úspor v interakci s efektivností
vynakládání finančních prostředků. Z tohoto důvodu je ukazateli relativních úspor v konečném
hodnocení přisouzena dvojnásobná váha oproti ukazateli absolutních úspor, neboť pro dosažení
celkově vyšších úspor času na delší komunikaci je nutné opravit delší úsek a tedy vynaložit i větší
finanční náklady. Samotné hodnocení potom vychází z konečného pořadí jednotlivých silnic z
hlediska absolutních i relativních časových úspor a celkové hodnocení pak představuje vážený součet
bodů získaných na základě dílčích ukazatelů, kde nižší celkový počet získaných bodů znamená větší
dosažené užitky z hlediska zkoumaného kritéria užitečnosti. V konečném hodnocení jsou analyzované
komunikace rozděleny do tří skupin. První skupinu tvoří silnice II/379, II/385 a II/380, které dosahují
nižšího počtu bodů než 10 (včetně) a u kterých tak byly zjištěny největší úspory času v případě jejich
uvedení do výborného stavu. Další skupinou pak tvoří silnice II/394, II/374, II/602 a II/377, které
dosahují 12 až 19 bodů a u kterých lze stále sledovat určitou významnost z hlediska potenciálních
časových úspor. Do poslední skupiny spadají zbývající komunikace II/413, II/152, II/405 a II/360,
které dosahují více než 20 bodů a u kterých tak lze počítat s nejnižšími potenciálními úsporami.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
370
Tab. 2: Výsledné hodnocení vybraných silnic podle kritéria užitečnosti
nadprůměrná
skupina
konečné
pořadí
průměrná
skupina
konečné
pořadí
podprůměrná
skupina
konečné
pořadí
II/379 1 II/394 4 II/413 8
II/385 2 II/374 5 II/152 9
II/380 3 II/602 6 II/405 10
II/377 7 II/360 11
Zdroj: vlastní výzkum
2.3 Kritérium integrace
Z níže uvedené tabulky č. 3 představující výsledky hodnocení kritéria integrace vyplývá nadprůměrné
postavení silnic II/374 a II/152, které zaujímají nejpřednější pozice z hlediska jejich celkového
významu pro vnitřní integraci regionu Jihovýchod a zároveň hrají i významnou roli pro jeho propojení
s mikroregiony sousedních krajů Pardubického (příslušná silnice II/374 z části probíhá v trase
plánované kontroverzní rychlostní silnice R 43) a Jihočeského. Zcela podprůměrné postavení
zaujímají silnice II/394 a II/385, které mají relativně nízký význam z hlediska vnitřní integrace celého
regionu Jihovýchod a spolu se silnící II/405 i nejnižší význam z hlediska jeho vnější integrace.
Rozhodující většina vybraných silnic pak v případě kritéria integrace zaujímá průměrné postavení. V
rámci těchto silnic vykazují nejvyrovnanější pozici silnice II/379 a II/602, naopak nejméně
vyrovnanou pozici silnice II/377 a II/413, které vykazují nadprůměrnou pozici v případě vnější
integrace, a naopak podprůměrnou pozicí v případě vnitřní integrace. Pro získání potřebné
komplexnější představy o získaných výsledcích, vhodné zejména pro jejich praktické využití, je v
tabulce prezentováno výsledné pořadí vybraných silnic účelně roztříděných do tří schématických
skupin vytvořených na základě standardní statistické analýzy rozložení příslušných hodnot (statistické
rozložení má v tomto případě symetrický charakter). Z pohledu odpovídajících ORP by se
perspektivní rekonstrukce vybraných silnic II. třídy nejvíce dotkla Brna (4 případy), Tišnova a
Blanska (3 případy; město Rájec-Jestřebí je zde uvažováno v aglomeraci s Blanskem) a dále Jihlavy,
Třebíče, V. Meziříčí, N. Města na M. a Ivančic (2 případy).
Tab. 3: Výsledné hodnocení vybraných silnic podle kritéria integrace
nadprůměrná
skupina
konečné
pořadí
průměrná
skupina
konečné
pořadí
podprůměrná
skupina
konečné
pořadí
II/374 1 II/380 3 II/385 10
II/152 2 II/360 4 II/394 11
II/413 5
II/379 6
II/405 7
II/602 8
II/377 9
Zdroj: vlastní výzkum
2.4 Kritérium stimulace
Následující tabulka č. 4 dokumentuje nadprůměrné potenciální přínosy rozvoje dopravní
infrastruktury pro zlepšení kvality podnikatelského prostředí generované případnou rekonstrukcí silnic
II/374, II/379, II/377 a II/152. Příslušné ORP mimo Brna, disponujícího po Praze vůbec nejvyšší
kvalitou podnikatelského prostředí, tj. Vyškov, Blansko a Boskovice spadají podle kvality
podnikatelského prostředí do průměrné tj. třetí typologické skupiny (s příznivou kvalitou
podnikatelského prostředí, přičemž rozvojovou pozici Brna a Vyškova dále posiluje jejich poloha na
rozvojových osách národního významu) resp. v případě Tišnova, M. Budějovic a Ivančic do čtvrté
typologické skupiny (s méně příznivou kvalitou podnikatelského prostředí). Z výše zmíněných center
se negativní odchylky faktoru kvality silnic a železnic od teoretických hodnot vyskytují v případě
Boskovic (jde o jediný případ v rámci celého regionu soudržnosti Jihovýchod). Pouze průměrné
potenciální přínosy pak lze očekávat od případných rekonstrukcí silnic II/385 a II/360, kde jako
kontaktní ORP figurují Třebíč, V. Meziříčí, N. Město na M. a Kuřim spadající do třetí typologické
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
371
skupiny (v jejich rámci vykazuje nejlepší podnikatelské prostředí Třebíč). Zbývající silnice pak jsou
podle kritéria stimulace zařazeny do podprůměrné skupiny, kde jako kontaktní ORP figurují již
zmíněné Brno, Třebíč, V. Meziříčí a Ivančice, doplněné Jihlavou, Znojmem, Hodonínem,
Pelhřimovem, Rosicemi a M. Krumlovem. Kromě Brna a Jihlavy (druhá typologická skupina) ostatní
ORP většinou spadají do třetí typologické skupiny a z menší části (Ivančice a dále Rosice a M.
Krumlov) pak do čtvrté typologické skupiny (demografickou výhodou z těchto center disponují
Jihlava a Rosice). Dále zde hraje důležitou úlohu i postavení jednotlivých center z hlediska prostorové
organizace pracovních trhů. Naprostá většina z uvedených ORP zastává funkci center dojížďky za
zaměstnáním a lze je tak označit za autentická centra procesně integrovaných nodálních regionů. V
rámci jimi integrovaných regionů má dopravní obsluha výrazně dostředný charakter s tomu
odpovídající poptávkou po zlepšování kvality dopravní infrastruktury. Výjimku tvoří N. Město na M.,
Kuřim, Ivančice, M. Krumlov a Rosice, které jsou pracovně podřízené větším centrům, především
Brnu a v případě N. Města na M pak Žďáru n. S. Pro tyto mikroregiony je proto významnou prioritou
i zabezpečení kvalitního dopravního spojení s pracovně nadřazenými centry. K výše uvedeným
informacím je užitečné poznamenat, že z pohledu utváření poptávky po dojížďce do práce mají
největší význam náklady na dojíždění (především cena jízdenek veřejné dopravy v kombinaci s cenou
PHM; vznikající časové ztráty je v tomto kontextu možné považovat za sekundární), které pak v
interakci s příjmy z dojíždění (mzdový diferenciál oproti aktuální mzdě dosažitelné v místě bydliště)
určují tzv. mezní míru mobility pracovních sil.
Tab. 4: Výsledné hodnocení vybraných silnic podle kritéria stimulace
nadprůměrná
skupina
konečné
pořadí
průměrná
skupina
konečné
pořadí
podprůměrná
skupina
konečné
pořadí
II/374 1 II/385 5 II/394 7
II/379 2 II/360 6 II/602 8
II/377 3 II/413 9
II/152 4 II/405 10
II/380 11
Zdroj: vlastní výzkum
2.5 Kritérium udržitelnosti
V rámci celkového bodového ohodnocení kritéria udržitelnosti, jehož obě komponenty (ekologicky
významná území a zdraví obyvatelstva) jsou v tomto ohledu považovány za rovnocenné, došlo ve
dvou případech k dosažení stejného počtu bodů podle užitých ukazatelů, a to v případě silnic II/379 a
II/152 (50,5 bodu), a dále v případě silnic II/360 a II/602 (56,5 bodu). K řešení těchto případů tak bylo
využito doplňkového kritéria, za které byl vybrán počet hlavních překážek migračních koridorů zvěře
vymezených podle metodiky Agentury ochrany a přírody ČR. S problémem výskytu překážek
migračních koridorů se u předmětných komunikací setkáváme především u následujících silnic:
II/152, II/380, II/385, II/413 a II/602. V případě silnice II/602 se vyskytují tři kolizní úseky – zde je
ovšem nutné brát v úvahu skutečnost, že tato silnice v relevantních úsecích kopíruje trasu vedení
dálnice D1 a překážky migračních koridorů jsou v rámci metodiky AOPK ČR specifikovány pro obě
komunikace dohromady a zcela klíčový podíl na těchto kolizích tak logicky nese dálnice D1 nikoliv
silnice II/602. Na základě aplikace doplňkového kritéria bylo silnici II/152 přisouzeno čtvrté a silnici
II/602 pak druhé místo v konečném pořadí, které zobrazuje tabulka č. 5.
Tab. 5: Výsledné hodnocení vybraných silnic podle kritéria udržitelnosti
nadprůměrná
skupina
konečné
pořadí
průměrná
skupina
konečné
pořadí
podprůměrná
skupina
konečné
pořadí
II/374 1 II/413 6 II/394 11
II/602 2 II/380 7
II/360 3 II/405 8
II/152 4 II/385 9
II/379 5 II/377 10
Zdroj: vlastní výzkum
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
372
3. Syntéza výsledků hodnotících kritérií
Komplexní hodnocení vybraných silnic II. třídy je založeno na jednoduché metodě součtu pořadí
podle zvolených ukazatelů dle významových vah, přičemž celkové pořadí bylo stanoveno na základě
agregací dílčích pořadí získaných v rámci výše popsaných kritérií a má tedy charakter
multikriteriálního hodnocení naplňujícího filosofii tzv. benchmarkingu. Stanovení celkového pořadí
hodnocených silničních komunikací představuje syntetickou informaci, která umožňuje kvalifikované
zhodnocení účelnosti realizace jednotlivých dopravních projektů. Upřednostnění komparativního
hodnocení odpovídá pojetí teritoriální konkurenceschopnosti, která je chápána jako relativní veličina a
lze ji odvodit pouze z postavení daného regionu vůči ostatním regionům. Ze systémového pohledu je
význam silnic obecně určován jejich hierarchickým postavením, obecně definovaným pomocí
stanovených kategorií silnic. Komplexní výsledky aplikace této metody jsou řešeny ve třech
variantách: základní, ekonomické a regionální. Základní varianta přiřazuje všem kritériím stejný
význam, ekonomická varianta zdůrazňuje kritéria relevance a užitečnosti (přiřazena dvojnásobná
váha) a regionální varianta zdůrazňuje kritéria integrace a stimulace (přiřazena dvojnásobná váha).
Podle účelnosti rekonstrukce jsou silnice zařazeny do tří klasifikačních skupin.
Tab. 6: Celkové vyhodnocení účelnosti rekonstrukce vybraných silnic
silnice
varianty finální
skupinazákladní ekonomická regionální
II/152 ● ● ● B
II/360 ● ● ● C
II/374 ● ● ● A
II/377 ● ● ● C
II/379 ● ● ● A
II/380 ● ● ● B
II/385 ● ● ● B
II/394 ● ● ● C
II/405 ● ● ● C
II/413 ● ● ● C
II/602 ● ● ● A
Zdroj: vlastní výzkum
Závěr
Navržená strategická metoda pochopitelně nepopírá potřebu dílčích rekonstrukcí orientovaných
zejména na nejvíce poškozené úseky silnic zařazených do skupiny C nebo ostatních silnic II. či III.
třídy v souladu s plánovanými záměry příslušných organizací (krajské správy a údržby silnic). Dle
výše uvedených výsledků by však tyto rekonstrukce měly být financovány z prostředků mimo fondy
EU, u kterých je obvykle stanovena dolní hranice výše investice. K uvedeným informacím je potřebné
dále poznamenat, že rekonstrukce některých z vybraných silnic II. třídy již byly zahájeny či jsou
implementovány do strategických koncepcí. U skupiny C lze uvést např. rozšíření cca 1 km úseku
silnice II/360 mezi Třebíčí a Stříteží. Závěrem lze konstatovat, že vypracovaná metodika a její
aplikace poskytuje komplexní informace přispívající k optimalizaci využití prostředků nejen ze
strukturálních fondů v určitém plánovacím horizontu a v intencích připravované strategie rozvoje
regionu soudržnosti Jihovýchod včetně jejich racionální koncentrace na vybrané projekty rekonstrukcí
či modernizací nejvýznamnějších silnic II. třídy. Za její významný přínos lze dále pokládat i
skutečnost, že oproti podobným studiím anticipuje i potenciální přínosy těchto rekonstrukcí pro
územní integraci a stimulaci regionálního rozvoje, odvíjející se společenských preferencí.
Literatura
ATALIK, G., FISCHER, M. (2002). Regional Development Reconsidered. Berlin: Springer-Verlag. ISBN[1]
978-35-404-3610-2.
BOŘÍKOVÁ, H., HRUŠKA, B., (2011). Klient za všechny prachy. EURO, vol. 2011, no. 43, pp. 22–27.[2]
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
373
FLORIO, M., MAFFII, S., ATKINSON, G., DE RUS, G., EVANS, D., PONTI, M., GENCO, M.,[3]
PAROLIN, R., VIGNETTI, S., BOLLATI, J., GIGLIO, M., PANZA, G., SARTORI, D., (2008). Guide to
Cost-benefit Analysis of Investment Projects. European Commission, Brussels. Brussels.
HUDEČEK, T., CHURAŇ, R., KUFNER, J., (2011) Dostupnost Prahy při využití silniční dopravy v[4]
období 1920–2020. Geografie, vol. 2011, no. 3, pp. 317–334.
LUNDBERG, K., BALFORS, B., FOLKESON, L., NILSSON, M., (2010). SEA monitoring in Swedish[5]
regional transport infrastructure plans - Improvement opportunities identified in practical experience.
Environmental Impact Assessment Review, vol. 2010, no. 30, pp. 400–406.
MAIBACH, M., SCHREYER, C., SUTTER, D., van ESSEN, H. P., BOON, B. H., SMOKERS, R.,[6]
SCHROTEN, A., DOLL, C., PAWLOWSKA, B., BAK, M., (2008). Internalisation Measures and Policies
for All external Cost of Transport (IMPACT). EC: Delft.
MEADE, J. E., (1973). The Theory of Economic Externalities. Alphen aan den Rijn: Sijthoff & Noordhoff.[7]
ISBN 902-86-0433-2.
MUSSO, E., FERRARI, C., RAVERA, P., (2000). Reurbanisation and transport planning: a case study. In:[8]
Urban Transport VI: Urban Transport and The Environment for the 21st Century, Book Series: Advances
in Transport, vol. 6, pp. 189-198. ISBN 9781853128233.
NAVRUD, S., MUNTAGANA, E.D., (1994). Environmental valuation in developing countries: The[9]
recreational value of wildlife viewing. Ecological Economics, vol. 11, no. 2, pp. 135-151.
NAVRUD, S., PRUCKNER, G. J., (1997). Environmental valuation–to use or not to use? A comparative[10]
study of the United States and Europe. Environmental and resource economics, vol. 10, no. 1, pp. 1-26.
NASH, C., (1997). Transport externalities: does monetary valuation make sense? In Button, K.: Recent[11]
Developments in Transport Economics. Ashgate Press, London. ISBN 978-1-84064-911-6.
PARK, J. Y., LEE, D. E., KIM, B. S., (2016). A study on analysis of the environmental load impact factors[12]
in the planning stage for highway project. KSCE Journal of Civil Engineering, vol. 20, no. 6, pp. 2162-
2169.
RODRIGUE, J. P., COMTOIS, C., SLACK, B., (2009). The Geography of Transport Systems. London:[13]
Routledge. ISBN 978-04-154-8324-7.
VITURKA, M, HALÁMEK, P., KLÍMOVÁ, V., TONEV, P. ŽÍTEK, V., (2010). Kvalita podnikatelského[14]
prostředí, regionální konkurenceschopnost a strategie regionálního rozvoje České republiky. Praha: Grada.
ISBN 978-80-247-3638-9.
VITURKA, M., PAŘIL, V., TONEV, P., (2012). Nová metoda komparativního hodnocení účelnosti[15]
projektů výstavby dopravní infrastruktury (případová studie dálnic a rychlostních silnic v České republice).
Urbanismus a územní rozvoj, vol. 2012, no. 2, pp. 28-34.
VITURKA, M., PAŘIL, V. (2015). Regional assessment of the effectiveness of road infrastructure projects.[16]
International journal of transport economics, vol. 42, no. 4, pp. 507-528. ISSN 0391-8440.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu specifického výzkumu MUNI/A/0976/2016
Metropolizační procesy přetvářející tradiční strukturu města: příklad Brněnské metropolitní oblasti.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
374
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-48
MIERA EKONOMICKEJ AKTIVITY OBYVATEĽSTVA
V KONTEXTE DEMOGRAFICKÝCH ZMIEN V REGIÓNOCH
SLOVENSKA
LABOUR-FORCE PARTICIPATION RATE IN CONTEXT OF
DEMOGRAPHIC CHANGES IN REGIONS OF SLOVAKIA
DANA ORSZÁGHOVÁ
Katedra matematiky
Fakulta ekonomiky a manažmentu
Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre
Department of Mathematics
Faculty of Economics and Management
Slovak University of Agriculture in Nitra
Trieda A. Hlinku 2, 949 76 Nitra, Slovakia
E-mail: dana.orszaghova@uniag.sk
Anotácia
Pre každý región je významným faktorom jeho rozvoja obyvateľstvo regiónu, ktoré predstavuje
sociálno-demografický, kultúrny a ekonomický potenciál v danom priestore. Cieľom príspevku je
zhodnotenie vývoja miery ekonomickej aktivity obyvateľstva v kontexte demografických zmien
v regiónoch Slovenskej republiky. Miera ekonomickej aktivity obyvateľstva je kvantitatívnym
ukazovateľom o stave pracovnej sily v regiónoch. Hodnoty tohto indikátora trhu práce sú závislé na
demografickom vývoji počtu obyvateľov v produktívnom veku. Analýza spočívala v hodnotení zmien
v rámci jednotlivých vekových skupín obyvateľstva a miery ekonomickej aktivity v období rokov 2000 -
2015. Vývoj počtu obyvateľov v produktívnom veku bol výraznou mierou ovplyvnený hospodárskou
krízou, ktorá vyvrcholila v podmienkach Slovenska v roku 2010. Vývoj počtu obyvateľov
v poproduktívnom veku kopíruje trend vo väčšine európskych krajín, ktorého dôsledkom je výrazné
starnutie populácie. Na základe analyzovaných údajov je možné očakávať pokles počtu obyvateľov
v produktívnom veku v najbližšom období. Z hľadiska predikcie vývoja miery ekonomickej aktivity
obyvateľstva nastane opačný efekt, a to taký, že miera ekonomickej aktivity obyvateľstva sa bude
zvyšovať v dôsledku nedostatku pracovných síl. Obyvatelia v dôchodkovom veku budú aj naďalej
aktívni na trhu práce.
Kľúčové slová
veková štruktúra obyvateľov, miera ekonomickej aktivity obyvateľstva, demografické zmeny
Annotation
Region is closely connected with one of important factors of its development; i.e. with region
population that represents socio-demographic, cultural and economic potential in this space. The aim
of the paper is to assess development of labor-force participation rate in the context of demographic
changes in regions of Slovakia. Economic activity rate is a quantitative indicator about situation at
the labor force in regions. Values of this indicator are dependent on demographic changes of
working-age population. Analysis consisted of assessing changes in different age groups of population
and rate of economic activity in period 2000 - 2015. Development of working age population has been
significantly affected by economic crisis, which culminated in Slovakia in 2010. Development of
population in post-working age follows the trend in majority of European countries, resulting in a
marked aging of the population. Based on data it can be expected decline in population of working
age in the near future. In terms of prediction of development of labor-force participation rate, the
opposite effect occurs; rate of economic activity of the population will be increasing due to labor
shortages. The part of retirement age residents will remain active in labor market.
Key words
age structure of the population, labor-force participation rate, demographic changes
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
375
JEL classification: R11, J11
1. Úvod
Teória integrovaného a udržateľného regionálneho rozvoja objasňuje pôsobenie zákonitostí vývojovej
diferenciácie v post-industriálnom období spojenom s prechodom od koncentrácie javov ku
koncentrácii vzťahov. Uvedená teória interpretuje kvalitu podnikateľského prostredia (KPP) a kvalitu
sociálneho prostredia (KSP) ako externé faktory rozvoja sociálno-ekonomických aktivít, ktoré pôsobia
v interakcii s internými procesmi tvorby technických, ekonomických a sociálnych inovácií, ktoré sú
nositeľmi spoločenského pohybu (Viturka, 2016). Vo všeobecnosti regionálny rozvoj zahŕňa
ekonomické a sociálne procesy, prebiehajúce v území, ktoré je limitované osobitosťami, ako aj
špecifickými predpokladmi daného územia. Regionálny rozvoj zohráva významnú úlohu v rámci
rozvoja samotného územia, ale podieľa sa aj na plnení ekonomických, sociálnych
a environmentálnych úloh krajiny (Papcunova, Hornyák Gregáňová, Országhová, 2015). Ako
uvádzajú Balážová, Papcunová, Jarábková (2007), v každom regióne je možné nájsť jedinečnú
kombináciu faktorov pre jeho diferencovaný vývoj, pričom aj členovia samosprávy by mali byť
schopní prinášať nové námety do projektov regionálneho rozvoja. Z uvedeného vyplýva, že výskum
regiónov vyžaduje multidisciplinárny prístup, čo potvrdzuje aj Mariš (2012), ktorý uvádza, že pod
termín regionálny rozvoj spadá súbor mnohých javov a faktorov, ktoré spolu súvisia a navzájom na
seba vplývajú. Rozvoj regiónov musí byť podľa Stašákovej (2008) založený na údajoch o aktuálnom
stave regiónov, z ktorých budú vychádzať odborne vypracované plány a projekty ďalšieho rozvoja.
Aktuálne údaje je možné získať skúmaním regionálnych disparít, pričom na exaktné vyjadrenie
výsledkov sa používajú rôzne indexy štruktúry obyvateľstva (zvyčajne vyjadrené v percentách).
Je zrejmé, že k dôležitým činiteľom rozvoja regiónu patria ľudské zdroje. Obyvateľstvo tvorí
sociálno-demografický a kultúrny potenciál, ktorý ovplyvňuje rozvoj daného priestoru. Keďže
obyvatelia predstavujú výrobcov a zároveň aj spotrebiteľov vo vzťahu k ekonomickému rozvoju, sú
dôležité jeho kvalitatívne a kvantitatívne znaky, ako aj pohyb obyvateľstva (Papcunová, Gecíková,
2012). Exaktné skúmanie ekonomických vzťahov a zákonitostí rozvoja je možné aj prostredníctvom
matematického aparátu a metód, pričom sa uplatňujú kvantitatívne aj kvalitatívne metódy výskumu
(Gregáňová, 2012; Hornyák Gregáňová, Ferenczi Vaňová, Krajčírová, Váryová, Košovská, 2015).
2. Cieľ a použité metódy
Cieľom príspevku je zhodnotiť vývoj miery ekonomickej aktivity obyvateľov SR v kontexte zmien
v demografickom vývoji obyvateľstva v regiónoch SR. Zároveň chceme na základe bilancie
pracovných síl a demografickej štruktúry obyvateľstva odhadnúť vývoj skúmaných indikátorov trhu
práce v najbližšom období.
K základným indikátorom trhu práce patria: miera ekonomickej aktivity, miera ekonomickej
neaktivity, miera zamestnanosti a miera nezamestnanosti. Základné indikátory trhu práce sú obvykle
určené, sledované a vyhodnocované na celoštátnej, ako aj na regionálnej úrovni. Na vývoj
nezamestnanosti majú vplyv nielen ekonomické faktory, ktoré účinkujú najmä cez rast zamestnanosti,
ale aj demografické, sociálne a iné faktory vplývajúce na bilanciu pracovných síl.
Miera ekonomickej aktivity obyvateľstva je kvantitatívnym ukazovateľom o stave pracovnej sily
v regiónoch, ktorá vyjadruje percentuálny podiel osôb patriacich do pracovnej sily k celkovému počtu
osôb, ktoré majú 16 rokov a viac.
Miera ekonomickej aktivity obyvateľstva (MEAO) podľa VZPS (výberové zisťovanie pracovných síl)
je počítaná podľa vzťahu:
100
vekuvnompoproduktiaomproduktivnvobyvatelovpocet
vaobyvatelstaktivnehoekonomickypocet
[%]MEAO
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
376
V analýze vybraných indikátorov boli použité údaje o počte obyvateľov v jednotlivých vekových
kategóriách a údaje o miere ekonomickej aktivity obyvateľov v regiónoch (krajoch) Slovenska za
obdobie rokov 2000-2015. Na vyhodnotenie údajov sme použili metódu komparácie, metódu analýzy
a syntézy, regresnú analýzu a odhad pomocou trendovej funkcie.
3. Výsledky a diskusia
Transformačný proces, prebiehajúci od začiatku 90. rokov, vytvoril na hospodárskych mapách krajín
pristupujúcich do Európskej únie (EÚ) výrazné disparity. Hlavné a urbanizované oblasti získavali
ekonomickú silu na rozdiel od periférnych, odľahlých a poľnohospodárskych oblastí. Regionálny
rozvoj EÚ v ďalšom období by mal naďalej podporovať jednotu únie, ale zároveň zachovať diverzitu
jej regiónov (Horská, 2007). Rozvoj jednotlivých regiónov je súčasťou rozvoja celej spoločnosti
a vplýva aj na životnú úroveň ľudí, najmä v súvislosti s existujúcimi regionálnymi disparitami.
Obr. 1: Demografický vývoj počtu obyvateľov v predproduktívnom veku v regiónoch SR
(2000 - 2015)
Zdroj: Štatistický úrad SR, vlastné spracovanie
Z hľadiska hodnotenia ďalšieho vývoja regiónov je dôležité sledovať predovšetkým zmeny v skupine
predproduktívneho obyvateľstva, ktoré predstavujú potenciálnu pracovnú silu. V porovnaní rokov
2000 a 2015 došlo vo všetkých regiónoch (s výnimkou Bratislavského kraja) k poklesu počtu
obyvateľov v predproduktívnom veku (Obr. 1). Najvýraznejší pokles je možné sledovať v krajoch
v roku 2007 a mierne zlepšenie, resp. stagnáciu počtu obyvateľov tejto vekovej kategórie je možné
vidieť od roku 2010. Socioekonomické zmeny, ktoré súviseli s prechodom od plánovanej ekonomiky
k trhovej, mali výrazný dopad na obyvateľstvo Slovenska. Zmeny súviseli predovšetkým
s reštrukturalizáciu výrobných odvetví v rámci krajiny, odvetvia ťažkého strojárstva
a poľnohospodárstva sa dostali do útlmu, výsledkom čoho bola transformácia existujúcich podnikov,
príp. ich zánik. Táto situácia spôsobila to, že mnohí ľudia zostali bez práce, resp. využili možnosť
odísť pracovať do zahraničia. Ekonomická situácia v konečnom dôsledku zapríčinila to, že
predovšetkým mladí ľudia začali odsúvať otázku založenia si rodín do úzadia a uprednostnili svoj
kariérny rast. To sa prejavilo nielen v podmienkach Slovenska, ale aj v rámci všetkých členských
krajín EÚ. Dôsledkom bolo prudké znižovanie počtu narodených detí a naopak, nárast obyvateľov
v produktívnom veku. Napriek tomu, že v roku 2009, kedy svet zasiahla ekonomická kríza
a v podmienkach Slovenska sa naplno prejavila v roku 2010, je možné sledovať mierny nárast počtu
obyvateľov v predproduktívnom veku. Jedným z dôvodov uvedeného stavu môže byť aj tá
skutočnosť, že štát sa v danom období snažil aj prostredníctvom aktívnych nástrojov politiky
zamestnanosti, ako aj podporou zahraničných investorov vytvárať podmienky pre udržanie, resp.
tvorbu nových pracovných miest. V tomto období zaznamenávame aj mierny nárast počtu obyvateľov,
ktorí sa zo zahraničia vracali späť domov a zakladali si rodiny. Z hľadiska hodnotenia jednotlivých
regiónov jedine Bratislavský kraj zaznamenáva v porovnaní s ostatnými krajmi od roku 2010 výrazný
65000
75000
85000
95000
105000
115000
125000
135000
145000
155000
165000
175000
185000
2000 2003 2006 2009 2012 2015
Bratislavský kraj
Trnavský kraj
Trenčiansky kraj
Nitriansky kraj
Žilinský kraj
Banskobystrický
kraj
Prešovský kraj
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
377
každoročný nárast počtu obyvateľov v predproduktívnom veku. Dôvodom je nielen skutočnosť, že
v danom kraji sa alokuje väčšina podnikateľských subjektov, ktoré vytvárajú množstvo pracovných
príležitostí, ale aj poloha kraja v blízkosti Rakúska či Českej republiky umožňuje obyvateľom
dochádzať každodenne za prácou. Takéto výhodné ekonomické podmienky lákajú predovšetkým
mladých ľudí, ktorí prichádzajú za prácou do tohto regiónu z menej rozvinutých regiónov,
predovšetkým z východného a stredného Slovenska. Iba veľmi malé percento obyvateľov, ktorí
prichádzajú pracovať do Bratislavského kraja, z neho odchádza, vo väčšine prípadov ostávajú
v regióne a zakladajú si rodiny, čo sa v pozitívnom meradle prejavuje v náraste počtu obyvateľov
v predproduktívnom veku.
V rámci zastúpenia jednotlivých vekových kategórii obyvateľstva najvýznamnejšiu skupinu
obyvateľov tvoria obyvatelia v produktívnom veku. Z ekonomického hľadiska predstavujú
producentov, ale zároveň aj spotrebiteľov. V porovnaní s vývojom počtu obyvateľov
v predproduktívnom veku je možné vidieť, že v sledovanom období počet obyvateľov v produktívnom
veku od roku 2000 do roku 2010 kontinuálne každoročne narastal a následne dochádzalo ku
každoročnému miernemu poklesu počtu obyvateľov tejto vekovej kategórie (Obr. 2). Na počet
ekonomicky aktívnych obyvateľov má stály vplyv predovšetkým zotrvávanie osôb v poproduktívnom
veku na trhu práce medzi pracujúcimi. V menšej miere je počet ekonomicky aktívnych obyvateľov
ovplyvnený novými prírastkami do skupiny obyvateľov v produktívnom veku. V rámci hodnotenia
tejto vekovej kategórie je možné vnímať dopad hospodárskej krízy, ktorá sa v plnej miere prejavila
v podmienkach Slovenska v roku 2010. Napriek opatreniam zo strany štátu dôsledkom bol odchod
tejto skupiny obyvateľov za pracovnými príležitosťami do zahraničia. Najvýraznejšie je možné tento
prejav vnímať práve v Bratislavskom kraji, v ktorom sa nachádza najväčšia alokácia firiem
v porovnaní s inými krajmi, predovšetkým so zahraničným kapitálom, ktoré v dôsledku hospodárskej
krízy najviac utlmovali svoju výrobu. Vývoj počtu obyvateľov v produktívnom veku kopíruje
predikciu výskumnej štúdie Gertlera (2005), ktorý uvádza, že po roku 2010 nastane pokles počtu
obyvateľov v produktívnom veku.
Obr. 2: Demografický vývoj počtu obyvateľov v produktívnom veku v regiónoch SR (2000 - 2015)
Zdroj: Štatistický úrad SR, vlastné spracovanie
Významnou charakteristikou pre trh práce, ktorá sa vo výraznej miere dotýka predovšetkým
produktívneho obyvateľstva, je nezamestnanosť. Jedným z hlavných dôvodov vysokej
nezamestnanosti vo všetkých členských štátoch EÚ sú ich štrukturálne problémy v jednotlivých
ekonomikách, ktoré sa následne premietajú do dlhodobej nezamestnanosti. Preto v skúmanom
ukazovateli (Giniho koeficient, σ-konvergencia) krajiny EÚ vykazujú podobné hodnoty, čo platí
predovšetkým pre krajiny V4, aj keď urobili veľký pokrok v reformách svojich ekonomík.
Konvergencia údajov EÚ v oblasti nezamestnanosti ukazuje, že krajiny nie sú úspešné pri riešení tejto
náročnej úlohy (Qineti a kol., 2011).
380000
400000
420000
440000
460000
480000
500000
520000
540000
560000
580000
2000 2003 2006 2009 2012 2015
Bratislavský kraj
Trnavský kraj
Trenčiansky kraj
Nitriansky kraj
Žilinský kraj
Banskobystrický
kraj
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
378
Miera ekonomickej aktivity sa v jednotlivých regiónoch SR počas obdobia rokov 2000 - 2015 vyvíjala
nerovnomerne (Obr. 3). Zmeny v grafoch majú skokovitý charakter, pričom najnižšiu mieru
ekonomickej aktivity zaznamenávame v Košickom kraji v roku 2007, naopak v danom roku dosahoval
najvyššiu mieru ekonomickej aktivity Bratislavský kraj. Najlepšie výsledky v rámci hodnotenia
ukazovateľa má Bratislavský a Trnavský kraj, čo je v prípade oboch krajov dôsledkom alokácie
významných zahraničných firiem automobilového priemyslu (Volkswagen, PSA Peugeot Citroën),
ktoré vytvárajú zázemie aj pre ďalšie podnikateľské subjekty.
Obr. 3: Vývoj miery ekonomickej aktivity obyvateľstva v regiónoch SR (2000 - 2015)
Zdroj: Štatistický úrad SR, vlastné spracovanie
Podľa prognóz Národnej Banky Slovenska sa očakáva priaznivý vývoj na trhu práce, čo však na
druhej strane prináša aj problémy s nedostatkom kvalifikovanej pracovnej sily. Vplyvom rastu HDP
bude postupne dochádzať aj k zvyšovaniu domáceho a zahraničného dopytu po tovare a službách, čo
bude vytvárať priestor pre ďalšie pracovné príležitosti. Táto skutočnosť by mohla mať pozitívny
dopad predovšetkým na nárast počtu obyvateľov v produktívnom veku v SR, pretože by nemuseli za
prácou odchádzať do zahraničia, ale mohli by pracovať na Slovensku. Na druhej strane nedostatok
kvalifikovanej pracovnej sily môže spôsobiť aj to, že zamestnávatelia si začnú pracovnú silu dovážať
z iných krajín. Na základe uvedených skutočností sme sa pokúsili predikovať vývoj počtu obyvateľov
v produktívnom veku a mieru ekonomickej aktivity prostredníctvom polynomických funkcií, pričom
uvádzame aj koeficient spoľahlivosti odhadnutého trendu. Z trendových funkcií (Obr. 4) vyplýva, že
v najbližšom období bude počet obyvateľov v produktívnom veku klesať, no napriek tomu miera
ekonomickej aktivity sa bude zvyšovať. Za predpokladu o nedostatku pracovných síl na trhu splnenie
tohto odhadu je možné v tom prípade, keď budú obyvatelia v dôchodkovom veku aj naďalej aktívni na
trhu práce.
54
56
58
60
62
64
66
2000 2003 2006 2009 2012 2015
Bratislavský kraj
Trnavský kraj
Trenčiansky kraj
Nitriansky kraj
Žilinský kraj
Banskobystrický
kraj
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
379
Obr. 4: Odhad počtu obyvateľov v produktívnom veku a miery ekonomickej aktivity
Zdroj: Štatistický úrad SR, vlastné spracovanie
Zmeny socio-ekonomických podmienok a uprednostňovanie kariérneho života predovšetkým
mladými ľuďmi spôsobujú, že klesá počet obyvateľov v predproduktívnom veku. Na druhej strane
však dochádza k zvyšovaniu kvality života a predlžovaniu strednej dĺžky života, čo sa v konečnom
dôsledku odráža v náraste počtu obyvateľov v poproduktívnom veku. Z hľadiska jednotlivých
regiónov je možné konštatovať, že bez ohľadu na ekonomické podmienky v jednotlivých regiónoch
všetky regióny od roku 2000 zaznamenávajú každoročný nárast počtu obyvateľov tejto vekovej
kategórie (Obr. 5).
Obr. 5: Demografický vývoj počtu obyvateľov v poproduktívnom veku v regiónoch SR (2000 - 2015)
Zdroj: Štatistický úrad SR, vlastné spracovanie
Záver
Obyvateľstvo spolu s ekonomickým potenciálom predstavuje významný základ pre rozvoj každého
regiónu. Analýzou jednotlivých vekových skupín obyvateľstva sme zistili, že v súčasnom období
Slovensko kopíruje demografický trend vo väčšine európskych krajín, a teda dochádza k poklesu
obyvateľstva v predproduktívnom veku a naopak, narastá počet obyvateľov v poproduktívnom veku.
Podľa predikcie na najbližšie obdobie bude počet obyvateľov v produktívnom veku klesať, no miera
ekonomickej aktivity sa bude zvyšovať. Tento vývoj však nie je z dlhodobého hľadiska udržateľný,
nakoľko poukazuje na skutočnosť, že v dôsledku nedostatočnej obnovy generácie pracujúcich bude na
trhu práce zotrvávať časť obyvateľov v dôchodkovom veku, ktorí aj napriek vyššiemu veku budú stále
pracovať. Už v súčasnom období Slovensko pociťuje nedostatok kvalifikovanej pracovnej sily, čo sa
y = -2471,9x2 + 1E+07x - 1E+10
R² = 0,9365
y = 0,0185x2 - 74,172x + 74595
R² = 0,789
58,5
59
59,5
60
60,5
61
3700000
3750000
3800000
3850000
3900000
3950000
1999 2002 2005 2008 2011 2014 2017
produktívny
miera EA
Polyg. (produktívny)
Polyg. (miera EA)
60000
65000
70000
75000
80000
85000
90000
95000
100000
105000
110000
2000 2003 2006 2009 2012 2015
Bratislavský kraj
Trnavský kraj
Trenčiansky kraj
Nitriansky kraj
Žilinský kraj
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
380
snažia firmy riešiť rôznymi spôsobmi, napr. aj dovozom pracovnej sily zo zahraničia. Je však otázne,
či takéto riešenie je dlhodobo udržateľné.
Presné výsledky analýzy získané kvantitatívnymi metódami a ich správna interpretácia sú základom
pre ďalšie kroky v plánovaní rozvoja regiónov, ktoré budú úspešné vtedy, keď ich základom bude
vzájomná spolupráca odborníkov a špecialistov z rôznych odborných oblastí. Ďalším dôležitým
činiteľom rozvoja regiónov je stav podnikateľského prostredia, ktoré vyžaduje okrem ekonomických
podmienok aj odborne fundovanú pracovnú silu a má priamy vplyv na ekonomickú aktivitu
obyvateľstva v jednotlivých regiónoch.
Literatúra
BALÁŽOVÁ, E., PAPCUNOVÁ, V., JARÁBKOVÁ, J., (2007). Tourist trade and self-government. Nitra:[1]
Municipalia. ISBN 978-80-8069-862-1.
GERTLER, P., (2005). Predikcia nezamestnanosti na základe bilancie ekonomickej aktivity do roku 2010.[2]
Výskumná štúdia. [online]. [cit. 2017-03-06]. Bratislava: Inštitút menových a finančných štúdií Národnej
banky Slovenska.Dostupné z: http://www-ext.nbs.sk/_img/Documents/PUBLIK/05_GER1.PDF.
GREGÁŇOVÁ, R., (2012). The applications of exponential function in expression of efficiency investment[3]
municipalities. In Aplikácia matematických metód v regionálnom rozvoji. Nitra: Univerzita Konštantína
Filozofa, pp. 34-37. ISBN 978-80-558-0179-7.
HORNYÁK GREGÁŇOVÁ, R., FERENCZI VAŇOVÁ, A., KRAJČÍROVÁ, R., VÁRYOVÁ, I.,[4]
KOŠOVSKÁ, I., (2015). Comparison and assessment of credit repayment in terms of mathematics and
finance. In ICABR 2015, X. International Conference on Applied Business Research. Brno: Mendel
University, pp. 257-266. ISBN 978-80-7509-379-0.
HORSKÁ, E., (2007). Medzinárodný marketing. Nitra: Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre.[5]
ISBN 978-80-8069-938-3.
MARIŠ, M., (2012). Income (un) balance, employment and economic growth in Slovakia. In Aplikované[6]
úlohy v modernom vyučovaní matematiky. Nitra: Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre, pp. 131-
137. ISBN 978-80-552-0823-7.
PAPCUNOVA, V., GECÍKOVÁ, I., (2012). The population as an actor of development. In XV.[7]
mezinárodní kokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 538-
544. ISBN 978-80-210-5875-0.
PAPCUNOVÁ, V., HORNYÁK GREGÁŇOVÁ, R., ORSZÁGHOVÁ, D., (2015). Evaluating of the[8]
financial management of the municipalities via parameters of data matrix in the Slovak Republic
conditions. In Proceedings from IX. International Conference on Applied Business Research ICABR 2014.
Brno: Mendel University, pp. 803-814. ISBN 978-80-7509-223-6.
QINETI, A., MATEJKOVÁ, E., PIETRIKOVÁ, M., SERENČEŠ, R., TÓTH, M., DVOŘÁK, M., (2011).[9]
Looking for the evidence of socioeconomic convergence within the European Union. Agricultural
Economics, vol. 57, no. 8, pp. 384-393. ISSN 0139-570X.
STAŠÁKOVÁ, S., (2008). Skúmanie regionálnych disparít. [Dizertačná práca]. Nitra: Slovenská[10]
poľnohospodárska univerzita v Nitre.
VITURKA, M., (2016). Theoretical bases and generalization of the results of regional development[11]
modeling of the Czech Republic. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků.
Brno: Masarykova univerzita, pp. 22-27. ISBN 978–80–210–8273–1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-
2016-1.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
381
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-49
WEBBOVA TYPOLOGIE ÚZEMNÍCH JEDNOTEK A JEJÍ
MODIFIKACE HODNOTÍCÍ ZMĚNY VĚKOVÉ STRUKTURY
OBYVATELSTVA
WEBB'S TYPOLOGY OF TERRITORIAL UNITS AND ITS MODIFICATION
TO EVALUATE THE AGE STRUCTURE OF POPULATION
ZDENĚK MATĚJA
Ústav regionálních a bezpečnostních věd
Fakulta ekonomicko-správní
Univerzita Pardubice
Institute of Regional and Security Sciences
Faculty of Economics and Administration
University of Pardubice
Studentská 95, 532 10 Pardubice, Czech Republic
E-mail: Zdenek.Mateja@upce.cz
Anotace
Lidské zdroje jsou považovány za hlavní bohatství každé společnosti, regionální úroveň nevyjímaje.
Při stejném početním stavu však mohou mít jednotlivé populace zcela rozdílnou věkovou strukturu,
proto je nutné věnovat těmto strukturám zvýšenou pozornost. Příspěvek v kontextu demografického
stárnutí představuje modifikaci Webbovy typologie územních jednotek, která je určena k hodnocení
změn ve věkové struktuře obyvatelstva regionů, jako jeden z možných nástrojů pro zachycení
probíhajících demografických změn. Cílem příspěvku je prostřednictvím původní i modifikované
Webbovy typologie územních jednotek zhodnotit dynamiku obyvatelstva a změny věkových struktur
v krajích České republiky v období let 1996 až 2015, čímž současně dojde k prověření využitelnosti
navržené modifikované Webbovy typologie územních jednotek. Ve sledovaném dvacetiletém období lze
v demografickém vývoji jednotlivých krajů České republiky identifikovat značné rozdíly, např. zatímco
Středočeskému kraji přibylo přes 220 tisíc obyvatel, Moravskoslezskému kraji naopak více než 80 tisíc
obyvatel ubylo. Vývojem věkových struktur se od ostatních krajů odlišují Středočeský kraj a Praha.
Klíčová slova
demografické stárnutí, dynamika obyvatelstva, věková struktura, Webbova typologie územních
jednotek a její modifikace, kraje České republiky
Annotation
Human resources are considered the main wealth of any society even at the regional level. However,
the populations of similar sizes may have completely different age structures; hence it is needed to pay
attention to these structures. The paper introduces a modification of Webb's typology of territorial
units in terms of demographic ageing, which may be used for capturing of ongoing demographic
changes and which is designed to evaluate changes in the age structure of population of regions. The
aim of this paper is to apply both conventional and modified Webb's typology of territorial units
to examine the dynamics of population and changes in age structures of Czech regions between 1996
and 2015. Then its results allow to test the usability of Webb's modified typology of territorial units
by fulfilling the objective. The results shown large differences in demographic development of Czech
regions over the 20-year period, e.g. the population of the Central Bohemia region increased by more
than 220 thousands of inhabitants, while that of the Moravia-Silesian region decreased by more than
80 thousands. Moreover, the development of age structures of the Central Bohemia region and
Prague differ significantly from the other regions.
Key words
demographic ageing, population dynamics, age structure, Webb's typology of territorial units and its
modification, Czech regions
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
382
JEL classification: J11, R23
Úvod
V historii lidstva je možné pozorovat neustálé snahy o hledání, rozvíjení a prosazování takových
změn, které by lidem život v území zpříjemnily a zkvalitnily. Je to právě přirozená lidská touha mít se
lépe nebo alespoň touha mít se dobře, jež bývá považována za hlavní příčinu a hybatele rozvoje
území. Pokud je chápán jako všeobecný cíl sociálně-ekonomického rozvoje „dlouhý a kvalitní život
lidí“, je zřejmé, že obyvatelstvo tvoří fundament naplňování tohoto cíle. (Kraftová a kol., 2016) Hudec
a kol. (2009) upozorňují na skutečnost, že konkurenční výhoda regionu stále více závisí na získávání
a rozvoji kvalitních lidských zdrojů, zároveň však také na způsobech řízení, rozvíjení a udržování
lidského a sociálního kapitálu v čase a prostoru. Za celkový obraz vypovídající o naději dožití, ochotě
lidí stěhovat se do regionu a zakládat rodiny lze podle (Botlíková, Pellešová, Botlík, 2016) považovat
ukazatel celkového přírůstku obyvatel regionu. Na konkurenceschopnost regionů je možné také
nahlížet jako na „soutěž“ o přilákání či udržení kapitálu a obyvatel. Atraktivnost regionu lze pak
vnímat jako vnější odraz jeho konkurenceschopnosti. Právě atraktivnost regionu v podobě schopnosti
přitahovat lidský kapitál se stává čím dál více významným aspektem současného regionálního rozvoje.
Lidé na určitém území jsou charakterizováni vlastnostmi, podle kterých je možné obyvatelstvo jako
celek členit a strukturovat. Při stejném početním stavu mohou mít jednotlivé populace zcela rozdílnou
věkovou strukturu a zastoupení podle pohlaví, proto je nutné věnovat těmto strukturám zvýšenou
pozornost. (Demografické informační centrum, 2017) Struktura obyvatelstva podle věku a pohlaví
je výsledkem demografických procesů probíhajících v populaci během několika uplynulých desetiletí
a zároveň do jisté míry předurčuje populační vývoj na desetiletí budoucí, což má značný praktický
význam.
Zejména v důsledku dlouhodobě nízké úrovně porodnosti a rostoucí střední délky života dochází
k demografickému stárnutí populace, při kterém se mění relativní zastoupení hlavních věkových
skupin. Při pohledu na strukturu světové populace v letech 1970, 2015 a 2060 (prognóza) na Obr. 1
je zřetelný postup demografického stárnutí, s nímž mizí i dosud tradiční tvar vizualizace struktury
populace – věková pyramida. Díky klesající porodnosti dochází na jedné straně k rapidnímu zužování
základny, kterou představuje předproduktivní generace (do 15 let), na straně druhé je jasně vidět
prodlužující se délka života a s ní spojený nárůst obyvatel vyššího věku – postproduktivní generace
(65 a více let). Čím dál více starších lidí bude závislých na čím dál menším počtu mladých lidí.
Obr. 1: Stárnutí světové populace
Zdroj: Parker (2014)
Současný stav demografického stárnutí ve světě odráží nerovnoměrný časový a teritoriální vývoj
v různých částech světa. Ke stárnutí populace dochází prozatím zejména ve vyspělých částech světa
(Evropa, Severní Amerika, Austrálie, Nový Zéland a Japonsko), postupně se však začíná projevovat
už i v některých rozvojových zemích. Nejstarší populaci na světě má sice Japonsko, avšak nejstarším
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
383
makroregionem světa je Evropa. (Kalibová, Pavlík, Vodáková, 2009) Demografické stárnutí má
neoddiskutovatelný dopad rovněž na regiony, jejich ekonomiku, infrastrukturu i správu. Pro úspěšný
regionální rozvoj je nutností zohlednit faktory vyvolané stárnutím populace a začlenit jejich řešení
do širokého spektra regionálních strategií v oblastech jako jsou např. hospodářství, územní plánování,
vzdělávání, doprava, bydlení a sociální začlenění. (Ferry, Baker, 2006)
1. Cíl a metody
Východiskem pro správné vnímání a strategické ovlivňování životní úrovně a kvality života
na regionální (obdobně jako na národní či globální) úrovni je demografická analýza. Jako možnost
dalšího pohledu na probíhající demografické změny věkových struktur byla modifikována Webbova
typologie dynamiky obyvatelstva.
Tento příspěvek si klade za cíl zhodnotit prostřednictvím původní i modifikované Webbovy typologie
územních jednotek dynamiku obyvatelstva a změny věkových struktur v krajích České republiky
v období let 1996 až 2015, čímž současně dojde k prověření využitelnosti navržené modifikované
Webbovy typologie územních jednotek. Pro analýzu byla využita data Českého statistického úřadu
(Český statistický úřad, 2017) o demografickém vývoji v krajích České republiky za dvacetileté
období ohraničené roky 1996 a 2015. Konkrétně se jednalo o ukazatele počtu obyvatel, věkové
struktury, přirozeného, mechanického a celkového pohybu obyvatelstva.
Přirozená měna obyvatelstva je spojena s tzv. demografickou reprodukcí, zahrnuje v sobě procesy
rození a vymírání. Rozdíl mezi počtem živě narozených a zemřelých v určitém časovém úseku
představuje přirozený přírůstek či přirozený úbytek obyvatel. Demografické procesy spojené
s prostorovou mobilitou jsou sledovány jako mechanická měna obyvatelstva. Prostorové přemisťování
osob přes libovolné hranice se označuje jako migrace. Analogicky s přirozenou měnou se lze setkat
s pojmy migrační přírůstek a migrační úbytek, někdy též migrační saldo. Spojením měr přirozené
a mechanické měny obyvatelstva vzniká ukazatel celkového populačního přírůstku/úbytku. Pro jeho
detailnější hodnocení lze využít Webbovu typologii územních jednotek klasifikovaných na základě
dynamiky obyvatelstva. (Webb, 1963) K analýze a vizualizaci členění regionů podle pohybu jejich
obyvatelstva slouží tzv. Webbův diagram, jehož základní podobu představuje Obr. 2.
Obr. 2: Webbův diagram
Zdroj: vlastní zpracování
Webbův diagram využívá kartézského systému souřadnic, na vertikální osu se nanáší bilance
přirozeného pohybu (PP – přirozený přírůstek, PU – přirozený úbytek), na horizontální osu pak
bilance mechanického pohybu obyvatelstva (MP – mechanický přírůstek, MU – mechanický úbytek).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
384
Souřadnicové osy a jejich úhlopříčky vymezují celkem osm sektorů, které představují osm
populačních typů regionů s různou charakteristikou pohybu jejich obyvatel. V polovině z nich
(označené písmeny A, B, C, D) převládá celkový přírůstek (CP), ve zbývajících čtyřech (E, F, G, H)
pak dominuje celkový úbytek (CU) obyvatelstva.
Modifikovaná Webbova typologie (Matěja, 2015) je určena k hodnocení změn ve věkové struktuře
obyvatelstva regionů. Využívá členění na předproduktivní (0-14 let), produktivní (15-64 let)
a postproduktivní (65 a více let) generaci a hodnotí změny jejich zastoupení v populaci za zvolené
období. Modifikaci Webbova diagramu znázorňuje Obr. 3.
Obr. 3: Modifikace Webbova diagramu
Zdroj: vlastní zpracování
Legenda: PPRE-G – přírůstek předproduktivní generace, UPRE-G – úbytek předproduktivní generace, PPRO-G –
přírůstek produktivní generace, UPRO-G – úbytek produktivní generace, PPOS-G – přírůstek postproduktivní
generace, UPOS-G – úbytek postproduktivní generace.
Kombinacemi přírůstku/úbytku podílu obyvatelstva v předproduktivní generaci a přírůstku/úbytku
obyvatelstva v postproduktivní generaci, jejichž výsledkem je i změna podílu produktivní generace,
je možné vymezit následujících osm typů regionů charakterizujících změny v jejich věkové struktuře
obyvatelstva: A – přírůstek předproduktivní generace převyšuje úbytek postproduktivní generace,
ve výsledku dochází k úbytku produktivní generace; B – přírůstek předproduktivní generace převyšuje
přírůstek postproduktivní generace, ve výsledku dochází k úbytku produktivní generace; C – přírůstek
postproduktivní generace převyšuje přírůstek předproduktivní generace, ve výsledku dochází k úbytku
produktivní generace; D – přírůstek postproduktivní generace převyšuje úbytek předproduktivní
generace, ve výsledku dochází k úbytku produktivní generace; E – úbytek předproduktivní generace
převyšuje přírůstek postproduktivní generace, ve výsledku dochází k přírůstku produktivní generace;
F – úbytek předproduktivní generace převyšuje úbytek postproduktivní generace, ve výsledku dochází
k přírůstku produktivní generace; G – úbytek postproduktivní generace převyšuje úbytek
předproduktivní generace, ve výsledku dochází k přírůstku produktivní generace; H – úbytek
postproduktivní generace převyšuje přírůstek předproduktivní generace, ve výsledku dochází
k přírůstku produktivní generace.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
385
2. Výsledky
Pro lepší porozumění výsledkům následně aplikované původní i modifikované Webbovy typologie
územních jednotek je vhodné se nejprve alespoň stručně seznámit s dynamikou obyvatelstva krajů
České republiky za zkoumané dvacetileté období. Tab. 1 poskytuje přehled o počtu obyvatel
jednotlivých krajů na počátku roku 1996 a na konci roku 2015, řadí kraje do sestupného pořadí podle
celkové změny počtu obyvatel a uvádí počty let s celkovým přírůstkem a celkovým úbytkem obyvatel.
Z hlediska celkového pohybu obyvatel se kraje rozdělily do dvou stejně početných skupin, v sedmi
došlo k celkovému přírůstku obyvatel (nejvíce ve Středočeském kraji), sedm jich naopak vykázalo
celkový úbytek obyvatel (nejvíce Moravskoslezský kraj). Rovnoměrně dopadlo i členění dle
celkového pohybu obyvatel v jednotlivých letech, v polovině krajů nastal častěji celkový přírůstek
obyvatel (Středočeský kraj vykázal celkový přírůstek obyvatel nejčastěji – v devatenácti letech,
vyjma první hodnocený rok 1996), v druhé polovině krajů naopak převládal počet let s celkovým
úbytkem (ve Zlínském a Moravskoslezském kraji v osmnácti letech, kromě roků 2007 a 2008, které
byly charakteristické vysokou mírou imigrace v celé České republice).
Tab. 1: Počet obyvatel a jeho změny v krajích ČR
1996 2015 změna CP CU
STČ 1 106 738 1 326 876 220 138 19 1
PHA 1 209 855 1 267 449 57 594 13 7
JHM 1 141 172 1 175 025 33 853 13 7
PLK 555 410 576 616 21 206 12 8
JHČ 626 867 637 834 10 967 16 4
LBK 428 974 439 639 10 665 14 6
PAK 510 072 516 149 6 077 9 11
ULK 825 074 822 826 -2 248 12 8
HKK 553 827 551 421 -2 406 5 15
OLK 641 163 634 718 -6 445 3 17
KVK 305 086 297 828 -7 258 7 13
VYS 522 846 509 475 -13 371 5 15
ZLK 600 617 584 676 -15 941 2 18
MSK 1 293 643 1 213 311 -80 332 2 18
Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSÚ
Legenda: CP – celkový přírůstek, CU – celkový úbytek, zkratky krajů dle metodiky ČSÚ.
V tab. 2 jsou zobrazeny výsledky aplikace původní Webbovy typologie územních jednotek. Již
na první pohled je zřejmá značná různorodost hodnocení napříč jednotlivými kraji i roky, což
koresponduje s informacemi obsaženými v Tab. 1, měnící se úrovní porodnosti i neustálým
prodlužováním naděje dožití.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
386
Tab. 2: Webbova typologie územních jednotek aplikovaná na kraje ČR
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2013
2014
2015
HKK E E E E F F F E E D D C C H A G G G G E
JHČ E D D E E E D D D D C C C C C C C D C D
JHM E E E E E F F D D D D C C C B C C B B C
KVK E D H E G G C D D H B C B H H G G G G G
LBK D E D E D G E D G C C C C B B B H A C C
MSK F F F F G G F F G G G A A G G G G G G G
OLK E E E F E F F E G E C C A H H F G G G F
PAK E E E E E F F F E D C C C B C D D F B F
PHA E E F F F G D D D D C C C C C C C H C C
PLK E E E E E F E D E D D C C C A D D D D D
STČ E D D D D D D D D D C C C C C C C C C C
ULK D D D D E E D D D D A C C A H G F F G F
VYS D E E F F F F E F D C C C H H H G G H H
ZLK E E E E E F F F F E E C C G H F G F F F
Zdroj: vlastní zpracování
Nejčastěji zastoupenými typy jsou regiony C a E, které se s výjimkou Moravskoslezského kraje
vyskytly ve všech krajích alespoň v jednom roce. Naopak typem B byly minimálně v jednom roce
hodnoceny pouze čtyři kraje. Nejstabilnější pohyb obyvatel spojený s hodnocením jen třemi typy
regionu během zkoumaných dvaceti let vykazovaly Jihočeský (C, D, E), Moravskoslezský (A, F, G)
a Středočeský kraj (C, D, E). Na druhou stranu hned sedmi různými typy regionu byly hodnoceny
Královéhradecký (vyjma B), Liberecký (vyjma F) a Ústecký kraj (vyjma B), což vypovídá o velké
proměnlivosti demografického chování obyvatel.
Tab. 3: Modifikace Webbovy typologie územních jednotek aplikovaná na kraje ČR
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2013
2014
2015
HKK E E E E E F E E E E E D D C C C C C C C
JHČ E E E E E E E E E E E D D C C C C C C C
JHM E E E E E E E E E E E E D C C C C C C C
KVK E E E E E E E E E E E D D C C C C C C C
LBK E E E E F F F E E E E D D C C C C C C C
MSK E E E E E E E E E E D D D D C C C C C C
OLK E E E E E E E E E E E D D C C C C C C C
PAK E E E E E E E E E E E E D C C C C C C C
PHA E E E F F F F F F F E F C C B C C C B B
PLK E E E E E E E E E E E E D C C C C C C C
STČ E E E E F F F F F F E A C B B C C C C C
ULK E E E E E E E F E E D E D C C C C C C C
VYS E E E E E E E E E E E E D D C C C C C C
ZLK E E E E E E E E E E E D D D C C C C C C
Zdroj: vlastní zpracování
Tab. 3 zachycuje výsledky aplikace modifikované Webbovy typologie hodnotící změny ve věkové
struktuře regionů. Dominantním typem zejména v první polovině analyzovaného období je region
typu E, v němž úbytek předproduktivní generace převyšuje současný přírůstek postproduktivní
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
387
generace a ve výsledku dochází k přírůstku produktivní generace. Pro většinu krajů je charakteristická
posloupnost typů E – D – C, jen občas doplněná typem F. Výjimku představují Středočeský kraj
a Praha, ty jsou oproti jiným krajům častěji hodnoceny jako typ F, vyskytuje se u nich i typ B, ve
Středočeském kraji pak v jednom roce i typ regionu A.
Oproti původní Webbově typologii vykazuje její modifikovaná varianta větší stabilitu v čase, což
je dáno charakterem dělení věkové struktury populace na tři široce vymezené ekonomické generace.
Jelikož ke změnám dochází méně často, může se jako vhodná jevit její aplikace např. na pětiletá
období. Za roky 1996-2000 byly všechny kraje shodně klasifikovány typem E, v období let 2001-2005
se typ E vyskytoval u dvanácti krajů, typ F v Praze a Středočeském kraji. V letech 2006-2010
převládal typ D u dvanácti krajů, Praha a Středočeský kraj představovaly typ C, v posledním období
2011-2015 bylo třináct krajů označeno typem C, jen Praha typem B.
Závěr
Snaha o rozvoj regionu je stará jako lidstvo samotné, neboť po celou dobu své existence se lidé snažili
zvelebovat své okolí tak, aby se jim v něm žilo dobře. Je tedy možné tvrdit, že lidé jsou zdrojem,
prostředkem i cílem regionálního rozvoje. Lze je rovněž označit za nezbytný předpoklad pro dosažení
ekonomických, sociálních, kulturních, environmentálních i dalších cílů každé společnosti. Struktura
obyvatelstva podle věku a pohlaví je výsledkem demografických procesů probíhajících v populaci
během několika uplynulých desetiletí a zároveň do jisté míry předurčuje populační vývoj na desetiletí
budoucí, což má značný praktický význam. Data o počtu, rozmístění, struktuře i dynamice
obyvatelstva mohou být vhodným pokladem pro rozhodování o budoucí podobě regionu.
Cílem tohoto příspěvku bylo zhodnotit prostřednictvím původní i modifikované Webbovy typologie
územních jednotek dynamiku obyvatelstva a změny věkových struktur v krajích České republiky
v období let 1996 až 2015, čímž současně došlo k prověření využitelnosti navržené modifikované
Webbovy typologie územních jednotek.
Nejvyšší celkový přírůstek obyvatel za sledované dvacetileté období zaznamenal Středočeský kraj
(přírůstek více než 220 tisíc obyvatel), nejvyšší celkový úbytek obyvatel naopak vykázal
Moravskoslezský kraj (úbytek více než 80 tisíc obyvatel). Rozdílnému migračnímu chování, měnící se
úrovní porodnosti a prodlužování naděje dožití lze přičítat značnou různorodost, napříč jednotlivými
kraji i roky, při hodnocení pohybu obyvatelstva původní Webbovou typologií územních jednotek.
Dělení věkové struktury populace na tři široce vymezené ekonomické generace vede k vyšší stabilitě
v hodnocení modifikované varianty Webbovy typologie územních jednotek oproti variantě původní.
Jelikož ke změnám dochází méně často, může se jako vhodná jevit její aplikace např. na pětiletá
období. Společným rysem převládajícího hodnocení (vyjma Středočeského kraje a Prahy) typem
regionu E (v období let 1996-2000 a 2001-2005), typem D (v letech 2006-2010) i typem C (za období
2011-2015) je zvýšení podílu zastoupení postproduktivní generace ve společnosti.
Se zvyšujícím se podílem zastoupení v populaci roste důležitost starších lidí a jejich přínosů
ve prospěch společnosti, ale také jejich požadavků jako spotřebitelů a očekávání jako občanů. Je tedy
vhodné se zaměřit na posilování jejich produktivního přínosu pro regionální ekonomiku a zjišťování
spotřebních vzorců jejich chování v relevanci k soukromému i veřejnému sektoru, neboť starší
obyvatelé jsou zároveň i významnou rostoucí skupinou spotřebitelů.
Literatura
BOTLÍKOVÁ, M., PELLEŠOVÁ, P., BOTLÍK, J., (2016). Atraktivita území jako faktor pohybu[1]
obyvatelstva. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova
univerzita, pp. 915-922. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-118.
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2017). Regionální časové řady. [online]. [cit. 2017-03-15]. Dostupné z:[2]
https://www.czso.cz/csu/czso/regionalni_casove_rady.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
388
DEMOGRAFICKÉ INFORMAČNÍ CENTRUM, (2017). Portál Demografie. O demografii. [online]. [cit.[3]
2017-03-22]. Dostupné z: http://www.demografie.info/?cz_struktura=.
FERRY, M., BAKER, R., (2006). Regionální strategie a demografické stárnutí: Age Proofing Toolkit –[4]
Příručka ke strategii pro demografické stárnutí. Brusel: Evropská unie, Výbor regionů.
HUDEC, O. a kol., (2009). Podoby regionálneho a miestneho rozvoja. Košice: Ekonomická fakulta, TU.[5]
ISBN 978-80-553-0117-4.
KALIBOVÁ, K., PAVLÍK, Z., VODÁKOVÁ, A. (eds.), (2009). Demografie (nejen) pro demografy. Praha:[6]
Sociologické nakladatelství (SLON). ISBN 978-80-7419-012-4.
KRAFTOVÁ, I. a kol., (2016). Bezpečný rozvoj regionu – Základní koncept. Praha: Wolters Kluwer ČR.[7]
ISBN 978-80-7552-261-0.
MATĚJA, Z., (2015). Lidský činitel a jeho vliv na rozvoj regionu. [Disertační práce]. Pardubice: Univerzita[8]
Pardubice.
PARKER, J., (2014). Nová podoba světa. In Franklin, D. (ed.) Svět 2015. Praha: Economia, s. 74. ISBN[9]
978-80-85378-90-0.
WEBB, J. W., (1963). The Natural and Migrational Components of Population Changes in England and[10]
Wales, 1921-1931. Economic Geography, vol. 39, no. 2, pp. 130-148. ISSN 0013-0095. DOI
10.2307/142506.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
389
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-50
NĚKTERÉ ASPEKTY POPULAČNÍHO
A SOCIOEKONOMICKÉHO VÝVOJE V ČESKÉ REPUBLICE
NA MIKROREGIONÁLNÍ ÚROVNI
SOME POPULATION AND SOCIOECONOMIC DEVELOPMENT ASPECTS
OF THE CZECH REPUBLIC AT MICROREGIONAL LEVEL
MILOSLAV ŠAŠEK
Katedra regionálního rozvoje a veřejné správy
Fakulta sociálně ekonomická
Univerzita J. E. Purkyně v Ústí n.L.
Depart. of Region. Develop. and Public Administration
Faculty of Social and Economic Studies
Jan Evangelista Purkyně University in Ústí n. L.
Moskevská 54, 400 96 Ústí nad Labem, Czech Republic
E-mail: miloslav.sasek@ujep.cz
Anotace
Výzkumným cílem článku bylo identifikovat regionální rozdíly populačního vývoje a některých
socioekonomických charakteristik na mikroregionální úrovni, kdy za mikroregiony jsou považovány
spádové obvody obcí s rozšířenou pravomocí dále SO ORP. Aplikovanou metodou byla komparace
populačního vývoje, vzdělanostní struktury a nezaměstnanosti za SO ORP a sledování jejich korelační
závislosti. Populační vývoj ve vyspělých státech a regionech je dnes v rozhodující míře ovlivňován
migrací. Dalšími charakteristikami, které byly spolu s populačním vývojem sledovány jsou podíly
vysokoškoláků v populaci starší patnácti let, index vzdělanosti a míra nezaměstnanosti jednotlivých
mikroregionů. Výsledky analýz ukazují, že existuje poměrně silná korelace mezi migrační atraktivitou
mikroregionů, jejich populačním růstem a transformační úspešností, za kterou můžeme považovat růst
podílu vysokoškoláků v populaci a relativně velice nízkou míru nezaměstnanosti. Mikroreginy na
úrovni SO ORP nám pak pomáhají rozlišovat souvislá území s příznivým nebo nepříznivým
populačním a socioekonomickým vývojem.
Klíčová slova
populační vývoj, mikroregion, socioekonomický vývoj
Annotation
Research objective was to identify regional differences in population development and selected socioeconomic
characteristics at the micro-level, which are considered as micro-regional districts of
municipalities with extended authority (SO ORP). Applied method was the comparison of population
development, educational structures and unemployment of SO ORP in the Czech Republic and
monitoring of their correlation dependence. Population in developed countries and regions is
crucially influenced by migration today. Other characteristics that were analyzed with population
growth was the percentage of university graduates in the population aged fifteen years, education
index and the unemployment rate at micro-regions. The results of the analysis show that there is a
strong correlation between migration attractiveness of micro-regions, their population growth and
transformation success, connected with the increasing in the proportion of university graduates in the
population and a relatively very low unemployment rate. Micro-region at SO ORP level then help us
to distinguish the contiguous areas with favorable or unfavorable population and socio-economic
development.
Key words
population development, microregion, socioeconomic development
JEL classification: O12, R12
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
390
1. Úvod
Období po vzniku samostatné České republiky můžeme charakterizovat jako období z hlediska
socioekonomického vývoje velice úspěšné. Dochází postupně k urychlování selektivního vývoje, kdy
regiony v zázemí jader rozhodujících metropolitních areálu ČR (Prahy, Brna a Plzně) se rozvíjejí
nejen ekonomicky, ale stále více roste i jejich úspěšnost v rámci populačního vývoje. Rozhodující pro
populační růst či propad je stále více migrační atraktivita či neatraktivita daného území.
Migrace obyvatelstva je velice složitý proces, který je podmíněný širokým spektrem vlivů. Charakter
migrace je všude ve světě, a tedy i na území České republiky ovlivňován socioekonomickými
podmínkami. Jak uvádějí (Hampl, Gardavský a Kühnl, 1987) migrace obyvatelstva je základním
mechanismem koncentračního procesu. Migrace je strukturální regionální proces, a proto jeho
sledování úzce souvisí s regionálním rozvojem a regionální politikou (Kupiszewski, Durham a Rees
1998). Hodnocení prostorové struktury migračních procesů lze oprávněně označit za jádro
geografického výzkumu migrací (Hampl 2005). Studium migrace postupně získalo interdisciplinární
ráz (Čermák 1999). Pozornost je věnována zejména obecnějším problémům prostorového chování
obyvatelstva a příčinám či motivům tohoto chování (Šašek 2011, 2013).
Populační vývoj a jeho sledování je důležité pro další rozvojové šance regionů. V současné době je
pro populační růst rozhodující migrace. Samotný kvantitativní růst nemusí vždy znamenat plus pro
další rozvoj regionů, například struktury migrace v 70. a 80. letech na území pánevních okresů
tehdejšího Severočeského kraje, kdy podíl nekvalifikovaných osob a osob s nižším dosaženým
vzděláním a emigrace vysokoškolsky vzdělaných a osob s maturitou znamenal zhoršení vzdělanostní
struktury a je do jisté míry i v současnosti jevem, který ovlivňuje výrazně sociální mikroklima v tomto
regionu (Šašek, 2011). Příspěvek se snaží posoudit a analyzovat vývoj populačního vývoje České
republiky zejména na mikroúrovni a dokázat vliv migrace na celkový populační růst a díky struktuře
migrantů na přirozenou měnu mikroregionů, které mají od poloviny 90. let příznivý migrační vývoj.
1.1 Metodologie
Analytická část příspěvku je založena převážně na databázích ČSÚ zaměřených jednak na populační
vývoj, které jsou publikovány každoročně až do úrovně SO ORP od roku 2008, dále na podíly
vysokoškoláků v populaci starší 15 let z výsledku cenzu 2011. Z tohoto cenzu vychází také index
vzdělanosti, který je použit jako jedna ze čtyř charakteristik použitých pro typologii podle
socioekonomického vývoje. Dalšími jsou míra nezaměstnanosti (údaje získané z ČSÚ), celkový
přírůstek obyvatel a podíl vysokoškoláků.
Byla provedena typologie SO ORP, podle celkového přírůstku obyvatel ve dvou časových obdobích.
Výsledky této typologie velice úzce korelují s výsledky typologie provedené podle migračních
přírůstků za stejné období. To dokazuje, že migrace je v současnosti rozhodující pro celkový
populační vývoj jednotlivých územních jednotek.
2. Typologie SO ORP podle celkového přírůstku obyvatel
Podle celkového přírůstku obyvatel v obdobích 2004–2007 a 2008 – 2011 byla provedena typologie
SO ORP. Bylo vymezeno pět typů. První typ populačně významně rostoucí SO ORP, jsou takové
jednotky, ve kterých roční průměr celkového přírůstku obyvatel dosahuje 0,50 promile a více, do
druhého typu populačně dosti rostoucích SO ORP byly zařazeny územní jednotky, jejichž celkový
přírůstek v jednom z vyslovených období dosahoval hodnoty 0,50 promile a vyšší, ve druhém kladné
hodnoty ale s nižší dosaženou hodnotou. Třetí typ (populačně mírně rostoucí) SO ORP zahrnuje
územní jednotky, které měly v obou sledovaných obdobích kladný celkový přírůstek s hodnotou nižší
než 0,50 promile, čtvrtý typ SO ORP (s nevýrazným populačním vývojem) obsahuje jednotky, které
mají v jednom z období celkový populační růst kladný a ve druhém úbytek populace. Pátý typ ( SO
ORP s úbytkem populace) má celkový přírůstek záporný v obou sledovaných obdobích.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
391
Tab. 1: Typologie SO ORP podle celkového přírůstku obyvatel v obdobích 2004-2007 a 2008-2011
kraj
Typ SO ORP
celkem ORP
1 2 3 4 5
Praha 1 0 0 0 0 1
Středočeský 17 4 3 2 0 26
Jihočeský 1 2 6 5 3 17
Plzeňský 6 4 3 1 1 15
Karlovarský 0 1 1 2 3 7
Ústecký 1 1 10 4 0 16
Liberecký 1 2 4 1 2 10
Královéhradecký 1 0 7 5 2 15
Pardubický 2 2 6 0 5 15
Vysočina 0 0 4 6 5 15
Jihomoravský 6 4 3 5 3 21
Olomoucký 0 0 3 3 7 13
Zlínský 0 1 4 2 6 13
Moravskoslezský 0 1 7 2 12 22
celkem 36 22 61 38 49 206
Zdroj: Databáze údajů o migraci obyvatelstva, ČSÚ 2012; vlastní výpočty
Porovnáváme-li vývoj migrace a přirozené měny zjišťujeme, že počet jednotek, kde byl nepříznivý
vývoj přirozenou měnou je daleko vyšší než počet jednotek, kde byl nepříznivý vývoj migrace.
Zákonitě tedy celkový populační vývoj daleko více koresponduje s vývojem migrace, neboť hodnoty
migračních přírůstku jsou výrazně vyšší, což potvrzuje, že migrace má pro populační vývoj regionů ve
vyspělých státech rozhodující význam (Čermák, Hampl, Müller 2009). Dokládá to i téměř shodný
počet jednotek SO ORP v jednotlivých typech podle migračního a celkového přírůstku (Šašek 2016).
Vše výše uvedené dokládá stálé prohlubování zonality východ-západ, kdy pouze metropolitní oblast
Brna se z tohoto, pro Moravu socioekonomického a v důsledku i populačního vývoje, vymyká (Šašek
2016).
Sledujeme-li 37 migračně nejvíce atraktivních SO ORP pak zjišťujeme, že z celkového počtu jednotek
mělo 15 vyšší migrační saldo ve druhém sledovaném období a 22 nižší. Praha má nižší saldo, je
vedena jako jediná z jednotek, a nemůžeme ji dále analyzovat. Středočeský kraj, který má nejvíce
jednotek tohoto typu a to 17 vykazuje u 9 z nich vyšší migrační saldo ve druhém sledovaném období a
u 8 pak nižší. Toto koresponduje s tím, že Středočeský kraj měl jako jediný ve druhém sledovaném
období vyšší migrační saldo než v prvním a u typu číslo dvě 4 ze 6 jednotek ve Středočeském kraji
mělo vyšší saldo ve druhém období a v typu číslo tři 2 ze 3 jednotek také. V Plzeňském kraji jen jeden
z pěti SO ORP patřící do prvního typu měl vyšší saldo ve druhém období v Jihomoravském kraji pak
2 jednotky z 6. Ze zbývajících SO ORP patřících do nejvíce migračně atraktivního typu 3, měly vyšší
migrační saldo ve druhém období, 5 pak nižší.
Porovnáme-li SO ORP, v nichž leží okresní města Středočeského kraje, zjišťujeme, že 6 jich patří do
prvního typu, 4 do druhého typu a 2 do třetího typu SO ORP podle migrační atraktivity. U 4 jednotek
patřících do prvního typu došlo ke zvýšení migračního salda v čase u jednoho SO ORP ke snížení a u
jednoho ke stagnaci. U obou zbývajících typů v polovině jednotek saldo vzrostlo, ve druhé polovině se
snížilo (okresy Praha-východ a Praha-západ mají sídlo v Praze).
Sledujeme-li SO ORP v nichž leží krajská města, z 13 jednotek (Středočeský kraj má sídlo úřadu
v Praze) jen tři patří do prvního typu (Praha, Liberec a Pardubice), České Budějovice patří do typu
číslo 2, 6 SO ORP patří do typu číslo tři (Plzeň, Karlovy Vary, Ústí nad Labem, Hradec Králové,
Jihlava, Olomouc), do typu pět (Brno, Zlín, Ostrava). U šesti ze sledovaných 13 SO ORP došlo ke
zvýšení migračního salda u 7 ke snížení. Pozoruhodné je postavení Brna jakožto jádra významného
metropolitního areálu. SO ORP Brno má v obou obdobích záporné migrační saldo (typ pět), zatímco
Praha v obou obdobích vysoké kladné migrační saldo (typ jedna), Plzeň v obou obdobích kladné saldo
(typ tři). Do jisté míry bychom mohli tyto výsledky dávat do souvislosti s cenami bytů, které v Brně
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
392
neodpovídaly realitě (stejné cenové relace jako v Praze). Na druhé straně bylo k dispozici dost
pozemků v blízkosti SO ORP Brno za relativně příznivé ceny a opoždění rychlejšího růstu
suburbanizace v průměru o 5 let oproti Praze.
Migrační atraktivita je výrazně spojena s dopravní propojeností s centrem a geografickou
propojeností. Typické je to pro tři SO ORP v Pardubickém kraji, které spadají do typu jedna
(Pardubice, Přelouč, Holice) odkud je časová dostupnost pro denní dojížďku do Prahy bezproblémová.
Díky hlavnímu koridoru železnice a dostupnosti dálnice D8 je atraktivní SO ORP Roudnice nad
Labem, který má v obou obdobích nejvyšší kladné saldo ze všech SO ORP Ústeckého kraje. A ročním
průměrem migračního salda za celých 8 sledovaných let předstihuje několik SO ORP, které spadají do
typu jedna. Roudnice je v typu dvě, neboť ve druhém období roční průměr salda klesl pod 0,7 promile.
Na druhou stranu ale můžeme sledovat výrazná záporná salda značného počtu SO ORP ležících na
nebo v těsném sousedství železničního tahu východ-západ, kdy se z důvodu špatné socioekonomické
situace zvyšovala týdenní dojížďka za prací do Prahy a středočeského prostoru, kterou mladší a
kvalifikovanější část dojíždějících změnila s časem na změnu trvalého pobytu (Ústí nad Orlicí, Česká
Třebová, Moravská Třebová, Hranice, Přerov).
3. Hodnocení regionálních rozdílů na základě některých socioekonomických
charakteristik mikroregionů
V posledních cca patnácti letech se stále zvětšují rozdíly populačního vývoje na úrovni krajů a
selektivní je vývoj i na úrovni okresní i mikroregionální.
Tab. 2: Celkový přírůstek, přirozený přírůstek, migrační přírůstek (počet jednotek ORP +/- v krajích
ČR) v období 2004 - 2013
kraj CP + CP - PP + PP - MP + MP Středočeský
19 7 16 10 23 3
Jihočeský 4 13 6 11 5 12
Plzeňský 8 7 4 11 9 6
Karlovarský 1 6 1 5 1 6
Ústecký 5 11 2 14 7 9
Liberecký 3 7 4 6 3 7
Královéhradecký 2 13 5 10 5 10
Pardubický 5 10 6 9 5 9
Vysočina 5 10 6 9 5 10
Jihomoravský 15 6 11 10 15 6
Olomoucký 3 10 2 11 3 10
Zlínský 2 11 2 11 1 12
Moravskoslezský 7 15 6 16 7 15
celkem 79 127 72 131 89 115
Zdroj: databáze údajů o pohybu obyvatelstva, ČSÚ, 2014, vlastní zpracování
Podíváme-li se na počty SO ORP, které měly za uvedené období kladný či záporný celkový, přirozený
a migrační přírůstek zjišťujeme, že nejvyšší podíl kladných hodnot nacházíme ve Středočeském kraji,
kde 19 z 26 jednotek má kladný celkový přírůstek, 16 kladný přirozený přírůstek a dokonce 23 kladný
migrační přírůstek. Druhý nejpříznivější vývoj nacházíme v kraji Jihomoravském. Naopak jen jeden
mikroregion ze sedmi v rámci Karlovarského kraje má u všech typů přírůstků kladné hodnoty.
Velice důležitá je vzdělanostní úroveň populace jednotlivých regionů. Podíváme-li se na strukturu
mikroregionů podle podílu vysokoškoláků ve věkové skupině obyvatel nad 15 let, zjišťujeme, že podíl
vysokoškolsky vzdělaných nad 10 % má pouze 52 SO ORP, což je zhruba čtvrtina z celkového počtu
mikroregionů. Největší počet regionů je s podílem vysokoškoláků 7,5 % - 10 %, celkem 105 jednotek,
což je o něco více než polovina z celkového počtu jednotek SO ORP. Jedna čtvrtina (48) SO ORP má
hodnotu podílu do 7,5 % vysokoškoláků. Nejvyšší podíl vysokoškoláků nad 15 % má pouze 10 SO
ORP z toho 3 ve Středočeském kraji a 3 Jihomoravském kraji, to dokládá silné postavení
metropolitních areálů Prahy a Brna v rámci systému osídlení a socioekonomických vazeb v rámci ČR.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
393
Takto vysokou hodnotu kromě výše uvedených mají ještě mikroreginy Plzně, Českých Budějovic,
Olomouce a Zlína, v jejichž jádrech jsou sídla univerzit.
Tab. 3: Podíl osob vysokoškolského vzdělání v populaci 15 + v %
Intervaly VŠ
vzdělání
- 7,5 7,51 - 10 10,01 - 12,5 12,51 - 15 15,01 + celkem
kraj
Středočeský 1 16 7 0 3 27
Jihočeský 3 10 2 0 1 16
Plzeňský 7 7 0 0 1 15
Karlovarský 5 2 0 0 0 7
Ústecký 9 7 0 0 0 16
Liberecký 4 3 2 1 0 10
Královéhradecký 3 10 1 1 0 15
Pardubický 4 9 1 1 0 15
Vysočina 3 8 4 0 0 15
Jihomoravský 4 10 4 0 3 21
Olomoucký 1 8 3 0 1 13
Zlínský 0 7 5 0 1 13
Moravskoslezský 4 8 8 2 0 22
celkem 48 105 37 5 10 205
Zdroj: SLDB 2011, ČSÚ, vlastní zpracování
Podíl vysokoškoláků v intervalu 7,5 % - 10 % má o něco více než polovina z celkového počtu
jednotek SO ORP. Jedna pětina (48) SO ORP má hodnotu podílu do 7,5 % vysokoškoláků. Nejvyšší
podíl vysokoškoláků nad 15 % má pouze 10 SO ORP z toho 3 ve Středočeském kraji a 3
Jihomoravském kraji, to dokládá silné postavení metropolitních areálů Prahy a Brna v rámci systému
osídlení a socioekonomických vazeb v rámci ČR. Takto vysokou hodnotu kromě výše uvedených mají
ještě mikroreginy Plzně, Českých Budějovic, Olomouce a Zlína, v jejichž jádrech jsou sídla univerzit.
Socioekonomický propad Ostravska dokládá i to, že mikroregion třetího populačně největšího města,
v němž se nacházejí dvě univerzity, spadá do nižšího intervalu podílu vysokoškoláků, kde se nacházejí
i jádra Liberce, Hradce Králové a Pardubic.
V České republice se dlouhodobě prohlubovaly rozdíly v úrovni nezaměstnanosti, kdy na jedné straně
byla Praha, Středočeský kraj, Jihočeský kraj a Plzeňský kraj jako kraje s nejnižší mírou
nezaměstnanosti a na straně druhé Ústecký kraj, Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj s nejvyšší
mírou nezaměstnanosti. Stejně jako migrace, tak i vývoj nezaměstnanosti má opožděnou reakci na
začátek krize. Proto v roce 2008 jen 85 mikroregionů má míru nezaměstnanosti vyšší než 7 %.
Začátkem roku 2011 v době, kdy krize již vrcholila, mělo 148 SO ORP nezaměstnanost nad 10 %.
Hloubku krize a její relativně dlouhé trvání zasáhla významně všechny kraje České republiky včetně
Středočeského kraje. Zatímco v roce 2008 žádný spádový obvod SO ORP Středočeského kraje neměl
hodnotu míry nezaměstnanosti nad 7 %, v roce 2011 měla více než polovina jednotek hodnotu nad 10
%. Ústecký kraj, který měl vždy největší míru nezaměstnanosti, měl všech 16 SO ORP v obou letech
nad hranicí uvedených měr nezaměstnanosti.
Zatímco v roce 2008 byla maximální hodnota nezaměstnanosti v SO ORP Nový Bydžov 12,1 %
maximum roku 2011 nacházíme v Bruntále a to 19,5 %. Minimum roku 2008 bylo v Říčanech 2,1 % a
minimální hodnota v roce 2011 byla opět v Říčanech 5,7 %.
4. Typologie SO ORP podle socioekonomického vývoje
Na základě průměrného pořadí SO ORP podle celkového populačního přírůstku, podílu osob
s vysokoškolským vzděláním, indexu vzdělanosti a míry nezaměstnanosti, byly mikroregiony
rozděleny do čtyř typů podle socioekonomického vývoje. První typ mikroregiony s příznivým
socioekonomickým vývojem, druhý typ mikroregiony s relativně příznivým socioekonomickým
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
394
vývojem, třetí typ mikrorergiony s nepříznivým socioekonomickým vývojem a začtvrté mikroregiony
s velice nepříznivým socioekonomickým vývojem. 25 SO ORP ze Středočeského kraje spadá do
regionů s příznivým nebo relativně příznivým vývojem, pouze sedlčansko spadá do třetího typu.
Mikroregiony, které jsme zařadili do prvního typu, jsou zejména v metropolitních areálech třech
nejvýznamnějších českých měst (Prahy, Brna, a Plzně), více než polovina všech SO ORP patří mezi
nejúspěšnější. Z hlediska socioekonomického vývoje mají celkově nejméně příznivý vývoj SO ORP
Ústeckého a Karlovarského kraje. Ani jediné SO ORP z těchto dvou krajů nespadá do typu číslo 1,
naopak 13 ze 16 SO ORP Ústeckého kraje spadá do typu číslo 4. I při hodnocení vývoje podle výše
uvedených ukazatelů se projevuje zonalita východ – západ, kdy ve většině krajů ležících na východ od
Středočeského kraje je poměrně vysoké zastoupení mikroregionů 3. a 4. typu. Jediným významnějším
pólem vymykajícím se z tohoto hodnocení je brněnský metropolitní areál, kde se nachází 9 SO ORP
spadající do prvního typu.
Tab. 4: SO ORP podle typů socioekonomického vývoje
kraj 1. typ 2. typ 3. typ 4. typ celkem
Středočeský 14 11 1 0 26
Jihočeský 3 5 7 2 17
Plzeňský 4 3 5 3 15
Karlovarský 0 0 3 4 7
Ústecký 0 2 1 13 16
Liberecký 3 1 3 3 10
Královéhradecký 2 7 4 2 15
Pardubický 3 5 3 4 15
Vysočina 5 2 5 3 15
Jihomoravský 9 1 5 6 21
Olomoucký 2 1 5 5 13
Zlínský 2 7 3 1 13
Moravskoslezský 3 5 5 9 22
Celkem 50 50 50 55 205
Zdroj: databáze údajů o pohybu obyvatelstva, ČSÚ, 2014, vlastní zpracování
Závěr
Populační vývoj v posledních letech jednoznačně nejvíce ovlivňují migrační pohyby. Dokládá to
analýza jednotek SO ORP z hlediska přirozené měny a migrace. Výše uvedený migrační vývoj
výrazně ovlivnil strukturu obyvatelstva jednotlivých regionů, nejen na mikroregionální úrovni, ale i na
úrovni okresů a krajů. Struktury migrantů jsou výrazně mladší a vzdělanější, než je průměr populace
ČR a jednotlivých krajů. Vývoj v posledních cca 20 letech, výrazně změnil struktury obyvatelstva, jak
migračně atraktivních SO ORP, okresů, krajů tak i jednotek depopulačních.
Výrazně mládnou migračně nejvíce atraktivní SO ORP a stárnou migračně nepříliš atraktivní a
migračně neatraktivní SO ORP. Dokládají to i celkové hodnoty za kraje a okresy. Např. pokles
průměrného věku obyvatel okresu Praha-západ a Praha – východ mezi cenzy 2001 a 2011 o cca 1 rok,
když průměrný věk obyvatel ČR vzrostl za stejné období o 0,9 roku. Okresy Praha-východ a Prahazápad
mají nejvyšší podíl dětské složky z okresů České republiky (téměř o 4 % vyšší než průměr ČR).
Migrace také výrazně ovlivnila vzdělanostní strukturu SO ORP v zázemí Prahy. Mezi cenzy 1991 až
2011 vzrostl podíl vysokoškoláků v Praze z 16 % na 20,7 %, v okrese Praha-západ ze 6,9 % na 17 % a
Praha-východ z 4,6 % na 13,6 %.
Mikroregiony, které můžeme nazvat transformačně úspěšné, mají jak příznivý populační vývoj, tak i
vývoj socioekonomický a lze očekávat, že nové vývojové tendence budou ještě více posilovat
asymetrii v rozvojových procesech na regionální úrovni (Hlaváček 2013).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
395
Literatura
ČERMÁK, Z., (1999). Migrační aspekty dlouhodobého vývoje Prahy se zvláštním zřetelem k[1]
transformačnímu období devadesátých let. Geografie - sborník České geografické společnosi, vol. 104, no.
2, pp. 122-132. ISSN 1210-115x.
ČERMÁK, Z., HAMPL, M., MÜLLER, J., (2009). Současné tendence vývoje obyvatelstva metropolitních[2]
areálů v Česku: Dochází k významnému obratu? Geografie – sborník České geografické společnosti, vol.
114, no. 1, pp. 37-54. ISSN 422-439.
HAMPL, M., (2005). Geografická organizace společnosti v České republice: transformační procesy a[3]
jejich obecný kontext. Praha: DemoArt. ISBN 80-86746-02-X.
HAMPL, M., Gardavský, V., Kühnl, K., (1987). Regionální struktura a vývoj systému osídlení ČSR. Praha:[4]
UK. ISBN není uvedeno.
HLAVÁČEK, P., (2013). Economic and Innovation Adaptability of Regions in the Czech Republic. In 11th[5]
International Conference Liberec Economic Forum 2013. Liberec: Technical University of Liberec, pp.
194-203. ISBN 978-80-7372-953-0.
KUPISZEWSKI, M., DURHAM, H., REES, P., (1998). Internal Migration and Urban Change in Poland.[6]
European Journal of Population/Revue Européenne de Démographie, vol. 14, no. 3, pp. 265-290. ISSN
0168-6577. ISSN (Online) 1572-9885. DOI 10.1023/A:1006058712865.
ŠAŠEK M., (2011). The Changes of Internal Migration in the Czech Republic (with the Focus on Analysis[7]
of the Changes in Ústí nad Labem Region). Ústí nad Labem: UJEP. ISBN 978-80-7414-337-3.
ŠAŠEK, M., (2013). Migrace obyvatelstva v České republice a regionální rozvoj. Ústí nad Labem: UJEP.[8]
ISBN 978-80-7414-656-5.
ŠAŠEK, M., (2016). Population Development and its Typology in the Czech Republic at the Level of[9]
Micro-regions. Geoscape, vol. 10, no. 2, pp. 53-61. ISSN 1802-1115. DOI 10.1515/geod-2016-0005.
Tato práce byla podpořena interním grantem 2016/2017 agentury UJEP v Ústí nad Labem v České
republice.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
396
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-51
VLIV DEMOGRAFICKÝCH A SOCIOEKONOMICKÝCH
DETERMINANTŮ NA ÚMRTNOST V OKRESECH
JIHOMORAVSKÉHO KRAJE V LETECH 2006–2015
IMPACT OF DEMOGRAPHIC AND SOCIOECONOMIC DETERMINANTS
ON MORTALITY IN DISTRICTS OF THE SOUTH MORAVIAN REGION IN
2006–2015
DANA HÜBELOVÁ
VERONIKA JADCZAKOVÁ
GABRIELA ROUSOVÁ
Ústav demografie a aplikované statistiky
Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií
Mendelova univerzita v Brně
Department of Applied Statistics and Demography
Faculty of Regional Development and Internat Studies
Mendel University in Brno
Trida generala Piky 7, 613 00 Brno, Czech Republic
E-mail: dana.hubelova@mendelu.cz, veronika.jadczakova@mendelu.cz, xrousova@mendelu.cz
Anotace
V České republice došlo po roce 1989 k politické, ekonomické a společenské transformaci, která
ovlivnila demografické chování obyvatelstva. Klíčovým faktorem demografických procesů je úmrtnost,
proto příspěvek sleduje vývoj vybraných faktorů úmrtnosti podle příčiny úmrtí (tj. úmrtí na nemoci
oběhové, dýchací a trávicí soustavy a vnější příčiny). Cílem příspěvku je vymezit významné
demografické a socioekonomické determinanty hlavních nemocí jako příčin úmrtí v Jihomoravském
kraji a jeho okresech v letech 2006–2015 pomocí vícenásobné regrese (metoda ENTER). Na základě
uvedené metody lze konstatovat, že z 11 analyzovaných demografických a socioekonomických
indikátorů jsou statisticky významně (p<0,05) vztaženy s ukazateli úmrtnosti: a) index stáří
a b) příspěvek na bydlení. Hodnocené indikátory vykazují územní diferenciace a determinují úmrtnost
v okresech kraje. Okres Brno-venkov je možné hodnotit jako okres s nejpříznivějšími demografickými
a socioekonomickými determinanty úmrtnosti (nízké hodnoty indexu stáří, dynamiky stárnutí, obecné
míry úmrtnosti i nejmenší podíl příspěvků na bydlení), naopak okres Brno-město vykazuje negativní
tendence v determinantech úmrtnosti (vysoké hodnoty indexu stáří, míry úmrtnosti a nejvyšší podíl
příspěvků na bydlení). Z národohospodářského hlediska představují změny poměru úmrtí podle příčin
významný potenciál pro využití a rozvoj lidského kapitálu.
Klíčová slova
úmrtí podle příčin, obecná míra úmrtnosti, demografické a socioekonomické determinanty, okresy
Jihomoravského kraje, vícenásobná regrese
Annotation
The demographic behavior of a population was strongly affected by a political economic and social
transformation in 1989 in the Czech Republic. As the key factor of demographic processes is
mortality, this paper strives to address the development of selected mortality determinants according
to cause (blood circulation system, respiratory system, digestive system and external causes of
mortality) using mean coefficient of growth. This paper aims at identification of relevant demographic
and socioeconomic determinants of the diseases as the mortality causes in the South Moravian Region
and in the districts of the region in 2006–2015 by means of multivariate regression analysis (ENTER
method). Based on the method, it may be conceded that out of 11 demographic and socioeconomic
factors, indicators such as ageing index and housing allowance turned out to be statistically
significant (p<0,05). Analyzed indicators show spatial differentiation and determine with varying
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
397
level of impact the mortality in the districts of the South Moravia Region. Brno-Country District may
be considered as a district with the most favorable demographic and socioeconomic determinants of
mortality (low ageing index, ageing dynamics, death rate and the lowest housing allowances). By
contrast, Brno-City District exhibits negative tendencies towards mortality determinants (high ageing
index, death rate, and the highest housing allowances). From the national economy standpoint, the
changes in the mortality ratios according to causes represent a major potential for the use and
development of human capital.
Key words
mortality according to cause, general death rate, demographic and socioeconomic determinants,
South Moravian Region
JEL classification: J10
1. Úvod
Vysvětlování příčin odlišného demografického a socioekonomického (SE) vývoje jednotlivých
regionů vzbuzuje pozornost řady vědních oborů, neboť region slouží jako prostředí pro existenci sítě
politických, ekonomických, sociálních, kulturních a jiných vztahů a procesů (Korec a kol. 2012).
Rozvoj regionů je podmíněn mnoha faktory v kontextu reprodukčního chování obyvatel i v SE nebo
environmentálních souvislostech aj. (Pavlík a kol., 2015). Politická, ekonomická a společenská
transformace, ke které došlo v České republice (ČR) po roce 1989, se odrazila ve významných
změnách demografického chování obyvatelstva a překvapivě také ve vývoji zdravotního stavu
(Sovinová, Csémy, 2003). Úmrtnost je důležitým faktorem demografických procesů a analýzy úmrtí
podle příčin jsou jedněmi z hlavních hodnot vypovídajících o zdravotním stavu populace (Vilinová,
2012). Úmrtnost je současně považována za klíčový ukazatel úspěchu či neúspěchu rozvoje každého
státu a reflektuje schopnost společnosti přetransformovat ekonomický kapitál do zdraví svých
obyvatel (Shkolnikov a kol., 2004).
Ukazuje se, že ve vyspělých zemích je na vzestupu úmrtnost na tzv. civilizační choroby (také
neinfekční onemocnění; non-communicable diseases; NCD), kterými je označena skupina
onemocnění, jež je do značné míry ovlivněna způsobem života (Somerlíková, Hübelová, 2016).
Mnohým civilizačním chorobám a zvyšující se úmrtnosti na tato onemocnění by bylo možné
předcházet, anebo alespoň zmírnit riziko jejich vzniku, a to je zásadní i z ekonomických důvodů. Růst
prevalence civilizačních chorob může vést jedině ke zvyšování nákladů na zdravotní péči, což je pro
rozvoj regionů negativní a pro společnost dlouhodobě neudržitelné (MZ ČR, 2014).
2. Cíl výzkumu, výběr indikátorů a použité metody
Cílem příspěvku je vymezit statisticky významné demografické a SE determinanty hlavních nemocí
jako příčin úmrtí v JMK. Dílčím cílem je zjistit, do jaké míry lze závislou proměnnou (úmrtnosti dle
příčin) vysvětlit pomocí několika nezávislých proměnných a specifikovat vývoj klíčových faktorů
úmrtnosti v letech 2006–2015 na úrovni okresů JMK.
Determinanty, o kterých bylo uvažováno jako o indikátorech ovlivňujících úmrtí podle příčiny (tj.
úmrtnost na nemoci oběhové, dýchací a trávicí soustavy a vnější příčiny úmrtnosti), byly rozděleny do
dvou základních skupin:
demografická (indikátor index stáří, úhrnná plodnost, novorozenecká úmrtnost, kojenecká
úmrtnost, rozvodovost, podíl dětí s porodní váhou do 2,5 kg, podíl předmanželských koncepcí,
potraty celkem a podíl samovolných potratů),
socioekonomická (indikátor podíl nezaměstnaných osob ve věku 15–64 let, příspěvek na bydlení).
Obecná míra úmrtnosti byla vyjádřena jako podíl zemřelých na 1 000 obyvatel a úmrtí podle příčin
bylo statisticky hodnoceno jako souhrnný počet úmrtí (oběhové, dýchací a trávicí soustavy a vnější
příčiny) na 100 obyv. Vliv výše zmíněných demografických a SE determinantů byl analyzován
pomocí vícenásobné regrese (metoda ENTER), která vkládá všechny proměnné do modelu najednou,
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
398
a to se statistickou významností (p<0,05). Primárním cílem této metody je zjistit, do jaké míry lze
závislou proměnnou (úmrtnosti dle příčin) vysvětlit pomocí několika nezávislých proměnných
(demografické a SE determinanty; vícenásobný korelační koeficient), popř. jak velký relativní vliv má
každá z nezávislých proměnných na studovanou proměnnou (standardizované beta regresní
koeficienty). Vývoj počtu úmrtí dle příčin v letech 2006–2015 byl pak popsán pomocí průměrného
koeficientu růstu (prostého geometrického průměru). Data byla čerpána z Veřejné databáze Českého
statistického úřadu (ČSÚ, 2016a; 2016b; 2016c) v časové řadě 2006–2015.
3. Determinanty úmrtnosti a nemocnosti
Úmrtnost je jedním z klíčových demografických procesů a spolu s porodností představuje základní
složku demografické reprodukce populací. Doplněna nemocností je úmrtnost jedním z ukazatelů
vypovídajících o zdraví a zdravotním stavu populace (Burcin, 2007). Zdravotní stav, nemocnost
a úmrtnost jsou ovlivněny řadou faktorů:
Genetické: a) individuální predispozice pro různá onemocnění; b) demografická struktura podle
pohlaví a věku (Vilinová, 2012).
Ekologické: klimatické podmínky a životní prostředí např. a) znečištění ovzduší; b) znečištění
vody; c) kvalita potravin; nebezpečí ekologických faktorů spočívá v jejich dlouhodobém působení
na populaci, u které se některá onemocnění (astma, alergické reakce atp.) mohou projevit až
v delším časovém horizontu (Berman a kol., 2012).
Socioekonomické: a) individuální např. životní úroveň, vzdělání, postoje ke zdraví jedince aj.;
b) SE prostředí ovlivňující zdravotní stav a úmrtnost jedince i populace např. úroveň
zdravotnictví, dostupnost a kvalita lékařské péče, rozvoj medicíny, ekonomická a sociální situace
aj. (Weiss a kol., 2005).
3.1 Demografické a socioekonomické determinanty úmrtnosti
Územní diferenciace populačního chování je způsobena rozdílnými SE podmínkami v jednotlivých
regionech ČR (Dzúrová, 2002; Drápelová a kol., 2016). K demografickým determinantům úmrtnosti
můžeme řadit základní ukazatele struktury populace (věk a pohlaví). U mužů je zaznamenána vyšší
úmrtnost ve všech věkových kategoriích, naopak ženy vykazují nižší úmrtnost a žijí déle (Káčerová
a kol., 2012).
V současné době je považován za objektivně prokázaný také velmi silný vliv SE determinantů na
úroveň nemocnosti, resp. úmrtnosti (ÚZIS ČR, 2011; Marmot, Bell, 2012). K těmto SE
determinantům se obvykle řadí vzdělání, ekonomická a finanční situace, sociální prostředí bydliště aj.
Ukazuje se, že lidé s nižším SE statutem dříve umírají a během života častěji trpí nemocemi, což se
odráží ve zkrácené délce života ve zdraví i nižší celkové naději dožití (SZÚ, 2015). Významným SE
ukazatelem je také pozice na trhu práce, neboť zdravotní důsledky nezaměstnanosti jsou rozsáhlé,
počínajíc psychickými chorobami a konče kardiovaskulárními onemocněními (KVO; Kunzová a kol.,
2014). Prostřednictvím územního rozmístění domácností pobírajících příspěvek na bydlení lze
sledovat oblasti s koncentrací SE slabého obyvatelstva a usuzovat na prostorovou diferenciaci
v příjmech domácností (Ouředníček a kol., 2011). Vysoká koncentrace příjemců sociálních dávek
poukazuje na sociální deprivaci území a koncentraci osob s nižším SE statusem (Padová et al., 2012),
což zpětně ovlivňuje nemocnost, úmrtnost i další demografické ukazatele.
4. Hlavní nemoci jako příčiny úmrtí - civilizační choroby
Úroveň úmrtnosti v ČR se od roku 1989 zlepšuje, neboť „…koncem 80. let 20. století byl zaznamenán
náznak poklesu relativně vysoké úmrtnosti v České republice. Tento trend se zintenzivnil během 90.
let a trvá dodnes“ (Burcin a kol., 2010, s. 41). Zlepšení úrovně úmrtnosti může být vysvětleno
vzájemným působením více faktorů. Mezi hlavní činitele patří zkvalitnění zdravotnické péče, s čímž
souvisí celá řada aspektů (používání moderních léčebných metod, zdravotnických postupů
a technologií aj.). Mimo přímé zdravotnictví napomáhá situaci směřování obyvatel k zdravému
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
399
životnímu stylu, širší nabídka potravin, přesun obyvatelstva ze sektoru průmyslu do sektoru služeb,
příznivější kvalita životního prostředí apod. (Hübelová, 2014).
V mezinárodním pohledu jsou ale úmrtnostní poměry v ČR stále horší, než je průměr Evropské unie
(EU). Standardizovaná míra úmrtnosti v ČR byla podle posledních dostupných dat z WHO u mužů
o 20 % a u žen o 19 % vyšší než průměr EU (ÚZIS ČR, 2015). Při hodnocení struktury příčin úmrtí
dominují ve vyspělých zemích právě civilizační choroby. K nemocem, které jsou hlavními příčinami
úmrtí, patří novotvary, nemoci oběhové, dýchací a trávicí soustavy a vnější příčiny nemocnosti
a úmrtnosti. Podobně jako ve všech vyspělých zemích, ani v ČR se nedaří zlepšovat situaci ve vývoji
výskytu civilizačních chorob jako přímého důsledku nezdravého životního stylu (Klesla, 2012a), a to
především ve vyšších věkových skupinách 50 a více let (Klesla, 2012b). Příčiny úmrtí resp. smrti jsou
klasifikovány a kódovány podle „Mezinárodní statistické klasifikace nemocí a přidružených
zdravotních problémů“ vydané WHO (podrobněji WHO, 2011). Civilizační choroby představují ve
vyspělých regionech závažný zdravotní problém se všemi dalšími SE důsledky. Výskyt nových
případů úmrtí na civilizační choroby se zvyšujícím se věkem roste, a to již od věkových kategorií
středního věku (Klesla, 2012b). Hlavní nejčastější příčinou všech úmrtí v ČR jsou KVO (přibližně
50 % celkové úmrtnosti) a druhou nejčastější příčinou představují zhoubné nádory (okolo 25 %; ÚZIS
ČR, 2016). Přestože se daří snižovat úmrtnost na KVO, stále je tento ukazatel ve srovnání s průměrem
EU 15 na vysoké úrovni (asi 2x vyšší). Zvyšující se prevalence chronických forem KVO, i neměnící
se intenzita úmrtnosti na tato onemocnění, je paradoxně důsledkem zlepšení lékařské péče (Bruthans,
2000). Incidence nádorových onemocnění v posledních deseti let vzrostla u mužů o 5,8 % a u žen
o 6,1 %, přestože úmrtnost se udržuje na přibližně stejné hodnotě (MZ ČR, 2014). Úmrtnost na
nemoci dýchacích cest představovala v ČR za posledních deset let v celkové úmrtnosti hodnotu
necelých 6 % u mužů a 4,7 % u žen a je na průměrné úrovni EU. Přesto existují země s výrazně nižší
úmrtností na nemoci dýchacích cest (např. Rakousko a Švédsko). Ve srovnání s evropskými státy je
v ČR úmrtnost na nemoci trávicí soustavy mírně vyšší, ale podíl na celkové úmrtnosti je relativně
nízký (MZ ČR, 2014).
5. Výsledky výzkumu
Při využití vícenásobné regrese (metoda ENTER) byly určeny jako vysoce statisticky významné
(p<0,001; zvýrazněny červeně) demografické a SE determinanty úmrtnosti podle příčin (tab. 1):
index stáří (demografický indikátor): hodnota beta koeficientu (0,734) ukazuje, že vzroste-li index
stáří o jednu směrodatnou odchylku (12,88), vzroste úmrtnost o 0,734 směrodatných odchylek
(konkrétně o: 0,734 × 0,05 = 0,037). Tedy nárůst stáří o 12,88 % způsobí nárůst v úmrtnosti o
0,037 úmrtí na 100 obyvatel v daném okrese. Párový korelační koeficient (0,241) poukazuje na
slabou závislost mezi indexem stáří a úmrtností, ovšem pokud eliminujeme vliv ostatních
proměnných pomocí parciálních korelací, získáme střední závislost (0,634).
příspěvek na bydlení (socioekonomický indikátor): hodnota beta koeficientu (-0,895) indikuje, že
nárůst příspěvku na bydlení o jednu směrodatnou odchylku (777,33), povede k poklesu úmrtnosti
o 0,895 směrodatných odchylek (konkrétně o: 0,895 × 0,05 = 0,045). Vzroste-li tedy příspěvek na
bydlení o 777,33 Kč, poklesne úmrtnost o 0,045 úmrtí na 100 obyvatel v daném okrese. Párový
korelační koeficient poukazuje opět na slabou (a zápornou) závislost (-0,381), při odstranění vlivu
ostatních proměnných, dosáhne tato hodnota střední velikosti (-0,553).
Model jako celek je statisticky vysoce signifikantní (p<0,001), vícenásobný korelační koeficient
(0,737) vypovídá o střední až silné závislosti mezi prediktory a závislou proměnnou a vysvětlená
variabilita modelem činí 54,3 % (adjustované R2
= 43,2 %).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
400
Tab. 1: Model vícenásobné regrese
Průměr
Směrodatná
odchylka
Beta
koeficient
P–hodnota
Párový
korelační
koeficient
Parciální
korelace
Absolutní člen <,001
Celková úmrtnost na 100 obyv. 0,909 0,05
Podíl nezaměstnaných osob (ve věku
od 15–64 let)
7,43 2,26 ,152 ,349 -,013 ,140
Příspěvek na bydlení v Kč na 1 dávku 2403,4 774,33 -,895 <,001 -,381 -,553
Index stáří (65+ / 0–14 v %) 111,69 12,88 ,734 <,001 ,241 ,634
Rozvody na 100 sňatků 57,96 8,08 ,053 ,623 -,020 ,074
Podíl dětí s porodní váhou do 2,5 kg
(v %)
6,77 0,87 ,152 ,197 ,278 ,191
Podíl předmanželských koncepcí (v %) 27,72 3,70 -,028 ,855 ,273 -,027
Úhrnná plodnost 1,44 0,12 ,114 ,492 -,275 ,103
Podíl samovolných potratů na všech
potratech (v %)
36,81 6,17 -,032 ,811 -,169 -,036
Potraty celkem na 100 narozených 31,19 4,92 ,087 ,554 ,168 ,088
Novorozenecká úmrtnost 2,10 1,12 ,014 ,947 ,147 ,010
Kojenecká úmrtnost 2,94 1,37 ,066 ,745 ,047 ,049
Zdroj: panelová data ČSÚ (2006–2015), vlastní výpočty a zpracování
Zvyšování indexu stáří (%) je výsledkem snižování podílu dětské složky a růstu osob starších 65 let,
a to i přes postupný nárůst porodnosti v posledních letech. Rok 2004 byl v JMK posledním rokem,
kdy index stáří dosahoval pod hranici hodnoty 100, přičemž v roce 2015 již nabyl index stáří hodnoty
122,0 (ČSÚ, 2016a). Na základě relace třetí (65 let a více) a první věkové skupiny (0–14 let) bylo
možné určit index stáří také v jednotlivých okresech JMK. Ve srovnání s indexem stáří v ČR v roce
2015 (117,4), i výše uvedenou hodnotou pro JMK (122,0), dosahují okresy Brno-venkov (101,6),
Vyškov (111,9) a Znojmo (117,5) podprůměrného stavu. Průměru nabývá hodnota indexu stáří
v okresu Blansko (121,4) a Břeclav (122,1), zatímco nadprůměrných hodnot dosahuje okres Hodonín
(132,1) a Brno-město (135,8; obr. 1). Průměrný koeficient růstu ukazuje na rychlost stárnutí v
jednotlivých okresech. Ta je nejdynamičtější především v okresech s průměrným a nadprůměrným
indexem stáří: okres Znojmo, Hodonín a Břeclav. Okres Brno-město s nejvyšším indexem stáří již
vykazuje nízkou dynamiku růstu (obr. 1).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
401
Obr. 1: Index stáří v roce 2015 a dynamika stárnutí v letech 2006–2015 v okresech JMK (vlevo)
a územní diferenciace indexu stáří pro okresy JMK v roce 2015 (vpravo).
Zdroj: data ČSÚ (2016b), vlastní výpočty a zpracování
Územní diferenciaci je možné sledovat také v ukazatelích obecné míry úmrtnosti (obr. 2) a počtu
úmrtí podle příčin (obr. 3). Míra úmrtnosti v roce 2015 pohybující se nad průměrem JMK (10,3 ‰)
byla zjištěna v okresech Hodonín (11,0 ‰) a Brno-město (10,7 ‰). V obou případech souvisí
uvedená data s věkovou strukturou nebo dynamikou stárnutí. Naopak pod hodnotou průměru JMK se
nachází míra úmrtnosti v okresu Znojmo (10,0 ‰), Brno-venkov (9,8 ‰), Vyškov (9,8 ‰) a Břeclav
(9,4 ‰), v nichž se projevuje buď vliv suburbanizačních trendů na věkovou strukturu nebo doznívání
přesunu obyvatel v mladším ekonomicky aktivním věku v minulosti.
Obr. 2: Obecná míra úmrtnosti v JMK a okresech JMK v roce 2015 (‰)
Zdroj: data ČSÚ (2016b), vlastní výpočty a zpracování
Počet úmrtí podle příčin zaznamenává ve sledovaném období tendence pozitivního, ale i negativního
vývoje, a to v závislosti na konkrétní nemoci způsobující úmrtí. Nejčastější příčinou úmrtí v JMK jsou
nemoci oběhové soustavy, přestože v letech 2006–2015 je patrné zpomalení růstu daných úmrtí, a to
ve všech okresech s výjimkou stagnace v okresu Brno-venkov a Brno-město. Také ve vývoji úmrtí na
novotvary vykazují všechny okresy JMK stabilní nebo klesající trend. Podobný vývoj je patrný
v případě úmrtí na vnější příčiny, u nichž je zaznamenáno zvýšení pouze u okresu Brno-město. Nedaří
se však snižovat úmrtnost na nemoci dýchací a trávicí soustavy a u většiny okresů je patrný jejich
nárůst (obr. 3).
Blansko
Brno-
město
Brno-
venkov
Hodonín Břeclav
Vyškov
Znojmo
100,0
100,5
101,0
101,5
102,0
102,5
103,0
103,5
104,0
80 90 100 110 120 130 140
Koeficientrůstu2006-2015(%)
Index stáří 2015 (%)
8,5
9,0
9,5
10,0
10,5
11,0
11,5
JMK Blansko Brno-
město
Brno-
venkov
Břeclav Hodonín Vyškov Znojmo
‰
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
402
Obr. 3 Vývoj úmrtnosti podle příčin hlavních nemocí v okresech JMK v roce 2015 (počet úmrtí/100
tis. obyv.): zpomalení dynamiky úmrtí stagnace růst dynamiky úmrtí
Zdroj: data ČSÚ (2016a), vlastní výpočty a zpracování
Vývoj počtu příspěvků na bydlení v letech 2007–2015 vykazuje po poklesu v roce 2007 stálý růst ve
všech okresech JMK. Územní rozdíly vznikají v distribuci počtu těchto příspěvků (na 1 000 obyv.),
kdy se od ostatních okresů nejvýrazněji odpoutal okres Brno-město, naopak nejmenší počet dávek je
vydáván v okresu Brno-venkov a ostatní okresy JMK se pohybují v rozmezí 170–220 dávek/1 000
obyv. (obr. 4).
Blansko
Brno-
město
Brno-
venkov
Břeclav
HodonínVyškov
Znojmo
95,0
97,5
100,0
102,5
425 440 455 470 485 500 515 530
Koeficientrůstu2006-2015(%)
Počet úmrtí na nemoci oběhové soustavy
Nemoci oběhové soustavy
Blansko Brno-
město
Brno-
venkov
Břeclav
Hodonín
Vyškov
Znojmo
95,0
97,5
100,0
102,5
215 220 225 230 235 240 245 250 255 260
Počet úmrtí na novotvary
Novotvary
Blansko
Brno-
město
Brno-
venkov
Břeclav
Hodonín
Vyškov
Znojmo
95,0
100,0
105,0
110,0
115,0
40 50 60 70 80 90 100
Koeficientrůstu2006-2015(%)
Počet úmrtí na nemoci dýchací soustavy
Nemoci dýchací soustavy
Blansko
Brno-
město
Brno-
venkov
Břeclav
Hodonín
Vyškov
Znojmo
96,0
99,0
102,0
105,0
30 35 40 45 50 55 60
Počet úmrtí na nemoci trávicí soustavy
Nemoci trávicí soustavy
Blansko
Brno-
město
Brno-
venkov
Břeclav
Hodonín
Vyškov
Znojmo
92,0
94,5
97,0
99,5
102,0
30 35 40 45 50 55 60
Koeficientrůstu2006-2015(%)
Počet úmrtí na vnější příčny
Vnější příčiny
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
403
Obr. 4: Vývoj počtu příspěvků (dávek) na bydlení v okresech JMK v letech 2007–2015 (na 1 000
obyv.)
Zdroj: data ČSÚ (2016c), vlastní výpočty a zpracování
Shrnutí výsledků a závěr
Analýzy dat potvrdily působení demografických a SE determinantů na úmrtí podle příčin nemocí,
která významně ovlivňuje index stáří, což má své opodstatnění v závislosti věkové struktury a obecné
míry úmrtnosti. Okresy JMK se diferenciovaly do skupin:
nízký index stáří a nízká dynamika stárnutí (Brno-venkov),
průměrný index stáří i dynamika stárnutí (Blansko a Vyškov),
vysoký index stáří a nízká dynamika stárnutí (Brno-město),
vysoký index stáří a vysoká dynamika stárnutí (Znojmo, Hodonín a Břeclav).
Hodnota obecné míry úmrtnosti v JMK (10,3 ‰) odpovídá celorepublikové úrovni daného ukazatele
(10,5 ‰). Nejnižší obecnou míru úmrtnosti vykazují okresy Brno-venkov a Břeclav. Podobně jako
v ČR (ÚZIS ČR, 2016), tak se i v jednotlivých okresech JMK daří:
snižovat úmrtí na nemoci oběhové soustavy a novotvary a úmrtí na vnější příčiny.
Ve většině okresů naopak narůstá:
podíl úmrtí na nemoci dýchací a trávicí soustavy.
Koeficienty růstu úmrtí podle příčin nemocí v letech 2006–2015 ukazují patrné diferenciace na úrovni
okresů:
nejpříznivější vývoj (Brno-venkov a Břeclav),
spíše negativní vývoj (Brno-město).
Zcela zásadní vliv na úmrtí podle příčin nemocí se ukazuje u SE indikátoru počet příspěvků na
bydlení/1 000 obyv., v jehož distribuci jsou patrné také územní rozdíly dle okresů JMK:
podprůměrný počet příspěvků na bydlení s rostoucím trendem (Brno-venkov),
průměrný počet příspěvků na bydlení s rostoucí trendem (Hodonín, Břeclav, Znojmo a Vyškov),
nadprůměrný počet příspěvků na bydlení s výrazně rostoucím trendem (Brno-město).
Úroveň a územní diferenciace vybraných demografických a SE determinantů naznačuje míru jejich
vlivu na úmrtnost v okresech JMK. Z uvedených výsledků je možné zhodnotit okres Brno-venkov
jako okres s příznivými demografickými a SE determinanty úmrtnosti, v obecném pohledu jako okres
s dobrým zdravotním stavem obyvatelstva. Naopak okres Brno-město vykazuje negativní tendence
v determinantech úmrtnosti, z čehož lze usuzovat na nižší kvalitu zdravotního stavu obyvatelstva.
Z národohospodářského hlediska zastupuje zdraví, nemocnost, ale i změny vývoje nemocí jako příčin
úmrtí, významný potenciál pro využití a rozvoj lidského kapitálu (Becker, 1993). Ekonomické efekty
zdraví můžeme chápat i v kontextu úmrtnosti, jež představuje jeden z hlavních ukazatelů zdravotního
stavu obyvatelstva a znamená základ pro veřejné politiky v zemích EU. Tento fakt ostatně připomíná
i Bílá kniha formulací zásady „Zdraví je největší bohatství, je základní podmínkou hospodářské
produktivity a prosperity“ (Evropská komise, 2007).
40
80
120
160
200
240
280
320
360
400
2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015
Početdáveknabydlenína
1000obyv.
Blansko
Brno-město
Břeclav
Brno-venkov
Hodonín
Vyškov
Znojmo
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
404
Literatura
BECKER, G., (1993). Human capital: a theoretical and empirical analysis, with special reference to[1]
education. Chicago: The University of Chicago Press. ISBN 9780226041209.
BERMAN, J. D., FANN, N., HOLLINGSWORTH, J. W., PINKERTON, K. E., ROM, W. N., SZEMA, A.[2]
M., BREYSSE, P. N., WHITE, R. H., CURRIERO, F. C., (2012). Health Benefits from Large-Scale Ozone
Reduction in the United States. Environmental Health Perspectives, vol. 120, no. 10, pp. 1404-1410. ISSN
0091-6765. DOI 10.1289/ehp. 1104851.
BRUTHANS, J., (2000). Zpráva o vývoji kardiovaskulárních onemocnění v České republice po roce 1989.[3]
Praha: Galén. ISBN 807262055X.
BURCIN, B., (2007). Úmrtnost. In Fialová, L. (ed.) Populační vývoj ČR 2001–2006. Praha: PřF UK, pp.[4]
45-55. ISBN 9788074190247.
BURCIN, B., FIALOVÁ, L., RYCHTAŘÍKOVÁ, J. a kol. (2010). Nová demografická situace v České[5]
republice od počátku devadesátých let. In Demografická situace České republiky. Proměny a kontexty
1993-2008. Praha: SLON. ISBN 9788074190247.
ČSÚ, (2016a). Časové řady JMK - území, makroekonomické ukazatele, životní prostředí, obyvatelstvo.[6]
[online]. [cit. 2017-02-28]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/xb/casove_rady.
ČSÚ, (2016b). Okresy - časové řady vybraných ukazatelů. [online]. [cit. 2017-02-25]. Dostupné z:[7]
https://www.czso.cz/csu/xb/okresy.
ČSÚ, (2016c). Vyplacené dávky státní sociální podpory. [online]. [cit. 2017-03-04]. Dostupné z:[8]
https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/cs/index.jsf?page=vystupobjekt&pvo=SZB02D&z=T&f=TABULKA&kat
alog=31737&str=v67&&c=v4~8__RP2015#w=.
DRÁPELOVÁ, V., VERTER, N., HÜBELOVÁ, D., (2016). Demogeographic Analysis to Support the[9]
Optimum Realization of the Strategy of Regional Development in the Administrative District of
Municipality of Valašské Meziříčí. Acta Universitatis agriculturae et silviculturae Mendelianae Brunensis,
vol. 64, no. 4, pp. 1311-1323. ISSN 1211-8516. DOI 10.11118/actaun201664041311.
DZÚROVÁ, D., (2002). Regionální aspekty stárnutí české populace. Demografie, vol. 44, no. 1, pp. 34-37.[10]
ISSN 0011-8265.
EVROPSKÁ KOMISE, (2007). Bílá kniha – společně pro zdraví: strategický přístup pro EU na období[11]
2008–2013. [online]. [cit. 2017-03-02]. Dostupné z:
http://ec.europa.eu/health/ph_overview/Documents/strategy_wp_cs.pdf.
HÜBELOVÁ, D. (2014). Vybrané výsledky komparace kvality lidských zdrojů v okresech České[12]
republiky. Geografický časopis, vol. 66, no. 4, pp. 383-400. ISSN 0016-7193.
KÁČEROVÁ, M., ONDAČKOVÁ, J., MLÁDEK, J., (2012). A comparison of population ageing in the[13]
Czech Republic and the Slovak republic based on generation support and exchange. Moravian
Geographical Reports, vol. 20, no. 4, pp. 26-38. ISSN 1210-8812.
KLESLA, A., (2012a). Podpora zdraví a ekonomie Hygiena, vol. 57, no. 3, pp. 119-122. ISSN 1802-6281.[14]
KLESLA, A., (2012b). Alternativní přístupy k podpoře zdraví. [disertační práce]. Praha: VŠE.[15]
KOREC, P., POLONYOVÁ, E., LEHOCKÝ, F., (2012). Konkurencieschopnosť regiónov: teoreticko-[16]
metodologické poznámky. Geographia Cassoviensis, vol. 6, no. 2, pp. 68-75. ISSN 1337-6748.
KUNZOVÁ, Š., HRUBÁ, D., ŘIMÁK, P., SOCHOR, O., (2014). Chování a zdraví: III. Psychosociální[17]
faktory, životní styl a komplexní choroby. Hygiena, vol. 59, no. 2, pp. 79-86. ISSN 1802-6281.
MARMOT, M., BELL, R., (2012). Fair society, healthy lives. Publ Health, vol. 126, no. 1, pp. 4-10. ISSN[18]
2198-1833. DOI 10.1016/j.puhe.2012.05.014.
MZ ČR, (2014). Zpráva o zdraví obyvatel České republiky. Praha: Ministerstvo zdravotnictví ČR. ISBN[19]
9788085047493.
OUŘEDNÍČEK, M., TEMELOVÁ, J., POSPÍŠILOVÁ, L. eds., (2011). Atlas sociálně prostorové[20]
diferenciace České republiky. Praha: UK, Nakladatelství Karolinum. ISBN 9788024618890.
PADOVÁ, Z., PIROVÁ, B., POTOMOVÁ, J. 2012. Analýza regionálnych disparít na príklade vybraných[21]
kazateľov v období rokov 2004–2010 na území Slovenskej republiky. In XV. mezinárodní kolokvium o
regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 69-80. ISBN 9788021058750.
PAVLÍK, I., HÜBELOVÁ, D., HORÁK, M., SOMERLÍKOVÁ, K., (2015). Význam onemocnění lidí a[22]
zvířat při rozvoji regionů. Brno: Mendelova univerzita v Brně. ISBN 9788075093721.
SHKOLNIKOV, V. M., ANDREEV, E. M., LEON, D. A., McKEE, M., MESLÉ, F., VALLIN, J., (2004).[23]
Mortality Reversal in Russia The story so far. Hygiea Internationalis an Interdisciplinary Journal for the
History of Public Health, vol. 4, no. 1, pp. 29-80. ISSN 1403-8668. DOI 10.3384/hygiea.1403-8668.0441.
SOMERLÍKOVÁ, K., HÜBELOVÁ, D., (2016). The importance of monitoring health status of the[24]
population for the development of the region - selected determinants of university students’ health. In XIX.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
405
mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 513-
521. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-66.
SOVINOVÁ, H., CSÉMY, L., (2003). Kouření cigaret a pití alkoholu v České republice. Praha: SZÚ.[25]
ISBN 8070712309.
SZÚ, (2015): Hodnocení zdravotního stavu. Studie HELEN. Praha: SZÚ (odborná zpráva za rok 2014).[26]
ÚZIS ČR, (2011). Evropského výběrového šetření o zdraví v České republice EHIS 2008. Praha: ÚZIS ČR.[27]
ISBN 9788072809165.
ÚZIS ČR, (2013). Péče o nemocné cukrovkou 2012. Zdravotnická statistika. Praha: ÚZIS ČR. ISBN[28]
9788074720826.
ÚZIS ČR, (2015). Zemřelí 2013. Praha: ÚZIS ČR. ISBN 9788074721397.[29]
ÚZIS ČR, (2016). Zdravotnická ročenka České republiky 2015. Praha: ÚZIS ČR. ISSN 1210-9991.[30]
VILINOVÁ, K., (2012). Zdravotný stav obyvateľstva Slovenska. Nitra: UKF, FPV. ISBN 9788055800585.[31]
WEISS, B. D., MAYS, M. Z., MARTZ, W., (2005). Quick assessment of literacy in primary care: the[32]
Newest Vital Sign. Annals Family Medicine, vol. 3, no. 3, pp. 514-522. ISSN 1544-1709. DOI
10.1370/afm.506.
WHO, (2011). International Statistical Classification of Diseases and Related health Problems, ICD-10, 10[33]
Revision. Geneva: WHO. ISBN 9789241548342.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu „Prostorová dimenze demografických faktorů zdraví
a zdravotního stavu obyvatelstva České republiky“ s registračním číslem 2017/008 podpořeného
Interní grantovou agenturou Fakulty regionálního rozvoje a mezinárodních studií Mendelovy
univerzity v Brně.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
406
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-52
TERITORIÁLNA DIFERENCOVANOSŤ VYBRANÝCH
PRÍČIN SMRTI V PRIESTORE NITRIANSKEHO
SAMOSPRÁVNEHO KRAJA
TERRITORIAL DIFFERENTIATION OF SELECTED CAUSES OF DEATH
IN THE NITRA SELF-GOVERNING REGION
KATARÍNA VILINOVÁ
ALENA DUBCOVÁ
GABRIELA REPASKÁ
Katedra geografie a regionálneho rozvoja
Fakulta prírodných vied
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre
Department of Geography and Reg. Development
Faculty of Natural Sciences
University of Constantine the Philosopher in Nitra
Tr. A. Hlinku 1, 949 74 Nitra, Slovak Republic
E-mail: kvilinova@ukf.sk, adubcova@ukf.sk, grepaska@.ukf.sk
Anotácia
Úmrtnosť je neoddeliteľnou súčasťou každého obyvateľstva a sprevádza celú populáciu. Je zároveň
dôležitým demografickým znakom a ukazovateľom, ktorý nám bližšie charakterizuje vlastnosti
populácie, jej celkovú ale najmä životnú úroveň. Faktory, ktoré ovplyvňujú úmrtnosť, vplývajú taktiež
na zdravotný stav obyvateľstva. V poslednom období je zaznamenávaný zhoršený zdravotný stav
obyvateľstva, sprevádzaný zlým životným štýlom. Preto sa do popredia dostali civilizačné choroby ako
napríklad choroby obehovej sústavy, nádory a iné, ktoré majú značný podiel na celkovej úmrtnosti
populácie. Sú to choroby, ktoré sa veľmi rozšírili a stávajú sa častou príčinou smrti. Zároveň majú
dominantné postavenie v úmrtnosti obyvateľstva v Nitrianskom samosprávnom kraji. Cieľom
príspevku je charakteristika vybraných príčin smrti obyvateľstva v obciach Nitrianskeho
samosprávneho kraja v období rokov 2008 – 2014. Hlavnou metódou spracovania príspevku bude
metóda priestorovej autokorelácie, ktorá bude doplnená o metódy analýzy, syntézy, ale aj grafické
a kartografické metódy.
Kľúčové slová
Nitriansky samosprávny kraj, hrubá miera úmrtnosti, priestorová autokorelácia
Annotation
Mortality is an essential part of every public and it accompanies the entire population. It is also an
important demographic variable and indicator that closer characterizes the population, its overall
level and living standard. Factors which affect mortality also affect the population health status.
Recently, poorer population health status has been recorded and accompanied by a poorer lifestyle.
Therefore, civilization diseases such as cardiovascular diseases, cancer, etc. have high share on the
total population mortality. These diseases are very extended and have become a common cause of
death. Moreover, they have a dominant position in the mortality of the population in the Nitra Selfgoverning
Region. The aim of this paper is characteristic of selected causes of death population in
Nitra Region municipalities between 2008 – 2014. The main method of processing paper will be
methods of spatial autocorrelation, complemented by methods of analysis, synthesis, as graphic and
cartographic methods are used.
Key words
Nitra Self-governing Region, crude death rate, spatial autocorelation
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
407
JEL classification: I14, C10
1. Úvod
Zdravie a zdravotný stav obyvateľstva patrí v súčasnej dobe medzi veľmi dôležité priority každej
spoločnosti, nakoľko iba zdravá spoločnosť tvorí jednu z podmienok pre jej nasledujúci rozvoj.
Záujem o štúdium zdravia a zdravotného stavu sa zintenzívňuje, hlavne s mnohými spoločenskými,
politickými i ekonomickými zmenami a so zvyšujúcim sa znečistením životného prostredia. Človek,
ktorý žije život v plnom zdraví, má zvyčajne lepšie podmienky na dosiahnutie plnohodnotného života
ako jedinec sužovaný fyzickými a psychickými ťažkosťami. Pre mnohých z nás je zdravie tá
najcennejšia hodnota, ktorú človek vlastní ale zároveň ju veľmi rýchlo stráca vplyvom rôznych
negatívnych javov. Vo všetkých ľudských kultúrach bolo a je zdravie kladené na popredné miesto v
hierarchii hodnôt, ktoré ľudia vyznávajú. Otázka zdravia, či zdravotného stavu by mala byť veľmi
dôležitá pre každého jedinca, pretože zanedbávanie zdravotného stavu vedie k chorobnosti, ktorá v
niektorých prípadoch končí smrťou. Zdravá populácia vytvára dobrú situáciu na trhu práce a aktívnu
participáciu na rôznych rozvojových, v prospech kvality života orientovaných programov v rámci
spoločnosti (Ira, 2005). Význam sledovania zdravotného stavu obyvateľstva je dôležitý aspekt aj
z pohľadu rozvoja regiónu, ktorý na príklade vybraných determinantov zdravia študentov na vysokých
školách analyzujú Somerlíková a Hübelová (2016). Cieľom príspevku je charakteristika vybraných
príčin smrti obyvateľstva (chorôb obehovej sústavy a nádorov) v obciach Nitrianskeho
samosprávneho kraja za obdobie rokov 2008 – 2014 pomocou metódou priestorovej autokorelácie.
2. Teoretické a metodické východiská problematiky
Jedným z určujúcich determinantov zdravotného stavu obyvateľstva je úmrtnosť. Je jednou zo
základných zložiek prirodzeného pohybu. Odráža faktory biologické, sociálne, ekonomické ale aj
environmentálne, ktoré na ňu pôsobia rôznou intenzitou. Úmrtnosť je komplexný jav, z hľadiska
štatistiky, demografie a hodnotenia zdravotného stavu. Je javom nerovnomerne sa vyskytujúcim vo
vekových skupinách so značným rozdielom aj u oboch pohlaví. Rôzne vekové populácie svojím
charakterom dávajú predpoklad na určitú skladbu príčin smrti. Tieto predpoklady sú rôzne v rôznych
geografických podmienkach. Skladba príčin smrti na Slovensku je tiež závislá od času, vývoja
spoločnosti a jej stavu v období, pre ktoré sa úmrtnosť hodnotí. Iné boli príčiny úmrtí pred
päťdesiatimi rokmi a iná je ich štruktúra v súčasnosti. Na tejto štruktúre sa odrazil sociálny vývoj,
zmeny životných podmienok, dĺžka života a expozície celého komplexu zdravia zaťažujúcich alebo
podporujúcich faktorov (Rapant a. i., 2010). Úmrtnostné pomery sú ukazovateľom zdravotnej a
socioekonomickej situácie obyvateľstva. Vývoj strednej dĺžky života, špecifickej úmrtnosti či
najčastejšie príčiny smrti poukazujú na zdravotný stav obyvateľstva. Úroveň zdravia je znakom
prosperity spoločnosti, jej ekonomickej, politickej a humánnej vyspelosti. Má základný význam pre
reprodukčný proces a rozvoj pracovného potenciálu, a tým na celkový ekonomický rast krajiny
(Mládek, a i., 2006.).
Jedným z veľmi dôležitých aspektov pri analýze procesu úmrtnosti, jeho vývoja a existujúcich
rozdielov je preto sledovanie hlavných príčin smrti. Tie nás nielenže informujú o tom, čo je hlavnou
príčinou úmrtia, ale umožňujú nepriamo hodnotiť na jednej strane zdravotný stav sledovanej
populácie. Na druhej ovplyvňujú samotnú intenzitu úmrtnosti a vytvárajú predpoklady pre vznik
rozdielov v úmrtnostných charakteristikách medzi jednotlivými populáciami. Tento fakt sa odráža od
endogénnych, ale aj exogénnych faktoroch, ktoré jednotlivé príčiny ovplyvňujú (Casseli a i., 2006).
Téma priestorovej autokoreláce je v odborných výzkumoch pomerne často používaná. Už v 40.
rokoch 20. storočia upozornil Cruickshank na prítomnosť pozitívnej priestorovej autokorelácie v
relatívnej miere úmrtnosti na rakovinu v Anglicku a Walsi (Cliff a i., 1975). Identifikácia zhlukov
obcí so štatisticky vyššími a nižšími úrovňami úmrtnosti poskytla pritom možnosť zamerania
výskumu práve na tieto oblasti a zároveň sa snažila odhaliť vplyvy faktorov prispievajúcich k vyššej
či nižšej miere úmrtnosti. Práve preto sú v súčasnosti vo svete v aplikačnej praxi veľmi často
využívané priestorové analýzy dát rakoviny (Al-Ahmadi a Al-Zahrani, 2013, Rosenberg a i., 1999).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
408
Podľa Boscoe a i. (2004) sú priestorové analýzy používané predovšetkým na spoznanie vzťahu medzi
geografiou a zdravím. Jednou z takýchto metód je priestorová autokorelácia.
Zhang a i., (2016) poukazujú, že model priestorovej autokorelácie je priestorovým ekvivalentom
modelu časového radu, rozdiel je len v tom, že závislosť v čase je spätná, zatiaľ čo závislosť
v priestore je viacsmerová. Práve preto túto metódu použili autori na hodnotenie úmrtnosti deviatich
typov rakoviny v povodí jednej z čínskych riek. Priestorovú autokoreláciu možno považovať za jav,
ktorý má významné postavenie v štúdiu priestorovej štatistiky a priestorovej ekonometrie, spadajúcich
do oblasti priestorovej analýzy (Getis, 2008). Považuje sa za špecifický typ korelácie, kde sa v rámci
jedného pozorovania hodnotí vzťah jednej premennej v priestore a čase. Veľmi dobré uplatnenie má
využitie priestorovej autokorelácie v geografickej oblasti. Preto sa z geografického hľadiska hodnotí
ako vzťah medzi javmi alebo udalosťami oddelenými určitými priestorovými alebo časovými úsekmi
(Slavík a i., 2011). Ak sa podobné javy alebo atribúty nachádzajú v priestore bližšie, hovoríme
o pozitívnej priestorovej autokorelácií, ak dochádza k zoskupeniu výrazne odlišných hodnôt,
hovoríme o negatívnej priestorovej autokorelácii. Pokiaľ sú dáta v priestore lokalizované tak, že
blízke hodnoty nie sú v žiadnom vzťahu, analyzované hodnoty sú štatisticky bezvýznamné. Štatistické
metódy v kontexte aplikovanej metodológie, ktoré sa zvyčajne používajú pre kontinuálne dáta sú
Moranov index a Gearyho koeficient. Podľa Odlanda (1988) je účinnosť Moranovho indexu zvyčajne
o niečo lepšia ako Gearyho koeficient. Gearyho koeficient hodnotí na rozdiel od lokálnej Moranovej
štatistiky len pozitívnu priestorovú autokoreláciu, preto sme v našom príspevku premennú analyzovali
pomocou Moranovho indexu. Pre Moranov index platí:
𝐼 =
𝑛(∑ ∑ 𝑤𝑖𝑗(𝑥𝑖 − 𝑥)(𝑥𝑗 − 𝑥)𝑛
𝑗=1
𝑛
𝑖=1 )
(∑ ∑ 𝑤𝑖𝑗
𝑛
𝑗=1
𝑛
𝑖=1 )(∑ (𝑥𝑖 − 𝑥)2𝑛
𝑖=1 )
kde n je počet priestorových jednotiek (v našom prípade to bude počet všetkých obcí Nitrianskeho
samosprávneho kraja), 𝑥𝑖 je hodnota premennej v regióne i (hrubá miera úmrtnosti), x je aritmetický
priemer pre dané premenné, wij je priestorová váha. Hodnoty Moranovho indexu (I) sa pohybujú v
rozpätí -1 (dokonalý rozptyl) do + 1 (absolútna korelácia). Čím viac sa hodnota I blíži k hodnote 1,
tým viac je indikovaná pozitívna priestorová autokorelácia, čím viac sa hodnota I blíži k hodnote -1,
tým viac je indikovaná negatívna priestorová autokorelácia. V rámci rovnakého súboru môžu byť
prítomné rôzne stupne priestorovej autokorelácie, dokonca sa môže v rovnakom súbore dát
vyskytovať pozitívna aj negatívna autokorelácia zároveň. Na základe Moranovho testu v globálnom
meradle sme zistili, že existuje priestorová autokorelácia medzi obcami v regióne Nitrianskeho
samosprávneho kraja (NSK). Ďalší vývoj vyčlenil spomínaný globálny test priestorovej autokorelácie
do série lokálnych indikátorov nazývaných LISA (Local Indicators of Spatial Association) pre
detekciu miestnych zoskupení pozitívnej a negatívnej autokorelácie vyvinuté Anselinom. Podľa
Anselina (1995) sa v rámci LISA možno stretnúť s piatimi rôznymi scenármi (lokality - vysokávysoká,
lokality - nízka-nízka, lokality - vysoká-nízka, lokality - nízka-vysoká, lokality so žiadnou
významnou lokálnou priestorovou autokoreláciou).
2.1 Úmrtnosť na choroby obehovej sústavy a nádory Nitrianskeho samosprávneho
kraja
Jednou skupinou indikátorov odzrkadľujúcich zdravotný stav populácie sú ukazovatele úmrtnostných
pomerov. V populácií Slovenska nie sú ich zmeny veľmi dynamické. Hodnoty úmrtnosti naznačujú
pozvoľné zlepšovanie situácie. Významné z toho hľadiska sú 90. rokov 20. storočia, keď nastáva zlom
v úrovni úmrtnosti obyvateľstva Slovenska. Hodnoty štandardizovanej hrubej miery úmrtnosti klesajú,
čím sa zvyšuje stredná dĺžka života (Káčerová, Nováková, 2015). Celková miera hrubej úmrtnosti
dosiahla v roku 2014 na Slovensku hodnotu 9,5 ‰, čo predstavuje hodnotu nižšiu ako v roku 2008
(9,8 ‰). Z hľadiska zastúpenia podielu jednotlivých krajov na úmrtnosti si dominantné postavenie
v oboch sledovaných rokoch udržiava NSK. Jeho podiel z celkovej úmrtnosti Slovenska predstavuje
15 %, čo je najviac zo všetkých krajov Slovenska (obr.1).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
409
Obr. 1: Podiel krajov Slovenska na úmrtnosti SR v rokoch 2008 a 2014
2008 2014
Zdroj: Pohyb obyvateľstva v Slovenskej republike (2008 a 2014), ŠÚ SR, spracovala Vilinová, K.
Aj napriek tomu, že sa jedná o štvrtý ekonomický najvyspelejší kraj na Slovensku úroveň úmrtnosti
dosahuje nadpriemerné hodnoty, ktoré v roku 2014 dosiahli 11,1 ‰. Práve preto, že tento kraj
zaznamenal najvyššiu mieru úmrtnosti je mu potrebné venovať zvýšenú pozornosť.
Dominantnú pozíciu práve medzi príčinami smrti si udržiavajú civilizačné choroby, ktoré vystúpili do
popredia hlavne v rozvinutých oblastiach. Patria k nim choroby obehovej sústavy, nádory, stres ale aj
iné. Choroby obehovej sústavy ako najčastejšia príčina smrti vytvára najväčší podiel na úmrtnosti vo
všetkých krajoch Slovenska. NSK sa na celkovej úmrtnosti chorôb obehovej sústavy SR podieľal 15
% v roku 2008 aj roku 2014 (obr. 2). Negatívne postavenie kraja sa prejavuje aj v hrubej miere
úmrtnosti (HMÚ), ktorá bola najvyššia (2008-6,1 ‰ a 2014–5,5 ‰) medzi krajmi SR.
Obr. 2: Úmrtnosť na choroby obehovej sústavy v krajoch Slovenska v rokoch 2008 a 2014
2008 2014
hrubá miera úmrtnosti na choroby obehovej sústavy/1000 obyv.
2008 2014
< 4,5 4,6-5,0 5,1< < 4,7 4,8-5,3 5,4<
Zdroj: Pohyb obyvateľstva v Slovenskej republike (2008 a 2014), ŠÚ SR, spracovala Vilinová, K.
Počas rokov 2008 – 2014 boli nádory druhou najčastejšou príčinou smrti na Slovensku. HMÚ na
nádory dosahovala v priemere 2,3 ‰. Od roku 2008, kedy predstavovala 2,1 ‰, sa postupne
zvyšovala a v roku 2014 mala hodnotu 2,5 ‰. Na území NSK výraznejšie vzrástla úmrtnosť na
nádory najmä u žien. Počas rokov 2008 – 2014 dosiahla v priemere až 2,8 ‰ (obr. 3). Úmrtnosť aj
v tomto druhu chorôb bola v NSK najvyššia na Slovensku, čo predstavuje (2008-2,7 ‰ a 2014–3,1
‰).
11%
10%
11%
15%
13%
13%
13%
14%
11%
11%
11%
15%
12%
13%
13%
14% Bratislavský kraj
Trnavský kraj
Trenčiansky kraj
Nitriansky kraj
Žilinský kraj
Banskobystrický kraj
Prešovský kraj
Košický kraj
10%
10%
12%
15%
13%
13%
13%
14%
11%
10%
11%
15%
13%
13%
13%
14%
Bratislavský kraj Trnavský kraj Trenčiansky kraj
Nitriansky kraj Žilinský kraj Banskobystrický kraj
Prešovský kraj Košický kraj
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
410
Obr. 3: Úmrtnosť na nádory v krajoch Slovenska v rokoch 2008 a 2014
2008 2014
hrubá miera úmrtnosti na nádory/1000 obyv.
2008 2014
< 2,5 2,6-3,0 3,1< < 2,1 2,2-2,5 2,6<
Zdroj: Pohyb obyvateľstva v Slovenskej republike (2008 a 2014), ŠÚ SR, spracovala Vilinová, K.
Iný je pohľad na úmrtnosť obyvateľov v obciach NSK. Ako vidieť z obrázka 4 na choroby obehovej
sústavy sa viaže viac ako polovica úmrtí kraja. Na území NSK sa štruktúra úmrtnosti od roku 2008 do
roku 2014 výrazne nemenila. K piatim najčastejším príčinám smrti patrili v sledovaných rokoch popri
chorobám obehovej sústavy nádory, choroby dýchacej sústavy, choroby tráviacej sústavy a vonkajšie
príčiny. Za pozitívny jav možno považovať pokles od roku 2008 do roku 2014 v úmrtnosti na choroby
obehovej sústavy o 3 %. Pri ostatných príčinách je trend opačný, pretože dochádza k ich nárastu, v
chorobách tráviacej sústavy o 0,7 % a u vonkajších príčin o 0,4 % (obr. 4).
Obr. 4: Štruktúra úmrtnosti v Nitrianskom samosprávnom kraji v rokoch 2008 a 2014
Zdroj: Pohyb obyvateľstva v Slovenskej republike (2008 a 2014), ŠÚ SR, spracovala Vilinová, K.
2.2 Priestorová autokorelácia – metóda hodnotenia vybraných príčin smrti Nitrianskeho
samosprávneho kraja
Populácia Slovenska prechádzala po roku 1989 dynamickou a celospoločensky rozsiahlou
transformáciou s dosahmi pre jej súčasné a budúce fungovanie. Jednou z najvýznamnejších zmien je
posun v charaktere reprodukčného správania, pričom významné postavenie tu zohráva proces
úmrtnosti. Z pohľadu príčin smrti je zrejmé, že výraznejšie priblíženie k demograficky vyspelým
populáciám Európy brzdia najmä nepriaznivé úmrtnostné pomery na kardiovaskulárne a nádorové
ochorenia. Tento fakt sa prejavuje aj v priestore NSK.
12%
11%
11%
16%13%
12%
12%
13% 12%
11%
11%
16%12%
13%
12%
13%
Bratislavský kraj Trnavský kraj Trenčiansky kraj
Nitriansky kraj Žilinský kraj Banskobystrický kraj
Prešovský kraj Košický kraj
23,7%
55,1 %
6,1 %
5,3 %
5,5 % 4,4 %
23,6 %
52,1 %
6,2 %
6,0 %
5,9 %
6,4 %
nádory
choroby obehovej
sústavy
choroby dýchacej
sústavy
choroby tráviacej
sústavy
vonkajšie príčiny
ostatné
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
411
Obr. 5: Priestorové rozmiestnenie úmrtnosti na choroby obehovej sústavy a regionalizácia územia
Nitrianskeho samosprávneho kraja na základe LISA (2008-2014)
a) priestorové rozmiestnenie chorôb obehovej sústavy b) identifikácia vytvorených areálov zhlukov
Zdroj: Stav a pohyb obyvateľstva v Slovenskej republike, (2008 a 2014), ŠÚ SR spracovala Vilinová, K.
V priestorovom znázornení chorôb obehovej sústavy a nádorov, ktoré patria k najčastejším príčinám
smrti v NSK, možno z hľadiska miery úmrtnosti sledovať rôznu intenzitu. V sledovanom období
2008-2014 dosiahla hrubá miera úmrtnosti na choroby obehovej sústavy hodnotu 7,1 zomretých/1 000
obyv. Podobne aj hrubá miera úmrtnosti na nádory má v rámci kraja špecifiká, ktoré dosahujú rôzne
hodnoty úmrtnosti. Priemerná hrubá miera úmrtnosti na nádory nadobudla hodnotu 3,1 zomretých/1
000 obyv. Použitie priestorovo referenčných dát o hrubej miere úmrtnosti na choroby obehovej
sústavy a nádorov v obciach NSK nám ponúka pochopenie priestorovo-analytických väzieb v tomto
záujmovom území. Práve metódou priestorovej autokorelácie možno vymedziť zhluky regiónov z
pohľadu sledovaných ukazovateľov.
Pri hodnotení priestorovej autokorelácii chorôb obehovej sústavy a nádorov v sledovanom období
rokov 2008-2014 sme identifikovali lokality s rôznou intenzitou výskytu, ktorá sa prejavuje vo forme
pozitívnej alebo negatívnej priestorovej autokorelácie. Prevažná časť obcí NSK nie je v žiadnom
vzťahu a sú štatisticky bezvýznamné. Ak by sme chceli konkrétnejšie špecifikovať vytvorené zhluky
regiónov, možno konštatovať, že problematickými z hľadiska úmrtnosti na choroby obehovej sústavy
a stávajú obce v kvadrante vysoká-vysoká. Naopak kvadrant nízka – nízka je areálovo najrozsiahlejší
v zázemí mesta Nitra. Regióny s hodnotami obcí v kvadrante vysoká-vysoká sú lokalizované najmä
v jeho juhovýchodnej časti - okresy Nové Zámky a Levice (obr. 5). Pri identifikácii regiónov z
hľadiska úmrtnosti na nádory sa vytvorili problematické regióny v okresoch Levice, Komárno, Nové
Zámky ale aj Nitra (obr. 6). Dôvody priestorovej diferenciácie tohto javu sú úzko späté s viacerými
faktormi, ktoré sú veľmi ťažko identifikovateľné. Na jednej strane sa jedná o vrodené (genetické)
alebo na strane druhej získané predispozície. Vzhľadom k tomu, že tieto ochorenia patria k
multifaktoriálnym ochoreniam je náročné špecifikovať faktory, ktoré sú rizikové pre ich vznik.
Priamu závislosť na rizikových faktoroch nie je možné jednoznačne špecifikovať. Ale aj napriek tejto
skutočnosti, možno k najvýznamnejším faktorom, ktoré stoja za vznikom daného ochorenia zaradiť
kvalitu životného prostredia, stres, životný štýl, veková zloženie obyvateľstva, miera chudoby ale aj
iné.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
412
Obr. 6: Priestorové rozmiestnenie úmrtnosti na nádory a regionalizácia územia Nitrianskeho
samosprávneho kraja na základe LISA (2008-2014)
a) priestorové rozmiestnenie nádorov b) identifikácia vytvorených areálov zhlukov
Zdroj: Stav a pohyb obyvateľstva v Slovenskej republike, (2008 a 2014), ŠÚ SR spracovala Vilinová, K.
Záver
NSK patrí z hľadiska úmrtnosti k problémovým územiam Slovenska. Je charakteristický
nadpriemernou HMÚ na choroby obehovej sústavy a nádory. HMÚ na tieto choroby sa v rokoch 2008
a 2014 výraznejšie nemenila. Na choroby obehovej sústavy v NSK pripadá viac ako polovica a na
nádory takmer jedna štvrtina úmrtí. Variabilita hodnôt HMÚ je v obciach NSK je vysoká. Metóda
LISA poskytuje presnejšie a podrobnejšie informácie priestorovej autokorelácie, pretože dokáže jasne
a zreteľne zobraziť oblasti s nadpriemernými a podpriemernými hodnotami sledovaných
ukazovateľov. Táto metóda kvantifikuje obce NSK do kategórií jednotlivých typov priestorovej
autokorelácie. Metóda priestorovej autokorelácie je vhodná na sledovanie rôznych demografických
ukazovateľov, nakoľko dokáže poukázať na vzájomné priestorové väzby sledovaných územných
jednotiek. Z následnej diferenciácie skúmaného regiónu možno tak identifikovať kauzálne súvislosti
a dôsledky sledovaných ukazovateľov na lokálnej úrovni NSK. Na rozdiel od kartogramu, ktorý
neumožňuje presné vyjadrenie hrubej miery úmrtnosti na vybrané príčiny chorôb (ide o intervalové
zoskupenie hodnôt) tak umožňuje vyčleniť najmenej problémové a problémové zhluky obcí, ktorým
je potrebné venovať väčšiu pozornosť.
Literatúra
AL-AHMADI, K., AL-ZAHRANI, A. (2013). Spatial Autocorrelation of Cancer Incidence in Saudi[1]
Arabia. International Journal of Environmental Research and Public Health, vol.10, no. 12, pp. 7207–
7228. DOI 10.3390/IJERPH10127207.
ANSELIN, L., (1995). Local Indicators of Spatial Association – LISA. Geographical Analysis, vol. 27, no.[2]
2, pp. 93-115. ISSN 1538-4632.
BOSCOE, F. P., (2004). Current practices in spatial analysis of cancer data: data characteristics and data[3]
sources for geographic studies of cancer. International Journal of Health Geographics, vol. 3, no. 28.
ISSN 1476-072X. DOI 10.1186/1476-072X-3-28.
CASELLI, G. (2006). Demography: Analysis and Synthesis. London. ISBN 9780080454856.[4]
CLIFF, A. D.., (1975). Elements of Spatial Structure – a Quantitative Approach. Cambridge: Cambridge[5]
University Press.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
413
GETIS, A., (2008). A History of the Concept of Spatial Autocorrelation: A Geographer's Perspective,[6]
Geographical Analysis, vol. 40, no. 3, pp. 297-309. ISSN 1538-4632.
IRA, V., (2005). Kvalita života a postavenie Slovenska z hľadiska medzinárodných postavení. In[7]
Geografická organizace Česka a Slovenska v současném období. Brno: Ústav geoniky AV ČR, pp. 30-38.
ISBN 80-86407-05-5.
KÁČEROVÁ, M., NOVÁKOVÁ, G., (2015). Úmrtnosť ako jeden z ukazovateľov zdravotného stavu[8]
obyvateľstva. Slovenská štatistika a demografia, vol. 25, no. 4, pp. 33-48. ISSN 1339-6854.
MLÁDEK, J., (2006). Demografická analýza Slovenska. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave.[9]
ISBN 80-223-2191-5.
ODLAND, J., (1988). Spatial Autocorrelation. Indiana: Department of Geography. ISBN 978-3-642-[10]
03646-0.
RAPANT, S., (2010). Environmentálne a zdravotné indikátory Slovenskej republiky. Bratislava: Štátny[11]
geologický ústav Dionýza Štúra. ISBN 978-80-89343-36-2.
ROSENBERG, M. S. a i., (1999). Spatial autocorrelation of cancer in Western Europe. European Journal[12]
Epidemiology, vol. 15, no. 1, pp. 15-22. ISSN 1573-7284.
SLAVÍK, V., (2011). Priestorová autokorelácia – metóda vymedzovania a klasifikácie regiónov v kontexte[13]
sociálno-ekonomickej regionalizácie Slovenskej republiky. Sociológia, vol. 43, no. 2, pp. 183-204. ISSN
0049-1225.
SLOVENSKÝ ŠTATISTICKÝ ÚRAD, (2015). Stav a pohyb obyvatelstva 2014. [online]. [cit. 2017-04-[14]
03]. Dostupné z: http://www.statistics.sk/.
SOMERLÍKOVÁ, K., HÜBELOVÁ, D. (2016). Význam sledovaní zdravotního stavu populace pro rozvoj[15]
regionu – vybrané determinanty zdraví studentův VŠ. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních
vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 513-521. ISBN 978–80–210–8273–1. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-66.
Príspevok bol spracovaný v rámci grantu VEGA 1/0934/17 Transformácia využívania kultúrnej
krajiny Slovenska za ostatných 250 rokov a predikcia jej ďalšieho vývoja
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
414
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-53
REGIONÁLNÍ SROVNÁNÍ VYBRANÝCH UKAZATELŮ
V OBLASTI ZDRAVOTNICTVÍ
REGIONAL COMPARISON OF SELECTED INDICATORS IN THE HEALTH
SECTOR
KARIN GAJDOVÁ
Katedra ekonomie a veřejné správy
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Slezská univerzita v Opavě
Department of Economics and Public Administration
School of Business Administration in Karvina
Silesian University in Opava
Univerzitní náměstí 1934/3,733 40 Karviná, Czech Republic
E-mail: gajdova@opf.slu.cz
Anotace
Zdraví představuje v lidské společnosti tradičně jednu z nejvýznamnějších hodnot, uznávanou ve všech
dobách. Obecně je věnována značná pozornost zdravotnictví ve vyspělých zemích, jehož cílem je právě
zajištění zdraví lidí. Dochází k uvědomění si, že je to stále více důležité. Cílem daného příspěvku je
zhodnotit situaci ve zdravotnictví v České republice. Pro naplnění daného cíle je využita metoda
komparativní analýzy, kdy jsou srovnávány předem zvolené ukazatele v předem vybraných regionech
a zemích. V rámci příspěvku jsou sledovány regiony NUTS II v České a Slovenské republice a
následně také jednotlivé země skupiny V4+2. Po realizaci komparativní analýzy vybraných ukazatelů
zdravotnictví je možné vše shrnout tak, že situace v České republice se v oblasti zdravotnictví stále
zlepšuje. Je to patrné jak u počtu lékařů, zdravotních sester a zubních lékařů, tak také v porovnání
výdajů na zdravotní péči.
Klíčová slova
NUTS 2, regionální srovnání, zdravotní péče, zdravotnictví
Annotation
Health is traditionally one of the most important values in a human society respected at all times. It is
generally given considerable attention to health care in developed countries, whose purpose is to
ensure people's health. There is a realization that it is becoming increasingly important. The aim of
this paper is to assess the situation in the health sector in the Czech Republic. To fulfill of this goal
there is to use the method of comparative analysis, when are compared selected indicators in selected
regions and countries. Within this paper there are monitored NUTS II regions in the Czech and
Slovak Republics and subsequently the individual countries of the V4+2. After the implementation of
comparative analysis of selected indicators of health can be summed up everything. The situation in
the Czech Republic in healthcare is progressive. This is evident in the number of doctors, nurses and
dentists, and also in compared expenditure of health care.
Key words
NUTS 2, regional comparison, health, health care
JEL classification: I15, R19
1. Úvod
Zdravotnictví, jakožto jeden sektor z veřejné ekonomiky, hraje stále důležitější roli ve vyspělých
zemích. Zdraví lidí ovlivňuje také ekonomické aspekty jednotlivých zemí. Pro zabezpečení kvalitní
zdravotní péče je nutné, aby v dané zemi byl kvalitní zdravotnický personál a dostatečné financování
daného sektoru. Právě zdravotní personál je v prvé řadě základem kvality poskytování zdravotních
služeb. V této oblasti nastává v současné době problém. Ředitelé nemocnic uvádějí, že v jejich
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
415
zařízeních chybějí lékaři a sestry. Lékaři a sestry jsou pak přepracovaní. Dost častým jevem je to, že
kvalitní zdravotní personál odchází do vyspělejších zemí za vyšším platem. Tento problém je
avizován také v České republice a na danou problematiku se zaměřuje tento příspěvek, který je
v podobě vstupní analýzy do dané problematiky. Na danou analýzu bude navazováno v dalších
vědeckých pracích.
Cílem daného příspěvku zhodnotit situaci ve zdravotnictví v České republice. K naplnění daného cíle
je použita metoda komparativní analýzy, kde jsou srovnávány jednotlivé regiony NUTS II v České a
Slovenské republice. Dále je komparována Česká republika s ostatními zeměmi skupiny V4+2, tj.
s Bulharskem, Maďarskem, Slovenskou republikou, Rumunskem a Polskem. Pro komparativní
analýzu jsou využita data z veřejně dostupných zdrojů a jsou sledovány předem stanovené indikátory
- tj. stav lékařů, stav zdravotních sester, stav zubních lékařů a výdaje na zdravotní péči.
2. Teoretická východiska a metodika
Zdraví představuje v lidské společnosti tradičně jednu z nejvýznamnějších hodnot, uznávanou
prakticky ve všech dobách a všech kulturách. Aby se lidé mohli plně realizovat, potřebují být zdraví.
Zdravotní stav obyvatelstva jednotlivých zemí má vliv také na ekonomické aspekty celé společnosti a
dané země. Jde o pozitivní koncepci, která zahrnuje společenské a osobní zdroje stejně jako fyzické
možnosti (Šrámková, 2007). Znamená to tedy, že také z ekonomického hlediska je důležité, aby lidé
byli zdraví, a právě o dosažení daného cíle se zapříčiňuje obor zdravotnictví. Zdravotnictví je soubor
opatření, postupů a zařízení tvořící systém organizace zdravotní péče. Zdravotní péčí se rozumí
prevence, ošetřování a zvládání chorob a ochrana duševního a fyzického zdraví využitím služeb
zdravotního, ošetřujícího a pomocného personálu (Hejduková, 2013). Právě zdravotní personál je
základem kvality poskytování zdravotních služeb. Jak již bylo řečeno v úvodu, v určitých zemích
vyvstává problém s nedostatkem zdravotnického personálu. A v rámci tohoto příspěvku je provedena
analýza zabezpečení zdravotní péče v České republice a dalších vybraných zemích.
Pozornost je zaměřena převážně na Českou republiku a srovnání jednotlivých regionů na úrovni
NUTS II (tj. regiony soudržnosti) a následně také komparace jednotlivých zemí V4+2. Visegrádská
skupina je aliance čtyř států střední Evropy, tj. Česká republika, Maďarsko, Polsko a Slovenská
republika. Tato aliance vznikla za účelem kooperace a spojení sil na cestě k demokracii v roce 1991.
K této skupině se také následně přidaly další dvě země, tj. Bulharsko a Rumunsko, a dohromady tedy
tvoří Visegrádskou skupinu plus dva, neboli V4+2.
Pro analýzu zabezpečení zdravotní péče jsou využita data z veřejně dostupného zdroje, tj. evropského
statistického úřadu Evropské unie (Eurostat). Pro možnost srovnání ukazatelů v jednotlivých zemích a
zajištění tak využití jednotné metodiky jsou čerpána data z jednotného zdroje. Je využita komparativní
analýza a základní matematické metody. Komparativní analýza se zakládá na srovnání vlastností
vybraných jevů. Pro realizaci komparativní analýzy jsou sledovány tyto ukazatele:
Ukazatel „Stav lékařů“
Ukazatel „Stav zdravotních sester“
Ukazatel „Stav zubních lékařů“
Dané ukazatele umožní provedení komparativní analýzy v podobě zjištění stavu využití personálu
zabezpečující zdravotní péči. Dostatek kvalitních lékařů, zdravotních sester a zubních lékařů je
základním prvkem pro poskytnutí kvalitní zdravotní péče. Všechny tyto tři ukazatele jsou přepočteny
na srovnatelné jednotky, tj. počet obyvatel připadající na jednoho lékaře, zdravotní sestru, zubního
lékaře. Právě tato jednotka umožní nejpřesnější představu o zabezpečení zdravotní péče. Analyzované
období je v letech 2007 – 2014. Jedná se o nejnovější dostupná data, která jsou k dispozici. U
některých ukazatelů by bylo možné časovou řadu prodloužit, ale pro zachování možnosti vzájemného
srovnání je využita jednotná časová řada.
V závěrečné části příspěvku jsou také analyzovány výdaje na zdravotní péči v zemích V4+2. Výdaje
ve zdravotnictví jsou významným ukazatelem, který umožní sledovat, jak daná konkrétní země věnuje
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
416
svou pozornost tomuto sektoru. Současný vývoj podtrhuje nutnost soustavného sledování
problematiky financování zdravotní péče a faktorů ovlivňujících ekonomické klima ve zdravotnictví
(Hollingsworth, 2003). Výdaje je možné rozdělit podle veřejného a soukromého zdroje financování.
Tyto jednotlivé složky se v průběhu sledovaného období mění. Podle užívané mezinárodní metodiky
se za veřejné výdaje ve zdravotnictví považují státní rozpočet a územní rozpočty, což jsou rozpočty
krajů a obcí a dále také výdaje systému veřejného zdravotního pojištění. Informace o soukromých
zdrojích výdajů na zdravotní péči jsou čerpány ze Statistiky rodinných účtů ČSÚ. Tento ukazatel je
dostupný v různých jednotkách, tj. v národních měnách, v eurech nebo také v PPS. Z důvodu přesnější
vypovídací schopnosti je daný ukazatel v tomto příspěvku analyzován v jednotkách PPS na jednoho
obyvatele. Což je společná měna, která stírá rozdíly v cenových hladinách mezi zeměmi a umožňuje
tak srovnání mezi jednotlivými zeměmi. Používá se při mezinárodních srovnáních. Údaj se získává
z hodnoty vyjádřené v národní měně vydělením příslušnou paritou kupní síly.
3. Zabezpečení zdravotní péče v zemích V4+2
Pro komparativní analýzu, která umožní určit zabezpečení zdravotní péče v zemích V4+2 jsou využity
zmíněné vybrané ukazatele. Metoda analýzy je jednotná pro všechny zvolené ukazatele. Nejprve jsou
analyzovány regiony NUTS II České a Slovenské republiky a dále jsou komparovány stavy
v jednotlivých zemích V4+2.
První ukazatel „Stav lékařů“ zohledňuje počet obyvatel daného regionu/země, na které spadá jeden
lékař. Ze sledovaných zemí nejčastěji lékaři odcházejí do vyspělejších sousedních zemí, jako je
Rakousko či Německo. To se také projeví v zabezpečení péče lékařů o obyvatele. Čím více obyvatel
spadá na jednoho lékaře, tím víc se projevuje negativní jev (Dlouhý, 2009). Tabulka č. 1 zobrazuje
srovnání jednotlivých regionů NUTS II, kde se projevuje negativní trend převážně v regionu Střední
Čechy, kde jsou hodnoty nejvyšší ve všech sledovaných letech a pohybují se v rozmezí 395 – 418
obyvatel na jednoho lékaře. Tento stav je stále rostoucí a v období od roku 2007 do roku 2014 stoupl o
6 %. Je to dáno blízkostí u hlavního města, kde se přesouvá značná část lékařů z tohoto regionu.
Rostoucí trend je také v Bratislavském kraji, ale celkově se hodnoty v tomto regionu pohybují na
velice nízké úrovni, tj. v rozmezí 146 – 153 obyvatel na jednoho lékaře. U Slovenské republiky je
možné vidět, že nejvíce obyvatel spadá na jednoho lékaře v regionu Západné Slovensko, což je
podobně jako v České republice region u hlavního města.
Tab. 1: Ukazatel „Stav lékařů“ v regionech NUTS II v ČR a SR (počet obyvatel připadající na
jednoho lékaře)
Regiony NUTS2 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2014/2007
Praha 148 151 151 151 149 147 144 143 0,96
Strední Cechy 395 400 411 413 416 411 417 418 1,06
Jihozápad 294 299 295 293 289 285 289 289 0,98
Severozápad 347 352 354 349 346 339 338 337 0,97
Severovýchod 317 318 316 316 312 308 307 306 0,96
Jihovýchod 282 280 278 273 269 268 268 268 0,95
Strední Morava 311 307 303 297 292 291 291 291 0,94
Moravskoslezsko 324 323 316 311 304 300 298 296 0,91
Bratislavský kraj 146 153 153 153 150 147 146 147 1,01
Západné Slovensko 425 388 406 396 398 388 386 380 0,89
Stredné Slovensko 368 327 340 335 347 333 332 326 0,88
Východné Slovensko 330 305 306 296 303 307 304 299 0,91
Zdroj: vlastní zpracování, Eurostat
Následující obrázek zobrazuje grafické srovnání daného ukazatele jednotlivých zemí V4+2. Nejvíce
obyvatel připadá na jednoho lékaře v Polsku a Rumunsku. Avšak v Rumunsku tento jev je výrazně
více klesající. V posledním sledovaném roce v Polsku připadá na jednoho lékaře 433 obyvatel. Oproti
tomu v Bulharsku připadá 251 obyvatel na jednoho lékaře.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
417
Obr. 1: Ukazatel „Stav lékařů“ v zemích V4+2
Zdroj: vlastní zpracování, Eurostat
Problematická je také situace s nedostatkem zdravotních sester, i když také ukazatel „Stav zdravotních
sester“, který je analyzován v tabulce č. 2 v regionech NUTS II, zobrazuje, že situace je rozdílná
v závislosti na jednotlivých regionech. Nejvíce pozitivní situace je regionech s hlavním městem.
Nejvíce obyvatel spadá na jednu zdravotní sestru v regionu České republiky Střední Čechy (tj. 168
obyvatel na jednu zdravotní sestru v roce 2014) a v regionu Slovenské republiky Západné Slovensko
(tj. 200 obyvatel na jednu zdravotní sestru v roce 2014). Téměř ve všech regionech je patrné, že
dochází k nárůstu dané hodnoty a na zdravotní sestry připadá více obyvatel v posledních letech. Tato
situace je tedy rozdílná oproti stavu lékařů, kde dochází ve většině regionů k poklesu. K největšímu
nárůstu počtu obyvatel na jednu zdravotní sestru dochází v regionu Východné Slovensko. Je tedy
pravděpodobné, že zdravotní sestry z daného regionu odchází do jiného regionu.
Tab. 2: Ukazatel „Stav zdravotních sester“ v regionech NUTS II v ČR a SR (počet obyvatel
připadající na jednu zdravotní sestru)
Regiony NUTS2 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2014/2007
Praha 76 77 76 76 76 76 76 77 1,02
Strední Cechy 161 164 162 165 166 166 167 168 1,04
Jihozápad 127 128 126 125 125 125 127 129 1,01
Severozápad 128 128 127 127 127 126 128 130 1,02
Severovýchod 126 128 126 126 128 128 128 128 1,01
Jihovýchod 117 117 116 114 115 114 115 116 0,99
Strední Morava 126 129 126 124 124 124 125 125 0,99
Moravskoslezsko 125 126 124 123 123 124 125 124 0,99
Bratislavský kraj 90 91 92 90 88 93 95 97 1,07
Západné Slovensko 197 196 197 194 197 200 201 200 1,01
Stredné Slovensko 157 160 166 167 173 174 176 175 1,11
Východné Slovensko 148 149 155 157 163 165 167 167 1,13
Zdroj: vlastní zpracování, Eurostat
Graf, který je na obrázku č. 2, zobrazuje ukazatel „Stav zdravotních sester“ v zemích V4+2.
Prostřednictvím této analýzy dochází ke zjištění, že situace je opačná, než jak tomu bylo u lékařů.
Tentokrát je Bulharsko s nejvyšším počtem obyvatel na jednu zdravotní sestru. V roce 2007 to je 215
a v roce 2014 to je 206 obyvatel na jednu zdravotní sestru. Oproti tomu je nejpříznivější situace, při
srovnání vybraných zemí, v České republice, kde v roce 2014 připadá 120 obyvatel na jednu zdravotní
sestru.
0
100
200
300
400
500
2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
Bulharsko Česká republika Maďarsko
Polsko Rumunsko Slovenská republika
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
418
Obr. 2: Ukazatel „Stav zdravotních sester“ v zemích V4+2
Zdroj: vlastní zpracování, Eurostat
Třetí ukazatel sleduje situaci u zubních lékařů, o kterých je všeobecně také známo, že jich je v případě
České republiky nedostatek a že nepřibírají nové pacienty, jelikož mají svou kapacitu zaplněnou. Tato
hypotéza již v současné době neplatí, jelikož dochází k přílivu nových, čerstvě vystudovaných,
zubních lékařů, kteří si otevírají své vlastní ordinace a nabírají nové pacienty. Následující tabulka
potvrzuje, že v České republice dochází k poklesu počtu obyvatel připadající na jednoho zubního
lékaře. Nejhorší situace je však opět v kraji Střední Čechy, kde se počet obyvatel připadající na
jednoho zubního lékaře pohybuje přes 2000. A ve Slovenské republice je to opět region Západné
Slovensko, které vykazuje hodnoty daného ukazatele v průměru okolo 2400. Zajímavý jev je patrný
v regionu Bratislavský kraj, kde dochází k největšímu nárůstu počtu obyvatel připadající na jednoho
zubního lékaře.
Tab. 3: Ukazatel „Stav zubních lékařů“ v regionech NUTS II v ČR a SR (počet obyvatel připadající
na jednoho zubního lékaře)
Regiony NUTS2 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2014/2007
Praha 891 902 881 857 850 853 872 765 0,86
Strední Cechy 2 205 2 278 2 269 2 247 2 178 2 183 2 187 2 026 0,92
Jihozápad 1 426 1 448 1 467 1 438 1 409 1 424 1 451 1 349 0,95
Severozápad 1 914 1 948 1 923 1 890 1 852 1 874 1 881 1 805 0,94
Severovýchod 1 590 1 580 1 584 1 566 1 560 1 542 1 536 1 481 0,93
Jihovýchod 1 523 1 515 1 515 1 470 1 391 1 354 1 366 1 321 0,87
Strední Morava 1 425 1 398 1 367 1 340 1 334 1 323 1 325 1 270 0,89
Moravskoslezsko 1 666 1 685 1 628 1 565 1 491 1 504 1 463 1 432 0,86
Bratislavský kraj 1 013 1 180 1 227 1 213 1 185 1 244 1 282 1 261 1,25
Západné Slovensko 2 538 2 391 2 469 2 441 2 449 2 397 2 480 2 471 0,97
Stredné Slovensko 2 266 2 210 2 340 2 328 2 401 2 283 2 386 2 326 1,03
Východné Slovensko 1 937 1 892 1 990 1 945 2 018 1 971 2 016 1 952 1,01
Zdroj: vlastní zpracování, Eurostat
Obrázek č. 3 udává možnost srovnání ukazatele „Stav zubních lékařů“ v zemích V4+2. Nejvíce
obyvatel připadá na jednoho zubního lékaře v Polsku, což je podobná situace jako u analýzy prvního
zvoleného ukazatele. V rámci tohoto ukazatele Polsko značně vybočuje oproti ostatním vybraným
zemím. V průměru tam připadá 3000 obyvatel na jednoho zubního lékaře. Oproti tomu v Bulharsku
připadá průměrně 1000 obyvatel na jednoho zubního lékaře. Za Bulharskem je ještě příznivá situace
v České republice. Z toho tedy vyplývá, že situace s nedostatkem zubních lékařů v České republice se
stále zlepšuje a ve srovnání s ostatními zeměmi skupiny V4+2 je na tom Česká republika dobře.
0
50
100
150
200
250
2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
Bulharsko Česká republika Maďarsko
Polsko Rumunsko Slovenská republika
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
419
Obr. 3: Ukazatel „Stav zubních lékařů“ v zemích V4+2
Zdroj: vlastní zpracování, Eurostat
Z výše analyzovaných ukazatelů je patrné, že situace je odlišná v jednotlivých regionech NUTS II a
stejně tak v jednotlivých zemích skupiny V4+2. I přesto, že různá média v České republice stále
avizují, že je zde problém se zdravotním personálem, tak daná analýza uvádí, že situace se stále
zlepšuje, a že ve srovnání s ostatními zeměmi je situace příznivá.
4. Výdaje na zdravotní péči v zemích skupiny V4+2
Jak již bylo uvedeno v první kapitole, tak kvalita zdravotní péče a zdravotnictví je ovlivňována
značným množstvím determinantů. Kromě zdravotnického personálu je to také financování
zdravotnictví. Tato kapitola příspěvku představuje vstupní komparativní analýzu financování
zdravotnictví a výdajů na zdravotní péči v zemích skupiny V4+2. I přes snahu analyzovat data na nižší
nomenklaturní úrovni, tj. na úrovni NUTS II, není možné tuto analýzu provést, jelikož data nejsou
dostupná. Tabulka č. 4 uvádí vývoj výdajů na zdravotní péči v jednotkách PPS. Nejvíce je
financováno zdravotnictví v České republice a Slovenské republice. V České republice v roce 2007
připadalo 1438 PPS na jednoho obyvatele a v roce 2012 (což je poslední rok, za který jsou data
zveřejněna) to je 1619 PPS na jednoho obyvatele. Opačná situace je v případě Rumunska, kde jsou
výdaje na zdravotní péči daleko nižší. Jedná se o hodnoty v rozmezí 550 – 748 PPS na jednoho
obyvatele. Ale v této zemi je vykazován vysoký rostoucí trend.
Tab. 4: Výdaje na zdravotní péči v zemích V4+2 (PPS na obyvatele)
Země V4+2 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2012/2007
Bulharsko 685 755 749 835 928 1004 1,47
Česká republika 1 438 1 421 1 579 1 535 1 572 1 619 1,13
Maďarsko 1 230 1 224 1 217 1 356 1 417 1 413 1,15
Polsko 915 1 027 1 096 1 168 1 211 1 258 1,37
Rumunsko 550 657 644 727 709 748 1,36
Slovenská republika 1 369 1 502 1 589 1 673 1 523 1520 1,11
Zdroj: vlastní zpracování, Eurostat
Tyto výdaje na zdravotní péči jsou analyzovány detailněji na následujícím obrázku, kde jsou
představeny dva grafy. Tyto grafy zobrazují vývoj financování zdravotnictví v rozlišení podle
jednotlivých sektorů – tj. veřejné zdroje a soukromé zdroje financování. Samozřejmostí je, že veřejné
zdroje financování zastupují větší část celkových výdajů na zdravotní péči ve všech sledovaných
zemích. Zajímavý vývoj je patrný v případě Slovenské republiky, kde dochází u využití soukromých
zdrojů financování k výraznému skoku mezi rokem 2010 a 2011. Došlo k poklesu z 594 PPS na
jednoho obyvatele na 443 PPS na jednoho obyvatele. Česká republika má výdaje na zdravotní péči
hrazenou z veřejných zdrojů v 1225 – 1360 PPS na jednoho obyvatele a ze soukromých zdrojů v 213
0
500
1 000
1 500
2 000
2 500
3 000
3 500
2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
Bulharsko Česká republika Maďarsko
Polsko Rumunsko Slovenská republika
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
420
– 259 PPS na jednoho obyvatele. Ve srovnání s ostatními zeměmi se v případě využívání veřejného
financování pohybuje na prvním místě a v případě využívání soukromého financování se pohybuje na
předposledním místě.
Obr. 4: Výdaje na zdravotní péči rozdělené dle zdrojů financování v zemích V4+2
Zdroj: vlastní zpracování, Eurostat
Závěr
V rámci daného příspěvku byla provedena komparativní analýza v oblasti zdravotnictví s pozorností
věnovanou České republice. Na základě analýzy jednotlivých regionů soudržnosti (NUTS II) je
patrné, že nejhorší situace je vždy v regionu Střední Čechy v případě ČR a v regionu Západné
Slovensko v případě SR. Jedná se tedy o regiony v blízkosti hlavního města. Při srovnání České
republiky a ostatních zemí skupiny V4+2 vykazuje Česká republika pozitivní stav. I přesto, že se
obecně uvádí, že je zde značný nedostatek zdravotnického personálu a situace se zhoršuje, tak daná
analýza tuto hypotézu vyvrací. Ve srovnání s ostatními zeměmi je Česká republika na tom nejlépe
z hlediska vytíženosti zdravotních sester (tj. počet připadajících obyvatel na jednu zdravotní sestru).
Z hlediska stavu lékařů a zubních lékařů je Česká republika na druhém místě za Bulharskem.
Paradoxně Bulharsko je na tom nejhůř při vytíženosti zdravotních sester. Při analýze lékařů a zubních
lékařů je nejhorší situace v Polsku. V poslední části příspěvku byly také analyzovány výdaje na
zdravotní péči a také v rámci tohoto ukazatele je situace v České republice pozitivní, tedy ve srovnání
se zeměmi skupiny V4+2.
Literatura
DLOUHÝ, M., (2009). Ekonomie péče o duševní zdraví v České republice. Politická ekonomie, vol. 2009,[1]
no. 6, pp. 792 – 800. ISSN 0032-3233.
EUROSTAT, (2017). Databáze. [online]. [cit. 2017-03-10]. Dostupné z[2]
http://ec.europa.eu/eurostat/data/database.
GAJDOVÁ, K., (2013). Comparison of Gross Average Monthly Wages in the European Union. In[3]
Proceedings of the 21st International Business Information Management Association Conference in
Vienna, Austria. Norristown: IBIMA Publishing, pp. 475-482. ISBN 978-0-9860419-0-7.
HEJDUKOVÁ, P., (2013). Kvalita zdravotní péče jako jeden z reformních kroků systémů zdravotnictví.[4]
Trendy v podnikání, no. 3, pp. 90 – 97. ISSN 1805-0603.
HOLLINGSWORTH, B., (2003). Non-parametric and parametric applications measuring efficiency in[5]
health care. Health Care Management Science, vol. 6, no. 4, pp. 203-218. ISSN 1386-9620. DOI
10.1023/A:1026255523228.
ŠRÁMKOVÁ, J., (2007). Zdravotnická psychologie – Teorie a praktická cvičení. Praha: Grada Publishing.[6]
ISBN 802472068X.
Příspěvek byl zpracován v rámci SGS/13/2015 „Vliv vybraných makroekonomických a
mikroekonomických determinantů na konkurenceschopnost regionů a firem v zemích Visegrádské
skupiny plus“.
0
500
1 000
1 500
2007 2008 2009 2010 2011 2012
Veřejné financování
Bulharsko Česká republika
Maďarsko Polsko
Rumunsko Slovenská republika
0
500
1 000
2007 2008 2009 2010 2011 2012
Soukromé financování
Bulharsko Česká republika
Maďarsko Polsko
Rumunsko Slovenská republika
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
421
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-54
PROBLEMATIKA ŠETŘENÍ AANALÝZY DAT ZE SOCIÁLNÍ
POLITIKY
PROBLEMATICS OF SURVEYS AND DATA ANALYSIS IN SOCIAL
POLICY
MARTIN ŠANDA 1
JAN MANDYS 2
1
Ústav systémového inženýrství a informatiky
2
Ústav správních a sociálních věd
Fakulta ekonomicko-správní
Univerzita Pardubice
1
Institute of System Engineering and Informatics
2
Institute of Administrative and Social Sciences
Faculty of Economics and Administration
University of Pardubice
Studentská 95, 532 10 Pardubice, Czech Republic
E-mail: martin.sanda@student.upce.cz, jan.mandys@upce.cz
Anotace
Příspěvek se zabývá problematikou šetření a výzkumů zaměřených na sociální politiku. Pojednává
o slabinách, rizicích, výhodách a nevýhodách celého procesu šetření od samotného stanovení
problému, průběhu šetření až po analýzu a vyhodnocení dat. Zkoumané oblasti jsou sami o sobě
komplikovanou záležitostí již od jejich samotné definice, proto se pokoušíme popsat existující dilemata
jak samotných dat, tak diskutovat samotný proces jako takový, jejich zpracování a výsledně
syntetizovat a analyzovat získané výsledky. Cílem příspěvku je poukázat na slabiny celého procesu
a nastínit možnosti, jak jim předejít a zvýšit tak vypovídající hodnotu celého výzkumu či šetření
s akcentem na jejich praktické využití. Popsané výsledky (konkrétní náměty na zlepšení) lze následně
využít pro další šetření, nejenom ve zmíněných oblastech, ale také v dalších příbuzných disciplínách.
Konkrétně se jedná například o změny v metodologii popsaných výzkumů a využití modelování pro
interpretaci reality i ve společenských vědách.
Klíčová slova
CRISP-DM, pečovatelská služba, sociální politika, šetření
Annotation
This paper deals with surveys and research founded on the social policy and discusses about the
weaknesses, risks, advantages and disadvantages of the whole survey process from the very
assessment of the problem, course of the survey to the data analysis and data evaluation. The studied
areas themselves are a complicated matter since itself definition are difficult and therefore we try to
describe the existing dilemmas of itself data, discuss process itself as such, data processing and finally
synthesize and analyze the results obtained. This paper aims to highlight the weaknesses of the whole
process, delineate options and suggest concept how to prevent them and increase corresponding value
of the research or survey with emphasis on their practical use. Described results (concrete
suggestions for improvement) then can be used for further survey, particularly in those areas, but also
in other disciplines. Specifically, this includes changes in the methodology of described researches
and the use of modeling for interpretation of reality in the social sciences.
Key words
CRISP-DM, Care Service, Social Policy, Surveys
JEL classification: C15, D89, H53, H83
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
422
Úvod
Nastavení systému sociální péče v našich podmínkách definují dva přístupy. Střednědobé plánování
rozvoje sociálních služeb (definuje Zákon č. 108/2006 Sb. O sociálních službách, ve znění pozdějších
předpisů) na úrovni krajů a komunitní plánování na úrovni obcí (není zákonná povinnost). Oba
přístupy mají respektovat místní potřeby a zároveň určovat vybrané priority, kam má sociální péče
směřovat. Pečovatelská služba je nejpočetněji zastoupená. Registr poskytovatelů sociálních služeb ke
dni 16. 3. 2017 eviduje 731 poskytovatelů pečovatelské služby v České republice. Stejně jako ostatní
služby, najdeme její definici ve výše citovaném zákoně (konkrétně § 40). Její podstatou je pomoci
osobám, které mají vlivem zdravotního postižení nebo chronického onemocnění, z důvodu věku
sníženou soběstačnost. Cílovou skupinou jsou dále rodiny s dětmi. Pro řešení problémů týkající
se sociální politiky, hodnocení kvality života, komunitního plánovaní nebo obecně sociální oblasti je
užitečné využití metod systémového inženýrství. Systémové inženýrství jako takové úzce souvisí
se systémovým myšlením (Gates, 2016) a systémovým přístupem (Monteiro a Notargiacomo, 2017)
a lze ho specifikovat jako specifický druh činnosti modelování, analýzy, projektování, implementace
a provozování reálných systémů, jako nástroj pro řešení rozsáhlých a složitých vědních, technických,
ekonomických, sociálních a ekologických problémů. Zjednodušeně lze hovořit o spojení systémovosti
a inženýrských principů (Oberdieck et al., 2016). Právě toto spojení a interdisciplinarita může přinášet
zajímavé výsledky, obohatit stávající společenskovědní přístupy ke zkoumání reality.
1. Zdůvodnění empirického zájmu o pečovatelskou službu
V roce 2015 (MPSV, 2016) došlo k mírnému nárůstu nákladů na pečovatelskou službu oproti roku
2014 (MPSV, 2015) na celkem 2 493 019 000 Kč. Zároveň došlo k nárůstu úhrad, který činil 766 949
000 Kč. Sociální služby v této oblasti v roce 2015 celkem evidovaly 419 uživatelů do 18 let, 33 620
mužů a 77 336 žen nad 18 let. S ohledem na demografické tendence bude uživatelů zejména staršího
věku přibývat. Zároveň jedním z hlavních tendencí v současné sociální práci je snaha udržet uživatele
co nejdéle v přirozeném prostředí, zajišťovat co největší dostupnost představuje pečovatelská služba,
jako terénní či ambulantní služba, jednou z vládních priorit, kterou se například zabývá Rada vlády
pro seniory a stárnutí populace (MPSV, 2017a).
Protože oficiální statistika neuvádí počet odpečovaných hodin, neumožňuje statistika pro národní
úroveň provádění dalších analytických operací a nelze jednoznačně definovat efektivitu této služby.
To s sebou pak tedy přináší zásadní dilemata, jak vysoké zdroje alokovat do tohoto typu služby. Je
také otázkou, zda dotovat dovážku oběda jako sociální službu, pokud v místě bydliště dotčené osoby
existuje komerční dovozce obědů. Podobně je tomu i s úkonem úklid. Praxe ukazuje, že se
pečovatelská služba často orientuje pouze na tyto dvě činnosti a v případě domovů s pečovatelskou
službou převládá úklid společných prostor. Na základě těchto tezí můžeme spatřovat tendence
zjišťovat efektivitu pečovatelské služby. Pouze pro ilustraci uvádíme anonymizovaná data od tří
poskytovatelů pečovatelské služby v Pardubickém kraji i s poukazem na zřizovatele (data zjištěna
vlastním šetřením u poskytovatele):
Organizace 1 (komerční poskytovatel): Celková výše výnosů z poskytování pečovatelské služby
činila celkem 2 954 238 Kč. Počet vykázaných odpečovaných hodin činil v roce 2013 celkem
2 288 hodin. Průměrný náklad na jednu odpečovanou hodinu tedy činil 1 291 Kč: 2 954 238 Kč:
2 288 hod = 1 291 Kč.
Organizace 2 (neziskový poskytovatel): Celková výše výnosů z poskytování pečovatelské služby
činila celkem 2 633 331 Kč. Počet vykázaných odpečovaných hodin činil v roce 2013 celkem
3 238 hodin. Průměrný náklad na jednu odpečovanou hodinu tedy činil 813 Kč: 2 633 331 Kč:
3 238 hod = 813 Kč.
Organizace 3 (příspěvkový poskytovatel): Celková výše výnosů z poskytování pečovatelské
služby činila celkem 3 847 264 Kč. Počet vykázaných odpečovaných hodin činil v roce 2013
celkem 3 199 hodin. Průměrný náklad na jednu odpečovanou hodinu tedy činil 1 203 Kč: 3 847
264 Kč: 3 199 hod = 1 203 Kč.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
423
Na základě těchto a celé řady dalších zjištěných výsledků, které vznikly v rámci projektu „3S – šíření
efektivního modelu pečovatelské služby“, č. projektu: CZ.033.60/0.0/0.0/15_024/000221,
se domníváme, že veřejné prostředky jsou do tohoto segmentu poskytovány v nepřiměřené výši.
I proto se tento příklad hodí, jako modelový pro teze našeho příspěvku. Zmíněný projekt si klade za
cíl realizovat upscaling pilotně ověřeného a validovaného modelu, jehož zavedení snižuje náklady až
na 50 % oproti výchozímu stavu při zachování kvality a dostupnosti poskytované sociální služby.
Jinými slovy jde v projektu o prokázání toho, že lze stejnou službu, jak bylo uvedeno víše realizovat
při adekvátní kvalitě za výrazně nižší cenu. Na základ těchto vstupních informačních atributů byl
realizován výzkum, který měl napomoci potvrdit teze o neefektivním nakládání z veřejných rozpočtů
při podpoře této služby.
2. Dotazníkové šetření
Dotazníkové šetření probíhalo od listopadu 2015 do konce ledna 2017 a jeho cílem bylo analyzovat
situaci tématu pečovatelských služeb ve vybraných krajích České republice na třech segmentech:
poskytovatelé pracovníci a uživatelé sociálních služeb. Zvýrazněné kraje byly vybrány podle Indexu
stáří, tedy počet osob ve věku 65 a více let na 100 osob ve věku 0 - 14 let (ČSÚ, 2016) a počtu
pečovatelských služeb na 10 tisíc obyvatel kraje (ČSÚ, 2016) právě s odůvodnění hodnot obou indexů
(nejlepší či nejhorší index, průměrné hodnoty) i ve vztahu ke geografické poloze.
Tab. 1: Hodnoty krajů pro vybrané indexy
Praha
Jihočeský
Jihomoravský
Karlovarský
Vysočina
Královehradecký
Liberecký
Moravskoslezský
Olomoucký
Pardubický
Plzeňský
Zlínský
Ústecký
Středočeský
Istáří 1,24 1,2 1,22 1,22 1,24 1,29 1,16 1,22 1,24 1,21 1,25 1,29 1,12 1,0
Psluž 1,93 4,92 2,79 3,88 5,25 4,72 5,60 3,15 3,20 5,96 4,43 3,36 4,06 4,36
Zdroj: vlastní zpracování podle (ČSÚ, 2016)
Šetření se zúčastnilo celkem 88 poskytovatelů z celkového počtu 731 (MPSV, 2017b) poskytovatelů
v České republice. To činí více než 12 %, což lze označit za statisticky významný a přiměřeně
reprezentativní vzorek (s ohledem na konkrétní zacílení do uvedených krajů s ohledem na další
dostupná data) pro tento typ šetření. Poskytovatelé zodpovídali otázky týkající se počtu pracovníků,
typu organizace, rozsahu kapacity služeb, financování a také vyčíslení průměrných částek.
Ze segmentu pracovníků bylo vyplněno 130 dotazníků týkajících se pracovní pozice, motivace
a pracovních podmínek. Šetření mezi uživateli sociálních služeb vyplnilo celkem 145 respondentů,
kteří byli v šetření tázáni na dostupnost a rozsah služeb, čerpané úkony a jejich úhrady.
2.1 Metodika sběru a zpracování dat
Pro sběr dat byla využita metoda dotazníkového šetření, které bylo realizováno prostřednictvím
proškolených tazatelů. Částečně tak mělo i formu rozhovoru nicméně respondenti v tomto případě
neměli potřebu sdělovat poznatky nad rámec dotazů. Dotazníkové šetření se využívá v případě, že je
nutné v relativně krátkém čase získat co nejvíce informací o dané realitě (Giddens, 2006, Disman,
2002, Jeřábek, 1993). Tato metoda se snaží najít odpovědi na základní otázky zkoumané reality, jak,
proč, kolik, kde, jaký je vztah mezi tím a tím apod. Primárním účelem je však pouze kvantitativní
popis stávající situace, nikoliv hledání složitých vazeb a souvislostí. To je možné jen prostřednictvím
interpretace získaných dat a použitím dalších výzkumných metod jako například metod systémového
inženýrství. Mezi metody systémového inženýrství patří například expertní systémy, vícekriteriální
rozhodování, metody business inteligence, data mining a obsahují řadu konkrétních metod.
S rozvojem těchto metod postupně docházelo ke vzniku metodik, jejichž primárním posláním
je poskytnout uživatelům jednotný rámec pro řešení úloh. Právě oblast data miningu, do které patří
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
424
například dataminingové metody 5A (Tarnay et al., 2013), SEMMA, Assess (Palacios et al., 2016)
a CRISP-DM – Cross Industry Standard Process for Data Mining (IBM, 2011a) přinášejí celou
metodiku pro řešení problému, včetně jeho samotnému porozumění až po finální využití a pomocí
těchto metodik dochází k předání a sdílení zkušeností z již realizovaných a úspěšných projektů (Han,
Kamber, 2006; Berka, 2003).
2.2 Metodika CRISP-DM
Mezi nejpoužívanější a nejrozšířenější patří CRISP-DM, která bude využita i v tomto článku. Níže
bude tato metodika podrobněji popsána a zároveň budou vypsány kroky, které se při řešení tohoto
problému učinily a další doporučení. CRISP-DM obsahuje několik fází (IBM, 2011a): porozumění
problému, porozumění datům, příprava dat, modelování, vyhodnocení výsledků, využití výsledků
nebo také nasazení do praxe a jejich posloupnost je na obrázku 1.
Obr. 1: Metodologie CRISP-DM
Zdroj: upraveno podle (IBM, 2011a)
Jak bylo uvedeno, první fází je porozumění problému, která se podle (IBM, 2011a) zabývá
pochopením cílů projektu a požadavků s ohledem na cíl. V této fázi je také nezbytné, aby byl správně
definován základní cíl projektu a určeny důležité faktory, jež mají dopad na konečný výstup, a je
rovněž důležité stanovit kritéria, podle kterých se bude určovat úspěšnost a užitečnost výstupu
projektu. Důležité je taktéž vymezit veškeré zdroje, jež bude potřebné získat pro zpracování projektu
získat. Jedná se o zdroje časové, finanční, hmotné, softwarové, lidské a datové zdroje. Fáze
porozumění datům (IBM, 2011a) je zaměřena na získání dat z uvedených zdrojů a seznámení se
s těmito daty. Veškeré kroky a metody, které vedly k získání dat, by měly být zaznamenány. Fáze
zahrnuje činnosti, pomocí kterých si lze utvořit základní představu o získaných datech, určují se
deskriptivní charakteristiky dat (jako jsou četnosti hodnot, určení minima, maxima a dalších
charakteristik) a jejich jednoduché statistické analýzy, které mohou sloužit k popisu získaných dat
a případně formulaci prvotních hypotéz. Fáze přípravy dat představuje jednu z časově nejnáročnějších
fází metodiky (IBM, 2011a), tuto fázi je možné provést pouze v případě znalosti dat. Jelikož získaná
data mohou být z více datových zdrojů, mít různé formátování, či mohou obsahovat nějaké chybějící
nebo chybné hodnoty, provádí se zde sloučení datových zdrojů, jež se použijí pro analýzu a odstraňují
se data, které již nebudou potřebné, čištění dat a formátování dat, tak aby mohly být data zpracovány
pomocí vhodných analytických nástrojů a metod. Případné nesprávné sloučení datových zdrojů
způsobuje znehodnocení dat, jež mají vliv na kvalitu získaného výsledného řešení. Prvním bodem
modelování je výběr konkrétního algoritmu, případně algoritmů, pomocí kterých se bude postupovat
při analýze. Fáze zahrnuje velké množství různých metod, na základě kterých se dá získat řešení dané
úlohy a ze všech těchto metod je nutné vymezit nejlepší metody, které jsou vhodné pro získání
požadovaného cíle a vhodně nastavit jejich parametry.
Hodnocení výsledků se zaměřuje na finální hodnocení získaných modelů, ve kterých se sleduje, zda
jednotlivé modely dosáhly požadovaných cílů a výběr získaných modelů podle jednotlivých vlastností
a ověření správnosti získaných řešení za pomocí těchto modelů. Fáze taktéž zahrnuje hledání důvodů,
na základě jichž by mohl být model nedostatečný. Získané výsledky je nutné zhodnotit
i z manažerského hlediska, jestli bylo dosaženo cílů definovaných na začátku projektu. Využití
výsledků představuje konečnou fázi metodiky (IBM, 2011a), vytvořením vhodného modelu však
řešení úlohy obecně nekončí, i když by se jednalo pouze o analýzu popisu dat. Získané výsledky je
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
425
nutné vyhodnotit z manažerského hlediska, a proto je potřeba dosažené výsledky převést do podoby,
která bude srozumitelná pro zadavatele úlohy, ať už manažera či zákazníka, zda bylo dosaženo jimi
definovaných cílů projektu. Kroky vedoucí k využití získaných výsledků často provádí zákazník,
nikoliv analytik. Na závěr se vypracuje zpráva o provedeném dokončeném projektu.
3. Postup řešení problému
Úvodní fáze porozumění problému je důležitá pro celé řešení problému, proto jí byla věnovaná značná
pozornost. Stanovení hlavních a dílčích cílů, mezi které patří analýza současného stavu
pečovatelských služeb, efektivity jeho fungování nebo zjištění nedostatků, bylo jen jednou z částí této
fáze. Bylo také stanoveno, že šetření bude probíhat ve zmíněných třech segmentech a jak by měly
jednotlivé dotazníky vypadat. Na základě stanovených cílů pak byly otázky přesněji specifikovány.
Aby byla ověřena správná skladba dotazníků, otázek i odpovědí na ně, bylo nutné provést pilotní
šetření, to už je počátek další fáze. V následující fázi týkající se porozumění datům bylo nutné si říci
a pochopit, co za výsledek nám data mohou přinést, v jaké formě a jak budou vypadat. Proto bylo
přistoupeno k tzv. pilotnímu testování, kdy bylo na malém vzorku testováno, jestli jsou otázky
položené správně, srozumitelně, jestli jsou naformulované vhodné možnosti odpovědí apod. Po
testování byly dotazníky ještě mírně upraveny včetně možností (byla například celoplošně přidána
možnost, že respondent neodpověděl/nechtěl odpovídat nebo přidáno textové pole pro komentář) a lze
říci, že se předešlo řadě nepřesnost či dokonce větších chyb. Vzhledem k faktu, že dotazníky
s respondenty vyplňovalo více tazatelů, bylo nutné podat informační školení, aby oni sami rozuměli
cílům a dotazníkům šetření. Ve fázi přípravy dat došlo k mnoho více či méně rozsáhlým pracím
s daty, jako první však bylo vytvoření datového slovníku pro všechny otázky, atributy a možnosti,
dále pak například kompletace datové matice z různých zdrojů (dotazníkových archů), standardizace
dat, kontrola chybějících hodnot, oprava hodnot v MS excel (např. oddělené tisíce a špatné formáty
údajů), celková kontrola datové matice. U obou fází týkajících se dat pak bylo pracováno se
základními deskriptivními statistikami. Nelze také rozporovat předpoklad IBM, že se jedná o
nejnáročnější fázi. Jak bylo uvedeno, součástí této fáze je také vytvoření datového slovníku pro
všechny atributy (v našem případě otázky všech třech segmentů). Ukázka datového slovníku je
v tabulce 2.
Tab. 2:Ukázka datového slovníku
Atribut Název/popis atributu Hodnoty
pracovnici-fyzicky
Počet pracovníků v přímé péči ve Vaší službě?
Fyzický počet pracovníků.
0 - neuvedeno; [číslo]
pracovnici-prepocet
Počet pracovníků v přímé péči ve Vaší službě?
Přepočtený stav (součet úvazků).
0 - neuvedeno; [číslo]
flexibilni-fyzicky
Využíváte flexibilní úvazky? Fyzický počet
osob zaměstnaných na dílčích úvazcích.
0 - neuvedeno; [číslo]
inovace
Vyžadujete od zaměstnanců inovační podněty? 0 - neuvedeno; 1 - ano; 2 - ne
Zdroj: vlastní zpracování
Ve fázi modelování byly vybrány metody pro analýzu dat a bylo také navázáno na deskriptivní
statistiky: provedeny základní statistické výpočty – četnosti, % zastoupení, chybovost (např. pomocí
uzlu Data Audit); anomálie – zjištění extrémů, chybných údajů či nepřesnosti v datech (uzel
Anomaly); shlukovací metody – odpovídající na otázky, jaký je typický respondent, jaké skupiny
respondentů byly vytvořeny (uzly Two Step, K-means a Kohonen); asociační pravidla – jejichž cílem
je zjistit skrytá pravidla s nejvyšším informačním obsahem (uzel Apriori). Více o konkrétních
metodách lze nalézt v oficiálních návodech IBM (IBM, 2011b). V posledních dvou fázích hodnocení
a využití výsledků se pak získané výsledky interpretovali a na základě stanovených cílů bylo
ustanoveno několik závěrů, které jsou popsány níže. Zároveň s tím byly také zhodnoceny body
a procesy, ve kterých lze v budoucnu přidat ještě další doporučení při celém procesu zpracování dat.
Samotné výsledky pak budou využity pro další práci a výzkumu v sociální politice.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
426
4. Výsledky šetření, diskuze
Mezi hlavní výsledky řešení problému lze na úvod zařadit jednu z největších slabin celého procesu –
získávání dat a ochota respondentů vyplňovat dotazníky. Další slabinou celého procesu je pak lidský
faktor – jak u tazatelů, tak i dotázaných. Při modelování byly zjištěny anomálie v dotaznících mezi
uživateli – odhalení špatné vyplnění dotazníků ze strany uživatelů u otázek týkajících se využívání
určitých (vyjmenovaných úkonů) a následně jejich ceny za měsíční využívání. Ve většině případů
bylo buď uvedeno, že úkon využívají/čerpají, ale neuvedena cena za tento úkon nebo bylo uvedeno,
že úkon nevyužívají, ale následně uvedli cenu. Zcela správně byla uvedena necelá třetina z celkového
počtu vyplněných dotazníků. Z toho lze pak usuzovat, že uživatelé do určité míry nemají přehled
o službách, které čerpají a tím pak získaná data zkreslují výzkumy. Výsledky pak nelze seriózně
použít v plném rozsahu. Na straně druhé uživatelé hodnotili dostupnost a rozsah služeb jako výbornou
a velmi dobrou (přes 85%). Jako příklad výsledků shlukovací analýzy lze uvést rozdělení uživatelů do
třech skupin; typický respondent první skupiny (63 záznamů) využíval základní úkony a dostupnost
i rozsah služeb hodnotil jako výbornou, zřídka velmi dobrou. Respondent druhé skupiny (17) využíval
většinu úkonů a dostupnost i rozsah služeb hodnotil „jen“ jako velmi dobrou. Třetí skupinu (65)
reprezentuje uživatel, který využívá jen minimum úkonů. Podobně jako jiné výzkumy (Mandys et al.,
2012; Šanda a Mandys, 2016), i tato studie dokazuje, že uživatel nepotřebuje mít přehled, co mu
služba dává, jako spíše se mu jedná zejména o pocit vlastní spokojenosti.
U respondentů – poskytovatelů modelování a vyhodnocení výsledků ukázalo, že poskytovatelé
nedokáží vysvětlit určité položky rozpočtu (nemají vlastní rozpočtovou metodiku, nástroj),
manažersky selhávají – nejednalo se o výjimečné případy, přes 70 % dotázaných respondentů
nedokázalo vyčíslit průměrnou částku vynaloženou za poskytování služby na jednu odpečovanou
hodinu. To považujeme za klíčový problém rozvoje pečovatelské služby s odkazem na složitost určení
efektivity tohoto druhu péče. Nejedná se o ojedinělý případ (Mandys et al., 2012). Řada z nich odmítla
podobné údaje vyplnit kvůli tomu, že tyto údaje považují za citlivé. Je však otázkou, zda se jednalo
o neznalost a tedy neodbornost. V tomto případě však hovoříme o nakládání s veřejnými prostředky
a jejich efektivitu bychom měli umět pojmenovat. Tím se částečně potvrzují naše úvahy o neefektivně
alokovaných veřejných zdrojích do tohoto segmentu sociálních služeb. V nesposlední řade zjišťujeme,
že celá řada (zejména pak úklid) je hrazen uživatelem paušálně, nikoliv dle skutečně spotřebovaného
času, jak ukládá zákon. Poskytovatelé si tak zjednodušují administrativu bez ohledu například na vliv
počasí jako faktoru ovlivňujícího schnutí podlahové plochy a tím i faktoru ovlivňujícího čas úklidu.
Závěr
Mezi doporučení při řešení podobných problémů rozhodně využít této či jiné podobné
standardizované metodiky, která se věnuje procesu již od stanovení cílů. Jako další lze pak uvést:
Udělat pilotní šetření, tedy šetření, jehož cílem je před „ostrým“ spuštěním předejít nejasnostem či
chybám, které by pak znehodnocovaly výzkum. Je ovšem nutné podotknout, že optimální by bylo
pilotní testování ve velikosti celého našeho šetření a hlavní šetření násobně větší a výzkum by se
posunul ještě dále. Bohužel ovšem narážíme na slabinu šetření, návratnosti dotazníků a ochoty
respondentů vyplňovat. Tedy stále složitější zajištění seriózního vzorku respondentů.
Stanovit cíle jednoznačně, co nejpřesněji, je pak zřejmé, na jaké otázky, teze hledáme odpovědi.
Důkladné proškolení tazatelů tak, aby i oni sami dotazníkům rozuměli, znali cíl celého projektu
a princip sběru dat. Konkrétně by to mj. mohlo být realizováno účastí tazatelů v pilotním testování
a jejich včasnému zjištění, jak dotazníkům rozumějí a vyvarovat se tak chybám.
Při přípravě dat předem vytvořit standardizovaný arch nebo tabulku pro zaznamenávání
dosažených výsledků a odpovědí a seznámit s ním účastníky procesu, aby bylo jasné, v jaké
podobě odpovědi zaznamenávat i ve sporných či neobvyklých případech.
Vytvářet soustavnou datovou základnu o vybraných sociálních jevem s ohledem na zajištění
časových řad u vybraných jevů.
Zaměřit se na definici efektivnosti v sociální politice a stanovit indikátory jejich měření, tak jak je
běžné v komerční sféře.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
427
Pokud je předmětem zájmu lidský jedinec, vždy se objeví celá řada proměnných, které nelze předem
zohlednit. Při analýze společenského problému tedy musíme uvažovat v nejširších souvislostech.
Lidský rozum má však jen omezenou kapacitu, a proto je užitečné využít při interpretaci reality
i metod, jež nám nabízejí i další vědy, jak bylo uvedeno na tomto příkladu. Zároveň je nezbytné hledat
cestu efektivního nakládání se zdroji veřejných rozpočtů a zohledňovat skutečné potřeby uživatelů
služeb. Veškerá tvrzení o společenských jevech je pak důležité dokládat jasnými empirickými důkazy,
což je však v tomto segmentu dat obtížné, neboť neexistuje systematická datová základna.
Literatura
BERKA, P., (2003). Dobývání znalostí z databází. Praha: Academia. ISBN 80-200-1062-9.[1]
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2016). Veřejné databáze. [online]. [cit. 2017-03-27]. Dostupné z:[2]
https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/cs/index.jsf?page=uziv-dotaz#
DISMAN, M., (2002). Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum. ISBN 80-246-0139-7.[3]
GATES, E. F., (2016). Making sense of the emerging conversation in evaluation about systems thinking[4]
and complexity science. Evaluation and Program Planning, vol. 59, pp. 62-73. ISSN 0149-7189. DOI
10.1016/j.evalprogplan.2016.08.004.
GIDDENS, A., (2006). Sociology. Cambridge: Polity. ISBN 9780745643588[5]
HAN, J., KAMBER, M., (2006). Data mining: concepts and techniques. San Francisco, CA: Morgan[6]
Kaufmann. ISBN 15-586-0901-6.
IBM SPSS MODELER, (2011a). CRISP-DM Guide. [online]. [cit. 2017-03-15]. Dostupné z:[7]
ftp://ftp.software.ibm.com/software/analytics/spss/documentation/modeler/14.2/en/CRISP_DM.pdf.
IBM SPSS MODELER, (2011b). 14.2 Modeling Nodes. [online]. [cit. 2017-03-15]. Dostupné z: ftp://[8]
ftp.software.ibm.com/software/analytics/spss/documentation/modeler/14.2/en/ModelingNodes.pdf.
JEŘÁBEK, H., (1993). Úvod do sociologického výzkumu. Praha: Carolinum. ISBN 80-7066-662-5.[9]
MANDYS, J., et al., (2012). Situace v sociálních službách na území města Pardubice. Závěrečná výzkumná[10]
zpráva. Pardubice: Univerzita Pardubice. 191s.
MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ, (2017a). Rada vlády pro seniory plánovala činnost na[11]
letošní rok. [online]. [cit. 2017-03-16]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/29606.
MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ, (2017b). Registr poskytovatelů sociálních služeb.[12]
[online]. [cit. 2017-03-16]. Dostupné z: http://iregistr.mpsv.cz/.
MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ, (2016). Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních[13]
věcí. Praha: Odbor účetnictví a finančního výkaznictví. ISBN 978-80-7421-127-0.
MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ, (2015). Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních[14]
věcí. Praha: Odbor účetnictví a finančního výkaznictví. ISBN 978-80-7421-104-1.
MONTEIRO, L. H. A., NOTARGIACOMO, P. C. S., (2017) Learning process as an interplay between[15]
understanding and doubt: A dynamical systems approach. Communications in Nonlinear Science and
Numerical Simulation, vol. 47, pp. 416-420. ISSN 10075704. DOI 10.1016/j.cnsns.2016.12.005.
OBERDIECK, R., et al., (2016). On multi-parametric programming and its applications in process systems[16]
engineering. Chemical Engineering Research and Design, vol. 116, pp. 61-82. ISSN 02638762. DOI
10.1016/j.cherd.2016.09.034.
PALACIOS, H. J. G., et al., (2016). Comparative between CRISP-DM and SEMMA for data cleaning of[17]
MODIS products in a study of land use and land cover change. In Computing Conference (CCC), 2016
IEEE, 11th Colombian. DOI 10.1109/ColumbianCC.2016.7750789.
ŠANDA, M., MANDYS J., (2016). Methods of system engineering in practice example of indicating[18]
quality of life in the data analysis from social policy. In 19th International Colloquium on Regional
Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, pp. 439-446. ISBN 978-80-210-8273-1.
DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-56.
TARNAY, K., et al., (2013). Research and development in e-business through service-oriented solutions.[19]
ISBN 978-146-6641-815.
Příspěvek byl zpracován s podporou IGA Univerzity Pardubice v souvislosti s řešením projektu
č. SGS_2017_019 “Models Synthesis and Analysis for Implementation Support of Smart Cities and
Regions Concept”.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
428
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-55
SOCIAL SERVICES IN THE PLANS OF SOCIAL
DEVELOPMENT OF BANSKÁ BYSTRICAAND TRENČÍN
SELF-GOVERNING REGION
SOCIÁLNE SLUŽBY V PLÁNOCH SOCIÁLNEHO ROZVOJA
BANSKOBYSTRICKÉHO A TRENČIANSKEHO SAMOSPRÁVNEHO
KRAJA
OĽGA BOČÁKOVÁ
DARINA KUBÍČKOVÁ
Katedra sociálnych služieb a poradenstva
Fakulta sociálnych vied
Univerzita sv. Cyrila a Metoda v Trnave
Department of Social Services and Counselling
Faculty of Social Sciences
University of Ss. Cyril and Methodius in Trnava
Bučianska 4/A , 917 01 Trnava, Slovakia
E-mail: olga.bocakova@ucm.sk, darina.kubickova@ucm.sk
Annotation
The aim of this contribution is to find the similarities, same features and differences in the Plans of
economic and social development in the field of social services of two self-governing regions: Trenčín
self-governing region and Banská Bystrica self-governing region. The methods used in the
contribution include the comparison, the study of literature, the documents and text analysis. The
basic resources used in our contribution include a Plan of economic and social development of
Banská Bystrica self-governing region and Plan for economic and social development of Trenčín selfgoverning
region. The main results and the conclusions we achieved, cover the similarities and
differences in these documents. The difference lies in the title of the corresponding chapter as well as
in the division of the chapters into parts. The similarities include the extent of the chapter and the
presence of statistical data.
Key words
self-governing region, comparison, plan of economic and social development, social services
Anotácia
Cieľom príspevku je nájsť podobnosti, rovnaké znaky a rozdiely v Plánoch hospodárskeho a
sociálneho rozvoja dvoch samosprávnych krajov, ktorými sú Trenčiansky samosprávny kraj a
Banskobystrický samosprávny kraj v oblasti sociálnych služieb. Medzi metódy použité v príspevku
patria komparácia a štúdium literatúry a dokumentov, textová analýza. Medzi základné zdroje, ktoré
sú použité v našom príspevku patria Plán hospodárskeho a sociálneho rozvoja Banskobystrického
samosprávneho kraja a Plán hospodárskeho a sociálneho rozvoja Trenčianskeho samosprávneho
kraja. Medzi hlavné výsledky a závery, ku ktorým sme dospeli patria podobnosti a rozdiely v týchto
dokumentoch. Rozdiel spočíva v názve príslušnej kapitoly, taktiež v členení kapitoly na časti. Medzi
podobnosti patrí rozsah kapitoly, taktiež prítomnosť štatistických údajov.
Kľúčové slová
samosprávny kraj, komparácia, plán hospodárskeho a sociálneho rozvoja, sociálne služby
JEL classification: I300, I390
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
429
1. Introduction
The rationalization represents one of the key concepts of today. The development of the regions
becomes the relevant priority of government policy. A key concept of the regional policy is a region.
Its basic definition is not straightforward and the experts’ opinions on this term are not the same. The
region is considered as a part of a certain territory. As a rule, the region in the hierarchy of territorial
units located between the city, the village on the one hand and the state on the other. The region is
understood as the natural part of the territory, and thus differs from the territory governed unit. In our
terms and conditions we perceive the regions or municipalities as higher territorial units having their
president and council. Self-governing regions are considered as modern achievements of democracy
and an opportunity for voters to choose their representatives, not only at the municipal and national
level, but also at the regional level. In conditions of the Slovak republic, we meet with varying degrees
of state development of the regions. Generally, we can say that towards the west, the regions are more
developed and vice versa the eastern regions are less developed, which is also due to the proximity of
Bratislava to Vienna. Social policy, whose integral part include social services, is not only at the
national level, but also self-governing region has certain competences in the field of social policy. The
task of social policy is to solve social problems and contribute to the social settlement and this applies
also to the region.
1.1. Aim, method, data resources
The aim of this contribution is to find the similarities, the same characters and the differences in the
plans of economic and social development in the field of social services of two self-governing regions:
Trenčín self-governing region and Banská Bystrica self-governing region. The methods used in this
contribution include the comparison, the study of literature and documents, text analysis. The data
sources include documents of the Plan of economic and social development of Banská Bystrica selfgoverning
region and Plan for economic and social development of Trenčín self-governing region as
well as the professional literature.
2. Regional disparities
In many welfare states, social work services that have traditionally been provided by paid employees
are being replaced by community support, family support, informal networks, and volunteering. (Metz
et all, 2017) Modern society has undergone a long evolution, beginning with the transformation of the
social, economic, political, and economic spheres. (Habánik, 2015) In the period after 1989 it is
possible to observe the transformation in the economic, social and political fields but also it brought
various positive but also negative phenomena (Mihálik, 2015). Transformation is also affected the
area of public administration. As one of the first moments in the transformation of the public
administration, it is possible to consider the creation of first instance of local self-government under
which municipalities acquired some degree of independence and autonomy from the centre in
Bratislava. Part of the democratization process is the decentralization of the public administration and
the cities and towns became its first degree. It can be stated that decentralization is among the
definition characters of the democracy. The first free elections to communal and municipal authorities
were held in 1990. Voters thus vote their mayors, members of municipal or city council.
In 2001, the process of developing a second level of territorial self-government was completed, when
the elections to self-governing regions took place. Voters have the option to choose the president of
the self-governing region, as well as members of the municipal council of the self-governing region.
The division of powers between the central government and lower structures, according to the
supporters of decentralization is increased by the quality of the services provided.
Some expertise confirm that if the citizens have a sufficient impact on the quality, structure and the
extent of services provided by the public sector, they are more willing to provide financial and
material resources in favour of their provision. And it is mainly due to the fact that they can directly
monitor and apply their use. (Nižňanský, Hamalová, 2013)
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
430
The decentralization itself brings the necessity of the existence of more than one level of public
administration. The advantages of the state organization with multiple levels of the public
administration lie in the fact that the voters vote multiple times and so have more opportunities to
manifest their preferences. The existence of several levels allows that elected representatives at all
levels control less services and fewer officials (there are many advantages when the officials can
promote their own interests). The existence of multiple levels allows the elector to evaluate the costs
of the services provided for their taxes and fees, therefore a clear division of powers, finance and
political power between the various levels of public administration is important. (Nižňanský,
Hamalová, 2013)
Strengths of a decentralized system of public administration are the following: (Nižňanský et al.,
2014)
it prevents the deepening of the crisis between the centralized government and the citizens
bringing decision-making about public matters more to the citizens,
it strengthens the state as a whole, the distribution of competences, but also responsibilities at all
levels of public administration while respecting the subsidiarity principle
it improves the economic performance of the state, and especially of the regions,
it increases the efficiency of the performance of the public administration,
it reduces the growing minority tensions and strengthens the protection of the rights of minorities,
it increases transparency, which leads to the reduction of the extent of clientelism and corruption.
The weaknesses of the decentralized system of public administration include the following:
(Nižňanský et al. 2014)
the result can be the loss of savings and the control of the central government over the lack of
financial resources,
technological progress and the growth of mobility reduces the number of public services that are
essentially local public services,
distrust between the public and private sectors may undermine cooperation at the local level,
weak administrative or technical capacity of the local level may cause the provision of the
services will be in some parts of the state less effective
administrative responsibility may be shifted to the local level, but without adequate financial
resources will be the allocation or procurement of services much more complex.
The emergence of the eight self-governing regions was the result of a compromise at the level of
experts, as well as at the level of political elites, while their ideas differ from sixteen regions to three
regions. A crucial aim of regional policy is to promote cohesion, reduction of the interregional
differences. The objectives of this policy can be implemented through the instruments of regional
policy. (Lipková, 2011). The disparities of the regions have their own political, social, and economic
consequences. Prevent the achievement of economic growth. There is the reduction of the production
and non-utilization of available resources. The disparity of the regions cause differences in the
standard of living in the population. This results in the increase in crime and social exclusion in the
regions, which are characterized by high rates of unemployment. The differences in the regions of are
caused by the economic costs. In rapidly growing regions, there is an increasing demand for public
goods and the infrastructure. Disparities also cause inflationary pressures, which arise in regions with
high competition in the area of skilled labour power. As a consequence, it is raising the wages in the
regions. (Výrostová, 2010).
The basic reasons for the uneven development of the regions and the emergence of regional disparities
are: (National strategy of regional development of the Slovak republic)
an essential decrease in production and employment in heavy industry –coal mining, metallurgical
industry, mechanical engineering, chemistry, which was and still is the core in the economic
structure of the regions (Košice, Trenčín, Žilina region),
different geographic position of regions in the Slovak republic and also due to the EU member
states and the main European transport corridor connecting,
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
431
the decline in production of textile and electrotechnical industry, that has demonstrated serious
implications on the economy and employment, the industry clothing and footwear industry with
the impact on employment in some regions (Trenčín, Prešov, Košice region),
the existence of a whole series of territorial-technical specificities and problems complicating the
development of some regions. In particular, the consequences that are associated with the mining
of mineral raw materials, the extremely high diversity of the country (the share of mountain and
foothill areas on the territory of the region), causing transport problems from the point of view of
availability and economic efficiency of the regions (Banská Bystrica and Žilina region),
the decrease in the number of workers in agriculture, which was significant especially in
mountainous areas and lowlands with a relatively high representation of this sector especially in
the Nitra, Banská Bystrica and Košice region,
the development of the tertiary sector, which has absorbed a substantial part of workers released
from inefficient productions,
the quality of human resources (level of education, entrepreneurial tradition) and local selfgovernment
(focus on conceptual approaches, strategic planning, etc.),
provision of the territory with infrastructure,
unbalanced development of private entrepreneurship, mainly small and medium enterprises, where
they failed to create a sufficiently powerful sector of small and medium-sized enterprises oriented
to the production of material goods and industrial services.
Crucial role here is played by even political parties, because they are not active only at the central
level, but also at the level of regional, and, in general, that left-wing political parties oriented on the
lower social classes and right-wing political parties at the higher social classes. (Čemez, 2016)
Political parties offer their candidates who use a variety of marketing tools for the presentation of their
opinions, attitudes or plans. (Šimo, Lukáč, Trnková, 2014)
3. Social services in Banská Bystrica self-governing region and Trenčín
self-governing region: a comparison
In this context, it is appropriate to think about the purpose of the Plan of economic and social
development in a wider context. It is a written document that usually contains certain parts, which are
primarily to assess or analyse the current status and present some perspectives towards the future. “In
the wake of new public management, and with the emergence of new public governance, a number of
challenges remain unsolved in the field of public service governance and management.” (Carey,
Matthews, 2017) With the intention of the implementation of the Plan of economic and social
development, good managerial and leadership skills are required. (Mura, Horváth, 2015) If we look
more closely at the Plan of economic and social development of Trenčín self-governing region, so we
can notice certain parts: (A plan of economic and social development of the Trenčín self-governing
region for the years 2013 –2023, 2015)
the starting position –in this section there is analysis of the current status and it forms a certain
basis for the formulation of visions, projections, forecasts, assumptions, plans, etc.,; a critical
analysis of the state is expected, i.e., the positive and negative aspects,
the strategy part –it contains a plan on how to improve the situation in the gross outlines, while
comprising the current status currently with a desirable or expected state in the future,
the programme part –program part is in comparison with the strategic part even more detailed and
contains the more specific tactical steps in each area,
the implementation part contains already specific tools leading to the fulfilling the objectives or
tasks
financial section –includes the budget and its items.
If we compare the Plans of economic and social development of both regions we can find certain
similarities, with the same characters, as well as differences. In both cases in these documents there is
the so-called analytical part, where the main purpose is to provide an analysis of the current status. It
is precisely the part we mainly focus in our contribution. Chapter 7 titled Social services deals with
Banská Bystrica region. The chapter is covered in seven pages and contains 19 tables. (A plan of
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
432
economic and social development of the Trenčín self-governing region for the years 2013 –2023,
2015)
If we move to the Plan of economic and social development of Trenčín self-governing region, we can
state that the chapter corresponding to the examined issue is called Quality of public services and it
has seven pages and contains five graphs. (A plan of economic and social development of the Trenčín
self-governing region for the years 2013 –2023, 2015)
In terms of structure, it is possible to simply state, that the chapter of Banská Bystrica self-governing
region contains two parts. The first part is a global view, the second part is detailed look at the
individual districts. (Programme of economic and social development of Banská Bystrica selfgoverning
region for the years 2015 –2023)
The chapter about the Trnava region is divided into three parts: social policy, deinstitutionalization
and facilities of social-legal protection of children and social tutorship. (Programme of economic and
social development of Banská Bystrica self-governing region for the years 2015 –2023). Regarding
Banská Bystrica self-governing region, the chapter goes through to the statistics and lists the total of
258 facilities operating in the Banská Bystrica self-governing region, and enumerates the specific
categories of: (Programme of economic and social development of Banská Bystrica self-governing
region for the years 2015 –2023)
233 facilities providing services pursuant to the act on social services:
29 facilities of social services with legal personality, of which 1 also carries out measures of
social-legal protection of children and social tutorship,
76 non-public providers of social services, of which 7 also provide social counselling and 2 also
carry out measures of social-legal protection of children and social tutorship in the facilities and 3
of them also outside the facility,
6 non-public providers of social counselling and 122 providers of municipalities, cities and
organizations based or set up by municipalities and cities,
13 entities of carrying out the measures of social-legal protection of children and social tutorship:
8 entities implementing measures in the facilities on the enforcement of the measures of sociallegal
protection of children and social tutorship, of which 2 carry out measures of social-legal
protection of children and social tutorship outside the facilities
1 entity performing measures of social-legal protection of children and social tutorship outside the
facility without accreditation,
2 entities carrying out the measures of social-legal protection of children and social tutorship
outside the facilities,
2 entities providing social counselling and the performance measures for the social protection of
children and social tutorship (from 1 of the accredited entity and 1 carries out measures of sociallegal
protection of children and social tutorship without accreditation)
12 children’s homes, established by the Office of labour, social affairs and family of the Slovak
republic.
In the case of Trenčín self-governing region, the statistical data also include the number of registered
public and non-public providers of social services in the number of 223 for about 6 thousand citizens.
The chapter also details the different categories of provided social services and their numbers. (A plan
of economic and social development of Trenčín self-governing region for the years 2013 –2023, 2015)
Document about Banská Bystrica self-governing region notes that the number of facilities is
increasing annually. This fact is influenced by several factors: (Programme of economic and social
development of Banská Bystrica self-governing region for the years 2015 –2023)
the creation of new facilities,
the organizational changes of existing facilities: merging, increasing the number of its centres,
facilities providing services, the number of types of provided services, the change of the operators,
capacity, change in content of activities, their content focus, the change in the age group of the
recipients,
the legislative changes,
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
433
the need of experience,
the need to increase efficiency and the quality of the system of social services.
To solve problems in the field of elderly care is also necessary to promote services that allow seniors
to stay as long as possible in an environment natural for them (own household) and encouraging the
emergence of complex services, where the senior could find multiple services in one place.
(Kovářová, 2014) The document also states that from 2003 to 2013, there was an increase from 94
facilities to 226 facilities. (Programme of economic and social development of Banská Bystrica selfgoverning
region for the years 2015 –2023)
In the Trenčin self-governing region in terms of capacity options the chapter categorizes the individual
districts experiencing overcapacity and under average. The chapter also indicates the short supply of
the services in individual districts. (Programme of economic and social development of Banská
Bystrica self-governing region for the years 2015 –2023) In a document about the Trenčín selfgoverning
region the part of the Social policy is referring to the demographic data relating to the
outflow of population, which are, moreover, supported by statistical data in the sense of the displaced
and resident of the population. There is also an increase of the number of inactive population. In
addition to the analysis, the chapter also implies a certain threat leading to the increase of costs in the
social area. It also defines a social service as an activity or set of activities providing assistance and
support to persons for the purpose of social inclusion or prevention of social exclusion. The largest
group of recipients of social services consists of the seniors, people with disabilities, families with
children, but also people living on the edge of society for various reasons. (Programme of economic
and social development of Banská Bystrica self-governing region for the years 2015 –2023) Family
policy includes legal framework and legislation on families, treatment and care for children deprived
of family members, family support through direct or indirect assistance, and creation of conditions for
services for families (accompaniment, rehabilitation, counselling, and family therapy). (Gabura 2017)
Severe suffering from serious illness, dying and death itself in the time we live in, were subsequently
printed on the periphery of society. (Sedláček, 2016) Bérešová (2016) states that the increasing
number of accidents, chronic diseases, rehabilitation medicine pays more attention to long-term
rehabilitation programs. One of them is the social rehabilitation, which covers a broad range of
measures aimed at maximizing support people with disabilities in all areas of his life. The chapter also
notes the long-term deficit in resources to restore the building the development of the technicalmaterial
base. (Programme of economic and social development of Trenčín self-governing region for
the years 2015 –2023) In the case of the Banská Bystrica self-governing region, the introductory part
of the chapter refers to relevant laws, as well as the conceptual materials in the social field, which are
the Concept of development of social services in Banská Bystrica self-governing region for the year
2011 –2017. (Programme of economic and social development of Trenčín self-governing region for
the years 2015 –2023)
Conclusion
In conclusion it can be stated that we have identified several similarities, the differences between the
documents dealing with the social services in two autonomous communities: Trenčín self-governing
region and Banská Bystrica self-governing region. The first difference can be seen in the title. While
the Banská Bystrica region has the appropriate part named the Social services, in case of Trenčín selfgoverning
region it is Quality of public services. In terms of the range it is possible to see a certain
similarity, by this we mean that in case of Banská Bystrica self-governing region the particular part
has seven pages as well as Trenčín self-governing region. The difference can be seen in the number of
graphs or tables. In case of Banská Bystrica self-governing region, 19 tables were used, in the case of
Trenčín self-governing region 5 graphs. In both cases, it is possible to observe the allocation on
certain parts. In the section dealing with Banská Bystrica self-governing region, it is possible to
observe two parts, which are the global view of the self-governing region. The second part is a
detailed look at the individual districts. In case of Trenčín self-governing region we can see the
division into three parts, which are Social policy, Deinstitutionalization, Facilities of social-legal
protection of children and social tutorship. In both cases, the chapters are supported by statistical data.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
434
In case of Banská Bystrica self-governing region each category of social service facilities is
calculated. In the case of Trenčín self-governing region the number of registered public and nonpublic
providers of social services are shown. A similar character can be seen in the issue of the
capacity options. In Banská Bystrica region there is an increasing number of facilities. In Trenčín
region there are districts in terms of their capacities categorized as excessive and insufficient. A
fundamental difference between the two documents lies in the fact that Trenčín self-governing region
refers to demographic data related to the population reduction, also there is a definition of social work
and social service. In connection with Banská Bystrica self-governing region, the introductory section
lists the relevant laws as well as conceptual materials.
Literature
BANSKOBYSTRICKY SAMOSPRÁVNY KRAJ, (2015). Program hospodárskeho a sociálneho rozvoja[1]
Banskobystrického samosprávneho kraja na roky 2015 – 2023.
BÉREŠOVÁ, A., (2016). Sociálna rehabilitácia ľudí so sclerosis multiplex. In NEUROREHAB 2016.[2]
Kútniky: ALMIL s.r.o., pp. 14 -30. ISBN 978-80-971938-2-9.
CAREY, G., MATTHEWS, M. (2017). Methods for delivering complex social services: exploring adaptive[3]
management and regulation in the Australian National Disability Insurance Scheme. Public Management
Review, vol. 19, no. 2, pp. 194-211. ISSN 1471-9037.
ČEMEZ, A., (2016). Political partis and support of business in Slovakia in 2016. In Innovation[4]
Management, Entrepreneurship and Corporate Sustainability: Proceedings of the 4th International
Conference. Prague. Praha: Vysoká škola ekonomická v Prahe, Oeconomica, pp. 109-117. ISBN 978-80-
245-2153-4.
GABURA, J., GABURA J., (2017). Prieniky rodinnej politiky a rodinnej mediácie. In Nové trendy[5]
a smerovania sociálnej politiky. Brno: Tribun, s.r.o., pp. 117-130. ISBN 978-80-263-1170-6.
HABÁNIK, T., (2015). Sociálne vylúčenie a príčiny jeho vzniku. In Sociálne riziká v 21. storočí a[6]
možnosti ich riešenia Nemšová: Jozef Kubaščík J+K, pp. 51-61. ISBN 978-80-89788-01-9.
KOVÁŘOVÁ, M. et al., (2014). Dodržiavanie ľudských práv v sociálnych zariadeniach pre seniorov. In[7]
Význam a rola osobnosti v rozvoji humanitných vied. Trenčín: TnUAD, pp. 81-90. ISBN 978-80-8075-638-
3.
LIPKOVÁ, Ľ. et al., (2011). Európska únia. Bratislava: Sprint dva. ISBN 978-80-89393-33-6.[8]
METZ, J. et al. (2017). Differences between paid and unpaid social services for beneficiaries. European[9]
Journal of Social Work, vol. 20, no. 2, pp. 153 – 166. ISSN 1369-1457.
MIHÁLIK, J., (2015). The support for radicalism an extremism among young people in Slovakia. In[10]
International multidisciplinary scientific conference on social sciences and arts SGEM 2015. Albena:
STEF92 Technology Ltd., pp. 435 – 442. ISBN 978-619-7105-46-9.
MURA, L., HORVÁTH, P., (2015). Some aspects of human resource management. In SGEM 2015: 2nd[11]
International multidisciplinary scientific conference of social sciences & arts, 26 Aug-01 Sept 2015 Albena
Bulgaria. Sofia: STEF92 Technology Ltd., pp. 863 – 869. ISBN 978-619-7105-44-5.
Národná stratégia regionálneho rozvoja Slovenskej republiky. [online]. [cit. 12.3.2017] Available on.:[12]
http://www.mpsr.sk/mvrrfiles/003994a.pdf
NIŽŇANSKÝ, V. et al., (2014). Tretia etapa decentralizácie verejnej správy na Slovensku. Bratislava:[13]
Wolters Kluwer, 232 pp. ISBN 978-80-8168-138-7.
NIŽŇANSKÝ, V., HAMALOVÁ, M., (2013). Decentralizácia a Slovensko. Bratislava: Vysoká škola[14]
ekonómie a manažmentu verejnej správy, 77 pp. ISBN 978-80-89600-18-2.
SEDLÁČEK, J., (2016). „Zostaňte a bdejte so mnou...“ (MK 14, 32-41) vybrané väzby a kategórie v[15]
doprevádzaní ťažko chorých a zomierajúcich. In Reflexia sociálnych služieb a ošetrovateľstva v praxi.
Brno: Tribun EU, pp.198-209. ISBN 978-80-263-1016-7.
ŠIMO, D., LUKÁČ, M., TRNKOVÁ, Ľ., (2014). Prieskum názorovej hladiny voličov ku komunálnym[16]
voľbám v Trnavskom kraji v roku 2014. Slovak Journal of Public Policy and Public Administration:
slovenská revue pre verejnú politiku a verejnú správu, vol. I, no. 4, pp. 225-246. ISSN 1339-5637.
TRENČIANSKY SAMOSPRÁVNY KRAJ, (2015). Plán hospodárskeho a sociálneho rozvoja[17]
Trenčianskeho samosprávneho kraja na roky 2013 – 2023.
VÝROSTOVÁ, E. (2010). Regionálna ekonomika a rozvoj. Bratislava: Iura Edition. ISBN 978-80-8078-[18]
361-7.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
435
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-56
HODNOTENIE INOVAČNÉHO POTENCIÁLU
POSKYTOVATEĽOV VEREJNÝCH SLUŽIEB – PONUKA
VEREJNÝCH SLUŽIEB
EVALUATION OF THE INNOVATION CAPABILITY OF PUBLIC SERVICE
PROVIDERS – THE SUPPLY OF INNOVATION OF PUBLIC SERVICES
BEÁTA MIKUŠOVÁ MERIČKOVÁ 1,2
TOMÁŠ MIKUŠ 2
NIKOLETA MUTHOVÁ 2
ALENA KAŠČÁKOVÁ 3
1
Katedra veřejné ekonomiky
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova Univerzita
1
Department of Public Economics
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: beata.mikusovamerickova@umb.sk
2
Katedra verejnej ekonomiky a regionálneho rozvoja
3
Katedra kvantitatívnych metód a inform. systémov
Ekonomická fakulta
Univerzita Mateja Bela
2
Depart. of Public Economics and Reg. Development
3
Depart. of Quantitative Methods and Inform. Systems
Faculty of Economics
Matej Bel University
Tajovského 10, 975 90 Banská Bystrica, Slovakia
E-mail: tomas.mikus@gmail.com; nikoleta.muthova@umb.sk, alena.kascakova@umb.sk;
Anotace
Cieľom príspevku je hodnotenie ponuky inovácií miestnych verejných služieb založených na využití
informačno-komunikačných technológií s využitím konceptu hodnotenia inovačného potenciálu
organizácie. Hodnotenie inovačného potenciálu poskytovateľov miestnych verejných služieb cez
koncept hodnotovej reťaze a modelu diamantu nám dáva odpoveď na výskumnú otázku: Proces tvorby
a zavádzania inovatívnych konceptov verejných služieb zlyháva z dôvodu slabého inovačného
potenciálu poskytovateľov miestnych verejných služieb. Inovačný potenciál samospráv budeme
hodnotiť v piatich oblastiach (stratégia, organizácia, procesy, sieťovanie, učenie sa). Iniciatíva
zamestnancov je v procese tvorby a zavádzania inovatívnych konceptov verejných služieb základným
prvkom úspešnej implementácie informačno-komunikačných technológií do miestnych verejných
služieb. Inovácie umožňujú samospráve intenzívnejšie monitorovať potreby svojich občanov
a prispôsobovať týmto potrebám charakter inovácií a priebeh inovačného procesu.
Klíčová slova
hodnotáva reťaz, inovácie, inovačný potenciál, model diamantu
Anotace
The goal of this study is the evaluation of innovations supply by local public services based on the use
of information-communication technologies using the concept of evaluating the innovative capability
of the organization. Evaluation of the innovation capability of the executive branch of local
government through the concept of a value chain and the diamond model provides us with the answer
to the research question: the process of development and implementation of innovative concepts of
public services fails for reasons of low motivation and innovation capability of the providers of local
public services. The innovative capability of local governments will be assessed in five areas
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
436
(strategy, learning, linkages, processes, innovative organization). The results of this study show that
the most significant challenges and factors influencing the innovative capability of the executive
branch of local government are related to employee initiative. Innovations allow the local
governments to more intensively monitor their citizens' needs and adapt to these needs by the nature
of innovation and the course of the innovation process.
Key words
value chain, innovations, innovative capability, diamond model
JEL classification: H11, H43, O31
Úvod
Mnoho inovácií verejných služieb je založených na využití infomačno-komunikačných technológií.
Informačno-komunikačné technológie môžu významne prispieť k naplneniu jednej z kľúčových
podmienok úspešnej implementácie inovácie do systému verejných služieb, a to priamej účasti občana
ako spotrebiteľa verejnej služieb v inovačnom procese tejto služby (Von Hippel, 2007). Stimulom
inovácie je stotožnenie sa s novou myšlienkou nielen všetkými subjektmi zapojenými do
zabezpečovania verejnej služby navonok, tj. budovanie sociálneho kapitálu, ale aj vo vnútri
samotných subjektov. Neprijatie inovácie verejnej služby, resp. jej chápanie ako „práce navyše”
najčastejšie verejnými zamestnancami častokrát stojí za zlyhaním inovácie (Walker a Boyne, 2006;
Considine et al., 2009). Z tohto pohľadu je dôležité venovať sa inovačnému potenciálu verejných
organizácií ako poskytovateľom verejných služieb, ktorý determinuje ponuku inovácií verejných
služieb. V príspevku sa zameriavame na hodnotenie ponuky inovácií verejných služieb založených na
využití informačno-komunikačných technológií.
1. Teoretické východiská
Súčasné hodnotenie ponuky inovácií stavia do popredia hodnotenie inovačného potenciálu
organizácií. Skúmaniu charakteristík organizácie, ktoré majú vplyv na jej inovačný potenciál sa
venujú viaceré štúdie (Burns a Stalker 1961; Damanpour 1991; Walker et al., 2011). Existuje veľké
množstvo štúdií zaoberajúcich sa ďalšími charakteristikami organizácie vplývajúcimi na jej schopnosť
inovovať. O sumarizáciu 83 štúdií publikovaných na túto problematiku v rokoch 1980 až 2003
prostredníctvom meta-analýzy sa pokúsili autori Vincent, Bharadwaj, and Challagalla (2004), ktorí
definovali 15 faktorov inovačnej kapacity organizácie: ekonomické (konkurenčnosť (+), turbulentnosť
(+), uniformita (-), urbanizácia (+), organizačné (hierarchickosť (+), komplexnosť (+), formalizácia
(+), funkčná koordinovanosť (+), špecializácia (+), demografické (vek (+), manažérske vzdelanie (+),
profesionalita (+), počet zamestnancov (+) a procesné (dichotomické hodnotenie inovácií (-),
hodnotenie inovácií medzisektorovo (+)).
Na hodnotení rôznych kombinácií uvedených faktorov sú postavené viaceré modely hodnotenia
inovačného potenciálu organizácie: model diamantu (Tidd, Bessant, Pavitt, 2005), model inovačného
kanálu (Hansen a Birkinshaw, 2007), model inovačného lievika (Barber, 2011). Model diamantu
pracuje s piatimi oblasťami hodnotenia: stratégia, procesy, organizácia, sieťovanie, učenie sa (Tidd,
Bessant, Pavitt, 2005). Hodnotenie každej z oblastí predstavuje jednotlivé osi diamantu. Čím je plocha
päťuholníka väčšia tým, je inovačná kapacita organizácie hodnotená ako vyššia (Obr. 1).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
437
Obr. 1: Hodnotenie inovačnej kapacity organizácie - Model diamantu
Zdroj: Spracované podľa Tidd, Bessant, Pavitt (2007).
Hansen a Birkinshaw (2007) vnímajú proces inovovania ako hodnotovú reťaz. Tento proces zahŕňa tri
fázy: vznik myšlienky, zhmotnenie myšlienky v podobe inovácie a šírenie inovácie. Tabuľka (Tab. 1)
zobrazuje tieto tri fázy inovačného procesu spolu s identifikačnými otázkami a indikátormi
jednotlivých fáz.
Tab. 1: Proces inovovania ako hodnotová reťaz
Tvorba
v rámci
oddelenia
organizácie
Spolupráca
medzi
oddeleniami
organizácie
Spolupráca
organizácie
s externým
prostredím
Vyčlenenie
zdrojov
financovania
Prvé výsledky
Šírenie
inovácií
Otázky
Sú
zamestnanci
oddelení
autormi
vlastných
tvorivých
myšlienok?
Vznikajú
tvorivé
myšlienky pri
práci v rámci
organizácie?
Podporuje
organizácia
preberanie
tvorivých
myšlienok
z externého
prostredia?
Je organizácia
efektívna vo
vytváraní
zdrojov pre
financovanie
tvorivých
myšlienok?
Je organizácia
efektívna
v zhmotnení
tvorivých
myšlienok
v podobe nových
produktov,
procesov?
Je
organizácia
efektívna
v šírení
tvorivých
myšlienok?
Indikátory
Počet
tvorivých
nápadov v
rámci
oddelenia
Počet
tvorivých
nápadov v
rámci
organizácie
Počet
tvorivých
nápadov
získaných
z externého
prostredia
% financovaných
tvorivých
nápadov k ich
celkovému počtu
% tvorivých
nápadov
prinášajúcich
ekonomický
efekt k počtu
financovaných
% penetrácie
na cieľové
trhy,
ovládnutie
cieľovej
skupiny
spotrebiteľov
Zdroj: Spracované podľa Hansen a Birkinshaw (2007).
Dotazník na hodnotenie inovačného potenciálu organizácie prostredníctvom hodnotovej reťaze (Tab.
1) štandardne obsahuje výroky k 2 až 3 otázkam z každej časti hodnotovej reťaze s možnými
odpoveďami: Nesúhlasím = 1 bod, Súhlasím = 2 body. Vypĺňajú ho zamestnanci rôznych oddelení
organizácie. Čím nižšie skóre tým horší výsledok hodnotenia inovačného potenciálu organizácie.
Následne sa pre každú časť zostaví priemer z odpovedí a oblasť s najnižším počtom bodov je tá, na
ktorú by sa mala organizácia prioritne zamerať pri budovaní svojho inovačného potenciálu (Hansen,
Birkinshaw, 2007, Stock et al., 2016).
2. Cieľ a metodika
Cieľom príspevku je hodnotenie ponuky inovácií miestnych verejných služieb založených na využití
informačno-komunikačných technológií s využitím konceptu hodnotenia inovačného potenciálu
organizácie. Vo vzťahu k naplneniu stanoveného cieľa je formulovaný vedecký predpoklad v podobe
výskumnej otázky, ktorej overenie je predmetom aplikačnej časti príspevku: Proces tvorby
a zavádzania inovatívnych konceptov verejných služieb zlyháva z dôvodu slabého inovačného
Vznik myšlienky
Zhmotnenie myšlienky
- inovácia
Difúzia inovácie
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
438
potenciálu poskytovateľov miestnych verejných služieb. Pri hodnotení inovačného potenciálu
poskytovateľov miestnych verejných služieb, ktorý sa premieta do ponuky inovácií týchto služieb
využijeme koncept modelu diamantu a hodnotovej reťaze. Inovačný potenciál samospráv budeme
hodnotiť v piatich oblastiach tak, ako ich identifikuje model diamantu (Tab. 2Tab. 1) transformáciou
kvalitatívnych znakov na kvantitatívne, tak ako je to pri hodnotení konceptom hodnotovej reťaze
(súhlasím = 2, nesúhlasím = 1).
Tab. 2: Hodnotenie inovačného potenciálu výkonnej zložky samospráv
Oblasť Kritérium
Stratégia
Stratégia rozvoja municipality
Inovácie ako súčasť stratégie rozvoja municipality
Mechanizmy realizácie stratégie rozvoja municipality
Procesy
Inovácie miestnych verejných služieb
Monitoring potrieb občanov
Organizácia
Iniciovanie nových myšlienok v poskytovaní verejných služieb zamestnancami samosprávy
Realizácia nových myšlienok v poskytovaní verejných služieb zamestnancami samosprávy
Sieťovanie
Existencia vzťahov s externými organizáciami, jednotlivcami prinášajúcimi nové informácie,
výmenu skúseností, budovanie sociálneho kapitálu – public-private-civic mix a co-creation
v inovačnom procese
Učenie sa
Vzdelávanie zamestnancov samosprávy
Učenie sa z vlastných a prebraných skúseností (napr. od iných samospráv, organizácií)
Zdroj: Vlastné spracovanie
Základnými metódami vedeckého skúmania sú metódy klasifikačnej analýzy, komparácie a abstrakcie
v tvorbe teoreticko-metodologického rámca riešenia problematiky, metódy kauzálnej analýzy
a komparácie v aplikačnej časti, a metódy syntézy a čiastočnej indukcie vo vyvodzovaní záverov
výskumu.
Predmetom skúmania sú konkrétne projekty inovácií miestnych verejných služieb s využitím
informačno-komunikačných technológií. Ide o projekty v rámci výzvy Elektronizácia služieb miest
„eMestá“ vyhlásenej v roku 2013 na získanie nenávratného finančného príspevku (ďalej len NFP),
s cieľom sprístupniť elektronické služby miest. Hlavným zámerom mala byť elektronizácia tých
služieb samospráv, ktoré sú originálnymi kompetenciami samosprávy.
Metódou zberu údajov primárneho výskumu vzhľadom na aplikovaný hodnotiaci koncept modelu
diamantu je štruktúrovaný dotazník. Dotazníky sme distribuovali do všetkých 32 miest, ktoré sa
zapojili do výzvy Elektronizácia služieb miest „eMestá“ na získanie NFP, avšak vyplnené dotazníky
sme získali len z 25 miest (Bardejov (BJ), Humenné (HE), Košice (KE), Levice (LV), Liptovský
Mikuláš (LM), Lučenec (LC), Michalovce (MI), Nitra (NR), Nové mesto nad Váhom (NM), Nové
Zámky (NZ), Partizánske (PE), Piešťany (PN), Považská Bystrica (PB), Prešov (PO), Ružomberok
(RK), Senica (SE), Snina (SV), Spišská Nová Ves (SN), Šaľa (SA), Topoľčany (TO), Trebišov (TV),
Trnava (TT), Vranov nad Topľou (VT), Zvolen (ZV), Žilina (ZA)). Sedem z oslovených miest napriek
opakovaným písomným, telefonickým a dokonca osobným žiadostiam o informácie odmietlo
spolupracovať. Napriek tomu výberový súbor možno považovať za reprezentatívny. Získané
informácie sme prepísali prostredníctvom numerických kódov a ďalej štatisticky spracovali s využitím
štatistických metód:
chí-kvadrát testu (testovanie reprezentatívnosti výberového súboru),
multiple response analýzy a Spearmanovho korelačného koeficientu (hodnotenie inovačného
potenciálu výkonnej zložky samospráv v rámci modelu diamantu a ponuky inovácií miestnych
verejných služieb založených na informačno-komunikačných technológiách). Na vyhodnotenie
využívame štatistický softvér IBM SPSS Statistics 19, pri testovaní uvažujeme na hladine
významnosti 0,1.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
439
3. Výsledky a diskusia
Analýza ponuky inovácií miestnych verejných služieb smeruje k testovaniu vedeckého predpokladu
o nízkom inovačnom potenciáli poskytovateľov miestnych verejných služieb, ktorý je jedným
dôvodov zlyhania procesu tvory a úspešnej implementácie inovácií miestnych verejných služieb.
Kľúčovým je hodnotenie inovačného potenciálu výkonnej zložky samospráv v oblastiach: stratégia,
procesy, organizácia, sieťovanie, učenie sa, tak ako sú identifikované v hodnotiacom modeli
diamantu. K jednotlivým oblastiam sú stanovené výroky, ku ktorým zamestnanci hodnotenej
organizácie vyjadrujú svoje súhlasné, nesúhlasné tvrdenia. Kvalitatívne znaky v podobe
tvrdení/odpovedí sú transformované na kvantitatívne ukazovatele rovnako, ako v koncepte hodnotovej
reťaze – súhlasím/áno = 2, nesúhlasím/nie = 1. Pri jednotlivých otázkach je zároveň v prípade
odpovedi „ÁNO“ umožnená samosprávam „otvorená“ odpoveď s možnosťou uviesť bližší popis, resp.
uviesť k jednotlivým otázkam príklady miestnych verejných služieb, ktorých inovácie sa realizujú.
Tieto odpovede vyhodnocujeme osobitne.
Hodnotíme inovačný potenciál 25 miest z 32 miest zapojených do výzvy na elektronizáciu miestnych
verejných služieb v rámci projektov e-Mesto. Informácie získané dotazníkovým prieskumom
spracovávame a vyhodnocujeme prostredníctvom multiple response analýzy, vychádzame z odpovedí
samospráv na položené otázky vychádzajúce z hodnotiacich konceptov inovačného potenciálu
organizácie - hodnotová reťaz a model diamantu. Prehľadne uvádza odpovede miest na položené
otázky Tab. 3.
Tab. 3: Hodnotenie inovačného potenciálu výkonnej zložky samospráv – ponuka inovácií
miestnych verejných služieb
Hodnotená
oblasť
Otázka
% z oslovených miest,
ktoré odpovedali na
danú otázku "ÁNO"
Procesy Monitorujete potreby Vašich občanov? 96,00%
Sieťovanie
Má Vaša samospráva vybudované vzťahy s externými organizáciami,
jednotlivcami prinášajúcimi nové informácie a výmenu skúseností?
96,00%
Učenie sa
Inšpirovali Vašu samosprávu úspešné inovácie, inovatívne postupy,
projekty inej samosprávy?
96,00%
Učenie sa Vzdelávajú sa zamestnanci Vašej samosprávy kontinuálne? 92,00%
Organizácia
Iniciujú nové myšlienky v poskytovaní verejných služieb
zamestnanci Vašej samosprávy?
84,00%
Organizácia
Realizujú nové myšlienky v poskytovaní verejných služieb
zamestnanci Vašej samosprávy?
80,00%
Stratégia Sú inovácie súčasťou rozvoja municipality? 76,00%
Stratégia Má vaše mesto vypracovanú stratégiu rozvoja municipality? 72,00%
Procesy
Možno hovoriť o existujúcich inováciách miestnych verejných
služieb vo Vašej municipalite?
72,00%
Stratégia Sú mechanizmy realizácie stratégie rozvoja municipality inovatívne 52,00%
Zapojili ste sa do iného projektu, zaoberajúceho sa elektronizáciou? 24,00%
Predložili ste žiadosť o NFP na projekt: Elektronizácia verejných
služieb "eMesto"
20,00%
Spolu
Zdroj: Vlastné spracovanie
Inovačnú kapacitu jednotlivých miest sme hodnotili modifikáciou modelu diamantu a hodnotovej
reťaze. Podľa konceptu hodnotovej reťaze mohli mestá získať na základe svojich odpovedí najvyššie
skóre 20 bodov, v prípade kladnej odpovedi na každú otázku (ÁNO = 2 body) a najnižšie skóre 10
bodov v prípade zápornej odpovede na každú otázku (NIE = 1 bod). Výsledky hodnotenia inovačnej
kapacity miest podľa ich odpovedí konceptom hodnotovej reťaze uvádza Graf 1.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
440
Graf 1: Hodnotenie inovačnej kapacity z pohľadu samotných samospráv (koncept hodnotovej
reťaze)
Zdroj: Vlastné spracovanie
Priemerný počet bodov dosiahnutých v hodnotiacom koncepte hodnotovej reťaze bol 17,76 bodov.
Najnižšie skóre dosiahlo mesto Ružomberok (12 bodov). Mestá s najvyšším počtom bodov sú
Bardejov, Humenné, Košice, Liptovský Mikuláš, Lučenec, Nové Zámky, Trebišov, Zvolen, Žilina (20
bodov).
Inovačný potenciál miest cez model diamantu hodnotíme v oblastiach stratégia, procesy, organizácia,
sieťovanie, učenie sa prostredníctvom odpovedí miest na viacero otázok z každej oblasti. Priemer
získaných bodov odpoveďami za každú oblasť nanášame na jednotlivé osi modelu diamantu
predstavujúce hodnotené oblasti. Graf 2 zobrazuje výsledky hodnotenia inovačnej kapacity z pohľadu
samotných samospráv modelom diamantu.
Graf 2: Hodnotenie inovačnej kapacity z pohľadu samotných samospráv (model diamantu)
Zdroj: Vlastné spracovanie
Plochy diamantu prislúchajúce jednotlivým mestám sa líšia vo vzťahu k ich inovačnému potenciálu
v jednotlivých hodnotených oblastiach. Medzi mestá s vysokým inovačným potenciálom vo všetkých
hodnotených oblastiach patria mesto Bardejov, Humenné, Košice, Liptovský Mikuláš, Lučenec, Nové
Zámky, Trebišov, Zvolen, Žilina. Mestá s nižším hodnoteným potenciálom vo všetkých oblastiach sú
Nitra, Michalovce, Považská Bystrica, Senica, Partizánske a Ružomberok. Ostatné mestá dosahujú
rozdielne hodnotenia v rôznych oblastiach.
Najväčšie rezervy majú hodnotené mestá v oblasti stratégie. Zákon č. 309/2014 Z. z., ktorým sa mení
a dopĺňa zákon č. 539/2008 Z. z. o podpore regionálneho rozvoja ukladá povinnosť vytvoriť Program
hospodárskeho rozvoja a sociálneho rozvoja (ďalej len PHSR) obce (§ 5), ktorý ako základný
strategický dokument rozvoja môže byť doplnený ďalšími dokumentmi - Koncepciou rozvoja
informatizácie samospráv, Programom rozvoja mesta, Stratégiou rozvoja cestovného ruchu,
Komunitným plánom sociálnych služieb mesta, Programom rozvoja bývania, Programom odpadového
hospodárstva, Prioritami rozvoja mesta a Rozvojovým plánom mesta – tieto dokumenty však uviedli
len niektoré z miest. Navyše inovácie podľa vyjadrení samospráv sa v týchto dokumentoch objavujú
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
441
skôr sporadicky. Mestá zavádzajú inovácie najmä v komunikácii s občanmi (zasielaním informácii cez
SMS notifikácie, notifikácie e-mailom, RSS kanálmi) a vo využívaní obnoviteľných zdrojov energií
a nakladaní s odpadmi. Viac ako 70% miest deklaruje svojimi odpoveďami, že má vytvorenú stratégiu
rozvoja a inovácie sú jej súčasťou, avšak polovici z miest chýbajú mechanizmy na realizáciu stratégie.
Deklarovanú snahu inovovať v záujme rozvoja možno teda považovať viac menej za formálnu.
Pokiaľ sa pozrieme na hodnotenú oblasť „procesy“, ako pozitívne možno vnímať, že 96% miest podľa
ich odpovedí monitoruje potreby svojich občanov a viac ako 70% ich napĺňa inovovaním miestnych
verejných služieb. Ako inovácie mestá najčastejšie uvádzajú elektronizáciu verejných služieb,
elektronické diskusné fórum obyvateľov mesta, mobilnú aplikáciu prostredníctvom, ktorej môžu
občania upozorniť na nelegálne skládky odpadu, či zlý stav verejných priestranstiev, komunikáciu cez
Facebook. Monitorovanie občanov prebieha prostredníctvom aplikácie City Monitoring, web stránky,
Facebooku, kancelárie prvého kontaktu a dotazníku.
Odpoveď na otázku, akú úlohu zohrávajú v inovačnom procese zamestnanci samosprávy dáva
hodnotenie v oblasti „organizácia“. 80% miest tvrdí, že autormi myšlienok inovácií aj ich realizátormi
sú ich vlastní zamestnanci. Podľa odpovedí miest ide najmä o inovácie v oblasti komunikácie
s občanmi, monitorovanie potrieb občanov a poskytovanie benefitov pre obyvateľov s trvalým
pobytom.
Zamestnanci samosprávy sa podľa tvrdenia viac ako 90% miest kontinuálne vzdelávajú kurzami
a školeniami (zamerané najmä na legislatívne zmeny, zvýšenie počítačovej gramotnosť, e-learningové
kurzy a pod). Podľa tvrdení viac ako 90% miest sa učí aj samospráva ako celok tým, že preberá
v inovovaní pozitívne skúsenosti iných samospráv nie len zo Slovenska, ale aj zo zahraničia napr.
cezhraničné projekty, konferencie, diskusné fóra. Samosprávy nielen preberajú pozitívne skúsenosti
od iných samospráv, ale budujú spoluprácu s externými organizáciami a jednotlivcami – to tvrdí viac
ako 90% miest v hodnotení oblasti „sieťovanie“. Mestá deklarovali vybudované partnerstvá s inými
samosprávami na Slovensku i v zahraničí, regionálnymi rozvojovými agentúrami, s dodávateľmi
informačných systémov, podnikateľmi a pod.
Uvedené tvrdenia samospráv však vyznievajú kontroverzne vo vzťahu k reálne prejaveným aktivitám
v podobe inovácií miestnych verejných služieb ich elektronizáciou. Len 24% miest sa zapojilo do
projektov elektronizácie miestnych verejných služieb a 20% reálne spustilo projekt elektronizácie eMesto.
Tri mestá - Košice, Nitra, Žilina realizovali projekt elektronizácie miestnych verejných služieb
v rámci výzvy e-Mesto v roku 2015 s podporou formou NFP. Banská Bystrica spustila projekt
elektronizácie miestnych verejných služieb už v roku 2013 z vlastných zdrojov. Ostatné mestá z 32
projekt elektronizácie miestnych verejných služieb napriek možnosti podpory formou NFP projekt
nespustili. 7 z nich dokonca odmietlo uviesť dôvody, prečo sa tak stalo. Ostatné opytované mestá
uvádzajú ako dôvod nedostatok času na realizáciu projektu a nedodržanie stanovených termínov
Ministerstva financií SR, predčasné ukončenie projektu v projektovej fáze z dôvodu neukončenia
verejného obstarávania, prípadne z dôvodu výpovede zmluvy Úradom vlády SR o NFP mestám nad
20 000 obyvateľov. Ak teda mestá zlyhali v konkrétnom projekte elektronizácie miestnych verejných
služieb e-Mesto, logickou otázkou vo vzťahu k ich deklarovanej snahe inovovať miestne verejné
služby elektronizáciou, je či sa zapojili do iných projektov elektronizácie verejných služieb. Mesto
Levice, Nové Mesto nad Váhom, Považská Bystrica, Ružomberok, Senica a Snina implementujú
vlastné projekty elektronizácie verejných služieb (Elektronizácia služieb mesta Levice, Elektronizácia
mesta Nové mesto nad Váhom, Elektronizácia služieb mesta Ružomberok). Mesto Piešťany a Trnava
sa zapojili do projektu DATA Centrum obcí a miest. Mesto Partizánske využíva portálový systém
iPoint.
Spearmanovým korelačným koeficientom potvrdzujeme stredne silnú priamu závislosť medzi
získaním NFP mestom na projekt elektronizácie verejných služieb „eMesto“ a zapojením sa do iného
projektu, vlastného alebo žiadneho projektu (p-hodnota 0,017, rs = 0,473). Ak mesto NFP nezískalo,
pravdepodobne svoj ďalší vlastný projekt nerealizovalo, resp. je zatiaľ len v prípravnej fáze návrhu
projektu elektronizácie. Mesto Nové Zámky a Topoľčany sú zatiaľ v prípravnej fáze projektu
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
442
elektronizácie verejných služieb. Mesto Bardejov, Humenné, Liptovský Mikuláš, Lučenec,
Michalovce, Prešov, Trebišov, Vranov nad Topľou, Spišská Nová Ves, Šaľa, Zvolen uviedli, že
v elektronizácii zatiaľ nepokračujú.
Záver
Hodnotenie inovačného potenciálu výkonnej zložky samospráv konceptom hodnotovej reťaze a
modelu diamantu nám dáva odpoveď na položenú výskumnú otázku: proces tvorby a zavádzania
inovatívnych konceptov verejných služieb zlyháva z dôvodov nízkej motivácie a inovačného
potenciálu poskytovateľov miestnych verejných služieb. Nasledujúcou otázkou je, ktoré zložky
inovačného potenciálu samospráv ovplyvňujú ponuku inovácií miestnych verejných služieb s
využitím informačno-komunikačných technológií. Existuje silná závislosť medzi implementovanými
mechanizmami realizácie inovácií v rámci stratégie rozvoja samospráv a existujúcimi inováciami v
poskytovaní miestnych verejných služieb (p-hodnoty 0,000, resp. 0,003; rs = 0,871; resp. 0,637).
Inovácie umožňujú samospráve intenzívnejšie monitorovať potreby svojich občanov a prispôsobovať
týmto potrebám charakter inovácií a priebeh inovačného procesu (p-hodnota 0,083; rs = 0,361).
Charakter inovácií je okrem potrieb občanov determinovaný aj úspechom inovačných procesov iných
samospráv (p-hodnota 0,083; rs = 0,361). Iniciujúcim prvkom v inovačnom procese miestnych
verejných služieb sú zamestnanci samosprávy (0,003; rs 0,637), ktorý inšpiráciu nachádzajú opäť v už
úspešne realizovaných inováciách miestnych verejných služieb v iných samospráv na Slovensku a
zahraničí. Záverom teda možno konštatovať, že samospráva s iniciatívnymi zamestnancami bude
monitorovať potreby svojich občanov a implementovať mechanizmy inovácií miestnych verejných
služieb do vlastnej stratégie rozvoja, čoho výsledkom budú inovácie miestnych verejných služieb
vychádzajúce z potrieb občanov (p-hodnoty 0,074; 0,003; 0,013, resp. 0,053; rs = 0,389; 0,637; 0,511,
resp. 0,400).
Literatúra
BARBER, T., (2011). The Innovation Funnel: Bringing Ideas To Life. [online]. [cit. 2017-01-07]. Dostupné[1]
z: http://www.greenbookblog.org/2011/06/04/the-innovation-funnel-bringing-ideas-to-life/.
BURNS, T., STALKER, G. M., (1994). The management of innovation. Oxford University Press. ISBN[2]
9780198288787.
CONSIDINE, M, LEVIS, J.M., ALEXANDER, D., (2009). Networks, innovation and public policy:[3]
Politicians, bureaucrats and the pathways to change inside government. Basingstoke UK: Palgrave
Macmillan. ISBN 978-0-230-22003-4.
DAMANPOUR, F., (1991). Organizational Innovation: A Meta-Analysis of Effects of Determinants and[4]
Moderators. Academy of Management Journal, vol. 34, no. 3., pp. 555–90. ISNN 0001-4273.
HANSEN, M. T., BIRKINSHAW, J., (2007). The Innovation Value Chain. Harvard Business Review.[5]
[online].[cit.2016-10-23]. Dostupné z:
https://www.researchgate.net/profile/Julian_Birkinshaw/publication/6255929_The_Innovation_Value_Chai
n/links/0046351a9930281631000000.pdf.
MINISTERSTVO FINANCIÍ SLOVENSKEJ REPUBLIKY. (2013). Výzva: Elektronizácia služieb miest[6]
„eMestá. [online]. [cit. 2017-03-07]. Dostupné z: http://www.informatizacia.sk/vdok_simple-
elektronizacia-sluzieb-miest---/609s15603c.
STOCK, R. M., Von HIPEL, E., GILLERT, N. L. (2016). Impacts of personality traits on consumer[7]
innovation success. Research Policy, vol. 45, no. 4, pp. 757-769. DOI 10.1016/j.respol.2015.12.002.
