WORKING PAPER č. 25/2007
Strukturální politika Polska a
Maďarska 1990­2005
Tomáš Paleta
Listopad 2007
Řada studií Working Papers Centra výzkumu konkurenční schopnosti
české ekonomiky je vydávána s podporou projektu MŠMT výzkumná
centra 1M0524.
Vedoucí: prof. Ing. Antonín Slaný, CSc., Lipová 41a, 602 00 Brno,
e­mail: slany@econ.muni.cz, tel.: +420 549491111
STRUKTURÁLNÍ POLITIKA POLSKA A
MAĎARSKA 1990­2005
Abstract:
The main goal of this paper is to describe the structural policy of
Hungarian and Polish government from the beginning of transition till
nowadays and its possibility to change structural characteristics of the
above mentioned economies and help to improve economic growth.
The scope our study is limited to state aid provided to the enterprise
sector. We analyze the strategy of decision making, used types of
state aid distribution, the target segments of aid and its institutional
background. We also focus on how these variables affected the market
environment of Hungarian and Polish economy, productivity of labour
and the competitiveness of both Hungary and Poland.
Abstrakt:
Cílem studie je analyzovat hlavní kroky polských a maďarských vlád
na poli strukturální politiky a jejich možnost změnit strukturální
charakteristiky výše zmíněných ekonomik. Zaměřením této studie je
státní pomoc podnikům. Zkoumáme strategii rozhodování o udělování
státní pomoci, použité typy státní pomoci, její směřování
a institucionální prostředí. Zabýváme se tím, jak tyto proměnné
ovlivnily tržní prostředí maďarské a polské ekonomiky, produktivitu
práce a konkurenceschopnost Maďarska a Polska.
Recenzoval:
doc. Ing. Libor Žídek, Ph.D.
1. ÚVOD
Cílem tohoto textu je popsat vývoj strukturální politiky v Polsku
a Maďarsku od roku 1990 do roku 2005 a zhodnotit její vliv na
konkurenceschopnost výše zmíněných ekonomik. Vycházíme z faktu,
že struktura ekonomiky odráží změny ve struktuře agregátní domácí
i zahraniční poptávky. Na tyto změny reagují podniky změnou nabídky
a dochází k posunu ve struktuře ekonomiky. Rychlost těchto změn je
dána flexibilitou prostředí, kde významnou roli hraje dostupnost
informací, flexibilita trhu práce, liberalizace cen a mezinárodního
obchodu apod. Do procesu strukturálních změn může vláda zasáhnout
nástroji strukturální politiky s cílem strukturální změny vyvolat, urychlit,
zpomalit, nebo zcela zastavit (více k teorii strukturální politiky viz např.
Zemplinerová, (2006)). Pro naše účely jsme si strukturální politiky
definovali jako soubor zamýšlených (tj. vědomých) vládních opatření,
směřujících ke změně ve struktuře produkce průmyslových odvětví
nebo vedoucích ke změně výrobního chování průmyslových
producentů s cílem ovlivnit strukturální charakteristiky ekonomiky.
Konkrétními nástroji takto pojaté politiky jsou přímé i nepřímé nástroje
státní pomoci, kam patří finanční dotace a půjčky, daňové úlevy,
odpuštění nedoplatků a podobně. V našem pojetí se tedy jedná
o nástroje státní pomoci podnikům. Zaměříme se na vývoj státní
pomoci podnikům, jejich výši a strukturu a zhodnotíme jejich dopad na
možnosti hospodářského růstu. Nejprve popisujeme výchozí pozici
struktury ekonomiky v roce 1990, následně analyzujeme vývoj
strukturální politiky v letech 1990­2005 a nakonec zkoumáme účinnost
nástrojů státní pomoci.
4
2. STRUKTURÁLNÍ POLITIKA
MAĎARSKA
2.1. Výchozí situace
V Maďarsku, stejně jako v ostatních zemích střední a východní Evropy,
byl na konci 80. let minulého století průmysl nejdůležitějším sektorem
ekonomiky. ,,Jeho výkonnost byla hluboko pod úrovní vyspělých států,
což opět koresponduje se situací v jiných zemích východního bloku,
a to navzdory tomu, že v Maďarsku probíhaly určité pokusy o reformu
již v průběhu 80. let. Produkce ekonomiky byla charakteristická nízkou
konkurenceschopností na mezinárodních trzích, přebytkem
neprodejných statků na jedné straně a nedostatkem zboží na straně
druhé" (Hashi-Hajdukovic, 2006).
V období plánovaného hospodářství se strukturální politika projevovala
v systému dotací a podpory těch podniků a odvětví, které byly
shledány jako stěžejní. Důležitost podniků a odvětví však nebyla
měřena jejich ekonomickou úrovní, produktivitou práce, nebo
konkurenceschopností na trhu, ale byla výsledkem politického
rozhodnutí na domácí i mezinárodní úrovni. Výsledkem této politiky
bylo často přerozdělování zdrojů od úspěšných k méně úspěšným, což
v konečném důsledku vedlo k poklesu motivace úspěšnějších podniků,
zastarání výrobních postupů, opotřebení kapitálových statků, nízké
produktivitě práce i kapitálu, snížení výkonnosti celého hospodářství
a poklesu mezinárodní konkurenceschopnosti.
Maďarsko bylo na konci 80. let zemí s převažujícím zaměřením na
průmysl a nepříliš rozvinutým sektorem služeb. To vycházelo
z koncepce centrálního plánování, které bylo zaměřeno na podporu
těch odvětví průmyslu, která byla považována za strategická
a ekonomické ukazatele byly upozaděny politickými cíli.
2.2. Strukturální politika 1990­2005
Počátek transformace je charakteristický postupným oslabováním vlivu
státu na ekonomické procesy a na podniky samotné. Změny ve
struktuře ekonomiky a průmyslu byly fundamentálním znakem
transformace a přinesly s sebou četné problémy ­ např. nutnost čelit
vyspělé zahraniční konkurenci, rostoucí nezaměstnanost, hrozbu
úpadku celých regionů a nebo tvrdá rozpočtová omezení. V této pozici
se pak nacházely vlády se svou strukturální politikou, a musely vzít
všechny tyto okolnosti na vědomí. Nositelé strukturální politiky se tak
ocitli pod tlakem sociálních aspektů restrukturalizace a bylo otázkou,
do jaké míry jsou schopny tomuto tlaku odolat a činit krátkodobě
nepopulární a ,,bolestivá" opatření.
