CENTRUM VÝZKUMU KONKURENČNÍ SCHOPNOSTI ČESKÉ EKONOMIKY
EKONOMICKO-SPRÁVNÍ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY
FAKTORY
KONKURENCESCHOPNOSTI
( K O M PA R A C E Z E M Í V ­ 4 )
Antonín Slaný a kol.
2007
FAKTORY KONKURENCESCHOPNOSTI
( K O M PA R A C E Z E M Í V ­ 4 )
Antonín Slaný a kol.
MASARYKOVA UNIVERZITA
EKONOMICKO-SPRÁVNÍ FAKULTA
CENTRUM VÝZKUMU
KONKURENČNÍ SCHOPNOSTI
ČESKÉ EKONOMIKY
BRNO 2007
CENTRUM VÝZKUMU KONKURENČNÍ SCHOPNOSTI ČESKÉ EKONOMIKY
EKONOMICKO-SPRÁVNÍ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY
2006
I. ČÁST
2007
FAKTORY
KONKURENCESCHOPNOSTI
( K O M PA R A C E Z E M Í V ­ 4 )
Antonín Slaný a kol.
BRNO 2007
Odborní garanti:
prof. Ing. Antonín Slaný, CSc.
doc. Ing. Libor Žídek, Ph.D.
Ing. Zdeněk Tomeš, Ph.D.
doc. Ing. Osvald Vašíček, CSc.
doc. RNDr. Milan Viturka, CSc.
Kolektiv autorů:
prof. Ing. Antonín Slaný, CSc.
(vedoucí autorského kolektivu, editor)
Ing. Veronika Bachanová (1.9.)
Ing. Jan Čapek (2.1.)
Ing. Jitka Doležalová (1.8.)
Ing. Aleš Franc (1.4.
Ing. Miroslav Hloušek (2.3)
Ing. Zuzana Hrdličková (1.3.)
Ing. Monika Jandová (1.11.)
Ing. Jan Jonáš (1.5.)
Ing. Viktorie Klímová (3.2.3.)
Ing. Petr Musil, Ph.D. (1.2.)
Ing. Daniel Němec (1.1.)
Ing. Tomáš Paleta (1.10.)
Ing. Jiří Polanský (2.2)
Ing. Zdeněk Tomeš, Ph.D. (1. úvod)
Mgr. Jaromír Tonner (2.4)
Mgr. Petr Tonev (3.2.1.)
Ing. Martina Vašendová (1.7.)
doc. Ing. Osvald Vašíček, CSc. (2.2., 2.4.)
doc. RNDr. Milan Viturka, CSc. (3.1. a 3.3.)
Ing. Naďa Voráčová (1.6.)
doc. Ing. Libor Žídek, Ph.D. (1. úvod)
Ing. Vladimír Žítek, Ph.D. (3.2.2.)
Technická pomoc:
Lydie Pravdová
Redakce textu:
Mgr. Ondřej Doseděl
Recenzenti:
I. kapitola:
prof. Ing. Vojtěch Krebs, CSc.
Mgr. Pavel Neset
II. kapitola:
Ing. Petr Harasimovič, M.A.
Mgr. Jan Vlček, Ph.D.
III. kapitola:
doc. RNDr. Václav Toušek, CSc.
doc. Ing. Jaroslav Macháček, CSc.
Publikace vznikla s podporou projektu MŠMT výzkumná centra 1M0524
 Antonín Slaný a kolektiv, 2007
ISBN 978-80-210-4455-5
OBSAH 7
Obsah
Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
1. Faktory konkurenceschopnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
Blok A: Pracovní síla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19
1.1. Demografický vývoj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20
1.1.1. Stav na počátku transformace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21
1.1.2. Demografický vývoj v období 1990­2005 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
1.1.3. Důsledky demografického vývoje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26
1.1.4. Současný stav a perspektivy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29
1.1.5. Demografický vývoj a konkurenceschopnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30
1.1.6. Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31
1.2. Trh práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33
1.2.1. Nabídka práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35
1.2.2. Poptávka po práci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38
1.2.3. Vývoj pracovního trhu a dopad na konkurenceschopnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41
1.2.4. Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48
1.3. Sociální politika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49
1.3.1. Východiska současného pojetí sociálních politik . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49
1.3.2. Analýza vývoje sociálních politik na základě přerozdělovacích procesů . . . . . . . . 52
1.3.3. Procesy přerozdělování pomocí daňového systému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54
1.3.4. Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57
1.4. Pracovní migrace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59
1.4.1. Výchozí situace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59
1.4.2. Pracovní imigrace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60
1.4.3. Pracovní emigrace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63
1.4.4. Remitance . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65
1.4.5. Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66
Blok B: Kapitál . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67
1.5. Kapitálové trhy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68
1.5.1. Burza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70
1.5.2. Bankovní sektor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76
1.5.3. Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83
1.6. Fiskální politika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85
1.6.1. Výchozí situace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85
1.6.2. Vývoj fiskální politiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87
1.6.3. Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92
OBSAH8
1.7. Mezinárodní pohyb kapitálů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94
1.7.1. Výchozí stav pohybu kapitálu v roce 1990 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94
1.7.2. Vývoj pohybu kapitálu v průběhu transformace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95
1.7.3. Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102
Blok C: Produktivita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105
1.8. Politický systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106
1.8.1. Charakteristické prvky nedemokratických politických systémů zemí
střední Evropy a jejich vliv na hospodářství v letech 1947­1988 . . . . . . . . . . . . 107
1.8.2. Vývoj politického a ekonomického systému zemí střední Evropy
v letech 1988­2005 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110
1.8.3. Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117
1.9. Regulace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118
1.9.1. Vývoj regulace v období 1990­2006 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119
1.9.2. Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129
1.10. Strukturální politika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130
1.10.1. Teoretické přístupy ke strukturální politice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131
1.10.2. Výchozí situace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132
1.10.3. Strukturální politika České republiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132
1.10.4. Strukturální politika Slovenska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135
1.10.5. Strukturální politika Maďarska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139
1.10.6. Strukturální politika Polska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142
1.10.7. Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144
1.11. Zahraniční obchod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148
1.11.1. Determinanty výchozího stavu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149
1.11.2. Výchozí stav v roce 1990 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150
1.11.3. Vývoj základních ukazatelů zahraničního obchodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151
1.11.4. Komoditní struktura zahraničního obchodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154
1.11.5. Obchodní politika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157
1.11.6. Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158
Použitá literatura k 1. kapitole . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160
2. Růstová výkonnost a stabilita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177
2.1. Nejistota vybraných makroekonomických dat zemí Visegrádu . . . . . . . . . . . . . 179
2.1.1. Úvodní poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179
2.1.2. Závěry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181
2.2. Monetární DSGE modely zemí Visegrádské čtyřky a Eurozóny . . . . . . . . . . . . . 190
2.2.1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 190
2.2.2. CIA model . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 191
2.2.3. Odhad modelu pro ekonomiky V-4 a Eurozónu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 194
2.2.4. Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 201
OBSAH 9
2.3. Růstové účetnictví států Visegrádské čtyřky: duální přístup . . . . . . . . . . . . . . . 202
2.3.1. Duální přístup k růstovému účetnictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 202
2.3.2. Data . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204
2.3.3. Výsledky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204
2.3.4. Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207
Příloha A ­ Popis dat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 208
Příloha B ­ Tempa růstu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 209
2.4. Odhad časově proměnných parametrů v DSGE modelech
s racionálním očekáváním . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211
2.4.1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211
2.4.2. Hospodářská politika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 212
2.4.3. Časově proměnné parametry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 212
2.4.4. Parametrizace ­ odhad modelu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213
2.4.5. Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213
Použitá literatura ke 2. kapitole . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 214
3. Inovační výkonnost a konkurenceschopnost . . . . . . . . . . . . . . . 217
3.1. Benchmarking konkurenceschopnosti a inovační profily českých krajů . . . . . . 219
3.1.1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 219
3.1.2. Výsledky provedených analýz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 222
3.2. Institucionální rámec rozvoje inovací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 236
3.2.1. Institucionální báze výzkumu a vývoje a inovačně nosných oborů
vysokého školství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 236
3.2.2. Vědeckotechnické parky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 243
3.2.3. Podnikatelské inkubátory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 254
3.3. Praktické aspekty výsledků hodnocení regionální konkurenceschopnosti . . . . 266
Použitá literatura ke 3. kapitole . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 271
Seznam tabulek a grafů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 274
Seznam tabulek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 274
Seznam grafů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 275
10
ÚVOD 11
Úvod
Publikace vznikla s podporou projektu MŠMT výzkumná centra 1M0524 a odpovídá plánovaným
výstupům pro rok 2007. Publikace je rozdělena do tří základních kapitol, ve kterých je provedena
základní analýza faktorů konkurenceschopnosti v komparaci ČR se zeměmi Vyšehradské čtyřky.
V kapitole první kapitole (Faktory konkurenceschopnosti) se autoři věnují problematice faktorů
konkurenceschopnosti národních ekonomik. Odpovídají na takové otázky, jako jsou například:
Co je příčinou tohoto vývoje a jaké faktory determinují rozdíly jednotlivých zemí v tempech
hospodářského růstu? Co může hospodářská politika udělat pro to, aby zvýšila tempo hospodářského
růstu? Přístupů k analýze faktorů dlouhodobého ekonomickému růstu je celá řada. V souladu
s ekonomickou teorií autoři vychází z členění faktorů působících na ekonomický růst do tří
skupin ­ podle toho, zda ovlivňují akumulaci lidského kapitálu, akumulaci fyzického kapitálu
nebo celkovou produktivitu výrobních faktorů. Výchozím bodem je analýza situace na konci 80.
let a následně je chronologicky zkoumán vývoj dané oblasti až do současnosti. Kapitola druhá
(Růstová výkonnost a stabilita) je věnována problémům růstové výkonnosti a stability ekonomik
zemí Visegrádské čtyřky s důrazem na odlišnosti jejich vývoje a na identifikaci jejich příčin. Jsou
zde shrnuty výsledky analýz nejistoty vybraných makroekonomických dat analyzovaných zemí.
Pozornost je věnována monetárnímu makroekonomickému ,,cash-in-advance" DSGE modelu.
Model je odhadnut na reálných datech ekonomik zkoumaných zemí a Eurozóny pomocí Markov
Chain Metropolis-Hastingsova algoritmu. Na základě výsledků odhadu parametrů je provedena
jejich věcná ekonomická interpretace. V neposlední řadě jsou vzájemně porovnány charakteristické
vlastnosti zkoumaných ekonomik představovaných ověřenými modely. Následuje pak kvantifikace
růstu souhrnné produktivity faktorů (SPF) pomocí duálního přístupu k růstovému účetnictví.
I když se ekonomiky zemí Visegrádu zdají být velmi podobné, výsledky ukazují, že ekonomický
růst pramení z různých zdrojů. SPF a technologie je hlavní příčinou růstu v České republice, naopak
v Polsku a Slovensku hraje důležitější roli akumulace výrobních faktorů. Maďarsko je pak
zemí, ve které jsou zdroje růstu ekonomiky rozděleny rovnoměrně. Závěr kapitoly tvoří identifikace
strukturálních změn kauzálních relací ekonomiky prostřednictvím odhadu vývoje časově
proměnných parametrů. Třetí kapitola (Inovační výkonnost a konkurenceschopnost) vychází
z toho, že konkurenceschopnost je logicky spojována s tvorbou inovací, které jsou považovány za
rozhodující předpoklad pro získání konkurenční výhody. S nástupem fenoménu znalostní ekonomiky
roste poptávka i po odpovídajících analýzách orientovaných na národní a regionální úroveň.
Proto je v této publikaci věnován prostor regionální úrovni hodnocení konkurenceschopnosti.
Hodnocení regionální konkurenceschopnosti na základě pozičních, strukturálních a institucionálních
analýz nepochybně představuje významný zdroj informací jak z pohledu tvorby rozvojových
plánů firem, tak zejména z pohledu tvorby regionálních a hospodářských politik.
12
13
FAKTORY1.
KONKURENCESCHOPNOSTI
1
1. FAKTORY KONKURENCESCHOPNOSTI14
Ekonomická historie zaznamenala výrazné změny v růstovém potenciálu řady zemí. Některé ekonomicky
vyspělé země se v žebříčcích výkonnosti propadají, zatímco jiné, kdysi beznadějně zaostalé
země, dosáhly v nedávné minulosti vysokých temp hospodářského růstu. Co je příčinou
tohoto vývoje a jaké faktory determinují rozdíly jednotlivých zemí v tempech hospodářského růstu?
Co může hospodářská politika udělat pro to, aby zvýšila tempo hospodářského růstu? To jsou
otázky, které determinují hledání faktorů konkurenceschopnosti národních ekonomik. Cílem této
kapitoly je analýza faktorů dlouhodobého ekonomickému růstu.
Předložená analýza je zaměřena na období let 1990­2006. V tomto období došlo ve světové
ekonomice k mnoha výrazným změnám v růstovém potenciálu vyspělých zemí. Některé vyspělé
země byly schopny dosahovat vysokého hospodářského růstu, provázeného nízkou nezaměstnaností,
mírnou inflací a makroekonomickou stabilitou. Byly to především USA, Irsko, Nizozemí
či Austrálie. Na druhou stranu řada tradičních tahounů hospodářského růstu v dřívějších dobách
jako např. Německo, Francie či Japonsko upadla do dlouhodobého období slabého hospodářského
růstu, který byl navíc v evropských zemích provázen vysokou a přetrvávající nezaměstnaností.
Analýza je zaměřena na země Visegrádské čtyřky. Tyto ekonomiky prošly v posledních dvaceti
letech výraznými hospodářskými změnami. Zažily počáteční transformační recesi a následně se
musely vyrovnávat s procesem ekonomických reforem, provázených často bolestnou stabilizací,
privatizací a deregulací. V oblasti ekonomické výkonnosti došlo nejprve k hospodářskému poklesu
během transformační recese. Následně pak došlo k poměrně dynamickému hospodářskému oživení,
které však bylo v několika případech přerušeno makroekonomickou nestabilitou a následnou
stabilizační politikou. V posledních třech letech došlo v těchto zemích k poměrně dynamickému
hospodářskému růstu. Hospodářský růst od počátku 90. let je zachycen v následujícím grafu.
Ekonomický růst v ČR, Maďarsku, Polsku a Slovensku 1989­2006 (v %)Graf č. 1:
-20 %
-15 %
-10 %
-5 %
10 %
5 %
0
1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006
ČR Maďarsko Polsko Slovensko
Zdroj: EBRD, Selected economic indicators data ­ http://www.ebrd.org/country/sector/ econo/stats/index.htm (16. 9. 2007)
V následujících podkapitolách je mapován vývoj faktorů konkurenceschopnosti u zmíněných čtyř
zemí střední Evropy. Výchozím bodem je analýza situace na konci 80. let a následně je chronologicky
zkoumán vývoj dané oblasti až do současnosti.
Přístupů k analýze faktorů dlouhodobého ekonomickému růstu je celá řada. V souladu s ekonomickou
teorií můžeme faktory působící na ekonomický růst rozdělit do tří skupin podle toho, zda
ovlivňují akumulaci lidského kapitálu, akumulaci fyzického kapitálu nebo celkovou produktivitu
výrobních faktorů. Schématicky můžeme náš přístup znázornit následujícím způsobem.
1. FAKTORY KONKURENCESCHOPNOSTI 15
KONKURENCESCHOPNOST
= SCHOPNOST DLOUHODOBÉHO RŮSTU
PRACOVNÍ SÍLA ZÁSOBA KAPITÁLU PRODUKTIVITA
Demografie Trhh kapitálu Institucionární prostředí
Efektivita trhu práce Fiskální politika Regulace
Sociální politika Pohyby kapitálu Strukturální politika
Migrace Zahraniční obchod
Dílčím vazbám se věnují jednotliví autoři v rámci následujících podkapitol. Na tomto místě proto
pouze shrnujeme základní vazby dílčích faktorů na ekonomický růst.
Práce
Na objem a efektivitu užití výrobního faktoru práce působí řada dílčích vlivů. My se v rámci kapitoly
budeme věnovat těm, které považujeme za stěžejní. Zaměříme se na demografický vývoj,
efektivitu trhů práce, uplatňovanou sociální politiku a na spojení trhů práce se zahraničím čili
migraci.
Demografický vývoj
Determinujícím faktorem vlivu demografického vývoje na růst je věková skladba populace. V řadě
soudobých studií byl zkoumán vliv vývoje věkové skladby na hospodářský růst v dlouhém období.
Výsledkem těchto snah byla identifikace souvislosti mezi věkovou skladbou populace a hospodářským
růstem v podobě konceptu tzv. demografické dividendy. Tento koncept se opírá o skutečnost,
že země procházejí v procesu svého vývoje tzv. demografickou transformací, což je přechod
z vysokých hodnot úmrtnosti a porodnosti na nízké hodnoty těchto ukazatelů. Jedním z důsledků
této transformace je vznik velké transformační generace, která po dosažení práceschopného
věku snižuje míry závislosti a vytváří tak ,,demografickou dividendu". Rozšířením tohoto vztahu
lze pak hledat obecné souvislosti mezi výkyvy porodnosti a ekonomickým růstem. Studie snažící
se kvantifikovat tento vztah došly k identifikaci významných souvislostí mezi růstem a skladbou
populace (viz Bloom-Canning, 2005).
Efektivita trhů práce
Významným faktorem hospodářského růstu je efektivnost fungování trhu práce. Efektivně fungující
trhy práce zajišťují pružné přizpůsobení se šokům, které vznikají v reálné ekonomice. Pokud
trhy práce nejsou dostatečně pružně schopny absorbovat demografické, strukturální či cyklické
výkyvy, potom dochází k suboptimálnímu využívání výrobního faktoru práce a dochází buď
ke vzniku nezaměstnanosti nebo k poklesu míry pracovní participace. Významná je především
mobilita na trhu práce, které může vyrovnávat regionální disparity v poptávce a nabídce práce
1. FAKTORY KONKURENCESCHOPNOSTI16
a zvyšovat tak efektivitu alokace na trhu práce. Mezinárodními rozdíly v institucích na trhu práce
se zabývá Freeman (2007) a z jejich rozdílů se snaží vyvodit důsledky pro ekonomický růst.
Významným parametrem pružnosti na trhu práce je legislativa upravující ochranu pracovních
míst. V řadě zemí, je přílišná legislativní ochrana zdrojem nízké flexibility na trhu práce, kdy zaměstnavatelé
z obavy před dodatečnými náklady v případě rušení pracovního místa snižují dynamiku
tvorby nových pracovních míst. Přemrštěná ochrana pracovních míst pak vede k situaci, kdy
firmy nejsou ochotny brát na sebe dostatečně velká rizika spojená s novými a neznámými projekty,
protože v případě neúspěchu jsou zatíženy příliš velkými výstupními náklady. Jolls (2007) se
zabývá analýzou vlivu zákonodárné úpravy na trhu práce v ekonomické teorii a hospodářskopolitické
praxi.
Sociální politika
Dalším faktorem, který ovlivňuje objem i kvalitu pracovní síly, je sociální politika. Při vhodném
nastavení by sociální politika měla přispívat k efektivnímu využití dostupné pracovní síly. V rámci
pozitivních dopadů můžeme jmenovat především opatření aktivní politiky zaměstnanosti, zaměřené
na podporu investic k vytvoření nových pracovních míst, tj. zvětšování objemu pracovní síly.
Sociální politika ovšem může přinášet i negativa spojená s efektivností vynakládaných prostředků
na sociální výdaje a s motivací pracovní síly.
Migrace
Podobně jako u ostatních trhů výrobních faktorů hraje i u faktoru práce významnou úlohu napojení
na ostatní země. Migrace by měla umožňovat efektivnější nakládání s výrobním faktorem,
protože migrující pracovní síla může na jedné straně doplnit nedostatečnou nabídku na domácím
trhu. Na straně druhé pak utlumit případný přetlak pracovní síly na domácím trhu, například
v případě dlouhodobě horších hospodářských výsledků spojených s nezaměstnaností. Migrace
s sebou ovšem přináší i další aspekty ­ jedním z nich je nebezpečí emigrace kvalifikované pracovní
síly, což může podvazovat ekonomický růst. A dalším jsou remitance ­ čili platby pracovní síly do
zahraničí, které mohou být zdrojem pro ekonomický růst v přijímající zemi.
Kapitál
Determinujícím faktorem hospodářského růstu je míra investic v ekonomice. Její vliv na výkonnost
hospodářství byl prokázán řadou ekonometrických studií. Vyšší míra investic vede k vyššímu
ekonomickému růstu a investice tak posouvají ekonomiku na vyšší křivku produkčních možností.
Významná je však nikoliv pouze kvantita, ale i kvalita investic. Typicky centrálně plánované
ekonomiky dosahovaly nízkých temp ekonomického růstu při vysokém tempu růstu investic.
Možnost investování v domácí ekonomice je determinována mírou domácích úspor. Chybějící
domácí úspory mohou být nahrazeny přílivem zahraničních investic, který byl výrazně přítomen
v hospodářství tranzitivních ekonomik. Determinanty tohoto přílivu byly především stabilní
makroekonomické prostředí, vyšší zhodnocení investic a levná pracovní síla. Zvýšit národní míru
úspor mohou i cílené vládní programy, zaměřené na podporu spoření, změnu penzijního systému
či úpravy nastavení daňového systému.
Dále se budeme věnovat třem aspektům, jež determinují efektivitu kapitálových trhů. Prvním
z nich je fungování burzy a bankovního sektoru, druhým jsou dopady fiskální politiky a třetím
mezinárodní pohyby kapitálu.
1. FAKTORY KONKURENCESCHOPNOSTI 17
Burza a bankovní sektor
Funkčnost burzy a bankovního sektoru jsou z pohledu nakládání s výrobním faktorem kapitálu
zcela zásadní. Hladká přeměna úspor na investice, kterou tyto trhy zprostředkovávají, se příznivě
odráží na růstovém potenciálu hospodářství. Pokud burza a banky fungují efektivně, jsou náklady
na získání investic nízké, což přispívá k ekonomické dynamice.
Fiskální politika
Zásobu kapitálu v ekonomice ovlivňuje i vláda. Některá její opatření působí nepřímo a budeme se
jim věnovat v rámci dalších podkapitol. Přímější cestou působí fiskální politika. Zásobu kapitálu
v ekonomice ovlivňuje zejména příjmová stránka veřejných rozpočtů ­ tj. především daně. Vliv
na zásobu kapitálu můžeme sledovat zejména přes míru zdanění, která ovlivňuje motivaci k úsporám
i k investicím. Jistý vliv na zásobu kapitálu v ekonomice mají i veřejné výdaje, a to zejména ve
vztahu s veřejnými příjmy, tedy ve spojitosti se stavem veřejných rozpočtů.
Mezinárodní pohyb kapitálu
Efektivitu nakládání s kapitálem ovlivňují i mezinárodní kapitálové transakce (zachycené v rámci
finančního účtu platební bilance). Pohyby kapitálu zajišťují lepší alokaci úspor do produktivnějších
výrob a zároveň zajišťují kapitál v situaci, kdy je ho v ekonomice nedostatek. Pohyby
kapitálu by tak měly přispívat k ekonomickému růstu. Za nejužší je mezi ekonomy považována
vazba od přímých zahraničních investic, nicméně podobnou roli mohou hrát i ostatní položky
finančního účtu.
Produktivita
Třetím námi sledovaným faktorem růstu je souhrnná produktivita využití výrobních faktorů čili
faktory s dopadem na intenzivní ekonomický růst. V ekonomické teorii můžeme opět nalézt širokou
škálu různých aspektů, o nichž se autoři domnívají, že efektivitu nakládání s výrobními
faktory ovlivňují. My se na následujících stranách budeme věnovat některým z nich ­ politické
stabilitě, kvalitě regulace, strukturální politice a zahraničnímu obchodu.
Politika
Schopnost hospodářství dosahovat ekonomického růstu je závislá také na kvalitě vlády. Pro fungování
ekonomiky a pro dosažení hospodářského růstu je významná míra politických, občanských
a ekonomických svobod. Vyšší míra demokracie pozitivně ovlivňuje schopnost ekonomiky dosáhnout
hospodářského růstu. Studie zaměřené na tento typ zkoumání prokázaly tento typ korelace.
Besley-Persson-Sturm (2005) ve studii provedené v regionech USA prokazuje, že větší míra politické
konkurence vede k vyššímu růstu HDP.
Regulace
Prostor pro regulaci ekonomiky vzniká tam, kde trh selhává a není schopen zajistit optimální alokaci
zdrojů. Stát v současnosti zasahuje do fungování ekonomiky v řadě oblastí ­ obecné úloze
státu v hospodářství, regulaci cen, regulaci hospodářské soutěže, podmínkám pro podnikání a také
obecné kvalitě uplatňované regulace. Tyto zásahy by v obecné rovině měly vést ke zlepšení efektivity
systému.
1. FAKTORY KONKURENCESCHOPNOSTI18
Strukturální politika
Vláda však neovlivňuje ekonomické prostředí pouze přes regulaci. V některých případech se snaží
do systému aktivně zasáhnout pomocí strukturální politiky. Názory na strukturální politiku se různí,
neboť zásah do ekonomického systému s sebou vedle pozitiv (například udržení zaměstnanosti)
přináší i negativa v podobě pokřivení alokace, a tím i omezení efektivity celého systému.
Mezinárodní obchod
Otevřenost vůči mezinárodnímu obchodu umožňuje snadné a rychlé šíření informací, inovací
a znalostí, což ekonomice umožňuje rychle přebírat a adaptovat se na novinky v oblasti technického
pokroku. Vedle toho zahraniční obchod přispívá ke specializaci a dělbě práce, což jsou
obecně cesty vedoucí k vyšší efektivitě ekonomického systému. Řada studií se snažila identifikovat
vztah mezi svobodou obchodu a mírou ekonomického růstu. Výzkumem, jenž se zaměřil na
zkoumání vztahu mezi otevřenosti a ekonomickým růstem v období 1965­1990 a pracoval se širokým
vzorkem zemí, se zabýval například Sachs-Warner (1995). Dle jejich závěrů může liberální
obchodní politika pomoci hospodářskému růstu odstraněním nejrůznějších tarifních i netarifních
bariér obchodu.
K zásadním předpokladům hospodářského růstu v dlouhém období patří akumulace lidského
a fyzického kapitálu a celková produktivita jejich využívání. Na akumulaci lidského kapitálu působí
demografický vývoj populace, funkčnost trhu práce a dobře fungující vzdělávací systém. Na
akumulaci fyzického kapitálu pak příznivě působí efektivita přeměny úspor na investice v rámci
bankovního sektoru a na burze a také příliv zahraničního kapitálu. Pokud trhy práce a kapitálu
fungují efektivně, pomáhají šířit inovace a efektivní výrobní metody. Dále pak umožňují realokovat
kapitál a práci, která uvízla ve ztrátových podnicích. V institucionálním prostředí jsou významné
instituce a politiky, které podporují flexibilitu a konkurenci na mikroekonomických trzích.
19
Blok A: Pracovní síla
A
20
Demografický vývoj1.1.
Přechod z centrálně plánovaného hospodářství na tržní probíhal nejen v rovině ekonomické transformace,
ale spontánně se přenesl rovněž do všech sfér, které formují společnost, tedy i do sféry
demografické. V této souvislosti se objevuje otázka, jakými demografickými procesy prošly v období
let 1990­2005 země Vyšegradu, tedy konkrétně Česko, Slovensko, Maďarsko a Polsko, a jaké
jsou vazby tohoto vývoje na konkurenceschopnost těchto zemí.
Pro zkoumání ekonomických důsledků demografického vývoje je určující věková skladba populace.
Ta je formována porodností, úmrtností a migračními pohyby. Věková skladba pak determinuje
objem nabídky pracovních sil v ekonomice, určuje skladbu spotřebitelské poptávky a limituje
možnosti přerozdělovací politiky. Nebudeme se zabývat všemi podrobnostmi demografického
vývoje. Zaměříme se jen na ty faktory, jež jsou z hlediska jejich vlivu na konkurenceschopnost
nejvýznamnější. Naše analýza bude vedena v komparativním duchu, což nám umožní zkoumat
podobnosti i odlišnosti v demografickém vývoji a jejich možné důsledky pro dlouhodobý ekonomický
růst analyzovaných zemí.
Struktura této kapitoly je zcela v souladu s cílem popsat základní determinanty a trendy v demografickém
vývoji zemí Vyšegradské čtyřky a analyzovat jejich vliv z hlediska dopadů na potenciál
dlouhodobého ekonomického růstu. První část této kapitoly je zaměřena na analýzu demografického
vývoje od roku 1990. Mapuje základní východiska a procesy významné pro vývoj věkové
struktury a s tím spojené důsledky pro ekonomický potenciál obyvatelstva.
Druhá část kapitoly pak pojednává o vztahu demografického vývoje ke konkurenční schopnosti
ekonomiky. V průběhu demografického vývoje totiž dochází k přesunům od dětské k seniorské
složce populace, s čímž jsou spojeny i oscilace podílu dospělé složky populace. Pro období
růstu (v rámci takovéto oscilační vlny) se vžil název demografická dividenda (Bloom-Canning-Sevilla,
2003), která může být zdrojem ekonomického růstu za předpokladu efektivních institucí.
Demografická dividenda může stimulovat ekonomický růst pomocí nižších indexů závislosti (v
kontextu nastavení důchodových systémů), stimulace spoření, vyšší nabídky práce a stimulů ke
vzdělání. Klíčovými faktory při její realizaci jsou institucionální prostředí a vládní politika, které
rozhodují o tom, zda budou růstové možnosti dané demografickou dividendou realizovány.
Velmi důležitou roli zde tedy hrají změny na trhu práce, zejména pokud jde o objem pracovní síly,
proto jim budeme věnovat zvýšenou pozornost.
Je zřejmé, že demografických změn nebyla a není ušetřena žádná ze zemí Vyšegradu, neboť
proces transformace nenastartoval jen hospodářskou přeměnu, ale stal se rovněž zdrojem náhlých
a neočekávaných změn na poli demografickém. Výrazné poklesy v parametrech plodnosti,
předtransformační období populačního boomu, významné zlepšení úmrtnosti střední generace
a s tím spojené prodloužení střední délky života, to vše jsou faktory, které zapříčinily významné
1.1. DEMOGRAFICKÝ VÝVOJ 21
demografické změny. V intencích předchozí zmínky o demografické dividendě se tak analyzované
státy mohou nacházet v různých fázích oscilačních vln, jejíchž perioda a amplituda není a nebude
vůbec zanedbatelná. V jaké fázi se ta která země nachází a jaký potenciál ekonomického růstu
může využít, o tom budou následující řádky.
Stav na počátku transformace1.1.1.
Základní demografickou charakteristikou populace je věková skladba, resp. struktura, tedy rozdělení
populace dle pohlaví a dle různě obsáhlých věkových skupin. Nejtypičtější je dělení na tři
skupiny: mladou neboli předproduktivní (do 14. roku věku), dospělou neboli produktivní (15­64)
a seniorskou, tedy postproduktivní (osoby starší 65 let).
Jak je patrné z tabulky č. 1, koncem roku 1989 se populace všech čtyř zemí Polska vyznačovala
relativně vysokým podílem produktivní populace. Zásadní rozdíl ve věkové skladbě lze vidět
u předproduktivní a postproduktivní části populace. Na jedné straně jsou to Česko a Maďarsko
s asi 10% zastoupením seniorské populace, na druhé straně pak stojí Slovensko a Polsko s relativně
vysokým podílem populace mladší 15 let ­ přes 25%.
Věková skladba k 31. 12. 1989Tabulka č. 1:
věková skupina obě pohlaví muži ženy obě pohlaví muži ženy
Česko Slovensko
0­14 21,72% 22,89% 20,62% 25,45% 26,56% 24,40%
15­64 65,82% 67,44% 64,29% 64,28% 65,04% 63,55%
65+ 12,46% 9,67% 15,09% 10,27% 8,40% 12,05%
celkem 10 371 102 5 035 658 5 335 444 5 287 663 2 586 395 2 701 268
Maďarsko Polsko
0­14 20,54% 21,87% 19,30% 25,27% 26,51% 24,09%
15­64 64,47% 65,67% 63,35% 64,78% 65,83% 63,78%
65+ 13,24% 10,58% 15,70% 9,95% 7,66% 12,13%
celkem 10 374 823 4 984 904 5 389 919 38 038 403 18 540 495 19 497 908
Zdroj: ČSÚ, ŠÚSR, KSH, GUS, Eurostat1
Příčiny tohoto stavu souvisí s dvěma populačními boomy, které všechny země prožily. První
z nich byl poválečný populační boom, který byl u Polska mnohem výraznější díky větší váze tzv.
,,válečných odkladů početí", resp. ,,kompenzačního" poválečného boomu. Díky tomu se vyrovnaly
vysoké ztráty populace způsobené 2. světovou válkou a na počátku transformace tak byly
podíly produktivní složky populace zeměmi vyrovnané. Rozdílnost v poměrech předproduktivní
části populace je výsledkem populačního boomu 70. let minulého století (v případě Polska způsobený
zejména vysokým počtem žen v příznivém věku narozených v poválečném období), který
byl u Polska a Slovenska mnohem delší a silnější, což je určitě ovlivněno i reprodukčním chová1
Zdroje uváděné pod tabulkami pocházejí z databází statistických úřadů Česka, Slovenska, Maďarska, Polska
a Evropské unie a databáze OECD. Význam dále uváděných zkratek se tak vztahuje k databázím následujících
institucí: Český statistický úřad (ČSÚ), Štatistický úrad Slovenskej republiky (ŠÚSR), Központi Statisztikai Hivatal
(KSH), Główny Urząd Statystyczny (GUS), Eurostat (Eurostat), OECD (OECD). Internetové odkazy jsou blíže
uváděny v seznamu literatury.
1.1. DEMOGRAFICKÝ VÝVOJ22
ním těchto tradičně silně katolických zemí (nižší podíly 65+ u Polska a Slovenska mohou být teoreticky
také důsledkem dlouhodobě vyšší úmrtnosti vyšších věkových skupin, nicméně z tabulky
č. 5 je patrné, že jejich úmrtnostní poměry aproximované nadějí dožití v daném věku jsou oproti
Maďarsku vyšší).
V roce 1989 se v Česku narodilo asi 128 tisíc dětí, na Slovensku to bylo 80 tisíc dětí, v Maďarsku
více než 123 tisíc dětí a v Polsku to bylo téměř 565 tisíc dětí. Ve všech případech na tom měly největší
zásluhu matky ve věku 20­24 let (tabulka č. 2). Úhrnná plodnost v Česku a Maďarsku (1,87
resp. 1,82) v roce 1989 však byla nižší než na Slovensku a v Polsku (v obou případech 2,08). To
potvrzuje rozhodující vliv reprodukčního chování obou posledně zmiňovaných zemí na vysokém
podílu předproduktivní složky populace na konci roku 1989. Ve všech zemích kromě Maďarska
lze pozorovat pokles průměrného věku matky při porodu již od roku 1950 (blíže viz Němec,
2006a, 2006b). Svého pomyslného dna však dosáhl právě roku 1989.
Plodnost podle věku matky v roce 1989Tabulka č. 2:
počet živě narozených dětí na 1000 žen dané věkové skupiny
15­19 20­24 25­29 30­34 35­39 40­44 45­49 celkem
Česko 44,9 172,9 103,9 36,6 11,2 1,6 0,1 50,1
Slovensko 46,69 185,28 116,77 46 15,49 2,64 0,11 61,06
Maďarsko 39,5 147 115,2 46,8 16,4 3 0,1 49,4
Polsko 30,9 168 124,8 60,2 24,9 6,3 0,4 60,2
Zdroj: ČSÚ, ŠÚSR, KSH (2006), GUS
Střední délka života, neboli naděje dožití při narození byla v roce 1989 v Polsku i na Slovensku
necelých 67 let pro muže a něco málo přes 75 roků pro ženy. V Maďarsku byly tyto hodnoty ještě
o cca 1,5 roku nižší. V Česku tyto hodnoty činily 68 let pro muže a 75 roků pro ženy. O důvodech
tohoto rozdílu lze spekulovat. Svou roli sehrává úroveň zdravotnictví, životní styl či kvalita
životního prostředí. Kdybychom se podívali se na vývoj této veličiny od konce 2. světové války,
mohli bychom vidět prudký nárůst této hodnoty trvající až do konce 50. let, zapříčiněný výhradně
výrazným poklesem kojenecké úmrtnosti.
Ke konci roku 1989 tedy všechny čtyři země vykazovaly z demografického hlediska relativně vysoký
potenciál pro dlouhodobý růst. Do pracovní síly postupně začaly vstupovat silné populační
ročníky, což by spolu relativně vysokými měrami plodnosti mělo znamenat zachování stabilního
podílu dětské části populace (tedy pracovní síly budoucnosti). Zejména druhá okolnost je však
podmíněna stabilním vývojem demografických determinant porodnosti a plodnosti.
Potenciál Maďarska a Česka se však z důvodu nižšího podílu dětské složky a nižších měr plodnosti
zdá být menší polského. Česko však může těžit z relativně nejvyššího podílu produktivní
složky společnosti. Toto je však jen čistě demografický pohled, neboť svou roli ve vztahu k ekonomickému
růstu sehrávají i jiné faktory, zejména pak kvalita institucí, ať už jde o systém vzdělávání
(využití budoucího potenciálu mladé složky populace) či nastavení penzijního a zdravotního systému,
který hlavně pro Maďarsko určuje efektivní využitelnost relativně starší pracovní síly.
1.1. DEMOGRAFICKÝ VÝVOJ 23
Demografický vývoj v období 1990­20051.1.2.
Přechod z centrálně plánované ekonomiky na ekonomiku tržní však měl celospolečenské důsledky,
které se promítly i do demografického vývoje. Ve všech zemích došlo k výraznému poklesu
dětské složky populace a ke značnému nárůstu složky produktivní (viz tabulka č. 9), což je zcela
v souladu s tím, jak početné populační ročníky přecházejí z jedné věkové skupiny do druhé.
Mnohem výraznější je však tento nárůst u polské a slovenské populace, a to právě z důvodu výchozího
vyššího zastoupení předproduktivní složky. Za pozornost rozhodně stojí i nárůst populace
65 let a starší, který však zatím není nikterak dramatický. Dramatický pokles dětské složky však
zřetelně indikuje změnu v reprodukčním chování.
Po roce 1990 došlo k postupnému poklesu počtu narozených dětí, přičemž tento pokles trval až
do roku 2003, kdy se narodilo asi o 30% méně dětí než v roce 1990.
Počty narozených dětí od roku 1990Tabulka č. 3:
počet živě narozených dětí (v tis.)
1990 1993 1995 1997 1999 2001 2003 2005
Česko 130,6 121,0 96,1 90,7 89,5 90,7 93,7 102,2
Slovensko 79,1 72,6 60,8 58,7 55,8 50,9 51,4 54,1
Maďarsko 125,7 117,0 112,1 100,4 94,6 97,0 94,6 97,5
Polsko 547,7 494,3 433,1 412,6 382,0 368,2 351,1 364,4
Zdroj: ČSÚ, ŠÚSR, Eurostat
Příčiny prudkého poklesu počtu narozených dětí vyvolaly silný zájem laické i odborné veřejnosti.
Jejich vysvětlení je dvojí: na jedné straně zde stojí argument zhoršené ekonomické a bytové situace
mladých rodin, na druhé straně je zde vysvětlení pomocí změny životního stylu a přiblížení
reprodukčního chování společnosti vzorcům západoevropských zemí. Rovněž však můžeme
s úspěchem tvrdit, že prudký pokles plodnosti je jen důsledkem přirozeného vyrovnání předchozích
uměle vyvolaných boomů v počtech narozených dětí. Z tohoto pohledu by mělo postupně
dojít k vyrovnání na určitou dlouhodobou přirozenou úroveň, která reflektuje životní styl a tradice
společnosti.
Objektivní skutečností je, že došlo k výrazné změně reprodukčního chování žen, jak nám ukazuje
tabulka č. 4. Specifická plodnost ve věkové skupině 20­24 výrazně poklesla, což souvisí i s
růstem průměrného věku matek prvorodiček. Důvodem je to, že v první polovině 90. let silné
populační ročníky žen prostě odložily početí dítěte do pozdějšího věku, o čemž svědčí nárůst
specifické plodnosti pro věkové skupiny 30­39. Je tedy více než pravděpodobné, že tak, jak tyto
silné populační ročníky vstupují do tohoto věku, poroste i nadále počet narozených dětí (čemuž
nasvědčují údaje za rok 2005 z tabulky č. 3).
Z pohledu na tabulku č. 4 je možné usoudit, že v roce 2003 všechny čtyři země dosáhly svého
pomyslného dna pokud jde o nízké hodnoty plodnosti (přestože v bývalé NDR je hodnota úhrnné
míry plodnosti na úrovni asi 0,8, můžeme v případě našich zemích hovořit o pomyslném dnu
z toho důvodu, že tyto nízké hodnoty jíž řadu led stagnují či mírně rostou). Došlo tedy ke stabilizaci
reprodukčního chování a vzhledem k předchozímu výraznému propadu je možné očekávat
postupný nárůst měr plodnosti a jejich stabilizaci na nové rovnovážné úrovni.
1.1. DEMOGRAFICKÝ VÝVOJ24
Reprodukční míry dle věkuTabulka č. 4:
specifické míry plodnosti dle věku matky úhrnná
plodnost15­19 20­24 25­29 30­34 35­39 40­44 45­49 15­49
Česko
1995 24,9 102,3 81,4 35,2 10,6 1,7 0,1 36 1,278
1999 15,3 72,6 86,4 39,4 13,1 1,9 0,1 34,3 1,133
2003 11,5 53,8 94,5 57,4 17,6 3,1 0,1 37 1,179
2005 10,9 48,7 100,9 72,1 22,8 3,7 0,1 40,6 1,282
Slovensko
1995 32,27 124,42 90,58 40 13,76 2,84 0,09 43,65 1,523
1999 25,45 90,48 89,93 42,44 15,31 2,77 0,09 38,9 1,329
2003 20,49 64,74 85,18 50,29 17,02 3,11 0,12 35,87 1,199
2005 20,18 60,94 87,98 58,59 20,5 3,6 0,17 37,9 1,253
Maďarsko
1995 30,53 106,94 110,2 49,3 16,35 3,52 0,15 43,34 1,58
1999 23,4 71,35 92,73 51,95 17,31 2,96 0,15 37,07 1,29
2003 20,46 55,29 89,73 62,04 23,71 3,94 0,12 37,6 1,27
2005 19,85 49,65 87,62 73,76 27,7 4,71 0,17 39,58 1,32
Polsko
1995 22 113 104,5 53,7 23,2 5,5 0,3 43,64 1,611
1999 17,5 85,6 92,8 51,1 21,1 4,9 0,2 37,4 1,366
2003 14,5 64,1 88,1 52,9 20,9 4,6 0,2 35 1,222
2005 13,25 58,77 90,99 60,23 22,78 4,74 0,21 36,69 1,253
Zdroj: ČSÚ, ŠÚSR, KSH, GUS, Eurostat
Nárůst počtu narozených dětí je tedy více než pravděpodobný. V případě Česka a Maďarska je
možné hovořit i o hodnotách roku 1990, neboť poměry narozených dětí podle pořadí zůstávají
zachovány (rozdíl hodnot let 1990 a 2005 činí maximálně 2 procentní body), z čehož lze vyvozovat,
že přání rodičů ohledně počtu dětí v rodině se příliš nemění. V případě Slovenska a Polska takovýto
návrat očekávat nelze, neboť se zde výrazně snížily proporce narozených dětí 3. a vyššího
pořadí, změnil se tak pohled na zamýšlenou velikost rodiny.
Charakteristikou demografického vývoje u všech analyzovaných zemí je růst průměrného věku
matek při porodu, který je z velké části výsledkem nárůstu váhy terciálního vzdělání, o kterém
bude řeč v následující podkapitole. Potenciální rodiče si většinou pořizují děti až v okamžiku, kdy
mají ukončeno vzdělání, kterého chtějí dosáhnout a když jsou již ekonomicky natolik soběstační,
že jsou schopni své potomky hmotně zabezpečit. Nejde však o novinku. Průměrný věk matek
v 50. letech byl jen o málo vyšší než průměrný věk matek dnes.
Významnou souhrnnou charakteristikou úmrtnosti je ukazatel naděje dožití při narození (resp.
střední délka života). V posledních 15 letech došlo k výraznému prodloužení střední délky života
(jak ukazuje tabulka č. 5). Tento vývoj byl nepochybně zapříčiněn zlepšením zdravotní péče, lepším
stavem životního prostředí či dalšími faktory. Do první poloviny 90. let sehrával ještě svou
roli pokles kojenecké úmrtnosti, od druhé poloviny 90. let nabývá na významu pokles úmrtnosti
u starších věkových kategorií. Dynamika růstu je u všech zemí víceméně podobná bez ohledu na
výchozí úroveň tohoto ukazatele.
1.1. DEMOGRAFICKÝ VÝVOJ 25
Naděje dožití po roce 1990Tabulka č. 5:
muži ženy
1990 1995 2000 2004 1990 1995 2000 2004
Česko
věk 0 67,58 70 71,7 72,6 75,36 76,9 78,4 79,4
věk 65 11,83 12,7 13,7 14,2 15,56 16,2 16,9 17,5
Slovensko
věk 0 66,65 68,39 69,14 70,11 75,43 76,33 77,22 77,9
věk 65 12,22 12,68 12,91 13,2 15,71 16,07 16,38 16,91
Maďarsko
věk 0 65,1 65,3 67,1 68,6 73,7 74,5 75,6 76,9
věk 65 12 12,1 12,7 13,1 15,3 15,8 16,5 17,1
Polsko
věk 0 66,7 67,6 69,7 70,8 76,3 76,4 78 79,4
věk 65 12,7 12,9 13,6 14,1 16,9 16,6 17,3 18
Zdroj: ČSÚ, ŠÚSR, Eurostat
Významný vliv na změny ve struktuře populací má v případě otevřených populací rovněž i migrace.
V tomto kontextu jsou čisté migrační přírůstky významné zejména pro Česko a Maďarsko,
neboť tvoří až 30% počtu narozených dětí. Je nutné si ovšem uvědomit, že tento údaj v sobě
obsahuje rozmanitou věkovou strukturu populace, zejména pak ekonomicky aktivní. Navíc tyto
údaje jsou zkresleny obtížným monitoringem emigrující populace (celkový údaj čistého migračního
přírůstku je tak spíše nadhodnocen, pokud zanedbáme opačný efekt migrace legální). Pokud
by nastolený trend pokračoval, migrace může hrát v demografickém vývoji Česka a Maďarska významnou
roli.
V případě Polska se naopak setkáváme s čistými migračními úbytky. Vzhledem k objemu populace
nejsou tato čísla příliš významná, nicméně převažující část těchto údajů tvoří mladé ročníky
a lze tak tento pohyb ztotožnit s ,,odlivem mozků", což z hlediska konkurenčního potenciálu
Polska může v budoucnu znamenat problém.
Vývoj čisté migrace od roku 1990Tabulka č. 6:
1991 1993 1995 1997 1999 2001 2003 2005
Česko 2 876 5 476 9 999 12 075 8 774 -8 551 25 789 36 229
Slovensko 215 1 751 2 842 1 731 1 454 1 012 1 409 3 403
Maďarsko 16 000 24 600 20 000 19 000 22 300 13 900 8 700 19 043
Polsko 2 800 5 500 28 900 -2 500 6 400 -16 743 -9 600 -12 871
Zdroj: ČSÚ, ŠÚSR, Eurostat, GUS
1.1. DEMOGRAFICKÝ VÝVOJ26
Důsledky demografického vývoje1.1.3.
Důsledky demografického vývoje je možno shrnout do tří kategorií:
Změny počtu obyvatel. Od počátku 90. let poklesl počet obyvatel Maďarska o téměř 300 tisíc.
Rovněž Česko prožilo mírný pokles. Důvodem toho byly přirozené úbytky obyvatelstva, které
nebyly kompenzovány migrací. Slovensko a Polsko díky přirozeným přírůstkům naopak v první
polovině 90. prožívalo nárůst počtu obyvatel, v druhé polovině pak docházelo ke stagnaci,
respektive mírnému poklesu. Je třeba zdůraznit, že v případě Polska je změna mezi lety 2000
a 2001 způsobena přepočtem v rámci sčítání lidu. Tyto údaje tak nejsou srovnatelné.
Vývoj počtu obyvatel od roku 1990 (v tis.)Tabulka č. 7:
1991 1993 1995 1997 1999 2001 2003 2005
Česko 10 309 10 331 10 331 10 304 10 283 10 224 10 202 10 234
Slovensko 5 296 5 336 5 368 5 388 5 399 5 379 5 380 5 389
Maďarsko 10 373 10 365 10 337 10 301 10 253 10 200 10 142 10 098
Polsko 38 183 38 418 38 581 38 639 38 667 38 254 38 219 38 174
Zdroj: ČSÚ, ŠÚSR, Eurostat
Stárnutí populace. Průměrný věk populací ve všech zemích se v období 1992­2004 zvýšil
o zhruba 3 roky, což je dáno kombinací dvou faktorů: poklesem dětské složky populace a růstem
objemu starší části populace. Zvyšování hodnoty tohoto ukazatele může být považováno za
měřítko stárnutí populace. Všechny země však v tomto kontextu zatím stárnou především v důsledku
poklesu porodnosti a nikoliv díky prodlužování střední délky života. Dopad prodlužování
délky života na stárnutí obyvatelstva byl menší díky tomu, že řada lidí ze silných poválečných
ročníků se toho nedožila. Opět je zde zřetelná demografická podobnost Česka a Maďarska na
jedné straně a Slovenska a Polska na straně druhé.
Průměrný věk populaceTabulka č. 8:
obě pohlaví muži ženy obě pohlaví muži ženy
Česko Slovensko
1992 36,6 34,9 38,3 33,85 32,28 35,26
1996 37,6 35,9 39,2 34,81 33,27 36,27
2000 38,8 37,1 40,3 35,97 34,39 37,47
2004 40 38,2 41,3 37,12 35,49 38,66
Maďarsko Polsko
1992 36,98 35,12 38,69 33,61 32,02 35,12
1996 37,47 35,5 39,28 34,52 32,92 36,04
2000 38,2 36,13 40,08 35,7 34,08 37,22
2004 39,33 37,19 41,27 37,02 35,33 38,59
Zdroj: ČSÚ, ŠÚSR, KSH, Eurostat, vlastní výpočty
1.1. DEMOGRAFICKÝ VÝVOJ 27
Stárnutí a mládnutí pracovní síly. Demografická struktura populace a její vývoj se samozřejmě
promítá do ekonomické struktury populace, má významný vliv na věkovou strukturu pracovní
síly. Vliv demografických veličin je však oslaben neméně významným vlivem ekonomicko-sociálním.
Zde se jedná zejména o nastavení důchodového systému, který ovlivní ekonomickou
aktivitu starší části populace (v našem případě zhruba věková skupina 55 let a starší) a rovněž
i o nastavení systému vzdělávání, zejména pak terciálního, který výrazně ovlivní ekonomickou
aktivitu věkové skupiny 18­30 let.
Obecně lze říci, že demografické charakteristiky jsou z hlediska pracovní síly vstupním faktorem
ovlivňujícím výslednou ekonomickou aktivitu. Jako primární faktor mohou hrát svou roli pouze
při rigiditě výše uvedených sociálně-ekonomických systémů (důchodového a vzdělávacího).
Objem pracovní síly byl v případě Česka a Slovenska po celé potransformační období konstantní,
naopak v Maďarsku a Polsku tento objem klesal. V případě Maďarska je zřejmé, že za tímto
poklesem stojí fakt, že nově vstupující mladá pracovní síla nedokázala nahradit věkově starou pracovní
sílu z produktivní populace vystupující. Svou roli zde sehrál nárůst terciální vzdělanosti, který
tuto potenciální mladou pracovní sílu dočasně odčerpal (růst ekonomické neaktivity ve skupině
15­29 v tabulce č. 9). Rozhodujícím faktorem však byla skutečnost, že pracovní síla na počátku
devadesátých let měla vyšší průměrný věk, což nebylo zejména nastavením penzijního systému
zpočátku reflektováno (kdo by také očekával tak prudké změny v reprodukčním chování).
Ekonomická neaktivita od roku 1990 (v %)Tabulka č. 9:
1994 1996 2000 2004 1994 1996 2000 2004
Česko Slovensko
celkem 38,38 38,76 39,6 40,82 40,83 40,45 40,26 40,46
15 až 29 let 39,78 41,94 41,89 47,12 43,01 43,16 41,97 44,43
30 až 44 let 7,54 8,7 8,99 10,09 8,94 7,45 7,6 9,68
45 až 59 let 21,37 19,79 20,77 19,07 30,43 29,97 28,11 24,41
60 a více let 90,67 90,29 92,55 91,26 96,56 96,69 97,52 96,23
muži 28,57 28,57 30,16 31,56 31,69 32 32,04 32,27
15 až 29 let 29,49 31,11 33,34 38,96 35,25 36,96 35,48 38,05
30 až 44 let 2,98 3,03 3,04 3,3 4,33 2,88 3,78 5,51
45 až 59 let 12,79 11,79 12,28 11,48 17,39 18,47 17,98 15,5
60 a více let 85,26 84,28 88,2 85,93 93,62 93,9 95,63 93,3
ženy 47,42 48,18 48,37 49,46 49,26 48,26 47,84 48,02
15 až 29 let 50,53 53,26 50,82 55,63 51,03 49,57 48,71 51,08
30 až 44 let 12,19 14,51 15,12 17,15 13,6 12,08 11,48 13,92
45 až 59 let 29,57 27,47 28,96 26,43 42,19 40,47 37,55 32,84
60 a více let 94,26 94,31 95,5 94,97 98,57 98,55 98,76 98,11
1.1. DEMOGRAFICKÝ VÝVOJ28
1994 1996 2000 2004 1994 1996 2000 2004
Maďarsko Polsko
celkem 46,35 51,38 47,05 46,19 39,83 41,78 43,41 45,3
15 až 29 let 50,75 52,52 49,77 52,93 45,27 47,56 47,21 48,94
30 až 44 let 16,35 17,88 19,16 18,89 11,56 12,68 12,62 12,02
45 až 59 let 41,13 41,13 37,74 33,29 32,28 31,83 32,68 35,35
60 až 64 let 90,76 92,46 92,08 85,79 72,72 74,37 77,66 80,25
65 a více 94,97 98,07 97,34 97,09 87,57 88,94 92,03 93,86
muži 38,18 41,56 38,89 38,73 31,83 33,8 35,88 37,67
15 až 29 let 43,65 42,38 41,96 46,29 38,86 40,83 42,01 43,76
30 až 44 let 9,81 10,18 12,06 10,23 6,31 7,17 7 6,47
45 až 59 let 31,42 31,71 30,17 28,92 25,07 25,27 26,71 28,46
60 až 64 let 87,50 90,76 88,18 79,59 65,19 66,58 70,34 73,51
65 a více 93,35 97,06 96,23 95,45 82,89 84,7 87,64 90,78
ženy 53,75 60,03 54,47 53 47,06 49,02 50,27 52,25
15 až 29 let 57,75 62,87 57,76 59,7 51,64 54,27 52,43 54,25
30 až 44 let 22,81 25,5 26,13 27,45 16,81 18,19 18,31 17,64
45 až 59 let 49,74 49,5 44,52 37,22 38,96 37,94 38,3 41,83
60 až 64 let 93,33 93,79 95,09 90,68 78,98 80,84 83,69 85,85
65 a více 96,06 98,68 98,06 98,16 90,41 91,57 94,78 95,76
Zdroj: ČSÚ, ŠÚSR, OECD
V případě Polska je rozhodujícím faktorem úbytku pracovní síly zejména přesun části věkové skupiny
15­29 do terciálního vzdělávacího systému. Každopádně i v tomto případě svou roli sehrál
,,útěk" do penzijního systému, o čemž svědčí růst ekonomické neaktivity mužů a žen ve věkové
skupině 45­59 a 60­64 v první polovině 90. let (viz tabulka č. 9).
Růst váhy terciálního vzdělávání je z tabulky č. 9 rovněž patrný, a to zejména v případě Česka.
Pozorovatelný je v případě žen i odložení početí do vyšších let, který se projevuje růstem ekonomické
neaktivity ve skupině 30­44 věku a téměř stejným nárůstem neaktivity ve skupině 15­29
(lze zde očekávat téměř totožný přesun do sféry terciálního vzdělávání jako u mužů stejné věkové
skupiny).
Z hlediska pracovní síly lze ve vývoji sledovaných zemí nalézt několik zákonitostí:
stabilní podíl ekonomicky aktivních mužů ve věkových skupinách 30­50 let;
ekonomická aktivita žen v reprodukčních věkových skupinách klesá z důvodu mateřské dovolené.
Pokles plodnosti by tak měl být doprovázen růstem ekonomické aktivity a naopak;
s růstem terciální vzdělanosti mladší generace (18­30 let) by měla klesat ekonomická aktivita
v této skupině, pozitivním efektem by však měl být budoucí pokles nezaměstnanosti
(předpokládáme-li negativní korelaci mezi úrovni vzdělání a nezaměstnaností).
Postupný a pozvolný růst ekonomické aktivity věkové skupiny 45­59 let (s výjimkou Polska)
od 90. let lze přičíst na vrub postupnému navyšování věku odchodu do důchodu. Všechny výše
uvedené skutečnosti vedou k agregátnímu výslednému efektu v podobě stárnutí pracovní síly.
Vzhledem k důvodům tohoto procesu však lze rovněž předpokládat i nárůst její vzdělanosti. Růst
ekonomické neaktivity této věkové skupiny ve stejném období v případě Polska je však alarmující
a žádá si rychlou nápravu, neboť tato ekonomická ztráta byla doposud kompenzována toky početné
generace 70. a 80. let, které však postupně odeznívají.
1.1. DEMOGRAFICKÝ VÝVOJ 29
Současný stav a perspektivy1.1.4.
Současný stav ve všech čtyřech zemích lze charakterizovat výrazným poklesem porodnosti a současně
i přechodem početné generace narozené v sedmdesátých letech dvacátého století do produktivního
věku (viz tabulka č. 10), který způsobil výrazné zvýšení podílu věkové skupiny 15­64.
Tento výrazný nárůst se týká zejména Česka, Slovenska a Polska, neboť v případě Maďarska toto
zvýšení začalo probíhat již dříve. Generace 70. let nejdříve silně zatížila školský systém, nyní
vstoupila na trh práce, a jak bude stárnout, bude stárnout i celá populace (nebudeme-li předpokládat
extrémní nárůsty dětské části populace či v měrách úmrtnosti starší generace). V případě
Maďarska tento scénář již začíná.
Je zde zcela patrné, že v nejbližších patnácti letech můžeme očekávat úbytek produktivní části
populace (15­64), neboť její přechod do kategorie 65+ nebude kompenzován stávající dětskou
složkou. O tom, do jaké míry se pokles podílu současné produktivní složky populace promítne do
nárůstu starší části populace, bude rozhodovat další vývoj porodnosti a plodnosti.
S přechodem na nové reprodukční schéma, spojené s vysokým podílem žen po třicítce, lze
v nejbližší době očekávat pokračování postupného snižování hodnoty přirozeného úbytku v důsledku
růstu počtu živě narozených dětí. Proti tomuto vývoji však brzy začne působit nárůst podílu
starší části populace narozené v rámci poválečného populačního boomu, což znamená i vyšší
hodnoty počtu zemřelých, neboť vývoj naděje dožití je trendově jen mírně rostoucí.
Existuje zde tedy významný potenciál pro konkurenceschopnost ekonomiky a její ekonomický
růst, a to díky vysokému podílu ekonomicky aktivní a vzhledem k nárůstu terciální vzdělanosti
i vysoce kvalifikované populace. Zdůvodnění tohoto optimistického pohledu můžeme hledat
v konceptu demografické dividendy, který zde krátce zmíníme.
Věková struktura populace od roku 1990 (v %)Tabulka č. 10:
obě pohlaví muži ženy
0­14 15­64 65+ 0­14 15­64 65+ 0­14 15­64 65+
Česko
1990 21,17 66,27 12,57 22,29 67,98 9,73 20,1 64,65 15,25
1994 18,89 68,16 13,15 19,94 70,09 10,26 17,9 66,34 15,88
1998 16,98 69,11 13,69 17,94 71,25 10,81 16,09 67,09 16,4
2002 15,42 69,77 13,75 16,29 71,97 10,96 14,59 67,7 16,39
2004 14,81 70,39 13,91 15,66 72,69 11,15 14 68,22 16,52
Slovensko
1990 25,05 64,56 10,38 26,18 65,36 8,46 23,98 63,8 12,22
1994 22,89 66,31 10,8 24,02 67,35 8,63 21,81 65,33 12,86
1998 20,43 68,25 11,32 21,48 69,6 8,92 19,43 66,98 13,59
2002 18,13 70,42 11,46 19,11 72,01 8,88 17,19 68,92 13,89
2004 17,06 71,31 11,62 18,01 73,04 8,95 16,17 69,68 14,14
1.1. DEMOGRAFICKÝ VÝVOJ30
obě pohlaví muži ženy
0­14 15­64 65+ 0­14 15­64 65+ 0­14 15­64 65+
Maďarsko
1990 20,54 64,47 13,24 21,87 65,67 10,58 19,3 63,35 15,7
1994 18,59 65,95 13,88 19,85 67,5 10,97 17,44 64,52 16,56
1998 17,48 66,81 14,43 18,73 68,61 11,29 16,33 65,17 17,3
2002 16,32 67,16 15,25 17,58 69,2 11,86 15,17 65,31 18,32
2004 15,88 67,41 15,49 17,13 69,59 11,96 14,74 65,44 18,68
Polsko
1990 25,27 64,78 9,95 26,51 65,83 7,66 24,09 63,78 12,13
1994 23,66 65,62 10,71 24,87 66,88 8,25 22,52 64,43 13,05
1998 21,13 67,18 11,69 22,26 68,61 9,14 20,07 65,83 14,1
2002 18,41 69,01 12,58 19,46 70,71 9,83 17,42 67,41 15,17
2004 17,23 69,81 12,96 18,23 71,63 10,13 16,29 68,09 15,62
Zdroj: ČSÚ, ŠÚSR, KSH, Eurostat
Demografický vývoj a konkurenceschopnost1.1.5.
Součástí vývoje věkové skladby populace je v určité fázi jejího vývoje nárůst podílu dospělé části
populace. Je jej možno pozorovat u evropských zemí v různých obdobích 20. století a u řady
méně vyspělých zemí probíhá právě v současnosti. Právě pro tento fenomén rychlého nárůstu
podílu dospělé složky populace se objevil termín demografická dividenda, demografický bonus
či demografický dar (viz Demeny, 2003 nebo Bloom et al., 2003). Podstatou tohoto konceptu je
myšlenka, že ve fázi rostoucího podílu dospělé složky populace mají tyto země snižující se hodnoty
indexů závislosti a rostoucí podíl populace v práceschopném věku, tudíž mají vyšší potenciál
pro dosahování ekonomického růstu. Demografická dividenda vzniká s patnáctiletým zpožděním
po poklesu porodnosti. Do produktivního věku dorazí silná předtranzitivní generace, zatímco
v dětské části populace jsou již tranzitivní slabší ročníky. To vede k procentuálnímu nárůstu podílu
dospělé populace. Následně dojde ke stabilizaci podílu věkové skupiny dospělých a následně
jejímu poklesu jako důsledku stárnutí populace. V řadě evropských zemí však můžeme objevit
i druhou demografickou dividendu, která souvisí s nárůstem porodnosti po druhé světové válce.
Demografická dividenda ovlivňuje ekonomický růst následovně:
demografické indexy závislosti se zlepšují, což vede k tomu, že vyšší podíl obyvatelstva v práceschopném
věku snižuje ekonomickou zátěž při poskytování služeb závislým složkám obyvatelstva,
a to jak seniorské (penzijní a zdravotní programy), tak dětské (výdaje na školství);
díky zvyšujícímu se počtu osob v dospělém (práceschopném) věku se zvyšuje potenciální objem
nabídky práce v ekonomice. Tento efekt je pak obzvláště silný u osob ve věku 25­55 let.
Druhým dopadem na nabídku práce je skutečnost, že se zmenšující se velikostí rodiny ženy
s vyšší pravděpodobností vstoupí na trh práce a vstoupí tam kvalifikovanější, což dále zvyšuje
produktivitu a výstup (Bloom-Canning-Sevilla, 2003);
demografická dividenda by měla zvyšovat objem úspor v ekonomice, podle teorie životního
cyklu by dospělá část populace měla vykazovat nejvyšší sklon k úsporám;
demografická transformace pak vede k tomu, že lidé zůstávají déle živi a zdrávi. To vede k delšímu
výnosu z lidského kapitálu a vytváří pobídky pro investování do vzdělávání (Bloom-Canning-Sevilla,
2003).
1.1. DEMOGRAFICKÝ VÝVOJ 31
Dopad demografické dividendy na ekonomický růst je samozřejmě závislý na kvalitě institucí.
Rostoucí počty dospělých najdou uplatnění na trhu práce pouze tehdy, pokud budou domácí trhy
práce dostatečně pružné a pokud budou schopny absorbovat nárůst počtu mladých zaměstnanců
ucházejících se o práci. Podobně k nárůstu úspor dojde pouze tehdy, bude-li existovat dostatečná
důvěra k domácím finančním trhům a k nárůstu vzdělanosti dojde také pouze tehdy, je-li k dispozici
dostatečně kapacitní a kvalitní školský systém. Role vlády spočívá ve vytvoření adekvátního
institucionálního prostředí pro využití demografické dividendy, která je k dispozici.
Z předchozí analýzy demografického vývoje je zřejmé, že se země Vyšegradské čtyřky nacházejí
v růstové fázi oscilační vlny demografického vývoje, kdy dochází v rámci změn v dětské a seniorské
části populace k nárůstu produktivní složky populace. Tato vlna je a bude mimořádná svou
amplitudou i periodou zejména z toho důvodu, že demografická změna spojená s transformačním
procesem byla náhlá a neočekávaná.
Prudký pokles plodnosti umocnil nárůst podílu produktivní části populace, jehož základy byly
položeny populačním boomem 70. let. Samozřejmostí jsou v tomto kontextu i rychlejší a prudší
změny v proporcích seniorské a juniorské části obyvatelstva. Česko a Maďarsko se tak nacházejí
v situaci vysokého podílu potenciální pracovní síly a nízkého podílu dětské části populace. Je
zřejmé, že je třeba tohoto stavu co nejefektivněji využít a nastolit k tomu vhodné institucionální
prostředí (v oblasti vzdělávání a udržení zkušené pracovní síly v aktivním pracovním procesu),
neboť na oné pomyslné oscilační křivce po každém prudkém růstu nastává neméně prudký pokles,
nereaguje-li systém na změněné podmínky a parametry. Pokud jde o Slovensko a Polsko,
ty mohou v budoucnu těžit z vyššího podílu mladší části populace. Je zde tedy relativně dostačující
zásoba budoucích pracujících, kteří mohou nahrazovat osoby odcházející z trhu práce do
důchodu.
Závěr1.1.6.
Země Vyšegradu prošly v průběhu 90. let podstatnými změnami nejen v oblasti ekonomické, ale
i v oblasti demografického chování a zvláště reprodukce. V rámci tohoto procesu lze vypozorovat
řadu skutečností:
pokles počtu narozených dětí i odvozených měr a ukazatelů porodnosti a plodnosti;
plynulé zvyšování průměrného věku matky při narození dítěte;
stabilní růst střední délky života.
Dočasný pokles počtu narozených dětí je možno chápat jako vyrovnání předchozího boomu,
předpokládáme-li, že populace má tendenci zachovávat svou stabilní velikost (minimálně v období
několika generací), respektive pokud zde existuje určitý typ chování, vyznačující se snahou o zachování
jakéhosi přirozeného počtu živě narozených dětí v rodině (Lee-Tuljapurkar, 2001). Vývoj
porodnosti a plodnosti je tudíž cyklický, pokud je vychýlen z dosavadní rovnováhy.
Z hlediska zachování udržitelnosti konkurenceschopnosti ve smyslu dlouhodobého ekonomického
růstu je možno vyslovit několik poznatků:
existuje zde vzdělaná a do budoucna stále vzdělanější generace populačního boomu;
spíše jen dočasný pokles podílu mladší generace je možností efektnějšího/mnohem efektnějšího
(intenzivnějšího) využití stávajících zdrojů na vzdělávání;
možná hrozba je spojena s udržitelností sociálních systémů (důchodového a zdravotního).
Dlouhodobější pokles mladší části populace je otázkou, neboť vzhledem k dovršení změny reprodukčního
chování lze do budoucna očekávat růst počtu narozených dětí;
1.1. DEMOGRAFICKÝ VÝVOJ32
teoreticky snadná regulace ekonomické aktivity u starších ročníků vhodnou parametrizací důchodového
systému (i když politicky obtížně prosaditelná);
stárnutí pracovní síly je doprovázeno růstem zkušeností a nárůstem vzdělanosti mladší složky
pracujících (či potenciálně pracujících v budoucnu).
Z hlediska potenciálu ekonomického růstu a konkurenceschopnosti je Česko a Slovensko v současnosti
na velmi dobré pozici právě v důsledku vysokého podílu ekonomicky aktivní a do budoucna
kvalifikované populace. Zejména Česko je příkladem země s vysokým nárůstem terciální
vzdělanosti, což je přínosem pro budoucnost.
Startovní pozice Maďarska na počátku transformace byla charakterizována relativně starší populací.
Potěšující je zde pokles ekonomické neaktivity v produktivní části populace 44­59 let, který
nasvědčuje tomu, že se Maďarsko dokáže přizpůsobit demografickým změnám. Z tohoto hlediska
je budoucí výhled Maďarska z hlediska dlouhodobé konkurenceschopnosti pozitivní.
Zásadním problémem může být klesající objem pracovní síly v případě Polska. Rovněž dramatický
nárůst ekonomické neaktivity ve věkové skupině 44­59 je dlouhodobě neudržitelný a vyžaduje
co nejrychlejší zjednání nápravy vhodným nastavením institucí penzijního systému. Nárůst
ekonomické neaktivity této věkové skupiny byl doposud kompenzován přechodem populace rodící
se z populačního boomu 70. a 80. let. Tento zdroj pracovní síly se však postupně vyčerpává
a nebudou-li tyto demografické změny vhodným způsobem institucionálně reflektovány, pak
z hlediska dlouhodobého ekonomického růstu hrozí Polsku vážné problémy.
Demografické změny tak nejsou hrozbou, ale výzvou, neboť potenciál, který současná věková
struktura a její další vývoj nabízí, je možno využít pouze adekvátním institucionálním nastavením
hospodářské a sociální oblasti.
1.2. TRH PRÁCE 33
Trh práce1.2.
Efektivní fungování trhů výrobních faktorů je předpokladem pro schopnost ekonomiky dosahovat
dlouhodobého hospodářského růstu. Cílem této kapitoly je provést analýzu a komparaci vývoje
pracovního trhu v zemích Visegrádské čtyřky, tj. České republiky, Slovenska, Maďarska a Polska
v období prvních 15 let od znovuobnovení demokratického uspořádání společnosti.
Nejprve bude krátce popsáno ,,fungování" pracovního trhu v centrálně plánovaných ekonomikách
uvedených zemí včetně jeho výchozího stavu. Poté se zaměříme na hlavní faktory determinující
nabídku a poptávku na pracovním trhu ve vztahu k dosahování dlouhodobého hospodářského
růstu.
Z pohledu nabídkové strany trhu práce a konkurenceschopnosti ekonomiky lze za významné
faktory považovat objem pracovní síly a v této souvislosti i míru pracovní participace, která vypovídá
o ochotě populace v dané zemi pracovat, a dále pak vzdělanostní strukturu či mobilitu
pracovní síly.
Poptávka po práci, tj. ochota firem najímat pracovní sílu, pak závisí zejména na souladu či nesouladu
ve vývoji produktivity práce a reálných mezd, přičemž reálná mzda je tou veličinou, která
propojuje obě strany pracovního trhu.
Z tohoto pohledu nás bude zajímat právě chování poptávky po práci i nabídky práce v uvedených
zemích v průběhu transformace a dopad na konkurenceschopnost sledovaných ekonomik,
čili na dlouhodobý hospodářský růst.
Na úvod je třeba říci, že ačkoli všechny 4 země řadíme k bývalým zemím s centrálně plánovanou
ekonomikou, pracovní trh v těchto zemích nefungoval na stejných principech. Největší svázaností
pracovního trhu trpělo socialistické Československo, naopak zbylé dvě země, tj. Polsko
a Maďarsko se již za socialismu vyznačovaly větší či menší smluvní volností mezi zaměstnanci
a zaměstnavateli.
V Československu bylo zaměstnávání pracovníků určováno plánovacím centrem, přičemž
hlavním motivem bylo splnění pětiletého plánu. Tomu bylo podřízeno i rozhodování o umisťování
pracovní síly, které se dělo skrze tzv. umístěnky.1
Naproti tomu v Maďarsku i Polsku byly
reformy hospodářského mechanismu nastartovány daleko dříve než v ČSSR,2
což se promítlo i do
pracovního trhu. V ČSSR za vyhýbání se práci dokonce hrozilo trestní stíhání, v Polsku maximálně
finanční postih (Surdej, 2004). Relativní benevolence ústředních orgánů k vývoji na trhu práce
v Polsku a Maďarsku zřejmě souvisí i s tím, že v uvedených zemích existoval i soukromý sektor,
1 Umístěnka byl papír, který mladému člověku při ukončení školy určil místo pracovního pobytu a druh vykonávané
práce na dobu 5 let. (http://www.ceskapolitika.cz/1_2Slovnik.html ­ září 2006).
2 V Maďarsku již na konci 60. let, v Polsku na počátku 80. let minulého století (OECD, 1999).
1.2. TRH PRÁCE34
a to především v zemědělství. Jeho podíl byl sice zanedbatelný (v Maďarsku 3­5% HDP), ale o to
dynamičtější (Salamin, Floro, 1993).
Co se týče odměňování za práci, tak i zde byla situace ,,nejtvrdší" v Československu. Jedním
z principů vyplácení mezd byla snaha o mzdovou nivelizaci na základě ideologického pohledu
na pracovní sílu ve smyslu ,,stejnosti žaludků". Prakticky ale přece jen docházelo k určité mzdové
diferenciaci opět na ideologickém základě. V odměňování byla jednoznačně upřednostňována
tzv. dělnická třída a zejména profese ve strategických odvětvích, jako hornictví, hutnictví, těžký
průmysl, zemědělství. Například pracovníci v těžbě uhlí měli v roce 1989 o 51% vyšší příjem, než
odpovídalo celorepublikovému průměru (Žídek, 2004). Vzhledem k existenci soukromého sektoru
ve zbývajících dvou zemích se v nich odměňování opět poněkud více blížilo tržním principům.
Přesto ale například v Maďarsku stát určitým způsobem ovlivňoval mzdový vývoj, ovšem nikoliv
přímým mzdovým nařízením, ale systémem daňových opatření. 3
Je zřejmé, že snaha o nivelizaci mezd v centrálně plánovaných ekonomikách působila na práci
a pracovní výkon spíše demotivačně. To se jistě odrazilo i v růstovém potenciálu CPE. Pracovní
výkonnost pak spíše závisela na osobních vlastnostech zaměstnanců.
Nezaměstnanost byla v centrálně plánovaných ekonomikách oficiálně nulová. Odstranění nezaměstnanosti
bylo v CPE4
považováno za jednu z jejich předností. To, že v tržních ekonomikách
existovala otevřená nezaměstnanost bylo prezentováno jako důkaz nadřazenosti centrálně plánovaných
ekonomik nad ekonomikami tržními, neboť nezaměstnanost byla ztotožňována s plýtváním
pracovními silami a neefektivností kapitalistických ekonomik. Plná zaměstnanost v takovémto
pojetí však existovala pouze statisticky. Otevřená nezaměstnanost byla nahrazena nezaměstnaností
skrytou, protože vyplácené mzdy mnohdy suplovaly podpory v nezaměstnanosti, které by za
normálních okolností byly vypláceny. Uměle zaměstnaná pracovní síla by ve standardních tržních
podmínkách nenašla uplatnění. Dá se říci, že tento systém byl víceméně společný pro všechny
sledované země.
Ačkoli se může zdát, že výchozí podmínky pro nadcházející transformaci ekonomického systému
měly z pohledu trhu práce lepší Polsko a Maďarsko (než ČSSR), mírnou výhodu mělo
Československo ve struktuře zaměstnanosti. Polsko i Maďarsko trpělo relativně vysokým podílem
primárního sektoru na celkové zaměstnanosti, naopak Československo mělo tento podíl výrazně
menší zejména v porovnání s Polskem. O struktuře zaměstnanosti vypovídá následující
tabulka č. 11.
Struktura zaměstnanosti v ČSSR, Polsku a Maďarsku v r. 1990Tabulka č. 11: 5
(jednotlivé podíly v %)
ČSSR Maďarsko Polsko
zemědělství 11,8 17,5 26,7
průmysl 45,4 36,1 36,6
služby 42,8 46,4 36,7
Zdroj: Keune (2003), Weisberg, Socha (1999)
3 Daně byly funkcí podílu míry růstu mezd a míry růstu produktivity práce. Tento systém byl postupně uvolňován
během druhé poloviny 80. let a v roce 1993 úplně zrušen (Kertesi, Köl, 1999).
4 Centrálně plánované ekonomiky ­ ekonomiky éry reálného socialismu.
5 Pro Polsko se údaj vztahuje k roku 1989.
1.2. TRH PRÁCE 35
Z pohledu konkurenceschopnosti ekonomiky můžeme říci, že nejvýhodnější strukturu zaměstnanosti
na počátku transformačního období mělo Československo s poměrně vysokým podílem
služeb a průmyslu (dohromady téměř 90%). Taková struktura zaměstnanosti se nejvíce v rámci
sledovaných zemí blížila struktuře vyspělých ekonomik, kde je dominantním zaměstnavatelem
sektor služeb. Naopak Polsko se vyznačovalo téměř rovnoměrným rozdělením zaměstnanosti
mezi sektory.
Nabídka práce1.2.1.
Abychom mohli posoudit vliv situace na pracovním trhu na konkurenceschopnost srovnávaných
ekonomik, pak je třeba se podívat na nabídkovou stranu trhu práce. Pro naše účely lze za důležitý
považovat zejména vývoj míry pracovní participace, míry zaměstnanosti, vývoj vzdělanostní
struktury pracovní síly a v neposlední řadě i její mobilitu.
Vývoj míry pracovní participace a míry zaměstnanosti1.2.1.1.
OECD sleduje míru pracovní participace jako podíl počtu pracovní síly v určité věkové skupině
na objemu populace ve stejné věkové skupině. Zpravidla se sleduje populace (pracovní síla) ve
věku 15­64 let jako kritérium vhodné pro mezinárodní srovnávání.
Míra pracovní participace v zemích V-4 (populace 15­64, v %)Graf č. 2:
50 %
55 %
60 %
65 %
75 %
70 %
1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
ČR Slovensko Maďarsko Polsko
Zdroj: OECD (2007)
Míra pracovní participace vyjadřuje ochotu populace ke vstupu na pracovní trh, tj. buď přímo pracovat
nebo si práci aktivně hledat. Z grafu č. 2 vidíme, že nejvyšší ochota vstupovat na pracovní
trh panovala po celé sledované období v České republice a na Slovensku. Tuto skutečnost lze chápat
například jako určitý pozůstatek z doby minulé, případně jako větší snahu Čechů a Slováků
postarat se o sebe sama a nespoléhat tolik na stát. Na druhou stranu, např. v Maďarsku je výrazný
pokles pracovní participace vysvětlován tím, že tehdejší mladá generace odložila vstup na pracovní
trh z důvodu zvyšování svého vzdělávání, neboť se otevřely nové možnosti zejména vzdělávání
terciárního (Bukodi, 2006). V Polsku lze pokles míry pracovní participace částečně přičíst na vrub
nelegálního zaměstnávání (Surdej, 2004). Určitou roli mohl v Polsku také sehrát vstup do EU, po
němž došlo k odlivu až 2 milionů lidí (viz např. Franc, 2007).
1.2. TRH PRÁCE36
Dalším ukazatelem, který také do jisté míry ukazuje na ekonomickou aktivitu obyvatelstva, je
míra zaměstnanosti, kterou např. OECD definuje jako podíl zaměstnaných v dané věkové skupině
na počtu obyvatel ve stejné věkové skupině. Nás bude opět zajímat věková skupina 15­64 let.
Míra zaměstnanosti v zemích V-4 (populace 15­64, v %)Graf č. 3:
50 %
55 %
60 %
65 %
75 %
70 %
1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
ČR Slovensko Maďarsko Polsko
Zdroj: OECD (2007), vlastní výpočty
Vývoj míry zaměstnanosti v Polsku a Maďarsku de facto kopíruje vývoj míry pracovní participace.
Na Slovensku můžeme pozorovat poměrně velký rozdíl v míře zaměstnanosti a pracovní participace.
Ve všech třech zemích je pak míra zaměstnanosti znatelně nižší než v ČR. To lze vysvětlit
tím, že Česká republika se nesetkala s tak vysokou nezaměstnaností jako tři zbývající země V-4.
Nicméně na vývoji míry zaměstnanosti v ČR si lze všimnout poměrně velkého poklesu po roce
1997, tj. po měnové krizi. Ale i přesto si Česko zachovalo výsadní postavení ve vývoji tohoto
ukazatele v porovnání s Polskem, Slovenskem a Maďarskem. Z výrazně vyšší míry zaměstnanosti
v ČR lze odvodit, že hospodářský růst by zde v porovnání se zbylými třemi zeměmi mohl být spíše
extenzívní. Zda tomu tak skutečně bylo, bude analyzováno dále v textu.
Vzdělanostní struktura pracovní síly1.2.1.2.
Kvalita nabídky práce je dána mimo jiné i její vzdělanostní strukturou. Moderní teorie vysvětlující
příčiny dlouhodobého ekonomického růstu kladou důraz na roli vzdělání jakožto jednoho z hlavních
růstových faktorů. Teorie endogenního růstu poukazují na to, že investice do vzdělání (lidského
kapitálu) přináší významné pozitivní externality vedoucí k rostoucím výnosům z rozsahu
(například Romer, P. M., 1986, in: Mach 1995).
Ve všech srovnávaných zemích dochází ke zlepšování vzdělanostní struktury pracovní síly.
Následující tabulka č. 12 ukazuje její vývoj. Zde je ovšem nutné poznamenat, že srovnatelná data
pro všechny země jsou dostupná jen pro období let 1997­2003.
1.2. TRH PRÁCE 37
Vývoj vzdělanostní struktury pracovní síly v zemích V-4 (podíly v %)Tabulka č. 12:
země ČR SR
rok zákl. nižší stř. stř. všeob. stř. odb. VŠ zákl. nižší stř. stř. všeob. stř. odb. VŠ
1997 0,1 10,7 32,8 46,0 10,4 0,1 13,0 37,2 39,0 10,9
1999 0,4 9,5 34,1 45,2 10,7 0,2 10,1 38,7 40,9 10,3
2001 0,2 10,0 35,7 42,7 11,5 0,3 8,6 40,0 39,9 11,3
2003 3,4 8,0 33,5 42,7 12,4 0,3 8,2 41,2 38,0 12,3
země PL HU
rok zákl. nižší stř. stř. všeob. stř. odb. VŠ zákl. nižší stř. stř. všeob. stř. odb. VŠ
1997 -- 17,7 42,7 28,8 10,7 1,1 22,7 30,6 31,6 14,0
1999 -- 16,1 32,6 39,2 12,2 0,9 18,6 32,5 32,6 15,5
2001 -- 14,3 33,2 39,7 12,8 0,8 17,4 32,1 33,4 16,4
2003 -- 12,5 33,2 38,4 15,8 0,6 15,5 33,2 32,7 18,0
Zdroj: OECD (2007)
Z tabulky lze vyčíst, že ,,nejproblematičtější" vzdělanostní strukturu pracovní síly mělo na počátku
sledovaného období Polsko. Byl zde relativně vysoký podíl osob s nižším středním vzděláním
(ekvivalent stupně vyučen) a zároveň relativně malý podíl vysokoškoláků. Srovnatelný podíl VŠ
vzdělaných osob v pracovní síle měly i Česko a Slovensko, ovšem zde byl vyšší podíl osob s úplným
středním vzděláním. Budeme-li se soustředit pouze na vysokoškolsky vzdělanou pracovní
sílu, pak nejlepší pozici mělo Maďarsko, které si ji udrželo i na konci období. Poměrně rychle
vzrostl podíl vysokoškolsky vzdělané pracovní síly v Polsku, a to o cca 50%.
Z tabulky tedy vyplývá, že vzdělanostní struktura pracovní síly dává nejvyšší růstový potenciál
maďarské ekonomice, která má relativně vysoký podíl středoškoláků a zároveň nejvyšší podíl vysokoškoláků,
a tedy nejkvalifikovanější pracovní sílu. Nutné je ovšem podotknout, že statistiky nezachycují
kvalitu vzdělávacího systému, a tak je třeba uvedená data brát pouze s určitou rezervou.
Mobilita pracovní síly1.2.1.3. 6
Vnitřní mobilita pracovní síly je třetím důležitým faktorem ovlivňujícím nabídku práce, který
zde budeme sledovat. Mobilitu pracovní síly lze chápat různými způsoby. Jednak lze sledovat
počet a častost změny profese, jednak lze mobilitu posuzovat ve smyslu změny trvalého bydliště
nebo dojíždění za prací bez změny trvalého bydliště. Domníváme se, že mobilita pracovní síly ve
smyslu změny místa výkonu práce (nikoli změny profese) přímo ovlivňuje mobilitu pracovní síly
ve smyslu změny zaměstnání (profese, pracovního místa) a lze ji tedy považovat za hodnější naší
pozornosti. Jinými slovy ochota změnit profesi může být mnohdy podmíněna ochotou změnit
místo trvalého bydliště nebo ochotou za prací dojíždět. Dále lze říci, že čím větší je ochota pracovní
síly změnit kvůli práci místo pobytu či dojíždět, tím flexibilnější je nabídka práce i pracovní
trh a tím lepší jsou předpoklady pro schopnost ekonomiky dosahovat dlouhodobého hospodářského
růstu.
Mobilitu pracovní síly ve smyslu vnitřní migrace lze měřit různými způsoby. Aby bylo možné
stupeň mobility pracovní síly mezinárodně srovnávat, používají se v zásadě 3 typy ukazatelů
6 Zde máme na mysli vnitřní mobilitu pracovní síly, čili mobilitu uvnitř sledovaných zemí, nikoli mezi zeměmi. O mezinárodní
mobilitě lze nalézt více např. v Franc (2007).
1.2. TRH PRÁCE38
migrace: hrubá míra migrace, čistá míra migrace a Courgeauovo K (posledně jmenovaný ukazatel
částečně eliminuje vliv nestejného počtu regionů v poměřovaných zemích).7
Následující tabulka
č. 13 ukazuje změny v mobilitě pracovní síly na počátku transformace a na konci 90. let minulého
století.
Intenzita migrace v zemích V-4 (v %)Tabulka č. 13:
hrubá míra migrace čistá míra migrace Courgeauovo K
1992 1999 1992 1999 1984 1994
Maďarsko 1,49 1,32 0,094 0,054 0,27 (T)
0,56 (D)
0,26 (T)
0,20 (D)
Polsko 0,37 0,29 0,053 0,033 0,24 0,15
Česko 0,57 0,50 0,009 0,063 0,31 0,21
Slovensko -- 0,22 -- 0,023 -- 0,18*
*pro Slovensko se údaj vztahuje k roku 1996; T=trvalá migrace, D=dočasná migrace
Zdroj: Lux et al. (2006)
Nejvíce mobilní pracovní síla ve smyslu změny místa bydliště se nachází v Maďarsku. Maďarsko
patří k zemím s nadprůměrnou intenzitou migrace i ve srovnání se západoevropskými zeměmi
(Lux et al., 2006). Co se týče směru migrace, tak ve všech sledovaných zemích se na počátku transformace
projevoval trend stěhování z venkova do měst, a to zejména z pracovních důvodů. V posledních
letech se opět ve všech zemích ukazuje, že pokud se lidé stěhují, tak jde vesměs o návrat
na venkov. Ovšem ne přímo do původních míst, odkud se stěhovali do měst, ale spíše na okraje
městských aglomerací. Prakticky tak zůstává místo pracovního výkonu ve městech, ale lidé bydlí
raději na jejich okraji, což se ve statistice projevuje jako návrat na venkov (např. Cseres-Gergely,
2003). S ohledem na konkurenceschopnost můžeme opět nejlépe hodnotit Maďarsko s nejvyšší
mírou vnitřní migrace mezi srovnávanými zeměmi.
Poptávka po práci1.2.2.
Vývoj poptávky po práci byl zpočátku transformace významně ovlivněn strukturálními změnami
v ekonomice, během nichž docházelo k postupnému odklonu od primárního sektoru směrem
k rozvoji služeb. Podle neoklasické ekonomické teorie firmy při najímání práce maximalizují zisk
v situaci, kdy dodatečná jednotka práce přináší firmě tolik, kolik ji stojí. Poptávka po práci je tak
odvozena od produktivity práce a reálných mezd.
Vývoj produktivity práce1.2.2.1.
Produktivitu práce můžeme sledovat například jako produkt vytvořený jedním pracovníkem (HDP
na jednoho zaměstnaného, ČSÚ) nebo jako produkt vytvořený za jednu hodinu práce (např.
Cvengroš, 2004). Vzhledem k tomu, že pro sledování produktivity práce jako HDP na jednu hodinu
práce není k dispozici dostatek dat, použijeme produktivitu práce vyjádřenou jako HDP na jednoho
zaměstnaného. Vývoj produktivity práce ve sledovaných zemích nám zobrazuje graf č. 4.
7 Hrubá míra migrace je definována jako polovina podílu, kde v čitateli je součet vystěhovalých a přistěhovalých za
jednotlivé regiony a ve jmenovateli počet obyvatel všech regionů (čili celé sledované země). Čistá míra migrace
pak představuje polovinu podílu, kde v čitateli máme součet absolutních hodnot rozdílů imigrantů a emigrantů za
jednotlivé regiony (migračních sald) a ve jmenovateli počet obyvatel všech regionů (Lux et al., 2006).
1.2. TRH PRÁCE 39
Vývoj produktivity práce v zemích V-4 (meziroční změny v %)Graf č. 4:
-10 %
-5 %
0
10 %
5 %
1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
ČR Slovensko Maďarsko Polsko
Zdroj: OECD (2007), vlastní výpočty
Produktivita práce zaznamenala ve všech sledovaných zemích podobný vývoj. Ačkoli pro
Slovensko a Maďarsko jsou data potřebná pro výpočet produktivity práce dostupná až od roku
1995, resp. 1993, dá se lehce dovodit, že vzhledem k poměrně hlubokému transformačnímu propadu
HDP na počátku 90. let ve všech sledovaných zemích, došlo i na Slovensku a v Maďarsku
k poklesu produktivity práce tak jako v ČR či Polsku. Jak je vidět z grafu, největší přírůstky produktivity
práce zaznamenalo Polsko. Zde byl průměrný růst produktivity práce v letech 1991­2005
5% ročně (včetně počátečního poklesu v roce 1991). Naopak v ČR rostla produktivita práce průměrně
o 1,8% ročně. Přírůstky produktivity práce za sledovaná období zobrazuje tabulka č.14.
Přírůstky produktivity práce v zemích V-4 v různých obdobích (v %)Tabulka č. 14:
2005/1990 2005/1993 2004/1994
ČR 28,6 42,6 41,0
SR -- -- 45,4
HU -- 54,3 46,9
PL 89,1 78,8 67,2
Zdroj: OECD (2007), vlastní výpočty
Tabulka je záměrně rozčleněna na 3 období. První období 1990­2005 se logicky nabízí pro posouzení
změny v produktivitě práce za prvních 15 let transformace. Období 1993­2005 je zde proto,
aby byl odstraněn vliv transformační recese z počátku 90. let ­ rok 1993 byl prvním rokem, kdy
produktivita ve všech zemích (s výjimkou Slovenska kvůli nedostupnosti dat) rostla. A konečně
období 1994­2004 je zde z důvodu srovnatelnosti všech čtyř sledovaných zemí. Vidíme, že největší
přírůstek v produktivitě práce zaznamenalo Polsko. Tuto skutečnost lze vysvětlit tím, že Polsko
rostlo z nižšího základu.
Samotné procentní změny produktivity práce však ještě nevypovídají o tom, jak produktivní je
pracovní síla v té které ekonomice. Lepší srovnání sledovaných zemí nám proto nabízí následující
graf č. 5.
1.2. TRH PRÁCE40
Vývoj produktivity práce v zemích V-4 (v EUR roku 2000)Graf č. 5:
7 tis.
9 tis.
11 tis.
13 tis.
17 tis.
15 tis.
1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
ČR Slovensko Maďarsko Polsko
Poznámka: Kurzy národních měn vůči EUR počítány jako průměry za rok 2000.
Zdroj: OECD (2007), NBS (2007), Bank of Canada (2007), vlastní výpočty
Vývoj reálných mezd1.2.2.2.
V této části příspěvku nás bude zajímat mzdový vývoj ve sledovaných zemích, konkrétně vývoj
reálných mezd, neboť ty společně s produktivitou práce ovlivňují poptávku po práci.8
Vývoj reálných
mezd v zemích V-4 zobrazuje graf č. 6.
Vývoj reálných mezd v zemích V-4 (meziroční změny v %)Graf č. 6:
-10 %
-5 %
0
10 %
5 %
1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
ČR Slovensko Maďarsko Polsko
Zdroj: OECD (2007), ČSÚ (2007), vlastní výpočty.
Dá se říci, že nejstabilnější mzdový vývoj zaznamenalo Polsko, naopak nejvíce volatilní byl
v Maďarsku, které se potýkalo s určitým nesouladem ve vývoji nominálních mezd a míry inflace.
Uvedený vývoj reálných mezd byl tímto faktem v první polovině 90. let velmi poznamenán.
Pokud jde o mzdový vývoj v ČR, pak lze zaznamenat zpomalení mzdové dynamiky a dokonce
i pokles reálné mzdy v období po měnové krizi z roku 1997. Mzdový vývoj na Slovensku odpovídá
podobným problémům, jaké zažilo Maďarsko, tj. neočekávané změny v míře inflace.
8 Je samo sebou, že reálné mzdy působí na obě strany pracovního trhu. Chování poptávky po práci a nabídky práce
v souvislosti s mzdovým vývojem bude analyzováno v dalším textu.
1.2. TRH PRÁCE 41
Průměrné roční přírůstky reálné mzdy byly mezi lety 1994­2005 nejvyšší v České republice, a to
4,7%. V Maďarsku rostla reálná mzda průměrně o 3,6% ročně, v Polsku o 3,3% a nejpomaleji
rostla kupní síla zaměstnanců na Slovensku, a sice o 2,4% ročně.
Vývoj pracovního trhu a dopad na konkurenceschopnost1.2.3.
V této části se blíže podíváme na chování poptávkové i nabídkové strany trhu práce a poté budeme
analyzovat vliv vývoje pracovního trhu na konkurenceschopnost sledovaných ekonomik.
Chování poptávky a nabídky na trhu práce1.2.3.1.
Vývoj produktivity práce působí přímo na vývoj poptávky po práci. Spolu s vývojem reálných
mezd pak ovlivňuje zaměstnanost. Pokud se obě veličiny vyvíjejí přibližně stejně, nemělo by docházet
k výrazným výkyvům v zaměstnanosti. Nesmíme ovšem opomenout nabídkovou stranu
trhu práce a vliv vývoje reálné mzdy na ochotu pracovat, a proto budeme zkoumat i vliv mzdového
vývoje na ochotu pracovat, tj. na vývoj objemu pracovní síly.
Grafy č. 7­10 zachycuje nesoulad vývoje tempa růstu produktivity práce a reálné mzdy společně
s vývojem zaměstnanosti. Šedé sloupce zobrazují rozdíl v tempech růstu reálné mzdy a produktivity
práce. Pokud ukazatel nabývá kladných hodnot, znamená to, že tempo růstu reálné mzdy
je vyšší než tempo růstu produktivity práce a počet zaměstnaných osob by měl klesat. Pokud je
ukazatel záporný, znamená to naopak, že tempo růstu produktivity práce převyšuje růst reálných
mezd, na což by měly firmy reagovat větší ochotou najímat nové pracovníky a zaměstnanost by
tedy měla růst. Rozdíly jsou sledované v procentních bodech. Modré sloupce pak zobrazují meziroční
procentní změny v počtu zaměstnaných osob. To znamená, že obě sledované veličiny by
se měly vyvíjet nesouhlasně, tj. pokud bude šedý sloupec nabývat kladných hodnot (reálná mzda
roste rychleji než produktivita práce), měl by modrý sloupec nabývat hodnot záporných (počet
zaměstnaných by měl klesnout). Z grafů je ovšem patrné, že tato teze se potvrzuje spíše výjimečně,
a to dokonce i tehdy, budeme-li mezi oběma ukazateli uvažovat zpoždění o 1 období, tj. že
poptávka po práci nebude na vývoj produktivity práce a reálné mzdy reagovat v tom daném roce,
ale až v roce následujícím.
Grafy č. 11­14 pak sleduje vliv reálné mzdy na ochotu vstupovat na trh práce. Pokud reálná
mzda roste, nabídková strana by měla reagovat větší ochotou pracovat, tj. na trh práce by
mělo vstoupit více lidí. Pokud naopak reálná mzda klesá, objem pracovní síly by měl klesat.
Nicméně ani v tomto případě se nepotvrzuje nějaká výrazná citlivost nabídky práce na změny
reálných mezd a platí spíše to, co bylo řečeno v pasážích věnovaných míře pracovní participace
a zaměstnanosti.
1.2. TRH PRÁCE42
Česká republikaGraf č. 7:
-10 %
-5 %
0
10 %
5 %
1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
Meziroční změny v počtu zaměstnaných osob (v %)Rozdíl v tempech růstu w (r) a produktivity práce (v %)
SlovenskoGraf č. 8:
-10 %
-5 %
0
10 %
5 %
1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004
Meziroční změny v počtu zaměstnaných osob (v %)Rozdíl v tempech růstu w (r) a produktivity práce (v %)
MaďarskoGraf č. 9:
-10 %
-15 %
-5 %
0
10 %
5 %
1.2. TRH PRÁCE 43
PolskoGraf č. 10:
-10 %
-5 %
0
10 %
5 %
1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
Meziroční změny v počtu zaměstnaných osob (v %)Rozdíl v tempech růstu w (r) a produktivity práce (v %)
Zdroj: OECD (2007), ČSÚ (2007), ŠÚSR (2007), Ekes (2007), Kwiatkowski et al. (2001), Polský statistický úřad (2007), vlastní výpočty
Česká republikaGraf č. 11:
-10 %
-5 %
0
10 %
5 %
1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
Meziroční změna reálné mzdy (v %)Meziroční změna objemu pracovní síly (v %)
SlovenskoGraf č. 12:
-10 %
-5 %
0
10 %
5 %
1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004
Meziroční změna reálné mzdy (v %)Meziroční změna objemu pracovní síly (v %)
1.2. TRH PRÁCE44
MaďarskoGraf č. 13:
-10 %
-5 %
0
10 %
15 %
5 %
1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
Meziroční změna reálné mzdy (v %)Meziroční změna objemu pracovní síly (v %)
PolskoGraf č. 14:
-10 %
-5 %
0
10 %
5 %
1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
Meziroční změna reálné mzdy (v %)Meziroční změna objemu pracovní síly (v %)
Zdroj: OECD (2007), ČSÚ (2007), ŠÚSR (2007), Ekes (2007), Kwiatkowski et al. (2001), Polský statistický úřad (2007), vlastní výpočty
Dopad na konkurenceschopnost1.2.3.2.
Závěrečným bodem analýzy trhu práce v zemích V-4 bude odhad vlivu jeho vývoje na konkurenceschopnost
sledovaných ekonomik, čili na schopnost dosahovat ekonomického růstu. Jeden
možný pohled na souvislost trhu práce a hospodářského růstu může být skrze produktivitu práce.
Růst produktivity práce je ceteris paribus důsledkem zlepšení produkční funkce dané ekonomiky,
což by mělo vést i ke zvyšování výkonu ekonomiky. Tuto souvislost zobrazují grafy č. 15­18, kde
lze pozorovat vývoj produktivity práce a tempa hospodářského růstu.
Další pohled může být veden skrze míru nezaměstnanosti. Nezaměstnanost lze mimo jiné chápat
jako známku neefektivního nebo spíše neplného využívání zdrojů v dané ekonomice. Je samozřejmě
nutné rozlišit nezaměstnanost cyklickou a nezaměstnanost, která je pro danou ekonomiku
přirozená. Cyklická nezaměstnanost vzniká v důsledku cyklického vývoje ekonomiky, tedy
přesněji řečeno v důsledku zaostávání výkonu za svým potenciálem. V souvislosti s hospodářským
růstem je zde ale kauzální vazba opačná, než kterou hledáme, tj. nejprve dochází k poklesu výstupu,
a až v jeho důsledku roste nezaměstnanost. Důležitější je tedy hledat vazbu přirozené míry
1.2. TRH PRÁCE 45
nezaměstnanosti a hospodářského růstu. Velikost přirozené míry nezaměstnanosti ovlivňuje spolu
s dalšími faktory samotný potenciální produkt. Produkční funkce dané ekonomiky je ovlivněna
úrovní technologie a vybaveností práce kapitálem (ať už fyzickým či kapitálem lidským). Výsledný
produkt (potenciální), kterého bude v ekonomice dosaženo, je pak determinován množstvím zapojené
práce. To je odvozeno ze střetu nabídky a poptávky na trhu práce. Pokud vyčištění trhu
práce nebude bráněno (např. státními regulacemi), přirozená míra nezaměstnanosti bude pravděpodobně
velmi nízká a bude dosaženo relativně vyššího potenciálního produktu. Pokud tedy
přirozená míra nezaměstnanosti poroste, potenciální produkt se přinejmenším nebude zvyšovat
takovým tempem, jakým by mohl. Na přirozenou míru nezaměstnanosti má vliv celá řada faktorů.
Pro tranzitivní země budou patrně nejvýznamnější okolnosti související se strukturálními změnami
v ekonomice, regulací pracovního trhu a transformací sociálního systému. Odhad přirozené
míry nezaměstnanosti v zemích V-4 zobrazuje graf č. 19.
V neposlední řadě nás také bude zajímat struktura nezaměstnanosti, a to z hlediska jejího trvání.
Nezaměstnanost, která trvá krátkou dobu, řekněme v rozmezí 3­6 měsíců, lze označit za takovou,
která vzniká v souvislosti se změnami pracovních pozic a nedokonalou informovaností pracovní
síly a zaměstnavatelů. Takovou nezaměstnanost lze dokonce považovat za prospěšnou, neboť
určitá časová prodleva mezi ztrátou a nalezením práce je nezbytná k tomu, aby pracovník našel
nejlepší možnou pozici a firma přijala nejlepšího možného zaměstnance. Naopak nezaměstnanost
dlouhodobou, tj. nad 6 měsíců lze považovat za nezaměstnanost, která tlumí schopnost ekonomiky
dosahovat vyššího růstu než v situaci, kdy by taková nezaměstnanost neexistovala nebo by její
podíl na celkové nezaměstnanosti byl zanedbatelný. Vývoj struktury nezaměstnanosti podle délky
jejího trvání zobrazuje tabulka č. 15.
Česká republikaGraf č. 15:
-5 %
0
10 %
5 %
1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
Tempo růstu produktivity práce (v %)Tempo růstu HDP (v %) Mezironí zěmny v počtu zaměstnaných (v %)
1.2. TRH PRÁCE46
SlovenskoGraf č. 16:
-5 %
0
10 %
5 %
1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004
Tempo růstu produktivity práce (v %)Tempo růstu HDP (v %) Mezironí zěmny v počtu zaměstnaných (v %)
MaďarskoGraf č. 17:
-5 %
0
10 %
5 %
1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
Tempo růstu produktivity práce (v %)Tempo růstu HDP (v %) Mezironí zěmny v počtu zaměstnaných (v %)
PolskoGraf č. 18:
-5 %
0
10 %
5 %
1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
Tempo růstu produktivity práce (v %)Tempo růstu HDP (v %) Mezironí zěmny v počtu zaměstnaných (v %)
Zdroj: OECD (2007), ČSÚ (2007), ŠÚSR (2007), Ekes (2007), Kwiatkowski et al. (2001), Polský statistický úřad (2007), vlastní výpočty
Z grafů č. 15­18 je vidět, jaký byl příspěvek produktivity práce k tempu růstu HDP a rovněž si
můžeme všimnout vlivu změny počtu zaměstnaných na hospodářský růst. V obdobích, kdy tempo
růstu HDP výrazně převyšuje přírůstek produktivity práce a zároveň došlo k přírůstku v počtu
zaměstnaných (u SR např. rok 1996), můžeme hospodářský růst z hlediska pracovní síly označit
spíše za extenzivní. Naproti tomu v letech, kdy se zaměstnanost neměnila nebo měnila jen velmi
1.2. TRH PRÁCE 47
nepatrně, můžeme říci, že hospodářský růst byl spíše intenzivního charakteru. Toto platí například
pro Maďarsko v letech 1997, 2004 č. 2005, pro Slovensko v letech 2002 a 2004 nebo ČR
v letech 1996 č. 2004.
Odhad přirozené míry nezaměstnanosti v zemích V-4 (logaritmický trend)Graf č. 19:
R2
= 0,5585
R2
= 0,5712
R2
= 0,7712
R2
= 0,7794
30 %
35 %
40 %
55 %
50 %
45 %
1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
ČR Slovensko Maďarsko Polsko
Zdroj: OECD (2007), ČSÚ (2007), ŠÚSR (2007), Ekes (2007), Kwiatkowski et al. (2001), Polský statistický úřad (2007), vlastní výpočty
Z grafu č. 19 lze vyvodit následující závěry. V Polsku a na Slovensku je odhadovaná přirozená
míra nezaměstnanosti zhruba dvojnásobná oproti druhým dvěma zemím. To znamená, že Polsko
a Slovensko zřejmě dosahují nižšího hospodářského růstu, než by mohly. Nejlepší pozici z tohoto
hlediska má v posledních 5 letech sledovaného období Maďarsko. Nejenže je od roku 2001 jeho
přirozená míra nezaměstnanosti nejnižší v rámci zemí V-4, ale má navíc po celé období klesající
tendenci. Naproti tomu odhadovaná přirozená míra nezaměstnanosti v ostatních zemích V-4 po
celé období roste, čímž dochází k omezování růstového potenciálu zbylých tří ekonomik.
Nezaměstnanost dle délky jejího trvání v zemích V-4 (podíly v %)Tabulka č. 15:
trvání
v měs.
1994 1999 2004
ČR SR HU PL ČR SR HU PL ČR SR HU PL
<1 14,3 6,3 11,4 6,6 6,9 4,6 5,3 8,2 5,0 6,1 5,3 6,5
1­3 23,8 13,4 11,4 12,5 13,0 11,5 10,1 15,4 9,5 7,4 17,1 9,9
3­6 20,1 16,4 14,5 15,8 18,1 14,7 14,2 19,3 13,9 9,5 15,9 14,9
6­12 19,6 21,4 21,4 24,7 24,8 21,6 20,9 22,3 19,8 16,4 16,6 20,8
>12 22,3 42,6 41,3 40,4 37,1 47,7 49,5 37,8 51,8 60,6 45,1 47,9
Zdroj: OECD (2007).
Tabulka č. 15 ukazuje, že ve všech sledovaných zemích se projevuje trend přesunu krátkodobé nezaměstnanosti
k nezaměstnanosti dlouhodobé, přičemž jako nejproblematičtější se jeví nezaměstnanost
trvající déle než 1 rok. Z tohoto hlediska lze jako nejvíce konkurenceschopnou zemi označit
opět Maďarsko. Nejenže je zde podíl nezaměstnanosti nad 1 rok nejnižší (v roce 2004), ale budeme-li
hovořit o nezaměstnanosti v trvání nad 6 měsíců, pak zjistíme, že maďarský podíl je v roce
2004 necelých 62% (více než 60% podíl tvoří na Slovensku pouze nezaměstnanost nad 1 rok).
Podíl u ostatních zemí se pohybuje řádově o cca 10 p.b. výše (na Slovensku dokonce o 14 p.b.).
1.2. TRH PRÁCE48
Závěr1.2.4.
Závěrem se pokusíme o celkové zhodnocení konkurenceschopnosti ekonomik zemí V-4 z pohledu
vývoje vybraných ukazatelů pracovního trhu.Z hlediska vývoje míry pracovní participace
a míry zaměstnanosti lze za nejvíce konkurenceschopnou zemi označit Českou republiku se
Slovenskem v těsném závěsu. Míra pracovní participace se zde prakticky po celé období pohybuje
na nebo nad úrovní 70%, což je nadprůměrná hodnota i ve srovnání se západoevropskými zeměmi.
V míře zaměstnanosti má výsadní postavení Česko, ostatní země zaostávají po celé období
o cca 10 procentních bodů. Znamená to tedy, že v České republice se na tvorbě HDP podílí relativně
více pracovní síly. To může sice na jednu stranu zvyšovat celkový růstový potenciál, avšak
může to být i známka méně efektivního využívání výrobního faktoru práce.
Mobilita pracovní síly ve smyslu vnitřní migrace je nejvyšší v Maďarsku, které se může poměřovat
s vyspělými ekonomikami Evropské unie. Vývoj vzdělanostní struktury pracovní síly je ve
všech čtyřech zemích pozitivní, roste podíl vysokoškolsky vzdělaných na úkor osob s nižším středním
vzděláním. Nelze jednoznačně říci, která ze zemí je na tom nejlépe, neboť sledované statistiky
nepostihují kvalitu vzdělávacích systémů. Celkově ale můžeme říci, že vzdělanostní struktura se
mění pozitivním směrem a zvyšuje tak konkurenceschopnost sledovaných ekonomik.
Postavení sledovaných zemí podle produktivity práce musíme hodnotit ze dvou pohledů.
Jedním je přírůstek produktivity práce za zkoumané období a druhým absolutní srovnání pracovní
produktivity. Nejvyšších přírůstků produktivity práce dosáhlo Polsko. Navíc spolu se Slovenskem
vykazovalo prakticky po celé období rychlejší růst produktivity práce než reálných mezd. To je
pozitivní pro poptávkovou stranu trhu práce, neboť zde nevzniká tlak na snižování počtu pracovních
míst. Pozice Česka a Maďarska je v tomto ohledu poněkud horší. Pokud jde absolutní vyjádření
produktivity práce, nejlepší výchozí pozici měla Česká republika. Její pracovní síla byla na
počátku transformace nejproduktivnější. Situace se ale změnila již v polovině 90. let, kdy se ekonomikou
s nejproduktivnější pracovní silou stalo Maďarsko. Tou zůstalo i na konci zkoumaného
období, tj. v roce 2005. Na přelomu tisíciletí se na pomyslnou druhou pozici dostalo Polsko, těsně
před Českou republiku. V roce 2005 Česká republika sice Polsko opět předstihla, ale je otázka, zda
šlo pouze o krátkodobý výkyv či změnu trendu. Produktivita práce těchto tří zemí se pohybuje
v rozmezí 15­17 tisíc EUR na jednoho zaměstnaného. Slovensko za těmito zeměmi již znatelně
zaostává. Jeho produktivita práce dosahovala v roce 2004 jen cca  úrovně Maďarska. Zároveň je
třeba poukázat na fakt, že se nepotvrdila citlivost nabídkové strany trhu práce na změny reálných
mezd, a to v žádné sledované zemi.
Z pohledu vlivu produktivity práce na hospodářský růst nelze jednoznačně říci, která země je
nejvíce konkurenceschopná, nicméně Česká republika je jedinou ze sledovaných zemí, která zaznamenala
v průběhu transformace (bez uvažování počátečního transformačního propadu) pokles
jak HDP, tak produktivity práce, a to v souvislosti s měnovou krizí z roku 1997. Budeme-li uvažovat
pouze období počátku 3. tisíciletí, pak lze říci, že všechny 4 země jsou na tom srovnatelně co
do tempa růstu HDP a produktivity práce.
Přirozená míra nezaměstnanosti zaznamenala nejpříznivější vývoj v Maďarsku. Nejenže po celé
období (dle našeho odhadu) klesala, ale je nejnižší v rámci zemí V-4, a proto lze Maďarsko z tohoto
pohledu považovat za nejvíce konkurenceschopnou zemi. Tomuto vývoji odpovídá i vývoj
struktury nezaměstnanosti, kde má Maďarsko v porovnání s ostatními zeměmi nejnižší podíl
dlouhodobé nezaměstnanosti, což velmi příznivě působí na schopnost dosahovat solidního hospodářského
růstu.
1.3. SOCIÁLNÍ POLITIKA 49
Sociální politika1.3.
Sociální politika by při správném nastavení měla vytvářet potřebné podmínky pro fungování ekonomiky
a to nejen tím, že přispívá k sociálnímu smíru, ale i tím, že přispívá k efektivnímu využití
dostupných výrobních faktorů a podporuje tvorbu nových. Opatření sociální politiky mohou mít
ve vztahu k objemu a využití výrobních faktorů (především výrobního faktoru práce) jak pozitivní,
tak negativní dopady. V rámci pozitivních dopadů můžeme jmenovat především opatření aktivní
politiky zaměstnanosti zaměřené na podporu investic k vytvoření nových pracovních míst, tj.
zvětšování objemu pracovní síly. Za negativní dopady sociální politiky můžeme považovat problém
s ekonomickou efektivností vynakládaných prostředků na sociální výdaje. Tento fakt se promítá
nejen do celkového objemu pracovní síly, ale částečně i do produktivity pracovních sil.