TIDD, J., BESSANT, J., PAVITT, K., (2005). Managing innovation. Third edition. Chicester: John Wiley[8]
& Sons, Ltd. ISBN 0-470-09326-9. [online]. [cit. 2016-11-12]. Dostupné z:
http://www.kvimis.co.in/sites/kvimis.co.in/files/ebook_attachments/Joe%20Tidd,Managing%20Innovatio
n.pdf.
VINCENT, L. H., BHARADWAJ, S. G., CHALLAGALLA. G. N., (2004). Does Innovation Mediate Firm[9]
Performance?: A Meta-Analysis of Determinants and Consequences of Organizational Innovation.
[online]. [cit. 2017-01-07]. Dostupné z:
https://smartech.gatech.edu/bitstream/handle/1853/10731/gt_tiger_does_innovation.pdf?sequence=1&isAll
owed=y.
Von HIPPEL, E., (2007). Horizontal innovation networks – by and for users. Industrial and Corporate[10]
Change, vol. 16, no. 2., pp. 1-23. ISNN 1464-3650. DOI 10.1093/icc/dtm005.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
443
WALKER, R. M., BOYNE, G. A. (2006). Public management reform and organizational performance: An[11]
empirical assessment of the UK labour government's public service improvement strategy. Journal of
Policy Analysis and Management, vol. 25, no. 2, pp. 371-393. DOI 10.1002/pam.20177.
WALKER, R. M., DAMANPOUR, F., DAVECE, C. A. (2011). Management Innovation and[12]
Organizational Performance: The Mediating Effect of Performance Management. Journal Of Public
Administration Research And Theory, vol. 21, no. 2. pp. 367-368. DOI 10.1093/jopart/muq043.
Zákon č. 539/2008 Z. z. o podpore regionálneho rozvoja.[13]
Zákon č. 309/2014 Z. z., ktorým sa mení a dopĺňa zákon č. 539/2008 Z. z. o podpore regionálneho rozvoja.[14]
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu GACR16-13119S - Řízení výkonnosti ve veřejné správě teorie
vs. praxe v České republice a v jiných zemích střední a východní Evropy.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
444
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-57
SOCIÁLNÍ INKUBÁTOR JAKO NÁSTROJ ROZVOJE
REGIONÁLNÍ A INOVAČNÍ POLITIKY
SOCIAL INCUBATOR AS AN INSTRUMENT FOR DEVELOPING
REGIONAL AND INNOVATION POLICY
MIRKA WILDMANNOVÁ
Katedra veřejné ekonomie
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Department of Public Economics
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: mirkaw@econ.muni.cz
Anotace
Příspěvek se zabývá jednou z možností realizace sociálních inovací, které představuje jeden z nástrojů
inovační infrastruktury v oblasti sociálních a veřejných politik. Jihomoravský kraj patří se svoji
unikátní inovační infrastrukturou a svými inovačními procesy k lídrům v České republice, a to
především v technologických inovacích. K dalším inovačním procesům vedle inovací technologických
můžeme zařadit i inovace sociální. Jejich využívání v praxi se stává více a více důležitější z hlediska
řešení sociálních rizik ve společnosti, jako je stárnutí populace, sociální vyloučení a chudoba. Cílem
příspěvku je přispět k diskusi o sociálním podnikání a zaměstnání znevýhodněných osob na trhu práce
u vybraných sociálních podniků, které jsou součástí inkubátoru sociálních podniků. Dílčím cílem je
představit připravovaný projekt soustavy inkubátorů sociálních podniků pokrývající Jihomoravský
kraj s důrazem na ekonomicky slabá území s centrem v Brně. Článek konstatuje, že v Jihomoravském
kraji existuje pouze jeden inkubátor sociálního podnikání, který provozuje Komora sociálních
podniků. Zřízení sociálního inkubátoru může přispět ke zvýšení zaměstnanosti sociálně vyloučených
lidí na trhu práce. V současnosti je zákon o sociálním podnikání v přípravném procesu.
Klíčová slova
sociální inovace, sociální inkubátor, sociální podnikání, znevýhodněné skupiny
Annotation
The paper deals with one possible implementation of social innovation, being one of the tools of
innovation infrastructure in the field of social and public policies. The South Moravian Region with its
s unique and innovative infrastructure and innovative processes is one of the leaders in the Czech
Republic, especially in terms of technological innovation. Other innovation processes in addition to
technological innovation include social innovation. Its use in practice is becoming more and more
important in terms of addressing social risks in the society such as population aging, social exclusion
and poverty. This paper aims to contribute to the debate about social entrepreneurship and
employment of disadvantaged people in the labour market in selected social enterprises, which form a
part of a social enterprise incubator. The partial aim is to present the planned project of a system of
social enterprise incubators covering the South Moravian Region with emphasis on economically
weak areas with its centre in Brno. The paper states that there is only one incubator of social
entrepreneurship in the South Moravian Region operated by the Chamber of Social Enterprises.
Setting up a social incubator can help increase the employment of socially excluded people in the
labor market. At present, the Social Business Act is in the process of preparation.
Keywords
social innovation, social incubator, social entrepreneurship, disadvantaged groups
JEL classification: O35, L31, J71
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
445
Úvod
V současnosti se stále vice hovoří o sociálních inovacích. Je to pojem, o kterém se donedávna
nemluvilo, a který se rozšiřuje až v posledních dvou dekádách jako koncept novátorských přístupů
v sociální oblasti (Vyskočil, 2014).
Sociální inovace jsou považovány za inovativní řešení nejnaléhavějších sociálních problémů, které
vytváří migrační toky, změnu zaměstnanosti, nová průmyslová odvětví a nové obchodní korporáty
(Alvord, Brown a Letts 2004, Bhatt, Ahmad a Roomi 2016). Většina sociálních inovací je zaváděna
sociálními podnikateli se schopnostmi a s přístupem ke zdrojům, kdy je obtížné získat či založit
tradiční sociální podnik. V odborné literatuře je spousta příkladků podnikatelských záměrů, které
transformují společnost novými koncepty (Mumford, 2002). Např. Nobelovu cenu za mír si odnesl za
projekt mikroúvěrů sociální podnikatel prof. Mohammad Yunus, což bylo klasifikováno jako sociální
inovace. Tento projekt umožnil milionům chudých lidí přístup k finančním prostředkům, aby mohli
zakládat mikropodniky. K dispozici je celá škála pozitivního dopadu sociálních inovací
podporovaných sociálních podniků na ekonomické systémy (Bhatt, Ahmad, 2017).
Sociální inovace mají zásadní význam pro ekonomický a sociální rozvoj společnosti. Od chápání
inovací jako schopnosti zlepšovat výkonnost, diverzitu a vývoj nových výrobků v rámci
podnikatelského prostředí, přechází společnost k chápání inovací v širším kontextu. Kadeřábková,
Saman (2013) poukazují, že stávající přístup se soustředí a klade důraz vedle inovací ve výzkumu a
vývoji také na sociální aspekty, síťování, inovace ve službách, kreativních odvětvích, veřejném
sektoru apod.
Sociální inovace se prolínají do všech odvětví veřejného sektoru: vzdělávání, zdravotnictví, sociálních
služeb, zaměstnávání znevýhodněných osob na trhu práce, v rodinné politice. Všechny jmenované
oblasti se dotýkají regionální politiky a mají především místní charakter. Nemusí mít však nutně
charakter konkrétního produktu nebo služby. Firmy a neziskové organizace obvykle vytvoří díky
sociálním inovacím nové fungující organizace, avšak nelze opomenout vliv vládou vytvořených
organizací. Inovativní schopnost organizací roste převážně tam, kde je umožněna spolupráce všech tří
sektorů (komerční sektor, neziskový sektor, vláda), výměna zkušeností a sdílené financování.
Navzdory aktuální popularitě a módnímu mediálnímu termínu nemá pojem sociální inovace přesnou
definici. Názory autorů se různí, především v různých zemích, neboť sociální inovace v praxi a
problematika s nimi spojená se formují ve velikostně různých lokalitách jinak a zároveň i sociální
potřeby se v kontextu každého jedince či komunity mohou lišit.
Caulier-Grice, Patrick, Norman (2012) označují sociální inovace za multidisciplinární, neboť se
nachází na křižovatce různých oborů jako je ekonomie, veřejná správa a veřejná politika, řízení
podniku a regionální správy.
1. Cíl a metodologie
Cílem příspěvku je přispět k diskusi o sociálních inovacích v sociálním podnikání na regionální
úrovni, konkrétně o zaměstnávání znevýhodněných osob na trhu práce u vybraných sociálních
podniků, které jsou součástí inkubátoru sociálních podniků. Dílčím cílem je představit projekt
soustavy inkubátorů sociálních podniků pokrývající Jihomoravský kraj s důrazem na ekonomicky
slabá území s centrem v Brně.
Hlavní metodou k získání dat k problematice sociálního podnikání je analýza ukazatelů z Adresáře
sociálních podniků (webové stránky české-socialni-podnikani.cz), rozbor návrhu zákona o sociálním
podnikání (z Ministerstva pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu), připomínkování návrhu
změn k tomuto zákonu z MPSV a v neposlední řadě z vlastního šetření z praxe. Autor především
vychází ze znalosti činnosti sociálních podniků na území města Brna, vychází z koncepce činnosti
Komory sociálních podniků, což je zájmové sdružení právnických osob. Tento subjekt propojuje na
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
446
regionální úrovni místní stakeholdery a jejím hlavním cílem je vytvořit konsorcium sociálních
podniků, které by nabízelo pracovní místa pro znevýhodněné osoby na trhu práce a odbornou
poradenskou činnost. Komora sociálních podniků úzce spolupracuje s Jihomoravským krajem, se
kterým pravidelně organizuje konference a školení k trendům sociálního podnikání. Díky neexistenci
zákona o sociálním podnikání a centrálnímu registru nelze dohledat oficiální statistiky k sociálnímu
podnikání (vše je ve fázi dobrovolnosti). Problém s daty se objevuje v problematice sociálního
inkubátoru – o počtu sociálních inkubátorů v ČR neexistuje statistický údaj. Za Jihomoravský kraj je
dohledatelný pouze jeden Inkubátor sociálních podniků, který provozuje Komora sociálních podniků.
Tento nedostatek je způsoben tím, že problematika sociálního podnikání se v současné době diskutuje
a není právně ošetřena, tudíž není také statisticky podchycena (jak sociální podniky, tak inkubátory).
Tyto poznatky mohou přispět k diskusi o nastavení kritérií v sociálním podnikání, zaměstnávání
znevýhodněných osob na trhu práce a nastavení spolupráce na regionální úrovni v rámci lokálních
stakeholderů. V současnosti je v připomínkovém řízení návrh zákona o sociálním podnikání – závěry
a diskuse v tomto článku mohou přispět k další debatě k tomuto připravovanému zákonu.
2. Sociální podniky jako nositelé sociálních inovací
Sociální inovace jsou občas zaměňovány se sociálním podnikáním. Zdá se však, že je tam relativně
malá shoda. V akademickém světě bylo poněkud restriktivně řečeno, že je nutno využít
podnikatelského prostředí k řešení sociálních problémů. Abu-Saifan (2012) uvádí, že sociální
podnikání může být viděno jako praxe nabízející nové nápady pro sociální transformaci, včetně
obchodních metod, které mohou vytvářet lepší sociální řešení prostřednictvím kapitálově- obchodních
postupů.
Klíčovým cílem sociálního podnikání je zařazení znevýhodněných osob na pracovní trh a tím snížit
závislost lidí na státní podpoře v nezaměstnanosti. Stát podporuje sociální podnikání v počátku jejich
činnosti, snaží se usnadnit podmínky pro vznik a další vývoj tohoto podniku. Sociálním podnikem se
rozumí podnik, kde jsou zaměstnáváni lidé z cílových skupin: “Je postaven na partnerství veřejného
a soukromého sociálního sektoru při poskytování veřejných služeb a při prosazování veřejné politiky
zaměstnanosti“ (Hunčová, 2007). Sociální podnik je velice výjimečný, jelikož úzce spolupracují oba
sektory a můžeme jej chápat jako vykonavatele sociální politiky. Sociální podnik je podporován z
veřejných (včetně evropských) prostředků. I přes toto financování zůstává sociální podnik samostatný
a při rozhodování nesmí do chodu podniku zasahovat nikdo externí.
Trčka (2014) zdůrazňuje, že sociální podniky podléhají regulacím řady zákonů, žádný však
neukotvuje legislativně pojem sociální podnikání. Sociální podniky se zaměřují především na
vytváření pracovních míst pro znevýhodněné osoby. Po vzniku ČR byla převzata úprava subjektů
neziskového sektoru (občanská sdružení, nadace, církve) a úprava podmínek pro podnikání a
disponování s majetkem prošly jen dílčími změnami. Wildmannová (2017) konstatuje, že právní řád
ČR sociálním podnikům nebrání, ale zároveň je ani nepodporuje. Nejsou nastaveny pravidla
sociálního podnikání, jako např. pravidla reinvestice zisku, zapsání do registru apod.
Z grafu č. 1 plyne, že nejvíce sociálních podniků se nachází v Jihomoravském kraji (23 sociálních
podniků), v těsném závěsu je Moravskoslezský kraj (22) a Olomoucký kraj (20). V hlavním městě
Praze je činných 54 sociálních podniků. Graf vychází z databáze Českého sociálního podnikání,
kterou spravuje organizace TESSEA a společnost P3 – People, Planet, Profit. Na této webové stránce
se lze seznámit s ukazateli vybraných sociálních podniků jako je zaměření činnosti, destinace,
zaměstnávané skupiny apod. K březnu 2017 se v databázi nachází 233 subjektů – sociálních podniků.
Vzhledem k faktu, že je na dobrovolnosti sociálních podniků, zda se do databáze přihlásí, není tento
údaj statisticky relevantní. I přesto můžeme konstatovat, že počet sociálních podniků roste, což je
způsobeno transformací současných podniků do podoby sociálního podniku, transformací nestátních
neziskových organizací do sociálních podniků nebo vznik nového sociálního podniku.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
447
Obr. 1: Počet sociálních podniků v ČR
Zdroj: vlastní zpracování dle webových stránek Českého sociálního podnikání, 2017
Sociální ekonomika a sociální podnikání nepřináší inovace spojené s vlastnictvím podniků. Defourny,
Hulgard, Pestoff (2014) poukazují, že sociální ekonomika klade důraz na zodpovědnost vlastníků
sociálních podniků, aby přispívali ke změnám ve společnosti zaváděním inovací v oblasti nových
produktů a jejich kvalitě, v nových metodách organizace a výroby, nových výrobních faktorech,
vztazích na trhu a zaváděním nových forem podniků a podnikání.
Důležitost třetího sektoru a jeho odlišení se od soukromého nebo veřejného sektoru je v poslední době
velmi aktuální. Ekonomický význam je spojen především s produktivitou a zaměstnáním, nárůst lze
pozorovat v sektoru služeb. Jak uvádí Defourny a Pestoff (2008), význam třetího sektoru v zemích
střední a východní Evropy je podceňovaný. Naopak ve vyspělých zemích, jako je Francie, Belgie a
Irsko se sociální ekonomika podílí na 10% zaměstnanosti.
3. Inkubátory jako nositelé sociálních inovací
Akcelerační programy Young Foundation se zaměřují na projekty, které řeší sociální problémy, jsou
finančně udržitelné (díky příjmům od zákazníků), dosahují prokazatelný impakt a mají kapacitu pro
další růst a rozvoj. Inkubátory pro sociální inovace hrají zatím v evropských zemích spíše omezenou
roli. Jedním z důvodů je nedostatečná nebo chybějící specifikace podpory sociálních inovací oproti
inovacím tradičním, tj. používají se stejné nebo pouze mírně pozměněné podpůrné nástroje.
Dosavadní zkušenosti ale ukazují, že jejich efektivita je omezená. Problém představuje chybějící
sociálně inovační kapacita (nedostatečná inovační nabídka) a do značné míry také slabá inovační
poptávka (tedy poptávka po efektivních řešeních sociálních problémů). Dle Ministerstva práce a
sociálních věcí (2016) je jedinou perspektivní cestou diverzifikace věcného zaměření podpůrných
programů a jejich kapacit, aktivní hledání inovačních kapacit a příležitostí a aktivní podpora inovační
poptávky (veřejné i soukromé) po sociálním impaktu.
4. Inkubátor sociálního podnikání – Jihomoravský kraj
V současnosti existuje na území Jihomoravského kraje jediný inkubátor sociálních podniků. Nachází
se ve městě Brně a vznikl na základě činnosti dvou firem, které realizovaly projekt z programu OP
LLZ s názvem „Máme pro vás práci“. Tento projekt se soustředil přímo na zaměstnání osob
s duševním onemocněním schizofrenie. Na základě zkušeností z tohoto projektu vznikla Komora
sociálních podniků, která je zájmovým sdružením právnických osob. Reprezentuje platformu
spolupráce schopnou poskytnout přidanou hodnotu a impuls k rozvoji prostředí zaměřeného na
sociální inovace, speciálně na sociální podnikání. Spolupracuje a aktivně rozvíjí vztahy s veřejnou
0
5
10
15
20
25
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
448
správou, neziskovým sektorem, komerčním prostředím, příslušnými státními institucemi,
vzdělávacími institucemi (např. vysokými školami) a toto prostředí propojuje. Sdružuje odborníky,
kteří mají nejenom teoretické zkušenosti, ale hlavně praktické dovednosti, získané realizací funkčních
projektů. Komora sociálních podniků provádí vzdělávací a publikační činnost na podporu vzniku a
efektivního fungování sociálních podniků. Využívá přitom zkušenosti v oblasti inovačních a
inkubačních procesů, znalosti regionálního rozvoje na území Jihomoravského kraje, monitoruje a
analyzuje skupiny ohrožené sociálním vyloučením.
Komora sociálních podniků provozuje Inkubátor sociálního podniků – zastřešuje tak některé aktivity,
které prováděly jednotlivé sociální podniky. V rámci provozu Inkubátoru sociálních podniků jsou
provozovány následující činnosti:
Pomoc již stávajícím sociálním podnikům
Pomoc nově vznikajícím podnikům s jasně definovaným podnikatelským záměrem
Pomoc podnikatelům, kteří chtějí sociálně podnikat, ale nemají jasný podnikatelský záměr.
Komora sociálních podniků komunikuje s veřejnou správou a vytváří podmínky pro transparentní
výběrová řízení, která by umožňovala stabilní fungování vznikajících sociálních podniků. Za dobu
svého trvání – od roku 2013 – pomohla vygenerovat tři sociální podniky a další dva přetransformovat
do podoby sociálních podniků. Tyto podniky především zaměstnávají zdravotně postižené. Orientují
se především na podnikání v oblasti údržby nemovitostí a zeleně, pěstování hlívy, zahradnické práce,
zpracování dokumentů (digitalizační centrum), úklidové, zednické a natěračské práce. Tyto firmy
spolupracují navzájem a zároveň spolupracují v rámci sociální rehabilitace s vybranými neziskovými
organizacemi na území města Brna. Jedná se především o kontrolu práce těchto znevýhodněných osob
sociálními pracovníky.
Komora sociálních podniků v současnosti vystupuje ve formě advocacy – usiluje o prosazení zájmu
znevýhodněných osob na trhu práce. V tomto sdružení nejsou jen sociální podniky, ale také neziskové
organizace zastřešené Asociací nestátních neziskových organizací.
Tab. 1: Komora sociálních podniků – členové
Členové Počet
Sociální podniky 17
Neziskové organizace 23
Školy 2
Zdroj: vlastní zpracování dle webových stránek Komory sociálních podniků, 2017
Vytvoření sítě sociálních inkubátorů podpořil ve své strategii i Jihomoravský kraj - v krátkodobém
realizačním plánu „Strategie rozvoje lidských zdrojů Jihomoravského kraje 2016 -2017“ je uvedeno,
že v rámci dílčí aktivity bude vytvořen inkubátor sociálních podniků, kdy nositelem této aktivity bude
Komora sociálních podniků. Spolupracujícími subjekty kromě Jihomoravského kraje budou také obce,
nestátní neziskové organizace, Jihomoravské inovační centrum jako celoevropsky uznávaná kapacita
v oblasti novačních a inkubačních procesů v České republice a za odbornou garanci celého projektu
vzdělávací instituce – univerzity. Jak poukazuje Klímová (2016), Jihomoravské inovační centrum je
zaměřeno na inovační činnosti a provozování podnikatelských inkubátorů. Spojení těchto institucí se
sociálním inkubátorem Jihomoravského kraje je ideálním spojením efektivnosti v dosažení lepší
zaměstnanosti znevýhodněných osob na trhu práce. Jihomoravské inovační centrum neeviduje
podnikatelské aktivity sociálních podniků – problematika podnikání těchto podniků je specifická.
Neprovozuje také žádný inkubátor sociálního podnikání.
Inkubátor sociálních podniků by měl provozovat následující činnosti:
Pomáhat zájemcům při zakládání sociálního podniku
Iniciovat vznik nových subjektů
Poradenství již existujícím sociálním podnikům
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
449
Zajištění vzdělávání, koučinku, mentoringu, nastavení upscalingu
Základní komunikace s veřejnou, komerční a neziskovou sférou
Vytipování a komunikace se stakeholdery
Připomínkování legislativního procesu, iniciativa pro inovace
Zpracování dokumentů (finančních, marketingových strategií) inkubovaným i neinkubovaným
podnikům
Analyzovat data a indikátory pro zvýšení efektivnosti sociálního podnikání v Jihomoravském
kraji.
Centrum sociálních inkubátorů bude v Brně, dále vzniknou detašované inkubátory především
v okresních městech. Poptávka po této iniciativě již byla diskutována v jednotlivých městech, na jaře
2016 byla podpořena Jihomoravským krajem síť popularizačních přednášek, které se konaly ve všech
okresních městech. Příkladem fungujícího inkubátoru sociálních podnikatelů v ekosystému může být
Impact Hub Vienna.
Hlavním cílem inkubátoru bude především aktivní vyhledávání zajímavých nových řešení nebo
podniků, kterým bude nabídnuta účast v inkubátoru. Dílčím cílem bude zavedení inovace v širším
měřítku (tzn. kromě Brna v dalších lokalitách – především v lokalitách s vysokou mírou
nezaměstnanosti), případně modifikace stávajících řešení – snížení rizika sociálního vyloučení
prostřednictvím začleňování do společnosti a zvýšením zaměstnanosti rizikových skupin obyvatelstva.
Jednou z hlavních skupin zaměstnanců pracujících v těchto sociálních podnicích jsou zdravotně
postižení – dle struktury uchazečů o zaměstnání v Jihomoravském kraji bylo 7 136 osob se zdravotním
postižením, z toho 1 679 osob v Brně-městě k datu 31.2.2017 ( MPSV, 2017). Tento údaj dokládá, že
existuje poptávka po pracovních místech v sociálních podnicích pro tento typ pracovníků.
Závěr
Z připravovaného projektu je zřejmé, že Jihomoravský kraj pokračuje v regionální inovační strategii,
která začala v roce 2003, kdy byla schválena Regionální inovační strategie jako strategický dokument
statutárního města Brna a Jihomoravského kraje (Wildmannová, Venclík, 2016). Jihomoravský kraj
navazuje na tuto dobrou praxi tím, že do Strategie rozvoje lidských zdrojů zahrnul vznik inkubátoru
sociálních podniků. Z vize 2020 pro Jihomoravský kraj vyplývá, že posláním je zvýšení mezinárodní
konkurenceschopnosti a zajištění dlouhodobého rozvoje a prosperity Jihomoravského kraje. Mezi
hlavní indikátory naplnění této strategie patří míra zaměstnanosti a výše mezd. Zřízení inkubátorů
sociálních podniků může přispět ke zvýšení zaměstnanosti (především sociálně vyloučených)
v Jihomoravském kraji a také přispět k větší efektivnosti regionální a inovační politiky
v Jihomoravském kraji.
V současnosti je v ČR v přípravě paragrafové znění zákona, který předložilo Ministerstvo pro lidská
práva, rovné příležitosti a legislativu (2016). Společně s přípravou zákona o sociálním podnikání je v
přípravě Strategie rozvoje sociálního podnikání v České republice, který připravuje Ministerstvo
průmyslu a obchodu. Připravovaný zákon o sociálním podnikání se týká především malých a středních
podniků. Zákon má dopady jak na veřejné rozpočty, tak na podnikatelské prostředí. Zákon o sociálním
podnikání nevytváří novou právní formu, pouze stanoví takové znaky, které bude muset splňovat
podnikající fyzická nebo právnická osoba, která bude chtít využívat status sociálního podniku, resp.
integračního sociálního podniku a výhod z tohoto statusu plynoucích.
Literatura
ABU-SAIFAN, S., (2012). Social entrepreunership: Definition and boundaries. Technology Innovation[1]
Management Rewiev, no.13, pp. 22 – 27.
ALVORD, S. H., L. D. BROWN, and C. W. LETTS., (2004). Social Entrepreneurship and Societal[2]
Transformation:An Exploratory Study. Journal of Applied Behavioral Science, vol. 40, no. 3, pp. 260–282.
BHATT,P. AHMAD, A.J., (2017). Financial social innovation to engage the economically marginalized:[3]
insights from an Indian case study. Entrepreneurship and regional development, vol. 29, no. 5-6, pp. 391-
413. ISSN 0898-5626. DOI 10.1080/08985626.2017.1287961.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
450
BHATT, P., A. J. AHMAD, and M. A. ROOMI., (2016). Social Innovation with Open Source Software:[4]
User Engagement and Development Challenges in India. Technovation, vol. 52–53 , pp. 28–39. ISSN
0166-4972. DOI 10.1016/j.technovation.2016.01.004.
CAULIER-GRICE, J., DAVIS A., PATRICK R., NORMAN W., (2012). Defining Social Innovation.[5]
Brussels: European commission, DG Research. The theoretical, empirical and policy foundations for
building social innovation in Europe (TEPSIE). Dostupné na: http://siresearch.eu/sites/default/files/.
ČESKÉ SOCIÁLNÍ PODNIKÁNÍ., (2017). Adresář sociálních podniků. [online]. [cit. 2017-03-01].[6]
Dostupné z: http://www.ceske-socialni-podnikani.cz/cz/adresar-socialnich-podniku.
DEFOURNY, J., HULGARD, L., PESTOFF, V.,(2014). Social Enterprise and the Third Sector. Changing[7]
European Landscapes in a Comparative Perspective. London and New York: Routledge.279 s. ISBN 978-
0-415-83155-0.
DEFOURNY, J., PESTOFF, V. (eds.), (2008). Images and Concepts of the Third Sector in Europe.[8]
Working papers series, č. 08/02 [online]. Liege: EMES European Research Network 2008. Dostupné
z: http://orbi.ulg.ac.be/bitstream/2268/10247/1/WP08%2002%20images%20%26%20concepts%20of%20t
he%20third%20sector%20in%20Europe.pdf.
HUNČOVÁ, M. , (2007). Sociální ekonomika a sociální podnik. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně[9]
v Ústí n. L. 181 s. ISBN 978-80-7044-946-2.
KOMORA SOCIÁLNÍCH PODNIKŮ, (2017). Osoby znevýhodněné na trhu práce. [online]. [cit. 2017-03-[10]
01]. Dostupné z: http://komora-socialnich-podniku.cz/?page_id?151.
KADEŘÁBKOVÁ, A., SAMAN, (2013). Příručka pro tvorbu a realizaci inovačních projektů [online]. [cit.[11]
2017-03-06]. Dostupné z: https://www.esfcr.cz/file/8646.
KLÍMOVÁ, V., (2016). Regional Innovation Agencies in the Czech Republic. In XIX. mezinárodní[12]
kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 309-317. ISBN
978-80-210-8272-4. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-39.
MINISTERSTVO PRO LIDSKÁ PRÁVA, ROVNÉ PŘÍLEŽITOSTI A LEGISLATIVU, (2016). Návrh[13]
věcného záměru zákona o sociálním podnikání. Praha.
MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. (2016). Evropský sociální fond – Sociální inovace a[14]
mezinárodní spolupráce. Podpora inovačního prostředí. [online]. [cit. 2017-03-01]. Dostupné z:
https://www.esfcr.cz/vyzva-124-opz.
MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ, (2017). Struktura uchazečů o zaměstnání. Integrovaný[15]
portal MPSV–zaměstnanost [online]. [cit. 2017-03-08]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/sz/stat/.
MUMFORD, M. D., (2002). “Social Innovation: Ten Cases from Benjamin Franklin.” Creativity Research[16]
Journal, vol. 14, no. 2, pp. 253–266.
TRČKA, L., et al.,(2014). Sociální podnikání. Teorie pro praxi. Brno: Ústav sociálních inovací, o.p.s.[17]
ISBN 978-80-260-7215-7.
VYSKOČIL, M., (2014). Sociální podnikání. Podklad pro koncepci politiky vlády vůči NNO do roku 2020[18]
[online]. Centrum pro výzkum neziskového sektoru. MU Brno. Dostupné na:
https://www.vlada.cz/assets/ppov/rnno/dokumenty/studie_vyskocil_pro_web.pdf.
WILDMANNOVÁ, M. (2017). Barriers to the development of the operations of social enterprises in the[19]
CR. In Matějová, L.. Proceedings of the 21st International Conference Current Trends in Public Sector.
Brno: Masarykova univerzita, pp. 418-424. ISBN 978-80-210-8448-3.
WILDMANNOVÁ, M., VENCLIK, M., (2016). Hnací síly a bariéry úspěchu inovačních technologií v ČR.[20]
In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita,
pp. 333-340. ISBN 978-80-210-8272-4. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-42.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu „Výzkum občanské společnosti: od standardu k extrému“,
MUNI/A/1083/2016.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
451
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-58
REGIONÁLNA PERSPEKTÍVA KOMUNITNÉHO
PLÁNOVANIA SOCIÁLNYCH SLUŽIEB
REGIONAL PERSPECTIVE OF SOCIAL SERVICES COMMUNITY
PLANNING
MICHAL GARAJ
MAHULIENA SOCHOROVÁ
Katedra verejnej správy
Fakulta sociálnych vied
Univerzita Sv. Cyrila a Metoda
Department of Public Administration
Faculty of Social Services
University Ss. Cyril and Methodius
Bučianska 4/A, 91701 Trnava, Slovakia
E-mail: michalgaraj.ucm@gmail.com, michalgaraj.ucm@gmail.com
Anotácia
Miestne a regionálne samosprávy v Slovenskej republike tvoria komunitné plány sociálnych služieb
ako strategický nástroj k rozvoju sociálnej oblasti. V organizačnej štruktúre zostavovateľov
komunitných plánov sú zastúpení aktéri verejného, súkromného aj občianskeho sektoru. Hlavný cieľ
článku je identifikovať existenciu vzťahu medzi percentuálnym podielom zástupcov občianskeho
sektoru v organizačnej štruktúre kolektívu zostavovateľov a využitím prvkov participatívneho modelu
KPSS. Hlavnú metódu predstavuje kvantitatívnu výskumnú stratégiu technikou dotazníka. Dáta
vyhodnocujeme regresnou analýzou prostredníctvom štatistického softvéru PSPP. Hlavné zistenie
poukazuje na existenciu vplyvu občianskeho sektoru pri využití prvkov participatívneho modelu KPSS.
Vyššie zastúpenie občianskeho sektoru v organizačnej štruktúre kolektívu zostavovateľov, pozitívne
vplýva na využite potenciálu KPSS.
Kľúčové slová
komunitné plánovanie sociálnych služieb, občiansky sektor, mesto, región
Annotation
Local and regional governments in Slovakia create community plans of social services as a strategical
tool for social area development. The preparers organizational structures include actors of public,
private and civil sector. The main goal of this contribution is to identify relationship between civil
sector in organizational structure of preparers and elements of participative model of social services
community planning. The main method is a quantitative research strategy by questionnaire. Data
evaluation we realize through statistical software PSPP. The main results show presence of a positive
relationship between variables.
Key words
community planning of social services, civil sector, city, region
JEL classification: H750, C35
1. Úvod
Spolupráca sektorov prebieha v zmysle multi-level procesov a odohráva sa v medzištátnej, národnej,
aj lokálnej perspektíve (Kendall, 2009). Následne systém verejnej správy vplýva na dlhodobý
a úspešný rozvoj obcí, miest a regiónov prostredníctvom rozličných inštrumentov (Mura, Horváth,
2015). Komunitné plánovanie sociálnych služieb predstavuje nástroj samospráv pre tvorbu sociálneho
systému v danom území alebo regióne. Zároveň ide o strategické plánovanie budúceho stavu
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
452
s cyklickým opakovaním niekoľkých fáz. Obsahuje v sebe prvky, ktoré vzájomne prepájajú oblasti
manažmentu, verejnej politiky, verejnej správy alebo sociálnych služieb. Pri tvorbe verejných politík,
akou je aj realizácia a následne implementácia komunitného plánu sociálnych služieb do praxe,
dochádza k spolupráci niekoľkých aktérov, resp. sektorov. Podľa autorov Googinsa a Rochlina (2000)
predstavuje medzi-sektorová spolupráca základ pre riešenie sociálnych otázok v komunite, resp.
lokalite. Dôvod a hlavných cieľ ich spoločnej spolupráce predstavuje vytvoriť komunitný plán
sociálnych služieb, podobne ako zdôrazňujú autori Švikruha, Šebík a Imrovič (2015), vo výsledku
štúdie, kedy zdôrazňujú spoluprácu politických strán pred konaním volieb s ambíciou dosiahnuť vstup
do parlamentu. Zákon č. 448/2008 Z. z. o sociálnych službách ukladá pri tvorbe KPSS spoluprácu
zadávateľa, poskytovateľov sociálnych služieb, prijímateľov sociálnych služieb a verejnosti.
Verejnosť, resp. občania v danej samospráve, predstavujú základný prvok tzv. tretieho sektoru.
Charakterizujú ho slová ako „neziskový“, „dobrovoľný“, „tretí“ alebo „nezávislý“ (Salamon, Anheier,
1999). Ako uvádzajú Saxton a Benson (2005) nárast vplyvu občianskeho sektoru, je závislý od
kombinácie rôznych faktorov, predovšetkým hustoty obyvateľstva, príjmu, nezamestnanosti alebo
úrovne výdavkov. Občiansky sektor tvoria najmä formy dobrovoľných združení občanov, ktorých
spájajú rovnaké hodnoty alebo oblasti záujmu (Potúček, 2015). Bushouse a Brenda (2017) zdôrazňujú
zmysel a spôsob akým jednotlivci a neziskové organizácie participujú na tvorbe verejných politík.
Prípad KPSS zahŕňa do participácie z pohľadu občianskeho sektoru jednotlivých občanov ako
aj občianske združenia, spolky alebo zväzy pôsobiace v sociálnej oblasti. Napriek faktu, že predmetný
zákon uvádza len vyššie spomenuté subjekty, do procesu môžu zasiahnuť aj ďalší aktéri z radov
odborníkov a inštitúcií (Pilát, 2015). Tvorba KPSS okrem zapojenia príslušných aktérov vyžaduje
aplikáciu prvkov, ktoré zabezpečia využitie maximálneho potenciálu komunitného plánovania.
Participatívny model KPSS charakterizuje autor Pilát (2015) prostredníctvom zapojenia nasledujúcich
prvkov: rovnosť zúčastnených aktérov, konsenzus aktérov, spoločné rozhodovanie, dôraz na priebeh
spracovania, využitie lokálnych zdrojov, zapojenie verejnosti, zapojenie užívateľov sociálnych
služieb, zapojenie marginalizovaných skupín, pravidelnosť stretnutí a informovanie o procese tvorby.
Využitie uvedených prvkov umožňuje maximalizovať potenciál z KPSS.
2. Cieľ a metodika
Hlavný cieľ príspevku predstavuje identifikovanie vplyvu zastúpeného občianskeho sektora
v organizačnej štruktúre zostavovateľov KPSS, na využívanie prvkov particiapatívneho modelu
KPSS. Vychádzame z výskumného problému, ktorý poukazuje na rozdielnosť v zastúpení aktérov v
organizačných štruktúrach kolektívov zostavovateľov KPSS v mestách SR. Uvedený problém
predstavuje výsledok štúdie, ktorá sa zaoberá aktérmi v komunitnom plánovaní sociálnych služieb
v mestách SR (Garaj – Bočáková, 2016). Rozdiely identifikujeme a porovnáme v spoločnom pohľade
všetkých miest. Následne pokračujeme príslušnosťou miest podľa polohy v regióne:
západoslovenskom, stredoslovenskom a východoslovenskom. Subjekty výskumu predstavujú
spracovateľské kolektívy komunitných plánov sociálnych služieb v mestách Slovenskej republiky,
v užšom vyjadrení ide o vedúcich riadiacich skupín pre tvorbu KPSS. Predmet výskumu predstavuje
proces organizácie v spracovateľských kolektívoch KPSS v mestách SR. Pre splnenie hlavného cieľa,
riešenie problému a overenie hypotézy, využívame kvantitatívnu výskumnú stratégiu technikou
dotazníka. Respondentmi sú vedúci riadiacich skupín, resp. kolektívov zostavovateľov KPSS.
Základný súbor špecifikujeme zámerným spôsobom nasledovne: k 1.3.2017 existuje na území
Slovenskej republiky 140 samosprávnych jednotiek so štatútom mesta (Štatistický Úrad SR, 2017).
Podľa zákona č. 448/2008 Z. z. o a sociálnych službách, každá obec/mesto na území SR tvorí KPSS.
Z uvedeného vyplýva 140 možných kolektívov zostavovateľov KPSS, resp. vedúcich riadiacich
skupín.
Výsledky štúdie aktuálneho stavu KPSS v mestách SR preukazujú prítomnosť 96 miest1
, v ktorých sa
tvorí KPSS (Garaj, 2016). Základný súbor vyšpecifikovaný zámerne predstavuje 96 respondentov,
1
Mestách, v ktorých sa realizujeme zber dát: Bratislava, Malacky, Stupava, Pezinok, Senec, Dunajská Streda,
Šamorín, Galanta, Sereď, Leopoldov, Piešťany, Vrbové, Senica, Gbely, Holič, Skalica, Nemšová, Trenčianske
Teplice, Trenčín, Dubnica nad Váhom, Nová Dubnica, Nové Mesto nad Váhom, Stará Turá, Partizánske,
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
453
resp. vedúcich riadiacich skupín. Výberový súbor respondentov určujeme vyčerpávajúcim spôsobom.
Z uvedeného vyplýva 96 respondentov pre realizáciu techniky dotazníka.
Štandardizovaný dotazník obsahuje spolu 29 otázok. Štruktúrovaný je do dvoch okruhov. Prvý okruh
otázok (otázky č. 1–21) sa zaujíma o problematiku KPSS. Primárne sa zaujíma o aktérov zapojených
do organizačnej štruktúry kolektívu zostavovateľov a využitie jednotlivých prvkov participatívneho
modelu KPSS. Druhá časť otázok (otázky č. 22–29) sa venuje sociologickým a demografickým
údajom o respondentoch. V dotazníku využívame zatvorené a otvorené typy otázok k riešeniu
výskumného problému. Pred zberom dát realizujeme súhrn vedúcich riadiacich skupín a ich
kontaktných údajov v jednotlivých mestách SR, kde prebieha KPSS. V prvej fáze, prostredníctvom
obsahovej analýzy dostupných komunitných plánov sociálnych služieb, priamo získavame osoby
poverené ako vedúci pre tvorbu KPSS2
. Druhá fáza sa zameriava na komunikáciu s pracovníkmi
oddelení na mestských úradoch alebo členmi príslušných komisií zriadených pri mestských
zastupiteľstvách, s cieľom kompletizácie zvyšných respondentov pre realizáciu dotazníka.3
Zber dát
realizujeme v časovom období od 12.12.2016 do 5.2.2017 v troch kolách. Využívame kontaktovanie
prostredníctvom e-mailovej a telefonickej komunikácie, po vzájomnej dohode aj osobné stretnutia.
Z celkového počtu 94 respondentov, úspešne získavame odpoveď od 84 z nich. Úspešnosť predstavuje
89,36 %. V ôsmych prípadoch, kedy sa nám nepodarilo získať odpoveď, respondenti neprejavili
záujem o vyplnenie dotazníku z dôvodov: odchodu do dôchodku alebo zmeny povolania. Získané dáta
z dotazníkov spracovávame v elektronickej podobe prostredníctvom softvéru Microsoft Excel
a tvoríme základnú dátovú maticu. Pre riešenie špecifikovaného problému a vyhodnotenie hypotézy,
využívame regresnú analýzu pre skúmanie vzťahov medzi premennými. Overujeme nasledovnú
hypotézu: Čím vyšší je podiel zástupcov občianskeho sektoru v organizačnej štruktúre kolektívu
zostavovateľov KPSS, tým vyššia je miera využitia prvkov participatívneho modelu KPSS.
Nezávislú premennú zastupuje podiel občianskeho sektoru v organizačnej štruktúre kolektívu
zostavovateľov KPSS. Údaj vyjadruje percentuálny podiel z celkového počtu účastníkov podľa
sektorov. Dáta získavame z odpovedí v dotazníku, kde respondenti uvádzajú počet a zastúpenie
jednotlivých subjektov s ich príslušnosťou k verejnému, súkromnému alebo občianskemu sektoru.
Závislú premennú predstavuje miera využitia prvkov participatívneho modelu KPSS. Údaje o využití
jednotlivých prvkov získavame z odpovedí v dotazníku, pričom zastúpenie jednotlivých prvkov
vyjadrujeme kvantitatívne. Mieru využitia prvkov participatívneho modelu KPSS znázorňujeme na
škále od 0–10 bodov. Hodnoty 0 – 3,3 bodu predstavujú nízku mieru využitia, hodnoty 3,4 – 6,7 bodu
predstavujú strednú mieru využitia a hodnoty 6,8 – 10 predstavujú vysokú mieru využitia.
Vyhodnotenie spracovaných dát realizujeme v štatistickom softvéri PSPP. Výsledky prezentujeme
prostredníctvom tabuľkového výstupu a grafického znázornenia lineárnej regresnej priamky
z používaného štatistického softvéru. Tabuľkové znázornenie z dôvodu rozsahu príspevku uvádzame
len v prípade celkového pohľadu. V prípade regiónov využívame len znázornenie lineárnej regresnej
priamky. Následne slovne interpretujeme jednotlivé hodnoty. Podrobný popis dát uvádzame len
v prípade celkového pohľadu všetkých miest, v prípade ďalších pohľadov, z dôvodu rozsahu článku,
ponúkame len popis výsledkov, ktoré charakterizujú štatistickú významnosť použitého modelu.
Okrem spoločného súhrnu vo všetkých realizovaných mestách, porovnávame výsledky z pohľadu
rozdelenia miest do troch regiónov: západoslovenský (32 miest), stredoslovenský (27 miest)
a východoslovenský (29 miest). Uvedené rozdelenie regiónov sa na území Slovenskej republiky
využíva do roku 1996. Napriek neaktuálnosti rozdelenia, aplikujeme ho z dôvodu možnosti vytvoriť
Považská Bystrica, Bojnice, Handlová, Prievidza, Nitra, Kolárovo, Komárno, Levice, Nové Zámky, Štúrovo,
Šaľa, Topoľčany, Žilina, Bytča, Čadca, Dolný Kubín, Kysucké Nové Mesto, Liptovský Hrádok, Liptovský
Mikuláš, Martin, Námestovo, Ružomberok, Turčianskej Teplice, Trstená, Banská Bystrica, Banská Štiavnica,
Brezno, Detva, Hriňová, Poltár, Jelšava, Tornaľa, Rimavská Sobota, Tisovec, Sliač, Zvolen, Žarnovica,
Kremnica, Žiar nad Hronom, Prešov, Veľký Šariš, Bardejov, Humenné, Kežmarok, Spišská Belá, Spišská Stará
Ves, Levoča, Spišské Podhradie, Medzilaborce, Poprad, Svit, Vysoké Tatry, Lipany, Sabinov, Snina, Podolínec,
Stará Ľubovňa, Svidník, Hanušovce nad Topľou, Vranov nad Topľou, Košice, Moldava nad Bodvou,
Michalovce, Veľké Kapušany, Dobšiná, Rožňava, Sobrance, Krompachy, Spišská Nová Ves, Spišské Vlachy,
Trebišov.
2
V prvej fáze získavame priamo 37 respondentov poverených ako vedúcich riadiacich skupín KPSS.
3
V druhej fáze získavame 59 respondentov poverených ako vedúcich riadiacich skupín KPSS.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
454
menší počet kategórií s väčším zastúpením miest, čo v prípade súčasného modelu 8 krajov nie je
možné.
Celkový pohľad všetkých miest:
Tab. 1: Výstup štatistického softvéru PSPP - regresná analýza/celkový pohľad miest SR
SUMMARY OUTPUT
Regression Statistics
Multiple R 0,725136
R Square 0,525823
Adjusted R
Square 0,52004
Standard
Error 1,015466
Observations 84
ANOVA
df SS MS F
Significance
F
Regression 1 93,76545 93,76545 90,93108 6,2E-15
Residual 82 84,55598 1,031171
Total 83 178,3214
Coefficients
Standard
Error
t Stat P-value Lower 95%
Upper
95%
Lower
95,0%
Upper 95,0%
Intercept 3,433546 0,213925 16,05022 4,99E-27 3,007981 3,859111 3,007981 3,859111473
X Variable 1 0,054296 0,005694 9,535779 6,2E-15 0,042969 0,065623 0,042969 0,065623406
Zdroj: spracovanie autora.
Graf 3: Výstup štatistického softvéru PSPP – lineárna regresná priamka/celkový pohľad miest SR
Zdroj: spracovanie autora
Zisťujeme existenciu závislosti medzi percentuálnym podielom zástupcov občianskeho sektoru
v organizačnej štruktúre kolektívu zostavovateľov KPSS a mierou využitia prvkov participatívneho
modelu KPSS. Skúmame možnú prítomnosť pozitívnej korelácie medzi premennými. Závisle
premenná Y je miera využitia prvkov participatívneho modelu KPSS a nezávisle premenná X je
percentuálny podiel zástupcov občianskeho sektoru v organizačnej štruktúre KPSS. Predpokladáme,
že čím vyšší je percentuálny podiel zástupcov občianskeho sektoru v organizačnej štruktúre KPSS,
tým vyššia je miera využitia prvkov participatívneho modelu KPSS. Skúmame pohľad na všetky
mestá SR, kde prebieha KPSS, bez rozdelenia do veľkostných kategórií podľa počtu obyvateľov.
Korelačný koeficient - hodnota Multiple R je 0,725. Uvedená hodnota je blízko k hodnote 1, čo
znamená stredne vysoký stupeň tesnosti závislosti medzi premennými. Hodnota koeficientu
determinácie – R Square, v skúmanom prípade 0,52, po prenásobení 100, vysvetľuje variabilitu miery
využitia prvkov participatívneho modelu KPSS na približne 52%, ostatná časť predstavuje
nevysvetlenú variabilitu. Chyba strednej hodnoty – Standard Error, ktorá má byť čo najmenšia,
dosahuje hodnotu 1,01. Observation – počet meraní informuje o realizácií analýzy v 84 mestách.
Regresná funkcia má tvar y = 3,434 + 0,054 x. Hodnota Intercept – b0 = 3,434, hovorí o tom, že
v prípade nulového zastúpenia občianskeho sektoru v organizačnej štruktúre kolektívu zostavovateľov
0
1
2
3
4
5
6
7
8
9
0 20 40 60 80
Mieravyužita
participatívnehomodelu
KPSS
% Podiel občianskeho sektoru
Řady1
Lineární (Řady1)
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
455
KPSS, by hodnota miery využitia prvkov participatívneho modelu KPSS bola 3,43 (hodnoty od 3,4 do
6,7 predstavuje strednú mieru). Hodnota X Variable 1, b1 = 0,054, hovorí, ak sa percentuálny podiel
zástupcov občianskeho sektoru zvýši o jedno percento, miera využitia participatívneho modelu
vzrastie o 0,054. 95%-ný interval spoľahlivosti pre b0 a b1 informuje, že v prípade zvýšenia
percentuálneho podielu zástupcov občianskeho sektoru o jedno percento, sa s 95%-nou
pravdepodobnosťou zvýši miera využitia prvkov participatívneho modelu od 0,043 do 0,066. P-value
pre lokujúcu konštantu je 4,99.10-27
<0,05, lokujúca konštanta je štatisticky významná. P-value pre
regresný koeficient je 6,2.10-15
<0,05, čo tiež potvrdzuje štatistickú významnosť. Nulová hypotéza,
ktorá tvrdí, že model, ktorý sme zvolili na vysvetlenie závislosti prostredníctvom lineárnej regresnej
priamky nie je vhodný, alternatívna hypotéza tvrdí opak. Vyhodnotenie F testu – Significance F =
6,2.10-15
<0,05 (α – hladina významnosti), znamená, že nulovú hypotézu zamietame, zvolený model
lineárnej regresnej priamky je vhodný.
Západoslovenský kraj
Graf 4: Výstup štatistického softvéru PSPP – lineárna regresná priamka/západoslovenský kraj.
Zdroj: spracovanie autora
Zisťujeme existenciu závislosti medzi percentuálnym podielom zástupcov občianskeho sektoru
v organizačnej štruktúre kolektívu zostavovateľov KPSS a mierou využitia prvkov participatívneho
modelu KPSS. Skúmame možnú prítomnosť pozitívnej korelácie medzi premennými. Závisle
premenná Y je miera využitia prvkov participatívneho modelu KPSS a nezávisle premenná X je
percentuálny podiel zástupcov občianskeho sektoru v organizačnej štruktúre KPSS. Predpokladáme,
že čím vyšší je percentuálny podiel zástupcov občianskeho sektoru v organizačnej štruktúre KPSS,
tým vyššia je miera využitia prvkov participatívneho modelu KPSS. Skúmame pohľad miest SR
s počtom obyvateľov od 0 do 9 999, kde prebieha KPSS. Korelačný koeficient – hodnota Multiple R
je 0,672. Uvedená hodnota znamená stredne vysoký stupeň tesnosti závislosti medzi premennými.
Hodnota koeficientu determinácie – R Square, v skúmanom prípade 0,43, po prenásobení 100,
vysvetľuje variabilitu miery využitia prvkov participatívneho modelu KPSS na približne 43%, ostatná
časť predstavuje nevysvetlenú variabilitu. Chyba strednej hodnoty – Standard Error, ktorá má, byť čo
najmenšia, dosahuje hodnotu 1,15. P-value pre lokujúcu konštantu je 6,25.10-10
<0,05, lokujúca
konštanta je štatisticky významná. P-value pre regresný koeficient je 2,53.10-5
<0,05, čo tiež
potvrdzuje štatistickú významnosť. Nulová hypotéza, ktorá tvrdí, že model, ktorý sme zvolili na
vysvetlenie závislosti prostredníctvom lineárnej regresnej priamky nie je vhodný, alternatívna
hypotéza tvrdí opak. Vyhodnotenie F testu – Significance F = 2,53.10-5
<0,05 (α – hladina
významnosti), znamená, že nulovú hypotézu zamietame, zvolený model lineárnej regresnej priamky je
vhodný.
0
2
4
6
8
10
0 20 40 60 80
Mieravyužitia
participatívnehomodelu
KPSS
% Podiel občianskeho sektorau
Řady1
Lineární (Řady1)
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
456
Stredoslovenský kraj
Graf 5: Výstup štatistického softvéru PSPP – lineárna regresná priamka/západoslovenský kraj.
Zdroj: spracovanie autora
Zisťujeme existenciu závislosti medzi percentuálnym podielom zástupcov občianskeho sektoru
v organizačnej štruktúre kolektívu zostavovateľov KPSS a mierou využitia prvkov participatívneho
modelu KPSS. Skúmame možnú prítomnosť pozitívnej korelácie medzi premennými. Závisle
premenná Y je miera využitia prvkov participatívneho modelu KPSS a nezávisle premenná X je
percentuálny podiel zástupcov občianskeho sektoru v organizačnej štruktúre KPSS. Predpokladáme,
že čím vyšší je percentuálny podiel zástupcov občianskeho sektoru v organizačnej štruktúre KPSS,
tým vyššia je miera využitia prvkov participatívneho modelu KPSS. Skúmame pohľad miest SR
s počtom obyvateľov od 10 000 do 19 999, kde prebieha KPSS. Korelačný koeficient - hodnota
Multiple R je 0,758. Uvedená hodnota je blízko k hodnote 1, čo znamená stredne vysoký stupeň
tesnosti závislosti medzi premennými. Hodnota koeficientu determinácie – R Square, v skúmanom
prípade 0,57, po prenásobení 100, vysvetľuje variabilitu miery využitia prvkov participatívneho
modelu KPSS na približne 57%, ostatná časť predstavuje nevysvetlenú variabilitu. Chyba strednej
hodnoty – Standard Error, ktorá má byť čo najmenšia, dosahuje hodnotu 0,94. P-value pre lokujúcu
konštantu je 7,23.10-10
<0,05, lokujúca konštanta je štatisticky významná. P-value pre regresný
koeficient je 7,36.10-6
<0,05, čo tiež potvrdzuje štatistickú významnosť. Nulová hypotéza, ktorá tvrdí,
že model, ktorý sme zvolili na vysvetlenie závislosti prostredníctvom lineárnej regresnej priamky nie
je vhodný, alternatívna hypotéza tvrdí opak. Vyhodnotenie F testu – Significance F = 7,36.10-6
<0,05
(α – hladina významnosti), znamená, že nulovú hypotézu zamietame, zvolený model lineárnej
regresnej priamky je vhodný.
Východoslovenský kraj
Graf 6: Výstup štatistického softvéru PSPP – lineárna regresná priamka/východoslovenský kraj.
Zdroj: spracovanie autora.
0
1
2
3
4
5
6
7
8
0 10 20 30 40 50 60 70
Mieravyužitia
participatívnehomodeluKPSS
% Podiel občianskeho sektora
Řady1
Lineární (Řady1)
0
2
4
6
8
10
0 20 40 60 80
Mieravyužita
participatívnehomodelu
KPSS
% Podiel občianskeho sektoru
Řady1
Lineární (Řady1)
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
457
Zisťujeme existenciu závislosti medzi percentuálnym podielom zástupcov občianskeho sektoru
v organizačnej štruktúre kolektívu zostavovateľov KPSS a mierou využitia prvkov participatívneho
modelu KPSS. Skúmame možnú prítomnosť pozitívnej korelácie medzi premennými. Závisle
premenná Y je miera využitia prvkov participatívneho modelu KPSS a nezávisle premenná X je
percentuálny podiel zástupcov občianskeho sektoru v organizačnej štruktúre KPSS. Predpokladáme,
že čím vyšší je percentuálny podiel zástupcov občianskeho sektoru v organizačnej štruktúre KPSS,
tým vyššia je miera využitia prvkov participatívneho modelu KPSS. Skúmame pohľad miest SR
s počtom obyvateľov od 10 000 do 19 999, kde prebieha KPSS. Korelačný koeficient - hodnota
Multiple R je 0,853. Uvedená hodnota je blízko k hodnote 1, čo znamená vysoký stupeň tesnosti
závislosti medzi premennými. Hodnota koeficientu determinácie – R Square, v skúmanom prípade
0,73, po prenásobení 100, vysvetľuje variabilitu miery využitia prvkov participatívneho modelu KPSS
na približne 73%, ostatná časť predstavuje nevysvetlenú variabilitu. Chyba strednej hodnoty –
Standard Error, ktorá má, byť čo najmenšia, dosahuje hodnotu 0,83. P-value pre lokujúcu konštantu je
2,54.10-10
<0,05, lokujúca konštanta je štatisticky významná. P-value pre regresný koeficient je
7,85.10-9
<0,05, čo tiež potvrdzuje štatistickú významnosť. Nulová hypotéza, ktorá tvrdí, že model,
ktorý sme zvolili na vysvetlenie závislosti prostredníctvom lineárnej regresnej priamky nie je vhodný,
alternatívna hypotéza tvrdí opak. Vyhodnotenie F testu – Significance F = 7,85.10-9
<0,05 (α – hladina
významnosti), znamená, že nulovú hypotézu zamietame, zvolený model lineárnej regresnej priamky je
vhodný.
Záver
Výsledky uskutočnenej regresnej analýzy, preukazujú existenciu pozitívneho vzťahu medzi
zastúpením občianskeho sektoru v organizačnej štruktúre kolektívu zostavovateľov KPSS a využitím
prvkov participatívneho modelu KPSS v skúmaných mestách Slovenskej republiky. Občiansky sektor
z tohto pohľadu pozitívne vplýva na celkové využitie potenciálu, ktorý ponúka KPSS. Okrem
spoločného pohľadu všetkých skúmaných miest, disponujeme výsledkami podľa troch regiónov.
Zistenie hovorí o zvyšovaní tesnosti závislosti medzi premennými v smere od západoslovenského
kraja ku východoslovenskému kraju. Napriek existencii pozitívneho vzťahu medzi skúmanými
premennými, nemožno toto zistenie zovšeobecniť pre všetky mestá v Slovenskej republike. Dôvod
predstavuje fakt, ktorý hovorí o realizácií KPSS len v 96tich mestách zo 140tich. Následne ani zo
všetkých miest, kde prebieha proces KPSS, nie je možné 100%-né získanie odpovedí od
respondentov.
Literatúra
BUSHOUSE, BRENDA, K., (2017). Leveraging Nonprofit and Voluntary Action Research to Inform[1]
Public Policy. Policy Studies Journal, vol. 45, no 1, pp. 50–73. ISSN 0190-292X. DOI 10.1111/psj.12195..
GARAJ, M., (2016). Aktuálnosť a charakter KPSS v mestách SR. In. Reflexia sociálnych služieb[2]
a ošetrovateľstva v praxi. Brno: Tribun, pp. 69-80. ISBN 978-80-263-1016-7.
GARAJ, M., BOČÁKOVÁ, O. (2016). Komunitný plán sociálnych služieb na Slovensku: Tvorba[3]
a účastníci. In. Sociálna podpora a sociálna pomoc v dimenziách sociálnej politiky. Brno: Tribun, pp. 17-
27. ISBN 978-80-263-1110-2.
GOOGINS, B., K., ROCHLIN, S. A., (2000). Creating the Partnership Society: Understanding the Rhetoric[4]
and Reality of Cros-Sectoral Partnerships. Business and Society Review, vol. 105, no 1, pp. 127 – 144. DOI
10.1111/0045-3609.00068.
KENDALL, J. ed., (2009). Handbook on Third Sector Policy in Europe: Multi-level Processes and[5]
Organized Civil Society. Edwad Elgar Publishing. ISBN 978-1845429607.
MURA, L., HORVÁTH, P., (2015). Some Aspects of Human Resource Managment. Sofia: SGEM, pp. 863[6]
– 870. ISBN 978-619-7105-44-5. DOI 105593/sgemsocial2015B11.
PILÁT, M., (2015). Komunitní plánování sociálních služeb v současné teorii a praxi. Praha: Portál. ISBN[7]
978-80-262-0932-4.
POTÚČEK, M., PAVLÍK, M. a kol., (2015). Veřejná politika. [online]. [cit. 22.4.2017]. Dostupné z:[8]
.https://is.muni.cz/el/1456/podzim2015/BKV_VPTP/um/50929760/verejna_politika_sazba.pdf?lang=en;co
p=3671431.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
458
SALAMON, L., M., ANHEIER, H., K., (1999). Global Civil Society. Baltimore: The Johns Hopkins Center[9]
for Civil Society Studies.
SAXTON, G. D., BENSON, M. A. (2005). Social Capital and the Growth of the Nonprofit Sector. Social[10]
Science Quarterly, vol. 86, pp. 16–35. DOI:10.1111/j.0038-4941.2005.00288.x.
ŠEBÍK, K., ŠVIKRUHA, M., IMROVIČ, M. (2015). Regional elections in Slovakia - the sole arena for[11]
partocracy? In SGEM 2015: 2nd International Multidisciplinary Scientific Conference on Social Sciences
and Arts. Alberna, Bulgaria: Political sciences, law, finance, economics & tourism. Sofia: STEF92
Technology Ltd., pp 271-278. ISBN 978-619-7105-46-9.
Zákon č. 448/2008 Z. z. o sociálnych službách.[12]
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
459
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-59
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ KRAJŮ V TELEVIZNÍM VYSÍLÁNÍ:
KVANTITATIVNÍ POHLED
REGIONAL ENVIRONMENT IN THE TELEVISION BROADCASTING:
A QUANTITATIVE VIEW
JAROSLAV URMINSKÝ 1
ŠTĚPÁNKA VYSKOČILOVÁ 2
1
Katedra regionální a environmentální ekonomiky
2
Katedra matematických metod v ekonomice
Ekonomická fakulta
VŠB –Technická univerzita Ostrava
1
Dep. of Regional and Environmental Economics
2
Department of Mathematical Methods in Economics
Faculty of Economics
VŠB-Technical University of Ostrava
Sokolská třída 33, 701 21 Ostrava, Czech Republic
E-mail: jaroslav.urminsky@vsb.cz
Anotace
Stěžejní zdroj informací v současnosti představují masové sdělovací prostředky, včetně televizního
vysílání. Televizní stanice ve svých zpravodajských relacích publikují rovněž regionálně zaměřené
příspěvky. V konečném důsledku vytvářejí virtuální obraz regionů, prostřednictvím kterého
spoluovlivňují celkovou image regionů a v agregované podobě rovněž mentální mapy. Cílem článku je
kvantitativní analýza a zhodnocení regionálně zaměřených příspěvků z oblasti životního prostředí.
Životní prostředí představuje nedílnou součást každého území, přičemž jeho kvalita mnohdy výrazně
ovlivňuje výslednou konkurenceschopnost lokalit a regionů. Vzhledem k dosaženým výsledkům lze
problematiku životního prostředí označit za mediálně atraktivní téma, obzvláště pro soukromé
televizní stanice. Z hlediska prostorového je patrná koncentrace zpravodajských příspěvků s tematikou
životního prostředí do čtyř regionů. Jedná se o kraj Praha, Ústecký, Královehradecký a
Moravskoslezský. Zejména kraje Ústecký a Moravskoslezský bývají stále spojovány s nízkou kvalitou
životního prostředí. Naopak regionu Zlínskému a Vysočině, tedy územím spíše rurálního charakteru,
je ze strany médií věnována zanedbatelná pozornost.
Klíčová slova
televizní zpravodajství, NUTS III, životní prostředí
Annotation
Currently, the mass media represent fundamental source of information, including television
broadcasting. Television stations publish also regionally focused posts in their news reports. They
form virtual portrayals of the regions, through which they affect overall image of the regions and in
aggregated form also mental maps. The objective of this article is a quantitative analysis and
evaluation of regionally-bound TV posts from the category of environment. The environment is an
integral part of each territory and its quality often strongly influences the resulting competitiveness of
localities and regions. With respect to achieved results, it is possible to describe the environment as
the media attractive topic, especially for private TV stations. From spatial perspective, we can
contemplate the concentration of environmentally related news reports. They are as follows: Prague,
Usti, Hradec Kralove and Moravian-Silesian region. Mainly Usti and Moravian-Silesian are still
associated with the low quality of the environment. Contrary to that Zlin region and Vysocina as the
territories with rural character attract only negligible media attention.
Key words
TV news reporting, NUTS III, environment
JEL classification: R10, R19, M30
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
460
Úvod
Rozvoj regionů je ovlivňován celou řadou faktorů, a to jak hmotných, tak nehmotných. Hmotnými
rozumíme materiální struktury. Mezi nehmotné charakteristiky řadíme pověst, image a s tím
související pozici na mentální mapě (Gregory et al. 2009, Suchacek, Seda, Friedrich, Koutsky, 2014).
Mentální mapy jsou založeny na vnímání atraktivity regionu různými cílovými skupinami v souladu
s jejich preferencemi. Podstatné je, že tento subjektivní obraz vnímání daného území nemusí
korespondovat s realitou (Suchacek, Seda, Friedrich, 2013, Urminsky, 2016a). Bez ohledu na míru
shody se ale tento obraz významně podílí na rozhodování jednotlivých subjektů ohledně výběru místa
pro bydlení či výběru investiční lokality (Gould, White, 1986). Suchacek, Seda, Friedrich, Koutsky
(2015) potvrzují rostoucí roli nehmotných charakteristik regionů v souvislosti s jejich rozvojem.
Znalost mentálních map daného regionu umožňuje cílenou aplikaci marketingových nástrojů v rámci
regionálního marketingu (Suchacek, Seda, 2011).
Klíčovou roli při formování a sdílení mentálních map hrají sdělovací prostředky, které nejsou
v současnosti již jen pozorovatelem událostí, ale také jejich spolutvůrcem (De Fleur, De Fleur, 2009,
Franklin, Murphy, 1998, Suchacek, 2016). Selektivním zprostředkováním informací o komplexní
realitě, ovlivňují povědomí obyvatelstva o regionech a potažmo jeho chování (Sucháček, Seďa,
Friedrich, Beníšková, 2014). Image jednotlivých území se může značně lišit od reality. Ačkoliv
posláním médií je poskytovat objektivní a nestranné informace, v mnoha případech přispívají tomuto
zkreslení prostřednictvím zdůrazňování či přehlížení určitých témat, a dále výkladem jevů a událostí a
jejich hodnocením (McCombs, Shaw, 1972, Sucháček, 2013, Suchacek, 2014). Podstatnou úlohu
v tomto kontextu sehrává koncepce gatekeepingu. Konečný výběr událostí pro zpracování a zařazení
do zpravodajských relací není náhodný, ale odvíjí se od rutinních pravidel. Mezi tato pravidla řadí
Galtung a Ruge (1965) mimo jiné negativitu, jednoznačnost, překvapivost, frekvenci, či personalizaci.
Za mediálně atraktivní lze kupříkladu považovat události (zdánlivě) překvapivé, negativního
charakteru, které proběhly v rámci jednoho dne a jsou jednoduše interpretovatelné. Média jsou
považována nejen za instituci s velkým vlivem, ale i rostoucí agresivitou (Suchacek, Seda, Friedrich,
Wachowiak-Smolikova, Wachowiak, 2016). Z časového hlediska je působení médií na obyvatelstvo
spíše krátkodobého charakteru, ale opakující se informace nabývají již charakteru dlouhodobého a
významným způsobem přispívají k tvorbě regionálních image a mentálních map obyvatelstva
(McQuail, 1994, Beníšková, Urminský, 2016). Média se tak stávají klíčovým faktorem, ovlivňujícím
vývoj měst, ale také celých regionů. Lokality bez pozitivní mediální pozornosti jsou opomíjené
investory, turisty i širokou veřejností (Friedrich, Seďa, Sucháček, 2014). Z hlediska prostorového
působení lze sdělovací prostředky rozlišit na celostátní, regionální a místní. V kontextu utváření
uzemní image mají celostátní sdělovací prostředky větší dopad než média regionální (Suchacek,
2015).
Životní prostředí představuje nedílnou součást každého území. Kvalita životního prostředí při
vzrůstající roli měkkých faktorů rozvoje spoluurčuje výslednou konkurenceschopnost území. Jedná se
o lokalizační faktor, který lze označit za imobilní, podléhá prostorové diferenciaci. Uspokojující stav
životního prostředí v daném území vytváří zejména v dlouhodobém horizontu lokalizační výhody.
Zároveň se kvalita životního prostředí vyznačuje vysokou proměnlivostí. V neposlední řadě kvalita
životního prostředí rovněž ovlivňuje pozitivní či negativní image území. Výsledná image životního
prostředí daného území je bezpochyby ovlivňována masmédii skrze publikované informace.
Atraktivita území přitom působí na lokalizační rozhodování investorů i obyvatelstva. Kvalita
životního prostředí, ať už ji vnímáme skrze měřitelné veličiny tedy jako tvrdý lokalizační faktor, či
jako měkký individuální lokalizační faktor, tedy faktor závislý na psychologické kategorii
individuálních preferencí, v konečném důsledku zřetelně ovlivňuje vývoj regionů (Slach, Rumpel,
Koutský, 2013).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
461
1. Cíl a metody
Informace produkované masovými médii se vyznačují dopadem na širokou část populace. Televizní
zpravodajství je toho nedílnou součástí. Informace publikované v rámci zpravodajských relací lze
považovat za jeden z primárních zdrojů získávání informací jak pro obyvatelstvo, tak pro
institucionální struktury. Předkládaný příspěvek obsahuje zejména kvantitativní analýzu televizního
vysílání.
Datová matice obsahující zpravodajské příspěvky byla zakoupena od společnosti Media Tenor, s.r.o.
Mezinárodní společnost Media Tenor působí na území České republiky od roku 1996. Hlavní
zaměření společnosti spočívá v obsahové analýze mediálních sdělení. Původní datová matice obsahuje
ve sledovaných letech celkově 52 255 zpravodajských příspěvků. Tento relativně obsáhlý datový
vzorek byl následně rozčleněn do 30 tematických kategorií a to prostřednictvím tzv. kódovací knihy.
Kódovací kniha představuje mechanismus umožňující analyzovat četnosti výskytu určitých jednotek
v textu. Umožňuje tedy obsahovou analýzu. Obsahovou analýzu lze vnímat jako metodu používanou
pro objektivní, systematický a kvantitativní popis obsahu komunikace (Hendl, 2005, Berelson, 1952).
V tomto příspěvku se zaměřujeme na regiony NUTS III, tedy kraje České republiky. Televizní
příspěvky analyzujeme v rámci časového rozmezí mezi roky 2005-2011. Data zahrnují příspěvky
publikované v rámci čtyř zpravodajských relací tří největších televizních stanic a to Televizní noviny
TV Nova, Zprávy FTV Prima, Události a Události, komentáře České televize. Jedná se o dvě
soukromé televizní stanice, primárně orientované na zisk a stanici veřejnoprávní poskytující veřejnou
službu, ke které se váže zvláštní zákon v oblasti TV vysílání č. 483/1991. Sb.
Pozornost soustřeďujeme na zpravodajské příspěvky zaměřené na tématiku životního prostředí. Cílem
předkládaného článku je kvantitativní analýza a zhodnocení regionálně zaměřených TV příspěvků
z oblasti životního prostředí. Sledujeme jednak intenzitu zájmu vybraných televizních stanic o danou
kategorii, ale také prostorové konotace této problematiky.
2. Výsledky
Kvantitativní aspekty zkoumané problematiky poskytují prvotní vhled na mediální reference v oblasti
životního prostředí vztahující se k regionům v České republice.
Obrázek 1 zachycuje celkový vývoj počtu zpravodajských příspěvků vztahujících se k regionům
NUTS III zaměřených na oblast životního prostředí. Celkově publikovaly TV stanice ve vybrané
kategorii více než 2500 tisíce příspěvků, což tvoří 4,9 % z veškerých publikovaných příspěvků.
Z celkového počtu 30 obsahově odlišných kategorií se zpravodajské příspěvky o životním prostředí
řadí dle četnosti výskytu do první třetiny. Největší pozornost věnují média kategoriím bezpečnost a
nehody, které tvoří více než 40 % veškerých příspěvků ve sledovaném období. Abstrahujeme-li od
těchto kategorií, patří oblast životního prostředí mezi 5 nejfrekventovanějších mediálních témat.
Vzhledem ke své procentuální váze, lze tedy problematiku životního prostředí považovat za mediálně
značně atraktivní. Kupříkladu kategorie hospodářský život a hospodářská politika kumulující primárně
informace hospodářského charakteru, dosahují v souhrnu procentuální váhy pouze 4,5 % (viz
Urminský, 2016a,b). Samotná oblast životního prostředí obsahuje 21 obsahově odlišných druhů
zpravodajských příspěvků. Převážně jsou zaměřeny na problematiku znečišťování ovzduší, nakládání
s odpady, ekologické havárie, ale také poskytují informace o fauně a flóře vyskytující se v daném
území.
Roky 2005 a 2006 můžeme z celkového pohledu označit za období nejvýraznějšího zájmu televizních
stanic o problematiku životního prostředí v regionech, což dokazují mimo absolutní četnosti rovněž
relativní hodnoty vymezující danou kategorii vůči celkovému počtu příspěvků. V období mezi roky
2007 až 2011 evidujeme nejvyšší absolutní četnosti v letech 2008 a 2009, nicméně podíl
zpravodajských příspěvků o životním prostředí na celkových příspěvcích dosahuje v těchto letech
svého dlouhodobého minima. Fakticky zde došlo k výraznému nárůstu celkového počtu mediálních
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
462
příspěvků o regionech, většímu, nežli byl nárůst v kategorii životního prostředí, což mělo za následek
daný stav. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem lze konstatovat, že s příchodem hospodářské
krize byla problematika životního prostředí potlačena v médiích do pozadí. Opačný vývoj následoval
v roce 2010, tedy vcelku razantní pokles celkového počtu příspěvků při nižším poklesu absolutního
počtu příspěvků v kategorii životní prostředí, což mělo za následek nárůst procentuálního podílu.
Obr. 1: Vývoj počtu příspěvků s tématikou životního prostředí na celkovém počtu příspěvků
Zdroj: Media Tenor, vlastní zpracování
Celkově evidujeme velmi mírný pokles podílu zpravodajských příspěvků o životním prostředí v čase
na celkovém počtu příspěvků z 5,72 % v roce 2005 na 5,24 % v roce 2011, při více než polovičním
poklesu absolutní četnosti zpravodajských příspěvků v kategorii životní prostředí. Souhrnně tedy
registrujeme spíše pokles zájmu televizních stanic o problematiku životního prostředí v čase.
Obrázek 2 zachycuje vývoj počtu příspěvků z oblasti životního prostředí dle jednotlivých
zpravodajských relací televizních stanic TV Nova, FTV Prima a České televize. Sledujeme zde zájem
jednotlivých TV stanic o danou problematiku. Soukromé televizní stanice vysílaly z celkového počtu
52 255 příspěvků z regionů celých 61 % příspěvků, TV Nova 34 % a FTV Prima 27 %. Česká televize
publikovala ve svých zpravodajských relacích zbylých 39 %, v rámci Událostí 28 % a Událostí,
komentářů 11 % z celkového počtu příspěvků. V oblasti životního prostředí je oproti celkovému
rozdělení patrná vyšší koncentrace příspěvků v soukromých televizních stanicích. Soukromé televizní
stanice vysílaly ve svých zpravodajských relacích téměř 3/4 veškerých příspěvků zaměřených na
oblast životního prostředí, kdy TV Nova publikovala 44 % a FTV Prima 30 % příspěvků. Česká
televize vysílala ve zpravodajském pořadu Události 20 % a v pořadu Události, komentáře 6 %
příspěvků. Tedy zejména soukromé televizní stanice kladou na problematiku životního prostředí
nadměrný důraz.
Při celkovém pohledu na vývoj počtu příspěvků v čase lze konstatovat klesající zájem o oblast
životního prostředí napříč televizními stanicemi. Veškeré televizní stanice vysílaly v roce 2011 oproti
počátečnímu roku 2005 menší množství příspěvků. Nejvýraznější pokles zpráv evidujeme v případě
TV Nova, kdy v roce 2011 zde bylo vysíláno pouze 36 % z původních hodnot roku 2005. Nejmenší
propad registrujeme v případě zpravodajského pořadu Události České televize. Na počátku
sledovaného období existovaly vcelku evidentní rozdíly v množství publikovaných zpráv mezi
jednotlivými televizními stanicemi. Tyto rozdílnosti byly v roce 2011 v zásadě vyrovnány, s výjimkou
zpravodajského pořadu Události, komentáře, kde je patrný dlouhodobě nejnižší počet příspěvků.
Maximální počet příspěvků evidujeme napříč zpravodajskými pořady shodně v roce 2006.
Zpravodajské pořady České televize, dosáhly svého minima v počtu příspěvků v roce 2007 a
zpravodajské pořady soukromých televizí v roce 2010. Celkově lze pozorovat takřka shodný vývoj
počtu příspěvků napříč zpravodajskými pořady. Jedno z možných vysvětlení tohoto téměř totožného
vývoje nabízí uvedená koncepce gatekeepingu.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
463
Obr. 2: Zpravodajské příspěvky podle jednotlivých TV stanic
Zdroj: Media Tenor, vlastní zpracování
Obrázek 3 reflektuje rozdělení celkového počtu příspěvků z oblasti životního prostředí mezi regiony
NUTS III v České republice ve sledovaném období, a to v relativním vyjádření. Celkový pohled
naznačuje vcelku výraznou prostorovou koncentraci zpravodajských příspěvků. Příspěvky
s obsahovým zaměřením na životní prostředí v krajích Praha, Ústeckém, Královehradeckém a
Moravskoslezském tvoří téměř 50 % z celkového počtu příspěvků v dané kategorii. Vzhledem
k průměrné hodnotě 7,14 %, dosahuje nadprůměrného podílu zpráv také kraj Jihomoravský. Naopak
zanedbatelná pozornost je ve zpravodajských relacích věnována Zlínskému kraji a kraji Vysočina.
Jedná se spíše o regiony rurálního charakteru, bez výraznější přítomnosti velký zdrojů znečištění,
navíc ve značné vzdálenosti od ústředí televizních stanic v Praze. Celkové vymezení tematické
kategorie životního prostředí vůči ostatním kategoriím uvádí ve svém příspěvku Suchacek (2015), kdy
oblast životního prostředí patří ze všech 30 zkoumaných kategorií mezi 5 nejfrekventovanějších témat
u většiny krajů, vyjma Prahy, Jihomoravského, Karlovarského kraje a kraje Vysočina.
Obr. 3: Prostorové rozdělení mediálních příspěvků z oblasti životního prostředí
Zdroj: Media Tenor, vlastní zpracování
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
464
Pokud se blíže zaměříme na čtyři výše uvedené regiony, jejichž kumulativní podíl tvoří téměř 50 %
publikovaných příspěvků z kategorie životní prostředí, lze uvést vzhledem k obsahové struktuře
zpravodajských příspěvků následující náležitosti.
Praha přitahuje výraznou mediální pozornost nejen v oblasti životního prostředí, ale také z pohledu
celkového počtu příspěvků. Obsahová struktura zpravodajských příspěvků se v případě oblasti
životního prostředí vyznačuje převážně tabloidními tématy. Značná intenzita informací o fauně a flóře
spojená zejména se zoologickou zahradou hl. města Prahy se sídlem v pražské Troji je toho důkazem.
Jednorázové události v podobě ekologických havárií rovněž vykazují vysokou četnost zpravodajských
příspěvků, ať se jednalo o únik kyseliny sírové z cisterny v roce 2007, či případ prasklého
vodovodního potrubí. Na druhé straně, i přes dlouhodobé problémy hlavního města se znečištěním
ovzduší způsobeného zejména mobilními zdroji, je tématice znečištění věnována velmi nízká
pozornost. Mediální pozornost se zde výrazně upírá na jednorázové události překvapujícího rázu a to
v případě dominujících příspěvků z oblasti fauny a flóry často pozitivního ražení.
Životní prostředí v Královehradeckém kraji média opětovně vykreslují prostřednictvím převážně
témat tabloidního charakteru. Evidujeme zde vysokou intenzitu informací o fauně spojených zejména
s unikátní zoologickou zahradou ve Dvoře Králové. Do celkového mediálního obrazu zasáhla také
aféra nelegálního skladu chemických látek v obci Libčany, která propukla v roce 2006 a udržela si
mediální pozornost rovněž v následujícím roce. Téměř mizivou pozornost věnují televizní stanice
problematice odpadů a zejména problematice znečištění ovzduší. Tato skutečnost v zásadě odráží
relativně dobrý stav životního prostředí v Královehradeckém kraji.
Zatímco v případě předcházejících dvou regionů působí mediální obraz, vyjma jednorázových
mediálních afér, spíše pozitivně, opačnou situaci registrujeme v krajích Ústeckém a
Moravskoslezském. Ústecký a Moravskoslezský kraj lze zařadit mezi staré průmyslové regiony, se
zaostalou ekonomickou strukturou a vyznačující se celkovými hospodářskými problémy. Vzhledem
k energetické náročnosti výrobních struktur zde dochází rovněž ke značnému znečišťování životního
prostředí. Převážně koncentrace velkých energetických a průmyslových zdrojů zde snižují celkovou
kvalitu životního prostředí. Vzhledem k těmto skutečnostem působí také mediální image životního
prostředí daných regionů převážně negativně.
V případě Ústeckého kraje se do popředí mediálního zájmu dostává problematika těžby a jejích
důsledků, úroveň znečištění, ale také problematika odpadů a jejich zpracování. Právě problematika
odpadů zde tvoří vcelku překvapivě největší část publikovaných příspěvků. Opětovně do popředí
vystupuje jednorázová mediálně atraktivní událost z roku 2006. V daném roce propukla aféra
nelegálního dovozu odpadu ze Spolkové republiky Německo do některých obcí v Ústeckém kraji,
např. do obce Libčeves v okrese Louny. Z celkového pohledu měla tato aféra takový význam, že
dlouhodobé problémy spojené zejména se znečišťováním ovzduší byly v rámci zpravodajských
příspěvků zatlačeny do pozadí.
Moravskoslezský kraj lze rovněž charakterizovat nižší kvalitou životního prostředí. I přes úpadek
těžebního odvětví v tomto regionu po roce 1989, zde stále přetrvává vysoký podíl těžkého průmyslu
negativně ovlivňující kvalitu životního prostředí. Dlouhodobé problémy zde spočívají zejména ve
výrazně znečištěném ovzduší. Lze konstatovat, že tuto reálnou skutečnost média reflektují, kdy
největší množství zpravodajských příspěvků je zaměřeno právě na problematiku znečištění ovzduší.
Závěr
Oblast životního prostředí náleží mezi mediálně nejfrekventovanější téma, což dokládají jak absolutní
četnosti v této kategorii, tak relativní podíl na celkovém množství publikovaných příspěvků ve
sledovaném období. Nadměrný zájem o oblast životního prostředí evidujeme v případě soukromých
televizních stanic TV Nova a FTV Prima, kde bylo publikováno 3/4 příspěvků. Celkově lze pozorovat
pokles podílu zpravodajských příspěvků z oblasti životního prostředí na celkovém počtu příspěvků
v čase. Pokles zájmu o problematiku životního prostředí v čase přitom evidujeme napříč televizními
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
465
stanicemi, přičemž nejvýrazněji je tato skutečnost patrná v případě TV Nova. Celkově lze konstatovat
téměř totožný vývoj počtu příspěvků v čase mezi jednotlivými TV stanicemi. V průběhu sledovaného
období došlo k vyrovnání vcelku výrazných počátečních rozdílů v počtu publikovaných příspěvků.
Nejvyšší zájem o životní prostředí evidujeme v roce 2005 a 2006 a to napříč televizními stanicemi. Na
počátku ekonomické krize byla problematika životního prostředí v médiích potlačena do pozadí.
Prostorový pohled naznačuje koncentraci mediální pozornosti do 4 krajů České republiky a to Prahy,
Královehradeckého, Ústeckého a Moravskoslezského. Četnost zpravodajských příspěvků zde činí
v souhrnu téměř 50 % z celkového počtu příspěvků obsahově zaměřených na životní prostředí.
Naopak nejmenší pozornost je věnována kraji Vysočina a kraji Zlínskému, které lze vnímat jako
území spíše rurálního charakteru s relativně dobrým stavem životního prostředí. V případě Prahy a
Královehradeckého kraje převažují témata tabloidního charakteru z oblasti fauny a flóry, vztahující se
zejména k místním zoologickým zahradám. Tyto informace zejména pozitivního ražení vytvářejí
výsledný pozitivní mediální obraz, což je v kontrastu ke kraji Ústeckému a Moravskoslezskému. Kraj
Moravskoslezský a Ústecký náleží mezi mediálně nejatraktivnější kraje, avšak převažují zde negativní
témata. Celkově evidujeme zřetelný výskyt mediálně atraktivních jednorázových událostí, respektive
afér, které v konečném důsledku potlačují mediální reflexi dlouhodobých problémů a to zejména se
znečištěním ovzduší v Praze a Ústeckém kraji. Přetrvávající problémy se znečištěným ovzduším
dlouhodobě reflektují televizní stanice pouze v případě Moravskoslezského kraje.
Souhrnně lze konstatovat evidentní výskyt některých faktorů akcentovaných v rámci koncepce
gatekeepingu, jako je negativita, frekvence, jednoznačnost či překvapivost. Dané faktory předurčují
některé události ke zpravodajskému zpracování a jiné naopak potlačují do pozadí. V konečném
důsledku spoluovlivňují podobu výsledné územní image.
Literatura
BENISKOVA, T., URMINSKY, J., (2016). Mediální reflexe hospodářského života v krajských městech. In[1]
XIX. Mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp.
804-810. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-103.
BERELSON, B., (1952). Content Analysis in Communication Research. Glencoe: Free Press.[2]
DE FLEUR, M. L., DE FLEUR, M., (2009). Mass Communication Theories: Explaining Origins,[3]
Processes, and Effects. London: Pearson. ISBN 0-205-33172-6.
FRANKLIN, B., MURPHY, D., (1998). Making the Local News: Local Journalism in the Context. London:[4]
Routledge. ISBN 978-04-151-6803-8.
FRIEDRICH, V., SEĎA, P., SUCHÁČEK, J. (2014). Krajská města v České republice v celostátním[5]
televizním zpravodajství: kvantitativní pohled. In: Region in the Development of Society 2014. Brno:
Mendel University, pp. 215-223. ISBN 978-80-7509-139-0.
GALTUNG, J., RUGE, M., (1965). The Structure of Foreign News. The Presentation of the Congo, Cuba[6]
and Cyprus Crises in Four Norwegian Newspapers. Journal of Peace Research, vol. 2, no. 1, pp. 64-91.
ISSN 0022-3433. DOI 10.1177/002234336500200104.
GOULD, P., WHITE, R., (1986). Mental maps. London: Routledge. ISBN 0-41-508482-2.[7]
GREGORY, D., JOHNSTON, R., PRATT, G., WATTS, M., WHATMORE, S., (2009). The Dictionary of[8]
Human Geography, 5th Edition. London: Wiley-Blackwell. ISBN 978-1-4051-3288-6.
HENDL, J., (2005). Kvalitativní výzkum: Základní metody a aplikace. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-[9]
485-4.
MCCOMBS, M.E., SHAW, D.L., (1972). The Agenda-Setting Functions of the Mass Media. Public[10]
Opinion Quarterly, vol. 36, no. 2, pp. 176-187. ISSN 0033-362X. DOI 10.1086/267990.
MCQUAIL, D., (1994). Mass communication theory: An introduction. London: Sage. ISBN 978-[11]
0803977853.
SLACH, O., RUMPEL, P., KOUTSKY, J., (2013). Profilace měkkých faktorů regionálního rozvoje.[12]
Ostrava: ACCENDO. ISBN 978-80-904810-7-7.
SUCHACEK, J., (2013). Krajská města v médiích: kvantitativní a kvalitativní aspekty. In XVI. mezinárodní[13]
kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 563-569. ISBN
978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-71.
SUCHACEK, J., (2014). European Themes within National TV News Reporting in the Czech Republic. In[14]
Proceedings of the 2nd International Conference on European Integration. Ostrava: VŠB – TUO, pp. 644-
650. ISBN 978-80-248-3388-0.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
466
SUCHACEK, J., (2015). TV Reporting and Self-governing Regions in the Czech Republic. In 5th Central[15]
European Conference in Regional Science. Košice: Technical University of Košice, pp. 979-986. ISBN
978-80-553-2015-1.
SUCHACEK, J., (2016). Virtual Weakness of Europe of Regions: the Case of the Czech Republic. In[16]
Proceedings of the 3rd International Conference on European Integration 2016. Ostrava: VŠB-TUO, pp.
918-925. ISBN 978-80-248-3911-0.
SUCHACEK, J., SEDA, P., (2011). Territorial Marketing in the Czech Republic: Between Path-[17]
Dependency and Learning. In: Proceedings of the 10th International Conference Liberec Economic Forum
2011. Liberec: Technical University of Liberec, pp. 439-447. ISBN 978-80-7372-755-0.
SUCHACEK, J., SEDA, P., FRIEDRICH, V., (2013). Media and Regional Capitals in the Czech Republic:[18]
a Quantitative Perspective. In: Proceedings of the 11th International Conference Liberec Economic Forum
2013. Liberec: Technical University of Liberec, pp. 532-541. ISBN 978-80-7372-953-0.
SUCHACEK, J., SEDA, P., FRIEDRICH, V., BENISKOVA, T., (2014). Jihomoravský a Moravskoslezský[19]
kraj v celostátním televizním zpravodajství: vybrané aspekty. In XVII. mezinárodní kolokvium o
regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 429-435. ISBN 978-80-210-
6840-7. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-54.
SUCHACEK, J., SEDA, P., FRIEDRICH, V., KOUTSKY, J., (2014). Media Portrayals of Regions in the[20]
Czech Republic: Selected Issues. E+M Ekonomie a Management, vol. 17, no. 4, pp. 125-140. ISSN 1212-
3609. DOI 10.15240/tul/001/2014-4-010.
SUCHACEK, J., SEDA, P., FRIEDRICH, V., KOUTSKY, J., (2015). Regional Dimension of Security and[21]
Accidents and their TV Reflection in the Czech Republic. Transformations in Business and Economics, vol.
14, no. 3C, pp. 544-563. ISSN 1648-4460.
SUCHACEK, J., SEDA, P., FRIEDRICH, V., WACHOWIAK-SMOLIKOVA, R., WACHOWIAK, M. P.[22]
(2016). From Regional to National Clouds: TV Coverage in the Czech Republic. PLoS ONE, vol. 11, no.
11, e0165527. DOI 10.1371/journal.pone.0165527.
URMINSKY, J., (2016a). Hospodářský život regionů v médiích: kvantitativní a kvalitativní pohled. In XIX.[23]
mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 811-
817. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-104.
URMINSKY, J., (2016b). Hospodářská politika v regionech jako mediální téma: kvantitativní a kvalitativní[24]
pohled. In Region v rozvoji společnosti 2016. Brno: Mendelova univerzita, pp. 1026-1033. ISBN 978-80-
7509-459-9.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu SP2017/76 „Vybrané hmotné a nehmotné aspekty
vývoje regionů II“ na Ekonomické fakultě VŠB-TU v Ostravě.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
467
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-60
KVALITA ŽIVOTA V MESTÁCH NA SLOVENSKU
QUALITY OF LIFE IN SLOVAK CITIES
TOMÁŠ ČERNĚNKO
LIBOR KRAJČUŠKA
Katedra verejnej správy a regionálneho rozvoja
Národohospodárska fakulta
Ekonomická univerzita v Bratislave
Depart. of Public Administr. and Regional Develop.
Faculty of National Economy
University of Economics in Bratislava
Dolnozemská cesta 1, 852 35 Bratislava, Slovakia
E-mail: tomas.cernenko@euba.sk, l.krajcuska@gmail.com
Anotácie
Podľa rebríčka regiónov zostaveného z údajov Eurostatu o hrubom domácom produkte na obyvateľa
v parite kúpnej sily patrí región Bratislavy k jedným z najrozvinutejších regiónov EÚ. Zvyšné tri
regióny sa umiestnili v poslednej štvrtine. Sú však rozdiely medzi jednotlivými regiónmi naozaj až také
veľké? Naozaj je život v Bratislavskom kraji o toľko lepší ako vo Východoslovenskom kraji?Aby sme
zachytili skutočnú situáciu, je potrebné zostúpiť nižšie na úroveň miest a nahradiť HDP za kompozitný
ukazovateľ, ktorý zohľadní rôzne aspekty vplývajúce na kvalitu života jednotlivých obyvateľov. Cieľom
nášho príspevku je na základe kompozitného indexu zostaviť rebríček kvality života slovenských miest.
Zostaveniu rebríčka predchádzala analýza už publikovaných rebríčkov kde sme hľadali indikátory,
prostredníctvom ktorých bola kvalita života v jednotlivých mestách alebo štátoch hodnotená. Následne
sme vybrali ukazovatele, ktoré podľa nás najlepšie dokázali zachytiť skúmaný jav. Hodnoty
indikátorov všetkých 140 miest Slovenska sme potom metódou vzdialenosti od najlepšieho previedli na
skóre a následným súčtom vzniklo výsledné skóre. Váhy boli jednotlivým indexom priradené na
základe prieskumu medzi expertmi.Výsledný rebríček ukázal, že pri meraní kvality života nie sú
v prípade Slovenska rozdiely medzi jednotlivými mestami až také výrazné ako je tomu v prípade
regionálneho porovnania.
Kľúčové slová
kvalita života, rebríček, rozvoj
Annotation
According to a ranking of regions based on Eurostat data on Purchasing power standards (PPS) per
inhabitant in percentage of the EU average is the Bratislava region one of the most developed regions
in the EU. The remaining three Slovak regions are placed in the last quarter. However, are the
differences between regions really that big? And, is life in the Bratislava region so much better than in
the Region of Eastern Slovakia? To capture the true situation, it is necessary to descend to lower level
- the level of cities and replace GDP with a composite indicator that considers various aspects
affecting the quality of life of individual citizens. The aim of our paper is to assemble a composite
index based ranking of the quality of life of Slovak towns and cities. Compilation of the ranking
preceded an analysis of already published rankings where we looked for indicators by which the
quality of the life in different cities or countries is evaluated. After that, we have chosen indicators that
we think are able to capture the studied phenomenon. The values of indicators for all 140 cities and
towns in Slovakia, have been transformed via the distace to best method converted to scores and
summed for the total score. Weights of indexes is based on an expert survey. The final ranking shows
that according to the quality of life score, are in the case of Slovakia the differences between cities and
towns not as significant as in the case of regional comparison.
Key words
quality of life, ranking, development
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
468
JEL classification: R11, I31
Úvod
Podľa rebríčka regiónov zostaveného z údajov Eurostatu (2017) o hrubom domácom produkte na
obyvateľa v parite kúpnej sily patrí región Bratislavy k jedným z najrozvinutejších regiónov EÚ.
Bratislavský región zaujal v roku 2016 6. miesto, ostatné regióny Slovenska sa umiestnili podstatne
horšie: Západné Slovensko na 209. mieste, Stredné Slovensko na 238. mieste a Východné Slovensko
na 254. mieste z 278 európskych regiónov. Ak k tomu pridáme regióny, ktoré sa umiestnili v blízkosti
slovenských regiónov a vysoký počet vnútorných migrantov, vzniká celkom nelichotivý obraz o
úrovni slovenských regiónov. Je však situácia v regiónoch naozaj taká zlá? Aby sme túto otázku
dokázali zodpovedať, musíme zostúpiť nižšie na úroveň miest a nahradiť HDP za kompozitný
ukazovateľ, ktorý zohľadní rôzne aspekty vplývajúce na kvalitu života jednotlivých obyvateľov.
Rebríčky miest sa začali objavovať v 1980-tych rokoch, potom ako Boyer a Savageau (1981)
uverejnili pravdepodobne prvý rebríček s názvom Places Rated Almanac. V ňom hodnotili 333
metropolitných regiónov v deviatich oblastiach: náklady na život, kriminalita, zdravotnícke služby,
pracovné miesta, doprava, vzdelanie, umenie, rekreácia a klíma. Takýto komplexný prístup umožňuje
lepšie zachytiť úroveň rozvoja mesta. Ďalším využitím takéhoto prístupu k hodnoteniu miest je
možnosť pomôcť vybrať to správne mesto podľa aktuálnych potrieb (Florida, 2009; Florida, 2011)
1. Cieľ a metódy
Cieľom nášho príspevku je na základe kompozitného indexu zostaviť rebríček kvality života
slovenských miest. Výsledky komplexného hodnotenie miest by mali pomôcť obyvateľom pri
rozhodovaní o tom, kam sa v ktorej životnej fáze presťahovať a predstaviteľom verejnej moci
k lepšiemu nastaveniu politík.
Pri meraní kvality života sa stretávame s tromi skupinami ukazovateľov – objektívnymi,
subjektívnymi a behaviorálnymi (Marans, Stimson, 2011:3). Objektívne sa opierajú o tvrdé dáta
a kvantitatívnu štatistiku, subjektívne vychádzajú z dotazníkových prieskumov o pocitoch, túžbach
a spokojnosti obyvateľov daného mesta a behaviorálne o správanie sa ľudí v danom meste. Viacerí
autori pri zostavovaní rebríčka využívali ako objektívne (Chen, Xiangzheng, Shan, et al, 2016) tak aj
subjektívne ukazovatele (Marans, Stimson, 2013; Lowe et al. 2015; Poon, Shang, 2014). Odlišný
prístup k meraniu kvality života predstavuje použitie hedonického modelu (Giannias, 1998; Kahn,
1994).
My sme sa vzhľadom na počet skúmaných miest, dostupnosť údajov a náročnosť získania
reprezentatívnej vzorky subjektívnych údajov z dotazníkov rozhodli použiť prvý menovaný prístup –
jednoduchý multikriteriálny index postavený na objektívnych ukazovateľoch.
Aby sme mohli zostaviť vlastný rebríček analyzovali sme viacero publikovaných rebríčkov, ktoré
skúmajú miesta z pohľadu kvality života z rôznych pohľadov a mierkach. V našich podmienkach je
pravdepodobne najznámejším rebríčkom kvality života v mestách rebríček spoločnosti Mercer kde sa
už niekoľko rokov na prvom mieste umiestňuje mesto Viedeň. K ďalším analyzovaným rebríčkom,
okrem už spomínaného Places Rated Almanac (2012) a Mercer Quality of Living (2011) sme
analyzovali ešte A Summary of the Liveability Ranking and Owerview 2011 (The Economist
Intelligence Unit, 2011), Cities of Opportunity (Pricewaterhouse Coopers, 2011), Ideopolis Quality of
Life Survey (n.a.) a Place Finder Richarda Floridu (2011). Spolu sme našli viac ako 180 jedinečných
ukazovateľov, ktoré sme rozdelili do 5 základných skupín: estetika, základné služby, vodcovstvo,
príležitosti a hodnoty (Černěnko, Rehák, 2013).
Vzhľadom na dostupnosť dát a overenie „funkčnosti“ sme sa pre potreby tohto working paperu
rozhodli vybrať ukazovatele uvedené v tabuľke č. 1.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
469
Tab. 1: Skladba indexu
oblasť indikátor váha Zdroj údajov
ekonomická
počet priemerných miezd potrebných na kúpu
trojizbového bytu 0,09
ŠÚ SR - DataCube, nehnutelnosti.sk
počet litrov benzínu Natural 95 za priemernú mzdu 0,06 auto.sme.sk
počet právnických osôb na 1000 obyvateľov 0,06 ŠÚ SR - DataCube
sociálna
počet násilných trestných činov na 1000 obyvateľov 0,07 Policajný zbor SR
dlhodobá nezamestnanosť
0,06
Ústredie práce, sociálnych vecí a
rodiny
výsledky testov Monitor 9 a maturita z materinského
jazyka 0,07
Národný ústav certifikovaných
meraní
infraštruktúra
dostupnosť dopravnej infraštruktúry
0,08
maps.google.sk; zsr.sk; ndsas.sk;
nadosah.sk
dostupnosť kultúrnych zariadení
0,05
cine-max.sk; cinemacity.sk;
theatre.sk; divadlo.sk;
maps.google.sk
dostupnosť internetového pripojenia
0,05
Úradu pre reguláciu elektronických
komunikácií a poštových služieb
zdravotníctvo a
zdravie
čakacie lehoty na operáciu bedrového kĺbu 0,06 nemocnice.ineko.sk; maps.google.sk
ambulancie lekárov špecialistov na 1000 obyvateľov 0,08 ŠÚ SR - DataCube
počet dní na PN na obyvateľa 0,08 ŠÚ SR - DataCube
demografia a
životné prostredie
hrubá miera celkového prírastku obyvateľstva 0,06 ŠÚ SR - DataCube
podiel VŠ vzdelaného obyvateľstva 0,06 ŠÚ SR – SOBD 2011
podiel zelene na rozlohe mesta 0,08 ŠÚ SR - DataCube
Zdroj: autori
2. Výsledky
2.1 Ekonomická oblasť
Počet priemerných miezd potrebných na kúpu trojizbového bytu11
Ceny bývania v sebe odzrkadľujú celkovú atraktivitu prostredia, preto sme ju zvolili ako jeden
z ukazovateľov ekonomickej úrovne územia. Ceny nehnuteľností sú vyššie vo väčších mestách,
v miestach kde je dostatok pracovných príležitostí a dobrá občianska vybavenosť. Naopak cena
nehnuteľnosti klesá s klesajúcou veľkosťou mesta, menším počtom pracovných príležitostí a menším
množstvom dostupných služieb. Pri jednoduchom porovnaní ceny za m2 by sme mohli dospieť
k záveru, že v menších mestách je bývanie dostupnejšie. Na dostupnosť bývania má však veľký vplyv
aj výška mzdy v danom meste. Preto sme sa rozhodli použiť kombináciu týchto dvoch ukazovateľov a
porovnali sme cenu bývania v jednotlivých mestách prostredníctvom počtu priemerných platov, ktoré
je potrebné vynaložiť na kúpu 3-izbového bytu. Najmenej platov na kúpu bytu o rozlohe 60m2 musia
vynaložiť obyvatelia v mestách Jelšava, Revúca a Tornaľa, ktorým stačí 9,23 mesačného platu.
Najviac platov na kúpu bytu musia vynaložiť obyvatelia Bardejova a to 104,52 priemerného platu.
Bratislava sa s 88,31 platmi umiestnila na 2. mieste. Prvú trojku uzatvára mesto Zvolen so 78,33
platmi.
Počet litrov benzínu Natural 9512
Vo väčších mestách je relatívne jednoduché využívať na presuny po meste verejnú dopravu.
V menších mestách alebo vidieckych oblastiach sú však obyvatelia často odkázaní na individuálnu
automobilovú dopravu. Vzhľadom na nutnosť dochádzky do zamestnania alebo za službami sa tak
náklady na pohonné látky stávajú významnou položkou v rodinnom rozpočte. Najviac pohonných
hmôt si za svoj príjem môžu dovoliť obyvatelia Bratislavy (skoro 917 l), Trnavy (820 l) a Malaciek
(800 l). Na druhom konci sa nachádzajú obyvatelia Bardejova (453 l), Tisovca a Rimavskej Soboty
(necelých 475 l). Jedná sa o mestá z východného resp. juhovýchodného Slovenska, kde sú obyvatelia
odkázaní na dochádzku za prácou. Absencia rozvinutej verejnej dopravy, nízke mzdy a vysoký podiel
výdavkov na pohonné hmoty tak výrazne znižujú kvalitu ich života.
11
Údaje o cenách bytov a priemernej mzde sú v potrebnej kvalite dostupné len na úrovni okresov.
12
Údaje o cenách pohonných hmôt sú dostupné na úrovni okresov.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
470
Počet právnických osôb na 1000 obyvateľov
Počet právnických osôb na 1000 obyvateľov je nepriamym ukazovateľom kvality podnikateľskej
aktivity v meste. Najvyšší počet právnických osôb je v Bratislave (165), Komárne (136) a Dunajskej
Strede (102). Najmenej podnikateľských subjektov je mestách Dobšiná (13,9), Medzev (14,69)
a Handlová (15,36). V prípade Bratislavy prvenstvo neprekvapilo. Popredné miesta Komárna
a Dunajskej Stredy môže byť spôsobené registráciami firiem z Maďarska.
2.2 Sociálna oblasť
Počet násilných trestných činov na 1000 obyvateľov13
Pocit bezpečia je pre mnohých z nás kľúčovou požiadavkou pri výbere miesta bývania či dovolenky.
My sme sa pre rozhodli použiť počet násilných trestných činov na 1000 obyvateľov. Najmenej
násilných trestných činov sa stalo v mestách Dolný Kubín, Námestovo a Trstená – 0,43 násilného
trestného činu na 1000 obyvateľov. Na opačnom konci sú mestá Bratislava s 1,5 trestného činu na
1000 obyvateľov nasledovaný mestami Zvolen a Sliač (obe 1,48 trestného činu na 1000 obyvateľov).
Dlhodobá nezamestnanosť14
Dlhodobá nezamestnanosť má okrem ekonomického rozmeru aj sociálny rozmer, ktorý je minimálne
rovnako tak isto dôležitý. Dlhodobo nezamestnaní majú nižšiu kvalitu života, spôsobenú jednak
nízkym príjmom ale aj sociálnou exklúziou. Rovnako tak sa s dlhodobou nezamestnanosťou spájajú aj
ďalšie sociálno-patologické javy ako napr. alkoholizmus, gamblerstvo, prostitúcia, šikana a pod..
Najnižšiu mieru dlhodobej nezamestnanosti dosahujú mestá Trnava (1,86%), Senec (1,97%) a Galanta
(2,16). Najväčší podiel dlhodobo nezamestnaných žije v mestách Tisovec, Rimavská Sobota a Hnúšťa
(25,73%). Bratislava sa s 2,23% umiestnila na 6. mieste.
Výsledky testov Monitor 9 a maturít
Prostredníctvom výsledkov žiakov v záverečných testoch štúdia na základnej škole a maturitnej
skúške meriame kvalitu vzdelávacích inštitúcií v meste. Najlepšie skóre dosiahli žiaci v Stropkove
(135,8 bodu), Novom Meste nad Váhom (135,66 b) a Lipanoch (123,51 b). Na konci rebríčka sa so
skoro polovičným skóre ocitli mestá Poltár (71,15 b), Hnúšťa (75,59) a Podolínec (81,99 b).
2.3 Infraštruktúra
Dostupnosť dopravnej infraštruktúry15
Dopravnú infraštruktúru môžeme prirovnať k cievnej sústave živého organizmu. Dnes viac ako
v minulosti je dopravná dostupnosť dôležitým faktorom pre rozvoj mesta. Pre výpočet tohoto
ukazovateľa sme sa rozhodli zmerať časovú dostupnosť z mesta na diaľnicu, železnicu
a medzinárodné letisko. V prípade, že sa v meste nachádza diaľnica, železnica alebo medzinárodné
letisko je predmetnému spôsobu doprav pridelené skóre 100. V prípade, že sa tento druh dopravy
v meste nenachádza je od skóre 100 odpočítaný čas v minútach, ktorý je potrebný na dosiahnutie tohto
druhu dopravy. Na prvých miestach sa umiestnili mestá Bratislava, Žilina, Sliač, Poprad, Košice
a Piešťany. Najviac času k dosiahnutiu týchto dopravných spôsobov, viac ako 3 hodiny, musia
vynaložiť obyvatelia miest Medzilaborce (208 min), Snina (201 min) a Čierna nad Tisou (193 min).
Dostupnosť kultúrnych zariadení16
V tomto prípade sme si zvolili dostupnosť kina v ktorom sa v jednom čase premieta viac ako jeden
film – multiplexy a divadla. Pri stanovení skóre sme postupovali rovnako ako v predchádzajúcom
prípade. Ak sa v meste nachádzalo kino alebo divadlo, hodnota indexu bola 100. Ak sa v meste
divadlo alebo kino nenachádzalo, znižovalo sa skóre o čas v minútach, ktorý bol na dosiahnutie tohoto
kina alebo divadla potrebný. Plné skóre dosiahli mestá Bratislava, Trnava, Nitra, Prešov, Košice,
13
Údaje o počte násilných trestných činov sú vykazované za policajné obvody.
14
Údaje o dlhodobej nezamestnanosti sú dostupné na úrovni okresov.
15
Váhy pre jednotlivé dopravné cesty sú 40% pre diaľnice a železnice, 20% pre medzinárodné letisko.
16
Váhy pre divadlo a kino sú stanovené rovnako na 50%.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
471
Žilina a Banská Bystrica. Na druhom konci sa s celkovým skóre skoro 3 hodín umiestnili mestá Čierna
nad Tisou (196 min), Snina (178 min) a Kráľovský Chlmec (176 min).
Dostupnosť internetového pripojenia17
Dostupnosť a rýchlosť internetového pripojenia sa stále častejšie objavuje v hodnoteniach úrovne
rozvoja krajín. Význam dostupného, rýchleho a stabilného pripojenia sa zvyšuje s rastom e-commerce,
online služieb na streamovanie hudby a videa či služieb e-governmentu. Mestá mohli body získať na
základe dostupnosti konkrétneho typu pripojenia: DSL, optický kábel alebo Wi-Fi. Body boli
pridelené akonáhle bola tá ktorá služba na ich území dostupná. Plné skóre získalo 90 miest. Na konci
sa umiestnili mestá Bánovce nad Bebravou so skóre 20 a dostupnosťou iba DSL pripojenia
a Krompachy a Dobšiná so skóre 30 a dostupnosťou Wi-Fi pripojenia od lokálnych poskytovateľov.
2.4 Zdravotníctvo a zdravie
Čakacie lehoty na výmenu bedrového kĺbu
Prostredníctvom tohoto indikátora sme sa pokúsili zachytiť dostupnosť nemocníc a ústavnej
zdravotnej starostlivosti. Výmena bedrového kĺbu je jednou z najčastejších operácií a nevykonávajú
všetky nemocnice. Mestá dostávajú body jednak za existenciu nemocnice vykonávajúcu operáciu
bedrového kĺbu a aj za počet operácií tohto druhu za rok. Mestá, v ktorých sa takáto operácia
nevykonáva získavajú rovnaké body ako mesto s nemocnicou vykonávajúcou operáciu, ktoré je k nim
najbližšie zmenšené o vzdialenosť od tohoto mesta. Na prvom mieste sa umiestnili mestá Bratislava,
Stupava a Svätý Jur. Rebríček uzatvárajú Senica, Šaštín-Stráže a Krupina.
Ambulancie lekárov na špecialistov na 1000 obyvateľov
Ambulancie lekárov špecialistov predstavujú ďalšiu úroveň zdravotnej starostlivosti, ktorá môže byť
v mestách poskytovaná. Špecialistami sú myslení lekári ako zubári či gynekológovia. Čím viac sa
takýchto lekárov v meste nachádza, tým väčší výber majú obyvatelia a tým skôr sa k danej službe
(vyšetreniu) môžu dostať. Na prvom mieste sa umiestnili Bojnice (11,84), Trstená (6,73) a Ilava
(5,66). Na konci sú mestá Čierna nad Tisou, Modrý Kameň, Turany, Gbely, Vrbové, Sládkovičovo
a Svätý Jur kde sa nenachádza žiadna ambulancia lekára špecialistu. Bratislava sa s počtom 3,15 lekára
špecialistu na 1000 obyvateľov nachádza na 46 mieste.
Počet dní PN na obyvateľa
Počet dní PN na obyvateľa hovorí o zdraví obyvateľov. To je podmienené kvalitou životného
prostredia, zdravotnej starostlivosti – prevencie. Na prvom mieste sa umiestnili mestá Dobšiná
a Rožňava (2,45 dňa) nasledované Tornaľou (2,71 dňa). Tieto nízke hodnoty sú pravdepodobne
spôsobené vysokou mierou nezamestnanosti v daných regiónoch. Najväčšiu „chorobnosť“ vykazujú
mestá Bánovce nad Bebravou (7,78 dňa), Topoľčany (7,43 dňa) a Turzovka (7,35 dňa).
2.5 Demografia a životné prostredie
Hrubá miera celkového prírastku obyvateľstva
Prírastok alebo pokles populácie v meste odzrkadľuje ako kvalitu života v meste vnímajú občania. Ak
podmienky v meste a jeho vývoj hodnotia pozitívne tak sa doň sťahujú a počet jeho obyvateľov sa
zvyšuje. Ak však obyvatelia v danom meste nevidia svoju budúcnosť tak odchádzajú a mesto pomaly
umiera. Najväčší prírastok zaznamenali mestá Veľký Šariš, Stupava a Senec. Najviac obyvateľov
stratili Čierna nad Tisou, Veľký Krtíš a Zlaté Moravce.
Podiel VŠ vzdelaného obyvateľstva
Vzdelané obyvateľstvo predstavuje pre mesto rozvojový potenciál. Sú to často nositelia inovácií a do
miest priťahujú firmy s vyššou pridanou hodnotou. Najvyšší podiel obyvateľstva s druhým a tretím
stupňom vysokoškolského vzdelania je v mestách Bratislava (29,78%), Senec (21,61%) a Modra
(19,16%). Naopak najmenej vysokoškolsky vzdelaných ľudí býva v mestách Spišská Stará Ves,
Spišská Belá a Kežmarok (všetky so 7,36%)
17
Váhy pre jednotlivé spôsoby pripojenia sú 20% DSL, 50% optický kábel, 30% Wi-Fi.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
472
Podiel zelene na rozlohe mesta
Jedným z často sa vyskytujúcich ukazovateľov, ktoré sme počas analýzy rebríčkov miest našli bolo
fyzické prostredie mesta. My sme sa rozhodli zradiť do nášho indexu pomer zelene na celkovej ploche
mesta. Parky a zeleň umožňujú obyvateľom mesta rekreáciu a oddych. Najlepšie sa umiestnili Vysoké
Tatry, Dobšiná a Tisovec s viac ako 95% zelene na ploche mesta. Rebríček uzatvárajú mestá Trnava
(2,61%), Šamorín (4,26%) a Galanta (5,29%).
Obr. 1: Kvalita života v mestách SR
Zdroj: autori
Záver
Zostavením kompozitného indexu a rebríčka sme získali detailnejší pohľad na úroveň rozvoja
a kvalitu života v mestách na Slovensku. Aj keď je tento rebríček zatiaľ v pozícii „working paper“
a počítame aj s možnosťou jeho úpravy, poskytuje značné množstvo zaujímavých informácií.
Na kartograme znázornenom na obrázku 1 je vidieť, že kvalita života rastie smerom z východu na
západ a kopíruje hlavné cestné ťahy. Nižšiu úroveň dosiahli mestá na východnom a južnom Slovensku
či hornej Nitre. Zdá sa tiež, že úroveň kvality života závisí od postavenia mesta v rámci hierarchie
miest v kombinácii s geografickou polohou. Mestá ktoré na nachádzajú v zázemí regionálneho centra
ťažia z jeho blízkosti a ponúkajú tak vyššiu kvalitu života ako menšie a vzdialenejšie mestá.
Rovnako tak môžeme konštatovať, že v každom jednom kraji sa nachádzajú mestá s rôznou kvalitou
života a v skoro každom kraji sa nachádzajú aj mestá s „najvyššou“ kvalitou života. Znamená to, že
v porovnaní s rebríčkom Eurostatu postaveného na HDP nie sú rozdiely medzi jednotlivými regiónmi
také výrazné.
Kým pre bežných obyvateľov je rebríček použiteľný aj v tejto forme, využitie výsledkov (rebríčka) pre
tvorcov politiky však v tejto chvíli zostáva len v rovine „informačnej“. Aby ich bolo možné využiť pre
hodnotenie jednotlivých politík je ako hovorí Lowe et al. (2015:141) potrebné „vyvinúť súbor
ukazovateľov, ktoré sú robustné, založené na dôkazoch a sú prepojené s konkrétnymi politikami. Na
preverenie súvislostí medzi jednotlivými ukazovateľmi a politikami, resp. ich nástrojmi bude potrebné
použiť štatistické metódy (inšpiráciou môžu byť hedonické modely).
Nami zostavený rebríček tak zatiaľ môže verejným autoritám poslúžiť ako počiatočný bod pre budúce
meranie úspešnosti rôznych politík. Ďalší výskum by mohol smerovať s skúmaniu súvislosti kvality
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
473
života a volebného správania (prienik fašistických strán do regionálneho a národného parlamentu) či
správneho smerovania nástrojov sociálnej politiky.
Príloha
Kvalita života v mestách SR
poradie mesto skóre poradie mesto skóre poradie mesto skóre
1 Bratislava 65,23 51 Komárno 46,24 101 Trebišov 41,30
2 Pezinok 58,61 52 Púchov 46,14 102 Lučenec 41,04
3 Senec 58,11 53 Brezno 46,05 103 Šamorín 40,93
4 Banská Bystrica 57,15 54 Tvrdošín 45,90 104 Hriňová 40,86
5 Stupava 56,24 55 Dobšiná 45,47 105 Hurbanovo 40,83
6 Svätý Jur 54,63 56 Bardejov 45,32 106 Strážske 40,80
7 Trenčín 54,57 57 Medzev 45,23 107 Kolárovo 40,70
8 Malacky 54,54 58 Liptovský Hrádok 45,21 108 Senica 40,63
9 Košice 53,71 59 Bojnice 44,94 109 Krásno nad Kysucou 40,39
10 Kremnica 53,63 60 Giraltovce 44,91 110 Šaštín-Stráže 40,35
11 Dolný Kubín 53,11 61 Moldava nad Bodvou 44,89 111 Sečovce 40,15
12 Ilava 53,08 62 Gelnica 44,75 112 Tlmače 40,01
13 Trnava 52,72 63 Hlohovec 44,55 113 Topoľčany 39,93
14 Žiar nad Hronom 52,68 64 Dunajská Streda 44,41 114 Sobrance 39,87
15 Rožňava 52,58 65 Rajec 44,35 115 Vranov nad Topľou 39,84
16 Žilina 52,48 66 Čadca 44,24 116 Prievidza 39,63
17 Zvolen 51,54 67 Snina 44,18 117 Spišská Stará Ves 39,35
18 Nová Baňa 50,68 68 Handlová 44,09 118 Turčianske Teplice 39,33
19 Modra 50,55 69 Holíč 44,09 119 Stropkov 39,03
20 Trstená 50,40 70 Kysucké nové Mesto 44,05 120 Turzovka 38,84
21 Nové Mesto nad Váhom 50,06 71 Rajecké Teplice 44,05 121 Spišské Vlachy 38,66
22 Levoča 50,01 72 Námestovo 43,91 122 Spišská Belá 38,65
23 Spišská nová ves 49,92 73 Gbely 43,88 123 Šahy 38,42
24 Vysoké Tatry 49,37 74 Brezová pod Bradlom 43,84 124 Fiľakovo 38,21
25 Piešťany 49,36 75 Liptovský Mikuláš 43,65 125 Veľký Krtíš 37,53
26 Žarnovica 49,36 76 Nové Zámky 43,60 126 Svidník 37,45
27 Nitra 49,20 77 Vráble 43,57 127 Zlaté Moravce 37,24
28 Prešov 49,13 78 Leopoldov 43,56 128 Hanušovce nad Topľou 37,10
29 Sliač 49,06 79 Bytča 43,55 129 Poltár 36,98
30 Veľký Šariš 48,96 80 Sládkovičovo 43,43 130 Partizánske 36,92
31 Skalica 48,83 81 Šurany 43,31 131 Veľký Meder 36,66
32 Tornaľa 48,71 82 Šaľa 43,31 132 Štúrovo 36,64
33 Ružomberok 48,69 83 Krupina 43,24 133 Želiezovce 36,49
34 Dubnica nad Váhom 48,57 84 Kežmarok 43,23 134 Spišské Podhradie 36,42
35 Galanta 48,54 85 Levice 43,22 135 Kráľovský Chlmec 36,25
36 Trenčianske Teplice 48,54 86 Sabinov 43,22 136 Veľké Kapušany 35,85
37 Považská Bystrica 48,23 87 Lipany 43,18 137 Gabčíkovo 34,91
38 Nová Dubnica 48,07 88 Turany 43,06 138 Bánovce nad Bebravou 33,61
39 Myjava 47,96 89 Krompachy 43,04 139 Dudince 33,41
40 Nemšová 47,58 90 Nováky 42,94 140 Čierna nad Tisou 23,93
41 Vrútky 47,39 91 Rimavská Sobota 42,75
42 Stará Ľubovňa 47,20 92 Medzilaborce 42,62
43 Sereď 47,03 93 Podolínec 42,52
44 Stará Turá 46,96 94 Tisovec 42,10
45 Poprad 46,84 95 Modrý Kameň 41,90
46 Svit 46,78 96 Humenné 41,79
47 Banská Štiavnica 46,74 97 Hnúšťa 41,74
48 Detva 46,60 98 Jelšava 41,49
49 Revúca 46,51 99 Vrbové 41,43
50 Martin 46,29 100 Michalovce 41,43
Zdroj: autori
Literatúra
BOYER , R., SAVAGEAU, D., (1981). Places Rated Almanac. New York, Rand-McNally.[1]
CHEN, Z., XIANGZHENG, D., SHAN, X. et al., (2016). An integrated approach for assessing the urban[2]
ecosystem health of megacities in China. Cities, vol. 53, pp.110-119 DOI 10.1016/j.cities.2016.01.010.
CINEMACITY, (2016). Kiná. [online]. [2016-03-05] Dostupné na http://www.cinemacity.sk/cinemas.[3]
CINEMAX. (2016) Kontakty. [online]. [2016-03-05] Dostupné na http://cine-max.sk/7/kina.[4]
ČERNĚNKO,T., REHÁK,Š., (2013). City ranking z pohľadu konceptu kreatívnych miest. In 2. zimný[5]
seminár regionálnej vedy. Zborník príspevkov. Bratislava : Vydavateľstvo EKONÓM. ISBN 978-80-225-
3422-2.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
474
DIVADLO, (2016). Divadlá na Slovensku. [online]. [2016-03-05] Dostupné na[6]
http://divadlo.sk/novinky.asp?menu=C_DIVADL%C1%20NA%20SLOVENSKU_3.
EUROSTAT, (2017). Gross domestic product (GDP) at current market prices by NUTS 2 regions. [online].[7]
[2017-03-25] Dostupné na
http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=nama_10r_2gdp&lang=en.
FLORIDA, R., (2009). Who's Your City?: How the Creative Economy Is Making Where to Live the Most[8]
Important Decision of Your Life. Basic Books. ISBN 978-0465018093.
FLORIDA, R., (2011). Who is your city: Place Finder. [online]. [2012-05-05] Dostupné na[9]
http://www.creativeclass.com/_v3/whos_your_city/place_finder/.
GIANNIAS, D. A., (1998). A quality of life based ranking of Canadian cities. Urban Studies, vol. 35, no.[10]
12, pp. 2241-2251. DOI 10.1080/0042098983863.
GOOGLE, (2016). Mapy. [online]. Dostupné na maps.google.sk.[11]
INEKO, (2016). Porovnanie zdravotníckych zariadení. [online] Dostupné na: http://nemocnice.ineko.sk/.[12]
KAHN, M.E., (1994). A Revealed Preference Approach to Ranking City Quality of Life. Journal of Urban[13]
Economics, vol. 38, no. 2, pp. 221-235 DOI 10.1006/juec.1995.1030.
LOWE, M. et al., (2015). Planning Healthy, Liveable and Sustainable Cities: How Can Indicators Inform[14]
Policy? Urban Policy and Research, vol. 33, no. 2, pp. 131-144. DOI 10.1080/08111146.2014.1002606.
MARANS, R.W., STIMSON, R.J. (Eds.)., (2011). Investigating Quality of Urban Life. Theory, Methods[15]
ans Emirical Research. Dordrecht, Heidelberg, London, New York: Springer. ISBN 978-94-007-1741-1.
DOI 10.1007/978-94-007-1742-8.
MERCER, (2011). Mercer’s Quality of Living Survey Criteria. [online]. [2012-03-21] Dostupné na[16]
http://www.mercer.com/articles/quality-of-living-definition-1436405.
NÁRODNÝ ÚSTAV CERTIFIKOVANÝCH MERANÍ, (2016). Testovanie 9-2015. [online] Dostupné na:[17]
http://dataportal.nucem.sk/Dataportal-web/web/vysledky/testovanie/index.xhtml.
PLACES RATED ALMANAC, (2012). [online]. [2012-03-21] Dostupné na[18]
http://placesrated.expertchoice.com/default.aspx.
POON, J. P.H. – SHANG, Q., (2014) Are creative workers happier in Chinese cities? The influence of[19]
work, lifestyle, and amenities on urban well-being. Urban Geography, vol. 35, no. 4, pp. 567-585. DOI
10.1080/02723638.2014.904977 .
PRICEWATERHOUSECOOPERS, (2011). Cities of Opportunity. [online]. [2012-05-05] Dostupné na[20]
http://www.pwc.com/us/en/cities-of-opportunity/2011/pdfdownload.jhtml.
THE ECONOMIST INTELLIGENCE UNIT, (2011). A Summary of the Liveability Ranking and Overview.[21]
August 2011. [online]. [2012-05-05] dostupné na
https://www.eiu.com/public/topical_report.aspx?campaignid=Liveability2011.
THE WORK FOUNDATION, (n.a.) Ideopolis Quality of Life Survey.[22]
THEATRE, (2016) Divadlo na Slovensku. [online]. [2016-03-05] Dostupné na[23]
http://www.theatre.sk/sk/divadlo-na-slovensku/adresar/statne-divadla/.
SME.AUTO, (2016) Ceny pohonných hmôt. [online]. [2016-03-19] Dostupné na[24]
https://auto.sme.sk/natankuj/?ref=menu.
ŠTATISTICKÝ ÚRAD SR, (2016). DataCube. [online] Dostupné na[25]
http://datacube.statistics.sk/TM1WebSK/TM1WebLogin.aspx.
ŠTATISTICKÝ ÚRAD SR, (2016). Sčítanie obyvateľov, bytov a domov 2011. [online] Dostupné na[26]
https://census2011.statistics.sk/.
Príspevok bol podporený grantom VEGA č. 1/0965/15 Manažment výkonnosti v miestnej
samospráve a jeho aplikácia vo vybraných obciach na Slovensku.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
475
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-61
HODNOCENÍ KVALITY ŽIVOTA V MĚSTSKÉ ČÁSTI
BRATISLAVA-LAMAČ
EVALUATION OF QUALITY OF LIFE IN THE CITY DISTRICT
BRATISLAVA-LAMAČ
DOMINIKA TÓTHOVÁ
KATARÍNA VRŠKOVÁ
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: d.tothova@mail.muni.cz, 421326@mail.muni.cz
Anotace
Příspěvek se zabývá subjektivním hodnocením kvality života. Jeho cílem je na základě dotazníkového
šetření získat hodnocení vybraných indikátorů kvality života obyvatel v městské části Bratislava –
Lamač a jejich následnou komparací s výsledky předchozího výzkumu I. Andráška z roku 2006 zjistit,
zda a k jakým změnám v subjektivním vnímání kvality života obyvatel za sledované období došlo.
Respondenti nejkladněji hodnotili dostupnost přírody a množství a kvalitu zeleně, a to v obou
sledovaných obdobích. Nejvyšší pozitivní změny, co se týče změny pořadí oproti roku 2006, dosáhlo
hodnocení dostupnosti základních služeb. Nejvýznamnější pokles v žebříčku byl sledován u činnosti
místní samosprávy.
Klíčová slova
kvalita života, subjektivní hodnocení, Bratislava – Lamač
Annotation
The paper deals with the subjective evaluation of quality of life. The objective is based on the survey
to obtain evaluation of selected indicators of quality of life in the city of Bratislava - Lamač and their
subsequent comparison with the results of previous research from I. Andráško (2006) to determine
whether and what changes have been in the subjective perception of quality of life during the
reporting period. The respondents evaluated the most positive the availability of nature and the
quantity and quality of the green, in both periods. The highest positive changes in terms of changing
the order in comparison with 2006, reached the assessment of the availability of basic services. The
most significant decline in the rankings was followed in the activities of local government.
Key words
quality of life, subjective evaluation, Bratislava - Lamač
JEL classification: I31
1. Úvod
Kvalita života je v současné době fenomén, a to značně proměnlivý v čase a prostoru (Andráško,
2013), jeho vnímání se měnilo v průběhu celého lidského vývoje. Jde vlastně o obecný termín, který
představuje ukazatel naplnění individuálních potřeb nebo jak jednotlivci či skupiny vnímají
spokojenost či naopak nespokojenost v různých oblastech života (Costanza et al., 2007). Kromě
ekonomie se konceptem zabývají i další obory jako například kulturní antropologie, psychologie,
politologie, sociologie, ekologie, a především lékařské vědy, i když většinou spíše ze svého poněkud
izolovaného úhlu pohledu. Můžeme tedy říct, že se jedná o pojem značně interdisciplinární, ale také
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
476
těžko uchopitelný, protože neexistuje jednotná definice ani jednoznačný koncept daného tématu
(Heřmanová, 2012). Mezi jednu z definic, na kterou bývá často odkazováno, je pojetí WHO (2017),
podle které je kvalita života individuální vnímání postavení člověka v životě v kontextu systému
kultury a hodnot, ve kterých žije, a to ve vztahu ke svým cílům, očekáváním, normám a obavám.
Definice tedy odkazuje spíše na subjektivní dimenzi hodnocení. Většina autorů pak právě pohlíží na
koncept kvality života ze dvou úhlů pohledu, kdy rozlišují jeho subjektivní a objektivní rozměr (např.
Alatartseva a Barysheva, 2015, Gasper, 2010, Susniene a Jurkauskas, 2009).
Mnoho autorů se domnívá, že na kvalitu života má významný vliv okolní prostředí. Většina problémů
spojených s lidským životem má tak geografický rozměr (Sheth a Frazier, 1982). Pochopení povahy
vztahu mezi jednotlivcem a prostředím je podstatou geografické subdisciplíny - sociální geografie
(Pacione, 2003). V literatuře existuje všeobecná shoda, že na výzkum právě tohoto vztahu mezi
jedincem a prostředím jsou potřeba objektivní, tak subjektivní indikátory (Cummins, 2000). Nicméně,
někteří autoři (např. Marans a Couper, 2000) tvrdí, že objektivní indikátory nevyjadřují reálnou
kvalitu, protože ji nelze objektivně definovat tím, co jednotlivci považují za kvalitní. S tímto pojetím
se pak setkáváme v pracích několika autorů, kteří se zaměřují především na komparaci životních
podmínek na základě subjektivního hodnocení v jednotlivých městských částech (např. Andráško et
al., 2013; Andraško, 2008), krajích a regionech (např. Biolek et al., 2017; Murgaš, 2009, Moro et al.,
2008). Někteří autoři pak zkoumají pojetí kvality života z pohledu strategických dokumentů regionů
(např. Bielok, et al., 2013, Andráško et al., 2012).
1.1 Cíle a metody
Cílem této práce je pomocí dotazníkového šetření zjistit úroveň spokojenosti obyvatel městské části
Bratislava - Lamač s vybranými faktory ovlivňujícími kvalitu jejich života a porovnáním získaných
výstupů s obdobnými výsledky průzkumu realizovaného v minulosti zjistit, jak a zda vůbec se kvalita
života obyvatel změnila.
Článek metodicky vychází z výzkumu Andráška (2006) zaměřeného na hodnotící aspekt obrazu města
Bratislava, který je (zjednodušeně řečeno) odrazem atraktivity jejích různých částí. Uvedené pocity a
názory byly v případě tohoto výzkumu zjišťovány prostřednictvím metody dotazníkového průzkumu
(provedeného ve spolupráci s Magistrátem hl. města SR Bratislavy), přičemž se autoři na základě
získaných údajů pokusili určit lokality, které jsou obyvateli města z hlediska kvality života
považovány za nejlepší, resp. nejhorší. Bydliště respondenta bylo specifikováno v rámci použitých
prostorových jednotek - městských čtvrtí. Těchto bylo na území Bratislavy definovaných celkově 75,
přičemž vznikaly postupnou agregací urbanistických obvodů. Účelem naší studie je porovnat tyto
výsledky v městské části Lamač a zjistit, k jakým změnám za sledované období došlo.
Za účelem získání subjektivního hodnocení jednotlivých indikátorů kvality života byl obdobně využit
dotazníkový průzkum. Pro zajištění co nejpřesnějšího a nejjednoduššího porovnávání s výsledky byly
jednotlivé indikátory zvoleny stejně (Andráško, 2006), nicméně jelikož uvedený výzkum byl mnohem
komplexnější, a tedy zahrnoval podstatně více oblastí a indikátorů, vybraly jsme pouze ty, které
považujeme za nejdůležitější z hlediska kvality života každého jedince a které lze považovat za
významné z hlediska specifika městské části.
Průzkum byl realizován v průběhu března 2016. Počet rozeslaných dotazníků byl 125. Počet přijatých,
dostatečně vyplněných a následně zpracovaných dotazníků byl 98. Vybraný soubor proporcionálně
respektoval pohlavní, vzdělanostní a věkovou strukturu obyvatel městské části. Dotazník se skládal z
otázek zjišťujících základní socio-demografické charakteristiky respondentů a otázek zaměřených na
subjektivní hodnocení jednotlivých indikátorů kvality života. Respondenti měli za úkol ohodnotit, jak
vnímají kvalitu daných proměnných a následně dostupnost vybraných faktorů v místě jejich bydliště.
Některé proměnné byly shodné v obou kategoriích, například hodnocení kvality městské hromadné
dopravy a dostupnost nejbližší zastávky MHD, ale naopak u jiných proměnných byl zjišťován názor
respondentů pouze na jeden z faktorů, ať už to byla kvalita nebo dostupnost. Dotazovaní měli možnost
jednotlivé indikátory ohodnotit na stupnici od 1 (velmi nespokojený) do 5 (velmi spokojený).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
477
Uvedená stupnice byla zvolena pro jednoduchost porovnávání výsledků s již zmíněným průzkumem,
kdy bylo použito identické hodnocení.
Základní výzkumný soubor v průzkumu, provedeném v roce 2006 (Andráško, 2006) na celém území
hlavního města, tvořilo 874 respondentů. Jelikož tento soubor respektoval přiměřenost prostorového
rozložení obyvatelstva Bratislavy vyplývá z toho, že respondenti pocházející z městské části Lamač
tvořili pouze cca 1,54 % souboru. Jelikož se domníváme, že z tohoto důvodu by bylo značně nepřesné
porovnávat navzájem konkrétní průměrné bodové hodnocení jednotlivých indikátorů, pro potřeby této
studie byly vytvořeny dva na sobě nezávislé žebříčky, ve kterých byly porovnány průměrné bodové
zisky jednotlivých proměnných v rámci každého z výzkumů. Změnu ve vnímání kvality jednotlivých
faktorů byly tedy hodnoceny na základě změny umístění v daných žebříčcích.
2. Vymezení a charakteristika území zájmu
Městská část Bratislava - Lamač se nachází na severozápadě hlavního města v okrese Bratislava IV.
Její součástí jsou dvě místní části, a to Podháj a Rázsochy. S rozlohou 6,54 km2
zabírá pouze 1,8%
celkové rozlohy města a je tedy nejmenší městskou částí. Její území, připomínající písmeno "V", je ze
západní strany ohraničené dálnicí D2 a železniční tratí. Východní okraj je naopak obklopen lesy, které
jsou součástí Bratislavského lesního parku a Chráněné krajinné oblasti Malé Karpaty. Zástavbu v
městské části je podle období výstavby lze rozdělit do několika skupin, a to na původní rodinné domy,
které tvořily obec Lamač před jejím přičlenění k hlavnímu městu, panelové domy postavené v druhé
polovině 70. let a nejnovější, převážně cihlové domy postavené na začátku 21. století. Celá městská
část je situována v mírném kopci a její průměrná nadmořská výška je 220 m. n. m.
Obr. 1: Vymezení katastrálního území městské
části
Obr. 2: Vymezení katastrálního území městské
části
Zdroj: maps.google.com Zdroj: MČ Lamač
3. Výsledky
Obyvatelé městské části Lamač jsou nejspokojenější s dostupností přírody a lesa a s množstvím
a kvalitou zeleně, přičemž v hodnocení se tyto odpovědi umístily na stejném místě v obou
sledovaných letech. Obyvatelé tedy stále oceňují fakt, že městská část, ve které žijí, je obklopena
jednoduše přístupnými lesy. Naopak, v otázce celkového vzhledu MČ, který je ovlivněn i lidskou
aktivitou pozorujeme změnu. Zatímco v minulosti se tento faktor umístil na 3. místě a byl tedy
hodnocen velmi pozitivně, v současnosti považují obyvatelé celkový vzhled městské části až za 9.
nejkvalitnější faktor pozitivně ovlivňující jejich život na daném území. Tato změna je pravděpodobně
ovlivněna nedostatky, jako je čistota veřejných prostranství, kterou se nedaří dlouhodobě udržovat.
Tuto proměnnou obyvatelé v současnosti vnímají jako podstatně horší. Zatímco v roce 2006 byla
považována za 6. nejkvalitnější faktor, v aktuálním průzkumu se umístila až na 13. místě. Třetí
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
478
nejvyšší spokojenost v současnosti vyjádřili obyvatelé v otázce dostupnosti nejbližší zastávky městské
hromadné dopravy. V této oblasti můžeme pozorovat mírné zlepšení, i když se všechny zastávky
MHD nacházejí na identickém místě jako v roce 2006 a tudíž jsou stejně dostupné. Změna mohla být
způsobena např. zhoršováním stavu jiných faktorů, což následně tuto proměnnou, jejíž kvalita se
nezměnila, posunulo na vyšší příčky. Nicméně s kvalitou služeb městské hromadné dopravy jsou
obyvatelé spokojenější méně než v minulosti. Domníváme se, že tato změna je způsobena vyššími
nároky obyvatel na služby MHD, jelikož za posledních 10 let se počet denních spojů obsluhujících
městskou část dokonce o jeden spoj zvýšil a stejně se zlepšily technické parametry autobusů
obsluhujících městskou část. Co se týče hodnocení spokojenosti s dostupností vzdělávacích zařízení,
respondenti hodnotili tento indikátor kladně, za sledované období pak nepozorujeme výraznou změnu.
Faktor, který se v roce 2016 umístil na 6. místě, a tedy obyvatelé jsou s ním stále poměrně spokojeni,
je dostupnost obchodu s potravinami. V této oblasti můžeme pozorovat zlepšení v rostoucím počtu
obchodů s potravinami, a tedy i zlepšení jejich dostupnosti vyššímu počtu obyvatel. V souvislosti s
nakupováním byla respondentům položena otázka týkající se kvality nákupních možností
poskytovaných na území městské části. Tato proměnná naopak získala poměrně nízké hodnocení,
nicméně v porovnání s minulostí, kdy se umístila na posledním místě, lze konstatovat určité zlepšení.
Tak jako dostupnost obchodů i dostupnost základních služeb se podle obyvatel za poslední desetiletí
zlepšila, a to nejvýrazněji, celkem o 9 příček oproti minulému období. I přesto, že s faktorem
dostupnosti do centra města respondenti nevyjádřili naprostou spokojenost, můžeme konstatovat, že se
však jejich hodnocení zlepšilo. Zatímco v roce 2006 se tato proměnná umístila na 17. místě, v
aktuálním průzkumu stoupla o tři příčky, a to na 14. místo. Pozitivní vliv na toto vnímání dopravní
situace mohlo mít uvedení tunelu Sitina do provozu. S dopravní situací souvisí i další proměnná, na
kterou jsme zjišťovali názor obyvatel, a to možnosti parkování v městské části. Spokojenost obyvatel
s touto proměnnou se za posledních deset let zhoršila. Dokonce ji respondenti považují za největší
problém ovlivňující kvalitu jejich života v městské části. Důvod můžeme vidět v nárůstu počtu
vlastněných osobních automobilů. Městská část nebyla v období její výstavby projektována na to, aby
v ní mělo možnost parkovat tak vysoké množství aut. Zlepšení můžeme naopak pozorovat v otázce
dostupnosti zdravotnického zařízení. Spokojenost s dostupností do zaměstnání se během sledovaného
období snížila. Důvodem může být pokles pracovních příležitostí v městské části, kdy je většina
obyvatel nucena za prací dojíždět do jiných městských částí. K výraznému zhoršení spokojenosti
obyvatel došlo v otázce činnosti místní samosprávy. Zatímco v roce 2006 byli obyvatelé poměrně
spokojeni a proměnná se umístila na 10. místě, v současnosti vyjádřili respondenti mnohem vyšší
nespokojenost a jejich hodnocení proměnnou zařadilo na 18. místo. Obdobné zhoršení můžeme
pozorovat i v otázce dostupnosti zábavních podniků. Tento faktor klesl o čtyři příčky ze 14. na 17.
místo. V úrovni spokojenosti s možnostmi kulturního vyžití jsme v průběhu sledovaných let
nepozorovaly žádné změny, hodnocení obyvatel je nízké v současnosti stejně jako před deseti lety.
Výsledky studie z roku 2016 včetně průměrného bodového hodnocení jsou přehledně zobrazeny
v Obr. 3 a Obr. 4. Porovnání s výsledky výzkumu z roku 2006 pak zobrazuje Tab. 1.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
479
Obr. 3: Průměrné bodové hodnocení indikátorů
kvality života (2016)
Obr. 4: Prům. bodové hodnocení dostupnosti
indikátorů kvality života (2016)
Zdroj: vlastní zpracování Zdroj: vlastní zpracování
Tab. 1: Změna v umístění indikátorů v žebříčku z roků 2006 a 2016
Indikátor Pořadí 2006 Pořadí 2016 Rozdíl
Dostupnost přírody, lesa 1 1 0
Množství a kvalita zeleně 2 2 0
Celkový vzhled MČ 3 9 -6
Kvalita ovzduší 4 5 -1
Dostupnost MŠ/ZŠ 5 4 1
Čistota veřejných prostranství 6 13 -7
Dostupnost nejbližší zastávky MHD 7 3 4
Možnosti sportování 8 8 0
Služby MHD 9 10 -1
Činnost místní samosprávy 10 18 -8
Dostupnost obchodu s potravinami 11 6 5
Úroveň vandalismu 12 12 0
Dostupnost zábavních podniků 13 17 -4
Dostupnost do zaměstnání 14 16 -2
Možnosti parkování 15 20 -5
Dostupnost základních služeb 16 7 9
Dostupnost centra města 17 14 3
Dostupnost zdravotnického zařízení 18 11 7
Možnosti kulturního vyžití 19 19 0
Možnosti nakupování 20 15 5
Zdroj: vlastní zpracování
Závěr
Na základě vlastního dotazníkového šetření z roku 2016 a následným porovnáním změny v pořadí
oproti původnímu výzkumu z roku 2006 (Andráško, 2006) jsem dospěly k následujícím hlavním
závěrům. Nejvýznamnější změnou v spokojenosti obyvatel prošla proměnná dostupnost základních
služeb, která vzrostla o devět příček. Naopak k největšímu zhoršení spokojenosti obyvatel došlo při
hodnocení činnosti místní samosprávy. Mezi výrazné pozitivní změny můžeme zařadit zvýšení
spokojenosti obyvatel s dostupností zdravotnického zařízení, s možnostmi nakupování a dostupností
Možnosti nakupování
Možnosti sportování
Možnosti kulturního vyžití
Množství a kvalita zeleně
Kvalita ovzduší
Čistota veřejných prostranství
Služby MHD
Možnosti parkování
Úroveň vandalismu
Činnost místní samosprávy
Celkový vzhled MČ
Průměrnébodovéhodnocení
2 2,65 3,3 3,95 4,6
4,1
3,29
3,91
2,78
4,04
3,9
4,45
4,55
3,04
4,12
3,87 Dostupnost obchodu s potravinami
Dostupnost zdravotnického zařízení
Dostupnost základních služeb
Dostupnost centra města
Dostupnost do zaměstnání
Dostupnost ZŠ/MŠ
Dostupnost zastávky MHD
Dostupnost zábavních podniků
Dostupnost přírody, lesa
Průměrnébodovéhodnocení
3 3,425 3,85 4,275 4,7
4,64
3,71
4,54
4,47
3,84
3,9
4,14
4,01
4,27
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
480
obchodu. Na druhé straně za nejvýraznější negativní změny považujeme zhoršení spokojenosti
obyvatel s čistotou veřejných prostranství, celkovým vzhledem městské části a možnostmi parkování.
Literatura
ALATARTSEVA, E., BARYSHEVA, G., (2015). Well-being: subjective and objective aspects. Procedia-[1]
Social and Behavioral Sciences, vol. 166, pp. 36-42. ISSN 1877-0428. DOI 10.1016/j.sbspro.2014.12.479.
ANDRÁŠKO, I. (2006). Percepcia kvality života v mestských štvrtiach Bratislavy. Geografická revue, vol.[2]
2, no. 2, pp. 227-240. ISSN 1336-7072.
ANDRÁŠKO, I., (2013). Quality of life: an introduction to the concept. Brno: Masarykova univerzita.[3]
ISBN 978-80-210-6669-4.
ANDRÁŠKO I., (2008). Hlavné komponenty spokojnosti s kvalitou životných podmienok v mestských[4]
štvrtiach Bratislavy (Major components of satisfaction with the quality of living conditions in Bratislava
city districts). In Změny regionálních struktur České republiky a Slovenské republiky. Brno: Institute of
Geonics, Academy of Sciences CR, Palacký University Olomouc, pp. 74-79. ISBN 978-80-86407-33-3.
ANDRÁŠKO, I., BIOLEK, J., HORÁKOVÁ, J. (2012). Mikroregion a kvalita života – případová studie[5]
mikroregionu Jindřichohradecko. In XV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků.
Brno: Masarykova univerzita, pp. 529-537. ISBN 978-80-210-5875-0.
ANDRÁŠKO, I., LESOVÁ, P., KUNC, J., & TONEV, P., (2013). Perception of quality of life in Brno[6]
housing estates. Hungarian Geographical Bulletin, vol. 63, no. 1, pp. 90 – 101. ISSN 0015-5403.
BIOLEK, J., ANDRÁŠKO, I., MALÝ, J., ZRŮSTOVÁ, P., (2017). Interrelated aspects of residential[7]
suburbanization and collective quality of life: A case study in Czech suburbs. Acta geographica Slovenica,
vol. 57, no. 1, pp. 65 – 75. ISSN 1581-8314. DOI 10.3986/AGS.909.
BIOLEK, J., ANDRÁŠKO, I., ŠERÝ, O., KLEMEŠOVÁ, K., ZRŮSTOVÁ, P., TOUŠEK, V., (2013).[8]
Koncept kvality života v rozvojových strategiích mikroregionů Jihomoravského kraje. In XVI. mezinárodní
kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 517-522. ISBN
978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-65.
COSTANZA, R., FISHER, B., ALI, S., BEER, C., BOND, L., BOUMANS, R., ... & GAYER, D. E.,[9]
(2007). Quality of life: An approach integrating opportunities, human needs, and subjective well-being.
Ecological economics, vol. 61, no. 2, pp. 267-276. ISSN 0921-8009. DOI 10.1016/j.ecolecon.2006.02.023.
CUMMINS, R. A. (2000). Objective and subjective auality of life: An interactive model. Social indicators[10]
research, vol. 52, no. 1, pp. 55-72. ISSN 1573-0921. DOI 10.1023/A:1007027822521.
GASPER, D., (2010). Understanding the diversity of conceptions of well-being and quality of life. The[11]
Journal of Socio-Economics, vol. 39, no. 3, pp. 351-360. ISSN 1053-5357. DOI
10.1016/j.socec.2009.11.006.
HEŘMANOVÁ, E., (2012). Koncepty, teorie a měření kvality života. Praha: Sociologické nakladatelství.[12]
ISBN 9788074191060.
MARANS, R. W., COUPER, M., (2000). Measuring the quality of community life: a program for[13]
longitudinal and comparative international research. In Proceedings of the second international conference
on quality of life in cities. Singapore: The School, vol. 2, pp. 386-400. ISBN 9810423632.
MORO, M., BRERETON, F., FERREIRA, S., CLINCH, J. P., (2008). Ranking quality of life using[14]
subjective well-being data. Ecological Economics, vol. 65, no. 3, pp. 448-460. ISSN 0921-8009. DOI
10.1016/j.ecolecon.2008.01.003.
MURGAŠ, F., (2009). Kvalita života a jej priestorová diferenciácia v okresoch Slovenska. Geografický[15]
časopis, vol. 61, no. 2, pp. 121-138. ISSN 2453-8787.
PACIONE, M., (2003). Urban environmental quality and human wellbeing—a social geographical[16]
perspective. Landscape and urban planning, vol. 65, no. 1, pp. 19-30. ISSN 0169-2046. DOI
10.1016/S0169-2046(02)00234-7.
SHETH, J. N., FRAZIER, G. L., (1982). A model of strategy mix choice for planned social change. Journal[17]
of Marketing, vol. 46, no. 1, pp. 15-26. ISSN 0022-2429. DOI 10.2307/1251156.
SUSNIENE, D., JURKAUSKAS, A., (2009). The concepts of quality of life and happiness–correlation and[18]
differences. Inzinerine ekonomika-engineering economics, vol. 3, pp. 58-66. ISSN ISSN 1392 – 2785.
WHO, (2017). WHOQOL: Measuring Quality of Life. [online]. [cit. 2017-03-30]. Dostupné z[19]
http://www.who.int/healthinfo/survey/whoqol-qualityoflife/en/.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu MUNI/A/0976/2016 Metropolizační procesy přetvářející
tradiční strukturu města: příklad Brněnské metropolitní oblasti.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
481
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-62
SUBJECTIVE DIMENSION OF THE QUALITY OF LIFE:
CASE-STUDY OF THE LELEKOVICE MUNICIPALITY
SUBJEKTIVNÍ DIMENZE KVALITY ŽIVOTA: PŘÍPADOVÁ STUDIE OBCE
LELEKOVICE
MARKÉTA CHALOUPKOVÁ
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Department of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: 390728@mail.muni.cz
Annotation
The life quality concept is a crucial topic of many discussions. Despite its multidisciplinary character,
most authors agree on existence of two dimensions of the life quality, subjective and objective. The
goal of this paper is to identify and analyse the subjective dimension of the life quality in a specific
municipality. The selected municipality was Lelekovice, located in the northern part of the Brno
agglomeration, which is known for its high level of environmental quality and typical relationships
between the core and the suburbia. To accomplish the goal, a questionnaire was taken from scientific
studies and adjusted for the needs of this study. The questionnaire was filled in twice in 2014 and
2016. Based on the questionnaire output, there were identified areas in which the life quality in the
municipality was improved (civil facilities) and was made worse (transportation and technical
infrastructure, education, sport and environment). In the relation of the problematic areas, we
analysed the respondents’ proposals regarding the improvement of the life quality (transportation and
technical infrastructure, education, sport and environment).
Key words
quality of life, subjective dimensions of quality of life, Brno suburban area, Lelekovice municipality
Anotace
Koncept kvality života je klíčové téma mnoha diskuzí. Navzdory jeho multidisciplinární povaze se
většina autorů shodne na existenci dvou dimenzí kvality života, subjektivní a objektivní. Cílem
příspěvku je identifikovat a analyzovat subjektivní dimenzi kvality života ve vybrané obci. Zvolena
byla obec Lelekovice nacházející se v severní části Brněnské aglomerace, která je známá vysokou
kvalitou životního prostředí a typickými vztahy a vazbami mezi jádrem a suburbií. Pro naplnění cíle
byl na základě rešerší vědeckých studií vybrán dotazník, který byl upraven pro potřeby této studie.
Dotazník byl vyplněn dvakrát v letech 2014 a 2016. Na základě výsledků dotazování byly
identifikovány oblasti, ve kterých se kvalita života v obci zlepšila (občanská vybavenost) a ve kterých
se zhoršila (doprava, technická infrastruktura, vzdělání, sport či životní prostředí). V návaznosti na
problémové oblasti byly analyzovány návrhy respondentů na zlepšení kvality života (rekonstrukce
komunikace, údržba veřejného prostranství či zlepšení kvality poskytovaných služeb).
Klíčová slova
kvalita života, subjektivní dimenze kvality života, suburbánní zázemí Brna, obec Lelekovice
JEL classification: I310, H750
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
482
1. Quality of life
Our life quality concept is getting more and more discussed as everybody is influenced by the quality
of life and the environment. Every person is trying to live a happy life filled with personal
achievements. The path to reach such a life is not always simple and is partially influenced by many
external conditions. Thanks to the uniqueness of any human life, it is substantially complicated to
analyse its quality. Everyone has got its own opinion on the life quality, which is then projected into
many and often very distinct definitions and approaches to the life quality issue. The variability and
relative autonomy of terminology can cause misunderstandings as well. Generally, the life quality can
be thought as providing conditions for happiness of an individual or a group, in which the
environment as well as subjective evaluation is important. We can also consider the individual's life
quality as the availability of options people can choose to fulfil their lives, what they consider
necessary and how they rate their life situation (Philips, 2006).
Among some common traits that are typical for the issue of the life quality research also belongs a
fragmentation of definitions, an approach to the evaluation as well as multidisciplinary and
multidimensionality (Andráško, 2016). Most authors agree that the life quality depends on an
objective dimension, that is on an objective conditions and subjective dimension. The term objective
observes material equipment, social conditions for living, social status and physical health. It is a
mixture of economic, social, health and environmental conditions that affect the life of any person
(Vaďurová, Mühlpachr, 2005). Objective characteristics are commonly represented by a GDP
indicator, which reflects the life quality of both individuals and households (Kubátová, 2010).
From specific surveys being conducted so far that cope with an objective dimension of the life quality,
we can pinpoint a survey, which studied the life quality of some metropolitan areas in the US using an
additive model and 123 indexes divided into five selected areas of the life quality (economic, political,
environmental, social, healthcare and educational areas). The results of the survey were retrieved from
a weighted mean of the indexes (Liu, 1975). We find various researches in the area of hedonical
analysis inspirational as they try to formulate the attractiveness of the area, which is formed by
advantages and disadvantages of life there or conditions, which affect the life of residents. An
example of such conditions can be equipment, service and institution accessibility, climatic conditions
and other attributes as the environment quality, the condition of air, water or climate (Myers, 1987).
According to another important survey, we can divide urban attractiveness between the demand and
the supply of its attractiveness. The demand is based on a condition that households are maximizing
their life quality by living in an area, which provides the best combination of urban conditions, the
wage level and living costs. The supply is defined by the number of households, which were willing to
live in a specific urban area taking into consideration the living costs (Jensen, Leven, 1997).
When proposing a model of the life quality concept, it is important to take into consideration the
subjective dimension of the life quality concept, which is more inspirational. Subjective perception of
the life quality can be thought as evaluation of the level of the life quality from the perspective of an
individual, which is how people see themselves and their current life situation (Vaďurová,
Mühlpachr, 2005). The subjective aspect of the life quality refers to an individual's perception of their
society status in a context of their culture and value system. The final individual satisfaction then
depends on their personal aims, expectations, interests, life satisfaction, presence and on the flow of
both positive and negative feelings (Philips, 2006).
There is a large amount of surveys dealing with a subjective perception of the life quality. As an
example, we can pinpoint surveys concerning a subjective perception of life quality in the Slovakian
city of Bardejov (Mitríková et al., 2008) or research on factors regarding the life quality in the city of
Olomouc (Kladivo, 2011). There was also a survey in selected urban areas in Moravia, which assumed
that the life quality in urban areas is a synthesis of subjective ideas, satisfaction and needs of residents
in relationship with the environment (Frantál, Vaishar, 2008). Andráško (2004, 2006, 2016) is a very
active author in this field who deals with this issue of the life quality. For example, he surveyed a
subjective perception of the life quality in Bratislava, the spatial difference of resident satisfaction
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
483
with the life quality in individual city parts of Povazska Bystrica and also conducted a survey, which
covered a social-demographic dimension of the life quality in Bratislava.
From an international scene, we can pinpoint a survey conducted in the metropolitan area of Brisbane,
Australia, which evaluated the life quality from the perspective of residents of the metropolis, regional
urban centres and rural areas (McCrea et al., 2011). Other surveys of the life quality were conducted
in metropolitan areas of Detroit, Istanbul, or in Washington (Andráško, 2016). There are various
opinions on mutual relationship of both dimensions. According to Andráško (2016), the life quality is
the result of mutual influence of both dimensions, i.e. it is a result of mutual interaction between outer
effects and inner human environment. The neutral view addresses both dimensions as independent to
each other (Cummis, 1997). On the other side, some authors prefer only one dimension. The main
argument for the subjective dimension is understanding sense and personal experience of a person as
superior (Pacione, 2003). However, according to the objective dimension protagonists, such a view is
absolutely essential as it determines environment in which we live (Helburn, 1982).
2. Methods and goal
The goal of this study was to analyse the subjective perception of the life quality of the residents in the
chosen municipality. We identified problematic areas, discussed proposals regarding the improvement
and tried to abstract the level of life quality in the municipality from partial results. To achieve the
goal, we used the method of a quantitative questionnaire survey with qualitative elements. The
methodological concept of a structured questionnaire was taken from numerous studies by
Andráško (2004, 2006, 2016) and adapted for the suburban village. The questionnaire was designed
for residents older than 15 years permanently living in the selected village. As a suitable example of a
model village, which can be considered suburban satellite with all the positive and negative sociocultural
and economic links, including the typical relationship between the core and the suburbs in its
immediate surroundings, Lelekovice village with about 1,830 inhabitants was chosen.
The citizens were asked by the author to complete a questionnaire personally (a form of short
interviews) or via a local institutions. The collection points were placed strategically throughout the
municipality. As the busiest places we can mention the local elementary and nursery school in the
local City office. The survey was conducted in two rounds. The first, main part of the survey, took
place in 2014 and the second part took place in 2016. In both years the return was 9 %, which based
on an analysis of scientific studies may be considered as a sufficiently representative sample. The
second round, which took place on the occasion of preparations for the strategic plan, took place in
2016 - containing some updates and added questions. It was particularly the part covering the
identified problem areas together with the respondents´ proposals to improve the current situation. The
two-dimensional statistical analysis was used for data analysis.
3. Results
Based on the two survey rounds we can conclude that residents do not perceive their resident
satisfaction and life in the village in the same way, nevertheless in both cases the evaluation was very
positive. More than half of respondents were very satisfied with the residential and their immediate
surroundings, which confirm the attractiveness of the village. Not only the locals but also new
residents were attracted particularly by suitable environment, due to the location of the village in
connection with nearby forests and large distances to the nearest industrial zones or major sources of
pollution. The citizen's satisfaction and the attractiveness of the village were also confirmed by the
increase in the number of new residents and a low percentage of people considering a move away.
The respondents also rated a satisfaction rate and degree of importance of selected areas that affect the
quality of life and the environment in the village. Importance can be regarded as an indicator that
determines whether the region for the respondent is substantial or non-substantial while satisfaction
indicates the extent to which the respondent was satisfied with the current situation in the region. For
the research the most important factors of shopping options, environmental issues and the job
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
484
opportunities in the village were selected. The evaluation showed that the predominant importance of
the possibility prevails that of satisfaction. The highest importance related to the air quality and green
areas, as these are aspects that distinguish the quality of life in the village. The attractiveness of the
environment is also associated with high forestation highlands around the village and undulating
terrain, which is in comparison to the villages located south of the city of Brno, the biggest advantage.
Fig. 1: Satisfied with living place and life in the village
Source: Author (2014, 2016)
Another significant factor was the frequency of traffic, the level of noise and education, which are
factors that are rather decisive in the selection of suitable sites for housing. There were slightly
negative attitudes of people towards the job opportunities in the village, which was confirmed by the
number of commuters working in the city of Brno. On the other hand, most people were satisfied with
shopping, which is also due to new bus lines going to the nearby hypermarket. The biggest difference
between importance and satisfaction was recorded in the technical condition of roads and traffic. The
respondents considered both areas important, however, were not satisfied with the status quo.
Fig. 2: Satisfaction and Importance of selected areas
Source: Author (2014, 2016)
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
485
The research also included the question of satisfaction and importance to the availability of selected
services or common human activities. The question was how easy or difficult is to get from home to a
certain place, using their preferred means of transport. The most valued was the availability of forest,
shop, educational facilities and the nearest bus stop, which can be considered as factors which are of
interest not only for the village residents but also for potential buyers of housing in the village. The
respondents were most satisfied with the availability of the forest, which is also considered as one of
the biggest benefits of living in the village. The biggest difference between importance and
satisfaction was observed in the availability of the grocery store where the respondents found
availability as significant but not entirely satisfied with. It should be noted, however, that this finding
is influenced by the respondents' individual address, because those respondents who live farther from
the centre of the village, have a lower availability of this service than those who live in the centre.
Fig. 3: Satisfaction and Importance of selected availabilities
Source: Author (2014, 2016)
Respondents were asked in the context of open questions on the biggest advantages and disadvantages
of living in the village. Final data showed that the biggest advantage may be living in the middle of
countryside near the forest that surrounds the village, which can be also considered the most important
factor affecting the quality of the environment. Beautiful countryside is attractive for hikers and
cyclists, as evidenced by the attendance of Babí lom. Another advantage was the location of the
municipality, in terms of its proximity to the local centres, which is typical for the village, located in
the suburban part. The investigation revealed some completely opposite reactions of the respondents.
An example of the controversy may be peace and quiet versus noise in the village. This fact was
heavily influenced by the address of the respondents, as those who live in the outskirts of the village
recorded less noise (and dust) from passing trucks going to a nearby quarry or vehicles passing
through the village on the main road compared to those who live along the main road.
On the other hand, as the biggest disadvantage of living in the village the provided transport service
was found. This finding is interesting when comparing the results below, which provides examples of
areas where the quality of life in the village for the past five years has improved. From this
comparison it can be seen that the respondents are aware of the progress (especially better connections
of various transport links). At the same time they consider the current situation to be unsatisfactory.
Suburbanization is accompanied by a significant population growth which was reflected negatively in
the form of increased frequency of service and the need for commuting to work or to school. The most
frequently destination mentioned by commuters was obviously Brno.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
486
Fig. 4: Advantages (left) and disadvantages (right) of living in the village
Source: Author (2014, 2016)
Furthermore, respondents assessed the change in the quality of life in the village for the past five
years. This time period was chosen considering the fact that over these years the municipality
implemented a lot of (non-)investment activities, which significantly affected its development. As
emerged from analysis, almost all actions contributed to improving the situation in the village, of
which more than half of the respondents were aware. A third of respondents said that they know about
the changes that took place there but they consider the level of the quality of life as unchanged
because the implementation of investment projects brought along both a number of positive and
negative changes. In response, the respondents were asked to provide specific examples of changes
affecting the quality of life. As the most important change was considered the construction of
sewerage and sewerage treatment. However, the implementation of these investment activities has
also brought a problem. They mentioned a really bad state of the road, so it is not surprising that this
response also reflected in areas where the quality of life in the community got worse. In response to
this finding the negotiation concerning the plan of an urgent reconstruction started.
Fig. 5: Improvement (left) and Worsening (right) of the quality of life in the past 5 years
Source: Author (2014, 2016)
The respondents found to be significant as a positive change repairing the school facilities that took
place within the expanding of the kindergarten and elementary school. In connection with a population
sprawl, however, municipality is currently undergoing some negative effects. Notably the problem of
insufficient capacity of school facilities and the technical condition of the canteen or school club.
Therefore this area was also included in the priority areas of the new strategic plan
(Chaloupková, 2016). Respondents considered positive the construction of a new sport pitch, however
also in this case the situation is not ideal. Currently, the technical condition of both sport places and
especially children's equipment is assessed as unsatisfactory. In response to these findings there are
projects prepared for the reconstruction and completion of sports facilities. In addition to the above
mentioned matters in the new strategic plan the reconstruction of the football pitch and its
surroundings is being planned. This should result in building of adequate facilities for leisure activities
for all citizens, regardless of age.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
487
In the survey respondents also had the opportunity to propose their own projects, which should be
done by the community as their contribution to the further development and improving quality of life.
Most often, these proposals correspond to areas where the quality of life in the village deteriorated. A
fifth of respondents recommend repairing roads and sidewalks, together with the proposals from the
second survey which recommended building of new parking places and various traffic safety
elements, including construction of crossings and sidewalks for pedestrians. These proposals should
be implemented in the forthcoming strategic plan in the part of the priority section Technical
infrastructure and communication (Chaloupková, 2016). Furthermore, respondents recommended
improving the care of public places, notably the regular maintenance of sidewalks, greenery and the
forest. These proposals were in 2016 survey supported with the demand for a neat and cohesive visual
aspect of the village. For example it was proposed to build a shelter for containers or reconstruct the
public lighting. These proposals have also been incorporated into the strategic plan.
Fig. 6: Proposals on improvement of the quality of life in the village
Source: Author (2014, 2016)
Another problem area that was identified in 2016 survey is the environment. To improve the current
state the respondents suggested for example to clean up the local river, take care of the liquidation of
illegal dumps, expand or build a new waste collection centre and build a noise barrier along the
railway. All problem areas and suggestions of the respondents identified within the research were
implemented into the strategic plan, on which the author of this case-study works together with the
Mayor and other representatives of the village.
Conclusion
The indicator of satisfaction with residing and living in a village or with the possibilities and
availability of the areas of quality of life pointed to a positive quality of life in the village. The factor
that had a major impact on the quality of life was mainly its high quality environment. This factor can
be considered as a priority in the choice of municipalities as a place suitable for housing or recreation.
The quality of environment is primarily related to the surrounding countryside, which differentiates
the character of the village not only from the core city but also from the entire southern region. Due to
socio-cultural and economic similarities of the model village to other suburban parts located in the
north of Brno and the relationship between the core (Brno) and its surroundings, a good quality of life
due to high environmental quality even in other surrounding suburban parts can be assumed
(generalized). However, these suburban parts are similar to each other also in their negatives that
include insufficient transport service, increased frequency of traffic or noise associated with an urban
sprawl.
The research also showed that the quality of life in Lelekovice during the last five years has improved,
mainly due to the construction of sewers and sewage treatment plants, reconstruction of school
facilities and building of a sports complex. However, some projects brought along with them also the
negatives reflected in areas where the quality of life in the village deteriorated. The problem areas
include transport and technical infrastructure, education, sport and partially the environment. In the
field of transport and technical infrastructure the problems that caused worsening the living conditions
are e.g. bad condition of rouse caused by an increase of the frequency of traffic, lack of parking places
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
488
and some security features. In the field of education there is currently a really serious problem of an
insufficient capacity of school facilities and poor technical conditions of school buildings. As to
leisure activities there is also an urgent need to build adequate facilities because of the current state of
the sports complex which is not satisfactory. The problems in the field of environment are a clogged
riverbed, the existence of illegal landfills or lack of care of the landscape and greenery. In response to
above mentioned problems the citizens had suggested to work together on several projects (for
example to repair roads, build new car parks, expand the capacity of local school facilities, renovate or
build new sport facilities and improve care of the environment), which were subsequently
implemented into the new strategic plan.
Literature
ANDRÁŠKO, I., (2004). Percepcia činností samosprávy a vybraných aspektov kvality života (na príklade[1]
výskumu medzi obyvateľmi Považskej Bystrice). In Časovo priestorové aspekty transformačných procesov
v Českej republike a v Slovenskej republike. Bratislava: Geografický ústav SAV, pp. 45-51. ISBN 80-
968365-6-0.
ANDRÁŠKO, I., (2006). Sociálno-demografická dimenzia kvality života v Bratislave (vo svetle[2]
multivariačnej analýzy). Folia Geographica, vol. 45, no. 10, pp. 10-17. ISSN 1336-6157.
ANDRÁŠKO, I., (2016). Kvalita života v mestách: východiská, prístupy, poznatky. Brno: Masarykova[3]
univerzita. ISBN 978-80-210-8269-4. DOI 10.5817/CZ.MUNI.M210-8271-2016.
CHALOUPKOVÁ, M., (2016). Program rozvoje obce Lelekovice. [Diplomová práce]. Brno: Masarykova[4]
univerzita.
CUMMIS, R., (1997). Comprehensive quality of life- adult. Melbourne: NewSouth Publishing. ISBN 0[5]
7300 2804 6.
FRANTÁL, B., VAISHAR, A., (2008). Zvláštnosti kvality života v malých městech. Geographia Slovaca,[6]
vol. 2008, no.25, pp. 175-188. ISSN 1210-3519.
HELBURN, N., (1982). Geography and the Quality of Life. Annals of the Association of American[7]
Geographers, vol. 72, no. 4, pp 445-456. ISSN 1467-8306. DOI 10.1111/j.1467-8306.1982.tb01837.x.
JENSEN, J. M., LEVEN, CH. L., (1997). Quality of life in central cities and suburbs. The Annals of[8]
Regional Science, vol. 31, no. 4, pp. 431-449. ISSN 0570-1864. DOI 10.1007/s001680050057.
KLADIVO, P., (2011) Prostorová diferenciace kvality života města Olomouce. [Disertační práce]. Brno:[9]
Masarykova univerzita.
KUBÁTOVÁ, H., (2010). Sociologie životního způsobu. Praha: Grada Publishing a.s. ISBN 978-80-247-[10]
2456-0.
LIU, B.-CH., (1975). Quality of life indicators in U.S. metropolitan areas. Social Indicators Research, vol.[11]
4, no. 1, pp. 115-117. ISSN 0303-8300. DOI 10.1007/BF00353127.
McCREA, R., WESTERN, M., SHYY, T.-K., (2011). Subjective Quality of Life in Queensland:[12]
Comparing Metropolitan, Regional and Rural Areas. In Marans, R. W., Stimson, R. J. (eds.) Investigating
Quality of Urban Life. Springer Netherlands, pp. 295-313. ISBN 978-94-007-1741-1. DOI 10.1007/978-94-
007-1742-8.
MITRÍKOVÁ (FERTAĽOVÁ), J., MADZIKOVÁ, A., (2008). Percepcia kvality života na príklade mesta[13]
Bardejov. In Miscellanea Geographica 14. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, pp. 105-110. ISBN 978-
80-7043-663-9.
MYERS, D., (1987). Community-Relevant Measurement of Quality of Life: A Focus on Local Trends.[14]
Urban Affairs Quarterly, vol. 23, no. 1, pp. 108-125. DOI 10.1177/004208168702300107.
PACIONE, M., (2003). Urban environmental quality and human wellbeing - a social geographical[15]
perspective. Landscape and Urban Planning, vol. 65, no. 1-2, pp. 19–30. ISSN 0169-2046. DOI
10.1016/S0169-2046(02)00234-7.
PHILIPS, D., (2006). Quality of life: Concept, policy and practice. New York: Routledge. ISBN 978-[16]
0415323543.
VAĎUROVÁ, H., MÜHLPACHR. P., (2005). Kvalita života: teoretická a metodologická východiska.[17]
Brno: Masarykova univerzita. ISBN 80-210-3754-7.
This article was supported by the projects of the specific research named Metropolitan processes
forming traditional city structure: example of Brno metropolitan area MUNI/A/0976/2016.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
489
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-63
LOKALITY ENVIRONMENTÁLNYCH ZÁŤAŽÍ STREDNÉHO
SLOVENSKAAKO LIMITUJÚCE FAKTORY
REGIONÁLNEHO ROZVOJA
LOCALITIES OF ENVIRONMENTAL LOADS OF CENTRAL SLOVAKIA
AS LIMITING FACTORS OF REGIONAL DEVELOPMENT
MARTIN BOLTIŽIAR 1
EVA MICHAELI 2
VLADIMÍR SOLÁR 2
MONIKA IVANOVÁ 2
1
Katedra geografie a regionálneho rozvoja
Fakulta prírodných vied
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre
1
Depart. of Geography and Regional Development
Faculty of Natural Sciences
Constantine the Philosopher University in Nitra
Trieda A. Hlinku 1, 949 75 Nitra, Slovakia
E-mail: mboltiziar@ukf.sk
2
Katedra geografie a aplikovanej geoinformatiky
Fakulta humanitných a prírodných vied
Prešovská univerzitav Prešove
2
Depart. of Geography and Applied Geoinformatics
Faculty of Humanities and Natural Sciences
Prešov University in Prešov
Ul. 17. novembra, 081 16 Prešov, Slovakia
E-mail: eva.michaeli@unipo.sk, vladimir.solar@unipo.sk, monika.ivanova@unipo.sk
Anotácia
Problematiku regionálneho rozvoja vnímame v literatúre ako ekonomický rast prezentovaný
v pozitívnom slova zmysle. Zvyčajne predstavuje zvýšenie ekonomických ukazovateľov a životnej
úrovne obyvateľstva. Hospodársky rast však nemusí nutne byť spojený s rozvojom regiónov, aj keď
tento nie je možné si predstaviť bez neho. Regionálny rozvoj každého regiónu musí byť založený aj na
kvalite životného prostredia, ktoré okrem iného má vplyv aj na kvalitu života. Jedným z negatívnych
aspektov sú aj environmentálne záťaže. Cieľom príspevku je podrobnejšia charakteristika lokalít
environmentálnych záťaží Stredného Slovenska, ktoré predstavujú významné limitujúce faktory
regionálneho rozvoja. Údaje o vybraných záťažiach sme získali terénnym výskumom, analýzou
leteckých snímok, ako aj literárnych a iných prameňov a neposlednom rade aj z interview. Riešenie
problematiky environmentálnych záťaží na Slovensku spomaľuje absencia zákona, nedostatok
finančných prostriedkov, jednoznačne neurčená zodpovednosť za environmentálne záťaže a vysoký
počet lokalít, čo nebude možné riešiť bez krytia výdavkov z európskych fondov prostredníctvom OP ŽP
a štátneho rozpočtu. Riešenie problematiky bude dlhodobou záležitosťou a predpokladá sa, že bude
trvať do roku 2030. Rok 2027 by mal byť cieľovým rokom sanácie najrizikovejších environmentálnych
záťaží, čo vyplýva z aplikácie povolených výnimiek, napr. Rámcovej smernice EÚ o vode, podľa ktorej
musia členské štáty dosiahnuť dobrý stav kvality povrchových a podzemných vôd.
Kľúčové slová
environmentálne záťaže, životné prostredie, regionálny rozvoj, rekultivácia, Stredné Slovensko
Annotation
Regional development is perceived in literature as the economic growth presented in a positive sense.
Economic growth does not necessarily have to be associated with the development of regions,
although it is hard to imagine the latter without the former. Regional development of any region must
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
490
be based on the quality of the environment which influences, among other areas, the quality of the life
of inhabitants. The negative aspects of the regional development include also environmental loads.
The aim of this paper is to provide detailed characteristics of the environmental loads in the Western
Slovakia, which present limiting factors of regional development. The data about have been obtained
from field research, analysis of aerial photographs, as well as bibliography and other resourses, and
from interviews. Management of the issue of environmental loads in the Slovakia is being slowed
down due to the absence of legislation, lack of financial resources, failure to clearly assign
responsibilities for environmental loads, and high number of localities. Solving the issue of
environmental loads will not be possible without financial support of European funds by means of
Operational Programme for Environment and from the state budget. However, the solution to the
whole issue will be a long-term matter and it is assumed to last until 2030. The year 2027 is the target
year for sanitation of the most risky environmental loads resulting from the application of allowed
exceptions, e. g. EU general directive on water according to which the member states must reach
good quality of surface and underground waters.
Key words
environmental loads, environment, regional development, recultivation, Central Slovakia
JEL classification: Q53
Úvod
Regionálny rozvoj je vnímaný v ekonomickej literatúre ako ekonomický rast prezentovaný
v pozitívnom slova zmysle. Zvyčajne predstavuje zvýšenie ekonomických ukazovateľov a životnej
úrovne obyvateľstva. Hospodársky rast však nemusí nutne byť spojený s rozvojom regiónov, aj keď
tento nie je možné si predstaviť bez neho. Regionálny rozvoj každého regiónu musí byť založený aj na
kvalite životného prostredia, ktoré okrem iného má vplyv aj na kvalitu života obyvateľov. Práve
environmentálne záťaže v Slovenskej republike predstavujú vysoko negatívne, bariérne, rizikové
elementy, ktoré vo veľkej miere ovplyvňujú funkčno-priestorovú štruktúru krajiny a limitujú
regionálny rozvoj. Problému sa venujú viacerí autori či už na úrovni celoštátnej (napr. Klinda, Bohuš,
2008, Škultéty, 2008, Paluchová, 2009, Pariláková, 2003), ich vplvu na krajinu (Hanzes et al. 2011,
2014) ako aj zodpovednosti jednotlivých subjektov (Lačný, 2012a, b). Tento problém je dlhodobo
vypuklý i v zahraničí (Syeda et al. 2014, Voutsa et al. 1996, a iní). Odhadovaný počet
pravdepodobných environmentálnych záťaží na území Slovenska je 30 000, z ktorých zhruba 5 %
(1500 lokalít) patrí medzi vysoko rizikové a väčšina z nich nemá vlastníka alebo zodpovedný subjekt,
čo je najväčším problémom týchto záťaží. Záťaže predstavujú pozostatky po priemyselnej a
poľnohospodárskej výrobe, sú to skládky odpadu z priemyselnej výroby (prevažne hutníckej a
chemickej), staré banské diela, najmä haldy, odkaliská a iné objekty po úprave ťažených surovín,
škody zdedené po pôsobení Sovietskej armády, opustené areály po likvidácii výrobných podnikov,
skládky biologického a chemického odpadu v bývalých poľnohospodárskych areáloch (hnojiská,
sklady chemických a použitých ropných látok ap.), ktoré znečisťujú povrchové a podzemné vody,
ovzdušie, pôdu, horninové prostredie a v mnohých prípadoch výrazne vplývajú na fyziognómiu
jednotlivých typov krajiny. Zakomponovanie týchto elementov do súčasnej krajiny nie je možné bez
predchádzajúcej pasportizácie a nasledujúcej eliminácie vplyvu rizikových látok na životné prostredie,
ktoré pretrváva doposiaľ. Lokality environmentálnych záťaží pochádzajú jednoznačne z obdobia
nekoncepčnej socialistickej industrializácie Slovenska v nadväznosti na deľbu práce v bývalom
hospodárskom zoskupení socialistických krajín v RVHP, kedy sa životnému prostrediu venovala
malá, resp. žiadna pozornosť. Patria k ním rizikové a vysokorizikové lokality, ktoré nemajú v
súčasnosti jednoznačne identifikovaného pôvodcu (pôvodné firmy prešli konkurzom alebo likvidáciou
a tak došlo k zmene vlastníckych pomerov).
1. Cieľ príspevku a použité metódy
Cieľom príspevku je podrobnejšia charakteristika vybraných lokalít environmentálnych záťaží
Západného Slovenska, ktoré predstavujú významné limitujúce faktory regionálneho rozvoja.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
491
Analytické údaje Analytické údaje o vybraných záťažiach sme získali na jednak na základe terénneho
výskumu, ako aj analýzou leteckých ortofotosnímok, štúdiom literárnych a iných prameňov
a neposlednom rade aj z interview. Terénny výskum sme vykonali v rokoch 2008 – 2015 na vtedy
dostupných lokalitách. Výskum bol orientovaný na primárnu a sekundárnu geoekologickú štruktúru
vybraných lokalít. Uvedenie podrobnejších výsledkov je obmedzené rozsahom príspevku. Pre
identifikáciu lokalít pri terénnom výskume sme využili aj topografické mapy a farebné letecké
ortofotosnímky z rokov 2003, 2006, 2013 a 2016, pričom niektoré z nich tvoria prílohu štúdie.
2. Environmentálne záťaže
Celkovo environmentálne záťaže a nimi kontaminované lokality zaberajú 10 % plochy štátu a sú
rozptýlené po celom území Slovenska. O tejto problematike sa diskutuje vyše 20 rokov. Jediným
riešením problému environmentálnych záťaží je zákon, ktorý však doposiaľ chýba. S jeho prípravou
sa začalo už v roku 2003, ale zatiaľ nebol skompletizovaný a predložený do Legislatívnej rady vlády
SR. Prijatie zákona je blokované rôznymi profesijnými a zamestnávateľskými zväzmi. Najväčším
problémom zákona je princíp – „znečisťovateľ platí“, s čím súvisí identifikácia aktéra znečistenia.
MŽP SR pristúpilo k systematickej identifikácii environmentálnych záťaží v Slovenskej republike v
roku 2006. Úloha (2006 – 2008) bola koordinovaná SAŽP a participovali na nej viaceré pracoviská
SAŽP a spoločnosť ENVIGEO, a.s. Banská Bystrica prostredníctvom subdodávok zo šiestich
spolupracujúcich organizácií (Paluchová, 2009). Informácie o viac ako 1 800 lokalitách boli
inkorporované do Informačného systému environmentálnych záťaží, ktorý je podkladom pre Štátny
program sanácie environmentálnych záťaží Slovenskej republiky na roky 2010 – 2015. Výsledkom
tejto úlohy, okrem iných prác (Paluchová, 2009) bolo vytvorenie Registra environmentálnych
záťaží v Slovenskej republike (Klinda, Bohuš, 2008), ktorý je členený z aspektu charakteru
environmentálnych záťaží na REZ – časť A (pravdepodobné environmentálne záťaže), REZ – časť B
(environmentálne záťaže), REZ – časť C (sanované a rekultivované lokality).Podľa tohto registra je na
Slovensku identifikovaných 878 pravdepodobných environmentálnych záťaží, ktoré majú vysoký
potenciál stať sa environmentálnymi záťažami, najmä v prípade priemyselných areálov. (Paluchová,
2009). Environmentálnych záťaží bolo registrovaných 257, z čoho 95 lokalít je vysokorizikových.
Sanovaných lokalít je v registri 365, rekultivovaných 318. Pod sanáciou sa v registri chápe
odstránenie zdroja kontaminácie a pod rekultiváciou uvedenie záťaže do primeraného stavu.
3. Charakteristika vybraných lokalít environmentálnych záťaží Stredného
Slovenska
V príspevku sa budeme ďalej bližšie zaoberať vybranými lokalitami environmentálnych záťaží
Stredného Slovenska, ktoré svojimi vlastnosťami znižujú kvalitu života miest a obci a výrazne
limitujú ich regionálny rozvoj.
3.1 Pohronská zaťažená oblasť
Pohronská zaťažená oblasť sa rozprestiera v Banskobystrickom samosprávnom kraji na strednom toku
rieky Hron. Patria do nej mestské aglomerácie Banská Bystrica a Zvolen. Jej rozloha je 203 km2 . Žije
tu 186 000 obyvateľov. Kontaminanty predstavujú F, NOx, SO2, popolčeky (Škultéty, 2008). Farebná
metalurgia je v tejto oblasti skoncentrovaná v Žiari nad Hronom v ZSNP, a.s. a SLOVAKO, a.s., ktoré
majú celý rad dcérskych spoločností s výrobným zameraním na rafinovaný hliník a jeho spracovanie.
Celková plocha výrobného závodu je 211 ha. Tieto podniky sú v oblasti najväčšími producentmi
priemyselných odpadov spolu s Petrochemou Dubová a Železiarňami Podbrezová. Celková ročná
produkcia nebezpečných odpadov v roku 2004 bola 13 997 t, v roku 2005 21 758 t, v roku 2007 opäť
stúpla na 23 138 t a v roku 2007 poklesla na 15 746 t z čoho polovica sa zneškodňuje skládkovaním.
Najväčšiu environmentálnu záťaž v území reprezentuje halda červených a hnedých kalov (patria k
nebezpečným odpadom, karcinogénom) pri Žiari nad Hronom z výroby hliníka (v minulosti na báze
bauxitu dovážaného z Maďarska, kedy na jednu tonu vyrobeného oxidu hlinitého sa vyprodukovalo až
3 t červeného kalu, dnes oxidu hlinitého dovážaného zo Sardínie), ďalej odkalisko popolčeka s
rozlohou 32 ha. Priemyselná halda hnedých a červených kalov patrí svojou rozlohou k najväčším na
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
492
Slovensku (obr. 1). V pôdoryse má rozlohu 44,68 ha. Ozelenená plocha predstavuje 1,8 ha, čiastočne
ozelenená 3,9 ha. Vrcholová plošina má rozlohu 25 ha, pričom je rozčlenená na systém menších
plošín s kalovými poľami ohraničenými strmšími svahmi. Jej rozloha je okolo 25 ha. Dĺžka haldového
telesa na báze je 1000 m, najväčšia šírka 499 m, najmenšia 360 m, stredná 441 m, výška haldy je 45
m. Na severovýchode je ohraničená skládkou škvary a popolčeka, na juhozápade nekultivovanými
trávnymi porastmi s náletom krovín, na severozápade ornou pôdou a na juhovýchode železničnou
traťou č. 150 Zvolen – Šurany, oddelenou od haldy širším pásom krovín. Nachádza sa približne 1000
m od Hrona a medzi haldou a riekou sú poľnohospodársky obrábané plochy. V scenérii kotlinovej
krajiny predstavuje markantnú, bizarnú antropogénnu formu, má tvar terasovanej tabuľovej hory so
strmými takmer 45º uklonenými svahmi (podľa Systematickej identifikácie environmentálnych záťaží
na Slovensku patrí k environmentálnym záťažiam s vysokou prioritou REZ – časť B, na ktorých
nebola jednoznačne určená zodpovednosť a je odporúčaná na realizáciu sanácie.
Priemyselný odpad z výrobných procesov bol na haldu do sedimentačných kalových polí
prepravovaný hydraulicky. Objem uloženého kalu na skládke je 10 mil. t, z toho 90 % tvorí hnedý kal
a 10 % červený kal (spracovaných bolo okolo 14 mil. t bauxitu – množstvo nie je v korelácii s
objemom kalov na halde, ak na jednu tonu oxidu hliníka počítame produkciu 2 - 3 tony odpadu).
Objem voľných a zachytených vysoko alkalických vôd je 1,2 mil. m3
. Halda bola vytvorená na riečnej
nive Hrona bez izolácie oproti podložiu (tvoria ho priepustné kvartérne nivné sedimenty). Smer
prúdenia podzemných vôd je od skládky k Hronu a presakovanie alkalických vôd a ďalších látok
spôsobilo kontamináciu podzemných vôd a horninového podložia. Ďalším problémom je zrážková
voda v súvislosti s veľkou mocnosťou haldového telesa. Iba malá časť tejto vody sa dostane do
zberného kanála, väčšia časť ostáva v telese haldy. Čím dlhšie ostáva priesaková voda v halde, tým je
stupeň jej kontaminácie vyšší. Ročne pribúda presakovaním okolo 120 000 m3
zrážkovej vody
(Pariláková, 2003). Rekultivácia skládky je súčasťou zmluvy o environmentálnej revitalizácii ZSNP,
a.s. Žiar n. Hronom uzavretej medzi vládou Slovenskej republiky, Fondom národného majetku a
príjemcom pomoci SLOVALKO, a.s. a EBOR v roku 1994 a je tiež súčasťou „Environmentálneho
akčného plánu“, ktorý je súčasťou zmluvy zavretej v roku 2001 medzi Fondom národného majetku
Slovenskej republiky, EBOR a ZSNP, a.s. v Žiari n. Hronom. Prvý projekt rekultivácie haldy
červených a hnedých kalov pri Žiari nad Hronom vychádzal iba z jej ozelenenia (zamedzenie
prašnosti), ale ukázalo sa, po prvých odborných analýzach a pokusoch, že tento prístup k sanácii
skládky je nevyhovujúci a nerieši zásadné problémy predmetného priestoru. Podmienkou ozelenenia
haldy je prekrytie kalov zeminou. Tento proces je problematický a neúčinný. Uvedená sanácia
nezabráni presakovaniu zrážkových vôd do telesa haldy, v ktorom sa tieto transformujú na vody
alkalické. Okrem toho na svahoch haldy, ktoré sú veľmi strmé, dochádza k zosúvaniu navezeného
materiálu a odkrývaniu podložných kalov. Presakovanie alkalických vôd do podložia haldy bolo
vyriešené vybudovaním tesniacej bentonitovej steny o hrúbke 60 cm po celom obvode telesa, ktorá je
zapustená podľa konfigurácie nepriepustného podložia neogénu do hĺbky 7 – 15 m pod povrchom.
Stavba bola skolaudovaná v roku 1997. Súbežne bol pripravený projekt biologickej rekultivácie
skládky. Od januára 1998, kedy skončila výroba primárneho hliníka sa prestali využívať kalové polia
plošine haldy. Náklady na tento pôvodný rekultivačný projekt predstavovali 1,71 mil. EUR z čoho
štátna dotácia predstavovala 0,31 mil. EUR, ale zmena projektu náklady podstatne zvýšila.
Druhá etapa rekultivácie haldy podľa nového projektu spočívala vo využití kombinovaných
technických a biologických metód. V prvej fáze boli z haldy odvedené alkalické vody z povrchových
kalových polí a bol vybudovaný drenážny systém, ďalej nádrž pre alkalickú vodu – odparovacia
nádrž, systém prístupových ciest a bolo zmodernizované aj čerpacie zariadenie. Povrch štyroch
kalových polí boli prekrytý špeciálnou polyetylénovou fóliou, piate kalové pole bolo prebudované na
tzv. zásak (predpokladá sa drenáž), cez ktorý v prípade potreby v budúcnosti bude presakovať
alkalická voda. ZSNP, a.s. od roku 2003 čistí alkalickú vodu elekrodialýzou, kryštalizáciou a
klasickou zahusťovacou metódou v odparovacej nádrží, ale aj prostredníctvom externých firiem a do
konca roku 2007 bolo spracovaných okolo 660 290 m3
tejto vody, čo je približne polovica z množstva,
ktoré bolo v telese haldy podľa hydrologického prieskumu v roku 2005 namerané. Práce na tejto etape
boli ukončené v marci 2007 vyriešením odvedenia a spracovania technologických vôd a čiastočnou
rekultiváciou kalových polí. V roku 2008 začali práce na rekultivácii predpolia hlady a jej svahov.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
493
Svahy boli postupne prekryté bentonitovými rohožami s drenážnym systémom na odvádzanie
zrážkovej vody. Táto vrstva sa prekryla rekultivačnou zeminou štrkovitého charakteru. Predpolie
haldy bolo zaizolované fóliou s ochrannou a drenážnou vrstvou až za tesniacu bentonitovú stenu. Na
tento systém bola položená tiež rekultivačná zemina. Rekultivačné práce boli ukončené výsadbou
vhodných druhov tráv a krovín na väčšine plochy haldového telesa. Na celkovú rekultiváciu skládky
červených kalov bude potrebná finančná čiastka viac ako 33 mil. EUR.
3.2 Závod SNP, a.s. v Žiari nad Hronom
Areál skupiny spoločností (rozloha 202,3 ha) bol zaradený do zoznamu environmentálnych záťaží s
vysokou prioritou (Paluchová, 2009). Výstavba závodu v malej, nevetranej Žiarskej kotline spôsobila
jej obyvateľom nemalé problémy. V okrese Žiar nad Hronom bol deväťkrát vyšší výskyt alergických
ochorení a až o 25 % vyšší výskyt zhubných ochorení (najmä medzi hutníkmi), ako je celoslovenský
priemer. Veľmi vážnym problémom v tejto lokalite je kontaminácia pôd v Žiarskej kotline. Pre
Žiarsku kotlinu boli charakteristické emisie flórového typu, ktoré spolu s popolčekmi obsahujúcimi
rizikové elementy, ktoré sa dostávajú do pôdy a znehodnocujú produkciu poľnohospodárskych plodín.
V okolí haldového telesa dochádza k degradácii pôd a prebieha proces ich antropogénneho
zasoľovania. Takto dochádza k zmene subtypov a typov pôd. Výmera kontaminovaných
poľnohospodárskych pôd sa tu odhaduje na 9 000 ha. Obsah rozpustného F v pôde sa v priemere
pohyboval od 35 až 100 mg. kg-1
v blízkosti zdroja znečistenia (hygienický limit je 5 mg. kg-1
).
Narušené boli mikrobiálne a fyzikálno-chemické procesy v pôde, zhoršila sa genetická kvalita humusu
a došlo k zakysľovaniu pôd. Z poľnohospodárskeho pôdneho fondu boli v Žiarskej kotline vyňaté
pomerne rozsiahle územia a produkcia zeleniny podliehala v minulosti špecifickému režimu
(spotrebovala sa iba v Žiarskej kotline). Okrem fluóru bolo na území Žiarskej kotliny zistené aj
zaťaženie pôd ťažkými kovmi (Cd, As, Pb, Cu, Hg). Zdravotné a environmentálne charakteristiky boli
v okrese hrozivé (Pariľaková, 2003).
Paradoxným javom regiónu je zánik obce Horné Opatovce. Obec patrila medzi najstaršie vidiecke
sídla v Žiarskej kotline. Prvá zmienka o osídlení chotára pochádza z roku 1075, ale archeologické
nálezy svedčia o osídlení lokality už v mladšej dobe bronzovej. V 60 rokoch minulého storočia mali
Horné Opatovce 1380 obyvateľov. Hutnícky závod na výrobu hliníka bol postavený v roku 1953 v
tesnej blízkosti obce a emisiami (tuhé znečisťujúce látky s fluorovodíkom, arzénom a ortuťou)
znehodnotil životné prostredie obce do tej miery, že vláda rozhodla v roku 1960 o evakuovaní obce a
v roku 1969 obec definitívne zmizla z mapy Slovenska, 6 rokov pred oslavou 900. výročia prvej
písomnej zmienky. Z pôvodnej obce sa zachoval iba chátrajúci kostol s gotickými základmi, niekoľko
ruín a starý cintorín ležiaci pri ceste, takmer v areáli závodu. Na bývalej zastavanej ploche obce bola
vybudovaná skládka odpadu o rozlohe 5,1 ha, na ktorej sa dnes ukladá aj nebezpečný odpad (REZ –
časť B) a v bližšom okolí sú ďalšie znehodnotené plochy s rozlohou 6,3 ha.
Systematickej identifikácie environmentálnych záťaží (Paluchová, 2009) boli zaradené medzi
environmentálne záťaže (REZ – časť B, K = 69). Skládky Predajná I a II ležia v ochrannom pásme
Národného parku Nízke Tatry (v zóne intenzity zemetrasenia 6° MCS). Lokality predstavujú štyri
úložiská tekutého až polotuhého nebezpečného odpadu – kyslých gudrónov, ktoré vznikajú ako
medziprodukt pri rafinácii ropy (gudróny boli vyvážané na skládku od roku 1964). Vyznačujú sa
toxicitou, mutagenitou (schopnost vyvolat genetickú mutáciu), teratogenitou (schopnosť vyvolať
vrodenú vývojovú chybu u vyvíjajúceho sa plodu) a karcinogenitou. Z ekotoxikologického hľadiska
sa zaradujú medzi nebezpečné odpady, ktoré obsahujú okrem iných látok, vo viazanej i voľnej forme
kyselinu sírovú. Skládky kyslých gudrónov sú chemicky labilné, čo vyplýva, napr. z prítomnosti
voľnej formy kyseliny sírovej a iných látok. Ovplyvňujú podzemné vody a ovzdušie napr.
zlúčeninami síry a pod. (Paluchová, 2009).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
494
Obr. 1: Haldy hnedých a červených kalov pri Žiari nad Hronom.
Zdroj: © ortofotosnímky Eurosense s.r.o., Geodis Slovakia (2016)
3.3 Skládky priemyselného odpadu gudrónov Predajná I a Predajná II
Ďalším problémom regiónu sú skládky priemyselného odpadu gudrónov Predajná I a Predajná II a dve
skládky totožného odpadu priamo v areáli závodu Petrochema, a.s. Dubová (obr. 2). V rámci
Obr. 2: Predajná I. a II. – skládka kyslých gudrónov.
Zdroj: © ortofotosnímky Eurosense s.r.o., Geodis Slovakia (2016)
Ich podložie tvoria mezozoické horniny, vápence, dolomity a horniny melafírovej sekvencie, pričom
skládky nemajú vyriešené tesnenie dna, preto únik približne 60 000 t gudrónov v roku 1982
neprekvapuje. Zisťovacie vrtné práce nepreukázali znečistenie podzemných vôd ani lokalitu v
podzemí, do ktorej gudróny prenikli. Skládky nachádzajúce sa mimo areálu závodu nie sú oplotené, sú
voľne prístupné a tým nebezpečné pre zver, ale aj turistov. Nemajú taktiež signalizačné tabule, že ide
o toxickú skládku nebezpečného odpadu ap. Skládkam gudrónov sa hovorí jamy, ale v skutočnosti
skládka Predajná I má rozlohu 10 577 m2
a objem gudrónov je 100 000 m3
, skládka Predajná II má
rozlohu 5700 m2
a objem 25 000 m3
gudrónov. V areáli Petrochemy, a.s. Dubová (REZ – časť B
environmentálna záťaž, K = 65, ale aj do REZ – časť C, Paluchová, 2009) sú dve skládky kyslých
gudrónov, z ktorých väčšia má rozlohu 8680 m2
, menšia 2440 m2
s objemom 100 000 m3
(spolu je na
všetkých 4 skládkach 225 000 m3
gudrónov). V skládkach gudrónov sa počas intenzívnych zrážok
hromadí viac vody, ktorú je potrebné odčerpať a odviesť do čistiarne odpadových vôd v areáli závodu.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
495
Slovenská inšpekcia životného prostredia, inšpektorát Banská Bystrica vykonala v roku 2009 kontrolu
všetkých skládok gudrónov. Konštatovala veľké nedostatky pri zabezpečení skládok týchto
nebezpečných látok z hľadiska ochrany vôd a možnosť vzniku závažnej environmetálnej situácie.
Udelila Petrocheme, a.s. Dubová finančnú pokutu. Závod je v súčasnosti v likvidácii a vodu už tri
roky nikto neodčerpáva. Zvýšenie hladiny vody za súčasných výdatných zrážok v skládkach gudrónov
v závode i na lokalitách pri Predajnej môže spôsobiť preliatie cez okraje a spôsobiť kontamináciu
povrchových i podzemných vôd a ďalších zložiek životného prostredia. Obvodný úrad životného
prostredia vydal v minulosti opatrenia na odčerpávanie vody zo skládok, na ich zabezpečenie proti
zrážkovým vodám prekrytím povrchu, ako aj na konečné vyriešenie zneškodnenia gudrónov
(nazdávame sa, že občasné čerpanie nahromadenej vody za výdatnejších zrážok ani ich prekrytie
fóliou tento závažný environmentálny problém nevyrieši, riešenie musí byť zásadné). Likvidátor
podniku oznámil starostovi obce, že na spustenie chemickej časti ČOV nemá finančné prostriedky a
upozornil, že havarijnú situáciu na skládkach spôsobila Petrochema Dubová pred vyhlásením
konkurzu (Palúchová, 2009). V tomto roku v máji bol závod Petrochema, a.s. Dubová napriek
vyhláseniu konkurzu, prinútený odčerpať prebytočnú vodu zo skládok (OcÚ Predajná).
Záver
Riešenie problematiky environmentálnych záťaží na Slovensku brzdí absencia zákona, nedostatok
finančných prostriedkov, jednoznačne neurčená zodpovednosť ako aj vysoký počet lokalít (vyše
1800), pričom ich systematická identifikácia nie je zatiaľ ukončená. Mnohé lokality zaradené medzi
sanované, resp. rekultivované REZ – časť C nespĺňajú tieto kritéria a na mnohých, napr. skládkach
KO, niektorých priemyselných skládkach bol iba odstránený zdroj kontaminácie, teda oficiálne
ukončené skládkovanie, prípadne ukončená výroba (navážanie odpadu však pretrváva načierno) a
projekty na ich sanáciu a rekultiváciu sa iba pripravujú. Z 318 tzv. rekultivovaných skládok bolo 58
identifikovaných ako pravdepodobné environmentálne záťaže na základe nesprávnej rekultivácie,
nedôveryhodných informácií, resp. zatiaľ iba príprava rekultivácie.
Environmentálne záťaže nebude možné riešiť bez krytia výdavkov z európskych fondov
prostredníctvom OP ŽP i zo štátneho rozpočtu. Prvou etapou riešenia tejto problematiky bol Štátny
plán sanácie environmentálnych záťaží na roky 2010 – 2015 (137 mil. €). Riešenie problematiky bude
však dlhodobou záležitosťou a predpokladá sa jej trvanie do roku 2030 (na roky 2016 – 2027 je
plánovaných 350 mil. €). Rok 2027 by mal byť cieľovým rokom sanácie najrizikovejších
environmentálnych záťaží, čo vyplýva z aplikácie povolených výnimiek, napr. Rámcovej smernice
EÚ o vode, podľa ktorej musia členské štáty dosiahnuť dobrý stav kvality povrchových a podzemných
vôd.
Literatúra
HANZES Ľ., KRAJČOVIČ V., ILAVSKÁ I., BRITAŇÁK N., (2014). Návrh metodológie pre identifikáciu[1]
agroenvironmentálnych rizík v lúčno-pasienkovom hospodárstve. Lúkarstvo a pasienkarstvo na Slovensku
2014, vol. 8, no. 1, pp. 38-43. ISSN 1337-589X.
HANZES, Ľ., KRAJČOVIČ, V., ILAVSKÁ, I., BRITAŇÁK, N., (2010) Obmedzovanie rizík zo[2]
znečisťovania ovzdušia a vôd v lúčno-pasienkovom hospodárstve. Životné prostredie, vol. 44, no. 6, pp.
319-323 ISSN 0044-4863.
KLINDA, J., BOHUŠ, P., (2008). Environmentálna regionalizácia Slovenskej republiky. Bratislava: MŽP[3]
SR, SAŽP Košice. ISBN 978 -80-88833-53-6.
KLUKANOVÁ, A., IGLÁROVÁ, Ľ, WAGNER, P., HRAŠNA, M., LABÁK, P., FRANKOVSKÁ, J.,[4]
GLUCH, A., VLČKO, J. , BODIŠ, D., HAGARA, R., (2010). Čiastkový monitorovací systém – geologické
faktory. Bratislava: GÚDŠ, MŽP.
LAČNÝ, M., (2012a). Evaluation and reporting of corporate social responsibility. Journal of management[5]
and business: research and practice, vol. 4, no. 2, pp. 42-54. ISSN 1338-0494.
LAČNÝ, M., (2012b). Environmentálna, sociálna a ekonomická oblasť spoločenskej zodpovednosti[6]
podnikov. Folia oecologica, vol. 54, no. 7, pp. 55-65. ISSN 1338-080X.
LAČNÝ, M., (2012c). Spoločenská zodpovednosť podnikov a korporatívne občianstvo - otázky a výzvy.[7]
Prešov : Vydavateľstvo Prešovskej univerzity v Prešove. ISBN 978-80-555-0425-4.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
496
MINISTERSTVO ŽIVOTNÉHO PROSTREDIA, (2008). Environmentálne záťaže. [online]. [cit. 2016-04-[8]
04]. Dostupné z: http://www.minzp.sk/sekcie/temy-oblasti/geologia/environmentalne-zataze.html
PALUCHOVÁ, K., (2009). Systematická identifikácia environmentálnych záťaží na Slovensku – čo[9]
priniesla. Enviromagazín, mimoriadne číslo 2, s. 8-9. ISSN 1335–1877.
PARILÁKOVÁ, K., (2003). Možnosti riešenia biologicko-technickej rekultivácie kalových polí ZSNP a.s.,[10]
Žiar nad Hronom. Edícia: Pedo-disertationes. Praha: VÚPOP Bratislava. ISBN 80-891-28-025.
SLOVENSKÁ AGENTÚRA ŽIVOTNÉHO PROSTREDIA, (2008). Environmentálne záťaže na[11]
Slovensku. [online]. [cit. 2016-04-04]. Dostupné z:
http://www.sazp.sk/public/index/open_file.php%3Ffile%3DCEI/Osveta/.
SYEDA MARIA A., AROMA P., BEENISH A., NAIMA H., AZRA Y., (2014). Open dumping of[12]
municipal solid waste and its hazardous impacts on soil and vegetation diversity at waste dumping sites of
Islamabad city. Journal of King Saud University – Science, nol. 26, no. 1, pp. 59–65. ISSN 1018-3647.
DOI10.1016/j.jksus.2013.08.003.
ŠKULTÉTY, P., (2008). Vplyv environmentálnych záťaží na charakter krajiny. Influence of environmental[13]
loads on landscape character. In Zborník vedeckých prác Katedry ekonómie a ekonomiky FM, pp. 278-285
Prešov: Prešovská univerzita. ISBN 978-80-806-8798-4.
VOUTSA, D., GRIMANIS, A., SAMARA, C., (1996). Trace elements in vegetables grown in an industrial[14]
area in relation to soil and air particulate matter. Environmmental Pollution, vol. 94, pp. 325-335. ISSN
0269-7491.
Príspevok vznikol v rámci riešenia projektu VEGA 1/0934/17 Transformácia
využívania kultúrnej krajiny Slovenska za ostatných 250 rokov a predikcia
jej ďalšieho vývoja.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
497
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-64
HODNOCENÍ RIZIKOVOSTI ÚZEMÍ OBCE PRO PŘÍPAD
PŘÍVALOVÉ POVODNĚ
COMMUNITY AREA RISK ASSESSMENT FOR FLASH FLOOD
JAROMÍR KOLEJKA 1
PETR RAPANT 2
TOMÁŠ KREJČÍ 1
1
Oddělení environmentální geografie
Ústav geoniky
Akademie věd České republiky, v.v.i.
1
Department of Environmental Geography
Institute of Geonics
The Czech Academy of Sciences, v.v.i.
Drobného 28, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: kolejka@geonika.cz, krejci@geonika.cz
2
Ústav IT4Innovations
Hornicko-geologická fakulta
Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava
2
IT4Innovations Institute
Faculty of Mining and Geology
VŠB – Technical University of Ostrava
17. Listopadu 15/2172, 708 33 Ostrava, Czech Republic
E-mail: petr.rapant@vsb.cz
Anotace
Předpověď výskytu přívalových povodní se potýká především s mimořádnou nepravidelností vzniku
příčinných srážek. Ty teprve ve spojitosti s nasycením území předchozími srážkami přivedou
k realizaci další místní faktory, které mohou důsledky extrémních krátkodobých srážek buď zhoršit,
anebo naopak zmírnit. Další vlastnosti území obce tak představují trvalý potenciál pro adekvátní
reakci tohoto území po vydatných srážkách. Podle dosavadních znalostí je možné rizikovost
konkrétního území pro případ přívalové povodně po extrémních srážkách předem vyhodnotit.
Nastanou-li takové srážky, nebo pokud se k nim teprve schyluje, místní povodňový štáb má k dispozici
alespoň časový předstih k vyhlášení poplachu a vydat varování před povodní. V ideálním případě je
možné takové hodnocení zakomponovat jak do konceptu rozhodování krizového štábu, tak využít do
územně plánovací dokumentace. Cílem článku je zejména představení navrženého postupu,
využitelného v automatizovaném prostředí institucemi veřejné správy či jinými uživateli. Navržený
postup využívá automatizovaných nástrojů hydrologického modelování v prostředí ArcGIS s využitím
pokročilého digitálního modelu reliéfu. Součástí postupu je i rozdělení povodí do dílčích celků podle
rizikovosti při využití váženého aritmetického průměru indikátorů. To ve výsledku umožňuje získat
podrobnější prostorovou představu o možném vzniku povodně, a tedy i rychleji posoudit rizikové místo
a vydat včasnou výstrahu pro obyvatele.
Klíčová slova
přívalová povodeň, místní rozvoj, hodnocení rizika, územně plánovací dokumentace
Annotation
The flash floods forecasting is struggling mainly with extraordinary irregularities in origin of causal
precipitations. They only in conjunction with the territory water saturation caused by antecedent
precipitations start effect of other local factors that can consequences of short-term extreme
precipitation either worsen or mitigate vice versa. Other community area features represent a
permanent potential for an adequate territory response after heavy rains. According to current
knowledge, it is possible to assess the flash floods hazard of a particular territory in case of extreme
precipitation in advance. If such precipitations are already on the ground, or if they are just coming
up in the atmosphere, the local flood control headquarters has at least time enough to call alarm and
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
498
issue a flood warning. In the ideal case, it is possible to incorporate such area assessment into the
concept of decision-making of the disaster staff and to insert it into the master plan documentation.
The aim of this text is to present above mentioned original method, which can be used in authomatic
GIS environment by public administration as well as other users. Suggested procedure is based on
automatic hydrologic modelling in ArcGIS platform in combination with advanced digital terrain
model. Delimitation of partial catchment basins is also part of our proces, which enables to decide
about the risk value of the area in more detail using weighted arithmetic mean. These methods result
to detailed imagination about probably threatened localities – and it is essential tool for local
authorities and their decision making process in case of early warning.
Key words
flash flood, local development, risk assessment, planning documentation
JEL classification: H12, O21
1. Úvod
Rozvoj území bývá běžně hodnocen na základě analýzy nejrůznějších faktorů, vycházejících jak z
přírodních, tak zejména společensko-ekonomických předpokladů. Předmětem hodnocení jsou
zpravidla ty faktory, které mají příznivý vliv na pozitivní rozvoj. Negativní stránky území jsou sice
rovněž zohledňovány, přesto stojí „ve stínu“ pro-rozvojových skutečností. Vedle hodnocení vhodností
obvykle oddělené probíhá (pro jiné účely) výzkum a hodnocení rizik daného území. Z přírodních rizik
je v ČR nepochybně největší pozornost věnována povodním. V současné době je k dispozici několik
poměrně detailních mapových souborů, které dokumentují povodňové riziko často z několika
hledisek. Nutno si však uvědomit, že tyto dnes již klasické studie povodňového rizika (mj. i pro
pojišťovací účely) se týkají povodní na tocích, tedy v aluviálních rovinách neboli v nivách. Pro tyto
předpovědi je k dispozici jednak zmíněná mapová dokumentace demonstrující potenciální rozlivy
toků podle příslušných n-letých průtoků, jednak modely schopné simulovat průběh povodně podle
srážkovo-odtokových vztahů v povodí. V podstatě každá obec má dnes k dispozici, když už ne vlastní
povodňový plán, tak alespoň možnost náhledu do takového dokumentu pro širší území. Při správně
plánovaném rozvoji území obce je tedy k takovému dokumentu přihlíženo a riziko náležitě
zvažováno. Zatímco ve velkých povodích je možné vcelku spolehlivě předpovídat místo a rozsah
rozlivů mimo srážkovou oblast s dostatečným předstihem (vyjma samozřejmě havarijních situací
spojených s poruchami protipovodňových objektů), zcela jiná je situace v „pramenných“ povodích (tj.
povodích, do kterých nevtéká tok ze sousedního povodí). Povodně v „malých“ povodích přiléhajících
k rozvodnici povodí o řád vyšších jsou bezprostředním důsledkem srážek, které na toto „malé“ povodí
spadnou. Přesto se taková dílčí povodí od sebe liší v tom, že k přívalové povodni v některých z nich
dochází, jiné se jim vyhnou. To znamená, že některá „malá“ pramenná povodí disponuji vlastnostmi,
které přispívají ke vzniku takových povodní. K dané problematice se vztahuje značný objem odborné
literatury, ovšem jen výjimečně orientované na preventivní varování ohrožených obcí a jejich
obyvatel. Východiskem k poznání role „malého“ pramenného povodí v procesu vzniku přívalové
povodně je stanovení adekvátní rozlišovací úrovně a identifikace relevantních vlastností dotčeného
povodí.
2. Nástin současného stavu poznání
Důvodem mimořádné pozornosti věnované přívalovým („bleskovým“) povodním jsou často ničivé
následky, která jsou medii, informačními a komunikačními technologiemi prakticky okamžitě
předkládány publiku. Růst populace a zástavby, intenzivní urbanizace v rizikových plochách a
nedostatečná protipovodňová ochrana riziko takové povodně průběžně zvyšují. V každém případě
však počet úmrtí k počtu dotčených osob je v případě „bleskových“ povodní vyšší než u lépe
předvídatelných, a přece jen pozvolněji nastupujících povodní regionálních (Jonkmann, 2005). I z
toho důvodu je velká pozornost věnována předpovědi přívalových povodní, a především vývoji a
verifikaci nových metod jejich predikce (Rozalis, et al., 2010; Borga, et al., 2011; Price, et al., 2011).
Motivací je jejich extrémní nebezpečnost pro sídla a infrastrukturu, ale zejména pro obyvatele. Lidská
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
499
společnost je ohrožována extrémními povodněmi, a proto také vzrůstá pozornost vnímání povodní
(Birkholz, et al., 2014; Miceli, Sotgiu, Settanni, 2008; De Dominicis, et al., 2015; Wehn, et al., 2015).
Světová meteorologická organizace (WMO) definuje přívalovou povodeň jako záplavu krátkého
trvání s poměrně vysokým kulminačním průtokem. Americká meteorologická společnost tak označuje
"…povodeň, která poměrně rychle roste a klesá s malým nebo žádným předchozím varováním
obvykle v důsledku intenzivních srážek nad relativně malou plochou". Americká Národní
meteorologická služba ji definuje jako rychlý a extrémní průtok velké vody do běžně suchého místa,
nebo jako rychlý vzestup hladiny vody v toku nebo potoku nad předem odhadnutou povodňovou
úroveň, probíhá během šesti hodin od příčinné události, např. intenzivních srážek, protržení hráze,
nebo ledové zácpy (Grabs, 2010; NOAA, 2010). Z geografického hlediska jde o teritoriálně a časově
poměrně limitovanou událost. V USA jsou za přívalové povodně považovány události dosahující
vrcholu do 6 hodin v povodích o velikosti až 400 km2
(Borga, et al., 2011), Přívalové povodně se liší
od běžných povodní časovým horizontem kratším než šest hodin (NOAA, 2010). Podle analýzy 25
bleskových povodní v Evropě (Marchi, et al., 2010) je však rozptyl zasaženého území značně větší (od
9,5 do 1856 km2
). Přívalové povodně se stávají stále častějším přírodním fenoménem (Czigány,
Pirkhoffer, Fábián, Ilisics, 2010). Postupující globální klimatická změna vede k extrémním výkyvům
počasí, období sucha jsou střídána obdobími těžkých dešťů. Není v lidských silách těmto extrémům
předcházet. Jedinou možností je naučit se s nimi žít, brát je jako přirozenou součást života. Nutno
jednak přizpůsobit těmto povodním využití území a jednak vyvinout postupy, které umožní
společnosti adekvátně a včas reagovat na extrémní srážky. Dále do té doby, než bude využívání území
lidmi vhodně usměrněné tak, aby dopady extrémů byly co nejmenší, nutno ochránit alespoň lidské
životy.
Přívalová povodeň je jev obtížně předpověditelný, co se týče místa, času, rozsahu a průběhu.
Dlouhodobá statistika sice identifikuje oblasti, kde je pravděpodobnost výskytu přívalových povodní
výrazně vyšší než jinde (Czigány, et al., 2010; Micu, et al., 2010), avšak i tam je čas nástupu toho
procesu prakticky nepředpovídatelný.
Zkoumání přívalových povodní probíhá již dlouhou dobu a národní meteorologické služby jim věnují
náležitou pozornost. K dispozici jsou seznamy klíčových faktorů a událostí, které stojí za jejich
vznikem a ovlivňují jejich průběh. Lze je účelově rozdělit na (A) bezprostřední příčiny – přítomné
aktuálně v území, (B) katalyzátory – usnadňující účinek příčin, a (C) podmínky – reprezentující
dlouhodobé (trvalé) predispozici území (sklon) ke vzniku přívalové povodně.
Za příčinné faktory (A) jsou považovány (upraveno podle FF_EWS, 2010, NOAA, 2010, Micu, et al.,
2010):
1. intenzita srážek,
2. doba trvání srážek,
3. velikost, účinnost a směr odtoku,
4. odtokové charakteristiky výše ležících povodí a toků – tedy odtokové vztahy navazující na
extrémní krátkodobý zdroj vody v povodí.
5. protržení hráze,
6. velmi rychlé tání sněhu,
7. protržení ledové zácpy na toku,
8. vydatné srážky nad nedávno odlesněným nebo vypáleným povodím
9. zemětřesení.
Za podmínky vzniku přívalové povodně (C) lze označit (NOAA, 2010, doplněno):
1. rozsah, účinnost a směr odtoku,
2. předchozí stav povodí a toku,
3. velikost a tvar povodí,
4. poloha bouře, její pohyb a vývoj s ohledem na povodí,
5. půdní typ, hloubka půdy a vlhkostní poměry půdy,
6. množství a typ vegetace pokrývající půdu,
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
500
7. charakter využití ploch, včetně míry urbanizace a odlesňování,
8. obecná topografie a sklonitost svahů,
9. roční období.
Katalyzující charakter (B), zvyšující riziko povodně, pak mají další faktory (NOAA, 2010, výběr):
1. Anomální množství vlhkosti obsažené v nízkých vrstvách atmosféry,
2. Nasycení území vláhou z předchozích srážek nebo tání sněhu.
Je zřejmé, že je možné se na případ přívalové povodně do jisté míry připravit. V prvé řadě nutno
posoudit rizikovost území (náchylnost) ke vzniku a průběhu takové povodně podle dlouhodobých
faktorů – podmínek ad C. V případě, že nastane podezření na příčiny jejího vzniku (jsou k dispozici
data z radarového monitoringu atmosféry na možnost lokální mimořádné srážkové události
poskytované na webu ČHMÚ) – ad A, okamžitě vyhledávat recentní data k faktorům skupiny B,
zejména o nasycení území vláhou. Tato data jsou v teplém ročním období rovněž k dispozici na
stránkách ČHMÚ. Kombinace vysokých stupňů rizika ve sféře faktorů A, B a C je důvodem k
upozornění veřejnosti a k zahájení stavu bdělosti v ohrožených obcích. Vzhledem k mimořádné úrovni
rizika přívalových povodní pro lidské životy a majetek byl v řadě zemí vybudován a do provozu už
uveden varovný systém. Zpravidla vychází z příčinně důsledkových vztahů atmosféra-hydrosféra,
někdy jsou navíc zohledněny faktory reliéfu a využití krajiny. Samotné obce, zvláště ty, jejich území
se nachází v potenciálně rizikové oblasti, by však měly být vybaveny systémem reakce. Znalost o
rizikovosti území obce z hlediska možnosti přívalové povodně by měla být součásti územně plánovací
dokumentace a měla nalézt uplatnění při rozhodování v území při jeho strategickém rozvoji i
případném ohrožení. Námětem jak pořídit vhodný dokument může být tento příspěvek.
3. Datové zdroje pro hodnocení rizikovosti území pro případ přívalové povodně
Přívalová povodeň v pramenném povodí, které reprezentuje pouze jeden vodní tok pouze z něj
odtékající), je způsobena extrémními krátkodobými srážkami nad vláhou nasyceným prostředím.
Ovšem místní vlastnosti území mohou toto riziko do jisté míry modifikovat. Tematická data dostupná
u různých správců na území České republiky umožňují v dostatečné míře provést hodnocení míry
rizikovosti území z hlediska příspěvku místních vlastností ke zvýšení, resp. snížení tohoto rizika.
Zatímco „krátkodobá data“ reflektují příčinné faktory a katalyzátory (přívalové srážky – množství a
intenzita, nasycení území předchozími srážkami) a nutno s nimi pracovat okamžitě po přijetí na
krizovém štábu, „dlouhodobá data“ reprezentují ty místní faktory, čili podmínky, které potenciálně
rozvoj přívalové povodně podporují nebo mu brání poté, co území bylo zasaženého aktuálními
přívalovými srážkami. Tyto teritoriální charakteristiky tak zasluhují náležitou pozornost krizového
štábu, neboť primárně nutno varování adresovat do těch území, kde se vyskytuje kumulace faktorů
zvyšujících riziko této události a současně tam probíhají příčinné přívalové srážky. S těmito daty
ovšem nutno pracovat v předstihu a předpřipravit si je pro případ potřeby. Celkově pro posouzení
dlouhodobé rizikovosti území připadají v úvahu následující datové zdroje (tab. 1).
Datová vrstva „Povodí IV. řádu“ z produkce VÚV TGM je volně dostupná a slouží k porozumění
problematice koncentrovaných přívalových srážek pocházejících ze středně měřítkových
konvektivních atmosférických buněk přinášejících extrémní srážky. Je však zřejmé, že povodí IV.
řádu jsou příliš rozsáhlá vzhledem k teritoriálnímu rozsahu těchto buněk. Zahrnují relativně
heterogenní území, která se mohou při srážkách odlišně chovat. Zvláště u silně protažených povodí
IV. řádu lze pochybovat o úspěšnosti hodnocení rizika přívalové povodně vzhledem k rozlišovací
schopnosti dat meteorologických radarů (ta je 1 km2, tedy vyšší než u těchto povodí) a také s ohledem
na rozmanitost jednotlivých částí takových povodí. Mapa povodí IV. řádu je tak východiskem pro
členění území na povodí podrobnějšího řádu s obecně homogennějšími vlastnostmi vhodnějšími pro
jejich účelové hodnocení.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
501
Tab. 1: Seznam vstupních dat nezbytných k posouzení náchylnosti území ke vzniku přívalové
povodně v elementárním povodí
Poř
. č.
Oblast vědění Název geodat Správce Popis
1 hydrologie hydrologické
členění – povodí
IV. řádu
VÚV TGM Povodí je území, ze kterého veškerý povrchový
odtok odtéká sítí vodních toků k určitému místu na
vodním toku (obvykle jde i soutok s jiným vodním
tokem nebo o ústí vodního toku do jiného vodního
útvaru). Povodí je ohraničeno rozvodnicí, kterou je
myšlená hranice geomorfologického rozhraní mezi
sousedními povodími. Plocha povodí zahrnuje také
plochy povrchových vodních útvarů v povodí.
(Vodní zákon, § 2 (6) zákona č. 254/2001 Sb.).
Zdroj: VÚV TGM - http://www.dibavod.
cz/download.php?id_souboru=1418
2 geomorfologie Digitální model
terénu 4.
generace
ČÚZK Digitální model terénu byl pořízen lidarovou
technologií pro celé území ČR. Vykazuje vysoké
rozlišení pohybující se v řádu prvních dm až
několika m v horizontálním i vertikálním směru.
http://geoportal.cuzk.cz /(S(l2fd0oxy5bv5wj1
dlzt3y0cq))/Default.aspx?mode=TextMeta&metada
taID=CZ-CUZK-DMR4G-V&metadata
XSL=Full&side =vyskopis
3 geologie Geologická
mapa ČR 50
ČGS Mapa je dostupná v rozlišení odpovídajícím
měřítku 1:50 000, i když byla patrně konstruována
(před generalizací) z detailnějších podkladů
v měřítku 1:25 000, místně i 1:10 000. Místně
nutno doladit nalícování areálů na údolní síť podle
vrstevnicové kresby. V rastrové podobě je mapa
dostupná pro celé území ČR na internetu (vč.
vysvětlivek), ve vektorové podobě u správce
geodatabáze na České geologické službě.
Zdroj: www.geology.cz
4 pedologie Trvale a
sezónně
zamokřené
půdy,
Hydrologické
skupiny půd
VÚMOP Mapy rozlišují areály pouze těch půd (půdních
taxonů), které jsou pod trvalým či sezónním vlivem
podzemní, podpovrchové a povrchové vody a
vykazují jisté hodnoty filtračního koeficientu.
Sestavené bezešvé mapy jsou dostupné v rozlišení
odpovídajícím měřítku 1:50 000, i když byla patrně
konstruována (před generalizací) z detailnějších
podkladů BPEJ v měřítku 1:5000. Lesní půdy jsou
vynechány.
Zdroj: VÚMOP
5 využití ploch ZABAGED –
les, louka,
zástavba,
infrastruktura
ČÚZK Jednotlivé formy využití ploch jsou v geodatabázi
ZABAGED uloženy v oddělených vrstvách. Vrstva
lesy, vrstva louky, vrstva orná půda, vrstva
zastavěné plochy a vrstva vodní toky jsou
relevantní pro scénář. Rozlišení odpovídá měřítku
mapování 1:10 000
Zdroj: ČÚZK
6 územně
správní členění
CSU_US_obce ČSÚ Vrstva hranic obcí ČR
Zdroj: databáze HZS ČR
Zdroj: vlastní zpracování
Digitální model reliéfu 4. generace slouží nejen ke zjišťování lokálních vlastností reliéfu významných
z hlediska podpory přívalové povodně, ale v první fázi především ke zjišťování detailnějších povodí
o rozloze 3-5 km2. Digitální model terénu 4. generace (DMT 4G) byl pořízený lidarovým snímáním.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
502
Reliéf je hlavním distribučním faktorem jevů na zemském povrchu, uplatňuje se prostřednictvím
absolutní a relativní výšky, členitostí, sklonem a expozicí svahů atd. a tím se podílí na vzniku
a charakteru přívalové povodně. Reliéf ovlivňuje mj. charakter místního klimatu (výška, sklon,
expozice), vodní režim (příjem a výdej srážkové vláhy, kumulaci a odtok vody).
Geologické prostředí výrazně ovlivňuje management povrchových (a podzemních) vod. Základní
geologická mapa ČR měřítka 1:50 000 z produkce České geologické služby zobrazuje rozmístění
horninových komplexů odlišeného stáří, konvenčně i zrnitosti a chemismu. Na charakter odtoku má
především vliv složení a uložení hornin. Složení hornin ovlivňuje filtrační koeficient této horniny.
Propustné (především písčité) horniny odvádějí vodu do hloubky a rychle vysychají, nepropustné
(především jílovité) nutí srážkovou vodu převážně k povrchovému odtoku a zůstávají dlouhodobě
vláhou nasycené. Pro území sledovaných povodí je zapotřebí expertní posouzení přítomných hornin
z hlediska jejich očekávaného vlivu na povrchový odtok, vsakování či retenci srážkové vody.
Mapy trvalého a sezónního zamokření půd sestavil VÚMOP, v.v.i., Praha-Zbraslav. Dokumentují
rozšíření přirozených půdních areálů, které se nacházejí pod trvalým vlivem zpravidla podzemní vody
(mapa trvalého zamokření půd) a sezónně pod vlivem povrchové a podpovrchové vody (mapa
sezónního zamokření půd). Mapy vycházejí z účelového výběru půdních taxonů, které indikují svými
vlastnostmi trvalé či sezónní zamokření. Půdy s těmito vlastnostmi jsou zpravidla vázány na špatně
odvodňované ploché rozvodní areály, na ploché závěry údolí nebo údolní polohy, nebo na mírné
svahy, okolí pramenišť, terénních překážek odtoku apod. Areály zamokřených půd snižují retenční
vodní kapacitu území. Plochy trvale zamokřených půd, obzvláště jsou-li na svazích a dále nasycené až
k povrchu předchozími srážkami, se vyznačují vysokou náchylností odvádět drtivou většinu srážek
rychle povrchovým odtokem dolů po svahu. Obdobná situace může nastat u sezónně zamokřených
půd, kde ovšem se mohou vyskytovat období sucha, kdy retenční kapacita je vyšší, minimálně v
horizontech blíže k povrchu. Ovšem i zde po předchozích srážkách může být retenční kapacita půdy
zcela vyčerpána a půda již není schopna pojmout další vodu.
Základním zdrojem informace o relativně aktuálním využití ploch libovolného zájmového území v ČR
je geodatabáze ZABAGED z produkce ČÚZK. Mapování využití ploch (land use) probíhá na bázi
interpretace leteckých snímků se zákresem mapovaných areálů do podkladové mapy ZM ČR 1:10
000. Mapování, resp. obnova této geodatabáze probíhá periodicky. Data jsou odběratelům
distribuována ze strany ČÚZK v rozlišení odpovídajícím měřítku 1:10 000, zpravidla podle kladu
mapových listů topografické Základní mapy ČR 10 (což však není podmínkou) pro více než 40
tematických vrstev. Data jsou poskytována za úplatu podle velikosti území a počtu objednaných
tematických vrstev. Data nutno upravit spojením dílčích polygonových datových vrstev do vrstvy
jediné, aby bylo možné získat jednovrstevnou mapu využití ploch zájmového území.
Datový soubor CSÚ_US_obce reprezentuje administrativní členění území České republiky od úrovně
katastrálních území po nejvyšší správní jednotky – kraje (až NUTS II). Data jsou strukturována
v atributové tabulce podle jednotlivých úrovní státní správy a samosprávy.
4. Účelové zpracování dat k hodnocení rizikovosti území z hlediska možnosti
přívalové povodně
Prvořadým úkolem je rozčlenění zájmového území do dílčích povodí (konvenčně V. řádu), ke kterým
se pak bude vztahovat hodnocení všech relevantních vlastností území (a těchto povodí). Zpracování
probíhá nástroji hydrologického modelování v SW ArcGIS nad DMT 4G. Vzhledem k tomu, že
hydrologické modelování pracuje s rastrovými daty se stanovenou velikostí pixelů, hranice pak nutno
z podoby „cik-cak“ upravit některým generalizačním nástrojem GIS.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
503
Obr. 1: Porovnání velikostí povodí IV. řádu s podrobnějším členěním do povodí „V.“ řádu na
příkladu povodí řeky Luha, přítoku horní Odry
Zdroj: VÚV TGM, ČÚZK (2017)
Zjištěné areály těchto „mikropovodí“ slouží jako referenční územní jednotky, ke kterým se pak
vztahují další odvozená data (pro vliv (1) geologického prostředí, (2) hydrologických skupin půd,
trvale a sezónně zamokřených půd, (3) sklonitosti reliéfu povodí, (4) jeho výškového rozpětí, (5) tvaru
a (6) využití ploch). Uvedené vlastnosti byly hodnoceny ve čtyřstupňové škále (0 až 3 body). Pro
každé povodí a charakteristiku byl počítán vážený aritmetický průměr podle zastoupení hodnot dané
charakteristiky. Pro jednoduchost jsou dílčí povodí podle každé charakteristiky (váženého
aritmetického průměru) zařazována do jedné ze tří kategorií s rizikem: maximálním, středním a
minimálním (obr. 2).
Obr. 2: Povodí Luhy – hodnocení rizikovosti povodí V. řádu z hlediska náchylnosti k přívalové
povodni – podle tvaru povodí (vlevo) a podle charakteru využití ploch (vpravo). Vysvětlivky:
maximální riziko – modře, střední – béžově, minimální – zeleně)
Zdroj: vlastní zpracování, data VÚV TGM, ČÚZK
Sumací dílčích hodnocení, aniž by byla zjišťována váha jednotlivých charakteristik (z důvodu
maximálního zjednodušení a opakovatelnosti postupy na jiných místech jinými zpracovateli), pak byla
zjišťována celková dlouhodobá rizikovost povodí V. řádu (obr. 3) z hlediska přívalové povodně,
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
504
samozřejmě pokud se splní současně přítomnost extrémních srážek za vysokého nasycení území
každého povodí vláhou z předchozích srážek, případně tání sněhu.
Obr. 3: Povodí Luhy – celkové hodnocení náchylnosti dílčích povodí (V. řádu) v rámci povodí Luhy
IV. řádu k přívalové povodní – se sítí vodních toků (vlevo – tečkovaně modře) a překryvem hranic
katastrálních území (vpravo – černě)
Zdroj: vlastní zpracování, data VÚV TGM, ČÚZK
Přes uvedená zjednodušení je možné takto získat prostorovou představu o rozmístění rizikových
povodní a posoudit jejich zastoupení v jednotlivých katastrálních územích (obr. 3).
V případě avizovaného výskytu extrémních srážek na bázi interpretace záznamů meteorologického
radaru (na stránkách ČHMÚ) a vydaného varování o možnosti takových srážek (rovněž na stránkách
ČHMÚ) a současně s porovnáním s vydanou mapou nasycení území vláhou z předchozích srážek (na
webu tamtéž) je v kompetenci místního krizového štábu posoudit a lokalizovat maximální riziko
přívalové povodně u svého území působnosti (zpravidla obce). Obec tak může vydat včasné varování
pro své občany.
Závěr
Výše nastíněná metodika byla ověřována na příkladu velmi dobře popsané přívalové povodně ze dne
24. až 25. června 2009, která těžce postihla většinu povodí řeky Luhy. Podle spolehlivých svědectví
právě nejrizikovější povodí se nejvíce podílely na přísunu rychle odtékající vody do řečiště a po
rozlivu do údolního dna řeky Luhy a tím způsobily povodeň. Ačkoliv povodeň zasáhla dolní 2/3 údolí
Luhy, katastrofální dopady měla především pod modře vyznačenými dílčími povodími (viz obr. 3).
Bohužel během oné povodně zcela chyběla součinnost mezi jednotlivými obcemi v povodí, resp.
jejich krizovými štáby. Nebyl prováděn žádný monitoring kumulace povrchově stékající vody, mj.
díky neznalosti rizikových ploch. Lze tedy oprávněně doporučit obcím, aby si ve vlastním zájmu
zabezpečily hodnocení svého území z hlediska přívalové povodně, byť se může po dlouhé období
jevit, že je zbytečné. Prognózovat výskyt extrémních srážek za současného nasycení území
předchozími srážkami a současně jej přesně lokalizovat s dlouhodobým předstihem je nemožné.
Literatura
BIRKHOLZ, S., MURO, M., JEFFREY, P., SMITH, H. M. (2014). Rethinking the relationship between[1]
flood risk perception and flood management. Science of The Total Environment, vol. 478, pp. 12–20. DOI
10.1016/j.scitotenv.2014.01.061.
BORGA, M., ANAGNOSTOU, E. N., BLÖSCHL, G., CREUTIN, J.-D. (2011): Flash flood forecasting,[2]
warning and risk management: the HYDRATE project. Environmental Science & Policy, vol. 14, no. 7, pp.
834–844. DOI 10.1016/j.envsci.2011.05.017.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
505
CZIGÁNY, S., PIRKHOFFER, E., FÁBIÁN, S. Á., ILISICS, N. (2010). Flash floods as natural hazards in[3]
Hungary, with special focus on SW Hungary. Riscuri si Catastrofe, vol. 9, č. 8, s. 131-152.
De DOMINICIS, S., FORNARA, F., CANCELLIERI, U., TWIGGER-ROSS, C., BONAIUTO, M. (2015):[4]
We are at risk, and so what? Place attachment, environmental risk perceptions and preventive coping
behaviours. Journal of Environmental Psychology, vol. 43, pp. 66–78. DOI 10.1016/j.jenvp.2015.05.010.
FF_EWS (2010). Flash Flood Early Warning System Reference Guide NOAA National Weather Service,[5]
International Activities Office/University Corporation for Atmospheric Research. Silver Spring, 204 p.
GRABS, W. E. (2010). Regional Flash Flood Guidance and Early Warning System. Training for Trainers.[6]
In: Workshop on Integrated approach to flash flood and flood risk management, October 2010, Kathmandu,
WMO Climate and Water Department, Nepal, pp. 24-28.
JONKMANN, S. N. (2005). Global Perspectives on Loss of Human Life Caused by Floods. Natural[7]
Hazards, vol. 34, s.151–175. DOI 10.1007/s11069-004-8891-3.
MARCHI, L., BORGA, M., PRECISO, E., GAUME, E. (2010). Characterisation of selected extreme flash[8]
floods in Europe and implications for flood risk management. Journal of Hydrology, vol. 394, no. 1–2, pp.
118–133. DOI 10.1016/j.jhydrol.2010.07.017.
MICELI, R., SOTGIU, I., SETTANNI, M. (2008). Disaster preparedness and perception of flood risk: A[9]
study in an alpine valley in Italy. Journal of Environmental Psychology, vol. 28, no. 2, pp. 164–173. DOI
10.1016/j.jenvp.2007.10.006.
MICU, M., CHENDEŞ, V., SIMA, M., BĂLTEANU, D., MICU, D., DRAGOTĂ, C. (2010). A multi-[10]
hazard assessment in the Bend Carpathians of Romania, In: Glade, T., Casagli, N., Malet, J. P. [eds.]:
Mountain Risks: bringing science to the society, CERG Editions, Strasbourg, 576 p.
NOAA (2010). Flash Flood Early Warning System Reference Guide NOAA National Weather Service.[11]
Silver Spring, International Activities Office/University Corporation for Atmospheric Research, 204 p.
PRICE, C., et al. (2011). The FLASH Project: using lightning data to better understand and predict flash[12]
floods. Environmental Science & Policy, vol. 14, no. 7, pp. 898–911
ROZALIS, S., MORIN, E., YAIR, Y., PRICE, C. (2010). Flash flood prediction using an uncalibrated[13]
hydrological model and radar rainfall data in a Mediterranean watershed under changing hydrological
conditions. Journal of Hydrology, vol. 394, no. 1–2, pp. 245–255. DOI 10.1016/j.jhydrol.2010.03.021.
WEHN, U., RUSCA, M., EVERS, J., LANFRANCHI, V. (2015). Participation in flood risk management[14]
and the potential of citizen observatories: A governance analysis. Environmental Science & Policy, vol. 48,
pp. 225–236. DOI 10.1016/j.envsci.2014.12.017.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu „Scénáře podpory krizového řízení geoinformačními
technologiemi“ (VG20132015106) podporovaného Ministerstvem vnitra ČR v rámci 3. veřejné
soutěže Programu bezpečnostního výzkumu České republiky v letech 2010–2015 (BV II/2-VS). Tato
práce byla dále podpořena Evropským fondem regionálního rozvoje (ERDF) v rámci projektu
Centra excelence IT4Innovations (CZ.1.05/1.1.00/02.0070).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
506
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-65
AGENDA 2030, UDRŽITELNÁ MĚSTAA JEJICH
INDIKÁTORY
AGENDA 2030, SUSTAINABLE CITIES AND ITS INDICATORS
VLADIMÍRA ŠILHÁNKOVÁ
MICHAEL PONDĚLÍČEK
PAVEL STRUHA
Katedra regionálního rozvoje
Vysoká škola regionálního rozvoje
Department of Regional Development
College of Regional Development
Žalanského 68/54, 163 00 Praha, Czech Republic
E-mail: vladimira.silhankova@vsrr.cz, michael.pondelicek@vsrr.cz, pavel.struha@vsrr.cz
Anotace
Agendu pro udržitelný rozvoj 2030, která je rozpracována v 17-ti tzv. Cílech udržitelného rozvoje
přijaly členské státy OSN v září 2015. Na města samotná je zaměřen cíl 11 „Vytvořit inkluzivní,
bezpečná, odolná a udržitelná města a obce”. Otázky významu a uplatnění cíle 11 jsou ve světě široce
diskutované, ale otázky měření postupu k udržitelným městům jsou mnohem méně frekventované.
Cílem příspěvku je analýza indikátorů cíle 11. Příspěvek hledá odpovědět na otázku, zda navržené
indikátory jsou pro měření stanoveného cíle relevantní. Práce je založena zejména na metodě analýzy
textů, verbální deskripci a komparaci s využitím znalostní a zkušenostní báze autorů, jak
v akademické, tak i politické sféře. Na základě provedené analýzy se ukazuje, že v praxi jde spíše
o účelové uchopení a indikátory nejsou nahlíženy jako výzva pro naši lepší – udržitelnou budoucnost,
ale jako předmět „soutěže“ mezi jednotlivými zeměmi. Vyhledávány jsou proto indikátory, u kterých je
naděje, že výsledky budou pozitivní a zlepší tak ne samotnou udržitelnost, ale náš obraz
v mezinárodním společenství.
Klíčová slova
Agenda 2030, udržitelnost, město, indikátory, urbánní dynamika
Annotation
Sustainable Development Agenda 2030 is divided into 17 so called Sustainable Development Goals.
Agenda was approved by UN members in September 2015. The Goal 11 “Sustainable Cities” is
focused on the towns and cities directly. The questions of relevance and importance of this Goal are
widely discussed. But questions focused on sustainable city´ indicators are rare. The paper´s aim is
Goal 11 indicators´ analysis. The paper try to answer the question, if selected indicators are relevant
for the goal measurement. The work is bases on the text analysis method as well as verbal description
and comparison. There is also used the experience basis of authors in the academic as well as
political sphere. The analysis shown that in the practice are indicators mainly purpose-built and they
are understood not as a tool for our way towards sustainability, but as a tool for states competition.
There are searched for indicators in which is chance for good results and whose shown us better in
international comparison, not for such whose show us our development towards sustainability.
Key words
Agenda 2030, sustainability, city, indicators, urban dynamics
JEL classification: R58
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
507
1. Úvod
Agendu pro udržitelný rozvoj 2030 (dále jen Agenda 2030), která je rozpracována v 17-ti tzv. Cílech
udržitelného rozvoje (SDG) přijaly členské státy OSN v září 2015. Cílem agendy je zajištění
důstojného života pro všechny, kterého lze dosáhnout pouze tehdy, pokud jsou rozvojové problémy
řešeny komplexně, neboť jsou spolu vzájemně propojeny. Agenda 2030 klade důraz na aktivní
zapojení rozvinutých zemí včetně ČR. (UN) Agenda 2030 je rozpracována do sedmnácti Cílů
udržitelného rozvoje (Sustainable Development Goals - SDGs), které vymezují nový rozvojový rámec
pro období 2015 – 2030.
Celá Agenda 2030 je značně rozsáhlá a zahrnuje de facto celé široké spektrum otázek a úkolů. Na
města samotná je pak zaměřen především cíl 11 „Vytvořit inkluzivní, bezpečná, odolná a udržitelná
města a obce”. Cíl je dále rozpracován do deseti podcílů, které opět zahrnují širokou škálu témat od
bydlení přes dopravu až k otázkám adaptace na dopady změny klimatu.
Otázky významu a uplatnění cílů SDG a jmenovitě cíle 11 jsou ve světě široce diskutované již od roku
2015 (např. Le Blanc, 2015, Watson, 2016, Corbett a Mellouli 2017 aj.). V podmínkách České
republiky se těší ale mnohem menší pozornosti (pouze Řechková 2015, RVUR 2016). Otázky měření
postupu k udržitelným městům jsou ale mnohem méně frekventované, a to jak v celosvětovém
kontextu (Lee, Kjaerulf, Turner et al. 2016, Klopp, Petretta 2017, Moreno Pires, Magee, Holden 2017
aj.), tak i v podmínkách České republiky (pouze Janoušková, Moldan, Hák 2017). Nicméně má-li se
Agenda 2030 a její cíle vč. námi diskutovaného cíle 11 stát skutečně nástrojem pokroku a rozvoje celé
společnosti a měst a obcí zejména, je třeba věnovat dostatečnou pozornost nejen naplňování
jednotlivých cílů a podcílů, ale i měření postupu či pokroku k udržitelnosti. Cílem příspěvku proto je
analýza indikátorů Agendy 2030, jmenovitě indikátorů cíle 11 „Vytvořit inkluzivní, bezpečná, odolná
a udržitelná města a obce”, a to jak v celosvětovém kontextu, tak i pro Českou republiku. Příspěvek se
pokusí odpovědět na otázku, zda navržené indikátory jsou pro měření stanoveného cíle relevantní a
zda jejich měření skutečně ukáže pokrok v udržitelnosti, který jednotlivá města, regiony i země
v průběhu času dosáhnou. Práce bude založena zejména na metodě analýzy textů, verbální deskripci a
komparaci s využitím znalostní a zkušenostní báze autorů, jak v akademické, tak i politické sféře.
1. Cíl 11 „Inkluzivní, bezpečná, odolná a udržitelná města a obce” a jejich
indikátory na globální úrovni
Otázkou indikátorů pro měření stavu a postupu k udržitelnosti v rámci Agendy 2030 se pod záštitou
OSN věnovala jako první Bertelsmannova nadace, která zpracovala studii s návrhem indikátorů pro
jednotlivé cíle Agendy 2030 (Kroll 2015). Tyto indikátory byly široce publikovány, a to jak
v zahraničí, tak i v České republice (např. Glopolis 2015). Na příkladu 34 nejbohatších zemí OECD
byly vytvořeny „žebříčky“ připravenosti jednotlivých zemí. Jak referuje Glopolis (2015) na základě
všech dimenzí tzv. indexu SDGs obsadila Česká republika 24. místo z celkových 34 zkoumaných
zemí. U osmi indikátorů z celkových 34 použitých ve studii se ČR dostala mezi nejsilnější desítku
zemí OECD, u šesti indikátorů pak dokonce mezi nejlepší pětku. Výkon ČR však zaznamenává
značné výkyvy i směrem dolů. U 14 indikátorů se země umístila ve spodní třetině zemí, pěti
indikátory se pak zařadila mezi pětici nejslabších zemí.
Jak z celkového hodnocení, tak i z grafu je patrné, že zejména u indikátorů cíle 11 je Česká republika
hodnocena velmi špatně. Pojďme se tedy na tyto indikátory podívat podrobněji. K 11. cíli se vztahují
dva indikátory, a to 11.1 Znečištění ovzduší a 11.2. Počet obytných pokojů.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
508
Obr. 1 Celkové hodnocení České republiky indikátory dle Bertelsmannovy nadace
Zdroj: Kroll (2015, str. 23)
První indikátor zobrazuje znečištění ovzduší a potenciální negativní vliv na zdraví populace
prostřednictvím prachových (částečkových) imisí a ukazuje podíl populace, která je vystavena
nadlimitním koncentracím PM 2,5 a vyšším. Limit byl stanoven Světovou zdravotnickou organizací
(WHO) na 15 µg/m3
. Ze studie Bertelsmannovy nadace (Kroll 2015) vyplývá, že v České republice je
těmito nadlimitním koncentracím vystaveno 50% populace a Česká republika je tak na 32. místě ze 34
hodnocených zemí OECD. Horší než Česká republika v hodnocení tohoto indikátoru je už jen
Maďarsko (57%) a Belgie (62%). Kroll vycházel z dat za rok 2012 Environmental Performance Index,
Yale University. Hodnotu tohoto zjištění poněkud snižuje skutečnost, že 17. zemí (tj. polovina
hodnocených) vykazuje, že podíl populace vystavené těmto nadlimitním hodnotám je roven nule, a to
i u zemí jako je Polsko, Korea či Lucembursko, což je poněkud neuvěřitelné, stejně jako informace, že
těmto sedmnácti zemím se tyto hranice podařilo dodržet, tj nevyskytl se tam jediný případ
nadlimitních koncentrací (Glopolis 2015).
Obr. 2 Indikátor 11.1. Znečištění ovzduší pro země OECD
Zdroj: Kroll (2015, str. 74)
Druhý indikátor vychází z dat OECD (Kroll, 2015) a zobrazuje riziko přelidnění prostřednictvím
počtu obytných pokojů na jednoho člověka a přináší tak informace o bytových podmínkách ve smyslu
dostupného obytného prostoru. V této kategorii se Česká republika (spolu s Itálií a Koreou) umístila
na 24. místě s hodnotou 1,4. Je tak mírně podprůměrná, neboť průměr zemí OECD je 1,7 obytného
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
509
pokoje na osobu. Nejlépe si v této kategorii vede Kanada s 2,5 pokoji na osobu a nejhůře Mexiko s 1,0
pokojem na osobu. Otázkou ovšem je, zda právě počet obytných pokojů svědčí o udržitelnosti měst a
obcí, zejména když stranou již zůstává jejich velikost. Zřejmě ne všechny země světa mají stanovené
minimální velikosti „ložnic“ tak, jak je tomu v České republice1
.
Teprve v relativně nedávné době se objevily práce (např. Klopp, Petretta, 2017), které poukazují na to,
že indikátory na globální úrovni jsou problematické, a to zejména ze tří hlavních důvodů, a to: 1) je
jen velmi nízká dostupnost standardizovaných, otevřených a srovnatelných dat, 2) je značný
nedostatek přesných a tzv. tvrdých dat na úrovni měst a obcí, které by mohly cíle SDG měřit a 3)
„lokalizace“ – zcela rozdílný kontext specifické aplikace cílů a rozdílnost aktérů mezi jednotlivými
městy.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že stanovené indikátory jsou minimálně v části cíle 11 více než
schematické a jejich vypovídací schopnost je problematická. Protože není ale možné získat relevantní
a srovnatelná data pro jednotlivé země, bude se i nadále vycházet zejména z toho, co o sobě jednotlivé
země „vykáží“. Zvýhodněny tak v celkovém hodnocení budou jednoznačně země, které budou
vykazovat „správně“ nebo alespoň „ty správné věci“.
2. Cíl 11 „Inkluzivní, bezpečná, odolná a udržitelná města a obce” a jejich
indikátory na úrovni České republiky
Pro Českou republiku byla provedena Centrem pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy
(dále jen CUK) Analýza relevance Cílů udržitelného rozvoje OSN pro Českou republiku (Janoušková,
Moldan, Hák 2017), kde byly jednotlivé cíle a podcíle zhodnoceny s ohledem na stav jednotlivých
oblastí i relevantní strategie, zejména Strategii udržitelného rozvoje ČR.
Z 10 hodnocených podcílů cíle 11 je pro Českou republiku hodnoceno jako relevantních 9 a všech 10
podcílů je hodnoceno jako aplikovatelných v ČR. „SDG11 je pro ČR vzhledem k její sídelní struktuře
velmi významný (přes 6 tis. sídel různého typu). Přitom pouze dva podcíle byly dosaženy, a to pouze
částečně. Analýza také ukázala obtížnost hodnocení tohoto Cíle – pro řadu jevů není v ČR dostatečná
datová a informační základna. V neposlední řadě je nutno podotknout, že reporting SDG11 je
mimořádně extenzívní – problematika udržitelných a rezilientních měst zahrnuje širokou škálu jevů,
které spadají do gesce mnoha rezortů (doprava, kultura, životní prostředí, sociální věci ad.).“
(Janoušková, Moldan, Hák 2017)
1. podcíl zajištění odpovídajícího bydlení a zlepšení podmínek ve slumech byl hodnocen s poměrně
nízkou relevancí pro ČR, protože v ČR v žádné lokalitě nelze hovořit o slumech ve smyslu OSN. Pro
tento podcíl CUK navrhuje indikátor „výdaje domácností na bydlení na celkových výdajích
domácností na konečnou spotřebu“ s tím, že ČR se řadí mezi země s relativně vysokým podílem
výdajů domácností na bydlení (v roce 2014 to bylo 26,5 %, přičemž tento podíl od roku 2012 klesá.
Dá se tedy očekávat příznivý vývoj směrem k udržitelnosti.
2. podcíl se zaměřuje na udržitelné dopravní systémy a zlepšení bezpečnosti silničního provozu, kde je
konstatováno, že v ČR se na přepravě osob významně podílí veřejná doprava, a to cca ze 60 %, z
velké části městskou (MD 2015). Ze známých srovnání s vyspělými zeměmi vyplývá, že ČR v tomto
ohledu dlouhodobě vykazuje velmi dobré výsledky.
1
V České republice je stanovena minimální velikost ložnice pro jednu osobu 8 m2
a pro dvě osoby 12 m2
. Jednu
ložnici dle našich norem nesmí sdílet více než 3 osoby. (ČSN 734301)
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
510
Obr. 3 Podíly přepravní práce ve vybraných evropských městech
Zdroj: TIMUR (2011)
Protože článek neposkytuje dostatek prostoru rozebrat stejným způsobem všech dalších osm podcílů
podívejme se již jen na podcíl označený 11. b) a zaměřený na zvýšení počtu měst a obcí, které
přijímají a realizují integrované politiky a plány na podporu inkluze, účinného využívání zdrojů,
směřují ke zmírňování a adaptaci na změnu klimatu, odolnost vůči katastrofám, a vypracovávají a
realizují komplexní řízení rizik katastrof na všech úrovních v souladu se Sendaiským rámcem pro
DRR 2015 – 2030. Pro tento podcíl navrhuje CUK jako indikátor pro ČR “pokrytí území schválenou
ÚPD” tj. sledování podílu výměry katastrálních území s platnou ÚPD obcí k celkové rozloze státu v
%, která vyjadřuje míru koncepčního a plánovitého využívání území na úrovni měst a obcí. Protože je
pořízení ÚPD resp. územního plánu obce pro obce v ČR víceméně povinné (jsou na něj vázány nejen
rozvojové možnosti, územní rozhodování a stavební povolování, ale i většina dotačních titulů) není se
co divit, že v r. 2014 byla jeho hodnota přes 92 % (RVUR 2016). Možná právě pro tento „dobrý“
předpoklad byl tento indikátor navržen.
4. Měření urbánní dynamiky jako možný nástroj pro sledování udržitelného
rozvoje měst
Z výše uvedeného vyplývá, že v měření udržitelnosti měst a naplňování 11. cíle Agendy 2030 panuje
v lepším případě bezradnost. Přitom ale existuje hned několik již ověřených indikátorů, které by pro
měření postupu k udržitelnosti město mohly či spíše měly sloužit. Mohou to být jednak starší
indikátory pro města a obce vyvinuté pro Evropskou komisi a známé jako indikátory ECI (European
Common Indicators) a z nich zejména indikátor Udržitelné využívání půdy (později v podmínkách
České republiky přejmenovaný na Udržitelné využívání území. Tento indikátor hodnotí území z
hlediska jejich rozdělení do následujících hlavních ukazatelů:
a) Současně zastavěné území (U): procentuální podíl uměle vytvořených / urbanizovaných /
zastavěných ploch z celkové rozlohy obce (správní jednotky) v % (výměra v ha);
b) Opuštěná a (ladem ležící) a kontaminovaná území – brownfields – území určené k přestavbě –
brownfields (B): celková půdorysná výměra zanedbaných ploch) v % (výměra v ha);
c) Současně nezastavěné území (N): procentuální podíl neurbanizovaných / nezastavěných ploch z
celkové rozlohy obce (správní jednotky) v % (výměra v ha);
d) Nový rozvoj - území zastavitelné určené platným územním plánem (Z): kvóta na zástavbu dosud
neurbanizovaných / nezastavěných ploch (zelené louky) v % (výměra v ha);
e) Intenzita využívání: Počet obyvatel na km2
současně zastavěného území (U);
f) Chráněné oblasti jako procentuální podíl celkové rozlohy obce.
Pro sledování tohoto indikátoru je nezbytné využít digitálních dat územního plánu města. Za počáteční
stav, rok „0“, je považován rok schválení územního plánu. Dále jsou v předem stanovených dvou
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
511
nebo čtyřletých intervalech sledovány na základě vydaných územních (resp. kolaudačních) rozhodnutí
a přijatých změn územního plánu změny v poměru jednotlivých typů území. (Ambienta 2003).
Protože implementace tohoto indikátoru byla v České republice poněkud náročná, byl v nedávné
minulosti, jako jeho jednoduše uplatnitelná variace vyvinut indikátor „urbánní dynamika“. Tento
indikátor slouží jako ukazatel dynamiky rozvoje sídla do volné krajiny, který zejména v porovnání
s dynamikou vývoje počtu obyvatel, dává přehled o udržitelnosti takového rozvoje. Zároveň je
podkladem pro výpočet dalších důležitých urbanistických ukazatelů jako je hustota zalidnění
urbanizované části sídla a s ní spojená obslužitelnost území např. hromadnou dopravou. Metodika
výpočtu tohoto indikátoru je založena na využití dat Českého statistického úřadu, konkrétně dat
Městské a obecní statistiky – MOS. MOS sleduje jednotlivé druhy pozemků, které se pro výpočet
rozdělí do dvou skupin podle toho, zda se jedná o urbanizovanou či neurbanizovanou plochu. Toto
rozdělení je pak podkladem pro výpočet rozlohy urbanizovaného a neurbanizovaného území obce.
Indikátor územní dynamiky lze počítat každoročně ve dvou variantách, a to ve variantě meziročních
srovnání a ve variantě, kdy je zvolena základna, ke které se jednotlivé roky porovnávají (blíže in
Šilhánková a kol. 2011).
Obr. 4 Podíl urbanizovaného území na správním území obce Divec – vývoj v letech 2001-2006
Zdroj: Šilhánková a kol. (2011)
Závěr
Agenda 2030 je neoddiskutovatelně pozitivním přínosem OSN v oblasti směřování k udržitelnému
životu. V rámci této agendy OSN a mezinárodní společenství poprvé obecně uznalo i klíčovou roli
municipalit v rozvoji. Přijatá rozvojová agenda by měla totiž řešit problémy, které jsou především
lokální. Bez aktivní participace místní samosprávy tyto problémy nelze odstranit. Jsou to právě města
a obce, jež mají prostředky a schopnosti, jak zlepšit správu či plánovat a realizovat řešení na místní
úrovni. (Řechková 2015)
Nicméně samotná tato dobrá myšlenka je dále rozpracovávána nikoli jako koncept opírající se o
výsledky aplikovaného výzkumu, ale směřuje (stejně jako před ní Agenda 21 a s ní svázaná Místní
Agenda 21) k ryze účelovému uchopení v podobě úřednického konceptu, kde se hledají snadné a
efektní cesty k dosažení cílů, nikoli cesty efektivní. Z výše uvedeného vyplývá, že stanovené
indikátory nejsou nahlíženy jako výzva pro naši lepší budoucnost, ale jako předmět „soutěže“ mezi
jednotlivými posuzovanými zeměmi, a proto jsou pak vyhledávány indikátory, u kterých je jistota
nebo alespoň naděje, že jejich výsledky budou pozitivní a zlepší tak ne samotný stav naší
udržitelnosti, ale náš obraz v mezinárodním společenství, protože jak patrno z výše uvedeného např.
samotná existence územního plánu sama o sobě ke zmírňování a adaptaci na změnu klimatu a zvýšení
odolnosti vůči katastrofám mnoho nepomůže. Měli bychom proto využít výzvy a příležitosti Agendy
2030 a rozpracovat ji nástroji aplikovaného výzkumu, nikoli jen v rovině politické.
Jak ukazuje představený indikátor „urbánní dynamika“, v minulosti byla v našem aplikovaném
výzkumu vytvořena již celá řada nástrojů, které lze pro měření skutečného postupu k udržitelnosti
využít. Kromě výše uvedeného např. agregovaný indikátor environmentální kvalita života (Tóthová
2015). Je ovšem třeba, aby se výstupy z akademické sféry propojily s potřebami politické praxe resp.,
1,0000 1,0000
1,0004
1,0000
1,0013
0,9995
1,0000
1,0005
1,0010
1,0015
2002 2003 2004 2005 2006
HodnotaIndikátoru
územnídynamiky
Rok
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
512
aby politická praxe více výsledků aplikovaného výzkumu využívala a nehledala jen jednoduchá a
snadno proveditelná řešení.
Literatura
AMBIENTA, (2003). European Common Indicators – towards a local sustainability profile. Milano:[1]
Ambienta Italia Research Instituto.
CORBETT, J., MELLOULI, S., (2017). Winning the SDG battle in cities: how an integrated information[2]
ecosystem can contribute to the achievement of the 2030 sustainable development goals: Winning the SDG
battle in cities: an integrated information ecosystem. Information Systems Journal, no. 1. DOI
10.1111/isj.12138.
JANOUŠKOVÁ, S., MOLDAN, B., HÁK, T., (2017). Analýza relevance Cílů udržitelného rozvoje OSN[3]
pro Českou republiku. Praha: Úřad vlády České republiky a Centrum pro otázky životního prostředí UK.
GLOPOLIS, (2015). Jak si stojí Česká republika v naplňování SDGs [online] Glopolis 24.9.2015 [cit.[4]
28.2.2017]. Dostupné z: http://glopolis.org/cs/clanky/jak-si-stoji-ceska-republika-v-naplnovani-sdgs/.
KLOPP, J. M., PETRETTA, D. L., (2017). The urban sustainable development goal: Indicators, complexity[5]
and the politics of measuring cities. Cities, no. 63, pp. 92-97.
KROLL, Ch., (2015). Sustainable Development Goals: Are the rich countries ready? [online] Bertelsmann[6]
Stiftung [cit. 28.2.2017]. Dostupné z: https://www.bertelsmann-
stiftung.de/fileadmin/files/BSt/Publikationen/GrauePublikationen/Studie_NW_Sustainable-Development-
Goals_Are-the-rich-countries-ready_2015.pdf.
LE BLANC, D., (2015). Towards Integration at Last? The Sustainable Development Goals as a Network of[7]
Targets. Sustainable Development, no. 23, pp. 176–187. DOI 10.1002/sd.1582.
LEE, B. X., KJAERULF, F., TURNER, S. et al., (2016). Transforming Our World: Implementing the 2030[8]
Agenda Through Sustainable Development Goal Indicators. Journal of Public Health Policy, vol. 37, no.
13. DOI 10.1057/s41271-016-0002-7.
MD, (2016). Dotace do pravidelné veřejné přepravy osob. [online] [cit. 21.3. 2017]. Dostupné z:[9]
http://www.mdcr.cz/Statistiky/Souhrnne-ukazatele/Souhrnne-ukazatele-ekonomiky-dopravniho-
sektoru/Dotace-do-pravidelne-verejne-prepravy-osob.
MORENO PIRES, S., MAGEE, L., HOLDEN, M., (2017). Learning from community indicators[10]
movements: towards a citizen-powered urban data revolution. Environment and Planning C: Politics and
Space. DOI 2399654417691512.
OSN. Cíle udržitelného rozvoje [online] Organizace spojených národů. UNIC Praha Informační centrum[11]
OSN, nedatováno [cit. 28.2.2017]. Dostupné z: http://www.osn.cz/cile-udrzitelneho-rozvoje-sdgs/.
RVUR, (2016). Situační zpráva ke strategickému rámci udržitelného rozvoje České republiky [online] [cit.[12]
23.11.2016]. Dostupné z: https://www.vlada.cz/assets/ppov/udrzitelny-rozvoj/dokumenty/Situacni-zprava-
ke-Strategickemu-ramci-udrzitelneho-rozvoje-CR-2016.pdf.
ŘECHKOVÁ, Š., (2015). Nově přijatá agenda 2030 klade důraz na aktivní zapojení měst a obcí pro[13]
dosažení udržitelného rozvoje [online] Svaz měst a obcí. 20.10.2015 [cit. 28.2.2017]. Dostupné z:
http://www.partnerskamesta.cz/zahranicni-rozvojova-spoluprace/nove-prijata-agenda-2030-klade-duraz-na-
aktivni-zapojeni-mest-a-obci-pro-dosazeni-udrzitelneho-rozvoje.aspx.
ŠILHÁNKOVÁ, V. a kol., (2011). Indikátory udržitelného rozvoje pro města a obce. Hradec Králové:[14]
Civitas per Populi. ISBN 978-80-904671-4-9.
TIMUR, (2011). Indikátory udržitelného rozvoje [online] Týmová iniciativa pro místní udržitelný rozvoj -[15]
TIMUR [cit. 15.6.2011]. Dostupné z: http://www.timur.cz/indikatory/indikatory-udrzitelneho-rozvoje-
7.html.
TÓTHOVÁ, D., (2015). Environmentální kvalita života v krajích české republiky – návrh a aplikace[16]
agregovaného indikátoru. In XVIII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků.
Brno: Masarykova univerzita, pp. 573-578. ISBN 978-80-210-7861-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-7861-
2015-77.
WATSON, V., (2016). Locating planning in the New Urban Agenda of the urban sustainable development[17]
goal. Planning Theory, vol. 15, no. 4, pp. 435-448.
Poděkování: Tento příspěvek vznikl díky finanční podpoře projektu IGA VŠRR 6/2016.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
513
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-66
PREMISES FOR RESEARCH ON THE ROLE OF CULTURE
IN THE DEVELOPMENT OF SMALL CITIES – A CASE
STUDY OF POLAND
STEFANIA ŚRODA-MURAWSKA 1
ELŻBIETA GRZELAK-KOSTULSKA 1
JADWIGA BIEGAŃSKA 1
JUSTYNA CHODKOWSKA-MISZCZUK 1
LESZEK DĄBROWSKI 2
1
Department of Urban Studies and Regional Development
Faculty of Earth Sciences
Nicolaus Copernicus University
Lwowska 1, 87-100 Toruń, Poland
E-mail: steffi@umk.pl, grzelak@umk.pl, jadwigab@umk.pl, jchodkow@umk.pl
2
Students' Scientific Association of Urban Development and Land Management
Faculty of Earth Sciences
Nicolaus Copernicus University
Lwowska 1, 87-100 Toruń, Poland
E-mail: 275468@stud.umk.pl
Annotation
It is widely accepted that cultural sector and creative sector contribute to the socio-economic revival
of cities, change their images, form a specific creative milieu, generate new jobs, and organize urban
space. However, previous studies concerning the significance of the cultural and creative sectors in
the urban development have focused on the largest cities, small cities have not been the subject of a
wider research so far. The paper aims at drawing attention to the potential of small cities in the
context of using the cultural industry or creatvie industry for the develoment of small cities on the
example of Poland. The paper was prepared on the basis of the most relevant literature in the field.
The study shows that small cities have a potential that may be used to build development strategies on
the basis of the cultural and creative sectors. Research should elaborate the new strategies of
development, implement new factors which can initiate required effects in this field.
Key words
culture-led development, city, culture, local development, Poland
JEL classification: R11, Z10
1. Introduction and methods
It is widely accepted that cultural sector and creative sector contribute to the socio-economic revival
of cities, change their images, form a specific creative milieu, generate new jobs, and organize urban
space (Keith, 2005; Kloosterman, 2004; Markusen, Schrock, 2006; Smoleń, 2003; Stern, Steifert,
2010; Środa-Murawska, Szymańska, 2013). However, previous studies concerning the significance of
the cultural and creative sectors in the urban development have focused on the largest cities, small
cities have not been the subject of a wider research so far (Bell and Jayne, 2009; Karwińska, 2009;
van Heur, 2013; Brennan-Horley, 2013). In the subject literature more and more comments have
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
514
appeared that small cities can and should be the important part of creative economy but in the different
sense than large cities. There is pointed out a need to reinforce the importance of cultural and creative
activities in small cities.
The paper aims at drawing attention to the potential of small cities in the context of using the cultural
industry or creatvie industry for the develoment of small cities on the example of Poland. The paper
was prepared on the basis of the most relevant literature in the field. The authors have read through,
analyze and sort literatures in order to identify the essential attributes of cultural and creative
industries in the context of small cities in Poland.
2. The role of the cultural and creative sectors in the development of small cities
Contemporary cities compete with each others in attracting new domestic and foreign investments,
highly-qualified workers, capital, and they take actions to ensure their victory in a global competition,
including widely understood culture-led competition. In the recent years increasing interest in the
significance of the cultural sector in urban development has been noticed. The cultural sector has been
perceived as a remedy for the problems of many cities facing among others eliminated jobs and rising
unemployment, abandoned post-industrial areas, etc. since 1970s. (James et al., 2006).
Such phenomena were especially observed in 1980s and 1990s. Then many European cities including
Grenoble, Hamburg, Birmingham, Bologna used the cultural sector as a tool for the revitalization of
post-industrial areas, for the creation of new urban image. Such an approach can also be seen in Polish
cities and successful examples of repair processes include Łódź, Wrocław and Poznań (Rogatka,
2011).
The attention of researchers including urban planners, sociologists, geographers, economists has
begun to focus on the cultural sector more or less since 1970s. This resulted new researches and
publications analyzing the opportunities of the impact of the cultural sector on urban development.
What is worth emphasizing the scientists’ attention has been focused mainly on large cities (Florida,
2002; Currid, 2006; Waitt, 2006; Stryjakiewicz, 2008a, 2008b, 2009; Zheng, 2011). In the same time
the researches in which the significance of the cultural sector for the development of small cities has
been conducted have been remained beyond research mainstream (Bell, Jayne, 2009; Karwińska,
2010; van Heur, 2013; Brennan-Horley, 2013; Środa-Murawska, Biegańska, 2014).
In general, focusing attention on the opportunities of the use of the cultural sector for urban
development has contributed to the formulation of the notion of cultural industries and has become the
starting point for the expanded since the end of 20th
century concept of “creative industries” (Klasik,
2009). It is difficult to define and sharply separate all of them – the cultural sector, the cultural
industries, and creative industries. This confirms on the one hand the relatively short history of the
notions of cultural industries and creative industries (this is also acknowledged by the incorrect according
to the rules of Polish dictionary - use of the word “industries” in the plural), on the other
hand the wide range of phenomena and processes which are included in the cultural sector, cultural
industries and creative industries (see Table 1).
