Rozmístění průmyslových firem ve
venkovských oblastech – případová studie
čtyř moravských mikroregionů
Bc. Lucie Kokešová
Bc. Simona Šťastná
Úvod
• Venkovské obce lze vymezit prostřednictvím deskriptivní definice,
která sleduje statistická data o počtu obyvatel. Jako konvenční
hranice počtu obyvatel venkovských obcí je zvolena hodnota 3 000
obyvatel (Halfacree, 1993).
• Venkovský prostor se v průběhu posledních dekád významně
proměnil, a to zejména vlivem globalizace a restrukturalizace.
• Díky globalizaci jsou venkovské zdroje integrovány do globální
ekonomiky a na venkově dochází k rozvíjení komoditních
řetězců.
• Restrukturalizace je charakteristická odklonem od zemědělské
produkce a nárůstem konzumní funkce venkova.
– V okolí velkých měst se projevuje silný tlak na využití půdy
(suburbánní výstavba).
Rozmístění průmyslových firem
• Od 70. let 20. století docházelo k přechodu od masové výroby k výrobě
flexibilní a průmyslová produkce se začala čím dál více lokalizovat do
venkovských oblastí, které minimalizovaly výrobní náklady.
• Vznik a rozmístění průmyslových firem na venkově může být ovlivněn
těmito skutečnostmi:
– Geografická blízkost spojená s local knowledge spillovers, dále snížené
náklady na výrobu, infrastrukturu a snižování transakčních nákladů.
• Mnohdy je blízkost příbuzných odvětví zapříčiněná:
– tzv. spin-off závody,
– v důsledku path dependency,
– Windows of locational opportunity.
Historie průmyslu
• Již v preindustriálním období se na území Česka rozvíjela manufakturní výroba,
zejména v příhraničních oblastech - blízkost nalezišť paliv (dřeva).
• V 19. století bylo dřevo jako energetická surovina nahrazeno uhlím, proto od druhé
poloviny 19. století začaly základny těžkého průmyslu vznikat v uhelných pánvích.
• Během socialistického období o lokalizaci podniků již nerozhodovaly tržní
mechanismy, ale státní plánovací instituce. Hlavní ekonomická činnost, která byla
během socialistického období na venkově podporována, bylo zemědělství, mnohdy
jen s malou přidruženou průmyslovou výrobou.
• Restrukturalizace se na českém venkově začíná projevovat intenzivně od roku 1989,
kdy byl český venkov vystaven působení některých procesů, které lze souhrnně
pojmenovat jako posttotalitní transformací.
Historie průmyslu
• Během industriálního období byl SO ORP Kravaře a SO ORP
Odry charakteristický zalesněnou krajinou, přičemž bohaté zásoby
dřeva umožnily vznik manufakturní výroby.
• Ve SO ORP Kravaře se rozvíjelo pivovarnictví, textilní a
kovozpracující výroba, na území SO ORP Odry pak textilní a oděvní
průmysl, posléze kovozpracující a dřevozpracující průmysl.
• Pro území SO ORP Nový Jičín byly charakteristické soukenické
dílny, dále se zde stejně jako ve SO ORP Uherské Hradiště rozvíjel
potravinářský průmysl (hojně vznikaly mlékárny, lihovary, mlýny),
textilní a oděvní průmysl.
• Na území SO ORP Uherské Hradiště se také díky příhodným
fyzicko-geografickým podmínkám rozvíjely cukrovary, dále pak
dřevozpracující průmysl.
Historie průmyslu
• Změny ve vývoji zprůmyslnění v zájmových oblastech
přicházejí během 19. století.
– Ve SO ORP Kravaře a SO ORP Odry k rozvoji průmyslu
přispělo vybudování železniční tratě. Provozovny
zpracovatelského průmyslu se soustředily zejména do
obcí, kterými procházela železniční trať.
– Ve SO ORP Nový Jičín se vývoj zprůmyslnění projevoval
zejména ve větších městech, kde se zakládaly podniky
zpracovatelského průmyslu.
– Zastoupení průmyslu ve venkovských oblastech SO ORP
Uherské Hradiště bylo spíše výjimečné, průmysl byl
lokalizován převážně ve městech.
Cíle práce
• Cílem je na příkladu vybraných regionů:
– identifikovat nejvýznamnější lokalizační faktory
průmyslových firem
– charakterizovat a vysvětlit specifika odvětvové
struktury průmyslu ve venkovských regionech.
Data a metody
• Jako modelové území byl vybrán SO ORP Kravaře, Nový Jičín, Odry a Uherské
Hradiště
• Území byla vybrána na základě typologie autorů Perlín, Kučerová, Kučera (2010),
kteří vymezují správní obvody podle potenciálu rozvoje.
– SO ORP Kravaře a Odry podle potenciálu rozvoje označují jako Moravské
periferie.
– SO ORP Nový Jičín a Uherské Hradiště jako Moravský vybavený venkov.