Cílem této kapitoly je na základě vybraných důležitých charakteristik a vymezení sociálních
politik České, Slovenské, Polské a Maďarské republiky zhodnotit jejich vliv na dlouhodobý ekonomický
růst a provést jejich vzájemnou komparaci. Analýza je provedena v časovém období,
pro které bylo možno nalézt potřebné statistiky (rámcově od počátku 90. let do roku 2004). Vliv
sociálních politik na konkurenceschopnost ekonomik jednotlivých zemí sledujeme v závěru této
kapitoly přes mezičlánek, který představuje přímo faktor ovlivňující hospodářský růst, kterým je
u sociální politiky objem pracovní síly. Vycházíme z hypotézy, že ,,růst objemu pracovní síly zvyšuje
ekonomický růst a tudíž i konkurenceschopnost ekonomiky."
Východiska současného pojetí sociálních politik1.3.1.
Sociální politika a její instituce jsou charakteristické setrvačností a vázaností na již zformované institucionální
struktury a behaviorální stereotypy politických vůdců i řadových občanů (Potůček,
1999). V této části výzkumu je našim záměrem vzpomenout významné historické skutečnosti, které
se nejvýrazněji promítají do současného pojetí a charakteru sociálních politik.
Limitujícími faktory, jež mají vliv na sociální politiky sledovaných zemí, jsou zažité hodnoty
vytvořené za socialismu. Socialismus vytvořil systém, jenž poskytoval každému množství sociálních
jistot a minimalizoval rozdíly v příjmech mezi lidmi. Socialistický systém rovněž zlikvidoval
sociální a ekonomické vztahy, které podporují individuální zodpovědnost. Sociální transfery ve
všech sledovaných zemích byly do počátku 90. let realizovány celou řadou sociálních dávek, slev,
úlev, dotací a naturálními plněními. Sociální politika byla ve všech zemích za dob komunismu
koncipována podle státně paternalistického modelu, který se odvíjel od principu plné zaměstnanosti.
Vlády na sebe převzaly všechny funkce sociální politiky (Newbery, 1995).
1.3. SOCIÁLNÍ POLITIKA50
Reformy v jednotlivých transformujících se zemích se zaváděly v rozdílné hloubce a závisely
na ochotě jednotlivých vlád jít do mnohdy nepopulárních opatření. V Polsku byli obyvatelé po
mnoha neúspěšných reformách z dob socialismu příznivě nakloněni radikální reformě. Naopak
v Maďarsku se vláda neodhodlala k radikální změně systému, a šla cestou postupných úprav systému,
který se postupně reformoval již na konci osmdesátých let minulého století. V někdejším
Československu pramenila neochota k reformě sociálního systému z obavy z opětovného zavedení
socialistických systémů.
Vývoj v ČR
V ČR byla reforma sociálního systému odsouvána stranou, protože sociální problémy nevystupovaly
na počátku transformace ostře do popředí. A navíc jakákoli diskuse o sociální politice byla podezírána
ze socialismu. V počátcích 90. let byla na základě vytvořeného Sociálního scénáře přijata
řada zákonů (např. zákon o zaměstnanosti, o životním minimu, sociální potřebnosti atd.), které
však byly v průběhu 90. let novelizovány. Souběžně s reformou sociálního systému byla v roce
1993 provedena daňová reforma. Byly zavedeny nové systémy přímých a nepřímých daní.
V sociální oblasti byla vytyčena koncepce tří základních systémů sociálního zabezpečení,
tzv ,,třípilířový systém", který zahrnuje:
sociální pojištění;
státní sociální podporu;
sociální pomoc.
První zákony vstoupily v platnost v roce 1995. Nynější stav české sociální politiky je ovlivněn
transformací sociálního systému z 90. let a rovněž neustále přežívajícím socialistickým chápáním
hodnot ve společnosti.
Vývoj na Slovensku
Na Slovensku byla ihned od jeho samostatného vzniku oproti ČR vysoká nezaměstnanost, proto
zde byl mnohem větší tlak na provedení sociální reformy. V roce 1993 byl přijat zákon o systému
národního pojištění a schváleno financování zdravotních a penzijních plánů. Postupně zaváděný
slovenský sociální systém zahrnoval čtyři základní oblasti:
systém zdravotní péče;
systém sociálního pojištění;
státní sociální podporu;
sociální pomoc.
V roce 2002 byl přijat ucelený koncept sociální reformy. V letech 2003­2004 došlo na Slovensku
k ekonomickým a sociálním reformám. Byly provedeny reformy důchodového systému (byl zaveden
třípilířový systém), zdravotnictví, školství, veřejné správy, řízení veřejných financí a sociálního
systému, trhu práce a v neposlední řadě daňová reforma, kterou byla zavedena rovná daň.
1.3. SOCIÁLNÍ POLITIKA 51
Vývoj v Polsku
V lednu 1990 byl uveden v život tzv. Balcerowiczův stabilizační balíček reformních opatření.
Penzijní systém byl považován za jakýsi absorbátor rostoucí nezaměstnanosti, což v důsledku
vedlo k nárůstu sociálních výdajů ze státního rozpočtu.1
Polský daňový systém byl změněn až
v letech 1992­93, postupně byla zavedena daň z příjmu fyzických osob, daň z příjmu právnických
osob a v polovině roku 1993 i daň z přidané hodnoty (DPH).
V roce 1999 došlo v Polsku k reformě systému důchodového zabezpečení, při které byl nahrazen
jednopilířový systém na povinný dvoupilířový systém a nepovinný třetí pilíř. Počáteční deficit
byl financován z privatizačních příjmů a státního rozpočtu.
Na konci roku 2003 byl schválen program tzv. Hausherův plán na ,,racionalizaci veřejných výdajů",
který byl realizován v letech 2004 až 2006. Tento plán měl za úkol jednak snížení výdajové
stránky státního rozpočtu ­ zejména sociálních výdajů a dále také úpravu v daňové oblasti.
Vývoj v Maďarsku
Z předcházejícího období Maďarsko převzalo deficit státního rozpočtu a platební bilance a vysoký
zahraniční dluh. Z těchto důvodů se Maďarsko na rozdíl od ostatních transformujících se
ekonomik rozhodlo pro tzv. měkkou formu reforem. Vláda v roce 1991 vydala ,,balík" reformních
opatření, který však neobsahoval žádná stabilizační opatření. Důsledkem provedených změn v 1.
polovině 90. let byl hospodářský pokles, který trval až do roku 1994, kdy nastal hospodářský růst.
Současně s tímto poklesem se zvedla inflace, nezaměstnanost a schodek státního rozpočtu. V roce
1995 došlo po volbách ke změně vlády, jenž našla dostatek odvahy k realizaci důležitých reforem,
a to formou šokové terapie. Soubor reformních opatření obsahoval devalvaci forintu, zavedení
dovozních přirážek, snížení zaměstnanosti ve státní správě, zavedení školného a testování sociální
potřebnosti pro příjem sociálních dávek.
Sociální systém byl výrazně reformován až v roce 1996. Maďarský sociální systém obsahuje 5
hlavních položek:
penzijní pojištění;
rodinné dávky;
zdravotní pojištění;
podporu v nezaměstnanosti;
sociální pomoc.
Tlak na financování maďarského penzijního systému se v první polovině devadesátých let rychle
zvyšoval. V roce 1993 byly v uzákoněny dobrovolné penzijní fondy fungující na principu neziskových
organizací, které však zhoršující se stav důchodového systému nezlepšily. V roce 1998 byla
zavedena první etapa reformy důchodového systému. Jeho páteří se stal částečně zreformovaný
dávkově definovaný systém, druhý pilíř je soukromý fondový, třetím pilířem je dobrovolné penzijní
připojištění uzákoněné již v roce 1993. Nový důchodový systém je financován dluhově.
1 Vzrostly náklady na starobní penze z 8% HDP v roce 1989 na 15% v roce 1992.
1.3. SOCIÁLNÍ POLITIKA52
Analýza vývoje sociálních politik na základě1.3.2.
přerozdělovacích procesů
Složená daňová kvóta
Celkový rozsah přerozdělení je měřen tzv. složenou daňovou kvótou (tj. poměrem výnosu daní,
cel a pojistného na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení k HDP v běžných cenách).
Složená daňová kvótaTabulka č. 16:
rok Česko Slovensko Polsko Maďarsko
1993 40,4 35,3 30,8 46,5
1994 38,9 35,9 31,3 44
1995 37,5 40,6 31,9 42,4
1996 36,5 39,1 32,8 40,7
1997 36,9 35,9 32,9 39
1998 35,5 37,1 33,1 38,8
1999 36,5 34,7 34,1 39,1
2000 36 33,2 34,3 39
2001 36,2 32,1 33,9 39
2002 37 32,5 34,7 39,1
2003 37,7 31,4 35,1 39
2004 37,6 30,6 34,5 39,1
2005 37,6 30,8 34,1 39,2
Zdroj: OECD, CSU, SUSR, GUS, KSH
V České republice se během let 1993­1998 daňová kvóta snižovala a poté opět roste. Příčinou
tohoto vývoje jsou změny v dani z přidané hodnoty a spotřebních daní před vstupem do EU
a ,,tiché" zvyšování daní v podobě dlouho nevalorizovaných daňových pásem daně z příjmu fyzických
osob.
Složená daňová kvóta na Slovensku má ve sledovaném období klesající charakter, s výjimkou
roku 1995 a 1998, kdy došlo ke zvýšení sazeb daně z příjmů fyzických osob. Celkový klesající charakter
daňové kvóty byl na Slovensku způsoben především růstem HDP.
Složená daňová kvóta v Polsku roste až do roku 2003, kdy byly sníženy daně z příjmu právnických
osob a pokračoval rychlý růst HDP po zpomalení v letech 2001 a 2002. Růst polské daňové
kvóty si vysvětlujeme tím, že se po celé sledované období neměnily sazby daní a sazby sociálního
pojištění.
Maďarská daňová kvóta na začátku námi sledovaného období prudce klesá, a to až do roku
1998, kdy se její výše ustálila a dále se neměnila. Tento rychlý pokles byl způsoben růstem HDP
a zavedením nepřímých daní.
1.3. SOCIÁLNÍ POLITIKA 53
Sociální transfery
O rozsahu přerozdělení vypovídá kromě složené daňové kvóty i vývoj mandatorních (povinných)
výdajů2
­ konkrétně sociálních transferů. Pro možné porovnání uvádíme tabulku v členění
na všechny jednotlivé mandatorní výdaje vyplývající ze zákona. Komentář k tabulce je zaměřen
především na vývoj pro naše účely nejpodstatnější části mandatorních výdajů, a to sociálních
transferů.
Vývoj mandatorních výdajůTabulka č. 17:
Zdroj: SUSR, MF SR, GUS, CSU, KSH, OECD, vlastní výpočty
Sociální výdaje mají největší podíl na celkových výdajích státních rozpočtů jednotlivých zemí.
V ČR se podíl sociálních transferů na celkových mandatorních výdajích snížil z 87% v roce
1995 na 78,6% v roce 2004. Výdaje na dávky důchodového pojištění přestavují největší položku
z celkových výdajů státního rozpočtu. Na mandatorních výdajích během námi sledovaného období
snížily výdaje na důchodové dávky svůj podíl z 59,5% na 55%. Oproti tomu se v ČR zvýšil
objem státní sociální podpory o 7,7% a snížil objem sociálních dávek o 12,2%. Hlavní položky
mandatorních výdajů, tj. sociální transfery a z nich především dávky důchodového pojištění, budou
vyvíjet stále vyšší nároky na výdaje státního rozpočtu ČR, pokud nebude provedena reforma
důchodového systému.
2 Jsou to především sociální transfery a kromě nich další mandatorní položky dané zákonem. Nejvýznamnějším
sociálním transferem jsou výplaty penzí, tzn. dávky důchodového pojištění. Mimo nich patří do sociálních transferů
také nemocenské dávky a státní sociální podpora.
ČR Slovensko Polsko Maďarsko
podíl na zákonných mandatorních výdajích celkem v roce
titul mandatorních výdajů 1995 2004 1995 2004 1995 2004 1995 2004
dávky důchodového pojištění
(vč. ozbrojených složek)
59,50% 55,00% 56,53% 65,89% 60,30% 73,02% 73,20% 79,67%
dávky nemocenského pojištění 9,80% 7,40% 7,79% 6,41% 5,07% 4,48% 1,97% 2,58%
státní sociální podpora ­ VPS 0,60% 8,30% 0,37% 0,54% 4,79% 2,88% 4,33% 5,97%
ostatní sociální dávky (bez rezervy) 13,80% 1,60% 19,93% 8,10% 0,69% 0,44% 0,63% 0,24%
podpora v nezaměstnanosti ­ pasivní 1,00% 1,90% 2,18% 2,46% 7,43% 5,82% 0,01% 0,01%
ostatní: 2,30% 4,30% 0,79% 0,01% 0,0% 0.0% 0,0% 0.0%
celkem sociální transfery vč. ochrany
zaměstnanců a mandatorních sociálních
dotací
87,00% 78,50% 86,79% 83,41% 78,28% 86,65% 80,13% 88,47%
platba státu do zdravotního pojištění ­ VPS 7,20% 7,90% 9,73% 13,28% 18,39% 11,36% 16,79% 9,21%
výdaje na dluhovou službu 1,40% 6,50% 1,84% 1,43% 3,06% 1,89% 2,80% 0,22%
poplatky dluhové služby 0,00% 0,10% 0,36% 0,50% 0,07% 0,04% 0,07% 0,05%
transfery státní fondům 0,50% 0,30% 1,02% 1,29% 0,18% 0,05% 0,22% 2,00%
zdravotní péče azylantům a cizincům 0,50% 1,10% 0,00% 0,01% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00%
bezpečnost a ochrana zdraví při práci 0,00% 0,00% 0,01% 0,01% 0,01% 0,00% 0,01% 0,04%
celkem mandatorní výdaje vyplývající
ze zákona
100,0% 100,0% 100,0% 100,0% 100,0% 100,0% 100,0% 100,0%
1.3. SOCIÁLNÍ POLITIKA54
Podíl slovenských sociálních transferů a mandatorních sociálních dotací klesl ve srovnávaném
období z 86,79% na 83,41%, tedy o 3,4%. Na tomto vývoji se nejvíce podílelo snížení sociálních
dávek. Naopak proti tomu sociální podpora zvýšila svůj podíl o 0,17%. Dávky důchodového
zabezpečení zvýšily svůj podíl na celkových mandatorních výdajích o 9,37%, což bylo způsobeno
vysokou nezaměstnaností, kdy nezaměstnaní odcházeli do předčasného důchodu. Lze
očekávat, že po provedené reformě penzijního systému budou tyto výdaje na důchodové dávky
postupně klesat.
V Polsku podíl mandatorních výdajů na celkových výdajích státního rozpočtu vzrostl z 59,6%
v roce 1995 na 66,3% v roce 2004, což je nárůst o 6,7%. Tento nárůst byl způsoben zejména zvýšenou
potřebou finančních prostředků na krytí deficitu penzijního systému, který prošel v roce
1999 reformou a vyžaduje v počátečním období zvýšené nároky na finance. Podíl výdajů na dávky
důchodového zabezpečení z celkových mandatorních výdajů vzrostl z 60,3% v roce 1995 na 73%
v roce 2004. Ostatní sociální transfery a mandatorní výdaje v Polsku postupně snižovaly svoji váhu
na celkových mandatorních výdajích. Jediné výdaje, které poklesly i v absolutní výši oproti roku
1995, byly transfery státním fondům, které reforma z roku 2003 omezila.
V Maďarsku klesl podíl mandatorních výdajů na celkových výdajích státního rozpočtu z 63%
v roce 1995 na 51,3% v roce 2004. Co se týká váhy sociálních transferů na celkových mandatorních
výdajích, pak jejich podíl se zvýšil na 88,47% z 80,13%. Hlavní podíl na tomto vývoji mají
dávky důchodového pojištění, jenž zvýšily svůj podíl na 79,68% z původních 73,2% v roce 1995.
Hlavním důvodem pro takto vysoké výdaje je nedokončená penzijní reforma.
Procesy přerozdělování pomocí daňového systému1.3.3.
Po nastínění celkového rozsahu přerozdělení pomocí daňové kvóty a mandatorních výdajů ve
sledovaných letech jsme měli v záměru provést analýzu přerozdělovací účinnosti daňového a dávkového
systému. Bohužel tento záměr jsme zcela nenaplnili, protože během našeho výzkumu
nebyla k dispozici potřebná statistická data k analýze distribuce dávek v Polsku, Maďarsku ale ani
na Slovensku. Pro náš výpočet jsme proto použili data z různých institucí jako je OSN, národní
statistické úřady, data Světové banky. Tato data jsou založena na expertních odhadech národních
statistických úřadů. Z námi získaných dat lze odvodit pouze daňovou nerovnost, dávkovou
však nikoliv.
V tabulce č. 18 uvádíme výsledné rozložení daní v jednotlivých kvintilových kategoriích domácností
(po 20%). V tabulce jsou uvedeny podíly z celkového objemu daní, které připadají na
každou kvintilovou skupinu domácností .
Distribuce daníTabulka č. 18:
rok kvintily ­ Česko
nejnižší 2 3 4 nejvyšší
1994 2,00% 8,20% 18,50% 28,30% 43,00%
1997 3,55% 7,89% 14,04% 25,12% 49,40%
2000 8,50% 6,55% 9,65% 22,40% 52,90%
2003 8,60% 6,90% 8,70% 23,20% 52,60%
1.3. SOCIÁLNÍ POLITIKA 55
rok kvintily ­ Slovensko
nejnižší 2 3 4 nejvyšší
1994 8,99% 14,08% 17,52% 23,28% 36,13%
1997 9,96% 11,98% 16,40% 23,57% 38,09%
2000 10,24% 15,05% 16,35% 21,89% 36,46%
2003 10,56% 14,33% 15,99% 23,03% 36,08%
rok kvintily ­ Polsko
nejnižší 2 3 4 nejvyšší
1994 9,45% 14,01% 18,10% 22,37% 36,07%
1997 7,78% 12,31% 16,40% 22,03% 41,48%
2000 7,98% 11,47% 16,55% 22,42% 41,58%
2003 7,70% 12,23% 16,64% 22,31% 41,12%
rok kvintily ­ Maďarsko
nejnižší 2 3 4 nejvyšší
1994 9,64% 13,71% 17,12% 21,39% 38,14%
1997 9,68% 14,00% 18,22% 22,03% 36,07%
2000 9,38% 13,85% 17,43% 22,62% 36,72%
2003 9,27% 13,79% 17,74% 22,72% 36,48%
Zdroj: GUS, SUSR, ČSU, KSH, SB, OECD, UNDP, vlastní výpočet
Vývoj distribuce daní se výrazně měnil pouze v ČR, v ostatních sledovaných zemích nebyly změny
tak výrazné.
V ČR dochází k výrazné změně ve vývoji v rozdělení zaplacených daní. Podíl daní placených
nejnižší pětinou domácností byl v roce 1996 pouze 3% a v roce 2004 vzrostl jejich podíl na 8,3%.
Zatímco podíl daní placených nejvyšší pětinou domácností činil v roce 1996 44%, v roce 2004 již
vzrostl na 53%. Na vývoji rozdělení daní se podílí především menší zatížení nejnižších pracovních
příjmů, avšak je zde zřetelné narůstání zatížení nejnižších pracovních příjmů v relaci s nejvyššími
pracovními příjmy Z těchto důvodů dochází v ČR k rozevírání ,,nůžek" v rozložení daní
mezi nejnižším a nejvyšším kvintilem domácností.
Na Slovensku se distribuce zaplacených daní mezi jednotlivými příjmovými skupinami ve sledovaném
období výrazně neměnila. Rozpětí mezi nejvyšším a nejnižším kvintilem se mírně zvyšovalo,
avšak v posledním námi sledovaném roce došlo k výraznému propadu podílu nejvyšší příjmové
skupiny na celkových zaplacených daních. Z tohoto důvodu na konci sledovaného období
došlo ke snížení poměru mezi nejnižším a nejvyšším příjmovým kvintilem. Mezi lety 1993­2002
došlo zejména k růstu nejnižšího příjmového kvintilu, jenž zvýšil svůj podíl na celkových zaplacených
daních z 8,99% na 10,56%. Nejvyšší kvintil zvýšil svůj podíl z 36,13%, v roce 1993 na
38,03%, v roce 2001 a pak již klesal. Bohužel od roku 2004 již nemáme dostupná data, jež by zahrnovala
vliv provedené reformy veřejných financí. Neměnný vývoj distribuce daní na Slovensku
si vysvětlujeme neměnností daňového systému.
V Polsku se distribuce zaplacených daní mezi jednotlivými příjmovými skupinami ve sledovaném
období výrazně neměnila s výjimkou prvních třech let. Rozpětí mezi nejvyšším a nejnižším
kvintilem se ihned na počátku devadesátých let zvýšilo a poté zůstávalo více méně stejné. Nejvyšší
kvintil od počátku námi sledovaného období zvyšoval svůj podíl, přičemž v roce 2006 překročil
hodnotu 40%, pod kterou v podstatě nesestoupil. První kvintil snížil svůj podíl z 9,4% na počátku
sledovaného období na 7,8% v posledním námi sledovaném roce. Zaznamenaný vývoj distribuce
1.3. SOCIÁLNÍ POLITIKA56
daní si vysvětluje tím, že v roce 1993 byla provedena daňová reforma, díky které došlo k přechodu
od rovné daně k progresivnímu zdanění. Později v námi sledovaném období již nebyly prováděny
žádné úpravy v dani z příjmu fyzických osob.
V Maďarsku se distribuce zaplacených daní vyvíjela odlišným způsobem než v ostatních zemích.
Nejnižší příjmové skupiny se po celou sledovanou dobu podílely na zaplacených daních
necelými 10%, přičemž postupně snižovaly svůj podíl z 9,6% v roce 1994 na 9,2% v roce 2003.
Rovněž tak nejvyšší příjmové skupiny snižovaly svůj podíl na distribuci daní a to z 38,1% v roce
1993 na 36,5% v roce 2003. V Maďarsku zvýšil svůj podíl na zaplacených daních 3. a 4. kvintil,
a proto tedy v Maďarsku nedochází k rozevírání ,,nůžek" mezi nejvyššími a nejnižšími příjmovými
skupinami domácností. Důvod tohoto vývoje vidíme v tom, že se v Maďarsku v námi sledovaném
období neprovedly žádné razantní změny v daňové oblasti. Tyto daňové změny byly provedeny
na přelomu 80. a 90. let. Z tohoto období však nejsou dostupná statistická data pro vyhodnocení
vlivu těchto změn na distribuci daní.
Giniho koeficient
K porovnávání celkové nerovnosti v rozdělení důchodů domácností je možné použít ukazatel
Giniho koeficientu, který je dán tvarem Lorenzovy křivky, jež graficky znázorňuje stupeň nerovnosti.
Existence nerovností je opodstatněná a dá se říci, že i žádoucí, pokud odráží efektivitu vynakládané
práce.
Problémem při určení Giniho koeficientu je opět nedostatek dat, které by postihly celé námi sledované
období a navíc by měly stejnou strukturu a datovou základnu. Již existující a publikované
hodnoty Giniho koeficientu se od sebe výrazně liší z důvodu rozdílné kvality vstupních dat.
Vývoj Giniho koeficientu v letech 1994­2005Tabulka č. 19:
rok Česko Slovensko Polsko Maďarsko
1994 0,2 079 0,3 623 0,304 0,3 162
1995 0,2 026 0,3 571 0,282 0,3 085
1996 0,2 172 0,3 861 0,286 0,3 085
1997 0,2 226 0,3 773 0,289 0,2 998
1998 0,2 150 0,3 927 0,319 0,2 982
1999 0,2 184 0,3 822 0,318 0,2 968
2000 0,2 027 0,3 839 0,345 0,2 922
2001 0,2 037 0,3 953 0,328 0,2 893
2002 0,2 028 0,3 937 0,341 0,2 983
2003 0,2 008 0,3 909 0,347 0,2 974
2004 0,2 026 0,3 881 0,351 0,2 944
2005 0,2 079 0,3 827 0,350 0,2 903
Zdroj: UNDP, SUSR, OSN, GUS, KSH, CSU, vlastní výpočet
V námi sledovaném období se Giniho koeficient v ČR výrazně nemění. Jeho hodnota se pohybuje
těsně nad hodnotou 0,2, což je blíže hodnotě 0 než 1. Z této hodnoty vyplývá, že v ČR je
nerovnost v rozdělení důchodů poměrně nízká. Vývoj Giniho koeficientu je ovlivněn rostoucí
nerovností v rozložení daní mezi jednotlivými příjmovými skupinami (viz trendy v předcházející
kapitole).
1.3. SOCIÁLNÍ POLITIKA 57
Slovenský Giniho koeficient rostl až do roku 2001 a poté již klesal. Do roku 2001 se jeho hodnota
přibližovala k hodnotě 0,4, což značí poměrně stále rostoucí přerozdělování. Od roku 2001
však dochází k poklesu hodnoty Giniho koeficientu, čímž se začíná opět snižovat velikost nerovnosti
v rozdělení důchodů. Pro tento vývoj nemáme žádné vysvětlení.
Giniho koeficient v Polsku po počátečním poklesu v letech 1994­1996 rostl až do konce námi
sledovaného období, tj. do roku 2005, kdy dosáhl hodnoty 0,35. Pokles v prvních čtyřech letech
byl způsoben zavedením daňové reformy, která změnila daňový systém z rovné daně na proporcionální
zdanění. Po tomto úvodním poklesu dochází od roku 1998 k růstu nerovností, které si
vysvětlujeme tím, že dochází k přirozenému rozevírání velikosti příjmů mezi vysokopříjmovými
a nízkopříjmovými domácnostmi.
Vývoj v Maďarsku je charakteristický mírně klesají hodnotou Giniho koeficientu, který se pohybuje
okolo hodnoty 0,3. To, že se ve vývoji Giniho koeficientu Maďarska neobjevují žádné výkyvy,
vychází z předpokladu, že v případě maďarského daňového systému nerovnost v rozložení
daní nereflektuje příjmovou nerovnost.
Závěr1.3.4.
Cílem této kapitoly bylo prostřednictvím vybraných charakteristik sociálních politik ve zvolených
čtyřech zemích zhodnotit jejich vztah k ekonomickému růstu, resp. ke konkurenceschopnosti
a provést jejich vzájemnou komparaci. Závislost sociální politiky a ekonomického růstu jsme
zkoumali na vztahu vybraných charakteristik sociální politiky jednotlivých zemí a objemu pracovní
síly jako extenzivního faktoru růstu. Vycházeli jsme z hypotézy, že ,,růst objemu pracovní síly
zvyšuje ekonomický růst a tudíž i konkurenceschopnost ekonomiky." Za základní charakteristiku
sociální politiky jsme zvolili analýzu přerozdělovacích procesů v rámci sociálních politik jednotlivých
zemí. Přerozdělovací procesy jsme zkoumali a porovnávali po stránce praktického fungování
systému přerozdělovacích toků na konkrétních statistických datech.
Na základě provedeného výzkumu jsme dospěli k těmto závěrům:
Složená daňová kvóta
Vývoj složené daňové kvóty se ve všech námi sledovaných zemích lišil. V České republice složená
daňová kvóta klesala s výkyvy až do roku 2000, od kdy opět roste. Protože objem pracovních
sil v ČR roste do roku 2000 a poté opět klesá, můžeme vzájemnou závislost prohlásit za prokázanou.
Maďarská daňová kvóta klesala po celé námi sledované období z absolutně nejvyšší hodnoty
46,5%, přesto si Maďarsko po celou dobu zachovalo prvenství mezi sledovanými zeměmi v její
výši. Vývoj maďarské složené daňové kvóty koresponduje s vývojem objemu pracovní síly, avšak
snížení složené daňové kvóty nepřispělo k růstu objemu pracovních sil. Oproti tomu slovenská
složená daňová kvóta klesala celé sledované období, čímž však přispěla k růstu objemu pracovních
sil, proto tedy můžeme prohlásit vzájemnou vazbu za prokázanou. Vazba vývoje daňové kvóty na
objem pracovní síly v Polsku se neprokázala. V Polsku totiž i přes stále se zvyšující daňové zatížení
v letech 1993­2003 objem pracovních sil kolísal.
Sociální transfery
Na Slovensku a v ČR klesl podíl sociálních transferů na mandatorních výdajích, naproti tomu
v Polsku a Maďarsku se jejich podíl zvýšil. Největší podíly sociálních transferů jsou vydávány na
dávky důchodového zabezpečení, jež vzrostly ve všech zemích kromě ČR. Můžeme však přepokládat,
že tyto výdaje budou v ČR růst zejména z důvodu zvyšujícího se podílu důchodců
1.3. SOCIÁLNÍ POLITIKA58
v populaci. V Polsku a Maďarsku byly provedeny reformy penzijních systémů, které v počátečním
období vyžadují zvýšené nároky na financování přechodného období. Maďarská penzijní reforma
nebyla v roce 2004 dokončena a čekají ji další úpravy. Vliv objemu sociálních transferů na objem
pracovní síly se prokázal v ČR a na Slovensku, kdy s poklesem podílu sociálních transferů na mandatorních
výdajích vzrostl objem pracovní síly. Můžeme konstatovat, že v těchto dvou zemích
snížení sociálních transferů přispělo ke zvýšení konkurenceschopnosti ekonomik. V Maďarsku
a Polsku nelze tuto vazbu prokázat.
Distribuce daní
Distribuce daní v námi sledovaných zemích je ovlivňována především daňovými předpisy. Vývoj
distribuce závisí na změnách prováděných v těchto předpisech a změnách v příjmech obyvatelstva.
V ČR jako v jediné ze všech sledovaných zemí došlo k výrazné změně v distribuci daní,
i když nebyla provedena žádná zásadní změna daňového systému. Vývoj objemu pracovních sil
se nezvyšoval stejně, jako rostla změna distribuce daní, proto nelze s jistotou prokázat vzájemnou
vazbu. Vliv distribuce daní na objem pracovní síly na Slovensku rovněž nelze jednoznačně prokázat,
protože distribuce daní se téměř neměnila, ale objem pracovní síly po celé sledované období
rostl. Ani v případě Polska, kde objem pracovních sil kolísal a distribuce daní se neměnila, nelze
vazbu mezi sledovanými veličinami jednoznačně určit. V Maďarsku se distribuce daní po celé období
snižovala a klesal objem pracovních sil. Proto můžeme prohlásit, že zde existuje vzájemná
vazba. Snížení redistribuce daní zde nepodporuje hospodářský růst a tudíž ani konkurenceschopnost
Maďarska.
Giniho koeficient
Nejnižší hodnoty Giniho koeficientu dosahuje ČR, a to hodnoty 0,2 oproti Slovensku, jenž se
dotýká hodnoty 0,4. Giniho koeficient se v ČR pohybuje celé sledované období nad hodnotou
0,2 bez výrazných změn trendu. Protože objem pracovních sil v ČR po počátečním růstu začal
od roku 2000 klesat, nelze prokázat vzájemnou závislost. Vývoj na Slovensku byl obdobný
jako v ČR jen s tím rozdílem, že ke zlomu došlo v roce 2001. Z uvedeného vývoje nelze vliv na
růst objemu pracovních sil prokázat. V Polsku po celou dobu roste hodnota Giniho koeficientu,
ale objem pracovních sil stagnuje, proto nemůžeme potvrdit vzájemnou závislost. V Maďarsku
Giniho koeficient mírně klesá, ale objem pracovních sil se zvyšuje, takže zde opět není žádná
prokazatelná vazba.
1.4. PRACOVNÍ MIGRACE 59
Pracovní migrace1.4.
Jedním z komponent procesů globalizace ve světové ekonomice je kromě pohybu zboží, služeb
a kapitálu také pohyb pracovní síly. Vliv pracovní migrace na ekonomický růst je považován za
pozitivní. Jeden z přínosů plynoucí z rostoucí intenzity pracovních imigračních toků může mít
podobu zaplňování mezer na domácím trhu práce. Odchod části domácí pracovní síly může zase
v podmínkách vysoké nezaměstnanosti zmírnit napětí na trhu práce. Masivní odliv těchto pracovníků
však může mít negativní vliv na ekonomický růst v důsledku akutního nedostatku pracovníků
v některých odvětvích. Určité riziko může také vyplývat z odlivu vysoce kvalifikované
pracovní síly (brain drain).
Cílem tohoto příspěvku je srovnání hlavních tendencí ve vývoji pracovních migrací v České
republice, na Slovensku, v Maďarsku a Polsku od poloviny 90. let do roku 20051
a nastínit jejich
dopad na ekonomický růst. Hloubka naší analýzy je ovlivněna nízkou dostupností statistických
dat, popisujících kvantitativní i kvalitativní aspekty pracovních migrací.
Výchozí situace1.4.1.
V souvislosti s rozvíjením hospodářských vztahů v rámci RVHP pracovalo v České republice
v 70. a 80. letech relativně významné množství cizinců.2
Tito dočasní migranti přicházeli zejména
z Polska a Vietnamu, dále pak z Maďarska, Kuby, Mongolska, Angoly a Koreje. V tehdejším
Československu získali kvalifikaci a pracovní zkušenosti, zároveň zaplňovali mezery na českém
trhu práce.3
Tento systém dočasného přílivu učňů, studentů a pracovníků fungoval na základě
mezivládních dohod, v menší míře pak na základě individuálních kontraktů. Po pádu komunistického
režimu byla platnost těchto dohod ukončena.
Nejvýznamnější část pracovních migrací od 50. do konce 80. let na Slovensku představovaly odchody
Slováků za prací do české části bývalé federace. Souviselo to s nábory pracovníků do dolů,
realizací velkých investičních celků, přičemž v mnoha případech se dojížďka za prací do Čech
změnila na vystěhování. Stěhování se týkalo především mladých rodin s dětmi, a proto podíl obyvatelstva
v produktivním věku tvořil 2/3 až  všech migrantů mezi SR a ČR.
1 V případě, že byly k dispozici aktuálnější data, jsou uvedeny údaje za rok 2006.
2 V 80. letech na území České republiky pobývalo až 80 tisíc cizích pracovníků.
3 Jednalo se často o mladé lidi, kteří po vyučení absolvovali v našich podnicích praxi. Tato práce byla často chápána
jako určitá forma úhrady za získání kvalifikace (Dušánková, 1995). Tito pracovníci se uplatňovali především v potravinářském,
textilním, obuvnickém a sklářském průmyslu, dále pak ve strojírenství, důlním průmyslu a zemědělství
(Drbohlav, 2004).
1.4. PRACOVNÍ MIGRACE60
Pohnutky k emigraci Poláků od poloviny 70. let měly důvod v politické a ekonomické situaci
v zemi (výjimečný stav a nízká životní úroveň).4
Častější byly v tomto období dočasné pracovní
migrace spojené s exportem služeb ve stavebnictví do Československa, SSSR, Maďarska, NDR
a Bulharska (na základě dohod v rámci RVHP) a dále pak do zemí severní Afriky a Středního
východu.5
Migrační toky v Maďarsku byly silně omezené. Pracovní migrace byly, obdobně jako v jiných
zemích, dány mezivládními dohodami, slučováním rodin a politicky motivovanými důvody.6
Na
přelomu 80. a 90. let Maďarsko zaznamenalo silný příliv imigrantů z Rumunska, v letech 1991­92
pak z bývalé Jugoslávie.
Pracovní imigrace1.4.2.
V průběhu 90. let postupně docházelo k začleňování národních trhů práce všech čtyř zemí do
mezinárodního trhu práce, s nímž se pojí zintenzivnění pracovních migrací. Nejdříve se budeme
věnovat přílivu cizích pracovníků na národní trhy práce (pracovním imigracím). Obecně můžeme
rozlišit následující typy pracovních migrací:
cizinci s volným přístupem na národní trh práce;
cizinci s pracovním povolením;
cizinci podnikající na základě živnostenského oprávnění;
nelegálně zaměstnaní cizinci.
První migrační tok se od 1. 5. 2004 týká občanů EU/EHP, jejichž příchod na trh práce v České
republice, na Slovensku a v Maďarsku není omezován. Tito pracovníci jsou pouze registrováni
na místních úřadech práce. V případě Polska je tamní trh práce pro občany zemí EU-15 uvolňován
recipročně, tzn. v závislosti na uvolňování pracovních trhů v těchto zemích pro občany
Polska.7
Před vstupem do EU měly vzájemně volný přístup na trh práce občané České republiky
a Slovenska.
Druhý migrační tok se týká občanů nečlenských států EU/EHP (v případě Polska i dalších států,
viz výše). Tito občané potřebují k výkonu zaměstnání povolení, které vydávají zpravidla úřady
práce na základě žádosti zaměstnavatele, a to v případě, že se prokáže, že na místním trhu práce
nejsou pro nabízené pracovní místo vhodní zájemci.
Podnikání cizinců je upraveno obecnými zákonnými podmínkami, které se týkají podnikání
v dané zemi. Protože nejsou k dispozici data týkající se počtu podnikatelů-cizinců ve všech čtyřech
zemích, nebudeme tento migrační tok brát v úvahu (nebude-li uvedeno jinak).
Čtvrtým migračním tokem jsou ilegálně zaměstnaní cizinci. Tento typ pracovní migrace stručně
popíšeme později.
Následující tabulka popisuje příliv cizinců na národní trhy práce pomocí počtu vydaných pracovních
povolení nebo registrací na úřadech práce.
4 Masová migrace z politických či ekonomických důvodů vůbec byla trvalým jevem v polské historii. Po dlouhou
dobu znamenala totiž jediný způsob dosažení většího bohatství a společenského vzestupu. Svoji roli sehrály také
husté sítě polských emigrantů v zahraničí. Někteří autoři (např. Koryś, 2003) v této souvislosti mluví o ,,migrační
psychóze", která se rozšířila v 80. letech, a která vyplývala ze skutečnosti, že mnozí lidé za jediný způsob zvýšení
své životní úrovně a materiální situace považovali emigraci na Západ.
5 Polské podniky poskytovaly služby ve stavebnictví zejména v Libyi, Alžírsku, Iráku a Kuvajtu (Wysokińska, 2003).
6 To se týkalo například pracovníků z Kuby a studentů ze spřátelených zemí bývalého východního bloku.
7 Od vstupu Polska do EU se to týká Velké Británie, Irska, Švédska a zemí EU-10 (s výjimkou Malty), od 1. 5. 2006
Španělska, Portugalska, Řecka, Finska a Islandu a od 31.7. téhož roku Itálie.
1.4. PRACOVNÍ MIGRACE 61
Počet zahraničních pracovníků s pracovním povolením/registrací a jejich podílTabulka č. 20:
na domácí pracovní síle
Česká republika Slovensko Polsko Maďarsko
a b a b a b a b
1995 111 859 2,14 3 650 0,15 4 813 0,03 18 437 0,44
2005 130 507 2,41 4 061 0,15 10 304 0,06 64 329 1,53
Poznámka: Sloupec a znamená počty zahraničních pracovníků s pracovním povolením (registrací),
sloupec b znamená podíl údaje a na pracovní síle.
Zdroj: údaje za ČR byly čerpány z Horáková (2006); za Slovensko z Divínský (2005), Prušová a Líška (2001b), ÚPSVAR;
za Polsko z: Kepinska (2006), Okolski (1997); za Maďarsko z: Juhász (1999), Tóth (2006)8
Z tabulky č. 20 můžeme vyvodit následující závěry:
v období 1995­20059
se ve všech zemích zvýšil počet zahraničních pracovníků a jejich podíl na
domácí pracovní síle (kromě Slovenska);
absolutně největší počet zahraničních pracovníků i nejvyšší podíl pracujících cizinců na pracovní
síle má Česká republika;
nejnižší podíl zahraničních pracovníků na pracovní síle má Polsko, zanedbatelným podílem cizinců
se vyznačuje i Slovensko;
nejvyšší nárůst zahraničních pracovníků zaznamenalo Maďarsko.
Kvalifikační a profesní struktura imigrantů
V rámci kvalifikační a profesní struktury cizí pracovní síly převládaly v těchto zemích tři kategorie
pracovníků:
vysoce kvalifikovaní pracovníci, specialisté v oboru, kteří chyběli na pracovních trzích v těchto
zemích (lektoři cizích jazyků, auditoři a tlumočníci, experti, poradci, manažeři v podnicích se
zahraniční kapitálovou účastí);
kvalifikovaní pracovníci v některých odvětvích, kde byl nedostatek domácích pracovníků (stavebnictví,
zemědělství, zpracovatelský průmysl, sektor obchodu a služeb);
pracovníci s nízkou kvalifikací nebo bez kvalifikace (např. pomocní dělníci, šičky).
Ke konci roku 2004 byla v České republice nejpočetnější skupina cizinců (přibližně třetina) evidována
ve zpracovatelském průmyslu, a to v profesích šička, svářeč, zámečník, profese v kovozpracujícím
průmyslu, sklářský dělník, dělník textilní výroby a pomocné a nekvalifikované profese. Další
významná část cizinců byla zaměstnána ve stavebnictví (22%), především v profesích zedník, stavební
dělník a pomocný stavební dělník. Zhruba 10% cizinců se uplatňovalo v činnostech v oblasti
nemovitostí a pronájmu, 12% pak v oblasti obchodu a oprav. Relativně malý podíl cizinců
(necelá 4%) byl zaměstnán v oblasti zemědělství, těžby nerostných surovin a zdravotní a sociální
péče.
8 Data týkající se pracovní síly byla čerpána z databází OECD.
9 První data se týkají roku 1995, protože se jedná o první rok, ke kterému byla dostupná srovnatelná data pro
všechny čtyři země.
1.4. PRACOVNÍ MIGRACE62
V Polsku ve stejném období převažovaly pracovní povolení v odvětví obchodu a průmyslu
(59%), následoval sektor vzdělání (10%), finančního zprostředkování a realitní služby (10%), ubytování
a stravování (18%), stavebnictví, zdravotnictví a sociální péče (3%). Ke konci roku 2003
se nejvíce cizinců v Maďarsku uplatnilo v sektoru stavebnictví (31%), průmyslu (27%), obchodu
(15%) a kultury (11%). Menší podíl cizinců byl zaměstnán v zemědělství (6%), zdravotnictví
(3%) a vzdělávání (2%).10
Zdrojové regiony pracovních imigrací
Trhy práce všech čtyř zemí jsou atraktivní především pro občany z ekonomicky slabších zemí.
Pracovní migrace ze zemí EU-15 jsou nízké a nehrají významnější roli. Pro všechny země je charakteristické,
že cizinci z vyspělých zemí představují vysoce kvalifikovanou, ale relativně malou
skupinu zahraničních pracovníků na trhu práce, zatímco cizinci ze zemí střední a východní
Evropy často zaplňují místa kvalifikovaných dělníků, řemeslníků a pomocných pracovníků. Z hlediska
regionálního se cizinci uplatňují především v aglomeracích kolem hlavních měst.
V České republice dosahovaly v roce 200511
pracovní migrace z EU zhruba polovičního podílu,
z čehož 85% tvoří pracovní migrace ze Slovenska a 14% migrace z Polska. Z hlediska nečlenských
zemí EU mají nejvyšší zastoupení občané Ukrajiny (54%) a Vietnamu (20%). Podíl Slováků na
cizí pracovní síle dosahuje 40%. Slovenští zaměstnanci jsou oproti ostatním cizincům početně
nejvíce zastoupeni v kvalifikovaných dělnických profesích a v profesích, u nichž se předpokládá
středoškolské vzdělání. Ukrajinci, jejichž podíl na ekonomicky aktivních cizincích mírně přesahuje
jednu čtvrtinu, pracují hlavně v kvalifikovaných a nekvalifikovaných dělnických pozicích.
Vietnamci se uplatňují především v oblasti podnikání, počet pracovních povolení pro vietnamské
občany je minimální. Čtvrtou nejvýznamnější zdrojovou zemí pracovních migrací v České republice
je Polsko; podíl Poláků na celkové zaměstnanosti cizinců se pohybuje kolem 7%.
Na slovenský trh práce směřuje nejsilnější migrační proud z České republiky. Jejich podíl na celkovém
počtu zahraničních zaměstnanců se zvýšil z 31% v roce 1997 na necelou polovinu v roce
2006. Podíl Poláků se udržuje na 13%, snižuje se naopak podíl Ukrajinců (z 12% v roce 1997 na
4% v roce 2005). Občané Polska, Ukrajiny a států jihovýchodní Evropy jsou na Slovensku zaměstnáni
většinou jako stavební, zemědělští a pomocní dělníci nebo pracovnice v textilním, oděvním
a obuvním průmyslu (Divínský, 2005). Díky přísnějšímu režimu udělování pracovních povolení
se dá očekávat, že podíl pracovníků s nízkou kvalifikací z nečlenských zemí EHP bude v dalším
období klesat. Je možné, že část z nich se přesune do skupiny nelegálně pracujících cizinců. V posledních
letech roste podíl pracovníků z vyspělých tržních ekonomik Evropy, Severní Ameriky
a Asie, kteří pracují na pozicích vysoce kvalifikovaných oborníků a specialistů (manažeři, zástupci
firem, poradci, experti, lektoři, vědečtí pracovníci) (Divínský, 2005).
Nejpočetnější skupinu (zhruba čtvrtinový podíl) zahraničních pracovníků v Polsku tvoří občané
Ukrajiny. Ti pracují hlavně v zemědělství a stavebnictví, domácích pracích a v oblasti péče o děti
a staré lidi. Tyto migranty společně s Bělorusy a Rusy do Polska přitahuje kulturní blízkost a jazyková
podobnost. Vietnamci, jejichž celkový počet se odhaduje na 30 tisíc12
se uplatňovali v oblasti
rychlého občerstvení a obchodu (Korys, 2003). Jejich malé rodinné firmy na začátku transformace
úspěšně zaplňovaly mezery na trhu, ale v současnosti jsou z něj vytlačovány expanzí velkých obchodních
řetězců. Imigranti z vyspělých zemí se uplatňují v primárním sektoru trhu práce především
jako manažeři, experti, konzultanti a lektoři.
10 Vzhledem k slabému systému evidence zahraničních pracovníků na Slovensku nejsou bohužel známa přesná data
týkající se jejich uplatnění dle jednotlivých odvětví.
11 Během období 1995­2005 se podíly jednotlivých zemí na celkovém počtu ekonomicky aktivních cizinců nezměnily.
12 Jejich podíl na celkovém počtu zaměstnaných cizinců byl asi desetinový.
1.4. PRACOVNÍ MIGRACE 63
Příliv cizích pracovníků na maďarský trh práce je specifický tím, že 90% z nich má maďarské
kořeny. Právě jazyková a kulturní blízkost skupiny imigrantů a hostitelské populace hraje významnou
roli v motivacích k migraci a následné participace na trhu práce. Důsledkem je, že imigranti
většinou najdou pracovní uplatnění i v rámci své původní profese. Zahraniční pracovníci
v Maďarsku tedy přicházejí hlavně ze zemí, kde jsou četné maďarské menšiny.13
Proto jsou nejpočetnější
skupinou pracovních migrantů Rumuni; jejich podíl je od roku 1995 zhruba poloviční.
V posledních několika letech zesílil příliv Slováků, zatímco v roce 1996 dosahoval jejich podíl
4%, v roce 2005 to bylo již 18%.14
Ve sledovaném období se snížil podíl pracovníků ze zemí bývalé
Jugoslávie, v případě Ukrajiny se tento podíl udržuje na úrovni 14%. Cizinci z různých zemí
se uplatňovali v různých oborech; Poláci15
v důlním průmyslu a ve stavebnictví, Slováci v textilním
průmyslu (Juhász, 2003). Pracovní povolení na kratší dobu byla vydávána pracovníkům
z Rumunska a Ukrajiny, kteří byli často najímáni na sezónní práce.
Nelegální pracovní imigrace
Ve všech čtyřech zemích rozsah nelegálního zaměstnávání cizinců výrazně přesahuje počet legálně
zaměstnaných pracovníků ze zahraničí.16
V případě České republiky, Slovenska a Polska se
jedná hlavně o občany Ukrajiny a dalších zemí bývalého Sovětského svazu, v případě Maďarska
navíc o Rumuny. Zaměstnavatelé nelegální najímání cizinců zdůvodňují nižšími náklady na práci
než v případě legálního zaměstnání a zdlouhavou a komplikovanou administrativní procedurou
spojenou s vyřizováním pracovních povolení. Mnozí cizinci jsou ochotni tuto práci vykonávat,
spokojit se s nižší mzdou a horšími pracovními podmínkami. Týká se to hlavně pomocných pracovníků
s nízkou kvalifikací v sektorech stavebnictví, zemědělství, obchodu a službách (ubytování
a stravování), dále v textilním a potravinářském průmyslu.
Pracovní emigrace1.4.3.
Kvantifikace počtu pracovníků dané země pracujících v zahraničí je ještě komplikovanější než
v případě pracujících cizinců v domácí zemi. K níže uvedené tabulce je tedy třeba přistupovat s vědomím
této skutečnosti. Údaje v ní obsažené pocházejí z oficiálních statistik (kromě Maďarska),
které jsou však podhodnocené. Odhady skutečného stavu bývají vyšší, ale také se v závislosti
na zdroji výrazně odlišují.17
Údaj v případě Maďarska vychází ze spodního odhadu tamního
Ministerstva práce a sociálních věcí.
13 Nejpočetnější maďarská menšina žije v Transylvánii v Rumunsku. Její počet se odhaduje na 1.43 milionu. Velký
počet občanů maďarské národnosti dále žije na Slovensku (513 tisíc), dále ve Vojvodině v Srbsku (téměř 300 tisíc
a 156 tisíc v ukrajinské Zakarpatské oblasti (Gödri, 2002).
14 Tento příliv zesílil zejména po vstupu do EU, kdy přestala platit kvóta omezující počet slovenských pracovníků ve
výši 2 tisíc. Je to dáno lepšími platovými podmínkami a většími pracovními příležitostmi.
15 Podíl Poláků na celkové zaměstnanosti cizinců je přibližně 8%.
16 Odhady rozsahu nelegální zaměstnanosti cizinců se u všech zemí různí, proto nebudeme uvádět žádná číselná
srovnání.
17 To platí zejména pro Polsko, protože údaj v tabulce uvedený vychází z průzkumu v rámci šetření pracovních sil
a týká se dospělých, kteří v době průzkumu pracovali v zahraničí a přitom měli v Polsku pobývajícího člena domácnosti,
který se tohoto průzkumu účastnil. Některé odhady uvádějí až dva miliony Poláků pracujících v zahraničí.
Doc. Iglicka, odborník na pracovní trh z varšavského Centra pro zahraniční záležitosti, se přiklání k odhadům ve
výši 1.5 milionu. V tomto případě by podíl Poláků pracujících v zahraničí na pracovní síle dosáhl skoro 9%.
1.4. PRACOVNÍ MIGRACE64
Počet pracovních emigrantů a jejich podíl na pracovní síle v roce 2006Tabulka č. 21: 18
Česká republika Slovensko Polsko Maďarsko
a b a b a b a b
27 017 0,5 193 679 7,3 438 000 2,5 50 000 1,2
Poznámka: sloupec označený a znamená počet pracovníků, sloupec b podíl na domácí pracovní síle.
Zdroj: Vavrečková (2006), Reichová a kol. (2006), Kepinska (2006)19
S přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem a údajům v tabulce můžeme formulovat
tyto závěry:
největší počet občanů pracujících v zahraničí má Polsko. Pokud zohledníme kvalifikovaný odhad,
potom dosahuje i největšího podílu těchto osob na pracovní síle (9%);
relativně vysokým podílem pracovních emigrantů vzhledem k domácí pracovní síle se vyznačuje
i Slovensko;
ve srovnání s Polskem a Slovenskem je počet pracovních emigrantů a jejich podílu na pracovní
síle v České republice a Maďarsku nízký, v případě ČR jsou oba ukazatele v rámci těchto čtyř
zemí nejnižší.
Na základě dostupných dat a studií můžeme uvést další závěr, že množství pracovních emigrantů
se ve všech čtyřech zemích postupně zvyšuje, což je dáno uvolněním pracovních trhů v některých
starých členských zemích EU. Po vstupu do EU vzrostla zejména atraktivita Velké Británie a Irska
coby cílové destinace pracovních emigrantů.
V případě České republiky se postupně snižuje význam přeshraničního pendlování do Německa
a Rakouska. V roce 2005 bylo ve evidováno 17 600 českých pracovníků ve Velké Británii a 5 761
v Irsku. Relativně malý počet Čechů je zaměstnán na Slovensku (něco přes 2 tisíce). Z různých
šetření ohledně migračního potenciálu České republiky můžeme vyvodit závěr o mírně rostoucí
kvalifikovanosti českých pracovních emigrantů.20
Celkový migrační potenciál občanů ČR však
není významný (Vavrečková, 2006).
Žadatelé ze států EU-8 o práci ve Velké Británii v roce 2005Tabulka č. 22:
pořadí země počet žádostí % z celkového počtu
1. Polsko 204 895 59,5
2. Litva 44 715 13,0
3. Slovensko 36 355 10,6
4. Lotyšsko 23 030 6,7
5. Česká republika 20 005 5,8
6. Maďarsko 10 345 3,0
7. Estonsko 4 680 1,6
8. Slovinsko 340 1,0
celkem A8 344 365 100,0
Zdroj: Vavrečková (2006)
18 V případě České republiky jde o údaje za rok 2005.
19 Data týkající se pracovní síly byly čerpány z databází OECD.
20 Zvyšující se počet vysokoškoláků se dá vysvětlit nabídkovými programy ze zahraničí, které se
specializovaly na vymezené profese s vysokou kvalifikací (IT, lékaři).
1.4. PRACOVNÍ MIGRACE 65
Hlavní cílovou destinací pro slovenské pracovní emigranty je Česká republika, kam jich směřuje
necelá polovina.21
Druhou nejvyhledávanější zemí je Velká Británie, kde Slováci tvoří zhruba desetinu
všech migrantů z nových členských států EU. Více než třetina pracovníků ze Slovenska se
uplatňuje v sektoru administrativy, obchodu a služeb, čtvrtina Slováků pracuje v sektoru ubytování
a stravování. Třetí nejoblíbenější cílovou zemí je Irsko, kde bylo v období od 1. 5. 2004 do
30. 6. 2006 registrovaných 17 tisíc slovenských občanů. Od okamžiku vstupu do EU také sílí příliv
Slováků na maďarský trh práce, o čemž jsme se zmínili dříve.
V roce 2006 došlo ke změně v pořadí na prvních dvou místech pomyslného žebříčku cílových
destinací pracovních migrací plynoucích z Polska. Tato skutečnost potvrzuje výše naznačený
obecný trend. Zatímco ještě v roce 2002 směřovalo do Velké Británie necelých 7% polských pracovníků,
v roce 2006 to bylo o 20 procentních bodů více.22
V posledních dvou letech jsme zaregistrovali
mírně se zvyšující podíl vysokoškolsky vzdělaných migrantů (18% v roce 2006).
Maďarsko patří spolu s Českou republikou mezi země s nejnižším migračním potenciálem.23
Bohužel neexistují žádné statistiky o počtu Maďarů pracujících v zahraničí, tudíž nejsou známy
ani bližší informace o jejich profesní a vzdělanostní struktuře. Z dílčích informací, které poskytuje
např. tabulka č. 22, lze dovodit, že i v případě maďarských pracovníků je Velká Británie a Irsko
atraktivní destinací. Menší význam má pak sezónní zaměstnávání Maďarů v Německu a pendlerství
do Rakouska.
Remitance1.4.4.
Následující tabulka znázorňuje toky remitancí ve všech čtyřech zemích tak, jak je zaznamenala
Světová banka. Jedná se o oficiálně vykázané remitance, jejich skutečná výše je samozřejmě vyšší.
Příliv a odliv remitancí, 2001­2006 (v milionech USD)Tabulka č. 23:
2001 2002 2003 2004 2005 2006
a b a b a B a b a b a b
ČR 257 718 335 898 499 1 103 808 1 470 926 1 900 1 058 2 645
SK 24 8 24 11 424 16 424 16 424 16 424 16
PL 1 995 345 1 989 353 2 655 325 2 710 460 3 549 598 4 364 785
H 296 101 279 107 295 114 307 128 300 155 363 189
Poznámka: sloupec označený a znamená příliv, sloupec b odliv.
Zdroj: World Bank (2007)
Údaje obsažené v této tabulce víceméně korespondují s výše popsanými trendy.24
Toky remitancí
v uvedeném období zesilují, což je odrazem intenzivnějších pracovně-migračních pohybů ve
všech zemích. V České republice jako jediné ze čtyř analyzovaných zemí převyšuje odliv nad přílivem.
Je to dáno tím, ČR je z hlediska pracovních migrací imigrační zemí; počet imigrantů něko21
V roce 2006 to bylo 88 477 migrantů.
22 V roce 2002 směřovala do Německa třetina polských pracovníků, v roce 2006 to bylo jen 18%. Dochází i k prudkému
nárůstu odchodů do Irska. Evidentní je také pokles zájmu o práci v USA.
23 Tento závěr vyplývá například ze studií Tóth (2006) nebo Hárs, Simonovits a Sik (2005).
24 Srovnání výše přílivu remitancí v případě ČR a Slovenska neodpovídají údajům v Tabulka č. 21:. Tento rozdíl může
být dán podhodnoceným počtem Čechů pracujících v zahraničí, dále např. rozdílnou výší odměn za práci Čechů
a Slováků pracujících v zahraničí.
1.4. PRACOVNÍ MIGRACE66
likanásobně převyšuje počet emigrantů.25
V Maďarsku jsou pracovní migrační toky zhruba vyrovnané,
příliv remitancí v roce 2006 činil 0.3% HDP, odliv 0.16% HDP. Polsko a Slovensko jsou
emigrační země, kde počet pracovních emigrantů několikanásobně převyšuje počet imigrantů.
V roce 2006 dosahoval příliv remitancí v Polsku 1.3% HDP, na Slovensku 0.8% HDP.26
Závěr1.4.5.
V průběhu sledovaného období ve všech zemích zesílily pracovní migrační pohyby. Pracovními
imigranty jsou převážně občané střední a východní Evropy, kteří se uplatňují hlavně v kvalifikovaných
a nekvalifikovaných dělnických profesích a v některých službách. Jedná se často o zaměstnání,
o která domácí pracovníci nemají zájem. Díky nabídce levné pracovní síly imigrantů tak
domácí firmy získávají flexibilní a disciplinované pracovníky, což zvyšuje jejich konkurenceschopnost.
Menší význam v celkovém objemu pracovních imigrací měli pracovní migranti z vyspělých
zemí; jednalo se zejména o vysoce kvalifikované pracovníky. V tomto případě může pracovní
imigrace podpořit konkurenceschopnost domácí ekonomiky prostřednictvím transferu know-how
a nových technologií a následného růstu kvalifikovanosti domácích pracovníků. V rámci srovnávaných
zemí měly pracovní imigrace největší význam v České republice a Maďarsku, v Polsku a na
Slovensku byly i díky vysoké nezaměstnanosti a relativně horším pracovním podmínkám téměř
zanedbatelné.
Odliv domácích pracovníků na zahraniční trhy práce byl (zejména v případě Polska) prospěšný
ze dvou důvodů. Jednak export části domácí pracovní síly (např. zaměstnanců v upadajících odvětvích)
na cizí trhy práce může v situaci vysoké nezaměstnanosti zmírnit napětí na domácím trhu
práce, a jednak kumulace prostředků plynoucí z výdělků v zahraničí umožňovala financovat založení
vlastního podnikání nebo koupi nemovitostí a podporovala tak ekonomický růst. Současný
silný odliv pracovníků z Polska však může ekonomický růst ovlivnit negativně. Již teď se polský
trh práce (v situaci 12% nezaměstnanosti) vyznačuje akutním nedostatkem zaměstnanců v některých
dělnických a řemeslnických profesích.27,28
I když se v posledních letech ve všech zemích
zvyšuje vzdělanostní a kvalifikační úroveň odcházejících pracovníků, nedá se mluvit o výrazném
odlivu mozků. Migrační potenciál pracovníků z České republiky a Maďarska ve srovnání s občany
Slovenska a zejména Polska je malý.
25 V ČR dosahoval v roce 2006 příliv remitancí 0.8% HDP, zatímco odliv 1.9% HDP.
26 Odliv remitancí je v případě Slovenska zanedbatelný, v Polsku činil 0.2% HDP.
27 Nejakutnější je nedostatek pracovní síly ve stavebnictví. Odhaduje se, že polský stavební průmysl postrádá 150 až
200 tisíc pracovníků (viz např. Hospodářské noviny, 2. 8. 2007).
28 To zároveň nutí tyto firmy k prudkému zvyšování platů. Nárůst platů se přelévá i do ostatních sektorů národního
hospodářství a generuje inflační tlaky.
67
B
Blok B: Kapitál
68
Kapitálové trhy1.5.
Vztah finančního zprostředkování a hospodářského růstu je v ekonomické teorii poměrně hojně
diskutovaným tématem a v posledních desetiletích se jej snaží kvantifikovat i početná skupina
empirických studií.1
Názory na roli finančního systému pro možnost růstu hospodářství se pohybují
od jeho druhořadného významu jako pouhého následovníka reálného sektoru, přes ignoraci
v keynesiánské ekonomii, až po jeho chápání jako nezanedbatelného zprostředkovatele zdrojů.2
My zastáváme názor, že finanční systém je nezbytnou součástí ekonomického systému a jeho rozvoj
a hladké fungování má kladný vliv na hospodářský růst.
Obecně lze za hlavní úlohu finančního zprostředkování (a to jak přímého, utvářeného trhem
burzy, tak nepřímého, institucionalizovaného do bank) považovat usnadnění obchodování snižováním
transakčních nákladů směny (Kohn, 2004). Čím jsou tyto náklady nižší, tím efektivněji
ekonomika jako celek zachází se svými zdroji a umožňuje tak potenciál pro dlouhodobý hospodářský
růst. Směna, o které zde pojednáváme, se týká nabídky úspor a poptávky po nich v podobě
investic. Náklady spojené s touto směnou, vyplývající především z nejistého plnění v budoucnosti,
se týkají především získávání a zpracování informací, vyjednávání kontraktů, zajištění záruk
a monitorování dlužníka a problémů s likviditou. (Kohn, 2004). Burza a banky přitom umožňují
snížení transakčních nákladů odlišnými prostředky a navzájem si tak konkurují.
Za hlavní úlohu burzy v ekonomice bývá považováno přímé zprostředkování zdrojů od věřitelů
k investorům.3
Tuto funkci plní tzv. primární trh. Zde dochází k pro nás podstatné tvorbě nového
kapitálu. Jedná se však pouze o nepatrnou část kapitálu společností obchodovaných na burze.
Mnohem významnější část tvoří kapitál vytvořený z interních zdrojů firem (Kohn, 2004), reinvestováním
zisků (jedná se rovněž o zřeknutí se spotřeby), Jako nutná nadstavba primárnímu trhu je
v rámci burzy zároveň organizován tzv. sekundární trh, tj. prostředí, kde dochází ke změně vlastnictví
již kotovaných cenných papírů. Sekundární trh umožňuje snižovat některé náklady směny
(rozdílné podle druhu cenného papíru), přeměňovat nároky věřitelů v likviditu a především oceňovat
existující zásobu kapitálu. Na vlastnostech sekundárního trhu poté závisí i ochota účastnit
se trhu primárního, a je tedy jeho nutnou součástí.
Bankovní systém v ekonomice bývá popisován jako přímý zprostředkovatel, který čerpá od
klientů zdroje v podobě vkladů, které následovně přetransformuje do úvěrů.4
Tato představa
je nicméně v dnešním peněžním uspořádání nepřesná. Komerční banky operují v systému
1 Velmi komplexním zdrojem k této otázce je Levine (2004).
2 Viz Menšík, 2005b.
3 V rámci vazby na růst se budeme věnovat hlavně straně investic.
4 Viz Dvořák (2005), str. 26.
1.5. KAPITÁLOVÉ TRHY 69
dvoustupňového bankovnictví a jejich činnost je ovlivňována centrální bankou. V systému řízení
monetární politiky pomocí úrokových měr komerční banky poskytují úvěry na základě vyhlašované
úrokové sazby, přičemž potřebnou likviditu pro financování vydá centrální banka. Banky
tedy primárně nejsou zprostředkovateli finančních aktiv mezi věřiteli a dlužníky (Menšík, 2005a).
Možnost vytváření úvěrů je tedy ovlivněna politikou národní banky, resp. monetárním režimem
a také dalšími pravidly, kterými reguluje činnost bankovního trhu (např. na stanovených pravidlech
likvidity, kapitálové přiměřenosti, apod.). Monetární politice se věnuje jiná část této monografie,
my si zde povšimneme komerčních bank a jejich úvěrové činnosti.
Kapitálem rozumíme statky (v rakouské terminologii statky vyšších řádů), které umožňují prodloužit
výrobní proces a tím i dosahovat v budoucnu vyšší hospodářský růst.5
Problematičtější
však je, jak teoretický pojem kapitálu kvantifikovat. V rámci burzy nám hodnotu kapitálu vyjadřuje
ukazatel tržní kapitalizace. Díky oceňovací schopnosti burzovního trhu tak můžeme zjistit
změny hodnoty tohoto kapitálu. U bankovního zprostředkování nemáme přímo hodnotu kapitálu
k dispozici. Nový kapitál zde budeme kvantifikovat pomocí hodnoty poskytnutých úvěrů (tedy
finančního kapitálu).
Samotná hodnota akumulovaného kapitálu získaná pomocí statistiky netvoří úplný obraz vlivu
finančních zprostředkovatelů na hospodářský růst. K přeměně úspor v investice nedochází automaticky
a pomocí statistiky si všímáme pouze dílčích aspektů. Důležité je, aby systém fungoval.
Proto se v rámci práce budeme rovněž věnovat institucionálnímu uspořádání a sekundárnímu
trhu burzy.
Příčin, kterými může být hospodářský růst skrze finanční zprostředkování ovlivněn, je více. My
si všimneme akumulace kapitálu a institucionálního uspořádání. Tyto se pokusíme postihnout
v rámci tří vazeb:
v rámci primárního trhu burzy má nově akumulovaný kapitál6
vliv na vybavenost ekonomiky
kapitálem, a tím i na růst produkční schopnosti ekonomiky (Kohn, 2004 a Čihák, 1998);
v rámci sekundárního trhu burzy platí, že čím likvidnější kapitálový trh, tím nižší náklady na
získání kapitálu a vyšší růst.7
A také, čím likvidnější trh, tím snazší diverzifikace a tedy nižší
riziko pro investory a více kapitálu (Hanousek, 2007). Tato vazba si v souladu se soudobou
ekonomií všímá i vlivu institucionálních faktorů (Čihák, 1998) a ne pouze rostoucí produkční
funkce;
z hlediska bankovního systému mají nově poskytnuté úvěry vliv na akumulaci kapitálu a tím
i na růst produkční schopnosti ekonomiky (Mishkin, 2004).
Výše uvedeným vazbám podřizujeme i obsahovou strukturu této práce. V první části se budeme
věnovat burze a jejímu stavu před rokem 1990. V analýze vývoje po roce 1990 postihneme nejprve
nutný historický a institucionální kontext. Poté se budeme věnovat akumulaci kapitálu zprostředkovaného
burzou a situaci na sekundárním trhu. V další části si poté povšimneme vývoje bankovního
sektoru a následně vývoje poskytnutých úvěrů bankovním systémem.
5 Alternativně řečeno slovy neoklasické ekonomie, kapitálem rozumíme výrobní kapacity umožňující zvýšit
potenciální produkt. Vztah tvorby kapitálu a hospodářského růstu předpokládají všechny významné ekonomické
modely, jejichž přehled je možno nalézt v Čihák (1998). Vztah je specifický podle přijímané teorie kapitálu.
V neoklasické teorii dochází s akumulací kapitálu k růstu steady state úrovně. V teorii kapitálu zjednodušeně v řadě
Böhm-Bawerk, K. Wicksell, F. A. von Hayek, dochází zapojením kapitálu k prodlužování výrobní struktury.
6 Nově akumulovaný kapitál přitom může pocházet jak z externích zdrojů od věřitelů, tak z interních zdrojů
reinvesticí zisků.
7 Binter a Moudrý (2007) uvádějí ,,že zdvojnásobení objemu obchodování může teoreticky vést až k 0,5% zvýšení
růstu HDP".
1.5. KAPITÁLOVÉ TRHY70
Burza1.5.1.
Stav před rokem 19901.5.1.1.
Ve všech sledovaných zemích existovala před nástupem centrálně plánovaných režimů zkušenost
s burzovním obchodováním, i když v případě Slovenska pouze okrajová. Nejdelší zkušenost přitom
zaznamenalo Polsko, kde první burza cenných papírů byla otevřena v roce 1817 ve Varšavě.
Před druhou světovou válkou zde bylo burzovní obchodování poměrně rozvinuté; existovalo
sedm burzovních trhů a to ve městech Varšava, Katovice, Krakov, Lvov, Lodž, Poznaň, Viln.8
Dominantní místo však zaujímala burza ve Varšavě s více než 90% celkových objemů. V českých
zemích byla založena prozatímní burza v Praze roku 1855 a Pražská bursa pro zboží a cenné
papíry v roce 1871. Maďarská burza cenných papírů a komoditní burza vznikla v Pešti vznikla
v roce 1864. Slovensko na svém území burzu nemělo, nicméně jako součást předválečného
Československa mělo přístup na kapitálový trh.
V období po druhé světové válce do konce období centrálního plánování využívaly země příkazového
mechanismu hospodářské koordinace, který znamenal přerušení burzovní tradice. Ačkoliv
mezi zeměmi existovaly rozdíly v podílu státního vlastnictví, hlavní roli v otázkách produkce
a financování hrál stát, který centrálně přerozděloval prostředky mezi jednotlivé výroby. Podniky
byly ve vlastnictví státu a podléhaly jeho řízení. Nejednalo se o akciové společnosti řízené podle
majetkových práv individuálních vlastníků. Burza jako trh s vlastnickými právy a místo přeměny
úspor v investice postrádala v daném systémovém uspořádání smysl.
Stav po roce 19901.5.1.2.
Změna politického režimu, která přinesla rovněž reformu ve vlastnických vztazích, znamenala
nutnost znovuotevření burzovních trhů. Jejich zakládání se uskutečňovalo hned na počátku 90.
let. Odlišnost ve vývoji jednotlivých burz byla způsobena jednak stavem ekonomiky, především
podílem státního vlastnictví a způsobem privatizace a také (s tím souvisejícími) regulatorními
opatřeními státu i pravidel burzy.
Odhlédneme-li od specifik transformačních procesů, můžeme říci, že zatímco v Maďarsku
a Polsku docházelo k postupné privatizaci,9
pro privatizaci v České republice a na Slovensku byla
charakteristická rychlá forma masové privatizace s využitím kapitálového trhu. Na burzy cenných
papírů v Praze (PSE) a Bratislavě (BCPB) tak bylo v souvislosti s privatizací umístěno značné
množství nových emisí cenných papírů. Tabulka č. 24 nám ukazuje vývoj počtu kotovaných emisí
na jednotlivých burzách. V ČR došlo v rámci první a druhé vlny kuponové privatizace k umístění
více než 1700 titulů. Obdobná situace byla i na Slovensku. Tato situace byla atypickým vznikem
kapitálového trhu. Podniky nevstoupily na burzu postupným vývojem a jejich umístěním zde nedošlo
ani k získání nových zdrojů. Hlavním motivem bylo umožnění změny vlastnictví skrze sekundární
trh. Většina z těchto cenných papírů byla nelikvidních, čemuž přispíval i fakt malé zkušenosti
místních investorů s kapitálovým trhem. Na základě nízké likvidity bylo v roce 1997 v ČR
vyřazeno z obchodování 1301 emisí. Na polském trhu (WSE) a maďarském (BSE) oproti tomu
docházelo k postupnému růstu kotovaných emisí, s žádným výraznějším rušivým impulzem.
8 Viz FactBook WSE 2005, str. 130.
9 Transformace v Maďarsku začala nejdříve ze všech srovnávaných zemí, a to již v roce 1968. Viz Hare, 1991. Vznik
burzovního trhu však nastal až na konci osmdesátých let.
1.5. KAPITÁLOVÉ TRHY 71
Počty emisí akcií a dluhopisů na jednotlivých burzáchTabulka č. 24:
Zdroj: Statistiky PSE, BCPB, WSE a BSE
Další odlišnou zkušenost zaznamenaly srovnávané země v oblasti dozoru nad kapitálovým trhem.
V Polsku hned od založení burzy v roce 1991 působil samostatný orgán dohledu. V ČR
byl obdobný orgán založen až v roce 1998 a v Maďarsku a na Slovensku až v roce 2000. Absence
dohledu spojená s nízkou regulací obchodů umožnila vznést pochybnosti o regulérnosti českého
a slovenského kapitálového trhu (ohledně insider obchodování, vyvlastění minoritních akcionářů),
která znamenala pokles důvěry investorů v investování (Kominek, 2003; Marcinčin, 2001;
Vencovský, 1999).
Co se týče organizace obchodování, tak nejprogresivněji v zavádění nových obchodních technik
a obchodovatelných instrumentů postupovala varšavská burza, nejméně progresivní je burza
v Bratislavě. Vzhledem k omezenému prostoru vyhrazenému pro tuto kapitolu odkazujeme pro
bližší informace čtenáře na konkrétní working paper předcházející této části a věnující se jednotlivým
zemím detailněji (Jonáš, 2007a a 2007b). Po tomto stručném nastínění vývojového kontextu
se přesuneme k naplnění jednotlivých vazeb.
Akumulace kapitálu
V rámci vlivu akumulace kapitálu na dlouhodobý hospodářský růst si všimněme hodnot tržních
kapitalizací, které cenné papíry na jednotlivých burzách dosahovaly v jednotlivých letech. Tyto
údaje nám pro jednotlivé burzy zobrazuje následující tabulka č. 25.
Tržní kapitalizace akcií a dluhopisů, v mil. USDTabulka č. 25:
PSE BCPB WSE BSE
akcie dluhopisy akcie dluhopisy akcie dluhopisy akcie dluhopisy
1994 12 589 -- 3 115 na 3 057 2 104 1 640 3 566
1995 17 992 -- 5 354 na 4 567 5 236 2 350 3 267
1996 19 729 -- 5 771 na 8 346 9 201 5 169 4 273
1997 14 398 -- 5 292 2 668 12 441 9 274 15 029 4 859
1998 13 941 6 635 4 117 3 250 20 674 14 751 13 789 6 716
1999 13 331 6 423 3 568 2 691 29 750 14 116 16 414 8 389
2000 11 713 7 407 3 268 2 477 31 397 17 885 11 920 9 422
2001 9 384 8 809 3 458 6 058 25 931 26 611 10 210 12 661
2002 15 860 12 359 2 622 7 266 28 802 40 876 13 089 20 332
2003 25 122 19 709 3 369 10 083 44 835 49 062 16 689 26 365
2004 43 671 25 807 4 917 12 715 97 545 76 206 29 176 11 307
2005 54 124 26 658 4 748 13 207 130 285 88 282 32 043 9 616
2006 76 260 -- 5 830 16 335 218 488 111 352 43 705 14 384
Zdroj: Statistiky PSE, BCPB, WSE a BSE
1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006
PSE 0 0 982 1055 1764 1750 412 402 290 245 186 153 146 134 135 142
BCPB 0 0 517 541 905 1061 1048 981 967 974 977 589 522 454 381 358
WSE 9 21 32 64 98 125 187 242 268 273 283 277 273 311 331 349
BSE 22 28 45 68 79 83 84 93 104 98 98 104 118 131 142 na
1.5. KAPITÁLOVÉ TRHY72
Vzhledem k průběhu privatizace můžeme pozorovat i počáteční větší tržní kapitalizaci u akcií na
PSE, stejně tak i relativně vysokou tržní kapitalizaci na BCPB. Od roku 1998, částečně i díky stažení
některých titulů z obchodování na PSE, se začala projevovat převaha WSE. Pražská burza se
z hlediska tržní kapitalizace vyvíjela obdobně s burzou v Budapešti do roku 2002, od něhož však
zaznamenala větší přírůstky. Burza na Slovensku zaznamenala za sledované období pouze nepatrný
růst a jeví se tak kapitálově zanedbatelná. U dluhopisů dosahují všechny země s výjimkou
Slovenska nižší tržní kapitalizace než oproti akciím. Nejvýznamnější dluhopisový trh je přitom
rovněž v Polsku, zatímco Česká republika a Maďarsko dosahují srovnatelných hodnot. Tyto instrumenty
slouží ve většině případů ve všech srovnávaných zemích ke krytí potřeb státu (nejčastěji
vládního dluhu). Tento účel financování nepovažujeme za produktivní z hlediska hospodářského
růstu a proto se již dále nebudeme trhem s dluhopisy zabývat.
Abychom dosáhli lepšího srovnání i lepší představy o dynamice růstu tržní kapitalizace akcií,
vyjádříme ještě údaje tabulky č. 25 v procentech, viz tabulka č.26.
Změna tržní kapitalizace v % (y/y)Tabulka č. 26:
1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 1994­2006
PSE 43 10 -27 -3 -4 -12 -20 69 58 74 24 41 506
BCPB 72 8 -8 -22 -13 -8 6 -24 28 46 -3 23 87
WSE 49 83 49 66 44 6 -17 11 56 118 34 68 7 048
BSE 43 120 191 -8 19 -27 -14 28 27 75 10 36 2 565
Zdroj: Statistiky PSE, BCPB, WSE a BSE
Hodnoty tabulky č. 26 ukazují velmi nevyvážený vývoj mezi jednotlivými zeměmi. Slovensko nezaznamenalo
za souhrnnou dobu ani dvojnásobné zhodnocení, zatímco polský trh vzrostl o více
než 7000%. Celková data jsou poznamenána odlišnými výchozími hodnotami, ze kterých trhy
na počátcích začínaly, viz výše. Díky tomu nejsou data za celé období porovnatelná mezi všemi
zeměmi, ale pouze mezi ČR a SR, resp. Polskem a Maďarskem. V případě srovnání PSE a BCPB
dosáhla PSE značně lepšího výsledku. V případě WSE a BSE, které měly obdobné podmínky, dosáhla
mnohem lepších výsledků WSE. Důležitější pohled nabízí srovnání meziročních změn. ČR
a SR zaznamenaly poklesy mezi lety 1997 a 2001, resp. 2002, tedy po měnové krizi v ČR a v souvislosti
s vyřazováním nelikvidních akcií z burzy. Polský trh s výjimkou roku 2001 (patrně v souvislosti
s celosvětovou nervozitou na trzích díky teroristickému útoku v USA) zaznamenával trvalý
růst a obdobně i trh v Budapešti, s výjimkami let 1998 a 2000­2001.
Ukazatel tržní kapitalizace jako součin hodnoty a množství obchodovaných cenných papírů
umožňuje prozkoumat příčiny změn ještě z jiného aspektu. Využijeme k tomu tří faktorů, kterými
je tržní kapitalizace ovlivněna. 1) Změnou ocenění stejného počtu cenných papírů, díky systematické
změně cenové hladiny. 2) Při stejném počtu cenných papírů změnou jejich ocenění, díky
změnám v poptávce. Ta může být způsobena jednak přehodnocením skutečné fundamentální
hodnoty cenných papírů tržními subjekty a přílivem nebo odlivem zdrojů, tzv. externích úspor,
nebo u akcií růstem nebo poklesem jejich fundamentální hodnoty z titulu generování zisku nebo
ztráty podniky a tudíž většího nebo menšího majetku na cenný papír. Změna hodnota je poté
ovlivněna prostřednictvím tzv. interních úspor.10
3) Přílivem nového kapitálu v podobě nových
emisí cenných papírů (IPO, SPO, emisí z vlastních zdrojů firmy) nebo odlivem kapitálu díky
10 Pod pojmem interní úspory rozumíme úspory generované obchodovanou firmou (ať již v podobě nerozděleného
zisku nebo reinvestované). Externími úsporami rozumíme úspory domácností. Obdobně hovoříme u investování
o interním a externím.
1.5. KAPITÁLOVÉ TRHY 73
delistingu či stažení části akcií z obchodování. Přesný vliv jednotlivých příčin nelze postihnout,
povšimněme si však některých aspektů.
1) Změna cenové hladiny
Vliv změny cenové hladiny, resp. očištění tržní kapitalizace o vliv změny cen, provedeme pomocí
dat dopočítaných z deflátoru HDP. Tyto hodnoty nám ukazuje tabulka č. 27. Polsko a Maďarsko
zažily na počátku sledovaného období poměrně vyšší hodnoty inflace oproti ČR a SR. Díky vyšším
hodnotám je tak vetší odlišnost nominálně vyjádřené tržní kapitalizace a reálné, což při vyjádření
celkové procentní změny za období znamená ještě vyšší procentní nárůst (díky nižším hodnotám
na počátku období, konkrétně tyto hodnoty jsou PSE 587%, BCPB 110%, WSE 11131%,
BSE 3120%).
Změna cenové hladiny v % (y/y)Tabulka č. 27:
1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 94­06
ČR 10,2 10,4 8,3 11,1 2,8 1,5 4,9 2,8 0,9 3,6 0,7 1,7 76,5
SK 9,8 4,6 4,7 5,1 7,5 9,6 5,0 4,7 4,7 6,0 2,4 2,7 91,2
PL 28,0 17,8 14,0 11,1 5,9 7,3 3,5 2,2 0,4 4,1 2,6 1,3 149,5
HU 26,6 21,2 18,5 12,6 8,5 12,0 8,2 8,3 6,7 4,0 2,2 2,9 240,2
Zdroj: IMF, OECD
2) Změna tržního ocenění kapitálu
Vliv změny ocenění kapitálu posoudíme podle burzovních indexů, sestavovaných jednotlivými
burzami. Použijeme proto co nejširších indexů, vážených podle tržních kapitalizací, které by
měly nejvěrněji zachycovat změnu hodnoty kapitálu. Nejširším indexem sestavovaným PSE je
PX-GLOB, index BCPB se nazývá SAX, varšavský index WIG a BSE sestavuje BUX. Jednotlivé
indexy nevznikly ve stejnou dobu, proto časové řady nejsou srovnatelně dlouhé. Vývoj těchto indexů
od roku 1994 a souhrnně za roky 1995­2006 zobrazuje tabulka č. 28.
Přestože tyto indexy nabízejí nejlepší prostředek k posouzení, musíme k nim mít dvě výhrady.
Indexy i přes svoji šíři nejsou přesným ukazatelem změny hodnoty tržní kapitalizace, jelikož jejich
složení nezaznamenává všechny akcie a fixní váhy neodpovídají a ani přesně nemohou odpovídat
poměrům akcií tvořících výpočet tržní kapitalizace. Zmíněné indexy také neumožňují vzájemné
porovnání, protože PX-GLOB a WIG jsou konstruovány jako cenový index a BUX jako performance
index, tj. zahrnují do výpočtu i dividendy a SAX rovněž jako performance index, s tím, že
navíc zahrnuje i rozdíly mezi aktuální tržní cenou a upisovací cenou nových akcií. Díky konstrukci
tak PX-GLOB a WIG dosáhly menšího celkového zhodnocení než BUX a všechny dohromady
menšího než SAX. Vývoj všech indexů byl v souhrnu za sledované období pozitivní.
Meziroční vývoj indexů v % (y/y)Tabulka č. 28:
1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 1995­2006
PX-GLOB 16 2 -48 -18 19 31 16 27 84 27 1 170
SAX 16 4 170 93 -21 40 -11 -9 9 20 57 41 20 1 525
WIG -27 10 -9 -20 2 17 -14 17 42 51 47 10 234
BUX -40 2 89 2 -13 41 -1 -22 3 45 28 34 42 565
Zdroj: PSE, BCPB, WSE a BSE
1.5. KAPITÁLOVÉ TRHY74
3) Vliv nových emisí
Příliv nového kapitálu bývá považován za hlavní funkci burzy. Přesto se však jedná o menšinovou
část kapitálu, kterou burza ovlivňuje. Vzájemné srovnání v této oblasti je vzhledem k dostupným
datům problematické. Burzy nemají ve zvyku zveřejňovat statistiky IPO, SPO ani kapitál vytvořený
navýšením základního kapitálu. Tyto údaje zveřejňuje World Federation of Exchanges (WFE),
jejímiž plnými členy jsou však pouze BSE a WSE. Hodnoty IPO a SPO pro tyto dvě země zobrazuje
tabulka č. 29. PSE a BCPB jsou pouze korespondenčními členy a jejich údaje nejsou WFE
zveřejněny.
Hodnoty IPO, SPO v mld. USDTabulka č. 29:
BSE WSE
IPO SPO celkem IPO SPO celkem
2000 19,8 0,2 20,0 1 064,9 314,0 1 378,9
2001 1,6 22,1 23,7 0,6 731,5 732,1
2002 0,0 3,1 3,1 2,3 147,5 149,8
2003 48,3 69,4 117,7 0,0 378,6 378,6
2004 7,1 69,9 77,0 2 535,5 1 002,6 3 538,1
2005 6,8 10,9 17,7 512,6 1 718,8 2 231,4
2006 8,0 1,1 9,1 1 270,2 1 589,6 2 859,8
Zdroj: WFE
Tabulka č. 29 ukazuje suverénní dominanci varšavské burzy nad burzou v Budapešti.11
Když vyjádříme
podíl IPO a SPO na celkové tržní kapitalizaci podle údajů tabulky č. 25, průměrná hodnota
od roku 2000 do roku 2006 nám vyjde 0,2% pro Maďarsko a 2,2% pro Polsko. Na PSE12
byla
první úspěšná emise realizována společností Zentiva v roce 2004, které upsala akcie v přibližné
hodnotě 214 mil. USD (5,5 mld. CZK)13
(Nývltová, 2007).14
Na konci roku 2006 vstoupily formou
IPO na burzu společnost ECM Real Estate Investment, která získala úpisem nových akcií
97,3 mil. USD (2,2 mld CZK) a společnost Pegas Nonwovens (která vstoupila o tři dny později
také na burzu ve Varšavě) a která získala tímto potřebný kapitál v hodnotě přibližně 5,97 mil. USD
(1,35 mld. CZK). Stejně jako u společnosti ORCO nastal u těchto emisí převis poptávky nad nabídkou.
Akumulace kapitálu formou úpisu dodatečných akcií nebo emitováním dluhopisů samozřejmě
existovala,15
jejich souhrnné údaje však rovněž nejsou k dispozici. Na burzu si pro kapitál
přišly doposud pouze tři společnosti a všechny tři se setkaly s velkým zájmem investorů. Jednalo
11 Maďarská vláda má program finanční pomoci firmám vstupujícím na burzovní trh. Dotace se může pohybovat
v max. výši 120 tisíc USD na firmu. Viz Lacha, 2007.
12 Společnost Software 602 se postarala o úspěšnou emisi formou primární emise na RM-Systému v hodnotě
50 mil. Kč. Viz Nývltová, 2007.
13 Náklady na emisi činily 92 mil. Kč, tedy přibližně 2% z celkového objemu emise. Viz Nývltová, 2007.
14 Z významnějších emisí přibyly na hlavní trh akcie ORCO Properte Group, Erste Bank (které nahradily akcie České
spořitelny) a CME. Zde však nešlo o IPO, ale o duální listing (Společnosti ORCO PROPERTY GROUP , je také
obchodována na sekundárním trhu burzy Euronext v Paříži, a společnost CME je obchodována na trhu NASDAQ).
Akcie společnosti ORCO po vstupu na BCPP znamenaly výrazný nárůst hodnoty. Této pozitivní nálady společnost
využila pro emisi dluhopisů v hodnotě 1,4 mld. Kč (Nývltová, 2007).
15 Skromnou představu o vývoji emisí umožňuje zpráva Komise pro cenné papíry z roku 2003, str. 10. ,,V roce 2003
bylo vydáno celkem 60 emisí cenných papírů. Jednalo se o 10 emisí registrovaných dluhopisů v celkové hodnotě
26,3 mld. Kč, 10 emisí státních dluhopisů v celkovém objemu 110 mld. Kč, 12 emisí dluhopisů Evropské investiční
banky v celkovém objemu 15,8 mld. Kč, 19 emisí neregistrovaných dluhopisů v hodnotě 4,42 mld. Kč a 9 nových
tranší registrovaných akcií v celkovém objemu 1,9 mld. Kč."
1.5. KAPITÁLOVÉ TRHY 75
se společnosti s velkou kapitalizací, které byly zařazeny na hlavní trh. V blízké době plánují vstup
na burzu prostřednictvím primárních emisí další firmy (OKD a AAA Auto). Na Slovensku nedošlo
ve sledovaném období k žádné primární emisi cenných papírů.
Z dostupných vychází nejlépe WSE, která dosahuje každoročně velkých přírůstků IPO a SPO.
Důvodem této skutečnosti je poměrně velká důvěra investorů v polský trh, kteří jsou ochotni profinancovat
i méně kapitalizované firmy. Dalším faktorem, stojícím v pozadí těchto dat je, že na
trzích v ČR a SR již bylo kotováno hodně firem v důsledku privatizace, zatímco polský trh se vyvíjel
postupně. Důležitou roli také hraje likvidita jednotlivých trhů, viz níže. V ČR dochází pouze
k emisím velkých kapitalizovaných firem. Přestože na PSE došlo pouze k třem primárním emisím,
jejich souhrnná hodnota od roku 2004 převyšuje celkovou hodnotu IPO a SPO na BSE. Slovenská
burza je z pohledu akumulace kapitálu nevyužívaná.
Sekundární trh
V minulé podkapitole jsme se zabývali celkovou tržní kapitalizací a faktory ovlivňujícími její změny.
Nyní přesuneme pozornost k druhé vazbě týkající se sekundárního trhu, jeho likviditě, a tím
i efektivitě fungování burzovního prostředí. Důležitou funkcí finančních trhů je umožnit následný
převod vlastnických práv, např. z důvodu neočekávané potřeby likvidity investorů nebo u akciových
instrumentů k tzv. ,,hlasování odchodem nebo příchodem". Umožnění následného obchodování
s produkty primárního trhu má zpětný pozitivní vliv na velikost této primární akumulace.
Čím je totiž možnost převodu vlastnických práv snazší, tedy čím nižší jsou transakční náklady,
tím větší ochota investorů vstupovat na primární trh a pro investory vyšší výnos. Funkci následného
obchodování plní sekundární trh. Důležité tedy je, aby byl sekundární trh likvidní, což nám
umožňuje posoudit objem realizovaných obchodů. Ten zobrazuje následující tabulka č. 30.
Objemy obchodů v mil. USD a v členění na kurzotvorné (K) a přímé (P)Tabulka č. 30:
PSE BCPB WSE BSE
celkem K P celkem K P celkem K P celkem K P
1993 240,94 -- -- 2,90 20 80 2 173,06 100 0 99,20 -- --
1994 1 479,72 -- -- 169,39 14 86 5 153,37 100 0 265,00 -- --
1995 4 733,97 -- -- 832,30 2 98 2 818,76 97 3 348,45 -- --
1996 9 207,45 11 89 2 711,91 9 91 5 544,12 95 5 1 606,30 -- --
1997 7 770,17 9 91 2 459,28 0 97 7 980,67 91 9 7 684,70 -- --
1998 5 346,58 42 58 1 057,73 5 95 8 968,46 85 15 16 104,15 -- --
1999 4 728,39 87 13 489,17 9 91 11 213,99 80 20 14 847,90 -- --
2000 6 843,43 93 7 545,10 7 93 19 453,76 61 39 12 247,55 -- --
2001 3 386,31 92 8 946,46 5 95 9 824,74 75 25 4 834,00 -- --
2002 6 029,52 36 64 770,21 3 97 7 801,72 75 25 5 894,00 -- --
2003 9 126,25 33 67 662,57 7 93 10 256,10 83 17 8 595,00 -- --
2004 18 664,02 33 67 663,13 40 60 16 201,61 93 7 8 407,42 -- --
2005 43 459,34 37 63 68,69 20 80 29 531,14 92 8 15 617,71 -- --
2006 37 569,07 94 6 87,57 48 52 53 902,26 96 4 19 630,03 -- --
Zdroj: statistiky PSE, BCPB, WSE a BSE, DSI pro kurz USD (avg.)
1.5. KAPITÁLOVÉ TRHY76
Hodnoty objemu obchodů ukazují na zcela nelikvidní burzovní trh na Slovensku, kde kromě nízkých
hodnot objemů se i většina obchodů realizuje přímými obchody, tedy mimu burzovní trh.
Rovněž likvidita na BSE se v porovnání s PSE a WSE jeví jako poměrně nízká. Údaje o složení
obchodů zde nejsou k dispozici. Na pražské burze došlo k významnějšímu nárůstu likvidity až
v posledních třech letech, obzvláště v roce 2005. Existuje zde kolísavost mezi jednotlivými lety
v způsobu uzavírání obchodů. WFE můžeme považovat za nejlikvidnější trh, i když hodnoty nejsou
o moc vyšší než na PSE. Pozitivem na WFE je fakt, že převažují kurzotvorné obchody realizované
prostřednictvím burzy.
Pro mezinárodní srovnání vztáhneme ještě ukazatel objemu obchodů k tržní kapitalizaci.16
Tabulka č. 31 zobrazuje tyto hodnoty. Na základě těchto dat je nejlikvidnější burzou v posledních
letech PSE následovaná BSE. Maďarská burza zaznamenala vysoké hodnoty mezi lety 1998­2000.
Burza ve Varšavě v tomto ohledu hrála prim na začátku sledovaného období, v současnosti však
dosahuje třetího místa. Podotkněme však, že WSE dosáhla za sledované období největšího přírůstku
tržní kapitalizace. Likvidita slovenské burzy je i v tomto ohledu velmi malá.
Podíl objemu obchodů na tržní kapitalizaci v %Tabulka č. 31:
1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006
PSE 11,8 26,3 46,7 54,0 38,4 35,5 58,4 36,1 38,0 36,3 42,7 80,3 49,3
BCPB 5,4 15,5 47,0 46,5 25,7 13,7 16,7 27,4 29,4 19,7 13,5 1,4 1,5
WSE 168,6 61,7 66,4 64,2 43,4 37,7 62,0 37,9 27,1 22,9 16,6 22,7 24,7
BSE 16,2 14,8 31,1 51,1 116,8 90,5 102,8 47,3 45,0 51,5 28,8 48,7 44,9
Zdroj: statistiky PSE, BCPB, WSE a BSE, DSI pro kurz USD (avg.)
Bankovní sektor1.5.2.
V této části se podíváme na alternativu burzovnímu financování v podobě úvěrové činnosti bankovního
sektoru a jejího vlivu na zásobu kapitálu.
Stav před rokem 19901.5.2.1.
Před rokem 1990 byl ve všech srovnávaných zemích jednostupňový bankovní systém. Transformace
bankovního sektoru započala nejdříve v Maďarsku, kde byl dvoustupňový bankovní systém zaveden
v roce 1987. Do té doby zde bankovní systém představovalo řízení ministerstvem financí,
maďarská národní banka (MNB), 5 hlavních bank a několik drobných. Obdobná situace byla
i v Polsku a ČSSR. V Polsku tvořila hlavní banku systému Národní banka Polska (NBP), která byla
pod dohledem ministerstva financí. Vláda rovněž rozhodovala o úvěrové politice. Do druhé poloviny
osmdesátých let působily kromě NBS v Polsku ještě další 4 banky, které byly rovněž vlastněny
státem. V Polsku reforma bankovního systému započala rovněž ještě před pádem režimu, kdy
v lednu 1989 bylo zavedeno dvoustupňové bankovnictví a z NBP se vyčlenily ještě další banky.
16 Tento ukazatel trpí jistými metodologickými nedostatky. Jelikož objem obchodů je toková veličina a tržní kapitalizace
stavová, dochází u tohoto ukazatele k jistému zkreslení oproti ideální situaci, kdy by se jednalo o průměr
hodnot denních obchodů a tržních kapitalizací k těmto jednotlivým dním. Tato data však nejsou dostupná a proto
použijeme pouze aproximovaných hodnot. Přesto tento ukazatel považujeme za více vypovídající oproti alternativnímu
ukazateli podílu objemu obchodů na počet kotovaných papírů. Zde dochází ke zkreslení, kdy převážnou část
objemů tvoří menší počet cenných papírů, který má být dělený celým trhem.
1.5. KAPITÁLOVÉ TRHY 77
Do konce roku 1989 tak fungovalo 18 státně vlastněných bank (Balcerowitz, 2001). V ČSSR stála
v čele bankovního sektoru Státní banka Československa (SBČS), jejíž činnost rovněž podléhala
vládě. Tuto banku doplňovaly další čtyři specializované banky (plus na Slovensku Slovenská spořitelna).
Vznik dvoustupňové bankovní soustavy v ČSR se datuje k 1. 1. 1990.
Uspořádání bankovního sektoru ve srovnávaných zemích tak bylo velmi podobné. V situaci neexistence
kapitálových trhů zastával vládou řízený bankovní sektor funkci úvěrování hospodářství.
Historicky tak má tento způsob zprostředkování větší tradici ve srovnávaných zemích.
Vývoj po roce 19901.5.2.2.
Se vznikem dvoustupňového bankovního systému ještě nedošlo k vytvoření tržního prostředí.
Bylo ještě potřeba banky zprivatizovat a zrušit vazby na vládní rozhodování o úvěru. Všechny
srovnávané země na počátku transformace opustily jednostupňovou strukturu a v dalším vývoji se
vyskytují podobné scénáře (postupná privatizace, vyšší klasifikované úvěry). Existují však i národní
specifika. Především z důvodů přehlednosti si proto všimněme vybraných aspektů transformace
v jednotlivých zemích postupně.
Česká republika
Na počátku transformace se z SBČS vyčlenily dva nové peněžní ústavy (Komerční banka Praha
a na Slovensku Všeobecná úvěrová banka Bratislava) a bankovní sektor se rozrostl o Tatrabanku.
V roce 1990 byl tento sektor poddimenzován, s velkou poptávkou po bankovních službách, což
vyústilo ve vznik nových bank. V bankovním sektoru se však již začaly objevovat problémy, které
souvisely s transformací, týkaly se špatných úvěrů a nízké kapitálové přiměřenosti (Vencovský,
1999, str. 497). Tyto problémy měl řešit tzv. Konsolidační program I., za základě něhož byla založena
konsolidační banka, komerční banky oddluženy a nekapitalizovány a byla ustanovena inkasní
jednotka ČSOB. V první fázi oddlužení dostaly banky 7,8 mld. Kč na posílení kapitálové
pozice a 22,2 mld. Kč plynulo na odepsání špatných úvěrů státním podnikům. V druhé fázi poté
Konsolidační banka odkoupila špatné pohledávky ve výši 15,1 mld. Kč. ČSOB díky své předchozí
specializaci na úvěry exportním firmám měla nedobytné pohledávky ve výši 34,7 mld. Kč,
které byly převedeny na Českou inkasní jednotku. V roce 1993 se začaly problémy se špatnými
úvěry dále prohlubovat. Vliv zde mělo i pozdní přijetí zákona o kapitálové přiměřenosti v roce
1992. V roce 1994 zkrachovala první banka Bohemia. Tyto problémy vedly k pozastavení vydávání
licencí ČNB. V roce 1996 po zpřísnění dohledu nad bankami přešlo několik bank v rámci
konsolidačního programu do likvidace a pod nucenou správu ČNB. Ta také přistoupila k realizaci
Konsolidačního programu II, který spočíval v přísnějším přístupu k problémovým bankám.
Podařilo se tím odstranit některé problémové malé a střední banky. Krize bankovního sektoru
přišla v roce 1998, kdy po měnové krizi a započaté recesi, znamenající zhoršení splácení úvěrů, se
do problémů dostaly dvě největší banky ­ Česká spořitelna a Komerční banka. Vinu na tom měly
samozřejmě také ztrátové operace minulých let (Vencovský, 1999, str. 498­500).
Privatizace českých bank byla dlouhodobým a politicky i ekonomicky hojně diskutovaným
a kritizovaným procesem. Proces privatizace byl započat kuponovou privatizací, v rámci níž byly
částečně privatizovány původní státní (kromě ČSOB). První plně zprivatizovanou bankou byla
Živnostenská banka a to již v roce 1992. Této bance se také jako jediné podařilo vyhnout problémům
se špatnými úvěry. Dvě největší banky Česká spořitelna a Komerční banka byly privatizovány,
po očištění o klasifikované úvěry, až v roce 2000, resp. 2001.
1.5. KAPITÁLOVÉ TRHY78
Slovensko
Po osamostatnění Slovenska v roce 1993 došlo k otevírání nových bank, kdy z celkového počtu 23
v roce 1993 vzrostl tento počet na 33 v roce 1995, především díky bankám se zahraniční majetkovou
účastí, viz Národná banka Slovenska, 2003. Od té doby se počet bank postupně snižoval až
na 20 v roce 2002. NBS v roce 1994 zavedla opatření o kapitálové přiměřenosti, úvěrové angažovanosti
a pravidlech likvidity. Zároveň došlo k navýšení požadavku na minimální výši základního
kapitálu nově vznikajících bank. Obdobně jako v ČR, také na Slovensku byly banky privatizovány
později. První byla v roce 1997 privatizována Investiční a rozvojová banka, jedna ze čtyř největších
bank na Slovensku. Chřen (2005) uvádí, že tato privatizace do rukou slovenské VSŽ, spřízněné
s politickými strukturami, zapříčinila její úpadek. Bankovní sektor na Slovensku naakumuloval
v průběhu transformace ekonomiky poměrně velké procento klasifikovaných úvěrů, které kulminovalo
v roce 1998 s 35% (Kohútiková, 2002). Privatizace bankovního sektoru tak byla nutností
a započala po volbách v roce 1998. Před samotnou privatizací bylo potřeba očistit a restrukturalizovat
banky. V roce 1999 tak došlo k převodu klasifikovaných úvěrů tří největších státních
bank (Slovenské spořitelny, Všeobecné úvěrové banky, Investiční a rozvojové banky) v hodnotě
100 mld. SKK na Konsolidační banku a Slovenskou konsolidační, které byly později sloučeny
(Chřen, 2005). Do konce roku 2002 poté státní banky získaly strategické zahraniční investory.
Polsko
V počátečních letech transformace byl bankovní sektor hodně ovlivněn makroekonomickou nestabilitou,
kdy Polsko zažilo propad HDP přibližně ve velikosti 12% a inflaci téměř 800% (viz
Balcerowitz, 2001). Dalším vlivem byl poměrně velmi liberální postoj k vydávání bankovních licencí,
díky němuž bylo v Polsku v roce 1992 již 54 bank. Akcionáři nově založených bank byly
často státní podniky a municipální orgány. Nové banky pak často sloužily jako zdroj levného
kreditu pro specifické sektory. NBP zpřísnila politiku v druhé polovině roku 1992. Do roku 1993
vstoupilo do polského bankovního segmentu rovněž 10 zahraničních bank, které sloužily primárně
jako pomocník zahraničním subjektům při vstupu na polský trh. Zahraniční banky tak až do
roku 1995 nebyly považovány za konkurenty bankám domácím (viz Balcerowitz, 2001).
Po zpřísnění licenční politiky byl vstup podmíněn splněním kapitálové přiměřenosti obvyklé
v zemích EU.17
Pro udělení licence však zahraniční banky musely přikoupit neperspektivní domácí
banky a skutečné náklady spojené s licencí se tak pohybovaly výše.
Banky se v prvních letech transformace potýkaly s velký procentem klasifikovaných úvěrů (až ve
výši 34%, viz Balcerowitz, 2001). Polská vláda se rozhodla pomoci bankám a jednotlivé státní komerční
banky rekapitalizovat ex-ante. Bankám byly klasifikované pohledávky ponechány a mohly
je dále vymáhat. Vláda tak banky zbavila dluhů, pomohla jim vylepšit kapitálovou přiměřenost
a zároveň mělo toto opatření sloužit jako motivační stimul pro budoucí rozvoj a také pro urychlení
procesu jejich restrukturalizace. Do problémů se dostaly i nově založené nestátní komerční
banky, jejichž situaci s klasifikovanými pohledávkami řešila NBP.
Samotná privatizace velkých státních bank byla zdlouhavým a velmi politizovaným procesem.
Kvůli dluhovým problémům zmíněným výše započala až v roce 1993 a do konce roku 1995 byly
částečně zprivatizovány 4 banky z 9. Plánem polské vlády bylo další banky konsolidovat a prodat
je jako silnou banku. Tento plán vyšel částečně ve vytvoření skupiny PEKAO Group. Celkově
však v Polsku vládla neochota prodávat banky zahraničním subjektům. Velká většina z bank tak
17 Ekvivalentní 5 mil. ECU.
1.5. KAPITÁLOVÉ TRHY 79
byla zprivatizována formou IPO, což přispělo k následnému rozdrobení vlastnictví a hledání strategických
investorů. V současné době je většina bankovního sektoru v soukromých rukou a státní
podíl na vlastnictví činí 11%.18
Maďarsko
Jak již bylo zmíněno výše, proces transformace bankovního sektoru v Maďarsku započal nejdříve,
a to již v roce 1987. Před vznikem dvoustupňového bankovnictví doplňovaly Maďarskou národní
banku (MNB) dvě obchodní banky a do roku 1989 byly založeny ještě další tři. Všechny přitom
byly ve státním vlastnictví. Společným znakem byla podkapitalizovanost a klasifikované úvěry,
jelikož státní úvěrová politika se řídila jinými principy než ziskovými. Přesto panují názory, že
bankovnictví bylo nejvíce tržně orientovaným sektorem a díky nízké konkurenci i velice ziskovým,
viz Kovacz, 1997.
V roce 1991 parlament schválil zákon o finančních institucích, který definoval aktivity bank,
pravidla zakládání bank, kapitálovou přiměřenost a pravidla likvidity. Se zhoršujícími se makroekonomickými
výsledky spojenými s transformací, které vyvolaly nesplácení úvěrů, docházelo
i k zhoršení pozice bankovního sektoru. Maďarská vláda se proto rozhodla pro konsolidaci bank,
která započala na konci roku 1992 v době, kdy hodnoty klasifikovaných úvěrů dosáhly hodnoty
14% (standardní úvěry tvořily 74,4%, nestandardní 3,4%, pochybné 8,2%, viz Cullen, 1999).
Část ztrátových úvěrů odkoupil stát oproti emisi dluhopisů. Nedošlo však k odkupu nestandardních
a pochybných úvěrů a také k výměně managementu. Situace se dále zhoršovala a v roce 1993
tvořily klasifikované úvěry 30% (také díky zpřísnění metodiky, viz Novotná, 2003). Druhý krok
byl učiněn v polovině roku 1993, kdy stát odkoupil od bank dluhy strategických podniků, přičemž
celkové náklady tohoto očištění tvořily 1,6% HDP. Ve třetí fázi mezi lety 1993­1994 poté došlo
k navýšení kapitálové přiměřenosti na 8%. Náklady této rekapitalizace dosáhly výše 4,8% HDP
(viz Novotná, 2003).
Privatizace bankovního sektoru započala v roce 1995, kdy bylo prodáno 6 státních bank.
Největší maďarská banka NBS byla privatizována přes kapitálový trh a do roku 1997 vlastnictví
státu v bankovním sektoru bylo 20%. Většina bank přešla do rukou zahraničních investorů, kteří
na konci roku 2001 vlastnili 62% sektoru.
Shrneme-li vývoj bankovního sektoru, tak všechny země prošly bankovními krizemi. Společnými
příčinami jsou propad produkce na počátku transformace, spojený se zhoršením splácení úvěrů
a existence špatných úvěrů díky pozůstatkům rozhodování centralizované vlády. Ve všech zemích
postupně docházelo k oddlužení a restrukturalizaci bankovního sektoru a k privatizaci.
Než přejdeme k samotným hodnotám poskytnutých úvěrů, povšimněme si ještě vývoje úrokových
sazeb v jednotlivých zemích, které determinují její výši. Vývoj diskontních sazeb zobrazuje
tabulka č. 32. V ČR dochází od roku 1997 k postupnému snižování úrokových sazeb, přičemž
od roku 2002 se sazby pohybují mezi 1% a 1,75%. Obdobný inflační průběh i obdobnou výši
sazeb má Slovensko, které však nezaznamenalo tak výrazné snížení sazeb. Nejvýraznější rozdíl
počáteční a koncové úrokové sazby můžeme pozorovat v případě Polska, kdy sazba 29% v roce
1993 klesla na 4% v roce 2006. V Maďarsku rovněž došlo za sledované období ke snižování sazeb,
oproti ostatním zemím jsou však stále poměrně vysoké.
18 Viz http://www.business.gov.pl/Banking,system,and,financial,services,in,Poland,108.html, k 20. 9. 2007
1.5. KAPITÁLOVÉ TRHY80
Diskontní sazby v jednotlivých zemích, ke konci období v procentech p.a.Tabulka č. 32:
1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006
ČR 8 8,5 9,5 10,5 13 7,5 5 5 3,75 1,75 1 1,5 1 1,5
SR 12 12 9,75 8,8 8,8 8,8 8,8 8,8 7,75 6,5 6 4 3 4,75
PL 29 28 25 22 24,5 18,3 19 21,5 14 7,8 5,8 6,5 4,5 4
HU 22 25 28 23 20,5 17 14,5 11 9,8 8,5 12,5 9,5 6 8
Zdroj: ČNB, IMF ­ International Financial Statistics
Kromě všeobecného trendu sazeb je pro nás ještě důležité, jak se vyvíjely výpůjční sazby, které
přímo vyjadřují cenu získání úvěru. Ty zobrazuje tabulka č. 33. Výpůjční sazby mají v některých
letech odlišný průběh než diskontní.19
Stejně tak procentní rozdíl mezi těmito sazbami se v průběhu
sledovaného období měnil. V případě ČR došlo k výraznějšímu snížení ceny úvěru až v roce
1999 oproti snížení diskontní sazby v roce 1998. Od roku 2002 je zde poměrně stabilní rozdíl 4­5
bazických bodů mezi těmito sazbami. V případě Slovenska přes značnou stabilitu diskontní sazby
výpůjční sazby fluktuovaly. V roce 1998 dosáhly dokonce hodnoty 21,2% oproti 8,8% u diskontní
sazby. V případě Polska obě sazby zaznamenaly obdobný trend a výpůjční sazby jsou v posledních
letech obobné jako v ČR. Maďarské výpůjční sazby rovněž poměrně přesně kopírují trend
diskontních sazeb. Maďarsko má přitom nejvyšší nominální sazby ze sledovaných zemí.
Výpůjční sazby soukromému sektoru, p.a., průměrnéTabulka č. 33:
1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006
ČR 14,1 13,1 12,8 12,5 13,2 12,8 8,7 7,2 7,2 6,7 6,0 6,0 5,8 5,6
SK 14,4 14,6 16,8 13,9 18,7 21,2 21,1 14,9 11,2 10,3 8,5 9,1 6,7 7,7
PL 35,3 32,8 33,5 26,1 25,0 24,5 16,9 20,0 18,4 12,0 7,3 7,6 6,8 5,5
HU 25,4 27,4 32,6 27,3 21,8 19,3 16,3 12,6 12,1 10,2 9,6 12,8 8,5 8,1
Zdroj: IMF ­ International Financial Statistics
Úvěry poskytnuté bankovním sektorem
Nyní po vymezení hlavních událostí, ovlivňujících úvěrovou schopnost bank a ceny úvěrů, přejdeme
k třetí vazbě a povšimněme si výší jednotlivých úvěrů, které bankovní sektory jednotlivých
států poskytly v jednotlivých letech, viz tabulka č. 34.
19 Zdrojem odlišností je kromě jistého zpoždění i rozdíl v povaze dat. Diskontní sazby jsou zde prezentovány jako
stavy k 31.12. zatímco výpůjční sazby jsou průměrné.
1.5. KAPITÁLOVÉ TRHY 81
Úvěry poskytnuté jednotlivým sektorům bankami v mil. USD, k 31.12.Tabulka č. 34:
Zdroj: ČNB ­ ARAD, NBS, NBP, MNB
Hodnoty celkových úvěrů pro ČR vykazují nejprve rostoucí trend až do měnové krize (částečně
také díky krachu některých bank a restrukturalizačnímu programu) v roce 1997, po kterém
díky hospodářské recesi došlo k snižování úvěrů. K oživení poskytování úvěrů došlo v roce 2002
a již v roce 2004 byly stavy úvěrů nad maximy předkrizového období. Stavy celkových úvěrů na
Slovensku jsou poměrně stabilní a až od roku 2003 dochází k významnějšímu růstu. V Polsku došlo
mezi lety 1996­2006 ke každoročnímu růstu hodnoty poskytnutých úvěrů, celkově za období
přibližně na čtyřnásobek. Pro Maďarsko máme hodnoty k dispozici až od roku 1999, od kterého
docházelo ke každoročním přírůstkům.
Na základě tabulky č. 34 si ještě můžeme povšimnout rozložení úvěrů mezi sektory. Tento údaj
nám ukazuje následující tabulka č. 35. U všech sledovaných zemí (s výjimkou Maďarska, pro které
máme hodnoty až od roku 1999) si můžeme povšimnout výrazné počáteční převahy úvěrů poskytnutých
firmám. Firemní sektor však postupně snižoval své poměrné zastoupení na celkových
úvěrech. V případě ČR došlo mezi lety 2001 až 2003 k výraznému navýšení vládních úvěrů, avšak
po roce 2003 tyto hodnoty opět poklesly. Sektor domácností naopak od roku 1995 zažívá rostoucí
trend až na současných 40,5%. Na Slovensku se v průběhu sledovaného období dostal do popředí
vládní sektor, který zvýšil svůj podíl z 20,4% v roce 1993 na 49,5% v roce 2005. Rovněž sektor
domácností posiloval na úkor firem. V Polsku zaujímá vládní úvěr nízkých hodnot a firemní úvěry
jsou postupně vyvažovány úvěry domácnostem. Obrácená situace je v případě Maďarska, kde byl
podíl firem a domácností téměř vyrovnaný v roce 1999 a od něhož se podíl sektoru domácností
snížil přibližně pětkrát. Podíl firem přitom mezi lety 1999 až 2006 vzrostl z 52,2% na 72,4%.