Anyhow as Bell & Jayne (2009); van Heur (2013); Brennan-Horley (2013) suggest smaller cities
because of offered ‘quality of life” have also chance to attract creative class. The factor which may
contribute to increasing attractiveness of small cities is Internet. Many members of the creative class
can present and sell the results of their work using this network. While they create they do not need
direct contact with potential buyers. Additionally, the lower costs of living, mainly for middle-income
artists, can enhance the attractiveness of small centres, especially those located near large cities.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
515
Tab. 1. Cultural sector, cultural industries, creative sector – the attempt of definition
Cultural sector Cultural industries Creative industries
- activity of firms providing
cultural goods and services
- the notion appeared the first time in the
elaboration entitled Dialectic of Enlightenment
and written by M. Horkheimer and T. W.
Adorno in 1947
- only in recent years it has acquired new
significance in the context of searching the new
development paths of contemporary cities
- the notion appeared the first
time in the document entitled
Creative Nation and prepared
for the request of Australian
government in 1994
- the most important factor
determining of among others
economic growth, new jobs
and having contribution to
innovations, marketing and
planning (Howkins, 2006)
Layer The types of definition
Creative Economy Group
subject object
categorization
of cultural
goods
methods of
producing
cultural
goods
market
efficiency
- cultural
activities, their
types and fields
- technical and
technological
infrastructure,
- systems of
sharing works,
events and
cultural
products;
- investments in
cultural
activities
- audience of
culture,
- cultural
environment,
cultural
organizations
- sponsors of
culture
- prism of
cultural goods
and services
- concentric
model of
cultural
industries
„cultural
goods and
services
market-
oriented
and mass-
produced
by the use
of
industrial
techniques
”(Smoleń,
2007)
all projects in
the field of
culture, art
and media
operating
within market
rules
- Advertising and marketing,
- Architecture,
- Crafts,
- Design: product, graphic and
fashion design,
- Film, TV, video, radio and
photography,
- IT, software and computer
services,
- Publishing,
- Museums, galleries and
libraries,
- Music, performing and
visual arts
Source: Own elaboration on the basis of Smoleń, 2007; DCMS, 2009; Throsby, 2009; Klasik, 2010a.
The factors may affect attracting the member of creative class into small cities, but these cities are not
able to compete with the qualities of creative cities. Anyhow, as Petrov (2007) notes, small cities can
and should be the important element of creative economy, but in the different dimension than large
cities. It is also emphasized by van Heur (2010) who indicates the need to reinforce the significance of
creative activity in small cities. Karwińska (2009) and Środa-Murawska (2013) stated the same.
Generally, small cities are extremely difficult research laboratory. On the one hand, their diversity,
specificity cause that they are beyond simple schemes and generalizations. On the other hand, their
number generate problems when anyone tries to analyze them detailed. However, they are a
fascinating challenge they are often omitted and stay in the shadow of large cities.
Marginalization of their problems is certainly a serious mistake. Because of this reason more and more
often there appears a realized need to treat small cities as the subject of scientific research. There are
many questions concerning their future and basic development issues.
As Karwińska (2009) pointed out it is visibly observed that the attractiveness of small cities as places
to live has increased in recent years. This tendency has been noticed across Europe and provide a
stimulus to seek new development bases (including the cultural and creative sectors) through the
smallest centres. These explorations are strongly associated with the characteristic trends of changes
in social life:
resurgence of the sense of cultural identity needs within small homelands;
leaving the large city rhythm of life for Cittaslow movement;
new life patterns connected with the acceptance overcoming often large distances between the
place of work and the place of residence;
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
516
development of new technologies and the new forms of work (e-work).
3. Case - Poland
Among the studies concerning the impact of the cultural sector and creative industries on the socioeconomic
development of small cities (eg. Bell, Jayne, 2006; Jayne, Gibson, Waitt, Bell, 2010;
Karwińska; 2010; Brennan-Horley, 2013; Lorentzen, 2013; Smidt-Jensen, 2013) only in the
elaboration prepared by professor Karwińska the above-mentioned problems were considered on the
example of Poland, and exactly on the basis of three small cities located in Lesser Poland. The project
coordinated by J. Hauser, A. Karwińska and W. Sułkowska concerned the activation of the
community of small cities in Lesser Poland through the use of their socio-cultural potential. The
authors searched the integrated concept of creative small city which could become the basis for the
elaboration of a development strategy. The results of their work show that the communities of small
cities notice the chance for the development of their cities through the cultural sector. Most important
papers discussing the significance of the cultural sector for the local communities of small cities in
Poland after 1989 include some other studies in the field of sociology conducted by Bukraba-Rylska
& Burszta (2011) and Bogacki & Turosieńska-Durlik (2011). Anyhow in general as Bukraba-Rylska
and Burszta (2011) wrote there are only few studies and there are no in-depth and comprehensive
research within the culture of small cities and rural areas in Poland, and within the relationships
between the cultural and creative sectors and socio-economic development.
On the basis of literature we can see that small cities in Western Europe, Canada and the United States
can successfully attempt to support their development on the basis of the cultural and creative sector
(Środa-Murawska, 2013). Anyhow there are no analogous studies for post-socialist area, including
Poland. Analyzing the situation of the cultural sector in small Polish cities we should indicate
tendencies to reduce the accessibility of cultural services. Studies (Środa-Murawska, 2013) based on
the data derived from the Central Statistical Office showed that in Poland in years 2003-2011 decrease
in the number of facilities providing cultural services and decrease in the accessibility of such
facilities in small cities have been observed. Analyzing, in turn, the accessibility of the particular
groups of facilities providing cultural services we should emphasize that in small cities on the one
hand there is observed increase in the accessibility of museums, cultural establishments and decrease
in the accessibility of cinemas, libraries and their branches. Besides the equipment of cities in facilities
providing cultural services the degree of their use were analyzed. In years 2003-2011 in small cities
increase in the number of members of clubs acting within cultural establishments per population
number was registered, in the same time the significant decrease in the number of borrowed volumes
per capita was noticed. A positive signal in the context of active social participation in the cultural life
of small cities was increase in the number of members of artist bands and clubs acting within cultural
establishments. Summarizing, changes within accessibility and the use of facilities providing cultural
services in small cities are on the one hand partly similar to those observed in large cities. This is
associated with the similar patterns of the consumption of cultural goods both in larger and smaller
urban centres (e.g. access to e-books by the use of Internet, regardless of the place of residence). On
the other hand, party different trends have occurred in small cities, which in the opinion of author,
may be the result of the attitudes of local government and the creativity of their inhabitants. The
support for folk culture, the desire to preserve tradition are rooted stronger in local communities than
in larger cities (Środa-Murawska, 2013).
In turn, the research of Grzelak-Kostulska (Grzelak-Kostulska, Hołowiecka, Kwiatkowski, 2011;
Grzelak-Kostulska, Hołowiecka, 2010, 2011, 2013) focused on the concept of Cittaslow network
confirmed that “globalization and mass culture have launched – paradoxically – the need for various
local and individual identities in the unprecedented so far scale” (Golka, 1999: 156). Cittaslow
movement as many researchers emphasize (e.g. Knox 2005; Mayer, Knox, 2006), started opportunities
to keep the rules of sustainable development in cities being in the same time a response to the negative
effects of globalization in terms of uniformity and standardization. More and more often the Cittaslow
philosophy is regarded as the alternative vision of the development of cities, not just necessarily small
ones (as Mayer and Knox, 2006, wrote on the example of German cities). The adopted strategy should
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
517
evolve towards the creation of a city which is friendly to inhabitants, in which we “live slowly”
primarily due to low level of crime, the opportunities for recreation, more inhabitants living in
symbiosis with nature. It is often pointed out that the notion “Slow City” does not mean being beyond.
On the contrary, it promotes the use of new technologies to transform small cities for perfect places to
live and rest. According to the authors of the concept of Cittaslow cities respond to real needs from
postmodern societies living in the era of globalization, tired because of the imperative of permanent
rivalry and competition.
Some small cities have a chance to success, but some of them will fail. The factor deciding about this
difference is the social capital. The condition of the maturity of inhabitants, i.e. the involvement of the
local community and efforts for mutual understanding of idea, its acceptance and incorporating it to
the practice of everyday life should be considered as the most important elements.
The research on the cultural and creative sectors also includes the third sector, i.e. non-governmental
organizations (NGOs). As studies conducted by Środa-Murawska (Środa-Murawska, 2014a, 2014b;
Środa-Murawska, Szczepańska, Biegańska, Senetra, 2014) show there is a very important role in the
creation of the cultural sector ascribed to NGOs. The opportunity to participate in the cultural events,
exhibitions, concerts, courses, etc., organized by analyzed NGOs expands the spectrum of cultural
services offered by public institutions. What is more, it contributes to the improvement of quality of
life and the quality of the social capital of particular city and as a result it enables better socioeconomic
development. Preliminary study at the level of Kujawsko-Pomorskie voivodship
(voivodship – administrative region of the 1st
order in Poland) showed inter alia that in small cities
increase in the number of NGOs in the field of culture should be associated with the location of
specific object or the group of objects (historical-cultural or environmentally valuable ones) in a city
or near a city. The presence of such objects may provide stimulus for the development of NGOs active
in the field of culture. The confirmation of above-mentioned statement is the analysis of the indicator
of services saturation provided by NGOs active in the field of culture. Higher values of the indicator
are typical for the cities located near landscape parks for example.
4. Conclusions
To summarise, small cities have a potential that may be used to build development strategies on the
basis of the cultural and creative sectors. However, this issue has not yet been analysed. It seems that
in order to indicate concrete benefits from the introduction of culture-led development in small cities,
the first to be determined are the facts. The following actions should be take to that aim:
recognition of factors and mechanisms which have contributed to a success or a failure in the
implementation of the culture to the development of small city;
analysis of a process/processes observed in a city:
determining their paths and dynamics,
investigating their possible directions of changes,
proposing new methodological solutions – how to search?
generalizing research results – finding common problems and similarities in order to:
formulating universal methodological assumptions,
elaborating substantial solutions helpful in decision making at the administrative, institutional
level.
Research should elaborate the new strategies of development, implement new factors which can
initiate required effects in this field. It should cover all actors forming the cultural policies of small
cities. It is pivotal also in the context of local development, where the smallest settlement units are this
primary place of contact with culture for their residents.
Literature
BELL, D., JAYNE, M., (2006). Small cities: Urban experience beyond the metropolis. London: Routledge.[1]
ISBN 0415366577.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
518
BELL, D., JAYNE, M., (2009). Small cities? Towards a research agenda. International Journal of Urban[2]
and Regional Research, vol. 33, no. 3, pp. 683-699. ISSN 1468-2427. DOI 10.1111/j.1468-
2427.2009.00886.x.
BOGACKI, M., TUROSIEŃSKA-DURLIK, K., (2011). Rola instytucji kultury w społecznościach[3]
wiejskich, na przykładzie gminy Mielnik w województwie podlaskim, Mielnik: Arte. ISBN 978-83-61938-
39-2.
BRENNAN-HORLEY, C., (2013). Finding creativity in a small city: how qualitative mapping methods can[4]
reneval new geographies of creativity. In Lorentzen, A., van Heur, B. (eds.). Cultural political economy of
small cities. Oxon: Routledge, pp. 44-62. ISBN 0415589509.
BUKRABA-RYLSKA, I., BURSZTA, W., (2011). Stan i zróżnicowanie kultury wsi i małych miast w[5]
Polsce. Kanon i rozproszenie, Warszawa: Narodowe Centrum Kultury. ISBN 8361587500.
CURRID, E., (2006). New York as a Global Creative Hub: A Competitive Analysis of Four Theories on[6]
World Cities. Economic Development Quarterly, vol. 20, no. 4, pp. 330-350. ISSN 1552-3543.
DCMS (2009). Investing in creative industries - a guide for local authorities. London: UK Government,[7]
Department for Culture, Media and Sport.
FLORIDA, R., (2002). The Rise of the Creative Class: and How It's Transforming Work, Leisure,[8]
Community and Everyday Life. New York: Basic Books. ISBN 0465024769.
GOLKA, M., (1999). Cywilizacja. Europa. Globalizacja. Poznań: Wydawnictwo Fundacji Humaniora.[9]
ISBN 8388910175.
GRZELAK-KOSTULSKA, E., HOŁOWIECKA, B., (2010). Polska krajowa sieć Cittaslow szansą dla[10]
małych miast? In Heffner, K., Polko, A. (eds.). Transformacja funkcji miejskich w ośrodkach lokalnych.
Prace Naukowe Akademii Ekonomicznej im. Karola Adamieckiego. Katowice: AE w Katowicach, pp. 65-
74. ISBN 8372465738.
GRZELAK-KOSTULSKA, E., HOŁOWIECKA, B., (2011). Kreowanie wizerunku miasta a rozwój funkcji[11]
turystycznej na przykładzie wybranych miast Polskiej Sieci Cittaslow. In Rapacz, A. (ed.). Gospodarka
turystyczna w regionie. Przedsiębiorstwo. Samorząd. Współpraca. Wrocław: Wydawnictwo Uniwersytetu
Ekonomicznego we Wrocławiu, pp. 652-666. ISBN 978-83-7695-124-9.
GRZELAK-KOSTULSKA, E., HOŁOWIECKA, B., KWIATKOWSKI, G., (2011). Cittaslow International[12]
Network: An Example of a Globalization Idea? In The Scale of Globalization Think Globally, Act Locally,
Change Individually in the 21st Century. Ostrava: University of Ostrava, pp. 186-192. ISBN 978-80-7368-
963-6.
GRZELAK-KOSTULSKA, E., HOŁOWIECKA, B., (2013). Turystyka zrównoważona na przykładzie[13]
studium wybranych miast sieci cittaslow. In Zbalansovanij rozvitok turističnih regìonìv : nacìonal'nij ì
svìtovij dosvìd : zbìrnik materìalìv Mìžnarodnoï naukovo-praktičnoï konferencìï, (L'viv, 25-26 kvìtnâ 2013
roku). L'viv: Lìga-Pres, pp. 179-185. ISBN 978-966-397-178-6.
JAMES, A., MARTIN, R. L., SUNLEY, P., (2006). The rise of cultural economic geography. In Martin, R.,[14]
Sunley, P. (eds). Critical Concepts in Economic Geography: Volume IV, Cultural Economy. London:
Routledge.
JAYNE, M., GIBSON, C., WAITT, G., BELL, D., (2010). The Cultural Economy of Small Cities.[15]
Geography Compass, vol. 4, no. 9, pp. 1408-1417. ISSN 1749-8198. DOI 10.1111/j.1749-
8198.2010.00380.x.
KARWIŃSKA, A., (2010). Możliwości aktywizacji małych miast poprzez wykorzystanie ich potencjału[16]
społeczno-kulturowego. Przykłady z Małopolski. In Klasik, A. (ed.). Rola sektora kultury i przemysłów
kreatywnych w rozwoju miast i aglomeracji. Katowice: Wydawnictwo Uniwersytetu Ekonomicznego w
Katowicach, pp. 134-154. ISBN 978-83-7246-618-1.
KEITH, M., (2005). After the Cosmopolitan? Multicultural cities and the future of racism. London and[17]
New York: Routledge. ISBN 0415341698.
KLASIK, A. (2009). Przemysły kreatywne oparte na nauce i kulturze. In Klasik, A. (ed.). Kreatywne[18]
miasto - kreatywna aglomeracja, Prace Naukowe Akademii Ekonomicznej. Katowice: AE w Katowicach,
pp. 11-39. ISBN 978-83-7246-564-1.
KLASIK, A., (2010). Od sektora kultury do przemysłów kreatywnych. In Gwóźdź, A. (ed.). Od[19]
przemysłów kultury do kreatywnej gospodarki. Warszawa: Narodowe Centrum Kultury, pp. 47-63. ISBN
978-83-61587-35-4.
KLOOSTERMAN, R. C., (2004). Recent employment trends in the cultural industries in Amsterdam,[20]
Rotterdam, the Hague and Utrecht a first exploration. Tijdschrift voor Economische en Sociale Geografie,
vol. 95, no. 2, pp. 243–252. ISSN 1467-9663. DOI 10.1111/j.0040-747X.2004.00304.x.
KNOX, P. L., (2005). Creating ordinary places: slow cities in a fast world. Journal of Urban Design, vol.[21]
10, no. 1, pp. 1- 11. ISSN 1357-4809. DOI 10.1080/13574800500062221.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
519
LORENTZEN, A., (2013). Sustaining small cities through leisure, culture and the experience economy. In[22]
Lorentzen, A., van Heur, B. (eds.). Cultural political economy of small cities. Oxon: Routledge, pp. 65-79.
ISBN 0415589509.
MARKUSEN, A., SCHROCK, G., (2006). The artistic dividend: urban artistic specialisation and economic[23]
development implications. Urban Studies, vol. 43, no. 10, pp. 1661-1686. ISSN 1360-063X. DOI
10.1080/00420980600888478.
MAYER, H., KNOX, P. L., (2006). Slow cities: sustainable places in a fast world. Journal of Urban[24]
Affairs, vol. 28, no. 4, pp. 321-334. ISSN 1467-9906. DOI 10.1111/j.1467-9906.2006.00298.x.
PETROV, A., (2007). A look beyond metropolis: exploring creative class in the Canadian periphery.[25]
Canadian Journal of Regional Science, vol. 30, no. 3, pp. 451-474. ISSN 0705-4580.
ROGATKA, K., 2011, Urban revival in the polish specialist literature. Moravian Geographical Reports,[26]
vol. 19, pp. 51-69. ISSN 1210-8812.
SMIDT-JENSEN, S., (2013). Making a micropole: the experiensation of Vejle. In Lorentzen, A., van Heur,[27]
B. (eds.). Cultural political economy of small cities. Oxon: Routledge, pp. 113-127. ISBN 0415589509.
SMOLEŃ, M., (2003). Przemysły kultury. Wpływ na rozwój miast. Kraków: Wydawnictwo Uniwersytetu[28]
Jagiellońskiego. ISBN 8323317674.
STERN, M. J., STEIFERT, S. C., (2010). Cultural Clusters: The Implications of Cultural Assets[29]
Agglomeration for Neighborhood Revitalization. Journal of Planning Education and Research, vol. 29, no.
3, pp. 262-279. ISSN 1552-6577. DOI 10.1177/0739456X09358555.
STRYJAKIEWICZ, T., (2008a). Rozwój sektora kreatywnego w regionach metropolitalnych. In[30]
Stryjakiewicz, T., Parysek, J. J. (eds.). Region społeczno-ekonomiczny i rozwój regionalny. Poznań:
Bogucki Wydawnictwo Naukowe, pp. 105-119. ISBN 8361320210.
STRYJAKIEWICZ, T., (2008b). Sektor kreatywny jako czynnik kształtujący nową jakość przestrzeni[31]
europejskiej. In Ilnicki, D., Janc, K. (eds.). Przekształcenia regionalnych struktur funkcjonalnoprzestrzennych
„Europa bez granic — nowe wyzwania. Wrocław: Instytut Geografii i Rozwoju
Regionalnego Uniwersytetu Wrocławskiego, pp. 11-18. ISBN 978-83-928255-0-0.
STRYJAKIEWICZ, T., (2009). Factors determining the development of a creative sector in European[32]
metropolitan regions. In Köppen, B., Molter, U., Scherm, I. (eds.). Geographie kennt keine Grenzen.
Chemnitz: Verlagshaus Monsenstein und Vannerdat OHG, pp. 199-215. ISBN 3941003054.
ŚRODA-MURAWSKA, S., (2013). Usługi kulturalne w małych miastach. Wiadomości statystyczne, vol.[33]
11, pp. 37-51. ISSN 0043-518X.
ŚRODA-MURAWSKA, S., (2014a). Przestrzenny zasięg oddziaływania instytucji artystycznej[34]
nieposiadającej swojej siedziby. In Sadowy, K. (ed.). Miasto-Sztuka-Nauka-Gospodarka. Warszawa:
Biblioteka Res Publiki Nowej, pp. 68-76. ISBN 978-83-935211-2-8.
ŚRODA-MURAWSKA, S., (2014b). „Trzeci sektor” w kreowaniu funkcji kulturalnych miast. In Rossa, J.,[35]
Marcinkowski, T. (eds.), Rozwój na peryferiach. Gorzów Wielkopolski: Państwowa Wyższa Szkoła
Zawodowa im. Jakuba z Paradyża, pp. 217-228. ISBN 978-83-63134-07-5.
ŚRODA-MURAWSKA, S., BIEGAŃSKA, J., 2014, The Impact of Cultural Events on City Development:[36]
the (Great?) Expectations of a Small City. In 5 th Central European Conference in Regional Science.
Kosice: Technical University of Kosice, pp. 941-950. ISBN 978-80-553-2015-1.
ŚRODA-MURAWSKA, S., SZYMAŃSKA, D., (2013). Przemysły kultury w rozwoju miast. Wybrane[37]
aspekty. Zeszyty Naukowe Uniwersytetu Szczecińskiego, Ekonomiczne Problemy Usług, vol. 107, pp. 85-98.
ISSN 1640-6818.
ŚRODA-MURAWSKA, S., SZCZEPAŃSKA, A., BIEGAŃSKA, J., SENETRA, A., (2014). The[38]
phenomenon of non-governmental organizations - new stimuli for cultural development in rural areas in
Poland. In Annual 20th
ISC Research for Rural Development. Volume 2. Jelgava: Latvia University of
Agriculture, pp. 229-236. ISSN 2255-923X.
THROSBY, D., (2000). Economics and culture. Cambridge: Cambridge University Press. ISBN[39]
1139915541.
VAN HEUR, B., (2013). Small cities and the sociospatial specifity of economic development: a heuristic[40]
approach. In Lorentzen, A., van Heur, B. (eds.). Cultural political economy of small cities. Oxon:
Routledge, pp. 17-30. ISBN 0415589509.
WAITT, G., (2006). Creative small cities: cityscapes, power and the arts. In Bell, D., Jayne, M. (eds.).[41]
Small cities: urban life beyond the metropolis. London: Routledge, pp. 169-183. ISBN 0415366577.
ZHENG, J., (2011). Creative Industry Clusters’ and the 'Entrepreneurial City’ of Shanghai. Urban Studies,[42]
vol. 48, no. 16, pp. 3561-3582. ISSN 1360-063X. DOI 10.1177/0042098011399593.
This paper was created as a result of research project realization; number 2015/19/D/HS4/02572
financed from National Science Centre (Poland) funds.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
520
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-67
ROLE MIGRACE V POPULAČNÍM VÝVOJI SHRINKING
CITY – PŘÍKLAD MĚSTA UHERSKÉ HRADIŠTĚ
ROLE OF MIGRATION IN THE POPULATION DEVELOPMENT IN
A SHRINKING CITY – CASE STUDY OF UHERSKÉ HRADIŠTĚ CITY
RICHARD HUBL 1
MILOSLAV ŠERÝ 2
VÁCLAV TOUŠEK 2
1
Geografický ústav
Přírodovědecká fakulta
Masarykova univerzita
1
Department of Geography
Faculty of Science
Masaryk University
Kounicova 2, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: 13390@mail.muni.cz
2
Katedra geografie
Přírodovědecká fakulta
Univerzita Palackého v Olomouci
2
Department of Geography
Faculty of Science
Palacký University Olomouc
17. listopadu 12, 771 46 Olomouc, Czech Republic
E-mail: serymilos@gmail.com, vaclav.tousek@upol.cz
Anotace
Cílem příspěvku je zhodnotit aspekty migrace obyvatel města Uherské Hradiště v období let 1991–
2015. V této souvislosti je v příspěvku pozornost věnována bilanci migrace, analyzovány jsou rovněž
parciální směry migrace, a to jak vnitřní, tak zahraniční. Dále je nastíněna analýza možných příčin a
důsledků tohoto procesu včetně analýzy fenoménu emigračního potenciálu obyvatel města. Použitými
metodami jsou geografická analýza dostupných statistických dat o migraci a analýza dat primárních,
která byla pořízena přímo ve městě Uherské Hradiště formou dotazníkového šetření. Hlavními
výsledky analýzy jsou pak určení prostorových aspektů migrace, především ztrátové migrační bilance
města ve prospěch zázemí a také zjištění poměrně vysokého kladného emigračního potenciálu obyvatel
města v kontextu již uskutečněných výzkumů na obdobné téma.
Klíčová slova
geografická mobilita, důvody stěhování, obvyklý pobyt
Annotation
The aim of the paper is to evaluate the aspects of the migration of the Uherské Hradiště inhabitants in
the period 1991-2015. In this context, the attention is paid to the migration balance, analysed are also
directions of migration, both internal and foreign. Further the analysis of possible causes and
consequences of this process is outlined, including the analysis of the phenomenon of emigration
potential of the city inhabitants. The methods used are the geographic analysis of available statistical
data on migration and analysis of primary data that was obtained in Uherské Hradiště in the form of
a questionnaire survey. The main results of the analysis are the determination of the spatial aspects of
migration, particularly the negative migration balance in favour of city´s hinterland and also
relatively high positive potential of emigration of the population in the context of the already carried
out research on a similar topic.
Key words
geographic mobility, migration motivation, usual stay
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
521
JEL classification: J61
1. Úvod
Příspěvek svým obsahem reflektuje problematiku tzv. shrinking cities. V jednoduchosti lze říci, že se
jedná o proces populačního zmenšování měst (Rumpel, Slach, 2007). Proces úzce souvisí s fenomény
metropolizace (Hampl, 2005) a suburbanizace (Ouředníček, Špačková, Novák, 2013), které byly
v podmínkách České republiky odstartovány v 90. letech 20. stol. jako důsledek společenskopolitických
změn roku 1989. Změny se samozřejmě rovněž zásadním způsobem dotkly migrace
zahraniční, která se stala významnější složkou celkové migrace (Hubl, 2006). Dalším aspektem této
problematiky je rovněž vzájemný vztah migrace a dojížďky za prací jakožto základních forem
mechanické geografické mobility (Hubl, Toušek, 2008).
Hlavním cílem příspěvku je zhodnotit aspekty migrace obyvatel města Uherské Hradiště v období let
1991–2015. V této souvislosti je v příspěvku pozornost věnována bilanci migrace a analyzovány jsou
taktéž parciální směry migrace, a to jak vnitřní tak zahraniční. Nastíněna je i analýza možných příčin a
důsledků tohoto procesu včetně analýzy fenoménu emigračního potenciálu obyvatel města Uherské
Hradiště s možným využitím např. pro místní decizní sféru v oblasti plánování budoucího
udržitelného vývoje místní komunity.
Poznatky představené v příspěvku jsou výsledkem analýzy jak dostupných statistických dat o migraci,
tak dat primárních, která byla pořízena přímo ve městě Uherské Hradiště. Konkrétně analýza migrace
(především vnitřní migrace a hodnocení migračních proudů) v Uherském Hradišti po roce 1990 byla
provedena s využitím Anonymizované databáze vnitřní a zahraniční migrace (ČSÚ, 2016a). Až do
roku 2004 včetně se údaje o migraci do této databáze získávaly agregací statistických hlášení o
stěhování (formulář Obyv 5-12), zaslaných vykazující jednotkou Českému statistickému úřadu (dále
též ČSÚ). Pro stěhování občanů ČR byla vykazující jednotkou ohlašovna pobytu v obci, do které se
občan přistěhoval. Od roku 2005 přebírá ČSÚ údaje o stěhování obyvatelstva z Ministerstva vnitra –
informačního systému evidence obyvatelstva a to podle zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci
obyvatelstva. Od roku 2005 u vnitřního stěhování již nejsou sledovány údaje o vzdělání migrantů a
také důvody stěhování.
Pro zhodnocení vývoje migrace města Uherské Hradiště v kontextu větších měst regionů soudržnosti
(NUTS 2) Střední Morava a Jihovýchod bylo využito dat Databáze demografických údajů za obce ČR
(ČSÚ, 2016b).
Pro vlastní zhodnocení emigračního potenciálu obyvatel Uherského Hradiště bylo provedeno
dotazníkové šetření. Výzkumný vzorek činil 270 obyvatel města Uherské Hradiště ve věku 15 let a
více. Průzkumu se tak zúčastnilo celkem 1,23 % z celkového počtu 21 966 patnáctiletých a starších
obyvatel trvale bydlících ve městě Uherské Hradiště na konci roku 2015. Kromě dodržení
kvantitativní reprezentativnosti byla dodržena také reprezentativnost kvalitativní. Struktura
respondentů dle pohlaví, věku, nejvyššího dosaženého vzdělání a rodáctví korespondovala s danými
strukturami všech obyvatel města. Při sběru dat byl taktéž kladen důraz na respektování prostorové
reprezentativnosti. Oslovováni byli pouze obyvatelé města Uherské Hradiště, kteří v něm aktuálně
měli trvalé bydliště. V souvislosti s prostorovou reprezentativností šetření byla navíc zohledněna
taktéž vnitřní strukturace města.
2. Analýza vnitřní migrace obyvatel města Uherské Hradiště
2.1 Historický a socioekonomický kontext
Královské město Uherské Hradiště patřilo od středověku mezi pětici nejvýznamnějších měst na
Moravě. Od 16. století až do poloviny 19. století pak bylo Uherské Hradiště spolu s Brnem,
Olomoucí, Jihlavou, Znojmem jedním z moravských krajských měst a v letech 1869-1921 mělo jako
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
522
jedno ze šesti měst na Moravě statut města s vlastním obecním řádem (tzv. statutární město). Přibližně
v polovině dvacátých let 20. století pak začíná úměrně s rozvojem podnikatelských aktivit rodiny
Baťů význam Uherského Hradiště jako centra regionu klesat ve prospěch rozrůstajícího se Zlína, byť
Uherské Hradiště zůstává okresním městem. Po druhé světové válce dochází k další zásadní
administrativní změně v roce 1971, kdy bylo Uherské Hradiště spolu s Jarošovem, Kunovicemi a
Starým Městem spojeno v jednu municipalitu, a to až do roku 1990, kdy se Kunovice a Staré Město
opět osamostatnily. Z hlediska funkčních geografických vazeb včetně dojížďky za prací a migrace
však propojení trojměstí Uherské Hradiště, Staré Město a Kunovice trvá i nadále.
Uherské Hradiště patří tradičně do souboru velmi atraktivních měst ve východní části území ČR.
Dokládá to jak např. vysoká cena bytů a nájmů, tak i dlouhodobá situace na místním trhu práce
v období 1990 – 2015. Z analýzy trhu práce vyplynulo, že město Uherské Hradiště se v porovnání s
ostatními relevantními městy dokázalo obstojně vyrovnat s transformací ekonomické základny.
Rovněž podíl osob s VŠ vzděláním na populaci 15+ je poměrně vysoký (17,1 %). Vyšší podíl
vysokoškoláků, než město Uherské Hradiště měly v roce 2011 ve východní části republiky pouze
město Brno (25,1 %), Olomouc (21,5 %) a Zlín (18,2 %). Např. pro Ostravu činil podíl vysokoškoláků
15,1 % a pro Jihlavu 13,1 %. Jedním z důvodů je i existence pracovních míst v atraktivním odvětvích
s vyšší přidanou hodnotou (např. letecký průmysl). Město Uherské Hradiště rovněž poskytuje kvalitní
zázemí v oblasti středního školství, což potvrzují i výborné výsledky studentů při přijímání na VŠ.
2.2 Vnitřní migrace obyvatel města Uherské Hradiště v období 1991 – 2015
Pro potřeby analýzy vnitřní migrace obyvatel města Uherské Hradiště bylo sledované období 1991 –
2015 vzhledem nehomogennímu vývoji rozděleno do pěti pětiletých období, u kterých jsou patrné
rozdílné trendy, a to především záporné migrační saldo po roce 1995 a nárůst počtu vystěhovalých
v období 2001 – 2010. Tabulka 1 zachycuje celkový přehled vnitřní migrace obyvatelstva města
Uherské Hradiště ve sledovaném období.
Tab. 1: Vnitřní migrace obyvatelstva města Uherské Hradiště v letech 1991–2015
Období Přistěhovalí Vystěhovalí Saldo Obrat
1991–1995 3 243 2 759 484 6 002
1996–2000 2 142 2 664 -522 4 806
2001–2005 2 167 3 066 -899 5 233
2006–2010 2 173 3 169 -996 5 342
2011–2015 2 066 2 464 -398 4 530
Celkem 11 791 14 122 -2 331 25 913
Zdroj: Český statistický úřad (2016a); vlastní zpracování.
Po roce 1995 dochází z hlediska migrační bilance ke změně salda z kladného na záporné, přičemž
nejvíce ztrátovým bylo pro město Uherské Hradiště období mezi roky 2001 a 2010, kdy ztratilo takřka
1 900 obyvatel. To bylo zapříčiněno především nárůstem počtu vystěhovalých při dlouhodobě
relativně setrvalém počtu přistěhovalých a odrazilo se významně v celkově záporné migrační bilanci
-2 331 obyvatel.
Z hlediska prostorového se přibližně dvě třetiny migračního obratu ve sledovaném období odehrály
v rámci okresu Uherské Hradiště, což koresponduje s celorepublikovým trendem uzavírání migračních
procesů na této úrovni. „Vnitrookresní“ migraci popisuje tabulka č. 2.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
523
Tab. 2: Vnitrookresní migrace (Uherské Hradiště s obcemi okresu UH) v letech 1991–2015
Období Přistěhovalí Vystěhovalí Saldo Obrat
1991–1995 2 125 1 696 429 3 821
1996–2000 1 358 1 752 -394 3 110
2001–2005 1 413 2 033 -620 3 446
2006–2010 1 383 2 172 -789 3 555
2011–2015 1 298 1 552 -254 2 850
Celkem 7 577 9 502 -1 628 16 782
Zdroj: Český statistický úřad (2016a); vlastní zpracování.
Uherské Hradiště v rámci okresu ztratilo migrací více než 1 600 obyvatel, opět zejména v období 2001
– 2010. Cílovými obcemi byly především Staré Město a Kunovice (ztrátová bilance -691 osob), dále
pak Buchlovice a obce v nejbližším zázemí Uherského Hradiště s rozsáhlou výstavbou rodinných
domů. Prostorové rozložení migračního salda Uherského Hradiště s obcemi okresu Uherské Hradiště
v období 2001-2010 zachycuje obrázek č. 1.
Obr. 1: Migrační saldo obcí okresu Uherské Hradiště s Uherským Hradištěm v období 2001–2010
Zdroj: Český statistický úřad (2016a); vlastní zpracování.
Migrace obyvatel Uherského Hradiště za hranice okresu a kraje tvořila ve sledovaném období
přibližně 35 % migračního obratu při celkové záporné bilanci -703 obyvatel. Cílovými destinacemi
byly především Praha a okresy Praha-východ a Praha-západ (bilance -601 obyvatel), Brno-město a
Brno-venkov (bilance -277 obyvatel) a okres Olomouc (bilance -99 obyvatel). Naopak největším
zdrojovým okresem z hlediska migrace byl pro Uherské Hradiště okres Hodonín (především město
Veselí nad Moravou s bilancí +89 obyvatel). Ze 76 okresů (mimo mateřského) mělo město Uherské
Hradiště kladnou nebo mírně zápornou (do -25 obyvatel za 25 let) migrační bilanci se 69 okresy.
V této souvislosti je nutné zmínit krátce i zahraniční migraci, kdy migrační bilance (při vědomí
si problematické evidence především u emigrantů) Uherského Hradiště ve sledovaném období zůstává
po celé sledované období kladná s celkovým pozitivním rozdílem 577 migrantů. V určitém ohledu
tedy kladná bilance zahraniční migrace částečně kompenzovala ztrátu Uherského Hradiště migrací za
hranice okresu. Nejvýznamnější zdrojovou zemí zahraniční migrace ve sledovaném období bylo vždy
Slovensko s celkem 636 přistěhovalými a kladnou bilancí 276 migrantů.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
524
Zásadní význam měla migrace ve sledovaném období i pro celkový pokles počtu obyvatel města. Za
posledních 25 let počet obyvatel v Uherském Hradišti klesl v důsledku migrace o 2 331 osob, tzn. o
přibližně 88 osob na 1 000 obyvatel středního stavu. Tato hodnota je sice vysoká, ale existuje řada
měst v regionech NUTS 2 Střední Morava a Jihovýchod, kde hrubá míra migračního salda za
sledované období byla vyšší než 100 ‰. Jedná se především o města Přerov, Vsetín a Veselí nad
Moravou Na druhé straně existovala ve zmíněných regionech města s kladným migračním saldem v
letech 1991–2015, těch však bylo mnohem méně. Konkrétně šlo o města, na jejichž migračním růstu
měly hlavní podíl přímé zahraniční investice a výrazný polohový potenciál (Kuřim, Humpolec a
Velké Meziříčí) a města s poměrně vysokou kapacitou míst v zařízeních pro seniory (Kroměříž a
Boskovice). Druhá skupina měst vykazuje kromě kladného migračního salda i vysokou úmrtnost
obyvatelstva. Migrační saldo ve městech s alespoň 10 tisíci obyvateli v regionech NUTS 2 Střední
Morava a Jihovýchod zachycuje obrázek č. 2.
Obr. 2: Migrační saldo ve městech s 10 tisíci a více obyvateli v regionech NUTS 2 Střední Morava a
Jihovýchod
Zdroj: Český statistický úřad (2016b); vlastní zpracování.
3. Emigrační potenciál obyvatel města Uherské Hradiště
V roce 2014 bylo mezi 270 obyvateli Uherského Hradiště staršími 15 let provedeno reprezentativní
dotazníkové šetření s hlavním cílem zjistit, charakterizovat a zhodnotit jejich emigrační potenciál.
V tab. 3 je v její horní části uvedena struktura dotazovaných obyvatel dle postojů k možnému
vystěhování se z města. Z dotazovaných obyvatel takřka 30 % deklarovalo skutečnost, že někdy
uvažovali o vystěhování se. Pokud bychom tento výsledek srovnali s výsledky již realizovaných
výzkumů dílčím způsobem zaměřených na problematiku emigračního potenciálu, jejichž součástí byla
identicky formulovaná otázka (Šerý, 2014), zjistili bychom, že se jedná o výsledky obdobného
charakteru. Uvedené výzkumy byly ovšem realizovány v regionech periferně položených (Jesenicko,
Valašskokloboucko). S ohledem na takovou komparaci lze označit podíl kladných odpovědí v případě
města Uherského Hradiště za poměrně vysoký.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
525
Tab. 3: Struktura odpovědí respondentů dle jejich postojů k eventuálnímu vystěhování se z města
Uherské Hradiště a dle směrů potenciální emigrace
Struktura respondentů (%) dle toho, zda někdy uvažují o vystěhování se
Uvažuje Neuvažuje
28,9 71,1
Struktura respondentů (%) uvažujících někdy o vystěhování se dle směrů případné emigrace
jinam na
Uherskohradišťsku
jinam ve Zlínském kraji mimo Zlínský kraj mimo ČR
20,8 20,8 40,2 18,2
Zdroj: terénní šetření; vlastní zpracování.
Z tab. 3 taktéž plynou informace týkající se směrů potenciální emigrace v případě respondentů, kteří
deklarovali kladný postoj k eventuálnímu vystěhování se. Zhruba 20 % dotazovaných, kteří někdy
uvažovali o vystěhování, preferuje emigraci „jinam na Uherskohradišťsku“. Takto odpovídající
jedinci svoji odpověď zpravidla konkretizovali tak, že udávali obce nacházející se v bezprostředním
zázemí města Uherské Hradiště. Vzhledem k faktu, že v těchto obcích dochází k relativně intenzivní
výstavbě, lze uvádění těchto obcí zdůvodnit právě percepcí této výstavby dotazovanými jedinci. Další
zdůvodnění spočívá v roli, kterou hrají rodinné vazby, jimiž dotazovaní v souvislosti se zmíněnými
obcemi taktéž argumentovali. Identický podíl respondentů (20,8 %) uvedl jako případný směr
emigrace možnost „jinde ve Zlínském kraji“. Mezi takto smýšlejícími respondenty jednoznačně
dominovala preference krajského centra. Zlín byl zdůvodňován především širší nabídkou
atraktivnějších pracovních míst a pestřejší škálou volnočasových aktivit. Nejpočetněji (40,2 %) byli
zastoupeni jedinci, kteří deklarovali skutečnost, že někdy uvažují o vystěhování se z města Uherské
Hradiště mimo hranice Zlínského kraje. Díky analýze konkrétních sídel, která by v případě emigrace
mimo Zlínský kraj přicházela v úvahu, vyšla najevo velmi silná pozice Brna. Zdůvodnění výběru Brna
spočívá hned v několika aspektech. V první řadě se jednalo opět o kladnou percepci zdejšího trhu
práce a širokých možností volnočasových aktivit. Důležitou se taktéž ukázala osobní anebo
zprostředkovaná zkušenost. Nejmenší podíl (18,2 %) dotazovaných, kteří někdy uvažují o vystěhování
se, uvedl, že by případnou emigraci realizoval za hranice České republiky. Do této skupiny náleží
především dotazovaní z nejmladší věkové skupiny. Ti jsou ve srovnání se staršími věkovými
skupinami charakterističtí zejména menší životní zkušeností a z ní plynoucími obecně idealizovanými
představami o procesu stěhování se. Mezi další faktory, které mohly mít na tento typ deklarace mezi
nejmladšími respondenty vliv, lze zařadit velmi malé množství závazků anebo zkušenosti nabyté
během výměnných studijních pobytů.
Obr. 3: Míra důležitosti dílčích důvodů případného vystěhování se z města Uherské Hradiště
Zdroj: terénní šetření; vlastní zpracování.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
526
Obr. 3 popisuje důvody, jimiž dotazovaní rezidenti, kteří deklarovali, že někdy uvažují o vystěhování
se, argumentovali ve prospěch svého konstatování. Kromě samotných hlavních příčin případné
emigrace je v obr. 4 taktéž zachycen jejich subjektivní relevantnost. Jako nejvýznamnější se ukázal
fenomén „práce“ s průměrnou hodnotou 2,15. Zjištění odráží poměrně negativní vnímání celkové
podoby trhu práce ve městě Uherské Hradiště. Dotazovaní v tomto případě často zmiňovali
nespokojenost se stávajícím zaměstnáním, případně nespokojenost s nabídkou volných pracovních
míst v případě, kdy práci hledali. Poměrně velkou váhu dotazovaní přisoudili motivu „vztah“ a s ním
souvisejícího důvodu „osamostatnění se, vlastní bydlení“. Tyto osobní příčiny představovaly druhou
nejvýraznější kategorii. Zbylé příčiny již lze považovat za méně významné. Nejméně signifikantní se
ukázaly možnosti „celková nespokojenost s Uherským Hradištěm“ a hlavně „špatné vztahy obyvatel
města“. V rámci výzkumného vzorku tedy nebyla prokázána celkově negativní percepce jejich žitého
prostoru, sociální vztahy v rámci zdejší komunity taktéž nejsou vnímány v negativním světle.
Obr. 4: Podíl respondentů, kteří někdy uvažují o vystěhování se, dle jednotlivých základních
sídelních jednotek města Uherské Hradiště
Zdroj: ArcData Praha, s.r.o. (2014); terénní šetření; vlastní zpracování.
Prostorovou podmíněnost odpovědí na dotaz, zda respondenti někdy uvažují o emigraci z města
Uherské Hradiště, zachycuje ve struktuře základních sídelních jednotek (ZSJ) obr. 4. Z obrázku je
patrná prostorová diferenciace jednotlivých postojů. Největší podíl respondentů, kteří někdy uvažují o
vystěhování se, se nachází v ZSJ Nemocnice a Pod Svahy. Severní část města s výjimkou ZSJ Sídliště
Malinovského je charakteristická vyšším relativním zastoupením respondentů náchylnějších
k emigraci, než je tomu v jižní části (s výjimkou ZSJ Míkovice). ZSJ Míkovice se liší od jižně
situovaných ZSJ Vésky a Sady vyšším podílem respondentů někdy uvažujících o vystěhování se,
navzdory skutečnosti, že všechny zmíněné ZSJ společně disponují znaky venkovských sídel
s převahou zástavby rodinných domů. Jestliže k ZSJ Vésky a ZSJ Sady připočteme i ZSJ Sídliště
Východ a ZSJ Sídliště Malinovského, vznikne pomyslný pás, v rámci něhož byla deklarována nejnižší
relativní míra zastoupení úvah o emigraci. Jedná se o poněkud paradoxní situaci, protože se v pásu
snoubí ZSJ spíše venkovského charakteru s ZSJ typicky městského charakteru s převažující sídlištní
zástavbou.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
527
Závěr
V hodnoceném období let 1991–2015 ztratilo město Uherské Hradiště v důsledku migrace 2 331
obyvatel. Rozhodující část záporného migračního salda města připadá na obce okresu Uherské
Hradiště (takřka 70 %). Město Uherské Hradiště vykázalo vysoké záporné migrační saldo především
se Starým Městem a Kunovicemi, a to zejména z důvodů souvisejících se zaměstnaností. O něco
menší záporné saldo pak dosáhlo Uherské Hradiště s obcemi v zázemí města, které se vyznačují
poměrně rozsáhlou výstavbou rodinných domů. Co se týká obcí mimo okres, tak Uherské Hradiště
ztratilo migrací obyvatelstvo především ve prospěch Prahy, Brna a Olomouce. S ostatními většími
městy v ČR již bylo záporné migrační saldo města Uherské Hradiště daleko méně významné. Naopak
významně kladné migrační saldo zaznamenalo se sousedním okresem Hodonín, zejména s městem
Veselí nad Moravou. Ztráta Uherského Hradiště vnitřní migrací za hranice okresu je rovněž částečně
kompenzována kladným saldem zahraniční migrace, především se Slovenskem.
Dotazníkovým šetřením mezi obyvateli Uherského Hradiště byl v necelých 30 % případů
identifikován kladný emigrační potenciál. V kontextu již uskutečněných výzkumů na obdobné téma
realizovaných v jiných místech Moravy a Slezska lze tuto hodnotu považovat za vysokou. Mezi
hlavními emigračními motivy rezidentů města Uherské Hradiště náchylných k vystěhování jsou
uváděny především zisk adekvátního zaměstnání, rodinné důvody a potřeba osamostatnit se. Je
evidentní, že emigrační potenciál je tvořen kombinací různých faktorů, přesto tyto motivy lze, nejen
v případě Uherského Hradiště, považovat za hlavní tzv. „push“ faktory.
I přes v rámci regionu relativně příznivé socioekonomické zázemí Uherského Hradiště lze tedy i
nadále v nejbližší budoucnosti předpokládat pokračující emigraci především mladší vzdělané populace
zejména do Prahy a jejího širšího zázemí a také do Brna za pracovními místy s vyšším platovým
ohodnocením.
Literatura
ARCDATA PRAHA, s.r.o., (2014). ArcČR 500 – Digitální geografická databáze České republiky.[1]
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2016a). Anonymizovaná databáze vnitřní a zahraniční migrace, ČSÚ[2]
1992–2015.
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2016b). Databáze demografických údajů za obce ČR. [online]. [cit.[3]
2016-10-26]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/databaze-demografickych-udaju-za-obce-cr.
HAMPL, M. (2005). Geografická organizace společnosti v České republice: transformační procesy a jejich[4]
obecný kontext. Praha: UK v Praze. ISBN 808674602X.
HUBL, R. (2006). Zahraniční migrace v České republice v letech 1991-2004. In Současné problémy[5]
rozvoje regionů a přístup veřejné správy k jejich řešení. Sborník referátů z III. mezinárodní vědecké
konference mladých vědeckých pracovníků a doktorandů. Brno: Masarykova univerzita, pp. 60-66.
ISBN 80-210-4148-X.
HUBL, R., TOUŠEK, V. (2008). Commuting and migration in the largest agglomerations of the Czech[6]
Republic after 1989 with emphasis on the Brno agglomeration. In On Some Migration and Development
Issues - Collection of Papers Presented at the Conference "Migration and Development" - Ostrava 4th-5th
September 2007. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, pp. 66-81. ISBN 978-80-7368-442-6.
OUŘEDNÍČEK, M., ŠPAČKOVÁ, P., NOVÁK, J. (2013). Sub Urbs: krajina, sídla, lidé. Praha:[7]
Academia. ISBN 978-80-200-2226-4.
RUMPEL, P., SLACH., O., (2012). Je Ostrava smršťujícím se městem? Sociologický časopis, vol. 48, no.[8]
5, pp. 859–878. ISSN 0038-0288.
ŠERÝ, M., (2014). The identification of residents with their region and the continuity of socio-historical[9]
development. Moravian Geographical Reports, vol. 22, no. 3, pp. 53–64. DOI. 10.2478/mgr-2014-0018.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
528
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-68
ZMENŠUJÍCÍ SE MĚSTO ČESKÁ LÍPA – JE STRATEGICKÉ
PLÁNOVÁNÍ NÁSTROJEM PROTI ZMENŠOVÁNÍ?
SHRINKING CITY ČESKÁ LÍPA – IS STRATEGIC PLANNING A TOOL
AGAINTS SHRINKING?
ZDENĚK ŠILHAN 1
HANA SVOBODOVÁ 2
JAN BINEK 3
1
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
1
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: z.silhan@mail.muni.cz
2
Katedra geografie
Pedagogická fakulta
Masarykova univerzita
2
Department of Geography
Faculty of Education
Masaryk University
Poříčí 7, 603 00 Brno, Czech Republic
E-mail: 67632@mail.muni.cz
3
GaREP, spol. s r.o. 3
GaREP, Ltd.
nám. 28. Října 3, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: garep@garep.cz
Anotace
Cílem článku je identifikovat hlavní slabiny a přednosti města Česká Lípa, které mohou ovlivňovat
jeho zmenšování se reprezentované zejména úbytkem počtu obyvatel. Pro dosažení cíle byla
provedena stručná analýza dat týkající se obyvatelstva a vyhodnoceny vybrané otázky dotazníkové
šetření mezi obyvateli, které bylo provedeno při příležitosti zpracovávání strategického plánu města.
Na veřejném projednání téhož dokumentu byl obyvateli města vytvořen podklad pro zpracování
pocitové mapy města. Z výsledků všech uvedených metod vyplývá, že hlavní faktory vedoucí ke
zmenšování se České Lípy lze hledat v oblasti sociální a ekonomické. Naopak přednosti města
spočívají ve vzhledu historického jádra města, úrovni technické infrastruktury, podmínek pro
předškolní vzdělávání a příměstské a městské dopravy.
Klíčová slova
strategické plánování, zmenšující se město, Česká Lípa, dotazníkové šetření, pocitová mapa
Annotation
This article aims to identify the main strengths and weaknesses of Česká Lípa, which may affect its
shrinking represented by the decline of population. To achieve the goal was conducted brief analysis
of data relating to population and evaluated selected questions from questionnaire survey conducted
with inhabitants as a part of processing a strategic plan for the city. At a public discussion of the
strategic plan was created a sematic map of the city with the inhabitants. The results of the article
show that the main factors leading to a shrinking of Česká Lípa can be found in the social and
economic area. On the other side to strengths belong to appearance of the historic city center, the
level of technical infrastructure, the conditions for preschool education and public transport.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
529
Key words
strategic planning, shrinking city, Česká Lípa, questionnaire survey, semantic map
JEL classification: O12, X12.
1. Úvod
Zmenšování měst (shrinking cities) je procesem, který doprovází města při jejich
postkonjunkturálních změnách, kdy se dostávají do fáze hospodářského úpadku a s tím souvisejícího
úbytku počtu obyvatel. Problematika zmenšování měst je v zahraničních i českých publikacích řešena
zejména jako analýza stavu – tedy popis toho, jaký je vývojový trend města a co zmenšování města
způsobuje či může způsobit. Minimum publikací, např. Rink et al. (2012), se však zabývá řešením, jak
zmenšování měst omezit. Tato řešení se objevují v obecné rovině v koncepčních dokumentech, ať už
na národní, krajské či lokální úrovni. Jedním z těchto dokumentů je Strategický plán města Česká
Lípa, která byla v rámci výzkumného projektu TB030MMR002 Zmenšující se města a regiony
v České republice (Svobodová a kol. 2015a) identifikována jako zmenšující se město.
V obecné rovině lze vývoj města popsat pomocí „životního cyklu města“, který znázorňuje fáze jeho
vývoje jako a) vznik města, b) rozvoj města, c) konsolidace, d) stagnace, což je klíčový okamžik pro
další rozvoj města. V případě zmenšujících se měst dále dochází k poklesu významu města nebo jeho
úplnému úpadku (v ČR k této fázi dosud u žádného města nedošlo). U zmenšujících se měst je cílem
dosáhnout minimálně stabilizace, v lepším případě i oživení města a získání nového významu
(adaptace). Aby však k oživení města došlo, je třeba cílených zásahů, a to buď z lokální, nebo národní
úrovně (ovlivnitelné faktory). Řada příčin způsobujících zmenšování měst je však těžko nebo vůbec
ovlivnitelná (např. populační vývoj). Konkrétním nástrojem pro oživení města může být právě
strategické plánování. Strategickým plánováním v souvislosti se zmenšováním měst se zabývala např.
Kempenaar et al. (2016), která analyzovala, jak strategické plánování s podporou místních obyvatel
čelí výzvě zmenšování. Dochází k závěru, že spolupráce místních obyvatel a firem a vytváření nových
spojenectví je klíčovým pro plánování týkající se zmenšování měst. Martinez-Fernandez et al. (2016)
pak ve svém příspěvku upozorňuje, že zmenšující se města potřebují koordinovaný přístup na lokální,
regionální a národní úrovni. Jako klíčový faktor pro zmenšující se města pak vidí zaměstnanost, která
může být ovlivněna kooperací místních aktérů s místní vládou. Zaměstnanost souvisí i s vývojem
průmyslu v daném městě, o kterém může napovídat přítomnost brownfieldů. Brownfieldy ovlivňují
i prostředí města, které působí na jeho další vývoj (viz Kunc et al. 2015). Tietjen et al. (2016) se ve
svém příspěvku věnuje zmenšování se na venkově, což shledává jako velký problém. Jako východisko
vidí strategické plánování na obecní úrovni. Strategické projekty mohou shromáždit strategické
partnery k práci na strategické vizi. Realizace strategických projektů může přispět k udržitelné
adaptaci. Wiegandt (2012) se ve své práci věnuje strategickému plánování ve městech z hlediska
politické dimenze. Vidí formování strategií jako velmi důležité pro zmenšující se města. Svoji roli ve
zmenšování se měst může hrát i suburbanizace způsobená celospolečenskými změnami, jak ve svém
příspěvku diskutuje Kurek et al. (2015).
Zapojení obyvatel představuje běžnou praxí pří tvorbě strategických dokumentů pro municipality.
Způsobů, jak veřejnost zapojit, existuje přitom celá řada. Patří k nim např. dotazníkové šetření mezi
obyvateli, tvorba pocitových map, diskusní setkání s obyvateli, možnost připomínkování strategického
plánu obyvateli, anketa mezi obyvateli na vybrané investiční záměry apod. Význam zapojení obyvatel
do zpracování strategických dokumentů je neoddiskutovatelný. Reprezentace města má díky tomu
možnost získat cenné podněty a názory na směřování města, které mohou být často být v rozporu
s tím, co ukazují dostupná data. Často se také může ukázat, že názor obyvatel na rozličnou
problematiku je z různých důvodů odlišný od záměrů města. Programy rozvoje obcí a měst schvalují
jejich zastupitelstva, občané nemají zákonné prostředky, jak dokument zablokovat, mohou však
výrazně přispět ke kvalitě celé strategie. Jejich role je tak čistě konstruktivní.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
530
Město Česká Lípa se na konci roku 2015 rozhodlo, že si nechá zpracovat strategický plán. Jeho
realizace probíhá od dubna 2016 do dubna 2017. Součástí plánu je mimo jiné i dotazníkové šetření
mezi obyvateli a vytvoření pocitových map s obyvateli, což tvoří jádro tohoto příspěvku.
2. Cíle a metody
Cílem příspěvku je identifikovat hlavní slabiny a přednosti města Česká Lípa, které mohou ovlivňovat
jeho zmenšování se reprezentované zejména úbytkem počtu obyvatel.
Za účelem naplnění cíle bylo provedeno:
vyhodnocení vybraných částí dotazníkové šetření mezi obyvateli,
vyhodnocení pocitových map vytvořených s obyvateli.
Dotazníkové šetření mezi obyvateli města Česká Lípa proběhlo v průběhu dubna a května 2016.
Dotazník měli možnost občané vyplnit jak elektronicky prostřednictvím Google Docs, tak papírově.
Dále existovala možnost vyplnit dotazník přímo v ulicích města u tazatelů, kterými byli studenti
Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Pro výběr respondentů nebyla stanovena žádná
specifická kritéria. Jediným kritériem byl věk více než 15 let a trvalé bydliště v České Lípě. Poměrně
běžný požadavek na pohlaví, věk, vzdělání nebo rodinný status nebyl v šetření uplatněn. Dotazník
obsahoval celkem 16 otázek, z toho 12 se týkalo rozvoje města a 4 byly identifikační.
Pro potřeby tohoto příspěvku byly vyhodnoceny otázky týkající se slabin a předností České Lípy.
První otázka, jejíž vyhodnocení vstupuje do dotazníku, zněla „Jak se Vám v České Lípě žije?“.
Občané měli možnost zvolit možnosti velmi dobře, spíše dobře, ani dobře ani špatně, spíše špatně
a velmi dobře. Další vyhodnocená oblast se týkala matice otázek na zhodnocení prostředí a služeb ve
městě. Občané zde známkovali 28 oblastí jako ve škole, na stupnici 1–5 (viz část Výsledky). Další
hodnocená otázka byla formulována jako „Co konkrétně vám ve městě nejvíce chybí?“ a byla
otevřená. Stejně jako další otázka zařazená do tohoto příspěvku „Jaký je podle vás největší problém
města?“. Zařazena byla i otázka týkající se možnosti využití finančních prostředků. Otázka byla
položena následovně: „Představte si, že můžete rozhodnout o využití finančních prostředků města. Na
jaké investice byste je přednostně využil/a?“ Občané měli možnost zapsat vlastní možnost nebo si
vybrat z následující nabídky: zlepšení podmínek pro podnikání, podpora bytové výstavby,
dobudování/rekonstrukce místních komunikací, dobudování/rekonstrukce chodníků,
rekonstrukce/výstavba sportovišť, opravy památek ve městě, rozvoj cestovního ruchu, rozvoj
kulturních zařízení, rozšiřování/zkvalitňování veřejné zeleně. Povoleno bylo vybrat maximálně 3
možnosti.
Pocitové mapy byly vytvořeny v rámci diskusního setkání s veřejností, po jehož skončení bylo
studenty Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity náhodně vybráno 14 účastníků. Ze získaných
14 map byla následně vytvořena jedna výsledná, která představuje syntetický průnik všech map.
Zúčastnění obyvatelé města zakreslovali do map České Lípy místa, která vnímají pozitivně (zelená
barva) a negativně (červená barva). Mohly být zakresleny jednotlivé stavby a ulice či celé čtvrti a části
města. K zákresu pozitivního obrazu pomáhaly otázky na místa, kde by chtěli obyvatelé v rámci České
Lípy bydlet/pracovat, které části považují za upravené, které za dobře vybavené obchody a dalšími
službami, kam by vzali návštěvu na prohlídku nebo kde si naposledy sedli (či se obecně zastavili).
Naopak k zákresu negativního obrazu byly využity otázky na místa, kde by nechtěli obyvatelé v rámci
České Lípy bydlet/pracovat, které části považují za neupravené, kam by nevzali návštěvu na
prohlídku, kudy by nešli v noci sami (kde se necítí bezpečně) či se kterou částí města mají spojený
negativní zážitek.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
531
3. Výsledky
3.1 Česká Lípa jako zmenšující se město
Počet obyvatel ve městě od roku 1990 do současnosti (31. 12. 2015) klesl z 40 985 na 37 158. Poměr
počtu narozených a zemřelých je sice v České Lípě dlouhodobě pozitivní, přirozený přírůstek obyvatel
je tedy kladný. Horší je situace v poměru přistěhovalých a vystěhovalých, kdy od roku 1992 do roku
2013 byl nepřetržitě záporný migrační přírůstek. V roce 2014 počet přistěhovalých o 30 obyvatel
převýšil počet vystěhovalých. V celkovém důsledku tedy počet obyvatel v jednotlivých letech klesá
(výjimkou jsou pouze roky 1991–1994, 1996, 1999, 2007, 2008 a 2014). Zázemí města vymezené
jako SO ORP Česká Lípa od roku 2001 naopak roste. Dle Metodiky identifikace příčin procesu
zmenšování obcí a měst (Svobodová a kol., 2015b) tak lze Českou Lípu zařadit do typu 2a, kdy hlavní
příčinou poklesu obyvatel je proces suburbanizace, kdy se lidé stěhují z měst do jejich nejbližšího
zázemí (obyvatelé tak region neopouštějí).
3.2 Vyhodnocení vybraných otázek dotazníkového šetření mezi obyvateli
Celkem bylo vyplněno 760 dotazníků, což představuje 2,1 % obyvatel města starších 15 let.
Z hlediska rozložení respondentů podle místních částí (MČ) převládají obyvatelé České Lípy
(606 obyvatel), z místních částí je nejvíce zastoupena Lada (62 obyvatel) a Žizníkov (23 obyvatel),
ostatní MČ mají zastoupení dotazovaných obyvatel nižší. Komunikační partneři byli z 36,4 % muži a
63,6 % ženami. Celkem 39,3 % dotazovaných bylo ve věku 30–49 let, 31,3 % ve věku 15–29 let, 18,7
% ve věku 50–64 let a 10,7 % dotazovaných bylo 65 let a více. Dohromady 48,4 % respondentů žije
v České Lípě od narození, 27,4 % se přistěhovalo v dospělosti před více než 5 lety, 17,4 % se
přistěhovalo v dětství společně s rodiči a 6,8 % dotazovaných se přistěhovalo v dospělosti
v posledních 5 letech.
Na otázku „Jak se Vám v České Lípě žije?“ odpovědělo celkem 758 lidí. Nejvíce obyvatel (48,4 %)
odpovědělo, že spíše dobře. Možnost ani dobře, ani špatně zvolilo 30,2 % dotazovaných. Celkem
11,7 % respondentů se v České Lípě žije velmi dobře, 7,5 % pak spíše špatně a 2,1 % velmi špatně.
Jedna z klíčových otázek hodnotila kvalitu prostředí a služeb ve městě na stupnici od 1 do 5, přičemž
1 je nejlepší hodnocení a 5 nejhorší. Celkem bylo hodnoceno 28 oblastí. Absolutně nejlepší hodnocení
dosáhla „úroveň technické infrastruktury (odkanalizování, zásobování vodou a plynem, elektrickou
energií)“, která se v hodnocení známkou „1“ dostala přes 30 % a v součtu hodnocení „1“ a „2“
dosahuje téměř 70 % průměrná známka této oblasti je 2,1. Velmi podobně je tomu rovněž u odpovědi
„nakládání s odpady, jejich třídění a recyklace“, kde má hodnocení „1“ rovněž více než 30 %
odpovědí a v součtu hodnocení „1“ a „2“ dosahují téměř 70 %. Průměrná známka je 2,1. Na více než
60 % odpovědí „1“ a „2“ dosáhly ještě dvě další oblasti, a to úroveň předškolních zařízení a fungování
příměstské a městské dopravy, u obou průměrná známka 2,2.
Naopak nejhoršího výsledku – tedy nejvíce známek „5“, a to téměř ¼ všech dopovědí, dosáhla
varianty možnosti pro parkování (průměrná známka 3,5) a stav dopravní infrastruktury (silnice,
chodníky) s průměrnou známkou 3,3. Tyto dvě oblasti dosahují nejhoršího výsledky i v součtu
hodnocení „4“ a „5“ a jsou následovány oblastmi pracovní příležitosti, příležitosti pro podnikání,
úroveň zdravotní péče, možnosti pro výstavbu rodinných domů a služby pro seniory, jež všechny
přesahují 30 % odpovědí respondentů. Podrobné výsledky šetření znázorňuje obr. 1.
V další otázce se obyvatelé mohli vyjadřovat k tomu, co jim ve městě nejvíce chybí. Celkem se
vyjádřilo 607 obyvatel, kteří uvedli řadu námětů k řešení. Mezi nejčastěji zmiňované nedostatky města
patří následující: absence koupaliště/bazénu, absence obchodního centra (zejména s textilem
a kvalitními restauracemi), nedostatek hřišť a aktivit pro děti a mládež, absence důstojného divadla
a nedostatek kulturních a společenských akcí, omezené možnosti parkování, nedostatek kvalitní
lékařské péče, zubařů a lékařů specialistů.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
532
Obr. 1: Hodnocení prostředí a služeb obyvateli České Lípy a jejich místních částí
Zdroj: autoři
Na otázku, jaký je největší problém města, odpovědělo 551 obyvatel. Jako největší problémy města
obyvatelé nejčastěji zmiňovali následující, přičemž některé jsou shodné s předchozí otázkou:
množství nepřizpůsobivých obyvatel (Romové, bezdomovci, drogově závislí), vandalismus,
malá bezpečnost ve městě,
nedostatek aktivit pro děti,
nedostatek míst pro parkování,
velký provoz ve městě s ním související hluk – absence obchvatu,
čistota ve městě,
absence chodníků a jejich údržba,
špatná komunikace města s občany, nekoncepčnost některých činností města,
činnost policie,
málo pracovních míst a nezaměstnanost,
absence koupaliště.
Další blok otázek se týkal budoucnosti rozvoje města. Obyvatelé se vyjadřovali k využití finančních
prostředků města na investice. Ze 753 vyplněných odpovědí jich 314 (16,1 %) upřednostnila
dobudování/rekonstrukci místních komunikací a 301 (15,5 %) dobudování/rekonstrukci chodníků. 276
odpovědí preferovalo rozvoj kulturních zařízení (14,2 %). Žádná z dalších variant nezískala více než
200 hlasů a 10 %.
0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100%
1. Úroveň předškolních zařízení (MŠ)
2. Úroveň školních zařízení (ZŠ)
3. Dostupnost volnočasových aktivit pro děti
4. Služby pro seniory
5. Úroveň zdravotní péče
6. Dostupnost zdravotní péče
7. Možnosti kulturního vyžití
8. Možnosti sportovního vyžití
9. Možnosti nakupování
10. Kvalita bydlení
11. Možnosti pro výstavbu rodinných domů
12. Úroveň technické infrastruktury
13. Nakládání s odpady, jejich třídění a recyklace
14. Stav dopravní infrastruktury (silnice, chodníky)
15. Možnosti pro parkování
16. Fungování městské a příměstské veř. dopr.
17. Pracovní příležitosti
18. Příležitosti pro podnikání
19. Podmínky pro cestovní ruch
20. Čistota ovzduší
21. Čistota vod
22. Hlučnost ve městě (1: ticho – 5: hluk)
23. Množství a kvalita zeleně
24. Celkový vzhled města
25. Činnost a komunikace samosprávy města
26. Práce a komunikace městského úřadu
27. Občanské soužití, sousedské vztahy
28. Bezpečnost ve městě
1 2 3 4 5
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
533
3.3 Pocitová mapa České Lípy
Zákres pocitových map byl proveden se 14 obyvateli města, kterou tvořilo sedm mužů a sedm žen,
z nichž pět bylo ve věku do 40 let, dalších pět ve věku 40 až 55 let a čtyři byli starší 55 let.
Mezi pozitivně vnímané části České Lípy patří samotné městské centrum, kde obyvatelé hovořili
o dobré vybavenosti „službami“ či množství „památek“, které se v něm nachází. Severovýchodní část
centra však i tak někteří označují za „škaredou“. Rozporuplně je též nahlíženo na městský park
severně od centra – pozitivně je hodnocena „zeleň“, negativně „nebezpečí“. Pozitivně je též vnímána
oblast jižně od řeky Ploučnice mezi ulicí Hrnčířskou a silnicí I. třídy I/9 až po oblast bývalé železniční
stanice Česká Lípa město, jelikož je vybavena „službami“ a představuje základnu pro „sport“
a „kulturu“.
Převažující pozitivní hodnocení nad negativním vymezením bylo též udáváno u částí Slovanka, Holý
vrch, Dolní Libchava, Střelnice, Svárov, Nový Žizníkov a Stará Lípa. Kladné hodnocení způsobovaly
především slova jako „klid“, „bydlení“, „hezké“, „příjemné“, „rodinné domy“ či „dobré parkování“.
Jednoznačně pozitivně vnímali obyvatelé meandry Ploučnice, rozhlednu Špičák, cyklostezku Varhany
nebo lokalitu Pískovna v části Dubice. V rámci intravilánu pak bylo kladně hodnoceno území kolem
Hypermarketu Albert na Borské ulici na severu města, jelikož představuje „obchody“ a „služby“.
Ne zcela jasné hodnocení vyplynulo pro části Kopeček a Špičák, stejně jako pro některé segmenty
sídliště Sever. Jedna část respondentů poukazovala u Kopečku na „klid“ a „bydlení“, druhá pak na
„dopravu“, s níž se pojilo adjektivum „rušné“. U sídliště Špičák pak byly pozitivně hodnoceny
„služby“, zatímco negativně „paneláky“ a „velká koncentrace lidí“.
Jednoznačně negativní vnímání získala část kolem ulice Dubická, resp. Litoměřická. Při
odůvodňování negativního zakreslení padala nejčastěji slova „průmysl“, „průmyslová zóna“,
„doprava“, „neupravené“, „znečistění“ či „Romové“. Další neoddiskutovatelné negativní označení si
vysloužily nejdůležitější silnice ve městě – silnice I. třídy I/9 (Sosnová – centrum – Lada) a silnice II.
třídy II/262 (Dolní Libchava – ulice Děčínská – ulice U Ploučnice – Stará Lípa), u nichž převažovaly
asociace jako „doprava“, „rušné“, „přetížení“, „hluk“, „zácpa“ či „nevhodné přechody“.
Spíše negativně je hodnocena oblast jižně od řeky Ploučnice mezi železniční tratí a Starou Lípou
(pozitivní výjimku tvoří výše zmíněné území sportu a kultury). K této části města zaznívala označení
jako „škaredé“, „nebezpečí“, „hluk“, „zácpy“, „nepořádek“ a „zanedbané“. Víceméně negativně bylo
také hodnoceno sídliště Sever, které respondenti vnímají jako „sociálně vyloučené“ nebo prostě jen
„sídliště“. Záporné hodnocení sídliště bylo také odůvodňováno slovy „ošklivé“, „nebezpečí“, „málo
parkovacích míst“, „vybydlené“ či „Romové“.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
534
Obr. 2: Pocitová mapa města Česká Lípa
Zdroj: autoři; mapový podklad: Open street map
Závěr
Z provedeného dotazníkového šetření mezi obyvateli a zákresu pocitových map vyplývá, že mezi
přednosti města patří zejména úroveň technické infrastruktury, úroveň předškolního vzdělávání
a městské a příměstské dopravy. Pozitivně hodnoceno je také prostředí v některých částech města
např. historického jádra nebo rekreačního zázemí na severu a jihu od intravilánu města. Naopak mezi
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
535
slabiny města patří nízký pocit bezpečí a nepořádek v jistých částech města (v parku na sever od
historického jádra nebo v jihozápadní části města). Zmenšuje se z důvodu ekonomických i sociálních
(Romové, strach). Negativně jsou hodnoceny i možnosti pro parkování, stav dopravní infrastruktury,
pracovní příležitosti. Ve městě schází větší obchodní centrum, koupaliště a hřiště a místa pro aktivity
dětí.
Z výsledků tak vyplývá, že se město zmenšuje především z důvodů ekonomických (pracovní
příležitosti) a sociálních (nízký pocit bezpečí, nepořádek v některých částech města).
Ukázalo se, že při příležitosti zpracování strategického plánu může městská reprezentace zjistit
faktory, které vedou ke zmenšování se města a naopak faktory, které zmenšování brání. Za
předpokladu, že se podaří do návrhové části strategického plánu prosadit aktivity směřující k potlačení
faktorů ovlivňujících zmenšování a aktivity, které využívají potenciál faktorů, které zmenšování brání,
je strategické plánování a doprovodné aktivity (zejména různé formy zapojení obyvatel) velmi
vhodným nástrojem k boji proti zmenšování města
Literatura
KEMPENAAR, A., VAN LIEROP, M., WESTERINK, J., VAN DER VALK, A., VAN DEN BRINK, A.,[1]
(2016). Change of thought: Findings on planning for shrinkage from a regional design competition.
Planning Practice & Research, vol. 31, no. 1, pp. 23–40. DOI 10.1080/02697459.2015.1088242.
KUNC, J., TONEV, P., (2015). Průmyslová brownfields v České republice: vznik, vývoj, odvětvové a[2]
regionální rozdíly. In XVIII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno:
Masarykova univerzita, pp. 540-545. ISBN 978-80-210-7861-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-7861-2015-
72.
KUREK, S., WÓJTOWICZ, M., GAŁKA, J., (2015). The changing role of migration and natural increase[3]
in suburban population growth: The case of a non-capital post-socialist city (the Krakow Metropolitan
Area, Poland). Moravian Geographical Reports, vol. 23, no. 4, pp. 59–70. DOI 10.1515/mgr-2015-0024.
MARTINEZ-FERNANDEZ, C., WEYMAN, T., FOL, S., AUDIRAC, I., CUNNINGHAM-SABOT, E.,[4]
WIECHMANN, T., YAHAGI, H., (2016). Shrinking cities in Australia, Japan, Europe and the USA: From
a global process to local policy responses. Progress in Planning, vol. 105, pp. 1–48. DOI
10.1016/j.progress.2014.10.001.
RINK, D., COUCH, C., RUMPEL, P., SLACH, O., CORTESE, C., VIOLANTE, A. (2012). Governance of[5]
Shrinkage – Lessons Learnt from Analysis for UrbanPlanningand Policy (D13, D14 and D15). Leipzig:
Helmholtz Centre for Environmental Research, 47 pp.
SVOBODOVÁ, H., BINEK, J., ŠERÝ, O., CHMELAŘ, R., ŠILHAN, Z., BÁRTA, D., SZCZYRBA, Z.,[6]
GALVASOVÁ, I., (2015a). Zmenšující se města a regiony v České republice. Zpráva k projektu. Brno:
GaREP, spol. s r.o.
SVOBODOVÁ, H., BINEK, J., ŠERÝ, O., CHMELAŘ, R., ŠILHAN, Z., BÁRTA, D., SZCZYRBA, Z.,[7]
GALVASOVÁ, I., (2015). Metodika identifikace příčin procesu zmenšování obcí a měst. Brno: GaREP,
spol. s r.o. ISBN 978-80-905139-5-2.
TIETJEN, A., JØRGENSEN, G., (2016). Translating a wicked problem: A strategic planning approach to[8]
rural shrinkage in Denmark. Landscape and Urban Planning, vol. 154, pp. 29–43. DOI
10.1016/j.landurbplan.2016.01.009
WIEGANDT, Claus C., (2012). Strategic Town Planning. Strategy Formation in shrinking Towns from a[9]
planning-and political Science Perspective.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu specifického výzkumu Katedry regionální ekonomie
a správy, Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity pro rok 2016. MUNI/A/0976/2016
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
536
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-69
PŘÍSTUPY KE STUDIU RECYKLACE URBÁNNÍHO
PROSTORU V ČESKÉ REPUBLICE: VÝVOJ A PERSPEKTIVA
APPROACHES TO STUDY OF RECYCLING URBAN SPACE IN THE
CZECH REPUBLIC: DEVELOPMENT AND PERSPECTIVE
ROBERT OSMAN
JIŘÍ MALÝ
PETR KLUSÁČEK
Oddělení environmentální geografie
Ústav geoniky
Akademie věd České republiky, v.v.i.
Department of Environmental Geography
Institute of Geonics
The Czech Academy of Sciences, v.v.i.
Drobného 28, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: osman@geonika.cz, maly@geonika.cz, klusacek@geonika.cz
Anotace
Předkládaný příspěvek se zabývá problematikou recyklace urbánních prostor, konkrétně opuštěných a
nevyužívaných prostor (brownfields) v České republice. Regenerace těchto území je důležitá
především z důvodu jejich ekonomického, sociálního, kulturního, symbolického, historického a
environmentálního významu. Dosavadní výzkumy recyklace urbánních prostor však do jisté míry
opomíjí studium samotného procesu revitalizace. V této souvislosti lze na recyklaci prostoru nahlížet
prostřednictvím konceptu sítě, konkrétně skrze teorii aktér-síť (A-NT). Ta umožňuje nazírání recyklace
území jako mobilizaci aktérské sítě. Recyklace takto pojatého prostoru pak nutně neznamená
samotnou fyzickou přestavbu území z jedné funkce využití na jinou, ale vznik nového síťového
prostoru, respektive transformaci jednoho síťového prostoru v jiný. Cílem příspěvku je vyzdvihnutí
hlavních přínosů A-NT při studiu recyklace prostorů. Kromě teoretických východisek pro propojení ANT
s procesem revitalizace území příspěvek nabízí konkrétní příklad regenerace území, kde aplikace
A-NT rozkrývá síťovou strukturu procesu regenerace, která by dosavadními přístupy ke studiu
brownfields zůstala skryta.
Klíčová slova
recyklace urbánního prostoru, brownfields, teorie aktér-síť, post-socialismus, Česká republika
Annotation
This paper deals with the issue of recycling urban spaces, specifically abandoned and unused areas
(brownfields) in the Czech Republic. Regeneration of these areas is important especially because of
their economic, social and environmental burden. Previous researches on recycling urban space,
however, neglected the study of the revitalization process to some extent. Thus, a recycling space may
be seen through the concept of a network, explicitly through the Actor-network theory (A-NT). This
allows the perception of recycling spaces as a network mobilization. In this context, recycling spaces
does not mean the actual material reconstruction of territory from one function to another, but an
emergence of new network space, or more precisely transformation of one network space to another.
The aim of the paper is to highlight major benefits of A-NT for the study of recycling spaces. In
addition to theoretical background linking A-NT with the process of revitalization the paper provides
a concrete example of recycling urban space where the application of A-NT reveals a network
structure of stakeholders, which would remain partially hidden when implementing existing
approaches to brownfield regeneration.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
537
Key words
recycling of urban spaces, brownfields, Actor-network theory, post-socialism, Czech Republic
JEL classification: R11, R12, P23, Z13, D85
1. Úvod
S postupnou přeměnou tradiční průmyslové společnosti, která je mimo jiné charakteristická
terciarizací ekonomiky a rostoucím vlivem informačních technologií, došlo k transformaci významu
prostoru, který je utvářen společenskými procesy demilitarizace, deagrarizace nebo deindustrializace
(Osman et al., 2015). Tyto společenské procesy modifikují jak hodnotu samotného prostoru, tak jeho
správu (management území). Zatímco země západní Evropy mají s důsledky těchto procesů již bohaté
zkušenosti, v post-socialistickém prostoru téma recyklace území teprve začíná budit veřejný zájem.
Regenerace nevyužívaných prostorů (brownfields) je přitom propojena s celou řadou
environmentálních (zábor zemědělské půdy, kontaminace podzemních vod, recyklace stavebních
hmot), sociálních (prostorové vyloučení, prostorová deprivace), ale i ekonomických (ceny
nemovitostí, spekulace) témat. V této souvislosti je téma brownfields úzce spojeno s širšími debatami
o reurbanizaci post-socialistických měst (Ouředníček et al., 2015) či o transformaci jejich městských
funkcí a politik (Tafel-Viia et al., 2015) Na začátku nového tisíciletí tak výrazně vzrostl zájem o
studium regenerace městských území i v post-socialistickém prostoru.
V případě České republiky byla značná pozornost věnována inventarizaci brownfields s cílem
zmapovat jejich lokalizaci a stav, ve kterém se nacházejí. V současné době tak již existuje velice
dobrý přehled o počtech a lokalizaci stávajících brownfields v České republice (CzechInvest, 2017),
byla provedena jejich prioritizace (Klusáček et al., 2013, Hercik et al., 2014), byly provedeny základní
prostorové analýzy (Frantál et al., 2013, Kunc et al., 2014) a analýzy postojů klíčových stakeholderů
(Alexandrescu et al., 2014, Frantál et al., 2015). Dosavadní studie se však zabývaly především stavem
samotných nevyužívaných území, a nikoliv procesem jejich revitalizace. Dnes už tak disponujeme
značnými znalostmi o stavu nevyužívaného území v České republice, ale schází nám znalost
mechanismů jejich znovuvyužití. Postupně tedy vzniká prostor pro detailněji zaměřené výzkumy s
cílem porozumět procesům recyklace území v post-socialistickém prostoru České republiky.
Předkládaný příspěvek na tuto situaci reaguje a seznamuje čtenáře s přístupem, který prostřednictvím
detailního popisu ustavování jednotlivých sítí-aktérů cílí na prohloubení porozumění procesu
regenerace nevyužívaných území. Nejprve je pozornost věnována dosavadním výzkumům a jejich
výsledkům, které se objevují v české literatuře a primárně se orientují na prostor České republiky.
Poté je představen přístup ke studiu recyklace prostoru vyžívající perspektivy teorie aktér-síť (Actornetwork
theory – A-NT). Nastíněny jsou hlavní principy a přínosy A-NT v oblasti výzkumu recyklace
nevyužívaných prostorů doplněné o konkrétní příklad prostoru, na kterém je proces regenerace využití
skrze A-NT aplikován. Cílem příspěvku je tak představit konkrétní přínosy A-NT při studiu recyklace
urbánních prostor.
2. Dosavadní přístupy ke studiu recyklace urbánního prostoru v České republice
Česká republika patřila v průběhu 19. a 20. století mezi silně industrializované země Evropy.
Transformace ekonomiky po roce 1989 však negativně poznamenala řadu průmyslových podniků
(Osman et al., 2015). Mnoho z nich v důsledku přechodu na tržní hospodářství a s tím souvisejícími
celospolečenskými změnami bylo nuceno ukončit svou činnost, přičemž mnoho dříve ekonomicky
využívaných areálů zůstalo opuštěno. V prvních letech ekonomické transformace byla problematika
nakládání s nevyužívanými prostory ponechána spontánnímu vývoji. Skeptický postoj vůči
jakýmkoliv plánovacím procesům (jak v oblasti rozvoje ekonomiky, tak v oblasti územního
plánování), pramenící ze zkušenosti se socialistickým centrálním řízením téměř veškerého
společensko-ekonomického dění (Nuga et al., 2015, Malý, Mulíček, 2016), se projevil i v opomíjení
řešení otázky brownfields. Až s příchodem nového tisíciletí, a především v posledních deseti letech,
začalo být téma brownfields šířeji diskutováno (Frantál et al., 2013).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
538
Recyklace území, či znovuvyužití opuštěných území neboli revitalizace brownfields, nezapadá do
městských ani krajských institucionálních struktur a jednoznačně nespadá do portfolia ani jednoho z
ministerstev. Při jejich řešení je zapotřebí propojit technologické (demolice, sanace, dekontaminace),
architektonické (morfologie, návaznost, estetika), legislativní (vlastnictví, regulace, územní a stavební
povolení) a sociální (prezentace, komunikace, vyjednávání) know-how, přičemž neexistuje jediná
instituce, která by jím v prostředí České republiky disponovala. Současně v České republice, obdobně
jako v ostatních post-socialistických zemích, neexistuje jednotný přístup k recyklaci území, či
jednotná politika nakládání s nevyužívanými prostory. V tomto kontextu se tak výrazně liší přístupy
zainteresovaných aktérů k procesu recyklace prostoru. Vhodně to dokumentují rozdílné přístupy
jednotlivých měst, kdy například Praha pracuje s konceptem transformačních území, druhé největší
město České republiky Brno používá koncept brownfields, jiné krajské město Plzeň pracuje s
konceptem transformačních lokalit. Kromě odlišné terminologie je rozdílná zejména konceptualizace
samotných oblastí (např. uplatňované měřítko, charakter lokalit) pramenící ze specifických pojetí
strategií rozvoje, která daná města uplatňují.
V rámci akademické sféry se problematika řešení nevyužívaných urbánních prostor na českém území
dostala do popředí zájmu teprve nedávno. Značná část prací se věnuje otázce veřejné správy
brownfields, která většinou postrádá patřičnou efektivitu a ucelenou koncepci. V této souvislosti lze
uvést výzkumy zaměřené na lokální samosprávnou a územně plánovací činnost ve vztahu
k opuštěným prostorům (Klusáček et al., 2011) či studie zabývající se ukotvením brownfields
v legislativě a v rozhodovacích procesech (Doležalová, 2015). S využitím příkladu konkrétních ploch
brownfields byl navržen prioritizační nástroj pro integrované hodnocení možností regenerace
brownfields a usnadnění managementu portfolií kontaminovaných ploch (viz Bartke et al., 2016,
Pizzol et al., 2016, Alexandrescu et al., 2017). Přístup ke kategorizaci brownfields byl zpracován
Vojvodíkovou et al. (2011), regeneračním potenciálem nevyužívaných ploch se zabývala Doležalová
et al. (2014). Další výzkumy řešily identifikací lokalizačních a specifických faktorů, které mají
rozhodující vliv na úspěšnou regeneraci brownfields (např. Frantál et al., 2013, Osman et al., 2015).
Většina prací se soustředí na opuštěné průmyslové objekty v celé jejich komplexitě a nerozlišuje jejich
specifickou funkci, případně řeší nevyužívané areály v tradičních prostorech těžebního a
strojírenského průmyslu. Z tohoto pohledu lze za „nekonvenční“ označit práce věnující se
cukrovarnickému průmyslu a osudu cukrovarnických objektů (Krejčí et al., 2014). Za zmínku stojí i
výzkumy věnované bývalým vojenským objektům a oblastem (např. Hercik et al., 2014) nebo
zemědělským brownfields, jejichž význam je však zásadní ve venkovských regionech (viz Klusáček et
al., 2013). Do kontextu rostoucího zájmu o obnovitelné zdroje energie lze zařadit příspěvek Klusáčka
et al. (2014) předkládající úvahu o možných řešeních transformace brownfields na solární elektrárny.
Řada výzkumů se zaměřuje na lokální kontext. Z prostorového hlediska je největší pozornost logicky
soustředěna na největší města České republiky, která prošla (či stále prochází) restrukturalizací
průmyslu a kde jsou opuštěné prostory výrazně koncentrovány. Útlum těžby a na ní navázaných
průmyslových odvětví na Ostravsku je primární příčinou hojného výskytu brownfields v celém
regionu, v této souvislosti zmiňme práce Duží a Jakubínského (2013), Martináta et al. (2016) či
výzkum realizovaný v sousední hornoslezské oblasti Katovic (Krzysztofik et al., 2016). Již několik
prací věnujících se recyklaci urbánního prostoru bylo zpracováno na příkladu města Brna (např. Kunc
et al., 2014a, Frantál et al. 2015). Specifickou prací je pak komparativní studie Brna a Ostravy (viz
Kunc et al., 2014). Problematika recyklace urbánních prostor byla zkoumána i na Liberecku (Černík,
Kunc a Martinát, 2016) a v Praze (Temelová, Novák, 2007).
3. Perspektiva výzkumu recyklace urbánního prostoru: aktér jako síť
Ačkoliv počet studií zabývajících se nevyužívanými urbánními prostory stále roste (alespoň v českém
prostředí), pouze minimální je zájem o studium samotné revitalizace brownfields, tedy procesu, který
se týká širokého spektra rozličných aktérů. Produkce poznatků a naše schopnost porozumět
komplexitě procesu recyklace území je výrazně determinována samotnou strukturou vědeckého
prostředí. Přírodovědné disciplíny tak studují například způsoby zjišťování kontaminace různých
složek životního prostředí (Bernardo et al., 2012), metody (de)kontaminace (McLaughlin et al., 2011),
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
539
nebo dekonstrukci a recyklaci stavebního materiálu (Bicanová et al., 2015). Sociálně-vědní výzkumy
se otázkou propojování nejrůznějších druhů aktérů sice zabývají, ale zpravidla při tom neopouštějí
sociální svět (Latour, 2007). Někdy bývá při výzkumu regenerace brownfields zdůrazňována
důležitost spolupráce vládních a nevládních aktérů (Börzel, Buzogány, 2010), někdy soukromých a
veřejných aktérů (Hodge, Greve, 2007) a jindy lokálních, regionálních a národních aktérů
(Alexandrescu et al., 2014). Studovány jsou však výhradně sociálně-vědní témata jako je identifikace
klíčových stakeholderů (Adams et al., 2002), postoje stakeholderů (Frantál et al., 2015), angažovanost
a participace lokálních komunit (Letang, Taylor, 2012) nebo například europanizace (Europenization)
veřejných politik (Carmin, Vanderveer, 2005).
K hlubšímu porozumění problematiky regenerace brownfieldů je však vhodné zaujmout perspektivu,
která umožní analyzovat sociální, technické i materiální aspekty tak, jak se v konkrétních případech
projevují - tedy společně, rovnocenně, symetricky. Z tohoto důvodu se ve výzkumech regenerace
brownfields stále více etabluje koncept sítě, který zdůrazňuje důležitost propojení nejrůznějších typů
aktérů. Takové výzkumy se však ve svých analýzách omezují výhradně na sociální sítě lidských
aktérů (např. Wangel, 2011). Existují i výzkumy, které zdůrazňují stále se zvyšující komplexitu
společenských problémů (Mandell, Keast, 2007) a které hovoří i o sociotechnických sítích, či
sociotechnických systémech, do kterých zahrnují například informace, technologie nebo software
(Dawes, Cresswell, Pardo, 2009), nicméně materiální stránku nevyužívaných prostorů opomíjí stále
(Murdoch, 2004).
Hlubší integrace materiálních objektů, respektive „non-humans“ aktérů, do studia sociálních jevů
proběhla až díky epistemologickému obratu, který s sebou přinesla teorie aktér-síť (Actor-network
theory – A-NT) (Latour, 2007). A-NT nabízí specifickou perspektivu, z jehož pohledu se pro studium
recyklace území jako nejpřínosnější jeví princip symetrie a princip anti-substantiality. Princip
symetrie umožňuje spojit lidské aktéry (humans) a materiální objekty (non-humans) do jedné společné
sítě jako rovnocenné aktéry. Opouští tak jejich vzájemné očišťování (purifikaci), materiálním
objektům přiznává podíl na aktivitě a vlastní podíl na stavu analyzovaných jevů. Princip antisubstantiality
pak upozorňuje na to, že každý aktér sítě (obec, úřad, firma, škola) může být nahlédnuta
jako podrobnější síť aktérů. Latour to ukazuje na příkladu produkce faktů, když podrobně popisuje
procesy, jakými bylo dosaženo určitého vědeckého poznatku či objevu (Latour, 1999). Law vedle toho
nabízí příklad manažera firmy, který jím není sám o sobě, ale pouze díky dalším aktérům, jimiž jsou
kancelář, stůl, diář, telefon, počítač, automobil atp. (Law, 2000).
Po širším etablování A-NT v urbánních studiích (Farías, Bender, 2010) přibývá výzkumů, které tuto
perspektivu využívají pro vyjednávání komplikovaných prostorových projektů, do kterých je zapojeno
velké množství různorodých aktérů (Konopásek, Stöckelová, Zamykalová, 2008). V rámci
problematiky brownfields je cílem využít perspektivy A-NT k popisu recyklování prostoru, a to
konkrétně v kontextu regenerace nevyužitých území. Zatímco v empirické rovině tak je jeho hlavním
cílem popsat komplikovaný proces utváření nové sítě aktérů, jejíž společnou akcí je proces recyklace
území, na teoretické úrovni je cílem prozkoumat, jak sítě skládají a strukturují prostor prostřednictvím
mobilizace, kumulace a kombinace různorodých předmětů, objektů, domén a lokalit. Jinými slovy je
cílem popsat vztah mezi různými sítěmi aktérů a jejich různorodými prostory.
4. Recyklace území jako aktérství sítě aktérů: příklad Perly 01
Označení Perla 01 v sobě shrnuje určitý průmyslový podnik, areál, území, příběh i skupinu lidí.
Nicméně není příliš zajímavé hovořit o ní jako o území o třech hektarech, které leží hned vedle
centrálního náměstí ve čtrnácti tisícovém Ústí na Orlicí, ani jako o podniku, který v minulosti výrobou
bavlněných tkanin a přízí, flanelu, popelínů a pyžamovin zaměstnával alespoň jednoho člověka
z každé rodiny ve městě. Zajímavější je hovořit o Perle 01 jako o aktérovi, jehož aktérství je ve městě
oficiálně datováno od roku 1844, jehož aktérství v roce 1888 zahrnovalo 3000 mechanických stavů a
2600 textilních dělníků v pěti okolních městech a jehož aktérství do značné míry vystavělo město Ústí
nad Orlicí do současné podoby. Ještě zajímavější je uvažovat o Perle 01 jako o síti vlastníků, která
vzešla z privatizace v 90. letech 20. století a o jejích následných změnách, nebo jako o síti částečně
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
540
místního a částečně vzdáleného managementu, nebo třeba jako o síti známých, domnělých a zcela
utajených pohledávek, či jako o síti vztahů mezi bývalými zaměstnanci, kteří nakonec sami podali
návrh na insolvenci. Podobně by mohlo být zajímavé uvažovat o Perle 01 třeba jako o síti dodavatelů,
odběratelů či síti zaměstnanců. Každá z těchto sítí by se dala popsat a její podrobné rozpředení použít
jako nástroj pro částečné vysvětlení toho, proč Perla 01 přetrhala většinu svých vazeb a v roce 2009
ukončila výrobu a propustila svých posledních cca 150 zaměstnanců.
To, co je pro účely tohoto článku nejzajímavější a čemu se budeme věnovat dále, je způsob, jak se
začala Perla 01 zapojovat do nových vztahů, jak se začala stávat zbrusu novou sítí a především tím,
jak se tato síť stala novým aktérem přetvářející podobu současného města Ústí nad Orlicí. Bylo by
mylné nechápat nevyužívaný areál Perly 01 taktéž jako síť, i uzavřená, neprostupná, nevyužívaná
zůstávala Perla 01 vždy sítí své vlastní materiality, sítí budov, oken, cihel, sítí vazeb ke svému
sousedství, k okolním ulicím, domům, náměstím, současně nikdy nepřestala být protkána a propojena
elektrickou sítí, sítí vodovodu, sítí kanalizace, či jakékoliv jiné technické infrastruktury a v neposlední
řadě nikdy nepřestala být sítí ať už vlastníků, správců či věřitelů. Po ukončení jejího původního
využití, tedy textilní výroby se jen tato síť dynamicky proměnila, řada vazeb se zpřetrhala a řada zcela
nových naopak navázala.
Moment, který můžeme označit za jakýsi symbolický počátek mobilizace Perly 01 jako nové sítěaktérů,
lze datovat do roku 2009, kdy město Ústí nad Orlicí odkoupilo Perlu 01 od insolvenčního
správce. Město Ústí nad Orlicí tak lze vidět jako nového aktéra sítě, ale dle principu anti-substantiality
lze i samotné město vidět jako síť veřejné správy a samosprávy, síť úředníků a volených zástupců, síť
politických stran, síť zastupitelů, po vzoru Johna Lawa (2000) dokonce i každého zastupitele jako
samostatnou síť vztahů atd. Rozhodnutí města odkoupit Perlu 01 a stát se jejím jediným vlastníkem
tak bylo aktérstvím této sítě, bylo činem nově vznikajícího aktéra-sítě Perly 01. Podobně pak bylo
rozhodnutí tohoto aktéra-sítě odmítnout nabídku jednoho z tuzemských maloobchodních řetězců
přestavět Perlu 01 na nákupní centrum, rozhodnutí vypsat urbanisticko-architektonickou soutěž,
rozhodnutí nechat vypracovat regulační plán, rozhodnutí nabídnout Perlu 01 dočasným zájemcům pro
maloobchodní a skladovací účely, rozhodnutí spojit Perlu 01 se Střední školou uměleckoprůmyslovou
a vytvořit v jejím areálu školní ateliéry, rozhodnutí vytvořit Komisi pro revitalizaci území Perla 01,
rozhodnutí vystavět v tomto území nové prostory pro Dům dětí a mládeže atd. Klíčové však pro
porozumění tohoto aktéra-sítě je skutečnost, že je naprosto nestabilní, extrémně dynamický,
proměnlivý a v čase se neustále propojující a zase odpojující. Jinými slovy Perla 01 jako aktér-síť
mění v průběhu času rozsah i hustotu svých vazeb. Vedle samotného města Ústí nad Orlicí se součástí
aktéra-sítě Perly 01 stala Česká komora architektů, 24 architektonických kanceláří a ateliérů
účastnících se urbanisticko-architektonické soutěže, zapsaný spolek SPOUSTI, Střední škola
uměleckoprůmyslová, Pardubický kraj, Česká spořitelna, Orlická hydrogeologická společnost, Dům
dětí a mládeže, Městské muzeum, řada obchodů a firem, které využili možnosti přesunout do Perly 01
některé své aktivity pouze dočasně atd. Řada z těchto aktérů se do sítě zapojila a jsou součástí aktérasítě
dodnes, jiné se ze sítě po čase opět odpojili, nicméně každá z těchto změn vždy proměnila
dispozici celé sítě, cirkulaci informací, znalostí a moci v ní a tím pádem i vyjednávání o jejím
aktérství. Současně každý z těchto aktérů může být taktéž nahlédnut jako aktér-síť. Rozsah tohoto
příspěvku neumožňuje vyšší míru podrobnosti, nicméně jako ilustrace možného způsobu studia
recyklace urbánního prostředí skrze perspektivu A-NT postačí.
Závěr
Ve své úvodní části příspěvek seznámil čtenáře s aktuálním stavem poznání v oblasti studia recyklace
urbánního prostoru s důrazem kladeným na výzkumy vztahující se k České republice. V oblasti
veřejné správy na českém území neexistuje jednotný přístup k managementu brownfields, což se
projevuje v odlišném přístupu regionálních/lokálních autorit k jejich revitalizaci. V rámci akademické
sféry se dosavadní výzkumy zabývaly zejména identifikací a klasifikací nevyužívaných prostorů,
určením klíčových faktorů ovlivňujících úspěšnou regeneraci brownfields a popisem praktik veřejné
správy dotčených oblastí a návrhem jejich zefektivnění. Samotnému procesu revitalizace území a
výzkumu rolí jednotlivých aktérů se však dosud nevěnovalo mnoho pozornosti.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
541
Příspěvek navrhuje možné cesty, jak zaplnit určitou mezeru v přístupu ke studiu problematiky
recyklace prostoru, která především v post-socialistickém prostoru probíhá značně živelně a bez jasně
ustavených pravidel a předepsaných postupů. Pro studium takovýto neustavených a vyjednávaných
procesů se jako vhodný teoretický rámec jeví A-NT, který vedle symetrického uchopení lidských
(humans) a materiálních (non-humans) aktérů do jedné sítě-aktérů umožňuje i studium postupného
vyjednávání recyklace ve značně nestabilních, proměnlivých či dokonce fluidních vztazích. Autoři
příspěvku se tak domnívají, že s postupným dosažením informační nasycenosti v oblasti základních
statistických ukazatelů o jednotlivých brownfields, s funkčním monitoringem a průběžnou
inventarizací brownfields v České republice se výzkum s touto tématikou bude moci v budoucnu
posouvat od celorepublikových, plošných a reprezentativních výzkumů obecných faktorů recyklace
území k podrobnějším, situovanějším a kontextualizovanějším popisům konkrétních případů
recyklace, které umožní odhalit velké množství značně subtilních překážek recyklace území v postsocialistickém
prostoru, které dnes zůstávají stranou jak výzkumného tak bohužel i plánovacího
zájmu, jako je tomu i v případě Perly 01.
Literatura
ADAMS, D., DISBERRY, A., HUTCHINSON, N., MUNJOMA, T., (2002). Brownfield land: owner[1]
characteristics, attitudes and networks. In RYDIN, Y., THORNLEY, A., (ed.) Planning in the UK: Agendas
for the New Millennium. Aldershot: Ashgate, pp. 317–336. ISBN 978-0754619420.
ALEXANDRESCU, F., KLUSÁČEK, P., BARTKE, S., OSMAN, R., FRANTÁL, B., MARTINÁT, S.,[2]
KUNC, J., PIZZOL, L., ZABEO, A., GIUBILATO, E., CRITTO, A., BLEICHER, A., (2017). Actor
networks and the construction of applicable knowledge: the case of the Timbre Brownfield Prioritization
Tool. Clean Technologies and Environmental Policy, in press, pp. 1–12. ISSN 1618-954X. DOI
10.1007/s10098-016-1331-8.
ALEXANDRESCU, F., MARTINÁT, S., KLUSÁČEK, P., BARTKE, S., (2014). The Path From Passivity[3]
Toward Entrepreneurship: Public Sector Actors in Brownfield Regeneration Processes in Central and
Eastern Europe. Organization & Environment, vol. 27, no. 2, pp. 181–201. ISSN 1086-0266. DOI
10.1177/1086026614529436.
BARTKE, S., MARTINÁT, S., KLUSÁČEK, P., PIZZOL, L., ALEXANDRESCU, F., FRANTÁL, B.,[4]
CRITTO, A., ZABEO, A., (2016). Targeted selection of brownfields from portfolios for sustainable
regeneration: user experiences from five cases testing the timbre brownfield prioritization tool. Journal of
Environmental Management, vol. 184, pp. 94–107. ISSN 0301-4797. DOI 10.1016/j.jenvman.2016.07.037.
BERNARDO, M., GONCALVES, M., LAPA, N., BARBOSA, R., MENDES, B., PINTO, F., (2012).[5]
Characterization of chars produced in the co-pyrolysis of different wastes: Decontamination study. Journal
of Hazardous Materials, vol. 207-208, pp. 28–35. ISSN 0304-3894. DOI 10.1016/j.jhazmat.2011.07.115.
BICANOVÁ, K., WITTLINGEROVÁ, Z., DVOŘÁK, J., ZIMOVÁ, Z., (2015). The material flows of lead[6]
in the Czech Republic. Resources, Conservation and Recycling, vol. 98, pp. 1–8. ISSN 0921-3449. DOI
10.1016/j.resconrec.2015.02.001.
BÖRZEL, T., BUZOGÁNY, A., (2010). Environmental organisations and the Europeanisation of public[7]
policy in Central and Eastern Europe: The case of biodiversity governance. Environmental Politics, vol. 19,
no. 5, pp. 708–735. ISSN 0964-4016. DOI 10.1080/09644016.2010.508302.
CARMIN, J., VANDEVEER, S., (2005). Enlarging EU environments: Central and Eastern Europe from[8]
transition to accession. In CARMIN, J., VANDEVEER, S., (ed.) EU enlargement and the environment:
Institutional change and environmental policy in Central and Eastern Europe. London: Routledge, pp. 3–
24. ISBN 978-0415351867.
CZECHINVEST, (2017). CzechInvest a podpora regenerace brownfieldů [online]. [cit. 2017-14-03].[9]
Available at: http://rrajm.data.quonia.cz/brownfieldy/konference_2017/CI_prezentace.pdf.
ČERNÍK, J., KUNC, J., MARTINÁT, S., (2016). Territorial-technical and socio-economic aspects of[10]
successful brownfield regeneration: A case study of the liberec region (Czech Republic). Geographia
Technica, vol. 11, no. 2, pp. 22–38. ISSN 1842-5135. DOI 10.21163/GT_2016.112.03.
DAWES, S. S., CRESSWELL, A. M., PARDO, T. A., (2009). From “need to know” to “need to share”:[11]
Tangled problems, information boundaries, and the building of public knowledge networks. Public
Administration Review, vol. 69, no. 3, pp. 392–402. ISSN 0033-3352. DOI 10.1111/j.1540-
6210.2009.01987_2.x.
DOLEŽALOVÁ, L., (2015). Regenerace brownfieldů: vývoj politik a příklady realizací. Praha: IREAS,[12]
Institut pro strukturální politiku. ISBN 978-8086684963.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
542
DOLEŽALOVÁ, L., HADLAČ, M., KADLECOVÁ, M., MARTINÁT, S., POLEDNÍK, M., (2014).[13]
Redevelopment potential of brownfields: A-B-C classification and its practical application. E a M:
Ekonomie a Management, vol. 7, no. 2, pp. 34–44. ISSN 1212-3609. DOI 10.15240/tul/001/2014-2-003.
DUŽÍ, B., JAKUBÍNSKÝ, J., (2013). Brownfield dilemmas in the transformation of post-communist cities:[14]
A case study of Ostrava, Czech Republic. Human Geographies, vol. 7, no. 2, pp. 53–64. ISSN 1843-6587.
DOI 10.5719/hgeo.2013.72.53.
FARÍAS, I., BENDER, T., (2010). Urban assemblages: how actor-network theory changes urban studies.[15]
London: Routledge. ISBN 978-0415486620.
FRANTÁL, B., KUNC, J., NOVÁKOVÁ, E., KLUSÁČEK, P., MARTINÁT, S., OSMAN, R., (2013).[16]
Location matters! Exploring brownfields regeneration in a spatial context (A case study of the South
Moravian region, Czech Republic). Moravian Geographical Reports, vol. 21, no. 2, pp. 5–19. ISSN 1210–
8812.
FRANTÁL, B., KUNC, J., KLUSÁČEK, P., MARTINÁT, S., (2015). Assessing Success Factors of[17]
Brownfields Regeneration: International and Inter-Stakeholder Perspective. Transylvanian Review of
Administrative Sciences, no. 44, pp. 91–107. ISSN 1842-2845.
HERCIK, J., ŠIMÁČEK, P., SZCZYRBA, Z., SMOLOVÁ, I., (2014). Military Brownfields in the Czech[18]
Republic and the Potential for their Revitalisation, Focused on their Residential Function. Quaestiones
Geographicae, vol. 33, no. 2, pp. 127–138. ISSN 0137-477X. DOI 10.2478/quageo-2014-0021.
HODGE, G. A., GREVE, C., (2007). Public-private partnerships: An international performance review.[19]
Public Administration Review, vol. 67, no. 3, pp. 545–558. ISSN 0033-3352. DOI 10.1111/j.1540-
6210.2007.00736.x.
KLUSÁČEK, P., KREJČÍ, T., KUNC, J., MARTINÁT, S., NOVÁKOVÁ, E., (2011). Post-Industrial[20]
Landscape in the Relation to Local Self-Governmnet in the Czech Republic. Moravian Geographical
Reports, vol. 19, no. 4, pp. 18–28. ISSN 1210–8812.
KLUSÁČEK, P., HAVLÍČEK, M., DVOŘÁK, P., KUNC, J., MARTINÁT, S., TONEV, P., (2014). From[21]
wasted land to megawatts: How to convert brownfields into solar power plants (the case of the Czech
Republic). Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis, vol. 62, no. 3, pp. 517–
528. ISSN 1211-8516. DOI 10.11118/actaun201462030517.
KLUSÁČEK, P., KREJČÍ, T., MARTINÁT, S., KUNC, J., OSMAN, R., FRANTÁL, B., (2013).[22]
Regeneration of agricultural brownfields in the Czech Republic – Case study of the South Moravian
Region. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis, vol. 61, no. 2, pp. 549–
561. ISSN 1211-8516. DOI 10.11118/actaun201361020549.
KONOPÁSEK, Z., STÖCKELOVÁ, T., ZAMYKALOVÁ, L., (2008). Making pure science and pure[23]
politics: On the expertise of bypass and the bypass of expertise. Science, Technology & Human Values, vol.
33, no. 4, pp. 529–553. ISSN 0162-2439. DOI 10.1177/0162243907306699.
KREJČÍ, T., KLUSÁČEK, P., MARTINÁT, S., HAVLÍČEK, M., (2014). Introductory research notes on[24]
fate of sugar-industry-brownfields in Czech Republic. Listy Cukrovarnické a Řepařské, vol. 130, no. 12, pp.
406–411. ISSN 1210-3306.
KRZYSZTOFIK, R., TKOCZ, M., SPÓRNA, T., KANTOR-PIETRAGA, I., (2016). Some dilemmas of[25]
post-industrialism in a region of traditional industry: The case of the Katowice conurbation, Poland.
Moravian Geographical Reports, vol. 24, no. 1, pp. 42–54. ISSN 1210–8812. DOI 10.1515/mgr-2016-
0004.
KUNC, J., MARTINÁT, S., TONEV, P., FRANTÁL, B., (2014). Destiny of urban brownfields: Spatial[26]
patterns and perceived consequences of post-socialistic deindustrialization. Transylvanian Review of
Administrative Sciences, no. 41, pp. 109–128. ISSN 1842-2845.
KUNC, J., NAVRÁTIL, J., TONEV, P., FRANTÁL, B., KLUSÁČEK, P, MARTINÁT, S., HAVLÍČEK,[27]
M., ČERNÍK, J., (2014). Perception of urban renewal: reflexions and coherences of socio-spatial patterns
(Brno, Czech Republic). Geographia Technica, vol. 9, no. 1, pp. 66–77. ISSN 1842-5135.
LATOUR, B., (2007). Reassembling the social: an introduction to actor-network-theory. Oxford:[28]
University Press. ISBN 978-0199256051.
LAW, J., (2000) Manažer a jeho moci. Biograf, vol. 22, 41 odst., pp. 17–23.[29]
LETANG, S. J., TAYLOR, R., (2012). Community Perception of Redevelopment Changes and Its Impact[30]
on Brownfields Redevelopment Success. OIDA International Journal of Sustainable Development, vol. 5,
no. 11, pp. 21–42. ISSN 1923-6662.
MALÝ, J., MULÍČEK, O., (2016). European territorial cohesion policies: Parallels to socialist central[31]
planning? Moravian Geographical Reports, vol. 24, no. 1, pp. 14–26. ISSN 1210–8812. DOI 10.1515/mgr-
2016-0002.
MANDELL, M., KEAST, R., (2007). Evaluating network arrangements: Toward Revised Performance[32]
Measures. Public Performance & Management Review, vol. 30, no. 4, pp. 574–597. ISSN 1557-9271. DOI
10.2753/PMR1530-9576300406.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
543
MARTINÁT, S., DVOŘÁK, P., FRANTÁL, B., KLUSÁČEK, P, KUNC, J., NAVRÁTIL, J., OSMAN, R.,[33]
TUREČKOVÁ, K., REED, M., (2016). Sustainable urban development in a city affected by heavy industry
and mining? Case study of brownfields in Karvina, Czech Republic. Journal of Cleaner Production, vol.
118, pp. 78–87. ISSN 0959-6526. DOI 10.1016/j.jclepro.2016.01.029.
McLAUGHLIN, M. J., SMOLDERS, E., DEGRYSE., F., RIETRA, R., (2011). Uptake of metals from soil[34]
into vegetation. In SWARTJES, F., (ed.) Dealing with Contaminated Sites. From Theory towards Practical
Application. Springer, Dordrecht, pp. 325–367. ISBN 978-9048197576.
MURDOCH, J., (2004). Putting discourse in its place: planning, sustainability and the urban capacity study.[35]
Area, vol. 36, no. 1, pp. 50–58. ISSN 0004-0894. DOI 10.1111/j.0004-0894.2004.00304.x.
NUGA., M., METSPALU, P., ORG, A., LEETMAA, K., (2015). Planning post-summurbia: From[36]
spontaneous pragnatism to collaborative planning? Moravian Geographical Reports, vol. 23, no. 4, pp. 36–
46. ISSN 1210-8812. DOI 10.1515/mgr-2015-0023.
OSMAN, R., FRANTÁL, B., KLUSÁČEK, P., KUNC, J., MARTINÁT, S., (2015). Factors affecting[37]
brownfield regeneration in post-socialist space: The case of the Czech Republic. Land Use Policy, vol. 48,
pp. 309–316. ISSN 0264-8377. DOI 10.1016/j.landusepol.2015.06.003.
OUŘEDNÍČEK, O., ŠIMON, M., KOPEČNÁ, M., (2015). The reurbanisation concept and its utility for[38]
contemporary research on postsocialist cities: The case of the Czech Republic. Moravian Geographical
Reports, vol. 23, no. 4, pp. 26–35. ISSN 1210-8812. DOI 10.1515/mgr-2015-0022.
PIZZOL, L., ZABEO, A., KLUSÁČEK, P., GIUBILATO, E., CRITTO, A., FRANTÁL, B., MARTINÁT,[39]
S., KUNC, J., OSMAN, R., BARTE, S., (2016). Timbre brownfield prioritization tool to support effective
brownfield regeneration. Journal of Environmental Management, vol. 116, pp. 178–192. DOI 10.1016/j.
jenvman.2015.09.030.
TAFEL-VIIA, K., TERK, E., LASSUR, S., VIIA, A., (2015). Creative industries in the capital cities of the[40]
baltic states: Are there innovations in urban policy? Moravian Geographical Reports, vol. 23, no. 4, pp.
47–58. ISSN 1210-8812. DOI 10.1515/mgr-2015-0024.
TEMELOVÁ, J., NOVÁK, J., (2007). From industrial neighbourhood to modern urban centre:[41]
Transformation in physical and functional environment of central Smíchov. Geografie – Sborník ČGS, vol.
112, no. 3, pp. 315–333. ISSN 1212-0014.
VOJVODÍKOVÁ, B., POTUŽNÍK, M., BUERGERMEISTEROVÁ, R., (2011). The database on[42]
brownfields in Ostrava (Czech Republic): Some approaches to categorization. Moravian Geographical
Reports, vol. 19, no. 4, pp. 50–60. ISSN 1210-8812.
WANGEL, J., (2011). Change by whom? Four ways of adding actors and governance in backcasting[43]
studies. Futures, vol. 43, no. 8, pp. 880–889. ISSN 0016-3287. DOI 10.1016/j.futures.2011.06.012.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu „Geografie recyklování urbánního prostoru“ (GA17-
26934S) podpořeného Grantovou agenturou České republiky (GAČR).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
544
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-70
VÝVOJOVÉ TRENDY KOMERČNEJ SUBURBANIZÁCIE
V MESTSKEJ ČASTI NITRA-HORNÉ KRŠKANY V ROKOCH
1998 AŽ 2017
DEVELOPMENT TRENDS OF COMMERCIAL SUBURBANIZATION IN
THE NITRA-HORNÉ KRŠKANY CITY DISTRICT FROM 1998 TO 2017
MILAN MIDLER 1,2
ALENA DUBCOVÁ 2
1
Katedra ekológie a environmentalistiky
2
Katedra geografie a regionálneho rozvoja
Fakulta prírodných vied
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre
1
Department of Ecology and Environmental Sciences
2
Department of Geography and Reg. Development
Faculty of Natural Sciences
Constantine the Philosopher University in Nitra
Tr. A Hlinku 1, 949 74 Nitra, Slovakia
E-mail: milan.midler@ukf.sk, adubcova@ukf.sk
Anotácia
Suburbanizácia je jedným z najvýznamnejších transformačných procesov intraurbánnych štruktúr.
Transformačné procesy po roku 1989 sa prejavili v meste Nitra výraznými hospodárskymi zmenami.
Tie sa odrážajú nielen v transformácii funkčného využitia územia, ako i v spôsobe života obyvateľstva.
Vhodné podnikateľské podmienky na území Slovenska sa v značnej miere stali iniciačnými faktormi
rozvoja procesu komerčnej suburbanizácie, ktorá sa výrazne prejavuje aj v mestskej časti Horné
Krškany mesta Nitra. Komerčná suburbanizácia je náročná na dostatok voľných plôch, ako i na dobrú
dopravnú dostupnosť. Cieľom príspevku je zachytiť a zhodnotiť vývojové trendy komerčnej
suburbanizácie v mestskej časti Horné Krškany v meste Nitra. Pri spracovávaní problematiky boli
využité štandardné geografické metódy - metóda analýzy, syntézy, porovnávacia metóda,
kartografická, grafická a matematicko-štatistická metóda, ktoré boli doplnené metódou terénneho
prieskumu. Rozsah komerčnej suburbanizácie bol sledovaný aj prostredníctvom komparácie leteckých
snímok z roku 1991 a 2016. V sledovanej mestskej časti bol v rozmedzí rokov 1998 a 2017
zaznamenaný nárast počtu komerčných subjektov z 10 na 97, pokým záber územia komerčnými
areálmi narástol z 28,63 ha v roku 1998 na len 37,79 ha v roku 2017.
Kľúčové slova
typy suburbanizácie, komerčná suburbanizácia, malé a stredné podnikanie, komerčné areály, mesto
Nitra, Slovensko
Annotation
Suburbanization is one of the most important transformational processes within the inner urban
structures. Since 1989, they have been presented through economic changes in the Nitra city. They
were reflected not only in the transformation of functional land-use, but also in the way of life of
residents. Suitable business conditions in Slovakia became significant and initial factors in the
development of processes of commercial suburbanization, which is clearly visible in the Horné
Krškany city district in Nitra. Commercial suburbanization requires sufficient amount of free areas as
well as good transport accessibility. The aim of the paper is to capture and evaluate development
trends of commercial suburbanization in the Horné Krškany city district in Nitra. Within the paper,
there were applied standard geographical methods – method of analysis and synthesis, comparative
method along with cartographic, graphic, mathematical and statistical methods that were
complemented by the field survey. The extent of commercial suburbanization was recorded also by
comparison of aerial photos from 1991 and 2016. In the target city district, there were recorded
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
545
increase of commercial entities from 10 to 97 between 1998 and 2017, while the zone of commercial
areas rose from 28.63 ha in 1998 just to 37.79 ha in 2017.
Key words
suburbanization types, commercial suburbanization, small and medium-sized entrepreneurship,
commercial areals, Nitra city, Slovakia
JEL classification: O18
1. Úvod
Suburbanizácia predstavuje socioekonomický proces, ktorý v súčasnosti patrí medzi najdôležitejšie
vývojové etapy miest, pričom úzko súvisí s urbanizáciou (Repaská, 2012). Suburbanizácia je úzko
prepojená s vývojom spoločnosti, v ktorej prebiehajú trendy naviazané na zmeny životného štýlu
obyvateľstva. Vplyvom procesu suburbanizácie dochádza v mestách tak ako k demografickým
zmenám, tak aj k transformácii odvetvovej štruktúry komerčných subjektov. Výsledkom procesu
suburbanizácie je nielen vznik nových rezidenčných okrskov na okraji mesta s bývaním v relatívne
čistom, tichom a kvalitnom životnom prostredí s využívaním všetkých dostupných služieb, ale aj
vznik nových komerčných areálov (Maier, Beck, 2000).
Pohľady na vznik a rozvoj procesu komerčnej suburbanizácie, sa v prácach jednotlivých autorov
rozchádzajú. Prvé počiatky komerčnej suburbanizácie sa v amerických mestách datujú od 80-tych
rokov 19. storočia, kedy sa veľké moderné korporácie začali presúvať z centra mesta do
priemyselných areálov na okraji miest (Lewis, 2008). Najväčší rozmach tohto procesu na území USA,
ako i v Západnej Európy sa spája s obdobím industrializácie na prelome 19-teho a 20-teho storočia
(Giffinger, Kramar a Loibl, 2001). Týmto vplyvom sa postupne rozvíjal aj pojem suburbanizácia
priemyslu (Paesler, 2008). Uvedený proces je možné pozorovať v každom veľkom meste, ako i v
mnohých malých mestách (Maier, Beck, 2000). Na prelome 19-teho a 20-teho stor. dochádza
k vytváraniu priemyselných podnikov na okraji miest. Počas industrializácie sa vyvíjala úzka
priestorová a funkčná spätosť obytných a priemyselných zón, napr. v Nemecku vznikali v okrajových
častiach miest z pôvodných remeselníckych podnikov nové priemyselné závody (Paesler, 2008). Od
40-tych rokov 20. storočia sa komerčná suburbanizácia začína prejavovať na okraji miest vo forme
suburbanizácie maloobchodu (Chai, Shen, Long, 2007) a v 80-tych rokoch dochádza aj ku
diferenciácii a špecializácii jednotlivých centier (Ptáček, Szczyrba, Šimánek, 2002). Na území
postsocialistických krajín sa procesy komerčnej suburbanizácie začínajú výraznejšie prejavovať až
v druhej polovici 19. storočia vo forme suburbanizácii maloobchodu a neskôr skladových a
priemyselných zón (Repaská, Vilinová, Vojtek, 2016, Trembošová, 2012, Štěpánková, Kristiánová,
2012) v okrajových častiach mesta resp. mimo zastavaného územia pozdĺž dopravných komunikácií.
Glatthaar (2010) rozlišuje tri fázy suburbanizácie. Prvá fáza predstavuje suburbanizáciu priemyslu. Jej
počiatky sa datujú do obdobia po prvej svetovej vojne. Prejavovala sa presunom pracovných miest
v priemysle v smere z centrálnych častí miest, do okrajových mestských častí. K poklesu jej intenzity
došlo už v 70-tych rokoch. Druhá fáza sa označuje ako suburbanizácia obyvateľstva, ktorá viedla ku
rozširovaniu existujúcej zástavby na okraji miest, ako i ku výstavbe nových obydlí na voľných
plochách na okraji miest. Po 70-tych rokoch sa prejavuje tretia fáza, ktorú predstavuje suburbanizácia
terciárneho sektora. V prvom rade sa jedná o služby orientované na domácnosť ako dôsledok
zvyšujúceho sa dopytu novo prisťahovaného obyvateľstva. Neskôr sa do týchto dopravne a cenovo
výhodných oblastí prisťahovali ostatné služby (bežné úradné činnosti a obslužné činnosti). Od 90-tych
rokov 20. storočia nastáva ďalší rozvoj tretej fázy suburbanizácie, v ktorej dochádza k usídľovaniu sa
produktívnych služieb (výskum, rozvoj, manažment) a veľkoplošných rekreačných zariadení
(športové haly, arény, zábavné parky). Súčasné mestá sú charakteristické prejavovaním sa všetkých
fáz suburbanizácie.
Pri rozlišovaní suburbanizácie z funkčného hľadiska, sa názory autorov výrazne rozchádzajú, čo
taktiež svedčí o zložitosti tohto procesu. Zatiaľ čo slovenská a česká škola reprezentovaná autormi
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
546
Ouředníček a kol. (2008), Masný, Dubcová (2010), Šveda (2011), Repaská (2012), Šveda, Križan
(2012) a iní rozlišujú rezidenčnú a komerčnú suburbanizáciu, Slavík, Kurta (2007) pridávajú pojem
sezónna suburbanizácia, pod ktorým rozumejú víkendové bývanie mestského obyvateľstva.
V literatúre najmä západnej Európy sa pojem komerčná suburbanizácia vyskytuje len ojedinele.
Tento výraz sa viaže na konkrétne činnosti, napr. Blotevogel (2001) a Paesler (2008) rozoznávajú
suburbanizáciu obyvateľstva, suburbanizáciu priemyslu a suburbanizáciu služieb, Murphy (2009)
rozpoznáva suburbanizáciu obyvateľstva, suburbanizáciu maloobchodu, suburbanizáciu služieb,
suburbanizáciu priemyselnej výroby, ale i suburbanizáciu administratívy. Podobne Winkler (2005)
identifikuje suburbanizáciu bývania, suburbanizáciu priemyselnej aktivity, suburbanizáciu obchodu a
služieb, suburbanizáciu voľného času a rekreácie. Aj ďalší autori ako Gruber-Rothender (2014),
diferencujú rôzne formy suburbanizácie na suburbanizáciu bývania a obyvateľstva, suburbanizáciu
priemyselných odvetví a služieb, ako i suburbanizáciu voľného času. Podobným spôsobom vyčleňujú
suburbanizáciu Condring, Lammel (2001), ktorí okrem suburbanizácie obyvateľstva, rozpoznávajú aj
suburbanizáciu maloobchodu, suburbanizáciu sociálnej infraštruktúry, suburbanizáciu priemyslu,
suburbanizáciu kancelárskych priestorov a sídla firiem, ale i suburbanizáciu kultúrnej infraštruktúry.
2. Cieľ a metódy
Cieľom príspevku je zachytiť a zhodnotiť vývojové trendy komerčnej suburbanizácie v mestskej časti
Horné Krškany v meste Nitra. Pre hodnotenie komerčnej suburbanizácie sme využili dáta získané z
Registra ekonomických subjektov, ako i Obchodným a živnostenským registrom SR. Pre zachytenie
aktuálneho stavu procesu komerčnej suburbanizácie sa nosným zdrojom informácií stal terénny
prieskum. Významným zdrojom podkladov slúžiacim spracovaniu lokalizácie komerčných subjektov
na území mestskej časti Horné Krškany sa stala tiež databáza poskytnutá spoločnosťou Mapa Slovakia
Digital, ako aj Register prevádzok mesta Nitra. Stav lokalizácie subjektov v roku 1998 bol spracovaný
podľa publikácie Nitra-podrobný vlastivedný atlas, ktorý bol zostavený na základe terénneho
prieskumu v spolupráci s Katedrou geografie a regionálneho rozvoja v Nitre. Z dôvodu utajenia dát
pre zachovanie ochrany osobných údajov o jednotlivých prevádzkach, boli údaje o počte
zamestnancov spracované v intervaloch podľa informácií uvedených na webovom portáli
www.finstat.sk. Pri spracovávaní sledovanej problematiky boli využité štandardné geografické
metódy, ku ktorým sa radia analýza, syntézy, porovnávacia metóda, kartografická a matematickoštatistická
metóda. Pre účely zachytenia rozsahu komerčnej suburbanizácie v priestore, bola použitá
komparácia leteckých snímok z roku 1991 a 2016.
3. Výsledky
Rozvíjajúca sa ekonomika Slovenska, kvalifikovaná lacná pracovná sila a nízke ceny pozemkov
lákajú zahraničné nadnárodné spoločnosti (Midler, Dubcová, Repaská, Vilinová, 2016). Podpora
malého a stredného podnikania sa odzrkadlila v náraste nových široko spektrálnych komerčných
subjektov. Tie využívajú spravidla voľné a rozľahlé priestory, ktoré poskytujú práve okrajové časti
miest, alebo vidiecke obce v ich zázemí. Výrazná podnikateľská atraktivita mestskej časti Horné
Krškany sa odzrkadľuje aj v raste počtu komerčných subjektov v rozmedzí rokov 1998 a 2017. Zatiaľ
čo v roku 1998 bolo v mestskej časti lokalizovaných 8 komerčných subjektov v monoodvetvových
komerčných areáloch, v roku 2017 bolo zaznamenaných 97 komerčných subjektov usídlených
prevažne v polyodvetvových areáloch (obr. 1).
Prvé výrobné areály na území mestskej časti Horné Krškany sa začínajú objavovať už na začiatku
50-tych rokov 20-teho storočia, kedy sa v mestskej časti začínajú usídľovať prvé významné komerčné
subjekty (Nitrianske mraziarne, Nitrianska pivovarnícka a sladovnícka akciová spoločnosť). Do roku
1998 vzniklo v sledovanej mestskej časti 8 komerčných areálov s celkovou rozlohou 28,63 ha. V tom
čase zaberal viac ako 10 ha len areál Nitrianskych mraziarní. Vo veľkostnej kategórii 1 – 10 ha sa
v Horných Krškanoch nachádzali 4 subjekty (Nitrianska pivovarnícka a sladovnícka akciová
spoločnosť, EKOSTAV, N-ADOVA, Kovovýroba). V areáloch s rozlohou menej ako 1 ha sa usídlili 3
subjekty, ktoré sú nenáročné na plochu, ako napr. reštaurácia, maloobchodná predajňa s potravinami
a autoservis. V roku 2017 bolo v mestskej časti Horné Krškany zaznamenaných už 32 komerčných
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
547
areálov, s celkovou rozlohou 37,79 ha. Nízky nárast plochy komerčných areálov o 9,16 ha
v porovnaní s nárastom počtu areálov o 24, bol spôsobený vznikom maloplošných areálov s plochou,
ktorá mala menej ako 1 ha (nárast o 22 areálov v rokoch 1998 a 2017). Vo väčšine tieto areály
využívajú už existujúcu výstavbu rodinných domov, ktoré plnili pôvodne rezidenčnú funkciu. V čase
terénneho prieskumu bolo v sledovanej mestskej časti pre komerčné účely využívaných 25 rodinných
domov, ktorých počet však neustále narastá. Tento jav vytláčania pôvodného obyvateľstva
z rodinných domov sprevádzaný transformáciou pôvodného obytného fondu pre komerčné účely, je
podporený aj v rámci územného plánu mesta Nitra, kde územie pozdĺž Novozámockej ulice je
vyhradené pre priemyselnú funkciu a službovú vybavenosť. Plochou dominantná obytná funkcia sa
v Horných Krškanoch aj naďalej zachovala, pričom od rodinných domov s komerčnou funkciou je
oddelená súvislým pásom urbánnej ekostabilizujúcej funkcie. O ďalšom možnom rozvoji komerčnej
suburbanizácie v mestskej časti Horné Krškany nasvedčujú aj rozsiahle územia s pôvodne
poľnohospodárskou funkciou, ktoré sú v súčasnosti vyhradené pre priemyselnú funkciu v územnom
pláne mesta Nitra.
Najrozľahlejším komerčným areálom sa s plochou vyše 13 ha stali priestory slúžiace pre Nitrianskej
mraziarne. Komerčný areál leží pozdĺž Novozámockej ulici na juhu mestskej časti Horné Krškany.
Počiatky siahajú do 50-tych rokov 20. storočia, pričom prešiel viacerými transformačnými zmenami.
Zatiaľ čo v roku 1998 sa vyznačoval, rovnako ako ostatné komerčné areály, monoodvetvovou
funkciou, v roku 2017 sa radí medzi polyodvetvové komerčné areály. Aj napriek svojej veľkej rozlohe
a dobrej dopravnej dostupnosti, boli v komerčnom areály zaznamenané len 4 subjekty. Patria k nim
stavebná firma DYNAMIK (5 - 9 zamestnancov), maloobchodná špecializovaná predajňa Ing. Miloš
Juhás - Ľahké strešné krytiny (2 zamestnanci) a veľkoobchodné predajne so stavebným materiálom
CERAKO, s.r.o. (5 - 9 zamestnancov) a KERAMIKA GS, s.r.o (10 - 19 zamestnancov). Rovnako ako
väčšina veľkoplošných komerčných areálov v Horných Krškanoch, aj tento areál ešte stále disponuje
rozsiahlymi voľnými plochami, ktoré spolu s dobrou dopravnou dostupnosťou vytvárajú vhodné
predpoklady pre príchod nových komerčných subjektov.
Druhým areálom je areál spoločnosti Ekostav a.s. Nitra. V tomto území bolo zaznamenaných najviac
subjektov. EKOSTAV a.s. Nitra tu sídli od roku 1992. Spoločnosť v súčasnom období len prenajíma
výrobné kapacity. Komerčný areál leží pozdĺž Priemyselnej ulici v severnej časti mestskej časti Horné
Krškany. Aj napriek pomerne malej rozlohe komerčného areálu (približne 6,51 ha), bolo na jeho
ploche zaznamenaných 16 subjektov. V areály sú prevádzky podnikov zameraných na veľkoobchod (7
komerčných subjektov) a predaj a údržba motorových vozidiel (3 komerčné subjekty). Medzi
významné subjekty z hľadiska počtu zamestnancov sa radia stredne veľké firmy HANSA – FLEX
Hydraulik, s.r.o. (zameraný na veľkoobchod) a ELEMENT a.s. (zameraná na výrobu kovových
konštrukcií okrem strojov a zariadení) a BRAMAC – strešné systémy, spol. s r.o. s počtom 50 - 99
zamestnancov. V tomto areály je maloobchod zastúpený jediným subjektom T-TECHNOPLAST,
ktorý eviduje 1 zamestnanca.
Významným komerčným areálom z hľadiska počtu komerčných subjektov (15 subjektov), sú plochy
Kafilérie. Leží v severnej časti mestskej časti Horné Krškany oddelene od obytnej časti. Podobne ako
aj ostatné podniky, Kafiléria prešla v minulosti transformačnými procesmi, ktorými sa postupne
vyformovala kafiléria N-ADOVA, spol. s.r.o. Subjekt zastavil činnosti na tomto území v roku 2010.
Na ploche areálu s rozlohou približne 4,5 ha, bolo v roku 2017 zaznamenaných 15 komerčných
subjektov. Opustené jednopodlažné priestory v rámci areálu využívajú 2 komerčné subjekty zamerané
na údržbu motorových vozidiel. Zvyšných 12 komerčných subjektov je umiestnených v areály v rámci
jednej budovy, pričom všetky subjekty zamestnávajú maximálne 1 zamestnanca (napr. GST
PROJEKT s.r.o., ETILS, s.r.o., P. Design Consulting s.r.o. a pod.). 8 z nich je zameraných na služby v
oblasti poradenstva riadenia firiem.
Priestory bývalej ČSAO zameranej na opravu čerpadiel dnes využíva Mepp, s.r.o., ktorá sa venuje
výrobe strojového vybavenia. Územie vtedajšieho autoservisu dnes využíva Kolex, s.r.o. so
zameraním na veľkoobchod so strojmi pre baníctvo, stavebníctvo a stavebné inžinierstvo. Pôvodná
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
548
funkcia areálu sa zachovala na ploche Jednoty, na ktorej území sa v súčasnosti lokalizuje aj
pohostinstvo U čertici.
Z hľadiska počtu zamestnancov (tab. 1, obr. 2) sa najpočetnejšou skupinou v roku 2017 (48 subjektov)
stala kategória s počtom menej ako 4 zamestnancov, z toho 18 subjektov evidovalo 0 zamestnancov.
Jedná sa hlavne o spoločnosti s ručením obmedzeným, ktoré zamestnávajú vo väčšine prípadov
zamestnancov na dohodu. Početnou skupinou sú taktiež subjekty zamestnávajúce 10 až 99
zamestnancov, ktorých bolo zaznamenaných 25. Najvýznamnejšími zamestnávateľmi sa v mestskej
časti sa stali subjekty STAVMAT STAVEBNINY, s.r.o. a Phoenix Zeppelin, spol. s r.o.
zamestnávajúce 100 až 199 zamestnancov,
Obr. 1: Lokalizácia komerčných subjektov v mestskej časti Horné Krškany v roku 1998 a 2017
pozn.:
1 Mraziarne Nitra,
2 EKOSTAV,
3 N-ADOVA,
4 Sódovkáreň,
5 ČSAO
6 Pohostinstvo
7 Autoservis
8 Jednota
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
549
Zdroj: vlastné spracovanie
Tab. 1, Obr. 2: Veľkostné kategórie komerčných subjektov v mestskej časti Horné Krškany v r.2017
Počet
zamestnancov
Počet komerčných
subjektov
abs. %
0 18 18,56
1 – 4 31 30,93
5 – 9 16 15,46
10 – 99 25 25,77
100 – 199 2 1,03
Nezistený 5 5,15
Spolu 97 100,00
Zdroj: finstat.sk, vlastné spracovanie
Na území mestskej časti Horné Krškany sa prejavujú viaceré formy komerčnej suburbanizácie (tab. 2).
V početnosti prevláda suburbanizácia služieb s počtom 73 subjektov (r. 2017), z ktorých sa 55 radí do
obchodu (56,70% z celkového počtu subjektov). Z toho najpočetnejšími sú subjekty maloobchodu
s počtom 24 subjektov a veľkoobchodu so zastúpením 22 subjektov. V rámci predaja a údržby
vozidiel bolo zaznamenaných 9 subjektov. Administratívne služby boli zastúpené počtom 18
subjektov. Z hľadiska početnosti zaznamenala pomerne nízky počet subjektov priemyslu (12
subjektov) a stavebníctva (11 subjektov). O stále rozvíjajúcom sa procese komerčnej suburbanizácie
nasvedčuje aj zastúpenie suburbanizácie voľného času, v rámci ktorej bol zaznamenaný 1 komerčný
subjekt – tenisové kurty a ihrisko plážového volejbalu.
Tab. 2: Komerčné subjekty podľa formy prejavu komerčnej suburbanizácie v mestskej časti Horné
Krškany v roku 2017
Forma suburbanizácie
Zastúpenie komerčných subjektov
abs. %
Suburbanizácia priemyslu 12 12,37
Suburbanizácia stavebníctva 11 11,34
Suburbanizácia služieb Obchod 55 56,70
Administratíva 18 18,56
Suburbanizácia voľného času 1 1,03
Spolu 97 100
Zdroj: vlastné spracovanie
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
550
Záver
Komerčná suburbanizácia predstavuje zložitý proces, ktorý sa v súčasnom období prejavuje aj na
území mestskej časti Horné Krškany. Významným faktorom ovplyvňujúcim rozvoj tohto procesu sa
stalo napojenie mestskej časti na rýchlostnú cestu R1 spájajúcu krajské mesto Nitra s hlavným
mestom Bratislava, ale i krajským mestom Banská Bystrica. Veľmi dobrá geografická poloha,
infraštruktúrna vybavenosť, ale i celkový hospodársky rast mesta sa odzrkadlil aj v náraste počtu
komerčných subjektov mestskej časti o 87 subjektov v rozmedzí rokov 1998 a 2017. Nárast počtu
subjektov odlišných odvetví so sebou prináša aj diverzifikovanosť foriem suburbanizácie, pričom na
území sledovanej mestskej časti bola zaznamenaná suburbanizácia priemyslu, stavebníctva, služieb,
ale aj voľného času. V mestskej časti dochádza ku plošnej, ale i bodovej lokalizácii subjektov. Pri
plošnej lokalizácii subjekty využívajú hlavne voľné plochy hnedých priemyselných parkov, čím
dochádza ku revitalizácii starých zdevastovaných budov s prevažne pôvodnou priemyselnou funkciou.
Pri bodovej lokalizácii sa usídľujú do pôvodne rodinných domov, čím dochádza ku vytláčaniu
obyvateľstva do iných mestských častí. Horné Krškany disponujú rozsiahlymi voľnými plochami,
ktoré sú v súlade s územným plánom mesta Nitra vyčlenené pre priemyselnú funkciu. Z toho vyplýva,
že na tomto území je možné očakávať ďalší príchod komerčných subjektov, s ktorým je spojený aj
nárast počtu pracovných miest.
Literatúra
BLOTEVOGEL, H., (2001). Stadtgeographie: Die Stadt als Fokus gesellschaftlicher Veränderung In:[1]
Suburbanisierung-Desurbanisierung-Reurbanisierung. [Vysokoškolské učebné texty]. Univerzita
Duisburg-Essen. [online]. [2017-03-14] Dostupné z: https://www.unidue.de/geographie/vvz_duisburg/
Stadtgeo_Kapitel10.PDF.
CHAI, Y., SHEN, J., LONG, T., (2007). Downtown Retailing Development Under Suburbanization – A[2]
Case Study of Beijing. In Chinese Geographical Science, vol. 17, no. 1, pp. 1-9. ISSN 1002-0063. DOI
10.1007/s11769-007-0001-5.
CONDRING, H., LAMMEL, E., (2001). Handbuch Immobilienwirtschaft. Wiesbaden:[3]
Betriebswirtschaftlicher Verlag Dr. Th. Gabler GmbH. ISBN 3-409-11430-0.
GIFFINGER, R., KRAMAR, H., LOIBL, W., (2001). Suburbanisierung in Österreich: ein steuerbarer[4]
Trend der Siedlungsentwicklung. Hannover: Akademie für Raumforschung und Landesplanung.
GLATTHAAR, M., (2010). Stadtregionale Verbände – Lösung des Steuerungsdilemmas in schrumpfenden[5]
Regionen? Kassel: Kassel university press GmbH. ISBN 978-3-899558-869-9.
GRUBER-ROTHENEDER, B., (2014). Wie Zuzug gelingt - Hintergründe, Methoden und Beispiele für die[6]
Arbeit in Gemeinden. Wien: Bundesministerium für Land- und Forstwirtschaft, Umwelt und
Wasserwirtschaft.
LEWIS, R., (2008). Chicago Made: Factory networks in the industrial metropolis. Chicago: University of[7]
Chicago Press. ISBN 9780226477015.
MIDLER, M., DUBCOVÁ, A., REPASKÁ, G., VILINOVÁ, K., (2016). Komerčná suburbanizácia vo[8]
vidieckych obciach medzi mestami Nitra-Topoľčany. In Region v rozvoji společnosti 2016 : sborník ze 7.
ročníka mezinárodní vědecké konference. Brno: Mendelova univerzita, pp. 635-646. ISBN 978-80-7509-
459-9.
MASNÝ, M., DUBCOVÁ, A., (2010). Komerčná suburbanizácia v mestských častiach Banskej Bystrice-[9]
Radvaň a Kremnička v kontexte brownfields. Geografické štúdie, vol. 14, no. 1, pp.4-17. ISSN 1337-9445.
MAIER, J., BECK, R., (2000). Allgemeine Industriegeographie. Stutgart: Klett-Perthes: Gotha. ISBN 978-[10]
3623008516.
MURPHY, R. E., (2009). The Central Business District. Chicago: Aldine-Atheron. ISBN 978-0-202-[11]
30958-3.
OUŘEDNÍČEK, M. a kol., (2008). Suburbanizace.cz. Příbram: PB tisk s.r.o. ISBN 978-8086561-72-1.[12]
PAESLER, R., (2008). Stadtgeographie. Darmstadt: WBG (Wissenschaftliche Buchgeselschaft). ISBN[13]
9783534713417.
PTÁČEK, P., SZCZYRBA, Z., ŠIMÁČEK, P., (2002). Nerezidenční suburbanizace v České republice:[14]
vývoj, příčiny, důsledky. In Ouředníček, M., Špačková, P., Novák, J. (eds.) Sub Urbs Krajina, sídla, lidé.
Praha: Academia, pp. 81-101. ISBN 978-80-200-226-4.
MAPA Slovakia, (1998). NITRA-podrobný vlastivedný atlas. Bratislava: Bratislavské tlačiarne a.s.. ISBN[15]
80-88716-40-3.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
551
REPASKÁ, G. 2012. Rezidenčná suburbanizácia miest Nitrianskeho samosprávneho kraja (empirický[16]
príklad mesta Nitra). Nitra: FPV UKF v Nitre. ISBN 978-80-558-0057-8.
REPASKÁ, G., VILINOVÁ, K., VOJTEK, M., (2016). Priestorové rozmiestnenie objektov komerčnej[17]
suburbanizácie vo vybraných lokalitách mesta Nitra. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách.
Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 539-536. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-68.
SLAVÍK, V., KURTA, T., (2007). Rezidenčná suburbanizácia v zázemí Bratislavy – nový trend v migrácii[18]
obyvateľstva. Forum Staticum Slovacum, vol. 3, pp. 201-207. ISSN 1336–7420.
ŠTĚPÁNKOVÁ, R., KRISTIÁNOVÁ, K., (2012). Verejné priestory v urbanistickej štruktúre vidieckych[19]
rezidenčných suburbií Bratislavy. In Človek, stavba a územní plánování. Praha: ČVUT,
pp. 178 – 182.
ŠVEDA, M., (2011). Suburbanizácia v zázemí Bratislavy z hľadiska analýzy zmien krajinnej pokrývky. In[20]
Geografický časopis, vol. 63, no. 2, pp. 155-173. ISSN 2453-8787.
ŠVEDA, M., KRIŽAN, F., (2012). Prejavy komerčnej suburbanizácie vo vybraných odvetviach[21]
hospodárstva v zázemí Bratislavy. In Ekonomický časopis, vol. 60, no. 5, pp. 460-481. ISSN 0013-3035.
TREMBOŠOVÁ, M., (2012). Geografické aspekty maloobchodnej siete mesta Nitra. Nitra: FPV - Fakulta[22]
prírodných vied UKF v Nitre. ISBN 978-80-558-0105-6.
WINKLER, F., (2005). Ursachen und Folgen der Suburbanisierung. [diplomová práca]. Oldenburg: Carl[23]
von Ossietzky Universität Oldenburg.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
552
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-71
VÝVOJ VIDIECKEJ KRAJINY S DISPERZNÝM TYPOM
OSÍDLENIA NA PRÍKLADE OBCE ŽUPKOV
DEVELOPMENT IN THE RURAL LANDSCAPE WITH DISPERSED
SETTLEMENT BY THE EXAMPLE OF THE VILLAGE ŽUPKOV
LUCIA ŠOLCOVÁ
ZUZANA RAMPAŠEKOVÁ
VILIAM ZÁBORSKÝ
Katedra Geografie a regionálneho rozvoja
Fakulta prírodných vied
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre
Department of Geography and Regional Development
Faculty of Natural Sciences
Constantine The Philosopher University
Tr. A. Hlinku 1, 94974 Nitra, Slovakia
E-mail: lsolcova@ukf.sk, zrampasekova@ukf.sk, viliam.zaborsky@student.ukf.sk
Anotace
Cieľom príspevku je analýza historického vývoja územia so štálovým (disperzným) typom osídlenia so
zameraním na využitie krajiny v období 1844 – 1956 – 2013, čo predstavuje 169 rokov. Na hodnotenie
zmien krajiny boli využité historické mapy II. vojenského mapovania, súčasné ortofotomapy
a identifikované krajinné elementy boli overené rekognoskáciou terénu. Kartografické výstupy
a výsledky boli spracované v prostredí ArcMap GIS 10.2. Okrem skúmania prvotnej a druhotnej
krajinnej štruktúry sa príspevok zaoberá aj hodnotením zmien krajinnej štruktúry vo vzťahu k
ekologickej stabilite územia. Prostredníctvom tohto hodnotíme skúmané územie z dlhodobého
hľadiska ako stabilnú krajinu.
Klíčová slova
vývoj krajiny, GIS, DPZ, životné prostredie, regionálny rozvoj
Annotation
The aim of paper is focused to analysis of historical development in Nová Baňa area with typical
dispersed settlement („štále“) with a focus on land use in 1844 – 1956 – 2013, it represents 169
years. Historical maps from 2nd military mapping have been used for evaluation of landscape
changes. Orthophoto and existing reporting landscape elements was verified by field research.
Cartographic outputs and results have been processed in ArcMap GIS 10.02. Besides primary and
secondary landscape structure research, the contribution deals with the assessment of landscape
structure changes in relation to the territorial ecological stability. Through this we evaluate studied
area in the long term as a stable country.
Key words
landscape development, GIS, remote sensing, environment, regional development
JEL classification: Q5, P28
Úvod
Záujmové územie je súčasťou stredoslovenskej kopaničiarskej (štálovej) oblasti typickej disperznou
formou osídlenia. Územie je zaujímavé z hľadiska zachovanej ojedinelej historickej krajinnej
štruktúry so špecifickým vidieckym krajinným rázom. Postupným rúbaním lesov a klčovaním porastu
sa získali v blízkosti letných pastierskych sídiel nové plochy poľnohospodárskej pôdy, na ktorej sa
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
553
pestovali nielen krmoviny, ale aj menej náročné obilniny a zemiaky. V období niektorých
poľnohospodárskych prác prichádzali do letovísk na niekoľko dní celé rodiny. Z pôvodného
pastierskeho sídla sa postupne utvorilo sezónne pastiersko-roľnícke sídlo, ktoré malo charakter
filiálneho hospodárskeho dvora. Sezónny pobyt celých rodín na letných sídlach sa predlžoval úmerne
s narastaním významu letoviska v hospodárení príslušnej rodiny. V mnohých prípadoch zostávali
gazdovské rodiny na pôvodnom filiálnom hospodárstve v poli po celý rok, čím sa z letoviska utvorilo
trvalé sídlo kopanicového typu. Podmienky pre vznik kopaníc ako sídelných jednotiek vznikali najmä
v skupine (letné chotárne maštale) čiastočne v druhej skupine (zimné chotárne maštale). V poslednom
štádiu hospodárskeho a stavebného vývoja filiálneho hospodárstva prakticky zanikli rozdiely medzi
hospodárskym dvorom v dedine a poli. Po prenesení ťažiska hospodárenia do chotárneho sídla
pôvodné sezónne pastierske obydlie sa stávalo trvalým sídlom celej rodiny. Takýto proces sídelného
vývoja môžeme sledovať vo všetkých oblastiach Slovenska s kopanicovým osídlením (Podolák,
1980). Roztratené sídla sa tvoria, ale aj vytrácajú počas celého historického vývoja. Ich profil sa
časom pretvára. Na jednej strane sa menia na dediny, ale na druhej strane samostatné obce klesajú na
úkor roztratených sídel (Horváth, 1980).
Pôsobením a činnosťou človeka sa mení profil a fyziognómia krajiny. Proces kultivácie krajiny
označujú tri základné podmienky: úroveň sociálneho a kultúrneho rozvoja spoločnosti, jej
hospodárska situácia a prírodné podmienky. Zmeny krajinnej štruktúry majú vplyv na biodiverzitu
krajiny a životné prostredie.
1. Metodika
Terénny výskum je najdôležitejším vstupným a výstupným krokom. Súčasťou terénneho prieskumu
bol odber fotodokumentačního materiálu, návšteva Obecného úradu v Župkove, Mestskej knižnice
v Novej Bani a Pohronského múzea v Novej Bani. Po prípravnej fáze – tvorbe predbežnej mapy
nasledoval vlastný terénny výskum územia, ktorý je dôležitý najmä pri určovaní krajinných prvkov,
ktoré sú ťažko identifikovateľné z mapových podkladov. Slúži na overenie súčasného rozmiestnenia
a využitia jednotlivých krajinných prvkov. Tvorba máp a výstupných údajov prebiehala v prostredí
GIS (ArcMap 10.2).
Na hodnotenie historickej krajinnej štruktúry boli použité mapy z II. vojenského mapovania Rakúsko
– Uhorska (tzv. Františkovo mapovanie 1836 – 1852). Konkrétna mapa bola z roku 1844. Pri tvorbe
druhotnej krajinnej štruktúry bola využitá vojenská mapa v mierke 1:25 000 z roku 1956. Digitalizácia
súčasnej krajinnej štruktúry bola realizovaná v mierke 1:4000 a boli použité letecké snímky z roku
2010, identifikácia súčasných krajinných prvkov bola realizovaná terénnym mapovaním v roku 2013.
Všetky mapové podklady boli digitalizované. Vytvoreniu máp predchádzalo vytvorenie legendy
krajinných prvkov. Legenda vznikla kombináciou interpretačného kľúča tried krajinnej pokrývky
CORINE Land Cover (Feranec, Oťaheľ, 2001, Ružička, 2000), ktorý zohľadňoval aj
humánnogeografické zložky krajiny (Dubcová, Kramáreková, 1999). Podobne ako Petrovič (2005),
Bieliková, Petrovič (2016) sme hodnotili zmeny krajiny v Novobanskej štálovej oblasti, typicek
roztrateným osídlením a banskou činnosťou.. Na základe mapových podkladov a terénneho výskumu
sme vyhodnotili zmeny krajinnej štruktúry za časové obdobie 169 rokov a výsledky hodnotili aj vo
vzťahu k ekologickej stabilite krajiny podobne ako aj Ivanová, Michaeli, Boltižiar a i. (2013).
2. Vymedzenie územia
Župkov sa nachádza na úpätí pohoria Vtáčnik, ktorý je tvorený mladovulkanickými horninami. Obec
sa nachádza v Banskobystrickom kraji, v centrálnej časti okresu Žarnovica, hraničí so 4 obcami (Ostrý
Grúň, Hrabičov, Horné Hámre a Píla). Cez Župkov preteká Župkovský potok. Obec leží v nadmorskej
výške 415 m n.m.. Má nesúmerný pôdorys. Keďže hovoríme o štálovej oblasti, ide o disperzné sídlo,
ktoré tvoria viaceré časti ako viesky a samoty. Roztratenosť domov svedčí o forme rozptýleného sídla.
Župkov patrí do jednej z piatich oblastí s disperzným typom osídlenia na Slovensku - do Novobanskej
(stredoslovenskej) štálovej oblasti. Jeho severnú časť tvorí lesný porast. Centrum obce je zložené
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
554
z dvoch častí: Dolný a Horný Župkov. Ďalšími časťami obce, ktorými sú štále (sídla mimo jadra obce)
sú Dolné a Horné Pecné, Fartálov vrch, Palč, Tŕň, Angletovci, Šimúnovci, Báňa, Oslanovci, Šulovci
a Jiholtovci. Štále nesú väčšinou názvy podľa mien rodín, ktorí sídlo zakladali. Rozloha obce je
1034,36 ha s počtom obyvateľov 740 (2017) (www.statistics.sk, www.zupkov.sk, 2017). Blízko
Župkova sa tiahne cesta II. triedy č. II/512. Miestnu dopravnú sieť obce vytvárajú cesty III. triedy č.
III/5122 a III/5123.
Názov obce sa postupne vyvíjal. Jej prvotný názov bol „Zsupkó“.
V období rokov 1877 – 1882 sa obec volala „Zsupkóv“, potom v rokoch 1892 -1913 bol jej názov
„Erdosurany“ a v roku 1920 „Žubkov“. Od roku 1927 sú zmienky o obci s názvom Župkov a toto
označenie sa používa až doteraz (Jakúbeková, 2010).
3. Hodnotenie vývoja krajiny
3.1 Vývoj a využitie krajiny obce v roku 1844
Pre hodnotenie vývoja a zmien krajinnej štruktúry boli využité mapy z II. vojenského mapovania
(Františkovho) z roku 1884. Využitie zeme v tomto období dokumentuje obr. 1 a graf 1.
V sledovanom roku 1844 najväčšiu časť 42,0 % územia tvorila skupina prvkov lesnej a nelesnej
drevinovej vegetácie (434,7 ha). Zaberala hlavne severnú časť obce. Druhou skupinou bola skupina
prvkov trvalých trávnatých porastov, ktorá tvorila 37,7 % (390 ha). Táto skupina sa vyskytovala
hlavne v centrálnej a západnej časti územia. Ďalšou skupinou bola skupina poľnohospodárskych
kultúr, ktorá sa vyskytovala v juhovýchodnej časti Župkova, ale aj pri brehoch potokov zastúpená na
201,2 ha (19,4 %). Poslednou skupinou bola skupina sídelných prvkov, ktorá tvorila 8,5 % rozlohy
(0,8 ha).
Graf 1: Využitie krajiny obce Župkov v roku 1844
Zdroj: vlastné spracovanie
3.2 Vývoj a využitie krajiny obce v roku 1956
V porovnaní s rokom 1844, kde sme identifikovali iba 7 prvkov využitia krajiny spolu s vodnými
tokmi a komunikáciami, v roku 1956 sme rozlíšili už 23 krajinných prvkov (obr. 2, graf 2). Skupina
prvkov lesnej a nelesnej drevinovej vegetácie zaberala 365,2 ha (35,3 %), čo je menej o 69,5 ha v
porovnaní s rokom 1844. Z tejto skupiny najväčšiu rozlohu tvorili zmiešané lesy 318,5 ha, ktoré sa
nachádzali v severnej časti obce. Ďalej listnaté lesy, ktoré zaberali 19 ha, brehové porasty drevín
vodných tokov tvorili 14,7 ha. Líniová drevinová vegetácia sa nachádzala popri cestných
komunikáciách na ploche 4,8 ha. Lesíky ako ďalší identifikovaný krajinný prvok zaberal 5,7 ha.
Najmenším krajinným prvkom v skupine boli rúbaniská na ploche 2,4 ha. V roku 1956 skupina
prvkov trvalých trávnatých porastov tvorila rozlohu 592,9 ha (57,3 %), čo znamená, že bola najväčšia
zo všetkých skupín krajinných prvkov a môžeme pozorovať jej nárast o 202 ha. V tejto skupine
42,0 %
37,7 %
19,4 %
0,8 % 1 Skupina prvkov lesnej a
nelesnej drevinovej
vegetácie
2 Skupina prvkov trvalých
trávnatých porastov
3 Skupina prvkov
poľnohospodárskych
kultúr
4 Skupina sídelných
prvkov a rekreačných
priestorov
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
555
najviac zastúpeným krajinným prvkom boli pasienky 298,9 ha, ktoré boli lokalizované prevažne
v centre obce. Lúčne porasty predstavovali 180,5 ha, ktorých najväčšia časť sa rozprestierala
v severnej časti obce. Pasienky s drevinami tvorili 66 ha a lúčne porasty s drevinami 47,6 ha. Tretiu
skupinu krajinných prvkov tvorila skupina prvkov poľnohospodárskych kultúr 61,6 ha (6 %).
V porovnaní s rokom 1844 sledujeme veľký pokles o 139,6 ha. V skupine prevažovali veľkoblokové
polia (24,9 ha) nad maloplošnými a úzkopásovými poliami (10,7 ha). Vyskytovali sa tu aj mozaikové
štruktúry, ktorých plocha bola 19,6 ha tvorená ornou úzkopásovou pôdou, trvalými trávnatými
porastmi s drevinami. Najmenšiu plochu zaberali ovocné sady 6,3 ha. Skupina sídelných prvkov
v roku 1956 predstavovala plocha 14,7 ha (1,4 %), čo je v porovnaní s rokom 1844 nárast o 6,2 ha.
Tvorila ju prevažne rozptýlená zástavba (3,8 ha) a samoty (1,7 ha). Súvislá zástavba zaberala plochu
2,3 ha a prídomové záhrady 6,4 ha. Zvyšnú zastavanú plochu tvorili administratívne budovy (0,3 ha) a
cintorín (0,2 ha). Využitie krajiny v Župkove dokumentuje graf 2.
3.3 Vývoj a využitie krajiny obce v roku 2013
Súčasné využitie krajiny obce v roku 2013 dokumentuje obr. 3 a graf 3. Spresnenie mapových
podkladov, využitie ortofotomáp a terénny výskum poskytli možnosť presnejšieho hodnotenia
súčasného stavu krajiny. V tomto roku sme vyčlenili 31 krajinných prvkov. Najväčšiu rozlohu
zaberala skupina lesnej a nelesnej drevinovej vegetácie na 544,4 ha (52,6 %). V porovnaní s rokom
1956 pozorujeme nárast o 179,2 ha. Veľkú plochu tvorili zmiešané lesy 401,2 ha na severe a listnaté
lesy 99,7 ha na juhovýchode. Líniová drevinová vegetácia v rámci tejto skupiny tvorila 14,2 ha,
plošné porasty krovín 12,1 ha na juhovýchode, lesíky 10,9 ha, brehové porasty drevín vodných tokov
4,5 ha a skupinky drevín 1,7 ha. Plocha skupiny prvkov trvalých trávnatých porastov sa zmenšila o
263,6 ha a rozprestierala sa na ploche 329,3 ha (31,8 %). Postupným zarastaním trávnatých porastov
sa začali rozširovať pasienky s drevinami na 112 ha v centrálnej časti Župkova a pasienky tvorili
102,1 ha. Lúčne porasty s drevinami zaberali 52,4 ha a prevyšovali lúčne porasty na ploche 52,4 ha.
Nevyužité trvalé trávnaté porasty zaberali 3,1 ha, nevyužité trvalé trávnaté porasty bez drevín 1,4 ha.
Skupina prvkov poľnohospodárskych kultúr sa rozprestierala na ploche 98,6 ha (9,5%).
Dokumentovali sme nárast oproti roku 1956 o 37 ha.
Graf 2: Využitie krajiny obce Župkov v roku 1956
Zdroj: vlastné spracovanie
Najviac zastúpeným krajinným prvkom boli veľkoblokové polia na 64,5 ha, vyskytovali sa hlavne
v južnej a juhovýchodnej časti obce, ktoré prevládali nad maloplošnými uzkopásovými poliami 8,3 ha.
V tejto skupine sa vyskytovali aj mozaikové štruktúry s plochou 11,7 ha tvorené ornou
pôdou, trvalými trávnatými porastmi s drevinami a mozaikové štruktúry, ktoré sú utvárané trvalými
trávnatými porastmi s drevinami na ploche 14,1 ha. Skupina sídelných prvkov, rekreačných priestorov
a technických diel v roku 2013 zaberala plochu 62 ha (6 %), čo je viac ako v roku 1956 o 47,3 ha.
Súvislá zástavba rodinných domov sa zvýšila na 2,6 ha. Rozptýlená zástavba zaberala plochu 2,8 ha a
samoty 0,7 ha. Prídomové záhrady tvorili najväčšiu časť skupiny (51,6 ha). Zvyšnú plochu tvorili
35,3 %
57,3 %
6,0 % 1,4 % 1 Skupina prvkov lesnej
a nelesnej drevinovej
vegetácie
2 Skupina prvkov
trvalých trávnatých
porastov
3 Skupina prvkov
poľnohospodárskych
kultúr
4 Skupina sídelných
prvkov a rekreačných
priestorov
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
556
športové ihriská (1,2 ha), predškolské a školské zariadenia (1 ha), chaty a rekreačné priestory (1 ha),
kostol s cintorínom (0,4 ha), administratívne budovy (0,3 ha), priemyselné areály (0,3 ha) a parky
s plochou (0,1 ha). Zastúpenie jednotlivých skupín krajinných prvkov je znázornené v grafe 3.
Graf 3: Využitie krajiny obce Župkov v roku 2013
Zdroj: vlastné spracovanie
3.4 Vývoj a využitie krajiny obce v rokoch 1844-1956-2013
Na základe výsledkov výskumu, ktoré sú uvedené v tabuľkách 1 a 2 v sledovanom období 1844 –
2013, môžeme obec Župkov považovať za stabilnú krajinu, pretože až 68,5 % (708,2 ha) plochy obce
zostalo počas 169 rokov nezmenené. Skupina prvkov lesnej a nelesnej drevinovej vegetácie zostala
nezmenená na 365,2 ha (35,3 %). Tieto lesné komplexy zostali zachované hlavne v severnej časti
obce. Skupina prvkov trvalých trávnatých porastov sa zachovala na ploche 329,3 ha (31,8 %),
vyskytuje sa hlavne v centrálnej časti Župkova. Treťou skupinou je skupina prvkov
poľnohospodárskych kultúr, ktorá sa zachovala na 61,6 ha (6 %). Vyskytuje sa hlavne pri riekach
a niektorých častiach štálov: Andelovci, Dolný Župkov a Horné Pecno. Skupina sídelných prvkov
a rekreačných priestorov zostala nezmenená na 8,5 ha (0,8 %). Podstatná časť obyvateľstva sa
sústredila hlavne popri Župkovskom potoku. Svoju funkciu zmenila menšia časť územia na ploche
326,2 ha (31,5 %).
Tab. 1: Zmeny využitia krajiny v obci Župkov v období rokov 1844 – 2013
časové obdobie
zmenené nezmenené
ha % ha %
1844 - 1956 418,2 40,4 616,2 59,6
1956 - 2013 526,9 50,9 507,5 49,1
1844 - 2013 326,2 31,5 708,2 68,5
Zdroj: vlastné spracovanie
Tab. 2: Využitie krajiny obce v období rokov 1844 -1956 -2013
Skupina krajinných prvkov
1844 1956 2013
ha % ha % ha %
1 Skupina prvkov lesnej a nelesnej drevinovej vegetácie
a nelesnej drevinovej vegetácie
434,7 42,0 365,2 35,3 544,4 52,6
2 Skupina prvkov trvalých trávnatých porastov 390,0 37,7 592,9 57,3 329,3 31,8
3 Skupina prvkov poľnohospodárskych kultúr 201,2 19,4 61,6 6,0 98,6 9,5
4 Skupina sídelných prvkov a rekreačných priestorov 8,5 0,8 14,7 1,4 61,7 6,0
5 Skupina technických prvkov - - - - 0,3 0,0
Zdroj: vlastné spracovanie
52,6 %
31,8 %
9,5 %
6,0 %
1 Skupina prvkov lesnej
a nelesnej drevinovej
vegetácie
2 Skupina prvkov
trvalých trávnatých
porastov
3 Skupina prvkov
poľnohospodárskych
kultúr
4 Skupina sídelných
prvkov a rekreačných
priestorov
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
557
Obr. 1: Obr. 2: Obr. 3:
Zdroj: vlastné spracovanie
Záver
Mapovanie a hodnotenie vývoja a zmien krajiny je do značnej miery subjektívne, teda ovplyvnené
samotným autorom, preto vznikajú rôzne názory a pohľady na spoločnú problematiku. Zároveň môžu
nastať rôzne závery a výsledky výskumu. V tomto prípade sa potvrdil európsky trend súvisiaci so
zmenami využívania krajiny od roku 1884 v nástupe rastúcej skupiny prvkov lesnej a nelesnej
drevinovej vegetácie ako aj skupiny trvalo trávnych porastov prevažne na úkor skupiny
poľnohospodárskych kultúr ako aj skupiny prvkov sídelných a rekreačních priestorov („zarastanie“
štálov), čo potvrdzujú práce viacerých autorov (Bürgi, Turner, 2002, Lipský, 2000, Garzia, Ruiza a i.,
1996). Pre porovnanie zmien štruktúry krajiny Župkova sme zvolili tri časové horizonty
1844 - 1956 - 2013. Hlavným faktorom, ktorý ovplyvňuje krajinnú štruktúru je antropogénny faktor.
Svojím tlakom vplýva či už priamo alebo nepriamo na funkciu krajiny, jej štruktúru, postavenie,
ekologickú stabilitu a prírodu. Na základe výskumu sa krajina dá podrobne analyzovať a rozumnejšie
využívať pre potreby spoločnosti (, Šolcová, Rampašeková, Vojtek, 2016, Chromý, Jančák, Marada,
2011).
Analýzou a porovnávaním historickej a súčasnej krajinnej štruktúry vo zvolenom časovom horizonte
sme charakterizovali zmeny krajiny, ktoré počas sledovaného obdobia nastali medzi interpretovanými
krajinnými prvkami. Výsledky sú porovnateľné s okolitými obcami Novobanskej štálovej oblasti
(napr. Veľké Pole, Píla, Radobica, Jedľové Kostoľany), ktoré hodnotili Petrovič (2005) a Šolcová
(2012). V súčasnej dobe mnohé zo štálov prechádzajú transformáciou a začínajú plniť práve rekreačnú
funkciu. Kopanice (štále, samoty) v extrémných vzdialenostiach zanikli a postupne zanikajú a
v súčasnosti predstavujú kopaničiarske sídla sídelný typ najmarkantnejšie postihnutý depopuláciou.
Študované územie si v značnej miere zachovalo prvky pôvodnej historickej krajinnej štruktúry a
celkový krajinný ráz. Je dôležité venovať zvýšenú pozornosť územiu s takýmto charakterom a hľadať
riešenia pre zachovanie dominantných prvkov krajinnej štruktúry. Stimulujúco môže pôsobiť relatívne
nepoškodené životné prostredie, relatívne nízke ceny pozemkov, opätovné priznanie vlastnických
práv, oživenie pôvodných foriem hospodárenia a rastúci dopyt po zdravom životnom štýle.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
558
Literatúra
BIELIKOVÁ, H., PETROVIČ, F., (2016). The origin and development of dispersed settlement in Nova[1]
Bana „Stále“ area as a factor of tourism development in the region. In Central Europe area in view of
current geography. Brno: Masarykova univerzita, pp. 460-463. ISBN 978-80-210-8313-4.
BÜRGI, M.,TURNER, M.G., (2002). Factors and Processes Shaping Land Cover and Land Cover Changes[2]
Along the Wisconsin River. Ecosytsems, vol. 5, no. 5, pp. 184-201. ISSN 1432-9840.
DUBCOVÁ, A., KRAMÁREKOVÁ, H., (1999). Mapa využitia zeme ako jedna z metód terénneho[3]
výskumu. In Geografické informácie, no. 6, pp. 72-81. ISBN 80-8050-290-0.
FERANEC,J., OŤAHEĽ, J., (2001). Krajinná pokrývka Slovenska. Bratislava: VEDA. ISBN 80-224-0663-[4]
5.
GARZIA RUIZA, J.M., AI., (1996). Land-use changes and sustainable development in mountain areas:[5]
a case study in the Spanish Pyrenees. Landscape ecology, vol. 11, no. 5, pp. 267-277. ISSN 1572-9761.
HORVÁTH, P., (1980). Historický prehľad vzníku a rozvoja chotárnych sídel v slovenskej časti Karpát.[6]
Slovenský národopis, vol. 28, no. 1, pp. 8-18.
CHROMÝ, P., JANČÁK, V., MARADA, M., ET AL., (2011). Regional differences in the perceptions of[7]
representatives of rural municipalities in Czechia regarding rural areas. Rural areas – Living space, vol.
116, no. 1, pp. 23-45. ISSN 1212-0014.
IVANOVÁ, M., MICHAELI, E., BOLTIŽIAR, M., ET AL., (2013). The analysis of changes ecological[8]
stability of landscape in the contrasting region of the mountain range and a lowland. In 13th International
multidisciplinary Scientific Geoconference. Albena: Stef Technology LTD, Bulgaria, pp. 925-938. ISBN
978-619-7105-04-9. ISSN 1314-2704.
JAKÚBEKOVÁ, M., (2009). 50. Výročie školy v Župkove 1959 - 2009. Martin: Alpaprint s. r. o. ISBN[9]
978-80-7090-904-1.
LIPSKÝ, Z., (2000). Sledování změn v kulturní krajině. Praha: Česká zemědělská univerzita. ISBN 80-213-[10]
0643-2.
OBEC ŽUPKOV, (2011). Zupkov. [online]. [cit. 2013-02-03]. Dostupné z: http://www.zupkov.sk.[11]
PETROVIČ, F., (2005). Vývoj krajiny v oblasti štálového osídlenia Pohronského Inovca a Tribeča.[12]
Bratislava: ÚKE. ISBN 80-969272-3-X.
PODOLÁK, P., (1980). Sezónne sídla pastierov a chovateľov dobytka na Slovensku. Slovenský národopis,[13]
vol. 28, no. 1, pp. 18-34.
RUŽIČKA, M., (2000). Krajinnoekologické plánovanie – LANDEP I. (Systémový prístup v krajinnej[14]
ekológii). Nitra: Biosféra. ISBN 80-968030-2-6.
SLOVENSKÝ ŠTATISTICKÝ ÚRAD, (2016). Sčítánie obyvateľov, domov a bytov 2014. [online]. [cit.[15]
2014-03-11]. Dostupné z: http://datacube.statistics.sk/TM1WebSK/TM1WebLogin.aspx.
ŠOLCOVÁ, L., (2012). Vývoj krajiny s disperzným typom osídlenia v Novobanskej štálovej oblasti. Nitra:[16]
UKF FPV. ISBN 978-80-558-0208-4.
ŠOLCOVÁ, L., RAMPAŠEKOVÁ, Z., VOJTEK, T., (2016). Landscape development of the Nova Bana[17]
town. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova
univerzita, pp. 613-620. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-78.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
559
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-72
MATHEMATICAL METHODS IN A LAND-USE
DECISION-MAKING
MATEMATICKÉ METODY V ROZHODOVÁNÍ O VYUŽITÍ ÚZEMÍ
JITKA KOMINÁCKÁ 1
LADISLAV KOMINÁCKÝ 2
LUBOMÍR KOSTROŇ 1
1
B.I.B.S., a. s. - vysoká škola 1
B.I.B.S., a. s. - college
Lidická 81, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: kominacka@bibs.cz, kostron@bibs.cz
2
Město Kyjov 2
Town Kyjov
Masarykovo nám. 1, 697 01 Kyjov, Czech Republic
E-mail: l.kominacky@mukyjov.cz
Annotation
The article presents research results, which investigated the stakeholders´ differences of opinion while
solving the use of a specific territory. The research took a place in one Southern-Moravian community
during January and February 2017. The framework established by the Building law for acquiring of
master plan was used as anvironment for research. The master plan is one of the activities of
regional planning. Methods like structured interviews, multiple regression analysis and problem maps
were used. The main result is, that the protection of public interests in a region is not possible without
the protection of independency of its beares. Independence, knowledge of a suitable procedure and
application skill of landscape management in a synergistic effect naturally strengthen the confidence
of the specific actors in professional authority in the territory.
Key words
group judgement and decision-making, multiple regression analysis, local land use planning
Anotace
Cílem článku je představení výsledků výzkumu, který zjišťoval rozdíly v názoru na řešení konkrétního
území ve skupinách zainteresovaných osob. Výzkum probíhal v obci na jižní Moravě v lednu a únoru
roku 2017. Jako prostředí pro výzkum byl využit (stavebním) zákonem stanovený rámec pro
pořizování územní studie, což je jedna z činností územního plánování. Využitím metod
strukturovaného dotazování, vícenásobné regresní analýzy a problémové mapy bylo dosaženo určité
míry konkretizace v multidisciplinárním prostoru, která vyústila v závěr, že ochranu veřejného zájmu
není možné v území realizovat bez ochrany nezávislosti jeho nositelů. Nezávislost, znalost vhodného
postupu a aplikační dovednost správy území v synergickém účinku přirozeně posilují důvěru
konkrétních aktérů v odbornou autoritu v území.
Klíčová slova
skupinové rozhodování, vícenásobná regresní analýza, územní plánování
JEL classification: R58, R52
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
560
1. Introduction
“The Master Planning Directive“ was published by the Ministry of Regional Development of the
Czech Republic in December of 2010 (Sklenář, Navrátilová, 2010). According to this directive the
master planning study “is an integral part of the land use documentation and (among other things) is
to be used as a document for territorial decision-making“. Planning study may examine solutions,
offered in the master planning documentation in a greater detail and thus the planning study makes
possible to “check and judge any possible changes in a given territory without formal
appurtenances“. These “characteristics“ of the planning study thus offer to a local self-governments
an interesting possibility to seek for an otimal use of a territory under consideration and its
interpretation. The goal is to use this “informal method“ to recognize the best developmental potential
of the local teritory. Also, to mobilize “the human resources of adequite skills“ (Wokoun, 2016) as
well as – to reach an aggreement about the structure of the local residency – and the estimate of its
further development.
The community in the Southern-Moravian Region, which was the object of our interest, is developing
its local plan in 2017. The proper methodology requires to acquire a planning study. In another words,
by these prescribed means, the community is to examine “the ideas in a real proces of designing so,
as to make the creative potential of imagination the base root of urban planning“ (Lynch, 2004).
The „appropriateness“ or “adeaquacy“ in deeloping a local plan, offered by the law, is possible to
interpret in a various ways. To come up with a well-ballanced, meaningfull and even admirable image
of residences to be constructed, is for a local authority sometimes almost too high goal. Moreover, one
has to consider the limits of use, of the given territory, within the context of broader specific and
historical relations of the surrounding spaces. This all – if the source of relevant information are
identified and secured – is to enhance the “plausibility, legibility and obviousness“ (Lynch, 2004) of
the community in a larger, regional scale and thus to contribute to the validation and perhaps even to a
better understanding of the locally shared values in the territory. This can serve as an advantage within
the regional competitive environment.
2. Goals and methods
The aim of this paper is to present a result of research, which took a place in one Southern-Moravian
community during January and February 2017. In this case, we tested the use of mathematical
methods in understanding judgment and decision-making of stakeholders, regarding the land use.
The next goal was to use the knowledge acquired (analyzing the judgmental and decison-making
processes with a few key participants) in the communication with a broader public to reach an
acceptable compromise to be reached among potentionally diverse ideas, intentions, interests and
actual possibilities among almost sixty land owners, with the ideas and possibilities of the willage
authority. The meaning of the research was to verify the potential contribution of judgemnt and
decision-making by mathematical analysis in the interdisciplinary context, which the land use
planning is.
The first part of the research involved the five “key players” – the willage mayor and the deputymayor,
an architect (the designer of the plan) and the representative of the regional planning authority.
The second part of the research involved also the relevant land owners. The research was focused
upon the decision-making of the group. The structured interviews, problem maps development and
multiple regression analysis were used as methods. As regression analysis it was used the POLICY
analysis software (see below). The meaning of this procedure was to prevent (soften) an open conflict
of contradicting interests, as well as (an opposite dangerous outcome) a group-think.
2.1 Group decision making
Group decision making usually reveals two distinct kinds of potential social conflicts: a) the conflict
among indivial interests (power conflict over the goal, with the win-loose strategy, i.e. compromise or
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
561
win and capitulation outcome) and/or b) the cognitive conflict (a conflict arises over different views,
means, solutions of how to achive a joint, commonly acceptable, desirable goal; the win-win cooperative
strategy is usually threatened by a lack of understanging when specific differences in
opinions occur within uncertain, error-laden contexts, which usually leads into an increase of
distrust and regression back to competitive, combat strategy of participants). The practical task is to
disentangle the mixture of both conflicts and to see, how the mutual understang of differing views
could be aided by an analysis of a model cases series – to support the co-operation and to prevent the
shift to competition. On the other hand, the risk of groupthink syndrome (McCauley, C., 1989) is also
to be prevented in a later discussion; the desired consensus (perhaps as a relief, after the conflict is
over) frequently results into the below an average quality and later regreted solutions (groupthink
reduces the individuality of decision-making, enhances self-censorship and finally the group opinion
becomes more important, then the real facts).
2.2 Research methods
To obtain a basic insight into our task, a qualitative methodology of structured inquiry was used. The
number of respondents was relatively small; on the other hand, they were of the key importance in
respect to the decision-making task and thus their questioning was a correct approach. The most
complex information was needed even at the price of low generability and almost no data
standardization. The site of the research was in the willage hall itself, which also increased the validity
of our findings. The subject matter of out research was the location to be developed into a settlement.
The object of our research were two groups of participants. As already mentioned, the first one
consisted of four participants – the mayor, the vice-mayor, an architect-designer of the plan and the
representative of the regional planning authority. The second group were the owners of allotments,
which the site consists of. The “summarizing protocol” of transcribed qualitative data was used for
their interpretation.
As is usually the case, most of the proprietors are not good at considering their piece of land in a
wider, surrounding context (i.e. neighbouring sites, public communicatons etc.). Maps are 2 D models
of a real territory and do represent well some broader connections to a laymen. The narrower concept
of a „problem map“ is s graphic expression of main problems of a territory under consideration.
According to Blažek (Blažek 2004) even a „blind map“ (for instance the cadastral map) can be
considered to be a „problem map“, if the land proprietors represent their images of various future uses
by attaching differently colored pieces of paper there. At the same time, all proprietors involved, may
follow the proces and see, what kinds of land use are at play and may react to it immediatelly. The
willage representatives, an author of the plan design and land owners discuss together the many
relationships growing and revealed by such a representation, also the necessary limits. Thus all may
ascertain the land owners various motifs as related to their developmental intentions.
The multiple regression analysis used here is derived from the method of „policy analysis“
(Hammond K. R., Hursch C., Todd F., 1964, see also Kostron 1997). Hammond modified „the
lens model“ of perception originally composed by Egon Brunswik (1934) into a tool for judgments
and decison-making analysis. The procedure consists of a few steps:
a) to ask the participants (judges) to state the problem (the ideal vision, the external criterion) to be
achieved/solved in a mutually aggreeable manner,
b) to identify several key important aspects (the keys), which characterize the common goal (the ideal
state, the external criterion),
c) to aggree on scales, which will be used to quantify the keys as well as the individual judgment
values (in a presentation of a simulated, varying cases of the problem),
d) to judge (individually) how well/wrong the sets of randomly chosen key values presented to
participats (judges), represent their image of an ideal state (problem, external solution). The
individual key vaules and the judgments over a set of examples are saved in a data matrix form and
processed by a regression analysis,
e) to discuss the differences among the judges, revealed by the analysis: aa) the differing funtion
forms between individual keys and the criterion (image of the ideal state). There are two kinds of
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
562
function forms revealed – the linear fuction form (the higher/lower the key value, the better for the
ideal state, external criterion) or the curvilinear relationship (the U shape or the inverted U shape;
for instance - too much or too little of the key value is bad for the quality of the ideal state, external
criterion). Of course, the curvilinear function forms are cognitively more complex and more
difficult to understand namely, if there is a mixture of some of them positive and some of them
opposite, inverted; bb) the cue weights, which the judges unknowingly assign to each cue. The
differences in the function forms as well as in the key weights are graphically presented for
individual cues and for each participant (judge) to all of them. The graphical representation of
function forms and weights serve as a basis for a discussion about reasons of differences in
judgments.
The lens model equation enables us to analyze the relation between two systems:
Judgment = the linear component of a judgment + nonlinear component of a judgment.
An index of the overal aggreement is calulated according to an adjusted equation:
ra= R1R2 G + C[(1 - R2
1)(1 - R2
2)]½
, where
G means the aggreement among the models of judments of the judges involved,
C expresses an aggreement among the residui of the regression models of judges,
R1 a R2 mean the multiple corelations of the first and second judge (this explanation involves only
two judges).
It followes, that a successful achievement of a judge is a function of two components. The first one is
represented by an expression GR1P2. It means the degree of an aggreement, due to linear components
in a judgment. The second component, the root of expressions in brackets, is the non-linear one and
signifies the fraction of an aggreement, not caused by the linear model. The appropriate adjustments of
the lens model equation depend on the type of the problem under study (the research project and the
actual shape of the lens model used).
3. Results
As stated above, the first structured interview included the major, vice-major, an architect - designer
of the plan and the representative of the regional planning authority. The inquiery consisted of two
parts. The first one was a set of multiple choice questions (of the M out of N type). Their purpose was
to make sure, that all involved are ready to project the principles of the regional plan into the future
design of the local plan. All the participants also claimed their ability to include the relationships of
the locality in question to its surroundings in their expressions of its future shape. As long as the types
of housing, all of them prefered the family house types. Flats or houses for the start-ups, singles or for
seniors were mentioned just in few cases. As long as the types of objects are concerned, the individual
family houses, twin houses, in-line family houses, passive houses and houses with more flats are
prefered. The bungalows, green houses and wood constructed houses were mentioned exceptionally.
None of the respondents wished for hostels. On the other hand, some small private businesses (as
services) were mentioned. Three out of four respondents claimed, that they can imagine the quality of
housing even in the future there.
In the second part of the study, the respondents expressed their approval on the five point scale (0
meaning disapproval, 5 total approval). All of the participants considered the existence of „services“
to the future inhabitants on a moderate level (3). The „calm and repose character“ of the development
zone was considered as rather important – obtaining the 3 – 5 points. The „aesthetical impression“
was assessed as a very important (4 – 5 points). All the participants expressed their belief, that the
present time decision on how the locality will be used, will influence the next generation. As
compared with the quality of housing in the surrounding parts of the willage, the participants did not
expect the new development to bring any significant quality change.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
563
This inquiry did not reveal any obvious significant cognitive conflict. The respondents see the future
use of the place as a complex of various type family houses with a low degree of adequite services and
also a tranquil zone (gardens, parks, playgrounds). To prove this impression, the judgments of the
participants (summarized as a set of cue and judgment values in a data matrix) were subjected to the
multiple regression analyses, described above. Three parametres (cues) were used to make a judgment
on: housing, services and the tranquil zone. The respondents (judges), not realizing it, utilized
displayed values of these three cues differently in their estimates of the quality of the housing (see
Fig.1). The left side of the picture shows, that the mayor, for exapmple, sees as appropriate to divide
the space among houses, services and the tranquil zone in a regular proportion of 1:3. The others
consider the housing sites to cover just one fifth of the total space as appropriate. The deputy major
would prefer to use almost one half of the total space for services, whereas the architect (the author of
the plan) and the regional planning authority representative would both prefer to extend the tranquility
zone into almost a half of the total space. The analysis thus revealed the unrealized interest of both the
deputy and the vice-deputy to maximize the use of space for the housing construction – even though
they realize the need of the tranquility zones. To the contrary, the architect and the regional plannig
authority representative, both professionals, well experienced in regional planning and planning
studies, prefered more space to be dovoted to the tranquility zone, since they realize the quality
relationships, reaching over into a wider surroundings.1
Fig. 1: The cue weights as a partial result of the regression analysis (left). The problem map (right).
Source: own processing
The second part of the research concentrated upon the land owners. Also this part of the research
consisted of two procedures. During the first one, the land owners obtained a questionaire, which was
answered in advance, before the community meeting took place. The questionaire seeked to reveal the
intents: what the owners expect to do with their pieces of land. Also, if they would be willing to
release parts of their property for the construction of public roads, engineering nets etc. The
questionaire was composed of five closed (multiple choice) questions (the 1:N type). The questionaire
was answered and turned in by 40 % of the about 60 owners. Almost all of them aggreed with the
construction development use in the locality. Two thirds were of the opinion, that the development
should proceed gradualy in steps; one third would prefer to see the development and construction in
all locality as a one step process. Furthermore, 50 % of the owners would like to build a house there,
25 % would prefer to use their allotments as a fields for a farming purposes and 10 % would be
willing to sell their parts to a potencial housebuilders. More than 50 % of them are willing to sell some
parts needed for the construction of public roads and engineering nets etc. No on is willing to give up
any part of his/her allotment. About 25 % of the land owners is not decided what to do or are willing
to exchange their piece for another one. All this discloses, that all the owners are interested into
valorization of their allotments by the change of their status from the farming land into a construction
1
Due to a limited space, all results can not be presented and discussed in a detail (the linear and nonlinear
utilization function forms among the ideal state and the cues, which the judges used). If interested, please, refer
to the authors. Thank you.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
564
land, they aggree with the construction; almost one half of them is prepared to start the construction –
without realizing, that the whole site is to be prepared by investments into the public roads and nets
first.
The problem map, on which the owners were expected to indicate their intentions and ideas, is on the
Fig.1 (on the right). This map was on display during the second part of the meeting, when the willage
representatives met with the land owners. This meeting attended about two thirds of the relevant land
owners. The representative of the regional planning authority presented the participants with three
existing possible plans how to proceeed to a final solution, stressed the need to respect the public
interests (for instance the need of public spaces, the transportation and technical infrastructure). An
extensive discussion over the map with all the officials and the owners present took a place. The map
shows, that the owners were interested in the family houses (two floor, sometimes including the
attics), or in the family houses of just of one floor (bungalows). The houses were expected to be
located within the gardens. Also, the houses are to be built along the existing roads and the owners
expect to retain their own, but long allotments. Only one owner realized the need for a public green
and would even build a flat building into the middle of the whole site. The tranquil and sporting zones
did not indicate on the map anyne, even though there were voices in the auditorium reminding, that on
some of the lots will build their homes „the young ones“. The problem map is in accordance with the
results of the questionaire inquery.
The land owners prefer to keep their lots within existing borders, even though they are very narrow.
On the other hand, the key players know, that this position greatly influences the overall image of the
planned development site. During the meeting it became also apparent, that the land owners do not
realize (or want to admit), that the whole area under consideration needs a sufficient space for the
transportation and technical infrastructure as well as other public spaces. Contrary to that, the key
players perceived the weight of public interest, were better able to quantify it and to express an image
of a real, further willage development in the future…
A compromise, needed between the technocratic, formal approach of the key players and the informal,
rather spontaneous „ad hoc“ approaches of the community members in solving the future development
in the land use study, in one Southern - Moravian willage, still waits to be reached.
4. Conclusion
The Charter of European Planning, published in 2013, states, that „it is needed to use specific
approaches and precautions focused on a specific place so, that the differences of places and regions
would be respected.“ The academic knowledge, introduced by a land use planner into a development
of a certain locality, is a legitimate tool, well fitting acceptable the „adequacy“. It is a skill, that helps
to make the planning process more overt and convincing to the public.
As an important pre-requisite for the use of a specific approach is the quantified estimate of individual
interests in a play. In a real time space it is the duty of regional planner to govern a proces, which,
being „adequite“, is to result into a long-time, non-fragmented perspective of an actual piece of land
and the inhabitants, living there.
Proper estimates enable us to distinguish the interests of “bands of isolated individuals …
hikikomoris“ (Byung-Chul Han, 2016) on one hand, on the other one, it is possible to recognize
a potential „integrity in the human being and thus also in buildings“ (Pallasmaa, 2012). Presently, in
this incoherent space of opinions there is a visible result of regional administration a scheme (a study,
a plan), which does not reflext almost necessary difference between how experts and inhabitans see a
particular territory. We call it the “byromental map“ (Kominácká, Kominácký, 2016). As a
consequence of application of such a byromental map onto the real space is a distortion an actual
situation, folowed by an erroneous interpretation of thinking about its further development. Thus
results into an establishment of another, long time problems, to be recognized and handled in the
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
565
future. Thus the contemporary solutions (often presented as of an „expert“ quality and „well
conceived“) become no more, than just temporay solutions.
It is obvious, that the use of mathematical methods in the analysis of judgment and strategic decisonmaking,
related to the use of land and regions, may be helpfull to the territory management. Deeper
understanding of the hidden potentials and, subsequently the development of logically coherent image
of the land (region) use (what and why will happen with the territory in a nearby and distand future) is
one aspect of the whole process. The second one is to master the art of co-ordination of the private
and public interests and the reaching a mutual consensus over how to utilize them adequately. The
goal for the regional planners is to get as close to a sound, reasonable and practical guesses of the
future and to guard the public interests as much, as it is possible. All this implies a) a need of adequite
education, skills acquirement and b) an independent positions of professional regional planners as well
as the authentic role of the regional, future planning authorities.
Literature
BLAŽEK, B., (2004). Venkovy: anamnéza, diagnóza, terapie. Šlapanice: Era group, s. r. o. ISBN 80-[1]
86517-90-X.
BRUNSWIK, E., (1934). Wahrnehmung und Gegenstandswelt: Grundlegung einer Psychologie vom[2]
Gegenstand her. Leipzig: F.Deuticke. ISBN 978-3-211-82864-9.
BYUNG-CHUL, H., (2016). Vyhořelá společnost. Praha: Rybka Publishers. ISBN 978-80-87950-05-0.[3]
HAMMOND, K. R., HURSCH, C., TODD, F., (1964). Analyzing the Components of Clinical Inference.[4]
Psychological Review, vol. 71, pp. 438 - 456. ISSN 0033-295X.
KOMINÁCKÁ, J., KOMINÁCKÝ, L., (2016). Význam hodnoty lokality jako nedílný indikátor kvality[5]
života specifického regionu. In XIX mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků.
Brno: Masarykova univerzita v Brně, pp. 621-627. ISBN 978-80-210-8272-4. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-79.
KOSTROŇ L., (1997). Psychologie vytváření úsudků: teorie a metodologie Egona Brunswika, K. R.[6]
Hammonda a jejich následovníků. Brno: Masarykova Univerzita Brno. ISBN 80-210-1646-9.
LYNCH, K., (2004). Obraz města. Praha: RNDr. Ivana Hexnerová – Bova Polygon. ISBN 80-7273-094-0.[7]
MCCAULEY, C., (1989). The nature of social influence in groupthink: Compliance and internatization.[8]
Journal of Personality and Social Psychology, vol. 57, no. 2, pp. 250-260. ISSN 0022-3514.
MMR, (2013). Charta evropského plánování. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. ISBN 978-80-[9]
87318-33-1.
PALLASMAA, J., (2012). Oči kůže. Zlín: Archa. ISBN 978-80-87545-10-2.[10]
SKLENÁŘ, T., NAVRÁTILOVÁ, A., (2010). Územní studie [on-line]. [cit. 2017-03-10].[11]
Dostupné z https://www.mmr.cz/getmedia/f653ecc5-e6e8-4825-b36d-374042a4b167/
UzemniStudie_17122010.pdf.
WOKOUN, R., (2016). Fundamentals problems of regional competitiveness and regional development[12]
factors in the Czech Republic. In XIX mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků.
Brno: Masarykova univerzita, pp. 59-64. ISBN 978-80-210-8272-4. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-
2016-6.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
566
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-73
PROMĚNA TERITORIALITY VE ZKUŠENOSTI OSOB PO
ZTRÁTĚ ZAMĚSTNÁNÍ
THE EXPERIENCE OF HUMAN TERRITORIALITY CHANGE AFTER JOB
LOSS
ROBERT OSMAN
ONDŘEJ ŠERÝ
Geografický ústav
Přírodovědecká fakulta
Masarykova univerzita
Department of Geography
Faculty of Science
Masaryk University
Kotlářská 2, 611 37 Brno, Czech Republic
E-mail: osman@mail.muni.cz, ondrej.sery@mail.muni.cz
Anotace
Příspěvek se zaměřuje na žitou teritoriální zkušenost osob po ztrátě zaměstnání a jeho cílem je
odpovědět na výzkumnou otázku „Jakým způsobem se proměnila teritorialita osob těsně po ztrátě
jejich zaměstnání?“ Ztráta zaměstnání se může projevovat pocitem snížení společenského postavení,
poklesem ekonomických jistot či absencí pravidelné denní rutiny, což se následně odráží i
v teritoriálním chování osob po ztrátě zaměstnání. Text vychází ze série semistrukturovaných
rozhovorů provedených v první polovině roku 2016 s komunikačními partnery a partnerkami, kteří
v posledních šesti měsících opustili svá zaměstnání. Z následné analýzy rozhovorů vyplynula ztráta
jednoho z hlavních kotevních bodů v podobě místa pracoviště a vytváření si nových prostorů aktivit
(případně zvýšení jejich významu). Nově utvořený akční prostor, který změnil svou podobu ze sítě
několika linií na teritorium s centrálním bodem v místě bydliště, je ovlivňován mimo jiné genderem,
(ne)dobrovolností opuštění předchozího zaměstnání, resp. případnou finanční tísní či předpokladem
(bez)problémového nalezení nového zaměstnání.
Klíčová slova
teritorialita, akční prostor, prostor aktivit, kotevní body, ztráta zaměstnání
Annotation
The paper focuses on the lived territorial experience of people after job loss and aims to answer the
research question "How was transformed the territoriality of people just after losing their jobs?"
Losing a job can manifest by a sense of a reduction of social status, a decline in economic security or
lack of regular daily routine, which is then reflected in the territorial behaviour of people after job
loss. The text is based on a series of semi-structured interviews conducted in the first half of 2016 with
the communication partners who have left their jobs in the past six months. The subsequent analysis of
the interviews revealed the loss of one of the major anchor points in the form of the workplace and the
creation of new activity spaces (possibly increasing their importance). The newly formed action space
has changed its form from the network a few lines to the territory with a central point in the home and
among other things is influenced by gender, voluntary/involuntary abandonment of previous
employment, respectively eventual financial distress or assumption of troubled/trouble free finding a
new job.
Key words
territoriality, action space, activity space, anchor points, job loss
JEL classification: Z13, J64
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
567
1. Úvod
Příspěvek se zaměřuje na žitou teritoriální zkušenost osob po ztrátě zaměstnání. Žitá teritoriální
zkušenost (Mulíček, Osman, Seidenglanz, 2013; Osman, 2014; Osman, Pospíšilová, 2016) je pro
účely tohoto příspěvku chápána v protikladu k abstraktní teritoriální zkušenosti v podobě abstraktních
teritoriálních konceptů jako je stát, region, mapa, měřítko, vzdálenost atp. (Martins, 1982; Harvey,
1989; Lefebvre, 1991; Gregory 1994; Massey, 2005). Jinými slovy jde o teritoriální zkušenost
prožívanou, nikoliv myšlenou. Tento záměr je zcela účelový a odráží zájem rozšířit současný diskurz
o prostorovém chování a rozhodování (Kunc et al., 2016; Spilková, 2016) o méně tradiční
perspektivu. Rozhodnutí zaměřit se právě na osoby těsně po ztrátě zaměstnání je pak vedeno
vzrůstajícím pojetím naší společnosti nikoliv jako (post)socialistické, ale jako plně kapitalistické,
pojetím města jako kapitalistického konstruktu (Harvey, 2001), a pojetím každodenního docházení do
práce jako performativním projevem hegemonického postavení kapitalismu v současné společnosti
(Blumen, 2007; Blumen, Halevi, 2009; Halevi, Blumen, 2011). Zkušenost ztráty zaměstnání se tak
postupně v naší společnosti stává čím dál více stigmatizující, což má vliv nejen na proměnu
samotného významu zaměstnání, tak i na proměnu prostorového chování osob po ztrátě zaměstnání.
Rámování výzkumu prostřednictvím teritoriality je pak zvoleno z důvodu povahy samotných dat, tedy
s ohledem na zkušenost osob po ztrátě zaměstnání, konkrétně na pocit ztráty určitého společenského
postavení, poklesem ekonomických jistot či ztráty pravidelné denní rutiny, které se výrazně projevují
právě v jejich teritoriálním chování. Koncept teritoriality původně pochází z biologických věd, kde
představuje členění prostoru do jeho oddělených částí, vycházejících z vývojového a konkurenčně
soutěživého principu mezi živočišnými a rostlinnými druhy (Agnew, 1995: 620; Agnew, 2000: 823–
824; Agnew, 2009: 744–745). Po aplikaci tohoto konceptu v sociálních vědách začíná být teritorialita
chápána spíše jako nástroj sociální moci, jako způsob ovládání specifického prostředí pro uspokojení
takových lidských potřeb, které umožňují projev vlastní identity a skrze tuto identitu pak i potvrzení
odpovídajícího společenského postavení (Knox, Pinch, 2006: 335). Lidská teritorialita ve městech tak
neslouží k udržení populačních hustot pod mezí ekologické únosnosti prostředí, ale daleko spíše
k eliminaci určitých typů společenských kontaktů a potenciálních konfliktů. Teritorialita městského
člověka určuje omezení, s jakými lidmi a činnostmi, v jakých prostorách a při jakých příležitostech se
může člověk ve svém teritoriu setkat. Lidská teritorialita se tak stává prostorovým vyjádřením
interakce mezi jedincem a společností, geografickým vyjádřením společenské moci (Sack, 1986: 34).
Pro účely tohoto článku budeme za teritorialitu pokládat pouze velikost, tvar a rozsah využívaného
teritoria a to prostřednictvím konceptů akčního prostoru, prostoru aktivit a kotevních bodů. Výzkumná
otázka, na kterou tak článek odpovídá, je formulována do podoby: „Jakým způsobem se proměnila
teritorialita osob těsně po ztrátě jejich zaměstnání?“ Cílem článku pak je popsat, jakým způsobem ve
svých výpovědích osoby po ztrátě zaměstnání reflektují proměnu svého teritoriálního chování.
2. Akční prostor, prostor aktivit a kotevní body jako nástroje popisu lidské
teritoriality
Koncept akčního prostoru se začíná rozvíjet společně s time-geography i mentálními mapami
v průběhu šedesátých a sedmdesátých let dvacátého století (Golledge, Stimson, 1997: 277). Jeho
definice přitom není jednotná. Wolpert tak například opisuje akční prostor jako souhrn všech míst,
která mají pro člověka nějaký užitek. Při každém prostorovém rozhodnutí pak člověk uvažuje
o prostorovém řešení pouze v intencích pro něj významných (užitečných) míst (Schönfelder, 2006:
35). Horton a Reynolds vycházejí z představy, že akční prostor jsou všechna místa, o kterých člověk
ví, kterých si je vědom a o kterých je díky tomu schopen vědomě přemýšlet. Jako jejich zdroj však
nevidí pouze osobní zkušenost s místy, ale i veškeré rodinou, přáteli, knihou, novinami a filmem
zprostředkované informace o nich (Horton, Reynolds, 1971: 37). Jakle se vedle toho vyslovuje
obecněji tak, že akční prostor zcela konkrétně upozorňuje na individuální vztah člověka s jeho
okolním sociálním i prostorovým prostředím a umožňuje nám prozkoumat, jakými způsoby s ním
interaguje (Golledge, Stimson, 1997: 277). Dürr pak vychází z konceptu mentálních map, když
definuje akční prostor jako tu část percepčního prostoru, kterou jedinec nejenom zná, ale potenciálně
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
568
i volí jako svou destinaci. U tohoto pojetí je zvýrazněna především selektivnost percepce prostoru
a z ní vycházející nekompletnost, nebo snad lépe nespojitost takového akčního prostoru (Schönfelder,
2006: 35). Obecně koncept akčního prostoru vychází z propojení vybraných konceptů time-geography
(cesta - path, prisma - prism nebo pole působnosti - domain) a mentální mapy. Jedná se o jakousi
kombinaci známého a zároveň v čase potenciálně využívaného prostoru, tedy o prostor míst
preferovaných, ověřených, zakušených, přivyklých, prostor míst obvykle používaných pro určité
činnosti. Martin Dijst pak vytváří speciální subkategorie, a to aktuální akční prostor (actual action
space), potenciální akční prostor (potentional action space) a percepční akční prostor (perceptual
action space) (Dijst, 1999).
Aktuální akční prostor je souhrn všech míst, která byla jedincem navštívena v průběhu určité časové
jednotky. Z pohledu time-geography jej lze také opsat jako průmět jedincovy cesty (path)
časoprostorem do plochy prostoru. Potenciální akční prostor oproti němu nezahrnuje pouze
navštívená místa, ale všechna dostupná místa. Představuje tedy širší prostor, který je limitován
povahou jedincových osobních preferencí, druhem jeho činností, stanovenými časy začátků, konců či
trvání těchto aktivit, dopravními technologiemi atp. Pravděpodobně jednodušší vyjádření opět nabízí
terminologie time-geography. Při pohybu prostorem v průběhu dne existují pevná místa, kde musí
jedinec po určitou dobu být bez možnosti tato místa opustit. Typicky jsou jimi místo bydliště, místo
pracoviště, místo pracoviště partnera či partnerky, místo školy dítěte, nádraží, obchod atp. Tedy místa,
která jsou navštěvována nejčastěji, jsou taktéž nejlépe známa a ostatní prostor je poznáván, ale i
organizován od nich (Couclelis, Golledge, Gale, Tobler, 1987). Mezi těmito pevnými
časoprostorovými kotvami (anchor points) se v průběhu dne otevírají dílčí denní prismata (prism),
která definují rozsah časoprostoru, který může být využit pro přesun mezi nimi (Hägerstrand, 1970;
Lenntorp, 1976). Průmět jednotlivých časoprostorových kotev a dílčích denních prismat mezi nimi do
plochy prostoru představuje maximální rozsah onoho potenciálního akčního prostoru. Jinými slovy se
jedná o tu část prostoru, v rámci níž může jedinec i přes veškeré vnější omezení volit cestu přesunu a
v rámci níž může plánovat své další aktivity. Potenciální akční prostor je tak jakási suma
preferovaných, ověřených, zakušených, přivyklých míst, obvykle používaných pro určité činnosti, ale
pouze v územním rozsahu dílčích prismat promítnutých do plochy prostoru. Percepční akční prostor
pak představuje jedinci známá místa prostoru. Pro percepční akční prostor tedy není nutné, aby jej
jedinec navštívil v průběhu určité časové jednotky (jako v případě aktuálního akčního prostoru), ani
aby je v průběhu určité časové jednotky alespoň mohl navštívit (jako v případě potenciálního akčního
prostoru), ale stačí, aby je jedinec znal a věděl, jak se k nim dostat (Dijst, 1999: 195-197).
Prostor aktivit (activity space) lze pak charakterizovat jako určitý soubor konkrétních míst, se kterými
je člověk v přímém kontaktu skrze každodenní aktivity. V tomto případě nejde o kontinuální, spojitý,
celistvý prostor ve smyslu regionu, ale o konkrétní prostorově rozptýlené a územně nespojité lokality
fixované pravidelným provozováním určitých činností. Prostory aktivit lze s určitou mírou
zjednodušení vidět jako soubor těch kotevních bodů (anchor points), které jsou fixovány každodenním
pravidelným opakováním, které jsou součástí akčního prostoru. Lokalizace a prostorové rozmístění
prostoru aktivit je nejsilněji determinováno místem bydliště a pracoviště, dobou, po kterou jedinec na
daném místě bydlí či pracuje, nabídkou aktivit a služeb v blízkém sousedství bydliště či pracoviště,
frekvencí fyzických kontaktů s navštěvovanými místy a povahou cest mezi jednotlivými místy
prostoru aktivit (Schönfelder 2006: 37). Výčet konkrétních míst prostoru aktivit a jejich prostorové
rozmístění určitým způsobem manifestuje náš každodenní život, přímý kontakt s konkrétními
lokalitami a přímo souvisí s tím, jak definujeme naše teritorium, naše prostorové zvyky a rutiny.
Soubor jednotlivých míst prostoru aktivit je výrazem záměru jedince, na jakých aktivitách chce
participovat a zároveň vypovídá o společenské roli, socioekonomických podmínkách a příslušnosti
k určité společenské skupině (Golledge, Stimson, 1997: 279-280). Prostorová distribuce míst prostoru
aktivit pak potvrzuje základní geografická pravidla, jako jsou pokles intenzity se vzdáleností (distance
decay) a závislost na směru (directional bias). Pravděpodobnost fyzických kontaktů s místem se
obvykle snižuje s jeho narůstající vzdáleností od kotevních bodů a se zvyšující se odchylkou od
převládající orientace jejich prostorové distribuce (Schönfelder 2006: 37). Dijst dále doplňuje, že tvar
a rozmístění jednotlivých míst prostoru aktivit je dán primárně délkou pracovní doby, genderem a
způsobem dopravy (Dijst 1999: 195-206).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
569
3. Metodika
Od poloviny února do začátku května 2016 bylo provedeno 12 semistrukturovaných rozhovorů
s komunikačními partnery a partnerkami (dále jen KP), kteří v posledních šesti měsících opustili
dobrovolně či nedobrovolně svá zaměstnání. Jednalo se o 5 mužů a 7 žen ve věku od 23 do 56 let,
přičemž do 25 let věku v době rozhovoru měli dva KP a nad 50 let věku pak dvě KP (průměrný věk
všech činil 36 let). Samotný rozhovor byl rozdělen na dvě části. V první části se věnoval tématu
předchozího zaměstnání KP, prostorové rutině v období tohoto zaměstnání či tím, jak vypadal jejich
běžný pracovní den. V druhé části rozhovoru se pozornost přesunula k tomu, jaké největší časové či
prostorové změny KP zaznamenali oproti období, kdy byli zaměstnáni a taktéž na popis jejich
běžného dne v současnosti. Všechny semistrukturované rozhovory byly se souhlasem KP nahrány na
záznamové zařízení.
Tab. 1: Seznam komunikačních partnerů a partnerek
Přezdívka Věk Vzdělání Důvod ukončení pracovního poměru Datum rozhovoru
Filip 23 SŠ s maturitou stereotypní a nerozvíjející práce 21. 04. 2016
Josef 23 SŠ s maturitou neprodloužení pracovní smlouvy 01. 05. 2016
Ladislav 27 SŠ spory s vedením 23. 04. 2016
Ilona 30 VŠ psychicky a fyzicky vyčerpávající práce 17. 02. 2016
Matěj 31 SŠ s maturitou ztráta motivace 13. 04. 2016
Jindřich 32 VŠ špatné pracovní podmínky 21. 04. 2016
Renata 34 SŠ s maturitou propuštěna pro nadbytečnost 23. 04. 2016
Barbora 41 SŠ s maturitou péče o malou dceru 29. 04. 2016
Jana 42 SŠ bez maturity kvůli nemoci neprodloužena smlouva 24. 04. 2016
Kristýna 44 VŠ KP si nepřeje uvádět 01. 05. 2016
Helena 54 SŠ neprodloužení pracovní smlouvy 29. 04. 2016
Monika 56 SŠ s maturitou propuštěna pro nadbytečnost 02. 05. 2016
Zdroj: vlastní zpracování
Celkem se podařilo nasbírat audio záznam o souhrnné délce 11 hodin 30 minut, kdy jednotlivé
rozhovory trvaly od 30 minut do 2 hodin 30 minut (průměrná délka rozhovoru 1 hodina). Následně
byly zvukové nahrávky přepsány do textové podoby, kódovány a dále analyzovány pomocí softwaru
Atlas.ti, přičemž hlavním cílem analýzy se stal popis hlavních změn podoby teritoria (velikost, tvar,
počet míst atp.) ve zkušenosti osob těsně po ztrátě zaměstnání. Výzkumná otázka, na kterou
předložený text odpovídá, pak zní „Jakým způsobem se proměnila teritorialita osob těsně po ztrátě
jejich zaměstnání?“
4. Teritorialita ve zkušenosti osob po ztrátě zaměstnání
Z rozhovorů s KP vyplynulo několik změn v jejich teritorialitě po ztrátě zaměstnání. Společným a
výrazným rysem, který tematizovali všichni KP, bylo, že práce pro ně představovala významný
kotevní bod (anchor point), jelikož práce jim zabírala podstatnou část dne. Navíc je nutné zohlednit i
čas strávený cestou do práce a z práce. Všichni KP se tak shodovali, že mají více „volného času“, jeho
využití se pak různilo. Cesta do práce, pobyt v práci (výkon povolání) a cesta z práce má však i
prostorovou složku. Ztrátou zaměstnání tak KP přišli i o místo, které každý pracovní den navštěvovali
a stejně tak se pro většinu z nich stala zbytnou i trasa, po níž se do práce/z práce dopravovali.
„Já si myslím, že když člověk pracuje někde, tak ho to svazuje. Je to velká povinnost, že za
nějakou práci dostává odměnu, takže tu práci musí vykonávat v určitém čase, v určitém
prostoru, určitě v nějaké intenzitě, kvalitě a tak dál. Takže má výrazně méně času na cokoliv
jiného, ať už to je nějaký soukromý život nebo koníčky, zájmy. To je nebe a dudy, když potom
najednou má člověk celý ten den pro sebe, tak to je úplně jiný život.“
(Kristýna)
První týdny období bez práce využila většina KP k regeneraci a zároveň k dodělání/dokončení
nejrůznějších restů, případně ke splnění záležitostí, které předtím z nedostatku času odkládali (jednalo
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
570
se o významnější úklidy domácností, opravu nemovitostí a podobně). Hlavním kotevním bodem se tak
stalo místo bydliště. Prostor aktivit KP se tak v této fázi podstatně zmenšil. Po uplynutí prvotní fáze
však začalo hledání nových/dalších aktivit, které by vyplnily již zmíněné větší množství volného času.
Tímto způsobem tak začaly vznikat nové body či nová místa prostoru aktivit, které KP začali nově
navštěvovat, resp. u některých míst (bodů) se zvýšila frekvence jejich fyzického kontaktu s nimi.
Důležitým prvkem, jenž začal při organizaci jejich časoprostorové chování nabývat na významu, se
stala rodina – především pak vlastní děti, případně vlastní či partnerovi rodiče. V některých případech
tak po uplynutí prvotní fáze nastalo rozšíření prostoru aktivit o nové místo v podobě místa bydliště
určitého člena či části rodiny.
„Protože je [rodiče] můžu vozit k doktorovi, synovi můžu jít hlídat malého. Syn teď potřebuje
udělat stropy v bytě, takže tam bude mít ze tři dny sádrokartonáře. Takže kdo pohlídá byt? No,
maminka, protože je nezaměstnaná.“
(Helena)
Kromě rodiny se dalšími aktivitami (novými místy prostoru aktivit) stala setkání s přáteli a známými,
s nimiž neměli KP tak velkou příležitost se v době svého zaměstnání potkávat. V tomto případě je
však ve výpovědích možné vypozorovat jistou genderovou odlišnost. Schůzky s přáteli ve větší míře
realizovaly ženy a zároveň se při těchto setkáních jejich aktuální nezaměstnanost stávala jedním
z témat hovoru, zatímco muži sice také vyráželi na setkání s přáteli, přitom ale tematizovali určitou
nechuť k rozebírání své nezaměstnanosti, což někdy vedlo až k postupnému omezování návštěv či
přátelských setkání. Teritorialita se po ztrátě zaměstnání proměňuje odlišně u žen a mužů, což je ve
shodě s poznatky Dijsta (1999).
„Byly určité okamžiky, kdy jsem se už nechtěl ani tak moc s nikým vidět. Vím, že zase bychom
řešili, kdybych jel za kamarádem, kde byla vždycky pohoda, jestli mám práci, co budu dělat,
tohle to a kraviny. I když oni to samozřejmě tak nebrali, mi to přišlo nepříjemné. Nezištně
kolikrát volali, jestli se nestavím nebo něco. To jsem nechtěl, hlavně z tohohle důvodu.“
(Ladislav)
Další témata rozhovorů a zároveň nové kotevní body prostoru aktivit představovaly volnočasové
aktivity mimo setkávání s rodinou a přáteli, pro něž vzhledem k absenci práce měli KP větší časový
prostor. K jeho využití nicméně zaujímali různorodý postoj. S jistou mírou zjednodušení lze říci, že ta
část KP, která odešla z práce dobrovolně, resp. zpravidla netematizovala finanční omezení ani nouzi a
předpokládala relativně bezproblémové nalezení nového zaměstnání, brala svou aktuální situaci jako
příležitost/možnost k procházkám po městě, do přírody, za kulturou a sportem atd., tedy jako
příležitost/možnost, které se po zisku nové práce mohou opět vytratit.
Druhá část KP, která své původní zaměstnání neopustila zcela dobrovolně, zvýznamňovala spíše
dopady nezaměstnanosti na jejich aktuální ekonomickou situaci a zdůrazňovala také obavy z možných
obtíží při hledání nového zaměstnání. Tato skupina tak naopak některé své dosavadní volnočasové
omezovala či nabízející se příležitosti/možnosti k trávení volného času nevyužívala s tím, že si je „teď
nemůže dovolit“, „musí šetřit“ a podobně. Volný čas tak tito KP trávili aktivitami s nižší ekonomickou
nákladností (např. procházky po městě), aktivitami označovanými jako „neproduktivní“ (např.
sledováním televize, surfováním na internetu) či přímo aktivitami pojmenovanými jako „nicnedělání“.
Z rozhovorů tak vyplynulo, že proměnu teritoriality po ztrátě zaměstnání ovlivňuje také skutečnost,
zda KP odešli ze své původní práce dobrovolně, resp. jaká je jejich finanční situace a jaká jsou jejich
očekávání (predikce) při hledání nového zaměstnání.
„Takže co jsem chodila do jednoho cvičení, tak do druhého už jsem si nepředplatila další
období, protože už to bylo zase o penězích. Podívejte, je to o tom, že bych si koupila knížku.
Podívám se na cenu a nekoupím si ji, šla bych do divadla, to taky není nikterak levná záležitost.
Tak si řeknu, že budu potřebovat na důležitější věci.“
(Monika)
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
571
Vzhledem k tomu, že se všichni KP registrovali do evidence uchazečů o zaměstnání na Úřadu práce
ČR, stal se také tento úřad místem jejich pravidelných cest a určitým pevným bodem jak v prostoru,
tak i čase. Žádný z KP však nepřikládal cestám na Úřad práce ČR význam v tom smyslu, že by jej
pokládali za často navštěvované místo. Ve svých vyjádřeních netematizovali návštěvu úřadu ani v tom
smyslu, že by mohli být viděni, jak do něj vcházejí, což by v nich vyvolávalo nepříjemné pocity. Spíše
poukazovali na nespokojenost se službami, které Úřad práce ČR poskytuje.
Přesto však existovala jiná místa, jejichž návštěvu někteří KP v určitých částech dne omezovali či
minimálně nevyhledávali. K tomuto kroku vedly v podstatě dvě skupiny důvodů. Za prvé, protože by
pobyt na těchto místech mohl vést k tomu, že budou ztotožnění jako „nezaměstnaní“, KP se raději
vědomě podřizovali rytmu zaměstnaného člověka (typicky se jednalo o návštěvu restaurací, hospod a
barů).
„Takže jsem radši prostě byl doma a dělal jsem nějaké věci a na to pivo jsem začínal chodit až
od odpoledne, až jako lidi měli po práci a až to vypadalo normálně. Až byla jakoby realistická
možnost, že jsem přišel z práce a že nejdu z domu.“
(Matěj)
Za druhé se KP podřizovali rytmu zaměstnaných osob při návštěvě takových míst, kde by sice jejich
přítomnost patrně nevyvolávala stigmatizaci, ale jejich dřívější pobyt (oproti času, kdy na tato místa
přicházejí zaměstnané osoby) by nepřinášel kýžený užitek – např. setkání s ostatními maminkami a
především dětmi na dětském hřišti či setkání s přáteli v dopoledních či brzkých odpoledních hodinách,
kdy ještě byli v práci (nevyužívání rozšíření potenciálního akčního prostoru). Obě výše zmíněné
skupiny důvodů tak vlastně vedly k tomu, že se prostorové ani časové chování KP nezměnilo, avšak
změnila se motivace KP na tato místa chodit. Čili ne jako dosud – kdykoliv, kdy mohli, ale nově – až
to mělo smysl. Lze tak uvažovat o určitých kotevních bodech v čase (nikoliv v prostoru).
„Ze začátku byl člověk rád, že jsme se dostali třeba už ve dvě hodiny na hřiště. Pak ale stejně
člověk zjistil, že na tom hřišti ještě nikdo není, protože všichni jdou pro ty děti třeba až ve tři, že
jo. Takže všichni na to hřiště stejně přijdou až ve čtyři, o půl páté. A maminky, co byly na
mateřské, tak to zas byly menší děti [ve srovnání s dcerou KP].“
(Barbora)
Obecně lze konstatovat, že se prostor aktivit KP až na výjimky zúžil/zmenšil, jelikož přišli o kotevní
bod v podobě místa pracoviště a další místa v jeho blízkosti či v blízkosti cesty z bydliště na
pracoviště (zejména obchody a některé volnočasové aktivity). Míra zúžení/zmenšení prostoru aktivit
se však u jednotlivých KP lišila. Nejmenší zúžení/zmenšení nastalo spíše u komunikačních partnerek a
KP, kteří odešli z předchozího zaměstnání dobrovolně, resp. nepoukazovali na finanční tíseň. Naopak
nejvýraznější zúžení/zmenšení prostoru se odehrálo spíše u komunikačních partnerů a KP, kteří
neodešli z předchozího zaměstnání dobrovolně, resp. negativně tematizovali aktuální stav svých
financí.
Zároveň KP také přesunuli podstatnou část svých každodenních činností do okolí místa bydliště, čímž
došlo k tomu, že se zvýšila míra podrobnosti využívání akčního prostoru KP – začali více navštěvovat
obchody, restaurace a hospody v nejbližším sousedství místa bydliště, chodili na procházku v blízkosti
místa bydliště atp. Současně KP častěji používali k pohybu pěší chůzi či kolo, které jsou z podstaty
věci vhodnější spíše pro pohyb na menší vzdálenost oproti možnostem, které nabízí městská veřejná
doprava či osobní automobil.
„Ten prostor se určitě zúžil na místo bydliště a na ta místa, která nezbytně nutně potřebujete
k životu, což je okolí místa bydliště podle mě. Odpadl mi třeba Zlín a Otrokovice, kam jsem
jezdila do práce a odpadla návštěva Brna či Prahy, kam se jezdilo na porady nebo na nějaká
jednání. A najednou jsem si užívala, že jsem v [Uherském] Hradišti. Že můžu být jenom
v Hradišti a nic jiného nepotřebuju. Takže se mi změnily dopravní trasy nebo lépe trasy, po
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
572
kterých jdete a které potřebujete během dne. Teď jsem třeba začala chodit spíš do menších
obchodů v Hradišti.“
(Ilona)
Kromě toho, že se akční prostor KP zmenšil a zvýšila se míra podrobnosti ve smyslu jeho znalosti či
detailu jeho využívání, tak se změnil částečně i způsob pohybu (dopravy) v jeho rámci. Zatímco
v období zaměstnanosti popisovali KP pohyb v prostoru jako „řád“, který reprezentuje síť několika
„linií“ (zejména linie bydliště – pracoviště), tak pohyb v prostoru v období po ztrátě zaměstnání má
spíše podobu spojitého teritoria s centrálním bodem v místě bydliště. Do práce a z práce se pohyb
odehrával často po neměnných liniích, přičemž navštěvované obchody, restaurace, hospody a další
místa se nacházela v různé vzdálenosti od místa bydliště. Naopak pohyb v období nezaměstnanosti
neměl jasnou strukturu, nedosahoval rutinního opakování a ani se neomezoval na konkrétní trasy mezi
nízkým počtem předem definovaných míst. Ztráta zaměstnání tak zapříčinila změnu tvaru i rozsahu
akčního prostoru z podoby disperzní sítě do podoby spojitého území lokálního charakteru.
Závěr
Příspěvek se zaměřuje na způsob, jakým se proměnila teritorialita osob těsně po ztrátě jejich
zaměstnání. Všichni KP tematizovali ztrátu významného kotevního bodu v podobě místa pracoviště
(zbytnou se pro ně stala i trasa, po níž se dopravovali do práce/z práce), zatímco deklarovali nárůst
množství volného času. Po uplynutí prvotního období nezaměstnanosti, kdy se KP ve větší míře
zdržovali v místě bydliště (regenerace, dodělání/dokončení nejrůznějších restů) a jejich prostor aktivit
se tak výrazně zmenšil, začalo hledání nových/dalších aktivit. Často se jednalo o aktivity spojené
s určitým členem či částí rodiny a prostor aktivit se tak naopak rozšiřoval/zahušťoval.
Změna teritoriality KP vykazovala jistou generovou odlišnost, kdy komunikační partnerky
vyhledávaly ve srovnání s komunikačními partnery více setkávání s přáteli a zároveň se jejich aktuální
nezaměstnanost stávala jedním z témat hovoru při těchto setkáních. Další osou, která popisuje
heterogenitu zkušenosti KP, se ukázala (ne)dobrovolnost opuštění předchozího zaměstnání, resp.
tematizace finančního omezení/nouze a předpoklad (bez)problémového nalezení nového zaměstnání.
Jedni brali svou aktuální situaci jako příležitosti/možnosti k různým aktivitám (a tím pádem i tvorbě
nových míst aktivit), zatímco druzí své aktivity spíše omezovali. Stejně tak se mnozí KP
přizpůsobovali rytmu dne zaměstnaných osob – na jedné straně byla tematizována obava, aby svým
chováním nebyli ztotožněni se skupinou nezaměstnaných, což by mohlo vést k prohlubování pocitu
jejich stigmatizace, na druhé straně byla tematizována nesmyslnost realizování určitých aktivit na
místech v době, kdy byly ostatní lidé v zaměstnání či ve školách. Akční prostor se u KP obecně
zúžil/zmenšil (myšleno aktuální akční prostor, zatímco potenciální akční prostor se díky dostatku
volného času naopak rozšířil/zvětšil), ale s různou intenzitou na základě výše uvedených faktorů.
Změnil se také tvar akčního prostoru, a to z podoby disperzní sítě do spojitého území lokálního
charakteru. Percepční akční prostor zůstal i po šesti měsících od ztráty zaměstnání stejný a jeho
změny nebyly samotnými KP výrazněji tematizovány.
Literatura
AGNEW, J., (1995). „territoriality”. In Johnston, R. J., Gregory, D., Smith, M. D. (eds.): The Dictionary of[1]
Human Geography. Malden: WileyBlackwell, pp. 620. ISBN 0-631-18142-3.
AGNEW, J., (2000). „territoriality”. In Johnston, R. J., Gregory, D., Pratt, G., Watts, M. (eds.): The[2]
Dictionary of Human Geography. Malden: WileyBlackwell, pp. 823–824. ISBN 0-631-20560-8.
AGNEW, J., (2009). „territoriality”. In Gregory, D., Johnston, R. J., Pratt, G., Watts, M., Whatmore, S.[3]
(eds.): The Dictionary of Human Geography. Malden: WileyBlackwell, pp. 744–745. ISBN 978-1-4051-
3287-9.
BLUMEN, O., (2007). The performative landscape of going-to-work: on the edge of a Jewish ultraorthodox[4]
neighborhood. Environment and Planning D: Society and Space, vol. 25, no. 5, pp. 803–831. ISSN 0263-
7758.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
573
BLUMEN, O., HALEVI, S., (2009). Staging Peace through a Gendered Demonstration: Women in Black in[5]
Haifa, Israel. Annals of the Association of American Geographers, vol. 99, no. 5, pp. 977–985. ISSN 2469-
4452.
COUCLELIS, H., GOLLEDGE, R., GALE, N., TOBLER, W., (1987). Exploring the anchor-point[6]
hypothesis of spatial cognition. Journal of Environmental Psychology, vol. 7, no. 2, pp. 99–122. ISSN
0272-4944.
DIJST, M., (1999). Two-earner families and their action spaces: a case study of two dutch communities.[7]
GeoJournal, vol. 48, no. 3, pp. 195–206. ISSN 0343-2521.
GOLLEDGE, R., STIMSON, R., (1997). Spatial behavior: a geographic perspective. New York: Guilford[8]
Press. ISBN 978-1572300507.
GREGORY, D., (1994). Geographical Imaginations. Cambridge: WileyBlackwell. ISBN 978-0631183310.[9]
HALEVI, S., BLUMEN, O., (2011). The site of silence: Performing the economy of (non-)memory in[10]
Israel. Women & Performance: a journal of feminist theory, vol. 21, no. 1, pp. 117–134. ISSN 0740-770X.
HARVEY, D., (2001). Spaces of Capital: Towards a Critical Geography. Edinburgh: Edinburgh university[11]
press. 429 pp. ISBN 0-7486-1541-5.
HARVEY, D., (1989). The condition of postmodernity. Oxford: Blackwell. 378 pp. ISBN 978-0631162940.[12]
HÄGERSTRAND, T., (1970). What about people in regional science?. Papers of the Regional Science[13]
Association, vol. 24, pp. 7–21. DOI 10.1111/j.1435-5597.1987.tb01085.x.
HORTON, F., REYNOLDS, D., (1971). Effect of urban spatial structure on individual behavior. Economic[14]
Geography, vol. 47, no. 1, pp. 36–48. ISSN 1944-8287.
KNOX, P., PINCH, S., (2006). Urban social geography: an introduction. Harlow: Pearson. ISBN 978-[15]
0273717638.
KUNC, J., KRIŽAN, F., BILKOVÁ, K., BARLÍK, P., MARYÁŠ, J., (2016). Are there differences in the[16]
attractiveness of shopping centres? Experiences from the Czech and Slovak Republics. Moravian
Geographical Reports, vol. 24, no. 1, pp. 27–41. ISSN 1210–8812.
LEFEBVRE, H., (1991). The production of space. Oxford: Blackwell. 454 pp. ISBN 978-0631181774.[17]
LENNTORP, B., (1976). Paths in Space–time Environments: A Time Geographic Study of Movement[18]
Possibilities of Individuals. Lund Studies in Geography B: Human Geography, Lund: CWK Gleerup. ISBN
978-9140043764.
MARTINS, R., (1982). The theory of social space in the work of Henri Lefebvre. In Forrest, R., Hendersen,[19]
J., Williams, P. (eds.): Urban Political Economy and Social Theory. Aldershot: Gower, pp. 160–185. ISBN
978-0566004933.
MASSEY, D., (2005). For Space. London: SAGE Publications Ltd. 222 pp. ISBN 978-1412903622.[20]
MULÍČEK, O., OSMAN, R., SEIDENGLANZ, D., (2013). Imaginace a reprezentace prostoru v[21]
každodenní zkušenosti. Sociologický časopis, vol. 49, no. 5, pp. 781–810. ISSN 0038-0288.
OSMAN, R., (2014). Městská teritorialita na příkladu města Brna. Disertační práce. Brno: Masarykova[22]
univerzita. 168 pp.
OSMAN, R., POSPÍŠILOVÁ, L., (2016). Zkušenost bez zraku: příležitost pro reflexi prostorového[23]
normativu. Gender, rovné příležitosti, výzkum, vol. 17, no. 1, pp. 63–76. ISSN 1213-0028.
SACK, R., (1986). Human territoriality: its theory and history. Cambridge: Cambridge University Press.[24]
256 pp. ISBN 978-0521311809.
SCHÖNFELDER, S., (2006). Urban rhythms: Modelling the rhythms of individual travel behaviour.[25]
Dizertační práce. Zurich: Swiss federal institute of technology Zurich. 219 pp.
SPILKOVÁ, J., (2016). Teenage overweight and obesity: A pilot study of the obesogenic and[26]
obesoprotective environments and factors in the Czech Republic. Moravian Geographical Reports, vol. 24,
no. 1, pp. 55–64. ISSN 1210–8812.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu „Prostorová nespravedlnost automobilitních technologií“
(GA17-16097S) podpořeného Grantovou agenturou České republiky (GAČR).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
574
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-74
TEENAGEŘI V BRNĚNSKÝCH NÁKUPNÍCH CENTRECH:
VÝSLEDKY HLUBŠÍCH ŘÍZENÝCH ROZHOVORŮ
NÁKUPNÍHO CHOVÁNÍ
TEENAGERS IN THE SHOPPING CENTRES OF BRNO: THE FINDINGS
FROM STRUCTURED INTERVIEWS REGARDING SHOPPING BEHAVIOR
JOSEF KUNC
ZDENĚK DVOŘÁK
MARKÉTA CHALOUPKOVÁ
ZDENĚK ŠILHAN
PETR ŠAŠINKA
PETR TONEV
JAROSLAV MARYÁŠ
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: kunc@econ.muni.cz; dvorak.zdenek@mail.muni.cz; 390728@mail.muni.cz; z.silhan@mail.muni.cz;
206708@mail.muni.cz; tonev@econ.muni.cz; maryas@econ.muni.cz
Anotace
Cílem příspěvku je vyhodnotit, porovnat a diskutovat vybrané doplňující výsledky šetření nákupního
chování a nákupních zvyklostí teenagerů pohybujících se v brněnských nákupních centrech Vaňkovka
a Olympia. Použitou metodou byly hlubší řízené rozhovory provedené v prostoru obou center. Jednalo
se o náhodný stratifikovaný výběr omezený věkem a studiem na brněnské střední škole. Výsledky
šetření prokázaly, že mladí lidé chodí do obou nákupních center s předem jasným záměrem (typicky
oděvy, obuv móda a módní doplňky), do Vaňkovky zhruba s třikrát větší frekvencí než do Olympie.
Návštěvu Vaňkovky podporuje velmi dobá poloha a dostupnost, na druhé straně chybí např. více míst
k odpočinku a kino. Olympia je oblíbená pro velké množství a rozmanitost obchodů, nejvíce naopak
vadí velká vzdálenost od centra města.
Klíčová slova
teenageři, nákupní chování, nákupní centra, hlubší řízené rozhovory, Brno
Annotation
The paper aims to evaluate, compare and discuss selected additional findings of an investigation into
the shopping habits and behaviour of teenagers in the shopping centres Vaňkovka and Olympia in
Brno. The research was carried out by means of structured interviews carried out in both centres.
There was a random stratified selection of respondents limited by age and contingent to attending a
high school in Brno. The results of the investigation show that young people visit both shopping
centres with a set goal (typically to buy clothing, shoes, or accessories) and that they visit Vaňkovka
approximately three times as frequently as Olympia. Vaňkovka is advantageous for its convenient
location and accessibility but lacks relaxation areas and a cinema. Olympia is popular for the large
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
575
number and wide variety of shops, while the long distance from the city centre is considered its most
significant drawback.
Key words
teenagers, shopping behaviour, shopping centres, structured interviews, Brno city
JEL classification: D12, J13, R21, Z13
1. Úvod
Nákupní centra se v České republice v posledních zhruba deseti letech stala významným prostorovým
a společenským fenoménem. Návštěva nákupního centra není již pouze o nakupování, ale o způsobu
trávení volného času, relaxace, odreagování, zábavy. Došlo k proměně kulturních a sociálních návyků
prakticky všech generací, přičemž celodenní rodinná návštěva nákupního centra není výjimkou (Kunc
et al., 2011). Mladí lidé tvoří velmi významný populační segment, který byl touto proměnou zasažen
možná nejsilněji. Nákupní centra, zvláště jsou-li lokalizována do center měst, zvyšují svůj rekreační
potenciál a determinují nový rozměr městského cestovního ruchu, resp. rekreačního nakupování
(Buttler, 1991, Clark et al., 2003; Kowalczyk, 2005; Spilková, 2012a; Timothy, 2005 a mnoho
dalších)
Nákupní chování spotřebitelů je ovlivňované mnoha faktory, které jsou v čase a prostoru proměnlivé a
je možné ho považovat za poměrně složitý společenský jev s prostorovými aspekty (Denis et al., 2002;
Križan et al. 2014, 2015). Spotřebitelské chování nelze tedy zjednodušit a shrnout do obecného
modelu. Je průběžně utvářeno vlivem nástupu konkrétních změn v odvětví maloobchodu a v
maloobchodní síti. Spilková (2003), Maryáš et al. (2014) či Bilková et al. (2016) popisují proces
formování nákupního chování v transformujících se ekonomikách jako přechod mezi jednotlivými
fázemi organizace společnosti a ekonomiky, tj. přechod od socialismu přes přechodnou ekonomiku po
fázi tržně se vyvíjející ekonomiky. Nákupní chování spotřebitelů a proces jeho formování je možné
provázat jednak s životním cyklem maloobchodu, ale i s životním cyklem spotřebitele a jeho
preferencemi. Atraktivita daného místa poté ovlivňuje preferované místo nákupu (Teller, Reutterer,
2008; Spilková, 2012a).
Obecně lze říci, že poznání vzorců chování spotřebitelů je v současném pojetí maloobchodu klíčovou
otázkou podnikání, a to jak při lokaci, tak rovněž při organizaci a fungování retailových provozoven
na všech jejich velikostních a provozních stupních. Prostředí nákupních promenád či nákupních galerií
umožňuje lidem nejen uspokojit jejich nákupní potřeby, ale dává prostor pro naplnění potřeb
estetických (vizuálních) a společenských – být tzv. v centru dění, střetávat se s druhými, prezentovat
svůj sociální status či jen tak „zevlovat“ a sledovat ruch kolem sebe (Bauman, 1996; Underhill, 2004;
Spilková, 2012b).
Právě atraktivita některých nákupních center podložená dobrým marketingovým mixem obchodů a
značek, nabídkou různých forem zábavy a volnočasových aktivit je magnetem pro mládež (teenagery),
která, přestože je často finančně závislá a nemobilní (auto) a nemůže tedy o svém volném čase
rozhodovat zcela svobodně, představuje v dnešní konzumní společnosti velmi významnou kupní sílu
(Kunc et al., 2016). U některých jedinců či skupin mladých lidí se vyvinula i určitá forma závislosti na
nákupech či pouze pravidelném výskytu (být viděn, tedy být „in“) v „trendy“ nákupních centrech.
Odborná literatura (Underhill, 2004; Spilková, 2012b) hovoří o tzv. mall junkies. Tato závislost, ani
forma pouhého procházení centrem bez vlastního nákupu ovšem nebyla v našem výzkumu prokázána,
oslovená mládež se v nákupním centru chová nadmíru pragmaticky, chodí do něj většinou s předem
jasným záměrem.
V českém a slovenském geografickém prostředí se nákupnímu chování mládeže v nákupních centrech
systematicky věnuje pouze Spilková (2003, 2011 s Radovou, 2012b) na příkladech pražských
nákupních center, dílčím způsobem Kunc et al. v brněnské aglomeraci (2011, 2012a, 2012b, 2013) a
Mitríková v Košicích a Prešově, resp. ve Vídni (2008; et al., 2015, 2016).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
576
Příspěvek svým obsahem (výzkumem) volně navazuje na výsledky předchozího rozsáhlého výzkumu,
který proběhl také s teenagery ve věku 15-19 let, přičemž dotazování bylo realizováno
prostřednictvím středních škol. Cílem aktuálního příspěvku je vyhodnotit, porovnat a diskutovat
vybrané doplňující výsledky šetření nákupního chování a nákupních zvyklostí teenagerů pohybujících
se reálně v brněnských nákupních centrech Vaňkovka a Olympia.
2. Metody, data a výsledky
Metodicky i výsledkově navazuje tedy předložený text na první část prezentovaných výsledků
týkajících se základních preferencí a vybraných nákupních zvyklostí teenagerů v nákupních centrech
ve městě Brně, konkrétně na příkladech dvou vlajkových lodí, Vaňkovky a Olympie (Kunc, Dvořák,
2016). Základní použitou metodou byly v tomto případě hlubší řízené rozhovory (doplňkové
k předchozímu výzkumu) s mladými lidmi ve věku 15-19 let, které proběhly ve druhé polovině roku
2016 přímo v prostoru nákupních center. Jednalo se o náhodný stratifikovaný výběr omezený pouze
uvedeným věkem a studiem na brněnské střední škole, protože získávání respondentů je v tomto
případě (privátní subjekt a prostor) velmi komplikované a obtížné. Tazateli byli opět studenti
magisterského a doktorského studia.
S mladými návštěvníky Vaňkovky bylo uskutečněno celkem 37 rozhovorů, v případě Olympie 35
rozhovorů. Přestože se jedná o poměrně malé počty dotázaných, v kontextu hlubších rozhovorů
doplňujících předchozí kvantitativní výzkum u teenagerů navštěvujících brněnské střední školy, se
jeví jako dostatečně reprezentativní (podobné výzkumy viz Mitríková et al., 2016; Spilková, Radová,
2011; Spilková 2012b). Výrazná převaha žen (dívek) v počtu respondentů je také do značné míry
logická. Základní demografické charakteristiky respondentů předkládá tabulka č. 1.
Tab. 1: Základní demografické charakteristiky respondentů
Vaňkovka Olympia
Pohlaví (počet respondentů) Pohlaví (počet respondentů)
Muž: 9 (24 %) Žena: 28 (76 %) Muž: 13 (37 %) Žena: 22 (63 %)
Věk (počet respondentů) Věk (počet respondentů)
15 let (8), 16 let (4), 17 let (5),
18 let (11), 19 let (9)
15 let (6), 16 let (3), 17 let (8),
18 let (10), 19 let (8)
Zdroj: vlastní šetření a zpracování
Cílem příspěvku je vyhodnotit, porovnat a interpretovat vybrané doplňující charakteristiky nákupního
chování a nákupních zvyklostí teenagerů s ohledem na návštěvu nákupních center Vaňkovka a
Olympia, a to dle výsledků vlastního šetření. Vybrané výsledky (nejčetnější odpovědi uvedené
absolutně i v % z celkového počtu odpovědí) se vztahují k frekvenci a účelu pobytu v nákupním
centru, k prostorovým preferencím a typickému pohybu po centru, k oblíbeným místům (obchodům),
k vzhledu interiéru a uspořádání prostoru a dalším specifikům (nedostatky, nápady na vylepšení
center). Vzhledem k omezenému rozsahu příspěvku budou nejvýznamnější zjištěné skutečnosti a
rozdíly v odpovědích vázaných k Vaňkovce či Olympii shrnuty v závěru.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
577
Obr. 1 a 2: Četnost návštěv a doba návštěv
Zdroj: vlastní šetření a zpracování
Obr. 3 a 4: Účel návštěv a typy navštívených obchodů
Zdroj: vlastní šetření a zpracování
Obr. 5 a 6: Místo setkání s přáteli a typický pohyb
Zdroj: vlastní šetření a zpracování
Řady1;
Olympia
(31 %)
1krát za 3
měsíce,
s kamarády
nebo…
Řady1;
Vaňkovka
(35 %)
1krát za
měsíc,
sám/a; 13
Řady1;
Olympia
(46 %)
odpoledne,
o víkendu;
16
Řady1;
Vaňkovka
(49 %)
odpoledne,
všední dny;
18
Řady1;
Olympia
(40 %)
nákupy 20
kino a
zábava ; 14
Řady1;
Vaňkovka
(19 %)
nákupy 21
setkání
s přáteli ; 7
Řady1;
Olympia
(91 %)
oděvy,
obuv,
móda a
módní…
Řady1;
Vaňkovka
(86 %)
oděvy,
obuv,
móda a
módní…
Řady1;
Olympia
(37 %)
nescházím
se, někdy
už také
jedeme…
Řady1;
Vaňkovka
(46 %)
přímo
v nákupním
centru,
uprostřed…
Řady1;
Olympia
(40 %)
chodím
sem
s jasným
záměrem…
Řady1;
Vaňkovka
(62 %)
chodím
sem
s jasným
záměrem…
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
578
Obr. 7 a 8: Oblíbené obchody a oblíbené fastfoody
Zdroj: vlastní šetření a zpracování
Obr. 9 a 10: Vnitřní vzhled a technické vybavení
Zdroj: vlastní šetření a zpracování
Obr. 11 a 12: Co se líbí a nelíbí na nákupních centrech
Zdroj: vlastní šetření a zpracování
Řady1;
Olympia
(57 %)
H&M, C&A,
New
Yorker; 20
Řady1;
Vaňkovka
(68 %)
H&M, C&A,
New
Yorker; 25
Řady1;
Olympia
(40 %)
McDonald´
s, KFC; 14
Řady1;
Vaňkovka
(49 %)
McDonald´
s, KFC; 18
Řady1;
Olympia
(11 %)
příjemný
vzhled 20
chybí více
zeleně; 4
Řady1;
Vaňkovka
(35 %)
příjemný
vzhled 18
chybí více
laviček; 13
Řady1;
Olympia
(86 %)
vyhovuje;
30
Řady1;
Vaňkovka
(76 %)
vyhovuje;
28
Řady1;
Olympia
(46 %) Líbí:
množství a
různorodos
t obchodů;
16
Řady1;
Vaňkovka
(24 %) Líbí:
dobrá
poloha a
dostupnost
; 9
Řady1;
Olympia
(34 %)
Nelíbí:
velká
vzdálenost
od…
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
579
Obr. 11 a 12: Co se líbí a nelíbí na nákupních centrech
Zdroj: vlastní šetření a zpracování
Závěr
Hlubší doplňkové rozhovory s teenagery v nákupních centrech Vaňkovka a Olympia přinesly tyto
základní zjištění. Podle očekávání je Vaňkovka v průměru navštěvovaná častěji než Olympia
(jednoznačný vliv polohy v blízkosti centra města), zhruba 1krát za měsíc (Olympia 1krát za tři
měsíce). Respondenti chodí do Vaňkovky nejčastěji sami, a to odpoledne a ve všední dny, do Olympie
jezdí častěji ve více lidech nebo s rodinou a převažují víkendová odpoledne. Primárním účelem
návštěv obou nákupních center jsou vlastní nákupy, u Vaňkovky pak také setkání s přáteli a probírání
osobních i školních záležitostí, Olympie láká mladé lidi také na kino, volnočasové aktivity a zábavu.
Setkání s přáteli probíhá ve Vaňkovce nejčastěji uprostřed budovy, do Olympie jezdí častěji dotázaní
již spolu (MHD, auto).
Do obou nákupních center chodí respondenti většinou s jasným záměrem a do předem vybraných
oblíbených obchodů. To je do značné míry překvapivé zjištění, u středoškolské mládeže jsme takto
výrazně racionální chování nepředpokládali, očekávali bychom spíše nejasný cíl, pocházení po centru
a víceméně náhodný výběr obchodů, služeb, zábavních zařízení apod. Zcela dominantními typy
navštívených obchodů jsou u obou center ty s oděvy, obuví, módou a módními doplňky, což je zjištění
očekávané, konkrétně se nejčastější odpovědi vztahovaly ke „klasickým“ značkám typu H&M, C&A a
New Yorker. U fastfoodových zařízení jsou u mladých lidí stále v největší oblibě nadnárodní řetězce
McDonalds a KFC, což může vzbudit určité rozpaky nad pokračujícími sterilními preferencemi
nejvíce globalizovaných a unifikovaných konceptů, bez větší nápaditosti a chuti pro změnu.
Shrnuto v přehledné a zkrácené formě:
Vaňkovka Olympia
Častější (měsíční) návštěvy samostatně i s
přáteli, ve všední dny, s předem jasným
záměrem (oděvy, obuv móda a módní
doplňky), oblíbené jsou fastfoody
McDonald´s a KFC)
Vyhovuje dobrá poloha a dostupnost,
pokud něco chybí, tak více odpočinkových
míst, vadí placené toalety…
Návštěvy 3-4 krát do roka, často s rodiči a o
víkendu, většinou s předem jasným
záměrem (oděvy, obuv móda a módní
doplňky), oblíbené jsou fastfoody,
McDonald´s a KFC
Líbí se množství a různorodost obchodů
(chybí některé značky, které jsou např. v
Praze – Olympia je více „módní ikonou“),
vadí větší vzdálenost od centra
Většina respondentů oceňuje příjemný vzhled obou srovnávaných center, technické vybavení je
prakticky bez připomínek. Pokud se něčeho nedostává, tak ve Vaňkovce více laviček a v Olympii více
zeleně. U dotazu, co se na nákupním centru nejvíce líbí a nelíbí, byla u Vaňkovky nejčastější odpovědí
dobrá poloha a dostupnost (líbí) a zpoplatnění toalet, přelidněnost a předražené ceny (nelíbí; ale pouze
u jednotlivců). Na Olympii se líbí množství a různorodost obchodů a typicky nelíbí velká vzdálenost
Řady1;
Olympia
(51 %),
pokud
něco:
některé
značkové…
Řady1;
Vaňkovka
(27 %),
pokud
něco: více
laviček,
některé…
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
580
od centra. Pokud by mohli mladí lidé něco na obou centrech vylepšit/změnit, tak v případě Vaňkovky
by to bylo již zmíněné větší množství laviček k odpočinku, některé nové obchody a služby a chybějící
kino. U Olympie se také objevila přání na doplnění značkových obchodů, které jsou již např. v Praze,
či více orientačních tabulí.
Literatura
BAUMAN, Z., (1996). From pilgrim to tourist – or a short history of identity. In Hall, S., du Gay, P. (eds.)[1]
Questions of Cultural Identity. London: Sage, pp. 18-36. ISBN 978-0803978836.
BILKOVÁ, K., KRIŽAN, F., BARLÍK, P., (2016). Consumers preferences of shopping centers in
Bratislava (Slovakia). Human Geographies – Journal of Studies and Research in Human Geography, vol.
10, no. 1, pp. 23-37. ISSN 2067–2284. DOI 10.5719/hgeo.2015.101.2.
BUTLER, R. W., (1991). West Edmonton Mall as a tourist attraction. The Canadian Geographer, vol. 35,[2]
no 3, pp. 287–295. ISSN 1541-0064. DOI 10.1111/j.1541-0064.1991.tb01103.x .
CLARK, G. L., FELDMAN, M. P., GERTLER, M. S., WILLIAMS, K., (2003). The Oxford Handbook of[3]
Economic Geography. New York: Oxford University Press. ISSN 978-0199250837.
DENNIS, C., MURPHY, J., MARSLAND, D., COCKETT, T., PATEL, T., (2002). Measuring image:[4]
shopping centre case studies. The International Review of Retail, Distribution and Consumer Research, vol.
12, pp. 355-373. ISSN 0959-3969.
KOWALCZYK, A., (2005). Nowe formy turystyki miejskiej. Prace i Studia Geograficzne, vol. 35, pp.[5]
155-197. ISSN 0208-4589.
KRIŽAN, F., BILKOVÁ, K., KITA, P., (2014). Urban retail market in Bratislava (Slovakia): Consumers[6]
perception and classification of shopping centres. Management & Marketing, vol. 9, no. 4, pp. 483-500.
ISSN 2069-8887.
KRIŽAN, F., BILKOVÁ, K., KITA, P., KUNC, J., BARLÍK, P., (2015). Nákupné centrá v Bratislave a[7]
atribúty ovplyvnujúce preferencie spotrebiteľov", Geografcký časopis, vol. 67, no. 4, pp. 341-357. ISSN
0016-7193.
KUNC, J., DVOŘÁK, Z. (2016). Atraktivita brněnských nákupních center pro teenagery: Vaňkovka nebo[8]
Olympia. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova
univerzita, pp. 556-564. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-71.
KUNC, J., KRIŽAN, F., BILKOVÁ, K., BARLÍK, P., MARYÁŠ, J. (2016). Are there differences in the[9]
attractiveness of shopping centres? Experiences from the Czech and Slovak Republics. Moravian
Geographical Reports, vol. 24, no. 1, pp. 27-41. ISSN 1210-8812. DOI 10.1515/mgr-2016-0003.
KUNC, J. a kolektiv, (2013). Časoprostorové modely nákupního chování české populace. Brno:[10]
Masarykova univerzita. ISBN 978-80-210-6020-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.M210-6020-2013.
KUNC, J., TONEV, P., FRANTÁL, B., SZCZYRBA, Z., (2012a). Nákupní spád, nákupní chování a[11]
nákupní centra: Příklad brněnské aglomerace (příspěvek ke studiu denních urbánních systémů. Sociologický
časopis, vol. 48, no. 5, pp. 879-910. ISSN 0038-0288.
[13]KUNC, J., TONEV, P., GREPLOVÁ, Z., SZCZYRBA, Z., (2012b). Fenomén nákupních center v České
republice. In XV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova
univerzita, pp. 264-271. ISBN 978-80-210-5875-0.
[14]KUNC, J., FRANTÁL, B., TONEV, P., (2011). Nákupní spád a vybrané nákupní zvyklosti návštěvníků
Galerie Vaňkovka. In XIV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno:
Masarykova univerzita, pp. 47-55. ISBN 978-80-210-5513-1.
[15]MARYÁŠ, J., KUNC, J., TONEV, P., SZCZYRBA, Z., (2014). Shopping and services related travel in the
hinterland of Brno: Changes from the socialist period to the present. Moravian Geographical Reports,
vol.22, no.3, pp.18-28. ISSN 1210-8812. DOI 10.2478/mgr-2014-0015.
[16]MITRÍKOVÁ, J., (2008). Geografické aspekty transformácie maloobchodu a nákupného správania sa na
Slovensku (prípadové štúdie z miest Prešov a Košice). Prešov: Prešovská univerzita v Prešove. ISBN 978-
80-8068-922-3.
[17]MITRÍKOVÁ, J., ŠENKOVÁ, A., ANTOLIKOVÁ, S., (2015). Application of the Huff Model of
Shopping Probability in the Selected Stores in Prešov (Prešov, the Slovak Republic). Geographica
Pannonica, vol. 19, no. 3, pp. 110-121. ISSN 1820-7138.
[18]MITRÍKOVÁ, J., ŠENKOVÁ, A., ANTOLIKOVÁ, S., PÁROVÁ, V. (2016). The analysis of shopping
behaviour in the context of spending leisure time activities of consumers in the chosen shopping centres in
Vienna (Austria). Economic Annals-XXI, vol. 161, no. 9-10, pp. 71-74. ISSN 17286220. DOI
10.21003/ea.V161-16.
[19]SPILKOVÁ, J., (2003). Nový fenomén: nákupní centrum a utváření nákupního chování spotřebitelů
v transformačním období. Geografie, vol. 108, no. 4, pp. 277-288. ISSN 1212-0014.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
581
[20]SPILKOVÁ, J., (2012a). Geografie maloobchodu a spotřeby. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-1951-
4.
[21]SPILKOVÁ, J., (2012b). The Birth of the Czech Mall Enthusiast: The Transition of Shopping Habbits
from Utilitarian to Leisure Shopping. Geografie, vol. 117, no. 1, pp. 21-32. ISSN 1212-0014.
[22]SPILKOVÁ, J., RADOVÁ, L., (2011). The formation of identity in teenage mall microculture: A case
study of teenagers in Czech malls, Czech Sociological Review, vol.47, no. 3, pp. 565-586. ISSN 0038-
0288.
[23]TELLER, C., REUTTERER, T., (2008). The evolving concept of retail attractiveness: what makes retail
agglomerations attractive when customers shop at them? Journal of Retailing and Consumer Services, vol.
15, pp. 127-143. ISSN 0969-6989. DOI 10.1016/j.jretconser.2007.03.003.
[24]TIMOTHY, D. J., (2005). Shopping Tourism, Retailing, and Leisure. New York: Channel View
Publications. ISBN 978-1-873150-60-3.
[25]UNDERHILL, P., (2004). Call of the Mall. The Geography of Shopping by the Author and Why We Buy.
New York: Simon & Schuster. ISBN 978-0-743235-92-1.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantového projektu „Metropolizační procesy přetvářející tradiční
strukturu města: příklad Brněnské metropolitní oblasti“ (MUNI/A/0976/2016).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
582
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-75
DOSTUPNOSŤ MALOOBCHODNÝCH PREDAJNÍ
V NITRIANSKOM SAMOSPRÁVNOM KRAJI
ACCESSIBILITY OF RETAIL STORES IN THE NITRA SELF-GOVERNING
REGION
MIROSLAVA TREMBOŠOVÁ 1
VIKTÓRIA VLAČUHOVÁ 1
IMRICH JAKAB 2
1
Katedra geografie a regionálneho rozvoja
2
Katedra ekológie a environmentalistiky
Fakulta prírodných vied
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre
1
Depart.of Geography and Regional Development
2
Department of Ecology and Environmental Sciences
Faculty of Natural Sciences
Constantine the Philosopher University in Nitra
Tr. A. Hlinku 1, 949 74 Nitra, Slovakia
E-mail: mtrembosova@ukf.sk, viktoriav92@gmail.com, ijakab@ukf.sk
Anotace
Pre maloobchodnú sieť vidieckeho priestoru sú od roku 2008, teda v etape koncentrácie príznačné
úpadkové procesy. Rušenie prevádzok na základe neúprosného konkurenčného boja s nadnárodnými
reťazcami v mestách Nitrianskeho samosprávneho kraja je základným procesom koncentračnej etapy
na vidieku. Týmto procesom boli postihnuté najmä malé obce, mnohé z nich zostali bez
maloobchodnej vybavenosti. Spolu s tým vznikli a prehĺbili sa ďalšie dekadentné fenomény akými sú
tzv. potravinové púšte, zvýšené nároky na dochádzku za nákupmi, veľká časová dostupnosť do
vybraných predajní. Vzniká tak urbánno-rurálny konflikt v zabezpečovaní maloobchodných služieb
v prospech miest. Cieľom príspevku je analýza lokalizácie predajní potravín COOP Jednota na území
Nitrianskeho samosprávneho kraja a vytýčenie časovej a vzdialenostnej dostupnosti do týchto
predajní pre v tomto priestore žijúcich obyvateľov. Na vyjadrenie dostupnosti sme aplikovali binárnu
(triviálnu) dostupnosť vyjadrujúcu údaj o vzdialenosti a časovej dosiahnuteľnosti uzla z iného uzla
v sieti. Výsledkom je poznanie, že väčšina obcí v Nitrianskom samosprávnom kraji má najbližšiu
potravinovú predajňu spoločnosti COOP Jednota vzdialenú viac ako 1001 m chôdzou.
Klíčová slova
dostupnosť, maloobchodná vybavenosť, predajne potravín, Nitriansky samosprávny kraj
Annotation
Since 2008, i.e. at the stage of concentration, the retail network of rural areas has been characterized
by decline processes. Cancellation of stores under the relentless competitive struggle with
transnational chains in towns of the Nitra Self-governing Region is the basic process of concentration
stage in rural areas. This process has particularly affected small municipalities and many of them
remained without retail facilities. Moreover, another decadent phenomenon was created and
deepened such as the so-called food deserts, increased demands for commuting to shops, increased
time accessibility to selected stores. This creates an urban-rural conflict in providing retail services in
favor of towns/cities. The aim of the paper is to analyze the locations of food stores of COOP Jednota
in the Nitra Self-governing Region and definition of distance and time accessibility to these stores for
residents living in this area. For Accessibility definition, we applied binary (trivial) accessibility
which provides data on distance and time reachability of the node from another node in the network.
The result is the knowledge that most municipalities in the Nitra Self-governing Region have COOP
Jednota as the nearest food store in the distance of more than 1001 m.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
583
Key words
accessibility, retail facilities, retail services, Nitra Self-governing Region
JEL classification: R19
1. Úvod
V roku 2006 sa naplno prejavila etapa koncentrácie príchodom väčšieho počtu nadnárodných
obchodných reťazcov do krajského mesta Nitra a miest Nitrianskeho samosprávneho kraja (NSK).
Táto etapa zasiahla i vidiecke obce NSK porovnateľnými prejavmi nárastu počtu predajní
(Trembošová, Dubcová 2016). V regiónoch je prirodzene najväčší dôraz kladený práve na predajne
potravín. V tomto smere má prvenstvo slovenský reťazec COOP Jednota Slovensko, spotrebné
družstvo.
Začiatok existencie spotrebných družstiev na území dnešného Slovenska sa datuje od roku 1869, kedy
slovenský vzdelanec Samuel Ormis založil v meste Revúca prvé spotrebné družstvo na Slovensku s
názvom Potravný spolok. Najväčší obchodný reťazec na Slovensku COOP Jednota Slovensko
spotrebné družstvo vzniklo zlúčením Slovenského zväzu spotrebných družstiev s COOP CENTRUM,
a.s. dňa 18. 12. 2001. V súčasnosti združuje 26 spotrebných družstiev s celkovým počtom 2164
predajní na území SR.
Cieľom príspevku je analýza lokalizácie predajní potravín COOP Jednota na území Nitrianskeho
samosprávneho kraja a vytýčenie časovej a vzdialenostnej dostupnosti do týchto predajní pre v tomto
priestore žijúcich obyvateľov.
2. Prehľad literatúry
V ostatných niekoľkých rokoch sa koncept dostupnosti opäť stal objektom viacerých štúdií, a to
v zmysle nielen geografických odborov, ale viacerých viac či menej hraničných vedných disciplín.
Výskum intraurbánnej dostupnosti považujeme za vysoko aktuálnu tematiku v súvislosti s kvalitou
života obyvateľov daného územia (Križan, 2007). Najväčším priekopníkom v oblasti geografie je F.
Križan, ktorý sa výskumu dostupnosti venoval najmä v geografii maloobchodu (2007), ako i služieb
(2009). Svoje poznatky uplatnil i v spolupráci s inými geografmi v prácach Križan, Danielová (2008),
Križan, Gurňák (2008), Križan, Riška, Bilková (2013), Križan, Tolmáči, Lauko (2007, 2008).
Samostatnou časťou bola aj analýza kvality potravinárského maloobchodu v rurálnom prostredí
(Križan, Tolmáči, Lauko, 2009). Podnetná bola pre nás i ďalšia publikácia tohto kolektívu Lauko,
Križan, Tolmáči (2008), jako i práca Fertaľová, Varga (2008), Trembošová (2009), Mitríková a kol.
(2015).
Pojem dostupnosť sa zvyčajne vzťahuje ku koncepcii blízkosti, jednoduchosti priestorovej interakcie a
potenciálnych kontaktov s rôznymi službami a aktivitami (Michniak, 2014). Jednoduchým spôsobom
môžeme dostupnosť definovať ako ľahkosť dosiahnutia určitého miesta (regiónu) z iných miest
(regiónov) pri využití dopravného systému. Na kvalitu dopravného systému v regióne vplýva okrem
dopravnej infraštruktúry aj organizácia dopravy (Michniak, 2013). Teoretické východiská stanovenia
dostupnosti uvádza Michniak (2002).
Podľa Shena (1998) znamená pojem dostupnosť mieru sily a rozsahu geografických vzťahov medzi
obyvateľmi a ich socioekonomickými aktivitami. Michniak (2010) vo svojej práci definuje
priestorovú dostupnosť regiónov ako „ľahkosť dosiahnutia regiónu z iných miest alebo regiónov.
Dobrá dostupnosť regiónu prispieva k celkovej atraktivite územia z hľadiska jeho potenciálnych
návštevníkov (Studzienieczki 2016). Naopak slabá dostupnosť regiónu môže viesť k nedostatku,
prípadne aj odlivu turistov do lepšie dostupných regiónov s podobnými podmienkami (Studzienieczki
a kol. 2016). V regiónoch si problém obslužnej vybavenosti pri stabilizácii vidieckekych sídiel všíma i
Kubeš a Pahorecká (2000).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
584
Problematika maloobchodných reťazcov a s ňou súvisiacich globálnych trendov v kontexte
s dostupnosťou sa na domácom (geografickom) poli skúma naďalej. Význam lokalizácie či
dostupnosti predajne závisí aj od veľkosti predajnej plochy, resp. typu predajne. Bell a kol. (1998)
tvrdia, že nakupujúci sú ovplyvňovaní dominantne lokalizáciou predajne a cestovným časom.
Dostupnosť potravinových predajní je často spájaná s pojmom „potravinové púšte“. Spotrebitelia
žijúci v týchto „púšťach“ sú znevýhodňovaní vzhľadom na dostupnosť potravín, ale i ceny potravín
vzhľadom na to, že cena potravín v menších predajniach prevyšuje ceny v super- či hypermarketoch
(Križan, 2007). V kontexte dostupnosti boli pre nás inšpiráciou prípadové štúdie Kunca a kol. (2012,
2013).
Výber miesta nákupu je najčastejšie analyzovanou doménou v oblasti mobility spotrebiteľov za
službami v kontexte nákupného spádu Frantál et al. (2012), Kunc et al. (2012), Maryáš (2013),
Maryáš et al. (2014), i Szczyrba a Fiedor (2014). Opačný proces je dostupnosť predajní pre svojich
obyvateľov.
3. Dáta a metodika
Dáta o predajniach COOP Jednota sme získali na stránke www.coop.sk, 2017. Vychádzajúc z prác
Križana (2007) na vyjadrenie časovej a vzdialenostnej dostupnosti sme si vybrali binárnu (triviálnu)
dostupnosť vyjadrujúca údaj o vzdialenosti a časovej dosiahnuteľnosti uzla z iného uzla v sieti.
Binárnu dostupnosť vieme vyjadriť nasledovným vzorcom:
Dst1i = dij
pre i = 1, 2, 3, . . ., 131 j J J = j2
j2 = 1, 2, 3, . . ., 59
kde dij je vzdialenosť medzi východiskovým i (UO) a cieľovým j (zariadenie) uzlom. Cieľovými
uzlami boli super- a hypermarkety (j2). Pri zisťovaní vzdialenostnej dostupnosti predajní COOP
Jednota nám bola nápomocná internetová stránka www.openstreetmap.com, kde sme stiahli
kompletnú sieť chodníkov a ciest a následne sme ju importovali ako vektorovú vrstvu do programu
GRASS GIS 7.2.0. Zo stránky openstreetmap.com sme stiahli kompletnú sieť ciest a chodníkov ako
vektorovú vrstvu, ktorú sme importovali do GRASS spolu s bodovou vrstvou COOP predajní.
Pokračovali sme použitím nástroja v.net, pomocou ktorého sme pripojili všetky predajne na cesty, aby
z každej viedla cesta. Vrstvu ciest a chodníkov doplnenú o prípojky k predajniam som prekonvertovali
na raster s priestorovým rozlíšením 5m. Podobne sme prekonvertovali na raster aj predajne. Použitím
funkcie r.cost sme vypočítali kumulatívnu dostupnosť v metroch, čím vznikla nova vrtsva ciest a
chodnikov, kde každý pixel niesol informáciu o najbližšej vzdialensti k predajni. Aby sme získali
plošné vyjadrenie hodnôt dostupnosti a vyplnili prázdne miesta medzi cestami, použili sme
interpoláciu r.surf.idw, počítanú na základe piatich najbližších susedoch. V závere sme reklasifikovali
výsledok do troch kategórii dostupnosti z čoho nám vznikla výsledná mapa vzdialenostnej
dostupnosti.
4. Nitriansky samosprávny kraj
Nitriansky samosprávny kraj (NSK) sa nachádza na juhozápade Slovenskej republiky. Susedí s tromi
ďalšími krajmi, na severe s Trenčianskym, na západe s Trnavským a na východe s Banskobystrickým
samosprávnym krajom. Južná hranica kraja je zároveň štátnou hranicou s Maďarskom. Podľa
územnosprávneho usporiadania sa NSK člení na 7 okresov ktoré tvorí 354 obcí – Komárno (41 obcí),
Levice (89 obcí), Nové Zámky (62 obcí), Šaľa (13 obcí), Nitra (62 obcí), Topoľčany (54 obcí) a Zlaté
Moravce (33 obcí). Kraj má rozlohu 6343 km², čo je 12,9% rozlohy Slovenska, počet obyvateľov
v kraji je 682 594 (k 31. 12. 2015), z toho 331 836 mužov (48,6%) a 350 756 žien (51,4%). Hustota
obyvateľstva v NSK je 107,6 obyvateľov/km², čo je mierne pod priemernou hustotou obyvateľstva na
Slovensku (110,2 obyvateľov/km²). Nachádza sa tu 354 obcí, z ktorých 15 má štatút mesta: Nitra,
Hurbanovo, Komárno, Kolárovo, Nové Zámky, Šurany, Štúrovo, Šaľa, Levice, Šahy, Tlmače,
Želiezovce, Topoľčany, Vráble a Zlaté Moravce. V mestách NSK žilo 310 741 obyvateľov (k 31. 12.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
585
2015) čo predstavuje 45,5%, na vidieku 371 853 obyvateľov teda 54,5% (Trembošová, Dubcová,
2016).
5. Maloobchodná sieť predajní COOP Jednota Nitrianskom samosprávnom kraji
Na území NSK realizuje svoju účinnosť 8 spotrebných družstiev COOP Jednoty, z nich 5 sídli a
funguje v rámci riešeného kraja (SD Nitra, Nové Zámky, Levice, Komárno, Topoľčany) a 3 z iných
krajov - SD Galanta - Trnavský kraj, Krupina a Žarnovica – Banskobystrický kraj. Zo
všetkých 2 164 predajní COOP Jednota v SR sa v NSK nachádza 378 predajní, ktoré sú lokalizované
v 272 obciach, z toho 43 prevádzok v okresných mestách, konkrétne v meste Nitra 6, Levice 9,
Komárno 4, Šaľa 6, Topoľčany 9, Zlaté Moravce 2, Nové Zámky 7 (stav k 31.12.2016). V ostatných
mestách a obciach NSK sa nachádza spolu 335 predajní (obr. 1). V 79 obciach NSK sa nenachádza
predajňa potravín COOP Jednota. Až 22 z nich v okrese Levice (24,7%), 16 v okrese Komárno (39%),
15 v okrese Nitra (24%), 17 v okrese Topoľčany (31,8%), 8 v okrese Zlaté Moravce (24%) a 1
v okrese Nové Zámky (1%). V okresea Šaľa je 100% existencia predjaní COOP Jednota Slovensko.
Obr. 1: Lokalizácia maloobchodných formátov spoločnosti COOP Jednota Slovensko v NSK
Zdroj: www.coop.sk, vlastné spracovanie s využitím ArcGis 10.0,
6. Časová dostupnosť predajní
Časovú dostupnosť sme merali z centra mesta, resp. obce do najbližšej maloobchodnej predajne pre
peších zákazníkov. Pri tomto výskume nám bola nápomocná online mapová služba google.maps.sk,
kde sme pomocou GPS súradníc a presnej polohy predajne zistili čas chôdzou, pričom sme vychádzali
z priemernej rýchlosti chôdze, tj. 5 km/h. Výsledky sme rozdelili do troch časových intervalov
Priemerný čas v celom kraji boli 3 – 4 minúty do najbližšej predajne COOP Jednota, čo predstavuje
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
586
prvý časový interval a zároveň to poukazuje na veľmi dobrú dostupnosť do potravinových predajní
v rámci celého kraja. V časovej dostupnosti do 4 minút, tzn. veľmi dobrá časová dostupnosť je 217
obcí, čo predstavuje 57% zo všetkých obcí NSK. Viac ako polovica kraja teda patrí do intervalu
s veľmi dobrou časovou dostupnosťou. Najvyšší počet obcí s časovou dostupnosťou do 4 minút bol
v najväčšom okrese Levice, kde ich bolo až 52 (z 89 obcí, čo predstavuje 58%). Nasleduje okres Nové
Zámky so 74% (46 obcí zo všetkých 62). V okrese Nitra dosiahlo 37 obcí veľmi dobrú časovú
dostupnosť (takmer 60% zo všetkých 62 obcí). Najlepšiu časovú dostupnosť má okres Šaľa, kde 11
z 13 obcí má veľmi dobrú časovú dostupnosť, čo predstavuje až 85% jej územia (obr. 2).
V intervale časovej dostupnosti od 5 do 10 minút chôdzou patrí 30% (114) zo všetkých obcí NSK.
Najviac takýchto obcí bolo v okrese Nové Zámky, kde ich bolo spolu až 29. Nasledoval okres Levice
s 23 obcami s dostupnosťou do 10 minút. Najmenej obcí, ktoré spadali do tohto časového intervalu, sa
nachádzalo v okrese Zlaté Moravce, kde boli len dve obce s časovými dostupnosťami 5 a 8 minút.
