WORKING PAPER č. 3/2005
Přístup k inovacím v České
republice.
Současný stav a možné směry
zlepšení.
Jaroslav Rektořík
Říjen 2005
Řada studií Working Papers Centra výzkumu konkurenční schopnosti
české ekonomiky je vydávána s podporou projektu MŠMT výzkumná
centra 1MO524.
ISSN 1801-4496
Vedoucí: prof. Ing. Antonín Slaný, CSc., Lipová 41a, 602 00 Brno,
e-mail: slany@econ.muni.cz, tel.: +420 549491111
PŘÍSTUP K INOVACÍM V ČESKÉ
REPUBLICE. SOUČASNÝ STAV A
MOŽNÉ SMĚRY ZLEPŠENÍ
Abstract:
The aim of this paper is to evaluate the approach to innovations in the
Czech Republic by using evaluating criteria commonly used in this
area of interest in relation to the EU or OECD. Because the Czech
Republic incontrovertibly falls behind with the evaluation of innovation
access (even in comparison with the countries that have entered the
EU at same time), there are to be found possible directions
contributing to the improvement of the situation in this paper. Their
further elaboration and application will be carried out in the next stage
of the research by the Brno part of the innovation component research
team at the Research Centre of Competitive Ability of the Czech
Economy.
Abstrakt:
Cílem příspěvku je zhodnocení přístupu k inovacím v České republice,
s využitím hodnotících kriterií obecně užívaných v této problematice
v rámci EU, případně OECD. Protože Česká republika v tomto směru
zaostává i za zeměmi, které současně s ní vstoupily do EU, jsou
v příspěvku uvedeny i možné směry vedoucí ke zlepšení této situace.
Jejich rozpracováním a aplikací pro praxi se bude v další etapě
výzkumu zabývat brněnská část výzkumného týmu komponenty
inovací Centra výzkumu konkurenční schopnosti české ekonomiky.
Recenzoval:
prof. Ing. Ladislav Blažek, CSc.
1. ÚVOD
Inovační procesy se všeobecně pokládají za klíč k hospodářskému
rozvoji. Představují soubor činností, které vedou k úspěšné výrobě,
vstřebávání a využití novinek v ekonomické a sociální sféře. Nabízejí
nová řešení problémů, a tak umožňují naplňovat potřeby jednotlivců a
společnosti. Na začátku nového milénia se inovace stává jedním
z významných nástrojů světové ekonomiky. Vlády, v jejichž zájmu je
dlouhodobý rozvoj národní ekonomické prosperity, věnují inovační
politice trvalou soustavnou pozornost.
Ani Česká republika se, zejména po vstupu do EU, nemůže
problematice inovačního podnikání vyhnout, a to i proto, že průvodním
jevem globalizace se stávají rostoucí a zostřující se konkurenční tlaky,
kterým bez stanovení a následného využití smysluplné inovační
politiky nelze odolat. V tomto směru se naskýtají přirozené otázky,
v jaké míře a jakým způsobem budou jednotlivé podnikatelské
subjekty, regiony a země schopny těmto tlakům odolat a být
konkurenceschopnými. V podmínkách globalizované ekonomiky se
pro ČR ukazují do budoucna již jako naprosto neudržitelné strategie
typu ,,low-cost economy", využívající jako zdroj konkurenčních výhod
především nízké náklady (nízké mzdy, nízký měnový kurz apod.).
Zejména rostoucí konkurenceschopnost velkých zemí s levnou
pracovní silou (Čína, Indie aj.) neumožňuje stavět další vývoj a
prosperity české ekonomiky na těchto dosavadních komparativních
výhodách.
Do popředí se proto musí stále více jako zdroj výhod dostávat inovační
schopnosti podniků, rostoucí kvalita lidských zdrojů, výzkumu a
technologií, které jsou považovány za klíč k růstu evropské
konkurenceschopnosti.
Otázkou, jak je Česká republika připravena na uvedené konkurenční
tlaky, zda má smysluplně vytvořené a jak kvalitní inovační prostředí,
které umožní podnikům v konkurenčním prostředí globalizované
ekonomiky obstát, se zabývá tento příspěvek. Má vytvářet vstupní a
podkladový materiál pro výzkum inovačního prostředí. Proto se zabývá
jednak analýzou současného stavu s využitím komparace inovačního
prostředí v České republice a EU a dále mapuje a hodnotí problémové
oblasti inovačního prostředí v České republice.
Pro další aktivity především brněnské skupiny řešitelů komponenty
,,inovace" jsou v kapitole Možné směry nápravy daného stavu
komentovány základní dokumenty exekutivy ČR přijaté formou
Usnesení vlády po roce 2000 tj. především Národní inovační strategie
v roce 2004 a Národní inovační politika České republiky na léta 2005 ­
2010 v roce 2005 (dále NIP). Z množství konkrétních opatření pro
zlepšení inovačního prostředí v České republice, která obsahuje NIP,
jsou vyseparována ta opatření, která budou sloužit jako základ pro
4
jednu z oblastí výzkumu brněnské skupiny komponenty ,,inovace"
v následujícím období.
Konkrétní náměty k řešení, které se týkají spolupráce akademické
sféry s podnikatelským sektorem a regionální veřejnou správou, jsou
uvedeny v závěru příspěvku.