Zdroj: Český statistický úřad: Veřejná databáze, vlastní zpracování; data vztažena k 1. 1. 2016
Název SO ORP Počet venkovských obcí Počet obyvatel ve
venkovských obcích
Kravaře 5 3 605
Nový Jičín 15 25 013
Odry 8 4 069
Uherské Hradiště 42 40 517
Data a metody
• Z metodologického hlediska se jedná
o případovou komparativní studii doplněnou
o metody popisné statistiky, založené na sběru
sekundárních statistických dat.
• Subjekty byly vybrány na základě klasifikace
průmyslu CZ- NACE rev. 2. 0. v rozmezí 10-33.
• Technika vyhodnocení a interpretace dat se
opírala především o statistické ukazatele
– Giniho index, lokalizační kvocient, Herfindahl –
Hirshmannův index a Finger Kreininův index.
Výsledky statistické analýzy
• Největší hodnoty HHI v roce 2015 měl SO ORP Kravaře a Nový
Jičín, následně SO ORP Odry a Uherské Hradiště.
• Finger-Kreininův index změn odvětvové struktury zaměstnanosti byl
vypočítán za období mezi lety 1987 až 2015.
– Odvětvová struktura zaměstnanosti ve zpracovatelském
průmyslu se nejvíce změnila ve SO ORP Nový Jičín (0,94),
nejméně pak ve SO ORP Kravaře (0,19).
Závěr
• Ve všech správních obvodech byla identifikována dlouhodobá
kontinuita specializace, která má vliv na odvětvovou strukturu
průmyslu.
• V současné době specializaci SO ORP Nový Jičín a SO ORP
Kravaře ovlivňuje jedna dominantní firma, která je rovněž
největším zaměstnavatelem.
– Ve SO ORP Nový Jičín se jedná o specializaci na
elektrotechnický průmysl a ve SO ORP Kravaře na výrobu
pryžových a plastových výrobků.
• Odvětvová struktura zaměstnanosti ve zpracovatelském
průmyslu se nejvíce změnila ve SO ORP Nový Jičín, nejméně
pak ve SO ORP Kravaře.
Závěr
• Ve SO ORP Nový Jičín a Uherské Hradiště se podniky koncentrují
v oblastech s příhodnou dopravní infrastrukturou a také v obcích, které
se nacházejí v blízkosti velkých měst.
• Pro oba správní obvody je rovněž typické, že provozovny
zpracovatelského průmyslu vznikaly v areálech bývalých zemědělských
družstev a jejich specializace vznikla na bázi spin-off závodů
z přidružených výrob zemědělských družstev.
• Ve SO ORP Kravaře a Odry se provozovny nacházejí v obcích, ve
kterých byla vybudována železniční trať.
• Ve SO ORP Odry je navíc lokalizace podniků ovlivněna fyzickogeografickými
podmínkami. Na území správního obvodu zasahuje
CHKO Poodří.
Závěr
• Ve venkovských oblastech nejčastěji vznikají malé a střední rodinné
podniky a jejich lokalizace je ovlivněna trvalým bydlištěm
zakladatelů.
• V malých venkovských obcích s nepříznivou vzdělanostní strukturou
se nenacházejí žádné provozovny zpracovatelského průmyslu.
• Z hlediska počtu zaměstnaných osob se největší ekonomické
subjekty nacházejí ve SO ORP Nový Jičín a nejmenší ve SO ORP
Odry.
Děkujeme za pozornost
Zdroje
[1] ARES, (2013). Administrativní registr ekonomických subjektů [online]. Ministerstvo financí ČR, [cit. 2017-02-04]. Dostupné z: wwwinfo.mfcr.cz/ares/ares_es.html.cz
[2] BARTOŠ J., SCHULZ J., TRAPL M., (1982). Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–60. Svazek VIII. 1. vyd. Ostrava: Profil., pp. 355. ISBN 509-21-85.7-48-016-
82.
[3] BEDNÁŘ K., (1970). Rozmístění průmyslu v českých zemích na počátku 20. století (1902). 1. vyd. Praha: Academia, vydavatelství České akademie věd., pp. 238.
[4] BOMBERA, J., (2000). Továrníci 1828–2000. Moravský Beroun: Moravská expedice, ISBN 80-902730-8-5.
[5] COURTNEY, P., LÉPICIER, D., & SCHMITT, B., (2008). Spatial patterns of production linkages in the context of Europe's small towns: how are rural firms linked to the local
economy?. Regional Studies, vol. 42, no. 3, pp. 355–374. ISSN 0034-3404. DOI 1360-0591.
[6] FUÀ, G., (1983). Rural industrialisation in later developed countries: the case of Northeast and Central Italy. PSL Quarterly Review, vol. 36, no. 147, pp. 351–377. ISSN 2037-
3643.
[7] GEORGE, K., JOLL C. a LYNK E., (1992). Industrial organisation: competition, growth, and structural change. 4th ed. New York: Routledge, ISBN 0-415-07850-4.
[8] HALFACREE, K., (1993). Locality and Social Representation: Space, Discourse and Alternative Definitions of the Rural. Journal of Rural Studies., vol. 9, no. 1, pp. 23–37.
ISSN 07430167. DOI 10.1016/0743-0167(93)90003-3.