1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006
ČR Firmy 20 762 25 775 29 531 31 035 24 300 26 399 20 366 18 433 14 072 14 460 17 749 21 691 23 284 31 893
Vláda 60 67 132 146 397 475 429 881 4 026 5 275 5 885 4 809 3 032 2 931
Dom. 1 552 1 655 1 334 1 388 1 399 2 084 2 120 2 478 3 191 5 192 8 189 12 647 15 410 23 680
Celkem 22 374 27 498 30 997 32 569 26 096 28 958 22 914 21 791 21 289 24 927 31 822 39 148 41 725 58 504
SR Firmy 7 728 7 358 9 036 10 230 9 347 9 094 7 761 6 864 4 765 4 971 6 358 6 247 7 528 --
Vláda 2 129 2 440 2 423 2 489 3 240 4 169 3 878 4 212 7 191 6 005 8 406 11 232 12 580 --
Dom. 604 515 515 581 607 752 868 951 1 073 1 352 2 314 3 618 5 319 --
Celkem 10 462 10 314 11 974 13 300 13 193 14 015 12 506 12 028 13 029 12 328 17 078 21 096 25 427 --
PL Firmy -- -- -- 23 815 25 271 32 004 32 637 37 047 40 556 42 469 45 131 54 766 51 276 66 219
Vláda -- -- -- 782 959 1 878 2 141 1 520 2 391 3 150 3 930 5 265 5 209 6 911
Dom. -- -- -- 4 096 5 229 6 822 8 821 11 631 13 867 16 437 19 768 28 882 33 781 51 835
Celkem -- -- -- 28 693 31 459 40 704 43 600 50 198 56 814 62 056 68 829 88 913 90 265 124 965
HU Firmy -- -- -- -- -- -- 9 834 11 178 12 489 16 381 21 246 27 765 26 755 33 901
Vláda -- -- -- -- -- -- 513 758 1 280 2 677 4 624 6 726 6 745 8 272
Dom. -- -- -- -- -- -- 8 496 6 871 5 412 6 475 4 772 4 114 2 988 4 652
Celkem -- -- -- -- -- -- 18 843 18 807 19 182 25 532 30 642 38 606 36 489 46 825
1.5. KAPITÁLOVÉ TRHY82
Podíl jednotlivých sektorů na celkových úvěrech (v %)Tabulka č. 35:
Zdroj: ČNB ­ ARAD, NBS, NBP, MNB
Pro náš cíl je nejdůležitější vývoj úvěrů poskytnutých firmám, který zobrazuje tabulka č. 36. V případě
ČR docházelo k postupnému růstu hodnoty úvěrů až do období měnové krize, kdy došlo
k propadu poskytnutých úvěrů. Po privatizaci velkých bank a s obnovením růstu hospodářství
v roce 2002 dochází k opětovnému vzestupnému trendu v růstu úvěrů. Pokles úvěrů firmám mezi
lety 2001­2003 byl způsoben poklesem úrokových sazeb, při kterém banky investovaly do méně
rizikových státních cenných papírů (ČNB 2004). Vývoj na Slovensku zaznamenal obdobný průběh,
kdy nejmenší hodnota poskytnutých úvěrů byla rovněž v roce 2001. V případě Slovenska
můžeme rovněž pozorovat vytěsňovací efekt vládního úvěru, který po roce 1997 začínal nabírat
na významu. I přes poměrně vysoké výpůjční sazby banky vkládaly peníze především do státních
dluhopisů. (Výroční zprávy NBS 1998, 1999). Hodnoty poskytnutých úvěrů v Polsku ukazují na
soustavný růst poskytnutých úvěrů. Dostupná data jsou k dispozici až od roku 1996, kdy už byl
polský bankovní sektor po revitalizaci a částečně zprivatizován. Rovněž u Maďarska jsou k dispozici
data až po skončení privatizace a s výjimkou roku 2005 docházelo k soustavnému růstu.
Úvěry poskytnuté firmám v mil. USD, k 31.12.Tabulka č. 36:
1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006
ČR 5 013 3 756 1 504 -6 735 2 099 -6 033 -1 933 -4 361 387 3 289 3 942 1 593 8 610
SR -370 1 678 1 194 -884 -253 -1 333 -896 -2 100 206 1 387 -111 1 281 --
PL -- -- -- 1 455 6 733 633 4 409 3 510 1 913 2 662 9 635 -3 490 14 943
HU -- -- -- -- -- -- 1 344 1 312 3 891 4 865 6 520 -1 010 7 146
Zdroj: ČNB ­ ARAD, NBS, NBP, MNB
Máme-li srovnat vliv bankovního sektoru a burzy na hospodářský růst, vzniká otázka, jak jej vzájemně
porovnat. Oba dva typy zprostředkování zaznamenávají komparativní výhodu v jiných
oblastech. Burza je díky vyšším fixním nákladům na primární emisi výhodnější při větších objemech
zdrojů. Banky mají lepší možnost kontrolovat investované prostředky u menších firem.
Banky mají ve srovnávaných zemích dlouhodobě větší tradici na poli zprostředkování, která navíc
nebyla tak výrazně narušena obdobím centrálního plánování. Oba dva instituty finančního
1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006
ČR Firmy 92,80 93,74 95,27 95,29 93,12 91,16 88,88 84,59 66,10 58,01 55,77 55,41 55,80 54,51
Vláda 0,27 0,25 0,43 0,45 1,52 1,64 1,87 4,04 18,91 21,16 18,49 12,29 7,27 5,01
Dom. 6,93 6,02 4,30 4,26 5,36 7,20 9,25 11,37 14,99 20,83 25,73 32,31 36,93 40,48
SR Firmy 73,87 71,35 75,46 76,92 70,85 64,88 62,05 57,07 36,57 40,32 37,23 29,61 29,61 --
Vláda 20,35 23,66 20,24 18,71 24,55 29,75 31,01 35,02 55,19 48,71 49,22 53,24 49,47 --
Dom. 5,78 4,99 4,30 4,37 4,60 5,37 6,94 7,91 8,24 10,97 13,55 17,15 20,92 --
PL Firmy -- -- -- 83,00 80,33 78,63 74,86 73,80 71,38 68,44 65,57 61,60 56,81 52,99
Vláda -- -- -- 2,72 3,05 4,61 4,91 3,03 4,21 5,08 5,71 5,92 5,77 5,53
Dom. -- -- -- 14,27 16,62 16,76 20,23 23,17 24,41 26,49 28,72 32,48 37,42 41,48
HU Firmy -- -- -- -- -- -- 52,19 59,43 65,11 64,16 69,34 71,92 73,32 72,40
Vláda -- -- -- -- -- -- 2,72 4,03 6,67 10,48 15,09 17,42 18,49 17,67
Dom. -- -- -- -- -- -- 45,09 36,54 28,22 25,36 15,57 10,66 8,19 9,93
1.5. KAPITÁLOVÉ TRHY 83
zprostředkování se navíc v jednotlivých zemích vyvíjely odlišně a plnily různé funkce, viz výše.
Vliv postihneme srovnáním ročních změn úvěrů a ročních přírůstků kapitálu, zprostředkovaných
primárním trhem. Potřebná data jsou k dispozici až od roku 2000 a zobrazuje je následující tabulka
č. 37. U všech zemí je jasná převaha bankovního financování oproti burzovnímu s jedinou
výjimkou roku 2005 v případě Polska.
Nově poskytnuté úvěry bankami a hodnota nově emitovaných akcií (NK), k 31. 12.Tabulka č. 37:
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006
ČR úvěr y/y -1 933 -4 361 387 3 289 3 942 1 593 8 610
NK 0,00 0,00 0,00 0,00 214,00 0,00 103,20
SR úvěr y/y -896,28 -2 099,53 205,80 1 387,36 -111,22 1 281,09 --
NK 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00
PL úvěr y/y 4 409,38 3 509,96 1 912,73 2 662,03 9 634,85 -3 490,23 14 942,66
NK 1 378,90 732,10 149,80 378,60 3 538,10 2 231,40 2 859,80
HU úvěr y/y 1 344,14 1 311,62 3 891,31 4 865,09 6 519,74 -1 010,37 7 146,23
NK 20,00 23,70 3,10 117,70 77,00 17,70 9,10
Zdroj: ČNB ­ ARAD, NBS, NBP, MNB
Závěr1.5.3.
V práci jsme postupně prozkoumali tři vazby týkající se vlivu finančního zprostředkování na hospodářský
růst. V rámci první vazby jsme analyzovali vliv burzy na akumulaci kapitálu prostřednictvím
hodnot tržní kapitalizace a faktorů ji ovlivňujících. Burzy ve sledovaných zemích prošly různými
vývoji, plynoucími z odlišných postupů v transformačním procesu. V ČR a SR byl kapitálový
trh nástrojem sloužícím privatizaci a na počátku transformace zde bylo umístěno velké množství
emisí. V Polsku a Maďarsku se přitom kapitálový trh vyvíjel graduálněji. Největším trhem je
burza ve Varšavě, která i díky brzkému založení orgánu dohledu a množství inovací dosahuje
nejvíce primárních emisí ­ jak hodnotou, tak i množstvím společností. Pražská burza je z hlediska
hodnoty kapitálu druhá. Po očištění trhu od nelikvidních akcií, zařazených v důsledku privatizace
a po zavedení orgánu dohledu v roce 1998, se pro investory postupně stávala stále atraktivnějším
místem. První primární emise přišla až v roce 2004 a od té doby postupně vstupují na pražskou
burzu další společnosti. Na pražskou burzu na rozdíl od polské vstoupily pouze vysoce kapitalizované
společnosti. I přes menší množství emisí je jejich hodnota vysoká a přiřazuje pražské burze
druhé místo. Maďarská burza se řádí co do hodnoty tržní kapitalizace i objemu nových emisí na
třetí místo. Za téměř bezvýznamnou je možno považovat burzu v Bratislavě, kde ve sledovaném
období nedošlo k žádné primární emisi.
Důležité rovněž je, aby trhy fungovaly a umožňovaly kromě primárního trhu i následný převod
vlastnických práv. Snadnější převod těchto práv zvyšuje atraktivnost primárního trhu pro investory,
a tím firmám zajišťuje snazší přístup ke zdrojům. Proto jsme se v rámci druhé vazby věnovali
situaci na sekundárním trhu. Nejlikvidnější sekundární trh, měřeno v absolutních hodnotách, má
Polsko, kde také největší podíl zaujímají kurzotvorné obchody oproti přímým. Druhým nejlikvidnějším
trhem je poté pražská burza, následovaná burzou v Budapešti. Burza v Bratislavě je objemy
svých obchodů nevýznamná.
1.5. KAPITÁLOVÉ TRHY84
V rámci třetí vazby jsme zkoumali vývoj bankovního sektoru a hodnoty poskytnutých úvěrů.
Bankovní sektor má v zemích Visegrádské čtyřky díky neexistenci kapitálových trhů v období centrálního
plánování větší historický význam a institucionální zázemí pro finanční zprostředkování.
Kapitálové trhy byly po roce 1990 znovu zakládány, bankovní sektor zde již působil. Bankovní
struktura centrálního plánování však neodpovídala požadavkům tržní ekonomiky a proto bylo
nutné bankovní sektor transformovat. Ve všech sledovaných zemích se projevily problémy s klasifikovanými
úvěry a privatizace bank probíhala postupně. Po privatizaci hlavních bank došlo
ve všech zemích k růstu poskytnutých úvěrů. V ČR a Polsku přitom dochází k snižování podílu
úvěru firem vůči domácnostem. Na Slovensku naopak vytlačují úvěry vládě soukromé investice.
V Maďarsku se podíl úvěrů firem na celkových úvěrech zvyšuje.
Ve vzájemném srovnání bank s primárním trhem burzy zprostředkovaly více prostředků,
tedy s výjimkou roku 2005 v případě Polska. Slovensko naopak spoléhá výhradně na bankovní
financování.
1.6. FISKÁLNÍ POLITIKA 85
Fiskální politika1.6.
Země střední Evropy prošly během minulých dvou dekád zajímavým vývojem ve fiskální oblasti.
Veřejné rozpočty reagovaly na novou skutečnost ­ přechod na tržní ekonomiku. Politickým
a ekonomickým změnám bylo třeba přizpůsobit systém výběru daní, který musel začít reflektovat
rozvoj soukromého podnikání. Bylo třeba upravit také výdajové programy tak, aby nedeformovaly
tržní prostředí, a to vše s ohledem na rozpočtovou rovnováhu. V námi porovnávaných zemích
(Česku, Slovensku, Maďarsku a Polsku) probíhala tato přizpůsobení fiskální politiky zhruba s podobnou
tendencí, bylo ovšem možno zaznamenat mnohé odlišnosti, které měly zásadní vliv na
další vývoj hospodářství.
V této části textu se pokusíme přiblížit především to, jaký vliv mělo rozdílné pojetí fiskální
politiky v transformaci na kapitálovou zásobu a potažmo hospodářský růst těchto zemí. Jedná
se o obtížný úkol, neboť vliv hospodářské politiky na ekonomický růst není vždy jednoznačný.
Prorůstový efekt veřejných financí je závislý nejen na celkové výši příjmů, výdajů a schodku, ale
mnohem více závisí na struktuře zmíněných částí rozpočtů. Současné teorie růstu považují za klíčové
především investice, což potvrzují také empirické studie. Proto se v textu zaměříme hlavně
na to, jak může nastavení fiskální politiky a jejích jednotlivých částí ovlivnit motivaci soukromých
subjektů k tvorbě úspor a investic. (Frait, Červenka, 2002)
Výchozí situace1.6.1.
Dříve, než začneme rozebírat a porovnávat veřejné finance a jejich vliv na kapitál, bude užitečné
seznámit se s výchozím stavem, na který sledované země, respektive jejich vlády, při tvorbě hospodářské
politiky navazovaly. Již v tomto stadiu nám totiž ­ jak uvidíme později ­ vyplynou na
povrch některé zásadní odlišnosti, které se později promítly do charakteru a směřování veřejných
financí v průběhu devadesátých let.
České i slovenské veřejné finance, fungující až do rozdělení společného státu v roce 1993 v rámci
jednotného státního rozpočtu, byly charakteristické pro centrálně plánovanou ekonomiku.
Daně v Československu se vyznačovaly vysokým objemem příjmů, které z tohoto zdroje do rozpočtu
plynuly a nestandardní byla i jejich struktura. Nejvýznamnějším příspěvkem do veřejných
rozpočtů byly na počátku 90. let výnosy z daně z obratu (Široký, 2003). Ta byla definována
jako rozdíl mezi administrativně určenými maloobchodními a velkoobchodními cenami (Sheetal,
Henri, 1995) a mimo jiné sloužila v podmínkách centrálního plánování k regulaci převisům poptávky
nad nabídkou. Jedním z důsledků této politiky bylo také obrovské množství jednotlivých
tarifů, jejichž počet převyšoval 1000 (Sheetal, Henri, 1995). Komplikovanost soustavy byla navíc
1.6. FISKÁLNÍ POLITIKA86
ještě umocněna tím, že sazby a zařazení zboží do nich nebylo dáno zákonem, ale mohlo být libovolně
měněno podle potřeb plánovitého hospodářství.
Daně z příjmu, které patří v západních demokraciích k nejdůležitějším příjmům rozpočtu, hrály
v socialismu pouze marginální roli a jejich postavení se v roce 1990, tedy na samém počátku transformace,
změnilo pouze nepatrně. Soukromé podnikání bylo v socialistických zemích zákonem
zakázáno a zisk státních podniků tvořil přímý příjem státního rozpočtu, zdanění korporací tedy
prakticky (tak jak ho známe dnes) neexistovalo.
Podobná situace byla také v Polsku, mírné odlišnosti však můžeme zaznamenat v případě
Maďarska. Již od šedesátých let totiž v zemi probíhaly reformy, které přiblížily ekonomiku tržnímu
hospodářství (například umožnily soukromé podnikání). Maďarsko tak již vstupovalo do devadesátých
let s vícesazbovou daní z přidané hodnoty, která nahradila daň z obratu, uplatňovala
se již také daň z osobního příjmu a bylo provedeno snížení daňového zatížení podniků s eliminací
řady daní a poplatků (Tanzi, 1995). Zdanění v Maďarsku tedy bylo již v této době přesunuto ze
zisku podniků na osobní příjem a na spotřebu (Ámosi-Nagy, Kocsis a Sanchez, 1998), tuto situaci
tedy můžeme ve srovnání s ostatními třemi zeměmi hodnotit jako pozitivní z pohledu vlivu na
kapitálovou zásobu.
Na výdajové straně se Československé veřejné finance potýkaly s podobnými problémy jako
v případě příjmů. Nové realitě nevyhovovala jak výše veřejných výdajů, tak ani jejich struktura.
Vysoký objem dotací podniků změkčoval jejich rozpočtová omezení a důsledkem byla přirozeně
neefektivnost. Nestandardně vysoké byly také transfery obyvatelstvu.
V Polsku byl vývoj veřejných výdajů velmi podobný, ovšem s tím rozdílem, že oproti
Československu vysoké veřejné výdaje ohrožovaly rozpočtovou stabilitu. Na konci osmdesátých
let došlo nakonec k úplnému kolapsu státního rozpočtu a již v této době tak musela být přijata
některá reformní opatření, která znamenala škrty ve výdajích (Bratkowski, 1995).
Specifikem Maďarské situace ve veřejných výdajích bylo především snižování dotací podniků,
k němuž docházelo v průběhu osmdesátých let, reformy se ovšem prakticky vůbec nedotkly transferů
obyvatelstvu (Kornai, 1995).
Jak bylo naznačeno výše, neměly veřejné finance v Československu na konci socialismu zásadní
problémy s udržením rozpočtové rovnováhy. Zcela opačná však byla situace v Polsku, kde si
schodek vynutil dokonce reformní kroky, a také v Maďarsku. Již během 70. a 80. let docházelo
v Maďarsku ke snižování podílu vládních příjmů a výdajů, tento pokles však neprobíhal stejným
tempem. Příjmy sníženy byly, nicméně výdajová strana ve snaze uspokojit potřeby domácností
působila v rozpočtu velké tlaky. Příjmy nebyly schopné pokrýt tento ,,sociální boom" a vláda chybějící
prostředky získávala půjčkou. Vzhledem k tomu, že si vláda půjčovala v zahraničí, velmi
dynamicky rostla i zahraniční zadluženost země a na konci osmdesátých let dosahoval zahraniční
dluh alarmující výše. Dluhová služba zároveň výrazně zatěžovala vnější rovnováhu, neboť na konci
osmdesátých let dosáhl podíl dluhové služby na exportu zboží 63% (Dethier Orlowski, 1998).
Dalším charakteristickým prvkem financování rozpočtového deficitu v Maďarsku byla skutečnost,
že rozpočtové deficity byly automaticky financovány půjčkou od centrální banky za preferenční
úrokovou sazbu. Neexistovalo žádné legislativní omezení těchto praktik a rozpočtová
nerovnováha se tak v podmínkách administrativně řízených cen projevovala mimo jiné
i skrytou inflací.
Toto vše jsou tedy skutečnosti, které mohly ovlivnit výchozí stav kapitálu ve sledovaných zemích
a především také fiskální politiku v následujícím období, která nás bude zajímat především.
1.6. FISKÁLNÍ POLITIKA 87
Vývoj fiskální politiky1.6.2.
Nyní se dostáváme k části, která tvoří základ našeho textu. Porovnáme zde konkrétní prvky vývoje
fiskální politiky v Česku, Maďarsku, Polsku a na Slovensku v kontextu jejich vlivu na zásobu kapitálu,
a tedy hospodářský růst zemí.
Veřejné příjmy1.6.2.1.
Nejprve se zaměříme na příjmovou stranu. Z hlediska dopadů nastavení veřejných příjmů na zásobu
kapitálu pro nás budou důležité zejména prvky daňového systému, které ovlivňují motivaci
ekonomických subjektů spořit a investovat (Frait, Červenka, 2002). Proto nás bude nejvíce zajímat
srovnání vývoje zdanění příjmů a spotřeby (poměr přímých a nepřímých daní) a také samotné
zdanění příjmů korporací.
Pro komplexnější srovnání se v úvodu této části nejprve podívejme na vývoj celkové sumy veřejných
příjmů relativně k hrubému domácímu produktu (graf č. 20).
Vývoj veřejných příjmů (v % HDP)Graf č. 20:
30 %
35 %
40 %
55 %
50 %
45 %
1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
ČR Slovensko Maďarsko Polsko
Zdroj: OECD Statistical Compendium
Ze srovnání je patrné, že nejvyšší podíl příjmů na HDP během sledovaného období vykazovalo
Maďarsko, a to až na nepatrné výjimky v celém jeho průběhu. Tento vývoj byl dán jednak počáteční
neochotou přetrvávajících socialistických vlád v první polovině devadesátých let k razantnějším
reformním krokům a následně se také na vysokém podílu příjmů podepsaly problémy vlády
s udržením rozpočtové rovnováhy, a tedy méně prostoru pro snižování daní.
Naopak Slovensko vykazuje již od roku 1993 výrazně nižší úroveň veřejných příjmů oproti
Česku i ostatním porovnávaným zemím. Jejich vývoj se lehce vymykal i v prvních letech sledovaného
období, neboť docházelo k růstu podílu veřejných příjmů na HDP. V roce 1993 byla totiž na
Slovensku provedena daňová reforma, jejímž průvodním znakem byly vysoké daňové sazby a minimum
výjimek. K poklesu podílu příjmů na HDP začalo docházet od roku 1995, příčinou bylo
ovšem selhání aparátu při výběru daní a navíc také velký propad hospodářské výkonnosti podniků,
a tudíž nízké příjmy ze zdanění korporací (Martins, Price, 2000). Tento pokles výkonnosti
byl ve druhé polovině devadesátých let mezi sledovanými zeměmi spíše neobvyklý, v Maďarsku
a Polsku podobná situace nastala mnohem dříve, v průběhu transformační recese v počátku devadesátých
let.
1.6. FISKÁLNÍ POLITIKA88
Po stručném zhodnocení souhrnného vývoje veřejných příjmů se již podívejme na konkrétní
prvky daňového systému, které ovlivňovaly kapitálovou zásobu v porovnávaných zemích. V grafu
č. 21 je zobrazen vývoj procentního podílu příjmů z nepřímých daní na celkových daních. Tento
graf nám tak může naznačit, jaké zátěži byla vystavena spotřeba oproti příjmům, a tedy nakolik
daňový systém pozitivně či negativně působil na motivaci agentů spořit.
Příjmy z nepřímých daní (podíl na celkových daňových příjmech)Graf č. 21:
10 %
35 %
40 %
40%
55 %
50 %
45 %
1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
ČR Slovensko Maďarsko Polsko
Zdroj: OECD Statistical Compendium
Vývoj příjmů z nepřímých daní sledujeme vesměs až od doby, kdy byla v Česku, Maďarsku,
Polsku a na Slovensku zavedena daňová soustava odpovídající současnému systému. Srovnatelná
data nám pak začínají v roce 1993, kdy byla již ve všech těchto zemích zavedena daň z přidané
hodnoty, spotřební daně a na straně přímých daní pak daň z příjmu jednotlivců a korporací.
Můžeme zde vidět, že Polsko společně s Maďarskem vykazovalo relativně nižší příjmy z nepřímých
daní a státní rozpočet se tedy více spoléhal na příjmy ze zdanění důchodu. To vede ke
zdražení úspor proti spotřebě a tedy (ceteris paribus) k nižší motivaci agentů spořit a negativně to
ovlivní zásobu kapitálu v dlouhém období. Nicméně je třeba říci, že až do konce devadesátých
let podíl nepřímých daní v obou zemích rostl a od roku 2000 již nepozorujeme žádné výrazné
odlišnosti. Dále se podívejme, jak fiskální politika ovlivňovala motivaci agentů investovat. Toto
působení daňového systému nám pomůže zprostředkovaně ilustrovat objem příjmů z daně z příjmu
korporací zachycený v grafu č. 22.
Daň z příjmů korporací (podíl na celkových daň. příjmech)Graf č. 22:
0
5 %
10 %
20 %
15 %
1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
ČR Slovensko Maďarsko Polsko
Zdroj: OECD Statistical Compendium
1.6. FISKÁLNÍ POLITIKA 89
Vývoj hodnot v je jednak ovlivněn nastavením výše daňových sazeb, ovšem významně zde působí
také vývoj hospodářské výkonnosti podniků. Zejména v počátku devadesátých let, kdy ve sledovaných
zemích probíhala takzvaná transformační recese, můžeme pozorovat (na příkladu Polska
a Maďarska, kde již daň z příjmu korporací existovala) výrazný propad těchto příjmů. Po překonání
transformační recese již můžeme příjmy ze zdanění korporací v Polsku i Maďarsku hodnotit
jako stabilní a relativně nízké, což působí pozitivně na motivaci investorů.
V Česku i na Slovensku pak vidíme, že k poklesu podílu příjmů ze zdanění korporací docházelo
až do roku, 1996, tedy i v období opětovného hospodářského růstu, zde se tedy promítlo snížení
daňových sazeb. Slovenský pokles však trval až do konce devadesátých let, což bylo způsobeno
hospodářskými problémy na Slovensku, spojenými s propadem hospodářské výkonnosti podniků
(Martins, Price, 2000).
V posledních pěti letech, která jsou v grafu zobrazena, je patrné, že všechny srovnávané země
vykazují nižší podíl daňových příjmů ze zdanění korporací, než je tomu v Česku. To můžeme považovat
za signál vyšší daňové zátěže podniků v ČR oproti ostatním zemím střední Evropy, a tedy
faktor ohrožení konkurenční schopnosti české ekonomiky.
Veřejné výdaje1.6.2.2.
V této části porovnáme veřejné výdaje a jejich vliv na kapitálovou zásobu sledovaných zemí.
Podívejme se nejprve na vývoj celkových vládních výdajů v Česku, Maďarsku, Polsku a na
Slovensku (graf č. 23).
Veřejné výdaje (v % HDP)Graf č. 23:
30 %
35 %
40 %
65 %
60 %
55 %
50 %
45 %
1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
ČR Slovensko Maďarsko Polsko
Zdroj: OECD Statistical Compendium
Z grafického zobrazení je patrný neobvykle vysoký podíl veřejných výdajů na produktu v Maďarsku.
Při srovnání s dalšími třemi zeměmi navíc působí překvapivě počáteční zvyšování tohoto podílu,
které pozorujeme až do roku 1994. Je to dáno odlišnou politickou situací Maďarska, které ke
skutečně razantním reformám výdajových programů přistoupilo až po volbách právě v roce 1994
(Dethier, Orlowski, 1998).
Vývoj veřejných výdajů v ostatních třech zemích byl v zásadě podobný: po počátečním snížení
jejich podílu na HDP se ustálila hodnota tohoto poměru okolo 45%. Pouze v případě Slovenska
si můžeme všimnout lehkého odchýlení od této úrovně po roce 2001 v souvislosti s uskutečněnou
reformou veřejných financí.
1.6. FISKÁLNÍ POLITIKA90
Pokud se však máme zabývat vztahem výdajů a kapitálu, je nutné zaměřit pozornost nejen na
celkovou výši výdajů, ale také na oblasti, do kterých výdaje směřují. Nejběžněji jsou vládní výdaje
členěny na transfery domácnostem a vládní nákupy zboží a služeb, podstatnou součástí jsou také
dotace podnikům a nás budou v tomto textu zajímat především vládní investice.
Z údajů OECD je patrné, že transfery domácnostem hrají v moderních ekonomikách dominantní
úlohu (OECD Statistical Compendium), ty však na kapitálovou zásobu země nepůsobí
nebo ji ovlivňují jen velmi nepřímo.
Relativně významnou částkou, která plyne z veřejných rozpočtů jsou také dotace podnikům
a finančním institucím. Prorůstový efekt tohoto typu výdajů je ovšem opět nejistý. Dotace jednak
poskytují zdroje podnikatelům, kteří (pokud je efektivně využijí) mohou zvýšit svůj výstup, na
druhou stranu jsou dotace mnohdy poskytovány ztrátovým firmám a o jejich efektivním využití
lze tedy pochybovat.
Ze širokého spektra veřejných výdajů nás tedy v kontextu vlivu na kapitál budou zajímat především
vládní investice, respektive jejich poměr vzhledem k ostatním vládním výdajům (graf č. 24).
Investiční výdaje (podíl na celkových veřejných výdajích)Graf č. 24:
0
5 %
10 %
30 %
25 %
20 %
15 %
1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
ČR Slovensko Maďarsko Polsko
Zdroj: OECD Statistical Compendium
V grafu vidíme, že z relativně stálého trendu vývoje investičních výdajů veřejných rozpočtů se
vymykají hodnoty těchto výdajů na Slovensku. Oproti dalším třem sledovaným zemím došlo
mezi lety 1995­1998 k výraznému nárůstu veřejných investic, který je navíc neobvyklý i ve srovnání
s ostatními zeměmi OECD. Je to způsobeno ambiciózní vládní politikou, která směřovala
veřejné prostředky zejména do budování infrastruktury, zvláště do budování a správy komunikací
(MMF, 1999).
Za jiných okolností bychom tuto strategii mohli hodnotit jako výrazně prorůstovou, respektive
zvyšující kapitálovou zásobu v zemi, a tedy v tomto ohledu lepší než v dalších porovnávaných
zemích. K nastartování ekonomického růstu na Slovensku však nedošlo ani po tomto investičním
boomu. Tato expanzivní vládní politika totiž nebyla doprovázena adekvátním zvýšením veřejných
příjmů a byla tak příčinou rozpočtových deficitů. Kromě toho došlo v tomto stejném období
k selhání výběru daní a veřejné příjmy dokonce poklesly. Toto společně zapříčilo neudržitelný
propad vnitřní rovnováhy, která se následně přelila také do nerovnováhy vnější a měla za následek
ztrátu kredibility slovenské ekonomiky. Následně došlo ke stagnaci ekonomického růstu na
Slovensku a po roce 1998 byly slovenské vlády nuceny sáhnout ke konsolidaci veřejných financí
(MMF, 1999). O těchto souvislostech však pojednáme blíže až příští části.
1.6. FISKÁLNÍ POLITIKA 91
Rovnováha veřejných financí1.6.2.3.
Jak napovídá nadpis, budeme se nyní zabývat vlivem rovnováhy veřejných rozpočtů na zásobu kapitálu
a potažmo hospodářský růst. Při analýze budeme primárně vycházet z porovnání vzájemného
souladu příjmové a výdajové strany veřejných rozpočtů tak, jak byly popsány v předchozích částech.
Na úvod tedy porovnejme vývoj rozpočtových deficitů ve sledovaných zemích (graf č. 25).
Saldo veřejných rozpočtů (v % HDP)Graf č. 25:
-15 %
5 %
0
-5 %
-10 %
1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
ČR Slovensko Maďarsko Polsko
Zdroj: OECD Statistical Compendium
Vývoj rozpočtového deficitu byl podle v prvních letech sledovaného období zřejmě nejdramatičtější
v Maďarsku. Jak jsme již zmínili, bylo to odlišnou hospodářsko-politickou situací v této
zemi, kdy prakticky až do roku 1994 držely moc ve svých rukou socialistické vlády. Ambiciózní
výdajové programy však nebyly kryty dostatečnými příjmy a vidíme, že k opravdu mimořádnému
propadu salda došlo v roce, 1994. Následná konsolidace maďarských veřejných rozpočtů pak
v dalších letech přinesla zlepšení, nicméně v porovnání s dalšími třemi zeměmi lze maďarské deficity
hodnotit jako stále velmi vysoké.
Další výrazné výkyvy a propady do hlubokých záporných hodnot můžeme pozorovat i v případě
Slovenska. Od roku 1996 se v grafu promítaly populistické kroky slovenské vlády, která sáhla
k fiskální expanzi (financován byl ambiciózní investiční program, vysoký růst mezd ve veřejném
sektoru a také zvýšení sociálních dávek ­ viz část 1.6.2.2). Ke zklidnění situace došlo až s výměnou
ve vládních postech a v posledních pěti letech můžeme vidět návrat k ,,akceptovatelným" hodnotám
rozpočtového deficitu.
Stejně jako v předchozích částech však pro nás bude významné především to, jakým způsobem
může nerovnováha veřejných financí ovlivnit motivaci subjektů v ekonomice spořit a investovat.
K tomu může dojít při dluhovém financování rozpočtového deficitu, kdy vládní půjčka vystupuje
na finančním trhu jako silný konkurent soukromé poptávky po úvěrech a tlačí tak na zvýšení
reálné úrokové sazby. Vzhledem k tomu, že investice jsou vysoce citlivé na změny úrokové míry,
způsobí její růst výrazný pokles investic a ten se promítne ve snížení zásoby kapitálu v příštím období
(Modigliani, 1961).
Tato situace by však nemusela nastat, pokud by platil Ricardův teorém ekvivalence, podle kterého
soukromé subjekty vnímají současný deficit jako budoucí zdanění a zvýší vlastní úspory. Růst
soukromých úspor tak kompenzuje pokles úspor veřejných a k žádné změně úrokových měr či
investic nedojde (Barro, 1997). Náhled na případné vyrovnávání soukromých a veřejných úspor
nám nabízí následující tabulka.
1.6. FISKÁLNÍ POLITIKA92
Vývoj veřejných a soukromých úspor ve vybraných letech (v % HDP)Tabulka č. 38:
Česko Polsko
2000 2001 2002 2003 2004 1991 1992 1993 1994 1995
veřejné 2,6 2,7 2,0 2,2 4,5 veřejné -1,2 -0,8 0,3 1,6 2,3
soukromé 21,6 20,8 19,7 18,8 18,1 soukromé 41,7 37,0 28,8 21,6 18,3
Maďarsko Slovensko
1992 1993 1994 1995 1996 1996 1997 1998 1999 2000
veřejné 0,5 -1,0 -1,5 -2,8 0,1 veřejné 3,4 3,0 3,4 2,4 0,6
soukromé 14,8 11,6 15,9 23,8 24,5 soukromé 21,0 21,9 20,8 21,5 23,0
Zdroj: OECD Statistical Compendium
Pro porovnání vlivu nerovnováhy veřejných rozpočtů na úroveň národních úspor ve sledovaných
zemích jsou pro každou zemi vybrány roky, kdy docházelo k největším rozpočtovým schodkům.
V těchto letech pak můžeme sledovat vývoj veřejných úspor a reakci soukromých subjektů v podobě
vývoje úspor soukromých. Pokud by platil Ricardův teorém ekvivalence, muselo by s poklesem
veřejných úspor dojít ke zvýšení úspor soukromých.
Hodnoty v tabulce však ukazují, že například v Česku docházelo po roce 2000, tedy v období
rozpočtových deficitů, k poklesu i soukromých úspor, o kompenzaci tedy hovořit nelze. Ani polský
příklad kompenzaci úspor nepotvrzuje: můžeme vidět, že k nízkým hodnotám úrovně veřejných
úspor z počátku devadesátých let se přidával zároveň pokles úspor soukromých. Podobnou
cestou se ubíraly i úspory na Slovensku.
V případě Maďarska je možné určitou kompenzaci vysledovat, ovšem pouze částečně mezi lety
1994­1996. Růst soukromých úspor v tomto období by bylo do jisté míry možné interpretovat
jako kompenzaci poklesu veřejných úspor, tyto tři roky jsou ovšem jinak v rámci vývoje maďarských
národních úspor pouze ojedinělé.
Souhrnně tedy můžeme konstatovat, že deficity veřejných financí měly potenciál ovlivnit ekonomickou
situaci ve sledovaných zemích, a to tak, že způsobily pokles celkové nabídky úspor.
Z tohoto pohledu lze tudíž hodnotit vliv rozpočtových deficitů na zásobu kapitálu ve sledovaných
zemích jako negativní, přičemž je nutno poznamenat, že s největšími problémy v této oblasti
se potýkaly Slovensko a Maďarsko.
Závěr1.6.3.
Při porovnávání vlivu fiskální politiky na změny kapitálové zásoby v Česku, Maďarsku, Polsku
a na Slovensku jsme se zaměřili především na ty části veřejných financí, které mají potenciál přímo
ovlivnit motivaci ekonomických subjektů k tvorbě úspor a investování.
Na příjmové straně veřejných financí jsme se proto zabývali především poměrem přímých a nepřímých
daní, který nám ukazuje, do jaké míry je daněmi zatížena spotřeba oproti příjmům. Dále
nás také zajímalo zdanění příjmů korporací, které ovlivňuje podnikatelskou aktivitu v zemi. Při porovnání
hodnot poměru přímých a nepřímých daní a podílů příjmů ze zdanění korporací jsme ve
sledovaných zemích nezaznamenali žádné výrazné odlišnosti, pouze v případě Polska a Maďarska
jsme konstatovali relativně nižší podíl příjmů z nepřímých daní, nicméně tyto dvě země vykazovaly
nižší daňovou zátěž korporací. V posledních letech se navíc u všech čtyř zemí oba ukazate-
1.6. FISKÁLNÍ POLITIKA 93
le vyrovnávají, nelze tedy v žádné z nich jednoznačně vyzdvihnout či naopak odsoudit fiskální
politiku na příjmové straně veřejných rozpočtů.
I v části věnované veřejným výdajům jsme se soustředili zejména na prvky rozpočtu, které působí
na kapitál. Z tohoto omezení našeho zájmu pak vyplynulo zaměření na vládní investiční výdaje.
Další typy výdajů, a především pak transfery domácnostem, které mezi výdaji ve sledovaných
zemích dominovaly, pro nás budou zajímavé až v okamžiku zohledňování jejich dopadů na rozpočtovou
rovnováhu. V tomto kontextu zde již můžeme prozradit, že zjištěný výrazný růst veřejných
výdajů v Maďarsku, který byl tažen právě sociálními výdaji, se velmi negativně projevil v udržitelnosti
vnitřní rovnováhy a zprostředkovaně tak ohrozil konkurenceschopnost ekonomiky.
Pojďme však shrnout přímý vliv výdajové strany veřejných rozpočtů na kapitálovou zásobu sledovaných
zemí. A zde nás v textu zajímaly vládní investice. Při porovnání jejich vývoje v Česku,
Maďarsku, Polsku a na Slovensku nás nejvíce zaujal výrazný skok podílu investic na celkových
veřejných výdajích v letech 1995­1998, který zaznamenalo Slovensko. Vzhledem k tomu, že tyto
investice směřovaly především do infrastruktury, mohlo by se zdát, že dopad na kapitálovou zásobu
byl nejvíce pozitivní právě v této zemi, jak však ukázala další část (1.6.2.3), došlo v důsledku
této fiskální expanze k ohrožení rozpočtové stability a výsledný dopad na kapitálovou zásobu nebyl
ani zdaleka tak prospěšný, jak se mohlo na první pohled zdát.
Tyto nepříznivé dopady Slovenských i Maďarských deficitů způsobených vysokými výdaji, které
jsme právě naznačili, byly v části věnované rovnováze navíc potvrzeny při porovnání vývoje
soukromých a veřejných úspor. Mohli jsme vidět, že nedocházelo k přesvědčivé kompenzaci vládních
deficitů růstem soukromých úspor, celkové národní úspory tedy v důsledku rozpočtové nerovnováhy
klesaly. Pokles úspor, které tvoří nabídku zdrojů pro investice a tedy ovlivňují zásobu
kapitálu v příštím období, pak nejvíce zasáhnul Maďarsko a Polsko v první polovině devadesátých
let, kdy tyto země dosahovaly největších rozpočtových schodků.
94
Mezinárodní pohyb kapitálů1.7.
Příliv zahraničního kapitálu může zvýšit kapitálovou zásobu dané země. Stává se tedy zdrojem
prostředků, které mohou být v příchozí zemi použity k jejímu rozvoji, investicím a ekonomickému
růstu. Pod pojmem zahraniční kapitál si budeme v této kapitole představovat jednotlivé kladné
složky finančního účtu platební bilance. Srovnáme vývoj pohybu zahraničního kapitálu v zemích
Visegrádské čtyřky (V-4) a jeho vliv na konkurenceschopnost ekonomik. Nejvíce prostoru bude
věnováno přímým zahraničním investicím (PZI), jelikož jejich vliv na růst je zřejmě největší a nejpatrnější
a je v teorii popsán nejpodrobněji (např. Benáček, 2000, Tomšík, Mišun, Srholec, 2001
a jiné). Prostor však bude věnován i pohybu portfoliových investic, krátkodobého a dlouhodobého
kapitálu, které si nyní vymezíme.
Za přímé zahraniční investice se v souladu s definicí Mezinárodního měnového fondu považují
vklady zahraničních investorů do podniků a společností, které představují minimálně 10% základního
kapitálu nebo nejméně 10% hlasovacích práv. Podmínkou je trvalý zájem investora na
společnosti a jeho podíl na řízení (Český statistický úřad, 2006). Portfoliové investice zahrnují mezinárodní
transakce s majetkovými a dlužnými cennými papíry vlády a centrální banky, bank a podniků.
Majetkové cenné papíry se týkají vlastnictví nižšího než 10%. Dlužné cenné papíry zahrnují
hlavně obligace, směnky, nástroje peněžního trhu a finanční deriváty. Ostatní kapitál představuje
především úvěry, obchodní půjčky, oběživo a vklady (IMF, 1993). Dle časového rozlišení je členěn
na krátkodobý a dlouhodobý.
Výchozí stav pohybu kapitálu v roce 19901.7.1.
V roce 1990 již docházelo v zemích V-4 k tokům zahraničního kapitálu. Šlo především o zahraniční
půjčky, v menší míře o PZI. Nejprve rozebereme toky PZI v jednotlivých zemích V-4 v roce
1990, poté portfoliových a následně ostatních investic. V Maďarsku byl příliv PZI ovlivněn dřívějšími
liberálnějšími opatřeními a snahami. Již v roce 1972 byl přijat zákon, který umožňoval zahraničním
firmám zakládat v Maďarsku pobočky. Avšak reálně vstoupil v platnost až v roce 1988.
Proto tedy byly případné PZI do roku 1989 značně omezeny, avšak byly položeny institucionální
základy pro jejich příchod. Na konci roku 1988 už bylo v Maďarsku zaregistrováno 208 zahraničních
firem, přičemž do země opravdu vstoupila jen polovina. Na konci roku 1989 bylo zaregistrováno
1349 zahraničních firem s kapitálem 387 mil. USD (van Hastenberg, 1999).
Také v Polsku, i když v menší míře, docházelo k přesunům kapitálu již před pádem komunismu.
V průběhu 80. let bylo zrušeno omezení bariér zahraničního a smíšeného podnikání, aby tím
byl povzbuzen vývoz za účelem vylepšení obchodní bilance a usnadnění zaplacení za zahraniční
1.7. MEZINÁRODNÍ POHYB KAPITÁLŮ 95
půjčky režimu. Tímto byly formálně umožněny transfery zahraničního kapitálu a právě díky rostoucímu
zahraničnímu vlastnictví došlo ke zvětšení soukromého sektoru, což také stálo za růstem
ekonomiky po roce 1989 (Jackson, 2005). Polská vláda tedy povolila existenci tzv. smíšených firem
se zahraniční kapitálovou účastí. První z nich se začaly objevovat v roce 1986. Do konce roku 1989
bylo vytvořeno 52 smíšených společností se základním kapitálem ve výši 40 mil. USD. V prvních
9 měsících roku 1989 vzniklo dalších 490 smíšených společností, přičemž celkově se jejich základní
kapitál zvýšil na 135 mil. USD, z toho 70 mil. USD činily vklady zahraničních partnerů.
Československo žádné reformy v průběhu 80. let týkající se možného příchodu zahraničních
investic neprovádělo. Navíc vzhledem ke státní formě vlastnictví bylo dosti těžké představit si
soukromý zahraniční subjekt působící na československém trhu. Přesto ke konci desetiletí zřejmě
došlo ke zmírnění těchto pravidel, protože se první PZI v Československu objevily už v roce 1989,
a to ve výši 257 mil. USD (DSI, 2007).
Portfoliové investice neproudily ani do jedné ze zkoumaných zemí. Dle statistik IMF (DSI,
2007) činily ve všech zemích porftoliové investice v průběhu 80. let i v roce 1990 0 USD.
Zato k pohybu ostatního kapitálu docházelo, a to především formou půjček. Zatímco dle statistik
IMF (DSI, 2007) z Československa v průběhu 80. let tyto prostředky odcházely (pravděpodobně
formou ,,bratrských" půjček a pomocí ostatním socialistickým státům), Polsko a Maďarsko
se výrazně zadlužily, a to hlavně u západních států a institucí. Baláž a Williams (2000) uvádějí, že
šlo o půjčky použité především na neefektivní rozvojové projekty nebo na úhradu dovozu spotřebního
zboží.
Jelikož bylo v roce 1990 v zemích V-4 velice málo přímých zahraničních investic, můžeme
konstatovat, že na konkurenceschopnost měly mizivý vliv. Mohly ji ovlivnit v negativním smyslu
ostatní investice, tedy především zahraniční zadlužení Polska a Maďarska.
Vývoj pohybu kapitálu v průběhu transformace1.7.2.
Hlavní obecné faktory ovlivňující pohyb kapitálu1.7.2.1.
Na pohyb kapitálu v zemích V-4 mělo v průběhu transformace vliv mnoho faktorů. Předně vznikající
tržní hospodářství nabízejí veliká množství příležitostí jak pro občany dané země, tak postupně
s otevíráním se světu a liberalizací i zahraničním subjektům. Proti těmto možnostem vystupuje
riziko spojené s možnou nestabilitou dané země. Je potřeba zdůraznit, že právě stabilita či
nestabilita (jak ekonomická, tak politická) v průběhu transformace byly důležitým prvkem pohybu
kapitálu. Pohnutky investorů v rozhodování o lokalizaci investice sumarizuje např. Žďárek (2005).
Dělí je na obecné a specifické faktory. Mezi obecné řadí politický rámec (stabilita prostředí v širším
smyslu, pravidla pro vstup a působení v zemi, obchodní a daňová politika atd.) a kvalitu podnikatelského
prostředí (existence podpory investic a zvlášť PZI, institucionální a sociální prostředí
apod.) včetně podpory podnikání (sehrává významnou úlohu ve většině lokalizačních rozhodnutí).
Za specifické považuje motivy ekonomického charakteru jako situaci na trhu, jeho struktura,
možnost zlepšení efektivnosti a specifika dané země (levná pracovní síla, specifické suroviny na
výrobu, know-how atd.).
Hošková (2001) uvádí: ,,Za nejvýznamnější podnět pro zahraniční investory se považuje úroveň
politické stability a výkonnost ekonomiky, a to především pro velké investice, které potřebují
dlouhodobé politicky spolehlivé a ekonomicky efektivní prostředí." V roce 1993 provedla Bank
Austria/WIFO mezi potenciálními investory průzkum, z něhož vyplynulo následující seřazení
preferencí motivů investorů do středoevropské a východní oblasti:
1.7. MEZINÁRODNÍ POHYB KAPITÁLŮ96
Určující faktory PZI ve státech východní EvropyTabulka č. 39:
faktor váha v % faktor váha v %
1. politická stabilita 28,25 7. konkurenceschopné náklady 6,88
2. významný domácí trh 17,44 8. měnová konvertibilita 3,69
3. finanční stabilita 11,55 9. dopravní síť/infrastruktura 2,46
4. kvalifikovaná pracovní síla 9,83 10. legislativa 1,47
5. potenciální ziskovost 8,6 11. potenciální exportní základna 1,23
6. geografická poloha 8,1 12. výhodný daňový systém 0,5
Zdroj: Stankowsky, J.: Direktinvestitionen in Oseuropa. Wien, Bank Austria / WIFO 1996, s. 26­27, In: Hošková, A.: Vplyv priamych
zahraničných investícií na Slovensku, 2001
Přímé zahraniční investice (PZI)1.7.2.2.
Přímé zahraniční investice jsou z hlediska teorie obvykle považovány za pozitivní prvek ovlivňující
hospodářství, a to především proto, že mohou ovlivnit ekonomický růst. Hošková (1999)
z NBS (Národna banka Slovenska) je dokonce označuje za nejefektivnější formu zahraničního
kapitálu. Aktivně napomáhají transformaci ekonomiky a přispívají k institucionálním reformám,
které ovlivňují ekonomický vývoj. Jsou zdrojem přílivu kapitálu, technologií, manažerských dovedností,
know-how či zkulturnění ekonomického prostředí. Přes všechny tyto pozitivní dopady
existují i opačné názory. Ve výčtu jednotlivých pozitivních a negativních důsledků není u odborné
veřejnosti větších rozporů. Uvádějí je například Tomšík, Mišun, Srholec (2001) či Benáček
(2000). Mezi největší kladné aspekty přílivu PZI lze zařadit:
zaplnění mezery nedostatečných úspor;
příliv technologií;
příliv manažerských dovedností;
zlepšení institucionálního prostředí;
snadnější přístup k zahraničnímu kapitálu;
navázání kontraktů s domácími firmami, přístup na zahraniční trhy;
vliv na životní prostředí a jiné.
Negativa spojená s přílivem PZI:
možnost nepřátelského převzetí domácí firmy a útlum její činnosti;
vytěsnění domácích úspor zahraničními;
apreciace měny v důsledku přílivu PZI;
rozvoj kapitálově náročné výroby vede k útlumu a nezaměstnanosti v pracovně náročných
výrobách, nicméně tento jev lze považovat za součást restrukturalizace;
vyšší mzdy v zahraničních firmách se mohou přelévat do firem domácích, které však
nedosahují odpovídající produktivity práce;
inflační tlaky způsobené růstem peněžní zásoby;
repatriace zisků a možné následné problémy s platební bilancí;
vznik duální ekonomiky ­ zvýšení produktivity ve společnostech se zahraniční účastí
nemá vliv na růst produktivity domácích firem ­ dochází tak k riziku postupnému
vytlačení domácích firem.
1.7. MEZINÁRODNÍ POHYB KAPITÁLŮ 97
Vývoj pohybu PZI v průběhu transformace
Vývoj pohybu PZI v zemích V-4 znázorňují následující grafy. Pokud sledujeme objem přílivu PZI
(jak absolutně, tak v přepočtu na 1 obyvatele), pak hlavním příjemcem PZI na počátku transformace
bylo Maďarsko, především díky privatizaci státního majetku do zahraničních rukou. Vysoký
příliv PZI podpořily i štědré investiční pobídky, které vláda zavedla již v roce 1990.
V polovině 90. let však Maďarsku začalo ,,dýchat na záda" Polsko (v absolutních číslech). Došlo
k ekonomické stabilizaci, zvyšování objemu privatizace, byla přijata legislativa podporující PZI,
země se jasně nasměrovala k hodnotám západních zemí a zintenzívnila vztahy s nimi. Česká republika
dosahovala v první polovině 90. let menších objemů než Polsko a Maďarsko, nicméně
zdaleka ne tak nízkých jako Slovensko. Marcinčin a Lubyová (2002) uvádějí, že nízký příliv PZI na
Slovensko byl jedním z indikátorů a zároveň důvodů přetrvávání strukturálních problémů slovenské
ekonomiky. Mezi hlavní důvody řadí především politickou nestabilitu, ale také nepřehledné
podnikatelské a legislativní prostředí.
V druhé polovině 90. let již získalo prvenství Polsko, tedy v absolutních číslech. Ve vyjádření
na obyvatele bylo nejúspěšnější Česko, a to od roku 1998. V Maďarsku se totiž systém pobídek
stal transparentnější a méně štědrý ve srovnání s minulými léty i ve srovnání s ostatními středoevropskými
zeměmi. Navíc v nich docházelo k privatizacím významných podniků do zahraničních
rukou, čemuž se tyto státy dříve bránily. Polsko zavedlo investiční pobídky ve formě tzv.
ekonomických zón, které zahrnovaly plné osvobození od daně z příjmu po dobu první poloviny
a 50% slevu na dani po dobu druhé poloviny stanovené existence ekonomické zóny, zjednodušení
transferu majetku a desetileté osvobození od majetkové daně (Tomšík, Mišun, Srholec, 2000).
Česko investiční pobídky zavedlo až v roce 1998: úplná či částečná sleva na dani po dobu 10 let,
hmotná podpora vytváření nových pracovních míst, rekvalifikace a školení zaměstnanců, převody
technicky vybaveného území za zvýhodněnou cenu či podpora výstavby průmyslových zón.
Slovenská vláda schválila koncepci strategie podpory PZI v roce 1999. Od roku 2001 začaly platit
daňové úlevy pro zahraniční investory, následovaly zákony o podpoře zřizování průmyslových
zón a investičních pobídkách. Šlo především o pomoc na počáteční investice, příspěvky na nová
pracovní místa a na rekvalifikaci zaměstnanců (Marcinčin, Lubyová, 2002). V absolutních číslech
přilákalo Slovensko nejméně PZI, nicméně ve vyjádření na jednoho obyvatele si Slovensko především
v posledních letech nestojí špatně.
Vývoj přílivu PZI na jednoho obyvatele do jednotlivých států V-4Graf č. 26:
v letech 1989­2006 (v mil. USD)
0
0,2 mld. USD
1,2 mld. USD
1,0 mld. USD
0,8 mld. USD
0,6 mld. USD
0,4 mld. USD
1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006
Slovensko Maďarsko PolskoČR
Poznámka: U ČR a SR jsou použita data za Československo, U SR data ze NBS.
Zdroj: DSI Data Service & Information, 2007
1.7. MEZINÁRODNÍ POHYB KAPITÁLŮ98
Pro lepší orientaci se podívejme na následující 2 grafy, které ukazují kumulovaný příliv PZI.
Nejprve v absolutních číslech, v druhém případě vztažené k počtu obyvatel. Nejvíce PZI přilákalo
Polsko, trochu méně ČR a Maďarsko a Slovensko je zcela nejhorší zemí V-4.
Kumulovaný příliv PZI v zemích V-4 v letech 1989­2006 (v mil. USD)Graf č. 27:
0
100 mld. USD
80 mld. USD
60 mld. USD
40 mld. USD
20 mld. USD
1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006
Slovensko Maďarsko PolskoČR
Poznámka: U ČR a SR jsou použita data za Československo, U SR data ze SNB.
Zdroj: DSI Data Service & Information, 2007
Srovnáme-li data přílivu PZI na 1 obyvatele, nejúspěšnějšími zeměmi jsou Maďarsko a Česká republika.
Polsko dosahuje nízkých hodnot a po roce 2000 bylo Slovensko úspěšnější.
Kumulovaný příliv PZI na obyvatele v zemích V-4 v letech 1989­2006 v USDGraf č. 28:
0
2 tis. USD
1 tis. USD
7 tis. USD
6 tis. USD
5 tis. USD
4 tis. USD
3 tis. USD
1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006
Slovensko Maďarsko PolskoČR
Poznámka: Pro rok 2006 použit stejný údaj počtu obyvatel jako v roce 2005
U ČR a SR jsou použita data přílivu kapitálu za Československo, U SR data ze SNB.
Zdroj: DSI Data Service & Information, 2007
Dopady přílivu PZI na ekonomiky V-4
Mezinárodní srovnání vlivu podniků se zahraniční účastí nabízí sledování zaměstnanosti, tržeb
a produktivity práce. I když nejsou dostupná úplná data, můžeme získat orientační přehled, jak si
firmy (v oblasti zpracovatelského průmyslu) s PZI stojí.
1.7. MEZINÁRODNÍ POHYB KAPITÁLŮ 99
Ukazatele za podniky s PZI ve zpracovatelském průmysluTabulka č. 40:
ČR Maďarsko Polsko SR
podíl na zaměstnanosti v % 1 996 13,1 36,1 12,0 13,0
1 998 19,2 44,9 26,0 18,5
2 001 34,1 45,2 32,9 36,4
index 2001/1996 v % 260,3 125,2 274,2 280,8
podíl na tržbách v % 1 996 22,6 61,4 17,4 21,6
1 998 31,6 70,0 40,0 36,2
2 001 53,5 72,5 52,0 59,3
index 2001/1996 v % 236,7 118,1 298,9 274,5
produktivita práce1)
1 996 1,73 1,70 1,45 1,66
1 998 1,65 1,56 1,54 1,96
2 001 1,56 1,60 1,58 1,63
index 2001/1996 v %2)
90,2 94,1 109,0 98,2
Poznámka: 1) Poměr úrovně produktivity v podnicích s PZI k průměrné úrovni produktivity v domácích firmách.
2) Vývoj poměru úrovně produktivity v podnicích s PZI k průměrné úrovni produktivity v domácích firmách. Podnik PZI = podnik s alespoň
10% podílem nerezidentů, v případě Maďarska podnik s alespoň 10% podílem nerezidentů a alespoň jedním zahraničním vlastníkem.
Za Maďarsko jsou uvedeny všechny firmy, za ČR všechny podniky se 100 a více zaměstnanci, nad 20 zaměstnanců jde o částečné odhady.
Za Polsko jsou uvedeny firmy nad 5 zaměstnanců (1996, 1998), resp. nad 10 zaměstnanců (2001).
Zdroj: Spěváček, V. ­ Vintrová, R. ­ Hájek, M. ­ Žďárek, V.: Růst, stabilita a konvergence české ekonomiky v letech 1996­2005, 2005
Nejvyšší podíl na zaměstnanosti byl v roce 1996 zaznamenán v Maďarsku, což koresponduje s nejvyššími
přílivy PZI. Ve všech zemích došlo ve sledovaném období k růstu vlivu PZI na zaměstnanost.
Shodný vývoj lze sledovat i v podílu tržeb firem pod zahraniční kontrolou na celkových
tržbách. V tomto ukazateli již byl ve všech zemích získán většinový podíl proti domácím subjektům.
Produktivita práce má pozitivní vliv na ekonomický růst, protože jejím zvyšováním dochází
k efektivnějšímu využívání zdrojů v ekonomice. Nejpříznivější trend lze vypozorovat u ČR.
Domácí firmy snížily mezeru mezi domácími firmami a firmami s PZI. Podobný vývoj zaznamenáváme
u všech zemí V-4 kromě Polska. Tento fakt naznačuje zapojování domácích společností
do mezinárodních vazeb a tlak na jejich restrukturalizaci a výkonnost vedoucí ke snižování nebezpečí
výskytu duální ekonomiky (Spěváček, Vintrová, Hájek, Žďárek, 2005).
Zajímavé ukazatele zachycuje i další tabulka. Opět uvádí míru zapojení zahraničních investic do
ekonomik V-4. Z tabulky je patrné, že podniky pod zahraniční kontrolou se významně podílely na
výkonu ekonomik, a to především ve zpracovatelském průmyslu. Nemalých hodnot však dosáhly
i v sektoru služeb. Nejvíce se firmy pod zahraniční kontrolou zapojily v Maďarsku.
1.7. MEZINÁRODNÍ POHYB KAPITÁLŮ100
Údaje za podniky pod zahraniční kontrolou (podle metodologie národního účetnictví,Tabulka č. 41:
rok 2002)
ČR Maďarsko Polsko Slovensko
HPH ve zpracovatelském průmyslu (v % z celku) 41,4 54,5 -- 40,0
HPH v sektoru služeb průmyslu (v % z celku) 29,8 30,7 -- --
obrat v zpracovatelském průmyslu (v % z celku) 45,5 60,5 38,9 --
obrat ve službách (v % z celku) 26,7 33,2 26,7 --
zaměstnanost ve zpracovatelském průmyslu (v %) 30,3 38,1 24,1 24,0
zaměstnanost ve službách (v %) 19,2 14,8 15,3 --
sklon k importu (podíl importu na celkovém obratu, v %) 45,4 -- 35,7 --
sklon k exportu (podíl exportu na celkovém obratu, v %) 65,5 -- 39,7 --
produktivita práce1)
3,9 10,2 10,5 --
Poznámka: 1) průměrné tempo růstu (1997­2002) v %.
Zdroj: Spěváček, V. ­ Vintrová, R. ­ Hájek, M. ­ Žďárek, V.: Růst, stabilita a konvergence české ekonomiky v letech 1996­2005, 2005
Z výše uvedených fakt lze vypozorovat, že PZI se v zemích V-4 zapojují do ekonomické aktivity,
podílejí se na tvorbě HDP a pracovních míst, do zemí investují značné finanční prostředky, čímž
přispívají k ekonomickému růstu. Zároveň přispěly k restrukturalizaci transformačních ekonomik.
Přesnější kvantifikace by si vyžádaly rozsáhlý průzkum, který přesahuje možnosti autorů.
Portfoliové investice1.7.2.3.
Každá ze zemí umožnila zahraničním investorům obchodování s portfoliovými investicemi v jiném
roce. Československo zaznamenalo v platební bilanci první transakce již v roce 1992, o rok
později Maďarsko a poslední bylo v roce 1994 Polsko. Srovnáme-li jednotlivé státy, v 90. letech
byl hlavní čistý příliv zaznamenán v Maďarsku. Polsko a Česko také dosáhly nemalých hodnot
na rozdíl od Slovenska, které objem portfoliových investic nikdy nemělo vysoký. Po roce 2000
Polsko pomalu Maďarsko předběhlo, zatímco Česko zaznamenalo vesměs čisté odlivy. Celkově
objemy portfoliových investic ve všech zemích postupně rostly, což svědčí o postupném zvyšování
atraktivity lokality pro zahraniční investory a o zlepšování institucionálních podmínek fungování
trhů s těmito produkty.
Čistý příliv portfoliových investice v zemích V-4 v letech 1989­2006 (v mil. USD)Graf č. 29:
-5 mld. USD
5 mld. USD
0
15 mld. USD
10 mld. USD
1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006
Slovensko Maďarsko PolskoČR
Poznámka: U ČR a SR jsou použita data přílivu portfoliových investic za Československo, U SR data ze SNB.
Zdroj: DSI Data Service & Information, 2007
1.7. MEZINÁRODNÍ POHYB KAPITÁLŮ 101
Pokud se podíváme na strukturu portfoliových investic, hlavními produkty byly státní dluhopisy
a ostatní dlužné cenné papíry. Jak v Maďarsku, tak i v Polsku, kde například v letech 2002 a 2003
tvořily většinu transakcí. I v Česku došlo postupně ke přesunu investorů k dlužným cenným papírům,
a to i v případě investic českých subjektů investujících v zahraničí. Slovensko dosahovalo
nízkých hodnot, za čistými přílivy také vesměs stojí aktivity vlády, avšak k aktivitám soukromých
subjektů docházelo taktéž (NBS, 1998­2006).
Význam portfoliových investic v zemích V-4 postupně narůstal díky institucionálním změnám
a zlepšením kapitálových trhů. I když docházelo k investicím do majetkových cenných papírů, postupně
byly prostředky v zemích investovány do dlužných cenných papírů, z velké části státních,
což zvyšuje zahraniční zadlužení každé země. Přesto však lze konstatovat, že formou portfoliových
investic došlo ke zvýšení kapitálové zásoby.
Dlouhodobé investice1.7.2.4.
Dlouhodobý kapitál znamená sice přísun prostředků do země, do firem, které potřebují kapitál,
nicméně po nějaké době musejí být vráceny, a to včetně úroku (což samozřejmě platí pro každou
investici). Aby byly produktivní, musí výnos z investice, na kterou byly použity, přesáhnout i úrokovou
míru. Navíc se dá předpokládat, že ne každá investice je takto produktivní a její návratnost
koresponduje s délkou úvěru. Nicméně minimálně ovlivňují konkurenceschopnost tak, že je to
jeden z možných finančních zdrojů pro podniky, a tudíž se tyto půjčené peníze mohou stát zdrojem
výnosné investice.
Vývoji v první polovině 90. let odpovídá předchozí zadlužení z dob komunismu. Zatímco
v Polsku a Maďarsku docházelo k odlivům (v Polsku především v letech 1994 a 1996) a tedy splácení
dřívějších půjček, Česko a Slovensko byly čistými příjemci dlouhodobého kapitálu. Ke konci
90. let již bylo Polsko také příjemcem dlouhodobého kapitálu, docházelo k zadlužování privátního
sektoru. Česko zaznamenalo dočasný odliv způsobený recesí ekonomiky, odlivem dlouhodobých
zdrojů obchodních bank a menším čerpáním zahraničních úvěrů. V roce 2001 zaznamenaly
všechny země odliv, v pozdějších letech Česko a Maďarsko příliv a Polsko a Slovensko odliv
způsobený splácením dřívějších závazků či umisťováním dlouhodobých vkladů obchodních bank
do zahraničí.
Čistý příliv dlouhodobých ostatních investic do zemí V-4 v letech 1993­2006 (v mil. USD)Graf č. 30:
-10 mld. USD
5 mld. USD
0
-5 mld. USD
1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006
Slovensko Maďarsko PolskoČR
Poznámka: Data Polska obsahují pouze dlouhodobé úvěry z důvodu odlišné evidence polské centrální banky. Pokud je v některých letech
u některých zemí hodnota rovna nule, příslušná centrální banka v tomto členění daná data neposkytuje.
Zdroj: centrální banky příslušných zemí, 2007
1.7. MEZINÁRODNÍ POHYB KAPITÁLŮ102
Srovnáme-li výši dlouhodobého kapitálu s PZI, dosahovaly značně nižších hodnot, a to především
od druhé poloviny 90. let (s výjimkou Slovenska). Důvodem jsou samozřejmě i vyšší odlivy dlouhodobých
investic, k odlivu PZI totiž docházelo ve velmi malé míře. Pro ekonomiky V-4 měly
tedy větší význam PZI a měly větší možnost ovlivnit konkurenceschopnost.
Krátkodobé investice1.7.2.5.
Funkce krátkodobých investic je podobná jako u dlouhodobých. Stávají se zdrojem peněžních
prostředků v dané zemi. Nicméně jejich největší nevýhodou je právě jejich krátkodobost a tedy
nestálost. Tyto investice často reagují na momentální stav na trhu.
Čistý příliv krátkodobých investic v zemích V-4 v letech 1993­2006 (v mil. USD)Graf č. 31:
-4 mld. USD
6 mld. USD
4 mld. USD
2 mld. USD
0
-2 mld. USD
1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006
Slovensko Maďarsko PolskoČR
Poznámka: Data Polska obsahují pouze krátkodobé úvěry z důvodu odlišné evidence polské centrální banky.
Pokud je v některých letech u některých zemí hodnota rovna nule, příslušná centrální banka v tomto členění
daná data neposkytuje.
Zdroj: centrální banky příslušných zemí, 2007
Nestálost krátkodobých investic dokládá i výše uvedený graf. U všech zemí docházelo k výkyvům
v jejich pohybech. Zatímco v jednom roce zaznamenaly země čistý příliv, v roce následujícím,
popř. za 2 roky již zaznamealy opačný vývoj. Obecně lze konstatovat, že v 90. letech byly objemy
nižší nežli po roce 2000, což je patrně důsledkem lepšího fungování trhů s těmito instrumenty,
jejich rozvoje a momentálních příznivých podmínek pro příslušné investice.
Závěr1.7.3.
Na počátku 90. let 20. století prodělaly země V-4 řadu dramatických změn. Jednou z nich bylo
i otevření se pohybům kapitálu z a do zahraničí, což by mělo být pozitivním prvkem pro dané
ekonomiky a především pro růst. Zahraniční kapitál totiž zvýšil kapitálovou zásobu zemí V-4.
Pokud bychom měli mezi sledovanými zeměmi identifikovat ,,vítěze" či ,,poraženého"v oblasti
zahraničních kapitálových toků, svedeme to velmi těžko. PZI z počátku transformace mířily do
Maďarska, které se nebránilo prodeji do zahraničního vlastnictví a jako první zavedlo investiční
pobídky. Stejná opatření postupně zavedly i ostatní státy a příliv PZI vzrostl i u nich. V absolutních
číslech nejvíce PZI mířilo do Polska, výrazně nejméně na Slovensko. Ve vyjádření na obyvatele
však nejvíce PZI získalo Maďarsko a Česko.
Vliv na konkurenceschopnost vyvozujeme už ze samotné existence PZI na územích států. Tyto
firmy se podílejí na tvorbě HDP, investicích, zaměstnanosti a jejich podíl a vliv v ekonomikách
1.7. MEZINÁRODNÍ POHYB KAPITÁLŮ 103
nadále roste. I přes možná značná negativa PZI se domníváme, že jejich vliv na konkurenceschopnost
je pozitivní a lepší, než situace, když by v ekonomikách vůbec nebyly. Z tohoto pohledu je
na tom nejlépe Maďarsko, kde PZI mají největší vliv na ekonomiku.
Objemy portfoliových investic v průběhu transformace neustále narůstaly. Tvoří prostředky,
které do zemí přicházejí a mohou být investovány k rozvoji domácích ekonomik. Bohužel značná
část příchozích portfoliových investic mířila do státních dlužných cenných papírů. Efektivnost
jejich využití zde nebudeme rozebírat.
Objemy ostatního kapitálu také postupně narůstaly. Krátkodobý kapitál a jeho příliv svědčí
o vyspělosti kapitálového trhu a o možnostech investování v daných zemích. Reaguje na momentální
situaci na trhu. Případné prostředky získané tímto způsobem mohou státy využít k dalšímu
investování, musí však počítat s krátkodobostí a volatilností. V zemích V-4 docházelo ke značně
volatilnímu vývoji, což odpovídá charakteru investic. Dlouhodobý kapitál představuje především
úvěry. Jsou vhodným zdrojem prostředků, protože je jejich doba splácení delší. Až na Polsko byly
země vesměs příjemci, což zvýšilo jejich kapitálovou zásobu na úkor zahraničního zadlužení.
1.7. MEZINÁRODNÍ POHYB KAPITÁLŮ104
105
C
Blok C: Produktivita
106
Politický systém1.8.
Změny v politické a ekonomické oblasti, které se uskutečnily v zemích střední Evropy po pádu
komunismu na přelomu 80. a 90. let 20. století, představují stále výzvu pro provádění řady výzkumů
ve spřízněných vědních oborech.
Československo, Maďarsko a Polsko, kterým se budeme věnovat, se na počátku transformace
vyznačovaly hned několika specifiky, která ovlivnila formování jejich demokracie a tržních mechanizmů.
Vyskytovala se přesto, že tyto země po desetiletí spojovala nedemokratická forma vlády
a hospodářská politika řízená pomocí centrálního plánu. Tato specifika byla mimo jiné podmíněna
historií jednotlivých národů.
Naším cílem bude snaha odpovědět na následující čtyři otázky: "Jaký vliv měl na charakter a výkonnost
ekonomik střední Evropy přechod od totalitního (resp. autoritářského) režimu k tomu demokratickému?
Jak se tento přechod projevil ve smyslu akumulace výrobních faktorů práce a kapitálu
a jak ovlivnil jejich produktivitu? Existovaly mezi vymezenými zeměmi významné rozdíly
v jejich politickém vývoji? Mohly ovlivnit dlouhodobý růstový potenciál jejich ekonomik?"
V ekonomické literatuře existuje řada studií, které zkoumají zejména prospěšnost jednotlivých
politických systémů (diktatura versus demokracie) ve vztahu k hospodářskému růstu. Současně
hledají vhodné nástroje (mechanizmy), pomocí nichž politika ekonomický růst ovlivňuje nejpravděpodobněji.
Například Giavazzi, Tabellini (2004) ve své studii zkoumají vzájemné vztahy mezi
politickou a ekonomickou liberalizací. Giavazzi a Tabellini se přitom nesoustřeďují pouze na to,
jak liberalizace ovlivňují vývoj ekonomických veličin (míru investic, růst ekonomiky, atd.), ale také
na jejich účinek na kvalitu institucí, která doprovází či je způsobena liberalizacemi. Výsledky této
studie jsou spolu s dalšími shrnuty v práci Tabelliniho (2005). Autor se v ní zabývá rolí, která náleží
státům při rozvoji ekonomik. Fidrmuc (2003) ve své studii rovněž hledal souvztažnost mezi politickou
a ekonomickou liberalizací ve vazbě na růst, ovšem pouze na vzorku postkomunistických
zemí. Persson, Tabellini (2006) zvolili pro svůj výzkum odlišný přístup. Definovali pojem demokratický
kapitál, od jehož úrovně následně odvozovali velikost růstu hospodářství v zemích s (ne)
demokratickou formou vlády. Haan, Lundstrőm, Sturm (2004) se zaměřili na míru ekonomických
svobod. Konstatovali, že se odvíjí od rozvinutosti politických a individuálních svobod v zemi
a má vliv především na investice, které následně ovlivňují růst hospodářství. Autoři studií se však
zpravidla vyhýbají vytváření striktních závěrů o vlivu politiky na ekonomický růst. Jsou si vědomi,
že velmi závisí na metodologii, kterou při výzkumu použili a také na časovém období, které zkoumali.
Důkazy o rozporuplnosti výsledků studií podává práce Przeworski, Limongi (1993). Obecně
1.8. POLITICKÝ SYSTÉM 107
dnes mezi ekonomy převládá názor, že demokracie má pozitivní vliv na ekonomický růst. Není
však zcela jasné, od jaké fáze rozvoje demokracie se tak děje, jak intenzivní tento pozitivní vliv na
ekonomický růst skutečně je a na základě kterých mechanismů se přesně projevuje.
V souladu s našim cílem byla za účelem srovnání poznatků vybrána jako stěžejní aktuální práce
P. M. Pinta a J. F. Timmonse nazvaná ,,The Political Determinant´s of Economic Performance".
Publikována byla v roce 2005. Autoři v ní skloubili poznatky o politice a akumulaci výrobních
faktorů práce a kapitálu včetně jejich produktivity s vazbou na ekonomický růst. Zkoumání bylo
prováděno na širokém vzorku zemí včetně postkomunistických zemí. Pinto a Timmons dospěli
k závěru, že země s nedemokratickou formou vlády se vyznačují vysokou akumulací výrobního
faktoru práce, nízkou akumulací lidského kapitálu a nízkou produktivitou. Jejich ekonomický růst
má tudíž extenzivní charakter. U demokratických zemí se determinanty hospodářského růstu vyvíjejí
opačným směrem. Typická je pro ně intenzivní forma ekonomického růstu. Zvolený druh
politického režimu zároveň podle názoru autorů studie systematicky ovlivňuje spíše jakým způsobem
země rostou než jakou měrou.
V textu bude využito chronologického řazení událostí. Bude hledáno propojení mezi jednáním
vlád u moci, vývojem hospodářství, chováním voličů a výsledky volebních klání. Trendy vývoje
determinant ekonomického růstu v zemích střední Evropy v letech 1947­1988 a 1988­2005 budou
porovnány se závěry studie Pinta, Timmonse (2005).
Charakteristické prvky nedemokratických politických1.8.1.
systémů zemí střední Evropy a jejich vliv na hospodářství
v letech 1947­1988
Komunistické strany, které se chopily moci v Československu a Maďarsku krátce po druhé světové
válce, byly v politických systémech těchto zemí již historicky zakořeněny a dařilo se jim značně
rozšiřovat základny svých příznivců. Na základě represí a machinací zničily konkurenční politické
strany, které se hlásily k odlišné ideologii nebo nebyly ochotné se jim podřídit. V Maďarsku
byla také umlčena silná nepolitická opozice v podobě římskokatolické církve (Vykoukal, Litera,
Teichman, 2000).
V odlišné situaci se nacházelo Polsko. Komunistický režim v něm byl ustanoven silou pomocí
sovětského vojenského a policejního aparátu po vytlačení německých okupantů Rudou armádou.
V Polsku existoval tradičně silný protiruský postoj, který bránil zformování domácího komunistického
hnutí. K moci si proto podle dostupných důkazů polská komunistická strana musela dopomoci
zfalšováním výsledků parlamentních voleb v roce 1947 (Kubát, 2006).
V čele těchto zemí stál během nedemokratické fáze jejich novodobých dějin prezident
(Československo) nebo kolektivní hlava státu (Maďarsko, Polsku). V systémech nadvlády jediné
politické strany byli vybráni politickou elitou bez formální soutěže mezi kandidáty. Nejvyšším orgánem
státní moci byl zpravidla oficiálně ustanoven parlament. Ve skutečnosti to však byla vláda,
která představovala ústřední orgán státní moci realizující politiku komunistické strany. Výkonná
moc se chovala téměř nezávisle bez většího usměrňování mocí zákonodárnou. Moc soudní podléhala
politickým vlivům.
Stranické systémy Polska a obou částí Československa navíc vedle vůdčí komunistické strany
tvořily vždy další dvě politické strany. S komunistickou stranou byly sdružené v tzv. Frontě národní
jednoty (resp. Národní frontě). Plnily funkci iluzorní opozice. Ambice těchto politických
subjektů totiž nijak nevybočovaly z ideologického rámce prosazovaného komunistickými strana-
1.8. POLITICKÝ SYSTÉM108
mi. Oficiální opozice tedy neexistovala. Ta neoficiální se potýkala s represemi ze strany státních
orgánů (Kubát, 2006) (Balík, Kubát, 2004).
Charakter stranických systémů zabraňoval soutěživé formě voleb při dodržování demokratických
principů. Voliči ve volbách hlavně vyjadřovali svoji loajalitu vůči komunistické straně. Po
téměř půlstoletí proto měly parlamentní volby v zemích střední Evropy identického vítěze (komunistické
strany).
Tehdejší charakter politických institucí napomáhá pro ekonomické účely ozřejmit Polity IV
Project. Jeho autoři se specializují na kvantifikaci jednotlivých druhů politických režimů a jejich
transformaci (Marshall, Jager, 2002). Hlavním výstupem Polity IV Project je kombinovaný ukazatel
politických systémů, který u všech tří zemí v letech 1947­1988 dosahoval nejčastěji hodnoty
-7.1
Tato hodnota v souladu s realitou vyjadřovala, že v zemích střední Evropy nedocházelo k tradiční
dělbě moci ve státě.
Polity IV Project ve svém hodnocení zachycuje také výjimečné etapy nedemokratické formy
vlády v těchto zemích. Představovaly její krizi nebo naopak utužení. Jedním z důvodů krizí byla
rostoucí nespokojenost občanů s výsledky centrálně plánovaného hospodářství. Maďarská revoluce
v letech 1956­1957, srpnové události roku 1968 v Československu ani vznik masového opozičního
hnutí v Polsku na počátku 80. let ovšem neměly významný vliv na změnu tehdejších politických
institucí. Komunistické strany si ve všech případech dokázaly udržet svoji moc. Politická
liberalizace se tedy v Československu, Maďarsku i Polsku uskutečnila celá až s pádem komunistického
režimu. Liberalizační opatření, která se rozhodly vlády Maďarska a Polska díky selhávání
centrálního plánování pozvolna do svých ekonomik začlenit, se ukázala být prospěšná. Na rozdíl
od Československa jim tato opatření na mikroekonomické úrovni poskytovala určitou výhodu při
přechodu k tržnímu hospodářství na počátku 90. let.
Hodnocení Polity IV Project středoevropských zemí od 40. let 20. století do současnostiTabulka č. 42:
datum vzniku
politického systému
datum zániku
politického systému
trvalost politického
systému
ukazatel
demokracie
ukazatel
autokracie
kombinovaný ukazatel
politických systémů
POLSKO
22. 12. 1947 30. 8. 1980 33 0 7 -7
31. 8. 1980 13. 12. 1981 1 0 6 -6
14. 12. 1981 21. 7. 1983 2 0 8 -8
22. 7. 1983 25. 11. 1987 4 0 7 -7
26. 11. 1987 6. 2. 1989 1 0 6 -6
7. 2. 1989 1. 7. 1991 2 5 0 5
2. 7. 1991 23. 12. 1995 4 8 0 8
24. 12. 1995 26. 10. 2002 7 9 0 9
27. 10. 2002 ­ 1 10 0 10
1 Kombinovaný ukazatel politických systémů nabývá hodnot od -10 (autokracie) do +10 (demokracie). Vypočítán je
odečtením ukazatele autokracie od ukazatele demokracie, jehož hodnoty se pohybují od 0 do -10, resp. 0 až +10.
Autoři totiž předpokládají, že existují země s prvky jak autokratické, tak i demokratické formy vlády. V datových
souborech s výsledky výzkumu se mohou objevit i tzv. standardizovaná hodnocení autorit, která nabývají hodnot
-66, -77 nebo -88. Symbolizují případy v nichž se země ocitly v situaci okupace zahraničními silami během války,
zkolabovala v nich vláda a zemi zachvátila anarchie nebo probíhalo transformační období, kdy vznikly zcela nové
instituce. Jednotlivé číselné hodnoty ukazatelů autokracie a demokracie jsou dosaženy na základě stanoveného
systému kódování vycházejícího z podrobnějších ukazatelů charakteru politických institucí, které lze nalézt na:
www.cidcm.umd.edu//polity. Každý z těchto ukazatelů má stanoveno své vlastní číselné hodnocení, jehož cílem
je věrně vykreslit stav v dané oblasti politických institucí. Autoři při hodnocení vycházeli z řady historických zdrojů
popisujících události v konkrétních zemích ve sledovaných obdobích. Důvěryhodnost dat se opírá o pečlivost
a zpětnou kontrolu při jejich zpracování.
1.8. POLITICKÝ SYSTÉM 109
datum vzniku
politického systému
datum zániku
politického systému
trvalost politického
systému
ukazatel
demokracie
ukazatel
autokracie
kombinovaný ukazatel
politických systémů
MAĎARSKO
16. 12. 1948 4. 11. 1956 8 0 7 -7
5. 11. 1956 27. 5. 1957 1 -66 -66 -66
28. 5. 1957 22. 5. 1988 31 0 7 -7
23. 5. 1988 23. 10. 1989 1 2 4 -2
24. 10. 1989 2. 2. 1990 0 -88 -88 -88
3. 2. 1990 ­ 15 10 0 10
ČESKOSLOVENSKO
5. 5. 1948 20. 8. 1968 20 0 7 -7
21. 8. 1968 30. 6. 1969 1 -77 -77 -77
1. 7. 1969 10. 12. 1989 20 0 7 -7
11. 12. 1989 8. 6. 1990 0 0 6 -6
9. 6. 1990 31. 12. 1992 3 8 0 8
ČESKÁ REPUBLIKA
1. 1. 1993 ­ 12 10 0 10
SLOVENSKÁ REPUBLIKA
1. 1. 1993 30. 10. 1998 6 7 0 7
31. 10. 1998 ­ 6 9 0 9
Zdroj: Marshall, M. G., Jaggers, K., (2005)
Charakter politické soutěže a jeho vliv na zdroje ekonomického růstu v zemích střední Evropy
v letech 1947­1988 odpovídal závěrům, ke kterým dospěli Pinto a Timmons (2005) ve svém výzkumu.
Československo, Maďarsko a Polsko trpěly trvalým nedostatkem výrobního faktoru práce,
protože se ve velké míře spoléhaly na jeho akumulaci. Současně se vyznačovaly nízkým rozvojem
lidského kapitálu. Možnost navyšovat fyzický kapitál u nich podléhala centrálnímu rozhodování.
Produktivita v jejich hospodářství se udržovala spíše na nižší úrovni.
Země střední Evropy se především v počáteční fázi nedemokratického režimu spoléhaly v souladu
s ideologií komunistické strany na extenzivní růst jejich hospodářství. Poznatky o nevhodnosti
či vyčerpanosti této formy růstu vyústily později v případě Maďarska a Polska k hledání prostředků
motivace k vyšší produktivitě ekonomických subjektů. Orientace maďarské a polské komunistické
strany na těžký průmysl se totiž u obou zemí ukázala jako nešťastná. Důvodem byla silná tradice
zemědělství v těchto zemích či nedostatek nerostných surovin. Pozvolné prosazení liberalizačních
opatření alespoň částečně vedlo maďarské a polské hospodářství k opuštění na zdroje velmi náročné
extenzivní formy růstu. Přesto ani způsob ani míra, kterými ekonomiky Maďarska a Polska
rostly, nebyly uspokojivé. Tento závěr platil i pro Československo, které liberalizačním procesem
v 70. a 80. letech neprošlo.
Československo, Polsko a Maďarsko se v letech 1947­1988 vyznačovaly nedemokratickou formou
vlády. Nastavení politických systémů umožňovalo prosazovat hospodářské politiky nikoliv
v zájmu většiny obyvatelstva, ale úzké skupiny vysoce postavených přestavitelů komunistických
stran. Charakteristickým prvkem politických systémů byla jejich stabilita. V demokracii je oceňována.
V nedemokratickém režimu vedla k neschopnosti pružně reagovat na změny v potřebách obyvatel,
na technologický rozvoj atd. I přes patrnou nefunkčnost a neefektivitu centrálního plánování
1.8. POLITICKÝ SYSTÉM110
přetrval tento přístup k hospodářské politice díky stabilitě politických systémů po několik desetiletí.
Neschopnost komunistických elit vybudovat dobré základy pro dlouhodobě udržitelný růst ekonomik
se stala jedním z faktorů, který zapříčinil pád komunismu v zemích střední Evropy.
Vývoj politického a ekonomického systému zemí1.8.2.
střední Evropy v letech 1988­2005
Bezprostředně po Sametové revoluci v listopadu 1989 vznikla v Československu masová protestní
hnutí Občanské fórum (OF) v české části a Veřejnost proti násilí (VPN) v slovenské části státu.
Tato hnutí se zpočátku prezentovala jako nepolitická, charakteru zásadně občanského, která
jsou ve své podstatě národním hnutím za obnovu a rekonstrukci celé společnosti. Střetávalo se
v nich mnoho názorových proudů, které měly různou často protikladnou ideologickou orientaci.
Jejich vyjednávání s politickou reprezentací komunistického režimu vedlo k sestavení tzv. vlády
národního porozumění, která měla překlenout období do uskutečnění prvních demokratických
voleb. Připravit měla rovněž dokumenty obsahující politická a ekonomická stabilizační opatření
(Pšeja, 2005).
V Polsku tíživá ekonomická situace přinutila nejvyšší komunistické představitele k oficiálnímu
vyjednávání s opozicí. Rostoucí hrozba hyperinflace, velké vnitřní a vnější zadlužení státu společně
s klesající mocí komunistické vlády totiž koncem 80. let vytvořily prostor pro opětovné zintenzivnění
činnosti Solidarity.2
Výsledkem jednání komunistického vedení a představitelů Solidarity
u tzv. kulatého stolu v roce 1989 byla dohoda o vytvoření pseudodemokratického politického
systému, který měl v Polsku existovat po dobu čtyř až šesti let (Kubát, 2006).
Jednání u tzv. kulatého stolu navrhli opozici rovněž maďarští komunisté.3
Jeho výjimečnost
v porovnání s vývojem v Československu a Polsku spočívala v tom, že strany v něm zastoupené
neřešily, zda má být realizován přechod k demokracii, ale jako podobu by měl mít. V Maďarsku
byli totiž mnozí z komunistických představitelů přesvědčeni, že další reformy hospodářství, které
se potýkalo s těžkostmi především v oblasti zahraničního zadlužení, se již bez návratu k demokracii
neobejdou (Vykoukal, Litera, Teichman, 2000). Navíc věřili, že se jim podaří s opozicí vyjednat
pro soutěživé parlamentní volby taková pravidla, že ve volbách uspějí (Novák, Lebeda, 2004).
V Maďarsku tedy nevznikl ani pseudodemokratický politický rámec jako v Polsku, ani přechodná
vláda složená z členů komunistické strany a opozice jako v Československu. Nikdy se v něm
také nezformovalo široké názorové hnutí (Novák, Lebeda, 2004). Svůj podíl na tom s určitostí
měla ekonomická liberalizace, která v Maďarsku probíhala po několik desetiletí během totalitního
režimu. Byla rozsáhlejší (více koncepční) než v Polsku a přesvědčila maďarskou společnost (včetně
politiků komunistické strany) o její prospěšnosti pro hospodářství.4
Ekonomická liberalizace pro
politickou liberalizaci vytvořila stabilnější prostředí a usnadnila ji. Maďarsko se tak stalo příkladem
potvrzení jednoho ze závěrů studie Giavazziho, Tabelliniho (2004): ,,Přichází-li ekonomická
liberalizace jako první v pořadí, vytváří zpravidla podmínky pro stabilnější formu demokracie."
Podíváme-li se na výsledky hodnocení Polity IV Project (z nichž mimochodem studie Giavazziho
2 Solidarita vznikla v Polsku na počátku 80. let. Jednalo se o jediné masové opoziční hnutí v tehdy nedemokratických
zemích střední Evropy. Po roce a půl svého otevřeného působení v polské politice byl tento nezávislý odborový svaz
zatlačen do ilegality. Jeho vliv na polskou politiku však přetrval a s postupem let opětovně narůstal.
3 Maďarské opoziční hnutí se formovalo od poloviny 80. let. Zahrnovalo historické i nové politické subjekty.
4 Liberalizaci hospodářství také určitou měrou nahrávala skutečnost, že Maďarsko mohlo čerpat z geografické
blízkosti a historické spřízněnosti se zeměmi západní Evropy. Tyto výhody byly posíleny možností Maďarů do těchto
států snadněji vycestovat na rozdíl od ostatních zemí východního bloku.
1.8. POLITICKÝ SYSTÉM 111
a Tabelliniho vychází), přesvědčíme se, kombinovaný ukazatel politických systémů nabývá ihned
v roce 1990 maximální hodnoty +10 (Marshall, Jager, 2002). Zároveň platí až do současnosti, což
vypovídá o stálosti maďarského politického systému. V případě Polska dosahuje ukazatel v letech
1989­1991 hodnoty +5. Československu byla v období působení vlády národního porozumění
přidělena hodnota -6. V roce 1990, kdy se v Československu konaly první demokratické volby, se
již kombinovaný ukazatel politických systémů obrátil do kladných hodnot (+8).
Polosoutěživé parlamentní volby, které v Polsku proběhly v červnu 1989, představovaly famózní
vítězství pro kandidáty Solidarity (Cabada, Dvořáková, 2004). Rozdělení poslaneckých mandátů
sice proběhlo podle předem stanoveného klíče mezi strany Fronty národní jednoty a opozici,
ale po vytvoření společné vlády již Solidarita (v rozporu s původními dohodami) nesla hlavní
odpovědnost za vedené státu.
V Maďarsku se konaly svobodné soutěživé volby do jednokomorového parlamentu v březnu
a dubnu 1990. Na rozdíl od Československa a později také Polska, kde volby probíhaly podle poměrných
pravidel, pro ně byla zvolena poměrně komplikovaná smíšená forma (Novák, Lebeda,
2004). Vláda křesťansky a národně orientovaných stran, která z nich vzešla, byla charakteristická
značnou stabilitou. Stabilitu vykazovaly po zbytek 90. let i všechny následující maďarské vlády.
Maďarsko se tímto rovněž lišilo od ostatních zemí střední Evropy (Cabada, Dvořáková, 2004).
Odrazila se v Maďarsku pozitiva plynoucí z ekonomické liberalizace, která předcházela tu politickou,
nejen v hladkém prosazení demokracie, ale i v ekonomickém růstu? Důležité je zdůraznit,
že se Maďarsko obdobně jako ostatní země střední Evropy nevyhnulo transformační recesi. Jeho
první demokratická vláda si s sebou z minulosti přinesla stará přesvědčení o nutnosti uspokojit
zejména spotřební preference voličů. Obávala se totiž případných občanských nepokojů (Kornai,
1996). Zvolila proto gradualistický přístup k transformaci. Vyhýbala se činění zásadnějších kroků
směrem k makroekonomické stabilizaci. Výsledkem byl enormně rostoucí rozpočtový deficit.5
Jeho negativa spočívala v prosazení tzv. vytěsňovacího efektu (crowding-out effect). V jeho důsledku
se odčerpává kapitál od soukromých subjektů. Nižší tvorba kapitálu vede v budoucnosti
dle ekonomické teorie k poklesu výkonnosti hospodářství. Naproti tomu vytvořené stabilní
politické prostředí přitahovalo do maďarské ekonomiky kapitál ze zahraničí. Maďarsko v tomto
období představovalo největšího příjemce zahraničních investic mezi zeměmi střední Evropy.
Zahraniční investoři poskytovali nejen kapitál a moderní technologie, ale kladli také nové požadavky
na pracovní sílu (Fóti, 2005), (Kertesi, Kőllő, 2001). Produktivita maďarského hospodářství
se zvyšovala, což vytvářelo příznivé podmínky pro jeho budoucí růst. Bezproblémový přechod
k demokracii tedy měl na maďarské hospodářství z politického úhlu pohledu jak negativní, tak
i pozitivní efekt.
Suverénním vítězem parlamentních voleb v Československu se v červnu 1990 stalo Občanské
fórum v české části federace a Veřejnost proti násilí na Slovensku (Pšeja, 2005). Politickou stabilitu
jmenované federální vlády pak během jejích funkčního období nenarušily ani spory mezi představiteli
české a slovenské částí federace, ani rozštěpení obou hnutí na různě ideologicky založené
politické strany.
První plně demokratické volby se v Polsku konaly až v roce 1991 (tj. nejpozději mezi námi sledovanými
zeměmi). Nadměrná proporčnost volebního systému6
však způsobila, že sestavování
5 Příčiny prohlubujících se deficitů se nacházely jak na straně příjmů, tak i výdajů. Snížení výkonu maďarské ekonomiky
se projevilo poklesem příjmů do státního rozpočtu. Na straně výdajů rozpočet zatěžovala nutnost splácet
velký zahraniční dluh, rostoucí zátěž spojená se štědrými platbami sociálního zabezpečení v důsledku rostoucí
nezaměstnanosti, požadavky na zvýšení penzí, snaha zabránit příliš velkému poklesu reálných mezd, atd. (Stephan,
1999).
6 Neexistence uzavírací klauzule způsobila, že po sečtení volebních hlasů proniklo do dolní kontroly parlamentu 29
politických subjektů.
1.8. POLITICKÝ SYSTÉM112
vlády bylo značně problematické (Strmiska a kol., 2005). Následně vzniklé vlády byly velmi nestabilní
a měly krátkou existenci. Po pádu druhé z nich se rozhodl polský prezident vypsat předčasné
volby.
V Československu druhé demokratické parlamentní volby v roce 1992 předznamenaly rozpad
federace. Transformace obecně dopadla na Slovensko tvrdším způsobem. Politici na Slovensku
si uvědomovali negativní rozpoložení svých potenciálních voličů, a proto ještě naléhavěji začali
volat po posílení jejich vlivu v rámci federace. Mnozí z nich také prosazovali zpomalení tempa
liberalizace a privatizace spolu s méně restriktivní hospodářskou politikou, která měla umožnit
poskytnout občanům vyšší sociální ochranu. Celé této nelehké situace dokázalo na slovenské
politické scéně využít ve svůj prospěch Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS). Radikálně
apelovalo na obranu slovenských národních zájmů a zmírnění sociálních dopadů ekonomické
transformace (Strmiska a kol., 2005). Ve volbách mělo HZDS velký úspěch. V České republice
naopak vyhrála pravicově orientovaná ODS. Odstředivé tendence mezi vládnoucími politickými
stranami byly tak velké, že jediným schůdným řešením se stal rozpad federace na dvě samostatné
republiky k 31. 12. 1992.
V Polsku v předčasných parlamentních volbách v roce 1993 vyhrála postkomunistická levice.
O rok později se stal v Maďarsku vítězem voleb rovněž levicový politický subjekt, který vznikl
z bývalé komunistické strany. Rozhodování polských voličů se v případě ekonomické problematiky
odvíjelo zejména od nárůstu příjmové nerovnosti ve společnosti (Rutkowski, 1998). V případě
Maďarska byli voliči pravděpodobně na základě zkušeností z minulosti přesvědčeni, že postkomunistická
levice bude mít lepší předpoklady pro řešení narůstajících problémů hospodářství.
Navíc levicová orientace strany měla být pro voliče zárukou, že zavedení případných úsporných
opatření pro ně nebude tak bolestivé (Kornai, 1996). Polská i maďarská vláda levicových stran neohrozily
demokracii v těchto zemích.7
Nevyplnily se také obavy, že by jejich hospodářská politika
mohla vést ke vážnému zpomalení tempa transformace, čímž by byl ohrožen růstový potenciál
ekonomik. V Polsku sice vláda levice vedla ke změně rychlosti a směru transformace, ale základní
závazky přijaté ve vztahu k tržní ekonomice a liberálním politikám se nezměnily (Jackson, Klich,
Poznańska, 2005). Hlavní odlišností této vlády byla její vyšší míra přihlížení k sociálním aspektům
transformace. Maďarská levice musela přes počáteční váhání (způsobené jejím ideologickým
zaměřením) přistoupit k zásadní makroekonomické stabilizaci ekonomiky. V následujících letech
obnovila její konkurenceschopnost. Maďarské i polské levicové strany tak před veřejností potvrdily
vážnost svého mínění přeměnit se v levicové strany západoevropského typu. Kolodko (2000) se
pozastavuje nad pochybnostmi, které v institucích a organizacích západní Evropy (včetně řady levicových
vlád) vyvolávaly transformované postkomunistické politické strany. Na příkladech konkrétních
úspěchů dokládá jejich neopodstatněnost.
Nakolik se však ekonomické záležitosti skutečně promítly do rozhodování voličů? Harper (1999)
ve své studii dospívá k závěru, že navzdory očekáváním měly ekonomické faktory přinejlepším
mírný vliv na volební preference stran. Maďarské voliče zajímaly spíše názory politických stran na
podobu uspořádání maďarského státu, na vztah k minulosti Maďarska, na postoje ke křesťanské
tradice, na řešení problematiky maďarských menšin v zahraničí, atd. Politické soupeření tedy bylo
spojeno s kulturně-teritoriální dimenzí.
Otázkou zůstává, zda bychom dosáhli obdobných výsledků jako v Harperově studii i u dalších
zemí střední Evropy. Harperova zjištění mohou nepřímo potvrzovat skutečnost, že témata, kterým
voliči přikládali během svého rozhodování význam, odrážela převládající linie štěpení v maďarské
společnosti. V Polsku nebo na Slovensku obdobně jako v Maďarsku totiž v devadesátých
7 Demokracie, resp. demokratické zřízení, je založeno na principu podřízení menšiny většině a uznání rovnosti,
svobod a politických práv občanů (David, 1999).
1.8. POLITICKÝ SYSTÉM 113
letech převládaly (nebo byly rovněž silné) jiné linie štěpení společnosti než právě linie socioekonomická.
V Polsku byla po celá devadesátá léta socioekonomická konfliktní linie částečně zastíněna
politicky významnou linií vztahu k minulosti (resp. komunismu), linií stát­církev a linií město­
venkov (Cabada, Dvořáková, 2004). Na Slovensku se dle politologických výzkumů stala socioekonomická
konfliktní linie primární s volbami v roce 2002. Silnou však nadále zůstala konfliktní
linie církev­stát (Strmiska a kol., 2005).
Potlačení ekonomických otázek v rozhodování voličů mohlo souviset se skutečností, že zde hovoříme
o tzv. transformujících se zemích. Demokracie v těchto zemích trvala pouze krátce. U jejich
občanů se intenzivně projevovaly různorodé zájmy (přesvědčení), které u nich mohly ekonomickou
problematiku na čas odsunout do pozadí. Pokud by se však i v budoucnu rozhodování
voličů odvíjelo ve vyšší míře od jiných linií štěpení než té socioekonomické, mohl by být narušen
jeden z tichých předpokladů řady soudobých politicko-ekonomických studií (včetně tohoto textu).
Ekonomické otázky mají podle tohoto předpokladu pro voliče značný význam.
Po rozpadu Československa se slovenský politický systém potýkal se velkou nestabilitou. Její
příčiny se nacházely v rovině nedostatečné zkušenosti s vlastním státním zřízením, v neexistenci
elity schopné najít kompromis, ve vysokém stupni etnické heterogenity a historicky podmíněném
ekonomickém vývoji (Mesežnikov, Gyárfášová, 2004). Vládě HZDS byla v roce 1994 vyslovena
nedůvěra. Do předčasných parlamentních voleb v témže roce stát vedla značně ideologicky heterogenní
koaliční vláda složená s dřívějších opozičních stran. (Kubát a kol., 2004).
Opětovné vítězství HZDS ve volbách v roce 1994 znamenalo pro Slovensko počátek regresivního
vývoje jeho demokratických standardů (Kubát a kol., 2004). Nerespektování politických a občanských
práv spolu s manipulativním užíváním moci vládní elitou patřily mezi příčiny zpomalení
výkonnosti slovenské ekonomiky počínaje rokem 1997.8
Mezinárodní instituce vnímaly vývoj
na Slovensku negativně. Zamýšlený vstup Slovenska do Evropské unie či NATO se z pohledu
zúčastněných stran v tomto období oddálil. Určitým paradoxem ovšem je, že vláda let 1994­1998
byla až do konce námi sledovaného období nejstabilnějším vládním uskupením na Slovensku.
Po celé čtyřleté období vládla v nezměněném stranickém složení a udržela si potřebnou většinu
v parlamentu.
V České republice po rozpadu federace vytrvala naopak pravicová koaliční vláda v úřadu až
do konce funkčního období. Po parlamentních volbách v roce 1996 její strany vytvořily vládu
i napodruhé. Vláda ovšem tentokrát disponovala pouze menšinovým zastoupením v parlamentu.
Pravicová vláda se od počátku svého působení potýkala s řadou problémů (vnitřními spory uvnitř
koalice a samotných stran, neprůhledností financování politických stran, propuknutím měnové
krize), které nakonec vedly k odstoupení dvou menších koaličních subjektů z vlády a k jejímu
pádu (Pšeja, 2005). Počátkem ledna 1998 byla proto prezidentem republiky jmenována menšinová
dočasná tzv. poloúřednická vláda (Novák, Lebeda, 2004).
Fidrmuc (2000) uvádí ve své studii zajímavý závěr. Parlamentní volby ve všech čtyřech sledovaných
zemích, kterým jsme se doposud věnovali, měly podle jeho názoru především charakter
referend o rychlosti reforem a o všeobecné reformní strategii. Budeme-li respektovat předpoklad,
8 Konkrétně vláda Vladimíra Mečiara nerespektovala rozhodnutí ústavního soudu, přesouvala pravomoci ze
státní samosprávy na centrální úroveň, manipulovala médii, uchylovala se k téměř mafiánským praktikám, když
zneužívala tajné služby a policii k boji proti svým odpůrcům, atd. (Cabada, Dvořáková, 2004 či Schimmelfennig,
Engert, Knobe, 2003). Provádění kontroly činnosti vlády mocí zákonodárnou bylo díky opatřením vládních stran
ztíženo. Vazba mezi vládou a vybranými zájmovými skupinami se stala intenzivnější, neboť tyto skupiny se veskrze
obávaly zahraniční konkurence. Tyto zájmové skupiny rovněž od státu požadovaly záruky a finanční prostředky
výměnou za osobní zisky politiků nebo za podporu ve volební kampani (Mesežnikov, Gyárfášová, 2004). Vláda
proto odkládala institucionální reformy, které by ekonomické subjekty motivovaly k vyšší efektivitě. Zavdávala
takto příčinu ke snižování konkurenceschopnosti slovenského hospodářství. Vyhovění požadavkům zájmových
skupin také vedlo k výraznějšímu uvolnění fiskální politiky.
1.8. POLITICKÝ SYSTÉM114
že ekonomická problematika má pro voliče význam, znamená to, že voliči se na ekonomiku soustředili
jako na celek (tj neorientovali se podle své osobní finanční situace). Nehodnotili politiky
pouze na základě jejich kompetentnosti během uplynulého volebního období, ale i podle jejich
schopnosti řídit zemi v budoucnu. Prozíravost voličů, kteří rozhodují o budoucí reprezentaci
jejich státu, můžeme tedy zařadit mezi jeden z klíčů k vytvoření podmínek pro lepší výkonnost
ekonomik. Studie Fidrmuce (2000) je pak jedním z příkladů, z kterých tento předpoklad přímo či
nepřímo vyplývá.
Před polskými parlamentními volbami v roce 1997 si pravicová část politického spektra uvědomila,
že její případný úspěch ve volbách bude závislý na schopnosti sjednotit se. Odborový svaz
Solidarita inicioval vytvoření volební koalice s názvem Volební akce Solidarita (AWS). Sdružovala
v sobě přes čtyři desítky názorově heterogenních politických subjektů, z nichž jedna část měla
blízký vztah právě k odborovému hnutí a druhá k církvi. Tento krok se AWS vyplatil a volby
vyhrála (Stmiska a kol., 2005). Do vlády vstoupila společně s jinou menší pravicovou politickou
stranou. Strany vládní koalice stmelovalo silné protikomunistické přesvědčení jejích členů, ale
rozcházely se v názorech na hospodářskou politiku. Prosazení typicky ,,pravicové" hospodářské
politiky bránil odpor některých členů AWS, když hlasovali v dolní komoře parlamentu proti návrhům
vlády (Cabada, Dvořáková, 2004).
Stabilitu polské vlády dále narušila výrazná ztráta popularity u voličů. Byla způsobena nepopulárními
opatřeními, která souvisela s rozsáhlou reformou veřejných služeb (Belka, 2001). Rovněž
se na ní podepsala zhoršující se ekonomická situace v důsledku krize v Rusku. V roce 2000 se
vládní koalice rozpadla. S ohledem na blížící se parlamentní volby však umožnily ostatní politické
strany přetrvat AWS v úřadu v podobě jednobarevné menšinové vlády (Cabada, Dvořáková,
2004). AWS ve snaze alespoň částečně získat zpět podporu voličů přistoupila k rozsáhlým veřejným
výdajům, které poškozovaly zdraví polských veřejných financí (Artis, Banerjee, Marcellino,
2006). Upřednostnila tak své krátkodobé politické cíle bez zhodnocení dlouhodobých ekonomických
důsledků.
OECD ve své zprávě o stavu ekonomiky Maďarska z roku 2002 uvedla, že i zde příčiny prohlubujících
se deficitů státního rozpočtu nesouvisely pouze s nižší výkonností mezinárodních ekonomik,
ale také se zneužitím veřejných financí vládou pro politické účely. Vládní koalice dvou
pravicových stran, která vítězně vzešla z maďarských parlamentních voleb v roce 1998, totiž musela
v letech 2001 a 2002 několikrát upravovat díky své velmi expanzivní fiskální politice návrhy
státních rozpočtů.
Můžeme proto předpokládat, že zmíněné vlády svým chováním vytvořily podmínky pro
ovlivnění jejich ekonomik fenoménem nazvaným politicko-rozpočtový cyklus. Vyznačuje se
opakovaným cíleným zneužitím veřejných financí9
před volbami za účelem znovuzvolení vlád.
V současnosti již existují tři generace modelů, které se tímto fenoménem zabývaly (Mink, Haan,
2005). Platnost našeho předpokladu může být doložena studiemi Brender, Drazen (2004)10
a Shi,
Svensson (2006).11
Jejich výsledky vypovídají o tom, že země s krátkodobou demokratickou historií
mají větší sklon vytvářet politicko-rozpočtové cykly. Příčiny cyklů autoři vidí zejména v krátkodobé
zkušenosti občanů s volebním procesem a jejich horší informovaností, která souvisí s rozvojem
nezávislých médií. Přitom platí, že čím méně jsou si vlády jisté svým znovuzvolením, tím
více jsou ochotny riskovat, protože případné břemeno nápravy pošramocených veřejných financí
převezme jejich nástupce. Ke vzniku politicko-rozpočtových cyklů v zemích střední Evropy pravděpodobně
přispěl i vybraný politický (resp. volební) systém. Jak uvádí studie Persson, Roland,
9 Zneužití může mít podobu prohloubení rozpočtových deficitů nebo nárůstu veřejných výdajů či poklesu veřejných
příjmů z důvodu snížení daní bez významnějšího vlivu na celkový stav rozpočtového deficitu.
10 V širokém vzorku zemí zastoupeném v této studii se nacházely i státy střední Evropy.
11 V této studii bylo mezi zkoumané země zařazeno Maďarsko.
1.8. POLITICKÝ SYSTÉM 115
Tabellini (2006), zastoupení poměrných prvků ve volebním systému vede ke vzniku koaličních
vlád, které mají sklon utrácet více finančních prostředků než vlády reprezentované jedinou politickou
stranou. Poměrný volební systém je pak typický spíše pro parlamentní volební systémy, které
se v České republice, Maďarsku, Polsku a na Slovensku vyskytovaly. Efekty iniciace politicko-rozpočtových
cyklů na dlouhodobý růst ekonomik (na rozdíl od růstu krátkodobého) však nejsou
přesně známé. V mnoha případech je obtížné empiricky dokázat samotnou politickou manipulaci
ekonomikou. Předpokládá se však, že tato selhání vlád mají z hlediska dlouhodobého negativní
vliv na míru investic a tím i na lepší výkonnost hospodářství (Converse, Kapstein, 2006).
Určité náznaky snahy ovlivnit některé skupiny voličů veřejnými finančními prostředky se objevily
také na konci volebního období let 1998­2002 v České republice. V předčasných parlamentních
volbách v roce 1998 zvítězila levicová Česká strana sociálně demokratická (ČSSD).
Aby zabezpečila akceschopnost své vlády, uzavřela tzv. opoziční smlouvu s pravicovou a současně
tehdejší druhou nejsilnější parlamentní stranou (Novák, Lebeda, 2004). Během procesu
dokončení transformace a snahy o obnovení vyššího růstu ekonomiky byla tudíž tato vláda limitována
nutností hledat konsensus mezi všemi politickými subjekty zastoupenými v parlamentu.
Kdyby ovšem opoziční smlouva nevznikla, prožila by pravděpodobně Česká republika období
střídání vlád, politické nestability a předčasných voleb, což by neumožnilo dostat hospodářství
z tehdejší recese.
Na Slovensku přinutil opozici nesouhlas s politikou vlády ve volebním období 1994­1998 k intenzivní
spolupráci, a to bez ohledu na ideologické odlišnosti politických stran v ní zastoupených
a na osobní nevraživost mezi jejími členy (Strmiska a kol., 2005). Bývalé vládní HZDS v parlamentních
volbách v roce 1998 předstihlo o necelé jedno procento hlasů druhou nejúspěšnější
Slovenskou demokratickou koalici (SDK).12
Nenašlo ovšem partnera, který by s ním byl ochoten
sestavit vládu při dostatečném počtu mandátů v parlamentu.13
Novou vládu proto vytvořily politické
strany tzv. antimečiarovské opozice (Cabada, Dvořáková, 2004). Strany navzájem stmelovala
vize návratu k neautoritativnímu stylu vlády, dodržování práv a provedení rozsáhlých ekonomických
reforem. Tuto vizi se jim nakonec podařilo naplnit. Stranám antimečiarovské opozice
ve volbách také mimo jiné napomohlo vyjádření podpory pro vstup Slovenska do Evropské unie.
Korespondovalo s názorem nezanedbatelné části slovenských voličů.
Vstup do Evropské unie se stal rovněž důležitým motivem diskuzí během volební kampaně před
parlamentními volbami v roce 2001 v Polsku. Při rozpadu pravicové části polského stranického
systému a při integračních procesech v jeho levé části vytvořilo toto téma prostor pro zviditelnění
nových politických subjektů (Kubát, 2005). Především Liga polských rodin (LPR) a Sebeobrana
Polské republiky (SRP) oslovily politicky nepokrytý podíl voličstva, který se vyznačoval euroskeptismem
(Markowski, Tucker, 2006). Ve zmíněných volbách obdržely tyto politické strany 18,1%
z celkového počtu hlasů. Vítězem voleb se stal s drtivým náskokem Svaz demokratické levice
(SLD) ­ Unie práce (UP). Byl však nucen vytvořit vládní koalici s Polskou lidovou stranou (PSL)
(Strmiska a kol., 2005). Spolupráce postkomunistické levice však nebyla tak úspěšná jako v letech
1993­1997. Narůstající rozdíly v názorech právě ve vztahu k Evropské unii vedly k rozpadu koalice
v roce 2003. Do konce volebního období působila v úřadu tzv. poloúřednická vláda, která měla
za cíl částečně stabilizovat polský politický systém.
Naopak v Maďarsku konsensus mezi politickými stranami o neexistenci jiné alternativy, než
je připojení k Evropské unii, způsobil, že toto téma nezasáhlo výrazně do volební soutěže
12 SDK bylo oním účelových spojeným vybraných slovenských opozičních stran, které vzniklo za účelem porazit HZDS
ve volbách.
13 K vítězství mu tak nepomohla ani novela volebního zákona, kterou v tajnosti spolu s koaličním partnerem
schválilo těsně před volbami, aby v co nejvyšší míře znemožnilo opozičním stranám vypořádat se s nově vzniklými
podmínkami.
1.8. POLITICKÝ SYSTÉM116
v roce 2002 (Főlsz, Tóka, 2004). Vítězně z ní vzešla a vlády se ujala maďarská levice. V roce 2004
sice došlo k výměně na postu předsedy vlády, avšak vláda nadále pokračovala ve výkonu své funkce
v nezměněném stranickém složení. Maďarský politický systém si nadále udržoval svoji vysokou
stabilitu (Strmiska a kol., 2005).
Maďarský politický systém se tak lišil především od polského a slovenského politického systému.
Jejich stranické systémy po celá 90. léta a roky následující trpěly nízkou institucionální zakotveností.
Potýkaly se s intenzivním dělením, zánikem a vznikem nových politických subjektů, které
se orientovaly v řadě případů na krátkodobý úspěch bez viditelné snahy se v politickém systému
etablovat. Z voleb vzešlé koaliční vlády pak trpěly nestabilitou ve smyslu vlastní soudržnosti i adekvátní
podpory na parlamentní úrovni.