V prvním období, tedy zhruba do roku 1995, prochází Maďarsko fází
kreativní destrukce. V této fázi transformace, kterou můžeme zařadit
do období mezi lety 1990 a 1995, vypracovaly Maďarské vlády tři
5
rozdílné koncepce strukturální politiky (OECD 1995 ­ z Szanyi). První
koncept z roku 1990 neobsahoval žádnou konkrétní strategii a spočíval
spíše ve výčtu toho, co by strukturální politika dělat neměla. V této
strategii nebyly ani určeny konkrétní nástroje státní pomoci.
S postupující transformací docházelo k stále výraznějším strukturálním
změnám, které zahrnovaly zejména zmenšování podniků a omezování
produkce. Na základě tohoto vývoje byla na přelomu let 1992 a 1993
zformulována nová strategie strukturální politiky. Tato strategie měla
střednědobý charakter a představila škálu nástrojů, jak podpořit
přizpůsobování soukromého sektoru změnám v ekonomice, při snaze
vyhnout se nadměrným zásahům do jejich chodu. Jedním
z nejvýraznějších rysů tohoto konceptu bylo určení dvanácti (později
patnácti) strategických státních firem (špinavý tucet), které mohly
obdržet pomoc v rámci ,,krizového managementu". Do těchto firem
proudila podpora v podobě přímých transferů, odpuštění plateb daní,
sociálního pojištění a úvěrů a rovněž čerpání z rozvojových
a restrukturalizační fondů. Zdroje k restrukturalizaci zejména patnácti
(dříve 12) velkých firem plynuly z nejrůznějších institucí (státní
rozpočet, Agentura státního vlastnictví atd.). Török (1997) odhadl výši
podpory pro tyto firmy na 1,5 miliard dolarů.
1
Podpora v rámci krizového managementu se stala nejdůležitějším
znakem strukturální politiky a zůstala jím po dlouhou dobu. Vedle
pomoci velkým firmám proběhla v rámci téhož konceptu strukturální
politiky i dvě kola konsolidace dluhů v programu Konsolidace bank
a dluhů. Program se uskutečnil mezi lety 1993­1996 a týkal se
přibližně 150 firem. Celkové odhadované náklady (Hashi, dle Szanyi
1996) byly 4­4,5 mld. USD.
Druhý koncept strukturální politiky se v konečném důsledku omezil
pouze na dotace a pomoc v rámci krizového managementu a prvotně
deklarovaná snaha o strategický rozvoj se vůbec nedostala do
realizační fáze. Směřování dotací nebylo podřízeno žádné celkové vizi
a dotace byly umisťovány nahodile do těch podniků, které ji zrovna
potřebovaly a o kterých bylo rozhodnuto, že ji dostanou.
Třetí koncept průmyslové politiky vznikl v roce 1995. Motivem
implementace třetího plánu se mimo jiné stala postupná harmonizace
s požadavky EU.2
Tomu také odpovídá jeho podoba, v níž se odráží
snaha přijmout ­ zatím alespoň částečně ­ požadavky kladené v rámci
předvstupních příprav ­ např. decentralizace distribuce státní pomoci
či zřízení instituce zodpovědné za kontrolu3
udělování státní pomoci
1
Účinnost této formy podpory je diskutabilní. Polovina podporovaných firem
přežila a byla privatizována, část byla prodána částečně a část firem zůstala
zcela v rukou státu.
2
Konkrétně se jedná o článek 62/4b Evropské asociační dohody.
3
Kontrolu nejdříve provádělo Ministerstvo financí, později tzv. SAMO ­ State
Aid Monitoring Office.
6
(více viz Szanyi, 2004). Koncept obsahoval podrobný soupis nástrojů
a cílů, které byly kompatibilní s pojetím EU. Většina nástrojů byla
orientována na podporu vědy a výzkumu, malých a středních podniků
a na cíle regionální politiky. Z nástrojů cílených na určitou firmu nebo
projekt se přešlo k obecné podpoře investičního prostředí na základě
stanovaných pravidel. Hlavním cílem se stalo zvýšení dlouhodobé
konkurenceschopnosti. Praxe však probíhala poněkud odlišně.
Hodnotí jí např. Tétényi (Tétényi, 2000, in: Szanyi, 2004), který říká, že
v prvních letech (do roku 1995) byly strukturální posuny a vývoj
důsledkem přílivu přímých zahraničních investic a nikoliv aktivní
strukturální politiky. Globální útěk státu z ekonomiky a následná pomoc
pouze vybraným podnikům dle Tétényiho vedly ke kolapsu mnoha
firem a snížily účinnost státní pomoci
Jak v druhém, tak i v třetím konceptu se vyskytovaly nástroje,
zaměřené zejména na vybrané sektory v ekonomice, přičemž sektory,
které byly ve středu pozornosti, se v průběhu času měnily. Hlavní
důraz byl v počátku kladen na sektory, v nichž se nacházely firmy
špinavého tuctu, tj. na automobilový, elektrotechnický a chemický
průmysl. Později v rámci rozšíření špinavého tuctu na patnáct firem se
spektrum rozšířilo ještě o průmysl metalurgický. S třetím konceptem se
způsob podpory sektorů změnil. Namísto krizového managementu se
nosnou myšlenkou stalo zvýšení konkurenceschopnosti. To však
neznamenalo konec krizového managementu nebo dokonce přímých
podpor četným nezdravým podnikům. Hlavní změnou byla změna toku
státní podpory, která se přesunula na státní rozvojové agentury
a neplynula firmám přímo ze státního rozpočtu. Většina podpory byla
udělována na základě obecně platných pravidel, stále však existovaly
výjimky v podobě automobilového, elektrotechnického a chemického
průmyslu, kterým bylo přiznáno určité preferenční postavení.