Veľmi zlá dostupnosť do predajní COOP Jednota bola identifikovaná v mestách NSK, poprípade
obciach s vyšším počtom obyvateľov napr. v Nitre do 36 min. Podobne ako v Nitre je dostupnosť
časovo vyššia v okresných mestách Komárno, Levice a Nové Zámky, kde je priemerný čas 20 minút.
Obr. 2: Časová dostupnosť do predajní COOP Jednota Slovensko v NSK
Zdroj: vlastné spracovanie s využitím ArcGis 10.0,
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
587
7. Vzdialenostná dostupnosť predajní
Aj analýza vzdialenostnej dostupnosti predajní vychádza z 3 intervalov, do 500 m, 501-1000 a nad
1001 m. Podľa obr. 3 až 48% obcí NSK spadá do kategórie s najhoršou dostupnosťou do predajní
COOP Jednota nad 1001 m. Do druhej kategórie dostupnosti od 501 do 1000 metrov patrí 31% obcí
z celého kraja a najlepšiu vzdialenostnú dostupnosť predajní má len 21% obcí NSK. Výborná
vzdialenostná dostupnosť bola identifikovaná v obciach okresu Topoľčany na severnom okraji NSK.
Čím južnejšie je obec v území NSK tým je spádov menej. Najhoršia situácia je v dvoch častiach NSK.
Prvou oblasťou je juhozápad okresu Komárno a druhou severo-východné cípy okresov Zlaté Moravce
a Levice.
Výsledky do veľkej miery ovplyvnil fakt, že až 79 obcí NSK (22%) nemá predajne potravín COOP
Jednota. Ich spoločnými znakmi je jednak nízky počet obyvateľov, ktorý bol vo väčšine do 500 a
nikdy nepresiahol hodnotu 1000 obyvateľov, a z toho vyplývajúcej aj nízkej kúpnej sily týchto obcí.
Obr. 3: Vzdialenostná dostupnosť do predajní COOP Jednota Slovensko v NSK
Zdroj: vlastné spracovanie s využitím ArcGis 10.0,
Záver
Kým urbánne prostredie profituje z transformačných procesov koncentrácie, v prípade rurálnych
komunít sme zaznamenali markantný pokles úrovne poskytovania maloobchodných služieb a zároveň
značné disparity v priestore NSK. Úroveň maloobchodnej vybavenosti v jednotlivých vidieckych
a mestských obciach NSK je značne diferencovaná. Vytvorili sa značné rozdiely v maloobchodnej
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
588
vybavenosti medzi západným a východným územím NSK, čo je odrazom veľkosti obcí a ich
ekonomickej základne. Vzniknutý západno-juhovýchodný gradient nízkej a priemernej miestnej
úrovne je narušovaný izolovanými jadrami priemernej a vysokej mestskej maloobchodnej vybavenosti
okresných miest Zlaté Moravce, Levice, Nové Zámky a Štúrovo.
Najlepšiu hustotu predajní COOP jednota a zároveň najlepšiu časovú dostupnosť má okres Šaľa, kde
boli predajne COOP Jednota lokalizované vo všetkých obciach a 11 z 13 obcí dosiahlo veľmi dobrú
časovú dostupnosť do 4 minút, čo predstavuje 85% jej územia. Výborná vzdialenostná dostupnosť
bola identifikovaná v obciach okresu Topoľčany na severe územia NSK. Čím južnejšie je obec v
území NSK tým je spádov menej. Najhoršia situácia je v dvoch častiach NSK. Prvou oblasťou je
juhozápad okresu Komárno a druhou severo-východné cípy okresov Zlaté Moravce a Levice. Nárast
disparít v časovej i vzdialenostnej dostupnosti bol identifikovaný v dvoch smeroch, zo západu na
východ v južnom okraji a zo severozápadu na juhovýchod v severnej časti NSK. Výsledky potvrdili
hypotézu o šírení tzv. vlnovej difúzie zo západu na východ, ktorá je potvrdená a taktiež overovaná
v mnohých geografických prácach.
Literatúra
BELL, D. R., Ho, T.H., Tang, C.S., (1998). Determining where to shop: Fixed and Variable Costs of[1]
shopping. Journal of Marketing Research, vol. 35. pp. 352-369.
COOP JEDNOTA SLOVENSKO. SK. 2017. [online]. [cit. 2017-01-28]. Dostupné z: http://www.coop.sk/[2]
FERTAĽOVÁ, J., VARGA, P., (2008). The Huff ś probability model and its Application on selected large-[3]
area retail units in Košice. Folia geographica vol. 12, pp. 77-81. ISSN 1336-6149.
FRANTÁL, B., KLAPKA, P., SIWEK, T., (2012): Lidské chování v prostoru a čase: teoreticko-[4]
metodologická východiska. Sociologický časopis, vol. 48, no. 5, pp. 833-857. ISSN 0038-0288.
GOOGLE.MAPS.SK., (2017). [online]. [cit. 2017-03-05]. Dostupné z:[5]
https://www.google.sk/maps/@48.1993084,18.523075,14z
KRIŽAN, F., (2007). Regionálna typológia územia Bratislavy na základe dostupnosti supermarketov[6]
a hypermarketov. Geografický časopis, vol. 59, no. 4, pp. 373-384. ISSN 0016-7193.
KRIŽAN, F., (2009). Dostupnosť vybraných zariadení služieb na území města Bratislava aplikáciou miery[7]
založenej na príležitostiach. Acta Geographica Universitatis Comenianae, vol. 53, pp. 149-167. ISBN 80-
223-2251-2.
KRIŽAN, F., DANIELOVÁ, K., (2008). „Potravinové púšte“ definované na základe merania dostupnosti –[8]
prípadová štúdia mesta Bratislava. Urbanismus a územní rozvoj, vol. 11, no. 3, pp. 1-6. ISSN 0231-715X.
KRIŽAN, F., GUŇÁK, D. (2008). Vybrané kartografické a grafické metódyznázorňovania dostupnosti.[9]
Acta Geographica Universitatis Comenianae, vol. 51, pp. 71-81. ISBN 80-223-2251-2.
KRIŽAN, F., RIŠKA, M., BILKOVÁ, K. (2013). Mapovanie potravinových púští v rurálnom prostředí:[10]
prípadová štúdia z FMRBratislava. Ekonomické rozhľady, vol. 42, no. 2, pp. 198-209.
KRIŽAN, F., TOLMÁČI, L., LAUKO, V. (2007). Intraurbánna dostupnosť super- a hypermarketov[11]
v Bratislvae. In X. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova
univerzita, pp. 228-238. ISBN 978-80-210-4325-1.
KRIŽAN, F., TOLMÁČI, L., LAUKO, V. (2008). Identifikácia „potravinových púští“ na území mesta[12]
Bratislava aplikáciou mier dostupnosti. Ekonomický časopis, vol. 56, no. 10, pp. 959-972. ISSN 0013-3035.
KRIŽAN, F., TOLMÁČI, L., LAUKO, V. (2009). Potravinársky maloobchod v rurálnom prostredí: kvalita[13]
nakupovania. Acta Geographica Universitatis Commenianae, vol. 53, pp. 35-45. ISBN 80-223-2251-2.
KUBEŠ, J., PAHORECKÁ, J. (2000): Obslužná vybavenost, střediskovost a spádovost venkovských sídel.[14]
Okresy Písek, Tábor a okolí, rok 1998. In Kubeš, J. (ed.). Problémy stabilizace venkovského osídlení ČR.
České Budějovice: Jihočeská univerzita, pp. 61-95. ISBN 80-7040-385-3.
KUNC, J., SZCZYRBA, Z., FRANTÁL, B., TONEV, P., (2012). Nákupní spád, nákupní chování[15]
a nákupní centra: na příklade brnenské aglomerace (příspěvek ke studiu denních urbánních systémů).
Sociologický časopis, vol. 48 no. 5, pp. 879-910. ISSN 0038-0288.
KUNC, J., FRANTÁL, B., SIWEK, T., HAL8S, M., KLAPKA, P., SZCZYRBA, Z, ZUSKÁČOVÁ, V.[16]
(2013). Časoprostorové modely nákupního chování české populace. Brno: Masarykova univerzita. ISBN
978-80-210-6020-3.
LAUKO, V., KRIŽAN, F., TOLMÁČI, L., (2008). Potravinársky maloobchod na Slovensku: rurálne[17]
prostredie, čas a miesto nákupu. Acta Facultatis Rerum Naturalium Universitatis Comenianae,
Geographica, vol. 51, pp. 41-55. ISSN 0231-715X.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
589
MARYÁŠ, J., (2013). Vývojové tendence ve spádovosti za službami na příkladě zázemí Brna. In 16th[18]
International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita,
pp. 223-228. ISBN 978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210‐6257‐2013‐27.
MARYÁŠ, J., KUNC, J., TONEV, P., SZCZYRBA, Z., (2014). Shopping and service Related Travel in the[19]
Hinterland of Brno: Changes From the Socialist Period to the Present. Moravian Geographical Reports,
vol. 22, pp. 18-28. ISSN 12010-8812. DOI 10.2478/mgr-2014-0015.
MICHNIAK D. (2002). Dostupnosť jako geografická kategória a jej význam při hodnotení územno-[20]
správneho členenia Slovenska. [Dizertačná práca]. Bratislava: Geografický ústav SAV, 125p.
MICHNIAK, D. (2010). Vplyv dostupnosti na rozvoj cestovného ruchu vo vybraných regiónoch na[21]
Slovensku. [online]. [cit. 2017-01-18]. Dostupné z : http://geografia.science.upjs.sk/images/geographia
MICHNIAK, D. (2013). Niektoré možnosti analýzy dostupnosti v geografii maloobchodu. Geographia[22]
Cassoviensis, vol. VII, no. 1, pp. 94-99. ISSN 1337-6748.
MICHNIAK, D. (2014). Vybrané prístupy k hodnoteniu dopravnej dostupnosti vo vzťahu k rozvoju[23]
cestovného ruchu. [online]. [cit. 2017-01-21]. Dostupné na internete: https://www.sav.sk/journals/uplo.
MITRÍKOVÁ, J., ŠENKOVÁ, A., ANTOLÍKOVÁ, S. (2015). Application of the Huff model of shopping[24]
probability in the selected storeas in Prešov (Prešov the Slovak republik). Geographica Pannonica, vol. 19,
no. 3, pp. 110-121. ISSN 1820-7138.
NITRIANSKY SAMOSPRÁVNY KRAJ. (2017). [online]. [cit. 2017-01-18]. Dostupné z:[25]
https://www.unsk.sk/ .
OPEN STREET MAP. COM. (2017). [online]. [cit. 2017-01-18]. Dostupné z:[26]
http://www.openstreetmap.org/#map=5/51.500/-0.100.
SHEN, Q. (1998). Location characteristics of inner-city neighbourhoods and amployment accessibility of[27]
low-wage workers. Envitonment and Planing B, vol. 25. no. 3, pp. 345-365.
SLOVENSKÁ SPRÁVA CIEST. (2017). Prehľad údajov o sieti cestných komunikácií SR, kraj/okres.[28]
[online]. [cit. 2017-01-16]. Dostupné z: http://www.cdb.sk/files/output/ck_kraj_okres_2016 .
STUDZIENIECKI , T. (2016a). An international political region as a tourist destination- a case study of the[29]
Visegrad group. In 19th International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno:
Masarykova univerzita, pp. 969-976. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-
125.
STUDZIENIECKI , T., PALMOWSKI, T., KOMEEVETS, V. (2016b). The system of cross-border[30]
tourismm in The Polish-Russian borderland. Procesia Economics and Finance, vol. 39, pp. 545 -552.
SZCZYRBA, Z., FIEDOR, D, (2014). Vývoj velkoplošného maloobchodu Olomouce a výzkum nákupního[31]
chování. In 17th International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno:
Masarykova univerzita, pp. 740-748. ISBN 978–80–210–6840–7. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-
2014-96.
TREMBOŠOVÁ, M., (2009). Huffov model pravdepodobnosti výberu aplikovaný v obchodných centrách[32]
mesta Nitra. Geografická revue, vol. 4, no. 2, pp. 448-459. ISSN 1336-7072.
TREMBOŠOVÁ, M., DUBCOVÁ, A., (2016). Maloobchodná sieť vidieckych obcí Nitrianskeho[33]
samosprávneho kraja. Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference Region v rozvoji společnosti
2016. Brno: Mendelova univerzita, pp. 983-996. ISBN 978-80-7509-459-9.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
590
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-76
CONSUMER ETHNOCENTRISM OF MORAVIAN-SILESIAN
REGION: COMPARISON OF CETSCALE RESEARCH 2013/17
SPOTŘEBITELSKÝ ETNOCENTRISMUS V MORAVSKOSLEZSKÉM
KRAJI: POROVNÁNÍ CETSCALE VÝZKUMU 2013/17
MICHAL STOKLASA
HALINA STARZYCZNA
Katedra podnikové ekonomiky a managementu
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Slezská univerzita v Opavě
Department of Business Economics and Management
School of Business Administration in Karvina
Silesian University in Opava
, Univerzitni namesti 1934/4, 733 40 Karvina, Czech Republic
E-mail: stoklasa@opf.slu.cz, starzyczna@opf.slu.cz
Anotace
The aim of this article is to measure the Consumer Ethnocentrism (further as CE) in the MoravianSilesian
region in the Czech Republic utilizing the CETSCALE. The research was focused on finding
the strength of individual CETSCALE scales and the dependency of CE on demographic factors.
Literature review describes the development of CE, and more importantly the CETSCALE, with some
of its critics and constraints. The research took place in the MS Region and the sample consisted of
439 respondents. All the data is compared with our previous research from 2013. According to
Cronbach's Alpha, the data is consistent and therefore reliable to explain CE. The main findings are
the strength of the CE is as high as 66.3% of the overall possible score, which ranks this region
amongst ones with the highest CE. In both, the 2013 and 2017 data, we can observe strong evidence
of consumers in this region being highly ethnocentric, supporting local products and local producers,
with negative perception of foreign products. In 2014, only education and net monthly income were
proven to have statistically significant impact on CE, in 2017 also the age categories.
Klíčová slova
consumer ethnocentrism, CETSCALE, demographic factors, foreign products, regional products
Annotation
Cílem tohoto článku je změřit spotřebitelský etnocentrismus (CE) v Moravskoslezském kraji v České
republice použitím škály CETSCALE. Výzkum byl zaměřen na zjištění síly jednotlivých CETSCALE
škál a závislosti CE na demografických faktorech. Přehled literatury popisuje vývoj CE a CETSCALE,
s přihlédnutím ke kritice a omezením. Výzkum probíhal v MS kraji a vzorek sestával ze 439
respondentů. Všechna data jsou srovnána s předchozím výzkumem z roku 2013. Podle Cronbachova
Alfa jsou data konzistentní a spolehlivá, mohou tedy vysvětlit CE. Hlavním zjištěním je síla CE 66,3%
z celkového možného skóre, což je velmi vysoká hodnota. Data z obou let dokazují silně etnocentricky
smýšlející spotřebitele, podporující místní produkty a místní výrobce, s negativním vnímáním
zahraničních výrobků. V roce 2014 bylo statisticky prokázáno, že pouze vzdělání a čistý měsíční
příjem mají významný vliv na CE, v roce 2017 také věkové kategorie.
Key words
spotřebitelský etnocentrismus, CETSCALE, demografické factory, zahraniční produkty, regionální
produkty
JEL classification: M15, M31, R00, R50
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
591
1. Introduction
The EU has brought us, amongst others, the common market, which allowed the consumers to buy
products of many countries. But one of the obstacles in the form of a non-tariff barrier is the consumer
ethnocentrism, which simply put indicates a tendency to shun all imported products irrespective of
price or quality due to nationalistic reasons (Stere, Trajani, 2015). This theme is highly interesting in
2017 with the unrest in the EU politics and rise of the far right (nationalist) parties, and of course the
political programme of the president Trump. Consumer ethnocentrism gaining its strength can be seen
every day around us with campaigns supporting national pride (Irish Product, make America great
again, Czech Made), companies proudly presenting the country of origin (made in the Czech
Republic), governments pushing laws directly influencing the minimum percentages of national food
products in markets, or the exceptionally strong consumer support for regional products, regional
markets, regional producers and economies. Although majority of these trends is true for the Czech
Republic, only a handful of researchers have conducted a research on consumer ethnocentrism.
The main aim of this article is to research consumer ethnocentrism in Moravian-Silesian Region. The
main goal will be fulfilled by utilizing CETSCALE. The research is a follow up on previous
CETSCALE research in MS Region from 2014, partial goal of the article is to compare the data.
Another partial goal is to utilize the advances in CETSCALE development to test how CE depends on
demographic factors for future monetization possibilities. The first part of the paper presents review of
the relevant literature in the field of consumer ethnocentrism and CETSCALE for its measuring. The
second part deals with methodology and sample. Third part presents data analysis and discussion of
the outcomes.
2. Consumer Ethnocentrism and the CETSCALE
The foundation for Consumer Ethnocentrism research in Marketing has been laid out by Shimp and
Sharma in 1987 with their article „Consumer Ethnocentrism: Construction and Validation of the
CETSCALE“, where they introduced the Consumer Ethnocentric Tendencies Scale, that has been
broadly used since then. Ethnocentrism has been first covered by Sumner in 1906, where it was a
purely sociological concept that helped to distinguish between the so called ingroups (the groups the
person is a part of) and outgroups (Sumner, 2007). Ethnocentrism is belief, that our group is more
important than others, we are the centre of everything and we judge others compared to us.
Throughout the 20th century, the concept of ethnocentrism had spread into other scientific disciplines,
for this article, important approach is connected with culture, where e.g. Koudelka (1997, p. 25)
describes ethnocentrism as favouring one’s own culture, and perceiving other cultures different
(inferior) and preferring one’s own.
Shimp and Sharma (1987) proposed a concept of Consumer Ethnocentrism, which represented the
beliefs of American consumers about purchasing foreign products. They argue that ethnocentric
consumers feel unpatriotic when purchasing foreign products, hurt the domestic economy, cause the
loss of jobs. Nonethnocentric consumers evaluate all products without any weighted predispositions.
CE, from the marketing point of view, influences what purchasing behaviour is or isn’t acceptable,
consumers feel forced to buy local (home) products and reject foreign ones. There is a variety of
factors that influence CE, namely demographic factors, economic and political environment.
Shankarmahesh (2006) did an integrative review of CEs antecedents and consequences, analysing 37
previous studies, confirming the three groups of factors and adding a fourth one: socio-psychological
antecendents. Demographic factors have been widely researched when utilizing CETSCALE and are
believed to have a great influence on CE, however, the opinions are often times contradicting. Mostly
all authors agree on age, gender, education, and income influencing the CE score. The differences are
how, meaning that some authors report different age groups to have increasing/decreasing CE score
(Shimp, Sharma, 1987; Shankarmahesh, 2006; Stere, Trajani, 2015), according to Erdogan and Uzkurt
(2010), women are more ethnocentric and there is a direct correlation between age and strength of
ethnocentrism and indirect correlation between education and ethnocentrism. The perception of
influence of economic and political factors is more unified, authors often mention the impact of
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
592
transformation (which leads to sudden increase of foreign products adornment, and later their
rejection), impact of multinational companies, globalization, history and culture (Stere, Trajani, 2015).
Socio-psychological factors such as cultural openness, patriotism, conservatism, collectivism,
materialism and dogmatism (Teo et al., 2011).
The CETSCALE is 17-item scale that measures CE by utilizing a seven-point Likert scale for each
item (ranging from strongly disagree to strongly agree). It was originally developed for the USA, but
later its international validity was confirmed by many studies, also its reliability and validity were
confirmed by a number of researchers (Stere, Trajani, 2015). Higher overall CETSCALE score means
higher level of ethnocentrism. Jiménez-Guerrero et al. (2014) have done an incredible feet in
analysing all the available CETSCALE research, confirming the notion to believe the twodimensionality
and the necessity to develop newer adapted CETSCALE construct. The CETSCALE
has many critics. Sharma (2012) did an extensive literature review and found out the same reported
misbalances as were described previously. Furthermore, Sharma (2012) reconceptualises CE as a
three-dimensional construct of affective (high ethnocentric consumers prefer domestic products
irrespective of their quality – emotional side of CE), cognitive (evaluation bias for domestic vs.
foreign), and behavioural (purchase of domestic vs. foreign, even including repeated actions), which
leads him to propose a new scale utilizing CETSCALE with other scales, such as consumer animosity,
racism, patriotism, nationalism, internationalism, cosmopolitanism and others. As we can clearly see,
the original CETSCALE is lacking in many areas to successfully depict current consumers. However,
the original CETSCALE is still functional for what it was designed to do, allowing researchers to
fluidly adjust it or its parts to meet the researcher’s needs. Waehning (2015) designed his
REGIOSCALE around the original CETSCALE, which allows him to measure region-specific
purchase intentions, provide insights into motives why consumers buy regional products, again with
regards to demographic factors, as well as regional cultural differences. Waehning (2015) proved that
cultural value differences occur on regional level (the culture is not nation level), cultural values have
significant impact on consumer purchase intent regarding regional products, and demographic factors
do not influence consistently the purchase behaviour.
3. Methodology
To measure consumer ethnocentrism, the CETSCALE scale will be used, with 5 point Likert-scale
(where 1 means strongly disagree, 5 strongly agree). To utilize CETSCALE, which is basically a
battery of 17 questions, a questionnaire research has to be carried out. Hypotheses will be set. The
results of the 2017 research will be compared with the 2014 research (2013 data), analysed and
interpreted, conclusions will be drawn out, discussed, hypotheses tested. The research took place in
Moravian-Silesian Region of the Czech Republic. Only one region was selected due to culture not
being shared throughout the whole nation, causing different consumer behaviour in each part of the
country. Also the MS Region has a strong tradition in regional products, markets and events, making
it a potentially commercially viable for campaigns utilizing CE motives. According to the Czech
Statistical Office (further as CSO, 2017), the region has suffered a decline of inhabitants from
1.048.000 in 2013 to 1.033.000 in 2016, in the category of 15+. With the confidence level of 95% and
margin of error 5%, the sample needs to be 385+ respondents (Raosoft, 2004).
The data from 2013 (published in Stoklasa, Starzyczná, Zotyková, 2014) present a statistically
representative sample of MS Region based on basic demographic factors gender, age, education and
income. Several thousand people were approached with questionnaires, first by utilizing random
choice, data were checked for their validity and reliability, data matrix was created for IBM SPSS.
The sample was thinned to have the necessary representability according to the CSO data, quota
sampling was utilized to get some specific demographic variations to fill the gaps. In the end the
sample consisted of 414 respondents with as close to demographic profile of the MS Region as
possible, see Table 1. In 2017, the time, personnel and financial constraints didn’t allow to have such a
great sample, we also see some developing consumer resistance to questionnaire research, but
nevertheless the sample is quasi-representative on several levels. The data were collected by random
choice, checked for their validity and reliability, data matrix of the sample created for 617
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
593
respondents, thinned to 439 to be as representative according to demographic factors as possible, with
no further data collection to correct the sample in some necessary demographic factors variants, see
Tab. 1. In those 4 years, we can see shifts in distribution of different age groups, mainly the
population getting older, rising number of university degrees, and rising income levels. We can clearly
see that the first sample is more accurate to demographic factors of the MS Region, simply due to
much bigger budget allowing to employ professionals to manually gather the data, versus utilizing
mostly online data gathering in 2017.
Tab. 1: Demographic characteristics of the samples
Factor Category Target 2013
(in %)
Actual relative
2013 (in %)
Target 2017
(in %)
Actual relative
2017 (in %)
Gender Female 51 51 51 54.6
Male 49 49 49 45.4
Age 15-24 14 13.8 12.3 9.3
25-34 16.4 16.2 15.8 20.1
35-44 18.1 18.1 18.5 19.8
45-54 15.9 15.7 15.9 17.8
55-64 16.4 16.4 16.3 15.3
65-74 11.8 12.6 13.1 11.3
75+ 7.4 7.2 8.1 6.4
Education Primary or
none
18.3 18.1 17.1 15.6
Secondary 37.1 37.4 35.7 30.3
Secondary
diploma
31.7 31.6 31.7 38.9
Tertiary 12.9 12.8 15.3 15.2
Income 10.000 CZK 39.7 39.6 37.0 27.8
10-20.000
CZK
53.6 53.6 55.0 58.1
20-30.000
CZK
5.8 5.8 6.4 11.2
30.000+ CZK 0.8 1.0 1.5 2.9
Source: Stoklasa, Starzyczná, Zotyková, 2014 for the 2013 data, own research for the 2017 data
The working hypotheses are set as follows:
H1: CETSCALE has good consistency and reliability for measuring consumer ethnocentrism.
H2: Gender does not affect consumer ethnocentrism.
H3: Age does not affect consumer ethnocentrism.
H4: Education does not affect consumer ethnocentrism.
H5: Income does not affect consumer ethnocentrism.
Working hypotheses will then be transformed into statistical hypotheses, where every demographic
factor has H0 hypothesis of a statistically insignificant impact and H1 alternative hypothesis.
4. Research results and discussion
The first step of work with CETSCALE is the verification of its consistency, and therefore reliability
to measure consumer ethnocentrism. That is done through Cronbach's Alpha that has according to
Mangnale, Potluri and Degufu (2011) the following scale: > 0.9 excellent, > 0.8 good, > 0.7
acceptable, > 0.6 doubtful, > 0.5 weak, and < 0.5 unacceptable. The results are as follows: for 2013 it
is 0.802, and for 2017 it is 0.843, therefore, the reliability of CETSCALE is considered good. The
mean score is due to only 5 point Likert scale in the range of 17-85, for 2013 it is 52.26, and for 2017
it is 56.38.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
594
Tab. 2: CETSCALE reliability analysis
Scale No. of Items Cronbach's Alpha Mean SD
CETSCALE 2013 17 0.802 52.26 11.881
CETSCALE 2017 17 0.843 56.38 10.994
Source: Stoklasa, Starzyczná and Zotyková, 2014 for the 2013 data, own research for the 2017 data
Tab. 3: Results for CETSCALE in MS Region 2013 and 2017
No. Item
Mean
(2013)
SD
(2013)
Rel.
(2013)
Mean
(2017)
SD
(2017)
Rel.
(2017)
1
Czechs should always buy Czech
products instead of imports
3.95 1.354 0.853 4.26 1.003 0.885
2
Only products that are unavailable
in the CR should be imported
2.61 1.473 0.847 2.91 1.147 0.871
3
Buy Czech products. Keep Czechs
working
3.80 1.630 0.852 3.82 1.365 0.875
4
Czech products, first, last, and
foremost
3.91 1.363 0.854 4.32 1.057 0.895
5
Purchasing foreign-made products
is un-Czech
3.92 1.375 0.836 3.89 1.251 0.893
6
It is not right to purchase foreign
made products, because it puts
Czechs out of jobs
3.86 1.602 0.851 3.64 1.392 0.861
7
A real Czech should always buy
Czech products
1.81 1.291 0.838 2.14 1.196 0.881
8
We should purchase products
manufactured in CR instead of
letting other countries get rich
3.15 1.639 0.839 4.23 1.003 0.872
9
It is always best to purchase Czech
products
3.92 1.375 0.853 4.25 1.068 0.873
10
There should be very little trading
or purchasing of goods from other
countries unless really necessary
2.24 1.165 0.831 2.46 1.165 0.846
11
Czechs should not buy foreign
products, because this hurts Czech
business and causes unemployment
2.58 1.474 0.835 2.62 1.374 0.887
12 Curbs should be put on all imports 3.82 1.626 0.854 3.64 1.354 0.895
13
It may cost me in the long run but I
prefer to support Czech products
2.62 1.480 0.832 4.01 1.167 0.853
14
Foreigners should not be allowed
to put their products on our market
2.24 1.165 0.831 2.23 1.042 0.856
15
Foreign products should be taxed
heavily to reduce their entry in CR
2.23 1.165 0.862 2.17 1.034 0.861
16
We should buy from foreign
countries only products that we
cannot obtain within our country
3.80 1.630 0.853
4.05
1.001 0.889
17
Czech consumers who purchase
products in other countries are
responsible for putting their fellow
Czechs out of work
1.80 1.261 0.829 1.74 1.384 0.848
Source: Stoklasa, Starzyczná, Zotyková, 2014 for the 2013 data, own research for the 2017 data
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
595
The CETSCALE itself contains 17 items, which have been reworded for use in the Czech Republic.
The higher the mean is, the stronger the agreement with the statement. We can see that some items are
exceptionally strong, such as numbers 1, 4, 5, 6, 9, 12 and 16 in 2013, and items 1, 8, 9, 13 and 16 in
2017. In 2017 the consumers seem to have much stronger opinions with means substantially higher for
these aforementioned questions, some other are then significantly lower, namely 14, 15 and 17.
H1 can be accepted based on the score of Cronbach's Alpha, which was 0.802 in 2013, and 0.843 in
2017, both meaning good reliability. According to Mangnale, Potluri and Degufu (2011), we can test
the dependency of consumer ethnocentrism on demographic factors utilizing the analysis of variance
ANOVA. The test is a comparison of the CE mean score with respective demographic factors, at the
significance level α = 0.05, i. e. 5%. Based on the results seen in Tab. 4, we can conclude that
statistically significant impact of education and net monthly income on consumer ethnocentrism can
be confirmed, in 2017 also the age category. Gender has no statistically significant impact on CE, in
2013 also the age.
Tab. 4: ANOVA results for hypotheses 2-5
Hypothesis F (2013) P-value (2013) F (2017) P-value (2017)
H2 0.798 0.372 0.832 0.451
H3 0.744 0.615 16.045 0.000
H4 37.102 0.000 17.461 0.000
H5 196.199 0.000 32.897 0.000
Source: Stoklasa, Starzyczná, Zotyková, 2014 for the 2013 data, own research for the 2017 data
The overall strength of CE was measured 52.26 in 2013 and even 56.38 in 2017, meaning 61.5 and
66.3% of the overall possible score, making the Moravian-Silesian Region strongly ethnocentric
region. If we compare it with other CETSCALE research done, we can find MS Region at the top with
this score (Teo et al., 2011). The questions in CETSCALE can be grouped into thematic groups,
authors argue about the number of groups, but mostly settle on 3 or 4. The groups are: preference of
Czech products (1, 4, 8, 9 and 13), negative perception of foreign products (5, 12, 15 and 16),
foreigner animosity and national pride (2, 7, 10, 12 and 14), employment support (3 and 6, 11 and 17).
In 2013, questions with the highest scores were 1, 3, 4, 5, 6, 9, 12, and 16, all ranged from 3.80 to
3.95. In 2017, our sample showed substantially higher certain scores for 1, 8, 9, 13 and 16, all ranged
over 4.0, with some over 4.2, some other are then significantly lower, namely 14, 15 and 17. In 2014,
we have said that the data shows consumers in the MS region prefer their Czech products and have a
negative attitude towards foreign products. We have concluded that this region is therefore suitable for
product protective branding with the idea of supporting local producers, i. e. regional branding.
Strongly ethnocentric minded consumers in the region prefer to purchase products from local regions
and do not want to buy products from elsewhere, which could jeopardize their local products. The
questions worded with ‘Czech’ all had low scores. (Stoklasa, Starzyczná and Zotyková, 2014)
In 2017, we can still observe strong evidence of consumers in this region being highly ethnocentric,
supporting local products and local producers. Consumers are also perceiving all foreign products
negatively. Only with the employment support we can see decline, probably connected with the better
economic situation in the region and decreasing unemployment rates.
Highly interesting are the results of the dependence of CE on the demographic factors. In 2014, only
education and net monthly income were proven to have statistically significant impact on CE, in 2017
also the age categories. This has many potential implications for companies wanting to utilize the
knowledge about CE in MS Region. Firstly, it can surely be utilized in the product area of marketing
mix, realizing that local products are sought after is a good basis for all the MSEs struggling on the
market. But mostly the author sees incredible potential to create tailor made marketing communication
campaigns directed at the age groups 35-44 and 45-54, with university and high school diploma, and
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
596
high/er income. This knowledge can be monetized when designing the target groups for
communication of the products, when choosing the correct communication tools and media for these
groups, and when creating the communication message. It can also serve importing companies to
comprehend how their communication of foreign products has to be adjusted in order to be successful
in strongly CE region.
Conclusion
This article presents the research of Consumer Ethnocentrism in Moravian-Silesian Region. It uses the
CETSCALE scale developed by Shimp and Sharma. The literature overview documented the
historical evolution of consumer ethnocentrism as a concept usable for marketing purposes, it also
described the CETSCALE, and revealed certain problem areas of the CETSCALE and some criticism.
The research was designed to avoid certain issues and test other, namely the dependency of CE on
demographic factors, which is surrounded by a debate in other research which factors influence it and
how.
The research took place in the Moravian-Silesian Region and the sample consisted of 439 respondents.
All the data is compared with our previous research from 2013 published in Stoklasa, Starzyczná and
Zotyková, 2014. According to Cronbach's Alpha, the data is consistent and therefore our CETSCALE
reliable to explain CE. The main findings are the strength of the CE is as high as 66.3% of the overall
possible score, which ranks this region amongst ones with the highest CE. In both, the 2013 and 2017
data, we can observe strong evidence of consumers in this region being highly ethnocentric,
supporting local products and local producers, with negative perception of foreign products. Only the
employment support declined in 2017, which is probably connected to the better economic situation in
the region and decreasing unemployment rates. Highly interesting are the results of the dependence of
CE on the demographic factors. In 2014, only education and net monthly income were proven to have
statistically significant impact on CE, in 2017 also the age categories.
Literature
CSO, (2016). Statistical yearbook of the Moravskoslezský region. [online]. [2017-17-01]. Available from:[1]
https://www.czso.cz/documents/10180/32493487/33010016.pdf/d29a79fc-4c59-42cf-8a7c-
1caab8f81997?version=1.11.
ERDOGAN, B. Z.,UZKURT, C., (2010). Effects of ethnocentric tendency on consumers perception of[2]
product attitudes for foreign and domestic products. Cross Cultural Management: An Internationl Journal,
vol. 17, no. 4, pp. 393-406. ISSN 1352-7606. DOI 10.1108/13527601011086595.
JIMÉNEZ-GUERRERO, J. F. et al., (2014). Using standard CETSCALE and other adapted versions of the[3]
scale for measuring consumers ethnocentric tendencies: An analysis of dimensionality. Business Research
Quarterly, vol. 17, no. 3, pp. 174-190. ISSN 2340-9436. DOI 10.1016/j.cede.2013.06.003.
KOUDELKA, J., (1997). Spotřební chování a Marketing. Praha: Grada. ISBN 80-7169-372-3.[4]
MANGNALE, V. S., POTLURY R. M., DEGUFU, H., (2011). A study on Ethnocentric Tendencies of[5]
Ethiopian Consumers. Asian Journal of Business Management, vol. 3, no. 4, pp. 241-250. ISSN 2041-8752.
RAOSOFT, (2004). Sample sice calculator. [online]. [2017-17-01]. Available from[6]
http://www.raosoft.com/samplesize.html.
SHANKAHARMAHESH, M. N., (2006). Consumer ethnocentrism: an integrated review of its[7]
antecendents and soncequences. International Marketing Review, vol. 23, no. 2, pp. 146-172. ISSN 0265-
1335. DOI 10.1108/02651330610660065.
SHARMA, P., (2012). Consumer Ethnocentrism: Reconceptualization and Cross-Cultural Validation. AP –[8]
Asia-Pacific Advances in Consumer Research, vol. 10, no. 1, pp. 26-28. ISSN 1478-6990. DOI
10.1057/jibs.2014.42.
SHIMP, T., SHARMA, S., (1987). Consumer Ethnocentrism:Construction and Validation of the Cetscale.[9]
Journal of Marketing Reserch, vol. 14, no. 1, pp. 280-289. ISSN 1547-7193. DOI 10.2307/3151638.
STERE, S., TRAJANI, B., (2015). Review of the theoretical and empirical literature of consumer[10]
ethnocentrism. Social Sciences and Education Research Review, vol. 2, no. 1, pp. 44-51. ISSN 2392-9683.
STOKLASA, M., STARZYCZNÁ H., ZOTYKOVÁ, L., (2014). Consumer Ethnocentrism in MS Region.[11]
International Journal of Social, Management, Economics and Business Engineering, vol. 8, no. 3, pp. 750-
753. ISSN 1307-6892.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
597
SUMNER, W. G., (2007). Folkways: A Study of Mores, Manners, Customs and Morals. New York:[12]
Cosimo. ISBN 978-1-60206-758-5.
TEO, P. CH. et al., (2011). Testing the dimensionality of Consumer Ethnocentrism Scale (CETSCALE)[13]
among a young Malaysian consumer market segment. African Journal of Business Management, vol. 5, no.
7, pp. 2805-2816. ISSN 1993- 8233. DOI 10.5897/AJBM10.1185.
WAEHNING, N., (2015). Consumer motives to purchase regional products: the relationship with regional[14]
cultural differences and demographic cariables. [Doctoral thesis]. University of Hull.
The research was realized within EU project CZ.1.07/2.3.00/20.0016 ”Through the targeted
research in the area of small and middle-sized companies to reaching competitive knowledge
economy”.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
598
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-77
EVALUATION OF THE REGIONAL BRAND PONITRIE
FROM THE PERSPECTIVE OF FOUR ELEMENTS OF THE
MARKETING MIX
HODNOTENIE REGIONÁLNEJ ZNAČKY PONITRIE Z HĽADISKA
ŠTYROCH PRVKOV MARKETINGOVÉHO MIXU
EVA ŽUFFOVÁ 1
ZUZANA BOHÁTOVÁ 2
MONIKA BUMBALOVÁ 3
1
Katedra európskych politík
Fakulta európskych štúdií a regionálneho rozvoja
Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre
1
Department of EU Policies
Faculty of European Studies and Reg. Development
Slovak University of Agriculture in Nitra
Mariánska 10, 949 01 Nitra, Slovakia
E-mail: eva.zuffova@uniag.sk
2
Centrum medzinárodných programov
Fakulta európskych štúdií a regionálneho rozvoja
Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre
2
Centre of International Programmes
Faculty of European Studies and Reg. Development
Slovak University of Agriculture in Nitra
Farská ulica 24, 949 01 Nitra, Slovakia
E-mail: bohatova@is.uniag.sk
3
Katedra verejnej správy
Fakulta európskych štúdií a regionálneho rozvoja
Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre
3
Department of Public Administration
Faculty of European Studies and Reg. Development
Slovak University of Agriculture in Nitra
Tr. A. Hlinku 2, 949 76 Nitra, Slovakia
E-mail: monika.bumbalova@uniag.sk
Annotation
The aim of the paper was to investigate the concept of regional branding in the region Ponitrie (SR)
from the point of view of four parts of marketing mix– product, price, place and promotion. To
evaluate the main features of the regional brand Ponitrie from the marketing perspective of 4P,
personal interviews and online survey were conducted and obtained information were analysed
through the comparison of the observed situation with stated benchmarks. The main findings show a
great potential for regional products in the area, but also some obstacles, which do not allow
development of this concept to a greater extent. The findings have also some limitations as only one
regional brand was investigated, but the paper provides direction for future research on the topic.
Key words
regional branding, marketing mix, region Ponitrie
Anotace
Cieľom príspevku bolo preskúmať koncept regionálnej značky v regióne Ponitrie (SR) z hľadiska
štyroch prvkov marketingového mixu – produkt, cena, miesto a propagácia. Na hodnotenie hlavných
znakov regionálnej značky Ponitire z marketingového pohľadu 4P, boli vykonané osobné rozhovory a
online dotazníkový prieskum. Získané informácie boli analyzované prostredníctvom porovnávania
súčasnej situácie so stanovenými benchmarkmi. Hlavné zistenia poukazujú na veľký potenciál
regionálnych produktov v tejto oblasti, ale aj niektoré prekážky, ktoré nedovoľujú rozvinúť tento
koncept vo väčšej miere. Výsledky výskumu majú určité obmedzenia vzhľadom na to, že predmetom
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
599
analýzy bola len jedna regionálna značka, príspevok však poskytuje postup pre budúci výskum tejto
témy.
Klíčová slova
regionálne značenie, marketingový mix, región Ponitrie
JEL classification: M31, P25, Q13
Introduction
The concept of regional branding is closely related to the terms “region” and “local population”. This
concept guarantees the origin of the product in the region and the uniqueness in relation to the region
(Van Ittersum, 2001). The uniqueness arises mainly from traditions, local ingredients, exceptional
quality, hand-made, as well as, other specific attributes (Štensová, 2013). Regional products
encourage pride of local population, contribute to building the regional identity and culture (Everett Aitchison,
2008; Montanari - Staniscia, 2009.), they promote the region, the use of local resources,
support local producers and service providers, guarantee the origin of the product, quality and
environmental friendliness and increase regional competitiveness (Čadilová, 2011; Van Ittersum,
2001; Messely et al., 2010). Regional certification of products and services is especially suitable for
regional municipalities, small and medium local producers and service providers, especially in food,
experiences, accommodation and gastronomy (Rojik et al., 2015).
The relation between consumers and their willingness to buy local product is in the literature
described with the term “consumer ethnocentrism”. Ethnocentric consumers view the purchase of
foreign products as wrong as it harms the domestic economy, causes loss of jobs, is unpatriotic,
inappropriate, immoral and may hurt national business and employment (Kaynak - Kara, 1996;
Huddleston et al., 2001; Auruskeviciene et al., 2012). High level of consumer ethnocentrism is related
to rating the domestic product higher (Carpenter et al., 2013; Everett - Aitchison, 2008) and even
paying premium prices for them (Drozdenko - Jensen, 2009), but consumers who prefer local and
regional products might be less price-sensitive (Skořepa - Pícha, 2016). It means that, high level of
consumer ethnocentrism can be considered as one of the key factors of successful regional branding in
the region. Additionally, the success of a regional brand depends on the quality of the relationships
formed within the public/private partnerships. The best-designed organization will fail without the
cooperation of its key players (Kau, 2006; Grabow - Gromig, 1998).
The research problem discussed in the paper is to analyse the importance of marketing in regional
branding in selected region of Slovakia with focus on analyses of 4 marketing mix elements often
referred to as the “4Ps”: price, product, promotion and place, firstly mentioned by Borden (1965) and
later developed by McCarthy’s as a means of translating marketing planning into practice. The
concept of 4Ps has been criticized as being a production-oriented definition of marketing, and not a
customer-oriented and many authors suggest to add more elements into 4Ps (Popovic, 2006; Möller,
2006; Schultz, 2001; Lawrence et al., 2000; Kalyanam - McIntyre, 2002; Chaffey et al., 2000). On the
other hand, nowadays 4Ps is still thought to be most relevant for introductory marketing and consumer
marketing (Rafiq - Ahmed, 1995; Goi, 2009; Dominici, 2009).
2. Methodology
To assess the main features of regional brand Ponitrie from the marketing perspective of 4P was the
main objective of the presented paper. The used methodology was based on multisectorial approach
provided by the authors, who brought the point of view of entrepreneurship, marketing and
institutional economics. The different angles were reflected in the assessment of data which were
collected by personal interviews, as well as, online survey. The interviews were conducted with
a coordinator of the regional branding, with a certified producer, and with a retailer focusing on
regional products. The online questionnaire survey was conducted among the regional brand holders
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
600
and additionally, a farmer, who wanted to apply for the certification. Out of 13 regional brand holders,
5 replied to the questionnaire and one was interviewed personally (46%).
The data processing was done based on the methodology created by Tvrdoňová (2014) maintaining
the basic concept of 4P. At the initial stage, each part of the 4P of the regional brand Ponitrie was
described by several features forming a benchmark or a „best case scenario“. The determined
benchmarks were consequently confronted with the collected information of a primary nature.
3. Results
Regional Product Ponitrie is regionally coordinated by the LAG named OZ Mikroregión Radošinka.
Coordinating subject is responsible for awarding and taking the regional brand Ponitrie (based on the
decision of certification committee), stating the principles and certification criteria and managing of
communication and control (Produkt Ponitrie, n.a.). Geographically, the brand covers the area of three
districts (Topoľčany, Zlaté Moravce, Nitra) and one municipality (Rastislavice). The initial phase of
implementation of the system of regional brand Ponitrie was based on two cooperation projects:
“Launching regional branding of products in rural Nitra - capacity building" and "Launching regional
branding in rural Nitra - creation of a regional brand and quality system" (Produkt Ponitrie, n.a.).
Deepening of the cooperation in this sphere was done by another cooperation project titled “Joint
marketing of regional brands in southwest Slovakia” introduced in 2014 (Dolná Nitra, n.a.). Currently,
there are 12 brand holders for products and 1 brand holder for services operating in the Ponitrie
territory (Produkt Ponitrie, n.a.).
3.1. Assessment of Marketing Mix with Emphasis on Regional Brand Ponitrie
Product
When analysing the system of regional branding, from the point of view of product, several
benchmarks were identified, which are indicated by italic in the further text. The basic precondition
when implementing a system of regional branding is to set up criteria for awarding the rights to use
the brand. According to the surveyed brand holders, the criteria are well designed and they did not
state any objections to them. The proving of fulfilling the criteria, on the other hand, could be seen as
more problematic. The applicants occasionally cope with difficulties regarding proving the origin of
ingredients, the share of manual labour or regarding legislative requirements. Additionally, majority of
the brand holders are entrepreneurs, what creates another obstacle in form of administrative burden. In
case of difficulties with complying with the given criteria, the brand coordinator is willing to assist the
applicants mainly in form of consultancy.
The second benchmark existence of potential products refers to the presence of critical mass of social,
human, physical and financial capital in the territory. In Ponitrie, this situation was analysed within
a cooperation project, when complex screening of producers and service providers (potential brand
holders) was performed in the designated rural areas. Within the project, a database of producers was
created demonstrating the potential of the area. However, the questionnaire survey showed that
identification of potential in the region did not necessarily mean existence of the products ready for
certification, as production of several of them started just towards the end of the project or later.
Another benchmark concerning the product is oriented on participatory and open calls for proposal
when applying for certification. The brand coordinator – OZ Radošinka governs the whole process. So
far, there have been 4 calls for proposals opened. The decision about assigning the rights to use the
brand is made by a Certification Committee. Based on the collected information, it can be said that not
meeting the criteria is the only limiting factor during the calls.
Fourth analysed benchmark deals with the active involvement of the coordinator in searching the
products suitable for certification. At the beginning of the process, it was the brand coordinator, who
played more active role in searching for potential holders. The statement is supported by
implementation of aforementioned projects, as well as, by the questionnaire respondents, who mostly
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
601
stated that OZ Radošinka approached them. The situation, however, has changed, as the last call for
proposals was opened mainly due to the demand from the side of potential holders.
Slightly more difficult seems to be the issues linked with the demand for expanding the area eligible
for the brand Ponitrie. As mentioned earlier, coordinator of the regional brand Ponitrie is in fact the
same subject as the local action group operating within the LEADER approach. Situation in Slovakia
regarding LEADER is currently difficult as the previous programming period finished in 2015 and in
January 2017, the LAGs still have not been formally approved for the new programming period.
Therefore, the activities currently performed by LAGs are done with limited financial support, by
seriously understaffed teams and basically as additional activities done in their free time. Under the
mentioned circumstances, brand coordinator tried to postpone the demands for expanding of the
Ponitrie area, what lead to the initiative for creation of another brand referring to the same region but
in the enlarged territory. This situation can be seen as negative as it could lead to confusion of
consumers, as well as, producers.
The last benchmark linked to the product focuses on on-going marking of the certified products by the
producers. After the product certification, there is a contractual relationship between the coordinator
(the brand owner) and the producer. This contract defines rights and obligations of both parties. In
case of rules violation, the coordinator is entitled to deny the rights to use the brand to the producer.
As the rights to use the brand are awarded for a definite period, complying with the criteria is checked
repeatedly from the side of the coordinator at the point of re-certification.
All the applicants must undergo an in-depth control when applying for the brand and at the point of recertification.
Therefore, it can be said that a system of control exists. Additionally, the brand
coordinator claims that the relationship between the contractual parties is often not of a formal nature,
contrary; it is built upon mutual trust.
The conducted analysis proved that lack of human capital seems to be a crucial problem preventing
the system of regional branding from smooth operation. We believe that intensification in this aspect
would be beneficial from several points of view. First, strengthened capacities could lead to an
improvement in cooperation between coordinator and brand holders, moreover, there would be a space
for regular check-ups and at the same time, new holders from broader territory could enlarge the
system of regional branding. Such a situation would also prevent the creation of new regional brands
in the same area.
Price
Price making and price strategies also belong to marketing mix. In order to analyse this part of the
mix, five benchmarks were set. Regarding the first benchmark certified producers are able to set up a
price for the products, it was found out that the producers set up the price for their products
themselves. Several producers, currently the brand holders, have been running business before being
awarded the certificate and naturally, they had the prices already set. Price making is derived mainly
from the production costs. The brand coordinator does not interfere in price making; however, they
are willing to provide consultancy when needed, what refers to the second stated benchmark.
Concerning the third benchmark regional branding represents an added value when setting up the
price, the survey proved that only a small number of producers (33%) changed the product price after
they were awarded the regional brand Ponitrie. Therefore, only one third of producers believe that the
regional branding should be reflected in the product price.
When setting up a price strategy, it is a common practice to differentiate the price based on the place
or a way where and how the product is sold. The producers can sell their products at the production
site, through direct sales during various events (selling stands) and some of the products can be also
found in retail. Majority of the producers (67%) stated that they do not apply such price strategy,
which means they do not differentiate the price of certified products (fourth benchmark). One of the
producers runs also an online shop, but even through online sale, the price is the same.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
602
In case of the last analysed benchmark competitiveness of the certified products we dealt with the
producers‘ expectations before they entered the branding system and their fulfilment afterwards. The
questionnaire survey showed medium and high expectations (83%) for increasing the sales in the
region. These expectations were partially met as 67% of respondents stated that their expectations
were fulfilled at medium and high level, while one third of the respondents stated that their
expectations were not fulfilled.
At the moment it is rather difficult to formulate recommendations regarding price. For further
development, the basic precondition would be to strengthen position of the labelled products in the
market and increased awareness about their added value among consumers.
Place
To determinate a successful implementation of regional branding in the region Ponitrie from the point
of view of place, five benchmarks were identified and analysed. The first benchmark certified
products are available for customers in the region is based on the main idea of the regional branding.
Before applying for certification, all products were offered to customers in the region and according to
the survey, these products are still available mainly for the customers in the region where they are
produced.
The second benchmark certified products are available for customers outside the region is closely
related to gaining a greater market share by increasing the sales in other regions. This was also one of
the reasons why producers applied for the regional branding. But according to the survey results, only
some producers were able to penetrate markets outside the region Ponitire.
The third benchmark certified producers use several forms of selling refers to places where the
products are offered and available for the customers. Most producers use direct sales at events such as
fairs, exhibitions, festivals, etc. They also sell directly from the production site and to a lesser extent in
retail. A common sale point of all certified products in one place could help to increase awareness
about them, as well as, their availability. Establishment of a place in the region, which would offer all
these products in one place, could be one of the future steps. We positively evaluate 2 initiatives in the
region related to improving the availability of products for customers. The first comes from the brand
coordinator OZ Radošinka who is planning to cooperate with a tourist agency - Nitra Information
System. This cooperation should include information on the regional product Ponitirie and the sale of
certified products. The second initiative comes from an individual entrepreneur- owner of the retail
Nas dvor- Farmarske potraviny Nitra, which offers only products from local farmers.
The benchmark coordinator of regional branding mediates selling opportunities (calendar of events,
fairs, exhibitions, etc.) focuses on support from the brand coordinator OZ Radošinka and cooperation
between OZ Radošinka and certified producers. The cooperation consists of informing certified
producers about possibilities of direct selling in and outside of the region. Interviewed producers
evaluated this initiative mainly positively and stated that this cooperation helps them to promote their
products and increase the sales.
The last benchmark information on the sales points are easily accessible focuses on information about
accessibility of products for customers. The benchmark is at the moment mainly on the shoulders of
individual producers; however, this information should be available on the web page of regional
product Ponitrie.
When deriving recommendations for further development of the brand regarding place, we again hit
the aforementioned obstacle with understaffed office of brand coordinator. Consequently, in case of
increased capacities, the coordinator has room for more active involvement in creation of distribution
networks and addressing retailers what would contribute to better penetration of regional products into
the market. If the brand coordinator represents all the brand holders at once, its negotiating power for
market coverage would be stronger than the individual efforts of producers.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
603
Promotion
The last area we focused on within the marketing mix is promotion, where five benchmarks were set
up and analysed. Concerning the first benchmark brand coordinator provides assistance with
promotion of certified products, the brand coordinator organizes several promotional activities. They
address all the brand holders and offer them the option to present their products during the
promotional and presentational events. They also provide the brand holders with common promotional
material such as leaflets, stickers, etc. The respondents of the survey expressed high and medium
expectations regarding the product promotion. The rate of fulfilling such expectations, however, is
only on average level. The producers would appreciate more possibilities for participation at
promotional and presentational events, financial and referential support, but also the possibility to
present the products abroad. What can be evaluated positively are the coordinator’s activities with
other partners. One example is the project titled “Common Marketing of Regional Brands at the
Southwest Slovakia”. To increase the interest for products of regional producers was the main
objective of the project. Creation of infomap, establishment of infopoints about the producers and
service providers, making of TV spots are some of the activities, which were implemented.
In case of the second benchmark aiming at creation of promotional strategy, the brand coordinator
stated, that currently, there is no long-term formally elaborated promotional strategy for the regional
brand Ponitrie. From the short-term point of view (one year) the coordinator has elaborated an activity
plan including the marketing activities. There are, however, many promotional activities organized by
the producers themselves.
Following benchmark assess whether the producers use those promotional forms they consider the
most effective. Among the most effective ways, the producers see participation at fairs and exhibitions,
where they apply direct sale, TV, webpages and online advertisement. The brand coordinator runs
common webpage, where the information about producer can be found together with contact. Several
producers operate also their own webpages and e-shops, mainly due to the fact, they consider it as the
most effective way of selling. These webpages, however, are often not updated and lacking
attractiveness.
Fourth analysed benchmark points out the visibility and marking of selling points. If the brand holder
decides to participate at a festival, faire or similar events, it is important that the visitors and potential
customers are able to recognize the regional brand. Banners, promotional materials and leaflets are
used for this purpose. Each stand is labelled with the regional brand logo, each product is also marked
with a sticker. The brand holders perceive the cooperation in case of creation of promotional materials
to be at a good and average level.
The last benchmark, whether the customers recognize the regional branding symbol, analyses the
customer awareness about the brand. The interviews indicated that currently there is an increasing
demand for homemade and local products; on the other hand, the awareness about the regional
branding spreads rather slowly. It can be stated that today the consumers do not perceive the brand
resp. symbol of the brand intensively. On the other hand, increasing number of promotional and
marketing activities and higher number of selling points would contribute to higher awareness.
When formulating the recommendations regarding promotion we need to keep in mind that the
regional brand PONITRIE is strongly interlinked with the LEADER approach. So far, all the
promotional activities have been related to the brand coordinator. For future, we would suggest
creation of more individual position of the regional brand and also elaboration of long-term
promotional strategy for the regional brand. The idea is not to divorce the brand from the LEADER
approach completely. The cooperation would continue, but the emphasis of the brand coordinator
would be more on promotional and presentational activities, direct sales and communication with
customers. All the information about the promotional and presentational activities should be
accessible at the regional brand´s webpage and at the individual webpages of the regional producers.
The mentioned webpages should be regularly up-dated and visually more attractive, following the
trends in this sphere. Using of social networks is a common practice in the modern marketing, too.
Furthermore, we would suggest to strengthen the cooperation between the brand coordinator and other
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
604
regional brands presented in Slovakia and potentially also abroad, as at the moment, this cooperation
seems to be rather formal.
Conclusions
The Regional Brand Ponitrie was established in 2010. Since then the brand coordinator has created a
functional concept, however, in some aspects, there is still a room for improvement. Through the
conducted analysis, the assessment of the regional brand was performed with regards to the four
integrated parts of marketing mix. As for product, all the identified benchmarks were reached at a
satisfactory level. There seems to be a great potential for regional products in the area and the brand
coordinator is able to handle the situation well. On the other hand, the understaffed office of the brand
coordinator seems to be a major obstacle not just within this aspect but vertically throughout the
whole implementation of regional brand Ponitrie. Assessment of price showed that the brand holders
are capable of price making, however, the current situation does not allow them to use price
differentiation for the certified products to its full potential. Increased awareness about the added
value of the products is seen as necessary precondition. Evaluation of the aspect “place” proved that
the products are dominantly placed within the region, where they are produced, while entering other
market is rather problematic. Potential improvement can be seen in the increased negotiating power of
the brand coordinator, taking the role of the “voice” of brand holders, as well as, in paying attention to
spreading information about selling points. Within the study a stronger emphasis was put on assessing
the promotion of the regional brand, which is considered to be the crucial part. It is clear that the
producers with assistance of the brand coordinator are taking steps in spreading awareness about the
regional brand. These steps, however, are lacking strategic approach and formal integration. Further
reinforcement of the promotional activities with emphasis put on the regional branding as an
individual concept independent from LEADER approach, however, embedded in strategic cooperation
with other regional brands, will strengthen the position of certified products and intensify the
perception of regional brand Ponitrie by consumers.
Literature
AURUSKEVICIENE, V., VIANELLI, D., REARDON, J., (2012). Comparison of consumer ethnocentrism.[1]
Transformations in Business & Economics, vol. 11, no. 2, pp. 20-35. ISSN 1648 – 4460.
BORDEN, N. H., (1965). The concept of the marketing mix. In Science in marketing. New York: John[2]
Wiley & Sons, pp. 386-397.
CARPENTER, J. M., MOORE, M., ALEXANDER, N., DOHERTY, A. M., (2013). Consumer[3]
demographics, ethnocentrism, cultural values, and acculturation to the global consumer culture: A retail
perspective. Journal of Marketing Management, vol. 29, no. 3-4, pp. 271-291.
ČADILOVÁ, K., (2011). Regionální značení napříč Evropou: sdílení zkušeností v oblasti podpory[4]
regionálních produktů. Praha: Asociace regionálních značek. ISBN 978-802-5495-063.
DOLNÁ NITRA, (n.a.) Regionálny produkt PONITRIE [online]. [cit. 2016 – 10 - 29]. Available online:[5]
http://www.dolnanitra.sk/projekty-spoluprace/spolocny-marketing-regionalnych-znaciek/.
DOMINICI, D., (2009). From Marketing Mix to E-Marketing Mix: A Literature Overview and[6]
Classification. International Journal of Business and Management, vol. 4, no. 9, pp. 17-24. ISSN 1833-
3850.
DROZDENKO, R., JENSEN, M., (2009). Translating country–of–origin effects into prices. Journal of[7]
Product & Brand Management, vol. 18, no. 5, pp. 371–378. ISSN 1061-0421.
EVERETT, S., AITCHISON, C., (2008). The role of food tourism in sustaining regional identity: A case[8]
study of Cornwall, South West England. Journal of Sustainable Tourism, vol. 16, no. 2, pp. 150-167. ISSN
0966-9582.
GOI, L. CH., (2009). A Review of Marketing Mix: 4Ps or More? - CCSE. International Journal of[9]
Marketing Studies, vol. 1, no. 1, pp. 2-15. ISSN 1918-719X.
GRABOW, B., GRÖMIG, B. H., (1998). Stadtmarketing – eine kritische Zwischenbilanz. Difu – Beiträge[10]
zur Stadtforschung 25. Berlin: Deutsches Institut für Urbanistik, 218 p. ISBN-10 3881182527.
HUDDLESTON, P., GOOD, L. K., STOEL, L., (2001). Consumer ethnocentrism, product necessity and[11]
Polish consumers' perceptions of quality. International Journal of Retail & Distribution Management, vol.
29, no. 5, pp. 236–246. ISSN 0959-0552.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
605
CHAFFEY, D., MAYER, R., JOHNSTON, K., ELLIS-CHADWICK, F., (2000). Internet Marketing,[12]
Strategy, Implementation and Practice. Harlow: Prentice Hall. 705 p. ISBN-10 0273717405.
KALYANAM, K., MCINTYRE, S., (2002). The E-Marketing Mix: A Contribution of the E-Tailing Wars.[13]
Working Paper, Leavey School of Business, Santa Clara University [online]. [cit. 2016 – 09 - 15].
Available online: http://lsb.scu.edu/faculty/research/working_papers/pdf/e-marketing.pdf.
KAU, E., (2006). Regional Branding: A Relationship of Public and Private Sectors. UW-L Journal of[14]
Undergraduate Research, vol. 9, pp. 1-6.
KAYNAK, E., KARA, A., (1996). Ethnocentric behaviour of consumers in emerging market Economy.[15]
Management International Review, vol. 38, no. 1, pp. 53-72.
LAWRENCE, E., CORBITT, B., FISHER, J. A., LAWRENCE, J., TIDWELL, A., (2000). Internet[16]
Commerce (2nd ed.). John Wiley &Sons Australia Ltd, 79 p.
MESSELY, L., DESSEIN, J., LAUWERS, L., (2010). Regional Identity in Rural Development: Three Case[17]
Studies of Regional Branding. Applied Studies in Agribusiness and Commerce, vol. 4, no. 3-4, pp. 19–24.
MÖLLER, K., (2006). The Marketing Mix Revisited: Towards the 21st Century Marketing by E.[18]
Constantinides. Journal of Marketing Management, vol. 22, no. 3, pp. 439-450.
MONTANARI, A., STANISCIA, B., (2009). Culinary Tourism as a Tool for Regional Re-equilibrium.[19]
European Planning Studies, no. 10, pp. 1463 - 1483. ISSN 1469-5944.
POPOVIC, D., (2006). Modelling the Marketing of High-Tech Start-Ups. Journal of Targeting,[20]
Measurement and Analysis for Marketing, vol. 14, no. 3, pp. 260-276.
PRODUKT PONITRIE. n.a. Značka “regionálny product PONITRIE” [online]. [cit. 2016 – 10 - 29].[21]
Available online: http://www.produktponitrie.sk/produkt-ponitrie/znacka-regionalny-produkt-ponitrie.html.
RAFIQ, M., AHMED, P. K., (1995). Using the 7Ps as A Generic Marketing Mix: An Exploratory Survey[22]
of UK and European Marketing Academics. Marketing Intelligence & Planning, vol. 13, no. 9, pp. 4-15.
ROJÍK, S., CHALUPOVÁ, M., FULNEČKOVÁ, P., PROKOP, M., (2015). Systémy regionálního značení[23]
v Jihomoravském kraji. In Topical Issues of Tourism: Tourism development- transformation - Future
prospects, pp. 415-427. ISBN 978-80-88064-09-1 [online]. [cit. 2016 – 09 - 15]. Available online:
https://kcr.vspj.cz/historie-konferenci-kcr/konference-aktualni-problemy-cestovniho-ruchu-2015.
SCHULTZ, D. E., (2001). Marketers: Bid Farewell to Strategy Based on Old 4Ps. Marketing News, vol. 35,[24]
no. 2, p. 7.
SKOŘEPA, L., PÍCHA, K., (2016). Factors of purchase of bread- prospect of regain the market share?[25]
Acta Universitatis Agriculturae et silviculturae mendelianae brunensis, vol. 64, no. 3, pp. 1067- 1072. DOI
10.11118/actaun201664031067.
ŠTENSOVÁ, A., (2013). Regional brand products in Slovakia in the context of regional development.[26]
Deturope, vol. 5, no. 2, pp. 30–53. ISSN 1821-2506.
TVRDOŇOVÁ, J., (2014). The Case study: „Ex post evaluation of Leader approach delivery” – Final[27]
report. [online], [cit. 2016– 01–09]. Available online:
http://www.fesrr.uniag.sk/tl_files/fesrr/documents/IMRD/IMRD%20CS%202014%20–%20
Final%20Report.pdf.
VAN ITTERSUM, K., (2001). The role of region of origin in consumer decision making and choice.[28]
Netherlands: Wageningen University. Thesis Summary.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
606
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-78
ANALÝZA MANAŽMENTU MARKETINGOVÝCH AKTIVÍT
V SAMOSPRÁVE V SLOVENSKEJ REPUBLIKE
THE ANALYSIS OF THE MANAGEMENT MARKETING ACTIVITIES IN
REGIONS IN THE SLOVAK REPUBLIC
MARCEL LINCÉNYI
Katedra politológie
Trenčianska univerzita A. Dubčeka v Trenčíne
Department of Political Science
A. Dubcek University of Trencin
Studentska Str., 911 50 Trencin, Slovakia
E-mail: marcel.lincenyi@tnuni.sk, marcel.lincenyi@gmail.com
Anotace
Manažovanie marketingových aktivít stále nie je bežnou súčasťou v miestnej územnej samospráve
v Slovenskej republike. Marketing koordinujú skôr mestá ako obce, ale stále sú na Slovensku aj také
mestá, ktoré marketing vôbec nepovažujú za dôležitý. Marketingové aktivity na úrade najčastejšie
realizuje jeden zamestnanec, pričom máloktorá obec alebo mesto si môže dovoliť mať viac
zamestnancov na tieto činnosti. Hlavným dôvodom prečo obce a mestá nevykonávajú marketingové
aktivity, je nedostatok finančných zdrojov, respektíve potreba riešiť závažnejšie problémy. Vyplýva to
z výskumnej štúdie, ktorej hlavným výskumným cieľom bola analýza rozsahu a hlavných foriem
manažmentu marketingových aktivít v miestnej územnej samospráve v Slovenskej republike. Údaje
boli zisťované v období od 1. do 31. marca 2017 prostredníctvom dotazníkovej metódy na
reprezentatívnej výskumnej vzorke.
Klíčová slova
Slovenská republika, mestá, obce, marketing
Annotation
Management of marketing activities is still not common in local self-government in the Slovak
Republic. Marketing is coordinated rather in towns than in villages but there are still some towns that
do not consider marketing to be important at all. Marketing activities at the office are mostly carried
out by one employee while only few villages or towns can afford to have more staff to carry out them.
The main reason why villages and towns do not carry out marketing activities is the lack of financial
resources or the need to deal with more serious problems. It results from the research study the main
research objective of which was to analyse the scope and main forms of management of marketing
activities in local self-government in the Slovak Republic. The data were collected from 1 to 31 March
2017 via a questionnaire method on a representative survey sample.
Key words
Slovak Republic, cities, village, marketing
JEL classification: M30, M39
1. Úvod
Marketing miest sa začal v teórii rozvíjať najmä v Holandsku na univerzitách a Rotterdame
a v Gröningene od 80. rokov minulého storočia. V 90. rokoch sa už možno aj v praxi stretnúť s viac či
menej ucelenými koncepciami mestského marketingu a manažmentu, predovšetkým v Nemecku
a Holandsku, kde sa pojem Stadmarketing/management stal veľmi moderným a rozšíreným.
V súčasnosti marketing územnej samosprávy (obce, mesta, regiónu) už nie je takým neznámym
pojmom ani v Slovenskej republike. (Lincényi et al., 2011) Na význam a pozitíva regionálneho
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
607
a mestského marketingu poukázalo viacero odborníkov doma ako aj v zahraničí. (Jeuring 2016,
Felzensztein 2014, Berg 2016).
Za jeden zo základných predpokladov úspešnej regionálnej politiky možno podľa K. Lacinu označiť
stanovenie strategických cieľov a efektívnej komunikácie medzi hlavnými aktérmi regionálneho
rozvoja. „Podstatu regionálneho manažmentu tvorí realizácia šiestich komponentov ovplyvňujúcich
úspešnosť dlhodobých aktivít podnikateľského typu.“ (Lacina, 2012) „V oblasti marketingu sa
marketingová stratégia orientuje na dosiahnutie konkrétnych marketingových cieľov v náležitom
marketingovom prostredí.“ (Bednarčík, 2013)
O otázke prenosu marketingu do verejnej správy sa v rozvinutých trhových ekonomikách diskutuje už
viac ako 20 rokov. V súčasnosti sa marketingové aktivity v jednotlivých regiónov a mestách na
Slovensku síce vykonávajú, nie je však dostatočne preskúmané, o aké aktivity presne ide, kto ich
realizuje, kto za ne zodpovedá a aké právne formy mestského a regionálneho marketingu existujú.
(Bočáková, Lincényi, 2014)
Na Slovensku sa územná samospráva delí na miestnu územnú samosprávu (obce a mestá) a regionálnu
územnú samosprávu (vyššie územné celky). (Janas, Kucharčík, 2015) My sme sa v rámci výskumnej
oblasti zamerali na mestá a obce na Slovensku v rámci miestnej územnej samosprávy.
2. Cieľ a metódy
Hlavným cieľom predkladanej výskumnej štúdie bola analýza rozsahu a hlavných foriem manažmentu
marketingových aktivít v miestnej územnej samospráve v Slovenskej republike.
Sekundárnym cieľom výskumu bolo zistiť, ako by bolo možné zvýšiť rozsah manažmentu
marketingových aktivít u tých mestách a obciach, ktoré doteraz nekoordinujú marketingové aktivity
v Slovenskej republike.
V prípade ďalšieho plánovania a návrhu výskumu sme uprednostnili koncept výskumných otázok pred
stanovením výskumných problémov. Identifikovali sme tri hlavné všeobecné výskumné otázky
(VVO):
VVO 1: Aké percento miest a obcí na Slovensku koordinuje marketingové aktivity v miestnej
územnej samospráve v Slovenskej republike?
VVO 2: Akým spôsobom konkrétne sú koordinované aktivity v miestnej územnej samospráve
v Slovenskej republike?
VVO 3: Aké sú hlavné dôvody a príčiny toho, že mestá a obce v súčasnosti nemajú zriadenú
samostatnú organizačnú položku, ktorá by mala v hlavných právomociach koordináciu
marketingových činností?
V rámci výskumu sme sa vzhľadom na široký výskumný súbor rozhodli využiť dotazníkovú metódu,
ktorá je určená na hromadné získavanie údajov. Dotazník pozostával zo štrnástich otázok, z toho
v deviatich prípadoch sa jednalo o čisto kvantitatívne otázky a v piatich prípadoch o kvalitatívne
otázky. Všetky položky sme stanovili podľa cieľov výskumu. Pri volení počtu otázok sme zvažovali
viaceré faktory. Naším cieľom bolo v prvom rade získať od predstaviteľov samosprávy čo najviac
informácií kvantitatívneho ako aj kvalitatívneho charakteru, zároveň sme ich však nechceli
demotivovať a zaťažovať dotazníkom náročným na čas. V prípade štruktúry a formy dotazníky sme sa
držali na základe odporúčaní metodologického rámca Petra Gavoru. (2010)
V rámci výskumného súboru sme sa rozhodli osloviť všetky obce a mestá na Slovensku. Podľa
dostupných informácií základný súbor miestnej územnej samosprávy pozostáva zo 140 miest a 2933
obcí. (Úrad Vlády SR, 2017).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
608
3. Výsledky analýzy
Pochopiteľne, našou ambíciou bolo s cieľom reprezentatívnosti výskumu zasiahnuť čo najväčší rozsah
výskumného súboru. Po opakovaných osloveniach primátorov miest a starostov obcí sa nám podarilo
získať 301 vyplnených odpovedí, čo je 9,79 % návratnosť dotazníkov. Z toho sme dosiahli 39,29 %
návratnosť dotazníkov v prípade miest a 8,39 % návratnosť dotazníkov z obcí. Ak sa pozrieme na
výskumný súbor podľa počtu obyvateľov, tak najviac obcí a miest odpovedalo s počtom obyvateľov
v rozmedzí 1 000-5 000 (95). Výskumný súbor ďalej pozostával z miest a obcí zo 100-500 obyvateľov
(81), 500-1 000 obyvateľov (69), 5 000-10 000 obyvateľov (21), 10 000 – 20 000 obyvateľov (16),
20 000 – 50 000 obyvateľov (13), 50 000 – 100 000 obyvateľov (4), 100 000 a viac (1). Medzi
odpoveďami sme nezaznamenali obec vo veľkosti do 100 obyvateľov. Najviac obcí a miest
odpovedalo z Košického samosprávneho kraja (111). Výskumný súbor ďalej pozostával z obcí a miest
z Nitrianskeho samosprávneho kraja (71), Banskobystrického samosprávneho kraja (34), Trnavského
samosprávneho kraja (21), Prešovského samosprávneho kraja (17), Bratislavského samosprávneho
kraja, Žilinského samosprávneho kraja, (zhodne po 16 obcí a miest). Najmenej obcí a miest
odpovedalo z Trenčianskeho samosprávneho kraja (15).
Z výskumu vyplynulo, že z 301 miest a obcí na Slovensku má iba 22 z nich v organizačnej štruktúre,
respektíve v organizačnom poriadku úradu organizačnú položku, ktorá koordinuje marketingové
aktivity, čo je 7,3 %. (Viac graf č. 1)
Graf 1: Máte v organizačnej štruktúre, resp. v organizačnom poriadku úradu samostatnú
organizačnú položku, ktorá koordinuje marketingové aktivity?
Zdroj: Spracované z výsledkov vlastného výskumu.
Situácia je o niečo lepšia pri samotnej koordinácii marketingových činností, keďže tú priznalo
30 dopytovaných obcí a miest. Marketing na úrade najčastejšie zabezpečuje samostatný zriadený útvar
so zamestnancami (33,3 %) či samostatný zamestnanec s príslušnými kompetenciami (26,7%). (Viac
graf č. 2).
Na úrade má v náplni práce celkovo zabezpečovanie marketingových aktivít najčastejšie jeden človek
(13 miest, 43,3 %), pričom dvoch zamestnancov na tieto činnosti majú v piatich mestách (16,7 %) a
troch zamestnancov v šiestich mestách (20 %). Iba v jednom meste koordinujú marketingové aktivity
štyria zamestnanci, v dvoch mestách piati zamestnanci a iba jedno mesto má šesť a viac zamestnancov
na tieto aktivity.
279
22
áno nie
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
609
Graf 2: Marketingové činnosti na úrade koordinuje
Zdroj: Spracované z výsledkov vlastného výskumu.
Väčšina starostov a primátorov si koordináciu marketingových aktivít pochvaľuje, pričom až v 22
prípadoch (81,5 %) sa zlepšil imidž obce alebo mesta a v piatich prípadoch sa dokonca veľmi zlepšila
(18,5 %). Žiadny z predstaviteľov obce, respektíve mesta neuviedol, že by sa situácia po činnosti
marketingových aktivít zhoršila. (Viac graf č. 3)
Graf 3: Imidž obce (mesta) sa po činností marketingových aktivít:
Zdroj: Spracované z výsledkov vlastného výskumu.
Zisťovali sme taktiež dôvody, prečo obce a mestá v organizačnej štruktúre, respektíve v organizačnom
poriadku tohto času nemajú samostatnú organizačnú položku, ktorá by koordinovala marketingové
aktivity. Až jedna tretina (30,7 %) dotazovaných starostov a primátorov sa vyjadrila, že by radi využili
marketingové činnosti, ale žiaľ na to nemajú financie. Ďalšia takmer jedna tretina (26,7%) si vie
predstaviť využiť marketingové aktivity, ale v súčasnosti rieši závažnejšie problémy. Na druhej strane
sme v samospráve našli 45 starostov a primátorov (16,2 %), ktorí si myslia, že ich obec, respektíve
mesto nepotrebuje marketing, pričom ďalších sedem predstaviteľov obcí a miest (2,5 %), ktorí počujú
o marketingu prvý krát. (viac graf č. 4)
10
8
4
8
0
2
4
6
8
10
12
samostatný zriadený
útvar so
zamestnancami
samostatný
zamestnanec s
príslušnými
kompetenciami
zamestnanec z iného
útvaru
iné
5
22
0 0 0
veľmi zlepšila zlepšila ani nezlepšila/ani nezhoršila zhoršila veľmi zhoršila
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
610
Graf 4: Uveďte, prosím, hlavný dôvod, prečo v organizačnej štruktúre, respektíve v organizačnom
poriadku úradu tohto času nemáte samostatnú organizačnú položku, ktorá by koordinovala
marketingové aktivity.
Zdroj: Spracované z výsledkov vlastného výskumu.
Záver
Realizovaná analýza preukázala, že manažovanie marketingových aktivít stále nie je bežnou súčasťou
v miestnej samospráve v Slovenskej republike. Z 301 dotazovaných miest a obcí na Slovensku má
v organizačnej štruktúre, respektíve v organizačnom poriadku úradu iba 22 z nich (7,3 %) organizačnú
položku, ktorá má koordinovať marketingové činnosti. Ďalších osem obcí a miest síce koordináciu
marketingu nemá konkrétne oddelenie, respektíve zamestnanca, ale napriek tomu okrem iného aj
zabezpečuje marketingové činnosti. Z uvedeného vyplýva, že marketing stále nie je samozrejmosťou
ani v samotných mestách, keďže vo výskume nám odpovedalo až 55 predstaviteľov miest. V tejto
súvislosti je potrebné spomenúť podobnú výskumnú štúdiu z roku 2014 (Bočáková, Lincényi, 2014),
ktorá preukázala, že marketing je využívaný vo všetkých krajských mestách na Slovensku, avšak
v rôznej forme, rozsahu a s odlišnou zodpovednosťou. Táto štúdia taktiež poukázala na diskrepantné
chápanie marketingovej komunikácie v jednotlivých mestách vzhľadom k tomu, že na mestských
úradoch je diferentný počet pracovísk s heterogénnou zodpovednosťou v rámci organizačnej
štruktúry.
Marketingové činnosti na úradoch najčastejšie zabezpečujú samostatné zriadené útvary so
zamestnancami (33,3 %) a samostatný zamestnanec s príslušnými kompetenciami (26,7 %),
v niektorých prípadoch aj zamestnanci z iného útvaru (13,3 %), respektíve samotný primátor, či
starosta (26,7 %). Ako sme ďalej zistili, marketingové činnosti na útvare najčastejšie realizuje jeden
človek, v niektorých mestách 2, či 3 zamestnanci, pričom len jedna tretina z dotazovaných má na tieto
0 10 20 30 40 50 60 70 80 90
radi by sme využili marketingové aktivity, ale žiaľ, na to
nemáme financie
vieme si predstaviť využiť marketingové aktivity, ale v
súčasnosti riešime závažnejšie problémy
naša obec (mesto) nepotrebujemarketing
vieme o výhodách marketingu, alezatiaľ sme ho
nepotrebovali
iné
o marketingu počujeme prvý krát
v minulosti sme mali osobu, ktorá koordinovala
marketingové aktivity, ale po zvážení pozitív a negatív sme
túto pozíciu zrušili
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
611
činnosti vyčlenených viac ako 4 zamestnancov. Pozitívom je, že všetci manažéri miest a obcí,
v ktorých majú koordinovaný marketing, konštatovali, že imidž obce (mesta) sa po činnosti
marketingových aktivít zlepšila.
Pozitívom je, že vyše polovica dotazovaných manažérov obcí a miest (159) by rada koordinovala
marketing, avšak hlavnými dôvodmi, prečo ho v súčasnosti nemajú, je nedostatok finančných zdrojov,
respektíve potrebu riešiť závažnejšie problémy. Niektorí starostovia a primátori vedia o výhodách
marketingu, no zatiaľ ho nepotrebovali a sú aj takí manažéri, ktorí priznali, že ich obec (mesto)
nepotrebuje marketing.
Záverom je potrebné zdôrazniť, že mestský a regionálny marketing je dôležitým predpokladom pre
budúci prosperujúci vývoj obce a mesta a to z dôvodu, že môže ovplyvniť nielen získanie
rozpočtových zdrojov cez potencionálnych podnikateľov a investorov, ale aj obyvateľov, ktorí majú
možnosť si vybrať miesto svojho žitia v krajine. Myslíme si, že zvýšiť využívanie marketingu
v samospráve by bolo možné aktívnou diskusiou s primátormi a starostami o pozitívach marketingu
pre obce a mestá.
Literatura
BEDNARČÍK, Z., (2013). Význam strategického marketingového řízení v podnicích pro zvyšování jejich[1]
konkurenceschopnosti. In XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno:
Masarykova univerzita, pp. 587–592. ISBN 978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-
74.
BERG, P.O. (2016). The Political Economy of City Branding. Regional studies, vol. 50, no. 12, pp. 2081-[2]
2083. ISSN 0034-3404. DOI 10.1080/00343404.2016.1175208.
BOČÁKOVÁ, O., LINCÉNYI, M., (2014). Marketing of cities and regions in the Slovak republic. In 17th[3]
International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita,
pp. 436–440. ISBN 978-80-210-6840-7. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-55.
FELZENSZTEIN, C., (2014). Do strategic marketing and social capital really matter in regional clusters?[4]
Lessons from an emerging economy of Latin America. Journal of business research, vol. 67, no. 4, pp.
498-507. ISSN 0148-2963. DOI 10.1016/j.jbusres.2013.11.006.
JANAS, K., KUCHARČÍK, R., (2015). Water management and water supply in the Slovak Republic at the[5]
regional level. In 15th International Multidisciplinary Scientific Geoconference (SGEM), Albena Bulgaria,
SGEM Ecology, economics, education and legislation, Vol II Book Series: International Multidisciplinary
Scientific GeoConference-SGEM, pp. 521-527. ISBN 978-619-7105-40-7.
JEURING, J.H.G, M., (2016). Discursive contradictions in regional tourism marketing strategies. The case[6]
of Fryslan, the Netherlands. Journal of destinational marketing & management. vol. 5, no. 2, pp. 65-75.
ISSN 2212-571X. DOI 10.1016/j.jdmm.2015.06.002
GAVORA, P, KOLDEOVÁ, L., DVORSKÁ, D., PEKÁROVÁ, J., MORAVČÍK, M., (2010). Elektronická[7]
učebnica pedagogického výskumu. [online]. Bratislava: Univerzita Komenského. Dostupné na:
http://www.e-metodologia.fedu.uniba.sk. ISBN 978–80–223–2951–4.
LACINA, K., (2012). Využívaní manažerských a marketingových přístupů v regionálním rozvoji. In XV.[8]
mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 120-
127. ISBN 978-80-210-6257-3.
LINCÉNYI, M., FABUŠ, M., OTRUBČÁK, P., (2011). MARKETING (Vybrané kapitoly). Trenčín :[9]
Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíne. ISBN 978-80-8075-514-0.
ÚRAD VLÁDY SR, (2017). Slovensko. Základné údaje. [online]. [20. 3. 2017]. Dostupné z:[10]
http://www.vlada.gov.sk/slovensko.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
612
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-79
IMPLEMENTACE NÁSTROJŮ ROZŠÍŘENÉ REALITY A
KONTEXTOVĚ DOSTUPNÝCH SLUŽEB DO PREZENTACE
STRATEGIÍ MÍSTNÍHO ROZVOJE
IMPLEMENTATION OF TOOLS OF AUGMENTED REALITY AND
LOCATION BASED SERVICES INTO THE PRESENTATION OF LOCAL
DEVELOPMENT
MICHAL GREGOR
Ústav environmentální bezpečnosti
Fakulta logistiky a krizového řízení
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně
Department of Environmental Security
Faculty of Logistics and Crisis Management
Tomas Bata University in Zlín
Nám. T. G. Masaryka 5555, 760 01 Zlín, Czech Republic
E-mail: m2_gregor@flkr.utb.cz
Anotace
Cílem příspěvku je prezentace přístupů k vytvoření dynamizovaných dat strategických částí strategií
komunitně vedeného místního rozvoje MAS ČR připravených pro mobilní aplikace rozšířené reality.
Vybranými aplikacemi jsou software Layar a Wikitude reprezentující masově nejvyužívanější software
pro rozšířenou realitu. Pro sběr dat byla využita rozsáhlá databáze strategií komunitně vedeného
místního rozvoje (SCLLD) jednotlivých místních akčních skupin (MAS). Z nich bylo zapotřebí získat
údaje uvedené ve SCLLD (klíčové prvky a individuální opatření) u kterých se dala určit pozice skrze
zeměpisnou délku a šířku. Výsledkem je tak dynamizovaný soubor strategických částí SCLLD všech
místních akčních skupin Zlínského kraje, který je možné efektivně transformovat do podoby rozšířené
reality s využitím webové platformy.
Klíčová slova
rozšířená realita, kontextově dostupné služby, koncepce, regionální rozvoj, nástroje
Annotation
The aim of this article is presentation of approaches for creation of dynamized data of strategic parts
of strategies for community-led local development of local action groups (LAG) in Czechia. These
strategies are prepared for augmented reality mobile application. Selected applications are Layar
and Wikitude which represent the most frequently used software for augmented reality. For data
collection we used database of community-led local development of each LAG. From each of them we
needed to get data presented in SCLLD (key elements and individual measures) in which we can
determine position through longitude and latitude. The result is dynamized set of strategic parts of
SCLLD of all local action groups in the Zlín region, which could be transformed to augmented reality
using the web platform.
Key words
augmented reality, location-based services, conception, regional development, tools
JEL classification: L86, O29, O30
1. Úvod
Rozšířenou realitou (augmented reality, dále také jako AR) rozumíme integraci určité digitální
informace v reálném čase a prostoru. Dokáže uchopit existující obraz a zkombinovat ho s informací,
kterou do něj vloží. Technicky vzato je to stále nový systém, který umožňuje vkládat virtuální obsah
do materiálního světa a použít jej k prezentaci v reálném čase (Gregor, 2016). Kontextově dostupné
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
613
služby (location-based services, dále také jako LBS) lze chápat jako služby, které uživateli umožní
zjistit, kde se nachází, jaké jsou možnosti vyžití kolem něj, či veškeré informace o službách
a obchodech (Zelenka, 2013).
Nástroje rozšířené reality a kontextově dostupných služeb spousta uživatelů využívá téměř
každodenně, aniž by si toho byli vědomi. Stačí např. nahlédnutí do katastru nemovitostí či oznámení
své polohy na sociální síti. Na nich je specifické to, že probíhají v reálném čase. Nástroje rozšířené
reality, resp. kontextově dostupných služeb, potom představují využití hmatatelných prvků v krajině
a jejich propojení s virtuálním světem. Nástroji pro toto propojení jsou zejména mobilní aplikace
založené na principu AR – např. volně dostupná aplikace Layar nebo Wikitude. Cílem příspěvku je
přiblížit možnosti uživatelsky snadné dynamizace statických dat koncepčních rozvojových dokumentů
do prostředí rozšířené reality.
2. Teoretické ukotvení rozšířené reality a kontextově dostupných služeb
Ukotvení této problematiky vychází ze studie o virtuálním prostoru (Trojan, 2014), přičemž předmět
řešení je založen na propojení sítí digitálních uzlů/nódů. Doplňuje tak Aristotelovo pojetí místa (Lang,
2007) s eukleidovskou geometrií a descartovským souřadnicovým systémem. S formulujícími se
koncepty prostoru a místa (Tuan, 1997) pak vyvolává diskusi o fungování materiálního vnímání
prostoru v tom virtuálním. Zvyšující se zájem uživatelů o kyberprostor a jejich vybavenost patřičnými
technologiemi nutí poskytovatele služeb virtuálního prostoru přizpůsobit se na trendy a inovace velmi
rychle. Existuje jen velmi málo oblastí, kde je vývoj tak dynamický jako v případě mobilních služeb a
AR/LBS. Uživatelé, kteří jsou z velké části jen konzumenti obsahu, vstupují do virtuálního světa
vzhledem k jeho dostupnosti prakticky kdekoliv. Přístup k místům v kyberprostoru je pak realizován
prostřednictvím rozhraní fyzického světa (mobilní telefony/tablety s dotykovými displeji, klávesnice,
joysticky atp.). Dodge a Kitchin (2007) na podkladě své dřívější studie (Dodge a Kitchin, 2001)
nabízejí typologických přehled virtuálních míst prostřednictvím SW kódu, nezávislosti na čase a
(geografické) lokalizaci vytvoření takového místa. Typickými pro tuto klasifikaci jsou heterogenita
míst a sklon k rychlé změně vnitřní struktury.
Tendence přesouvat aktivitu z materiálního do virtuálního prostoru jsou viditelné v mnoha odvětvích.
Oblast regionálního rozvoje je zastoupena nejčastěji sektorem cestovního ruchu (Zipf a Malaka, 2001;
případně Trojan, 2016), v němž vzniká celá řada aplikací AR (zejména průvodci). Právě rozšířená
realita představuje prostředí, jehož prostřednictvím se mohou prostorově lokalizovatelné informace
(vytvářené mj. v geografických informačních systémech) prezentovat veřejnosti. Období, kdy byla
rozšířená realita doménou herního průmyslu (více např. Klein, 2006) a bez přídavných zařízení
simulujících vizuální efekty před očima uživatelů navozující stav vjemu založeného na virtuálním
prostředí (Maad, 2010), jsou dnes mobilními technologiemi posunuty do praktičtější a šířeji
aplikovatelné roviny. Mobilní přístroj k využívání tohoto konceptu pak potřebuje jen nástroj k určení
polohy (nejčastěji realizován prostřednictvím GPS/GLONASS čipu integrovaného v přístroji) a optiku
fotoaparátu, skrze kterou je možné identifikovat kontury objektů materiálního světa (reality). Za
současného připojení k síti Internet lze stahovat informace z virtuálního světa uložené na vzdálených
serverech. Pro své vlastnosti a široké uplatnění je rozšířená realita (i vzhledem k široké nabídce volně
dostupných aplikací) dynamicky se rozvíjejícím konceptem.
Důležitost AR/LBS dokumentuje přitom několik zdrojů. Jednak sílící publikační aktivity (zejména
anglosaských) výzkumníků publikujících např. v Journal of Location Based Services (ISSN 1748-
9725), jednak masové rozšíření i v herním průmyslu (viz např. hra Pokémon GO!) a také podpora ze
strany výzkumných agentur (např. projekt TD03000079 Webová aplikace pro dynamizaci
prostorových dat industriálních památek formou location-based services, financovaný TA ČR). Chybí
však konkrétní realizace do roviny regionálního rozvoje, např. formou dynamizace koncepčních
dokumentů krajské, resp. regionální úrovně (zásady územního rozvoje, strategie rozvoje atp.).
Využitelnost zde přitom existuje – průzkumy mezi potenciálními uživateli naznačují relativně
vysokou poptávku, překoná-li se bariéra adaptace know-how (více např. Trojan a Šinogl, 2011 nebo
Trojan et al. 2016).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
614
3. Metodika a zdroj dat
Pro ilustraci sběru dat jsme využili rozsáhlou databázi strategií komunitně vedeného místního rozvoje
(SCLLD) jednotlivých místních akčních skupin (MAS) ve Zlínském kraji (celkem osmnáct subjektů).
Výhoda v použití SCLLD je strukturovaný a metodicky jednoznačně ukotvený obsah a přehlednost,
kdy každá MAS má v této strategii prvky uvedené ve strategické části, rozděleny právě na klíčové
prvky, strategické cíle a individuální opatření (v souladu s metodickým doporučením pro tvorbu
SCLLD vydaným Ministerstvem pro místní rozvoj, blíže např. Binek et al., 2015). Přehled místních
akčních skupin, který byl využit pro dynamizaci SCLLD, je uveden na obr. 1.
Obr. 1: MAS na území Zlínského kraje a jejich sídla pro období 2014-2020 vstupující do
dynamizačního procesu
Zdroj: autor
Pro implementaci dat do webového rozhraní bylo nezbytnou prerekvizitou posbírat údaje uvedené ve
SCLLD zpracovaných místními akčními skupinami Zlínského kraje. Vždy se jednalo o klíčové prvky
a individuální opatření, u kterých se dala určit pozice prostřednictvím souřadnic (zeměpisná šířka a
délka). Z hlediska přesné lokalizace bylo tedy jako nevyhovující např. vyhodnoceno opatření
„Rozvíjet znalosti a dovednosti zaměstnanců a zaměstnavatelů“. Opatření, která měla jednoznačně
určitelnou polohu, byla přepsána do tabelované podoby. U značné části opatření (např. „Budování
přechodů pro chodce“ ze strategie MAS Hornolidečska) bylo také zapotřebí určit kritické body v obci,
kde je taková výstavba nutná (například v obci Prlov /49.2433233N, 17.960721E/ na frekventovaném
silničním uzlu chybí přechod pro chodce mezi autobusovou zastávkou a místní restaurací
s potravinami). Kromě polohy byly ke každému opatření dohledávány i další předmětné informace, po
kterých by mohla být důvodná poptávka ze strany uživatelů (např. detailnější popis, webová stránka,
telefonní číslo/e-mail na kancelář MAS atp.) a které jsou aplikacemi rozšířené reality vhodně
utilizovány – viz ilustrativní příklad v Tab. 1.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
615
Tab. 1. – Ilustrativní příklad tabulky
Název
objektu
Krátký
popis
Dlouhý popis GPS GPS Webové stránky
Telefonní
číslo
E-mail
Bystřice pod
Hostýnem
Život
v obcích
Rekonstrukce
školních
objektů
49.399565 17.6697242
www.mas-
podhostynska.cz
420 728 085
301
slovak@mas-
podhostynska.cz
Hošťálková
Život
v obcích
Rekonstrukce
školních
objektů
49.3569383 17.8734747
www.mas-
podhostynska.cz
420 728 085
301
slovak@mas-
podhostynska.cz
Chvalčov
Život
v obcích
Rekonstrukce
školních
objektů
49.3940814 17.7035061
www.mas-
podhostynska.cz
420 728 085
301
slovak@mas-
podhostynska.cz
Zdroj: autor
Název v tabulce reprezentuje název členské obce MAS. Krátký popis je zkrácený název priority a
dlouhý popis je konkrétní název opatření uvedený ve strategické části SCLLD. Modelovým opatřením
z Tab. 1 byla „Rekonstrukce školních objektů“, tzn. Souřadnice uživatele navedou na jednotlivé
základní školy v obcích MAS.
Tabulka obsahující převedené strategické části SCLLD jednotlivých MAS Zlínského kraje pak
vstupuje do procesu dynamizace prostřednictvím webového rozhraní, které vyvinul Ústav geoniky AV
ČR v rámci projektu TD03000079 Webová aplikace pro dynamizaci prostorových dat industriálních
památek formou location-based services (viz např. Trojan et al., 2016). V prostředí tohoto rozhraní
dochází k převodu statických dat do prostředí dynamických dat vhodných pro aplikace rozšířené
reality – konkrétně Layar a Wikitude.
4. Výsledky
Výsledkem výzkumu je dynamizovaný soubor strategických částí SCLLD všech místních akčních
skupin Zlínského kraje. Jedná se tak o první využití webové platformy pro dynamizaci statických dat
z jiné oblasti než z cestovního ruchu (platforma z projektu TD03000079 byla původně navržená pro
industriální památky). Strukturální homogenita strategií komunitně vedeného místního rozvoje přitom
představuje ideální modelový případ, v němž je dynamizace statických prvků užitečná a relativně
snadná. Ke značné části opatření jsou totiž snadno dohledatelná doplňková data, po výstupech je
poptávka (z řad obyvatel MAS, ale i developerů či subjektů působících na území MAS i mimo ni) a
výsledek je funkčním nástrojem v kontextu regionálního rozvoje.
Konkrétní implementace je ilustrována na obr. 2 v rámci zachycení obrazovky tabletu uživatele
(analogicky pak i pro mobilní telefon). Jednotlivá opatření jsou zobrazována uživatelům při jejich
pohybu v prostoru za využití volně dostupné aplikace Layar nebo Wikitude (na obrázku) a uživatelům
jsou k dispozici i další (nadstavbové) doplňkové kontextové služby (např. možnost navigace k místu,
přímé vytočení telefonního čísla zodpovědné osoby, odeslání e-mailu, otevření webové stránky,
spuštění doplňkové aplikace atp.).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
616
Obr. 2: Implementace dynamizované vrstvy SCLLD MAS Zlínského kraje v aplikaci Wikitude
Zdroj: autor
Závěr
Příspěvek demonstroval možnosti dynamizace statických dat reflektujících opatření ve strategických
částech SCLLD místních akčních skupin Zlínského kraje. Tento kraj sloužil jako modelový příklad
pro dynamizaci informací spojených s regionálním rozvojem. Do procesu samotné dynamizace byly
zahrnuty klíčové aspekty SCLLD, které reflektují potenciální poptávku po datech ze strany uživatelů
cílové skupiny. Tu kromě obyvatel území MAS představují i potenciální developeři, turisté i zástupci
decizní sféry. Dynamizace tím tak může přispět ke zvýšení zájmu veřejnosti o rozvoj měst a zlepšit
tak interakci mezi obyvateli a správou města. Není vyloučeno, že by i samotní občané dostali do rukou
nástroj, díky kterému by se mohli vyjadřovat k jednotlivým záměrům obce. Kromě stěžejní metodické
stránky představil článek i výsledky konkrétní dynamizace dat a jejich implementace do prostředí
rozšířené reality s využitím aplikací Layar a Wikitude. Za tímto účelem byla využita lokálně
instalovatelná webová platforma umožňující rychlou a efektivní dynamizaci dat. Samotný proces
dynamizace se opírá o parciální výsledky výzkumu Ústavu geoniky AV ČR v rámci řešeného projektu
TD03000079 Webová aplikace pro dynamizaci prostorových dat industriálních památek formou
location-based services podporovaného z prostředků Technologické agentury České republiky (viz
např. Trojan et al, 2016).
Literatura
BINEK, J., CHMELAŘ, R., ŠILHAN, Z., SVOBODOVÁ, H., SYNKOVÁ, K., ŠERÝ, O., GALVASOVÁ,[1]
I., BÁRTA, D., (2015). Integrované nástroje rozvoje území: vývoj, současnost, nové impulzy. Brno:
GaREP, spol. s.r.o. ISBN 978-80-905139-7-6.
DODGE, M., KITCHIN, R., (2001). Mapping cyberspace. 1st pub. London: Routledge. ISBN 04-151-[2]
9884-4.
DODGE, M., KITCHIN, R., (2007). Virtual places. In Douglas, I., Huggett, R., Perkins, C. (eds). A[3]
Companion Encyclopedia to Geography. London: Routledge, pp. 519-536. ISBN 978-0415-43160-9.
GREGOR, M., (2016). Location Based Services and Augmented Reality in Environmental Management.[4]
[Bakalářská práce]. Zlín: Univerzita Tomáše Bati.
KLEIN, G., (2006). Visual tracking for augmented reality. [Dizertační práce]. Cambridge: University of[5]
Cambridge.
LANG, H., (2008). The order of nature in Aristotle´s „Physics“: place and the elements. Cambridge:[6]
Cambridge University Press. ISBN 978-052-1042-291.
MAAD, S., (2010). Augmented Reality. InTech. ISBN 978-953-7619-69-5.[7]
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
617
TROJAN, J., ŠINOGL, L., (2013). Augmented reality and spatiality in tourism and regional development.[8]
In Gartner, G., Ortag, F. (eds.). Proceedings of the 8th International Symposium in Location-Based
Services. Vienna: University of Technology, pp. 228-231. ISBN 978-36-422-4198-7. DOI 10.1007/978-3-
642-24198-7.
TROJAN, J., (2016). Integrating AR services for the masses: geotagged POI transformation platform.[9]
Journal of Hospitality and Tourism Technology, vol. 7, no. 3, pp. 254-265. ISSN 1757-9880. DOI
10.1108/JHTT-07-2015-0028.
TROJAN, J., CHUDÁČEK, S., CHRASTINA, P., (2016). Augmented reality as a new way of exploring the[10]
city: unified platform for data providers. WIT Transactions on Ecology and the Environment, vol. 210, pp.
161-170. ISSN 1743-3541. DOI 10.2495/SDP16014.
TROJAN, J., (2014). Virtuální prostor. In Matoušek, R., Osman, R. (eds.). Prostor(y) geografie. Praha:[11]
Karolinum, pp. 19-31. ISBN 978-80-246-2733-5.
TUAN, Y., (1977). Space and Place: The Perspective of Experience. Minneapolis: University of Minnesota[12]
Press. ISBN 978-0-8166-3877-2.
ZELENKA, J., KYSELA, J., (2013). Informační a komunikační technologie v cestovním ruchu. Hradec[13]
Králové: Gaudeamus. ISBN 978-80-7435-242-3.
ZIPF, A., MALAKA, R., (2001). Developing location based services for tourism: The service providers[14]
view. In Sheldon, P. J., Wöber, K. W., Fesenmaier, D. R. (eds.). Information and Communication
Technologies in Tourism: 8th International Congress on Tourism and Communications Technologies in
Tourism. Montreal: Springer, pp. 83-92.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu Implementace nástrojů augmented reality a location-based
services do prezentace koncepcí regionálního rozvoje (IGA/FLKŘ/2017/001) podpořeného Interní
grantovou agenturou Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně za supervize RNDr. Jakuba Trojana, MSc,
MBA, Ph.D.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
618
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-80
TOURISM IMPACTS ON TOURISM DESTINATION:
THEORY & PRACTICE
DOPADY CESTOVNÍHO RUCHU NA TURISTICKOU DESTINACI: TEORIE
A PRAXE
MARTIN LUŠTICKÝ
MARTIN MUSIL
Katedra managementu
Fakulta managementu
Vysoká škola ekonomická v Praze
Department of Management
Faculty of Management
University of Economics, Prague
Jarošovská 1117, 377 01 Jindřichův Hradec, Czech Republic
E-mail: martin.lusticky@vse.cz, musil@fm.vse.cz
Annotation
The aim of this paper is to compare theoretic knowledge about tourism impacts’ classification with a
practice by assessing a contribution of the strategic priorities devoted to tourism development to main
categories of tourism impacts. The research was conducted in three tourism destinations from the
point of view of destination stakeholders. Data were collected by the means of semi-structured
interviews with representatives of three stakeholder groups. The assessment was realized by the Likert
scale in which the score indicates a contribution rate of the strategic priorities to generation of
tourism impacts. The findings indicate that the link between the strategic priorities and perceived
tourism impacts is not strong. Despite this fact, the research confirms an importance of the economic
impacts for tourism development and their ability to influence stakeholders’ support of tourism policy.
The aiming of tourism policy on the socio-cultural and environmental impacts is also detectable.
However, stakeholders’ perception of the interdependence is weaker than in the case of the economic
impacts.
Key words
tourism impacts, tourism policy, stakeholders
Anotace
Cílem tohoto příspěvku jej porovnat teoretické poznatky týkající se klasifikace dopadů cestovního
ruchu s praxí, a to díky zhodnocení příspěvku strategických opatření zaměřených na rozvoj cestovního
ruchu k hlavním kategoriím benefitů cestovního ruchu. Výzkum byl proveden ve třech turistických
destinacích, kdy využil názorů destinačních stakeholders. Data byla získána prostřednictvím
polostrukturovaných rozhovorů se zástupci tří skupin stakeholders. Zhodnocení bylo provedeno na
základě Likertovy škály, kde dosažné skóre indikuje míru příspěvku strategické priority ke generování
benefitů v cestovním ruchu. Zjištěné výsledky indikují poměrně slabou vazbu mezi prioritami a
vnímanými dopady cestovního ruchu. I přesto výzkum potvrzuje význam ekonomických dopadů na
rozvoj cestovního ruchu a jejich vliv na podporu politiky turismu ze strany stakeholders. Zaměření
politiky cestovního ruchu na dosažení socio-kulturních a environmentálních benefitů je rovněž možné
zjistit, nicméně vnímání této vazby destinačními stakeholders je méně intenzivní, než je tomu v případě
ekonomických dopadů.
Klíčová slova
dopady cestovního ruchu, politika cestovního ruchu, stakeholders
JEL classification: M10, O21, R58
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
619
1. Introduction
As Ritchie and Crouch (2003) note in their model of competitiveness, an attractive, efficient and
highly competitive destination cannot exist only by pure coincidence. This requires a well-planned
environment that supports and enables the development of tourism. The key to this environment are
the factors of policy making and strategic planning.
Tourism policy can be considered as specific public policy which aim is to support development
objectives relevant to tourism established at local, regional or national level (Chuck, 1997). Freyer
(2001, p. 269) defines tourism policy as “targeted, organized planning, influencing reality and the
future of tourism through various stakeholders (public, private and multinational)”. According to
Goeldner and Ritchie (2012, p. 327) the purpose of tourism policy is to “ensure that visitors are hosted
in a way that maximizes the benefits to stakeholders while minimizing the negative effects, costs, and
impacts associated with ensuring the success of the destination”. Ritchie and Crouch (2003, p. 148)
see the main reason for existence of tourism policy as a creation of “the environment which provides
maximum benefits to regional stakeholders while minimize the negative impacts of tourism”. The
defined goals and results are implemented through the strategic planning process, resulting to the set
of the strategic plans. In such a way the government defines basic orientation of tourism development
in a tourism destination, and tries to enhance destination competitiveness at the same time.
It is evident that the theme of tourism impacts on an environment of tourism destination and a process
of policy making / strategic planning are closely related to each other. A very important link of this
relation is represented by destination stakeholders as the key players on a local tourism market. As
Byrd, Bosley and Dronberger (2009, p. 694) note, there is a strong link between “stakeholders’
attitudes towards and support for tourism in their community” and “their evaluations of the actual and
perceived outcomes tourism has in their community”. Therefore, understanding stakeholders’
perception towards tourism impacts, their attitude, interests and overall willingness to support tourism
development is considered as a crucial key to sustainable development of tourism (Byrd, Bosley &
Dronberger, 2009).
2. Aim & Methodology
Recognizing the role stakeholders have in the tourism development process, this paper focuses on an
assessment of tourism impacts on three well-known tourism destinations in the South Bohemian
Region of the Czech Republic from the point of view of destination stakeholders. Its main aim is to
compare theoretic knowledge about tourism impacts’ classification with a practice by assessing a
contribution of strategic priorities devoted to tourism development and embodied in the city
development plans to main categories of tourism impacts.
The research aim can be decomposed to the following set of research questions:
Which tourism impacts a theory considers as important for destination development?
How intensive the strategic priorities contribute to tourism impacts?
Is there any difference in perception of tourism impacts across three examined destinations?
Step 1: Definition of the tourism impacts
Definition of the most significant tourism impacts recognizing by a theory is based on a content
analysis of the papers published in international journals from the field of tourism & hospitality sector.
These papers represent a sample of the research effort during last decade which was put together with
the aim to map traditional broad categories of the impacts and their structure.
The papers are selected according to these criteria: (a) publication date 2006 - 2016, (b) publication in
peer review journal, (c) orientation on tourism impacts and its perception by destination stakeholders.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
620
Step 2: Definition of tourism policy aiming in examined destinations
The research is focused on an assessment of the strategic priorities devoted to tourism development in
embodied in the following development plans of three tourism destinations in the South Bohemian
Region, the Czech Republic:
Strategic Development Plan of the City of Jindřichův Hradec for a Period of 2015-2020
Strategic Development Plan of the City of Třeboň for a Period of 2008-2020
Strategic Plan for Sustainable Development of the City of Slavonice for a Period of 2016-2021
Step 3: Definition of the main stakeholders
The research considers stakeholders to be organizations that operate in the destination influenced by
the development plan, and participate in the fulfilment of tourism policy priorities, or are substantially
affected by these priorities. It intentionally omits the individual stakeholders like residents and
visitors. With respect to this limitation the particular stakeholders are compiled based on an approach
of Buhalis (2000), Presenza, Sheehan and Ritchie (2005), and Morrison (2013) as follows:
Private providers of accommodation services: hotel, guest house
Private and public providers of tourism services: caste, museum, gallery, rental service, etc.
Local government: municipal office
Step 4: Definition of a data collection & assessment method
The data are collected by the means of semi-structured interviews with representatives of previous
mentioned stakeholder groups. The interviews are focused on (a) a reflection of tourism impacts by
the actions embodied in the city development plans, and (b) a contribution of the action to main
tourism positive impacts.
The assessment of the data is realized by the means of the Likert scale in which the score indicates a
contribution rate of the strategic priorities to generation of tourism impacts in the following way:
Likert score 0,00: There is no link between the action and particular tourism impact at all
Likert score 0,25: There is a slight link between the action and particular tourism impact
Likert score 0,50: There is a moderate link between the action and particular tourism impact
Likert score 0,75: There is a strong link between the action and particular tourism impact
Likert score 1,00: There is an extremely strong link between the action and particular tourism
impact
3. Results & Discussion
This section is divided into three interconnected parts following the topic of the paper and the research
aim: (a) theory overview, (b) application in practice, and (c) discussion.
3.1 Theory Overview
The following table includes the findings of a literature review in the following structure: (a) author(s)
identification, (b) tourism impacts’ categorization, (c) tourism impacts’ definition.
Based on this review (Tab. 1) it is possible to set three broad categories of tourism impacts and
decomposed them to the most significant tourism impacts in the following way:
The economic impacts: (a) investment opportunities, (b) business opportunities, (c) employment
opportunities, (d) income for residents and local government
The socio-cultural impacts: (a) improvement of the public services, (b) improvement of the
recreational facilities, (c) preservation of local culture and traditions, (d) restoration of the
historical buildings and monuments
The environmental impacts: (a) preservation of natural resources, (b) preservation of fauna and
flora, (c) residents' environmental awareness, (d) environmental education
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
621
Tab. 1: Summary of a literature review
Author(s) Categories of tourism impacts Particular tourism impacts
Lu, Wu and Xiao (2006)
economic, socio-cultural,
environmental
employment, income, infrastructure, living standard, improvement of
community repute and status, understanding of different culture,
improvement of local culture, preserving environment, people's
conservation awareness
Dyer, Gursoy, Sharma and
Carter (2007)
economic, socio-cultural,
environmental
more parks and other recreational areas for local residents, restoration of
historical buildings, conservation of natural resources, preservation of
the local culture, higher standard of roads and public services, more
jobs, more investment, more business for local people, additional tax
revenue, cultural exchange, cultural identity, valuable experience
Byrd, Bosley and
Dronberger (2009)
economic, socio-cultural
quality of life, community’s appearance, recreational opportunities,
local economy
Sharma and Dyer (2009)
economic, socio-cultural,
environmental
create more jobs, attract more investment, provide more business for
local people, create additional tax revenue, cultural activities, cultural
exchange, recreational opportunities, restoration of historical buildings,
conservation of natural resources, preservation of local culture
Prayag, DookhonyRamphul
and Maryeven
(2010)
economic, socio-cultural,
environmental
improved roads and public facilities, development of cultural activities,
cultural exchange, conservation of natural resources, preservation of
local culture, employment opportunities, income for locals, more
business for local people, investment opportunities, additional tax
revenues, restoration of historical buildings
Brida, Osti and Faccioli
(2011)
economic, socio-cultural,
environmental
more economic investments and spending, higher standard of living,
employment opportunities, environmental conservation, higher public
services' standard, more services and facilities for residents, positive
experience, cultural exchange, restoration of historical buildings, new
environmental-oriented programs, new cultural attractions
Kuvan and Akan (2012)
economic, socio-cultural,
environmental
employment opportunities, standard of living, quality of public services,
support of local economy, quality of services, cultural activities,
understanding between cultures, recreation opportunities
Presenza and Sheehan
(2013)
economic, socio-cultural,
environmental
economic benefits to local economy, creation of community spirit,
benefits for residents, improvement of environment, positive image
Stylidis, Biran, Sit and
Szivas (2014)
economic, socio-cultural,
environmental
community services, entertainment, social environment, standard of
living, number of jobs, infrastructure, revenue in the economy,
availability of recreational facilities, cultural activities, meeting people
from other cultures, community spirit, public finance
Sinclair-Maragh, Gursoy
and Vieregge (2015)
economic, socio-cultural,
environmental
quality of public services, transportation service, recreational
opportunities, cultural identity, traditions, cultural activities,
employment opportunities, personal income
Source: own elaboration
3.2 Application in Practice
The findings are described for each particular destination and summarized after that. The contribution
rate of the strategic priorities to generation of tourism impacts is presented as a mean value calculated
from an assessment of all stakeholders involved into the survey. The grey color indicates strong link
between the action and particular tourism impact.
Tab. 2: Contribution rate of the strategic priorities to generation of tourism impacts in Jindřichův
Hradec
Particular tourism impacts A.2.1.1.2 A.2.2.1.1 A.2.2.2.1 A.2.2.2.2 A.2.2.3.1 A.2.3.1.1
Investment opportunities 0.569 0.556 0.458 0.458 0.625 0.542
Business opportunities 0.556 0.486 0.556 0.292 0.528 0.486
Employment opportunities 0.458 0.319 0.333 0.319 0.306 0.361
Income for residents and local government 0.528 0.319 0.486 0.514 0.389 0.403
Improvement of the public services 0.764 0.431 0.694 0.417 0.444 0.278
Improvement of the recreational facilities 0.681 0.542 0.528 0.514 0.597 0.208
Preservation of local culture and traditions 0.375 0.486 0.458 0.486 0.375 0.403
Restoration of the historical buildings & monuments 0.528 0.528 0.431 0.722 0.403 0.319
Preservation of natural resources 0.486 0.444 0.292 0.153 0.417 0.361
Preservation of fauna and flora 0.278 0.528 0.250 0.278 0.333 0.278
Residents' environmental awareness 0.361 0.500 0.292 0.236 0.403 0.333
Environmental education 0.431 0.389 0.333 0.194 0.236 0.333
Source: own elaboration
The strategic priorities devoted to tourism development have a form of the following actions (A):
A.2.1.1.2 Entrepreneurship in Tourism Sector, A.2.2.1.1 City Destination Management, A.2.2.2.1
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
622
Variety of Tourism Services, A.2.2.2.2 Sacral Historic Sights, A.2.2.3.1 Cooperation between
Destination Stakeholders, A.2.3.1.1 Marketing and Communication.
Table 3: Contribution rate of the strategic priorities to generation of tourism impacts in Třeboň
Particular tourism impacts A.4.1.1.A A.4.1.1.B A.4.1.1.C A.4.2.1.A A.4.2.1.B A.4.2.2.A A.4.2.2.B
Investment opportunities 0.500 0.792 0.313 0.667 0.771 0.146 0.438
Business opportunities 0.542 0.771 0.563 0.646 0.792 0.396 0.583
Employment opportunities 0.521 0.833 0.667 0.750 0.542 0.167 0.375
Income for residents and local government 0.333 0.458 0.208 0.458 0.438 0.146 0.396
Improvement of the public services 0.500 0.604 0.396 0.417 0.646 0.250 0.521
Improvement of the recreational facilities 0.667 0.667 0.563 0.521 0.688 0.229 0.708
Preservation of local culture and traditions 0.354 0.396 0.104 0.146 0.354 0.292 0.750
Restoration of the historical buildings &
monuments 0.417 0.375 0.083 0.292 0.333 0.167 0.667
Preservation of natural resources 0.479 0.250 0.063 0.125 0.250 0.271 0.563
Preservation of fauna and flora 0.271 0.208 0.063 0.083 0.250 0.250 0.521
Residents' environmental awareness 0.375 0.271 0.104 0.188 0.271 0.313 0.417
Environmental education 0.313 0.188 0.104 0.208 0.229 0.271 0.313
Source: own elaboration
The strategic priorities devoted to tourism development have a form of the following actions (A):
A.4.1.1.A Development of City Spa, A.4.1.1.B Expansion of Spa and Wellness Facilities, A.4.1.1.C
Human Resources in Spa and Wellness Facilities, A.4.2.1.A Accommodation and MICE Services,
A.4.2.1.B Secondary Tourist Facilities, A.4.2.2.A Collaboration and Information Exchange, A.4.2.2.B
City Destination Management.
Table 4: Contribution rate of the strategic priorities to generation of tourism impacts in Slavonice
Particular tourism impacts A.2.1.1 A.2.1.2 A.2.1.3 A.2.2.1 A.2.2.2 A.2.2.3 A.2.2.4 A.2.2.5
Investment opportunities 0.417 0.458 0.292 0.750 0.583 0.625 0.542 0.250
Business opportunities 0.542 0.583 0.500 0.583 0.500 0.500 0.458 0.333
Employment opportunities 0.500 0.625 0.458 0.583 0.458 0.625 0.500 0.250
Income for residents and local government 0.417 0.375 0.375 0.708 0.625 0.583 0.500 0.292
Improvement of the public services 0.542 0.625 0.375 0.542 0.500 0.500 0.375 0.292
Improvement of the recreational facilities 0.500 0.583 0.375 0.583 0.625 0.583 0.500 0.375
Preservation of local culture and traditions 0.458 0.500 0.375 0.583 0.542 0.625 0.583 0.417
Restoration of the historical buildings & monuments 0.667 0.667 0.417 0.583 0.542 0.625 0.750 0.458
Preservation of natural resources 0.417 0.458 0.375 0.458 0.375 0.375 0.333 0.125
Preservation of fauna and flora 0.500 0.458 0.375 0.458 0.375 0.333 0.292 0.083
Residents' environmental awareness 0.375 0.375 0.292 0.375 0.375 0.333 0.292 0.000
Environmental education 0.417 0.417 0.292 0.375 0.333 0.333 0.292 0.000
Source: own elaboration
Fig. 1: Comparison of the overall tourism policy aiming
Source: own elaboration
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
623
The strategic priorities devoted to tourism development have a form of the following actions (A):
A.2.1.1 Entrepreneurship and Innovation in Tourism Sector, A.2.1.2 PPP Projects in Tourism Sector,
A.2.1.3 Cooperation and Communication between Destination Stakeholders, A.2.2.1 Destination
Marketing, A.2.2.2 Tourism Information Portal, A.2.2.3 Congress Tourism, A.2.2.4 Restoration of
Historical Buildings and Monuments, A.2.2.5 Restriction of the Gambling Houses in Historic Centre
of the Town.
3.3 Discussion
It is evident that the link between the strategic priorities (actions) and perceived tourism impacts is not
so strong. If we use verbal form of the Liker scale, it can be described as slight or moderate with the
value frequently oscillating within the interval <0.3; 0.7>. The reason of this fact should lie in
relatively broad formulation of the priorities and their heterogeneity. Therefore the respondents were
not able to see direct / strong contribution of particular action to main tourism impacts.
If we take a look at overall tourism policy aiming, we can find the strongest links between tourism
policy priorities and the economic impacts. Although the contribution rate slightly varies in examined
destinations, the overall findings correlate with the diverse studies which confirm an importance of the
economic impacts for destination / region development (Sharma, Dyer, Carter & Gursoy, 2008), and
thus their ability to influence stakeholders’ support of tourism policy in greatest extent (Gursoy &
Rutherford, 2004; Xie, Bao & Kerstetter, 2014).
This fact is clearly visible in the case of Třeboň. This tourism destination is highly dependent on spa
& wellness tourism which evinces a high contribution to a local economy and generates significant
number of employment opportunities. On the contrary, the local economy of Jindřichův Hradec is less
dependent on tourism, and so stakeholders’ perception of the economic impacts is weaker than in the
case of Třeboň. These findings are in compliance with the view of Vanhove (2011) or Stylidis et al.
(2014) who point to a correlation among overall tourism economic impact on a local economy and
residents (stakeholders) perception of its importance. The findings concerning particular economic
impacts also correlate with a theory (e.g. Vanhove, 2011) and the research studies (e.g. Dyer et al.,
2007; Sharma & Dyer, 2009; Sinclair-Maragh, Gursoy & Vieregge, 2015). Tourism policy in selected
tourism destinations tends to be more intensively aimed at “classic” tourism impacts in the economic
sphere – creating business and employment opportunities.
It is positive that tourism policy in all examined destinations reflects the socio-cultural and
environmental impacts too. The average contribution rate of the socio-cultural impacts is almost at the
same level as in the case of the economic impacts. On the other hand, the weakest links are clearly
visible in the case of the environmental impacts. Nevertheless, the findings prove that the economic
impacts are linked to, and cannot be separated from other types of impact, i.e. socio-cultural and
environmental ones (e.g. Kuvan & Akan, 2012). The highest contribution rate concerning noneconomic
impacts was detected in the city of Slavonice which is located in the Czech Canada Natural
Park. It not a surprise that its tourism policy tends to be more concentrated on an achievement of the
impacts in socio-cultural and environmental sphere and as such it shows the highest balance between
all three main categories of tourism impacts.
Conclusion
This research was focused on a comparison of theoretic knowledge about tourism impacts’
classification with practical aiming of tourism policy in selected tourism destinations. Although the
overall results show relatively small interdependence between the strategic priorities / actions and
particular tourism impacts, the research proves the main theoretical findings. Tourism policy is
primary focused on an achievement of the economic impacts, the non-economic impacts are
considered to be less important. Nevertheless, the link between the priorities and the non-economic
impacts is also detectable. As some findings indicate, it is possible to expect rising importance of the
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
624
socio-cultural and environmental impacts, and gradual tendency of tourism policy to meet all three
pillars of sustainable tourism development.
As Bahar and Kozak (2008) noted, an inevitable condition for successful implementation of tourism
policy, achieving a sustainable tourism development, and gaining the benefits of tourism for the
destination is an involvement of stakeholders into a process of tourism policy elaboration or, more
precisely, into strategic planning process. Although managing of tourism with an involvement of the
regional stakeholders is difficult, local government or destination management organizations should
not resign to this task. This is the only way how to ensure more precise targeting of tourism policy
priorities with respect of stakeholders’ point of view.
From this point of view it is positive that new destination management organization has been recently
established in examined region. Its role in tourism development has not been fully defined yet.
Nevertheless, it is clear that one of its main tasks will be coordination of government and private
sector actors and thus providing the basis for developing stakeholder networks for tourism policy
development. The research should help the DMO with its effort by providing it information about
stakeholders’ perception of current tourism policy aiming within the context of the tourism impacts
and a basis for comparison between all examined destinations.
Literature
BAHAR, O., KOZAK, M., (2008). Tourism Economics: Concepts and Practices. New York: Nova Science[1]
Publishers. ISBN 978-1-60456-430-3.
BRIDA G., J., OSTI, L., FACCIOLI, M., (2011). Residents' Perception and Attitudes Towards Tourism[2]
Impacts: A Case Study of the Small Rural Community of Folgaria (Trentino-Italy). Benchmarking: An
International Journal, vol. 18, no. 3, pp. 359-385. ISSN 1463-5771. DOI 10.1108/14635771111137769.
BUHALIS, D., (2000). Marketing the Competitive Destination of the Future. Tourism Management, vol.[3]
21, no. 1, pp. 97-116. ISSN 0261-5177.
BYRD, E. T., BOSLEY, H. E., DRONBERGER, M. G., (2009). Comparisons of Stakeholder Perceptions[4]
of Tourism Impacts in Rural Eastern North Carolina. Tourism Management, vol. 30, no. 5, pp. 693-703.
ISSN 0261-5177. DOI 10.1016/j.tourman.2008.10.021.
CHUCK, Y. D. (Ed.), (1997). International Tourism: A Global Perspective. WTO Tourism Education and[5]
Training Series. Madrid: World Tourism Organization. ISBN 92-844-0231-X.
DYER, P., GURSOY, D., SHARMA, B., CARTER, J., (2007). Structural Modeling of Resident[6]
Perceptions of Tourism and Associated Development on the Sunshine Coast, Australia. Tourism
Management, vol. 28, no. 2, pp. 409-422. ISSN 0261-5177. DOI 10.1016/j.tourman.2006.04.002.
FREYER, W., (2001). Tourismus, Einführung in die Fremdenverkehrsökonomie. München: Oldenbourg.[7]
ISBN 978-3-486-57874-4.
GOELDNER, CH. R., RITCHIE, J. R. B., (2012). Tourism: Principles, Practices, Philosophies. Hoboken:[8]
John Wiley and Sons. ISBN 978-1-118-07177-9.
GURSOY, D., RUTHERFORD, D. G., (2004). Host Attitudes Toward Tourism: An Improved Structural[9]
Model. Annals of Tourism Research, vol. 31, no. 3, pp. 495–516. ISSN 0160-7383. DOI
10.1016/j.annals.2003.08.008.
KUVAN, Y., AKAN, P., (2012). Conflict and Agreement in Stakeholder Attitudes: Residents’ and Hotel[10]
Managers’ Views of Tourism Impacts and Forest-related Tourism Development. Journal of Sustainable
Tourism, vol. 20, no. 4, pp. 571-584. ISSN 1747-7646. DOI 10.1080/09669582.2011.617824.
LU, X. L., WU, C. Y., XIAO, G. R., (2006). Fuzzy Synthetic Evaluation on Resident’s Perceptions of[11]
Tourism Impacts. Chinese Geographical Science, vol. 16, no. 1, pp. 87-94. ISSN 1002-0063.
MORRISON, A. M., (2013). Marketing and Managing Tourism Destinations. New York: Routledge. ISBN[12]
978-0-415-67249-8.
PRAYAG, G., DOOKHONY-RAMPHUL, K., MARYEVEN, M., (2010). Hotel Development and Tourism[13]
Impacts in Mauritius: Hoteliers’ Perspectives on Sustainable Tourism. Development Southern Africa, vol.
27, no. 5, pp. 697-712. ISSN 0376-835X. DOI 10.1080/0376835X.2010.522832.
PRESENZA, A., SHEEHAN, L., (2013). Planning Tourism through Sporting Events. International Journal[14]
of Event and Festival Management, vol. 4, no. 2, pp. 125-139. ISSN 1758-2954. DOI
10.1108/17582951311325890.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
625
PRESENZA, A., SHEEHAN, L., RITCHIE, J. R. B., (2005). Towards a model of the roles and activities of[15]
destination management organizations. Journal of Hospitality, Tourism and Leisure Science, vol. 3, no. 1,
pp. 1-16. ISSN 1473-8376.
RITCHIE, J. R. B., CROUCH, G. I., (2003). The Competitive Destination: A Sustainable Tourism[16]
Perspective. Wallingford: CABI Publishing. ISBN 978-0-85199-664-6.
SHARMA, B., DYER, P., CARTER, J., GURSOY, D., (2008). Exploring Residents' Perceptions of the[17]
Social Impacts of Tourism on the Sunshine Coast, Australia. International Journal of Hospitality &
Tourism Administration, vol. 9, no. 3, pp. 288-311. ISSN 1525-6480. DOI 10.1080/15256480802096092.
SHARMA, B., DYER, P., (2009). Residents' involvement in tourism and their perceptions of tourism[18]
impacts. Benchmarking: An International Journal, vol. 16, no. 3, pp. 351-371. ISSN 1463-5771. DOI
10.1108/14635770910961371.
SINCLAIR-MARAGH, G., GURSOY, D., VIEREGGE, M., (2015). Residents’ perceptions towards[19]
tourism development: A factor-cluster approach. Journal of Destination Marketing & Management, vol. 4,
no. 1, pp. 36-45. ISSN 2212-571X. DOI 10.1016/j.jdmm.2014.10.001.
STYLIDIS, D., BIRAN, A., SIT, J., SZIVAS, E. M., (2014). Residents' Support for Tourism Development:[20]
The Role of Residents' Place Image and Perceived Tourism Impacts. Tourism Management, vol. 45, pp.
260-274. ISSN 0261-5177. DOI 10.1016/j.tourman.2014.05.006.
VANHOVE, N., (2011). The Economics of Tourism Destinations. New York: Routledge. ISBN 978-0-08-[21]
096996-1.
XIE, H., BAO, J., KERSTETTER, D. L., (2014). Examining the Effects of Tourism Impacts on Satisfaction[22]
with Tourism between Native and Non-native Residents. International Journal of Tourism Research, vol.
16, no. 3, pp. 241-249. ISSN 1522-1970. DOI 10.1002/jtr.1922.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
626
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-81
DESTINATION MARKETING MANAGEMENT AS A TOOL
MODERATING REGIONAL DISPARITIES: CASE STUDY OF
SLOVAKIA
MARKETINGOVÝ MANAŽMENT AKO NÁSTROJ ZMIERŇOVANIA
REGIONÁLNYCH DISPARÍT V CIEĽOVÝCH MIESTACH NA SLOVENSKU
VANDA MARÁKOVÁ
DIANA KVASNOVÁ
Katedra cestovného ruchu a spoločného stravovania
Ekonomická fakulta
Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici
Department of Tourism and Hospitality
Faculty of Economics
Matej Bel University
Tajovského 10, 975 90 Banská Bystrica, Slovakia
E-mail: vanda.marakova@umb.sk, diana.kvasnova@umb.sk
Annotation
Marketing management presents current approach to tourism development. It is based on cooperation
and strategic planning of tourism development in a way bringing positive effects to all stakeholders as
well as for tourism destinations. Efficient application of destination marketing management is
considered as a moderating factor of regional disparities. Destination management organizations
(DMOs) are entitled to enforce the concept of marketing management into managerial practice. The
aim of the paper is to assess the application of destination marketing management concept in Slovakia
as a tool of regional development. The material utilized by the authors are secondary data processed
by selected methods of descriptive statistics. The Tourism Support Act. 91/2010 Coll. determined preconditions
for application of marketing management in Slovakia. According to analysis of selected
indicators, we note that in Slovakia are established 40 DMOs, which activities are overlapping and
duplicated. The majority of state support obtains regions with the highest tourism potential and well
developed infrastructure. For future success of tourism development and moderating of regional
disparities it is inevitable to reform existing status quo, decrease amount of existing DMOs and to reevaluate
existing criteria for eligibility of governmental subsidies.
Key words
destination management organization, regional disparities, Slovakia
Anotácia
Marketingový manažment predstavuje aktuálny prístup k riadeniu cestovného ruchu v cieľových
miestach. Prepája ponuku cieľového miesta s dopytom spôsobom generujúcim pozitívne účinky pre
subjekty zainteresované na rozvoji cestovného ruchu ako aj cieľové miesto a jeho uplatňovanie
prispieva k zmierňovaniu regionálnych disparít. Zodpovednosť za realizáciu marketingového
manažmentu majú manažérske organizácie. Cieľom príspevku je preskúmať uplatňovanie
marketingového manažmentu v cieľových miestach na Slovensku ako faktora zmierňovania
regionálnych disparít. Príspevok je založený na sekundárnych zdrojoch údajov spracovaných
vybranými metódami opisnej štatistiky. Prijatím zákona č. 91/2010 Z. z. o podpore cestovného ruchu
sa na Slovensku vytvorili podmienky pre realizáciu marketingového manažmentu. Na základe analýzy
vybraných ukazovateľov konštatujeme, že na Slovensku pôsobí veľký počet manažérskych organizácií,
ktorých kompetencie sa územne prekrývajú a dochádza k duplicitnému vykonávaniu aktivít. Za
problematické považujeme aj nastavenie kritérií pre založenie manažérskych organizácií a spôsob ich
financovania, ktoré vedú k prehlbovaniu regionálnych disparít. Zlepšenie daného stavu si vyžaduje
zníženie počtu manažérskych organizácií a prehodnotenie platných kritérií upravujúcich možnosť
získať dotáciu zo štátneho rozpočtu.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
627
Kľúčové slová
manažérska organizácia, regionálne disparity, Slovensko
JEL classification: L83
1. Introduction
Globalization, changes in visitors´ behavior and fragmented nature of tourism have caused changes in
management processes and marketing strategies of tourism destinations. For tourism destinations is
nowadays important to become a part of the efficient network, supporting collaborative tasks of the
public and private sector - destination management organization (DMO). Cooperation among different
stakeholders from private, public sectors and residents presents the means how to achieve strategic
goals of tourism destinations which are unreachable, if stakeholders prioritize their partial individual
interests. The tool enhancing cooperation and ensuring coordination of interests and activities different
stakeholders is destination marketing management.
1.1. Aim and methods
The scientific aim of the paper will be to examine how in the context of Slovak republic destination
marketing management is being used as a tool moderating the regional disparities. The first part of
the paper focuses on the concept of destination marketing management. The next part characterizes
application of destination marketing management concept in Slovakia and presents selected indicators
of tourism development. The data used are based on the secondary data, such as professional books,
journals, web sites and annual reports. Furthermore, the data were processed by selected methods of
descriptive statistics and presented by figures. With the aim to compare amenities of single regions
with the focus on accommodation facilities we calculated the Tourist function (1).
Tf = NoB/100 km2
(1)
Tf- Tourist function, NoB- Number of beds in the region.
Tourist function describes the level of tourism development in regions as the density of
accommodation facilities to square unit (100 km2
). It is interpreted as number of beds to 100 km2
(Gúčik et al., 2012). From theoretical methods were applied abstraction, critical analysis, induction
and deduction and comparison.
2. Destination marketing management as a current approach towards tourism
development
Marketing management brings together the best practice and knowledge of two disciplines –
management and marketing of tourism destination. While management of tourism destination presents
systematic attitude to managing all stakeholders (businesses, municipalities, residents, visitors)
marketing of tourism destination can be defined as a philosophy based on understanding needs and
wishes of visitors. For the long term success of tourism development in destination is necessary to
posse knowledge from both fields that are combined in destination marketing management
(Maráková, Dyr, Wolak-Tuzimek, 2016).
The definitions of destination marketing management vary in the literature. Kotler et al. (2007, p. 46)
defines destination marketing management as "a science and art to choose target markets of visitors
and create with them mutually beneficial relationships." Nejdl (2011) amends that it is a process
responding to current changes on tourism market securing flexibility and dynamic in destination
development. Bartl and Schmidt (In Gúčik et al., 2012) identified its six basic components: key
products, distribution channels, branding, quality management, knowledge management and
destination management organization. Based on the outcomes of critical literature review we
characterize destination marketing management as a continuous process based on coordination of
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
628
activities of stakeholders participating on tourism development with the aim to increase
competitiveness of tourism destination and to secure long-term tourism development. This process
consists of market research and SWOT analysis of tourism destination, development of vision,
strategies and goals, developing of key products and marketing mix, realization and evaluation of all
these activities (Palatková, 2011). For a fulfilment of this concept in tourism destination marketing
organization (DMO) is being created as the specific form of cooperation among public, private sector
and residents in tourism destinations. The main roles of DMOs are leaderships and coordination,
planning and research, product development, supporting of cooperation and partnership within tourism
destination and interaction with local communities (Morrison, 2013). We consider destination
marketing management and establishing of appropriate organizational structures in tourism
destinations as the key assumption enabling the long-term tourism development.
One of the recommendations for moderating regional disparities through tourism development is also
encouraging of coordination, cooperation and performing of destination marketing management
(Franke et al., 2012). Regional disparities can be defined as differences of development of regions as
the result of the unequal allocation of sources. They present the undesirable differences among regions
in the level of economic, social and environmental development which influence living standard of
local inhabitants. Regional disparities can be also positively interpreted as the strengths of region on
which is based its competitiveness (Jáč et al., 2010). In tourism are regional disparities a result of
differences in the quality and quantity of potential for tourism development, primarily attractions,
tourism facilities, general infrastructure and accessibility for potential visitors.
3. Application of destination marketing management in Slovakia
The social and political changes in Slovakia in 1989 instigated every branch of economy, including
tourism. After 1989 has been rising gradually an attempt to develop an appropriate institutional and
funding basis of regional tourism. Destination marketing management in Slovakia has developed in 4
stages:
1. The stage of formation (beginning) (1989-2000). This stage is characterized by establishment of
local and regional tourism associations which have made efforts to coordinate tourism
development in destinations. The number of members of these associations was relatively low
with high competitive behaviour instead of rising cooperation. Tourism associations were mostly
concentrated on organizing events for domestic as well as for foreign visitors (Michálková, 2013).
2. The stage of formation (continuation) (2001-2007). After year 2000 the tourism associations have
continued with their activity. New partnerships were established with the aim to realize specific
projects in destinations supported form public resources. However, after the project was finished,
these associations stop to perform their activity. During this period support from EU financial
instruments for public and private sector played important role. At first they pre-accession support
was accessible later on the support from EU funds (European Regional Development Fund,
European Social Fund) (Gajdošík, Gúčik, 2015).
3. The stage of growth (2008-2011). The stage is characterized by development of tourism clusters.
Gúčik et al. (2012) define tourism cluster as a connection of key stakeholders concentrated in
tourism destination, which at the same time cooperate and compete. In comparison with tourism
associations, the aim of tourism clusters were mostly concentrated on increasing of destinations´
competitiveness, product development and cooperation with research institutions and universities
as well. The weaknesses of tourism clusters in Slovakia were primarily lack of key stakeholder’s
engagement in tourism destinations towards membership in clusters and unwillingness to
cooperate (Belešová, 2009).
4. The stage of concentration (2012-). During concentration stage came into force Tourism Support
Act no. 91/2010 Coll. The aim of the act was systemic implementation of principles of
destination marketing management into a practice of Slovak tourism destinations in a way
moderating disparities among regions (destinations). This act has enabled establishment of local
and regional DMOs on the basis of public-private partnership. DMOs mostly focus on
development of competitive products as a chain of complementary services and destination
branding (Šebová, Pompurová, Šebo, 2016).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
629
4. Results and discussion
The application of Tourism Support Act no. 91/2010 Coll. about the tourism support in practice of
tourism destinations in Slovakia pointed to some difficulties that we want to highlight in further text.
An overview of existing DMOs interprets table 2.
Tab. 2: An overview of existing DMOs in Slovakia in 2017
Source: Own elaboration according to data Ministry of transport, construction and regional development of the
Slovak Republic, 2017
In Slovakia in 2017 are operating 35 local and 5 regional DMOs. The most DMOs are established in
Prešov (8), Žilina (7) and Banská Bystrica region (6). The act supports cooperation among
stakeholders in regions. Taking into consideration the area of Slovakia and its single regions the
number 35 local DMOs is too high. The results of activity such amount of DMOs are overlapping and
duplication of marketing activities leading to inefficient budget spending. In Bratislava, Trenčín,
Žilina, Prešov and Košice region were also established regional DMOs. Although positive tourism
development has been also noticed in those regions where regional DMOs have not been up till now
established.
The way of funding of local and regional DMOs is also ambiguous. Both local and regional DMOs
can apply for a subsidy from state budget, which purpose is to motivate stakeholders to establish
DMOs in destinations. A subsidy for local DMOs is the same as an amount of contribution of all
members (no more than 90% of the tax for accommodation collected in members´ municipalities in a
previous year). A subsidy for regional DMOs is the same as a member contribution of a region (no
more than 10% of the tax for accommodation collected in municipalities which were members of local
DMO in a previous year). The amount of money spreading to regions from state budget illustrates
table 3.
Tab. 3: An overview of subsides for DMOs in Slovakia in the period 2012-2016
Region Subsidy in Eur
Bratislava region 3 286 259,00
Trnava region 872 221,08
Trenčín region 564 543,36
Nitra region 367 950,81
Žilina region 4 811 455,04
Banská Bystrica region 1 424 258,32
Prešov region 4 917 734,94
Košice region 1 323 979,92
Total 17 568 402,47
Source: Own elaboration according to data Ministry of transport, construction and regional development of the
Slovak Republic, 2017
The biggest share of support during the period 2012-2016 gained regions Bratislava, Žilina and
Prešov. To these most visited and the most attractive regions of Slovakia with relatively competitive
Region/
Number of
DMOs
Bratislava
region
Trnava
region
Trenčín
region
Nitra
region
Žilina
region
Banská
Bystrica
region
Prešov
region
Košice
region
Local
DMOs
3 4 4 2 6 6 7 3
RegionalD
MOs
1 0 1 0 1 0 1 1
Total 4 4 5 2 7 6 8 4
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
630
tourism figures and developed infrastructure have been allocated almost 74 % of overall support from
state budget. On one hand this financial support motivates stakeholders to establish partnerships. On
the other hand the current settings of conditions for gaining a subsidy are insufficient and intensify
disparities among regions. The problem of persisting regional disparities are documented in table 4
and 5.
Tab. 4: Number of visitors in accommodation facilities in Slovakia in 2012-2015
Region/Number of
visitors
2012 2013 2014 2015 Total
Bratislava region 939 328 1 073 854 954 888 1 194 479 4 162 549
Trnava region 266 216 263 709 268 362 297 693 1 095 980
Trenčín region 244 033 238 336 244 114 274 360 1 000 843
Nitra region 217 952 238 440 236875 261 582 954 849
Žilina region 756 621 819 016 735 470 846 508 3 157 615
Banská Bystrica region 401 869 400 251 384 801 448 568 1 635 489
Prešov region 664 863 700 248 642 706 740 701 2 748 518
Košice region 283 180 314 651 260 494 266 358 1 124 683
Source: Own elaboration according to data of Slovak portal of statistics, 2017
Table 4 illustrates the number of visitors of accommodation facilities in Slovakia in 2012-2015.
Traditionally the most visitors come to the Bratislava region. It is the region with the smallest area, but
well accessible where capital city Bratislava is located attracts domestic as well as foreign visitors.
The second place belongs to Žilina region. The most visited part of this region is micro-region Liptov
famous for its nature and folk traditions. As the main reason for high number of visits to Prešov region
are primarily High Tatras and their natural attractions. To the Banská Bystrica region, which is the
largest, came in 2012-2015 only about 1,6 mil. visitors. The lower quality of tourism services and
infrastructural deficiencies in the regions with lower number of visitors are the reason why they
should be a target of more significant support to prevent its further lagging behind. In table 5 we
characterize the number of overnight stays in Slovakia in 2012-2015.
Tab. 5: Number of overnight stays in Slovakia in 2012-2015
Region/Number of
overnight stays
2012 2013 2014 2015 Total
Bratislava region 1 961 389 2 184 586 2 024 473 2 554 879 8 725 327
Trnava region 1 083 888 1 076 726 1 111 814 1 181 037 4 453 465
Trenčín region 964 664 972 493 987 153 1 108 518 4 032 828
Nitra region 576 406 612 661 656 195 707 945 2 553 207
Žilina region 2 270 966 2 397 984 2 147 499 2 440 296 9 256 745
Banská Bystrica region 1 341 786 1 335 415 1 293 066 1 397 260 5 367 527
Prešov region 2 112 644 2 256 759 2 142 701 2 362 386 8 874 490
Košice region 596 457 649 947 537 533 597 759 2 381 696
Source: Own elaboration according to data of Slovak portal of statistics, 2017
The leaders in number of overnight stays are Žilina, Prešov and Bratislava region. Number of
overnight stays represents one of the criteria determining the subsidy given to each region. The
membership fees and states subsides are for DMOs main sources of their funding. In this situation
moderating of regional disparities will be enabled only by modification of subsidy allocation criteria
that are determined by Tourism Support Act no. 91/2010 Coll.
With the aim to compare amenities of single regions with the focus on accommodation facilities we
calculated the Tourist function (1). The results are being presented in table 6.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
631
Tab. 6: Tourist function
Tourist function (number
of beds per 100 km2
of
area)
2012 2013 2014 2015
Bratislava region 1 357,43 1 370,82 1 311,64 1 370,43
Trnava region 387,10 384,33 371,31 394,84
Trenčín region 326,46 319,86 295,29 332,84
Nitra region 283,92 274,95 267,38 266,15
Žilina region 618,34 594,62 558,34 593,44
Banská Bystrica region 230,46 223,32 222,27 234,86
Prešov region 380,39 380,04 370,98 377,76
Košice region 396,33 387,07 380,68 384,85
Source: Own elaboration, 2017
Important factor describing the level of tourism development in regions is the density of
accommodation facilities per square unit (100 km2
). Quantity and quality of accommodation facilities
are crucial conditions for tourism development and factor influencing the willingness of visitors to
travel. We state that the highest density of accommodation facilities per 100 km2
is in Bratislava
(1 370 beds per 100 km2
), Žilina (593 beds per 100 km2
) and Trnava region (395 beds per 100 km2
).
Banská Bystrica region, as the largest region, lacks behind others again with only about 235 beds per
100 km2.
Conclusion
The tourism in Slovakia is considered as the one of the sectors, that can contribute to its economic
growth. After 1989 Slovakia has accepted more strategic documents focused on the formulation of
tourism policy. However, the most of them have not been successfully implemented in practice of
tourism destinations. The change should come in 2010 with the Act no. 91/2010 Coll. about the
tourism support, which aims to implement elements of destination marketing management and to
moderate disparities among regions (destinations). This act has enabled establishment of local and
regional DMOs on the basis of public-private partnerships. The enforcement of Tourism Support Act
no. 91/2010 Coll. in tourism destinations in Slovakia pointed to some difficulties. We consider as the
key criteria (number of municipalities, number of overnight stays) for gaining the financial support
from state budget. These criteria have not been based on previous analysis and possible (negative)
consequences of tourism development in the single regions. At present there are 40 DMOs functioning
in Slovakia, which marketing activities are overlapping and being duplicated. As we illustrate on
selected indicators of tourism development in the regions, the majority of state support receive regions
with the highest tourism potential and well developed infrastructure. In this way the act contributes to
intensification of regional disparities instead their moderating. On the other hand, DMOs should not
depend on governmental subsidy as the dominant source of their funding. We consider this situation
as unsustainable in the future and stress the need to increase own revenues of DMOs, but this solution
is limited by existing act. For future success of tourism development and moderating of regional
disparities we recommend decrease amount of existing DMOs and to re-asses existing criteria for
obtaining governmental subsidy. The crucial assumption for considering destinations marketing
management as the tool moderating regional disparities is to create a base for support of less
developed regions, especially in the case of public support that should emphasize the public interest.
Literature
BELEŠOVÁ, S., (2009). Právne formy klastrov cestovného ruchu v Slovenskej republike. Ekonomická[1]
revue cestovného ruchu, vol. 42, no. 1, pp. 39-49. ISSN 0139-8660.
FRANKE, A., et al., (2012). Zmírňování regionálních disparit prostřednictvím rozvoje cestovního ruchu.[2]
Praha: Wolters Kluwer ČR. ISBN 978-80-7357-718-6.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
632
GAJDOŠÍK, T., GÚČIK, M., (2015). Problémy manažmentu cieľového miesta na Slovensku. In VI.[3]
mezinárodní kolokvium o cestovním ruchu. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 14-21.
ISBN 978-80-210-8117-8.
GÚČIK, M. et al., (2012). Manažment cieľového miesta cestovného ruchu. Banská Bystrica: Slovak - Swiss[4]
Tourism. ISBN 978-80-8141-025-3.
JÁČ, I., et al., (2010). Jedinečnost obce v regionu. Praha: Professional Publishing. ISBN 978-80-7431-038-[5]
6.
KOTLER, P., et al., (2007). Moderní marketing. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-1545-2.[6]
LAESSER, C., BERITELLI, P., (2013). St. Gallen Consensus on Destination Management. Journal of[7]
Destination Marketing & Management, vol. 2, no. 1, pp. 46-49. ISSN 2212-571X.
MARÁKOVÁ, V., DYR, T., WOLAK-TUZIMEK, A., (2016). Factors of tourism’s competitiveness in the[8]
European Union countries. E+M. Ekonomie a management, vol. 19, no. 3, pp. 92-109. ISSN 1212-3609.
MICHÁLKOVÁ, A., (2013). Koordinovanie rozvoja cestovného ruchu v regióne. In Folia Turistica 3.[9]
Zborník príspevkov. Banská Bystrica: EF UMB, 129-139. ISBN 978-80-557-0554-5.
MINISTRY OF TRANSPORT, CONSTRUCTION AND REGIONAL DEVELOPMENT OF THE[10]
SLOVAK REPUBLIC, (2017). Register organizácií cestovného ruchu a poskytovanie dotácií. [online]. [cit.
2017-03-13]. Dostupné z: http://www.telecom.gov.sk/index/index.php?ids=81190.
MINISTRY OF TRANSPORT, CONSTRUCTION AND REGIONAL DEVELOPMENT OF THE[11]
SLOVAK REPUBLIC, (2017). Zákon č. 91/2010 Z. z. o podpore cestovného ruchu v znení nehorších
predpisov. [online]. [cit. 2017-03-13]. Dostupné z: http://www.telecom.gov.sk/index /index.php?ids=
88106.
MORRISON, A., (2013). Marketing and managing tourism destination. Oxon: Routledge. ISBN 978-0-[12]
415-67250-4.
NEJDL, K., (2011). Management destinace cestovního ruchu. Praha: Wolters Kluwer. ISBN 978-80-7357-[13]
673-8.
PALATKOVÁ, M., (2011). Marketingový management destinací. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-[14]
247-3749-2.
SLOVAK PORTAL OF STATISTICS, (2017). Regionálne štatistiky. [online]. [cit. 2017-03-13]. Dostupné[15]
z: http://statdat.statistics.sk/cognosext/.
ŠEBOVÁ, Ľ., POMPUROVÁ, K., ŠEBO, J., (2016). Uplatnenie manažmentu cieľového miesta[16]
v Žilinskom kraji. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno:
Masarykova univerzita, pp. 992-999. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-
128.
The paper is an outcome of the science project VEGA 1/0509/16 „Perspektívy rozvoja
dobrovoľníckeho cestovného ruchu na Slovensku” carried out at the Faculty of Economics, Matej
Bel University in Banská Bystrica during the period 2016 – 2018.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
633
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-82
TOURIST POTENTIAL OF A CITY – A CASE STUDY OF
TORUŃ (POLAND)
JADWIGA BIEGAŃSKA 1
ELŻBIETA GRZELAK-KOSTULSKA 1
MICHAŁ KWIATKOWSKI 1, 2
LESZEK DĄBROWSKI 2
KRZYSZTOF ROGATKA 1
PAWEŁ SMOLIŃSKI 2
1
Department of Urban Studies and Regional Development
2
Students' Scientific Association of Urban Development and Land Management
Faculty of Earth Sciences
Nicolaus Copernicus University in Toruń
ul. Lwowska 1, 87-100 Toruń, Poland
E-mail: jadwigab@umk.pl, grzelak@umk.pl, kwiat@doktorant.umk.pl,
275468@stud.umk.pl. krogatka@umk.pl, 281642@stud.umk.pl
Annotation
The presented research aims at analysing and evaluating the subjective reception of the tourist
potential of a city by its users – residents and tourists, as well as indicating the qualities (places or
symbols) through which it is perceived. This is intended as an assessment of the actions taken in the
scope of promoting tourism in the city. The research method related to applying the PAPI method was
based on the assumption—present in literature on the subject—that assessing the tourist potential
from the perspective of recipients’ impressions may be an alternative to the currently prevalent
methods. The research has shown that a positive reception of tourist potential has to translate into its
high rating as compared to other places. It is also important to have a coherent image of a place
(through the identification of the main symbols) and indicate its universal nature (it may attract a
broad range of recipients). These assessments allow for checking the propriety of the direction in
which local policies are led; however, it is pivotal that the opinions expressed by residents be in line
with the views of tourists and visitors.
Key words
Toruń, city, urban tourism, tourist economy
JEL classification: R19, Z10, Z32, Z33
1. Introduction
Tourism is a multifaceted phenomenon and it may be discussed at various levels. The regional
approach to this issue draws special attention to the evaluation of the tourist potential, as it
encapsulates an array of factors which directly or indirectly impact the development of tourism in a
given area, and therefore determine the direction of undergoing changes, the economic standing and
the character of a given entity (Kurek, 2007; Hołowiecka, Grzelak-Kostulska, 2011; Pandy, Rogerson,
2013; Van der Merwe, 2016). Although the review of publications proves that the notion of tourist
potential is quite ambiguous, as indicated by Marciszewska (2010a,b), it may be assumed that it
covers “the entirety of elements allowing for the development of tourism in a given area” (Meyer,
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
634
2010, p. 9) which are branded resources and characterised by a structural and functional nature.
Structural resources are the foundation for all actions taken in relation to the development of tourism
in a region, because they comprise elements of a spatial character connected with tourist values, the
utilisation of tourist values, as well as infrastructural components. These resources are also a starting
point for the development of tourist products. On the other hand, functional resources comprise a set
of factors playing a role in the utilisation of structural resources. They include economic conditions
(related both to legal and financial arrangements), demographic conditions (including social capital),
technological, ecological, political conditions, as well as psychological conditions which are
thoroughly analysed in this paper, as those which concern the perception of values and their
utilisation. It should be underlined that the weight of psychological conditions and the role they are
ascribed results from the need to conduct constant monitoring of the impressions and opinions of
recipients and the opportunity to form them through taking actions in the field of broadly understood
territorial marketing. Although both indicated groups of elements included in structural and functional
resources are indispensable for the development of tourism, its full potential may be fulfilled only
when they function together in a synergic manner.
This study draws particular attention to the recognition of the subjectively perceived tourist potential
of a city. It attaches importance to the context of the dynamic development of urban tourism and its
significance for the functioning of settlements, because tourism is an essential element of the
development of modern cities (Hołowiecka et al., 2011; Biegańska et al., 2014; Środa-Murawska et
al., 2015), in particular those which tackle the problems of changes in their functional and spatial
structure and succession of functions (Gaworecki, 2007). In the broad sense, the phenomenon of
tourism entails many positive solutions for cities, and oftentimes becomes a significant element of
urban policy. Moreover, the analysed phenomenon drives economic development through increasing
the number of jobs directly in this sphere, as well as in other industries indirectly related to it, which
creates a multiplier effect (Gołembski, 2002). It should also be noted that tourism has a positive
influence on the cultural and historical heritage of cities which, if given proper protection, form a
cultural potential which serves to create a tourist product. Tourism improves the aesthetics of cities,
contributes to the intensification of activities from the sphere of revitalisation of degraded areas, and
strengthens the positive image of places (Gaworecki, 2007).
The tourist potential of a given place or space is an important factor determining its image. Although
the notion of tourist attractiveness (Page, 1995; Seweryn, 2003; Szymańska et al., 2005; Balakrishnan,
2009) in subjective terms (as the evaluation through the recipient's own experiences, views and
values) also seems comprehensive, the adopted perspective referring to the notion of tourist potential,
resulting from seeing tourism as a developmental factor, gives an opportunity for taking the widest
approach. It covers the set of elements discussed above which make up the resources because each of
them may be significant when developing the brand of a given place. It should be noted that the
matters related to urban branding and territorial marketing are reflected in what a given settlement
wants to present to the visitors and what it should be associated with according to the local authorities.
Such activities are primarily intended to develop or improve the image of a given area and the
attractiveness of that place, and to distinguish its offer from that of other settlements (Szromnik, 2008;
McKercher, Ho, 2006). The attractiveness of a given area is usually based on the available resources,
characteristic physical-geographic features, historical conditions or contemporary characteristics, all
contributing to the uniqueness of that place. Another essential element in the creation of the image of
a spatial unit is how it is embedded in certain symbols related to the city, both those currently
associated with it and new ones, only just discovered or indicated (Gunn, Var, 2002; GrzelakKostulska,
Hołowiecka, 2011).
The paper intends to analyse and evaluate the subjective reception of the tourist potential of a city by
its users – residents and tourists, as well as indicate the qualities (places or symbols) through which it
is perceived. It is assumed that clear dominance of one of the elements (or a narrow leading group)
affirms the coherent image of the city, what may improve its positive reception. The results obtained
may become a starting point for practical actions in the sphere of development policy.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
635
The research was based on the city of Toruń with its Old Town heralded as a UNESCO World
Heritage Site. The paper intends to answer the following questions: (a) Does the city have its unique,
recognisable symbol? (b) How are the city’s tourist facilities graded? (c) Who may be interested in
visiting Toruń? (d) How is Toruń’s tourist potential perceived in comparison with other cities, both
Polish and European?
2. Materials and Methods
Following Nowacki (2003), the research assumes that assessing the tourist potential from the
perspective of recipients’ impressions may be an alternative to the currently prevalent methods in
which subjectively selected criteria are often not related to preferences and create artificial
restrictions. A survey questionnaire was conducted in order to reach the aim of the paper. It included
tourists and people visiting Toruń on the one hand, and the city’s residents on the other. The
underlying assumption was that a clear distinction of those two groups active in the urban space would
help indicate differences in the perception of the city's tourist potential on the basis of the experiences
of the respondents. Residents, who spend more time in the city than tourists, may present a completely
different view of the surroundings they know, notice other features of the city than tourists or even not
notice certain elements due to being accustomed to their presence in the city space. They may also
have a totally different picture of the most important symbols of the city, its significant places and
events organised in the studied space. The difference in the perception of the city may also arise from
experiences related to the respondents' participation in tourism. The authors decided to use the
example of Toruń as a city of great significance and unique tourist values and attractions at the
national level. The survey questionnaire was carried out using the PAPI method (Paper and Pencil
Interview) between August 2016 and January 2017. The research included a total of 526 respondents,
including 276 residents and 250 tourists and visitors.
The first group comprised more women (59,4%) than men (represented by 40.6%). The respondents
were aged between 17 and 75. The group was composed of 2.5% people with primary education,
12.3% with basic vocational education, 49.3% with secondary education and 35.9% with higher
education. Respondents were also marked by varying average net monthly income per family
member: 11.2% of the respondents declared earnings lower than PLN 500, 31.9% between PLN 501
and PLN 1000, 33.3% between PLN 1001 and PLN 1500, 10.1% between PLN 1501 and PLN 2000,
and 12.3% above that sum.
The second of the analysed respondent groups was composed of tourists and people visiting Toruń.
This set included 56% of women and 44% of men, aged between 16 and 74. One of the vital
characteristics of this group of survey participants was their place of residence. 41.2% of the
participants resided in the Kujawsko-Pomorskie Voivodeship (voivodship is an administrative region
of the first order in Poland), 11.6% in the Warmińsko-Mazurskie Voivodeship, 9.6% in the
Mazowieckie Voivodeship, 8% in the Wielkopolskie Voivodeship, 6.8% in the Pomorskie
Voivodeship; there were also less numerous representatives of other regions. When divided by city of
residence, the surveyed tourists resided in cities and towns within the region (mainly in Bydgoszcz,
Włocławek, Inowrocław), and neighbouring regions (including Warsaw, Poznań, Gdańsk, Elbląg).
With respect to the level of education, the respondents visiting Toruń reported primary education
(4.4%), basic vocational education (11.6%), secondary education (42.8%) and higher education
(40.8%). The most prevalent range of average net monthly income per family member was PLN 501-
1000, indicated by 38% of the respondents, and PLN 1001-1500 (22%). The vast majority of people
visiting Toruń were there at least for the sixth time (41.2%), every third respondent came to Toruń for
the second/third time (32.4%), 8.8% of the respondents for the fourth/fifth time, and less than one in
five came there for the first time (17.6%). Moreover, over 90% of visits were organised individually,
and only over 5% by tourist agencies. The motivation for coming to the city was also varied, the
prevailing reasons were visiting friends and family (ca. 40%), sightseeing (ca. 30%), participating in a
cultural event (ca. 10%), shopping (ca. 10%), business trip (ca. 10%) and others.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
636
3. Results
In an attempt to analyse how Toruń’s tourist potential is perceived, the first step was to determine
what can be the branded products of the city. Therefore, residents and tourists were asked to state the
most recognisable symbol associated with the city. The most stand-out responses included
gingerbread, which was indicated as the most popular symbol of the city by 47.7% of residents and
43.6% of tourists, and the figure of Nicolaus Copernicus with 45.5% and 43.6% answers, respectively.
Among the most recognised symbols, the respondents also named: the Panorama of the Old Town
(14.7% of answers from residents and 9.5% from tourists), and Radio Maryja (14.3% and 9.5%,
respectively) (Fig. 1). The distribution of responses shows larger shares of residents' answers in most
cases, which indicates that they have a better knowledge of the city and its most prominent symbols.
One of the cases where there is a slight advantage in the popularity of a place among tourists, as
compared to residents, is Szeroka street with adjacent buildings. This may be attributed to the role
played by this space for both of these groups: tourists see it primarily as the main pedestrian route
with historic tenement houses, while residents perceive it as a main road in the city centre with
different types of shops and facilities. This may lead them to regard it more as an element of the urban
functional-spatial structure, and less as a tourist attraction.
Fig. 1: Distribution of answers to the question “What do you think is the most recognisable
symbol of the city?” among residents and tourists
Note: A – gingerbread, B – Nicolaus Copernicus, C – Panorama of the Old Town, D – Szeroka Street with
adjacent tenement houses, E – Planetarium, F – Nicolaus Copernicus University, G – Motoarena, H – Radio
Maryja, I – other
Source: own work based on questionnaire surveys (N=526)
Tab. 4: Distribution of answers to the question “How do you rate Toruń’s attractiveness?” among
residents and tourists
% of residents % of tourists
Very attractive 15.6 22.4
Attractive 77.2 73.6
Rather unattractive 6.9 4.0
Completely unattractive 0.0 0.0
Source: own work based on questionnaire surveys (N=526)
Apart from the specifically indicated symbols of the city, it is also important how Toruń’s
attractiveness was rated in general in the context of tourism development. Most of the respondents in
both analysed groups regarded the city as attractive: residents in 77.2% of cases, tourists in 73.6% of
cases. Tourists (22.4%) perceived the city as very attractive more often than residents (15.6%). Toruń
and its tourist facilities were graded as rather unattractive by 6.9% of residents and 4.0% of tourists
0,0
5,0
10,0
15,0
20,0
25,0
30,0
35,0
40,0
45,0
50,0
A B C D E F G H I
% residents % tourists
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
637
and people visiting the city. Not a single responded reported it as completely unattractive (Tab. 1).
Toruń is generally perceived by both groups of respondents as an attractive city. The differences in
answers are most clearly visible between “rather unattractive” and “very attractive”, with more
positive results in the group of tourists and visitors. The distribution of responses may result from the
amount of time people spend in the city and move around it. Therefore, it may be argued that residents
are more likely to notice certain imperfections than tourists.
The city's tourist potential was also assessed through the respondents' attempt to indicate who could be
particularly interested in visiting Toruń. They did not unequivocally pinpoint the group that could be
particularly targeted by the city's tourist offer. Both residents and tourists stated that the attractions
and values of Toruń could be addressed to people fond of historical monuments (27.1% and 26.3% of
answers, respectively), families with children (20.7% and 21.4%) and foreign tourists (17.9% and
16.4%) (Fig. 2). Thus, the views of residents and tourists indicate that the tourist offer of Toruń is
perceived as universal, directed at different social groups, and it may therefore successfully gather a
wide range of recipients.
Fig. 2: Distribution of answers to the question “Who do you think may be interested in visiting
Toruń?”
Source: own work based on questionnaire surveys (N=526)
Conclusion
To summarise, the results of the research indicate above all that the image of the city is perceived as
coherent. Symbols associated with the city are identified unequivocally (although they concern two
elements) both by tourists and residents. Therefore, the perception of the city translates into its
affirmation as an attractive place. This conclusion is confirmed by the assessment of the general
tourist potential as compared to other settlements in Poland and Europe expressed by residents, as well
as tourists and visitors.
The opinions given are marked by certain differences depending on the nature of the analysed group
(residents vs. tourists) (cf. Fig. 3). However, in both cases the tourist potential of Toruń in comparison
with other Polish cities is rated as high and a very high by around 60% of the respondents, but by only
about 30% in the European context. Residents gave the highest marks more often than tourists and
visitors. When comparing Toruń to other units in Poland, 12.4% of people residing in the city rated its
tourist potential as very high, while among visitors and tourists that number was 8%. As mentioned
above, lower ratings regarded the comparison with European cities. In this case, both residents and
tourists were more eager to give average and low grades, although residents were still more positive in
their views.
0,0%
5,0%
10,0%
15,0%
20,0%
25,0%
30,0%
Residents Tourists and visitors
Families with children Seniors People fond of historical monuments
Youth Foreign tourists Military lovers
Shopping lovers Others
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
638
Fig. 3: Distribution of answers to the question “How do you rate Toruń as compared to other cities
in general in terms of tourist potential?” residents and tourists
Source: own work based on questionnaire surveys (N=526)
The comparison of results obtained from residents with those provided by tourists and visitors shows a
certain difference in perception of the urban space between the representatives of both groups. The
issues more often indicated by residents are related to their perception of the city on a broader spatial
and temporal scale than in the case of tourists whose valuation is based on a significantly smaller,
briefly-known area and a far shorter penetration time.
The obtained results point to the relevance of using subjective assessments of the tourist potential in
verifying the extent to which existing tourist resources of a given place are utilised. These assessments
allow for checking the propriety of the direction in which local policies are led. The positive
reception, expressed in a high rating of the tourist potential of the place, and the reception (through
identification of main symbols) of a coherent image, clearly confirm this fact.
Literature
BALAKRISHNAN, M. S., (2009). Strategic branding of destinations: a framework. European Journal of[1]
Marketing, vol. 43, no. 5/6, pp. 611-629. ISSN 0309-0566. DOI 10.1108/03090560910946954.
BIEGAŃSKA, J., GRZELAK-KOSTULSKA, E., ŚRODA-MURAWSKA, S., (2014). Czy turystyka[2]
miejska może łączyć pokolenia? In Śledzińska, J., Włodarczyk, B. (eds.). Międzypokoleniowe aspekty
turystyki. Warszawa: Polskie Towarzystwo Turystyczno-Krajoznawcze, pp. 151-162. ISBN 978-83-7005-
497-7.
GAWORECKI, W., (2007). Turystyka. Wydanie V zmienione. Warszawa: PWE. ISBN 83-208-1665-3.[3]
GOŁEMBSKI, G., (2002). Kompendium wiedzy o turystyce. Warszawa, Poznań: Wydawnictwo Naukowe[4]
PWN. ISBN 83-01-13617-0.
GRZELAK-KOSTULSKA, E., HOŁOWIECKA, B., (2011). Kreowanie wizerunku miasta a rozwój funkcji[5]
turystycznej na przykładzie wybranych miast Polskiej Sieci Cittaslow. Gospodarka turystyczna w regionie.
Przedsiębiorstwo. Samorząd. Współpraca. Wrocław: Prace Naukowe Uniwersytetu Ekonomicznego we
Wrocławiu, no. 157, pp. 652-666. ISSN 1899-3192.
GUNN, C. A., VAR, T., (2002). Tourism planning: Basics, concepts, cases. London: Routledge. ISBN[6]
0415932696.
HOŁOWIECKA, B., GRZELAK-KOSTULSKA, E., (2013). Globalisation as a major factor modifying the[7]
patterns of tourism activity. Bulletin of Geography. Socio-economic Series, no. 21, pp. 49-60. ISSN 1732-
4254. DOI 10.2478/bog-2013-0020.
HOŁOWIECKA, B., GRZELAK-KOSTULSKA, E., KWIATKOWSKI, G., (2011). Impacts of[8]
Globalization on Tourist Preferences and Activity. In The Scale of Globalization Think Globally, Act
Locally, Change Individually in the 21st Century. Ostrava: University of Ostrava, pp. 55-62. ISBN 978-80-
7368-963-6.
KUREK, W., (2007). Turystyka. Warszawa: Wydawnictwo Naukowe PWN. ISBN 978-83-01-15294-9.[9]
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
70%
80%
90%
100%
Residents Tourists and visitors Residents Tourists and visitors
Against the background of Polish cities Against the background of European cities
Very high
High
Average
Low
Very low
I have no opinion
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
639
MARCISZEWSKA, B., (2010a). Potencjał turystyczny regionu a kreowanie jego wizerunku. Zeszyty[10]
Naukowe Uniwersytetu Szczecińskiego. Ekonomiczne Problemy Usług, no. 52, pp. 13-21. ISSN 1640-6818.
MARCISZEWSKA, B., (2010b). Produkt turystyczny a ekonomia doświadczeń. Warszawa: C.H. Beck.[11]
ISBN 978-83-255-1724-3.
MCKERCHER, B., HO, P.S.Y., (2006). Assessing the Tourism Potential of Smaller Cultural and Heritage[12]
Attractions. Journal of Sustainable Tourism, vol. 14, no. 5, pp. 473-488. ISSN 0966-9582. DOI
10.2167/jost620.0.
MEYER, B., (2010). Aktywność samorządu lokalnego jako element potencjału turystycznego na[13]
przykładzie wybranych gmin województwa zachodniopomorskiego. Zeszyty Naukowe Uniwersytetu
Szczecińskiego. Ekonomiczne Problemy Usług, no. 52, pp. 23-32. ISSN 1640-6818.
NOWACKI, M., (2003). Wrażenia osób zwiedzających atrakcje turystyczne. Folia Turistica, no. 14, pp.[14]
117-132. ISSN 0867-3888.
PAGE, S., (1995). Urban Tourism. London: Routledge. ISBN 0415112184.[15]
PANDY, W. R., ROGERSON, C. M., (2013). The timeshare industry of Africa: a study in tourism[16]
geography. Bulletin of Geography. Socio-economic Series, no. 21, pp. 97-109. ISSN 1732-4254. DOI
10.2478/bog-2013-0024.
SEWERYN, R., (2003). Zróżnicowanie atrakcyjności turystycznej Polski w układzie przestrzennym (próba[17]
pomiaru). Problemy Turystyki, no. 1-4, pp. 31-48. ISSN 0138-0478.
SZROMNIK, A., (2008). Marketing terytorialny. Miasto i region na rynku. Warszawa: Wolters Kluwer[18]
Polska. ISBN 978-83-7526-639-9.
SZYMAŃSKA, D., GRZELAK-KOSTULSKA, E., HOŁOWIECKA, B., MICHNIEWICZ, H., (2005).[19]
Postrzeganie miejscowości turystyczno-uzdrowiskowych na przykładzie Ciechocinka i Inowrocławia. In
Rydz, E. (ed.). Kształtowanie funkcji turystycznych w miejscowościach uzdrowiskowych. Słupsk:
Wydawnictwo Pomorskiej Akademii Pedagogicznej, pp. 293-307. ISBN 8374670754.
ŚRODA-MURAWSKA, S., ROGATKA, K., GRZELAK-KOSTULSKA, E., BIEGAŃSKA, J.,[20]
KOSMELA, M., (2015). Czy tylko blaszane zegarki? Znaczenie współczesnych jarmarków: przykład
Jarmarku Katarzyńskiego w Toruniu. Zeszyty Naukowe Uniwersytetu Szczecińskiego. Ekonomiczne
Problemy Turystyki, vol. 2, no. 30, pp. 125-141. ISSN 1640-6818.
VAN DER MERWE, C. D., (2016). Tourist guides’ perceptions of cultural heritage tourism in South[21]
Africa. Bulletin of Geography. Socio-economic Series, no. 34, pp. 117–130. ISSN 1732-4254. DOI
10.1515/bog-2016-0039.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
640
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-83
THE TOURISM ATTRACTIVENESS OF THE BALTIC SEA
REGION AS A DESTINATION FOR POLISH TOURISTS
TOMASZ STUDZIENIECKI
MARZENA WANAGOS
Department of Service Economics
Faculty of Entrepreneurship and Commodity Science
Gdynia Maritime University
ul. Morska 81-87, 81-225 Gdynia, Poland
Email: t.studzieniecki@wpit.am.gdynia.pl, m.wanagos@wpit.am.gdynia.pl
Annotation
Although tourism is one of the priorities in the EU Strategy for the Baltic Sea Region, tourism
development faces some obstacles. This Region, with its unquestioned tourism assets, does not exploit
its tourism potential in intra-regional tourism. The authors assumed that residents know little about
their region and perceive it as not particularly attractive and are unwilling to explore it. The authors
of this paper analysed the tourism image and attractiveness of this Region among Polish tourists.
Students from the Gdynia Maritime University participated in this research. The research method was
a diagnostic survey which was conducted using questionnaires. The questionnaire contained eight
elements, including open and closed questions, allowing to select one or multiple answers from a
defined list. The research shows that only 5% of respondents would choose a country in the Baltic Sea
Region, if they could go anywhere. The main tourist barriers for this Region have been identified,
namely "language problems" (18%) and "unfavourable climate" (17%) as well as "distance", "poor
accessibility" and "lack of entertainment offers". The Baltic countries visited most often by
respondents are Germany (60%) and Sweden (about 20%). But it is Sweden that is considered the
most attractive country in this Region.
Key words
tourism, destination, Baltic, region, integration
JEL classification: Z32, Z33, H77
1. Introduction
By the end of the 20th c. the Baltic Sea Region became an area of very intense international
cooperation (Palmowski, 2009; Korneevets, 2010). This cooperation covers nearly all fields of social
and economic life (Studzieniecki, 2016) and it has been significantly accelerated (Gänzle and Kern,
2016) since the adoption of the EU Strategy for the Baltic Sea Region in 2009. The Baltic integration
covers eight Baltic countries in the European Union and Baltic areas which are part of the Russian
Federation. In the Baltic Sea Region, the development of a transnational destination has begun
(Studzieniecki and Kurjata, 2010; Henningsen, 2011) – similarly to the activities and processes
occurring at national level (Nemčíková, Krogmann and Dubcová, 2016; Wanagos, 2012; Grobelna et
al. 2016). Tourism has become one of the priorities of Baltic integration (Figure 1).
The Baltic Sea Region is a diverse area, with numerous anthropogenic attractions and unique natural
values. It also has well-developed tourism facilities and many transport options. It seems, however,
that this great potential is still underrated and unnoticed. Among important stakeholders of this
destination are its residents who also participate in the tourist traffic of this destination (Ruhanen,
2009).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
641
Fig. 1: The Baltic Sea Region and its development priorities
Source: Interreg.eu/eubsr
2. Aims and methods
The perception of this destination and the assessment of its attractiveness are key determinants for the
development of tourist traffic and, as a result, tourism integration (Kozak and Baloglu, 2011;
Wanagos, 2009). The authors of this paper analysed the tourism image and attractiveness of the Baltic
Sea Region among Polish tourists. The research covered students from the Gdynia Maritime
University, representing two majors (full-time and part-time studies, both undergraduate and
graduate), and was conducted at the Faculty of Entrepreneurship and Commodity Science. When
making this arbitrary choice, the relationship between the major as well as specialization and the
scope of the issues analysed in this research was important (Skrzeszewska, Milic, 2016). This
particularly concerns students of Tourism and Hotel Service Management, Commerce and Service,
Food Services and Dietetics, and Transport and Logistics. According to the authors, students are a
homogeneous social group with already specified tourism preferences. People from this group have
their own system of values, are able to use their life experiences (Wiatrowski, Mandrzejewska-Smól,
Aftański, 2008) as well as use their free time sensibly (Gołembski, et al., 2002).
As consumers on the market, students usually show already developed mature attitudes and
behaviours. The attitudes in this group are extremely important as students have many years ahead of
them for fulfilling their wishes and preferences. The sample was drawn from a sampling frame (a list
of students) at the beginning of the 2016/2017 academic year. The confidence level was 95% and the
estimation error was 3%. The sample size was determined (n = 375). During the next stage, at the end
of January and the beginning of February 2017, the survey was conducted. The questionnaires
(prepared by the staff of the Department of Service Economics, at the Faculty of Entrepreneurship and
Commodity Science, Gdynia Maritime University) were personally handed out to the respondents so
they could complete them. The refusal rate was between 1 and 3%.
The research method was a diagnostic survey which was carried out using questionnaires. The
questionnaire contained eight elements, including open and closed questions, allowing to select one or
multiple answers from a defined list. Apart from the first question, all of them concerned the
Countries of the Baltic Sea Region, in particular: Which of these countries have they visited? Which
of these countries do they want to visit and why? Which of these countries, in their opinion, is the
most attractive and why? What is the biggest attraction in this Region? What is the biggest obstacle to
visiting these countries? A question allowing to assess elements relating to the tourism attractiveness
of this Region was asked (accessibility, prices of services, nature, culture, entertainment). The last
question was open: What would you like to add? The first question was open and concerned the
preferable tourist destination (country). The aim was to determine whether the respondents generally
find the countries of the Region interesting.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
642
The questionnaire included demographics. This allowed to describe the surveyed group by sex, age,
place of residence and income. Fifty-two percent of respondents were women and 48% men, all of
them were between the ages of 21 and 25. They live mainly in cities: more than 200,000 inhabitants
(29%), 50,000 – 200,000 inhabitants (26%), less than 50,000 inhabitants (18%). Only 27% of them
live in the country. The income per household/person/month among the respondents was as follows:
PLN 1,000 (26%), PLN 1,001-2,000 (37%), PLN 2,001-3,000 (26%), more than PLN 3,000 (11%).
3. Results
Among the students in the surveyed group, the preferable destinations for tourist trips were mainly
summer destinations such as Spain (8%), Italy (4%), Greece (3%), Portugal (3%), Croatia, Turkey;
and outside Europe: Brazil, Cuba, Mexico, Jamaica, Columbia, the Republic of South Africa,
Morocco, Malaysia, Thailand, Indonesia, Australia (as many as 78% of respondents indicated these
countries). The country which was indicated by the highest number of respondents is the US – as
many as 12% of respondents. The respondents also indicated countries such as China, Japan, Nepal,
Canada, the UK, Hungary, Romania, Iceland, but in most cases only once. In the survey, the aim of
this question was to identify the number of people who would choose one of the countries in the Baltic
Sea Basin as a country they would like to visit most. It turned out that only a small group of
respondents (18 people, i.e. about 5% of all respondents) said that they would like to visit these
countries most. The respondents indicated countries such as Russia (5 people), Sweden (4 people),
Denmark (4 people), Finland (3 people), Lithuania (2 people).
The second question concerned the countries in the Baltic Sea Basin which the respondents have
visited. The respondents could choose any number of countries from the eight provided. They most
frequently chose Germany (66% of all answers), Sweden (about 20%) and Lithuania (about 16%).
Other countries which they picked were: Denmark (12%), Russia (8%), Latvia (6%), Finland (4%)
and Estonia (2%). Forty people (nearly 11% of the surveyed group) have not been to any of the
countries provided. The results are shown in Figure 2.
Fig. 2: Which of the Baltic countries have you ever visited?
Source: own work
When answering the following question: "Which of the countries in the Baltic Sea Basin, in your
opinion, is the most attractive for tourists?", the respondents could choose only one of the eight
countries listed in the questionnaire. Sweden obtained the best score. As many as 29% of the surveyed
students chose it. It was followed by Germany (19%), Russia (17%), Denmark (11%), Finland (10%),
Lithuania (7%), Estonia (2%) and Latvia (1%). For some unknown reasons, 4% of respondents did not
choose any country.
The second part of this question involved explaining why they find the countries they chose attractive
for tourists. Their answers varied considerably. Since that was an open question, the phrases were very
different. The answers were grouped according to significance and frequency. The respondents
specified the reasons concerning attractiveness: landscape and nature (26% of all answers),
monuments and architecture (21%), culture (14%), history (11%), nice people in the target countries
(8%), clean cities (6%), good accessibility (4%), good infrastructure (3%), wide variety of tourist
0%
20%
40%
60%
80%
Denmark Estonia Finland Lithuania Latvia Germany Russia Sweden Nowhere
12%
2% 4%
16%
6%
66%
8%
20%
11%
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
643
offers (1%), and cuisine (1%). Unfortunately, many respondents did not explain why they consider the
countries they chose the most attractive. This concerned as many as 41 people, i.e. about 11% of the
surveyed group. According to the respondents, the main reasons why Sweden is attractive for tourists
are: nature and landscape, monuments and culture, and nice people. Germany is attractive because of
its monuments and architecture, culture, wealth, and a wide variety of tourist offers. Russia is
attractive thanks to its various regions, monuments and architecture, and culture; while Denmark
because of its landscape and nature.
The next question was: "Which of the countries in the Baltic Sea Region would you like to visit?" The
respondents most frequently chose Finland (27%), Denmark (22%) and Sweden (19%). These
countries were followed by Russia (11%), Estonia (9%), Germany (6%), Lithuania (4%) and Latvia
(2%). Only four people (about 1%) did not choose any country.
The aim of the second part of the question above ("Why?") was to give the most important reasons for
choosing a specific country in the Baltic Sea Basin. The question was open so the respondents gave
one or several reasons. All answers were analysed (618 in total) and it was assumed that this amounts
to 100%. It must be emphasised that 103 people did not give any reasons why they chose a specific
country (as many as 27%). The most frequent reasons given by respondents were: willingness to
satisfy their curiosity and learn more about a specific country directly (43% of the answers), culture
and history (23%), nature (20%). The respondents also gave the following reasons: visiting their
friends (6%), peace and quiet (3%), and friendly and nice inhabitants (2%). Other indications were
single answers such as "recommended by friends" or "good transport connections".
It must be noted that the countries which were indicated as the most attractive were rarely indicated by
the same respondents as destinations which they would like to visit. A general comparison of the most
attractive countries, according to the respondents, with the countries they would like to visit is shown
in Figure 3.
Fig. 3: Which of the Baltic countries, in your opinion, is the most attractive for tourists, and which
one would you like to visit?
Source: own work
As shown in the figure above, the respondents find Sweden the most attractive country for tourists,
even though this country is third on the list of places they would like to visit. Also in case of Finland,
the disproportion is high. Much more people wanted to visit it, in contrast to the number of people
who chose it as the most attractive country. The third country with rather a high disproportion between
these two declarations is Germany, where it is the other way round – much more people assess
Germany’s attractiveness as high, in contrast to the number of people who want to visit it.
The next issue presented in the survey was the biggest tourist attractions in the Baltic Sea Region,
according to the respondents. This question was open. The respondents could name no more than three
attractions. They most frequently gave general phrases, not specific facilities, areas or events. Only
6% of respondents named specific attractions. These were single indications, including the Åland
Islands, Bornholm, Gotland, St. Petersburg, Heide Park, Tropical Islands, the Berlin Wall, the bridges
0%
10%
20%
30%
Denmark Estonia Finland Lithuania Latvia Germany Russia Sweden
11%
2%
10%
7%
1%
19% 17%
29%
22%
9%
27%
4% 2%
6%
11%
19%
The most attractive countries The countries I want to visit
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
644
over the Danish Straits. Fifty-one people (about 14%) did not name any attraction. The vast majority
of the answers were very general. The biggest attractions indicated most frequently by respondents
were: sea and beaches (38% of the answers), culture and monuments (21%), landscape (14%),
localization (8%), hospitable inhabitants (3%), entertainment (2%). Other phrases were short: "water
sports", "stadiums", "lakes", "ports", "alcoholic drinks", "Baltic cruises" and others.
In the next question, the respondents were asked to specify the biggest obstacles to tourist trips to the
countries of the Baltic Sea Basin. Analogically, like in the previous question, the respondents could
give no more than three answers. No answer was provided in as many as 79 questionnaires (this
accounts for 21% of the sample). The respondents most frequently gave general phrases such as "lack
of funds/very expensive" (43%), "language barriers" (18%), "lack of free time" (17%), "climate and
bad weather" (17%). The respondents specified the obstacles using words such as "distance", "poor
accessibility", "infrastructure", "cultural differences", "cold sea", "dangerous immigrants", "different
currency", "lack of offers in travel agencies", "lack of knowledge about these countries", "ferry
transport", "water pollution", "few interesting entertainment offers", and "visas". These answers were
very frequently provided, having a specific country in mind; e.g. "visas" – the only country where
visas are required is Russia. As for "ferry transport", it was a lack of knowledge because this is not the
only means of transport available.
The specific elements relating to the tourism attractiveness of the Baltic Sea Region were assessed in
the next question. The respondents crossed the values provided next to the following five elements:
accessibility, prices of services, nature, culture, and entertainment according to a scale (very bad, bad,
average, good, very good, I don't know). The results are shown in Figure 4.
Fig. 4: How would you assess the elements listed below that relate to the tourism attractiveness of
the countries in the Baltic Sea Region?
Source: own work
As the analysis shows, the lowest score was given to the prices of services (32% of respondents chose
"bad", 64% of respondents chose "average"), then accessibility (14% – "bad", 46% – "average", and
only 13% of respondents chose "good"; others chose "I don't know" (27%)). Higher scores were given
to nature (12% – "average", 45% – "good", 38% – "very good"), culture (10% – "average", 36% –
"good", 47% – "very good") and entertainment (8% – "bad", 11% – "average", 14% – "good", 7% –
"very good"). The highest number of people chose "I don't know" for entertainment (60%). The last
open question ("What would you like to add?") was left unanswered.
Conclusion
This survey has proved that Poles know little about the Baltic Sea Region. The Baltic countries are not
among their favourite destinations. It may result from the fact that none of the Baltic countries (apart
from Lithuania) have included Poland as a priority market [EUSBSR, 2017] and thus no intensive
promotional campaigns have been conducted in Poland.
The survey shows that the respondents prefer warm countries. Many people think that a stay at the
Baltic Sea is too cold and too expensive. The transport accessibility in this region is poor. The
0% 20% 40% 60% 80% 100%
Accessibility
Prices of services
Nature
Culture
Entertainment
very bad
bad
average
good
very good
I don't know
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
645
respondents are not familiar with the entertainment offer in this region, even though they assess
cultural and natural values as very good. The Baltic country visited most often by respondents is
Germany, but this country is low in the hierarchy of trip priorities. As regards the perception of the
Region, there is an asymmetry between Scandinavia (considered the most attractive element of the
Region) and the Baltic republics. The residents are not interested in the latter and are not likely to visit
them.
Poor knowledge about the Region combined with lack of motivation to visit the Baltic countries is an
obstacle to the Baltic integration. In this case, the development of a transnational destination and the
Baltic brand may face serious problems.
Literature
EUSBSR, (2017). Transnational Destination Branding for the BSR Political Aspiration & Practical[1]
Application. Schwerin: Policy Area Tourism - EU Strategy for the Baltic Sea Region.
GÄNZLE, S., KERN, K., (2016). A 'Macro-regional' Europe in the Making: Theoretical Approaches and[2]
Empirical Evidence. Palgrave Macmillan UK. ISBN 978-1-137-50971-0.
GOŁEMBSKI, G., HOŁDERNA-MIELCAREK, B., NIEZGODA, A., SZMATUŁA, P., (2002). Model[3]
zachowań turystycznych w czasie wolnym polskiej młodzieży studiującej, Problemy Turystyki, no. 1/ 2, pp.
69-85.
GROBELNA, A., TOKARZ-KOCIK, A., (2016). Work - life balance and its importance for the work[4]
process in hospitality industry. A perspective of generation Y employees Economic and Social
Development: Book of Proceedings (Sep 1/Sep 2, 2016), Varazdin: Varazdin: Varazdin Development and
Entrepreneurship Agency (VADEA), pp. 489-497. ISSN1849-7535.
HENNINGSEN, B., (2011). On Identity – No Identity An Essay on the Constructions, Possibilities and[5]
Necessities for Understanding a European Macro Region: The Baltic Sea. Copenhagen: Baltic
Development Forum.
KORNEEVETS, V., (2010). Mezhdunarodnaja regionalizacija na Baltike. Saint Petersburg: Izdatelsvo[6]
Sankt-Petersburgskogo Universiteta.
KOZAK, M., BALOGLU, S., (2011). Managing and Marketing Tourist Destinations: Strategies to Gain a[7]
Competitive Edge. New York: Routledge. ISBN 0-203-84230-8.
NEMČÍKOVÁ, M., KROGMANN, A., DUBCOVÁ, A., (2016). Place brand as an impulse for regional[8]
development in Slovakia. In 19th International Colloquium on Regional Sciences. Conference
Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, pp. 832-838. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-107.
PALMOWSKI, T., (2009). From the idea to the strategy of Baltic Europe. The Baltic Region, no 1, pp. 36-[9]
46. ISSN 2079-8555.
RUHANEN, L., (2009). Stakeholder Participation in Tourism Destination Planning. Another case of[10]
missing point? Tourism Recreation Research, vol. 34(3), pp. 283-294.
SKRZEWSKA, K., MILIC, I., (2016). Is ignorance of potential career paths a disincentive for starting a[11]
career in the maritime sectors?. In Primorac, Z., Bussoli, C., Recker, N. (eds) Conference Proceedings of
the 16th International Scientific Conference on Economic and Social Development - The Legal Challenges
of Modern World, pp. 577-586. Split: University of Split. ISSN 1849-7535.
STUDZIENIECKI, T., (2016). The development of cross-border cooperation in an EU macroregion - a[12]
case study of the Baltic Sea Region. Procedia Economics and Finance, vol. 39, pp. 235-241. DOI
10.1016/S2212-5671(16)30318-5.
STUDZIENIECKI, T., KURJATA, E., (2010). Destination Branding in the Baltic Europe. Acta[13]
Scientiarum Polonorum. Seria: Oeconomia, vol. 9 (4), pp. 519-529. ISSN 1644-0757.
WANAGOS, M., (2012). Specyfika marketingu w kształtowaniu funkcji turystycznych obszaru[14]
turystycznego. Economic and Regional Studies, vol. 5, no. 1, pp. 18-27. ISSN 2083-3725.
WANAGOS, M., (2009). Współpraca w kształtowaniu regionalnych produktów turystycznych, Zeszyty[15]
Naukowe Uniwersytetu Szczecińskiego Nr 558. Ekonomuczne Problemy Usług Nr 41, Marketing
Przyszłości. Trendy, Strategie, Isntrumenty. Partnerstwo w Marketingu, Uniwersytet Szczeciński, Szczecin,
pp. 187-196. ISSN 1896-382X DOI 10.18276/epu.
WIATROWSKI, Z., MANDRZEJEWSKA-SMÓL I., AFTAŃSKI A., (2008). Pedagogika pracy i[16]
adragogika z myślą o dorastaniu, dorosłości i starości człowieka. w XXI w, Tom II, Włocławskie
Towarzystwo Naukowe i Wyższa Szkoła Humanistyczno-Ekonomiczna we Włocławku, Włocławek. ISBN
978-83-60150-45-0.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
646
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-84
ROZLOŽENÍ PŘÍJEZDOVÉHO CESTOVNÍHO RUCHU
V ZEMÍCH EVROPSKÉ UNIE
DISTRIBUTION OF INBOUND TOURISM IN THE EUROPEAN UNION
MILENA BOTLÍKOVÁ 1
JOSEF BOTLÍK 2
1
OSVČ 1
Self-employed Department
F. S. Tůmy 1234, 733 40 Karviná, Czech Republic
E-mail: botlikova.m@volny.cz
2
Katedra informatiky
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Slezská univerzita v Opavě
2
Department of Computer Science
School of Business Administration
Silesian University in Opava
University square 1934/3, 733 40 Karviná, Czech Republic
E-mail: botlik@opf.slu.cz
Anotace
Období posledních let dochází k stále častějším útokům s následky na lidských životech. Tyto jevy se
odrážejí ve změnách preferencí při výběru cílové destinace. Původní rozhodování na základě
klimatických podmínek se transformovaly do preference bezpečnosti v cílových destinacích. Na
základě těchto změn je predikována změna mapy cestovního ruchu. Cílem článku je analyzovat
problematiku rozložení dojezdového cestovního ruchu v zemích EU za roky 2012 - 2016. Pro rozložení
byla použita shluková analýza. Na základě výsledku je zřejmé, že nedošlo ke změnám v rozložení
příjezdového cestovního ruchu a jedná se především o země, které měly meziročně nejvyšší nárůst
migrantů (žádostí o azyl).
Klíčová slova
tourism, nerezidenti, přenocování
Annotation
During the last years leads to an increased number of attacks with consequences on human lives.
These phenomena are that lead to changes in preferences when choosing a destination. The original
decision based on climatic conditions has changed to safety preferences in target destinations. Based
on these changes is the predicted change on the map of tourism. The aim of this article is to analyse
the issue of the distribution of inbound tourism in the EU countries for the years 2012, 2014 and 2016.
For the layout used was cluster analysis. Based on the outcome it is clear that changes have not
occurred in the distribution of inbound tourism and it is mainly about countries, which have year on
year, the highest increase of migrants (asylum applications).
Key words
tourism, non-resident, overnight
JEL classification: R11, Z32, O52
1. Úvod
Svět vstupuje do nové epochy. Nejen, že svět žije digitalizací, Brexitu ale i narůstajícím extrémismem.
Útoky mířené původně na objekty se přesunuly na poměrně velké skupiny obyvatel. Vzpomeňme na
nedávné události v Paříži, Velké Británii, kde při útocích zemřela více stovka lidí a mnoho jich bylo
zraněno. Nepokoje a útoky se povětšinu případů přisuzují migrační krizi (Pehm, R. 2007). Plíživější
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
647
příliv azylantů do Evropy se po arabském jaře (2011) v roce 2015 zintenzivnil a vyústil v migrační
krizi. Nejčastějším cílem výše uvedených migrantů, kteří se mezi lety 2015/2014 stalo Finsko
(822%*1
), Maďarsko (323%*), Rakousko (233%*) nebo Norsko (179%*). Naopak meziroční pokles
žádosti se projevil v Chorvatsku (-63%*) a Slovinsku (-27%*), dále pak v republikách bývalých
sovětských republik Litvě (-29%*) a Lotyšsku (- 10%*). Celkově přijaly země EU v roce 2015 na
1 256 000 žádostí o azyl oproti roku 2014, kdy žádost o azyl podalo 562 680 migrantů (Eurostat
Newsrelaese, 2016
, obrázek 1).
Obr. 1: Meziroční vývoj (2015/2014) žádosti o azyl
Zdroj: vlastní zpracování, EUROSTAT NEWSRELAESE (2016)
Situace kolem migrační vlny a s ní spojené bezpečnostní rizika mohou mít podobně jako kurzové
změny, pohyb cen pohonných hmot zásadní vliv na uspořádání cestovního ruchu (Daneshvarinasab,
2012). Jak uvádí světový expert (Svatoš, M a kol., 2009) mezinárodní cestovní ruch je „velmi
rozmazlenou slečnou“, čímž chtěl vyjádřit, že reaguje citlivě a i na zdánlivě banální věci. Pehm (2007)
konstatuje, že povětšinou dochází k sestěhování azylantů do malých ubytoven, které jsou nedílnou
součástí turistické infrastruktury (hotely, motely, penziony atd.). Velké kulturní vzdálenosti, které jsou
typické pro uprchlíky spojovány s konfliktem, jako vpád problémů (Czymara, Schmidt-Catrana, 2016,
Pehm 2007), což může vyvolávat negativní dopady v návštěvnosti výše uvedených ubytovacích
zařízeních. Mnozí klienti již nevybírají cílovou destinaci podle klimatických podmínek. Podle
průzkumu na veletrhu cestovního ruchu ITB v Německu z března 2017, kterého se účastnilo 6 000
turistů z Číny, Německa, Velké Británie (dále již jen VB), Ruska, Indie, jižní Afriky, si 97% turistů
vybírá destinaci podle bezpečnosti. Před dvěma lety byly nejdůležitějšími faktory preference dané
destinace cena a klima (Hudema, 2017).
Otázkou je tedy, jak se vyvíjel cestovní ruch v závislosti vývoje azylantů usilující o mezinárodní
ochranu (jedná se prvního žadatele, blíže na EUROSTAT NEWSRELAESE, 2016). Problematiku
definic uprchlík, azylant a azylant s mezinárodní ochranou a další pojmy definuje Úmluva OSN
(Ženevská Úmluva) z roku 1951. Pojem azylant s mezinárodní ochranou je v českém zákoně obsažen
v novele zákona o azylu č. 165/2006 Sb. (Migrace online, 2006). Podmínky způsobilosti na
doplňkovou ochranu pro status státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti, kteří
jsou příjemci mezinárodní ochrany, jsou specifikována Directive 2011/95/EU of the European
parliament and of the Council ze dne 13. 12. 2011 (Directives, 2011). Během posledních let se počet
migrantů žádajících o mezinárodní ochranu zvýšil exponenciálně.
2. Metodika a data
Ukazatelem vývoje příjezdového cestovního ruchu jsou ukazatele počtu
nerezidentů a přenocování nerezidentů v hromadných ubytovacích zařízeních a obsazeností lůžek
v HUZ (HUZ - hromadné ubytovacího zařízení – hotely, motely, ubytovny atd.). Analýza rozložení
1
* Meziroční nárůst žádosti o azyl
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
648
příjezdového cestovního ruchu zahrnuje analýzu zahrnující území Evropské unie 28 (dále jen EU) za
rok roky 2012 až 2016, kdy graduje migrační krize. Počáteční rok je limitován dostupností datové
základny2
. Z analýzy byly vyčleněny země, jež v daném období nevykazovaly žádná data v časovém
období 2010 – 2016, jednalo se o Irsko. V případě Belgie a Lucemburska byla data za rok 2016
dopočítána na základě regresního trendu. Datová základna o cestovním ruchu je součástí
EUROSTATU.
Pro rozložení jednotlivých zemí příjezdového cestovního ruchu byla použita shluková analýza a
komparace. Pro konstrukci shlukové analýzy musí být splněny podmínky nezávislosti mezi
jednotlivými proměnnými, bezrozměrnosti a rovná důležitost proměnných. Vzhledem k tomu, že data
mají silnou závislost, je nutné v konstrukci shluků postupovat s jistou mírou obezřetnosti. Jednotlivá
data tak byla standardizována pomocí max – min standardizace (1), kdy normalizované proměnné
nabývají hodnot v intervalu (0,1).
(1)
kde: x je proměnná. Pro hodnocení kvality shlukování slouží silhouette (s), číslo, které leží v intervalu
-1,1. Shlukování se v případě hodnot kvality shlukování (s) menších než 0,5 lze považovat za
nerelevantní (viz tabulka 1). Dalším možným ukazatelem kvality shlukování je kofenetický korelační
koeficient (cc), který pro přijetí rozdělení musí přesahovat hodnotu 0,8 a kritérium těsnosti delta ∆3
(Meloun, Milický, 2004), je žádoucí, aby hodnoty delta byly blízké nula. Blíže se problematikou
shlukové analýzy zaobírají Meloun a kol, Software SPSS negeneruje ukazatel cc, proto bylo použito
fuzzy shlukování (log – likelihood, kritérium Schwarz ‘s Bayesian Criterium - BIC).
Tab. 1: Hodnocení kvality shlukování
0,71 ≤ s(i) ≤ 1 0,51 ≤ s(i) ≤ 0,7 0,26 ≤ s(i) ≤ 0,5 s (i) < 0,26
Silně klasifikační
struktury
Přijatelné struktury Slabší až umělé vztahy Žádné vztahy
Zdroj: vlastní zpracování, převzato Meloun, M a kol. 2004
Hypotéza měla potvrdit předpoklad, že došlo do roku 2016 k zásadním změnám mapy cestovního
ruchu a negativní dopady (pokles) nastaly u zemí, které zaznamenaly nejvyšší nárůst azylantů.
3. Analýza rozložení příjezdového cestovního ruchu
Pokles počtu hostů, přenocování a obsazenost lůžek v HUZ zaznamenává Francie v roce 2016/2015,
pokles byl zaznamenán rovněž v roce 2013/2014, zde by se mohlo negativní vývoj připisovat nejen
migračním vlnám, ale rovněž útokům (NICE, pařížské útoky). S výjimkou Francie měl počet
přenocování rostoucí vývoj. Nejvýrazněji se za období 2016/2015 projevil v zemích V4 v Polsku
(113,2%) a Slovensku (115%), které má jen 18% nárůst azylových žádosti.
Nejmarkantnější pokles počtu hostů proběhl mezi roky 2015 a 2016 (o - 6,1%) ve Švédku, kde nárůst
azylantů o občanství dosáhl 108%, což je nad průměrnými hodnotami 71,1 % (v případě vyloučení
odlehlé hodnoty 822%), nicméně pouze již 8 nejvyšší nárůst žádostí. Detailnější analýzou (GDT,
2017) je Švédsko v letech 2012 – 2016 místem s početnějšími teroristickými útoky. Pokles počtu
návštěvníků nerezidentů zaznamenala Malta (33%*, pokles turistů -) a bezpečnostně nestabilní Řecko
(50%*) pokles o - 1,9%. Také Nizozemí navštívilo o -0,7% méně zahraničních turistů. Během let
došlo k navýšení přílivu zahraničních hostů na Kypru (122%) a Bulharsku (118,2%). Přestože mělo
Bulharsko 87% žádostí nad výše uvedený průměr, destinace je stále cenově atraktivní. Pokud se
zaměříme na region s nejvyšším nárůstem žádost azylantů, pak Finsko, to z 82,2% nárůstem žádostí
2
Obsazenost lůžek v HUZ (hromadné ubytovací zařízení) je evidována až od roku 2012)
3
Kritérium delta ∆ spíše měří stupeň přetvoření struktury než stupeň podobnosti.
)xmin()xmax(
)xmin(x
y
ijij
ij
ij
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
649
vykazuje pozitivnější výsledky růstu návštěvnosti než velká Británie (19%*), Malta atd., blíže viz
obrázek 3.
Vysoká obsazenost lůžek je na Kypru (79,9%) Maltě (72,0%) a Španělska (63%). Nejnižší obsazenost
je evidována na Slovensku (34%), Bulharsku a Rumunsku (obě 37,6%) Nejdynamičtěji se projevila
meziročně 2016/2015 v České republice a Rakousku (obě 144%).
Obr. 3: Počet a meziroční vývoj (2015/2014) žádosti o azyl
Zdroj: vlastní zpracování, data EUROSTAT (2017) poznámka: osa levá: žádosti, osa pravá: obsazenost, počet
hostů, přenocování
Pro sestrojení mapy cestovního ruchu EU28 byla prvotně provedena shluková analýza na úrovni roku
2012 - 2016. Následně byly pomocí shlukové analýzy vytvořeny shluky období 2012 – 2015 pro
nastínění vývoje před nárůstem žadatelů o azyl a následně bylo provedeno shlukování na úrovni roku
2016. Jednotlivé struktury lze z výsledků hodnoty silhouette s považovat za přijatelné. Z tabulky 2 je
zřejmé, že došlo k přeskupení cestovního ruchu.
Tab. 2: Shlukování za jednotlivá období
Období 1. shluk 2. shluk Hodnota s (i)
2012 21 6 0,7
2013 23 4 0,7
2014 23 4 0,7
2015 22 5 0,7
2016 21 6 0,7
Zdroj: vlastní zpracování, data EUROSTAT (2017)
První shluk je charakteristický nižší procentuální obsazenosti lůžek, dále nižším počtem zahraničních
turistů a počtem přenocování. Když se podíváme na obrázek 2, pak průměrné hodnoty shluku 1 v roce
2013 se nachází nad průměry ostatních let (obrázek 3).
Obr. 3: Počet a meziroční vývoj (2015/2014) žádosti o azyl
Zdroj: vlastní zpracování, data EUROSTAT (2017)
V tabulce 2 jsou prezentovány přesuny mezi jednotlivými shluky. V roce 2013 a 2014 došlo
k přesunu Rakouska do 1 skupiny vlivem nízkého využití lůžek v roce 2013 a následnou stagnací
těchto hodnot v dalších letech. Rakousko mělo značný nárůst žádosti o azyl v roce 2015 (233%).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
650
Rakousko (Simsa, R., 2017) bylo v roce 2015 v extrémní míře konfrontováno s přílivem migrantů a
tranzitujících uprchlíků. Podobným vývojem prošlo v roce 2013 a 2014 Německo, v mezidobí
2016/2015 opět figuruje v shluku 2.
Tab. 2: Shlukování za jednotlivá období
Období Shluk č. 1 Shluk č. 2
2012 Ostatní země EU 28 Německo, Španělsko, Francie, Itálie, Rakousko, Velká Británie
2013 Ostatní země EU 28 Španělsko, Francie, Itálie, Velká Británie
2014 Ostatní země EU 28 Španělsko, Francie Itálie, Velká Británie
2015 Ostatní země EU 28 Německo, Španělsko, Francie, Itálie, Velká Británie
2016 Ostatní země EU 28 Německo, Španělsko, Francie, Itálie, Rakousko, Velká Británie
Zdroj: vlastní zpracování, data EUROSTAT (2017)
Závěr
Na základě výsledků bylo zjištěno, že nedošlo v letech mezi roky 2016/2012 k zásadním změnám
mapy cestovního ruchu příjezdového cestovního ruchu na území EU. Rakousko a Německo se po roce
2015 vrátilo zpět na původní pozici, k leaderům cestovního ruchu, tj. zemím s vyššími hodnotami a
jejich pozici hromadné žádosti o azyl neovlivnilo příjezdový cestovní ruch.. Co se týká počtu žádostí
o azyl, nepůsobí jako izolovaný prvek vývoje cestovního ruchu. Existují regiony, kde přes vysoký
nárůst žádosti o azyl zaznamenaly pozitivnější vývoj než regiony s nižším meziročním nárůstem
žádostí azylu. Takovým příkladem je například Velká Británie a Finska. Tím se rovněž nepotvrdilo,
že by regiony s vysokým nárůstem žádostí vykazovaly negativní vývoj (pokles) hodnocených
ukazatelů cestovního ruchu. Vývoj cestovního ruchu transformovaný rozhodovaný turistou je dán
souhrnem mnoha faktorů, které vedou potencionálního klienta k výběru dané destinace.
Literatura
CZYMARA, CH., S., SCHMIDT-CATRAN, A., W., (2016). Who is welcome in Germany? A Vignette[1]
Study on the Acceptance of Immigrants. Zeitschrift fur Soziologie und Sozialpsychologie , vol. 2016, no. 2,
pp. 193 – 227. ISSN 0023-2653. DOI 10.1007/s11577-016-0361-x.
DANESHVARINASAB, A., (2012). The role of security in development of tourism Proceeding Current[2]
Issues in Hospitality and Tourism Research and Innovations, pp. 525-528 .
DIRECTIVES, (2011). Directive 2011/95/ EU of the EUROPEAN parliament and of the Council of 13.[3]
December 2011. Official Journal of the European Union [online].[cit. 2017-03-12] Dostupné z: http://eur-
lex.europa.eu/lexuriserv/lexuriserv.do?uri=oj:l:2011:337:0009:0026:en:pdf.
EUROSTAT, (2017). Databaze eurostat: Arrival non rezident. [online]. [cit. 2017-03-15]. Dostupné z:[4]
http://ec.europa.eu/eurostat/data/database.
EUROSTAT NEWSRELAESE, (2016). Record number of over 1.2 million first time asylum seekers[5]
registered in 2015. Syrians, Afghans and Iraqis: top citizenships. [online]. 4 March 2016 [2017-03-15].
Dostupné z: http://ec.europa.eu/eurostat/documents/2995521/7203832/3-04032016-AP-EN.pdf/790eba01-
381c-4163-bcd2-a54959b99ed6.
GTD, (2017). Global Terrorismus database [online]. [cit. 2016-06-28] Dostupné z:[6]
https://www.start.umd.edu/gtd/.
HUDEMA, M., (2017). Hospodářské noviny. Jestli svítí sluníčko, není nejdůležitější. Turisté mají strach a[7]
vybírají dovolenou podle bezpečnosti cílové země. [online] 8. 3. 2017 [2017-03-20] Dostupné z:
http://domaci.ihned.cz/c1-65651450-jestli-sviti-slunicko-neni-nejdulezitejsi-turiste-maji-strach-a-vybiraji-
dovolenou-podle-bezpecnosti-cilove-zeme.
ISTAT, (2017). Capacity of collective accommodation establishments and Occupancy in collective[8]
accommodation establishments [online]. [cit. 2017-02-20] Dostupné z: http://dati.istat.it/?lang=en.
Le Portail Des Statistiques Grand Duche de Luxemburg, (2017). Number and capacity of tourism[9]
accommodation establishments by, type and region 2012 - 2017 [online]. [cit. 2017-02-20] Dostupné z:
http://www.statistiques.public.lu/stat/tableviewer/tableview.aspx.
MELOUN, M., MILICKÝ, J., (2004). Přednosti analýzy shluků ve vícerozměrné statistické analýze. In[10]
Zajištění kvality analytických výsledků: sborník přednášek ze semináře. Univerzita Pardubice, Pardubice,
[online]. [cit. 2017-02-20]. Dostupné z: https://meloun.upce.cz/docs/publication/152.pdf.
MIGRACE ONLINE, (2006). Novela zákona o azylu č. 165/2006 Sb. [online]. [cit. 2017-02-20] Dostupné[11]
z: http://migraceonline.cz/cz/e-knihovna/novela-zakona-o-azylu-c-165-2006-sb.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
651
PEHM. R., (2007). The other tourism - the accommodation of asylum seekers from the point of view of[12]
tourist organizations. The case of Tyrol. SWS-RUNDSCHAU: Sozialwissenschaftliche Studiengesellschaft,,
Austria, vol 47. no. 2. pp. 186 – 208. ISSN 1013-1469.
SIMSA, R., (2017). Leaving Emergency Management in the Refugee Crisis to Civil Society? The Case of[13]
Austria. Journal of Applied Security Research, vol. 12. no. 1. pp. 78 – 95. ISSN 1936-1610. DOI
10.1080/19361610.2017.1228026.
SVATOŠ, M. a kolektiv, (2009). Zahraniční obchod: Teorie a praxe. Praha: Grada Publishing a.s. 2009.[14]
ISBN 978-80-247-2708-0.
Příspěvek byl zpracován v rámci podpory Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR v rámci
institucionální podpory na dlouhodobý rozvoj výzkumné organizace v roce 2017.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
652
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-85
ZMĚNY PŘÍJEZDŮ RUSKÝCH TURISTŮ DO ČESKA
THE INCOMING CHANGES OF THE RUSSIAN TOURISTS TO THE
CZECH REPUBLIC
MIROSLAVA KOSTKOVÁ
PAVLÍNA PELLEŠOVÁ
Katedra cestovního ruchu a volnočasových aktivit
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Slezská univerzita v Opavě
Department of tourism and leisure activities
School of Business administration
Silesian University
Univerzitní nám. 1934/3, 733 40 Karviná, Cech Republic
E-mail: kostkova@opf.slu.cz, pellesova@opf.slu.cz
Anotace
Incoming turistů z Ruské Federace do Česka prochází významnými změnami. Rusko se po Německu
pro nás již historicky jeví jako významná zdrojová země. Jejich příjezdy se v posledních letech mění
v důsledku faktorů ekonomických, bezpečnostních, politických, změny trendů ap. Jejich úbytek
v současnosti nahrazují příjezdy turistů z Číny a Koreje. Cílem článku je prozkoumat změny
v turistické návštěvnosti Česka návštěvníky z Ruska. Zkoumány jsou příčiny a důsledky změn
v příjezdech vybraného cílového trhu. V článku jsou použity metody analýzy a vyhodnocování údajů
z dostupných sekundárních zdrojů, z rozhovorů provozovatelů cestovních kanceláří, ubytovacích i
lázeňských zařízení, aplikována je metoda predikce budoucího vývoje snižování návštěvnosti ruských
turistů s dopadem na ekonomiku. Zvýšení příjmů z cestovního ruchu souvisí s růstem zahraničních
návštěvníku a turisté z Ruska tvoří jejich významnou část. Prezentována jsou opatření lázeňských
zařízení pro přilákání movité ruské klientely nejenom do Karlových Varů. Zrušení vzájemné vízové
povinnosti mezi Ruskem a Evropskou unií by zhruba zdvojnásobilo počet ruských turistů v České
republice. Konkurenceschopnost Česka oproti nabídce ostatních zemí EU lze dosáhnout vstřícnější
vízovou politikou, zkrácením doby vyřizování víz, při využití všech možností vízového kodexu a pověsti
České republiky jako bezpečné destinace.
Klíčová slova
příjezdový cestovní ruch, ruští turisté, turistická návštěvnost Česka
Annotation
Incoming tourists from the Russian Federation to the Czech Republic is undergoing significant
changes. Russia after Germany for us historically appears to be a significant source country. Their
arrivals in recent years are changed due to the factors of economic, security, political, trend changes
etc. Their loss is currently replaced by tourist arrivals from China and Korea. This article aims to
examine the changes of the visitor attendance from Russia. Examined are causes and consequences of
changes in the approaches of the selected target market. The article used the methods of analysis and
evaluation of the available data from secondary sources, interview with tour operators,
accommodation and spa facilities, applied is method of prediction the future development due to
reduction of Russian tourists to the impact on the economy. Increase in revenue from tourism related
to the growth of foreign visitors and tourists from Russia make up a significant part. Presented
measures are spa facilities to attract affluent Russian clientele not only in Karlovy Vary. Mutual
appeal of visa requirements between Russia and the European Union would roughly double the
number of Russian tourists in the Czech Republic. Czech competitiveness compared to offerings in
other EU countries can achieve more favorable visa policy, reducing the time visa, using all
possibilities of the Visa Code and the reputation of the Czech Republic as a safe destination.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
653
Key words
incoming, Russian tourists, tourist attendance of the Czech Republic
JEL classification: M21, Z3, R11
1. Úvod
Cestovní ruch se stal díky svému kumulovanému rozvojovému potenciálu v posledních desetiletích
významnou ekonomickou činností s příznivým dopadem na hospodářský rozvoj a zaměstnanost:
přispívá k tvorbě hrubého domácího produktu, pozitivně ovlivňuje platební bilanci státu, tvoří příjmy
státního i místních rozpočtů, podporuje investiční aktivity, rozvíjí malé a střední podnikání, tvoří nové
pracovní příležitosti a rozvíjí meziregionální spolupráci (Kalabová, Abrhám, 2016). Na národní
i regionální úrovni má příznivý dopad na hospodářský růst a zaměstnanost. V současné době se toto
odvětví podílí na hrubém domácím produktu asi 3 % a přímo zaměstnává přes 230 tis. osob (ČSÚ,
2017).
2. Cíl a metody
Turistická návštěvnost destinací se neustále mění v důsledku mnoha různorodých faktorů
(ekonomických, bezpečnostních, politických, ekologických, zdravotních, v důsledku změny trendů,
potřeb a požadavků turistů). Faktorům, vyvolávajícím změny v oblasti turistické návštěvnosti se
věnuje významná pozornost (Stefanovova, Lednický, 2015). V rámci sledování změn příjezdového
turismu se sleduje řada ekonomických a výkonnostních ukazatelů, jako devízové příjmy z cestovního
ruchu, počet přenocování nerezidentů, průměrné výdaje zahraničních turistů, vnitřní spotřeba
cestovního a také se sledují důvody změn spotřebního chování přijíždějících turistů (Václavínková, et.
al., 2016). Česká republika patří mezi dvě třetiny zemí Evropské unie, ve kterých příjmy z cestovního
ruchu převyšují výdaje (Valentová, Abrhám, 2016).
Cílem příspěvku je prozkoumat změny turistické návštěvnosti destinace Česko ve vybraném segmentu
zahraniční příjezdové turistiky, se zaměřením na turistickou návštěvnost z Ruska, V článku jsou
uvedeny a analyzovány údaje získané přímými interview s provozovateli ubytovacích zařízení
v Karlových Varech, Krkonoších, Lázních Darkov v Karviné, Lázních Karlova Studánka a také
z údaje z dostupných sekundárních zdrojů, průzkumů a statistik, které se zabývají aktuální zahraniční
návštěvností Česka a jejím vlivu na spotřebu v cestovním ruchu. Z provedených analýz jsou
definovány charakteristiky a změny spotřebního chování příjezdové turistiky z Ruska a zkoumány
jsou příčiny změny socio – demografických preferencí pro určení budoucího vývoje. Výsledkem jsou
doporučení, jak tento trh oslovit, přizpůsobit se měnícím preferencím a podpořit jejich příjezdy do
naší země.
3. Změny v příjezdech turistů z Ruské Federace
Změny v turistické návštěvnosti Česka výrazně ovlivnila světová ekonomické krize. Objem příjezdů
turistů celosvětově zaznamenal jen minimální pokles. Efekty krizí na cestovní ruch nemají jen
negativní dopad - znamenají příležitost pro dosud málo navštěvované destinace a mohou vést
k rychlejšímu rozšíření rozvíjejících se trendů. Výrazné změny jsou zaznamenány v celosvětové
struktuře příjezdů. Projevila se silná preference bezpečných destinací, zvyšuje se tlak na snižování
bariér cestování a omezování vízových povinností (Kajzar, et.al., 2017).
Návštěvnost Česka roste již třetím rokem (Frolová, Kabanová, 2016). Projevuje se významný souběh
krátkodobých i dlouhodobých pozitivních faktorů na příjezdový cestovní ruch (velké sportovní a
kulturní akce, vývoj kurzu koruny k euru v rámci devizových intervencí ČNB, rostoucí poptávka
jak klasických zdrojových zemí západní i střední Evropy, tak i asijských trhů - Čína, Jižní Korea) a
pověst České republiky jako jedné z nejbezpečnějších destinací.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
654
Z předběžných výsledků návštěvnosti ČR (ČSÚ, 2017) se v roce 2016 zvýšil počet zahraničních
příjezdů o 5,9 % oproti roku 2015. Rostly jak počty zahraničních turistů, tak jednodenních
návštěvníků, většina z 14,4 milionu turistů loni přijela do Česka jen na jeden den. Tradičně jich
nejvíce přijelo z Německa, které pro nás pravděpodobně bude vždy představovat nejvýznamnější
zdrojovou zemi (Obr. 1).
Česko je tradičně oblíbenou destinací pro ruské klienty, Rusové tvoří druhou největší skupinu
zahraničních návštěvníků Prahy a 61 % lázeňských hostů směřuje do Karlovarského kraje. Krize ruské
ekonomiky a sankce Evropské unie kvůli konfliktu s Ukrajinou se projevily i na českém cestovním
ruchu.
Návštěvníků z Ruska od března 2014 nepřetržitě meziročně ubývá (-13,4 % oproti roku 2015, -37,9 %
oproti roku 2014 a -43 % oproti roku 2013). V roce 2013 přijelo do Česka 803 tis. Rusů, v roce 2015 o
260 tis. méně. Rusko se již před více než pěti lety stalo jednou z nejvýznamnějších zdrojových zemí
cestovního ruchu ČR. Ještě v roce 2009 počet turistů z Ruské federace byl nadprůměrně vysoký,
oproti roku 2003 vzrostl o 157,5 % (Obr. 2). V roce 2011 k nám přijelo z Ruska nejvíce návštěvníků z
mimounijních států. Jejich podíl na celkových tržbách mimoevropských turistů tvořil 62,3 % a
průměrná doba pobytu v roce 2007 činila 6,3 dne (u ostatních jen 4,1 dne). Hosté z Ruska však v roce
2015 klesli v počtu zahraničních návštěvníků z druhého až na čtvrté místo (počet ruských hostů
v hromadných ubytovacích zařízeních - HUZ za rok 2014 činil až 850 tis., z toho bylo 627 tis.
lázeňských hostů v Karlových Varech). Dnes Rusko představuje po Německu v pořadí druhou
zdrojovou zemi, ze které do ČR přijede nejvíce lázeňských hostů.
Obr. 1: Indexy počtu zahraničních turistů a počtu přenocování v letech 2015 -2016
Zdroj: vlastní zpracování podle údajů ČSÚ (2016)
Od roku 2001 do roku 2012 počet hostů z Ruska v HUZ ČR rostl v průměru ročně o 17,3 % a celkově
tak hodnota počtu ruských hostů v českých HUZ vzrostla za posledních 12 let v absolutním vyjádření
o 594 tis. hostů. K meziročnímu poklesu počtu ruských hostů v HUZ v ČR došlo jen v letech 2002
a 2009.
Dlouhodobý problém s vydáváním víz způsobil v roce 2014 pokles o více než 140 tis. přenocování za
srovnatelné období s rokem 2013. V roce 2014 bylo ubytovaných v HUZ 591 tis. ruských turistů,
v roce 2015 již jen 433 tis. a v roce 2016 jen 406 tis.
109,2
112,4
101,7
118,5
107,7
117,0
83,8
95,5
113,8
100,9
109,5
110,1
100,0
118,3
108,8
115,5
115,5
115,5
115,5
115,5
Německo Spojené státy
americké
Spojené
království
Velká Británie
Rusko Jižní Korea
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.
Index 2015-2016
Počet zahraničních turistů Počet přenocování zahraničních turistů
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
655
Obr. 2: Počet ubytovaných hostů z Ruska a počet jejich přenocování v hromadných ubytovacích
zařízeních v letech 2000 – 2016
Zdroj: vlastní zpracování podle údajů ČSÚ (2017)
Od roku 2001 do roku 2012 rostla ročně hodnota počtu přenocování hostů z Ruska, ruští turisté
tradičně realizují nejvyšší průměrný počet přenocování (ze všech zdrojových zemí, sledovaných
Českým statistickým úřadem ČSÚ), který se již více než 10 let pohybuje kolem 5 přenocování,
přičemž průměrný počet přenocování zahraničních hostů v hromadných ubytovacích zařízeních v ČR
se pohybuje kolem 2,8. Přesto i v případě Rusů můžeme sledovat vytrvalý trend poklesu průměrného
počtu přenocování, stejně jako v případě hodnoty průměrného počtu přenocování všech nerezidentů.
3.1 Změny v návštěvnosti českých lázní
Lázeňský cestovní ruch je jedním z nejefektivnějších druhů cestovního ruchu, který se podílí na
rozvoji zahraničního cestovního ruchu a představuje pro Českou republiku příjmy (Dušek, Skořepa,
2015). Je zdrojem prosperity regionů i samotných lázeňských míst a všech podnikatelských subjektů,
které se na jeho rozvoji přímo i nepřímo podílejí. Lázeňská zařízení zaznamenala loni nárůst
zahraničních hostů v průměru o 5,1 %, v Karlovarském kraji o 5,5 %, ale s meziročním poklesem
ruské klientely o 12,6 % (což potvrdily interview s provozovateli lázeňských zařízení a také údaje
ČSÚ, 2017). Klienti z Ruska využívají léčebné pobyty v Karlových Varech nejvíce, ale pokles rublu
prodražil zahraniční pobyty a v hotelech zaznamenali od roku 2014 pokles ruské klientely mezi 20 -
30 %. (Tab. 1). Zaznamenán byl pokles zejména v délce pobytu, který se zkrátil z obvyklých 3 na 2
týdny. Lázeňská sezóna v Karlových Varech má pro ruské klienty dva vrcholy – v roce 2013 jich bylo
nejvíc v dubnu a říjnu a v roce 2016 v květnu a září.
Tab. 1: Návštěvnost Karlovarského kraje a doba pobytu ruských návštěvníků (2013 – 2016)
Karlovarský kraj/rok 2013 2014 2015 2016 průměr
Počet přenocování 1 361 571 1 220 506 791 514 499 360 Počet
návštěvníků 647 733 627 289 607 471 492 397 Průměrná
doba pobytu 9,86 9,79 9,3 8,97 9,51
Průměrná doba pobytu - celá ČR 4,39 4,35 4,21 4,17 4,29
Zdroj: vlastní zpracování podle údajů CzechTourism a ČSÚ (2017)
Pro Rusy představuje ČR nadále levnější destinaci, než například západní Evropa. Navíc Česká
Republika je Rusku kulturně i jazykově blíž než země západní Evropy a v posledních letech se
posiluje letecké spojení mezi ČR a Ruskem. Pro ruské turisty v Česku jsou zajímavé hlavně zachovalé
historické a kulturní památky, Praha, české pivo, nabídka kulturních zážitků, kvalitní turistický servis
0
500000
1000000
1500000
2000000
2500000
3000000
3500000
4000000
4500000
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2013
2014
2015
2016
Počet přenocování Počet ruských turistů
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
656
a české lázně. Mladí Rusové míří do Česka především za zábavou a nakupováním, starší pak
do českých lázní a za poznáním historických a kulturních památek. Nejčastěji využívají ubytování ve
tří a čtyřhvězdičkových hotelech. Zatímco o Vánocích v ČR převládají hosté z Německa a ostatních
zemí EU, o Silvestru je tomu jinak, kdy do ČR přejíždějí především ruští turisté.
4. Diskuse
Ruští turisté realizují jedny z nejvyšších výdajů na pobyt v ČR. Na příjmech z cestovního ruchu se
podílejí více jak jednou čtvrtinou a tento podíl od roku 2009 neustále stoupá (ČSÚ, 2017). V roce
2012 bylo díky multiplikačnímu efektu vlivem příjezdů ruských turistů v českých ubytovacích
zařízeních zaměstnáno 3,4 tis. zaměstnanců a téměř 19 tis. pracovníků v celé ekonomice cestovního
ruchu. Předpokládá se, že každá tisícovka ruských turistů vygeneruje v průměru 5 pracovních míst a
téměř 30 pracovním míst v celé ekonomice cestovního ruchu.
Rusové nepřestali cestovat, pouze jezdí jinam, cestují rádi a hodně. Podle údajů UNWTO Tourism
Highlights (2016) počet ruských turistů, kteří odjíždí do zahraničí na dovolenou, roste; v roce 2010
vycestovalo z Ruska 20 262 tis. turistů, v roce 2013 jich bylo 28 356 tis., v roce 2014 kolem
29 848 tis. a v roce 2015 až 31 346 tis. turistů. Příjezdy do Itálie či Španělska rostou o 40 %, ČR
je pro ruské turisty nyní na 13. místě nejpopulárnějších destinací. Po předloňských událostech, kdy
byli ruští turisté nuceni omezit své výjezdy do zahraničí a vlivem politických vztahů Ruska s jinými
zeměmi přehodnocují Rusové své dovolenkové destinace, a to zejména své dříve velmi oblíbené
lokality jako Turecko a Egypt, Španělsko, Itálie a Řecko, Thajsko a Spojené Arabské Emiráty. Podle
aktuálních průzkumů 40 ruských touroperátorů (Sivek, 2016) je hlavní příčinou poklesu zájmu Rusů o
cestování především 20 % devalvace rublu a až poté stávající politická situace. Rusové necestují
jenom k moři, ale také za poznáváním, Česko je pro ně oblíbenou destinací. Rubl slábne a kolísá již 2
roky a to se výrazně promítlo do zájmu Rusů o ČR i o další země schengenského prostoru. Evropské
země jsou odkázány na turismus z Ruska. Například ve Španělsku tvoří 32 % turistů, v Maďarsku jsou
na druhém místě, v Rakousku na třetím. Pro příjezdový cestovní ruch znamenají významnou část
klientely. V zemi zůstávají v průměru dvojnásobek průměrné délky ubytování.
Důvody poklesu zájmu ruských turistů o Českou republiku:
Dopady krize na ruském trhu, hospodářská krize a oslabení rublu, zlevnění ropy. Ke konci roku
2015 se rubl opět citelně propadl, ve vztahu k USD ztratil od ledna 2015 do ledna 2016 asi 9 %,
ve srovnání s koncem roku 2014 rubl vykazuje propad více než dvojnásobný (20 %-ní devalvace
rublu), devalvace rublu zdražuje dovolenou.
Stávající politická situace, rusko-ukrajinská krize a přetrvávající konflikt na Ukrajině.
Cena víza a zpřísnění vízové politiky vůči Rusku v rámci zvažovaných sankcí.
Vydávání multivíz, kdy pro vydání českého multivíza je třeba mít v pasu minimálně dvě
předchozí schengenská víza (např. Itálie udělí multivízum bez předchozích schengenských víz).
Jedním z důvodů je fakt, že vydání víz do ČR trvá příliš dlouho, jejich cena je vysoká a zavedení
biometrických víz řadu Rusů od cest do ČR může odradit. Víza již nemohou vyřizovat cestovní
kanceláře, každý si musí pro vízum osobně dojet. Při vzdálenostech, které v Rusku jsou, se dá
zapomenout na last minute zájezdy, které ruská klientela vyhledává. Na základě současného
turistického schengenského víza mohou turisté cestovat do kterékoliv z 22 zemí v rámci
schengenského prostoru a třech přidružených států. Jedinou podmínkou je vstup do prostoru v zemi,
která vízum vydala. Pro turisty je ale hlavní překážkou cena víza a zpřísnění vízové politiky vůči
Rusku v rámci zvažovaných sankcí. Moskva už roky naléhá na Brusel, aby víza co nejdříve zrušil
v zájmu těsnější spolupráce i společných hodnot, Evropská Unie však až dosud odpovídala zdrženlivě,
vzhledem k nestabilitě na ruském severním Kavkaze, rozšířené korupci na ruských úřadech a
propustnosti ruských hranic s postsovětskými sousedy. Seznam společných kroků EU a Ruska k
bezvízovému styku se skládá ze čtyř bloků. První se týká ochrany cestovních dokladů, tedy požadavků
na biometrické pasy, na čtečky informací z pasů na přechodech či na výměnu informací o ztracených a
ukradených dokladech. Druhý blok je zaměřen na boj s nelegální migrací a na společný přístup k
ochraně hranic. Třetí se týká koordinace v bezpečnostních otázkách, aby svobody pohybu
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
657
nezneužívali zločinci k praní špinavých peněz a pašování drog a zbraní. Čtvrtý je zasvěcen
mezinárodním otázkám, včetně antidiskriminační politiky při získávání cestovních dokladů a volného
pohybu lidí po zemi, kde pobývají (Procházka, 2011).
Vážným problémem je také varování, které v roce 2016 vydalo ruské ministerstvo zahraničí, v němž
varuje ruské občany v souvislosti se zavedením sankcí ze strany USA s tím, že hrozí zvýšení počtu
zadržených ruských občanů v zahraničí. Podle sdělení obchodní ředitelky hotelu Termál v Karlových
Varech se hoteliéři v posledních měsících setkávají s tím, že oproti minulosti, kdy si ruští klienti
pobyty v Karlových Varech objednávali měsíce dopředu, si nyní rezervují pobyty s kratším
předstihem, v řádech i týdnů a jejich počet klesl o 70 %.
Úbytek lázeňských hostů z Ruska má tyto důsledky:
Pokles ruské klientely činil v roce 2015 jen v západočeských lázních v průměru 35 %.
Délka pobytu lázeňských hostů z Ruska je dlouhodobě nejvyšší a činí v průměru 11,4 nocí.
Při dlouhodobém pobytu utratí ruský turista v průměru 2 500 Kč denně, při jednodenním cca
1 500 Kč.
Celková roční útrata se pohybuje kolem 6,5 miliardy Kč při odhadovaném počtu 500 tis. turistů za
rok.
Při předpokládaném propadu 20 % by se jednalo o ztrátu 2,5 miliardy Kč pro státní rozpočet (z
každých 100 Kč utracených turistou získává stát na odvodech 40,16 Kč do veřejných rozpočtů).
Jen v Karlovarském kraji 1/3 osob produktivního věku pracuje přímo v cestovním ruchu.
Roční finanční ztráta za rok v tržbách podnikatelských subjektů může činit jen pro Karlovy Vary
až 1,5 miliardy Kč. Průměrná denní ztráta pro veřejný rozpočet jen za Karlovy Vary tvoří
v současné době přibližně 1 674 000 Kč.
Rozvoj lázeňství je středem zájmu a pozornosti obcí, regionů i příslušných státních orgánů, které v
zájmu podpory rozvoje tohoto perspektivního odvětví přijímají různá podpůrná opatření a rozvojové
programy, jejichž cílem je podpořit rozvoj lázeňských míst, přilákat další návštěvníky (a to nejen
domácí, ale i zahraniční), zvýšit tak návštěvnost a ekonomické přínosy jak pro lázeňská zařízení, tak i
pro lázeňská místa, regiony i stát (Dušek, 2016).
Rusové tvoří jednu ze čtyř hlavních rovnocenných skupin klientů samoplátců vedle Čechů, Arabů a
Němců. Čeští provozovatelé lázní se musejí zamyslet nad složením své nabídky a nad tím, jak si
udržet zájem zahraniční klientely a více se zaměřit na neléčebné programy – krátkodobé relaxační,
regenerační a wellness programy s možností lékařské konzultace. I díky nim lázeňský sektor ročně
přinese veřejným rozpočtům přes dvě miliardy korun (KPMG,2015). Řada lázeňských zařízení tak
nyní soustřeďuje pozornost na oblast služeb a marketingu. Např. v Lázních Darkov na Karvinsku jsou
Rusové druhou nejpočetnější skupinou cizinců. Karvinské Lázně Darkov chtějí do svých léčebných
zařízení přilákat více movitých ruských klientů, kteří se dosud jezdí léčit především do lázní v
Karlovarském kraji. Založily proto v Moskvě dceřinu společnost, jež bude zprostředkovávat pobyt
ruských pacientů na severu Moravy. Ruským klientům nabídnou speciální rekondiční pobyty a
rehabilitaci pacientů se závažnými onemocněními, na něž se Lázně Darkov specializují. Léčení
zahraničních hostů je navíc pro lázně lukrativnější, často si objednávají luxusnější a dražší ubytování,
služby i stravování.
Závěr
Zvýšení příjmů z cestovního ruchu souvisí s růstem zahraničních návštěvníku. Další vývoj
příjezdového cestovního ruchu bude záviset především na ekonomické kondici evropských zemí a na
vývoji vztahů s Ruskem. Dřívější obava z prudkého poklesu zájmu občanů Ruské federace o
Českou republiku jako jednu ze zemí EU byla prozatím zažehnána. Dopady krize na ruském trhu
nakonec nebyly tak tragické, jak očekávali touroperátoři a aerolinky, kdy se hovořilo o propadech
rezervací v řádech 30 - 40 %. Nicméně řada turistů přicestovala do Česka samostatně a především
bonitnější klientely se kurzové rozdíly rublu dotkly výrazně méně, než střední třídy (Tučková et.al.,
2015).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
658
Pro příjezdový cestovní ruch evropských zemí turisté z Ruska znamenají významnou část klientely.
ČR má nevstřícnou vízovou politiku v porovnání s jinými zeměmi, ČR vydává nejmenší počet
multivíz ze všech zemí schengenského prostoru. Zrušení vzájemné vízové povinnosti mezi Ruskem a
Evropskou unií by zhruba zdvojnásobilo počet ruských turistů v České republice, po zrušení víz by
mohlo přijet ročně do Česka 800 tisíc návštěvníků z Ruska. Máme-li být konkurenceschopní oproti
nabídce ostatních zemí EU, je třeba urychleně zkrátit dobu vyřizování víz na našich ambasádách.
Je nutné, abychom jako jedna ze zemí EU plně respektovali vízový kodex. Zároveň je však třeba
využít všech možností, které vízový kodex poskytuje. Bez realizace změn, které by vyvolaly
vstřícnější vízovou politiku, nebudeme schopni se sebelepší kampaní zvýšit počet turistů z Ruska na
úroveň předchozích let.
Pokles Rusů byl prozatím nahrazen rostoucí poptávkou po České republice v Evropě, Asii i v jiných
částech světa (Sivek, 2016). Ruský výpadek lze vykompenzovat vyšší návštěvností turistů z Asie –
ve druhém čtvrtletí 2016 bylo čínských turistů poprvé více než Rusů, o 5,4 tis. Číňané jsou kromě
našich bezprostředních sousedů na pátém místě v pořadí nejčastějších turistů v ČR, hovoří se o
potenciálu až 1 milionu čínských turistů pro nejbližší 3 roky, ale zdrží se u nás jen necelé tři dny.
V roce 2013 se meziročně zvýšil o 96 % počet lázeňských hostů z Jižní Koreje a o 50 % z Číny. Čínští
turisté sice přinesou nové a zajímavé příležitosti, ale ti, kdo je budou chtít využít, se budou muset
přizpůsobit požadavkům, plynoucím z jejich tradic a kultury.
Rusové patří mezi zahraniční návštěvníky, kteří v ČR nejvíc utrácí a stráví v ČR v průměru pět dní
(ostatní v průměru 2,8 dne). Otázkou je, zda budou nahrazeny vysoké útraty movité ruské klientely,
které se v posledních letech pohybují v průměru kolem 4 000 Kč/osoba/den, kdežto výdaje Němce
tvoří cca 1 900 Kč, Slováka okolo 1 000 Kč, Číňana 3 500 - 4 000 Kč a Jihokorejce 4 000 - 5 000
Kč/osoba/den).
Do příjezdového cestovního ruchu se výrazně promítají také bezpečností rizika. Česká republika má
pověst bezpečné destinace a mohla by do budoucna pro ruské turisty představovat destinaci druhé
volby.
Literatura
ČSÚ (2016). Statistiky cestovního ruchu. [online]. [2017-02-09]. Dostupné na internetu:[1]
https://www.czso.cz/csu/czso/cru_cr .
DUŠEK, J., (2016) Tourism Services Development Projects in the South Bohemian Region as Seen by[2]
Municipalities between 2004 and 2014. In 11th International Conference on Topical Issues of Tourism.
Local Heritage and Tourism. Jihlava: VŠPJ, pp. 61-71. ISBN 978-80-88064-21-3.
DUŠEK, J., SKOŘEPA, L., (2015). Spa Industry as a Factor of Regional Development. In 10th[3]
International Conference on Topical Issues of Tourism. Jihlava: VŠPJ, pp. 58-70. ISBN 978-80-88064-09-
1.
FROLOVÁ, E., KABANOVÁ, J., (2016). Strengthening the Tourism Appeal of Russian Territories:[4]
Current Trends and Management Practices. In Economic and Social Changes-Facts Trends Forecast.
Vologda, Russia: Inst Socio-Economic Development Territories Russian Acad Sciences, vol. 43, no. 1, pp.
153-169. ISSN 2307-0331.
KAJZAR, P., VÁCLAVÍNKOVÁ, K., (2017). Impact of Occupancy in Collective Accommodation[5]
Establishments in the Czech Republic on the Selected Macroeconomic Varibles in the Years 2001 – 2015.
In Acta Academica Karviniensia, vol. 2017, no. 1, pp. 41-54. ISSN 1212-415X.
KALABOVA, M., ABRHÁM, J. (2016). Hunting Tourism as a Sector with Great Potential for[6]
the Development of Czech Regions. In 19th International Colloquium On Regional Sciences. Conference
Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, pp. 1073-1079. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-138.
KPMG (2015). Analýza lázeňství v ČR a Lázeňská zařízení, 2015 [online]. [2016-03-11]. Dostupné z:[7]
http://www.kr-kralovehradecky.cz/assets/krajsky-urad/cestovni-ruch/7--Statistika-a-cestovni-ruch-z-
pohledu-firmy-KPMG.pdf.
PROCHÁZKA, J., (2011). Zrušení víz by prý zdvojnásobilo počet ruských turistů v ČR, [online]. [2011-04-[8]
21]. Dostupné z: http://zpravy.tiscali.cz/zruseni-viz-by-pry-zdvojnasobilo-pocet-ruskych-turistu-v-cr-78656
.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
659
SIVEK, V., (2016). Turisté z Ruska ovlivní sezonu v evropských přímořských destinacích. In Asociace[9]
cestovních kanceláří ČR, [online]. [2016-05-25]. Dostupné z: http://www.ackcr.cz/tiskove-zpravy/turiste-z-
ruska-ovlivni-sezonu-v-evropskych-primorskych-destinacich/.
STEFANOVOVA, Z., LEDNICKÝ, V., (2015) Current Trends of Tourism in the Czech Republic. In 10th[10]
International Conference on Topical Issues of Tourism. Jihlava: VŠPJ, pp. 483-493. ISBN 978-80-88064-
09-1.
TUČKOVÁ, Z., JURIGOVÁ, Z., PALATKOVÁ, M., (2015). Performance of Tourism in the Czech[11]
Republic. In 7th International Scientific Conference on Finance and Performance of Firms in Science,
Education and Practice. Zlín: Univerzita Tomáše Bati, pp. 1583-1596. ISBN 978-80-7454-482-8.
VALENTOVÁ, J., ABRHÁM, J., (2016). Market Segmentation and Eliciting Tourists' Motives for[12]
Visiting the Czech Republic. Marketing and Management of Innovations, no. 4, pp. 159-168. Praha: VŠE.
ISSN 2218.
VÁCLAVÍNKOVÁ, K., SCHELLONG, L., KAJZAR, P., (2016). The impact of the occupancy in spa[13]
accomodation establishments in the Czech republic on the selected macroeconomic variablesduring 2001 -
2014. Logos Polytechnicos, vol. 4, no. 3, pp. 378-393. ISSN 2464-7551.
UNWTO, (2016). Tourism Highlights. [online]. [2017-04-20]. Dostupné z: http://www.e-[14]
unwto.org/doi/pdf/10.18111/9789284418145.
Příspěvek byl zpracován za podpory Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR v rámci
Institucionální podpory na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace v roce 2017.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
660
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-86
ANALÝZA SPOLUPRÁCE V CESTOVNÍM RUCHU
Z POHLEDU SÍŤOVÝCH CHARAKTERISTIK
ANALYSIS OF COOPERATION IN TOURISM FROM THE PERSPECTIVE
OF NETWORK CHARACTERISTICS
MARKÉTA BOBKOVÁ
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: mar.novotna@mail.muni.cz
Anotace
Předložený příspěvek se zaměřuje na analýzu spolupráce aktérů cestovního ruchu zapojených do
tvorby společného produktu ve formě turistické karty. Jeho cílem je představit strukturu regionální
spolupráce a s využitím síťové analýzy vizualizovat kooperativní chování a zhodnotit kvantitativní
charakteristiky vzniklé sítě. Jedná se o aktuální problematiku, neboť zapojení do různých forem
spolupráce může přispět k rozvoji destinace a posílení její konkurenceschopnosti. Pro analýzu
konkrétního případu byl zvolen projekt Olomouc region Card, který vznikl již během roku 2004 a je do
něj zapojeno rozmanité množství poskytovatelů služeb. V iniciování spolupráce sehrává zásadní roli
veřejný sektor. Významnou měrou se do kooperačních aktivit zapojuje i soukromý sektor, jehož účast
zajišťuje pestrou škálu služeb a diverzifikovanou nabídku atraktivit s různou úrovní slev. Lze
konstatovat, že vytvořená síť se stává prostředkem specializace, avšak intenzita spolupráce není na
takové úrovni jako v turisticky vyspělých alpských zemích, které prochází dlouhodobým úspěšným
vývojem řízení a nyní se nachází v tzv. konsolidační fázi spolupráce.
Klíčová slova
produkt cestovního ruchu, síťová analýza, spolupráce
Annotation
The submitted paper deals with the analysis of cooperation among tourism actors involved in the
creation of the product in the form of a tourist card. The aim of this paper is to introduce the structure
of regional cooperation and to visualize cooperative behaviour and evaluate the quantitative
characteristics of the existing network. These characteristics will be examined on the basis of the
network analysis. The participation in various forms of cooperation is a highly valuable topic,
because it can contribute to destination development and competitiveness. For the analysis of a
particular case, a collaborative project of Olomouc region Card was chosen. This project was
founded in 2004 and many service providers are involved in it. Public sector plays a crucial role in
initiating cooperative activities. On the other hand, involvement of actors from private sector provides
a wide range of services and attractions with different discount levels. It can be said that the existing
network becomes a tool for specialization, but the intensity of cooperation is not at the same level as
in developed tourist Alpine regions, where the cooperation was continuously developing and was
transformed thanks to the strong consolidation.
Key words
cooperation, network analysis, tourism product
JEL classification: L14, L83
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
661
1. Úvod
Příspěvek se zabývá spoluprací aktérů a síťovými vztahy při utváření regionálního turistického
produktu ve vybrané oblasti. Hodnota produktu cestovního ruchu, resp. zážitku, který je
zprostředkován návštěvníkovi, je tvořena komplexní sítí interakcí nezávislých aktérů. Každý z těchto
aktérů do určité míry přispívá celkové hodnotě a stává se členem hodnotového řetězce (March,
Wilkinson, 2009). Pro utvoření konkurenceschopného produktu je proto spolupráce jednotlivých
poskytovatelů služeb i dalších zainteresovaných subjektů v destinaci nezbytným předpokladem.
Nástrojem pro společnou tvorbu produktu se stávají v současnosti turistické karty, které mohou přispět
ke zkvalitnění zážitku návštěvníka i k upevnění vazeb mezi aktéry, vedoucímu až k utvoření
regionálních klastrů. Forma spolupráce realizovaná prostřednictvím tvorby turistické, resp. slevové
karty je využívána v rozvinutých zemích a představuje možnost zapojení aktérů do kooperačních
aktivit.
2. Teoretická východiska
Na destinaci bývá nahlíženo jako na složitý a různorodý systém, v němž vznikají vazby a vzájemné
procesy (Bieger, 2008). Intenzivní interakce a pevné vazby mezi zapojenými aktéry mohou vést k
vytvoření kvalitní sítě a konkurenceschopné nabídky destinace. Vytváření sítí je rovněž považováno
za dobrý způsob posílení společnosti a zvýšení hospodářského růstu (Weiermair a kol, 2008), neboť se
lze domnívat, že zasíťované organizace se stávají důležitou komponentou úspěšných národních i
regionálních ekonomik (Hall, 2003).
Kooperací a vzájemnými interakcemi mezi různými aktéry, stejně jako efektivitou či snižováním
vzniklých problémů v širším kontextu, se zabývá network governance. Carlsson a Sandström (2007)
jej vnímají jako systém, jehož se účastní aktéři, kteří jsou strukturováni podle různých
institucionálních uspořádání. Provan a Kenis (2008) označují network governance za důležitou formu
správy více organizací zaměřenou zejména na spolupráci v oblasti koordinace společných aktivit v
rámci sítě jako celku. Toto kooperativní chování vzniká mezi jinak konkurujícími si organizacemi a
mezi organizacemi spojenými prostřednictvím hospodářských a sociálních vztahů a transakcí (Hall,
2003). Taktéž lze říci, že sítě jsou tvořeny různými subjekty, které mají své vlastní cíle a strategie; při
dosahování požadovaných cílů veřejné politiky jsou na sobě však vzájemně závislí (Holešinská,
Bobková, 2015).
Z řad zahraničních výzkumníků zdůrazňují potřebu spolupráce a důležitost vytváření sítí v rámci
destinace cestovního ruchu např. Jamal a Getz (1995), de Araujo a Bramwell (2002), Baggio (2008),
Lemmetyinen, (2010), Kylänen a Rusko (2011) nebo Beritelli (2011). Malým a středním podnikům,
které v průmyslu cestovního ruchu dominují, napomáhají synergické efekty plynoucí z kooperačních
aktivit k implementaci inovací, zavádění nových metod řízení nebo efektivnějšímu využívání
finančních prostředků (Holešinská, 2012). Za nejefektivnější spolupráci je považována forma na bázi
partnerství soukromého a veřejného sektoru (Jenkins, 2000; Holešinská, 2012). Dredge (2006) tvrdí,
že zejména formální a neformální vztahy mezi místní samosprávou a podnikateli ovlivňují pozitivní
přínosy z těchto partnerství v mnoha destinacích. Posilování prvků spolupráce a integrace mezi
veřejnoprávními korporacemi a soukromým sektorem by proto mělo představovat pro tvůrce politiky
a manažery hlavní zájem (Holešinská, Novotná, 2014).
3. Cíl a metody
Sílící tlak na konkurenceschopnost destinace vyžaduje komplexnější přístupy ke zkoumání vnitřních
vazeb spolupráce a jejich struktur. Předmětem tohoto příspěvku se proto stává hlubší analýza
spolupráce a parciálních interakcí aktérů s cílem poukázat na možnou strukturu regionální spolupráce.
Analýza bude provedena na pozadí spolupráce spjaté se zapojením do vytváření turistické karty
Olomouc region Card v roce 2016.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
662
Výzkum aplikuje poznatky síťové analýzy. Tuto kvantitativní perspektivu využívají např. Baggio,
Scott a Cooper (2008), obdobný postup byl zvolen i při výzkumu Presenza a Cipollina (2010). Na
Slovensku využili tuto metodu Gajdošík a Šmardová (2016). Poskytovatelé služeb a další aktéři
v destinaci jsou v tomto smyslu chápáni jako vzájemně interagující diskrétní entity (v pojmosloví
síťové analýzy taktéž uzly nebo vrcholy) s různým množstvím poměrně jednoduchých interakcí.
Výsledky analýzy jsou představeny v podobě studie, která poukazuje na aktuální stav konkrétního
případu a přispívá k testování místních zkušeností.
Na základě rešerše sekundárních zdrojů (propagačních materiálů a závěrečných zpráv) budou
identifikováni aktéři zapojující se do tvorby produktu. S využitím přímých odkazů z jejich oficiálních
webových stránek bude následně zjišťováno, zda mezi nimi existují nějaké vzájemné vazby. Vazby se
zapisují do tzv. matice sousednosti, kde existence vazby znázorněná v podobě linie mezi vrcholy je
označena číslem 1, zatímco neexistence jakékoli vazby má hodnotu 0 a aktéři nejsou mezi sebou
spojeni žádnou linií. Výstup matice představuje jednoduchý neorientovaný graf G = (V, L), s
množinou vrcholů V = {1,....., n} a množinou linií L = {1,....., l} mezi dvojicemi vrcholů. Graf bude
vytvořen softwarem Gephi. Velikost grafu je vyjádřena počtem vrcholů, tedy počtem aktérů
zapojených do realizace turistické karty, a počtem linií l, které představují jejich vzájemné interakce.
Z dalších kvantitativních charakteristik bude zjišťována hustota sítě, která je vyjádřena jako poměr
počtu linií v jednoduché síti a maximálního možného počtu linií: g = l/lmax, kde lmax je počet linií v
kompletní síti se stejným počtem vrcholů. Vrcholy mohou být v síti seskupeny podle jejich stupně
(degree). Ty jsou vyjádřeny počtem vazeb, které má aktér. Stupně mohou nabývat hodnoty d = 0, 1,
..., n-1. Míru propojení všech sousedů daného vrcholu reprezentuje klastrový koeficient, který
vypovídá o tendenci tvoři shluky (komunity).
4. Výsledky
Turistická karta je společným projektem Olomouckého kraje a statutárního města Olomouce. Podíl
kraje činí 65 % a podíl statutárního města je 35 %. S dalšími participanty jsou uzavírány smlouvy o
spolupráci (Marek, 2014). Realizace projektu přináší řadu výhod při návštěvě kulturně-historických
památek, muzeí, restaurací i dalších atraktivit nacházejících se v Olomouci i v turistických regionech
Střední Morava a Jeseníky. Oblasti, ve kterých lze výhody z karty plynoucí využít, jsou vyznačeny na
Obrázku 1.
Obr. 1: Zkoumaná oblast
Zdroj: Olomouc region Card (Olomoucký kraj, 2017)
Participace na projektu přispívá k procesu rozvoje inovativního produktu cestovního ruchu. Jak totiž
vypovídají údaje v Tabulce 1, o kartu je zřejmý zájem, a i tendence v počtu evidovaných vstupů jsou
až na výjimku rostoucí. V roce 2014 byla karta dokonce oceněna jako regionální marketingový projekt
v cestovním ruchu a od odborné poroty získala první místo v kategorii přínos pro podnikatele.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
663
Tab. 1: Návštěvnost subjektů a prodej ORC v letech 2010 – 2014
2010 2011 2012 2013 2014
Počet evidovaných vstupů 9 312 10 631 14 633 13 003 18 916
Výše refundací partnerům 486 836 Kč 490 489 Kč 627 417 Kč 467 747 Kč 663 645 Kč
Celkem prodáno 10 629 4 202 5 134 5 264 7 374
Zdroj: závěrečná zpráva ORC (Marek, 2014)
Při bližší specifikaci spolupráce lze říci, že partnerství v regionu bylo zahájeno veřejným sektorem a
je založeno na formálně ustanovených vazbách. Obdobné zkušenosti zaznamenali s odstartováním
spolupráce např. i Augustyn a Knowles (2000), kteří považují za kritický faktor následného úspěchu
zajištění dostatečné formální přímé účasti soukromého sektoru. Tento kritický faktor karta Olomouc
region Card splňuje na uspokojivé úrovni. Počet všech zapojených aktérů, jejichž interakce jsou dále
zkoumány, je znázorněn v rozdělení dle sektorů v Grafu 1.
Graf 1: Zapojení aktérů do ORC dle sektorů
Zdroj: vlastní zpracování
Na základě zapojení rozmanitých aktérů napříč všemi sektory vzniká síť, která přispívá k tvorbě
konkurenceschopného produktu, protože zásadním způsobem rozšiřuje počet výhod. Turistická karta
v důsledku toho umožňuje návštěvníkovi výběr z široké škály služeb a diverzifikované nabídky
atraktivit s různou úrovní slev. Zjištěné interakce mezi aktéry se tak mohou často odehrávat na
komplementární bázi zvyšující hodnotu výstupů daného aktéra, který do kooperačních aktivit
vstupuje. Strukturu nabídky v rámci produktu Olomouc region Card naznačuje v zjednodušené
kategorizaci Graf 2.
Graf 2: Skladba produktu Olomouc region Card
Zdroj: vlastní zpracování
V Tabulce 2 jsou již podrobněji analyzovány zjištěné síťové charakteristiky. Průměrný stupeň uzlu lze
interpretovat jako průměrný počet aktérů, s kterými subjekt spolupracuje. V případě Olomouc region
Card jeden aktér v průměru spolupracuje s téměř třemi dalšími aktéry. Klastrovací koeficient můžeme
číst jako pravděpodobnost toho, že „partneři mých partnerů jsou i mými partnery“. V destinaci se
jedná o významného lídra, u kterého je pravděpodobné, že s ním spolupracují i další aktéři. Zde je to
v první řadě Olomoucký kraj, statutární město Olomouc nebo Národní památkový ústav, který
provozuje velké množství památek, do nichž jsou vstupy pro držitele karty nabízeny zdarma nebo
s výraznou slevou.
0
20
40
60
80
soukromý veřejný neziskový
kulturně-historická
sportovně-rekreační
ubytovací a stravovací
přírodní zajímavosti
doprava
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
664
Tab. 2: Kvantitativní charakteristiky spolupráce v analyzované síti
Charakteristika Olomouc region Card Náhodná síť Gephi Luzern
Počet vrcholů 119 119 229
Počet linií 173 373 1 368
Hustota sítě 0,025 0,053 0,026
Průměrný stupeň 2,908 6,269 5,974
Klastrovací koeficient 0,420 0,031 0,604
Zdroj: vlastní zpracování, síťové charakteristiky v Luzernu zpracovány dle Gajdošík a Šmardová, 2016
Úroveň kvantitativních charakteristik sítě aktérů lze na ukázku srovnat s údaji z náhodně
vygenerované sítě se shodným počtem vrcholů. V náhodné síti vygenerované pomocí programu Gephi
nejsou výsledné charakteristiky ovlivněny institucionálním prostředím, důvěrou a ani dalšími aspekty
jako v případě reálné destinace. Takto náhodně vygenerovaná síť má oproti reálné síti v podobě
participantů na projektu Olomouc region Card větší hustotu i průměrný stupeň, klastrovací koeficient
je však podstatně menší. Dále je možné srovnat výsledky tuzemské sítě s příkladem švýcarské
destinace Luzern, kterou analyzovali Gajdošík a Šmardová (2016). Jak již bylo zmíněno v úvodu,
v turisticky vyspělých destinacích, které prošly úspěšným dlouhodobým procesem vývoje, je
spolupráce na mnohem vyšší úrovni, o čemž svědčí i vysoký počet zapojených aktérů a vzájemných
interakcí, stejně jako průměrný stupeň, který je oproti tuzemskému příkladu dvojnásobný. Co se
klastrovacího koeficientu týče, lze v obou oblastech pozorovat tendence k vytváření shluků. Ve
švýcarské destinaci je jeho hodnota však opět větší.
Graf 3 představuje samotný výstup celého výzkumu spolupráce v podobě vizualizace kooperativních
vazeb. Z tohoto grafu je patrné, že přední aktéři, mezi něž se řadí provozovatelé kulturně-historických
i sportovně rekreačních zařízení i další poskytovatelé služeb cestovního ruchu vykonávají určitou
formu interakcí s různými typy dalších aktérů. Při spolupráci na tvorbě turistické karty je zásadní
iniciační vliv Olomouckého kraje a statutárního města Olomouc. K těmto dvěma nejvýznamnějším
iniciátorům se přidaly i další obce a jejich příspěvkové organizace nacházející se v oblasti, kde je karta
poskytována. Nezanedbatelný význam má však i zapojení sektoru soukromého. Je zde zřejmá také
existence partnerství soukromého a veřejného sektoru. Takové inovativní partnerství se může dle
Dredge (2006) přeměnit v explicitní řízení, které je pro region společně s dlouhodobou strategií
zásadní.
Graf 3: Interakce aktérů
Zdroj: vlastní zpracování
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
665
Závěr
Příspěvek využil síťový přístup pro analýzu struktury spolupráce a existence vazeb mezi aktéry
cestovního ruchu, které mohou přispět k lepšímu pochopení mechanismů spolupráce a efektivnosti
struktur partnerství v destinaci. Vazby mezi aktéry byly demonstrovány na příkladu projektu turistické
karty Olomouc region Card. Na základě výsledků a jejich vizualizace lze konstatovat, že dochází
k zapojování do spolupráce v rámci poskytování turistické karty i k dalšímu síťovému propojení
těchto aktérů. Síť se tímto stává prostředkem specializace a realizace dělby práce, která přispívá ke
komplexnějšímu zážitku návštěvníka. Ačkoliv je významným iniciátorem zejména veřejný sektor,
zásadní roli sehrává v ohledu specializace soukromý sektor, přispívající k větší rozmanitosti
poskytovaných služeb. Závěrem lze konstatovat, že zapojení do struktur partnerství může vést k
vytváření kvalitnějších produktů cestovního ruchu a tím přispívat k rozvoji destinace a posílení její
konkurenceschopnosti. Předmětem dalšího výzkumu se může stát interpretace dat a kvantitativních
charakteristik v kontextu potenciálu cestovního ruchu, resp. funkčně-prostorové struktury využití
území. Konečný výstup tak může představovat průnik lokalizačních a realizačních předpokladů
cestovního ruchu s kooperační aktivitou, resp. ochotou aktérů spolupracovat.
Literatura
AUGUSTYN, M., KNOWLES, T., (2000). Performance of tourism partnerships: a focus on York. Tourism[1]
Management, vol. 21, no. 4, pp. 341-351. ISSN 0261-5177. DOI 10.1016/S0261-5177(99)00068-0.
BAGGIO, R., (2008). Network analysis of a tourism destination. [Disertační práce]. Queensland:[2]
University of Queensland.
BAGGIO, R., SCOTT, N., COOPER, C., (2008). Network analysis and tourism: From theory to practice.[3]
Clevedon: Channel View Publications. ISBN 978-1-845-41087-2.
BERITELLI, P., (2011). Cooperation among prominent actors in a tourist destination. Annals of Tourism[4]
Research, vol. 38, no. 2, pp. 607-629. ISSN 0160-7383. DOI 10.1016/J.ANNALS.2010.11.015.
BIEGER, T., (2008). Management von Destination. München: Oldenbourg Wissenschaftsverlag GmbH.[5]
ISBN 978-3-486-58628-2.
CARLSSON, L. G., SANDSTRÖM, A. C., (2007). Network governance of the commons. International[6]
Journal of the Commons, vol. 2, no. 1, pp. 33-54. ISSN 1875-0281. DOI 10.18352/ijc.20.
DE ARAUJO, L., BRAMWELL, B., (2002). Partnership and regional tourism in Brazil. Annals of Tourism[7]
Research, vol. 29, no. 4, pp. 1138-1164. ISSN 0160-7383. DOI 10.1016/S0160-7383(02)00033-6.
DREDGE, D., (2006). Policy networks and the local organisation of tourism. Tourism Management, vol.[8]
27, no. 2, pp. 269-280. ISSN 0261-5177. DOI 10.1016/j.tourman.2004.10.003.
GAJDOŠÍK, T., ŠMARDOVÁ, L., (2016). Kooperácia zainteresovaných subjektov v mestských cieľových[9]
miestach cestovného ruchu. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků.
Brno: Masarykova univerzita, pp. 984-991. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-
2016-127.
HALL, C. M. (2008). Tourism planning: policies, processes and relationships. Harlow: Pearson Education.[10]
ISBN 978-0-13-204652-7.
HOLEŠINSKÁ, A., (2012). Destinační management jako nástroj regionální politiky cestovního ruchu. 1.[11]
vyd. Brno: Masarykova univerzita. ISBN 978-80-210-5847-7.
HOLEŠINSKÁ, A., BOBKOVÁ, M., (2015). Destination networks as a tool for minimizing risk and[12]
improving the performance of a destination. Czech Journal of Tourism, vol. 4, no. 2, pp. 90-102. ISSN
1805-3580. DOI 10.1515/cjot-2015-0006.
HOLEŠINSKÁ, A., NOVOTNÁ, M., (2014). Tourism destination governance v kontextu teoretických[13]
poznatků. In XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova
univerzita, pp. 796-801. ISBN 978-80-210-6840-7. DOI 10.5817/cz.muni.p210-6840-2014-103.
JAMAL, T., GETZ, D., (1995). Collaboration theory and community tourism planning. Annals of Tourism[14]
Research, vol. 22, no. 1, pp. 186-204. ISSN 0160-7383. DOI 10.1016/0160-7383(94)00067-3.
JENKINS, J., (2000). The Dynamics of Regional Tourism Organisations in New South Wales, Australia:[15]
History, Structures and Operations. Current Issues in Tourism, vol. 3, no. 3, pp. 175-203. ISSN 1368-3500.
DOI 10.1080/13683500008667872.
KYLÄNEN, M., RUSKO, R., (2011). Unintentional coopetition in the service industries: The case of Pyhä-[16]
Luosto tourism destination in the Finnish Lapland. European Management Journal, vol. 29, no. 3, pp. 193-
205. ISSN 0263-237. DOI 10.1016/j.emj.2010.10.006.
LEMMETYINEN, A., (2010). The Coordination of Cooperation in Tourism Business Networks. Turku:[17]
Turku School of Economics. ISBN 978-952-249-078-0.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
666
MAREK, I., (2014). Závěrečná zpráva Olomouc region Card za rok 2014. [online]. [cit. 2017-03-17].[18]
Dostupné z: www.olomoucregioncard.cz/public/files/file/pdf/ORC_zaverecna_zprava_2014.pdf.
MARCH, R., WILKINSON, I., (2009). Conceptual tools for evaluating tourism partnerships. Tourism[19]
Management, vol. 30, pp. 455–462. ISSN 0261-5177. DOI 10.1016/j.tourman.2008.09.001.
OLOMOUCKÝ KRAJ, (2017). Olomouc region Card. Podrobné informace k turistické kartě pro rok[20]
2017/18. [online]. [cit. 2017-03-17]. Dostupné z:
http://www.olomoucregioncard.cz/public/files/file/pdf/ORC_brochure_2017.pdf .
PRESENZA, A., CIPOLLINA, M., (2010). Analysing tourism stakeholders networks. Tourism Review, vol.[21]
65, no. 4, pp. 17-30. ISSN 1660-5373. DOI 10.1108/16605371011093845.
PROVAN, K. G., KENIS, P., (2008). Modes of network governance: Structure, management, and[22]
effectiveness. Journal of Public Administration Research and Theory, vol. 18, no. 2, pp. 229-252. ISSN
1477-9803. DOI 10.1093/jopart/mum015.
WEIERMAIR, K., PETERS, M., FREHSE, J., (2008). Success factors for public private partnership: cases[23]
in alpine tourism development. Journal of Services Research, vol. 8, pp. 7-21. ISSN 0972-4702.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu MUNI/A/1046/2016 Primární výzkum malých a středních
podnikatelů v cestovním ruchu (MSPCR).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
667
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-87
SELECTED ASPECTS OF TOURISM BUSINESS
ENVIRONMENT EVALUATION IN SLOVAKIA
VYBRANÉ ASPEKTY HODNOTENIA PODNIKATEĽSKÉHO PROSTREDIA
V CESTOVNOM RUCHU NA SLOVENSKU
ĽUBICA ŠEBOVÁ
RADKA MARČEKOVÁ
KRISTÍNA POMPUROVÁ
Katedra cestovného ruchu a spoločného stravovania
Ekonomická fakulta
Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici
Department of Tourism and Hospitality
Faculty of Economics
Matej Bel University
Tajovského 10, 975 90 Banská Bystrica, Slovakia
E-mail: lubica.sebova@umb.sk, radka.marcekova@umb.sk, kristina.pompurova@umb.sk
Annotation
The aim of this paper is to evaluate the current situation of the business environment in tourism in
Slovakia based on selected aspects, indicate the strengths and weaknesses of the business environment
in the tourism market in terms of view of companies operating in the sector. We use primary and
secondary sources. Using primary research, we have surveyed the current state of the tourism
industry. The purpose of the questionnaire survey was to determine how tourism businesses in
Slovakia perceive the state of the business environment in tourism in Slovakia. By the data
interpreting, we applied the theoretical methods of scientific investigation, the method of abstraction,
methods of analysis and synthesis, induction and deduction, comparison and generalization method.
We have compiled a summary of the strengths and weaknesses arising from the current state of the
business environment in tourism. In the case of the strengths we have identified four factors (inflation
rate, availability of production factors, the availability of credit resources for entrepreneurs and
interaction between schools and businesses). Respondents have included sixteen factors into the
weaknesses (current political situation, the system of public administration, frequent changes in
legislation, level of corruption, the level of administrative burden, labor legislation, tax regulations,
tax rates and duties, qualifications and experience of the workforce, the level of infrastructure, egovernment,
the principle of "one-stop-shop" procurement, law enforcement and judicial
independence, time and cost complexity of the process of starting a business and the level of support
for start-ups).
Key words
tourism, business, business environment
Anotácia
Cieľom príspevku je zhodnotiť súčasnú situáciu podnikateľského prostredia v cestovnom ruchu na
Slovensku na základe vybraných aspektov, uviesť silné a slabé stránky podnikateľského prostredia na
trhu cestovného ruchu z pohľadu podnikov pôsobiacich v odvetví. Pri spracovaní témy využívame
primárne a sekundárne zdroje. Pomocou primárneho prieskumu sme zisťovali súčasný stav v odvetví
cestovného ruchu. Účelom dotazníkového prieskumu bolo zistiť, ako podniky cestovného ruchu na
Slovensku vnímajú stav podnikateľského prostredia v cestovnom ruchu na Slovensku. Pri interpretácii
údajov sme uplatnili teoretické metódy vedeckého skúmania, metódu abstrakcie, metódy analýzy a
syntézy, indukcie a dedukcie, komparácie a metódu zovšeobecnenia. Zostavili sme súhrn silných a
slabých stránok vyplývajúcich zo súčasného stavu podnikateľského prostredia v cestovnom ruchu. V
prípade silných stránok sme identifikovali štyri faktory (mieru inflácie, dostupnosť výrobných
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
668
faktorov, dostupnosť úverových zdrojov pre podnikateľov a interakciu škôl s podnikmi). Medzi slabé
stránky zaradili respondenti až šestnásť faktorov (súčasná politická situácia, systém fungovania
verejnej správy, časté zmeny v legislatíve, miera korupcie, miera administratívneho zaťaženia,
pracovnoprávna legislatíva, daňové predpisy, sadzby daní a poplatkov, kvalifikácia a skúsenosti
pracovnej sily, úroveň infraštruktúry, e-government, princíp „one-stop-shop“, verejné obstarávanie,
vymožiteľnosť práva a nezávislosť súdov, časová aj nákladová zložitosť procesu začatia podnikania a
podpora start-upov).
Kľúčové slová
cestovný ruch, podnik, podnikateľské prostredie
JEL classification: L83, M21
Introduction
Currently there are more studies dealing with the countries business environment evaluation.
Competitiveness of the tourism environment is influenced by many factors (Maráková, Dyr, Wolak Tuzimek,
2016). Studies of the Ministry of Economy of the Slovak Republic, which were elaborated
on the basis of studies of the World Bank and the World Economic Forum, testify about the state of
the business environment in Slovakia (www.mhsr.sk). However, the study speaks about the business
environment in Slovakia as a whole and does not closer specify the situation in the various sectors of
the national economy, so not even tourism.
The aim of this paper is to evaluate the current situation of the business environment in tourism in
Slovakia based on the selected aspects, indicate the strengths and weaknesses of the business
environment in the tourism market in terms of view of companies operating in the sector.