V letech 2002­2006 například tato skutečnost na Slovensku ve vyšší míře zkomplikovala ekonomické
reformy prováděné vládou. Pravicově orientovaná koaliční vláda, která se zformovala po
parlamentních volbách v roce 2002, se totiž zavázala k jejich pokračování. Přes nelehkou politickou
situaci se ovšem vládě podařilo slovenské hospodářství nastartovat obdivuhodným způsobem.
Jeho růst dosahoval pro mnohé záviděníhodných hodnot (Okáli, Frank, Gabrielová, Kormanová,
Moray, Outrata, 2005 či Okáli, 2006).
V České republice se v volbách v roce 2002 podařilo ČSSD obhájit postavení nejsilnější parlamentní
politické strany. Působení této levicové strany u moci bylo ovšem tentokrát politicky méně
úspěšné. Pro vládnutí si zvolila značně heterogenní formu koaliční spolupráce se dvěma menšími
politickými subjekty. Zranitelnost a nefunkčnost vlády se neskrývala jen v různých názorových
postojích jejích členů, ale i v nejmenší možné většině v parlamentu. Tato vláda byla značně nestabilní.
Mezi její dva prioritní cíle patřilo zdárné dokončení příprav na vstup do Evropské unie
a ozdravení veřejných financí. První z nich se jí zdařil, druhý byl po bouřlivé politické debatě naplňován
spíše pozvolna.
Do Evropské unie vstoupily Česká republika, Maďarsko, Polsko a Slovensko společně s dalšími
státy v první polovině roku 2004.
Touha zemí patřit mezi členy této mezinárodní organizace v nich vytvářela potřebu intenzivněji
posilovat jejich demokratické principy. Proces demokratické konsolidace byl totiž Evropskou unií
pečlivě monitorován (Pridam, 2002). Představoval důležité hodnotící měřítko pro přijetí do ní.
Protože se středoevropským zemím dařilo demokracii uspokojivě rozvíjet, směřoval vliv
Evropské unie především do oblasti ekonomické. Cílem Evropské unie bylo odstranit v těchto zemích
bariéry a neefektivnosti na institucionální úrovni, které bránily jejich ekonomikám v lepším
prosazení tržních mechanismů. Posílena měla být jejich konkurenceschopnost.
Uplatnění demokratických principů (a to nejen v rámci politického systému) přispělo k tomu,
jakým způsobem hospodářství zemí střední Evropy rostla. Všechny země si totiž shodně na počátku
90. let prošly transformační recesí. V následujících letech pak zažívaly období klasického
kolísání výkonnosti ekonomik. Důležité z hlediska růstu ovšem bylo, že existoval trend, který poukazoval
na zlepšení v rámci akumulace výrobních faktorů a jejich produktivity. Demokracie tak
vytvářela předpoklady pro vhodné institucionální podmínky, které měly přispívat k udržitelnosti
dlouhodobého růstu ekonomik.
Země střední Evropy zaznamenaly nárůst lidského kapitálu. Přesto se tato oblast rozvoje ekonomik
stále vyznačovala značnými nedostatky a prostorem pro zlepšení. Nedostatky často vyplývaly
z nevhodného nastavení trhů práce a neschopnosti vzdělávacích systémů reagovat na nové
potřeby pracovního trhu.
Ke změnám na institucionální úrovni v jednotlivých ekonomikách významně přispívala i akumulace
fyzického kapitálu. Rozšiřující se příliv zahraničního kapitálu s sebou přinášel nové technologie,
výrobní postupy, pracovní návyky, které zvyšovaly produktivitu jak kapitálu, tak i práce.
1.8. POLITICKÝ SYSTÉM 117
Následně pod tlakem konkurenčního boje přecházely i do domácích ekonomických subjektů
a byly stále zdokonalovány.
Akumulace výrobního faktoru práce se ve středoevropských zemích s technologickým rozvojem
postupně snižovala.
Celková produktivita výrobních faktorů rostla. Česká republika, Maďarsko, Polsko a Slovenko
tak po pádu komunismu díky součinnosti politické a ekonomické liberalizace plynule přešly od
extenzivního růstu ekonomik k intenzivnímu. Potvrdily se závěry studie Pinta, Timmonse (2005),
že v zemích s demokratickou formou vlády se snižuje akumulace výrobního faktoru práce, roste
akumulace lidského kapitálu a zvyšuje se jejich celková produktivita. Přes množství nedostatků,
zde existovala snaha vlád vylepšit tržní prostředí s cílem zvýšit v mezinárodním měřítku konkurenceschopnost
jejich ekonomik.
Závěr1.8.3.
Demokratický politický systém byl prospěšný pro tvorbu podmínek, které měly za cíl zvyšovat
konkurenceschopnost středoevropských ekonomik. Proměna formálních i neformálních institucí
se projevila lepším využitím výrobních faktorů práce a kapitálu. Ekonomické subjekty zaváděly
nové výrobní technologie a pracovní postupy. Ekonomiky se oprostily od extenzivní formy
růstu. Včlenění principu svobody do politického a ekonomického systému nemělo vliv na míru,
jakou země střední Evropy rostly. Ta kolísala v závislosti na aktuálních událostech uvnitř nich samých
i v zahraničí. Důležitý byl trend formy zvyšování výkonnosti ekonomik. Ten byl pozitivní.
Postupné prosazování demokratické konsolidace (přes veškeré odchylky a těžkosti) podporovalo
rozvoj tržního prostředí a naopak.
Příkladem často nelehkého politického vývoje může být nestabilita vlád, která se vyskytovala
v České republice či v Polsku a na Slovensku. Její příčiny pramenily z nastavení volebních systémů,
z nízké zakotvenosti politických subjektů ve stranických systémech, atd. Nestabilita některých
vlád těchto zemí bránila snadnějšímu prosazení vhodných hospodářských politik. Na
případu slovenských vlád v letech 1998­2002 a 2002­2006 se však lze přesvědčit, že přesto bylo
dosaženo výsledků, které obdivuhodně nastartovaly růst této ekonomiky. Nestabilita vlád tedy
automaticky nevedla k horším hospodářským výsledkům. Důležitá byla snaha nalézt konsensus
v rámci širokého stranického spektra a prosadit nezbytná opatření i přes nejistotu udržení se u politické
moci.
Nakolik bude do výkonnosti hospodářství zemí Střední Evropy z hlediska dlouhodobého promlouvat
zmíněný fenomén politicko-rozpočtového cyklu, nelze v současnosti s určitostí říci.
Krátkodobě ovšem tento typ selhání vlád veřejným financím a ekonomikám jako celku příliš neprospívá.
Před problémem narůstajícího zadlužení státu stála nejedna z jejich soudobých vlád.
118
Regulace1.9.
Z pohledu nové institucionální ekonomie, politické ekonomie regulace, teorie veřejné volby či
konstituční ekonomie je výše a především kvalita uplatňovaných regulačních opatření jednou
z determinant dlouhodobé růstové výkonnosti země. Dlouhodobou růstovou výkonnost můžeme
potom v nejširším slova smyslu ztotožnit s konkurenční schopností země.
Regulace má své místo tam, kde trh není schopen zajistit optimální alokaci zdrojů. Potřeba regulace
je úzce spjata s existencí veřejných statků, externalit, přirozených monopolů, nedostatkem
konkurence a nedokonalými informacemi. Nutno si ovšem uvědomit, že neexistuje ,,ideální regulace"
a v podstatě každá uplatňovaná regulace je spojena s dodatečnými náklady. Regulace je
spojena s problémem získávání renty (,,rent-seeking"), problémem zastoupení (principal agency-problem),
morálního hazardu, vede k růstu transakčních nákladů.
Místo pro regulaci se otvírá pouze tam, kde trh selhává. Z hlediska konkurenční schopnosti
jak jednotlivých podniků, tak i ekonomiky jako celku je velmi důležitá nejen celková míra regulace,
důležitou roli hraje především její kvalita. Regulace by neměla firmy nadměrně časově ani
finančně zatěžovat, aplikovaná regulační opatření by měla být jasná a jednoduchá, role regulátora
jednoznačně vymezena tak, aby neumožňovala zneužití. Regulace by měla přispívat k růstu ekonomické
efektivnosti a neměla by vyvolávat nadměrný růst transakčních nákladů podnikatele.
V takovém případě vytváří aplikovaná regulace vhodné prostředí pro podnikání a růst konkurenční
schopnosti domácích podniků.
Nutno upozornit, že pod pojmem regulace bývá často zahrnována celá řada aktivit nejen vlády,
ale nezřídka i jednotlivých ekonomických subjektů. Organizace pro ekonomickou spolupráci
a rozvoj (OECD) definuje regulaci jako soubor rozmanitých nástrojů, pomocí nichž vláda uvaluje
požadavky na podniky a obyvatele (OECD, 1997). Braithwaite a Drahos ztotožňují regulaci s normami,
standardy, principy a pravidly, které řídí vzájemné vztahy a jejich vynucení. Regulace zde
není omezena pouze na činnost vlády, ale regulací jsou nazývány všechny formální a neformální
instituce, tedy i kultura, zvyklosti či náboženství (Braithwaite ­ Drahos, 2000).
V dalším textu je regulace pojímána v užším slova smyslu. Regulací jsou rozuměny aktivity vlády,
jejichž cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a které přímo ovlivňují činnost podniků.
Rozlišována je ekonomická regulace a regulace podnikatelského prostředí. Do ekonomické
regulace spadají opatření podporující konkurenční prostředí v zemi, regulace monopolů, cenová
regulace, přímé zasahování státu do činnosti jednotlivých podniků a regulace zahraničního obchodu.
Do skupiny regulace podnikatelského prostředí potom veškerá opatření, která kladou určité
administrativní, finanční či časové nároky na podniky. Spadají sem tedy i veškerá opatření
sociální regulace.
1.9. REGULACE 119
Tato kapitola je zaměřena na analýzu regulace a deregulace v zemích V-4 v období 1990­2006.
Jen okrajová pozornost je věnována regulaci zahraničního obchodu. Této oblasti je v monografii
vyhrazena samostatná kapitola. V úvodu kapitoly je popsán a komparován stav regulace v zemích
Visegrádské čtyřky (V-4) na konci 80. let, tedy v období, kdy všechny země V-4 nastoupily na cestu
k tržnímu hospodářství. Druhá část postihuje hlavní vývojové trendy a rozdíly v oblasti regulace
a hodnotí vývoj rozsahu a kvality regulace v zemích V-4. Pro přehlednost je tato podrobněji
vnitřně členěna. Nejdříve je analyzován vývoj ekonomické regulace, následně regulace podnikatelského
prostředí. V závěru je potom zhodnocen vývoj celkové výše a kvality regulace a vliv vývojových
trendů v oblasti regulace na celkovou konkurenční schopnost zkoumaných ekonomik.
V závěrečné kapitole je popsán současný stav regulace v zemích V-4, zachyceny jsou společné
znaky a hlavní rozdíly v regulaci uplatňované v zemích V-4.
Vývoj regulace v období 1990­20061.9.1.
Situace na konci 80. let1.9.1.1.
Všechny země Visegrádské čtyřky byly až do konce 80. let 20. století centrálně plánovanými
ekonomikami. Téměř veškeré ekonomické aktivity v těchto zemích podléhaly extrémní podobě
regulace. Uplatňovaný systém centrálního plánovaní se ovšem v jednotlivých zemích více či
méně lišil.
Konec 80. a počátek 90. let dvacátého století se ve všech zemích V-4 nesl ve znamení velkých
systémových změn. Československo, Polsko a Maďarsko zahájilo do té doby unikátní proces ekonomické
transformace z centrálně plánovaného na tržní hospodářství. Stejně jako se lišil systém
centrálního plánovaní, tak byla svým způsobem unikátní i transformace realizovaná v jednotlivých
zemích.
Československo bylo na konci 80. let striktně centrálně plánovanou ekonomikou, založeno na
společenském vlastnictví výrobních faktorů a ekonomickém rozhodování postaveném na direktivním
státním plánování. Soukromý sektor téměř neexistoval. Většina ekonomických aktivit byla
plánována státní plánovací komisí v soustavě národohospodářských plánů. Struktura československého
hospodářství byla monopolní a činnost jednotlivých podniků byla řízena centrálním plánem,
který stanovoval kdo, co, jak a pro koho bude vyrábět. Centrálním plánem byly určovány
také ceny. Tyto neodrážely poměr mezi nabídkou a poptávkou. Byly převážně utvářeny na nákladovém
principu a v mnoha případech díky cenovým subvencím neodrážely ani skutečné náklady.
Monopolizováno bylo také bankovnictví a pojišťovnictví. V době socialismu v tehdejším
Československu fungovala jednostupňová bankovní soustava. Veškerá bankovní činnost byla centralizována
do Státní banky československé, která byla přímo podřízena vládě. Monopolizován
byl i zahraniční obchod. Ten byl převážně orientován na trhy RVHP, obchod se západem byl
silně omezen.
Na rozdíl od Československa bylo Polsko a Maďarsko na konci 80. let již jakýmsi hybridem mezi
centrálním plánováním a tržní ekonomikou. Polsko a Maďarsko podnikalo významné reformní
kroky již od 60. let 20. století. Cílem reforem bylo zmírnit nedostatky systému centrálního plánování
a motivovat státní podniky ke zkvalitňování produkce a růstu výstupu. Do systému centrálního
plánování byly postupně vnášeny tržní prvky. V Maďarsku byl v roce 1968 přijat plán reforem
s názvem Nový ekonomický mechanismus. Reformy vedly k odstranění detailního centrálního
plánování a přísné plánování nahradily regulací. Postupně docházelo ke zrušení závazných plánů,
zrušení centrálních přídělů a liberalizaci cen. Podniky byly formálně prohlášeny za nezávislé na
krátkodobých centrálních plánech, získaly autonomii v rozhodování o množství výstupu. Právo
1.9. REGULACE120
řízení přešlo na vedení podniku, které bylo ovšem stále dosazováno shora. Další vlna reforem přišla
v 80. letech. Legislativě byla zakotvena svoboda podnikání a možnost zakládání soukromých
společností, zmírněny byly také podmínky pro udělování licencí nutných k drobnému podnikání.
Soukromý sektor byl v převážné míře tvořen řemeslníky, obchodníky či provozovateli restaurací.1
Podnikání bylo ovšem silně regulováno. Soukromý sektor neměl možnost získat úvěry od státních
bank či dotace ze státního rozpočtu, přísné a selektivní bylo udělování licencí opravňujících
k podnikání, přetrvávala také stálá nejistota ohledně budoucnosti soukromého podnikání. Zcela
zakázáno bylo zakládání soukromých středních či velkých podniků (Kornai, 1986). V roce 1984
byl přijat konkurenční zákon, který více méně odpovídal prostředí tržní ekonomiky. V roce 1985
došlo k dalšímu uvolnění regulace státních podniků, vedení podniků bylo nově voleno zaměstnanci.
Na konci osmdesátých let byla zřízena dvoustupňová bankovní soustava, zavedena nová
daňová soustava, v rámci níž fungovala daň z přidané hodnoty a systém daně z příjmu. Byl také
přijat zákon o podniku, který dovoloval prodej státních podniků do soukromých rukou. Došlo
k liberalizaci zahraničního obchodu a učiněny byly další pokroky v cenové liberalizaci.2
Značná
část cen byla vytvářena na tržním principu (již v roce 1968 bylo 58% cen průmyslových výrobců
a 21% cen spotřebního zboží tržních) i když stát tvorbu cen reguloval (Kornai, 1996).
V Polsku došlo k nejvýraznějším změnám v systému tržní koordinace v 80. letech. V roce 1981
byl přijat zákon o podnikání, který přenesl větší rozhodovací pravomoci na podniky. Vedení podniků
již nebylo dosazováno shora, ale bylo voleno zaměstnanci. Takto zvolené vedení potom
rozhodovalo o objemu produkce, celkovém zaměření a strategii podniku. Legalizováno bylo také
drobné soukromé podnikání (Crane, 1991). K dalším reformám došlo v letech 1988­1989 (tzv.
Rakowského reformy). Státní plánování bylo omezeno na vytváření mantinelů pro působení ekonomických
subjektů. Státní plánovací komise, která předtím utvářela hospodářskou politiku, byla
transformována na centrální plánovací kancelář. Ta nově plnila pouze funkci dohledu nad fungováním
hospodářství. Uzákoněna byla také možnost svobodně podnikat a došlo ke zrovnoprávnění
podniků všech právních forem (státních a soukromých) a odstranění stropu na počet pracovníků
zaměstnaných v soukromém sektoru. Reformy dále liberalizovaly zahraniční obchod (až na
výjimky týkající se strategických odvětví) a kapitálové toky. Zřízena byla dvoustupňová bankovní
soustava s nezávislou centrální bankou. Došlo také k uvolnění některých cen. V roce 1988 stát reguloval
ceny řádově 31% celkového obchodu (Wang, 1991).
Míra ekonomické regulace na konci 80. a počátku 90. let byla ve všech zemích V-4 vysoká.
I přesto, že Maďarsko a Polsko již dříve realizovalo určité reformní kroky, které do koordinace
plánem vnášely tržní prvky, míra regulace v obou zemích byla stále značná. Mnoho cen stále
podléhalo striktní cenové regulaci, struktura hospodářství byla převážně monopolní, kdy hospodářství
bylo složeno z velkých monopolních firem vlastněných státem. Soukromé podnikání bylo
omezeno a silně regulováno. V Polsku soukromý sektor produkoval v roce 1989 cca 28% hrubého
domácího produktu, v Maďarsku byl podíl soukromého sektoru na HDP v roce 1989 cca 20%.
Československo bylo na počátku 90. let stále centrálně plánovaným hospodářstvím starého typu
s minimálním podílem soukromého sektoru. V roce 1989 zde produkoval soukromý sektor jen cca
5% HDP (Borish ­ Noel, 1996).
Cílem reforem realizovaných na počátku 90. let 20. století v zemích V-4 bylo vytvoření tržní
ekonomiky postavené na demokratickém základě. Reformy se nesly v duchu odstranění extrémní
podoby regulace a nastolení nové kvality regulace, která by byla tržně konformní.
Československo a Polsko zvolily metodu šokové terapie. Transformace byla založena na rychlé
liberalizaci a stabilizaci hospodářství. Maďarsko se rozhodlo pro pozvolnější přechod k tržnímu
1 Tito podnikali buď sami nebo s rodinou a několika zaměstnanci.
2 Blíže např. Kornai (1986), Hare ­ Radice ­ Swain (1981) či Kornai (1996).
1.9. REGULACE 121
hospodářství (Crane, 1991). Nicméně ať již byla zvolena jakákoli metoda transformace, tento proces
s sebou nesl radikální změnu role státu v hospodářství. Úkolem vlády bylo vytvořit vhodný
institucionální rámec pro působení ekonomických subjektů a dohlížet na jeho dodržování. Přímé
zásahy vlády do alokace vzácných zdrojů měly být omezeny na oblasti tržního selhání.
Vývoj celkové výše a kvality regulace1.9.1.2.
Úroveň a celková kvalita regulace uplatňovaná v centrálně plánovaných ekonomikách byla silně
v kontrastu s potřebami tržního hospodářství. Bylo třeba přijmout novou legislativu, vymezit
nově funkce státu, provést celkovou liberalizaci hospodářství a nastolit novou kvalitu regulace.
Celková deregulace hospodářství a nastolení vysoké kvality regulačních opatření tam, kde
je to nezbytné ovšem nebyla procesem rychlým a jednoduchým, o čemž se přesvědčily všechny
země V-4. Legislativa byla v mnoha případech přijímána ve spěchu a trpěla řadou nedostatků.
Uplatňovaná regulace se tak od roku 1990 dynamicky vyvíjela s cílem odstranění zjevných nedostatků
a nastolení její vyšší kvality.
Ekonomická regulace
Jak již bylo řečeno, od počátku 90. let zahájily všechny země V-4 ekonomickou transformaci.
Jednou z podmínek efektivní fungování tržního hospodářství byla přeměna společenského vlastnictví
na soukromé. V roce 1990 byl ve všech zemích V-4 nastartován proces privatizace. Zvolená
metoda privatizace se v jednotlivých zemích V-4 výrazně lišila. Privatizace malých provozoven
a drobných podniků byla realizována ve všech zemích V-4 formou aukcí. Velká privatizace nabývala
v bývalém Československu podobu kupónové privatizace, druhá vlna potom převážně
formu přímých prodejů. V Maďarsku a Polsku byla velká privatizace realizována zejména formou
přímých prodejů, kdy v Polsku bylo upřednostňováno vedení a pracovníci podniků, v Maďarsku
naopak zahraniční kapitál.
Tabulka č. 43 zachycuje vývoj podílu soukromého sektoru na vytvořeném hrubém domácím
produktu v období 1990­2006. Zatímco v roce 1990 produkoval soukromý sektor v Polsku
a Maďarsku jen 20% celkové produkce a v bývalém Československu pouze málo přes 10%, v roce
1996 se v zemích V-4 vyprodukovalo v soukromém sektoru 70% výstupu (v Polsku o něco méně)
a v roce 2006 již produkoval soukromý sektor ve všech zemích V-4 více než 3/4 veškeré produkce.
O poznání nižší podíl soukromého sektoru ze zemí V-4 lze najít v Polsku.
Podíl soukromého a veřejného sektoru na HDP (% HDP)Tabulka č. 43:
1990 1992 1994 1996 1998 2000 2002­2006
Česká republika 11,5 25 56 70 80 80 80
Slovensko -- 32 58 70 75 80 80
Maďarsko 20 50 60 70 80 80 80
Polsko 31 47 58 60 65 70 75
Zdroj: Borish ­ Noel (1996): Private Sector Development During Transition ­ The Visegrad Countries, ERBD (2007): Transition Report 2007
Nezbytným krokem směrem k tržnímu hospodářství a efektivní alokaci zdrojů byla cenová liberalizace.
V roce 1990 byly ve všech zemích V-4 přijaty zákony o cenách, které odstartovaly cenovou
liberalizaci. Dle údajů Evropské banky pro obnovu a rozvoj byla úroveň cenové liberalizace
srovnatelná se západním standardem v Maďarsku již v roce 1990, v Československu o rok později
a v Polsku v roce 1992. Vláda si ve všech zemích ponechala možnost zasahovat do tržní tvorby cen
1.9. REGULACE122
jen ve vybraných případech. Na začátku roku 1993 tak ve všech zemích V-4 cenové regulaci podléhaly
jen ceny v síťových a monopolizovaných odvětvích, které čekaly na restrukturalizaci a privatizaci
a ceny komodit s výrazným sociálním dopadem. Cenová regulace byla postupně uvolňována,
země přecházely k mírnějším nástrojům cenové regulace (k věcně usměrňovaným cenám).
Postup cenové liberalizace ilustruje tabulka č. 44, která zachycuje vývoj počtu regulovaných cen
v koši 15 komodit v období 1989­2005 (údaje pro rok 2006 nebyly bohužel k dispozici). V roce
1989 je ve všech zemích V-4 regulována značná část koše, úroveň cenové regulace se v jednotlivých
zemích ovšem liší. V roce 2005 jsou již ve všech zemích V-4 regulovány ceny jen 1 až 2 komodit
z koše 15 posuzovaných.
Počet regulovaných cen z koše 15 komodit*Tabulka č. 44:
1989 1990 1991 1992
1993 až
1994
1995 až
1996 1997
1998 až
1999
2000 až
2002 2003
2004 až
2005
Česká rep. 15 15 9 4 4 4 2 2 2 1 1
Maďarsko 7 7 6 4 2 2 2 2 2 2 2
Polsko 10 4 3 3 3 2 2 1 1 1 1
Slovensko 15 15 9 5 5 5 5 4 3 3 2
Poznámka: *) Koš se skládá z mouky, chleba, mléka, benzínu, bavlněné látky, bot, papíru, aut, televize, cementu, oceli, uhlí, dřeva, nájmu
a vnitřní autobusové dopravy.
Zdroj: EBRD (2006): Transition Report 2006
Od počátku 90. let byly také vytvářeny podmínky pro nastolení konkurenčního prostředí, které
by stimulovalo efektivní alokaci zdrojů. Zatímco v Maďarsku již jakási legislativa upravující
konkurenční prostředí existovala, v ostatních zemích V-4 byla na počátku 90. let ve spěchu přijímána.
V Polsku byl přijat antimonopolní zákon v roce 1990, v Československu o rok později.
Také v Maďarsku došlo k úpravě stávající legislativy, která ne zcela odpovídala novým podmínkám.
Nejvýraznější změny tato zaznamenala v roce 1990 a 1996. Ve všech zemích byl pověřen
dohledem nad ochranou hospodářské soutěže dříve či později nezávislý regulátor. K výrazným
změnám v legislativě upravující hospodářskou soutěž došlo na počátku 21. století. Motorem těchto
změn byla příprava všech zemí V-4 na členství v Evropské unii. Legislativa v oblasti ochrany
hospodářské soutěže tak byla postupně přizpůsobena evropskému standardu. V Polsku byl v roce
2000 přijat nový konkurenční zákon, v České republice a na Slovensku o rok později, v roce 2001.
Maďarsko potřebné legislativní změny implementovalo novelou zákona z roku 2004. Ve všech zemích
došlo ke zjednodušení regulace a snížení celkové administrativní náročnosti pro podniky.
K výrazným změnám došlo ve sledovaném období také v oblasti síťových odvětví. Tyto na počátku
90. let podléhaly silné regulaci, která byla postupně zmírňována. Regulace pozvolna přecházela
pod správu nezávislého regulátora. Výrazné změny v oblasti regulace síťových odvětví přinesl
počátek 21. století. Deregulace síťových odvětví úzce souvisela s přípravou zemí V-4 na vstup
do Evropské unie. S cílem sladění legislativy s právem Společenství byly přijímány nové zákony
upravující oblast síťových odvětví či novelizována stávající legislativa. V oblasti energetiky došlo
k oddělení distribuce a výroby energie a konečný odběratel dostal možnost volby dodavatele.
Regulace zůstala zachována v oblasti distribuce jako síťovém odvětví. Oblast výroby byla postupně
deregulována. Cenová regulace výroby byla omezena na případ nedostatečné konkurence v od-
větví.3
Zatímco v České republice, Maďarsku a Polsku byly postupně přijaty zákony na základě
3 V Polsku vytvořil podmínky pro deregulaci trhu s elektrickou energií již zákon z roku 1997. V České republice zákon
z roku 2000 a na Slovensku a v Maďarsku zákon z roku 2001.
1.9. REGULACE 123
kterých docházelo k deregulaci trhu nejdříve s elektrickou energií, potom plynem a nakonec teplem,
Slovenská republika volila jinou cestu. Oblast energetiky byla upravena zákonem o regulaci
v síťových odvětvích. Regulací byly ve všech zemích pověřeni nezávislí regulátoři. K deregulačním
krokům došlo i v oblasti telekomunikací. Byl umožněn volný vstup do dříve regulovaného odvětví
telekomunikace a regulací byl i tady ve všech zemích V-4 pověřen nezávislý regulátor.
Postup celkového procesu deregulace a nastolení nové kvality regulace v zemích V-4 lze zachytit
pomocí tzv. ukazatelů transformace, publikovaných Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj
(EBRD). Tabulka č. 45 zachycuje, kdy byla uplatňovaná regulace v daných oblastech již srovnatelná
s úrovní regulace ve vyspělých tržních ekonomikách.
Vývoj ukazatelů transformace v období 1990­2006Tabulka č. 45:
Poznámka: CR ­ Česká republika, HU ­ Maďarsko, PL ­ Polsko, SR ­ Slovensko.
Zdroj: EBRD (2007): Transition Report 2007
Nejrychlejší postup v celkové deregulaci hospodářství učinila zejména v průběhu 90. let Česká republika
a Maďarsko. Na Slovensku se po rozdělení federace a nástupu Mečiarovy vlády reformy
výrazně zpomalily, k jejich urychlení došlo až od roku 1999. V Polsku byla liberalizace hospodářství
pozvolnější. Polská vláda daleko více zohledňovala případné sociální dopady a krátkodobý
vliv liberalizace na zaměstnanost.4
Ještě v roce 2006 např. nedosahovalo Polsko ve velké privatizaci
západního standardu.5
4 To bylo také důvodem otálení privatizace v odvětvích, která zaměstnávala vysoké procento obyvatel
(např. těžba uhlí).
5 Na konci roku 2006 stát držel podíly v sektoru elektrické energie, plynu, paliv, hutnictví železa a oceli, těžby uhlí,
zinku a rud, přepravy, lehkém průmyslu, chemickém a farmaceutickém průmyslu, oblasti stavby lodí či v oblasti těžby
a zpracování dřeva. (Ministry of the Treasury, 2007).
1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006
velká privatizace CR HU SR
malá privatizace HU
cenová liberalizace HU PL
ochrana hospodářské
soutěže
bankovní reforma HU CR
finanční trh HU
liberalizace obchodu
a směnného kurzu
HU PL
telekomunikace PL
dráhy PL
energie HU SR
voda a odpadní
hospodářství
CR,PL,SR
SR,CR
SR,CR
HU,CR
HU,CR
1.9. REGULACE124
Regulace podnikatelského prostředí
Klíčovou roli při posuzování vlivu regulace na celkovou konkurenční schopnost země hraje nejen
výše a kvalita uplatňované ekonomické regulace, ale také celková kvalita podnikatelského prostředí.
Výše a především kvalita veškerých uplatňovaných regulačních opatření a regulační zátěž dopadající
na podniky determinují náklady firem a jejich rychlost reakce na tržní podněty. Regulace
podnikatelského prostředí tak velkou měrou ovlivňuje konkurenční schopnost domácích podniků
a tedy i konkurenční schopnost ekonomiky jako celku.
Nezbytnou součástí procesu transformace bylo přijetí legislativy upravující soukromé podnikání.
V Polsku a Maďarsku již na počátku 90. let taková legislativa existovala a v omezené míře bylo
povoleno soukromě podnikat. V Československu nikoli. Ovšem i v případě, že legislativa upravující
soukromé podnikání existovala, byla v mnoha ohledech neslučitelná s podmínkami svobodného
tržního hospodářství. Nutná byla její úprava.
Soukromé podnikání bylo v Polsku na počátku 90. let legislativně upraveno a povoleno zákonem
z prosince roku 1988 o svobodě podnikání (Act on Freedom of Economic Activity). Zákon
zavedl svobodu podnikání a stanovil podmínky, které je nutno splnit pro podnikání ve vybraných
oborech. V roce 1990 byla potom v Polsku přijata novela obchodního zákona (původní úprava
pocházela z roku 1934). V roce 1991 byla na podkladě zákona z roku 1934 přijata také nová právní
úprava likvidace společnosti a vyrovnání.
V roce 1990 byl přijat nový zákon o podnikání a obchodních společnostech, jenž upravoval
formy soukromého podnikání i v Maďarsku. O dva roky později byl přijat také nový zákon o bankrotu,
který nahradil starý nevyhovující zákon a na jehož základě zaniklo od roku 1992 mnoho
ztrátových firem.
V Československu byl v roce 1990 spěšně přijat provizorní zákon o soukromém podnikání občanů
(zákon 105/1990 Sb.). Šlo o předchůdce živnostenského zákona. Ten vstoupil v platnost v roce
1992 (zákon 455/1991 Sb.) a od té doby byl mnohokrát novelizován. Zákon upravoval podmínky
živnostenského podnikání a kontrolu nad jejich dodržováním. V roce 1991 byl potom přijat také
obchodní zákoník (zákon 513/1991 Sb.), který upravoval postavení podnikatelů, obchodní závazkové
vztahy a některé jiné vztahy související s podnikáním. Ve stejném roce byl přijat také zákon
o konkurzu a vyrovnání, který řešil majetkové uspořádání dlužníka, který je v úpadku.
Zákony upravující soukromé podnikání byly ve všech zemích V-4 často novelizovány s cílem
odstranění nedostatků a zkvalitnění právní úpravy. K výrazným změnám v legislativně potom
došlo na konci 90. let 20. století a počátku 21. století v rámci přípravy zemí na vstup do EU.
Nicméně časté změny legislativy byly díky jejich frekvenci podnikateli vnímány negativně a nesly
s sebou dodatečné náklady spojené s nastudováním a přizpůsobením se nové legislativě. Z průzkumu
mezi podnikateli, prováděném na Slovensku vyplynulo, že časté změny legislativy, její
složitost a nejednoznačnost byly vnímány jako druhá nejvýznamnější překážka podnikání (RUZ
a PAS, 2006).
Tabulka č. 46 zachycuje vývoj regulační zátěže dopadající na podnikatele v zemích V-4 v období
2003­2006 (delší časová řada bohužel není k dispozici).6
Údaje pocházejí z databáze Světové
banky. Zátěž je zkoumána pro modelovou společnost působící v dané zemi. Jedná se o společnost
s ručením omezeným, která působí v hlavním městě a má 5 domácích vlastníků. Firma má 50 zaměstnanců
a obrat je nižší než 100 násobek národního důchodu na osobu. Firma působí v hlavním
odvětví hospodářství a nepodléhá speciálnímu daňovému režimu.
6 Regulační zátěž je Světovou bankou hodnocena od roku 2003.
1.9. REGULACE 125
Regulační zátěž podnikání v zemích V-4Tabulka č. 46:
Česká rep. Slovensko Maďarsko Polsko
2003 2006 2003 2006 2003 2006 2003 2006
založení
podniku
procedury (počet) 10 10 10 9 6 6 10 10
doba na vyřízení (dny) 40 24 103 25 52 38 31 31
náklady (% NI na hlavu) 10 8,9 9,4 4,8 40,4 20,9 21,2 21,4
minimální kapitál (% NI na hlavu) 47,4 36,8 50,3 39,1 96,4 74,2 247 204
příjímání
a propouštění
pracovníků
index obtížnosti přijetí*)
11 33 16 17 11 11 11 0
index pružnosti pracovní doby*)
20 20 60 60 80 80 60 60
index obtížnosti propuštění*)
30 30 40 40 10 10 40 40
index strnulosti zaměstnání*)
20 28 38 39 33 34 37 33
náklady přijetí (% mzdy) -- 35 -- 35,2 -- 35,2 -- 21,4
náklady propuštění (týdny mzdy) 21,7 21,7 13 13 34,5 34,5 13 13
změna
vlastnictví
procedury (počet) 4 -- 3 -- 4 -- 6
doba na vyřízení (dny) -- 123 -- 17 -- 78 -- 197
náklady (% hodnoty vlastnictví) -- 3,0 -- 0,1 -- 11 -- 2,0
získání úvěru ochrana práv dlužníka a věřitele
(0­10, vyšší skóre lepší ochrana)
6 -- 9 -- 6 -- 4
index informací o úvěru (0­6,
vyšší skóre, více inf. klientovi)
5 -- 3 -- 5 -- 4
ochrana
investorů
index ochrany investorů (0­10,
vyšší hodnota, vyšší ochrana)
5 -- 4,3 -- 4,3 -- 6
vymáhání
plnění smluv
procedury (počet) 22 21 27 27 21 21 41 41
doba (dny) 830 820 655 565 335 335 1 000 980
náklady (% NI na osobu) 14,6 14,1 15,7 15,7 9,6 9,6 10 10
uzavření
podniku
doba platební neschopnosti (roky) 9,2 9,2 4,8 4,8 2 2 3 3
náklady pl. neschopnosti
(% dluhu)
14,5 14,5 18 18 14,5 14,5 22 22
míra návratnosti (centů z dolaru) 17,4 18,5 39,8 48,1 38,8 39,7 25,9 27,9
licence
a povolení 1)
procedury (počet) -- 31 -- 13 -- 25 -- 25
čas k vyřízení (dny) -- 271 -- 272 -- 212 -- 322
náklady (% NI na osobu) -- 14,5 -- 17,1 -- 260 -- 85,6
placení daní platby (počet) 14 -- 30 -- 24 -- 43
čas (hodiny) 930 -- 344 -- 304 -- 175
splatné daně (%hrubého zisku) 49 -- 48,9 -- 59,3 -- 38,4
zahraniční
obchod
dokumenty k vývozu 5 -- 9 -- 6 -- 6
čas na vyřízení vývozu (dny) 20 -- 20 -- 23 -- 19
dokumenty k dovozu 8 -- 8 -- 10 -- 7
čas na vyřízení dovozu (dny) 22 -- 21 -- 24 -- 26
Poznámka: 1) k postavení skladu, 2) jedná se o index podmínek zaměstnání, kde je kromě flexibility pracovní doby zahrnována také výše
minimální mzdy a dny placené dovolené, *) index se pohybuje v rozmezí 0­100 (0-žádné překážky, 100-maximálně regulováno).
Zdroj: World Bank (2007): Doing Business ­ Get Full Data
1.9. REGULACE126
K výrazným pozitivním změnám došlo ve všech zemích V-4 v oblasti založení společnosti. Ve
všech zemích V-4 vyjma Polska došlo ke zkrácení času nutného k založení společnosti a také poklesu
finanční náročnosti celého procesu. Nejvýraznějšího zlepšení zaznamenalo Slovensko, kdy
doba nutná k založení společnosti mezi lety 2003­2006 poklesla z více než 100 dnů na 25 a náklady
byly sníženy téměř na polovinu. V roce 2006 bylo nejrychlejší a nejméně nákladné založení
společnosti na Slovensku a v České republice.
Přijímání zaměstnanců bylo v roce 2006 relativně jednoduché ve všech zemích V-4.
Problematičtější bylo využívání práce přes čas u stávajících pracovníků či již jejich propouštění.
Tato úprava firmám znesnadňovala pružnou reakci na případné silnější výkyvy v poptávce.
Flexibilita pracovní síly (přijímání, propouštění, využití práce přes čas) byla v roce 2006 nejvyšší
v České republice, nejobtížnější situaci měli v tomto ohledu zaměstnavatelé na Slovensku. Z hlediska
finanční náročnosti patřilo ovšem najímání a propouštění pracovníků na Slovensku k ,,nejlevnějším"
ze zemí V-4 (hned po Polsku).
Pružnost reakce firem na tržní podněty byla omezena také finanční a zejména časovou náročností
vyřizování různých oprávnění, povolení či licencí upravujících specifické oblasti a dodržování
veškerých ustanovení sociální regulace (hygienické a jiné normy, atesty, standardy). Vyřízení
nezbytných podkladů k postavení skladu trvalo v zemích V-4 v roce 2006 cca 9 měsíců. Enormně
nákladné bylo vyřízení v Maďarsku, kde se náklady pohybovaly kolem 260% národního důchodu
na hlavu.
Problematické bylo, i přes jistá zlepšení, v roce 2006 ve všech zemích V-4 vymáhání plnění
smluv. Nejlepší situace byla v této oblasti v Maďarsku, i když i zde bylo k vymáhání plnění smluv
nutno absolvovat 21 procedur a celý proces trval téměř rok. Byl také spojen s nemalými náklady,
které činily téměř 10% národního důchodu na hlavu. Poslední pomyslnou příčku ze zemí V-4 zaujímalo
v této oblasti Polsko, kde vymáhání pohledávek trvalo téměř 3 roky a v průběhu procesu
bylo nutno absolvovat více než 40 procedur. Nutno také poznamenat, že v této oblasti nedošlo
v zemích V-4 (s výjimkou Slovenska) v období 2003­2006 k výraznějšímu zlepšení.
Zdlouhavá a finančně náročná byla také procedura ukončení činnosti podniku. Nejpalčivější
byla situace v České republice. Doba platební neschopnosti podniku před vyhlášením konkurzu
zde byla v roce 2006 cca 9 let a výtěžnost procesu konkurzu a vyrovnání představovala méně než
20% celkového dluhu. Na počátku nového tisíciletí přijalo Polsko, Slovensko a Česká republika
novou právní úpravu konkurzu a vyrovnání. V Polsku byl nový zákon o bankrotech přijat v roce
2003. V roce 2006 vstoupil v platnost nový zákon o konkurzu a restrukturalizaci i na Slovensku.
Cílem nových úprav bylo posílení práv věřitelů, urychlení procedury a zajištění vyšší výtěžnosti.
I přes jistý pokrok ovšem nová úprava kvalitativně zaostává za standardem vyspělých zemí.7
V roce 2006 byl přijat nový insolvenční zákon i v České republice, zákon zde nabude platnosti
ovšem až od 1. 1. 2008. Maďarská úprava konkurzu a vyrovnání pochází z počátku 90. let a byla
také několikrát novelizována. I zde se jedná o přijetí nové právní úpravy této oblasti.
Regulace a konkurenční schopnost
Jak již bylo naznačeno v úvodu, regulaci lze pojímat různě široce a pod tímto pojmem si lze představit
téměř všechny aktivity vlády. Způsob měření výše a kvality regulace je proto přímo závislý
na výkladu obsahu tohoto pojmu. Námi vymezenému pojmu regulace nejlépe odpovídá ukazatel
kvality regulace Světové banky. Ukazatel se zaměřuje na posouzení kvality regulace uplatňované
vládou. Zkoumá, zda využívaná regulační opatření nevytváří bariéry působení tržního mechanismu
a zda jsou uplatňována skutečně jen tam, kde trh selhává, a to takovým způsobem, aby
7 Podrobněji k problematice Bachanová (2007a).
1.9. REGULACE 127
minimalizovala možná rizika jejich zneužití a čerpání renty. Posuzováno je, zda vláda nevyužívá
regulační opatření jako cenovou kontrolu, mzdovou regulaci, nepřiměřený bankovní dozor či regulace
omezující volný zahraniční obchod nebo vytvářející bariéry podnikatelské aktivity soukromého
sektoru. Předmětem zájmu jsou také vládní intervence, diskriminační tarify či nerovné zdanění
domácích a zahraničních subjektů, posuzována je složitost administrativních postupů při zakládání
a provozování podnikatelské činnosti, dotování neefektivních podniků vládou, snadnost
vstupu zahraničního kapitálu do země, kvalita legislativy v oblasti ochrany hospodářské soutěže,
kvalita regulace trhu práce s ohledem na dopad regulace na náklady firem a celková jednoduchost,
průhlednost a prospěšnost uplatňovaných regulačních opatření. Hodnota ukazatele kvality regulace
se pohybuje v rozmezí -2,5 až +2,5. Vyšší hodnota ukazatele značí vyšší regulační kvalitu.8
Graf
č. 32 zachycuje vývoj ukazatele kvality regulace v zemích V-4 v období 1996­2005.
Vývoj ukazatele kvality regulace v zemích V-4Graf č. 32:
0
0,6
0,4
0,2
0,8
1,0
1,4
1,2
1996 1998 2000 2002 2003 2004 2005
ČR
Slovensko
Maďarsko
Polsko
Zdroj: Kaufman ­ Kraay ­ Masruzzi (2006): Governance Matters V: Governance Indicators for 1996­2005
Z grafu je zřejmé, že nejvyšší kvalitu regulace ze zemí V-4 mělo v roce 2005 Slovensko, Polsko
naopak výrazněji zaostávalo. Kvalita celkové regulace se v zemích V-4 v období 1996­2005 zvyšovala.
Vývoj kvality regulace byl ovšem rozdílný. V Maďarsku a Polsku došlo k výraznému růstu
kvality regulace v roce 1998. Zatímco v Maďarsku od tohoto roku kvalita regulace dále mírně rostla,
v Polsku kvalita regulace dále spíše stagnovala. V České republice kvalita regulace v roce 2000
výrazně poklesla, o dva roky později výrazně stoupla. Od té doby se ukazatel kvality regulace pohybuje
na obdobné úrovni. Na Slovensku kvalita regulace výrazně rostla až od roku 2002.
Rozdílný vývoj kvality regulace v zemích V-4 lze do jisté míry vysvětlit různě zvolenými metodami
transformace a rozdílným tempem průběhu celkové deregulace hospodářství. Růst kvality
regulace, ke kterému došlo v roce 2002 ve všech zemích V-4 kromě Polska, lze vysvětlovat přizpůsobováním
legislativy právu Společenství a přípravě na deregulaci trhu s energií. Výrazný růst
kvality regulace na Slovensku od roku 2002 lze potom spojovat s realizací ekonomických reforem
Dzurindovy vlády a výrazným urychlením privatizace.9
Ve všech zemích V-4 kvalita regulace ve sledovaném období výrazně vzrostla. Výjimkou je
Česká republika, zde dosahoval ukazatel kvality regulace již v roce 1996 vysokých hodnot, v roce
1998 došlo ovšem k jeho výraznému poklesu. Tento stav lze vysvětlovat částečně tím, že ukazatel
kvality regulace je z velké části postaven na měkkých datech, tedy názorech a postojích veřejnosti.
8 Blíže o ukazateli kvality regulace Kaufman ­ Kraay ­ Mastruzzi (2005, 2006).
9 Podrobněji ke konkrétním determinantám vývoje kvality regulace v České republice, Maďarsku, Polsku a na
Slovensku Bachanová (2006a, 2007, 2007a).
1.9. REGULACE128
V roce 1995 byla kondice české ekonomiky zdánlivě dobrá. Ovšem problémy bankovního sektoru,
úpadek řady bank, finanční krize a následující recese hospodářství v období 1997­1998 odhalily
neduhy českého hospodářství. Tento fakt se tak na hodnotách ukazatele výrazně podepsal.
Hodnoty ukazatele z roku 1996 tak jsou pravděpodobně nadhodnoceny. S ohledem na tento fakt
lze tedy konstatovat, že i kvalita regulace českého hospodářství ve sledovaném období vzrostla.
Jak již bylo řečeno v úvodu, konkurenční schopnost země lze v nejširším slova smyslu ztotožnit
s ekonomickou výkonností. Graf č. 33 zachycuje vývoj reálného HDP v zemích V-4
v období 1993­2005. Z grafu je zřejmé, že ekonomická výkonnost zemí V-4 od počátku 90. let
výrazně rostla.
Vývoj reálného HDP v zemích V-4 (rok 1993=100)Graf č. 33:
0
50
100
200
150
Česká republika Slovensko Maďarsko Polsko
1993
1996
2005
Zdroj: IMF: World Economic Outlook Database, April 2007
Pokud se pokusíme hodnotit vliv růstu kvality regulace na konkurenční schopnost zemí V-4, musíme
vzít v úvahu, že kvalita regulace je jen jednou z mnoha determinant konkurenční schopnosti
země. Rostoucí kvalita regulace se může navíc v celkové výkonnosti ekonomiky odrazit až se
značným zpožděním. Nelze proto přesně kvantifikovat vliv tohoto faktoru na konkurenční schopnost.
Nicméně lze konstatovat, že vyšší kvalita regulace k růstu ekonomické výkonnosti zemí V-4
nemalou měrou přispěla.
Současný stav regulace1.9.1.3.
Všechny země Visegrádské čtyřky jsou v současné době fungujícími tržními ekonomikami, kde dle
údajů Světové banky soukromý sektor generuje kolem 80% hrubého domácího produktu.
Většina cen je utvářena na tržním principu. Regulovány jsou již jen ceny síťových odvětví, veřejných
statků či vybrané sociálně citlivé komodity. Regulované ceny jsou převážně stanoveny na
nákladovém principu bez křížového financování. Cenová regulace spadá do kompetence nezávislých
regulátorů, popřípadě měst a obcí (místní služby).
Zahraniční obchod je liberalizovaný, vstupem do Evropské unie v roce 2004 se všechny země
V-4 vzdaly samostatné obchodní politiky a oblast zahraničního obchodu je upravena legislativou
Společenství. Privatizace je téměř dokončena a situace v této oblasti je srovnatelná se standardem
vyspělých tržních ekonomik. Výjimkou je Polsko, kde stát drží stále podíly ve vybraných společnostech
a velká privatizace dosud není dokončena.
1.9. REGULACE 129
Legislativa je harmonizována s právem Společenství a odpovídá standardům vyspělé tržní ekonomiky.
Deregulace pokročila i v oblasti síťových odvětví. V oblasti energetiky je oddělena distribuce
od výroby, kdy regulována zůstává jen distribuce jako síťové odvětví. Pokrok byl učiněn také
v oblasti telekomunikací.
Ve všech zemích Visegrádské čtyřky ovšem zůstává problematická kvalita uplatňovaných regulačních
opatření a celková finanční a administrativní zátěž z hlediska podniků. Zdlouhavé je
vyřizování různých povolení, získávání licencí či potřebných atestů, dodržování hygienických či
jiných norem. Nedostatečně rychlá je činnost soudů a problematická a zdlouhavá procedura uzavření
podniků. Lepší situace je v tomto ohledu v Maďarsku.
Závěr1.9.2.
Regulace, její výše a kvalita je jedním z faktorů, které významně ovlivňují konkurenční schopnost
ekonomiky. Zasahování státu skutečně jen tam, kde trh selhává a vytvoření jednoduchého, jasného
a stálého regulatorního rámce pro chování ekonomických subjektů a zajištění nízké finanční
a časové náročnosti dodržování stanovených regulačních opatření je jednou z podmínek vysoké
konkurenční schopnosti ekonomiky.
V zemích Visegrádské čtyřky došlo v období 1990­2006 k výrazným změnám v pojetí regulace.
Na počátku 90. let 20. století zahájila tehdejší Československá republika, Polsko a Maďarsko
proces ekonomické transformace, jejímž cílem byla přeměna centrálně plánovaného hospodářství
na tržní. Výchozí podmínky v jednotlivých zemích se značně lišily a lišilo se také pojetí a průběh
transformace.
Nicméně transformace znamenala pro všechny země V-4 výraznou modifikaci role státu v hospodářství.
Základní otázky kdo, co, pro koho a za kolik bude vyrábět byly ponechány na individuální
volbě jednotlivých ekonomických subjektů. Úkolem státu bylo vytvořit vhodný regulatorní
rámec pro chování ekonomických subjektů a do alokace vzácných zdrojů zasahovat jen v případě
tržního selhání.
Systém regulace se neustále vyvíjel. V průběhu sledovaného období 1990­2006 bylo možno
zaznamenat nejen výrazný posun v oblasti deregulace, ale také výraznější růst kvality uplatňované
regulace. Regulací byli postupně pověřeni nezávislí regulátoři, došlo ke zmírňování uplatňované
cenové regulace a užívání jemnějších nástrojů. K růstu kvality regulace dále výrazně přispěla příprava
zemí V-4 na vstup do Evropské unie. Došlo ke sladění legislativy s právem Společenství,
což v mnoha případech přispělo k růstu její kvality. Členství v EU bylo také důvodem výrazné
deregulace síťových odvětví.
Úroveň regulace uplatňovaná v současné době v zemích V-4 je srovnatelná s mírou regulace
vyspělých tržních ekonomik. Nicméně problematickou se stále jeví kvalita uplatňovaných regulačních
opatření. Jak již bylo řečeno, nejen výše, ale především kvalita regulace je jednou z determinant
konkurenční schopnosti země. Nahlížení na uplatňované regulace zorným úhlem podnikatele,
celkové zjednodušení regulatorního rámce, snižování časové a finanční náročnosti dodržování
jednotlivých regulačních opatření je cestou k růstu konkurenční schopnosti ekonomik zemí
Visegrádské čtyřky.
130
Strukturální politika1.10.
Struktura ekonomiky je dynamickou proměnnou, která odráží změny v struktuře agregátní domácí
i zahraniční poptávky. Na tyto změny reagují podniky změnou nabídky a dochází k posunu
ve struktuře ekonomiky. Rychlost těchto změn je dána flexibilitou prostředí, kde významnou
roli hraje dostupnost informací, flexibilita trhu práce, liberalizace cen a mezinárodního obchodu
apod. Do procesu strukturálních změn může vláda zasáhnout nástroji strukturální politiky s cílem
strukturální změny vyvolat, urychlit, zpomalit, nebo zcela zastavit. V současné literatuře existuje
celá řada definic strukturální politiky, přičemž Blais (Blais, 1986) definuje strukturální politiku
jako ,,soubor selektivních opatření přijatých státem za účelem změny uspořádání průmyslu", naproti
tomu např. Beblavý (Marcinčin, 2000) definuje průmyslovou politiku jako soubor jakýchkoliv
opatření přijatých státem, které mají podstatný a nestejný vliv na jednotlivá odvětví průmyslu
a proto, vědomě nebo nevědomě, mění uspořádání průmyslu. Sipko (Beblavý, 2004) píše, že: ,,Za
průmyslovou politiku můžeme označit všechny kroky vlády a jejich institucí, které se zaměřují
na dosažení změny v průmyslu prostřednictví stimulů, které vedou k produkci určitých průmyslových
výrobků, případně mají vliv na problematiku vstupu a nebo výstupu z konkrétního průmyslového
odvětví. Zjednodušeně můžeme říct, že průmyslová politika je soubor takových aktivit
veřejného sektoru, které ovlivňují výkonnost zpracovatelského sektoru a sektoru služeb".
Pro účely tohoto textu definujeme strukturální politiku jako soubor zamýšlených (tj. vědomých)
vládních opatření, směřujících ke změně ve struktuře produkce průmyslových odvětví nebo vedoucích
ke změně výrobního chování průmyslových producentů s cílem ovlivnit vývoj strukturálních
změn. Konkrétními nástroji takto pojaté politiky jsou přímé i nepřímé nástroje státní pomoci,
kam patří finanční dotace a půjčky, daňové úlevy, odpuštění nedoplatků a podobně. V našem
pojetí se tedy jedná o nástroje státní pomoci podnikům.
Cílem tohoto textu je porovnat vývoj strukturálních politik v České republice, na Slovensku,
v Polsku a Maďarsku od roku 1990 do roku 2005 a zhodnotit jejich vliv na konkurenceschopnost
výše uvedených ekonomik. Zaměříme se na vývoj státní pomoci podnikům a jejich dopad na tržní
prostředí a možnosti přispívat ke konkurenceschopnosti jednotlivých odvětví národního hospodářství.
V první části textu se zabýváme teoretickými aspekty státní pomoci, následující část textu
věnujeme strukturálním politikám jednotlivých zemí a v poslední části provádíme komparaci
a zhodnocení dopadu strukturální politiky.
1.10. STRUKTURÁLNÍ POLITIKA 131
Teoretické přístupy ke strukturální politice1.10.1.
Teoretické pohledy na státní pomoc zahrnují jak negativa, tak pozitiva tohoto nástroje hospodářské
politiky. K hlavním deklarovaným pozitivů patří příliv technologií, růst exportu a tvorba nebo
zachování pracovních míst. Negativa zahrnují diskriminaci nedotovaných podniků a odrazení
případných nedotovaných investorů.
Zastánci státní pomoci argumentují tím, že státní zásahy mají zvýšit celkový blahobyt. Tento
koncept naráží na kritiku za strany liberálních ekonomů, kteří argumentují, že poskytnutí podpory
naruší fungování trhu, takže původní kalkulace, která by vedla k úspěchu, je selektivním poskytnutím
podpory změněna a ten, kdo kalkuloval správně, prohrává, a naopak vyhrává ten, kdo dostal
dotaci. ,,Trh se tak stává místem, kde se hraje s vědomím, že kdykoliv může přijít zásah shora,
který přerozdělí karty tržních hráčů. Reakcí hráčů je znechucení hrou, změna hřiště, hra při zemi,
snaha podvádět, či přistoupit na hru na dotace" (Zemplinerová, 2006).
Empirické studie ukazují, že státní pomoc omezuje efektivnost alokace zdrojů (např. Schweiger,
2006, Tullock, 1965, Olson, 1965, Krugman, 1974). Firmy, které dostávají pomoc ze státních rukou
nekrachují, roste jejich tržní podíl navzdory ekonomické slabosti, ale neroste produktivita
výrobních faktorů (Schweiger, 2006). Státní pomoc má tedy pro trh rušivý vliv, protože úspěšnost
ekonomiky z velké části závisí na tom, jak je úspěšná při alokaci vstupů a vstupů mezi podniky
při minimalizaci poruch a neshod (např. Eslava et. al., 2004). Schweiger (Schweiger, 2006) uvádí,
že proces alokace sestává ze dvou komplementárních součástí ­ statické, mezisektorové alokace
a dynamické, horizontální alokace zdrojů a výstupů z méně produktivních do produktivnějších
podniků. Státní podpora způsobuje oddálení bankrotu ztrátových firem a tudíž přesouvá břemeno
strukturálního přizpůsobení na efektivnější firmy, které s ním nepočítaly. Výsledkem je pak
vliv nejen na firmy, které pomoc dostávají, ale také na alokaci zdrojů mezi firmami. Státní pomoc
také stanovuje měkká rozpočtová omezení firmám, které pomoc dostávají a tato měkká rozpočtová
omezení mají vliv na životní cyklus firem, čímž je ovlivněno tržní prostředí, které následně
ovlivňuje růst celkové produktivity výrobních faktorů (Schweiger, 2006). Ukazatelem negativního
vlivu státní pomoci je například vysoký tržní podíl firem, které dosahují podprůměrné produktivity
práce.
Velká část státní pomoci na záchranu a restrukturalizaci směřuje do sektoru průmyslu, jednak
z toho důvodu, že průmysl je považován za vůdce modernizace a tvorby kvalifikovaných pracovních
míst, a také je fundamentálním zdrojem nejrůznějších pozitivních externalit. V transitivních
ekonomikách je motivem státní pomoci břemeno vysokého podílu těžkého průmyslu na produkci.
Zanechání těchto odvětví zcela bez zásahů v tržním prostředí by podle zastánců státní pomoci
mohlo mít negativní následky pro zaměstnanost a sociální systém a náhlý kolaps dosavadní páteře
průmyslu by mohl přinést hlubokou a těžce řešitelnou strukturální krizi. Příliv pomoci je navíc
motivován politicky a zanechání stěžejních podniků bez pomoci je těžce politicky průchodnou
záležitostí a přináší ztrátu voličských hlasů.
Na základě těchto poznatků se přikláníme k závěru, že státní pomoc může mít příznivý dopad
například na nezaměstnanost, ale má negativní vliv na efektivnost, alokaci zdrojů, rozhodnutí
o ukončení činnosti, na produktivitu VF a na podnikatelské klima v ekonomice a ve svém důsledku,
zejména při nejasných pravidlech a netransparentním způsobu udělování, vede k omezení
hospodářského růstu.
1.10. STRUKTURÁLNÍ POLITIKA132
Výchozí situace1.10.2.
I přes určité odlišnosti v hospodářské situaci jednotlivých zemí je možné konstatovat, že sledované
ekonomiky střední Evropy se na konci 80. let minulého století nacházely ve stavu, který se diametrálně
odlišoval od vyspělých západních ekonomik. Centrálně plánované hospodářství vedlo
k tomu, že podniky pracovaly neefektivně, na základě zastaralých pracovních postupů i technologií.
Charakteristickými rysy bylo plýtvání, umělá zaměstnanost, nízká kvalita a řízení centrálním
plánem, které mělo za následek nezainteresovanost vedoucích pracovníků na hospodářském výsledku
podniků (např. Holman, 2000). Struktura ekonomiky byla socialistickým zřízením výrazně
deformována z důvodů metody alokace zdrojů centrálním plánem, kde politická kritéria byla
nadřazena kritériím ekonomickým. Výsledkem byl růst zejména těžkého, chemického a těžebního
průmyslu na úkor lehkého průmyslu a služeb. Produkt ekonomik byl charakteristický nízkou
konkurenceschopností na mezinárodních trzích, přebytkem neprodejných statků na jedné straně
a nedostatkem zboží na straně druhé (Hashi­Hajdukovic, 2006).
Ve všech sledovaných zemích se v období plánovaného hospodářství strukturální politika projevovala
v systému dotací a podpory těch podniků a odvětví, které byly shledány jako stěžejní.
Důležitost podniků a odvětví nebyla měřena jejich ekonomickou úrovní, produktivitou práce,
nebo konkurenceschopností na trhu, ale byla výsledkem politického rozhodnutí na domácí i mezinárodní
úrovni. Výsledkem této politiky často bylo přerozdělování zdrojů od úspěšných k méně
úspěšným, což v konečném důsledku vedlo k poklesu motivace úspěšnějších podniků, zastarání
výrobních postupů, opotřebení kapitálových statků, nízké produktivitě práce i kapitálu, snížení
výkonnosti celého hospodářství a poklesu mezinárodní konkurenceschopnosti.
Změny ve struktuře ekonomiky a v průmyslu byly fundamentálním znakem transformace.
Změny struktury v transformaci se odlišovaly od změn probíhajících ve vyspělých ekonomikách.
Byly rychlejší a prochází jimi téměř celá ekonomika současně. K základním změnám patřila liberalizace
trhu jak domácího, tak ve vztahu k zahraničí, omezení subvencí atd. To vše s sebou přineslo
četné problémy jako nutnost čelit vyspělé zahraniční konkurenci, rostoucí nezaměstnanost,
hrozbu úpadku celých regionů a nebo například tvrdá rozpočtová omezení. V této pozici se pak
nacházely vlády se svou strukturální politikou, a musely vzít všechny tyto okolnosti na vědomí.
Nositelé strukturální politiky se tak ocitli pod tlakem sociálních aspektů restrukturalizace a bylo
otázkou, do jaké míry jsou schopny tomuto tlaku odolat a činit krátkodobě nepopulární a ,,bolestivá"
opatření.
Všechny země byly na konci 80. let zeměmi se zastaralou strukturou ekonomiky, s převažujícím
zaměřením na průmysl a nepříliš rozvinutým sektorem služeb. Silné zastoupení průmyslu a nižší
podíl služeb vycházel z koncepce centrálního plánování, relativně vysoký podíl zemědělství
v Polsku a na Slovensku byl dán zejména historickým vývojem a charakterem krajiny. Typickými
znaky byla vysoká monopolizace ekonomiky, nízká kvalita produkce, dotace ,,strategickým" podnikům
apod.
Strukturální politika České republiky1.10.3.
Strukturální politika prvních let transformace odrážela těžké finanční problémy mnoha podniků,
které se projevovaly zejména v jejich zadluženosti bankám nebo jiným podnikům. Vláda se snažila
tuto zadluženost snížit a urychlit tak privatizaci a restrukturalizaci podnikatelského sektoru.
Tato myšlenka však nebyla podepřena žádnou dlouhodobou koncepcí strukturální politiky a pomoc
byla udělována víceméně nahodile. Hlavní formou podpory byla nepřímá podpora, poskytovaná
pomocí bankovních úvěrů státem vlastněných bank. První aktivitou které měla směřovat
1.10. STRUKTURÁLNÍ POLITIKA 133
k oddlužnění podniků, bylo odpuštění 50 mld. CSK1
ve formě vládních dluhopisů vydaných
Fondem národního majetku (Hashi­Balcerowicz, 2004).2
Další forma oddlužňování probíhala
také v rámci bankovního sektoru. V únoru 1991 byla zřízena Konsolidační banka, která plnila
funkci restrukturalizační agentury a správce problémových dluhů. Konsolidační banka převzala
část úvěrů poskytnutých komerčními bankami podnikům a tím vylepšila dluhové portfolio bank.
Objem převedených úvěrů činil 120 mld. CSK.3
S cílem snížit zadlužení podniků proběhlo v dubnu a září 1993 clearingové vyrovnání mezipodnikových
dluhů, jehož se zúčastnilo na 5000 společností. Tímto procesem, organizovaným
Fondem národního majetku, se dluhy snížily o 15 mld. CZK (Hashi­Balcerowicz, 2004).
Podpora podniků ve finanční tísni státem pokračovala po mnoho let a měla nejrůznější formy.
Státy byly zadluženy bankám, které vlastnil do konce 90. let stát. Neschopnost splácet dluhy tak
nevedla k bankrotu podniků, ale k akumulování dluhů u bank, a pokud se do problémů dostaly
samotné banky, poskytl stát podporu bankám s argumentem ochrany před kolapsem bankovního
sektoru. V roce 1996, po kolapsu několika menších bank, byly nedobytné pohledávky bank převedeny
do Konsolidační banky. Cena tohoto programu byla oficiálně 100 mld CZK, neoficiálně
240 mld. CZK. Další podobná pomoc následovala v letech 2000 a 2001, kdy se chystal prodej státního
podílu velkých bank. Tehdy stát umožnil převod klasifikovaných dluhů ve výši 60 mld. CZK
z Komerční banky do společnosti KONPO s.r.o. a také poskytl ČSOB záruky za špatné dluhy ve
výši 50­200 mld. CZK při převodu krachující IPB. 4,5
V období 1990­1998 neměla vláda ucelenou koncepci státní pomoci podnikům. Velkou část
poskytovala prostřednictvím zadlužování státem vlastněných bank, později také ve formě záruk,
případně ve formě přímé pomoci. V tomto období se zvyšovala role Konsolidační banky. Z původního
správce špatných dluhů se postupně stávala instituce zainteresovaná v restrukturalizaci
firem, řídící financování vybraných projektů, očišťující bankovní sektor a poskytující technickou
asistenci při privatizaci bank. Společně s Českou inkasní a Českou finanční tvořila skupinu hlavních
transformačních institucí.
Dalším aspektem státní pomoci je způsob schvalování a udělování. V ČR stejně jako i v ostatních
zemích vstupovala část pomoci do státního rozpočtu a byla jeho zamýšlenou součástí, velká
část však byla výsledkem jednorázových rozhodnutí vlády.
Změna strukturální politiky nastává v roce 1998, kdy nová vláda přichází s rozhodnutím vypořádat
se s problémem privatizovaných společností, zadlužených u státem vlastněných bank.
Koncepce byla představena v rámci tzv. programu revitalizace českého průmyslu, jehož realizace
měla vést k re-nacionalizaci zadlužených společností, jejich oddlužnění a následné opětovné
privatizaci. Součástí programu bylo také zřízení Revitalizační agentury v květnu roku 1999 (jako
pobočky Konsolidační banky), která byla za provádění restrukturalizace dluhů a rekapitalizaci odpovědná.
Evidence o průběhu a výsledcích programu je velmi slabá. Zúčastnilo se ho 8­12 společností,
přičemž výše poskytnuté pomoci je neznámá (Hashi­Balcerowicz, 2004). Účinnost tohoto
1 CSK = koruna československá, CZK = koruna česká.
2 Deset miliard CSK bylo určeno k posílení kapitálové pozice komerčních bank a 40 mld. k odstranění nejnedobytnějších
dluhů podniků vůči bankám (Hashi­Balcerowicz, 2004).
3 Z této částky se českých podniků týkalo 80 mld. CSK a 40 mld. CSK se týkalo Slovenských podniků (Hashi­
Balcerowicz, 2004).
4 Posláním společnosti Konpo, s.r.o. je minimalizace negativního dopadu do výdajů státu, vyplývající z privatizačního
procesu Komerční banky, a.s. v návaznosti na odkoupení 60 mld. Kč nebonitních pohledávek. Po převzetí
pohledávek z Komerční banky, a.s. spočívají základní činnosti v jejich správě, t.j. provádění úkonů, spojených se
stabilizací portfolia pohledávek, činnosti, spojené s restrukturalizací pohledávek dlužníků, provádění finančních
analýz převzatých pohledávek, oceňování pohledávek a nemovitostí a vymáhání pohledávek administrativní cestou
až po vyřešení úplným splacením, postoupením nebo soudní cestou. (http://www.kobp.cz/vyrz/vyrz2001/doccz/
subsidrs.htm).
5 V současné době je tato podpora předmětem mezinárodní arbitráže mezi českou vládou a ČSOB.
1.10. STRUKTURÁLNÍ POLITIKA134
programu tak nelze zhodnotit. Ovšem arbitrární výběr zahrnutých společností, netransparentnost
a neznámá výše podpory spíše přispěla k nerušení tržního prostředí, nežli naopak.
V roce 2001 byla Konsolidační banka, do té doby hlavní instituce poskytující státní pomoc,
transformována do České konsolidační agentury, která již neměla bankovní licenci. Rozvojová
úloha byla přenesena na Českomoravskou záruční a rozvojovou banku, která se stala zprostředkovatelem
a realizátorem podpory plynoucí (zejména) ze státního rozpočtu a poskytuje velkou
většinu podpor malým a středním podnikům.
Vstup a přípravy vstupu do EU představovaly význačnou složku ovlivňující státní pomoc. V ní
se ČR zavázala harmonizovat legislativu týkající se státní pomoci a zřídit nezávislou instituci zodpovědnou
za kontrolu a sledování státní pomoci. Součástní smlouvy byla snaha o minimalizaci
státní podpory.6
Vývoj státní pomoci v ČR1.10.3.1.
Velikost podpory poskytnuté státem v prvních letech transformace, ať už formou dotací, prostřednictvím
bank nebo jiných organizací, je neznámá. Dostupné údaje jsou pouze kusé a vzájemně nesrovnatelné.
Například Bohatá (in: Hashi a Balcerowicz, 2004) uvádí výdaje Konsolidační banky,
FNM a příbuzných institucí v letech 1993­1998. Od roku 1997 do roku 2003 byl za monitorování
a vyhodnocování státní pomoci zodpovědný ÚOHS, který také zpracovával výroční zprávy o její
výši a směřování. Ovšem také data poskytovaná ÚOHS nejsou pro naše účely vhodná, nejsou
srovnatelná ani mezi roky samotnými (z důvodů často se měnící metodologie jejich sběru), tak ani
mezinárodně, v podstatě ze stejného důvodu, tj. rozdílné metodologie.7
Uvádíme tedy data poskytována a vypracovaná Evropskou komisí v rámci state aid scoreboard.
Následující tabulka udává procentní podíl státní pomoci podle jejího cíle. Uváděná data jsou zpracována
metodologií odlišnou od národních a snaží se data z období před synchronizací s pravidly
EU více přiblížit metodologii používané v EU. To v některých letech způsobuje výrazné odchylky
od dat národních.
6 Asociační dohoda byla postupně uzavřena se všemi zeměmi (Polsko: podepsána 1991/vstoupila v platnost 1994,
Maďarsko 1991/94, ČR 1993/95, SR 1993/95) Součástí dohod byly u všech zemí předpisy dotýkající se zásady
zachování konkurence. Podle dohody se každá ze stran zavázala srozumitelně a transparentně poskytovat státní
pomoc, což mimo jiné zahrnovalo i povinnost informovat o výši a účelu poskytnuté státní pomoci. Z toho pro
vyplynula povinnost změny legislativy a mimo jiné také povinnost každoročně vypracovávat zprávy o velikosti
a formě poskytnuté státní pomoci.
7 Data jsou dostupná na stránkách ÚOHS: http://compet.cz.
1.10. STRUKTURÁLNÍ POLITIKA 135
Státní pomoc v ČR podle cíle (v %, ze s.c.)Tabulka č. 47:
rok 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
zemědělství 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 36,42 26,49
rybolov 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 4,58 0,48
horizontální pomoc, z toho 0,00 14,38 18,90 10,25 9,74 48,50 72,72
kulturní dědictví 0,00 0,04 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00
zaměstnanost 0,00 0,31 0,74 0,52 0,30 0,07 0,39
životní prostředí 0,00 2,67 1,97 0,91 3,63 9,40 1,75
regionální pomoc 0,00 2,16 5,11 1,90 2,90 23,26 38,24
výzkum a vývoj 0,00 1,63 2,10 1,44 1,75 12,07 19,34
malé a střední podniky 0,00 7,48 8,84 4,96 1,05 3,66 12,95
vzdělávání 0,00 0,09 0,14 0,52 0,11 0,04 0,05
sektorová pomoc, z toho 100,00 85,54 81,10 89,75 90,26 7,24 0,06
uhelný průmysl 0,00 0,00 0,00 0,11 0,00 3,06 0,00
finanční služby 100,00 70,79 66,16 83,20 82,60 4,18 0,06
zpracovatelský sektor 0,00 14,76 14,94 6,44 7,66 0,00 0,00
celková pomoc (bez zemědělství,
rybolovu a dopravy)
100,00 99,92 100,00 100,00 100,00 59,00 73,04
celková pomoc bez železnic 100,00 100,00 100,00 100,00 100,00 100,00 100,00
celková pomoc bez železnic v mil. EUR 897 1 687,9 1 445,4 3 296,3 2 337,5 455,7 529,8
pomoc v % HDP 2,4 2,0 4,0 2,8 0,5 0,5
Zdroj: Evropská komise, 2007
Z tabulky vyčteme postupný, vcelku výrazný nárůst výše státní pomoci s vrcholem v roce 2002
a následující poměrně strmý pokles mezi lety 2003 a 2004. Výrazný vzestup je způsoben dotacemi
bankovnímu sektoru, resp. převedením klasifikovaných pohledávek do České konsolidační agentury
v rámci privatizace bank.
Je také vidět nárůst regionální a horizontální pomoci a prudký pokles pomoci sektorové. Od
roku 2003 se zvýšila zejména podpora malých a středních podniků, výzkumu a vývoje, naopak
sektorová pomoc nebyla udělena téměř žádná. Ovšem stejně jako v případě např. Polska se do
značné míry jedná pouze o administrativní změnu a pomoc směřuje do stále stejných podniků.
Strukturální politika Slovenska1.10.4.
Prostředí slovenské ekonomiky na počátku 90. let stále vykazovalo, jako pozůstatek centrálního
plánování, mnohé deformace. Ty se týkaly cen, mezinárodního i vnitrostátního obchodu, majetkových
vztahů atd. Struktura ekonomiky a její případné změny byly přímo či nepřímo ovlivňovány
odstraněním, resp. ponecháním těchto deformací.
Stát poskytoval podnikům dotace z důvodů snahy odvrátit bankroty a podpořit restrukturalizaci,
přičemž velkou roli hrál i sociální aspekt a snaha o zabránění masovému nárůstu nezaměstna-
1.10. STRUKTURÁLNÍ POLITIKA136
nosti.8
Tyto dotace však z velké části nebyly ani schvalovány, ani registrovány, často byly poskytovány
nepřímou formou a celkově byl systém udílení dotací netransparentní a zpětně do značné
míry nevystopovatelný.
Vysledovat, jakým způsobem slovenská vláda udělovala podporu podnikům a v jaké to bylo
výši, je pro léta 1990­1998 nemožné. Ministerstva a jiné zodpovědné instituce nemají tato data
k dispozici a nečetné studie z té doby se v informacích zejména o výši pomoci natolik rozcházejí,
že není možné dobrat se důvěryhodných údajů. Přesto existuje širší shoda (např. zprávy EK,
OECD, EBRD, Marcinčin, aj.) o obecné podobě státní pomoci v těchto letech.
Pomoc podnikům byla udělována na základě rozhodnutí vlády několikerými způsoby. Mezi
nejčastější způsoby podpory patřily přímé dotace, subvence, garance půjček, daňové úlevy
a slevy na pokutách a nedoplatcích, případě prodeje nemovitostí ze nižší než tržní cenu. Část
těchto dotací vstupovala do státního rozpočtu, ovšem velký díl byl výsledkem jednorázových
rozhodnutí vlády.
První roky byly ve znamení příprav podniků na privatizaci. Současně dochází k prvnímu masovějšímu
propouštění pracovníků. Dochází také k četným organizačním změnám, ale stále přetrvávají
problémy podniků. Hlavními problémy slovenského průmyslu byly opotřebovanost výrobních
prostředků, nízký podíl konečné sofistikované produkce a vysokou energetickou i surovinovou
náročnost (Marcinčin, 2000).
Do vybraných podniků směřovaly nemalé dotace a ty narušily proces kreativní destrukce, neboť
dotace umožňují i neefektivním podniků přežít. O pomalosti strukturálního posunu svědčí fakt,
že mezi lety 1993­97 bylo vyhlášeno pouze 427 konkurzů. Vezmeme-li navíc v úvahu skutečnost,
že mnoho podniků bylo od konkurzu zákonem ochráněno, je zřejmé, že k žádným výrazným
strukturálním změnám dojít nemohlo.
Co se týče konkrétních kroků na poli strukturální politiky na Slovensku, jsme v devadesátých
letech svědky spíše koncepcí a návrhů, resp. rozporu mezi koncepcemi a praktickou strukturální
politikou. Například v roce 1992 předložil Anton Vavra, místopředseda pro ekonomiku ve vládě
J. Čarnogurského, dokument s názvem ,,Strukturální politika Slovenské republiky". Dokument se
zaměřuje na několik stěžejních sektorů, které jsou státem viděny buďto jako vítězové, nebo naopak
poražení. Jako poražené vidí těžební a hutnický průmysl a cílem strategie bylo je utlumit.
Naopak za strategické odvětví považuje energetiku (viz Marcinčin, 2000). Uváděné cíle nejsou
však nijak kvantifikovány a je pouze deklarována snaha o strukturální posun, s nutností utlumení
některých odvětví. Nástrojem mělo být použití vládních dotací a zdanění. Další koncepce průmyslové
politiky přišla v prosinci 1992. Autorem byl Ľ. Černák, ministr hospodářství v nové vládě
V. Mečiara. Dokument s názvem ,,Průmyslová politika Slovenské republiky"9
obsahuje plány vlády
pro všechna odvětví ­ cílem bylo utlumit neefektivní podniky a snížit výrobu oceli a spotřebu
surovin a energií.
Jak však upozorňuje Marcinčin (Marcinčin, 2000), podíváme-li se na konkrétní návrhy podpory
vlády v roce 1992, vidíme, že podpora směřuje přesně do těch odvětví, která jsou viděna jako nežádoucí.
To jen potvrzuje domněnku, že strukturální politika nebyla v té době konzistentním souborem
opatření, ale fungovala spíše na arbitrárních rozhodnutích vlády, často zcela v kontradikci
s původním záměrem. Tento rozpor je ovšem částečně vysvětlitelný, neboť slovenská ekonomika
8 Současně platí, že celá transformace byla charakteristická propojeností jednotlivých částí hospodářské politiky
a na strukturu ekonomiky měly vliv i opatření učiněná primárně s jiným cílem, přičemž změna struktury ekonomiky
mohla, ale nemusela být až mezi dalšími cíli tohoto opatření. Příkladem je zavírání podniků s nepříznivým vlivem
na životní prostředí v prvních letech transformace, které mělo vliv na snížení podílu odvětví těžkého průmyslu na
produktu.
9 Ke schválení tohoto dokumentu nedošlo.
1.10. STRUKTURÁLNÍ POLITIKA 137
se potýkala s vysokou mírou nezaměstnanosti a její další růst by mohl mít četné negativní dopady
na veřejné rozpočty i sociální smír a samozřejmě volební preference.
V následujících letech posilují intervencionistické tendence vlády. Byl schválen zákon 192/1995
,,O zabezpečení zájmu státu při privatizaci strategicky důležitých státních podnicích a akciových
společnostech" (dále zákon o strategických podnicích). V zákoně byly vymezeny podniky, kde by
vláda měla mít svůj vliv, a omezoval, resp. zakazoval jejich privatizaci a poskytoval různé výhody
v podobě garancí a půjček. Tento zákon obsahoval seznam 26 podniků, které nesměly být privatizovány.
Jednalo se o podniky z oblasti plynárenství a energetiky, pošt a telekomunikace, zbrojní
výroby a všeobecného strojírenství, farmaceutické výroby, zemědělství, lesního a vodního hospodářství,
Dále bylo ustanoveno 43 strategických podniků s majetkovou účastí státu. Všechny tyto
podniky měly výrazný vliv na ekonomický růst, finanční podmínky a zaměstnanost. Výrazné investice
těchto podniků financované státem garantovanými půjčkami dočasně zvýšily tempo růstu
ekonomiky a zaměstnanosti v polovině 90. let. Státní vlastnictví také vedlo k laxní finanční disciplíně,
zvýšení energetické náročnosti a dalším problémům (více např. OECD 2002). Zařazením
těchto podniků do speciální privilegované skupiny značně ztížilo možnost jejich zániku a navíc
vyslalo negativní signály nepreferovaným účastníkům trhu.
Až do roku 1998 byla strukturální politika koncipována jako izolovaná část hospodářské politiky,
bez adekvátních vazeb na ostatní části hospodářské politiky. Její podstatou byla tradiční forma,
založená na přímých zásazích vlády do ekonomiky. Obecně lze říci, že vládní politiky v tomto
období byly příliš vágní a jejich záběr byl nadměrně široký. Státní podpora byla přidělována arbitrárně
na základě vládní volby vítězů a poražených. Celé období do roku 1998 bylo charakteristické
tradiční formou strukturální politiky, kde hlavním nástrojem byly úvěrové záruky, směřování
pomoci bylo arbitrární na základě politického rozhodnutí, a kde, v případě Slovenska, pomoc
směřovala zejména do základních odvětví ­ hutnictví a chemického průmyslu.10
Slovenská vláda
si sice uvědomovala problémy ekonomiky, ale praktická hospodářská politika vždy skočila u dotací
a subvencí tradičních odvětví z éry centrálního plánování. To dokládají předložené koncepce
strukturální politiky konfrontované s praxí.
Od roku 1999 vychází strukturální politika Slovenska z dokumentu ,,Rozpracování průmyslové
politiky Evropské unie v podmínkách Slovenské republiky", který byl přijat usnesením vlády SR
č. 761 ze dne 8. září 1999. Slovensko se začalo připravovat na vstup do EU a tak ke změně tak
došlo, mj. na základě doporučení Evropské komise.11
Cílem strukturální politiky se stala redukce
nadbytečných průmyslových kapacit, přesměrování výrobních faktorů z průmyslu a zlepšení konkurenceschopnosti
slovenského průmyslu. Tyto cíle jsou sice stále totožné s těmi, které jsou součástí
koncepcí od počátku transformace, novinkou je však zavedení důslednějšího procesu schvalování
a kontroly státní podpory. K tomuto účelu byl v roce 1999 přijat nový zákon 231/1999
,,o štátnej pomoci" a byla zřízena nová nezávislá instituce ­ Úrad pre štátnú pomoc (USP), který
podle zákona o státní pomoci může posuzovat zda jsou programy státní pomoci v souladu s právem
EU a Slovenska a současně eviduje toky státní pomoci a provádí také monitoring výše a formy
státní pomoci.
Vládní koncepce strukturální politiky se začíná orientovat spíše na koordinaci procesu strukturálních
změn, a nikoliv na jeho financování. Státní pomoc byla postupně redukována a uváděna
do souladu s požadavky EU. Současně byl zaveden přístup ,,podpory všech podniků (nejen průmyslových)
všech velikostí" (viz Industrial policy of the Slovak Republic). ,,Ovšem i po uvedených
změnách si vláda zachovává vliv na průmysl, a to hlavě prostřednictvím regulace anebo přímo
10 Do těchto odvětví směřovalo 49,2% navrhované podpory (Marcinčin, 2000).
11 Konkrétně se jednalo např. o dokumenty ,,Action programme to strengthen competitivness of European industry"
(no. 94/413/EC) a ,,Work-out of industrial policy of the European Union to the conditions of Slovak Republic.
1.10. STRUKTURÁLNÍ POLITIKA138
prostřednictvím vlastnictví podniků veřejných služeb" (OECD, 2000). V prosinci 2001 byla přijata
novela zákona o státních podnicích, která upravila proces likvidace a zvýšila transparentnost
řízení státních podniků (viz Pravidelná správa o pripravenosti Slovenskej republiky na členstvo
v Europskej únii, 2002).
V rámci změny kurzu strukturální politiky po roce 1999 se jejími prioritami stalo zvyšování konkurenceschopnosti
průmyslu, které je nezbytné pro úspěch na světových trzích. Zákon 231/1999
učinil kroky směrem k modernímu pojetí strukturální politiky, ale jeho znění stále nebylo v souladu
s požadavky EU. Terčem kritiky byly zejména dotace na zaměstnanost a dotace ,,citlivým"
odvětvím, jako byl automobilový a ocelářský průmysl. Proto došlo k novelizaci tohoto zákona zákonem
434/2001, který se právu EU výrazně přiblížil. Následující novelizace zákonem 461/2202
s 203/2004 uvedla tento zákon zcela do souladu s požadavky EU
Vývoj státní pomoci na Slovensku1.10.4.1.
Data o výši a směřování státní pomoci jsou pro Slovenskou republiku velmi skromná. Do roku
1999 se vyskytují pouze neucelená data pro určitá odvětví nebo sektor, která se navíc z jednotlivých
zdrojů výrazně liší. Není ani zřejmá metodologie sběru těchto dat a proto považujeme jejich
vypovídací schopnost za velmi malou. Od roku 1999 jsou k dispozici údaje o tocích státní pomoci,
jejichž evidence byla prováděna Úřadem pro státní pomoc a Ministerstvem financí.12
Ovšem
jako i v ostatních případech jsou národní data nevhodná pro mezinárodní srovnání a proto vycházíme
z údajů Evropské komise a state aid scoreboard.
Státní pomoc na Slovensku podle cíle (v %, ze s.c.)Tabulka č. 48:
rok 2000 2001 2002 2003 2004 2005
zemědělství 0,0 0,0 0,0 0,0 2,1 3,1
horizontální pomoc, z toho 78,2 43,4 49,9 71,5 59,9 58,7
obchod, vývoj a zmezinárodnění 0,0 0,0 0,3 2,2 0,5 0,1
kulturní dědictví 0,6 0,0 1,8 0,0 0,1 0,5
zaměstnanost 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,4
životní prostředí 5,2 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0
regionální pomoc 61,8 38,5 44,0 68,1 57,2 53,8
výzkum a vývoj 6,6 4,3 3,9 1,3 0,4 1,0
MSP 4,0 0,6 0,0 0,0 0,0 1,2
vzdělávání 0,0 0,0 0,0 0,0 1,7 1,7
sektorová pomoc, z toho 21,5 56,6 50,1 28,5 38,0 38,2
uhlí 3,5 4,2 3,3 1,8 0,0 0,8
finanční služby 0,0 25,1 0,0 0,0 0,0 0,0
zpracovatelský sektor 1,8 14,6 44,7 26,7 38,0 37,4
jiné neprůmyslové sektory 16,2 12,7 2,0 0,0 0,0 0,0
celková pomoc (bez železnic, rybolovu a dopravy) 99,6 100,0 100,0 100,0 97,9 96,9
celková pomoc (bez železnic) 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0
celková pomoc (bez železnic) v mil. EUR 154,4 142,7 126,2 172,7 227,1 253,0
pomoc v % HDP 0,6 0,5 0,4 0,5 0,7 0,7
Zdroj: Evropská komise, 2007
12 Data jsou k dispozici na internetových stránkách Ministerstva financí SR.
1.10. STRUKTURÁLNÍ POLITIKA 139
Jak je z výše uvedené tabulky patrné, existovalo v uvedených letech několik zjevných trendů ve
vývoji státní pomoci. Prvním z nich je výrazný nárůst regionální pomoci, tj. státní pomoc směřující
do méně rozvinutých regionů nebo regionů trpících určitým problémem, např. nadprůměrnou
mírou nezaměstnanosti. Změna tohoto ukazatele signalizuje příklon k pojetí strukturální
politiky podle pravidel a pojetí EU, neboť regionální politika je hlavním pilířem systému státní
podpory v EU. Druhým je pak narůstající podpora ocelářskému průmyslu. Tyto změny a vývoj
jednotlivých ukazatelů v daných letech jsou však deformovány změnami legislativy, neboť Úrad
pre štátnú pomoc registroval jen tu podporu, která byla podporou dle zákona. Tím lze například
vysvětlit nulovou podporu železniční dopravě v roce 2003, protože od tohoto roku se podpora
železnicím považovala za veřejný zájem a dotace ve veřejném zájmu nebyly USP chápány jako
veřejná podpora.
Významnějším trendem, který u státní pomoci nastal, je změna forem státní pomoci. Zatímco
v letech 2000 a 2001 činily nejvýznamnější podíl státní záruky za úvěry následované dotacemi
a zvýhodněnými úvěry, v následujících letech se do popředí dostávají daňové úlevy a odpuštění
daní, cla nebo dovozní přirážky následované dotacemi. Od roku 2003 včetně nejsou použity státní
záruky za úvěry.13
Strukturální politika Maďarska1.10.5.
V prvním období, cca do roku 1995 prochází Maďarsko fází kreativní destrukce. V této fázi transformace,
kterou můžeme zařadit do období 1990­1995, vypracovaly tři maďarské vlády rozdílné
koncepce strukturální politiky (OECD 1995). První koncept z roku 1990 neobsahoval žádnou
konkrétní strategii a spočíval spíše ve výčtu toho, co by strukturální politika dělat neměla. V této
strategii nebyly ani určeny konkrétní nástroje státní pomoci. S postupující transformací docházelo
k stále výraznějším strukturálním změnám, které zahrnovaly zejména zmenšování podniků
a omezování produkce. Na základě tohoto vývoje byla na přelomu let 92 a 93 zformulována nová
strategie strukturální politiky. Tato strategie měla střednědobý charakter a představila škálu nástrojů,
jak podpořit přizpůsobování soukromého sektoru změnám v ekonomice, při snaze vyhnout se
nadměrným zásahům do jejich chodu. Jedním z nejvýraznějších rysů tohoto konceptu bylo určení
dvanácti (později patnácti) strategických státních firem (špinavý tucet), které mohly obdržet
pomoc v rámci ,,krizového managementu". Do těchto firem proudila podpora v podobě přímých
transferů, odpuštění plateb daní, sociálního pojištění a úvěrů, a čerpání z rozvojových a restrukturalizační
fondů. Zdroje k restrukturalizaci zejména patnácti (dříve 12) velkých firem plynuly z nejrůznějších
institucí (státní rozpočet, Agentura státního vlastnictví atd.). Török (1997) odhadl výši
podpory pro tyto firmy na 1,5 miliard dolarů.14
Podpora v rámci krizového managementu se stala nejdůležitějším znakem strukturální politiky
a zůstala jím po dlouho dobu. Vedle pomoci velkým firmám proběhla, v rámci téhož konceptu
strukturální politiky, dvě kola konsolidace dluhů v programu Konsolidace bank a dluhů. Program
se uskutečnil mezi lety 1993­1996 a týkal se přibližně 150 firem. Celkové odhadované náklady
(Szanyi, 1996) byly 4­4,5 mld. USD.
Druhý koncept strukturální politiky se v konečném důsledku omezil pouze na dotace a pomoc
v rámci krizového managementu a prvotně deklarovaná snaha o strategický rozvoj se vůbec
nedostala do realizační fáze. Směřování dotací nebylo podřízeno žádné celkové vizi a byly
13 Více ve výročních zprávách o poskytnuté státní pomoci na stránkách MF SR.
14 Účinnosti této formy podpory je diskutabilní. Polovina podporovaných firem přežila a byla privatizována, část byla
prodána částečně a část firem zůstala zcela v rukou státu.
1.10. STRUKTURÁLNÍ POLITIKA140
umisťovány nahodile do těch podniků, které ji zrovna potřebovaly a o kterých bylo rozhodnuto,
že ji dostanou.
Třetí koncept průmyslové politiky vznikl v roce 1995. Motivem implementace třetího plánu
se mimo jiné stala postupná harmonizace s požadavky EU.15
Tomu také odpovídá jeho podoba,
v níž se odráží snaha přijmout, zatím alespoň částečně, požadavky kladené v rámci předvstupních
příprav ­ např. decentralizace distribuce státní pomoci či zřízení instituce zodpovědné za kontrolu
udělování státní pomoci (více viz Szanyi, 2004).16
Koncept obsahoval podrobný soupis nástrojů
a cílů, které byly kompatibilní s pojetím EU. Většina nástrojů byla orientována na podporu vědy
a výzkumu, malých a středních podniků a na cíle regionální politiky. Z nástrojů cílených na určitou
firmu nebo projekt se přešlo k obecné podpoře investičního prostředí na základě stanovaných
pravidel. Hlavním cílem se stalo zvýšení dlouhodobé konkurenceschopnosti. Praxe však probíhala
poněkud odlišně. Hodnotí jí např. Tétényi (Szanyi, 2004), který říká, že v prvních letech (do roku
1995) byly strukturální posuny a vývoj důsledkem přílivu přímých zahraničních investic a nikoliv
aktivní strukturální politiky. Globální útěk státu z ekonomiky a následná pomoc pouze vybraným
podnikům vedly dle Tétényiho ke kolapsu mnoha firem a snížení účinnosti státní pomoci.
Jak v druhém, tak i v třetím konceptu se vyskytovaly nástroje zaměřené zejména na vybrané
sektory v ekonomice, přičemž sektory, které byly ve středu pozornosti, se v průběhu času měnily.
Hlavní důraz byl zpočátku kladen na sektory, v nichž se nacházely firmy špinavého tuctu; tj. na
automobilový, elektrotechnický a chemický průmysl. Později, v rámci rozšíření špinavého tuctu
na patnáct firem, se spektrum rozšířilo ještě o průmysl metalurgický. S třetím konceptem se způsob
podpory sektorů změnil. Namísto krizového managementu se nosnou myšlenkou stalo zvýšení
konkurenceschopnosti. To však neznamenalo konec krizového managementu nebo dokonce
přímých podpor četným nezdravým podnikům. Hlavní změnou byla změna toku státní podpory,
která se přesunula na státní rozvojové agentury a neplynula firmám přímo ze státního rozpočtu.
Většina podpory byla udělována na základě obecně platných pravidel, stále však existovaly výjimky
v podobě automobilového, elektrotechnického a chemického průmyslu, kterým bylo přiznáno
určité preferenční postavení.
V rámci přibližování se EU a nutnosti harmonizace proběhla v roce 2000 i čtvrtá změna koncepce
strukturální politiky, která byla součástí Národního rozvojového plánu a která byla logickým
pokračováním koncepce z roku 1995. Přinesla rozšířenou škálu nástrojů strukturální politiky,
které byly v souladu s nástroji EU. Verze strukturální politiky z roku 2000 stála zejména na podpoře
moderních technologií, výzkumu a vývoje a rozvoje konkurenceschopnosti. Zvyšování produktivity
práce z důvodů technologického pokroku však vedlo k poklesu nároků na pracovní sílu,
a tedy k nárůstu nezaměstnanosti, mj. v ,,citlivých" odvětvích. Existuje však přetrvávající rozpor
mezi koncepcí a praxí, která byla taková, že postižené podniky byly dále nepřímo dotovány právě
z důvodů podpory nezaměstnanosti (Szanyi, 2004). Na druhou stranu však v rámci Národního
rozvojového plánu dochází také k podpoře investic prosperujících soukromých a často i zahraničních
firem.
Kritici čtvrté koncepce z roku 2000 (dle Szanyi, 2004) poukazují zejména na její zbrklou a neadekvátní
přípravu a tím i nedokonalost v implementaci.
Další revize z roku 2002 znamenala již menší změny. K největším změnám patřil větší důraz na
daňové nástroje, případně zrušení dříve zřízené podpory pro průmyslové zóny volného obchodu
(více viz Hashi­Balcerowicz, 2004).
15 Konkrétně se jedná o článek 62/4b Evropské asociační dohody.
16 Kontrolu nejdříve provádělo Ministerstvo financí, později tzv. SAMO ­ State Aid Monitoring Office.
1.10. STRUKTURÁLNÍ POLITIKA 141
Vývoj státní pomoci v Maďarsku1.10.5.1.
Ani v Maďarsku nejsou za první roky dostupné srovnatelné údaje o tocích státní pomoci. Szanyi
(2004) cituje maďarské ministerstvo financí a uvádí výši státních dotací v letech 1988­1995 a výši
i cíle státní pomoci pro sektor průmyslové výroby v letech 1996­2000, National Survey of Hungary
pak uvádí státní podporu v letech 1996­2001.
Pro účely srovnání opět uvádíme data state aid scoreboard, vypracovaná Evropskou komisí.
Státní pomoc v Maďarsku podle cíle (v %, ze s.c.)Tabulka č. 49:
rok 2000 2001 2002 2003 2004 2005
zemědělství 44,1 35,0
rybolov 0,1 0,0
horizontální pomoc, z toho: 28,2 43,1 53,1 38,5 31,6 28,4
kulturní dědictví 0,0 0,0 1,1 2,2 6,4 4,7
zaměstnanost 2,4 4,4 4,1 4,4 1,7 0,6
živ. prostředí 3,1 1,8 7,7 0,5 0,1 0,4
regionální pomoc 18,6 24,2 25,2 24,2 17,4 16,7
výzkum a vývoj 1,3 5,1 3,2 0,6 1,2 2,7
rizikový kapitál 0,0 0,0 0,0 0,4 0,7 0,7
MSP 2,9 7,5 11,7 4,1 3,4 2,3
vzdělávání 0,0 0,1 0,1 2,1 0,6 0,3
sektorová pomoc, z toho: 71,8 56,9 46,9 61,5 24,2 36,6
těžba uhlí 2,2 2,7 1,5 1,1 4,4 2,4
finanční služby 0,0 1,8 0,0 0,0 0,0 0,0
zpracovatelský sektor 69,6 52,2 45,4 57,6 17,5 28,0
další služby 0,0 0,2 0,0 0,6 0,4 0,1
doprava (bez. železnic) 0,0 0,0 0,0 2,1 1,9 6,1
celková pomoc (bez zemědělství, rybolovu a dopravy) 100,0 100,0 100,0 97,9 53,8 58,9
celková pomoc (nezahrnuje železnice) 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0
celková pomoc (nezahrnuje železnice) v mil. EUR 757,2 738,7 844,4 931,2 1 110,3 1 609,9
pomoc v % HDP 1,1 1,0 1,1 1,2 1,3 1,8
Zdroj: Evropská komise, 2007
Z tabulky je vidět postupný nárůst státní pomoci, přičemž dochází k postupnému snižování pomoci
sektorové a nárůstu pomoci horizontální a do zemědělství. Zcela jednoznačně do roku 2003
roste podíl regionální pomoci a pokles v roce 2004 je způsoben změnou metodologie a přesunem
části pomoci do zemědělství. Ze sektorové pomoci zabíral největší podíl zpracovatelský sektor,
ale i tam podíl postupně klesal. Příčinu tohoto vývoje spatřujeme zčásti ve tlaku EU, částečně pak
v postupné konsolidaci tohoto sektoru a dokončující se transformaci.
Co se týče forem poskytnuté pomoci, postupně klesá podíl přímého financování v podobě nevratných
dotací a roste vliv nepřímých dotací v podobě daňových úlev. Posledním rokem masivní
přímé podpory státem byl rok 1996. Stát přispíval na reorganizaci podniků, rekapitalizaci bank
a na jiné dokončované projekty velkého rozsahu. Po tomto roce je vidět výrazný pokles podílu tohoto
nástroje. Ostatní formy podpory mají jen marginální podíl (více viz. Szanyi, 2004).
1.10. STRUKTURÁLNÍ POLITIKA142
S přibližujícím se vstupem do EU a měnící se legislativou se postupně upouštělo od pomoci
přidělené ad-hoc. V roce 1996 činila pomoc ad-hoc 19,08% celkové pomoci, v roce 2000 již byla
veškerá poskytnutá pomoc součástí nějakého programu státní pomoci (viz Szanyi, 2004).
Strukturální politika Polska1.10.6.
PolitikazáchranyarestrukturalizacebylavPolskuimplementovánadvěmapilíři­zřízenímAgentury
pro rozvoj průmyslu (ARP) a Programem finanční restrukturalizace podniků a bank (PFRPB).
Ve snaze řešit špatnou situací alespoň některých podniků, založil stát v roce 1991 Agenturu pro
rozvoj průmyslu (ARP). ARP byla založena s cílem přispívat k restrukturalizaci polského průmyslu
financováním restrukturalizačních programů a pomáhat státním firmám ve finančních problémech.
Hlavními nástroji této agentury byly zvýhodněné půjčky, záruky, a snížení vlastního jmění
o výši dluhu. Avšak ve skutečnosti pomoc z ARP nebyla firmami použita k urychlení restrukturalizace,
o níž se podniky začaly pokoušet až mnohem později. Informace o státní pomoci plynoucí
z této agentury jsou velmi omezené.
V roce 1993 byla představena nová strategie strukturální politiky ve formě PFRPB, která měla
vést k vyřešení problémů s rostoucím zadlužením podniků. Program zahrnoval decentralizovaný
proces konsolidace vedený bankami. Jednotlivé banky vyjednávaly se zadluženými podniky o restrukturalizačním
plánu, přičemž plán zahrnoval i nástroje pomoci, zejména odpuštění dluhů.
Zdroje nutné k financování programu ve výši cca 2,3 mld. USD byly získány emisí státních obligací
(Hashi­Balczerowicz, 2004). Ačkoliv úspěšnost programu byla pod původním očekáváním,
některé problémy se zadlužením podniků a likviditou bank se vyřešit podařilo. Kromě výše zmíněných
systémů podpory existovaly ještě samostatné programy sektorové pomoci, zaměřené hlavně
na uhelný a ocelářský průmysl.
Proces udělování státní pomoci nebyl žádným způsobem koordinován a ani v Polsku nebyl
zpočátku součástí dlouhodobější strategie. To se projevovalo systémem pomoci, který byl garantována
fiskálními orgány ad hoc. Pomoc byla podnikům poskytována proto, aby se vyhnuly bankrotu
a mohly ještě chvíli fungovat, přičemž požadavek na restrukturalizaci nebyl často ani vysloven
a pokud byl, neměl stát možnosti, jak tyto změny vynutit. Existovalo také silné propojení
mezi politickou silou a dostupností státní pomoci. Hlavními příjemci pomoci proto většinou byly
velké státní nebo bývalé státní podniky. Problémem také bylo, že většina pomoci nebyla oficiálně
zaznamenána.
V roce 1994 proběhla první revize legislativy týkající se státní pomoci. Ze 127 zákonů jich jen
24 bylo v souladu s požadavky EU. Další zákony musely být zrušeny, změněny, případně se staly
předmětem vyjednávání s EU. Postupně rostoucí problémy plynoucí z nadměrné státní pomoci
(jako růst deficitu státního rozpočtu, netransparentnost, inflační tlaky, neefektivnost pomoci)
a současný tlak Evropské unie vedly v roce 2000 k přijetí nového zákona O přípustnosti a dohledu
nad státní pomoci pro podnikatele. Tento zákon vstoupil v platnost 1. 1. 2001 a zohledňoval
požadavky EU, zahrnuté v článku 63 asociační dohody z roku 1991. Zákon však stále obsahoval
mnoho chyb a v roce 2002 byl nahrazen zákonem novým. Jeho princip je v podstatě stejný, pouze
zpřesňuje a definuje nepřesnosti a nejasnosti v předchozím zákoně. Ani tento zákon však nevyřešil
všechny problémy se státní pomocí (špatná kontrola a nedostatek systémových programů) a v roce
2004 byl přijat zákon nový.
1.10. STRUKTURÁLNÍ POLITIKA 143
Vývoj státní pomoci v Polsku1.10.6.1.
Ani Polsko není v evidenci státní pomoci výjimkou a data pro začátek devadesátých let neexistují.
První dostupná data prezentuje Formalczyk (Sowa, 2003), který uvádí formy státní pomoci pro rok
1994. První oficiální data o státní pomoci připravilo Ministerstvo financí pro roky 1996 a 1997.
Od roku 1998 byl za monitoring dat zodpovědný Úřad pro konkurenci a ochranu spotřebitele.
Metodologie sběru dat se v průběhu času měnila stejně jako klasifikace pomoci, přesto se dle Sowy
(2003) jedná o nejdůvěryhodnější a vlastně jediná data týkající se velikosti a struktury státní pomo-
ci.17
Od roku 2000 jsou k dispozici námi uváděna data ze state aid scoreboard.
Z národních dat lze vyčíst, že mezi lety 1995­2000 docházelo k postupnému snižování státní
pomoci. Pokles byl následně vystřídán postupným nárůstem, který byl nejvýraznější v roce 2003.
V tomto roce byla výše udělené pomoci velmi vysoká z důvodu realizace zákona z 28. 11. 2003
o restrukturalizaci hornictví černého uhlí v letech 2003­2006, na základě kterého bylo jen v roce
2003 uděleno 15,5 mld. pomoci, zejména ve formě daňových úlev. Následuje prudký pokles vyvolaný
požadavky Evropské komise a novou legislativou. Je zřejmé, že v centru pozornosti stál
sektor těžby uhlí, zaměstnanost a restrukturalizace. Prudké vzájemné výkyvy mezi výše uvedenými
položkami pak jsou z velké části jen změnou v metodice posuzování a pomoc plyne do stále
stejných podniků. V roce 2004 stojí za povšimnutí výrazný nárůst výše horizontální pomoci na
restrukturalizaci, což je výsledkem realizace opatření tzv ,,antikrizových zákonů". Mezi lety 2004
a 2005 dochází k prudkému poklesu pomoci na restrukturalizaci a nárůstu pomoci na tvorbu a záchranu
pracovních míst. Hashi a Balczerowicz (Hashi­Balcerowicz, 2004) v této souvislosti hovoří
pouze o přesunu stejné pomoci z kategorie restrukturalizace do kategorie zaměstnanost s tím, že
situace zůstává fakticky stejná. Tomu odpovídá i skutečnost, že v obou letech největší část pomoci
plyne do slezského regionu a lze se snadno domnívat, že i do stejných firem.
Státní pomoc v Polsku cíle (v %, ze s.c.)Tabulka č. 50:
rok 2000 2001 2002 2003 2004 2005
zemědělství 0 0 0 0 30,38 50,98
rybolov 0 0 0 0 0,017 0
horizontální pomoc, z toho: 65,99 30,57 39 14,974 17,94 34,09
obchod, vývoj a zmezinárodnění 0 0 0 0 0,261 0
kulturní dědictví 0 0 0 0 0 0
zaměstnanost 27,85 5,508 5,214 8,8 932 8,868 16,32
energie 0 0 0 0 0 0,01
životní prostředí 5,116 1,761 4,029 1,3 783 0,372 0,39
regionální pomoc 31,48 11,42 13,59 3,4 785 6,928 10,06
výzkum a vývoj 1,446 1,76 3,499 0,4 053 0,886 2,031
MSP 0,094 0,993 3,138 0,5 826 0,323 3,982
sociální pomoc individuálním zákazníkům 0 0 0 0 0,066 0,122
Vzdělávání 0 9,127 9,525 0,2 356 0,232 1,179
sektorová pomoc, z toho 26,17 65,18 50,68 82,463 23,09 14,91
uhlí 21,57 54,23 47,34 71,309 17,3 11,7
finanční služby 0 10,41 0 0 0 0
17 Tato data jsou k dispozici na http://www.uokik.gov.pl/pl/pomoc_publiczna/raporty_i _analizy/.
1.10. STRUKTURÁLNÍ POLITIKA144
rok 2000 2001 2002 2003 2004 2005
průmyslová výroba 2,808 0,545 3,339 10,85 5,248 2,511
jiné neprůmyslové sektory 1,801 0 0 0,3 045 0,535 0,113
jiné služby 0 0 0 0 0,007 0,013
doprava 0 0 0 0 0 0,579
celková pomoc (bez železnic, rybolovu a dopravy) 100 100 100 100 69,6 48,43
celková pomoc (bez železnic) 100 100 100 100 100 100
celková pomoc (bez železnic) v mil. EUR 1 850,1 1 465,4 997,9 6 005,8 2 921,9 1 874,1
pomoc v % HDP 0,9 0,6 0,4 2,9 1,4 0,8
Zdroj: Evropská komise, 2005
Vývoj výše i struktury státní pomoci prodělal ve sledovaném období význačné změny. Z tabulky
plyne, že výrazně poklesla sektorová pomoc. Toto však může být zkresleno pouze překlasifikováním
části pomoci na pomoc horizontální, která je pro orgány EU přípustnější. V roce 2002 plynulo
90% sektorové pomoci do sektoru těžby uhlí a 70% horizontální pomoci sledovalo cíl záchrany
a restrukturalizace (v tabulce nezachyceno, neboť neodpovídá metodologii Scoreboardu).
To samo o sobě svědčilo o neefektivnosti využívání pomoci, neboť těžba uhlí čerpá pomoc již
déle než 10 let a restrukturalizace měla být také vzhledem k již vyčerpané výši pomoci již dávno
provedena. V roce 2003 dochází k výraznému nárůstu státní pomoci z důvodu podpory sektoru
hornictví černého uhlí, což je uvedeno výše. Následuje pokles vyvolaný požadavky Evropské komise
a novou legislativou.
Z hlediska formy podpory tvořila hlavní složku skupina A, tj. dotace a daňové úlevy, přičemž
vyšší podíl až do roku 2004 mají daňové úlevy, ale v roce 2005 převládají dotace. Tento vývoj však
není způsoben nárůstem udělených dotací, ale výrazným snížením poskytnutých daňových úlev
z 4412,7 mil PLN v roce 2004 na 649,4 mil PLN v roce 2005 (viz. Raport o pomocy publicznej
w Polsce, za jednotlivé roky 1995­2005)
Mění se také způsoby financování pomoci. Do roku 2004 bylo hlavním nástrojem státní pomoci
v Polsku snížení závazků společností vůči státu. Neneman a Sowa (2002) v této souvislosti
hovoří o tzv. vynucené pomoci.18
Až v roce 2005 se poprvé vydalo více pomoci ve formě přímých
výdajů (77,1%) než ve formě snížení příjmu do státního rozpočtu (22,9%). Stalo se tak zejména
proto, že v roce 2005 nebyla udělena žádná pomoc ve formě kapitálově-investičních dotací (viz
Raport o pomocy publicznej w Polsce, za jednotlivé roky 1995­2005)
Závěr1.10.7.
Zatímco ve vyspělých zemích je státní pomoc ve prospěch určitých firem, odvětví, aktivit nebo regionů
obhajována tržním selháním, námi zkoumané země procházely navíc procesem transformace.
Na počátku transformačního procesu všechny země prováděly podobné záchranné a restrukturalizační
politiky s cílem urychlit přizpůsobovací proces a zachránit co nejvíce firem.
Srovnání strukturální politiky v jednotlivých zemích je ztíženo několika podstatnými vlivy.
První překážkou je rozdílná metodologie sběru dat, a to jak mezi jednotlivými zeměmi, tak i v průběhu
sledovaného období v každé zemi. Další překážkou je neucelenost dostupných dat, zejména
18 Jedná se o situaci, kdy zejména velké společnosti se silným politickým vlivem přestanou platit své závazky vůči
státu a tím si vynutí jejich odpuštění, což je ve svém důsledků forma státní pomoci. Tento systém produkuje
problém morálního hazardu v podobě ,,inspirace" pro ostatní firmy. Současně definují i další důvody této struktury
(více viz Neneman a Sowa (2002) nebo Sowa (2003).
1.10. STRUKTURÁLNÍ POLITIKA 145
pak pro období devadesátých let. Srovnání vývoje státní pomoci v 90. letech tak můžeme shrnout
pouze do obecných trendů s vědomím, že čím více do minulosti, tím nižší je jejich vypovídací
schopnost. Jediná srovnatelná data vycházejí ze zpráv EK, konkrétně ze state aid scoreboard,
kde pro sledované země existují data od roku 2000. Následující graf udává podíl státní pomoci
na HDP.
Srovnání podílu státní pomoci na HDPGraf č. 34:
0
1
2
3
5
4
2000 2001 2002 2003 2004 2005
ČR
Slovensko
Maďarsko
Polsko
Zdroj: Evropská komise, 2007
Zejména v ČR a v Polsku je vidět výrazný výkyv v roce 2002, resp. 2003. V ČR souvisí zejména
s privatizací bankovního sektoru, v Polsku pak s realizací zákona o restrukturalizaci hornictví černého
uhlí.
Všechny země prošly etapou výraznější státní pomoci, která byla důsledkem pozůstatků centrálního
plánování a vyjadřovala snahu vlád o urychlení strukturálního posunu, snížení sociálních
důsledků transformace a také snahy o co nejmenší ztrátu voličů. V jednotlivých zemích tak nalezneme
jak podobnosti, tak i výrazné odlišnosti.
V České republice se velká část státní pomoci, zejména v 90. letech, realizovala prostřednictvím
pomoci bankám držícím portfolio nedobytných dluhů. Podniky se tak mohly bez problému zadlužovat
u státem vlastněných bank, která stát následně ve velké většině zachránil. Tento způsob
státní pomoci umožňoval podnikům přežít i v případě jejich nízké efektivity a nelze tedy hovořit
o účinné strukturální politice. Po očištění bank v souvislosti s jejich privatizací se státní pomoc
výrazně snižuje. Pro detailnější hodnocení efektivnosti bohužel nejsou k dispozici údaje z konkrétních
dotovaných podniků.
Strukturální politika Slovenské republiky byla v období od roku 1990 do roku 1998 založena
na tradiční formě, charakteristické přímými zásahy vlády do vývoje jednotlivých sektorů. Státní
pomoc byla přidělována arbitrárně na základě rozhodnutí vlády. Tato rozhodnutí byla výsledkem
neprůhledného rozhodování a často směřovala do upadajících odvětví. Tím mnohdy došlo k dalšímu
prohloubení tendencí, které byly již z počátku považovány za negativní. Deklarované cíle
strukturálních politik byly většinou v přímém rozporu s konkrétními kroky vlády. Zavedený systém
dotací pro ,,strategické" podniky (kterými byli většinou hlavní hráči na trhu) byl demotivující
pro nedotované subjekty a bránil strukturálnímu posunu ekonomiky. Teprve ke konci 90. let se
charakter strukturální politiky mění a došlo k řadě radikálnějších změn. Zvrat v pojetí strukturální
politiky navázal na doporučení orgánů EU implementovat v rámci předvstupního procesu v zemích
usilujících o vstup do EU ,,Akční program na posílení konkurenceschopnosti evropského
průmyslu". Nová filozofie přístupu k strukturální politice, včetně jejího institucionálního zakotvení,
byla shrnuta v dokumentu ,,Rozpracovanie primyselnej politiky Európskej únie na podmienky
1.10. STRUKTURÁLNÍ POLITIKA146
Slovenskej republiky". V roce 1999, v rámci příprav vstupu do EU, došlo ke změně legislativy týkající
se přidělování státní pomoci. Systém se stal transparentnějším a kontrolovaným také díky
zřízení Úradu pre štátnú pomoc. Přesto však stále zůstávaly odvětví, jimž byla pomoc v rozporu
s pravidly EU ­ jde o tzv. strategické podniky zejména v automobilovém a ocelářském průmyslu.