V popředí zájmu však stále zůstávaly spíše bývalé vlajkové lodě
maďarského průmyslu a jejich podpora nebyla součástí rozvinuté
strategie vedoucí k restrukturalizaci, ale jednalo se spíše o podporu
zaměstnanosti v nejvíce postižených regionech. Zde je zřejmý výrazný
rozpor mezi koncepcí a skutečnou realizací státní podpory.
O nekoncepčnost přístupu svědčí i fakt, že pro rostoucí i upadající
podniky byla používaná stejná strategie, což ­ jak upozorňuje
Szalavetz (Szalavetz, 2003, in: Szanyi, 2004), snižovalo její
efektivnost.
V rámci přibližování se vstupu do EU a nutnosti harmonizace, proběhla
v roce 2000 i čtvrtá změna koncepce strukturální politiky, která byla
součástí Národního rozvojového plánu a která byla logickým
pokračováním koncepce z roku 1995. Přinesla rozšířenou škálu
nástrojů strukturální politiky, které byly v souladu s nástroji EU. Verze
strukturální politiky z roku 2000 stála zejména na podpoře moderních
technologií, výzkumu a vývoje a rozvoje konkurenceschopnosti.
7
Zvyšování produktivity práce z důvodů technologického pokroku však
vedlo k poklesu nároků na pracovní sílu, a tedy k nárůstu
nezaměstnanosti, mj. i v ,,citlivých" odvětvích. Existuje však
přetrvávající rozpor mezi koncepcí a praxí, která byla taková, že
postižené podniky byly dále nepřímo dotovány právě z důvodů
podpory nezaměstnanosti (Szanyi, str. 9). Na druhou stranu však
v rámci Národního rozvojového plánu dochází také k podpoře investic
prosperujících, soukromých a často zahraničních firem
Kritici čtvrté koncepce (z roku 2000) poukazují zejména na její zbrklou
a neadekvátní přípravu, a tím i nedokonalost v implementaci.
Další revize z roku 2002 znamenala již menší změny. K největším
změnám patřil větší důraz na daňové nástroje, případně zrušení dříve
zřízené podpory pro průmyslové zóny volného obchodu.
2.3. Vývoj státní pomoci
Následující tabulky zachycují vývoj výše a strukturu státní pomoci
v Maďarsku v letech 1990 až 2005. Pro první roky tohoto období téměř
nejsou dostupná žádná data a ta, která dostupná jsou, jsou z mnoha
důvodů nedůvěryhodná. Pro vytvoření rámcové představy se však
použít dají. Tabulka č. 1 ukazuje výši státních dotací do vybraných
sektorů ekonomiky.
Tabulka č. 1: Státní podpora - dotace (mld. USD)
1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995
spotřební dotace 1,32 1,16 1,03 1,07 0,79 0,83 0,92 0,83
domácí sektor 0,62 1,46 1,66 1,26 1,29 1,01 0,9 0,95
dotace výrobcům z toho: 2,97 2,16 2,16 0,8 0,77 0,68 0,98 0,69
zemědělství 0,86 0,71 0,71 0,51 0,42 0,49 0,6 0,46
železnice 0,09 0,09 0,07 0,04 0,11 0,05 0,25 0,12
celkově (včetně
nezobrazených položek) 4,9 4,77 4,39 3,12 2,84 2,51 2,79 2,46
dotace jako % HDP 17,1 16,7 13,3 9,4 7,6 8,5 6,8 5,6
Zdroj: Ministerstvo financí Maďarska, dle Szanyi (2004)
Z tabulky je vidět, že kromě podpory do železnic podíl státní pomocí
jak absolutně, tak v podílu na HDP od roku 1989 do roku 1995 téměř
soustavně klesal. Tento fakt je vysvětlitelný postupným odchodem
státu z četných sfér hospodářství.
Další tabulka ukazuje celkovou výši státní podpory a rozdělení podle
odvětví s největším podílem na jejím příjmu. Zde již příliš jasně žádný
výrazný trend nevidíme, spíše se jedná o postupný nárůst do roku
1998 a následný pokles s mírnějšími výkyvy. Výkyvy jsou ovšem
způsobené také změnou metodologie, neboť po roce 19964
dochází
4
Rok 1996 je prvním rokem, kdy se v Maďarsku oficiálně začíná monitorovat
státní pomoc.
8
k několika změnám v monitoringu pomoci. Do roku 1999 není
zaznamenávána pomoc poskytovaná místními vládami, a tak nárůst
některých čísel nemusí nutně znamenat zvýšení prostředků státní
pomoci.
Tabulka č. 2: Státní podpora hospodářským jednotkám (mil. EUR, b.c.)
1996 1997 1998 1999 2000 2001
celková pomoc, z toho: 577,7 765 836,8 689 800,1 800,5
výroba 336,1 509,3 523,2 375,9 479,2 442,1
doprava 220,9 223,5 290,3 291,3 304,1 276,5
těžba uhlí 20,7 32,3 23,3 16,1 12,6 16,2
podíl na HDP (%) 1,6 1,9 2 1,5 1,6 1,5
podíl na státním rozpočtu 3,28 3,8 4,01 3,26 3,44
Zdroj: National Survey of Hungary
V tabulce není vidět další výrazná část státní pomoci ­ v rámci
předprivatizační konsolidace v letech 1994 ­ 1998 směřovala pomoc
ve výši cca 4 mld. USD do bank. I zde se jedná o formu strukturální
politiky, protože banky (do té doby vlastněné státem) poskytovaly
četné půjčky podnikům, které je pak nikdy nebyly schopny splatit.
Konsolidace bank pak ve svém důsledku znamenala odpuštění těchto
dluhů státem, a tudíž formu státní podpory. Stejně tak privatizace
mnoha firem ve státním vlastnictví si vyžádala četné dotace
k vylepšení jejich likvidity i k jiným účelům. Hlavním hráčem na poli
státní pomoci byl v té době Státní privatizační a aktivový holding PLC.
S pokračující privatizací od konce roku 1995 klesal podíl pomoci do
výroby, celková pomoc ovšem postupně narůstala.
Tabulka č. 3: Státní pomoc (mil. EUR, s.c.)