5
2. KOMPARACE INOVAČNÍHO
PROSTŘEDÍ V ČR A EU
Z materiálů, které se týkají hodnocení inovačních aktivit v České
republice, mimo jiné vyplývá podprůměrná zainteresovanost
podnikatelské sféry v porovnání se zeměmi EU na inovačních
aktivitách.1
Například v ,,Koncepci inovací pro oblast průmyslu a
podnikání na období 2005 - 2008"2
se uvádí, že v roce 2001 působilo
na území ČR jen necelých 29% podniků, které inovovaly své produkty
nebo výrobní procesy. Z toho u malých a středních podniků (MSP)
dosahoval průměr jen 26 %. Znamená to, že téměř tři čtvrtiny MSP
nevyvíjí žádnou inovační aktivitu, tj. udržují stávající výrobu a
technologie. Podrobně je tato situace dokumentována v publikaci
,,Výzvy pro podnikání-inovace a vzdělávání. Česká republika na cestě
ke znalostně založené ekonomice",3
kde je v tabulce č.14 porovnáván
podíl inovujících podniků podle velikosti podniků a sektoru
(zpracovatelský průmysl a služby) a typu inovace (produkt, proces)
v ČR a vybraných zemích EU-15. Průměr 29 % v ČR zde významně
zaostává za průměrem EU, který činí 44 %. Z velikostního hlediska
tvoří jádro inovujících firem velké podniky, následované středními a
1
Podle dokumentu Evropské komise COM (2003) 112 je inovace definována
následovně: ,,Inovace je obnova a rozšíření škály výrobků a služeb a s nimi
spojených trhů, vytvoření nových metod výroby, dodávek a distribuce,
zavedení změn řízení, organizace práce, pracovních podmínek a kvalifikace
pracovní síly."
Oslo manuál (OECD, 1997) se zaměřuje především na technické inovace
produktů (výrobků a služeb) a procesů (TIPP) ­ technological product and
process innovations. ,,TIPP zahrnují technicky realizované nové produkty a
procesy a významná technická zdokonalení produktů a procesů. TIPP byly
realizovány, jestliže byly zavedeny na trh (inovovaný produkt) nebo užity ve
výrobním procesu (inovace způsobu zpracování). TIPP se týkají řady
vědeckých, technických, organizačních, finančních a obchodních činností."
Oslo manuál rozlišuje mezi TIPP a jinými inovacemi (nové nebo zdokonalené
řízení apod.). Od TIPP tak rozlišuje organizační inovace (týkající se
organizačních struktur, metod řízení, firemních strategií) a ostatní změny ve
výrobcích a procesech (estetického charakteru, módní změny apod.).
Z těchto definic je zřejmé, že existují různé druhy inovací a různé cesty
k inovacím. Kromě inovací technické povahy (založených především na
výzkumu) jde také o netechnické inovace, jako např. inovace v oblasti
organizace a řízení (nové formy organizace práce, řízení kvality, procesní
řízení apod.), inovace trhů, inovace modelu podnikání či o prezentační inovace
(komplexní pojem pro inovace v oblasti designu a marketingu). Posledně
zmiňované typy inovací jsou předmětem sledování EU a byly nově zařazeny i
do hodnotících materiálů (European Innovation Scoreboard). Hlavním zdrojem
inovací (především technických) je výzkum a vývoj, ale zvláště k netechnickým
druhům inovací nepochybně přispívá i vlastní kreativita podnikatelů a
kvalifikovaných zaměstnanců.
2
Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR ­ prosinec 2004, kap. 1.1.1.
3
Kadeřábková, A. Linde, Praha 2004, str. 58.
6
malými podniky. Zvláště nízký je v ČR oproti EU podíl podniků
s inovací produktu.
Takovéto hodnocení inovační aktivity České republiky v porovnání se
zeměmi EU by se mohlo zdát zjednodušené či zavádějící s ohledem
na rozdílnou strukturu hodnocených podnikatelských subjektů. Proto
uvádím ještě výsledky dalšího, komplexnějšího hodnocení, které má
větší vypovídací schopnost a kvalitu.4
Pro potřeby hodnocení inovační
pozice Evropské unie vůči zbytku světa, jejích jednotlivých členských
zemí vůči průměru EU a konečně i k hodnocení trendů byl vypracován
systém hodnocení, nazvaný Evropský inovační zpravodaj (European
Innovation Scoreboard, EIS). Složení indikátorů, které mají
prokazatelný vztah k charakteristice inovačního systému v dané zemi,
se postupně vyvíjelo. V EIS pro rok 2002 sestávala hodnotící škála ze
17 indikátorů, vybraných na základě zevrubných studií z oblastí:
* lidské zdroje,
* tvorba poznatků,
* přenos a využití poznatků,
* financování inovací, inovační výstupy a trhy.
Vzájemné srovnávání členských zemí a časový průběh jednotlivých
ukazatelů jsou velmi významnými indikátory vývoje směrem
k budování znalostní ekonomiky. Pozici České republiky podle
posledního vydání EIS charakterizuje tzv. souhrnný inovační index
(SII) zaznamenaný na grafu č. 1.
4
Národní inovační politika České republiky na léta 2005-2010. Usnesení vlády
ČR ze dne 7. července 2005 č. 851 (NIP).