Přípravy a vstup Slovenska do EU znamenal nutnost přizpůsobit strukturální politiku strategii
unie a ukončil systém arbitrárně přidělovaných dotací a podpory neperspektivních podniků.
Změnily se formy i směřování státní pomoci, která začala podléhat kontrole nezávislého úřadu
a orgánů EU. Takto moderně pojatá strukturální politika přispívá k rychlejšímu tempu strukturálních
změn, které vytváří prostor pro dlouhodobě udržitelný růst v rámci globální ekonomiky
a pro zvyšování konkurenceschopnosti Slovenska.
Také strukturální politika v Maďarsku prodělala v letech 1990­2005 výrazný vývoj a prošla čtyřmi
revizemi své koncepce. Každá revize strukturální politiky znamenala postupný vývoj směrem
k požadavkům EU. Proces harmonizace s EU vedl k omezení přímých státních dotací a nárůstu
vlivu daňových nástrojů. Snížila se pomoc jednotlivým sektorům ve prospěch horizontální a regionální
pomoci a zvýšila se transparentnost udělování státní pomoci. Zatímco počátky udílení
státní pomoci byly netransparentní, udělované ad hoc, čímž narušovaly konkurenční prostředí
a mohly odrazovat nedotované podniky od vstupu na trh, postupně převážila pomoc udílená na
základě projektových programů, zvýšila se transparentnost i kontrola pomoci. Hlavní pozornost
se postupně přesouvala od domácích subjektů v potížích k perspektivním, často zahraničním,
firmám. V devadesátých letech byla velká část pomoci udělena prostřednictvím očištění státních
bank od klasifikovaných úvěrů, což je situace podobná s vývojem v České republice.
V Polsku byla státní pomoc po celou dobu zaměřena zejména na sektor těžby uhlí, záchranu
a tvorbu pracovních míst a na restrukturalizaci. Největším příjemcem státní pomoci byly kromě
sektoru těžby uhlí také polské železnice (PKP). ,,Udílení státní pomoci bylo charakteristické nízkou
transparentností. Pomoc byla z velké části motivována politicky ve snaze získat hlasy v častých
volbách. Směřovala tak zejména do velkých podniků se silnými odbory" (Hashi, 2003). Přímé
dotace do některých firem na trhu působily jednak omezením konkurence, ale zejména snížily
zájem dotovaných firem o hlubokou restrukturalizaci. Neprovedená restrukturalizace ovšem vyžadovala
jen další a další dotace ze strany státu. Pomoc nebyla součástí žádné dlouhodobé koncepce
a byla zaměřena pouze na pomoc podnikům v problémech ­ velmi často ve vlastnictví státu.
Institucionální uspořádání a celkový přístup se však v jednotlivých zemích lišil. V Polsku byla
zřízena Agentura pro rozvoj průmyslu a hlavním motorem strukturální politiky byl decentralizovaný
program Finanční restrukturalizace bank a podniků. V Maďarsku byla restrukturalizace podniků
kombinovaná s konsolidací bank také docela decentralizovaná, přesto za klíčovou instituci
považovat Maďarskou investiční a rozvojovou banku. Hlavní institucí implementující strukturální
politiku v České republice byla Konsolidační banka. Ve věch zemích podpora přicházela z četných
zdrojů, v rozličných formách a jejích celková výše je neznámá. Netransparentní systém poskytování
pomoci deformoval prostředí. Jak uvádí Bohatá (2004), nedostatečná kontrola a netransparentní
kanály distribuce státní pomoci snižují efektivnost veřejné podpory a přispívají k růstu příležitostí
pro korupci v politických stranách, ve veřejné správě a ve státem vlastněných bankách.
Na státní pomoc jednotlivých zemí měla také rostoucí vliv EU. Začátkem devadesátých letech
všechny země započaly vyjednávací proces s EK za účelem připravit se na eventuální vstup do
EU. Asociační dohoda byla postupně uzavřena se všemi zeměmi (Polsko 1991/94, Maďarsko
1991/94, ČR 1993/95, SR 1993/95) a dávala jim určitý čas na uvedení legislativy do souladu s EU.
Významnou součástí vyjednávacího procesu byla také státní pomoc. Evropská unie, v podstatě
soucítící s problémy transformujících se zemí, se chtěla ujistit, že různé formy intervencí budou
omezeny jak v čase, tak ve svém rozsahu, a budou časem uvedeny do souladu s principy platnými
v EU. V době podpisu smluv byla většina státní pomoci v rozporu s pravidly EU a ta lpěla na jejím
1.10. STRUKTURÁLNÍ POLITIKA 147
postupném snížení a hormonizování pravidel. Jedním z požadavků bylo zřízení instituce zodpovědné
za sledování a vyhodnocování státní pomoci. Teprve od toho okamžiku jsou k dispozici
kompletní a relativně důvěryhodná data. V Maďarsku to byl Úřad pro monitoring státní pomoci
(1996), v Polsku se za sledování stal zodpovědný Úřad pro konkurenci a ochranu spotřebitele, na
Slovensku Úrad pro štátnú pomoc a v ČR to bylo nejdřív Ministerstvo financí a od roku 2000
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.
Hodnocení pomocí vzhledem k cílům je také poznamenáno jistými nejasnostmi. Na základě
dostupných dat se však lze domnívat, že se mnohdy sice změnil cíl pomoci, ale příjemci zůstali
stejní. Pohled na státní pomoc se v jednotlivých zemích i v jednotlivých letech lišil v závislosti na
politické orientaci vlády a na její odolnosti vůči tlaku jednotlivých skupin, počátkem 21. století
však byly všechny země nuceny harmonizovat legislativu a radikálně snížit výši státní pomoci.
Poslední novelizací harmonizující legislativu byly národní verze zákonů o státní pomoci, přijaté
v Polsku v roce 2002, na Slovensku také 2002, v ČR v roce 2000 a v Maďarsku v roce 2001.
Obecně můžeme říct, že výše státní pomoci od podepsání Evropské dohody klesala, ovšem s více
či méně výraznými výkyvy, jako například v roce 2002 v ČR nebo 2003 v Polsku. Také v Maďarsku
po vstupu do EU začala státní pomoc po letech poklesu růst.
Dopad strukturální politiky na hospodářský růst a konkurenceschopnost nelze z dostupných
údajů určit. K posouzení efektivnosti a účinnosti státní pomoci podnikům by bylo nezbytné mít
k dispozici data dotovaných podniků. Lze však usuzovat, že zejména v devadesátých letech, v období
netransparentního udělování dotací na základě nejasných pravidel, byla státní pomoc neefektivní
a narušovala tržní prostředí, přispívala ke konzervaci nevhodné struktury hospodářství, ale
částečně chránila před masovým nárůstem nezaměstnanosti. Postupně se situace měnila, docházelo
k transparentnějšímu udělování, definic jasných pravidel a kontrole státní pomoci. Legislativa
se vyvíjela směrem ke standardu EU a do značné míry se změnily cíle státní pomoci i použité formy.
Domníváme se, že tento přístup snížil negativní dopady státní pomoci. Například snižování
regionálních disparit, podpora malého a středního podnikání a podpora vývoje a výzkumu dává
dobré předpoklady pro růst produktivity práce a konkurenceschopnost ekonomiky.
148
Zahraniční obchod1.11.
Z pohledu teorie má zahraniční obchod dvě základní funkce: transformační, tj. přizpůsobení vyrobené
produkce spotřebě, a růstovou, která se týká dopadu na efektivitu využívání výrobních
faktorů. Pokud se zaměříme na druhou z uvedených funkcí, pak můžeme přínosy zahraničního
obchodu pro ekonomický růst země shrnout do těchto bodů:
odstranění zkreslení cen;
zintenzivnění konkurenčního boje;
Odstranění zkreslení cen a zintenzivnění konkurenčního boje souvisejí s liberalizací zahraničně-obchodních
vztahů (a cen). Zapojení ekonomiky do mezinárodního prostředí přináší vedle
nové konkurence také určitou míru nestability, a tedy nutnost pružně reagovat na změny.
Získaná flexibilita a adaptabilita ekonomiky pak také zpětně přispívá k lepší schopnosti uspět na
zahraničních trzích.
příliv nových technologií;
Příliv nových technologií do země je spjat zejména s importem produkce investičního charakteru,
především třídy SITC 7 (stroje a dopravní prostředky). Podle Baláže (1996) se však vliv nových
technologií na produktivitu výrobních faktorů neomezuje pouze na samotný příliv, tedy schopnost
země technologie rychle získat a aplikovat, ale zahrnuje také informovanost a znalost nových
technologií a schopnost země vytvářet inovace.
specializace ekonomiky;
Konfrontace výrobního profilu ekonomiky s vnějším prostředím, tedy zahraniční poptávkou
a konkurencí, má za následek specializaci ekonomiky, což se týká zvláště malých ekonomik, kde
platí, že jejich ekonomická struktura je dána exportní výkonností (Kubišta, 1999). Takováto specializace
ekonomiky pak znamená růst konkurenční schopnosti prostřednictvím růstu produktivity
výrobních faktorů, a tedy vyšší efektivity jejich využívání. Specializace ekonomiky se odráží ve
změnách komoditní struktury zahraničního obchodu. Kvalitativní struktura exportu pak vypovídá
o technologické úrovni produkce s tím, že platí, že čím vyšší technologická úroveň exportu, tím
vyšší HDP na hlavu (Gertler, 2006).
realizace úspor z rozsahu.
1.11. ZAHRANIČNÍ OBCHOD 149
Větší zahraniční trh představuje zejména pro malé ekonomiky další možnost pro uplatnění domácí
produkce, což z hlediska výrobců znamená efektivnější výrobu z důvodu realizace úspor
z rozsahu.
To, do jaké míry zahraniční obchod ovlivní domácí ekonomiku, záleží na přístupu státu. Stát
může povahou realizované obchodní politiky přínosy zahraničního obchodu pro ekonomický
růst země potlačit, deformovat nebo zmenšit. Role státu v zahraničním obchodě bývá zaměřena
jednak na vytváření institucionálního rámce, tedy ,,řízení" vlivu vnějšího prostředí na ekonomiku,
a dále na cílené aktivity státu, zaměřené na prosazení domácích firem na zahraničních trzích, tj.
proexportní politiku. Státní ochrana určitého odvětví však může znamenat zakonzervování stávajícího
stavu, a tedy přežívání neefektivních výrob. V takovém případě nejsou výrobní faktory země
využívány efektivně, což má negativní dopad na ekonomický růst země.
Cílem této kapitoly je srovnat vývoj zahraničního obchodu zemí V-4 v letech 1990-2006
s ohledem na jeho vliv na ekonomický růst. Vývoj zahraničního obchodu je zhodnocen na základě
indikátorů obchodního výkonu ekonomiky a údajů týkajících se zejména komoditní stránky
zahraničního obchodu.
Determinanty výchozího stavu1.11.1.
Výchozí stav zahraničního obchodu v roce 1990 byl u všech sledovaných zemí dán jednak dědictvím
z období realizace centrálně plánovaného hospodářství a fungování trhu RVHP, a dále pak
změnami, jež souvisely se zahájenou liberalizací zahraničního obchodu na konci 80. let.
V tržních ekonomikách byl po 2. světové válce zahraniční obchod využíván jako akcelerátor
ekonomického růstu domácí ekonomiky. Opačná situace byla v centrálně-plánovaných ekonomikách,
kde byl význam zahraničního obchodu nedoceněn a spočíval v ,,zajištění dovozních požadavků
odvozených od autarkně zformované struktury domácí výroby" (Kubišta, 1999).
Všechny čtyři země byly coby centrálně plánované ekonomiky orientovány na trh RVHP, který
byl sice velký, ale světové ekonomice uzavřený mimo jiné díky systému zúčtování ve směnitelných
rublech (Holman, 2000). Podle Country Studies (1993) byl vysoký stupeň soběstačnosti
oficiálním cílem RVHP, proto bylo nemyslitelné obchodovat se západními státy. To však platilo
ve striktní podobě jen do 80. let, pak už země RVHP jisté obchodní kontakty a dohody s tržními
ekonomikami měly.
Hlavní odlišností RVHP byl jeho institucionální mechanismus, který měl za následek zkreslení
nákladů, cen i kurzů (Kubišta, 1999). Uzavřenost trhu RVHP a cenové deformace pak znamenaly
,,zakonzervování" neefektivních výrob. Navíc byly všechny čtyři země závislé na importu surovin
ze SSSR, což koncem 80. let přinášelo další problémy spojené s tím, že SSSR suroviny směřovalo
na světové trhy a pro země RVHP tak nebyl dostatek potřebných zdrojů pro jejich surovinově
náročné výroby (Černoch, 2003).
Organizace zahraničního obchodu měla povahu státního monopolu, kde mohly provádět
zahraničně-obchodní transakce pouze subjekty k tomu určené (tzv. podniky zahraničního obchodu).
Takováto organizace zahraničně-obchodních vztahů však nefungovala v nejpřísnější podobě
ani do roku 1990. V Maďarsku byly první kroky k liberalizaci provedeny již v roce 1968, kdy dostalo
několik průmyslových firem právo exportovat. K úplnému zrušení státního monopolu zahraničního
obchodu došlo v roce 1988 v Polsku (Kaminski, 1999) a Československu, v Maďarsku
pak v lednu 1990 (Marer, 1991).
1.11. ZAHRANIČNÍ OBCHOD150
Výchozí stav v roce 19901.11.2.
Ačkoliv liberalizace maďarského zahraničního obchodu začala dříve, byla prováděna postupně
a pomalu v rámci tříletého programu, přijatého v roce 1989. I systém přidělování importů byl
v Maďarsku opuštěn až v roce 1990, stejně tak byly velmi pomalu rušeny kvóty na řadu spotřebního
zboží, které byly navíc bezprostředně nahrazovány cly (Kaminski, 1999). Naproti tomu
v Polsku došlo k liberalizaci ,,skokové" v lednu roku 1990; současně byla zavedena nová dovozní
cla o průměrné výši 12%, v případě průmyslové produkce 21% a některá necelní opatření
k ochraně určitých odvětví, např. výroby automobilů a spotřební elektroniky (Marer, 1991).
V Československu vedlo rychlé zrušení systému zahraničně-obchodních přirážek k výraznému
snížení ochrany domácích výrobců, což však bylo kompenzováno jednak zavedením cel o průměrné
výši 5%, ale hlavně devalvací kurzu CZK, ke které došlo těsně před liberalizací zahraničního
obchodu (Jonáš, 1997).
Z hlediska zahraničního obchodu a jeho vlivu na odstranění cenového zkreslení bylo významným
počinem vedle liberalizace cen a zahraničního obchodu také zavedení směnitelnosti měny
(Marer, 1991). Pokud jde o kurzy, mělo Maďarsko náskok, protože tam došlo k zavedení jednotného
kurzu pro obchodní a neobchodní platby již v roce 1982, kdežto v Československu to bylo
až v roce 1990, stejně jako v Polsku (Tomšík, 1997).
Míru zapojení zemí do světové ekonomiky lze hodnotit na základě ukazatele otevřenosti. V roce
1990 byla otevřenost zemí, měřeno jako podíl obratu zahraničního obchodu na HDP, v ČR 58%,
Maďarsku 57% a v případě SR 53%. V naprosto odlišné pozici z hlediska zapojení do mezinárodní
dělby práce a směny bylo Polsko, kde činila otevřenost pouhých 27%, což znamená, že zde byl
význam zahraničního obchodu relativně malý. Na druhou stranu je však nižší úroveň otevřenosti
pochopitelná vzhledem k velikosti polského trhu ve srovnání s dalšími třemi zeměmi. Z hlediska
exportního výkonu na tom bylo v roce 1990 nejlépe Maďarsko, kde dosahoval ukazatel exportu na
hlavu asi 1 100 USD, zatímco v Československu 765 USD a v Polsku necelých 500 USD.
Všechny čtyři země v roce 1990 realizovaly svůj zahraniční obchod jak se zeměmi RVHP, tak
i tržními ekonomikami. Propad objemu obchodu v rámci RVHP o 20-30% v tomto roce byl
způsoben hlavně velkým propadem obchodu s bývalou NDR, kde bývalá NSR nahradila většinu
z toho, co bylo dříve dováženo z ostatních zemí RVHP (Marer, 1991).
V komoditní struktuře zahraničního obchodu nebyly mezi zeměmi na začátku 90. let velké rozdíly,
na čemž měly na straně exportů zásluhu jejich konkurenční výhody v podobě levné pracovní
síly navíc doplněné prováděnými devalvacemi a na straně importů surovinová náročnost domácích
výrob, ale i pořizování nových technologií a nenasycenost domácích spotřebitelů.
Ve všech čtyřech zemích byla dominantní importovanou produkcí produkce komoditní třídy
SITC 7 (stroje a dopravní prostředky) tvořící 28 (SR) ­ 36 (ČR) % celkových importů jednotlivých
zemí. Ve vývozech SR, ČR a Polska naproti tomu hrála hlavní roli třída SITC 6 (průmyslové zboží)
s 27 (Polsko) ­ 39 (SR) %, zatímco v případě Maďarska to byly třídy SITC 7, SITC 8 (různé
hotové výrobky) a SITC 0 (potraviny a živá zvířata) shodně po 21% (Graf č. 35:).1
1 Vzhledem k problémům s dostupností údajů za rok 1990 byla pro výchozí stav využita nejstarší dostupná data,
tj.: import Maďarska rok 1991, export Maďarska rok 1992, údaje z Polska za rok 1992, z ČR za rok 1993 a ze SR
za rok 1994.
1.11. ZAHRANIČNÍ OBCHOD 151
Komoditní struktura zahraničního obchodu dle tříd SITCGraf č. 35:
0
20 %
40 %
60 %
100 %
80 %
ČR: IM ČR: EN SL: IM SL: EN MAĎ: IM MAĎ: EN POL: IM POL: EN
potraviny a živá zvířata
nápoje a tabák
suroviny bez paliv
minerální paliva a maziva
živočišné a rostlinné tuky a oleje
chemikálie
průmyslové zboží
stroje a dopravní prostředky
různé hotové výrobky
nespecifikováno
Zdroj: UN Comtrade (2007)
Na počátku 90. let byly pro všechny země společné hrozby spojené s vnějším prostředím, které
Tomšík (1997) shrnuje následovně: ukončení RVHP, přechod na placení v konvertibilních
měnách, realizace zahraničního obchodu za světové ceny, růst cen ropy vyvolaný konfliktem
v Perském zálivu a obchodní embargo uvalené na Jugoslávii.
Vývoj základních ukazatelů zahraničního obchodu1.11.3.
V grafu č. 36 je zachycen vývoj otevřenosti, který je měřen jako podíl obratu zahraničního obchodu
na HDP. Otevřenost všech sledovaných ekonomik v letech 1990­2004 rostla, rozdílné však
bylo tempo růstu.
Vývoj otevřenosti ekonomiky (v %)Graf č. 36:
0
50 %
200 %
150 %
100 %
1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004
ČR Slovensko Maďarsko Polsko
Zdroj: World Resources Institute (2007)
Nejenže SR, Maďarsko a ČR vykazují ve srovnání s Polskem dlouhodobě podstatně vyšší otevřenost,
také tempo růstu otevřenosti bylo v jejich případě vyšší. V roce 2004 dosáhla otevřenost v SR
187%, v Maďarsku 180%, v ČR 179%, zatímco v Polsku ani ne 70%. Vysoká otevřenost tak zejména
v případě malých ekonomik ČR, Maďarska a SR znamená významnou úlohu zahraničního
obchodu coby determinantu ekonomického růstu země.
1.11. ZAHRANIČNÍ OBCHOD152
Vzhledem k tomu, že jde o rozdílně velké ekonomiky, je pro srovnání exportního výkonu vhodnější
využít ukazatel exportu na hlavu, který vypovídá o tom, kolik vyprodukuje občan dané země
produkce určené pro zahraniční trhy.
Vývoj exportu na hlavu (tis. USD, b.c.)Graf č. 37:
0
2 tis. USD
1 tis. USD
5 tis. USD
3 tis. USD
4 tis. USD
8 tis. USD
7 tis. USD
6 tis. USD
1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004
ČR Slovensko Maďarsko Polsko
Zdroj: World Resources Institute (2007)
Jak je patrné z grafu č. 37, tak Polsko za ostatními zeměmi zaostávalo také v úrovni exportu na
hlavu (v roce 2004 necelých 2 500 USD). Největší exportní výkon dlouhodobě vykazuje ČR (v
roce 2004 téměř 7 500 USD), následovaná Maďarskem (přes 6 500 USD) a SR (téměř 4 700 USD
v roce 2003).
Deficity obchodní bilance byly (s výjimkou několika let) pravidlem u všech zemí. Příčiny těchto
deficitů jsou jednak na straně importu, kde ekonomický růst zemí vedl k prudkému nárůstu importu,
a pak souvisela zejména na začátku 90. let s touhou spotřebitelů po ,,západní" produkci, ale
i poměrně liberálním přístupem k importům (Tomšík, 1997).
Vývoj podílu salda obchodní bilance na HDP (%)Tabulka č. 51:
1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004
ČR 1,4 -2,3 -3,3 -6,2 -5,7 -1,2 -1,2 -3,0 -2,6 -2,2 -2,3 -0,4
HU -9,9 -8,6 -0,3 0,5 0,9 -1,4 -2,7 -3,8 -1,5 -2,4 -4,5 -3,1
PL -3,4 2,3 1,4 -2,5 -4,3 -5,1 -8,3 -6,5 -3,7 -3,3 -2,5 -1,9
SR -4,8 4,7 1,6 -11,0 -9,5 -10,9 -5,2 2,3 -10,2 -7,0 -1,2 -3,5
Zdroj: vlastní výpočty
Největší problémy s obchodní bilancí má sice dlouhodobě Polsko (s rekordním schodkem v roce
1999), avšak z hlediska jeho podílu na HDP je na tom nejhůře SR. Vzhledem k tomu, že bilance
zahraničního obchodu byla u všem zemí převážně pasivní, pohybuje se podíl obchodní bilance
na HDP v záporných číslech (viz tabulka č. 51).
V ČR prodělal vývoj podílu schodku zahraničního obchodu na HDP dvě odlišné fáze. Od roku
1993 docházelo k prohlubování podílu schodku zahraničního obchodu na HDP. Po roce 1996
s rekordním podílem schodku na HDP (asi 6%) byl naopak trend klesající, přičemž v roce 2004
činil podíl schodku zahraničního obchodu na HDP asi 0,4%.
1.11. ZAHRANIČNÍ OBCHOD 153
V případě Maďarska došlo v roce 1993 k velkému zhoršení obchodní bilance vlivem prudkého
nárůstu importu, vyvolanému opětovným růstem reálného HDP po předchozích letech propadu
(deficit činil téměř 4 mld. USD, což bylo necelých 10% HDP). V roce 1995 pak bylo maďarskou
vládou jako reakce přijato protekcionistické opatření v podobě 8% dovozní přirážky2
a provedena
devalvace HUF.
Polsko dosáhlo největšího deficitu obchodní bilance až koncem 90. let, což bylo důsledkem jejího
rychlého zhoršování od roku 1996. V roce 1999 tak činil deficit téměř 14 mld. USD (více než
8% HDP). I v Polsku byl problém s deficitem obchodní bilance řešen zavedením dovozní přirážky
ve výši 3%, dále pak prováděním minidevalvací (Tomšík, 1997).
Vývoj podílu salda obchodní bilance na HDP není, co se časové řady týče, úplně korektní, přesto
lze říct, že obchodní bilance SR byla téměř po celé sledované období deficitní. K výjimce došlo
v roce 1994 a 1995, což bylo způsobeno devalvací SKK z roku 1993 a poklesem importu vlivem
zavedení dovozní přirážky (Soták, 2005). Deficity obchodní bilance SR v letech 1996­1998 souvisí
dle Jakobyho (2000) především s disproporčním vývojem domácí nabídky a poptávky, udržováním
fixního kurzu SKK (až do října 1998) při vyšší míře inflace než v zahraničí a vývojem poptávky
v zahraničí (zpomalení ekonomického růstu v zemích EU). Rekordní podíl schodku obchodní
bilance na HDP byl v SR dosažen dle výše uvedených údajů v roce 1996, kdy činil 11%.
Indikátorem kvalitativních změn v ekonomice je dlouhodobý vývoj směnných relací, tj. lepší
uplatnění domácí produkce na zahraničních trzích vlivem specializace na sofistikovanější produkci
(Vintrová, 2007). Vzhledem k tomu, že směnné relace vyjadřují změny kupní síly exportu, pak
v případě, kdy ceny, za které země prodává svoji produkci, rostou rychleji než ceny dovozní, dochází
ke zlepšování směnných relací.
V případě ČR se projevuje dlouhodobě příznivý vývoj směnných relací. Naproti tomu v ostatních
zemích se směnné relace tak příznivě nevyvíjejí. Zatímco se však v Maďarsku a Polsku směnné
relace střídavě zlepšují a zhoršují, slovenské směnné relace se zhoršují nepřetržitě, a zahraniční
obchod tak působí na domácí ekonomiku negativně (viz tabulka č. 52).
Vývoj směnných relací (2000 = 100)Tabulka č. 52:
ČR HU PL SR ČR HU PL SR
1990 103,1 -- 99,9 -- 1999 102,9 102,4 106,0 97,3
1991 80,1 95,8 91,5 -- 2000 100 100 100 100
1992 83,6 95,9 97,2 103,9 2001 102,4 100,6 100,0 98,9
1993 89,1 98,7 104,1 101,8 2002 105,6 102,1 99,3 99,8
1994 94,1 101,3 108,0 100,4 2003 106,2 101,8 98,8 99,6
1995 94,6 102,2 109,4 101,4 2004 106,6 101,7 102,2 99,3
1996 97,4 100,8 106,7 96,7 2005 104,8 100,1 103,3 99,0
1997 97,8 102,3 105,2 99,5 2006 104,1 98,7 102,8 97,7
1998 103,4 103,3 107,3 98,6 2007p 104,2 98,8 103,1 98,2
Zdroj: European Commision (2007)
2 Tato přirážka se netýkala pouze strojů a energií (Kaminski, 1997); byla v platnosti do roku 1997.
1.11. ZAHRANIČNÍ OBCHOD154
Komoditní struktura zahraničního obchodu1.11.4.
Vývoj komoditní struktury exportů závisí na strukturálních proměnách ekonomik a souvisí také se
změnami teritoriální struktury zahraničního obchodu. Ztráty původních trhů, tedy rozpad RVHP,
rozpad SSSR a Jugoslávie a konflikt v Perském zálivu, působily podle Baláže (1996) na počátku
90. let jako negativní faktor. Na druhou stranu tento krátkodobý negativní dopad na jednotlivé
ekonomiky umožnil změnu komoditní struktury a budoucí orientaci na produkci s vyšší přidanou
hodnotou. V první polovině 90. let se na vyspělých trzích zemí EU prosazovala zejména pracovně
náročná produkce, která navíc využívala výhody cenové konkurenceschopnosti vyvolané devalvacemi
domácích měn.
V komoditní struktuře exportu nebyly mezi zeměmi na začátku 90. let velké rozdíly, na čemž
měly zásluhu výhody v podobě levné pracovní síly. Přesto se již v roce 1993 vymykalo Maďarsko,
kde již mírně dominovala třída SITC 7 (24% maďarských exportů). Také další vývoj byl podobný,
tj. růst podílu SITC 7, i když ten byl opět v případě Maďarska podstatně rychlejší a v roce 2005
byla tato komoditní třída suverénně dominantní (s 59% celkových exportů). Maďarská restrukturalizace
totiž sice podle Kaminského (1999) kopírovala z pohledu exportní výkonnosti vývoj v dalších
tranzitivních ekonomikách, ale probíhala rychlejším tempem. V roce 2005 všechny sledované
země exportovaly především produkci SITC 7 následovanou komoditní třídou SITC 6 (dohromady
61% (Polsko) ­ 73% (ČR)).
Komoditní struktura exportu dle tříd SITC (v %)Tabulka č. 53:
1993 1997 2001 2005
ČR HU PL SR ČR HU PL SR ČR HU PL SR ČR HU PL SR
0 7 17 10 6 4 11 12 3 3 7 7 3 3 5 9 4
1 1 2 1 1 1 1 0 1 1 0 0 0 1 0 1 0
2 6 6 6 5 4 3 3 4 3 2 2 3 3 2 2 3
3 6 4 9 5 4 2 7 5 3 2 6 7 3 3 5 7
4 0 1 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0
5 9 11 7 12 9 8 8 11 6 6 6 7 6 8 7 6
6 30 16 27 39 27 13 27 34 24 10 23 27 22 10 22 25
7 28 24 21 19 38 45 22 28 47 57 36 40 51 59 39 45
8 13 19 20 13 14 13 22 14 12 13 17 14 12 9 14 10
9 0 0 0 0 0 3 0 0 0 3 2 0 0 5 2 0
100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100
Poznámka: 0: potraviny a živá zvířata, 1: nápoje a tabák, 2: suroviny bez paliv, 3: minerální paliva a maziva, 4: živočišné a rostlinné tuky
a oleje, 5: chemikálie, 6: průmyslové zboží, 7: stroje a dopravní prostředky, 8: různé hotové výrobky, 9: nespecifikováno.
Zdroj: vlastní výpočty
Jak již bylo zmíněno v úvodu kapitoly, jsou rozdíly v dopadu obchodu jednotlivých komoditních
skupin na ekonomický růst. Jednou z cest, jak měřit kvalitu exportu, je dle Gertlera (2006)
zjišťování podílu technologicky vyspělé produkce na celkových exportech země, což zveřejňuje
např. Eurostat.3
3 Mezi produkty označované jako high-tech patří: letecká technika, výpočetní technika, kancelářská technika,
elektronika, přístroje, produkty farmaceutického průmyslu, elektrotechnika a zbraně (Eurostat, 2007).
1.11. ZAHRANIČNÍ OBCHOD 155
Podíl high-tech produkce na celkových exportech (v %)Tabulka č. 54:
1999 2000 2001 2002 2003 2004
ČR 8 8 9 12 12 14
HU 19 23 20 21 22 22
PL 2 3 3 3 3 3
SR 4 3 3 3 3 5
Zdroj: European Commission (2007)
Podíl sofistikované produkce se v zemích V-4 výrazně lišil. Na jedné straně stojí Maďarsko, kde
high-tech produkce tvořila kolem 22% celkových exportů země, s velkým odstupem následované
ČR. V ČR podíl sofistikované produkce v exportech v letech 1999­2004 rostl a dosáhl 14%.
Vysoký podíl high-tech produkce v Maďarsku lze spojovat s masivním přílivem FDI,4
když mezi
lety 1990­1997 absorbovalo Maďarsko asi  FDI směřujících do střední Evropy (Kaminski, 1999).
Dalším faktorem, který v Maďarsku podpořil nárůst podílu high-tech produkce bylo podle Dezséri
­ Éltetö ­ Meisel (2001) rychlé přijímání technických standardů a růst kvality produkce, a to zejména
v těchto odvětvích: elektronika, telekomunikační zařízení a kancelářské přístroje. Polsko
a SR z hlediska vyspělosti exportní produkce zaostávají, podíl high-tech produkce tam v roce 2004
dosahoval 3% (Polsko) a 5% (SR).
V tabulce č. 55 je zachycen vývoj komoditní struktury importu. Ze srovnání vývoje mezi lety
1993 a 2005 je patrný pokles významu třídy SITC 3 o 4­9 p.b., což zřejmě souvisí se snižováním
energetické náročnosti výrob související s restrukturalizací. Hlavní importní komoditní třídou je
SITC 7, jejíž podíl na celkových importech zemí rostl na úkor všech ostatních tříd s výjimkou
třídy SITC 6. Jedině v Maďarsku došlo k masivnějšímu růstu (o 18 p.b.) bez současného růstu
podílu SITC 6.
Komoditní struktura importu dle tříd SITC (v %)Tabulka č. 55:
1993 1997 2001 2005
ČR HU PL SR ČR HU PL SR ČR HU PL SR ČR HU PL SR
0 6 5 10 7 5 4 7 6 4 3 5 5 4 3 5 5
1 1 0 1 2 1 0 1 1 1 0 0 1 1 0 1 1
2 5 3 5 5 4 3 4 4 3 2 3 4 3 1 3 4
3 11 15 13 21 9 9 9 16 9 5 10 15 7 6 11 14
4 0 0 1 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0
5 12 13 13 11 12 11 14 12 11 9 14 10 11 9 14 10
6 16 20 18 15 19 20 20 16 20 16 20 18 20 14 20 18
7 36 31 30 29 38 41 36 36 42 51 36 38 40 49 35 38
8 12 12 10 9 12 10 9 9 10 9 8 9 11 7 8 11
9 1 0 0 0 0 1 0 0 0 4 2 0 4 10 2 1
100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100 100
Poznámka: 0: potraviny a živá zvířata, 1: nápoje a tabák, 2: suroviny bez paliv, 3: minerální paliva a maziva, 4: živočišné a rostlinné tuky
a oleje, 5: chemikálie, 6: průmyslové zboží, 7: stroje a dopravní prostředky, 8: různé hotové výrobky, 9: nespecifikováno.
Zdroj: vlastní výpočty
4 FDI byly do Maďarska lákány mimo jiné tím, že stály jakoby mimo zahraničně-obchodní politiku země, tj. byly jim
vracena cla za importy určené pro zpracování a následný export a investiční zařízení byly osvobozeny od dovozního
cla (Kaminski, 1999).
1.11. ZAHRANIČNÍ OBCHOD156
Rozdílné složení importů se odráží také v jeho využití. Pro ekonomický růst je především důležité,
jakým způsobem je importovaná produkce využita (viz tabulka č. 56).
Vývoj využití importů dle tříd SITC (v %)Tabulka č. 56:
osobní spotřeba (SITC 0,1,8) výrobní spotřeba (SITC 2,3,4,5,6) investiční činnost (SITC 7)
ČR HU PL SR ČR HU PL SR ČR HU PL SR
1990 16,0 -- -- -- 45,5 -- -- -- 38,5 -- -- --
1991 15,8 -- -- -- 51,8 -- -- -- 32,4 -- -- --
1992 16,8 16,9 21,2 -- 42,1 52,3 48,7 -- 41,1 30,8 30,2 --
1993 19,1 17,8 20,7 17,8 44,6 52,8 49,6 52,8 36,3 29,4 29,7 29,3
1994 20,0 17,7 19,5 17,3 44,9 50,9 51,5 54,9 35,1 31,4 29,0 27,7
1995 18,5 17,8 18,1 15,9 45,9 49,9 51,8 55,1 35,6 32,3 30,0 28,9
1996 18,1 16,0 18,4 16,1 43,8 53,9 48,4 48,6 38,2 30,1 33,2 35,2
1997 17,8 15,6 16,9 15,7 44,2 53,9 47,0 48,4 38,0 30,5 36,1 35,9
1998 16,9 14,1 16,5 16,1 43,7 43,9 45,1 43,6 39,5 42,0 38,4 40,3
1999 16,9 14,4 15,6 15,7 43,1 38,7 45,9 46,5 40,0 46,9 38,5 37,7
2000 15,0 14,0 14,3 14,1 45,0 35,5 48,7 50,2 40,0 50,5 37,1 35,7
2001 14,5 13,1 14,4 14,4 43,3 33,6 48,9 48,0 42,2 53,3 36,7 37,6
2002 15,1 12,8 14,4 14,8 42,5 33,7 48,0 47,0 42,4 53,5 37,6 38,2
2003 15,1 12,5 13,4 14,5 42,1 35,1 48,4 44,3 42,8 52,3 38,2 41,1
2004 15,6 12,8 13,5 15,2 42,2 34,2 47,9 45,2 42,3 52,9 38,6 39,5
2005 16,0 12,2 14,2 16,5 43,8 34,7 49,9 45,1 40,2 53,2 35,9 37,8
Zdroj: vlastní výpočty
V prvním srovnatelném roce 1993 platilo shodně pro všechny čtyři země, že byla importována
především produkce určená k výrobní spotřebě (45% (ČR) ­ 53% (Maďarsko a SR)) následovaná
produkcí investičního charakteru (29% v SR a Maďarsku ­ 36% v ČR). Dalším vývojem zvyšovaly
importy převážně určené pro investiční činnost svůj podíl na celkových importech všech zemí a v
roce 2005 pak tvořily 36% (Polsko) ­ 53% (Maďarsko). Přesto s výjimkou Maďarska v roce 2005
převažovala produkce určená k výrobní činnosti (44% v ČR ­ 50% v Polsku). Souhrnně importy
na výrobní spotřebu a investiční činnost tvořily v roce 2005 přes 80% celkových dovozů zemí.
Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno v úvodu kapitoly, lze dominanci produkce pro investiční
činnost v Maďarsku považovat za prospěšnou, neboť s sebou přináší příliv technologií, potřebných
pro růst produktivity výrobních faktorů, a tedy ekonomický růst. Ostatní země z tohoto
pohledu mírně zaostávají. Závěry ohledně dopadů je však nutné brát s určitou rezervou, neboť
rozčlenění do jednotlivých skupin užití je velmi hrubé a svým způsobem zavádějící, neboť velkou
část ze SITC 7 tvoří vozidla a elektrospotřebiče, které jsou spíše určeny pro osobní spotřebu.
Vývoj transformačního výkonu ekonomik je důležitý pro zhodnocení, zda ekonomika importované
vstupy transformuje do produkce s vyšší přidanou hodnotou, která byla následně exportována,
což by přispívalo k ekonomickému růstu země. Hodnocení transformační efektu je provedeno
dle Jirgese a Plchové (1996) tak, že jsou vzaty v úvahu importy surovin (třídy SITC 2 a 3) a exporty
hotových výrobků (třídy SITC 5, 6, 7 a 8). Na základě jejich porovnání můžeme činit závěry o tom,
jak ekonomika využívá importované zdroje k výrobě produkce s vyšší přidanou hodnotou.
1.11. ZAHRANIČNÍ OBCHOD 157
V následujícím grafu č. 38 je patrné, že ve všech sledovaných letech převyšoval export hotových
výrobků import surovin. Transformační výkon všech zemí nepřetržitě rostl, což bylo způsobeno
podstatně rychlejším růstem exportu hotových výrobků, než jaký byl růst importu surovin.
V roce 2005 vykazovala největší transformační výkon ČR (přes 62 mld. USD), dále Polsko
(58 mld. USD), následované Maďarskem (48 mld. USD) a SR (něco přes 21 mld. USD). Z tohoto
pohledu SR velmi zaostává za ostatními zeměmi v schopnosti zužitkovat vstupy v produkci s vyšší
přidanou hodnotou, což není pro budoucí ekonomický růst pozitivní.
Vývoj transformačního výkonu (mld. USD)Graf č. 38:
0
20 mld. USD
80 mld. USD
60 mld. USD
40 mld. USD
1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
ČR Slovensko Maďarsko Polsko
Zdroj: vlastní výpočty
Obchodní politika1.11.5.
Obecně platí, že vstup státu do svobodné mezinárodní směny změní původní rozložení nákladů
a přínosů z takové interakce. Konkrétně to znamená, že sledování obchodní politiky je důležité,
protože determinuje, zda, resp. do jaké míry, bude zahraniční obchod moci působit jako faktor
ekonomického růstu země. Obchodní politika může být hodnocena na základě ukazatele svobody
obchodu zveřejňovaného institucí The Heritage Foundation.5
Vývoj svobody obchodu (v %)Tabulka č. 57:
1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006
ČR 91,0 90,0 91,0 72,4 94,8 87,0 67,8 68,0 68,6 68,4 71,8 77,4
HU 56,0 54,0 54,0 56,0 58,2 71,6 72,8 75,0 71,0 71,0 65,0 77,4
PL 52,0 52,0 64,6 88,0 88,0 89,8 72,6 73,8 65,2 65,4 74,2 77,4
SR 90,0 90,0 88,0 68,0 68,0 66,2 75,2 74,7 67,8 67,8 67,8 77,4
Zdroj: The Heritage Foundation (2007)
V případě Maďarska a Polska platí, že svoboda obchodu ve sledovaném období rostla z výchozích
56% (Maďarsko), resp. 52% (Polsko) na více než 77% v roce 2006, což dle měřítek The Heritage
5 Index obchodní svobody zohledňuje jak vážené průměry celních sazeb, tak i necelní bariéry. Ty jsou do skóre
započteny jako trestné body ve výši až 20 p.b. nebo 1/5 maximálního skóre (Beach, Kane, 2007).
1.11. ZAHRANIČNÍ OBCHOD158
Foundation představuje téměř svobodný obchod. Odlišný vývoj byl v ČR a SR, kde tento ukazatel
fluktuoval, i když i zde byla úroveň svobody obchodu dost vysoká. Takováto úroveň svobody
zahraničního obchodu představuje pozitivní faktor z hlediska ekonomického růstu obou zemí.
Z hlediska průměrných celních sazeb si do roku 2003 uchovalo nejvyšší úroveň celní ochrany
Polsko, od vstupu do EU podléhají všechny země společnému celnímu sazebníku (viz
tabulka č. 58).
Vývoj průměrných celních sazeb (v %)Tabulka č. 58:
1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003
ČR 5,3 -- -- 4,8 4,8 5,0 7,7 7,3 6,9 6,8 6,5 6,1 6,0 6,0
HU -- 12,7 12,6 8,5 8,5 -- 15,2 14,3 13,3 12,4 11,9 11,7 9,5 9,5
PL -- 12,2 11,7 8,5 8,5 11,6 18,7 13,1 -- 15,9 14,5 12,6 13,9 13,9
SR -- -- -- -- -- 8,0 -- 8,1 6,9 6,4 6,1 6,1 5,0 5,0
Zdroj: WB (2002)
Závěr1.11.6.
Pozitivní vliv zahraničního obchodu na ekonomický růst čtyř sledovaných zemí byl na začátku
90. let spojen se samotnou liberalizací zahraničního obchodu a cen, kdy došlo k odstranění zkreslení
cen, ale také díky poměrně liberálnímu přístupu ke vstupu zahraničních konkurentů na domácí
trhy, což přineslo zintenzivnění konkurenčního boje na původně oligopolních trzích.
V roce 1990 vykazovaly všechny země malou otevřenost, i když byl rozdíl mezi malými ekonomikami
a Polskem. Měřeno jako podíl obratu zahraničního obchodu na HDP byla otevřenost ČR
58%, Maďarska 57% a v případě SR 53%. Naproti tomu Polsko se zapojovalo do mezinárodní
dělby práce a směny nejméně, kde činila otevřenost pouhých 27%. I když otevřenost všech ekonomik
rostla, tento rozdíl zůstal i nadále zachovaný (v roce 2004: 187% SR, 180% Maďarsko, 179%
ČR a 70% Polsko). V malých ekonomikách ČR, Maďarska a SR tak zahraniční obchod byl (a je)
zvláště důležitým faktorem ekonomického růstu.
Z hlediska exportní výkonnosti na tom bylo (a je) nejlépe ČR ­ v roce 2004 téměř 7 500 USD
na hlavu, zatímco v Maďarsku připadalo na jednoho občana asi 87% toho co v ČR; v SR asi 63%,
zatímco v Polsku pouze 1/3.
Deficity obchodní bilance byly (s výjimkou několika let) pravidlem u všech zemí. Největší problémy
s obchodní bilancí mělo sice dlouhodobě Polsko (s rekordním schodkem v roce 1999),
ale z hlediska podílu obchodní bilance na HDP je na tom nejhůře SR (několikrát schodek přes
10% HDP).
Indikátorem kvalitativních změn v ekonomice je dlouhodobý vývoj směnných relací, který hovořil
ve prospěch ČR. Nejhůře z tohoto pohledu dopadá zahraniční obchod na SR, kde se směnné
relace téměř nepřetržitě zhoršují. V ostatních dvou zemích je vývoj směnných relací nestejnorodý
a prochází obdobími zlepšování a zhoršování. V roce 2006 došlo k meziročnímu zhoršení směnných
relací ve všech zemích, což by mělo dle odhadů Evropské komise mělo být částečně eliminováno
mírným meziročním zlepšením.
Začínající změny teritoriální orientace, zejména exportu, ve prospěch vyspělých západních trhů
s sebou postupně nesly také změny v komoditní struktuře, které souvisely s měnícím se výrobním
profilem ekonomik. Vzhledem k tomu, že pro ekonomický růst je důležitá kvalita exportů zemí,
má nejlepší předpoklady pro vyšší ekonomický růst Maďarsko, kde je podíl high-tech produkce
1.11. ZAHRANIČNÍ OBCHOD 159
na celkových exportech země výrazně vyšší než v ostatních zemích a dosahuje okolo 22% (v ČR
v roce 2004 14%, zatímco v SR 5% a v Polsku 3%).
Co se týče importů, v Maďarsku dlouhodobě převažují importy určené především pro investiční
činnost (54% celkových importů v roce 2005), kdežto u ostatních zemí je to produkce určená pro
výrobní spotřebu. To znamená, že touto cestou není do ČR, Polska a SR zajištěn příliv nových
technologií potřebných pro ekonomický růst.
Dále byl zohledněn vývoj transformačního výkonu. Pro všechny ekonomiky platilo, že po celé
sledované období jejich transformační výkon rostl vlivem rychlejšího růstu exportu hotových výrobků,
než byl import surovin, rozdílné bylo ale tempo růstu. Z tohoto pohledu je na tom nejlépe
ČR, kde je jsou importované suroviny nejlépe využity v transformovány v produkci s vyšší přidanou
hodnotou (v roce 2005 přes 62 mld. USD), což dává ČR dobré předpoklady pro budoucí
ekonomický růst. V Polsku byl transformační výkon v roce 2005 58 mld. USD, v Maďarsku pak
48 mld. USD. Nejhůře je schopno transformovat vstupy do produkce s vyšší přidanou hodnotou
SR, kde tento ukazatel činil v roce 2005 jen něco málo přes 21 mld. USD.
POUŽITÁ LITERATURA K 1. KAPITOLE160
Použitá literatura k 1. kapitole
ALESINA, A. ­ TABELLINI, G. (2005): Why is Fiscal Policy Often Procyclical? NBER Working Paper
No. 11600, September 2005.
ANNUAL SURVEY OF HUNGARY ON STATE AID FALLING UNDER ARTICLE 62 OF THE
EUROPEAN AGREEMENT 1996­2000. 2002. Dostupné na: http://www1.pm.gov.hu/web/home.nsf/
(PortalArticles)/72E76354718AAF7CC125E610035239/$File/EVESJEL_96_00_vegleges_angol.doc?OpenElement
(14. 7. 2007).
ANNUAL SURVEY OF HUNGARY ON STATE AID IN THE MANUFACTURING AND CERTAIN
OTHER SECTORS 1996­1998, 2000. Dostupné na: http://www1.pm.gov.hu/web/home.nsf/
(PortalArticles)/2BCFE33B38DF9B90C25662003B0D4C/$File/EVESJEL_96_98_en.doc?OpenElement
(15. 7. 2007).
ARTIS, M. ­ BANERJEE, A. ­ MARCELLINO, M.: The Central and Eastern European Countries and the
Europen Union. 1. vyd. New York: Cambridge University Press 2006. 398 s. ISBN 0-521-84954-3.
BACHANOVÁ, V. (2006): Analýza ukazatelů kvality regulace ­ aplikace na členské země EU.
Národohospodářský obzor No. 1, 2006. s. 3­11.
BACHANOVÁ, V. (2006a): Regulace a deregulace v ČR v období 1990­2005. Centrum výzkumu konkurenční
schopnosti české ekonomiky. Working Paper No. 6/2006, 2006.
BACHANOVÁ, V. (2007): Regulace a deregulace v Maďarsku v období 1990­2006. Centrum výzkumu
konkurenční schopnosti české ekonomiky. Working Paper No. 6/2007, 2007.
BACHANOVÁ, V. (2007a): Regulace a deregulace v Polsku a na Slovensku v období 1990­2006. Centrum
výzkumu konkurenční schopnosti české ekonomiky. Working Paper No. /2007, 2007.
BALCEROWITZ, E. ­ BRATKOWSKI, A. (2001): Restructuring and Development of the Banking Sector in
Poland. Lessons to be Learnt by Less Advanced Transition Countries, Case, Warsaw, 2001.
Dostupné na: http://www.case.com.pl/upload/publikacja_plik/RC44.pdf.
BALDWIN, R. ­ CAVE, M. (1999): Understanding regulation: theory, strategy, and practice. Oxford
University Press, Oxford, 1999.
BALÁŽ, P. (1996): Rast konkurenčnej výkonnosti ­ cesta rozvoja slovenskej ekonomiky. Vydavaťelstvo
SPRINT, 1996.
BALÁŽ, V. ­ WILLIAMS, A. M. (1999): Capital mobility in transition countries of Central Europe:
macroeconomic performance factors and structural policies. Exeter, University of Exeter, 1999.
BALÍK, S. ­ KUBÁT, M.: Teorie a praxe totalitních a autoritativních režimů. 1. vyd. Praha: Dokořán 2004.
165 s. ISBN 80-86569-89-0.
BANK OF CANADA (2007): Historická data o směnných kurzech CZK, PLN a HUF vůči EUR.
Dostupné na: http://www.bank-banque-canada.ca/en/rates/echform.html (srpen 2007).
BARRO, R. J. (1991): Economic Growth in a Gross Section of Countries. Quaterly Journal of Economics,
Vol. 106, 1991, str. 407­443.
BARRO, R. J. (1997): Macroeconomics. The MIT Press, 5th edition, 1997.
BARRO, R. ­ SALA-I-MARTIN, X. (1995): Economic growth. New York, McGrawHill 1995.
BEACH, W. ­ KANE, T. (2007): Methodology: Measuring the 10 Economic Freedoms. Dostupné na:
http://www.heritage.org/research/features/index/chapters/htm/index2007_chap3.cfm (cit. dne 16. 8. 2007).
BELKA, M. (2001): Poučení z polské transformace. Praha, 2001. Finance a úvěr 51/2001 č. 4.
BENÁČEK, V. (2000): Přímé zahraniční investice v české ekonomice: praxe, teorie a aplikace. Praha, Institut
ekonomických studií, Univerzita Karlova, 2000.
BESLEY, T. ­ PERSSON, T. ­ STURM, D. (2005): Political Competition and Economic Performance:
Theory and Evidence from the United States, NBER Working Paper No. 11484, July 2005.
BIJAK, J. ­ KORYS, I. (2006): Statistics or Reality? International Migration in Poland. Warszawa: Central
European Forum for Migration Research 2006.
Dostupné na: http://www.cefmr.pan.pl/docs/cefmr_wp_2006­03.pdf (červen 2007).
BINTER, R. ­ MOUDRÝ, M. (2007): Význam kapitálového trhu pro českou ekonomiku a její výkonnost,
BCPP, 2007. Dostupné na: http://www.seminar-burzy.cz/files/07_Moudry_Binter_Prezentace_FINAL.pdf.
POUŽITÁ LITERATURA K 1. KAPITOLE 161
BLOOM, D. E. ­ CANNING, D. (2005): Global Demographic Change: Dimension and Economic
Significance. Harvard Initiative for Global Health, Working Paper No. 1, 2005.
Dostupné na: http://www.hsph.harvard.edu/pgda/working/working_paper1.pdf.
BLOOM, D. E. ­ CANNING, D. ­ SEVILLA, J. (2003): The Demographic Dividend. RAND. 2003.
Dostupné na: http://www.rand.org/pubs/monograph_reports/MR1274/index.html.
BOHATÁ M. (2002), Country Report on State Aid in the Czech Republic, mimeo 2004.
BOKROS L. ­ DETHIER J. J. (1998): Public finance reform during the transition: the experience of
Hungary. Worldbank [on-line] 12. 5. 2007, dostupný na: http://www-wds.worldbank.org/external/default/
WDSContentServer/WDSP/IB/1998/11/17/000178830_98111703545548/Rendered/PDF/multi0page.pdf.
BONGAARTS, J. (2004): Population Aging and the Rising Costs of Public Pensions. Working Paper No.
185/2004, Policy Research Council, Population Division, 2004.
Dostupné na: http://www.popcouncil.org/publications/wp/prd/rdwplist.html.
BORISH, M. S. ­ NOEL, M. (1996): Private Sector Development During Transition ­ The Visegrad
Countries. World Bank Discusssion Papers no. 318, 1996.
BRAITHWAITE, J. ­ DRAHOS, P. (2000): Global Business Regulation. Oxford: Oxform University Press,
2000.
BRATKOWSKI, A. S. (1995): Fiscal policy in Poland under transition. CASE Research Foundation,
Warsawa, 1995.
BRENDER, A. ­ DRAZEN, A.: Political Budget Cycles in New Versus Established Democracies. 2004.
Dostupné na: http://www.nber.org.
BUKODI, E. (2006): Increasing labour market insecurities among young people in Hungary? Otto Friedirch
University, Bamberg, 2006. Dostupné na: http://www.flexcareer.de/papers/no9.pdf (červen 2007).
CABADA, L. ­ DVOŘÁKOVÁ, V. ­ a kolektiv: Komparace politických systémů III.. 2. vyd. Praha:
Nakladatelství Oeconomica 2004. 330 s. ISBN 80-245-0806-0.
CENTRAL STATISTICAL OFFICE (2007): Poland ­ basic trends (macroeconomic indicators). Warszawa,
2007. Dostupné na: http://www.stat.gov.pl/cps/rde/xbcr/gus/PUBL_poland_basic_trends.pdf (červen 2007).
CENTRAL STATISTICAL OFFICE OF POLAND (2007): Regional data bank. GUS [on-line] 10. 7. 2007,
dostupný na: http://www.stat.gov.pl/bdren/wybrane_ cechy.nts.
CHREN, M. (2005): Privatization in the Slovak Republic. The William Davidson Institute ­ University of
Michigan, 2005. Dostupné na: http://www.wdi.umich.edu/files/Publications/PolicyBriefs/2006/PB30.pdf.
CIHELKOVÁ, E. (2003): Vnější ekonomické vztahy Evropské unie. C.H. Beck, 2003. ISBN 80-7179-804-5.
COMPREHENSIVE MONITORING REPORT ON SLOVAKIAŚ PREPARATIONS FOR MEMBERSHIP.
Dostupné na: http://www.government.gov.sk/dokumenty/cmr_sk_final.pdf (16. 3. 2007).
CONVERSE, N. ­ KAPSTEIN, E. B.: The Economics of Young Democracies: Policie and Performance.
Centre for Global Development 2006, Working paper č. 85, s. 1­59.
COUNTRY STUDIES (1993): Foreign Trade.
Dostupné na: http://www.country-studies.com/poland/foreign-trade.html (cit. dne 7. 8. 2007).
CRANE, K. (1991): Institutional Legacies and Economic, Social and Political Environment for Transition in
Hungary and Poland. The American Economic Review, Vol. 81, No. 2, 1991, s. 318­322.
CSERES-GERGELY, Z. (2003): Residential mobility, migration and economic incentives ­ The case of
Hungary in 1990­1999. Hamburg Institute of International Economics, Hamburg, 2003. Dostupné na:
http://www.migration-research.org/EastWest/dokumente/Flowenla26.pdf (červen 2007).
CULLEN, A. (1999): Financial Reform In Transitional Economies: The Case of Hungary, 1999.
Dostupné na: http://www.tcd.ie/Economics/SER/sql/download.php?key=202.
CVENGROŠ, F. (2004): Ekonomický růst a trh práce (několik postřehů). Smilovice, 2004.
Dostupné na: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/Cvengros_P04_pdf.pdf (duben 2007).
CZESANÝ, S. (2005): Specifika hospodářského cyklu ve vybraných tranzitivních ekonomikách. Praha, Český
statistický úřad, 2005.
ČERNOCH, P. (2003): Cesta do EU ­ východní rozšíření Evropské unie a česká republika v období
1990­2004. Linde, 2003.
ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA (2007): Platební bilance 1993­2006. Praha, ČNB, 2007.
ČÍHÁK, M. (1998): Od teorie růstu k politické ekonomii růstu, (Příčiny a důsledky moderních empirických
studií o růstu), Finance a úvěr, č. 7, 1998, str. 414.
ČSÚ (2006): Statistická ročenka České republiky. Praha, Český statistický úřad, 2006.
POUŽITÁ LITERATURA K 1. KAPITOLE162
ČSÚ: Makroekonomické údaje České republiky.
Dostupné na: http://www2.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/cr:_makroekonomicke_udaje (květen 2006).
ČSÚ: Vnitřní stěhování v České republice.
Dostupné na: http://www2.czso.cz/csu/edicniplan.nsf/t/5A003110D9/$File/402905a1.pdf (květen 2006).
DAS, D. K. (2002): Trade Liberalization and Industrial Productivity: An Assesment of Developing Country
Experience. Dostupné na: www.icier.org/pdf/deb.pdf (cit. dne 11. 2. 2007).
DAVID, R. (1999): Politologie, základy společenských věd. 3 dopl. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc,
1999. 391 s. ISBN 80-7182-084-9.
DE HAAN, J., LUNDSTRŐM, S., STURM, J. E. (2006): Marked-oriented Institutions and Policies and
Economic Growth: A Critical Survey. Journal of Economic Surveys 2006, č. 20, s. 159­191.
DEICHMANN, U. ­ HENDERSON, V. (2000): Urban and Regional Dynamics in Poland. World Bank,
Washington D. C., 2000.
Dostupné na: http://www-wds.worldbank.org/external/default/WDSContentServer/IW3P/IB/2000/11/17/000
094946_00110805385712/additional/115515322_20041117144032.pdf (červen 2007).
DEMENY, P. (2003): Encyclopaedia of Population. Macmillan Reference. 2003.
DETHIER J. ­ ORLOWSKY. (1998): Managing the public deficit, The Setting: Macroeconomic Policy in
Public finance reform during the transition: the experience of Hungary, The World Bank, 1998.
DEZSÉRI, K. ­ ÉLTETÖ, A. ­ MEISEL, S. (2001): Technical Barriers to Trade for Hungarian Exports to the
European Union. WP. Dostupné na: http://mek.oszk.hu/03800/03846/03846.pdf (cit. dne 14. 8. 2007).
DIVÍNSKÝ, B. (2005): Zahraničná migrácia v Slovenskej republike ­ stav, trendy, spoločenské súvislosti.
Dostupné na: http://www.sfpa.sk/dokumenty/publikacie/59.
DRBOHLAV, D. (2004): Migration Trends in Selected EU Applicant Countries. Volume II ­ The Czech
Republic. Vienna: IOM 2004.
DUŠÁNKOVÁ, O. et al. (1995): Cizinci a trh práce. Praha: SSZ MPSV ČR 1995.
DVOŘÁK, P. (2005): Bankovnictví pro bankéře a klienty, 3. přepracované a rozšířené vydání,
Linde Praha, 2005.
EBRD (2007): Transition Report 2007. European Bank for Reconstruction and Development, May 2007.
EBRD: STRUCTURAL CHANGE INDICATORS.
Dostupné na: http://www.ebrd.com/country/sector/econo/stats/sci.xls (10. 12. 2006).
ECONOMIC SURVEY OF HUNGARY. 1999 2000 2002 2004. Dostupné na: http://www.oecd.org.
ECONOMIC SURVEY OF POLAND 2006. 2006. Dostupné na: http://www.oecd.org.
EIU (2006): Hungary risk: Legal & Regulatory Risk. Economist Intelligence Unit, 2006.
EU ACCESSION SERIES: EU state aid law (Slovak republic). Issue 1 october 2003. Dostupné na: http://
www.ssd.com/files/tbl_s29Publications/FileUpload5689/8559/EUStateAid01.pdf (10. 2. 2007).
EUROPEAN BANK FOR RECONSTRUCTION AND DEVELOPMENT (EBRD): Selected economic
indicators data. Dostupné na: http://www.ebrd.org/country/sector/econo/stats/index.htm (16. 9. 2007).
EUROPEAN COMMISSION (2004): The social situation in Europe. Luxemburg, 2004.
EUROPEAN COMMISSION (2005): Statistical Annex of European Economy SPRING 2005. [on-line]
19. 5. 2007 dostupný na: http://ec.europa.eu/economy_ finance/publications/european_economy/2005/
statannex0105_en.pdf.
EUROSTAT (2007): High-tech Exports. Dostupné na: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/
portal/page?_pageid=1996,39140985&_dad=portal&_schema=PORTAL&screen=detail-
ref&language=en&product=EU_MAIN_TREE&root=EU_MAIN_TREE/basic/strind/innore/
ir140(cit. dne 28. 7. 2007).
EVANS, A. (2003): Enlargement and State Aid in CEECs. Queen's University Belfast, 2003.
Dostupné na: http://www.clasf.org/assets/CLaSF%20Working%20Paper%2004.pdf (18. 4. 2007).
EVROPSKÁ KOMISE (2007): State aid scoreboard report. Dostupné na: http://ec.europa.eu/comm/competiti-
on/state_aid/studies_reports/stat_tables.html.
ÉKES, I. (2007): The Hungarian Economy and the Labour Market. Ecostat, Budapest, 2007.
Dostupné na: http://www.gpn.org/data/hungary/hungary-analysis.pdf (červen 2007).
FIDRMUC, J.: Economic reform, democracy and growth during post-communist transition. European
Journal of Political Economy 2003, č. 19, s. 583­604.
POUŽITÁ LITERATURA K 1. KAPITOLE 163
FIDRMUC, J.: Political support for reforms: Economics of voting in transition countries. European
Economic Review 2000, č. 44, s. 1491­1513.
FILER, K. R. ­ HANOUSEK, J. (2001): Data Watch: Research Data from Transition Economies. [on-line]
10. 12. 2006, dostupný na http://www.wdi.umich.edu/ files/Publications/WorkingPapers/wp416.pdf.
FÓTI, K.: The Impact of Changes in Competitiveness on Labour-Market and Human-Resources
Development. The Case of Hungary. Institute for World Economics Hungarian Academy of Science
2005, Working paper č. 154, s. 1­32.
FÖRSTER, M. ­ D`ERCOLE, M. M. (2005): Income Distribution and Poverty in OECD
Countries in the Second Half of the 1990s. OECD [on-line] 6. 12. 2006, dostupný na:
http://www.oecd.org/dataoecd/48/9/34483698.pdf.
FŐLSZ, A. ­ TÓKA, G.: The Dynamics of Public Opinion about the European Union in Hungary.
Department of Political Science, Central European University, Budapest 2004, s. 1­28.
FRAIT, J. ­ ČERVENKA, M. (2002): Předpoklady a faktory dynamického růstu české ekonomiky ve světle
nové teorie a empirie růstu. Studie národohospodářského ústavu Josefa Hlávky, 2002.
FRANC, A. (2006): Hlavní tendence ve vývoji pracovních migrací v České republice. Working Paper
č. 22/2006. Brno: CVKSČE 2006.
FREEMAN, R. B. (2007): Labor markets institutions around the world. NBER Working Paper No. 13242,
July 2007.
GARNER, T. I. ­ TERREL, K. (1997): Changes in Distribution and Welfare in transition Economies:
Market vs. Policy in Czech Republic and Slovakia. Davidson institute [on-line] 16. 12. 2006, dostupný
na http://www.wdi.umich.edu/ files/Publications/WorkingPapers/wp77.pdf.
GAZDA, J. ­ LIŠKA, V. (2004): Kapitálové trhy a kolektivní investování, Professional Publishing, 2004.
GERBERY, D. ­ KVAPILOVÁ, E. (2005): Nové kontúry sociálneho štátu na Slovensku. Inštitucionálne
základy sociálnej súdržnosti. In: Transformácia sociálneho systému na Slovensku, stav, výsledky, riziká
narušenia sociálnej súdržnosti a modely riešenia.
Stredisko pre štúdium práce a rodiny, Bratislava 2005. Dostupné na:
http://www.vupsvr.gov.sk/texty/File/transformacia/Zaverecna_sprava_Transformacia_december_2005.pdf
(duben 2007).
GERTLER, P. (2006): Export Structure Quality and Economic Growth. BIATEC, 10/2006.
Dostupné na: http://www.nbs.sk/BIATEC/BIA10_06/13_17.PDF (cit. dne 26. 7. 2007).
GIAVAZZI, F. ­ TABELLINI, G.: Economic and Political Liberalizations. INNOCENZO GASPARINI
INSTITUTE FOR ECONOMIC RESEARCH 2004, Working paper č. 264, s. 1­36.
GOLDBERG, I. (2004): Poland and the Knowledge Economy. Enhancing Polanďs Competitiveness in the
European Union. 2004. Dostupné na: http://www.worldbank.org.
GÖDRI, I. (2005): The Nature and Cause of Immigration Into Hungary and the Integration of Immigrants
into Hungarian Society and Labour Market.
Dostupné na: http://demografia.hu/Dem_angol/2005/Godri.pdf.
GRUBER, J. ­ WISE, D. (1997): Social Security Programs and Retirement Around the World. NBER
Working Paper No. 6134. Dostupné na: www.nber.org/papers/w6134.
HAJDÚ, J. (2006): Main Challenges of the Hungarian Labour Law in the Last Five Years. Transition Studies
Review, Vol. 13, No. 1, 2006, s. 34­37.
HANOUSEK, J. (2007): Výchozí poznámky k panelové diskusi: Kapitálový trh, IPO a ekonomický růst.
BCPP, 2007. Dostupné na: http://www.seminar-burzy.cz/files/07_Hanousek_Prezentace_FINAL.pdf.
HARE, P. G. (1991): Hungary: In Transition to a Market Ekonomy. The Journal of Economic Perspectives,
Vol. 5, No. 4, str. 195­201, 1991.
HARE, P. G. ­ RADICE, H. K. ­ SWAIN, N. (1981): Hungary: A Decade of Economic Reform. London:
Allen and Undin, 1981.
HARPER, M.: Economic Voting in Post-Communist Eastern Europe. Center for the Study of Democracy,
University of California, Irvine, 1999, č. 6, s. 1­28.
HÁRS, A. (2003): Channaled East-West Labour Migration in the Frame of Bilateral Agreements. Budapest
Working Papers on the Labour Market, BWP 2003/1. Budapest: Hungarian Acamedy of Sciences,
Budapest University of Economic Science 2003.
HÁRS, A. ­ KOVÁTS, A. (2005): Immigration as a Labour Market Strategy. HUNGARY. In Immigration as
a Labour Market strategy ­ European and North American Perspectives. Migration Policy Group, 2005.
POUŽITÁ LITERATURA K 1. KAPITOLE164
Dostupné na: http://www.migpolgroup.com/multiattachments/2555/DocumentName/HungaryImmigrationLab
ourMarketStrategyHarsKovats.pdf.
HÁRS, A. ­ SIMONOVITS, B. ­ SIK, E. (2004): The Labour Market and Migration: Threat or Opportunity?
In KOLOSI, T. et. al. (eds.): Social Report 2004. Budapest: TÁRKI 2004.
HASHI, I. ­ BALZEROWICZ, D. (2004): The Comparative Analysis of State Aid and Government Policy
in Poland, Hungary and the Czech Republic.
Dostupné na: http//www.case.com.pl/dyn/plik--2845314.pdf (20. 6. 2007).
HASHI, I. ­ HAJDUKOVIC, D. (2006): Industrial Restructuring and Competitiveness: Empirical
Evidence from the Czech Republic, Hungary and Poland, Working Paper 03­2006. Dostupné na:
http://www.staffs.ac.uk/schools/sciences/geography/links/IESR/downloads/workingpaper3.pdf (15. 4. 2007).
HASTENBERG, J. J. W. van (1999): Foreign direct investment in Hungary. Utrecht, Utrecht university,
1999.
HELPMAN, E. (2004): The Mystery of Economic Growth. Harvard University Press, 2004.
ISBN 0-674-01572-X.
HERITAGE FOUNDATION (2007): Index of Economic Freedom. Poland. Dostupné na:
http://www.heritage.org/index/country.cfm?id=Poland(10. 4. 2007).
HESTON, A. ­ SUMMERS, R. ­ ATEN, B. (2006): Penn World Table Version 6.2. Dostupné na:
http://pwt.econ.upenn.edu (cit. dne 2. 8. 2007).
HOLMAN, R. (2000): Transformace české ekonomiky: V komparaci s dalšími zeměmi střední Evropy. CEP,
2000. ISBN 80-90275-6-2.
HORÁKOVÁ, M. (1998): Vývoj mezinárodních pracovních migrací v České republice. Praha: VÚPSV 1998.
HORÁKOVÁ, M. (2000): Vývoj pracovních migrací v České republice. Praha: VÚPSV 2000.
HORÁKOVÁ, M. (2004): Trendy v zahraničních pracovních migracích v České republice v letech
1995­2004. Praha: VÚPSV 2004.
HORÁKOVÁ, M. (2006): Mezinárodní pracovní migrace v České republice. Praha: VÚPSV 2006.
HOÓS, J. (1999): Employment policy in Hungary with special regards to the problems of
unemployment. Budapest University of Economic Sciences, Budapest, 1999. Dostupné na:
http://unpan1.un.org/intradoc/groups/public/documents/NISPAcee/UNPAN005869.pdf (červen 2007).
HOŠKOVÁ, A. (1999): Portfóliové investície na Slovensku. BIATEC 1999, č. 2, Národna banka Slovenska,
Inštitút menových a finančných studií NBS, 1999.
HOŠKOVÁ, A. (2001): Vplyv priamych zahraničných investícií na ekonomiku Slovenska. BIATEC 2001,
č. 9, str. 7­10, 2001.
HOŠKOVÁ, A. (2001): Vplyv priamych zahraničných investícií na ekonomiku Slovenska. Bratislava,
Národna banka Slovenska, Inštitút menových a finančných studií NBS, 2001.
HRDLIČKOVÁ, Z. (2006): Vliv sociální politiky na konkurenceschopnost ČR. Brno: CVKSČE MU 2006.
34 s. WP č. 8/2006. ISBN 1801-4496.
HUNGARIAN CENTRAL STATISTCAL OFFICE (2007): Long time series. KSH [on-line] 10. 7. 2007
dostupný na: http://portal.ksh.hu/portal/page?_pageid= 38,119919&_dad=portal&_schema=PORTAL.
IMF (2007): World Economic Outlook Database. Dostupné na:
http://www.imf.org/external/pubs/ft/weo/2007/01/data/weorept.aspx?sy=1992&ey=2008&s
sm=1&scsm=1&ssd=1&sort=country&ds=%2C&br=1&c=964%2C935%2C936%2C944&s=BC
A_NGDPD&grp=0&a=&pr1.x=76&pr1.y=16(cit. dne 10. 6. 2007).
IMF (2007): World Economic Outlook Databases. April 2007. Dostupné na: http://www.imf.org (1. 5. 2007).
INFOSTAT (2000): Populačný vývoj v Slovenskej republike 1999. Bratislava: Infostat ­ Inštitút informatiky
a štatistiky 2000. Dostupné na: http://www.infostat.sk/vdc/pdf/popul1999.pdf.
INFOSTAT (2001): Obyvateĺstvo Slovenska 1945­2000. Bratislava: Infostat ­ Inštitút informatiky a štatistiky
2001. Dostupné na: http://www.infostat.sk/vdc/pdf/obyV-452000.pdf.
INFOSTAT (2003): Populačný vývoj v Slovenskej repulike 2002. Bratislava: Infostat ­ Inštitút informatiky
a štatistiky 2003. Dostupné na: http://www.infostat.sk/vdc/pdf/popul/2002x.pdf.
INFOSTAT (2006): Populačný vývoj v okresoch Slovenskej republiky 2005. Bratislava: Infostat ­ Inštitút
informatiky a štatistiky 2006. Dostupné na: http://www.infostat.sk/vdc/pdf/reganal2005final.pdf.
INTERNATIONAL MONETARY FUND (1993): Balance of Payments Manual. Washington, D. C., IMF,
1993.
POUŽITÁ LITERATURA K 1. KAPITOLE 165
INVEST EAST (1998): Hungary ­ Trade Regulations and Standards.
Dostupné na: http://www.factbook.net/countryreports/hu/HuTradeRegs.htm (cit. dne 25. 7. 2007).
JACKSON, J. E. (2005): The political economy of Polanďs transition: new firms and reform governments.
Cambridge, Cambridge University Press, 2005.
JACKSON, J. E. ­ KLICH, J. ­ POZNAŃSKA, K. (2005): The Political Economy of Polanďs Transition. 1.
vyd. New York: Cambridge University Press 2005. 278 s. ISBN 0-521-83895-9.
JAKOBY, M. (2000): Zahraničný obchod In MARCINČIN, A. ­ BEBLAVÝ, M. Hospodárska politika na
Slovensku 1990­1999. n, 2000.
JAKUB, F. (2003): Kapitálový trh v České republice a jeho budoucnost v kontextu
vstupu ČR do EU. Vysoká škola ekonomická, 2003. Dostupné na:
http://www.radce-investora.cz/export/Pages/Seminare/Studenti_a_pedagogove/get_dms_file.do?FileId=99.
JANDOVÁ, M. (2006): Vývoj institucionálních, teritoriálních a institucionálních aspektů zahraničního
obchodu ČR. WP č. 20, 2006.
JANDOVÁ, M. (2007): Zahraniční obchod Slovenské republiky 1993­2006. WP č. 10, 2007.
JEŽEK, T. a kol. (2004): Jak emitovat dluhopisy a akcie na veřejném trhu. Komise pro cenné papíry, 2004,
Dostupné na: http://ftp.pse.cz/Info.bas/Cz/NXT_KCP_IPO_final.pdf.
JIRGES, T. ­ PLCHOVÁ, B. (1996): Zahraniční obchod a národní ekonomika ­ teoretické přístupy
a implikace pro českou ekonomiku. VŠE, 1996.
JOLLS, CH. (2007): Employment Law and Labor Market. NBER Working Paper No. 13230, July 2007.
JONÁŠ, J. (1997): Ekonomická transformace v České republice. Management Press, 1997.
JONÁŠ, J. (2007a): Finanční zprostředkovatelé a jejich vliv na hospodářský růst v ČR. Centrum výzkumu
konkurenční schopnosti české ekonomiky. Working Paper. V tisku.
JONÁŠ, J. (2007b): Finanční zprostředkovatelé a jejich vliv na hospodářský růst Polska a Slovenska. Centrum
výzkumu konkurenční schopnosti české ekonomiky. Working Paper. V tisku.
JUHÁSZ, J. (1999): Illegal Labour Migration and Employment in Hungary. International Migration Papers.
Geneva: ILO 1999.
JUHÁSZ, J. (2003): Hungary: Transit Country Between East and West. Migration Information Source, 2003.
Dostupné na: http://www.migrationinformation.org/Profiles/display.cfm?dtime=1&ID=181.
JURČOVÁ, D. et al. (2005): Demografická charakteristika obvodov Slovenskej republiky 1996­2003. Inštitút
informatiky a štatistiky, Bratislava 2005.
Dostupné na: http://www.infostat.sk/vdc/pdf/demobvod.pdf (duben 2005).
JURČÍKOVÁ, V. ­ VOKOUN, J. ­ KAČÍRKOVÁ, M. (2005): Zmeny v správaní podnikovej sféry
v priebehu transformácie ekonomiky Slovenskej republiky. Ekonomický časopis, 53, 2005, s. 49­62.
KAMINSKI, B. (1999): Hungary ­ Foreign Trade Issues in the Context of Accession to the EU. WB Paper
no. 441, 1999.
KARPÍŠEK, Z.: Nabídka pracovních sil (Vybrané problémy dalšího vývoje zdrojů pracovních sil v ČR).
VÚPSV Praha 2003. Dostupné na: http://www.vupsv.cz/Karpisek_Nabidak_prac_sil.pdf (květen 2006).
KAUFMAN, D. ­ KRAAY, A. ­ MASRUZZI, M. (2005): Governance Matters IV: Governance Indicators for
1996­2004. World Bank Policy Research Working Paper No. 3630, 2005.
KAUFMAN, D. ­ KRAAY, A. ­ MASRUZZI, M. (2006): Governance Matters V: Governance Indicators for
1996­2005. World Bank Policy Research Working Paper No. 4012, 2006.
KEPINSKA, E. (2003): Recent Trends in International Migration Poland 2003. CMR Working Paper č. 52.
Warsaw: Centre for Migration Research 2003.
KEPINSKA, E. (2004): Recent Trends in International Migration ­ The 2004 SOPEMI Report for Poland.
CMR Working Paper č. 56. Warsaw: Centre for Migration Research 2004.
KEPINSKA, E. (2005): Recent Trends in International Migration. The 2005 SOPEMI Report for Poland.
CMR Working Paper č. 2/60. Warsaw: Centre for Migration Research 2005.
KEPINSKA, E. (2006): Recent Trends in International Migration. The 2006 SOPEMI Report for Poland.
CMR Working Paper č. 15/73. Warsaw: Centre for Migration Research 2006.
KEPINSKA, E. ­ OKOLSKI, M. (2002): Recent Trends in International Migration Poland 2002. CMR
Working Paper č. 48. Warsaw: Centre for Migration Research 2002.
KERTESI, G. ­ KÖLL, J. (1999): Unemployment, Wage Push and the Labour Cost Competitiveness
of Regions ­ The Case of Hungary, 1986­1996. Hungarian Academy of Sciences, Budapest, 1999.
Dostupné na: http://www.econ.core.hu/doc/bwp/bwp/bwp995.pdf (červen 2007).
POUŽITÁ LITERATURA K 1. KAPITOLE166
KERTESI, G. ­ KŐLLŐ, J.: Economic transformation and the revaluation of human capital-Hungary,
1986­1999. Budapest Working Papers on the Labor Market 2001, č. 4., s. 1­35.
KEUNE, M. (2003): Capitalist Divergence and Labour Market Flexibility in the Czech Republic and
Hungary: A Comparative Analysis of Standard and non-Standard Employment. Czech Sociological
Review No. 6/2003, str. 795­813, Praha, 2003.
Dostupné na: http://sreview.soc.cas.cz/upl/archiv/files/505_64keune18.pdf (červen 2007).
KOHN, M. (2004): Financial institutions and markets. Oxford University Press, New York, 2004.
KOHÚTIKOVÁ, E. (2002): Zmeny v regulácii na európskom finančnom trhu. NBS, 2002.
Dostupné na http://www.nbs.sk/MEDIA/PRISP/KOH_02.HTM.
KOLODKO, G. W.: From Shock to Therapy. The Political Economy of Postsocialist Transformation.
1. vyd. New York: Oxford University Press 2000. 457 s. ISBN 0-19-829743-2.
KOMINEK, Z. (2003): Stock markets and industry growth: an eastern European perspektive. Working paper
No. 81, EBRD, 2003.
KORMANOVÁ, L. ­ OUTRATA, R. ­ VOKOUN, J. (n): Foreign Trade of the Slovak Republic.
Ekonomický ústav SAV, n.
KORNAI, J. (1986): The Hungarian Reform Process: Visions, Hopes, and Reality. Journal of Economic
Literatura, Vol. 24, 1989, p. 1687­1737.
KORNAI, J. (1995): Postsocialistická transformace a stát: úvahy ve světle fiskálních problémů Maďarska in
Ekonomie reformy, vybrané stati o teoretických a praktických otázkách přechodu k tržní ekonomice,
Management Press, Praha, 1995. ISBN 8085603845.
KORNAI, J. (1996): Placení účtu za gulášový komunismus: Maďarský vývoj a makroekonomická stabilizace
z pohledu politické ekonomie. ČNB Working Paper No. 54, Praha 1996.
KORYS, I. (2003): Migration Trends in Selected EU Applicant Countries: Poland. Vienna: IOM 2003.
KOSTOLNÁ, Z. ­ HANZELOVÁ, E.: Vybrané aspekty pracovnej migrácie v Slovenskej republike. Práca
a sociálna politika, č. 7­8, 1996, s. 9­10.
KOVACZ, A. (1997): The Hungarian banking systém. OECD, 1997.
KROUPA, A. a kol. (1997): Nelegální zaměstnávání a podnikání cizinců na českém trhu práce.
Dostupné na: http://www.vupsv.cz/neleg.pdf.
KSH (2006): Népmozgalom, 2005. Végleges adatok. (Vital Events 2005, Final Data). Budapest 2006.
Dostupné na: http://portal.ksh.hu/pls/ksh/docs/hun/xftp/idoszaki/nepmozg/nepmoz05v.pdf.
KUBIŠTA, V. a kol. (1999): Mezinárodní ekonomické vztahy. HZ Editio, 1999.
KUBÁT, M. (2005): Demokracie v Polsku. Politický systém Polské republiky (1989­2005). 1. vyd. Praha:
Sociologické nakladatelství (SLON) 2005, 181 s. ISBN 80-86429-46-6.
KUBÁT, M. (2006): Vývoj a proměny státního zřízení Polska ve 20. století. Institucionální studie. 1. vyd.
Praha: Dokořán 2006, 237 s. ISBN 80-7363-079-6.
KUBÁT, M. a kolektiv: Politické a ústavní systémy zemí středovýchodní Evropy. 1. vyd. Praha: EUROLEX
BOHEMIA 200,. 432 s. ISBN 80-86432-90-4.
KUPISZEWSKI, M. (2005): Migration in Poland in the Period of Transition ­ the Adjustment to the Labour
Market Change. PIE Discussion Paper Series, March 2005. Warszawa: Central European Forum for
Migration Research 2005.
Dostupné na: http://www.ier.hit-u.ac.jp/pie/Japanese/discussionpaper/dp2004/dp266/text.pdf (červen 2007).
KWIATKOWSKI, E. et al. (2001): Labour Market Flexibility and Employment Security ­ Poland. Geneva,
2001. Dostupné na: http://www.ilo.org/public/english/employment/strat/download/ep28.pdf (červen 2007).
KWIATKOWSKI, E. et al. (2004): Regional economic and labour market performance and inter-regional
labour market balance ­ the case of Poland. Institut für Arbeitsmarkt Nürnberg, 2004.
Dostupné na: http://doku.iab.de/zaf/2004/2004_4_zaf_kwiatkowski_kucharski_tokarski.pdf (červen 2007).
LACZA, K. (2007): Systém dotací pro podniky plánující IPO na Budapešťské burze cenných papírů. BCPP,
2007. Dostupné na: http://www.seminar-burzy.cz/files/07_Lacza_Prezentace_FINAL.pdf.
LAKY, T. et. al. (2004): The Hungarian Labour Market 2004. Budapest: National Employment Foundation
2004.
LAKY, T. et. al. (2005): The Hungarian Labour Market 2005. Budapest: National Employment Foundation
2005.
POUŽITÁ LITERATURA K 1. KAPITOLE 167
LEE, R. ­ TULJAPURKAR, S. (2001): ,,Population Forecasting for Fiscal Planning: Issues and Innovations."
In AUERBACH, Alan J. ­ LEE, Ronald D.: Demographic Change and Fiscal Policy, Cambridge
University Press. 2001.
LEVINE, R. (2004): Finance ang Growth, Theory and Evidence. 2004, in AGHION, P. ­ DURLAUF, S., Eds.
(2005): Handbook of Economic Growth, The Netherlands: Elsevier Science, 2005.
LEVINE, R. ­ LOAYZA, N. ­ BECK, T. (2000): Financial and the source of growth. Journal of Financial
Economics, 2000.
LEVINE, R. ­ LOAYZA, N. ­ BECK, T. (2000a): Financial intermediation and growth: causality and cauces.
Journal of Monetary Economics, 2000.
LUX, M. et al. (2006): Analýza opatření bytové politiky směřující k podpoře flexibility práce v ČR.
Sociologický ústav AV, Praha, 2006.
Dostupné na: http://seb.soc.cas.cz/publikace_download/publikace/flexibilita/flexibilita2.pdf (červen 2007).
MACH, M.: Makroekonomie II pro inženýrské studium. VŠE. Praha 1995. ISBN 80-7079-498-4.
MANKIW, N. G. (1995): The Growth of Nations. Brookings Papers on Economic Activity No. 1 (Spring),
1995, str. 275­310.
MANKIW, N. G. ­ ROMER, D. ­ WEIL, D. N. (1992): A Contribution to the Empirics of Economic
Growth. Quartely Journal of Economics, Vol. 107, May 1992, str. 407­437.
MARCINČIN, A. ­ LUBYOVÁ, M. (2002): EÚ-monitóring I. Bratislava, Slovak Foreign Policy Association,
Friedrich Ebert Stiftung, 2002.
MARCINČIN, A., ­ MORVAY, K. (2001): Makroekonomická ilúzia a mikroekonomická realita ­ príklad
Slovenska. Finance a úvěr, č. 3, 2001.
MARCIČIN, A. (2000): Hospodárská politika na Slovensku 1990­1990, Centrum pre spoločenskú
a mediálnu analýzu, Bratislava, 2000, ISBN 80-968147-1-0.
MARKOWSKI, R. ­ TUCKER, J. A.: Euroskepticism and the Emergence of Political Parties in Poland. 2006.
Dostupné na: http://homepages.nyu.edu/~jat7/Markowski_Tucker_Euroskep_2006.pdf.
MARSHALL, M. G. ­ JAGGER, K.: Polity IV Data Set. 2002.
Dostupné na: http://www.worldbank.org,www.cidcm.umd.edu//polity.
MARTINS, O. J. ­ PRICE, T. (2000): Policy Interdependence During Economic Transition: The Case of
Slovakia, 1999­2000. OECD Economics Department Working Papers, No. 253, OECD Publishing,
2000. Dostupné na: http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=240456 (12. 12. 2006).
MENŠÍK, J. (2005a): Peníze a kapitál. Disertační práce, Masarykova univerzita, 2005.
MENŠÍK, J. (2005b): Výrobní úvěr. In Evropské finanční systémy, Masarykova Univerzita v Brně, 2005,
s. 133­137.
MESEŽNIKOV, G. ­ GYÁRFÁŠOVÁ, O.: Slovensko: desať rokov samostatnosti a rok reforem. 1. vyd.
Bratislava: Inštitút pre verejné otázky 2004. 165 s. ISBN 80-88935-59-8.
MESÁROŠ, O. (2000): Vývoj a hlavní strukturální změny v zahraničním obchodě České republiky.
VŠE, 2000.
MINISTERSTVO FINANCÍ SR.
Dostupné na: http://www.finance.gov.sk/Default.aspx?CatID=4458.
MINISTERSTVO FINANCÍ ČESKÉ REPUBLIKY (2003): Vývoj a současný rozsah cenové regulace.
Dostupné na: http://www.mfcr.cz (20. 4. 2006).
MINISTERSTVO PRÁCE, SOCIÁLNYCH VECÍ A RODINY SR (2004): Sektorový operačný program ­
Ľudské zdroje. MPSVR SR, Bratislava 2004.
Dostupné na: http://www.esf.gov.sk/documents/018_SOP_program.pdf (duben 2007).
MINISTERSTWO GOSPODARKI, DEPARTAMENT ANALIZ EKONOMICZNYCH. Raport o pomocy
publicznej w Polsce udzielonej w 1996 roku podmiotom gospodarczym, Warszawa 1998.
Dostupné na: http://www.uokik.gov.pl/pl/pomoc_publiczna/raporty_i_analizy/ (17. 6. 2007).
MINISTERSTWO GOSPODARKI, DEPARTAMENT ANALIZ EKONOMICZNYCH. Raport o pomocy
publicznej w Polsce udzielonej w 1997 roku podmiotom gospodarczym, Warszawa 1998.
Dostupné na: http://www.uokik.gov.pl/pl/pomoc_publiczna/raporty_i_analizy/ (17. 6. 2007).
MINISTERSTWO GOSPODARKI, DEPARTAMENT ANALIZ I PROGNOZ. Raport o pomocy publicznej
w Polsce udzielonej przedsiebiorcom w 1998 roku, Warszawa 1999.
MINISTERSTWO SPRAW ZAGRANICZNYCH (2007): Poland in international economic organizations.
Dostupné na: http://www.business.gov.pl/International,Exchange,92.html (cit. dne 16. 8. 2007).
POUŽITÁ LITERATURA K 1. KAPITOLE168
MINISTRY OF ECONOMIC AFFAIRS AND LABOUR (2005): POLAND
Macroeconomic performance in figures 1995­2004. [on-line] 10. 5. 2007 dostupný na:
http://www.polcommerce.com/PDF_ZIP/Poland_figures.zip.
MINISTRY OF ECONOMY AND LABOUR (2004): Poland 2004 ­ Report Foreign Trade. Dostupné
na: http://www.mg.gov.pl/NR/rdonlyres/C41A2C65­57AA-4A67­8CBD-F8F22CD6CEAB/13427/Report_foreign_2004.pdf
(cit. dne 10. 8. 2007).
MINISTRY OF ECONOMY AND LABOUR (2005): Poland 2005 ­ Report Foreign Trade. Dostupné
na: http://www.mg.gov.pl/NR/rdonlyres/C41A2C65­57AA-4A67­8CBD-F8F22CD6CEAB/15237/Report_foreign_2005.pdf
(cit. dne 10. 8. 2007).
MINISTRY OF ECONOMY AND LABOUR (2006): Poland 2006 ­ Report Foreign Trade.
Dostupné na: http://www.mg.gov.pl/NR/rdonlyres/C41A2C65­57AA-4A67­8CBD-F8F22CD6CEAB/2676
3/raportoHZ_angielska.pdf (cit. dne 10. 8. 2007).
MINISTRY OF ECONOMY AND TRANSPORT (2007): Overview of the Characteristics and Current
Trends of the Hungarian external trade ­ based on 2006 data.
Dostupné na: http://en.gkm.gov.hu/data/cms684783/trade_2006q4_ENG.pdf(cit. dne 29. 7. 2007).
MINISTRY OF THE TREASURY (2007): Privatisation Lines for Treasury Assets in 2007. Warsawa, 2007.
Dostupné na: http://www.msp.gov.pl/index_eng.php?dzial=30&id=434 (1. 6. 2007).
MINK, M. ­ DE HAAN, J.: Are There Political Budget Cycles in the Euro Area? 2005.
Dostupné na: http://congress.utu.fi/epcs2006/docs/D6_mink.pdf.
MISHKIN, F. S. (2004): The economics of money, banking, and financial markets. Addison ­ Wesley,
7. vyd. 2004.
MISHKIN, F. S. (2005): How Big a Problem is Too Big to Fail? NBER Working Paper No. 11814, December
2005.
MMF (1999): Slovak Republic: Selected Issues and Statistical Apendix. IMF Staff Country Report No.
99/112, MMF, 1999.
MODIGLIANI, F. (1961): Long-Run Implications of Alternative Fiscal Policies and the Burden of the
National Debt. The Economic Journal, Vol. 71, No. 284. (Dec., 1961), pp. 730­755.
MONITORING REPORT ON THE SLOVAK REPUBLIC´S PROGRESS IN ITS
PREPARATION FOR THE EU MEMBERHIP. September 2002 ­ May 2003. Dostupné na:
http://www.government.gov.sk/eu/dokumenty/monitor_sprava_092002­052003_en.pdf (15. 3. 2007).
MORVAY, K. (2005): Stratéga a priebeh ekonomickej transformácie na Slovensku. Ekonomický časopis, 53,
2005, s. 5­32.
MUSÍLEK, P. (2002): Trh cenných papírů. Ekopress, 2002.
NÁRODNA BANKA SLOVENSKA (1998­2006): Správa o menovom vývoji v SR 1998­2006. Bratislava,
Národna banka Slovenska, 1998­2006.
NÁRODNA BANKA SLOVENSKA (2007): Platební bilance 1993­2006. Bratislava, NBS, 2007.
NÁRODNÁ BANKA SLOVENSKA (2007): Historická data o kurzu SKK vůči EUR.
Dostupné na: http://www.nbs.sk (srpen 2007).
NÁRODNÁ BANKA SLOVENSKA 1993­2003 (2003): Národná banka Slovenska, 2003.
NAROŹNY, M. (2006): High uneymployment in Poland ­ not only a labour market problem. Brussels,
2006. Dostupné na: http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/country_focus/2006/cf06_2006en.pdf
(červen 2007).
NATIONAL BANK OF HUNGARY (2007): Balance of payments 1995­2006. Budapešť, National bank of
Hungary, 2007.
NATIONAL BANK OF POLAND (2007): Balance of payments 1993­2006. Varšava, National bank of
Poland, 2007.
NATIONAL PROGRAMME FOR THE ADOPTION OF THE ACQUIS 2001 ­ INDUSTRIAL POLICY.
Dostupné na http://www.vlada.gov.sk/eu/Dokumenty/acquis2001_en/15_en.doc (cit. dne 12. 3. 2007).
NEWBERY, D. M. (1995): Tax and benefit reform in Central and Eastern Europe. Center for Economic
Policy Research: London.
NEWBERY, D. M. (1995): Tax and benefit reform in Central and Eastern Europe. Center for Economic
Policy Research: London.
NĚMEC, Daniel (2006b): Demografický vývoj SR 1990­2005. Brno: CVKSČE MU, Working Paper
No. 26/2006.
POUŽITÁ LITERATURA K 1. KAPITOLE 169
NĚMEC, Daniel, TOMEŠ, Zdeněk (2006a): Demografický vývoj ČR 1990­2005. Brno: CVKSČE MU,
Working Paper No. 4/2006.
NIEDERMAYER, L. (2001): Nízký růst úvěrů postihuje malé a střední podniky. HN, 2001.
Dostupné na: http://www.cnb.cz/cz/pro_media/clanky_rozhovory/media_2001/cl_01_010221.html.
NORTH, D. (1995): Institucionální struktury a transformační procesy. Politická ekonomie 5/1995.
NORTH, D. C. (1994): Economic Performance Through Time. The American Economic Review, vol. 84,
No. 3, 1994, p. 359­368.
NOVOTNÁ, J: (2003): Restructuring of the nankiny sector in Hungary. BIATEC, Národní banka Slovenska,
2003.
NOVÁK, M. ­ LEBEDA, T. a kol.: Volební a stranické systémy ČR v mezinárodním srovnání. 1. vyd.
Dobrá Voda u Pelhřimova: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk 2004. 485 s. ISBN 80-86473­88­0.
NÝVLTOVÁ, R. ­ REŽŇÁKOVÁ, M. (2007): Mezinárodní kapitálové trhy, zdroj financování. Grada,
Praha, 2007.
OECD (1997): The OECD Report on Regulatory Reform: Synthesis. Paris.
Dostupné na: http://www.oecd.org (12. 5. 2006).
OECD (1999): Thematic review of the transition ­ From initial education to working life: Hungary ­ country
note. OECD, 1999. Dostupné na: http://www.tarki.hu/adatbank-h/kutjel/pdf/a210.pdf (červen 2007).
OECD (2001): Regulatory governance: Improving the institutional basis for sectoral regulators of infrastrucutre
public services ­ Hungarian experience. By Peter Szagvari, OECD, 2001.
Dostupné na: http://www.oecd.org/dataoecd/7/38/2730633.pdf (20. 3. 2006).
OECD (2002): Polan: From Transition to New Regulatory Challenges. OECD Reviews of Regulatory
Reform, 2002.
OECD (2002): Trends in International Migration. Paris: OECD 2002.
OECD (2004): Economic Survey of the Slovak Republic.
Dostupné na: http://www.oecd.org/dataoecd/50/49/25658276.pdf.
OECD (2005): Economic Survey of the Slovak Republic
Dostupné na: http://www.oecd.org/dataoecd/40/4/35390288.pdf.
OECD (2005): Hungary ­ Report on Competition Law and Institutions (2004). DAF/COMP 7/2005.
Dostupné na: http://www.oecd.org/dataoecd/12/43/3442716 2.pdf (6. 12. 2006).
OECD (2006): International Migration Outlook. Annual Report. Paris: OECD 2006.
OECD (2006): OECD Factbook 2006: Economic, Environmental and Social Statistics, 2006.
ISBN 92-64-03561-3.
OECD Statistical Kompendium. Dostupné z DSI World Statistics: http://195.145.59.167/ISAPI/DBDemo.Dll/C
hapters?ID=90C8ACB433A84CDA96DE3C42695ED39D&DB=OECD&Source=01.&Text=OECD%2C+Organisatio
n+for+Economic+Co%2Doperation+and+Development%2C+Paris&P=0&Nr=1.
OECD: Economic Surveys 2001­2002 Slovak Republic.
OECD: Statistická data. Dostupné na: http://195.145.59.167 (duben 2007), placený přístup.
OKOLSKI, M. (1997): Recent Trends in International Migration Poland 1996. CMR Working Paper č. 43.
Warsaw: Centre for Migration Research 1997.
OKOLSKI, M. (1998): Recent Trends in International Migration Poland 1997. CMR Working Paper č. 28.
Warsaw: Centre for Migration Research 1998.
OKOLSKI, M. (1999): Recent Trends in International Migration Poland 1998. CMR Working Paper č. 32.
Warsaw: Centre for Migration Research 1999.
OKOLSKI, M. (2000): Recent Trends in International Migration Poland 2000. CMR Working Paper č. 39.
Warsaw: Centre for Migration Research 2000.
OKOLSKI, M. (2001): Recent Trends in International Migration Poland 2001. CMR Working Paper č. 43.
Warsaw: Centre for Migration Research 2001.
OKÁLI, I.: Hlavné trendy vývoja hospodárstva Slovenska v roku 2005 a odhad jeho hospodářského rastu
v roku 2006. Ekonomický časopis 2006, č. 5, s. 411­425.
OKÁLI, J. ­ FRANK, K. ­ GABRIELOVÁ, H. ­ KORMANOVÁ L. ­ MORVAY, K. ­ OUTRATA, R.:
Hospodársky vývoj Slovenska v roku 2004. Ekonomický časopis 2005, č. 5, s. 451­498.
OLEXA, M. ­ HALUŠKA, J. (2006): Súčasná ekonomická situácia v slovenskej republike. GPN [on-line]
28. 12. 2006, dostupný na http://www.gpn.org/data/ slovakrepublic/slovak_republic-sk.pdf.
POUŽITÁ LITERATURA K 1. KAPITOLE170
OLEXA, M. ­ HALUŠKA, J. (2006): Súčasná ekonomická situácia v Slovenskej republike. Inštitút informatiky
a štatistiky, Bratislava 2006. Dostupné na: http://gpn.org/data/slovakrepublic/slovak_republic-sk.pdf
(duben 2007).
OLSON, M. (1996): Big bills left on sidewalk: why some nations are rich and others poor. Jounal of
Economic Perspective. No. 2, Spring 1996.
O'ROURKE, K. H. ­ TAYLOR, A. M. (2006): Democracy and Protectionism. NBER Working Paper
No. 12250, May 2006.
PAUKOVIČ, V. (2001): Nezamestnanosť na Slovensku ­ jej príčiny, dôsledky ­ pokus o makrosociologickú
analýzu javu. In: Kvalita života a ľudské práva v kontextoch sociálnej práce a vzdelávania dospelých,
Prešov 2001. Dostupné na: http://www.pulib.sk/elpub/biblio/biblio_01.pdf (březen 2007).
PERSSON, T. ­ ROLAND, G. ­ TABELLINI, G. (2006): Electoral rules and government spending in
parliamentary democracies. 2006. Dostupné na: http://www.econ.berkeley.edu/~groland/pubs/ms.pdf.
PERSSON, T. ­ TABELLINI, G.: Democatic capital: The nexus of political end economic change.
INNOCENZO GASPARINI INSTITUTE FOR ECONOMIC RESEARCH 2006, Working paper
č. 308, s. 1­48.
PINTO, P. M. ­ TIMMONS, J. F.: The Political Determinant´s of Economic Performance: Political
Competition and the Sources of Growth. Comparative Political Studies 2005, č. 1, s. 26­50.
PIĘTKA, K. (2007): Social Protection in Poland. [on-line] 19. 5. 2007 dostupný na:
http://siteresources.worldbank.org/INTECONEVAL/Resources/PolandSocialPolicyReview.pdf.
PORUBÄNOVÁ, S. (2005): Inštitucionálne zabezpečenie trhu práce v transformácii sociálneho systému na
Slovensku ­ zmeny a očakávania. In: Transformácia sociálneho systému na Slovensku, stav, výsledky,
riziká narušenia sociálnej súdržnosti a modely riešenia. Stredisko pre štúdium práce a rodiny, Bratislava
2005. Dostupné na: http://www.vupsvr.gov.sk/texty/File/transformacia/Zaverecna_sprava_Transformacia_
december_2005.pdf (duben 2007).
POTŮČEK, M. (1999): Křižovatky české sociální reformy. Sociologické nakladatelství, Praha 1999.
POTŮČEK, M. ­ RADIČOVÁ. I. (1997): Two social policies out of one: The Czech and Slovak Example.
[on-line] 10. 12. 2006, dostupný na http://martinpotucek.cz/download/two_social_policies.pdf.
POTŮČEK, M. ­ Radičová I. (1998): Sociální politika v Čechách a na Slovensku po roce 1989. Sborník
Karolinum, Praha 1998.
PRIDAM, G.: EU Enlargement and Consolidating Democracy in Post-Communist States ­ Formality and
Reality. JCMS 2002, č. 3, s. 953­973.
PRUS, A. (2005): Liberalization and Privatization of Electrical Energy Sector. Industry Canada
International Market Research Reports: Industry Sector Analysis ­ Poland. Dostupné na:
http://strategis.ic.gc.ca/epic/site/imr-ri2.nsf/en/gr-01935e.html#a8 (10. 5. 2007).
PRUŠOVÁ, A. ­ LÍŠKA M. (2001a): Odchod občanov Slovenskej republiky za prácou do cudziny. Práca
a sociálna politika, č. 3, 2001, s. 4­6.
PRUŠOVÁ, A. ­ LÍŠKA M. (2001b): Cudzinci na pracovnom trhu Slovenskej republiky. Práca a sociálna
politika, č. 9, 2001, s. 2­8.
PRZEWORSKI, A. ­ LIMONGI, F. (2003): Political Regimes and Economic Growth. Journal of Economic
Perspectives, 1993, č. 7, s. 51­69.
PŠEJA, P.: Stranický systém české republiky. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury 2005.
203 s. ISBN 80-7325-069-1.
REICHOVÁ a kol. (2006): Sprístupnenie trhov práce vo vybraných krajinách EÚ a vývojové trendy na trhu
práce v SR. Výskumná úloha č. 18. Bratislava: Institut pre výskum práce a rodiny 2006.
RUTKOWSKI, J. J. (1998): Welfare and Labor Market in Poland. The World Bank, 1998. Working paper
č. 417, s. 95. ISBN 0-8213-4318-1.
RUZ a PAS (2006): Komplexný audit prekážok podnikania na Slovensku. (květen, 2006).
SALAMIN, J. ­ FLORO, M. (1993): Hungary in the 1980s: A Review of National and Urban Levels of
Economic Reforms. World Bank, Washington D.C., 1993. Dostupné na: http://siteresources.worldbank.
org/INTURBANDEVELOPMENT/Resources/336387­1169585750379/twurdwp2.pdf (červen 2007).
SAMSON, Š. (2006): Foreign Trade of the Slovak Republic.
Dostupné na: http://www.nbs.sk/BIATEC/BIA04_06/7_9.PDF (cit. dne 10. 12. 2006).
SAMUELSON, P. A. ­ NORDHAUS, W. D. (1995): Ekonomie. Nakladatelství Svoboda, Praha 1995.
ISBN 80-205-0192-4.
POUŽITÁ LITERATURA K 1. KAPITOLE 171
SARIO (2006): Slovensko ­ načo hladať ďalej. Dostupné na: http://www.sario.sk/swift_data/source/dokumenty/
Podporaexportu/VyvojZO_2005.pdf (cit. dne 18. 12. 2006).
SASS, M. (2004): FDI in Hungary ­ the first mover´s advantage and disadvantage. Budapešť, Hungarian
Academy of Science, 2004.
SCHIMMELFENNIG, F. ­ ENGERT, S. ­ KNOBEL, H. (2003): Costs, Commitment and Compliance:
The Impact of EU Democratic Conditionality on Latia, Slovakia and Turkey. JCMS 2003, č. 3,
s. 495­518.
SCHWEIGER, H. (2006): The Impact of State Aid for Restructuring on the Allocation of Resources, EBRD,
December 2006. Dostupné na: http://www.aeaweb.org/annual_mtg_papers/2007/0105_1015_0903.pdf
(15. 12. 2006).
SELENY, A. (2006): The Political Economy of State-Society Relations in Hungary and Poland. 1. vyd. New
York: Cambridge University Press 2006. s. 277. ISBN 0­521­83564-X.
SHEETALL, K. CH. ­ HENRI, R. L. (1995): Fiskální politika in Ekonomie reformy, vybrané stati o teoretických
a praktických otázkách přechodu k tržní ekonomice. Management Press Praha, 1995.
SHI, M. ­ SVENSSON, J. (2006): Political budget cycles: Do they digger across countries and why?
Journal of Public Economics 2006, s. 1367­1389.
SIMONYI, A. (1998): Transformation of the labour market in Hungary and spreading forms of atypical
employment. Etovos Lorand University, Budapest, 1998.
Dostupné na: http://www.econ.kobe-u.ac.jp/~yoshii/e/laborseminar/5.pdf (červen 2007).
SIROVÁTKA, T. a kol. (2003): Problémy trhu práce a politiky zaměstnanosti. Brno, Praha: Masarykova
Univerzita, VÚPSV, Národní vzdělávací fond 2003.
SLOVENSKÝ ŠTATISTICKÝ ÚRAD.
Dostupné na: http://www.statistics.sk/pls/elisw/MetaInfo.explorer?obj=189&cmd=go&s=1003&sso=3&so=81.
SLOVENSKÝ ŠTATISTICKÝ ÚRAD.
Dostupné na: http://www.statistics.sk/pls/elisw/MetaInfo.explorer?obj=39&cmd=go&s=1002&sso=2&so=15.
SLOVENSKÝ ŠTATISTICKÝ ÚRAD: Statistická data o inflaci a mzdách.
Dostupné na: http://www.statistics.sk (duben 2007).
SOCHA, M. W. ­ WEISBERG, Y. (1999): Poland in transition: labor market data collection.
Washington D. C., 1999. Dostupné na: http://www.bls.gov/opub/mlr/1999/09/art2full.pdf (červen 2007).
SOTÁK, B. (2005): Zahraničný obchod Slovenskej republiky v období 1993­2004. Bakalářská práce.
Dostupné na: http://ies.fsv.cuni.cz/storage/work/577_branislav_sotak.pdf (cit. dne 19. 12. 2006).
SOWA, M. (2003): State aid and government policy in Poland. 1994­2002.
SPĚVÁČEK, V. ­ VINTROVÁ, R. ­ HÁJEK, M. ­ ŽĎÁREK, V. (2005): Růst, stabilita a konvergence české
ekonomiky v letech 1996­2005. Praha, CES VŠEM, 2005.
STATISTICKÝ ÚRAD SLOVENSKEJ REPUBLIKY (2006): Databáze slovenského statistického úřadu.
SUSR [on-line] 12. 12. 2006, dostupný na http://www.statistics.sk/pls/elisw/metainfo.explorer.
STEPHAN, J.: Economic Transition in Hungary and East Germany. 1. vyd. London: MACMILLAN PRESS
LTD, 1999. 293 s. ISBN 0-333-75143-4.
STIGLER, G. (1971): The Theory of Economic Regulation. Bell Journal of Economics, Spring 1971, s. 3­21.
STRMISKA, M. ­ HLOUŠEK, V. ­ KOPEČEK, L. ­ CHYTILEK, R. (2005): Politické strany moderní
Evropy: Analýza stranicko-politických systémů. 1. vyd. Praha: Portál 2005. s. 727. ISBN 80-7367-038-0.
SURDEJ, A. (2004): Managing Labor Market Reforms: Case Study of Poland. University of Krakow, 2004.
Dostupné na: http://siteresources.worldbank.org/INTWDR2005/Resources/bp_poland_labor_market_reform.pdf
(červen 2007).
SVOBODA, M. (2005): Jak investovat, aneb, Anatomie burzovních lží. Vyd. 2., CP Books, Brno, 2005.
SZANYI, M. (2004): State aid to the Hungarian manufacturing sector 1990­2000.
Dostupné na: http://www.case.com.pl/dyn/plik--2845314.pdf.
ŠIROKÝ, J. (2003): Daňová teorie s praktickou aplikací. C. H. Beck, 2003.
TABELLINI, G. (2005): The Role of the State in Economic Development. KYKLOS 2005, č. 2, s. 283­303.
TANZI, V. (1995): Finanční trhy a veřejné finance v procesu transformace in Ekonomie reformy, vybrané
stati o teoretických a praktických otázkách přechodu k tržní ekonomice, Management Press, Praha, 1995.
TANZI, V. ­ ZEE, H. (1997): Fiscal policy and the long-run growth. IMF Staff Papers. June 1997.
THE HERITAGE FOUNDATION (2007): Index of Economic Freedom ­ Hungary.
Dostupné na: http://www.heritage.org/research/features/index/country.cfm?id=Hungary (cit. dne 12. 8. 2007).
POUŽITÁ LITERATURA K 1. KAPITOLE172
TOMŠÍK, V. (1997): Komparace makroekonomického vývoje transformačních ekonomik ­ České republiky,
Maďarska a Polska s důrazem na vývoj zahraničního obchodu a platebních bilancí. WP, AV ČR, 1997.
TOMŠÍK, V. ­ MIŠUN, J. ­ SRHOLEC, M. (2000): Přímé zahraniční investice v ČR, Polsku a Maďarsku.
Praha, Newton Holding, a. s., 2000.
TOMŠÍK, V. ­ MIŠUN, J. ­ SRHOLEC, M. (2001): Různé pohledy na přímé zahraniční investice. Praha,
Newton Holding, a. s., 2001.
TOMŠÍK, V. ­ PLOJHAR, M. ­ SRHOLEC, M. (2003): Efekty přímých zahraničních investic na platební
bilanci. Praha, Newton Holding, a. s., 2003.
TOMŠÍK, V. ­ PLOJHAR, M. ­ SRHOLEC, M. (2003): Makroekonomický vývoj Polska: Dlouho očekávané
oživení a role měnové politiky NBP. Praha, Newton Holding, a. s., 2003.
TÓTH, J. (2006): Migrant Workers and Free Movement in Hungary. In A Regional Approach to Free
Movement of Workers: Labour Migration Between Hungary and Its Neighbouring Countries. Szeged:
The European Studies Centre, University of Szeged 2006.
TREGLER, K. (2005): Oceňování akciových trhů: metody měření správnosti ocenění. C. H. Beck, Praha, 2005.
U.S. DEPARTMENT OF STATE (1994): Hungary: 1994 Country Report on Economic Policy and Trade
Practices. Dostupné na: http://dosfan.lib.uic.edu/ERC/economics/trade_reports/1994/Hungary.html
(cit. dne 2. 8. 2007).
UNDP (2004): Millennium Development Goals: Reducing Poverty and Social Exclusion in Slovak
Republic. UNDP [on-line] 12. 12. 2006, dostupný na: http://europeandcis.undp.org/?menu=p_cms/
show&content_id=97473BDA-F203-1EE9-BBE2931879CC8473.
UNECE (2000): The Transition Economies 1989­1999: Foreign Trade and Payments.
Dostupné na: http://www.unece.org/ead/pub/001/001_4.pdf (cit. dne 10. 12. 2006).
UNITED STATES TRADE REPRESENTATIVE (2004): Hungary.
Dostupné na: http://www.ustr.gov/assets/Document_Library/Reports_Publications/2004/2004_National_Trade_
Estimate/2004_NTE_Report/asset_upload_file18_4772.pdf (cit. dne 2. 8. 2007).
UNITED STATES TRADE REPRESENTATIVE (2004): Poland.
Dostupné na: http://www.ustr.gov/assets/Document_Library/Reports_Publications/2004/2004_National_Trade_
Estimate/2004_NTE_Report/asset_upload_file962_4792.pdf (cit. dne 2. 8. 2007).
URZĄD OCHRONY KONKURENCJI I KONSUMENTÓW: Raport o pomocy publicznej w Polsce
udzielonej przedsiębiorcom w 1999 roku, Warszawa 2000.
Dostupné na: http://www.uokik.gov.pl/pl/pomoc_publiczna/raporty_i_analizy/ (13. 6. 2007).
URZĄD OCHRONY KONKURENCJI I KONSUMENTÓW: Raport o pomocy publicznej w Polsce
udzielonej przedsiębiorcom w 2000 roku, Warszawa 2001.
Dostupné na: http://www.uokik.gov.pl/pl/pomoc_publiczna/raporty_i_analizy/ (13. 6. 2007).
URZĄD OCHRONY KONKURENCJI I KONSUMENTÓW: Raport o pomocy publicznej w Polsce
udzielonej przedsiębiorcom w 2001 roku, Warszawa 2002.
Dostupné na: http://www.uokik.gov.pl/pl/pomoc_publiczna/raporty_i_analizy/ (13. 6. 2007).
URZĄD OCHRONY KONKURENCJI I KONSUMENTÓW: Raport o pomocy publicznej w Polsce
udzielonej przedsiębiorcom w 2002 roku, Warszawa 2003.
Dostupné na: http://www.uokik.gov.pl/pl/pomoc_publiczna/raporty_i_analizy/ (13. 6. 2007).
URZĄD OCHRONY KONKURENCJI I KONSUMENTÓW: Raport o pomocy publicznej w Polsce
udzielonej przedsiębiorcom w 2003 roku, Warszawa 2004. Dostupné na: http://www.uokik.gov.pl/pl/
pomoc_publiczna/raporty_i_analizy/ (13. 6. 2007).
URZĄD OCHRONY KONKURENCJI I KONSUMENTÓW: Raport o pomocy publicznej w Polsce
udzielonej przedsiębiorcom w 2004 roku, Warszawa 2005.
Dostupné na: http://www.uokik.gov.pl/pl/pomoc_publiczna/raporty_i_analizy/ (13. 6. 2007).
URZĄD OCHRONY KONKURENCJI I KONSUMENTÓW: Raport o pomocy publicznej w Polsce
udzielonej przedsiębiorcom w 2005 roku, Warszawa 2006.
Dostupné na: http://www.uokik.gov.pl/pl/pomoc_publiczna/raporty_i_analizy/ (13. 6. 2007).