2000 2001 2002 2003 2004 2005
celková pomoc (bez zemědělství,
rybolovu a dopravy) 757,2 738,7 844,4 911,2 597,8 948,7
celková pomoc (nezahrnuje železnice) 757,2 738,7 844,4 931,2 1110,3 1609,9
Zdroj: Evropská komise, 2005
Následující tabulky ukazují členění státní pomoci podle cíle, nástroje a
typu přidělení. Jedná se však pouze o data zahrnující sektor
průmyslové výroby, komplexnější data nejsou k dispozici.
Tabulka č. 4: Státní pomoc ve výrobě podle cíle (v %)
1996 1997 1998 1999 2000
horizontální pomoc z toho: 13,2 15,8 12,8 8,2 9,3
podpora vědy a výzkumu 1,5 1,8 1,6 0,6 1
životní prostředí 1,2 4,7 4,8 4,7 3,6
9
podpora MSP5
4 3,7 4,4 2,8 4,6
zaměstnanost 4,2 3,3 1 0 0
vzdělávání 0,3 0,3 0 0 0
sektorová pomoc 18,4 17,2 5,2 1,9 0
přičemž ocelářský průmysl 14,7 2,9 0 0 0
ostatní 3,7 14,3 5,2 1,9 0
regionální pomoc 68,4 67 82 89,9 90,7
Zdroj: Szanyi, 2004
Vidíme, že ve sledovaném období postupně výrazně klesal podíl
pomoci s cílem pomoci konkrétním jednotlivým sektorům a mírně také
klesal podíl pomoci s horizontálními cíli, to vše ve prospěch pomoci
zaměřené na chudé regiony. Zůstává však otázkou, do jaké míry šlo
o změnu v koncepci strukturální pomoci. Domníváme se, že výraznou
úlohu v této změně struktury mohlo hrát jen samotné přesunutí pomoci
z jedné kategorie do kategorie druhé, akceptovatelnější pro orgány
EU.
Následující tabulka ukazuje vývoj ve formě, jakou byla státní pomoc
poskytnuta. Postupně klesá podíl přímého financování v podobě
nevratných dotací a roste vliv nepřímých dotací v podobě daňových
úlev. Posledním rokem masivní přímé podpory státem byl rok 1996.
Stát přispíval na reorganizaci podniků, rekapitalizaci bank a na jiné
dokončované projekty velkého rozsahu. Po tomto roce je vidět výrazný
pokles podílu tohoto nástroje. Ostatní formy podpory mají jen
marginální podíl.
Tabulka č. 5: Státní pomoc ve výrobě podle formy (v %)
1996 1997 1998 1999 2000 2001
skupina A
nevratné dotace 34,28 25,05 22,33 12,46 18,36 26,29
daňové úlevy 58,76 58,28 72,9 76,21 76,82 71,04
dotace na úroky 1,46 2,87 0,71 1,84 1,41 0
skupina B
podíl na majetku 0 0 0 0 0 0
skupina C
bezúročné půjčky 2,86 4,6 3,6 7,58 2,01 0,39
skupina D
záruky 2,64 9,2 0,46 1,9 1,41 2,28
Zdroj: Szanyi, 2004
Poslední tabulka zaměřená na sektor výroby sleduje vývoj pomoci
podle typu přidělení. S přibližujícím se vstupem do EU a měnící se
legislativou se postupně upouští od pomoci přidělené ad-hoc a v roce
5
Malé a střední podnikání.
10
2000 je již veškerá poskytnutá pomoc součástí nějakého programu
státní pomoci.
Tabulka č. 6: Pomoc ve výrobě podle typu přidělení (v %)
1996 1997 1998 1999 2000
ad hoc 19,08 16,94 5,3 0,65 0
projektové programy pomoci 80,92 83,06 94,7 99,35 100
Zdroj: Szanyi, 2004
Následující tabulka, věnující se cílům pomoci po roce 2005, již
obsahuje data za celou Maďarskou ekonomiku. Tato data nejsou
srovnatelná s daty z předchozích tabulek ani pro sektor průmyslové
výroby, neboť jsou zpracována dle jiné metodologie.6
Tabulka č. 7: Státní pomoc podle cíle (v %)
2000 2001 2002 2003 2004 2005
zemědělství 44,1 35,0
rybolov 0,1 0,0
horizontální pomoc, z toho: 28,2 43,1 53,1 38,5 31,6 28,4
kulturní dědictví 0,0 0,0 1,1 2,2 6,4 4,7
zaměstnanost 2,4 4,4 4,1 4,4 1,7 0,6
živ. prostředí 3,1 1,8 7,7 0,5 0,1 0,4
regionální pomoc 18,6 24,2 25,2 24,2 17,4 16,7
výzkum a vývoj 1,3 5,1 3,2 0,6 1,2 2,7
rizikový kapitál 0,0 0,0 0,0 0,4 0,7 0,7
MSP 2,9 7,5 11,7 4,1 3,4 2,3
vzdělávání 0,0 0,1 0,1 2,1 0,6 0,3
sektorová pomoc, z toho: 71,8 56,9 46,9 61,5 24,2 36,6
těžba uhlí 2,2 2,7 1,5 1,1 4,4 2,4
finanční služby 0,0 1,8 0,0 0,0 0,0 0,0
prům. výroba 69,6 52,2 45,4 57,6 17,5 28,0
další služby 0,0 0,2 0,0 0,6 0,4 0,1
doprava (bez. železnic) 0,0 0,0 0,0 2,1 1,9 6,1
celková pomoc (bez zemědělství,
rybolovu a dopravy) 100,0 100,0 100,0 97,9 53,8 58,9
celková pomoc (nezahrnuje železnice) 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0
Zdroj: Evropká komise, 2005
Z výše uvedené tabulky nelze vyčíst mnoho. Do roku 2003 zcela
jednoznačně roste podíl regionální pomoci a dá se předpokládat, že
pokles v roce 2004 je alespoň částečně způsoben pouze metodickým
6
Zatímco tabulky týkající se pouze průmyslové výroby vycházely z dat
Maďarského statistického úřadu, data za celou ekonomiku jsou zpracována
metodologii Evropské komise. I zde se metodika mění a od roku 2004 je
zahrnuto také zemědělství a rybolov.