7
Graf č. 1 Souhrnný inovační index (SSI-Summary inovation subjekt)
0
0,1
0,2
0,3
0,4
0,5
0,6
0,7
0,8
TR
PL
RO
CY
LV
EL
SK
HU
LT
CZ
BG
LU
PT
ES
IT
SI
EE
AT
NO
EU-15
IE
NL
FR
BE
UK
IS
DK
DE
CH
FI
SE
Zdroj: European Innovation Scoreboard 2004, SEC (2004)1475, 19.11.2004
Legenda: AT-Rakousko, BE-Belgie, BG-Bulharsko, CY-Kypr, CZ-Česko, DENěmecko,
DK-Dánsko, EE-Estonsko, EL-Řecko, ES-Španělsko, FI-Finsko,
FR-Francie, HU-Maďarsko, CH-Švýcarsko, IE-Irsko, IT-Itálie, IS-Island, LTLotyšsko,
LU-Lucembursko, LV-Litva, NL-Nizozemsko, NO-Norsko, PL-Polsko,
PT-Portugalsko, RO-Rumunsko, SE-Švédsko, SI-Slovinsko, SK-Slovensko,
TR-Turecko, UK-Spojené království
Šrafovaně ­ země EU, prázdné sloupce ­ země mimo EU, černě ­ průměr EU15,
tečkovaně ­ ČR
Podle něj ČR zaostává s hodnotou 0,27 daleko za průměrem EU-15
(0,40), nemluvě o vedoucím Japonsku (0,77), USA (0,70). Před ČR se
umístily Slovinsko, Estonsko a překvapivě i nečlen ­ Bulharsko. Horší
už je jen údaj v grafu č. 2, který uvádí jednak hodnoty souhrnných
inovačních indexů, jednak relativní přírůstky těchto indexů. ČR je
s několika málo zeměmi v levém dolním kvadrantu. Země v tomto
kvadrantu mají souhrnný inovační index i relativní přírůstky indexu
nižší než jsou průměrné hodnoty EU-25.
8
Graf č. 2 Souhrnný inovační index a jeho relativní změny
CZ
EE
NL
AT
IE
FR
UK
DE
CH
SE
IT
LU
TR
PL RO
LV
EL
SK
LT
ES
NO
BE
DK
HU
BG
SI
IS
CY
FI
PT
0
0,1
0,2
0,3
0,4
0,5
0,6
0,7
0,8
0 5 10 15 20 2
Relativní změny (trendy) SSI (%)
Souhrnnýinovačníindex­SSI
5
Zdroj: European Innovation Scoreboard 2004, SEC (2004) 1475, 19. 11. 2004
Legenda: AT-Rakousko, BE-Belgie, BG-Bulharsko, CY-Kypr, CZ-Česko, DENěmecko,
DK-Dánsko, EE-Estonsko, EL-Řecko, ES-Španělsko, FI-Finsko,
FR-Francie, HU-Maďarsko, CH-Švýcarsko, IE-Irsko, IT-Itálie, IS-Island, LTLotyšsko,
LU-Lucembursko, LV-Litva, NL-Nizozemsko, NO-Norsko, PL-Polsko,
PT-Portugalsko, RO-Rumunsko, SE-Švédsko, SI-Slovinsko, SK-Slovensko,
TR-Turecko, UK-Spojené království
Tučně čárkované čáry ­ průměrné hodnoty EU-25
V citovaném materiálu NIP je uvedeno i podrobné srovnání
jednotlivých ukazatelů zařazených do SSI s využitím údajů
z Evropského inovačního zpravodaje. Z těchto ukazatelů vyplývají
následující největší slabiny českého inovačního prostředí (pořadí dle
výsledků srovnání, nikoli dle absolutní závažnosti):
* Nejhůře dopadá srovnání v počtu podaných přihlášek patentů
všeho druhu; nejhorší pozici vůbec má ČR u hi-tech patentů,
podaných u amerického patentového úřadu (počet na mil.
obyvatel): EU-15 31,6; ČR 0,7. Přihlášky patentů v Evropě: EU-15
12,4; ČR 0,3.
* Méně kritická, přesto vážná, je situace v oblasti vzdělávání. Podíl
studujících na vysokých školách VŠ v oborech přírodní vědy a
inženýrská studia na celkovém počtu obyvatelstva ve věku 20 - 29
let v %: EU-15 11,3; ČR 5,6. Také v terciárním vzdělávání zaostává
ČR za EU-15 (podíl obyvatelstva s vysokoškolským vzděláním na
9
celkovém počtu obyvatelstva ve věkové kategorii 25 - 64 let v %):
EU-15 21,5; ČR 5,6. Obdobná situace je v celoživotním vzdělávání.
* Poměrně nepříznivé jsou také ukazatele financování výzkumu a
vývoje v % HDP. Náklady na VaV z veřejných rozpočtů: EU-15
0,69; ČR 0,52. Soukromá sféra: EU-15 1,3; ČR 0,78.
* Podprůměrných hodnot dosahují podle EIS i ukazatele z oblasti
rizikového kapitálu pro hi-tech obory (podíl z celkových investic
rizikového kapitálu): EU-15 45,4; ČR 0.
Srovnání kvality jednotlivých ukazatelů Evropského inovačního
zpravodaje za Českou republiku a vybrané země s průměrem EU-15 je
uvedeno na tabulce č. 1. Z výsledku porovnání nevychází Česká
republika příznivě.
Tabulka č. 1 Srovnání s průměrem EU-15
počet
hodnocených
ukazatelů
počet
ukazatelů
lepších než
EU-15 plus
20 %
počet
ukazatelů v
pásmu EU-15
plus nebo
minus 20 %
počet
ukazatelů
horších než
EU-15 minus
20 %
Finsko 28 19 8 1
Dánsko 28 14 11 3
Francie 26 5 15 6
Německo 25 11 10 4
Nizozemsko 26 13 5
Rakousko 26 4 13 9
Řecko 25 3 4 18
Spojené království 25 10 11 4
Česko 24 2 2 20
Maďarsko 15 1 4 10
Slovensko 19 2 3 14
Slovinsko 20 3 3 14
USA 12 8 4 Japonsko
10 8 2 Zdroj:
European Innovation Scoreboard 2003
10
3. SOUČASNÝ STAV INOVAČNÍHO
PROSTŘEDÍ V ČR - PROBLÉMOVÉ
OBLASTI
V citovaných dokumentech a publikacích je uvedena řada příčin tohoto
stavu, ze kterých se dají dedukovat opatření pro jeho zlepšení, která
jsou známá a při jejichž přijetí a realizaci by se Česká republika zcela
určitě přiblížila v procesu konkurenceschopnosti zemím EU-15.