UTKULU, U. ­ SEYMEN, D. (2004): Revealed Comparative Advantage and Competitiveness: Evidence for
Turkey vis--vis the EU/15.
Dostupné na: http://www.etsg.org/ETSG2004/Papers/seymen.pdf (cit. dne 14. 8. 2007).
ÚRAD PRE ŠTÁTNÚ POMOC.
Dostupné na: http://web.archive.org/web/20040603050042/www.usp.sk/f_05_spravy.html.
POUŽITÁ LITERATURA K 1. KAPITOLE 173
VAGAC, L. ­ PALENIK, V. ­ KVETAN, V. ­ KRIVANSKA, K. (2001): Sectoral Analysis of the Slovak
Foreign Trade.
Dostupné na: http://www.cphr.sk/english/publications_phare2001b.pdf (cit. dne 10. 12. 2006).
VAVREJNOVÁ, M. (2004): Mobilita pracovní síly před a po vstupu ČR do EU. Acta Oeconomica Pragensia.
Aktuální otázky vstupu České republiky do Evropské unie. 2004, č. 3, s. 195­219.
VAVREČKOVÁ, J. (2006): Migrační potenciál po vstupu ČR do EU (výsledky terénního šetření). Praha:
VÚPSV 2006.
VENCOVSKÝ, F. et al. (1999): Dějiny bankovnictví v českých zemích. Bankovní institut, Praha, 1999.
VINTROVÁ, R. (2007): Reálná a nominální konvergence v zemích středoevropské pětky. Politická ekonomie
2/2007. ISSN 0032­3233.
VISZT, E. (2000): Measuring labour mobility in Hungary (statistics and pilot studies). NIS Focus Group of
OECD, Budapest, 2000. Dostupné na: http://www.oecd.org/dataoecd/63/42/2106478.pdf (červen 2007).
VRÁBĹOVÁ, S.: Cudzinci na trhu práce v Slovenskej republike v súčasnosti a po vstupe SR do EÚ. Práca
a sociálna politika, č. 5, 2001, s. 18­22.
VYKOUKAL, J. ­ LITERA, B. ­ TEJCHMAN, M.: Východ. Vznik, vývoj a rozpad Sovětského bloku
1944­1989. 1. vyd. Praha: Libri 2000. s. 859. ISBN 80-85983-82-6.
WANG, Z. Q. (1991): Privatisation and Economic Reform in Poland. Centre for Central and Eastern
European Studies, Working Paper No. 6, 1991.
WEIL, D.N. (2005): Economic Growth. Pearson Addison Wesley, 2005.
WORLD BANK (2001): Polanďs Labor Market ­ The Challenge of Job Creation. Washington D. C., 2001.
Dostupné na: http://www-wds.worldbank.org/servlet/WDSContentServer/WDSP/IB/2001/11/10/000094946_
01102704133960/Rendered/PDF/multi0page.pdf (červen 2007).
WORLD BANK (2002): Trends in Average Tariff Rates for Developing and Industrial Countries 1981­2003.
Dostupné na: http://siteresources.worldbank.org/INTRANETTRADE/Resources/tar2002.xls (cit. dne 1. 8. 2007).
WORLD BANK (2004): Doing Business in 2004. Washington, 2004.
WORLD BANK (2004): World Development Indicators. World Bank Washington. 2004.
WORLD BANK (2005): Doing Business in 2005. Washington, 2005.
WORLD BANK (2006): Doing Business in 2006. Washington, 2006.
WORLD BANK (2006a): Doing Business in 2007 ­ Databases.
Dostupné na: http://www.doingbusiness.org (16. 4. 2007).
WORLD BANK (2007): Doing Business ­ Get Full Data.
Dostupné na: http://www.doingbusiness.org/CustomQuery/ (1. 7. 2007).
WORLD BANK (2007): Migration and Remittances Factbook.
Dostupné na: http://econ.worldbank.org/WBSITE/EXTERNAL/EXTDEC/EXTDECPROSPECTS/GEPEXT/
EXTGEP2006/0,,contentMDK:21352016~pagePK:64165401~piPK:64165026~theSitePK:1026804,00.html.
WORLD BANK (2007): PovcalNET. [on-line] 10. 7. 2007 dostupný na:
http://iresearch.worldbank.org/PovcalNet/jsp/index.jsp.
WTO (1998): Trade Policy Reviews ­ Hungary ­ July 1998
Dostupné na: http://www.wto.org/english/tratop_e/tpr_e/tp80_e.htm (cit. dne 29. 7. 2007).
WTO (2007): WTO Statistical Data Sets ­ Technical Notes. Dostupné na:
http://stat.wto.org/TechnicalNotes/DataSetTechnicalNotes_E.htm#Product_Def (cit. dne 2. 8. 2007).
WYSOKINSKA, Z. (2003): Labour Force Migration and Integration Processes in Poland. In Symposium
on Science Policy, Mobility and Brain Drain in the EU and Candidate Countries, University of Leeds,
27.­28. 7. 2003. Dostupné na: http://www.leeds.ac.uk/law/cslpe/phare/No.5.pdf.
ZACHAR D. (2006): Reformy na Slovensku 2005. INEKO [on-line] 15. 12. 2006, dostupný na:
http://www.ineko.sk/?s=file_download&id=76.
ZEMPLINEROVÁ, A. (2006): Efekty státní podpory podniků.
Dostupné na: http://home.cerge-ei.cz/zemplinerova/pub%5CPE_dotace.pdf (20. 1. 2006).
ŽÍDEK L. (2006): Transformace české ekonomiky 1989­2004. 2. vyd., Praha, C.H.Beck, 2006.
ISBN 807179922X.
ŽÍDEK, L. (2004): Česká ekonomika v 90. letech. Brno: Masarykova univerzita, 2004. ISBN 80­210­3551-X.
ŽĎÁREK, V. (2005): Přímé zahraniční investice a problém vzniku duální ekonomiky (na příkladu ČR a SR).
Praha, Centrum ekonomických studií VŠEM, 2005.
POUŽITÁ LITERATURA K 1. KAPITOLE174
Analytické zprávy trhu státních cenných papírů od Národní banky Slovenska
Trh státních cenných papierov v roku 2000. Národná banka Slovenska.
Dostupné na: http://www.nbs.sk/FINMARK/TCP0001.PDF.
Trh státních cenných papierov v roku 2001. Národná banka Slovenska.
Dostupné na: http://www.nbs.sk/FINMARK/TCP0102.PDF.
Trh státních cenných papierov v roku 2002. Národná banka Slovenska.
Dostupné na: http://www.nbs.sk/FINMARK/TCP0204.PDF.
Trh státních cenných papierov v roku 2003. Národná banka Slovenska.
Dostupné na: http://www.nbs.sk/FINMARK/TCP2003.PDF.
Trh státních cenných papierov v roku 2004. Národná banka Slovenska.
Dostupné na: http://www.nbs.sk/FINMARK/TCP2004.PDF.
Internetové databáze:
ČSÚ: Statistické ročenky České republiky (1990­2006) a datové zdroje dostupné na: http://www.czso.cz.
Databáze Hungarial Central Statistical Office.
Dostupné na: http://portal.ksh.hu/portal/page?_pageid=38,122433&_dad=portal&_schema=PORTAL .
Databáze International Trade Centre. Dostupné na: http://www.intracen.org/tradstat/.
Databáze Penn World Table Version 6.2. Dostupné na: pwt.econ.upenn.edu.
Databáze UN Comtrade. Dostupné na: http://comtrade.un.org/db/.
Databáze World Resources Institute.
Dostupné na: http://www.earthtrends.wri.org/searchable_db/index.php?theme=5.
DSI Data Service & Information. IMF Data, 2007.
Eurostat, OECD: Databáze Eurostat a OECD. Dostupné přes DSI World Statistics.
GUS: Bank Danych Regionalnych. Główny Urząd Statystyczny. Dostupné na: http://www.stat.gov.pl
a Rocznik Demograficzny GUS, 1990­2004.
KSH: databáze Hungarian Central Statistical Office (Központi Statisztikai Hivatal).
Dostupné na: http://portal.ksh.hu.
ŠÚSR: Slovak Republic Population Information. Dostupné na: http://www.infostat.sk/slovakpopin/.
Statistické ročenky BCPP
Statistická ročenka BCPP 1999. BCPP, Praha, 2000. Dostupné na: www.pse.cz.
Statistická ročenka BCPP 2000. BCPP, Praha, 2001. Dostupné na: www.pse.cz.
Statistická ročenka BCPP 2001. BCPP, Praha, 2002. Dostupné na: www.pse.cz.
Statistická ročenka BCPP 2002. BCPP, Praha, 2003. Dostupné na: www.pse.cz.
Ročenka BCPP 2003. BCPP, Praha, 2004. Dostupné na: www.pse.cz.
Ročenka BCPP 2004. BCPP, Praha, 2005. Dostupné na: www.pse.cz.
Ročenka BCPP 2005. BCPP, Praha, 2006. Dostupné na: www.pse.cz.
Ročenka BCPP 2006. BCPP, Praha, 2007. Dostupné na: www.pse.cz.
Statistiky a publikace burzy BCPB
Ročenka za rok 1999. Burza cenných papírov v Bratislave, a.s., 1999. ISBN 80-968136-2-5.
Dostupné na: http://www.bcpb.sk/Content/SK/Statistiky/rocenky.lst/FactBook_1999.pdf.
Ročenka za rok 2000. Burza cenných papírov v Bratislave, a.s., 2000. ISBN 80-968136-3-3.
Dostupné na: http://www.bcpb.sk/Content/SK/Statistiky/rocenky.lst/FactBook_2000.pdf.
Ročenka za rok 2001. Burza cenných papírov v Bratislave, a.s., 2001. ISBN 80-968136-4-1.
Dostupné na: http://www.bcpb.sk/Content/SK/Statistiky/rocenky.lst/FactBook_2001.pdf.
Ročenka za rok 2002. Burza cenných papírov v Bratislave, a.s., 2002. ISBN 80­968136­5-X.
Dostupné na: http://www.bcpb.sk/Content/SK/Statistiky/rocenky.lst/Rocenka2002-final-color.pdf.
Ročenka za rok 2003. Burza cenných papírov v Bratislave, a.s., 2003. ISBN 80-968136-6-8.
Dostupné na: http://www.bcpb.sk/Content/SK/Statistiky/rocenky.lst/FactBook_2003.pdf.
POUŽITÁ LITERATURA K 1. KAPITOLE 175
Ročenka za rok 2004. Burza cenných papírov v Bratislave, a.s., 2004. ISBN 80-968136-7-6.
Dostupné na: http://www.bcpb.sk/Content/SK/Statistiky/rocenky.lst/FactBook_2004_full.pdf.
Ročenka za rok 2005. Burza cenných papírov v Bratislave, a.s., 2005. ISBN 80-968136-8-4.
Dostupné na: http://www.bcpb.sk/Content/SK/Statistiky/rocenky.lst/Rocenka2005-BCPB.pdf.
Ročenka za rok 2006. Burza cenných papírov v Bratislave, a.s., 2006. ISBN 978-80-968136-9-8.
Dostupné na: http://www.bcpb.sk/Content/SK/Statistiky/rocenky.lst/BSSE-rocenka-2006-SJ.pdf.
Statistiky a publikace Národní banky Slovenska
Výroční zpráva NBS 1997. Národná banka Slovenska, 1997.
Dostupné na: http://www.nbs.sk/VS/SVK1997/INDEX.HTM.
Výroční zpráva NBS 1998. Národná banka Slovenska, 1998.
Dostupné na: http://www.nbs.sk/VS/SVK1998/CELE.PDF.
Výroční zpráva NBS 1999. Národná banka Slovenska, 1999.
Dostupné na: http://www.nbs.sk/VS/SVK1999/VSNBS99.PDF.
Výroční zpráva NBS 2000. Národná banka Slovenska, 2000.
Dostupné na: http://www.nbs.sk/VS/SVK2000/VSNBS00.PDF.
Výroční zpráva NBS 2001. Národná banka Slovenska, 2001.
Dostupné na: http://www.nbs.sk/VS/SVK2001/VSNBS01.PDF.
Výroční zpráva NBS 2002. Národná banka Slovenska, 2002.
Dostupné na: http://www.nbs.sk/VS/SVK2002/VSNBS02.PDF.
Výroční zpráva NBS 2003. Národná banka Slovenska, 2003.
Dostupné na: http://www.nbs.sk/VS/SVK2003/VSNBS03.PDF.
Výroční zpráva NBS 2004. Národná banka Slovenska, 2004.
Dostupné na: http://www.nbs.sk/VS/SVK2004/VSNBS04.PDF.
Výroční zpráva NBS 2005. Národná banka Slovenska, 2005.
Dostupné na: http://www.nbs.sk/VS/VSNBS05.PDF.
Výroční zpráva NBS 2006. Národná banka Slovenska, 2006.
Dostupné na: http://www.nbs.sk/VS/VSNBS06.PDF.
Výroční zprávy Komise pro cenné papíry
Výroční zpráva 2000. Komise pro cenné papíry, Praha, 2001. Dostupné na: http://www.sec.cz.
Výroční zpráva 2001. Komise pro cenné papíry, Praha, 2002. Dostupné na: http://www.sec.cz.
Výroční zpráva 2002. Komise pro cenné papíry, Praha, 2003. Dostupné na: http://www.sec.cz.
Výroční zpráva 2003. Komise pro cenné papíry, Praha, 2004. Dostupné na: http://www.sec.cz.
Výroční zprávy UNIVYC
Výroční zpráva 1999. UNIVYC, Praha 2000. Dostupné na: http://www.pse.cz/univyc.
Výroční zpráva 2000. UNIVYC, Praha 2001. Dostupné na: http://www.pse.cz/univyc.
Výroční zpráva 2001. UNIVYC, Praha 2002. Dostupné na: http://www.pse.cz/univyc.
Výroční zpráva 2002. UNIVYC, Praha 2003. Dostupné na: http://www.pse.cz/univyc.
Výroční zpráva 2003. UNIVYC, Praha 2004. Dostupné na: http://www.pse.cz/univyc.
Výroční zpráva 2004. UNIVYC, Praha 2005. Dostupné na: http://www.pse.cz/univyc.
Výroční zpráva 2005. UNIVYC, Praha 2006. Dostupné na: http://www.pse.cz/univyc.
Výroční zpráva 2006. UNIVYC, Praha 2007. Dostupné na: http://www.pse.cz/univyc.
POUŽITÁ LITERATURA K 1. KAPITOLE176
Výroční zprávy Warsaw Stock Exchange (WSE)
Fact Book 2000. Warsaw Stock Exchange, 2000. Dostupné na:
http://www.gpw.pl/gpw.asp?cel=e_informacje&k=343&n=34&i=/publications/fact_book2000&sky=1.
Fact Book 2001. Warsaw Stock Exchange, 2001. Dostupné na: http://www.gpw.pl/gpw.
asp?cel=e_informacje&k=342&n=34&i=/publications/fact_book2001&sky=1.
Fact Book 2002. Warsaw Stock Exchange, 2002.
Dostupné na: http://www.gpw.pl/gpw.asp?cel=e_informacje&k=341&i=/publications/fact_book2002&sky=1.
Fact Book 2003. Warsaw Stock Exchange, 2003.
Dostupné na: http://www.gpw.pl/gpw.asp?cel=e_informacje&k=344&i=/publications/fact_book2003a&sky=1.
Fact Book 2004. Warsaw Stock Exchange, 2004.
Dostupné na: http://www.gpw.pl/gpw.asp?cel=e_informacje&k=345&i=/publications/fact_book2003&sky=1.
Fact Book 2005. Warsaw Stock Exchange, 2005.
Dostupné na: http://www.gpw.pl/gpw.asp?cel=e_informacje&k=346&i=/publications/fact_book2005&sky=1.
Fact Book 2006. Warsaw Stock Exchange, 2006.
Dostupné na: http://www.gpw.pl/gpw.asp?cel=e_informacje&k=347&i=/publications/fact_book2006&sky=1.
Fact Book 2007. Warsaw Stock Exchange, 2007.
Dostupné na: http://www.gpw.pl/gpw.asp?cel=e_informacje&k=348&i=/publications/fact_book2007&sky=1.
Výroční zprávy World Federation of Exchanges (WFE)
Annual Report 2001. World Federation of Exchanges, 2001.
Dostupné na: http://www.world-exchanges.org/WFE/home.asp?menu=61.
Annual Report 2002. World Federation of Exchanges, 2002.
Dostupné na: http://www.world-exchanges.org/WFE/home.asp?menu=61.
Annual Report 2003. World Federation of Exchanges, 2003.
Dostupné na: http://www.world-exchanges.org/WFE/home.asp?menu=61.
Annual Report 2004. World Federation of Exchanges, 2004.
Dostupné na: http://www.world-exchanges.org/WFE/home.asp?menu=61.
Annual Report 2005. World Federation of Exchanges, 2005.
Dostupné na: http://www.world-exchanges.org/WFE/home.asp?menu=61.
Annual Report 2006. World Federation of Exchanges, 2006.
Dostupné na: http://www.world-exchanges.org/WFE/home.asp?menu=61.
Zprávy ČNB
Zpráva o situaci na českém kapitálovém trhu 2005. ČNB, Praha, 2006. Dostupné na: http://www.cnb.cz.
Zpráva o stabilitě bankovních sektoru leden 2004. ČNB, Praha, 2004. Dostupné na: http://www.cnb.cz.
Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem 2006. ČNB, Praha, 2007. Dostupné na: http://www.cnb.cz.
177
2
RŮSTOVÁ VÝKONNOST2.
A STABILITA
2. RŮSTOVÁ VÝKONNOST A STABILITA178
Kapitola je věnována problémům růstové výkonnosti a stability ekonomik zemí Visegrádské čtyřky
s důrazem na odlišnosti jejich vývoje a na identifikaci jejich příčin. Kapitola je rozdělena do
následujících částí.
Podkapitola 2.1 shrnuje výsledky analýz nejistoty vybraných makroekonomických dat pro
Česko, Slovensko, Maďarsko a Polsko. Výsledky uskutečněných analýz ukazují, že nejistota makroekonomických
dat je často dosti značná. Uživatel dat by proto neměl chápat data jako konečné
hodnoty, ale vždy vzít do úvahy také nejistotu uváděných dat, pokusit se kvantifikovat míru jejich
nejistoty, případně data používat až poté, co proběhne dostatečný počet revizí, které nejistotu postupně
sníží na přijatelnou míru.
Podkapitola 2.2 je věnována monetárnímu makroekonomickému ,,cash-in-advance" DSGE modelu.
Model je odhadnut na reálných datech ekonomik Visegrádské čtyřky a Eurozóny pomocí
Markov Chain Metropolis-Hastingsova algoritmu. Na základě výsledků odhadu parametrů je provedena
jejich věcná ekonomická interpretace. V neposlední řadě jsou vzájemně porovnány charakteristické
vlastnosti zkoumaných ekonomik představovaných ověřenými modely.
Podkapitola 2.3 se zabývá kvantifikací růstu SPF (souhrnné produktivity faktorů) pomocí duálního
přístupu k růstovému účetnictví pro země Visegrádské čtyřky. I když se ekonomiky zemí
Visegrádu zdají být velmi podobné, výsledky ukazují, že ekonomický růst pramení z různých
zdrojů. SPF a technologie je hlavní příčinou růstu v České republice, naopak v Polsku a Slovensku
hraje důležitější roli akumulace výrobních faktorů. Maďarsko je pak zemí, ve které jsou zdroje růstu
ekonomiky rozděleny rovnoměrně.
Podkapitola 2.4 je zaměřena na identifikaci strukturálních změn kauzálních relací ekonomiky
prostřednictvím odhadu vývoje časově proměnných parametrů. Odhad je aplikován na Hansenově
modelu reálných hospodářských cyklů. Jako nástroj je zvolen rozšířený bootstrapový filtr s vyhlazováním.
Podstatou je vyřešení modelu racionálních očekávání metodou zobecněné Schurovy
dekompozice matic. Postup řešení je ovšem podstatně modifikován právě pro odhad časově proměnných
parametrů. Výzkum vedl k vytvoření původního nástroje kvantitativní analýzy strukturálních
změn ve vývoji malé otevřené ekonomiky. V následující fázi výzkumu bude nástroj uplatněn
v hodnocení dopadů strukturálních změn na růst a stabilitu reálných ekonomik.
2.1. NEJISTOTA VYBRANÝCH MAKROEKONOMICKÝCH DAT ZEMÍ VISEGRÁDU 179
Nejistota vybraných makroekonomických2.1.
dat zemí Visegrádu
Tato podkapitola shrnuje výsledky analýz nejistoty vybraných makroekonomických dat, jmenovitě
hrubého domácího produktu, růstu hrubého domácího produktu a mezery výstupu. Objektem
pozorování jsou země tzv. Visegrádské čtyřky, tj. Česko, Slovensko, Maďarsko a Polsko. Ne ve
všech případech mohly být dílčí analýzy provedeny z důvodu nedostupnosti potřebných dat.
Výsledky uskutečněných analýz ukázaly, že nejistota makroekonomických dat je často závažná.
Uživatel dat by tedy neměl tato chápat jako konečné hodnoty a měl by vždy brát nejistotu dat
v potaz a pro své potřeby se např. pokusit vhodně ji kvantifikovat nebo data používat až poté, co
proběhne dostatečný počet revizí a nejistota dat se tak sníží.
Úvodní poznámky2.1.1.
Motivace2.1.1.1.
Zveřejnění některých dat vypovídajících o stavu nebo vývoji české ekonomiky má zpětně nezanedbatelný
vliv na vývoj ekonomiky samotné. Mezi takto významná data můžeme jistě řadit hodnoty
HDP a jeho růstu, hodnoty mezery výstupu, hodnoty inflace, investic, hodnoty vyjadřující
obchodní pozici vůči zahraničí, výši deficitu státního rozpočtu a mnohé další.
Zveřejnění některých dat za právě proběhlé čtvrtletí je mnohdy očekáváno několik dní předem
a média nabízejí odhady analytiků, kteří se dané oblasti věnují. Zveřejněné hodnoty pak mají dopad
na rozhodování ekonomických agentů; ostatně je to také jeden z důvodů, proč se hodnoty
zveřejňují. Pokud je zveřejněná hodnota příznivá, racionální ekonomický agent bude ceteris paribus
ekonomice věřit a plánované investice či jiné ekonomické akce provede. Pokud je však hodnota
nepříznivá, racionálního ekonomického agenta to bude ceteris paribus odrazovat od důvěry
ve schopnosti ekonomiky.1
Dalším důležitým faktorem je, zda je zveřejněná hodnota očekávaná či nikoli. Pokud je hodnota,
ať už špatná, dobrá nebo neutrální, předem očekávaná, k žádné zásadní změně chování ekonomických
agentů by nemělo dojít, protože ti se zveřejněnou hodnotou počítali již předem a podle
1 Důvěra v ekonomiku je dána schopnostmi ekonomiky. Ty jsou zde chápány jako schopnosti pozitivně přispět
k (příp. zajistit) úspěchu ekonomické akce, kterou se ekonomický agent rozhodl provést. Kupříkladu může jít
o zhodnocení investice nebo úspěšné provádění podnikatelské činnosti. V těchto případech by se schopnosti
ekonomiky realizovaly jako výhodné úrokové sazby, resp. zdravé podnikatelské prostředí.
2.1. NEJISTOTA VYBRANÝCH MAKROEKONOMICKÝCH DAT ZEMÍ VISEGRÁDU180
toho se také zařídili. Neočekávaně příznivá hodnota může ekonomiku nečekaně povzbudit, stejně
jako nečekaně špatná hodnota může ekonomiku přibrzdit.
Z výše naznačených příčin má smysl zkoumat, zda a jak jsou makroekonomická data zveřejňována,
dále pak kým a v jaké kvalitě. Úroveň naplnění těchto (a dalších) charakteristik lze souhrnně
nazvat jistotou/nejistotou dat.
Volba dat2.1.1.2.
Volba dat byla ovlivněna zejména třemi motivy. Prvním (a původním) je podpořit datovou analýzou
modely spolupracovníků CVKS,2
kteří používají pro své makroekonomické modely datové
zdroje. Kvalita dat jednoznačně ovlivňuje výsledky jejich analýz. Druhým motivem je též přiblížit
se laické veřejnosti, tj. volit takové makroekonomické veličiny, které jsou pokud možno známé
a používané širokou veřejností. Důvody pro to jsou v zásadě dva. Jeden je přímočarý: čím více
subjektů využívá hodnoty makroekonomických veličin, tím více subjektů může být poškozeno,
pokud jsou hodnoty veličin nejisté a datové zdroje tedy nekvalitní. Druhý je podpůrný k prvnímu:
čím více je daná makroekonomická veličina chápána a používána laickou veřejností, tím více se jí
věnují hromadné sdělovací prostředky, čímž se opět zvětšuje potenciální skupina uživatelů zveřejňovaných
hodnot veličiny. Třetím motivem je snaha prověřit pokud možno více zveřejnitelů, tedy
nezískávat všechna data z jednoho zdroje.
Vzhledem k předpokládanému rozsahu práce byl nakonec zvolen následující základní rámec:
V souladu s prvním uvedeným motivem byl zvolen ukazatel mezery výstupu. V souladu s druhým
motivem byl dále vybrán hrubý domácí produkt. Třetí motiv je automaticky splněn, neboť hodnoty
mezery výstupu obvykle zveřejňují centrální banky a hodnoty hrubého domácího produktu
jsou zveřejňovány ústředními statistickými úřady jednotlivých států. Nutno snad už jen podotknout,
že v několika případech se analýza od základního rámce odchýlila: jedná se o záměr a jednotlivé
odchylky jsou dále v textu vysvětleny.
Popis dat2.1.1.3.
Tato sekce popisuje či zobrazuje, jak statistické úřady a centrální banky vybraných zemí zveřejňují
požadovaná data. K tomuto účelu slouží tabulka č. 59. Zkoumané veličiny jsou tyto:
(prvotní) odhad nominálního hrubého domácího produktu v tržních cenách, hrubá data
(sezónně nečištěno a nečištěno pro kalendářní efekty);
(prvotní) odhad růstu reálného hrubého domácího produktu (index s konstrukcí 100 = stejné
období předchozího roku);
(revidované) hodnoty nominálního hrubého domácí produktu v tržních cenách, hrubá data,
obvykle se jedná o zveřejněnou časovou řadu;
(revidované) hodnoty růstu reálného hrubého domácího produktu (index se stejnou
konstrukcí jako výše), obvykle se jedná o zveřejněnou časovou řadu;
(prvotní a průběžné) odhady mezery výstupu (uváděno v procentech);
(nejnovější) odhady3
mezery výstupu (v procentech), obvykle se jedná o zveřejněnou
časovou řadu.
Tabulka č. 59 uvádí tyto veličiny (v témže pořadí) na svém prvním řádku. Na prvním sloupci
jsou uvedeny země, pro které byla zjišťována on-line dostupnost. Ta byla pro první čtyři veličiny
2 Viz ostatní podkapitoly této kapitoly.
3 Mezera výstupu je nepozorovatelná veličina, nelze ji tedy změřit. Jakékoliv její hodnoty jsou tedy nutně odhady.
2.1. NEJISTOTA VYBRANÝCH MAKROEKONOMICKÝCH DAT ZEMÍ VISEGRÁDU 181
zkoumána vždy u ústředního statistického úřadu země a pro zbylé dvě veličiny u centrální banky
dané země. Toto rozdělení vychází ze zjištění, že statistické úřady jsou obvykle oficiálním orgánem
zveřejňujícím hodnoty hrubého domácího produktu a ze zjištění, že pokud nějaká instituce
zveřejňuje hodnoty mezery výstupu, tak je to obvykle centrální banka, neboť tuto veličinu potřebuje
ke kvalitnímu provádění monetární politiky. Hodnoty v buňkách začínají výrokem, zda
je daná veličina pro danou ekonomiku zveřejňována. Výroky ,,ano" a ,,spíše ano" další analýzu
umožní, výroky ,,ne" a ,,spíše ne" naopak znamenají, že další analýza není možná. Důvody jsou
vysvětleny u odpovídajících sekcí. Za výše popsaným výrokem je v závorce uvedené číslo, označující
počet zveřejněných hodnot.
Zveřejňování analyzovaných informací státy V-4Tabulka č. 59:
odhad HDP odhad růstu HDP HDP růst HDP odhad mezery výstupu mezera výstupu
Česko ano (20) ano (21) ano (45) ano (45) ano* (15) ano* (6)
Slovensko spíše ne (1) spíše ne (1) ano (45) ano (45) spíše ano (0)* spíše ano (0)*
Maďarsko ano (25) ano (25) ano (29) ano (29) spíše ne
spíše ne
Polsko ano (28) ano (28) ano (12) ano (12) spíše ne
spíše ne
Poznámka (*): Kromě zveřejněných číselných hodnot zdroj zveřejňuje grafy, ze kterých lze data s mírnou chybovostí vyčíst.
Poznámka (): Zdrojová instituce v daném ohledu vůbec nereagovala na více pokusů o e-mailovou komunikaci prostřednictvím oficiálních
e-mailových kontaktů uvedených na internetových stránkách instituce.
Závěry2.1.2.
Vyhodnocení nejistoty2.1.2.1.
Tato sekce se pokouší zhodnotit a srovnat nejistotu zjištěnou u jednotlivých analýz (více viz
Čapek, 2007c). Vzhledem k tomu, že u použitého typu analýz není možné nejistotu vyjádřit číselně,
autor vytvoří systém hodnocení, podle kterého si může čtenář udělat lepší ucelený obrázek
o zjištěných nejistotách a jejich srovnání. Výsledky jsou uvedeny zvlášť pro veličiny, které jsou
původně vyjádřeny v peněžních jednotkách a veličiny, které jsou v procentech.
Dále se pracuje s pojmem, který by šlo nazvat např. ,,téměř maximální chyba". Vychází se z pojmu
chyba, který značí rozdíl mezi publikovanými hodnotami veličiny pro dané období z různě
datovaných publikací určité řady. Maximální chyba je pak největší takový rozdíl na celém pozorovaném
období. Ta však může být významně vychýlená oproti jiným hodnotám a nemusí vůbec
odpovídat zbytku chyb. K napravení takového stavu existuje více možností včetně průměrů, autor
však zvolil arbitrárnější, podle jeho názoru však užitečnější úpravu, která vychází ze znalosti
dat. Úprava spočívá v ignorování hodnot, které se dle vývoje chyb jeví jako nesystematické. Po
této úpravě se pak volí nejvyšší chyba, vzhledem k úpravě se však jedná právě o ,,téměř maximální
chybu".4
V případě následující podsekce je ještě daná hodnota chyby vždy vydělena odpovídající hodnotou
původní časové řady, aby byl výsledek v procentech a byl tak srovnatelnější s ostatními
výsledky v podsekci.
4 Rozdíl mezi maximální chybou a ,,téměř maximální chybou" obvykle nepřesahuje 0,2 procentního bodu, což je
vzhledem k hodnotám prezentovaných výsledků únosná mez.
2.1. NEJISTOTA VYBRANÝCH MAKROEKONOMICKÝCH DAT ZEMÍ VISEGRÁDU182
Data původně vyjádřená v penězích2.1.2.2.
Rozdíly mezi prvními odhady HDP a jejich revizemiGraf č. 39:
Poznámka: Levý horní panel zobrazuje obě srovnávané řady. Levý spodní panel porovnává tempa růstu HDP (v procentech) počítané
z řady původních hodnot a z řady hodnot revizí. Panely vpravo ukazují rozdíl mezi řadou revizí a řadou původních hodnot HDP a to
v absolutním a relativním vyjádření.
,,Téměř maximální chyba" odhadu HDP v ČR je přibližně 8% HDP, jak je vidět v pravém dolním
panelu grafu č. 39. Ve prospěch zveřejnitele (ČSÚ) nutno podotknout, že chyba se realizuje jako
,,posun" revize o přibližně 8% HDP (40 mld. Kč) vzhůru oproti prvnímu odhadu. Nejedná se tedy
o nahodilou nesystematickou chybovost. Uživatel dat může systematický průběh chyb vypozorovat
a nejistotu dat tak podstatně snížit.
Hodnoty maďarského HDP naopak žádný podobný systematický ,,posun" neobsahují. Hodnoty
chyb odhadu dosahují však také pouze 2% HDP. Chyba se podle realizované řady jeví jako čistá
náhoda. Dva výše předložené případy ukazují, že nejistotu hodnot lze těžko zachytit numericky.
České hodnoty vykazují výrazně vyšší chybovost, která se však realizuje systematicky a tedy předvídatelně.
Maďarské chyby se zdají čistě náhodné a tedy nepředvídatelné, dosahují však výrazně
nižších hodnot.
1994 1996 1998 2000 2002 2004 20082006
Porovnání prvního odhadu HDP a poslední revize
začtvrtletí
začtvrtletí
300 mld. Kč
900 mld. Kč
800 mld. Kč
600 mld. Kč
500 mld. Kč
700 mld. Kč
400 mld. Kč
Časová řada nominálního HDP, ČSÚ První odhady HDP
1994 1996 1998 2000 2002 2004 20082006
-10 mld. Kč
10 mld. Kč
0
20 mld. Kč
60 mld. Kč
40 mld. Kč
30 mld. Kč
50 mld. Kč
Rozdíl mezi poslední revizí a prvními odhady HDP
1994 1996 1998 2000 2002 2004 20082006
-10 %
-5 %
15 %
10 %
5 %
0
Tempa růstu HDP
Tempo růstu HDP (první odhady) Tempo růstu HDP (poslední revize)
1994 1996 1998 2000 2002 2004 20082006
-2 %
0
2 %
4 %
6 %
12 %
10 %
8 %
Rozdíl mezi poslední revizí a prvními odhady HDP
2.1. NEJISTOTA VYBRANÝCH MAKROEKONOMICKÝCH DAT ZEMÍ VISEGRÁDU 183
HDP (Maďarsko)Graf č. 40:
Poznámka: Levý panel zobrazuje prvotní odhady HDP a jejich poslední revize. Pravý panel zobrazuje rozdíl
mezi řadou revidovaných dat (TS) a prvotních odhadů (FR).
Hrubý domácí produkt dle RN (Polsko)Graf č. 41:
100 mld. PLN
150 mld. PLN
200 mld. PLN
250 mld. PLN
300 mld. PLN
1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007
Poznámka: Graf vykresluje hodnoty HDP dle jednotlivých publikací RN. Vzhledem k množství dat
a jejich podobnosti není připojena legenda.
Další zkoumané hodnoty se opět týkají HDP, tentokráte polského. Chyba dosahuje 7,5% HDP.
Oproti dvěma předchozím případům vykazují chyby systematickou složku jiného charakteru.
Jedná se o jakýsi ,,revizní skok": v daném období se zvýší všechny revidované hodnoty o téměř
stejnou částku. Vypadá to, jakoby se v daném období zakomponovala změna metodiky, což způsobí
právě onen ,,revizní skok". Nutno též dodat, že po odmyšlení tohoto tzv. ,,revizního skoku"
se chyba velmi výrazně sníží.
Poslední pozorovanou veličinou v této podsekci je polská spotřeba. Zde je chyba měřená v penězích
v podstatě shodná jako v případě polského HDP. Vzhledem k tomu, že je však spotřeba
nižší než HDP, je poměr chyby k celkové spotřebě vyšší: 9%. Grafický vývoj veličiny spotřeba je
velmi podobný vývoji HDP a to včetně popsaného tzv. ,,revizního skoku".
2000 2002 2004 20082006
HDP
3 bil. HUF
7 bil. HUF
6 bil. HUF
4 bil. HUF
5 bil. HUF
TS (revidovaná data) FR (první odhad)
2000 2002 2004 20082006
-400 mld. HUF
0
-200 mld. HUF
400 mld. HUF
200 mld. HUF
Průměr: 89, std: 138 (mld. HUF)
diference průměr
2.1. NEJISTOTA VYBRANÝCH MAKROEKONOMICKÝCH DAT ZEMÍ VISEGRÁDU184
Celková spotřeba dle RN (Polsko)Graf č. 42:
100 mld. PLN
150 mld. PLN
200 mld. PLN
250 mld. PLN
1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007
Poznámka: Graf zobrazuje celkovou makroekonomickou spotřebu, opět v členění dle RN.
Data původně vyjádřená v procentech2.1.2.3.
Hodnoty mezery výstupu z jednotlivých ZOI (Česko)Graf č. 43:
-2,5 %
-2,0 %
-1,5 %
- 1,0 %
- 0,5 %
0,5 %
0
1,0 %
2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
ZOI 10-2003
ZOI 01-2004
ZOI 04-2004
ZOI 07-2004
ZOI 10-2004
ZOI 01-2005
ZOI 04-2005
ZOI 07-2005
ZOI 10-2005
ZOI 01-2006
ZOI 04-2006
ZOI 07-2006
ZOI 10-2006
ZOI 01-2007
ZOI 04-2007
Poznámka: Na grafu je vykreslen vývoj mezery výstupu podle jednotlivých Zpráv o inflaci. Čára značí všechny zveřejněné hodnoty mezery
výstupu danou Zprávou o inflaci, která je uvedena v legendě.
Čtvereček na každé řadě pro zvýšení čitelnosti znázorňuje období, ve kterém byla daná ZOI vydána.
Mezera výstupu se na pozorovaném časovém intervalu pohybuje mezi -2 a 1 procentem a dosahuje
chyby až 1,5 p. b. Už při srovnání intervalu, na kterém se hodnoty mezery výstupu vyskytují,
s velikostí chyb je patrné, že nejistota je velmi výrazná. Při pohledu na revize nejsou patrné žádné
systematické kroky, spíše naopak.
Růst českého HDP je v pozorovaném období akcelerující přibližně na intervalu (1­7). Chyby
nemají patrný trend a dosahují hodnoty 1,5 p. b. Odpovídá to podezření, že chyby jsou opravdu
dány nejistotou, nikoliv nějakými systematickými posuny. Nabízí se komentář k publikování prvních
odhadů růstu HDP prostřednictvím českých masmédií: hromadné sdělovací prostředky se
těmto odhadům věnují dost důkladně, publikují je s přesností na jedno desetinné místo a mnohdy
si přizvou komentátory, kteří spekulují o tom, jaký vliv bude mít zveřejněný růst na něco jiného
v ekonomice. Stačí jen připomenout, že zveřejňování odhadů růstu na jedno desetinné místo
vytváří pouze iluzi přesnosti, neboť je pravděpodobné, že odhad bude revidován směry nahoru
i dolů a to třeba i o více než 1 procentní bod (o komentářích stavějících na takto nepřesném údaji
ani nemluvě).
2.1. NEJISTOTA VYBRANÝCH MAKROEKONOMICKÝCH DAT ZEMÍ VISEGRÁDU 185
Růst HDP dle zveřejnění v jednotlivých RI (Česko)Graf č. 44:
1 %
2 %
3 %
4 %
5 %
7 %
6 %
8 %
2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008
zveř. 2002 Q1
zveř. 2002 Q2
zveř. 2002 Q3
zveř. 2002 Q4
zveř. 2003 Q1
zveř. 2003 Q2
zveř. 2003 Q3
zveř. 2003 Q4
zveř. 2004 Q1
zveř. 2004 Q2
zveř. 2004 Q3
zveř. 2004 Q4
zveř. 2005 Q1
zveř. 2005 Q2
zveř. 2005 Q3
zveř. 2005 Q4
zveř. 2006 Q1
zveř. 2006 Q2
zveř. 2006 Q3
zveř. 2006 Q4
zveř. 2007 Q1
Poznámka: Graf zobrazuje jednotlivé časové řady růstu hrubého domácího produktu pro jednotlivá data vydání publikací RI.
Slovenské hodnoty mezery výstupu vykazují systematický vývoj revizí, a to směrem dolů. Každý
další dokument SP tedy obvykle ohlásí na určené období nižší mezeru výstupu než předchozí SP.
Vyvstává tak mj. otázka, jak dlouho tato tendence vydrží a jak nízko ,,skutečná" mezera výstupu
opravu je. ,,Téměř maximální chyba" dosahuje 0,7 p. b.
Chyby růstu maďarského HDP vykazují na intervalu (2,5­5) jakoby sezónní oscilace (s různou
délkou sezóny) a dosahují 1,5 p. b. Vzhledem k původnímu intervalu jsou chyby celkem vysoké
a tedy svědčící o vysoké nejistotě. Ke konci pozorovaného období maďarský statistický úřad
zavedl oficiální konfidenční intervaly svých předpovědí a vypadá to, jakoby se nejistota opravdu
snížila a odhady se zpřesnily. Může to být ovšem způsobeno již vícekrát popisovaným efektem
,,konce řady".
Hodnoty mezery výstupu dle jednotlivých SP (Slovensko)Graf č. 45:
-2,5 %
-2,0 %
-1,5 %
- 1,0 %
- 0,5 %
0,5 %
0
1,0 %
2003 2004 2005 2006 2007 2008
SP 2005 Q3
SP 2005 Q4
SP 2006 Q1
SP 2006 Q2
SP 2006 Q3
SP 2006 Q4
SP 2007 Q1
SP 2007 Q2
Poznámka: Graf zobrazuje hodnoty mezery výstupu podle toho, kdy byly publikovány.
2.1. NEJISTOTA VYBRANÝCH MAKROEKONOMICKÝCH DAT ZEMÍ VISEGRÁDU186
Růst HDP (Maďarsko)Graf č. 46:
2000 2002 2004 20082006
Růst HDP
2 %
6 %
3 %
4 %
5 %
TS (revidovaná data) FR (první odhad)
2000 2002 2004 20082006
-0,5 %
0
1,0 %
0,5 %
2,0 %
1,5 %
Rozdíl růstu HDP mezi TS a FR
rozdíl oficiální konf. int.  0.2 p. b.
Poznámka: Levý panel zobrazuje prvotní odhady růstu HDP a jejich poslední revize. Pravý panel zobrazuje rozdíl mezi řadou revidovaných
dat (TS) a prvotních odhadů (FR) a ke konci pozorovaného období také oficiální konfidenční intervaly.
Hodnoty růstu HDP publikované polským statistickým úřadem lze označit za nejjistější v celé
analýze. Na intervalu (0­7), kde hodnoty však nejsou monotónně rostoucí, dosahují chyby pouze
0,5 p. b.
Oproti hodnotám růstu HDP jsou hodnoty růstu polské spotřeby více nejisté. Na většině intervalu
(1­5,5) jsou odhady celkem kvalitní, existuje však více období, kde je chybovost výrazně vyšší
a dosahuje až 1,3 p. b. Vzhledem k tomu, že data pocházejí ze stejného zdroje, ze stejné publikace,
interval (1­5,5) je užší než (0­7), je zarážející, že hodnoty chyb růstu spotřeby dosahují téměř 3x
větších hodnot než v případě růstu HDP.
Růst HDP pro jednotlivé RN (Polsko)Graf č. 47:
0
1 %
2 %
3 %
4 %
5 %
6 %
7 %
1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007
Poznámka: Graf vykresluje hodnoty růstu HDP dle jednotlivých publikací RN. Vzhledem k množství dat a jejich podobnosti není připojena
legenda.
2.1. NEJISTOTA VYBRANÝCH MAKROEKONOMICKÝCH DAT ZEMÍ VISEGRÁDU 187
Růst celkové spotřeby dle RN (Polsko)Graf č. 48:
0
1 %
2 %
3 %
4 %
5 %
6 %
1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007
Poznámka: Graf zobrazuje celkovou makroekonomickou spotřebu, opět v členění dle RN.
Vzhledem k množství dat a jejich podobnosti není připojena legenda.
Ukázky hlubší analýzy2.1.2.4.
V publikaci Čapek (2007c) byly výše popsané výsledky mnohdy dále analyzovány a byly použity
nástroje, které mohou nejistotu dat lépe popsat nebo na ni nahlížet z jiného úhlu. V této podsekci
jsou ukázány dva takové nástroje, a to odhadnuté hustoty pravděpodobnosti a konfidenční
intervaly. Obojí je konstruováno na stejných datech české mezery výstupu, která byla vykreslena
v grafu č. 43.
Odhadnuté hustoty pravděpodobnosti hodnot mezery výstupu (Česko)Graf č. 49:
2004
2005
2006
2007
-3%
-2%
-1%
0
1%
2%
0
1
2
Graf č. 49 zobrazuje odhadnuté hustoty pravděpodobnosti5
hodnot mezery výstupu na daný čas
ze všech přípustných ZOI.
Téměř všechny hustoty jsou unimodální,6
což indikuje rozmístění jednotlivých hodnot mezery
výstupu kolem nějaké (jedné) nejčetnější hodnoty. Unimodalita vypovídá o tom, že odhady se
stále pohybují kolem nějaké ,,střední" hodnoty nebo v nějaké širší oblasti. V průběhu času tedy
5 Hustoty pravděpodobnosti byly odhadnuty pomocí Matlabovské funkce ksdensity, která využívá metodu kernel-
-smoothing.
6 Laicky řečeno mají jeden vrchol.
2.1. NEJISTOTA VYBRANÝCH MAKROEKONOMICKÝCH DAT ZEMÍ VISEGRÁDU188
ČNB nezískala žádné dodatečné informace, které by znamenaly posun odhadu mezery výstupu
zásadně jinam. Neunimodální7
hustota pravděpodobnosti může vypovídat právě o zjištěných dodatečných
informacích (jako např. příchod neočekávaného šoku), které mají za následek posun
odhadu mezery výstupu někam jinam a soustředění dalších odhadů (na danou periodu) na novém
místě. Toto soustředění odhadů kolem posunuté a tedy vzdálené hodnoty mezery výstupu od
původních odhadů způsobuje vznik dalšího vrcholu v hustotě pravděpodobnosti odhadů mezery
výstupu. Alternativní vysvětlení pro neunimodální hustoty může být malý počet hodnot. Kernel-smoothing
algoritmus může v takovýchto případech považovat jednotlivé shluky hodnot za natolik
vzdálené od ostatních, že jim ,,přiřadí" vlastní vrchol hustoty pravděpodobnosti. Pokud by se
například nový odhad realizoval do oblasti mezi těmito shluky, mohlo by se stát, že by algoritmus
již chápal všechny hodnoty dohromady a ,,přiřadil" jim unimodální hustoty pravděpodobnosti.
Hustoty, které jsou spíše ploché, vyjadřují značnou rozptýlenost hodnot. Rozdělení je spíše rovnoměrné:
četnosti jednotlivých hodnot jsou podobné, žádná není výrazně častější. Takováto hustota
pravděpodobnosti ukazuje na výraznou nejistotu ohledně skutečné hodnoty mezery výstupu.
V grafu č. 49 jde zejména o hustoty pro období od čtvrtého čtvrtletí roku 2005 do třetího čtvrtletí
roku 2006. Špičatá rozdělení naopak ukazují na značnou jistotu ohledně skutečné hodnoty mezery
výstupu. Alternativně však mohou znamenat málo hodnot na stejném místě.
Konfidenční intervaly pro hodnoty mezery výstupu (Česko)Graf č. 50:
-4%
-3%
-2 %
-1 %
1 %
0
2 %
2004 2005 2006 2007
99% int.
95% int.
80% int.
50% int.
Graf č. 50 zobrazuje konfidenční intervaly pro skutečné hodnoty mezery výstupu, spočítané pomocí
odhadnutých hustot pravděpodobnosti vykreslených v grafu č. 49. Hodnoty pro konfidenční
intervaly jsou /2 a 1­ /2 procentní kvantily. Ukazatel množství nejistoty lze v případě grafu
č. 50 posuzovat dle šíře konfidenčních intervalů: čím širší, tím vyšší nejistota ohledně skutečné
hodnoty mezery výstupu. Tento výrok je samozřejmě v souladu s výroky o plochém rozdělení
pravděpodobnosti v grafu č. 49. Nejvyšší nejistota je v prvním a druhém čtvrtletí roku 2006, kde
šíře 99procentních konfidenčních intervalů dosahuje 3 procentních bodů. Ke grafu č. 50 nutno
připomenout, že případné zužování konfidenčních intervalů ke konci pozorovaného období (zde
zejména pro čtvrté čtvrtletí roku 2006) nemusí znamenat nižší nejistotu nebo přesnější odhady
mezery výstupu. Důvodem je, že ještě přijde hodně Zpráv o inflaci (přibližně 5­8), které budou
publikovat odhad mezery výstupu na toto období, tj. na čtvrté čtvrtletí roku 2006, což může (ale
nemusí) konfidenční intervaly rozšířit.
7 Nejpatrnější neunimodální rozdělení hustoty pravděpodobnosti je ve čtvrtém čtvrtletí roku 2006, rozdělení má 2
patrné vrcholy.
2.1. NEJISTOTA VYBRANÝCH MAKROEKONOMICKÝCH DAT ZEMÍ VISEGRÁDU 189
Další informace, která je v grafu č. 50 k dispozici, je informace o tom, kde se nacházejí jednotlivé
odhady mezery výstupu podle toho, jak jsou nové (aktuální). Princip je následující: čím více
přímek tvoří modré znaky na grafu č. 50, tím novější odhad je. Hodnoty značené modrou tečkou
jsou tedy jedny z prvních, pak hodnoty značené ,,+", dále trojúhelník, čtverec a nejnovější hodnoty
jsou značeny hvězdou. Je tedy patrné, že většina hodnot, ať už starých či nových, se soustředí
v padesátiprocentním konfidenčním intervalu. Několik starších pozorování (tečky) má tendenci
hodnoty (oproti průměrům) nadhodnocovat a některé novější pozorování (trojúhelníky a čtverce)
průměrnou hodnotu podstřelují.
190
Monetární DSGE modely zemí2.2.
Visegrádské čtyřky a Eurozóny
Úvod2.2.1.
Od 70. let 20. století prochází strukturální makroekonomické modelování dynamickým vývojem.
Zvýšenému zájmu o tuto problematiku předcházelo několik faktorů. Vývoj v informatice umožnil
odhady a simulace lineárních i nelineárních modelů s ,,komplikovanými" vzájemnými vazbami
mezi modelovými rovnicemi. Postupné opouštění Keynesiánské makroekonomie po Lucasově
kritice v druhé polovině 70. let přispělo ke zvýšenému zájmu o modelování ve snaze najít vhodné
modely pro makroekonomickou analýzu. Tento vývoj dospěl až k posledním generacím strukturálních
dynamických stochastických modelů všeobecné rovnováhy (DSGE), které jsou v současné
době jedním z nejvíce používaných nástrojů pro makroekonomickou analýzu, analýzu hospodářských
cyklů, či analýzu monetární politiky.1
Neoklasické růstové modely mohou být v jistém ohledu považovány za základ moderní makroekonomie
či teorie hospodářských cyklů. Teorie reálného hospodářského cyklu (RBC) je v podstatě
Ramseyho neoklasický růstový model se stochastickými technologickými šoky. Typický RBC
model zavádí šoky v reálné ekonomice jako zdroje hospodářského cyklu, které se poté v čase dále
propagují v interakci s produkční technologií a preferencemi ekonomických agentů. Jedním z důvodů
možných kritik těchto modelů je skutečnost, že reprezentují čistě nemonetární ekonomiku.
Pokud chceme studovat jak reálný, tak i monetární sektor ve vzájemné interakci, je nutné určitým
způsobem zahrnout monetární sektor do modelového rámce. K tomuto účelu je nutné specifikovat
funkci peněz, která zajistí, aby si ekonomičtí agenti přáli držet určitá kladná množství peněz.
Tato podkapitola prezentuje monetární DSGE model, který obsahuje cash-in-advance (CIA)
omezení. CIA přístup zdůrazňuje transakční funkci peněz. Peníze jsou drženy z důvodu usnadnění
nákupu spotřebního zboží. Model je odhadnut na časových řadách zemí Visegrádské čtyřky
(V-4) a Eurozóny pomocí Metropolis-Hastingsova (MH) Markov Chain Monte Carlo (MCMC)
algoritmu. Následná analýza výsledků odhadu může přispět k lepšímu poznání o vývoji těchto
ekonomik v střednědobém a dlouhodobém horizontu.2
Výsledky mohou být také cenné pro odhady
sofistikovanějších modelů, které obsahují nominální rigidity, směnné kurzy, náklady přizpů1
Stručný přehled vývoje strukturálních makroekonomických modelů lze najít v práci Polanský (2007).
2 Model popisuje ekonomiku v dlouhém období. Ceny a mzdy jsou proto flexibilní.
2.2. MONETÁRNÍ DSGE MODELY ZEMÍ VISEGRÁDSKÉ ČTYŘKY A EUROZÓNY 191
sobení (adjustment costs) atd., neboť mohou být použity jako apriorní hodnoty pro estimace či
přispět k lepší makroekonomické analýze odhadových výsledků na základě srovnání.
CIA model2.2.2.
Na rozdíl od přístupů, které se snaží zavádět peníze do modelového rámce přímo (,,money-in-the-utility-function"
modely a částečně také ,,shopping-time" modely), je v CIA modelech začleněn
monetární sektor nepřímo. Zdůrazněna je transakční funkce peněz, kdy jsou peníze používány
k nákupu statků. Z tohoto důvodu čelí domácnosti nejméně dvěma omezením ­ klasickému rozpočtové
omezení a CIA omezení. Konkrétní podoba CIA omezení záleží především na dvou modelových
charakteristikách. První z nich se týká skutečnosti, které typy nákupů podléhají právě
tomuto omezení. Nákupy lze omezit například pouze na spotřební zboží, na spotřební i investiční
statky, na určitou část spotřebního zboží atd. Druhou podstatnou vlastností je načasování modelu.
Konkrétněji jde o to, který trh (trh zboží či trh aktiv) otvírá dříve.
Pro odhady byl jako modelový rámec zvolen ,,standardní" CIA DSGE model.3
CIA omezení se
týká spotřebního zboží, v jehož nákupech není domácnost omezena. U druhé vlastnosti byla zvolena
situace, kdy všechny spotřební nákupy musí být provedeny naakumulovanými hotovostními
zůstatky. Z hlediska časování trhů otvírá trh aktiv dříve než trh zboží. V tomto případě jsou agenti
schopni učinit svá portfolio rozhodnutí mezi hotovostí a vklady na začátku období (po pozorování
šoků, nicméně před nákupem spotřebního zboží). Pokud existují kladné alternativní náklady
držby peněz (kladná nominální úroková sazba) a trh aktiv otvírá dříve, ekonomičtí agenti budou
držet pouze takové množství peněz, které je právě dostačující na financování jejich požadované
úrovně spotřeby. Jinými slovy si agenti nebudou přát držet více peněžní hotovosti, než je právě
dostačující pro spotřební nákupy. V tomto případě je v CIA omezení striktní rovnost.4
Modelový rámec se skládá z reprezentativní domácnosti, firmy a finančního zprostředkovatele.
Reprezentativní firma a finanční zprostředkovatel jsou vlastněny domácností. Firma vlastní
kapitálovou zásobu, ale najímá práci od domácnosti. Časování modelu je následující. Na začátku
období t zdědí reprezentativní domácnost celou zásobu peněz v ekonomice. Následně domácnost
identifikuje současné šoky, které postihnou ekonomiku. Jelikož systém zahrnuje také
monetární sektor, model obsahuje dva šoky. Prvním šokem je technologický šok. Druhý šok odráží
nečekané změny peněžního růstu. Oba šoky jsou modelovány jako exogenní. Po identifikaci
těchto šoků určí domácnost množství vkladů Dt
u finančního zprostředkovatele. Tyto vklady
nesou úrok. Finanční zprostředkovatel obdrží tyto vklady od reprezentativní domácnosti a navíc
obdrží finanční dotaci od centrální banky. Tyto zdroje následně půjčuje reprezentativní firmě.
Reprezentativní firma najímá pracovní služby od domácnosti. Poté, co firma vyrobí výstup, použije
peníze půjčené od finančního zprostředkovatele k zaplacení mezd domácnosti. Z tohoto důvodu
jsou hotovostní zůstatky domácnosti
Mt
­ Dt
+ Wt
Ht
,
kde W označuje nominální hodinovou mzdu a H označuje počet odpracovaných hodin.
Domácnost získává dividendy od firmy a od finančního zprostředkovatele a také získává zpět
všechny vklady, které si uložila u finančního zprostředkovatele.
3 Tento model bývá často nazýván standardní v tom smyslu, že exogenní šoky v období t se odehrají před ekonomickými
rozhodnutími ve stejném období. Tento koncept slouží přirozeně jako počáteční model pro mnoho rozšíření.
Viz např. Schorfheide (2000), Nason ­ Cogley (1994), Walsh (2003) atd.
4 Tento závěr platí pro případ jistoty. Viz například Walsh (2003).
2.2. MONETÁRNÍ DSGE MODELY ZEMÍ VISEGRÁDSKÉ ČTYŘKY A EUROZÓNY192
Exogenní šoky2.2.2.1.
Ekonomika je zasahována dvěma šoky. Prvním šokem je technologický šok, který je označen A.
Tento šok se vyvíjí v čase podle vztahu
ln At
=  + ln At-1
+ t
A
, (1)
kde t
A
~ N(0,A
2
).
Model také zahrnuje exogenní stochastický proces míry růstu finanční injekce od centrální banky,
která má podobu
ln mt
= (1 ­ ) ln m*
+  ln mt­1
+ t
m
, (2)
kde 0 <  < 1 a t
m
~ N(0,A
2
).
Nepodmíněná střední hodnota růstu monetární injekce je označena m*
. Tato rovnice může být
interpretována jako jednoduché monetární pravidlo bez zpětné vazby, ve kterém je růst monetární
injekce definován jako
mt
= Mt+1
/ Mt
,
kde Mt
značí zásobu monetární báze na konci období t­1. Inovace, které jsou označeny t
m
, zachycují
neočekávané změny v tempu růstu peněz vzhledem k ,,normální" politice. Změny v m*
nebo 
odpovídají vzácným změnám režimu. Inovace v technologii a šoky v růstu monetární injekce jsou
nekorelovány ve všech zpožděních.
Reprezentativní domácnost2.2.2.2.
Nekonečně dlouho žijící reprezentativní domácnost volí spotřebu Ct
, počet odpracovaných hodin
Ht
a nezápornou hodnotu vkladů Dt
s cílem maximalizovat očekávanou užitkovou funkci, která
má tvar
, (3)
kde 0 < , < 1 a E0
označuje očekávání, které je podmíněno informací z období 0.
Prvním omezením, kterému domácnost čelí, je rozpočtové omezení. Podle něho se zdroje domácnosti
rovnají (či převyšují) její výdaje. V tomto modelu jsou zdroje tvořeny dividendami od
firmy a finančního zprostředkovatele, dále mzdou, úrokem z vkladů a současnými hotovostními
zůstatky. Tyto příjmy může domácnost použít na nákup spotřebního zboží, může je uložit jako
vklady u finančního zprostředkovatele nebo si je může přenést jako hotovost do příštího období.
Rozpočtové omezení má tvar
Mt+1
= (Mt
­ Dt
+ Wt
Ht
­ Pt
Ct
) + Rt
H
Dt
+ Bt
+ Ft
, (4)
kde Dt
označuje současné nezáporné nominální vklady 0  Dt
, Ft
značí nominální dividendy,
které domácnost obdrží od firmy Bt
označuje nominální dividendy, které domácnost obdrží od finančního
zprostředkovatele, Rt
H
je hrubá nominální úroková sazba, Pt
označuje cenovou hladinu
pro spotřební zboží a Wt
označuje nominální mzdovou sazbu.
Druhým omezením, kterému domácnost čelí, je CIA omezení. Hotovost, která je přenesena
z minulého období, po odečtení nominálních vkladů a přičtení pracovního příjmu je použita na
nákup spotřebního zboží. Toto omezení má tvar
Pt
Ct
< Wt
Ht
+ Mt
­ Dt
. (5)
2.2. MONETÁRNÍ DSGE MODELY ZEMÍ VISEGRÁDSKÉ ČTYŘKY A EUROZÓNY 193
Firma2.2.2.3.
Reprezentativní firma volí kapitálovou zásobu v příštím období Kt+1
, poptávané množství práce
Nt
, dividendy Ft
a množství půjček Lt
ve snaze maximalizovat očekávanou nekonečnou diskontovanou
hodnotu dividend, které platí domácnosti. Nominální dividendy jsou diskontovány mezní
užitečností spotřeby v čase t+1, protože domácnosti hodnotí jednotku nominálních dividend
podle budoucí spotřeby, kterou jim tato jednotka umožní. Firma tedy maximalizuje
, (6)
kde nominální dividendy jsou oceňovány v jednotkách budoucí spotřeby. Firma čelí rozpočtovému
omezení, které má formu
Ft
 Lt
+Pt
(Yt
­ It
) ­ Wt
Nt
­ Lt
Rt
F
, (7)
kde Nt
značí poptávané množství práce, Yt
označuje fyzický výstup, It
jsou fyzické investice a Rt
F
označuje úrokovou sazbu, za kterou půjčuje finanční zprostředkovatel firmě finanční zdroje. Toto
omezení implikuje, že firma čelí substitučnímu vztahu mezi kapitálovou akumulací a placením
vyšších dividend domácnostem. Hrubé investice jsou definovány dle vztahu
It
=Kt+1
­ (1 ­ ) Kt
,
kde kapitálová depreciace je omezena podle 0 <  < 1. Fyzický výstup je vyráběn s produkční
funkcí, která se vyznačuje konstantními výnosy z rozsahu a má tvar
Yt
= Kt

(At
Nt
)1 ­ 
,
kde 0 <  < 1. Na počátku t je kapitálová zásoba předdeterminována. Po substituci lze zapsat
rovnici (7) ve tvaru
Ft
 Lt
+ Pt
[K
(At
Nt
)1 ­ 
­Kt+1
­ (1 ­ ) Kt
] ­ Wt
Nt
­ Lt
Rt
F
(8)
Poslední omezení říká, že firma financuje současné mzdy svých zaměstnanců z půjček od finančního
zprostředkovatele
Wt
Nt
 Lt
. (9)
Finanční zprostředkovatel2.2.2.4.
Finanční zprostředkovatel je vlastněn domácnostmi. Z tohoto důvodu, stejně jako firma, maximalizuje
očekávaný nekonečný diskontovaný tok dividend, které platí domácnosti. Nominální dividendy
jsou opět oceňovány pomocí budoucí spotřeby z nich plynoucí.
. (10)
Finanční zprostředkovatel čelí třem omezením. První z nich je rozpočtové omezení, které má
tvar
Bt
= Dt
+ Rt
F
Lt
­ Rt
H
Dt
­ Lt
+ Xt
, (11)
2.2. MONETÁRNÍ DSGE MODELY ZEMÍ VISEGRÁDSKÉ ČTYŘKY A EUROZÓNY194
kde Lt
je nominální množství půjček, které finanční zprostředkovatel poskytne firmě, Rt
F
značí
hrubou úrokovou sazbu na tyto půjčky a Xt
označuje peněžní injekci v období t
Xt
= Mt+1
­ Mt
Druhým omezením je rozvaha finančního zprostředkovatele, která má podobu
Lt
 Xt
+ Dt
. (12)
Posledním omezením je podmínka nulového zisku podél rovnovážné trajektorie (equilibrium
path). Zisky z půjček firmám (bez monetární injekce) se rovnají jistině a úroku, které finanční zprostředkovatel
platí domácnosti v každém období. Tato podmínka má tvar
Rt
H
Dt
= Rt
F
(Lt
­ Xt
) . (13)
Odhad modelu pro ekonomiky V-4 a Eurozónu2.2.3.
Data2.2.3.1.
Model je pro každou ekonomiku odhadován na čtvrtletních datech. Všechny časové řady jsou sezónně
očištěny. Pro odhady je zvoleno období od roku 1996 do roku 2007.
Metoda odhadu2.2.3.2.
Modelovaný CIA systém obsahuje racionální očekávání. Blanchard-Kahnova podmínka je splněna.
Ta vyjadřuje, že musí být v modelu stejný počet vlastních čísel větších než 1, jako je počet
vpřed hledících proměnných.5
Tato skutečnost implikuje existenci jediného ustáleného stavu
(steady-state). Odhady byly realizovány pomocí bayesovské techniky. Konkrétněji jsou modely
odhadnuty pomocí Metropolis-Hastingsova Markov Chain Monte Carlo (MCMC) algoritmu. Pro
odhad bylo zvoleno sto tisíc iterací.
Výsledky odhadu2.2.3.3.
Výsledky odhadu jsou shrnuty v tabulce č. 60, kde jsou prezentovány posteriorní střední hodnoty
odhadnutých parametrů a jejich konfidenční intervaly pro státy Visegrádské čtyřky a pro ekonomiku
Eurozóny. Všechny parametry jsou statisticky významné. Z tabulky je patrné, že pro některé
parametry jsou si odhadnuté hodnoty velmi blízké pro všechny ekonomiky, zatímco u jiných parametrů
se hodnoty ,,značně" liší. Jelikož jde o strukturální model, kde parametry vychází z podkladové
ekonomické teorie a kde vyjadřují chování ekonomických agentů, jejich preference či technologie
v ekonomice, výsledky mohou být velmi zajímavé a jejich následná analýza může přispět
k lepšímu poznání vývoje těchto ekonomik ve střednědobém a dlouhodobém horizontu.
Posteriorní střední hodnota distribučního parametru  leží pro všechny ekonomiky mezi 0.3629
a 0.3769. Tyto hodnoty jsou v souladu s ekonomickou teorií a jsou často používány pro kalibraci
modelů. Takto blízké hodnoty mohou nasvědčovat o podobných charakteristikách analyzovaných
ekonomik. Nejvyšší hodnota tohoto parametru je pro ekonomiku Eurozóny. Je zajímavé, že tento
5 Blanchard ­ Kahn (1980).
2.2. MONETÁRNÍ DSGE MODELY ZEMÍ VISEGRÁDSKÉ ČTYŘKY A EUROZÓNY 195
parametr je vyšší pro ekonomiku USA.6
Můžeme očekávat, že nejen pro ekonomiku Eurozóny
bude hodnota tohoto parametru stoupat k hodnotám analogickým pro ekonomiku USA.
Posteriorní střední hodnoty pro diskontní parametr  vyšly přibližně 0.992 pro Českou republiku,
Maďarsko a Eurozónu a 0.993 pro Polsko a Slovensko. Tyto odhady opět odpovídají ekonomické
teorii a implikují analogické rovnovážné (steady-state) reálné úrokové míry pro všechny
ekonomiky. Hodnota 0.992 implikuje roční rovnovážnou reálnou úrokovou míru slabě nad 3 procenty.
Vyšší hodnota diskontního parametru pro Polsko a Slovensko implikuje roční rovnovážnou
reálnou úrokovou sazbu slabě pod 3 procenty.7
Míra růstu technologie je zachycena v parametru . Hodnoty pro Českou republiku a Maďarsko
(0.63 a 0.74) jsou relativně vysoké v porovnání s hodnotami pro ostatní země visegrádské čtyřky
a pro Eurozónu. Hodnota parametru pro USA leží přibližně mezi těmito dvěma skupinami.8
Tyto výsledky hovoří ve prospěch maďarské a české ekonomiky jako dynamicky se rozvíjejících.
Důležitá může být rovněž skutečnost, že hodnota míry technologického pokroku je pro Eurozónu
mnohem nižní než pro ekonomiku USA.
Parametr  charakterizuje preference domácností v užitkové funkci. Posteriorní střední hodnoty
pro tento parametr vycházejí pro všechny zkoumané ekonomiky blízké hodnotě 0.59, což naznačuje
podobné preference domácností ve všech ekonomikách. Tyto hodnoty jsou menší než odhady
pro ekonomiku USA. Jinak řečeno, spotřeba je ve zkoumaných zemích více ceněna.
Odhadnutá autokorelace tempa růstu peněžní zásoby je relativně vysoká a hodnoty jsou pro
jednotlivé ekonomiky analogické. Částečným důvodem může být povaha modelu. Jak bylo zmíněno,
ceny jsou flexibilní a přizpůsobují se tedy velmi rychle. Velká hodnota parametru  je tedy
nutná pro zachycení persistence v inflaci.
Parametr pro kapitálovou depreciaci  vyšel podobně pro ekonomiky ČR a Maďarska na jedné
straně a Polska a Slovenska na straně druhé. Hodnota pro Eurozónu leží přibližně mezi těmito
dvěma skupinami.
Tyto výsledky jsou zobrazeny na grafech č. 51­55, které zobrazují priorní a posteriorní hustoty
odhadovaných parametrů. První dva parametry jsou směrodatné odchylky (standard errors) exogenních
šoků. Modré čáry zobrazují posteriorní rozložení, zatímco šedé zachycují priorní rozložení.
Vertikální linie zachycují posteriorní střední hodnoty.
Vlastnosti modelu2.2.3.4.
Modelové chování ekonomiky po technologickém šoku je podobné tomu, které je publikováno
v rámci RBC teorie. Po kladném technologickém šoku roste reálné HDP. Cenová hladina se vyvíjí
proti-cyklicky, což je opět konzistentní s RBC teorií. Tato skutečnost je také v souladu se stylizovanými
fakty publikovanými v práci Cooley ­ Hansen (1995), kde autoři zmiňují možné nejasnosti,
které mohou plynout z některých učebnic makroekonomie: "which would probably lead one to suspect
that the consensus view is that prices are procyclical".9
Z hlediska monetárního šoku je podstatná skutečnost, že model nevytváří likvidní efekt. Peněžní
šoky proto ovlivňují úrokovou míru výhradně pomocí efektu očekávané inflace.10
Po pozitivním
6 Schorfheide (2000) odhadl tento parametr přibližně 0.42.
7 Rovnovážná reálná úroková míra se vypočte podle vzorce r = (1 ­ ) / .
8 Odhadnuté parametry pro ekonomiku USA jsou například v pracích Schorfheide (2000), Nason ­ Cogley (1994)
a v studiích v nich citovaných. Schorfheide (2000) odhadl hodnotu tohoto parametru pro dva monetární modely
pro USA přibližně kolem 0.004.
9 Cooley ­ Hansen (1995), strana 182.
10 Pro generování efektu likvidity je nutné zavést rigiditu do té části peněz, která je alokována na nákup spotřebního
zboží. Viz například Christiano ­ Eichenbaum (1992, 1995).
2.2. MONETÁRNÍ DSGE MODELY ZEMÍ VISEGRÁDSKÉ ČTYŘKY A EUROZÓNY196
monetárním šoku může přizpůsobit domácnost své výdaje okamžitě. Domácnost rozpozná měnový
šok a ví, že způsobí inflaci. Proto okamžitě vzroste očekávaná inflace, což povede k růstu
nominální úrokové sazby a k mírnému poklesu produktu.11
Posteriorní střední hustoty a konfidenční intervaly pro státy V-4 a EurozónuTabulka č. 60:
ČR HU SK PL EU
 0.3629
(0.3297­0.3955)
0.3640
(0.3304­0.3991)
0.3737
(0.3410­0.4088)
0.3754
(0.3413­0.4067)
0.3769
(0.3443­0.4100)
 0.9922
(0.9890­0.9957)
0.9923
(0.9891­0.9958)
0.9931
(0.9901­0.9961)
0.9931
(0.9901­0.9962)
0.9923
(0.9892­0.9956)
 0.0063
(0.0048­0.0078)
0.0074
(0.0064­0.0084)
0.0045
(0.0030­0.0060)
0.0025
(0.0009­0.0041)
0.0022
(0.0014­0.0030)
m* 1.0053
(0.9949­1.0166)
1.0052
(0.9945­1.0165)
1.0038
(0.9919­1.0146)
1.0037
(0.9926­1.0154)
1.0045
(0.9963­1.0131)
 0.9860
(0.9818­0.9910)
0.9858
(0.9816­0.9907)
0.9832
(0.9783­0.9884)
0.9830
(0.9779­0.9882)
0.9847
(0.9802­0.9896)
 0.5957
(0.5158­0.6818)
0.5882
(0.5039­0.6684)
0.5880
(0.5076­0.6715)
0.6000
(0.5132­0.6754)
0.5908
(0.5065­0.6683)
 0.0063
(0.0014­0.0108)
0.0063
(0.0015­0.0109)
0.0036
(0.0010­0.0061)
0.0037
(0.0007­0.0065)
0.0044
(0.0008­0.0077)
A
0.0085
(0.0069­0.0100)
0.0059
(0.0048­0.0071)
0.0150
(0.0121­0.0175)
0.0243
(0.0190­0.0292)
0.0044
(0.0036­0.0052)
m
0.0039
(0.0032­0.0046)
0.0043
(0.0035­0.0050)
0.0066
(0.0054­0.0079)
0.0078
(0.0059­0.0094)
0.0015
(0.0012­0.0018)
11 V této sekci jsou graficky prezentovány jen priorní a posteriorní hustoty modelových parametrů pro všechny země
visegrádské čtyřky a pro Eurozónu. Impulzní odezvy jsou prezentovány ve Working Paperu.
2.2. MONETÁRNÍ DSGE MODELY ZEMÍ VISEGRÁDSKÉ ČTYŘKY A EUROZÓNY 197
Priorní a posteriorní hustoty modelových parametrů pro ČRGraf č. 51:
20 40 60
0
200
400
5 10 15 20 25
0
500
1000
0.25 0.3 0.35 0.4 0.45
0
10
20
0.98 0.99 1
0
100
200
0 5 10
0
200
400
0.98 1 1.02 1.04
0
50
0.98 1
0
100
0.4 0.6 0.8
0
5
0 10 20 30
0
100
+
10-3
+
10-3
+
10-3
+
10-3
SE_e_a SE_e_m alp
bet gam
rho psi del
2.2. MONETÁRNÍ DSGE MODELY ZEMÍ VISEGRÁDSKÉ ČTYŘKY A EUROZÓNY198
Priorní a posteriorní hustoty modelových parametrů pro MaďarskoGraf č. 52:
10 20 30
500
0.3 0.4 0.5
5 10
500
0.98 1 1.02 1.04
0 10 20 30
5 10 15 20 25
0.98 0.99 1
0.98 1 0.4 0.6 0.8
500
0 0 0
0 0 0
0 0 0
10
20
100
200
50
100
5
100
+
10-3
+
10-3
+
10-3
+
10-3
SE_e_a SE_e_m alp
bet gam mst
rho psi del
2.2. MONETÁRNÍ DSGE MODELY ZEMÍ VISEGRÁDSKÉ ČTYŘKY A EUROZÓNY 199
Priorní a posteriorní hustoty modelových parametrů pro SlovenskoGraf č. 53:
20 40 60 80
100
200
10 20 30
500
0.3 0.4 0.5
10
20
100
200
200
400
0.96 0.98 1 1.02 1.04
50
50
100
5
0 5 10 15
100
200
0.98 0.99 1 0 5 10
0.98 1 0.4 0.6 0.8
+
10-3
+
10-3
+
10-3
+
10-3
0 0 0
0 0 0
0 0 0
SE_e_a SE_e_m alp
bet gam
rho psi del
2.2. MONETÁRNÍ DSGE MODELY ZEMÍ VISEGRÁDSKÉ ČTYŘKY A EUROZÓNY200
Priorní a posteriorní hustoty modelových parametrů pro PolskoGraf č. 54:
20 40 60
50
100
200
400
-2 0 2 4 6 8
0.97 0.98 0.99 0 10 20
0 0 0
0 0 0
0 0 0
10 20 30 0.3 0.4 0.5
0.96 0.98 1 1.02 1.040.98 0.99 1
0.4 0.6 0.8
+
10-3
+
10-3
+
10-3
+
10-3
10
20
100
200
200
400
50
50
100
5
100
200
SE_e_a SE_e_m alp
bet gam
rho psi del
2.2. MONETÁRNÍ DSGE MODELY ZEMÍ VISEGRÁDSKÉ ČTYŘKY A EUROZÓNY 201
Priorní a posteriorní hustoty modelových parametrů pro EurozónuGraf č. 55:
500
1000
2000
10
20
100
200
0 2 4
500
0.98 1 1.02
50
0.98 1
50
100
5
0 10 20
100
200
0.98 0.99 1
0.4 0.6 0.8
20 40 60 10 20 30 0.3 0.4 0.5
0 0 0
0 0 0
0 0 0
+
10-3
+
10-3
+
10-3
+
10-3
SE_e_a SE_e_m alp
bet gam
rho psi del
Závěr2.2.4.
Tato podkapitola prezentovala odhad monetárního CIA DSGE modelu pro ekonomiky visegrádské
čtyřky a pro ekonomiku Eurozóny. Modely byly odhadnuty na sezónně očištěných čtvrtletních
časových řadách pomocí Metropolis-Hastingsova Markov Chain Monte Carlo algoritmu.
Podkapitola analyzovala odhadnuté parametry a srovnávala je pro všechny ekonomiky visegrádské
čtyřky a pro ekonomiku Eurozóny. Některé odhadnuté hodnoty jsou si velmi blízké, což
nasvědčuje o podobných strukturálních charakteristikách zkoumaných zemí. Některé parametry
mají ovšem při srovnání mezi zeměmi rozdílné hodnoty. V tomto případě lze rozdělit země visegrádské
čtyřky do dvou skupin. První skupinu tvoří ČR a Maďarsko, zatímco druhou Polsko
a Slovensko. Na základě odhadů lze se zjednodušením říci, že první skupina vykazuje lepší výsledné
charakteristiky, což může být vidět například z odhadnutého tempa technologického pokroku.
Z hlediska střednědobého či dlouhodobého makroekonomického vývoje moderních tržních
ekonomik může technologický pokrok hrát jednu z klíčových rolí. Z tohoto důvodu mohou být
výsledné hodnoty pro českou a maďarskou ekonomiku hodnoceny kladně.
202
Růstové účetnictví států Visegrádské2.3.
čtyřky: duální přístup
Růstové účetnictví je dekompozice růstu výstupu na příspěvky jednotlivých výrobních faktorů.
Jeho hlavním důvodem je zjistit, zda při vysvětlení růstu hraje podstatnou roli akumulace výrobních
faktorů či ,,něco jiného". Ono ,,něco jiného" se nazývá souhrnná produktivita faktorů (SPF)
nebo také Solowovo reziduum a obvykle představuje technologický pokrok.
První dekompozici pomocí růstového účetnictví provedl ve své práci Solow (1957). Jeho přístup
byl založen na odečtení temp růstu kapitálu a práce od tempa růstu agregátního výstupu. Zbývající
(reziduální) část byla připsána růstu technologie. Tento přístup se nazývá primární.
Hlavním problémem primárního přístupu k růstovému účetnictví je, že vychází z naměřených
hodnot kapitálu a práce, které mohou být někdy nespolehlivé. Naopak, duální přístup je založen
nikoli na množství, ale na cenách výrobních faktorů, které jsou obvykle lépe měřitelné. Další výhodou
přístupu založeného na cenách je, že ceny jsou tvořeny na trzích a ekonomické subjekty
mají motivaci platit odpovídající cenu. Firma, která odměňuje výrobní faktor více, než odpovídá
jeho meznímu produktu, vyhazuje peníze z okna. Poslední výhodou duálního růstového účetnictví
je, že data ohledně cen jsou měřitelná častěji a jsou lépe dostupná, obzvláště pro mezinárodní
srovnání.
Předmětem našeho výzkumu je využití duálního přístupu pro výpočet SPF a jejího přispění
k růstu výstupu u států Visegrádské čtyřky. Primárním cílem tedy je zjistit hlavní zdroje ekonomické
růstu v těchto zemích. Podkapitola je organizována následovně. Teoretické odvození růstu SPF
z cen výrobních faktorů je uvedeno v sekci 2.3.1. Sekce 2.3.2 ve stručnosti popisuje data a jejich
transformaci. Sekce 2.3.3 je zaměřena na interpretaci výsledků a sekce 2.3.4 shrnuje závěry analýzy
a naznačuje směry dalšího výzkumu. V příloze jsou uvedeny podrobnější informace o datových
zdrojích.
Duální přístup k růstovému účetnictví2.3.1.
První ukázku ekvivalence primárního a duálního přístupu k růstovému účetnictví představili ve
své práci Jorgenson a Griliches (1967). Zde uvádíme poněkud přehlednější interpretaci, kterou
provedl Hsieh (1999).
2.3. RŮSTOVÉ ÚČETNICTVÍ STÁTŮ VISEGRÁDSKÉ ČTYŘKY: DUÁLNÍ PŘÍSTUP 203
Začněme s identitou národního účetnictví, která ukazuje, že agregátní výstup je roven důchodům
výrobních faktorů
Y = rK + wL (14)
kde Y je výstup, K je kapitál, L je práce, r je nájemní cena kapitálu a w je reálná mzda. Derivací
(14) vzhledem k času a vydělením Y dostáváme
(15)
kde SK
= rK / Y a SL
= wL / Y jsou podíly důchodů výrobním faktorům na národním důchodu.1
Rovnici (15) můžeme přepsat do přehlednější podoby, kde veličiny se ,,stříškou" označují tempa
růstu
Y^ = SK
(r^ + K^ ) ­ SL
(w^ + L^) (16)
Když veličiny, které se týkají růstu množství výrobních faktorů, převedeme na levou stranu rovnice,
dostaneme
Y^ ­ SK
K^ ­ SL
L^ = SK
r^ + SL
w^ (17)
Levá část rovnice (17) je primární odhad Solowova residua neboli souhrnné produktivity faktorů.
Vážené tempo růstu množství výrobních faktorů je odečteno od tempa růstu výstupu
SPFPRIMÁRNÍ
= Y^ ­ SK
K^ ­ SL
L^ (18)
Pravá strana rovnice (17) je duální odhad SPF, který je získán jako součet vážených temp růstu cen
výrobních faktorů
SPFDUÁLNÍ
= SK
r^ + SL
w^ (19)
Primární a duální způsob měření růstu SPF by se měl shodovat, k čemuž je zapotřebí splnění pouze
jedné podmínky a to, že výstup se rovná důchodům výrobních faktorů.2
Žádné další předpoklady
ohledně tvaru produkční funkce, způsobu zavedení technologické změny nebo vztahu mezi
cenou výrobního faktoru a jeho mezním produktem není potřeba.3
Tyto dva způsoby měření se
budou lišit pouze v případě, kdy jsou národní účty nekonzistentní s daty o cenách výrobních faktorů.
Hloušek (2007) ukázal pro případ České republiky, že primární a duální přístup poskytuje
téměř stejné výsledky. To znamená, že statistiky ohledně národních účtů poskytované Českým
statistickým úřadem jsou v souladu s cenami výrobních faktorů.
Původním cílem této práce bylo porovnání primárního a duálního přístupu i pro ostatní státy
Visegrádu. Získat konzistentní data o množství výrobních faktorů, zejména data o vývoji kapitálu,
je však téměř nemožné. Použijeme proto pouze duální přístup (který využívá ceny výrobních
faktorů) a aplikujeme ho na výpočet souhrnné produktivity faktorů pro státy Visegrádské čtyřky
(konkrétně České republiky, Maďarska, Polska a Slovenska).
1 V našem případě je součet podílů důchodů výrobním faktorům roven jedné, SK
+ SL
= 1.
2 Rovnice (14).
3 Pokud se ceny výrobních faktorů odchylují od svých společenských mezních produktů, bude se i odhad SPF odchylovat
od své "pravé" hodnoty. Tato chyba však bude stejná jak pro primární, tak pro duální přístup.
2.3. RŮSTOVÉ ÚČETNICTVÍ STÁTŮ VISEGRÁDSKÉ ČTYŘKY: DUÁLNÍ PŘÍSTUP204
Data2.3.2.
K zajištění úplné konzistence dat bychom potřebovali časové řady z jednoho zdroje. Bohužel ne
všechna data bylo možno najít v jediné databázi, proto je hypotéza konzistence mírně porušena.
Růstové účetnictví může být také rozšířeno pro podrobnější členění výrobních faktorů, tato studie
se však zabývá pouze agregátním měřením cen kapitálu a práce.
Data byla získána ze tří zdrojů: databáze EUROSTAT, OECD a MMF. Data jsou čtvrtletní za
období od prvního čtvrtletí 1996 do posledního čtvrtletí 2006.4
Konkrétně se jedná o reálnou úrokovou
míru, která měří nájemní cenu kapitálu, a je představována tříměsíční nominální mezibankovní
úrokovou mírou deflovanou inflací spotřebitelských cen (ex post přístup).5
Reálná mzda je
vypočítána jako podíl nominální mzdy a indexu spotřebitelských cen. Agregátní výstup je představován
hrubým domácím produktem.
Pro výpočet tempa růstu SPF jsou zapotřebí i podíly důchodů výrobních faktorů na celkovém
důchodu. Podíl práce na důchodu, což odpovídá SL
= wL / Y, je vypočítaný jako podíl celkových
pracovních nákladů vůči hrubé přidané hodnotě (vše v běžných cenách). Podíl kapitálu na důchodu
SK
je dopočítán jako doplněk do jedné: SK
= 1 ­ SL
. Tyto podíly jsou v čase proměnné, pro
přehlednost je však časový index vynechán. Průměrné podíly práce na důchodu, SL
,za sledované
období a pro všechny státy jsou uvedeny v tabulce č. 61.
Podíl práce na důchodu pro období 1996 Q1­2006 Q4Tabulka č. 61:
země podíl práce v %
Česká republika 57,8
Maďarsko 56,7
Polsko 61,1
Slovensko 51,5
Poznámka: Nízká kvalita odhadu pro Maďarsko, viz příloha A.
Zdroj: Data OECD, vlastní výpočty
Je nutné zmínit, že data celkových nákladů práce nebyla v případě Maďarska dostupná, bylo proto
nutné učinit aproximaci.6
Odhady podílu práce na důchodu nejsou tak příliš spolehlivé, což
bychom měli respektovat i v další analýze při posuzování výsledků.
Výsledky2.3.3.
Z transformovaných dat jsme vypočetli tempa růstu cen výrobních faktorů a podle rovnice (6)
tempo růstu SPF. Grafické výsledky (tempa růstu výstupu, cen VF a SPF) pro všechny země jsou
zobrazeny v grafech č. 57 až 60 v příloze B, numerické výsledky můžeme vidět v tabulkách č. 62
až 65. Protože jsme použili čtvrtletní data, jsou tempa růstu uvedena jak ve čtvrtletním, tak v ročním
vyjádření. Poslední řádek pak ukazuje vážená roční tempa růstu cen VF (za použití podílů
faktorů na důchodu).
4 Více informací o hrubých datech lze najít v příloze A.
5 Ve skutečnosti je nájemní cena kapitálu rovna součtu reálné úrokové sazby a míry depreciace. Pokud ale považujeme
míru depreciace za konstantní v čase, tempo růstu nájemní ceny bude stejné jako tempo růstu reálné úrokové míry.
6 Více informací lze nalézt v příloze A.
2.3. RŮSTOVÉ ÚČETNICTVÍ STÁTŮ VISEGRÁDSKÉ ČTYŘKY: DUÁLNÍ PŘÍSTUP 205
Tempa růstu ­ Česká republikaTabulka č. 62:
nájemní cena kapitálu reálná mzda SPF výstup
čtvrtletní -0,04 0,91 0,51 0,69
roční -0,16 3,65 2,06 2,76
roční vážené -0,07 2,11 2,06 2,76
Zdroj: Vlastní výpočty
Tempa růstu ­ MaďarskoTabulka č. 63:
nájemní cena kapitálu reálná mzda SPF výstup
čtvrtletní -0,20 1,07 0,52 1,07
roční -0,80 4,28 2,07 4,30
roční vážené -0,34 2,42 2,07 4,30
Zdroj: Vlastní výpočty
Z výsledků je vidět, že všechny země zažily pokles nájemní ceny kapitálu, což by mělo odpovídat
růstu kapitálové zásoby. To je celkem pochopitelné; tyto ekonomiky byly v minulosti podkapitalizované
a během transformace se staly cílem rozsáhlého přílivu kapitálu. Pokud předpokládáme
klesající mezní produkt kapitálu, jeho nájemní cena musí klesnout.
Na druhé straně byla v těchto zemích nadměrná zaměstnanost. Během restrukturalizace byli
lidé propouštěni ze zaměstnání, rostla produktivita práce a tím pádem i reálné mzdy. To je opět
patrné z kladných temp růstu reálných mezd u všech států.
Tempa růstu ­ PolskoTabulka č. 64:
nájemní cena kapitálu reálná mzda SPF výstup
čtvrtletní -0,03 0,51 0,30 1,05
roční -0,14 2,04 1,21 4,20
roční vážené -0,05 1,25 1,21 4,20
Zdroj: Vlastní výpočty
Tempa růstu ­ SlovenskoTabulka č. 65:
nájemní cena kapitálu reálná mzda SPF výstup
čtvrtletní -0,04 0,48 0,21 1,08
roční -0,15 1,91 0,85 4,31
roční vážené -0,07 0,99 0,85 4,31
Zdroj: Vlastní výpočty
Zbývající část růstu výstupu, která není připsána změnám ve vstupech, je souhrnná produktivita
faktorů (zde počítaná jako vážený součet růstu cen výrobních faktorů). Jedná se o ,,něco jiného",
2.3. RŮSTOVÉ ÚČETNICTVÍ STÁTŮ VISEGRÁDSKÉ ČTYŘKY: DUÁLNÍ PŘÍSTUP206
něco nevysvětleného; John Vaizey to označuje jako ,,měřítko naší neznalosti".7
Souhrnná produktivita
faktorů je obvykle představována technologickým pokrokem, ale může rovněž zahrnovat
i změnu kvality vstupů nebo další neidentifikované faktory.
Nejvyšší průměrný růst SPF mělo Maďarsko (2,07 % za rok), těsně sledováno Českou republikou
(2,06 %). Růst SPF v Polsku a Slovensku byl 1,21 % a 0,85 %.
Mnohem důležitějším měřítkem je růst SPF vzhledem k růstu výstupu, který je uveden v tabulce
č. 66. SPF činí téměř 75 % růstu výstupu v případě České republiky. Růst v Maďarsku může být
rozdělen zhruba půl na půl mezi akumulaci výrobních faktorů a růst SPF. Přesněji řečeno, SPF
vysvětluje 48,2 % růstu výstupu. Souhrnná produktivita faktorů v Polsku a Slovensku je méně důležitá.
Růst výstupu v Polsku může být vysvětlen pomocí SPF z 29 %, v případě Slovenska pouze
z 21 %.
Podíl SPF k výstupuTabulka č. 66:
země podíl SPF k výstupu (v %)
Česká republika 74,1
Maďarsko 48,2
Polsko 29,0
Slovensko 21,2
Zdroj: Vlastní výpočty
Tyto výsledky jsou poměrně zajímavé. Země Visegrádské čtyřky mají hodně společného a mohou
být považovány za homogenní skupinu států. Ekonomický růst však pramení z různých zdrojů.
Pokud věříme, že všechny předpoklady o tvaru produkční funkce a odměnách výrobních faktorů
jsou platné a stejné pro všechny ekonomiky a růst SPF je představován zejména technologickým
pokrokem, můžeme vyvodit následující závěry.
V případě České republiky hraje technologický pokrok nejdůležitější roli. I když je průměrný
růst výstupu nejmenší ze všech zemí Visegrádu, může být česká ekonomika považována za poměrně
konkurenceschopnou. Ekonomický růst je založen nikoli na extenzivním typu růstu (akumulaci
výrobních faktorů), ale na zlepšení technologie.
Na opačném konci stojí Slovensko s nejvyšším průměrným růstem výstupu, ale technologický
pokrok může vysvětlit pouze 21 % tohoto růstu. Znamená to, že je technologický pokrok v případě
Slovenska nepodstatný? Ne nutně. Barro a Sala-i-Martin (2004) ukazují,8
že i malé hodnoty
SPF (jako procento růstu HDP) neznamenají, že je technologie nedůležitým zdrojem růstu.
Technologie jako fundamentální zdroj ekonomického růstu může vysvětlit jeho velkou část, protože
spouští akumulaci výrobních faktorů, ke které by jinak nedošlo.
Polsko dosahuje rovněž velmi vysokého růstu HDP, který je převážně tažen akumulací výrobních
faktorů. Jak bylo naznačeno výše, data ohledně podílu faktorů na důchodu pro Maďarsko
nejsou příliš spolehlivá a tím pádem i vyvozené závěry. Pokud nebudeme brát ohled na tento fakt,
můžeme říci, že Maďarsko má velmi vysoký průměrný růst výstupu (stejný jako Slovensko), jehož
příčiny jsou rovnoměrně rozděleny mezi akumulaci faktorů a zlepšení technologie.
Z hlediska ekonomické teorie můžeme tyto rozdíly mezi státy částečně vysvětlit pomocí neoklasického
růstového modelu, konkrétně Solowova (1956) modelu s exogenním technologickým
pokrokem. Vysvětlení je založeno na hypotéze absolutní konvergence a rozdílné počáteční zásobě
7 J. Vaizey, The Residual Factor and Economic Growth, 1964.
8 Podkapitola 10.5.
2.3. RŮSTOVÉ ÚČETNICTVÍ STÁTŮ VISEGRÁDSKÉ ČTYŘKY: DUÁLNÍ PŘÍSTUP 207
kapitálu na osobu (k). K ilustraci nám pomůže graf č. 56, který znázorňuje, jak tyto ekonomiky
konvergují ke společnému steady-statu (k*) během transitivního období.
Česká republika má nejnižší tempo růstu výstupu, které je taženo převážně technologickým
pokrokem. Tato ekonomika je nejblíže steady-statu. Na opačném konci stojí Polsko a Slovensko ­
jsou nejdále od steady-statu, mají nejnižší úroveň kapitálu na hlavu, ale vysoké tempo růstu jeho
akumulace a tím pádem růst výstupu. Maďarsko je výjimkou. Velmi vysoké tempo růstu výstupu
řadí tuto zemi mezi posledně zmiňovanou skupinu, ale růst technologie je poměrně významný
a naznačuje pozici blíže ke steady-statu. Důvodem může být, že Maďarsko má jiný steady-state
než ostatní ekonomiky a měli bychom spíše uvažovat koncept podmíněné konvergence.
KonvergenceGraf č. 56:
s f(k)/k
n +  + x
Growth rate
k* kČRPLSK
Závěr2.3.4.
V této podkapitole jsme se zabývali zdroji ekonomického růstu ve státech Visegrádské čtyřky.
Pomocí duálního přístupu k růstovému účetnictví jsme vypočítali souhrnnou produktivitu faktorů
jako vážený součet temp růstu cen výrobních faktorů. Podíly SPF na růstu výstupu naznačují, jaké
jsou hlavní determinanty ekonomického růstu. Navzdory některým podobnostem Visegrádských
zemí, v pozadí ekonomického růstu během procesu transformace stojí různé faktory.
Technologický pokrok je hlavní příčinou růstu v České republice, zatímco v Polsku a Slovensku
hraje nejdůležitější roli akumulace výrobních faktorů. Maďarsko je zemí, kde jsou zdroje růstu
rovnoměrně rozděleny.
Tento výzkum je však pouze prvním krokem ­ ukázal nám, jaké hlavní determinanty ekonomického
růstu jsou důležité pro tu kterou zemi. Další výzkum by měl být veden ve dvou směrech.
První část by se měla zaměřit na detailnější analýzu růstového účetnictví. Výrobní faktory (a jejich
odměny) mohou být rozčleněny s ohledem na jejich kvalitu, což se týká především VF práce.
Dále by duální přístup mohl být propojen s primárním přístupem k nalezení přesného přispění
jednotlivých faktorů k růstu. Kvůli špatné dostupnosti dat kapitálu by jeho přispění mohlo být
dopočítáno reziduálně pomocí rovnice (14), kde je jedinou neznámou tempo růstu kapitálu K^.
Druhá a mnohem důležitější část výzkumu by měla být zaměřena na identifikaci zásadních determinantů
ekonomického růstu, jako jsou vládní politika, preference domácností, přírodní zdroje,
počáteční zásoba fyzického a lidského kapitálu atd. Růstové účetnictví je pouze mechanická
dekompozice a netvoří teorii růstu.
2.3. RŮSTOVÉ ÚČETNICTVÍ STÁTŮ VISEGRÁDSKÉ ČTYŘKY: DUÁLNÍ PŘÍSTUP208
Příloha A ­ Popis dat
Datový soubor je k dispozici na požádání. Data byla získána z databází EUROSTAT, OECD
a MMF. Data jsou čtvrtletní, zkoumané období je 1996 Q1­2006 Q4. Časové řady, které nebyly
sezónně očištěny ze zdroje, byly očištěny pomocí Kalmanova filtru.
Pro analýzu byly použity následující časové řady z těchto databází:
EUROSTAT
Gross domestic product at market prices / unit: Millions of Euro (at 1995 prices and exchange rates)
/ Seasonally adjusted and adjusted data by working days / Constant prices / All countries
3-month interbank rate / per cent p.a. / Cnt: Czech Republic, Poland, Slovakia
Yield 90-day treasury bills, / per cent p.a. / Cnt: Hungary
MMF
Consumer Price Index / Index Number / Base year: 2000 / averages / All countries
Average Monthly Wages / Index Number / Averages / All countries
OECD
Benchmarked total labor costs ­ Total / Millions of local currency / Cnt: Czech Republic,
Poland, Slovakia
Benchmarked total labor costs ­ Industry and Construction / Millions of HUF / Cnt:
Hungary
Total gross total value added at basic prices / Current prices, quarterly levels, S.A. / Millions of
local currency / Cnt: Czech Republic, Poland, Slovakia
Celkové náklady práce pro všechny sektory pro Maďarsko nebyly dostupné. Byly proto použity
náklady práce v sektorech průmyslu a stavebnictví, pro období 2000­2006. Tyto sektory tvoří asi
jednu třetinu HDP9
. Celkové náklady práce pak byly přibližně dopočítány a byl spočítán podíl
vůči hrubé přidané hodnotě. Průměrný podíl za toto kratší období byl použit jako extrapolace pro
roky 1996­1999.
9 Přesné hodnoty byly získány z Statistických zpráv Maďarského centrálního statistického úřadu.
2.3. RŮSTOVÉ ÚČETNICTVÍ STÁTŮ VISEGRÁDSKÉ ČTYŘKY: DUÁLNÍ PŘÍSTUP 209
Příloha B ­ Tempa růstu
Tempa růstu ­ Česká republikaGraf č. 57:
1996 1998 2000 2002 2004 20082006
Output
-1 %
2 %
1,0 %
0
1996 1998 2000 2002 2004 20082006
-2 %
-1 %
0
2 %
1 %
Real wage
1996 1998 2000 2002 2004 20082006
-6 %
-4 %
-2 %
6 %
4 %
2 %
0
Real interest rate
1996 1998 2000 2002 2004 20082006
-3 %
-2 %
-1 %
2 %
1 %
0
TFP
Tempa růstu ­ MaďarskoGraf č. 58:
1996 1998 2000 2002 2004 20082006
Output
0
1,5 %
1,0 %
0,5 %
1996 1998 2000 2002 2004 20082006
-2 %
-1 %
0
3 %
2 %
1 %
Real wage
1996 1998 2000 2002 2004 20082006
-6 %
-4 %
-2 %
6 %
4 %
2 %
0
Real interest rate
1996 1998 2000 2002 2004 20082006
-2 %
-1 %
3 %
2 %
1 %
0
TFP
2.3. RŮSTOVÉ ÚČETNICTVÍ STÁTŮ VISEGRÁDSKÉ ČTYŘKY: DUÁLNÍ PŘÍSTUP210
Tempa růstu ­ PolskoGraf č. 59:
1996 1998 2000 2002 2004 20082006
Output
-4 %
6 %
4 %
-2 %
2 %
0
1996 1998 2000 2002 2004 20082006
-1 %
0
2 %
1 %
Real wage
1996 1998 2000 2002 2004 20082006
-6 %
-4 %
-2 %
6 %
4 %
2 %
0
Real interest rate
1996 1998 2000 2002 2004 20082006
-3 %
-2 %
-1 %
2 %
1 %
0
TFP
Tempa růstu ­ SlovenskoGraf č. 60:
1996 1998 2000 2002 2004 20082006
Output
-4 %
-2 %
4 %
2%
0
1996 1998 2000 2002 2004 20082006
-4 %
-2 %
0
4 %
2 %
Real wage
1996 1998 2000 2002 2004 20082006
-10 %
-5 %
5 %
0
Real interest rate
1996 1998 2000 2002 2004 20082006
-6 %
-4 %
-2 %
4 %
2 %
0
TFP
2.4. ODHAD ČASOVĚ PROMĚNNÝCH PARAMETRŮ V DSGE MODELECH S RACIONÁLNÍM OČEKÁVÁNÍM 211
Odhad časově proměnných2.4.
parametrů v DSGE modelech
s racionálním očekáváním
Úvod2.4.1.
Až do počátku 70. let ekonomické myšlení většinou ovládaly Keynesovy myšlenky. Fluktuace produktu
a zaměstnanosti jsou výsledkem nestability agregátní poptávky, která je určená ,,ochotou
lidí spotřebovávat a ochotou investorů investovat". Tuto proměnlivost je možné odstranit aktivní
fiskální politikou. Tento způsob myšlení ustupuje až v důsledku stagflace jako nového fenoménu
ve světové ekonomice. Tehdejší ekonomická teorie neuměla daný jev vysvětlit. Navíc se ukázalo,
že stávající hospodářská politika může celou situaci ještě zhoršit v důsledku akomodace očekávání
vysokých cen a mezd, a to i přes skutečnost, že stanoveným cílem centrálních bank byla nízká
a stabilní inflace. Keynesova ekonomická teorie byla také kritizována z metodologického hlediska.
Později Lucas (1976) zdůraznil, že vztahy mezi ekonomickými proměnnými (inflace, nezaměstnanost,
výstup), které byly zkonstruovány na základě teoretických a empirických zobecnění,
jsou ovlivňovány samotnou hospodářskou politikou (Lucasova kritika). Přichází potřeba budovat
(makro)ekonomickou teorii z mikroekonomických základů, kde spotřebitelské preference, technologie
a tržní struktury jsou přece jen více nezávislé na hospodářské politice. V tomto smyslu
byla nejvýznamnější práce Finn Kydlanda a Edwarda Prescotta. Jejich závěry shrnuté v článcích
,,Rules Rather than Discretion: The Inconsistency of Optimal Plans" (1977) a ,,Time to Build and
Aggregate Fluctuations" (1982), mají společné ústřední rysy. Ekonomiku považují za dynamický
a stochastický systém, ve kterém agenti provádějí racionální, dopředu hledící a navzájem provázané
rozhodnutí. Týká se to jak soukromých agentů, tak i těch, kteří provádějí hospodářskou politiku.
Oba články přinášejí analýzu chování ekonomických agentů v poválečném vývoji a nabízejí
nové perspektivy hodnocení makroekonomické politiky, které jsou východiskem pro nové přístupy
k hospodářské politice.
2.4. ODHAD ČASOVĚ PROMĚNNÝCH PARAMETRŮ V DSGE MODELECH S RACIONÁLNÍM OČEKÁVÁNÍM212
Hospodářská politika2.4.2.
Hlavním cílem hospodářské politiky je udržet dlouhodobý stabilní růst, stabilita a růst však stojí
proti sobě. Velmi vysoký růst ekonomiky je většinou doprovázen vysokou a nestálou inflací, která
vytváří nejistotu a nutí ekonomické subjekty uvažovat krátkodobě, což znemožňuje založit dlouhodobý
růst na investicích. Vysoká a nestálá inflace také deformuje očekávání ekonomických subjektů
nejenom ohledně inflace samotné, ale i z hlediska vývoje měnového kurzu, úrokových sazeb
apod. Na druhou stranu nízká, nebo dokonce nulová inflace sice přináší do ekonomiky stabilitu,
která se může stát brzdou dalšího vývoje.
Monetární politika si klade za cíl udržovat vnější a vnitřní stabilitu měny, a tak přispívat k dosažení
dlouhodobého a stabilního růstu. Jejím bezprostředním cílem je udržovat nízkou a stabilní
inflaci prostřednictvím nástrojů monetární politiky. Nositelem monetární politiky v České republice
je Česká národní banka, která si za nástroj vedoucí ke stabilitě inflace vybrala inflační cílení.
Inflační cílení však nelze striktně chápat jako dosažení přesné hodnoty inflačního cíle, jde
v podstatě o vymezení inflačního koridoru. Centrální banka se zavazuje, že bude udržovat inflaci
v rámci tohoto pásma, zvláště pak zajistí, že v případě cenových šoků navrátí inflaci zpět. Cílení
také v ekonomice plní úlohu ,,nominální kotvy", kterou původně zajišťoval fixní kurz. Tak je vlastně
centrální bance umožněno ovlivňovat očekáváni ekonomických subjektů za předpokladu, že
prováděná politika je dostatečně transparentní.
Moderní ekonomie považuje ekonomický systém za systém všeobecné rovnováhy, který má
dynamický charakter, mění se v čase. Ekonomika je pod vlivem náhodných šoků, se kterými je
nutné při hospodářsko ­ politickém rozhodování počítat. Ekonomické subjekty jsou považovány
za racionálně jednající, jejich očekávání je možné diky transparentní politice ovlivňovat, a tím
přispívat k dosahování dlouhodobého a stabilního růstu. Jednoduše řečeno, ekonomiku je možno
modelovat jako dynamický stochastický systém všeobecné rovnováhy a Česká národní banka
tento přístup přijala.
Časově proměnné parametry2.4.3.
Předmětem výzkumu jsou strukturální parametry ekonomiky, které definují preference spotřebitelů
a technologie firem. Přívlastek strukturální znamená nezávislý na intervencích, včetně přírodních
šoků (definice Hurwitz, 1962). Východiskem předkladatele je předpoklad, že tyto parametry
nejsou invariantní vzhledem k významným zásahům do ekonomiky, např. změny režimu
měnových kurzů v české ekonomice v roce 1997, nebo vzhledem ke vstupu České republiky do
Evropské unie.
Existují v podstatě tři obecné přístupy k časově proměnným parametrům (viz Fernández-Villaverde
and Rubio-Ramírez, 2007). První chápe časově proměnné parametry jako typický ekonometrický
nástroj, který umožňuje lepší odhady sledovaných veličin, či obecněji, jako projev
,,rozmarné přírody", kterou ekonomický agent buď nechápe, anebo nepředpovídá. O tomto přístupu
se často mluví jako o neracionálním uvažování ekonomických subjektů. Druhý přístup chápe
změny strukturálních parametrů jako charakteristiku prostředí, kterou agenti znají a podle které
také jednají. Poslední perspektiva chápe změny parametrů jako projev nestability, či spíše jako důkaz
výběru špatné modelové struktury.
2.4. ODHAD ČASOVĚ PROMĚNNÝCH PARAMETRŮ V DSGE MODELECH S RACIONÁLNÍM OČEKÁVÁNÍM 213
Parametrizace ­ odhad modelu2.4.4.
V současné době máme k dispozici nástroje pro odhad časově konstantních parametrů v DSGE
modelech. Tento aparát představuje bayesovský přístup, jeho metoda Monte Carlo, a především
algoritmické zpracování této metody v podobě bootstrapového filtru. Bootstrapový filtr je pak
využit jako přímá technika odhadu stavových modelů, do jejichž podoby příslušný DSGE model
přepíšeme. Obecně není problém odhadovat i časově proměnné parametry v modelech, které
obsahují tzv. hledění vzad, tedy adaptivní očekávání. Komplikace však představují racionální
očekávání, které mezi interdependentní proměnné zavedou velmi složité vazby (viz Havlena
a Štecha, 1998).
Bayesovská metodologie je založena na zahrnutí doplňující informace do odhadu a neomezuje
se pouze na náhodný výběr. Tato myšlenka má dalekosáhlé důsledky. Doplňující (apriorní) informaci
můžeme považovat vlastně za formu zkušenosti, náhodný výběr pak za informační soubor,
který od daném jevu máme. Dá se ukázat, že pokud je informační soubor (náhodný výběr) malý,
lze nejlepší informace od daném jevu získat právě ze zkušenosti, z apriorní informace. Na druhou
stranu při nulové zkušenosti nám nezbývá, než čerpat z informačního (náhodného) souboru.
V praxi většinou o daném jevu máme nějakou apriorní informaci a omezené množství informací.
Použitím tohoto nástroje můžeme kvalitu informací ,,vylepšit" získanou zkušeností. Tato myšlenka
je matematicky formalizovaná prostřednictvím věrohodnostních funkcí.
Bayesovský přístup lze dobře aplikovat na odhady ekonomických modelů. Právě metoda kalibrace
(která byla vysvětlena na začátku této podkapitoly) představuje využití apriorní zkušenosti,
ovšem ne jako dopňující informace, ale jako metoda přímé parametrizace modelu. Tento postup
se zdá být poněkud archaický v době, kdy máme vybudované metody založené na bayesovském
přístupu. Jednou z baysovských metod je metoda Monte Carlo. Spočívá v nahrazení teoretických
věrohodnostních funkcí (informačních souborů) empirickými. V praxi totiž většinou teoretické
informace o daných jevech nemáme, a tak nám nezbývá, než využít empirická data. Bootstrap filter
je algoritmus, který tuto metodu realizuje (viz Trnka, 2007).
Mnohem větší problém však představuje nestabilita odhadovaných trajektorií parametrů.
Bootstrapový algoritmus pracuje s empirickými věrohodnostními funkcemi, které se generují na
základě apriorních informací. A tak se může stát, že spíše než informaci v datech odhadované
parametry zachytí právě náhodnost generovaných vzorků. Tento problém je důsledkem složitější
souvislosti, tzv. přeparametrizovanosti modelu (viz Tonner, 2006).
Závěr2.4.5.
Stabilní odhady časově proměnných parametrů DSGE modelů s racionálním očekáváním je možné
získat prostřednictvím bootstrapového algoritmu pouze v dobře podmíněných modelech.
Časově proměnné parametry totiž do modelu zavádějí tzv. ,,přeparametrizovanost", která způsobuje
nestabilitu trajektorií odhadovaných parametrů při opakování odhadu při stejném nastavení
nástroje. Není například možné všechny parametry modelu nastavit jako časově proměnné.
Výzkum je v počáteční. Bude pokračovat aplikacemi modelů, pro které jsou charakteristické
strukturální změny. Nabízí se aplikace modelu malé otevřené ekonomiky vycházejícího z konceptu
popsaného v Galí ­ Monacelli (2005). Prostřednictvím tohoto modelu lze vysvětlit podstatné
strukturální změny v ekonomice, které nastaly v důsledku některých významných událostí,
např. změny monetární politiky v roce 1997 nebo které nastanou při vstupu České republiky do
Evropské unie.
POUŽITÁ LITERATURA KE 2. KAPITOLE214
Použitá literatura ke 2. kapitole
AADLAND, D. (2006): Advanced Topics in Economic Theory. Lecture Notes. University of Wyoming
Personal Web Server.
Access from internet http://www.uwyo.edu/aadland/classes/econ5110 (cited to June, 2006).
ADDERLEY, C. (1958): Somethin` Else, Blue Note, 1958.
BARRO, R. J. ­ SALA-I-MARTIN X. (2004): Economic Growth, Cambridge, MA: MIT Press, second
edition, 2004.
BARRO, R. J. (1997): Macroeconomics. The MIT Press, 5th edition, 1997. ISBN 0262024365.
BLANCHARD, O. J. ­ KAHN, C. M. (1980): The Solution of Linear Difference Models under Rational
Expectations. Econometrica, Volume 48, Issue 5 (Jul., 1980), 1305­1312.
BRAINARD, W. C. (1967): Uncertainty and the Effectiveness of Policy, The American Economic Review,
Vol. 57, No. 2, May 1967, pp. 411­425.
BROOKS, S. P. ­ GELMAN, A. (1998): General Methods for Monitoring Convergence of Iterative
Simulations. Journal of Computational and Graphical Statistics, Volume 7, Number 4, 434­455, 1998.
CLARIDA, R. ­ GALÍ, J. ­ GERTLER, M. (1999). The Science of Monetary Policy: A New Keynesian
Perspective. NBER Working Paper No. 7147, 1999.
COLLARD, F. ­ JUILLARD, M. (2003): Stochastic simulations with DYNARE. A practical guide.
Unpublished draft, January 2003.
COOLEY, T. F. ­ HANSEN, G. D. (1995): Money and the Business Cycle. In COOLEY, T. F. ed. Frontiers
of Business Cycle Research. Princeton University Press, 1995. ISBN 978-0-691-04323-4.
COOLEY, T. F. ­ PRESCOTT, E. C. (1995): Economic Growth and Business Cycles. In COOLEY, T. F. ed.
Frontiers of Business Cycle Research. Princeton University Press, 1995. ISBN 978-0-691-04323-4.
ČAPEK, J. (2006): Nejistota českých makroekonomických dat: úvodní analýza: HDP, MendelNet 2006, Alfa
Publishing, s.r.o., Brno, ISBN 80-86851-62-1.
ČAPEK, J. (2007a): Nejistota českých makroekonomických dat: úvodní analýza: mezera výstupu, Mekon
2007, VŠB ­ Technická univerzita Ostrava, ISBN 978-80-248-1324-0.
ČAPEK, J. (2007b): Uncertainty of Czech macroeconomic data: advanced analysis: output gap, bude
publikováno v Proceedings of the 25th International Conference Mathematical Methods in Economics
2007.
ČAPEK, J. (2007c): Nejistota vybraných makroekonomických dat zemí Visegrádu, Working Paper Centra
výzkumu konkurenční schopnosti české ekonomiky.
EASTERLY, W. ­ LEVINE, R. (2001): Iťs Not Factor Accumulation: Stylized Facts and Growth Models
World Bank Economic Review, Vol. 15, No. 2, 2001, pp. 177­219.
FELDSTEIN, M. (2003): Monetary Policy in an Uncertain Environment, NBER Working Paper No. 9969,
September 2003.
FERNÁNDEZ-VILLAVERDE, J. ­ RUBIO-RAMIREZ, J. F. (2007): How structural are structural parameters.
Working paper, National Bureau of Economic Research, Cambridge, June.