11
přesunem pomoci do pomoci zemědělství, neboť regionální pomoc je
jednou z priorit státní pomoci v EU a Maďarsko bylo pod tlakem tuto
pomoc postupně zvyšovat. Ze sektorové pomoci zabírala největší podíl
průmyslová výroba, ale i tam podíl postupně klesal. Příčinu tohoto
vývoje spatřujeme z části opět v tlaku EU, částečně pak v postupné
konsolidaci tohoto sektoru a dokončující se transformaci.
12
3. STRUKTURÁLNÍ POLITIKA POLSKA
3.1. Výchozí situace
Stejně jako v Maďarsku se potřeba státní pomoci podnikům objevila
současně s počátkem transformace na počátku 90. let. Pomoc státu
podnikům se stala jedním ze základních charakteristik státní
strukturální politiky. Pro období začátku transformace nejsou
k dispozici konsolidovaná, srovnatelná, ba ani příliš důvěryhodná data.
Přesto existují kusé informace, které umožňují pochopit základní
tendence směřování a velikosti státní pomoci.
3.2. Strukturální politika 1990­2005
Státní pomoc na počátku transformace lze státní pomoc rozdělit na
sektorovou a strukturální. Politika záchrany a restrukturalizace byla
v Polsku implementována dvěma pilíři ­ zřízením Agentury pro rozvoj
průmyslu (ARP) a Programem finanční restrukturalizace podniků
a bank (PFRPB).
Ve snaze řešit špatnou situací alespoň některých podniků, založil stát
v roce 1991 Agenturu pro rozvoj průmyslu (ARP). ARP byla založena
s cílem přispívat k restrukturalizaci polského průmyslu financováním
restrukturalizačních programů a pomáhat státním firmám ve finančních
problémech. Hlavními nástroji této agentury byly zvýhodněné půjčky,
záruky, a snížení vlastního jmění o výši dluhu. Avšak ve skutečnosti
pomoc z ARP nebyla firmami použita k urychlení restrukturalizace,
o níž se podniky začaly pokoušet až mnohem později. Informace
o státní pomoci plynoucí z této agentury jsou velmi omezené.
V roce 1993 byla představena nová strategie strukturální politiky ve
formě PFRPB, která měla vést k vyřešení problémů s rostoucím
zadlužením podniků. Program zahrnoval decentralizovaný proces
konsolidace vedený bankami. Jednotlivé banky vyjednávaly se
zadluženými podniky o restrukturalizačním plánu, přičemž plán
zahrnoval i nástroje pomoci, zejména odpuštění dluhů. Zdroje nutné
k financování programu ve výši cca 2,3 mld. USD byly získány emisí
státních obligací (viz Hashi - Balcerowicz, 2004). Ačkoliv úspěšnost
programu byla pod původním očekáváním, některé problémy se
zadlužením podniků a likviditou bank se vyřešit podařilo. Kromě výše
zmíněných systémů podpory existovaly ještě samostatné programy
sektorové pomoci, zaměřené hlavně na uhelný a ocelářský průmysl.
Proces udělování státní pomoci nebyl žádným způsobem koordinován
a ani v Polsku nebyl zpočátku součástí dlouhodobější strategie. To se
projevovalo systémem pomoci, který byla garantována fiskálními
orgány ad hoc. Pomoc byla podnikům poskytována proto, aby se
vyhnuly bankrotu a mohly ještě chvíli fungovat, přičemž požadavek na
restrukturalizaci nebyl často ani vysloven a pokud byl, neměl stát
možnosti, jak tyto změny vynutit. Existovalo také silné propojení mezi
13
politickou silou a dostupností státní pomoci. Hlavními příjemci pomoci
proto většinou byly velké státní nebo bývalé státní podniky. Problémem
také bylo, že většina pomoci nebyla oficiálně zaznamenána.
V roce 1994 proběhla první revize legislativy týkající se státní pomoci.
Ze 127 zákonů jich jen 24 bylo v souladu s požadavky EU7
. Další
zákony musely být zrušeny, změněny, případně se staly předmětem
vyjednávání s EU. Postupně rostoucí problémy plynoucí z nadměrné
státní pomoci (jako růst deficitu státního rozpočtu, netransparentnost,
inflační tlaky, neefektivnost pomoci) a současný tlak Evropské unie
vedly v roce 2000 k přijetí nového zákona O přípustnosti a dohledu
nad státní pomoci pro podnikatele. Tento zákon vstoupil v platnost
1.1.2001 a zohledňoval požadavky EU zahrnuté v článku 63 asociační
dohody z roku 1991.
Zákon z roku 2000 státní pomoc obecně zakazuje, ovšem současně
vyjmenovává čtyři kategorií, kde je dovolena. Jedná se o:
* pomoc horizontální (záchrana a restrukturalizace; výzkum;
zaměstnanost; podpora malého a středního podnikání);
* pomoc sektorovou (těžba uhlí, automobilový a výrobní průmysl
a průmysl syntetických vláken);
* pomoc regionální (regionům s vysokou nezaměstnaností a jinak
zaostalým regionům);
* pomoc tzv. přípustnou (odstranění následků přírodní pohromy;
mající sociální charakter pro jednotlivé spotřebitele a nenarušující
soutěž).
Tento zákon však stále obsahoval mnoho chyb a v roce 2002 byl
nahrazen zákonem novým. Jeho princip je v podstatě stejný, pouze
zpřesňuje a definuje nepřesnosti a nejasnosti z předchozího zákona.
Ani tento zákon však nevyřešil všechny problémy se státní pomocí
(špatná kontrola a nedostatek systémových programů) a v roce 2004
byl přijat zákon nový.
Efektivnost státní pomoci nebyla v Polsku do roku 2002 nijak
sledována a teprve nový zákon o státní pomoci určuje povinnost
sledovat kromě jiného také efektivnost pomoci. Přesto není tato
povinnost ve velké většině dodržována. V roce 2002 obdržel Úřad pro
konkurenci a ochranu spotřeby formuláře zahrnující pouze 0,6 %
7
Dne 16. prosince 1991 Polsko podepsalo Evropskou dohodu o přípravách na
vstup do EU, která vstoupila v platnost 1. února 1994. Pátá část této dohody
zahrnuje předpisy dotýkající se zásad zachování konkurence. Podle článku 63
dohody se každá ze stran zavázala srozumitelně a transparentně poskytovat
státní pomoc, což mimo jiné zahrnovalo i povinnost informovat o výši a účelu
poskytnuté státní pomoci. Z toho pro Polsko vyplynula povinnost změny
legislativy a mimo jiné také povinnost každoročně vypracovávat zprávy
o velikosti a formě poskytnuté státní pomoci.