The article was elaborated on the basis of primary and secondary sources of information. A main
secondary source of information was a report on the state of the business environment in Slovakia in
2013 and 2014, published by the Ministry of Economy. The results of report analysis are the strengths,
weaknesses, opportunities and threats arising from the current state of the business environment in
Slovakia. As mentioned above, report says about the state of the business environment in the country
for all sectors together, so using primary research, we surveyed the current state in the tourism
industry. To obtain the necessary data, we used the method of interviewing. The instrument of data
collection was a questionnaire, which was distributed by email communication. The purpose of the
questionnaire survey was to determine how tourism businesses in Slovakia perceive the state of the
business environment in tourism in Slovakia. The research sample consisted of 250 tourism
enterprises in Slovakia. Part of the sample were private companies with different subject of business
activities, legal form or size. The critical descriptive feature according to which we have further sorted
our compilation and evaluated the obtained data was the subject of business activities and the size of
companies. The data obtained by questionnaire were processed in Microsoft Excel using mathematical
and statistical methods. When interpreting the data, we have applied the theoretical methods of
scientific investigation, the method of abstraction, methods of analysis and synthesis, induction and
deduction, as well as a method of generalization. To compare data obtained through a questionnaire
and secondary data sources, we have used the method of comparison.
1. Analysis of selected aspects of tourism business environment evaluation in
Slovakia
We asked a total of 250 Slovakian companies by electronic communication (Vozárová, 2016),
approximately the same number in each region. In the sample were represented tourism businesses,
which were divided by size and the subject of their business activities. The questionnaire was
completed by 24 companies, i.e. less than 10 % of respondents answered. In terms of size by number
of employees the sample is created of micro (8), small (9) and intermediate (7) businesses. In terms of
the subject of the business activities the research sample consisted of accommodation (4), hospitality
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
669
(2), transport (3), spa/wellness (3), sports and recreation (4), cultural and social (4) and travel agencies
(4).
By identifying corporate perspective on the strengths and weaknesses of the business environment in
tourism, we have asked the respondents which of the selected factors affecting the business
environment they considered to be positive and which negative. The base for the choice of the factors
was the report on the state of the business environment in Slovakia, compiled by the Ministry of
Economy. According to the report the major problems of enterprises in Slovakia are inefficient state
administration, corruption, restrictive labor legislation, tax rates and tax regulations. An overview of
the strengths and weaknesses of the business environment processed on the basis of the report
provides Table 1.
Tab. 1: Strengths and weaknesses of the business environment in Slovakia
Strengths stable political situation,
low inflation rate,
availability of the production factors (labor, land, capital),
good availability of the credit resources for the entrepreneurs,
initiatives aimed at the elimination of administrative burden and improvement.
Weaknesses inefficient system of public administration,
frequent changes in legislation, causing entrepreneurs administrative burden,
high level of perceived corruption and a highly inefficient public procurement,
underdeveloped e-government,
underdeveloped principle "one stop shop" in the context of contact with authorities,
poor law enforcement and the perception of independence of courts, lengthy lawsuits,
inefficient education system, weak interaction between schools and businesses,
time and cost-consuming process of starting a business/establishment of company,
weak support of start-ups focused on the goods and services with higher added value.
Source: own processing according to www.rokovanie.sk, 2016.
Respondents evaluated twenty factors by marks from 1 to 5, where 1 meant very positive, 2 positive, 3
neutral, 4 negative and 5 very negative. Summarized results of the respondents are included in Graph
1.
Graph 1: Strengths and weaknesses of the tourism business environment
Source: own processing, 2016.
0
2
4
6
8
10
12
14
16
18
20Mark 1
Mark 2
Mark 3
Mark 4
Mark 5
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
670
For better perspective, we have also compiled Table 2, which shows various evaluated factors and the
percentage of the respondents who assigned any of the marks 1 - 5 to each of the factors.
Tab. 2: Evaluation of the factors of the business environment by the respondents in %
Factor/Mark 1 2 3 4 5
The current political situation and its stability 4.17 4.17 45.83 29.17 16.67
The system of public administration 4.17 4.17 29.17 54.17 8.33
Frequent changes in legislation 4.17 0 16.67 45.83 33.33
Corruption level 4.17 0 4.17 41.67 50.00
Inflation rate 12.50 20.83 45.83 12.50 8.33
Level of administrative burdens 0 4.17 12.50 33.33 50.00
Labor legislation (Labor Code) 0 4.17 16.67 37.50 41.67
Tax regulations 0 0 20.83 62.50 16.67
Rates of taxes and fees 0 0 20.83 29.17 50.00
Availability of production factors (labor, land, capital) 8.33 29.17 33.33 25.00 4.17
The availability of credit resources for entrepreneurs 8.33 20.83 41.67 25.00 4.17
Qualification and experience of the human resources 0 16.67 33.33 33.33 16.67
The level of infrastructure (in transport and tourism) 0 20.83 25.00 37.50 16.67
E-government and its development 0 8.33 58.33 20.83 12.50
"one-stop-shop" principle in the contact with authorities 0 4.17 66.67 12.50 16.67
Procurement and its efficiency 0 8.33 29.17 25.00 37.50
Law enforcement and law courts independence 4.17 0 12.50 25.00 58.33
Interaction between schools and businesses 0 29.17 20.83 25.00 25.00
Time and cost complexity of the process of business starting 0 8.33 54.17 12.50 25.00
The level of support for start-ups 0 8.33 75.00 0 16.67
Source: own processing, 2016.
We have found out that the most of the companies consider as a biggest problem law enforcement and
law courts independence (58.33%). Level of corruption, the degree of administrative burden and tax
rates and fees are considered as very negative by half of the respondents. As a negative factor, i.e.
with mark 4, 62.5% of respondents rated tax regulations. It is followed by the system of public
administration, frequent changes in legislation and the level of corruption. If we add the marks 4 and
5, most respondents (91.67%) consider the level of corruption as a negative factor. Degree of
administrative burden, law enforcement and judicial independence, frequent changes in legislation,
labor legislation, tax rules and tax rates and fees are following. Neutral-acting factors, e.g. those which
influence the companies by their activities on the minimal or none level, are according to respondents
level of support for start-ups, the principle of "one-stop-shop" in their contacts with the authorities, egovernment
and its development. As positive (mark 2) seven companies (29.17%) rated availability of
production factors and the interaction between schools and businesses, as well as five companies
(20.83%) mentioned inflation rates, availability of credit resources for businesses and infrastructure
level. As very positive respondents identified seven of the twenty factors. Three respondents (12.5%)
rated with grade 1 inflation, two (8.33%) availability of production factors and the availability of
credit resources for entrepreneurs. If we counted marks 1 and 2, i.e. very positive-acting and positiveacting
factors, the most respondents (37.5%) said their business is influenced in a positive way by the
availability of production factors. Furthermore, the rate of inflation, the availability of credit resources
for entrepreneurs and the interaction between schools and businesses are positively evaluated too.
The distribution of individual factors into columns according the most common scoring of the
respondents (modus rating) displays Table 3.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
671
Tab. 3: The most common factors scores
Mark Factors
1 – very positive -
2 – positive Interaction between schools and businesses
3 – neutral The current political situation and its stability
Inflation rate
Availability of production factors
The availability of credit resources for entrepreneurs
Qualification and experience of the human resources
E-government and its development
"one-stop-shop" principle in the contact with authorities
Time and cost complexity of the process of business starting
The level of support for start-ups
4 – negative The system of public administration
Frequent changes in legislation
Tax regulations
The level of infrastructure (in transport and tourism)
Qualification and experience of the human resources
5 – very negative Corruption level
Level of administrative burdens
Labor legislation (Labor Code)
Rates of taxes and fees
Procurement and its efficiency
Law enforcement and law courts independence
Source: own processing, 2016.
When using modus marks for individual factors, we can see that none of the factors was the most
frequently quoted with mark 1. Mark 2 was the most common factor for evaluation of the interaction
between schools and businesses. The most factors obtained most often mark 3, the factor qualification
and experience of the workforce was evaluated with marks 3 and 4 by the same number of companies.
Five parameters were most often evaluated negatively and six parameters with mark 5 - very negative.
Tab. 4: Positively and negatively evaluated factors of tourism business environment according to
the companies’ business activities subject
Companies/
Factors character
Positive Negative
Accommodation The availability of credit resources for
entrepreneurs
Availability of production factors
Corruption level
Law enforcement and law courts
independence
Hospitality Inflation rate
The level of infrastructure
Level of administrative burdens
Labor legislation
Transport The current political situation
The system of public administration
Availability of production factors
Procurement and its efficiency
Labor legislation
Time and cost complexity of the process of
business starting
Spa/Wellness Interaction between schools and
businesses
Corruption level
Sports and
recreation
Inflation rate Law enforcement and law courts
independence
Culture and
social
Inflation rate
Availability of production factors
Corruption level
Procurement and its efficiency
Travel agencies Inflation rate
Availability of production factors
Level of administrative burdens
Rates of taxes and fees
Procurement and its efficiency
Law enforcement and law courts
independence
Source: own processing, 2016.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
672
A summary of the above mentioned positive and negative factors according to the subject of business
activities of enterprises is shown in Table 4. As positive factors, the most repeated are availability of
production factors and inflation rate. From negative the most repeating are the extent of corruption
and law enforcement and judicial independence.
If we want to divide individual factors into the strengths and weaknesses according to only one of the
foregoing criteria, it means only by respondents' answers in terms of the number of allocated
individual marks, according to modus of marks or just by the average of marks, it would be impossible
to compile a list of clear strengths and some factors would be impossible to include because of the
prevailing neutral evaluation. So we took all three criteria into the consideration (Table 5).
Tab. 5: Strengths and weaknesses of the tourism business environment
Strengths Weaknesses
Inflation rate
Availability of production
factors
The availability of credit
resources for entrepreneurs
Interaction between schools
and businesses
The current political situation and its stability
The system of public administration
Frequent changes in legislation
Corruption level
Level of administrative burdens
Labor legislation (Labor Code)
Tax regulations
Rates of taxes and fees
Qualification and experience of the human resources
The level of infrastructure (in transport and tourism)
E-government and its development
"One-stop-shop" principle in the contact with authorities
Procurement and its efficiency
Law enforcement and law courts independence
Time and cost complexity of the process of business starting
The level of support for start-ups
Source: own processing, 2016.
Factor of the current political situation and its stability reached from the point of view of modus
maximum number of evaluations with mark 3, i.e. most businesses perceived it neutral. After counting
the number of negative and very negative responses, i.e. marks 4 and 5 for this factor, the number of
neutral and negative answers equaled. Although the transport companies perceive this factor as
relatively positive, on the basis of the above mentioned we did eventually ranked it among the
weaknesses. In the case of factors as inflation rate, availability of credit resources for business, egovernment
and its development, the principle of "one-stop-shop" in their contacts with the
authorities, time and cost complexity of the process of setting up a business and level of start-ups
support in terms of the number of individual marks neutral evaluations prevailed. We divided them
according to the other criteria, either by adding the marks 1 and 2, respectively marks 4 and 5, or
based on the average marks of the individual types of enterprises.
Conclusion
By analyzing the responses obtained through the questionnaires from the respondents operating in the
tourism sector we have compiled a summary of the strengths and weaknesses arising from the current
state of the business environment in tourism in Slovakia.
In the case of the strengths we have identified four factors, which have respondents identified as
positive acting on the basis of their impact on their business. These are the inflation rate, availability
of production factors, the availability of credit resources for businesses and schools interaction with
businesses. As the weaknesses of the business environment according to the respondents answers, we
have identified sixteen factors, which are following: the current political situation and the stability of
the system of public administration, frequent changes in legislation, level of corruption, the level of
administrative burden, labor legislation, tax rules, tax rates and fees, qualifications and experience of
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
673
the workforce – human resources, the level of infrastructure, e-government and its development, the
principle of "one-stop-shop" and the depth within the contact with the authorities, procurement and its
efficiency, law enforcement and judicial independence, time cost and complexity of the process of
starting a business/ enterprise establishment and level of support for start-ups.
Compared with the results of the analysis of report about the state of the business environment in
Slovakia, we have noticed a difference only in the case of two factors. Interaction between schools
and businesses we have ranked among the strengths of the business environment in the tourism sector,
while according to the results of general report it is seen as a weakness. This difference may be
effected by the fact that mainly tourism businesses cooperate with the secondary schools in a greater
extent than the companies in other sectors of the national economy. But we haven’t noticed the
connection between the assessment of the interaction between schools and businesses, and qualified
and experienced workforce. Another difference between our analysis and the analysis of the Ministry
of Economy is in the case of the current political situation and its stability, which is considered to be a
strength in general report but weakness in the tourism business environment. We could explain this
fact as a result of the worsening of the security situation, which is closely linked to the political
situation. The security situation has among other things also very big impact on travel and
participation in tourism, which the tourism businesses perceive more sensitive than the companies in
other sectors. In the future it is necessary to focus on the negative factors elimination and positive
impacts enhancement, so the tourism businesses have adequate conditions for their acting. Regional
variations have to be considered (Marčeková, Malachovský, 2015). The application of appropriate
tools will help enterprises to operate successfully in challenging tourism environments (Šebová,
Pompurová, Šebo, 2016).
Literature
MARÁKOVÁ, V., DYR, T., WOLAK-TUZIMEK, A., (2016). Factors of tourism’s competitiveness in the[1]
European Union countries. E+M Ekonomie a management, vol. 19, no. 3, pp. 92-109. ISSN 1212-3609.
MARČEKOVÁ, R., MALACHOVSKÝ, A., (2015). Nové trendy v marketingovej komunikácii podnikov[2]
cestovného ruchu ako faktor regionálneho rozvoja. In XVIII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách.
Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 713-721. ISBN 978-80-210-7861-1. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-7861-2015-95.
MINISTERSTVO HOSPODÁRSTVA SLOVENSKEJ REPUBLIKY, (2016). Analýza stavu malého a[3]
stredného podnikania. [online]. [cit. 2016-11-12]. Available: http://www.mhsr.sk/10430-menu/142101s.
ŠEBOVÁ, Ľ., POMPUROVÁ, K., ŠEBO, J., (2016). Uplatnenie manažmentu cieľového miesta v[4]
Žilinskom kraji. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno:
Masarykova univerzita, pp. 992 - 999. ISBN 978–80–210–8273–1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-
2016-128.
ÚRAD VLÁDY SR, (2015). Správa o stave podnikateľského prostredia v Slovenskej republike s návrhmi[5]
na jeho zlepšovanie. [online]. [cit. 2015-11-05]. Available:
http://www.rokovanie.sk/File.aspx/ViewDocumentHtml/Mater-Dokum-170648?prefixFile=m_.
VOZÁROVÁ, Z., (2016). Hodnotenie podnikateľského prostredia v cestovnom ruchu na Slovensku.[6]
[diplomová práca]. Banská Bystrica : Univerzita Mateja Bela.
The article has been elaborated with support of the grant VEGA 1/0509/16 Developing volunteer
tourism in Slovakia.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
674
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-88
ROLE MALÝCH A STŘEDNÍCH PODNIKŮ
V MARKETINGOVÝCH AKTIVITÁCH DESTINACE
ROLE OF SMES IN DESTINATION MARKETING ACTIVITIES
MARTIN ŠAUER
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: sauer@econ.muni.cz
Anotace
Cílem článku je diskutovat roli malých a středních podniků v marketingových aktivitách destinace.
Detailně rozebírá marketingové aktivity v jednotlivých fázích marketingového trychtýře a analyzuje
postavení malých firem v těchto aktivitách. Článek také upozorňuje na nutnost vzájemné kooperace
podnikatelů v cestovním ruchu, nutně ne však ve všech aktivitách a za všech okolností. Základní
platformou pro kooperaci jsou strategické obchodní oblasti (SBA) definované Beritellim, Laesserem a
Biegerem (2014), které v sobě integrují ucelený soubor služeb a dalších prvků nabídky destinace
nabízený určitému segmentu poptávky. Rozbor marketingového trychtýře destinace ukázal, že mezi
hlavní oblasti kooperace MSP patří budování brandu SBA, vnitřní marketing destinace, propojování
dílčích služeb nebo post-nákupní servis. Klíčovým předpokladem je znalost návštěvníků a charakteru
jejich chování.
Klíčová slova
destinační marketing, spolupráce, branding
Annotation
The aim of the article is to discuss the role of SMEs in destination marketing activities. We consider in
detail the main marketing activities in each stage of the marketing funnel and analyses the position of
small businesses in these activities. The article also highlights the need for cooperation in the tourism
businesses, but not necessarily in all activities and in all circumstances. The basic platform for
cooperation are strategic business areas (SBAs) defined by Beritelli, Laesser and Bieger (2014),
which integrate a comprehensive set of services and other elements of the destination. Collaboration
within the SBA creates value for visitors. Analysis of the destination marketing funnel showed that the
main areas of the SMEs cooperation include SBA brand building, internal marketing of destination,
linking individual services or post-purchase services. A key prerequisite is the knowledge of visitors
and the nature of their behaviour.
Key words
destination marketing, collaboration, branding
JEL classification: M38, L83, L38, L14
1. Úvod
Pro cestovní ruch je typické vysoké zastoupení malých a středních podniků (dále MSP), zejména
mikropodniků a rodinných firem (Smeral, 1998). Přitom právě MSP tvoří podstatnou, i když ne
jedinou část nabídky destinace. To má vliv na charakter celkové nabídky destinace, která je
rozdrobená mezi nejrůznější poskytovatele služeb a statků. Navíc součásti nabídky nejsou pouze
konkrétní služby, ale také tzv. volné statky (krajinný ráz, čisté ovzduší), veřejná infrastruktura a
nehmotné prvky destinace (např. hodnoty, které stojí za značkou destinace) (Żemła, 2016).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
675
Na druhou stranu je tu návštěvník, který vnímá svůj pobyt v destinaci jako celek, a tak ho i hodnotí.
V této souvislosti mluvíme o konceptu produktu cestovního ruchu, který např. dle Gunna (1988) je
komplexem dílčích služeb (informační, dopravní, ubytovací, atraktivity) poskytovaných návštěvníkům
během jejich pobytu v destinaci.
Tento přístup ještě zesilují trendy, které se na trhu cestovního ruchu odehrávají. Je to především
poptávka a její charakter, jež přináší do cestovního ruchu novou dynamiku. Změna preferencí
účastníků cestovního ruchu směrem k větší individualizaci poptávky, menší loajalitě a kritičtějšímu
postoji k poskytovaným službám (Dwyer, Edwards, Mistilis, Roman, & Scott, 2009) vede
k strukturálním změnám uvnitř destinací cestovního ruchu a postihuje jejich konkurenceschopnost.
Stále zkušenější návštěvníci vyhledávají autenticitu, seberealizaci a zapojení do každodenního života
navštívené destinace. Výsledkem je to, že dnes destinace nejsou homogenním celkem, který
uspokojuje návštěvníkovy potřeby jedním produktem. Ale jsou místem, které musí naplnit pestrou
paletu spotřebitelských potřeb a požadavků. Jejich pobyt není pouhou spotřebou služeb, ale snahou o
vyvolání a prožití zážitků (Jernsand, Kraff, & Mossberg, 2015). Cestovatelům již nestačí neosobní a
neinteraktivní uspokojování jejich potřeb prostřednictvím systému masového cestovního ruchu. Ale
naopak vyžadují personalizované a aktivitami nabité produkty.
Odborná literatura (Ek, Larsen, Hornskov, & Mansfeldt, 2008; Mossberg, 2007) poměrně často
aplikuje na tvorbu nabídky destinace myšlenky Pike a Gilmora, publikované v jejich knize The
experience economy (2011). Pike a Gilmore přišli s vizí podnikání, kde předmětem obchodu není
fyzický produkt, ani konkrétní služba, ale zážitek. Z pohledu poskytovatele vzniká propojením
produktu či služby s prostředím, ve kterém dochází ke spotřebě. V tomto kontextu jsou důležité pocity
spotřebitelů, které v nich interakce prostředí, produktu/služby a jich samotných vyvolává. Aby byl
zážitek zážitkem, je nutné, aby se spotřebitel ztotožnil s danou interakcí.
Výše popsaná povaha produktu cestovního ruchu určuje i přirozenou provázanost MSP v cestovním
ruchu. Právě interdependence je příčinou či východiskem pro vzájemnou spolupráci MSP. Nejde však
o jediný faktor. Svoji roli hraje i přístup k destinačním zdrojům (často sdíleným) a silová pozice
subjektu na trhu a uvnitř destinace. To jsou všechno faktory, které podmiňují povahu spolupráce a její
formy. Bonetti et al. (2006) definoval čtyři ideální typy systému kooperace, přičemž mezi základní
proměnné zařadil interdependenci a centralitu vztahů. Jednotlivé typy ukazuje následující obrázek.
Obr. 1: Možné modely uspořádání systému
Pramen: Bonetti et. al. (2006)
Okrsek
Tržní klastr
Místní systém
cestovního ruchu
Souhvězdí
Interdependence
VysokáNízká
Nízká Vysoká
Centralita
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
676
Tržní klastr – je situace, kdy jednotliví aktéři, ačkoliv působí ve stejném regionu a patří do stejného
segmentu cestovního ruchu, nevytváří kooperační vztahy a neuznávají žádnou společnou řídící
jednotku. Celý systém je ovlivňován pouze exogenními faktory, jako je dynamika trhu a individuální
volby aktérů, jež se vzájemně přizpůsobují tržní situaci.
Okrsek – je systém, kde jako v případě tržního klastru neexistuje žádná společná řídící struktura
(destination governance), ale naopak jednotliví aktéři se snaží vytvářet trvalé kooperační vazby.
Rozhodovací procesy v destinaci jsou koordinovány. To znamená, že jednotlivé individuální volby
jsou založeny na multilaterálním přizpůsobování.
Místní systém cestovního ruchu – je charakteristický úzkými vazbami mezi aktéry cestovního ruchu.
Existence společné koordinační struktury (governance body) umožňuje ovlivňovat strategický rozvoj
destinace. Rozhodovací procesy jsou kontrolovány klíčovými aktéry destinace. Jejich volby jsou
zesilovány vysokou interdependencí mezi všemi partnery.
Souhvězdí – je systém se silným postavením koordinační jednotky, jež má dostatečnou sílu a
kompetenci řídit systém z pozice jediné legitimní organizace. Tento typ uspořádání je charakteristický
nízkou mírou interdependence a hierarchickou strukturou vztahů mezi klíčovými hráči. Rozhodovací
procesy jsou pod kontrolou centrální organizace.
Nutno podotknout, že jde pouze o jeden z možných přístupů. Ucelený přehled uspořádání vztahů mezi
aktéry destinace publikoval například Pearce (2013). Metodologický směr je přitom jasný. Většina
přístupů vychází z teorie sítí (Van der Zee & Vanneste, 2015; Scott, Cooper, & Baggio, 2008)
propojený s teorií mezi-organizačních vztahů, resp. s teorií transakčních nákladů a teorie path
dependence (Williamson, 1975; Beritelli, Bieger, & Laesser, 2007; Fyall, Garrod, & Wang, 2012;
Song, Liu, & Chen, 2013).
Klíčovým momentem každé spolupráce je motivace. Ta se aktivuje pouze tehdy, pokud zainteresovaní
mají věcný zájem na společném postupu. Nejvyšší pravděpodobnost dosažení konsenzu je tam, kde
spolupráce reaguje na přirozené vazby mezi aktéry. Ty najdeme podél hodnotového řetězce služeb,
prostřednictvím kterého získává návštěvník jedinečnou zkušenost z pobytu v destinaci (Weiermair,
2006).
Logika spolupráce na základě identifikace hodnotového řetězce služeb je vlastní myšlenkám St.
Gallenské školy destinačního managementu (autoři Bieger, Beritelli, Laesser). Ti pracují s konceptem
strategických obchodních oblastí (SBAs) jako platformy pro drtivou většinu marketingových aktivit
destinace. Strategické obchodní oblasti představují ucelený soubor služeb a dalších prvků nabídky
destinace, který integruje určitý nosný segment poptávky. Tento model destinačního řízení je typický
následujícími charakteristikami (Beritelli, Bieger, & Laesser, 2014):
1. Destinace představuje soubor jedné nebo více oblastí, které přitahují pozornost návštěvníků a kde
také utrácejí své peníze.
2. Chování návštěvníků (návštěva atraktivit, provozované aktivity a prožité zážitky) přibližně
definuje obchodní oblasti. Každá z nich je specifická svým cílovým segmentem a podobnou
motivací a aktivitami návštěvníků.
3. Obchodní oblasti jsou v prostoru jednoznačně lokalizovatelné (např. na mapě), mají svůj časový
rytmus (sezónnost, životní cyklus). Destinace pracuje pouze s takovými obchodními oblastmi,
které mají strategický význam a pro každou takovou obchodní oblast vytváří jedinečnou strategii.
Pro takové oblasti používáme termín strategická obchodní oblast (SBA).
4. Za každou SBA se skrývá systém subjektů (soukromých či veřejných), které implicitně nebo
explicitně spolupracují a vytváření hodnotu pro daný segment návštěvníků.
Stejní autoři pro určení jednotlivých marketingových úkolů v síti partnerů v SBA vycházejí
z jednoduchého konceptu marketingového trychtýře a zákaznického proces AIDA (attention–interest–
desire–action). Mezi jednotlivé úkoly tak patří vývoj produktu, získávání pozornosti, vzbuzení
potřeby, aktivní prodej, rezervace, poskytnutí služeb, péči o stálé zákazníky, ale také nadstavbové
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
677
funkce jako je brand management či řízení kvality (Beritelli et al., 2014). Uvedené souvislosti ilustrují
následující obrázky.
Obr. 2: Marketingový trychtýř a aktivity
Pramen: vlastní zpracování
Obr. 3: Zákaznický proces v marketingu destinace
Pramen: Beritelli, P., Bieger, T., & Laesser, C. (2011)
2.
Metodika
Cílem článku je diskutovat postavení malých a středních podniků v oblasti cestovního ruchu
v destinačním marketingu. Článek má tedy typicky teoretický charakter a je založen na
konceptualizaci předmětné problematiky. Hodnocení postavení MSP v marketingových aktivitách
destinace je založeno na představeném konceptu zákaznického procesu a marketingového trychtýře.
V následujícím textu je analyzována role MSP v marketingu destinace skrze jednotlivé fáze
marketingového trychtýře.
Branding; péče o
image destinace
Turistické portály
destinací; reklama
Provoz
rezervačního
portálu
Turistická
informační centra;
průvodcovské
služby; mobilní
aplikace
Aktivity na
sociálních
sítích; direct
mailing
Inspirace
Získávání
informací
Booking Pobyt v destinaci
Post-nákupní
chování
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
678
3. Výsledky
Inspirace/Branding
Z pohledu destinačního marketingu je klasický branding pokládán za jednu ze základních aktivit
destinací cestovního ruchu. Jde o typickou aktivitu spojenou s pozitivními externalitami (Šauer, 2015).
Budování značky je v teorii i praxi spojováno s konkrétním geografickým celkem, který zastřešuje
rozdrobenou nabídku destinace (Gnoth, 2004). Role individuálních aktivit MSP je zde minimální.
Jednotliví podnikatelé nemají zdroje a motivaci budovat značku samostatně. Důvodem je efekt či
přítomnost černých pasažérů a charakter této aktivity, která je typicky kooperativní činností. Jako
dlouhodobá aktivita navíc vyžaduje koncepční přístup a stabilní prostředí. Proto je i samotnými
podnikateli často delegována na destinační společnosti (dále DMO) (Beritelli et al., 2015).
Na druhou stranu se stále častěji objevuje kritika brandingu realizovaná DMO. Například Beritelli et
al. (2015) upozorňují na problematickou efektivitu investic do brandingu. Problém má několik rovin.
Za prvé je to vliv konkrétní značky na rozhodnutí o návštěvě destinace. Některé studie (Beritelli et al.,
2015) ukazují, že její efekt je významně diferencovaný a odvislý od konkrétní situace v destinaci. Jsou
značky, které jsou přes snahu destinací pro poptávku neznámé, resp. nejsou spojeny s konkrétní
motivací k návštěvě. Jindy je značka silně propojena s nabídkou destinace a významně se podílí na
rozhodovacím procesu návštěvníka (hlavně marketingově silné destinace na vzdálenějších trzích).
Příkladem může být Tyrolsko, Skotsko, Provence, Nový Zéland apod. Problémem je mnohdy
nekritické a zjednodušené přejímání konceptů brandingu z teorie a praxe klasických statků a služeb
(Beritelli et al., 2015). Základní otázkou je, co je pro daného návštěvníka produktem a jaká je jeho
značka. I v důsledku přístupů, které destinace cestovního ruchu abstraktně ztotožňují s produktem, je
logika práce se značkou obrácená. Místo aby se soustředila na vnímání nabídky ze strany poptávky a
jejich klíčových segmentů, mnohdy je automaticky spojena s různě vymezeným (často politicky či
administrativně) geografickým celkem. Produktové značky jsou v tomto smyslu podhodnocovány a
opomíjeny, i když jsou často základním motivačním prvkem návštěvy destinace. V řadě destinací tak
není věnována dostatečná pozornost řízení celého portfolia značek a důraz je kladen pouze na
zastřešující značku (master brand). V lepším případě je na brandingovou strategii uplatněn princip tzv.
podporující značky (endorsed brand). V této situaci destinace těží z existujících značek zavedených
turistických oblastí. Přesto je používán brand hierarchicky nadřazené destinace k poskytnutí např.
vyšší důvěryhodnosti či hodnoty pro návštěvníka (blíže Šauer et al., 2015).
Další rovinou problému nízké důvěry v účinnost brandingu destinace jsou obtížně či velmi nákladně
měřitelné přínosy takových aktivit. Zejména počátek tohoto tisíciletí je spojen se zvýšenou aktivitou
na tomto poli. Destinační společnosti pokládaly a stále pokládají péči o image a značku destinace za
jejich hlavní úkol. Na tyto činnosti jsou i nasměrovány marketingové rozpočty destinací. A nejde o
malé peníze. Právě naopak. Z povahy věci, budování povědomí o destinaci míří na rozsáhlé publikum
(viz marketingový trychtýř) a tomu se přizpůsobují i zvolené komunikační nástroje. Obvykle jde o
média s širokým zásahem, která jsou poměrně drahá. Na druhou stranu vyhodnotit přínosy takových
investic není jednoduché (Blichfeldt, 2003). Povědomí o značce je jednou, nikoliv však jedinou
podmínkou, která rozhoduje o konečném výběru destinace. Oddělit vliv značky od ostatních faktorů je
většinou nemožné. Proto také nemůžeme aktérům cestovního ruchu přinést jednoznačný důkaz
kauzality mezi investicemi do image destinace a vývojem její návštěvnosti. S touto skutečností mohou
kalkulovat i samotní manageři DMO. Vědomí toho, že jednoznačné efekty brandingu jsou obtížně
zjistitelné, může ovlivnit i strategii rozhodování samotných managerů DMO směrem k morálnímu
hazardu.
Za třetí, branding je typicky kooperativní aktivitou, nad kterou musí být shoda napříč zájmovými
skupinami. Nalezení společných kognitivních a afektivních hodnot, na kterých značka stojí není
jednoduché. Ještě větším problémem je ztotožnění se s konkrétním podobou prosazované značky
(charakter komunikační strategie i operativy). Dílčí regiony, resorty, provozovatelé atraktivity mohou
mít pocit nedostatečného zdůraznění jejich vlastních přínosů pro celý region. Výsledkem je neochota
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
679
značku používat a prosazovat nebo je konečné řešení příliš abstraktní, které nedostatečně oslovuje
poptávku.
Všechny zmíněné problémy nepůsobí izolovaně, ale jsou navzájem propojeny a doplňují se. To
vytváří prostředí velké nejistoty, které ovlivňuje rozhodování aktérů, a především podnikatelů o
vstupu do kooperačních vztahů. V lepším případě aktivně nechávají tuto aktivitu na DMO či jiné
platformě podporované veřejným sektorem. V horší variantě problematiku brandingu úplně ignorují.
Poskytování informací
Distribuce informací se dnes většinově orientuje na internetové distribuční kanály. Internet je vedle
doporučení známých nejdůležitějším zdrojem informací (Xiang, Wang, O’Leary, & Fesenmaier,
2015). To si uvědomují všichni MSP. Otázkou je kvalita a schopnost se v tomto prostředí prosadit a
být viděn.
Jedna věc je umět svoje služby nabídnou, druhou rovinou je poskytovat komplexní a aktuální
informace nejen o vlastní službě, ale také o celém řetězci služeb, popř. destinaci jako celku. Zde MSP
čelí řadě překážek a nevýhod. Distribuce informací je stále sofistikovanější aktivitou, která je spojena
se znalostí e-marketingových aktivit (blíže Mistilis, Buhalis, & Gretzel, 2014). Nákup reklamy
v reklamních systémech globálních internetových společností, optimalizace webu pro vyhledávače,
direct mailing, PR aktivity jsou pro řadu malých podniků obtížně řešitelné aktivity. Obvykle se
spoléhají na tradiční a jednoduché způsoby poskytování informací o svých službách (vlastní web,
kontaktní formulář, využití internetových zprostředkovatelů/online travel agency typu Slevomat,
Booking apod.).
Malí a střední podnikatelé se soustřeďují na poskytování informací primárně o své nabídce. O dalších
prvcích nabídky navázaných na hodnotový řetězec služeb informují velmi rozdílně. Pohybujeme se
zde v určitém kontinuu mezi dvěma externími situacemi. Pozice MSP v tomto kontinuu je obvykle
dána velikostí podnikatelského subjektu a mírou jeho podnikatelské aktivity. Mikropodniky jsou
zpravidla soustředěny samy na sebe. S ostatními příliš nekooperují, a to jak v rovině věcné, tak
informační. Větší MSP mohou uplatňovat strategii ovládnutí klíčových prvků řetězce služeb a tomu
uzpůsobují i svoji informační politiku (typicky jde o lyžařské areály, jejichž majitelé nabízí kromě
vlastního lyžování i další základní i doprovodné služby), popř. prostřednictvím kooperačních aktivit
marketingově řídí celý produkt.
Praxe ukazuje, že nabídka informací prostřednictvím jednotlivých subjektů nabídky je díky rozvoji
informačních technologií schůdná. Koneckonců návštěvník si potřebné informace vždy určitým
způsobem najde. Na druhou stranu koncentrace informací na jedno místo (ať už fyzické či virtuální)
přináší úspory z rozsahu a další synergické efekty v podobě vyšší kvality poskytování informací či
zajištění ucelené a aktuální informovanosti spotřebitelů. Lze tak řešit problém asymetrie informací,
která je s nabídkou služeb v cestovním ruchu tradičně spojována (blíže Šauer, 2015; Smeral, 2006).
Hlavně mikropodniky a rodinné podniky, bez většího finančního a lidského kapitálu, nemají
prostředky na kvalitní a ucelené poskytování informací svým potenciálním klientům. Proto je tu
poměrně velký prostor pro kooperaci s DMO či jinou organizací.
Rezervace/prodej
Rozvoj rezervačních a prodejních kanálů prošel v posledních letech prudkým rozvojem. Na trhu se
etablovalo množství nových i zavedených hráčů (online travel agancy/OTA), kteří dokáží poměrně
efektivně zprostředkovat prodej volných kapacit destinace a jejich aktérů (hlavně ubytování, ale i
wellness apod.). To v zásadě velmi změnilo podmínky MSP v dostupnosti poptávky. Malé a střední
podniky se nemusí spoléhat na vlastní distribuční kanály a prodej mohou realizovat prostřednictvím
zmíněných firem (např. Booking.com, hotels.com, Airbnb, aj.). OTA převzali hlavní roli v distribuci
rezervací a řada DMO o svoje pozice v této oblasti přichází. Na druhou stranu rezervační a distribuční
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
680
systémy jsou stále pouze nástrojem, o který je třeba pečovat. I zde je nutné dovednosti a znalosti, které
dokáží optimalizovat výtěžnost kapacit nabízených služeb. Proto existuje poměrně velké množství
malých podniků a firem, které se do aktivní online distribuce nezapojují.
Pobyt v destinaci/tvorba produktu
Zde se projevuje vzájemná propojenost MSP. Z hlediska aktivit je třeba klást důraz na tvorbu
produktu, resp. na věcnou realizaci připravených produktů a vnitřní marketing. Význam těchto aktivit
roste. Nejde pouze o výše zmíněnou povahu produktu cestovního ruchu a s ním spojené poptávkové
trendy, ale také instantní chování návštěvníků v destinaci. Výzkumy ukazují, že podoba vlastního
programu v destinaci vzniká na základě řady dílčích rozhodnutí během pobytu v destinaci. Na rozdíl
od jiných odvětví cestovní ruch je charakteristický kontinuálním a více násobným rozhodovacím
procesem (Jeng & Fesenmaier, 2002), tudíž návštěvníci průběžně vyhledávají informace, aby
snižovali riziko neurčitosti a podpořili svoje rozhodnutí (Williams & Baláž, 2015). V souvislosti
s využíváním mobilních telefonů a neustálého připojení k internetu se objevilo i nové pojetí
rozhodovacího procesu, který ovlivňuje i povahu preferencí a ve svém důsledku i zákaznickou cestu
(Customer Journey). Řada autorů mluví o tzv. mikro-momentech (Adams et al., 2015; Biloš, Turkalj
& Kelić, 2016) propojených s vyhledáváním informací. Adams et al. (2015) uvádí čtyři základní
kategorie mikro-momentů: I-want-to-know, I-want-to-go, I-want-to buy, a I-want-to-do. Podstatou je
fakt, že čas mezi vyhledávanou informací a rozhodnutím se velmi zkracuje a je na managementu
destinací či jednotlivých MSP, aby dokázali svoji nabídku zacílit právě na tento okamžik.
V této fázi marketingového trychtýře je tudíž velký prostor pro kooperaci MSP. Chování návštěvníků
v destinaci vyžaduje koordinovaný postup, který na jedné straně umožní velmi rychle propojovat dílčí
prvky nabídky destinace, na straně druhé k tomu vytvoří i nástroje. Role MSP je v tomto procesu
různá, determinovaná přístupem MSP k destinačním zdrojům a formálním i neformálním vlivem
jednotlivých aktérů na rozhodovací procesy ostatních stakeholderů v destinaci. Praxe ukazuje, že
nějaký koordinační subjekt je v této fázi nezbytný. Zda jím bude dominantní podnikatelský subjekt
nebo DMO, je otázka konkrétní situace v destinaci.
Post-nákupní chování
Informační technologie dramaticky změnily způsob, jak pracujeme s informacemi a ve svém důsledku
i jak komunikujeme. Jak uvádí Choe, Kim, & Fesenmaier (2016) Web 2.0 a sociální média jako je
např. Facebook.com, Instagram.com, TripAdvisor.com umožnily návštěvníkům budovat novou
kvalitu vazeb s destinacemi cestovního ruchu. Mobilní technologie navíc změnily povahu a
načasování používání informací o cestovní a destinacích cestovního ruchu. Využívání těchto nových
technologií přineslo ještě jednu podstatnou změnu. Samotní návštěvníci přestali být čistě příjemci
informací a stávají se i jejich tvůrci (Wang, Xiang, & Fesenmaier, 2016). To má zásadní dopady na
marketingovou strategii destinací.
Jednoduché a autentické šíření zkušeností s pobytem v destinaci ovlivňuje rozhodnutí široké skupiny
potenciálních návštěvníků. Více než kdy jiny je podstatná kvalita každé poskytnuté služby.
Nespokojenost se neprojevuje pouze dopady na konkrétního provozovatele, ale také nepřímo na celou
destinaci a její vnímání. Řízení kvality poskytovaných služeb ze strany DMO či jiné zastřešující
organizace je zásadní.
Další rovinou je práce s opakovanou návštěvností a navazování dlouhodobých vztahů s návštěvníky
destinace. Ne každý malý podnikatel má prostor pro cílenou a dlouhodobou práci se svými klienty.
Sdružování informací o klientech/návštěvnících a jejich využití k iniciaci opakované návštěvnosti je
jeden z možných synergických efektů kooperačních aktivit. Další takovou aktivitou mohou být šetření
poptávky a jejího chování či spokojenosti, popř. výzkumy sdílených informací o destinaci v sociálních
médiích (blíže Ek et al., 2008). Ve všech těchto případech je tu potenciál pro úsporu nákladů.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
681
Na druhou stranu přímá vazba mezi poskytovatelem služby (např. ubytování) a klientem je neméně
důležitá. Osobní a upřímná komunikace se svými klienty může být daleko hodnověrnější než
standardizované newslettery hromadně rozesílané DMO. Proto je třeba hledat rovnováhu mezi
individuální komunikací a využitím synergií.
Závěr
Rozbor marketingových aktivit destinace ukázal na nutnost kooperace malých a středních podniků
v destinaci. Jejich pozice však není vždy stejná. Závisí na mnoha okolnostech. Především na míře
interdependence, přístupu k destinačním zdrojům a tržní síle, kterou disponují. Jejich roli však nelze
hodnotit v destinaci jako celku (která je obvykle vymezena administrativními hranicemi), ale v rámci
představených strategických obchodních oblastí (SBA). Tento koncept vychází z povahy a struktury
poptávky a také z komplexity destinačních procesů. Ukazuje se, že motivace ke spolupráci je uvnitř
SBA nejvyšší, jelikož přirozeně propojuje pouze ty subjekty cestovního ruchu, které usilují o stejného
návštěvníka. To znamená, že jejich společným zájmem je nabídnout odpovídající pozitivní zkušenost
z návštěvy destinace.
MSP samozřejmě realizují své individuální marketingové aktivity. V řadě případů jsou tyto činnosti
jejich prioritou. Nicméně MSP si musí uvědomit, že existuje mnoho aktivit, ve kterých má smysl
kooperovat. Mezi takové aktivity patří hlavně budování brandu SBA, vnitřní marketing destinace,
propojování dílčích služeb nebo post-nákupní servis. Klíčovým předpokladem je znalost návštěvníků
a charakteru jejich chování.
SBA je tady základní platformou pro kooperaci subjektů cestovního ruchu. Nicméně role MSP není
pouze v jedné SBA destinace. Jednotlivé firmy mohou participovat na více SBA a v každé zastávat
jinou roli. Celý systém je tak velmi flexibilní.
I když pro zkoumání SBA se jeví jako velmi slibná síťová analýza aktérů cestovního ruchu, budoucí
výzkum musí být multidisciplinární a svá východiska čerpat také z ekonomické geografie,
managementu a institucionální ekonomie.
Literatura
ADAMS, L., BURKHOLDER, E., HAMILTON, K., (2015). Micro-Moments: Your Guide to Winning the[1]
Shift to Mobile. Google. [online]. [cit. 25.3.2017]. Dostupné z:
https://www.thinkwithgoogle.com/collections/micromoments-guide.html .
BERITELLI, P., BIEGER, T., LAESSER, C., (2007). Destination Governance: Using Corporate[2]
Governance Theories as a Foundation for Effective Destination Management. Journal of Travel Research,
vol. 46, no. 1, pp. 96–107. DOI 10.1177/0047287507302385.
BERITELLI, P., BIEGER, T., LAESSER, C., (2011). Destinationsstrukturen der 3. Generation: Der[3]
Anschluss zum Markt. Universität St. Gallen.
BERITELLI, P., BIEGER, T., LAESSER, C., (2014). The new frontiers of destination management:[4]
Applying variable geometry as a function-based approach. Journal of Travel Research, vol. 53, no. 4, pp.
403-417. DOI 10.1177/0047287513506298.
BERITELLI, P., et al. (2015). The St. Gallen model for destination management. St. Gallen: IMP-HSG.[5]
ISBN 978-3-9523471-9-5.
BILOŠ, A., TURKALJ, D., KELIĆ, I., (2016). Micro-moments of user experience: An approach to[6]
understanding online user intentions and behavior. In Book of papers: 1st Croatian Direct Marketing
Association Conference. Varaždin. ISSN 2459-7953. [online]. [cit. 25.3.2017]. Dostupné z
http://bib.irb.hr/datoteka/852414.CRODMA-PROCEEDINGS-00000003.pdf#page=75 .
BLICHFELDT, B. S., (2003). Unmanageable Tourism Destination Brands? (No. 47). Esbjerg.[7]
DWYER, L., EDWARDS, D., MISTILIS, N., ROMAN, C., SCOTT, N., (2009). Destination and enterprise[8]
management for a tourism future. Tourism Management, vol. 30, no. 1, pp. 63-74. DOI
10.1016/j.tourman.2008.04.002.
EK, R., LARSEN, J., HORNSKOV, S. B., MANSFELDT, O. K., (2008). A Dynamic Framework of[9]
Tourist Experiences: Space-time and Performances in the Experience Economy. Scandinavian Journal of
Hospitality and Tourism, vol. 8, no. 2, pp. 122-140. DOI 10.1080/15022250802110091.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
682
FYALL, A., GARROD, B., WANG, Y., (2012). Destination collaboration: A critical review of theoretical[10]
approaches to a multi-dimensional phenomenon. Journal of Destination Marketing and Management, vol.
1, no.1-2, pp. 10-26. DOI 10.1016/j.jdmm.2012.10.002.
GNOTH, J., (2004). Strengthening Tourism SME Brands. In M. Fueglistaller, T. Volery, & W. Weber[11]
(Eds.), Value creation in entrepreneurship and SMEs, pp. 261-270. Univesity of St. Gallen.
GUNN, C. A., (1988). Tourism planning (2nd edn.). New York: Taylor and Francis.[12]
CHOE, Y., KIM, J., FESENMAIER, D. R., (2016). Use of social media across the trip experience: An[13]
application of latent transition analysis. Journal of Travel & Tourism Marketing, vol. 34, no. 4, pp. 1-13.
DOI 10.1080/10548408.2016.1182459.
JENG, J., FESENMAIER, D. R. (2002). Conceptualizing the Travel Decision-Making Hierarchy: A[14]
Review of Recent Developments. Tourism Analysis, vol. 7, no. 1, 15-32. DOI
10.3727/108354202108749925.
JERNSAND, E. M., KRAFF, H., & MOSSBERG, L., (2015). Tourism Experience Innovation Through[15]
Design. Scandinavian Journal of Hospitality and Tourism, vol. 15, sup. 1, pp. 98-119. DOI
10.1080/15022250.2015.1062269.
MISTILIS, N., BUHALIS, D., GRETZEL, U., (2014). Future eDestination Marketing: Perspective of an[16]
Australian Tourism Stakeholder Network. Journal of Travel Research, vol. 53, no. 6, pp. 778-790. DOI
10.1177/0047287514522874.
MOSSBERG, L., (2007). A Marketing Approach to the Tourist Experience. Scandinavian Journal of[17]
Hospitality and Tourism, vol. 7, no. 1, pp. 59-74. DOI 10.1080/15022250701231915.
PEARCE, D. G., (2013). Toward an Integrative Conceptual Framework of Destinations. Journal of Travel[18]
Research, vol. 53, no. 2, pp. 141-153. DOI 10.1177/0047287513491334.
PINE, B. J., GILMORE, J. H., (2011). The experience economy. Harvard Business Press. ISBN[19]
9781422161975.
SCOTT, N., COOPER, C., BAGGIO, R., (2008). Destination Networks. Four Australian Cases. Annals of[20]
Tourism Research, vol. 35, no. 1, pp. 169-188. DOI 10.1016/j.annals.2007.07.004.
SMERAL, E., (1998). The impact of globalization on small and medium enterprises: new challenges for[21]
tourism policies in European countries. Tourism Management, vol. 19, no. 4, pp. 371-380. DOI
10.1016/S0261-5177(98)00036-3.
SMERAL, E., (2006). Aspects to justify public tourism promotion: An economic perspective. Tourism[22]
Review, vol. 61, no. 3, pp. 6-14. DOI 10.1108/eb058474.
SONG, H., LIU, J., CHEN, G., (2013). Tourism Value Chain Governance: Review and Prospects. Journal[23]
of Travel Research, vol. 52, no. 1, pp. 15-28. DOI 10.1177/0047287512457264.
ŠAUER, M., (2015). Marketingové partnerství v řízení destinace. In XVIII . mezinárodní kolokvium o[24]
regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 681-690. ISBN 978–80–210–
7861–1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-7861-2015-91.
ŠAUER, M., et al., (2015). Cestovní ruch. Brno: Masarykova univerzita.[25]
VAN DER ZEE, E., VANNESTE, D., (2015). Tourism networks unravelled; a review of the literature on[26]
networks in tourism management studies. Tourism Management Perspectives, vol. 15, pp. 46-56. DOI
10.1016/j.tmp.2015.03.006.
WANG, D., XIANG, Z., FESENMAIER, D. R., (2016). Smartphone Use in Everyday Life and Travel.[27]
Journal of Travel Research, vol. 55, no. 1, pp. 52-63. DOI 10.1177/0047287514535847.
WEIERMAIR, K., (2006). Prospects for Innovation in Tourism. Journal of Quality Assu.rance in[28]
Hospitality & Tourism, vol. 6, no. 3-4, pp. 59-72. DOI 10.1300/J162v06n03_04.
WILLIAMS, A. M., BALÁŽ, V., (2015). Tourism Risk and Uncertainty: Theoretical Reflections. Journal[29]
of Travel Research, vol. 54, no. 3, 271-287. DOI 10.1177/0047287514523334.
WILLIAMSON, O. E., (1979). Transaction-Cost Economics: The Governance of Contractual Relations.[30]
Journal of Law and Economics, vol. 22, no. 2, pp. 233-261. DOI 10.2307/725118.
XIANG, Z., WANG, D., O’LEARY, J. T., FESENMAIER, D. R., (2015). Adapting to the Internet: Trends[31]
in Travelers’ Use of the Web for Trip Planning. Journal of Travel Research, vol. 54, no. 4, pp. 511-527.
DOI 10.1177/0047287514522883.
ŻEMŁA, M., (2016). Tourism destination: The networking approach. Moravian Geographical Reports,[32]
vol. 23, no. 4. DOI 10.1515/mgr-2016-0018.
Příspěvek byl zpracován za podpory specifikovaného výzkumu MUNI/A/1046/2016: Primární
výzkum malých a středních podnikatelů v cestovním ruchu.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
683
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-89
VZŤAH MEDZI PODPOROU PODNIKATEĽSKÝCH AKTIVÍT
A KONKURENCIESCHOPNOSŤOU CESTOVNÉHO RUCHU
SLOVENSKA
THE RELATION BETWEEN THE SUPPORT OF BUSINESS ACTIVITIES
AND TOURISM COMPETITIVENESS OF SLOVAKIA
TOMÁŠ GAJDOŠÍK 1
ZUZANA GAJDOŠÍKOVÁ 1
ĽUDMILA ELEXOVÁ 1
ĽUBOŠ ELEXA 2
PAVOL KRÁĽ 3
1
Katedra cestovného ruchu a spoločného stravovania
2
Katedra ekonomiky a manažmentu podniku
3
Katedra kvantitatívnych metód a informa. systémov
Ekonomická fakulta
Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici
1
Department of Tourism and Hospitality
2
Depart. of Corporate Economics and Management
3
Depart. of Quantitative methods and Inform. systems
Faculty of Economics
Matej Bel University
Tajovského 10, 975 90 Banská Bystrica, Slovakia
E-mail: tomas.gajdosik@umb.sk, zuzana.gajdosikova@umb.sk, ludmila.elexova@umb.sk,
lubos.elexa@umb.sk, pavol.kral@umb.sk
Anotácia
Konkurencieschopnosť cieľového miesta cestovného ruchu je spojená so schopnosťou poskytovať
tovary a služby zamerané na uspokojovanie potrieb návštevníkov lepšie ako iné cieľové miesta.
Podporou podnikateľských aktivít v cestovnom ruchu je možné zlepšovať produkt cieľového miesta,
a tak lepšie uspokojovať potreby návštevníkov. Cieľom príspevku je preskúmať, či podpora
podnikateľských aktivít v cestovnom ruchu viedla k rastu výkonnosti a konkurencieschopnosti
cestovného ruchu na Slovensku. Príspevok sa zameriava na vzťah medzi výkonnosťou cestovného
ruchu a výškou nenávratných finančných prostriedkov z operačných programov
Konkurencieschopnosť a hospodársky rast a Program rozvoja vidieka v rokoch 2007 – 2013. Skúma
aj umiestnenie podpory vzhľadom na regióny cestovného ruchu. Korelačnou analýzou identifikuje
vzťah medzi konkurencieschopnosťou a podporenými 812 podnikateľskými aktivitami. Výsledkom
skúmania je zistenie, že existuje silná priama závislosť medzi výškou nenávratných finančných
prostriedkov a zvýšením počtu návštevníkov a počtu ubytovacích zariadení v 72 okresoch Slovenska a,
že najviac podporené boli aktivity v regiónoch cestovného ruchu s medzinárodným významom.
Kľúčové slová
cieľové miesto cestovného ruchu, konkurencieschopnosť, podpora podnikateľských aktivít, prostriedky
z fondov Európskej únie, región cestovného ruchu
Annotation
Competitiveness of tourism destination is associated with the ability to provide goods and services
designed to meet the needs of visitors better than other destinations. The support of business activities
in tourism can improve destination product and lead to better meeting of visitor needs. The aim of the
paper is to examine whether the support of business activities in tourism has led to growth in
performance and competitiveness of tourism in Slovakia. This paper focuses on the relationship
between the performance of tourism and the financial amount of European development funds from
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
684
the operational program Competitiveness and economic growth and Rural development program in
the years 2007 - 2013. It examines the location of the support in tourism regions. By correlation
analysis it identifies the relationship between competitiveness and supported 812 business activities.
The result of the investigation lies in findings that there is a strong direct correlation between the
amount of European development funds and the number of visitors and the number of accommodation
facilities in 72 districts of Slovakia and that majority of activities were supported in the regions with
international significance.
Key words
competitiveness, EU funding, Tourism destination, Tourism region, Support of business activities
JEL classification: R1, Z32
1. Úvod
Zameranie podpory podnikania v cestovnom ruchu v Slovenskej republike vychádza v súčasnosti
predovšetkým z platnej slovenskej legislatívy a usmernení Európskej komisie. Nadväzuje na
najdôležitejšie strategické dokumenty a iniciatívy EÚ (Small Business Act; Akčný plán pre
podnikanie 2020, Stratégia rozvoja cestovného ruchu v Slovenskej republike do roku 2020,
Marketingová stratégia Slovenskej agentúry pre cestovný ruch na roky 2014 – 2020 In Slovenská
agentúra pre cestovný ruch, 2013), zamerané na vytváranie priaznivého prostredia pre podnikanie
najmä malých a stredných podnikov a podnikanie v cestovnom ruchu.
Nenávratná finančná pomoc v podobe dotácií sa stala významným prostriedkom podpory podnikania a
rozvoja cestovného ruchu na Slovensku najmä v období pred a po vstupe do Európskej únie.
V súvislosti s uplatňovaním Európskej regionálnej politiky sa na Slovensku do popredia dostala
pomoc z fondov Európskej únie. Európska regionálna politika, označovaná aj ako kohézna politika, je
politika súdržnosti zameraná na tzv. znevýhodnené (menej rozvinuté) regióny a jej účelom je
vyrovnávanie rozdielov medzi regiónmi Európy. Je najdôležitejšou investičnou politikou Európskej
únie. Jej cieľom je podporovať tvorbu pracovných miest, konkurencieschopnosť podnikov,
hospodársky rast, trvalo udržateľný rozvoj a zlepšovanie kvality života občanov prostredníctvom
investícií (Európska komisia, 2014).
Možnosti rozvoja cestovného ruchu v Slovenskej republike sa odlišujú nielen v závislosti od
potenciálu cieľového miesta, ktorý je daný primárnou ponukou cestovného ruchu, ale aj v závislosti
od úrovne ekonomického a sociálneho rozvoja regiónu. Pre cieľové miesta v Slovenskej republike sú
charakteristické veľké rozdiely medzi územiami, vrátane odlišností v ponuke a rozsahu služieb
v cestovnom ruchu, na ktoré sa zameriava investičná pomoc.
Príspevok sa venuje vzťahu podpory podnikateľských aktivít v cestovnom ruchu na Slovensku
z prostriedkov fondov Európskej únie a konkurencieschopnosti cestovného ruchu. Zameriava sa na
podporu súvisiacu s investičnou činnosťou, ktorá bola realizovaná prostredníctvom vybraných
opatrení dvoch operačných programov v programovom období 2007 až 2013 (Operačný program
Konkurencieschopnosť a hospodársky rast a Program rozvoja vidieka SR 2007 – 2013). Prijímateľmi
pomoci boli podnikateľské subjekty v cestovnom ruchu.
2. Teoretické východiská
Podporou podnikania rozumieme súhrn nástrojov a inštitúcií, ktoré sú vytvorené za účelom rozvoja
podnikateľskej činnosti malých a stredných podnikov. Inštitúcie využívajú nástroje podpory
podnikania a zameriavajú sa na vytváranie nových pracovných príležitostí, riešenie regionálnych
problémov, zvyšovanie exportnej výkonnosti krajiny, rozvoj cestovného ruchu, rozvoj
poľnohospodárstva, zdravotníctva a iné (Maráková et al., 2016). Osobitá pozornosť je venovaná
podpore s ohľadom na rozdiely medzi regiónmi v rámci Európskej únie, ale aj vo vnútri krajiny, ako
cieľového miesta cestovného ruchu. Hlaváček (2016) uvádza, že posilňovanie regionálnej
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
685
konkurencieschopnosti je osobitne dôležité v tranzitných ekonomikách, pretože je nositeľom
ekonomického rastu, ktorý poukazuje na schopnosť regiónov zavŕšiť procesy ekonomickej
transformácie a dosiahnuť mieru rozvinutosti vyspelých regiónov v západnej Európe.
V súčasnosti neexistuje jednotná definícia a prístup k vymedzeniu konkurencieschopnosti.
Konkurencieschopnosť je analyzovaná prevažne vo väzbe na konkurencieschopnosť štátu a podniku,
výraznejšiu pozornosť vo vzťahu k cieľovému miestu cestovného ruchu získala až v posledných
dvoch desaťročiach. Definície konkurencieschopnosti vymedzené v literatúre zohľadňujú jej mikro aj
makroekonomické hľadisko (Dwyer, Kim, 2003).
Významnú úlohu v skúmaní konkurencieschopnosti zohrali už predstavitelia klasickej ekonómie
Smith a Ricardo. Okolo roku 1994 začali ekonómovia argumentovať, že tradičné teórie
medzinárodného obchodu by sa mali zamerať aj na iné dimenzie konkurencieschopnosti, ako je
produktivita ako taká a začali akceptovať Porterov argument, že uspieť na trhu v podmienkach
globálnej ekonomiky nie je možné, pokiaľ nie je zabezpečená dobrá alokácia vlastných zdrojov
Ekonómovia začali zdôrazňovať význam konkurencieschopnosti a jej väzieb na podnik (Smit, 2010).
Do popredia sa dostáva jej skúmanie z mikroekonomického hľadiska.
V 90. rokoch 20 storočia sa začala venovať väčšia pozornosť regionálnej konkurencieschopnosti
(Pelantová, Kouřilová, 2016) , ako aj konkurencieschopnosti cieľového miesta cestovného ruchu.
Problematikou konkurencieschopnosti cieľového miesta sa začali medzi prvými zaoberať autori
Ritchie a Crouch, ktorých cieľom bolo vyvinúť model, ktorý vychádza tak z teórie komparatívnych
výhod klasických ekonómov, ako aj z Porterovej teórie konkurenčných výhod (Crouch, 2007). Nimi
vytvorený tzv. „Calgarský model konkurencieschopnosti v cestovnom ruchu“ považuje infraštruktúru
služieb a supraštruktúru cestovného ruchu za faktor atraktívnosti, ktorá ovplyvňuje pôsobenie
cieľového miesta cestovného ruchu (Ritchie, Crouch, 1993 In Wilde, Cox, 2008). Podniky cestovného
ruchu, ktoré tvoria neodmysliteľnú súčasť ponuky cestovného ruchu sú neodmysliteľnou súčasťou aj
neskôr rozpracovaných modelov konkurencieschopnosti cieľového miesta, najmä „Koncepčného
modelu konkurencieschopnosti cieľového miesta“ (Ritchie, Crouch, 2003) a „Integrovaného modelu
konkurencieschopnosti“ (Dwyer, Kim, 2003). Podpora podnikateľských aktivít v cestovnom ruchu by
teda mala viesť k vyššej konkurencieschopnosti cieľového miesta cestovného ruchu.
3. Cieľ materiál a metodika
Cieľom príspevku je preskúmať, či podpora podnikateľských aktivít v cestovnom ruchu viedla k rastu
výkonnosti a konkurencieschopnosti cestovného ruchu na Slovensku. Pre naplnenie cieľa využijeme
sekundárne zdroje informácií. Ide o údaje zo Štatistického úradu Slovenskej republiky, údaje o výške
pridelených nenávratných finančných príspevkov z dostupných materiálov riadiacich orgánov
skúmaných operačných programov vyhodnocujúcich stav implementácie. Údaje sme získali v rámci
spolupráce s Najvyšším kontrolným úradom Slovenskej republiky.
Skúmaný súbor tvorí 256 podporených projektov v rámci operačného programu
Konkurencieschopnosť a hospodársky rast a 556 projektov Programu rozvoja vidieka. Spolu ide o 812
podporených podnikateľských aktivít v cestovnom ruchu. Ide o celý základný súbor podporených
projektov v cestovnom ruchu z oboch operačných programov.
Pre naplnenie cieľa sme využili korelačnú analýzu. Pri sledovaní vzájomného vzťahu medzi výškou
nenávratného finančného príspevku a ukazovateľmi rozvoja cestovného ruchu sme, vzhľadom na to,
že skúmame kvantitatívne a aj ordinálne premenné, využili Pearsonov a Spearmanov korelačný
koeficient, ktoré môžu nadobúdať hodnoty z intervalu <-1;1>. Ich kladné hodnoty identifikujú priamy
vzťah, Naopak, ich záporné hodnoty indikujú nepriamy vzťah.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
686
4. Výsledky a diskusia
Podpora podnikateľských aktivít bola v programovom období 2007 až 2013 považovaná za
prostriedok rastu konkurencieschopnosti cestovného ruchu. Cieľom operačného programu
Konkurencieschopnosť a hospodársky rast bolo zabezpečenie trvalo udržateľného hospodárskeho
rastu a zamestnanosti. Zameriaval sa na aktivity, ktorými sa zabezpečí trvalo udržateľný rast,
zvýšenie konkurenčnej schopnosti, rast pridanej hodnoty a zamestnanosti v priemysle a v službách.
Podnikateľské subjekty v cestovnom ruchu boli podporené prostredníctvom cieľa prioritnej osi 3
Cestovný ruch, ktorým bol rast konkurencieschopnosti a výkonnosti cestovného ruchu, konkrétne
opatrenie 3.1 Podpora podnikateľských aktivít v cestovnom ruchu malo viesť k budovaniu
komplexných služieb s celoročným využitím spojených s využívaním kultúrneho a prírodného
dedičstva.
Program rozvoja vidieka 2007 – 2013 bol zameraný na dosiahnutie trvalo udržateľného rozvoja
vidieka, zvýšenie konkurencieschopnosti poľnohospodárstva, potravinárstva a lesného hospodárstva,
zlepšenie stavu životného prostredia a krajiny, skvalitnenie života vo vidieckych oblastiach
a diverzifikáciu vidieckeho hospodárstva. V nadväznosti na cieľ operačného programu bol cestovný
ruch podporený v rámci Prioritnej osi 3 Kvalita života vo vidieckych oblastiach a diverzifikácia
vidieckeho hospodárstva, a to prostredníctvom dvoch opatrení: 3.1 – Diverzifikácia smerom k
nepoľnohospodárskym činnostiam a 3.2 – Podpora činností v oblasti vidieckeho cestovného ruchu.
Oba operačné programy a nami skúmané opatrenia boli formulované vo vzťahu k zvyšovaniu
výkonnosti a konkurencieschopnosti cestovného ruchu.
4.1. Vplyv podpory podnikateľských aktivít na výkonnosť cestovného ruchu Slovenska
Vzťah výkonnosti cestovného ruchu a podporou podnikateľských aktivít sme overili zisťovaním
závislosti medzi výškou poskytnutých nenávratných finančných prostriedkov a počtom návštevníkov,
počtom prenocovaní, počtom ubytovacích zariadení a počtom lôžok. Podporené podnikateľské
aktivity sme zatriedili do 72 okresov Slovenska. Údaje o počte návštevníkov, prenocovaní,
ubytovacích zariadení a lôžok za okresy sme získali z databázy Štatistického úradu Slovenskej
republiky.
Výšku poskytnutých nenávratných finančných prostriedkov v jednotlivých okresoch sme porovnali so
zmenou počtu návštevníkov, prenocovaní, ubytovacích zariadení a lôžok (tabuľka 1). Keďže
porovnávame dve kvantitatívne premenné, použili sme Pearsonov korelačný koeficient. Zmenu sme
vypočítali ako rozdiel stavu v roku 2015 a priemeru za roky 2001-2008. Vychádzali sme pritom zo
skutočnosti, že do roku 2008 ešte podniky cestovného ruchu nemali k dispozícii nenávratné finančné
prostriedky. Ročný priemer za obdobie 2001-2008 sme brali do úvahy z toho dôvodu, aby sme
eliminovali vplyv hospodárskej krízy. Rok 2015 sme brali do úvahy, pretože v tomto roku sú už
projekty z operačného programu ukončené a môžu sa prejaviť v dopyte po službách cestovného ruchu.
Tab. 1: Vzťah medzi výškou podpory podnikateľských aktivít a počtom návštevníkov, prenocovaní,
ubytovacích zariadení a lôžok
Correlations
NFP
Navstevnici_prie
mer (2015-
2001/2008)
Prenocovania_pri
emer(2015-
2001/2008)
UZ_priemer
(2015-2001/2008)
Lozka_priemer
(2015-2001/2008)
NFP Pearson Correlation 1 ,635**
,183 ,759**
,214
Sig. (2-tailed) ,000 ,123 ,000 ,071
N 72 72 72 72 72
Zdroj: Vlastné spracovanie, 2017.
Výsledky korelačnej analýzy indikujú, že poskytnuté nenávratné finančné prostriedky mali silný
priamy vplyv na rast počtu návštevníkov a počtu ubytovacích zariadení. Závislosť medzi výškou
nenávratného finančného prostriedku a zmenou počtu prenocovaní (prípadne zmenou počtu lôžok) je
slabá. Po štandardizácií ukazovateľov je možné výsledky znázorniť aj graficky (graf 1).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
687
Obr. 1: Grafické vyjadrenie závislosti medzi výškou podpory podnikateľských aktivít a počtom
návštevníkov, prenocovaní, ubytovacích zariadení a lôžok
Zdroj: Vlastné spracovanie, 2017.
Na základe korelačnej analýzy môžeme tvrdiť, že podpora podnikateľských aktivít v cestovnom ruchu
v rokoch 2007 – 2013 viedla k zvýšeniu počtu návštevníkov a ubytovacích zariadení cestovného
ruchu. V menšej miere prispela aj k rastu počtu prenocovaní a lôžok v okresoch Slovenska. Vplyv
podpory podnikateľských aktivít a výkonnosti sektora cestovného ruchu hodnotíme ako pozitívny.
4.2. Smerovanie podpory podnikateľských aktivít do regiónov cestovného ruchu
Vzhľadom na zvýšenie konkurencieschopnosti cestovného ruchu je potrebné analyzovať smerovanie
podpory do regiónov cestovného ruchu. Regióny s vyšším významom majú lepšie predpoklady pre
rozvoj cestovného ruchu s ohľadom na infraštruktúru služieb. V súlade s overením vhodnosti
umiestnenia podpory sme skúmali vzťah medzi výškou poskytnutých nenávratných finančných
prostriedkov v jednotlivých projektoch a významom regiónu cestovného ruchu, ktorý mu bol
pridelený v Regionalizácii cestovného ruchu Slovenska. Regionalizácia cestovného ruchu rozdeľuje
územie Slovenska na 21 regiónov cestovného ruchu do štyroch kategórií podľa významu:
medzinárodný (Bratislavský, Severopovažský, Liptovský, Horehronský, Tatranský),
národný (Strednopovažský, Turčiansky, Oravský, Košický, Šarišský),
nadregionálny (Podunajský, Dolnopovažský, Nitriansky, Hornonitransky, Gemerský, Pohronský,
Spišský),
regionálny (Záhorský, Ipeľský, Hornozemplínsky, Dolnozemplínsky).
Závislosť medzi výškou nenávratného finančného príspevku a významnosťou regiónu dokumentu je
tabuľka 2. Keďže porovnávame kvantitatívnu a ordinálnu premennú, použili sme Spearmanov
koeficient poradovej korelácie.
-3
-2
-1
0
1
2
3
4
5
NFP
Návštevníci
Prenocovania
Ubytovacie zariadenia
Lôžka
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
688
Tab. 2: Vzťah medzi výškou podpory podnikateľských aktivít a významom regiónu cestovného
ruchu
Correlations
Aktuálne NFP Významnosť regiónu
Spearman's rho Aktuálne NFP Correlation Coefficient 1,000 ,156**
Sig. (2-tailed) . ,000
N 812 812
Významnosť regiónu Correlation Coefficient ,156** 1,000
Sig. (2-tailed) ,000 .
N 812 812
Zdroj: Vlastné spracovanie, 2017.
Na základe hodnoty koeficientu môžeme tvrdiť, že medzi výškou nenávratného finančného
prostriedku a významom regiónu je slabá priama závislosť. Tento fakt hovorí o tom, že podnikateľské
aktivity vo významnejších regiónoch cestovného ruchu boli podporené viac ako v menej rozvinutých
regiónoch. Tento vzťah je však slabý, čo indikuje že aj aktivity v menej významných regiónoch
cestovného ruchu boli podporené významnou mierou (obrázok 2).
Obr. 2: Grafické vyjadrenie smerovania podpory podnikateľských aktivít do regiónov cestovného
ruchu na Slovensku
Zdroj: Vlastné spracovanie podľa Racionalizácie cestovného ruchu na Slovensku, 2017.
Záver
Vzťah medzi podporou podnikateľských aktivít a konkurencieschopnosti cestovného ruchu Slovenska
je podľa preskúmaných kritérií priamy. Ukazovatele ako rast počtu návštevníkov a ubytovacích
zariadení vykazujú silnú priamu závislosť s výškou nenávratných finančných prostriedkov
podporujúcich podnikateľské aktivity v cestovnom ruchu. Ostatné skúmané ukazovatele indikujú
slabú priamu závislosť.
Aj keď sme potvrdili vzťah medzi podporou podnikateľských aktivít a konkurencieschopnosťou
cestovného ruchu, Európska komisia identifikovala pre roky 2014 až 2020 viaceré oblasti, ktoré už
ďalej neodporúča financovať z prostriedkov fondov EÚ. Patria sem aj komerčné zariadenia
cestovného ruchu (Národný strategický referenčný rámec, 2015). V programovom období 2014 až
2020 budú financované z prostriedkov fondov EÚ len zariadenia cestovného ruchu vo vidieckych
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
689
oblastiach, a to prostredníctvom Programu rozvoja vidieka SR 2014 – 2020, v súvislosti
s diverzifikáciou smerom k nepoľnohospodárskym činnostiam (Slovakia - Rural Development
Programme, 2015).
Pri interpretácii výsledkov je potrebné brať do úvahy limity výskumu, ktoré mohli výsledky analýzy
ovplyvniť. Ide najmä o to, že zvýšenie počtu návštevníkov nemuselo byť priamo spôsobené len
vplyvom nenávratných finančných prostriedkov z analyzovaných operačných programov, ale mohli ho
ovplyvniť aj iné faktory, pričom za relevantné možno považovať najmä vhodné počasie, marketingové
aktivity Slovenskej agentúry pre cestovný ruch, aktívnu činnosť manažérskych organizácií cestovného
ruchu a podnikov cestovného ruchu, investície do infraštruktúry z iných operačných programov,
prípadne vnímanie dovolenky na Slovensku ako bezpečnej alternatívy vzhľadom na rizikové faktory
v tradičných dovolenkových destináciách.
Literatúra
COM 2008/394 final, (2008). Programme for Growth and Jobs—Transfer of Business, Continuity through[1]
a new beginning. “Think Small First”; A “Small Business Act” for Europe. Brusells: Commision of the
European Communities.
COM 2012/795 final, (2012). Akčný plán pre podnikanie 2020. Opätovné stimulovanie podnikateľského[2]
ducha v Európe.
CROUCH, G.I., (2007). Modelling destination competitiveness: a survey and analysis of the impact of[3]
competitiveness attributes. Queensland: CRC for Sustainable Tourism Pty Ltd. ISBN 9781920965389.
DWYER, L., KIM, CH., (2003). Destination Competitiveness: Determinants and Indicators. Current Issues[4]
in Tourism, vol. 6, no 5, pp. 369 – 414. ISSN 1747-7603. DOI 10.1080/13683500308667962.
EURÓPSKA KOMISIA, (2014). Úvod do politiky súdržnosti EÚ 2014 – 2020. [cit. 2017-03-03]. Dostupné[5]
z: http://ec.europa.eu/regional_policy/sources/docgener/informat/ basic/basic_2014_sk.pdf.
MARÁKOVÁ, V. et. al. (2016). Factors of Tourism's Competitiveness in the European Union Countries. E[6]
& M Ekonomie a Management, vol. 19, no. 3, pp. 92 – 109. ISSN 1212-3609. DOI 10.15240/tul/001/2016-
3-007.
HLAVÁČEK, P., (2016). Hodnocení konkurencieschopnosti regionu na příkladu České republiky[7]
a Slovenska. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova
univerzita, pp. 65-73. ISBN 978–80–210–8273–1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-7.
Národný strategický referenčný rámec, (2015). Pozičný dokument Európskej komisie k Partnerskej dohode[8]
a programom SR na roky 2014 – 2020. [online]. [cit. 2017-03-03]. Dostupné z: http://www.nsrr.sk.
PELANTOVÁ, K., KOUŘILOVÁ, J., (2016). Konkurencieschopnost krajú České republiky. In XIX.[9]
mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 74-81.
ISBN 978–80–210–8273–1.DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-8.
RITCHIE, J. R. B., CROUCH, G. I., (2003). The Competitive Destination: A Sustainable Tourism[10]
Perspective. Wallingford, Oxfordshire : Cabi Publishing. ISBN 0851996647.
Slovakia - Rural Development Programme, (2015). Program rozvoja vidieka SR 2014 – 2020. [online]. [cit.[11]
2017-03-03]. Dostupné z: http://www.apa.sk.
SLOVENSKÁ AGENTÚRA PRE CESTOVNÝ RUCH, (2013). Marketingová stratégia Slovenskej[12]
agentúry pre cestovný ruch na roky 2014- 2020. [online]. [cit. 2017-03-03]. Dostupné z: http://
www.sacr.sk/fileadmin/user_upload/Statistiky/strategiaSACR/ Marketingova_strategia_
SACR_2014_2020.pdf.
SMIT, A. J., (2010). The competitive advantage of nations: is Porter’s Diamond Framework a new theory[13]
that explains the international competitiveness of countries? Southern African Business Review, vol. 14, no.
1, pp. 105 – 130. ISSN 1561-896X.
WILDE, S.J., COX, C., (2008). Linking destination competitiveness and destination development: findings[14]
from a mature Australian tourism destination. In Proceedings of the Travel and Tourism Research
Association (TTRA) European Chapter Conference -Competition in Tourism: Business and Destination
Perspectives. Helsinki, Finland, pp. 467-478.
Príspevok bol spracovaný v rámci VEGA 1/0509/16.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
690
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-90
MALÉ A STŘEDNÍ PODNIKÁNÍ V CESTOVNÍM RUCHU
A JEHO VEŘEJNÁ PODPORA
SMALL AND MEDIUM-SIZED ENTERPRISES IN TOURISM AND THEIR
PUBLIC SUPPORT
ONDŘEJ REPÍK
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: ondrej.repik@econ.muni.cz
Anotace
S činností malých a středních podniků je v cestovním ruchu spojena celá řada specifik a problémů,
které vycházejí z povahy nabídky a poptávky v cestovním ruchu. MSP hrají zásadní roli v procesu
formování nabídky, výrazně ovlivňují chování spotřebitelů, funkčnost celého systému a výkony v
cestovním ruchu. Stejně jako v jiných ekonomických oblastech i zde existují určité přirozené bariéry, z
nichž část může veřejný sektor pomoci řešit a minimalizovat. Právě tyto bariéry se staly obhajobou
pro intervence veřejného sektoru do cestovního ruchu. Nicméně i tyto zásahy jsou velmi často
neefektivní, nefunkční a v některých případech dokonce tržní prostředí v cestovním ruchu poškozují.
Článek je věnován specifikům a fungování MSP v cestovním ruchu, intervencím a podpoře cestovního
ruchu ze strany veřejného sektoru a jejich vlivu na cestovní ruch. Důkladně je analyzována veřejná
podpora cestovního ruchu z programových rámců v České republice s akcentem na malé a střední
podnikání.
Klíčová slova
cestovní ruch, MSP, veřejná podpora, přirozené bariéry, absorpční kapacita
Annotation
Activities of small and medium enterprises in tourism are linked to a number of specific features and
issues that are based on nature of tourism supply and demand. SMEs play a crucial role in shaping of
tourism supply, strongly influence consumer behavior, functionality of overall system and
performances in tourism. As in other economic areas, there exist some natural barriers, where part of
them public sector can help to solve and minimize. Those barriers have become a justification for
intervention of public sector in tourism. However, these interventions are often ineffective,
dysfunctional and even in some cases they harm the market environment in tourism. This article is
devoted to the specifics and functioning of SMEs in tourism, interventions and public subsidy of
tourism and their impact on tourism. Public support of tourism from the program frameworks in the
Czech Republic is thoroughly analyzed with emphasis on small and medium business.
Key words
tourism, SME, public support, natural barriers, absorption capacity
JEL classification: H20, H32, H40, O10, R11, Z30
Úvod
Problematika malého a středního podnikání v cestovním ruchu (dále také jen „MSP“) byla v rámci
výzkumných témat v cestovním ruchu dlouho přehlížena. Ještě v roce 1999 se Page podivoval v
jednom ze svých článků nad tím, jak málo prostoru a diskuse je MSP věnováno. Malé a střední
podniky přitom výrazným způsobem určují, do jaké míry je nabídka destinace konkurenceschopná,
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
691
jsou hlavními tvůrci nabídky v cestovním ruchu a také hybatelem dalšího rozvoje cestovního ruchu v
destinaci. MSP stojí za většinou ekonomických aktivit, které jsou s cestovním ruchem spojeny.
Situace v anglosaské literatuře se nicméně v poslední dekádě výrazněji změnila a stále více odborných
autorů věnuje své statě právě MSP v cestovním ruchu. Mezi tyto odborné autory lze zařadit například
Kellera (2004), Borodaka (2011), Buhalise (1996), Jonese a Haven-Tanga (2005), Lee, Penga a
Sangcheola (2013), Georgiadise a Christose (2012), Kinga, Breena a Whitelawa (2012), Tambunana
(2005), Breena, Jaga, Carlsena a Bergin-Seerse (2005), Halme a Fadeeva (2001), Morrisona, Carlsena
a Webera (2010), Thomase (2000), Melera, Grbaca a Horvata (2005), Zhanga (2012) a další. Na
druhou stranu české odborné prostředí ve výzkumu této problematiky stále zaostává a to i přesto, že
veřejný sektor zde má poměrně významný vliv na cestovní ruch a fungování MSP. Prostředí v České
republice je zajímavé svým přístupem k podpoře MSP, strukturou podpořených aktivit a podobou
nástrojů, jejichž použití ale do cestovního ruchu přineslo mnoho problémů a neefektivností.
S činností malých a středních podniků je v cestovním ruchu spojena celá řada specifik a problémů,
které vycházejí z povahy nabídky a poptávky v cestovním ruchu. MSP hrají zásadní roli v procesu
formování nabídky, výrazně ovlivňují chování spotřebitelů, funkčnost celého systému a výkony v
cestovním ruchu. Stejně jako v jiných ekonomických oblastech i zde ovšem existují určité přirozené
bariéry, z nichž část může veřejný sektor pomoci řešit a minimalizovat. Právě tyto bariéry se staly
obhajobou pro intervence veřejného sektoru do cestovního ruchu. Veřejný sektor tak v současnosti
patří mezi nejvýznamnější aktéry v cestovním ruchu. V podstatě je jeho vliv natolik silný, že je
schopen výrazně ovlivnit rozvoj cestovního ruchu v destinaci. Nicméně i tyto zásahy jsou velmi často
neefektivní, nefunkční a v některých případech dokonce tržní prostředí v cestovním ruchu poškozují.
Podnikatelské prostředí může být ve výsledku narušeno natolik, že se destinace přestane dále rozvíjet
a ztrácí konkurenceschopnost. V literatuře proto najdeme argumenty pro i proti vstupu veřejného
sektoru do cestovního ruchu.
Hlavním cílem článku je sumarizovat poznatky o problematice malého a středního podnikání
v cestovním ruchu a jeho veřejné podpoře. V rámci plnění tohoto cíle jsou představena specifika
cestovního ruchu, která souvisí s povahou jeho tržního prostředí a jsou více či méně svázána
s činnostmi malých a středních podniků. Dílčím cílem článku je zmapovat situaci v České republice,
kde je malé a střední podnikání v cestovním ruchu podporováno přímo či nepřímo z nejrůznějších
veřejných zdrojů. Struktura těchto zdrojů je v článku analyzována. Hlavním výsledkem a přínosem
článku je komplexní rozbor problematiky s diskusí odborných autorů a analýzou situace v českém
prostředí. V průběhu zpracování článku byly použity metody induktivně-deduktivní, dále komparace,
abstrakce a analogie.
1. Specifika tržního prostředí v cestovním ruchu
Cestovní ruch je spojen s řadou specifik, které významným způsobem ovlivňují podobu jeho tržního
prostředí a podobu jednotlivých subjektů, které zde fungují. Současně se ale stále častěji ukazuje, že
moderní cestovní ruch není o jednotlivcích, nýbrž o nabídce destinace jako celku, její
konkurenceschopnosti, propojenosti jednotlivých elementů nabídky a schopnosti aktérů
spolupracovat. Mezi nejčastěji skloňovaná specifika cestovního ruchu patří (Foret, Foretová, 2001):
rozvoj cestovního ruchu je podmíněn politicko-správními podmínkami;
produkty cestovního ruchu nelze vyrábět na sklad;
uplatňuje se silná místní vázanost, bezprostřední spojitost s územím (místem), ve kterém se
realizuje, a zejména s jeho kvalitou životního prostředí;
obvyklá je výrazná sezónnost;
trh je silně determinován přírodními faktory a dalšími nepředvídatelnými jevy;
je založeno na vysokém podílu lidské práce;
existuje těsný vztah nabídky a poptávky (změny v cenách a příjmech se obvykle bezprostředně
projeví na trhu);
poptávka je výrazně ovlivňována důchody obyvatelstva, fondem volného času, cenovou hladinou
nabízených služeb, spotřebitelskými preferencemi, motivací, módou a prestiží, celkovým
způsobem života;
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
692
nabídku silně ovlivňuje také rozvoj a využívání techniky a technologií.
Prostorové souvislosti cestovního ruchu jsou determinovány nerovnoměrným rozmístěním atraktivit.
Cestovní ruch je mnohdy mylně pokládán za rozptýlené, plošně se rozvíjející a téměř všudypřítomné
odvětví. Ve skutečnosti je ovšem územně koncentrován, mnohdy více než některá jiná odvětví. Tak
jako jiná ekonomická odvětví má cestovní ruch svou prostorovou dimenzi (projevuje se prostorovými
vazbami), v základní relaci vyjádřenou prostorovými vazbami mezi místem bydliště návštěvníků a
místem jejich rekreace. Nabídku cestovního ruchu je možné rozdělit na primární a sekundární. Složky
primární nabídky cestovního ruchu jsou utvářejícími podmínkami pro uspokojení potřeb a požadavků
návštěvníků regionu. Struktura, rozmístění a úroveň sekundární nabídky cestovního ruchu je určujícím
faktorem využitelnosti regionu pro aktivity cestovního ruchu.
2. Absorpční kapacita MSP v cestovním ruchu ve vztahu k veřejné podpoře
Bariéry dalšího rozvoje jsou cestovnímu ruchu vlastní a přirozené. Vyplývají ze specifik cestovního
ruchu, které jsou popsány výše. Veřejný sektor ovšem vystupuje jako aktér, který je schopen alespoň
část těchto přirozených bariér eliminovat či zmírnit a podpořit tak cestovní ruch a jeho tržní subjekty
v dalším rozvoji. Přirozené bariéry a z nich vycházející potřeby podnikatelské sféry nazývejme jejich
absorpční kapacitou. V odborné literatuře lze přitom nalézt mnoho přístupů k potřebám v cestovním
ruchu ve vazbě na jejich veřejnou podporu, nicméně mezi nejčastěji skloňované patří (viz například
Sharpley a Telfer, 2002, Hall a Jenkins, 1995, Elliott, 1997, Copper, Fletcher, Gilbert a Wanhill, 1993,
Šauer, 2008, Veal, 2002):
výstavba a obnova veřejné infrastruktury - v celé řadě destinací je nedostatečná a nevyhovující
současným požadavkům, které jsou na konkurenceschopné destinace kladeny;
marketing cestovního ruchu – informační asymetrie je v cestovním ruchu výraznější jak v
jakémkoli jiném odvětví;
spolupráce – zde je myšlena spolupráce všech aktérů v destinaci, tzn. MSP, veřejný sektor,
neziskové organizace, profesní sdružení, apod. Aktivní spolupráce je v současné době stále
významnějším faktorem při tvorbě konkurenceschopné nabídky;
lidský kapitál (vzdělávání) – cestovní ruch se stejně jako jiná ekonomická odvětví potýká s
nekvalitní a nedostatečně vzdělanou a motivovanou pracovní silou.
S postupující globalizací a tlakem na růst konkurenceschopnosti destinací se zvyšuje význam
především spolupráce aktérů v destinaci (jejich síťování) a na kultivaci lidského potenciálu v
cestovním ruchu. Dále lze v cestovním ruchu identifikovat řadu faktorů, které určují a ovlivňují, jak
úspěšné intervence veřejného sektoru do cestovního ruchu budou a jak dobře se podaří přirozené
bariéry dalšího rozvoje zmírnit (viz např. Michael, 2007, Vystoupil, Šauer a Repík, 2010, Hall a
Jenkins, 1995, Hall, 2008, Hartley a Hooper, 1992, Elliott, 1997, Jones a Haven-Tang, 2005,
Palatková a Zichová, 2011, Seung-Hyun, Peng a Song, 2013). Tyto faktory souvisí s nastavením
systému politiky cestovního ruchu v dané destinaci, obecně s vazbami a zvyklostmi uvnitř ekonomiky,
nastavením dalších veřejných politik a mírou jejich intervencí:
management cestovního ruchu a implementační struktura (struktura nositelů politiky cestovního
ruchu, kvalita lidského kapitálu v rámci soustavy nositelů, podoba a struktura nástrojů politiky
cestovního ruchu, apod.);
MSP musí mít dostatečně dobré legislativní zázemí, aby mohly co nejlépe fungovat a efektivně
využívat veřejnou podporu;
aktivity MSP často nelze financovat od soukromých investorů (bank), případně je jejich čerpání
spojeno s vyšším úrokem, který je ze strany MSP obtížně financovatelný;
schopnost strategického a dlouhodobého plánování uvnitř MSP (MSP musí vědět, na co budou
potřebovat veřejnou podporu, čímž budou nutit systém, aby byla podpora i takto nastavena).
Dosavadní orientace politiky cestovního ruchu, resp. jeho podpory se zaměřovala na odstraňování
nedostatků na straně fyzické nabídky destinací. Podpora směřovala hlavně do zvětšování kapacity a
zkvalitňování „těžké“ infrastruktury cestovního ruchu. „Měkké“ projekty zaměřené na tvorbu
produktů, vzdělávání, marketing, informační systémy a síťování nebyly v celkovém objemu nijak
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
693
zásadní (což je i z povahy projektů logické). Objem podpory měkkých projektů není až takovým
problémem jako jejich vlastní obsah a zaměření. Např. Vystoupil, Šauer, Studnička (2010) upozorňují
na problematickou povahu vytvářených produktů cestovního ruchu, do značné míry danou absencí
spolupráce a nízkou kvalitou lidských zdrojů, jež tyto projekty realizují. Celkově lze říci, že současná
politika cestovního ruchu selhává hlavně v aktivaci místních zdrojů a propojování aktivit jednotlivých
aktérů a hráčů v destinaci.
Aspekt propojování, resp. síťování a spolupráce je jedním z klíčových prvků aktivace potenciálu
destinací cestovního ruchu. Scott, Baggio a Cooper (2008) v této souvislosti zdůrazňují, že cestovní
ruch je značně roztříštěný. Na cestovní ruch je pohlíženo jako na prostorově velmi rozptýlený jev s
obvykle velkou vzdáleností mezi destinací a zdrojovými trhy. Zároveň je typický i vysokou
fragmentací vlastní nabídky. V odvětví se vyskytuje vysoce nadprůměrný počet malých a středních
podniků, na nabídce se podílejí i jiné subjekty (neziskové organice, sdružení obcí, občanská sdružení a
spolky, instituce veřejného sektoru, atd.). Na druhou stranu návštěvník vnímá destinaci jako celek. I
proto je produkt cestovního ruchu definován jako komplex širokého spektra služeb a prostředí
destinace (krajina, veřejné prostory, atd.). Tudíž struktura a kvalita jednotlivých prvků nabídky nutně
neznamená úspěšné postavení destinace na trhu cestovního ruchu. Ty jsou pouze nutnou podmínkou.
Cestou ke zvyšování konkurenceschopnosti destinací je utváření a posilování funkčních sítí. Ty totiž
dovolují odstraňovat objektivně existující bariéry v odvětví.
Problematika konkurenceschopnosti destinace a nabídky cestovního ruchu je jedním z ústředních
témat politiky cestovního ruchu na všech úrovních. A právě nedostatečné síťování, resp. neschopnost
spolupracovat, je dle odborných autorů jednou ze zásadních brzd růstu konkurenceschopnosti v
cestovním ruchu. Například Thomas R. a Thomas N., (2005) spojují pokles konkurenceschopnosti s
problémy v oblasti vzdělávání a efektivním využití informací, schopností spolupracovat (na správných
věcech, se správnými lidmi a ve správném čase) a schopností zastávat společné zájmy. Destinace
mohou prostřednictvím síťování jednotlivých aktérů cestovního ruchu, ale i širšího spektra subjektů a
institucí aktivovat potenciál vzniku úspor z rozsahu, vzniku úspor ze sortimentu, internacionalizace
podnikání, zlepšení transferu znalostí a dalších efektů, které pozitivně působí na jednotlivé faktory
konkurenceschopnosti.
Vedle schopnosti spolupracovat jsou lidské zdroje druhým klíčovým faktorem, který určuje
konkurenceschopnost destinace a její nabídky. Znalosti, vědomosti a zkušenosti pracovníků v
cestovním ruchu se přímo odrážejí na efektivitě řízení MSP i destinace jako celku. Vzdělávání a s tím
spojená kvalita lidského potenciálu mají tedy v rámci cestovního ruchu zcela zásadní postavení.
Baum, Amoah a Spivack (1997) v této souvislosti uvádějí, že se lidský faktor stává jedním ze
zásadních bodů v nabídce cestovního ruchu. Děje se tak především z důvodu neustále rostoucí
globální konkurence, globalizace produktů a stále náročnějších a sofistikovanějších spotřebitelských
očekávání. Například Lam a Xiao (2000) nebo Theobald (1998) s jejich tvrzením souhlasí a
vzdělávání a kvalitu lidského kapitálu obecně považují za hlavní faktor rozvoje cestovního ruchu.
Wang, Ayres a Huyton (2010) k tomu dodávají, že i přesto, že cestovní ruch produkuje velké množství
pracovních příležitostí, tak je jeho rozvoj významně závislý a limitovaný nedostatkem adekvátně
vzdělaných zaměstnanců, což je také hlavní determinant ovlivňující pozitivní ekonomické benefity
cestovního ruchu v regionech.
Amoah a Baum (1997) uvádějí, že vzdělávací systém v cestovním ruchu se vyvinul v heterogenní adhoc
systém, který je jen velmi málo navázán na reálné potřeby cestovního ruchu v praxi. Mezi
požadavky subjektů z praxe a výstupy a podobou vzdělávacího systému existuje významná mezera.
Ve výsledku je tak běžné, že malé a střední podniky v cestovním ruchu preferují u pracovníků
zkušenosti před jejich kvalifikací nebo u absolventů upřednostní ty, kteří nemají vzdělání přímo v
cestovním ruchu, nicméně jejich kvalifikace pro určitou oblast je velmi vysoká (typicky např.
marketing). Podobného názoru jsou i Dale a Robinson (2001), kteří na základě provedených výzkumů
tvrdí, že zaměstnavatelé často preferují absolventy z jiných oborů, protože je považují za schopnější i
přesto, že jim chybí určitý vhled do problematiky cestovního ruchu.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
694
Další vzdělávání je cestou, jak dále rozvíjet lidské zdroje v cestovním ruchu formou získávání
aktuálních znalostí a kompetencí pracovníků v odvětví cestovního ruchu. V minulém období byla
proto realizována řada projektů zaměřených zejména na další vzdělávání v oblasti cestovního ruchu.
Převážila však kvantita nad kvalitou. Výsledkem je malá efektivnost současných vzdělávacích
programů a projektů. Příčinou je jednak kvalita poskytovatelů/lektorů kurzů a školení a dále také
motivace a přístup cílových skupin ke vzdělávání. Není vytvořen systém kontroly kvalifikace
poskytovatelů/lektorů kurzů a školení. V minimální míře jsou realizovány kurzy praktických
dovedností formou stáže, výměnných pobytů atd. Omezujícím faktorem je i vysoká vytíženost
pracovníků destinačních společnosti, podnikatelů a dalších pracovníků, která omezuje možnost účasti
v procesu dalšího vzdělávání. Negativně se zde projevuje také nestabilita financování celého systému
a realizace jen jednorázových dotačních projektů.
3. Podpora MSP v cestovním ruchu z veřejných financí v letech 2007 - 2015
Veřejná podpora malého a středního podnikání v cestovním ruchu může nabývat nejrůznějších podob.
Politika cestovního ruchu může za tímto účelem využívat finanční i nefinanční nástroje. Finanční
nástroje mají v cestovním ruchu většinou podobu programových rámců se stanovenými prioritami,
oblastmi podpory, vymezeným okruhem žadatelů a daným časovým horizontem. Přitom často se
v těchto programech podpory objevují jako oprávnění žadatelé právě malé a střední podniky a některé
části programů jsou cíleny přímo na tyto subjekty. Vedle programového financování jsou institucemi
veřejné správy poskytovány také individuální dotace na konkrétní projekty v cestovním ruchu, které
nemohly nebo nebyly z nějakého důvodu financované z některého z programových zdrojů. Mnohdy se
přitom jedná například o akce (eventy) v cestovním ruchu, jejichž pořádání je podporováno ze zdrojů
ministerstev, krajů nebo z městských rozpočtů. Nefinanční nástroje podpory nabývají v cestovním
ruchu většinou podobu zlepšených legislativních podmínek, poskytovaného vzdělávání, iniciované
spolupráce, apod. Nicméně hranice mezi nefinanční a finanční podporou je často velmi tenká a
nefinanční nástroj je mnohdy ve výsledku spojen s vynaložením veřejných prostředků.
Dalším možným přístupem k rozdělení veřejné podpory v cestovním ruchu pro malé a střední podniky
je přímá a nepřímá podpora. Pro přímou podporu je typické, že příjemcem podpory je přímo konkrétní
podnikatel, jehož podnikatelské aktivity jsou veřejným projektem podporovány. Podnikatel v tomto
případě hospodaří s vlastním rozpočtem projektu, realizuje aktivity dle své žádosti, plně zodpovídá za
administraci projektu a za jeho soulad s projektovou žádostí. Nepřímá podpora naproti tomu vypadá
tak, že je příjemcem instituce veřejné správy nebo subjekt s veřejnou správou silně svázaný (například
příspěvkové organizace). Vedle toho mohou být příjemci také z řad neziskového sektoru. Projekty
nepřímé podpory cestovního ruchu jsou obecně realizovány za účelem podpory cestovního ruchu jako
sektoru. Financovány jsou tak často projekty na podporu památek, přírodních lokalit, kultury nebo
projekty na rozvoj veřejné infrastruktury (cyklostezky, pěší stezky, hřiště, vodní plochy určené ke
koupání, apod.). Mnoho projektů, jejichž náplní jsou marketingové aktivity v cestovním ruchu, je
realizováno jako nepřímá podpora malého a středního podnikání.
V druhém programovém období, které Česká republika po svém vstupu do Evropské unie zažila, byly
jednoznačně nejvýznamnějším nástrojem podpory cestovního ruchu Regionální operační programy
(ROP). V ROP byla zastoupena jak podpora MSP přímá, tak i nepřímá. Ve všech ROP byly oblasti
podpory nebo alespoň výzvy, kde byli oprávněnými žadateli přímo podnikatelé. Většinou tak byly
podporovány projekty na zkvalitňování a rozšiřování ubytovacích kapacit, stravovacích zařízení
v cestovním ruchu nebo sportovní infrastruktura s ubytovacími zařízeními spojená. Dělo se tak na
základě vize zlepšení kvality a dostupnosti této infrastruktury v cestovním ruchu. Nicméně princip
jejího poskytnutí a dopady jsou značně diskutabilní. Podobná veřejné podpora, která zvýhodňuje jeden
konkrétní podnikatelský subjekt a nezasáhne všechny podnikatelské subjekty v cestovním ruchu
plošně, značně nabourává konkurenční prostředí v cestovním ruchu a může jej nenávratně poškodit.
Nicméně vedle této přímé podpory bylo z ROP realizováno také velké množství projektů, z nichž byla
zkvalitňována a rozšiřována dopravní infrastruktura pro cestovní ruch, byla vybudována nová veřejná
sportoviště, došlo k úpravám ploch ke koupání, byla opravena řada kulturních a historických památek
nebo byly vybudovány zcela nové a moderní atraktivity. Projekty nepřímé podpory v cestovním ruchu
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
695
byly v ROP realizovány obcemi, kraji, jejich příspěvkovými organizacemi nebo neziskovými
organizacemi. Samostatnou kapitolu pak tvoří projekty s marketingovými aktivitami, kterých bylo
z ROP podpořeno velké množství. Marketingu v cestovním ruchu byly věnovány přímo některé
oblasti podpory ROP. Bohužel i zde je ovšem kvalita projektů, jejich dopad a smysluplnost opět
minimálně k diskusi. V drtivé většině případů se jednalo o projekty bez větších efektů v cestovním
ruchu, které nebyly navázány na konkurenceschopné produkty v cestovním ruchu a jejich náplní byla
čistá propagace vybraných atraktivit nebo forem a druhů cestovního ruchu.
Dalším významným zdrojem podpory byl v předešlých letech Integrovaný operační program (IOP),
ze kterého byly realizovány především velké a významné projekty s celonárodním a mezinárodním
dopadem v cestovním ruchu. Z IOP byly například financovány marketingové aktivity České centrály
cestovního ruchu - CzechTourism v domácím i zahraničním cestovním ruchu. Několik projektů
realizovalo také Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR), jejichž náplní byla například plošná
certifikace vybraných služeb v cestovním ruchu. Z IOP byly ale obnovovány také významné památky
nebo byly podpořeny akce mezinárodního významu.
Pro území Hlavního města Prahy fungovaly v programovém období 2007 až 2013 dva programy: OP
Praha Konkurenceschopnost a OP Praha Adaptabilita (OP Praha). V rámci těchto programů lze
také nalézt projekty podpory cestovního ruchu, které směřovaly často do vzdělávání v cestovním
ruchu a zvyšování kvality lidských zdrojů u poskytovatelů služeb v cestovním ruchu. Vedle toho bylo
realizováno několik projektů na rozvoj městské a příměstské cykloturistiky, další projekty směřovaly
na obnovu památek nebo přírodních lokalit na území Hlavního města Prahy. Malé a střední podniky
tak byly z toho programu podpořeny především nepřímo, nicméně například u projektů podpory
vzdělávání v cestovním ruchu je dopad na MSP zcela zřejmý.
Z regionálního a lokálního pohledu měly významný vliv také projekty v rámci OP Přeshraniční
spolupráce (Cíl 3), které spadaly pod Cíl 3 (Evropská územní spolupráce). V reálu se jednalo o
projekty realizované bilaterálně v příhraničních oblastech. Nejčastějšími žadateli v cestovním ruchu
byly destinační organizace, města, obce, kraje nebo neziskové organizace. Malé a střední podniky
byly u vybraných projektů partnery. Dopad také u těchto projektů na MSP byl především nepřímý.
Realizovány byly přeshraniční marketingové projekty, projekty rozvoje cykloturistiky a pěší turistiky
v příhraničí a často také projekty podporující přenos zkušeností a prohlubující spolupráci v cestovním
ruchu. Další projekty směřovaly například do obnovy přírodních lokalit v příhraničí nebo do budování
muzeí a výstav poukazujících na společnou historii sousedících zemí.
Z lokálního pohledu byla celá řada projektů v cestovním ruchu podpořena z Programu rozvoje
venkova (PRV). I přesto, že se jednalo o projekty poměrně malé s nízkým rozpočtem, tak byl jejich
přínos pro cestovní ruch významný. Často byly podpořeny aktivity, které byly příliš malé pro
financování z některého z „velkých“ operačních programů a zároveň to byly aktivity, které by si obce
nebo mikroregiony nemohly dovolit realizovat ze svých rozpočtů. Malé a střední podniky zde byly ale
poměrně častými žadateli. Podpořena tak byla celá řada ubytovacích kapacit a jejich stravovacích
zařízení. Byla budována sportoviště, koupaliště, lyžařské areály, skateparky, cyklotrasy, pěší trasy a
lyžařské stezky, dále víceúčelová a wellness zařízení a zařízení pro agroturistiku. Vzniklo mnoho
nových naučných stezek, expozic a muzeí. Obecně program podpory venkova byl svým způsobem
unikátní, protože podpořil lokální aktivity v cestovním ruchu. S tím ovšem souvisí fakt, že podpořené
projekty byly silně roztříštěné bez větší zjevné koncepce. Stejně tak byly často z PRV podpořeny
podnikatelské aktivity, které jsou nebo mají být ze své podstaty ziskové a konkurenceschopné.
Pro malé a střední podniky byly významným zdrojem podpory v cestovním ruchu také projekty v OP
Podnikání a inovace (OPPI). Z pohledu cestovního ruchu a podnikatelské činnosti sem spadaly
především projekty na podporu energetických úspor v ubytovacích zařízeních, zlepšování vytápění
v těchto objektech a jejich zateplování. Další podpořené projekty byly realizovány také v oblasti
vývoje IT služeb v cestovním ruchu. Energetické úspory podnikatelů v cestovním ruchu byly častým
předmětem podpory také v rámci OP Životní prostředí (OPŽP), kde byla podporována komplexní
energetická řešení, především ubytovacích a sportovních zařízení. V oblasti rozvoje lidských zdrojů
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
696
byly podpořeny projekty v rámci OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OPVK). Žadateli zde
byly převážně vybrané příspěvkové organizace, destinační organizace, neziskové organizace nebo
právě malé a střední podniky. Projekty v oblasti lidských zdrojů a například rekvalifikací pro cestovní
ruch byly podpořeny také v rámci OP Lidské zdroje a zaměstnanost (OPLZZ).
Několik málo projektů v cestovním ruchu s nepřímým dopadem na MSP bylo podpořeno z OP
Výzkum a vývoj pro inovace (OP VaVpI). Jednalo se o budování science a vědeckotechnických
parků nebo planetárií. Rozpočty těchto projektů odpovídaly povaze budovaných atraktivit a
dosahovaly vysokých hodnot. Naproti tomu z Norských fondů (NF) bylo podpořeno mnoho malých
projektů, jejichž obsahem byla ve většině případů obnova vybraných kulturně-historických památek
nebo podpora pořádání akcí v cestovním ruchu. Podobně jako u PRV bylo mnoho projektů s velmi
širokým tematickým záběrem podpořeno z Národního programu podpory cestovního ruchu
(NPPCR), který pravidelně na podporu cestovního ruchu vypisuje Ministerstvo pro místní rozvoj.
Cykloturistická infrastruktura byla významně podpořena ze Státního fondu dopravní infrastruktury
(SFDI). Vedle cyklostezek samotných byla budována odpočívadla a turistické značení.
Cestovní ruch je velmi významně podporován také z rozpočtů územně samosprávných celků (krajů,
obcí a měst). Struktura podporovaných aktivit je zde opět velmi široká a významně závisí na
rozpočtových prioritách jednotlivých politiků v daném období. Často jsou podporovány akce
národního a regionálního významu v cestovním ruchu, dochází k obnově kulturně-historických
památek, obnově turistického značení nebo podpoře turistických informačních center. Na národní
úrovni jsou významným zdrojem podpory cestovního ruchu rozpočty ministerstev (především
Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo kultury nebo Ministerstvo
zahraničních věcí). Například Ministerstvo kultury poskytuje velké množství dotací na rekonstrukce
kulturních zařízení a pořádání kulturních akcí pro cestovní ruch, kde jsou častými příjemci malé a
střední podniky. V neposlední řadě jsou významnými nositeli podpory cestovního ruchu také
příspěvkové organizace státu nebo územně samosprávných celků (především destinačních organizace,
včetně České centrály cestovního ruchu – CzechTourism).
Tab. 1: Programová podpora cestovního ruchu v letech 2007 až 2015
Název programu podpory Počet projektů
Celkový objem poskytnuté
podpory na cestovní ruch
Regionální operační programy 1 749 47 551 280 304
Integrovaný operační program 114 8 650 622 483
OP Přeshraniční spolupráce
(Cíl 3: Evropská územní spolupráce)
408 5 868 702 770
Program rozvoje venkova 1 930 3 125 427 441
OP Výzkum a vývoj pro inovace 9 2 623 581 778
Norské fondy 69 1 170 960 985
OP Životní prostředí 134 1 111 626 997
Státní fond dopravní infrastruktury 272 1 044 448 000
Ministerstvo kultury 1 625 1 017 567 157
OP Podnikání a inovace 57 558 969 107
OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost 105 296 021 747
Národní program podpory cestovního ruchu 134 283 306 882
OP Praha (Konkurenceschopnost + Adaptabilita) 37 261 842 932
OP Lidské zdroje a zaměstnanost 31 230 012 595
Celkový součet 6 674 73 794 371 179
Zdroj: Vystoupil, Šauer, Repík, 2016
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
697
Obr. 1: Celkový objem poskytnuté podpory na cestovní ruch (2007-2015)
Zdroj: Vystoupil, Šauer, Repík, 2016
Obr. 2: Počet projektů z programového financování na podporu cestovního ruchu (2007-2015)
Zdroj: Vystoupil, Šauer, Repík, 2016
Závěr
Malé a střední podniky v cestovním ruchu jsou významnými hybateli rozvoje cestovního ruchu, do
značné míry určují charakter cestovního ruchu v destinaci, jsou nositeli nabídky cestovního ruchu a
mají zásadní roli při určování konkurenceschopnosti destinace. Současně je ovšem tržní prostředí
v cestovním ruchu charakteristické významnými bariérami, které brzdí rozvoj destinace, činnost
podnikatelských subjektů a rozvoj nabídky v cestovním ruchu. V souladu s mainstreamovými přístupy
k postavení veřejného sektoru v cestovním ruchu, je veřejný sektor aktérem, který by měl do tohoto
sektoru vstupovat a v prvé řadě pomoci odstraňovat tyto přirozené bariéry, které ho brzdí. Z výše
uvedeného textu je zřejmé, že se v České republice jednak dlouhodobě nedaří optimalizovat a
zefektivňovat činnost a intervence veřejného sektoru v cestovním ruchu a v druhé řadě se také nedaří
hledat míru a způsob intervence. V minulosti tak byly používány nástroje zcela nevhodné, které buďto
nebyly efektivní nebo navíc ještě nabouraly již tak křehké konkurenční prostředí v cestovním ruchu a
zvýhodnily jen některé podnikatelské subjekty. Svou roli ale sehrála také nevhodně nastavená
struktura nositelů politiky cestovního ruchu. Na druhou stranu určitou naději do budoucna poskytuje
nově rozjíždějící programové období 2014 až 2020. Dotační programy a přímá podpora malých a
středních podniků v cestovním ruchu zde již byly více méně odbourány a o způsobech zefektivnění
nepřímé podpory se stále více diskutuje.
Literatura
AMOAH, V. A., BAUM, T., (1997). Tourism education: Policy versus practice. International Journal of[1]
Contemporary Hospitality Management, vol. 9, no. 1, pp. 5-12. ISSN 0959-6119. DOI
10.1108/09596119710157531.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
698
BAUM, T., AMOAH, V., SPIVACK, S., (1997). Policy dimensions of human resource management in the[2]
tourism and hospitality industries. International Journal of Contemporary Hospitality Management, vol. 9,
no. 5/6, pp. 221-229. ISSN 0959-6119.
BORODAKO, K., (2011). Cooperation of Small and Medium-sized Tourism Enterprises (SMTES) with[3]
Tourism Stakeholders in the Malopolska Region – Top Management Perspective Approach. Tourism and
Management Studies, vol. 2011, no. 2011, pp. 24-32. ISSN 1646-2408.
BREEN, J., BERGIN-SEERS, S., JAGO, L., CARLSEN, J., (2005). Small and Medium Tourism[4]
Enterprises: The Identification of Good Practice. Sustainable Tourism Pty Ltd. ISBN 1920704507.
BUHALIS, D., (1996). Enhancing the competitiveness of small and medium-sized tourism enterprises.[5]
International Journal of Electronic Commerce, vol. 6, no. 1, pp. 1-6.
COOPER, Ch., FLETCHER, J., GILBERT, D., WANHILL, S., (1993). Tourism: Principles and Practice.[6]
Longman: Prentice Hall. ISBN 027368406X.
DALE, C., ROBINSON, N., (2001). The theming of tourism education: A three‐ domain approach.[7]
International Journal of Contemporary Hospitality Management, vol. 13, no. 1, pp. 30-35. ISSN 0959-
6119. DOI 10.1108/09596110110365616.
ELLIOTT, J., (1997). Tourism: Politics and Public Sector Management. London: Routledge. ISBN[8]
0415071577.
FORET, M., FORETOVÁ, V., (2001). Jak rozvíjet místní cestovní ruch. Praha: Grada. ISBN 802470207X.[9]
GEORGIADIS, A., CHRISTOS, N. P., (2012). Human Resources and SME Performance in Services:[10]
Empirical Evidence from the UK. The International Journal of Human Resource Management, vol. 23, no.
4, pp. 808-825. DOI 10.1080/09585192.2011.561236.
HALL, C. M., JENKINS, J. M., (1995). Tourism and Public Policy. London: Thomson. ISBN 1861529988.[11]
HALL, C. M., (2008). Tourism Planning: Policies, Processes and Relationships. Harlow: Pearson Prentice[12]
Hall. ISBN 9780132046527.
HALME, M., FADEEVA, Z., (2001). Small and Medium-Sized Tourism Enterprises in Sustainable[13]
Development Networks: Value Added? Helskinki: Helsinki School of Economics.
HARTLEY, K., HOOPER, N., (1992). Tourism Policy: Market Failure and Public Choice. In Tisdell, C.[14]
(ed.) The Economics Of Tourism I. Northampton: Edward Elgar Publishing. ISBN 1858984033.
JONES, E., HAVEN-TANG, C., (2005). Tourism SMEs, Service Quality and Destination Competitiveness.[15]
Wallingford: CABI. ISBN 9780851990118.
KELLER, P., (2004). The Future of Small and Medium Size Enterprises in Tourism. St-Gallen: AIEST.[16]
KING, B. E., BREEN, J., WHITELAW, P. A., (2012). Hungry for Growth? Small and Medium-sized[17]
Tourism Enterprise (SMTE) Business Ambitions, Knowledge Acquisition and Industry Engagement.
International Journal of Tourism Research, vol. 16, no. 3, pp. 272-281. DOI 10.2012/jtr.1926.
LAM, T., XIAO, H., (2000). Challenges and constraints of hospitality and tourism education in China.[18]
International Journal of Contemporary Hospitality Management, vol. 12, no. 5, pp. 291-295. ISSN 0959-
6119. DOI 10.1108/09596110010339643.
LEE, S. H., PENG, M. W., SANGCHEOL, S., (2013). Governments, Entrepreneurs, and Positive[19]
Externalities: A Real Options Perspective. European Management Journal, vol. 31, no. 4, pp. 333-347.
MELER, M., GRBAC, B., HORVAT, D., (2005). SMEs and the Tourism Industry Cluster Development. In[20]
Sixth International Conference on „Enterprise in Transition“. Split: University of Split.
MICHAEL, E. J., (2007). Micro-clusters and networks: the growth to tourism. Amsterdam: Elsevier. ISBN[21]
9780080450964.
MORRISON, A., CARLSEN, J., WEBER, P., (2010). Small Tourism Business Research: Change and[22]
Evolution. International Journal of Tourism Research, vol. 12, no. 6, pp. 739-749. DOI 10.1002/jtr.789.
PAGE, S., (1999). Transport for recreation and tourism. In Hoyle, B., Knowles, R. (eds.) Modern Transport[23]
Geography, pp. 217-240. Chichester: John Wiley & Sons.
PALATKOVÁ, M., ZICHOVÁ, J., (2011). Ekonomika turismu: turismus České republiky: vymezení a[24]
fungování trhu turismu, přístupy k hodnocení významu a vlivu turismu, charakteristika turismu České
republiky. Praha: Grada Publishing. ISBN 9788024737485.
SCOTT, N., BAGGIO, R., COOPER, C., (2008). Network analysis and tourism: From theory to practice.[25]
Channel View Publications. ISBN 9781845410872.
SEUNG-HYUN, L., PENG, M. W., SONG S., (2013). Governments, entrepreneurs, and positive[26]
externalities: A real options perspective. European Management Journal, vol. 31, no. 4, pp. 333-347. ISSN
0263-2373.
SHARPLEY, R., TELFER, D. J., (2002). Tourism and Development: Concepts and Issues. Clevendon:[27]
Channel View Publications. ISBN 1873150342.
ŠAUER, M., (2008). Podpora cestovního ruchu z veřejných financí. [Disertační práce]. Brno: Masarykova[28]
univerzita.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
699
TAMBUNAN, T., (2005). Promoting Small and Medium Enterprises with a Clustering Approach: A Policy[29]
Experience from Indonesia. Journal of Small Business Management, vol. 43, no. 2, pp. 138-154.
THEOBALD, W. F., (1998). Global Tourism. Oxford: Butterworth-Heinemann. ISBN 0-7506-4022-7.[30]
THOMAS, R., (2000). Small Firms in the Tourism Industry: Some Conceptual Issues. International[31]
Journal of Tourism Research, vol. 2, no. 5, pp. 345-353.
THOMAS, R., THOMAS, H., (2005). Understanding Tourism Policy - Making in Urban Areas, with[32]
Particular Reference to Small Firms. Tourism Geographies, vol. 7, no. 2, pp. 121-137. ISSN 1461-6688.
VEAL, A. J., (2002). Leisure and Tourism Policy and Planning. Wallingford: CABI. ISBN 0851995462.[33]
VYSTOUPIL, J., ŠAUER, M., REPÍK, O., (2010). Regionální operační program jako nástroj podpory[34]
rozvoje cestovního ruchu regionu Jihovýchod (etapa 2007-2010). In XIII. mezinárodní kolokvium o
regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 373-391. ISBN 978-80-210-
5210-9.
VYSTOUPIL, J., ŠAUER, M., STUDNIČKA, P., (2010). Analýza podpory rozvoje cestovního ruchu v[35]
České republice z Regionálních operačních programů v období říjen 2007 - červen 2010. In Czech
Hospitality and Tourism Papers - Hotelnictví, lázeňství, turismus. Praha: Vysoká škola hotelová v Praze.
WANG, J., AYRES, H., HUYTON, J., (2010). Is Tourism Education Meeting the Needs of the Tourism[36]
Industry? An Australian Case Study. Journal of Hospitality and Tourism Education, vol. 22, no. 1, pp. 8-
14. ISSN 1096-3758. DOI 10.1080/10963758.2010.10696964.
ZHANG, W. B., (2012). Tourism and Economic Structure in a Small-open Growth Model. Journal of[37]
Environmental Management and Tourism, vol. 2, no. 6, pp. 76-92.
Příspěvek byl zpracován za podpory specifikovaného výzkumu MUNI/A/1046/2016: Primární
výzkum malých a středních podnikatelů v cestovním ruchu
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
700
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-91
LOCAL GOVERNMENT ACTIVITIES RELATING TO LOCAL
ENTREPRENEURSHIP BY TOURISM ENTITIES IN THE
POMERANIAN VOIVODESHIP
MARZENA WANAGOS 1
AGNIESZKA SMALEC 2
KRZYSZTOF MAŁACHOWSKI 3
1
Department of Service Economics
Faculty of Entrepreneurship and Commodity Science
Gdynia Maritime University
Morska 81-87, 81-225 Gdynia, Poland
Email: m.wanagos@wpit.am.gdynia.pl
2
Department of Services Marketing
3
Department of Socio-Economic History and Spatial Economy
Faculty of Management and Economics of Services
University of Szczecin
Cukrowa 8, 71-004 Szczecin, Poland
Email: agnieszka.smalec@wzieu.pl, krzysztof.malachowski@wzieu.pl
Annotation
This paper seeks to assess local government activities relating to local entrepreneurship development
among tourism entities. Local governments possess many tools that can contribute to the development
of entrepreneurship, while tourism is one of the sectors of the economy which relies heavily on local
capacities. The authors of this paper wondered how the recipients of local government activities,
namely local entrepreneurs, perceive these activities, whether such activities meet their expectations
and what these expectations are. In 2015, a diagnostic survey was carried out using questionnaires.
One hundred and twenty-one tourism entities which operate in rural communes, in the Pomeranian
voivodeship, were surveyed. The results show that local authorities are perceived quite positively in
the surveyed group. The surveyed entities are highly aware of the capacities of local authorities; they
also cooperate widely with local government and show a strong commitment. Based on the results, a
conclusion can be drawn that local governments fulfil their function and fit well into the principal
ideas of self-governance, including support for local businesses.
Key words
local government, tourism, entrepreneurship
JEL classification: L26, R58, Z32
1. Introduction
Local development leads to improvement in regional competitiveness and reduction of the disparities
between regions. In the modern world, the economic development and competitive advantage of
individual countries and regions increasingly rely on innovative entities which focus on their own
development (Małachowski, 2015). Entrepreneurship is defined as the capacity and skill to manage all
the activities in which one participates well. Development leads to improvement in the residents’
standard of living and to stimulation of economic growth. An important objective of local authorities
is to stimulate local companies. Local governments possess many tools that have a positive impact on
the development of entrepreneurship. Tourism, as one of the sectors of the economy, relies on local
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
701
capacities (natural, capital and human resources) as well as on the opportunities created by policymakers
(support mechanisms, including financial mechanisms, organisational mechanisms, etc.). The
cooperation between tourism entities and local government institutions is one of the most important
factors in the development of a destination (Hall, 2003; Studzieniecki, 2016a).
This paper consists of a theoretical introduction into entrepreneurship in view of local
entrepreneurship and an empirical part in which selected results of our own research were presented.
2. Local entrepreneurship – its purpose and forms of support
In literature, entrepreneurship is defined in various ways. One of the definitions reflects its economic
character and emphasises that it is a characteristic of both the entrepreneur and the company.
Entrepreneurship is defined as the readiness and the ability to tackle and solve new problems
creatively and inventively, being aware of the risk involved, and the skill to use the emerging chances
and opportunities and to adapt oneself flexibly to the changing conditions (Sidoł, 2006). There are
many areas of a company's activities where entrepreneurship can be observed, e.g. the ability to use
external funds and, as a result, to obtain innovative solutions and achieve the objectives pursued.
Thus, entrepreneurship is, on the one hand, the ability to adapt oneself to current conditions; on the
other hand, the ability to take actions so as to change these conditions in the desirable direction. A
distinctive feature of entrepreneurship is the function of overcoming barriers to improve the
effectiveness of a business. The core of entrepreneurship needs to be analysed through its aspects and
types. In literature, the following aspects of entrepreneurship are mentioned (Łęczycki, 2003):
entrepreneurial activities (e.g. ethical, evolutionary, systemic), forms of entrepreneurship (e.g. group,
individual, internal and external), the place of a business (e.g. local, state, foreign, agricultural, nonagricultural
economy), ownership models (e.g. local government institutions, private ownership),
types of entrepreneurial processes (e.g. productive, commercial, service-related), organisational and
legal forms (e.g. companies, foundations, associations). The boosting of entrepreneurship at local level
contributes to the development of a harmonious system in which every member of the community can
play their part, i.e. their sense of participation is getting stronger. The collaboration between local
government units and companies as well as other institutions on employment support programmes for
residents and the creation and the flow of information and modern technologies is essential for
regional development (Smalec, 2011).
This paper focuses on the entrepreneurship among those who run tourism businesses in rural areas.
The tourism economy can be an active and effective instrument for regional sustainable development
and profitability. Tourism policy covers many sectors of local government activities (Sołtysik, 2013).
Due to its wide range of impact, significance for the economy and interdisciplinary nature, tourism
needs active incentives which would boost its development (Hernik, Smalec, 2013). Local economic
development is particularly important in rural areas where both entrepreneurs and residents struggle
with issues that are characteristic of peripheral areas (poor technical, social and business
infrastructure; low income among residents and low buying power related to it; low-qualified workers;
high unemployment; passive attitudes among residents). Regional development is associated mainly
with (Stahl, 2006): the increase in the relative significance of the region at state level, more effective
governance, improvement of the residents’ standard of living, improvement of regional
competitiveness, and reduction of the intra- and interregional differences. The well-organised
economic entities which cooperate fully achieve success much faster and can develop on a larger
scale. Also, it must be emphasised that the localisation of the Pomeranian voivodeship in Baltic
Europe, with well-developed regional cooperation and integration, has a beneficial impact on the
development of local entrepreneurship (Studzieniecki, 2016b).
The main task of local governments is to create favourable conditions for the development of local
entrepreneurship. Administrative barriers must be removed, among others. Municipal offices should
be entrepreneur-friendly. Peter John (2001) stresses that now it is the time for development,
innovative ideas and democratic co-governance, based on the decision-making process which should
be placed not in the formal administrative structure, but in a stable, dynamically developing network
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
702
of relationships between key entities, from various individual and organisational segments of public
life and levels of the territorial structure. Local governments possess various instruments available.
Such instruments can influence the local economic life. If used comprehensively, systematically and
sensibly, they can contribute greatly to the preparation of good conditions for the development of
entrepreneurship. As stressed by Kenneth Meier (Meier, Bohte, 2007), the aim of local governments is
not only to provide services but also to provide universal services performed to achieve »a higher
level« of desirable effects, common interest. Figure 1 shows the most important forms of
entrepreneurship support.
Fig. 1: Forms of entrepreneurship support
Source: own work
One of the most important instruments for supporting entrepreneurship is the municipal budget. When
preparing it, municipal authorities can plan support for local companies and it does not need to involve
the decreasing of local taxes and charges. Such solutions are not decisive, but they can initially
encourage entrepreneurs, e.g. to invest in the municipality. One of the most important elements of the
budget is the spending of financial resources on the development of technical infrastructure, including
mainly on road infrastructure, and sewage and water supply systems. Efficient infrastructure in the
municipality acts as a magnet for investors. The period which offers the biggest opportunities to
prepare a budget that would stimulate entrepreneurship is the time before the budget is adopted, when
it is being prepared. Using funds and capital resources, as well as the active involvement of other
neighbouring municipalities, guarantee funds and loan funds must be created for small and medium
companies. Such institutions provide preferential financial support.
Each municipality which focuses on economic development should have an operating information
point for entrepreneurs and candidates for company owners, where they could obtain information
about financial support or other kinds of support available at municipal, provincial and state level. The
municipality should also organise trainings which would help run a business, e.g. how to create a
business plan for a specific project, through such institutions. Such activities can be performed by the
municipality using the state funding. As regards trainings, the municipality can organise courses and
trainings for the unemployed in collaboration with a local job agency. Such trainings provide the
qualifications which local entrepreneurs need.
Local governments should include all the elements relating to local entrepreneurship development in
their local spatial management plans and in their strategies for economic or entrepreneurial
development. Such documents, adopted by the municipal council, make it easier to receive financial
support both for municipalities (for the development of municipal and road infrastructure) and for
local entrepreneurs (for investments), mainly from EU funds and state funds. Also entrepreneurs and
external investors need such documents (in particular the local spatial development plan) for making
decisions. Based on such documents, they know where, in what places, in what areas they can build
Preparing budget
Providing service
infrastructure and
preparing the area
Forms of entrepreneurship
support
Creating guarantee
and loan funds
Organising courses and
trainings
Preparing local spatial
developmental plans
Creating information
points
Promoting the
commune (events,
fairs, publications,
etc.)
Creating websites
Reducing taxes and
local charges
Preparing
developmental
strategies
Development
infrastructure
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
703
companies, factories, service or commercial establishments. It is good when the investment areas
specified in the local spatial development plan are provided with service infrastructure which was
financed from municipal funds or funds obtained by the municipality. First, the price of such plots is
higher; secondly, investors prefer such areas.
In order to support local entrepreneurship, municipal authorities should also provide proper
communication (Wanagos, 2014). The aim of such communication is, above all, to improve the
entrepreneurs’ involvement in regional issues, to gain support for the actions taken, to integrate, to
create the atmosphere of cooperation, to develop personal responsibility for the activities taken, etc.
(Smalec, 2014). One of the forms of communication is a website on which municipalities can present
the offers of local companies in an attractive way. Activities which promote municipalities, including
events (thematic, cultural, etc.), participation in fairs or exhibitions, joint publications, are also
important for tourism (Wanagos, 2010).
3. Research methodology
This research sought to determine how tourism entrepreneurs from the Pomeranian voivodeship assess
local government activities. The main issue was whether local government fulfils its function, in the
opinion of the entrepreneurs, and whether the entrepreneurs are aware of the capacity and scope of
local government activities. The results provided answers to the following questions: “How are local
government activities relating to local entrepreneurship support assessed?”, “What are the main
directions of local government support that the entrepreneurs need?”, “What kind of support offered
by commune authorities have the surveyed companies used?”
The sample selection was purposive: a group of companies located outside big municipal centres was
selected. The entities came from rural communes. It was assumed that local development is unique in
these areas. There are much more problems related to technical, social and business infrastructure; low
income among the residents and, as a result, lower buying power; a lower level of employee
qualifications; higher unemployment; quite passive attitudes among the residents. The research
covered companies from the tourism industry: hotel management, food services, travel agencies and
passenger transport. The sample was drawn from a sampling frame: the number of registered business
entities. The estimation error was 3%, while the sample size was n = 121. The survey was conducted
at the end of October and the beginning of November 2014. After phone calls, the questionnaires were
sent to the respondents by email. The refusal rate was between 1% and 3%.
The diagnostic survey was carried out using questionnaires. The questionnaire contained 12 questions,
both open and close, with multiple-choice answers. Five questions were analysed to meet the objective
set earlier. Also, the following elements were analysed: assessment of the competitiveness of the
surveyed companies, their knowledge about the support offered by commune authorities, types of
communal support which the surveyed companies used over the last three years, directions of the
support provided by commune authorities which the entrepreneurs expect, assessment of local
government activities relating to entrepreneurship support by the entrepreneurs. The demographics
included in the questionnaire allowed to describe the surveyed group by type of business, period of
running a business and number of workers employed. The data collected was analysed using
descriptive statistics.
The following companies participated in the research: 54% were companies from the hotel industry,
21% were food services companies, 13% travel agencies, and 12% transport companies. 67% of the
companies have been running a business for at least 10 years, 21% for more than 5 years but no longer
than 10 years, 11% of the entrepreneurs have been conducting a business for less than 5 years. As
regards the number of employees, most of these companies employ up to 10 people (81%), only 19%
were bigger companies which employ more than 10 people.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
704
4. Research results
According to the surveyed companies, their main advantages are natural and cultural assets,
telecommunications infrastructure and unique products. The respondents find the availability of
capital and poor marketing knowledge, including the lack of marketing research, their weakest points.
The respondents assessed the efficiency of their businesses and the qualifications of their employees
as quite high. Local/commune governments are one of the key entities in the business environment.
The surveyed companies recognise the commune's activities relating to entrepreneurship support. This
is most likely the result of pro-development programmes for rural areas related both to multifunctional
rural development and the programmes which support social and cultural development or
environmental development. These programmes create favourable conditions for the development of
tourism businesses. Figure 2 shows the declared knowledge about the forms of support provided by
local authorities. It turns out that a large proportion of the respondents are fully aware of local
government activities. Activities relating to the commune’s budget and the development of
infrastructure are recognised most frequently. Figure 3 shows the forms of support provided by local
governments which are used most frequently by the surveyed entities.
Fig. 2: The respondents’ awareness of local government activities relating to the development of
entrepreneurship
Source: own research
Fig. 3: The use of local government support over the last three years
Source: own research
It can be noted that the support provided by local governments concerned mainly the development of
communal technical infrastructure, including networks of roads, bike paths or access to the Internet.
Many enterprisers admitted that they have received communal support in the form of consultancy on
how to obtain additional funds as part of credit opportunities. The companies assess the commune's
efforts as positive – Figure 4.
0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100%
creating funds
informing
trainings
preparing spatial developmental plans
preparing a strategy
preparing the commune’s budget
reducing taxes and charges
developing infrastructure
preparing the investment areas
creating websites
promoting the commune
69%
77%
64%
88%
76%
98%
87%
95%
87%
63%
86%
0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70%
creating funds
informing
trainings
preparing spatial developmental plans
preparing a strategy
preparing the commune’s budget
reducing taxes and charges
developing infrastructure
preparing the investment areas
creating websites
promoting the commune
21%
56%
16%
15%
12%
48%
14%
64%
25%
61%
21%
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
705
Fig. 4: Assessment of the support which the respondents used over the last three years
Source: own research
Another analysed issue was the identification of the needs of the surveyed tourism entrepreneurs
regarding the support they need to receive from local governments – Figure 5.
Fig. 5: The local government activities relating to local entrepreneurship support which the
respondents need
Source: own research.
The analysis of the results shows that the most popular activities offered by local governments are:
support to obtain funds from EU aid schemes (information points) as well as trainings and consultancy
on how to run a business. Thus it is very important to inform entities about current activities.
Entrepreneurs also expect that their financial burden will be lower, namely taxes will be reduced.
They also want infrastructure to be constantly modernised as well as the events that attract tourists to
be held more frequently during high season.
Conclusion
The analysed results of the research conducted among companies which operate in the tourism
industry allow to conclude that local governments are perceived quite well in terms of
entrepreneurship support. The enterprisers are highly aware of the capacities and scope of local
government activities and this leads to optimistic conclusions that these entities know the support
capacities of local authorities, they have an influence on some activities and can use these activities
quite effectively. Also, they can clearly specify their expectations toward local authorities. The
bottom-up approach mobilises local governments to serve the local community using targeted
activities. This allows to draw a general conclusion that local government activities fulfil their
function, stimulating entrepreneurship among the entities which operate in their communes.
Literature
HALL, M., (2003). Rethinking Collaboration and Partnership: A Public Policy Perspective. Tourism[1]
Collaboration and Partnerships: Politics, Practice and Sustainability. In Bramwell, B., Lane, B. (eds.)
very bad 1% bad 3%
average 23%
good 32%
very good 34%
I have no opinion 7%
0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80%
creating funds
informing
trainings
preparing spatial developmental plans
preparing a strategy
preparing the commune’s budget
reducing taxes and charges
developing infrastructure
preparing the investment areas
creating websites
promoting the commune
34%
76%
64%
23%
21%
34%
62%
59%
39%
37%
43%
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
706
Tourism Collaboration and Partnerships: Politics, Practice and Sustainability. Clevedon, Bufallo, Toronto,
Sydney: Channel View Publications, pp. 143-158. ISBN 1-873150-72-2.
HERNIK, J., SMALEC, A., (2013). Marketing Communication Channels Used by Local Governments Vs.[2]
Tourists` Expectations. Annals ‒ Economic and Administrative Series, vol. 7, no. 1, pp. 43-58. ISSN 2284-
9580.
JOHN, P., (2001). Local Governance in Western Europe. London: Thousand Oaks. ISBN 9780761956372.[3]
MAŁACHOWSKI, K., (2015). Dylematy konkurencyjności regionalnej ‒ zarys problemu [Dilemmas of[4]
Regional Competitiveness ‒ Outline of the Problem]. Zeszyty Naukowe Uniwersytetu Szczecińskiego.
Ekonomiczne Problemy Usług, vol. 2015, no. 118, pp. 211-223. ISSN 1640-6818. ISSN 1896-382X.
MEIER, K.J., BOHTE, J., (2007). Politics and the Bureaucracy: Policymaking in the Fourth Branch of[5]
Government. Belmont: Wadsworth Cengage Learning. ISBN-13 978-0495007470.
STAHL, D., (ed.), (2006). Metody oceny rozwoju regionalnego. Wrocław: Wyd. Akademii Ekonomicznej.[6]
ISBN 83-7011-723-6.
SIDOŁ, S., (2006). Przedsiębiorstwo. Podstawy nauki o przedsiębiorstwie. Zarządzanie przedsiębiorstwem.[7]
Warszawa: PWE, pp. 19-36. ISBN 83-208-1621-1.
SMALEC, A., (2014). Rola komunikacji w zarządzaniu satysfakcją klienta-obywatela [The Role of[8]
Communication in Managing the Satisfaction of a Citizen-Customer]. Prace Naukowe Uniwersytetu
Ekonomicznego we Wrocławiu, no. 355, pp. 119-128. ISSN 1899-3192.
SMALEC, A., (2011). Znaczenie partnerstwa publiczno-prywatnego dla rozwoju regionu [The Importance[9]
of Public-Private Partnership for the Development of the Region]. Zeszyty Naukowe Uniwersytetu
Szczecińskiego. Ekonomiczne Problemy Usług, vol. 2011, no. 76, pp. 231-244. ISSN 1640-6818.
SOŁTYSIK, M., (2013). Uwarunkowania i modele międzysektorowej polityki turystycznej w podmiejskich[10]
gminach Legnicy i Wrocławia [Determinals and models of inter-sector tourism policyin the suburban
municipalities of Legnica and Wrocław]. Studia i monografie Akademii Wychowania Fizycznego we
Wrocławiu, no. 116. ISSN 0239-6009. ISBN 978-83-89156-38-9.
STUDZIENIECKI, T., (2016a). An International Political Region as a Tourist Destination – a Case Study[11]
of the Visegrad Group. In 19th International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings.
Brno: Masarykova Univerzita, pp. 969-976. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-
8273-2016-125.
STUDZIENIECKI, T., (2016b). The Development of Cross-Border Cooperation in an EU Macroregion ‒ a[12]
Case Study of the Baltic Sea Region. Procedia Economics and Finance, vol. 39, pp. 235-241. DOI
10.1016/S2212-5671(16)30318-5.
WANAGOS, M., (2010). Rola działań marketingowych samorządów lokalnych w rozwoju turystyki na[13]
przykładzie województwa pomorskiego [Role of Marketing Activities of Local Governments in the
Development of Tourism on the Example of Pomorskie Voivodeship]. Prace Naukowe Uniwersytetu
Ekonomicznego we Wrocławiu, no. 109, pp. 109-118. ISSN 1899-3192.
WANAGOS, M., (2014). Wsparcie rozwoju lokalnego przez działania marketingowe władz[14]
samorządowych [Local Development Support by Self-Government Marketing Activities]. Zeszyty Naukowe
Uniwersytetu Szczecińskiego. Problemy Zarządzania, Finansów i Marketingu, vol., 2014, no. 35, pp. 109-
118. ISSN 1509-0507.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
707
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-92
TOURISTS IN SLOVAK ACCOMMODATION FACILITIES IN
THE POST-CRISES PERIOD
TURISTI V UBYTOVACÍCH ZARIADENIACH NA SLOVENSKU
V POKRÍZOVOM OBDOBÍ
MARIAN GÚČIK
MATÚŠ MARCIŠ
Katedra cestovného ruchu a spoločného stravovania
Ekonomická fakulta
Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici
Department of Tourism and Hospitality
Faculty of Economics
Matej Bel University
Tajovského 10, 975 90 Banská Bystrica, Slovakia
E-mail: marian.gucik@umb.sk, matus.marcis@umb.sk
Annotation
The aim of this article is to examine the changes in the development of tourism in Slovak
accommodation facilities in the post-crises period 2016 and compare it with the situation in 2008. We
have analysed data from the European Commission, the Ministry of Transport and Construction of the
Slovak Republic and the Statistical Office of the Slovak Republic. We have focused on the number of
tourists in Slovak accommodation facilities, the number of overnight stays, the average length of stay,
tourism support from the public sources and income from foreign tourists. The obtained data have
been processed using the methods of descriptive statistics. The results showed, that tourism in Slovak
accommodation facilities in 2016 increased as compared to 2008, but also unfavourable structural
changes occurred.
Key words
accommodation facilities, tourists, tourism support
Anotácia
Cieľom state je preskúmať zmeny vo vývoji pobytového cestovného ruchu na Slovensku v pokrízovom
období v roku 2016 a porovnať ho so stavom v roku 2008, ktorý predstavuje posledný rok
konjunktúry, a to aj z hľadiska jeho rozvoja v regiónoch a podpory z verejných zdrojov. Materiál sme
získali z údajov Štatistického úradu Slovenskej republiky, Ministerstva dopravy, výstavby
a regionálneho rozvoja SR a Európskej komisie. Údaje sme spracovali vybranými metódami
deskriptívnej štatistiky a vyjadrili v tabuľkovom zobrazení. Analýza preukázala, že pobytový cestovný
ruchu na Slovensku v roku 2016 vzrástol v porovnaní s rokom 2008, došlo však k nepriaznivým
štrukturálnych zmenám.
Kľúčové slová
pobytový cestovný ruch, podpora cestovného ruchu, turisti, ubytovacie zariadenia
JEL classification: L83, R11.
1. Introduction
The year 2009 was an example of the adverse impact of the global financial crisis on tourism, when
there was a significant fall in both in international arrivals (4.2 %) and also income from international
tourism (5.7 %) (Kiráľová, Malec, 2016). The World Tourism Organization (2009) identified three
interconnected pillars (flexibility, stimulation and sustainable development) to overcome the crisis in
the tourism sector. The crisis has become also an encouragement for the European Union to mobilize
forces for moving beyond the recession. The European Commission presented the Europe 2020
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
708
Strategy (EC, 2010), which aim is to ensure high employment, productivity and social cohesion. In
Slovakia was accepted the Strategy for Tourism Development 2020 with the aim to increase the
competitiveness of the tourism sector, to make better usage of its potential, to balance regional
disparities and create new jobs. Not only organs of state and local governments, but also the business
community should play their part in the development of tourism in Slovakia (Gúčik, 2012).
2. Aim, material and methodology
The aim of this article is to examine the changes in the development of tourism in the accommodation
facilities in Slovakia in the post-crises period 2016 and compare it with the situation in 2008, which is
the last year of the conjecture. We have examined the changes in the development of tourism in
accommodation facilities in terms of regions and tourism support. We have acquired information from
secondary sources such as the Statistical Office of the Slovak Republic, Ministry of Transport and
Construction of the Slovak Republic and European Commission. We define regions as self-governing
bodies, which are statistical units (NUTS 3) and it is possible to obtain statistics data for them. As the
starting year, we have chosen 2008, the last year of conjuncture and compare it with the year 2016.
We assumed that in 2016, the monitored indicators of visitors in the accommodation facilities reached
pre-crisis results in 2008. We have processed the obtained data using the methods of descriptive
statistics (index, variance function) and the results expressed in spreadsheets.
3. Results
A survey of the European Commission (2009) shows that in 2008, 58 % of respondents participate in
tourism in Slovakia, but in 2015 (European Commission, 2016) it was already 74 %. In comparison
with V4 countries and the European Union in 2008 it was 54 % of V4 respondents (EU 71 %) and 72
% of V4 (EU 73%) in 2015. We can conclude that participation in tourism in Slovakia grew faster
than in the V4 countries and the EU. In the study, we have focused on the number of tourists in
accommodation facilities, the number of overnight stays, average length of stay and support of
tourism destination management organizations from public sources.
3.1 Tourists in the accommodation facilities
In 2008, more than 4 million tourists were accommodated in Slovak accommodation facilities. In
2016 it was more than 5 million tourists, i. e. increased by 23 %. The most tourists visited the
accommodation facilities in Bratislava, Žilina and Prešov region. Number of tourists in
accommodation facilities by region in 2008 and 2016 captures Table 1.
Tab. 1: Tourists in the accommodation facilities by region
Region/ Year
2008 2016 Change
of share
Index in %
Tourists Share in % Tourists Share in %
Bratislava 914,406 22.40 1,386,283 27.60 5.20 51.60
Trnava 273,477 6.70 318,524 6.34 -0.36 16.47
Trenčín 320,326 7.85 322,020 6.41 -1.44 0.53
Nitria 258,251 6.33 298,829 5.95 -0.38 15.71
Žilina 767,274 18.79 975,536 19.42 0.63 27.14
Banská Bystrica 455,914 11.17 520,895 10.37 -0.80 14.25
Prešov 736,051 18.03 854,528 17.01 -1.02 16.10
Košice 356,946 8.74 347,014 6.91 -1.84 -2.78
Slovakia 4,082,645 100.00 5,023,629 100.00 0.00 23.05
Variance (regions) - 34.78 - 56.23 - Source:
Processed according to the data of the Statistical Office of the Slovak Republic, 2017.
In 2016, attendance of accommodation facilities increased in all regions except the Košice region
(decrease by 2.8 %). More than a quarter of the tourists were accommodated in the Bratislava region
(27.6 %) and their overall number had risen by half (51.6 %). The proportion of the Bratislava and
Žilina region has increased, but on the other hand the share of other six regions decreased. The
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
709
variance expressed an increase in the gap between the number of tourists in accommodation facilities
by regions in Slovakia.
The growth of the number of tourists in Slovak accommodation facilities was supported by domestic
as well as foreign tourists. While in 2008, the number of domestic tourists was 2.3 million, in 2016 it
was 2.9 million, i. e. increased by 29.4 % (Table 2).
Tab. 2: Domestic tourists in the accommodation facilities by region
Region/ Year
2008 2016 Change of
share
Index in
%Tourists Share in % Tourists Share in %
Bratislava 351,296 38.42 493,512 35.60 -2.82 40.48
Trnava 146,930 53.73 185,172 58.13 4.41 26.03
Trenčín 227,125 70.90 237,393 73.72 2.82 4.52
Nitria 150,462 58.26 179,617 60.11 1.85 19.38
Žilina 422,051 55.01 653,519 66.99 11.98 54.84
Banská Bystrica 349,056 76.56 433,613 83.24 6.68 24.22
Prešov 435,535 59.17 584,340 68.38 9.21 34.17
Košice 233,661 65.46 229,454 66.12 0.66 -1.80
Slovakia 2,316,116 56.73 2.996,620 59.65 2.92 29.38
Source: Processed according to the data of the Statistical Office of the Slovak Republic, 2017.
Almost 60 % of tourists in Slovak accommodation facilities in 2016 were domestic (residents). Most
of the domestic tourists were accommodated in the Žilina, Prešov and Bratislava region. The highest
share of the domestic tourists was in Banská Bystrica (83 %), Trenčín (74 %) and Prešov region (68
%). The lowest share was in Bratislava region (36 %), even though, their number increased by more
than 40 %. The highest growth of domestic tourists reported Žilina region (about 55 %). The number
of domestic tourists increased in all regions except the Košice region (decreased by 1.8 %).
The number of foreign tourists in accommodation facilities in the monitored period increased by 14.75
%. While in 2008, it was more than 1.7 million foreign tourists in Slovak accommodation facilities, in
2016 it was 2 million foreign tourists (Table 3).
Tab. 3: Foreign tourists in the accommodation facilities by region
Region/ Year
2008 2016 Change
of share
Index in %
Tourists Share in % Tourists Share in %
Bratislava 563,110 61.58 892,771 64.40 2.82 58.54
Trnava 126,547 46.27 133,352 41.87 -4.41 5.38
Trenčín 93,201 29.10 84,627 26.28 -2.82 -9.20
Nitria 107,789 41.74 119,212 39.89 -1.85 10.60
Žilina 345,223 44.99 322,017 33.01 -11.98 -6.72
Banská Bystrica 106,858 23.44 87,282 16.76 -6.68 -18.32
Prešov 300,516 40.83 270,188 31.62 -9.21 -10.09
Košice 123,285 34.54 117,560 33.88 -0.66 -4.64
Slovakia 1,766,529 43.27 2,027,009 40.35 -2.92 14.75
Source: Processed according to the data of the Statistical Office of the Slovak Republic, 2017.
The share of foreign tourists was 40.35 % in 2016, while in 2008 it was 43.27 % (decreased by 2.9 %).
The highest number of foreign tourists was in Bratislava region (more than 890 thousand) and their
share increased by 58 %. The number of foreign tourists decreased in Banská Bystrica (18.32 %),
Prešov (10 %), Trenčín (9 %). In Banská Bystrica and Trenčín region is the lowest share of foreign
tourists. On the other hand, the share of foreign tourists decreased in every region except the
Bratislava region.
3.2 Nights spent in tourism accommodation facilities
In 2016, the overall number of nights spent by tourists in Slovak accommodation facilities increased
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
710
by 13.43 % (from 12.5 million to 14.1 million). However, the increase of nights spent in tourism
accommodation (13.43 %) is lower than the increase of the number of tourists in accommodation
facilities (23.05 %). This was also reflected in the average length of stay. The number of nights spent
by tourists in the accommodation facilities captures Table 4.
Tab. 4: Nights spent by tourists in the accommodation facilities
Region/ Year
2008 2016 Change
of share
Index in
%Nights Share in % Nights Share in %
Bratislava 1,859,033 14.92 3,000,449 21.22 6.31 61.40
Trnava 1,204,167 9.66 1,203,899 8.52 -1.15 -0.02
Trenčín 1,217,739 9.77 1,274,486 9.01 -0.76 4.66
Nitria 750,119 6.02 828,062 5.86 -0.16 10.39
Žilina 2,535,960 20.35 2,777,136 19.64 -0.70 9.51
Banská Bystrica 1,624,485 13.03 1,614,400 11.42 -1.61 -0.62
Prešov 2,447,577 19.64 2,713,587 19.19 -0.44 10.87
Košice 825,024 6.62 726,401 5.14 -1.48 -11.95
Slovakia 12,464,104 100.00 14,138,420 100.00 0.00 13.43
Variance (regions) - 26.34 - 37.43 - Source:
Processed according to the data of the Statistical Office of the Slovak Republic, 2017.
The highest growth in the number of nights spent in accommodation facilities was in the Bratislava
region (61.4 %), which has also the highest share of the nights spent by tourists in Slovakia (21 %). In
this case, Bratislava region exceeded Žilina and Prešov region. The variance expressed an increase in
the gap between the number of nights spent by tourists in Slovak regions. The structure of domestic
and foreign tourist’s nights spent in accommodation facilities by region in 2008 and 2016 shows
Table 5.
Tab. 5: The structure of nights spent by tourists in the accommodation facilities in %
Region/ Year
2008 2016 Change
of share
Index of overnight stays
Domestic Foreign Domestic Foreign Domestic Foreign
Bratislava 45.72 54.28 45.42 54.58 0.30 60.34 62.29
Trnava 44.45 55.55 52.63 47.37 8.18 18.37 -14.74
Trenčín 71.29 28.71 78.78 21.22 7.49 15.66 -22.65
Nitria 52.61 47.39 55.87 44.13 0.33 17.24 2.79
Žilina 53.46 46.54 64.98 35.02 11.52 33.10 -17.59
Banská Bystrica 78.22 21.78 85.60 14.40 7.38 8.76 -34.31
Prešov 57.11 42.89 69.28 30.72 12.17 34.49 -20.58
Košice 64.32 35.68 63.85 36.15 0.47 -12.60 -10.78
Slovakia 57.79 42.21 63.61 36.39 5.82 24.86 -2.21
Source: Processed according to the data of the Statistical Office of the Slovak Republic, 2017.
The number of nights spent by domestic tourists increased compared to the 2008 in every region
except the Košice region (decreased by 12.6 %). The number of nights spent by foreign tourists
increased only in Bratislava (by 62 %) and Nitra region (by 12.6 %).
3.3 The average length of stay
In 2016 the average length of stay of tourists in accommodation facilities in Slovakia was 2.8 nights
(Table 6).
Domestic tourists spent by an average of 3 nights, while foreign tourists only 2.5 nights. The most
nights were spent on average in Trenčin (4) and Trnava (3.8), the least in the Bratislava (2.2) and
Košice region (2.1). The average length of stay was the highest in Trnava region (4.3 nights) and
lowest in the Bratislava region (1.8 nights). The average number of nights spent by tourists decreased
in all regions of Slovakia except the Trenčín region.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
711
Tab. 6: The average length of stay by region
Region/ Year
2008 2016 Change
D F T D F T D F T
Bratislava 2.4 1.8 2.3 2.8 1.8 2.2 0.3 0.0 -0.1
Trnava 3.6 5.3 4.4 3.4 4.3 3.8 -0.2 -1.0 -0.6
Trenčín 3.8 3.8 3.8 4.2 3.2 4.0 0.4 -0.6 0.2
Nitria 2.6 3.3 2.9 2.6 3.1 2.8 0.0 -0.2 -0.1
Žilina 3.2 3.4 3.3 2.8 3.0 2.8 -0.5 -0.4 -0.5
Banská Bystrica 3.6 3.3 3.6 3.2 2.7 3.1 -0.5 -0.6 -0.5
Prešov 3.2 3.5 3.3 3.2 3.1 3.2 0.0 -0.4 -0.1
Košice 2.3 2.4 2.3 2.0 2.2 2.1 -0.2 -0.2 -0.2
Slovakia 3.1 3.0 3.1 3.0 2.5 2.8 -0.1 -0.4 -0.2
Source: Processed according to the data of the Statistical Office of the Slovak Republic, 2017.
* D – Domestic tourists, F – Foreign tourists, T – together.
3.4 Support of tourism organizations
We have examined the support of tourism destination management organization (31 local and 4
regional DMO) according to the information of the Ministry of Transport and Construction of SR. The
amount of support is determined by the Law no. 91/2010 on support of tourism development. Support
is determined by the amount of membership fees of the organization in the previous year, the
maximum amount of the subsidy is limited to 90 % for local organizations (for regional organizations
it is 10 %) of the aggregate value of the received tax for accommodation. We have divided the support
to the regions by the localization of tourism destination management organization. The number of
tourists and support of local and regional tourism organizations from public sources by region shows
Table 7.
Tab. 7: Tourists and support of tourism destination management organization in 2016 by region
Region / Indicator
Tourists in the accommodation facilities The amount of support
Number Share in % Support in € Share in %
Bratislava 1,386,283 27.60 1,052,605.00 24.19
Trnava 318,524 6.34 183,927.20 4.23
Trenčín 322,020 6.41 66,902.83 1.54
Nitria 298,829 5.95 157,974.20 3.63
Žilina 975,536 19.42 1,163,949.33 26.74
Banská Bystrica 520,895 10.37 254,125.77 5.84
Prešov 854,528 17.01 1,108,200.50 25.46
Košice 347,014 6.91 364,574.25 8.38
Slovakia 5,023,629 100.00 4,352,259.08 100.00
Source: Processed according to the data of the Ministry of Transport and Construction of the Slovak Republic,
2017; Statistical Office of the Slovak Republic, 2017.
More than three-quarters of subsidies (76.4 %) received tourism organizations in three regions,
namely in Žilina (26.7 %) Prešov (25.5 %) and Bratislava (24.19 %). These regions have the highest
number of tourists and were visited by 64 % of total tourists. Government support of tourism
development does not balance the regional disparities in the terms of the Strategy for Tourism
Development 2020, but makes them deeper.
3.5 Foreign tourists from the source markets
The most of the foreign tourists traditionally come from five foreign markets. We have examined the
changes in the number and proportion of foreign tourists (table 8) and nights spent by tourists from the
Czech Republic, Hungary, Germany, Poland and Austria (table 9).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
712
Tab. 8: Tourists from the source markets
Country/ Year
2008 2016 Change
of share
Index in
%Tourists Share in % Tourists Share in %
Czech Republic 537,180 30.41 621,475 30.66 0.25 15.69
Hungary 90,123 5.10 91,175 4.50 -0.60 1.17
Germany 164,694 9.32 178,047 8.78 -0.54 8.11
Poland 308,437 17.46 188,284 9.29 -8.17 -38.96
Austria 62,052 3.51 88,123 4.35 0.84 42.01
Source markets 1,162,486 65.80 1,167,104 57.58 -8.23 0.40
Foreign tourists 1,766,529 100.00 2,027,009 100.00 0.00 14.75
Source: Processed according to the data of the Statistical Office of the Slovak Republic, 2017.
The share of tourists from source markets in 2016 was 57.6 %, compared to 2008 it has decreased by
8.23 % (in 2008 65.8 %). This decline is also reflected in the decrease of nights spent and,
consequently, the average lengths of stay by tourists. The number of nights spent by tourists from the
source markets decreased in 2016 compared to 2008 by 18.5 % (Table 9).
Tab. 9: Nights spent and average length of stay of tourists from source markets
Country/ Year
2008 2016 Index of
nights spent
in %
Change in the
average length of
stay
Nights
spent
Average length
of stay
Nights
spent
Average length
of stay
Czech Republic 1,704,632 3.17 1,719,807 2.77 0.89 -0.40
Hungary 225,271 2.50 195,413 2.14 -13.25 -0.36
Germany 682,274 4.14 470,072 2.64 -31.10 -1.50
Poland 941,975 3.05 473,010 2.51 -49.79 -0.54
Austria 158,594 2.56 168,208 1.91 6.06 -0.65
Source markets 3,712,746 3.19 3,026,510 2.59 -18.48 -0.60
Share in SR % 70.56 - 58.82 - - -11.74*
Source: Processed according to the data of the Statistical Office of the Slovak Republic, 2017.
* The difference in the share of nights spent by tourists from source markets in 2016 and 2008.
The number of nights spent by Polish tourists decreased approximately by 50 %, by German (31 %)
and Hungarian (13.3 %). Tourists from the source markets contributed to 70.6 % of the total nights
spent in 2008, but in 2016 it was only 58.8 % (decrease by 11.7 %). Tourists from source markets
spent average 2.59 nights in 2016. In comparison with 2008 it has decreased by 0.6 nights.
3.6. The structure of foreign tourists
We have also examined the number of tourists from selected countries and their proportion on the
overall number of foreign tourists in Slovak accommodation facilities (table 10)
The number of foreign tourists in the period increased except the tourists from Poland and France.
Tourists from selected European countries in 2016 contributed to 75.7 % of total foreign tourists, what
is a decrease by 6.25 %. The number of tourists from China, Israel and the USA slightly increased.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
713
Tab. 10: Structure of foreign tourists in 2008 and 2016
Country/ Year
2008 2016 Change of
share
Index in
%Tourists Share in % Tourists Share in %
Czech Republic 537,180 30.41 621,475 30.66 0.25 15.69
Hungary 90,123 5.10 91,175 4.50 -0.60 1.17
Germany 164,964 9.32 178,047 8.78 -0.54 8.11
Poland 308,437 17.46 188,284 9.29 -8.17 -38.96
Austria 62,052 3.51 88,123 4.35 -0.13 42.01
Source markets 1,162,486 65.80 1,167,104 57.58 0.40 -8.23
France 43,958 2.49 42,337 2.09 -0.40 -3.69
Netherlands 24,113 1.36 25,051 1.24 -0.13 3.89
Romania 20,685 1.17 31,476 1.55 0.38 52.17
Russia 25,982 1.47 35,919 1.77 0.30 38.25
United Kingdom 66,628 3.77 77,837 3.84 0.07 16.82
Spain 17,693 1.00 33,946 1.67 0.67 91.86
Italy 54,772 3.10 65,050 3.21 0.11 18.77
Ukraine 28,858 1.63 52,850 2.61 0.97 83.14
Selected countries 1,445,175 81.81 1,531,570 75.56 -6.25 5.98
China 7,675 0.43 41,332 2.04 1.60 438.53
Israel 11,171 0.63 29,517 1.46 0.83 164.23
USA 20,815 1.18 45,670 2.25 1.07 119.41
Other 281,693 15.95 378,920 18.69 2.74 34.52
Foreign tourist 1,766,529 100.00 2,027,009 100.00 0.00 14.75
Source: Processed according to the data of the Ministry of Transport and Construction of the Slovak Republic,
2013; the Statistical Office of the Slovak Republic, 2017.
Conclusion
The aim of this article was to examine the changes in the development of tourism in the
accommodation facilities in Slovakia in the post-crises period 2016 and compare it with the situation
in the year 2008. We assumed that in 2016, the monitored indicators of tourism in the accommodation
facilities reached pre-crisis results in 2008. Although, the statistics show the record number of tourists
in Slovakia, the analysis has shown that it was not observable in all monitored indicators. We can say,
that tourism in Slovakia in 2016 recorded 5 million tourists accommodated in various facilities, which
is an increase of 23 %. The highest proportion were domestic tourists, whom amounted to 2.9 million,
and their share was higher by 29.4 % than compared to 2008. The share of domestic tourists in total
numbers of tourists was 59.65 % and its increased by 2.9 % to the detriment of foreign tourists.
The competitiveness of country in international travel is determined by the number of foreign tourists.
In 2016, more than 2 million foreign tourists visited Slovakia, which is by 14.75 % more than in 2008.
However, the share of foreign tourists on the overall number of nights spent in the accommodation
facilitates decreased from 42.21 % to 36.39 %. Number of tourists from source markets slightly
increased, by 0.4 %, but their share on the number of tourists decreased by 8.23 %, as well as their
share on the number of nights spent in accommodation facilities, by 11.84 %. The decline in numbers
of tourists from source markets is mainly the result of insufficient marketing activities. From the
regional perspective, the number of tourists in the regions increased, except in the Košice region. The
highest number of tourists is traditionally in the Bratislava, Žilina and Prešov regions. The proportion
of the Bratislava and Žilina region increased, but the share of other six regions decreased. The
regional disparities increased and are also deepened by the support from public sources. More than 75
% of subsidies received tourism organizations in the most visited regions.
The analyses showed that tourism in Slovak accommodation facilities in 2016 increased, as compared
to 2008, but has experienced unfavourable structural changes. In order to develop tourism in Slovakia
it is essential to more consistently enforce the recommendations of the World Tourism Organization
and the European Union, not only at the level of public authorities and local governments, but also in
the business sector. It is essential to fulfil the objectives of the Strategy for Tourism Development in
Slovakia 2020 as well as the objectives of the Marketing Strategy of Tourism (2013), which puts
emphasis on ensuring growth of domestic and foreign tourism and elevating the awareness of Slovakia
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
714
as a destination. Only then it will be possible to maximize the economic benefits of tourism in
Slovakia.
Literature
EUROPEAN COMMISION, (2009). Survey on the attitudes of Europeans towards tourism. [online]. [cit.[1]
2017-05-02]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/public_opinion/flash/fl_258_en.pdf.
EUROPEAN COMMISION, (2010). Europe 2020. A strategy for smart, sustainable and inclusive growth.[2]
[online]. [cit. 2017-03-03]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legal-
content/EN/TXT/PDF/?uri=CELEX:52010DC2020&from=SK.
EUROPEAN COMMISION, (2016). Preferences of Europeans torwards tourism. [online]. [cit. 2017-05-[3]
02]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/growth/tools-databases/vto/eurobarometer.
GÚČIK, M., (2012). Možnosti oživenia cestovného ruchu v časoch globálnej hospodárskej krízy.[4]
Ekonomická revue cestovného ruchu, col. 45, no. 1, pp. 53-58. ISSN 0139-8660.
KIRAĽOVÁ, A., MALEC, L. (2016). Tourism Development in the Slovak Republic after the Global[5]
Financial Crisis. Marketing and Management of Innovations, vol. 7, no. 3, pp. 208-220. ISSN 2227-6718.
MINISTERSTVO DOPRAVY, VÝSTAVBY A REGIONÁLNEHO ROZVOJA SR, (2013). Vývoj[6]
cestovného ruchu SR v rokoch 2007 – 2012. [online]. [cit. 2017-05-02]. Dostupné z:
http://www.telecom.gov.sk.
MINISTERSTVO DOPRAVY, VÝSTAVBY A REGIONÁLNEHO ROZVOJA SR, (2013). Stratégia[7]
rozvoja cestovného ruchu do roku 2020. [online]. [cit. 2017-05-02]. Dostupné z:
http://www.telecom.gov.sk.
MINISTERSTVO DOPRAVY A VÝSTAVY SR, (2017). Zoznam žiadateľov, ktorým bola poskytnutá[8]
dotácia zo štátneho rozpočtu v zmysel zákona č. 91/2010 Z. z. o podpore cestovného ruchu v zmysel
neskorších predpisov v roku 2016. [online]. [cit. 2017-05-02]. Dostupné z: http://www.telecom.gov.sk.
SLOVAK TOURIST BOARD, (2013). Marketingová stratégia Slovenskej agentúry pre cestovný ruch na[9]
roky 2014 – 2020. [online]. [cit. 2017-05-02]. Dostupné z:
http://www.sacr.sk/fileadmin/user_upload/Statistiky/strategiaSACR/Marketingova_strategia_SACR_2014_
2020.pdf.
STATISTICAL OFFFICE OF THE SLOVAK REPUBLIC, (2017). [online]. [cit. 2017-03-03]. Dostupné z:[10]
http://portal.statistics.sk/showdoc.do?docid=4.
WORLD TOURISM ORGANIZATION, (2009). Roadmap to recovery. [online]. [cit. 2017-03-03].[11]
Dostupné z: http://www.e-unwto.org/doi/abs/10.18111/unwtotrcom.2009.6.qr16n 702436l1h63.
The paper is supported by the grand VEGA 1/0509/16 Perspectives of development the volunteer
tourism in Slovakia.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
715
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-93
DYNAMIZATION OF SPATIAL DATA USING LOCATIONBASED
SERVICES: TOURIST POTENTIAL OF INDUSTRIAL
HERITAGE
DYNAMIZACE PROSTOROVÝCH DAT FORMOU LOCATION-BASED
SERVICES: POTENCIÁL INDUSTRIÁLNÍHO DĚDICTVÍ V CESTOVNÍM
RUCHU
JIŘÍ MALÝ
TOMÁŠ KREJČÍ
JAKUB TROJAN
STANISLAV CHUDÁČEK
EVA NOVÁKOVÁ
Oddělení environmentální geografie
Ústav geoniky
Akademie věd České republiky, v.v.i.
Department of Environmental Geography
Institute of Geonics
The Czech Academy of Sciences, v.v.i.
Drobného 28, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: maly@geonika.cz, krejci@geonika.cz, trojan@geonika.cz, chudacek@geonika.cz,
novakova@geonika.cz
Annotation
The paper deals with industrial heritage and its potential in tourism. Although the post-industrial
landscape is an integral part of all the countries that went through a period of de-industrialization
and economic transformation, presentation and publicity of valuable industrial monuments that are
linked with post-industrial landscape in many cases are not fully utilized. This paper aims to acquaint
readers with a possibility of transformation of data on industrial objects into augmented reality, while
using location-based services. The final result is the web-based platform allowing easy data
transformation. The paper has thus largely methodological-application character. The outcomes of
the testing phase indicate that information about the objects do have their limits, but respecting them
brings their effective performance in augmented reality.
Key words
location-based services, augmented reality, industrial heritage, tourism, Czech Republic
Anotace
Příspěvek se zabývá industriálním dědictvím a jeho potenciálem v cestovním ruchu. Ačkoliv je postindustriální
krajina nedílnou součástí všech zemí, které prošly obdobím deindustrializace a
transformací ekonomiky, prezentace a medializace cenných industriálních památek, které jsou
v mnoha případech spojeny s post-industriální krajinou, nejsou plně využívány. Cílem příspěvku je
seznámit čtenáře s možností transformace dat o industriálních objektech do prostředí rozšířené
reality, a to s využitím location-based services. Konečným produktem je pak webová platforma
umožňující jednoduchou transformaci dat. Charakter příspěvku je tak z velké části metodologickoaplikační.
Výsledky testovací fáze ukazují, že informace o daných objektech sice mají své limity, ale
při jejich dodržení je jejich prezentace v prostředí rozšířené reality efektivní.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
716
Klíčová slova
location-based services, rozšířená realita, industriální dědictví, cestovní ruch, Česká republika
JEL classification: L83, L86, Z32
1. Introduction
The process of deindustrialization has several consequences, especially the existence of abandoned
industrial areas and objects which continue to deteriorate even if the most of such areas are considered
industrial heritage. Despite increased interest from public sector and experts in protecting the
industrial heritage the theme itself remains still relatively unexplored. This also applies to tourism,
where post-industrial objects or areas mostly do not belong among the significant and legally
protected (Krejčí et al., 2014), although they are often an important source of income and visitors
heading to a specific territory and they also begin to create specific "genius loci" (e.g. Dolní oblast
Vítkovice). One of the reasons is the relatively little attention from the public authorities and travel
agencies dedicated to media coverage and promotion regarding industrial heritage situated in
territories of particular towns or regions. Nevertheless, it is evident that the most of several definitions
and approaches to define a tourism destination (Żemła, 2016) definitely look at valuable industrial
objects as potentially strong tourist products.
One of the solutions to introduce often neglected objects of industrial heritage to a broader audience
could be the proposed tool for the dynamization of spatial data into the framework of augmented
reality, or a broader concept of location-based services. These technological concepts are commonly
used in some well-developed countries and augmented reality (AR) / location based services (LBS)
are used as tourist guides - e.g. cities within the Tuscany region, town of Basel, Philadelphia city etc.
The basic barrier for the content creators lies in the technological framework. That is the main reason
why we try to prepare user-friendly interface for data providers to build up their own augmented
reality services. The main aim of this paper is to describe a specific method that is able to use the
potential of industrial monuments (and not only them) in tourism, which can be a powerful accelerator
of development especially in rural and peripheral regions. Hence, the paper is focused on explaining
basic principles of dynamization of spatial data on industrial monuments using location-based services
and introducing them mainly to a broader scientific community, local authorities, travel agencies and
other stakeholders participating in tourism.
2. From industrial to post-industrial landscape
Industrialization is a period of time characterized by dramatic changes in the mechanization of
production, labour organization, transport systems and, last but not least, the use of resources. The
beginnings of industrial revolution, closely tight with an emergence of the first industrial plants, can
be dated back to the mid-18th century, while its next phase continued in the following two centuries.
From a spatial perspective, industrialization has its origins in England, which was followed by France,
Germany, then the rest of continental Europe and finally also by the rest of the world. Feudal
mechanism of relatively autonomous social and spatial units was modified by more complex patterns
of industrial capitalism creating new spatial organization of society (Kemp, 1993), while the spatial
development of industrial relations has been studied deeply since the mid-20th century (e.g. Hamilton,
1974). Organized and concentrated large scale factory production had an impact both on the growing
urbanization of society and transformation of the socioeconomic relations leading to a market
economy. Initial strong link to the location of natural resources and transport infrastructure was
reflected in the urban development of places located and strategically situated in their vicinity (e.g. the
first industrial city centres of Liverpool, Manchester, and Birmingham). In the light of technological
advances, however, the independence of the location of resources began to increase, industrialized
regions started to form, and deconcentration of production activities emerged. The entire period of
industrialization was accompanied by a high mobility of people which had an impact on the increasing
polarization of cities (trade and production) and rural areas (agricultural functions), and by creation of
functional hierarchies and specialization of particular regions (Knox et al., 2014).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
717
In addition to social (labour migration, urbanization, living standards), economic (market
environment, mass production, technological advances) and spatial consequences (location of
production vs. consumption, intensive use of new modes of transport - rail, road), industrialization
also lead to the landscape transformation. Kolejka et al. (2012) state that industrial facilities were
mostly local in nature (except for the mining industry transforming large areas), however, they
significantly polluted the landscape (e.g. production of emissions). Moreover, industrial activities
were subjects to changes of intensions, which was manifested by transformation of the original
function of industrial facilities into the new one with a different impact on its surroundings. Increasing
industrialization had also an impact on the aesthetic function of the landscape and its perception which
is based on the subjective relations of the individual to specific industrial site.
A time-limited scope is an integral and key characteristic of industrial production in terms of its
impact on the landscape, which is determined mainly by technological advances (e.g. switching to
another source of energy), economic situation (economic recession ot transformation and business
shutdowns, changes in regional competitiveness - see Hassink, Shin, 2005), or by changes in strategic
and development plans or master plans (in case of post-socialist states of Central and Eastern Europe a
close correlation with the change of the political regime can be found - see e.g. Malý, Mulíček, 2016).
The originally industrial landscape becomes post-industrial. According to Kolejka et al. (2012: 11) the
post-industrial landscape is a “territory, where its structural, functional and physiognomic features
significantly directly and indirectly shaped the previous industrial activities and life of industrial
society, and these activities led to the typical current changes in the natural, economic, human and
spiritual structure, in which they are described and do not serve the main original purposes anymore”.
With the rise of information society, tertiarization of economy and intensification of globalization
processes (the context of transformation of production in the global economy see e.g. Amin, Thrift,
1994 or Dicken, 2015) the post-industrial landscape becomes a relatively common phenomenon, but
in the context of decision-making process an efficient solution to mitigate the adverse situation of such
spaces is often very difficult to find (Klusáček et al., 2011, Krzysztofik et al., 2016).
3. Industrial heritage in the perspective of augmented reality
In many cases, post-industrial landscape represents the environmental and socioeconomic burden in a
territory (often in the form of brownfields) with which it is necessary to deal by using effective
strategic plans for the purpose of successful regeneration of a particular area (Frantál et al., 2013;
Osman et al., 2015). Although abandoned production-technical sites from the period of
industrialization have been for a long time period perceived as a mere source of contamination of air,
soil and groundwater, of negative social phenomena (crime or unemployment), and as spatial barriers
in spatial development (Frantál et al., 2015) or as hazardous locations (terrain declines, material
collapses) which require a complete liquidation, opinions supporting the conservation of industrial
sites (locations) and the perception of post-industrial landscape as industrial heritage, stemming from
incredible period of technological progress and societal development which is necessary to preserve
for the future generations, began to emerge in recent years (see Hudson, 1963, Buchanan, 1972 to
learn more about industrial objects from archaeological perspective; see Kirkwood, 2001 who describe
examples of effective revitalization of post-industrial urban space). In this context, the post-industrial
landscape is being associated with something called industrial heritage1
.
One of the ways to present information about industrial landscape more effectively is to take
1
In developed countries, there are activities of organizations studying and protecting the objects from the
industrial era by categorizing them as the industrial heritage (Kolejka et al., 2012). At the international level, the
most important institution is "The International Committee for the Conservation of the Industrial Heritage"
(TICCIH) seeking to preserve the most significant monuments linked to the industrialization period. Another
widely known international company is "European Route of Industrial Heritage" (ERIH). At the national level,
"Association for Industrial Archaeology" in England and "The Scottish Industrial Heritage Society" should be
mentioned. In the Czech Republic, one of the most important institutions are “Research Centre for Industrial
Heritage FA CTU Prague” (VCPD FA CTU, 2016) and “NPÚ Ostrava, Methodological Centre of Industrial
Heritage”.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
718
advantage of augmented reality. In the age of information and communication technologies and the
framework of cyberspace (see e.g. Kitchin and Dodge, 2002), we are rather used to work with
progressive technologies saturating the gap between real (material) world and virtual reality. Number
of people using smart mobile phones (or other accessories like tablets, wearable electric devices etc.)
are growing and users more and more seek for services such as finding the nearest shop, entertainment
and other facilities in the (space of) city (Trojan et al., 2016). The basic principles of using augmented
reality is visualized in Fig. 1.
Fig. 1: The basic principles of using augmented reality from the user’s perspective
Source: Authors‘ processing
Despite the possibilities of using augmented reality while presenting the points of interests the work
with location-based services (as defined e.g. by Gartner and Ortag, 2012 as using cyberspace to
download data and view them in real (material) world) is not easy for data providers. Thus, we
developed easy-to-use web-based platform where content providers (such as destination agencies)
could easily upload their data in suitable spreadsheet format (e.g. Microsoft Excel or Open Document
file).
4. The process of dynamizing spatial data
This part is focused on the selection of industrial heritage in tourism and its further dynamization into
the augmented reality. We do not discuss the deep technological background, which was previously
described by Trojan (2016). The process of dynamization of spatial data on industrial objects into the
augmented reality was conducted in three main phases. A set of conditions defining rules for input
data files, which became an essential basis for subsequent field research, was set up in the first phase.
This set of conditions can be considered crucial for both users (creators of augmented reality content)
and other developers expanding open source platform of web application. In other words, it is a
definition of the input data structure about points of interest (POI). As a result, the proposed database
includes the following items: 1) object name, 2) brief description of the object, 3) long description of
the object, 4) GPS coordinates 5) websites of POI, 6) photograph of the object and 7) contact to POI.
At the same time, this stage determined POI parameters stemming from three aspects. From a
semantic perspective, POI is considered an object (object natural element) that is evidently related to
the history and overall industrial development (production), regardless of whether this relationship is
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
719
determined by technical or cultural value. Simultaneously, official “monument” status is not required.
From a spatial perspective, the primary focus is put on historically significant industrial
regions/locations. Besides historical context, data were collected in areas with different spatiofunctional
features, that is urban (large city) and rural areas (mostly peripheral regions characterized
by concentration of smaller industrial centres). From a functional perspective, delimitation of POI is
understood inversely – the selection is not limited but aims at the widest typological coverage.
Therefore, the objects interfere in all sub-industries and disciplines that were symptomatic of Czech
industrial history2
.
The second phase consisted of collecting data on industrial objects, which was carried out in the
Pilsen, Liberec and Opava regions (see Fig. 2). All of the regions belong to territories where
industrialization took a very important part in certain historical epochs. Moreover, these regions
include border and mostly peripheral areas where growing tourism may be able to accelerate
development of socially and economically deteriorated territories situated close to national borders
(Malíková et al., 2015). Pilsen region was not among the first regions affected by industrial boom.
Industrialization outbreak of this area can be dated at the turn of the 19th and 20th centuries. The city
of Pilsen became the natural industrial centre (brewery, mechanical engineering), dispersal of
industries to neighbouring towns was slow. Selected POI are thus characterized by strong
concentration and density in the regional capital, and relatively solitary localization in the peripheral
locations of the region as well. Liberec region represents one of the first industrialized area
(significant role of the textile and glass industry) in today's Czech Republic, which has a relatively
dense network of industrial objects outside the territory of regional capital (wider areas of the towns
Česká Lípa, Semily, Tanvald) and is known, among other things, by proactive approach to solving the
brownfields issue and also as an area being analysed within the framework of researches on postindustrial
landscape (Kolejka et al., 2011). In Opava region, attention was focused on the city of
Opava (broad typological spectrum of industrial objects), Krnov (tradition of the textile industry) and
adjacent locations with a presence of military objects (e.g. Háj ve Slezsku). Less attention was
devoted to peripheral areas of the Opava region (Budišovsko, Vítkovsko)3
. The tabular set of collected
data (the precise positional attributes of POI and geo-tagged photo documentation) was the input file
for developing platform. Although some of the POI were excluded because of the quality reasons, it
was possible to test more than 400 objects in order to invent the software. Table 1 provides basic
typological categorization of POI.
2
As the information about industrial objects also served as a testing dataset for developing platform itself,
selection of objects was not restricted by their function. The purpose of such optional selection is to show how
different types of objects can be displayed using augmented reality and what information can be provide about
the various objects (depending on the limits of software tools).
3
Pre-selection of potentially suitable POI was based on several sources. Among the most important supporting
documents we can include the web portal “Industrial topography” (VCPD FA CTU, 2016) established by the
Research Centre for Industrial Heritage FA CTU Prague and the database “Monumnet” administered by the
National Heritage Institute (NPÚ, 2015). Database of technical monuments served as a supplementary source
(Technické památky, 2016).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
720
Tab. 1: POI types and their regional affiliation
POI types Liberec region Pilsen region Opava region
Industrial objects 104 78 52
Food industry 9 28 23
Textile, clothing, leather industry 54 6 15
Glass production 10 5 0
Wood and paper industry 10 6 1
Others 21 33 13
Transportation objects 24 23 12
Mining objects 0 2 2
Mills 12 12 7
Water 10 12 6
Wind 2 0 1
Power plants and energetic objects 5 5 3
Waterworks objects 8 5 8
Dams 3 0 2
Reservoirs and waterworks 5 5 6
Other objects 19 21 9
Military objects 0 1 5
Agricultural objects 1 0 1
SUM 173 146 94
Source: Authors‘ processing
Fig. 2: Location of industrial objects selected for the case studies
Source: Authors‘ processing
The third phase is characterized by creating the web-based platform, which could be easily used for
the POI dynamization into the AR application. This platform serves as unified interface where data
providers upload their data (structured to Excel spreadsheets or other supported format) and get the
output which could be directly used in the user-friendly development interface of the augmented
reality applications. The whole process is described by the Fig. 3. After the whole process, the output
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
721
will bring dynamized POI of industrial heritage for the main augmented reality applications (Layar,
Wikitude and Mixare). Users do not do anything to use data from the Internet in their material world –
they only need the compatible AR application (Layar, Mixare or Wikitude – all of them are free of
charge) and internet connection.
Fig. 3: The process of creating a new users layer in augmented reality, developer’s/content
creator’s point of view
Source: Authors‘ processing
Conclusion
The paper showed the way to use augmented reality in the tourism in the case of industrial heritage.
Three Czech regions (Liberec, Pilsen and Opava regions) have been selected to demonstrate how the
process of dynamization works using the developed web-based platform for data providers. The
output will get the real-time information about the industrial objects to users of mobile smart phones
(through the Layar, Mixare or Wikitude application). This feature brings the approaching of
(industrial) heritage to tourists more exciting while the content providers have the powerful tool for
easy POI’s dynamization.
Further steps will follow the public accessibility of the web platform with the testing of data from the
destination agencies. We will also try to use the platform for other parts of regional development (not
focused on tourism) such as dynamization of strategic documents, transportation issues etc. The core
of the platform will be released as open source under the GNU/GPL license.
Literature
AMIN, A., THRIFT, N., (1994). Globalization, institutions and regional development in Europe. Oxford:[1]
Oxford University Press. ISBN 978-0198289166.
BUCHANAN, R. A., (1972). Industrial Archaeology in Britain. Harmondsworth: Penguin. ISBN 978-[2]
0140214130.
DICKEN, P., (2015). Global shift: mapping the changing contours of the world economy. 7th ed. Los[3]
Angeles: Sage. ISBN 978-1462519552.
FRANTÁL, B., KUNC, J., NOVÁKOVÁ, E., KLUSÁČEK, P., MARTINÁT, S., OSMAN, R., (2013).[4]
Location matters! Exploring brownfields regeneration in a spatial context (A case study of the South
Moravian region, Czech Republic). Moravian Geographical Reports, vol. 21, no. 2, pp. 5-19. ISSN 1210–
8812.
FRANTÁL, B., GREER-WOOTTEN, B., KLUSÁČEK, P., KREJČÍ, T., KUNC, J., MARTINÁT, S.,[5]
(2015). Exploring spatial patterns of urban brownfields regeneration: the case of Brno, Czech Republic.
Cities, vol. 44, pp. 9–18. ISSN 0264-2751. DOI 10.1016/j.cities.2014.12.007.
GARTNER G., ORTAG F., (2012) Advances in Location-Based Services. Heidelberg: Springer. ISBN 978-[6]
3642241970.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
722
HAMILTON, F. E. I., (1974). A view of spatial behaviour, industrial organizations, and decisionmaking. In[7]
Hamilton, F. E. I., (ed.) Spatial Perspectives on Industrial Organization and Decision-Making. London:
John Wiley, pp. 3–43. ISBN 978-0471347156.
HASSINK, R., SHIN, D. H., (2005). Guest editorial: The restructuring of old industrial areas in Europe and[8]
Asia. Environment and Planning A, vol. 37, no. 4, pp. 571–580. ISSN 0308-518X. DOI 10.1068/a36273.
HUDSON, K., (1963). Industrial Archaeology: An Introduction. London: John Baker Publishers. ISBN[9]
978-1138817944.
KEMP, T., (1993). Historical Patterns of Industrialization. London: Longman. ISBN 978-1138837348.[10]
KIRKWOOD, N., (2001). Manufactured Sites: Rethinking the Post-Industrial Landscape. London: Spon[11]
Press. ISBN 978-0415243650.
KITCHIN, R., DODGE, M. (2002). The Emerging Geographies of Cyberspace. In: Johnston, R. J. (ed.):[12]
Geographies of Global Change: Remapping the World. Blackwell Publishing, Malden, p 340-354.
KLUSÁČEK, P., KREJČÍ, T., KUNC, J., MARTINÁT, S., NOVÁKOVÁ, E., (2011). Post-Industrial[13]
Landscape in the Relation to Local Self-Governmnet in the Czech Republic. Moravian Geographical
Reports, vol. 19, no. 4, pp. 18–28. ISSN 1210-8812.
KNOX, P., AGNEW, J., McCARTHY, L., (2014). The Geography of the World Economy. 6th ed. Oxon:[14]
Routledge. ISBN 978-1444184709.
KOLEJKA a kol., (2012). Postindustriální krajina Česka. Brno: Soliton. ISBN 978-8090478510.[15]
KOLEJKA, J., KLIMÁNEK, M., FRAGNER, B., (2011). Post-industrial landscape: The case of the[16]
Liberec region, Czech Republic. Moravian Geographical Reports, vol. 19, no. 4, pp. 3–17. ISSN 1210-
8812.
KREJČÍ, T., MARTINÁT, S., KLUSÁČEK, P., TOCHÁČKOVÁ, K. (2014). Brownfields a rozvoj[17]
cestovního ruchu – návštěvnické preference na příkladu města Brna. In XVII. mezinárodní kolokvium o
regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 857–865. ISBN 978–
8021068407. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-111.
KRZYSZTOFIK, R., TKOCZ, M., SPÓRNA, T., KANTOR-PIETRAGA, I. (2016). Some dilemmas of[18]
post-industrialism in a region of traditional industry: The case of the Katowice conurbation, Poland.
Moravian Geographical Reports, vol. 24, no. 1, pp. 42-54. ISSN 1210–8812. DOI 10.1515/mgr-2016-0004.
MALÍKOVÁ, L., KLOBUČNÍK, M., BAČÍK, V., SPIŠIAK, P., (2015). Socio-economic changes in the[19]
borderlands of the Visegrad Group (V4) countries. Moravian Geographical Reports, vol. 23, no. 2, pp. 26-
37. ISSN 1210–8812. DOI 10.1515/mgr-2015-0008.
MALÝ, J., MULÍČEK, O., (2016). European territorial cohesion policies: Parallels to socialist central[20]
planning? Moravian Geographical Reports, vol. 24, no. 1, pp. 14–26. ISSN 1210–8812. DOI 10.1515/mgr-
2016-0002.
NPÚ, (2015) Monumnet [online]. [cit. 2016-03-16]. Available at: http://monumnet.npu.cz/monumnet.php.[21]
OSMAN, R., FRANTÁL, B., KLUSÁČEK, P., KUNC, J., MARTINÁT, S., (2015). Factors affecting[22]
brownfield regeneration in post-socialist space: The case of the Czech Republic. Land Use Policy, vol. 48,
pp. 309–316. ISSN 0264-8377. DOI 10.1016/j.landusepol.2015.06.003.
TECHNICKÉ PAMÁTKY, (2016). Elektronická databáze technických památek České republiky (a okolí)[23]
[online]. [cit. 2016-10-02]. Available at: http://www.technickepamatky.cz/.
TROJAN, J., CHUDÁČEK, S., CHRASTINA, P., (2016). Augmented reality as a new way of exploring the[24]
city: unified platform for data providers. WIT Transactions on Ecology and the Environment, vol. 210,
pp. 161–170. ISSN 1743-3541. DOI 10.2495/SDP16014.
TROJAN, J., (2016). Integrating AR services for the masses: geotagged POI transformation[25]
platform. Journal of Hospitality and Tourism Technology, vol. 7, no. 3, pp. 254-265. ISSN 1757-9880. DOI
10.1108/JHTT-07-2015-0028.
VCPD FA ČVUT, (2016). Industriální topografie [online]. [cit. 2016-10-02]. Available at:[26]
http://industrialnitopografie.cz/.
ŻEMŁA, M., (2016). Tourism destination: The networking approach. Moravian Geographical Reports, vol.[27]
24, no. 4, pp. 2-14. ISSN 1210–8812. DOI 10.1515/mgr-2016-0018.
The presented article was supported by the project „Web application for the dynamism of spatial
data representing industrial monuments through location-based services“ (TD03000079), funded
by the Technology Agency of the Czech Republic. The authors are very thankful for the support.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
723
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-94
THE POSSIBILITIES AND THE INVOLVMENT OF
EUROPEAN VOLUNTARY SERVICE´S VOLUNTEERS ON
INBOUND VOLUNTEER TOURISM IN SLOVAKIA
PRÍCHODOVÝ DOBROVOĽNÍCKY CESTOVNÝ RUCH NA SLOVENSKU
NA PRÍKLADE EURÓPSKEJ DOBROVOĽNÍCKEJ SLUŽBY
JANA SOKOLOVÁ
KRISTÍNA POMPUROVÁ
Katedra cestovného ruchu a spoločného stravovania
Ekonomická fakulta
Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici
Department of Tourism and Hospitality
Faculty of Economics
Matej Bel University
Tajovského 10, 975 90 Banská Bystrica, Slovakia
E-mail: jana.sokolova@umb.sk, kristina.pompurova@umb.sk
Annotation
Volunteer tourism, which is also known as travel that makes difference, allows visitors to devote part
of their free time, energy, knowledge and skills for the benefit of activities, for these they do not get
financial rewards, but gain personal and professional growth, new friendships and life experiences.
The added value of voluntary service is also aware of the European Union, which promotes
volunteerism at the national and international level. European Voluntary Service (EVS) is one of the
activities of the European Union, which gives young people the opportunity to volunteer abroad and
participate in cultural, humanitarian or environmental projects in one of the European or other
countries in the world. The aim of the paper is to explore the possibilities and the involvement of EVS
volunteers on inbound volunteer tourism in Slovakia. Secondary data from databases of accredited
organizations and volunteer projects show, that Slovakia does not belong to the countries with the
great amount of accredited organizations compared to other European countries. Nevertheless, there
is a relatively large number of volunteer projects implemented and the results of initial survey among
receiving organizations show that for the foreign volunteers Slovakia is one of the sought for country
where they can show their potential and make the world a better place.
Key words
international volunteering, Volunteer tourism, European volunteering service
Anotácia
Dobrovoľnícky cestovný ruch, ktorý nosí tiež prívlastok cestovanie, ktoré má zmysel, umožňuje
návštevníkom venovať časť svojho času, energie, vedomostí a schopností v prospech činností
zameraných na zlepšovanie prostredia alebo zvyšovanie blahobytu komunít po celom svete. Za tieto
aktivity nedostanú finančnú odmenu, no získavajú osobnostný a profesionálny rast, dobrý pocit, nové
priateľstvá a životné skúsenosti. Pridanú hodnotu dobrovoľníckej služby si uvedomuje aj Európska
únia, ktorá sa v poslednom období snaží podporiť dobrovoľníctvo na národnej či medzinárodnej
úrovni. Jednou z jej aktivít je aj program Európska dobrovoľnícka služba, ktorý umožňuje mladým
ľuďom vycestovať do zahraničia a podieľať sa kultúrnych, humanitárnych alebo environmentálnych
projektoch ako dobrovoľník v niektorej z členských krajín Európskej únie, prípadne v ostatných
krajinách sveta. Cieľom príspevku bolo preskúmať možnosti a zapojenie dobrovoľníkov zo zahraničia
do dobrovoľníckych projektov na Slovensku prostredníctvom programu Európska dobrovoľnícka
služba. Na základe analýzy sekundárnych údajov databáz akreditovaných organizácií
a dobrovoľníckych projektov môžeme povedať, že Slovensko nepatrí ku krajinám, ktoré by mali veľké
zastúpenie akreditovaných organizácií oproti iným Európskym krajinám. Napriek tomu sa na
Slovensku realizuje pomerne veľký počet dobrovoľníckych projektov a výsledky primárneho prieskumu
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
724
u prijímajúcich organizácií ukazujú, že pre zahraničných dobrovoľníkov sme jednou z vyhľadávaných
krajín, v ktorej môžu ukázať svoj potenciál a zároveň urobiť svet lepším.
Kľúčové slová
medzinárodné dobrovoľníctvo, dobrovoľnícky cestovný ruch, Európska dobrovoľnícka služba
JEL classification: Z32, L83
1. Introduction
The history of volunteering is different across Europe. While some countries have a long tradition of
volunteering, in others it has been developing still very slowly. According to the results of
a Eurobarometer survey for the year 2007, three out of ten Europeans declare that they take part in
voluntary activities. Attitudes of young people to volunteering have been changing gradually and over
the last ten years, there was not just a general increase in the number of active volunteers but also in
voluntary organizations in the EU (European Youth Portal, 2015).
2. Volunteerism and tourism
Volunteering is a multidimensional concept (Cnaan et al., 1996 In Holmes, Smith, Lockstone-Binney,
Baum, 2010). It promotes solidarity and social inclusion, gives people the opportunity to acquire new
knowledge, skills and social contacts, and thereby encourages the personal, social and professional
development. According to The Universal Declaration on Volunteering, endorsed by the International
Association for Volunteer Effort (IAVE) in 2001, volunteering is seen as encouraging public
participation and interest in the development of society; It takes the form of group activities carried
out mostly by a certain organization; It is based on personal motivation and free decision; It
increases human potential and quality of everyday life, strengthens the human solidarity, contributes
to respect for the rights, dignity and culture of other countries, promotes equal opportunities and also
contributes to job creation and new professions (Linderová, 2011). Hustinx, Cnaan and Handy (2010
In Kotíková, 2013) characterize volunteering by three basic features: (1) the volunteers carry out their
work on the basis of free will, (2) usually without financial compensation, or the compensation
provides reimbursement of costs or is symbolic and (3) the work is intended for the benefit of others,
usually in advance of the intended recipients, who benefit from volunteering or receiving assistance.
According to Brozmanová Gregorová, Marček and Mračková (2009) in practice there are four forms
of volunteering, such as (1) mutual assistance and self-help, (2) the provision of the services to others,
(3) participation, (4) advocacy and leadership campaigns. Each of these forms of volunteering may
include formal (organized, managed) or informal (unorganized) voluntary activities or a combination
of both. Formal volunteering refers to voluntary activities carried out within and through various
organizations. On the other hand, informal volunteering may be seen as the direct assistance provided
to individuals outside the family and the people living in the home of volunteer or volunteers
(Brozmanová Gregorová et. al., 2011).
In developed countries volunteering has a long tradition and is associated with art, culture, geography,
history or leisure in the destination (Kraus, 2010 in Linderová, 2011). At the present, various types of
volunteer activities exist, which largely reflect the impact of the current development of society. In
addition to the so-called classical volunteering, also corporate volunteering, online volunteering,
micro-volunteering and volunteer tourism are gradually developed.
Penetrating volunteering into the tourism industry has gained a new dimension of volunteering. It
links to the need to travel in spare time outside residence for the purpose of learning, distraction and
entertainment, carrying out cultural and sports activities. This connection has not only enriched the
already existing alternative forms of tourism (Ecotourism, Responsible Tourism, Community Based
Tourism), but has created a new independent form of travel, which pays attention to environmental
and social aspects of tourism industry (Gray, Campbell, 2007; Butcher, Smith 2010; Wearing,
McGehee, 2013). Thus, we could say that volunteer tourism is a result of a combination of individual
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
725
interests of visitors in the tourism industry with a positive direct impact on society as well as natural
and economic environment (Wearing, 2001).
There are several forms of volunteer tourism, where people can get involved. Volunteers can
participate in environmental, humanitarian and cultural projects in developing or developed
countries. Most of these projects are usually organised by non-governmental organizations, local
groups, clubs or associations and local authorities, which are also called the third, non-governmental,
non-profit or voluntary sector (Chobotova, 2015). These organisations play an important role in
specific areas of the tourism industry. They does not perceive it as the activities associated with
the satisfaction of the needs of holidaymakers, instead they see tourism as an opportunity to create
new, positive values and activities for tourists as well as local communities (Lyons, Wearing, 2008).
At the same time non-governmental organisations better reflect the specific problems and
requirements of the communities (Svidroňová, 2014) and help to create targeted activities and
projects. The key connection is also a combination of volunteering and organized events, attractions
and activities in tourism. Volunteer’s commitment does support not only the success of the events, but
increases the potential of a place as tourism destination, too.
The responsibility for policies and law concerning community engagement and volunteering lies with
the national governments of the EU member states. This responsibility can also be passed down to
regional and local governments. One of the aims of the European Union is to support the development
of voluntary activities in Europe on a global level. Because of celebrating the efforts of the estimated
100 million Europeans who take part in voluntary activities, the European Commission launched the
year 2011 as the European Year of Volunteering. This year was also aimed at making volunteering
easier for people, helping EU member states to make improvements by suggesting new policies,
conducting research, running projects, sharing good practice between the different countries and
improving the quality of volunteering in Europe. One of the initiatives of European Union is also
promoting volunteering among young people, particularly to encourage volunteering across borders.
This initiative is done in cooperation with the member states through the EU Youth strategy, which
has a specific section on voluntary activities at national and international levels. One of the most
popular programmes organized to support the international volunteer networks is the European
voluntary Service.
3. European Voluntary Service
European Voluntary Service (EVS) started as a pilot action in 1996. Due to its successful start, the
European Commission launched the European Voluntary Service Community Action Programme,
which operated during 1998-1999. After that period EVS became a part of the YOUTH programme
(2000-2006), and continued as a key activity under the Youth in Action Programme (2007-2013).
Currently it is a part of the Erasmus + programme (2014-2020) (European Youth Portal, 2015).
The aim of the programme is to provide young people with the opportunity to experience the
volunteering abroad. The programme supports the development of solidarity and tolerance among
young people and enables them to gain the experiences and skills to ensure their personal as well as
professional growth through participation in projects in a wide range of fields, such as culture, youth,
children, sports, social care for the elderly, people with disabilities and immigrants, cultural heritage,
arts, leisure, animal welfare and communication, environmental protection and education, rural
development and development cooperation.
EVS includes a tripartite partnership between the volunteer, the sending organization and the host
organization. The condition for organisations is that at least one of them should be from an EU
member state or a candidate country. Anyone between 17 and 30 years can join EVS as a volunteer.
EVS lasts from 2 to 12 months and can be carried out in all countries from the European Union or
other world countries. Young people with fewer opportunities and young people with disabilities can
take part in voluntary projects as well. The duration of the voluntary activities for them can be reduced
from 2 weeks to 2 months. All volunteers receive a grant, which covers most of the costs associated
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
726
with travel, accommodation, food, insurance and pocket money. After EVS volunteers receive
Youthpass certificate, which document the development of competencies, as well as to confirm
participation and describe the respective project. All participating organizations involved in EVS
activity (receiving, sending, and coordinating organisation) must hold a valid accreditation, which
guarantees the application of the high standards set by the European Commission. A participating
organisation can be (1) a non-profit organisation, association, non-governmental organization; (2) a
European Youth non-governmental organization; (3) a social enterprise; (4) a public body at local
level; (5) a public body at regional or national level; (6) an association of regions; (7) a European
Grouping of Territorial Cooperation or (8) a profit-making body active in Corporate Social
Responsibility. All these organisations could have accreditation as a coordinator, a sending as well as
a receiving organisation at the same time. The coordinating organisation is responsible for the whole
project on behalf of all the partner organisations. In all cases, the coordinator cannot be an
organisation from a Partner Country neighbouring the EU. The role of the sending organization is to
help with the preparation of the project (organising practical arrangements) or contact the receiving
organisation, which has already developed a project, and help with preparing participants before
departure and providing support to participants during all the phases of the EVS project. The receiving
organisation, in charge of hosting the activity, develops a programme of activities for volunteers in
cooperation with partner organisations during the EVS project. It also provides support to volunteers
from the moment of arrival in the host country (e.g. accommodation, languages courses, and
mentoring support). All accredited organizations are listed in the international database of EVSaccredited
organizations. On the European Youth Portal, there is also the database of volunteering
opportunities available where accredited organizations can list their projects (Corrigendum to the 2017
Erasmus + Program Guide, 2017).
Currently, 5 232 organisations from 56 countries are registered in the database of accredited
organisations. There are 3038 sending organisations, 4 492 receiving organisations and 3012
coordinating organisations. Most organisations come from Germany (513) and least from Greenland
and New Caledonia (1). The total number of added volunteer opportunities is 330 (24.03.2017).
4. Aim and methodology
The paper focuses on volunteer tourism as an alternative and an authentic form of tourism that
combines volunteer work with travel. The aim of the paper is to explore the possibilities and the
involvement of European voluntary Service’s volunteers on inbound volunteer tourism in Slovakia.
The paper is based on the secondary data from databases of accredited organizations and volunteer
projects availed on the European Commission’s youth portal (www.ec.europa.eu/youth). The primary
data were obtained by the method of sociological interview. We addressed all 10 accredited
organizations, which published their projects in the database between the years 2015 and 2017. In the
survey participated 8 of them. The collected primary and secondary data were finally processed by the
method of analysis and synthesis, comparison and selected mathematical and statistical methods in
Microsoft Excel Programme.
5. Inbound volunteer tourism in Slovakia organized through the European
Voluntary Service
In Slovakia, the opportunity to take part in EVS programme has been used by 86 non-governmental
organisations and public bodies at regional or national level. 60 organisations are listed as sending
organisations, 67 as coordinating organisations and 74 organisations are registered as receiving
organisations. Many of them have accreditation for all three positions. For the development of
volunteer tourism in Slovakia receiving organisations are significant, because they create projects and
conditions for volunteers coming from abroad. In Slovakia, these are represented mainly by civic
associations (59.5 %), non-profit organisations (24.3 %), educational institutions (5.4 %), centres (5.4
%). Also an association of churches and development agency is registered in the database. Most of
these accredited receiving organisations come from western Slovakia (56.8 %), the second largest
amount of organisations is from middle Slovakia (28.4 %) and the lowest number of organisations is
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
727
from eastern Slovakia (14.9 %). For the period 2015-2019, 25 projects are being implemented,
including 1 project which is now completed, 10 projects which are currently in progress, 5 projects
which have already closed the selection of volunteers and will begin in the coming months and 9
projects where it is still possible to get involved. The total number of volunteers required for all
projects is 56, which is on average approximately 2 volunteers per project. The organisations are
looking for volunteers mostly from Germany, the Czech republic, Hungary, Malta and Estonia, but
also from Austria, Lithuania, Latvia, France, Spain, Poland, Sweden, Finland, Norway, Ireland, Italy,
The Netherlands, Ukraine, Belgium and Slovenia. This depends on the focus and conditions of the
specific project. In period 2015–2017 only 10 from all accredited receiving organisations have listed
any project and looked for foreign volunteers. Despite the fact that most registered receiving
organizations are located in western Slovakia, only 16 % of the submitted projects are proposed to be
implemented here, the remaining 84 % of projects is taking place in central Slovakia. The Table 1
shows the number of accredited receiving organizations, planned and implemented projects and the
planned number of volunteers required according to the regions.
Tab.1: The number of receiving organisations, projects and requested volunteers by region
Region
The number of receiving
organisations
The number of projects
for period 2015-2019
The number of required
volunteers
Western Slovakia 42 4 16
Central Slovakia 21 21 40
Eastern Slovakia 11 0 0
Total 74 25 56
Source: own processing
In terms of the categorization of the projects according to the EVS, volunteers from abroad can take
part mainly in projects aimed at promoting the culture and development of creativity (48 %), youth
support (40 %), education (28 %), the development of cooperation in the framework of the EU (24 %),
rural development and environmental protection (16 %). Fewer projects are aimed at social care for
people with disabilities, health and lifestyle, and ICT. Most volunteer positions are focused on the
development of community, volunteers have the opportunity to participate in the creation of various
kinds of workshops, activities, language courses for children and youth, preparation of voluntary
events, administrative work for the organisation or engage in work with disabled and socially
disadvantaged people. Other projects are aimed at organizing cultural or sports events or children´s
summer camps. Volunteers may be involved also in projects supporting tourism development, such as
the restoration of the Calvary in Banská Štiavnica or participate in the preparation of exhibitions and
cultural programs in synagogue in Žilina.
In the initial survey we have contacted all 10 receiving organizations with the aim to find out if young
people from abroad are interested in voluntary service in Slovakia. 8 of them took part in the survey.
Interest of volunteers has differentiated with respect to the focus of the project. However, in many
cases, the total number of applications for individual projects significantly exceeded the number of
available positions. As example, a project by a civic association from western Slovakia required only
2 volunteers regardless of the country and 96 volunteers applied. Volunteers are more interested in
work with children and youth or creative volunteer positions. Table 2 compares the total number of
required volunteers for the projects that have already closed the selection procedure with the number
of applications that organisations have received according to the topic of the project. As we could see,
the total number of young people who showed interest in Slovakia as the destination of their voluntary
service was almost seven times higher than the required number of volunteers. Potential volunteers are
mostly from Turkey, the Netherlands, Germany, the Czech Republic, Estonia, Denmark, Ukraine,
Armenia, France, but also from Spain, Latvia, Russia, Italy, Romania, Greece and Portugal. However,
not all candidates who express an interest meet the requirements of the organisations but most
organisations have managed to get volunteers they were looking for.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
728
Tab.2: Comparison of required and available volunteers according to the project´s topic
Topic of the project
The number of
required
volunteers
The number
of
applications
community development workshops, activities and summer camps for
kids and youth
5 99
work with disabled and socially disadvantaged
people
11 11
administrative work 2 2
events cultural events 2 3
creative and manual work 3 61
tourism development restoration of the Calvary, exhibitions and
cultural programs in synagogue
5 9
Total 28 185
Source: own processing
Conclusion
New types of volunteerism reflect the current social processes that we perceive in the context of the
modernization of society such as globalization, technological development, demographic changes and
the rise of postmodern values. In combination with tourism, it manifests not only today's needs and
lifestyles of visitors, but also a response to the current direction of tourism industry. Volunteer
tourism, as a combination of individual interests of visitors in the tourism industry with a positive
direct impact on society as well as natural and economic environment, supports the development of
solidarity and tolerance among volunteers and community, enables volunteers to gain the experiences
and skills to ensure their personal as well as professional growth. The promotion of volunteering
among young people, particularly the encouragement of volunteering across borders, is also one of the
aims of the European Union. The programme European Voluntary Service gives people aged 17 to 30
years the opportunity to participate in environmental, humanitarian and cultural development projects
in one of the European or other countries in the world. The aim of this paper was to explore the
possibilities and the involvement of European voluntary Service’s volunteers on inbound volunteer
tourism in Slovakia. During the period of 2015 to 2017, 25 projects were listed in the EVS database
through which foreign volunteers could come and volunteer in Slovakia. Most of them will be carried
out in central Slovakia. Volunteers can take part in projects focusing mainly in community
development like in various workshops, activities, language courses for children and youths,
administrative work for the organisation or engage in work with disabled and socially disadvantaged
people. Some of projects are also aimed at organizing cultural or sports event, children summer camps
or are supporting tourism. Despite that the opportunity to volunteer in Slovakia through EVS is lower
than in Germany or France, the interest of foreign volunteers to take part in voluntary projects in
Slovakia is almost seven times higher than the required number of volunteers. Volunteers are usually
from Germany, Turkey, the Netherland, France, the Czech republic, Estonia, Denmark, Ukraine,
Armenia, Italy, Ukraine, Greece, Spain etc., but this depends on the conditions and topic of the
project. For the future, it will be interesting to examine the motivation of volunteers who took part in
EVS in Slovakia, their experiences or any experiences with projects abroad, which could be an asset
for further development of volunteer tourism in Slovakia.
Literature
BROZMANOVÁ GREGOROVÁ, A., MARČEK, E., MRAČKOVÁ, A., (2009). Analýza dobrovoľníctva[1]
na Slovensku. Banská Bystrica: Pedagogická fakulta Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici, OZ
Pedagóg, PDCS, o.z., PANET. ISBN 978-80-8083-844-7.
BROZMANOVÁ GREGOROVÁ, A., MATULAYOVÁ, T., MRAČKOVÁ, A., VAVRINČÍKOVÁ,[2]
L., VLAŠIČOVÁ, J., (2011). Dobrovoľníctvo - keď pomoc baví a zábava pomáha. ISBN 978-80-8106-049-
6. [online]. [cit. 2016-12-17]. Dostupné z: http://www.library.sk/arl-
umb/sk/csg/?repo=umbrepo&key=5055089958.
BUTCHER, J., SMITH, P., (2010). ‘Making a difference’: volunteer tourism and development. Tourism[3]
Recreation Research, vol. 35, no. 1, pp 27–36. ISSN 2320-0308. DOI 10.1080/02508281.2010.11081616.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
729
EUROPEAN COMMISION, (2017). Corrigendum to the 2017 Erasmus+ Programme Guide. [online]. [cit.[4]
2017-03-16]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/programmes/erasmus-plus/sites/erasmusplus/files/2017-
corrigendum-1_en.pdf.
EUROPEAN YOUTH PORTAL, (2015). EVS at 20 - find out more!. [online]. [cit. 2017-03-16]. Dostupné[5]
z: http://europa.eu/youth/node/33119_en.
EUROPEAN YOUTH PORTAL, (2015). Volunteering in Europe. [online]. [cit. 2017-03-16]. Dostupné z:[6]
http://europa.eu/youth/eu/article/46/234_en.
GRAY, N., J., CAMPBELL, L., M., (2007). A Decommodified Experience? Exploring Aesthetic,[7]
Economic and Ethical Values for Volunteer Ecotourism in Costa Rica. Journal of Sustainable Tourism,
vol. 15, no. 5, pp. 463-482. ISSN 0966-9582. DOI 10.2167/jost725.0.
HOLMES, K., SMITH, K. M., LOCKSTONE-BINNEY, L., BAUM, T. G., (2010). Developing the[8]
dimensions of tourism volunteering. Leisure Sciences, vol. 32, no. 3, pp. 255-268. ISSN 0149-0400. DOI
10.1080/01490401003712689.
CHOBOTOVÁ, M., (2015). Zhodnocení inovačního potencionálu neziskového sektoru v České republice.[9]
In XVIII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita,
pp. 405-412. ISBN 978-80-210-7861-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-7861-2015-54.
KOTÍKOVÁ, H., (2013). Nové trendy v nabídce cestovního ruchu. Praha: Grada Publishing, a.s. ISBN 978-[10]
80-247-4603-6.
LINDEROVÁ, I., (2011). Dobrovoľnícky cestovný ruch. Ekonomická revue cestovného ruchu, vol. 44, no.[11]
3, pp. 183-186. ISSN 0139-8660.
LYONS, K, D., WEARING, S., (2008). Journeys of Discovery in Volunteer Tourism. Oxford: CABI[12]
Publishing. ISBN 978-1- 84593-380-7.
SVIDROŇOVÁ, M., (2014). The role of non-profit organization in a regional development in a context of[13]
social cohesion: the case of Iceland. In XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník
příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 567-573. ISBN 978–80–210–6840–7. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-73.
WEARING, S., (2001). Volunteer Tourism: Experiences That Make a Difference. Oxford: CABI[14]
Publishing. ISBN 0851995330.
WEARING, S., McEGHEE, N. G., (2013). International Volunteer Tourism. Intergrating Travellers and[15]
Communities. Oxford: CABI Publishing. ISBN 978-1-84593-696-9.
The paper is supported by the grant VEGA 1/0509/16 Perspectives of development the volunteer
tourism in Slovakia.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
730
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-95
THE INTEREST OF SLOVAK INHABITANTS IN
VOLUNTEERING IN THE ORGANIZATION OF EVENTS
IN TOURISM SECTOR
ZÁUJEM OBYVATEĽOV SLOVENSKA O ZAPOJENIE DO
DOBROVOĽNÍCKYCH AKTIVÍT NA ORGANIZOVANÝCH
PODUJATIACH V CESTOVNOM RUCHU
KRISTÍNA POMPUROVÁ 1
IVANA ŠIMOČKOVÁ 1
MARTA VALIHOROVÁ 2
1
Katedra cestovného ruchu a spoločného stravovania
2
Katedra odbornej jazykovej komunikácie
Ekonomická fakulta
Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici
1
Department of Tourism and Hospitality
2
Department of Language Communication in Business
Faculty of Economics
Matej Bel University
Tajovského 10, 975 90 Banská Bystrica, Slovakia
E-mail: kristina.pompurova@umb.sk, ivana.simockova@umb.sk, marta.valihorova2@umb.sk
Annotation
A new, dynamically developing trend in the global environment is volunteering and volunteering
tourism. Despite the fact that certain features of volunteer tourism in the regions of Slovakia appeared
after the Second World War, in domestic literature, the issue that includes the volunteerism was not
addressed in an appropriate manner. The article, based on a questionnaire, examines the interest of
Slovak inhabitants with volunteering in the organization of events in tourism. The results of the
investigation show there is an increase of short-term participation of the Slovak population in
voluntary activities in events and a dependence on volunteers in education. An optimal amount of
involvement of volunteers in organizing events as a part of a tourism product may contribute to the
generation of positive economic and non-economic effects for the region.
Key words
events, volunteering, tourism
Anotácia
K novým, dynamicky sa rozvíjajúcim trendom v globálnom prostredí patrí dobrovoľníctvo a s ním
spojený dobrovoľnícky cestovný ruch. Napriek tomu, že určité znaky dobrovoľníckeho cestovného
ruchu sa v jednotlivých regiónoch Slovenska objavovali už od druhej svetovej vojny, v domácej
literatúre nie je daná problematika, ktorej súčasťou je aj zapojenie dobrovoľníkov do organizovania
podujatí v cestovnom ruchu, náležite spracovaná. Článok preto na základe dotazníka skúma záujem
obyvateľov Slovenska o dobrovoľnícku činnosť pri organizovaní podujatí v cestovnom ruchu. Výsledky
skúmania poukazujú na zvýšenú mieru krátkodobej participácie obyvateľov Slovenska na
dobrovoľníckych aktivitách na organizovaných podujatiach a konštatujú závislosť dobrovoľníckej
činnosti od vzdelania. Optimálne zapájanie dobrovoľníkov do organizovania podujatí ako súčasti
produktu cestovného ruchu tak môže prispieť ku generovaniu pozitívnych ekonomických
a mimoekonomických účinkov na daný región.
Kľúčové slová
cestovný ruch, dobrovoľníctvo, organizované podujatia
JEL classification: L83
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
731
Introduction
The attention on organized events has been paid in scientific literature only within the last few years.
Currently the sources are concerned about the organized events, their role and importance, their
impact on society and culture, and tourist participation at organized events. The literature speaks about
managing the events, with the objective to meet the needs of all stakeholders, i.e. not only the
requirements of the organizers and visitors, but also the expectations of the host community, such as
sponsors, media and co-workers - employees working for the organizers and volunteers.
Many domestic and foreign authors have studied the term „organized events“ in their work.
Therefore, a common definition in literature does not occur. Taking into account the common features
of this term (eg. Bowdin et al., 2011; Getz, 2007, 2012; Goldblatt, 2002 Gúčik, 2001, Jafari et al.,
2000; Collective, 2007; Kotíková, 2008, 2013; Šebová, Džupka, 2013), the organized event can be
defined as spatio-temporal purposefully created for a limited duration, which facilitates, mediates and
completes the original experience in a concentrated form, and though the eyes of the visitors and
organizers are seen as unique.
The available literature lacks the explicit reference that is meaningful for tourism as these events are
generally openly public forums that do however, stimulate travel, stays, or extended stays of visitors
in the destination. Closed event, i.e. private events (eg. weddings, parties, celebrations) and corporate
events (e.g. trainings, general meetings, company sports events, balls) prepared for an internal group
or company (employees, suppliers, shareholders, etc.) are not, in our judgment, in terms of tourism,
relevant. Getz (2012, p. 49), in this context differentiates between small and large events in terms of
their scope. He viewed small events are mostly private and corporate affairs, which is not intended to
attract visitors in tourism, while major events take different forms intended for the public and planned
to generate positive economic and other effects of the selected area. Kotíková (2008, p. 11; 2013, p.
94-95) distinguishes the closed events for a certain group of invited participants (mainly private,
corporate events) and the opened event, with the entry is either free of charge or paid entry. The next
part of the article is therefore devoted to public (open) organized events or, according to Getz (2012),
the major events that produce positive economic, social, political and environmental effects on the
area they are held in.
Organized events in tourism are a dynamic part of the primary destination offerings. Gúčik (2001, p.
161) defines the organized event as an "ever-changing object of a tourism offering, which needs to be
organized and used promptly." They have a festive character that is thematic, affordable, authentic,
and unique. They also highlight the quality, tradition, symbolism, hospitality and comfort of the
offering. They are planned purposefully and are formed at a specific occasion or in order to achieve
the objectives (e.g. cultural or community development; traditions of the village, town, region;
strengthening of national identity). Their main attributes include (1) the ability to attract visitors and
stimulate the development of tourism in the area, (2) limited duration, (3) one-time or occasional
occurrence, (4) the impact on the increasing awareness of the target place, improve its image, (5)
social experience and (6) an escape from the everyday (Bowdin et al., 2011).
Organized events in the tourism sector are characterized by great diversity. In terms of content, or
themes, cultural events are the most popular (Vetráková, Holúbeková, Šebová, 2015). This is a onetime
or a regularly organized presentation of spiritual and artistic expressions of a community that
enable contacts between people. Characteristic features are intense artistic performances, precise and
time-bound programmes, set for a specific purpose under specific concepts (Bowdin et al., 2011).
They complete the offering in the target sites regardless of their cultural potential (in not only urban
centres but also spa areas, winter sports centres etc.). Organized events enable presentations of
professional and amateur culture as well as art, evaluations of cultural production, promotion of
culture, increase the professional and public awareness about the socio-cultural life and create space
for communication between various authors of culture and art (Kárová, 2001, p. 252 In Kmeco, 2007,
p. 145 - 146).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
732
An important role in the organization of selected types of cultural events play volunteers as people
which, of their own free will, in their free time and without pay provide certain service to
a volunteering recipient (event organizer).
Volunteers can be a part of large and important events (e.g. The Beijing Olympics - half a million
volunteers, Vancouver - 29.5 thousand, London - 60 thousand, Sochi – 25 thousand Volunteers), but
also events with national, regional or local significance. The number of volunteers at major events is
high and mostly consists of young people. The volunteers are thus a part of an important cultural
event. They gain many extraordinary and valuable experiences applicable in various ways of life.
1. Objective and methodology
The scientific objective is to assess the interest of the Slovak inhabitants in volunteer activities with
organizing tourism events.
We have drawn the information from both secondary and primary data sources. The secondary sources
of information were drawn from books, magazines literature and internet sources. The primary sources
of information were obtained from the quantitative survey of Slovak inhabitants over 15 years old.
Therefore, we have conducted a questionnaire survey. The sample consisted of 217 random
respondents. The questionnaire was distributed electronically. The data were processed by selected
statistical methods at significance level α = 0.05 in statistical programme SPSS.
2. Results of the investigation
Volunteering has historically been an irreplaceable position in a company and now a growing number
of citizens want to help as volunteers.
Using statistical induction, we determined with 95% reliability that 23.4% to 35.6% of the Slovak
population has contributed in the preparation or implementation of organized events. This amount is
comparable to the results of the research "Volunteering in Slovakia - research reflections", which was
conducted on a sample of 973 of the Slovak population older than 15 years in 2011 as part of a
national campaign for the European Year of Volunteering with the support of the European Union. In
the monitored year, according to a study 27.5% of respondents were involved in formal volunteering
(Brozmanová Gregorová et al., 2012). On the basis of the data in the report on volunteering in the
European Union (European Commission, 2010), Slovakia is considered the country with medium to
higher level of participation in voluntary activities.
Similarly to general study of 2011 (Brozmanová Gregorová et al., 2012) we found out that the
decision to participate in organized events is influenced by the educational level of the volunteer (pvalue
= 0.023). We used the test for independent samples. Spearman's rank correlation coefficient
confirmed the weak direct dependence on the respondent's education (p-value = 0.006 correlation
coefficient = 0.185). The involvement of individuals in events as a volunteer slightly increases with
increasing level of education. There were no statistically significant differences (p-value˃α) among
other characteristics of respondents and participation of the people as volunteers at the events.
The respondents participated as volunteers on average 4.6 times. We have investigated whether there
is a relationship between the number of times of participation and the education level and their present
economic activity of the respondents. To express the strength of relationship between selected
variables, we used the coefficient Eta (η), which confirmed moderate relationship between education
(η = 0.325), current activity (η = 0.343) and the number of respondents participating as volunteers in
events.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
733
In terms of the length of the volunteer activity in the events almost half (48.4%) of respondents
participated 2-3 days in the preparation in the running of an event. The following were the respondents
who worked one day as volunteers in events (26.6%) and the ones working over 15 days (9.4%).
There is the same percentage of respondents who perform voluntary work 4-7 days (7.8%) and 8-14
days (7.8%). We conclude that short-term activities prevail and there are less volunteer activities
which are long-term thus volunteerism is occasional and limited in time.
64.1% of respondents had some initial preparation or training before starting a volunteer activity.
We tried to find out the motives of volunteer activities in the events (Table1).
Tab. 1: Incentives for volunteer activities at events
Incentive Rate (in %)
training, new experience, personal development 28.10
feeling of satisfaction from volunteering 18.80
opportunity to be a part of organizing team of attractive event 17.20
friends - volunteers 9.40
getting to know people and new environments 7.80
active spending of free time 6.30
free participation at attractive event 6.30
feeling of usefulness 4.70
improvement of communication skills 1.60
others 0.00
Total 100.0
Source: Self-processing
The results suggest that individuals helping voluntarily at the events want to acquire knowledge,
experience, contacts useful for their future, or they want to productively spend their free time.
Cramer's contingency coefficient V (V Cramer's) confirmed medium-heavy dependence motives of
voluntary activity and age of the respondents (p-value = 0.032, Cramer's V = 0.434). There are
different perceptions for volunteering between generations and this explains the fact that each
generation was born into different social situations and therefore also have varying world views,
values, needs and motives. We cannot clearly state that a particular motive of voluntary activity
prevails in any one particular age group.
The survey confirmed that individuals, who are active volunteers, mostly get information about
volunteering from the social environment in which they live; that is from friends, acquaintances,
families, schools, voluntary organizations, active volunteers or from experience (Table 2). These are
the so-called direct sources of information, while open sources (Internet, posters, billboards) are less
represented, and must be used to a greater extent.
Tab. 2: Sources of awareness of volunteering at cultural events
Sources of information Rate (%)
friends, acquaintances, family 51.60
previous experience 25.80
school 22.60
internet 16.10
volunteer organization/centre 14.50
active volunteers 11.30
posters, billboards 4.80
print media, TV, radio 0.00
others 0.00
total 146.70
Note: Total sum of percent in the table is higher than 100 due to the possibility of multiple answers.
Source: Self-processing
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
734
The majority (81.3%) of respondents said that they were planning to attend the event as volunteers in
the future. On the contrary, the respondents who did not want to continue, have given several reasons
for their disinterest in volunteering such as lack of time, the need for earnings, lack of opportunities,
being busy at work or leaving the voluntary organizations.
Conclusion
Volunteering at events is rarely seen and examined with regard to the development of tourist
destinations, in spite of the fact that a volunteer might be seen as a means of improving the quality of
services, satisfying the needs of visitors, improving the experience of the event, and it may ultimately
affect the rate of attendance as well as the attractiveness of the tourist destination (Navrátil et al.,
2013). In this regard, we assume it would be useful to strengthen and systematize examinations of
volunteer tourism, including also examinations of involvement of volunteers in organized events
which dynamize the field of tourism.
The form of volunteering, as well as the whole society, is strongly influenced by the historical
development of the country, traditions, but at the same time by the contemporary social, economic and
political situation (Šerý, 2014). In the recent years, demographic and socio-economic trends such as an
aging population and a high rate of unemployment increase the interest of the government
representatives, organizations and businesses in volunteering. Volunteers are thus becoming
a valuable element in many spheres of the society.
Our primary aim has been to determine whether there is some interest in volunteering in Slovakia,
with the focus on organizing events in the field of tourism. We have analyzed the demand for
volunteering in the organized events in tourism.
The survey among the residents of Slovakia has proved a higher level of participation in voluntary
activities in organized events. More than 23% of the Slovak population is engaged in organizing
events within volunteering, which is in accordance with the general study of formal volunteering
(Brozmanová, Gregorová et al., 2012). The results of the survey have also confirmed that individuals
with higher degrees of education are more volunteering conscious.
An optimal amount of involvement of volunteers in organizing events as a part of a tourism product
may contribute to the generation of positive economic and non-economic effects for the region
(Šmardová, Elexa, 2014).
Literature
BOWDIN, G. et al., (2011). Events management. 3th
edition. Oxford: Elsevier Butterworth-Heinemann.[1]
ISBN 978-1-85617-818-1.
BROZMANOVÁ GREGOROVÁ, A. et al., (2012). Dobrovoľníctvo na Slovensku – výskumné reflexie.[2]
Bratislava: Iuventa. ISBN 978-80-8072-120-6.
EUROPEAN COMMISSION, (2010). Volunteering in the European Union – Final Report [online]. [cit.[3]
2015-11-12]. London: European Commission. Available at :
http://ec.europa.eu/citizenship/pdf/doc1018_en.pdf.
GETZ, D., (2007). Event tourism: Definition, evolution, and research. Tourism Management, vol. 29, no. 3,[4]
pp. 403–428. ISSN 0261-5177. DOI 10.1016/j.tourman.2007.07.017.
GETZ, D., (2012). Event studies. Theory, research and policy for planned events. 2nd
edition. Oxon; New[5]
York: Routledge. ISBN 978-0-08-096953-4.
GOLDBLATT, J., (2002). Special events. Twenty-first century global event management. New York: John[6]
Wiley and Sons. ISBN 0-471-39687-7.
GÚČIK, M, (2001). Podujatia ako faktor dynamiky mestského cestovného ruchu. In Gúčik, M. (ed.).[7]
Kultúra a cestovný ruch. Zborník z vedeckej konferencie. Banská Bystrica: Ekonomická fakulta UMB, pp.
160–164. ISBN 80-8055-507-9.
JAFARI, I. J. et al., (2000). Encyclopedia of tourism. London: Routledge. ISBN 0-415-30890-9.[8]
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
735
KMECO, Ľ., (2007). Podujatia organizované v cestovnom ruchu. In Gúčik, M. et al. Manažment[9]
regionálneho cestovného ruchu (pp. 142–150). Banská Bystrica: Slovak-Swiss Tourism, pp. 142-150.
ISBN 978-80-89090-34-1.
KOTÍKOVÁ, H., (2008). Eventy v cestovním ruchu. In Kotíková, H., Schwartzhoffová, E. Nové trendy[10]
v pořádání akcí a událostí (events) v cestovním ruchu. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, pp. 7‒17.
ISBN 978-80-87147-04-7.
NAVRÁTIL, J. et al., (2013). The model of identification of the tourism development areas: A case study[11]
of the Šumava Mts. and South Bohemia tourist regions (Czech Republic). Moravian Geographical Reports,
vol. 21 no. 1, pp. 25–40. ISSN 1210–8812. DOI 10.2478/mgr-2013-0003.
ŠEBOVÁ, M., DŽUPKA, P., (2013). Meranie ekonomického a finančného vplyvu majstrovstiev sveta v[12]
hokeji 2011 na mesto Košice. E+M Ekonomie a management, vol. 16, no 2, pp. 41–53. ISSN 1212-3609.
ŠERÝ, M., (2014). The identification of residents with their region and the continuity of socio-historical[13]
development. Moravian Geographical Reports, vol. 22, no. 3, pp. 53–64. ISSN 1210–8812. DOI
10.2478/mgr-2014-0018.
ŠMARDOVÁ, Ľ., ELEXA, Ľ., (2014). Spoločensky zodpovedné rodinné podnikanie a jeho perspektíva v[14]
pohostinstve a hotelierstve na Slovensku. In Folia Turistica 4. Banská Bystrica: UMB ‒ Ekonomická
fakulta, pp. 536-544. ISBN 978-80-557-0697-9.
VETRÁKOVÁ, M., HOLÚBEKOVÁ, K., ŠEBOVÁ, Ľ, (2015). Využitie interkultúrnych rozdielov[15]
v marketingu cestovného ruchu. In XVIII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník
příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 722–728. ISBN 978-80-210-7861-1. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-7861-2015-96.
Grant support: The article has been published within the framework of the research project VEGA
1/0509/16 Perspectives of Development of Volunteer Tourism in Slovakia.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
736
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-96
EVENTS AS A FACTOR SHAPING THE IMAGE OF
A TOURIST CITY
ELŻBIETA GRZELAK-KOSTULSKA
MICHAŁ KWIATKOWSKI
JADWIGA BIEGAŃSKA
KRZYSZTOF ROGATKA
STEFANIA ŚRODA-MURAWSKA
JUSTYNA CHODKOWSKA-MISZCZUK
Department of Urban Studies and Regional Development
Faculty of Earth Sciences
Nicolaus Copernicus University in Toruń
ul. Lwowska 1, 87-100 Toruń, Poland
E-mail: grzelak@umk.pl, kwiat@doktorant.umk.pl, jadwigab@umk.pl,
krogatka@umk.pl. steffi@umk.pl, jchodkow@umk.pl
Annotation
The aim of this paper is to analyze events regarded as elements of the urban image connected with
cultural tourism. To achieve this objective, a questionnaire was given to tourists (250 respondents)
who visited Toruń during the summer season (June) of 2016. The study established the spatial
resonance of the events, demonstrated by the permanent addresses of the tourists who declared that
they had heard of particular events. Then the features of the events were assessed in order to check
whether those shown to have the greatest reach have a specific profile. The events were ranked
according to a multiple-feature point based scale, which confirmed that combination of such elements
as high uniqueness of the event, its cohesion with the image of the place, well-established position,
broad accessibility and resonance more than local make it possible to achieve optimum marketing
effects with regard to the spatial scope of promotional actions. The collected results can be treated as
guidelines on the effectiveness of the past actions as well as on the best direction for optimizing such
actions in the future.
Key words
Poland, city, cultural tourism, event tourism, urban tourism
JEL classification: R19, Z10, Z32
1. Introduction
Tourism is one of the most dynamically developing branches of economy, thus it is often described as
a 21st
century industry. Wanting to satisfy their needs, tourists generate a demand involving purchase
of tourist products at a specific time and for a particular price (Grzelak-Kostulska et al., 2015). Among
the relatively new tourist products that generate tourist demand are events of various types (Kim et al.,
2007). The word “event” signifies here an event for people that is unusual and unique, yet planned,
and which - using specific funds and labour input – is to provide experiences and emotions that are the
aim of the organizer (Bączek, 2011; cf. Getz, 1989). This concept has a very broad meaning. The
literature on the subject distinguishes multiple types of events, which include (a) cultural events
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
737
(festivals, carnivals, anniversaries, religious celebrations); (b) entertainment and art-related events
(concerts, recitals, award ceremonies); (c) political and state events; (d) business and economy-related
events (business meeting and conferences, fairs and exhibitions); (e) educational and scholarly events
(conferences, seminars, symposiums, workshops); (f) sports events (contests, games, play games,
competitions); (h) private events (parties, meetings) (Getz, 2008).
An event can be organized once or repeated at certain intervals, yet it is always something that
exceeds the customary agendas, programs or actions of the subject funding or organising them
(Ratkowska, 2010). The aims of the subject can be analyzed in many aspects: psychological, social,
cultural etc. (Silberberg, 1995; Goldblatt, 2014). However, considering that it is one of the most
promising directions in the development of the methods of communicating with customers, we must
above all stress its marketing aspect. Thus we arrive at the broadly and narrowly understood meaning
of an event. In its broad sense, an event is identified with a celebration or happening. In its narrow
meaning, an event serves as a promotion of a particular brand through evoking specific emotions
(Ratkowska, 2010). Therefore the importance of events for the tourism market increases constantly,
due to their interactivity, a chance to reach a large group of recipients and the ability to arise the
interest of the media (Poczta, Malchrowicz-Mośko, 2016; cf. Ćwikła, 2012; Cieślikowski, Kantyka,
2015). These elements make events a modern form of promoting a brand or a product, make it
possible to stand out among the competition, enhance the attractiveness of a given place, create or
boost the positive image of a tourist destination, and if the current image is not the expected one, they
are able to change it (Richards, 2001; Borzyszkowski, 2011; Poczta, Malchrowicz-Mośko, 2016).
Another characteristic feature of events is large participation, both of the inhabitants of the place and
of the tourists currently staying there. It is the growing interest of the latter group that specifically
makes it possible to analyze events in the context of tourism. Trips connected with events are called in
literature event tourism. However, it must be noted that event tourism on the one hand involves
tourists’ participation in specially organized cultural events, and on the other it concerns actions such
as planning, development and promotion of events as tourist attractions. The aim of this activity is to
increase the number of tourists participating in the events which are primary or secondary deciding
factor in undertaking the trip (Getz, 1997; Marczak, 2015). As events are considered to be among the
most effective tools of promotion in modern tourism (they increase the attractiveness of the place for
tourists, increase their number and may entice them to prolong their stay), the significance of event
tourism is visibly increasing (Borzyszkowski, 2011).
To understand well the essence of event tourism and to appreciate its role more fully, one must
include in the considerations also its close connections to other kinds of tourism, particularly to
cultural tourism and urban tourism. As event tourism is also called the tourism of cultural events and
happenings, it is understandable that event tourism is combined with cultural tourism. To be more
precise, event tourism derives from cultural tourism (Ratkowska, 2010), while the event itself is a
product, a result of cultural tourism understood as experiencing cultural phenomena, getting to know
something new or original, participation in the broadly understood culture (active participation in
cultural events, trips to places of historical and cultural value connected with sightseeing buildings and
other architectural objects) (Marczak, 2015; see also Alejziak, Biliński, 2003; SzczepankiewiczBattek,
Dąbrowska, 2010; Van der Merwe, 2016). What is more, an event can also be a factor that
decides about the so-called cultural attractiveness of the place, which constitutes the cultural potential
for tourism. In turn, cultural attractiveness of the place, which influences the development of cultural
tourism, can constitute the basis or the starting point for the organization of events which become
tourist products. Thus event tourism is very closely connected with cultural tourism. Event tourism is
also strongly interwoven with urban tourism, as the majority of events is organized by cities
(Biegańska et al., 2014; Środa-Murawska et al., 2015). From the point of view of a city, events can
build its positive image, increase the attractiveness of the place for investors and inhabitants, stimulate
development of infrastructure, support business, accelerate renovations in the city and improve the
quality of life. The common aim of event tourism and urban tourism is to increase the demand for
city’s tourist attractions including events (by encouraging people to visit the destination for the first
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
738
time or to return there), and to increase the length of stay and the amount of money spent (cf.
Borzyszkowski, 2011).
2. Aim and methods
As mentioned above, the influence of events can be analyzed in several aspects, yet they are
particularly significant in the context of tourism development. Therefore the aim of this article is the
analysis of events treated as an element that creates the urban image perceived through the lens of
cultural tourism. For the research purposes it was assumed that events play a very significant role, not
only as a factor attracting potential participants, but also as a help in promoting the city, particularly
with a view to the increasing significance of urban tourism, where cultural offer plays an important
role. A unique and attractive offer in this sphere may, through its widespread resonance, stimulate the
development of tourism. With a thesis postulated in this way, it seems essential to analyze and
diagnose the character of events. This is to allow us to point out such features of events that can have
influence on the construction of the image of the place as an attractive tourist destination. The features
connected with the uniqueness of an event, its repeatability (long tradition) and the way it matches the
character of the place were considered significant features, and if they are considered together, they
should expand the resonance of such events.
This issue was analyzed on the basis of the city of Toruń, due to its size and character of. It is one of
the oldest and largest cities in Poland with the population of 202 689 inhabitants (in 2015). The
population density is 1.747 people/km², while the city area equals 116 km². Furthermore, Toruń is
considered to be one of the best preserved and richest in monuments medieval towns in Poland, which
has an interesting and varied cultural offer. This can be confirmed by the fact that on 4 December
1997 the Toruń Old Town was put on the UNESCO’s World Heritage List. It is also the city which
bases its tourism economy and image on rich cultural and tourist offer, which also includes events on
more than local scale.
According to the data from the Tourist Information Centre, in 2014 Toruń was visited by 1,724,536
tourists, and in 2015 – 2,020,997. The preliminary data for 2016 reveal that it will see a record number
of visitors (http://www.it.torun.pl). Considering all this, Toruń was regarded as a good area to study
cultural tourism and its perception.
To investigate the specific feature of the events taking place in Toruń together with their influence on
the tourists visiting the town, it was decided to use the opinions collected from respondents, whose
purpose of the visit did not include participating in any specific event. This allowed us to collect more
credible evaluations and simultaneously showed whether the event resonance can reach beyond the
group of its participants.
The questionnaire survey was conducted using the PAPI (Paper and Pencil Interview) technique
among the people visiting Toruń in June 2016, on a group of 250 tourists with non-random selection
scheme used (the number of filled questionnaires depended on the possibility to gain responders). The
analysis of the collected answers was carried out with the IBM SPSS software.
Among the questioned people women were the dominant element (56% women to 44% men). The age
brackets for this group were determined as 16 to 74 years, and the most numerous group were
responders aged 20-35 years. A significant element in the characteristics of the participants was their
permanent address. The participants in the study included the 41.2% of the citizens from the
Kujawsko-Pomorskie voivodeship (voivodship is administrative region of the first order in Poland)
11.6% - from the Warmińsko-Mazurskie; 9.6% - from the Mazowieckie; 8% - from the
Wielkopolskie; 6.8% - from the Pomerskie; and less numerous representations of other regions. As the
tourists were divided according to their permanent residence, the questionnaire was given to the
people coming both from the area (mainly from Bydgoszcz, Wrocław and Inowrocław) and from the
neighbouring territories (including Warsaw, Poznań, Gdańsk and Elbląg). 4.4% of the respondents
visiting Toruń had elementary education; 11.6% - vocational education; 42.8% - secondary education
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
739
and 40.8% - tertiary. The most frequently stated income bracket was 501-1000 zlotys net income per
family member – 38% answers; and 1001-1500 zlotys in 22% of cases.
3. Results
The analysis was based on the results of the above described questionnaire, in which the respondents
referred to the most popular cultural events taking place in Toruń. The list was compiled from the
calendar of the city events and consulted with a promotion specialist. The events connected with
happenings of the same character, taking place in multiple areas of the country at the same time and
not identified with a single place (such as the Night at the Museum) were excluded from the list.
The first stage involved discovering the reach of each event included in the study. It was determined
on the basis of the permanent residence of tourists who declared that they had heard of a given event.
The premise was that the larger the percentage of confirming respondents came from beyond the
borders of the Kujawsko-Pomorskie voivodeship, in which Toruń is located, the broader the influence
on the recipients from outside the area is and thus the broader the marketing effect of a given event is.
According to the study, tourists from the regions other than the Kujawsko-Pomorskie voivodeship
who declared that they knew of the events included in the study constituted from 58.6% (41.4% from
the region) to 40% (60% from the Kujawsko-Pomorskie voivodeship). This was the basis for ranking
the events, where on top of the list were the events with the broadest resonance outside the region.
This category includes among others the Gingerbread Day, the International Film Festival “Tofifest”,
the Santa Claus Run or the Bella Skyway Festival (Tab. 1, Fig. 1).
Tab. 1: Permanent residence of tourists able to identify the specific events
Voivodeships
Event a b c d e f g h i j k l
Gingerbread Day 41.4 12.5 10.9 8.6 7.8 5.5 4.7 3.9 2.3 1.6 0.8 0.0
International Film Festival Tofifest 43.5 9.8 9.8 10.9 7.6 4.3 3.3 6.5 2.2 1.1 0.0 1.1
Santa Claus Run 48.1 10.4 13.0 7.8 11.7 1.3 1.3 2.6 2.6 1.3 0.0 0.0
Bella Skyway Festival 48.6 9.3 11.2 10.3 2.8 4.7 2.8 7.5 2.8 0.0 0.0 0.0
Festival of Science and Art 48.9 12.0 8.3 9.8 3.8 3.8 2.3 5.3 2.3 2.3 0.8 0.8
Probaltica Festival 49.1 17.0 15.1 3.8 0.0 0.0 1.9 3.8 3.8 3.8 0.0 1.9
Juwenalia Student Festival at NCU 49.5 13.6 9.2 8.7 4.9 4.3 3.3 4.3 1.6 0.5 0.0 0.0
Theatre Festival Kontakt 50.0 9.6 15.4 5.8 3.8 3.8 1.9 7.7 1.9 0.0 0.0 0.0
Od Nowa Jazz Festival 52.1 13.7 11.0 9.6 1.4 0.0 1.4 2.7 4.1 4.1 0.0 0.0
Alternative Theatre Meetings Klamra 56.0 18.0 10.0 2.0 0.0 0.0 2.0 2.0 4.0 6.0 0.0 0.0
Toruń Book Festival 56.7 10.0 13.3 8.3 3.3 0.0 3.3 1.7 3.3 0.0 0.0 0.0
Festivals organized by theatres (Horzycy or Baj
Pomorski) 58.0 8.0 10.0 10.0 4.0 0.0 2.0 4.0 2.0 2.0 0.0 0.0
May Day in the Old Town 59.0 8.4 8.4 9.6 2.4 0.0 1.2 1.2 4.8 4.8 0.0 0.0
Toruń Blues Meeting Festival 60.0 6.7 11.7 6.7 1.7 1.7 1.7 3.3 5.0 0.0 0.0 1.7
Explanation: voivodeships: a) Kujawsko-Pomorskie, b) Warmińsko-Mazurskie, c) Mazowieckie, d)
Wielkopolskie, e) pomorskie, f) Małopolskie, g) Zachodniopomorskie, h) Łódzkie, i) Dolnośląskie, j) Podlaskie,
k) Śląskie, l) Opolskie
Source: own elaboration on the basis of questionnaire survey
The second stage of the analysis was devoted to verification of the assumption regarding the character
of the events most effective in promoting the city (those with wider than regional resonance). Initially
it was presupposed that the significant features include a) cyclical returns (tradition-related), which
increases the importance of the event; b) uniqueness – original subject matter attracts broader interest,
draws attention not only of the participants, but can also inspire people to visit the place; c) cohesion
with the image of the place (it was hypothesized that it is important that the event should evoke
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
740
associations with the place, strengthening its image); d) mass availability (the more available and
appealing the event is, the larger the audience may be – although a high-culture event may have broad
resonance, the recipient group can be very narrow); e) spatial dimension or star recognition factor,
understood as the rank of people creating the event (e.g. artists of local, national or international
fame).
Fig. 1: Permanent residence of tourists recognizing the following events: A – Gingerbread Day, B –
Tofifest, C – Santa Claus Run, D – Skyway
Explanation: administrative regions of the 1st
order: 1 – Zachodniopomorskie; 2 – Pomorskie; 3 – WarmińskoMazurskie;
4 – Podlaskie; 5 – Kujawsko-Pomorskie; 6 – Lubuskie; 7 – Wielkopolskie; 8 – Mazowieckie; 9 –
Łódzkie; 10 – Lubelskie; 11 – Dolnośląskie; 12 – Opolskie; 13 – Śląskie; 14 – Świętokrzyskie; 15 – Małopolskie;
16 - Podkarpackie
Source: own elaboration on the basis of questionnaire survey
The selected features of each event were awarded from 1 to 3 points, where 3 signified the most
advantageous event character in a given category. The points collected in each category were then
added up to obtain the classification results. The highest scores were achieved by (listing from the top)
the Gingerbread Day, the Santa Claus Run, the Bella Skyway Festival and the International Film
Festival Tofifest (Tab. 2). It is thus worth analyzing which features, besides the resonance outside the
region, ensured top placing of these events. As each event could get maximum 15 points in the
>20.0
10.1-20.0
0.1-10.0
0,0
A B
C D
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
741
classification, the Gingerbread Day got as many as 14. It is an event with a long tradition in the city.
Its main theme is closely connected with one of the most important symbols of Toruń, which are
gingerbreads. Every year the main celebrations of the holiday, involving production and tasting of the
cookies, are accompanied by concerts and workshops open for all the city inhabitants and tourists.
What is important, all the elements of the event are concentrated in the area of the Old Town, which
highlights the link between the event topic and the space. The Multi-category point based
classification distinguished the cyclicity, uniqueness, cohesion with city image and mass availability.
Another highly evaluated event in Toruń is the Santa Claus Run (11 points). The event can be treated
as a part of the trend of promoting physical activity through its very popular form, i.e. running. The
unusual clothes of the participants add to the uniqueness of this holiday, also attracting the attention of
a large group of spectators – the runners wear elements of clothing characteristic for Santa Claus. This
event also reflects the main tenet of the city motto “Toruń - a city of sport”. Thus considering the
discussed features, the Santa Claus Run stands out mainly thanks to its uniqueness, mass availability,
and – to a slightly smaller degree – cyclicity. The list of the most significant Toruń events also
includes the Bella Skyway Festival (11 pts). This is a unique event, organized each year at the end of
August in the area of the Old Town in Toruń. During the festival the most famous places in the Old
Town gain a new appearance, becoming elements of light shows and artistic installations. Original
projects underline the historical character of the Old Town and for a moment give a new life to the old
monuments. Also its territorial range within Toruń adds to its uniqueness – in order to see all the
installations and participate in all shows, one must walk through the whole Old Town. The main
advantages of this event are its uniqueness and mass availability. A highly classified event was also
the International Film Festival Tofifest (10 pts), whose assets include cyclical returns and spatial
dimension or recognition factor. Each subsequent festival is attended by creators from many countries,
representing different viewpoints on cinematography. Film showings and reviews are also
accompanied by meetings with the personalities from the world of film.
Tab. 2: Evaluation of the features of the studied events
Event
Event features
Total
a b c d e
Gingerbread Day 3 3 3 3 2 14
International Film Festival Tofifest 3 2 1 1 3 10
Santa Claus Run 2 3 1 3 2 11
Bella Skyway Festival 2 3 1 3 2 11
Festival of Science and Art 2 2 2 2 1 9
Probaltica Festival 3 1 1 1 3 9
Juwenalia Student Festival at NCU 3 1 1 2 1 8
Theatre Festival Kontakt 3 1 1 1 2 8
Od Nowa Jazz Festival 2 1 1 1 2 7
Alternative Theatre Meetings Klamra 3 1 1 1 2 8
Toruń Book Festival 3 1 1 1 1 7
Festivals organized by theatres (Horzycy or Baj
Pomorski)
3 1 1 1 2 8
May Day in the Old Town 1 1 1 3 1 7
Toruń Blues Meeting Festival 3 1 1 1 2 8
Explanation: a) cyclicity (1-new, 2 - average, 3- well-founded); b) uniqueness (1 - low, 2 - average, 3 – high); c)
cohesion with the image of the place (1 - low, 2 - average, 3 – high); d) mass availability (1 – narrow, 2 –
average, 3 – broad); e) spatial dimension or star recognition level (1-local, 2-national, 3-international)
Source: own elaboration on the basis of questionnaire survey
Other events, with weaker resonance, did not meet the criteria of uniqueness, mass availability and
cohesion with the city image; they also more frequently involved locally recognized people than the
four events described above. It must be noted, however, that the sum of points awarded to the second-
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
742
tier events does not differ very much from that of the leading events, placing the former in the middle
of the classification point scale.
Conclusion
The gathered data confirm that the resonance range of events is closely related to their characteristics.
To achieve the optimum marketing effect, it should be ensured that the given event is unique,
cyclically repeated and available to a large population. In is also important that the events should
match the promoted image of the town well, as the cohesion of the message can enhance the positive
effects, particularly if the planned spatial dimension - or star recognition factor - is as broad as
possible. As it was pointed out in the introduction, events can fulfill various roles, yet with a view to
tourism development in the city, it is important to create an offer with the described features, which
will thus facilitate improved promotion of the city.
Literature
ALEJZIAK, W., BILIŃSKI, J., (2003). Dziedzictwo kulturowe a nowe trendy w popycie i podaży[1]
turystycznej. Problemy Turystyki i Hotelarstwa, z. 2, pp. 5-18.
BĄCZEK, J.B., (2011). Psychologia eventów. Warszawa: Wydawnictwo Stegman Polska.[2]
BIEGAŃSKA, J., GRZELAK-KOSTULSKA, E., ŚRODA-MURAWSKA, S., (2014). Czy turystyka[3]
miejska może łączyć pokolenia? In Śledzińska, J., Włodarczyk, B. (eds.). Międzypokoleniowe aspekty
turystyki. Warszawa: Polskie Towarzystwo Turystyczno-Krajoznawcze, pp. 151-162. ISBN 978-83-7005-
497-7.
BORZYSZKOWSKI, J., (2011). Wpływ eventu na rynek turystyczny – przykład ślubu księcia Williama i[4]
Kate Middleton. Turystyka Kulturowa, vol. 2011, no. 6, pp. 4-16.
CIEŚLIKOWSKI, K., KANTYKA, J., (2015). Wykorzystanie wielkich wydarzeń w promocji miasta–na[5]
przykładzie Katowic. Zeszyty Naukowe Uczelni Vistula, nr 40, Turystyka. Marketing miejsc-teraźniejszość
czy przyszłość?, pp. 29-41.
ĆWIKŁA, M., (2012). Turystyka eventowa a nowe trendy w kształtowaniu programów artystycznych[6]
festiwali i instytucji teatralnych. Turystyka Kulturowa, nr 10, pp. 5-17.
GETZ, D., (1989). Special events: Defining the product. Tourism Management, vol. 10, no. 2, pp. 135–137.[7]
GETZ, D., (1997). Event management and event tourism. New York: Cognizant Communications[8]
Corporation.
GETZ, D., (2008). Event tourism: Definition, evolution, and research. Tourism Management, vol. 29, pp.[9]
403-428.
GOLDBLATT, J., (2014). Special Events: Creating and Sustaining a New World for Celebration. New[10]
Jersey: John Willey & Sons Inc.
GRZELAK-KOSTULSKA, E., BIEGAŃSKA, J., ŚRODA-MURAWSKA, S., SENETRA, A., (2015).[11]
Polish spas in the process of transformation. Mitt. Österr. Geogr. Ges., Jg. 157, pp. 253-276.
KIM, H., CHENG, CH.K., O’LEARY, T.J., (2007). Understanding participation patterns and trends in[12]
tourism cultural attractions. Tourism Management, vol. 28, no. 5, p. 1366–1371. DOI
10.1016/j.tourman.2006.09.023.
MARCZAK, M., (2015). Eventy – jako produkty turystyki kulturowej na przykładzie miasta Kołobrzeg.[13]
Zeszyty Naukowe Wydziału Nauk Ekonomicznych, nr 19, pp. 102-120.
POCZTA, J., MALCHROWICZ-MOŚKO, E., (2016). Wpływ eventów sportowych na rozwój turystyki w[14]
mieście na przykładzie poznańskich imprez sportowych. Journal of Education, Health and Sport, vol. 6,
no. 4, pp. 151-166.
RATKOWSKA, P., (2010). O festiwalu w kontekście turystyki kulturowej, czyli turystyka eventowa raz[15]
jeszcze. Turystyka Kulturowa, nr 6, pp. 26-46.
RICHARDS, G., (2001). Cultural attractions and European tourism. Wallingford: CAB International.[16]
ROHRSCHEIDT, A.M., (2008). Turystyka kulturowa: fenomen, potencjał, perspektywy. Gniezno:[17]
GWSHM Milenium, p. 447.
SILBERBERG, T., (1995). Cultural tourism and business opportunities for museums and heritage sites.[18]
Tourism Management, vol. 16, no. 5, pp. 361-365. DOI 10.1016/0261-5177(95)00039-Q.
SZCZEPANKIEWICZ-BATTEK, J., DĄBROWSKA, M., (2010) (eds.). Turystyka kulturowa w świetle[19]
badań interdyscyplinarnych. Legnica: Państwowa Wyższa Szkoła Zawodowa im. Witelona w Legnicy.
ISBN 978-83-61389- 13- 2.
ŚRODA-MURAWSKA, S., ROGATKA, K., GRZELAK-KOSTULSKA, E., BIEGAŃSKA, J.,[20]
KOSMELA, M., (2015). Czy tylko blaszane zegarki? Znaczenie współczesnych jarmarków: przykład
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
743
Jarmarku Katarzyńskiego w Toruniu. Zeszyty Naukowe Uniwersytetu Szczecińskiego. Ekonomiczne
Problemy Turystyki, nr 2(30), pp. 125-141.
VAN DER MERWE, C.D., (2016). Tourist guides’ perceptions of cultural heritage tourism in South Africa.[21]
Bulletin of Geography. Socio-economic Series, no. 34, pp. 117–130.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
744
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-97
SPORTS TOURISM ACTIVITIES AS A DRIVER OF
DESTINATION DEVELOPMENT
AKTIVITY SPORTOVNÍHO CESTOVNÍHO RUCHU JAKO HYBNÁ SÍLA
ROZVOJE DESTINACE
ALŽBETA KIRÁĽOVÁ
IVETA HAMARNEH
Katedra ekonomiky cestovního ruchu
Vysoká škola obchodní v Praze, o. p. s.
Departmentof Economy of Tourism
University College of Business in Prague
Spálená 14, 110 00 Prague, Czech Republic
E-mail: kiralova@vso-praha.eu
Annotation
Sports tourism is recognized as an important part of the tourism industry. It refers to the experience of
travel to engage in or view sport-related activities. Sports events can encourage visitors to stay longer
in the destination, and this provides opportunities to showcase regional areas, their attractions and
increase spends in regional destinations. The presented pilot study is focusing on attitudes of the
Generation Y and Z to sports and sports tourism. The additional benefit of the results of the research
is the formulation of recommendations for the destinations regarding of the sustainable sports tourism
development. According to the objective of the study, the primary quantitative research was provided.
The total number of respondents of the pilot was 167. It was recognized that sports activities have the
significant impact on the selection of the destination of Generation Y and Z. Methods used for
completing the study included the literature review and primary quantitative research.
Key words
sports tourism, development, tourism destination, generation X, generation Y
Anotace
Sportovní cestovní ruch je důležitou součástí cestovního ruchu a je charakterizován jako forma aktivní
i pasivní účasti na sportovních aktivitách. Sportovní akce mohou motivovat návštěvníky, aby zůstali
déle v destinaci, což vytváří příležitost pro poznávání regionálních atraktivit a zvýšení počtu
přenocovaní v destinaci. Předložená pilotní studie je zaměřena na zjištění postoje generace Y a Z ke
sportovním aktivitám a sportovnímu cestovnímu ruchu. Dalším přínosem studie je formulování
doporučení pro destinace ohledně udržitelného rozvoje sportovního cestovního ruchu. V souladu s
cílem studie byl zvolen primární kvantitativní výzkum, kterého se zúčastnilo 167 respondentů. Bylo
zjištěno, že sportovní aktivity mají významný vliv na výběr destinace cestovního ruchu generací Y a Z.
Pro tvorbu předloženého příspěvku byla použita literární rešerše a uskutečněn primární kvantitativní
výzkum.
Klíčová slova
sports tourism, development, tourism destination, generation X, generation Y
JEL classification: R110, Z200, Z32
1. Introduction
Sports tourism and sporting activities are recognized as an important part of the tourism industry
(Varaldo, 2002; Zagnoli, Radicchi 2008). It refers to the experience of travel to engage in or view
sport-related activities. It is crucial for regions to understand the benefits and impacts of sports
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
745
tourism on regional development to compete in the growing sports tourism market. According to
Gibson (1998), travel associated with sport and physical activity is one of the fastest-growing
segments of the tourism industry and represents a value of $ 600 billion annually. The market of
sports tourism is expected to grow annually by 6% over the next five years.
Increased media exposure of sports events in the last decade has increased viewership of many sports,
and although television coverage resulted into growing number of sports fans who want to experience
live sporting events. Sports tourism has emerged as a key element of tourism destinations´ offers.
UNWTO states that revenues from sports tourism represent 25% of total income from tourism and
attendance at sporting events is the main reason for 76% of journeys. From this perspective, sports
tourism is important for the destinations regarding economic, social and cultural impact. It brings
financial resources, builds a positive image, helps networking, encourages communication between
people, and enhances a quality of life. Eurosport has recently estimated that sports tourism is worth
$US800bn constituting +10% of the international travel and tourism receipts.
Sport and sports activities were until the 90s of the 20th century randomly object of the tourism
research. Current scientific issues studied in the sports tourism are influenced by positivism and reflect
the current trends in society. These trends may include a growing interest in the demographic profile
of participants in sports tourism, increased interest in health issues, fitness and quality of life, growing
interest in the requirements for active sports involvement at the time of holidays and vacations.
Sports tourism participants are spectators or active sportsmen of various kinds of outdoor and indoor,
summer and winter sports competitions, races, or mass sports actions. The Council of Europe (1992)
has defined in its charter sport as all forms of physical activity which, through casual or organized
participation lead to the promotion of physical fitness and mental well-being, forming social
relationships and achieve results in competition at all levels.
Participants of sports tourism are active people who are devoted to their favorite sport in their free
time, even on vacation. Sports-related travelers want active participation in a sport or sporting event;
they are looking for self-development or enhanced training for sport; want to watch sport as a
spectator or supporter of a team; wish to visit sites and places associated with the history, heritage,
culture of a sport or a sporting legend; or want to improve their health and well-being through a
sporting activity. The demand of sports tourists of new experiences creates challenges and
opportunities for destinations.
2. Methodology
This pilot study aims to fill the gap in the field of selected scientific knowledge. It joins the existing
studies in sports tourism and provides a unique view of the attitude of Generation Y and Z to sports
activities and sports tourism. The implication for tourism destination can be found regarding
information about the behavior of Generation Y and Z when deciding on the holiday destination. At
the same time, the formulated recommendations can help destinations formulating strategies for their
sustainable sports tourism development. First, the Generation Y and Z were identified. According to
the objective of the study, the primary quantitative research has been chosen. Data were collected by
using the Internet during the period December 2016 – March 2017. After revealing the gaps of the
current state of scientific knowledge, the following research questions were formulated:
What is the attitude of Generation Y and Z to sports activities and sports tourism?
Do sports activities influence the selection of tourism destination?
What recommendations can be derived for the destination regarding sustainable development of
sports tourism?
3. Generation Y and Z
Generation Y is born between the years 1981 and 2000 (Howe, Strauss, 2000). This generation is not
afraid to express its opinion and was the first who grew up with computers and the Internet as an
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
746
important part of life. They are connected 24 hours a day, seven days a week via smartphones, laptops,
and mobile phones. This generation prefers to communicate via e-mail and text messages rather than
in person. It is focused on the family, which prioritizes to work. It has flexible schedules and a better
balance in life. Generation Y members are less brand loyal, but flexible, and style consciousness.
Generation Y kids grow up in dual income or single parent families. As children, members of
Generation Y participated in team sports, playing in the group and so appreciate teamwork.
Generation Y wants attention in the form of feedback and guidance.
The study of the World Youth Student and Educational Travel Confederation (WYSETC) detect that
young people were traveling more often, exploring more destinations, spending more on travel,
booking more over the Internet, hungry for experience, hungry for information, intrepid travelers, and
getting a lot out of their travel.
Generation Z is born in the years 1991 to 2012. It is always connected to the Internet, and cannot
imagine that it ever could have been otherwise. It uses Skype, YouTube, Twitter, Instagram, and
Facebook, reads and writes blogs. The online community is its second home and if it wants something
to solve, uses the Internet. This generation often uses the Internet for the passive-active (virtual) sports
activities (e. g. Wii, digital marathon). This way of spending leisure time often results in a lack of
involvement in this generation to sports activities, and there is a real risk of being susceptible to
cardiovascular disease.
4. Sports tourism as a tool for destination development
Researchers have defined sports tourism in many different ways (Hall, 1992; Ruskin, 1987; Weed,
Bull, 1997; Gibson, 1998). A universally accepted definition is the one provided by Standeven and De
Knop (1999, p. 12). They state that sports tourism refers to “all forms of active and passive
involvement in the sporting activity, participated in casually or in an organized way for noncommercial
or business/commercial reasons that necessitates travel away from home and work
locality.”
Sports tourism is viewed as a socio-economic force overlapping the fields of sport and tourism as a
facet of the tourism industry that has made increasing economic contributions via different sporting
products, events, and services (Pigeassou, 2004). With sports events become a widespread economic
driver, some estimates illustrate that events and sports events are the most rapidly progressive element
of the leisure travel market (Shifflet, Bhatia, 1999) as visitors often attend more than one event, which
provides opportunities for destinations´ marketing. Sports events can encourage visitors to stay longer
in the destination, and this provides opportunities to showcase regional areas, their attractions and
increase spending in regional destinations. Sporting competitions and spectator sports can increase
regional visitation and are best promoted through special interest groups. There is strong evidence that
demand for regional events is high and that these events can drive regional visitation.
As a niche within a tourism market, sports tourism events have been receiving increasing attention in
recent years by tourism researchers, practitioners and policy makers (Swart, Bob, 2008; Lim,
Patterson, 2008; Hinch, Higham, 2011). For the long-term success of the sports tourism industry, there
needs to be coherent and strategic planning that involves efficient collaboration amongst sport and
tourism stakeholders in the destination (Deery, Jago, 2005). Sports events are seen in the context of a
broader tourism plan focused on enhancing the cities, regions, and countries as a whole (Kotze,
Visser, 2008). Local communities and organizations are continuing to align their interests in hosting
sports events even though the event can pose challenges for organizers and hosts as they are very
dynamic and temporary while being simultaneously produced and consumed (Chalip, Costa, 2005).
The success of sports tourism development strategies cannot just be compounded on the economic
benefits. Some cities use sport tourism events as attractions; some utilize it as a regeneration strategy
(Gratton, Shibli, Coleman, 2005) while others use the event for increasing the levels of well-being
through sports participation and physical activity in the host community (Potwark, McCarville, 2010).
De Villiers (2003, p. 94) asserts that sports tourism is about understanding, “how to transform the
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
747
sports event participation into a tourism experience and to convert the tourism destination into a sports
practice venue.”
In the past three decades, sports tourism events played an integral role in the regeneration process of
local, regional and national identities. Hence, more destinations are using this aspect in their
marketing communications and campaigns whether it is a new or established sports event that may
already take place elsewhere (Hallmann, Breuer, 2010). Harrison-Hill and Chalip (2005, p. 306) note,
“Attending a sporting event, participating in a sports activity, or visiting a sports museum or a famous
stadium are each a form of experience.” The settings where the sport is experienced and the
destination hosts the sports event have pivotal roles in the sports tourist experience (Harrison-Hill,
Chalip, 2005). Events' effects on host destinations can have both tangible and intangible multiple
dimensions (Grant, 2003; OMERO, 2006). The physical components include increasing tourism;
rising employment; new sporting and non-sporting infrastructures; leisure facilities; the intangible
dimensions include re-imaging of a city; diffusion of sports values; improvement of know-how in
managing sports events; nation-building. As part of a wider tourism destination development strategy,
the planning and implementation of sports events must incorporate strategic management tools to
encourage long-term stakeholder collaboration (Kirovska, 2011) and to keep in line with the market
trends of the tourism industry.
Within recent history, some destinations have seen immense growth through sports tourism or are
engaging sports tourism as a form of destination rejuvenation and development (Weed, Bull, 2009).
These advancements allude to sport providing a broad range of development opportunities for
national, regional and local tourism destinations (Higham, 2005).
The growth of these destinations that include sport tourism events has been due to the influences of
sports promotion via different media outlets, global connectivity and communications and the reality
of sports events being linked to recognized destinations (Higham, 2005).
There are specific ways that destinations can adapt sports tourism development for economic growth
and prosperity (Hinch, Higham, 2011). While sports events can also be used as a strategy for
economic development and urban regeneration purposes (Weed, Bull, 2009), they bring unique
offerings to a destination with various types of participants into local/regional contexts where they are
executed (Higham, 2005). In addition, it is usually a matter of administration, collaboration and
relationship building between stakeholders, including the local organizing committee, event
organizers, tourism organizations, business community and the DMO for smooth and efficient
planning and execution of the sport events to leverage the benefits for the destination (Kruger, Heath,
2013).
Customarily, the prominent drivers of sports tourism development have been urban developers,
government agencies and policymakers, facility owners and operators and event organizers (Higham,
2005). However, Weidenfeld and Leask (2013) highlight that as a tourism system, the attractions and
events have the most significant parts in the development and holistic success of a destination. The
authors also discuss that there need to be different management strategies for attractions and events as
the former has a physical identity where the latter are additional activities that augment the elements
of the physical attractions (Weidenfeld, Leask, 2013).
Sports events as tourist attractions can connect tourists and visitors to places in distinct ways (Hinch,
Higham, 2011). Within the realm of the sports tourism industry, hosting sports events ranging in size
can produce benefits to the host infrastructure, communication networks and via media exposure of
the country and the event. Moreover, the event can also provide economic benefit and improved
linkages between the host’s sport and tourism industries (Kivla, 2003). According to some authors
(Allen et al. 2002; Bowdin et al. 2006; Chalip, 2006; Getz 1997; Preuss, 2000, 2007; Ritchie 1984;
Dabinett 1990; Getz 1997; Kurtzman 2005; Mastermann 2004; Chalkey, Essex, 1999; Smith 2005;
Weed, Bull 2004, Whitson 2004) major sports events' potential impacts on host destinations
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
748
development include: (1) economic; (2) international tourism; (3) image of the destination; (4) urban
regeneration and renovation; (5) quality of life of visitors and residents.
5. Results and discussion
The pilot study included 167 respondents (36 males and 131 females). Seventy-five percent of
respondents belong to Generation Y, twenty-five percent to Generation Z.
Among reasons, which led respondents to do different sports during their holiday than in everyday
life, belong the will to try new sports, inappropriate condition in destination for the favorite sport,
adaptation to the fellow travelers. Among sports activities tried for the first time while in the
destination respondents reported skiing, diving, surfing, hiking, and rafting. The significant number of
those surveyed (48 %) does the sports activities during their holidays more often than during the rest
of the year. The sports activities provided by the most of the respondents during holidays include
hiking, swimming, skiing, and cycling, within the context of participation in tourism. Eighty-one
percent of respondents do not prefer adrenalin; seventy-one percent of respondents never tried any
new sports activities during their holidays, and seventy-five percent reported that they do not look for
sports activities actively.
Graph 1 presents responses to the selection of destination in connection with sports activities. A
significant impact was recognized by the most of the respondents. It means that sports activities have
the substantial impact on the selection of the destination by Generation Y and Z.
Graph 2 shows the way how the respondents select sports activities in the destination. The most of
them accept the offers of sports facilities in the destination 41%). Twenty-two percent of respondents
gather information from animators in the destination. Twenty-nine percent of respondents are not
interested in sports activities in destinations.
Fig. 1: Impact of sport on destination selection Fig. 2: Selection of sport in destination
Source: Authors Source: Authors
Conclusion
Sports tourism diversifies the tourism offer in the destination and has a positive influence on the
profitability of the infrastructure. It helps to retain sustainability of the destinations and has a positive
effect on the well-being and health of the residents. It can also enhance the destination´s
competitiveness and positive image of the destination. Sports tourism builds community relationships,
motivate and involve young people and increase community support for sport and sports events, while
attracting high-yield visitors, especially with repeated visitations. Innovation is the best preparation to
cope with changes in visitors´ behavior and can help to ensure the competitiveness of the destinations.
Although the presented study is not expected to be exhaustive, the results along with the review of the
selected literature allowed evaluating the sports tourism and sports activities as viable factors of
tourism development. Considering saying opportunities for future research can be seen in spreading
the research on the whole territory of the Czech Republic and finding correlations between the
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
749
members of the selected segments and their decision-making process when deciding on the holiday
destination.
Literature
ALLEN et al., (2002). Festivals and special event management (3rd ed.). Australia: John Wiley & Sons[1]
Ltd. ISBN 978-1-74216-461-8.
BOWDIN et al., (2006). Events management (2nd ed.). Oxford, England: Butterworth-Heinemann. ISBN[2]
978-0750665339.
CHALIP, L., (2006). Towards social leverage of sport events. Journal of Sport & Tourism, vol. 11, no. 2,[3]
pp. 109–127. ISSN 1029-5399. DOI 10.1080/14775080601155126.
CHALIP, L., COSTA, C. A., (2005). Sport event tourism and the destination brand: Towards a general[4]
theory. Sport in Society, vol. 8, no. 2, pp. 218–237. ISSN 1743-0445. DOI 10.1080/17430430500108579.
CHALKLEY, B. S., ESSEX, S. J. (1999). Urban development through hosting international events: a
history of the Olympic Games. Planning Perspectives, vol.14, no.4, pp. 369-394. ISSN 0266-5433
COUNCIL OF EUROPE, (1992). Recommendation No. R (92) 13 Rev of The Committee of Ministers to[5]
Member States on the Revised European Sports Charter. Brussels: Council of Europe.
DABINETT, G., (1990). Local Economic Development Strategies in Sheffield on the 1980’s, CRESR[6]
Working Paper no 10. Sheffield: Sheffield Polytechnic.
DE VILLIERS, D.J., (2003). Presentation summaries: Inter-relationship between sport and tourism. Journal[7]
of Sport & Tourism, vol. 8, no. 2, pp. 94–115. ISSN 1029-5399. DOI 10.1080/1477508032000124169.
DEERY, M., JAGO, L., (2005). The management of sport tourism. Sport in Society, vol. 8, no. 2, pp. 378–[8]
389. ISSN 1743-0445. DOI 10.1080/17430430500087252.
GETZ, D., (1997). Event management and event tourism. New York, NY: Cognizant Communications[9]
Corporation. ISBN 1882345118.
GETZ, D., (2008). Event tourism: Definition, evolution, and research. Tourism Management, vol. 29, no. 3,[10]
pp. 403 – 428. ISSN 0261-5177. DOI 10.1016/j.tourman.2007.07.017 .
GRANT, T., (2003). SA 2010 Soccer World Cup Bid Executive Summary. [online]. [cit. 2008-06-02].[11]
Retrieved from: http://www.polity.org.za.
GRATTON, C., SHIBLI, S., COLEMAN, R., (2005). Sport and economic regeneration in cities. Urban[12]
Studies, vol. 42, no. 5/6, pp. 985–999. ISSN 00420980.