FITZOVÁ, H. Bayesian Estimation of Closed and Open Czech Economy Model. In Proceedings of the 23rd
International Conference Mathematical Methods in Economics 2005. Hradec Králové: Nakladatelství
Gaudeamus Univerzity Hradec Králové, 2005, ISBN 80-7041-535-5.
GALI, J. ­ MONACELLI, T (2005): Monetary Policy and Exchange Rate Volatility in a Small Open
Economy. Review of Economic Studies 72, pp. 707­734.
GREENSPAN, A. (2001): Monetary policy in the face of uncertainty, Cato Journal, Vol. 21, No. 2
(Fall 2001)
GREENSPAN, A. (2003): Symposium Opening Remarks, Jackson Hole, Wyoming, August 29, 2003.
HÁJEK, M. (2005): Economic growth and total factor productivity in the Czech Republic from 1992 to
2004, Working Paper CES VŠEM No. 5, 2005.
HANSEN, G. D. (1985): Indivisible labor and the business cycle. Journal of Monetary Economics, Vol. 16,
pp. 309­327.
POUŽITÁ LITERATURA KE 2. KAPITOLE 215
HAVLENA, V. ­ ŠTECHA, J. (1998): Smoothing by Boostrap Filter. In Proceedings of the International
Conference CMP'98, Prague.
HLOUŠEK, M. (2007): Dual approach to growth accounting ­ Application for the Czech Republic,
In Mathematical Methods in Economics 2007, Ostrava.
HOLMAN, R. a kol. (2001): Dějiny ekonomického myšlení, 2. vydání, Praha C. H. Beck.
HSIEH, C. T. (1999): Productivity Growth and Factor Prices in East Asia, American Economic Review,
Vol. 89, No. 2, May 1999, pp. 133­138.
CHRISTIANO, L. J. ­ EICHENBAUM, M. (1992): Liquidity Effects and the Monetary Transmission
Mechanism. The American Economic Review, Vol. 82, No. 2, Papers and Proceedings of the Hundred
and Fourth Annual Meeting of the American Economic Association. (May, 1992), pp 346­353.
CHRISTIANO, L. J. ­ EICHENBAUM, M. (1995): Liquidity Effects, Monetary Policy, and the Business
Cycle. Journal of Money, Credit and Banking, Vol. 27, No. 4, Part 1. (Nov., 1995), pp. 1113­1136.
IRELAND, P. N. (2004): A method for taking models to the data. In Journal of Economic Dynamics and
Control, Vol. 28, pp. 1205­1226.
ISSING, O. (1999): The monetary policy of the ECB in a world of uncertainty, Speech held at the
conference ,,Monetary policy-making under uncertainty", ECB, December 1999, Frankfurt am Main.
JORGENSON, D. W. ­ GRILICHES, Z. (1967): The Explanation of Productivity Change, The Review of
Economic Studies, Vol. 34, No. 3, July, 1967, pp. 249­283.
JUILLARD, M. (2005): Dynare manual. Version 3. A manuscript, 2005.
KLEIN, P. (2000): Using the generalized Schur form to solve a multivariate linear rational expectations
model. Journal of Economic Dynamics & Control, 24, 2000, 1405­1423.
KNIGHT, F. H. (1921): Risk, Uncertainty, and Profit. Boston, MA: Hart, Schaffner & Marx; Houghton
Mifflin Company, 1921.
KYDLAND, F. ­ PRESCOTT, E. (1977): Rules Rather than Discretion: The Inconsistency of Optimal Plans,
Journal of Political Economy 85, Vol. 85, No. 3, pp. 473­492.
KYDLAND, F. E. ­ PRESCOTT, E. C. (1982): Time to Build and Aggregate Fluctuations. Econometrica,
Vol. 50, No. 6 (Nov., 1982), pp. 1345­1370.
LESAGE, J. P. (1999): Applied Econometrics using MATLAB.
Access from internet http://www.spatial-econometrics.com, October.
LUCAS, R. E. Jr. (1976): Econometric Policy Evaluation: A Critique, Carnegie-Rochester Conference Series
on Public Policy 1, str. 19­46.
LUCAS, R. E., Jr. (1990): Liquidity and Interest Rates. Journal of Economic Theory 50, 237­264, 1990.
NASON, J. M. ­ COGLEY, T. (1994): Testing the Implications of Long-Run Neutrality for Monetary
Business Cycle Models. Journal of Applied Econometrics, Vol. 9, Supplement: Special Issue on
Calibration Techniques and Econometrics (Dec., 1994), S37-S70.
ORPHANIDES, A. (2001): Monetary Policy Rules Based on Real-Time Data, American Economic Review
91(4), 2001, pp. 964­985.
POLANSKÝ, J. ­ VAŠÍČEK, O. (2007): DSGE Monetary Business Cycle Model. In Proceedings of the 25th
International Conference Mathematical Methods in Economics 2007. Forthcoming.
POLANSKÝ, J. (2006): Strukturální makroekonomické modely. In MendelNet 2006. Brno:
Alfa Publishing, s.r.o., 2006. ISBN 80-86851-62-1.
POLANSKÝ, J. (2007): Cash-in-Advance Approach. In Recenzovaný sborník příspěvků mezinárodní Baťovy
doktorandské konference. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2007. s. 161­172. ISBN 80-7318-384-6.
SCHORFHEIDE, F. (2000): Loss Function-Based Evaluation of DSGE Models. Journal of Applied
Econometrics, 15, 2000, 645­670.
SODERLIND, P. (2003): Lecture Notes for Monetary Policy (PhD course at University of St. Gallen).
October, 2003.
Access from internet home.tiscalinet.ch/paulsoderlind/Courses/OldCourses/MonAll.pdf (cited to May, 2006).
SOLOW, R.M. (1956): A Contribution to the Theory of Economic Growth, The Quarterly Journal of
Economics, Vol. 70, No. 1, February 1956, pp. 65­94.
SOLOW, R.M. (1957): Technical Change and the Aggregate Production Function, The Review of
Economics and Statistics, Vol. 39, No. 3, August, 1957, pp. 312­320.
TONNER, J. ­ VAŠÍČEK O. ­ ŠTECHA, J. ­ HAVLENA (2007): Estimation of Time Variable Parameters
of Macroeconomic Model with Rational Expectation, CEFIS conference, Istanbul, Turkey, October.
POUŽITÁ LITERATURA KE 2. KAPITOLE216
TONNER, J. ­ VAŠÍČEK, O. (2007): Time-variant Parameter Estimation by Bootstrap Filter.
In Mathematical Methods in Economics 2007, Ostrava: Faculty of Economics.
TONNER, J. (2006): The Principle of Overcompleteness in Multivariate Economic Time Series Models.
In Mathematical Methods in Economics 2006. Plzeň: University of Pilsen, 2006.
TRNKA, P. (2007): Matlab toolbox for Sequential Monte Carlo Methods (SMCtool). Czech Technical
University in Prague, Faculty of Electrical Engineering, Department of Control Engineering.
TŮMA, Z. (2004): Jak se vyrovnat s nejistotou při měnověpolitickém rozhodování, přednáška na FSV UK,
Praha, duben 2004.
VAŠÍČEK, O. ­ MUSIL, K. (2005): A Model Interpretation of the Czech Inflation Targeting and the
Monetary Policy. In Proceedings of the 23rd International Conference Mathematical Methods
in Economics 2005. Hradec Králové: Nakladatelství Gaudeamus Univerzity Hradec Králové, 2005,
ISBN 80-7041-535-5.
WALSH, C. E. (2003): Monetary Theory and Policy. The MIT Press, second edition, 2003.
ISBN 0-262-23231-6.
WILLIAMSON, S. D. (2005): Macroeconomics. Pearson Addison Wesley, 2nd edition, 2005.
ISBN 0-321-24093-6.
WOODFORD, M. (2003): Interest and Prices: Foundations of a Theory of Monetary Policy. Princeton
University Press, 2003. ISBN 0-691-01049-8.
217
3
INOVAČNÍ VÝKONNOST3.
A KONKURENCESCHOPNOST
3. INOVAČNÍ VÝKONNOST A KONKURENCESCHOPNOST218
Ekonomický rozvoj je těsně spojen s pojmem konkurenceschopnosti jako základního měřítka
úspěšnosti firem. Konkurenceschopnost je logicky spojována s tvorbou inovací, které jsou považovány
za rozhodující předpoklad pro získání konkurenční výhody. S nástupem fenoménu znalostní
ekonomiky roste poptávka i po odpovídajících analýzách orientovaných na národní a regionální
úroveň. Dále prezentovaný příspěvek se zabývá regionální úrovní hodnocení konkurenceschopnosti
a základního institucionálního rámce rozvoje inovací. Benchmarking konkurenceschopnosti
a inovační profily českých krajů
3.1. BENCHMARKING KONKURENCESCHOPNOSTI A INOVAČNÍ PROFILY ČESKÝCH KRAJŮ 219
Benchmarking konkurenceschopnosti3.1.
a inovační profily českých krajů
Úvod3.1.1.
Úvodem je účelné konstatovat, že významné rozšíření výzkumu konkurenceschopnosti na regionální
úroveň je spojeno s novými názory na odpovídající úlohu regionů. Řada ekonomů1
se
v tomto ohledu domnívá, že právě regiony jsou nositeli národní konkurenceschopnosti neboť
konkurenční výhody jsou velmi silně lokalizovány a vznikají z koncentrace vysoce specializovaných
dovedností a znalostí, institucí, příbuzných firem a zákazníků v interakci s tvorbou všeobecně
i selektivně dostupných externích úspor snižujících transakční a inovační náklady firem.
Tento přístup lze dávat do příčinné souvislosti s rozvojem modelů endogenního růstu, jež reagují
na skutečnost, že základní neoklasické modely nejsou schopny uspokojivě interpretovat dlouhodobý
růst produkce. Podle definice Evropské komise je makroekonomická konkurenceschopnost
chápána jako schopnost vytvářet relativně vysoký příjem a úroveň zaměstnanosti při vystavení mezinárodní
konkurenci. Regionální konkurenceschopnost pak můžeme chápat jako výsledek společného
úsilí o co nejproduktivnější využívání vnitřních zdrojů ekonomického rozvoje v interakci
s využíváním vnějších zdrojů a rozvojových příležitostí, cíleného na trvale udržitelné zvyšování
produkčního potenciálu regionů (determinující jejich socioekonomickou atraktivitu). Jeho logickým
základem je kombinace produktivního, lidského, sociálně-institucionálního, kulturního, infrastrukturního
a znalostně-kreativního kapitálu.2
Lze konstatovat, že jednotlivé země/regiony
mezi sebou soutěží v získávání a udržování všech uvedených typů kapitálu.
Existující přístupy k regionálnímu hodnocení konkurenceschopnosti do značné míry korespondují
se stanovenými cíli jeho praktického využití. Pokud je tímto cílem vyhodnocení aktuální
konkurenceschopnosti, hlavní roli budou hrát agregátní ukazatele ekonomického růstu (např. statické
a dynamické ukazatele produktivity a zaměstnanosti příp. ukazatele zohledňující strukturu
ekonomiky). Pokud je cílem optimalizace programů na podporu regionálního rozvoje, bude metodika
hodnocení založena především na ukazatelích identifikujících rozvojový potenciál regionů.
V souladu s tím lze užité empirické přístupy v zásadě členit do dvou skupin:
studie analyzující regionální konkurenceschopnost na základě agregátních ukazatelů;
studie koncentrované na hnací síly konkurenceschopnosti.
1 Viz např. Porter, 1996; Corvers, 2003.
2 Kitson, M., Martin, R., Tyler, P., 2004.
3.1. BENCHMARKING KONKURENCESCHOPNOSTI A INOVAČNÍ PROFILY ČESKÝCH KRAJŮ220
Představitelem první skupiny studií jsou např. zpráva Barclays Bank a Welsh Development Agency
,,Competing with the World" (ta na základě srovnání 15 vybraných konkurenčně zdatných regionů
z celého světa identifikovala silnou mezinárodní orientaci a z ní se odvíjející specializaci firem,
dále hluboce ,,zakořeněné" regionální faktory a koncentraci soukromého i veřejného sektoru
na malé rozpětí rozvojových aktivit jako společné faktory jejich úspěchu), indikátory regionální
konkurenceschopnosti britské DTI (14 indikátorů popisujících celkovou konkurenceschopnost,
pracovní trh, systém vzdělávání, dostupnost kapitálu a vybavenost technickou infrastrukturu),
studie East and West Midlands Benchmark (jejímž jádrem je vypracovaný multidimenzionální
benchmarkingový model regionální konkurenceschopnosti s 55 indikátory, jenž srovnává příslušné
anglické regiony s vybranými regiony západoevropských zemí, spadajících pod cíl 2 regionální
politiky EU), studie ECORYS-NEI o regionálním investičním klimatu (benchmarking více než
40 regionů severozápadní Evropy, vycházející z průzkumu názorů podnikatelské sféry, cíleného
na vyhodnocení faktorů ovlivňujících výkonnost firem členěných do dvou kategorií: tržní faktory
s přímými vlivy na výkonnost firem a vnější faktory generované podnikatelským prostředím) či
komparativní analýza The Silicon Valley Network (benchmarking regionu Silicon Valley a ostatních
severoamerických high-tech regionů orientovaný na inovace, podnikatelské klima, přístup na
globální trhy, finanční a intelektuální kapitál, předpokládané trendy vývoje nákladů na podnikání
a široce chápanou oblast kvality života, zahrnující obytné prostředí, technickou infrastrukturu
a systémy vzdělávání). Na úrovni EU jsou v této oblasti vydávány zprávy o sociální a ekonomické
situaci v regionech, z dalších periodických zpráv pak lze uvést zejména zprávy o ekonomické
a sociální kohezi (např. druhá zpráva z roku 2001 zdůrazňuje různý význam faktorů konkurenceschopnosti
pro různé socioekonomické typy regionů).
Hlavní hnací faktory konkurenceschopnosti, zkoumané v rámci druhé skupiny studií, lze rozdělit
do sedmi skupin: klastry, demografické faktory, podnikatelské prostředí, institucionální kvalita,
odvětvová struktura, inovační infrastruktura a vlastnické poměry (podle výsledků průzkumu
prezentovaného v britské studii zpracované pod vedením prof. M. Parkinsona jsou kritickými
hnacími faktory konkurenceschopnosti inovace, kvalifikovaná pracovní síla, vnitřní a vnější propojenost,
ekonomická diverzita a rovněž institucionální kapacita pro strategické rozhodování).
Nejznámějším představitelem první skupiny studií je tvůrce teorie klastrů americký ekonom M.
Porter, který na základě rozsáhlého výzkumu v USA identifikoval více než 60 exportně orientovaných
geografických seskupení firem/klastrů s přibližně dvojnásobnou produktivitou práce oproti
zbývající části podnikatelského sektoru. Pokud jde o demografické faktory, pak byly zpracovány
např. studie demonstrující kauzální vztah mezi ekonomickým růstem, migrací vysoce kvalifikovaných
pracovních sil a změnami příjmů v metropolitních regionech USA (index kreativity R.
Floridy). Řada studií zabývajících se podnikatelským prostředím dokládá jeho silný vliv na konkurenceschopnost
(v tomto směru je mj. zdůrazňována synergie mezi inovační kvalitou podnikatelského
prostředí a tvorbou firemních sítí). Empiricky jsou rovněž doloženy významné interakce
mezi kvalitou institucí veřejné správy a ekonomickou výkonností regionů. Naopak v případě adekvátních
vlivů odvětvové struktury je často konstatována pouze parciální vypovídací schopnost
studií daného typu (např. studie Bank of England dokládá, že na základě výsledků čistě statisticky
založených odvětvových analýz, realizovaných na příkladě vybraných britských regionů, nelze
objasnit většinu rozdílů v jejich ekonomickém rozvoji). Optimističtěji obvykle vyznívají studie
cílené na roli inovací, jejichž klíčový vliv na konkurenceschopnost se zřetelně projevuje právě na
regionální úrovni, kde lze jejich tvorbu účinně stimulovat budováním regionálních inovačních
systémů (podle Cooka spočívá významná role veřejného sektoru zvláště v podpoře transferu znalostí
a inovací, např. cestou zakládání vědeckých parků). Faktor vlastnictví je pak analyzován zejména
ve vztahu k přímým zahraničním investicím, jejichž kvalita podle Cantwella a Iammarina
významně závisí na celkové technologické vyspělosti regionů.
3.1. BENCHMARKING KONKURENCESCHOPNOSTI A INOVAČNÍ PROFILY ČESKÝCH KRAJŮ 221
Z uživatelského pohledu je záhodno poznamenat, že v rámci výzkumu regionální konkurenceschopnosti
se jako významná tendence projevuje aplikace metody benchmarkingu, která obecně
označuje měření a analýzu procesů a výkonů prostřednictvím systematického porovnávání zkoumaného
subjektu s ostatními subjekty. V souladu s tím lze regionální benchmarking definovat
jako srovnání výkonnosti, procesů, praktik, politik a zdrojů s cílem využití těchto informací pro
zlepšení intenzity a kvality regionálního rozvoje.3
Zajímavé přínosy k rozvoji benchmarkingového
přístupu k hodnocení regionální konkurenceschopnosti jsou spojeny např. s aktivitami společnosti
BAK Basel Economics. Uvedená instituce ve svých studiích vychází ze tří k tomuto účelu
vytvořených databází:
proměnné, resp. indikátory popisující ekonomickou výkonnost regionů a jednotlivých odvětví
(45 odvětví a 15 odvětvových agregací), vztahující se zejména k HDP, zaměstnanosti, produktivitě
práce a pracovním nákladům;
explanační proměnné ,,vysvětlující" ekonomickou výkonnost regionů v dlouhodobém horizontu,
odvozené z preferencí tzv. lokalizačně citlivých skupin firem (nadnárodní korporace, exportně
orientované malé a střední firmy, nově vniklé firmy);
proměnné, resp. indikátory popisující sociální a ekologickou komponentu regionálního rozvoje
zejména v kontextu identifikace regionů se souhlasným a protichůdným vývojem jednotlivých
komponent společenského rozvoje (s ústřední rolí ekonomické komponenty).
BAK postupně shromáždil data za asi 220 regionů situovaných v tzv. rozšířeném alpském prostoru
(EAS) a dále ve vybraných západoevropských zemích a v USA. V současné době realizuje testovací
hypotézy za účelem zvýšení praktické využitelnosti benchmarkingu pro tvorbu rozvojových
strategií a koncepčního usměrňování rozvoje regionů EAS.
Praktická aplikace výsledků studií regionální konkurenceschopnosti je nicméně komplikována
celou řadou nevyjasněných otázek, indukovaných již samotnou pluralitou možných teoretických
přístupů k uvedené problematice. V této souvislosti jsou v zahraničních studiích nejčastěji zmiňovány
následující problémy:
převažující tendence k ,,universalismu", nezohledňující adekvátní vlivy rozvojových podmínek
na reálné přínosy podpory jednotlivých hnacích faktorů konkurenceschopnosti;
nedostatečná pozornost věnovaná optimálnímu prostorovému rámci, ve kterém by měly být
příslušné intervence systematicky uplatňovány;
přeceňování strany nabídky v příslušných politikách a malá pozornost věnovaná straně poptávky,
ačkoliv poptávka je jedním z hnacích faktorů konkurenceschopnosti.
Za rozhodující komponentu dlouhodobé konkurenceschopnosti podnikatelského sektoru a rovněž
zemí a regionů je všeobecně pokládána inovační výkonnost firem v interakci s proinovační
kvalitou podnikatelského prostředí (zejména v oblasti kvality lidských zdrojů). V souladu s tím
roste zejména v ekonomicky rozvinutých zemích poptávka po nových rozvojových strategiích
spojených s přechodem k tzv. znalostní ekonomice (knowledge economy), založené na inovacích,
vědě a výzkumu a vzdělanosti obyvatelstva. Na úrovni EU tak byla vypracována tzv. Lisabonská
strategie, na jejíž praktickou realizaci bude v plánovacím období 2007­2013 vynaložena rozhodující
část prostředků alokovaných v rámci politiky hospodářské a sociální soudržnosti (cca
200 mld. EUR z celkového objemu 350 mld. EUR). Realizace této strategie však zatím nepřinesla
zcela přesvědčivé výsledky, což vedlo k určité revizi původních cílů strategie. Za jednu z hlavních
příčin popsaného stavu je pokládán i malý důraz kladený na její zohlednění v regionální politice,
což prostřednictvím rostoucího zájmu o regionální dimenzi podpory tvorby a transferu inovací
3 Koellreuter, 2002.
3.1. BENCHMARKING KONKURENCESCHOPNOSTI A INOVAČNÍ PROFILY ČESKÝCH KRAJŮ222
dále stimuluje výzkum regionální konkurenceschopnosti. Z konkrétních aktivit lze uvést např.
iniciativu Evropské komise Fast Track Option (podpora tvorby regionálních inovačních sítí) či vyhlášení
soutěže RegioStars (regionální inovační projekty orientované na vytváření klastrů, transfer
výsledků výzkumu do MSP, efektivní výrobu energie a ekologické technologie).
Uvedené skutečnosti potvrzují, že regionální politika se stává stále významnější součástí posuzování
efektivnosti alokace veřejných zdrojů. V této souvislosti zastáváme názor, že rozvoj znalostní
ekonomiky vyžaduje i nový pohled na strukturální rozvoj ekonomiky spojený s koncepčním odklonem
od jejího chápání v intencích tradičního odvětvového přístupu (viz např. rozporné výsledky
studií mechanicky interpretujících ,,progresivitu odvětvové struktury ekonomiky" na základě
podílu high-tech odvětví dle OKEČ v souladu s metodikou OECD) k dynamickému chápání v intencích
integrovaného přístupu založeného na vytváření geografických seskupení (klastrů), resp.
sítí spolupracujících firem a veřejných institucí, zejména VŠ a dalších institucí vědy a výzkumu.
Toto pojetí koresponduje s moderním pojetím inovační politiky jako ,,horizontální průřezové aktivity"
směřující k postupnému prosazení inovací jako průsečíku všech hospodářky zaměřených
politik (inovační politiky 2. a 3. generace), s důrazem na jejich regionální dimenzi jako základní
platformy jejich praktické aplikace.
Z obecného pohledu je zřejmé, že výchozím předpokladem realizace efektivní inovační politiky
jednotlivých zemí (a tedy i ČR) je provedení podrobných a profesionálních analýz inovačního
prostředí nejen na makroekonomické, ale i na regionální (především mezoregionální) úrovni, odpovídající
úrovni NUTS 2 či NUTS 3 dle klasifikace Eurostatu. Korespondujícím cílem tohoto
příspěvku je analýza inovačního potenciálu jednotlivých krajů ČR, interpretovaná formou benchmarkingu
konkurenceschopnosti a inovačních profilů krajů (z pohledu plnění Lisabonské strategie
jde o významný podklad pro plnění dílčího cíle ,,Vytváření inovačních center na regionální
a lokální úrovni").
Výsledky provedených analýz3.1.2.
Benchmarking konkurenceschopnosti českých krajů3.1.2.1.
Z výše uvedených informací je zřejmé, že jednou z moderních metod interpretace výsledků výzkumu
regionální (a přirozeně i mikroekonomické a makroekonomické ­ viz např. známé systémy
hodnocení národní konkurenceschopnosti v Ročence světové konkurenceschopnosti/World
Competitiveness Yearbook od IMD Lausanne či Zprávě o globální konkurenceschopnosti/ Global
Competitiveness Report od Světového ekonomického fóra) konkurenceschopnosti je aplikace metody
benchmarkingu. Věcným základem pro její aplikaci je vypracovaná vlastní metodika hodnocení
regionální konkurenceschopnosti akcentující hnací síly konkurenceschopnosti, slučující
v sobě výsledky analýz kvality podnikatelského prostředí, využití lidských zdrojů a inovačního potenciálu
firem Hlavní výhody užitého přístupu oproti prosté dekompozici makroekonomických
ukazatelů vyplývají z jeho vyšší explanační schopnosti, posilující přímé vazby na formulování
programových cílů regionální politiky.
Vlastní metodika a podrobné výsledky hodnocení komponenty kvality podnikatelského prostředí
(KPP) jsou podrobně popsány v části 4.2. publikace Konkurenceschopnost české ekonomi-
ky.4
Podnikatelsky orientovaná metodika vychází z identifikace hlavních faktorů, které odrážejí
investiční a rozvojové preference firem působících ve zpracovatelském průmyslu a vyšších tržních
službách, představujících rozhodující segmenty národního hospodářství. Jednotlivé faktory KPP
4 Slaný, A. a kol., 2006.
3.1. BENCHMARKING KONKURENCESCHOPNOSTI A INOVAČNÍ PROFILY ČESKÝCH KRAJŮ 223
a jejich významové váhy byly určeny na základě důkladných analýz mezinárodních průzkumů
lokalizačních preferencí investorů, primárně zaměřených na ,,lokalizačně citlivé" nadnárodní firmy,
a návazně adaptovány na podmínky ČR prostřednictvím aplikace metody faktorové analýzy.
Vybrané faktory KPP jsou členěny do šesti hlavních skupin (seřazených podle významové váhy).
KPP byla nejprve vyhodnocena na mikroregionální úrovni, ztotožněné v našem případě s územními
obvody pověřených obcí s rozšířenou působností 3. stupně, a získané výsledky pak byly návazně
agregovány (při zohlednění počtu obyvatel mikroregionů) za jednotlivé kraje ČR.
V rámci hodnocení konkurenceschopnosti byly rovněž ověřeny následující výzkumné hypotézy:
agregované hodnoty KPP podle krajů mají silné vazby na úroveň regionálního HDP (souhrnný
výsledek transformace výrobních faktorů na produkční výstupy);
KPP na mikroregionální úrovni ve významné míře koresponduje s populační velikostí odpovídajících
elementárních regionů.
Platnost stanovených hypotéz byla v obou případech potvrzena. Hodnoty KPP vykazují silné vazby
na regionální úroveň HDP, které lze dokumentovat vysokou hodnotou korelačního koeficientu
přesahujícího hranici 0,95 (při vyloučení Pražského kraje s rozhodujícím podílem na celkové
variabilitě statistického souboru pak hodnota tohoto koeficientu klesá pod hranici 0,85).5
Ze srovnání
hodnot KPP a HDP vyplývá významná shoda pozičních hodnot jednotlivých krajů, zvýrazněná
i nejnižší dynamikou růstu HDP v krajích zařazených do podprůměrné skupiny podle KPP.6
Z hlediska vývojové diferenciace hodnot regionálního HDP disponibilní údaje naznačují, že počáteční
divergenční fáze postupně přechází do neutrální fáze, ve které již nedochází ke zvyšování
celkové variability daného souboru. Na mikroregionální úrovni pak KPP vykazuje významnou závislost
na populační velikosti příslušných regionů, resp. regionálních center ­ průměrné hodnoty
KPP pro stanovené velikostní skupiny mikroregionů s hraničními hodnotami 200, 100, 50 a 25 tis.
obyvatel činí 1,7­2,5­3,1­3,4­3,9. Výsledky hodnocení KPP podle velikostních skupin mikroregionů
jsou dále prezentovány v tabulce formou selektivního benchmarkingu.
5 Na rozdíl od vazeb na HDP nelze vazby KPP na míru nezaměstnanosti hodnotit jako statisticky významné. Tato
skutečnost kromě rozhodujícího vlivu ekonomické struktury nepochybně souvisí i s relativně nízkou mobilitou
pracovní síly a z ní se odvíjejícího mikroregionálního charakteru pracovních trhů (nerovnováhy na trzích práce je
primárně překonávány prostřednictvím vyjížďky za zaměstnáním).
6 Žítek, Kunc, Tonev, 2006.
3.1. BENCHMARKING KONKURENCESCHOPNOSTI A INOVAČNÍ PROFILY ČESKÝCH KRAJŮ224
Počet a podíl inovujících firem v průmyslu a ve službách podle krajůTabulka č. 67:
kraj
počet inovujících firem celkem podíl inovujících firem (v %)
P S C P S C
Pražský 792 2 538 3 537 62,7 45,8 47,5
Středočeský 686 658 1 551 55,7 37,5 43,6
Jihočeský 404 325 887 49,8 40,0 43,2
Plzeňský 360 334 771 45,2 43,0 41,2
Karlovarský 115 184 363 32,6 41,0 39,8
Ústecký 378 308 913 45,1 33,6 42,6
Liberecký 235 154 478 42,7 28,7 35,4
Královéhradecký 428 246 788 55,7 30,9 41,8
Pardubický 413 202 657 59,5 30,9 41,3
Vysočina 336 241 655 56,0 47,4 50,3
Jihomoravský 1 037 931 2 233 63,7 42,6 49,5
Olomoucký 480 372 946 59,3 42,5 48,7
Zlínský 490 356 961 56,6 42,7 46,9
Moravskoslezský 611 698 1 604 53,3 41,9 46,8
Česká republika 6 765 7 547 16 343 54,8 41,2 45,4
Poznámka: P = průmysl, S = služby, C = P + S + ostatní odvětví (dobývání nerostných surovin, výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody
a stavebnictví).
Zdroj: ČSÚ
Pro regionální výzkum dané komponenty byla stanovenou hypotéza, že IPF významně závisí na
odpovídající úrovni vzdělanosti obyvatelstva. Platnost této hypotézy však nebyla jednoznačně
statisticky prokázána (podle dřívějších zjištění ČSÚ však podíl inovačních firem v krajích silně
koreluje s počty pracovníků ve vědě a výzkumu). Zamítnutí stanovené hypotézy (nepochybně
ovlivněné i použitím příliš hrubé míry úrovně vzdělanosti) naznačuje, že využití výsledků vědy
a výzkumu prostřednictvím inovací je v dominantní míře individuální záležitostí firem a roli veřejné
podpory lze v tomto kontextu považovat spíše za doplňkovou, resp. iniciační. Tento závěr
kromě vesměs dominantního podílu soukromé sféry na výdajích na vědu a výzkum potvrzují i výsledky
srovnávání konkurenceschopnosti EU s nejrozvinutějších světovými ekonomikami USA
a Japonska, ze kterých vyplývá dlouhodobě nižší konkurenceschopnost EU, ačkoliv veřejné výdaje
EU na vědu a výzkum jsou (na rozdíl od soukromých výdajů firem) s těmito ekonomickými velmocemi
srovnatelné. Praktický význam komponenty IPF vyplývá již ze všeobecně převládajícího
názoru, že inovační schopnosti jsou hlavním hnacím motorem zvyšování konkurenceschopnosti
firem s adekvátními dopady na celkovou konkurenceschopnost jednotlivých zemí. V tomto kontextu
pak zjevně dochází ke zvyšování významu regionů, zvláště pokud jde o jejich nezastupitelnou
úlohu při stimulaci tvorby inovačních sítí a partnerství veřejného a soukromého sektoru v komercionalizaci
výsledků vědy a výzkumu.
Výsledky výše prezentovaných analýz KPP, VLZ a IPF umožňují provést generalizované vyhodnocení
konkurenceschopnosti prostřednictvím benchmarkingu českých krajů (z hlediska detailního
určení pořadí v rámci jednotlivých podskupin bylo přijata zásada preference hodnoty KPP mikroregionu
krajského města). Z uvedené souhrnné tabulky vyplývá, že do skupiny A zahrnující kraje
s vynikající konkurenční pozicí byly zařazeny Pražský a Středočeský kraj, jehož silný ekonomický
růst je stimulován blízkostí hlavního města (slabší pozice Středočeského kraje, zejména pokud
jde o KPP byla zohledněna jeho zařazením do horší podskupiny). Většina krajů byla zařazena do
3.1. BENCHMARKING KONKURENCESCHOPNOSTI A INOVAČNÍ PROFILY ČESKÝCH KRAJŮ 225
skupiny B představované kraji s příznivou konkurenční pozicí. Nejvýhodnější postavení v rámci
skupiny mají zejména díky nadprůměrnému úrovni komponenty VLZ Plzeňský a Jihočeský kraj,
zařazené do podskupiny Ba. Do následující podskupiny Bb byly zařazeny kraje Královéhradecký,
Pardubický, Vysočina a Jihomoravský s vyrovnanou pozicí v rámci hodnocených agregátních
ukazatelů a rovněž pozičně v tomto směru heterogenní Liberecký kraj. Poslední zástupce skupiny,
tzn. Zlínský kraj, pak byl zařazen do nejhorší podskupiny Bc. Zbývající čtyři kraje Ústecký,
Olomoucký, Moravskoslezský a Karlovarský byly zařazeny do skupiny C zahrnující kraje s méně
příznivou konkurenční pozicí. Jejich příslušnost do podskupiny Cb však signalizuje existenci určitých
oblastí se srovnatelně lepším konkurenčním postavením (týká se zejména komponenty IPF).
Benchmarking konkurenceschopnosti krajůTabulka č. 68:
pořadí Kraj
typová skupina
a podskupina
klasifikační skupina
KPP VLZ IPF
1 Pražský Aa 1 1 1
2 Středočeský Ab 2 1 1
3 Plzeňský Ba 2 1 2
4 Jihočeský Ba 2 1 2
5 Jihomoravský Bb 2 2 2
6 Pardubický Bb 2 2 2
7 Královéhradecký Bb 2 2 2
8 Vysočina Bb 2 2 2
9 Liberecký Bb 2 1 3
10 Zlínský Bc 3 2 2
11 Moravskoslezský Cb 3 3 2
12 Olomoucký Cb 3 3 2
13 Karlovarský Cb 3 2 3
14 Ústecký Cb 3 3 2
Zdroj: vlastní výzkum
Prezentované výsledky benchmarkingu konkurenceschopnosti českých krajů lze doplnit v tom
smyslu, že se značně shodují s výsledky typologie krajů zjištěných pomocí odlišné metodiky primárně
založené na agregátních ukazatelích. Ta je prezentována v části 4. 3. již vzpomenuté stu-
die.7
Tuto skutečnost je možno považovat i za jistou verifikaci vysoké vypovídací schopnosti podnikatelsky
založených přístupů k hodnocení regionální konkurenceschopnosti, jejichž zjevnou
praktickou předností je explanace odpovídající role hlavních ovlivňujících faktorů a z ní vycházející
vymezení efektivních oblastí, resp. věcných priorit hospodářské a regionální politiky. Zajištění
efektivní alokace prostředků v rámci příslušných rozvojových programů vyžaduje věnovat odpovídající
pozornost i jejich prostorovým prioritám. V podmínkách globální ekonomiky hraje v tomto
směru ústřední roli integrace socioekonomických systémů (zvýšení jejich funkční propojenosti),
která zvyšuje intenzitu konkurence a v souladu s tím má závažné dopady na konkurenceschopnost
jednotlivých zemí a regionů. V tomto kontextu na druhé straně vyvolává společenskou poptávku
po efektivních, hierarchicky strukturovaných intervencích, cílených na omezování negativních
dopadů nerovnoměrného ekonomického rozvoje.
7 Slaný, A., 2006.
3.1. BENCHMARKING KONKURENCESCHOPNOSTI A INOVAČNÍ PROFILY ČESKÝCH KRAJŮ226
Na nejnižší hierarchické úrovni se nerovnoměrný ekonomický rozvoj projevuje rostoucí integrací
pracovních trhů prostřednictvím dojíždění za zaměstnáním. Logickým důsledkem tohoto vývoje
je zvyšování ,,pracovní" podřízenosti slabších mikroregionů silnějším konkurentům, v jejichž
rámci dominují krajská města. Ze systémového pohledu jde o základní úroveň socioekonomické
integrace, kterou lze označit za integraci na bázi pracovních interakcí. Výše provedené analýzy
dále dokládají, že kromě funkce administrativních center plní mezoregionální centra i funkci hlavních
pólů ekonomického růstu (centra dojížďkových regionů pak plní funkci vedlejších pólů resp.
center růstu). Jako pól růstu nadnárodního významu se prosazuje pouze Praha a ostatní póly růstu
tak mají ,,pouze" význam národní (kromě krajských měst, z nichž stanovená kritéria aktuálně
nesplňuje pouze Ústí n. L., se do této skupiny řadí i Mladá Boleslav). Šíření rozvojových efektů
generovaných hlavními póly růstu lze považovat za druhou úroveň socioekonomické integrace,
kterou lze označit za integraci na bázi produkčních interakcí. Tato hierarchicky vyšší úroveň integrace
má ovšem ve srovnání se základní úrovní výrazně selektivnější charakter, neboť růstové osy
primárně vznikají jako interakční propojení hlavních pólů růstu (tento závěr respektuje obecnou
empirickou zkušenost, že ekonomický rozvoj má tendenci postupovat po úrovních hierarchie
směrem od vyšších úrovní k nižším). Kromě těchto hlavních růstových os s nadregionálním, resp.
národním významem dále vznikají i vedlejší růstové osy či poloosy regionálního významu. Tento
jev je charakteristický zejména pro silně urbanizovaná širší zázemí nejvýznamnějších měst či pro
ekonomicky úspěšné mikroregiony, nacházející se v blízkosti růstových os národního významu.
Pro co nejobjektivnější identifikaci funkčních růstových os je nezbytné disponovat objektivními
informacemi o rozvojových předpokladech a vývojových tendencích jednotlivých mikroregionů,
jejichž syntézu lze provést na základě srovnání skutečných a teoretických hodnot KPP doplněném
dalšími analýzami (např. analýzou vývojových tendenci nezaměstnanosti). Lokalizace regionů,
měst a venkovských obcí podél těchto os obecně zvyšuje jejich přitažlivost pro podnikatelské
subjekty v důsledku indukce externích úspor a většího potenciálu nabídky výrobní kooperace
a dalších typů spolupráce. Výše naznačeným postupem bylo v České republice identifikováno celkem
sedm zřetelně vyprofilovaných růstových os národního významu, označených jako západní
radiální osa, severovýchodní radiální osa, východní radiální osa a jižní radiální osa (všechny s počátkem
v Praze) a dále centrální moravská osa a východní moravská osa (obě s počátkem v Brně)
a českomoravská integrační osa (propojující Prahu s Brnem). Aktuální systém hlavních rozvojových
os pochopitelně odráží charakter ekonomického rozvoje jednotlivých krajů a v souladu jimi
nejsou integrovány kraje Moravskoslezský a Ústecký s dosud neukončeným procesem ekonomické
restrukturalizace (celkový podíl obyvatel mikroregionů integrovaných hlavními a vedlejšími
růstovými osami přesto téměř dosahuje hranice 60 %). Třetí úroveň integrace pak představuje
nadnárodní integrace, jejímž hlavním institucionalizovaným nositelem je Evropská unie, kterou
lze označit za integraci na bázi obchodní interakcí (tato problematika přesahuje věcné zaměření
dané studie).
Inovační profily českých krajů3.1.2.2.
Cílem této části je prezentovat základní informace o inovačních profilech jednotlivých krajů ČR,
které obecně představují jeden ze základních vstupů pro vypracování prakticky použitelné inovační
politiky, respektující odlišné regionální předpoklady pro tvorbu, adopci a transfer inovací. Pro
sestavení inovačních profilů krajů ČR byly využity především informace ze třetího šetření ČSÚ
o inovacích provedeného v letech 2003­2005. Do vlastní analýzy nebyly zahrnuty těžební firmy
(odvětví OKEČ č. 10 až 14), stavební firmy a dále firmy působící v podmínkách územních monopolů
(odvětvím č. 40 až 45). Údaje ČSÚ byly doplněny sekundární analýzou údajů z databáze
AIP (na rozdíl od šetření ČSÚ jsou v tomto případě zahrnuty firmy, které prostřednictvím svého
3.1. BENCHMARKING KONKURENCESCHOPNOSTI A INOVAČNÍ PROFILY ČESKÝCH KRAJŮ 227
členství v AIP zřetelně deklarovaly svůj aktivní zájem o problematiku tvorby a transferu inovací).
Pro vyhodnocení územních koncentrací inovačních firem byly v tomto případě využity pouze
informace týkající se významnějších inovačních firem působících v odvětvích zpracovatelského
průmyslu (odvětví OKEČ č. 15 až 37) a vybraných odvětvích vyšších tržních služeb (odvětví č. 72
až 74), tzn. odvětvích, která tvoří dominantní oblast vzniku produktových i procesních inovací
či která indukují jejich tvorbu i v dalších odvětvích, např. velkoobchodě, dopravě či peněžnictví.
K tomu je potřebné poznamenat, že i přes vynaložené úsilí (verifikace disponibilních informací
a další související aktivity) mají prezentované výsledky v souladu s vypovídací schopností výše specifikovaných
informačních zdrojů spíše orientační charakter.
Inovační profily krajů obsahují zejména informace, jež charakterizují odpovídající pozici jednotlivých
krajů z pohledu procesu tvorby inovací (inovační výkonnost firem), identifikují inovačně
nosná odvětví a odpovídají specializaci MSP a velkých firem (včetně jejich vybraných reprezentantů).
Významnou informaci dále představuje identifikace významných inovačních center,
zohledňující územní rozložení velkých inovačních firem s více než 250 zaměstnanci, které jsou
rozčleněny do následujících klasifikačních stupňů (v přiloženém kartogramu jsou zobrazena pouze
IC 1. až 3. stupně):
márodně významná inovační centra s alespoň 5 velkými inovačními firmami a více než
5 tis. zaměstnanci;
regionálně významná inovační centra s alespoň 3 velkými inovačními firmami a více než
2,25 tis. zaměstnanci (výjimečně s 1 inovační firmou s přibližně 3 tis. zaměstnanci);
subregionálně významná inovační centra s alespoň 2 velkými inovačními firmami a více než
0,75 tis. zaměstnanci (výjimečně s 1 inovační firmou s přibližně 1 tis. zaměstnanců);
mikroregionálně významná inovační centra s 1 velkou firmou s více než 0,25 tis. zaměstnanců;
ostatní inovační centra s pouze lokálním významem.
V dalším textu jsou prezentovány vybrané informace vztahující se k inovačním profilům jednotlivých
krajů.
Pražský kraj
Podle výsledků statistického šetření ČSÚ z let 2003 až 2005 je v Pražském kraji, který je zároveň
samostatným regionem soudržnosti NUTS 2, soustředěna více než 1/5 inovujících firem (v tom
celkem 39 velkých inovačních firem registrovaných v databázi AIP s přibližně 23 tis. zaměstnanci)
a v souladu s tím Praha nepochybně představuje nejvýznamnější inovační centrum v České republice.
Rovněž podle ukazatele inovační výkonnosti firem zaujímá kraj dlouhodobě vedoucí postavení.
V souladu s významovou váhou jednotlivých odvětví hlavní oblasti průmyslových inovací
představují vydavatelství a tisk a výroba elektrických a optických přístrojů a v případě tržních služeb
pak obchod a opravárenství (podobné postavení má i u všech zbývajících krajů), ostatní podnikatelské
činnosti a výpočetní technika, resp. informatika. Z hlediska celkové role Prahy v rozvoji
tzv. znalostní ekonomiky je potřebné v této souvislosti upozornit i na její postavení nejvýznamnějšího
českého centra vysokého školství a základního i aplikovaného výzkumu. Nejvýznamnějším
nositelem inovačního podnikání v kraji jsou MSP, které jsou kromě obchodu a opravárenství (dominující
sektoru služeb ve všech krajích) orientovány zejména na ostatní podnikatelské činnosti
a informatiku a dále na vydavatelství a tisk a výrobu elektrických a optických přístrojů. U velkých
firem s 250 a více zaměstnanci (viz definice EU) se pak jako inovačně nejaktivnější projevují firmy
specializované na výrobu dopravních prostředků. Z největších inovačních firem s více než 1 tis.
zaměstnanců je potřebné uvést zejména nadnárodně orientovanou firmu Zentiva (zaměřenou na
výrobu léčiv) a dále firmy Mitas (gumárenská výroba), Siemens (výroba rozhlasových a televizních
3.1. BENCHMARKING KONKURENCESCHOPNOSTI A INOVAČNÍ PROFILY ČESKÝCH KRAJŮ228
vysílačů a zařízení) a Siemens ­ kolejová vozidla a z oblasti služeb pak Asseco Czech Republic (pobočka
nadnárodní firmy, zaměřené na zpracování dat). V této souvislosti je účelné poznamenat,
že pro ,,velkoměstské" ekonomiky je charakteristické postupné vytlačování velkých průmyslových
firem do jejich zázemí v důsledku vysoce nadprůměrných cen nemovitostí v kombinaci s urbanistickým
přetížením území. Pro jejich perspektivní konkurenceschopnost, resp. postavení v sítí
,,globálních" měst je pak rozhodující především rozvoj mezinárodně obchodovatelných tržních
služeb, realizující se v případě Prahy např. novými zákaznickými a vývojovými centry zahraničních
firem Accenture (v současnosti již cca 2 tis. zaměstnanců), IBM, DHL či Oracle.
Středočeský kraj
Středočeský kraj, který je rovněž samostatným regionem soudržnosti, v současnosti zaujímá podle
počtu inovujících firem čtvrté pořadí a inovační výkonností firem se řadí do nadprůměrné skupiny.
Za hlavní oblasti tvorby inovací v průmyslu lze vedle automobilové výroby označit výrobu
kovů a kovodělných výrobků a výrobu strojů a zařízení, v případě služeb pak vedle obchodu
a opravárenství dopravu a spoje (nezanedbatelnou roli hraje rovněž odvětví vědy a výzkumu). Na
rozdíl od Pražského kraje jsou dominantními subjekty inovačního podnikání velké průmyslové
firmy, což dokládá i vedoucí postavení kraje podle podílu inovačních firem na celkové zaměstnanosti
v průmyslu a podnikatelsky orientovaných službách. Díky automobilce Škoda a s ní spolupracujících
firem v jejich rámci jednoznačně převažuje orientace na automobilovou výrobu.
Z velkých inovačních firem lze tak uvést především dodavatele automobilových komponentů firmy
Siemens VDO Automotive a Kostal CZ a dále pak restrukturalizující se leteckou firmu Aero
Vodochody, Sklárny Kavalier a chemicky orientované firmy Spolanu a Kaučuk. Nejvýznamnějším
inovačním centrem kraje je nepochybně Mladá Boleslav, která je zařazena do skupiny inovačních
center národního významu (sídlo největší české firmy Škoda Auto, která na území kraje zaměstnává
přes 20 tis. pracovníků včetně více než 1 tis. pracovníků nejvýznamnějšího firemního technologického
centra v ČR). Na základě stanovených kriterií byl v kraji do následujícího stupně
inovačních center regionálního významu zařazen i Beroun spolu s Rakovníkem a kromě toho
bylo dále identifikováno celkem 18 center subregionálního a 10 center mikroregionálního významu.
Celkovým počtem inovačních center pak Středočeský kraj zaujímá nejlepší pozici v rámci
všech krajů, což lze z velké části přičíst působení blízkosti Prahy jako nejvýznamnějšího zdroje
šíření pozitivních ekonomických efektů (včetně transferu inovací). S tímto faktem koresponduje
i koncentrace inovačních MSP zejména do ,,venkovských" okresů Prahy a dále s nimi sousedících
okresů Beroun a Kolín.
Jihočeský kraj
Jihočeský kraj, který spolu s Plzeňským krajem tvoří region soudržnosti Jihozápad, aktuálně zaujímá
podle počtu inovujících firem osmé pořadí, přičemž inovační výkonnost jeho firem lze
hodnotit jako průměrnou až mírně podprůměrnou. Za nejdůležitější inovační odvětví zpracovatelského
průmyslu je možné v souladu s jejich odpovídajícím významem v ekonomice kraje
označit potravinářskou výrobu a výrobu strojů a zařízení a v případě služeb pak obchod s opravárenstvím
a dopravu a spoje. Inovační podnikání v kraji je především záležitostí velkých průmyslových
firem s tradiční strojírenskou specializací (u největších firem s více než 1 tis. zaměstnanců
však již převládá specializace na srovnatelně rychleji rostoucí automobilovou výrobu). Hlavním
inovačním centrem kraje jsou České Budějovice, kde se nachází největší inovační firma kraje
Robert Bosch (více než 2 tis. zaměstnanců). Podle stanovených kriterií je jihočeská metropole
spolu s aglomerací Tábora (významná inovační strojírenské firma Kovosvit MAS) a Strakonicemi
3.1. BENCHMARKING KONKURENCESCHOPNOSTI A INOVAČNÍ PROFILY ČESKÝCH KRAJŮ 229
(firma ČZ specializovaná zejména na výrobu automobilových komponent) zařazena do skupiny
inovačních center regionálního významu. Kromě uvedených center byla v kraji ještě identifikovány
čtyři inovační centra subregionálního významu (z příslušných velkých inovačních firem,
umístěných v některém z těchto center, lze uvést především firmu Duru Automotive CZ, specializovanou
na dodávky automobilových komponent a tradičního dodavatele vzduchotechnických
zařízení firmu ZVVZ) a šest inovačních center mikroregionálního významu. Inovační MSP jsou
pak koncentrovány především v okresech České Budějovice a dále okresech Jindřichův Hradec
a Tábor. Z celkového pohledu je možné konstatovat poměrně rovnoměrné rozmístění inovačních
aktivit na území kraje.
Plzeňský kraj
Plzeňský kraj se podle ukazatele počtu inovujících firem řadí na desáté místo a korespondující
pozici zastává i posuzujeme-li inovační výkonnost zde se nacházejících firem. V případě průmyslu
představují nejdůležitější oblasti tvorby inovací výroba strojů a zařízení, hutnická a kovodělná
výroba a výroba elektrických a optických přístrojů a v případě služeb tuto pozice zaujímá obchod
s opravárenstvím a ostatní podnikatelské činnosti. Rozhodujícím nositelem inovačního podnikání
v kraji jsou velké průmyslové podniky, díky krajskému městu má však kraj i velmi dobrou pozici
v rozvoji inovačního podnikání v oblasti podnikatelsky orientovaných služeb, zajišťovaných MSP.
Tradiční strojírenská specializace se zřetelně projevuje především u průmyslových firem s méně
než 1 tis. zaměstnanců, u největších firem se pak již setkáváme s diverzifikovanou odvětvovou
strukturou. Jako inovační centrum národního významu v kraji jednoznačně dominuje Plzeň s přibližně
11 tis. zaměstnanci velkých inovačních firem registrovaných v AIP (sídlo multioborové
strojírenské společnosti Škoda se 4,5 tis. zaměstnanci a rozsáhlou výzkumnou a vývojovou základnou
a dále výrobce televizorů firmy Panasonic AVC Networks Czech s rozvíjejícím se vlastním
technologickým centrem; atraktivitu Plzně dále dokumentuje zájem zahraničních inovačně orientovaných
firem ­ např. investice firmy Solectron). Ostatní inovační centra pak již mají v souladu
s jejich hierarchickou pozicí pouze sekundární význam ­ celkem bylo v kraji identifikováno pět
center subregionálního a stejný počet center mikroregionálního významu (příkladem inovačně
progresivních firem umístěných v těchto centrech jsou např. pobočné závody významného výrobce
keramiky firmy Lasselsberger se sídlem v Plzni). Inovační MSP se soustřeďují především v Plzni
a dále v okresech Plzeň-jih, Plzeň-sever a Klatovy.
Karlovarský kraj
Podle disponibilních informací zaujímá počtem obyvatelstva nejmenší Karlovarský kraj, který spolu
s Ústeckým krajem vytváří region soudržnosti Severozápad, celkově nejslabší postavení i pokud
jde o kvantitativní a kvalitativní ukazatele tvorby inovací. V tomto směru pak hrají nejvýznamnější
roli potravinářská výroba a výroba plastů a ostatních nekovových minerálních výrobků
a v případě služeb pak odvětví ostatních podnikatelských činností a obchodu a opravárenství.
Nejvýznamnějším nositelem inovačního podnikání v kraji jsou MSP a dále větší firmy s méně než
500 zaměstnanci. Zcela nedostatečně je v kraji rozvinut výzkum a vývoj a informatika, což je podmíněno
předchozí ekonomickou orientací kraje a rovněž relativně slabým hierarchickým postavením
krajského města. Hlavním inovačním centrem kraje jsou Karlovy Vary, které lze zařadit do
skupiny inovačních center regionálního významu (sídlo firmy Karlovarský porcelán, významného
reprezentanta tradiční keramické výroby, zaměstnávajícího celkem okolo 2 tis. pracovníků). Mimo
krajské město se v kraji nacházejí již pouze dvě centra subregionálního významu ­ Nejdek (sídlo
dynamicky se rozvíjejícího výrobce automobilových komponent firmy Witte) a Sokolov a dále
3.1. BENCHMARKING KONKURENCESCHOPNOSTI A INOVAČNÍ PROFILY ČESKÝCH KRAJŮ230
rovněž dvě centra mikroregionálního významu. Hodnotíme-li územní rozložení inovačních MSP,
je možné konstatovat jejich vcelku rovnoměrné rozložení, které do určité míry souvisí i s historickým
vývojem územní dělby práce.
Ústecký kraj
Ústeckému kraji patří podle ukazatele počtu inovujících firem sedmé pořadí, přičemž inovační
výkonnost jeho firem lze hodnotit jako mírně podprůměrnou (pozice kraje je v daném směru
negativně ovlivňována dosud neukončeným procesem hospodářské restrukturalizace). Za hlavní
inovační odvětví kraje lze označit výrobu plastů a ostatních nekovových minerálních výrobků
spolu s chemickou výrobou a dále výrobu strojů a zařízení, resp. ostatní podnikatelské činnosti
spolu s obchodem a opravárenstvím. V daném směru nejvýznamnější roli hrají velké průmyslové
podniky, kde se především v případě největších firem setkáváme s výraznou specializací na chemii
(rafinérie ropy, anorganická i organická chemie) a v menší míře i na sklářskou výrobu (výroba
tabulového skla). K tomu je účelné poznamenat, že pro kooperační vazby velkých inovačních firem
kraje je charakteristický nadnárodní rozměr těchto vazeb. Odvětvová specializace inovačních
MSP již není tak zřetelná a výrazněji se projevuje především u malých firem (kovodělná výroba).
Poměrně silný stupeň urbanizace kraje v podobě označované jako severočeská konurbace podmiňuje
rozmístění velkých inovačních firem, na jehož základě bylo v kraji vymezeno celkem šest
inovačních center regionálního významu: Ústí n. L. (sídlo chemické firmy Spolek pro chemickou
a hutní výrobu a potravinářsky orientované firmy Setuza), Teplice (sklářská firma Glaverbel
Czech), Litvínov (jedno z nejvýznamnějších center českého chemického průmyslu se strategicky
významnými firmami nacházejícími se pod zahraniční kontrolou Chemopetrol s více než 2 tis.
zaměstnanci a Česká rafinérská) a dále Lovosice, Děčín a Chomutov. Kromě uvedených center
byla v kraji vymezena ještě tři centra subregionálního (Most, Louny a Bílina) a dvojnásobný počet
center mikroregionálního významu. V případě MSP jsou inovační firmy (zvláště pokud jde o podnikatelské
služby) logicky koncentrovány do nejvíce urbanizovaných okresů, zejména do okresů
Ústí n. L. a Děčín.
Liberecký kraj
Liberecký kraj, vytvářející spolu s Královéhradeckým a Pardubickým krajem region soudržnosti
Severovýchod, zaujímá v ukazateli počtu inovujících firem až předposlední pořadí a celkově silně
podprůměrné hodnoty vykazuje i pokud jde o jejich celkovou inovační výkonnost. Jako nejdůležitější
inovační odvětví se v případě průmyslu prosazují výroba plastů a ostatních nekovových
minerálních výrobků spolu s výrobou elektrických a optických přístrojů a výrobou strojů a zařízení,
v případě služeb pak obchod s opravárenstvím a dále ostatní podnikatelské činnosti. Hlavním
nositelem inovačního podnikání v kraji jsou velké průmyslové firmy, které jsou specializovány
buď na tradiční obory sklářské a bižuterní výroby nebo na (díky zahraničním investicím rychle
se rozvíjející) výrobu elektrických, plastových a dalších komponent pro výrobu automobilů.
Poměrně slabě je však rozvinuto inovační podnikání ve skupině podnikatelských služeb. Jako nejvýznamnější
inovační centrum kraje byl identifikován Jablonec n. N., splňující stanovená kriteria
pro zařazení mezi inovační centra národního významu (sídlo proslulých výrobců skla a bižuterie
­ Jablonex Group a Preciosa a nadnárodní firmy Lucas Varity). Spolu s Libercem (kde se nacházejí
další výrobci automobilových komponent, např. firma Cadence Innovation), který však splňuje
pouze kriteria stanovená pro inovační centra regionálního významu, pak vytváří jednu z nejvýznamnějších
koncentrací velkých inovačních firem, disponujících více než 10 tis. zaměstnanci.
Příslušné okresy jsou zároveň i nejvýznamnějšími koncentracemi inovačních MSP. Mezi inovační
3.1. BENCHMARKING KONKURENCESCHOPNOSTI A INOVAČNÍ PROFILY ČESKÝCH KRAJŮ 231
centra regionálního významu patří rovněž Česká Lípa (sídlo nadnárodní firmy Delphi Packard
Electric). Z významově nižších center byla v kraji identifikována dvě centra subregionálního (z
velkých inovačních firem lze uvést sklárny Crystalex) a šest center mikroregionálního významu
Královéhradecký kraj
Královéhradecký kraj vykazuje podle ukazatele počtu inovujících firem devátou pozici, přičemž
inovační výkonnost firem je na průměrná úrovni. V souladu s významovou váhou jednotlivých
odvětví představují rozhodující oblasti tvorby inovací v průmyslu hutnická a kovodělná výroba
a dále výroba strojů a zařízení a výroba textilu a oděvů, ve službách pak obchod s opravárenstvím
a informatika. Ve srovnání s většinou ostatních krajů hrají v inovačním podnikání významnější
roli MSP, zaměřené zejména na rozvoj podnikatelských služeb (silná koncentrace do krajského
města). V případě velkých inovačních firem postupně ztrácí své dřívější postavení textilní výroba,
kterou v tomto směru nahrazují progresivněji orientované firmy, specializované zejména na výrobu
plastů a ostatních nekovových minerálních výrobků a dále na výrobu strojů a zařízení (včetně
elektrických). Nejvíce velkých inovačních firem je lokalizováno v krajském městě, které bylo zařazeno
do skupiny inovačních center regionálního významu (sídlo gumárenské firmy Rubeny s více
než 2 tis. zaměstnanci včetně pobočky v Náchodě). Charakteristickým rysem kraje je existence
relativně značného počtu menších inovačních center subregionálního významu ­ celkem zjištěno
devět center (nejsilnější pozici z nich mají Náchod s Rychnovem n. K.), doplněných sedmi
centry mikroregionálního významu. Z nejvýznamnějších představitelů velkých inovačních firem
jsou v těchto centrech lokalizovány např. výrobce automobilových komponent Continental Teves
Czech Republic a dále dosud konkurenceschopná textilní firma Juta. V souladu s výše uvedenými
skutečnostmi se žádná velká inovační firma nenachází pouze ve dvou okresech kraje. Segment
MSP je kromě krajského města silněji rozvinut v okrese Náchod.
Pardubický kraj
Pardubický kraj se podle odpovídajícího podílu na počtu inovačních firem řadí na jedenácté místo,
přičemž úroveň jejich inovační výkonnosti lze hodnotit jako průměrnou. Za nejvýznamnější
inovační odvětví lze v případě průmyslu označit výrobu elektrických a optických přístrojů, výrobu
strojů a zařízení a chemickou výrobu a ve službách pak obchod s opravárenstvím a ostatní podnikatelské
činnosti. Rozhodujícím nositelem inovačního podnikání jsou velké průmyslové firmy,
významný je však i podíl MSP. Největší firmy s více než 1 tis. zaměstnanců jsou specializovány
především na výrobu strojů a zařízení příp. elektrických přístrojů a zařízení. Zatímco u větších
firem s méně než 500 zaměstnanci se prosazuje strojírenská specializace, v případě MSP je struktura
inovačních firem již diverzifikovaná (inovační aktivity v tržních službách jsou ve srovnání
s průmyslem rozvinuty s podstatně nižší intenzitou). Největším inovačním centrem kraje jsou
Pardubice (např. chemická firma Synthesia s více než 2 tis. zaměstnanci a strojírenská firma Kiekert
­ CS), které patří mezi inovační centra národního významu. Díky lokalizaci exportně výrazně orientované
zahraniční firmy AVX (výrobce elektronických součástek s přibližně 2,5 tis zaměstnanci
v hlavním závodě) se do druhé nejvýznamnější skupiny inovačních center regionálního významu
zařadil Lanškroun. Dále bylo v kraji identifikováno celkem sedm center subregionálního významu
(z příslušných firem lze uvést především výrobce autobusů Iveco Czech Republic a dále strojírenskou
firmu Rieter CZ a elektrotechnickou firmu OEZ), doplněných šesti centry mikroregionálního
významu. Podobně jako u Královéhradeckého kraje lze i v tomto případě konstatovat poměrně
rovnoměrné rozložení velkých inovačních firem. Odlišným způsobem se projevují MSP, které
jsou silně koncentrovány v okresech Pardubice a dále Ústí n. Orlicí.
3.1. BENCHMARKING KONKURENCESCHOPNOSTI A INOVAČNÍ PROFILY ČESKÝCH KRAJŮ232
Kraj Vysočina
Kraj Vysočina, tvořící spolu s Jihomoravským krajem region soudržnosti Jihovýchod, zaujímá
podle počtu inovujících firem dvanácté pořadí, přičemž úroveň inovační výkonnosti příslušných
firem lze hodnotit jako nadprůměrnou. Hlavní oblasti tvorby inovací v průmyslu představuje
tradiční odvětví hutnické a kovodělné výroby a dynamicky rostoucí odvětví výroby dopravních
prostředků a ve službách pak ostatní podnikatelské činnosti a obchod a opravárenství. Z hlediska
inovačního podnikání hrají v kraji zcela zásadní roli velké firmy. Pokud jde o odvětvovou specializaci,
pak u největších firem s více než 1 tis. zaměstnanců dominuje prohlubující se specializace
na dodávku komponent pro výrobu automobilů. V případě průmyslových MSP stále převládá tradiční
kovodělná a strojírenská specializace (roste však podíl výroby elektrických přístrojů a zařízení),
v případě služeb pak specializace na podnikatelské služby. Krajské město Jihlava se díky firmě
Bosch Diesel (největší firma v kraji s přibližně 6 tis. zaměstnanci, orientovaná podobně jako druhá
největší firma Motorpal na výrobu automobilových komponentů), již zařadilo mezi inovační
centra národního významu. V kraji se rovněž nachází dvě inovační centra regionálního významu
­ Žďár n. S. (s firmou Žďas, specializovanou zejména na hutnickou výrobu) a Třebíč. Dále byla
v kraji identifikována tři centra subregionálního (příkladem příslušných firem je Sklo Bohemia)
a poměrně značný počet osmi center mikroregionálního významu. Pokud jde o územní rozložení
inovačních MSP patří přední místa okresům Havlíčkův Brod a Třebíč.
Jihomoravský kraj
Jihomoravskému kraji patří podle nejnovějšího šetření ČSÚ v počtu inovačních firem druhé místo
v ČR, přičemž celkovou inovační výkonnost příslušných firem lze hodnotit jako mírně nadprůměrnou
až nadprůměrnou. Za rozhodující oblasti inovací v průmyslu lze v souladu s významovou
váhou jednotlivých odvětví označit výrobu strojů a zařízení, hutnickou a kovodělnou výrobu
a výrobu plastů a ostatních nekovových minerálních výrobků (významnější roli hraje i výroba
elektrických přístrojů a zařízení) a ve službách pak obchod s opravárenstvím, ostatní podnikatelské
činnosti a informatika. Relativně významným nositelem inovačního podnikání v kraji jsou
MSP. Odvětvová struktura největších inovačních firem působících v průmyslu je poměrně diverzifikovaná
(tyto firmy však nedosahuje srovnatelné velikosti inovačních firem působících v jiných
krajích). S určitou specializací se však setkáváme u velikostní skupiny firem s méně než 500 zaměstnanci
(zejména hutnická a kovodělná výroba a výroba strojů a zařízení). Odvětvová strukturu
průmyslových MSP je pak již značně diverzifikovaná. Výrazně nadprůměrně je rozvinuté inovační
podnikání v tržních službách, jejichž dynamický rozvoj stimuluje příchod velkých zahraničních
investorů. Krajské město Brno jako inovační centrum národního významu zatím v případě velkých
inovačních firem poněkud ustupuje nejen Praze a Ostravě, ale i jednostranně rozvinutému
inovačnímu centru Mladé Boleslavi (stávající počet cca 13 tis. zaměstnanců však rychle zvyšují
zahraniční investice do zákaznických a vývojových center, např. IBM Global Services Delivery
Center Czech Republic s 2 tis. nově vytvořených vysoce kvalitních pracovních míst či firma
Infosys). Skutečnost, že nebyla identifikována žádná inovační centra regionálního významu lze do
určité míry přičíst přílišné ekonomické dominanci Brna v jinak vesměs zemědělsky orientovaném
kraji (s podobnou situací se setkáváme i v Plzeňském kraji). Vymezeno tak bylo pouze pět inovačních
center subregionálního (z významných inovačních firem lze uvést firmy Metra Blansko ­
měřící technika, Kordárna ­ technické textilie a Adast ­ tiskařské stroje) a devět inovačních center
mikroregionálního významu. Krajské město rovněž jednoznačně dominuje i pokud jde o územní
rozložení inovačních MSP.
3.1. BENCHMARKING KONKURENCESCHOPNOSTI A INOVAČNÍ PROFILY ČESKÝCH KRAJŮ 233
Olomoucký kraj
Olomoucký kraj, příslušný spolu se Zlínským krajem k regionu soudržnosti Střední Morava, obsazuje
podle ukazatele počtu inovujících firem šestou pozici, přičemž úroveň inovační výkonnosti
jeho firem je mírně nadprůměrná. Hlavní oblasti technických inovací představuje hutnická
a kovodělná výroba, výroba strojů a zařízení a potravinářská výroba, v případě služeb se v tomto
ohledu jako nejvýznamnější odvětví prosazuje obchod s opravárenstvím a doprava a spoje.
Velikostní strukturu inovačních firem lze v celkovém pohledu hodnotit jako poměrně vyváženou.
U velkých průmyslových firem specializace na kovodělnou výrobu s rostoucí velikostí postupně
ustupuje specializaci na strojírenskou výrobu. V případě průmyslově orientovaných inovačních
MSP se prosazuje specializace na kovodělnou výrobu. Jako inovačně progresivní lze hodnotit
i oblast tržních služeb, kde se kromě obvykle zcela dominujících MSP objevují i větší inovační
firmy. Krajské město Olomouc, včetně přilehlých průmyslových center Lutína a Hluboček, představuje
inovační centrum národního významu (např. známý výrobce čerpadel společnost Sigma).
Významnými inovačními centry regionálního významu jsou pak Přerov (sídlo výrobce optických
přístrojů Meopta ­ Optika s více než 2,5 tis. zaměstnanců) a Šumperk. Kromě uvedených center
byla v kraji dále nalezena čtyři centra subregionálního (z místně příslušných firem lze uvést např.
firmy Siemens Elektromotory nebo výrobce těžebních strojů Unex) a dále pět center mikroregionálního
významu. Z hlediska prostorového rozložení MSP zjišťujeme silnou koncentraci inovačních
firem v okrese Olomouc, který s odstupem následují okresy Šumperk a Přerov.
Zlínský kraj
Podle výsledků provedených šetření patří Zlínskému kraji v ukazateli celkového počtu inovujících
firem pátá pozice a úroveň inovační výkonnosti příslušných firem lze ohodnotit jako mírně nadprůměrnou.
V případě průmyslu jsou z pohledu inovací nejvýznamnější výroba plastů a nekovových
minerálních výrobků, hutnická a kovodělná výroba a dále výroba strojů a zařízení a v případě
služeb tuto pozici zaujímají obchod s opravárenstvím a ostatní podnikatelské činnosti. Relativně
významným nositelem inovačního podnikání v kraji jsou MSP. V případě největších inovačních
firem s více než 1 tis. zaměstnanců se výrazně prosazuje specializace na gumárenskou a plastikářskou
výrobu, kterou doplňuje strojírenská výroba. Ostatní velké firmy jsou specializovány především
na výrobu elektrických strojů a zařízení. V případě MSP je struktura inovačních firem diverzifikovaná,
pouze u středně velkých firem se setkáváme s náznaky specializace na kovodělnou výrobu.
Poměrně dobře rozvinuty jsou dále podnikatelské služby. Centrem inovačních aktivit v kraji
je zlínská aglomerace, zahrnující z významnějších sídelních center ještě Otrokovice a Napajedla
(příkladem významné inovační firmy je zejména gumárenská společnost Barum Continental s téměř
4 tis. zaměstnanci, výrobce obráběcích strojů Tajmac-ZPS a výrobce plastů Fatra). Dále bylo
v kraji identifikováno šest center subregionálního (např. výrobce elektronických součástek ON
Semiconductor Czech Republic a na organickou chemii zaměřená Deza) a pouze dvě centra mikroregionálního
významu. Z hlediska prostorového rozložení MSP pak zjišťujeme silnou koncentraci
v okrese Zlín, který s odstupem následují okresy Vsetín a Uherské Hradiště.
Moravskoslezský kraj
Podle počtu inovujících firem zaujímá Moravskoslezský kraj, který tvoří samostatný region soudržnosti,
třetí místo a odpovídající úroveň inovační výkonnosti firem lze označit za mírně nadprůměrnou.
Rozhodujícími inovačními odvětvími v průmyslu jsou hutnická a kovodělná výroba,
výroba elektrických přístrojů a zařízení a výroba strojů a zařízení a ve službách pak obchod
3.1. BENCHMARKING KONKURENCESCHOPNOSTI A INOVAČNÍ PROFILY ČESKÝCH KRAJŮ234
a opravárenství a doprava a spoje. Zcela dominantním nositelem inovačního podnikání v kraji
jsou velké průmyslové firmy. Největší z nich (vesměs výrazně převyšující hranici 1 tis. zaměstnanců)
se tradičně specializují na hutnickou a kovodělnou výrobu, za kterou s odstupem následuje
specializace na výrobu dopravních prostředků. S orientací na hutnickou a kovodělnou výrobu,
kterou doplňuje výroba strojů a zařízení včetně elektrických, se setkáváme i v případě průmyslově
orientovaných MSP. Rozvoj podnikatelských služeb odpovídá ekonomické pozici kraje, kdy
díky krajskému centru je nadprůměrně rozvinut segment progresivních informačních a podnikatelských
služeb, zajišťovaných v rozhodující míře MSP. K výše uvedeným informacím je potřebné
ještě poznamenat, že Moravskoslezský kraj prochází obdobím ekonomické restrukturalizace, v jejímž
důsledku některá centra ztratila své dřívější hierarchické postavení. Pokud jde o lokalizaci velkých
inovačních firem, pak zcela výsadní postavení má druhé nejvýznamnější inovační centrum
národního významu Ostrava, s celkovým počtem více než 20 tis. zaměstnanců včetně aglomerovaných
obcí (zejména hutnické firmy Mittal Steel Ostrava s asi 8 tis. zaměstnanci, Vítkovice Heavy
Machinery a ŽDB Group se sídlem v Bohumíně, z nových zahraničních investic do služeb pak
např. softwarová firma TietoEnator). Jako inovační centra regionálního významu byla v kraji identifikována
odvětvově jednostranně orientovaná centra Třinec (Třinecké železárny s více než 5 tis.
zaměstnanců) a Nový Jičín (výrobce automobilových komponent Visteon Autopal) a dále Opava
(Ivax Pharmaceutical). Kromě uvedených center bylo v kraji zjištěno celkem osm center subregionálního
významu (z příslušných firem lze uvést zejména výrobce nákladních automobilů firmu
Tatra, Siemens Automobilové systémy a dále firmu Al Invest Břidličná, specializovanou na barevnou
metalurgii) a sedm center mikroregionálního významu. Ostravská průmyslová aglomerace logicky
dominuje i v případě inovačních MSP, kde hraje dále významnější roli i okres Nový Jičín.
Územní syntéza3.1.2.3.
Na základě provedených analýz lze konstatovat, že jako nejvýznamnější inovační centra národního
významu se prosazují především krajská města ­ Praha, Ostrava, Brno, Plzeň, Jihlava, Zlín,
Pardubice a Olomouc (s výjimkou Č. Budějovic, H. Králové, Ústí n. L. a K. Varů), která doplňuje
hlavní středisko českého automobilového průmyslu Ml. Boleslav a dále Jablonec n. N.
V souladu se stanovenými kriterii bylo celkem vymezeno 10 inovačních center národního významu.
Inovační centra národního významu jsou obvykle aglomeračními jádry koncentricky utvářených
inovačních prostorů, resp. zón, z nichž mají nejvýznamnější postavení pražský (Praha spolu
s inovačními mikroregiony Berouna, Brandýsa n. L.-St. Boleslavi, Kladna, Neratovic a Kralup n.
V.) a ostravský (Ostrava spolu s inovačními mikroregiony Třince, Karviné, Bohumína a Frýdku-Místku)
inovační prostor. Do druhé nejvýznamnější skupiny regionálně významných inovačních
center bylo zařazeno celkem 23 center (dále bylo vymezeno 76 center subregionálního a 79
center mikroregionálního významu). Kromě výše popsaných koncentrických inovačních prostorů
se v některých případech inovační centra shlukují do inovačních pásů či zón. V tomto směru
jde především o podkrušnohorskou zónu (Děčín, Ústí n. L., Teplice, Litvínov, Bílina, Most,
Chomutov a Kadaň), podorlickou zónu (Náchod, Rychnov n. K, Nové Město n. M., Dobruška,
Žamberk, Ústí n. O. a Lanškroun) a podbeskydskou zónu (N. Jičín, Kopřivnice, Frenštát p. R,
Rožnov p. R., Val. Meziříčí a Vsetín) ­ všechny uvedené zóny disponují více než 10 tis. zaměstnanci
velkých inovačních firem. Uvedené koncentrace inovačních firem nepochybně zásadním
způsobem ovlivňují vývoj inovačního podnikání v ČR. Zajímavým zjištěním z pohledu koncentrace
inovačních aktivit se silná inercie průmyslových tradic Ústeckého a Moravskoslezského
kraje, jejíchž průmět do nového konceptu ,,znalostní ekonomiky" nepochybně zásadním způsobem
ovlivní perspektivní konkurenceschopnost těchto v současnosti nejproblémovějších krajů
3.1. BENCHMARKING KONKURENCESCHOPNOSTI A INOVAČNÍ PROFILY ČESKÝCH KRAJŮ 235
České republiky. Syntetické výsledky analýz prostorového rozmístění inovačních firem jsou prezentovány
v přiloženém kartogramu.
Hierarchie inovačních centerObrázek č. 1:
Hierarchie inovačních center:
Praha
Plzeň
Brno
Zlín
Olomouc
Jihlava
Pardubice
Mladá Boleslav
Jablonec nad Nisou
Ostrava
centrum národního výzkumu
centrum regionálního výzkumu
centrum subregionálního výzkumu
Zdroj: Asociace inovačního podnikání ČR, vlastní šetření
236
Institucionální rámec rozvoje inovací3.2.
Institucionální báze výzkumu a vývoje a inovačně3.2.1.
nosných oborů vysokého školství
Výzkum a vývoj3.2.1.1.
V České republice jsou pojmy výzkumu (v členění na základní a aplikovaný) a vývoje definovány
zákonem č. 130/2002 Sb. o podpoře výzkumu a vývoje. V souladu s těmito definicemi a na základě
mezinárodních standardů (tzv. Frascati manuál)1
provádí ČSÚ od roku 1995 každoroční vyčerpávající
šetření (zahrnuje všechny relevantní zpravodajské jednotky)2
ukazatelů výzkumu a vývoje.
S ohledem na tyto skutečnosti je potom vhodné institucionální základnu výzkumu a vývoje ztotožnit
se souborem šetřených subjektů.
Výsledky posledního statistického zjišťování ukazatelů výzkumu a vývoje jsou k dispozici za rok
2005.3
Podle nich v České republice působilo 2 017 subjektů, pro něž byl výzkum a vývoj hlavní
(325 subjektů z celkového množství, tj. 16%) nebo alespoň vedlejší činností. Z hlediska institucionálních
sektorů lze tento soubor členit na čtyři základní kategorie: vládní sektor (především jde
o ústavy Akademie věd ČR a resortní výzkumné ústavy), vyšší odborné a vysoké školy (VOVŠ),
podnikatelský sektor (samostatné výzkumné ústavy nebo podniková výzkumná pracoviště) a soukromý
neziskový sektor.
1 Frascati manuál je příručka OECD, která definuje oblast výzkumu a vývoje a stanovuje základní mezinárodní
standardy k měření lidských a finančních zdrojů určených k výzkumným a vývojovým činnostem (ČSÚ: Ukazatelé
výzkumu a vývoje v ČR za rok 2005).
2 Je ovšem nutno podotknout, že stávající databázi ČSÚ neustále aktualizuje, např. na základě spolupráce s Radou
vlády pro výzkum a vývoj, na základě odpovědí na dotazy v jiných statistických zjišťováních apod.
3 Vzhledem k tomu, že v šetření za rok 2005 došlo k určitým metodickým změnám (např. počet zaměstnaných ve
VaV vzrostl z 29 tis. na 43 tis.), nejsou uváděny časové řady vybraných ukazatelů, ale pouze údaje za poslední
šetření.
3.2. INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC ROZVOJE INOVACÍ 237
Počet subjektů, realizované výdaje a zaměstnanost ve výzkumu a vývojiTabulka č. 69:
v ČR podle sektorů v roce 2005
sektor
počet subjektů výdaje zaměstnanost*)
abs. % mil. Kč % abs. %
podnikatelský 1 617 80,2 27 209 64,5 22 143 51,1
vládní 182 9,0 7 889 18,7 10 223 23,6
vyšší odborné a vysoké školství 157 7,8 6 907 16,4 10 776 24,8
soukromý neziskový 61 3,0 194 0,5 229 0,5
celkem 2 017 100,0 42 198 100,0 43 371 100,0
Poznámka: *) přepočteno na plné úvazky.
Zdroj: ukazatele výzkumu a vývoje v ČR za rok 2005, ČSÚ; vlastní výpočty
Z tabulky č. 69 jsou zřejmé zásadní rozdíly mezi jednotlivými sektory. Podnikatelský sektor se
podílí polovinou na celkové zaměstnanosti ve výzkumu a vývoji (VaV) a vzhledem k vysokému
zastoupení malých firem má dominantní podíl na celkovém počtu subjektů. Soukromý neziskový
sektor lze naopak po všech stránkách považovat za marginální. Vládní sektor a sektor VOVŠ jsou
svými základními parametry prakticky srovnatelné a dohromady se podílejí třetinou na realizaci
výdajů a polovinou na zaměstnanosti ve VaV.
Zejména s ohledem na zaměření další části je zajímavé porovnání základních ukazatelů podle
vědních oblastí (tabulka č. 70), které poukazují na celkem přirozenou dominanci inovačně nosných
oblastí zejména technických a také přírodních věd, následovaných s odstupem lékařskými
vědami (pokud jde o výdaje). Z výsledků šetření ČSÚ je zřejmá také poměrně logická souvislost
mezi určitými sektory a vědními oblastmi především ohledně výdajů na VaV ­ technické vědy
(s přirozenými předpoklady pro aplikovaný výzkum a experimentální vývoj) jsou doménou především
podnikatelského sektoru, zatímco v přírodních vědách se především díky základnímu výzkumu
na výdajích velmi výrazně podílí i vládní sektor.4
Počet subjektů, realizované výdaje a zaměstnanost ve výzkumu a vývojiTabulka č. 70:
v ČR podle vědních oblastí v roce 2005
vědní oblasti
počet subjektů výdaje zaměstnanost*)
abs. % mil. Kč % abs. %
technické vědy 1 214 60,2 24 566 58,2 20 570 47,4
přírodní vědy 357 17,7 9 845 23,3 11 163 25,7
lékařské vědy 97 4,8 3 374 8,0 3 800 8,8
zemědělské vědy 98 4,9 1 757 4,2 2 505 5,8
sociální vědy 137 6,8 1 457 3,5 2 787 6,4
humanitní vědy 114 5,7 1 199 2,8 2 546 5,9
celkem 2 017 100,0 42 198 100,0 43 371 100,0
Poznámka: *) přepočteno na plné úvazky.
Zdroj: Ukazatele výzkumu a vývoje v ČR za rok 2005, ČSÚ; vlastní výpočty
4 ČSÚ: Ukazatele výzkumu a vývoje v ČR za rok 2005.
3.2. INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC ROZVOJE INOVACÍ238
Bohužel jen velmi malá část údajů z šetření ČSÚ o výzkumu a vývoji je regionálně strukturována,
a to pouze do úrovně krajů. Z porovnání dostupných základních ukazatelů (tabulka č. 71) je zřejmé
specifické postavení Prahy, dané mimořádně silnou koncentrací aktivit spojených s výzkumem
a vývojem.5
V Praze sídlí sice ,,jen" čtvrtina subjektů z podnikatelského sektoru, které provádějí
VaV, ovšem také cca polovina institucí vládního sektoru a více než třetina institucí VOVŠ aktivních
v oblasti VaV. Navíc jde samozřejmě o koncentraci těch významnějších subjektů z hlediska
počtu zaměstnanců a výdajů na VaV, jak je patrné z porovnání údajů Prahy s průměry odvozenými
z hodnot v tabulce č. 69.
Základní ukazatele VaV v ČR v krajském členění za rok 2005Tabulka č. 71:
kraj
počet subjektů
počet zam.
VaV*)
podíl VaV
na celkové
zam.
výdaje na VaV podíl výdajů
na VaV na reg.
HDP (%)abs. % mil. Kč %
Hl. m. Praha 591 29,3 17 584 2,85 15 835 37,5 2,2
Středočeský 162 8,0 4 513 0,82 8 561 20,3 2,8
Jihočeský 92 4,6 1 644 0,55 1 610 3,8 1,0
Plzeňský 74 3,7 1 432 0,53 1 130 2,7 0,7
Karlovarský 16 0,8 70 0,05 76 0,2 0,1
Ústecký 71 3,5 697 0,19 589 1,4 0,3
Liberecký 73 3,6 1 295 0,64 1 110 2,6 1,1
Královéhradecký 97 4,8 1 365 0,53 1 169 2,8 0,8
Pardubický 88 4,4 1 936 0,82 1 632 3,9 1,3
Vysočina 69 3,4 699 0,30 707 1,7 0,6
Jihomoravský 292 14,5 6 036 1,17 4 654 11,0 1,5
Olomoucký 98 4,9 2 058 0,73 1 372 3,3 0,9
Zlínský 118 5,9 1 665 0,63 1 571 3,7 1,1
Moravskoslezský 176 8,7 2 376 0,44 2 182 5,2 0,7
ČR 2 017 100,0 43 371 0,91 42 198 100,0 1,4
Poznámka: *) přepočteno na plné úvazky.
Zdroj: Ukazatele výzkumu a vývoje v ČR za rok 2005, Regionální účty 2005, ČSÚ; vlastní výpočty
Koncentrace VaV institucí vládního (ale i podnikatelského) sektoru v oblasti hlavního města je
ovšem jev, který překračuje administrativní hranice a v pozitivním smyslu velmi silně ovlivňuje
hodnoty vykazované Středočeským krajem. Větší podíl institucí vládního sektoru (než 8,8%
ve středních Čechách) vykazuje již jen kraj Jihomoravský (13,2%), srovnatelnou hodnotu potom
Jihočeský (8,2%) a podobná je situace u podnikatelského sektoru. Především soustředění
výzkumných aktivit v Husinci (resp. v Řeži: Ústav jaderného výzkumu, Ústav jaderné fyziky AV,
Ústav anorganické chemie AV, Centrum výzkumu Řež), ale i dalších obcích v zázemí Prahy (např.
Průhonice, Ondřejov nebo Zdiby) řadí Středočeský kraj v podílu výdajů na VaV na regionálním
HDP dokonce výše než Prahu. Jen pro srovnání je možné uvést, že hodnoty obou těchto regionů
(2,2 resp. 2,8%) jsou nad průměrem EU (1,8%) a odpovídají úrovni výdajů velmi vyspělých ekonomik
typu Dánska či Švýcarska.
5 G. Boucher, C. Conway a E. Van der Meer (2003) uvádějí, že jde o celkem běžný jev v zemích se silným postavením
hlavního města (Irsko, Řecko).
3.2. INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC ROZVOJE INOVACÍ 239
Nadprůměrnou pozici ve většině ukazatelů vykazuje ještě již zmíněný Jihomoravský kraj, především
zásluhou Brna. V tomto případě jde o nadprůměrné zastoupení všech tří základních sektorů
(podnikatelského, vládního i VOVŠ), Jihomoravský region vždy dosahuje po Praze nejvyšších
hodnot.
Naopak na druhé straně nejhorší pozice zaujímají i v jiných ohledech problémové regiony
Karlovarska, Ústecka a Vysočiny. Víceméně jen díky samotné Ostravě potom vykazuje o něco lepší
hodnoty kraj Moravskoslezský.
Ačkoliv nejde o komplexní reflexi kvality proinovačního prostředí, lze z uvedených faktů vyvozovat
určité předpoklady pro další růst inovačních aktivit v jednotlivých regionech, odvíjející se
z dosaženého stupně rozvoje jejich institucionální základny VaV. K tomu je ovšem nutné poznamenat,
že rozvoj veřejného sektoru ve vědě a výzkumu sice je významnou, nikoliv však rozhodující
podmínkou zvyšování inovační výkonnosti firem. V tomto směru hrají nepochybně rozhodující
roli strategické priority firem a kvalita jejich managementu.
Vysoké školství3.2.1.2.
Hodnocení role vysokých škol v regionálním rozvoji, zvyšování konkurenceschopnosti regionů
či šíření inovací je téma, které je odbornou veřejností intenzivněji diskutováno již posledních cca
20 let. Ovšem vzhledem k relativně současné četnosti statí na toto téma je zřejmé, že tato problematika
nijak neztrácí na aktuálnosti (např. G. BOUCHER, C. CONWAY a E. VAN DER MEER,
2003; CH. GUNASEKARA, 2006 nebo H. A. GOLDSTEIN a C. RENAULT, 2004). Uvedení
autoři zdůrazňují přínos vysokých škol v několika základních oblastech: vytváření znalostí, vytváření
lidského kapitálu a sociálních sítí, transfer technologií a know-how nebo kultivace lokálního
prostředí, které přitahuje (resp. udržuje) osoby s vyšším vzděláním atd.
S ohledem na výše zmíněné závěry je podstatou této části analyzovat regionální rozdíly v rozšíření
institucionální báze inovačně nejpřínosnějších směrů vysokoškolského studia a tím určitým
způsobem identifikovat předpoklady regionů pro šíření inovací. V souladu s výsledky dílčí analýzy
v předchozí části, která se týkala intenzity výzkumných a vývojových aktivit podle vědních oblastí,
se jeví jako účelné za tyto nosné směry považovat technické, přírodovědné a lékařské obory. Z takto
široce specifikované skupiny oborů by bylo vhodné ještě výběr dále zúžit, možnosti analýzy
byly ovšem v tomto ohledu do značné míry omezeny dostupností a strukturou datové základny.
Za optimální by bylo možné považovat data strukturovaná za jednotlivé kmenové obory či alespoň
studijní programy v relevantním územním členění. Dostupné údaje zveřejňované Ústavem
pro informace ve vzdělávání však obsahují pouze základní rozdělení dle hlavních skupin studijních
programů za celou ČR. V podrobnějším územním detailu jsou pak jednotlivé školy členěny
pouze na součásti, tedy fakulty, resp. celoškolská pracoviště.
Metodika
Zvolené řešení bylo tedy do určité míry kompromisem, kdy do analýzy byly zahrnuty ty fakulty,
u nichž byly rozhodující měrou zastoupeny studijní programy patřící do následujících hlavních
skupin oborů: Přírodní vědy a nauky (kód 1 podle klasifikace kmenových oborů vzdělání ČSÚ),
Technické vědy a nauky (2) a Zdravotnictví, lékařské a farmaceutické vědy a nauky (5). V rámci
možností bylo toto kritérium dále zpřísněno, když s ohledem na inovační přínosnost byly ,,vyřazeny"
skupiny oborů architektura (kód 35) a zdravotnictví (53), díky čemuž byly z analýzy vyloučeny
tři fakulty architektury (ČVUT Praha, VUT Brno a TU Liberec) a dvě zdravotně sociální
fakulty (OU Ostrava a JČU České Budějovice). Jednotlivé fakulty pak byly přiřazovány k hlavním
skupinám oborů podle převažujících studijních programů, např. fakulty VŠCHT v Praze tak jsou
3.2. INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC ROZVOJE INOVACÍ240
přiřazeny k technickým vědám, ačkoliv nabízejí i studijní programy spadající pod přírodní vědy,
stejně tak je tomu u Fakulty aplikovaných věd ZČU v Plzni nebo v obráceném gardu u Fakulty
životního prostředí UJEP v Ústí nad Labem.
Z hlediska územního členění bylo pak rozhodujícím kritériem sídlo fakulty bez ohledu na to,
zda část výuky probíhá v některém z odloučených pracovišť, např. v případě UTB jsou tedy výsledky
vykazovány za Zlín, ačkoliv výuka probíhá i v Kroměříži, Uherském Hradišti nebo Vsetíně.
Jako relevantní ukazatel byl zvolen počet absolventů v prezenční i distanční/kombinované formě
studia ve všech typech studijních programů (bakalářský, magisterský, magisterský navazující
a doktorský) v roce 2005 (nejnovější dostupné údaje). Tento ukazatel je pro účely této analýzy
mnohem reprezentativnějším a vhodnějším než např. často užívaný počet studentů, vzhledem
k různému poměru náročnosti přijímacího řízení a samotného studia u jednotlivých vysokých
škol (řada především technických škol má relativně mírné požadavky při přijímacím řízení, ovšem
kompenzuje to poměrně vysokou neúspěšností studentů v průběhu studia).
Zdrojová databáze neobsahuje údaje za státní vysoké školy, tedy za školy v působnosti
Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany, které z tohoto důvodu nebyly do analýzy zařazeny,
je ovšem třeba podotknout, že pokud by byly k dispozici podrobnější údaje, tak by řada oborů
Univerzity obrany v Brně nastaveným kritériím vyhovovala. Ze soukromých vysokých škol, které
jsou v drtivé většině zaměřeny na společenskovědní obory, vyhověla výše zmíněným požadavkům
pouze jediná ­ Pražský technologický institut, který nabízí obory technického zaměření. Existují
sice i další soukromé VŠ s technickým či přírodovědným zaměřením (např. Unicorn College, VŠ
polytechnická v Jihlavě atd.), ty ovšem ještě ve sledovaném období neměly žádné absolventy.
Celkově je ovšem nutné poznamenat, že i přes současný dynamický rozvoj soukromého sektoru
v oblasti vysokého školství je jeho význam stále relativně nízký (na počtu studentů se podílí cca
10%, na počtu absolventů 5 %), tím spíše pokud jde o zmiňované skupiny přírodních, technických,
lékařských a farmaceutických oborů.
Výsledky analýzy3.2.1.3.
Ve sledovaném období (rok 2005) absolvovalo ve všech formách studia a typech studijních programů
na 120 veřejných vysokých školách celkem 41 012 studentů, z toho nastaveným kritériím
vyhovovalo 13 480 studentů, tedy přibližně jedna třetina. Na 39 soukromých VŠ potom absolvovalo
2 948 studentů, z toho na v té době jediné technicky zaměřené soukromé VŠ to bylo pouhých
11 studentů. Celkem tedy analýza zahrnovala 13 491 absolventů, z nichž velká většina (85%)
ukončila studium v prezenční formě, převážně v magisterském typu studia (60,1%). Zhruba třetina
absolventů (31,6%) připadala na bakalářský typ a zbývajících 8,3% na doktorský typ studia
(viz graf č. 61).
3.2. INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC ROZVOJE INOVACÍ 241
Struktura absolventů vybraných fakult podle typu studijního programu v roce 2005Graf č. 61:
(číslo za názvem města udává počet absolventů)
0 % 20 % 40 % 60 % 80 % 100 %
(13 491)
(382)
(128)
(171)
(364)
(65)
(672)
(516)
(520)
(4 249)
(965)
(1 808)
(3 651)
ČR
H. Králové
Č. Budějovice
Ústí n. L.
Zlín
Opava
Olomouc
Pardubice
Liberec
Praha
Plzeň
Ostrava
Brno
Bakalářský
Magisterský
Doktorský
Poznámka: magisterský ­ včetně navazujícího magisterského.
Zdroj: Statistická ročenka školství 2005/2006, ÚIV; výroční zprávy fakult a univerzit, vlastní výpočty
Sídla jednotlivých škol/fakult s vybranými hlavními skupinami oborů se víceméně kryjí s krajskými
centry (viz obrázek č. 2). Jediná dvě krajská města bez absolventů VŠ studia ve sledovaných
oborech jsou zatím Jihlava (VŠ polytechnická vznikla v roce 2004) a Karlovy Vary, které studium
odpovídajícího zaměření vůbec nemají. Naopak z ,,mimokrajských" center má absolventy přírodovědných
oborů Opava. Všech dvanáct sídel je možné podle kvantitativních i kvalitativních (šíře
oborového spektra nebo nejvyšší dosažený stupeň vzdělání u absolventů) ukazatelů zařadit do několika
hierarchických kategorií, které víceméně odpovídají postavení a roli těchto měst v sídelním,
resp. vzdělávacím systému.
Převažující vědní obory na vysokých školáchObrázek č. 2:
Praha
Plzeň
Brno
Zlín
Olomouc
Pardubice
Hradec Králové
České Budějovice
Liberec
Ústí nad Labem
Ostrava
Opava
Počet absoloventů:Převažující vědní obory
(dle jednotlivých fakult):
250­499
500­999
1 000­2 499
2 500­4 999
200­249
do 100
přírodní vědy a nauky
technické vědy a nauky
lékařské a farmaceutické
vědy a nauky
Zdroj: Statistická ročenka školství 2005/2006, ÚIV; výroční zprávy fakult a univerzit
3.2. INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC ROZVOJE INOVACÍ242
Dvěma jednoznačně nejdůležitějšími centry z hlediska ,,produkce" absolventů sledovaných oborů
jsou Praha a Brno, které se na celostátním úhrnu podílejí z jedné třetiny (32%) resp. čtvrtiny (27%),
přičemž jsou zde na rozdíl od ostatních center zastoupeny všechny tři hlavní skupiny oborů.
Postavení Prahy je dáno především přítomností dvou tradičních a v dané oblasti vzdělávání
největších (podle počtu studentů i absolventů) českých vysokých škol ­ Univerzity Karlovy (UK)
a Českého vysokého učení technického (ČVUT).6
Na nejsilnější skupině absolventů technických
oborů se vedle fakult ČVUT podílejí i fakulty Vysoké školy chemicko-technologické, jen minimální
přínos pak má soukromý Pražský technologický institut. Netechnické skupiny oborů pak připadají
na součásti UK ­ trojici lékařských fakult a Přírodovědeckou a Matematicko-fyzikální fakultu.
Význam Prahy pak dále potvrzuje i kvalitativní struktura absolventů, bakalářský stupeň představuje
z celkového počtu pouze 14% (srovnatelnou hodnotu vykazuje již jen Hradec Králové, ovšem
se specifickou strukturou oborů), naopak tři čtvrtiny absolventů dosáhly magisterského stupně
a dalších 11% doktorského (viz graf č. 61).
Obecně uznávaná pozice Brna jako sekundárního centra vysokoškolského vzdělávání se projevuje
i u sledované skupiny oborů. Jde o celkem logický důsledek skutečnosti, že jihomoravská metropole
je sídlem druhé největší univerzity resp. technické vysoké školy ­ Masarykovy univerzity
(MU) a Vysokého učení technického (VUT). Zastoupení hlavních skupin oborů je velmi podobné
jako u Prahy, s tím rozdílem, že o absolventy přírodních věd se s tradiční Přírodovědeckou fakultou
dělí Fakulta informatiky MU a u medicínských oborů je vedle Lékařské fakulty MU zastoupena
také Farmaceutická fakulta Veterinární a farmaceutické univerzity.
Samostatnou kategorii pak tvoří Ostrava se zhruba polovičním počtem absolventů (1,8 tis.) oproti
Brnu, přičemž spektrum oborů je již bez zastoupení lékařských a farmaceutických věd. Ve struktuře
jednoznačně dominují technické obory díky fakultám Vysoké školy báňské ­ Technické univerzity,
absolventi přírodovědných oborů jsou zastoupeni díky Přírodovědecké fakultě Ostravské
univerzity.
V další velikostní kategorii s méně než 1 000 absolventy mají poněkud specifické postavení Plzeň
(fakulty Západočeské univerzity a Lékařská fakulta UK) a Olomouc (Přírodovědecká a Lékařská fakulta
Univerzity Palackého), které jako jediné ze všech zbývajících měst mají absolventy z alespoň
dvou skupin hlavních oborů, Plzeň se navíc s 965 absolventy blíží horní hranici intervalu. Tradiční
i nově vybudovaná univerzitní centra ve zbývajících krajských městech mají zejména regionálně-rozvojový
význam a nabízejí vždy jen jednu ze sledovaných hlavní skupinu oborů ­ jde o Liberec
(technicky orientované fakulty Technické univerzita v Liberci), Pardubice (Univerzita Pardubice),
Zlín (Fakulta technologická Univerzity Tomáše Bati), Hradec Králové (Lékařská a Farmaceutická
fakulta UK), Ústí nad Labem (fakulty přírodovědecká a životního prostředí a Univerzita J. E.
Purkyně) a České Budějovice (Přírodovědecká fakulta Jihočeské univerzity). Mezi těmito městy již
nejsou tak výrazné předěly, výjimkou je pouze jediné nekrajské město Opava v poslední kategorii
s 65 absolventy přírodovědných oborů na Filozoficko-přírodovědné fakultě Slezské univerzity.
Zvolená metoda selektivní analýzy jen za určité hlavní skupiny oborů výrazně ,,zpřehlednila"
aktuální seznam sídel vysokých škol produkujících absolventy a zkrátila jej z více než 30 na 12.
Shoda těchto specializovaných vzdělávacích center s funkcí krajských měst přitom není velkým
překvapením, stejně jako absence dvou nejslabších regionálních center (Karlovy Vary a Jihlava)
v této skupině. Zaměření na inovačně nosné skupiny oborů přitom také změnilo pozici některých
měst oproti postavení v klasickém vzdělávacím systému se všemi obory a jistým způsobem tak
poukázalo na předpoklady rozvoje inovačních aktivit ­ výrazně vzrostl především relativní význam
Brna (které se velmi přiblížilo Praze) a Ostravy, v menší míře také Plzně, Liberce a Pardubic.
6 VUT v Brně nebo VŠB­TU v Ostravě má sice ve sledovaném období více absolventů, vděčí za něj však především
netechnicky (ekonomicky) zaměřeným fakultám.
3.2. INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC ROZVOJE INOVACÍ 243
Naopak relativně poklesl význam zejména Českých Budějovic a také Hradce Králové a Ústí nad
Labem. Podrobněji strukturovaná vstupní data by mohla v budoucnu přinést přesnější klasifikaci
a preciznější pohled na danou problematiku, přičemž neméně aktuální výzvou je díky soukromým
vysokým školám relativně rychle se měnící situace. Ty po počátečním prakticky výhradním zaměření
na společenskovědní obory zřejmě začnou alespoň částečně uspokojovat poptávku po některých
přírodovědných či technických oborech, a to i mimo tradiční centra vysokého školství.
Vědeckotechnické parky3.2.2.
V současném globalizovaném světě se české podniky (a podniky ve všech vyspělých ekonomikách)
nemohou spoléhat na svou konkurenční výhodu spočívající v nízkých nákladech, ale chtějí-li být
úspěšné, musí své konkurenční výhody stavět zejména na inovacích. Inovace jsou považovány
za hnací motor ekonomického a sociálního rozvoje regionů a podílejí se na růstu zaměstnanosti,
ekonomického růstu a mezinárodní konkurenceschopnosti.
Vědeckotechnické parky ­ spolu s podnikatelskými inkubátory a centry transferu technologií ­
tvoří významné prvky inovační infrastruktury ve vyspělých ekonomikách. Vědecké parky začaly
vznikat zejména z důvodu odstranění bariér mezi vědeckovýzkumnou a podnikatelskou sférou
a z důvodu urychlení inovačního procesu. Vývoj inkubátorů i vědeckotechnických parků vedl
postupem času k jejich účelnému propojení a dnes jsou inkubátory často součástí vědeckotechnických
parků anebo sídlí v jejich sousedství a firmy opouštějící inkubátor často přesunují své aktivity
právě do vědeckotechnických parků. Vědeckotechnické parky vytvářejí podmínky pro dynamický
rozvoj inovačního podnikání, pro zabezpečení transferu technologií a výchovu k inovačnímu
podnikání.
Obecným názvem pro takové typy institucí, jako jsou vědeckotechnické parky, podnikatelské
inkubátory a další instituce, je pojem inovační centrum. Vědeckotechnické parky mohou být nazývány
i jinými pojmy jako například vědecké parky, vědeckotechnické, vědeckotechnologické
anebo výzkumné parky, technologická centra, technologické parky apod. Tyto organizace obvykle
mají stejné postavení, poslání a strukturu zúčastněných partnerů, avšak odlišují se v dalších specifikách.
Mají ale společné to, že podporují urychlování inovačního procesu a rozvoj podnikání, čímž
mají přispívat k rozvoji daného regionu. VTP dále zabezpečují transfer technologií z výzkumu do
praxe, často zprostředkovávají kontakty s finančními institucemi (např. společnostmi rizikového
kapitálu) a příznivě působí na celkový ekonomický a sociální rozvoj regionů (snižování nezaměstnanosti,
ekonomický růst, hospodářská restrukturalizace regionů.)
Parky jsou účelově uspořádané architektonické komplexy budov ­ výzkumně-vývojových a laboratorních
objektů, projekčních a konstrukčních kanceláří, výrobních hal, skladovacích prostorů,
pavilonů a konferenčních sálů, hotelů a rekreačních zařízení na ploše několika hektarů.7
Nejčastější prvky vědeckotechnických parků ve světě jsou znázorněny v grafu. Podnikatelé si zde
mohou pronajmout buď stávající budovy anebo pozemky, kde si na základě smluvní dohody
mohou vybudovat vlastní potřebné objekty. Základní typy parků jsou vědecké a technologické.
Vědecké parky jsou vybudovány obvykle v blízkosti vysokých škol, technologické parky mají spíše
blíže k takovým organizacím, jako jsou svazy podnikatelů, obchodní a hospodářské komory,
samostatné regionální orgány atd. V dalším textu není rozlišováno mezi různými typy parků a je
používán společný pojem vědeckotechnický park.
7 Konečný, Skokan, Zamarský, 2001.
3.2. INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC ROZVOJE INOVACÍ244
Prvky vědeckotechnických parků ve světě (v %)Graf č. 62:
0 %
20 %
40 %
60 %
100 %
80 %
Inkubační
jednotky
Technologická
centra
Univerzitní
centra
Rezidenční
zařízení
Zdroj: IASP
Vědeckotechnické parky můžeme obecně definovat jako aktivitu, která zajišťuje partnerství mezi
akademickou sférou, organizacemi výzkumu a vývoje a podnikovou sférou, a to za podpory veřejného
sektoru (zejména místního a regionálního) za účelem podpory inovací a konkurenceschopnosti
daného území a podniků v něm umístěných.
Světová asociace vědeckých parků (IASP) definuje pojem vědeckotechnický park tímto způsobem:
"Vědecký park je organizace řízená odborníky, jejímž hlavním cílem je zvyšovat bohatství
společnosti prostřednictvím podpory kultury inovací a zvyšovat konkurenceschopnost přidružených
firem a znalostně založených institucí. Aby bylo tohoto cíle dosaženo, vědecký park stimuluje
a řídí tok znalostí a technologií mezi univerzitami, výzkumnými ústavy, podniky a trhem;
park napomáhá vzniku a rozvoji inovačně založených firem prostřednictvím inkubace a zakládání
spin-off firem; park společně s kvalitními prostory a zařízením nabízí i další služby s přidanou
hodnotou."8
Asociace vědeckých parků Velké Británie (UKSPA) definuje vědecké parky jako ,,iniciativu na
podporu podnikání, jejímž hlavním cílem je stimulovat a podporovat začínající firmy a inkubovat
inovační, vysoce růstové, technologicky orientované firmy prostřednictvím poskytování infrastruktury
a podpůrných služeb včetně kooperačních vazeb s hospodářskými rozvojovými agenturami;
formálního a věcného propojení s centry excelence jako jsou univerzity, instituce vyššího
vzdělávání a výzkumné instituce; podpory managementu při aktivním zapojení do transferu technologií
a obchodních vazeb s malými a středními podniky."9
Společnost vědeckotechnických parků (SVTP) ČR10
používá termín vědeckotechnický park jako
nadřazený pojem, který dle ní v českých podmínkách zahrnuje tři hlavní druhy VTP:
vědecký park (centrum);
technologický park;
podnikatelské a inovační centrum.
Vědecké parky se začaly zakládat v 50. letech 20. století v USA. Stanfordská univerzita tak řešila
problém s nedostatkem financí pronajmutím části svých nemovitostí high-tech podnikům, aby
zde vytvořily výrobní provozy. Tato oblast se stala známá jako Silicon Valley (Křemíkové údolí)
8 www.iasp.ws, volně přeloženo.
9 www.ukspa.org.uk, volně přeloženo.
10 Švejda a kol., 2006.
3.2. INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC ROZVOJE INOVACÍ 245
a v současné době v ní působí přes 2 000 podniků z oblasti elektrotechniky a informačních a komunikačních
technologií. K prudkému rozmachu vědeckotechnických parků ve světě došlo v 80.
letech. Avšak v zemích střední a východní Evropy začaly VTP pomalu vznikat až od počátku 90.
let. K většímu nárůstu počtu parků v ČR došlo zejména po roce 2004, kdy Česká republika vstoupila
do Evropské unie. Celosvětově bylo nejvíce parků založeno ve druhé polovině osmdesátých
let (23,38 %).
Jednotlivé vědeckotechnické parky se mezi sebou mohou odlišovat zejména
v těchto skutečnostech:
délka existence;
rozloha ­ od jednotlivých budov až po rozsáhlé komplexy budov;
umístění v regionu ­ parky mohou umístěny v centru nebo na okraji velkých měst, často se
nacházejí v bezprostřední blízkosti univerzity, ale mohou být umístěné i v delší vzdálenosti od
města;
poskytované služby ­ pronájem nemovitostí, obchodní a technické poradenství a další služby;
vlastnictví ­ parky mohou být vlastněny regionálními autoritami (obce, kraje), univerzitami
anebo soukromým sektorem, příp. mohou být společným vlastnictvím soukromého a veřejného
sektoru.
Zastoupení VTP ve světě podle odvětví v roce 2001Tabulka č. 72:
zastoupení odvětví zastoupení odvětví
26 % informační a komunikační technologie 8 % životní prostředí
20 % biotechnologie 6 % nové materiály
19 % elektrotechnika 5 % farmacie
9 % potravinářství 7 % jiné
Zdroj: CzechInvest: Fondy EU, Informační zpravodaj pro podnikatele (leden 2006)
Důvody k zakládání vědeckotechnických parků a určení jejich hlavních cílů závisí na specifikách
daného regionu. Důležitou roli ale obvykle hrají ekonomická úroveň regionu, stav nezaměstnanosti,
úroveň a rozsah podnikatelské sféry, existence velkých firem, počet nově zakládaných firem,
přítomnost univerzit, odborných škol a vědeckovýzkumných institucí, vývoj progresivních technologií
a snaha místních orgánů o řešení hospodářsko-sociálních problémů.
Vědeckotechnické parky provádějí několik činností. VTP poskytují organizované propojení
mezi podniky a zkušenostmi a schopnostmi místních akademiků. Vytvářejí tedy partnerství ve
výzkumu a vývoji mezi univerzitami a podnikatelskou sférou, pomáhají při růstu nových podniků
a podporují jejich ekonomický rozvoj. Rovněž umožňují rozvoj inovačních podniků prostřednictvím
inkubace a investic rizikového kapitálu. Kromě zázemí mohou poskytovat i další služby.
Služby vědeckotechnických parků jsou poskytovány přednostně firmám umístěným v parku,
avšak mohou být poskytovány i firmám mimo park. VTP mohou fungovat na ziskové i neziskové
bázi. Vědeckotechnické parky nabízí dva typy služeb, a to tzv. hard služby a soft služby. Mezi
hard služby se řadí budovy, energie, telefon, konferenční místnosti a vybavení atd. Soft služby
jsou zaměřené spíše na rozvoj podniku ­ transfer technologií, investice rizikového kapitálu, právní
podpora, finanční poradenství atd.
Každý vědeckotechnický park má zpracovaná určitá pravidla, která stanoví, jaké podmínky musí
firma splňovat, aby mohla být do parku přijata. Je zřejmé, že závisí především na managementu
samotného VTP či na povinnosti striktně dodržet podmínky veřejných podpor, jaká je váha
3.2. INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC ROZVOJE INOVACÍ246
jednotlivých přijímacích kritérií, resp. splnění kterých je primárně vyžadováno. Kritéria jsou zpracována
tak, aby navazovala na současný stav a profil VTP (synergický efekt). Při posuzování vychází
VTP především z těchto údajů:11
popis inovovaného výrobku či technologie, který firma připravuje pro uvedení na trh;
předpokládaná konkurenční schopnost na trhu, marketingová a odbytová koncepce, analýza
předpokládané konkurenceschopnosti inovovaného produktu;
patentová situace;
podnikatelská koncepce (záměr) firmy;
předpokládané požadavky na pracovníky (personální růst firmy) a vybavení (kanceláře,
laboratoře, přístroje).
Funkce vědeckotechnických parků3.2.2.1.
Vědeckotechnické parky představují významné subjekty především v oblasti rozvoje techniky
a technologií, v regionálním rozvoji a v podpoře malých a středních inovačních podniků.
Vědeckotechnickým parkům jsou připisovány tyto funkce:
podpora inovačního podnikání ­ činnost inovačních firem je vysoce riziková a finančně
náročná;
vytvoření regionální síťové infrastruktury pro navazování podnikatelských kontaktů a spolupráci
(networking), tzn. vytváření sítí partnerů;
podpora nových podniků;
nástroj regionálního rozvoje ­ např. tvorba nových pracovních míst;
transfer technologií ­ VTP jako zprostředkovatel technologického transferu;
inovační centrum;
řízení nemovitostí ­ řízení pozemků a budov, které VTP využívá;
poskytování služeb.
Přínosy vědeckotechnických parků3.2.2.2.
Vědeckotechnické parky podporují podnikatelské prostředí, které je příznivé pro start nových
a růst stávajících firem. VTP tedy pomáhají zakládat nové firmy a rozvíjet ty stávající. Centrální
a regionální vlády si také dobře uvědomují, že VTP mohou hrát důležitou roli při přechodu země
na úspěšnou znalostně založenou ekonomiku. VTP také hrají významnou roli při technologickém
transferu, protože přenášejí nové technologie z vysokoškolských a výzkumných organizací do
praxe. VTP podporují vývoj nových technologií, produktů a služeb. Důležitá je i úloha vědeckotechnických
parků na pracovních trhu. VTP podněcují tvorbu nových pracovních míst, zvyšují
uplatnitelnost vysokoškolských absolventů na trhu práce v daném oboru a předchází odlivu kvalifikovaných
pracovních sil a znalostí z regionu.
Podle průzkumu zpracovaného pro UKSPA12
firmy umístěné ve VTP zaměstnávají o 10 % zaměstnanců
více než firmy mimo park a jejich obrat roste signifikantně rychleji. Firmy umístěné ve
VTP mají menší problémy při financování svých investic a činností než firmy mimo park a často
využívají takových forem financování, jako je rizikový kapitál, business angels a veřejná podpora.
Během 3 zkoumaných let nové technologické firmy mimo park uvedly na trh téměř dvakrát více
nových produktů než firmy v parku. Avšak firmy v parku uvedly na trh více nových služeb. Firmy
11 Švejda a kol., 2006, upraveno.
12 United Kingdom Science Park Association: Evaluation of the UK Science Park Movement.
3.2. INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC ROZVOJE INOVACÍ 247
ve VTP mají významně větší podíl kvalifikovaných vědců a inženýrů. Mezi oběma typy firem není
významný rozdíl v intenzitě výdajů na VaV.
Vědeckotechnické parky jsou pro nové technologicky založené firmy přitažlivější než lokality
mimo park. Pro klienty parků jsou nejvíce zajímavé fyzické atributy parku, méně už je zajímá
podpůrná infrastruktura služeb. Pro zhruba dvě třetiny firem je umístění ve VTP otázkou
dobré image.
Firmy umístěné ve VTP více využívají základních kancelářských služeb než specializovaných
obchodních a technologických služeb. Většina firem ve VTP má pocit, že umístění ve VTP jim
nepřináší žádné výhody z hlediska:
přístupu na nové trhy, technologických rozvoj, připojení na výzkumné a kapitálové sítě;
konkurence umístěné mimo park;
přístup k příležitostem technologického transferu;
obchodních sítí, distribučních kanálů, dodavatelských řetězců a interakcí uvnitř VTP.
41 % firem umístěných ve VTP je ve spojení s univerzitou nebo jinou výzkumnou organizací a 90
% z nich je v kontaktu s místní univerzitou či výzkumnou organizací. Nejčastěji se jedná o neformální
kontakty, avšak jen čtvrtina podniků toto propojení považuje za silné.
Zakladatelé vědeckotechnických parků3.2.2.3.