[9] HOGGART, K., PANIAGUA, A., (2001). What rural restructuring? Journal of Rural Studies, vol. 17, no. 1, pp. 41–62. ISSN 0743-0167. DOI 10.1016/S0743-0167(00)00036-
X.
[10] HRUŠKA, V., (2013). Diferenciace venkovského prostoru na příkladu Moravskoslezského kraje. [Disertační práce] Brno: Masarykova univerzita.
[11] HRUŠKA, V., KONEČNÝ, O., (2011). Současný venkov v kontextu postproduktivistického přechodu: rozdílné předpoklady konkurenceschopnosti.“ in J. Ježek, L. Kaňka
(eds.). Konkurenceschopnost a udržitelný rozvoj malých měst a venkovských regionů v České republice. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, pp. 72–80. ISBN 978-80-261-
0094-2.
[12] CHOBOT K., A KOL., (2008). Historie a současnost podnikání na Novojičínsku. 1. vyd. Žehušice: Městské knihy s. r. o., pp. 335. ISBN 978-80-86699-51-6.
[13] ISAKSEN, A. (2014). Industrial development in thin regions: trapped in path extension?. Journal of Economic Geography, vol.15, no. 2015, pp. 585–600. ISSN 1468-2702.
DOI 10.1093/jeg/lbu026.
[14] JIRÁSEK, Z., a kol., (2015). Historie a současnost podnikání na Opavsku. 2. vydání. Žehušice: Městské knihy. Historie a současnost podnikání v regionech ČR. ISBN 978-
80-86699-81-3.
[15] KOFROŇ, J. (2012). Kvalitativní metody jako nástroj nomotetického poznání, aneb má se česká geografie co učit? Geografie, vol. 117, no. 3, pp. 308–328. ISSN 1212-0014.
[16] MAREŠ, J., (1988). Industrializace Československa – její klady a zápory. Sborník Československé geografické společnosti, vol. 93, no. 3, pp. 183–198. ISSN 0036-5254.
[17] MIŠTERA, L., (1975). Rozvoj Československého průmyslu a jeho strukturální změny (1945–1975). Sborník Československé společnosti zeměpisné, vol. 1975, no. 4, pp.
276–279.
Zdroje
[18] PERLÍN, R., (1999). Venkov, typologie venkovského prostoru. Česká etnoekologie, Etnoekologické semináře v Liběchově, pp. 87–104. ISBN 80-238-4932-8.
[19] PERLÍN, R., KUČEROVÁ S. a KUČERA Z., (2010). Typologie venkovského prostoru Česka. Geografie, vol. 115, no. 2, pp. 161–187. ISSN 1212-0014.
[20] Poodří (2005): Časopis obyvatel horní Odry, vol. 1, no. 8. ISSN 1803-2338.
[21] Pracovníci a mzdové fondy socialistického sektoru národního hospodářství v krajích a okresech podle odvětví národního hospodářství v ČSR za rok 1987.
[22] RUDINCOVÁ, K. (2017). The Right to Self-determination or Inviolability of Borders in the Horn of Africa? The African Union Approach. In: Riegl M., Doboš B. (eds)
Unrecognized States and Secession in the 21st Century. Springer, Cham. ISBN 978-3-319-56913-0. DOI 10.1007/978-3-319-56913-0_11.
[23] RUMPEL, P., (2011). Komplexní regionální marketing periferního rurálního regionu Jesenicko. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, pp. 244. ISBN 978-
807380-320-9.
[24] SLAVÍKOVÁ, L., SYRBE, R.U, SLAVÍK, J., BERENS, A. (2017). Local environmental NGO roles in biodiversity governance: a Czech-German comparison. Geoscape, vol.
11, no. 1, pp. 1–15. ISSN 1802-1115. DOI 10.1515/geosc-2017-0001.
[25] SVOBODOVÁ, H., (2011). Synergie ve venkovském prostoru. 1. vyd. Brno: GaREP, pp. 115. ISBN 978-80-904308-8-47.
[26] Veřejná databáze, (2017). Český statistický úřad [online]. Praha. [cit. 2017-02-15]. Dostupné z:
https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/cs/index.jsf?page=uzivdotaz#k=5&pvokc=43&uroven=70&w=
[27] VIRKKALA, S., (2007). Innovation and Networking in Peripheral Areas – a Case Study of Emergence and Change in Rural Manufacturing. European Planning Studies, vol.
15, no. 4, pp. 511–529. ISSN 0965-4313. DOI 10.1080/09654310601133948.
[28] WOODS, M., (2013). Regions engaging globalization: A typology of regional responses in rural Europe. Journal of Rural and Community Development, vol. 8, no. 3, pp.
113–126. ISSN 1712-8277.
[29] ŽENKA J., a kol., (2013). Industrial specialization and economic performance of small city-regions: evidence from Czechia IN: Krtička. L., Ženka, J. (eds.): Political factors of
economic growth and regional development in transition economies. Ostrava: Ostravská univerzita. 1. vyd., pp. 19–22 ISBN 978-80-7464-357–6.