HALL, C. M., (1992). Adventure, sport and health tourism. In C. M. Hall & B. Weiler Special Interest[13]
Tourism. Belhaven Press: London. ISBN 1852930721.
HALLMANN, K., BREUER, C., (2010). The impact of image congruence between sport event and[14]
destination on behavioural intentions. Tourism Review, vol. 65, no. 1, pp. 66-74. ISSN 1660-5373.
HARRISON-HILL, T., CHALIP, L., (2005). Marketing sport tourism: Creating synergy between sport and[15]
destination. Sport in Society, vol. 8, no. 2, pp. 302-320. ISSN 1743-0445. DOI
10.1080/17430430500102150.
HIGHAM, J., (2005). Sport tourism destinations: Issues, opportunities and analysis. In Higham, J. (ed.)[16]
Sport tourism destinations: Issues, opportunities and analysis. Oxford, UK: Elsevier ButterworthHeinmann,
pp. 1-14. ISBN 0-7506-5937-8.
HINCH, T., HIGHAM, J., (2011). Sport tourism development (2nd ed.). Buffalo, NY: Channel View[17]
Publications. ISBN 9781845411947.
HOWE, N., STRAUSS, W., (2000). Millennials rising: The next great generation. New York: Vintage[18]
Books. ISBN-13: 978-0375707193.
KIROVSKA, Z., (2011). Strategic management within the tourism and the world globalization. UTMS[19]
Journal of Economics, vol. 2, no. 1, pp. 69–76. ISSN 1857-6982.
KIVLA, J., (2003). Sport Tourism in Hong Kong: Inter-Relationship Between Sport and Tourism. Journal[20]
of Sport & Tourism, vol. 8, no. 2, pp. 94-115. ISSN 1029-5399.
KOTZE, N., VISSER, G., (2008). Sport tourism: Comparing participant profiles and impact of three one-[21]
day events in South Africa. Africa Insight, vol. 38, no. 3, pp. 41-62. ISSN 1995-641X. DOI
10.4314/ai.v38i3.51216.
KRUGER, E.A., HEATH, E.T., (2013). Along came a mega-event: prospects of competitiveness for a 2010[22]
FIFA World Cup host city. Current Issues in Tourism, vol. 16, no. 6, pp. 570–590. ISSN 1368-3500. DOI
10.1080/13683500.2012.714748.
KURTZMAN, J., (2005). Economic impact: sport tourism and the city. Journal of Sport & Tourism, vol.[23]
10, no. 1, pp. 47-71. ISSN 1029-5399. DOI 10.1080/14775080500101551.
LIM, C.C., PATTERSON, I., (2008). Sport tourism on the islands: The impact of an international mega[24]
golf event. Journal of Sport & Tourism, vol. 13, no. 2, pp. 115-133. ISSN 1029-5399. DOI
10.1080/14775080802170346.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
750
MASTERMAN, G., (2004). Strategic Sports Event Management. An international approach. Oxford-MA:[25]
Elsevier. ISBN 0750659831.
OMERO – OLYMPIC AND MEGA EVENTS RESEARCH OBSERVATORY, (2006). Quinta Indagine[26]
sulle Olimpiadi Invernali 2006. I Torinesi e l’esperienza dei Giochi: un bilancio post-evento. Università di
Torino.
PIGEASSOU, C., (2004). Contribution to the definition of sport tourism. Journal of Sport & Tourism, vol.[27]
9, no. 3, pp. 287–289. ISSN 1029-5399. DOI 10.1080/1477508042000320205.
POTWARKA, L.R., MCCARVILLE, R., (2010). Exploring the trickle-down effect of the Olympics on[28]
activity levels within host nations: Suggestions for research and practice. In International sport: A research
synthesis. Athens, Greece: Athens Institute for Education and Research, pp. 179-190. ISBN 978-960-6672-
63-7.
PREUSS, H., (2000). Economics of the Olympic Games – Hosting the Games 1972-2000. Petersham: Walla[29]
Walla Press in conjunction with the Centre for Olympic Studies. ISBN 1876718188.
PREUSS, H., (2007). The conceptualisation and measurement of mega sport event legacies. Journal of[30]
Sport & Tourism, vol. 12, no. 3-4, pp. 207–227. ISSN 1029-5399. DOI 10.1080/14775080701736957.
RITCHIE, J.R.B., (1984). Assessing the impact of hallmark events: Conceptual and research issues.[31]
Journal of Travel Research, vol. 23, no. 1, pp. 2–11. ISSN 1552-6763. DOI
10.1177/004728758402300101.
RUSKIN, H., (1987). Selected view on socio-economicaspects of outdoor recreation, outdoor education[32]
and sport tourism. In M. Garmise (ed.) Proceedings of the International Seminar and Workshop on outdoor
education, Recreation and Sport Tourism. Natanya: Emmanuel Gill Publishing.
SHIFFLET, D.K., BHATIA, P., (1999). Event tourism market emerging. Hotel and Motel Management,[33]
vol. 214, no. 15, pp. 26. ISSN 0018-6082.
SMITH, A., (2005). Reimaging the city: The value of sport initiatives. Annals of Tourism Research, vol.[34]
32, no. 1, pp. 217–236. ISSN 0160-7383. DOI 10.1016/j.annals.2004.07.007.
STANDEVEN, J., DE KNOP, P., (1999). Sport Tourism. Champaign: Human Kinetics. ISBN[35]
9780873228534.
SWART, K., BOB, U., (2007). The eluding link toward developing a national sport tourism strategy in[36]
South Africa beyond 2010. Politikon, vol. 34, no. 3, pp. 373 – 391. ISSN 1470-1014. DOI
10.1080/02589340801962973.
VARALDO, R., (2002). L’industria del tempo libero: profili e prospettive. In Resciniti R. (ed.) Economia e[37]
Marketing del tempo libero. Milano: Franco Angeli, pp. 41-55. ISBN 9788846434340.
WEED, M., BULL, C.J., (2009). Sports tourism: participants, policy and providers (2nd ed.). Oxford, UK:[38]
Elsevier. ISBN 978-0750683753.
WEED, M., BULL, C., (2004). Sports Tourism. Participants, policy and providers. Oxford-MA: Elsevier.[39]
ISBN 978-0750652766.
WEIDENFELD, A., LEASK, A., (2013). Exploring the relationship between visitor attractions and events:[40]
Definitions and management factors. Current Issues in Tourism, vol. 16, no. 6, pp. 552–569. ISSN 1747-
7603. DOI 10.1080/13683500.2012.702736.
WHITSON, D., (2004). Bringing the world to Canada: The periphery of the centre. Third World Quarterly,[41]
vol. 25, no. 7, pp. 1215-1232. ISSN 1360-2241.
WYSE TRAVEL CONFEDERATION, (2007). New Horizons. [online]. [cit. 2017-03-27]. Retrieved[42]
from: https://www.wysetc.org/research/publications/new-horizons/
ZAGNOLI, P., RADICCHI, E., (2008). Sport Marketing. Il nuovo ruolo della comunicazione (2nd ed.).[43]
Milano: Franco Angeli. ISBN 9788846465160.
This paper is based on research project “Attitude of Generation Y and Z to Sporting Activities and
Sports Tourism” GA22_2/2016.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
751
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-98
MEDIÁLNÍ PREZENTACE SPORTU V REGIONECH
ČESKÉ REPUBLIKY
MEDIA PRESENTATION OF SPORT IN THE REGIONS OF
THE CZECH REPUBLIC
PETRA DANÍŠEK MATUŠKOVÁ
Katedra regionální a environmentální ekonomiky
Ekonomická fakulta
VŠB – Technická univerzita Ostrava
Department of Regional and Environmental Economics
Faculty of Economics
VŠB-Technical University of Ostrava
Sokolská třída 33, 701 201 Ostrava, Czech Republic
E-mail: petra.matuskova@vsb.cz
Anotace
Média představují jeden z nejvýznamnějších zdrojů informací a mají schopnost ovlivňovat jedince,
organizace i územní celky. Díky této schopnosti média spoluutváří image daného území. Cílem
příspěvku je kvantitativní a kvalitativní analýza medializace krajů České republiky v oblasti sportu
vybranými celostátními sdělovacími příspěvky a následné hledání vývojových tendencí
a charakteristických prvků působících na prezentaci jednotlivých krajů. Absolutní pohled naznačuje
dominanci Prahy, nicméně v porovnání s podílem obyvatel je na tom nejlépe Liberecký kraj. Sportovní
zprávy jsou typické svým neutrálním charakterem, který znemožňuje médiím zkreslovat prezentovanou
realitu. Oblast sportu je tematicky značně heterogenní, přičemž daný kraj je medializován zejména
v souvislosti s organizací významných či pravidelných sportovních událostí, s významnou sportovní
osobností nebo s tradičními sportovními odvětvími, které se v České republice těší dlouhodobé
oblíbenosti.
Klíčová slova
sport, média, region, televizní zpravodajství
Annotation
The media represent one of the most important sources of information and have the ability to
influence individuals, organizations and territorial units. This attribute of the media co-forms the
image of the territory. The aim of this paper is to analyse and detect trends and characteristic features
of the sport contributions within national TV reporting, which have an impact on the presentation of
the region. Absolute view indicates a strong dominance of Prague, however Liberec region is the most
medialized when considering the share of the population. Sport news have predominantly neutral
character. It does not allow media to alter the reality. Sport is thematically very heterogeneous.
Regions are publicized especially in connection with organizing significant sport events, well-known
sportmen or traditional sport sectors, which are very popular in the Czech Republic for a long time.
Key words
sport, media, region, TV news reporting
JEL classification: Z20, M30, R10
1. Úvod
Každé území je popsatelné materiálními charakteristikami, jež jsou formovány prostřednictvím aktivit
obyvatelstva, které zde žije a také nemateriálními znaky zahrnujícími celkovou atmosféru, duchovní
složku, pověst a psychologické vnímání prostoru. Ačkoli by podoba jednotlivých území měla odrážet
jejich specifickou nabídku a charakteristiky, ve skutečnosti tomu tak není a jedním z atributů, které
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
752
přispívají k tvorbě novodobých obrazů regionů, jsou právě sdělovací prostředky, které díky své
všudypřítomnosti mají nemalý potenciál k manipulaci široké veřejnosti. (Sucháček, 2015).
Média, bez ohledu na svou formu, jsou primárním informačním zdrojem a hrají významnou roli
v současné společnosti (De Fleur, De Fleur, 2009, Franklin, Murphy,1998). Zatímco regionální a
místní média jsou prakticky omezena pouze na ovlivnění subjektů na daném území a měla by tak
podporovat regionální vědomí a regionalismus, celostátní média disponují rozsáhlým spektrem témat
a mohou se zaměřit na celostátní dění, stejně jako na dění regionální, čímž ovlivňují značnou část
veřejnosti a jejich vliv na image regionu je značný zejména za jeho hranicemi. Základním posláním
médií je poskytování informací v nestranné, objektivní a ověřené formě, avšak zejména celostátní
média tuto funkci do jisté míry ztrácejí. V současné době, kdy se zvyšuje množství informací a přístup
k nim je díky rozvoji komunikačních technologií možný odkudkoli, je prakticky nesmyslné a dokonce
téměř nemožné hledat pravdu přímo u základního zdroje informací. Tím dochází ke ztrátě kontroly
nad samotným základním posláním médií (Melárová, Stachoňová, 2013, Sucháček, 2013). Mediální
vliv dopadá na jednotlivce, na hlavní aktéry regionálního rozvoje, stejně jako na územní celky.
Mediální publicita je pro regiony důležitá, protože ve velké míře přitahuje kapitál, pracovní sílu a další
aktivity, napomáhající rozvoji daného regionu (např. cestovní ruch). Dostatečná publicita ve většině
případů není zárukou pozitivního obrazu daného regionu. Veřejnost je totiž velmi citlivá na výběr a
složení jednotlivých zpráv. Proto i často medializované území, avšak v negativním světle, bude mít
problém s budováním pozitivního obrazu daného regionu a s přilákáním investorů a široké veřejnosti.
Typickým příkladem takových území jsou průmyslové regiony, které si špatnou image nesou již ze
své historie.
V této souvislosti je nutné upozornit na fakt, že rostoucí množství informací přispívá k tomu, že média
nejsou schopna zprostředkovat ucelenou realitu, ale dochází zde k procesu selekce a výběru informací
vpuštěných do médií (tzv. koncepce gatekeepingu). Některá témata jsou více akcentována, tzv.
agenda setting a naopak některá potlačena do pozadí, tzv. agenda cutting (McCombs, Shaw, 1972,
McQuail, 1994, Sucháček, 2014, Sucháček, 2016, Urminský, 2016). Právě výběr, zpracování
informací, hodnocení jevů a událostí, které podléhají jistým pravidlům (Galtung a Ruge, 1965)
týkajícím se frekvence, překvapení, kontinuity, negativity, etnocentrismu a dalším, ovlivňují vnímání
reality a spoluutváří názory a pohledy na danou situaci či region (Beníšková, Urminský, 2016).
Mezi spektrum témat, která jsou publikována prostřednictvím médií, patří také sport. Sport se
bezpochyby dotýká značné části populace a v posledních letech v souvislosti s preferováním zdravého
životního stylu jeho popularita značně roste. V mediální rovině je sportovním relacím vyhrazen nejen
samostatný prostor v podobě tištěných sportovních rubrik či sportovních zpravodajství, ale jeho obliba
dala za vznik tisku a televizním kanálům zaměřujícím se pouze na sportovní problematiku. Některá
mediální témata, jakými jsou například bezpečnost či nehody, patří dlouhodobě v rámci
zpravodajských relací k nejfrekventovanějším tématům (Sucháček, Seďa, Friedrich, Koutský, 2015).
Stejně tak existují témata, jež mají ve většině případů daný charakter, tedy působí na veřejnost
zejména v pozitivním slova smyslu, například kultura či v negativním slova smyslu, například
doprava. Tento příspěvek se bude zabývat otázkou, v jaké pozici se nachází sportovní témata a do jaké
míry jsou zastoupena v jednotlivých krajích.
2. Cíl článku a použité metody
Sdělovací prostředky se řadí k primárním a nejdůležitějším informačním pramenům a představují
jeden z mnoha prvků, které se zejména z krátkodobého hlediska, podílí na vytváření image a pověsti
daného regionu. Mezi témata, která se dostávají k široké veřejnosti, se řadí také informace z oblasti
sportu. Sport, jakožto fenomén dotýkající se značné části naší společnosti, můžeme zařadit pod
společenská témata, která tradičně širokou veřejnost přitahují. Proto je v tomto článku věnována
pozornost celostátním médiím a jejich působení na region prostřednictvím sportovních zpravodajství.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
753
Cílem příspěvku je kvantitativní a kvalitativní analýza medializace krajů České republiky v oblasti
sportu vybranými celostátními sdělovacími příspěvky a následné hledání vývojových tendencí a
charakteristických prvků působících na prezentaci jednotlivých krajů.
Pro analýzu byla využita data společnosti Media Tenor, jenž je jednou z předních světových asociací,
která se zabývá monitoringem medií. Vzhledem k nejvyššímu stupni dopadu na širokou veřejnost byly
vybrány celostátní televizní zpravodajské relace České televize, televize Nova a FTV Prima. Datovou
základnu tvoří vysílané příspěvky z oblasti sportu v období 1. ledna 2005 až 31. prosince 2011 v rámci
zpravodajských relací Události a Události a komentáře České televize, Televizních novin televize
Nova a Zpráv televize Prima.
Kvantitativní analýza vychází jednak z dat společnosti Media Tenor a také z dat statistického úřadu,
týkajících se zejména počtu obyvatel. Lze totiž hledat jistou souvislost mezi prostorovou distribucí
obyvatel a podílem regionálních zpráv v celostátních médiích, a to z toho důvodu, že by v médiích
měla veřejnost alespoň přibližně nalézt odraz svých aktivit a chování, které na sebe váže (Sucháček,
2013). V rámci této části budou analyzovány příspěvky z hlediska jejich počtu v jednotlivých letech
a v jednotlivých regionech na úrovni NUTS III. Bude také analyzován počet příspěvků v jednotlivých
regionech ve vztahu k počtu jejich obyvatel. Výsledná kvantitativní analýza by měla nastínit vývojové
tendence prezentace sportu a témat s ním spojených v jednotlivých regionech.
Kvalitativní analýza se opírá opět o data společnosti Media Tenor a je zaměřena na tematické
rozdělení sportovních příspěvků se vztahem ke zkoumaným krajům a na hledání charakteristických
prvků a provázaností mezi nimi navzájem.
3. Sportovní zpravodajství a jeho mediální obraz v regionech České republiky
Ve sledovaném období bylo ve vybraných celostátních médiích celkem uveřejněno 712 sportovních
příspěvků, což představuje 1,36% podíl na celkovém počtu veškerých zveřejněných zpráv. Ve
srovnání s ostatními odvysílanými rubrikami, se tak sportovní zpravodajství řadí na 16. místo z 30
zpravodajských témat.
Články věnované problematice teritoriálního marketingu a mediálním obrazům jednotlivých regionů
potvrzují jednoznačnou mediální dominanci našeho hlavního města, a to z hlediska počtu příspěvků.
Také z pohledu tematického složení se hlavní město zpravidla od ostatních regionů odlišuje. Tuto
pozici Prahy, můžeme přisoudit nejen lokalizaci celostátních sdělovacích prostředků, ale také
postavení města, jakožto hospodářského, kulturního a institucionálního centra. (viz např. Friedrich,
Seďa, Sucháček, 2014, Beníšková, Urminský, 2016, aj.).
Výsledky analýzy potvrzují mediální prim Prahy také ve sportovní rubrice. Ve sledovaném období
bylo za Prahu odvysíláno 236 sportovních příspěvků. Očekávání, že Prahu budou v počtu
uveřejněných příspěvků, následovat kraje, v nichž se nachází druhé a třetí největší město republiky
a jež jsou rovněž považovány za významná hospodářská centra, se však nepotvrdila. Zatímco za
Jihomoravský kraj bylo uveřejněno 91 sportovních příspěvků, čímž se řadí na třetí pozici, za
Moravskoslezský kraj jich bylo za celé sledované území uveřejněno pouze 32, čímž se tento kraj řadí
na pátou pozici.
Zajímavý pohled poskytuje také porovnání jednotlivých krajů z hlediska podílu uveřejněných
sportovních příspěvků s podílem obyvatelstva, které je nositelem hospodářského, společenského
a kulturního dění, a tedy i dění sportovního. Z tohoto porovnání lze pozorovat mediální nadhodnocení
nejen Prahy, ale také kraje Libereckého, Pardubického či Karlovarského. Naopak mediálně
zanedbávány jsou kraje Vysočina, Středočeský, Olomoucký či Ústecký. Počty sportovních příspěvků
v Jihomoravském či Jihočeském kraji korespondují s jejich populačním podílem. Počet obyvatel byl,
jako porovnávací základna, zvolen zcela záměrně. Zajisté existují důležité vazby mezi mediální
prezentací a sportovní infrastrukturou či množstvím sportovních událostí. Avšak vzhledem k jejich
množství, rozdílné povaze a odlišnému dopadu, není možné je přesně vyčíslit a zabránit vyloučení
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
754
podstatných prvků (např. sportovní události pořádané malými organizacemi, na dobrovolnické bázi,
na charitativní účely apod.).
Graf 1: Poměr podílu počtu sportovních zpráv vztažených ke krajům na celkovém počtu zpráv z
oblasti sportu a podílu počtu obyvatel v krajích na celkovém počtu obyvatel (%),
index medializace (‰)
Zdroj: Media Tenor, vlastní zpracování
Medializaci jednotlivých krajů lze hodnotit také pomocí indexu medializace, viz hodnota v grafu
umístěna na konci datové řady, který poměřuje počet odvysílaných zpráv vzhledem k počtu obyvatel.
Čím vyšších hodnot index medializace nabývá, tím více je příslušný kraj medializován. V oblasti
sportu je dle tohoto indexu nejvíce medializovaným krajem kraj Liberecký následovaný Prahou
a Pardubickým krajem. Významná medializace Libereckého kraje je tažena rokem 2009, ve kterém
bylo uveřejněno nejvíce zpráv, a to především v souvislosti s pořádáním MS v klasickém lyžování
a následným řešením sporů a dluhů vzniklých díky této sportovní události. Moravskoslezský kraj,
v němž se nachází třetí největší město České republiky, je médii poměrně dost opomíjen.
Podproporcionální medializace tohoto kraje se jeví jako překvapivá vzhledem k četným sportovním
událostem, modernímu sportovnímu zázemí a značné finanční podpoře. To se však nedá říci o kraji
Středočeském, jehož nízká medializace v oblasti sportu je v zásadě odrazem vlivu hlavního města,
které svou polohou (blízkostí) způsobuje „odsávání“ mediální pozornosti (Sucháček, Seďa, Friedrich,
2013).
Jiný pohled na danou problematiku poskytuje Graf 2, který uvádí vývoj odvysílaných sportovních
zpráv v členění podle zpravodajských relací. Nejméně odvysílaných příspěvků bylo evidováno v roce
2005, což odpovídá 9,5% podílu za celé sledované období. V následujících letech počet odvysílaných
sportovních zpráv mírně rostl a nejčastěji se pohyboval mezi 14 % a 15 % na celkovém sledovaném
období. Nicméně nelze si nevšimnout dvou významných skokových nárůstů, a to v letech 2006
a 2008. Podstatu těchto nárůstů je nutné částečně propojit s výsledky kvalitativní analýzy, jež je
uvedená níže. V roce 2006 se na skokovém nárůstu podílelo zvýšení počtu zpráv z Královehradeckého
kraje, které se týkaly rekreačního sportu, zahrnujícího především pěší turistiku, cykloturistiku či
masové běhy. V roce 2008 k nárůstu počtu zpráv přispěl zvýšený zájem o Prahu a Jihomoravský kraj
v souvislosti s fotbalovým děním a opětovný rostoucí zájem o rekreační sport v Královehradeckém
kraji. Zároveň byly v těchto letech pořádány olympijské hry, které tak nepřímo zapůsobily na
medializaci sportu v Česku (např. významní reprezentanti a jejich spojení s rodištěm, fun zóny apod.).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
755
Graf 2: Vývoj počtu sportovních zpráv v letech 2005-2011 za sledované zpravodajské relace
Zdroj: Media Tenor, vlastní zpracování
Nejvíce sportovních příspěvků divákům přinesla Česká televize ve svých Událostech, a to 34,4 %.
Další téměř třetinu (31,6 %) sportovních zpráv odvysílala TV Nova v Televizních novinách, což je
mezi diváky nejsledovanější zpravodajská relace. Naopak nejméně se na prezentaci sportu podílely
Události, komentáře, ve kterých se vyskytlo pouze 7 % zpráv. Televizní noviny a události vykazují
obdobný trend v uveřejňování sportovních příspěvků, nicméně Televizní noviny zmiňovaly kromě
Prahy, Libereckého a Jihomoravské kraje, také kraj Pardubický a Královehradecký, v Událostech byl
ve sportovních příspěvcích zmíněn více kraj Jihočeský či Karlovarský. Také tematická skladba zpráv
se podstatně liší. Události se výrazně zaměřují na zprávy, jejichž obsahem je organizace a pořádání
sportovních událostí a dále pak na klasické sportovní disciplíny jako je hokej, fotbal a kolektivní
míčové hry. Oproti tomu, Televizní noviny přistupují k tradičním sportovním odvětvím přibližně
vyváženým způsobem a jejich záběr, pokud jde o sportovní disciplíny, je podstatně širší. Pozornost je
věnována také pro Českou republiku netypickým sportovním disciplínám, jako je například bojový
sport, vodní sport či letectví. FTV Prima o sportu informuje v průběhu let víceméně rovnoměrně,
přičemž se zde objevují zprávy především z Prahy, Jihomoravského a Pardubického kraje. Obsahem
svých zpráv se přibližuje skladbě pořadu Události. Podíl zpravodajské relace Události a komentáře je
ve všech letech malý a příspěvky jsou prakticky zaměřeny pouze na organizaci sportovních událostí,
které se váží k Praze a Libereckému kraji.
Výše uvedené závěry kvantitativní části analýzy nám neříkají nic o příčinách těchto výsledků ani
o charakteru sportovních zpráv. Proto je vhodné předcházející kvantitativní pohled na uveřejněné
zprávy doplnit o jejich obsahovou strukturu. Hospodářská témata, témata týkající se životního
prostředí či bezpečnosti mohou o daném regionu referovat pozitivně, negativně či neutrálně. Sportovní
příspěvky jsou charakteristické svou převážně neutrální povahou, která vyplývá z jejich obsahu a také
subjektivního hodnocení. Jejich obsahem je především komentování výsledků, rozhovory
s významnými sportovci či trenéry nebo informace týkající se pořádání sportovních událostí.
Celkem bylo v rámci sportovních zpráv uveřejněno 19 tematických okruhů, přičemž obsahové jádro
tvoří informace z oblasti organizace sportovních událostí, fotbalu a rekreačního sportu, které se na
celkovém počtu příspěvku podílí něco málo přes 50 % a zároveň se vždy vyskytly u nadpoloviční
většiny krajů. Na prvních třech pozicích se dle četnosti výskytu vystřídalo 14 tematicky odlišných
příspěvků. Nicméně tento fakt do jisté míry zkreslují kraje, za které bylo uveřejněno málo příspěvků
a mezi tři nejfrekventovanější témata se tak dostala, díky shodné četnosti, více než jen tři témata.
Sedm tematických okruhů lze vnímat spíše jako marginálních, protože se vyskytují u jednoho či dvou
krajů. Výběr tématu příspěvků do zpravodajství ovlivněn také samotnou popularitou sportovních
disciplín. V krátkodobém měřítku sehrává roli momentální popularita, jež souvisí se sezonností
sportovních disciplín, s úspěchy českých sportovců a dalšími atributy (tedy co je momentálně
„v kurzu“, např. po roce 2006 vzrostla popularita klasického lyžování v souvislosti s Kateřinou
Neumannovou a její zlaté medaili ze ZOH z této sportovní disciplíny a také s následným pořádáním
MS v Liberci). Z dlouhodobého hlediska však výběr tématu příspěvků do zpravodajství odráží zájem
diváků o tradiční sportovní disciplíny jako je fotbal, hokej, atletika či lyžování.
0
15
30
45
60
75
90
105
120
135
2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
Televizní noviny
Události
Události, komentáře
FTV Prima
Celkem
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
756
Tab. 1: Přehled jednotlivých tematických okruhů sportovního zpravodajství v jednotlivých krajích
Téma Kraj JČ JH MS LB OL PHA KH KA SČ PA ZL PL ÚS VY
organizace sportovních událostí 8 18 3 78 0 63 1 2 2 0 3 1 2 4 185
fotbal, nohejbal, sálová kopaná 4 8 9 3 1 59 1 0 0 0 3 9 1 0 98
rekreační sportování 9 2 4 10 1 7 20 6 3 4 4 4 1 5 80
hokej, hokejbal, florbal 3 6 1 1 0 36 0 5 1 12 0 4 3 0 72
motoristické sporty 1 42 3 0 0 1 1 0 2 1 7 1 2 0 61
negativní jevy ve sportu 0 5 1 6 2 10 1 1 7 0 6 1 0 0 40
dostihový sport, parkur apod. 0 0 0 0 0 4 0 0 2 32 0 0 0 0 38
jiné téma (cyklo, golf, tanec, tenis, aj) 0 2 3 1 1 11 2 0 2 5 0 0 1 0 28
kolektivní míčové sporty 0 4 5 1 0 1 0 9 0 0 0 0 0 0 20
zimní sporty 1 0 0 5 0 8 1 3 0 0 0 0 1 0 19
atletika 0 0 2 2 0 11 0 0 0 1 0 0 0 0 16
šachy, go, scrabble 4 1 0 0 0 6 0 0 0 4 0 0 0 0 15
extrémní, adrenalinové sporty 0 0 1 0 0 6 0 0 1 1 1 0 0 2 12
vodní sporty 0 0 0 0 0 7 0 0 1 1 0 0 0 0 9
nové sportovní disciplíny 0 2 0 0 0 1 0 1 0 1 0 0 0 1 6
tělesně/mentálně postižení sportovci 0 0 0 0 1 3 0 0 0 1 0 0 0 0 5
bojové sporty 0 1 0 1 0 2 0 0 0 0 0 0 0 0 4
letectví 0 0 0 0 1 0 2 1 0 0 0 0 0 0 4
Celkem 30 91 32 108 7 236 29 28 21 63 24 20 11 12 712
Zdroj: Media Tenor, vlastní zpracování
Z výše uvedené tabulky je zřejmé, že nejvíce zpravodajské relace informovaly o konání nejrůznějších
sportovních událostí, kterých se v uvedených letech konalo hned několik, od různých domácích
mistrovských závodů, přes významné evropské a světové seriály až po mistrovství na světové úrovni
např. MS v klasickém lyžování, MS ve vodním slalomu, MS ve florbale aj. Své nezastupitelné místo
v této oblasti mají také sportovní události, které jsou v ČR tradičně pořádány, jako Velká Pardubická,
Zlatá Tretra, seriál Moto GP, apod. Téma organizace sportovních událostí se mezi třemi
nejfrekventovanějšími tématy vyskytlo u 9 krajů. Druhým nejzmiňovanějším tématem byl fotbal
(zastoupení nohejbalu či sálové kopané je minimální), který se spolu s hokejem (4. v pořadí) těší
zájmu široké veřejnosti, což se promítá do široké členské základny, pořádání nejrůznějších ligových
soutěží, výstavby sportovišť a bezpochyby také medializace obou sportů a regionů, ve kterých je
provozován. Více než 10 % se na odvysílaných zprávách podílí rekreační sportování, které se zároveň
vyskytlo mezi třemi nejfrekventovanějšími tématy v 11 krajích. Nadprůměrně se zpravodajské relace
věnují také dostihům, motoristickým sportům či negativním jevům ve sportu. Nejméně se pak zprávy
zaobíraly letectvím, bojovými sporty, vodními sporty, novým sportovním disciplínám či tělesně
postiženým sportovcům, jejichž podíl na celkovém počtu zpráv, dohromady nečinil ani 4 %.
Závěr
Zpravodajské relace bezpochyby patří mezi faktory spoluurčující rozvoj regionů a dokreslující
celkový mediální obraz regionů. Sdělovací prostředky ovlivňují širokou veřejnost a její psychologické
vnímání prostoru. Informace z oblasti sportu sice nepatří mezi nejpodstatnější informace o charakteru
území, avšak vzhledem ke svému charakteru umí zaujmout poměrně velkou skupinu obyvatel.
Sport se řadí mezi témata, o která je ze strany médií poměrně velký zájem, a to i přesto, že na konci
námi sledovaného období dochází k poklesu odvysílaných zpráv. K tomu mimo jiné přispělo
vytvoření celodenních sportovních kanálů či vyčlenění sportovních zpráv ze zpravodajských relací do
samostatných sportovních rubrik. Z analýzy vyplynulo, že sport je ve zpravodajských relacích
prezentován značně heterogenně, kdy z 19 sportovních oblastí se jich 14 umístilo mezi třemi
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
757
nejmedializovanějšími tématy v jednotlivých krajích ČR. Každý ze čtrnácti krajů je jedinečný tím, že
v něm dominuje jiný sport, např. v Pardubickém kraji dostihy, v Jihomoravském kraji motosport,
apod.
Kvantitativní analýza potvrdila poměrně očekávanou mediální atraktivitu Prahy, která je sídlem našich
nejvýznamnějších celorepublikových médií. Každá třetí sportovní zpráva se tak týkala právě našeho
hlavního města. Praha díky své poloze výrazně omezuje mediální zájem o sportovní život na území
kraje Středočeského. Nicméně z porovnání podílu počtu příspěvků a podílu počtu obyvatel byl více
než Praha medializován kraj Liberecký, na čemž se bezpochyby projevila nepříliš dobře zvládnutá
organizace MS v klasickém lyžování. Nadprůměrná medializace vzhledem k počtu obyvatel se
v oblasti sportu týkala také Pardubického, Jihomoravského či Karlovarského kraje. Naopak je velmi
překvapující nízký mediální zájem o Moravskoslezský kraj, který je díky Ostravě považován za
významné sportovní centrum východní části republiky. Mezi další mediálně zanedbávané kraje patří
také kraj Ústecký, Zlínský, Olomoucký či Vysočina.
Je patrné, že medializace daného území je úzce svázána s působením významných sportovců či klubů
nebo s hostováním významné sportovní události např. Pardubický kraj pořádající každoroční Velkou
Pardubickou, Liberecký kraj, který pořádal MS v klasickém lyžování, kraj Jihomoravský, kde se
každoročně uskutečňuje závod seriálu Moto GP, Praha jakožto centrum významných světových
sportovních událostí a fotbalu (Sparta, Slavie) a i zbývající kraje jsou zviditelněny především v tomto
duchu. Tento fakt potvrdila i kvalitativní analýza, která odhalila, že organizace sportovních akcí se
hned devětkrát umístila mezi třemi nejmedializovanějšími příspěvky v krajích ČR. Napříč kraji bylo
nejmedializovanějším tématem rekreační sportování, které se vyskytlo mezi třemi
nejfrekventovanějšími tématy v 11 krajích. Svou atraktivnost potvrdily také disciplíny jako je fotbal či
hokej, které se na celkovém počtu příspěvků podílí více jak 20 % a mezi třemi nejfrekventovanějšími
tématy se vyskytly u 8 resp. 5 krajů. Šest témat jako je atletika, letectví, bojové sporty apod., se ocitají
na okraji mediálního zájmu.
Sportovní zpravodajství se vyznačuje především neutrálním charakterem, který vyplývá z obsahu
sportovních zpráv, jež je zaměřen na výsledky, rozhovory se sportovci apod. Média tak nedisponují
mocí, aby zkreslila prezentované informace, a obraz krajů odvysílaný v celostátních mediích z velké
části odpovídá skutečnosti.
Literatura
BENÍŠKOVÁ, T., URMINSKÝ, J., (2016). Mediální reflexe hospodářského života v krajských městech. In[1]
XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp.
804-810. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-103.
DE FLEUR, M. L., DE FLEUR, M., (2009). Mass Communication Theories: Explaining Origins,[2]
Processes, and Effects. London: Pearson. ISBN 0-205-33172-6.
FRANKLIN, B., MURPHY, D., (1998). Making the Local News: Local Journalism in the Context. London:[3]
Routledge. ISBN 978-04-151-6803-8.
FRIEDRICH, V., SEDA, P., SUCHACEK, J. (2014). Krajská města v České republice v celostátním[4]
televizním zpravodajství: kvantitativní pohled. In: Region in the Development of Society 2014. Brno:
Mendel University, pp. 215-223. ISBN 978-80-7509-139-0.
GALTUNG, J., RUGE, M., (1965). The Structure of Foreign News. The Presentation of the Congo, Cuba[5]
and Cyprus Crises in Four Norwegian Newspapers. Journal of Peace Research, vol. 2, no. 1, pp. 64-91.
ISSN 0022-3433. DOI 10.1177/002234336500200104.
MCCOMBS, M.E., SHAW, D.L., (1972). The Agenda-Setting Functions of the Mass Media. Public[6]
Opinion Quarterly, vol. 36, no. 2, pp. 176-187. ISSN 0033-362X. DOI 10.1086/267990.
MCQUAIL, D., (1994). Mass communication theory: An introduction. London: Sage. ISBN 978-[7]
0803977853.
MELÁROVÁ, M., STACHOŇOVÁ, M., (2013). Mediální obraz Jihomoravského a Moravskoslezského[8]
kraje. In XVI. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova
univerzita, pp. 570-578. ISBN 978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-72.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
758
SUCHACEK, J., (2013). Krajská města v médiích: kvantitativní a kvalitativní aspekty. In XVI. mezinárodní[9]
kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 563-569. ISBN
978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-71.
SUCHACEK, J., (2014). European Themes within National TV News Reporting in the Czech Republic. In:[10]
Proceedings of the 2nd International Conference on European Integration, Ostrava: VŠB – TUO, pp. 644-
650. ISBN 978-80-248-3388-0.
SUCHACEK, J., (2015). TV Reporting and Self-governing Regions in the Czech Republic. In: 5th Central[11]
European Conference in Regional Science. Košice: Technical University of Košice, pp. 979-986. ISBN
978-80-553-2015-1.
SUCHACEK, J., (2016). Virtual Weakness of Europe of Regions: the Case of the Czech Republic. In:[12]
Proceedings of the 3rd International Conference on European Integration 2016, Ostrava: VŠB-TUO, pp.
918-925. ISBN 978-80-248-3911-0.
SUCHACEK, J., SEDA, P., FRIEDRICH, V., (2013). Media and Regional Capitals in the Czech Republic:[13]
A Quantitative Perspective. In: Proceedings of the 11th International Conference Liberec Economic Forum
2013. Liberec: Technical University of Liberec, pp. 532-541. ISBN 978-80-7372-953-0.
SUCHACEK, J., SEDA, P., FRIEDRICH, V., KOUTSKY, J., (2015). Regional Dimension of Security and[14]
Accidents nad their TV Reflection in the Czech Republic. Transformations in Business and Economics, vol.
14, no. 3C, pp. 544-563. ISSN 1648-4460.
URMINSKÝ, J., (2016). Hospodářská politika v regionech jako mediální téma: kvantitativní a kvalitativní[15]
pohled. In Region v rozvoji společnosti 2016. Brno: Mendelova Univerzita, pp. 1026-1033. ISBN 978-80-
7509-459-9.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
759
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-99
EVALUATION OF SELECTED STATISTICAL INDICATORS
IN BALNEOLOGICAL CARE IN THE CZECH REPUBLIC IN
2002 – 2014
ZHODNOCENÍ VYBRANÝCH STATISTICKÝCH UKAZATELŮ LÁZEŇSKÉ
PÉČE V ČESKÉ REPUBLICE V OBDOBÍ 2002 - 2014
PATRIK KAJZAR
KLÁRA VÁCLAVÍNKOVÁ
Katedra cestovního ruchu a volnočasových aktivit
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Slezská univerzita v Opavě
Department of Tourism and Leisure Activities
School of Business Administration in Karvina
Silesian University in Opava
Univerzitní nám. 1934/3, 733 40 Karviná, Czech Republic
E-mail: kajzar@opf.slu.cz, vaclavinkova@opf.slu.cz
Annotation
The paper deals with the balneological care in the Czech Republic. The aim of this paper is evaluation
of selected statistical indicators in balneological care in the Czech Republic in 2002 – 2014. The main
sources for this research were gained from organizations’ websites (Czech Statistical Office, IHIS CR,
Ministry of Health CR). The spa industry is represented in all regions the Czech Republic, except
Vysocina Region and the City of Prague. Balneological care in the Czech Republic has its own
character based on history area and local conditions. Spa treatment rehabilitation care is an
important part of the comprehensive treatment of patients in Czech Republic. The Spa care is an
integral part of health care in the Czech Republic for Czech clients.
Key words
balneological care, Czech Republic, evaluation, statistical indicators
Anotace
Příspěvek se věnuje problematice lázeňské péče v České republice. Cílem je zhodnotit vybrané
statistické ukazatele lázeňské péče v České republice v období 2002 – 2014. Hlavní zdroje pro tento
výzkum jsou získány z Českého statistického úřadu, Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR,
Ministerstva zdravotnictví. Lázeňství má významný podíl na ekonomice státu a vytváří také podporu
regionu v rámci multiplikačního efektu. Lázeňský průmysl je zastoupen ve všech regionech České
republiky, kromě regionu Vysočina a hl. města Prahy. Lázeňská péče v České republice má svůj
význam, založený na historii a na lokálních podmínkách. Péče v lázních je pro české klienty nedílnou
součástí zdravotní péče v České republice.
Klíčová slova
lázeňská péče, Česká republika, zhodnocení, statistické ukazatele
JEL classification: L83
Introduction
Over the decades, tourism has experienced continued growth and deepening diversification to become
one of the fastest growing economic sectors in the world. Modern tourism is closely linked to
development and encompasses a growing number of new destinations. These dynamics have turned
tourism into a key driver for socio-economic progress. (Kajzar, 2014) Tourism has become one of the
major players in international commerce, and represents at the same time one of the main income
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
760
sources for many developing countries. This growth goes hand in hand with an increasing
diversification and competition among destinations. (Zedková and Kajzar, 2013)
The tourism industry contributes now effectively to the development of the whole regions
predominantly thanks to the generation of incomes from products and services purchase to tourists and
to the creation of new labour places. (Lacina, 2013) There are a number of definitions of tourism.
Width option definition is linked with the interpretation of the term multidisciplinarity. Pásková and
Zelenka (2002) defined the concept of tourism as a complex social phenomenon, a summary of the
activities of tourists; a summary of the process of building and operation services for tourists including
a summary of the activities of people who offer these services and provide; a summary of the activities
related to the use, development and protection of resources for tourism; a summary of the political and
public-administrative activities, recreation and local communities and ecosystems to these activities.
According to UNWTO is tourism social, cultural and economic phenomenon which entails the
movement of people to countries or places outside their usual environment for personal or
business/professional purposes.
The spa industry is part of tourism. It is one of the fundamental pillars of health and social care in the
Czech Republic. Spa concept can be understood as a combination of two separate spheres. Intervenes
in the field of healthcare and tourism. At present, the spa takes over the function of tourism, which
created the new forms such as medical tourism and spa tourism. The Czech Republic has a great
number of curative water and gas springs. These mineral and thermal springs, therapeutic mud and
peat, have given rise to the foundation and development of some 40 curative spas, which together with
the beauty of the Czech and Moravian landscape, and the quality of spa care, have made the Czech
Republic a great balneotherapy provider. Between the oldest and most visited are the spas of Karlovy
Vary, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně, Luhačovice and Poděbrady. In the Moravian Silesian
Region there are 3 places with recognised spa status – Spa Darkov - Karviná, Karlova Studánka and
Klimkovice. For expample the Moravian-Silesian region has potential for the development not only of
spa tourism but regional gastronomy and cultural tourism too. (Čuka and Václavínková, 2014)
1. Review of Relevant Literature
Health tourism began to be considerably promoted in late 20th century. Currently it belongs to the
dominant participation motives in tourism both in the Czech Republic, Slovakia and other European
countries. Health tourism is provided not only by natural spas, wellness hotels, but also by water parks
with wellness services, hotels and other accommodation facilities with an integrated wellness centres
in tourism destinations. The offer is usually distributed as a package of services both by tourism
facilities and tour operators. Consumer behaviour of seniors who purchase these package tours
matches their customs and lifestyle. (Marcekova, Simockova and Sebova, 2016)
From the perspective of travelers’ health motives, a distinction can be made between those seeking
services to maintain their well-being (e.g., spa services for relaxation) and those seeking treatment for
a specific medical condition (e.g., hip replacement as a hip fracture treatment). The former can be
referred to as wellness tourists and the latteras medical tourists. However, such a distinction can
beblurry and less practical in some cases as the true health motive of a consumer is not always clear.
For that matter, health tourism is considered a much broader term that encompasses both wellness
tourism and medical tourism.
Vrkljan and Hendija (2016) divide health tourism into wellness tourism (esthetic surgery, spa
programs, thalassotherapy, weight loss programs, programs for relaxation) and necessary medical
tourism (rehabilitation and surgical tourism) and points out that the concept of medical tourism is
fairly broad because it includes a number of fields of healthcare and wellness. According to the Kajzar
(2015) medical tourism represents a form of tourism, which is directed primarily to the spa or
recreational centers, in which the main motivation for participation is improving the health of visitors,
mostly through a combination of medical treatment and health services, stay in an environment with
medical effects (climate, sea baths, healing springs etc.), changes in diet, physical exercise, diet and
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
761
relaxation programs, etc. Wellness represents nowadays a very modern way of relaxation,
regeneration and relaxation. This is a clear personal care - his physical and mental well-being.
Spa tourism is part of health tourism. The main motivation is to improve the health status of visitors
most often using a combination of medical treatment and health services, stay in an environment with
therapeutic effects, changes in diet, physical exercise, diet and relaxation programs and other health
preventive and therapeutic activities under professional supervision. This is done usually in the area of
natural medicinal resources (water, gas, mud, mud, climate). (Cinkanová, 2013) Czech Republic is the
first in the long tradition of spa and the countries of Central Europe and is among the leaders. The spa
industry is of great importance both for domestic and for inbound tourism, thanks to the tradition and
the attractive spa towns with a rich cultural and social offering. Spa tourism is an important source of
income for private, municipal and state sector. It contributes to the gross domestic product and foreign
exchange earnings.
In the Czech Republic the sector of tourism has important dynamic development, especially with
regards to the therapeutic spa tourism, because its product is important, permanent and constant.
(Ladias, 2006) There are a number of definitions of spa tourism, which essentially mean the same
thing and express several rehabilitation of physical and mental strength of people, not for medicinal
use of natural resources (water, peloids, gases and climatic conditions). The effect is closely linked to
the change of environment and space. A system of physical and psychological stimuli is changed
reactivity and regulation of organisms to a qualitatively higher level. (Václavínková. 2013) The basic
functions of the spa is to improve the health status of the population through the provision of health
and spa treatments. The system of spa treatments and more and more penetrate new trends and
tendencies, of which the most common is called wellness, that according to Marčeková, Kaščáková
and Vránová (p.5, 2015) includes a variety of products, which differ by country in which the wellness
tourism is applied.
Each visitor of Spa Hotels & Resorts can expect the following staff to assist them: (Smith and Puczkó,
2009)
personal therapists, physiotherapist, acupuncturist, massage therapist,
personal fitness instructor, naturopathic consultant incorporating nutrition, herbal medicine, etc.
Spa care in the Czech Republic are divided into two groups, on the complex spa care and spa care.
The third group consists of separate spa stays for self-payers. This last group has in recent years a
growing trend, as more and more people realize that it is better to prevent disease than to treat them
subsequently.
2. Materials and Methods
The aim of this paper is evaluation of selected statistical indicators in balneological care in the Czech
Republic in 2002 - 2014, which are displayed graphically in the form of time series, The main sources
for this research were gained from organizations’ websites Czech Statistical Office, Institute of Health
Information and Statistics of the Czech Republic (IHIS CR), Ministry of Health CR. Traditional
medical spa reports back to nature and its rich resources. The beneficial effect of high-quality spa
treatments persists long after its completion. Therefore, the spas in the Czech Republic so famous and
unique. In 1995 was established The Czech Healing Spa Association as a professional association of
spa resorts with the purpose of maintaining and guaranteeing the high healing quality level of spa
resorts. Currently, it brings together 41 members, out of which there are 39 health spas, which account
for more than two-thirds of all spa beds in the country.
Authors in this paper used analysis of secondary sources, comparative analysis of time series and
study of documents. In the following part of the article the authors devote a closer statistical indicators
spa in the Czech Republic between 2002 - 2014. These are mainly indicators: Patients admitted to
balneological institutes by mode of payment, expense of health insurance on balneological care as %
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
762
total health expenditure, number of therapeutic performances and bed capacity of spa facilities in the
Czech regions.
3. Results
According to the Czech Spas (2016) is spa treatment rehabilitation care an integral part of health care
and consequently is enshrined in the law on health services. Spa therapeutic rehabilitative care varies
from hospital rehabilitation care (that is, for example, provided in specialized medical institutions) by
the spa for treatment uses natural healing source (natural mineral water, peloid, gas) or climatic
conditions. Now the expected effect of using the natural healing resources are the main criteria for
providing spa care. From 01.10 2012 will have a new indicative list announced by the Ministry of
Health, which replaced the indicative list in 1997. The indicative list was valid until the end of 2014.
In addition to the display list indication groups of diseases and their corresponding diagnoses also the
types of spa treatment, duration of the treatment and the possibility of spa locations where the patient
can heal. Timeouts, when the patient has to undergo treatment, are determined after surgeries or
injuries and other diseases have spa treatments on board.
From Figure 1 we can see that most patients were taken at a spa in the year 2008, total 383,414, at the
expense of health insurance 116,358 patients at its own cost was accepted 113,041 patients in this
country and 154,015 patients from abroad. Conversely, the least people were admitted to the spa at the
beginning of the reporting period, ie.. In 2002, a total of 295 968. Of this cost of health insurance has
been taken 151,055 patients at their own expense 35,701 patients from the Czech Republic and 109 of
212 patients abroad. In 2014 it was admitted to the spa for more than 29,000 patients less than in
2013, when it was taken to the baths Total 377,552 patients. Decline in the number of patients
admitted to the spa for the cost of health insurance is most evident in 2013. Their number has dropped
to 72,324.
The decreasing number of admissions to the spa for the cost of health insurance is mainly related to
the influence of the new indication list, due to regulatory fees for the stay in the inpatient (repealed at
the end of 2013), health insurance rigorously assess disease patients with subsequent design of spa
treatments and also affected the labor market when employers are reluctant to release their staff for
three weeks at the spa.
Fig. 1: Patients admitted to balneological institutes in 2002–2014 by mode of payment
Source: Own, based data of IHIS CR
According to Health insurance (2016) total expenditure on health since 2002 gradually increased. In
2002, total health spending nearly 179 billion CZK, of which spa treatment accounted for 3.073
billion. In this year the total spending on spa treatments reached the largest share of total health
expenditure and amounted to approximately 1,72 %, see. Figure 2. The largest increase in total health
0
50 000
100 000
150 000
200 000
250 000
300 000
350 000
400 000
450 000
2002 2003 2004 2 005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
At cost of health insurance Fully at own cost - nationals
Fully at own cost - foreigners Patients total
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
763
expenditure was recorded in 2009, when expenditure reached more than 292 billion, of which CZK on
spa treatments accounted for 3.071 billion, which accounted for 1,05 % of total health expenditure.
The greatest fall in the expenditure of spa care in total health expenditure was recorded in 2013, and to
decline to 0,55 %, representing a reduction of 1.6 billion CZK. Compared to 2012 decline in spending
on spa treatment amounted to over 0.3 %, which presented a reduction of more than CZK 900 million.
In 2014 there was a recovery in the share of spending on spa treatments by 0,25 % compared to 2013.
Fig. 2: Expense of health insurance on balneological care as % total health expenditure in 2002-
2014
Source: Own, based data of CZSO, IHIS CR
Most medical treatment provided at a spa in the Czech Republic was granted in 2011, and their
number exceeded 20.3 million. The boundaries of the 20 million medical treatment at the spa has been
overcome even in 2003 and 2004, in 2011 accounted for 20 million of medical treatment in the spa for
about rehabilitation (4 mill), hydrotherapy and massage (3.5 mill) and electro - physical (3,1 mill).
The fewest medical treatment was granted in 2014 at a spa in the Czech Republic, about 13.1 mill. It
accounted for about rehabilitation (2.5 mill), hydrotherapy and massage (2.4 mill) and other
performances (1.9 mill) therapeutic procedures. The greatest decline medical treatment were recorded
in 2012 when compared to 2011, the number declined medical treatment for more than 3.5 mill, the
largest fall was observed in rehabilitation, the decline amounted to about (1.1 mill), electro - physical
(0.7 mill), hydrotherapy and massage (0.5 mill) and mineral and thermal baths (0.5 mill). At the end of
2014 the Czech Republic had a total of 82 registered providers of spa treatment rehabilitation care,
which had a total of 24 840 beds, see Table no.1 and no.2. This capacity has not changed - compared
to 2013, even though it occurred and at the end of year 2013 spas Velichovky and Dolní Lipová end
the activities. In the Czech Republic Karlovy Vary region reached the maximum number of beds, a
total of 12 360 beds. At another point a distant placed Olomouc region, with the number of 2255 beds.
The highest number of beds was recorded in 2011, when it was in the Czech Republic operated 88
health spa facilities, that had a total of 26 835 beds. About 10% of bed capacity belonged Spa
operation for central authorities, i.e. The Ministry of Health and the Ministry of Defence. One spa
facilities owned by the city and about 89% capacity in managing other legal or natural persons. The
regions with the highest number of beds belonged to region Karlovy Vary (13229 beds) Olomouc
region (2332 beds) and the Zlín region (2235). Karlovy Vary Region is the only region in which has
been the largest increase capacity by more than 2500 beds since 2002. Number of beds in the Moravia
Silesia region in 2002 reached the number of 1831 beds, but in 2014 the number of 1743 beds, and
ranks him 4th place for the region Karlovy Vary and region Olomouc and Zlin region, in terms of
number of beds offered intended for spa treatment in spa facilities.
Based on the results of the project of the Ministry for Regional Development "Improving information
0
0,2
0,4
0,6
0,8
1
1,2
1,4
1,6
1,8
2
2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
764
on selected sectors of tourism" has been updated List of collective accommodation establishments and
CSO of revised data capacity and traffic for the years 2012 and 2013. For this reason, there is an
interruption publishing data in a continuous time series . New comparable time series have been
published since 2012. CSO publishes data series and not compare them separately. The inaccuracy of
the data was the reason.
Tab. 1: Bed-places capacity of spa accommodation establishments in regions of the Czech Republic
in 2002 - 2007
Region 2002 2003 2004 2005 2006 2007
Cetral Bohemia 880 886 936 936 936 937
South Bohemia 1093 1422 1422 1411 1451 1451
Plzeň 430 430 430 436 399 397
Karlovy Vary 9674 11387 11375 11454 11930 11872
Ústí 1320 1281 1342 1396 1379 1386
Liberec 602 616 690 660 685 693
Hradec Králové 1510 1512 1526 1443 1534 1511
Pardubice 576 576 576 574 574 567
South Moravia 200 200 200 200 200 312
Olomouc 2676 2477 2599 2551 2576 2505
Zlín 2180 2288 2177 2264 2242 2242
Moravia-silesia 1831 1906 1876 1910 1864 1864
Czech Republic 22972 24981 25149 25235 25770 25737
Source: Own, based data of IHIS CR, CZSO
Tab. 1: Bed-places capacity of spa accommodation establishments in regions of the Czech Republic
in 2008 - 2014
Region 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
Cetral Bohemia 937 932 1082 1082 1162 916 916
South Bohemia 1469 1488 1488 1488 1588 1471 1471
Plzeň 397 404 404 407 407 307 307
Karlovy Vary 11872 13090 13010 13229 12456 12360 12360
Ústí 1377 1083 1091 1213 1093 1093 1093
Liberec 703 689 678 618 618 618 618
Hradec Králové 1487 1480 1480 1488 1488 1111 1111
Pardubice 576 576 576 572 572 572 572
South Moravia 312 312 312 312 312 306 306
Olomouc 2247 2433 2326 2332 2092 2255 2255
Zlín 2298 2167 2134 2235 2240 2088 2088
Moravia-silesia 1815 1851 1851 1859 1863 1743 1743
Czech Republic 25490 26505 26432 26835 25891 24840 24840
Source: Own, based data of IHIS CR, CZSO
Conclusion
The aim of this paper was evaluation of selected statistical indicators in balneological care in the
Czech Republic in 2002 – 2014. Data are processed in the form of graphs and time series. The main
sources for this research were gained from organizations websites Czech Statistical Office, Institute of
Health Information and Statistics of the Czech Republic (IHIS CR), Ministry of Health CR. Spa
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
765
treatment rehabilitation care is an important part of the comprehensive treatment of patients in Czech
Republic. Due to the high incidence of thermal and mineral springs in the Czech Republic is relatively
widespread and Czech spas are such a favorite retreat for both domestic and foreign clients. All other
rehabilitation procedures and treatments must be prescribed individually. Medical care increases the
resistance of man against stress, enhances immunity, regulates metabolism and hormonal regulation of
organism. Spa an overall positive effect on the human body and increases the range of functional
capabilities. Positive results are achieved not only in adult individuals, but also in pediatric patients
and in adolescents.
The spa industry is among a significant segment of tourism in the Czech Republic. It is necessary to
support this segment. The formation and subsequent approval of the list of indications should strictly
negative impact on this area. The Ministry for Regional Development should focus on this area and try
to encourage entrepreneurs in the spa. At the same time, the existing National Tourism Policy of the
Czech Republic - 2014-2020 stated only that: Spa tourism - in the entire range of spa plays an
important role. There is located about 8% of total capacity, but the performances are about twice.
Literature
BALNEOLOGICAL CARE (2016). Institute of health information and statistics of the Czech Republic.[1]
[online]. [2016-09-27]. Available from:http://www.uzis.cz/en/catalogue/balneological-care.
CZECH SPAS (2016). Czech Healing Spa Association. [online]. [2016-09-07]. Available from:[2]
www.lecebne-lazne.cz/.
ČUKA, P., VÁCLAVÍNKOVÁ, K., (2014). Regionální gastronomie v Moravskoslezském kraji jako[3]
prostředek pro podporu cestovního ruchu In XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník
příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 887-894. ISBN 978-80-210-6840-7. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-115.
DATA COLLECTION (2016). Czech Statistical Office. [online]. [2016-11-27]. Available from:[4]
https://www.czso.cz/csu/czso/home.
HEALTH INSURANCE (2016). The Ministry of Health of the Czech Republic. [online]. [2016-04-27].[5]
Available form:www.mzcr.cz/.
CINKANOVÁ, Ľ., (2013). Lázeňský cestovní ruch. [online]. [2016-04-27]. Available from:[6]
http://multiedu.tul.cz/~lubica.cinkanova/multiedu/KMG/6_prednaska_FCR_lazensky.ppt.
KAJZAR, P., (2014). Cultural Tourism and World Heritage. In 17th International Colloquium on Regional[7]
Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, pp. 901-906. ISBN 978-80-210-6840-7.
DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-117.
KAJZAR, P., (2015). Selected Destinations for Health and Wellness Tourism in Europe. In 18th[8]
International Colloquium on Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita,
pp. 706-712. ISBN 978-80-210-7861-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-7861-2015-94.
LACINA, K., (2013). Tourism industry regionl aspects. In 16th International Colloquium on Regional[9]
Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, pp. 629-635. ISBN 978-80-210-6257-3.
DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-80.
LADIAS, CH., (2006). The strategy of therapeutic spa tourism in central Greece. Journal of enviromental[10]
protection and ekology, vol. 7, no. 2, pp. 388-396. ISSN 1311-5065.
LOH, C. P., (2014). Health tourism on the rise? Evidence from the Balance of Payments Statistics.[11]
European journal of health economic, vol. 15, no. 7, pp.759-766. ISSN 1618-7598. DOI 10.1007/s10198-
013-0521-0.
MARCEKOVA, R., SIMOCKOVA, I., SEBOVA, L., (2016). Health tourism in the context of active[12]
ageing of Slovak population. Enomomics annals-XXI, vol. 156, no. 1-2, pp. 109-111. ISSN 1728-6220. DOI
10.21003/ea.V156-0025.
MARCEKOVA, R., KASCAKOVA, A., VRANOVA. M., (2015). Segmetation of Wellness Tourism[13]
Visitors in Selected Regions. Czech hospitality and tourism papers, vol. 11, no. 24, pp. 5-17. ISSN 1801-
1535.
PÁSKOVÁ, M., ZELENKA, J., (2002). Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha: MMR ČR.[14]
SMITH, M., PUCZKÓ, L., (2009). Health and Wellness Tourism. Oxford (UK): Elsevier. ISBN 978-0-[15]
7506-8343-2.
VÁCLAVÍNKOVÁ, K.,(2013). Lázeňství. Karviná: SU OPF. ISBN 978-80-7248-854-4.[16]
VRKLJAN, S., HANDIJA, Z., (2016). Business performance of health tourism service providers in the[17]
Republic of Croatia. Acta clinica croatica, vol. 55, no. 1, pp. 79-86. ISSN 0353-9466.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
766
ZEDKOVÁ, A., KAJZAR, P., (2013). Cultural destinations as one of the most important generators of[18]
tourism. In Scientific Papers of the University of Pardubice. Series D, vol. XX, no. 29, 4/2013, pp. 191-
202. ISSN 1804-8048.
This paper was supported by the Ministry of Education, Youth and Sports Czech Republic within
the Institutional Support for Long-term Development of a Research Organization in 2017.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
767
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-100
KOMPARACE RELATIVNÍ EFEKTIVNOSTI MÍSTNÍCH
MUZEÍ V ČESKÉ REPUBLICE A NA SLOVENSKU
COMPARISON OF THE RELATIVE EFFECTIVENESS OF LOCAL
MUSEUMS IN THE CZECH AND SLOVAK REPUBLICS
MICHAL PLAČEK
MILAN JAN PŮČEK
MILAN KŘÁPEK
The National Museum of Agriculture Národní zemědělské muzeum, s.p.o.
Kostelní 44, 170 00 Praha , Czech Republic
E-mail: michalplacek@seznam.cz, milan.pucek@nzm.cz, krapek@svse.cz
Anotace
Příspěvek se zabývá komparací relativní efektivnost muzeí zřizovaných obcemi v České republice a na
Slovensku. Pro naši analýzu používáme data za rok 2015, které zpracováváme metodou DEA. Česká
muzea zřizované obcemi dosahují relativně vyšší efektivnosti než jejich Slovenské protějšky. Tento stav
je způsobem silnější orientací českých muzeí na cost minimalization strategy a také volbou takové
organizační struktury instituce, u které dochází k nejnižším nákladům na správu. Velmi důležitou
skutečností je, že i když jsou ukazatele, které jsme volili pro hodnocení relativní efektivnosti obsahově
srovnatelné a data byly získané oficiální cestou od českých a slovenských státních institucí zabývající
se statistikou v kultuře, mohou být data zatížená vysokým rizikem chybovosti a nepřesnosti.
Klíčová slova
muzea, veřejný sektor, efektivnost
Annotation
The paper deals with a comparison of the relative efficiency of museums run by municipalities in the
Czech Republic and the Slovak Republic. For our analysis, we have used data for 2015 which has
been processed utilizing the DEA method. Czech museums founded by municipalities achieve a
relatively higher efficiency compared to their Slovak counterparts. This condition is caused by the
stronger orientation of Czech museums towards cost minimalization strategies, as well as the choice
of organizational structures within the institutions having the lowest cost management. A very
important fact is that even though there are indicators which we chose to assess the relative efficiency
were comparable, the data were obtained through official channels from Czech Slovak state
institutions dealing with statistics in culture. However, they may still be burdened with a high risk of
errors and inaccuracies.
Key words
museums, public sector, efficiency
JEL classification: H73, H76, H79
1. Úvod
Náš článek se zaměřuje na hodnocení relativní efektivnosti institucí kulturního dědictví v České
republice a na Slovensku, a to konkrétně muzeí, jež jsou zřizována municipalitami. Samotnou
možnost zřizování institucí, jež mají za cíl péči o kulturní dědictví a naplňování potřeb občanů v této
oblasti můžeme vnímat jako akt decentralizovaného leadershipu. Decentralizovaným leadershipem
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
768
nazýváme situaci, kdy místní vlády mohou bez schválení centrálních vlád realizovat vlastní veřejnou
politiku v různých oblastech, např. vzdělávání, zdravotnictví, kultura atd (Silva, 2016). Základy
konceptu decentralizace popisuje Oatsův teorém a Tieboutova hypotéza, tyto přístupy jsou již
samozřejmě rozpracované do novějších a komplikovanějších konceptů vycházejících z první a druhé
úrovně teorie fiskálního federalismu. Velmi málo studií se však zabývá dopady tohoto fenoménu
v oblasti kulturní politiky konkrétně v oblasti kulturního dědictví. V rámci naší rešerše jsme
identifikovali pouze několik studií. Baraldi, Shoup (2014) popisují pozitivní dopady decentralizace
v rámci tureckého vysoce centralizovaného systému muzeí, avšak vyslovují obavy, které se týkají
replikovatelnosti celého procesu a jeho udržitelnosti. Shoup, Baraldi, Zan (2014) opět na příkladu
Turecka popisují možnost dosahování úspor z rozsahu pomocí outsourcingu vedlejších činností muzeí,
např. prodej dárků a prodej vstupenek. Darnel, Johnson a Thomas (1998) tvrdí, že místní muzea musí
čelit zkušenosti s rapidně se měnícím konkurenčním prostředím. Posun v kulturní politice z lokální na
místní úroveň, vede k většímu důrazu na vícezdrojové financování, orientaci na zákazníka a tlak
managementu na dosahování efektivnosti. Podrobné povědomí o poptávce ze strany návštěvníků,
může být řešením toho problému. Barrio, Herrero (2014) používají data envelopment analysis
k hodnocení efektivnosti regionálního systému muzeí ve Španělsku s poměrně překvapivým závěrem,
že zhruba polovina muzeí je provozována efektivně. Pokud u muzeí dochází k neefektivnostem, je to
zapříčiněno neadekvátním využíváním zdrojů. Ve zkoumaném vzorku si lépe vedla muzea zřizovaná
většími městy.
Barrio, Herrero (2014) ve své rešerši literatury potvrzují nedostatek empirické evidence hodnocení
efektivity institucí kulturního dědictví a tvrdí, že první studie zaměřené na efektivitu kulturních
institucí vznikají o několik let později než studie v ostatních oborech. Prvními koncepty, které
vznikaly, byly indikátory např. pro balanced scorecard nebo pro benchmarking. Teprve až později se
začaly používat parametrické a neparametrické modely jako je DEA. Barrio, Herrero (2014) tvrdí, že
právě muzea jsou z institucí, která se zabývají ochranou kulturního dědictví, nejvíce analyzované
entity. Existují studie např. z Anglie, Itálie, Španělska atd.
To však neplatí pro Českou republiku, kde jsme prozatím ve fázi, kdy se využívají benchmarkingové
indikátory muzeí. Tento projekt iniciovala Asociace muzeí a galerií v roce 2009, projekt byl fakticky
zahájen pilotním sběrem dat za rok 2009 v roce 2010. Organizačně a technicky projekt bezplatně
zaštiťuje NIPOS (Ministerstvo kultury). Projekt je určen pro muzea zřizovaná obcemi nebo kraji. Sběr
dat se týká 21 výkonnostních indikátorů, které jsou rozčleněny do tří skupin: podmínky a předpoklady
pro činnost muzea, výkony a služby veřejnosti, financování, výdaje, efektivita. Výsledky jsou určeny
především pro muzea samotné a nebyly doposud zveřejněny.
První aplikaci DEA v České republice provedli Plaček a kol. (2016), autoři zkoumali relativní
efektivnost institucí založených centrální vládou za rok 2014. Při sestavování a indikátorů vycházeli
z metodologie definované autory zahraničních studií, a to zejména (Taheri, Ansari, 2012) a (Barrio et
al., 2009). Za hodnoty vstupů byl použity údaje o počtu poboček, počtech m2
pro stálé expozice a
velikost rozpočtu organizace. Za hodnoty výstupů byly použity data o počtu organizovaných výstav,
počet kulturních a vzdělávacích akcí, počet návštěvníků a ukazatel finanční soběstačnosti. Tato pilotní
studie konstatovala, že státní muzea dosahují velice dobrých výsledků v hodnocení efektivnosti, téměř
61% zkoumaných institucí autoři označili jako ideální muzeum z pohledu relativní efektivnosti.
Problémem této studie byl však velmi malý objem použitých dat. Nebyly analyzovány všechny státní
muzea ale pouze vybraný vzorek 17 muzeí, indikátory vycházely z aktuálně dostupných dat.
I přes výše uvedené nedostatky musíme konstatovat, že takovýto typ studií je potřebný a muzeím
zřizovanými obcemi se v českých a slovenských podmínkách doposud nevěnovala žádná podobná
studie. Cílem tohoto příspěvku je tedy komparační analýza relativní efektivnosti muzeí zřizovanými
obcemi v České a Slovenské republice, vyhodnocení a výsledků a identifikace možných příčin rozdílů
ve výkonosti obou systémů.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
769
2. Metody a data
Hlavní použitou metodou je data envelopment analysis (DEA). „Tato metoda je vhodná pro
hodnocení efektivnosti, výkonnosti či produktivity homogenních produkčních jednotek – tedy jednotek,
které se zabývají produkcí identických nebo ekvivalentních efektů, které budeme označovat jako
výstupy této jednotky. Výstupy jsou svojí povahou maximalizační, tzn. jejich vyšší hodnota vede k vyšší
výkonnosti sledované jednotky. Pro vytváření efektů spotřebovává produkční jednotka vstupy, které
jsou naopak svojí povahou minimalizační, tzn. nižší hodnota těchto vstupů vede k vyšší výkonnosti
sledované jednotky (Borůvková, Kuncová, pp. 75).“ „Metoda DEA odhaduje tzv. produkční jednotky,
jejichž kombinace vstupů a výstupů leží na efektivní hranici, jsou efektivními jednotkami, protože se
nepředpokládá, že by mohla reálně existovat jednotka, která dosáhne stejných výstupů s nižšími
vstupy, případně vyšších výstupů s nižšími vstupy“ (Borůvková, Kuncová, pp. 75).
Pro naši analýzu byla použita data za rok 2015. Za Českou republiku poskytl data NIPOS (Národní
informační a poradenské středisko pro kulturu), což je příspěvková organizace Ministerstva Kultury,
která se zabývá shromažďováním statistických informací o kultuře. Bohužel organizace odmítla
poskytnout informace o hospodaření jednotlivých institucí, tudíž jsme tyto informace museli získat
pomocí dataminingových technik z oficiálního portálu Ministerstva financí
http://monitor.statnipokladna.cz. Celkem se nám podařilo získat data za 77 muzeí zřizovanými
obcemi.
Data za Slovensko byla získána od organizace Národné osvetové centrum, což je příspěvková
organizace slovenského Ministerstva kultury, která má v kompetenci i statistiku v oblasti kultury. Za
Slovenskou republiku jsme dostali data za všech 17 institucí, které jsou zřizovány městy.
Pro aplikaci metody DEA byly stanoveny ukazatele na vstupu, a to roční náklady na provoz muzea a
počet zaměstnanců v pracovním poměru. Za vstupy byly vybrány ukazatele: počet expozic, počet
výstav, počet návštěvníků a výnosy z činnosti muzea. Ukazatele byly stanoveny, tak abychom mohli
srovnávat instituce obou zemí. V našich výpočtech postupujeme tak, že počítáme zvlášť efektivnost
českých a zvlášť efektivnost slovenských institucí.
V následující tabulce představujeme popisné statistiky indikátorů za Českou republiku, v té další
(tab. 2) pak to samé pro Slovensko.
Tab.1: Popisné statistiky indikátorů za ČR
ČR Zaměstnanci Náklady v Eurech Návštěvníci Výnosy v Kč Výstavy Expozice
Průměr 4,51 9801695,24 33333,43 8492344,23 10,59 5,96
Max 119,00 79496804,41 1275204,00 122120583,70 36,00 16,79
Min 0,00 272171,57 645,00 106016,52 0,00 0,33
Medián 2,25 2042371,82 8868,00 1235002,70 9,00 5,52
Směr odchylka 13,59 18228102,43 145438,95 18710390,35 6,29 3,67
Zdroj: vlastní zpracování
Tab. 2: Popisné statistiky indikátorů za Slovensko
Slovensko Zaměstnanci Náklady v Eurech Návštěvníci Výnosy v Eurech Výstavy Expozice
Průměr 2,22 47009,21 33994,08 54447,15 6,72 8,70
Max. 24,65 587682,76 349488,33 670848,00 17,41 27,95
Min. 0,08 1219,25 586,51 1045,88 1,97 1,99
Medián 0,37 3735,61 3018,01 4815,14 6,00 5,96
Směr. odchylka 5,80 137593,55 84591,31 157832,52 4,10 6,78
Zdroj: vlastní zpracování
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
770
3. Výsledky a diskuze
Následující tabulka představuje souhrnné výsledky analýzy relativní efektivnosti obecních muzeí
metodou DEA za Českou a Slovenskou republiku.
Tab. 3: Výsledky analýzy DEA za Českou a Slovenskou republiku
Výsledky DEA Česká republika Slovensko
Průměr 0,549703498 0,213213905
Max. 1 0,943727056
Min. 0,134408342 0,029953635
Medián 0,483175502 0,159829802
Směr. odchylka 0,26502088 0,222437418
Rozptyl 0,070236067 0,049478405
Počet efektivních jednotek 11 0
Zdroj: vlastní zpracování
Z výsledků je zřejmé, že oba dva systémy dosahují velmi nízkých hodnot relativní efektivnosti. Zde je
nutné zopakovat, že výsledky metody DEA oscilují mezi 0 a 1, přičemž 0 dosahují neefektivní
jednotky a hodnotu 1 efektivní jednotky. Je také zřejmý viditelný rozdíl mezi Českou republikou a
Slovenskem, kdy Česká republika má více než 2,5 násobnou průměrnou efektivnost. Jedenáct institucí
v České republice dosáhlo hodnoty efektivnosti 1, zatímco na Slovensku této hodnoty nedosáhla
žádná jednotka. Nejvyšší dosažená hodnota relativní efektivnosti byla 0,94. Takto značný rozdíl je
velmi překvapivý. Na Slovensku obce zřizují pouze 17 institucí. Zatímco v České republice je obcemi
zřizováno přibližně 257 muzeí. V naší analýze jsme zkoumaly 77 jednotek, které mají vlastní právní
subjektivitu, jedná se o příspěvkové organizace obcí. Zbytek muzeí právní subjektivitu nemá a je
součástí buď přímo obecního úřadu, nebo příspěvkové organizace zřizované obcí, která má na starosti
celkový kulturní rozvoj a provozování muzea činí jen část těchto aktivit.
Obce tedy v České republice velmi výrazně berou v potaz ekonomiku fungování těchto institucí a
často volí takovou formu, která minimalizuje režijní a správní náklady. Tutéž strategii jsme
předpokládali i u slovenských obcí, tedy že muzea budou dosahovat vyšší efektivnosti, protože těch se
samostatnou právní subjektivitou je výrazně méně než v České republice. Možnou příčinou rozdílu
mohou být i odlišné strategie institucí, v českých poměrech je zřejmá cost minimalization strategy.
Slovenské instituce z důvodu jejich nižšího počtu mohou dávat přednost většímu důrazu na ochranu
kulturního dědictví, sbírkové činnosti, výchovné a edukační činnosti.
O výkonnosti institucí rozhodují i faktory, jako je individuální kvalita managementu, používání
nástrojů řízení kvality, které je, jak je zřejmé z úvodní teorie, v této oblasti teprve v plenkách. Roli
hraje také akontabilita managementu vůči zřizovateli a místním obyvatelům. V případě obcí by větší
akontabilita měla být spojena s větším tlakem na poskytování „Value for money“ ze strany
managementu. Významnou roli hraje také asymetrie informací známá ze vztahu principal – agent.
Tato asymetrie funguje jak na straně principálů, tak na straně agentů, v našem případě managementu
muzea, kteří nemusejí mít přesné povědomí, jaké dlouhodobé cíle má jejich instituce plnit. Podle
našeho názoru je však asymetrie informací nižší u obecních muzeích než u muzeí, které jsou zřizované
státem nebo kraji.
Rozdíly mohou být způsobeny i volbou indikátorů na straně vstupů a výstupů. Studie (Plaček, Půček,
2016) poukazuje na úskalí muzejní statistiky v České republice, kdy často dochází k navyšování počtu
návštěvníků, tím že se návštěvníci počítají zvlášť za každou expozici.
Autoři si uvědomují, že funkce muzea nelze redukovat pouze na ekonomické záležitosti. Muzea mají
důležitou funkci při vytváření modelu regionální kultury jako veřejně poskytovaného statku, který
zvyšuje užitek místních obyvatel, který je navíc schopen generovat tzv. „home attachement effect“
(Shild, Wrede, 2015).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
771
Závěr
Příspěvek se zabývá analýzou relativní efektivnosti pomocí metody DEA u muzeí zřizovaných obcemi
v České a Slovenské republice za rok 2015. Výsledky jsou velmi překvapivé, průměrná relativní
efektivnost českých muzeí je výrazně vyšší než slovenských muzeí, a to více než 2,5 krát.
Příčinou těchto rozdílů může být vyšší důraz českých institucí na cost effectiveness strategy.
Individuální kvalita managementu jednotlivých institucí, ale i místní úroveň akontability a stupeň
oboustranné asymetrie informací. Další příčinou rozdílu mohou být i rozdíly ve vykazování informací
o činnosti muzea, a to zejména u údajích o celkovém počtu návštěvníků muzea.
Autoři si uvědomují, že v rámci analýz založených na kvantitativních metodách, nutně dochází
k redukci důležitých faktorů, jako je například kvalita jednotlivých expozic a redukce významu
mimoekonomických přínosů pro instituce pro jednotlivé obce. Na druhé straně i v oblasti kultury, či
kulturního dědictví je nutné vzít v potaz skutečnost, že veřejné zdroje jsou omezené a každá instituce
by měla snažit dostát nejvágnějšímu pojetí efektivnosti, a to být tak dobrý, jak to jde (Rutgers, 2015).
Literatura
BARALDI, S. B., SHOUP, D. D., (2014).Heritage management at the local level: rhetoric and results in the[1]
case of Gaziantep, Turkey. International Journal of Cultural Policy, vol. 20, no. 5, pp. 588-615. ISSN
1028-6632. DOI10.1080/10286632.2013.874419.
BARRIO, J. M., HERRERO, C. L., (2014). Evaluating the efficiency of museums using multiple outputs[2]
evidence from a regional system of museums in Spain. International Journal of Cultural Policy, vol. 20,
no. 2, pp. 221-238. ISSN 1028-6632. DOI 10.1080/10286632.2013.764290.
BARRIO, J. M., HERRERO, C. L., SANZ, Á. J., (2009). Measuring the efficiency of heritage institutions:[3]
A case study of a regional system of museums in Spain. Journal of Cultural Heritage, vol. 10, pp. 258-268.
ISSN 1296-2074.
BORŮVKOVÁ, J., KUNCOVÁ, M., (2012). Porovnání očních oddělení kraje Vysočina pomocí DEA[4]
modelů. Acta Oeconomica Pragensia, vol. 5/2012, pp. 75-84. ISSN 0572-3043.
DARNEL, A, JOHNSON, P. T., (1998). The demand for local authority museums: Management issues and[5]
hard evidence. Local government studies, vol. 24, no. 4, pp. 77-94. ISSN 0300-3930. DOI
10.1080/03003939808433929.
PLAČEK, M, PŮČEK, M., OCHRANA, F., KŘÁPEK, M., (2016). Application of DEA method for[6]
evaluating efficiency of museums, galeries, and monuments in the Czech Republic. In Proceedings of the
13th International konference European Financial Systems 2016. Brno: Masaryk University, pp. 596-602.
ISBN 978-80-210-8308-0.
PŮČEK, M., PLAČEK, M., (2016). Muzea jako regionální aktéři v cestovním ruchu. In XIX mezinárodní[7]
kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova universita, pp. 1040 -1047. ISBN
978-80-210-8273-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-134.
RUTGERS, M. R., (2015). As good as it gets? On the meaning of public value in the study of policy and[8]
management. American Review of Public Administration, vol. 45, no. 1, pp. 29-45. ISSN 0275-0740. DOI
10.1177/0275074014525833.
SCHILD, CH. J., WREDE, M. (2015). Cultural identity, mobility and decentralization. Journal of[9]
Comparative Economics, vol. 43, no. 2, pp. 323-333. ISSN 0147-5967. DOI 10.1016/j.jce.2014.05.002.
SHOUP, D. D., BARALDI, S. B., ZAN, L., (2014). A centralized decentralization: outsourcing in the[10]
Turkish cultural heritage sector. International Journal of Cultural Policy, vol. 20, no. 1, pp. 54-77. ISSN
1028-6632. DOI 10.1080/10286632.2012.731051.
SILVA, E. C. D., (2016). Decentralized leadership. Cesifo working paper No. 6064. Munich.[11]
TAHERI, H., ANSARI, S., (2013). Measuring the relative efficiency of cultural-historical museums in[12]
Tehran:DEA approach. Journal of Cultural Heritage, vol. 14, pp. 431-438. ISSN 1296-2074.
DOI10.1016/j.culher.2012.10.006.
Příspěvek byl zpracován v rámci finanční podpory Ministerstva zemědělství dle Rozhodnutí č.
RO0817 o poskytnutí institucionální podpory na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné
organizace.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
772
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-101
THE TOURISM ACCESSIBILITY OF THE KALININGRAD
REGION IN BALTIC EUROPE
TOMASZ STUDZIENIECKI 1
TADEUSZ PALMOWSKI 2
VALENTIN KORNEEVETS 3
1
Department of Economics of Services
Faculty of Entrepreneurship and Commodity Science
Gdynia Maritime University
ul. Morska 81 – 87, 81 – 225 Gdynia, Poland
E-mail: tomaszstudzieniecki@wp.pl
2
Department of Regional Development Geography
Faculty of Oceanography and Geography
University of Gdansk
ul. Bażyńskiego 4, 80-309 Gdańsk, Poland
Email: tadeusz.palmowski@ug.edu.pl
3
Department of Social-culture Service and tourism
Institute of Recreation, Tourism and Physical Culture
Immanuel Kant Baltic Federal University
14 A. Nevsky str., 236041 Kaliningrad, Russia
Email: Vkorneevets@kantiana.ru
Annotation
The aim of this paper is to analyse the tourism accessibility of the Kaliningrad region to citizens from
the countries of the Baltic Sea Region. For the purpose of this paper, the literature on accessibility
was analysed. This allowed to identify the criteria of administrative and transport accessibility. The
system of handling international passenger traffic was described based on an analysis of legal
documents and materials obtained from consular and border services. Transport accessibility was
analysed based on the results of field research and the information obtained from carriers. It was
divided into air, water, road, and rail accessibility. The research has shown that the tourism
accessibility of the Kaliningrad region is poor, even though the border and transport infrastructure is
well-developed. The Kaliningrad region has no air or sea connections with the Baltic countries. The
bus and rail connections are limited only to the Baltic republics, Germany and Poland. This means
that trips to the Kaliningrad region are expensive and time-consuming. The Kaliningrad region has
the worst connections in Baltic Europe, but the upcoming World Cup creates opportunity to improve
its accessibility and significance in the process of economic and social integration in Baltic Europe.
Key words
tourism, border, Baltic, region, Kaliningrad, Russia
JEL classification: Z32, Z33, H77
1. Introduction
The term "accessibility" is used in many disciplines (Cichoński and Dębińska, 2012), mainly in
sciences dealing with regional research (Sierpiński, 2010). In the broad sense, accessibility means a
group of elements which enable to reach a specific location from other location (Guzik, 2011). In the
narrow view, accessibility is associated with transport accessibility (Cichoński and Dębińska, 2012,
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
773
Sierpiński, 2010). It involves overcoming the spatial barrier (Camagni, 2004) by using the transport
system in an effective way (Spiekermann and Neubauer, 2002).
As regards tourism, transport accessibility is sometimes called "tourism accessibility" (Celata, 2007).
A significant element of tourism accessibility is administrative accessibility (Studzieniecki, 1994),
which involves entering the final destination due to formal and legal requirements (Rohrscheidt,
2011). Accessibility is also one of the basic determinants of the tourism (Holloway and Plant, 1988,
Duval, 2007, Celata, 2007, Tremboš and Trembošová, 2014 ) and investment attractiveness
(Siepiński, 2010) of an area.
2. Aims and methods
The paper analyses the tourism accessibility of the Kaliningrad region to citizens from the countries
of the Baltic Sea Region. In describes the determinants of transport and administrative accessibility
in the Kaliningrad region and then it concentrates on tourism accessibility measured by the time, costs
and efforts needed to reach a destination. The system of handling international passenger traffic
was described with use of an analysis of legal documents and materials obtained from state and public
institutions.
3. The Kaliningrad region in view of Baltic Europe
The Kaliningrad region is an important entity in the Baltic tourism integration (Studzieniecki, 2016).
Therefore the tourism accessibility of this region needs to be analysed and its attractiveness in the
Baltic area, which is a transnational tourist destination, needs to be assessed. Since its establishment in
1946, the Kaliningrad region has had a special position in Baltic Europe (Fedorov, Korneevets,
Zverev, 2011). It is one of the 85 Russian federal subjects (Pravitelstvo. 2017). It is a Russian exclave
bordering the Baltic Sea (Figure 1).
Fig. 1: Kaliningrad borders and border crossings
Source: authors’ own processing
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
774
This small area (15,096 sq. km) is inhabited by about one million people. The Kaliningrad region
borders Poland and Lithuania. It was closed to foreigners and completely isolated from the West until
1991.
The air connections were available only to the east, only Soviet ships called at the port, and many
international train and road routes ended on the Polish border (Palmowski, 2013). Following the
geopolitical changes in 1991, the Kaliningrad region became an important entity in the political and
economic cooperation in Baltic Europe. In 2009 Kaliningrad got involved in the process of Baltic
integration under the EU Strategy for the Baltic Sea Region. A regression of the international
exchange occurred when the visa regime was introduced in 2003. The international passenger traffic
was reduced even more due to the extension of the Schengen Area (Palmowski 2013). The
Kaliningrad region became a Russian island surrounded by NATO and EU states (Fedorov,
Korneevets and Zverev, 2011).
The international exchange (on the Polish-Russian border) was significantly revived when the local
border traffic was established in 2012 (Studzieniecki, Palmowski and Korneevets, 2016).
In 2016, Poland suspended the local border traffic unilaterally.
4. The tourism potential of the Kaliningrad region
The Kaliningrad region has particularly favourable natural and cultural conditions for the development
of tourism. The coast is one of the few Russian coastal regions which is suitable for the development
of summer tourism. The boosting of social and economic relations creates favourable conditions
for the development of business, fair and conference-related tourism. In the official statistics
of the Russian Federation, the inbound tourist traffic is divided into nearby and distant foreign
countries (ROSTURIZM, 2017). The first segment includes the former USSR republics (except the
Baltic republics). This segment is crucial to Russian inbound tourism. In 2016, 24.51 million people
visited Russia, including 16.96 million from the nearby foreign countries (Fig. 2). As regards the
segment
of distant foreign countries, in 2016 half of the entries (3.93 million) were from the countries
of the Baltic Sea Region (Fig. 3).
Fig. 2: Structure of international inbound tourism in the Russian Federation
Fig. 3: The BSR countries in view of the entries from distant foreign countries
Source: authors’ own processing based on ROSTURIZM, 2017
Most of these tourists came from Finland and Poland. The Kaliningrad region is becoming more and
more important as a tourist area of the Russian Federation (Palmowski, 2013). The number of tourists
steadily increased during the 21st century, but these tourists were mostly Russians. The increase in the
number of foreign tourists was relatively low compared with the increase in the number of Russian
tourists (Fig. 4).
Finland
17%
Poland
17%
Germany
7%Estonia
5%
Latvia
4%
other
50%
Nearby
foreign
countries
68%
Distant
foreign
countries
32%
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
775
0
50
100
150
200
250
300
350
400
450
2000 2001 2002 2003 2004 2005 20006 2007 2008 2009 2010
domestic foreign
Fig. 4: Inbound tourism in the Kaliningrad region during the 21th century
Source: authors’ own processing Palmowski, 2013
In 2016, the number of tourists who visited the Kaliningrad region exceeded one million. This number
increased by 25% compared with the previous year. Tourism has been identified as a priority of social
and economic development in the Kaliningrad region (Ministry of Tourism, 2015). The Russian
authorities want to increase the number of tourists to 5 million by the end of 2020 (Pesotskaya, 2015).
The Baltic Sea Region has become the most important source of tourist traffic to the Kaliningrad
region. Nearly all the foreign tourists who visit the Kaliningrad region come from the Baltic Sea
Region
(Fig. 5). Most of the visitors in the Kaliningrad Tourist Information Centre are tourists from the BSR
(Tourist Information, 2017) (Fig. 6).
Fig. 5: Foreign tourists who visited the Kaliningrad
region in 2015
Fig. 6: Foreign tourists who visited the
Kaliningrad Information Centre in 2015
Source Pesotskaya, 2015 Source: Tourist Information, 2017
5. Administrative accessibility
The limited administrative accessibility of the Kaliningrad region to citizens from the BSR countries
results from the fact that all these countries are members of the European Union and the Schengen
Area. In accordance with the laws of the Russian Federation (Federalnyy Zakon, 1996), in order to
enter the Russian Federation a foreign citizen must obtain a visa (Table 1).
Based on the purpose of entry and stay in the Russian Federation, the following visa categories
are issued to the foreign citizens: diplomatic, service, ordinary, transit, temporary resident visa. Under
the Agreement concluded between the Russian Federation and the European Union (Agreement,
2007), 11 categories of visitors were identified and rules upon which they may enter the Russian
Federation were specified
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
776
Tab. 1: Categories of visitors and the rules upon which they may enter the Russian Federation
Source: authors’ own processing based on Agreement, 2007
6. Transport accessibility
The Kaliningrad region is an exclave and this makes it heavily dependent on the functioning of
transport connections. Such connections cover sea, rail, road and air transport and inland shipping.
The Kaliningrad region has a well-developed road network. There are 300 kilometres of roads per
1,000 sq. km (Palmowski, 2013). In the Russian Federation, this rate is about 30 kilometres. Despite
the well-developed network of roads, the condition and the parameters of this network do not always
meet technical standards. Railway lines are important mainly to freight transport. The total length of
railway lines is about 800 km, including the 100 km long tracks with the European rail track gauge of
1,435 mm. These tracks cross the border in Mamonovo and Zheleznodorozhny. The "broad gauge"
railway connections with Lithuania run through the border crossings in Sovetsk and Nesterov.
Lithuania
is the only BSR country which has a rail connection with the Kaliningrad region (Vokzal39, 2017).
There was a rail connection between Kaliningrad and Berlin until 2009, when it was closed down due
to economic reasons.
The Kaliningrad region has a suitable infrastructure to handle passenger sea transport. The only
passenger ferry links the Kaliningrad region with St. Petersburg. During summer season a cruise ship
sails; it links the Russian Port of Baltiysk with the Polish Port of Gdynia (Zegluga Gdanska, 2017).
In some situations, tourists-sailors and canoeists are allowed to cross the border on the Vistula Lagoon
and the Curonian Lagoon. The water border crossing on the Łyna River is used temporarily. In
Kaliningrad, there is an international bus terminal which provides connections with five BSR
countries. The Kaliningrad region is available to bike traffic through some border crossings (e. g.
Mamonovo), but there are no bike paths. None of the road border crossings supports pedestrian traffic.
No. Visitor category Definition of the category Required document
1. Official
delegations
officials following an official invitation addressed to the MS, the EU
or the RF, participating in meetings, consultations, negotiations or
other official events
a letter issued by a competent
authority
2. Businessmen Business people and representatives of business organizations a written request from a host
institution
3. Professional
drivers
Drivers conducting international cargo and passenger transportation
services between the territories of the RF and the MS in vehicles
registered in the MS or in the RF
a written request from the national
association of carriers
4. Crew members members of train, refrigerator and locomotive crews in international
trains, travelling between the territories of the MS and the RF
a written request from the
competent railway company
5. Journalists Professionals with a certificate or other document issued by a
professional organization proving that the person concerned is a
qualified journalist
a document issued by an employer
6. Cultural
exchange
persons participating in scientific, cultural and artistic activities,
including university and other exchange programs
a written request from the host
organization
7. Educational
exchange
pupils, students, post-graduate students and accompanying teachers
who undertake trips for the purposes of study or educational training,
including in the framework of exchange programs
written request or a certificate of
enrolment from the host
organization
8. Sports exchange participants in international sports events and persons accompanying
them
a written request from the host
organization
9. Twin cities
exchange
participants in official exchange programs organized by twin cities a written request of the head of
administration
10. close relatives spouses, children (including adopted), parents (including custodians),
grandparents and grandchildren
a written request from the host
person;
11. burial grounds’
visitors
Individuals visiting military and civil burial grounds an official document confirming the
existence and preservation of the
grave
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
777
Fig. 7: Transport and transport accessibility in the KR
Tab. 2: Connections between the KR and the BSR countries
Source: authors’ own processing Vokzal39 (2017), Zegluga Gdanska (2017), Kaliningrad Airport (2017)
The only passenger airport in the Kaliningrad region is Khrabrovo, located 20 km from Kaliningrad.
Since 2003, it has had the status of civilian airport. Regular international flights to Poland, Germany,
Denmark and Latvia were available, but they were all suspended (Kaliningrad Airport, 2017). In 2017,
Kaliningrad Airport did not have any direct air connections with the BSR countries. Therefore the cost
of flights to the Kaliningrad region was relatively high. The cheapest flights ranged from EUR 105
to 195 (Fig. 8). It must be noted that at the same time the BSR countries offered flights for only
EUR 2.
Fig. 8: The cheapest flights from Kaliningrad in 2017
[EUR]
Fig. 9: The cheapest flights from the BSR countries
to other BSR countries in 2017 [EUR]
Source: authors’ own processing based on
SKYSCANNER, 2017
Source: authors’ own processing based on
SKYSCANNER, 2017
The flight time to Kaliningrad was relatively long. It varied between 4 and 7 hours, including the
waiting time at the hub airport (Figure 10). Taking into account the fact that an alternative journey by
car from the BSR countries would take between 4 and 16 hours (Figure 11), planes are still the fastest
means of passenger transport to reach the Kaliningrad region.
The organisation of the 2018 World Cup by the Kaliningrad region is an opportunity to improve its
transport accessibility (Futbol, 2017). There are plans to establish a new terminal for ferries and
No. State Planes Trains Ships Buses All
1. Poland + + 2
2. Germany + 1
3. Denmark 0
4. Sweden 0
5. Finland 0
6. Estonia + 1
7. Latvia + 1
8. Lithuania + + 2
9. Leningrad
Region
+ + + + 4
10. All 1-9 1 2 2 6 11
11. All 1-8 0 1 1 5 7
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
778
passenger ships in the Port of Pionersky and modernise the international road Kaliningrad-Mamonovo
to the Polish border. The Polish State Railways (PKP) are planning to restore the connections between
Gdynia and Kaliningrad. The modernisation of the airport has begun. Its capacity will increase by
30%, enabling to serve 1,250 passengers per hour. The number of check-in desks will increase to 16
(now there are only 6 desks). New flights will be operated, including a Warsaw – Kaliningrad link
handled by PLL LOT (Sputnik, 2017).
Fig. 10: The flight time from the BSR countries to
the KR in 2017 [min.]
Fig. 11: The driving time from the BSR countries to
the KR in 2017 [min.]
Source: authors’ own processing based on
SKYSCANNER, 2017, GOOGLE MAPS, 2017
Source: authors’ own processing based on
SKYSCANNER, 2017, GOOGLE MAPS, 2017
Conclusions
The poor tourism accessibility of the Kaliningrad region to visitors from the Baltic Sea Region is the
effect of administrative and transport accessibility. EU regulations and the corresponding regulations
of the Russian Federation on the visa regime are the biggest administrative barriers. The visa fees are
high and vary only slightly among the BSR countries. The agencies offering visa services, located in
every BSR country, are a convenience for the visitors. As an important destination for leisure and
business tourism, the Kaliningrad region is still a "Russian island" in the BSR. The clash of tourism
functions with other strategic functions of the Kaliningrad region makes it impossible to fully use its
attractive tourism potential and relatively well-developed transport infrastructure. The Kaliningrad
region has no air or sea connections with the Baltic countries. The bus and rail connections are limited
only to the Baltic republics, Germany and Poland. This means that trips to the Kaliningrad region are
expensive and time-consuming. In 2018, tourism accessibility will most likely be improved radically
because of the organisation of the World Cup, but maintaining the same level of accessibility after this
event will be challenging for the authorities and the carriers.
Literature
AGREEMENT, (2007). Agreement between the European Community and the Russian Federation on the[1]
facilitation of the issuance of visas to the citizens of the European Union and the Russian Federation.
Official Journal of the European Union, L 129/27.
CAMAGNI, R., (2004). Economia Urbana. Barcelona: Antoni Bosch. ISBN 978-94-95348-13-5.[2]
CELATA, F., (2007). Geographic Marginality, Transport Accessibility and Tourism Development. In A.[3]
Celant (ed.) Global Tourism and Regional Competitiveness, pp. 37-46. Bologna: Patron. ISBN
9788855529211.
CICHOŃSKI, P., DĘBIŃSKA, E., (2012). Badanie dostępności komunikacyjnej wybranej lokalizacji z[4]
wykorzystaniem funkcji analiz sieciowych, Roczniki Geomatyki, vol. 10, no. 4(54). pp. 41-28. ISSN 1731-
5522.
DUVAL, D., T., (2007). Tourism and transport. Modes, Networks and Flows. Clevedon: Channel View[5]
Publications. ISBN 978-1-84541-064-3.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
779
FEDERALNYY ZAKON, (1996). Federalnyy zakon "O poriadke vyezda iz Rossiyskoy Federacyi i vyezda[6]
v Rossyjskuyu Federaciyu" ot 15.08.1996, N 114-FZ .
FEDOROV, G., KORNEEVETS, V., ZVEREV, Y., (2011). Kaliningrad Oblast of Russia in the[7]
Transborder Region South-Eastern Baltic. Gdańsk-Pelplin: Uniwersytet Gdański. ISBN 978-83-7380-916-
1.
FUTBOL, (2017). Chempionat mira 2018 v Kaliningrade, [online]. [cit. 2017-03-25]. Accessible:[8]
http://futbol1.ru/chempionat-2018.html#h2_1.
GOOGLE MAPS, (2017). [online]. [cit. 2017-03-25]. Accessible: https://www.google.pl/ maps/dir/Polska/[9]
Kaliningrad,+Obwód+Kaliningradzki,+Rosja.
HOLLOWAY, J., C., PLANT, R., V., (1988). Marketing for Tourism. London: Pitman. ISBN[10]
9780273029373.
IFS (2017). Information on visas, [online]. [cit. 2017-03-25]. Accessible: http://www.poland-[11]
ifs.com/main.php?id=visa-info&lang=en.
KALININGRAD AIRPORT, (2017). [online]. [cit. 2017-03-25]. Accessible: http://www.kgd.aero/.[12]
MINISTRY OF TOURISM, (2015). Doklad o rezultatah za 2014 god i osnovnyh napravleniyah[13]
deyatelnosti na 2015 – 2018 gody [online]. [cit. 2017-03-25]. Accessible:
https://tourism.gov39.ru/activities/.
PALMOWSKI T., (2013). Kalinigrad – szanasa czy zagrożenie dla Europy Bałtyckiej. Monografia[14]
społeczno – gospodarcza. Gdańsk-Pelplin: Uniwersytet Gdański. ISBN 978-83-7823-133-2.
PESOTSKAYA I., (2015). Nashe yantarnoye chudo v tsentre Yevropy. Rossiyskaya gazeta - Federalnyy[15]
vypusk no. 6841 (270).
PRAVITELSTVO, (2017). Pravitelstvo Rossiyskoy Federatsyi. [online]. [31 March 2017] Accessible:[16]
http://government.ru/media/files/3z3lJ3MrAOFdfrDTE2kjRxIKnysGVasj.pdf.
ROHRSCHEIDT, A., M., V., (2011). Faktyczna dostępność turystyczna obiektów sakralnych jako[17]
problem turystyki religijnej w Polsce, Zeszyty Naukowe Uniwersytetu Szczecińskiego, no. 647, pp. 35-57.
ISSN 1896-328.
ROSTURIZM, (2017). Statisticheskiye pokazateli vzaimnykh poyezdok grazhdan Rossiyskoy Federatsii i[18]
grazhdan inostrannykh gosudarstv. [online]. [cit. 2017-03-25]. Accessible:
http://www.russiatourism.ru/contents/statistika.
SIERPIŃSKI, G., (2010). Miary dostępności transportowej miast i regionów. Zeszyty Naukowe Politechniki[19]
Śląskiej, no. 66, pp. 91-96. ISSN 1641-3466.
SKYSCANNER, (2017). [online]. [cit. 2017-03-25]. Accessible: https://www.skyscanner.pl .[20]
SPIEKERMANN K., NEUBAUER J., (2002). European Accessibility and Peripherality: Concepts, Models[21]
and Indicators. Nordregio Working Papers, no. 9, pp. 1-46. ISSN1403-2511.
SPUTNIK, (2017). LOT wznawia rejsy z Warszawy do Kaliningradu, [online]. [cit. 2017-03-25].[22]
Accessible:https://pl.sputniknews.com/polska/201703275124113-sputnik-polska-rosja-kaliningradlot/.
STUDZIENIECKI T., (2016). The development of cross-border cooperation in an EU macroregion - a case[23]
study of the Baltic Sea Region. Procedia Economics and Finance, vol. 39, pp. 235-241.
STUDZIENIECKI, T., (1994). Sopot miastem turystyki. Kształtowanie produktu turystycznego szczebla[24]
municypalnego. Gdańsk: Fundacja Rozwoju Uniwersytetu Gdańskiego. ISBN 83-86230-02-9.
STUDZIENIECKI, T., PALMOWSKI, T., KORNEEVETS, V., (2016). The system of cross-border tourism[25]
in the Polish-Russian borderland. Procedia Economics and Finance, vol. 39, pp. 545-552.
TOURIST INFORMATION, (2017). Posetiteli Regionalnogo informacyonnogo tsentra turizma za 2015[26]
god (inostrannye grazhdane, [online]. [cit. 2017-03-25]. Accessible: http://visit-
kaliningrad.ru/info/turizm_v_tsifrakh.php.
TREMBOŠ, P., TREMBOŠOVÁ, M., (2014). Tourism and retail network. In: Aktuální problémy[27]
cestovního ruchu "Cestovní ruch a jeho dopady na společnosť". Jihlava : Vysoká škola polytechnická, pp.
239-248. ISBN 978-80-87035-87-0.
VFS, (2017). Visa types, [online]. [cit. 2017-03-25]. Accessible:[28]
http://www.vfsglobal.com/russia/poland/English/visa-types.html.
VOKZAL39, (2017). [online]. [cit. 2017-03-25]. Accessible: http://vokzal39.ru/all-bus.html.[29]
ZEGLUGA GDANSKA, (2017). [online]. [cit. 2017-03-25]. Accessible: http://www.zegluga.pl/rejsy-do-[30]
baltijska.html.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
780
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-102
ZMĚNA KLIMATU A JEJÍ VLIV NA BEZPEČNOST TURISTŮ
VE VYBRANÝCH MÍSTECH VÝCHODNÍHO BARRANDIENU
CLIMATE CHANGE AND THEIR INFLUENCE TO SAFETY OF TOURISTS
IN THE REPRESENTATIVE AREAS OF EAST BARRANDIEN MASSIF
MICHAEL PONDĚLÍČEK
MICHAEL TOUŠKA
Katedra regionálního rozvoje
Vysoká škola regionálního rozvoje
Department of Regional Development
College of Regional Development
Žalanského 68/54, 163 00 Praha, Czech Republic
E-mail: michael.pondelicek@vsrr.cz, MichaelT@seznam.cz
Anotace
Článek akcentuje vztah mezi bezpečnou turistikou a udržitelným turismem ve vztahu k změně klimatu
v dané oblasti. Protože turismus je jednou z dynamicky se rozvíjejících oblastí a podstatným způsobem
ovlivňuje regionální rozvoj, je cílem práce zkoumání, zda a jak se změna klimatu odráží v bezpečnosti
turisticky atraktivního území, jmenovitě turistických tras v zázemí hl. města Prahy, v území
východního Barrandienu. Práce je metodicky založena nejen na analýze textů a mapových podkladů
(využity byly jak turistické, tak geologické mapy), ale zejména na terénním šetření v území samém.
Zkoumáním bylo potvrzeno, že v oblasti se šíří negativní vlivy změny klimatu, které spočívají
v přesunu srážek do kratšího času a v jiném měsíci a ve zvyšování průměrných teplot v oblasti.
V rámci adaptačních strategií není nijak akcentován turismus a jeho bezpečnost a proto byla na
stávajících trasách vytvořena síť problematických míst, kterou je nutno dále upravovat a průběžně
hlídat z hlediska bezpečnosti rekreace.
Klíčová slova
resilience, územní bezpečnost, změna klimatu, udržitelný turismus, bezpečnost turistických tras, vliv
změny klimatu, krasový systém
Annotation
The article accelerate the relation between local impact or influence of climate change in the region
of sustainable tourism. – prepared Joachim Barrande Geopark nearby Prague, capitol of the Czech
Republic. Tourism is one of dynamic developed areas and from essential part affect regional
development – so the goal of the research is, how and if the change of climate has an impact to safety
of touristic attractive area (it means to touristic trails in east Barrandien in background of Prague –
Capitol of the Czech Republic). The research is metodicaly based on analysis of texts and mapping
sources (they were used touristic and also geologic maps anyway), but especially on field research in
site. Many touristic trails are very often visited by daily tourists and it could be higher risk in the
Future with highest impact especially by heavy rains and during the hot summer period. In the border
of adaptation strategies of area Barrandien is not included any strategy how to protect tourists and
how to make safe some problematical localities inside the popular geological area.
Key words
resilience, territorial security, climate change, sustainable tourism, touristic trails safety, climate
changes influence.
JEL classification: R58
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
781
1. Úvod
Přírodní podmínky a z nich zejména klimatické poměry jsou jednou z nejdůležitějších základních
podmínek naší existence a ovlivnily různým způsobem prakticky všechny civilizace světa.
K ovlivňování vývoje člověka jako druhu, zároveň jeho šíření i schopností se datuje již do období před
rozkyvem podnebných extrémů před cca 1,5 miliony let, ale i po ukončení střídání dob ledových a
meziledových, tedy v holocénu, asi 10,5 tisíce let před Kristem a postup oteplení umožňoval rozvoj
zemědělství a dalších činností, vliv klimatu byl tehdy na lidskou populaci zásadní.
Sledování podnebí, přírodních jevů, úkazů a přírodních pravidel je již po staletí nejzákladnějším
tématem lidského přemýšlení. V historické době došlo ke změnám podnebí několikrát a vystřídalo se
i u nás, tedy v České republice více klimaticky optimálních stavů a několik klimatických změn.
Nejcitlivější a zřejmě poslední velkou změnou klimatu, která ovlivnila Evropu, bylo klimatické
minimum v době třicetileté války (Sádlo 2008).
O globálních klimatických změnách se stále více diskutuje a díky tomu a péči OSN o nich většina
obyvatel Země ví. Změny klimatu se týkají i České republiky, ač se jedná o stabilní území, tak
můžeme pomocí dlouhodobých zkoumání sledovat jak hodnoty teploty vzduchu, tak množství srážek.
Protože turismus je jednou z dynamicky se rozvíjejících oblastí a podstatným způsobem ovlivňuje
regionální rozvoj, je cílem práce zkoumání, zda a jak se změna klimatu odráží v bezpečnosti turisticky
atraktivního území, jmenovitě turistických tras v zázemí hl. města Prahy, v území východního
Barrandienu. Práce je metodicky založena nejen na analýze textů a mapových podkladů (využity byly
jak turistické, tak geologické mapy), ale zejména na terénním šetření v území samém.
2. Změna klimatu a společenské vědomí
Naše historické a společenské vědomí změn může být ovšem jiné a proto se i dnes úvaze o vlivu
klimatu na přírodní a posléze i a zejména na sociální prostředí silně bráníme. Jako bychom se snažili
bránit myšlence, že vliv počasí a dalších nadřazených doslova globálních jevů (např. výskyt skvrn na
Slunci, sluneční aktivita, pozice planet, aj.) mohou mít pravidelně vliv (a podle více pramenů mají) na
sociální pohyby ve společnosti, a také na různé změny, kterými lidská společnost na cestě k vlastní
resilienci funkčního lidského společenství prochází. (Svoboda 2009)
Klima označuje charakteristický režim počasí v daném místě či oblasti. Jinými slovy je možné říci, že
jde o "průměrné" počasí určitého místa či regionu (Metelka 2009). To znamená, že ho lze
charakterizovat pomocí průměrných hodnot meteorologických prvků doplněných o extrémy a četnosti
jejich výskytu, popřípadě o další statistické charakteristiky. Důležitým aspektem klimatu daného místa
je také průměrný roční chod meteorologických prvků a jejich průměrná meziroční variabilita
(Pondělíček 2016). Pokud se klima začne měnit, pak dochází ke změnám v ekosystémech
i v společnosti.
Zřejmě následkem společenského vědomí vyplývajícího z pocitu ohrožení změnou klimatu byla do
Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR, vytvořené Vládou ČR a zveřejněné
v říjnu 2015 začleněna i kapitola 3.7.1. vlivy změny klimatu na cestovní ruch a navržena i některá
elementární opatření pro oblast turismu v ČR (Vláda ČR 2015, Seboková 2016). Těžiště je viděno
zejména v oblasti udržitelného a šetrného cestovního ruchu a také ve vzdělávání osob k propagaci a
tvorbě cílů tohoto cestovního ruchu. Jedním z pilířů šetrného cestovního ruchu v České republice jsou
Geoparky, které se za 10 let zdesateronásobily (údaj UNWTO 2016). U nás je 8 národních Geoparků,
z toho jeden Geopark UNESCO (Český ráj) a cca 4 kandidátské Geoparky. Geopark Joachima
Barranda je ideální pro jednodenní pěší a cykloturistiku. Geopark je v zázemí hl. m. Prahy a má řadu
neřešených bezpečnostních problémů, které vlivy změny klimatu nově akcelerují (sesuvné svahy,
nestability povrchů, zbytky důlní činnosti, vysychání podzemních vod, apod.).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
782
3. Dopady změny klimatu na turismus
Příznivé přírodní podmínky jsou jedním z hlavních předpokladů pro rozvoj cestovního ruchu, který je
na změnu klimatu, jeho kolísání velice citlivý. Klimatické změny mají vliv na podmínky socioekonomické
a přírodní. Dopady změny klimatu na odvětví cestovního ruchu dělíme na přímé a
nepřímé. Se vzrůstající teplotou a ubýváním srážkového úhrnu jde zejména o zhoršující se přírodní
podmínky pro zimní sporty, které jsou vázány na sněhovou pokrývku, ohrožen je také cestovní ruch,
jehož cílem jsou přírodní zajímavosti ohrožené vlivem klimatických změn. Přímé dopady na turismus
bude mít i nárůst extrémních jevů. Jde například o povodně, sesuvy půdy, vichřice, laviny, sucha,
které mohou znamenat zvýšené nebezpečí pro návštěvníky (blíže in Pondělíček, Šilhánková 2015,
Pondělíček 2016).
Nepřímé (dlouhodobé vlivy) vznikají ze značné a trvající změny životního prostředí v turistických
oblastech, která snižuje jejich atraktivitu. Sezónnost cestovního ruchu je jedním ze základních
problémů tohoto odvětví, a to jak z pohledu ekonomického, tak environmentálního. Dopady změny
klimatu tuto sezónnost ještě prohlubují.
4. Případová studie Barrandien
Článek se zaměřuje na kandidátský Geopark Joachima Barranda, tedy východní Barrandien jako
frekventovaný cíl zvláště pak jednodenní přípražské turistiky s výrazným sezónním vlivem na území,
kdy na jaře a na podzim (mimo dobu dovolených a svátků) je území doslova přeplněno jednodenními
turisty, bez ohledu na možná nebezpečí a rizika, které vlivem negativních vlivů měnícího se klimatu
mohou nastat. Vytipovaným územím z hlediska bezpečnosti turistiky je Loděnický potok a jeho údolí
a pak také Prokopské a Dalejské údolí v přípražské části Geoparku. Vzhledem k tomu, že jde o
nejnavštěvovanější segmenty geoparku, tak se práce zaměřuje na klimatické podmínky, které ovlivňují
bezpečnostní problematiku na sledovaném území. Analýza pozorovaných dopadů změny klimatu.
Mezi extrémní jevy, které mohou souviset se změnou klimatu a jejími projevy v Česku, patří podle
Komplexní studie dopadů, zranitelnosti a zdrojů rizik souvisejících se změnou klimatu v ČR zejména
(Relevantní pro vybrané území Geoparku tlustě – dle Ekotoxa 2015):
povodně velkého rozsahu a bleskové povodně,
dlouhodobá inverzní situace,
dlouhodobé sucho,
extrémní meteorologické jevy (extrémní srážky, teploty a vlny veder, vítr),
přírodní požáry,
svahové nestability.
Průměrná roční teplota na našem území se v uplynulých padesáti letech zvyšuje přibližně o 0,3 °C za
10 let bez výrazných rozdílů mezi jednotlivými ročními obdobími. Největší změny byly zaznamenány
v červenci a srpnu, nejnižší v období září až listopad. V zimních měsících jsou výkyvy průměrných
teplot výraznější, v letních měsících nižší. V případě srážkového úhrnu klimatologové nepozorují
výrazný dlouhodobý trend, z let 1961 až 2010 je ale zřejmá vysokou meziroční proměnlivost. Spolu
s klimatickou změnou se ale mění distribuce srážek v čase. Stává se tak, že na jedno místo spadne
velké množství vody například z intenzivních bouřek. Pak je 20 až 30 dní, kdy vůbec neprší
(Pondělíček 2016).
5. Výstupy zkoumání lokalit
Po důkladném zkoumání klimatických podmínek na území Prahy a Středních Čech bylo zjištěno, že
nejdeštivějším obdobím je samý střed léta, tedy červen a červenec. Tyto nejdeštivější měsíce mohou
způsobit mnohé škody. Mohou být původcem bleskové povodně z důvodu přílišného zvýšení hladiny
potoků, ale také vyplavení přílišného množství zeminy a tím odkrytí a odjištění mělkých kořenů
stromů. Tato skutečnost následně způsobuje, v kombinaci se silným větrem, vývrat stromů a tvorbu
obrovského nebezpečí pro turisty a návštěvníky okolí Loděnického potoka a Prokopského a
Dalejského údolí (ČHMÚ 2016).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
783
Nejteplejším obdobím je období letní, především od června do srpna. V tomto období mohou vysychat
dřeviny i půda a může nastat případný pád stromu, který ohrožuje návštěvníky. V této lokalitě však
nejsou letní teploty natolik extrémní, aby výrazně ovlivnily stabilitu dřevin a vlhkost půdy. Okolí
Loděnického potoka i Prokopské a Dalejské údolí jsou místa protnutá centrálním vodním tokem,
kolem kterého vedou turistické a naučné stezky. Je tedy zřejmé, že okolní zemina bude dostatečně
provlhčena (Metelka, Tolasz 2009).
V souvislosti s těmito informacemi, které byly vyzkoumány z údajů ČHMÚ a následně zpracovány
v předchozí kapitole, je nutné určit také riziková místa, na které tyto přírodní klimatické vlivy působí.
Výzkum byl proveden na hlavních turistických trasách v okolí Loděnického potoka a v Prokopském a
Dalejském údolí.
5.1. Loděnický potok – Kačák a jeho údolí
Turistická stezka, vedoucí v okolí Loděnického potoka nejčastěji začíná pro turisty v Hostimi. Odtud
je možné vydat se na stezku pěší cestou, či na kole. V případě startu z Hostimi bude stezka po pravé
straně doprovázena potokem Loděnice a po levé straně se nachází lesnaté a skalnaté stráně. Po
absolvování celé stezky až k Berounce má návštěvník možnost vydat se směrem do Srbska, či na
opačnou stranu. Tento výzkum byl prováděn převážně na stezce, vedoucí do Srbska. Tato stezka byla
vyhodnocena jako frekventovanější, tudíž její zkoumání bylo důvodnější. Stezka pokračující do
Srbska je po pravé straně lemována řekou Berounkou a po levé straně mohutným skalním svahem.
Následující mapa zobrazuje nejrizikovější místa pro návštěvníky údolí Loděnického potoka.
Obr. 1: Mapa nebezpečných míst - Loděnický potok
Zdroj: https://www.google.cz/maps/place/Loděnic, úprava vlastní
Na základě výzkumu v oblasti okolí Loděnického potoka bylo zjištěno, že je zde velké množství
vytipovaných míst, která lze nazvat jako nebezpečná či kritická. Tato místa jsou nebezpečná
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
784
především v souvislosti s extrémními klimatickými podmínkami. Velice často se v lokalitě vyskytují
nezajištěné dřeviny v narušeném stavu, které hrozí svým pádem, ale také nezajištěné skalní svahy.
Návštěvníci této lokality musí své chování těmto skutečnostem přizpůsobit a chovat se v místech
výskytu nebezpečí velmi opatrně.
5.2. Dalejské a Prokopské údolí
Naučná trasa, která protíná Prokopské a Dalejské údolí, slouží jako základní vodítko pro turisty, kteří
do této lokality zavítají. Návštěvníci si mohou naučnou stezku projít od strany začínající u viaduktu
Pražského Semmeringu v blízkosti Barrandovského mostu v Praze - Hlubočepích. Další možností
začátku trasy je druhá strana stezky, začínající v Praze - Řeporyjích. Oba konce stezky jsou opatřeny
vhodnou dopravní obslužností, je tedy pouze na návštěvníkovy, který z konců naučné stezky zvolí.
Pro účely zkoumání možných turistických nebezpečí pro výsledky této práce byla zvolena trasa
vedoucí od viaduktu Pražského Semmeringu do Prahy - Řeporyjí. Stezka návštěvníky provede
nádherným údolím za přítomnosti informačních tabulí, informujících o zajímavostech této lokality.
Tato trasa byla zvolena z důvodu návštěvy první zastávky na stezce, kterou bylo velice oblíbené
Prokopské jezírko. Je zřejmé, že právě toto místo je pro návštěvníky obrovským lákadlem a někteří
návštěvníci se do údolí vydávají právě kvůli němu.
Následující mapa (obr. 2) s podrobnými informacemi zachycuje nejrizikovější místa stezky
Prokopským a Dalejským údolím, kterým by měli návštěvníci věnovat svou pozornost.
Obr. 2: Mapa nebezpečných míst Prokopské a Dalejské údolí
Zdroj: https://www.google.cz/maps/search/prokopské+a+dalejské+údolí,vlastní úprava
Nejčastěji se vyskytující turistické nebezpečí pro návštěvníky Prokopského a Dalejského údolí je,
stejně jako u Loděnického potoka, pád nezajištěných dřevin a pád uvolněných hornin. Nebezpečím lze
předcházet, jestli se návštěvníci budou mít před kritickými místy na pozoru a přizpůsobí chování
hrozícímu nebezpečí. V údolí je umístěno více výstražných cedulí, které návštěvníky na možnost
nebezpečí upozorní. Sledováním a řízením se dle pokynů lze předejít i úrazům a ohrožení na životě.
Další významné nebezpečí je zvýšení vodní hladiny. Zvýšení vodní hladiny je nutné předpokládat v
souvislosti s aktuálními klimatickými podmínkami. V období dešťů hrozí riziko vylití potoka z koryta
a následný vznik škod a úrazů. Nastane-li tato situace, je nutné se lokalitě zcela vyhnout a její
návštěvu odložit do chvíle, kdy bude situace uklidněná a bezpečná. Není smyslem těchto informací
návštěvníky odradit ale upozornit je na nebezpečí.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
785
Závěr
V rámci výzkumu možného snížení bezpečnosti vybraných turisticky frekventovaných lokalit v území
kandidátského Geoparku Joachima Barranda pod vlivem změny klimatu byly zkoumány pěší stezky i
klimatické poměry v daném území východního Barrandienu (Geopark 2017).
Bylo konstatováno na základě obou sledovaných údajů – teplota a srážky, že se v území jako celku
mění průměrné měsíční srážky a oblast jako celkově tenduje k jednorázovým srážkovým epizodám,
kdy za několik hodin naprší na konci jara až 6% ročních srážek. Podobně bylo zjištěno zkoumáním
údajů, že se průměrné teploty v oblasti zvýšily za posledních deset let cca o 1,5 °C. Obojí způsobuje
zejména společně zvýšení nestabilit v území a snížení bezpečnosti oblíbených a frekventovaně
navštěvovaných turistických tras. V každém z vybraných areálů bylo vytipováno větší množství
rizikových míst na stezce, která nejsou dále akcentována ani ochranou přírody a krajiny ani jiným
subjektem.
V rámci adaptační strategie by měla Správa chráněné krajinné oblasti Český kras a příslušný odbor
MHMP více kontrolovat a zabezpečit jednotlivé frekventované stezky anebo průchozí cesty, protože
vhodná prevence a odstraňování rizikových jevů by přispěly k vyšší adaptaci celé oblasti na změnu
klimatu a potažmo ke snížení rizik pro návštěvníky území.
Literatura
ADAPTACE SÍDEL, (2016). Webové stránky projektu Adaptace sídel na změnu klimatu.[1]
Dostupné z URL: , [accessed: 25.07.2016].
CZECHADAPT, (2016). Webové stránky projektu CzechAdapt - Systém pro výměnu informací[2]
o dopadech změny klimatu, zranitelnosti a adaptačních opatřeních na území ČR.
Dostupné z URL: , [accessed: 25.07.2016].
EKOTOXA, (2015). Komplexní studie dopadů, zranitelnosti a zdrojů rizik souvisejících se změnou klimatu[3]
v ČR, Opava: Ekotoxa.
GEOPARK, (2017). Webové stránky Geoparku Joachima Barranda. Agentura Koniklec o.p.s.[4]
Dostupné z URL: http://www.barrandien.cz/geopark-joachima-barranda/ [accessed: 25.07.2016].
METELKA, L., TOLASZ, R., (2009) Klimatické změny: fakta bez mýtů, Praha: Univerzita Karlova,[5]
Centrum pro otázky životního prostředí.
PONDĚLÍČEK M., BÍZEK, V. (eds.), (2016). Adaptace na změnu klimatu. Hradec Králové: Civitas per[6]
Populi. ISBN 978-80-87756-09-6.
PONDĚLÍČEK, M., ŠILHÁNKOVÁ, V. (2015). Projevy klimatické změny jako faktory a limity rozvoje[7]
regionů. Inspirace ze zahraničí. XVIII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků.
Brno: Masarykova univerzita, pp. 603-610. ISBN 978-80-210-7861-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-7861-
2015-81.
SÁDLO, J. et al., (2008). Krajina a revoluce: významné přelomy ve vývoji kulturní krajiny českých zemí.[8]
Praha: Malá Skála.
SEBOKOVÁ A., (2016). Analýza prepojenia adaptačních opatrení s obmedzovaním rizík katastrof[9]
v kontexte environmentálnej bezpečnosti. [Diplomová práce]. Praha: Univerzita Karlova.
SVOBODA, J., (2009). Utajené dějiny podnebí. Brno: Levné knihy.[10]
ŠILHÁNKOVÁ, V., PONDĚLÍČEK, M., (2013) Proměny pojetí bezpečnosti (středoevropského) města ve[11]
20. století z pohledu plánování rozvoje měst in Regionální rozvoj mezi teorií a praxí 2013 Dostupné z
http://www.regionalnirozvoj.eu/2013mimoradne-cislo/promeny-pojeti-bezpecnosti-stredoevropskeho-
mesta-ve-20-stoleti-z-pohledu.
VLÁDA ČR, (2015). Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR.[12]
Dostupné z URL: https://www.strukturalni-fondy.cz/getmedia/aab88b48-28e5-4c86-97f3-
fa1f44fbf518/Strategie-prizpusobeni-se-zmene-klimatu-v-podminkach-CR_Adaptacni_strategie-
20151029.pdf?ext=.pdf [accessed: 25.07.2016].
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
786
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-103
VNÍMÁNÍ RIZIKA TERORISTICKÝCH ÚTOKŮ JAKO
OVLIVŇUJÍCÍ FAKTOR PŘI ROZHODOVÁNÍ O DOVOLENÉ
U OBYVATEL ČR
RISK PERCEPTION OF TERRORIST ATTACKS AS AN INFLUENCING
FACTOR WHEN DECIDING ON A VACATION OF INHABITANTS
OF THE CR
BLANKA HAVLÍČKOVÁ
MARKÉTA KALÁBOVÁ
PETR BURDA
Katedra, cestovního ruchu
Fakulta mezinárodních vztahů
Vysoká škola ekonomická v Praze
Department of Tourism
Faculty of International Relations
University of Economics, Prague
Náměstí Winstona Churchilla 4, 130 67 Praha, Czech Republic
E-mail: havlickova.blanka@gmail.com, marketa.kalabova@vse.cz, burp01@vse.cz
Anotace
Dle průzkumů Sociologického ústavu Akademie věd vnímala česká veřejnost terorismus v letech 2015
a 2016 jako velkou hrozbu. V mediálním prostoru se objevují zprávy, že strach českého obyvatelstva
z terorismu výrazně mění jeho preference v cestovním ruchu a z důvodu bezpečnostních hrozeb čím
dál častěji tráví dovolené v tuzemsku. Cílem tohoto článku je provést rozbor a rešerši dostupných
odborných zdrojů a případových studií, které se problematikou dopadů terorismu na cestovní ruch
zaobírají a analyzovat, jak se struktura výjezdového tuzemského a zahraničního cestovního ruchu u
české populace v roce 2015 a 2016 skutečně změnila. Výsledkem tohoto článku je ucelený základní
přehled o problematice dopadů teroristických útoků na cestovní ruch z pohledu neuroekonomie a
následná diskuze konkrétního dopadu na poměr tuzemského a zahraničního výjezdového cestovního
ruchu občanů České republiky. Článek diskutuje i změnu ve výjezdovém cestovním ruchu do Francie,
která se v roce 2015 stala terčem dvou velkých teroristických útoků.
Klíčová slova
cestovní ruch, terorismus, vnímání rizika, neuroekonomie
Annotation
According to public surveys of the Sociological Institute of Academy of Sciences, Czech public has
perceived terrorism as a major threat in the years 2015 and 2016. Also there are reports in the media
that the fear of terrorism significantly changes the tourist´s preferences and proportion of foreign and
homeland vacations. The aim of this article is to analyse available scientific articles and case studies
that focus on the impact of terrorism on tourism and analyse how the structure of outbound tourism
has in the Czech population in 2015 and 2016 really changed. The result of this article is a
comprehensive overview of the basic issues of the impact of terrorist attacks on tourism from the point
of view of neuroeconomics and the subsequent discussion of specific impacts on outbound tourism of
Czech citizens. The article also discusses a change in outbound tourism in France, which became the
target of two major terrorist attacks in 2015.
Key words
tourism, terrorism, risk perception, neuroeconomics
JEL classification: L83, D 71, D87
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
787
1. Úvod
Cestovní ruch je dlouhodobě jedním z nejvýznamnějších odvětví světové ekonomiky, které stabilně
celosvětově generuje příjmy přes 1 bilion dolarů ročně (Vystoupil, Šauer, 2014; Herget, Petrů,
Abrhám, 2015). Pocit osobní bezpečnosti je jednou ze základních podmínek pro rozvoj běžné
turistické destinace, regionu nebo země a podporu jeho cestovního ruchu (Pantouvakis, Patsiouras
2016). Mnohé studie potvrdily výrazný negativní dopad terorismu na příjmy z cestovního ruchu
u útokem postižené destinace a zároveň substituční efekt mezi zeměmi způsobený snahou turistů
o minimalizaci rizika teroristického útoků (Enders, Sandler, Parise, 1992; Drakos, Kutan, 2003).
Cestovní ruch je tedy velmi náchylný k extrémním událostem, jakými jsou i teroristické útoky (Arana,
Leon, 2008). Právě vnímání bezpečnostních rizik, konkrétně rizika teroristického útoku mohlo
ovlivnit i rozhodování českých spotřebitelů, kteří se v roce 2015 a 2016 rozhodovali, zda stráví
dovolenou v zahraničí nebo v tuzemsku a zda se vydají do Francie, která se stala terčem větších
teroristických útoků.
2. Cíle a metody
Cílem následujícího článku je shrnout dosavadní teoretické poznání v oblasti vnímání rizika a dopadů
teroristických útoků na cestovní ruch z pohledu neuroekonomie a metodou analýzy dat výjezdového
cestovního ruchu Českého statistického úřadu, dat Centra pro výzkum veřejného mínění
Sociologického ústavu Akademie věd a dat Globální teroristické databáze zjistit, zda se tato teoretická
poznání odrazila na realitě obyvatel České republiky v roce 2015. Konkrétně zda můžeme na české
populaci potvrdit hypotézu, že z obav z teroristického útoku občané ČR upřednostňují delší pobyty
v tuzemsku oproti delším pobytům v zahraničí a že teroristické útoky ve Francii v roce 2015 vedly
k poklesu cest české populace do této destinace. Výsledkem tohoto článku je tedy krom uceleného
základního přehledu i diskuze konkrétního dopadu na poměr tuzemského a zahraničního výjezdového
cestovního ruchu občanů České republiky a vývoj výjezdového cestovního ruchu české populace do
Francie v roce 2015.
3. Terorismus v zemích Evropské unie
Obecně platí, že teroristické útoky si především kladou za cíl přilákat pozornost, vytvořit atmosféru
strachu, destabilizovat stát či organizaci a vynutit si změnu vnitřní nebo i zahraniční politiky (Eichler,
2006). Turisté se mohou stát primárními cíli teroristického útoku, který je zaměřen proti západnímu
kapitalismu, konzumním hodnotám a další hodnotám jako bohatství, svobodu a nezávislost.
(Reisinger, Mavondo 2005). Někteří odborníci se dokonce domnívají, že pro teroristy, kteří se
vyhraňují proti západnímu konzumu, jsou turisté nositelem příliš velké symbolické hodnoty na to, aby
byli ignorováni. (Sonmez, Apostolopoulos, Tarlow, 1999). Útoky proti turistům totiž symbolizují
útoky proti jejím vládám. (Reisinger, Mavondo, 2005).
Podle zjištění Světové organizace World Travel and Tourism Council trvá turistické destinaci
průměrně 13 měsíců, než se z teroristického útoku vzpamatuje a množství přijíždějících turistů se
vyrovná počtu před útokem. Doba 13 měsíců je však průměrná a mezi dobou dopadu teroristických
útoků na postižené destinace existují velké odchylky. Například po teroristických útocích z 11. září
2001 se hotely v New Yorku podařilo zaplnit na úroveň před teroristickým útokem až za 34 měsíců,
Madrid se z bombových útoků v roce 2003 vzpamatovával 12 měsíců a Londýnská metropole z útoků
v roce 2005 zhruba 9 měsíců (World Economic Forum, 2015).
Následující tabulka znázorňuje počty obětí teroristických útoků, počty teroristických útoků a počty
zadržených podezřelých z teroristických útoků mezi lety 2012 a 2015 v zemích EU podle dat
z výročních zpráv Europolu.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
788
Tab. 5: Statistika teroristických útoků v zemích Evropské unie
Rok
Počet obětí teroristických
útoků v EU
Počet teroristických
útoků v EU (ať už
provedených či
zmařených)
Počet podezřelých
z teroristických útoků
2012 17 219 537
2013 7 152 535
2014 4 201 774
2015 151 211 1077
2016 134+ - Zdroj:
TE-SAT 2013, TE-SAT 2014, TE-SAT 2015, TE-SAT 2016. Informace pro rok 2016 byly spočítány
autorkou na základě veřejně dostupných zdrojů. Toto číslo ovšem není potvrzeno oficiální institucí.
Z tabulky výše uvedené tabulky vyplývá razantní nárůst počtu obětí teroristických útoků v EU v roce
2015.
Teroristické útoky dělíme do podskupin dle cílů, kterých chtějí dosáhnout na nábožensky či
islamisticky orientované, separatistické (s těmito útoky se v posledních pěti letech setkávala
především Francie a Španělsko), levicové, pravicové, zacílené na jiné specifické téma a útoky
nespecifické. Teroristické útoky motivované myšlenkami islamismu mají na svém kontě většinu obětí
teroristických útoků v zemích Evropské unie v letech 2012 – 2015 (TE-SAT, 2016).
4. Vyhodnocování bezpečnostního rizika
Moderní teorie popisují duální proces neboli dva odlišné systémy, jakými jedinec vyhodnocuje
informace a následně i samotné riziko nahodilé události, v našem případě teroristického útoku.
(Chaiken, Trope, 1999; Kahneman, 2011; Dickert, Vastfjall, Slovic, 2014; Sloman, 1996). Jeden
z těchto vyhodnocovacích systémů má v sobě člověk přirozeně díky evolučnímu vývoji člověka a
podobá se zvířecímu instinktu - je rychlý, zautomatizovaný a z tohoto důvodu ne příliš přístupný
vědomému vnímání a ovládání. Tento systém funguje především na základě podobnosti, asociací a
zahrnuje celou škálu emocí, které slouží jako systém prvního varování (Slovic, 2002).
Druhý systém zpracovává informace a vyhodnocuje riziko na základě algoritmů a pravidel
pravděpodobnosti, bayesovské aktualizace a formální logiky. Z tohoto důvodu je druhý systém
pomalejší, náročnější na vyhodnocení a vyžaduje plnou informovanost včetně vědomé kontroly.
Druhý systém je také více abstraktní (Slovic, 2002; Stanovich, West, 2000). Názorné rozdělení dvou
systémů zpracování informací, na základě kterých je riziko vyhodnocováno, vykresluje následující
tabulka:
Tab. 6: Názorné zobrazení rozdílu ve vyhodnocování rizika u Systému 1 a Sytému 2
Systém 1 Systém 2
Rychlý Pomalý
Automatický Kontrolovatelný
Nevyžaduje námahu Vyžaduje námahu
Založený na asociacích Založený na pravidlech
Citový Poradní
Zdroj: DICKERT, S., VASTFJALL, D., SLOVIC P. (2014). Neuroeconomics and Dual Information Processes
Underlying Charitable Giving, str. 181
Mnohé studie již zdokumentovaly, že vnímání rizika je ovlivněno asociacemi a emocemi podobně
silně nebo ještě silněji než vlastním rozumem a vědomým vyhodnocováním pravidel
pravděpodobnosti. Do vyhodnocování rizika jsou tak zapojeny oba výše uvedené systémy (Systém 1 i
Systém 2) a člověk tak na riziko zdaleka nereaguje pouze racionálně. Naopak v případě silného
impulzu, jakými jsou teroristické útoky, je v běžné populaci častější zpracování emocí než vědomé
zpracování pravděpodobnosti, které riziko opakování daného teroristického útoku vyhodnotí (Slovic,
2002). Zapojování emocí při rozhodování bylo prokázáno i laboratorně experimenty neurobiologa
Antonia Demasia, jehož závěry byly následně potvrzeny i dalšími studiemi jeho následovníků (Levin,
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
789
McElroy, Gaeth, Hedgcock, Denburg, Tranel, 2015). Emoce a tedy zkreslení na základě afektivní
heuristiky (kdy odpověď na jednoduchou otázku (Jaký mám z toho pocit?) slouží jako odpověď na
složitější otázku (Co si o tom myslím?)) hrají zásadní roli pro lidské rozhodování (Demasio, 1994;
Kahneman, 2011).
Krom zkreslení na základě afektivní heuristiky, efekt teroristického útoku těží i ze zkreslení na
základě heuristiky dostupnosti (člověk má sklon hodnotit relativní důležitost věcí podle snadnosti,
s jakou se jim vybaví, což znamená, že často zmiňovaná témata v myslích lidí zůstávají, zatímco jiná
z povědomí odcházejí). K dalšímu zkreslení dochází vlivem kaskády dostupnosti (dané především
neschopnosti lidského mozku vyhodnotit malá rizika a nadměrným šířením senzací v médiích).
Z důvodu všech těchto zkreslení v našem mozku teroristé aktivizují jednoznačně Systém 1
(Kahneman, 2011).
5. Dopady teroristických útoků na vnímání rizika teroristických útoků u obyvatel
České republiky
Francie, která se v průběhu dvou let stala terčem 8 teroristických útoků s celkovým počtem 247
lidských obětí je zemí nejvíce postiženou teroristickými útoky v Evropě. I zde je však vzhledem
k velikosti populace (66 milionů obyvatel) pravděpodobnost, že se člověk stane obětí teroristického
útoku 27 krát nižší, než že zemře během automobilové nehody (Independent, 2016). Z pohledu počtu
obětí teroristických útoků je západní Evropa dokonce jednou z nejbezpečnějším místem planety. Mezi
lety 2001 a 2015 zemřelo v západní Evropě následkem teroristického útoků 571 osob, což neodpovídá
ani pěti setinám počtu obětí teroristických útoků, kteří zemřeli celosvětově (Global Terrorism
Database, 2016).
Přes tato statistická data se obavy z teroristického útoku výrazně podepsaly na hrozbách, které
obyvatelé České republiky v současnosti pociťují. Přestože je pravděpodobnost, že se respondent
stane teroristického útoku zanedbatelná, většinová populace se tímto silným mediálním obrazem cítila
více ohrožená než nemocí, strachem o rodinu, děti nebo partnera.
Tab. 7: Průzkum obav mezi českou veřejností
Z čeho mají občané ČR nejvíce obavy Vyjádřeno v procentech
nemoc 20 %
nezaměstnanost 13 %
obavy o rodinu, děti, partnera, přátele, o jejich zdraví 7 %
Kriminalita, bezpečnost 8 %
terorismus 22 %
Přírodní katastrofy 2 %
Pozn.: Z široké nabídky si respondenti vždy vybírali 2 obavy, které pociťují nejvíce; pro potřeby tohoto článku
byla tabulka zkrácena jen na některé obavy
Zdroj: Centrum pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav Akademie věd ČR, 2016, Pocit bezpečí a
bezpečnostní rizika a hrozby z pohledu české veřejnosti - únor 2015. http://cvvm.soc.cas.cz/
Data nasbíraná Centrem pro výzkum veřejného mínění jasně potvrzují zapojení Systému 1 při
vyhodnocování rizika terorismu, který je popsán v teoretické části tohoto článku. Velká část české
populace se tedy při vyhodnocování svých obav řídí spíše instinkty, emocemi a asociacemi nežli
pravidly pravděpodobnosti.
Dle výsledků šetření Centra pro výzkum veřejného mínění z prosince 2015 a prosince 2016
považovalo terorismus za velkou hrozbu 81 % (2015) a 71 % (2016) populace. Obava z teroristických
skupin či jednotlivců byla během průzkumu v letech 2015 a 2016 nejhojněji rozšířenou obavou mezi
českou populací.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
790
Tab. 8 : Reálnost hrozby pro ČR – teroristické skupiny či jednotlivci (v %) dle průzkumu mezi
českou veřejností; Dopočet do 100 % tvoří odpověď „nevím.“
Zdroj: Centrum pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav Akademie věd České republiky, v. v. i. (2016).
Naše společnost, http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c1/a7659/f3/ov170209.pdf
Právě vnímání rizika teroristických útoků způsobené často se opakujícími a emocionálními výjevy
útoků mohlo ovlivnit rozhodování českých obyvatel, zda stráví dovolenou v zahraničí (povětšinou
v jiné zemi Evropské unie) či v tuzemsku.
Tab. 9: Počet delších pobytů (čtyři a více přenocování) obyvatel České republiky v tuzemsku a v
zahraničí v tisících za první tři kvartály v letech 2013 - 2016
Zdroj: Český statistický úřad, údaje o cestovních ruchu obyvatel ČR v I. II. A III. čtvrletí let 2013, 2014, 2015 a
2016. Do výše uvedené statistiky byly započítány pouze delší pobytu (4 a více přenocování). Aby byla data
porovnatelná s rokem 2016, byla u všech let započítána pouze tři čtvrtletí, neboť data za čtvrté čtvrtletí roku
2016 ještě nejsou dostupná. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/cru_cr
Přestože terorismus byl nejčastěji vnímán jako velká hrozba během průzkumu v roce 2015, počet
dlouhodobých cest strávených v tuzemsku oproti roku 2014 klesl a počet výjezdů do zahraničí mezi
obyvateli České republiky naopak rostl. Nedá se tedy říci, že by obavy z terorismu v roce 2015 vedly
k poklesu výjezdového cestovního ruchu do zahraničí.
Velký nárůst delších turistických pobytů v tuzemsku můžeme spatřovat v roce 2016, kdy se počet
uskutečněných cest oproti roku 2015 navýšil o více než 22 %. Graf nám ovšem názorně zobrazuje
nejen navýšení tuzemského, ale i navýšení zahraničního cestovního ruchu v roce 2016. Ten nerostl tak
impozantně jako tuzemský cestovní ruch, nýbrž o 3 %, stejně ale nemůžeme tvrdit, že by zahraniční
výjezdový cestovní ruch vlivem subjektivního vnímání rizika utrpěl.
Jak již bylo popsáno výše, terčem na počet obětí nějvětších teroristických útoků byla v posledních
dvou letech Francie. Ještě v roce 2014 zde kvůli teroristickému útoku zemřel pouze 1 člověk (a to
v prosinci 2014, takže tato událost na celkový příjezdový ruch v roce 2014 nemohla mít takový
dopad). V roce 2015 (lednu a listopadu) se ovšem Francie stala terčem teroristických útoků, které si
vyžádaly dohromady 236 obětí. Tyto útoky byly hojně medializovány a i na českých sociálních sítí
způsobil masovou solidární vlnu „Je suis Charlie.“ Můžeme se podívat, jak se v roce 2015 změnil
příjezdový cestovní ruch do Francie ze strany české populace, která byla o útocích z ledna a listopadu
2015 hojně informována.
10 9 6 2 4
33 35
28
16 23
52 53 62
81 71
0
20
40
60
80
100
120
2012 2013 2014 2015 2016
velká hrozba
malá hrozba
žádná hrozba
5 897 6605 5928 7279
3848 3719 3763
3887
0
5 000
10 000
15 000
2013 2014 2015 2016
Počet delších pobytů v zahraničí
Počet delších pobytů v tuzemsku
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
791
Tab. 10: Počet delších cest (4 noci a více) českých občanů do Francie (v tis.) v období 2011 - 2015
Zdroj: Český statistický úřad (2016); Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/cru_cr
Počet cest uskutečněných do Francie ze strany českých občanů mezi lety 2011 a 2014 strmě klesal, a
to dokonce s rozdílem 46 % mezi lety 2011 a 2014. V roce 2015, ve kterém Francie dva na oběti velké
útoky zaznamenala (v lednu a listopadu), však počet cest ze strany českých občanů do Francie oproti
roku 2014 naopak o pětinu narostl na 139 000. Zdá se tedy, že teroristické útoky ve Francii, neměly na
rozhodování Čechů, zda ze strachu z útoků dovolenou ve Francii zruší, velký vliv.
Fakt, že se dva větší teroristické útoky ve Francii (z ledna 2015 a listopadu 2015) na cestovním ruchu
projevily pouze minimálně, dokládají i data Francouzské turistické agentury (Convention and Visitors
Bureau). Ta na základě počtu osob registrovaných v hotelech, dokládá, že v samotném centru útoků
(Paříži), poklesl počet přicházejících turistů oproti roku 2014 pouze o 1,1 %. Celkově počet
přijíždějících turistů do Francie v roce 2015 dokonce rostl (Convention and Visitors Bureau, 2017).
Nárůst počtu cest do Francie v roce 2015 u české populace můžeme vysvětlit různými teoriemi. –
Občané České republiky mohli být zlákáni levnějšími letenkami. Nebo mohli získat strach
z bezpečnosti ve Francii roky před útoky a ti, co zde dovolenou přesto pořídili, mají menší tendenci
dovolené rušit a jsou k riziku méně averzní. Také je možné, že vlivem teroristických útoků časté
reportáže z Francie v českých médiích mohly na některé občany naopak působit propagačně.
Závěr
V roce 2015 spatřovalo 81 % a v roce 2016 71 % české populace terorismus jako velkou hrozbu. Tyto
obavy české veřejnosti z teroristických útoků jsou přirozeně dané a způsobené evolučně daným
vyhodnocovacím systémem, který je rychlý, zautomatizovaný a z tohoto důvodu ne příliš přístupný
vědomé kontrole. Tomuto systému založenému především na podobnosti, asociacích a emocích se
daří automaticky reagovat na nečekané, emocionální a rychle se v mozku ukládající reportáže
teroristických útoků v mediálním prostoru. V případě dotazů na subjektivního vnímání bezpečnostních
hrozeb tak velké části české populace vyvstává mnohem častěji v paměti obava z terorismu než jiné,
více pravděpodobné hrozby. Obavy z teroristického útoku, které v populaci převládají, však ani v roce
2015 ani 2016 nezpůsobily razantní nárůst tuzemského výjezdového cestovního ruchu na úkor
výjezdového cestovního ruchu zahraničního. V roce 2016 byl sice zaznamenán nárůst tuzemského
výjezdového cestovního ruchu o 22 % oproti roku 2015, zároveň ovšem mírně v roce 2016 rostl i
výjezdový cestovní ruch zahraniční, a tak tento razantní nárůst počtu tuzemských cest nemůžeme
vnímat jako substituci cest zahraničních. Překvapivě v roce 2015 (oproti roku 2014) neklesl počet cest
českých občanů do Francie, a to přestože zde v lednu a listopadu 2015 proběhly dva velmi
medializované a na počet obětí velké teroristické útoky. Toto zjištění stojí v opozici k již
uskutečněným zahraničním studiím, které dospěly k výraznému negativnímu dopadu terorismu
na cestovní ruch u útokem postižené destinace a zároveň substitučnímu efektu mezi zeměmi
způsobeným snahou turistů o minimalizaci rizika teroristického útoků. Toto zajímavé zjištění, které
není v souladu s předešlými studiemi, si bude žádat další zkoumání.
Literatura
ARAŇA, J. E., LEÓN, C.J, (2008). The impact of terrorism on tourism demand. Annals of Tourism[1]
Research, vol. 35, no. 2, pp. 299–315. DOI 10.1016/j.annals.2007.08.003.
214 183 149 116 139
0
100
200
300
2011 2012 2013 2014 2015
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
792
CENTRUM PRO VÝZKUM VEŘEJNÉHO MÍNĚNÍ, (2015). Pocit bezpečí a bezpečnostní rizika a hrozby[2]
z pohledu české veřejnosti - únor 2015. Praha: Sociologický ústav Akademie věd ČR, [online]. [cit. 2017-3-
1]. Dostupné z: http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c1/a7354/f3/ob150311.pdf.
CENTRUM PRO VÝZKUM VEŘEJNÉHO MÍNĚNÍ, (2016). Veřejnost o svých obavách a bezpečnostních[3]
rizicích pro Českou republiku - prosinec 2016. Praha: Sociologický ústav Akademie věd ČR, [online]. [cit.
2017-3-1]. Dostupné z: http://cvvm.soc.cas.cz/vztahy-a-zivotni-postoje/verejnost-o-svych-obavach-a-
bezpecnostnich-rizicich-pro-ceskou-republiku-prosinec-2016.
CONVENTION AND VISITORS BUREAU, (2017). Tourism in Paris - Key Figures 2015. [online]. [cit.[4]
2017-4-4]. Dostupné z: http://press.parisinfo.com/key-figures/key-figures/tourism-in-paris-key-figures-
2015.
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (15.2. 2017). Cestovní ruch - časové řady. [online]. [cit. 2017-3-1].[5]
Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/cru_cr.
DAMASIO, A., (1994). Descartes Error: Emotion, Reason and the Human Brain. [online]. [cit. 2017-3-1].[6]
Dostupné z: https://bdgrdemocracy.files.wordpress.com/2014/04/descartes-error_antonio-damasio.pdf.
DRAKOS, K., KUTAN, A. M., (2003). Regional Effects of Terrorism on Tourism in Three Mediterranean[7]
Countries. Journal of Conflict Resolution, vol. 47, no. 5. ISSN 1552-8766 .
EICHLER, J., (2006). Mezinárodní bezpečnost na počátku 21. století. Praha: Ministerstvo obrany České[8]
republiky - AVIS. ISBN 80-7278-326-2.
ENDERS, W., SANDLER, T., PARISE, G.F., (1992). An Econometric Analysis of the Impact of Terrorism[9]
on Tourism . KYKLOS, vol. 45, no. 4, pp. 531–554. DOI 10.1111/j.1467-6435.1992.tb02758.x.
EUROPOL., (2016). European Union Terrorism Situation and Trend Report 2016. Získáno 1. 3 2017, z[10]
TE-SAT 2016. [online]. [cit. 2017-3-1]. Dostupné z:
https://www.google.cz/?gfe_rd=cr&ei=daDEWLYLreLwB4GFpMgG#q=europol+tesat&*.
GLOBAL TERRORISM DATABASE, (2017). [online]. [cit. 2017-3-1]. Dostupné z:[11]
https://www.start.umd.edu/gtd/.
HERGET, J., PETRŮ, Z., ABRHÁM, J., (2015). City Branding and its economic impacts on tourism.[12]
Economics and Sociology, vol. 8, no 1, pp. 119-126. ISSN 2071-789XDOI 10.14254/2071-789X.2015/8-
1/9.
CHAIKEN, S., & TROPE, Y., (1999). Dual-Process Theories in Social Psychology. The Guilford Press.[13]
ISBN 9781572304215.
IRWIN, P. LEVIN, T. M., (2015). Studying Decision process through Behavioral and Neuroscience[14]
Analyses of Framing Effects. V V. F. Evan A. Wilhelms, Neuroeconomics, Judgement, and Decision
Making, pp. stránky 131-156. New York and London: Taylor and Francis. ISBN 978-1-84872-659-8.
KAHNEMAN, D., (2011). Myšlení rychlé a pomalé. Praha: Jan Melvil Publishing, s.r.o. ISBN 978-80-[15]
87270-42-4.
MISRAHI, T., (16. 11 2015). How tourism hotspots can bounce back after terrorist attacks. [online]. [cit.[16]
2017-3-1]. Dostupné z: https://www.weforum.org/agenda/2015/11/how-tourism-hotspots-can-bounce-back-
after-terrorist-attacks/.
PANTOUVAKIS, A., PATSIOURAS, C., (2016). Tourists’ Selection Criteria and Motivation. Does[17]
Nationality Matter? SPOUDAI Journal of Economics and Business, vol. 66, no. 1-2, pp. 22-31. ISSN 1105-
8919.
POLLOCK, T., (2016). Do you feel like you’re more likely than ever to be hit by a terror attack? This is[18]
why you're wrong. The Independent [online]. [cit. 2017-3-1]. Dostupné z:
http://www.independent.co.uk/voices/nice-attack-do-you-feel-like-youre-more-likely-than-ever-to-be-hit-
by-a-terror-attack-this-is-why-a7140396.html.
REISINGER, Y., MAVONDO, F., (2005). Travel Anxiety and Intentions to Travel Internationally:[19]
Implications of Travel Risk Perception. Journal of Travel Research, vol. 43, no. 3, pp. 212-225. ISSN
0047-2875. DOI 10.1177/0047287504272017.
SLOMAN, S. A., (1996). The Empirical Case for Two Systems of Reasoning. Psychological Bulletin, vol.[20]
119, no. 1, pp. 3-22.
SLOVIC, P., (2013). Perception of Risk Posed by Extreme Events. Risk Management strategies in an[21]
Uncertain World. New York: Palisades. [online]. [cit. 2017-3-1]. Dostupné z:
https://www.kcl.ac.uk/sspp/departments/education/research/Research-Centres/ldc/research/Research-
Areas/psychandcogproc/additional-info/Slovic-2002-perception-of-risk-posed-by-extreme-events.pdf.
STANOVICH, K.E., WEST, R.F., (2000). Individual differences in reasoning: Implications for the[22]
rationality debate? Behavioral and Brain Sciences, vol. 23, no. 5, pp. 645-665.
DICKERT, S., VASTFJALL, D., SLOVIC P. (2014). Neuroeconomics and Dual Information Processes[23]
underlying Charitable Giving. In Wilhelms, E.A., Reyna, V. F. (eds.), Neuroeconomics, Judgement, and
Decision Making, pp. 181-200. New Caledonia: Taylor and Francis. ISBN 978-1-84872-659-8.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
793
TARLOW, P., SONMEZ, S. F.,APOSTOLOPOULOS, Y., (1999). Tourism in Crisis: Managing the Effects[24]
of Terrorism. Journal of Travel Research, vol. 38, no. 1. DOI 10.1177/004728759903800104.
TVERSKY, A., KAHNEMAN, D., (1974). Judgment under Uncertainty: Heuristics and Biases. Science.[25]
New Series, vol. 185, no. 4157, pp. 1124-1131.
VYSTOUPIL, J., ŠAUER, M., (2014). Tourism policy in teh Czech Republic in 2007-2013and the[26]
prospective opportunities in the years 2014-2020. In XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách.
Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita. ISBN 978–80–210–8273–1.
Tento článek vznikl v rámci řešení projektu IGA „Ekonomické, bezpečnostní a systémové změny v
mezinárodním cestovním ruchu“, č. F2/19/2017."
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
794
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-104
TOURISM AND RURALAREA IN THE CZECH REPUBLIC
CESTOVNÍ RUCH A VENKOV V KONTEXTU ČESKÉ REPUBLIKY
SVATAVA NUNVÁŘOVÁ
ANDREA HOLEŠINSKÁ
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: nunvar@econ.muni.cz, holesinska@econ.muni.cz
Annotation
The area of the Czech Republic can be divided into a rural and urban area. This division is not clear,
there is not any consensus about it and it all depends on the purpose for which the definitions of areas
are formed. Tourism consists of several types and rural tourism is one of them. This article focuses on
different definitions of the rural area for the purposes of urban geography and tourism. It searches for
possible connections between the concepts of rural area and tourism within the context of the Czech
Republic. The findings result in different understanding of tourism in the rural area and rural tourism
with respect to their statistical characteristics.
Key words
tourism, rural area, tourism regionalization, rural tourism
Anotace
Území ČR lze rozdělit na venkovský a městský prostor. Dělení není jednoznačné, nepanuje v něm
shoda a záleží na účelu, pro který jsou definice prostorů tvořeny. Cestovní ruch má několik druhů,
mezi nimi je i venkovský cestovní ruch. Článek se zaměřuje na rozdílné způsoby definice „venkova“
pro účely geografie sídel a pro účely cestovního ruchu. A hledá možná spojení mezi pojmy venkov a
cestovní ruch v kontextu reálií České republiky. Výsledkem je pak rozdílnost chápání cestovního ruchu
na venkově a venkovského cestovního ruchu s ohledem na jejich statistické charakteristiky.
Klíčová slova
cestovní ruch, venkovský prostor, rajonizace cestovního ruchu, venkovský cestovní ruch
JEL classification: R1, R52, Z32
1. Introduction
The settlement structure of the Czech Republic (CR) naturally evolved over the centuries and the
process of creating new settlements stopped in the early 19th century when the Czech Republic was
characterized by a fragmented structure of settlements with a high number of small municipalities.
Despite many historical events that had a significant impact on the settlement structure (in particular,
there was a decline in the number of settlements), the Czech Republic preserved this character,
especially in comparison with other European countries.
The rural and urban areas make up one whole dichotomy. They were rarely separated in the past.
These efforts have been evident in recent years, but their interdependence can be sometimes difficult
to abstract. In the past, both areas were not separated for a long time and the settlement system was
monitored as a whole. In recent years, however, considerable attention has been denied to the rural
areas independently and rural area receives an area like cities. Events affecting the development of the
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
795
area are frequently observed in the division between the rural and urban areas separately.
Nevertheless, the authors do not provide a consistent and unambiguous definition of the rural area,
which is always done with regard to the purpose of the definition.
The rural area has in comparison with the city other opportunities of development and the rural
villages face a number of problems stemming from their often-insufficient size. This affects the
functioning of the rural villages and their future prospects and the related quality of life of the rural
population. Classical problems of the rural villages are depopulation, aging population, a lack of job
opportunities at home and in the nearby neighborhood (public transportation, space and time
availability), insufficient demand, insufficient or outdated technical infrastructure, absence of or low
level of essential services, which results, for example, in a lower purchasing power of the population
and a lack of demand for services, limitations of investments for the development of housing and
business, and the related total decline of the village. In addition, there is a lack of professionalization
of the representatives and a limited financial autonomy of the rural villages. Although these are
common problems, many of which have a direct impact on tourism.
The rural area despite a number of problems is sometimes reduced in connection with the fact that the
majority of the population does not live here. But it is the area that is often neglected and which
deserves attention because the rural area is mainly the landscape in which people live and from which
they draw natural resources. The relationship between the rural area and the city is very important in
connection with tourism. If (not only) the urban population uses opportunities of the rural area to its
recreation, there can be seen a significant development potential of the rural area. The importance of
tourism for the rural area has been also caused by the restructuring of the traditional rural and
agricultural union that has enabled the rural area to acquire new meanings and connections.
Urban geography (possibly rural geography) defines the rural area differently than it is defined for the
purposes of tourism and its types. By combining the concepts of the rural area and tourism, different
categories can be created: tourism in the rural area and rural tourism. The question is whether the
blending of these two terms gives a different result. The aim of this article is to discuss this blending
and the consequences of these connections on the example of the conditions of the Czech Republic,
which has its own characteristics that are different from other countries.
2. Theoretical and factual background
2.1 Rural area with respect to urban geography
There is not one approach to the definition of the rural area. Some authors and various methodologies
first define the rural community and consequently, the rural area which consists of rural villages.
There is not a clear consensus over the choice of a single criterion and its practical value. However,
this is mainly due to many possibilities of purposes for which the definition of the rural area is made.
For instance, regionalists, geographers, grant specialists usually define the rural areas in accordance
with objective quantitative characteristics, especially if it does not differentiate one or a few sites, but
a larger area, e.g., regions or the Czech Republic. The Czech Statistical Office (2008) usually provides
descriptive characteristics for defining the rural areas. The rural community is defined by population,
population density, the statute of the municipality, distance to a regional city, the proportion of flats in
the area of the village, or a combination and dynamics of these indicators.
Maříková (2005, p. 40) defines the rural area subjectively, depending on the perceptions and feelings
of different actors (architect, urban planner, sociologist). This is accompanied by objective
possibilities at both quantitative and qualitative level. Mulíček (2007) defines the city, and the rural
area is what the city is not (what is left). Majerová (2008, p. 155) reports, "the village as a real estate
compact country house with a certain population and limited built-up area". In the rural areas, she then
emphasizes "an integral part of the country", which is a free country (not built-up areas). Slepička
(1989) draws attention to the open landscape which has significant potential for tourism. According to
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
796
him, the vacant land consists of the areas of agricultural land, forests, water surfaces, field roads and
local roads. In this context he mentions the continuity of rural and recreational environment with an
emphasis on recreation in the cabins and cottages. Holešinská (2006) notes that villages constitute
only a part of the rural area and the rural area is defined as a sum or a summary of cadastral areas of
settlements, which are villages. Petr (2012) states that the rural area is generally defined as a "sparsely
populated area where agriculture has an important function." Nunvářová and Petr (2015) look for
practical ways to remove the problems of traditionally used criteria for defining the rural areas
according to their real characteristics since with each of the selected indicators and their boundaries,
certain shortcomings and controversial issues are connected.
There are specific criteria for defining the rural areas or villages in the literature. The rural village is
defined, e.g., as such, which has 2,000 inhabitants (Maříková, 2005). Rudd (1998) sets the limit for
the amount of the rural village to 3,000 inhabitants, where there is a more appropriate reclassification
in the rural areas and in large rural villages in southern and south-eastern Moravia (Hodonínsko,
Strážnicko). According to the current legislation, the limit of 3,000 inhabitants is also used for the
creation of new cities. The criterion size of the village, as well as their subcategories divide the rural
areas, for example, into small villages. ČSÚ uses in its statistics subgroups of rural villages with 200,
500 and 1,000 inhabitants. Majerová (2008) determines the limit for the small village – 500
inhabitants (in 2005, according to this definition, it could be said that in accordance with the Small
Lexicon of Municipalities (ČSÚ), 56 % of all villages in the Czech Republic and a population of about
8 % would be included here).
2.2 Rural area with respect to tourism
Hall (2006, p. 223) mentions a long tradition of research of the recreational and tourism potential of
the rural areas and presents different approaches to the investigation. Stressing the already abovementioned
fact that the rural areas are "a multifaceted environment capable of accommodating a wide
range of uses and values" (Hall, 2006, p. 223). Cloke (1992) comes with the specifics of the rural
areas, by which he means: agriculture, sparsely populated areas, geographically dispersed settlement
patterns, peripherality, remoteness and dependence on rural economic activity. These specifics,
however, due to the development of society are changing, and therefore in the context of social
theories Cloke (1992) sees the rural areas as a social construct. He talks about the local community
and good conditions for creating various networks of relationships, which is the key for tourism
development. In relation to the social context, Cloke (1992) points out that the perception of the
visitor changes the "traditional definition of" the rural areas, which is a significant finding, for
example, for tourism marketing. From the economic point of view, the rural area for the production or
development of economic activities is associated with recreation and tourism.
Holešinská (2006) maps the rural areas with the potential for recreational tourism. However, her
findings are based on very fundamental studies by Bina (2002) and Vystoupil et al. (2007), which deal
with the evaluation of the potential for tourism and recreation in the Czech Republic. While Bina
(2002) evaluates the potential of tourism on the basis of localization assumptions by using a scoring
range, Vystoupil et al. (2007) classify the localization assumptions of the area for the development of
tourism and then they evaluate the importance of the area in terms of its tourist and recreational
functions.
Vystoupil and Sauer (2005) do not primarily define the rural areas, but they deal with the overall
functional-spatial structure of the land use, which determines the ratio of recreational areas in the total
area (cadaster) village. The appropriate area for the recreation areas is considered to be forest land,
meadows, pastures, gardens, orchards and surface water (flowing and standing water). The following
table summarizes the percentage of the areas suitable for recreational purposes, according to the
character of the landscape structure and land use areas for recreation and tourism.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
797
Tab. 1: Potential of recreational areas and their use for recreation and tourism
Potential of
recreational areas
in %
Character of the landscape (typology) Potential for tourism and recreation
to 20.0
Rural area intensively used for
agricultural purposes
The least favorable natural conditions
20.0 – 37.9
Rural area in the uplands mostly used
for agricultural purposes
Less favorable natural conditions
38.0 – 56.9 Rural area Average natural conditions
57.0 – 74.9 Foothill and highland rural area Favorable natural conditions
75.0 and above Mountain areas Very favorable natural conditions
Source: Vystoupil a Šauer (2005), modified by the authors
According to Vystoupil a kol. (2007), the typical agricultural rural area (e.g., Polabí, Poohří, Dyjskosvratecký
and Dolnomoravský úval) has the smallest potential of use for recreation and tourism.
3. Methods
For the purpose of this article, two main approaches defining the rural areas were used: urban
geography and geography of tourism. On this basis, both quantitative and qualitative criteria, which
enabled to identify the rural areas (rural villages) in the Czech Republic were set. The first,
quantitative, criterion was a number of village population. The limit was 2,000 inhabitants (consult
Maříková, 2005). This criterion identifies the rural areas generally according to urban geography.
The second criterion of a qualitative nature was to determine the degree of use for recreation and
tourism according to the potential of recreational areas of a given village (consult Vystoupil et al.,
2007). This criterion determines whether the rural area is potentially useful for recreation and tourism.
The synthesis of the first and second criterion helps to identify the rural areas and their potential for
the development of recreation and tourism. The third, quantitative, criterion was a bed capacity of the
village, which indicates the actual use of the potential of rural areas for recreation and tourism.
The database for this survey was a comprehensive database for the needs of tourism regionalization
(Vystoupil et al., 2007), which is based on the data of the Czech Statistical Office and the data of
authors’ own survey. Although these are not the latest data, the authors believe that the topicality of
the data does not affect the explanatory power of the findings.
4. Results
In the Czech Republic, there are 5,625 villages with up to 2,000 inhabitants, which forms 90 % of all
villages. According to this criterion, the territory of CR predominantly has a rural character.
According to the number of population and territory, the rural area is formed by 1/4 of population and
it covers ¾ of the CR territory. The following map illustrates the area layout of the rural areas in
comparison with the urban areas. The selection criterion was the village population up to 2,000.
If the rural area is defined according to the potential of its recreational areas, then this area is formed
by 5,461 villages of CR, which is illustrated in the map below. The authors (Vystoupil et al., 2007) of
the regionalization divide the areas of these villages into three categories according to their
importance of use for recreation and tourism. The very favorable rural areas are formed by 2,101
villages, the rural areas with average natural conditions of tourism and recreation are formed by 2,330
villages and the last category of the less favorable rural areas is formed by 1,030 villages.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
798
Fig. 1: Rural and Urban Areas in the Czech Republic
Source: Malý lexikon obcí ČR, ČSÚ, 2005, authors’ own processing
Fig. 2: Tourism and Recreation Regionalization in the Czech Republic
Source: Vystoupil et al. (2007)
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
799
By comparison of these two definitions of the rural area, it is possible to see differences which are
closely connected with their defining criteria. Therefore, it is more interesting to explore the
penetration of these approaches. The following results show the villages which form the rural area on
the basis of the population number (i.e., villages up to 2,000 inhabitants). These villages are divided
according to their typology of natural conditions of tourism and recreation (Table).
Tab. 2: Rural areas and the typology of natural conditions of tourism and recreation
Typology Number of villages
Less favorable rural areas 993
Average favorable rural areas 2,169
Very favorable rural areas 1,949
Mountain areas 382
Large sandstone areas 85
Urban areas 47
Total 5,625
Source: authors’own research
Out of the 5,625 rural villages, 5,111 have its own countryside, which has less, average, and very
favorable conditions for the development of tourism and recreation (the first three rows of the Table).
47 villages form the area of large cities and their territory is mainly built-up. Therefore they have zero
potential in terms of the recreational areas. According to the potential of the recreational areas, the
rural areas do not include the villages which are located in the sandstone areas such as Czech Paradise,
Křivotklátsko, Czech Switzerland or Adršpaško-Teplicko. The category, which is being discussed,
involves the villages, which according to the regionalization, fall within the mountain areas (382
villages). These, according to the area structure (forest land, meadows, pastures, gardens, orchards and
water areas), differ from the rural area. It is especially the altitude which significantly changes the
function of land use, not only in terms of tourism and recreation, but, for example, in terms of a the
possibility of using the land for agriculture and other economic activities
Another dimension of the rural area and its use in tourism and recreation is provided by the
accommodation criterion. This criterion refers to the actual use of the rural area for tourism and
recreation; this is connected with the implementation of activities of rural tourism. Out of the original
file of 5,625 rural villages, only 1,304 villages (23.18 %) have in its cadaster an accommodation
capacity, i.e., beds in collective accommodation establishments. Out of the total number, most villages
are located in the rural areas. The villages with very favorable conditions for recreation and tourism
are dominant. These are then followed by the villages with average natural conditions for tourism and
recreation. A significant group of villages are located in the mountain areas. They are attractive for
their mountain environment since more than half (66.75 %) of these villages has a bed capacity in its
territory. Therefore, tourism and recreation develop there. A similar correlation with the number of
villages with beds and attractiveness of their territories can be observed in the case of villages within
the large sandstone areas.
Table 3: Rural villages with bed capacity
Typology
Number of
villages
Villages with
bed capacity
in %
Less favorable rural areas 993 77 7.75
Average rural areas 2,169 359 16.55
Very favorable rural areas 1,949 547 28.07
Mountain areas 382 255 66.75
Large sandstone areas 85 55 64.71
Urban areas 47 17 36.17
Total 5,625 1,304 23.18
Source: authors’own research
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
800
Not all rural area (according to the criterion of the number of inhabitants in the village) is the rural
area (according to the areas categorized by the Tourism Regionalization), which is supplemented by
actual use of the territory (here by the rural area) for tourism and recreation.
Conclusion
The definition of the rural area according to the number of population only gives information about
the size of territory and population living there. Certainly, the possibility of functional use of the
territory, i.e., the suitability of the area for the implementation of various economic activities, cannot
be drawn from it. It is always necessary to complete this criterion with another (possibly, quality)
characteristics that can help to refine the nature of the territory, i.e., the rural area. The urban
geography argument that the rural area is the antithesis of the city seems to be insufficient and its
completion with a qualitative aspect (use, area potential) is desirable.
The tourism regionalization is aware of it and divides (categorizes) the areas according to their
appropriateness for the implementation of tourism and recreation. It is based on the premise that
"tourism should be developed in the area in which it has the best conditions," and that "natural
conditions (natural potential) are critical localization factors for most activities of tourism and
recreation (especially for residential forms) ... they define the basic functional and spatial dimensions
or differentiation in the recreational use of the area." (Vystoupil et al., 2007, p. 12) The authors
develop the definition of rural tourism not according to the applicability of villages to the rural or
urban area (e.g., meeting the quantitative characteristics of the village - the required number of
population or population density), but on the basis of the existence and evaluation of natural
assumptions of the village. Therefore the rural areas and areas of rural tourism vary.
In terms of its functionality, in the past the rural area was mainly associated with agricultural functions
(as well as other functions: residential, manufacturing or industrial, cultural-tourist and recreational to
varying degrees). After the decline of agricultural economic function in the 90s of the 20th century,
replacement by tourism activities seemed to be optimal.
Superiority of the recreational or tourism function over the agricultural function can be certainly
observed in some rural villages. The question is how many rural villages are actually concerned and if
it is a phenomenon unique or significant (see 547 villages of the very favorable rural areas with
accommodation facilities). Another question is if the village of which this dominance of functions
(tourism or recreation functions over the agricultural ones) was typical before 1990 or later (e.g., after
2000 when there have been no significant annual changes in the number of persons employed in
agriculture). This may be the subject of future research.
Literature
BÍNA, J., (2002). Hodnocení potenciálu cestovního ruchu v obcích České republiky. Urbanismus a územní[1]
rozvoj, vol. V, no. 1/2002, pp. 2-11. ISSN 1212-0855.
CLOKE, P., (1992). The rural area. In Policy and Change in Thatcher’s Britain. Oxford: Pergamon. pp.[2]
269-296.
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2005). Malý lexikon obcí ČR 2005. [online]. [cit. 2017-03-05]. Dostupné[3]
z: http://www.czso.cz/.
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2008). Varianty vymezení venkova a jejich zobrazení ve statistických[4]
ukazatelích v letech 2000 až 2006. Praha. pp. 23. ISBN 978-80-250-1755-5. Dostupné on-line na
https://www.czso.cz/documents/10180/20536004/130808.pdf/5d2ad0ed-8493-4237-a6d5-
409614f287cf?version=1.0.
HALL, C. Michael a Stephen PAGE. The geography of tourism and recreation: environment, place and[5]
space. 3rd ed. London: Routledge, c2006. ISBN 0-415-33560-4.
HOLEŠINSKÁ, A., (2006). Venkovský cestovní ruch v České republice. In IX. mezinárodní kolokvium o[6]
regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 251-255. ISBN 8021041552.
MAJEROVÁ, V., (2008). Sociologie venkova a zemědělství. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze.[7]
ISBN 9788021306516.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
801
MAŘÍKOVÁ, P., (2005). Venkov v České republice – teoretické vymezení. In Majerová, V. a kol. (2005).[8]
Český venkov 2003. Situace před vstupem do EU. ČZU v Praze. ISBN 80-213-1274-2.
MULÍČEK, O., (2008). Geografie sídel. In TOUŠEK a kol. Ekonomická a sociální geografie. Plzeň:[9]
Vydavetelství a nakladatelství Aleš Čeněk, pp. 97-130. ISBN 978-80-7380-114-4.
NUNVÁŘOVÁ, S., PETR, O., (2015). Netradiční pohled na definici venkova. In. XVIII. mezinárodní[10]
kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 499-507. ISBN
978-80-210-7861-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-7861-2015-67.
PERLÍN, R., (1998). Typologie českého venkova. Zemědělská ekonomika, vol. 44, no. 8, pp. 349-358[11]
PETR, O., (2012). Venkovský cestovní ruch v kontextu rozvoje českého venkova. Czech Journal of[12]
Tourism, vol. I, no 2, pp. 135-155. ISSN 1805-3580.
SLEPIČKA, A., (1989). Proměny venkova: venkov našeho věku. Praha: Svoboda. ISBN 80-205-0019-7.[13]
VYSTOUPIL, J., a kol., (2007). Návrh nové rajonizace cestovního ruchu ČR. Brno: Masarykova[14]
univerzita. ISBN 9788021042636.
VYSTOUPIL, J., ŠAUER, M., (2005). Návrh nové rajonizace cestovního ruchu ČR. In VIII. mezinárodní[15]
kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 341-349 ISBN 80-
210-3888-8.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu specifického výzkumu Masarykovy univerzity: Význam
inovací pro ekonomiku regionu (MUNI/A/1031/2016).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
802
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-105
ROZVOJ VENKOVSKÝCH OBCÍ PODPOROVANÝ
EVROPSKOU UNIÍ V OBDOBÍ 2007 - 2015
RURAL MUNICIPALITIES DEVELOPMENT SUPPORTED BY THE
EUROPEAN UNION IN THE PERIOD OF 2007 - 2015
VERONIKA HUMLEROVÁ
Katedra cestovního ruchu a marketingu
Ústav podnikové strategie
Vysoká škola tech. a ekonomická v Č. Budějovicích
Department of Tourism and Marketing
Faculty of Corporate Strategy
Institute of Techn. and Business in Č. Budějovice
Okružní 517/10, 370 01 České Budějovice, Czech Republic
E-mail: veronika.humlerova@seznam.cz
Anotace
Článek se zabývá zhodnocením souvislosti mezi prosperitou obce (z hlediska přírůstku obyvatel ve
zkoumaném desetiletém období) a čerpáním dotací z Evropské unie. Cílem článku je zjistit, zda jsou v
čerpání dotací prosperující obce úspěšnější než obce neprosperující. Celkový přírůstek obyvatelstva
obce, který je tvořen dvěma složkami (přirozený přírůstek a migrací saldo), lze považovat za primární
ukazatel rozvoje obce. Pokud se obec rozvíjí, přibývá v ní lidí ať už díky migraci nebo přirozenému
přírůstku. Případová studie je zaměřena na testování prosperity 100 náhodně vybraných venkovských
obcí rozdělených do čtyř skupin s jejich čerpáním dotací z Evropské unie v období 2007 – 2015. Poté
je rozebrán i účel dotace u vybraných obcí a podrobněji jsou zkoumány i obce, které nečerpaly dotace
vůbec žádné. Z provedených analýz vyplynulo, že porovnání mediánu výše dotací a jejich čerpání
obcemi z prosperujících shluků potvrzuje, že prosperující obce ve zkoumaném desetiletém období jsou
i dotačně úspěšnější než ty obce, které jsou ve shlucích označených jako demograficky neprosperující
– migračně ztrátové a přirozeně úbytkové. Jako nejúspěšnější v čerpání EU dotací vyšel shluk
migračně ziskový, hned poté shluk výrazně migračně ziskový, pak shluk migračně ztrátový a nakonec
shluk přirozeně úbytkový.
Klíčová slova
rozvoj venkova, dotace EU, prosperita
Annotation
The article deals with the evaluation of a link between prosperity of a municipality (based on the
population or migration growth or population decline) and drawing subsidies from the European
Union. The aim of this work is to determine whether the thriving municipalities are more successful in
drawing of subsidies than the unprofitable municipalities. The overall increase of population in
municipalities which consist of two components (natural increase and balance of migration) can be
considered as a primary indicator of the municipality development. If community develops, the
amount of inhabitants increase. The case study is focused on testing the prosperity of 100 randomly
selected rural municipalities and their drawing of EU subsidies during the period 2007 – 2015. It is
analysed the purpose of drawn subsidies and also the municipalities, with no subsidies at all. The
analyses showed, that when we compare the median level of drawn subsidies per capita, prosperous
municipalities are more successful than unprosperous.
Key words
rural development, EU subsidies
JEL classification: R11, R58
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
803
1. Úvod
Problematice venkova a jeho vymezení se věnovalo a věnuje mnoho autorů (Slepička, 1981; Perlín,
1996, 2006; Majerová, 2003, 2005; Perlín, Kučerová, Kučera, 2010; Nunvářová, Petr, 2015) a institucí
(CZSO, 2008; OECD, 2009; Evropská komise, 2013), ať už z důvodů teoreticko-vědeckých, nebo
ryze praktických (např. vymezení venkova za účelem zacílení různých rozvojových programů).
Pohledy na vymezení venkova se různí z hlediska jednotlivých vědních oborů, odlišné je i vnímání
pojmu venkov v jednotlivých státech a regionech.
Obecně se venkovem nazývají oblasti volné nezastavěné krajiny a venkovských osídlení, které lze
vymezit jako určitý souhrn venkovských sídel, zemědělských a vodních ploch, lesů, ploch místních
komunikací a ostatních ploch nacházejících se v tomto prostoru. Venkov se obyčejně vyznačuje menší
hustotou osídlení, menšími sídly, vyšší zaměstnaností v zemědělství, určitým sepjetím místních
obyvatel s přírodou a krajinou, architektonickým rázem a charakterem zástavby a určitým životním
stylem. Některé z těchto typických znaků venkova však mohou být v současnosti již značně potlačeny.
(CZSO, Obecné poznatky k vymezení venkova, 2008)
V rámci Evropské unie, venkovské oblasti představují 91 % území 27 členských států a jsou
domovem více než 56 % jejích obyvatel, což z rozvoje venkova činí politiku prvořadého významu.
(Program rozvoje venkova České republiky na období 2007 – 2013, 2008)
Nejčastěji používanou definicí, nejen Evropskou unií, je definice OECD. Aby bylo možné provádět
analýzy regionálních ekonomik, bylo nutné zohlednit i geografickou polohu daného regionu. OECD
proto zavedlo regionální typologii, podle které byly regiony rozčleněny na převážně městské,
převážně venkovské a smíšené pomocí tří kritérií:
hustota obyvatelstva: společenství je definováno jako venkovské, pokud je hustota jeho obyvatel
menší než 150 obyvatel na km2
;
stupeň rurality: region je klasifikován jako převážně venkovský, pokud více než 50 %
obyvatelstva žije na venkově, převážně městský region je ten, ve kterém žije méně než 15 %
obyvatelstva ve městech a smíšený je ten, jehož podíl obyvatel žijících na venkově je mezi 15 –
50 %;
velikost urbánního centra: region je převážně urbánní, je-li podíl obyvatel žijících ve venkovských
lokálních jednotkách nižší než 15%, jako přechodný region, je-li podíl obyvatel žijících ve
venkovských lokálních jednotkách mezi 15-50% a jako převážně venkovský region, je-li podíl
obyvatel žijících ve venkovských lokálních jednotkách vyšší než 50 %. (OECD, 2009)
Z definice OECD bude vycházet i tato práce.
Eurostat, statistický úřad Evropské unie, vymezuje venkov podle kritéria hustoty osídlení. Jedná se o
tzv. „vymezení podle stupně urbanizace“, ve kterém jsou regiony rozděleny do tří kategorií. Hustě
zalidněné oblasti jsou charakteristické sousedícími obcemi, jejichž hustota obyvatel přesahuje 500
obyvatel/km2
a celková populace takové oblasti dosahuje nejméně 50 000 obyvatel. Druhou skupinu
tvoří prostřední oblasti, které se vyznačují obcemi s hustotou větší než 100 obyvatel/km2
a nepatří
k hustě zalidněným oblastem. Celková populace takové zóny musí být nejméně 50 000 obyvatel nebo
musí sousedit s hustě zalidněnou oblastí. Posledním typem jsou řídce osídlené oblasti, kam patří obce,
které nejsou zahrnuty v klasifikaci hustě zalidněných či prostředních oblastí. (Pělucha a kol., 2006)
V České republice tvoří významně a převážně venkovské regiony 9 050 006 obyvatel, tj. 88, 6 %
obyvatel a 78 370 km2
, tj. 99, 4 % území. (Program rozvoje venkova České republiky na období 2007
– 2013, 2008)
Pro vymezení venkovských obcí se v České republice používá statistická hranice 2 000 obyvatel.
Obce s nižším počtem obyvatel jsou tedy v České republice považovány za venkovské. Existuje však i
řada typických vesnic, kde je počet obyvatel vyšší a podle tohoto kritéria se mezi venkovské obce
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
804
nezařazují, ačkoliv městy ještě nejsou. Nejvíce takových obcí můžeme nalézt na jižní Moravě a na
Ostravsku. (Perlín, 2008)
Podle § 2, zákona č. 128/2000 Sb. o obcích „obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby
svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem.“ (Kopecký, 2016)
Současné trendy ukazují, že díky rychlým změnám v mezinárodní ekonomice musí venkovské oblasti
čelit několika zjevným hrozbám, ale také významným příležitostem. K příležitostem venkovských
oblastí patří globalizace a její vliv, lepší komunikace ve smyslu zdokonalení informačních technologií,
snižování dopravních nákladů, změna zažitých obchodních schémat a zvyšování vah nezemědělských
aktivit ve venkovských oblastech. (OECD, 2006) Naopak negativní demografický vývoj souvisí se
ztrátou regionálních příležitostí a následně s ekonomickými a sociálními problémy. (Bernard, Simon,
2017)
Otázkou tedy je, jak přizpůsobit současné strategie politiky rozvoje venkova tak, aby vedly k
optimálnímu stavu ve venkovských oblastech v dlouhodobém horizontu. V souvislosti s tím vzniká
obecný problém, jak definovat optimální stav ve venkovských oblastech. (Pělucha, Viktorová,
Bednaříková, 2009)
2. Cíl a metody
Cílem práce je zhodnotit souvislost mezi prosperitou obce1
, a čerpáním dotací z Evropské unie. Jinými
slovy zjistit, jakou roli hrají dotace z EU v rozvoji a strategii venkovských obcí. V projektu NAZV
QI92A023 „Venkovský prostor – prostor pro žití nebo dožití? (Modelové strategie rozvoje
venkovských obcí)“ byla typologie venkovských obcí „založena na základních charakteristikách
populačního vývoje (hrubé míry přirozeného přírůstku a migračního salda), jež posloužily pro
vytipování 5 odlišných skupin obcí z hlediska jejich populačního vývoje v období 1995–2009. Tyto
skupiny byly vytipovány metodou shlukové analýzy na základě chronologických průměrů hrubé míry
přirozeného přírůstku a čisté míry migrace. Na základě této typologie byly obce podle shlukové
analýzy rozděleny do pěti skupin. Na základě chronologických průměru hrubé míry přirozeného
přírůstku a migračního salda, které vyjadřují trend dvou základních složek celkového populačního
přírůstku. Před provedením shlukové analýzy byly ze souboru vyloučeny obce s extrémními
hodnotami chronologických průměru obou proměnných.
Celkový přírůstek obyvatelstva obce, který je tvořen dvěma složkami (přirozený přírůstek a migrací
saldo), lze považovat za primární ukazatel rozvoje obce. Pokud se obec rozvíjí, přibývá v ní lidí ať už
díky migraci nebo přirozenému přírůstku. Kombinace obou faktorů působí jako indikátor prosperující
obce, kterou si lidé volí za své místo pro život. Svoji preferenci dané obce vyjadřují buďto tím, že se
tam stěhují nebo tím, že tam zakládají rodinu.
Na základě hodnot chronologických průměru hrubé míry přirozeného přírůstku a čisté migrace lze
jednotlivé skupiny - shluky, označit (s ohledem na trajektorii jejich populačního vývoje) následujícími
pracovními názvy:
1. „migračně ziskové“,
2. „migračně ztrátové“,
3. „přirozeně úbytkové“,
4. „výrazně migrace ziskové“,
5. „nestabilizované“.
1
Definice prosperujících obcí je převzata z metodiky projektu NAZV QI92A023 „Venkovský prostor – prostor
pro žití nebo dožití? (Modelové strategie rozvoje venkovských obcí)“, kde jsou prosperujícími obcemi obce, kde
přibývá počet obyvatel díky migraci nebo přirozenému přírůstku. Celkový přírůstek obyvatelstva obce je tedy
možné považovat za primární ukazatel rozvoje obce.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
805
Shluk 1: „migračně ziskové“ obce
Zahrnuje 1369 obcí s malými přirozenými úbytky a dlouhodobě nadprůměrnými migračními zisky (v
rádu několika promile), čemuž odpovídají i hodnoty hrubé míry přirozeného přírůstku a čisté míry
migrace pro rok 2009 (o něco zvýšené v souladu s celkovým demografickým vývojem v české
společnosti). Dlouhodobý index vývoje počtu obyvatel v období 1995 – 2009 lze označit jako mírně
nadprůměrný, naznačuje nárůst počtu obyvatel. Jde převážně větší obce (nad 500 obyvatel), převážně
s větším počtem místních částí. Tento shluk bychom mohli označit jako obce s „příznivější“ věkovou
strukturou, neboť vykazuje nižší hodnoty průměrného věku i indexu stáří v porovnání se shluky 3 a 5.
Shluk 2: „migračně ztrátové“ obce
Tento shluk zahrnuje 843 obcí, vykazujících záporné hodnoty obou chronologických průměrů
přírůstku obyvatel. Většina obcí této skupiny tedy dlouhodobě vykazovala nepatrné úbytky obyvatel
přirozenou měnou. Obce tohoto shluku vykazují (spolu s obcemi shluku 3 a 5) nejnižší hodnoty
indexu vývoje počtu obyvatelstva v období 1995 – 2009 (ve všech případech podprůměrné), tj.
zaznamenaly ve sledovaném období úbytky počtu obyvatel řádově v jednotkách procent. V případě
obou shluků se jedná převážně o malé obce, v průměru kolem 300 obyvatel.
Shluk 3: „přirozeně úbytkové“ obce
Shluk 3 tvoří 815 obcí, které vykazují dlouhodobý přirozený úbytek a malé migrační zisky. Tato
skupina obcí vykazovala do roku 2004 celkové úbytky obyvatel, od roku 2004 zisky, což je dáno
obecnou situací v rámci ČR, kdy se rodilo více dětí a zároveň vykazuje většina obcí migrační zisky.
Určitou míru stagnace potvrzuje i hodnota indexu vývoje poctu obyvatel v období 1995 – 2009
(průměr za shluk: 94,34). Podobné jako u shluku 2, jde o převážně malé obce. Z hlediska
administrativního uspořádání se jedná převážně o obce, tvořené více částmi, obce postižené
demografickým stárnutím, s nadprůměrným průměrným věkem i indexem stáří (183,44). Podíly
starších osob jsou zde nejvyšší.
Shluk 4: „výrazně migračně ziskové“ obce
Je tvořen 628 obcemi, vykazujícími do roku 2004 trend přirozených úbytku, od roku 2004 mírné
přirozené přírůstky a výrazné migrací zisky. Určitou progresivitu vývoje potvrzuje také index vývoje
počtu obyvatel v období 1995 – 2009, který je nadprůměrný (126,39).
Shluk 5: „nestabilizované“ obce
Pátý shluk představuje nejmenší skupinu 26 obcí. Tato skupina vykazuje extrémní hodnotu
přirozeného úbytku a zároveň extrémní migrací zisky, největší výkyvy ve vývoji dvou základních
složek demografického vývoje. Obce v této skupině vykazuje mírný pokles poctu obyvatel v období
1995 – 2009. S demografickým a ekonomickým vývojem souvisí i výstavba domu a bytu, která zde
vykazuje podprůměrné hodnoty, což muže do jisté míry souviset s horší věkovou strukturou
obyvatelstva. Vzhledem k tomu, že se však jedná pouze o údaj vztažený k jednomu roku, nelze z
tohoto usuzovat na významnou tendenci v rámci vývojové trajektorie.“ (Faltová Leitmanová, 2012,
str. 34)
Ze všech analyzovaných obcí bylo vybráno 100 obcí náhodným výběrem, ve kterých bylo provedeno
dotazníkové šetření za účelem zjištění podrobnějších informací o obyvatelích. V těchto vybraných 100
obcích byly zastoupeny čtyři shluky (počty obcí dle shluku: 1-39, 2-15, 3-29, 4-17), pátý shluk nebyl
vzhledem ke své „extrémnosti“ do šetření zahrnut. Tento vzorek 100 obcí byl použit v této práci ke
zkoumání čerpání dotací EU. U těchto 100 obcí byly zkoumány získané dotace z Evropské unie
v období 2007 – 2015. Jako relevantní byla brána následující data - datum podpisu smlouvy, resp.
rozhodnutí o přidělení dotace a proplacené prostředky příjemcům – vyúčtované EU zdroje.
V jednotlivých letech byly tyto údaje přepočítány na obyvatele a porovnány mezi sebou.
3. Výsledky
Obrázek č. 1 ukazuje geografické rozmístění souboru 100 obcí, vytipovaných v rámci výše popsané
metodiky projektu NAZV QI92A023 „Venkovský prostor – prostor pro žití nebo dožití? (Modelové
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
806
strategie rozvoje venkovských obcí)“), v rámci této skupiny je provedena analýza.
Obr. 1: NAZV 100 vybraných obcí
Zdroj: Faltová Leitmanová, 2012, str. 36
Rozdělené obce do shluků dle typologie projektu NAZV QI92A023 „Venkovský prostor – prostor pro
žití nebo dožití? (Modelové strategie rozvoje venkovských obcí)“ byly podrobeny analýze čerpání
všech dotačních titulů z Evropské unie programovacího období 2007 – 2013, resp. 2015. Období 2004
– 2006 není zahrnuto z důvodu, že se v tomto období data o čerpání dotací obcemi centrálně
neshromažďovala, tudíž nejsou ucelená k dispozici.
Přepočet na obyvatele je zde nutný k porovnání, neboť obce rozdělené do shluků nejsou velikostně
stejné. Ve všech shlucích se vyskytla nějaká obec nebo skupina obcí, které se vymykají standardu a
v celkovém čerpání notně převyšují ostatní obce.
Obce zařazené do shluku 1 byly dle projektu NAZV nazvány jako migračně ziskové. V prvním shluku
bylo podrobeno analýze čerpání dotací EU celkem 39 obcí a počty obyvatel v nich se pohybují
nejčastěji mezi 800 a 1200. Samozřejmě je v této skupině i několik obcí nad i pod touto hranicí.
Do druhého shluku byly zařazeny obce, které spojovaly charakteristiky úbytku obyvatel řádově
v jednotkách procent dle NAZV projektu byly nazvány jako migračně úbytkové. Jedná se především
o malé obce v průměru kolem 300 obyvatel.
Třetí shluk je zastoupen 29 obcemi pracovně označenými jako přirozeně úbytkové. Obce v tomto
shluku vykazovaly dlouhodobý přirozený úbytek a malé migrační zisky. Z hlediska administrativního
uspořádání se jedná především o malé obce, tvořené více částmi, s nadprůměrným věkem i indexem
stáří.
Čtvrtý shluk je zastoupen 17 obcemi. Tento shluk má od roku 2004 mírné přirozené přírůstky a
výrazné migrační zisky. Jedná se o obce s příznivou věkovou strukturou, výstavba domů a bytů zde
vykazuje nejvyšší hodnoty ze všech shluků.
Jak je patrné z obrázku 2, obce v roce 2007 nečerpaly vůbec žádné dotace, neboť v tomto roce ještě
nebylo ještě možné čerpat. V dalších letech už obce dotace čerpaly, nicméně, jak je vidět z hodnot
mediánu, jednalo se pouze o pár obcí, které dotace získaly, ostatní obce jsou z hlediska čerpání silně
podprůměrné. Z grafu byla kvůli přehlednosti odebrána extrémní hodnota, v roce 2014 vykazovaly
obce ze shluku 3 (obce přirozeně úbytkových) průměrné hodnoty 21 069 Kč/obyv.
V roce 2009 85 % obcí, bez ohledu na příslušnost ke shluku, čerpaly z Integrovaného operačního
programu na Typový projekt - CzechPOINT - Kontaktní místo. V rámci tohoto projektu obce získaly
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
807
výpočetní techniku, díky které se mohly napojit na systém veřejné správy. Z hlediska administrativy
nebylo náročné se s projektovou žádostí vypořádat, proto žádost podala valná většina obcí.
V roce 2014 můžeme vidět hodnoty mediánu pouze u prvního shluku, u ostatních je medián nulový.
Ve shluku 1 čerpalo v roce 2014 51 % obcí.
Obr. 2: Srovnání shluků mezi sebou, suma dotací/obyv. za obce v letech 2007 - 2015
Zdroj: Ministerstvo financí ČR, Český statistický úřad, vlastní výpočty a zpracování
Tab. 1: Účel dotace – obce bez ohledu na shluk, suma za období 2007 – 2015 v Kč
CZ.1.02 OP Životní
prostředí
CZ.1.1x ROP NUTS II CZ.1.06 Integrovaný
operační program
Průměr (v Kč) 7380377,3 2994495,3 243347,4
Medián (v Kč) 3008804,8 0 70314,5
Zdroj: Ministerstvo financí ČR, Český statistický úřad, vlastní výpočty a zpracování
Jak je možné vidět v tabulce 1, všech 100 sledovaných obcí využilo z celé nabídky operačních
programů pouze Operační program životní prostředí (68 % obcí), a to hlavně v letech 2013 – 2015,
Integrovaný operační program (85 % obcí) a příslušné Regionální operační programy (47 % obcí). 9
% ze všech analyzovaných obcí nečerpalo dotace vůbec žádné, podrobněji viz tabulka 2. Obce, které
nečerpaly žádné dotace, patřily s jednou výjimkou do shluků, které byly dle metodiky označeny jako
neprosperující. Jedná se o malé obce s velmi nízkým počtem obyvatel.
Důvodů, proč obce nečerpaly žádné dotace z EU, může být několik. Prvním důvodem může být
čerpání v programovacím období 2004 – 2006. V případě, že obce v tomto období dotace čerpaly,
mohly již ve sledovaném programovacím období splácet úvěry a z tohoto důvodu byly ve sledovaných
letech 2007 - 2011 „finančně vyčerpané“. Bohužel vzhledem k tomu, že údaje za toto období nebyly
sledovány, není možné zjistit, které obce v programovacím období 2004 – 2006 dotace čerpaly.
Obce si také často nechtějí anebo nemohou kvůli spoluúčasti na financování brát úvěr, administrace
projektu je pro ně náročná a složitá a z těchto důvodů raději dotace z EU nečerpají. Využívají
možnosti buď dotací krajských, kde je administrativa spojená s projektovou žádostí mnohem
jednodušší. I případné sankce za nedodržení podmínek mnoho starostů odrazuje.
0
500
1000
1500
2000
2500
3000
3500
4000
průměr
medián
průměr
medián
průměr
medián
průměr
medián
průměr
medián
průměr
medián
průměr
medián
průměr
medián
průměr
medián
2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015
Obce „migračně ziskové“ Obce „migračně ztrátové“ Obce „přirozeně úbytkové“ Obce „výrazně migračně ziskové“
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
808
Tab. 2: Obce, které nečerpaly žádné dotace
Shluk Počet obcí, které
nečerpaly žádné dotace
Počet obyvatel
Shluk 1 „migračně
ziskové“
1 146
Shluk 2 „migračně
ztrátové“
3 38, 66, 119
Shluk 3 „přirozeně
úbytkové“
5 48, 49, 65, 74, 128
Shluk 4 „výrazně
migračně ziskové“
0 Zdroj:
Ministerstvo financí ČR, Český statistický úřad, vlastní výpočty a zpracování
Obrázek 3 porovnává výsledky dosažené obcemi v jednotlivých shlucích. V rámci tohoto srovnání
průměrných hodnot dotací EU čerpaných jednotlivými shluky v Kč/obyv., je v čerpání nejúspěšnější
shluk 3 s průměrnou hodnotou 23 175 Kč/obyv., pak shluk 1, kde průměrně obce čerpaly 15 919
Kč/obyv., dále je shluk 4 s 6 342 Kč/obyv. a poslední shluk 2, kde obce čerpaly v průměru 6 103
Kč/obyv. Porovnání shluků dle průměrných hodnot čerpaných na obyvatele nepotvrzují, že by
prosperující obce byly zároveň obcemi úspěšnějšími, pokud jde o čerpání dotací z EU.
Obr. 3: Srovnání jednotlivých shluků mezi sebou, průměr a medián sumy čerpaných dotací obcemi
v období 2007 – 2015 v Kč/obyv.
Zdroj: Ministerstvo financí ČR, Český statistický úřad, vlastní výpočty a zpracování
V případě porovnání mediánových hodnot čerpaných v jednotlivých shlucích, můžeme seřadit
jednotlivé shluky od nejúspěšnějšího po nejméně úspěšný a srovnat pořadí s jednotlivými
charakteristikami migrace.
Jako nejúspěšnější v čerpání na obyvatele je shluk 1 migračně ziskový, kde mediánová hodnota
čerpaná na obyvatele je 9 169 Kč. Částku 5 954 Kč/obyv. čerpaly obce ve shluku 4 označeném jako
výrazně migračně ziskový. Následuje shluk 2 migračně ztrátový s 1 486 Kč/obyv. a poslední shluk 3
přirozeně úbytkový, kde se mediánová hodnota rovná 1 034 Kč/obyv. Z hlediska srovnání hodnot
mediánu2
se potvrzuje, že prosperující obce jsou v čerpání úspěšnější než obce neprosperující.
2
V případě porovnávání statistického souboru, který je silně heterogenní, se doporučuje používat medián.
(Strádalová, Kubátová, 1997)
0,00
5000,00
10000,00
15000,00
20000,00
25000,00
Obce „migračně
ziskové“
Obce „migračně
ztrátové“
Obce „přirozeně
úbytkové“
Obce „výrazně
migračně ziskové“
Průměr sumy dotací EU v období 2007 - 2015 v Kč/obyv.
Medián sumy dotací EU v období 2007 - 2015 v Kč/obyv.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
809
Závěr
Čerpání dotací z Evropské unie je jedna z hlavních možností, jak zlepšit kvalitu života na venkově.
Pozitivní je, že můžeme vidět, že se obce v čerpání od vstupu České republiky do Evropské unie
výrazně zlepšily. Nicméně obcím s nízkým počtem obyvatel, které nemají bez dotací šanci z běžného
rozpočtu pořídit vše, co by potřebovaly, stále není přizpůsobena „nabídka“ vhodných dotačních titulů.
Platí, že jsou podpořeny mnohamilionové projekty, které nemají žádnou přidanou hodnotu, namísto
projektů, které by obyvatelům výrazně zlepšily např. občanskou nebo technickou vybavenost obce.
Literatura
BERNARD, J., ŠIMON, M., (2017). Inner Peripheries in the Czech Republic: The Multidimensional[1]
Nature of Social Exclusion in Rural Areas. Czech Sociological Review, vol. 53, no. 1, pp. 3-28. ISSN
00380288. DOI 10.13060/00380288.2017.53.1.299.
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2006). Varianty vymezení venkova a jejich zobrazení ve statistických[2]
ukazatelích v letech 2000 – 2006. [online]. [cit. 2015-01-29]. Dostupné z:
http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/p/1380-0.
EVROPSKÁ KOMISE, (2013). Typologie venkova a cíle. [online]. [cit. 2013-02-19]. Dostupné z:[3]
http://enrd.ec.europa.eu/policy-in-action/improving-implementation/typologies-and-targeting/cz/typologies-
and-targeting_cz.cfm.
FALTOVÁ LEITMANOVÁ, I., (2012). Venkov jako místo pro žití. Praha: Wolters Kluwer Česká[4]
republika. ISBN 978-80-7357-911-1.
KOPECKÝ, M., (2016). Zákon o obcích: komentář. Praha: Wolters Kluwer Česká republika. ISBN 978-80-[5]
7552-376-1.
MAJEROVÁ, V., (2003). Český venkov 2003: situace před vstupem do EU. Praha: Česká zemědělská[6]
univerzita. ISBN 80-213-1121-5.
MAJEROVÁ, V., ČMEJREK, J., (2005). Český venkov 2005: rozvoj venkovské společnosti. Praha: Česká[7]
zemědělská univerzita. ISBN 80-213-1274-2.
NUNVÁŘOVÁ, S., PETR, O., (2015). Netradiční pohled na definici venkova. In XVIII. mezinárodní[8]
kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 499-507. ISBN
978-80-210-7861-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-7861-2015-67.
ORGANISATION FOR ECONOMIC CO-OPERATION AND DEVELOPMENT, (2006). OECD rural[9]
policy reviews. Paris: OECD. ISBN 9264023917.
PĚLUCHA, M. a kol., (2006). Rozvoj venkova v programovacím období 2007-2013 v kontextu reforem SZP[10]
EU. Praha: IREAS. ISBN 8086684423.
PĚLUCHA, M., VIKTOROVÁ, D., BEDNAŘÍKOVÁ, Z., (2009). Možnosti nastavení efektivní politiky[11]
pro rozvoj venkova v Evropské unii. Acta Oeconomica Pragensia, vol. 2009, no. 5, pp. 53-69. ISSN 0572-
3043.
PERLÍN, R., (1996). Problematika organizace státní správy a samosprávy. In. Hampl M. (ed.) Geografická[12]
organizace společnosti a transformační procesy v České republice. Praha: Přírodovědecká fakulta, pp. 315-
332. ISBN 80-902154-2-4.
PERLÍN, R., (2008). Venkov, typologie venkovského prostoru [online]. [cit. 2013-02-19]. Dostupné z:[13]
http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/odbor/reforma/perlin.pdf.
PERLÍN, R., KUČEROVÁ, S., KUČERA, Z. (2010): Typologie venkovského prostoru Česka. In:[14]
Geografie, vol. 115, no. 2, pp. 161–187. ISSN 1212-0014.
SLEPIČKA, A., (1981). Venkov a/nebo město: lidé/sídla/krajina. Praha: Svoboda.[15]
STRÁDALOVÁ, J., KUBÁTOVÁ, K., (1997). Vybrané kapitoly ze statistiky. Praha: Karolinum. ISBN 80-[16]
7184-493-4.
STÁTNÍ ZEMĚDĚLSKÝ INTERVENČNÍ FOND, (2010). Program rozvoje venkova české republiky na[17]
období 2007-2013. [online]. [cit. 2011-12-19]. Dostupné z:
https://www.szif.cz/irj/portal/anonymous/CmDocument?rid=/apa_anon/cs/dokumenty_ke_stazeni/eafrd/11
80428724933.pdf.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
810
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-106
TAX EXPENDITURES VS. EQUALIZATION GRANT
SCHEME IN RURAL MUNICIPALITIES IN POLAND
JAROSŁAW OLEJNICZAK 1
DOROTA BEDNARSKA-OLEJNICZAK 2
1
Katedra Finansów
2
Katedra Zarządzania Marketingowgo
Wydział Nauk Ekonomicznych
Uniwersytet Ekonomiczny we Wrocławiu
1
Department of Finance
2
Department of Marketing Management
Faculty of Economic Sciences
Wroclaw University of Economics
Komandorska 118/120, 53-345 Wroclaw, Poland
E-mail: jaroslaw.olejniczak@ue.wroc.pl, dorota.olejniczak@ue.wroc.pl
Annotation
The purpose of this study is to determine whether and to what extent the studied municipal
governments use their capabilities to shape taxes that constitute the basic tax income (PDP), used for
the calculation of equalization amount of the general grants. The analysis will cover all rural
municipalities in Poland (approx. 1570) in 2015 and 2017. The study will involve determining the
relation of individual tax preferences and the amount of grant in studied municipalities; degree of
replacing lost tax income with the grant, the correlation between the indicators of basic tax income
and the size of tax reliefs used by municipalities. The conducted analysis clearly shows the existence
of high dependency of rural municipalities from the mechanism of income supplementation based on
PDP calculation per capita. There is a significant differentiation in the needs for income
supplementing funds between the regions that results from the agricultural nature of some of them.
There are important differences between rural municipalities in terms of the scale of applied tax
preferences. The vast majority of municipalities resign from 10-40% of their potential income by
applying the reductions in the top tax rates of the real estate tax and tax on means of transport.
Key words
tax expenditures, equalization grants, municipality
JEL classification: E6, H2, H71, H77
1. Introduction
The problem of implementing the supplementation of income of local government units with the use
of assessment of their income potential and mechanism of horizontal redistribution, despite expiration
of more than 10 years since the introduction of the last overall changes in this system in Poland, still
remains one of the most important issues in the debate on the shape of their financing(Kańduła, 2016;
Olejniczak, 2016; Poniatowicz, Wyszkowska, 2015; Sekula, 2015). One of the possible reasons for
such situation is the use of relatively narrow group of municipalities’ own income as a reference point
in the structure of supplementation mechanism(Olejniczak, 2012). The problem that has not received a
lot of attention in the studies so far (besides in the scope of optimization of the amounts of transfers
from the budget (Podstawka, Świrska, 2015) is the use of various types of tax preferences by
municipalities with low basic tax income (and thus being beneficiaries of the above-mentioned
mechanism of income supplementation), resulting from taxing power granted to them, concerning
income that constitutes the basis for calculating the amount of equalization grant.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
811
2. Purpose and methods
The purpose of this study is to determine whether and to what extent the studied municipal
governments use their capabilities to shape taxes that constitute the basic tax income (PDP), used for
the calculation of equalization amount of the general grants. At the same time, thanks to the
determination of the scope of used reliefs and relation of the grant amount to the income lost by the
municipalities as a result of using tax preferences, it will be possible to determine to what extent the
acceptance of potentially possible to obtain tax income, rather than actual tax income, affects the
assessment of income potential of the municipalities and the used tax preferences. The expected result
of conducted analysis will also be the possibility to formulate recommendations for the further use of
adopted solution designed for comparing municipalities (of course in regard to the given type of
studied units).
The analysis will cover all rural municipalities in Poland (approx. 1570), which had the status of rural
municipality in 2015 and 2017 (due to the availability of data on the income of these units and on the
size of planned/implemented grants in those years). The sources of data will include: reports from
individual municipalities Rb-PDP for 2013 and 2015 – in order to determine the size of achieved PDP
income and the size of individual tax preferences used by the municipality; data from letters of the
Ministry of Finance about the final grant amounts for the municipalities in 2015 and 2017 (for which
PDP from 2013 and PDP from 2015 respectively are the basis for calculation - see section 3); data
from letters of the Ministry of Finance about the size of PDP indicators in 2015 and 2017 for
individual municipalities (Ministerstwo Finansów, 2017). The study will involve determining the
relation of individual tax preferences and the amount of grant in studied municipalities; degree of
replacing lost tax income with the grant, the correlation between the indicators of basic tax income
and the size of tax reliefs used by municipalities in the studied years, as well as the calculation of PDP
change in the municipalities in the case of its calculation, based on the actually implemented income.
3. Indicator of basic tax income as the measure of the need for supplementation
of income of the municipality budgets.
In 2004, a new Act on the income of local government units (Revenues, 2003), due to the large
variation of income in municipalities, introduced a developed equalization system, designed to protect
local government units with low income potential. This system mainly consists of the equalization part
of the grant and the balancing part. Occurring differences in the income are subject to the equalization
mechanism of a progressive nature (Olejniczak, 2012). Equalization part of the general grant for
municipalities, which is studied in this article, consists of a basic amount and supplementing amount.
In the scope of the basic amount, it is important to determine the size of the basic tax income (PDP)
per capita, in accordance with the Act. The basic amount is received by a municipality, where the
indicator of tax income per capita in the municipality (PDP per capita or G) is smaller than 92% of the
indicator of tax income for all municipalities (average PDP per capita or Gg). It should be noted that
the basic tax income constitutes only a part of the total own income, because according to the Act,
they include income from the property tax, agricultural tax, forest tax, tax on means of transport, tax
on civil law transactions, personal income tax, paid in the form of tax card, proceeds from stamp duty,
proceeds from the exploitation fee, share in the proceeds from personal income tax and share in the
proceeds from the corporate income tax. According to the Act, the calculation of the indicator includes
the potential income that is possible to obtain, without taking into account the effects of tax
preferences used by the municipalities, which include: the effects of lowering the top rates of taxes
calculated for the reporting period, the effects of granted reliefs and exemptions calculated for the
reporting period (without statutory exemptions and reliefs), the effects of the decisions issued by the
tax authority on the basis of the Act - Tax Ordinance, calculated for the reporting period - cancellation
of tax arrears or payment in instalments, deferred payment. This means that the tax policy of
municipalities does not directly affect PDP indicators achieved by them. It should be noted that the
effect of establishing PDP indicator per capita (i.e. municipal indicator G) is the determination of
amount of basic equalization grant due to the municipality. It depends on the relation of indicator G
and indicator Gg (average for all municipalities in the country - regardless of the type of
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
812
municipality), while three groups of the municipalities have been distinguished due to the level of
PDP per capita – up to 40% Gg, up to 75% Gg and up to 92 % Gg. Supplementation of the income
occurs in a progressive manner, which reduces disproportions in the incomes of municipalities - and
not in an equalizing manner (see. Tab. 1).
Tab. 1: Calculation mechanism of the basic amount of equalization grant
Calculation of the value of funds supplementation
G ≤ 40% Gg Sg=L*[0.99*(0.4*Gg-G)+41.97]
40% Gg < G ≤ 75% Gg Sg=L*[0.83*(0.75*Gg-G)+12.92]
75% G g< G ≤ 92% Gg Sg=L*[0.76*(0.925*Gg-G)]
Where= Sg – equalization grant for single municipality, L – number of inhabitants
Source: Act on the income of local government units (Revenues, 2003)
A separate category is constituted by municipalities with more than 150 % of Gg indicator – they are
covered by the obligation to pay a part of their funds to the state budget within the mechanism of
horizontal redistribution. However, these municipalities won’t be the subject of further research. The
structure of municipalities in terms of PDP per capita (G) is presented in table 2. As it can be seen,
both in 2013 and in 2014, approx. 1300 municipalities out of the total number of more than 1560 met
the criterion of being subject to equalization mechanism. It should be emphasized that in the rural
municipalities such income sources as shares in PIT and CIT taxes generated in their area, as well as
most of the other taxes, usually don’t have a large tax base due to the agricultural nature of these
municipalities and small number of entities subject to taxation.
Tab. 2: Distribution of the indicator G in the studied population in relation to Gg
2015 2017
G smaller than 0.4 Gg 95 87
smaller than 0.75 930 964
smaller than 0.92 249 242
smaller than 1.5 225 206
above 1.5 66 63
Source: own calculations based on Ministry of Finance data (Ministerstwo Finansów, 2017).
The regional distribution of rural municipalities subject to equalization of incomes is also interesting
due to the low PDP indicator per capita. Rural municipalities are more characteristic for the provinces
of Eastern Poland, which is evident in the presented list and it results from the structure of Polish
economy. However, it can be also seen that there’s a significant dependence of the most of rural
municipalities of Lublin Province, Małopolska Province, Podkarpackie Province and Świętokrzyskie
Province from the equalization support. The smallest percentage of rural municipalities with the
indicator G lower than 92% Gg occurs in Lower Silesia Province.
Therefore, the question arises whether the municipalities with low tax base are eager to reduce their
low income without gaining any compensation from this. At the same time, another question arises
whether in the case of using taxing power entitled to the municipalities, particularly the possibility to
reduce tax rates in the real estate tax and tax on means of transport, the obtained grants will cover the
above-mentioned reductions. The structure of equalization mechanism also contains the second part in
itself - namely the supplementary amount, which is awarded to municipalities, in which the population
density is lower than the average population density in the country. It constitutes approx. 15% of the
total distributed funds. Unfortunately, the functioning budgetary classification (in the scope of
chapters and paragraphs) and data available from the Ministry of Finance make it impossible to
separate the above-mentioned components of the equalization grant as separate streams of income of
the municipalities. Undoubtedly, this will constitute a certain distortion of the examined relations.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
813
Tab. 3: Regional distribution of rural municipalities and the need for equalization mechanism
(2015)
Number of rural municipalities
covered by the study
Code Province Total
Out of this with
PDP per capita < 0,92 Gg Percentage
02 Lower Silesia Province 78 44 56.41%
04 Kujawy-Pomerania
Province 92 80 86.96%
06 Lublin Province 167 165 98.80%
08 Lubuskie Province 40 26 65.00%
10 Łódź Province 133 109 81.95%
12 Małopolska Province 121 113 93.39%
14 Mazovia Province 228 193 84.65%
16 Opole Province 36 26 72.22%
18 Podkarpackie Province 109 106 97.25%
20 Podlasie Province 78 65 83.33%
22 Pomerania Province 81 64 79.01%
24 Silesia Province 96 67 69.79%
26 Świętokrzyskie Province 70 67 95.71%
28 Warmia-Masuria Province 67 56 83.58%
30 Wielkopolska Province 114 82 71.93%
32 West Pomerania Province 49 30 61.22%
Source: own calculations based on Ministry of Finance data(Ministerstwo Finansów, 2017).
4. Results of the analysis
Analysis of the application range of tax preferences (TEX) by municipalities must be started from
determining whether they have an essential meaning in relation to the potential tax income (PDP) of
the municipalities constituting (as it was mentioned before) the base for calculation of the indicators G
for individual municipalities. The following table (4) presents the distribution of municipalities in
terms of relation of the total tax preferences in potential tax incomes of the municipalities (TEX/PDP).
Tab. 4: Number of municipalities in terms of percentage decrease in income due to the use of tax
preferences (TEX/PDP)
Year \ % <0,10> (10,20> (20,30> (30,40> (40,50> (50,60> (60,70> (70,80> (80,90> (90, 100>
Total municipalities
2015 227 534 404 190 114 46 24 10 7 14
2017 353 612 345 134 61 30 14 7 2 4
Under 92% level
2015 132 402 362 179 102 45 22 10 6 11
2017 230 506 313 129 59 30 13 7 2 4
Source: own calculations based on Ministry of Finance data (Ministerstwo Finansów, 2017).
The municipalities were divided into 10 groups, where each group represents 10% left half-open
interval. As it can be seen, by using reliefs the vast majority of municipalities doesn’t not lose more
than 40% of their potential income, while it is apparent that in the case of municipalities with high
income potential, generally there are no municipalities that would lose more than 50% of their income
as a result of reductions. From the data contained in the table, it can be seen that among municipalities
heavily burdened with the loss of income (from the groups above 60% of loss of the funds - 60%
TEX/PDP), there are no municipalities with the indicator G higher than 92%.
It’s not difficult to guess the causes of this situation. The loss of such significant income due to the use
of taxing power of the municipalities is caused by the fact that decisions of the municipalities relate to
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
814
such taxes that can generate main income for them (real estate tax, tax on means of transport,
agricultural tax), and in the case of wealthier municipalities, the scale of income loss from these taxes
is compensated from the income in respect to which the municipalities do not possess the taxing
power (e.g. PIT, CIT). Presented below (tab. 5) is the share of reductions in real estate tax and tax on
means of transport (which play a decisive role in the scale of used tax reliefs in the municipalities) in
the total amount of reliefs.
Tab. 5: Number of municipalities in terms of percentage decrease in income due to the use of tax
preferences in the scope of local taxes
Year \ % <0,10> (10,20> (20,30> (30,40> (40,50> (50,60> (60,70> (70,80> (80,90> (90, 100>
Real estate tax
2015 80 244 324 307 162 98 40 9 7 0
2017 91 243 308 309 166 99 49 23 4 1
Vehicle meanings tax
2015 44 32 110 299 456 276 67 16 4 1
2017 41 32 109 298 452 272 67 16 4 1
Source: own calculations based on Ministry of Finance data(Ministerstwo Finansów, 2017).
As it was already mentioned, the taxing power may involve four types of used tax preferences.
Analysis of the data shows that in the case of majority of the municipalities, the lowering of the top
tax rates (RATE_LOW) determined almost the entire loss of income (table 6). In other municipalities,
where no high share of this type of tax preferences in relation to the total value of preferences was
noted, the main reason for loss of income was the use of reliefs and exemptions arising from the
resolutions of the Municipal Council or decisions of the executive body of the municipality. In a few
municipalities, the distribution of liabilities into instalments and release of obligations were of
significant importance.
Tab. 6: Number of municipalities in terms of the share of tax rate reduction in relation to the
effects of tax preferences (RATE_LOW/TEX)
Source: own calculations based on Ministry of Finance data(Ministerstwo Finansów, 2017).
Another issue that requires analysis is the degree of coverage of the income loss caused by the use of
tax preferences (TEX) with the proceeds obtained from the grants (G_EQ). Analysis of the collected
data allows pointing out the fact that in the case of vast majority of municipalities receiving grants,
their amount covers at least 100% of income lost due to the applied tax preferences (table 7). There
are also municipalities in the case of which the scale of grant coverage of the effects of tax preferences
amounts to several thousand percent, however this results from preferences relatively low in value
applied by the given municipality with simultaneously low indicator G for the given municipality.
Much more interesting juxtaposition is the analysis of the relations between the indicator of coverage
of the tax preferences with equalization grants and the indicator of basic tax income per capita (G).
Graphical analysis of the graph indicates the existence of a negative relation between these two
variables. With the growth of indicator G, and therefore with the growth of efficiency of the municipal
tax base, the degree of coverage of the used tax preferences decreases. Pearson population correlation
coefficient between these two variables in both years amounted to about -0.60, which confirms the
graph interpretation (pic. 1). This means that from the point of view of municipalities with the
indicator PDP per capita close to the 92% of indicator Gg, the attractiveness of the use of tax
preferences will decline. At the same time, municipalities with low potential incomes won’t lose due
to the use of tax preferences, because their scale compared to the grant amount may be insignificant. It
should be noted that the study includes only the municipalities participating in the distribution of the
basic part of equalization grant, so the relations of grant amount to the size of tax preferences used by
them won’t be affected by the significant disproportions in the tax incomes.
Year \ % <0,10> (10,20> (20,30> (30,40> (40,50> (50,60> (60,70> (70,80> (80,90> (90, 100>
2015 5 8 10 22 44 79 157 207 273 498
2017 8 19 11 30 59 110 172 206 215 461
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
815
Tab. 7: Number of municipalities in terms of the degree of coverage of the income loss resulting
from used tax preferences with the equalization grant (G_EQ/TEX)
Source: own calculations based on Ministry of Finance data (Ministerstwo Finansów, 2017).
Fig. 1: Relation between coverage of the income loss resulting from used tax preferences with the
equalization grant (G_EQ/TEX)
Source: own calculations based on Ministry of Finance data (Ministerstwo Finansów, 2017).
The last of the analyzed areas of relations between taxing power of municipalities and assessment of
their income potential is the verification of the model of calculating indicator G for individual
municipalities and replacing potential tax income possible for obtaining by the municipalities with the
actually generated income. This means that municipalities could pursue more "aggressive" policy of
using tax preferences, assuming that the new solution of calculating indicator G, denoted as Gs, will
provide them with supplementation of the lost income. For all the studied municipalities, it was
assumed that the indicator G will be juxtaposed with the adjusted indicator Gs. At the same time,
indicators Ggs (adjusted for the entire country) were calculated and juxtaposed with the existing
indicators. On the basis of available information, it was estimated that in both studied periods, the
adjusted indicators Ggs for the entire country account for approx. 91% of basic indicators Gg. On the
other hand, only approx. 15-16% of the units in the studied group noted decrease in the indicator G by
9 percentage points. Therefore, for a significant part of rural municipalities receiving the proceeds
from equalization grants, the adoption of adjusted indicator G would result in the increase of
equalization grant. At the same time, more than half of municipalities would note decrease of the
indicator G by 10-30 percentage points. This is a consequence of the above-mentioned structure of
incomes included in the calculation of PDP.
0%
500%
1000%
1500%
300 zł 500 zł 700 zł 900 zł 1 100 zł 1 300 zł 1 500 zł
G_EQ/TEX
2017
G
0%
500%
1000%
1500%
2000%
300 zł 500 zł 700 zł 900 zł 1 100 zł 1 300 zł 1 500 zł
G_EQ/TEX 2015
G
Up to
50%
50 % to
100%
100 % to
250%
Up to
500%
Up to
1000%
Up to
750%
Up to
1000%
Up to
2500%
Up to
5000%
Over
5000%
2015 23 74 423 463 168 56 56 4 2 1
2017 21 54 338 460 205 89 107 8 2 2
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
816
Conclusions
The conducted analysis clearly shows the existence of high dependency of rural municipalities in
Poland from the mechanism of income supplementation based on PDP calculation per capita. At the
same time, it can be also seen that there’s a significant differentiation in the needs for income
supplementing funds between the regions that results from the agricultural nature of some of them,
which determines the existence of not very efficient tax base in such places. More than ¾ of the rural
municipalities in Poland are the beneficiaries of the above-mentioned equalization mechanism,
however there are important differences between them in terms of the scale of applied tax preferences,
taking into account the degree of losses of the potential incomes that are possible to collect. The vast
majority of municipalities resign from 10-40% of their potential income by applying the reductions in
the top tax rates of the real estate tax and tax on means of transport. At the same time, it can be seen
that with the reduction of indicator PDP per capita (G), the degree of coverage of the tax income loss
with the equalization grants increases. As noted in the article, the use of actual income (including tax
preferences) would decrease the relation G/Gg much more, and thus it decreased the evaluation of tax
base efficiency of the given municipality. To sum up, it must be stated that the functioning structure of
calculating indicator G encourages rural municipalities to use equalization mechanism, whilst taking
advantage of the taxing power, because for more than 90% of them, the obtained grants fully cover the
effects of applied tax preferences.
Literature
KAŃDUŁA, S., (2016). Międzygminne nierówności dochodowe i efekty ich wyrównywania (na przykładzie[1]
gmin województwa lubuskiego). Zeszyty Naukowe Polskiego Towarzystwa Ekonomicznego w Zielonej
Górze, no. 4, pp. 117–133. ISSN 2391-7830.
MINISTERSTWO FINANSÓW, (2017). Budżety jednostek samorządu terytorialnego. [online].[2]
[20.02.2017]. Avaliable at: http://www.mf.gov.pl/ministerstwo-finansow/dzialalnosc/finanse-
publiczne/budzety-jednostek-samorzadu-terytorialnego/informacje-i-zestawienia.
OLEJNICZAK, J., (2012). Wskaźnik podstawowych dochodów podatkowych na mieszkańca a poziom[3]
rozwoju gmin - na przykładzie województwa dolnośląskiego. Prace Naukowe Uniwersytetu Ekonomicznego
we Wrocławiu, no. 247, pp. 249–259. ISSN 1899-3192.
OLEJNICZAK, J., (2016). Fiscal Transfers to Local Government Units in Poland. In 18th International[4]
Scientific Conference on Economic and Social Development. Zagreb: Varazdin Development and
Entrepreneurship Agency, pp. 402-413. ISSN 1849-7535.
PODSTAWKA, M., ŚWIRSKA, A., (2015). Optymalizacja wpływów do budżetów gmin z tytułu[5]
subwencji wyrównawczej. Zeszyty Naukowe Uniwersytetu Przyrodniczo-Humanistycznego w Siedlcach.
Administracja i Zarządzanie, vol. 33, nr 106, pp. 173–184. ISSN 2082-5501.
PONIATOWICZ, M., WYSZKOWSKA, D., (2015). Dysfunction of Fiscal Equalization Mechanisms in the[6]
System of Local Government Finances in Poland. Lex Localis-Journal of Local Self-Government, vol. 13,
no. 4, pp. 1019–1045. ISSN 1581-5374. DOI 10.4335/13.3.1019-1045.
REVENUES, (2003). Ustawa o dochodach jednostek samorządu terytorialnego, Dz.U. 2003 nr 203[7]
poz.1966 (The Law on Self Government Revenues).
SEKULA, A., (2015). General Grants and Development - A Relationship without a Future? The Effects of[8]
the Structure of General Grants on the Development of Local Government Units in Poland. Lex LocalisJournal
of Local Self-Government, vol. 13, no. 4, pp. 915–932. ISSN 1581-5374. DOI 10.4335/13.3.915-
932.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
817
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-107
ESÚS JAKO NOVÁ DIMENZE HOSPODÁŘSKÉ A SOCIÁLNÍ
SPOLUPRÁCE REGIONŮ V RÁMCI PROGRAMOVACÍHO
OBDOBÍ 2014-2020
EGTC AS A NEW DIMENSION OF ECONOMIC AND SOCIAL
COOPERATION OF REGIONS WITHIN THE CONTEXT OF
PROGRAMMING PERIOD 2014-2020
JIŘÍ DUŠEK
Katedra managementu a marketingu služeb
Vysoká škola evropských a regionálních studií
Management and Marketing Services Department
College of European and Regional Studies
Žižkova tř. 6, 370 01 České Budějovice, Czech Republic
E-mail: jiridusek@centrum.cz
Anotace
Evropské seskupení pro územní spolupráci je zcela nový evropský právní nástroj navržený tak, aby
inicioval, usnadnil a podpořil spolupráci v různých evropských regionech (přeshraniční, nadnárodní
a meziregionální spolupráci). Na rozdíl od starších kooperačních struktur, které se zabývaly oblastí
přeshraniční, nadnárodní a meziregionální spolupráce před rokem 2007, Evropské seskupení pro
územní spolupráci je právnickou osobou a jako takové umožnuje regionálním a místním orgánům z
různých evropských států zakládat společné kooperačních seskupení s právní subjektivitou. Tento
příspěvek se zabývá analýzou Evropského seskupení pro územní spolupráci, nové formy přeshraniční
spolupráce v rámci Evropské unie. Hlavním cílem příspěvku je analyzovat historický vývoj této
spolupráce v letech 2008-2016 na základě vlastního výzkumu a studia relevantních dokumentů Výboru
regionů (například EGTC Monitoring Report 2015). Při hodnocení ESÚS lze hovořit o komparativní
analýze časové i prostorové, protože srovnáváme různé jednotky nejen v čase, ale i z hlediska
geografické lokace. Příspěvek diskutuje rostoucí význam ESÚS jako nástroje regionálního rozvoje,
nerovnoměrný rozvoj v jednotlivých zemích (Maďarsko, Francie, Slovensko x Skandinávie, pobaltské
státy, Velká Británie a Irsko), terminologické problémy a validitu databází ESÚS.
Klíčová slova
ESÚS, Evropské seskupení pro územní spolupráci, přeshraniční spolupráce, region
Annotation
The European Grouping of Territorial Cooperation is a quite new European legal instrument
designed to initiate, facilitate and promote cooperation in different European regions (cross-border,
transnational and interregional cooperation). Unlike the older cooperation structures which governed
cross-border, transnational and interregional cooperation before 2007, the European Grouping of
Territorial Cooperation is a legal entity and as such, will enable regional and local authorities from
different European states, to set up cooperation groupings with a legal personality. The contribution
deals with an analysis of European Grouping of Territorial Cooperation, new form of cross-border
cooperation in the European Union. The main objective of the submitted contribution is to analyse
historical development of this cooperation between years 2008-2016, based on own research and
study of relevant Committee of Regions documents (for example EGTC Monitoring Report 2015). The
assessment of the EGTC can be described as a comparative time and space analysis, because different
units are being compared not just in time, but also from the point of view of their geographical
location. The contribution discussed the growing relevance of the EGTC as instrument of regional
development, uneven development in individual countries (Hungary, France, Slovakia x Scandinavia,
the Baltic States, Great Britain and Ireland), terminological problems and validity of EGTC
databases.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
818
Key words
EGTC, European Grouping of Territorial Cooperation, Cross-border Cooperation, region
JEL classification: R11
1. Úvod
Základem evropských integračních procesů je spolupráce přes hranice. Smyslem a cílem je
překonávání omezenosti národních států a nacionalismu, odstraňování předsudků a překážek soužití a
vytvoření systému dlouhodobé všestranné spolupráce. Jsou to i procesy umožňující využití potence
jednotlivých národů. Z obecného hlediska jsou v neposlední řadě integrační (stejně jako diferenciační)
procesy přirozenou součástí života lidské společnosti. Procesy evropské integrace ovšem neprobíhají
hladce. Hlavní problémy vyplývají z faktu mimořádně komplikované národnostní diferenciace Evropy
a s tím spojených historických zkušeností lidí (Zich, 2005). Navzdory těmto nepříznivým výchozím
předpokladům spolupráce přes hranice vedlo dle Wilama, 2005, velké množství typických problémů
opakujících se po obou stranách hranice v 50. letech 20. století k prvním pokusům o jejich
odstraňování. Motivem k jednáním zástupců příhraničních regionů byly především snahy o trvalé
zajištění míru, zlepšení životní úrovně a vyrovnání se vnitrozemí. Brzy se ukázalo, že stanovených
cílů není možno dosáhnout pouze rozvojem podporovaným z národních center, ale že pro jejich
naplnění je nezbytně nutné zmírnit či zcela odstranit negativní vlivy hranice. Dochází tak ke vzniku
přeshraniční spolupráce jakožto významného nástroje pro oslabování záporných efektů hranic a
zlepšování života tamních obyvatel a meziregionální spolupráce, sloužící transferům poznatků a
zkušeností ve vztahu ke specifickým problémům regionů a prosazování principů evropské integrace.
Bariérový vliv evropských hranic má své historické příčiny a utváří se v důsledku vzniku národních
států v 19. a 20. století. Tyto národní státy mají svůj národní politický program a soustředí se na
efektivní ochranu a kontrolu svých vnějších hranic. Nezřídka se stalo, že byly vytvořeny nepřirozené
hranice mezi etniky (viz Trianonská smlouva). Kvůli strachu z možných vojenských agresí se
ekonomické činnosti i obyvatelstvo stahovali více do vnitrozemí, což mělo za důsledek menší
atraktivitu příhraničí a jeho nízkou atraktivitu s nálepkou periferního regionu s omezenými
dopravními vazbami. Protože hranice jsou často tvořeny přirozenými bariérami, jako jsou řeky, jezera,
moře či hory, byly rozdíly mezi příhraničními oblastmi a centry ještě zvýrazněny. Rozdílné politické
ideologie a přístupy na obou stranách hranice pak některé z nich hermeticky uzavřely (Jeřábek, 2001).
Evropská unie si proto jako jeden z cílů své regionální politiky vytkla překonání těchto umělých
bariér, vybudování dobrých sousedských vztahů a zejména pak zajištění stejné kvality života v
příhraničí, jakou mají lidé ve vnitrozemí (EuroSchola, 2010). Přeshraniční spolupráce v Evropě
původně vznikla jako iniciativa, interakce několika kooperujících aktérů v příhraničí na německé
hranici. Postupně se, vlivem pokračující evropské integrace, tato iniciativa rozšířila do dalších
příhraničních oblastí. Nejprve jako iniciativa ES (INTERREG), později byla zakotvena jako jeden z
cílů do politiky hospodářské a sociální soudržnosti (kohezní politiky) EU v přesně vymezených
statistických územních jednotkách (přeshraničních regionech na úrovni NUTS (Valášková, 2012).
Odstraňování administrativních bariér vstupu do území, uvolňování svobodného toku zboží, služeb,
kapitálu a osob spojený s budováním jednotného trhu a hospodářské unie přináší dle Jetmara, 2007,
nové impulsy rozvoji těchto regionů. Ve srůstající Evropě se mění prostorová a polohová hlediska.
Zlepšení dostupnosti území, propojení příhraničních komunikačních sítí a využití progresivních
technologií umožňuje snížit dopravní náklady a posílit externí úspory. Vznikají nové podnikatelské
příležitosti a podmínky pro efektivní alokaci kapitálu. To vše se odráží v atraktivitě území pro
obyvatele, podnikatele ale i možné návštěvníky. Řada příhraničních regionů tak ztrácí svou dřívější
okrajovou polohu. Problémy, kterým čelí komunity na obou stranách hranice, jsou velmi podobné.
Řadu z nich je možno mnohem snadněji vyřešit prostřednictvím přeshraniční spolupráce. Většina
oblastí si již tyto výhody uvědomila a vytvořila se sousedy různé partnerské projekty, které jsou
podpořeny speciálním finančním nástrojem. Spolupráce regionů probíhá v mnoha odvětvích –
dopravní dostupnost a obslužnost, ochrana životního prostředí, rozvoj kultury a vzájemných vztahů,
vzdělávání, školství a sociální péče. Jednou z nejvýznamnějších a nejvíce preferovaných oblastí je
rozvoj potenciálu cestovního ruchu (Jetmar, 2007). Opomenout ale nelze ani spolupráci při budování
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
819
infrastruktury (viz Hálová, Alina, 2014 nebo Měrtlová, 2012) nebo při podpoře malého a středního
podnikání (Novotná, Volek, Alina, 2014), trhu práce (Hrvoľová, Polednáková, Szarková, Krásna,
Marková, 2017) a dalších aspektů regionálního rozvoje (Žárska, 2009 nebo Papcunová, Urbaníková,
Korenková, 2016).
Přeshraničnost je dle Brandy, 2015, důležitým aspektem vnímání spolupráce regionů. Někdy se může
stát, především vlivem působení podpůrných programů EU, že se pozornost soustřeďuje především na
jednu stranu hranice a partner figuruje ve „spolupráci“ více méně formálně. Přeshraniční pohled je
samotným předpokladem pro rozvoj opravdové spolupráce a potažmo rozvoj celého regionu. Jedná se
o kvalitativně pokročilé stádium spolupráce. Existuje ale jen málo regionů, které by byly svými
obyvateli vnímány jako skutečně přeshraniční. Skrze opravdovou přeshraniční spolupráci se stává z
regionu a hranice, která rozděluje, kontaktní místo a společný životní prostor – přeshraniční region.
Přeshraniční spolupráce dle Gabbeho, Malchuse, Martinose a Blomeyera, 2002, musí, má-li být a
zůstat efektivní, založena široce a musí být uskutečňována od samého počátku společně:
Měly by být zapojeny všechny aspekty denního života: hospodářství, práce, volný čas, kultura,
sociální záležitosti, bydlení, plánování, atd.,
Musí probíhat každodenně a pravidelně a dále musí zapojovat od samého počátku partnery ze
všech oblastí na obou stranách hranice;
Měla by být realizována na všech úrovních, tj. na národní, regionální i místní úrovni.
Toto pojetí přeshraniční spolupráce zahrnuje nutnost spolupráce na všech úrovních, jakož i zavádění
koordinovaných procesů mezi těmito úrovněmi. Jinak se není možno vyhnout kompetenčním sporům
plynoucím z rozdílných a mnohdy neslučitelných správních struktur na obou stranách hranice v celé
Evropě. Tato „nejintenzivnější“ forma přeshraniční spolupráce je již několik desetiletí praktikována
v různých evropských příhraničních regionech. Zich, 2005, v případě přeshraniční spolupráce
zdůrazňuje aktivní účast občanů či celých sociálních skupin na utváření nějakých společných hodnot,
na budování přeshraničního společenství.
2. Typologie struktur pro přeshraniční spolupráci
V současné době existuje dle Gabbeho, Malchuse, Martinose a Blomeyera, 2002, velké množství
přeshraničních struktur, které se vyznačují velkými rozdíly ve svém účelu, pravomocích a
oprávněních (včetně rozdílné míry zapojení do programu Interreg a dalších programů a projektů).
Dlouhodobá a efektivní přeshraniční spolupráce vyžaduje dle Szczyrby, Smolové a Jeřábka, 2006,
nezbytně institucionalizaci, postupně se rozvíjející organizaci a především sekretariát jako místo
„krystalizace“ spolupráce a jako motor rozvoje (Malchus 1996). Mezi atributy takovéto činnosti patří
rozdělení kompetencí, personální kontinuita a vytvoření odpovídající sítě spolupracovníků např.
prostřednictvím pracovních skupin. Institucionalizace přeshraniční spolupráce je důležitým
předpokladem zejména pro přehledné, koordinované jednání a konání v pohraničí (Roch, Scott,
Ziegler, 1998). Vzhledem k nekompatibilitě již realizovaných způsobů a forem spolupráce regionů
v jednotlivých státech Evropy vyžaduje přeshraniční spolupráce specifické kooperační a organizační
struktury, mezi které patří nejčastěji dle Dokoupila, 2001, euroregiony, pracovní společenství a
institucionální organizace (na bázi politické deklarace nebo i s právní subjektivitou). Partnery
přeshraniční spolupráce mohou být orgány státní správy a samosprávy na úrovni národní, regionální i
lokální. Organizačně mohou mít společný či oddělený sekretariát, pracovní tým, finanční zdroje apod.
Přeshraniční spolupráce může mít dle Lezziho, 1994, různou intenzitu: od „žádných“ vztahů přes
pouhou výměnu informací, konzultace, koordinaci (jak negativní tak pozitivní) až po spolupráci
vedoucí k postupné integraci.
Podoba a intenzita přeshraničních vazeb je podle Chromého, 2004, determinována různými faktory,
mimo jiné původem hranice a její funkcí (buď jako předěl společenských systémů nebo jako prostor
intenzivní kulturní i jiné výměny). Z toho vyplývá další možný způsob dělení přeshraniční spolupráce
dle její intenzity (Dokoupil 2002). Jedná se o:
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
820
struktury typu A – dlouhodobě integrované přeshraniční struktury (jejich současná podoba byla
utvářena několik desetiletí, jejich intenzita spolupráce je velmi vysoká a komplexní, většinou mají
společné řídící centrum),
struktury typu B – integrované regiony svázané s konkrétními přeshraničními programy (vznik
těchto struktur je vázán na strukturální politiku EU, chybí jim tedy historický rozměr spolupráce,
organizační struktura a směřování je vázáno na konkrétní program),
struktury typu C – propojené struktury (jsou charakteristické nižším stupněm integrace, struktury
mají často oddělené sekretariáty, součástí mohou být státní reprezentace),
struktury typu D – přeshraniční informační a konzultační centra (nabývají různých podob,
nejčastěji se jedná o formu partnerství regionálních a místních orgánů, jež mají ve strukturální
politice pouze neformální roli).
Z hlediska formy spolupráce lze vypozorovat několik vývojových stupňů (Poštolka, Branda, 2009):
neformální spolupráce. Značný objem spolupráce v minulosti i v současnosti probíhá neformálně.
Spolupráce funguje na základě nepsané dohody, není nijak formalizována.
podepsané dohody o spolupráci. Jedná se o začátek formalizace spolupráce. V této kategorii je
potřeba rozlišovat mezi dvěma druhy smluv:
krátkodobé ad hoc smlouvy především uzavírané pro účely projektu (některé programy
vyžadovaly, resp. vyžadují, písemný závazek k projektové spolupráci),
dlouhodobé smlouvy zakládající např. konzultační nebo koordinační mechanismy mezi
různými subjekty – většinou místními či regionálními orgány.
společné subjekty (struktury) bez právní subjektivity. Jedná se o vyšší formu spolupráce, která již
není krátkodobá a začíná být systematicky podporována a rozvíjena.
společné subjekty s právní subjektivitou. Některé subjekty mohou mít svoji právní subjektivitu a
to buď podle soukromého, nebo veřejného práva.
Jiný pohled na typologii struktur pro přeshraniční spolupráci nabízí Branda, 2015, který uvádí, že je
potřeba definovat i další formy spolupráce většího geografického rozsahu. Při spolupráci přes národní
hranice rozlišuje následující druhy spolupráce:
přeshraniční spolupráce,
meziregionální spolupráce (interregionální),
transnárodní spolupráce (transnacionální).
Tab. 1: Porovnání typů spolupráce přes hranici
Přeshraniční spolupráce Meziregionální spolupráce Transnárodní spolupráce
přímá sousedská spolupráce
regionálních a místních
instancí podél hranice ve všech
oblastech života, při zapojení
všech aktérů,
spíše organizovaná, jelikož
existuje delší tradice
(regionální / místní),
propojení v rámci Evropského
sdružení regionů (AGEG).
spolupráce (mezi regionálními
a místními institucemi)
převážně v jednotlivých
sektorech (ne ve všech
oblastech života) a
s vybranými aktéry (ne se
všemi aktéry),
organizace dosud není v
popředí, neboť zatím
neexistuje dlouhá tradice,
propojení především v rámci
Shromáždění evropských
regionů (VRE), ale např. také v
rámci Konference evropských
pobřežních regionů (CRPM).
spolupráce (mezi státy, příp. za
účasti regionů) k jednomu
odbornému tématu (např.
územní plánování), vztaženo
na velká související území,
organizace je zpravidla ve
vývoji,
propojení je sotva
organizováno, existují však
určité snahy v rámci
mezinárodních organizací
(např. Evropská Rada,
Severská rada, CRPM).
Zdroj: Gabbe, Malchus, Martinos, Blomeyer, 2002.
Mezi největší překážky přeshraniční spolupráce patří dle Novotného, 2009, zejména rozdílná kupní
síla obyvatel (platí o pohraničí s Německem a Rakouskem), nedostatečná oboustranná výměna
informací a legislativní a administrativní problémy jako například odlišná kompetence samosprávných
jednotek nebo odlišné financování komunálních politik. Bariérou zůstává nadále i jazyková neznalost.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
821
Podle české veřejnosti je stěžejním problémem celého českého pohraničí také rozvoj v sociální
oblasti, především v zaměstnanosti a ekonomické prosperitě. Tohoto problému si jsou nejvíce vědomi
občané na jihu a východě republiky. V porovnání s předchozími výzkumy Sociologického ústavu AV
ČR či jiných institucí je patrné oslabování špatné image pohraničí. Stále sice ještě převládá pojetí
pohraničí jako okrajového regionu, který leží stranou zájmu celostátních (případně i krajských)
orgánů, na straně druhé ovšem respondenti v pohraničí vidí i zónu kontaktu a prostor s dobrým
životním prostředím vhodný pro turistiku a rekreaci. Hruška, et al, 2014, při identifikaci rozdílů a
bariér přeshraniční spolupráce v česko-polském příhraničí navíc zmiňuje vyšší administrativní
náročnost spolupráce, rozdíly v legislativě, byrokracii, nedostatek financí. Nepříliš odlišný je i pohled
německé strany na problematiku bariér přeshraniční spolupráce, Kedzierski, 2014, uvádí jako
„ztěžující faktory“ kooperací s mezinárodními partnery kulturní rozdíly, jazykové problémy, rozdílné
rámcové podmínky a chybějící kompatibilitu ve vzdělávání, které se dlouhodobě jeví jako konstantní.
Významná část aktérů regionálního rozvoje však nepovažuje tyto bariéry a rozdíly za natolik
významné, aby ovlivňovaly úspěšnost realizace spolupráce.
3. Evropské seskupení pro územní spolupráci
„Je třeba přijmout opatření ke zmírnění závažných obtíží, jimž členské státy, zejména regionální a
místní orgány, čelí při provádění a řízení činností v souvislosti s územní spoluprací v rámci rozdílných
vnitrostátních právních předpisů a postupů…. Zvláště s ohledem na větší počet pozemních a
námořních hranic Společenství po jeho rozšíření je nutné usnadnit posilování územní spolupráce ve
Společenství….“ – úvodní ustanovení Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1082/2006 ze
dne 5. července 2006 o evropském seskupení pro územní spolupráci (Evropský parlament, 2006).
Nejaktuálnějším nástrojem, který by měl podpořit přeshraniční spolupráci je tzv. Evropské seskupení
pro územní spolupráci. Evropské seskupení pro územní spolupráci („ESÚS“) je právním nástrojem k
usnadnění přeshraniční, nadnárodní nebo meziregionální kooperace. Členským státům, regionálním a
místním orgánům i veřejnoprávním subjektům je touto formou umožněno vytvářet seskupení pro
územní spolupráci s právní subjektivitou. Členské státy musí dát svůj souhlas s účastí členů ze svého
území. ESÚS má právní subjektivitu a může jednat jménem svých členů. Smyslem ESÚS je usnadnit
a podpořit především přeshraniční spolupráci mezi jeho členy za výhradním účelem posílení
hospodářské a sociální soudržnosti (Euroregion Glacensis, 2012). Český právní řád zahrnul příslušný
právní rámec týkající se Evropského seskupení pro územní spolupráci do zákona o podpoře
regionálního rozvoje, a to novelou (č. 154/2009 Sb.) zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního
rozvoje, ve znění pozdějších předpisů. Tato novela vyplývá z nařízení Evropského parlamentu a Rady
č. 1082/2006 ze dne 5.7.2006 o Evropském seskupení pro územní spolupráci. Nový způsob spolupráce
by měl poskytnout přeshraničním územím nástroj pro pozvednutí dosavadní realizované spolupráce na
vyšší úroveň, neboť dle EuroScholy, 2010, na rozdíl od struktur, v jejichž rámci se tato spolupráce
odehrávala do roku 2007, mají ESÚS právní subjektivitu a kladou si ambice uskutečňovat si
víceúrovňovou správu území, na kterém probíhá přeshraniční spolupráce. Přeshraniční seskupení
rovněž mohou nakupovat a prodávat majetek a zaměstnávat zaměstnance. Členy mohou být členské
státy EU, regiony či obce, sdružení nebo jiné veřejnoprávní subjekty. Podle míry zapojení
jednotlivých subjektů pak můžeme hovořit o ESÚS lokálních, regionálních, multiúrovňových nebo
transnacionálních. ESÚS může být dle Brandy, 2011, v přeshraniční praxi využito dvěma způsoby:
pro rozvoj účelové (sektorově zaměřené) spolupráce. Může se jednat například o oblast
poskytování přeshraničních komunálních služeb či zabezpečení dopravní obslužnosti. Své
uplatnění může ESÚS najít i v hospodářské oblasti (např. při vzniku společné rozvojové agentury,
či v případě přeshraniční průmyslové zóny v podobě společné provozní či developerské
společnosti). Využito může být i v oblasti krizového řízení (ochrany před katastrofami) či
poskytování zdravotnických služeb.
Pro rozvoj všeobecné (víceúčelové) spolupráce. ESÚS může sloužit k vytvoření trvalých struktur
podporujících rozvoj spolupráce ve všech oblastech lidského života. To se týká především
euroregionů jako nejvyspělejších a nejvíce přeshraničních struktur, které ovšem často postrádají
přeshraniční právní subjektivitu. ESÚS jim může poskytnout větší legitimitu, aby tak mohly být
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
822
opravdovými partnery pro regiony, členské státy i evropské instituce. Velmi důležitou oblastí
může být i územní plánování či přeshraniční rozvojové plány/koncepce.
4. Cíl a metodika
Hlavním cílem příspěvku je časově a teritoriálně analyzovat historický vývoj nové formy přeshraniční
spolupráce (tzv. evropské seskupení pro územní spolupráci) od svého vzniku v roce 2008 do
současnosti. Přestože se jedná o již skoro 10 let starý způsob kooperace, mezi jednotlivými zeměmi
existují značné rozdíly v míře a intenzitě využívání ESÚS. Na jedné straně stojí země zcela
neparticipující, na druhé straně máme země zapojené do více než 20 kooperačních forem ESÚS.
Metodika předkládaného příspěvku je založena na využití nejnovějších teoretických poznatků na
základě studia odborné literatury, odborných výzkumů a studií, časopisů a materiálů jednotlivých
aktérů regionálního rozvoje, na hledání a hodnocení vzájemných vztahů a souvislostí, které přispívají
k objasnění řešené problematiky a odvození a formulování adekvátních závěrů, které vyplývají z této
analýzy. V rámci analýzy byl proveden i vlastní průzkum a komparace v oblasti počtu ESÚS a jejích
jednotlivých členů, aby byla verifikována oficiální statistická data uvedená v rámci „EGTC
Monitoring Report 2015: Implementing the new territorial cooperation programmes“ (Pucher,
Hauder, 2016). Při této verifikaci dat byly zjištěny chyby týkající se nesprávných a chybných údajů
ESŮS, zejména v oblasti zapojených členů.
5. Vývoj Evropských seskupení pro územní spolupráci v letech 2008-2016
Celkově se na území EU nachází v současné době (2016) 63 ESÚS, na konci roku 2012 to bylo 32
ESÚS. Jedná se způsob spolupráce, který byl zahájen v Evropské unii v roce 2008 4 státy – Francií,
Maďarskem, Španělském a Řeckem. Vznik ESÚS se v prvních letech koncentroval zejména do států
západní Evropy, ve střední a východní Evropě se problematikou ESÚS zabývalo zejména Maďarsko,
kde byla podpora jejich vzniku finančně podporována vládou. Zatímco na počátku se na vzniku ESÚS
podílely zpravidla jen 2 státy, postupem času se počet participujících států mírně zvýšil a v současné
době se lze setkat i se 3 nebo 4 participujícími státy. Největším ESÚS, které se vymyká ostatním
seskupením, je European Grouping of Territorial Cooperation European Urban Knowledge Network
Limited, se svými 9 členy. Trochu paradoxně jsou ESÚS menšími subjekty než v minulosti, kdy
v roce 2012 byla průměrná velikost rozpočtu ESÚS na úrovni 845 140 €, při 5 oficiálně
deklarovaných zaměstnancích. V roce 2016 průměrný rozpočet dosahuje pouze 662 500 € při 3,34
zaměstnancích. Tyto výsledky mohou být určitým indikátorem skutečnosti, že i navzdory právní
subjektivitě se se ESÚS nedaří získat dostatek finančních prostředků, což značně limituje jejich
činnost. Stejně tak je určitým problémem i byrokracie. ESÚS sice vznikla jako nástroj podpory
přeshraniční spolupráce, další, související, legislativa ale zůstala neměnná, takže obtíže spojené
s realizací přeshraničních projektů zůstaly. Flagrantním příkladem je například snaha o stavbu mostu
přes Nisu v česko-německo-polském trojmezí, jedna stavba znamená získat 3 stavební povolení
v různých státech, což se v praxi vzhledem k diferencím právního řádu ukazuje již od roku 2004 jako
neřešitelný problém. Největšího boomu dosáhly ESÚS v letech 2011-2013, kdy vzniklo celkem 31
seskupení, tzn. 49,2 % celkového počtu seskupení, od té doby je zde spíše klesající tendence,
výjimečným byl v tomto ohledu jen rok 2015 s 9 nově vzniklými ESÚS.
Tab. 2: Vývoj počtu Evropských seskupení pro územní spolupráci v období 2008-2016
Rok 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016
Počet ESÚS 4 5 6 12 8 11 5 9 3
Zdroj: vlastní zpracování
Do aktivit ESÚS je zapojeno dohromady 22 evropských států, z toho 20 členských zemí Evropské
unie. 2 zeměmi nepatřícími mezi členské země EU jsou Švýcarsko a Ukrajina, obě země se zapojily
v posledních dvou letech. Zaměříme-li se na neparticipující země Evropy, je zde možné konstatovat
existenci sousedského efektu, neboť nekooperující země mají mezi sebou určité historické, politické a
jiné vazby (Pobaltí – Litva, Lotyšsko, Estonsko; Irsko, Velká Británie, Malta; Finsko a Dánsko).
Nejvíce ESÚS existuje dnes v pásu Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, kde kooperační aktivitě
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
823
dominuje Maďarsko s 24 ESÚS. Další pás spolupráce lze spatřovat na rozhraní Portugalska,
Španělska, Francie a Beneluxu. Dominanci Maďarska nepodtrhuje jen absolutní počet zapojení do
jednotlivých ESŮS, ale i pozice leadera seskupení, kterou má Maďarsko v případě 19 ESÚS, zatímco
Francie na druhém místě je leaderem jen u 11 seskupení, třetí je Španělsko s 10 seskupeními.
Nejpopulárnějším spojení je dvojice partnerských států Maďarsko-SR se 14 ESÚS. Česká republika
patří v tomto ohledu mezi málo participující státy, leaderem žádného seskupení není, podílí se jen na
činnosti 4 ESÚS – European Grouping of Territorial Cooperation European Urban Knowledge
Network Limited, Evropské seskupení pro územní spolupráci TRITIA, Európske zoskupenie územnej
spolupráce Spoločný región s ručením obmedzeným, Evropské seskupení pro územní spolupráci
NOVUM s ručením omezeným.
Tab. 3: Počet Evropských seskupení pro územní spolupráci v období 2008-2016 dle státu
Belgie
Bulharsko
ČR
Francie
Chorvatsko
Itálie
Kypr
Lucembursko
Maďarsko
Německo
Nizozemí
Polsko
Portugalsko
Rakousko
Rumunsko
Řecko
Slovensko
Slovinsko
Španělsko
Švédsko
Švýcarsko
Ukrajina
7 1 4 22 1 8 4 6 24 7 3 4 6 2 6 3 17 3 16 1 1 1
Zdroj: vlastní zpracování
Spolupráce českých a příhraničních regionů v rámci Evropských seskupení pro územní spolupráci
neprobíhá ani v ČR stejně, ale koncentruje se na severovýchodu ČR, 3 ze 4 českých ESÚS kooperují
na bázi příhraničních regionů ČR-SR-Polsko. Kromě již vzniklých ESÚS lze najít ještě jiná
kooperační uskupení, která mají potenciál posunout svoji stávající úroveň spolupráce, z různých
důvodů tak však ještě neučinily. Setkat se lze například s česko-slovensko-maďarsko-rakouským
projektem Centrope, jenž zahrnuje Jihomoravský kraj v Česku, slovenské kraje Bratislavský a
Trnavský, západomaďarskou župu Ráb-Mošon-Šoproň a Vaš a rakouské spolkové země
Burgenlandsko, Dolní Rakousy a Vídeň. Dále jsou přímými účastníky jednání Centrope také města
Brno, Bratislava, Trnava, Győr, Sopron, Szombathely, Eisenstadt a St. Pölten. Druhým zajímavým
projektem je Evropský region Dunaj-Vltava, který od roku 2012 na bázi trilaterálního společenství
zastřešuje spolupráci 7 příhraničních regionů ČR, Rakouska a Německa v oblasti mobility, energetiky,
cestovního ruchu, pracovních sil, spolupráce podniků a vysokých škol, výzkumu a inovací. Oba
koncepty představují zajímavý potenciál pro vznik dalšího budoucího ESÚS s českou účastí, k tomuto
kroku je však nutná politická vůle a patrnost konkrétních benefitů vyplývajících z této skutečnosti.
Porovnáme-li historický vývoj ESÚS, je zde patrná skutečnost klesající průměrné velikosti ESÚS a
počtu zaměstnanců, což značí obtížné získávání prostředků na svoji činnost a tím i klesající
atraktivitu, která se projevuje na stagnaci jak realizovaných, tak připravovaných ESÚS. Celkově se
v Evropě zapojuje do ESÚS 147 regionů, což při počtu 63 ESÚS naznačuje v průměru pouze 2,33
regionu na ESÚS → spíše přeshraniční charakter spolupráce na lokální a regionální bázi.
Multiúrovňové (zapojení různých subjektů veřejného sektoru) a transnacionální formy ESÚS nejsou
v praxi příliš využívány. Programovací období 2014-2020 je pro projekty ESÚS mimořádně
významné, aby si stávající i nově vznikající ESÚS dokázaly najít a stabilizovat svou pozici v oblasti
platforem pro přeshraniční kooperaci, aby se neopakoval případ přeshraničních impulzních center,
jejichž činnost byla v minulých letech ukončena v souvislosti s ukončením financování v rámci
operačních programů přeshraniční spolupráce, což se snaží Parlament a Rada EU změnit řadou
legislativních aktů např. nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1302/2013 ze dne 17.
prosince 2013, kterým se mění nařízení (ES) č. 1082/2006 o evropském seskupení pro územní
spolupráci (ESÚS), pokud jde o vyjasnění, zjednodušení a zlepšení zřizování a fungování takovýchto
seskupení).
Závěr
Evropská seskupení územní spolupráce jsou jedním z nejmladších nástrojů přeshraniční spolupráce,
který vznikl v roce 2006 a v praxi se začal využívat v roce 2008, na počátku programovacího období
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
824
2007-2013. Po pozvolném vzniku prvních 4 ESÚS došlo po roce 2011 k dynamickému rozvoji této
formy spolupráce, která v současné době dosahuje v rámci Evropské unie již 63 ESÚS. Teritoriálně se
ale ESÚS nerozvíjí rovnoměrně, ale jen v určitých osách protínajících Portugalsko, Španělsko, Francii
a Benelux, ve střední a východní Evropě se jedná o osu Polsko, Slovensko, Maďarsko a Rumunsko,
z čehož vyplývá že ESÚS je vhodným nástrojem k podpoře přeshraniční spolupráce v regionech, kde
již existují/existovaly meziregionální vazby přes hranici. Minimální zapojení skandinávských států či
Velké Británie a Irska do ESÚS asi není nikterak překvapivé, ať již díky periferní poloze v rámci EU
nebo celé řadě historických okolností, překvapivou skutečností však pro autora je neparticipace
pobaltských států, ať již se státy okolními nebo mezi sebou. Úspěšnost ESÚS v jednotlivých státech
do určité míry podmiňuje nejen zájem aktérů regionálního rozvoje, ale i případné finanční pobídky ze
strany státu, které významným způsobem ovlivnily zapojení Maďarska do 24 ESÚS. Zaměřme se
v souvislosti s ESÚS na ještě jeden aspekt, kterým jsou datové podklady týkající se jejich existence,
registrace a realizovaných aktivit. Velmi často dochází k terminologickým chybám – záměna
euroregionů a ESÚS či záměna ESÚS s „pouhou“ politickou deklarací, což se v praxi projevuje na
značných statistických diferencích počtu ESÚS. Podobnou mystifikací je hovořit o ESÚS jako o
euroregionu. Dalším problémem pro budoucí rozvoj ESÚS v ČR však není jen otázka dostupnosti
finančních prostředků, ale i obecného trendu poklesu zájmu aktérů regionálního rozvoje o přeshraniční
spolupráci, což např. v podmínkách Jihočeského kraje dokumentuje ukončování činnosti impulzních
center nebo několika desítek procentní pokles zájmu o participaci na fungování 2 jihočeských
euroregionů v časovém období 2007-2014 (blíže viz např. Dušek, 2010). Tato skutečnost je
důsledkem celé řady bariér a zároveň zajímavých dotačních příležitostí i mimo oblast OP přeshraniční
spolupráce, ačkoliv Cíl 2 - Evropská územní spolupráce je jednou z významných priorit Evropské
komise pro programovací období 2014-2020.
Literatura
BRANDA, P., (2011). Evropské seskupení pro územní spolupráci – Základní analýza nařízení a jeho[1]
potencionálního využití v Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa. Liberec: Euroregion Nisa regionální sdružení.
BRANDA, P., (2015). Regionální politika EU a podpora přeshraniční spolupráce. Liberec: Europe Direct[2]
Liberec, Euroregion Neisse-Nisa-Nysa.
DOKOUPIL, J., (2001). Přehled literatury k problematice pohraničí. Praha: Sociologický ústav AV ČR.[3]
DOKOUPIL, J., (2002). Diferencující aspekty zkoumání hraničního efektu (na příkladu česko-bavorského a[4]
česko-slovenského pohraničí). In BALEJ, M. (ed.). Pohraničí, přeshraniční spolupráce a euroregiony :
sborník tematického okruhu PSE, pp. 69-77. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně.
DUŠEK, J., (2010). Faktory regionálního růstu a rozvoje (se zaměřením na spolupráci měst a obcí v[5]
Jihočeském kraji). České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií.
EUROREGION GLACENSIS, (2012). Evropské seskupení pro územní spolupráci. [online]. [cit. 2017-03-[6]
28]. Dostupné z: https://www.euro-glacensis.cz/esus.html.
EUROSCHOLA, (2010). Evropské seskupení územní spolupráce II – příklady. Třinec: Institut EuroSchola.[7]
EVROPSKÝ PARLAMENT, (2006). Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1082/2006 ze dne 5.[8]
července 2006 o evropském seskupení pro územní spolupráci. [online]. [cit. 2017-03-29]. Dostupné z:
http://ec.europa.eu/regional_policy/sources/docoffic/official/regulation/pdf/2007/gect/ce_1082(2006)_en.pd
f.
GABBE, J., MALCHUS, V., MARTINOS, H., BLOMEYER, R., (2002). LACE (Linkage, Assistance and[9]
Cooperation for the European Border Regions). Gronau: Association of European Border Regions.
HÁLOVÁ, P., ALINA, J., (2014). Analysis of investment in infrastructure and other selected determinants[10]
influence to unemployment in CR regions. In 8th International Days of Statistics and Economics Location.
Prague: University of Economics, pp. 445-455. ISBN 978-80-87990-02-5.
HRUŠKA, L., et al, (2014). Analýza systémových problémů přeshraniční spolupráce na česko-polské[11]
hranici. Ostrava – Moravská Ostrava: PROCES – Centrum pro rozvoj obcí a regionů.
HRVOĽOVÁ, B., POLEDNÁKOVÁ, A., SZARKOVÁ, M., KRÁSNA, S., MARKOVÁ, J., (2017).[12]
Ekonomické a sociálne nástroje ako faktor tvorby pracovných miest. Brno: Tribun EU. ISBN 978-80-263-
1166-9.
CHROMÝ, P., (2004). Historickogeografický pohled na české pohraničí. In. České pohraničí – bariéra[13]
nebo prostor zprostředkování? Praha: Academia, pp. 33-44. ISBN 80-200-1051-3.
JEŘÁBEK, M., (2001). Přeshraniční spolupráce v rámci Evropské unie. In EUROSCHOLA, (2010).[14]
Evropské seskupení územní spolupráce II – příklady. Třinec: Institut EuroSchola.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
825
JETMAR, M., (2007). Meziregionální a přeshraniční spolupráce v cestovním ruchu. Praha: Ministerstvo[15]
pro místní rozvoj ČR.
KEDZIERSKI, U., (2014). Studie „Možnosti, příležitosti a bariéry přeshraničního transferu technologií“.[16]
Glaubitz: ZTS Zentrum für Technologiestrukturenentwicklung Region Riesa-Großenhain GmbH.
LEZZI, M., (1994). Raumordnungspolitik in europäischen Grenzregionen zwischen Konkurrenz und[17]
Zusammenarbeit : Untersuchungen an der EG-Aussengrenze Deutschland-Schweiz. In
Wirtschaftsgeographie und Raumplanung. Zürich: Universität Zürich.
MALCHUS, V. von, (1996). Strukturen und Arbeitsweisen grenzüberschreitender regionaler Kooperation[18]
in Mitteleuropa. In Regionale Entwicklung über Staatsgrenzen. Kronach: Link, pp. 23-40.
MĚRTLOVÁ, L., (2012). Porovnání regionálních disparit v regionech České republiky. In XV. mezinárodní[19]
kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 81-90. ISBN 978-
80-210-5875-0.
NOVOTNÁ, M., VOLEK, T., ALINA, J., (2014). Regional Disparities in Productivity of Small and[20]
Medium-Sized Enterprises in the Food Industry. In 17th International Colloquium on Regional Sciences.
Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, pp. 757-763. ISBN 978-80-210-6840-7.
NOVOTNÝ, L., (2009). Názory a postoje české populace na přeshraniční spolupráci. Naše společnost, vol.[21]
7, no. 1, pp. 27-32. ISSN 1214-438X.
PAPCUNOVÁ, V., URBANÍKOVÁ, M., KORENKOVÁ, M., (2016). Financovanie preneseného výkonu[22]
štátnej správy na úseku matrík na úrovni miestnej samosprávy v SR. In 19th International Colloquium on
Regional Sciences. Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, pp. 788-795. ISBN 978-80-210-
8273-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-101.
POŠTOLKA, V., BRANDA, P., (2009). Přeshraniční spolupráce, euroregiony a Euroregion Nisa.[23]
Regionální studia, vol. 3, no. 1, pp. 2-11. ISSN 1803-1471.
PUCHER, J., HAUDER, N., (2016). EGTC Monitoring Report 2015: Implementing the new territorial[24]
cooperation programmes. Brussels: European Union. ISBN 978-92-895-0882-7.
ROCH, I., SCOTT, J., ZIEGLER, A., (1998). Umweltgerechte Entwicklung von Grenzregionen durch[25]
kooperatives handeln. Dresden: IöR-Schriften 24, Institut für ökologische Raumentwicklung e.V.
SZCZYRBA, Z., SMOLOVÁ, I., JEŘÁBEK, M., (2006). Analýza přeshraniční spolupráce[26]
v euroregionálních strukturách na česko-polském pohraničí - Výzkumný projekt RM 02/22/05. Olomouc:
Katedra geografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
VALÁŠKOVÁ, T., (2012). Podpora přeshraniční spolupráce ve středoevropském prostoru. In XV.[27]
mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 153-
164. ISBN 978-80-210-5875-0.
WILAM, P., (2005). Přeshraniční spolupráce v rámci Evropské unie. [online]. [cit. 2016-10-30]. Dostupné[28]
z: http://www1.osu.cz/home/Rumpel/JEAN%20MONET/Texty/Preshranicni_spoluprace_text_Wilam.pdf.
ZICH, F., (2005). Člověk v pohraničí. Výzkum přeshraničních vlivů působících na obyvatele ČR. Ústí nad[29]
Labem: UJEP.
ŽÁRSKA, E., (2009). Finančná kapacita obce ako determinant rozvoja. In Teoretické a praktické aspekty[30]
veřejných financí. Praha: Oeconomica. ISBN 978-80-245-1513-7.
Příspěvek byl zpracován v rámci interního grantu IGA VŠERS 1/2016.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
826
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-108
ASSESSMENT PROPOSAL OF LAGS, AS LOCAL ENTITIES
OF PUBLIC AND PRIVATE SECTOR, ON THE EXAMPLE OF
THE SOUTH BOHEMIAN REGION
NÁVRH HODNOCENÍ MAS, JAKO SUBJEKTŮ VEŘEJNÉHO
I SOUKROMÉHO SEKTORU PŮSOBÍCÍ V DANÉM ÚZEMÍ NA PŘÍKLADU
JIHOČESKÉHO KRAJE
PETRA PÁRTLOVÁ 1
MONIKA BŘEZINOVÁ 2
1
Katedra mangementu
Ustav podnikové strategie
Vysoká škola technická a ekonomická v
Českých Budějovicích
1
Department of Management
Faculty of Corporate Strategy
Institute of Technolgy and Business in
České Budějovice
Okružní 10,370 01 České Budějovice, Czech Republic
E-mail: partlova@vste.email.cz
2
Katedra krajinného managementu
Zemědělská fakulta
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
2
Department of Landscape Management
Faculty of Agriculture
University of South Bohemia in České Budějovice
Studentská 1668, 370 05 České Budějovice, Czech Republic
E-mail: brezinova@zf.jcu.cz
Annotation
Evaluation of local action groups is an issue that has been put aside for a long time. It is a highly
specific area, as each LAG, whether we want to admit it or not, originated differently. Areas that a
LAG consider essential, can be seen as quite marginal by another. LAGs often have different goals
because the regions have always been heterogeneous, and thus their activity has often been very
different. Although a part of the platform of the LAGs has initiated the introduction of an assessment
as the equivalent of determining the quality, it is obvious that in this case the initiative has been
related to a problem. The paper therefore tries to outline a new perspective on the evaluation of
LAGs, but also to focus on the current standard evaluation process, specified for the region of South
Bohemia. A new evaluation of this important player in the development of the region, including both
the public and the private sector, is also associated with a motivational extension, or some sort of
bonus points, which could be used for by the Region to reallocate funds for small projects, supporting
cultural activities in rural areas.
Key words
LAGs, evaluation, the region of South Bohemia
Anotace
Hodnocení místních akčních skupin je problematikou, která stála dlouhou dobu poněkud stranou
opravdového zájmu. Jedná se o vysoce specifickou oblast, protože každá MAS, ať již to chceme či
nechceme přiznat, vznikala odlišně. Oblasti, které některé MAS považují za zcela zásadní, mohou jiné
vnímat jako zcela okrajové apod. MAS měly mnohdy odlišné cíle, protože regiony byly a jsou
heterogenní, a tak i jejich činnost logicky byla často velmi odlišná. Ačkoliv tedy část platformy MAS
v ČR dlouhodobě iniciovala zavedení systému hodnocení jako ekvivalent určování kvality, je nasnadě,
že v tomto případě byla jejich iniciativa problematická. V článku se autoři pokusí nastínit nový pohled
na hodnocení MAS, ale také zaměří se na stávající standardní proces hodnocení, se specifikací na
Jihočeský kraj. Nové hodnocení tohoto významného aktéra rozvoje regionu, který je složen jak z
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
827
veřejného, tak i ze soukromého sektoru je spojen i s tzv. motivační nadstavbou, nebo jakousi
bonifikací, kterou by mohl využít Kraj pro realokaci finančních prostředků malých projektů,
podporující kulturní aktivity na venkově.