14
celkové pomoci. Dle této velmi slabé evidence bylo 79 % pomoci
účelné a efektivní; vypovídací schopnost tohoto vzorku je však mizivá.
Účinnost státní pomoci ilustruje Sowa (2003) na několika příkladech.
Prvním je příklad polských uhelných dolů. Ty na první pohled prošly
úspěšnou restrukturalizací, když při snížení počtu zaměstnanců
o 62,4 % mezi lety 1990­2001 snížily produkci jen o 30 %. To by
znamenalo zvýšení produktivity na dvojnásobek. Ovšem ve stejném
období dostaly doly státní pomoc ve výši 34 miliard PLN (s.c.), nebyly
schopny dosáhnout kladného hospodářského výsledku, rostly jejich
závazky a čelily četným problémům. Příčiny tohoto selhání vidí Sowa
(2003) v politických problémech, resp. zneužití sektoru těžby uhlí
politiky k dosažení vlastních cílů.
Dalším sektorem, který byl již od počátku ve středu pozornosti státní
pomoci, byl sektor zpracování železa a oceli. Tento sektor dle Nejvyšší
komise pro kontrolu (2002 b ­ dle Sowa) obdržel v letech 1992­2001
pomoc ve výši 7,5 mld PLN. Dle Sowy se však jedná pouze o hrubý
odhad. Úspěšnost této pomoci je také sporná. Z 25 podniků, které
začaly restrukturalizaci v roce 1992, jich sedm zaniklo nebo vyhlásilo
platební neschopnost. Navíc hlubší restrukturalizace proběhla až
později, v letech 1999­2001.
Nakonec Sowa (2003) uvádí Ursus, největší polský výrobce traktorů,
který také dostával pomoc od ARP. Ten navzdory masivní pomoci
nikdy nedosáhl ekonomického zdraví a navíc část pomoci zneužil.
Tímto kromě nízké efektivnosti Sowa dokumentuje také špatný systém
kontroly nad státní pomoci v 90. letech.
3.3. Vývoj státní pomoci
Z let 1990­1993 nejsou k dispozici žádné údaje týkající se státní
pomoci. První dostupná data prezentuje Formalczyk (1998, in: Sowa,
2003), který uvádí formy státní pomoci pro rok 1994.
Tabulka č. 8: Statní pomoc v roce 1994 podle formy pomoci (v %)
skupina A Skupina B skupina C skupina D
38,3 4,3 38,2 19,2
Zdroj: Sowa, 2003
Z této pomoci plynulo 40­50 % do výrobního sektoru (dle různých
odhadů). Většina pomoci byla přidělena ad hoc, jako záchranná pomoc
za účelem odvrátit bankrot.
První oficiální data o státní pomoci připravilo Ministerstvo financí pro
roky 1996 a 1997. Od roku 1998 byl za monitoring dat zodpovědný
Úřad pro konkurenci a ochranu spotřebitele. Metodologie sběru dat se
v průběhu času měnila, stejně jako klasifikace pomoci, přesto se dle
Sowy (2003) jedná o nejdůvěryhodnější a vlastně jediná data, týkající
se velikosti a struktury státní pomoci.
15
Následující tabulka uvádí vývoj výše státní pomoci od roku 1995 do
roku 2005. Mírný pokles mezi lety 1995­2000 je vystřídán postupným
nárůstem výše státní pomoci a následuje prudký nárůst v roce 2003.
V tomto roce byla výše udělené pomoci velmi vysoká z důvodu
realizace zákona z 28. 11. 2003 o restrukturalizaci hornictví černého
uhlí v letech 2003­2006, na základě kterého bylo jen v roce 2003
uděleno 15,5 mld. pomoci, zejména ve formě daňových úlev.
Následuje prudký pokles vyvolaný požadavky Evropské komise
a novou legislativou.
Tabulka č. 9: Výše pomoci (v mil. PLN)8
1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
celkem
9348,28
8355,1
8688,7
6762,3
9076,1
7712
11194,8
10277,6
28355,6
16400,6
4795,1
Zdroj: Raport o pomocy publicznej w Polsce, za jednotlivé roky 1995­2005
V další tabulce vidíme vývoj pomoci rozdělený podle cíle, kam měla
pomoc směřovat. Časté měny metodologie monitoringu a změny
zákonů týkající se státní pomoci ztěžují interpretaci uváděných dat.
Je zřejmé, že v centru pozornosti stál sektor těžby uhlí, zaměstnanost
a restrukturalizace. Vzájemné prudké výkyvy mezi výše uvedenými
položkami pak jsou z velké části jen změnou v metodice posuzování
a pomoc plyne do stále stejných podniků. V roce 2004 stojí za
povšimnutí výrazný nárůst výše horizontální pomoci na
restrukturalizaci, což je výsledkem realizace opatření tzv.
,,antikrizových zákonů". Mezi lety 2004 a 2005 dochází k prudkému
poklesu pomoci na restrukturalizaci a nárůstu pomoci na tvorbu a
záchranu pracovních míst. Hashi a Balczerowicz (2004) v této
souvislosti hovoří pouze o přesunu stejné pomoci z kategorie
restrukturalizace do kategorie zaměstnanost s tím, že situace zůstává
fakticky stejná. Tomu odpovídá i skutečnost, že v obou letech největší
část pomoci plyne do slezského regionu a lze se snadno domnívat, že
i do stejných firem.
Tabulka č. 10: vývoj pomoci podle cíle (v %)
1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
Horizontální pomoc, z toho: 72,6 16,3 40 73,5 64,4 31,9 33,6 10 50,5 49,9
věda a výzkum 2,25 2,18 1,86 2,70 4,00 3,70 2,60 8,40
ochrana životního prostředí 14,50 3,81 6,99 2,30 4,10 12,20 1,10 1,70
rozvoj MSP 0,00 0,00 0,16 1,70 4,00 4,70 1,50 16,70
8
Od roku 2004 bez pomoci pro sektor dopravy. Ta v roce 2004 činila 7591,3
mil. PLN a v roce 2005 1148,9 mil. PLN.