Například v NIP je v kapitole II. situace v konkurenceschopnosti České
republiky hodnocena následovně:
,,Konkurenční schopnost země je do značné míry závislá na dočasných
výhodách (např. na nízkých mzdách pracovní síly). Příčin
neuspokojivého stavu je celá řada. Jednou z nejvážnějších příčin
zaostávání je chybné pojetí role výzkumu ve společnosti a nevyužívání
jeho potenciálu pro inovace. Dlouhá léta se prosazoval model,
založený na výlučnosti vědy a oddělující výsledky VaV od praxe.
Z toho plyne nízké procento prakticky využitelných výsledků VaV.
Navzdory existenci řady institucí, aktivit a iniciativ podporujících
transfer technologií, např. vědeckotechnických parků, nesehrávají tyto
dostatečně pozitivní roli.
Existují bariéry, hlavně legislativní, materiální, finanční i mentální,
bránící zakládání firem realizujících dosažené výsledky VaV ve
veřejných výzkumných organizacích. V systému České republiky chybí
agentura (technologická, inovační), která by systematicky podporovala
aplikovaný výzkum a napomáhala transferu jeho výsledků do praxe.
Obtížně překonatelnou bariérou je i tradiční nechuť Čechů k riskování
a nízké společenské ocenění těch, kdo odvahou a vlastní prací získali
úspěch. Svoji roli sehrává i státní správa ­ počínaje neujasněnými
kompetencemi a konče absencí koncepce v oblasti inovací. Podpora
inovací na úrovni regionů má zpoždění a rodí se zvolna a chaoticky.
Státní financování VaV je roztříštěné a nerespektuje (dosud
nestanovené) priority; peněz je málo a přednostně je financován
výzkum bez vazby na praktické výsledky. Nelze nevidět, že i způsob
privatizace v ČR a správa korporací mají na vzniklé situaci svůj podíl ­
podniky s českými vlastníky většinou nechápou význam inovací jako
faktor, zajišťující jim dlouhodobou prosperitu. Podniky nejsou
motivovány k investicím do vlastního výzkumu a k dalším inovačním
aktivitám a nevytvářejí dostatečnou poptávku po inovačních řešeních.
Obdobně (i když z jiných příčin) se chová i většina podniků se
zahraničním vlastníkem."
Konkrétní důvody daného stavu v podpoře konkurenceschopnosti jsou
uvedeny také v publikaci Kadeřábková (2004) na str. 148 - 149. Z nich
stojí za pozornost především následující:
11
ˇ Chybějící celková politická vůle k prosazování systémového
přístupu v oblasti podpory inovací, což je do značné míry
způsobeno pragmatickým soustředěním politiků na již ověřené
identifikované zájmy odrážející ze strany státu preference
voličstva, tj. ve své většině zatím domácí politici nejsou
přesvědčeni, že obhajobou významu inovačních aktivit získají ve
veřejnosti odpovídající popularitu.
* Chybějící komplexní sociálně ekonomická strategie rozvoje země
včetně cílů zvyšování konkurenceschopnosti a přístupů k její
podpoře (vypracované materiály RASES či Vize do roku 2015
nemají charakter politických dokumentů).
* Teprve postupně dozrávající podnikatelské prostředí, které by
vytvářelo patřičný tlak na formování koncepčně založeného
proinovačního prostředí.
* Doposud nedostatečné vnímání významu inovací pro další rozvoj
ekonomiky a společnosti ze strany široké veřejnosti.
K výše uvedeným konkrétním problémovým okruhům, které brání
zlepšování stavu inovačního prostředí v České republice ještě dvě
důležité informace:
a) Výsledky analýzy faktorů, které podle podnikatelů nejvíce brání
zavádění inovací v letech 2002 - 2003 (znázorněné na grafu č. 3).
Graf č.3 Faktory bránící rozvoji inovací u inovačních podniků v letech
2002 ­ 2003
33%
31%
20%
10%
8%
6%
5%
4%
3%
0% 5% 10% 15% 20% 25% 30% 35%
Nedostatek finančních zdrojů
Vysoké náklady na inovace
Nadměrná ekonom. rizika
Nedostatek kvalif. pracovníků
Malý zájem zákazníků
Nepružnost podnik. org. struktury
Nedostatečná pružnost norem
Nedostatek informací o trzích
Nedostatek informací o technologiích
Zdroj: ČSÚ; Šetření o inovacích, duben 2005
b) prezentace stavu alokace nákladů na inovační aktivity v České
republice v roce 2003 (na grafu č. 4).
12
Graf č. 4 Struktura nákladů na inovace v ČR v roce 2003
jiné ext. znalosti
7,3 %
školení
1,3 %
uvádění inovací
na trh 13,2 %
stroje a zařízení
25,7 %
získání
výsledků z ext.
VaV 6,9 %
vnitropodnikový
VaV 17,7 %
design a jiné
formy přípravy
výrobku
27,7 %
Zdroj: ČSÚ; Šetření o inovacích, duben 2005
Nejvíce ekonomických subjektů považovalo za vysoce omezující
především ekonomické faktory. Shodně označily podniky inovačně
aktivní i bez inovační aktivity za největší překážku nedostatek
finančních zdrojů (33 % u inovujících subjektů a 38 % u neinovujících
subjektů), vysoké náklady na inovace (31 %; 38 %) a s tím zřejmě
spojená nadměrná ekonomická rizika (20 %; 25 %). Byly to tedy
převážně ekonomické faktory, se kterými se podniky potýkaly při
zavádění inovací, čímž byl potvrzen trend, který se objevil v minulém
šetření. Nejmenší překážku na tomto poli spatřují podniky v malé
informovanosti o technologiích a o trzích.