Klíčová slova
MAS, hodnocení, Jihočeský kraj
JEL classification: R10, R19
1. Introduction
Rural areas generally involves a really diversified structure of interest groups with different
importance and potential influence on the policy making process. It include the rural population,
municipalities, micro-regions and local action groups, agricultural and non-agricultural businesses,
academic sphere, NGOs, etc. (Falkowski, 2013, Pělucha, 2015). In the case of rural development,
there are various forms of cooperation, formed in the EU within the LEADER method (see also
Woods, 2011). A properly working LAG, which wants to fully exploit the potential of its territory,
applies mainly the features of networking and cooperation (Faludi 2006, Putnam, 1995, Bosworth, at
al., 2016). It also uses new approaches and practices to guide the local development of the territory
(Coleman, 1988). The aim of the LAGs is not make a profit as it is in case of the private sector, to but
to create a synergy effect. It is therefore more difficult to assess the efficiency of LAGs compared to
the private sector. Evaluation does not measure the costs and revenues, but the costs and benefits, and
it is often difficult to be measured (Hendrych, 2014). For evaluating the effectiveness of LAG, it is
important, how it affects internal and external factors with temporal dynamics inside and outside on
the strengths and weaknesses of the competent subject (Macháček, 2011). Inside, considering the
activities and processes, and organizational structures, it is important to measure and evaluate the
effectiveness of activities and processes from the perspective of LAG (the number of supported
projects and the total amount) (Grospič, Louda, Vostrá, 2007). The aims are usually measured by a
system of indices, such as the number of common projects on subsidy provision, number of
participants and participating subjects, number of annual meetings and similar (Binek, Galvasová, et
al., 2012). Also, result indicators can be adjusted to analyse the area of the development, meaning the
way in which cooperation of all subjects in the rural area influences the development of the region
when a LAG is active. Besides these forms of assessment, it is possible to follow other indicators and
non-economic criteria such as the reliability, accuracy, quality, timeliness, and the similar. In contrast,
there are exogenous factors affecting the LAG from outside. Then, it is possible to evaluate the
cooperation of entities across the border regions, in particular the neighbouring regions, their
background, direct and indirect impact of institutions on the region, and generally their objectives in
the field of regional policy and specifically the application of the Structural funds (Capello, 2007).
2. Objective and Methods
The system of evaluation of local action groups was supported by the Ministry of Agriculture of the
Czech Republic. The report of the Ministry of Agriculture says that the evaluation aims to map the
level of activity of local action groups, to seek the good practice within the LEADER initiatives, get
feedback for possible modification of the conditions of support for local action groups and ultimately
provide guidance on the reallocation of funds known as bonuses. The report further notices that
evaluation is not a control.
There is a certain contradiction in the statement, as the amount of allocation onto each LAG can be
affected by the assessment of its activities, not cooperation. Then there is reason to believe that such
an investigation can be considered a control and the result of which can have a very adverse impact on
the functioning of LAGs hence the development of the region. Determining the allocation of local
action groups, under on IV Axis of RDP 2007-2013, was primarily based on population and size of
the cadastral area of each LAG. The exact procedure was described by appropriate rules of LAGs,
published by the Ministry of Agriculture.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
828
The process for determining the allocation was not easy in any case and it often evoked contradictory
reactions of the LAGs. First, it is necessary to mention that evaluating the quality of the functioning of
the MAS added to the process of determining the allocation in 2010. The question is whether we can
compare the quality of activities in such different organizations as the LAGs have always been.
It is also necessary, to mention a disproportion of allocation for LAGs based on the round of the
acceptance. The first 48 supported LAGs (in 2007 and 2008) in the second part of the period obtained
60% of the allocation; however 32 LAGs supported in the second round (2008 and 2009) obtained a
part of remaining 40% and additionally accepted 32 LAGs in the same year obtained allocation
assigned by moving funds from the axis I of RDP 2007 - 2013 measures. This system was aimed to
compensate the differences in allocations and delete individual handicap due to a shorter period (1
year) of LAGs received in the second round, and additionally received. Although even these
conversions were received contradictory by LAGs, it can be concluded that they ultimately
contributed to the relatively uniform distribution of resources to the regions.
The activity of local action groups was assessed in seven areas:
the level of strategic documents,
staffing,
the level of administration process of challenges,
the selection of projects under the LEADER Strategic Plan,
the process of integration and development,
monitoring and evaluation carried out by the LAG,
the level of promotion and superstructure activities.
If the above-mentioned areas have been set so that it covered a substantial part of the activities of local
action groups, the conditions of the assessment provoked controversy themselves. For example, the
level of staffing was primarily determined by the number of employees with a university education.
The importance of this fact for the level of work output by employees does not have to be discussed.
The LAGs were classified into 4 groups, based on the evaluation. The overview is reported in the
following table.
Tab. 1: LAG´s assessment
Name of the group Comments
A
best performing LAGs examples
of good practice
Highly transparent and trustworthy, active and activating the region
B Well-functioning LAGs
There is a demonstrable extension of the LEADER approach (i.e. they can
allocate the money, and they have a clear strategy, and the distribution of
funds through them has added value compared to the centralized
distribution)
C Average LAGs
They meet the formal requirements for the existence and drawing; the
effect is almost the same as if the funds were reallocated centrally
D
LAGs that should
reconsider their approach
They are on the edge of what is expected; they only meet the formal rules
Source: Authors
Before we proceed to the description of the evaluation results in the case of the LAG Southern
Bohemia, we should add that the system of assessing the level of activity in 2012 with the LAG
ended. A sort of sequel was called the LAG standardization process. The framework of the Ministry of
Agriculture for the needs of the new period 2014 - 2020 examined the possibility of the LAG
operations in terms of compliance with the basic principles. These were particularly detailed
assessment of basic documents; checks of conducted audits and assessments of economic stability,
however, if it is even possible to be evaluated for non-profit associations and civic associations. The
task of the article is to evaluate possibilities of the LAGs development and focus on the possible
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
829
method for evaluation process of local action groups for the period 2014 – 2020, specified for the
region of South Bohemia
3. Results
In the starting year, there were two LAGs rated as A+ as those whose work was proved to be
exemplary.
Fig. 1: The average result of the LAG´s assessment in South Bohemia in 2010-2012
Source: Authors
The above mentioned figure revealed that there was a single LAG rated as D in 2010 and 2012 and
two in 2011. In addition, there were some LAGs varying between A and B or B and C rating, although
their activity was more or less the same. It can be argued that the improved rating was primarily due to
a better preparation for the LAG evaluation, due to a change of activities and vice versa. A LAG rated
as A twice was rated as B. This is also a proof of difficulties in the assessment level. Despite this, an
average of one third of LAGs in South Bohemia worked to be rated as an example of good practice;
39% were rated as B, meeting the requirements of the LEADER method; 17% were rated as average
and 11% only were rated to be those that should reconsider their existence.
The current system of assessment was seen incomplete by a number of LAGs, unable to really
objectively assess functioning of each LAG. This was not a direct evaluation of upholding the
principles of LEADER, but logically it should have aimed primarily to check the implementation of
the RDP 2007 - 2013. And despite all reservations, it must be admitted that such approach was logical.
In order to further discuss the system of assessment, it is necessary to know what such assessment is
good for. Should the assessment be based only on assessing the implementation of the LEADER
method? Should the assessment really work for the needs of the governing bodies? In our point of
view, there are two ways how to deal with the assessment system. The first approach could be called
operational minimum. A majority of LAGS acknowledges that it is inevitable to set a necessary
minimum that must be met by the groups to be allowed to dispose of the funds and redistribute them
in favour of partial projects. It is possible to suggest such approach; however, this minimum is in fact
the above mentioned standardization as guided by the Ministry of Agriculture.
This first step should prove that a LAG has created a sufficient structure that matches the capabilities
of the application of the LEADER method into practice and that would ensure proper operation of the
LAG. In summary, three basic areas are to be defined:
the instruments of incorporation,
the structure of the organization and
the implementation procedures under the strategy.
As revealed from the above mentioned, this step should not be created to monitor the readiness to
fulfil all LEADER principles, it should be created to ensure real transparency of the LAG´s operation.
In this regard, it is necessary to think especially about how it would be possible to set a really clear
A
33%
B
39%
C
17%
D
11%
A B C D
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
830
and measurable level that would determine in which case, a LAG is able to function as required, at
least from a theoretical point of view. The most transparent way might be the enactment of the
LEADER method, and the LAGs. The legislation addresses the form of various companies, their
composition, responsibilities, etc. This step would be of an absolutely crucial importance for the
development of LAGS and the LEADER. This is also confirmed by the result of the survey, when
80% of respondents from South Bohemian LAGs said that the LAGs and the LEADER should be
anchored in Czech legislation.
3.1. Proposal for a comprehensive assessment the LAG: standardization and motivation
The second approach of the assessment of LAGs aimed at finding a fair way of promoting individual
LAGs is the most problematic area. Two thirds of the LAG representatives in the questionnaires stated
that the LAGs should not be compared with each other, evaluated, rewarded or even penalized based
on the performance of certain parameters. They are in favour of the system of proportional allocation
of funds to individual LAGs primarily based on their size and population, while it is not considered
proper to increase the allocation of some LAGs as a reward for their active role in the area at the
expense of others. The reasons have been discussed previously; the actors in LAGs know, that each
LAG was founded in a different way and there were no different conditions and the assessment would
not be fair. Another aspect of the problem is that the competition of LAGs should increase the level of
their operation, however the preferred state would lead to the situation that there would be a few
active leaders and the rest of the platform would just “ride the wave”.
The idea that this article may suggest a clear rating system for all cases is misleading. Such a proposal
would require many tasks that go far beyond the possibilities of the paper and its specification. In
these conditions, we can at best suggest one of the many variants, while the provision of a uniform
system is undoubtedly a task for the whole National Network of LAGs in the Czech Republic. How
such assessment might look like?
As mentioned above, such system should be fair and motivating the LAGs. It is therefore necessary to
establish a clear basis (righteousness) and then define the motivational component of evaluation. That
would be either permanent or it could increase its importance in the future. The base should be
equivalent to standardization. This means that the fixed component of the allocation by the local
action group could be granted only after finding that such LAG respects all requirements for its
operation. What does this mean?
1. Clear member / partner base
The LAG gathers representatives from all sectors (public, business, non-profit, natural persons)
who are interested in LEADER and development of the region.
2. Transparent and clear wording of the establishing documents
The incorporation papers or the LAG statute clearly define the process of its functioning so as to
ensure the transparent operation of the standard.
3. Structure of the organization bodies ensures optimum operation of the organization
The process of allocation of funds accounts for more bodies and more people by its decisions to
the maximum extent eliminates the possibility of unauthorized aid to certain projects.
4. The LAG has developed a strategy of territorial development
The strategy should be short, clear and understandable. It would be advisable to limit the scope to
maximum of 100 pages and promote the uniqueness of strategy, not restricting individual areas of
OP intervention.
5. Clearly defined possibilities of dismissal
In case of doubt or suspicion of violation of tender procedures, the system of dismissal must be
clearly defined. The dismissal should not be decided by the same body from which the initial
selection of projects was supervised or accepted.
Obviously, other criteria are also possible, but we must bear in mind that the more complex their
setting, the less comprehensible and effective the assessment.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
831
Basic criteria would be coupled with the size of territory and population, to form the basis for the
calculation of the first part of the allocation and financial support. The second part would be
motivational, and it can create a large number of variants, with varying meaning. For our example, it
will be sufficient to take into account that such an assessment could be initiated by the Region of
South Bohemia, which would provide local action groups to allocate a redistribution of small projects
promoting cultural activities in rural areas.
The above mentioned proposals can be illustrated by an example as follows. Financial allocation per
the LAG would be a minimum of 120,000 and a maximum of CZK 200,000. The size of territory and
population would represent 60% of the whole sum. This means that if the base is fulfilled, CZK
72,000 to CZK 120,000 should be available for the LAG. The first case would be related to the LAG
in an area smaller than 70% of the average and the second is for the LAG with an area exceeding
130% of the territory of local action groups in South Bohemian Region. Similar approach could be
applied in case of the population, or each component could represent a half of the allocation. This
would mitigate the negative impacts on such LAGs, which cover a larger area of lower concentration
of population and vice versa. If the region assessed by the number of realized activities and their level,
40% of the allocation would be related to a number of events supported in the first year, 20 events as
an example. The promotion would be assessed too. Other possible indicators of assessment could be
considered, such as the number of civic associations involved, number of visitors, international
attendance and similar. However, sometimes, less is more. Here, the LAG, with 20 or more events
planned, each promoted by the national press and local television, should be entitled to a full 40% of
the remaining amount of the allocation and the gradual reduction in the level of these indicators
should also decline the percent of the allocation.
As seen by the LAGs, the motivational component would be related to one significant impact. If the
number of events and promotion was followed, the LAGS would more likely work together, creating a
travelling event that would be shifted over territories; and they would more likely seek to ensure that
by their own PR departments at the regional level that would be able to promote the events on a larger
scale. Such assessment could not be related to rivalry, it should support cooperation and know-how
sharing. By our opinion, this is the most important advantage of the LEADER method, showing the
possibilities of this path.
Conclusion
The new proposals of assessment revealed an essential piece of information: due to the changing
position of the LAGs and access to their activities, the climate of the LEADER initiative in the Czech
Republic is significantly varying. So far, the local action groups have been based on seven principles
of the LEADER method (local development strategies by area, partnership between the public and
private sectors at the local level, bottom-up approach, multi-sector designing and implementation of
the strategy based on the interaction between actors and projects of different sectors of the local
economy, the application of innovation, the implementation of the cooperation projects, networking
of local partnerships). The current time means a test for their basic principle. More and more, it
appears that the principle of "bottom-up" was not understood by managing authorities and the
question is whether it is perceived as an advantage; or it is just seen as a complication in the current
situation of redistribution on a clear basis. The LAGS should be able to promote themselves better and
to explain the importance of the movement for the majority of the area of the Czech Republic.
This issue is closely related to the system of LAGs ´assessment. The assessment proved that the
principles are not the most important for the managing authorities (partly it is logical). The approach
of the authorities and ministries is the biggest challenge and also the biggest danger for the whole
platform of LAGs.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
832
Literature
BINEK, J., GALVASOVÁ, I., SVOBODOVÁ, H., CHABIČOVSKÁ, K., HOLEČEK, J., (2012). Přístupy[1]
k posílení spolupráce a synergie ve venkovských mikroregionech. Metodika s osvědčením č. 1/2012
o uznání uplatněné certifikované metodiky v souladu s podmínkami „Metodiky hodnocení výsledků
výzkumu a vývoje“ Brno: GaREP, spol. s r.o. ISBN 978-80-905139-4-5.
BOSWORTH, G., PRICE, L., ANNIBAL, I., SELLICK, J., CARROLL, T., SHEPHERD, J., (2016).[2]
Empowering local action through neo-endogenous development; the case of LEADER in England.
Sociologia Ruralis, vol. 56, no. 3, pp. 427-449. ISSN 0038-0199. DOI 10.1111/soru.12089.
CAPELLO, R., (2007). Regional economics. Oxon: Routledge. ISBN 978-0415-39521-2.[3]
COLEMAN, J., (1988). Social Capital in the Creation of Human Capital. American Journal of Sociology,[4]
vol. 94, no. 1, pp. 95–120.
FALKOWSKI, J., (2013). Political accountability and governance in rural areas: Some evidence from the[5]
Pilot Programme LEADER in Poland. Journal of rural studies, 32, pp. 70-79. ISSN 0743-0167
FALUDI, A., (2006). From European Spatial Development to Territorial Cohesion Policy. Regional[6]
Studies, vol. 40, no. 6, pp. 667-678. ISSN 0034-3404. DOI 10.1080/00343400600868937.
PĚLUCHA, M., (2015). Teorie a realita podpory územní soudržnosti v politice rozvoje venkova EU v ČR[7]
ve střednědobém horizontu let 2004-2013. (Habilitační práce). Praha: NF VŠE.
GROSPIČ, J., LOUDA, T.,VOSTRÁ, L., (2007). Územní samospráva v České republice a Evropě: In:[8]
sborník příspěvků z mezinárodní konference "Územní samospráva v České republice a v Evropě - její
problémy a perspektivy v XXI. století": Třešť. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk. ISBN 978-
80-7380-028-4.
HENDRYCH, D., (2014). Správní věda: teorie veřejné správy. 4. vyd. Praha: Wolters Kluwer. ISBN 978-[9]
80-7478-561-0.
MACHÁČEK, J., (2011). Koncept místního rozvoje, In: Wokoun, R., Mates, P., Kadeřábková, J. et al.,[10]
Základy regionálních věd a veřejné správy. Plzeň: Aleš Čeněk, pp. 474. ISBN 978-80-7380-304-9.
PUTNAM, R. D., (1995). Bowling Alone: America's Declining Social Capital. Journal of Democracy, vol[11]
6, no. 1, pp. 65 – 78. ISSN 1045-5736. DOI 10.1353/jod.1995.0002.
WOODS, M., (2011). Rural. Routledge: Taylor&Francis Book. ISBN 978-0-415-44240-4.[12]
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
833
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-109
ČINNOSŤ MIESTNEJ AKČNEJ SKUPINY VRŠATEC
V KONTEXTE AKTIVÍT CEZHRANIČNEJ SPOLUPRÁCE
OPERATION OF LOCAL ACTION GROUP VRŠATEC IN CONTEXT OF
CROSS-BORDER COOPERATION
MICHAL HLADKÝ
EVA RAJČÁKOVÁ
Katedra reg. geografie, ochrany a plánovania krajiny
Prírodovedecká fakulta
Univerzita Komenského v Bratislave
Depart. of Reg. Geography, Planning and Environ.
Faculty of Natural Sciences
Comenius University in Bratislava
Mlynská dolina, Ilkovičova 6, 842 15 Bratislava, Slovakia
E-mail: hladky11@uniba.sk, rajcakova@fns.uniba.sk
Anotácia
Štátne hranice plnili v minulosti väčšinou funkciu bariér, oddeľujúcich od seba susediace krajiny. Po
druhej svetovej vojne sa v Európe do popredia dostáva funkcia hranice ako mostu, spájajúceho
pohraničné regióny voľným pohybom osôb, tovarov, služieb a kapitálu. Prvé euroregióny sa
sformovali koncom 50. rokov 20. storočia na území Nemecka, Holandska a Belgicka. Na Slovensku aj
v Českej republike začali vznikať cezhraničné združenia až počas 90. rokov a mali za cieľ
koordinovaný postup aktérov v čerpaní prostriedkov z európskych zdrojov v rámci schémy LEADER a
programov cezhraničnej spolupráce, zameraných na podporu projektov určených na posilnenie
regionálnych tradícií, kultúrnej identity územia atď. Cieľom príspevku je analyzovať aktivity miestnej
akčnej skupiny (ďalej „MAS“) Vršatec a jej členských obcí v rámci cezhraničnej spolupráce
s partnerskými inštitúciami v Českej republike a s využitím metódy dotazníkového prieskumu
zhodnotiť rozvojové perspektívy MAS Vršatec v oblasti turizmu vzhľadom na jej cezhraničné väzby.
Skúmaný región má potenciál pre rozvoj cezhraničnej spolupráce vo viacerých oblastiach (podpora
miestnej kultúry, cestovný ruch a pod.).
Kľúčové slová
cezhraničná spolupráca, Miestna akčná skupina Vršatec, LEADER
Annotation
In the past, state borders performed as barriers separating neighbouring countries. After World War
II, in Europe, there has been an increase in role of border as a bridge connecting border regions with
free movement of persons, goods, services and capital. The very first euroregions were formed in the
area of Germany, the Netherlands and Belgium at the end of the 1950s. Cross-border organisations in
Slovakia and the Czech Republic started to be established only in the 1990s with the aim to coordinate
activities of project stakeholders in disbursement of European funds within the LEADER scheme and
Programs of cross-border cooperation focused on strengthening of regional traditions, cultural
identity of territory etc. The main objective of this article is to analyse activities of Local Action
Group Vršatec („LAG”) and its member municipalities in the context of cross-border cooperation
with partner associations in the Czech Republic and to outline perspectives of LAG Vršatec in sphere
of tourism considering cross-border ties of LAG (based on results of survey questionnaire). The
studied region has potential to develop cross-border cooperation in several areas in the future like
support of local culture or tourism.
Key words
cross-border cooperation, Local Action Group Vršatec, LEADER
JEL classification: R58
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
834
1. Úvod
Teoretické koncepty hranice a pohraničného regiónu rozpracoval Halás (2005). Definovanie
základných termínov vo vzťahu k euroregionálnej spolupráci ponúka na príklade Euroregiónu BíléBiele
Karpaty publikácia Vademecum cezhraničnej spolupráce na Slovensku z roku 2010. Medzi
autorov, ktorí vo svojom výskume analyzovali vývoj cezhraničnej a euroregionálnej spolupráce
v rámci Slovenska patrí Falťan (2004) a Slavík (2004). Viacerí autori hodnotili vo svojich dielach
kvalitu cezhraničnej spolupráce v slovensko-maďarskom pohraničí (Hakszer, 2013, Képešová,
Spišiak, 2008). Vybrané aspekty cezhraničnej spolupráce v Českej republike vo vzťahu k partnerským
subjektom okolitých krajín v minulom programovom období 2007-2013 analyzovali Nevěděl,
Kudláčková (2016), Nevěděl, Mynaříková (2015) a i. Základným legislatívnym dokumentom
cezhraničnej a euroregionálnej spolupráce je Európsky rámcový dohovor o cezhraničnej spolupráci
medzi územnými celkami alebo orgánmi z roku 2000. Významom a úlohou Miestnych akčných
skupín v kontexte integrovaného rozvoja vidieka sa zaoberali viacerí autori (Charvát, 2016,
Nunvarova, 2014, Osmane, 2016).
Vzhľadom na tematické zameranie nášho príspevku predkladáme na tomto mieste stručnú
charakteristiku finančného nástroja LEADER ako aj problematiky MAS. Na Slovensku sa nástroj
LEADER začal implementovať v programovom období 2007-2013 v rámci prioritnej osi 4 Programu
rozvoja vidieka SR 2007-2013 (finančne zabezpečovanom z Európskeho poľnohospodárskeho fondu
pre rozvoj vidieka), kedy v roku 2008 bol 15 združeniam po slnení stanovených podmienok udelený
štatút MAS a prvé projekty boli prostredníctvom MAS realizované v roku 2010. Opatrenia schémy
LEADER boli zamerané na zlepšenie kvality života v rurálnych oblastiach, sociálno-ekonomických
podmienok vidieckeho obyvateľstva, ako aj na podporu spolupráce a výmenu skúseností medzi
partnerskými domácimi resp. cezhraničnými združeniami. V programovom období 2014-2020 nástroj
LEADER z hľadiska zámerov opatrení logicky nadväzoval na predchádzajúcu etapu. Nevyhnutnou
podmienkou pre získanie nenávratného finančného príspevku (z toho 95 % z eurofondov a 5 % zo
štátneho rozpočtu) je vypracovanie a platnosť Integrovanej stratégie rozvoja územia s
identifikovanými problémovými oblasťami a spôsobmi ich riešenia, základnou víziou rozvoja a
definovanými strategickými a špecifickými cieľmi podľa jednotlivých rozvojových oblastí.
Pojem miestna akčná skupina označuje partnerstvo zložené z predstaviteľov miestnej samosprávy,
podnikateľského sektora a neziskových organizácií. Zákon č. 83/1990 Zb. o združovaní občanov
definuje MAS ako „verejno-súkromné partnerstvá, v ktorých majú svoje zastúpenie miestne komunity,
podnikatelia, verejná správa, poľnohospodárske a lesnícke subjekty, mladí ľudia, ženy a iní aktéri na
miestnej úrovni. Podmienkou je, aby zástupcovia súkromného sektora (vrátane mimovládnych
organizácií) tvorili minimálne 50% partnerstva“.
Územie podporované v rámci programu LEADER musí mať zriadenú MAS ako verejno-súkromné
partnerstvo, spĺňať minimálnu hranicu 10 000 a maximálnu 150 000 obyvateľov, hustota obyvateľstva
celého územia MAS nesmie byť vyššia ako 150 obyv./km2
, minimálny počet obcí tvoriacich MAS je
7, ďalej z podpory sú vylúčené obce s počtom obyvateľov nad 20 000 (napr. väčšie mestá a ich
mestské časti) a krajské mestá s výnimkou ich prímestských častí do 5 000 obyvateľov (Program
rozvoja vidieka SR, 2014).
2. Cieľ a metódy
Cieľom príspevku je okrem bazálnej geografickej charakteristiky MAS Vršatec analyzovať
cezhraničné aktivity miestnych samospráv (členov MAS) a spoluprácu so subjektmi v Českej
republike pri realizovaní spoločných projektov počas programového obdobia 2007-2013 (2015), a to
jednak v rámci cezhraničnej (kde aktéri sú lokalizovaní v prihraničnom regióne pozdĺž štátnej hranice
s Českou republikou) ako aj partnerskej (kde aktéri netvoria geograficky kompaktné územie)
spolupráce a načrtnúť perspektívy ďalšieho vývoja.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
835
Zdrojmi informácií o geografickej charakteristike záujmového územia sú dáta Štatistického úradu SR
(DATAcube 2016) a údaje o činnosti MAS Vršatec sú z oficiálnych dokumentov z kancelárie MAS
Vršatec (2014), webového portálu združenia (MAS Vršatec, 2015) ako aj z internetových stránok
partnerských orgánov verejnej správy (Trenčiansky samosprávny kraj, 2016) a mikroregionálnych
združení v Českej republike (MAS Vodňanská ryba, 2013, MAS Vodňanská ryba, 2017)
a z výsledkov štruktúrovaných rozhovorov so starostami členských obcí. Pri formulovaní záverov a
perspektív rozvoja MAS Vršatec v kontexte cezhraničnej spolupráce boli použité aj poznatky z
obsahovo širšie koncipovaného dotazníkového prieskumu, realizovaného na území členských obcí
MAS Vršatec v mesiacoch november 2015 – február 2016 na vzorke 345 respondentov, ktorých výber
proporčne zodpovedal počtu a štruktúre obyvateľov jednotlivých členských obcí MAS.
3. Cezhraničná spolupráca MAS Vršatec
Územie MAS Vršatec pozostáva z 21 členských obcí na území okresov Ilava (Bohunice, Bolešov,
Borčice, Červený Kameň, Dulov, Kameničany, Krivoklát, Mikušovce, Pruské, Sedmerovec, Slavnica,
Tuchyňa a Vršatské Podhradie) a Trenčín (Dolná Súča, Horná Súča, Horné Srnie, Hrabovka,
Nemšová, Skalka nad Váhom a Zamarovce) (obr. 1). Jedná sa o dominantne rurálny región (19
vidieckych obcí a 2 mestá Nemšová a Ilava) na pravom brehu toku Váhu a v podhorskej oblasti
Bielych Karpát, ktorý je svojou rozlohou 316,20 km2
a počtom 34 521 obyvateľov porovnateľný s
menšími okresmi a hustotou obyvateľstva 109,17 obyv./ km2
(k 31.12.2015, ŠÚ SR) sa približuje
celoslovenskému priemeru. Región má výhodnú komunikačnú polohu na multimodálnom dopravnom
koridore č. V a dostupnosť k hlavným pólom rozvoja, priemyselným a sídelným centrám (Bratislava
129 km, Žilina 58 km a i.) Slovenska a okolitých krajín (Brno 129 km, Zlín 52 km a i.). Sledované
územie disponuje potenciálom pre turizmus, na základe čoho boli MAS-kou realizované viaceré
projekty, ktoré mali prispieť k rozvoju vybraných foriem cestovného ruchu (pešej turistiky,
agroturistiky, sezónneho a poznávacieho turizmu).
Obr. 1: Poloha MAS Vršatec
Zdroj: vlastné spracovanie podľa Výročnej správy MAS Vršatec (2014)
MAS Vršatec v programovom období 2007-2013 (2015) realizovala projekty medzinárodnej
spolupráce LEADER v rámci prioritnej osi 4, opatrenia 4.2 Programu rozvoja vidieka 2007-2013
(Vykonávanie projektov spolupráce – MAS Vršatec, 2015), ktoré boli finančne podporované
z prostriedkov Európskeho poľnohospodárskeho fondu pre rozvoj vidieka. Koordinovaným postupom,
spolu s partnerskými MAS v Českej republike (MAS Vodňanská ryba, Rozkvět zahrady jižních Čech,
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
836
MAS Strakonicko, MAS Česká Kanada, Blanský les-Netolicko) bol realizovaný projekt „Zvyky
a tradície na oboch stranách hranice“, zameraný na posilnenie miestnych tradícií, kultúrnych spolkov,
folkloristiky a remesiel s cieľom ochrany spoločného kultúrneho bohatstva, uchovaním a rozvíjaním
slovenských a českých ľudových tradícií a slávností (masvrsatec.sk, 2017-03-10). Výstupmi projektu
boli viaceré podujatia a aktivity (cyklus prednášok, seminárov a workshopov Dedina a jej tradície,
Remeselné dielne pre všetky generácie, Remeslo má zlaté dno - dni remesiel spojené s konaním
jarmoku, prehliadky krojov a ochotníckych divadiel, publikovanie štúdie o tradičných remeslách
a krojoch a i. (masvrsatec.sk, 2017-03-10) s celkovým rozpočtom cca. 250 tis. €, pričom dotácia pre
MAS Vršatec tvorila podiel 19,4 %.
Pomerne intenzívne vzťahy udržuje MAS Vršatec s partnerským združením MAS Vodňanská ryba
v Juhočeskom kraji (polohovo spadá do okresov Strakonice a Písek), v spolupráci s ktorým bol
v rokoch 2012-2013 realizovaný projekt Ochrana spoločného kultúrneho bohatstva a výmena
skúseností MAS Vršatec a MAS Vodňanská ryba so schváleným príspevkom cca 70 tis. € .Projekt bol
zameraný na podporu cestovného ruchu prostredníctvom osadenia informačných tabúľ o MAS
v centrálnej časti obce a vytvorenia interaktívneho webového portálu s prezentáciou cyklotrás
a významných objektov z hľadiska turizmu a rekreácie (www.turista.masvrsatec.sk) s cieľom
posilnenia vzájomnej spolupráce v oblasti cestovného ruchu. Medzi oboma MAS-kami sa
uskutočňuje intenzívna výmena skúseností v oblasti zavádzania regionálnych produktov (na území
MAS Vodňanská ryba funguje od roku 2010 certifikovaná regionálna značka Prácheňsko),
poľovníctva a rybolovu (previazanosť na charakter krajiny južných Čiech s početnými rybníkmi).
V roku 2015 sa v spolupráci MAS Vršatec s 3 MAS-kami (Šumperský venkov, Horní Pomoraví,
Královská stezka) úspešne implementoval na opačnej strane hranice ďalší projekt cezhraničnej
spolupráce Národné rozprávky a povesti – poklady národnej identity a tradícií“, ktorý bol zacielený na
prezentáciu divadelných predstavení miestnych súborov, usporiadanie mediálneho workshopu a
vytvorenie regionálnej internetovej televízie.
Obce v slovensko-českom pohraniční implementovali celý rad spoločných projektov z viacerých
oprávnených programových schém. Išlo napríklad o projekty Cestou Hugolína Gavloviča, v rámci
ktorého sa z prostriedkov Európskeho fondu regionálneho rozvoja v rámci Programu cezhraničnej
spolupráce SR-ČR 2007-2013 realizovala výstavba cyklotrasy, náučného chodníka s umiestnením
informačných tabúľ na trase Pruské – Tuchyňa – Mikušovce – Červený Kameň – Nedašova Lehota
(ČR) – Valašské Klobouky (ČR) a Valašské Klobouky (ČR) – Nemšová, ďalej sa zrekonštruoval
úsek cestnej komunikácie Nedašova Lhota – Červený Kameň. V súčasnom programovom období
2014-2020 Trenčiansky a Zlínsky kraj v spolupráci s jednotlivými obcami pripravujú nové projekty
spolupráce (Interreg V-A) ako sú dobudovanie cyklotrasy BEVLAVA (skratka označujúca rieky
Bečva, Vlára, Váh) v úseku Nemšová – Skalka nad Váhom – Zamarovce – Trenčín, prepojenie
významných kultúrnych pamiatok, hradov Brumov a Trenčín, a náučného chodníka Cyrilo-metodská
cesta ako aj projekt zameraný na podporu deinštitucionalizáciu a sieťovanie sociálnych služieb
(Trenčiansky samosprávny kraj, 2016).
4. Perspektívy rozvoja MAS Vršatec v oblasti turizmu
Cezhraničná spolupráca a výmena skúseností s partnerskými združeniami by sa podľa respondentov
dotazníkového prieskumu mala v ďalšom období zameriavať na farmárstvo (26,7 %), remeslá
(23,2 %), miestnu kultúru a tradície (21,7 %), cyklodopravu (20,0 %) a turizmus (8,4 %. Významnou
oblasťou cezhraničnej spolupráce MAS Vršatec sú aktivity zamerané na využívanie potenciálu územia
z hľadiska návštevnosti. V ďalšom texte sa pokúsime na základe výsledkov dotazníkového prieskumu
načrtnúť perspektívy rozvoja MAS Vršatec v oblasti turizmu.
Najatraktívnejšou lokalitou pre turistov na území MAS Vršatec sú podľa názoru respondentov (obr. 2)
Vršatské bradlá spolu so zrúcaninou hradu Vršatec (15,4 % odpovedí), ďalej krypta rodiny
Zamarovských na cintoríne v Zamarovciach (13,3 %), kaštieľ v Bohuniciach s prenosnou expozíciou
voskových figurín (13,0 %) a približne 10 % respondentov považuje za najzaujímavejší objekt
pútnické miesto na Skalke (11,3 %). Najvhodnejšími lokalitami pre dovolenkové aktivity na území
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
837
MAS Vršatec sú podľa názoru respondentov letisko Slavnica (21,2 %), Gazdovstvo Uhliská
v Nemšovej-Trenčianskej Závade (17,1 %), prírodná vodná nádrž pri chate Gilianka v Bolešove
s možnosťami agroturistiky (14,8 %) a viac ako 10 % odpovedí dosiahlo aj letné kúpalisko
v Nemšovej (14,2 %; obr. 3). Väčšina respondentov je toho názoru, že v rámci cezhraničnej
spolupráce zameranej na posilnenie pozície turizmu by sa MAS Vršatec mala primárne zamerať na
skvalitnenie cestnej infraštruktúry (20,6 %), rozšírenie kvalitných ubytovacích kapacít (18,8 %),
vytváranie podnikateľských sietí a klastrov, (17,4 %) a na propagáciu územia v externom prostredí
(14,5 %; obr. 4).
Obr. 2: Štruktúra odpovedí respondentov na otázku: „Aká je podľa Vášho názoru najatraktívnejšia
lokalita na území MAS Vršatec pre návštevníkov regiónu
Zdroj: vlastný výskum, 2016
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
838
Obr. 3: Štruktúra odpovedí respondentov na otázku: „Aké je podľa Vás najlepšie miesto pre
dovolenkové aktivity na území MAS Vršatec pre návštevníkov regiónu?“
Zdroj: vlastný výskum, 2016
Obr. 4: Štruktúra odpovedí respondentov na otázku: „Na ktorú aktivitu by mal byť podľa Vás
kladený dôraz v rámci cezhraničnej spolupráce MAS Vršatec pre posilnenie pozície turizmu
v regióne?“
Zdroj: vlastný výskum, 2016
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
839
Záver
Cezhraničná spolupráca má v regióne Stredného Považia silnú tradíciu. MAS Vršatec, resp. jej
členské obce realizovali v období 2007-2013 (2015) v spolupráci s partnermi z Českej republiky
viaceré projekty zamerané na podporu miestnych tradícií a kultúry a remesiel, ďalej spoluprácu pri
príprave a výstavbe nových cyklotrás (BEVLAVA) ako aj na výmenu skúseností z procesu
implementácie regionálnej značky. na príklade regiónu južných Čiech. Prehĺbenie intenzívnych
cezhraničných väzieb možno očakávať aj v budúcnosti, či už zo strany samosprávnych krajov, obcí,
MAS Vršatec a jej partnerských MAS-iek, čo však bude do značnej miery ovplyvnené rozhodnutím
o (ne-)začlenení MAS-iek do územia oprávneného čerpať nenávratné finančné príspevky z nástroja
LEADER v ďalšom programovom období.
Literatúra
EURÓPSKY RÁMCOVÝ DOHOVOR O CEZHRANIČNEJ SPOLUPRÁCI MEDZI ÚZEMNÝMI[1]
CELKAMI ALEBO ORGÁNMI, (2000). Európsky rámcový dohovor o cezhraničnej spolupráci medzi
územnými celkami alebo orgánmi. Dodatkový protokol. Protokol č. 2. Bratislava: Informačné
a dokumentačné stredisko o Rade Európy. ISBN 80-967674-3-7.
FALŤAN, Ľ, (2004). Prihraničné regióny a euroregionálna spolupráca. In Falťan, Ľ. (ed.). Regionálny[2]
rozvoj Slovenska v európskych integračných kontextoch (regióny, prihraničné regióny, euroregióny).
Bratislava: Interlingua, pp. 8-12. ISBN 80-85544-37-7.
HAKSZER, R, (2013). Cross-border co-operation projects in the Hungarian Slovak border area. Acta[3]
Universitatis Palackianae Olomucensis, vol. 44, no. 2, pp. 93-109. ISSN 1212-2157.
HALÁS, M., (2005). Cezhraničné väzby, cezhraničná spolupráca: na príklade slovensko-českého[4]
pohraničia s dôrazom na jeho slovenskú časť. Bratislava: Univerzita Komenského. ISBN 80-223-2054-4.
CHARVÁT, T., (2016). Moderné formy rozvoja mikroregiónu – prípadová štúdia územia MAS Vršatec.[5]
[Dizertačná práca]. Bratislava: Univerzita Komenského.
KÉPEŠOVÁ, J., SPIŠIAK, P., (2008). Rozvoj prihraničného regiónu Veľký Krtíš. Geographia[6]
Cassoviensis, vol. 2, no. 1, pp. 64-68. ISSN 2454-0005.
MIESTNA AKČNÁ SKUPINA VRŠATEC, (2014). Výročná správa MAS Vršatec.[7]
MIESTNA AKČNÁ SKUPINA VRŠATEC, (2015). Projekty spolupráce. [online]. [cit. 2017-03-20].[8]
Dostupné z http://www.masvrsatec.sk/projekty/projekty-spoluprace/.
MÍSTNÍ AKČNÍ SKUPINA VODŇANSKÁ RYBA, (2013). Projekty spolupráce. [online]. [cit. 2017-03-[9]
20]. Dostupné z http://www.vodnanskaryba.eu/mas/projekty-spoluprace.
MÍSTNÍ AKČNÍ SKUPINA VODŇANSKÁ RYBA, (2017). Mapa území MAS. [online]. [cit. 2017-03-20].[10]
Dostupné z http://www.vodnanskaryba.eu/mas/mapa-uzemi-mas .
NEVĚDĚL, L., KUDLÁČKOVÁ, E. (2016). Hodnocení přeshraniční spolupráce ČR – Slovensko 2007-[11]
2013. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova
univerzita, pp. 306-313. ISBN 978–80–210–8273-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-17.
NEVĚDĚL, L., MYNAŘÍKOVÁ, A., (2015). Hodnocení přeshraniční spolupráce ČR – Rakousko 2007-[12]
2013. In XVIII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova
univerzita, pp. 306-313. ISBN 978–80–210–7861–1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-7861-2015-41.
NUNVAROVA, S. (2014), Local action groups – entities of rural development. In Proceedings of[13]
International PhD Students Conference. Brno: Mendelova univerzita, pp. 361-366. ISBN 978-80-7509-
174-1.
OSMANE, S, (2016). European Integration and Rural Development: Actors, Institutions and Power. Rural[14]
Sociology, vol. 81, no. 1, pp. 137-139. ISBN 978-1-4094-6854-7. DOI 10.1111/ruso.12102.
PROGRAM ROZVOJA VIDIEKA SR, (2014). Program rozvoja vidieka SR 2014 – 2020. [online]. [cit.[15]
2017-03-20]. Dostupné: http://www.zpd.sk/na-stiahnutie/prv-2014-20-1/98-program-rozvoja-vidieka-sr-
2014-2020.
SLAVÍK, V, (2004). Cezhraničná spolupráca, euroregióny v SR a výskum ich doterajších aktivít. In Falťan,[16]
Ľ. (ed.). Regionálny rozvoj Slovenska v európskych integračných kontextoch (regióny, prihraničné regióny,
euroregióny). Bratislava: Interlingua, pp. 91-108. ISBN 80-85544-37-7.
ŠTATISTICKÝ ÚRAD SLOVENSKEJ REPUBLIKY, (2016). Databáza DATACUBE, demografia[17]
a sociálne štatistiky. [online]. [cit. 2017-03-20]. Dostupné:
http://datacube.statistics.sk/TM1WebSK/TM1WebLogin.aspx.
TRENČIANSKY SAMOSPRÁVNY KRAJ, (2016). Pracovné stretnutie hejtmana Zlínskeho kraja[18]
a župana Trenčianskeho kraja bolo nielen o spoločných projektoch. Tlačová správa 17. apríl 2016. [online].
[cit. 2017-03-20]. Dostupné: https://www.tsk.sk/aktualne-spravy/tlacove-spravy/2016/pracovne-stretnutie-
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
840
hejtmana-zlinskeho-kraja-a-zupana-trencianskeho-kraja-bolo-nielen-o-spolocnych-
projektoch.html?page_id=299634.
VADEMECUM CEZHRANIČNEJ SPOLUPRÁCE NA SLOVENSKU, (2010). Vademecum cezhraničnej[19]
spolupráce na Slovensku: praktický sprievodca pre každého, kto sa zaoberá cezhraničnou spoluprácou.
Trenčín: Región Biele Karpaty. ISBN 978-80-8940-700-2.
ZÁKON O ZDRUŽOVANÍ OBČANOV, (1990). Zákon č. 83/1990 Zb. v znení neskorších predpisov.[20]
Príspevok bol spracovaný v rámci grantu VEGA č. 1/0540/16 Sociálne, ekonomické
a environmentálne determinanty rozvoja a transformácie regiónov: regionálnogeografický prístup
(zodpovedný riešiteľ: Prof. RNDr. Viliam Lauko, CSc.).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
841
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-110
BUDOUCNOST ČESKÝCH OBCÍ MEZI SLUČOVÁNÍM
A MEZIOBECNÍ SPOLUPRÁCÍ?
THE FUTURE OF CZECH MUNICIPALITIES BETWEEN
AMALGAMATION AND INTER-MUNICIPAL COOPERATION?
JIŘÍ JEŽEK
Katedra geografie
Fakulta ekonomická
Západočeská univerzita v Plzni
Department of Geography
Faculty of Economics
University of West Bohemia in Pilsen
Univerzitní 22, 306 14 Plzeň, Czech Republic
E-mail: jezekji@kge.zcu.cz
Anotace
Česká republika patří vedle Francie, Itálie a Slovenska k zemím s nejvíce roztříštěnou obecní
strukturou. Cílem tohoto příspěvku je analýza postojů představitelů českých obcí ke dvěma ideálním
formám konsolidace této struktury: slučování obcí a meziobecní spolupráci. Vychází z výsledků
dotazníkového šetření, které probíhalo v létě 2015, jehož se zúčastnilo 573 obcí a měst. Výzkum
ukázal, že představitelé českých obcí výrazně preferují meziobecní spolupráci. V případě slučování
obcí se obávají především ztráty identity slučovaných obcí. Jak ukazují zahraniční zkušenosti, tak
k podpoře meziobecní spolupráce je zapotřebí přistupovat koncepčně (modelově), s ohledem na její
cíle a úkoly, způsob financování, územní dosah a organizačně-právní struktury. Více jak 54 % obcí
hodnotí dosavadní vládní podporu za nedostačující a postrádá speciální národní nebo krajské
podpůrné programy. Svobodný výběr partnerů a dobrovolná účast na spolupráci jsou považovány za
klíčové faktory úspěšnosti meziobecní spolupráce. Přestože zvláště malé obce jsou na zmínky o
slučování obcí velmi citlivé, neměli bychom na diskusi o výhodách a nevýhodách slučování obcí do
budoucnosti rezignovat.
Klíčová slova
obecní struktura, konsolidace, slučování obcí, meziobecní spolupráce, Česká republika
Annotation
Alongside France, Italy and Slovakia the Czech Republic belongs to the countries with the most
fragmented municipal structure. The aim of this paper is to analyze the attitudes of representatives of
the Czech municipalities to two ideal forms of consolidation of the structure: amalgamation of the
municipalities and inter-municipal cooperation. It is based on the survey results, which took place in
the summer of 2015, which was attended by 573 municipalities and towns. The research has shown
that the representatives of the Czech municipalities significantly prefer inter-municipal cooperation.
In the case of amalgamation of the municipalities they are primarily afraid of loss of identity of the
merging municipalities. As shown by foreign experience, to encourage inter-municipal cooperation it
is necessary to access conceptually (model), with respect to its objectives and tasks, financing method,
the territorial reach and organizational and legal structures. More than 54% of the municipalities
assess existing government support as insufficient and they lack a specific national or regional
support programs. Free choice of partners and voluntary participation in the cooperation are
considered key factors of a successful inter-municipal cooperation. Although particularly the small
municipalities are very sensitive to the mention of merging municipalities, we would not have to
resign to debate the pros and cons of merging the municipalities into the future.
Key words
municipal structure, consolidation, amalgamation, inter-municipal cooperation, Czech Republic
JEL classification: R58
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
842
Úvod
Finanční problémy obcí, rostoucí komplexita komunálních úkolů a rostoucí požadavky na kvalitu a
efektivitu veřejných služeb, to jsou faktory, které v posledních letech vedly v mnoha zemích ke
slučování obcí nebo k posílení meziobecní spolupráce (Alber, Zwilling, 2014; Nižňanský a kol., 2009;
Hulst, van Montford, 2007 a jiní). Otázka fragmentované obecní struktury přitom není novým
problémem. V evropském kontextu začínají mít malé obce problémy s poskytováním veřejných služeb
již v 60. letech 20. století. Změny územně-správních struktur, zvláště na lokální úrovni, se od té doby
s větší či menší naléhavostí ukazují jako nezbytnost. Od administrativních reforem se očekává, že
odstraní územní disparity mezi plátci a uživateli veřejných služeb, posílí demokratické principy
vládnutí a v neposlední řadě zvýší akceschopnost obcí v podmínkách globální konkurence. Obce si
totiž v současné době stále více konkurují a „bojují“ mezi sebou o rezidenty, kvalifikované pracovní
síly, investory, turisty apod. Změnou administrativních struktur většinou rozumíme slučování územně
správních jednotek (hlavně obcí) nebo posilování spolupráce územně-správních celků (obcí mezi
sebou navzájem, v rámci městských regionů, aglomerací či metropolitních regionů). (Biwald, Hack,
Wirth, 2006; Ferlaino, Molinari, 2009; Baldersheim, Rose, 2010; Gödl, 2013).
Snahy o konsolidaci obecní struktury nejsou ničím neznámým ani v ČR. Již v 70. a 80. letech
minulého století, přestože jsme byli od ostatní Evropy odděleni železnou oponou, probíhalo slučování
obcí i u nás. Komunistický režim, podobně jako západoevropské vlády, považoval fragmentovanou
municipální strukturu za ekonomicky neefektivní, a snažil se dosáhnout direktivně slučování obcí. Na
rozdíl od západních zemí, jejichž vlády se snažily slučování obcí dosáhnout pomocí společenského
konsensu, nebyly v bývalých socialistických zemích úvahy o společenských dopadech tohoto procesu,
zvláště o ztrátě místní identity, brány v úvahu. Takže většina obcí, které se v 70. a 80. letech násilně
sloučily, se počátkem 90. let zase osamostatnila. Až v roce 2005 přišlo v Ministerstvo vnitra
s myšlenkou vytváření společenství obcí, podle francouzského vzoru, která však nezískala politickou
podporu. V posledních letech diskusi na toto téma vyvolal zvláště projektu Svazu měst a obcí ČR
„Obce sobě“, který se snaží prosadit vznik dobrovolných sdružení obcí v rámci správních obvodů obcí
s rozšířenou působností. Česká republika, společně s Francií, Itálií a Slovenskem patří k zemím
s nejvíce roztříštěnou obecní strukturou, jejíž řešení se stává stále naléhavější (Bernard, Kostelecký,
Illner, Vobecká, 2011; Dušek, 2010; Jetmar a kol., 2015; Ježek, Malast, Kopecký, Kaňka 2016;
Vajdová, Čermák, Illner, 2006).
1. Cíl a metodika
Cílem příspěvku je analýza postojů představitelů českých obcí ke slučování a k meziobecní spolupráci
a jejich diskuse na pozadí dosavadních poznatků a v kontextu hledání principů a nástrojů vládní
politiky konsolidace územně-správních struktur. Článek staví na výsledcích dotazníkového šetření
představitelů obcí a měst v ČR, který probíhal v červenci a srpnu 2015 v rámci řešení projektu
Technologické agentury ČR ev. č. TD020323 „Strategické plánování obcí, měst a regionů: výzvy,
problémy, možnosti řešení“, jehož nositelem byla Západočeská univerzita v Plzni. Cílem výzkumného
projektu byla identifikace problémů strategického plánování obcí, měst a regionů v České republice a
návrh řešení, jak plánovat na nadmístní úrovni (Slach, Ježek, 2015).
Empirický výzkum probíhal on-line formou. Prostřednictvím e-mailu byly o spolupráci požádány
všechny obce a města v České republice (6253). V případě měst byl příslušný mail zaslán adresně
starostovi, tajemníkovi a také vedoucím odborů rozvoje města nebo územního plánování. Dotazník
kompletně vyplnilo 573 respondentů (za každou obec vždy jeden dotazník). Návratnost dotazníků
činila 9,16 %. Respondenty byli starostové nebo místostarostové obcí a měst (49,2 %), vedoucí
pracovníci veřejné správy (34,4 %) nebo referenti (odborní pracovníci – 13,4 %). Výsledná struktura
respondentů řádově odpovídá poměrnému zastoupení jednotlivých velikostních kategorií obcí a měst
s tím, že návratnost dotazníků byla zvláště v případě měst nad 10 000 obyvatel vyšší, než odpovídá
průměru. Jejich podstatně menší podíl na celkovém počtu vyplněných dotazníků celkové výsledky
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
843
výzkumu příliš neovlivňuje (tab. 1). Výzkum probíhal na celém území ČR, přičemž počet vyplněných
dotazníků řádově odpovídá počtu obcí v jednotlivých krajích (tab. 2).
Tab. 1: Struktura vyplněných dotazníků podle velikostních kategorií obcí a podle krajů ČR
velikostní
kategorie obcí
počet
obcí
počet
dotázaných
obcí
v %
do 199 1 448 91 6,28
200-999 3 371 291 8,63
1000-1999 747 75 10,04
2000-4999 415 45 10,84
5000-9999 141 19 13,48
10000-19999 69 19 27,53
20000-49999 43 17 39,54
50000 a více 19 16 84,21
ČR celkem 6 253 573 9,16
počet
obcí
počet
vyplněných
dotazníků
v %
Hlavní město Praha 1 1 100,0
Středočeský kraj 1 145 101 8,82
Jihočeský kraj 623 64 10,27
Plzeňský kraj 501 55 10,98
Karlovarský kraj 132 17 12,88
Ústecký kraj 354 31 8,76
Liberecký kraj 215 18 8,37
Královéhradecký
kraj
448 40 8,93
Pardubický kraj 451 38 8,43
Kraj Vysočina 704 63 8,95
Jihomoravský kraj 673 55 8,17
Olomoucký kraj 399 33 8,27
Zlínský kraj 307 28 9,12
Moravskoslezský
kraj
300 29 9,67
ČR celkem 6 253 573 9,16
Zdroj: ČSÚ (2015)
2. Shrnutí dosavadních poznatků
Otázka slučování obcí a meziobecní spolupráce je dnes předmětem vědecké i politické diskuse snad
ve všech vyspělých zemích. Většina nám známých výzkumných výsledků má národní rámec. Souhrn
zkušeností vybraných evropských zemí, zpracovaný formou případových studií, přinášíme v publikaci
Ježek, Malast, Kopecký, Kaňka (2016) „Spolupráce obcí a měst. České a evropské přístupy ke
slučování obcí a meziobecní spolupráci“, v níž lze nalézt také odkazy na příslušné literární zdroje.
Výsledky mezinárodních komparativních výzkumů ukazují, že počet faktorů, ovlivňujících úspěšnost
slučování obcí a meziobecní spolupráci je natolik velký a zkušenosti jednotlivých zemí natolik odlišné
(odraz odlišných kulturních, resp. institucionálně-správních tradic jednotlivých zemí), že jejich
zobecnění je velmi obtížné (Swianiewicz, 2010; Ježek, 2015; Zimmermann, Höflehner, Rindlisbacher,
2016). Při posuzování výhod a nevýhod, resp. přínosů a ztrát slučování obcí a meziobecní spolupráce,
jako dvou způsobů konsolidace obecní struktury, se většinou berou v úvahu taková kritéria, jako
efektivnost fungování veřejné správy, demokratičnost rozhodování, finanční aspekty anebo výhody či
nevýhody pro samotné obce a pro stát jako celek. V literatuře nalezneme také snahy o jejich
typologizaci, které jsou většinou kritizovány, neboť jsou často schématické a dostatečně nezohledňují
podstatné odlišnosti. Zvláště zobecňování zkušeností s meziobecní spoluprací je velmi obtížné, neboť
může mít různý rozsah, délku trvání a intenzitu (od jednoúčelových a krátkodobých forem až
k víceúčelovým a dlouhodobým formám), různou právní formu (od neformální spolupráce, bez právní
formy, až po velmi komplikované právně-organizační struktury) či různé oblasti působení (od zajištění
technické infrastruktury jako je zásobování vodou, odkanalizování nebo nakládání s odpady, přes
školství, kulturu a sportu až po sociální služby, zdravotní péči, veřejnou dopravu, společné plánování
nebo administrativní činnosti). Podrobně se zmiňovaným argumentům pro a proti slučování obcí a
meziobecní spolupráci věnujeme v publikaci Ježek, Kopecký, Malast, Kaňka (2016).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
844
3. Mezi slučováním obcí a intenzívnější meziobecní spoluprací
Podle vyjádření respondentů bychom v ČR měli větší pozornost než slučování obcí věnovat
dobrovolné spolupráci obcí, kterou více jak ½ respondentů považuje za nejlepší cestu, jak
konsolidovat roztříštěnou strukturu místní samosprávy. V případě slučování obcí vyjadřují
respondenti největší obavu (49 %) ze ztráty místní identity a výjimečnosti. Zvláště představitelé
nejmenších obcí do 1 tisíce obyvatel to vidí klíčový problém. Dalšími argumenty proti slučování obcí
jsou tradiční rivalita obcí (26 %) a obava, že sloučením obce s jinou se zvětší dojezdová vzdálenost a
zhorší dostupnost některých veřejných služeb (24 %). Přibližně ¼ respondentů se dále obává, že
slučování obcí by vedlo k oslabení rozhodovacího vlivu slučovaných obcí a k upřednostňování
rozvoje centrálních obcí na úkor okrajových, tak jako v 70. letech minulého století při zavádění
systému střediskových obcí. Pokud by ke slučování obcí mělo podle respondentů přeci jen dojít, tak
konečné slovo o tom, ke které obci se přičlení, by měli mít občané slučovaných obcí (37 %). Podle
názoru cca 1/5 představitelů obcí nejsou lidé o přínosech slučování dostatečně informováni. Procesu
slučování také podle některých (10 %) brání místní politici, neboť zrušením obcí, resp. jejich
přičleněním k jiným, by došlo k odstranění sítě neformálních a klientelistických vztahů. Obecně
někteří postrádají politickou podporu slučování obcí a dohodu klíčových politických stran o jeho
nezbytnosti (7 %). K tomu lze dodat, že jedním z významných faktorů, který přispěl k úspěšnosti
slučování obcí v letech 2011 až 2015 ve Štýrsku (Rakousku) byla právě dohoda dvou vůdčích
politických stran, zastoupených v zemské vládě. Více než 27 % respondentů zastává názor, že místo
slučování obcí bychom v ČR měli pokračovat přenesením dalších kompetencí a upevněním pozice
obcí s rozšířenou působností (ORP). Takto se vyjádřilo 27% představitelů obcí a měst, přičemž takové
řešení by uvítali zvláště zástupci malých měst (velikostní kategorie 5 až 20 tisíc). Pro více než 50 %
dotázaných je meziobecní spolupráce nejpřirozenějším způsobem konsolidace roztříštěné obecní
struktury, která na území ČR existuje od 19. století. Ve prospěch intenzívnější spolupráce obcí nejvíce
hovoří rostoucí komplexita problémů, na jejichž řešení nemají samostatné obce dostatečné zdroje a
kapacity (lidské, finanční znalostní i organizační). Takto se vyjádřilo 51 % představitelů obcí a měst.
Dalším důvodem k zintenzívnění meziobecní spolupráce je nedostatek finančních prostředků (40 %) a
aktuální tlak problémů, které nejsou samostatné obce schopné řešit (32 %).
4. Hledání optimálního modelu fungování meziobecní spolupráce
Otázky týkající se nalezení optimálního modelu fungování meziobecní spolupráce byly v rámci
dotazníkového šetření strukturovány a formulovány tak, aby umožnily formulovat koncepční přístup
(vládní politiku) v této oblasti - co by měla vláda dělat, aby vytvořila vhodné prostředí pro meziobecní
spolupráci v ČR. Východiskem nám byla poznatky teorie administrativních reforem, kterou jsme
aplikovali na oblast meziobecní spolupráce (Ferlie, Lynn Jr., Pollitt, 2007). Má-li se k podpoře
meziobecní spolupráce přistupovat koncepčně, tak je nutné vyjasnit následující otázky: cíle a úkoly,
způsob financování, územní dosah a organizačně-právní formu (Schubert, Bandelow, 2003 a jiní).
Jedná se o osvědčený postup, který jsme úspěšně uplatnili v souvislosti s formulováním vládní
politiky v oblasti regionálních rozvojových agentur (Ježek, 2006).
Forma financování. Podle vyjádření 52 % respondentů nelze při financování meziobecní spolupráce
spoléhat pouze na strukturální fondy. Klíčovou složku by měly tvořit členské příspěvky a
samofinancování. Dalším zdrojem příjmů organizací meziobecní spolupráce, tak jako je tomu
v zahraničí, by měly být speciální dotační programy (státní nebo krajské), které jsou důležité zvláště
v situaci, kdy organizace meziobecní spolupráce nejsou nositeli žádného projektu financovaného
z ESF a mají problémy se zajištěním běžného chodu. Pouze cca ¼ respondentů uvedla jako klíčový
zdroj strukturální fondy EU. Financování meziobecní spolupráce formou stanoveného podílu na
sdílených daních by preferovalo 27 % respondentů. Takový způsob financování je ovšem podle
expertů představitelný pouze v případě spolupráce obcí v rámci ORP, kdy by na základě zákona,
podobně jako je tomu např. ve Francii, museli obce vytvořit společenství obcí, na které by stát přenesl
z obcí nebo krajů některé pravomoci v oblasti státní správy.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
845
Územní působnost. Podle 2/3 obcí a měst je nejpřirozenější formou spolupráce se sousedními
obcemi, s nimiž sdílí řadu problémů. Jako druhou v pořadí (34 %) uváděli spolupráci v rámci
správních obvodů obcí s rozšířenou působností (ORP). Výzkum ukázal, že si představitelé místních
samospráv začínají na tyto územní jednotky pomalu zvykat. Na druhé straně je ovšem nutné zmínit, že
ne všichni považují jejich správní obvody jako vhodně vymezené (zvláště se to týká městských
aglomerací) a nejsou vnímány jako nejvhodnější územní struktury pro meziobecní spolupráci. To
nejlépe dokazuje projekt meziobecní spolupráce „Obce sobě“, jehož nositelem je Svaz měst a obcí
ČR, na jehož řešení participuje přibližně polovina z 205 ORP. Třetí nejvíce preferovanou formou
územní působnosti (30 %) je účelová a otevřená forma spolupráce s obcemi, s nimiž mají společné
zájmy nebo problémy, a to nezávisle na administrativním členění. Jedná se o formy spolupráce
odpovídající současným dobrovolným svazkům obcí (mikroregionům). Klíčovou roli hraje
dobrovolnost výběru partnerů. Spolupracují ti, kteří sdílejí společné problémy a mají o spolupráci
zájem. Ani podle některých teoretiků není nic špatného na tom, když obec spolupracuje pokaždé
s jinými obcemi, ad hoc, jak to řešení daného problému vyžaduje, neboť řešení každého problému má
jiný „optimální“ územní dosah (srov. např. Alber, Zwilling, 2014). Mezi další preferované formy
územní spolupráce patří spolupráce se zahraničními obcemi, to znamená především přeshraniční
spolupráce a spolupráce mezi partnerskými městy (20 % respondentů). Tuto formu, jak výzkum
ukázal, preferují zvláště střední a velká města. Relativně menší význam (podle četnosti odpovědí) má
spolupráce mezi obcemi napříč Českou republikou jako např. Svaz měst a obcí ČR, Sdružení místních
samospráv ČR, Národní síť zdravých měst (15%), dále spolupráce s obcemi a městy v rámci krajů (13
%) anebo spolupráce s obcemi v rámci metropolitních regionů (5 %). Posledně uvedenou formu
územní spolupráce podporují z města nad 100 tisíc obyvatel. Jedná se o formu územní spolupráce,
která se v České republice začíná teprve rozvíjet. Otázce významu hranice pro meziobecní spolupráci
se zabývají např. Osman, Šerý a Černák (2016).
Organizačně-právní formy. Nejvíce preferovanou organizačně-právní formou jsou dobrovolné
svazky obcí, tzv. mikroregiony (62 % respondentů). Druhou (52 %) právně nezávazné formy
spolupráce (výměna informací a znalostí v rámci neformálních sítí, společné pracovní skupiny,
pravidelná setkání starostů atd.) a třetí místní akční skupiny (50 %). K dalším důležitým organizačněprávním
formám patří smlouvy ke splnění konkrétních úkolů, např. smlouvy o realizaci konkrétních
projektů. Jedná se v podstatě o ad hoc spolupráci s jasně stanoveným obsahovým a časovým rámcem
(36 %) nebo o společné strategické plánování (23 %). Podporu svazkům obcí v rámci územních
obvodů ORP preferuje 18 % obcí. Jedná se o nejvíce diskutovanou otázku (alespoň podle počtu
komentářů k položené otázce ze strany respondentů), která ještě nevykrystalizovala do nějaké
specifické organizačně-právní formy. K nejméně preferovaným organizačně-právním formám
meziobecní spolupráce patří společné obchodní společnosti (3 %), partnerství veřejného a soukromého
sektoru a zájmová sdružení právnických osob (5 %). Jedná se o soukromoprávní formy, které
předpokládají podnikání organizací. V této souvislosti je zajímavé uvést, že zvláště v 90. letech 20.
století, v rámci hnutí new public managementu, byly soukromoprávní formy spolupráce v západních
zemích podporovány a dodnes představují často se vyskytující formu. Výsledky výzkumu ukazují, že
existují značné rozdíly v odpovědích mezi malými obcemi a velkými městy. Obce, resp. obce do 2 tis.
obyvatel nejvíce preferují dobrovolné svazky obcí, právně nezávazné formy spolupráce a místní akční
skupiny. Města nad 50 tisíc obyvatel naproti tomu společné strategické plánování, právně nezávazné
formy spolupráce a smlouvy ke splnění konkrétních úkolů (realizace konkrétních projektů).
Závěr
Diskuse o konsolidaci obecní struktury nejenom v České republice se často dostává do extrémní
polohy: buď slučování obcí, nebo větší podpora meziobecní spolupráce. Empirický výzkum
provedený mezi představiteli českých obcí a měst ukázal, že oba procesy se navzájem nevylučují.
Jedná se o komplementární procesy, jejichž smyslem je zvýšit výkonnost a efektivitu fungování obcí.
Jak uvádí např. Stirn (2013), tak v zemích, v nichž došlo k výraznému slučování obcí (např.
v Dánsku), stále existují ekonomické a konkurenční důvody pro různé formy meziobecní spolupráce,
formou vytváření národních nebo nadnárodních sítí měst, metropolitních regionů apod. Podpora
meziobecní spolupráce navíc může být prvním krokem na dlouhé cestě, vedoucí ke slučování obcí.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
846
Jak dále potvrzuje Bolgherini (2011), tak zvýšenou míru meziobecní spolupráce nacházíme v zemích,
kde se nepodařilo reformovat administrativní systém formou slučování obcí. Jako příklad uvádí
zvláště Itálii a Německo. V zemích, v nichž došlo k odmítnutí snah o konsolidaci municipální
struktury formou slučování obcí, se většinou vlády snaží vytvářet pobídkové (motivační) systémy,
které mají vést ke zvýšené míře meziobecní spolupráce. Poskytují jim zvláštní dotační programy
anebo hledají nové právní formy, umožňující snazší navazování kooperačních vztahů. Meziobecní
spolupráce se tak podle mnohých autorů může stát plnohodnotnou alternativou ke slučování obcí
(srov. Hulst, van Monfort 2007; Swianiewicz 2010).
Výsledky empirického výzkumu ukazují, že preferovanou cestou, jak konsolidovat obecní strukturu
v ČR, je intenzívnější podpora meziobecní spolupráce. V této souvislosti více jak 54 % obcí a měst
hodnotí dosavadní vládní podporu za nedostačující. Postrádají hlavně speciální národní nebo krajské
dotační programy, které by podporovaly nejenom společné mikroregionální projekty, ale také
každodenní administrativní a manažerskou činnost zastřešujících organizací. Jak totiž ukázal jiný náš
výzkum, tak organizace meziobecní spolupráce mají často problémy s institucionálním financováním
(Ježek, Malast, Kopecký, Kaňka 2016). Z projektových finančních prostředků většinou nejsou
schopny zabezpečit mzdy svých spolupracovníků anebo každodenní chod kanceláře, což snižuje jejich
akceschopnost a dlouhodobou udržitelnost. Organizace meziobecní spolupráce by se měli snažit
hledat vlastní zdroje financování, ať již se jedná o členské příspěvky nebo o vlastní hospodářskou
činnost (pronájmy, služby atd.). Důvodem je situace po roce 2020, kdy lze očekávat výrazné snížení
objemu prostředků ze strukturálních fondů EU. Dlouhodobá existence řady organizací meziobecní
spolupráce je tak ohrožena.
Obce v ČR preferují spolupráci, která má vesměs mikroregionální charakter. Za základní konstituční
principy kooperačních vztahů považují svobodný výběr partnerů a dobrovolnou účast na spolupráci.
Nechtějí tudíž, aby jim stát či kraj autoritativně určoval, s kým se mají spojovat, resp. v rámci jakých
územních struktur by měli spolupracovat. Např. správní obvody obcí s přenesenou působností (někdy
nazývané „„malé okresy“) se neukazují jako nejvhodnější územní struktury, neboť nejsou vždy
vhodně vymezené. Výzkumy meziobecní spolupráce obecně ukazují, že neexistuje žádný optimální
počet obcí, které by měly spolupracovat. Územní dosah meziobecní spolupráce totiž úzce souvisí se
stanovenými cíli a úkoly. Pokud se jedná o spolupráci v sociální nebo kulturní oblasti, tak jsou
vhodnější menší územní celky, v rámci nichž se aktéři důvěrně znají. Pokud ale má být cílem
meziobecní spolupráce podpora ekonomického rozvoje nebo společný regionální marketing, jsou
vhodnější větší územní celky, schopné generovat více zdrojů.
Nabídka organizačně-právních forem meziobecní spolupráce se respondentům jeví jako dostatečná a
není zapotřebí hledat nějaké nové formy. S tím lze souhlasit. Veřejná diskuse o meziobecní spolupráci
se v ČR podle našeho názoru zužuje pouze na obce, takže nejvíce aplikovanou právní formou je
sdružení obcí podle zákona č. 128/ 2000 Sb. o obcích (Kopecký a kol., 2015). Právní řád ČR přitom
nabízí celou řadu dalších forem, které mimo jiné umožňují aktivnější participaci dalších aktérů
(občanských iniciativ, neziskových organizací, podnikatelů atd.) na činnosti organizací meziobecní
spolupráce. O těchto převážně soukromoprávních formách je nutné začít uvažovat zvláště
v souvislosti s hledáním soukromých zdrojů financování organizací meziobecní spolupráce. Jedná se o
výzvu, na kterou by se měly obce začít připravovat.
Přestože zvláště malé obce jsou na jakékoliv zmínky o slučování obcí značně citlivé, jak ukázaly
mimo jiné jejich odezvy na realizovaný výzkum, tak by bylo chybou na tuto otázku rezignovat.
Představitelé měst (nad 5 tisíc obyvatel) si totiž uvědomují, že se v budoucnu otázkám příliš velkého
počtu malých obcí nevyhneme a čím dříve se tímto problémem začneme zabývat, tím lépe. Diskuse o
případném slučování obcí musí být otevřená a koncepčně orientovaná, přičemž je nutné zvažovat
všechna možná řešení a jejich výhody a nevýhody. Zahraniční zkušenosti jsou cenné, ale nelze je
automaticky přenášet do podmínek ČR. Máme tím na mysli především často diskutované francouzské
zkušenosti s obecními společenstvími. Napoleonský systém státní správy má však zcela odlišnou
tradici, než systém vzniklý na našem území. Proto bychom podle našeho názoru měli větší inspiraci
hledat v Rakousku a Německu, případně v Itálii a Švýcarsku (Ježek, 2015).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
847
Literatura
ALBER, E., ZWILLING, C., (2014). Gemeinden im Europäischen Mehrebensystem: Herausforderungen[1]
im 21. Jahrhundert. Baden-Baden: Nomos. ISBN 978-3-8487-1241-0.
BALDERSHEIM, H., ROSE, L. E., (2010). Territorial Choice: The Politics of Boundaries and Borders.[2]
New York: Palgrave Macmillan. ISBN 978-0230233331.
BERNARD, J., KOSTELECKÝ, T., ILLNER, M., VOBECKÁ, J., (2011). Samospráva venkovských obcí a[3]
místní rozvoj. Praha: Slon. ISBN 978-80-7419-069-8.
BIWALD, P., HACK, H., WIRTH, K., (2006). Interkommunale Kooperation. Zwischen Tradition und[4]
Aufbruch. Wien: NWV Verlag. ISBN 3-7083-0368-7.
BOLGHERINI, S. S., (2011). Local Government and Inter-Municipal Cooperation in Italy And Germany.[5]
Occasional Papers, vol. 5, no. 12, pp. 1-64. ISSN 1753-3082.
ČSÚ, (2015). Velikostní struktura obcí ČR. Praha: Český statistický úřad.[6]
DUŠEK, J., (2010). Faktory regionálního růstu a rozvoje: se zaměřením na spolupráci měst a obcí v[7]
Jihočeském kraji. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií. ISBN 978-80-86708-
94-2.
FERLAINO, F., MOLINARI, P., (2009). Neofederalismo, neoregionalismo, intercomunailita. Geografia[8]
administrativa dell’Italia e dell’Europa. Bologna: Il Mulino. ISBN 978-8815130761.
FERLIE, E., LYNN JR. L.E., POLLITT, CH., (2007). The Oxford Handbook of Public Management.[9]
Oxford: Oxford University Press. ISBN 978-0-19-922644-3.
GÖDL, E., (2013). Die Gemeinde-strukturreform in der Steiermark. Historische Fakten, politische Aspekte[10]
und rechtliche Rahmen. Graz: Eigenverlag. ISBN 978-3-200-02927-9.
HULST, E., VAN MONTFORT, A., (2007). Inter-Municipal Cooperation in Europe. Dordrecht: Springer.[11]
ISBN 978-90-481-7355-6.
JETMAR, M. A KOL., (2015). Meziobecní spolupráce. Inspirativní cesta, jak zlepšit služby veřejnosti.[12]
Praha: SMO ČR. ISBN 978-80-906042-3-0.
JEŽEK, J., (2006). Budoucnost regionálních rozvojových agentur v České republice. Plzeň: Západočeská[13]
univerzita v Plzni. ISBN 80-7043-518-6.
JEŽEK, J., (2015). Meziobecní spolupráce v Německu, Rakousku a Švýcarsku – organizační pohled. In[14]
XVIII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp.
463-469. ISBN 978-80-210-7861-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-7861-2015-62.
JEŽEK, J., MALAST, J., KOPECKÝ, M., KAŇKA, L., (2016). Spolupráce obcí a měst. České a evropské[15]
přístupy ke slučování obcí a meziobecní spolupráci. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni. ISBN 978-80-
261-0698-2. (http://www.zcu.cz/export/sites/zcu/pracoviste/vyd/online/FEK_SpolupraceObciAMest.pdf)
KOPECKÝ, M. A KOL. (2015). Zákon o obcích. Komentář. Praha: Wolters Kluwer. ISBN 978-80-7478-[16]
758-4.
NIŽŇANSKÝ, V. A KOL. (2009). Medziobecná spolupráca a zlučovanie obcí na Slovensku. Bratislava:[17]
Mercury. ISBN 978-80-89458-00-4.
OSMAN, R., ŠERÝ, O., ČERNÁK, T. (2016). Významy „hranice“ pro meziobecní spolupráci[18]
v polycentrickém sídelním systému. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník
příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 595-604. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-76.
SCHUBERT, K., BANDELOW, N.C. (2003). Lehrbuch der Politikfeldanalyse. München: Oldenbourg.[19]
ISBN 3-486-27284-5.
SLACH, O., JEŽEK, J. (2015). Czechia. disP - The Planning Review, vol. 51, no. 1, pp. 28-29. ISSN 0251-[20]
3625. DOI 10.1080/02513625.2015.1038050.
STIRN, I. (2013). Lokale und regionale Selbstverwaltung in Europa. Strategien zur Bewältigung[21]
transnationaler Einflüsse auf die deutsche kommunale Selbstverwaltung. Baden-Baden: Nomos. ISBN 978-
3-8329-7849-6.
SWIANIEWICZ, P. (2010). Territorial Fragmentation As a Problem, Consolidation As a Solution? In[22]
Swianiewicz, P. (ed.) Territorial Consolidation Reforms in Europe. Budapest: Open Society Institute, Local
Government and Public Service Reform Initiative, pp. 1-23. ISBN 978-963-9719-16-3.
VAJDOVÁ, Z., ČERMÁK, D., ILLNER, M. (2006). Autonomie a spolupráce: důsledky ustavení obecního[23]
zřízení v roce 1990. Sociologické studie 06:2. Praha: Sociologický ústav AV ČR. ISBN 80-7330-086-9.
ZIMMERMANN, F. M., HÖFLEHNER, T., RINDLISBACHER, R. (2016). Raumentwicklung und[24]
Gemeindestrukturreformen: Schweiz und Deutschland als Vortbild für Österreich? Graz: Universität Graz,
Institut für Geographie und Raumforschung.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
848
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-111
MÍSTNÍ KOEFICIENT JAKO NÁSTROJ PRO ZVÝŠENÍ
VÝNOSŮ DANĚ Z NEMOVITÝCH VĚCÍ
LOCAL COEFFICIENT AS A TOOL TO INCREASE REVENUES FROM
TAXES ON IMMOVABLE PROPERTY
JANA JANOUŠKOVÁ
ŠÁRKA SOBOTOVIČOVÁ
Katedra financí a účetnictví
Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Slezská Univerzita v Opavě
Department of Finance and Accounting
School of Business Administration in Karviná
Silesian University in Opava
Univerzitní náměstí 1934/3, 733 40 Karviná, Czech Republic
E-mail: janouskova@opf.slu.cz, sobotovicova@opf.slu.cz
Anotace
Příjmy ze zdanění nemovitého majetku naplňují obecní rozpočty více či méně ve všech zemích EU.
V České republice mohou obce ovlivnit výnosy daně z nemovitých věcí zejména prostřednictvím
koeficientů. Příspěvek je zaměřen na možnosti zvýšení jejího výnosu prostřednictvím místního
koeficientu, který je zatím nejúčinnějším nástrojem k ovlivnění příjmů ze zdanění nemovitostí pro
obecní rozpočty vzhledem k jeho výši a plošné působnosti. Metodicky se výzkum opírá o vyhodnocení
interních sekundárních dat z Finanční správy ČR. K výpočtům byly využity také údaje Českého
statistického úřadu o počtech a velikosti obcí a primární výzkum prováděný v letech 2014 – 2016.
Lokální daně a zejména daň z nemovitých věcí je považována za nejvhodnější municipální daň.
S touto daní se pojí řada diskutabilních otázek v kontextu oceňování, stanovení daňové sazby či
polemiky, zda vůbec nemovitost zdaňovat. Podíl daně z nemovitých věcí na daňových příjmech obcí
v ČR je obecně nízký, ale u jednotlivých obcí se liší, a to zejména v souvislosti s využitím místního
koeficientu. U malých obcí může tato daň činit významný podíl na celkových příjmech obce.
Klíčová slova
daň z nemovitých věcí, kraj, místní koeficient, obec
Annotation
Incomes from immovable property tax fill up municipal budgets in all EU countries. In the Czech
Republic, municipalities can affect revenues from taxes on immovable property in particular through
coefficients. This paper focuses on possibilities for increasing revenues using the local coefficient,
which is currently the most effective instrument to influence revenues from property taxation for
municipal budgets due to its amount and area effect. Methodically, the research relies on the
evaluation of internal secondary data from the General Financial Directorate of the Czech Republic.
To make calculations, the data from the Czech Statistical Office and the results of primary research,
which was conducted in the years 2014 – 2016, were also used. Local taxes and especially immovable
property tax is considered the best municipal tax. This tax is associated with a number of questionable
issues in context of valuation, determination of tax rate or polemics whether properties tax at all. The
share of taxes on immovable property on municipalities’ tax revenue is generally low, but it varies
among individual municipalities, especially in context of the local coefficient use. In small villages
this tax represents a significant proportion of the total revenue of the municipality
Key words
immovable property tax, region, local coefficient, municipality
JEL classification: H71, R10
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
849
1. Úvod
Každý územně samosprávný celek (v případě ČR kraje a obce) k realizaci vlastních aktivit potřebuje
také určitý objem zdrojů. Míra finanční autonomie jako určitá míra decentralizace veřejných příjmů
a veřejných výdajů je chápana v kontextu samostatného získávání finančních prostředků a možnosti
samostatně rozhodovat o jejich využití (Poliak, 2016). Otázka míry decentralizace je již dlouhodobě
v zájmu zkoumání v souvislosti s vyšším zapojením veřejnosti do rozhodování, se zvýšením
transparentnosti a efektivnosti využití finanční prostředků (Tiebout, 1956, Bish a Kirk, 1974,
Olejniczak, 2016). Financování těchto celků je ve větším objemu realizováno prostřednictvím
sdílených daní, dotací a transferů, které jsou většinou účelově vázány. Tento způsob financování ale
nedává obcím možnost pružné reakce, protože výši těchto příjmů mohou svými zásahy ovlivňovat jen
ve velmi malé míře. Rovněž i nezaručený přístup k dotacím přináší určitou nejistotu a ztěžuje možnost
predikce příjmů na nejbližší období (Janoušková, Sobotovičová, 2016b). Daň z nemovitých věcí je
daní, jejíž výnos plně plyne do rozpočtu té obce, na jejímž území se nemovité věci nacházejí ve
většině zemí EU. Místní samosprávy mohou tak využít daně z nemovitých věcí k ovlivňování výnosů
vlastních rozpočtů ve prospěch zkvalitnění života v místě výběru daní (Haider-Markel, 2014,
Marková, 2007, Bird, R. 2011, Roubínek a spol., 2015). Česká republika patří mezi země s nižší
daňovou autonomií (Blöchliger, Pinero Campos, 2011), což potvrzuje i zpráva OECD (2016) a uvádí,
že je v České republice nezávislost obcí příjmově omezená a mají kontrolu pouze nad 1,2 %
celkových daňových příjmů. Jedinou daní, která plyne do rozpočtu obcí, je daň z nemovitých věcí
(dříve nemovitostí). Daň z nemovitých věcí je dle této zprávy považována ve srovnání s jinými
zeměmi OECD za výnosově velmi nízkou. Také je již dlouhodobě kritizován jednotkový princip (tj.
rozloha pozemků, velikost zastavěné plochy, počet podlaží), který je používán při výpočtu základu
daně z nemovitých věcí (OECD 2010, 2011).
2. Daň z nemovitých věcí v České republice
Daň z nemovitých věcí byla v České republice v současné podobě zavedena v roce 1993. Jedná se
o daň, jejíž výnosy jsou plně příjmem obcí, na jejichž území se nemovitá věc nachází, a proto by obce
měly mít možnost ovlivňovat výši výnosů. Legislativní úprava v současné době dává obcím jen
omezené nástroje, kterými to může učinit, a to i přes zvýšené pravomoci, které přinesly novely zákona
v roce 2008. V souvislosti s ovlivněním výsledné vybírané daně z nemovitých věcí mají obce jednak
dvě možnosti osvobození, a to osvobození nemovitostí dotčených přírodní (živelnou) pohromou
a osvobození zemědělských pozemků a dále pak také možnost zavést či změnit koeficienty korekční,
obecní koeficient a místní koeficient. Jak uvádí Klestil (2008) jedná se o novou kompetenci obce,
která může sama rozhodnout, zda zemědělské pozemky v její působnosti budou osvobozeny od daně,
či nikoli. Nicméně toto opatření vede ke snížení daňových výnosů. Zcela opačný efekt přináší
možnost zavedení místního koeficientu, který je nejúčinnějším nástrojem pro zvýšení daňových
výnosů. Místní koeficient může obec stanovit ve výši dvě, tři, čtyři a pět. Jelikož se koeficientem
násobí celá vypočtená daňová povinnost, s výjimkou některých zemědělských pozemků (např. orné
půdy, trvalých travních porostů) jeho vliv na zvýšení daně je významný. Při stanovení koeficientu je
často kritizována jeho účinnost na území celé obce a také pevně stanovené čtyři úrovně koeficientu.
Poprvé měly obce možnost zavést místní koeficient v roce 2009 a této možnosti využilo celkem 389
obcí. Jak je patrné z obrázku 1, v roce 2010 se celkový počet obcí se zavedeným koeficientem snížil
pouze na 283 v důsledku legislativní změny, na základě, které byla zdvojnásobena většina sazeb daně.
Od roku 2009 je patrné, že nejčastějším je koeficient ve výši 2 a počet obcí, které mají stanoveny
koeficienty ve výši 4 a 5 je velmi nízký.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
850
Obr. 1: Počty obcí se zavedeným místním koeficientem v letech 2009 až 2017
Zdroj: vlastní zpracování z údajů Finanční správy a Českého statistického úřadu (2017)
Co se týká využití místního koeficientu obcemi je možno říci, že tento nástroj je stále využíván v malé
míře (obr. 2). Ačkoliv se s výjimkou let 2010 a 2011 zvyšuje počet obcí se zavedeným koeficientem,
pro rok 2017 má zavedený místní koeficient méně než deset procent obcí. Co se týká motivace obcí,
tak důvody jsou různé, některé vychází ze specifických potřeb obce a jiné jsou ovlivněny stagnujícími
či snižujícími se podíly obce na výnosech sdílených daní. Hlavním důvodem využití koeficientu podle
obcí je zvýšení příjmů do rozpočtu obce. Získání dodatečných rozpočtových příjmů s sebou však nese
i možnost politických dopadů na vedení obcí v podobě odklonu voličů, ale podrobnější analýzy
naznačují, že v některých obcích není postoj k zavádění místního koeficientu tak odmítavý. Nicméně
postoj občanů závisí na objasnění potřebnosti a účelovosti zvýšených příjmů ze strany vedení obce a
případně může být také zvýšená daň z nemovitých věcí občanům kompenzována.
Obr. 2: Využití místního koeficientu obcemi v procentech
Zdroj: vlastní zpracování z údajů Finanční správy (2017)
3. Cíl výzkumu a použité metody
Tato stať je zaměřena na daň z nemovitých věcí a možnosti zvýšení jejího výnosu prostřednictvím
místního koeficientu, který je zatím nejúčinnějším nástrojem k ovlivnění příjmu ze zdanění
nemovitostí pro obecní rozpočty. Vedle deskripce možností stanovení koeficientů je cílem výzkumu
vyhodnotit rozsah využití místních koeficientů v jednotlivých krajích České republiky. Na základě
chi-kvadrát testu je ověřeno, zda velikost obce může být faktorem ovlivňujícím zavedení místního
koeficientu.
Pro ověření pomocí chi-kvadrát testu byla vytvořena kontingenční tabulka na základě pozorovaných
0 100 200 300 400 500
2009
2010
2011
2012
2013
2014
2015
2016
2017
5 4 3 2
6,22
4,53
4,70
6,65
8,16
8,3
8,52
9,16
9,57
4
5
6
7
8
9
10
2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017
%
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
851
četností a očekávaných četností, které byly dopočteny podle vzorce (1):
Eij =
ni
n
∗
nj
n
∗ n (1)
Testové kritérium bylo vypočteno podle vzorce (2):
𝑇 = ∑ ∑
(𝑂 𝑖𝑗−𝐸 𝑖𝑗)2
𝐸 𝑖𝑗
𝑠
𝑗=1
2
𝑖=1 (2)
kde s znamená počet kategorií sledovaného znaku, tj. počet sloupců kontingenční tabulky.
Kritická hodnota )1( sK rozdělení Chi-kvadrát se stupněm volnosti df = s-1 a pro zadanou
hladinu významnosti α 0,05 byla vypočtena pomocí Excelu použitím funkce CHIINV(α;df). Pro
ověření správnosti byla vypočtena signifikace (p-hodnota), která byla porovnána se zvolenou hladinou
významnosti (α = 0,05). Pro výpočet p-hodnoty byla využita funkce CHIDIST(T;df).
Pro zjištění míry těsnosti závislosti byl použit koeficient kontingence. Vzhledem k tomu, že je
analyzována obdélníková kontingenční tabulka (r =2; s =5), byl použit korigovaný koeficient
kontingence a Cramerův koeficient (Litschmannová, 2011). Korigovaný koeficient kontingence byl
vypočten podle vzorce (3):
𝐶𝐶 𝑐𝑜𝑟 =
𝐶𝐶
𝐶𝐶 𝑚𝑎𝑥
(3)
kde hodnoty zlomku byly vypočteny podle vzorů (4 a 5):
𝐶𝐶 = √
𝑇
𝑇+𝑛
a 𝐶𝐶 𝑚𝑎𝑥 = √
min(𝑟;𝑠)−1
min(𝑟;𝑠)
(4,5)
Výsledek byl porovnán Cramerovým koeficientem (Cramerovo V), který byl vypočten podle vzorce
(6):
𝑉 = √
𝑇
𝑛(𝑚𝑖𝑛(𝑟;𝑠)−1)
(6)
Metodicky se výzkum opírá o vyhodnocení interních sekundárních statistických dat z Finanční správy
ČR. K výpočtům byly využity také údaje Českého statistického úřadu o počtech a velikosti obcí v ČR
a primární výzkum, který byl prováděn v letech 2014 – 2016.
4. Využití místních koeficientů obcemi – výsledky a diskuze
Na obrázku 3 jsou uvedeny rozdíly v počtech obcí v jednotlivých krajích České republiky. Z hlediska
počtu obcí jsou mezi kraji velké rozdíly, nejvíce obcí (1 144) je ve Středočeském kraji. Naopak
nejméně obcí je v kraji Karlovarském, který je zároveň druhým nejmenším podle rozlohy. Zároveň
existují také velké rozdíly z hlediska velikostní struktury obcí. Největší podíl malých obcí do 1 000
obyvatel je v Kraji Vysočina, a to až 34 % a nejmenší podíl je v kraji Moravskoslezském (6 %).
Využití místního koeficientu v jednotlivých krajích v absolutním i procentuelním vyjádření a současně
pořadí krajů je uvedeno v tabulce 1. Bylo zjištěno, že nejvyšší počet obcí se zavedeným místním
koeficientem je ve Středočeském kraji, nicméně vzhledem k tomu, že je to také kraj s nejvyšším
počtem obcí, tak při porovnání v procentuelním vyjádření to představuje 17 % obcí, což již není
nejvyšší hodnota. Nejvyšší procento obcí, které využívají místní koeficient ke zvýšení svých obecních
rozpočtů, je v kraji Karlovarském a následně Ústeckém. Naopak nejnižší využití místního koeficientu,
a to jak v absolutním, tak i procentuelním vyjádření je v kraji Pardubickém, který má druhé nejvyšší
procento (27 %) malých obcí v rozmezí do 1 000 obyvatel.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
852
Obr. 3: Počty obcí v jednotlivých krajích
Zdroj: https://www.czso.cz/csu/czso/maly-lexikon-obci-ceske-republiky-2016, vlastní zpracování
Tab. 1: Využití místního koeficientu v roce 2017 - porovnání krajů
Obce s místním koeficientem
Kraj Počet Procento Pořadí
Středočeský kraj 195 17,05 3
Jihočeský kraj 36 5,77 8
Plzeňský kraj 23 4,59 10
Karlovarský kraj 35 26,12 1
Ústecký kraj 73 20,62 2
Liberecký kraj 34 15,81 4
Královéhradecký kraj 36 8,04 6
Pardubický kraj 12 2,66 13
Kraj Vysočina 21 2,98 12
Jihomoravský kraj 40 5,94 7
Olomoucký kraj 18 4,48 11
Zlínský kraj 17 5,54 9
Moravskoslezský kraj 44 14,67 5
celkem 584 9,33
Zdroj: vlastní zpracování
Pomocí chí-kvadrát testu bylo ověřováno, zda má velikost obce vliv na zavedení místního koeficientu.
Velikostní skupiny obcí byly stanoveny podle počtu obyvatel pro uplatnění korekčního koeficientu
pro účely výpočtu daně z nemovitých věcí. Z důvodu malého počtu obcí s vysokým počtem obyvatel
byly obce s počtem obyvatel nad 25 001 obyvatel sloučeny do jedné kategorie pro zachování dobré
aproximace. Byla stanovena nulová hypotéza H0: Zavedení místních koeficientů nezávisí na
velikosti obce.
Tab. 2: Ověření hypotézy H0
CHI-SQUARE 802,1913
alfa 0,05
df 4
CHINV 9,4877
CHIDIST 2,5745E-172
CC cor 0,4768
V 0,3580
Zdroj: vlastní zpracování
0 200 400 600 800 1 000 1 200
Středočeský kraj
Jihočeský kraj
Plzeňský kraj
Karlovarský kraj
Ústecký kraj
Liberecký kraj
Královéhradecký kraj
Pardubický kraj
Kraj Vysočina
Jihomoravský kraj
Olomoucký kraj
Zlínský kraj
Moravskoslezský kraj
počet obcí
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
853
Dle hodnot ve výše uvedené tabulce je zřejmé, že nulovou hypotézu zamítáme. Skutečnost, zda obec
zavedla místní koeficient či nikoliv, závisí na velikosti obce. Na základě analýzy údajů bylo zjištěno,
že větší obce ve větší míře zavedly místní koeficient. Z celkového počtu obcí je místní koeficient
využíván 9,57 % obcí, avšak větší obce tuto možnost využívají častěji, pro obce o velikosti 25 001 až
50 000 obyvatel je procento nejvyšší, a to až 47 %. Naopak v obcích malých do 1 000 obyvatel je to
pouze necelých 6,5 % obcí. Míra závislosti byla ověřena na základě korigovaného koeficientu
kontingence a Cramerova V. Vzhledem k jejich výši tuto závislost je možno označit za slabší.
Podíl daně z nemovitých věcí na daňových příjmech obcí je obecně nízký, ale může se u jednotlivých
obcí lišit, a to zejména v souvislosti s využitím místního koeficientu. Zejména u malých obcí může
tato daň činit významnější podíl. Nejvyšší podíl daně z nemovitých věcí na daňových výnosech obce
například v okrese Karviná v roce 2015 je v obci Stonava (56,2 %), která má stanoven místní
koeficient ve výši 5, dále také v obci Dětmarovice (21,53 %), a to v souvislosti se zavedením místního
koeficientu ve výši 3. Ke zvýšení výnosů daně prostřednictvím stanovení místních koeficientů dochází
zejména v obcích, které jsou průmyslové a na jejichž území jsou umístěny nemovitosti určené
k podnikání. Jak bylo zjištěno většina obcí má vyšší náklady spojené s údržbou části katastrálního
území, které je zastavěné nemovitostmi ve vlastnictví podnikatelských subjektů. Obce také chtějí
prostřednictvím koeficientů motivovat firmy k lepšímu využití nemovitostí na území obce s cílem
zajištění nových pracovních míst zejména pro občany obce. Často se jedná o stavby firem, které mají
svá sídla mimo území obce (zejména ve velkých městech např. Praha a Brno) a proto sdílené daně
plynou do rozpočtu jiných měst.
Z primárního výzkumu vyplývá, že důvody pro zavádění místních koeficientů jsou různé, některé
vychází ze specifických potřeb obce a jiné jsou ovlivněny snižujícími se podíly obce na výnosech
sdílených daní. Jako nejčastější motivaci obce uvádějí zvýšení příjmů do rozpočtu obce, jež jsou pak
investovány do zkvalitnění života občanů, vylepšení životního prostředí, reprezentace obce, posilování
sounáležitosti obyvatel k místu či zkvalitněním infrastruktury obce (Janoušková, Sobotovičová,
2016a). Na druhou stranu řada obcí zavedení koeficientu občanům kompenzuje, například zrušením
nebo snížením poplatku za odvoz odpadu, či jiných poplatků. Toto opatření přináší i jiný benefit pro
správu obce, a to zjednodušení správy a snížení administrativních výdajů.
Závěr
Lokální daně a zejména daň z nemovitých věcí je považována za nejvhodnější municipální daň.
S touto daní se sice pojí řada diskutabilních otázek v kontextu oceňování, stanovení daňové sazby či
polemiky, zda vůbec majetek zdaňovat, přesto příjmy ze zdanění nemovitého majetku naplňují obecní
rozpočty více či méně ve všech zemích Evropské unie.
V České republice mohou obce ovlivnit výnosy daně z nemovitých věcí zejména prostřednictvím
koeficientů, z nichž nejvýznamnější je koeficient místní, jelikož vzhledem k výši a plošné působnosti
má nejvyšší účinek. Obce jej mohou zavést obecně závaznou vyhláškou, a proto může být použit
nejen k dlouhodobému nastavení výnosu daně, ale také dočasně na jedno či více zdaňovacích období
v případech, kdy obec potřebuje jednorázové zdroje na financování potřebné investice. K tomu je ale
zapotřebí podpory ze strany občanů, a to je patrně důvodem, že místní koeficient obcemi není stále
ještě dostatečně využíván, jelikož jej má zavedeno pouze necelých 10 % obcí.
Z hlediska krajů existují významné rozdíly ve využití místního koeficientu, a to i více než 20 procent.
Nejvíce je místní koeficient využit v kraji Karlovarském a na druhou stranu nejméně v krajích
Pardubickém a Vysočina (a to méně než 3 % obcí). Na základě chi-kvadrát testu byla ověřena
závislost zavedení koeficientu na velikosti obce. Bylo potvrzeno, že větší obce častěji využívají místní
koeficient, ačkoliv podle koeficientu kontingence ani Cramerova V nelze závislost označit za silnou.
I když mají výnosy daně z nemovitých věcí od roku 1993 rostoucí tendenci, stále patří ČR mezi země
s nejnižším podílem této daně na celkových daňových výnosech v rámci zemí EU. Je to dáno zejména
konstrukcí daňového základu a kritice podléhá stanovení základu daně, které nevychází z hodnoty
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
854
nemovitostí, která reflektuje inflaci. Obcím vznikají z hlediska rozpočtu problémy s bilancováním
příjmů a výdajů, neboť veřejné výdaje inflačním vlivům podléhají.
Literatura
BIRD, R. M., (2011). Subnational taxation in developing countries: a review of the literature. Journal of[1]
International Commerce, Economics and Policy, vol. 2, no. 01, pp. 139-161. ISSN 1793-9933.
DOI 10.1142/S1793993311000269.
BISH, R. L., KIRK, R. J., (1974). Economic Principles and Urban Economic. Englewood Cliffs: Prentice-[2]
Hall, Englewood Cliffs, N.J.
BLÖCHLIGER, H., PINERO CAMPOS J., (2011). Tax Competition Between Sub-Central Governments.[3]
OECD Working Papers on Fiscal Federalism, no. 13. DOI 10.1787/5k97b1120t6b-en.
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2017). Lexikon obcí České republiky. [online]. [cit. 20. 1. 2017].[4]
Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/maly-lexikon-obci-ceske-republiky-2016.
FINANČNÍ SPRÁVA ČR (2017). Interní materiály. [online]. [cit. 20. 1. 2017]. Dostupné z:[5]
http://www.financnisprava.cz/.
HAIDER-MARKEL, D. P., (2014). Oxford Handbook of State and Local Government. Oxford University[6]
Press. ISBN 9780199579679.
JANOUŠKOVÁ, J., SOBOTOVIČOVÁ, Š., (2016a). Immovable property tax in the Czech Republic as an[7]
instrument of fiscal decentralization. Technological and Economic Development of Economy, vol. 22, no. 6,
pp 767–782. ISSN 2029-4913. DOI 10.3846/20294913.2016.1236355.
JANOUŠKOVÁ, J., SOBOTOVIČOVÁ, Š., (2016b). Využití koeficientů ke zvýšení výnosů daně z[8]
nemovitých věcí v Moravskoslezském kraji. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník
příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 883-890. ISBN 978–80–210–8273–1. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-114.
KLESTIL, J., (2008). K aktuální problematice daně z nemovitostí. Daně a finance, 2008(11), pp. 16-17.[9]
ISSN 1801-6006.
LITSCHMANNOVÁ, M., (2010). Úvod do statistiky. [online]. [cit. 9. 2. 2017]. Dostupné z:[10]
http://mi21.vsb.cz/modul/uvod-do-statistiky.
MARKOVÁ, H., (2007). Vlastní nebo sdílené daně obcím. In Dny veřejného práva. Brno: Masarykova[11]
univerzita, pp. 1-9. ISBN 978-80-210-4430- 2.
OECD, (2010). Economic Surveys Czech Republic. [online]. [cit. 20. 2. 2017]. Dostupné z:[12]
http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/CZE_2010 PB_ENG.pdf.
OECD, (2011). Economic Surveys Czech Republic. [online]. [cit. 20. 1. 2017]. Dostupné z:[13]
OECD, (2016). OECD Economic Surveys: Czech Republic2016. Paris: OECD publishing. DOI[14]
10.1787/eco_surveys-cze-2016-en.
OLEJNICZAK–BEDNARSKA, D., OLEJNICZAK, J., (2016) Participatory budget of Wrocław as an[15]
element of smart city 3.0 concept. In 19th
International Colloquium on Regional Sciences. Conference
Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, pp. 760-766. ISBN 978–80–210–8273–1. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-97.
POLIAK, L., (2016). Finančná autonómia obcí – mikroekonomické východiská. Societas Et Iurisprudentia,[16]
vol. 4, no. 1, pp. 122 – 138. ISSN 1339-5467.
ROUBÍNEK, P., KLADIVO, P., HALÁS, M., KOUTSKÝ, J., OPRAVIL, Z., (2015). Changes in the[17]
financing of municipalities and local governments of selected cities: possible effects on disintegration
processes and municipal policy. E&M Ekonomie a Management, vol. 18, no. 1, pp. 134-150. ISSN 1212-
3609. DOI 10.15240/tul/001/2015-1-011.
TIEBOUT, CH., M., (1956). A Pure Theory of Local Expenditures. The Journal of Political Economy, vol.[18]
64, no. 5, pp. 416-424.
Tento článek vznikl za podpory Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR v rámci
Institucionální podpory na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace v roce 2017
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
855
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-112
ROZDÍLNÉ POSTAVENÍ KRAJŮ V ČR Z HLEDISKA
DAŇOVÝCH VÝNOSŮ
DIFFERENT POSITION OF THE CZECH REPUBLIC REGIONS IN TERMS
OF TAX REVENUES
ŠÁRKA SOBOTOVIČOVÁ
BEÁTA BLECHOVÁ
Katedra financí a účetnictví
Obchodněpodnikatelská fakulta v Karviné
Slezská Univerzita v Opavě
Department of Finance and Accounting
School of Business Administration in Karviná
Silesian University in Opava
Univerzitní náměstí 1934/3, 733 40 Karviná, Czech Republic
E-mail: sobotovicova@opf.slu.cz, blechova@opf.slu.cz
Anotace
Cílem článku je zhodnotit postavení jednotlivých krajů v ČR z hlediska jejich podílu na inkasu
vybraných daní v období 2005 až 2014. Předmětem výzkumu jsou daně z příjmů a daň z přidané
hodnoty, které jsou významným daňovým příjmem veřejných rozpočtů a zdrojem financování rozpočtů
krajů a municipalit. Pro porovnání regionů je využito škálování, a to metodou semaforu. Dále jsou
vypočteny koeficienty výtěžnosti daně z přidané hodnoty a daně z příjmů právnických a fyzických osob
pro jednotlivé kraje. Předpisy i inkaso daně jsou ovlivněny zejména legislativními změnami, ale také
geografickými, demografickými a socioekonomickými rozdíly mezi kraji.
Klíčová slova
územní samosprávné celky, sdílené daně, daň z příjmů, daň z přidané hodnoty
Annotation
Aim of this article is to assess the position of individual regions of the Czech Republic in terms of their
share in tax collection in the period from 2005 to 2014.The research is focused on income taxes and
value added tax, which are significant tax revenue for public budgets and financing resources for
budgets of regions and municipalities. For a comparison of the regions scaling is used, namely the
method of semaphore. Furthermore yield coefficients for value-added tax, corporate income tax and
income tax of individuals are calculated for each region. Tax imposed and collection are mainly
influenced by legislative changes, but also by geographic, demographic and socio-economic
differences between regions.
Key words
municipal governments, shared taxes, income tax, value added tax
JEL classification: H61, H71, R11
1. Úvod
Příspěvek je zaměřen na problematiku rozdílností daňových výnosů v jednotlivých krajích ČR.
Problematika je zkoumána z hlediska daní z příjmů a daně z přidané hodnoty. Daně ve vyspělých
zemích plní fiskální funkci a jsou dominantním příjmem veřejných rozpočtů. Fiskální funkce je úzce
propojena s alokační funkcí veřejného rozpočtu. Jak uvádí Polok (2015) zásadním předmětem
každého rozpočtu jsou jeho příjmy a v rámci rozpočtů územních samosprávných celků i státního
rozpočtu tvoří daňové příjmy rozhodující část.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
856
Daň z přidané hodnoty a daně z příjmů jsou velmi důležité z hlediska jejich přerozdělování na
jednotlivé kraje a obce. Výnos těchto sdílených daní je rozdělován mezi více článků rozpočtové
soustavy a tento systém je v České republice nezásluhový (Damborský a Tvrdoň, 2016). Stát
u sdílených daní určuje základní prvky právní konstrukce a také procento výnosu, které náleží určitým
článkům rozpočtové soustavy, a to státnímu rozpočtu, krajům, obcím a fondům (Janoušková
a Sobotovičová, 2016). Podle zákona 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní
územním samosprávným celkům a některým státním fondům, je základem pro výpočet nároku kraje
celostátní hrubý výnos jednotlivých typů daní a procento je stanoveno rozdílně podle druhu daně.
Krajům je tedy přerozděleno 8,92 % z celostátního hrubého výnosu daní z příjmů a 8,92 %
z celostátního hrubého výnosu daně z přidané hodnoty. Podíly na výnosu sdílených daní pro jednotlivé
obce se určují zpravidla podle podílu počtu obyvatel obce k celostátnímu počtu obyvatel, jak uvádí
Žárska (2016) výsledkem je, že obce s menším počtem obyvatel dostanou menší objem daní na
obyvatele než obce a města větší a proto je toto kritérium kombinováno s jinými kritérii. Příspěvek se
zabývá rozdíly ve výnosech sdílených daní mezi jednotlivými regiony.
2. Cíl a metody
Kraje jako vyšší územní samosprávní celky vznikly 1. ledna 2000 na základě zákona č. 129/2000 Sb.,
o krajích, který byl již vice než dvacetkrát novelizován. Mezi jednotlivými kraji existuje mnoho
geografických, demografických i sociálně ekonomických rozdílů. Regionální nerovnováhu ve státě
ovlivňuje řada faktorů, které uceleně rozpracovali Klaassen a Vanhove (1987).
Daňové výnosy jsou ovlivňovány jak ekonomickými, tak demografickými faktory. Otázkou rozdělení
daňových výnosů mezi regiony se tradičně zabývají například Mackay (2001), Auteri a Costantini
(2004), kteří dospěli k závěru, že na rozdíl od transferů veřejné investice mají pozitivní vliv na
ekonomický růst. V ČR se postavením obcí a regionů z hlediska daňových výnosů zabývá například
Peková (2008). Význam regionů z hlediska příjmové stránky veřejných rozpočtů a jejich podíl na
celkových daňových výnosech není dosud dostatečně zpracován. Problematikou daňových výnosů
v kontextu Moravskoslezského kraje se zaměřením na daň z přidané hodnoty a daň z příjmů
právnických osob se zabývaly Blechová a Sobotovičová (2016).
Cílem příspěvku je zhodnotit postavení jednotlivých krajů v ČR z hlediska jejich podílu na inkasu
vybraných daní. Pro srovnání byly vybrány sdílené daně, a to daně z příjmů a daň z přidané hodnoty.
Zpracovaná data vychází ze statistik publikovaných na stránkách Českého statistického úřadu (ČSU,
2016) a Generálního finančního ředitelství.
Pro porovnání inkasa daní bylo využito škálování, a to pomocí metody semaforu, která umožňuje
přehledné zobrazení rozdílů mezi regiony. Z důvodu specifického postavení Prahy, která dosahuje
nejvyššího inkasa pro všechny daně, byly tyto hodnoty ze škálování vyňaty.
V rámci porovnání jednotlivých krajů je zkoumána také daňová výtěžnost. Koeficient výtěžnosti je
vypočten podle vzorce (1):
Y =
TR
TI
, (1)
kde: TR je inkaso daně, TI je předpis daně.
3. Výsledky
Nejprve jsou porovnána inkasa jednotlivých daní pomocí metody semaforu. Do porovnání nebyla
zahrnuta inkasa za specializovaný finanční úřad, který má sídlo v Praze, a na který od roku 2012
přešla místní příslušnost vybraných zákonem stanovených subjektů. V tabulkách jsou uvedena data
také za hlavní město Prahu, avšak také nejsou zahrnuta do škálování vzhledem k tomu, že inkaso
všech daní v Praze výrazně převyšuje inkasa v ostatních regionech, a to ve všech obdobích.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
857
Na inkaso DPH mají významný vliv legislativní změny, z nichž některé ovlivňují všechny kraje
podobně, jiné mají v návaznosti na specifika dané oblasti rozdílné dopady. Vývoj inkasa daně
v jednotlivých krajích je od roku 2012 ovlivněn vznikem Specializovaného finančního úřadu a s tím
souvisejícím stěhováním významných daňových subjektů. Už tak podstatný podíl hlavního města na
celkovém inkasu se zvýšil z 54,4 % v roce 2011 na 66,7 % v roce 2012. Na základě porovnání inkasa
DPH je zřejmé, že nejvyšší hodnoty jsou v krajích Jihomoravském, Středočeském a také v kraji
Ústeckém, kde je patrné výrazné snížení inkasa jednak v roce 2012, které je ovlivněno právě zřízením
Specializovaného finančního úřadu. Naopak nejnižší inkaso je v kraji Karlovarském, který je z
hlediska počtu obcí krajem nejmenším (tab. 1).
Tab. 1: Deskripce inkasa DPH metodou semaforu
2006 2008 2010 2012 2014
Praha 120 124 473 138 233 585 147 430 844 84 638 211 94 758 876
Středočeský 18 156 787 20 244 101 20 938 074 12 495 212 20 346 303
Jihočeský 4 646 852 7 768 316 8 957 177 5 474 049 5 344 910
Plzeňský 4 973 567 3 225 473 4 811 726 4 826 781 4 761 269
Karlovarský 1 913 732 2 606 212 2 198 798 1 704 469 1 118 437
Ústecký 15 427 614 20 031 034 19 722 869 15 679 221 4 513 817
Liberecký 3 569 268 3 631 346 3 167 911 723 749 2 076 857
Královéhradecký 4 840 103 5 322 891 5 851 465 5 554 127 5 964 463
Pardubický 4 890 418 4 955 584 5 630 942 1 666 602 2 820 751
Vysočina 2 062 729 3 105 659 4 705 550 3 491 582 3 863 868
Jihomoravský 18 540 399 23 624 371 22 164 901 21 022 433 22 326 500
Olomoucký 2 013 571 3 493 223 4 437 020 4 083 221 4 429 462
Moravskoslezský 11 452 528 12 278 975 12 316 198 10 430 927 14 529 084
Zlínský 4 782 434 6 418 439 7 248 035 5 187 004 5 962 769
Zdroj: vlastní zpracování podle údajů Finanční správy (2017)
Inkaso daně z příjmů právnických osob v jednotlivých letech je ovlivněno mimo jiné legislativními
změnami, kdy docházelo k poklesu statutární sazby daně z příjmů právnických osob z 26% v roce
2005, postupně na 19% od roku 2009. V roce 2007 a 2008 se na příznivém vývoji inkasa daně z
příjmů právnických osob podílela rostoucí výkonnost české ekonomiky a z ní vyplývající příznivé
výsledky hospodaření. Nejvyšší inkaso je v krajích Středočeském a Moravskoslezském, avšak opět od
roku 2012 dochází v důsledku zřízení Specializovaného finančního úřadu k přesunutí inkasa z těchto
krajů. Naopak nejnižší inkaso je po celé sledované období v kraji Karlovarském, ale také v kraji
Vysočina (tab. 2).
Tab. 2: Deskripce inkasa daně z příjmů právnických osob metodou semaforu
2006 2008 2010 2012 2014
Praha 66 788 121 85 814 043 71 030 774 29 509 674 20 439 183
Středočeský 10 532 614 16 515 924 8 679 022 6 295 424 5 554 160
Jihočeský 3 259 610 5 504 971 2 759 119 3 127 028 2 091 362
Plzeňský 4 914 858 5 865 160 4 488 994 2 740 895 2 728 514
Karlovarský 1 370 745 2 092 966 1 252 316 944 314 989 260
Ústecký 5 254 266 8 647 496 5 372 956 4 756 430 2 279 807
Liberecký 4 468 619 3 352 303 2 215 620 2 093 303 1 770 621
Královéhradecký 3 854 566 4 005 235 2 274 829 3 217 651 1 809 399
Pardubický 2 652 503 4 811 431 2 812 838 2 015 448 1 955 819
Vysočina 1 899 837 3 338 288 1 780 740 2 004 397 2 174 031
Jihomoravský 9 531 652 12 529 413 7 743 060 6 466 378 6 401 410
Olomoucký 2 893 311 4 038 903 2 584 486 2 997 549 2 475 468
Moravskoslezský 13 650 390 19 503 311 6 610 413 4 766 232 4 384 391
Zlínský 4 366 247 6 491 687 4 253 487 3 214 190 2 946 515
Zdroj: vlastní zpracování podle údajů Finanční správy (2017)
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
858
Při porovnání inkasa daně z příjmů fyzických osob je potřeba zmínit, že inkaso této daně je tvořeno
daní z příjmů ze závislé činnosti, daní z příjmů fyzických osob podávajících přiznání a daní vybíranou
srážkou podle zvláštní sazby daně. Inkaso daně z příjmů fyzických osob podávajících přiznání se
podílí na celkovém inkasu ve velmi malé míře, od roku 2011 dosahuje v některých regionech
záporných hodnot. Je to ovlivněno jednak možností uplatnit výdaje procentem z příjmů pro
podnikatele, ale zejména daňovými bonusy, které je možno považovat za určitou formou negativní
daně. Inkaso roku 2014 pokleslo také z důvodu dodatečně uplatněné slevy na poplatníka za zdaňovací
období roku 2013 u starobních důchodců se zdanitelnými příjmy. Nejvyšší inkaso daně z příjmů
fyzických osob je v kraji Jihomoravském, Moravskoslezském a Středočeském. Naopak nejnižší inkaso
je v kraji Karlovarském (tab. 3).
Tab. 3: Deskripce inkasa daně z příjmů fyzických osob metodou semaforu
2006 2008 2010 2012 2014
Praha 49 959 249 52 093 833 49 718 377 43 000 944 38 664 977
Středočeský 12 179 648 13 069 496 11 274 548 9 051 325 9 427 458
Jihočeský 5 768 951 5 875 071 5 179 525 4 685 676 4 832 086
Plzeňský 6 334 892 7 267 734 5 748 358 5 524 755 5 319 368
Karlovarský 2 409 816 2 373 696 2 092 198 2 044 516 2 004 866
Ústecký 7 708 885 7 924 011 7 673 007 6 330 961 5 872 614
Liberecký 3 984 772 3 967 637 3 394 453 2 976 404 3 016 320
Královéhradecký 5 177 224 5 263 968 4 606 257 4 231 667 4 233 415
Pardubický 4 405 416 5 034 310 4 263 145 4 182 017 4 366 501
Vysočina 4 130 854 4 075 732 3 595 996 3 256 831 3 209 137
Jihomoravský 12 896 797 13 789 630 12 408 697 11 514 617 11 531 778
Olomoucký 4 917 332 5 351 189 4 724 096 4 900 608 4 904 463
Moravskoslezský 12 025 009 12 097 339 11 120 752 10 796 240 9 785 229
Zlínský 5 019 681 5 123 323 4 215 270 4 279 914 4 356 136
Zdroj: vlastní zpracování podle údajů Finanční správy (2017)
V rámci daňových výnosů je sledována také výtěžnost daní, která vyjadřuje podíl inkasa daně na
předpisu daně. Předpis daně vyjadřuje vyměřenou daň z daňových přiznání a inkaso daně představuje
daň skutečně vybranou, včetně příslušenství daně (např. úrok a penále).
Obr. 1: Daňová výtěžnost DPH
Zdroj: vlastní zpracování podle údajů Finanční správy (2017)
0,65
0,85
1,05
1,25
1,45
2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
Středočeský Jihočeský Plzeňský
Karlovarský Ústecký Liberecký
Královéhradecký Pardubický Vysočina
Jihomoravský Olomoucký Moravskoslezský
Zlínský Praha
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
859
Při porovnání hodnot v obrázku 1 je zřejmé, že daňová výtěžnost u DPH nevykazuje výrazné
dlouhodobé odchylky mezi kraji. Výrazně vysoká výtěžnost je v roce 2013 ve Zlínském kraji
a naopak nejnižší v roce 2012 v kraji Libereckém. Koeficient výtěžnosti se ve sledovaném období
pohybuje v rozmezí od 0,68 do 1,5. U většiny krajů došlo od roku 2013 ke zvýšení koeficientu
výtěžnosti a v roce 2014 je dokonce ve všech regionech s výjimkou Jihočeského kraje koeficient
výtěžnosti vyšší než 1. Tato skutečnost souvisí rostoucím důrazem na vymáhání daňových nedoplatků
a zlepšení inkasa daně z přidané hodnoty.
Obr. 2: Daňová výtěžnost DPPO
Zdroj: vlastní zpracování podle údajů Finanční správy (2017)
Pro vývoj koeficientu výtěžnosti DPPO také platí obdobný trend ve všech sledovaných krajích
a výrazné rozdíly je možno sledovat pouze v jednotlivých letech (obrázek 2). Minimální hodnota
koeficientu byla v roce 2007 v kraji Karlovarském (0,62) a maximální hodnota v roce 2008 ve stejném
kraji (1,96). Tato skutečnost je ovlivněna vznikem nedoplatku v roce 2007, který byl v následujícím
roce uhrazen. Obdobně jako u daně z přidané hodnoty i pro DPPO platí, že v roce 2014 je koeficient
výtěžnosti nižší než 1 pouze v Jihočeském kraji.
Mnohem menší rozdíly jsou patrné při komparaci koeficientu výtěžnosti DPFO, což je dáno zejména
tím, že vyšší inkaso je tvořeno převážně daní z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, která je
odváděna zaměstnavateli za zaměstnance. Minimální hodnota je 0,92 a maximální 1,34. Na rozdíl od
DPPO byl v roce 2014 u DPFO zjištěn nejnižší koeficient výtěžnosti a to v kraji Karlovarském a
druhý nejnižší v Praze (obrázek 3).
0,50
1,00
1,50
2,00
2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
Středočeský Jihočeský Plzeňský
Karlovarský Ústecký Liberecký
Královéhradecký Pardubický Vysočina
Jihomoravský Olomoucký Moravskoslezský
Zlínský Praha
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
860
Obr. 3: Daňová výtěžnost DPFO
Zdroj: vlastní zpracování podle údajů Finanční správy (2017)
Vzhledem k mnoha faktorům, které ovlivňují koeficient výtěžnosti (například výše daňových
nedoplatků či příslušenství daně) není možno sledovat jednotný trend z hlediska vývoje v čase
a hodnoty vykazují vysokou variabilitu. Jedná se o odlišnou situaci ve srovnání s vývojem indexu
inkasa daní, který vykazoval nízkou variabilitu z hlediska pořadí jednotlivých krajů.
Závěr
Příspěvek se zabývá problematikou rozdílnosti daňového inkasa a koeficientů výtěžnosti krajů České
republiky v období 2005 až 2014. Předmětem výzkumu byly daně z příjmů a daň z přidané hodnoty,
které se významně podílejí na daňových příjmech veřejných rozpočtů a jsou významným zdrojem
financování také pro rozpočty krajů a municipalit. Pro srovnání regionů bylo využito škálování, a to
metodou semaforu. Následně byly vypočteny koeficienty výtěžnosti pro jednotlivé kraje a zkoumané
daně (daň z přidané hodnoty, daň z příjmů právnických osob a daň z příjmů fyzických osob).
Co se týká inkasa daní v jednotlivých krajích, je jeho výše ve sledovaném období výrazně ovlivněna
vývojem legislativy, a to jak sazeb daně, tak i dalších konstrukčních prvků. Nicméně v rámci
zkoumaných daní byly zjištěny velké rozdíly mezi jednotlivými kraji. Na základě metody semaforu
byly pro jednotlivé daně vyhodnoceny kraje s nejvyšším inkasem. Při porovnání inkasa DPH bylo
zjištěno, že nejvyšší hodnoty jsou v krajích Jihomoravském, Středočeském a také v kraji Ústeckém.
Nejvyšší inkaso daně z příjmů právnických osob je v krajích Středočeském a Moravskoslezském.
U obou těchto daní je patrný pokles inkasa od roku 2012 v důsledku zřízení Specializovaného
finančního úřadu přesunutí inkasa z těchto krajů. Nejvyšší inkaso daně z příjmů fyzických osob je
v kraji Jihomoravském, Moravskoslezském a Středočeském.
Koeficient výtěžnosti představuje poměr uhrazených a předepsaných daňových povinností za
sledované období. U většiny krajů došlo od roku 2013 ke zvýšení koeficientu výtěžnosti u DPH
a v roce 2014 je dokonce ve všech regionech s výjimkou Jihočeského kraje koeficient výtěžnosti vyšší
než 1. Tato skutečnost souvisí s rostoucím důrazem na vymáhání daňových nedoplatků a se zlepšením
inkasa daně z přidané hodnoty. Obdobně jako u daně z přidané hodnoty i pro daň z příjmů
právnických osob platí, že v roce 2014 je koeficient výtěžnosti vyšší než 1 ve všech krajích s
výjimkou kraje Jihočeského. Ve sledovaném období byly zjištěny obdobné trendy v jednotlivých
krajích s výraznými odchylkami, které se vztahovaly k jednotlivým rokům. Byly zjištěny velké rozdíly
mezi daněmi v maximálních a minimálních hodnotách. DPFO vykazovala nejmenší variabilitu a na
0,90
1,00
1,10
1,20
1,30
1,40
2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
Středočeský Jihočeský Plzeňský
Karlovarský Ústecký Liberecký
Královéhradecký Pardubický Vysočina
Jihomoravský Olomoucký Moravskoslezský
Zlínský Praha
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
861
druhou stranu DPPO nejvyšší. Rozdílná velikost a struktura regionů v České republice dává prostor
pro další srovnání a identifikaci faktorů ovlivňujících daňové výnosy v jednotlivých krajích. Na výši
inkasa i předpisů daně mají vliv zejména velmi časté legislativní změny, ale také změny
makroekonomických ukazatelů vyplývajících z ekonomicko-politického vývoje v ČR.
Literatura
AUTERI, M., COSTANTINI, M., (2004). Fiscal policy and economic growth: the case of the Italian[1]
regions, Review of Regional Studies,vol. 34, no. 1, pp.72–94. ISSN 1553-0892.
BLECHOVÁ, B., SOBOTOVIČOVÁ, Š., (2016). Aspekty daně z příjmů právnických osob v[2]
Moravskoslezském kraji. In XIX. mezinárodní kolokvium oregionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno:
Masarykova univerzita, pp. 861-867. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-
111.
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2016). Regionální statistiky [online]. [cit. 2016-2-2]. Dostupné z:[3]
www.czso.cz/csu/czso/regiony_mesta_obce_souhrrn.
DAMBORSKÝ, M., TVRDOŇ, J., (2016). Vliv lokalizace významného investora na místní ekonomický[4]
rozvoj. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova
univerzita, pp. 201-209. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-111.
FINANČNÍ SPRÁVA, (2017). Daně a pojistné [online]. [cit.2017-01-22]. Dostupné z:[5]
http://www.financnisprava.cz/cs/dane-a-pojistne/analyzy-a-statistiky/danova-statistika.
JANOUŠKOVÁ, J., SOBOTOVIČOVÁ, Š., (2016). Využití koeficientů ke zvýšení výnosů daně[6]
z nemovitých věcí v Moravskoslezském kraji. In XIX. mezinárodní kolokvium oregionálních vědách.
Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 883-890. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-111.
KLAASEN, L. H., VANHOVE, N., (1987). Regional Policy: A European Approach. Avebury: Aldershot.[7]
ISBN 978-18-4014-994-4.
MACKAY, R. R., (2001). Regional Taxing and Spending: The Search for Balance, Regional Studies,vol.[8]
35, no.6, pp. 563-575. DOI 10.1080/00343400120065723.
PEKOVÁ, J., (2008). Veřejné finance, úvod do problematiky. Praha: ASPI. ISBN 978-80-7204-618-8.[9]
POLOK, V., (2012). Makroekonomická predikce modelu úpravy rozpočtových výnosů daní pro obec. In[10]
XV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp.
625-637. ISBN 978–80–210–5875–0.
ŽÁRSKA, E., (2016). Bonita obce jako zrkadlo vzdelania (vzdelávania) jej predstaviteľov. In XIX.[11]
mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 739-
746. ISBN 978-80-210-8273-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-111.
Příspěvek vznikl za podpory Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR v rámci Institucionální
podpory na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace v roce 2017.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
862
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-113
RATING OF THE PROPERTY OF THE CONTRIBUTORY
ORGANIZATIONS WITHIN THE COMPETENCE OF
MUNICIPALITIES IN THE SLOVAK REPUBLIC
HODNOTENIE MAJETKOVEJ VÝKONNOSTI PRÍSPEVKOVÝCH
ORGANIZÁCIÍ V PÔSOBNOSTÍ OBCÍ V SLOVENSKEJ REPUBLIKE
VIERA PAPCUNOVÁ 1
EVA BALÁŽOVÁ 2
1
Ústav ekonomiky a manažmentu
Fakulta prírodných vied
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre
1
Institute of economics and management
Faculty of Natural Sciences
Constantine the Philosopher University in Nitra
Tr.A. Hlinku 1, 949 74 Nitra, Slovakia
E-mail: vpapcunova@ukf.sk
2
Katedra verejnej správy
Fakulta európskych štúdií a regionálneho rozvoja
Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre
2
Department of public administration
Faculty of Europ. Studies and Regional Development
Slovak University of Agriculture in Nitra
Tr.A. Hlinku 2, 949 76 Nitra, Slovakia
E-mail: eva.balazova@uniag.sk
Annotation
The municipalities can to create the part of the revenue by the business and also to create competitive
environment for the other businesses. They also contribute to ensuring the activities and services that
are useful for inhabitants of municipalities. Municipalities can to entrust their property to their
contributory organizations based on Act. 523/2004 Coll. on budgetary rules or they can to insert their
property into the trading companies respectively into non-profit organizations. The main activities of
the contributory organizations belong providing the public - utility services, but they also can to
conduct business. One of the possibility how to increase the efficiency the use of property of these
organizations is to use various economic analyzes, which can to identified some gaps. Aim of this
paper is to evaluate the performance of property by contributory organizations within the competence
of municipalities in the Slovak Republic in the time series 2000-2015 based on selected property
indicators and also capital revenue and expenditure, which are used to reproduce of property. The
object were contributory organizations within the competence of municipalities in Slovakia. Based on
the analysis, in the period 2000-2003 was growing total value of the property by contributory
organizations. Worsening of selected indicators can be observed after the introduction of the
obligation to depreciation of the property, legislative changes as well as changes in accounting
methodology.
Key words
contributory organizations, property, community as the founder
Anotácia
Podnikaním si obce zabezpečujú časť príjmov a zároveň vytvárajú konkurenčné prostredie iným
podnikateľom. Podieľajú sa aj na zabezpečovaní činností a služieb, ktoré sú z hľadiska komplexnosti
pre obec potrebné. Okrem priameho podnikania môže obec svoj majetok zveriť do správy
príspevkovým a rozpočtovým organizáciám, ktorých je zriaďovateľom podľa č. 523/2004 Z.z. o
rozpočtových pravidlách verejnej správy v znení neskorších noviel alebo podnikať prostredníctvom
vkladu majetku do obchodných spoločností resp. neziskových organizácií. Podnikateľskú činnosť môžu
príspevkové organizácie vykonávať popri hlavnej činnosti, ktorou je najmä zabezpečenie verejno–
prospešných služieb. Cieľom príspevku je zhodnotenie majetkovej výkonnosti príspevkových
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
863
organizácií v pôsobností obcí v Slovenskej republike v časovom rade 2000-2015 na základe vybraných
majetkových ukazovateľov ako aj kapitálových príjmov a výdavkov, ktoré sa využívajú na reprodukciu
majetku. Objektom skúmania boli príspevkové organizácie v pôsobnosti obcí v Slovenskej republike.
Na základe výsledkov analýzy je možné konštatovať, že v období rokov 2000 - 2003 narastala celková
hodnota majetku príspevkových organizácií. Zhoršenie vybraných ukazovateľov je možné sledovať po
zavedení povinnosti odpisovania obecného majetku ako aj zmien v oblasti legislatívy a v metodike
účtovania.
Kľúčové slová
príspevková organizácia, majetok, obec ako zriaďovateľ
JEL classification: R10, H25
Introduction
The main purpose of the municipal property usage is to insure the needs of inhabitants living in the
territory while the public interest must be kept as a priority (Bumbalová, 2013). Management of
municipal property according to law No. 138/1991 Coll. on municipal property, to form: by entrusting
the property to the municipality administrator or city district, the transfer of management of municipal
property, the acquisition of property from own activities by the municipality administrator. One
possibility of entrust the property is to create the contributory organization established under separate
legislation, which is Act No. 584/2005 Coll. on budgetary rules. Municipalities started to use the
possibility of entrusting the municipal property to managing administrators in the process of reform of
public administration, because one of outcomes was the transfer competencies from the state
administration to local self - government in the selected services (eg. education, health, social affairs,
etc.), which have a direct impact on the quality of life in towns and villages. This has significantly
affected the possibility of management of municipal property and the related decisions of using by
municipal property from the perspective of a representative council of local self – government
(Országhová, 2012, Gregáňová, 2012, Maroš, 2014, Hudáková, 2016). Deciding on the management
of municipal property is the responsibility of the municipal council, which may decide for market or
for non-market method of using the municipal property. The base of the market method of using the
municipal property is to prioritize income with the main objective to strengthen local budgets. The
base of the non - market method of using the municipal property is to use the municipal property for
carry out their competences under the laws and to preferred social character of the goods. Income has
only a minor role. Municipal council is composed of members of different professions and
professionally oriented (Vilinová, Repaská, Lelkešová, 2016). So in the practice is often makes, that
economic decisions of the municipal property and the management of it is only secondary. In the
process of deciding to prioritize social views, private or group interests over economic. In the
municipal council are not always represented the members, who professionally and economic can
assess the impact of decisions of the use of property. In addition, decisions on the use of property is
one of the most sensitive decisions, when can often to pursue personal interests. In decision-making of
the use of property also to enter the various political interests. In the process of collective decisionmaking
on the use of the property is very important, that the facultative bodies (commission) and
executive bodies of self - government preparing documents and proposals for the decision-making
professional and argumentation with the substantiate model of the quantifying the expected benefits.
Then presented this material for municipal council, so that they understand the full municipal council.
To prepare proposals for decisions on the use or acquisition of property should therefore be involved
experts (technical and economic fields, members of self-government management, including the main
controller, or representatives of inhabitants who work in the committees and associations), because
such the commission could consider the use of the property complexly, and both in terms of expert
and in terms of societal needs. This document for deciding on municipal property should be prepared
alternative and argumentation and prepared in a form that is substantively and factually understood by
all members, regardless of their professional focus. An important principle of management of the
municipal property is control, which may be internal or external. Internal control is represented by the
main controller and the internal regulations of the municipality (binding regulations, statutes and
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
864
decisions of the municipal council, audit committee). State control and control of the tax office
belongs to the external control. This also includes public control, this is control of the inhabitants of
the municipality.
Assess which of the forms of using of municipal property is the most effective is the full responsibility
of the municipal council, and in the practice, is mainly based on the momentary financial situation in
the relation to development needs of municipalities and the needs for future funds, which property will
be required in relation to its exploitation (Belajová, 2000).
In practical decisions of the local self - government in selecting the best means of ensuring the public
services with use of the municipal property used only to a limited extent the financial methods
respectively economic analysis (Biceková, Mihoková, Andrejovská 2015, Vavrek, Kotulič, Adamišin,
Korenková, Urbaníková 2013). Modern approaches and knowledge of the representatives of the self –
government gets at the forefront of the self - government. Education and work skills represent
lifelong process in the modern society (Čepelová, Sedláková, Mihaliková, Andrejčíková, 2010). This
is primarily related to the qualifications and knowledge of employees (Žitek, Klímová, 2016), but also
members of municipal council, who ultimately decided on the form of the management of the
municipal property. In the fact, there are still prejudices, that measurable returns and costs of different
variants of the use of the municipal property, when we give the public or social needs and also the
democratic decision-making it is not quite possible to show.
1. Objectives and methods
Contributory organization is a legal entity of the municipality, where fewer than 50% of the
production costs are covered by sales and which is attached to the municipal budget for the
contribution. Its financial relationship indicated by the municipality as founder of its budget.
Contributory organization may be carried out the business addition to the main activity, which is
provision of public welfare services. With the consent of the municipality as founder, contributory
organization can conduct business beyond the core business, for which it was established unless fulfill
tasks assigned to the founder. The cost of business should be covered by revenues from it.
Contributory organization to manage according with their budget costs, revenues and profit or loss. Its
budget includes a contribution from the budget of the founder and the funds received from the others
subjects. Contributory organization pays the costs of operation, maintenance and repair of fixed assets,
as well as the acquisition of tangible and intangible assets from its own resources and contributions
from the municipality, but own financial resources to use priority. The municipality provides to the
contributory organizations the contribution to the operation in such a height, that the budget was
generally balanced. Contribution for the operation can be also used to cover depreciation, but only up
to a maximum level, which set by the municipality. If own resources assets do not cover the needs of
the contributory organization for the acquisition of tangible and intangible, the municipality as
founder to determine the amount of the contribution for the acquisition tangible and intangible assets.
Contributory organization carried out after the end of the financial year, clearing financial relations
with the municipal budget. Contributory organizations within the competence of municipalities
providing activities in the public works (engineering services), cultural (local educational and cultural
centers, libraries, galleries), social affairs, sports and etc. Similarly, it is also in the Czech Republic,
where the local municipalities to create the contributory organizations for the cultural facilities
(theaters, cinemas), social facilities, the technical services etc. In addition, however, from the Act.
564/1990 Coll. on state administration and local government in education, municipalities has
obligation to choose this legal form for primary schools and school organizations (Hrabalová, 2004).
In Slovakia, it is in this case this organizations representative budgetary organizations.
Aim of this paper is to evaluate the performance of property of the contributory organizations within
the competence of municipalities in the Slovak Republic in the time series 2000-2015 based on
selected indicators of the property and capital revenue and expenditure, which are used to reproduce
by property. In the Slovak Republic, municipalities established budgetary organizations mainly for the
public services (eg. transport and disposal of the waste, maintenance and repair of local roads,
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
865
maintenance of public green, etc.). The property of contributory organization consists of property of
the contributory organization, founder property and property generated by own activities.
Results
Municipal property constitutes the base for the all competences of municipality. It is therefore
important, that not made the partial decision of its using, but to decide comprehensively with account
both the external as well as internal factors, that affect the use of the property. From an economic
point of view is the stage of preparation of proposals for decisions on the use of municipal property
for example, in the form of entrusted property to the contributory organization of the municipality,
perhaps more important, than its actual voting process, which is the ultimate act of decision-making
process, because at this stage should seek ways most efficient use of property, taking into account
both the needs of the municipality and the economy. The base information for the any analysis is the
structure and value of property. In terms of the development of total value of the property contributory
organizations within the competence of municipalities can be watched fluctuating trend. In the period
2000-2002 we watch slight the annual increase the value of property of contributory organizations
(increase value of property in 2002 compared to 2000 amounted to 7.39%). In the next five years,
there was an annual decrease in total value of property of contributory organizations, the decline in
value in 2008 compared to 2003 was 29.62%. Until 2003, the municipality not depreciated property,
which means that property was registered at acquisition cost. The introduction of depreciation of
property in 2003, respectively in 2004, created a more realistic value of the property, which are
subsequently reflected in a decline in total value of property contributory organizations (Figure 1).
The new methodology of accounting on accrual basis, which was first applied in the conditions of
state administration and self-government since 2009 has had an impact on results of operations of
contributory organizations. The base of the accrual principle is that the transactions are recognized in
the period to which they relate, regardless of the flow of funds. Detection of profit in all types of these
entities is unified, and to compare benefits and costs. Equally important aspects in the analysis of the
use of municipal property is also structure of resources of the property that can be owned and foreign.
Own funds form capital, capital funds, funds from profit, the results of previous years, the profit or
loss for the period. External funds to create by reserves, liabilities from business relationships (to
suppliers), liabilities to employees and social security institutions and health insurance liabilities
resulting from taxes and subsidies, liabilities resulting towards partners, towards cooperative
members, financial liabilities (bank loans, borrowings) and other types of commitments.
Graph 1: Evolution of total value of property and own sources of cover of contributory
organizations within the competences of municipalities for the period 2000-2015 (mil. €)
Source: Data Centre, Ministry of Finance of Slovak republic, own processing
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
866
From analysis of own sources of cover of contributory organizations within the competence of
municipalities show, that in 2015 compared with 2000, decreased share of own funds of cover on the
total value of property of contributory organizations by 98% (in 2000 it stood at 89.68% in 2015 stood
at 1.42%). In 2003 some contributory organizations especially in the field of social affairs (social
organizations) passed from the competence of municipalities into the competence of Higher territorial
unit, and it was one of the consequences of the decline of the total value of property and own sources
of cover in that year. According to the Act no. 584/2005 Coll. on budgetary rules, if the financial
results of business to September 30 of the actual financial year, is loss for at least two consecutive
years immediately following, the leader of the contributory organization must to make arrangements,
that in the end of the budget year was loss aligned, or to make arrangements for the termination of
business. It follows, that in this case municipalities to cancel of their contributory organizations. In the
event that two consecutive years reaching a subsidized organization of more than 50% share of sales
in the total cost of the organization, is transformed into another type (eg. commercial companies and
budget organizations). In the year 2008 many contributory organizations disappeared or transformed
for other form, because in this year municipal council reviewed its contributory organizations by the
aforementioned law and also this year contributory organizations began pay the tax on the rent.
Graph 2: Development of total value of property and liabilities of contributory organizations within
the competences of municipalities for the period 2000-2015 (mil. €)
Source: Data Centre, Ministry of Finance of Slovak republic, own processing
A significant part of the resources are liabilities, that arise primarily from trade relations to suppliers,
or towards to the tax office, to social and health insurance and also towards to employees. An analysis
of the commitments of contributory organizations showed that since 2007, significantly increasing
(Figure 2). The reason for the increase in liabilities is an increase of funds under the accounts of 35 accounting
for relations between individual bodies of the public administration. These liabilities
creating from granted and received transfers among bodies of the public administration, self government
and other bodies. In 2008 it changed the system of depreciation of property, which
affected the total value of property of the contributory organizations.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
867
Graph 3: Development of capital income and capital expenditure of contributory organizations
within the competences of municipalities for the period 2004-2015 (mil. €)
Source: Data Centre, Ministry of Finance of Slovak republic, own processing
Each contributory organization, who establish the municipality is based on a specific relationship with
the founder in the existing legislative arrangements. The operating principle of contributory
organizations within the competence of municipalities is based on the relationship of the municipality
as the customer of service and contributory organization as the producer of the service. The
municipality to make a request for service at some extent and quality and subsequently on the basis of
billing the municipality to invoice the price to the contributory organization. The municipality to make
a request for service at some extent and quality and subsequently on the basis of billing the
municipality to invoice the price to the contributory organization. Performance is not measured, so
founder to pay the gap between costs and revenues. Contributory organization pay expenses for the
operation, repair and maintenance of tangible property, as well as the acquisition of tangible and
intangible assets from its own resources and contributions from the founder. Own resources used by
preferentially. Figure 3 shows that capital income is unable to cover capital expenditures. In 2015
compared to 2004 decreased capital income of contributory organization in comparison with 2009 by
98.9% and capital expenditures decreased by 68.3%. The founder provides contributory organizations
the contribution to the operation in such a height, that the current budget was balanced. Founders do
not provide sufficient funds for capital expenditures for the reconstruction of property, that are used
by organizations to provide services and therefore are trying to renew their property from their own
resources or from the loan, which the municipal council approving or not renewed the own property
(eg. technical equipment).
Conclusion
The analysis of property indicators of the contributory organizations within the competences of
municipalities in the period 2000 - 2015 it showed that at the time of 2000 - 2003 the total value of
property grew, it means that organizations are trying to increase the value of the property which
entrusted to manage. Watershed event was the enactment depreciation of the municipal property,
which to make real the value of the property of these organizations. Another change in the
management of contributory organizations was the introduction of accrual accounting, affecting
mainly accounting for liabilities, which ultimately signed for its substantial increase in 2008. The
property of contributory organizations is not sufficiently reproduced, it means, that property is not
renewed at the same share as wear away. The result of this situation is that the value of property
falling faster than the volume of investments for recovery of property. The analysis revealed the fact,
that contributory organizations are not able to sufficiently cover own property its own resources. One
possibility is increasing the volume of financial from the municipal budget to ensure the functioning
of contributory organizations, but this fact leads to increased financial dependence of these
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
868
organizations by the municipalities. Tej (2007) notes, however, that in the principle, if the municipal
property is effectively using, the municipality is less dependent by the state budget. It is true, that for
the municipality would be easier to collect taxes and fees, than to ensure the proper functioning of
municipal businesses. But thereby, the municipality entering to the passive position of an economic
agent.
Literature
BICEKOVÁ, A., MIHOKOVÁ, L., ANDREJOVSKÁ, A., (2015). Revenue Analysis of Self-governing[1]
Regions in the Slovak Republic. I 5th Central European Conference In Regional Science, International
Conference Proceedings. Košice: Technická univerzita, pp.76-78. ISBN 978-80-553-2015-1.
BELAJOVÁ, A., (2000). Metodicko – praktické prístupy k správe majetku obcí. In: Zborník vedeckých[2]
prác z riešenia výskumných projektov E46, E47, E52, E54 (1997 – 1999). Nitra: SPU, s. 104 – 108. ISBN
80 – 7137 – 759 – 7.
BUMBALOVÁ, M., (2013). Enterprises with the Municipal Property Share in Legal Documents on the[3]
National and Local Level. EU Agrarian Law, vol. 2, no. 2, pp. 66-71. ISSN 1338-6891 .
ČEPELOVÁ, A., SEDLÁKOVÁ, S., MIHALIKOVÁ, E., ANDREJČÍKOVÁ, M., (2010). Verejná správa[4]
a spoločnosť založená na vedomostiach. Košice: UPJŠ, 2010. 248 s.. ISBN 978-80-7097-842-9 .
GREGÁŇOVÁ, R., (2012). The applications of exponential function in expression of efficiency investment[5]
municipalities In: Papcunová, V. (eds.). Aplikácia matematických metód v regionálnom rozvoji:
recenzovaný zborník vedeckých príspevkov. Nitra: UKF, 2012. s. 34 – 37. ISBN 978-80-558-0179-7.
HRABALOVÁ, S., (2004). Teorie a praxe rozvoje měst a obcí. Brno: Masarykova univerzita, 93 s.. ISBN[6]
80-210-3356-8 .
HUDÁKOVÁ, J., (2016). Analysis of the state kindergartens at local government level and forecast future[7]
developments with impact to fund. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník
příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 489-496. ISBN 978-80-210-8272-4. DOI
10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-63.
KORENKOVÁ, M., URBANÍKOVÁ, M., (2013). Increase of company efficiency through the investment[8]
to the employees and its quantitative valuation In: Procedia - Social and Behavioral Sciences: The 2-nd
International Scientific conference „Contemporary Issues in Business, Management and Education 2013“,
vol. 110, no. 2 (2014), pp. 942 - 951. ISSN 1877-0428.
MAROŠ, M., (2014). Evolution of tax assignment in Slovakia. In Economics and management 2014:[9]
proceedings from international scientific conference. Nitra: UKF, 2014. s.74-78. ISBN 978-80-558-0729-4.
ORSZÁGHOVÁ, D., (2012). Mathematical knowledge – the component of the knowledge society and their[10]
role in the regional development. In Aplikácia matematických metód v regionálnom rozvoji: recenzovaný
zborník vedeckých príspevkov. Nitra: UKF, 2012. s. 93-98. ISBN 978-80-558-0179-7.
TEJ, J., (2007). Správa a manažment. Prešov: UPJŠ, 232 s.. ISBN 978 – 80- 89040 – 33 – 9.[11]
VAVREK, R., KOTULIČ, R., ADAMIŠIN, P., (2014). Topsis method and its application to the local self-[12]
government of the Slovak republic. Journal of applied economic sciences, vol. 9, no. 3, pp. 505-513. ISSN
1843-6110.
VILINOVÁ, K., REPASKÁ, G. LELKEŠOVÁ, A., (2016). Perception of elections at the local government[13]
level by residents of municipalities in the Nové zámky district. In XIX. mezinárodní kolokvium o
regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 847 - 853. ISBN 978-80-210-
8272-4. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-109.
ŽÍTEK, V., KLÍMOVÁ, V., (2016). Identification of Knowledge Bases: The Case of the Czech Republic.[14]
Inzinerine ekonomika-engineering economics, vol. 27, no. 5., pp. 568-577. ISSN 1392-2785.
DOI 10.5755/j01.ee.27.5.14276.
Note: This article is a part of solution of the project VEGA č. 1/0834/16 “Use of local municipalities
assets for business (MASAPQ)”.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
869
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-114
KRAJE A MEDIÁLNÍ REFLEXE JEJICH KULTURY
REGIONS AND MEDIA REFLECTION OF THEIR CULTURE
JAN SUCHÁČEK
Katedra regionální a environmentální ekonomiky
Ekonomická fakulta
VŠB-Technická univerzita Ostrava
Depart. of Regional and Environmental Economics
Faculty of Economics
VŠB-Technical University of Ostrava
Sokolská třída 33, 701 21 Ostrava, Czech Republic
E-mail: jan.suchacek@vsb.cz
Anotace
Předložený příspěvek se zabývá mediální reflexí kultury v regionech České republiky. Pozornost je
specificky zaměřená na celostátní televizní zpravodajství a jeho příspěvky vztažené ke kultuře
v jednotlivých krajích České republiky. Cílem přeloženého článku je analyzovat a posoudit příspěvky
vysílané v celostátním televizním zpravodajství a týkající se kultury v životě krajů České republiky.
Problematika bude prozkoumána jak z kvantitativní, tak také kvalitativní perspektivy. Kulturní témata
na rozdíl od jiných příspěvků v televizním vysílání přispívají spíše ke zlepšování mentálních map
území, o kterých je referováno. Jak se ukázalo, mezi kraji České republiky existuje určitá diferenciace,
pokud jde o informování o jejich kultuře v celostátním televizním zpravodajství. Prim zde hrají
především Praha a Karlovarský kraj. Výše zmíněná diferenciace však není zcela v nesouladu
s charakterem krajů v zemi. Kultura, která představuje stále populárnější téma v místních
a regionálních studiích, je tak zachycena z alternativní perspektivy.
Klíčová slova
kraje České republiky, kultura, média
Annotation
The article deals with media reflection of the culture in the regions of the Czech Republic. The
attention is devoted to the national TV coverage and its contributions concerning the culture in
individual regions of the Czech Republic. The main objective of the paper is to analyse and assess
contributions related to the culture in individual regions of the Czech Republic. We focus on
contributions, which appear within the national TV coverage. The whole problem will be evaluated
from both quantitative and qualitative points of view. Contrary to other TV contributions, cultural
themes tend to improve mental maps of respective territories. As to cultural topics appearing within
national TV broadcasting, there exists certain differentiation among the regions of the Czech
Republic. Prague and Karlovy Vary region turned out to be the most flourishing in this sphere.
However, above mentioned differentiation is basically congruent with the character of individual
regions in the country. Thus, the culture, which becomes increasingly fancied theme within local and
regional studies, can be portrayed from an alternative perspective.
Key words
regions of the Czech Republic, culture, media
JEL classification: R10, R19, Z10
1. Úvod
Lidé začali své okolní prostředí svými aktivitami přetvářet už v dávné minulosti. Vztah společnosti
vůči prostředí byl zkraje pasivní a vnějším okolím determinovaný. S civilizačním pokrokem však
došlo k důležité transformaci spočívající v tom, že se vztah společnosti vůči prostředí stal aktivní
a lidskými činnostmi determinovaný. Společnost dnes aktivně utváří své prostředí.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
870
Kultura, která je jednou z nejdůležitějších kategorií v životě každé společnosti, je výtvorem
a projevem určité společnosti na straně jedné, ale také podmínkou její existence na straně druhé.
Kulturní antropologie chápe kulturu jako souhrn lidských činností a produktů těchto činností,
akceptuje jejich význam pro socializaci jedince a pro jeho adaptaci na život v pospolitosti
(Hamerníková, 1995). Není jistě náhodou, že kultura, resp. tzv. kulturní a kreativní průmysly
představují stále populárnější téma v rámci místních a regionálních studií.
Pro potřeby našeho článku kulturu vnímáme jako tu materiální, která je významně vázána na existující
kulturní infrastrukturu v území. Ta je důležitou podmínkou pro realizaci kulturních činností,
udržování lokální kultury a místních tradic či pro reprodukci vzdělanosti. Jedná se o hmotná zařízení
či nemovité objekty, které slouží ke zpřístupnění, zprostředkování, či poskytování kulturních statků,
služeb a kulturních aktivit. Nejčastěji je tím označována síť divadel, kin, knihoven, muzeí, galerií,
kulturních domů, výstavních síní či areálů, síní slávy či památníků (Heřmanová, Chromý, et al, 2009).
Je zřejmé, že kultura je také jednou z významných kategorií, o které referují sdělovací prostředky.
V předcházejících studiích bylo ukázáno, že agendě televizního zpravodajství lze přisoudit ze všech v
současnosti dostupných médií nejvyšší stupeň dopadu na publikum a stejně tak reprezentativnost
(Nečas, 2009, McQuail, 2002, Sucháček, 2013, Sucháček, 2015, Dearing a Rogers, 1996, Sucháček,
Seďa, Friedrich, Wachowiak-Smolíková a Wachowiak, 2016, Urminský, 2016 či Beníšková
a Urminský, 2016).
Současné televizní zpravodajství funguje jako jedna z determinant prostředí, ve kterém žijeme.
Strategie spočívající v akcentaci událostí a jevů jako agenda-setting anebo agenda-cutting,
zdůrazňující naopak ignoraci určitých témat, jsou přitom takřka každodenně využívány (Dearing a
Rogers, 1996).
V této souvislosti je důležitá koncepce gatekeepingu neboli procesu výběru informací vpuštěných do
sdělovacích prostředků. Berkowitz (1991) zdůrazňuje význam instinktů, ale také hodnot, které
sehrávají v gatekeepingu u pracovníků sdělovacích prostředků významnou roli. Bennet (2004) zase
ukazuje význam hospodářských kategorií ovlivňujících gatekeeping.
Výběr událostí pro zpracování a zařazení do mediálních relací má určitá rutinní pravidla (viz Galtung
a Ruge, 1965). Tito autoři určili dvanáct faktorů, které v součinnosti s novinářskou rutinou předurčují
událost ke zpravodajskému zpracování, přičemž jedním z těchto faktorů je skutečnost, že čím je
událost negativnější, tím spíše bude médii zachycena. Společnost je totiž tradičně senzitivní především
na negativní aspekty života.
Kulturní témata ovšem na rozdíl od jiných příspěvků v televizním vysílání přispívají spíše ke
zlepšování mentálních map území, o kterých je referováno. Z tohoto pohledu se jedná o příspěvky,
které doplňují spektrum televizních příspěvků preferujících prvky a jevy spíše negativního charakteru
(Shoemaker a Vos, 2009 či Herot, 2012). A právě na kulturu a její mediální reflexi na úrovni krajů je
zaměřen náš článek.
2. Cíl a metody
Cílem článku je analyzovat a posoudit příspěvky vysílané v celostátním televizním zpravodajství
a vztažené ke kultuře v životě krajů České republiky. Problematika bude prozkoumána jak z
kvantitativní, tak také kvalitativní perspektivy. Kvantitativní perspektiva je zaměřena na podíl počtu
příspěvků o daném kraji v oblasti kultury na celkovém počtu příspěvků o příslušném kraji. Dále je tato
dimenze zastoupena v případě podílu na kulturu orientovaných televizních příspěvků o krajích na
celkovém počtu příspěvků o krajích ve sféře kultury a tato perspektiva je vztažena k podílu
obyvatelstva jednotlivých krajů na celkovém počtu obyvatel země. Kvalitativní pohled na
problematiku pak akcentuje obsahovou skladbu celostátních televizních příspěvků vztažených ke
kultuře v jednotlivých krajích.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
871
Celý článek je založen na vstupních datech, které mají charakter časových řad i průřezových údajů.
Tyto údaje charakterizují obsahovou skladbu celostátních televizních příspěvků ve zpravodajství
České televize, televize Nova a televize Prima o krajích České republiky, a sice za období let 2004 -
2010. Toto období nám zachycuje různé důležité události vstupem do Evropské unie počínaje
a například hospodářskou krizí konče, což je důležité z hlediska objektivizace nalezených zjištění.
Statistické údaje o zpravodajských příspěvcích jednotlivých televizních společností budou využity
z výzkumu společnosti Media Tenor. Již v předchozích výzkumech byla z pořízených dat vytvořena
databáze, která umožňuje sledovat frekvence vysílání zpravodajských příspěvků České televize,
televize Nova a televize Prima podle krajů, období vysílání, tematického zaměření a televizních
pořadů (viz např. Sucháček, Seďa, Friedrich a Beníšková, 2014).
Tematicky mohou být jednotlivé příspěvky zařazeny do několika skupin, které jsou základem pro
kvalitativní analýzu těchto příspěvků: bezpečnost, církev, doprava, energetika, EU všeobecně,
globalizace, historie, hospodářská politika, hospodářský život, informatika, justice, kultura, média,
mezinárodní události, nehody, neziskový sektor, obrana a NATO, regiony, sociální politika,
společnost, sport, státní správa, stranická oblast, školství a věda, věda a výzkum, zdravotnictví,
zemědělství a životní prostředí.
3. Výsledky
Podíl počtu příspěvků o krajích v oblasti kultury na celkovém počtu příspěvků o příslušném kraji nám
vytváří vhodný úvod pro naši analýzu. Jak je patrné obrázku 1, dominantními územími byly
Karlovarský kraj, hlavní město Praha, Zlínský kraj a Jihočeský kraj.
Obr. 1: Podíl počtu příspěvků o kraji v oblasti kultury na celkovém počtu příspěvků o příslušném
kraji
Zdroj: Interní materiály Media Tenor a výpočty autora
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
872
Vítězství Karlovarského kraje není až tak překvapivé, když si uvědomíme, že se jedná o kraj nevelký
a s relativně malým počtem obyvatel. Z tohoto důvodu mediální obraz kraje významně ovlivňuje
jediná událost, a sice každoročně pořádaný Mezinárodní filmový festival. Zprávy z tohoto kraje se v
drtivé většině týkají kategorií jako kinematografie a filmová tvorba. Skutečnost, že mediální obraz
kraje mnohdy ovlivní jediná událost, byly potvrzeny také předchozími výzkumy (viz Sucháček, Seďa,
Friedrich, Wachowiak-Smolíková a Wachowiak, 2016).
Prahu je možno pokládat za centrum kultury země, proto je přirozené, že mnoho zpráv v oblasti
kultury je právě z ní. V Praze se nejvíce hovořilo o divadelnictví, muzejnictví, hudbě (především o
hudebních festivalech a koncertech), kinematografii, filmové a televizní tvorbě, ale také o ochraně
historických památek. Zatímco v případě Karlovarského kraje se kategorie kultura umístila na
celkovém třetím místě a to za tematickými oblastmi bezpečnost a nehody, v případě hlavního města
Prahy obsadila námi sledovaná kategorie dokonce druhé místo a to za tematickým okruhem
věnovaným bezpečnosti.
Obr. 2: Podíl jednotlivých krajů v oblasti příspěvků z kultury na celkovém počtu příspěvků z kultury
a podíl obyvatelstva jednotlivých krajů na celkovém počtu obyvatel země
Zdroj: Interní materiály Media Tenor a výpočty autora
Ve Zlínském a Jihočeském kraji obsadily televizní příspěvky věnované kultuře shodně čtvrté místo
mezi sledovanými tematickými okruhy. U zpráv z oblasti kultury je většina zpravodajských příspěvků
ve Zlínském kraji věnovaná tématikám, jako kinematografie či muzejnictví. Kulturně laděné
zpravodajské příspěvky o Jihočeském kraji jsou zase zaměřeny na ochranu historických památek či
hudbu.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
873
Na opačném konci žebříčku se umístil Středočeský kraj, kde nepochybně působí „vysávací“ efekt
hlavního města Prahy a tradiční průmyslové kraje Moravskoslezský a Ústecký, v nichž převažují
především funkční aspekty života. Mezikrajská diferenciace v této oblasti však nedosahuje nijak
intenzivních hodnot.
Alternativní pohled na problematiku nám přináší obrázek 2, který je zaměřen na podíl televizních
příspěvků o krajích v oblasti kultury na celkovém počtu na kulturu orientovaných příspěvků o krajích
a podíl obyvatelstva krajů na celkovém počtu obyvatel země. Celkově nelze rozhodně tvrdit, že podíl
zpráv o krajích z oblasti kultury koresponduje s podílem obyvatelstva příslušných krajů na celkové
populaci v zemi.
Jedná se o zajímavou skutečnost, protože na obyvatelstvo se vždy v daném prostorovém rámci váží
různé aktivity (může se jednat o projevy obyvatelstva v místě bydliště anebo činnosti spadající do
kategorie mobility obyvatelstva). Takto obyvatelstvo – ať už se jedná o občany v území trvale žijící
anebo návštěvníky - svou přítomností a aktivitami vytváří potenciál daného teritoria, který odpovídá
výslednici projevů socio-ekonomických prvků a interakcí v území. Interakce a procesy, které v území
probíhají, by pak měly být alespoň přibližně reflektovány v televizním zpravodajstvím zaznamenaném
počtu událostí ze sféry kultury vyskytujících se v daném území, což se ovšem v našem případě
nepotvrdilo.
V tomto komparativním vyjádření se již jednoznačným vítězem stává hlavní město Praha, na kterou je
vázána takřka polovina všech k regionům vztažených příspěvků o kultuře. Nadproporcionální podíl
zpráv o kultuře a to vůči podílu vlastního obyvatelstva zaznamenaly ještě kraje Karlovarský a
Jihočeský.
Za povšimnutí stojí, jak celkové hodnocení může ovlivnit jediná událost. Vedle již zmíněného
karlovarského filmového festivalu došlo v určitých letech k navýšení mediálního zájmu o kraje
Plzeňský a Moravskoslezský. Zde lze nalézt souvislost s kandidaturou krajských měst Ostrava a Plzeň
na titul evropského hlavního města kultury.
Závěr
Kultura představuje jednu z nejdůležitějších kategorií našich životů. Její přítomnost v regionech je
podmínkou a zároveň i určitým odrazem kvality života v nich. Pokud jde o kraje České republiky a
televizní reflexi jejich kultury, nutno uvést, že příspěvky z oblasti kultury jsou obecně podstatně
pozitivněji laděné nežli další regionálně zaměřená témata vyskytující se v celostátním televizním
zpravodajství. Pokud jde o podíl počtu příspěvků o krajích v oblasti kultury na celkovém počtu
příspěvků o příslušném kraji, stal se vítězem kraj Karlovarský, byť je jeho pozice dána opakovaným
referováním o jediné významné události z oblasti kultury. Na opačném konci žebříčku se umístily
Středočeský kraj, kde nepochybně působí „vysávací“ efekt hlavního města a tradiční průmyslové kraje
Moravskoslezský a Ústecký. Pokud se jedná o podíl televizních příspěvků o krajích v oblasti kultury
na celkovém počtu příspěvků o krajích v oblasti kultury, má naprosto dominantní postavení hlavní
město, což navíc vyniká i při jeho populační váze v rámci země. Nadproporcionální podíl příspěvků o
kultuře vůči podílu obyvatelstva kraje na celkovém počtu obyvatel země pak byl zaznamenán ještě v
krajích Karlovarském a Jihočeském.
Literatura
BENISKOVA, T., URMINSKY, J., (2016). Mediální reflexe hospodářského života v krajských městech In[1]
XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp.
804-810. ISBN 978–80–210–8273–1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-103.
BENNETT, W. L., (2004). Gatekeeping and press-government relations: A multi-gated model of news[2]
construction. In Kaid, L.L. (Ed.), Handbook of political communication research. Mahwah, N.J.: Erlbaum,
pp. 283-314. ISBN 978-0-805-83775-9.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
874
BERKOWITZ, D., (1990). Refining the gatekeeping metaphor for local television news. Journal of[3]
Broadcasting and Electronic Media, vol. 34, pp. 55–68. ISSN 0883-8151.
DEARING, J. W., ROGERS, E.M., (1996). Agenda – setting, Newbury Park, CA Sage. ISBN 978-0-[4]
76190-563-9.
GALTUNG, J., RUGE, M., (1965). The Structure of Foreign News. The Presentation of the Congo, Cuba[5]
and Cyprus Crises in Four Norwegian Newspapers. Journal of Peace Research, vol. 2, pp. 64-91. ISSN
0022-3433.
HAMERNIKOVA, B., (1995). Kultura a masmédia v tržních podmínkách. Veřejná podpora a alternativní[6]
zdroje financování. Praha: VŠE. ISBN 80-7079-857-2.
HERMANOVA, E., CHROMY, P. (eds.), (2009). Kulturní regiony a geografie kultury: Kulturní reálie a[7]
kultura v regionech Česka. Praha: ASPI. ISBN 978-80-7357-339-3.
HEROT, P., (2012). Percepce životního prostředí Ostravska a její dopad na vybrané socioekonomické[8]
procesy. disertační práce. Ostrava: Ostravská univerzita.
MCQUAIL, D., (2002). Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-574-5.[9]
NECAS, V. (2009). Mediální kontext české zahraniční politiky. In: Kořan, M. (ed.) Česká zahraniční[10]
politika v roce 2008, Praha: Ústav mezinárodních vztahů, pp. 41-48. ISBN 978-80-86506-78-4.
SHOEMAKER, P.J., VOS, T., (2009). Gatekeeping Theory. New York & London: Taylor & Francis[11]
Group. ISBN 978-04-159-81385.
SUCHACEK, J., (2013). Krajská města v médiích: kvantitativní a kvalitativní aspekty. In XVI. mezinárodní[12]
kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 563-569. ISBN
978-80-210-6257-3. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-71.
SUCHACEK, J., (2015). TV Reporting and Self-governing Regions in the Czech Republic. In: 5th
Central[13]
European Conference in Regional Science. Košice: Technical University of Košice, pp. 979-986. ISBN
978-80-553-2015-1.
SUCHACEK, J., SEDA, P., FRIEDRICH, V., BENISKOVA, T., (2014). Jihomoravský a Moravskoslezský[14]
kraj v celostátním televizním zpravodajství: vybrané aspekty. In XVII. mezinárodní kolokvium o
regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 429-435. ISBN 978-80-210-
6840-7. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-54.
SUCHACEK, J., SEDA, P., FRIEDRICH, V., WACHOWIAK-SMOLIKOVA, R., WACHOWIAK, M.P.,[15]
(2016). From Regional to National Clouds: TV Coverage in the Czech Republic. PLoS ONE, vol. 11, no.
11. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0165527.
URMINSKY, J., (2016). Hospodářský život regionů v médiích: kvantitativní a kvalitativní pohled. In XIX.[16]
mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník přísěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 811-
817. ISBN 978–80–210–8273–1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-104.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu SP2017/76 Vybrané hmotné a nehmotné aspekty vývoje
regionů II na VŠB-TU v Ostravě.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
875
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-115
DECENTRALIZÁCIAAADMINISTRATÍVNA KAPACITA
OBCE
DECENTRALIZATION AND ADMINISTRATIVE CAPACITY OF
MUNICIPALITIES
ELENA ŽÁRSKA
MONIKA VÁMOŠOVÁ
Katedra verejnej správy a regionálneho rozvoja
Národohospodárska fakulta
Ekonomická univerzita v Bratislave
Depart. of Public Administr. and Regional Develop.
Faculty of National Economy
University of Economics in Bratislava
Dolnozemská cesta 1, 852 35 Bratislava, Slovakia
E-mail: elena.zarska@euba.sk, monika.vamosova@euba.sk
Anotácia
Proces decentralizácie bol a stále je imanentnou súčasťou reforiem verejnej správy. Predstavuje
presun kompetencií a zodpovedností z centrálnej na nižšie (samosprávne) úrovne vládnutia. K jeho
kritickým miestam patrí veľkosť samosprávnej jednotky (obce), na ktorú sa daný rozsah kompetencií
prenáša. Cieľom príspevku je zhodnotiť administratívnu kapacitu obcí do 1000 obyvateľov pre
zabezpečenie zverených kompetencií v slovenských podmienkach a súčasne analyzovať východiská pre
riešenie daného stavu i formou združovania/zlučovania obcí. Výskum sa uskutočnil na vzorke 164 obcí
Trenčianskeho kraja, t.j. všetkých obcí do 1000 obyvateľov, čo predstavuje 59,4% z celkovo 276 obcí.
Pre výskum boli stanovené dve hypotézy. 1.hypotéza: Obce do 1000 obyvateľov majú nedostatočnú
administratívnu kapacitu pre zabezpečovanie kompetencií. 2.hypotéza: S klesajúcou veľkosťou obce
rastie sklon k zlučovaniu. Prvá hypotéza sa potvrdila, druhá nie.
Kľúčové slová
decentralizácia, kompetencie obce, administratívna kapacita
Annotation
Process of decentralization was and constantly is an immanent part of public administration reform.
It signifies transfer of competences and responsibilities from central to lower (autonomous) level of
government. Its critical point is autonomous unit size (municipality) to which the competences are
transfered. The aim of this study is to review administrative capacity of municipalities to the size of
1000 inhabitants to arrange entrusted competences in Slovak conditions and to analyze recourse to
solve the given state by associating/merging municipalities. Study was conducted on a sample of 164
municipalities of Trencin region, thus all municipalities to the size 1000 inhabitants what is 59,4%
from 276 total municipalities. There was established 2 hypotheses. 1st hypothesis: Municipalities to
the size of 1000 inhabitants do not have sufficient administrative capacity to ensure competences. 2nd
hypothesis: The lower the municipality size, the higher tendency to mergering. First hypothesis was
confirmed, second hypothesis not.
Key words
decentralization, competences of municipalities, administrative capacity
JEL classification: H11, H76
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
876
Úvod
Decentralizácia je proces nevyhnutný pre budovanie občianskej spoločnosti a demokratického výkonu
spravovania vecí verejných. Decentralizovať výkon verejnej správy na nižšie úrovne riadenia
predstavuje zložitý postup, pri ktorom je potrebné rozhodnúť; ktoré kompetencie a na ktorú úroveň
riadenia budú presunuté; ktorá súčasť verejnej správy ich bude vykonávať, či štátna správa alebo
územná samospráva; akým mechanizmom budú tieto kompetencie financované; v neposlednom rade
je treba zvážiť, aká rozsiahla bude decentralizácia a či najnižšie jednotky správy (obce) sú schopné
tento rozsah kompetencií zabezpečovať (Halásková, Halásková, 2016). Diskusia o schopnosti
vykonávať v plnom rozsahu kompetencie miestnou samosprávou, sa stala agendou na viacero rokov
mnohých odborníkov, výskumných pracovníkov ako aj laickej verejnosti (Nižňanský, 2005). Jednou
z tém, ktorá v tejto súvislosti rezonuje, je hodnotenie administratívnej kapacity obcí pre výkon
kompetencií.
1. Cieľ a metódy
Cieľom príspevku je zhodnotiť administratívnu kapacitu obcí do 1000 obyvateľov pre zabezpečenie
zverených kompetencií v slovenských podmienkach a súčasne analyzovať východiská pre riešenie
daného stavu i formou združovania/zlučovania obcí. Pre skúmanie boli formulované dve hypotézy:
1.hypotéza: Obce do 1000 obyvateľov majú nedostatočnú administratívnu kapacitu pre
zabezpečovanie kompetencií.
2.hypotéza: S klesajúcou veľkosťou obce rastie sklon k zlučovaniu.
Metodika výskumu vychádza z využitia predovšetkým metódy komparatívnej analýzy
a dotazníkového prieskumu. Objektom skúmania boli obce Trenčianskeho kraja v troch veľkostných
skupinách: od 0-250 obyvateľov, od 251 do 500 obyvateľov a od 501 do 1000 obyvateľov. Kraj tvorí
276 obcí, pričom do uvedených troch skupín, tzv. malých obcí patrí 164 obcí, čo predstavuje 59,4 %
z celkového počtu obcí. Pre zabezpečenie štatistickej významnosti (Rehák, Šipikal, 2011) sme
stanovili veľkosť vzorky prieskumu na 101 respondentov- obcí.
Pre analýzu okrem informácií z dotazníkového prieskumu boli použité štatistické údaje z oficiálnych
internetových zdrojov, údaje z webových stránok obcí, informácie získané na základe využitia zákona
č. 211/2000 Z.z. o slobodnom prístupe k informáciám.
2. Výsledky práce
Mohutnosť procesu decentralizácie v slovenských podmienkach po roku 2002 vystavila obce
analýzam, či sú schopné daný rozsah kompetencií zvládnuť. Dôvodom je, že štruktúra osídlenia je
charakteristická vysokou rozdrobenosťou (sleduje sa počtom obcí do 1000 obyvateľov), tzv. malých
obcí, ktorých je v SR cca 68 %.
Prečo je riešenie problému fragmentácie osídlenia a súčasne aj výkonu správy miestnymi
samosprávami (obcami) pre ďalšie fungovanie na Slovensku dôležité? Slovensko patrí v rámci EÚ ku
krajinám s najvyšším počtom obcí do 1000 obyvateľov (68% - 4. miesto), pričom priemerná veľkosť
obce je 1870 obyvateľov (za 28 krajín EÚ je to 5 430 obyvateľov).
Problémom nie je samotný počet obyvateľov, ale kompetenčné vybavenie obcí. Obce SR majú bez
rozdielu veľkosti rovnaký rozsah kompetencií. Navrhovatelia reformy verejnej správy v rokoch 1999
až 2000 pripravili taký koncept (Úrad vlády SR, 2000), aby sa budovali „silné“ samosprávy s tým, že
tieto kompetencie dostali procesom decentralizácie v rokoch 2002 až 2004 a následne by mal proces
pokračovať konsolidáciou, vytvorením nižšieho počtu samosprávnych jednotiek, ktoré budú schopné
tento rozsah kompetencií zabezpečovať Z vyššie uvedeného je zrejmé, že určité kroky boli
uskutočnené, ale mnohé zostali len v rovine návrhov a diskusií (Úrad vlády SR, 2004). Jediným
výsledkom bolo vytvorenie spoločných obecných úradov (SOÚ) (Ministerstvo vnútra SR, 2002).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
877
Obce patriace do veľkostných skupín do 1000 obyvateľov nemajú dostatočné kapacity zabezpečovať
svoje kompetencie, preto za logický predpokladal možno považovať ich zlučovanie. Aká je však
realita? Na príklade obcí Trenčianskeho kraja sa ju pokúsime ilustrovať. Ide o pilotný projekt širšie
poňatého výskumu, ktorý pokračuje aj v ďalších krajoch, resp. SR ako celku. V Trenčianskom kraji je
276 obcí a 18 miest, z toho je 164 obcí do 1 000 obyvateľov, čo predstavuje 59,4 % (pričom
v kategórií do 250 obyvateľov je 34 obcí, od 251 do 500 obyvateľov je 47 obcí a kategóriu od 501 do
1000 obyvateľov tvorí 83 obcí). Zo 164 obcí ako základu pre výskum na dotazník reagovalo
a vyplnilo ho 106 obcí, čím je garantovaná štatistická významnosť vzorky a relevancia výstupov pre
analýzu.
Objektom výskumu je administratívna kapacita obcí pre zabezpečenie kompetencií. Túto kapacitu
môžeme vymedziť ako počet osôb - volených a výkonných predstaviteľov obce, ktorých pôsobenie je
súčasťou výdavkov obce podľa klasifikácie COFOG Výdavky 01 Všeobecné verejné služby, časť 1.1
Výkonné a zákonodarné orgány. Ide teda o zamestnancov obecného úradu (vrátane obecnej polície),
starostu a poslancov obecného zastupiteľstva.
Skúmanie je realizované v štyroch rozmeroch tejto kapacity:
personálnom,
finančnom,
infraštruktúrno-informačnom,
organizačno-integračnom.
2. Administratívna kapacita obce a personálny potenciál
Aké je personálne zabezpečenie skúmaných obcí pre výkon kompetencií? Tabuľka 1 poukazuje na
zaujímavú skutočnosť, že počet obyvateľov na 1 poslanca s rastúcou veľkosť obce klesá, teda väčšie
obce v zmysle zákona z rozpätia počtu poslancov využívajú hornú hranicu.
Tab. 1: Počet poslancov v malých obciach
Veľkostná kategória obce 0-250 251-500 501-1000
Počet obyvateľov spolu 3627 4809 6546
Počet poslancov spolu 107 173 461
Počet obyvateľov na 1 poslanca 33,9 27,8 14,2
Zdroj: vlastné spracovanie
Počet obcí podľa počtu zamestnancov zobrazuje Obrázok 1. Na základe odpovedí 106 obcí je možné
vidieť, že 51 obcí má 1-3 zamestnancov.
Obr. 1 : Početnosť zamestnancov v malých obciach
Zdroj: vlastné spracovanie
0 5 10 15 20 25 30
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10 a viac
Počet obcí
Početzamestnancov
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
878
Na otázku, koľko by potrebovali prijať zamestnancov pre zabezpečenie kvalitného výkonu
kompetencií, 34 obcí odpovedalo, že nie je potrebné zvyšovať počet zamestnancov. V týchto obciach
bol však priemerný počet zamestnancov 8 . Až 63 obcí uviedlo prijatie 1-2 zamestnancov, pričom ide
o obce, ktoré v súčasnosti zamestnávajú v priemere 5 zamestnancov. Výsledky podľa veľkostných
skupín obcí zobrazuje Obrázok 2.
Obr. 2: Požadovaný dodatočný počet zamestnancov
Zdroj: vlastné spracovanie
Administratívna kapacita nepredstavuje len počet osôb ale aj ich kvalitu, resp. kvalifikovanosť. Táto
skutočnosť do výskumu nebola zahrnutá, no v dotazníku bola formulovaná otázka aj na potrebu
kvalifikovaných pracovníkov. Výsledky poskytli zaujímavé zistenie. Problém vzdelanosti
zamestnancov uvádza 27 obcí, 34 obcí považuje súčasný stav vzdelaných pracovníkov za dostačujúci,
25 obcí hodnotí stav ako dobrý. Pri odpovedi na danú otázku, keďže štruktúra dosiahnutého vzdelania
zamestnancov úradu nebola skúmaná, možno len predpokladať, že buď sú obce dobre „vybavené“
kvalifikovanými zamestnancami, resp. že vychádzali zo svojich obmedzených finančných možností
zamestnať (vyššie) kvalifikovaných zamestnancov. Ďalšie výsledky potvrdzujú skôr obmedzenosť
finančných zdrojov.
3. Finančný aspekt administratívnej kapacity
Vychádzajúc z toho, že počet a kvalita personálneho vybavenia obce je závislá od finančných zdrojov
obce , je potrebné sa bližšie pozrieť na štruktúru výdavkov obce, konkrétne na výdavkovú položku 01
Všeobecné verejné služby.
Tab. 2:Podiel výdavkov na Všeobecné verejné služby z celkových výdavkov v %
2010 2011 2012 2013 2014
0-250 62,25 53,57 57,16 68,59 59,89
251-500 48,83 50,13 50,68 51,57 51,17
501-1000 34,09 40,56 37,44 37,32 40,14
Zdroj: vlastné spracovanie podľa www.registeruz.sk
Prehľad o výške výdavkov 01 podľa veľkostných skupín obcí dokumentuje, že najväčší objem
výdavkov z celkových výdavkoch ide na správu obce u najmenších obcí do 250 obyvateľov, pričom
táto položka osciluje na hranici 60%. Druhá kategória obcí sa pohybuje na hranici 50% a najväčšia
z nich dosahuje 40%. U týchto dvoch veľkostných skupín obcí v sledovanom období piatich rokov
došlo k miernemu nárastu. Priemer všetkých obcí SR sa v danom období pohybuje cca od 23 do 27%.
0
5
10
15
20
25
30
0 1-2 3-5 6-9 10 a viac
0-250
251-500
501-1000
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
879
Na otázku ako hodnotia obce existujúci stav objemu finančných prostriedkov odpovedalo 88%
respondentov zo 106 obcí. Ich odpovede sú zachytené na obrázku 3.
Obr. 3: Hodnotenie existujúceho stavu finančných prostriedkov obcami
Zdroj: vlastné spracovanie
Ak sa porovnajú údaje o výdavkoch na správu obce a odpovede na hodnotenie finančných
prostriedkov, je logické, že rozhodujúca časť odpovedajúcich obcí hodnotilo svoj stav ako zlý, resp.
veľmi zlý v kontexte možnosti zabezpečovať nielen „správu“ obce, ale aj jej rozvoj a možnosti
generovať rozvoj napr. grantovými alebo úverovými zdrojmi, ktoré sú návratnosť, resp. vyžadujú
spolufinancovanie. Oba možné zdroje pre financovanie investičných projektov sa stávajú takto často
nedostupnými. Tu je tiež možné hľadať aj odpoveď na potrebu ďalších zamestnancov, ktorých si pre
nedostatok finančných prostriedkov jednoducho nemôžu dovoliť prijať.
Využívanie nástroj IKT na odľahčenie administratívne kapacity
Určitým uľahčením výkonu ako aj poskytovania informácií a zjednodušenia závislosti na
„kamennom“ úrade je využívanie IKT. V tejto súvislosti tabuľka 3 dokumentuje ako obce využívajú
svoju webovú stránku pre poskytovanie informácií a odľahčenie obyvateľov od návštevy úradu.
Pri bližšej analýze je možné konštatovať, že obce do 250 obyvateľov si neplnia ani niektoré zákonné
povinnosti zverejňovať dokumenty obce, ku ktorým patrí rozpočet obce, záverečný účet, územný plán.
Je problematické zadefinovať/špecifikovať vzťah medzi nedostatkom (kvalifikovaných) zamestnancov
a touto povinnosťou, i keď ho nie je možné vylúčiť (Žítek, Klimová, 2016).
0 10 20 30 40 50 60 70
veľmi dobré
dobré
dostačujúce
zlé
veľmi zlé
Počet obcí
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
880
Tab. 3: Informácie zverejňované na webových stránkach obcí
Veľkostná kategória
obce
0-250 obyvateľov 251-500 obyvateľov 501-1000 obyvateľov
Informácia
Počet
obcí
% z obcí s web
stránkou
Počet
obcí
% z obcí s web
stránkou
Počet
obcí
% z obcí s web
stránkou
Povinne zverejňované
dokumenty
23 88,46% 35 89,74% 72 92,31%
Rozpočet 5 19,23% 24 61,54% 50 64,10%
Výročné správy/
záverečné účty
4 15,38% 20 51,28% 35 44,87%
Starosta,
obecné zastupiteľstvo
22 84,62% 35 89,74% 71 91,03%
Tlačivá/žiadosti 8 30,77% 28 71,79% 44 65,38%
Ďalšie dokumenty
(územný
plán, PHSR...)
14 53,85% 38 97,44% 72 92,31%
Základné údaje o obci 25 96,15% 39 100,00% 77 98,72%
Aktuality 16 61,54% 32 82,05% 73 93,59%
Zdroj: vlastné spracovanie podľa webových stránok obcí
Integračný potenciál obce a sklon k zlučovaniu obcí
Nedostatočnú administratívnu kapacitu zabezpečovať zverené kompetencie je možné riešiť aj
spoluprácou s inými obcami, resp. inými formami. V Trenčianskom kraji pôsobí 35 SOÚ a 78 %
z respondovaných obcí hodnotí ich vplyv pozitívne, len 8 % obcí konštatuje, že to nemá dobrý vplyv
na činnosť obce. Napriek činnosti SOÚ by obce privítali vytvorenie podporného administratívneho
centra (až 80 obcí), pričom 14 obcí je proti vytvoreniu. S ktorými problémovými oblasťami by malo
toto centrum obciam pomôcť zobrazuje na obrázku 4.
Obr. 4: Problémové činnosti obcí
Zdroj: vlastné spracovanie
V otázke, či riešením problémov/neschopnosti vykonávať svoje kompetencie by bolo zlučovanie obcí,
sa 73% obcí vyjadrilo záporne, pričom z veľkostnej kategórie do 250 obyvateľov to boli len 3 obce,
ktoré zlučovanie obcí vnímali ako možné riešenie. Najvyšší sklon k zlučovaniu prejavili v odpovedi
obce od 501 do 1000 obyvateľov - až 30% z nich.
0 20 40 60 80 100
stavebná agenda
PHSR
územný plán
obecná štatistika
projekty o gratové prostriedky
verejné obstarávanie
legislatívne poradenstvo
Počet obcí
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
881
Diskusia
Dosiahnuté výsledky umožňujú konštatovať, že obce do 1 000 obyvateľov majú všeobecne problémy
s výkonom celého rozsahu kompetencií. Na výkon kompetencií by potrebovali viac zamestnancov a aj
viac finančných prostriedkov. Vážnym faktom je, že s klesajúcou veľkosťou obce rastie objem
prostriedkov vydávaných na správu obce, čo limituje výkon ďalších kompetencií, nehovoriac
o možnostiach rozvoja obce investičnou činnosťou. Čiastočne paradoxne vyznieva spokojnosť so
vzdelaním zamestnancov, vyššie nároky však zrejme determinuje skutočnosť, že na kvalifikovanejších
zamestnancov nemajú prostriedky (Žárska, 2016). Zrkadlom pôsobenia a aj rešpektovania povinností
zverejňovať dokumenty je webová stránka obce. Zo 164 obcí ju 9 nemá zriadenú vôbec a vo
veľkostnej kategórií do 250 obyvateľov absentuje zverejňovanie povinných dokumentov (rozpočet má
zverejnených len 19,3% obcí). Napriek tomu, že 88% v prieskume zapojených obcí využíva inštitút
SOÚ pre spoločný výkon kompetencií, vykazujú potrebu pomoci pri ďalších agendách vrátane
stavebného konania, ktoré patrí medzi spoločne vykonávané kompetencie. Vytvorenie podporného
administratívneho centra by akceptovalo 80 zo 106 obcí zapojených do dotazníkového prieskumu.
V kontexte týchto skutočností je možné konštatovať, že sa prvá hypotéza o nedostatočnej
administratívnej kapacite malých obcí potvrdila.
Jedným z riešení daného stavu je nové usporiadanie miestnej samosprávnej úrovne aj zlučovaním
formou municipalizácie (Žárska, 2015). Podľa výsledkov prieskumu zlučovanie „nie je témou dňa“.
Obce tento proces odmietajú, no je treba súčasne uviesť, že 27 % zo 106 obcí tento proces neodmietlo.
Najmenšie obce do 250 obyvateľov, ktoré majú najväčšie problémy so zabezpečovaním kompetencií,
by ho podporili len v troch prípadoch. Tým sa druhá hypotéza o sklone k zlučovaniu nepotvrdila.
Tento výsledok však nemožno hodnotiť ako prekvapivý z viacerých dôvodov: obce majú averziu
(obavu) sa zlučovať pre stratu identity a svojej existencie na mape. To však pramení z nedostatočnej
informácie o forme municipalizácie, ktorá by ich existenciu zachovala, no neboli by samostatnou
samosprávnou jednotkou. Obava je tiež z toho, že zlúčením s ďalšími obcami by si väčšie obce
v novom samosprávnom celku mohli presadiť svoje záujmy. Určité obavy sa môžu viazať aj na
spoločné využívanie majetku v súvislosti s tým, s akým majetkom by obec vstúpila do tohto procesu.
To by muselo byť dobre ošetrené v zákonoch. Zlúčenie, resp. akákoľvek zmena usporiadania
existujúceho stavu znížením počtu samosprávnych jednotiek znamená aj stratu pozície pre mnohých
z 2891 starostov a vyše 20 tisíc poslancov obecných zastupiteľstiev. Súčasne aj stratu zamestnania pre
určitý objem zamestnancov obecných úradov, pričom v niektorých obciach je obecný úrad jeden
z mála zamestnávateľov, ak nie jediný. Vo svetle týchto skutočností treba vnímať postoje malých obcí
k akejkoľvek zásadnej zmene – ku komunálnej reforme.
Záver
Decentralizácia kompetencií z miestnej štátnej správy na miestnu samosprávu pre vytvorenie silných
samospráv, ktoré budú schopné zabezpečovať verejné služby čo najbližšie k občanovi, bola
významnou súčasťou reformy verejnej správy na Slovensku. Tento proces priniesol problém výkonu
zverených kompetencií obcami s počtom do 1 000 obyvateľov, ktorých je na Slovensku cca 68% . Ak
má miestna samospráva zabezpečovať kompetencie kvalitne a efektívne, je potrebné riešiť súčasný
stav. Z pohľadu možných riešení bol doposiaľ diskutovaný model municipalizácie pri zachovaní
identity obcí. Objavujú sa však námety a návrhy riešiť tento stav aj zmenou rozsahu vykonávaných
kompetencií podľa veľkostných skupín (český model), kde hľadaniu veľkostnej skupiny a k nej
priradených kompetencií bude predchádzať prehodnotenie súčasného modelu financovania
a limitovania výšky výdavkov na správu obce. U malých obcí by to znamenalo zníženie počtu
kompetencií a u veľkých obcí, resp. miest tlak na efektívnosť vynakladania prostriedkov oproti
súčasnému stavu.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
882
Literatúra
HALÁSKOVÁ, M., HALÁSKOVÁ, R., (2016). Assessment of financial capabilities of local governments[1]
in EU countries for the development of local public services. Lex Localis Journal of Local Self –
Government, vol. 14, no. 3, pp. 379-397. ISSN 1581 5374.
KOŠNÁROVÁ, L., (2016). Administratívna kapacita malých obcí. [diplomová práca]. Bratislava:[2]
Ekonomická univerzita.
MINISTERSTVO FINANCIÍ SR. Register účtovných závierok. [online]. [cit. 2017-01-10]. Dostupné z:[3]
http://www.registeruz.sk/cruz-public/domain/accountingentity/simplesearch.
MINISTERSTVO VNÚTRA SR, (2002). Metodický návod č. 202-2002/02103 z 11. apríla 2002 na[4]
vytváranie spoločných obecných úradov. Bratislava: Ministerstvo vnútra SR, 2002.
NIŽŇANSKÝ, V., (2005). Decentralizácia na Slovensku: Bilancia nekonečného príbehu 1995 -2005.[5]
Bratislava: Úrad Vlády SR. ISBN 80-969447-1-1.
REHÁK, Š., ŠIPIKAL, M., (2011). Kvalitatívne metódy v regionálnom výskume. Bratislava: Ekonóm.[6]
ISBN 978-80-225-3166-5.
ÚRAD VLÁDY SR, (2000). Koncepcia decentralizácie a modernizácie verejnej správy. Bratislava : Úrad[7]
vlády SR.
ÚRAD VLÁDY SR, (2004). Komunálna reforma. Materiál na verejnú diskusiu. Bratislava : Úrad vlády[8]
SR.
VLÁDA SR (2002). Decentralizácia verejnej správy na roky 2003 – 2006. Bratislava: Vláda SR, 2002.[9]
Zákon č. 211/2000 Z. z. o slobodnom prístupe k informáciám[10]
Zákon SNR č. 369/1990 Zb. o obecnom zriadení[11]
ŽÁRSKA, E., (2015). Finančná kondícia a veľkosť obce ako dopad decentralizácie. Verejná správa[12]
a regionálny rozvoj, vol. 11, no. 1, pp. 30-36. ISSN 1337-2955.
ŽÁRSKA, E., (2016). Bonita obce ako zrkadlo vzdelania (vzdelávania) jej predstaviteľov. In XIX.[13]
mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 739-
745. ISBN 978-80-210-8272-4.
ŽÍTEK, V., KLÍMOVÁ, V., (2016). Influence of Competence Centres on the Development of Innovations.[14]
In Proceedings of the 3rd International Conference on European Integration 2016. Ostrava: VŠB Technical
University of Ostrava, pp. 1130-1137. ISBN 978-80-248-3911-0.
Príspevok vznikol ako súčasť riešeného projektu VEGA č. 1/0965/15 „Manažment výkonnosti
v miestnej samospráve a jeho aplikácia vo vybraných obciach na Slovensku“. Doba riešenia 2015-
2017.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
883
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-116
EFEKTIVITA VEŘEJNÉ SPRÁVY – PŘÍPADOVÁ STUDIE
REAKCE SAMOSPRÁVY NA ŽÁDOST O POSKYTNUTÍ
INFORMACÍ
EFFECTIVENESS OF PUBLIC ADMINISTRATIONS - A CASE STUDY OF
LOCAL GOVERNMENT´S RESPONSE TO THE REQUEST FOR
INFORMATION
MARKÉTA KALÁBOVÁ
BLANKA HAVLÍČKOVÁ
PETR BURDA
Katedra cestovního ruchu
Fakulta mezinárodních vztahů
Vysoká škola ekonomická v Praze
Department of Tourism
Faculty of International Relations
University of Economics, Prague
Náměstí Winstona Churchilla 4, 130 68 Praha, Czech Republic
E-mail: marketa.kalabova@vse.cz, havlickova.blanka@gmail.com, petrburda@email.cz
Anotace
Cílem příspěvku je zhodnotit efektivitu veřejné správy z hlediska reakce obcí s rozšířenou působností
(ORP) na žádost podanou na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím,
prezentovanou na základě komparace krajů jako vyšších samosprávních celků. Za vybraná kritéria
pro hodnocení byla zvolena kladná míra odezvy (tedy poskytnutí požadovaných informací), reakce
obcí v zákonem stanovené lhůtě 15 dnů a výše požadovaných finančních prostředků za poskytnuté
informace. Pro komparaci byly využity jednoduché relativní ukazatele. Interpretace výsledků je
ilustrována grafickým zpracováním na základě podílu ORP v krajích. Informace poskytlo 88 %
oslovených ORP, všechny ORP z Libereckého, Pardubického, Olomouckého kraje a Kraje Vysočina
požadované údaje poskytly. Nejhůře byl hodnocen kraj Jihočeský. Včasně na žádost zareagovalo 75 %
ORP. Nejlépe byly hodnoceny kraje Olomoucký a Kraj Vysočina. Nejhůře Plzeňský kraj. 10 %
z celkového počtu oslovených ORP požadovalo finanční náhradu nákladů spojených s mimořádně
rozsáhlým vyhledáváním.
Klíčová slova
efektivita veřejné správy, obec s rozšířenou působností, informace
Annotation
The aim of this paper is to evaluate the effectiveness of the public administration in terms of
responding to the request based on the Act no. 106/1999 Coll., about free access to information at the
level of municipalities with extended competence presented on the basis of a regional comparison.
Evaluation was done on the basis of provided or not provided information, assessment of
municipalities responding in the statutory limit of 15 days and the amount of funding required for the
information provided. Simple relative indicators were used for comparison. Interpretation of the
results is illustrated by graphics processing based on the share of municipalities with extended
competence in the regions. Information is provided by 88 % of municipalities, all municipalities from
Liberec, Pardubice, Olomouc Region and Vysočina region provided required information.
Municipalities in Jihočeský region were evaluated as worst in terms of provided information. 75 % of
municipalities responded in time of 15 days. Olomouc and Vysočina region were evaluated as the best
in terms of reaction in statutory limit. The worst was Plzeň region. 10 % of responding municipalities
demanded financial compensation for the costs associated with extraordinarily extensive search.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
884
Key words
efficiency of public administration, municipality with extended competence, information
JEL classification: H79, R50
1. Úvod
Efektivní fungování veřejné správy je nutnou podmínkou konkurenceschopnosti jednotlivých regionů.
Úkolem všech úrovní veřejné správy je zajištění potřeb občanů při současném hospodárném
fungování. Ověřit efektivní fungování veřejné správy je možné z mnoha různých hledisek. Vedle
funkcí mocenské, ochranné, organizační a regulační se sem řadí služby veřejnosti, mezi něž patří i
poskytování informací nejrůznějšího charakteru. V dnešním globalizovaném světě rychle roste
hodnota informace, která se při rozhodování ekonomických subjektů jeví jako klíčová. Naprosto
odlišně se může ekonomický subjekt rozhodovat v podmínkách jistoty a nejistoty. Podrobně se
problematice rozhodování v odlišných prostředích věnuje např. Dědina, Odcházel (2007) nebo Fotr,
Hnilica (2014). Právě informace zde hrají významnou roli. V dnešním konkurenčním prostředí je pak
důležitá nejen poskytnutá informace, ale zejména také rychlost, s jakou ekonomický subjekt informaci
získá. Dalším faktorem, který bude ovlivňovat jeho rozhodování, je cena informace, tedy výše nákladů
spojená se získáním požadované informace.
1.2 Cíle a metody
Cílem příspěvku je zjistit efektivní fungování veřejné správy na úrovni obcí s rozšířenou působností
(dále jen ORP) z hlediska zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Jako kritéria
pro hodnocení efektivity státní správy byla zvolena kladná míra odezvy, tedy zda oslovená obec
informace poskytla, a reakce v zákonem stanovené lhůtě 15 dnů. V případě, že byl vyžadován
poplatek za poskytnutí informace spojený s mimořádně rozsáhlým vyhledáváním informací, byl
analyzován z hlediska výše. Následně byly výsledky porovnány v rámci krajů, jako územně vyšších
samosprávních celků. Pro komparaci byly využity jednoduché relativní ukazatele. Interpretace
výsledků je ilustrována grafickým zpracováním na základě podílu ORP v krajích. Pro zjištění reakce
na jednotnou žádost bylo provedeno statisticky úplné šetření, osloveny tedy byly všechny obce
s rozšířenou působností prostřednictvím elektronické podatelny s žádostí o poskytnutí informace na
základě zákona 106/1999. Sb. Sběr dat probíhal od 1. dubna 2016 do 30. srpna 2016. Z průzkumu
byla vyjmuta Praha, neboť podléhá jinému členění na základě zvláštního zákona a jednotlivé městské
části neodpovídají přesně obcím s rozšířenou působností. Pro vyhodnocení dat byly použity programy
MS Excel a statistický program SPSS.
2. Teoretická východiska
Veřejná služba je charakterizována jako služba, která je poskytována ve veřejném zájmu a financuje
se z veřejných zdrojů. Poskytovateli veřejných služeb mohou být organizace soukromého i veřejného
sektoru. Většinou však tyto služby poskytují subjekty veřejné správy (Nunvářová, 2014). Do
veřejného sektoru patří řada institucí. Obecně se dají činitelé ve veřejném sektoru rozdělit na dvě
základní skupiny, a to státní správu a samosprávu. Role příslušných aktérů je pak upravena
příslušnými zákony. Z hlediska územně správního členění České republiky je nutné zmínit, že Českou
republiku reforma veřejné správy zasáhla ve srovnání s postkomunistickými státy střední Evropy
nejpozději. Krajské správy vznikly v roce 2001 a v roce 2003 byly okresní úřady nahrazeny obcemi
s rozšířenou působností, kterých je v ČR v současné době 205 (NUOV, 2012). Obec s rozšířenou
působností (ORP) vykonává vedle přenesené působnosti základního rozsahu a vedle přenesené
působnosti pověřených obecních úřadů další činnosti ve správním obvodu, který je určen prováděcím
předpisem. Speciální postavení má hlavní město Praha, které je upraveno zvláštním zákonem, podle
kterého je Praha krajem i obcí (MMR, 2016). Decentralizace je preferovaným způsobem v mnoha
státech, neboť by měla mít pozitivní vliv na ekonomickou výkonnost regionů a snížit tak regionální
disparity. Nižší úrovně veřejné správy mají větší znalost regionálních trhů a souvislostí a mohou se tak
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
885
lépe přizpůsobit preferencím obyvatel. Díky této skutečnosti také mohou poskytovat veřejné statky
s nižšími náklady (Laboutková, Bednářová, 2012).
Efektivní veřejná správa je jedním z měřítek porovnání konkurenceschopnosti mezi státy, kterou
provádí Světové ekonomické fórum. Celkově se v posledním hodnoceném roce Česká republika
umístila na 31. pozici ze 138 zemí, přičemž nejhůře hodnocená je dlouhodobě právě kvalita
institucionálního prostředí (54. pozice ze 138 zemí). Neefektivní fungování institucí je také uvedeno
jako největší překážka pro podnikání (WEF, 2016-2017), což má negativní vliv na podnikatelskou
sféru zejména pro malé a střední podniky ve venkovských oblastech (Abrhám a kol., 2015).
Mezi vybraná kritéria hodnocení efektivity veřejné správy může patřit nejenom ekonomická
efektivnost přímo měřitelná, ale i efektivnost činností veřejné správy, která může být měřitelná
nepřímo, případně není vůbec možné ji změřit. Mezi hodnocené oblasti je možné zařadit dopad
činnosti veřejné správy na právní regulaci, dodržování zákonů, životní prostředí, dopravní obslužnost,
zdravotní stav obyvatelstva, ale také na kvalitu života a spokojenost obyvatelstva daného území či
lokality (Bínová, 2011).
Kvalita služeb je klíčovým ukazatelem konkurenceschopnosti, avšak u veřejných služeb je mnohem
obtížnější ji posoudit. Podle Haláska (2004) by se organizace poskytující veřejnou službu měly
zaměřit na kvalitní komunikaci, kvalitní specifikaci a vymezení dané služby, kvalitu personálu a
kvalitu poskytování služeb.
Caddy, Vintar (2002) klasifikují kvalitu poskytovaných služeb do tří základních oblastí:
kvalita z pohledu respektování norem a procedur
kvalita z pohledu účinnosti
kvalita z pohledu spokojenosti zákazníka
Orientace na spokojenost zákazníka ve veřejném sektoru se objevuje až v posledních 20 letech a její
význam stále roste. Mezi metody zvyšující kvalitu poskytovaných služeb patří zejména CAF
(Společný hodnotící rámec, ISO normy, benchmarking, Místní agenda 21 a další (Nunvářová, 2014).
Ve veřejné správě se v posledních letech zlepšuje kvalita poskytovaných služeb prostřednictvím
elektronických nástrojů (digitalizace archivů, možnost objednávek přes webová rozhraní).
Jednou z nejvýznamnějších výhod v současném ekonomickém světě jsou informace. Při rozhodování
nejen podnikatelských subjektů se hodnota informace může z hlediska konkurenceschopnosti jevit
jako klíčová. V poslední době tlak na efektivní nakládání s informacemi a znalostmi neustále sílí
(Sláma, Cimler, 2013). V České republice je od 1. 1. 2000 v platnosti zákon č. 106/1999 Sb. o
svobodném přístupu k informacím, na jehož základě musí orgány státní správy a samosprávy
poskytnout informace o svém působení. Tyto informace poskytují buď veřejně (nejčastěji na
webových stránkách), nebo jednotlivým zájemcům na základě podané žádosti. Dle
zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím může o informace zažádat jakákoliv
fyzická nebo právnická osoba za podmínek stanovených tímto zákonem. Pokud je předložená žádost
v souladu se zákonem, je povinný subjekt povinen tuto žádost do 15 dnů vyřídit a informace
poskytnout. Povinné subjekty jsou v souladu se zákonem oprávněny žádat úhradu nákladů, avšak výše
nesmí přesáhnout náklady spojené s pořízením kopií, opatřením technických nosičů dat a s odesláním
informací žadateli. V případě mimořádně rozsáhlého vyhledávání je možné sazbou ohodnotit
pracovníka a spočítat, jak dlouho se vyhledávání informací věnuje. O předpokládané výši úhrady
nákladů musí povinný subjekt informovat žadatele.
3. Výsledky výzkumu
Celkem na podanou elektronickou žádost o informace zareagovalo 166 obcí s rozšířenou působností
z celkového počtu 205. Žádost byla automaticky odmítnuta elektronickou podatelnou celkem v 11
případech z důvodu neexistence ověřeného elektronického podpisu žadatele. Dalších 28 ORP na
podanou žádost nereagovalo. Následně byly tyto obce osloveny žádostí zaslanou poštou. Na tuto
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
886
žádost vůbec nezareagovaly tři ORP. 10 % obcí požadovalo úhradu nákladů spojených s mimořádně
rozsáhlým vyhledáním informací. Celkem se během pěti měsíců podařilo získat informace od 181
ORP, kladně tedy na žádost reagovalo 88 % oslovených obcí.
Do zákonem stanovené lhůty 15 dnů zareagovalo 75 % obcí s rozšířenou působností. Zastoupení ORP,
které zareagovaly do zákonem stanovené lhůty, je prezentováno na úrovni krajů kartogramem na
obrázku č. 1. V každém z krajů se našlo několik ORP, které nezareagovaly včas. Nejlépe v hodnocení
dopadly kraje Olomoucký, kde včasně zareagovalo 11 z 12 ORP a Kraj Vysočina, kde do 15 dnů
odpovědělo 14 z 15 ORP. V Jihočeském kraji (14 ze 17 ORP), Jihomoravský (17 z 21 ORP),
Pardubickém (13 z 15 ORP) a v Královéhradeckém (13 z 15 ORP) se včasnost reakce pohybovala
mezi 80 – 89 %. V Karlovarském kraji se včas ozvalo 5 ze 7 ORP a v Moravskoslezském 17 z 22.
Větší překročení zákonné lhůty pro poskytnutí informací bylo zaznamenáno ve 4 krajích, a to
konkrétně v Ústeckém, kde do 15 dnů zareagovalo 10 z 16 ORP, Libereckém (6 z 10 ORP),
Středočeském (18 z 26 ORP) a Zlínském (9 ze 13 ORP). Nejhůře hodnocený byl Plzeňský kraj, kde
včas zareagovalo pouze 6 z 15 ORP.
Obr. 1: Zastoupení ORP, které v rámci krajů zareagovaly do zákonem stanovené lhůty
Zdroj: vlastní zpracování
Požadované informace poskytly kompletně ORP ze 4 krajů – Liberecký (10 ORP), Vysočina (15
ORP), Pardubický (15 ORP) a Olomoucký (12 ORP). 4 kraje poskytly požadované údaje v intervalu
90 – 99 %, a to konkrétně Ústecký kraj (15 z 16 ORP), Královéhradecký (14 z 15 ORP),
Moravskoslezský (21 z 22 ORP), Zlínský (12 z 13 ORP). Kraje Středočeský (22 z 26 ORP), Plzeňský
(12 z 15 ORP) a Jihomoravský (17 z 21 ORP) se z hlediska kladné míry odezvy pohybovaly
v intervalu 80 – 89 %. V Karlovarském kraji poskytlo informace 5 ze 7 ORP. Nejméně byli ochotni
informace poskytnout v Jihočeském kraji, kde informace poskytlo pouze 10 ORP ze 17.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
887
Obr. 2: Míra poskytnutí požadovaných informací od ORP v rámci krajů
Zdroj: vlastní zpracování
Úhradu nákladů spojenou s mimořádně rozsáhlým vyhledáváním informací požadovalo 10 % obcí
s rozšířenou působností, z nichž 20 % neuvedlo, jak vysoká by uhrazená částka měla být. V 35 % byla
částka uhrazena, aby mohlo být zjištěno, zda se v porovnání s ORP, které údaje poskytly bezplatně,
jedná o větší počet záznamů, a tedy větší množství dat pro vyhledání, což prokázáno nebylo.
Maximální, minimální a průměrné požadované částky v jednotlivých krajích zobrazuje graf č. 1.
Z grafu je pouze vyjmuta jedna obec s rozšířenou působností z Plzeňského kraje, která za poskytnutí
informací požadovala 38 415 Kč, což tvoří extrémní hodnotu v porovnání s ostatními částkami.
Průměrně se tedy požadovaná částka pohybovala kolem 592 Kč (při vyloučení extrémní hodnoty).
Graf 7: Výše požadované úhrady nákladů na poskytnutí informací
Zdroj: vlastní zpracování
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
888
Závěr
V současném globalizovaném světě je informace považována za klíčovou z hlediska rozhodování
ekonomických subjektů. Poskytování informací o činnosti veřejného subjektu na základě zákona
č. 106/1999 Sb. o informacích patří mezi základní veřejné služby. Cílem subjektů veřejné správy by
měla být především snadná a rychlá vzájemná spolupráce s občany, mezi kterou poskytování
informací jednoznačně patří. Z provedeného výzkumu kladně na žádost zareagovalo 88 % oslovených
ORP, což je poměrně vysoké číslo. Dalším důležitým kritériem z hlediska informací je rychlost jejich
poskytnutí. Dle zákona č. 106/1999 Sb. jsou veřejné subjekty povinny na žádost zareagovat do 15 dnů,
pokud žadatel splní všechny podmínky stanovené zákonem. Do zákonem stanovené lhůty zareagovalo
75 % oslovených obcí s rozšířenou působností. Problémem v některých ORP byl ověřený elektronický
podpis žadatele. Při podání žádosti ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb. by neměl tento podpis být
požadován. Dalším problémem bylo definování samotného mimořádně rozsáhlého vyhledávání, které
si každá ORP může sama určit a stejně tak stanovit výši požadované úhrady nákladů dle sazebníku
úhrad vydaného příslušným úřadem. Většina ORP však poskytla informace bezplatně.
Závěrem lze říci, že kvalita veřejné správy na úrovni obcí s rozšířenou působností z hlediska
poskytnutí informací na základě žádosti je v České republice na dobré úrovni. Zlepšit by se měla
rychlost komunikace mezi žadatelem a povinnými subjekty. Dalším doporučením by mohlo být
shromažďování dat od ORP na úrovni krajů či na úrovni České republiky, nebo například využití
aplikací, kde by vybrané informace mohly být dohledatelné online.
Literatura
ABRHÁM, J., STRIELKOWSKI, W., VOŠTA, M., ŠLAJS, J. (2015). Factors that influence the[1]
competitiveness of Czech rural small and medium enterprises. Zemědělská ekonomika : agricultural
economics, vol. 61, no. 10, pp. 450-460. ISSN 0139-570X.
BÍNOVÁ, N., (2011) Efektivita veřejné správy měst v České republice. [online]. [cit. 2017-01-30].[2]
Dostupné z:
www.regionalnirozvoj.eu/sites/regionalnirozvoj.eu/files/15_binova_efektivita_verejne_spravy_mest.pdf.
CADDY, J., VINTAR, M., (2002). Building Better Quality Administration for the Public: Case Studies[3]
from Central and Eastern Europe. Bratislava: NISPAcee. ISBN 80-89013-07-4.
ČESKO. Zákon č. 106/1999 Sb. ze dne 11. května 1999 o svobodném přístupu k informacím. In: Sbírka[4]
zákonů České republiky,1999, částka 39, pp. 2578-2582. ISSN 1211-1244.
DĚDINA, J., ODCHÁZEL, J. (2007). Management a moderní organizování firmy. Praha: Grada[5]
Publishing. ISBN 978-80-247-2149-1.
FOTR, J., HNILICA, J. (2014) Aplikovaná analýza rizika ve finančním managementu a investičním[6]
rozhodování. 2. aktualizované a rozšířené vydání. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-5104-7.
HALÁSEK, D., (2004). Standardizace veřejných služeb. Ostrava: VŠB – TU. ISBN 80-248-0685-1.[7]
LABOUTKOVÁ, Š., BEDNÁŘOVÁ, P. (2012). Snižování regionálních nerovností prostřednictvím[8]
decentralizace. In XV. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno:
Masarykova univerzita, pp. 91-99. ISBN 978-80-210-5875-0.
NÁRODNÍ ÚSTAV ODBORNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ. (2012) Územně správní členění České republiky.[9]
[online]. [cit. 2017-03-03]. Dostupné z: http://www.nuov.cz/informace-o-uzemne-spravnim-cleneni-ceskerepubliky
.
NUNVÁŘOVÁ, S. (2014). Veřejné služby z pohledu uživatele. In XVII. mezinárodní kolokvium o[10]
regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 454-461. ISBN 978–80–210–
6840–7. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6840-2014-58.
MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ. (2016) Portál územního plánování [online]. [cit. 2016-04-29][11]
Dostupné z: http://portal.uur.cz/spravni-usporadani-cr-organy-uzemniho-planovani/obce.asp.
SLÁMA, M., CIMLER, R. (2013). Posouzení efektivnosti a robustnosti učící se organizace Pomocí[12]
multiagentové simulace jejích vnitřních procesů. In Hradecké ekonomické dny 2013 - ekonomický rozvoj a
management regionu. Sborník příspěvků – díl II. Hradec Králové: Fakulta informatiky a managementu,
pp. 183-189. ISBN 978-80-7435-250-8. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-6257-2013-7.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
889
WORLD ECONOMIC FORUM. (2017). The Global Competitiveness Report 2016–2017. [online].[13]
[cit. 2017-01-30]. Dostupné z: http://www3.weforum.org/docs/GCR2016-
2017/05FullReport/TheGlobalCompetitivenessReport2016-2017_FINAL.pdf.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantu IGA „Ekonomické, bezpečnostní a systémové změny v
mezinárodním cestovním ruchu“, č. F2/19/2017."
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
890
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-117
REFLECTION OF MUNICIPAL ENTREPRENEURSHIP IN
THE SELECTED APPROACHES TO PUBLIC
ADMINISTRATION
REFLEXIA MUNICIPÁLNEHO PODNIKANIA VO VYBRANÝCH
PRÍSTUPOCH KU VEREJNEJ SPRÁVE
MONIKA BUMBALOVÁ
DENISA HANÁČKOVÁ
MONIKA GUBÁŇOVÁ
Katedra verejnej správy
Fakulta európskych štúdií a regionálneho rozvoja
Slovenská poľnohospodárska Univerzita v Nitre
Department of Public Administration
Faculty of Europ. Studies and Regional Development
Slovak University of Agriculture in Nitra
Tr. A. Hlinku 2, 949 76 Nitra, Slovakia
E-mail: monika.bumbalova@uniag.sk, denisa.hanackova@uniag.sk, monika.gubanova@uniag.sk
Annotation
Public sector is an integrated part of every mixed economy in the world. Currently, however,
academic community, politicians, as well as, other experts from practice question the importance and
ability of public sector organizations. Municipal entrepreneurship somehow represents the
compromise between strictly state and strictly private ownership. Therefore, the objective of the
presented paper was to identify elements of municipal entrepreneurship in the selected phases of
public sector development. The paper has a form of review; hence, the methodology is heavily based
on the analysis of current accessible literature about the studied area. The analysis revealed that even
though, the studied concepts do not directly regulate the municipal entrepreneurship, the elements of
this phenomenon were presented throughout several development stages of public administration.
Key words
public administration, public sector, municipal entrepreneurship, new public management
Annotace
Verejný sektor je integrovaná súčasť každej zmiešanej ekonomiky vo svete. V súčasnosti je však
význam a schopnosť organizácií verejného sektora predmetom diskusie medzi akademikmi, politikmi,
ako aj medzi expertmi z praxe. Municipálne podnikanie v podstate predstavuje kompromis medzi
výhradne štátnym a výhradne súkromným vlastníctvom. Preto ako hlavný cieľ predkladaného
príspevku bolo identifikovať prvky municipálneho podnikania vo vybraných fázach vývoja verejného
sektora. Príspevok má formu prehľadového článku, a teda metodika je v dominantnej miere založená
na obsahovej analýze literárnych zdrojov zo sledovanej oblasti. Analýza preukázala, že napriek tomu,
že študované koncepty priamo neupravujú municipálne podnikanie, prvky tohto fenoménu sú prítomné
vo viacerých štádiách vývoja verejnej správy.
Klíčová slova
verejná správa, verejný sektor, municipálne podnikanie, nový verejný manažment
JEL classification: H83, D73, L32
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
891
1. Introduction
In the academic community, as well as, among the experts from practice, the municipal
entrepreneurship is gaining more attention as it represents a way how the municipalities can increase
their independence (Pauličková, 2010), generate cash revenues, yield governmental benefits
(Constantin et al., 2012) and social benefits (Papcunová, Balážová, 2006). Paradoxically, the
phenomenon of municipal enterprises is not quite covered by scientific literature and only scarcely
reflected in the fundamental theories of public administration.
This lacking theoretical background can be a consequence of two aspects. Firstly, municipal
enterprises mean somewhat different things not only in the US compared to Western Europe but also
from country to country within Europe (Lane, 2005). Secondly, the frontier between public and
private sphere cannot be strictly identified, because as stated by Balážová (2011) the democracy and
governance are happening in a real political, social and economic environment. Additionally,
Melichová, Fáziková, Slovák (2016) identified a municipal enterprise, which could facilitate the
integration of the local private sector in regional economic systems what opened opportunities for
further economic and social development of the municipality. The mutual linkages between public and
private were confirmed also by the work of Van Der Wal, De Graaf, Lasthuizen (2008) who stated
that both of these sectors share common core values. In general, the cooperation between all actors
and consequently both sectors is necessary for achieving stable entrepreneurial environment (Cifranič,
2016).
Despite that individual development stages of public administration do not directly address the area of
municipal enterprises; its traces can be spotted in several of them. For instance, Weber, in his theory
of bureaucracy, argued that public administrative organizations characterized by meritocratic
recruitment and predictable, long-term career rewards will be more effective at facilitating capitalist
growth than other forms of state organization (Evans, Rauch, 1999). Later Taylor in the theory of
scientific management formulated principles along the same lines, although Taylor did consider also
the wellbeing of the workforce. Mass production and economies of scale were considered fundamental
parts of this management philosophy (Grönroos, 1994). Finally, within new public management,
economic theorists claimed that government was considered as the economic problem in restricting
economic growth and models backed up their arguments that less government would improve
aggregate welfare by improving economic efficiency. So instead of governments forcing people to do
things through the bureaucracy, markets were superior in every respect, with words like ‘freedom’ or
‘choice’ (Islam, 2015).
2. Objective and methodology
The main objective of the presented paper was to identify and describe elements of municipal
entrepreneurship within the following theories: theory of bureaucracy, the scientific management and
in the new public management. The paper is an output of an initial stage of research project VEGA
No. 1/0834/16 Usage of municipal assets for entrepreneurial purposes (MASAPO).
The paper has a form of systematic review; hence, it provides a critical analysis and summary, of
significant contributions by different authors to this field. Methodological filter was applied to confine
the literature through selection criteria such as keywords focusing on the foundations and scope of
approaches in public administration.
3. Municipal entrepreneurship in the classical period of public administration
The classical era of public administration dates to the 19th
and beginning of 20th
century. During this
time three main ideological directions were identified and applied in practice: theory of bureaucracy
(M. Weber), dichotomy of politics and administration (W. Wilson), scientific management (F. Taylor)
(Katsamunska, 2012). The mentioned theories do not comprise obvious aspects of municipal
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
892
entrepreneurship, however, they all encompass some elements. In the further analysis, the focus will
be on the theory of bureaucracy and the scientific management.
The word bureaucracy is derived from two words, “bureau” and “kratos.” While the word “bureau”
refers to the office, the Greek suffix “kratia or kratos” means power or rule. Thus, we use the word
“bureaucracy” to refer to the power of the office (Hummel, 1998). In general, it is characterized as “an
administration under the formal control of the political leadership, based on a strictly hierarchical
model of bureaucracy, staffed by permanent, neutral and anonymous officials, motivated only by the
public interest, serving and governing party equally, and not contributing to policy but merely
administering those policies decided by the politicians” (Hughes, 2003). Per Weber, bureaucracy “is,
from a purely technical point of view, capable of attaining the highest degree of efficiency and is in
this sense formally that most rational known means of carrying out imperative control over human
beings” (Weber, 1946). Pfiffner (2004) claimed that if one wants a large-scale enterprise to exist over
a long-time frame, one must organize it bureaucratically. Additionally, Weber argued for the
fundamental value of bureaucracy as one of the institutional foundations of capitalist growth (Evans,
Rauch, 1999). When linking bureaucracy with capitalism it was implied that bureaucracy exists
everywhere in a capitalistic society. Capitalism and bureaucracy require the same impersonal type of
communication, one based on transactions that require legal and ethical behaviour to perform
successfully (Al-Habil, 2011). Based on the statements, the belief was that public sector (represented
by governmental agencies) is capable of securing growth and efficiency, what are also features of
entrepreneurship. On the other hand, the "bureaucracy as a tool of growth" thesis always had to
contend with the historically prior and ideologically powerful "Smithian" view that government,
regardless of its organizational form, was the enemy of growth as soon as it went beyond protecting
property right (Evans, Rauch, 1999). Additionally, Hoos, Jenei, Vass (2003) claimed that „in the
modern governmental systems professional bureaucrats execute the tasks of public administration
while separated from the political mechanisms, as well as, from the private sphere “. Furthermore,
Van den Heuvel et al. (2002), conclude in their empirical study on public sector values in The
Netherlands that ‘efficiency’ is an NPM value, as opposed to those characterized as Weberian. These
and other statements claimed that the bureaucracy, represented by bureaucrats, is divorced from the
private sector practices.
Despite this arguing against the effectiveness of bureaucracy and its independence from private sector,
Pfiffner (2004) declared that this model of bureaucracy was crucial to the development of large-scale
enterprises, private or public. Which means that there were also elements of the theory, which got
reflected in the public entrepreneurship (and consequently also municipal entrepreneurship)
development of these days.
Those are mostly linked with the person, public manager, who in fact is a head of public/municipal
enterprise. Weber outlined the terms of employment in the bureaucratic organization (Fray,
Raadschelders, 1989):
officials are personally free and are appointed based on a contract,
officials are appointed, not elected. Weber argues that election modifies the strictness of
hierarchical subordination,
officials are appointed based on professional qualifications,
officials have a fixed money salary and pension rights,
the official’s post is his sole or major occupation,
a career structure exists with promotion based on merit (though pressure to recognize seniority
may also exists),
the official is subject to a unified control and disciplinary system in which the means of
compulsion and its exercise are clearly defined.
Building up on the mentioned characteristics, Evans, Rauch (1999) conducted a study where they
stressed the positive impact of two aspects of Weber’s theory on the economic growth. The aspects
were: the importance of meritocratic recruitment, which ideally is based on some combination of
education and examination and a predictable career ladder, which provides long-term tangible and
intangible rewards for those recruited into the bureaucracy. These aspects seem to be essential parts of
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
893
development of public organizations these days including municipal enterprises. Therefore, the
presence of elements of entrepreneurship in the theory of bureaucracy can be confirmed. Also, Pollitt
and Bouckaert (2011) considered the central component in the bureaucratic model as sustainable and
robust, but in the strong modern state it has been supplemented with neo-Weberian components such
as performance management and user participation, responsiveness and professional management.
Scientific management is the second theory, which belong to the period of classical administration and
which possess elements of entrepreneurship. Even though, scientific management was implemented
parallel with theory of bureaucracy it is based on fundamentally different approach what was caused
by the differences in environment where it emerged (Katsamunska, 2012). At the beginning of
twentieth century, members of America´s progressive business community were pursuing a parallel
strategy. Inside firms, they began rationalizing their organizations by adopting bureaucratic
governance. On the outside, they began developing and disseminating scientific knowledge about
management (Waring, 2016). At that time, there was a search for general administrative techniques in
the private sector that could possibly be used to enhance the efficiency in the operation of the
government and the scientific management attracted the support of governmental officials
(Katsamunska, 2012). The main idea of the scientific management is that there is one best way of
organizing work. It advocated the use of ‘scientific techniques’ such as time and motion studies, to
measure work activities to find the optimum method of performing them (Heery, Noon, 2008). Vijai et
al. (2017) summed up the main principles of the scientific management into four-fold philosophy: 1.
Management develops a science for each element of a man’s work, which replaces the old rule-ofthumb
method. 2. They scientifically select and then train, teach, and develop the workman, whereas
in the past he chose his own work and trained himself as best he could. 3. They heartily cooperate with
the men to insure all the work being done in accordance with the principles of the science, which has
been developed. 4. There is an almost equal division of the work and responsibility between the
management and the workmen. The management takes over all work for which they are better fitted
than the workmen, while in the past almost all the work and greater part of the responsibility were
thrown upon the men.
Linkages between this approach and the municipal entrepreneurship are apparent within several
aspects. First, this approach already initiated analysing the connections of private and public sector
and, as a matter of fact, the municipal enterprises today are seen as a compromise between these two
sectors. Secondly, scientific management covers the question of public employment and
professionalism of employees linked with their education and training (see e.g. Grönroos, 1994).
Current trends indicate that people managing municipal enterprise should be managers, not political
nominee. As stated by Garrone, Grilli, Rousseau (2010) non-executive directors are potentially able to
limit inefficient expenditures in public enterprises. Nevertheless, if elected representatives are the
source of inefficient pressures, the entry of outside directors into the Board is not necessarily a
remedy. The last aspect that cannot be forgotten is the fact that the scientific management is heavily
based on science (and as it can be assumed, on the progress in science). Reflection of this element is
apparent in still more important seeking and implementation of innovations in public sector (Valach,
2014) while municipal enterprises are not an exception.
4. Municipal entrepreneurship in the new public management
The development of approaches aiming at improvement of public administration continued with so
called new public management (NPM). Most scholars coincide that NPM began as a phenomenon in
Anglo-Saxon countries, and was then picked up and promoted by the OECD on a world-wide scale
(Kettl, 2000). NPM is regarded not simply as a reform of the traditional public administration, but as a
transformation of its paradigm (Konig, 1996, Katsamunska, 2012). On the other hand, e.g. Pfiffner
(2004), Pyper (2015) or Christensen (2012) claimed that in the real world there are major overlaps
between developmental phases, and there is no neat and clean succession of modes or regimes.
Hood (1991), who identified the term ‘new public management’, determined seven connected
elements: hands-on professional management; explicit standards and measures of performance;
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
894
greater emphasis on output controls (Dunleavy, Hood, 1994); a shift to disaggregation of units in the
public sector (Pollitt, 1993); a shift to greater competition (Dunleavy, Hood, 1994); a stress on private
sector styles of management practice (Hitchner, 1992); and a stress on greater discipline and
parsimony in resource use (downsizing) (Ferlie et al., 1996). These elements were completed or
explained by numerous authors, e.g. Pollitt (1993), Borins (1995), Kettl (2000), Sarker (2005) and
many others, who also added following features: providing services that citizens value (customer
orientation); increasing the autonomy of public managers (decentralization); rewarding organizations
and individuals on the basis of whether they meet demanding performance targets; making available
the human and technological resources that managers need to perform well; and maintaining an open
minded attitude about which public purposes should be performed by the private sector, rather than a
public sector (outsourcing). To organize these practices, they can be grouped into three overall
categories: market-type mechanisms, which refers to the increasing use of markets and competition in
the provision of public services; managerialism or managerial improvement and organizational
restructuring; and customer orientation (Alonso, Clifton, Diaz – Fuentes, 2011). Artreya – Armstrong
(2002) identified privatization, contracting, commercialization, and market testing as market
mechanisms. NPM is focused on providing services that citizens value to increase the autonomy of
public managers and rewarding organizations and individuals to enhance the efficiency of public
sector production (Islam, 2015).
The presence of entrepreneurship within the phenomenon of NPM is undeniable, as the whole
approach is based on private sector principles. On the other hand, speaking of the municipal
entrepreneurship is a different story. The approach as such claims introduction of business features
into the public administration but those are the private actors, who should perform the
entrepreneurship. Kettle (2000) or OECD (2005) stated that the dominant theme of the NPM is the
attempt to use market mechanisms to improve performance in the public sector. This includes
privatization, in which functions formerly performed by government are given over to private sector
or business organizations. This can be implemented for example through contracting-out, which is
among the main pillars of NPM. Pfiffner (2004) or Alonso, Clifton, Díaz-Fuentes (2011) claimed that
that businesses act more efficiently than governments because of different incentives and greater
flexibility, and so contracting will save the taxpayers money. A study of over 2 000 outsourcing
initiatives in the United States federal government found an average cost savings of 33% with same or
higher levels of service (Clark et al., 2001). Contracting out of public services alleviates some failings,
but administering contracts due to administrative costs has historically been the Achilles heel of
government, a source of corruption and mismanagement (OECD, 2005, Islam, 2015).
Naturally, after introduction of the NPM concept, there appeared some critical voices, too. Painter
(1997) or Islam (2015) stated that the principles of private sector (managerialism) may not be equally
applicable to the public sector, nor are they superior to, to serve as a benchmark for those in the public
sector. Some authors (e.g. Pollitt,1993, Artreya, Armstrong, 2002) argued that public sphere has
distinct political, ethical, constitutional and social dimensions and these factors make the public sector
different from the private sector (Mongkol, 2011). Vries (2010) claimed that by introducing NPM an
entrepreneurial spirit was introduced into the public realm; however, the political dimension was left
out. A comprehensive debate including the dispute between public and private interest was offered by
Alford (1997) arguing that public sector managers produce non-market values in addition to market
ones; the market for which these values are produced is different from that of the private sector
managers; the public sector managers use more diverse resources than just the economic resources in
the private sector and utilize a more sophisticated range of productive capabilities than in the private
sector. Thus, the notion that the public and private sector operates in the same way is questionable.
Additionally, the critique was also about the public service provision, e.g. Artreya, Armstrong (2002)
claimed that the public service has become more, not less, politicized following the managerial
reforms, and the senior servants find their positions becoming more insecure due to the political
executives' desire for more control. Minogue (2000) argued that there is no hard evidence of real
efficiency gains; contrary, a serious loss of public accountability occurred; and the literature on the
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
895
application of NPM reforms to local government has been fiercely critical of increased ‘democratic
deficit’, and the emasculation of local authority autonomy.
All the mentioned arguments are affecting not just implementation of NPM principles but also the
municipal entrepreneurship. Aforementioned authors do not see more efficiency in private provision
of certain, especially public, goods. Therefore, the mood towards the entrepreneurial activities of the
“public agents” (including municipalities) seemed to be changing, e.g. Garrone, Grilli, Rousseau
(2010) stated that management dominance is a synonym of inefficient conducts only if municipal
ownership has poor supervision capabilities. For instance, recent analyses have found that leadership,
i.e. the ability of public managers to set goals and priorities, is associated to superior performances of
local governments. Furthermore, the municipal provision of goods falls under the legal framework of
free access to information what can have a positive impact on accountability and democracy
questioned within the NPM. Supporting the arguments for municipal entrepreneurship even within the
NPM approach, the point of view of Kallio, Kuoppakangas (2011) can be used. They claimed that the
municipal enterprise form seems to be a ‘way out’ solution. In fact, the very concept of municipal
enterprise in Finnish terminologically refers at the same time to both business-like and public
organizations.
Conclusions
The concept of municipal entrepreneurship, which forms the main leitmotif of this paper, is not new,
yet, e.g. Kallio, Kuoppakangas (2011) claimed that its advantages and disadvantages are still heavily
debated and poorly understood. The paper deals with the coverage of municipal entrepreneurship by
selected theories of public administration: theory of bureaucracy, scientific management and new
public management. Weber, within his theory, not only gave the characteristics and criteria for
modern bureaucracy, but also outlined the terms of employment in the bureaucratic organization
(Katsamunska, 2012). Alonso, Clifton, Díaz – Fuentes (2011) stated that as national government
bureaucracies are more likely to offer good careers and better promotion opportunities, they tend to
attract more qualified staff. Qualified and professional public manager is one of the tendencies
towards which the current development of municipal enterprises is leaning, therefore, the
interconnection with this theory is apparent here. Adding words, as “trained and educated” among
manager’s features in the “equation” is already a sign of another studied theory – scientific
management. The scientific management attracted the support of governmental officials, who believed
that its techniques, directly concerned with the question of efficiency, could be applied in the public
sector (Katsamunska, 2012). This approach represents first leverage of methods between the private
and public sector and with no doubts laid some foundations for municipal enterprises. Removing
boundaries between sectors is also the main idea behind the last observed doctrine – new public
management, which is oriented on increasing efficiency in public organizations through private sector
practices (Kallio, Kuoppakangas, 2011). Entrepreneurial orientation of this approach is undeniable,
however, NPM representatives rather stressed the role of private agents in the service provision, e.g.
Pfiffner (2004) claimed that the government would abandon the attempt to provide some services and
leave their provision to the private sector. Outsourcing is another market-type mechanism promoted
within NPM. But per Alonso, Clifton, Díaz – Fuentes (2011) outsourcing did not lead to a smaller
public sector, if public sector working conditions, service quality improved, and/or social welfare was
strengthened, this could be interpreted as a benefit of such a policy. If, however, the increase in
government spending was not accompanied by such improvement, this could suggest that the private
provision of public goods does not necessarily entail efficiency gains. Therefore, there is a room for
municipal enterprises as a form of public ones, to step in.
Literature
ALFORD, J., (1997). Towards a New Public Management Model: Beyond Managerialism and its Critics.[1]
In CONSIDINE, M., PAINTER, M. (Eds). Managerialism: The Great Debate, Melbourne: University
Press, Melbourne.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
896
AL-HABIL, W. I., (2011). Rationality and Irrationality of Max Weber’s Bureaucracies. International[2]
Journal of Management & Business Studies, vol. 1, no. 4, pp. 106-110. ISSN 2330-9519.
ALONSO, J. M., CLIFTON, J., DÍAZ-FUENTES, D., (2011). Did New Public Management Matter? An[3]
Empirical Analysis of the Outsourcing and Decentralization Effects on Public Sector Size. Public
Management Review, vol. 17, no. 5, pp. 643-660. ISSN 2211-2006.
ARTREYA, B., ARMSTRONG, A., (2002). A Review of the Criticisms and the Future of New Public[4]
Management. Working paper. [Online]. [Cited 12.1.2017]. Available at: http://vuir.vu.edu.au/169/.
BALÁŽOVÁ, E., (2011). Verejné služby zabezpečované obcami. Nitra: SPU. ISBN 978-80-552-0611-0.[5]
BORINS, S., (1995). What the New Public Management is Achieving: A Survey of Commonwealth[6]
Experience. In JONES, L.R., SCHEDLER, K., WADE, S.W. (eds) International Perspectives on the New
Public Management, Advances in International Comparative Management, Supplement 3, Greenwich CT:
JAI Press.
CIFRANIČ, M., (2016). Localization factors in decision making of location of selected enterprises. The[7]
agri-food value chain: challenges for natural resources management and society. Medzinárodné vedecké
dni. Nitra: SUA, pp. 305-313. ISBN 978-80-552-1503-7. doi.org/10.15414/isd2016.s4.09.
CLARK, F., ROSENBLUM, C., COAST, M., SMALLWOOD, E., (2001). Long-run Costs and[8]
Performance Effects of Competitive Sourcing. Virginia: CAN, 107 p.
CONSTANTIN, D. L., DRǍGUŞIN, M., PETRESCU, R. M., IOSIF, A. E., (2012). The effective[9]
management of municipal real property. The question of services for the business use of real property.
Amfiteatru Economic, vol. 14, no.6, pp. 738–754.
DUNLEAVY, P., HOOD, C., (1994). From old public administration to new management. Public Money[10]
and Management, vol. 14, no. 3, pp. 9–16.
EVANS, P., RAUCH, J. E., (1999). Bureaucracy and Growth: A Cross-National Analysis of the Effects of[11]
"Weberian" State Structures on Economic Growth. American Sociological Review, vol. 64, no. 5, pp. 748-
765.
FERLIE, E., PETTIGREW, A., ASHBURNER, L., FITZGERALD, L., (1996). The New Public[12]
Management in Action. Oxford: Oxford University Press.
FRAY, B. R., RAADSCHELDERS, J. C. N., (1989). Mastering Public Administration: From Max Weber[13]
to Dwight Waldo. New Jersey: Chatham House Publishers, Inc. ISBN 978-1452240046.
GARRONE, P., GRILLI, L., ROUSSEAU, X., (2010). Management Discretion and Political Interference in[14]
Municipal Enterprises. Evidence from Italian Utilities. Local Government Studies, vol. 39, no. 4, pp. 1-32.
DOI 10.2139/ssrn.1610124.
GRÖNROOS, Ch., (1994). From Scientific Management to Service Management - A Management[15]
Perspective for the Age of Service Competition. International Journal of Service Industry Management,
vol. 5, no. 1, pp. 5-20.
HEERY, E., NOON, M., (2008). A Dictionary of Human Resource Management, New York: Oxford[16]
University Press. DOI 10.1093/acref/9780199298761.001.0001.
HITCHNER, E., (1992). Reinventing Government: How the Entrepreneurial Spirit is Transforming the[17]
Public Sector. National Productivity Review, vol. 11, no.3, pp. 425-431.
HOOD, C., (1991). A Public Management for all seasons? Public Administration, vol. 69, no.1, pp. 3-19.[18]
HOOS, J., JENEI, G., VASS, L., (2003). Public Administration and Public Management: Approaches and[19]
Reforms. Public Policy in Central and Eastern Europe: Theories, Methods, Practices, (eds.) M.
POTUCEK, L.T. LELOUP, G. JENEI, L. VARADI, NISPAcee, 2003, p. 123.
HUGHES, O. E., (2003). Public Management and Administration: An Introduction, 3rd ed., New York:[20]
Palgrave Macmillan. ISBN 0-333-96187-0.
HUMMEL, R., (1998). The International Encyclopedia of Public Policy and Administration. New York:[21]
Westview Press. 2 750 p. ISBN 0813399777.
CHRISTENSEN, T., (2012). Post- NPM and changing public governance. Meiji Journal of Political[22]
Science and Economics, vol. 1, pp. 1-11.
ISLAM, F., (2015). New Public Management (NPM): A dominating paradigm in public sectors. African[23]
Journal of Political Science and International Relations, vol. 9, no. 4, pp. 141-151. DOI
10.5897/AJPSIR2015.0775.
KALLIO, T. J., KUOPPAKANGAS, P., (2011). Bandwagoning Municipal Enterprises: Institutional[24]
Isomorphism and the Search of the Third Way. Policy Studies, vol. 34, no. 1, pp. 19-35.
KATSAMUNSKA, P., (2012). Classical and Modern Approaches to Public Administration. Economic[25]
Alternatives, no. 1, pp. 74 – 81.
KETTL, D., (2000). The global public management revolution: a report on the transformation of[26]
governance, Washington, D.C.: Brookings Institution Press. 112 p. ISBN 9780815749172.
KONIG, K. (1996). Public Administration – Post-Industrial, Post-Modern, Post-Bureaucratic. New Trends[27]
in Public Administration and Public Law, vol. 39.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
897
LANE, J. E., (2005). Public Administration and Public Management: The Principal- Agent Perspective.[28]
New York: Routledge. ISBN 978-0415370165.
MELICHOVÁ, K., FÁZIKOVÁ, M., SLOVÁK, P., (2016). Territorial competitiveness growth on the basis[29]
of social capital - a case study of the Spišský hrhov municipality. In Sustainability of rural areas in
practice. 1st ed. [online]. Nitra : Slovak University of Agriculture. ISBN 978-80-552-1574-7. Available
online: .
MINOGUE, M., (2000). Should Flawed Models of Public Management be Exported? Issues and practices,[30]
IDPM, Working Paper No. 15, Manchester: University of Manchester.
MONGKOL, K., (2011). The Critical Review of New Public Management Model and its Criticism.[31]
Research Journal of Business Management, vol. 5, no. 1, pp. 35- 43. ISSN 1819-1932.
OECD, (2005). Modernizing Government the way forward. [Online]. [Cited 12.1.2017]. Available at:[32]
http://www.oecd.org/gov/modernisinggovernmentthewayforward.htm.
PAINTER, M., (1997). Public Management: Fad or Fallacy? In CONSIDINE, M., PAINTER, M. (Eds),[33]
Managerialism: The Great Debate, Melbourne: Melbourne University Press.
PAULIČKOVÁ, A., (2010). Economic Crisis and Enhanced Competitiveness of Municipalities. Danube:[34]
Law and Economics Review, vol. 4, pp. 31-39. ISSN 1804-8285.
PFIFFNER, J. P., (2004). Traditional Public Administration versus The New Public Management:[35]
Accountability versus Efficiency. Institutionenbildung in Regierung und Verwaltung: Festschrift fur
KONIG, K., BENZ, A., SIEDENTOPF, H. and SOMMERMANN, K. P. eds. Berlin,Germany: Duncker &
Humbolt, pp. 443-454.
PAPCUNOVÁ, V., BALÁŽOVÁ, E., (2006). Majetok obcí, Nitra: SAPV. ISBN 80-89162-19-3.[36]
POLLITT, C., (1993). Managerialism and the Public Services: The Anglo-American Experience, second[37]
edn, Oxford: Blackwell.
POLLITT, C., BOUCKAERT, G., (2011). Public Management Reform: A Comparative Analysis – NPM,[38]
Governance and the Neo-Weberian State. 3. Edition. Oxford: Oxford University Press.
PYPER, R., (2015). The International Handbook of Public Administration and Governance (chapter of[39]
book). Cheltenham: Edward Elgart Publishing Limited. ISBN 978-1-78195-448-5.
SARKER, A. E., (2005). New Public Management, Service Provision and Non-Governmental[40]
Organizations in Bangladesh. Public Organization Review, vol. 5, no. 3, pp. 249-271.
VALACH, M., (2014). The role of innovation in international business environment. Ekonómia a[41]
podnikanie, vol. 8, no. 1, pp. 78-83. ISSN 1337-4990.
VAN DEN HEUVEL, J.H.J., HUBERTS, L.W.J.C., VERBERK, S., (2002). Het morele gezicht van de[42]
overheid. Waarden, normen en beleid [The Moral Face of Government. Values, Norms and Policy].
Utrecht: Lemma. In VAN DER WAL, Z., DE GRAAF, G., LASTHUIZEN, K. What’s Valued Most?
Similarities and Differences Between the Organizational Values of the Public and Private Sector. Public
Administration, vol. 86, no. 2, pp. 465–482.
VAN DER WAL, Z., DE GRAAF, G., LASTHUIZEN, K., (2008). What’s valued most? Similarities and[43]
differences between the organizational values of the public and private sector. Public Administration, vol.
86, no. 2, pp. 465–482. DOI 10.1111/j.1467-9299.2008.00719.x.
VIJAI, J. P., SOMAYAJI, G. S. R., SWAMY, R. J. R., AITAL, A., (2017). Relevance of F.W. Taylor’s[44]
principles to modern shop-floor practices: a benchmarking work study. Benchmarking: An International
Journal, vol. 24, no. 2, pp. 1–37. DOI 10.1108/BIJ-02-2015-0019.
VRIES, J., (2010). Is New Public Management Really Dead? OECD Journal on Budgeting, vol.1.[45]
WARING, S. P., (2016). Taylorism Transformed: Scientific Management Theory Since 1945. UNC Press[46]
Books. 302 p. ISBN 1469619644.
WEBER, M., (1946). Bureaucracy. From Max Weber: essays in sociology 196 (1946), pp. 232-235.[47]
Elaboration of the paper is based on the research tasks of VEGA project No. 1/0834/16 “Usage of
municipal assets for entrepreneurial purposes (MASAPO)”
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
898
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-118
ETICKÉ KODEXY SAMOSPRÁVY V BRNĚ
CODES OF ETHICS IN BRNO MUNICIPALITY
JIŘÍ NESIBA
MARTIN KOVANIČ
Ústav sociálního rozvoje
Fakulta reg. rozvoje a mezinárodních studií
Mendelova Univerzita v Brně
Department of Social Development
Faculty of Regional Develop. and Intern. Studies
Mendel University in Brno
třída Generála Píky 2005/7, 613 00 Brno, Czech Republic
E-mail: jiri.nesiba@mendelu.cz, martin.kovanic@mendelu.cz
Anotace
Příspěvek se věnuje problémům při zavádění etických nástrojů do regionální politiky. Současný etický
management Corporate Social Responsibility (CSR) využívá tzv. etických kodexů (EK). Autoři
zkoumali, zda se tento etický nástroj používá i v rámci volených samospráv v městských částech a v
příspěvkových organizacích v Brně. Autoři zvolili metodu dotazníkového šetření pomocí zák. 106/1999
Sb. o přístupu k veřejným informacím. Dle vlastního průzkumu autorů v městě Brně zatím žádné
zastupitelstvo nepředložilo kodexy k oficiálnímu projednávání (stav k 1.3.2017). Naopak nevolené
úřednické instituce mají EK implementované z více než 50 %. Závěry této studie ukazují deset
nejpalčivějších problémů při zavádění tohoto etického nástroje ve volené samosprávě. Autoři na závěr
přicházejí s návrhy řešení k lepší transparentnosti regionální politiky pomocí implementace EK.
Klíčová slova
etický kodex, obecní samospráva, CSR, zastupitelstvo obce, regionální politika, Magistrát města Brna
(MMB), Úřad městské části (ÚMČ)
Annotation
The article deals with difficulties with the introduction of ethical tools into regional politics. The
current ethical management of Corporate Social Responsibility (CSR) uses codes of ethics (CE). The
article explores whether this ethical tools are used within the elected parliaments and administrative
departments in the city of Brno. The chosen method is survey using the Act. 106/1999 Coll. on a free
access to information. The research demonstrated that CE were not submitted for a formal hearing in
any local parliament in Brno (as of 03/01/2017). On the other hand, unelected municipal
administrative departments implemented CE in more than 50 % of the cases. The study presents the
most pressing problems in the implementation of ethical tools in elected local parliaments. The study
proposes solutions for a better transparency of regional policies through the implementation of CE.
Key words
code of ethics, local governance, CSR, municipal parliament, regional politics, Brno municipalty,
Municipal administrative departments
JEL classification: H10
1. Úvod
Vývoj v posledních letech přináší zvýšené požadavky veřejnosti pro transparentnost a etické chování
politiků či zaměstnanců veřejné správy. Proto je veřejná správa konfrontována s nástroji na etickou
regulaci. Jedním z nich je i etický kodex (EK) patřící mezi psaná pravidla, které jsou vynutitelné a
umožňují tzv. zúčtovatelnost vůči veřejnosti (angl. accountability). Je to nástroj odhalující
důvěryhodnost instituce. Proto i v politice roste zájem o zavádění EK. Cílem tohoto příspěvku je
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
899
kvantitativně zmapovat stav etických kodexů v rámci samosprávy města Brno a veřejné správy
magistrátu města Brna (MMB) a jeho příspěvkových organizací. Dále představit i problémy při
zavádění EK. Článek nezkoumá obsahovou složku etických kodexů, ani problém nepravdivého
etického marketingu převážně z korporátní sféry známého jako “pinkwashing” (Kašparová, Kunc,
2013).
Cílem tohoto příspěvku je zmapování stavu etických kodexů v místní samosprávě. Výzkum je
případovou studií v městě Brno. Studie byla prováděna na 29 brněnských městských částí (ÚMČ,
2017) a na Magistrátu města Brna (MMB, 2017). Průzkum se dotýkal existence EK pro volené
zástupce samosprávy i veřejné správy zaměstnanců MMB a příspěvkových organizací MMB.
Příspěvek se taktéž věnuje důvodům neexistence EK v jednotlivých organizacích. Informace pochází z
přímého oslovení všech samosprávných úřadů dle zák. 106/1999 o svobodném přístupu k informacím.
Výzkum probíhal v lednu a únoru 2017.
2. Etické kodexy ve veřejné politice
Etický kodex (EK) lze charakterizovat jako písemný soubor usměrnění vydaných organizací pro svého
zaměstnance a vedení, který jim pomůže vykonávat svoje činnosti v souladu s hodnotami a etickými
normami dané organizace. Souvisí tedy s etickým managementem v privátních ale i veřejných
institucích. Je písemným dokumentem, který se pokouší stanovit hlavně filozofické principy a
formulovat hodnoty vyznávané danou organizací (Stevens, 1994). EK tedy formulují etické parametry
organizace a stanovují co je přijatelné a co už není. Jsou podzákonnou normou, kterou dobrovolně
schválí a přijme instituce či organizace a slouží k vlastní seberegulaci. Veřejnosti, klientům či
zaměstnancům dává možnost kontroly o vnitřním chodu organizace.
Všechny osoby spojené s organizací si musí být vědomé zákonů a nařízení, které jsou potenciálně
použitelné v každém konkrétním případě. Etické kodexy tím pádem pomáhají zabezpečit, že všichni
jednotlivci pravidla znají dopředu a že se podle nich vždy i řídí (Wulf, 2012). Korporátní EK zahrnují
ustanovení, které se dotýkají kvality výrobků a služeb, dodržovaní místních zákonů a předpisů,
ochrany životního prostředí, ale i principy jakými jsou transparentnost, férovost a poctivost (Kaptein,
2004). Tak se odbourá nedůvěra k instituci, aniž by se muselo regulovat z vládní úrovně (Pitt,
Groskaufmanis, 1990).
Vliv EK může být přímý – daný zaměstnanec souhlasí s kodexem a koná dle něj, nebo nepřímý – v
případě že jej jiný zaměstnanec upozorní, že jedná v rozporu s kodexem a on následně jednání
modifikuje. (Schwartz, 2001) Kodexy jsou efektivní v případě, když jsou zakotvené v organizační
kultuře a dostatečně komunikované. Zaměstnanci musí být s obsahem kodexu obeznámení a musí ho
považovat za sebe vlastní, ne jen vynucený vedením (Stevens, 2008).
V USA byla milníkem aféra Watergate, po které následovalo masové přijímaní kodexů na celostátní i
lokální úrovni. Etika začala být vnímána jako součást správy věcí veřejných a posilnila ji zákonná
regulace v podobě Zákona o etice ve vládě (angl. Ethics in Government Act) z roku 1978 (Plant,
2001). Většina parlamentních etických kodexů je vytvořená samotnými poslanci a je spravovaná
parlamentními výbory zřízenými speciálně pro tento účel. Tyto kodexy jsou tedy formou
samoregulace, i když často jsou výsledkem tlaku veřejnosti (Van Hulten, Bentinck, 2011). Etický
režim parlamentu může být vytvořený jednak pomocí etického kodexu, nebo kombinací ústavních
předpisů a postupů, jako i ustanoveními administrativního, občanského a trestného charakteru (Ibid,
15). Etické režimy parlamentů se dotýkají nejen samotných poslanců, ale i parlamentních úředníků a
lobistů. Samostatné etické kodexy existují například v Evropském parlamentě, Lotyšsku či na Kypru.
Smíšený systém předpisů funguje například v Rakousku, Dánsku nebo Švédsku. Snaží se limitovat
konflikt zájmů poslanců, určují rámec pro jednání a chování poslanců v parlamentě, ale i mimo něj.
Určují pravidla střetávání se s lobbisty, definují výdaje a příspěvky na činnost poslanců a někdy určují
pravidla pro možnost zaměstnání po vypršení mandátu, posilují nezávislost a transparentnost volených
zástupců, kteří rozhodují o veřejném živote (OSCE/ODIHR, 2012).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
900
3. Etické kodexy v politických institucích v ČR
První zmínka o kodexech ve veřejné správě ČR vznikla v roce 2001 na základě Usnesení vlády ČR,
která schválila Kodex etiky zaměstnanců ve veřejné správě a uložila ústředním orgánům státní správy
a okresním úřadům zásadu vydat kodex pro potřeby jejich úřadů. Tento obecný předpis byl nahrazený
modernější úpravou v roce 2012 usnesením vlády ČR v podobě Etického kodexu úředníků a
zaměstnanců veřejné správy. (Usnesení Vlády ČR č. 331, 2012) Tato právní úprava se avšak netýká
volených samospráv, stal se závazným jen pro pracovníky a úředníky veřejné správy a řada obcí jej
přejala a vznikly i první komparativní studie v ČR (Dittrich a kol., 2012). Podobně i v Brně
rozhodnutím byl přijat Etický kodex úředníka a zaměstnance statutárního města Brna 19. listopadu
2015 (MMB, 2015).
Dalším nařízením vlády ČR v této oblasti bylo usnesení o Národním akčním plánu pro CSR v ČR
(Usnesení Vlády ČR č. 49, 2016). Tímto dokumentem vláda ČR dala najevo plnou podporu CSR a
etickým přístupům v podnikání i veřejné správě. V součinnosti s tímto rozhodnutí vznikl v červenci
2016 i Etický kodex zaměstnanců Úřadu vlády ČR, který může sloužit svým podrobným obsahem
jako vzor pro vznik etických kodexů na ostatních veřejných institucích (Úřad vlády ČR, 2016). Řada
veřejných úřadů implementovala do svých materiálů etické kodexy, nebo vytvořila své vlastní
materiály.
Obecně většina politických stran mající své zástupce v Poslanecké sněmovně či Senátu ČR se k
etickým kodexům hlásí (např. Strana Zelených, 2008; ANO, 2013). Na druhou stranu Parlament ČR
nemá EK, i když se projednává již od roku 2005. Vždy ale se změnou vlády ČR se zpracovaný
materiál odložil (Adamičková, Königová, 2005). Např. vládou zřízený úřad Rada vlády pro koordinaci
boje s korupcí navrhl vzor Etického kodexu poslance i zřízení Etické komise, ale i zde předložené
návrhy ale nebyly díky pádu vlády projednány (Rada vlády pro koordinaci boje s korupcí, 2013).
Oficiální vysvětlení je takové, že mandát poslance s ohledem na etiku se řídí podle Zákona č.
159/2006, o střetu zájmů. Ten je dle vyjádření Kanceláře Poslanecké sněmovny zatím dostatečným
etickým nástrojem (PS PČR, 2017). Na druhou stranu vláda ČR v průběhu roku 2016 jednala o
několika materiálech, kde se téma etického kodexu objevuje jako jeden z účinných nástrojů politiky
(např. Vláda ČR, 2016).
Pokud sestoupíme k analýze volených místních samospráv v ČR, tak situace je různorodá podle
regionů. Některé samosprávy tento nástroj využívají, jiné kodex nemají, popř. se jedná pouze o velmi
redukovaná deklaratorní prohlášení, která nelze považovat za plnohodnotné etické kodexy. Co se týká
městských municipalit, tak EK využívá jej zatím omezený počet měst či městských částí statutárních
měst, např. Hl. město Praha, Praha 1, Liberec, Prostějov.
4. Problémy při zavádění etických kodexů v místních samosprávách v městě Brně
Dle zjištěných údajů žádné zastupitelstvo v Brně nemá schválenou jakoukoliv podobu etického
kodexu zastupitelů. Ukázala se řada problémů, které vedou k blokování tvorby EK v Brně. Právě práci
s těmito argumenty autoři využili jako podklad studie a z ní vedoucí závěry (Tabulka č. 1.).
Argumentace proti implementaci EK se často ukazuje jako záminka k neochotě pro transparentnější
samosprávnou politiku. To dokazuje druhá část výzkumu sledující EK u příspěvkových oganizací
MMB a pro samotný MMB a jednotlivé úřady městských částí (ÚMČ). V návaznosti na EK v MMB
se totiž i jednotlivé ÚMČ přihlásili k přijetí etického kodexu dle vzoru MMB. Rozporuplnost
argumentů volené samosprávy v Brně dokládá tak i situace příspěvkových organizací MMB , kde je z
více než 50% EK implementován do managementu řízení. Rozpor mezi volenými a odbornými
samosprávnými zástupci odkazuje na potenciál využívání etických nástrojů v místní regionální
politice v budocnosti.
Na rozdíl od zastupitelů se řídí EK úředníci a zaměstnanci MMB již od roku 2015 (MMB, 2015).
Navíc MMB spravuje 35 příspěvkových organizací. Neměl by mít dle žádné směrnice či interního
nařízení na tvorbu EK u příspěvkových organizací vliv (MMB, 2017). Nevyplývá to ani z povinnosti
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
901
ředitelů těchto organizací, aby takový nástroj zavedli. Nicméně i přesto EK jsou ve většině organizací
schválených - převážně díky profesní standardizaci v oblasti sociální a ve zdravotnictví. Z 35
příspěvkových organizací statutárního města na bázi dobrovolnosti přijali EK v 16 případech
(převážně domovy seniorů a ve 3 případech přejali etický kodex profesní – zdravotnictví, kultura). O
značné různorodosti přístupu k využití etického kodexu svědčí také fakt, že např. na jedné straně
100 % schválení EK ve všech sociálních a zdravotnických organizacích, ale pro oblast kultury je EK
využíván jen ve 27 %, ale v ostatních veřejných službách etický kodex neexistuje vůbec (základní
školy, turistický ruch, ZOO, kancelář architekta, hvězdárna, atd.), dle stavu k 1. 3. 2017.
Jak bylo zjištěno, i u nevolné úřednické samosprávy existují výrazné rozdíly v implementaci EK.
Nejvýraznějším faktorem ovlivňující implemetaci EK hraje dle zjištění profesionalita a odbornost
dané organiazce. Čím odbornější a profesionálněji řízená instituce, tím větší tendence k implementaci
EK. Z tohoto úhlu pohledu vytváří díky neochotě implementovat EK taková organizace známky
vysoké míry nedbornosti.
Tab. 1: Přehled nejčastějších argumentů proti etickým kodexům dle volené samosprávy v Brně,.
Argumenty proti kodexu Popis situace Návrh řešení autorů
1. Neznalost EK a jeho funkce.
Neznalost u samotných
zastupitelů, i neznalost u občanů.
Zlepšit informovanost občanů i
zastupitelů.
2. Neochota k regulaci.
EK vnímán jako nástroj
omezování svobody zastupitele.
Odstranění rozporů mezi
programovými politickými
dokumenty vedení a zastupiteli.
3. Obava ze zneužívání proti
zastupitelům.
Možné sankční mechanismy
mohou zastupitele poškodit v
očích veřejnosti.
Odborné sestavení EK.
4. Zastupitelé se obávají
obstrukcí při jednání.
Opoziční zastupitelé by získali
nástroj ke kritice koalice.
Nastavit EK tak, aby cílené
obstrukce neumožňoval.
5. Neochota změny jednacího
řádu zastupitelstva.
Jednací řád je nástrojem výkonu
mandátu koalice.
Nastavit EK a jednací řád paralelně
stejnou volbou.
6. Nejasná funkce kontrolního
výboru ZMČ, ZMB vzhledem k
EK.
Výbory kontrolují zastupitele jen
vzhledem k příslušným zákonům
ČR.
Rozšíření pravomocí výborů pomocí
jednacího řádu či zřízení Etické
komise zastupitelstva.
7. Obava z nadměrného dohledu
na práci zastupitele
Snaha vytvořit EK jen
deklaratorní formou bez obsahu.
Konkrétní body EK v politických
programech před volbami.
8. Nemožnost uplatnění
sankčního mechanismu při
překročení etického kodexu.
Zastupitel je vázán jen
zákonnými normami a EK je
vnímán jako nadbytečný, který
nemůže mandát zastupitele
ovlivnit.
Odborným nastavením EK tak, že
sankce penalizují např. uvolněné
zastupitele, či zvolené členy do
komisí a výborů, jejichž mandát je
vázán na rozhodnutí zastupitelů.
9. Procesní potíže se sladěním
EK s jinými samosprávnými
orgány (RMB, RMČ).
Radní a zastupitelé mají jiné
zákonné pravomoci.
EK nastavit závazný jak pro radní i
zastupitele.
10. Neochota být prvním
zastupitelstvem s EK v Brně.
Zastupitelé ze stejné politické
strany drží vzájemnou solidaritu
napříč městskými částmi.
Zavést EK v celoměstském
zastupitelstvu a mít tím vzor pro
městské části.
Zdroj : MMB (2017); ÚMČ, (2017); připojeny návrhy řešení autorů
Jak dokládá výsledek výzkumu pro brněnská zastupitelstva, volení zastupitelé v Brně možnosti EK
nevyužívají, a to ani přes pozitivní hodnocení významu funkce EK vzhledem k transparentnosti a
otevřenosti komunální politiky. Přehled argumentace vzhledem k implementaci EK představuje
přiložená tabulka (Tabulka č. 1). Dokládá, kde se objevují nejčastější argumenty proti zavedení EK a
obsahuje i návrhy autorů na odstranění těchto obtíží. Prokazuje, že téma EK v samosprávných
volených orgánech v Brně zatím není akceptováno a sami zastupitelé se tak zbavují možnosti působit
před veřejností důvěryhodněji.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
902
Řadu uvedených kritických argumentů volených zastupitelů vyvrací současná implementace EK ve
výrazné části úřednického aparátu MMB, který tento dokument postupně zavádí (dobrovolně ale i
nařízením vedení) a tak samovolně potvrzuje efektivitu jejich aplikace. Argumenty proti přijetí EK
jsou navíc v rozporu s celostátním či krajským vedení (např. Zastupitelstvo Jihomoravského kraje v
roce 2011 přijalo EK), dále jsou v rozporu se snahou vlád ČR o transparentnější politiku. Neochotu
přijetí EK tak kritizuje i monitoring nevládních organizací v ČR, které mapují úroveň politiky ve
srovnání s mezinárodním prostředím.
Závěr
Výzkum ukázal, že EK nejsou přijaté ve volených zastupitelských orgánech brněnské samosprávy.
Zároveň prokázal, že v úřednických samosprávných orgánech již EK jsou schválené z více než 50%.
Ze srovnání volené a úřednické samosprávy v Brně vyplývá fakt, že instituce s náročnějším
profesionálním přístupem (zdravotnické a sociální služby) vnímají EK jako standardní nástroj
efektivní veřejné služby a správy. Naopak organizace, kde není vyžadována profesní odbornost a
transparentní politika, EK nemají. Organizace, které nebudují svůj obraz na etické důvěryhodnosti, ty
EK zatím neschválili. Naopak organizace, které mají zájem na budování důvěryhodnosti směrem k
odborné veřejnosti i občanům-klientům, EK zavádí.
Disproporce ve využívání etických kodexů v brněnské samosprávě dokladuje aktuální stav regionální
politiky v Brně. Článek prokazuje, že téma EK je otevřeným tématem veřejné správy, i když zatím v
Brně plnohodnotně nevyužívaným. Souběžné implementování EK v obou řídících složkách regionální
politiky (volené i úřednické samosprávy) je jednou z cest, jak nastavit důvěryhodné vztahy, které jsou
přínosné pro politiku celého regionu města Brna. Na základě výzkumu byla v příspěvku učiněna i
konkrétní doporučení směrem ke snadnější implementaci EK.
Literatura
ADAMIČKOVÁ N., KÖNIGOVÁ M., (2005). Etický kodex zákonodárce poslali poslanci k ledu. [online].[1]
[cit. 2017-03-03]. Dostupné z: http://www.bezkorupce.cz/2005/03/eticky-kodex-zakonodarce-poslali-
politici-k-ledu/.
ANO, (2013). Morální kodex reprezentanta politického hnutí ANO 2011. [online]. [cit. 2017-03-03].[2]
Dostupné z: https://www.anobudelip.cz/file/edee/ke-stazeni/clenska-prihlaska/ano-moralni-kodex-
reprezentanta.pdf.
DITTRICH, P., HRONOVÁ, L., JIRSA, L., MELICHAR, V., SVOBODA, A., (2012). Etika ve veřejné[3]
správě. Výzkumná zpráva mezinárodního projektu, Program celoživotního učení, v rámci Projektů
partnerství Leonardo da Vinci. [online]. [cit. 2017-03-03]. Dostupné z:
https://www.institutpraha.cz/obj/obsah_fck/Zahranicni%20spoluprace/Etika%20ve%20verejne%20sprave
%20-ceska%20cast%20vyzkume%20zpravy.pdf .
KAPTEIN, M., (2004). Business codes of multinational firms: What do they say? Journal of Business[4]
Ethics, vol. 50, no. 1, pp. 13-31. ISSN 1573-0697. DOI 10.1023/B:BUSI.0000021051.53460.da.
KAŠPAROVÁ, K., KUNZ, V., (2013). Moderní přístupy ke společenské odpovědnosti firem a CSR[5]
reportování. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-4480-3.
MMB, (2015). Etický kodex úředníka a zaměstnance statutárního města Brna zařazeného do Magistrátu[6]
města Brna. [online]. [cit. 2017-03-03]. Dostupné z: https://www.brno.cz/sprava-mesta/dokumenty-
mesta/eticky-kodex/?cislo=3017&rok=vse&dokument=28&platnost=1.
MMB, (2017). Písemná odpověď na emailový dotaz dle zákona 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k[7]
informacím na Úsek organizační MMB dne 8.2.2017. Žadatel : Jiří Nesiba.
OSCE/ODIHR, (2012). Background Study: Professional and Ethical Standards for Parliamentarians.[8]
Warsaw: OSCE Office for Democratic Institutions and Human Rights (ODIHR). ISBN 978–92–9234–844–
1.
OŽIVENÍ, (2016). Hodnocení transparentnosti krajů – krajské volby 2016. [online]. [cit. 2017-03-03].[9]
Dostupné z : http://www.hodnocenikraju.cz/web/doporuceni-krajum
PLANT, J., (2001). Codes of Ethics. In Handbook of Administrative Ethics. Second Edition. New York and[10]
Basel: Marcel Dekker, Inc. ISBN 0-8247-0405-3.
PITT, H. L., GROSKAUFMANIS, K. A., (1990). Minimizing Corporate Civil and Criminal Liability: A[11]
Second Look at Corporate Codes of Conduct. The Georgetown Law Journal, vol. 78, pp. 1559–1654. ISSN
0016-809-3.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
903
PS PČR, (2017). Písemná odpověď na emailový dotaz dle zákona 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k[12]
informacím na Kancelář Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR dne 24. 1. 2017. Žadatel: Jiří Nesiba.
RADA VLÁDY PRO KOORDINACI BOJE S KORUPCÍ, (2013). Etický kodex poslance. [online].[cit.[13]
2017-01-03]. Dostupné z: http://www.korupce.cz/cz/protikorupcni-temata/ostatni/eticky-kodex-poslance-
108312/.
SCHWARTZ, M., (2001). The Nature of the Relationship between Corporate Codes of Ethics and[14]
Behaviour. Journal of Business Ethics, vol. 32, no. 3, pp. 247 - 262. ISSN 1573-0697. DOI
10.1023/A:1010787607771.
STEVENS, B., (1994). An analysis of corporate ethical code studies: “Where do we go from here?”[15]
Journal of Business Ethics, vol. 13, no. 1, pp. 63-69. ISSN 1573-0697. DOI: 10.1007/BF00877156.
STEVENS, B., (2008). Corporate Ethical Codes: Effective Instruments For Influencing Behavior. Journal[16]
of Business Ethics, vol. 78, no. 4, pp. 601–609. ISSN 1573-0697. DOI: 10.1007/s10551-007-9370-z.
STRANA ZELENÝCH, (2008). Etický kodex člena zastupitelstva města či obce. [online]. [cit. 2017-03-[17]
02]. Dostupné z : https://i.zeleni.cz/doc/stranicky-predpis/eticky-kodex-clena-zastupitelstva-mesta-ci-obce.
ÚMČ, (2017). Písemné odpovědi na emailový dotaz dle zákona 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k[18]
informacím na úřady brněnských městských částí ve dnech 22.1.-20.2.2017. Žadatel: Jiří Nesiba.
VAN HULTEN, M., BENTINCK, M., (2011). Parliamentary Ethics. A Question of Trust. Brussels:[19]
European Parliament – Office for Promotion of Parliamentary Democracy. Dostupné z: http://www.agora-
parl.org/sites/default/files/codes_of_conduct_final-enforweb.pdf.
WULF, K., (2012). Ethics and Compliance Programs in Multinational Organizations. Berlin: Springer[20]
Gabler. ISBN 978-3-8349-3495-6.
ÚŘAD VLÁDY ČR, (2016). Etický kodex zaměstnanců Úřadu vlády ČR, 2016. [online]. [cit. 2017-02-[21]
02]. Dostupné z: https://www.vlada.cz/cz/urad-vlady/eticky-kodex/eticky-kodex-zamestnancu-uradu-vlady-
cr-100436/.
USNESENÍ VLÁDY ČR č. 331, (2012). Usnesení Vlády České Republiky ze dne 9. května 2012 č. 331 o[22]
Etickém kodexu úředníků a zaměstnanců veřejné správy. [online]. [cit. 2017-01-03]. Dostupné z:
https://www.eru.cz/documents/10540/462988/331_2012.pdf/424030eb-0218-493a-9402-919f37009b82.
USNESENÍ VLÁDY ČR č. 49, (2016). Usnesení Vlády České Republiky ze dne 26. ledna 2016 č. 49 o[23]
Etickém kodexu úředníků a zaměstnanců veřejné správy. [online]. [cit. 2017-02-03]. Dostupné z:
https://apps.odok.cz/djv-agenda?date=2016-01-25 .
VLÁDA ČR, (2016). Návrh opatření na posílení transparentnosti legislativního a rozhodovacího procesu[24]
ve vztahu k lobbistické činnosti, 2016. [online]. [cit. 2017-03-03]. Dostupné z: http://www.komora.cz/pro-
podnikani/legislativa-a-normy/pripominkovani-legislativy/nove-materialy-k-pripominkam/238-16-navrh-
opatreni-na-posileni-transparentnosti-legislativniho-a-rozhodovaciho-procesu-ve-vztahu-k-lobbisticke-
cinnosti-t-7-12-2016.aspx.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
904
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-119
KOOPERACE KRAJNĚ PRAVICOVÝCH
A POPULISTICKÝCH STRAN V REGIONÁLNÍCH VOLBÁCH
COOPERATION OF THE EXTREME-RIGHT AND POPULIST PARTIES IN
REGIONAL ELECTIONS
MICHAL PINK
JOSEF SMOLÍK
Katedra politologie
Fakulta sociálních studií
Masarykova univerzita
Department of Political Science
Faculty of Social Studies
Masaryk University
Joštova 10, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: mpink@email.cz, josef@mail.muni.cz
Anotace
Předložený příspěvek se věnuje spolupráci krajně pravicových a populistických stran při regionálních
volbách. Text v teoretické části představí strany krajní pravice a strany v českém prostředí
označované jako populistické. Diskutována bude tzv. krajně pravicová stranicko – politická rodina.
Následně se text zaměří na popis volebních výsledků v rámci jednotlivých krajů s důrazem na
efektivitu vedoucí k zisku mandátu. Základní kvantitativní metodou jsou variační a korelační analýza,
pomocí které jsou sledovány vzájemné souvislosti volební podpory. Dále se v textu pracuje se
srovnáním regionální odlišnosti omezovací klauzule z pohledu absolutního počtu hlasů. Výsledkem
příspěvku je zhodnocení schopnosti proměňovat hlasy na mandáty ve voleném tělesu a důrazem na
volební potenciál širší skupiny krajně pravicových a populistických stran. Nechybí ani návaznost na
financování politických stran, protože za získané mandáty politická strana získá pravidelně finanční
podporu umožňující další činnost.
Klíčová slova
krajské volby, česká politika, krajní pravice, kandidátní listiny
Annotation
The text analyses the extent and character of electoral support of extreme right-wing and populist
parties in regional elections in the Czech Republic, as well as their collaboration in regional
elections. The theoretical part of the text introduces parties labelled as extreme right and populist in
the Czech Republic. The so-called extreme right-wing political party group will be discussed,
followed by an overview of electoral results of these parties in each of the fourteen regions, with
emphasis on the efficacy of gaining mandates. The basic statistical tools, correlation and variation
analysis, are used to determine the relationship between electoral support of extreme right and
populist parties. The text also explores regional differences in the absolute number of votes necessary
to achieve the electoral threshold and party funding, which is closely connected to their electoral
success since public funding of electoral parties in the Czech Republic depends both on the relative
number of votes and on how many mandates their gain. The goal is to evaluate the ability of the
parties to gain mandates with emphasis on the electoral potential of the whole group of extreme right
and populist families.
Key words
regional elections, Czech politics, far right, candodates list
JEL classification: H70
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
905
Úvod
Základním cílem tohoto textu bude představit skupinu krajně pravicových a populistických stran,
definovat jejich základní programové body a zaměřit se na jejich voličskou podporu v regionálních
volbách v České republice, konkrétně v krajských volbách v roce 2016. Strany těchto politických
proudů jsou analyzovány i v jiných evropských státech, nicméně otázky regionální spolupráce těchto
subjektů, případně trvalejší podpora v rámci konkrétních regionů jsou diskutovány pouze výjimečně.
Tento text se tedy zaměří i na ideologickou spřízněnost jednotlivých politických stran krajní pravice a
jejich případnou spolupráci v krajských volbách (např. v podobě společných kandidátních listin).