Zakladatelem vědeckotechnických parků je obvykle několik partnerů, kteří sdružují svoje finanční
a další prostředky. Mezi těmito partnery zpravidla bývají regionální a místní orgány, vysoké školy,
výzkumné ústavy, sdružení podnikatelů a hospodářské komory. Partnery ovšem mohou být například
i finančních instituce (banky) nebo soukromé firmy. Vědeckotechnický park bývá samostatnou
organizací, jehož právní formou může být buď nějaká forma obchodní společnosti (akciová
společnost, společnost s ručením omezeným) nebo často zájmové sdružení (např. zájmové sdružení
právnických osob).
Dle financujícího kapitálu či převažující formy řízení (managementu) lze tedy vědeckotechnické
parky rozdělit na:
veřejné ­ financované institucemi veřejné správy s prioritním zaměřením na ekonomický
rozvoj regionu;
soukromé ­ zakládané soukromými společnostmi s rizikovým (venture) kapitálem s cílem
podílet se na inovačním podnikání firem sídlících ve VTP;
kombinované ­ založené a financované společnými organizacemi veřejného a soukromého
sektoru;
akademické (univerzitní) ­ vznikají při univerzitách či fakultách, jsou primárně určeny
k přenosu výsledků akademického výzkumu do komerční praxe.
Za vznikem velké části vědeckotechnických parků stojí nějaká instituce veřejného sektoru. 40%
VTP na celém světě je vlastněna pouze veřejným sektorem. 26 % dotázaných neodpovědělo na tuto
otázku, neboť nebyli schopni přesně odlišit dichotomii veřejný versus soukromý (viz graf č. 63).
3.2. INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC ROZVOJE INOVACÍ248
Zakladatelé VTP (vlastnická struktura, celosvětově)Graf č. 63:
12%
26%
22%
40%
Veřejné
Soukromé
Smíšené
Nezjištěno
Zdroj: IASP
Nejčastějším vlastníkem VTP, které jsou v rukou veřejného sektoru, jsou lokální a regionální vlády
(dohromady 46 % všech veřejně vlastněných VTP). Tabulka č. 73 navazuje na graf č. 63 a podává
podrobnější přehled o vlastnické struktuře vědeckotechnických parků.
Vlastnická struktura VTP (celosvětově)Tabulka č. 73:
veřejní vlastníci soukromí vlastníci
místní vláda 25% soukromí investoři 70%
regionální vláda 21% soukromé univerzity 10%
ústřední vláda 18% jiné soukromé vlastnictví 20%
veřejné univerzity 18% celkem 100%
hospodářská komora 8% kombinované vlastnictví
veřejné fin. instituce 4% veřejná majorita 61%
veřejné fondy 4% soukromá majorita 33%
jiné veřejné vlastnictví 2% neurčeno 6%
celkem 100% celkem 100%
Zdroj: IASP, upraveno
Účast veřejného sektoru na vědeckotechnických parcích je zcela logická, neboť VTP jsou dlouhodobé
záležitosti, počáteční investice jsou relativně dost vysoké a VTP s sebou přináší i sociální
hodnoty a cíle, nikoliv pouze čistě ekonomické jevy.
Zpočátku nemají vědeckotechnické parky téměř žádné vlastní příjmy, a proto jsou závislé na
zdrojích z veřejných rozpočtů. S postupem času zvyšují svoje vlastní příjmy (např. z pronájmů
a poskytovaných služeb) a stávají se méně závislými na veřejných financích. Existují ovšem i vědeckotechnické
parky, které fungují na ziskovém principu a nejsou vůbec financovány z veřejných
zdrojů.
Regionální orgány (města, kraje, rozvojové agentury) poskytují obvykle pozemky, infrastrukturu
a popřípadě i další finanční zdroje. Univerzity a výzkumná centra poskytují vědeckou podporu
a spolupráci. Vědeckotechnický park má tedy formální a pracovní vztahy k vysokým školám
i výzkumným centrům, má podporovat podniky ze znalostně náročných odvětví a další podobné
organizace na území parku a park má stálý personál, který je zapojen do transferu technologií
a podpory podnikatelských dovedností pro zúčastněné nájemce parku.
3.2. INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC ROZVOJE INOVACÍ 249
Z průzkumu Světové organizace vědeckých parků z roku 2002, který se zabýval spoluprací vědeckotechnických
parků s univerzitami, vyplynulo, že 32 % vědeckotechnických parků působí
v rámci univerzity nebo v její blízkosti, 68 % sdílí své služby s univerzitou, 49 % se dělí s univerzitou
o výzkumné zázemí, 66 % sdílí s univerzitou výzkumné pracovníky.
Doba vybudování VTP se odlišuje v závislosti na dostupnosti pozemků a budov a na veřejné
podpoře. Vybudování VTP na zelené louce obvykle trvá 12­18 měsíců. Teprve potom se mohou
stěhovat první klienti, přičemž je potřebný i čas na nalezení vhodných klientů. Vědeckotechnické
parky jsou obvykle umístěny v blízkosti univerzit nebo výzkumných center. Důležitá je také
blízkost dobré dopravní infrastruktury (zejména letišť a dálnic) a krátká vzdálenost do významných
mezinárodních měst, což je důležitým předpokladem pro vznik významných zahraničních
investic.
Vědeckotechnické parky se obvykle nachází ve městech anebo v jejich bezprostřední blízkosti.
Tuto skutečnost zobrazuje graf č. 64.
Lokalizace vědeckotechnických parků ve městech a jejich zázemíGraf č. 64:
66%
27%
4%
3%
Ve městě
Blízko města
Mimo město
Nezjištěno
Zdroj: IASP
Přestože inovační centra slouží zejména malým a středním firmám, jejich služeb využívají i velké
firmy, které tak mají lepší přístup k novým inovacím a kvalifikovaným odborníkům.
Vědeckotechnické parky v ČR3.2.2.4.
Další text13
přináší přehled a stručnou charakteristiku vědeckotechnických parků v ČR. Jsou zde
popsány všechny funkční parky, které nebyly zařazeny do přehledu podnikatelských inkubátorů14
(v souladu s výše uvedeným je tedy dbáno na odlišení těchto typů podpůrné inovační infrastruktury)
uvedeného v následující podkapitole. Prostorové rozmístění vědeckotechnických parků zobrazuje
kartogram umístěný za kapitolou o podnikatelských inkubátorech.
BIC Brno
Business Innovation Centre Brno zaměřuje svoji činnost převážně na poskytování odborných služeb
do sítě inovačních firem tvořících tzv. virtuální inkubátor, v němž je registrováno 75 firem.
Dále jsou poskytovány poradenské a marketingové služby, provozováno je vlastní výzkumné pracoviště
a centrum pro transfer technologií.
13 Informace jsou zpracovány a upraveny na základě webových stránek jednotlivých VTP, stránek SVTP ČR (www.
svtp.cz), Švejda a kol., 2006 a osobních konzultací v některých parcích.
14 Vědeckotechnické parky v Plzni (BIC Plzeň), Ostravě (BIC Ostrava), Zlíně (TIC Zlín) a Slavičíně.
3.2. INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC ROZVOJE INOVACÍ250
Český technologický park Brno
Český technologický park je budován akciovou společností Technologický Park Brno jako společná
investice Města Brna a britské nadnárodní firmy P&O. Společnost spolupracuje s Vysokým
učením technickým v Brně, které je také akcionářem společnosti.
Český technologický park je zamýšlen jako rozvojový projekt s nízkou mírou zastavěnosti nabízející
190 000 m2
smíšených prostor pro kanceláře, výzkum a lehký průmysl, společně s prostorami
pro odpočinkové aktivity a služby. Město Brno, kde se projekt nachází, je strategicky
lokalizováno ve středu Evropy. Nabízí výhody moderního podnikatelského prostředí na úrovni
Evropského společenství a progresivní ekonomiky centrální a východní Evropy. Bezprostřední
blízkost Vysokého učení technického umožňuje přilákat absolventy, kteří mohou pracovat na projektech
s vedoucími světovými firmami. Park nabízí reprezentativní plochy pro výrobu, montáž,
výzkum, technický vývoj a kanceláře k pronájmu nebo k prodeji.
V rámci dalšího rozvoje probíhá rozšíření stávajícího parku o další zóny. Zóna 1A pokrývá 5 ha
plochy rozdělené do zainvestovaných pozemků, které jsou strategicky přilehlé k hlavnímu vysokoškolskému
komplexu. Zóna nabízí celkem 28 380 m2
plochy pro kanceláře, výzkum a lehkou
výrobu. Zóna 1B pokrývá 5,5 ha a nabízí plochy pro výrobu a montáž s kancelářskými plochami.
Již bylo postaveno 6 000 m2
ve dvou blocích a zóna nabízí dalších 16 200 m2
ploch v různých typech
budov dle přání zákazníků.
CTTV-INOTEX, s.r.o. Dvůr Králové nad Labem
Centrum textilních technologií a vzdělávání je provozováno jako samostatná organizační jednotka
firmy INOTEX, s.r.o. (nástupnická organizace po Výzkumném ústavu textilního zušlechťování).
Jeho činnost je orientována na podporu a rozvoj proinovačních aktivit a odbornou spolupráci
při vzdělávacích aktivitách v oboru textilního zušlechťování. Svým charakterem a podmínkami,
které vytváří pro malé a střední firmy, se jedná o technologický park se silnou vazbou na vzdělávací
instituce (TU Liberec, Univerzita Pardubice, SPŠ Dvůr Králové nad Labem atd.).
Výběr firem a expertů působících v CTTV je podřízen úsilí a dosažení maximální možné šíře
nabídky v oblasti technologických a výrobkových inovací, včetně skloubení odborného vývojového
a inovačního potenciálu se zázemím pilotních ověřovacích produkčních kapacit. Vzhledem
k zapojení INOTEXu do evropské asociace textilních výzkumných organizací je umožněn firmám
přístup k nejnovějším poznatkům daného oboru.
Podnikatelské a inovační centrum Most
Podnikatelské a inovační centrum (PIC) je organizační jednotka Výzkumného ústavu pro hnědé
uhlí, a.s., zaměřená na podporu, poradenství a odbornou pomoc zejména malým a středním podnikatelským
subjektům v rámci severozápadních Čech. Plní funkci Regionální kontaktní organizace.
Činnost PIC je zaměřena do oblastí zajišťování služeb v rozsahu činností podnikatelského
a inovačního centra (vědeckotechnického parku), tj. provoz podnikatelského inkubátoru a služby
inkubovaným firmám, podpora inovačního transferu technologií v regionálním rozsahu a podpora
rozvoje podnikatelských lidských zdrojů, včetně zprostředkování spolufinancování. Dále nabízí
služby v rozsahu činností výkonné agentury a regionálního asistenta sektorových operačních
programů a strukturálních fondů EU, komplexní zajišťování služeb v rozsahu činností regionální
kontaktní organizace pro MSP v regionu severozápadních Čech, informační služby v rámci prosazování
hnědouhelného vývoje a výzkumu atd.
Podnikatelský a inovační park Havlíčkův Brod, s.r.o.
Podnikatelský a inovační park je provozován od roku 1999 v prostorách Výzkumného ústavu
bramborářského. Pro potřebu firem působících v parku byly provedeny rekonstrukce prostor.
3.2. INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC ROZVOJE INOVACÍ 251
Dále byly provedeny úpravy počítačové sítě, připojení na internet a nabídka dalších služeb od
provozovatele parku. Firmy inovačního charakteru dostaly výhodnější podmínky při uzavírání
smluv (např. nižší nájemné). V současnosti působí ve VTP přes 30 firem, z nichž je přibližně jedna
třetina inovačního charakteru.
Podnikatelský a inovační park Agritec, s.r.o., Šumperk
V roce 1994 byl Výzkumný ústav technických plodin a luskovin privatizován a skončila jeho působnost
jako státní instituce. Na základech a tradici dřívější organizace začala působit a vyvíjet
činnost společnost AGRITEC, výzkum, šlechtění a služby s.r.o., která je privátní společností působící
v oblasti agrobiologického výzkumu, šlechtění rostlin, poradenství a služeb.
Činnost společnosti lze rozdělit do těchto oblastí:
výzkum genových zdrojů, pěstebních technologií a integrované ochrany luskovin,
lnu a konopí;
šlechtění a semenářství, výroba, úprava, skladování a uvádění osiv luskovin a technických
plodin do oběhu;
služby ­ testování a chemické analýzy anorganických a organických látek, obchodní služby;
poradenství ­ aplikace výsledků výzkumu v zemědělské praxi, nákupu, zpracovatelském
průmyslu, přednášková a expertní činnost.
Regionální inovační centrum Frýdek-Místek, s.r.o., Dobrá
Regionální inovační centrum Frýdek-Místek, s.r.o. (RIC F-M) je veřejně prospěšná instituce zaměřená
na rozvoj podnikání, která zajišťuje malým a středním firmám působících zejména ve
frýdecko-místeckém regionu komplexní spektrum služeb ve vysoké kvalitě a za výhodných podmínek.
RIC F-M je členem Regionální hospodářské komory Ostrava, což umožňuje snadnější zajištění
kontaktů s domácími, ale i zahraničními partnery.
Regionální inovační centrum Frýdek-Místek s.r.o. bylo založeno v roce 1991 v prostorách
Výzkumného ústavu hutnictví železa Dobrá, a to jako vnitřní jednotka, od roku 1996 existuje
RIC F-M jako samostatná společnost. Zakladatelem společnosti bylo VÚHŽ a.s., v roce 1996 se
staly dalšími společníky město Frýdek-Místek a obec Dobrá a v roce 1998 Agentura pro regionální
rozvoj, a.s., Ostrava.
Činnost centra představuje pestrou a širokou nabídku služeb pro podnikatele. Jedná se především
o pronájem kancelářských, výrobních a skladovacích prostor, poskytování služeb souvisejících
s pronájmem, zajišťování ekonomických a technických služeb, spolupráci při řešení podnikatelských
záměrů firem, odborné konzultace a poradenství, vzdělávání a zprostředkování všech
forem podpory malého a středního podnikání.
Technologický park Chomutov, o.p.s.
Obecně prospěšná společnost Technologický park Chomutov byla založena Okresní hospodářskou
komorou, Asociací mezinárodní spolupráce firem a společnostmi Fitness Company, EDOST
a HS Project. Technologický park byl založen na konci roku 2002.
Technologický park zajišťuje poradenství začínajícím podnikatelům, jejich zasídlení a možnost
podpor, podporuje podnikatele přicházející do průmyslových zón ­ zakládání společností, vyhledávání
vhodných objektů, projekty pro čerpání z fondů EU a ČR, zajišťuje přípravy projektů pro
žádosti ze strukturálních fondů EU, Interregu III, CBC Phare, podporuje projekty měst a obcí ­
připravuje projekty k jejich podání, zajišťuje vzdělávací kurzy.
3.2. INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC ROZVOJE INOVACÍ252
Technologický Park Řež, a.s.
S cílem podpořit rozvoj malých a středních firem inovačního zaměření a optimalizovat relevantní
využití vybudovaného zázemí Ústavu jaderného výzkumu v Řeži (laboratoře, chemická kanalizace,
speciální RA kanalizace, nepřetržitá ochrana, kontrola vstupu apod.) byl v roce 1999 schválen
projekt na vybudování Technologického parku a v roce 2002 pak získána akreditace k jeho
provozu.
VTP Řež poskytuje poradenství v oblastech: zakládání společností, tvorby obchodních plánů,
patentové, technologické, certifikační, finanční, právní, marketingové poradenství, vedení účetnictví.
Dále nabízí technické služby jako například: sleva na nájemném (až 50 %), dodávka energií
a médií, připojení k telefonní síti atd. Prostory Technologického parku jsou vhodné pro výzkum
a vývoj, kancelářskou činnost, skladové účely, chemické provozy, technologie, provozy, které potřebují
využívat zdroje neutronového a gama záření, provozy vyžadující stálou ostrahu.
Třeboňské inovační centrum (TIC), Třeboň
Činnost vědeckotechnického parku jehož zakladateli a provozovateli jsou společnosti ENVI,
s.r.o. a ENKI o.p.s., byla zahájena v roce 2004 po ukončení první etapy výstavby. Hlavními partnery
TIC jsou Jihočeská univerzita České Budějovice Ústav fyzikální biologie, Ústav systémové
biologie a ekologie AV ČR a ČVUT Praha, Fakulta Strojní. V současnosti sídlí v areálu TIC 10
subjektů zaměřených na výzkum, vývoj a inovační podnikání, výměra areálu představuje plochu
přes 1 000 m2
. V letech 2005­7 probíhá druhá etapa realizace TIC, která by měla rozšířit využitelnou
plochu o dalších více než 500 m2
.
Třeboňské inovační centrum zahrnuje centrum aplikovaného výzkumu a inovační podnikání
(včetně podnikatelského inkubátoru). Centrum aplikovaného výzkumu zajišťuje obecně prospěšná
společnost ENKI. Podnikatelský inkubátor je nedílnou součástí aktivity TIC. Jeho smyslem je
vznik nových aktivit, popř. nových firem, živností či podniků zaměřených přednostně na technologické
inovace nebo na transfer technologií. Hlavní zaměření TIC: solární a jiné energetické
programy, strojírenská ekotechnika, inovace a podnikání v oblasti jemné mechaniky a optiky, využívání
kořenových čistíren, biotechnologie, ekotechnika v oblasti setrvalého hospodaření s látkami
v krajině.
Vědecko-technologický park Ostrava, a.s.
Vědeckotechnologický park je budován na zelené louce v těsném sousedství areálu VŠB­TU
Ostrava. Zakladateli společnosti Vědecko-technologický park Ostrava, a.s. jsou Statutární město
Ostrava (obchodní podíl 59,1 %), Agentura pro regionální rozvoj Ostrava, a.s., VŠB­Technická
univerzita Ostrava, Ostravská univerzita a Slezská univerzita Opava.
Posláním společnosti je tedy systematické vytváření podmínek pro iniciování, realizaci a rozvoj
inovačního podnikání, transferu technologií mezi technologickým výzkumem a průmyslovou
praxí a nových podnikatelských aktivit v oblasti výzkumu, vývoje, vznik nových vývojových
a technologických center.
Hlavním cílem projektu je v kooperaci s univerzitami a vědeckovýzkumnými institucemi vybudovat
v rámci regionu vrcholové pracoviště, sloužící ke koordinaci vědeckého a technologického
výzkumu a transferu pokročilých technologií. Současně pak využít vědeckotechnologický park
jako prostředek komercializace výsledků vědeckého výzkumu na univerzitách. Kapacita pronajímatelné
plochy je 8 000 m2
­ obsazeno 92 %, počet pracovních míst je přibližně 650.
3.2. INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC ROZVOJE INOVACÍ 253
Vědeckotechnologický park Dakol, s.r.o., Petrovice u Karviné
Vědeckotechnologický park DAKOL zahájil svoji činnost v květnu 2001. Hlavní prioritou parku je
rozvoj malých a středních inovačních firem v regionu, zvýšení jejich konkurenceschopnosti, vzniku
nových pracovních míst a v neposlední řadě i potenciální zvýšení exportu těchto firem.
VTP firmám umístěným v parku nabízí tyto služby:
zvýhodněný pronájem prostor a zařízení po dobu 3 let (v prvním roce 0% z ceny pronajatých
výrobních či kancelářských prostor);
zvýhodněný pronájem technologického zařízení;
stálou poradenskou asistenci špičkových odborníků;
odborné konzultace odborníků ze Slezské univerzity.
Vědeckotechnický park UP v Olomouci, s.r.o.
Vědeckotechnický park Univerzity Palackého v Olomouci byl založen v roce 2000. Cílem VTP je
podporovat zakládání a rozvoj malého a středního podnikání v Olomouckém kraji, vytvářet podmínky
pro lokalizaci high-tech firem, podporovat vytváření nových kvalifikovaných pracovních
míst a realizovat technologický transfer.
VTP UP v současné době poskytuje prostory pro čtyři inovační firmy se zaměřením na biotechnologie,
optoelektroniku a automatizaci. Součástí VTP UP je také Regionální kontaktní organizace
pro střední Moravu. Část VTP UP je vyhrazena pro vědecké a vývojové aktivity a služby.
VTP UP poskytuje konzultační a poradenské služby, pomoc při startu nové firmy, poradenství
v oblasti finančních zdrojů, transfer technologií, prostory pro podnikání a konferenční místnost
s kapacitou 30­35 míst.
Vědeckotechnický park ­ Výzkumný a zkušební letecký ústav Praha, a.s.
Po útlumu leteckého průmyslu po roce 1989 VZLÚ podstatně omezil své letecké aktivity. K vytížení
svých kapacit vybudoval VZLÚ postupně Vědeckotechnický park VZLÚ Praha, který byl
poprvé akreditován v roce 1996.
Cílem VTP VZLÚ je vytvářet podmínky pro založení a rozvoj inovačních firem, poskytovat
inovačním firmám komplexní služby včetně poradenství, podporovat rozvoj malého a středního
podnikání technologických firem, zajišťovat transfer technologií, podporovat vytváření nových
kvalifikovaných míst.
VTP Inovační technologické centrum ­ Výzkumný ústav kovů, a.s., Panenské Břežany
Vědeckotechnický park byl založen v roce 1993 podnikem Inovační technologické centrum ­
VÚK, s.p. (dnes a.s.) v areálu tohoto podniku v Panenských Břežanech. VTP vznikl jako jeden
z prvních technologických parků v ČR. V areálu VTP je 12 460 m2
využitelné provozní plochy,
členy VTP je využívána provozní plocha o velikosti 9 711 m2
a zbylá část je využívána ostatními
firmami formou pronájmu. Ze současných provozních ploch v užívání je možné vyčlenit cca
1 200 m2
pro nové podnikatelské subjekty.
VTP je jediným pracovištěm v ČR, jež se zabývá výzkumem a vývojem výrobků z neželezných
kovů a slitin na komerčním základě. V areálu VTP podniká 10 inovačních firem formou smluvního
pronájmu výrobních prostor a zařízení a s využitím doplňkových služeb a infrastruktury.
Převážná část inovačních firem podniká v oblastech souvisejících s výzkumem, vývojem a výrobou
materiálů na bázi neželezných kovů.
3.2. INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC ROZVOJE INOVACÍ254
Technologický park při VÚTS Liberec, a.s.
TP byl vybudován rekonstrukcí stávajících prostor Výzkumný ústav textilních strojů Liberec, a.s.
a stane se zázemím pro vybrané a podporované firmy. Plocha TP je 600 m2
kvalitních kancelářských
a provozních prostor, které jsou dispozičně určeny pro 6­10 firem. Firmy ve VT mohou využití
celé řady služeb (základních, technických, obchodně-ekonomických) koncentrovaných a nabízených
v rámci jedné budovy a zprostředkování služeb specializovaných pracovišť Technické
univerzity Liberec.
Podnikatelské inkubátory3.2.3.
Definice a význam podnikatelských inkubátorů3.2.3.1.
V České republice je termín podnikatelský inkubátor oficiálně vymezen v programu Prosperita.15
Tento program definuje podnikatelský inkubátor jako ,,prostředí převážně pro začínající inovativní
firmy, které požívají za předem stanovených podmínek zvýhodněného nájemného a služeb poskytovaných
provozovatelem inkubátoru, a které jsou schopny uplatnit svůj produkt v rozumném
časovém horizontu na trhu".16
Evropská komise definuje inkubátor jako omezený prostor, kde jsou koncentrovány nově založené
firmy. Jeho cílem je zvýšit šance jejich růstu a míry přežití prostřednictvím poskytnutí prostor
s běžným vybavením (fax, výpočetní technika apod.) a rovněž prostřednictvím manažerské pomoci
a ,,zázemních" služeb. Hlavní důraz je kladen na lokální rozvoj a tvorbu nových pracovních
míst. Technologická orientace je často okrajovou záležitostí.17
Americká Národní asociace inkubace firem (National Business Incubation Association) klade
větší důraz na pojem ,,inkubace firem"18
než přímo na ,,podnikatelský inkubátor". Inkubace dle
ní je procesem podpory podnikatelů, který urychluje úspěšný rozvoj začínajících a nezkušených
společností prostřednictvím řady cílených zdrojů a služeb.
Shrneme-li výše uvedené, podnikatelský inkubátor je zařízení (budova) určené začínajícím firmám,
které jim má pomoci v počáteční fázi rozvoje podniku. Jsou to prostory, kde jsou vytvořeny
výhodné podmínky pro začínající podnikatele. Těmito podmínkami jsou například zvýhodněný
nájem, sdílení infrastruktury, bezplatné služby a další služby za zvýhodněné ceny. Jednou ze základních
služeb inkubátoru by mělo být poskytování poradenství (ekonomické, obchodní, technické
apod.).
Základní členění inkubátorů je na tzv. tradiční a ,,new economy" inkubátory. Základním cílem
tradičních inkubátorů je povzbuzování ekonomického rozvoje podporou podnikání, inovací, zaměstnanosti
a růstu. Tyto inkubátory bývají spolufinancovány veřejným sektorem. Naproti tomu
new economy inkubátory jsou zakládány společnostmi rizikového kapitálu nebo poradenskými
firmami (tzn. soukromými ziskovými subjekty), jsou často virtuální (tedy tzv. beze zdí) a jejich
základním cílem je zisk.
Na základě situace v České republice byly identifikovány čtyři typy podnikatelských inkubátorů.
Toto členění bylo vytvořeno zejména na základě klientského hlediska, tedy kdo je klientem
jakého typu inkubátoru. V ČR prozatím neexistují inkubátory založené na ziskovém principu,
15 Součást Operačního programu Podnikání a inovace 2007­2013, z níž je podporován zejména vznik a rozvoj
podnikatelských inkubátorů a vědeckotechnických parků.
16 text programu Prosperita 2007­2013 (dostupný např. na www.czechinvest.org).
17 Economic Commission for Europe: Best Practice in Business Incubation. United Nations, New York and Ženeva,
2001, str. 8, přeloženo.
18 Business incubation.
3.2. INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC ROZVOJE INOVACÍ 255
a tudíž všechny níže uvedené kategorie inkubátorů můžeme společně zařadit mezi tradiční inkubátory.
Dle klientského hlediska jsou tedy inkubátory členěny na klasické podnikatelské inkubátory,
technologické inkubátory, vědecké inkubátory a specializované inkubátory. Klasické
podnikatelské inkubátory se zaměřují na všechny typy firem. Nezaměřují se tedy primárně na
inovačně orientované firmy, ale jsou určeny pro všechny obory podnikání (včetně tzv. face to
face služeb, jako je např. kadeřnictví). Tyto inkubátory působí zejména v menších obcích19
a jejich
hlavním úkolem je podpora místního rozvoje, zejména vytvoření nových pracovních míst.
Technologické inkubátory jsou inkubátory, které se zaměřují na inovačně orientované firmy. Tyto
inkubátory nemusí mít slovo ,,technologický" přímo ve svém názvu. Podmínkou vstupu firmy
do inkubátoru tedy je, aby firma vyvíjela nebo poskytovala nový nebo zlepšený produkt nebo
službu. Technologické inkubátory fungují zejména ve větších městech a ve městech, kde působí
nějaká univerzita.20
Vědecké inkubátory mohou být také nazývány jako univerzitní inkubátory
a jejich hlavním znakem je, že jsou přidruženy k univerzitě. Jsou tedy univerzitou založeny a jsou
určeny pouze firmám, které jsou s danou univerzitou určitým způsobem spojeny. Může se jednat
například o firmy založené studenty, absolventy nebo zaměstnanci univerzity anebo firmy, které
komercializují produkt vyvinutý na dané univerzitě.21
Jejich hlavním úkolem je tedy transfer technologií
z univerzity. Tyto inkubátory mají řadu společných znaků s technologickými inkubátory.
Specializované inkubátory jsou inkubátory, které svou pomoc nabízejí pouze firmám z určitého
oboru. V ČR jsou nejnovějším typem inkubátorů, a proto jich je opravdu poskrovnu. Spíše jsou
teprve v přípravě anebo byly založeny nedávno.22
Jedním ze základních cílů inkubátorů je tvorba nových pracovních míst (a tím zvyšování zaměstnanosti)
a podpora regionálního (lokálního) rozvoje. V Evropě je přibližně 900 inkubátorů
a největší počet z nich se nachází ve velkých zemích. Evropské inkubátory vytvoří přibližně
30 000 hrubých pracovních míst ročně. Pokud se zahrnou i nepřímé efekty, vytváří 40 000 čistých
pracovních míst ročně.23
Počet pracovních míst vytvořených jedním inkubátorem se může lišit
v závislosti na typu inkubovaných společností, na počtu firem, které v inkubátoru mohou být
umístěny na dostupném prostoru. Náklady na jedno vytvořené pracovní místo se pohybují okolo
4 400 euro,24
avšak velmi záleží na konkrétní zemi a typu inkubátoru. Posláním inkubátoru v regionech
s nižší nezaměstnaností je spíše zvyšování bohatství regionu.
Podnikatelské inkubátory nabízejí podnikatelům podporu formou tzv. one-stop-shop a prostřednictvím
sdílení různých zařízení snižují jejich režijní náklady. Inkubátory rovněž zvyšují
míru přežití firem a zvyšují růstové možnosti začínajících (start-ups) a malých firem v rané fázi
jejich vývoje. Inkubátory také umožňují rozvinout nápady podnikatelů do komerční podoby.
Dalším úkolem inkubátorů je přispívat ke zvyšování konkurenceschopnosti a pomoc při tvorbě
spin-off firem.
Inkubátory začaly v Evropě vznikat na přelomu 70. a 80. let, kdy bylo jejich prakticky jediným
cílem snižovat nezaměstnanost. V pozdější době se inkubátory začaly více využívat i jako nástroj
pro podporu inovací a technologického transferu. Inkubátory tedy často slouží jako katalyzátor
pro komercionalizaci technologií a výsledků výzkumu.
19 Např. síť inkubátorů na Třebíčsku.
20 Např. Technologický inkubátor VUT v Brně, spravovaný Jihomoravským inovačním centrem anebo plzeňský
podnikatelský inkubátor, spravovaný společností BIC Plzeň, s.r.o.
21 Např. inkubátor ČVUT anebo podnikatelský inkubátor CPIT, založený VŠB­TU v Ostravě.
22 Zde lze uvést např. připravovaný inkubátor INBIT v Brně (biotechnologické firmy) anebo Podnikatelský inkubátor
Brno-Jih, spravovaný VÚSH (firmy z oblasti stavebnictví).
23 Centre for Strategy & Evaluation Services: Benchmarking of Business Incubators, 2002.
24 Centre for Strategy & Evaluation Services: Benchmarking of Business Incubators, 2002.
3.2. INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC ROZVOJE INOVACÍ256
Zejména technologické inkubátory hrají důležitou roli v regionální technologické nebo inovační
strategii. Inkubátory by neměly fungovat jako jednotlivá opatření, ale měly by být integrovány
do sítě stakeholderů, organizací a jiných opatření tak, aby jako celek všichni přispívali k podpoře
inovací, konkurenceschopnosti, technologickému transferu a příp. i jiným cílům. Inkubátory mohou
hrát také významnou úlohu při rozvoji klastrů. Navíc tzv. zasíťované inkubátory (networked)
mohou začínajícím firmám poskytovat i důležité kontakty a přístup k potenciálním partnerům.
Inkubátory rovněž napomáhají v komunikaci mezi firmami umístěnými v inkubátoru a tyto
firmy tak mohou konzultovat svoje podobné problémy a poskytovat si navzájem rady. Sortiment
různých firem v inkubátoru se navíc může často doplňovat, např. jedna firma může vyrábět hardware
a druhá k tomu HW může vyvíjet software. Členství v inkubátoru tedy firmám přináší i synergické
efekty.
Způsob fungování podnikatelských inkubátorů3.2.3.2.
Podnikatelský inkubátor by měl být součástí širšího strategického rámce, měl by být součástí dalších
organizací a měl by být jen jednou součástí nabízených podpor podnikání. Inkubátory jsou
velmi často zakládány ve spolupráci veřejného a soukromého sektoru. Nejčastěji jsou podporovány
lokálními autoritami (obce a kraje), univerzitami, někdy také firmami a finančními institucemi.
Podpora inkubátorů ze strany veřejného sektoru je důležitá zejména v době jeho zakládání, a zejména
v Evropě hraje veřejný sektor důležitou roli při financování investičních (ale i provozních)
nákladů. Prostředky na výstavbu podnikatelských inkubátorů lze získat i ze strukturálních fondů.
Důležité jsou ovšem také provozní náklady na fungování inkubátorů, neboť vybrané nájemné obvykle
nepokrývá veškeré náklady. V současné době cca tři čtvrtiny evropských inkubátorů fungují
na neziskové bázi.
Evropské inkubátory obvykle mají cca 5 800 m2
nájemní plochy a je v nich umístěno cca 18
firem.25
V České republice jsou inkubátory obvykle menší, což má negativní vliv na úspory z rozsahu,
ale na druhou stranu je nutno říci, že velkou kapacitu inkubátorů se českým inkubátorům
nemusí podařit naplnit (nebo alespoň ne skutečně kvalitními podnikatelskými záměry). Kromě
rozlohy inkubátoru patří ke sledovaným ukazatelům také míra naplněnosti inkubátoru. Za optimum
je považována zaplněnost okolo 85 %.
Každá firma usilující o vstup do inkubátoru musí splnit určená vstupní kritéria. Tato kritéria
vycházejí z cíle inkubátoru a z profilu potenciálního zákazníka inkubátoru. Samotný rozhodovací
proces nemusí zahrnovat velké množství lidí, ale měl by být jasný, průhledný a rychlý. Základem
pro rozhodování o přijetí je vždy podnikatelský záměr firmy a schopnost firmy obstát na trhu.
Současně bývá také hodnoceno personální obsazení. Pokud se jedná o technologický nebo oborový
inkubátor, zkoumá se rovněž technická stránka podnikatelského záměru. Rozhodujícím
kritériem také někdy může být počet (plánovaných) vytvořených pracovních míst nebo doba
podnikání.
Členství firmy v inkubátoru je časově omezené. Smyslem je, aby se firma během této inkubační
doby připravila na vstup do plně tržního prostředí. Inkubační doba je obvykle 3 roky, ale u některých
specifických odvětví (např. biotechnologie), kde vývoj produktu i uchycení na trhu trvá déle,
je inkubační doba delší (5­8 let). Některé firmy naopak v důsledku své vysoké expanze a zvýšených
nároků na prostor opouštějí inkubátor dříve a hledají si vlastní prostory.
25 Centre for Strategy & Evaluation Services: Benchmarking of Business Incubators, 2002.
3.2. INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC ROZVOJE INOVACÍ 257
Hodnocení podnikatelských inkubátorů3.2.3.3.
Na hodnocení podnikatelských inkubátorů se můžeme dívat z několika úhlů. V první řadě rozlišujeme,
zda se hodnotí krátkodobé nebo dlouhodobé dopady existence a činnosti inkubátoru.
Vyšší vypovídací schopnost má samozřejmě hodnocení dlouhodobých dopadů, nikoliv jen
krátkodobých efektů. Avšak dlouhodobé hodnocení je náročnější (po stránce časové, metodické
i finanční), často nejsou dostupná potřebná data a v mnoha zemích (včetně České republiky) je
problémem i to, že inkubátory jsou relativně novým fenoménem a tudíž nemají historii, kterou
by bylo možné hodnotit.
V druhé řadě rozlišujeme, od koho jsou zjišťovány údaje o inkubátorech (subjekt hodnocení).
Může to být buď od managementu anebo zaměstnanců inkubátoru (příp. i zřizovatelů inkubátoru)
anebo to může být od majitelů (nebo pracovníků) inkubovaných firem. Zde záleží na tom,
na jaký typ informací se hodnocení zaměřuje. Pokud se např. hodnotí nákladová efektivnost, je
vhodnější ptát se manažerů inkubátorů. Pokud se hodnotí prospěšnost inkubátoru pro firmy, je
vhodnější se tázat přímo inkubovaných firem. Optimální ale je, pokud jsou v hodnocení zahrnuty
informace a názory obou stran.
Za třetí, hodnocení inkubátorů je možné odlišovat podle toho, jakým způsobem se získávají
informace. Zde je možné využívat metody jako v jakémkoliv jiném šetření, např. dotazník, rozhovor,
strukturovaný rozhovor, telefonický rozhovor, analýzu finančních výkazů firem, apod.
Opomenout nemůžeme ani to, komu má hodnocení sloužit, a tím pádem také, jak velký vzorek
se sleduje. Management inkubátoru si může provádět vlastní hodnocení svého inkubátoru. Jedná
se tedy o interní hodnocení. Výsledky hodnocení mohou být důležité i pro zřizovatele inkubátoru,
který na jeho činnost přispívá. V tomto relativně jednoduchém hodnocení obvykle nebývá
problém se získáním dat. Nevýhodou je nemožnost srovnání s ostatními inkubátory. Naopak, pokud
má hodnocení sloužit externím subjektům, hodnotí se větší skupina inkubátorů (externí hodnocení).
Touto skupinou mohou být například inkubátory v určitém teritoriu anebo inkubátory
s podobným zaměřením (kupř. technologické inkubátory). V tomto případě bývá obtížnější získat
ochotu zainteresovaných skupin poskytnout data. Někdy potřebná data mohou být nezjistitelná
i z toho důvodu, že prostě nejsou sledovaná a dohledatelná. Hodnocení inkubátoru (ať už interní
či externí) by mělo sloužit zejména managementu inkubátoru, který by měl výsledky hodnocení
promítnout do své další činnosti a příp. využít jinde osvědčené praktiky.
V roce 2002 hodnotila Evropská komise inkubátory v EU pomoci benchmarkingu. V modelu
jsou definovány tzv. klíčové otázky, které slouží k vytvoření benchmarkingových ukazatelů. Tyto
otázky (resp. kritéria) se člení do pěti skupin:26
efektivnost ­ toto kritérium hodnotí vztah mezi finančními vstupy a výstupy inkubátorů,
sleduje tedy hodnotu získanou za vložené prostředky;
účinnost ­ kritérium účinnosti sleduje, do jaké míry byly naplněny cíle inkubátoru;
relevance27
­ kritérium relevance zkoumá, zda cíle a výstupy inkubátoru odpovídají cílům širší
politiky;
užitečnost ­ toto kritérium sleduje, zda služby poskytované inkubátorem odpovídají potřebám
místních podniků;
udržitelnost ­ poslední kritérium hodnotí udržitelnost a délku trvání dosažených výstupů
inkubátorů.
26 Tato kritéria odpovídají kritériím používaným Evropskou komisí při hodnocení veřejných výdajových programů.
27 Kritérium relevance v tomto benchmarkingu uplatněno nebylo.
3.2. INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC ROZVOJE INOVACÍ258
Podnikatelské inkubátory v České republice3.2.3.4.
V České republice začaly první inkubátory vznikat na počátku 90. let a v současné době jich
existuje zhruba 20. Dalších minimálně 10 jich je v přípravě a budou otevřeny během relativně
krátké doby. I díky podpoře ze strukturálních fondů (především program Prosperita) jejich počet
narůstá, a to zejména od roku 2004. Inkubátory mohou být zakládány jednotlivými městy, kraji,
univerzitami, neziskovými nebo zájmovými organizacemi a soukromými osobami. Podnikatelský
inkubátor bývá často součástí vědeckotechnického parku. Velké množství různých zakladatelů je
jedním z důvodů toho, že v ČR neexistuje přesný (oficiální) seznam existujících inkubátorů nebo
asociace, která by inkubátory sdružovala. Počet inkubátorů tak lze pouze odhadovat. Rovněž se
lze domnívat, že některé inkubátory nesplňují podmínky kladené na skutečné inkubátory, a tak
jsou ve skutečnosti pouze nemovitostmi určenými podnikatelům. Další text seznamuje s některými
podnikatelskými inkubátory v ČR. Tento seznam inkubátorů byl vytvořen zejména ze seznamu
inkubátorů podpořených z programu Prosperita, z databáze Společnosti vědeckotechnických
parků a z dalších zdrojů.
Technologický inkubátor VUT
Technologický inkubátor VUT byl otevřen v září 2003 a jeho správcem je Jihomoravské inovační
centrum. Jihomoravské inovační centrum je zájmové sdružení právnických osob (z.s.p.o.), jehož
posláním je podporovat vznik a rozvoj inovačních firem v Jihomoravském kraji. Bylo založeno
v roce 2003 na základě Regionální inovační strategie a mezi jeho zakladatele patří Krajský úřad
Jihomoravského kraje, Magistrát města Brna, Masarykova univerzita a Vysoké učení technické.
Později se k nim přidala i Mendelova zemědělská a lesnická univerzita a Veterinární a farmaceutická
univerzita. Inkubátor sídlí v dvoupatrové budově, která patří Vysokému učení technickému.
Celková plocha dvoupodlažní budovy je 1 200 m2
, z toho k pronájmu je 641 m2
. Zbytek tvoří prostory
JIC, zasedací místnost, technické a sociální zázemí. Míra naplněnosti je v současné době asi
91 %. Prakticky již od otevření inkubátoru bylo zřejmé, že prostory nebudou postačovat. Poptávka
firem po službách inkubátoru je mnohem vyšší, než kolik inkubátor může nabídnout. Dochází
tedy k poměrně vysoké selekci firem žádajících o vstup. Inkubátor je otevřen firmám ze všech oborů,
ale podmínkou je, aby firma byla inovační. Podnikatel usilující o vstup do inkubátoru musí
vyplnit žádost o přijetí do inkubátoru (slouží k prvotnímu výběru uchazečů), dále musí vypracovat
podnikatelský plán (při jeho tvorbě může podnikatel požádat JIC o pomoc), musí doložit, že má
určité vlastní prostředky a je tak schopen se podílet na financování svého podnikatelského záměru.
V neposlední řadě musí uchazeč prokázat i kvalitu managementu své firmy. O vstupu firmy
do inkubátoru rozhoduje zejména Ekonomická rada JIC, která posuzuje ekonomickou a manažerskou
stránku projektu, a Průmyslová rada JIC, která hodnotí technickou stránku a inovativnost.
V současné době je v inkubátoru asi 27 firem, přičemž některé velmi úspěšné firmy již inkubátor
opustily po třech letech inkubace. Firmy v inkubátoru zaměstnávají celkem 93 lidí (v minulosti
to bylo až 118), vlastní 22 patentů (dříve až 52), 24 užitných vzorů, 10 průmyslových vzorů a 11
ochranných známek. Samotné Jihomoravské inovační centrum zaměstnává 18 pracovníků, většinu
(13) vysokoškolsky vzdělaných. Každá firma umístěná v inkubátoru má svého konzultanta
­ zaměstnance JIC. Tento konzultant má na starosti cca 2­3 firmy, se kterými pravidelně řeší
jejich problémy. Kromě prostor a poradenství JIC poskytuje firmám různá školení, mikropůjčky
a pomoc s ochranou duševního vlastnictví (Patentový a licenční fond ­ půjčky pro firmy). Firmy
také podléhají pravidelnému hodnocení jejich výkonnosti a úspěšnosti. Technologický inkubátor
je jedním z velmi mála inkubátorů u nás, který pravidelně hodnotí pokrok v rozvoji firem i kvalitu
svých služeb.
3.2. INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC ROZVOJE INOVACÍ 259
Podnikatelský inkubátor Brno-Jih
Provozovatelem tohoto inkubátoru, jenž byl otevřen v červnu 2007, je VÚSH, a. s. (Výzkumný
ústav stavebních hmot). Prozatím v něm nejsou umístěny žádné firmy. V budoucnu by v inkubátoru
mohlo být umístěno až 15 firem na ploše 455 m2
a bude se jednat zejména o inovační firmy
s vazbou na stavebnictví a nové technologie. Prostory budou přednostně poskytovány absolventům
technických vysokých škol. Na inkubátor by v další etapě mělo navázat školící středisko
a centrum pro transfer technologií, čímž bude vytvořen Vědeckotechnický park Brno-Jih.
Podnikatelský inkubátor a vědeckotechnický park BIC Plzeň
Provozovatelem podnikatelského inkubátoru a VTP v Plzni je BIC Plzeň, s.r.o., které je ve vlastnictví
Statutárního města Plzeň a Plzeňského kraje. Provoz inkubátoru a vědeckotechnického parku
byl zahájen v roce 1992 a od roku 1993 je BIC Plzeň členem sítě evropských podnikatelských
a inovačních center (EBN ­ European Business and Innovation Centres Network). Inkubátor
a vědeckotechnický park se rozkládají na ploše 2 500 m2
, v těsném sousedství industriálního parku
Borská pole a v blízkosti Západočeské univerzity. V první fázi na počátku 90. let byly zprovozněny
3 kancelářské budovy (budovy A, B, C na obrázku č. 3), ale později vznikla potřeba i jiných než
kancelářských budov. V další fázi tedy vznikla přízemní budova se čtyřmi sekcemi (budova D),
z nichž každá má 150 m2
, které jsou tvořeny kancelářskými i poloprovozními prostory. Nejsou
zde striktně odděleny prostory pro VTP a pro inkubátor. Inkubované firmy mají pouze výhodnější
nájemné. Během podzimu 2006 došlo k rekonstrukci budovy B, která je také prostorem
pro inkubační firmy. Nabízí přes 400 m2
. Budova C v budoucnu také projde rekonstrukcí a nabízí
500 m2
. Firmy v inkubátoru zaměstnávají od 0 do 18 zaměstnanců. Jedenkrát ročně dochází
k hodnocení firem prostřednictvím jednoduchého dotazníku (zkoumá se pouze počet zaměstnanců
a obrat firmy).
V areálu bylo již 50­60 firem, které vytvořily cca 250 vysoce kvalifikovaných pracovních míst.
Podnikatelskému inkubátoru a VTP se věnují 2 ze 13 zaměstnanců BIC Plzeň. BIC Plzeň nezískává
na provoz inkubátoru a VTP žádné přímé dotace od města nebo kraje, avšak získalo
od nich již několik zakázek. Budovy s označením E a F na obrázku představují právě budovaný
Vědeckotechnický park, o němž je pojednáno v části o připravovaných podnikatelských
inkubátorech.
Vědeckotechnický park PlzeňObrázek č. 3:
A
G
D
E
B
C F
Zdroj: www.bic.cz, upraveno
3.2. INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC ROZVOJE INOVACÍ260
Biotechnologický inkubátor v Nových Hradech
Biotechnologický inkubátor působí v rámci Centra biologických technologií v Nových Hradech.
Toto Centrum je součástí Akademického a univerzitního centra Nové Hrady a na jeho vybudování
přispěli Státní fond životního prostředí ČR, Jihočeská univerzita, Jihočeský kraj a Evropská
unie. Inkubátor je určen pro začínající firmy z oblasti biotechnologií a těmto firmám nejsou k dispozici
jen kancelářské prostory, ale také laboratoře.
Podnikatelský inkubátor a vědeckotechnický park BIC Ostrava
Podnikatelský inkubátor v Ostravě provozuje BIC Ostrava, s.r.o., které je od roku 1997 členem
EBN. Společníky BIC Ostrava, s.r.o., je několik soukromých firem28
(např. VÍTKOVICE, a.s.,
v jejichž prostorách inkubátor sídlí). Inkubátor byl otevřen v roce 1993 a do roku 2006 byl umístěn
v čtyřposchoďové budově o celkové rozloze cca 4 300 m2
. V letech 2005­2006 došlo za
podpory z programu Prosperita k rekonstrukci sousední budovy. V současné době je k dispozici
9 600 m2
prostor k podnikání, z toho 3 080 m2
kancelářských ploch, 5 200 m2
prostor vhodných
pro výrobní činnost firem, 1.200 m2
skladovacích ploch a 120 m2
ve dvou místnostech pro jednání
a semináře firem. Prostory nejsou striktně rozlišeny pro účely VTP a pro účely inkubátoru. Míra
naplněnosti je asi 90 %. V celém areálu se nyní nachází 35 firem, z toho 15 firem inkubovaných
a 20 firem ve VTP, které dohromady zaměstnávají 160 pracovníků. Jedná se zejména o konstrukční
firmy. Součástí areálu je i Vývojové centrum průmyslových aplikací.
Podnikatelský inkubátor STEEL IT v Třinci
Podnikatelský inkubátor STEEL IT v Třinci byl otevřen na jaře 2007 a měl by sloužit zejména
začínajícím firmám z oblasti informačních a komunikačních technologií v Těšínském Slezsku.
Inkubátor se nachází ve zrekonstruovaném 6. podlaží hotelu STEEL, kde bylo na ploše 975
m2
vybudováno 20 inkubačních jednotek a očekává se, že během 5 let zde bude vytvořeno 30
vysoce kvalifikovaných pracovních míst. Hlavními partnery projektu jsou Institut EuroSchola
a Hospodářská rozvojová agentura HRAT. Náklady projektu činí asi 23,5 mil. Kč a byly hrazeny
z dotace z programu Prosperita (75 % nákladů) a dále z prostředků Moravskoslezského kraje,
Města Třinec a Města Český Těšín.
Podnikatelský inkubátor a vědeckotechnický park ve Zlíně
Provozovatelem technologického inkubátoru ve Zlíně je Technologické inovační centrum, s. r. o.
Společnost byla založena Univerzitou Tomáše Bati ve Zlíně a Zlínským krajem. Provoz podnikatelského
inkubátoru byl zahájen v roce 2005 a koncem roku 2006 se inkubátor přestěhoval do
zrekonstruované budovy č. 23 v areálu Svit, jež je ve vlastnictví Statutárního města Zlín. V této
budově bylo vybudováno tzv. Podnikatelské inovační centrum, což je projekt, jehož smyslem je
na jednom místě poskytovat různé podpůrné služby (na jednom místě je tedy inkubátor, VTP
a další podpůrné a poradenské organizace). Budova má 4 podlaží s celkovou plochou 5 500 m2
.
Tato plocha zahrnuje recepci, technické zázemí, prostory pro VTP (1. podlaží), VTP a podnikatelský
inkubátor (2. podlaží), kanceláře Technologického inovačního centra a dalších institucí na
podporu podnikání, např. CzechInvestu (3. podlaží) a zasedací místnosti (4. podlaží).
Vědecký inkubátor ČVUT
Vědecký inkubátor ČVUT byl otevřen v lednu 2006 a je provozován Technologickým a inovačním
centrem ČVUT. Toto centrum bylo založeno již v roce 1991 a až do roku 2006 využívalo
28 Společníci VÍTKOVICE, a.s.; Institut Rozvoje Podnikání, s.r.o.; TT ­ CONTACT, s.r.o.; PENSTEMON TRADING
LIMITED; STAVUS, a.s.
3.2. INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC ROZVOJE INOVACÍ 261
prostory v Praze ­ Motole, které před rokem 1990 sloužily jako vojenský výcvikový prostor ČVUT
a Univerzity Karlovy. Vědecký inkubátor v Praze ­ Dejvicích (v kampusu ČVUT) byl v lednu
2006 otevřen za spolupráce ČVUT a švédské firmy IKANO,29
která inkubátor podpořila finančně
i svým know-how. Vědecký inkubátor je jedním ze tří oddělení Technologického a inovačního
centra ČVUT (dalšími dvěmi odděleními jsou Transfer technologií a Inovace a Patentové středisko).
TIC ČVUT je členem evropské sítě podnikatelských center (EBN). Vědecký inkubátor ČVUT
je jediným inkubátorem v ČR, jehož provoz je plně hrazen ze soukromých zdrojů. Inkubátor
podporuje začínající technologické firmy, které mají vazbu na ČVUT nebo na jiné výzkumné pracoviště.
Firma může v inkubátoru setrvat 2, maximálně 3 roky. Tomu odpovídá i nájemné, které
v prvním půl roce činí pouze 1 Kč/m2
/měsíc (+ poplatky za energie a vybavení kanceláře), na přelomu
druhého a třetího roku však již nájemné plně odpovídá tržním sazbám. K dispozici je pronájem
18 kanceláří o velikosti 13­25 m2
, které jsou vybaveny nábytkem, telefony, připojení k vysokorychlostnímu
internetu atd. Celková plocha inkubátoru je 680 m2
a z toho je pronajímatelných
asi 280 m2
. Kromě nájemních služeb nabízí inkubátor i poradenské a vzdělávací služby, pronájem
reprezentačních prostor, ,,out of wall" služby (tzv. měkká podpora pro neinkubované firmy)
a zprostředkovatelské služby (kontakty v rámci mezinárodních vědeckých a podnikatelských sítí).
Firmy v inkubátoru zaměstnávají více než 25 pracovníků na plný úvazek. O chod inkubátoru se
starají dva zaměstnanci TIC ČVUT.
Podnikatelský inkubátor v Olomouci
Podnikatelský inkubátor v Olomouci byl otevřen teprve v srpnu 2007, a proto je obtížné jej jakýmkoliv
způsobem hodnotit. Inkubátor je součástí Vědeckotechnického parku Univerzity Palackého
v Olomouci. Budova Podnikatelského inkubátoru VTP UP a má celkem 1 600 m2
, z toho k pronájmu
je 1 100 m2
. Inkubátor nabízí k pronájmu 19 kanceláří a 2 místnosti k malé výrobě. Velikost
kanceláře je 36 m2
, velikost výrobních prostor 208 m2
. Původně bylo zamýšleno, že kanceláře
budou flexibilní a že bude snadné měnit jejich dispozici pomocí posunování sádrokartonových
příček, které jsou mezi jednotlivými místnostmi. Později se však ukázalo, že změna místností by
byla technicky obtížnější, a proto tato možnost pravděpodobně nebude využívána. Budova podnikatelského
inkubátoru je ve vlastnictví města a byla postavena z dotací programu Phare. Z programu
Prosperita získal inkubátor dotaci na dovybavení budovy a provoz inkubátoru. Nájemné
je odvozeno z tržní ceny, která činí 2 000 Kč/m2
za rok. Začínajícím inovačním firmám je poskytována
sleva 50 %, firmy tedy platí 1 000 Kč/m2
za rok. Podle podmínek programu Prosperita by
ve druhém roce měli mít nájemci nárok na slevu 40 % a ve třetím roce 30 %. Nájemní smlouva
je sjednána na 1 rok s možností prodloužení maximálně na 3 roky. Inkubátor se specializuje na
podporu začínajících firem v oblasti biotechnologií, nanotechnologií nebo softwarových firem.
O přijetí do inkubátoru rozhoduje Rada projektu, která je složena z konzultantů VTP, zástupců
Univerzity Palackého, Města Olomouc a Krajského úřadu pro Olomoucký kraj. Inkubátor proklamuje,
že má zájem v budoucnu poskytovat inkubovaným firmám odborné poradenství a připravovat
pro ně i vzdělávací programy, ale zatím ­ vzhledem k velmi krátké historii ­ nelze k těmto
aktivitám říci něco konkrétního.
Podnikatelský inkubátor ve Vsetíně
Podnikatelský inkubátor Vsetín byl otevřen v červenci 2007 a je umístěn v rekonstruovaném objektu
Maštaliska. Rekonstrukce historických budov stála asi 108 mil. Kč, z čehož téměř 78 milionů
Kč tvořila dotace z programu Prosperita. Inkubátor nabízí 1 230 m2
kancelářských prostor,
zasedací místnost, počítačovou učebnu, konferenční sál a v budoucnu by zde také mělo být
29 Tato firma provozuje Technologický park a podnikatelský inkubátor IDEON u univerzity v Lundu v jižním Švédsku.
3.2. INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC ROZVOJE INOVACÍ262
centrum transferu technologií. Kromě dotovaného nájemného nabízí inkubátor i dotované poradenské
a servisní (provozní) služby. Provozovatelem inkubátoru je Agentura pro ekonomický
rozvoj Vsetínska, o.p.s.
Podnikatelský inkubátor a VTP ve Slavičíně
Podnikatelský inkubátor ve Slavičíně (Zlínský kraj) byl otevřen v září 2007 v areálu bývalých
Vlárských strojíren a jeho provozovatelem je Regionální centrum kooperace, a.s. (společný projekt
Města Slavičín a společnosti INTEC, s.r.o.). Celková plocha inkubátoru je asi 1 000 m2
, z čehož
dvě třetiny jsou pronajímané firmám a jedna třetina slouží jako zasedací místnosti a prostory pro
Regionální centrum kooperace. Firmám bude poskytováno dotované nájemné a obvyklé poradenské
služby. Prostory Podnikatelského centra by měly sloužit také jako vědeckotechnický park
a centrum pro transfer technologií.
Podnikatelský inkubátor v Kroměříži
Inkubátor v Kroměříži provozuje společnost Podnikatelský inkubátor Kroměříž, s.r.o. (PINK
Kroměříž), která vznikla koncem roku 1991. Od roku 1992 provozuje podnikatelský inkubátor
v Havlíčkově ulici. Inkubátor se rozkládá na ploše 1 000 m2
, z čehož je dlouhodobě obsazených
90­95 %.
Podnikatelský inkubátor v Přerově
Přerovský podnikatelský inkubátor je provozován společností PPI, z.s.p.o., a mezi jeho hlavní
partnery patří Vysoká škola logistiky, o.p.s., Prosperita, o.p.s. a Město Přerov. Pro účely tohoto
projektu byla zakoupena a rekonstruována budova bývalých městských lázní Černá. Inkubátor se
rozkládá ve třech nadzemních podlažích o celkové ploše 617 m2
.
Podnikatelský inkubátor v Mostě
Podnikatelský inkubátor je součástí Podnikatelského a inovačního centra VÚHU,30
a.s., a nachází
se v komplexu vědeckotechnického parku v Mostě-Kopistech. Inkubátor je dvoulodní výrobní
hala, která zahrnuje kancelářské a sladovací prostory i pomocné dílenské prostory. Plocha inkubátoru
je asi 1 100 m2
.
Síť podnikatelských inkubátorů na Třebíčsku
Účelem projektu je zlepšení podmínek pro začínající podnikatele na Třebíčsku rozšířením nabídky
vhodných prostor pro podnikání, poskytování odborných a poradenských služeb, školení,
specializovaného výcviku, rekvalifikací a vytvoření podmínek pro rozvoj aplikovaného výzkumu
v oblasti informačních technologií a využití jeho výsledků pro MSP. Za tímto účelem bylo
zrekonstruováno 8 nemovitostí (7 inkubátorů + 1 výzkumné a vývojové centrum), celkem 67
podnikatelských jednotek a 4 962 m2
nájemních ploch. Projekt byl financován z předvstupního
programu přeshraniční spolupráce Evropské unie Phare CBC (příhraniční region: Česká republika
­ Rakousko). Za účelem získání podpory z evropských fondů došlo ke vzniku společného
subjektu ­ zájmového sdružení právnických osob Rozvoj Třebíčska. Ve sdružení jsou členy následující
subjekty: Město Třebíč, Město Moravské Budějovice, Město Náměšť nad Oslavou, Město
Hrotovice, Město Jaroměřice nad Rokytnou, Město Jemnice, Obec Okříšky, Hospodářská komora
Třebíč a Západomoravská vysoká škola Třebíč. Prostředky programu Phare-CBC nebyly jediným
zdrojem financování. Dalšími prostředky přispělo Ministerstvo pro místní rozvoj a Kraj Vysočina.
Zbývající náklady pokryly obce ze svých rozpočtů a vrácená daň z přidané hodnoty.
30 Výzkumný ústav pro hnědé uhlí.
3.2. INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC ROZVOJE INOVACÍ 263
Pro inkubátory nebyly postaveny zcela nové budovy, ale došlo k rekonstrukci již nevyužívaných
objektů ve vlastnictví jednotlivých obcí. Po zkolaudování převzala všechny budovy firma
Euronest, která zabezpečuje provoz inkubátorů. Od podnikatelských inkubátorů zřejmě nelze
čekat rozvoj inovací, nejsou k tomu primárně určeny. Inovativní firmy se zpravidla lokalizují ve
větších sídlech a i proto nejsou okresy jako Třebíč pro takové podnikatelské subjekty dostatečně
atraktivní. Podmínkou podpory projektu bylo zachování inkubátorů po dobu minimálně 5 let.
Vzhledem k proklamacím, které zazněly z úst představitelů zúčastněných měst, se spíše zdá, že
po těchto 5 letech budou chtít v budoucnu převést inkubátor na klasickou kancelářskou budovu
a ponechat v ní umístěné stávající podnikatele.
Podnikatelský inkubátor v Sokolově
Podnikatelský inkubátor v Sokolově byl otevřen v roce 2006. Inkubátor se skládá ze 6 samostatných
hal, z nichž čtyři jsou dvoupodlažní. Realizace projektu stála asi 80 milionů Kč a ze 75 %
na něj přispěla EU (Program Phare). Objekty jsou již nyní obsazeny podnikateli, kteří se zabývají
převážně drobnou výrobou. Hlavním kritériem při výběru zájemců je počet plánovaných vytvořených
pracovních míst. Za prostory v prvním podlaží platí podnikatelé městu 800 Kč/m2
/rok, ve
druhém podlaží 400 Kč/m2
/rok. Tento inkubátor nebyl zařazen do kartogramu (obrázek č. 4) uvedeného
níže, neboť již dnes je zřejmé, že nesplňuje podmínky, které jsou na inkubátor kladeny.
Tedy nepočítá se s tím, že by firmy po určité době musely inkubátor opustit, ale naopak se počítá
s tím, že po pěti letech mohou budovy odkoupit za polovinu pořizovacích nákladů stavby, od
které se odečte výše zaplaceného nájmu.31
Vědeckotechnické parky a podnikatelské inkubátory v ČRObrázek č. 4:
Vědecko-techniké parky (m2
):Podnikatelské inkubátory (m2
):
Praha
Havlíčkův Brod
Třebíč
Třeboň Jemenice
Dvůr Králové
nad Labem
Husinec
Panenské Břežany
Plzeň
Chomutov
Most
Brno Zlín
Olomouc
Vsetín
Slavičín
Kroměříž
Dobrá
Šumperk
Ostrava
2 500­4 999
2 500­4 999
5 000­9 999
10 000­24 999
25 000 a více
1 000­2 4991 000­2 499
do 1 000do 1 000
Zdroj: databáze SVTP, projekty podpořené z programu Prosperita, vlastní šetření
31 Zdroj: www.rozhlas.cz/plzen/zpravodajstvi/_zprava/189160 (cit. 18. 9. 2007).
3.2. INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC ROZVOJE INOVACÍ264
Připravované podnikatelské inkubátory a vědeckotechnické parky3.2.3.5.
Kapacita brněnského Technologického inkubátoru VUT, který byl popsán výše, brzy přestala
postačovat, a proto již v roce 2004 bylo rozhodnuto o rozšíření inkubátoru, a to výstavbou
dvou nových budov. První budova v těsném sousedství současného inkubátoru bude nazvána
Technologický inkubátor II a bude sloužit podobně zaměřeným firmám jako starší inkubátor.
Druhý inkubátor se bude nazývat INBIT a bude to speciální inkubátor pro biotechnologické firmy,
který bude umístěn v budovaném kampusu Masarykovy univerzity. Investorem obou staveb
je Jihomoravský kraj a výstavba i provoz obou těchto inkubátorů byla podpořena z programu
Prosperita. Obě nové budovy by měly být zprovozněny v roce 2008. Budova Technologického
inkubátoru II má plochu 2 900 m2
s celkovou pronajímatelnou plochou cca 1 500 m2
v pěti podlažích,
což poskytne prostory pro zhruba pětadvacet inovačních firem. K dispozici budou tři zasedací
místnosti. Tato budova bude současně sloužit i jako vědeckotechnický park (pro účely inkubátoru
je vymezeno asi 600 m2
) . Inkubátor INBIT v Brně-Bohunicích nabídne 3 000 m2
inkubačních
ploch pro zhruba třicet začínajících biotechnologických firem, které by měly vytvořit až
200 pracovních míst. Technologický inkubátor II byl podpořen celkovou částkou cca 78 mil. Kč
(výstavba i provoz) z programu Prosperita, INBIT přibližně 110 mil. Kč. Nový inkubátor a vědeckotechnický
park vznikne také v Plzni. V první fázi, která byla podpořena téměř 150 mil. Kč
z programu Prosperita (celkové náklady na projekt jsou asi 187 mil. Kč), budou postaveny budovy
označené písmeny E a F na obrázku č. 3). Celkové náklady na projekt jsou asi 187 mil. Kč.
Tyto budovy budou disponovat celkovou plochou 4 700 m2
, z čehož 3 100 m2
budou kanceláře
k pronájmu, 900 m2
budou laboratoře, 260 m2
budou konferenční sály a zbývajících 420 m2
tvoří
ostatní pronajímatelné plochy (restaurace apod.). Pro účely inkubátoru by mělo být rezervováno
přes 300 m2
plochy. Ve druhé etapě rozvoje by měla být zbourána budova s označením D
a v těchto prostorách bude postaveno několik nových budov. Pro účely realizace projektu byla
vytvořena zcela nová společnost Vědeckotechnický park Plzeň, a. s., která je společně vlastněna
Statutárním městem Plzeň (95 % akcií) a Plzeňským krajem (5 % akcií). První etapa projektu
měla být hotova na přelomu září a října 2007. Tento termín se bohužel nepodařilo splnit a nad
projektem visí hrozba odebrání dotace. V Ostravě je ve výstavbě Podnikatelský inkubátor VŠB­
TUO, který by měl stát do konce roku 2007 v areálu VŠB­TUO v Ostravě-Porubě. Inkubátor by
se měl rozkládat na ploše 5 800 m2
, z čehož 3 000 m2
bude sloužit jako čistě inkubační plochy.
V inkubátoru by mělo být 40 inovačních firem, které vytvoří asi 200 pracovních míst. Kromě
nájemních služeb budou podnikatelům k dispozici i poradenské služby, a to formou balíčků
(např. marketing nebo ochrana duševního vlastnictví). Nový podnikatelský inkubátor vznikne
také v Praze. V Libni se v současné době rekonstruuje průmyslový objekt na Inovační centrum
a podnikatelský inkubátor. Tento projekt je realizován Technologickým inovačním centrem ČKD
Praha, z.s.p.o.32
Projekt byl podpořen v rámci Jednotného programového dokumentu pro Cíl
2 částkou 71 mil. Kč, přičemž celkové náklady projektu jsou asi 168 mil. Kč. V rámci projektu
bude vytvořeno zázemí o ploše přes 4 000 m2
pro umístění podnikatelských aktivit asi 50 malých
inovačních firem, orientovaných prioritně na oblasti obnovitelných zdrojů energie, komunálních
systémů, informačních technologií a na inovace služeb podporujících průmyslovou produkci.
Výhodou pro tyto firmy bude možnost spolupráce s ČKD NOVÉ ENERGO, a.s. Zkušební
provoz centra by měl být zahájen do konce roku 2007. V Hradci Králové vznikne 500 m2
inkubačních
ploch v rámci projektu Technologické centrum Hradec Králové (TCHK). Celkové
náklady projektu ve výši 87 mil. Kč byly částečně (63 mil. Kč) dotovány z programu Prosperita.
32 Jeho členy jsou ČKD NOVÉ ENERGO, a.s., Technologické centrum Akademie věd ČR a Energieteam Consult
GmbH.
3.2. INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC ROZVOJE INOVACÍ 265
TCHK by mělo zahájit provoz v roce 2008. Podnikatelský inkubátor a VTP vznikne také v roce
2008 v Pardubicích. Inkubátor bude společně s vědeckotechnickým parkem provozován společností
TechnoPark Pardubice, k.s. Náklady na výstavbu inkubátoru jsou 207 mil. Kč, z čehož
dotace z programu Prosperita činí 150 mil. Kč. Náklady na vybudování vědeckotechnického parku
jsou 215 mil. Kč a dotace tvoří téměř 150 mil. Kč. Technologický inkubátor, zaměřený zejména
na biotechnologické firmy, vznikne v Českých Budějovicích v prostorách Jihočeské univerzity.
JČU na projekt získala 30 mil. Kč z programu Prosperita (celkové náklady projektu jsou
40 mil. Kč) a dále na něj přispějí Statutární město České Budějovice a Jihočeský kraj. Projekt bude
dokončen v roce 2008. Provozovatelem inkubátoru bude obecně prospěšná společnost, ve které
budou zastoupeni reprezentanti Jihočeské hospodářské komory, kraje, Jihočeské univerzity a města
České Budějovice. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně v současné době buduje Vědeckotechnický
park (VTP) a Centrum pro transfer technologií (CTT), které by mělo být dokončeny v lednu 2008.
Podnikatelský inkubátor v Nymburku, jehož provoz bude zahájen v roce 2008, se bude skládat
z administrativní budovy a výrobní haly. V administrativní budově budou kanceláře (505 m2
),
laboratoře (200 m2
), výstavní plochy (75 m2
) a ostatní plochy (585 m2
). Ve výrobní hale budou
výrobní (1 490 m2
) a ostatní (425 m2
) plochy. Investorem stavby je příspěvková organizace
Podnikatelský Inkubátor Nymburk. Ještě v roce 2007 by měla být dostavena hlavní budova technologického
parku a inkubátoru ve Březně (poblíž Mladé Boleslavi), které budou provozovány
soukromou společností VYRTYCH ­ Technologický park a Inkubátor s.r.o. Ve dvoupodlažní
budově bude k dispozici 931 m2
kancelářských prostor a 1 862 m2
prostor pro lehkou výrobu.
Další podnikatelský inkubátor by v brzké době měl vzniknout ve Fulneku (RVP Invest, a.s.).
Ve Středočeském kraji vzniknou (nebo se alespoň rozšíří) čtyři vědeckotechnické parky, jejichž
součástí budou inkubátory, a to v Řeži (Vědecký a technologický park Řež, Ústav jaderného výzkumu
Řež, a.s.), v Zelenči (Vědecko-technický park Mstětice, zakladatel EUROSIGNAL, a.s.),
v Roztokách (Vedeckotechnický park Roztoky) a v obci Zlatníky-Hodkovice (Středočeské inovační
centrum, o.p.s., Zlatníky ­ Hodkovice ­ SIC). Vědeckotechnický park (bez inkubátoru) v létě
2008 vznikne rovněž v Rumburku.
266
Praktické aspekty výsledků hodnocení3.3.
regionální konkurenceschopnosti
Hodnocení regionální konkurenceschopnosti na základě pozičních, strukturálních a institucionálních
analýz nepochybně představuje významný zdroj informací jak z pohledu tvorby rozvojových
plánů firem, tak zejména z pohledu tvorby regionálních a hospodářských politik. Politické reprezentace
chtějí obvykle znát, které faktory mohou přilákat investice a přispět tak ke zvýšení ekonomické
výkonnosti a tvorbě pracovních míst, a tedy i ke zvýšení konkurenceschopnosti regionů
(Koellreuter, 2002). Nastavení efektivního mixu veřejných intervencí ovšem vyžaduje vytvoření
relevantních rozvojových strategií, respektujících rozhodující trendy projevující se ve vývoji světové
ekonomiky a konkrétní podmínky existující na národní i regionální úrovni. V této souvislosti
je účelné uvést následující citát (Levinson, 1992; zkráceno): ,,Bohatství země nevyplývá ze soustředění
činnosti vlády na rozdělování důchodů, ale plyne z jejího zaměření na stimulaci produkce".
Z dlouhodobého hlediska lze za adekvátní strategický cíl ekonomického rozvoje ČR, zabezpečující
posílení její konkurenceschopnosti, považovat přechod k tzv. znalostní ekonomice. Za hlavní
faktory podmiňující úspěšnost tohoto přechodu jsou všeobecně pokládány schopnost transferu
a tvorby inovací a růst vzdělanosti obyvatelstva doprovázený rozvojem vědy a výzkumu, které tak
představují klíčové otázky naplnění uvedeného cíle a jsou proto dále podrobněji rozvedeny.
Jak vyplývá z výsledků šetření ČSÚ, jsou v současné etapě rozvoje naší ekonomiky hlavním
nositelem inovací velké (zejména zahraniční) firmy, které v optimálním případě stimulují jejich
tvorbu i u svých domácích dodavatelů.1
Tyto firmy představují hlavní hráče v procesu globalizace
ekonomiky, jejímž významným důsledkem je i prohlubování socioekonomické integrace
prostoru. Tato integrace je složitě strukturovaným a prostorově hierarchizovaným procesem, za
jehož hlavní komponenty lze považovat integraci na bázi obchodních interakcí, integraci na bázi
produkčních interakcí a integraci na bázi pracovních interakcí (viz výše). Z hlediska regionálních
rozvojových strategií nás logicky zajímají především poslední dvě skupiny interakcí (pokud jde
o obchodní interakce je účelné připomenout dominantní podíl zahraničních firem na českém
exportu). Schopnost absorpce již realizovaných inovací je podle názoru řady odborníků (např.
I. Goldberga ze Světové banky), dále podpořeném příklady zemí s nejrychlejším technickým pokrokem,
prvním předpokladem k nastartování přechodu ke znalostní ekonomice. Za druhý předpoklad
je pak vesměs považována komercionalizace výsledků vědy a výzkumu domácími firmami,
1 S tím korespondují i pravidelně publikované výsledky srovnávacích studií pod hlavičkou Evropské komise European
Innovation Scoreboard, kde je Česká republika v rámci přijatého souboru kriterií nejpříznivěji hodnocena ve
schopnosti využití cizích inovací, přičítané zahraničním investicím, transferu technologií a pronikání nových výrobků
na český trh.
3.3. PRAKTICKÉ ASPEKTY VÝSLEDKŮ HODNOCENÍ 267
tj. schopnost tvorby vlastních inovací. V souladu s tím považujeme za primární otázku strategického
přístupu k podpoře tvorby a transferu inovací koncepční zohlednění odpovídající
role firem (domácích a zahraničních), zejména v inovačně nejpřínosnějších odvětvích zpracovatelského
průmyslu a vyšších tržních služeb. Vypracování koncepce představuje obecné východisko
pro návaznou optimalizaci nástrojů, cílených na podporu rozvoje inovací.2
Z hlediska
dlouhodobé národní koncepce podpory tvorby a transferu inovací se jako optimální jeví postupné
narůstání podílu veřejných intervencí cílených na zvyšování regionální kvality podnikatelského
prostředí (s důrazem na proinovačně působící faktory, zejména rozvoj všeobecné a specializované
znalostní infrastruktury) a koncentrace přímé podpory podnikatelským subjektům na inovačně
orientované MSP (inovující firmy jsou ve srovnání s neinovujícími firmami výrazně úspěšnější
na mezinárodních trzích).3
Z hlediska potenciálních územních dopadů výše uvedené strategie je
ovšem pravděpodobné, že prioritní důraz na podporu inovací bude indukovat jistou rozvojovou
selekci jednotlivých regionů a zejména měst, jejíž negativní dopady však mohou být efektivně
omezovány prostřednictvím podpory integrace na bázi výrobních interakcí s pozitivními dopady
na tvorbu růstových os (růst poptávky po výrobcích a službách produkovaných v integrujících se
regionech spojený se zvyšováním kvality jejich podnikatelského prostředí). Integrační procesy lze
kromě standardních nástrojů, jakými je např. výstavba kvalitní dopravní a informační infrastruktury,
stimulovat prostřednictvím vypracování regionálních inovačních strategií, chápaných jako
základní věcný a územní rámec pro aplikaci nástrojů cílených na podporu rozvoje inovací a znalostní
infrastruktury (např. vytváření horizontálních klastrů definovaných jako geografická seskupení
vzájemně spolupracujících firem). V tomto kontextu je potřebné rovněž upozornit na často
opomíjenou skutečnost, že inovační firmy jsou vesměs nejvýznamnějšími reprezentanty znalostní
báze v hierarchicky málo významných mikroregionech, nedisponujících potřebnými předpoklady
pro rozvoj veřejné znalostní infrastruktury (vysoké školy, vědeckovýzkumné ústavy) a v řadě případů
ani pro rozvoj běžných podnikatelských služeb.
Pokud jde o druhou prioritní oblast výše uvedené strategie přechodu ČR ke znalostní ekonomice,
tzn. podporu růstu vzdělanosti obyvatelstva spojeném s rozvojem vědy a výzkumu, jde
v podstatě o budování kvalitních institucionálních základů znalostní společnosti. Primární otázkou
je kvalita vzdělávacích institucí (zejména VŠ) a vědy a výzkumu a dále zvýšení intenzity
spolupráce veřejného a soukromého sektoru v oblasti vědy a výzkumu (kvalitní management
a marketing vědy a výzkumu orientovaný na komerční uplatnění dosažených výsledků). V rámci
systému vzdělávacích institucí hraje v evropských poměrech rozhodující roli veřejná sféra, kterou
doplňují soukromé vzdělávací instituce. V souladu s touto skutečností logicky vystupuje stále
naléhavěji do popředí (zejména v porovnání s USA) otázka efektivity vynakládaných veřejných
zdrojů, která je úzce spojena s hledáním optimálního mixu nástrojů pozitivní a negativní stimulace.
Zcela nezbytné jsou výrazné příp. zcela zásadní změny odpovídajících národních systémů financování,
zohledňující potřebnou preferenci kvalitativních před kvantitativními kriterii. V tomto
směru by měla zřejmě sehrát rozhodující úlohu spolupráce zejména technicky a přírodovědně
a dále informačně a lékařsky specializovaných veřejných VŠ a rovněž veřejných vědeckých a výzkumných
ústavů s podnikatelskou sférou. Významné efekty jsou očekávány i ve spojení s dynamickým
rozvojem moderní interaktivní inovační infrastruktury (zejména vědeckotechnické parky
2 Např. z hlediska neustále diskutovaného systému investičních pobídek jde především o jeho optimalizaci směrem
k preferenci zahraničních investic v oborech s vyšší přidanou hodnotou výrobků a služeb při respektování územních
rozvojových podmínek (v praxi jde o osvědčený princip regionalizace investičních pobídek, pro kterou lze kromě
stávajících kriterií účelně využít i dosažené výsledky typologie krajů podle jejich konkurenční pozice).
3 Evropská komise z důvodu zabezpečení svobodné hospodářské soutěže stále výrazněji omezuje přímou veřejnou
pomoc podnikatelským subjektům, která musí být v případě velkých firem individuálně schvalována Evropskou
komisí a v případě MSP obecně nesmí překročit stanovený limit 200 tis. EUR (původně 100 tis. EUR) během tří let.
3.3. PRAKTICKÉ ASPEKTY VÝSLEDKŮ HODNOCENÍ268
a podnikatelské inkubátory), propojující soukromý a veřejný sektor. Z regionálního pohledu je
v této souvislosti potřebné upozornit i na potřebu rovnoměrnějšího regionálního rozmístění vzdělávací,
výzkumné a inovační infrastruktury jako nezbytného předpokladu maximálního využití
disponibilních zdrojů ve prospěch rozvoje znalostní ekonomiky. Za další přínos pak lze označit
vytvoření lepších podmínek pro snižování existujících regionálních disparit v úrovni ekonomického
rozvoje, s pozitivními potenciálními vlivy na snižování emigrace zejména nejvíce vzdělaných
skupin mladého obyvatelstva z méně rozvinutých regionů (známým příkladem zemí, kde je tento
přístup dlouhodobě úspěšně uplatňován, jsou Švédsko či Finsko, které v současnosti představují
světovou špičku v oblasti vědeckotechnického rozvoje a logicky také patří mezi nejvíce konkurenceschopné
ekonomiky světa).
Vhodný základ pro nastavení efektivního mixu veřejných intervencí představuje přístup z pozice
generalizovaných rozvojových scénářů cílených na stimulaci konkurenceschopnosti, které jsou
dále definovány podle stanovených konkurenčních typů regionů:
Typ A ­ regiony s vynikající konkurenční pozicí
Do tohoto typu byly zařazeny Pražský a s ním sousedící Středočeský kraj. Pro tento typ regionů
lze za nejvhodnější platformu považovat progresivní (akcelerační) scénář ekonomického rozvoje.
Jeho charakteristickým rysem je ofenzivní ,,podnikatelský" přístup z pozice síly, zdůrazňující
v souladu s nadprůměrnou kvalitou podnikatelského prostředí a vysokým potenciálem reakce
na vnější podněty využívání silných stránek a rozvojových příležitostí podnikatelskými subjekty.
Uvedené kraje disponují nejvyšším inovačním potenciálem a nejvyšší atraktivitou pro lokalizaci
a rozvoj ekonomických aktivit s vysokou přidanou hodnotou. Praha je rovněž nejvýznamnějším
vysokoškolským centrem s komplexní nabídkou inovačně nejpřínosnějších oborů studia (tento
potenciál však zatím není plně využit pro rozvoj interaktivních inovačních aktivit, reprezentovaných
především vědeckotechnickými parky). I nadále lze počítat s efektivně se doplňujícím rozvojem
inovačně nejprogresivnějších odvětví tržních služeb v Praze, která se postupně profiluje jako
rozvojový pól evropského významu, a technicky a technologicky rozvinutých odvětví zpracovatelského
průmyslu včetně navazujících specializovaných podnikatelských služeb ve Středočeském
kraji. Rozvojově cílené veřejné intervence zde mají spíše doplňkový význam a hlavní oblasti jejich
alokace se tak logicky přesouvají na omezování negativních environmentálních a sociálních
dopadů generovaných silným ekonomickým rozvojem na kvalitu života. V případě Prahy jde zejména
o urbanistické přetížení území (spojené s řešením střetů ekonomických a environmentálních
zájmů) a dále o řešení typických sociálních problémů metropolitních regionů (nadprůměrná
kriminalita). V případě Středočeského kraje se v tomto směru jako prioritní jeví kvalita životního
prostředí a podpora vyváženého ekonomického rozvoje v interakci s prohlubováním systému růstových
os regionálního významu.
Typ B ­ regiony s příznivou konkurenční pozicí
K tomuto typu přísluší kraje Jihočeský, Plzeňský, Královéhradecký, Pardubický, Vysočina,
Jihomoravský, Liberecký a Zlínský. V tomto případě se jako nejvhodnější platforma jeví růstový
scénář ekonomického rozvoje, počítající s dlouhodobým ekonomickým růstem spojeným s kontinuálním
zlepšováním jeho kvalitativního založení. Charakteristickým rysem scénáře je orientace
na využívání rozvojových příležitostí v kombinaci s kontinuální aktivací silných stránek a eliminací
slabých stránek jednotlivých krajů. Uvedené kraje vesměs disponují průměrnou kvalitou
podnikatelského prostředí, která je zejména v případě českých krajů pozitivně ovlivňována jejich
integračním propojením s pražskou aglomerací jako nejvýznamnějším ,,motorem ekonomického
růstu" v ČR. Podobný závěr lze přijmout i pokud jde o dosaženou úroveň inovačního potenciálu.
Se spíše příznivou situací se setkáváme u komponenty využití lidských zdrojů, kde některé
3.3. PRAKTICKÉ ASPEKTY VÝSLEDKŮ HODNOCENÍ 269
kraje (Jihočeský, Plzeňský a Liberecký) vykazují nadprůměrnou úroveň. Dobré růstové předpoklady
potvrzují i analýzy provedené v širším evropském kontextu, které signalizují převahu kladných
rozvojových podnětů a tedy pouze sekundární význam potenciálních tlaků na výraznější
změny ekonomického profilu. Pokud jde o rozvoj znalostní báze, pak nejlepší pozici zaujímá
Jihomoravský kraj (Brno je vedle Prahy jediným vysokoškolským centrem s komplexní nabídkou
inovačně nejpřínosnějších oborů studia), následovaný krajem Plzeňským a dále Libereckým
a Pardubickým. Rozvoji interaktivních inovačních aktivit je pak zatím věnována největší pozornost
v Jihomoravském, Zlínském a Plzeňském kraji a dále v kraji Vysočina (výrazná podpora podnikatelským
inkubátorům, jejichž přínosy mají ovšem pouze lokální či mikroregionální charakter).
Roli veřejných intervencí lze vzhledem k zaostávání jejich ekonomické úrovně za nejvyspělejšími
regiony EU považovat za poměrně významnou, zejména pokud jde o aktivaci silných (zde se výrazněji
projevují především Jihomoravský, Plzeňský a Jihočeský kraj) a eliminaci slabých (zejména
kraje Pardubický a Vysočina) stránek podnikatelského prostředí a dále podporu zvyšování inovačního
potenciálu MSP. S nejrychlejším rozvojem inovačních aktivit (včetně tvorby regionálních
inovačních klastrů) lze počítat především ve velkých inovačních centrech národního a regionálního
významu, resp. v rozvinutých inovačních zónách (Podorlická zóna). Poptávka po intervencích
orientovaných na zvýšení intenzity využití lidských zdrojů pak bude i nadále generována
selektivně (zejména periferně položené mikroregiony). Stále významnější oblast intervencí dále
představuje posilování nadregionálních (zejména vazby s rozvinutějšími zahraničními regiony)
a selektivně i regionálních (zejména rozvojově nejvíce polarizované kraje) vazeb, konkretizujících
se prostřednictvím hierarchizovaného systému růstových os.
Typ C ­ regiony s méně příznivou konkurenční pozicí
Do tohoto typu byly zařazeny zbývající kraje Karlovarský, Ústecký, Olomoucký a Moravskoslezský.
Vhodnou výchozí platformu pro dané regiony nabízí adaptační scénář ekonomického rozvoje.
Jeho charakteristickým rysem je posilování konkurenční pozice založené na potlačování rozvojových
ohrožení v kombinaci s eliminací slabých stránek a efektivní aktivací silných stránek spolu
s vyhledáváním vhodných rozvojových příležitostí, posilujících ekonomickou integraci příslušných
krajů. Integraci uvedených krajů do světové ekonomiky ovšem provázejí silné tlaky na restrukturalizaci
jejich ekonomické základny, s čímž koresponduje jejich nejhorší pozice v oblasti
využívání lidských zdrojů. Uvedené problémy jsou dále prohlubovány nejhorší kvalitou jejich
podnikatelského prostředí v rámci krajů ČR. Pokud jde o regionální úroveň inovačního potenciálu,
je však jejich postavení průměrné (zápornou výjimku představuje Karlovarský kraj, který však
na druhé straně vykazuje poněkud lepší pozici ve využívání lidských zdrojů). V rozvoji znalostní
báze má jednoznačně nejlepší postavení Moravskoslezský kraj, za kterým se zřetelným odstupem
následuje Olomoucký kraj. Méně příznivá konkurenční pozice zjevně tyto kraje stimuluje
k nadprůměrné podpoře rozvoje interaktivních inovačních aktivit, kde opět zaujímají vedoucí
pozici oba moravské kraje (jejich náskok před oběma zbývajícími kraji však již není tak výrazný
jako v předchozím případě). Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že nejlepšími potenciálními
předpoklady pro zlepšení svého postavení z uvedených krajů disponuje kraj Moravskoslezský.
Rozvojové přínosy veřejných intervencí (včetně investičních pobídek) lze u této skupiny i v perspektivním
pohledu pokládat za nezastupitelnou, zejména pokud jde o eliminaci slabých stránek
podnikatelského prostředí a řešení problémů na trzích práce. Jako významná priorita se rovněž
jeví zvýšení úrovně integrace v oblasti výrobních interakcí, s pozitivními dopady na rozvoj systému
růstových os (v této souvislosti lze zmínit nejvýznamnější strojírenský klastr v ČR, který
byl založen v Moravskoslezském kraji). Tento typ podpory má zásadní význam zvláště pro
kraj Moravskoslezský a Ústecký, které podle provedených analýz nejsou dosud propojeny s ostatními
kraji růstovou osou národního významu. Významné rozvojové přínosy lze dále očekávat
3.3. PRAKTICKÉ ASPEKTY VÝSLEDKŮ HODNOCENÍ270
v souvislosti s podporou tvorby a transferu inovací zohledňující skutečnost, že většina příslušných
krajů disponuje silnými inovačními centry příp. inovačními zónami (zejména Podkrušnohorská
a Podbeskydská zóna).
Závěrem je potřebné zdůraznit, že strategie regionálního rozvoje je nutně záležitostí dlouhodobého
časového horizontu (z praktických důvodů by měla být vypracovávána minimálně v časovém
rozsahu překrývajícím dva plánovací cykly EU). Na tomto místě je ovšem potřebné zdůraznit,
že národní strategie regionálního rozvoje by měla mít širší cíl než pouhé vytvoření věcného rámce
pro čerpání prostředků z fondů EU. Obecně by mělo jít o tržně konformní strategii, koncentrovanou
v našich podmínkách na podporu přechodu ke znalostní ekonomice při respektování podmínek
jednotlivých regionů. Tento přístup v sobě v udržitelné míře slučuje jak plnění tradičních cílů
regionální politiky (snižování regionálních rozdílů v ekonomické úrovni ­ odpovídajícím cílem
regionální a strukturální politiky EU v plánovacím období 2007­2013 je Konvergence), tak plnění
globálněji orientovaných cílů regionální politiky (zvyšování regionální konkurenceschopnosti ­
odpovídajícím cílem EU je Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost).
POUŽITÁ LITERATURA KE 3. KAPITOLE 271
Použitá literatura ke 3. kapitole
AGENTURA PRO EKONOMICKÝ ROZVOJ VSETÍNSKA. Dostupné na: http://www.aerv.cz.
AGRITEC, S.R.O: Šumperk. Dostupné na: http://www.agritec.cz.
AIP: Databáze (online). Dostupné na: http://www.techprofil.cz/databaze.asp.
BENEŠ, M. (2006): Konkurenceschopnost a konkurenční výhoda. Centrum výzkumu konkurenční
schopnosti české ekonomiky, Working paper No. 5/2006, ESF MU, Brno 2006.
BIC BRNO. Dostupné na: http://www.bicbrno.cz.
BIC OSTRAVA. Dostupné na: http://www.bicova.cz.
BIC PLZEŇ. Dostupné na: http://www.bic.cz.
BLAŽEK, J. ­ UHLÍŘ, D. (2002): Teorie regionálního rozvoje. Praha: Karolinum, 2002.
BOUCHER, G. ­ CONWAY, C. ­ VAN DER MEER, E.: Tiers of Engagement by Universities in their
Region`s Development. Regional Studies, 2003, 37 (9): str. 887­897.
BRECHLIČUK, J. (2005): Podnikatelské inkubátory dostaly zelenou. Dostupné na:
http://www.rozhlas.cz/plzen/zpravodajstvi/_zprava/189160 (cit. 18. 9. 2007).
BUMBOVÁ, H. (2006): Krajské město podpoří podnikatelský inkubátor. Jihočeská univerzita v Českých
Budějovicích. Dostupné na: http://www.jcu.cz/Members/bumbova/krajske-mesto-podpori-podnikatelsky-inkubator/?searchterm=inkubátor
(cit. 18. 9. 2007).
CAMBRIDGE ECONOMETRICS, ECORYS-NEI: A Study on the Factors of Regional Competitiveness
(A Draft Final Report for the European Commission), University of Cambridge, 2003.
CENTRE FOR STRATEGY & EVALUATION SERVICES: Benchmarking of Business Incubators, 2002.
CENTRUM BIOLOGICKÝCH TECHNOLOGIÍ NOVÉ HRADY. Dostupné na:
http://www.greentech.cz/cbt.
CENTRUM POKROČILÝCH INOVAČNÍCH TECHNOLOGIÍ VŠB­TUO.
Dostupné na: http://www.cpit.vsb.cz.
CZECHINVEST: Fondy EU. Informační zpravodaj pro podnikatele. Leden 2006.
CZECHINVEST: http://www.czechinvest.cz.
ČESKÝ TECHNOLOGICKÝ PARK BRNO. Dostupné na: http://www.technologypark.cz/cz/index.html.
ČSÚ: Inovace v ČR v roce 2005. ČSÚ Praha, 2006. Dostupné na: http://www.czso.cz.
ČSÚ: Regionální účty, ČSÚ Praha, 2006. Dostupné na: http://www.czso.cz.
ČSÚ: Technické inovace v ČR za rok 2002­2003. ČSÚ Praha, 2005. Dostupné na: http://www.czso.cz.
ČSÚ: Ukazatelé výzkumu a vývoje v ČR za rok 2005. ČSÚ Praha, 2006. Dostupné na: http://www.czso.cz.
DRUCKER, P. F. (1993): Inovace a podnikavost. Management Press, Praha 1993.
DRUCKER, P. F. (1994): Věk diskontinuity. Management Press, Praha 1994.
ECONOMIC COMMISSION FOR EUROPE: Best Practice in Business Incubation. United Nations,
New York and Ženeva, 2001.
EURONEST: Podnikatelský inkubátor. Informační bulletin, 2005.
EUROPEAN COMMISSION: Aggregate and Regional Impact ­ Regional Growth and Convergence. Office
for Official Publications of the European Communities, Luxembourg 1997. ISBN 92-827-8806-7.
EUROPEAN COMMISSION: Improving Institutions for the Transfer of Technology from Science to
Enterprises, 2004.
GARELLI, S. (2002): Competitiveness of nations: The Fundamentals. In: Word Competitiveness Yearbook,
IMD Lausanne, 2002.
GOLDSTEIN, H. A. ­ RENAULT, C. S. (2004): Contributions of Universities to Regional Economic
Development: A Quasi-experimental Approach. Regional Studies, Vol. 38, Issue 7, 2004, str. 733­746.
GUNASEKARA, CH. (2006): Reframing the Role of Universities in the Development of Regional
Innovation Systéme. The Journal of Technology Transfer, Vol. 31, Issue 1, 2006. str. 101­113.
HAMPL, M.: Geografická organizace společnosti v České republice: Transformační procesy a jejich obecný
kontext. PřF UK Praha, 2005. ISBN 80­86746­02-X.
POUŽITÁ LITERATURA KE 3. KAPITOLE272
INOTEX, S.R.O., Dvůr Králové nad Labem. Dostupné na: http://www.inotex.cz.
INTERNATIONAL ASSOCIATION OF SCIENCE PARKS. Dostupné na: http://www.iasp.ws.
JIHOMORAVSKÉ INOVAČNÍ CENTRUM. Dostupné na: http://www.jic.cz.
KADEŘÁBKOVÁ, A. a kol. (2005): Ročenka konkurenceschopnosti České republiky, CES VŠEM a NOZV
NVF, Praha 2005.
KAREL, J. (2005): Podnikatelské inkubátory. Prezentace z Konference o rozvoji zaměstnanosti Prosperita
2005. Dostupné na: http://www.prosperita-ops.cz.
KITSON, M. ­ MARTIN, R. ­ TYLER, P. (2005): The Regional Competitiveness Debate. University of
Cambridge, 2005.
KLÍMOVÁ, V. (2006): Inovační procesy. Brno: Masarykova univerzita, 2006. ISBN 80-210-4166-8.
KLÍMOVÁ, V. ­ ŽÍTEK, V. (2006): Assessment of Innovation Performance of Czech Firms. In An
Enterprise Odyssey: Integration or Disintegration. Zagreb: University of Zagreb, 2006.
KLÍMOVÁ, V. ­ ŽÍTEK, V. (2007): Fungování podnikatelských inkubátorů na Třebíčsku. In X. mezinárodní
kolokvium o regionálních vědách. Brno: Masarykova univerzita, 2007. ISBN 978-80-210-4325-1.
KLÍMOVÁ, V. ­ ŽÍTEK, V. (2006): Role Inkubátorů při rozvoji podnikání v regionu (case study Třebíčsko).
In IX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Brno: Masarykova univerzita, od s. 42­46, 5 s.,
2006. ISBN 80-210-4155-2.
KOELLREUTER, Ch. (2002): Regional Benchmarking as a Tool to Improve Regional Foresight, European
Commission ­ Research ­ Directoriate K, Brussels 2002.
KONEČNÝ, M. ­ SKOKAN, K. ­ ZAMARSKÝ, V. (2001): Inovační centra. Transferová inovační
pracoviště, Inkubátory pro výchovu inovačních podnikatelů, Vědecko-technické parky v regionálním
rozvoji. Ostrava: VŠB­TUO, 2001.
MMR ČR: Strukturální fondy EU. MMR, Praha 2006. Dostupné na: http://www.strukturalni-fondy.cz.
NATIONAL BUSINESS INCUBATION ASSOCIATION. Dostupné na: http://www.nbia.org.
OECD, EUROSTAT: Oslo Manual: Guidelines for Collecting and Interpreting Innovation Data.
EUROSTAT, Luxembourg 2005. Dostupné na: http://www.epp.eurostat.ec.europa.eu.
Podnikatelský inkubátor BIC Ostrava. Dostupné na: http://www.czcom.cz/bicova/incubcz.htm.
PODNIKATELSKÝ INKUBÁTOR BRNO-JIH. Dostupné na: http://www.vtpbrno.cz.
PODNIKATELSKÝ INKUBÁTOR STEEL IT. Dostupné na: http://www.steel-it.cz.
PODNIKATELSKÝ INKUBÁTOR V OLOMOUCI. Dostupné na: http://www.vtpup.cz/inkubator.htm.
PORTER, M. (1990): The Competitive Advantages of Nations. The Free Press, New York 1990.
PORTER, M. (1996): Competitive Advantage, Agglomeration Economies and Regional Policy. International
Regional Science Review No.s 1 a 2, 1996.
PŘEROVSKÝ PODNIKATELSKÝ INKUBÁTOR. Dostupné na: http://www.podnikatelskyinkubator.cz.
REGIONÁLNÍ CENTRUM KOOPERACE. Dostupné na: http://www.rckas.cz.
REGIONÁLNÍ INOVAČNÍ CENTRUM FRÝDEK-MÍSTEK, S.R.O.: Dostupné na:
http://www.vuhz.cz/?co=ovuhz&akce=Region.
REGIONÁLNÍ PORADENSKÉ A INFORMAČNÍ CENTRUM. Dostupné na: http://www.apis-nb.cz.
SKOKAN, K. (2003): Průmyslové klastry a konkurenceschopnost regionů. Habilitační práce, VŠB­TU
Ostrava 2003.
SLANÝ. A. a kol. (2006): Konkurenceschopnost české ekonomiky. ESF MU, Brno 2006.
ISBN 80-210-4157-9.
SPOLEČNOST VĚDECKOTECHNICKÝCH PARKŮ ČR. Dostupné na: http://www.svtp.cz.
ŠVEJDA, P. a kol. (2006): Vědeckotechnické parky v České republice. Praha: SVTP ČR, 2006.
ISBN 80-903846-0-9.
TECHNOLOGICKÉ CENTRUM AV ČR: Strategické studie. Dostupné na: http://www.strast.cz.
TECHNOLOGICKÉ CENTRUM ČKD PRAHA. Dostupné na: http://www.tic-ckd.cz.
TECHNOLOGICKÉ CENTRUM HRADEC KRÁLOVÉ. Dostupné na: http://www.tchk.cz.
TECHNOLOGICKÉ INOVAČNÍ CENTRUM ZLÍN. Dostupné na: http://www.ticzlin.cz.
TECHNOLOGICKÝ PARK A INKUBÁTOR BŘEZNO. Dostupné na: http://www.vyrtych-tpi.cz.
TECHNOLOGICKÝ PARK CHOMUTOV, O.P.S. Dostupné na: http://www.tpcv.cz.
TECHNOLOGICKÝ PARK PŘI VÚTS LIBEREC, A.S. Dostupné na: http://www.vuts.cz/park/.
POUŽITÁ LITERATURA KE 3. KAPITOLE 273
TECHNOLOGICKÝ PARK ŘEŽ, A.S. Dostupné na: http://www.nri.cz/cz/park.html.
TŘEBOŇSKÉ INOVAČNÍ CENTRUM. Dostupné na: http://www.tic.trebon.cz.
UNITED KINGDOM SCIENCE PARK ASSOCIATION (2003): Evaluation of the Past & Future Economic
Contribution of the UK Science Park Movement, 2003.
UNITED KINGDOM SCIENCE PARK ASSOCIATION. Dostupné na: http://www.ukspa.org.uk.
UNIVERZITNÍ INSTITUT UNIVERZITY T. BATI. Dostupné na: http://web.uni.utb.cz.
ÚSTAV PRO INFORMACE VE VZDĚLÁVÁNÍ (2005/2006): Statistická ročenka školství 2005/2006.
ÚIV Praha 2007. Dostupné na: http://www.uiv.cz/rubrika/431.
VĚDECKO-TECHICKÝ PARK ­ VÝZKUMNÝ A ZKUŠEBNÍ LETECKÝ ÚSTAV PRAHA, A.S.
Dostupné na: http://www.vzlu.cz/services.php?id=6.
VĚDECKOTECHNICKÝ PARK UP V OLOMOUCI, S.R.O. Dostupné na: http://www.vtpup.cz.
VĚDECKOTECHNOLOGICKÝ PARK DAKOL, S.R.O. Dostupné na:
http://www.dakol-karvina.cz/Data/vtp.php.
VĚDECKO-TECHNOLOGICKÝ PARK OSTRAVA, A.S. Dostupné na: http://www.vtpo.cz.
VĚDECKÝ INKUBÁTOR ČVUT. Dostupné na: http://www.inkubator.cvut.cz.
VITURKA, M. ­ ŽÍTEK, V. ­ TONEV, P. (2005): Regionální předpoklady rozvoje inovací. Centrum
výzkumu konkurenční schopnosti české ekonomiky, Working paper No. 4, ESF MU, Brno 2005.
ISSN 1801­4496.
VITURKA, M. & kol.: Regionální vyhodnocení kvality podnikatelského prostředí v České republice. ESF
MU, vyd. MU, Brno 2003. ISBN 80-210-3304-5.
VITURKA, M.: Konkurenceschopnost regionů, možnosti jejího hodnocení a stimulace. Sborník z X.
Mezinárodního kolokvia o regionálních vědách, ESF MU, Brno 2007. ISBN 978-80-210-4325.
VTP INOVAČNÍ TECHNOLOGICKÉ CENTRUM ­ VÝZKUMNÝ ÚSTAV KOVŮ, A.S. PANENSKÉ
BŘEŽANY. Dostupné na: http://www.itcvuk.cz.
VTP PLZEŇ. Dostupné na: http://www.vtpplzen.cz.
VÝROČNÍ ZPRÁVY FAKULT A UNIVERZIT ZA ROK 2005.
VÝZKUMNÝ ÚSTAV BRAMBORÁŘSKÝ HAVLÍČKŮV BROD. Dostupné na: http://www.vubhb.cz.
ZÁKON Č. 130/2002 Sb. O PODPOŘE VÝZKUMU A VÝVOJE.
Žítek, V. ­ Kunc, J. ­ Tonev, P. (2006): Vybrané indikátory regionální konkurenceschopnosti a jejich vývoj.
Centrum výzkumu konkurenční schopnosti české ekonomiky, Working paper No. 21, ESF MU,
Brno 2006.
SEZNAM TABULEK A GRAFŮ274
Seznam tabulek a grafů
Seznam tabulek
[1] Věková skladba k 31. 12. 1989 (21)
[2] Plodnost podle věku matky v roce 1989 (22)
[3] Počty narozených dětí od roku 1990 (23)
[4] Reprodukční míry dle věku (24)
[5] Naděje dožití po roce 1990 (25)
[6] Vývoj čisté migrace od roku 1990 (25)
[7] Vývoj počtu obyvatel od roku 1990 (v tis.) (26)
[8] Průměrný věk populace (26)
[9] Ekonomická neaktivita od roku 1990 (v %) (27)
[10] Věková struktura populace od roku 1990 (v %) (29)
[11] Struktura zaměstnanosti v ČSSR, Polsku a Maďarsku v r. 1990 (jednotlivé podíly v %) (34)
[12] Vývoj vzdělanostní struktury pracovní síly v zemích V-4 (podíly v %) (37)
[13] Intenzita migrace v zemích V-4 (v %) (38)
[14] Přírůstky produktivity práce v zemích V-4 v různých obdobích (v %) (39)
[15] Nezaměstnanost dle délky jejího trvání v zemích V-4 (podíly v %) (47)
[16] Složená daňová kvóta (52)
[18] Distribuce daní (54)
[19] Vývoj Giniho koeficientu v letech 1994­2005 (56)
[20] Počet zahraničních pracovníků s pracovním povolením/registrací a jejich podíl
na domácí pracovní síle (61)
[21] Počet pracovních emigrantů a jejich podíl na pracovní síle v roce 2006 (64)
[22] Žadatelé ze států EU-8 o práci ve Velké Británii v roce 2005 (64)
[23] Příliv a odliv remitancí, 2001­2006 (v milionech USD) (65)
[25] Tržní kapitalizace akcií a dluhopisů, v mil. USD (71)
[26] Změna tržní kapitalizace v % (y/y) (72)
[27] Změna cenové hladiny v % (y/y) (73)
[28] Meziroční vývoj indexů v % (y/y) (73)
[29] Hodnoty IPO, SPO v mld. USD (74)
[30] Objemy obchodů v mil. USD a v členění na kurzotvorné (K) a přímé (P) (75)
[31] Podíl objemu obchodů na tržní kapitalizaci v % (76)
[32] Diskontní sazby v jednotlivých zemích, ke konci období v procentech p.a. (80)
[33] Výpůjční sazby soukromému sektoru, p.a., průměrné (80)
[36] Úvěry poskytnuté firmám v mil. USD, k 31.12. (82)
[37] Nově poskytnuté úvěry bankami a hodnota nově emitovaných akcií (NK), k 31. 12. (83)
[38] Vývoj veřejných a soukromých úspor ve vybraných letech (v % HDP) (92)
[39] Určující faktory PZI ve státech východní Evropy (96)
[40] Ukazatele za podniky s PZI ve zpracovatelském průmyslu (99)
[41] Údaje za podniky pod zahraniční kontrolou (podle metodologie národního účetnictví,
rok 2002) (100)
[42] Hodnocení Polity IV Project středoevropských zemí od 40. let 20. století do
současnosti (108)
[43] Podíl soukromého a veřejného sektoru na HDP (% HDP) (121)
[44] Počet regulovaných cen z koše 15 komodit* (122)
[46] Regulační zátěž podnikání v zemích V-4 (125)
[47] Státní pomoc v ČR podle cíle (v %, ze s.c.) (135)
[48] Státní pomoc na Slovensku podle cíle (v %, ze s.c.) (138)
[49] Státní pomoc v Maďarsku podle cíle (v %, ze s.c.) (141)
[50] Státní pomoc v Polsku cíle (v %, ze s.c.) (143)
[51] Vývoj podílu salda obchodní bilance na HDP (%) (152)
[52] Vývoj směnných relací (2000 = 100) (153)
[53] Komoditní struktura exportu dle tříd SITC (v %) (154)
[54] Podíl high-tech produkce na celkových exportech (v %) (155)
[55] Komoditní struktura importu dle tříd SITC (v %) (155)
[56] Vývoj využití importů dle tříd SITC (v %) (156)
[57] Vývoj svobody obchodu (v %) (157)
SEZNAM TABULEK A GRAFŮ 275
[58] Vývoj průměrných celních sazeb (v %) (158)
[59] Zveřejňování analyzovaných informací státy V-4 (181)
[60] Posteriorní střední hustoty a konfidenční intervaly pro státy V-4 a Eurozónu (196)
[61] Podíl práce na důchodu pro období 1996 Q1­2006 Q4 (204)
[62] Tempa růstu ­ Česká republika (205)
[63] Tempa růstu ­ Maďarsko (205)
[64] Tempa růstu ­ Polsko (205)
[65] Tempa růstu ­ Slovensko (205)
[66] Podíl SPF k výstupu (206)
[67] Počet a podíl inovujících firem v průmyslu a ve službách podle krajů (224)
[68] Benchmarking konkurenceschopnosti krajů (225)
[69] Počet subjektů, realizované výdaje a zaměstnanost ve výzkumu a vývoji v ČR
podle sektorů v roce 2005 (237)
[70] Počet subjektů, realizované výdaje a zaměstnanost ve výzkumu a vývoji v ČR
podle vědních oblastí v roce 2005 (237)
[71] Základní ukazatele VaV v ČR v krajském členění za rok 2005 (238)
[72] Zastoupení VTP ve světě podle odvětví v roce 2001 (245)
[73] Vlastnická struktura VTP (celosvětově) (248)
Seznam grafů
[1] Ekonomický růst v ČR, Maďarsku, Polsku a Slovensku 1989­2006 (v %) (14)
[2] Míra pracovní participace v zemích V-4 (populace 15­64, v %) (35)
[3] Míra zaměstnanosti v zemích V-4 (populace 15­64, v %) (36)
[4] Vývoj produktivity práce v zemích V-4 (meziroční změny v %) (39)
[5] Vývoj produktivity práce v zemích V-4 (v EUR roku 2000) (40)
[6] Vývoj reálných mezd v zemích V-4 (meziroční změny v %) (40)
[7] Česká republika (42)
[8] Slovensko (42)
[9] Maďarsko (42)
[10] Polsko (43)
[11] Česká republika (43)
[12] Slovensko (43)
[13] Maďarsko (44)
[14] Polsko (44)
[15] Česká republika (45)
[16] Slovensko (46)
[17] Maďarsko (46)
[18] Polsko (46)
[19] Odhad přirozené míry nezaměstnanosti v zemích V-4 (logaritmický trend) (47)
[20] Vývoj veřejných příjmů (v % HDP) (87)
[21] Příjmy z nepřímých daní (podíl na celkových daňových příjmech) (88)
[22] Daň z příjmů korporací (podíl na celkových daň. příjmech) (88)
[23] Veřejné výdaje (v % HDP) (89)
[24] Investiční výdaje (podíl na celkových veřejných výdajích) (90)
[25] Saldo veřejných rozpočtů (v % HDP) (91)
[26] Vývoj přílivu PZI na jednoho obyvatele do jednotlivých států V-4 v letech 1989­2006
(v mil. USD) (97)
[27] Kumulovaný příliv PZI v zemích V-4 v letech 1989­2006 (v mil. USD) (98)
[28] Kumulovaný příliv PZI na obyvatele v zemích V-4 v letech 1989­2006 v USD (98)
[29] Čistý příliv portfoliových investice v zemích V-4 v letech 1989­2006 (v mil. USD) (100)
[30] Čistý příliv dlouhodobých ostatních investic do zemí V-4 v letech 1993­2006
(v mil. USD) (101)
[31] Čistý příliv krátkodobých investic v zemích V-4 v letech 1993­2006 (v mil. USD) (102)
[32] Vývoj ukazatele kvality regulace v zemích V-4 (127)
[33] Vývoj reálného HDP v zemích V-4 (rok 1993=100) (128)
[34] Srovnání podílu státní pomoci na HDP (145)
[35] Komoditní struktura zahraničního obchodu dle tříd SITC (151)
[36] Vývoj otevřenosti ekonomiky (v %) (151)
[37] Vývoj exportu na hlavu (tis. USD, b.c.) (152)
SEZNAM TABULEK A GRAFŮ276
[38] Vývoj transformačního výkonu (mld. USD) (157)
[39] Rozdíly mezi prvními odhady HDP a jejich revizemi (182)
[40] HDP (Maďarsko) (183)
[41] Hrubý domácí produkt dle RN (Polsko) (183)
[42] Celková spotřeba dle RN (Polsko) (184)
[43] Hodnoty mezery výstupu z jednotlivých ZOI (Česko) (184)
[44] Růst HDP dle zveřejnění v jednotlivých RI (Česko) (185)
[45] Hodnoty mezery výstupu dle jednotlivých SP (Slovensko) (185)
[46] Růst HDP (Maďarsko) (186)
[47] Růst HDP pro jednotlivé RN (Polsko) (186)
[48] Růst celkové spotřeby dle RN (Polsko) (187)
[49] Odhadnuté hustoty pravděpodobnosti hodnot mezery výstupu (Česko) (187)
[50] Konfidenční intervaly pro hodnoty mezery výstupu (Česko) (188)
[51] Priorní a posteriorní hustoty modelových parametrů pro ČR (197)
[52] Priorní a posteriorní hustoty modelových parametrů pro Maďarsko (198)
[53] Priorní a posteriorní hustoty modelových parametrů pro Slovensko (199)
[54] Priorní a posteriorní hustoty modelových parametrů pro Polsko (200)
[55] Priorní a posteriorní hustoty modelových parametrů pro Eurozónu (201)
[56] Konvergence (207)
[57] Tempa růstu ­ Česká republika (209)
[58] Tempa růstu ­ Maďarsko (209)
[59] Tempa růstu ­ Polsko (210)
[60] Tempa růstu ­ Slovensko (210)
[61] Struktura absolventů vybraných fakult podle typu studijního programu v roce 2005
(číslo za názvem města udává počet absolventů) (241)
[62] Prvky vědeckotechnických parků ve světě (v %) (244)
[63] Zakladatelé VTP (vlastnická struktura, celosvětově) (248)
[64] Lokalizace vědeckotechnických parků ve městech a jejich zázemí (249)
SEZNAM TABULEK A GRAFŮ 277
CENTRUM VÝZKUMU KONKURENČNÍ SCHOPNOSTI ČESKÉ EKONOMIKY
EKONOMICKO-SPRÁVNÍ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY
prof. Ing. Antonín Slaný, CSc., vedoucí výzkumného centra
FAKTORY KONKURENCESCHOPNOSTI
(KOMPARACE ZEMÍ V-4)
prof. Ing. Antonín Slaný, CSc. a kolektiv
Ediční rada: L. Bauer, L. Blažek, H. Hušková, F. Kalouda,
M. Kvizda, L. Lukášová, R. Lukášová, J. Nekuda,
J. Rektořík (předseda), A. Slaný, J. Šedová, V. Žítek
Vydala Masarykova univerzita roku 2007
1. vydání, 2007, náklad 200 výtisků
Tisk: PRINTECO s.r.o., Hněvkovského 77, 617 00 Brno
Návrh a sazba: EXACTDESIGN, www.exactdesign.cz
Vzor citace: NĚMEC, Daniel. Demografický vývoj In Slaný a kol. Faktory konkurenceschopnosti.
Brno: Masarykova univerzita, 2007. 12 stran. ISBN 978-80-210-4455-5.
55-975B-2007 02/58 13/ESF
ISBN 978-80-210-4455-5
MASARYKOVA UNIVERZITA
EKONOMICKO-SPRÁVNÍ
FAKULTA
CENTRUM VÝZKUMU
KONKURENČNÍ SCHOPNOSTI
ČESKÉ EKONOMIKY
ISBN 978-80-210-4455-5