Celkové náklady na inovace činily v roce 2003 v celé ČR více než 46
mld. Kč, což představuje 1,6 % z celkových tržeb inovujících subjektů v
uvedeném roce. Výdaje na pořízení strojů a zařízení speciálně
určených pro zavádění inovovaných produktů anebo procesů tvořily
nejvíce (34 %). Významnou položku tvořily náklady na vnitropodnikový
VaV (více než 23 %), což je jakákoliv tvůrčí činnost prováděná za
účelem získání a využití poznatků pro vývoj inovací. Jak je patrné
z grafu, tak podniky stále nedoceňují význam investic do znalostí a
výsledků externí vědy a výzkumu (př. spolupráce s vysokými školami).
Do závěru této kapitoly by se velmi hodila citace myšlenky ,,otce"
inovační teorie J.A. Schumpetera, která je citovaná v řadě publikací a
úvah, které se zabývají problematikou inovací:
,,Vykonání něčeho nového je nejen věci objektivně těžší než vykonání
něčeho, co je známé a vyzkoušené, ale navíc jednotlivec cítí ve vztahu
13
k tomu nechuť a cítil by ji dokonce i tehdy, kdyby nebylo objektivních
těžkostí ... V psychice toho, kdo touží vykonat něco nového, zvedají
hlavu síly zvyku a vystupují proti rodícímu se plánu. Historie vědy je
jedním velkým potvrzením faktu, že přijetí nového vědeckého
stanoviska nebo metody je pro nás věcí neslýchaně těžkou. Myšlení se
stále vrací do starých kolejí...."
Velká většina malých a středních podnikatelů (obchodních společností
a fyzických osob) neví, co to inovace ve své podstatě jsou,5
neboť
pokud se seznámí například s materiály, které jim dávají návod na
získání finančních prostředků pro jejich rozvoj z existujících programů
(Záruka, Kredit, Start, Trh, Vesnice, Regenerace, Poradenství či
Design a marketing), případně jsou osloveni různými dotazníkovými
akcemi, tak chápou inovaci jako něco abstraktního bez vnitřní náplně,
bez znalosti podstaty věci. To je také důvod, proč se ve výzkumech
ČSÚ k inovačním aktivitám hlásí tak málo MSP.
Příčinou takových fatálních neznalostí je skutečnost, že v období před
rokem 1990 se na vysokých školách o problematice inovací
nevyučovalo a poznatky z tohoto vědního oboru od renomovaných
autorů (Schumpeter, Valenta, Drucker, Kondratěv) byly takřka
nedostupné. Proto i příklady uplatnění znalostí v tom období ve VaV
byly velmi skromné.6
Ke škodě věci se tato situace mnoho nezměnila
ani po roce 1990 a problematika inovací se dostává do studijních
programů vysokých škol jen velmi zvolna, ne vždy v komplexní podobě
a mnohdy jen v popisném podání, protože ani vyučující nemají
dostatek odborných znalostí podložených vědeckým poznáním
inovační teorie.
Příkladem může být i Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy
univerzity v Brně, kde se studenti seznamují s problematikou inovací
jen okrajově v předmětech Ekonomika veřejného sektoru a Ekonomika
neziskových organizací díky autorovi tohoto pojednání (working
paper), který prezentuje studentům základy teorie inovací především
s využitím teoretických vstupů Valenty a Druckera a svých poznatků
uplatněných v citované disertační práci a v rozsahu relevantního textu
celostátních učebnic pro tyto předměty.7
Příklad je uveden v příloze č. 1.
5
Viz citované problémové oblasti a existence stavu psychiky podle
Schumpetera,
6
Příklad: Rektořík, J. Analýza využití teorie inovací v procesu rozvoje českého
slévárenství. Disertační práce. VUT: Brno 1986.
7
Rektořík, J. a kol. Ekonomika a řízení odvětví veřejného sektoru. Ekopress:
Praha 2002. Rektořík, J. a kol. Organizace neziskového sektoru. Základy
teorie, ekonomiky a řízení. Ekopress: Praha 2001.
14
4. MOŽNÉ SMĚRY NÁPRAVY DANÉHO
STAVU
4.1. Zásadní dokumenty k problematice
inovačního prostředí vydané v roce 2004
Možné a smysluplné směry nápravy daného stavu v rozvoji inovačního
prostředí, které významným způsobem ovlivňuje konkurenceschopnost,
byly v České republice prezentovány až v roce 2004, kdy:
* Vznikla v gesci místopředsedy vlády pro výzkum, vývoj, lidská
práva a lidské zdroje na základě úkolu z usnesení vlády č. 172 ze
dne 17. února 2003 k návrhům zdokonalení podnikatelského
a investičního prostředí Národní inovační strategie. Přijata byla
usnesením vlády č. 270 ze dne 24. března 2004 o Národní
inovační strategii, jímž vláda dokument schválila a oblast inovací
zařadila mezi nejvyšší státní priority. Zároveň vláda uložila:
1. místopředsedovi vlády pro výzkum a vývoj, lidská práva a lidské
zdroje, ministru průmyslu a obchodu a ministryni školství, mládeže
a tělovýchovy zpracovat ve spolupráci s ostatními členy vlády a
vládě do 30. listopadu 2004 předložit návrh Národní inovační
politiky na léta 2005 až 2008,
2. místopředsedovi vlády pro výzkum a vývoj, lidská práva a lidské
zdroje zpracovat ve spolupráci s místopředsedou vlády a
ministrem financí a vládě do 31. března 2005 předložit návrh
nutných legislativních změn pro oblast inovací, případně návrh
věcného záměru zákona o inovacích.