1. Rodina krajně pravicových politických stran
Krajně pravicové politické strany a hnutí se v českém prostředí staly pevnou součástí (nejenom)
politologického výzkumu. Tyto politické strany jsou většinou zkoumány pouze na celostátní či
komunální úrovni (srov. Kyloušek, Smolík 2008, Smolík 2013b, Kluknavská, Smolík 2016). Přesto
přesně definovat a přehledně rozčlenit konkrétnější ideové koncepce v rámci soudobé krajní pravice je
poměrně obtížné (viz Hloušek, Kopeček 2010: 211-216). Současná česká krajní pravice, resp.
stranická rodina krajně pravicových politických stran je značně heterogenní, diferencovaná
a nekooperující (viz Rataj 2003: 53, Smolík 2013a: 22).
Kubát (2010) tuto heterogennost rozlišuje na vnitřní a vnější, přičemž vnější roztříštěností rozumí
velký počet uskupení a skupin, které se mění, vznikají a zanikají, spojují se, štěpí atp. Vnitřní
roztříštěnost spatřuje jednak v institucionální nestabilitě, která se může projevovat i absencí formální
struktury, a také na úrovni nekoherentní ideologie.
Ideologické rodiny politických stran jsou jednou z nejrespektovanějších (a nejdiskutovanějších)
typologií v politologii vůbec. Rovněž platí, že většina autorů pracuje s tzv. rodinou krajně pravicových
politických stran (viz Beyme 1985: 125-130, Mudde 2000: 16, Fiala, Strmiska 2009: 89). Kopeček
(2007: 13) také uvádí, že pro výraz stranická rodina se v politické vědě uvádí i synonyma jako
stranicko-politická rodina, duchovní rodina nebo rodina politických stran.
K hlavním atributům této stranicko-politické rodiny nepochybně patří důraz na nacionalismus a
tradiční hodnoty, obhajobu národních zájmů, etnocentrismus s prvky xenofobie, důraz na
antikomunismus a právo a pořádek (law and order). Častá je také kritika nadnárodního kapitálu,
procesy globalizace a „velmocenských politik“. V mnoha případech tento politický proud požaduje i
posílení výkonné moci, např. změnu parlamentní demokracie na prezidentskou (srov. Mareš 2003).
K dalším významným tématům krajní pravice patří prosazování programu šovinistického sociálního
zabezpečení, tj. mechanismus, kdy by stát měl garantovat, že sociální politika bude fungovat
k prospěchu „vlastních lidí“ a vlastního národa (nikoli „cizích“). (Kopeček 2007: 81-82). Přestože u
politických stran krajní pravice existují rozdíly, je možné uvést společné znaky této stranicko-politické
rodiny.
Jsou jimi především zvýšený politický důraz (ve srovnání s politikou jiných stran) na:
1) národní zájmy (zpravidla ve smyslu subjektivně definovaného zájmu etnického národa);
2) ochranu „tradičního“ obyvatelstva před negativními důsledky imigrace ze třetího světa
(kriminalita, terorismus, kulturní rozpad));
3) odpor vůči zneužívání výdobytků sociálního státu;
4) tvrdou trestní politiku;
5) odpor vůči soudobé evropské integraci, která je chápána jako levicový projekt (Fiala, Mareš, Sokol
2007: 165-166).
Často se o těchto politických stranách také hovoří jako o radikálních. Problém s definicí radikalismu
spočívá v tom, že je příliš relativistický. Radikalismus bývá nejčastěji definován jako označení
politických postojů, jež nevedou k odstranění demokratického politického systému a pohybují se
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
906
v rámci jeho ústavního vymezení, třebaže většinou na okraji. Co je „radikální“ záleží z velké míry na
politické kultuře dané země: co se může v jedné zemi považovat za radikální, může být umírněné nebo
„mainstreamové“ v jiných zemích. Radikalismus tedy můžeme definovat jako opozici vůči klíčovým
rysům liberální demokracie, zejména politickému pluralismu a ústavní ochraně menšin. Radikálně
pravicové pozice jsou v první řadě antipozicemi proti moderně, proti individuálním hodnotám, jako je
svoboda a sebeurčení, proti pluralismu mínění a způsobu života, proti etablovaným stranám a
demokracii. Charakteristické jsou „anti-postoje vůči všemu cizímu a odcizujícímu, stejně jako výrazné
nepřátelství vůči přistěhovalcům, antievropské, antizápadní postoje a odmítání supranacionálních
spojení“. (Mareš 2003: 35)
Z hlediska české krajní pravice je vhodné také zmínit určitá specifika postkomunistického prostoru či
jednotlivých regionů, kdy se projevily důsledky ekonomické transformace, vzrůstajícího
nacionalismu, právního vakua či výrazného vlivu médií na jednotlivé subjekty krajní pravice (např.
v souvislosti s uprchlickou krizí, terorismem atd.).
2. Populistické politické strany
V současnosti se pro určitý typ politických stran a hnutí užívá také označení populistické politické
strany. Populismus obecně lze vnímat jako styl politické propagandy, která se obrací na „obyčejného
člověka“ a snaží se jej ochránit před definovanými nepřáteli na jedné straně a na druhé straně nabízí
rychlá a jednoduchá řešení stávajících společenských problémů (Smolík 2015). Populismus je také
vnímám jako strategie, politický styl, případně jako politická ideologie (srov. Kessel 2015: 2)
Je zřejmé, že populistickou rétoriku a jednotlivé strategie využívají i jiné politické subjekty než ty,
které lze podřadit do skupiny populistických politických stran (blíže viz Kessel 2015: 33). Přesto je u
těchto politických subjektů populismus hlavním rysem, který vychází z určitých dlouhodobě
stanovených pilířů a zásad. Populismus se opírá o tři funkční pilíře: 1) mobilizaci politiky, 2)
charismatické vůdcovství a 3) simplistní jazyk. Populisté takto vyzývají lid k postavení se jak
existujícím strukturám moci, tak i k dominantním idejím a hodnotám společnosti. Establishment je
napadán pro svá domnělá privilegia, zkorumpovanost a minimální zodpovědnosti vůči lidu. Elity jsou
pak obviňovány z reprezentace svých vlastních zájmů a z odcizení se reálným potřebám a hodnotám
prostého lidu (Kupka, Laryš, Smolík 2009). Populismus je také vnímán jako negativní label, který
slouží tak k diskreditaci označeného aktéra a jeho agendy (Gyárfášová 2011).
Populistické politické strany, které bývají také definovány jako strany protestu, se snaží dlouhodobě
reflektovat a komunikovat tato témata: 1) prosazování vůle lidu, který je vnímán jako homogenní
celek (lid je vnímám jako v ideální podobě, který vystupuje proti zkorumpovaným politickým elitám),
2) přímou demokracii (zastupitelská demokracie je vnímána jako nefunkční), 3) kritiku vůči
menšinám (etnických, sexuálních ajn.), multikulturalismu a hostilitu vůči imigrantům a imigraci
obecně, 4) kritiku nadnárodních institucí, typicky EU či NATO, 5) kritiky současného politického
establishmentu, který realizuje své zájmy proti zájmům lidu (blíže viz Taggart, 2000: 110-111, Kessel
2015: 11-17).
3. Krajně pravicové a populistické strany v regionálních volbách
Ke krajně pravicovým politickým stranám byly přiřazovány především nejrůznější republikánské
politické strany jako Sdružení pro Republiku – Republikánská strana Československa (dále jen SPRRSČ)
či v pozdějším období Republikáni Miroslava Sládka (RMS) případně marginální politické
strany jako Národní strana, Dělnická strana (DS) a po soudním zrušení této politické strany na ni
navazující Dělnická strana sociální spravedlnosti (dále jen DSSS). Na české politické scéně se ke
krajní pravici řadily i Pravá alternativa, České hnutí za národní jednotu či Právo a Spravedlnost, které
však sehrávaly marginální a v mnoha případech i epizodickou roli v rámci krajní pravice (srov.
Smolík 2013a).
V současnosti k této skupině politických stran můžeme počítat pouze Dělnickou stranu sociální
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
907
spravedlnosti, či dnes již marginální a pod „historickým“ názvem vystupující SPR-RSČ.
K populistickým politickým stranám byly v minulosti řazeny SPR-RSČ, Věci Veřejné či Úsvit přímé
demokracie Tomia Okamury (srov. Kessel 2015: 41). V současnosti je možné za populistické označit
politické subjekty vzniklé na základě rozkolu v Úsvitu přímé demokracie – stranu Svoboda a přímá
demokracie (dále jen SPD) a Úsvit – Národní koalice.
4. Cíle a metody
Základním cílem bude na základě volebních výsledků identifikovat potenciál stran populistických a
krajně pravicových, které kandidovaly v krajských volbách v roce 2016. Na základě předchozích dvou
dekád bude také analyzována regionální podpora elektorát pro strany krajní pravice. Tato analýza
bude vycházet na základě volební podpory SPR-RSČ, která v průběhu 90. let 20. století byla součástí
České národní rady a následně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Následně se text zaměří na
výsledky krajských voleb z pohledu stran krajní pravice a populistických pravicových stran. Zde bude
důraz kladen především na zisky strany SPD, přičemž se zaměříme na podobnost s podporou SPRRSČ
v letech předcházejících. K analýze nám poslouží přístupy volební geografie, který nám umožní
zjistit volební podporu výše uvedených politických stran. Data budou převzata z volebního serveru
volby.cz.
4.1 Krajní pravice a regionální volební podpora v předchozích letech: SPR-RSČ
Z předchozích voleb a volební úspěšnosti můžeme o krajní pravici konstatovat, že jejím relativně
úspěšným reprezenantem byla SPR - RSČ, politická strana zastoupená v Poslanecké sněmovně do
roku 1998. Z pohledu regionálního rozložení volební podpory víme, že před více jak dvaceti lety se
její voliči nacházeli primárně rozložení v periferních oblastech, dnešního Libereckého, Ústeckého a
Karlovarského kraje. Naopak minimální podporu nacházela na Moravě, především na území
Olomouckého a Zlínského kraje. Určitou výjimku zde představovali pouze obce okresu Brno - venkov
na jižní Moravě, Svitavska a částečně Moravskoslezského kraje, přičemž žádný z těchto
moravskoslezských lokalit do skupiny oblastí s vyšší podporou strany Miroslava Sládka nepatří. O
této době se také dá zjistit, že její voliči se nacházeli ve stejných lokalitách jako voličská základna
opozičních stran v podobě ČSSD, i KSČM (Pink et al., 2012).
Obr. 1. Území volební podpory SPR - RSČ 1996 - 1998
Zdroj: vlastní mapa/data ČSÚ, 2017
4.2 Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury
Druhá politická strana, která vstoupila do Poslanecké sněmovny a lze ji zařadit do skupiny
populistické krajní pravice je Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury v roce 2013. Politická strana
se sice v průběhu první poloviny roku 2015 rozštěpila, základní hodnoty a především zájem o
spolupráci s Blokem proti Islámu (BPI) její hodnotové zařazení ke krajní pravici jen dále potvrzují. Při
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
908
pohledu na rozložení volební podpory strany na základě intenzity výsledků se voliči hnutí prosazující
v názvu přímou demokracii nacházeli z velké části na Moravě. Jádrová voličská podpora se nacházela
buďto ve Zlínském kraji nebo v přilehlých oblastech kraje Olomouckého a Moravskoslezského mimo
krajská města Olomouc a Ostravu. K tomu ještě patří skupina většinou „pohraničních obvodů“ ve
východních Čechách a na rozhraní Karlovarského a Ústeckého kraje. Dále oblast území volební
podpory bezprostředně navazuje na další obvody jmenovaných krajů. Menší zastoupení správních
obvodů s vyšší podporou Úsvitu můžeme najít ve Středočeském kraji, přičemž minimálních zisků
dosáhla kandidátní listina v Plzeňském kraji1
. Při porovnání obou map, je jasné, že se voliči krajní
pravice do značné míry přesunuli na Moravu.
Obr. 2 Území volební podpory Úsvitu přímé demokracie Tomia Okamury 2013
Zdroj: vlastní mapa/data ČSÚ, 2017
Pro lepší představu o regionálním rozložení volební podpory krajní pravice ve sněmovních volbách
může posloužit i uvedená tabulka, kde jsou zobrazeny hodnoty variačního koeficientu. Jedná se o
nástroj, který přibližuje relativní velikost rozptýlenosti dat vzhledem k průměru.
2
Z této tabulky je
patrné, že volební podpora krajní pravice, se v roce 2013 ve srovnání s předchozím obdobím více
„rozmělnila“ a dosáhla meziregionálně vyrovnanějších rozdílů. Dokonce se dostala pod hodnotu
rozložení sociální demokracie, politické strany s dlouhodobě rovnoměrně rozloženou voličskou
základnou.
Tab. 1: Variabilita volební výsledků ve volbách do Sněmovny 1996 – 2013
Pol. strana 1996 1998 2002 2006 2010 2013
ČSSD 0,17 0,13 0,11 0,13 0,17 0,17
KDU - ČSL3
0,52 0,47 0,34 0,53 0,70 0,58
KSČM 0,26 0,25 0,23 0,23 0,23 0,22
ODA/US4
0,30 0,22 - - - ODS
0,19 0,21 0,20 0,18 0,17 0,27
SZ - - 0,24 0,25 0,31 SPR
- RSČ 0,28 0,28 - - - TOP09
- - - - 0,27 0,37
VV - - - - 0,14 Úsvit
PD - - - - - 0,14
ANO - - - - - 0,23
Zdroj: vlastní výpočty/data, ČSÚ 2017
1
Zde byl v čele kandidátní listiny hnutí Úsvit přímé demokracie T.Okamury bývalý ministr dopravy a hlavní
hybatel Věcí Veřejných Vít Bárta, kterému unikl poslanecký mandát o 176 hlasů.
2
Koeficient je definován jako podíl směrodatné odchylky a absolutní hodnoty ze střední hodnoty (směrodatná
odchylka/průměr*100).
3
Pro rok 2002 se počítá s výsledky Koalice jako celku.
4
Pro rok 1996 se jedná o hodnoty ODA a v roce 1998 US.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
909
4.3 Krajní pravice a regionální volby 2016
Po úspěchu ve volbách do Sněmovny v roce 2013 se Tomio Okamura s novou politickou stranou, již
výše zmíněnou SPD, ucházel i o hlasy v regionálních volbách.
Ve dnech 7. a 8. října 2016 se konaly v pořadí již páté volby do třinácti krajských zastupitelstev.
Voleb se zúčastnilo celkem 60 politických stran, hnutí a jejich koalic, za které kandidovalo celkem
8 206 kandidátů. V jednotlivých krajích se počet kandidátních listin pohyboval od 17 do 25.
Krajní pravice v podobě kandidátní listiny SPD kandidovala v krajských volbách ve většině případů
v koalici se Stranou práv občanů (SPO, dříve lidově řečeno Zemanovci), v jejímž čele je nyní senátor
Jan Veleba. Omezovací klauzuli na úrovni 5 % dokázala koalice těchto stran překonat ve většině
krajů, tam kde to nedokázala, Středočeský, Jihočeský a Pardubický kraj, jí chybělo docela málo.5
K jednoznačně nejúspěšnějším krajům z hlediska počtu získaných hlasů je možné považovat
Moravskoslezský a Jihomoravský kraj, kde ji odevzdalo hlas skoro 20 tisíc voličů. Z procentuálního
hlediska překonal 7 % hranic ještě volební výsledek v Olomouckém kraji, přes 6 % to bylo ještě
v kraji Ústeckém a na Vysočině. Podobně je tomu i z pohledu této koalice v případě zisku mandátů.
Nejvíce jich strany SPD a SPO získaly v Ústeckém, Jihomoravském a Moravskoslezském kraji.
Zajímavý je však poměr počtu hlasů na zisk jednoho mandátu, který v jednotlivých krajích nabývá na
docela velkých rozdílech (srov. Pink, Smolík 2016). Zatímco ve Zlínském a Jihomoravském kraji bylo
potřeba najít skoro 5 tisíc voličů k zisku jednoho zastupitelského křesla, v kraji Karlovarském je jen
1293 voličů. Poslední sloupeček uvedené tabulky nám přibližuje další, a na první pohled docela skrytý
aspekt regionální politiky, a tou je zisk státního příspěvku za mandát krajského zastupitele. Tuto
částku strana získá ročně podle počtu zastupitelů krajské samosprávy a členy zastupitelstva hlavního
města Prahy. Strany SPD a SPO tak v krajských volbách získaly roční státní příspěvek dosahující 8,5
miliónů korun, který budou získávat po dobu čtyř let. Celkem si tak přijdou na 34 miliónů korun.
Tab. 2: Volební zisky Koalice SPD a SPO
Kraj % Hlasy Mandáty Hlasy/mandát Finance6
Středočeský 4,96 17397 0 0 0
Jihočeský 4,39 8041 0 0 0
Plzeňský 5,33 8559 2 4280 500000
Karlovarský 5,52 3877 3 1293 750000
Ústecký 6,07 11325 5 2265 1250000
Liberecký 5,20 6448 2 3224 500000
Královéhradecký 5,54 9041 2 4521 500000
Pardubický 4,72 7058 0 0 0
Vysočina 6,40 9728 3 3243 750000
Jihomoravský 5,66 19525 4 4882 1000000
Olomoucký 7,33 12414 5 2483 1250000
Zlínský 5,31 9672 2 4836 500000
Moravskosleszký 7,02 20973 6 3496 1500000
Celkem - 144058 34 - 8500000
Zdroj: vlastní výpočty/data, ČSÚ 2017
Další tabulka představuje potenciální zisk mandátů v případě, že by jednotlivé strany krajní pravice
dokázaly kooperovat a sestavily by společnou kandidátní listinu. Na této hypotetické kandidátní listině
by se mimo výše uvedených SPD a SPO podílel ještě Úsvit – Národní koalice, Blok proti islámu,
DSSS a Imigranty nechceme. Na této tabulce je dobře patrné, jaký by byl potenciál všech krajně
pravicových stran, pokud by utvořily pouze jednu kandidátní listinu. Z uvedených hodnot jsou
patrné především nejvyšší hodnoty přesahující 13 % v Ústeckém kraji, které podle
5
V Pardubickém a Zlínském kraji však uvedené strany neuzavřeli společnou kandidátní listinu a postupovaly
samostatně.
6
Příspěvek na mandát - poslance nebo senátora činí ročně 855 000 Kč a na mandát člena zastupitelstva kraje a
člena zastupitelstva hlavního města Prahy činí ročně 250 000 Kč.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
910
modelového přepočtu dosahují počtu 10 mandátů. V ostatních případech je ve všech krajích
překročena 5 % omezovací hranice a rovněž dochází k počtu navyšování mandátů. Jejich
celkový počet však není nijak výrazný a možné nárůsty v zastoupení oproti reálnému postupu
více samostatných listin je v počtu jednotek.
Tab. 3: Potenciál všech krajně pravicových stran a jejich zisků
Kraj % Hlasy Potenciál mandáty
Středočeský 26123 7,42 5
Jihočeský 11790 6,41 3
Plzeňský 14046 8,73 4
Karlovarský 6179 8,78 4
Ústecký 24399 13,05 10
Liberecký 9354 7,52 4
Královéhradecký 13208 8,07 4
Pardubický 10932 7,30 5
Vysočina 12456 8,17 5
Jihomoravský 26250 7,59 6
Olomoucký 16019 9,44 6
Zlínský 16067 8,52 6
Moravskoslezský 29912 9,98 8
Zdroj: vlastní výpočty/data, ČSÚ 2017
Závěr
Co nám tedy přinesly krajské volby 2016 z pohledu volebních zisků krajní pravice? Po dlouhé době
dokázala kandidátní listina spojená se jménem Tomia Okamury oslovit voliče napříč Českou
republikou a získat zastoupení ve většině krajských zastupitelstvech. Vedle toho však existují další
méně významné strany a hnutí, které naznačují na možný další potenciál a potenciální nárůst
volebních zisků v podobě získaných mandátů. Jejich zisky jsou však výrazně nižší než uvedené
dvojice stran, a proto jejich hlavní funkce leží spíše ve schopnosti „odčerpávat“ hlasy úspěšnějším
kandidátním listinám. Mimo to je dobře patrné, jako jsou regionální rozdíly v poměru zisku hlasů na
jeden mandát s následnou finanční podporou. Na základě těchto informací tak lze usuzovat na dobrý
materiální potenciál pro nadcházející sněmovní volby. Zde však budou politické strany vystaveny
daleko větším nástrahám, než tomu bylo v případě krajských voleb.
Literatura
BEYME, K. von (1985). Political Parties in Western Democracies. Aldershot: Gower Press. ISBN 978-80-[1]
5660-003-9.
ČESKÝ STRATISTICKÝ ÚŘAD, (2017). Volby.cz. [online] [cit. 2017-02-02][2]
Dostupné z: http://www.volby.cz/.
FIALA, P., MAREŠ, M., SOKOL, P. (2007). Eurostrany. Politické strany na evropské úrovni. Brno:[3]
Barrister&Principal. ISBN 978-80-87029-05-3.
FIALA, P., STRMISKA, M. (2009). Teorie politických stran. Brno: Barrister&Principal. ISBN 978-80-[4]
87029-71-8.
GYARFÁŠOVÁ, O., (2011). Voličské správanie na Slovensku: teória, trendy, výskum. Bratislava:[5]
Renesans. ISBN 978-89402-45-8.
HLOUŠEK, V., KOPEČEK, L. (2010). Politické strany: původ, ideologie a transformace politických stran[6]
v západní a střední Evropě. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-3192-6.
KESSEL, van S. (2015). Populist Parties in Europe. Agents of Discontent? Basingstoke: Palgrave and[7]
Macmillan. ISBN 978-1-137-41410-6.
KLUKNAVSKÁ, A., SMOLÍK, J. (2016). We hate them all? Issue adaptation of extreme right parties in[8]
Slovakia 1993–2016. Communist and Post-Communist Studies, vol. 49, no. 4, pp. 335-344. ISSN 0967-
067X.
KOPEČEK, L. (2007). Politické strany na Slovensku 1989 až 2006. Brno: Centrum pro studium[9]
demokracie a kultury. ISBN 978-80-7325-113-0.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
911
KUBÁT, M. (2010). Politická opozice v teorii a středoevropské praxi: (vybrané otázky). Praha: Dokořán.[10]
ISBN 978-80-7363-285-4.
KUPKA, P., LARYŠ, M., SMOLÍK, J. (2009). Krajní pravice ve vybraných zemích střední a východní[11]
Evropy: Slovensko, Polsko, Ukrajina, Bělorusko, Rusko. Brno: Masarykova univerzita. ISBN 978-80-210-
4845-4.
KYLOUŠEK, J., SMOLÍK, J. (2008). Krajní pravice v krajských volbách 2008. Středoevropské politické[12]
studie, vol. 10, no. 4, pp. 370-388.
MAREŠ, M., 2003. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR. Brno: Barrister&Principal,[13]
Centrum strategických studií. ISBN 80-86598-45-4.
MUDDE, C. (2000). The Ideology of the Extreme Right. Manchester and New York: Manchester[14]
University Press. ISBN 978-07-1905-793-9.
PINK, M. et al., (2012). Volební mapy České a Slovenské republiky po roce 1993: vzorce, trendy, proměny.[15]
Brno: CDK, 2012. 261 s. Politologická řada.
PINK, M., SMOLÍK, J. (2016): Regionální aspekty volebního prahu krajských voleb v ČR. In XIX.[16]
mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, pp. 839-
846. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-108.
RATAJ, J. (2003). Vize nacionální politiky v soudobých konceptech krajně pravicových hnutí v České[17]
republice. In Neudorflová, M. L. (ed.): Spory o dějiny IV. Sborník kritických textů. Praha: Masarykův ústav
AV ČR, pp. 44-83.
SMOLÍK, J. (2013a). Národní strana v kontextu krajní pravice: 2003-2012. Brno: Centrum pro studium[18]
demokracie a kultury. ISBN 978-80-7325-307-3.
SMOLÍK, J. (2013b). Krajněpravicové politické strany v zemích V4: historie a současnost. Sociológia -[19]
Slovak Sociological Review, vol. 45, no. 4, pp. 385-410. ISSN 0049-1225.
SMOLÍK, J. 2015. Extremismus: více než 25 let diskusí o základním pojmu. In Lisnik, A., Greňová, K.,[20]
Ambrozy, M. (eds.). Sociáne posolstvo Jána Pavla II. pre dnešný svět. "1989 a 25 rokov po...".
Ružomberok: Verbum, pp. 901-907. ISBN 978-80-561-0246-6.
TAGGART, P. (2000): Populism. Buckingham: Open University Press.[21]
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
912
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-120
TEPELNÉ OSTROVY A JEJICH TERMOVIZNÍ
MONITORING NA PŘÍKLADU VEŘEJNÝCH PROSTORŮ
MĚSTA HRADCE KRÁLOVÉ
HEAT ISLANDS AND THEIR THERMOVISION MONITORING IN AN
EXAMPLE OF PUBLIC SPACE IN HRADEC KRÁLOVÉ
PAVEL STRUHA
VLADIMÍRA ŠILHÁNKOVÁ
MICHAEL PONDĚLÍČEK
Katedra regionálního rozvoje
Vysoká škola regionálního rozvoje
Department of Regional Development
College of Regional Development
Žalanského 68/54, 163 00 Praha, Česká republika
E-mail: pavel.struha@vsrr.cz, vladimira.silhankova@vsrr.cz, michael.pondelicek@vsrr.cz
Anotace
V posledních letech se stále častěji mluví o globální změně klimatu. Mezi její hlavní klimatické projevy
patří změna teplot vzduchu tzv. globální oteplování. Znamená to tedy, že situace v našich městech se
v tomto duchu bude výrazně proměňovat a s časem poroste riziko vzniku tepelných ostrovů. Města by
se na tuto skutečnost měla pomalu začít připravovat, situaci monitorovat a navrhovat taková opatření,
která by dopady změny klimatu na město a jeho obyvatele snižovala, nebo alespoň stávající situaci
nezhoršovala. Příspěvek představuje možnosti vyhledávání tepelných ostrovů prostřednictvím
termovizního monitoringu na příkladu dvou vybraných veřejných prostorů města Hradce Králové –
náměstí 28. října a Riegrova náměstí. Cílem příspěvku je představit možnosti vyhledávání tepelných
ostrovů prostřednictvím termovizního monitoringu na příkladu vybraných veřejných prostorů města
Hradce Králové. Práce je založena na terénním zkoumání prostřednictvím termovizního snímkování za
pomoci bezpilotních letounů – dronů. Z výsledků měření je patrné, že i v relativně příznivých
klimatických podmínkách použité materiály významně ovlivňují klima ve veřejných prostorech. Ty se
pak nezřídka mění v „tepelné ostrovy“, které tyto prostory spolehlivě „vylidní“. Projektanti by se
proto měli při návrhu veřejného prostoru věnovat i otázkám tepelného vyzařování uvažovaných
stavebních materiálů.
Klíčová slova
klimatická změna, tepelné ostrovy, termovizní monitoring, veřejné prostory, Hradec Králové
Annotation
Global climate change has been discussed with increasing focus over the recent years. Air
temperature changes, also known as global warming, are one of the main effects of global climate
change. Therefore, our towns and cities are likely to experience major changes in terms of air
temperatures and the risk of heat island occurrence will be rising over time. Towns and cities should
begin to prepare for this phenomenon, monitor the situation and propose such measures that would
mitigate climate change impacts on the urban environment and urban population or at least would not
add to the existing adverse impacts. This paper presents possible ways of identifying heat islands by
thermo vision monitoring in an example of two selected public spaces in Hradec Králové – náměstí
28. října and Riegrovo náměstí. This paper is to presents possible ways of identifying heat islands by
thermovision monitoring in an example of two selected public spaces in Hradec Králové. The paper
based on field observation via thermovision monitoring with pilotless aircraft – drons. The
measurements clearly show that materials have major impact on public space climate even in
relatively mild climate. Such public space is likely to transform into a heat island that is certain to
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
913
‘drive out’ people. Designers should be able to find out and check the information about the heat
radiation of the construction materials they plan to use.
Key words
climate change, heat islands, thermo vision monitoring, public spaces, Hradec Králové
JEL classification: R520, R580
1. Úvod
V posledních letech se stále častěji mluví o globální změně klimatu, která se dotýká široké palety
procesů probíhajících na Zemi. Má výrazný dopad jak na přírodní podmínky, tak i na lidskou činnost,
a proto je nutné se na případné změny včas připravit a adaptovat. Mezi její hlavní klimatické projevy
patří změna teplot vzduchu, rozložení srážek a nárůst počtu hydrometeorologických extrémů.
Variabilita klimatu v ČR je značná, ale u teplot vzduchu lze pozorovat významný rostoucí trend.
Většina nejteplejších roků zaznamenaných na území ČR byla v posledních 25 letech. Podle většiny
klimatických modelů je předpoklad, že teplota vzduchu se zvýší i v budoucnosti (Pondělíček, Bízek a
kol. 2016). Znamená to tedy, že situace v našich městech se v tomto duchu bude výrazně proměňovat
a s časem poroste riziko vzniku tepelných ostrovů. Města by se na tuto skutečnost měla pomalu začít
připravovat, situaci monitorovat a navrhovat taková opatření, která by dopady změny klimatu na
město a jeho obyvatele snižovala, nebo alespoň stávající situaci nezhoršovala. Cílem příspěvku je
představit možnosti vyhledávání tepelných ostrovů prostřednictvím termovizního monitoringu na
příkladu vybraných veřejných prostorů města Hradce Králové. Práce je založena na terénním
zkoumání prostřednictvím termovizního snímkování za pomoci bezpilotních letounů – dronů.
2. Tepelné ostrovy
Tepelné ostrovy se projevují zvýšenými teplotami městského prostředí oproti teplotám v okolní
krajině. Intenzita městského tepelného ostrova je definována jako rozdíl teploty vzduchu uvnitř města
a v okolním venkovském prostředí (Arnfield, 2003, Oke, 2011, Chen a kol. 2006 aj.). Tento jev je
způsoben tím, že zastavěné oblasti absorbují více tepla, než místa neurbanizovaná či venkovská, tedy
že tento jev vzniká především díky změnám ve využití krajiny. Zastavěné oblasti převažují, čímž se
mění teplotní reakce na sluneční záření. Urbanizované plochy se vyznačují neschopností odrážet
sluneční záření, a tím narůstá jejich teplota. Objekty jako budovy nebo ulice zvyšuji schopnost
zastavěných oblastí udržovat teplo. Naopak, vegetace má roli naprosto opačnou. Tento jev se
neobjevuje pouze u velkých měst, ale byl zachycen i u měst s méně než 10 tisíci obyvateli (Gartland,
2008)
Dalšími příčinami vzniku tepelného ostrova jsou vysoké městské budovy, které poskytují větší plochy
pro absorpci slunečního záření a zvyšují tak možnost jeho pohlcování (tzv. kaňonový efekt). Budovy
také brání průchodu větru, který by urbanizované plochy mohl ochlazovat. Vedle fyzické zástavby
ovlivňují teplotu ve městě i přímé důsledky vyvolané každodenní lidskou činností. V době omezené
sluneční aktivity přispívají k efektu městských tepelných ostrovů zplodiny z automobilové dopravy,
jednotky klimatizace či zplodiny z průmyslu (Pondělíček, Bízek a kol., 2016).
3. Veřejné prostory
Veřejné prostory jsou definovány jako všechny nezastavěné prostory ve městě, které jsou volně
(bezplatně) přístupné všem obyvatelům a návštěvníkům města, buď nepřetržitě, nebo s časovým
omezením (např. parky zavírané na noc). Základní charakteristikou veřejného prostoru je jeho
obyvatelnost spojená s užitností pro obyvatele, tj. musí sloužit obyvatelům města k provozování
nejrůznějších činností pohybových (chůze, jízda na kole) a pobytových (sezení, hry) (Šilhánková,
2003).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
914
Veřejné prostory města jsou tvořeny sítí ulic, náměstí, zelených ploch a ostatních prostorů, které
umožňují zajistit základní fungování města – pohyb po něm a pobyt v něm. Systém veřejných prostorů
města je výslednicí dlouhodobého procesu vzniku a růstu města. Někteří autoři jako např. Gehl (2000)
nebo Madanipour (1999) vysloveně pojímají veřejný prostor jako „obývací pokoje“ města. Z tohoto
důvodu jsou na veřejné prostory kladeny vysoké nároky, jak prostorové a provozní, tak i nároky
spojené s pohodou pobytu. V době zvyšujících se teploty (jak o ní bylo pojednáno výše) se mění
nároky na kvalitu veřejných prostorů a zejména se zvyšuje význam a role zeleně, nikoli pouze jako
estetizačního prvku, ale i jako prvku klimatického.
Sledování stavu zeleně ve městech a tvorba specializovaných pasportů zeleně je jednou z nejstarších
aplikací GIS (nejen) ve veřejné správě. V případě péče o městskou zeleň může doplnění o termovizní
snímkování vyhodnotit reálné důsledky existence zeleně v místě. Lze tak předcházet jednomu z
nejpatrnějších jevů souvisejících s globálním oteplováním, kterým je vznik tepelných ostrovů
(Pondělíček, Bízek a kol. 2016).
Pokračující osvěta mezi urbanisty a architekty by tak v budoucnu mohla podstatně snížit tepelné šoky,
kterým musí obyvatelé měst čelit při pohybu veřejnými prostory a především ve velkých městech
klimatizovanými, vnitřními prostory budov (Město Hradec Králové, 2012).
Nejen stromy a zeleň, ale i druh použitého materiálu pro budování, popřípadě rekonstrukci veřejných
prostorů, ovlivňuje, jak se obyvatelé měst v konkrétním prostoru cítí. Toho by si měli městští urbanisté
a architekti být vědomi. Tepelnou pohodu snižuje zástavba, naopak ji zvyšují stromy, vodní plochy a
zeleň.
Pokračující osvěta mezi urbanisty a architekty by tak v budoucnu mohla podstatně snížit tepelné šoky,
kterým musí obyvatelé měst čelit při pohybu veřejnými prostory a především ve velkých městech
klimatizovanými, vnitřními prostory budov.
4. Termovizní monitoring
Pomocí infračervené termografie, nebo také termovize (termín vznikl z názvu prvního výrobce
speciálních infračervených kamer – firmy Thermovision, v současnosti FLIR) je možno zkoumat
rozložení teplotního pole na povrchu sledovaného objektu. Metoda je plně bezkontaktní. Principem je
analýza infračervené energie vyzařované tělesem. Termogram, který je výsledkem snímání termovizní
kamerou, převádí infračervené spektrum, neviditelné lidským okem, na viditelný výsledek (Eliasson,
1991, Uus, 2016 aj.).
Termovizní záznamy jsou publikovány ve formě videozáznamů a statických „snímků“, které mohou
být pomocí nástrojů GIS georeferencovány, což je jedna z nezbytných podmínek pro jejich pozdější
analýzy. Správná interpretace termovizních záznamů v součinnosti s jejich přesnou lokalizací a
superimpozicí s podkladovými kartografickými mapami umožní přesně a efektivně zkoumat sledované
jevy (Eliasson, 1991, Anoshkin, 1996 aj.).
5. Případová studie v Hradci Králové
5.1 Technické parametry termovizního monitoringu v Hradci Králové
Termovizní snímkování vytypovaných veřejných prostorů proběhlo v Hradci Králové v rámci projektu
„Adaptace sídel na změnu klimatu - praktická řešení a sdílení zkušeností“ z iniciativy magistrátu
Statutárního města Hradce Králové, jako participujícího člena projektu. Termovizní snímkování dvou
veřejných prostranství bezpilotním prostředkem – dronem s termovizní kamerou proběhlo ve dnech
18. a 19. srpna 2016 mezi 11 a 14 hodinou. Cílem bylo zjistit povrchovou teplotu a emisivitu
(v běžných letních klimatických podmínkách) použitých materiálů. Dále bylo zjišťováno, jak se
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
915
projevují změny podílu zeleně a stínotvorných prvků (vzrostlých stromů) na celkovém klimatu a
kvality prostředí na veřejném prostranství.
Pro snímkování byl použit dron zn. Robodrone Kingfisher (výrobce – Robodrone Industries s.r.o.
Brno) a termovizní kamera Optris PI 640 (Optris GMBH), kterou laskavě poskytla firma KELCOM
International, spol. s r.o. Hradec Králové. Interpretaci dat a vyhodnocení provedli autoři ve spolupráci
s Odborem informatiky - GIS Magistrátu města Hradce Králové.
Parametry kamery Optris PI 640
Optické rozlišení: 640 x 480 pixelů
Teplotní rozsah: -20 °C až 900 °C
Spektrální rozsah: 7,5 až 13 µm
Obnovovací frekvence obrazu 32 Hz
nejmenší termografická infračervená VGA kamera na světě.
interpretace dat – SW Optris PI Connect (Optris).
Parametry nosiče - dronu Robodrone Kingfisher
Bezpilotní letecký systém Robodrone Kingfisher je univerzální platformou, která může nést FullHD
optické záznamové zařízení, termokameru nebo jiná čidla a senzory až do hmotnosti 5 kilogramů,
přičemž data z nich přenáší digitálním kódovaným přenosem na vzdálenost až 3 kilometrů do
libovolných počítačových zařízení. Kamery se umísťují na integrovaný tříosý stabilizovaný nosič –
gimbal (Robodrone).
Tab. 1: Technické Obr. 1: Příprava dronu na let
Zdroj: archiv autora (2016)
Max hmotnost [kg] 10
Max výdrž [min] 45
Max dosah [km] 15
Max rychlost [km/h] 40
Rozměry trupu [mm] 1200x1400x220
Odolnost větru [m/s]
< 8 (17.9mph /
28.8km/h)
Servisní intervaly [hrs] 50 / 100
Max dostup [m] 1000 AGL
Příprava ke vzletu
[min]
< 5
Operační teplota -10 ~ + 400C
Zdroj: Kelcom, s.r.o. (2014)
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
916
Monitoring vytypovaných veřejných prostorů s potenciálem rizika vzniku tepelných
ostrovů
Pro termovizní monitoring byly vybrány dva veřejné prostory náměstí v centrální části města, které
v nedávné době prošly rekonstrukcí, která zásadně změnila jejich vzhled. Jsou jimi náměstí 28. října a
Riegrovo náměstí.
Náměstí 28. října
Prostor tohoto náměstí vznikl na základě regulačního plánu architekta Lisky z let 1912 – 1914. V
letech 1928 – 1932 vyrostl na náměstí kostel Božského Srdce Páně, jehož věž dominuje náměstí.
Náměstí má v zásadě půdorys rovnoramenného trojúhelníku o hloubce cca 90 m a šířce základny (část
před kostelem) 100 m. Trojúhelníkový půdorys je tvořený vidlicí historických cest – dnes ulic
S.K.Neumanna a U Koruny a náměstí se lidově říká „Na špici“. Od jeho vzniku se zde konaly
příležitostné a později i každodenní trhy, např. v roce 1948 je náměstí označováno jako „tržní náměstí
u křižovatky státních silnic“. Ovocný a zeleninový trh zde fungoval do poloviny 80. let 20. století, kdy
byl vymístěn do objektu tržnice na sousedním Blažíčkově náměstí. Toto řešení se se nesetkalo
s pozitivním ohlasem místní veřejnosti, a tak při úvahách o rekonstrukci náměstí se uvažovalo i
s opětovným umístěním tržnice.
V letech 1979 - 82 vznikla při jižní straně náměstí budova Kovoprojekty (dnes Finanční úřad),
jihovýchodní strana je po demolici budov v Dukelské ulici zastavěna obchodním domem PRIOR
(dnes OD TESCO) v jejímž sousedství vznikl v letech 1978 – 1981 Dům služeb (dnes Obchodní
banka) a v 90. letech budova České pojišťovny. Vlastní prostor náměstí nicméně po mnoho desetiletí
upravován nebyl, takže se dostal do poměrně neutěšeného stavu, který představovala nekvalitní
travnatá plocha s několika zdemolovanými lavičkami a kombinace popraskaného asfaltu se středně
formátovou betonovou dlažbou (Šilhánková, Šilhánek, 2009).
Náměstí i s přilehlými ulicemi proto bylo rekonstruováno v letech 2012 a 2013. Před jeho
rekonstrukcí byl podíl zelených ploch k celkové ploše náměstí cca 30 % a rostlo na něm 18 vzrostlých
stromů, produkujících stín. Po rekonstrukci zabírají zelené plochy necelých 12 % plochy náměstí a
zůstaly zde čtyři vzrostlé stromy.
Obr. 2: Porovnání zelených ploch a jejich podílu na celkové ploše náměstí (SW ArcGIS 10.3.)
Zdroj: GIS magistrátu města Hradce Králové (2016)
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
917
Obr. 3: Ukázka termovizního záznamu – teplotní vyzařování jednotlivých materiálů při teplotě
vzduchu 24 st. C. (měřeno ve 2 metrech nad zemí) – hodnoty jsou ve stupních Celsia
Zdroj: archiv autora (2016)
Riegrovo náměstí
Riegrovo náměstí představuje de facto přednádražní prostor, který se historicky zformoval do
obdélníkového půdorysu o rozměrech 80 x 160 m. Prostoru dominuje budova vlakového nádraží, která
vznikla v letech 1929 – 35. S ní na jižní straně prostoru souvisí budova pošty vzniklá v letech 1932 -
34 a tzv. Kňourkovy domy při jižní hraně náměstí, které byly postaveny v letech 1931 - 39. Prostor
však zůstal neobestavěn – vznikly ještě domy na jihovýchodním nároží a částečně sem zasahovaly
objekty z přilehlých ulic Haškovy a Sladkovského. Parter prostoru nebyl nějak zvlášť urbanisticky
pojednán. Jeho řešení bylo čistě utilitární – objízdná komunikace kolem celého prostoru s travnatou
plochou uprostřed, která byla ještě rozdělena pojízdnou příčkou. Velmi výrazně se však již v této době
vyprofilovala funkce tohoto prostoru, a to jako dopravního terminálu – realizoval se zde, přestup mezi
železniční a autobusovou dopravou. K úpravě prostoru náměstí došlo na přelomu 60. a 70. let 20.
století, a to vybouráním bloku domů před mlékárnou a výstavbou hotelu Černigov. Prostor náměstí
nicméně vycházel z původního utilitárního řešení, postupem doby upravovaného podle aktuálních
požadavků provozu. Před nádražní budovou se nacházela rozsáhlá dlážděná plocha, na které byl
umístěn terminál městské hromadné dopravy (v jižní části) a dálkové autobusové dopravy (v severní
části). Střed prostoru tvoří dva obdélníkové trávníky, uprostřed rozdělené v severojižním směru
chodníkem pro pěší. Při jižním z obou trávníků jsou umístěny stojany na kola, a nachází se zde
v Hradci asi největší „parkoviště“ jízdních kol. V 70. letech došlo k dosadbám stromů do travnatých
ploch, a tak se zde kromě starší severojižní aleje akátů objevily i nesourodé solitéry jehličnanů. Z
popsaného stavu prostoru je evidentní, že zde bylo velmi potřeba provést zásadní rekonstrukci
(Šilhánková, Šilhánek, 2009).
Obr. 4: Porovnání zelených ploch a jejich podílu na celkové ploše náměstí (SW ArcGIS 10.3.)
Zdroj: GIS magistrátu města Hradce Králové (2016)
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
918
Rekonstrukce Riegrova náměstí byla dokončena v roce 2008. Podíl zelených ploch k celkové ploše
náměstí se zmenšil z 22 na asi 9 %. Počet vzrostlých stromů klesl z 16 na osm, přičemž přibylo 79
stromků, které však mají dekorační charakter a neprodukují významný stín. Nové zelené plochy
sestávají z jednoho záhonu, plochy, kde převažuje hrabanka a významná travnatá plocha leží pouze
před parkovištěm hotelu Černigov.
Obr. 5: Ukázka termovizního záznamu – teplotní vyzařování jednotlivých materiálů při teplotě
vzduchu 26 st. C. (měřeno ve 2 metrech nad zemí) – hodnoty jsou ve stupních Celsia
Zdroj: archiv autora (2016)
Klimatické podmínky v čase snímkování nebyly nijak extrémní, spíše typické pro danou roční dobu a
čas – převážně jasno, teplota vzduchu měřená ve stínu ve dvou metrech nad zemí byla 24–26 stupňů
Celsia. Přesto některé materiály, použité k rekonstrukci veřejných ploch významně sálaly
akumulovaným teplem. Z termovizních záznamů je patrný rozdíl v povrchové teplotě různých druhů
dlažby.
Jednoznačně pozitivní vliv na celkové mikroklima mají vzrostlé stromy a vodní prvky. Ale na
Riegrově náměstí je drtivá většina laviček umístěna v blízkosti dekorativních stromků na
„hrabankové“ ploše, ve směru k slunci, takže stín je na druhé straně stromků – lavičky jsou v létě mezi
10 a 15 hodinou na přímém slunečním světle. To se samozřejmě projevilo na povrchové teplotě, která
přesáhla 40 °C (při teplotě vzduchu 26 °C – měřeno ve výšce 2 m nad zemí). Při přípravě
rekonstrukce je třeba, aby projektanti počítali i tímto faktorem a provedli důkladné místní šetření před
započetím projekčních prací.
Závěr
Z výsledků měření je patrné, že i v relativně příznivých klimatických podmínkách, typických pro letní
období za přímého slunečního svitu (24° - 26° Celsia, bezvětří) použité materiály významně ovlivňují
klima ve veřejných prostorech. Ty se pak nezřídka mění v „tepelné ostrovy“, které tyto prostory
spolehlivě „vylidní“ a odpočinková místa - lavičky a herní prvky neplní svou úlohu. Pro projektanty
by neměl být problém si tepelné vyzařování uvažovaných stavebních materiálů zjistit a ověřit.
Z termovizních záznamů je patrný rozdíl v povrchové teplotě různých druhů dlažby.
Jednoznačně pozitivní vliv na celkové mikroklima mají vzrostlé stromy a vodní prvky.
Naopak – je vidět že lavičky jsou mnohdy nezastíněné.
Například na Riegrově náměstí je většina laviček umístěna v blízkosti dekorativních stromků na
„hrabankové“ ploše, ale ve směru k slunci, takže stín je na druhé straně stromků – lavičky jsou
v létě mezi 10 a 15 hodinou na přímém slunečním světle.
To se samozřejmě projevilo na povrchové teplotě, která přesáhla 40 st. C. (při teplotě vzduchu 26
st. C.). Při projekční přípravě rekonstrukce je třeba, aby projektanti počítali i tímto faktorem.
Při plánování rekonstrukcí veřejných ploch dbát na tepelnou odrazivost uvažovaných materiálů –
za úvahu by stálo uvádění těchto údajů v soupisu materiálů, který bývá součástí projektů.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
919
Nepodceňovat úlohu zeleně (zelených ploch i vzrostlých stromů).
Vodní prvky oživují prostor, zároveň jej zchlazují.
Při umísťování mobiliáře (laviček, herních prvků pro děti…) dbát na polohu slunce v letních
měsících.
Vytvářet stín tvořící prvky (umístění stromů, alejí, markýz, slunečníků….).
Literatura
ANOSHKIN, I. A., et al., (1996). Use of TERMOVIZhN-470 thermo vision set for buildings inspection.[1]
Defektoskopiya, no. 7, pp. 98-99.
ARNFIELD, A. J., (2003). Two decades of urban climate research: a review of turbulence, exchanges of[2]
energy and water, and the urban heat island. International Journal of Climatology, vol. 23, no. 1, pp. 1-26.
ISSN 1097-0088.
ELIASSON, I., (1991). Urban geometry, surface temperature and air temperature. Energy and Buildings,[3]
vol. 15, no. 1, pp. 141-145. ISSN 0378-7788.
GARTLAND, L., (2008). Heat islands: understanding and mitigating heat in urban areas. Sterling, VA:[4]
Earthscan. ISBN 1844072509.
GEHL, J., (2000). Život mezi budovami: užívání veřejných prostranství. Brno: Nadace Partnerství. 202 p.[5]
ISBN 80-85834-79-0.
HRADEC KRÁLOVÉ, (2012). Termovizní snímkování. [online]. Hradec Králové - oficiální stránky[6]
statutárního města [cit. 2016-03-02]. Dostupné z: http://www.hradeckralove.org/hradec-kralove/termovizni-
snimkovani.
CHEN, X.- L., a kol., (2006). Remote sensing image-based analysis of the relationship between urban heat[7]
island and land use/cover changes in Remote sensing of environment, vol. 104, no. 2, pp. 133-146. ISSN
0034-4257.
KELCOM, (2014 – 2017). Naše drony ve Vašich službách [online] KELCOM International, spol. s r.o. [cit.[8]
2017-03-07] Dostupné z http://www.uav.kelcom.cz/cs/.
MADANIPOUR, A., (1999). Why are the design and development of public spaces significant for cities?.[9]
In Environment and planning B: Planning and Design, vol. 26, no. 6 pp. 879-891. ISSN 2399-8083.
OKE, T. R., (2011). Urban heat island. The Routledge Handbook of Urban Ecology. Routledge Abingdon,[10]
Oxon, p. 120-131.
OPTRIS. Infrared Thermometers [online] Optris GmbH [cit. 2017-03-07] Dostupné z[11]
http://www.optris.cz/thermal-imager-optris-pi-640.
PONDĚLÍČEK, M., BÍZEK, V. (ed.), (2016). Adaptace na změnu klimatu. Hradec Králové: Civitas per[12]
Populi, 174 p.. ISBN 978-80-87756-09-6.
ROBODRONE, (2017). Kingfisher [online] Robodrone Industries s.r.o. [cit. 2017-03-07] Dostupné z[13]
http://www.robodrone.com/kingfisher.
ŠILHÁNKOVÁ, V., (2003). Veřejné prostory v územně plánovacím procesu. Brno: Vysoké učení[14]
technické v Brně. ISBN 80-214-2505-9.
ŠILHÁNKOVÁ, V., ŠILHÁNEK, P., (2009). Ulice náměstí a nábřeží Hradce Králové. Hradec Králové:[15]
Civitas per Populi. ISBN 978-80-903813-8-4.
UUS, A., et al., (2016). NDT Sensor Fusion: Optimisation of NDT Sensor Data Processing Strategies for[16]
Road Infrastructure Inspection. Bristol: UTSG.
Příspěvek byl zpracován v rámci EEA grantu č. EHP-CZ02-OV-1-033-2015 podpořeného z fondů
z Islandu, Lichtenštejnska a Norska s názvem „Adaptace sídel na změnu klimatu - praktická řešení
a sdílení zkušeností“.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
920
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-121
PERCEPCE VÝSTAVBY VĚTRNÝCH ELEKTRÁREN NA
LOKÁLNÍ ÚROVNI: PŘÍPADOVÉ STUDIE Z VÝCHODNÍCH
ČECH
PERCEPTION OF WIND POWER PLANTS CONSTRUCTION ON THE
LOCAL LEVEL: CASE STUDIES IN EAST BOHEMIA
MICHAELA JÁNOVÁ 1
JOSEF KUNC 1
BOHUMIL FRANTÁL 2
1
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
1
Depart. of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
Lipová 41a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: 434201@mail.muni.cz; kunc@econ.muni.cz
2
Oddělení environmentální geografie
Ústav geoniky AV ČR v.v.i., pobočka Brno
2
Department of Environmental Geography
Institute of Geonics of the CAS, Brno Branch
Drobného 28, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: frantal@geonika.cz
Anotace
Cílem příspěvku je vyhodnotit vybrané výsledky výzkumu (metoda dotazníkového šetření s obyvateli
centrální i blízkých okolních obcí a řízené rozhovory se starosty obcí) týkající se percepce a postojů
obyvatel obcí východních Čech (Anenská Studánka a Vítězná) k výstavbě větrných elektráren. Vybrány
byly dvě odlišné lokality lišící se počtem obyvatel, obdobím výstavby, počtem a velikostí turbín a
způsobem finančního vypořádání – v případě obce Vítězná se jednalo o tzv. občanskou větrnou
elektrárnu, kdy je zájemcům nabídnuta část akcií elektrárny (v České republice ojedinělý případ).
Výsledky naznačily, že se postoje a názory respondentů ze všech dotčených obcí v průběhu času
jednak posunuly spíše k pozitivnějšímu vnímání a přijímání větrných elektráren, na druhou stranu se
také více polarizovaly. Vznikla i občanská hnutí proti další výstavbě, která je však v České republice
aktuálně nereálná, zejména vzhledem ke zrušení podpory výroby čisté elektřiny ze strany státu.
Nejmenší problémy s elektrárnami v rámci zkoumaných lokalit měli respondenti bydlící ve větší
vzdálenosti, neměli s nimi z bydliště přímý vizuální kontakt, dosáhli středoškolského vzdělání
s maturitou a byli ve věku do 30 let.
Klíčová slova
větrné elektrárny, percepce, lokální úroveň, východní Čechy
Annotation
The paper aims to evaluate selected findings of a research regarding the attitudes of the inhabitants of
East Bohemian municipalities (Anenská Studánka and Vítězná) towards the construction of wind
power plants and the perception thereof. A survey was carried out among the inhabitants of the two
municipalities, as well as nearby municipalities and guided interviews were conducted with their
mayors. The two selected sites differ in population numbers, time of power plant construction, number
and size of the turbines and form of financial settlement. In the case of Vítězná, the power plant in
question was community-funded, meaning that a portion of the shares was offered to the inhabitants
(a unique case in the Czech Republic). The results indicated that, over time, the attitudes and opinions
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
921
of the respondents from all the municipalities concerned have shifted towards a more positive
perception of wind power plants. They have, however, also become more polarized. Citizens’
movements against further construction have been created, even though it is currently not possible in
the Czech Republic, especially given that the government has cancelled funding for the support of
clean power. Respondents who were found to have the fewest issues with the wind power plants were
younger than 30 years, graduates of secondary education and resided at a greater distance from the
stations without having direct visual contact with them from their home.
Key words
wind power plants, perception, local level, Eastern Bohemia
JEL classification: P18, P28, Q42, Q48
1. Úvod
Veřejné mínění je ve vztahu k větrným elektrárnám charakterizováno výraznou divergencí mezi
relativně vysokou mírou podpory využívání obnovitelných zdrojů (včetně rozvoje větrné energetiky)
jako obecné ideje a mírou akceptace elektráren jako reálných staveb strukturujících konkrétní krajinu
(Devine-Wright, 2005; Krohn, Damborg, 1999, Lang et al., 2014, MORI, 2002; TNS Factum, 2004 a
mnoho dalších). Lokální odpor vůči projektům může mít mnoho motivací a skrytých důvodů: od obav
z obtěžování hlukem a snížení cen nemovitostí, přes vnímání vizuálního narušení obrazu krajiny, až
po nesouhlas jako projev politické či zájmové opozice vůči osobám zainteresovaným v projektech
(místní politici, developerská firma či zahraniční investor). Vliv na postoje má neznalost
problematiky, mýty a předsudky, lokální názoroví vůdci, ale i reálné nedostatky v konkrétních plánech
a celkový lokální kontext projektu (Frantál, Kunc, 2008).
Velký vliv na vnímání větrných elektráren má jejich poloha vůči obydlím místních obyvatel.
Výzkumy prokazují poměrně vysokou míru podpory ze strany místních obyvatel před samotnou
výstavbou, po realizaci projektu však podpora klesá. Tato skutečnost bývá vysvětlována působením
tzv. NIMBY syndromu (Not In My Backyard), kdy vzrůstající opoziční postoje místních obyvatel
souvisí s pozdním uvědoměním si reality, že větrné elektrárny stojí velmi blízko jejich obydlí
(Petrova, 2016; Van den Horst, 2007). Kromě fyzické blízkosti turbín uvádí Wolsink (2007) jako další
silně negativně vnímaný faktor zejména vizuální narušení krajiny, a to i přes často citlivě zvolené
místo realizace projektu (mimo intravilán obce, v blízkosti lesa apod.) a moderně působící design
turbín. Zvýšený hluk je většinou faktorem sekundárním. Výroba čisté a obnovitelné energie je potom
nejčastějším argumentem pro výstavbu těchto zařízení. To potvrzují i výsledky našeho průzkumu.
Do procesů rozhodování, hodnocení a schvalování výstavby větrných elektráren jsou nejvíce zapojeni
projektanti (developeři), veřejnost a zodpovědní úřední činitelé (úroveň státu, regionu i obce). Tyto
skupiny mají různé cíle a existují různé způsoby pohledu na návrh a následnou realizaci větrného
parku (viz také výsledky našeho výzkumu, konkrétně v části týkající se rozhovorů se starosty
dotčených obcí). Zejména pohled ze strany projektantů a developerů a vládních úředníků či zástupců
obcí se často velmi odlišují (Bětáková et al., 2016). Zapomínat by se ovšem nemělo na podle nás
nejdůležitější typ stakeholderů, což jsou místní občané, kteří budou mít v lokalitě s větrnými
turbínami každodenní zkušenost (viz také Agterbosch, 2007; Cetkovský et al., 2010).
Vliv existence větrných elektráren na lidské zdraví je dalším vděčným tématem výzkumů. Pedersen et
al. (2010) vnímají jako největší překážku větrných elektráren hluk. Právě kvůli hluku by měly být
stavěny dál od lidských obydlí, proto může být velmi obtížné najít potenciální lokalitu. Ve své studii
zkoumá, zda hluk z rušných silnic může překrýt hluk, který vydává větrná elektrárna. Výsledkem je,
že silniční doprava může hluk maskovat, ale pouze u středně hlučných větrných turbín. Obecně lze
sledovat vyšší míra souhlasu s turbínami u obyvatel bydlících u hlučných silnic než u bydlících
v klidné lokalitě. Rovněž Pařil (2015) považuje hlukovou zátěž obyvatel v malé obci za významný
problém. Firestone et al. (2015) prováděli výzkum v USA a z hlediska hluku a estetiky a zjistili, že
lidé, kteří žijí v blízkosti větrných elektráren a uvedli, že hluk vnímají rušivě, jsou vůči výstavbě
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
922
v silnější opozici. Rovněž respondenti, kteří uvedli, že slyší hluk elektrárny, jsou toho názoru, že se
jim stavba nelíbí ani z hlediska estetického a nezapadá do krajiny – a naopak.
Jedním z ekonomických efektů, i když značně diskutabilním, může být vliv existence větrného parku
na návštěvnost dané lokality, a tedy i na místní podnikatele působící převážně v cestovním ruchu. O
vlivu staveb různého charakteru, typu a struktury na cestovní ruch píše řada autorů, postoje se však liší
s ohledem na realitu dané lokality, prostředí či tržního segmentu (Cetkovský et al., 2010; Frantál et al.,
2016; Żemła, 2016). Mnohé příklady z výzkumů i praxe ukazují, že vnímání návštěvníků a turistů ve
vztahu k různým objektům kulturní krajiny se může významně lišit od pohledu rezidentů, názory jsou
silně polarizované (Frantál, Kunc, 2011; Nadai, Van den Horst, 2010). Dalším ekonomickým
aspektem je otázka cen nemovitostí a jejich změn v důsledku výstavby elektráren. Podle Langa et al.
(2014) zatím žádný statisticky průkazný vliv na ceny nemovitostí v obci a okolí, z řady protichůdných
důvodů, neexistuje.
Německá studie autorů Musalla a Kuika (2011) pokládá za příznivý efekt pro místní míru souhlasu
s výstavbou elektráren metodu spoluvlastnictví (viz i poněkud kontroverzní výsledky našeho
výzkumu). Může být uplatňována například v obcích, které nemají dostatek financí pro nákup větrné
elektrárny a v konečném důsledku z toho mají zisk i místní obyvatelé, kteří si zakoupí vlastnické
podíly. V těchto případech spoluvlastnictví byla zjištěna větší míra akceptace ze strany místních
obyvatel obecně vůči obnovitelným zdrojům energie než u elektráren, které vlastní jen obce či
investoři.
Cílem příspěvku je vyhodnotit vybrané výsledky výzkumu (metoda dotazníkového šetření s obyvateli
centrální i blízkých okolních obcí a řízené rozhovory se starosty obcí) týkající se percepce a postojů
obyvatel obcí východních Čech (Anenská Studánka a Vítězná) k výstavbě větrných elektráren.
Vybrány byly dvě odlišné lokality lišící se počtem obyvatel, obdobím výstavby, počtem a velikostí
turbín a způsobem finančního vypořádání – v případě obce Vítězná se jednalo o tzv. občanskou
větrnou elektrárnu, kdy je zájemcům nabídnuta část akcií elektrárny (v České republice ojedinělý
případ).
2. Výzkumné lokality, metody a data
Výzkum proběhl v roce 2016 ve dvou lokalitách východních Čech, přičemž lokalitou je myšlena jak
centrální obec s elektrárnami, tak přilehlé blízké obce. Vybrány byly obce lišící se počtem obyvatel,
obdobím výstavby, počtem a velikostí turbín, způsobem finančního vypořádání, a tedy i očekávaným
odlišným postojem místních obyvatel k průběhu výstavby větrných elektráren a vnímáním jejich dnes
již běžného provozu. Základní charakteristiky zkoumaných centrálních obcí jsou uvedeny v tabulce č.
1. Významným specifikem byla skutečnost, že v případě obce Vítězná byla možnost zakoupení
určitého množství akcií elektrárny místními obyvateli či obyvateli z okolních obcí s pravidelnou
výplatou dividend. Vlastníkem tedy není pouze developer (zde společnost ELDACO) či obec, ale i
samotní občané, což je v tuzemských podmínkách jev zatím spíše ojedinělý (další např. v Rozstání u
Vyškova). Elektrárna ve Vítězné se svými 175 metry řadí k vůbec nejvyšším v republice.
Tab. 1: Základní charakteristiky zkoumaných lokalit
Obec
Počet obyvatel
k 1. 1. 2016
Kraj/okres Počet VTE Instalovaný výkon/rok
Anenská Studánka 192
Pardubický/Ústí
nad Orlicí
6
2x0,25MW (2006)
4x1,25MW (2008)
Vítězná 1 396
Královehradecký/
Trutnov
1 3MW (2014)
Zdroj: ČSÚ (2017): https://www.czso.cz/csu/czso/pocet-obyvatel-v-obcich; vlastní zpracování
Metodika výzkumu se opírala primárně o dotazníkové šetření (také vzhledem k velikosti obcí
kombinace kvótního a náhodného stratifikovaného výběru), které probíhalo prostřednictvím
základních škol v obci a okolních obcích, odkud byly větrné turbíny „vidět, příp. slyšet“, resp. mohly
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
923
mít na obyvatele jakýkoliv vliv. Dále bylo šetření realizováno přímo v terénu s místními obyvateli
zainteresovaných obcí. V neposlední řadě měly svůj význam rozhovory se starosty obcí, na jejichž
katastru byly elektrárny postaveny, ale i se zástupci obcí přilehlých. Dotazník sestával z 15
uzavřených i otevřených otázek, vybrané výsledky níže. Data byla převedena do elektronické podoby,
zpracována a vyhodnocena v prostředí MS Excel.
Cílem výzkumu, a tedy i předloženého příspěvku bylo identifikovat lokální dopady výstavby větrných
elektráren ve dvou výrazně odlišných lokalitách východních Čech, přičemž v jednom případě se jedná
o tuzemské specifikum - koncept tzv. občanské větrné elektrárny, která je částečně vlastněna přímo
obyvateli obcí. Dále pak posoudit změny ve vnímání a postojích obyvatel centrálních i blízkých
okolních obcí k větrným elektrárnám v čase, tedy zpětně před výstavbou turbín a aktuálně za již
běžného provozu.
3. Vybrané výsledky šetření
V lokalitě Anenská Studánka bylo získáno celkem 48 dotazníků, z toho 27 % odpovědí pocházelo
z centrální obce Anenské Studánky a 73 % od obyvatel okolních obcí (především Trpík a Opatov). V
lokalitě Vítězná bylo sesbíráno 65 dotazníků, z toho 62 % odpovědí jsou od obyvatel Vítězné a 38 %
ze sousedních obcí (Chotěvice, Čermná, Nemojov, Kocbeře, Hajnice a další). Uvedené hodnoty
mohou evokovat dojem, že návratnost dotazníků z centrální obce, kde přímo větrná elektrárna stojí,
byla výrazně vyšší u Vítězné. Pokud však dojde k porovnání počtu obyvatel, který je ve Vítězné 7krát
větší, je patrné, že v centrální Anenské Studánce byla návratnost dotazníků 2,3krát vyšší než v případě
Vítězné. Vybrané výsledky za výzkumné lokality i obce budou dále srovnávány v relativních
četnostech. Počty získaných odpovědí jsou dostatečné a reprezentativní na lokální i regionální úrovni,
respondenty je možné považovat za lokální znalce (viz např. Frantál, Kunc, 2011; Wolsing, 2000)
Základní sociodemografická struktura respondentů se váže na pohlaví, věk a nejvyšší dosažené
vzdělání. Ženy tvořily mírnou většinu u obou lokalit, v absolutních i relativních hodnotách však
zanedbatelnou. Co se týče věkové struktury, nejvyšší zastoupení měli u obou lokalit kategorie
dotázaní ve věku 31-40 let, v případě vzdělání potom střední bez maturity. Respondenti s
vysokoškolským vzděláním tvoří v lokalitě Vítězná až jednu pětinu odpovědí, v lokalitě Anenská
Studánka se jedná pouze o 8 %, což je vzhledem k velikosti centrálních i okolních obcí akceptovatelné
(více viz následující obrázky č. 1 a 2).
Obr. 1 a 2: Věková a vzdělanostní struktura respondentů ve výzkumných lokalitách
Zdroj: vlastní šetření a zpracování
Jedním z důležitých výsledků šetření byly rozdíly v názorové retrospektivě obyvatel centrálních i
přilehlých okolních obcí ke stavu před výstavbou elektráren a k aktuálnímu stavu, kdy jsou turbíny již
nedílnou součástí vzhledu centrální obce i okolí. Aktuální postoje naznačují, že v lokalitě Vítězná je o
něco nižší míra opozice mezi lidmi z okolních obcí než v centrální Vítězné, jinými slovy jsou mezi
obyvateli Vítězné více polarizované názory. V okolních obcích existenci větrných elektráren
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
Do 30 let 31 - 40 41 - 50 51 a více
Anenská Studánka Vítězná
0%
10%
20%
30%
40%
50%
60%
Anenská Studánka Vítězná
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
924
respondenti častěji akceptují nebo jsou názorově nerozhodní (je jim to „jedno“). V lokalitě Anenská
Studánka je aktuálně naopak vyšší míra souhlasu přímo v centrální obci, zatímco v okolních obcích je
o něco vyšší míra opozice. Podobné názorové relace se projevily u respondentů i v případě, že se
názorově vrátili do doby před výstavbou turbín, jen v nižších hodnotách akceptace a vyšších
v nerozhodnosti. V těchto výsledcích se s velkou pravděpodobností projevují dva efekty – i) čas, resp.
delší doba soužití s elektrárnami v lokalitě Anenská Studánka a ii) prostorová blízkost, kdy ve Vítězné
je obří elektrárna jednoznačně blíže k obydlím.
Tab. 2: Rozdíly v aktuálních postojích obyvatel k existenci větrných turbín podle obcí
Aktuální postoj Souhlas Nerozhodní Nesouhlas
Vítězná 61 % 13 % 26 %
Okolní obce 68 % 20 % 12 %
Lokalita Vítězná – celkem 64 % 16 % 21 %
Anenská Studánka 69 % 15 % 15 %
Okolní obce 62 % 17 % 21 %
Lokalita Anenská Studánka – celkem 64 % 17 % 19 %
Centrální obce – celkem 63 % 14 % 23 %
Okolní obce – celkem 64 % 19 % 17 %
Zdroj: vlastní šetření a zpracování
Tab. 3: Rozdíly v postojích obyvatel před výstavbou větrných turbín podle obcí
Před výstavbou Souhlas Nerozhodní Nesouhlas
Vítězná – centrální obec 41 % 35 % 24 %
Okolní obce 65 % 30 % 5 %
Lokalita Vítězná – celkem 50 % 33 % 17 %
Anenská Studánka – centrální obec 60 % 40 % 0 %
Okolní obce 47 % 40 % 13 %
Lokalita Anenská Studánka – celkem 50 % 40 % 10 %
Centrální obce – celkem 46 % 36 % 18 %
Okolní obce – celkem 54 % 36 % 10 %
Zdroj: vlastní šetření a zpracování
Obecně lze konstatovat, že se postoje a názory respondentů ze všech dotčených obcí v průběhu času
jednak posunuly spíše k pozitivnějšímu vnímání a přijímání větrných elektráren, na druhou stranu se
také více polarizovaly. O 14 % narostl podíl dotázaných, kteří by zpětně znovu souhlasili s výstavbou,
ale zároveň mírně narostl (o 6 %) podíl respondentů, kteří se z dříve „nerozhodných“ přidali na stranu
opozice.
Tab. 4: Rozdíly v postojích obyvatel celkem ve všech dotčených obcích (doba výstavby)
Postoj obyvatel celkem Souhlas Nerozhodní Nesouhlas
Před výstavbou 50 % 36 % 14 %
Aktuální postoj 64 % 16 % 20 %
Zdroj: vlastní šetření a zpracování
Další část výsledků šetření byla opět zaměřena na všechny respondenty bez specifikace obce či celé
lokality, a to z důvodu větší objektivity výsledků vzhledem k počtu odpovědí. Hodnoceny byly
aktuální postoje k existenci a výstavbě větrných elektráren dle pohlaví, věku, vzdělání a specifika
viditelnosti elektrárny z místa bydliště. Co se týče pohlaví bylo zjištěno, že mírně polarizovanější
názory mají ženy, které mají větší míru souhlasu, ale i nesouhlasu oproti mužům. Rozdíly však nejsou
statisticky signifikantní.
Z následující tabulky č. 5 je zřejmé, že s přibývajícím věkem roste míra nesouhlasu k existenci a
výstavbě větrných elektráren, a to poměrně výrazně. Mladší lidé jsou jejich většími zastánci, což je
dáno jednak daleko větší mírou informovanosti a akceptace nových environmentálních aktivit, na
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
925
druhé straně nižším negativismem a názorovou konzervativností k prvku, který může ve venkovském
prostoru skutečně působit kontroverzně.
Tab. 5: Rozdíly v postojích obyvatel celkem ve všech dotčených obcích (věk)
Věk Souhlas Nerozhodní Nesouhlas
Do 30 let 85 % 15 % 0 %
31-40 65 % 23 % 12 %
41-50 73 % 4 % 23%
51 a více 45% 5 % 50 %
Zdroj: vlastní šetření a zpracování
Výsledky v tabulce č. 6 naznačují, že vzdělání polarizuje názory na výstavbu a existenci větrných
elektráren. Čím má respondent vyšší vzdělání, tím má vyhraněnější názor, ať už na jednu nebo na
druhou stranu. Nejmenší míra nerozhodných je mezi respondenty s maturitním a vysokoškolským
vzděláním a největší se základním vzděláním. Zároveň jsou však dotazovaní s vysokoškolským
titulem také největšími odpůrci elektráren.
Tab. 6: Rozdíly v postojích obyvatel celkem ve všech dotčených obcích (vzdělání)
Vzdělání Souhlas Nerozhodní Nesouhlas
Základní 57 % 29 % 14 %
Střední bez maturity 63 % 22 % 14 %
Střední s maturitou 70 % 7 % 23 %
Vysokoškolské 63 % 6 % 31 %
Zdroj: vlastní šetření a zpracování
Důležitým specifikem v kontextu výzkumu je viditelnost elektrárny z místa bydliště, která ovlivňuje
postoje respondentů k jejich výstavbě (tabulka č. 7). Podle očekávání – čím větší část elektrárny
respondent vidí, tím více s ní nesouhlasí a má také více má také polarizovaný názor. Naopak dotázaní
žijící dál od elektrárny, kteří ji vůbec nevidí, mají s její existencí nejmenší problém. Výsledky lze
stručně shrnout do konstatování, že nejmenší problémy s elektrárnami v rámci dané lokality mají
respondenti bydlící ve větší vzdálenosti, nemají s nimi z bydliště přímý vizuální kontakt, mají
středoškolské vzdělání s maturitou a jsou ve věku do 30 let.
Tab. 7: Rozdíly v postojích obyvatel celkem ve všech dotčených obcích (viditelnost elektrárny)
Viditelnost z místa bydliště Souhlas Nerozhodní Nesouhlas
Vidí celou elektrárnu 56 % 11 % 33 %
Vidí částečně 59 % 16 % 25 %
Nevidí 71 % 19 % 10 %
Zdroj: vlastní šetření a zpracování
Co se týče ekonomických přínosů v obci Vítězná, kde byla možnost koupě akcií elektrárny, téměř dvě
třetiny respondentů nevědělo vůbec, zda obec peníze dostala, nebo na co byly použity. Více než pětina
dotázaných věděla, že obec peníze dostala, mnoho z nich vědělo i konkrétní sumu, ale nedokázali
přesně odpovědět, na co byly peníze využity. Zbylých 15 % uvedlo konkrétní příklady využití –
provoz pouličního osvětlení, oprava místních komunikací nebo částečné splacení obecního dluhu.
Z dotázaných bydlících v okolních obcích také stejně jako v předchozím případě nikdo nevěděl, na co
byly peníze využity.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
926
Obr. 3: Povědomost o ekonomických přínosech větrné
elektrárny mezi obyvateli v obci Vítězná
Zdroj: vlastní šetření a zpracování
Z rozhovorů se starosty obcí Anenská Studánka a Vítězná lze vyzdvihnout tyto skutečnosti:
Obec Anenská Studánka Obec Vítězná
- nedostatek informací o finanční kompenzaci za
výstavbu elektráren
- dlouhodobý proces přípravy (od roku 2006) a
postupné získávání informací o finančních
možnostech
- před výstavbou veřejné projednání v obci,
minimální zájem ze strany obyvatel
- před výstavbou výzkum veřejného mínění
v obci, většina obyvatel pro výstavbu, dobrá
propagace ze strany obce (exkurze do lokalit
s elektrárnou, přednášky)
- po dokončení elektrárny problémy např.
s analogovým signálem (vyřešil developer
nákupem digitálních satelitních přijímačů)
- při výstavbě elektrárny změna názorů části
obyvatel na negativní (vliv na zvířata, dopad na
krajinu – výška elektrárny)
- postaveno šest elektráren dále od obydlí;
v současné době se někdy projevuje vliv hluku
při silnějším prodění větru
- pod vlivem odpůrců postavena nakonec pouze
jedna z plánovaných dvou elektráren; stojí velmi
blízko obydlí
- vzniklo občanské hnutí proti další výstavbě - vzniklo občanské hnutí proti další výstavbě
- pouze jednorázová finanční výplata investovaná
do obecní infrastruktury
- jednorázová finanční výplata a po šesti letech
od výstavby pravidelný příjem; investováno do
obecní infrastruktury
- ze strany obce nezájem o další výstavbu - ze strany obce by byl zájem o další výstavbu
- zájem o elektrárny ze strany turistů (je jich více
a stojí v lokalitě déle)
- zatím menší zájem o elektrárnu ze strany turistů
(stojí v lokalitě krátce)
Závěr
Od roku 2014 nevznikla na území České republiky jediná větná elektrárna. Instalovaný výkon se
zastavil na hodnotě 281,5 MW, což ČR sice neřadí na konec pomyslného žebříčku evropských zemí,
ale zcela výrazně do jeho spodní části (obdobný instalovaný výkon je také v Maďarsku, Estonsku a na
Kypru) (ČSVE, 2017). Tato skutečnost je „podpořena“ realitou, že jako jedna z mála zemí nemá
větrná energie v České republice již několik let od státu podporu. A nemá ji nejen na centrální úrovni,
ale i na úrovni regionální (kraje a správní obvody obcí s rozšířenou působností), a to zejména u
politické reprezentace.
Decentralizovaná obnovitelná energetika vlastněná obcemi a občany se úspěšně rozvíjejí v řadě zemí
(např. Německo, Dánsko, Belgie, Velká Británie). V České republice provozují větrné elektrárny
Ví, že obec zisk
má, ale neví
konkrétně na co
byl použit
22%
Oprava místních
komunikací
5%
Provoz pouličního
osvětlení
5%
Použito k
částečnímu
umoření dluhů
obce
5%
Neví vůbec
63%
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
927
pouze tři obce (Deník Referendum, 2017), občanské elektrárny jsou výjimkou. Jak prokázaly také
výsledky našeho výzkumu v lokalitách Anenská Studánka a Vítězná, zájem ze strany obcí i obyvatel o
výstavbu větrných elektráren je sice výrazně polarizovaný i v rámci jedné obce, ale existuje. Více než
polovina dotazovaných by s další výstavbou v jejich obci souhlasila či minimálně by jim nevadila. I
přesto se zastupitelstva obcí bojí hlavně dalších protestů odpůrců a možných případných konfliktů, o
čemž vypovídá i vznik občanských hnutí proti další výstavbě v obou obcích. Potenciál pro další
výstavbu větrných elektráren zcela jistě v obou lokalitách existuje, naráží však na problémy na
lokální, regionální a zejména celostátní úrovni - kvůli zrušené podpoře výroby čisté elektřiny by se
dnes budování větrných elektráren obcím nevyplatilo.
Je ovšem jen otázkou času, kdy se dnešní „status quo“ prolomí a nová politická reprezentace výstavbu
větrných elektráren zase prosadí a podpoří. Vzhledem k podpoře využívání obnovitelných zdrojů
v EU, a nově instalovaným výkonům ve většině ekonomicky vyspělých zemích, to bude nutností.
Prověřené lokality, se zájmem místních občanů a s vidinou finanční motivace pro obce a jejich
obyvatele, budou developeři s velkou pravděpodobností vyhledávat přednostně.
Literatura
AGTERBOSCH, S., GLASBERGEN, P., VERMEULEN, W.J.V., (2007). Social barriers in wind power[1]
implementation in The Netherlands: Perceptions of wind power entrepreneurs and local civil servants of
institutional and social conditions in realizing wind power projects. Renewable and Sustainable Energy
Reviews, vol. 11, no. 6, pp. 1025-1055. ISSN 1364-0321. DOI 10.1016/j.rser.2005.10.004.
BĚTÁKOVÁ, V., VOJAR, J., SKLENIČKA, P., (2016). How education orientation affects attitudes toward[2]
wind energy and wind farms: implications for the planning proces. Energy, Sustainability and Society, vol.
6, no. 1, pp. 1-10. ISSN 2192-0567. DOI 10.1186/s13705-016-0096-6.
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2017). Počet obyvatel v obcích k 1. 1. 2016. [online]. [cit. 2017-02-18].[3]
Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/pocet-obyvatel-v-obcich.
ČSVE, (2017). Větrné elektrárny v Evropě. [online]. [cit. 2017-03-12]. Dostupné z:[4]
http://www.csve.cz/clanky/vetrne-elektrarny-v-evrope/282.
CETKOVSKÝ, S., FRANTÁL, B. (eds.), (2010). Větrná energie v České republice: hodnocení[5]
prostorových vztahů, environmentálních aspektů a socioekonomických souvislostí. Studia Geographica.
Brno: Ústav geoniky AV ČR, 208 s. ISBN 978-80-86407-84-5. ISSN 0587-1247.
DENÍK REFERENDUM, (2017). Téměř polovina obyvatel podporuje stavbu obecních větrných elektráren.[6]
[online]. [cit. 2017-03-12]. Dostupné z: http://denikreferendum.cz/clanek/24667-temer-polovina-obyvatel-
podporuje-stavbu-obecnich-vetrnych-elektraren.
FIRESTONE, J., BATES, A., KNAPP, L.A., (2015). See me, Feel me, Touch me, Heal me: Wind turbines,[7]
culture, landscapes, and sound impressions. Land Use Policy, vol. 46, pp. 241-249. ISSN 02648377. DOI
10.1016/j.landusepol.2015.02.015.
FRANTÁL, B., KUNC, J., (2011): Wind turbines in tourism landscaspes: czech experience. Annals of[8]
Tourism Research 38, 2, s. 499-519. ISSN 0160-7383. DOI 10.1016/j.annals.2010.10.007.
FRANTÁL, B., KUNC, J., (2008). Hodnocení potenciálního vlivu výstavby větrných elektráren na územní[9]
rozvoj cestovního ruchu: příklad rekreační oblasti Slezská Harta. Urbanismus a územní rozvoj, vol. 6/2008,
pp. 26-31. ISSN 1212-0855.
FRANTÁL, B., MALÝ, J., OUŘEDNÍČEK, M., NEMEŠKAL, J., (2016). Distance matters. Assessing[10]
socioeconomic impacts of the Dukovany nuclear power plant in the Czech Republic: Local perceptions and
statistical evidence. Moravian Geographical Reports, vol. 24, no. 1, pp. 2-13. ISSN 1210-8812. DOI
10.1515/mgr-2016-0001.
DEVINE-WRIGHT, P., (2005): Beyond NIMBYism: Towards an integrated framework for understanding[11]
public perceptions of wind energy. Wind Energy, vol. 8, pp. 125-139. ISSN 1095-4244. DOI
10.1002/we.124.
KROHN S., DAMBORG S., (1999): On public attitudes towards wind power. Renewable Energy, vol. 16,[12]
no. 1, pp. 954-960. ISSN 0960-1481.
LANG, C., James J. OPALUCH, J.J., SFINAROLAKIS, G., (2014). The windy city: Property value[13]
impacts of wind turbines in an urban setting. Energy Economics, vol. 44, pp. 413-421. ISSN 01409883.
DOI 10.1016/j.eneco.2014.05.010.
MORI, (2002): Tourist attitudes towards wind farms [online]. [cit. 2017-02-15]. Dostupné z:[14]
http://www.bwea.com/pdf/MORI.pdf.
MUSAL, F.D., KUIK, O., (2011). Local acceptance of renewable energy: A case study from southeast[15]
Germany. Energy Policy, vol. 39, pp. 3252–3260. ISSN 03014215. DOI 10.1016/j.enpol.2011.03.017.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
928
NADAI, A., VAN DER HORST, D., (2010). Wind power planning, landscapes and publics. Land Use[16]
Policy, vol. 27, pp. 181-184. ISSN 02648377. DOI 10.1016/j.landusepol.2009.09.009.
PAŘIL, V., (2015). Dopravní infrastruktura a hluková zátěž obyvatelstva: municipality versus regiony. In[17]
XVII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita,
pp. 596-602. ISBN 978-80-210-7861-1. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-7861-2015-80.
PEDERSEN, E., VAN DEN BERG, F., BAKKER, R., BOUMA, J., (2010). Can road traffic mask sound[18]
from wind turbines? Response to wind turbine sound at different levels of road traffic sound. Energy
Policy, vol. 38, pp. 2520–2527. ISSN 03014215. DOI 10.1016/j.enpol.2010.01.001.
PETROVA, M.A., (2016). From NIMBY to acceptance: Toward a novel framework — VESPA — For[19]
organizing and interpreting community concerns. Renewable Energy, vol. 86, pp. 1280-1294. ISSN
09601481. DOI 10.1016/j.renene.2015.09.047.
TNS Factum, (2004): Postoje obyvatel ČR ke stavbě větrných elektráren [výzkumná zpráva].[20]
VAN DER HORST, D., (2007). NIMBY or not? Exploring the relevance of location and the politics of[21]
voiced opinions in renewable energy siting controversies. Energy Policy, vol. 35, pp. 2705-2714. ISSN
03014215. DOI 10.1016/j.enpol.2006.12.012.
WOLSINK, M., (2000). Wind power and the NIMBY-myth: Institutional capacity and the limited[22]
significance of public support. Renewable Energy, vol. 21, no. 1, pp. 49-64. ISSN 0960-1481. DOI
10.1016/S0960-1481(99)00130-5.
WOLSINK, M., (2007). Wind power implementation: The nature of public attitudes: Equity and fairness[23]
instead of ‘backyard motives’. Renewable and Sustainable Energy Reviews, vol. 11, pp. 1188-1207. ISSN
13640321. DOI 10.1016/j.rser.2005.10.005.
ŻEMŁA, M., (2016): Tourism destination: The networking approach. Moravian Geographical Reports, vol.[24]
24, no. 4, pp. 2-14. ISSN 1210-8812. DOI 10.1515/mgr-2016-0018.
Příspěvek byl zpracován v rámci grantového projektu GA ČR č. 16-04483S „Výzkum sociálněprostorové
difúze projektů obnovitelné energie v České republice: poučení pro adaptivní governanci
energetického přechodu“.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
929
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-122
ENERGY ENTERPRISES AND THE CREATION OF
ECONOMIC POTENTIAL OF RURALAREAS
JUSTYNA CHODKOWSKA-MISZCZUK 1
MONIKA WESOŁOWSKA 2
JACEK DOBROWOLSKI 2
BERENIKA RYSZKOWSKA 3
STEFANIA ŚRODA-MURAWSKA 1
PAWEŁ SMOLIŃSKI 3
1
Department of Urban Studies and Regional Development
Faculty of Earth Sciences
Nicolaus Copernicus University in Toruń
Lwowska 1, 87-100 Toruń, Poland
E-mail: jchodkow@umk.pl, steffi@umk.pl
2
Department of Socio-Economic Geography
Faculty of Earth Sciences and Spatial Management
Maria Curie-Sklodowska University
Kraśnicka 2cd, 20-718 Lublin, Poland
E-mail: monika.wesolowska@umcs.pl, jacekdobr@gmail.com
3
Faculty of Earth Sciences
Nicolaus Copernicus University in Toruń
Lwowska 1, 87-100 Toruń, Poland
Annotation
The article aims to determine the roles of new enterprises operating in the renewable energy sector in
creating the economic potential of rural areas in light of the socio-economic benefits resulting from
their operation. The research was conducted on a regional scale and a detailed scale. The regionallevel
research included the Lubelskie Voivodeship (NUTS 2) marked by high potential, in national
terms, for the production of energy from RES, and biomass in particular. The detailed research was
conducted using the case study method. The entities chosen for detailed research are: wind farm,
photovoltaic farm, agricultural biogas plant. The concluded research proves that the establishment
and operation of RES-based energy enterprises generates economic potential of rural areas. Analyses
performed on a regional scale confirm that wider use of the energy potential of the Lubelskie
Voivodeship, especially based on agriculture, will help drive the activity of local communities and
form the basis for creating new jobs. The study on energy enterprises helps distinguish conventional
socio-economic benefits arising from the development of renewable energy in rural areas, including
new jobs and cooperation with local companies, as well as other effects, e.g. the provision of local
services or educational and promotional activities.
Key words
Poland, economic potential, renewable energy, rural areas
JEL classification: R11, O13, J20
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
930
1. Introduction
Socio-economic changes in Poland have caused rural areas to face new difficulties and challenges and
many of them are deemed problem areas requiring specific actions to develop their economic
potential. The internal potential and local resources of a region are considered its primary
development drivers (Kuciński 1994, Stanny 2013). One of the key factors driving socio-economic
development is the scale and dynamic of entrepreneurship (Kłodziński, 2010). Economic activity of
rural areas is expressed through seeking non-agricultural forms of gaining income. One of the most
prospective of those forms are investments based on renewable energy sources (RES).
The spread of renewable energy creates opportunities for the development of the economy: the use of
locally available energy resources not only drives the diversification of the energy sector and
improves energy security, but also contributes to the stable and sustainable development of those areas
(Chodkowska-Miszczuk, 2014). As new businesses appear in the field of renewable energy, it e.g.
expands the options given by the local labour market and the opportunities for obtaining additional
sources of income by local residents. Munday et al. (2011) names four primary categories of socioeconomic
benefits resulting from the development of the renewable energy sector in rural areas: (1)
classic (conventional) economic benefits, including the use of local workforce, cooperation with local
companies, profit from land rental; (2) flows of financial benefits to local communities, e.g. cofinancing
of local funds, cheaper energy, sponsoring of local events; (3) contribution in kind to local
assets and facilities, e.g. road construction and/or repairs; (4) provision of other local services,
including supporting the implementation of various types of educational programs and visits. The
presence of a new business entity in a given area is above all expressed by new jobs. This aspect is
significant not only in terms of quantity: quality is equally important. The supply of new jobs in rural
areas has a positive impact on the life quality of their residents (del Rio, Burguillo, 2008). It boosts
self-esteem and thus social and local cohesion (Delicado, 2016). When considering other socioeconomic
outcomes produced by companies from the renewable energy sector operating in rural areas,
the social context comes into the fore. More precisely, we are dealing with social embeddedness of
enterprises, according to which social and economic processes are symbiotically integrated and the
former may only be understood by reference to the latter, and vice versa (Stachowiak, 2011). It is
crucial because business behaviour of entities which do not take into account the local social context,
are not related to a specific social relationship, and are thus not socially embedded (Granvotter, 1985;
Stachowiak, 2011) may give rise to the disapproval of the local community towards such companies.
As a consequence, companies may be perceived by residents as the only beneficiaries of energy
generation based on locally available RES. This, in turn, may lead to a situation where the benefits
resulting from the presence of RES-based companies in rural areas are asymmetrical and unevenly
distributed (del Rio, Burguillo, 2008).
2. Aim and Methods
The article aims to determine the roles of new enterprises operating in the renewable energy sector in
creating the economic potential of rural areas in light of the socio-economic benefits resulting from
their operation. The research was conducted on a regional scale and a detailed scale. The regionallevel
research included the Lubelskie Voivodeship marked by high potential, in national terms, for the
production of energy from RES, and biomass in particular. The detailed research was conducted using
the case study method. In order to achieve the purpose of this study, it is pivotal to consider the
structure of RES technologies present in rural areas in Poland as it underpins the selection of entities
analysed in detail. The entities chosen for detailed research are energy companies generating energy
based on the most widespread and/or prospective RES in rural areas (Chodkowska-Miszczuk, 2014),
i.e. wind energy – the wind farm in Postolin (Pomorskie Voivodeship), solar energy – the photovoltaic
farm in Bordziłówka (Lubelskie Voivodeship), agricultural biogas – the agricultural biogas plant in
Działyń (Wielkopolskie Voivodeship). Another hugely important factor determining the selection of
the abovementioned companies is the high innovative value of the technologies applied and a similar
period of operation in the local economy. The agricultural biogas plant in Działyń and the
photovoltaic farm in Bordziłówka were launched in 2014, and the wind farm in Postolin in 2015.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
931
What is more, all of those entities generate electricity (and the agricultural biogas plant additionally
heat) which is fed into the national power grid. Representatives of the abovementioned entities
participated in in-depth interviews (combined methods: face to face, CATI, pre mail), where they
provided information concerning jobs offered in individual power plants. These are the benefits which
Munday et al. (2011) classifies as conventional economic benefits of the development of the
renewable energy sector. The researchers also identified other positives arising from the operation of
the analysed alternative power plants in rural areas, including: business flows of financial benefits to
local communities (see Munday et al., 2011).
3. Results
3.1 The potential of RES and its impact on the labour market – regional perspective
The Lubelskie Voivodeship, located in the eastern part of Poland near the border with Belarus and
Ukraine, is ranked among the problem areas on the European scale. The indirect indicator of that
condition is the region’s GDP per capita, which in 2016 reached EUR 7,700 (Eurostat). The mostoften
identified problems include significant fragmentation of agriculture, agrarian overpopulation and
hidden unemployment, depopulation of peripheral rural areas and population ageing (Wesołowska,
2013). In order to counter those negative effects of socio-economic changes, the Lubelskie
Voivodeship is showing increasingly visible non-agricultural and semi-agricultural functions of the
countryside related to the local natural, social and economic potential (Flaga, Wesołowska, 2015). As
follows from the analysis (Województwo…, 2011), total energy resources were identified as one of
the three groups of development potentials for the region. The high share of agricultural land in the
total area of the voivodeship (10 percentage points – p.p. – higher than in Poland and 30 p.p. higher
than in Europe) translates into the remarkable popularity of agricultural biomass as an energy source.
Its annual energy potential is estimated at around 18.8 PJ, which is ca. 10% of the national potential.
The primary resources used to produce biomass in agriculture are: energy crops (e.g. maize and rape)
and organic waste from agricultural production. The growing popularity of energy crops shows e.g. in
the fact that the reserves of land which may be used for cultivating energy crops are estimated at ca.
152,000 ha (10% of the voivodeship's agricultural land) (Program...2009).
Fig. 1. Proposed projects for the utilisation of biomass for energy purposes
Source: Own elaboration on the basis of The analysis of the potential of renewable energy…(2011)
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
932
Fig. 2. Differences between the proposed investments in the use of agricultural biomass, types of
jobs created and the capacity of the proposed biogas installations, by poviat
Source: Own elaboration on the basis of The analysis of the potential of renewable energy…(2011)
With respect to the role played by the development of the renewable energy sector in creating the
economic potential of the region, the research consulted the study energetycznikreatorzyzmian.pl
(2012) (Energy Changemakers) dealing with the opportunities for the development of bioenergy based
on resources from the agricultural and food sector in the Lubelskie Voivodeship. The analysed project
proposed over 220 investments to utilise biomass for energy purposes located in 135 communes (LAU
2) of the voivodeship (two thirds of all communes) (Fig. 1). Were only 1/3 of them to be implemented,
it would cause the voivodeship to specialise in bioenergy. Until now, four such facilities have been
completed in the Lubelskie Voivodeship, and two are under construction. The study indicated chief
methods of utilising agricultural production for energy purposes: the development of agricultural
biogas plants, as well as agricultural and waste biogas plants, including small (up to 0.5 MW – 48
facilities), medium (0.5 to 1 MW – 12 facilities), and large facilities (above 1 MW – 7 facilities). The
opportunity to generate ecological heat based on agricultural production is extremely important for the
functional diversification of agriculture, but also the high quality of life of the region's residents.
These purposes are served by a number of investments (almost 41% of the proposed ventures) which
aim to replace coal-fired boilers with biomass boilers or old heating equipment with new more
efficient one, also using agricultural fuel. These activities are also expressed in the contemplated
plants processing straw and other solid by-products of agricultural production into heating products.
The forecast investments in the production and use of biomass in the Lubelskie Voivodeship (Fig. 2)
are of a comprehensive and exhaustive nature. If they were to be implemented, it would not only
increase the energy security of the region (40 MW of energy in biogas plants); what is highly
important is that it would also create jobs directly related to the operation of the investments for 770
people, and indirectly in construction, repairs and ancillary activities for 970 people. A major barrier
to the implementation of the said project is money (next to the current energy policy, see
Chodkowska-Miszczuk, et al., 2017). The cost of the planned investments is estimated at above PLN
670 million. The largest expenditure (76% of the sum total) is related to biogas investments, followed
by biomass processing plants taking up 17%; the replacement of coal-fired boilers would be the least
costly (7%). Despite all the investment costs, biogas projects are the most desired because they
generate multiplier effects: they increase the number of new jobs related to the implementation of the
project by 32%, as compared to other investments types. Each PLN million spent on the construction
and utilisation of a biogas plant should contribute to the creation of more than one workplace. The
largest number of investments related to the use of biomass are proposed by the project's experts in the
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
933
bialski and zamojski poviats (LAU 1) – northern and southern part of the voivodeship, respectively
(Fig. 2). The project suggests limiting the number of modernised biomass boiler rooms in favour of
establishing facilities processing straw and wood into heating products.
3.2 Socio-economic benefits of the operation of energy enterprises – case studies
The benefits generated by energy enterprises at the construction stage are most vivid in the case of
large wind investments. The construction of the wind power plant in Postolin (Pomorskie
Voivodeship), comprising 17 wind turbines with a 2 MW capacity each, resulted in jobs for around 30
people. When this undertaking was implemented, it gave rise primarily to conventional economic
benefits (see Munday et al., 2011), including the use of local workforce, cooperation with local
companies and profit from land rental. Due to the scope of the specialised work, a number of
professionals from different parts of Poland were employed during the investment stage. The local
community contributed mainly with electricians, up to 20 people at the same time. The construction
and installation works lasted for almost a year, and during this time the incoming employees lived
near the venue of the investment, what allowed the local population to obtain additional sources of
income from services related to rental. When the wind power plant was launched, the number of
employees was reduced because the installation's operational phase only requires ad hoc work of a
technician. The operation of the wind turbines is supervised by a specialised company whose
employees are responsible for inspecting the wind power plant, carrying out works aimed to increase
the efficiency of the turbines, as well as performing diagnostics and removing current defects. The
company's service centre is located in Grudziądz, at a distance of almost 60 km from Postolin.
Apart from utilising the workforce, the investor also established relationships with local businesses.
For instance, it co-operated with a nearby sand mine, a company from Dzierzgoń (at ca. 25 km from
Postolin) laying foundations for the wind turbines, as well as a company from Susz (a town located
within around 45 km from Postolin) tasked with building all the access roads in the wind farm and
modernising local roads which were destroyed during the transport of wind turbine elements. During
the operational phase of the wind power plant, the Susz-based company is also servicing roads and
platforms near the wind turbines. It repaired a total of ca. 5.5 km of local dirt roads and 2.5 km of
asphalt roads, built a new bridge on the local river and repaired an existing one. Additionally, the
investor leased plots from land owners, primarily farmers, for all energy infrastructure, including a
high-voltage line, connecting the wind farm with the substation in the town of Sztum, a total length of
around 9 km. This allows energy to be fed into the national power grid. Another benefit resulting from
the presence of a wind power plant in a given area consists in educational and promotional activities
with respect to sustainable development and ecology. One of the expressions of this type of
undertakings is the campaign to plant over 200 trees within the Sztum commune, where Postolin and
the wind power plant lie.
The second company selected for detailed research is the 1.4 MW photovoltaic farm in Bordziłówka
(Lubelskie Voivodeship). The main benefits of the operation of a photovoltaic power plant include
conventional economic benefits, such as real property tax inflows to the budget of the commune
where the plant is located (commune of Rossosz), and the use of local workforce. Two people have
been permanently employed in the plant: the president of the company's management board and the
accountant. They are employed on the basis of a contract of mandate. The employees live 3 km and 5
km from the power plant, respectively, they both hold a university degree. The president of the board
is responsible for the whole activity of the company established by the local authorities of five
neighbouring rural communes, the on-going monitoring of the power plant’s operation, matters related
to the project’s co-financing, and small technical and maintenance issues. The accountant deals with
the whole sphere of bookkeeping. The company hires a local farmer for casual lawn mowing (properly
prepared surface is a condition for the effective functioning of the photovoltaic modules), the man is
employed on a contract for a specific work. There are 2-3 such contracts each year. The operations of
the company and the power plant do not require more employees due to the almost maintenance-free
functioning of the farm. During the construction of the farm, the works related to installing
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
934
monitoring, fencing, some of the earth works, securing the area were done by local companies based
in the region.
There are some other clearly visible benefits arising from the operation of the photovoltaic farm,
predominantly related to the educational and promotional activity. The local population is satisfied
with the emergence of the photovoltaic power plant (first in the Lubelskie Voivodeship and one of the
largest in Poland), primarily due to its positive impact on the environment and the promotion of the
Zielawa Valley region (the name of the area where the analysed power station is located) as an
unscathed place for leisure and tourist activities. The benefits that accrue from the construction and
functioning of the photovoltaic power plant are surely: the positive impact on the quality of the local
environment and, crucially, the increased ecological awareness of people residing in communes
located not solely in the Zielawa Valley region. It is not without merit that other investors are tempted
to locate their power plants in an area with a local government so positive about renewable sources.
Owing to the welcoming approach of the local authorities, two photovoltaic farms and an agricultural
biogas plant have been established within the Rossosz commune area, all by external investors. The
company is very keen to receive groups interested in the functioning of the enterprise and the power
plant. During little over two years of its existence, the power plant has been visited by around 50
groups representing schools, universities, scholars, local government officials, decided and
prospective investors, employee groups from the energy sector.
Conventional benefits from the development on renewable energy in rural areas, expressed in the
creation of additional jobs in rural areas, are most visible in the case of the 0.999 MW agricultural
biogas plant in Działyń (Wielkopolskie Voivodship). The analysed company employs five people: the
biogas plant manager, the administrative assistant and three people as biogas plant operators,
including one person employed full time and two on an ad hoc basis. The company manager holds a
university degree in law, and comes from Poznań which is within a distance of around 55 km from
Działyń (where the biogas plant is located). The administrative matters are handled by a woman also
holding a university degree and living in Gniezno (12 km away, the capital of the poviat where the
biogas plant is located). The people tasked with operating the biogas plant live in the nearby localities.
They e.g. handle the heating and gas installations and maintenance. It is notable that the persons
working on an ad hoc basis (normally on weekends and holidays) are also employed by Działpol, a
farm established in 2000 as a result of transforming a former state agricultural farm (PGR) in Działyń.
Działpol covers an area of ca. 1500 ha of agricultural land and deals in livestock production, primarily
milk, and production of plants, including: rape, cereals and maize (http://dzialpol.pl/about_onas.html).
The Działyń biogas plant is a subsidiary of Działpol sp. z o.o. and is inextricably bound with that
company, not only through the exchange of employees, but also through the supply of substrates for
the production of biogas and the collection of digestate as fertiliser used in agricultural activity of the
farm, as well as the joint use of the administrative buildings.
With reference to other socio-economic benefits resulting from the operation of the agricultural biogas
plant in Działyń, the relationship between the company’s owners and the local residents should be
noted. The investors wish to have good relations with the local community. The biogas plant manager
says: “I’ve had no doubts about us functioning in the local community and we have always tried to
form partner relations with it.” Relationships between the owners of the biogas plant and the local
community are formed with relative ease due to the prior presence of the Działpol farm in the area.
Entrepreneurs related to the biogas investment are supporting public services at the local level. This is
expressed in particular in providing buildings for purposes connected with the functioning of a local
kindergarten. They also participate in the organisation of cyclical events initiated by the residents and
local authorities. The biogas plant owners are also involved in educational and promotional activities.
The company is visited by the representatives of local authorities and central government, scholars
and people not directly related to the energy sector, but interested in the functioning of this modern
biogas plant. Most of those consultancy and study visits took place during the investment phase, when
the entrepreneurs organised trips for Działyń residents to rural areas already housing agricultural
biogas plants.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
935
Conclusions
The concluded research proves that the establishment and operation of RES-based energy enterprises
generates economic potential of rural areas. Analyses performed on a regional scale confirm that
wider use of the energy potential of the Lubelskie Voivodeship, especially based on agriculture, will
help drive the activity of local communities and form the basis for creating new jobs. In turn, detailed
research on energy enterprises helps distinguish conventional socio-economic benefits arising from
the development of renewable energy in rural areas, including new jobs and cooperation with local
companies, as well as other effects, e.g. the provision of local services or educational and promotional
activities. Most jobs are offered in the implementation phase of an energy investment, and in the
operational phase the number of jobs depends on the type of installation. On the one hand, energy is
generated almost maintenance-free in photovoltaic and wind power plants; on the other, an
agricultural biogas plant requires several employees to operate properly.
Bearing in mind the social conditions underlying the development of RES businesses in rural areas,
investors also take actions directed at the needs of the local community. They participate in the
creation of the local technical and social infrastructure, the organisation of local events, and
educational and promotional undertakings. The need for social embeddedness of business behaviour is
particularly visible in the case of external investors interested in wind energy and agricultural biogas.
Literature
CHODKOWSKA-MISZCZUK, J., (2014). Small-Scale Renewable Energy Systems in the Development of[1]
Distributed Generation in Poland. Moravian Geographical Reports, Special Issues: New Trends And
Challenges For Energy Geographies, vol. 22, no. 2, pp. 34–43. ISSN 1210–8812. DOI 10.2478/mgr-2014-
0010.
CHODKOWSKA-MISZCZUK, J., KULLA, M., NOVOTNY, L., (2017). The role of energy policy in[2]
agricultural biogas energy production in Visegrad countries. In Rogatka, K., Szymańska, D. (eds) Bulletin
of Geography. Socio-economic Series, no. 35, pp. 19–34. ISSN 1732–4254. DOI 10.1515/bog-2017-0002.
DEL RÍO, P., BURGUILLO, M., (2008). Assessing the impact of renewable energy deployment on local[3]
sustainability: towards a theoretical framework. Renewable and Sustainable Energy Review, vol. 12, pp.
1325–1344. ISSN 1364-0321. DOI 10.1016/j.rser.2007.03.004.
DELICADOA, A., FIGUEIREDOB, E., SILVA, L., (2016). Community perceptions of renewable energies[4]
in Portugal: Impacts on environment, landscape and local development. Energy Research & Social Science,
vol. 13, pp. 84–93. ISSN 2214-6296 DOI 10.1016/j.erss.2015.12.007.
EUROSTAT, (2016). Regional GDP, http://ec.europa.eu/eurostat/news/themes-in-the-spotlight/regional-[5]
gdp, [online] [cit 2017-02-15].
FLAGA, M., WESOŁOWSKA, M., (2015). Kierunki specjalizacji funkcjonalnej obszarów wiejskich[6]
województwa lubelskiego w świetle lokalnych uwarunkowań. Studia Obszarów Wiejskich, tom XXXVII,
Warszawa, ss.143-156. ISSN 1642-4689.
GRANOVETTER, M., (1985). Economic action and social structure: The problem of embeddedness.[7]
American Journal of Sociology, vol. 91, no. 3, pp. 481-510. ISSN 0002-9602.
KŁODZIŃSKI, M., (2010). Mikroprzedsiębiorczość na obszarach wiejskich. Wieś i Rolnictwo, vol. 147,[8]
no. 2, pp. 20-34. ISSN 0137-1673.
KUCIŃSKI, K., (1994). Geografia ekonomiczna. Zarys teoretyczny. Warszawa, Wydawnictwo SGH. ISBN[9]
978-83-264-8256-4.
MUNDAY, M., BRISTOW, G., COWELL, R., (2011). Wind farms in rural areas: how far do community[10]
benefits from wind farms represent a local economic development opportunity. Journal of Rural Studies,
vol. 27, pp. 1–12. ISSN 0743-0167. DOI 10.1016/j.jrurstud.2010.08.003.
Program Rozwoju Energetyki dla Województwa Lubelskiego, uchwała nr CCXLVI/3054/09 Zarządu[11]
Województwa Lubelskiego z dnia 7. lipca 2009 r.
STACHOWIAK, K., (2011). Rola koncepcji zakorzenienia w geograficznych badaniach nad globalizacją.[12]
In Maik, W., Rębowska, K., Suliborski, A. (eds) Podstawowe Idea i Koncepcje w Geografii, no. 5, pp. 83-
99. ISBN 978-83-61036-99-9.
STANNY, M., (2013). Przestrzenne zróżnicowanie rozwoju obszarów wiejskich w Polsce. Warszawa,[13]
IRWiR PAN. ISBN 978-83-89900-53-1
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
936
The analysis of the potential of renewable energy sources in the poviat and its use opportunities together[14]
with recommended projects (2011), energetycznikreatorzyzmian.pl, Energy Changemakers, [online] [cit.
2012-12-03].
WESOŁOWSKA, M., (2013). Demographic Process in the Lubelskie Voivodeship Villages. In Kamińska,[15]
W., Heffner, K. (eds), Transformation processes of rural areas, Studia Regionalia, No 36, Warszawa,
KPZK PAN, pp. 187-202. ISBN 978-83-63563-14-1.
WOJEWÓDZTWO LUBELSKIE. Środowisko-społeczeństwo-gospodarka. Lublin: Wyd. UMCS. ISBN[16]
978-83-7222-455-2.
We would like to express our gratitude to the managers of power plants: agricultural biogas plant
in Działyń, photovoltaic farm in Bordziłówka, and wind farm in Postolin for providing data
and materials necessary for this research.This paper is supported by the National Science Centre,
Poland, Project no. 2016/21/D/HS4/00714: Biogas enterprises from the perspective of the
embeddedness concept.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
937
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-123
PROSTOROVÉ ASPEKTY NÁBOŽENSKÝCH,
NÁRODNOSTNÍCH A SEXUÁLNÍCH KOMUNIT/MENŠIN
V BRNĚ
SPATIAL ASPECTS OF RELIGIOUS, ETHNIC AND SEXUAL
COMMUNITIES/MINORITIES IN BRNO
ONDŘEJ ŠERÝ
JIŘÍ DUJKA
Geografický ústav
Přírodovědecká fakulta
Masarykova univerzita
Department of Geography
Faculty of Science
Masaryk University
Kotlářská 2, 611 37 Brno, Czech Republic
E-mail: ondrej.sery@mail.muni.cz; jiri.dujka@mail.muni.cz
Anotace
Příspěvek se zabývá tématem náboženských, národnostních a sexuálních komunit (menšin) na území
města Brna, a to konkrétně na příkladu křesťanů a Židů, dále pak Moravanů/Moravistů, Vietnamců,
Ukrajinců a Rusů a v neposlední řadě LGBT osob (lesby, gayové, bisexuální a transgender osoby).
Cílem textu je identifikovat výše zmíněné komunity (menšiny) ve městě Brně a zároveň charakterizovat
prostorové aspekty jejich každodenního života. Téma je řešeno kombinací kvantitativních a
kvalitativních metod, tj. analýzou kvantitativních prostorových dat, pozorováním, analýzou
mediálního obsahu a provedením semi-strukturovaných rozhovorů. Mezi hlavní zjištění patří u většiny
zkoumaných komunit (menšin) určitá nenápadnost a uzavřenost před okolním světem, kdy jednotlivé
komunity (menšiny) koexistují vedle sebe, ale k vzájemnému prolínání příliš nedochází. Některé z nich
jsou také v rámci města Brna prostorově koncentrované, resp. jsou prostorově koncentrované objekty
s nimi spjaté (náboženské stavby, restaurační a další zařízení spojená s trávením volného času).
Klíčová slova
náboženské vyznání, národnost, sexuální orientace, prostorové aspekty, geografie diference, Brno
Annotation
The paper deals with the issue of religious, ethnic and sexual communities (minorities) in Brno,
namely the example of Christians and Jews, as well as the Moravians/Moravists, Vietnamese,
Ukrainians and Russians, and not least the LGBT people (lesbian, gay, bisexual and transgender
people). The text aims to identify the above mentioned communities (minorities) in Brno and also
characterize the spatial aspects of their everyday life. The topic is examined by combining quantitative
and qualitative methods, i.e. quantitative analysis of spatial data, observation, analysis of media
content and performing of semi-structured interviews. Among the main findings in the majority of
surveyed communities (minorities) are some inconspicuousness and closeness to the outside world,
when individual communities (minorities) coexisting side by side but not too much mutual penetration.
Some of them are also within Brno spatially concentrated, respectively subjects associated with them
(religious buildings, restaurants and other facilities associated with leisure) are spatially
concentrated.
Key words
religion, nationality, sexual orientation, spatial aspects, geographies of difference, Brno
JEL classification: J15, Z13
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
938
1. Úvod
Populaci určité obce, regionu či jinak prostorově vymezeného útvaru lze charakterizovat (a dále
strukturovat) podle znaků, k nimž patří zejména pohlaví, věk, nejvyšší dosažené vzdělání či
ekonomická aktivita. Mezi další znaky však také náleží náboženské vyznání, národnost či sexuální
orientace. Česká populace byla především v případě posledních tří jmenovaných znaků
charakteristická před rokem 1989 svou uniformitou, resp. deklarovanou uniformitou. V souvislosti
s otevíráním se okolnímu světu v posledních více než dvou desetiletích však i v České republice
docházelo a dochází ke zvyšování různorodosti, a to i ve smyslu struktur obyvatelstva. Následující
text tak poukazuje na konkrétní příklad – město Brno – a problematizuje používání slovního spojení
„běžný/normální/typický/klasický obyvatel“.
Hlavním cílem příspěvku je identifikovat vybrané náboženské, národnostní a sexuální komunity
(menšiny) ve městě Brně a charakterizovat prostorové aspekty jejich každodenního života. Vedlejším
(obecnějším) cílem také je poukázat na možnost využití kombinace různých kvantitativních
a kvalitativních metod při realizaci výzkumu.
2. Geografie diference
Až do 70. let 20. století studovali geografové na Západě společnost optikou v tom smyslu, že je
tvořena navzájem podobnými a (rodově) neutrálními členy. Předpokladem byla existence zásadní
jednoty lidstva, resp. univerzalita lidských bytostí. Feministická geografie, která se vyvinula z hnutí za
rovnoprávnost v USA, však tento předpoklad kritizuje a podle názorů jejích představitelů lidstvo
netvoří univerzální bytosti, ale muži, ženy, děti a další skupiny, které lze rozlišovat na základě
etnicity, národní identity, sexuální orientace a dalších diferencujících znaků. Zpočátku se feministická
geografie soustředila na studium odlišných životních zkušeností mužů a žen v rozdílných
geografických kontextech, kdy se klíčovým slovem stal gender (Daněk, 2008). Zatímco pohlaví je
chápáno jako biologická kategorie, gender představuje maskulinní či feminní chování vyvinuté
v průběhu socializace (Deaux, LaFrance, 1998).
Postupně došlo k odklonu od výlučné pozornosti věnované genderovým vztahům a marginalizaci žen.
Pratt (2000) označil nové přístupy jako geografie diference (geographies of difference). Tyto přístupy
se soustředí na utváření genderových vztahů mezi jednotlivci a skupinami definovanými na základě již
zmíněných dalších znaků (národní identita, sexuální orientace, náboženské vyznání, rasa atd.). Vztahy
se navíc liší v závislosti na různých místech a kulturách, v nichž jsou uskutečňovány.
Výše popsaná paradigmatická změna předpokládá větší pluralitu kultur v jednotlivých společnostech
(Matlovič, 2001). Empirická část příspěvku se tak soustředí na prostorové aspekty náboženských,
národnostních a sexuálních menšin. Prostorovost náboženství se stává výraznou součástí sociálně
geografického výzkumu. Jak uvádí Peach (2002), může být považováno i za důležitější proměnnou
než rasa či etnicita. Kong (2001) se zmiňuje o třech vzájemně propojených směrech výzkumu
v geografii náboženství, a to o výzkumu vně sakrálních staveb (např. projevy víry v městském
prostoru či v komunitě), o studiu náboženství vycházejícího z kontextu historie a konkrétní
specifičnosti lokality a o potřebě analýzy na různých měřítkových úrovních (globální / národní /
regionální / lokální). V české geografii se otázce prostorovosti náboženství, respektive genderové
nerovnosti ve společnostech světových náboženství věnují Klingorová a Havlíček (2015), kteří
docházejí k závěru, že nejnižší míru nerovnosti mezi pohlavími vykazují společnosti, v nichž je
většina obyvatel bez náboženského vyznání. Lokální studii představuje práce Novotného (2017), jenž
na příkladu města Brna dochází ke zjištěním, že církve jsou v městském prostoru neviditelné.
Výjimku dle něj tvoří pouze sakrální stavby, ale i ty jsou vnímány spíše jako architektonické
(turistické) památky.
Mezi diferencující znaky náleží také národnost. Dle Guibernau (1999) lze za národ považovat skupinu
lidí, kteří si jsou vědomi formování do podoby společenství, sdílejí společnou kulturu, příslušejí
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
939
k jasně vymezenému území, mají společnou jak minulost, tak vizi budoucnosti a nárokují si právo
samosprávy. Národ tak má dle jejího názoru pět dimenzí – psychologickou, kulturní, územní,
politickou a historickou. Národnostní menšinou jsou pak občané určitého státu, kteří sice žijí na jeho
území, ale hlásí se k jinému národu než početní většina obyvatelstva daného státu. Kagami (1997)
v této souvislosti připomíná nestabilitu státních hranic ve střední a východní Evropě oproti jiným
částem kontinentu, což podle něj vedlo k neustálému vytváření a zanikání určitých národnostních
menšin. Po pádu komunistických režimů na přelomu 80. a 90. let 20. století se navíc v tomto prostoru
začaly objevovat národnostní menšiny, které vznikaly na základě pracovní migrace. Příkladem
v českém kontextu je i vietnamská komunita, kterou zkoumá Freidingerová (2014). Lokálně
zaměřenou prací je příspěvek Součkové (2015) o Ukrajincích v Brně (tj. početně největší minorita ve
městě), které si česká majorita dle výsledků jejího výzkumu spojuje především s negativními
stereotypy, a to i přesto, že se jedná o poměrně různorodou minoritu.
Prostorovost sexuálních menšin zkoumá geografie sexualit, která se zrodila na přelomu 80. a 90. let
20. století v anglosaské geografii. Sexualitami je chápán „rozličný soubor sexuálních preferencí a
identit, které jsou kulturně a sociálně sestaveny či konstruovány skrze diskurzy, prostory a vztahy
mezi lidmi“ (Panelli, 2004, s. 114). Co se týká projevů sexuálních menšin v prostoru, tak ty jsou
ovlivněny skutečností, že veřejný prostor je dominantně heterosexuální (Phillips, 2004). Naopak
otevřené projevy ne-heterosexuality jsou často omezovány a zjevní příslušníci těchto minorit až
vylučováni z veřejných prostorů (Valentine, 1993). To vedlo ke koncentraci ne-heterosexuálních osob
do prostorů označovaných jako „gay ghetta“ či „gay vesnice“ („gay village“), které jsou
charakteristické nejen vysokou rezidenční koncentrací ne-heterosexuálních obyvatel, ale také podniků
cílících na tuto specifickou skupinu osob (Pain, 2001). V českém prostředí se tématem zabývá Pitoňák
(2014), který upozorňuje na odlišnosti států střední a východní Evropy vlivem odlišného historického
vývoje. Apeluje tak na potřebu studia v místním kontextu a kritickou konfrontaci s předchozím
„západem produkovaným věděním“. Nedbálková (2000) ve své studii orientované na Brno konstatuje,
že veřejný prostor brněnské ne-heterosexuální subkultury je převážně subkulturou homosexuálních
mužů.
3. Metodika
Jakožto zájmové území bylo zvoleno město Brno, jelikož se jedná o druhé populačně největší sídlo
v České republice – k 1. lednu 2016 ve městě trvale žilo 377 028 obyvatel. V populačně velkých
městech se totiž koncentrují příslušníci různých menšin častěji oproti menším sídlům, protože nabízejí
větší anonymitu a toleranci většinového obyvatelstva (to ve většině případů souvisí i s lepším
sociálním a ekonomickým postavením tamních obyvatel). Brno bylo zvoleno také díky předpokladu
znalosti výzkumníků a možnosti odhalovat ve známém urbánním systému dosud skryté prvky a
významy.
Bylo zvoleno 6 komunit, které byly ve druhé polovině roku 2016 zkoumány. Konkrétně se jednalo
o dvě národnostní menšiny (Vietnamci, Ukrajinci a Rusové), jednu náboženskou menšinu (Židé) a
jednu sexuální menšinu v podobě LGBT komunity (tj. lesby, gayové, bisexuální a transgender osoby).
Dále byli do výzkumu zahrnuti křesťané a Moravané (v obou případech se sice nejedná o komunity,
které by splňovaly definici pojmu „menšina“, ale ve sčítání lidu v roce 2011 více obyvatel Brna
deklarovalo, že jsou bez vyznání, resp. české národnosti, než že jsou věřící/křesťané, resp. moravské
národnosti).
Výzkum byl rozdělen do pěti na sebe navazujících kroků:
I) nejdříve proběhla analýza kvantitativních prostorových dat, především výsledků sčítání lidu z roku
2011, ale také dalších oficiálních statistických či alternativních zdrojů s cílem zjistit prostorové
rozložení jednotlivých komunit/menšin v České republice s důrazem na město Brno či jeho části,
případně pomocí nich dále charakterizovat příslušníky těchto komunit/menšin,
II) následovala identifikace míst ve městě Brně s těmito komunitami/menšinami spjatými, velmi často
se jednalo o místa setkávání příslušníků těchto komunit/menšin či místa na tyto komunity/menšiny
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
940
odkazující (např. náboženské stavby, restaurační zařízení a další objekty spojené s trávením volného
času atd.),
III) ve třetím kroku bylo zvoleno u každé komunity/menšiny jedno z identifikovaných míst, a to bylo
pozorováno po třikrát 15 minut vždy v jiný čas ve smyslu průběhu dne, denní/noční doby či
všedního dne/víkendu. Pozorování se zaměřovalo na začlenění daného místa do okolí (zda existuje
zjevné označení spojitosti s určitou komunitou/menšinou), reakce kolemjdoucích na toto místo a
jakým způsobem k místu přistupují samotní příslušníci komunit/menšin),
IV) předposledním krokem byla mediální analýza celostátních a regionálních periodik, která se
zaměřovala na to, v jakém kontextu se tato média o výše zmíněných brněnských
komunitách/menšinách vyjadřují, případně jak se vyjadřují o komunitě/menšině jako celku
v celostátním měřítku,
V) poslední fází výzkumu pak bylo provedení semi-strukturovaných rozhovorů s příslušníky těchto
komunit/menšin, kdy byla výzkumná otázka formulována do podoby „Jaké jsou časoprostorové
aspekty každodenního života komunity v Brně?“. Tyto rozhovory byly zaznamenány na diktafon,
přepsány do textové podoby a následně analyzovány. Rozhovor vždy začínal obecně formulovanou
otázkou, zda dotyčný komunikační partner navštěvuje nějaká místa s komunitou spjatá a zda se
nějakým způsobem zapojuje do jejího života, následně byla rozebírána témata hodnocení života dané
brněnské komunity, případné odlišnosti od komunit v jiných městech/obcích či zda příslušnost
komunikačních partnerů ke komunitě nějakým způsobem ovlivňuje jejich pohyb po městě.
4. Prostorové aspekty komunit v Brně
Pro pět ze šesti zkoumaných komunit byla snadno dostupná statistická data; převážně se jednalo
o výsledky ze Sčítání lidu, domů a bytů 2011, případně byla použita data z předchozích sčítání tak,
aby byla vytvořena alespoň jednoduchá časová řada. Výzkumníci si přesto byli vědomi dílčích
nedostatků oficiálních statistik (např. dobrovolné uvádění národnosti či náboženského vyznání) a pro
svou práci používali další možné zdroje (odborné publikace, údaje uváděné samotnými komunitami na
webových stránkách významných sdružení apod.). Podařilo se tak vytvořit přibližný přehled
o velikosti komunit/menšin v regionálním až celostátním měřítku.
Jedinou výjimkou byla LGBT komunita, pro niž prakticky neexistují statistické údaje; výjimkou jsou
údaje o počtu stejnopohlavních svazků. Určitý zdroj tak představují kvalifikované odhady a
neoficiální zdroje od sdružení v rámci samotné komunity. Jako alternativní zdroj informací se ukázaly
internetové seznamky, byť se samozřejmě jedná o uživatelsky vytvářenou síť s omezenou
spolehlivostí (např. nemusí platit vztah 1 člověk = 1 uživatelský profil).
Ve druhé fázi následovala identifikace pohybu menšin v prostoru města Brna. Bylo zjištěno, že v Brně
nedošlo k vytvoření čtvrti či několika ulic obývaných či využívaných výhradně jednou ze zvolených
komunit. Dříve významné čtvrti obývané židovskou komunitou východně od centra města (Horní a
Dolní Cejl, Malá a Velká Křenová ulice) ztratily po 2. světové válce svůj charakter.
Komunity se ve veřejném prostoru nejvýrazněji projevují prostřednictvím veřejných zařízení a budov.
Nejvíce patrné jsou pochopitelně křesťanské sakrální stavby, které však mají – alespoň v centrální
části Brna – spíše charakter turistických atraktivit či památek. Naproti tomu židovská sakrální místa
působí méně nápadným dojmem; nejvýraznější je mohutná obřadní síň na židovském hřbitově
v Židenicích, synagoga v ulici Skořepka (součást bývalého předměstí Velká Křenová ulice) téměř
zcela splývá s okolní zástavbou. Výraznými památkami židovské komunity v Brně jsou dále
továrnické vily z 19. a 20. století (např. vily Tugendhat a Löw-Beer v Černých Polích, vila Stiassny ve
Stránici), ty jsou však v současnosti vnímány také spíše z turistického hlediska.
Dalšími místy nejčastěji spojovanými s komunitami jsou restaurace, bary a kluby – ruská restaurace
Samovar na Kolišti, ukrajinská restaurace Tryzub na Koželužské ulici, podniky se zaměřením na
LGBT klientelu, např. bar Gibon a restaurace Áčko na Pekařské ulici, do jisté míry sem lze zařadit
také na židovskou kulturu orientovanou Stern Original Restaurant na Hilleho ulici. Vietnamská
komunita je nejvíce spojována s maloobchodními aktivitami stánkového prodeje a rychlého
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
941
občerstvení a v urbánním prostoru se nejvíce projevuje v oblasti hlavního nádraží a obchodního domu
Tesco v centru Brna; pro komunitu samotnou je velmi významná tržnice na Olomoucké ulici, plnící
roli jakéhosi obchodně-správního centra komunity. Specifickými místy spojenými s jednotlivými
komunitami bývají objekty se správní funkcí – ambasády Ruské federace (ulice Hlinky v Pisárkách),
Ukrajinské republiky (ulice Barvičova ve Stránici), sídlo Židovské obce (třída Ktp. Jaroše na Ponavě),
sídlo strany Moravané (palác Morava na Malinovského náměstí) či sídlo organizace STUD,
podporující LGBT komunitu (Bratislavská ulice v oblasti Cejlu).
O prostorové koncentraci aktivit spojených s konkrétní komunitou ve veřejném prostoru se dá
nejčastěji hovořit v případě LGBT komunity. Největší množství podniků zaměřených na LGBT
komunitu se nachází ve východním Starém Brně na ulicích Husova, Pekařská, Mendelovo náměstí a
Hybešova. Není zcela jisté, proč došlo ke koncentraci těchto podniků právě v této oblasti, stejně jako
zda tato oblast plní pro tuto komunitu také sídelní funkci. Proto lze nyní v případě Brna hovořit pouze
o prostorové koncentraci aktivit LGBT komunity s rysy „gay village“.
Třetí fáze, zaměřená na pozorování, byla založena na předchozí fázi identifikace míst významných pro
komunitu. Většinou byla zvolena nejvíce signifikantní místa pro jednotlivé komunity. Pozorování
v kostele sv. Jakuba v centru Brna poukázalo na převahu kulturně-historického významu místa nad
duchovní úlohou chrámu ve vnímání většiny kolemjdoucích. Kostel je jednou z důležitých
pamětihodností města, a proto zde byla více patrná přítomnost náhodných návštěvníků oproti členům
sevřenější komunity. Podobně pozorování na Malinovského náměstí v okolí sídla strany Moravané
naznačilo, že komunita Moravanů, resp. Moravistů se nevyznačuje zvláštními prostorovými vzorci
chování. Naopak pozorování vietnamské komunity v okolí hlavního nádraží a v tržnici na Olomoucké
poukázalo na některé zvláštnosti, které jsou typické při každodenních činnostech (vstřícnost, principy
vietnamské restaurace či nákupní zvyklosti).
„Domnívám se však, že kluby jako Kometa svým způsobem vytváří určitou atmosféru soudržnosti a
propojenosti části Moravanů, čímž zvýznamňují roli Moravy. Podobnou roli hraje také pivovar
Starobrno, který používá reklamní slogany „Pivo s moravským srdcem“ a „Nejlepší pivo na celé
Moravě“. Kometa má zase své chorály, ve kterých je přímo uvedena Morava. S představou, že je
lidem určitá forma moravismu podsouvána, ukončuji pozorování.“
(zápisek z pozorování komunity Moravanů)
Pozorování v restauračních zařízeních poukázalo na specifické zaměření podniků v případě některých
LGBT klubů a ukrajinské restaurace Tryzub. LGBT podniky se vyznačují určitým oddělením od
okolí, nenápadností a jistou izolovaností (výjimku představuje restaurace Áčko s designem běžného
podniku převážně s denním provozem (včetně poledních menu), na jehož komunitní zaměření
poukazují pouze okrajové znaky. V podniku Tryzub zase bylo zaznamenáno vyšší množství
východoevropsky hovořících osob a orientace podniku na ukrajinskou a ruskou kuchyni. Vyšší
popularitu podniku může srážet i jeho málo atraktivní poloha. Během pozorování v podniku Stern
Original Restaurant naopak nebyl registrován zvýšený výskyt návštěvníků, jež by bylo možno snadno
identifikovat jako příslušníky židovské komunity. Jak se později ukázalo při rozhovoru se členem
židovské komunity, restaurace využívá židovství spíše jako marketingově-estetickou kulisu a samotní
Židé nemají zvláštní důvod ji preferovat. Člen komunity v rozhovoru navíc zmínil, že pokud se
nejedná o vyznavače ortodoxních směrů judaismu, jsou příslušníci komunity identifikovatelní pouze
pomocí interně známých detailů.
„No, jak já to vnímám, nebo my to vnímáme, [Stern Original Restaurant] je takové panoptikální
poněkud. (…) to není židovská restaurace, nevaří košer atd. a navíc tím uspořádáním je to takové
pseudo historické, je to lehce muzeální prostředí něčeho, co neexistuje. Chtěl to pán udělat, udělal to.
Já třeba hrozně oceňuju, že si pán dal práci a zjistil historii té rodiny, těch Sternů, kteří žili v tom
domě. My jsme si třeba mysleli, že tam nebudou chodit lidi, ale chodí tam. (…) [majitel] je nadšenec,
ale ono to s židovstvím moc společného nemá, (…) my hrozně oceňujeme, že (…) se třeba snaží lidem
o židovství něco říct ze svého pohledu, a je to trošku rozdíl mezi folklorem a folklorismem.“
(úryvek z rozhovoru s příslušnicí židovské komunity)
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
942
Analýza mediálního obrazu komunit přinesla neutrální výsledky. O žádné z komunit není referováno
výhradně negativně, vyšší výskyt negativních zpráv lze vypozorovat snad pouze u vietnamské a
ukrajinské a ruské komunity. U těchto komunit byl poněkud vyzdvihován vztah k nelegálním
činnostem či ke kriminálním činům, jež by byly jinak spíše zanedbatelné (ojedinělé pouliční
přepadení, nelegální pobyt na území ČR). Rovněž samotné komunity nepřinášely výrazně negativně
orientované zprávy o mimokomunitním světě.
Semi-strukturované rozhovory se členy komunit, jež byly poslední součástí výzkumu, zpravidla
přinesly další podstatné informace, které nebylo možné zjistit žádným z předcházejících kroků.
Tazatelé byli současně o svých komunitách již částečně poučeni a mohli své dotazy směřovat
k informacím z předešlého výzkumu. Komunikačními partnery byli zpravidla angažovaní členové, tj.
obvykle zástupci organizací sdružujících komunitu, kteří měli o komunitách komplexnější přehled,
než by bylo možné získat od některého z řadových členů.
Závěr
Cílem práce bylo zaměřit se na specifické komunity tvořící nedílnou součást života města a pokusit se
definovat prostorové aspekty jejich chování v prostoru dnešního Brna. Výzkum, probíhající ve druhé
polovině roku 2016, se skládal z pěti na sebe navazujících částí – analýzy statistických dat,
identifikace lokalit významných pro jednotlivé komunity, pozorování v jedné z vybraných lokalit,
analýza mediálního obrazu skupiny a rozhovor se členem komunity. Výsledkem byla identifikace
základních prostorových aspektů chování jednotlivých komunit a jejich projevy v urbánním prostoru.
Společným rysem všech komunit byla určitá nenápadnost, a to jak z hlediska vizuálních projevů na
veřejnosti, tak z hlediska prostorových vzorců. Žádná z komunit se navenek výrazným způsobem
neprojevuje, jejich příslušníci se vzájemně mohou identifikovat spíše na základě znaků a symbolů, jež
mohou být neznalému člověku skryty (např. duhová symbolika podniků s orientací na LGBT osoby).
Z výpovědí komunikačních partnerů vyplynula určitá odtažitost k většinové společnosti a vnitřní
uzavřenost jednotlivých komunit. Přestože koexistence komunit s okolním světem je převážně bez
výrazných sociokulturních střetů, nedochází k významnějšímu vzájemnému prolínání. Společenský
život je v rámci komunit poměrně uzavřený. Žádný z komunikačních partnerů však nezmiňuje
otevřené projevy nenávisti či soustavné diskriminace pro svou příslušnost ke komunitě.
„(…) samozřejmě musíme dodržovat určité bezpečnostní momenty. (…) Nebudu to specifikovat,
protože to ohrožení je vyšší než třeba Československé církve husitské, nakonec, když se podíváte, co se
děje ve světě, tak není důvod, aby se něco takového nemohlo stát i u nás v rámci židovských komunit, a
ty jsou vždycky na prvním místě. Bývají.“
(úryvek z rozhovoru s příslušnicí židovské komunity)
„No, vystihl jste to přesně, ale mě to připadá i logické, že ta první generace se sdružuje zejména do
těch svých komunit, z důvodu jazykové bariéry a my už si normálně hledáme kamarády mezi Čechy.
Ale musím říct, že i v té první generaci znám několik česko-vietnamských párů, teď si hned vybavím
aspoň tři. A vím, že někteří chodí do tanečních, což je dle mého názoru taková tradiční česká
aktivita.“
(úryvek z rozhovoru s příslušnicí vietnamské komunity)
Skupina Moravanů, resp. Moravistů se ukázala jako poměrně specifická svou heterogenitou a velmi
vágně definovanými společnými znaky a zájmy. Samotný komunikační partner, jenž v tomto případě
nebyl angažovaným členem, na to velmi dobře poukázal v rozhovoru. Samotní Moravisté se pak
pravděpodobně odlišují spíše politickými názory, přístupy a vyšším důrazem na patriotismus než
vnější charakteristikou či vnímáním prostoru.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
943
„Jako národnost [ve Sčítání lidu, domů a bytů 2011] jsem uvedl moravskou. (…) Prostě žiju na
Moravě, tak jsem napsal, že moje národnost je moravská. (…) Tak žiju na Moravě, tím pádem jsem
Moravák a nejsem Čech.“
(úryvek z rozhovoru s příslušníkem komunity Moravanů)
Výzkum rovněž poukázal na poměrně výraznou prostorovou i charakterovou odlišnost komunit Rusů
a Ukrajinců, přestože obě komunity byly původně považovány za natolik zaměnitelné, že byly
zkoumány společně. Již průzkum statistických dat ohledně rozložení národnostních menšin ukázal dvě
oblasti, které se nepřekrývají; Ukrajinci jsou statisticky více zastoupeni převážně ve čtvrtích
v jihovýchodním kvadrantu města, Rusové zase ve čtvrtích severně od centra. Z toho je možno
usuzovat na odlišné sociální složení obou komunit. Z pozorování i rozhovoru vyplynulo, že obě
komunity se pravděpodobně ve větší míře nestýkají.
„Zaprvé, je docela těžké říci, co je ruské a co ukrajinské. (…) Já bych neřekla, že máme nějakou
ruskou kuchyni zvláštní, já myslím, že boršč, ale to je ukrajinské. To je právě problém rozlišovat, co je
ruské, ukrajinské. (…) nevím, jaké jsou vztahy mezi Rusy a Ukrajinci. (…) to jsem slyšela, že pokud ve
skupině se objeví Ukrajinci a Rusové, tak je to v pohodě, oni se snaží nedávat se do politiky příliš,
politiku vůbec. Ale potkávají se tady Ukrajinci, kteří to berou příliš. Já se tomu snažím vyhýbat, ale
nemám s Ukrajinci problémy, nevadí mi.“
(úryvek z rozhovoru s příslušnicí ruské komunity)
Na základě výše uvedených skutečností lze konstatovat, že koexistence komunit v prostoru města
Brna probíhá formou sociokulturní interakce označované jako „salátová místa“ (salad bowl).
Komunity tedy koexistují vedle sebe a částečně se ovlivňují, ale ke vzájemnému prolínání příliš
nedochází. Podobné tvrzení je možné vyslovit rovněž ve vztahu k majoritě. V rámci výzkumu nebyly
podchyceny informace poukazující na rozsáhlejší asimilační tendence, avšak ani nebylo zaznamenáno
uchylování se do uzavřených oblastí (ghett).
Literatura
DANĚK, P., (2008). Vývoj moderního geografického myšlení. In Toušek, V., Kunc, J., Vystoupil, J., et al.:[1]
Ekonomická a sociální geografie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, pp. 9-40. ISBN 978-
80-7380-114-4.
DEAUX, K., LAFRANCE, M., (1998). Gender. In Gilbert, D. T., Fiske, S. T., Lindzey, G. (eds.): The[2]
Handbook of Social Psychology, vol. 2. Boston: McGraw-Hill, pp. 357-401. ISBN 0-19-521376-9.
FREIDINGEROVÁ, T., (2014). Vietnamci v Česku a ve světě: migrační a adaptační tendence. Praha:[3]
Sociologické nakladatelství (SLON) v koedici s Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy Praha.
Studie. ISBN 978-80-7419-174-9.
GUIBERNAU, M., (1999). Nations Without States: Political Communities in a Global Age. Cambridge:[4]
Polity Press, 216 pp. ISBN 0-7456-1801-4.
KAGAMI, M., (1997): The Regional Integration of Central Europe and Ethnic Minorities: A Discussion of[5]
the German Minority in Hungary. Geographical Review of Japan series B, vol. 70, no. 2, pp. 144–155.
ISSN 1883-4396.
KLINGOROVÁ, K., HAVLÍČEK, T., (2015): Religion and Gender Inequality: The Status of Women in the[6]
Societies of World Religions. Moravian Geographical Reports, vol. 23, no. 2, pp. 2–11. ISSN 2199-6202.
KONG, L., (2001): Mapping ‘New’ Geographies of Religion: Politics and Poetics in Modernity. Progress[7]
in Human Geography, vol. 25, no. 2, pp. 211–233. ISSN 1477-0288.
MATLOVIČ, R., (2001). Geografia relígií: náčrt problematiky. Vyd. 1. Prešov: Prešovská univerzita, 375[8]
pp. ISBN 80-8068-062-0.
NEDBÁLKOVÁ, K., (2000): Subkultura homosexuálů v Brně. Sociologický časopis, vol. 36, no. 3, pp.[9]
317–332. ISSN 2336-128X.
NOVOTNÝ, G., (2017). Prostorové představy a praktiky mladých věřících v Brně. [Rigorózní práce]. Brno:[10]
Masarykova univerzita, 91 pp.
PAIN, R., (2001). Geographies of Gender and Sexuality. In Pain, R., et al. (eds.): Introducing Social[11]
Geographies. London: Arnold, pp. 120-140. ISBN 0-340-72006-9.
PANELLI, R., (2004). Social Geographies. London: SAGE Publications. ISBN 978-0-7619-6894-8.[12]
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
944
PEACH, C., (2002): Social Geography: New Religions and Ethnoburbs - Contrasts with Cultural[13]
Geography. Progress in Human Geography, vol. 26, no. 2, pp. 252–260. ISSN 1477-0288.
PHILLPIS, R., (2004). Sexuality. In Duncan, J., Johnson, N. C., Schein, R. H. (eds.): A Companion to[14]
Cultural Geography. Oxford: Blackwell, pp. 265-278. ISBN 0-631-23050-5.
PITOŇÁK, M., (2014): Prostorovost města v kontextu (homo/hetero) sexuality: úvod do teoretické diskuse[15]
geografií sexualit. Geografie, vol. 119, no. 2, pp. 179–198. ISSN 1212-0014.
PRATT, G., (2000). Feminist Geographies. In Johnston, R. S., Gregory, D., Pratt, G., Watts, H. (eds.): The[16]
Dictionary of Human Geography. Oxford: Blackwell, pp. 259-262. ISBN 0-631-20561-6.
SOUČKOVÁ, T., (2015): The Ukranian Minority in Brno: A Qualitative Research on Ethnic Identity.[17]
Ethnologia Actualis, vol. 15, no. 2, pp. 66–80. ISSN 1339-7877.
VALENTINE, G., (1993). (Hetero)sexing Space: Lesbian Perceptions and Experiences of Everyday spaces.[18]
Environment and Planning D: Society and Space, vol. 11, no. 4, pp. 395-413. ISSN 1472-3433.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektu Fondu rozvoje Masarykovy univerzity
MUNI/FR/0969/2016 Inovace předmětu Z0138 Socioekonomické změny regionů České republiky.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
945
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-124
SEKULARIZACE NEBO RE-SAKRALIZACE? PROSTORY
VÍRY MLADÝCH VĚŘÍCÍCH V BRNĚ
SECULARISATION OR RE-SACRALISATION? SPACES OF FAITH
AMONG YOUNG BELIEVERS IN BRNO
GUSTAV NOVOTNÝ
PETR DANĚK
Geografický ústav
Přírodovědecká fakulta
Masarykova univerzita
Department of Geography
Faculty of Science
Masaryk University
Kotlářská 2, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: 216332@mail.muni.cz, danek@sci.muni.cz
Anotace
Pokles formální religiozity byl tradičně považován za výsledek dlouhodobého působení
modernizačních procesů a násilné sekularizace v období komunistického režimu. Tuto sekularizační
tezi zpochybnili autoři, dokumentující projevy náboženského oživení, tedy resakralizace. S ní jsou
spojovány koncepty jako pluralizace a privatizace náboženského života, alternativní religiozita či
osobní spiritualita. Cílem této práce je zkoumání procesů transformace religiozity očima mladých
věřících v Brně – se zaměřením na jejich náboženské představy a prostorové praktiky. Teoretický
rámec je ukotven v teorii sekularizace a její kritice. K dosažení vytčených cílů je využito postupů
kvalitativního výzkumu, který je založen na zúčastněném pozorování a semi-strukturovaných
rozhovorech s mladými věřícími obyvateli Brna. Výsledků bylo dosaženo pomocí induktivního
kvalitativního výzkumu podle zakotvené teorie Strausse a Corbinové, který spočívá v podrobné
analýze rozhovorů za pomoci kódování a vede ke zkonstruování teorie zakotvené v datech.
Klíčová slova
sekularizace, religiozita, zakotvená teorie
Annotation
The decrease of formal religiosity has been considered a result of long-term influences of
modernization processes and forced secularization during the period of the Communist rule. This
secularisation thesis has been called in question by authors documenting signs of religious revival, or
re-sacralisation. The concepts such as pluralization and privatization of the religious life, alternative
religiosity or personal spirituality are closely connected with re-sacralisation. The objectives of this
article are to explore the transformation of religiosity from the viewpoint of the young believers in
Brno – with the focus on their religious imagery and spatial practices. The theoretical frame of our
work is grounded in the secularization thesis and its critique. The methods of qualitative research has
been utilized, based on the participant observations and semi-structured interviews with young
believers in Brno. The grounded theory in the vein of Strauss and Corbin has been employed to
analyse the data. It is based in the thorough analysis of the interviews with the use of coding and leads
to construction of the theory grounded in the data.
Key words
secularisation, religiosity, grounded theory
JEL classification: Z12
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
946
1. Úvod: cíl a kontext výzkumu
Po desetiletích sekularizace, provázející modernizační procesy, navíc zesílené diskriminací církví v
období komunistické totality, patří česká společnost k těm nejvíce sekularizovaným v globálním
měřítku. Tak alespoň vyznívá mezinárodní srovnání založené na statistických ukazatelích religiózní
struktury (např. Bizeul, 2013, Dobbelaere, 1993). V postsocialistickém období proces sekularizace,
chápané jako proces nahrazování náboženských představ a institucí představami a institucemi
sekulárními (Barša 2015) a měřené formálními statistickými ukazateli, v české společnosti
pokračoval. Současně s tím však docházelo k obnově zájmu o duchovno a k růstu vlivu stávajících, ale
i nových, v českém prostředí netradičních církví a transcendentálních forem víry (Lužný a Nešpor,
2008). Tyto procesy bývají označovány jako de-tradicionalizace nebo individualizace náboženství
(Hamplová a Nešpor 2009). Součástí těchto procesů je ztráta významu hranice, která dříve oddělovala
„sakrální“ od „profánního“ (Knoblauch, 2008) a tím i relativizace samotného významu „sekularizace“
(viz též Barša, 2015).
Podstatu teorie sekularizace můžeme shrnout do předpokladu, že v souvislosti s modernizačními
procesy (industrializace, urbanizace apod.) se automaticky snižuje význam náboženství (Nešpor,
2010). Jako doklad tohoto procesu bývají nejčastěji uváděny pokles účasti na náboženském životě
(bohoslužby, náboženské svátky, zpovědi atd.), pokles závaznosti náboženských myšlenek a praktik,
snížení podpory náboženským organizacím, pokles jejich členské základny nebo menší ochota
finančně se podílet na fungování církve (Václavík, 2010). K současným obhájcům sekularizační teorie
patří Steve Bruce (2002) nebo Karl Dobbelaere (1993). Proti nim se staví jiní autoři a autorky,
například Grace Davie (2000) či Daniele Hervieu-Léger (2000), které popisují různé formy
náboženského oživení (resakralizace) a formy rozmanité necírkevní spirituality nebo nově popisují
role církví ve společnosti (Tichý a Vávra, 2012).
Cílem tohoto textu je zmapování tohoto procesu transformace religiozity a identifikace jeho
významných prvků, a to s důrazem na porozumění prostorovým představám a každodenním aktivitám
aktérů této transformace. Toto mapování bylo provedeno pomocí výpovědí aktivních účastníků tohoto
procesu, tedy mladých věřících, a to v prostředí jedné lokality (město Brno). Metoda, kterou
využíváme, je založena na kvalitativních datech o náboženských představách a prostorových
praktikách mladých věřících v městě Brně.
Druhým cílem této práce je ověření možnosti zkoumání geografických aspektů současné transformace
religiozity v české společnosti pomocí kvalitativních metod. K dosažení těchto cílů byl proveden
induktivní kvalitativní výzkum, jehož postup je přiblížen ve druhé kapitole tohoto textu. Východiskem
výzkumu byla otázka „Jak náboženství a jeho prostorové projevy ve městě vnímají mladí věřící?“
Tab. 1: Religiózní struktura obyvatel města Brna podle výsledků sčítání lidu, domů a bytů
1991 2001 2011
absolutní počet osob
Počet obyvatel města Brna 388 296 376 172 384 277
Věřící hlásící a nehlásící se k církvi 184 548 134 399 98 312
v tom věřící hlásící se k římskokatolické církvi 167 291 111 673 47 852
Obyvatelé deklarující, že jsou bez vyznání 147 106 209 590 122 460
Obyvatelé, kteří odmítli odpovědět 56 642 32 183 163 505
relativní podíl v %
Podíl věřících, hlásících i nehlásících se k církvi 47,5 35,7 25,6
z toho věřící hlásící se k římskokatolické církvi 90,6 83,1 48,7
Podíl obyvatel deklarujících, že jsou bez vyznání 37,9 55,7 31,9
Podíl obyvatel, kteří odmítli odpovědět 14,6 8,6 42,5
Zdroj: Sčítání lidu, domů a bytů 1991, 2001 a 2011.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
947
Pro přiblížení kontextu postsocialistické transformace religiozity v městě Brně lze nahlédnout do
výsledků sčítání lidu, domů a bytů (viz Tab. 1). Tato data ukazují setrvalý a výrazný pokles počtu
osob, deklarujících se jako „věřící“ (z bezmála poloviny populace na počátku 90. let po pouhou
čtvrtinu populace města počátkem našeho desetiletí) a současně pokračující pokles počtu osob,
hlásících se k tradiční a stále nejvýznamnější římskokatolické církvi. Počet osob bez vyznání v 90.
letech narůstal a v roce 2001 se tato kategorie stala největší skupinou religiózní struktury, avšak po
roce 2001 se podíl osob bez vyznání snížil a nejčetnější kategorií se staly osoby, které na otázku o své
víře odmítly odpověď. Tolik jedna možná verze popisu obsahu statistických dat.
Více kritické čtení týchž dat však může poukázat na to, že sčítání lidu nemusí být objektivní sondou
do struktury populace, ale svého druhu sociologickým průzkumem (prováděným na téměř úplném
vzorku populace), který přináší nejen odpovědi respondentů na otázku v průzkumu, tak jak ji položili
její autoři, ale také názor respondentů na tuto otázku. V případě otázky na náboženskou příslušnost tak
odpovědi respondentů mohou zahrnovat, za prvé, jejich názor na to, do jaké míry se stát (tedy autor
průzkumu) má zajímat o náboženskou víru obyvatel, a za druhé jejich postoj k místu náboženství ve
společnosti celkově. Například je možné, že podíl osob hlásících se k některému vyznání v roce 1991
byl ovlivněný tehdejší atmosférou posttotalitní společenské obnovy, jejíž součástí byl zájem o
náboženství, před rokem 1989 vylučované ze společenského života, což se projevilo v deklaraci
příslušnosti k náboženskému vyznání i u osob, které nebyly stoupenci žádného vyznání – a tento efekt
se ve změněné společenské atmosféře roku 2001 už neopakoval.
To neznamená, že statistická data o náboženském vyznání nemají v geografickém výzkumu žádný
význam. Mohou být např. dobrým zdrojem informací o postojích společnosti k náboženství a jejich
regionální proměnlivosti. Ale pro studium transformace religiozity jsou vzhledem ke své
mnohoznačnosti a faktické nemožnosti oddělit různé významy, které respondenti mohli se svými
odpověďmi spojovat, málo vhodná. Proto se výzkum, o kterém referujeme v tomto příspěvku, opírá
výhradně o kvalitativní metody. Jednak z důvodu přesvědčení o vhodnosti takového postupu pro daný
výzkumný problém, jednak v návaznosti na volání jiných autorů, kteří v zásadě „vyzývají“ k většímu
příklonu ke kvalitativním metodám při zkoumání některých otázek religiozity (Lužný a Nešpor, 2008;
Tichý a Vávra 2012). Například Lužný a Nešpor (2008) uvádějí, že pokud chceme porozumět formám
a funkcím náboženství v současné české společnosti, případně jejich vztahu k evropskému i
světovému kontextu, s běžnými kvantitativními daty naprosto nevystačíme.
Je možné, že Češi jsou daleko méně ne-náboženští, než by se ze statistických dat zdálo, přičemž jejich
duchovní hodnoty ovlivňují jejich sociální jednání, spotřebu i celou řadu dalších oblastí. Tichý a
Vávra (2012: 7) připouštějí, že existuje široká škála kvantitativních indikátorů zjišťujících členství v
náboženských skupinách, náboženské postoje, jednání či zkušenosti, ale bez hlubšího kvalitativního
rozboru můžou být tato data silně zavádějící. Německý sociolog Thomas Luckmann upozornil už v
60. letech na to, že tradiční měření religiozity stále méně odráží náboženskou a spirituální situaci
moderní společnosti, podobně Danièle Hervieu-Léger tvrdí, že je třeba důkladně uvažovat o tom, kdo
je oním věřícím, jenž se k danému náboženství hlásí (Lužný a Nešpor, 2008).
Zároveň jsme si vědomi toho, že i kvalitativní výzkum má svoje úskalí (viz např. Cloke et al., 2004
nebo Strauss a Corbinová, 1999). Proto má následující text i výše zmíněný metodický cíl, totiž ověřit
možnosti geografického výzkumu religiozity v lokálním měřítku s využitím kvalitativních metod.
2. Metodologie
V souladu s postupy induktivního výzkumu (viz např. Strauss a Corbinová, 1999; Disman, 2008) stál
na počátku tohoto výzkumu výzkumný problém, který vedl ke sběru dat prostřednictvím zúčastněného
pozorování a semi-strukturovaných rozhovorů. Vycházeli jsme z přístupu zakotvené teorie podle
Strausse a Corbinové (1999), kteří rozvinuli původní koncept Barneyho Glasera a Anselma Strausse.
Finálním cílem takového zkoumání má být vytváření nových hypotéz, nového porozumění a vytváření
teorie (Disman, 2008).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
948
Hendl (2005) uvádí, že zakotvená teorie je nástrojem hledání specifické teorie, která se týká jistým
způsobem vymezené populace, prostředí a/nebo doby. V případě našeho výzkumu je oním
„způsobem“ vytváření specifické teorie induktivní kvalitativní výzkum, vymezenou populací jsou
mladí věřící ve věku 18 až 30 let, vymezeným prostředím je prostor Brna a vymezenou dobou je
postsocialistická současnost, charakterizovaná zmíněnými proměnami religiozity. Za věřící
považujeme mladé křesťany a stoupence jiných náboženství, včetně vyznavačů tzv. alternativní
religiozity, přičemž hlavní důraz je kladen na jejich náboženské představy a jejich vazbu na
prostorové představy a činnosti v prostoru.
Jak uvádí Disman (2008), provádět induktivní výzkum znamená, že zároveň shromažďujeme data,
kódujeme je, hledáme v nich souvislosti, a současně je analyzujeme (viz Strauss a Corbinová, 1999).
Proto i témata tohoto výzkumu byla v jeho průběhu postupně přeskupována, některá zachována, jiná
včleněna pod jiné výzkumné otázky nebo opuštěna. Cílem bylo identifikovat klíčová témata, která
jsou z pohledu věřících podstatná pro pochopení jejich náboženských představ a prostorových praktik
s ní spojených.
V pozdější fázi výzkumu se ustálila následující tři témata:
1) prostory víry;
2) evangelizace, tj. šíření víry;
3) náboženská tolerance.
Předkládaná studie vychází ze tří fází výzkumu. První, pilotní výzkum byl uskutečněn od února do
června 2014 ve sboru Církve adventistů sedmého dne (CASD) v brněnské čtvrti Lesná. Tento sbor,
který je nejmladším sborem CASD v Brně, vznikl v roce 1991 oddělením od staršího sboru CASD na
ulici Střední (Nešpor a Vojtíšek 2015,). Hlavní náplní pilotního výzkumu bylo zúčastněné pozorování
sobotních shromáždění sboru a jeho škol pro mládež, s cílem porozumět náboženským představám a
prostorovým praktikám příslušníků tohoto sboru.
Výzkum probíhal skrytě, tedy bez odhalení identity výzkumníka. Důvod přítomnosti výzkumníka v
komunitě znal pouze tzv. gatekeeper, jímž byl starší sboru Petr. Gatekeeper je osobou, která je buď na
oficiální pozici, díky níž je možné zkoumání uskutečnit, anebo jde o důležitou osobnost v komunitě
(Cloke et al., 2004). V případě tohoto skrytého zúčastněného pozorování byla věnována značná
pozornost etickým otázkám výzkumu (viz též Clifford et al., 2010), především potřebě, zda
výzkumník utajením svojí identity nemanipuluje se subjekty výzkumu či neubližuje zkoumané
skupině. Avšak v tomto případě - vzhledem k tomu, že bohoslužby i aktivity školy pro mládež jsou
veřejné, jsme nenašli důvod, proč by skrytá forma pozorování měla komunitu negativně ovlivnit.
Ve druhé fázi výzkumu, tj. po ukončení zúčastněného pozorování, byli ve sboru vybráni komunikační
partneři, a to metodou sněhové koule (snowballing, viz Cloke et al., 2004). Výhodou této metody
výběru partnerů výzkumu je možnost nechat si doporučit osoby, které o daném tématu budou mluvit
ochotně a/nebo jsou schopny poskytnout relevantní informace. Semi-strukturované rozhovory s
výzkumnými partnery, kterými byli stoupenci i kazatelé CASD, probíhaly postupně od února do srpna
2014. Na jejich základě byla zformulována a reformulována tři základní výzkumná témata (viz výše).
Ve třetí fázi byli do výzkumu zahrnuti i mladí stoupenci jiných církví a náboženských přesvědčení.
Byli vybíráni komunikační partneři ve věku 18-30 let, tedy v té fázi života, kdy probíhá často
komplikované duchovní hledání. V této fázi výzkumu bylo osloveno celkem 16 komunikačních
partnerů, se kterými bylo provedeno nové kolo semi-strukturovaných rozhovorů (zahrnuti byli
stoupenci římskokatolické církve, adventisté Sedmého dne, dva věřící Církve českobratrské
evangelické, po jednom zástupci pak z evangelikálních církví Slovo života a Křesťanská společenství;
v rámci alternativní religiozity buddhista Diamantové cest, vyznavačka novopohanství apod.). Tyto
rozhovory proběhly od června do září 2016.
Záznamy rozhovorů byly přepsány a následně kódovány. První fáze podrobného otevřeného kódování
přinesla koncepty (pojmy), které byly axiálním kódováním složeny v kategorie (viz Strauss a
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
949
Corbinová, 1999; Hendl, 2005). Po opakovaném kódování, třídění, analýze a interpretaci dat se
ustálila tři hlavní výzkumná témata: 1) prostory víry (zde se jako důležitá ukázala především otázka
viditelnosti náboženství, resp. církve v městském prostoru); 2) evangelizace, tj. šíření náboženské
víry; a 3) vztahy mezi komunitami věřících a vnější společností (vč. otázek tolerance, segregace,
vnímaného místa náboženských komunit v současné české společnosti). V průběhu analýzy dat, jejich
kódování a vytváření tematických oblastí vznikly hypotézy, kterou jsou diskutovány v následující
části textu.
3. Diskuse výsledků
Kostely jsou vnímány spíše jako architektonické a historické památky než místa setkávání s Bohem.
To platí nejen pro věřící, které lze zařadit k různým proudům alternativní religiozity, ale i pro katolíky
s výjimkou Lukáše (28), který jako nejdůležitější duchovní místa vidí právě kostely; avšak i pro něj
nejde o místa, na která by mělo být omezeno sloužení bohoslužeb. Komunikační partneři a partnerky z
řad protestantských církví kritizovali přílišnou zdobnost katolických kostelů. Někteří mladí adventisté
uvedli, že podle nich starší generace adventistů vnímá v prostorech kostelů negativně přílišnou
ornamentální výzdobu. Mladí věřící z protestantských církví pochybují, že by v kostele bylo možné se
setkat s Bohem více než kdekoli jinde. O vyznění bohoslužeb či shromáždění podle nich nerozhoduje
prostor, ve kterém se konají, ale osobnost kněze či kazatele. Nejen mladí protestanté, ale i katolíci
vítají provádění obřadů mimo prostory kostela - Jáchym (25) obdivuje kazatele ze čtvrti Husovice,
který podle něj slouží bohoslužby „i po hospodách“.
Shromáždění protestantských církví probíhají v kostelech, jiných architektonicky cenných či
historicky významných budovách (např. tzv. Blahoslavův dům v Lidické ulici, Chrám Spasitele na
Karáskově náměstí) i v účelových objektech občanské vybavenosti (pronajaté místnosti v komunitním
centru ve čtvrti Lesná či objekt zrušeného kina ve čtvrti Jundrov). Pro stoupence těchto církví to však
není významné, protože pro ně je sbor spíše „technickým místem“, kde probíhají aktivity spojené s
jejich vírou, a jeho architektonická forma není podstatná.
Také instituci církve považují všichni komunikační partneři za málo důležitou. Podstatná je pro ně
víra. Pokud jsou členy nějaké církve, je to z důvodu určitých symbolických institucí, které jsou vně
církve nedosažitelné (např. křest). Mladí katolíci uvedli, že kostely navštěvují jen málo – to však
nepovažují za příznak slabosti víry. Některým účastníkům výzkumu v kostelech či sborech vadí
„fanatici“ a příliš konzervativní věřící, kteří „bezmyšlenkovitě“ odříkávají modlitby nebo prožívají
bohoslužby příliš emocionálně. Také příliš autoritativní chování kněze může odradit od návštěv
kostela; Klára (24) z tohoto důvodu přestala chodit do kostela a nakonec katolickou církev opustila.
V hodnocení procesu sekularizace se liší názory mladých křesťanů a stoupenců nekřesťanských
směrů. Podle prvních probíhá sekularizace jen „z hlediska statistiky“, zatímco ve svém okolí pociťují
spíše náboženské oživení, a to podle slov některých i výrazné. Zvláště mladí adventisté vnímají mezi
svými vrstevníky náboženské oživení, stejný názor má i katolička Veronika (21) a stoupenec Slova
života Ondra (30). Naproti tomu ti účastníci výzkumu, kteří se nehlásí k žádnému proudu křesťanství,
jsou přesvědčeni, že k sekularizaci rozhodně dochází, a to nejen z hlediska statistického. Buddhista
Honza (24) a vyznavačka novopohanství Eva (22) vnímají výrazný podíl ateistů ve svém okolí.
Stejná diferenciace odpovědí se projevuje v názorech na ateizmus. Ten podle mladých křesťanů v
zásadě neexistuje. Ateizmus je pro ně spíše formou protestu (pokud vůbec jsou ochotni existenci
ateismu připustit). Podle některých z nich nemůže takovou „nevíru v cokoli“ běžný člověk psychicky
ustát. Naproti tomu stoupenci nekřesťanských směrů deklarovali, že znají jen málo věřících osob, a
navíc víra některých z nich je jen povrchní. Věřící, kteří nejsou křesťané, považují ateismus za běžný
jev. Podle nich duchovní život jejich vrstevníků nevyplňuje náboženství, ale zcela jiné zájmy, jako
např. hudba nebo sport.
Stoupenci alternativní religiozity, na rozdíl od katolíků, projevují větší zájem o místa spojená s
původem nebo historií jejich víry. Zatímco všichni mladí věřící, kteří se zúčastnili výzkumu, se
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
950
vzdělávají v otázkách své víry (čtou, chodí na přednášky), u stoupenců alternativní religiozity je to
spojeno i se zájmem o kulturu zemí, odkud jejich víra pochází (u katolíků jsme tento geograficky
specifický zájem nezaznamenali).
Mladí věřící bez rozdílu příslušnosti k církvi se shodli na tom, že lpění na „sbírání oveček“ není
ideálním přístupem ke zvýšení počtu stoupenců církve. Evangelizace by neměla být přehnaná a
nucená. Církve by se měly snažit získávat stoupence spíše skrze aktivity kulturní než náboženské.
Přesto je rozdíl ve výpovědích mladých katolíků a protestantů. Zatímco katolíci viditelnou
evangelizaci ve veřejném prostoru města odmítají, mladí protestanté ji tiše schvalují. Jedna
z komunikačních partnerek z Církve adventistů sedmého dne by se nebránila kvůli rozhovoru o Bohu
a víře jít „třeba do hospody nebo na diskotéku“. Mladí adventisté schvalují pouliční evangelizaci, ale
sami se jí nevěnují.
Mladí katolíci a protestanté mají odlišný pohled na aktivity pouličních „kazatelů“ v městském
prostoru. Zatímco protestanté je tolerují, mladí katolíci je hodnotí značně negativně (vyjma Lukáše,
28). Naopak v hodnocení letáků a plakátů, propagujících církevní akce, se mladí katolíci i stoupenci
jiných směrů shodují – hodnotí je neutrálně.
Hodnocení místa věřících v české společnosti je podle jejich výpovědí ambivalentní a proměňuje se.
Někteří křesťané mají pocit, že jsou vnímáni jako „divní“, a proto o své víře na veřejnosti nemluví, i
přesto, že jsou o ní pevně přesvědčeni a považují ji za důležitou součást svého života. Současně však
byl zaznamenán názor, že se pozice křesťanů v české společnosti v nedávné době zlepšila, a to v
souvislosti s negativním vnímáním muslimů, resp. s percepcí potenciálního konfliktu mezi západní a
islámskou kulturou a propojením západní kultury s křesťanstvím.
Mladí křesťané jsou přesvědčeni o existenci a funkčnosti magických a okultních praktik a zároveň
tyto aktivity naprosto odmítají a považují je za nebezpečné. V tomto případě bylo výzkumné téma
poměrně brzy saturováno. Bez ohledu na církevní příslušnost se křesťané shodli na rozhodném
nesouhlasu vůči okultním praktikám (bílá a černá magie, vyvolávání duchů apod.), mezi něž jsou
věřícími občas počítány i jevy jako astrologie, věštění z karet či využívání amuletů nebo lapačů snů.
Většina mladých křesťanů by „nepodceňovala“ ani schopnosti televizních kartářek, pro část věřících –
a to včetně vyznavačů alternativní religiozity - jde o „naprostý podvod“.
Závěr
Religiozita je komplexně podmíněný systém individuálních a subjektivních světových názorů a její
zkoumání s pomocí statistických indikátorů může přinést jen omezené a kontextem sběru dat silně
ovlivněné poznání. Proto byl tento výzkum zaměřen na zkoumání religiozity pomocí skrytého
zúčastněného pozorování a semi-strukturovaných rozhovorů, tedy metodami, které dávají větší prostor
pro pochopení subjektivních prostorů víry a chování s nimi spojeného.
Prostory víry nejsou v pohledu mladých věřících silně spojeny ani se symbolicky významnými
budovami, jako jsou např. kostely, ani s institucí církve, ale jsou spíše individuálními prostory
subjektivních prožitků. Vnímání procesů sekularizace/resakralizace je silně ovlivněno společenským
kontextem, ve kterém se účastníci výzkumu pohybují: stoupenci tradičních církví se pohybují ve
svých subjektivně vnímaných prostorech víry a jejich rozsah ve své imaginaci rozšiřují na celou
společnost. Naopak stoupenci nekřesťanských duchovních směrů vnímají brněnskou společnost jako
silně ateistickou. Podle prvních je tedy Brno v podstatě náboženským prostorem, i když mnozí jeho
obyvatelé si to možná neuvědomují; podle druhých je v podstatě sekulárním prostorem, ve kterém ti,
jimž duchovní rozměr chybí, hledají a vytvářejí ostrovy víry.
S tím souvisí i rozdílné postoje k viditelnosti evangelizace v městském prostoru, i když zde je linkou
oddělující postoje komunikačních partnerů spíše katolicismus versus protestantismus (než tradiční
náboženství versus alternativní směry jako v předchozím případě). Mladí katolíci činnost pouličních
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
951
kazatelů a jiné viditelné aktivity propagující náboženství ve veřejném prostoru odmítají, zatímco
mladí stoupenci protestantských církví ji podporují nebo tolerují.
Hodnocení pozice náboženství a věřících ve společnosti města Brna je ambivalentní, přičemž
výzkumní partneři si často uvědomují jeho vývoj, resp. proměnu. Některé výpovědi poukazují na to,
že paradoxním zdrojem více pozitivního přijetí náboženství může být xenofobie spojená s obavou z
příchodu věřících, hlásících se k netradičním náboženským systémům, především islámu.
Brno je „živá náboženská krajina“, jak uvedl adventista David. Předložená zpráva o probíhajícím
výzkumu je snahou o porozumění této krajině. Výzkum ukázal, že toto porozumění není možné bez
subjektivních výpovědí těch, kteří tuto krajinu vytvářejí, tedy věřících. Další výzkum by měl probíhat
především ve dvou směrech. Prvním je zpřesnění výzkumných metod a jejich těsnější propojení
s novými teoretickými přístupy k současné religiozitě. Druhým je snaha o překlenutí propasti,
existující v geografickém výzkumu religiozity, mezi výzkumy založenými na kvantitativních datech a
těmi, které primárně vycházejí z kvalitativních postupů. Možnou cestou mohou být otázky směřující
k vypovídací schopnosti statistických dat a kladené starším představitelům církví nebo jejich
manažerům.
Literatura
BARŠA, P., (2015). Konec západní výjimečnosti: “střet civilizací” a otázka sekularizace. In Horký, T.,[1]
Profant, O. (eds.). Mimo Sever a Jih. Rozumět globálním nerovnostem a rozmanitosti. Praha: Ústav
mezinárodních vztahů, pp. 156 – 169. ISBN 978-80-87558-18-8.
BIZEUL, Y., (2013). Secularism in Europe. Brusel: European Liberal Forum.[2]
BRUCE, S., (2002). God is dead: secularization in the West. Malden, MA: Blackwell Publishing. ISBN 0-[3]
631-23275-3.
CLOKE, P. et al., (2004). Practising Human Geography. London: SAGE. ISBN 0-7619-7325-7.[4]
CLIFFORD, N. et al., (2010). Key Methods in Geography. London: SAGE Publications. ISBN 978-1-4129-[5]
3508-1.
DAVIE, G., (2000). Religion in modern Europe: a memory mutates. Oxford: University Press. ISBN 0-19-[6]
828065-3.
DISMAN, M., (2008). Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum. ISBN 80-246-0139-7.[7]
DOBBELAERE, K., (1993): Church involvement and secularization: Making sense of the European case.[8]
In Barker, E., Beckford, J., Dobbelaere, K., (eds.). Secularization, rationalism and sectarianism. Oxford:
Clarendon Press. ISBN 0-19-827721-0.
HAMPLOVÁ, D., NEŠPOR, Z., (2009). Invisible religion in a “Non-believing” country. Social Compass,[9]
vol. 56, no. 4, pp. 581 – 597. ISSN 0037-7686.
HENDL, J., (2005). Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace. Praha: Portál. ISBN 80-7367-040-2.[10]
HERVIEU-LÉGER, D., (2000). Religion as a chain of memory. New Brunswick, N.J.: Rutgers University.[11]
ISBN 0-8135-2828-3.
KNOBLAUCH, H., (2008). Spirituality and popular religion in Europe. Social Compass, vol. 55, no. 2, pp.[12]
140 – 153. ISSN 0037-7686.
LUŽNÝ, D., NEŠPOR Z., (2008). Náboženství v menšině. Praha: Malvern. ISBN 978-80-86702-53-7.[13]
NEŠPOR, Z., (2010). Příliš slábi ve víře. Česká ne/religiozita v evropském kontextu. Praha: Kalich. ISBN[14]
978-80-7017-147-9.
NEŠPOR, Z., VOJTÍŠEK, Z., (2015). Encyklopedie menších křesťanských církví v České republice. Praha:[15]
Karolinum. ISBN 978-80-246-3315-2.
STRAUSS, A., CORBINOVÁ, J., (1999). Základy kvalitativního výzkumu. Brno: Sdružení Podané ruce.[16]
ISBN 80-85834-60-X.
TICHÝ, R., VÁVRA, D., (2012). Náboženství z jiného úhlu. Brno: CDK. ISBN 978-80-7325-275-5.[17]
VÁCLAVÍK, D., (2010). Náboženství a moderní česká společnost. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-2468-[18]
3.
Příspěvek vznikl za podpory výzkumného projektu podpořeného Grantovou agenturou Masarykovy
univerzity v rámci projektu MUNI/A/1419/2016 „Integrovaný výzkum environmentálních změn v
krajinné sféře Země II“.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
952
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-125
FOREIGN IMMIGRATION: PERMEATION OF MIGRATION
THEORIES INTO REGIONAL DOMAIN
ZAHRANIČNÍ IMIGRACE: PRONIKÁNÍ MIGRAČNÍCH TEORIÍ DO
REGIONÁLNÍ SFÉRY
JAROSLAV MACHÁČEK
Katedra regionálních studií
Národohospodářská fakulta
Vysoká škola ekonomická v Praze
Department of Regional Studies
Faculty of Economics
University of Economics in Prague
Nám. W. Churchilla, 130 00 Praha, Czech Republic
E-mail: machacek@kav.cas.cz
Annotation
Increasing intensity of international migration induces the need for its appropriate theoretical
interpretation, also with regard to development of various types of territorial systems. The aim of the
paper is to specify question and issues, the understanding of which should support the evaluation of
foreign migration´s impacts on economy, in both national and regional dimensions. The paper
presented draws attention to some of regionally significant elements of migration economic theory
based particularly on the neoclassical concept. Sequentially, it evaluates the possibility of regional
analysis and comparison related to migration, the application of which can contribute also to the
advancement of migration theories. The examples of data, related to the Czech regional pattern,
which describe territorial distribution and dynamics of foreign migration in selected Czech regions
have been presented.
Key words
demography, migration, labour market, diaspora
Anotace
Stupňující se intenzita mezinárodní migrace vyvolává potřebu její přiměřené teoretické interpretace i
z hlediska vývoje různých typů územních celků. Cílem článku je vymezit otázky a problémy, jejichž
pochopení by mělo přispět k hodnocení dopadů zahraniční imigrace na ekonomiku, v národním i
regionálním rozměru. V příspěvku se upozorňuje na některé regionálně významné prvky migrační
ekonomické teorie, opírající se zejména o neoklasické pojetí. Následně se hodnotí zdrojové možnosti
regionální analýzy a komparace, pokud jde o migraci, jejichž využití může přispět i k rozvíjení
migračních teorií. Uvádějí se příklady údajů, vztahujících se k českému regionálnímu uspořádání,
které vypovídají o územní distribuci a dynamice zahraniční imigrace ve vybraných českých regionech.
Klíčová slova
demografie, migrace, trh práce, diaspora
JEL classification: J10, J40, J61
1. Introduction
Human mobility being continuously enhanced and improved systematically, international migration
has reacted to this progress accordingly. We can claim that its size, composition, frequency and
dynamics bring considerable impacts not only on the economic development and structure of countries
and regions but also on the social, cultural, demographic and often environmental attributes of both
destination and origin territories.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
953
International migration is marked by a multitude of elements and aspects worth of examination. Socioeconomic
changes on the part of the destination (receiving) country or a country with large migration
turnover constitute such points of view. Dimensions of the observed changes can be indicated through
respective characteristics, be it migration balance, turnover or other indicators, some of them having
specific nature, related to age composition, educational levels achieved and the like.
Similarly to the category of internal migration, international migration (thenceforth IM) can be
subjected to many classification types and procedures: Typology conceived in terms of distance (a
short, medium and long one at the end of the scale), with regard to the number of migrants within a
migration unit (individual, household, group and the like), typology making distinction to voluntary or
non-voluntary nature of the migration act as well as that respecting many other criteria of
differentiation (e.g. King,2010)
What really matters for migration in general is the prevailing “basic” motivation of migrants. Striving
for an as simple as possible typology in this regard, we can apply the general categorization of
migration incentives and sort out migration events by five large but internally considerably varied
categories, differentiated by prevailing motivation (Macháček, 2013):
Economic (availability of job opportunities, level of personal income, compatibility with one´s
professional orientation, significance of a particular kind of cost of living etc.); Residential
(accessibility to dwellings generally or at a specific price, quality of housing – including inner and
immediate outer housing environment, nature of neighbourhoods, etc.); Personal (mostly following a
family member, marriage, divorce, unification of family, etc.); Amenity – based (environment, social
factors, cultural reasons, availability of utilities, etc.); Safeness – based (war, political conflicts,
persecution, etc.); Residual (climate, inheritance, ethnicity, specific education etc.)
Assessing the phenomenon of IM on this background, we can admit that all mentioned categories
might be involved - with differing size, intensity and importance. Admittedly, the occurrence of two
or more motivation factors is possible in particular migration act or process. Nonetheless, the
economic reasons, often accompanied by personal ones, are found most frequent.
Considering present-day mass immigration into the EU countries, its incentives and impacts can
hardly be interpreted on the ground of traditional migration theories in full extent. Economic context
of this process might be related to some part of neoclassical concept of revenue motivated migration
behaviour. Simply articulated, territorial differences in the level of incomes, in affordable
consumption, in relation of earnings and cost of everyday life induce such behaviour. The fact is that
also other models of migration propensity (e.g. theory of migration systems, segmented labour market
theory and other) involve arguments and ways of evaluation as for the substance of these processes.
On the other hand, more profound adaptation of theoretical concepts with regard to the changing
reality of international migration is being felt highly important.
The purpose of paper presented is to formulate and expose points and issues, particularly in migration
context of labour force and market, theoretical treatment of which appears to be – on the background
of current mass immigration into Europe – quite desirable. The question of data availability enabling
appropriate application of theoretical knowledge for regional analysis has been also raised. In terms of
methodology, the paper has been conceived on the ground of explanation and heuristic approaches.
2. Migration in specific economic perspectives
Migration can be observed from the part of individual migrant (migration unit or group) with regard to
possible advantages, benefits, favours or privileges on the one hand and disadvantages, risks or
handicaps on the other that are brought up through migration act. The alternative viewpoint involves
the above consequences related to the regions and countries impacted by particular migration process,
be it countries of origin or destination. Out of the motivations reminded of above, economic factors
are considered to be in the foreground of attention, particularly in terms of migrants´ access and
position in the labour market.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
954
When assessing social conditions of immigrants in DCs, the complex economic context should not be
omitted, because approach to social issues involves various migrants´ relations to the economic
system in destination country. Spatial economics provides theoretical background for evaluation of the
position of migration in local or regional economic development.
Several “schools” or concepts may be identified in this regard, among them particularly neo-classical
and keynesian interpretations of differences in regional growth that partially might be linked with
migration. Further, cumulative causation theory, spatial components of institutional economy as well
as New theory of growth should be examined in this sense. Considering the elements in common as
for international and internal migrations, we incline to illuminate migrants´ relation to socio-economic
conditions in destination countries on the ground of general neo-classical concept of migration,
primarily based on the movement and supply of labour force and behaviour in labour market (Bartoš,
Macháček et al., 2011).
Migrant´s access to and position in labour market, either acquired immediately or after an adequate
preparation period, often means a decisive condition for his or her sustainable existence in destination
country. The natural and very strong advantage is a good knowledge of the new country´s language.
The acceleration of immigration and its large volumes were typical for United Kingdom and France,
the two countries having been connected with their former large colonial systems where language of
then dominating great power is still generally in use. (Szirmai, 2015).
Similarly to the absorption capacity of a region or country in terms of capital supply, we can speak of
absorption indicator, having multitude of specific versions, when foreign labour force is concerned.
Arguably, we can imagine that there is at any moment a potential for foreign labour force to be
employed by some of economic subjects in the framework of national or regional economy, under the
condition of acceptable level of effectiveness on the part of these subjects. It is not necessary to speak
of explicit demand for labour at this point, instead, we can use the term “possibility of application”,
not immediately linked with demand. The relation between the supply of labour force based on
immigration and the mentioned potential is very rarely balanced (Poot et al., 2009). Naturally,
professionally advanced and qualified labour force might have, in most cases, advantage, even though
this is not a rule, considering also situations when a certain quantity of unqualified and little paid work
is in demand (King, 2010) .
“Informal” engagement of labour force that might be sought by some, sometimes substantial, part of
immigration flow and stock, stands for something that destination country is usually not interested in.
In better cases it implies work based on “labour black market”, in worse cases illegal activities or even
criminal behaviour. Reverence of the laws, legislation and regulations are therefore basic prerequisite
for the process of adaptation. The notions of democracy and freedom may not be in some countries of
immigration origin understood in the same way as they are in EU countries. Different cultural patterns
may inspire some groups of immigrants to keep or even strengthen previous linkages to their countries
of origin and reduce the interactions with surroundings in destination country to necessary minimum.
Such an attitude does not comply at all with the need of involvement into the labour market and with
building position of personal economic satisfaction and independence on the system of state welfare.
States of EU are mostly – with exception of Ireland, Malta, Estonia, Lithuania and Latvia – those with
positive migration balance. However, even negative balance does not eliminate in the above
mentioned states absorption capacity for immigration and for immigrants´ entering labour market.
Individual countries may differ significantly in terms of the absorption capacity – which, beside other,
represents very attractive research theme. The same is true for the ability of typical immigrants,
coming from particular countries or macro-regions, to undergo the “processes of integration”.
When observing the composition of immigrants coming from outside of EU, based on the level of
Human Development Index (HDI), we find out that great majority (nearly 30% of all immigrants to
EU, 2014) is moving in from the countries with medium level of this indicator. Only about 5% are
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
955
emigrants from the countries with low values of HDI (International Migration Outlook, 2015). This
finding testifies in favour of the assumption that education, professional experience and
communication capability matters much with regard to the sustainable existence in destination states
and that these qualities have encouraging impact on potential migrants. Decision leading to
international migration in the countries of origin is often accompanied and conditioned by the personal
assessment of various risk factors and circumstances.
Now, let us get back to the neo-classical theory that can be used as a background for interpretation of
migration behaviour and let us try to answer the question whether this theory sufficiently fits into the
domain of international migration .Considering what has been presented above, we claim that the
basic model of neoclassical macro-economic theory related to migration and conceived for regional
migration movements does not cover the issues of IM sufficiently and does not explain satisfactorily
its roots, incentives and impacts.
This model applies the principle of correlation between deficiency of labour force that might be
supplied by migrants on the one side and movement of price of the labour (wages) on the other side. It
introduces a feedback response in the way of rising wages in the regions (countries) of emigration
origin (Nijkamp, Poot, 2012). Admittedly, the supply of labour can be followed and supported by the
corresponding extension of capital in developed (immigration) countries, but the hypothesis that the
outflow of labour force in less developed (emigration) countries could be ceased by the rise of the
level of wages there, due to emigration, seems to be illusive. Also, limited demand on the part of
developed countries will not induce any kind of balance in specific labour supply and demand
relations.
Neoclassical interpretation, however, beside macro-economic approach, may also include the
“version” based on micro- economic relations. This concept is oriented, unlike the previous one, on
individuals, who evaluate their opportunities to migrate on the ground of comparing income and gains,
accruing from migration, with the cost - perceived in the broad sense - which migration implies. Both
present and future gains and costs are involved into consideration and calculation (Harris, Todaro,
1970). Substantial weigh is thus attributed to expectations and the mentioned comparison is not
reduced only to the price of labour force and level of salary. It is typical, for a potential immigrant to a
developed country, to underestimate real cost and to overvalue the gains as well as to magnify the
expectations. The imbalance between current and potential supply and real demand for migrants´
labour force in EU countries can be explained by this simple argument.
Admittedly, most of the elements constituting theories assessed above are applicable also with regard
to regional concepts of migration issues. Moreover, spatial distribution of migration flows and stocks
themselves, whether within national or regional territorial systems, means very substantial aspect of
economically regarded immigration processes that implies quite a number of significant economic and
non-economic regional and local impacts. Importantly enough, with downsizing of regions, the
sensitivity of these issues is often likely to rise.
The studies associated with migration impacts in labour area often focus on migrants´ labour mobility
and their position in EU labour markets, explain the impact of real wages and real labour productivity
on migration, account for activity rate in relation to migration as well as significance of human capital
index in terms of propensity to migrate or elasticity of migrants´ reaction to business cycle
fluctuations. (Landesmann, Leitner, 2015)
In the socio-economic context of migration, as indicated above, crucial importance is attached to the
questions concerning employment. Some of them are open questions having nature of permanently
solved issues. Generalized judgments and conclusions are very uncertain and continuous response to
the ever changing conditions and development on national and regional levels are typical for them.
They are related to both destination and source countries. What follows is a brief selection of these
questions:
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
956
Destination countries:
Does the current absolute and specific immigration flow raise total unemployment or
unemployment of domestic population?
If so, is it because immigration replaces domestic labour force due to accepting lower wages
and worse working conditions? Is immigration likely to contribute to the downturn of wages
in some sectors and industries?
If so, is it because substantial part of the existing immigration stock is unemployed?
Does immigration flow bring increase of employment?
If so, is it because it stimulates expansion of economic activities and investments through
rising stock of labour force?
If so, is it because immigration as new labour force mobilizes conserved capital and deferred
investment?
Countries of origin:
Does emigration lower absolute and specific unemployment in countries of origin?
If so, is it because it drains the unemployed population?
If so, is it because it unbounds previously occupied jobs for the unemployed?
Does emigration bring about rise of absolute or specific unemployment?
If so, is it because it entails weakening or collapse of some firms or industries?
Does emigration significantly contribute to the growth of salaries in some sectors and industries,
due to the migration outflow of labour force?
As emphasized, these and similar questions would call for continuous supply of information,
subsequently its elaboration and application of analytic results in the form of measures and policies.
Obvious difficulty as regards amalgamation of theoretical and empirical findings in regional
migration analysis consists, in many cases, particularly when regional comparison of selected findings
and parameters is desired, in irregular and incomplete supply of comprehensive data for such a
purpose. Looking at the two most relevant sources for this area in international scope, which are
Eurostat and OECD Statistics, we find out that both databases are confined in their international
documentation to the “from a region to a region” movement, without distinction of domestic and
foreign population.1
Moreover, the population surveys sometimes even do not comprise migration
indicators or refer to the countries as a whole only. It applies both to Eurostat - covering regions
NUTS 2 and NUTS 3 in e.g. Eurostat Regional Yearbook, Eurostat Statistical Atlas, Demography
Report or internet section Statistics Explained where only “crude rate of net migration” is presented on
regional level. Similarly, differentiation of citizenship and place of birth of migrants is not available in
standard and accessible OECD sources (Regional Statistics and Indicators, International Migration
Database, OECD Statistics etc).
The above complaint does not imply that national sources and studies do not accumulate migration
data suitable for regional analysis and comparison – based on the concept of their own. In Czechia for
instance, the detailed specific overviews of foreign population living there, sorted out by the country
of citizenship, have been produced by The Czech Statistical Office (Cizinci, 2016) and issued in
2016, with data related to the year 2015 and earlier. This publication covers the period 2010 – 2015
and presents data for reference year 1996 – all for the regions NUTS 2 and NUTS 3 as well as for the
districts (LAU 1).
1
Categories of immigrant stock include country of birth - „Foreign-born“ population – without regard to
current citizenship (persons living in the country butborn in another country) and country of citizenship –
Foreign citizens - representing foreign population of a country (persons having destination country as country
of usual residence and being citizens of another country, without regard to the country of birth)
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
957
Total number of foreigners in the observed spatial units represents the basic information which makes
it possible to identify changes in the respective period through basic and chain indices. Noticeable
uneven distribution is a result of comparison on all three mentioned levels. The basic index (2015,
1996 =100,0) for the whole Czechia attained 233 %, for Prague 280 %, for both Central Bohemian
and South Moravian regions (NUTS 3) 272 %2
, whereas in Moravian – Silesian region 107% only.
Much more differences have been found on the level of districts, when the same indicator for selected
units reached the following levels (in per cent) : Beroun 440; Chrudim 387; Brno – venkov 382; Plzeň
– město 376; Domažlice 369; Praha – západ 364; Kolín 336; Praha – východ 319. The districts with
net foreign migration loss were: Karviná 77 and Frýdek – Místek 97 %. Observing the time changes
represented by chain index (2015/14), the districts Česká Lípa (112 %) and Jihlava (111%) are
ranking at the highest level. The mentioned source also brings data related to the spatial distribution of
migrants from selected countries of origin (Ukraine, Slovakia, Vietnam, Russia, Germany) which
enables assessment of movements of shares in particular regions.3
Migration patterns in individual cities have to be traced in various types of sources. For instance,
taking a look at some statistical sources related to the City of Berlin, such as “Einwohner am Ort der
Haptwohnung am 31. Dezember 2015”4
or “Statistics Berlin Brandenburg”5
, we obtain information
that about 621 000 registered residents of foreign nationality and also about 460 000 of German
citizens with migration sources (immigration after 1955) formed almost one third of total population.
Foreign roots have at present nearly half of total population under the age of 18 years. More than 20
national (non-German) communities (diasporas) with population exceeding 10 thousand are located
there, Turks with more than 100 000 in the first place. Migration surplus in Berlin was approximately
40 000 people in 2014.
Conclusion
For many individual municipalities and regions, migration figures and information can be found and
ground for an application and verification of theoretical arguments created. By virtue of this data,
some of key questions mentioned above could be answered – on the level of particular territorial unit
Also theory might be applied to explain development in the area of immigration. Intention to enrich
and confirm theoretical postulates and conclusions by way of extensive comparisons represents,
however, due to the nature of the current statistical systems, major challenge.
Literature
BARTOŠ, M., MACHÁČEK, J., et al., (2011). Amenitní migrace do venkovských oblastí České republiky.[1]
Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce. ISBN 978-80-87154-49-6.
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, (2016). Cizinci České republice. Praha: Český statistický úřad. ISBN 978-[2]
80250-2725-7.
EUROSTAT, (2016). Migration and Migrant Population Statistics. Luxembourg: Eurostat, [cit: 2016-09-[3]
14]. Available from: http://ec.europa.eu/Eurostat/migration-and-citizenship-data.
HARRIS, J. R., TODARO, M. P., (1970). Migration, Unemployment and Development: A two-sector[4]
analysis. American Economic Review, vol. 60, no. 1, pp. 126–142.
KING, R. et al., (2010). The Atlas of Human Migration. London: Earthscan,[5]
LANDESMANN, M., LEITNER, S. M., (2015). Labour mobility of Migrants and Natives in the European[6]
Union: An Empirical Test of the „Greasing of the Wheels“ Effect of Migrants. Working papers 119. Wien:
Wiener Institut für Internationale Wirtschaftsvergleiche,
MACHÁČEK, J., (2013). Intensity of International Migration and Its Socio-economic Context in EU[7]
States; In Challenges of International Migration , pp. 13 – 19. Praha: Oeconomica. ISBN 978-80-245-
1961-6.
2
Share of Prague – in total number of foreiners living in Czechia (on the ground of citizenship) - was 37%,
share of Central Bohemian region 13% and that of South Moravian region 9% (2015).
3
The changes between the two observed years (2015/14) have not been significant, except for the rise in number
of migrants from Slovakia (6% in the whole Czechia, 5% in Prague)
4
Ampt für Statistik Berlin-Brandenburg, Retrieved 13 June 2016
5
Statistics Berlin Brandenburg (2016)
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
958
NIJKAMP, P., POOT, J., (2012). Migration impact assessment: A state of art. In Migration Impact[8]
Assessment. Cheltenham: Edward Elgar. ISBN 978-0-85793-457-4.
OECD Website: http://www.pisa.oecd.org.[9]
POOT, J., WALDORF, B., Van WISSEN, L., (2009). Migration and Human Capital. Cheltenham: Edward[10]
Elgar Publishing. ISBN 978-1-84720-084-6.
STATISTICS BERLIN BRANDENBURG, (2016). www.statistik-berlin-brandenburg.de. Retrieved 10[11]
October 2016.
SZIRMAI, A., (2015). Socio-economic development. Cambridge: Cambridge University Press. ISBN 978-[12]
1-107-04595-8.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
959
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-126
LOCAL PUBLIC ADMINISTRATION AUTHORITIES AND
MIGRANT INTEGRATION POLICY: EVIDENCE FROM
KOŠICE REGION
MIESTNE ORGÁNY VEREJNEJ SPRÁVY A INTEGRAČNÁ POLITIKA
MIGRANTOV: SKÚSENOSTI Z KOŠICKÉHO KRAJA
TOMÁŠ MALATINEC
NATAŠA URBANČÍKOVÁ
Katedra regionálnych vied a manažmentu
Ekonomická fakulta
Technická univerzita v Košiciach
Department of Regional Science and Management
Faculty of Economics
Technical University in Košice
Němcovej 32, 040 01 Košice, Slovakia
E-mail: tomas.malatinec@tuke.sk, natasa.urbancikova@tuke.sk
Annotation
The aim of the paper is to present partial results of the survey carried out within the project
Erasmus+ č. 2016-1-SK01-KA204-022518 and point out current state of local public administration
readiness to implement migrant policy. Data were obtained through the questionnaire survey focused
on assessment of specific topics regarding to migration and diversity by local public administration
representatives from the Košice region. Based on the initial question, range of migration and diversity
understanding by respondents was evaluated. The results confirm findings from other surveys.
Respondents do not have a clear idea what the term migration and diversity include. They have
negative perception and they ranked it as very current. They report that impacts of migration and
diversity are not desirable at local level and these topics do not require high managerial skills. The
results did not show readiness of respondents to effective management of migration and diversity and
they raise the question if interventions from the central tier will be implemented with required
impacts.
Key words
local public administration, integration, migration, diversity
Anotácia
Cieľom príspevku je prezentovať parciálne výsledky prieskumu realizovaného v rámci projektu
Erasmus+ č. 2016-1-SK01-KA204-022518 a poukázať na aktuálnu pripravenosť miestnej verejnej
správy implementovať migračnú politiku. Informácie boli získané prostredníctvom dotazníkového
prieskumu zameraného na hodnotenie špecifických oblastí týkajúcich sa migrácie a diverzity
predstaviteľmi miestnej verejnej správy v Košickom kraji. Prostredníctvom vstupnej otázky bolo
možné hodnotiť v akom rozsahu predstavitelia chápu problém migrácie a diverzity. Dosiahnuté
výsledky potvrdzujú i zistenia iných prieskumov. Predstavitelia miestnej verejnej správy nemajú jasnú
predstavu čo v sebe zahŕňa problematika migrácie a diverzity, chápu ju negatívne a označujú ju za
vysoko aktuálnu. Tvrdia, že dôsledky migrácie a diverzity sú na lokálnej úrovni nežiadúce a
problematika si nevyžaduje vysoké manažérske schopnosti. Výsledky nepreukázali pripravenosť
miestnej verejnej správy v Košickom kraji na efektívne riadenie migrácie a diverzity, a vyvolávajú
otázku či intervencie z centrálnej úrovne budú implementované s požadovaným efektom.
Kľúčové slová
miestna verejná správa, integrácia, migrácia, diverzita
JEL classification: H11, H70
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
960
1. Introduction
In contemporary globalization, migrations to Europe have accelerated in speed and scale. The
migration brings diversity. There is a lack of the integration of knowledge from various disciplines
with a focus on how various organizations can respond to the opportunities and challenges offered by
migration and diversity. The current structure of public administration at local level faces challenges
stemming from migration and subsequent diversity – most notably in the EU Member States. Slovak
Republic in no exception. This paper assesses the attitudes of local governments from Košice region
towards migration and diversity issue. Comprehensive policy towards migration and diversity,
requires closer coordination between the EU and the national, regional and local level of public
administration. Scientific and grey literature has proven that local governments play an important role
in efficient and effective integration process of migrants, e.g. Clark et al., 2015; OECD, 2017;
UNICEF, 2014. However, there are no results of appropriate surveys in the field of how the Slovak
public administration at local level is able to reflect migration and diversity issues to ensure successful
integration process. The paper points out attitudes of the local public administration units from Košice
region and their representatives towards migration and diversity issue. The results indicate current
readiness of the local public administration units to work with migrants – case of Košice region. Based
on the results, conclusion on how they are able to implement national migrant policy and ensure
successful integration process can be drawn. The aim of this paper is to confront findings with
expectations which society has. Local public administration should be able to implement national
migrant policy and ensure successful process of integration. The importance of public administration
for efficient and effective implementation of local public policy is confirmed by the number of
academics.
2. Migration and public administration
Migration is defined as a process in which individuals and groups of people leave their homes for
various reasons. The current mobility of people is higher than ever before in modern history and
continues to increase sharply, becoming one of the determining global issues of 21st
century. Almost
all of the approximately 200 world states are countries of origin, transit or destination for the migrants
(IOM, 2017). The literature on migration classifies the phenomenon into different types, some of
which are opposition pairs. First, there is the differentiation into ‘forced’ and ‘voluntary migration’.
Refugees, seeking asylum or at least temporary shelter in another country as a consequence of armed
conflicts, persecution or serious discrimination in their country of origin, are a typical case of ‘forced
migrants’. ‘Labour market migration’, i.e. mobility for the purpose of employment, is one frequent
form of voluntary migration. Second, there is the distinction between ‘permanent’ and ‘temporary’
migration. Third, there is the categorization into ‘legal’ and ‘illegal immigration’ (Olatubosun, 2016).
Migrations are a global wave that societies and governments will face and manage with new policies
and instruments. As mentioned by many experts, the management and the control of migrations
remain the prerogative of national States. The States control its borders and give the status to the
residents within its territory. The States also define the legal framework and the legal categorisation of
residents and/or migrants (legal/illegal migrants, refugees, working migrants, etc.). The modern
national governments have the capacities (limited) and the ability for controlling the migration. They
also develop capacities for controlling, measuring and managing population or close control of
borders (IIAS, 2016).
Migration and diversity are key factors in one of the most fundamental transformations of society
today. This transformation does not involve just migrants; it involves society at large. Migration and
diversity play a key role in almost any domain of today’s society, at many different levels and in
various types of organisations. They play a role in education, housing, labour, international relations,
they are on the agenda of the United Nations, the European Union, the national government and
increasingly also the local level and even the neighbourhood level of government. Migration and
diversity are addressed by governments as well as by businesses, international organisations, research
institutes and non-governmental organisations (EUR, 2017). While most decisions related to migration
and development are usually conceived by national governments, local and regional authorities
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
961
(LRAs) deal directly with a number of migration issues, including support to families left behind,
especially children; reintegration of return migrants into local communities; protection of immigrants’
rights; and their access to labour market, schools and health services. Policies that rely on the
experience of LRAs and involve them in the decision process are therefore more likely to enhance the
contribution of migration to development (EC-UN JMDI, 2010). Since integration processes from the
point of view of immigrants themselves are taking place at a local level, and since circumstances there
may vary significantly, local policies for integration that build on active interaction between
immigrants and local society should receive the highest priority. Such local policies should be given
more tools and room to act in ways appropriate for the locality (MPI, 2003).
3. Local public administration and migrant integration policy
Public administration is a key mechanism of society’s attempts to sustainably improve the human
condition by delivering essential services. In more recent times, education and training in public
administration have become very important because the public service is expected by the citizens to
provide value for money spent (Ohemeng, 2014). The need for reforms, demand for changes and
innovation in public sector can be seen as a consequence of public governance failure – the public
sector has failed to deliver public services efficiently and effectively (Busch et al., 2013). The concept
of good administration of local communities reflects the way a modern administration understands to
manage the local needs and interest (Matei – Băieşiu, 2014).
Although immigration might present a serious challenge to the viability of public services, it does not
(generally) render them entirely powerless and inert. Meyer (1982) highlights that appropriate
organizational action can both mitigate the worst effects of dramatic disruptions and potentially spur
positive improvements. Public administration scholars have become increasingly concerned with
exploring the ways in which organizational capabilities can enhance responsiveness to new problems
and how these abilities could be best institutionalized within governments (Ingraham and Donahue
2000; Johansen 2009). Central / local division of responsibilities and the administrative challenges to
be overcome by national central authorities and local authorities belong to key issue to be discussed
(IIAS, 2016). Results from scientific literature suggest that local government capacity moderated the
negative impact on performance of migration (Andrews at el., 2012). Creative, evidence - based
policies and programmes put forward by local authorities can make a qualitative difference to the lives
of all migrant youth and have a multiplier effect in communities. Such policies and programmes
should be sensitive to the particular needs of migrant youth, and facilitate their engagement and
dialogue with local authorities. Local authorities are at the forefront in confronting the transformations
and the opportunities that migration brings about. (UNICEF, 2014). Immigrants overwhelmingly
choose to migrate to cities and their suburbs. Consequently, the local experience plays a defining role
in their settlement. Local policy-makers have a critical role to play. Municipal governments are
leading the way with innovative policies and programs that ensure that immigrants are welcomed and
integrated into their new hometowns, where they can contribute to the local economy and culture
(Omidvar, 2012). Results of Andrews et al. research illustrate that administrative and community
capacity, in particular, is likely to play a critical role in enabling local governments to ease the
bureaucratic incorporation of immigrants (Andrews at el., 2012). Local governments need the
authority and resources to respond appropriately to the needs of migrant. Local authorities are clearly
on the front lines in addressing migration challenges. Local authorities need support from national
governments to address the challenges of migration (UNICEF, 2014). The report From Practice to
Policy In Practice to Policy Lessons from Local Leadership on Immigrant Integration (2012) has
suggested some recommendations for local government (for the complete list of recommendation see
the Report):
recognize the important role that LGs play in immigrant integration
target initiatives to multiple demographic groups with similar needs and experiences
provide city services in many languages
look to public spaces as facilitators and indicators of integration
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
962
More migrants will arrive in city centres during the next 40 years than ever before. Policy
interventions generally fall into two broad categories, those related to: entry (how, where and for how
long a migrant enters), and integration (the two - way relationship between migrants and local
societies). National policy environments that recognise the importance of local level integration can
greatly facilitate integration process (UNICEF, 2014).
Methodology
Questionnaire has been used as a mechanism for obtaining information and opinions on migration and
diversity management from the point of view of local government unit’s representatives and
employees. The questionnaire was designed to provide qualitative information on local public
administration awareness of migration and diversity issue. 42 questionnaires were distributed for
representatives of local state administration, self-government units and organizations under the
umbrella of local self-government units and state administration from Košice region in 2017 (Figure
1). 42 responses were obtained.
Questions
Do you agree with the following statements
related to migration?*
Do you agree with the following statements
related to diversity?*
Express your opinion on topicality of migration.
Express your opinion on topicality of diversity.
Migration has a local impact.
Diversity has a local impact.
Migration is effectively controlled at EU level.
Migration is effectively controlled at national
level.
Diversity is effectively supported at EU level.
Diversity is effectively supported at national
level.
Migration requires high managerial skills.
Diversity requires high managerial skills.
Migration impacts are desirable.
Diversity impacts are desirable.
Importance of LG that is focused on the
integration process of migrants
With the exception of the first two questions (*), Likert type scale was used to measure attitudes of
local public administration representatives and employees towards migration and diversity issue. (1 –
very low, 2 – low, 3 – medium, 4 – rather high, 5 – high.)
Fig. 1: Description of respondents
Men 11 26.2%
Women 31 73.8%
Managerial position 9 21.4%
Non-managerial position 33 78.6%
University degree 33 78.6%
Secondary education 9 21.4%
Age 19-35 13 31%
36-45 10 23.8%
46-55 14 33.3%
56 and more 5 11.9%
Working in LGs more than 10 years 26 61.9%
Source: authors' own processing (2017)
Most of the respondents are working in the local governments with the seats in the municipalities with
the number of inhabitants from more than 5000 to 500 000. There is the greatest concentration of local
government units and the largest portfolio of public administration agenda for citizens.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
963
Results
The aim is simply to find information how the Slovak local governments are able to reflect new
challenges concerning to migration and diversity. Survey was carried out within the local governments
from the Košice region. Based on the results, 40.5% of respondents answered the question focused on
the understanding of migration incorrectly and until 52.4% did not respond correctly to the question
focused on the understanding of diversity. The results show that the number of incorrect answers is
high and the correct understanding of migration and diversity issue should be supported by
appropriate tools and initiatives. Conclusion on low awareness in the field of migration and diversity
meets expectations. Many of migration and diversity challenges of immigration management and
integration are not new. (European Commission, 2016). Nevertheless, answers of the respondents
show their low awareness. Opinions of the respondents on migration issue were identified through the
question where respondents were asked to write 5 words which come to their mind instantly when we
are talking about migrants. The most frequently reported words: terrorism, war, violence, poverty,
danger, disorder, etc. Vast majority of the respondents have reported words which are interpreted in
negative sense. Results reflect negative perception of migrants in society, even by public
administration representatives at local level. Our sample of respondents confirm allegations of IOM
(2015) that people in Europe are the most negative toward immigration. In contrast to that, they are
responsible for efficient process of integration. The results point out that there should be initiative that
will support more positive perception of migrants and possible benefits in the future.
Fig.2: Topicality of migration and diversity
Source: authors' own processing (2017)
69% of the respondents ranked topicality of migration issue as high (Figure 2). Topicality of diversity
issue was ranked as rather high (29%) and medium (28%) (Figure 2). Different results confirm
separately considered issue of migration and diversity. It is a sign that local government
representatives and employees realize the importance to deal with these topics in their professions.
They were also asked to assess local impact of migration and diversity. A majority ranks local impact
of migration as medium and local impact of diversity as rather high. Importance of local government
that is focused on the integration process of migrants was ranked as rather high (mode). 21.4% of
respondents ranked as high. It is a positive signal expressing awareness of important role of local
government in integration process. As reported in the OECD Report Interrelations between Public
Policies, Migration and Development (2017), local authorities in charge of these sectors are often
unaware of the effects of migration on their areas of competency and, conversely, of the effects of
their different policies on migration outcomes. The respondents expressed the view that migration is
not effectively controlled at EU level (ranked as low - mode) and at national level (ranked as low mode).
Effectiveness of support to the diversity at EU level was ranked as medium (mode) and at
national as medium (mode) as well. We came to the conclusion that they themselves recognize a need
for improvement of public policy in these fields.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
964
Fig.3: Requirement of high managerial skills
Source: authors' own processing (2017)
Startling conclusion is resulting from the question asks if management of migration and diversity
requires high managerial skills (Figure 3). Despite the fact that the respondents have ranked
effectiveness of control in the field of migration at EU and national level as low, they have ranked
requirement of high managerial skills in migration issue as medium (mode) 36%. Only 19 % of
respondents ranked as high. The same case occurred in the question on diversity and requirements for
high managerial skills. The respondents ranked it as rather high (mode) 45% and only 12% of
respondents present a view that it is high. An interesting finding, but not surprising, is that the
respondents assess the question asks if migration impacts are desirable as very low (mode). Diversity
impacts were assessed as medium (mode). This is sufficient reason to place emphasis on economic
and cultural benefits which may be arising from migration and diversity. Within the migration
impacts, the respondents pointed out economic and cultural benefits brought by migration (ranked as
medium – mode), however subsequently they assess that they are not desirable at local level.
Importance of local government that is focused on the integration process of migrants was ranked as
rather high (mode). 21.4% of respondents ranked as high. It is a positive signal expressing awareness
of important role of local government in integration process.
Conclusion
The paper provides a rare insight into local public administration attitudes towards migration and
diversity issue. The importance of local public administration in the public management of integration
process was confirmed by scientific literature. There are national policies of migrants’ integration but
the question is how local public administration is able to reflect them. Based on the results from
Košice region, attitudes and awareness of the local public representatives are presented. This is a pilot
survey in this field in Slovakia and deeper research may be carried out in the Slovak system of local
public administration. Results point out low awareness of migration and diversity issue within the
sample of respondents from local public administration. They have negative perception of migrants.
Topicality of migration issue was ranked as high and diversity issue as rather high. Representatives
take the position that migration and diversity management does not require high managerial skills.
This is so despite the fact that the respondents have ranked effectiveness of control in the field of
migration at the EU and national level as low. Sample of local public administration representatives
from Košice region also reported that impacts of migration are not desirable at local level. The results
should stimulate debate and further research in the field of efficient and effective process of migrant
integration at local level. Public administration at local level play important role to implement
interventions from the central tier and to create suitable condition for integration of migrants.
Literature
ANDREWS, R. et al., (2012). Managing migration? EU enlargement, local government capacity and[1]
performance in England. Public administration, vol. 91, no. 1, pp. 174-194. DOI 10.1111/j.1467-
9299.2012.02043.x.
BUSCH, T. et al., (2013). Public Management in the Twenty-first Century – Trends, Ideas and practices.[2]
Oslo, 320 p. ISBN 9788215021997.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
965
CLARK, J. R., LAWSON, R., NOWRASTEH, A. et al., (2015). Does immigration impact institutions?[3]
Public choice, vol. 163, no. 3, pp. 321-335. DOI 10.1007/s11127-015-0254-y.
EC-UN JMDI, (2010). From Migration to Development: Lessons Drawn from the Experience of Local[4]
Authorities, EC-UN Joint Migration and Development Initiative, UN/UNDP, Brussels. [Online]. [cit. 15-3-
2017.]. Available: www.migration4development.org/sites/default/files/project _reports/ jmdi_
migration_to_development_la_report_en.pdf.
ERASMUS UNIVERSITY ROTTERDAM / EUR, (2017). Governance of Migration and Diversity.[5]
[Online]. [cit. 15-3-2017.]. Available: https://www.eur.nl/english/master/programmes/public administration
/governance migration diversity/.
EUROPEAN COMMISSION, (2016). Understanding and Tackling the Migration Challenge: The Role of[6]
Research. Luxembourg: Publications Office of the European Union. ISBN 978-92-79-58021-5.
INGRAHAM, P. W., DONAHUE, A. K., (2000). Dissecting the Black Box Revisited: Characterizing[7]
Government Management Capacity, In C.J. Heinrich - L.E. Lynn, Governance and Performance: New
Perspectives, Washington DC: Georgetown University Press, pp. 292 – 318.
INTERNATIONAL INSTITUTE OF ADMINISTRATIVE SCIENCE. / IIAS, (2017). Issues Paper on[8]
Migration Management and Public Administration, Focus on Migration Management and Public
Administration. [Online]. [cit. 15-3-2017.]. Available: http://www.pa-knowledge.org/wp-content/
uploads/2011/02/Issues_Paper_on_Migration.pdf.
INTERNATIONAL ORGANIZATION FOR MIGRATION / IOM, (2017). How the World Views[9]
Migration Forthcoming. [Online]. [cit. 15-3-2017.]. Available: http://www.iom.int/files/live/sites/
iom/files/pbn/docs/How-the-World-Views-Migration-Gallup -flyer.pdf.
JOHANSEN, J. E., (2009). Strategy Formation in Public Agencies, Public Administration, vol. 87, no. 4,[10]
pp. 872-891. DOI 10.1111/j.1467-9299.2009.01767.x.
MATEI, A., BĂIEŞIU, R., (2014). Good Administration and Performance of Local Public Administration[11]
In Procedia - Social and Behavioural Sciences, 2nd World Conference on Business, Economics and
Management – WCBEM 2013, p. 684 – 687 DOI 10.1016/j.sbspro.2013.12.529.
MEYER, A. D., (1982). Adapting to Environmental Jolts, Administrative Science Quarterly, vol. 27, pp.[12]
515–537. DOI 10.2307/2392528.
MIGRATION POLICY INSTITUTE / MPI, (2003). Integration: The Role of Communities, Institutions, and[13]
the State. [Online]. [cit. 15-3-2017.]. Available: http://www.migrationpolicy.org/ article/integration-role-
communities-institutions-and-state.
OECD, (2017). Interrelations between Public Policies, Migration and Development. Paris: OECD[14]
Publishing. ISBN 978-92-64-26561-5.
OHEMENG F. L., (2014). Challenges and Prospects of Public Administration Education and Training in[15]
Africa: The Case of Ghana. Journal of Public Affairs Education,, vol.20, no. 4, pp. 469-486 ISSN
15236803.
OLATUBOSUN, M. A., (2016). International migration and the conduit pipe syndrome. Journal of Public[16]
Affairs. DOI 10.1002/pa.1610.
OMIDVAR R., (2012). Introduction: From Practice to Policy. Practice to Policy Lessons from Local[17]
Leadership on Immigrant Integration. 28 p. ISBN 978-0-9917441-3-8.
UNICEF, (2014). Migration and Youth: Challenges and Opportunities, UNICEF. [Online]. [cit. 15-3-[18]
2017.]. Available: http://unesdoc.unesco.org/images/0022/002277/ 227720e.pdf.
Research reported in this paper was supported by European Commission / Grant Erasmus+ project
No. 2016-1-SK01-KA204-022518 „Managing Migration and Diversity through Local Government
Capacity Building” (MAMIDI).
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
966
DOI: 10.5817/CZ.MUNI.P210-8587-2017-127
NADČASOVÉ ROZJÍMÁNÍ NAD DVĚMA VÝZNAMNÝMI
ATLASY VYTVOŘENÝMI V BRNĚ
TIMELESS CONTEMPLATION ABOVE THE TWO IMPORTANT ATLASES
CREATED IN BRNO
MILAN VITURKA
JIŘÍ VYSTOUPIL
Katedra regionální ekonomie a správy
Ekonomicko-správní fakulta
Masarykova univerzita
Department of Regional Economics and Administration
Faculty of Economics and Administration
Masaryk University
Lipová 41 a, 602 00 Brno, Czech Republic
E-mail: viturka@econ.muni.cz, vyst@econ.muni.cz
Anotace
Hlavním cílem příspěvku je poskytnout signifikantní údaje o vývoji vybraných jevů interpretovaných v
rámci dvou originálních atlasů – Atlasu životního prostředí a zdraví obyvatelstva ČSFR
(publikovaného v roce 1992) a Atlasu cestovního ruchu České republiky (publikovaného v roce 2006)
od doby jejich vydání. Tyto atlasy byly zpracovány pod vedením dlouholetých pracovníků ESF
a v souladu s jejich oceněním domácí i zahraniční odbornou veřejností (doloženým mnoha citacemi
obou děl) je lze zařadit mezi základní informační zdroje pro výzkum i praxi v daných oblastech. Zcela
nezastupitelná je pak jejich role při hodnocení odpovídajících komponent společenského rozvoje
(s významnými vazbami zvláště na regionální i ekologickou politiku). Potřebné je též zmínit přínosy
pro rozvoj metodiky výzkumu a interpretaci jeho výsledků včetně využití počítačová grafiky.
Klíčová slova
atlas, životní prostředí, cestovní ruch
Annotation
The main objective of this paper is to provide significant information on the development of selected
phenomena interpreted in two original atlases – Atlas of life environment and health of the population
of the CSFR (published in 1992) and Tourism atlas of the Czech Republic (published in 2006) since
their release. These atlases were elaborated under the leadership of long-time employees of the ESF
and in accordance with their domestic and foreign professional award (as evidenced by the many
citations of both works) it can be classified as basic information resources for research and practice
in given fields. Completely irreplaceable is then their role in evaluating the corresponding
components of social development (with significant linkages especially to regional and environmental
policy). It is also necessary to mention the benefits for the development of research methodology and
interpretation of the results including the use of computer graphics.
Key words
atlas, environment, tourism
JEL classification: Q5, L8
1. Úvod
U příležitosti pořádání jubilejního XX. mezinárodního kolokvia o regionálních vědách považujeme za
přínosné ohlédnout se do minulosti a zamyslet se tak nad dvěma publikacemi, zpracovanými za
významné účasti tří dlouholetých pracovníků KRES ESF MU, v kontextu pozdějšího vývoje
zkoumaných jevů a procesů. Jde o originální kartografická díla monografického charakteru, a sice
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
967
Atlas životního prostředí a zdraví obyvatelstva ČSFR (Viturka a kol., 1992), který je i posledním
československým atlasem, a Atlas cestovního ruchu České republiky (Vystoupil a kol, 2006), od
jejichž vydání uplynulo 25 resp. 11 let. Atlasy byly zpracovány s využitím počítačové grafiky a díky
své komplexní informační hodnotě představují nenahraditelné informační zdroje pro výzkum i praxi.
2. Atlas životního prostředí a zdraví obyvatelstva ČSFR
Toto dílo bylo zpracováno v rámci programu péče o životní prostředí (projekt A5. 9. 5/1) na zakázku
tehdejšího Federálního výboru pro životní prostředí vedeného proslulým ekologem a jedním
z protagonistů „sametové revoluce“ J. Vavrouškem a podíleli se na něm zejména M. Viturka
(odpovědný redaktor, koncepce díla), J. Vystoupil (technická redakce) a R. Richter (počítačová
grafika) spolu se 69 spoluautory včetně Dr. J. Maryáše (kromě R. Richtra jde o pracovníky KRES
ESF). Tvoří jej 21 mapových listů obsahujících 16 map v měřítku 1 : 1 mil., 10 map 1 : 2 mil., 14 map
1 : 3 mil. a 64 map 1 : 4 mil. vybavených komentáři v angličtině a slovenštině (včetně doplňujících
tabulek, kartogramů a obrázků). Atlas reprezentoval naši republiku na 3. světové konferenci o
životním prostředí uspořádané OSN v roce 1992 v Riu de Janeiro. Jeho pozitivní přijetí světovou
vědeckou komunitou dokumentuje citát z bibliografického přehledu University of Cambridge: „This is
the first attempt at a parallel survey of the conditions of the environment and health of the population
not only in the former Czechoslovakia, but throughout Europe and the Word“ (Shepherd, Eldredge,
1997). Dílo bylo citováno v Encyklopedia Britannica, představující patrně neznámější světové dílo
tohoto typu (Encyklopedia Britannica, 2001). Jeho významu dokládá skutečnost, že ač jde v podstatě o
publikaci z „předinternetového“ období, bylo dosud nalezeno 325 citací (společenský význam atlasu
dokládá skutečnost, že cca ¾ citací pochází z praktické sféry). Atlas je členěn do 4 částí: geografické
podmínky, přírodní a socioekonomické faktory životního prostředí, územní předpoklady zlepšení
stavu životního prostředí, zdravotní stav obyvatelstva a síť zdravotnických zařízení.
V následující části se budeme věnovat vybraným indikátorům vývoje hlavních složek životního
prostředí tj. ovzduší, vody a půdy spolu s biotou včetně naznačených vazeb na zdravotní stav
obyvatelstva v období od vydání atlasu, s využitím dat ČHMÚ a MŽP ČR a dalších institucí (viz
Cenia, 2015 a 2016). Odpovídající pozornost bude věnována i syntetizující interpretaci
institucionálních a územních předpokladů udržitelného rozvoje České republiky.
Kvalita ovzduší má v interakci s fyziologickými funkcemi rostlin a živočichů zásadní dopady na
zdravotní stav obyvatelstva a ekosystémů. V tomto ohledu zaujímalo Československo spolu s tehdejší
NDR na konci 80. let nejhorší postavení v Evropě. Hlavní příčinou byly emise okyselujících látek
(SO2, NOx a NH3) generované spalováním hnědého uhlí v elektrárnách. Po roce 1989 došlo k
výraznému zlepšení, kdy v období let 1991-1992 a 2014-2015 se tyto emise snížily o 75 %, přičemž se
vyrovnal i podíl uvedených látek (původní dominanci SO2 odstranily investice do odsíření tepelných
elektráren dokončené v roce 1998). Ke zlepšení došlo i u tzv. skleníkových plynů (CO2, CH4, N2O)
s přímými vazbami na globální změny klimatu, které poklesly o 35 % (zde si zachovaly cca 80 %
podíl emise CO2). Významným problémem se díky rostoucí automobilové dopravě stávají
polyaromatické uhlovodíky, zejména nadlimitní koncentrace karcinogenního benzo(a)pyrenu. Dalším
problémem je tvorba přízemního ozónu, jehož nadlimitní koncentraci bylo v roce 2015 vystaveno
okolo 10 % obyvatel obývajících více než ¼ území. Většina uvedených látek se váže na polétavé
prašné částice PM10 a PM 2,5, které díky své nepatrné velikosti měřené v µm pronikají do dýchacího
traktu a výrazně zvyšují negativní respirační, kardiovaskulární, karcinogenní a mutagenní působení
škodlivých látek na člověka. V roce 2015 byl např. imisní limit pro 24 hodinovou koncentraci PM10
překročen na více než 23 % měřících stanic. Podle údajů z Registru emisí a zdrojů znečištění ovzduší
je nejvíce zasaženo Ostravsko, následované Ústeckem a Prahou. Kvalifikované odhady indukované
úmrtnosti se v posledních pěti letech pohybují mezi 5,5 až 7 tis. obyvatel za rok. Emise těchto
škodlivin v interakci s rostoucí extremitou klimatu navíc výrazně snižují biodiverzitu a stabilitu
ekosystémů. Kvalita ovzduší České republiky tak v rámci EU stále zůstává podprůměrná.
Společenský rozvoj přirozeně ovlivňuje i vodohospodářský potenciál území. Klíčovým indikátorem
jeho kvality je jakost vody v povrchových tocích. Podle údajů ČHMÚ bylo v období let 1991-1992 a
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
968
2014-2015 zaznamenáno výrazné zlepšení a v současnosti se tak úseky zařazené do nejhoršího V.
stupně vyskytují jen ojediněle (z významnějších toků jde o kratší úseky toků, např. na Lomnici a Úpě).
V rámci správ povodí řek Vltavy, Labe, Ohře, Moravy a Odry lze odhadovat, že k největšímu zlepšení
došlo v povodích Odry a Moravy a k nejmenšímu pak v povodí Ohře. Z pohledu hlavních skupin
znečišťujících látek BSK5, CHSK, NL (nerozpustné látky), RAS (rozpuštěné anorganické soli), N a P
došlo k razantnímu snížení u všech skupin s výjimkou RAS a do určité míry i P jako primárního
faktoru eutrofizace vod zvyšující náklady na výrobu pitné vody. V současnosti je podíl jednotlivých
tříd jakosti vody následující: I. třída (neznečištěné vody) přibližně 44 %, II. třída (mírně znečištěné
vody) 20 %, III. třída (znečištěné vody) 22 %, IV. třída (silně znečištěné vody) 7 % a V. třída (silně
znečištěné vody) necelých 7 %. Na tomto zlepšení se nejvíce podílelo snižování množství odpadních
vod podmíněné útlumem těžkého průmyslu a výstavba ČOV, jejichž celkový počet se zvýšil z 662
v roce 1992 na 2495 v roce 2015 (MZe ČR, 2016). Je možné konstatovat, že Česká republika se nyní
pohybuje okolo průměru EU, přičemž ovšem stále nesplňuje směrnici Rady EU o čištění městských
odpadních vod. K tomu je třeba poznamenat, že v nastupující suché periodě se prohlubují problémy
spojené s nedodržováním limitů znečištění podzemních vod, které jsou překračovány u 95 % mělkých
vrtů a 82 % hlubokých vrtů a pramenů. Podíl obyvatelstva zásobeného vodou z veřejných vodovodů
pak v roce 2015 dosáhl úrovně 94 % (nárůst o cca 12 %; min. hodnota v Plzeňském kraji) a podíl
obyvatel napojených na kanalizaci 84% (nárůst o cca 16 %; min. hodnota v Libereckém kraji).
Produkční i mimoprodukční funkce půdy jsou v souladu s jejich propojením s ostatními složkami silně
ohrožovány působením degradačních faktorů, které dokládají dlouhodobou neudržitelnost
technokratických představ o rozvoji zemědělské a lesnické výroby. V tomto směru jde v první řadě o
mechanickou degradaci půdy působením vodní a větrné eroze postihující cca 47 % resp. 18 % výměry
zemědělské půdy. Pokud jde o fyzikální degradaci, je třeba zmínit zhutňování půd těžkou mechanizací
ohrožující asi 40 % orné půdy. Z faktorů chemické degradace je pak nejčastěji uváděno okyselování
půd projevující se na více než ¼ orné půdy a dále na rozsáhlých výměrách lesních porostů
(nejznámějším příkladem jsou Krušné hory). Negativní vlivy degradačních faktorů jsou umocňovány
jejich synergickým působením, se kterým se lze setkat zvláště na nivních půdách Polabské nížiny a
moravských úvalů a ve flyšovém pásmu Karpat. Popsané procesy silně ovlivňují vývoj jednotlivých
druhů flóry a fauny, na který má výrazné dopady i kontaminace půdy a vod pesticidy a umělými
hnojivy. Aplikace hnojiv se po snížení v 90. letech dostává na původní úroveň a Česká republika se
tak pohybuje okolo pátého pořadí v rámci EU (na druhé straně je potřebné upozornit na dynamický
rozvoj organického zemědělství, jehož podíl na výměře zemědělské půdy již dosahuje 12 %).
K závažným problémům patří rostoucí fragmentace krajiny lidskou činností s negativními dopady na
ekosystémy a propustnost krajiny na více než 35 % území. Podle tzv. červených seznamů je v České
republice ohroženo asi 34 % druhů savců, 52 % druhů hnízdících ptáků, 50 % druhů plazů, 43 %
druhů obojživelníků, 43 % druhů ryb, 60 % druhů vyšších rostlin a 43 % mechorostů. V tomto
kontextu má proto zcela nezastupitelný význam územní ochrana přírody, která má v Čechách a na
Moravě dlouhou tradici a v současnosti zahrnuje celkem 4 NP, 26 CHKO (od počátku 90. let přibyly
NP České Švýcarsko a CHKO Brdy a Křivoklátsko) a 2570 maloplošných chráněných území. Tato
území tvoří jádro evropské soustavy NATURA 2000, členěné na evropsky významné lokality a ptačí
oblasti. Z dalších pozitivních vlivů lze uvést dlouhodobý růst výměry trvalých travních a lesních
porostů s příznivými dopady na krajinný ráz a biologickou rozmanitost krajiny.
Hlavní syntetický výstup atlasu představuje mapa hodnocení kvality životního prostředí, založená na
agregaci vybraných hygienických (polétavý prach, emise SO2 a dalších škodlivin) a krajinářských a
urbanistických (úroveň zachovalost a unikátnosti reprezentativních struktur) faktorů. Podle zjištěných
údajů bylo území diferenciováno do pěti kvalitativních stupňů. Jejich časová srovnatelnost je z
důvodu omezenosti datové základny spojené s nutností použití expertních odhadů pouze orientační,
avšak vzhledem k závislosti kvality životního prostředí na poměrně stabilizované úrovni urbanizace je
potřebná vypovídací schopnost zachována. Tento závěr potvrzují i výsledky aktualizovaného
hodnocení podle 205 mikroregionů ORP 3. stupně + Prahy v rámci tříletého období, které byly
zařazeny do pěti skupin s vysoce nadprůměrnou, nadprůměrnou, průměrnou, podprůměrnou a vysoce
podprůměrnou úrovní kvality (Viturka a kol, 2010). Hlavními kritérii byla míra překročení 24 h.
limitu polétavého prachu PM10 , ročních limitů SO2, NO2, Cd, benzenu a arzénu, podíl území s
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
969
překročením ročního limitu BaP a úroveň ekologické stability krajiny. Mikroregiony s nejvyšší
kvalitou se, podobně jako v předchozím hodnocení, vyskytují zvláště v Jihočeském a Plzeňském kraji
a naopak mikroregiony s nejhorší kvalitou kromě Prahy v krajích Moravskoslezském (včetně Ostravy)
a Ústeckém. Z dalších krajských měst byly do podprůměrné skupiny zařazeny i mikroregiony Ústí n.
L., Brna a Olomouce. Ze správního pohledu zde mají klíčové postavení dva nástroje integrující v sobě
prvky prevence, respektující známou ideu „mysli globálně, jednej lokálně. Jde o posuzování vlivů na
životní prostředí (známého pod zkratkou EIA) a územní systémy ekologické stability krajiny (ÚSES).
Aplikace metody EIA vytváří předpoklady pro systémově založenou environmentální percepci
investičních záměrů firem vycházející ze standardizovaného postupu (v praxi jí účelně doplňuje
procedura integrovaného povolování provozu ekonomických aktivit). ÚSES, tvořené biocentry,
biokoridory a interakčními prvky, pak lze chápat jako funkční základ ekologické infrastruktury (Löw
a kol., 1995). Závěrem je třeba učinit zmínku o institucionálním zabezpečení, jehož jádrem jsou
právní normy, zejména zákon č.17/1991 Sb. o životním prostředí, zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně
přírody a krajiny, zákon č 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší, zákon č. 254/2001 Sb. o vodách a zákon č.
185/2001 Sb. o odpadech. Relativní stabilita environmentální legislativy, jejíž základ byl vytvořen
v období let 1991-1992, potvrdila výhody převzetí prověřené legislativy z vyspělých zemí ve srovnání
s její vlastní tvorbou. Negativním jevem jsou pak trvalé snahy o její zmírňování, které v podstatě
upřednostňují hospodářský růst před kvalitou života a jako takové je již lze označit za zastaralé.
3. Atlas cestovního ruchu České republiky
Toto dílo vzniklo v rámci programu MMR Výzkum pro potřeby regionů, projekt Návrh nové
rajonizace cestovního ruch ČR ( WB-08-04), pod vedením J. Vystoupila za účasti dalších 7
pracovníků (vesměs z KRES ESF). V průběhu řešení bylo shromážděno množství informací z oblasti
cestovního ruchu. Na jejich základě vznikla idea vytvoření Atlasu cestovního ruchu České republiky,
který byl sestaven v rekordně krátké době 16 měsíců. Svou koncepcí, strukturou, rozsahem a územní
podrobností šlo v roce 2006 o ojedinělé dílo i v evropském měřítku. Atlas má 61 mapových listů, z
toho je 33 map v základním měřítku tj. 1 : 2 mil, doplněných podrobnými odbornými komentáři v
češtině ke každému mapovému listu a dále grafy a statistikami. Do současné doby bylo doloženo 142
citací (téměř z poloviny jde o citace v prakticky zaměřených studiích). Atlas je členěn do osmi
tematických částí: potenciál a předpoklady cestovního ruchu, ubytovací zařízení cestovního ruchu,
návštěvnost v hromadných ubytovacích zařízeních, sportovně-rekreační a dopravní infrastruktura,
hlavní druhy cestovního ruchu, turistická regionalizace a rajonizace, analýza turistické poptávky,
profily krajů ČR z pohledu cestovním ruchu a mezinárodní srovnání. V následující části se budeme
podrobněji věnovat vybraným tématům cestovního ruchu s cílem zhodnotit relevantní vývojové trendy
od vydání atlasu do současnosti.
Cestovní ruch a rekreace zaznamenaly v České republice za poslední desetiletí významné změny, a to
jak z hledisek společenských a ekonomických, tak z hledisek rozvoje různých forem a druhů turistické
nabídky a poptávky. Na tomto místě lze uvést zvláště vznik politiky cestovního ruchu (státní a krajské
politiky) a dále adekvátní koncepce a programy rozvoje cestovního ruchu. Tento proces byl úzce
propojen s plánovacím obdobím strukturální a regionální politiky EU 2007-2013, kdy došlo k
významné podpoře cestovního ruchu z příslušných fondů (zejména z ERDF). Na veřejnou podporu
rozvoje cestovního ruchu bylo z fondů EU a národních zdrojů vynaloženo celkem 54 mld. Kč.
Nezbytným předpokladem jejich čerpání bylo vytvoření relevantních koncepcí, strategií a programů
rozvoje cestovního ruchu na národní, regionální i lokální úrovni (Vystoupil, Šauer, 2014). Hlavním
úkolem těchto programových a plánovacích dokumentů bylo zhodnotit primární (přírodní a kulturní) a
sekundární (základní a doprovodná infrastruktura a služby) předpoklady rozvoje cestovního ruchu a
na tomto základě určit vývojové trendy v domácí i zahraniční nabídce a poptávce.
Účelná kombinace klasických a nově rozpracovaných metod a přístupů k hodnocení primárního
potenciálu cestovního ruchu v daném atlase, s využitím GIS pro hodnocení přírodních a kulturněhistorických
předpokladů, jsou základem pochopení turistické a rekreační funkce území. Tyto metody
našly široké uplatnění v analytických dokumentech a studiích v oblasti programů rozvoje cestovního
ruchu na národní i regionální úrovni. V období let 2007-2015 se jednalo především o projekty
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
970
rekonstrukce kulturně-historických památek a zachování přírodních lokalit využívaných pro cestovní
ruch (rekonstrukce hradů, zámků, muzeí, církevních památek, projekty šetrného cestovního ruchu
atd.), kdy bylo podpořeno zhruba 2570 projektů s celkovou dotací cca 23 mld. Kč. Pro rozvoj
cestovního ruchu je důležitá funkce sekundárního potenciálu destinací tj. ubytovacích a
gastronomických zařízení a doprovodné turistické infrastruktury (zejména sportovně a kulturněrekreační).
Základní tendencí ve vývoji ubytovací zařízení za posledních 10 let je zlepšování jejich
kvality a druhové skladby spojené s mírným nárůstem kapacity. To platí zejména pro Prahu jako
turistický fenomén světového významu, která se v současnosti podílí více než 17 % na ubytovací
kapacitě celé republiky (téměř 40 % hotelové kapacity všech měst). Ještě větší význam má Praha
podle podílu na počtu přenocování, který činí více než 37 % (nárůst přenocování cizinců se za
posledních 13 let zvýšil o 69 %, což je nejvíce ze všech evropských metropolí). Význam sekundárního
potenciálu se logicky odrazil i v podpoře jeho rozvoje. V letech 2007-2015 byla z evropských a
národních zdrojů podpořena rekonstrukce a výstavba kvalitní základní a doprovodné infrastruktury
cestovního ruchu částkou cca 24 mld. Kč (z toho ubytovací zařízení cca 7 mld. Kč, výstavba a
rekonstrukce sportovně-rekreační infrastruktury cca 6 mld. Kč a projekty cestovního ruchu v rámci
Programu rozvoje venkova cca 2 mld. Kč). Rozpracování konceptu nosných forem a druhů cestovního
ruchu a funkčně-prostorové typologie středisek v atlase je využíváno v programových dokumentech
politik podpory rozvoje cestovního ruchu. Spolu s informacemi o vývoji ubytovacích kapacit a počtu
domácích a zahraničních turistů tak dostáváme jasnou představu o specializaci vybraných destinací a
jejich směřování pro navazující tvorbu smysluplných programů podpory cestovního ruchu.
Po roce 1990 se výrazně změnila geopolitická orientace turistických výjezdů našich občanů do
zahraničí. Největší zájem je o Itálii, Chorvatsko, Slovensko, Řecko, Rakousko a dále Německo, V.
Británii, Španělsko a Francii (celkem zhruba 6 mil. výjezdů s přibližně 45% podílem zemí kolem
Středozemního moře). V posledních letech roste zájem o mimoevropské země, kterým patří 12 %
podíl. Podle intenzity zahraničních výjezdů na počet obyvatel (cca 0,6 na obyvatele) však stále
patříme pouze k evropskému průměru. Zájem o příjezdy zahraničních turistů do České republiky
zůstává svou orientací i intenzitou stabilní. Hlavními zeměmi jsou Německo, USA, Velká Británie,
Itálie a Francie. V posledních letech zaznamenaly výrazný nárůst mimoevropské země, zejména Čína
a Jižní Korea. Z hlediska regionálního rozložení zahraničních turistů pak jednoznačně dominuje Praha
(z celkového počtu více jak 22,5 mil. turistů v roce 2015 činil její podíl zhruba 63 %.)
Významných syntetickým ukazatelem prostorové diferenciace cestovního ruchu je turisticko-rekreační
funkce, vyjadřující intenzitu turistické aktivity v dané destinaci pomocí poměru počtu turistických a
rekreačních lůžek k počtu trvale bydlících obyvatel. Podle dlouhodobého monitoringu jsou patrné
některé základní prostorové a funkční souvislosti, především změna obytné funkce obcí na funkci
obytně-rekreační až rekreačně-turistickou (např. v oblastech s intenzivní letní rekreací u vody). Tento
proces není výrazněji ovlivňován náhlými změnami, ale probíhá kontinuálně v souladu s funkčněprostorovou
specializací turistických regionů a dlouhodobými trendy ve vývoji turistické poptávky
domácích i zahraničních návštěvníků. Již desítky let se tak hovoří o limitech únosné kapacity resp.
zatížení krajiny cestovním ruchem. Otázka turistické únosnosti území je nesporně jedním z
významných problémů udržitelného cestovního ruchu. Základním ukazatelem, kterým lze vyjádřit
geografické rozložení cestovního ruchu je ukazatel turisticko-rekreačního zatížení území,
konstruovaný jako počet turistických a rekreačních lůžek na km2
. Toto rozložení logicky silně
koreluje s turistickou atraktivitou území. Nadprůměrné zatížení se tak objevuje ve většině horských
oblastí, kolem atraktivních vodních ploch a v příměstských rekreačních oblastech s intenzivní
chatovou rekreací. Dlouhodobý monitoring ukazatele naznačuje určité zvolnění prostorové
koncentrace při trvale vysokém zatížení nejatraktivnějších destinací.
Jestliže v období 1990 – 2006 lze hovořit o koncipování moderních metod hodnocení poptávky
cestovního ruchu a jejích trendů, pak v období 2007- 2017 jde především o kvalitativní rozvoj a
aplikaci nástrojů cíleného ovlivňování poptávky (Vystoupil, Šauer, 2017). Jde zvláště o organizaci
destinačního managementu cestovního ruchu. V tomto směru vznikla nová marketingová strategie
cestovního ruchu národní centrály CzechTourism a řada regionálních a lokálních koncepcí
destinačního managementu, které však (až na výjimky) nepřinesly očekávané efekty. Tento závěr lze
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
971
obecně vztáhnout na celou marketingovou podporu cestovního ruchu, kam v období 2007-2015
směřovaly dotace ve výši 3,2 mld. Kč (za jeden z hlavních důvodů lze považovat nedostatečný rozvoj
moderních metod výzkumu turistické poptávky a jejich verifikace).
Box 1: Vybrané (zkrácené) citace diskutovaných publikací – Atlas životního prostředí a zdraví
obyvatelstva ČSFR
ARDÖ, J. (1998). Remote sensing of forest decline in the Czech Republic. Meddelanden från Lunds universitet geografiska
institutioner, 135, 47 p.
BIČÍK, I. et al (2015): Land use changes in the Czech Republic 1845-2010. Springer, Geography, 215 p.
EAST WEST ENVIRONMENT, EUROPEAN CENTRE FOR ENVIRONMENT AND HEALTH (1992). Newsletter,
London, No. 4.
DHV s.r.o. (2006). Oznámení koncepce dle zákona 100/2001 Sb. Plán rozvoje vodovodů a kanalizací ČR, 47 s.
DIVINSKÝ, B.: (1999). The modern urban cartography of the present Bratislava city. Open society institute, Budapest,
107 p.
DOPRAVOPROJEKT a.s.: Zámer podle zákona NR SR 24/2006 o posudzovaní vplyvov na ŽP ̶ D1 Bratislava - Trnava,
Bratislava (2009), 96 s
ENVIRONMENT WATCH, CUTTER INFORMATION CORP. (1992). Newsletter, USA No 2.
FERANEC, J., OŤAHEL´, J. (2009). Land cover/land use change research and mapping. In Geographia Slovakia, č. 26, pp.
169-190.
FŽP ČZÚ (2011). Podklad pro zadání studie krajinných typů na území Karlovarského kraje. Praha 100 s.
HRNČIAROVÁ, T. (1996). Ecological assumptions for sustainable development of Slovakia. Ekológia, č.. 2, s. 207-224
ILLNER, M.: (2001). Regional development in the Czech Republic before and after accession. Informationen zur
Raumentwicklung, No. 11/12, pp. 751-756.
JEHLICKA, P., COWELL, R. (2003), Czech minerals policy in transformation: the search for legitimacy policy approach.
In ECPR Conference Proceedings, Edinburg, pp. 79-109.
JENÍK, J. a kol. (2002). Biodiverzita, udržitelný rozvoj horských oblastí. K udržitelnému rozvoji České republiky, Centrum
pro otázky životního prostředí UK v Praze, 357 s.
JVS Č. BUDĚJOVICE (2002). Zajištění standardů EU ve vodárenské soustavě Jižní Čechy, 19 s.
KUPISZEWSKI, M., DRBOHLAV, D., REES, P., DURHAM, H. (1998). Internal migration and regional population
dynamics in Europe. Report for the Council of Europe and for European Commission, 50 p.
LUDVÍK, P. a kol. (2000). Metodika k vyhodnocení vlivů liniových staveb (pozemních komunikací) na životní prostředí,
EIA, č. 1, s. 16-49.
MADĚRA, P., ZIMOVÁ, E. (2005). Metodické postupy projektování lokálního ÚSES. Ústav lesnické botaniky, dendrologie
a typologie LDF MZLU v Brně a Löw a spol., Brno, 277 s.
MACHAR, I., DROBILOVÁ, L. a kol. (2012), Ochrana přírody a krajiny v České republice. Vybrané aktuální problémy a
možnosti řešení, díl I, 413 s.
MILESTAD, R. (1998). Organic agriculture in the Czech Republic - past, present and future, Seminar och examenarbeten Sveriges
lantbruksununiversitet, 117 p.
MOLDÁN., B. HÁK, T., KOLÁŘOVÁ, H. (2002). K udržitelnému rozvoji České republiky: vytváření podmínek, svazek 1 Zdroje
a prostředí, UK, Praha, 554 s.
MŽP SR, SAŽP (2008). Enviromentálna regionalizácia Slovenskej republiky, Bratislava, 102 s.
OECD (1999). Evironmental performance reviews: Czech Republic, OECD Publishing 204 s.
PAVLINEK, P., PICKLES, J. (2000). Environmental transitions: transformation and ecological defence in Central and
Eastern Europe. Routledge 362 p.
PARRY, B., PERKINS, CH. (2000). World mapping today. Butterworth-Heinemann 324 s.
PONDĚLÍČEK, M. (2010). Optimalizace trati Lysá n. L. – Praha Vysočany. Dokumentace EIA, Praha 268 s.
ROMPORTL, D., CHUMAN, T. (2007). Proposal Method of landscape typology in the Czech Republic. Journal of
landscape ecology, Szent Istvan University, Hungary, 3, pp. 119-124.
SOKHI, R. (2008). World atlas of atmosferic pollution. Anthem press, 144 p.
ŠERÁ, B. (2010). Road-side herbaceous vegetation: life history and habitat preferences. Polish Journal of Ecology No. 1,
pp. 69-79.
REY, V. (1992). Évaluer l‘environement en Europe. L‘ Atlas of life environment and health of the population of the CSFR Institut
de géographie de Brno. Espace géographique, 3. 287p.
REY, V. (1994). Transition, fragmentation, recomposition, La Tchéco-Slovaquie en 1992. Espace géographique Volume
24, No 1, pp. 87-88.
RADDIT CONSULTING (2014). Vyhodnocení koncepce dle zákona 100/2001 Sb. „Operační program Výzkum, vývoj a
vzdělávání“. Praha, 133 s.
SZÚ (ročenky 1998 až 2005). Systém monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ČR ve vztahu k životnímu prostředí,
Praha.
ŠVEJDAROVÁ, H., BENCKO, V. (1998). Comparison of environmental quality in the districts of the Czech Republic with
mortality pattern and selected geographic health parameters. Central European Journal of Public Health, 2, pp. 300-306.
TERÉN DESIGN s.r.o. (2004). Možnosti umístění větrných elektráren v Krušných horách z pohledu ochrany krajinného
rázu, Teplice, 91 s.
TOMASI, E. (1992). Atlas of life environment and health of the population of the CSFR. Mitteilungen der Österreichischen
Geographische Gesellschaft, Vol. 134, pp. 326-327.
ÚSTAV JADERNÉHO VÝZKUMU ŘEŽ, a.s. (2008). Nový jaderný zdroj v lokalitě Temelín. Oznámení záměru EIA, 145 s
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
972
Zdroj: vlastní zpracování
Box 2: Vybrané (zkrácené) citace diskutovaných publikací – Atlas cestovního ruchu ČR
AVEDON s.r.o. (2015). Strategie cestovního ruchu Pardubického kraje 2016-2020. Mikulov, 346 s.
BERNARD, J. (2011). Endogenní rozvojové potenciály malých venkovských obcí – obtížné hledání a měření jejich vlivu.
Sociologický časopis, 4, 745-775.
CENIA (2013): Koncepce státní politiky cestovního ruchu na období 2014-2020. Analytická část, Praha, 172 s.
COSTA, C., PANYIK E., BUHALIS, D.(2014). European tourism planning and organisation systems: the EU member
states. Bristol, Buffalo, Toronto (2014), 468 p.
ČVUT (2008). Územní studie Šumavy. Praha, 220 s.
DEWAILLY, J. M. 2006). Un atlas du turisme tchéque, compte rendu de: Vystoupil J. (coord.), Géocarrefour, 4, 2 p.
HAVRLANT, J. (2010). The recreational potential of the Jeseníky region (Czech Republic) and the influence of soft factors
on its development. Moravian geographical reports, 1, s. 25-39.
HRUŠKA, P. a kol. (2007). Klasifikace ubytovacích zařízení jako způsob podpory kvality služeb v cestovním ruchu. MMR
Praha, 106 s.
JEŽEK, J., TLUČHOŘ, J. (2007). Program rozvoje cestovního ruchu a lázeňství v Karlovarském kraji 2007-2013. Plzeň, 63
s.
KLUFOVÁ, R. (2016). Destination attractiveness of the South Bohemian region from the viewpoint of spatial data analysis.
The Central European Journal of Regional Development and Tourism, 1, 92-111.
KOLEKTIV zpracovatelů KH kraje (2014). Program rozvoje cestovního ruchu Královéhradeckého kraje pro období 2014-
2020. Hradec Králové, 123 s.
KOLEKTIV zpracovatelů (2012). Koncepce rozvoje agroturistiky s využitím přírodního bohatství Ústeckého kraje,
analytická část. RRA Ústeckého kraje, 57 s.
KONEČNÝ, O. (2014) Geographical perspectives on agritourism in the Czech Republic. Moravian Geographical Reports, 1,
15-23.
KRAJSKÝ ÚŘAD Libereckého kraje (2012). Strategie rozvoje Libereckého kraje 2006-2020, akt. 2012, 139 s.
LISZEWSKI, S. (2012). Geografie cestovního ruchu České republiky. Turyzm, 22, No. 2, s. 47-49.
MAZEL, J. (2007). Regionální sítě v oblasti cestovního ruchu ve Švýcarsku na příkladu regionu Oberengadin/St. Moritz. In
Hradecké ekonomické dny, 33-41.
MMR (2007). Koncepce státní politiky cestovního ruchu v České republice na období 2007-2013. Praha, 66 s.
MMR (2008). Podklady a východiska k Politice územního rozvoje. Praha, 52 s
MMR (2015). Standard sledovaných jevů pro územně analytické podklady krajů. Metodický návod. Praha, 44 s.
MŽP, SFŽP (2012). Krajinný integrovaný plán rozvoje Regionu – Národní park Šumava. Pilotní projekt, 133 s.
NOVOTNÁ, M. (2007). Methodology of the evaluation of the geographic potential for tourism in the Plzeň region.
Moravian geographical reports, 2, 34-39.
ORR KÚ Plzeňského kraje (2015). Úplná aktualizace analytických technických podkladů územního plánu Plzeňského kraje.
Plzeň, 189 s.
RRA Pardubického kraje (2009). Strategie rozvoje cestovního ruchu v Pardubickém kraji - analytická část. Regionální
operační program NUTS II Severovýchod (2009), 125 s.
SROKA, W., HITTMÁR Š. et al: Management of network organisation. Springer Verlag (2015), 266 p.
VÁGNER J. (2007). Atlas cestovního ruchu. České republiky. Geografické rozhledy, Praha, 3, 10-11.
WYRZYKOWSKI, J. (2007). Atlas cestovního ruchu České republiky [Atlas of Tourism in the Czech Republic]. Turyzm,
17, sešit 1/2, s. 216-218.
ZVARA, J., UHNAVÁ, M. (2015). Evaluation of Conditions for Recreation and Tourism in the South Moravian Region.
Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis, 1, 337-344.
Zdroj: vlastní zpracování
Závěr
Článek upozorňuje na zásadní přínosy tematických atlasů pro pochopení prostorových souvislostí
vývoje společenských i přírodních jevů v teoretické i praktické rovině. V tomto ohledu je vhodné
poukázat na synergie v evoluci jevů, projevující se např. pozitivním vztahem mezi kvalitou životního
prostředí a rozvojem cestovního ruchu. Jako ilustrativní příklad lze použít NP Šumava, jehož unikátní
přírodní prostředí podporuje rozvoj cestovního ruchu, což na druhé straně vyžaduje aplikovat
promyšlenou strategii udržitelnosti ekosystémů. Její nedílnou součástí je vyřešení otázky, chceme-li
zde dále rozvíjet hospodářské funkce lesa nebo jeho všeobecné užitkové funkce – jak dokládají
dosavadní zkušenosti, obojí není možné. V širším kontextu je možné konstatovat, že mnohá
předsevzetí vytýčená v oblasti životního prostředí po roce 1989 se dosud nepodařilo naplnit a např.
Ostravsko tak i dále patří mezi nejznečištěnější oblastí Evropy (Říha, 2013). Na druhé straně je třeba
připomenout, že řada problémů byla díky tržní transformaci ekonomiky odsunuta do pozadí. Patrně
VARI, A., PAL, T. (1993). Environment and democratic transition. Springer Netherlands, 285 p.
VAROUŠEK, J. (1994). Environmental management in Czechoslovakia and succession states. Environmental impact
assessment review, 2/3, pp. 103-110.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
973
nejviditelnějším příkladem je zlepšení technického stavu velkých měst, zejména Prahy, Plzně či
Liberce (viz Viturka a kol, 1992). Tento vývoj měl pozitivní dopady nejen na životní prostředí měst,
ale i na jejich turistickou atraktivitu. Ze systémového pohledu se v moderní postindustriální
společnosti dostávají do popředí otázky hledání harmonie mezi konkurenceschopností, kvalitou života
a udržitelností rozvoje (Viturka, 2016). Tato tendence však není v hospodářské praxi České republiky
plně zohledněna (příkladem je skutečnost, že ačkoliv podíl cestovního ruchu na HDP je 3 x vyšší než
těžebního průmyslu stát i nadále preferuje podporu těžby surovin a tedy i neudržitelné vzorce výroby
limitující možnosti brzkého dosažení společenské úrovně nejvyspělejších zemí).
Literatura
CENIA, (2015). Zpráva o stavu životního prostředí ČR. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, 269 s.[1]
CENIA, (2016). Statistická ročenka životního prostředí. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, 465 s.[2]
ENCYKLOPEDIA BRITANNICA, (2001). Atlas of the environment and health of the population of the[3]
CSFR [on-line]. [cit. 15. 2. 2005]. Dostupné z www.britannica.com.
LÖW, J. a kol., (1995). Rukověť projektanta místního územního systému ekologické stability krajiny. Brno:[4]
Doplněk. ISBN 80-85765-55-1.
MZe ČR, (2016). Zpráva o stavu vodního hospodářství České republiky v roce 2015. Praha: Ministerstvo[5]
životního prostředí ČR, 144 s. ISBN 978-80-7434-319-3.
ŘÍHA, M., (2013). Životní prostředí České republiky - vývoj po roce 1990 dodnes, Envigogika, 3, s. 1-12.[6]
ISSN 1802-3061. DOI 10.14712/18023061.394.
SHEPHERD, J., ELDREDGE, R., (1997). Global Security Fellows Initiative. An Annotated Bibliography,[7]
Occasional Paper, No. 9, University of Cambridge. ISBN 1900741253.
VITURKA, M. a kol., (1992). Atlas životního prostředí a zdraví obyvatelstva ČSFR (Atlas of life[8]
environment and health of the population of the CSFR). Brno, Praha: Geografický ústav ČSAV, Federální
výbor pro životní prostředí, Tisk VKÚ Harmanec, 92 s.
VITURKA, M., HALÁMEK, P., KLÍMOVÁ, V., TONEV, P., ŽÍTEK, V., (2010). Kvalita podnikatelského[9]
prostředí, regionální konkurenceschopnost a strategie regionálního rozvoje České republiky. Praha: Grada.
ISBN 978-80-247-3638.
VITURKA, M., (2016). Teoretická východiska a zobecnění výsledků modelování regionálního rozvoje[10]
České republiky. In XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách, Sborník příspěvků. Brno:
Masarykova univerzita, pp. 22-27. ISBN 978-80-210-8272-4. DOI 10.5817/CZ.MUNI.P210-8273-2016-39.
VYSTOUPIL, J. A KOL., (2006). Atlas cestovního ruchu České republiky. Praha: Ministerstvo pro místní[11]
rozvoj ČR. ISBN 80-239-7256-1.
VYSTOUPIL, J., SAUER, M., (2014). Tourism policy in the Czech Republic in 2007-2013 and the[12]
perspective opportunities in the years 2014-2020. In XVII. mezinárodní kolokviim o regionálních vědách.
Sborník příspěvků Brno: Masarykova univerzita, pp. 777-786. ISBN 978-80-210-6840-7. DOI 10.5817/ CZ.
MUNI.P210-6840-2014-48.
VYSTOUPIL, J., ŠAUER, M., (2017). Geography of Tourism in the Czech Republic. In The Geography of[13]
Tourism of Central and Eastern European Countries. Springer International Publishing, pp. 149 - 188.
ISBN 978-3-319-42203-9. DOI 10.1007/978-3-319-42205-3.
Příspěvek byl zpracován v rámci projektů specifického výzkumu MUNI/A/0896/2015 Analýza
možností podpory rozvojových os jako nástroje zvyšování regionální konkurenceschopnosti demonstrační
studie Jihomoravského kraje a MUNI/A/1041/2015 Sekundární zdroje dat pro
hodnocení ekonomického významu cestovního ruchu v regionech.
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
974
SEZNAM AUTORŮ / LIST OF AUTHORS
A
doc. Ing. Josef ABRHÁM, Ph.D. - 60
doc. Ing. Peter ADAMIŠIN, PhD. - 185
Ing. Gabriela ANTOŠOVÁ, Ph.D. - 91
Ing. Petra APPLOVÁ, Ph.D. - 75
Mgr. Helmuth Yesid ARIAS GOMÉZ, Ph.D. -
91
B
Ing. Eva BALÁŽOVÁ, PhD. – 862
Dorota BEDNARSKA-OLEJNICZAK, PhD. –
238, 810
Dr Jadwiga BIEGAŃSKA – 513, 633, 736
Ing. Jan BINEK, Ph.D. - 528
Ing. Beáta BLECHOVÁ, Ph.D. - 855
Ing. Markéta BOBKOVÁ - 660
doc. PhDr. Oľga BOČÁKOVÁ, PhD. - 428
Ing. Zuzana BOHÁTOVÁ, PhD. - 598
prof. PhDr. RNDr. Martin BOLTIŽIAR, PhD. -
489
Ing. Josef BOTLÍK – 52, 646
Ing. Milena BOTLÍKOVÁ, Ph.D. – 52, 646
Ing. Monika BŘEZINOVÁ, Ph.D. - 826
Ing. Monika BUMBALOVÁ, PhD. – 598, 890
Mgr. Petr BURDA – 60, 786, 883
C
Ing. Michal CIFRANIČ, PhD. - 264
RNDr. Marek CIVÁŇ - 327
Č
doc. Ing. Soňa ČAPKOVÁ, PhD. - 36
Mgr. Ing. Tomáš ČERNĚNKO, PhD. - 467
Ing. Renata ČUHLOVÁ, BA (Hons) – 114, 163
D
Leszek DĄBROWSKI – 513, 633
Ing. Milan DAMBORSKÝ, Ph.D. – 126, 155
RNDr. Petr DANĚK, Ph.D. - 945
Ing. Petra DANÍŠEK MATUŠKOVÁ - 751
Ing. Martina DAXNEROVÁ - 83
MSc Jacek DOBROWOLSKI - 929
doc. RNDr. Alena DUBCOVÁ, CSc. – 406, 544
Mgr. Jiří DUJKA - 937
Ing. Jiří DUŠEK, Ph.D. - 817
Ing. Zdeněk DVOŘÁK - 574
Ď
Bc. Zuzana ĎURIOVÁ - 20
E
Ing. Ľuboš ELEXA, PhD. - 683
Ing. Ľudmila ELEXOVÁ, PhD. - 683
Mgr. Martin ERLEBACH - 342
F
doc. Ing. Mária FÁZIKOVÁ, CSc. - 229
Ing. Filip FLAŠKA, PhD. - 36
RNDr. Bohumil FRANTÁL, Ph.D. - 920
G
Ing. Karin GAJDOVÁ, Ph.D. - 414
Ing. Tomáš GAJDOŠÍK, PhD. - 683
Ing. Zuzana GAJDOŠÍKOVÁ, PhD. - 683
Mgr. Michal GARAJ - 451
Ing. Gabriel GIERTL, PhD. - 83
Bc. Michal GREGOR - 612
Dr Elżbieta GRZELAK-KOSTULSKA – 513,
633, 736
Ing. Monika GUBÁŇOVÁ, PhD. - 890
prof. Ing. Marian GÚČIK, PhD. - 707
H
doc. RNDr. Marián HALÁS, Ph.D. - 342
doc. Ing. Martina HALÁSKOVÁ, Ph.D. - 201
doc. Ing. Renata HALÁSKOVÁ, Ph.D. - 201
Ing. Iveta HAMARNEH, Ph.D. - 744
Ing. Eva HAMPLOVÁ, Ph.D. – 178
Ing. Denisa HANÁČKOVÁ, PhD. – 890
Ing. Blanka HAVLÍČKOVÁ – 60, 786, 883
Ing. Martina HEDVIČÁKOVÁ, Ph.D. – 272,
303
Mgr. Michal HLADKÝ - 833
Ing. Petr HLAVÁČEK, Ph.D. - 120
Ing. Andrea HOLEŠINSKÁ, Ph.D. - 794
Mgr. Radomíra HORNYÁK GREGÁŇOVÁ,
PhD. - 147
Ing. Michal HRIVNÁK - 229, 255
Mgr. Richard HUBL - 520
PhDr. Dana HÜBELOVÁ, Ph.D. - 396
Mgr. Jarmila HUDÁKOVÁ, MBA, PhD. - 209
Ing. Veronika HUMLEROVÁ, Ph.D. - 802
CH
Ing. Markéta CHALOUPKOVÁ – 481, 574
Dr Justyna CHODKOWSKA-MISZCZUK –
513, 736, 929
Ing. Michaela CHOMJAKOVÁ - 83
Ing. Marcela CHRENEKOVÁ, PhD. - 255
Ing. Stanislav CHUDÁČEK - 715
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
975
I
RNDr. Monika IVANOVÁ, PhD. - 489
J
Ing. Veronika JADCZAKOVÁ, Ph.D. - 396
Mgr. Imrich JAKAB, PhD. – 582
doc. Ing. Jana JANOUŠKOVÁ, Ph.D. – 848
Michaela JÁNOVÁ - 920
doc. Ing. Jana JARÁBKOVÁ, PhD. - 255
doc. RNDr. Jiří JEŽEK, Ph.D. - 841
K
Ing. Markéta KALÁBOVÁ – 786, 883
Ing. Patrik KAJZAR, Ph.D. - 759
Ing. Alena KAŠČÁKOVÁ, PhD. - 435
doc. Ing. Alžbeta KIRÁĽOVÁ, Ph.D. - 744
Mgr. Pavel KLAPKA, Ph.D. - 342
Ing. Viktorie KLÍMOVÁ, Ph.D. - 246
Mgr. Petr KLUSÁČEK, Ph.D. - 536
doc. RNDr. Jaromír KOLEJKA, CSc. - 497
Ing. Stanislav KOLOŠTA, PhD. – 36, 222
Mgr. Jitka KOMINÁCKÁ, Ph.D. - 559
Ladislav KOMINÁCKÝ - 559
Mgr. Ondřej KONEČNÝ, Ph.D. – 126, 155
Ing. Miroslav KOPÁČEK - 139
prof. Valentin KORNEEVETS, PhD. - 772
Ing. Miroslava KOSTKOVÁ, Ph.D. – 652
doc. PhDr. Lubomír KOSTROŇ, CSc. - 559
Ing. Sylvie KOTÍKOVÁ – 114, 163
doc. Ing. Rastislav KOTULIČ, PhD. - 185
RNDr. Jana KOUŘILOVÁ, Ph.D. - 349
Martin KOVANIČ, M.A., Ph.D. – 898
Ing. Jaroslav KOVÁRNÍK, Ph.D. - 178
prof. MUDr. Mária KOVÁŘOVÁ, CSc. - 280
doc. Ing. Radoslav KOŽIAK, PhD. - 83
prof. Ing. Jiří KRAFT, CSc. - 170
doc. RNDr. Stanislav KRAFT, Ph.D. - 354
doc. Ing. Ivana KRAFTOVÁ, CSc. – 20, 170
Ing. Libor KRAJČUŠKA - 467
RNDr. Pavol KRÁĽ, PhD. - 222, 683
Ing. Ivana KRAVČÁKOVÁ VOZÁROVÁ, PhD.
- 185
doc. RNDr. Alfred KROGMANN, PhD. - 327
Mgr. Tomáš KREJČÍ – 497, 715
Mgr. Milan KŘÁPEK, Ph.D. - 767
PhDr. Darina KUBÍČKOVÁ, PhD. - 428
doc. RNDr. Josef KUNC, Ph.D. – 574, 920
Ing. Diana KVASNOVÁ - 626
MSc Michał KWIATKOWSKI - 633, 736
L
doc. PaedDr. PhDr. Marcel LINCÉNYI, PhD. –
606
Ing. Lenka LIŽBETINOVÁ, Ph.D. - 296
Mgr. Ing. Martin LUŠTICKÝ, Ph.D. - 618
M
prof. Ing. Jaroslav MACHÁČEK, CSc. - 952
Krzysztof MAŁACHOWSKI, PhD. – 700
Mgr. Ing. Tomáš MALATINEC, PhD. - 959
Mgr. Jiří MALÝ, Ph.D. – 536, 715
Mgr. Jan MANDYS, Ph.D. - 421
doc. Ing. Vanda MARÁKOVÁ, Ph.D. - 626
Ing. Matúš MARCIŠ – 707
Ing. Radka MARČEKOVÁ, PhD. - 667
RNDr. Jaroslav MARYÁŠ, CSc. - 574
Ing. Zdeněk MATĚJA, Ph.D. – 381
Ing. Lukáš MELECKÝ, Ph.D. - 43
Ing. Katarína MELICHOVÁ, PhD. – 255
Mgr. Tomáš MERTA - 107
Mgr. Milan MIDLER - 544
prof. RNDr. Eva MICHAELI, PhD. - 489
Ing. Tomáš MIKUŠ - 435
prof. Ing. Beáta MIKUŠOVÁ MERIČKOVÁ,
PhD. – 435
Ing. Martin MUSIL, Ph.D. – 618
Ing. Nikoleta MUTHOVÁ - 435
N
RNDr. Jana NÉMETHOVÁ, PhD. - 327
PhDr. Jiří NESIBA, Ph.D. - 898
Ing. Jan NOVÁK - 359
RNDr. Václav NOVÁK, Ph.D. - 139
Mgr. Eva NOVÁKOVÁ – 715
RNDr. Mgr. Gustav NOVOTNÝ - 945
Ing. Svatava NUNVÁŘOVÁ, Ph.D. - 794
O
Dr Jarosław OLEJNICZAK, PhD. – 238, 810
doc. RNDr. Dana ORSZÁGHOVÁ, CSc. - 374
RNDr. Robert OSMAN, Ph.D. - 536, 566
Erika OVEČKOVÁ - 366
P
RNDr. Bc. Šárka PALCROVÁ - 311
prof. Tadeusz PALMOWSKI, PhD. - 772
doc. Ing. Viera PAPCUNOVÁ, Ph.D. - 862
Ing. Petra PÁRTLOVÁ, Ph.D. - 826
Ing. Vilém PAŘIL, Ph.D. – 359, 366
doc. Ing. Pavlína PELLEŠOVÁ, Ph.D. - 652
Ing. Miriam PIETRIKOVÁ, PhD. - 147
Mgr. Michal PINK, Ph.D. - 904
Ing. Michal PLAČEK, M.sc., Ph.D. - 767
Ing. Eva POLEDNÍKOVÁ, Ph.D. - 27
doc. Ing. Kristína POMPUROVÁ, PhD. - 667,
723, 730
Mgr. Michael PONDĚLÍČEK, PhD. – 506, 780,
912
Sborník příspěvků XX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Kurdějov 14.–16. 6. 2017
976
doc. Ing. Milan Jan PŮČEK, Ph.D. - 767
R
doc. RNDr. Eva RAJČÁKOVÁ, CSc. – 99, 833
RNDr. Zuzana RAMPAŠEKOVÁ, PhD. – 552
doc. Ing. Petr RAPANT, CSc. - 497
RNDr. Gabriela REPASKÁ, PhD. - 406
Ing. Ondřej REPÍK - 690
Dr. Eng. Krzysztof ROGATKA - 633, 736
Bc. Gabriela ROUSOVÁ - 396
Berenika RYSZKOWSKA - 929
S
Ing. Lenka SABELOVÁ - 222
Ing. David SLAVATA, Ph.D. - 320
Agnieszka SMALEC, PhD. - 700
PhDr. Josef SMOLÍK, Ph.D., MBA - 904
Paweł SMOLIŃSKI – 633, 929
Ing. Šárka SOBOTOVIČOVÁ, Ph.D. – 848, 855
Mgr. Mahuliena SOCHOROVÁ - 451
Ing. Jana SOKOLOVÁ - 723
RNDr. Vladimír SOLÁR, PhD. - 489
Ing. Michaela STANÍČKOVÁ, Ph.D. - 67
doc. Ing. Halina STARZYCZNA, Ph.D. - 590
Ing. Michal STOKLASA, Ph.D. - 590
Ing. Pavel STRUHA – 506, 912
Dr. Tomasz STUDZIENIECKI, PhD. – 640, 772
doc. Ing. Jan SUCHÁČEK, Ph.D. - 869
RNDr. Hana SVOBODOVÁ, Ph.D. - 528
Ing. Libuše SVOBODOVÁ, Ph.D. – 272, 303
Š
Ing. Martin ŠANDA - 421
RNDr. Miloslav ŠAŠEK, CSc. - 389
Ing. Petr ŠAŠINKA - 574
Ing. Martin ŠAUER, Ph.D. - 674
Ing. Ľubica ŠEBOVÁ, PhD. – 667
Mgr. Miloslav ŠERÝ, Ph.D. - 520
RNDr. Ondřej ŠERÝ, Ph.D. – 566, 937
Bc. Michal ŠEVČÍK - 155
Mgr. Ivana ŠIMOČKOVÁ, PhD. - 730
Ing. Zdeněk ŠILHAN – 528, 574
doc. Ing. Vladimíra ŠILHÁNKOVÁ, Ph.D. -
506, 912
RNDr. Lucia ŠOLCOVÁ, Ph.D. - 552
Dr Stefania ŚRODA-MURAWSKA – 513, 736,
929
RNDr. Angelika ŠVECOVÁ, PhD. - 99
T
Mgr. Martin TOMÁŠ - 342
Mgr. Petr TONEV, Ph.D. – 342, 574
Ing. Dominika TÓTHOVÁ - 475
doc. RNDr. Václav TOUŠEK, CSc. - 520
Michael TOUŠKA - 780
RNDr. Miroslava TREMBOŠOVÁ, PhD. - 582
RNDr. Jakub TROJAN, MSc, MBA, Ph.D. - 715
doc. Mgr. Ing. Michal TVRDOŇ, Ph.D. - 287
U
doc. Ing. Nataša URBANČÍKOVÁ, PhD. - 959
doc. RNDr. Marta URBANÍKOVÁ, CSc. - 133
Karolína URBANOVSKÁ - 359
Ing. Jaroslav URMINSKÝ – 215, 459
V
Mgr. Klára VÁCLAVÍNKOVÁ - 759
Ing. Maroš VALACH, PhD. – 264
PaedDr. Marta VALIHOROVÁ, PhD. - 730
Ing. Monika VÁMOŠOVÁ - 875
PhDr. Roman VAVREK, PhD. - 185
RNDr. Katarína VILINOVÁ, PhD. – 406
doc. RNDr. Milan VITURKA, CSc. – 366, 966
Bc. Viktória VLAČUHOVÁ - 582
Bc. Katarína VRŠKOVÁ - 475
Ing. Eva VÝROSTOVÁ, PhD. - 335
Ing. Štepánka VYSKOČILOVÁ – 215, 459
doc. RNDr. Jiří VYSTOUPIL, CSc. - 966
W
Marzena WANAGOS, PhD. – 640, 700
Dr. Monika WESOŁOWSKA – 929
Ing. Mirka WILDMANNOVÁ, Ph.D. - 444
Ing. Lucie WINKLEROVÁ – 193, 246
prof. RNDr. René WOKOUN, CSc. - 91
Z
Mgr. Viliam ZÁBORSKÝ - 552
Ing. Pavel ZDRAŽIL, Ph.D. - 75
Ž
prof. Ing. Elena ŽÁRSKA, CSc. - 875
doc. Ing. Vladimír ŽÍTEK, Ph.D. - 193
Ing. Eva ŽUFFOVÁ, PhD. - 598
MASARYKOVA UNIVERZITA
EKONOMICKO-SPRÁVNÍ FAKULTA
Katedra regionální ekonomie a správy
XX. MEZINÁRODNÍ KOLOKVIUM O REGIONÁLNÍCH VĚDÁCH
SBORNÍK PŘÍSPĚVKŮ
Editoři:
Ing. Viktorie Klímová, Ph.D.
doc. Ing. Vladimír Žítek, Ph.D.
Ediční rada:
P. Pirožek, P. Suchánek, M. Viturka, V. Hyánek,
E. Hýblová, D. Němec, M. Matulová
Vydala Masarykova univerzita, Žerotínovo nám. 617/9, 601 77 Brno
1. vydání, 2017, náklad 200 kusů CD-ROM
ISBN 978-80-210-8586-2
ISBN 978-80-210-8587-9 (online : pdf)