16
záchrana/tvorba pracovních míst 19,75 43,54 36,65 3,00 6,60 10,40 12,10 67,60
vzdělávání, školení 0,00 0,00 0,00 13,10 10,70 2,30 0,90 4,90
okamžitá pomoc 0,00 0,82 2,48 3,60 8,70 5,10 0,90 0,30
restrukturalizace 0,00 7,62 9,63 59,60 60,60 61,60 80,80 0,50
investice 40,00 26,80 21,74 0,10 0,00 0,00
rozvoj podniků 20,50 0,00 0,00 1,90 0,90 0,00
Sektorová pomoc, z toho: 27,4 83,7 59,7 24,2 30,1 24,9 17,9 70,7 32 28,8
sektor hutnictví železa a oceli 4,19 2,89 5,32 1 0,3 10,3
sektor válečného loďařství 0,3 5,5 2,4 18,8 17,6
sektor těžby uhlí 43,72 66,94 59,80 98,1 93,3 87,3 81,2 82,4
sektor syntetických vláken - 0,01 0,01 0
sektor automobilový - 0,2 0,8 0,05
sektor mořské plavby - 0,3 0,01 0,03
Regionální pomoc 0 0 0,3 1,3 3,7 0,4 4,6 2,7 9,7 21
Jiné - - - 41,3 43,5 16,6 7,8 0,3
Zdroj: Raport o pomocy publicznej w Polsce, za jednotlivé roky 1995­2005
Vývoj výše i struktury státní pomoci prodělaly ve sledovaném období
význačné změny. Z tabulek plyne, že výrazně poklesla sektorová
pomoc. Toto však může být zkresleno metodologií sběru dat
a přesunem části pomoci do pomoci horizontální, která je pro orgány
EU přípustnější. V roce 2002 plyne z 90 % sektorové do sektoru těžby
uhlí a 70 % horizontální pomoci sledovalo cíl záchrany
a restrukturalizace. To samo o sobě svědčilo o neefektivnosti
využívání pomoci, neboť těžba uhlí čerpá pomoc již déle než 10 let
a restrukturalizace měla být, také vzhledem k již vyčerpané výši
pomoci, již dávno provedena.
Výše regionální pomoci je do roku 2004 velmi nízká. V roce 2005
regionální pomoc prudce vzrůstá, zejména z důvodu rostoucí hodnoty
daňových úlev, a zejména pak čerpání prostředků z Evropského fondu
regionálního rozvoje. Ačkoliv regionální pomoc má za cíl snižování
nerovností mezi regiony, směřuje do regionů v Polsku nejbohatších,
což ukazuje nejen na rozpory v koncepci udělování pomoci, ale také
dále zvyšuje nerovnosti mezi jednotlivými regiony. Zajímavé také je, že
cca 50 % procent pomoci čerpaly velké podniky, zatímco podpora
MSP je jen cca 10 % celkové podpory.
Podíváme-li se do následující tabulky na vývoj poskytované pomoci
podle formy, vidíme, že hlavní složku tvoří skupina A, tj. dotace
a daňové úlevy, přičemž vyšší podíl až do roku 2004 mají daňové
úlevy, ale v roce 2005 převládají dotace. Tento vývoj však není
způsoben nárůstem udělených dotací, ale výrazným snížením
poskytnutých daňových úlev z 4412,7 mil PLN v roce 2004 na 649,4
mil PLN v roce 2005.
17
Tabulka č. 11: Výše pomoci podle formy (v %)9
1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2005
celkem 100,00 100,00 100,00 100,00 100,00 100,00 100,00 100,00 100,00 100,00
skupina A
z toho: 63,98 81,02 79,92 75,82 85,88 84,49 56,53 64,78 75,27 94,93
-dotace 34,03 23,84 25,52 33,84 38,20 54,46 45,20 58,41 12,27 81,24
-daň. úlevy 65,97 76,16 74,48 66,16 61,80 45,54 54,80 41,59 87,73 18,76
skupina B 1,65 0,62 0,44 0,39 2,61 1,56 0,18 0,26 4,90 0,00
skupina C 30,08 15,80 17,96 22,76 8,28 11,35 20,29 11,55 11,29 3,07
skupina D 4,29 2,55 1,68 1,03 3,23 2,60 16,10 21,84 5,42 1,99
Poznámka: pomoc od roku 2004 nezahrnuje pomoc do sektoru přepravy.
Zdroj: Raport o pomocy publicznej w Polsce, za jednotlivé roky 1995­2005
Poslední tabulka ukazuje způsoby financování pomoci. Do roku 2004
bylo hlavním nástrojem státní pomoci v Polsku snížení závazků
společností vůči státu. Neneman a Sowa (2002) v této souvislosti
hovoří o tzv. vynucuné pomoci, kdy zejména velké společnosti se
silným politickým vlivem přestanou platit své závazky vůči státu a tím si
vynutí jejich odpuštění, což je ve svém důsledků forma státní pomoci.
Tento systém produkuje problém morálního hazardu v podobě
,,inspirace" pro ostatní firmy. Současně definují i další důvody této
struktury (více viz Neneman a Sowa (2002) nebo Sowa (2003). Až
v roce 2005 se poprvé vydalo více pomoci ve formě přímých výdajů
(77,1 %) než ve formě snížení příjmu do státního rozpočtu (22,9). Stalo
se tak zejména proto, že v roce 2005 nebyla udělena žádná pomoc ve
formě kapitálově­investičních dotací. Navíc velká část pomoci ve
formě nesplacení závazků vůči státu nebyla nikdy zaznamenána
Tabulka č. 12: Způsob financování pomoci v Polsku (v %)
1997 1998 1999 2000 2001 2002 2004 2005
přímé výdaje
(např. dotace) 31,3 34,5 34,9 47,3 25,8 38 37,7 77,1
snížení příjmu do rozpočtu
(např. daňové úlevy) 68,7 65,5 65,1 52,7 74,2 62 62,3 22,9
Zdroj: Raport o pomocy publicznej w Polsce, za jednotlivé roky 1995­2005
9
Od roku 2004 bez pomoci pro sektor dopravy.