* Byla vydána publikace Kadeřábková (2004) Výzvy pro podnikání
­ inovace a vzdělávání. Česká republika na cestě ke znalostně
založené ekonomice. Jako výstup samostatné komponenty
projektu MS-07-03 ,,Technologický rozvoj, výzkum a vývoj a
související kvalifikační požadavky v podnikatelské sféře." Autorka
podrobně a sofistikovaně analyzuje současný stav inovačního
prostředí v ČR s akcentem na problematiku výzkumu, vývoje a
kvalitu lidských zdrojů ve vztahu ke zvýšení konkurenceschopnosti
České republiky.
* Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR zveřejnilo dokument
,,Koncepce inovací pro oblast průmyslu a podnikání na období
2005 - 2008".
15
4.2. Národní inovační politika (2005)
Konkrétní doporučení exekutivy pro zásadní změnu kvality inovačního
prostředí v České republice formou cílů, úkolů, nástrojů a opatření
s využitím výstupů předcházejících dokumentů jsou prezentována
formou dokumentu ,,Národní inovační politika České republiky na
léta 2005 - 2010" (NIP), který byl schválen Usnesením vlády České
republiky ze dne 7. července 2005 č. 851. Vláda v tomto dokumentu
ukládá:
1. členům vlády a vedoucím ostatních ústředních orgánů realizovat ve
stanovených termínech opatření uvedená v Národní inovační politice,
2. místopředsedovi vlády pro ekonomiku a předsedovi Rady pro
výzkum a vývoj:
a) předložit v návaznosti na novelizaci příslušných ustanovení zákona
č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje, návrh statutu Rady pro
výzkum, vývoj a inovace tak, jak je uvedeno v bodě V.4.3 Národní
inovační politiky,
b) vyhodnotit v roce 2007 plnění Národní inovační politiky a předložit
vládě návrh potřebných opatření,
3. ministryni školství, mládeže a tělovýchovy a místopředsedovi vlády
pro ekonomiku a předsedovi Rady pro výzkum a vývoj harmonizovat
Národní politiku výzkumu a vývoje České republiky na léta 2004 až
2008 s Národní inovační politikou a do 28. února 2006 předložit vládě
návrh potřebných změn.
NIP obsahuje celkem 48 konkrétních opatření, které se postupně týkají
těchto problémových okruhů:8
1) Nárůst objemu a změny struktury veřejných výdajů na VaV.
2) Stanovení věcných priorit VaV (dlouhodobé základní směry
výzkumu).
3) Rozdělení veřejných prostředků na VaV podle dosahovaných
výsledků.
4) Efektivní podpora ochrany duševního vlastnictví z veřejných
výdajů na VaV.
5) Využívání právních předpisů ochrany duševního vlastnictví.
6) Využití změny v pravidlech EU pro poskytování prostředků ze
strukturálních fondů a fondu kohezního.
7) Změny v pravidlech EU pro poskytování podpory VaV.
8
Tučně jsou zvýrazněny problémové okruhy, které se týkají zapojení vysokých
škol do procesu podpory inovací včetně zkvalitnění lidských zdrojů; absolventů
vysokých škol a vědecko-výzkumných pracovníků a manažerů.
16
8) Věcná koordinace využití zdrojů v rámci ČR.
9) Založení technologické agentury ČR.
10) Programy na podporu inovací v regionech.
11) Zjednodušení postupu při vzniku nových organizací VaV a jejich
podpoře.
12) Daňové úlevy stimulující VaV v podnikatelském sektoru.
13) Podpora komunikačních aktivit s veřejností v oblasti inovací
v rámci PR.
14) Programy podporující mobility mezi akademickou a privátní
sférou.
15) Program podporující vytvoření funkčních technologických
platforem.
16) Fond pro financování společných projektů veřejného a
soukromého sektoru.
17) Podpora zavádění a využití informačních technologií v malých a
středních podnicích.
18) Podpora vzniku nových technologických firem založených pro
využití výsledků VaV.
19) Podpora transferu poznatků a technologií.
20) Změna ukazatelů a kritérií podpory veřejných vysokých škol
ve vzdělávání a výzkumu.
21) Motivace pro absolvování přírodovědných a technických
studijních programů.
22) Vzdělávací programy zaměřené na výzkumné a vývojové
pracovníky a na manažery.
23) Odstranění překážek mezisektorové tuzemské a mezinárodní
mobility lidských zdrojů pro inovační procesy.
24) Novelizací kompetenčního zákona (č.2/1968 Sb.) a dalších zákonů
zjednodušit systém podpory VaV a stanovit ústřední správní
orgán pro inovace.
25) Zřízení informačního systému pro inovace.
26) Vzájemná harmonizace a koordinace jednotlivých státních a
regionálních politik a programů v souladu se strategií
hospodářského růstu.
17
4.3. Vize a cíle NIP
Vizí (ideou) NIP je stav, kde podniky a další organizace v ČR aktivně
inovují své výrobky, technologie a služby i metody organizace a řízení,
zabezpečují trvalý růst produktivity práce a konkurenceschopnost na
mezinárodních trzích. To vše při vysoké úrovni zaměstnanosti.
Stát k tomu:
* vytváří příznivé rámcové podmínky právní a institucionální;
* pružně odstraňuje bariéry inovačních aktivit;
* aktivně se podílí na tvorbě nových nástrojů EU na podporu VaV a
inovací a na tvorbě nových právních předpisů EU pro podporu VaV
a inovací a rychle převádí tyto předpisy do právního řádu ČR;
* přímými i nepřímými nástroji v souladu s právními předpisy EU
podporuje vybrané aktivity inovačních procesů a využívá k tomu
prostředky veřejných rozpočtů ČR a rozpočtu EU.
Tato vize bude realizována prostřednictvím čtyřech strategických cílů:
1. Posílit výzkum a vývoj jako zdroj inovací.
2. Vytvořit funkční spolupráci veřejného a soukromého sektoru.
3. Zajistit lidské zdroje pro inovace.
4. Zefektivnit výkon státní správy ve výzkumu, vývoji a inovacích.
18
5. ZÁVĚR
Bilance porovnání stavu inovačního prostředí v ČR a EU, vytipování
hlavních problémových oblastí a deskripce nasměrování opatření pro
nápravu stávajícího stavu se stává podkladem pro pracovníky
komponenty inovací (brněnská část) Centra výzkumu konkurenční
schopnosti české ekonomiky pro zkoumání a ověřování možností
aplikace doporučených opatření především v oblastech, které se týkají
zkvalitňování lidských zdrojů využitelných pro vědu a výzkum a pro
zavádění inovačních aktivit do praxe. Protože požadavek na kvalitu
lidského potenciálu se dostává do popředí zájmu celé společnosti.
Informační a znalostní ekonomika, tak jak ji propaguje Evropská unie,
se neobejde bez propracovaného systému celoživotního vzdělávání.
Výsledkem celoživotního vzdělávání by měla být flexibilní pracovní
síla, která najde bezproblémové uplatnění na trhu práce. S ohledem na
očekávaný nepříznivý demografický vývoj ve vyspělých státech nabývá
tato oblast na aktuálnosti. Evropa, a s ní i Česká republika, se bude
muset naučit využívat kvalitu lidského potenciálu i u lidi vyšších
věkových kategorií. V tomto směru není bez zajímavosti, že zatímco
v ČR již existuje z legislativy vycházejí povinnost pro úředníky
územních samosprávných celků se celoživotně vzdělávat,9
stále chybí
zákon o celoživotním vzdělávání, který by vymezoval i podmínky
vzdělávání pracovníků podniků, vědy a výzkumu apod.
Lidské zdroje jsou páteří výzkumu, vývoje a inovací. Proto je třeba
zajistit dobrý základ přípravy odborníků v oblasti inovačního podnikání
(včetně managementu) v celém počátečním vzdělávání, od základního
školství až k doktorandům. Musí být vytvořeno takové prostředí, které
povede k nárůstu počtu absolventů nejenom přírodovědných a
technických oborů, jak se uvádí v některých výše uváděných
dokumentech, ale také v oborech ekonomických, případně v oborech
ekonomicko-správních, protože právě absolventi těchto oborů vytváří
zdravé jádro pro inovace. Vzdělání musí být uzpůsobeno
průmyslovým, ekonomickým a legislativním změnám, musí být
zlepšováno odborné vzdělávání, zabezpečena spolupráce mezi
vzdělávacími institucemi a podniky a v neposlední řadě musí být
zabezpečena výměna informací a zkušeností.
Již dříve proklamovaný bližší vztah vysokých škol k průmyslu není
dostatečně naplňován. Firmy by měly mít možnost zadávat tématické
okruhy ke studiu na vysokých školách a zároveň tak umožňovat
studentům praktické aplikace dosažených poznatků již během studia.
Tento proces povede také k většímu počtu nových firem (start-up,
9
Zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územně samosprávných celků.
19
spin-off...), které se budou specializovat na inovační podnikání a
budou schopny kooperovat s velkými podniky.10
V současnosti existují následující problémy spolupráce akademické
sféry s podnikatelským sektorem a regionální veřejnou správou,
kterými se bude zabývat brněnská část komponenty Inovační
výkonnosti:
* Existuje komunikační bariéra ­ VŠ nedokáží své možné aktivity
nabídnout a podniky naopak nedokáží dostatečně obecně
definovat, co potřebují.
* Existuje rozpor v požadavcích na profil absolventa u velkých a
malých firem (týká se zejména bakalářských studijních programů).
* Existuje vzájemná nedůvěra ohledně přínosu z vzájemné
spolupráce a chybí též hmotná zainteresovanost jedné i druhé
strany na vytváření podmínek pro efektivní spolupráci.
* Není dostatečně definována a vymezena spolupráce vysokých
škol s regionálními orgány veřejné správy a profesními komorami,
které významným způsobem do inovačních procesů v regionu
zasahují a mohou jej kultivovat.
* Týká se to i zapojování vysokých škol do přípravy a realizace
strategických dokumentů územních samosprávných celků
(krajských, obecních), týkajících se rozvoje lidských zdrojů.
10
Koncepce inovací pro oblast průmyslu a podnikání na období 2005 - 2008,
kap. 3.3.
20
6. POUŽITÁ LITERATURA
DRUCKER, P. F.: Inovace a podnikavost, praxe a principy. Victoria
publishing: Praha 1995.
KADEŘÁBKOVÁ, A. (2004): Výzvy pro podnikání-inovace a
vzdělávání. Česká republika na cestě ke znalostně založené
ekonomice. Linde: Praha 2004.
REKTOŘÍK, J. a kol.: Organizace neziskového sektoru. Základy teorie,
ekonomiky a řízení. Ekopress: Praha 2001.
REKTOŘÍK, J.: Analýza využití teorie inovací v procesu rozvoje čs.
slévárenství. Disertační práce. VUT: Brno 1986.
Ministerstvo průmyslu a obchodu (2004): Koncepce inovací pro oblast
průmyslu a podnikání na období 2005-2008. Praha 2004.
Usnesení vlády ČR ze dne 7. července 2005 č. 851 (2005): Národní
inovační politika České republiky na léta 2005 ­ 2010. Praha 2005.
Usnesení vlády ČR ze dne 24. března 2004 č. 270 (2004): Národní
inovační strategie ČR. Praha 2004.
European Innovation Scoreboard 2004, SEC (2004) a 2003, SEC
(2003).
21
7. PŘÍLOHA
Kapitola o inovacích v publikaci: Rektořík, J. a kol.: Organizace
neziskového sektoru. Základy teorie, ekonomiky a řízení. Ekopress:
Praha 2001
Inovace je změna daného stavu a lze ji aplikovat ve všech směrech
lidských aktivit, v ziskovém i neziskovém sektoru. Inovace mají své
řády a faktory, které jsou podrobněji popsány dále.
Inovační proces jako vědecká disciplína, je disciplínou diagnostickou:
jde o systematické zkoumání oblastí změn, které skýtají veškeré lidské
aktivity.
Konkrétně znamenají systematické inovace sledování sedmi zdrojů
inovačních příležitostí. Z toho se první čtyři zdroje nacházejí uvnitř
organizací (soukromých či veřejných) a další tři zdroje vně organizací.
U vnitřních zdrojů jde o symptomy, které jsou vysoce spolehlivými
signály změn, k nimž došlo, nebo které lze nepatrným úsilím vyvolat:
* nečekané události - nečekaný úspěch, nečekaný neúspěch,
nečekané vnější události,
* rozpornost - mezi realitou v její skutečné podobě a
předpokládanou realitou,
* inovace vycházející z potřeby určitého procesu,
* změny struktury oboru nebo tržní struktury.
Vnější zdroje inovací:
* demografie - změny v populaci, emigraci, migraci, zvýšený význam
etnických menšin, ...
* vývoj věkové struktury a potřeby trhu,
* změny v pohledu na svět, náladách a významech - příklady změn
po roce 1989 - zakládání neziskových organizací, dealeři,
půjčovny videokazet, sexuální salóny, rozvoj soukromých škol atd.,
* nové znalosti - například vliv dobývání kosmu, výpočetní technika
při výuce atd.
22
Inovační faktory
Inovační proces je realizován sedmi inovačními faktory, jejichž kvalita
inovační proces bezprostředně ovlivňuje. Jsou to jednak faktory mající
charakter prvku a jednak faktory mající charakter vztahů. V procesech
produkce veřejných a soukromých statků mají různý vliv na inovační
proces a síla jejich vlivu musí být individuálně diagnostikována.
Soubor inovačních faktorů:
1. faktor - lidský potenciál, člověk s určitou kvalifikací (označovaný
Lp),
2. faktor - pracovní prostředky - výrobní, měřící, regulační, výpočetní
stroje a zařízení, nosiče energií, stavby, budovy, inventář,
vozovky apod. (označovaný P),
3. faktor - pracovní předměty - suroviny dané přírodou, ale také
materiály, které prošly dřívější úpravou (označovaný S),
4. faktor - technologické principy - všechny formy pohybu a přeměny
látky, které jsou použity v interakcích prvkových faktorů Lp,
P, S,
5. faktor - energie - všechny formy vzájemného energetického
působení - energetické interakce mezi prvotními prvky
(označovaný E),
6. faktor - konstrukce (složení, struktura) výrobků a jejich tvar
(označovaný K),
7. faktor - organizace (uspořádání) výrobního - výukového léčebného
- řídícího atd. procesu - jedná se o uspořádání
všech elementárních vztahů uvnitř organizace i s ní
souvisejících řádově vyšších celků.
Řády inovací
Stupeň překonání dosavadního stavu organismu, služby, statku a
přechod k vyššímu stupni se nazývá řád inovací.
23
Tabulka: Řády inovací - vývojový proces
řády
inovací
vývojový proces druh způsob
dosažení stavu
0 regenerační změna prostá regenerace
na původní stav
tvůrčí aktivita
objektu
1 strukturální vnější
adaptace
kvantitativní změna tvůrčí aktivita
objektu
2 kvantitativní vnitřní
adaptace
kvantitativní změna tvůrčí aktivita
objektu
3 změny vnější kvality kvalitativní změna akceptace
4 změna jedné
(několika) funkcí
NOVÁ VARIANTA
kvalitativní změna aplikace
5 změna všech funkcí
při původní koncepci
- NOVÁ
GENERACE
kvalitativní změna adaptace
6 změna koncepce při
zachování principu NOVÝ
DRUH
kvalitativní změna absolutní
inovace
7 změna principu,
přerušení vývojové
kontinuity - NOVÝ
ROD
kvalitativní změna absolutní
inovace
Doplnění tabulky:
akceptace = převzetí známého řešení jako vzoru beze změny
aplikace = přizpůsobení známého řešení jako vzoru
adaptace = přetvoření známého řešení jako vzoru
absolutní inovace = vytvoření zcela nového řešení.
Vzájemné působení faktorů a řádů inovací
Řády inovací nemusí být u všech faktorů v daném organismu na stejné
úrovni, a tím dochází nutně k poruchám činnosti organismu, v
nejlepším případě nedosahuje organismus těch parametrů, kterých by
mohl dosáhnout při vyrovnanosti řádu u všech faktorů.
V případech, kde není, zkoumán pouze jeden organismus, nýbrž
několik organismů, které na sebe vzájemně působí, dochází ke
komplikovaným vztahům, které se řeší pomocí matic zkoumáním
,,řezů" vztahů faktoru a řádu v dílčím organismu jednak z pohledu
faktoru a jednak z pohledu provázanosti jednoho organismu na druhý.
24
Následně jsou uvedeny v grafické podobě vztahy faktorů a řádů.
Důležitý je vztah tzv. podnětné inovace (základní) v daném organismu
k inovacím komplementárním.
Obrázek: Příklady působení řádů a faktorů inovačního procesu
faktor
řád
Lp P S T E K O
1
2
3
4
5
6
7
faktor
řád
Lp P S T E K O
1
2
3
4
5
6
7
komplementární inovace
podnětná inovace
25