18
4. ZÁVĚR
Strukturální politika v Maďarsku prodělala v letech 1990­2005 výrazný
vývoj a prošla čtyřmi revizemi své koncepce. Každá revize strukturální
politiky znamenala postupný vývoj směrem k požadavkům EU. Proces
harmonizace s EU vedl k omezení přímých státních dotací a nárůstu
vlivu daňových nástrojů. Snížila se pomoc jednotlivým sektorům ve
prospěch horizontální a regionální pomoci a zvýšila se transparentnost
udělování státní pomoci. Počátky udílení státní pomoci byly
netransparentní, udělované ad hoc, čímž narušovaly konkurenční
prostředí a mohly odrazovat nedotované podniky od vstupu na trh,
Postupně převážila pomoc udílená na základě projektových programů,
zvýšila se transparentnost i kontrola pomoci. Hlavní pozornost se
postupně přesouvala od domácích subjektů v potížích k perspektivním
firmám, často zahraničním.
V Polsku byla státní pomoc po celou dobu zaměřena zejména na
sektor těžby uhlí, záchranu a tvorbu pracovních míst a na
restrukturalizaci. Největším příjemcem státní pomoci byly kromě
sektoru těžby uhlí také polské železnice (PKP). Udílení státní pomoci
bylo charakteristické nízkou transparentností. Pomoc byla z velké části
motivována politicky ve snaze získat hlasy v častých volbách.
Směřovala tak zejména do velkých podniků se silnými odbory.
Výsledkem přímých dotací do některých firem působilo na trhu jednak
omezením konkurence, ale zejména snížilo zájem dotovaných firem
o hlubokou restrukturalizaci. Neprovedená restrukturalizace ovšem
vyžadovala jen k další a další dotace ze strany státu. Pomoc nebyla
součástí žádné dlouhodobé koncepce a byla zaměřena pouze na
pomoc podnikům v problémech ­ velmi často ve vlastnictví státu.
Ve sledovaném období podíl sektorové pomoci postupně klesal,
zejména v důsledku nutnosti slaďování legislativy s požadavky EU, což
přineslo striktnější pravidla udělování pomoci a snížilo vliv
lobbystických skupin. Na základě dostupných dat se lze domnívat, že
se mnohdy pouze změnil cíl pomoci, ale příjemci zůstaly stejní.
Z evidence vyplývá, že výše státní pomoci, měřená podílem na HDP,
postupně klesala. Navíc lze předpokládat, že údaje z prvních let jsou
z mnoha důvodů podhodnoceny. Většina pomoci podnikům měla
formu snížení závazků vůči státnímu rozpočtu a tudíž poklesu příjmu
státu.
19
POUŽITÁ LITERATURA
Annual survey of Hungary on state aid falling under article 62 of the
European agreement 1996­2000, 2002, dostupné na
http://www1.pm.gov.hu/web/home.nsf/(PortalArticles)/72E76354718AA
F7CC125E610035239/$File/EVESJEL_96_00_vegleges_angol.doc?O
penElement, (14.7.2007).
Annual Survey of Hungary on State aid in the manufacturing and
certain other sectors 1996­1998, (2000), dostupné na
http://www1.pm.gov.hu/web/home.nsf/(PortalArticles)/2BCFE33B38DF
9B90C25662003B0D4C/$File/EVESJEL_96_98_en.doc?OpenElement,
(15.7.2007).
Evropská komise (2007), State aid scoreboard, http://ec.europa.eu/
comm/competition/state_aid/studies_reports/stat_tables.html.
Hashi, I. ­ Balzerowicz, D. (2004) The Comparative Analysis of State
Aid and Government Policy in Poland, Hungary and the Czech
Republic, dostupné na: www.case.com.pl/dyn/plik--2845314.pdf,
(20.6.2007).
Hashi, I. ­ Hajdukovic, D. (2006), Industrial Restructuring and
Competitiveness: Empirical Evidence from the Czech Republic,
Hungary and Poland, Working Paper 03-2006, dostupné na
http://www.staffs.ac.uk/schools/sciences/geography/links/IESR/downlo
ads/workingpaper3.pdf, (15.4.2007).
Ministerstwo gospodarki, departament analiz i prognoz, Raport o
pomocy publicznej w Polsce udzielonej przedsiebiorcom w 1998 roku,
Warszawa 1999.
Ministerstwo gospodarki, departament analiz ekonomicznych, Raport o
pomocy publicznej w Polsce udzielonej w 1997 roku podmiotom
gospodarczym, Warszawa 1998, dostupné na http://
www.uokik.gov.pl/pl/pomoc_publiczna/raporty_i_analizy/ (17.6.2007).
Ministerstwo gospodarki, departament analiz ekonomicznych, Raport o
pomocy publicznej w Polsce udzielonej w 1996 roku podmiotom
gospodarczym, Warszawa 1998, dostupné na http://
www.uokik.gov.pl/pl/pomoc_publiczna/raporty_i_analizy/ (17.6.2007).
Urzad ochrony konkurencji i konsumentów, Raport o pomocy
publicznej w Polsce udzielonej przedsiębiorcom w 2005 roku,
Warszawa 2006, dostupné na http://www.uokik.gov.pl/pl/
pomoc_publiczna/raporty_i_analizy/ (13.6.2007).
Urzad ochrony konkurencji i konsumentów, Raport o pomocy
publicznej w Polsce udzielonej przedsiębiorcom w 2004 roku,
Warszawa 2005, dostupné na http://www.uokik.gov.pl/pl/
pomoc_publiczna/raporty_i_analizy/ (13.6.2007).
20
Urzad ochrony konkurencji i konsumentów, Raport o pomocy
publicznej w Polsce udzielonej przedsiębiorcom w 2003 roku,
Warszawa 2004, dostupné na http://www.uokik.gov.pl/pl/
pomoc_publiczna/raporty_i_analizy/ (13.6.2007).
Urzad ochrony konkurencji i konsumentów, Raport o pomocy
publicznej w Polsce udzielonej przedsiębiorcom w 2002 roku,
Warszawa 2003, dostupné na http://www.uokik.gov.pl/pl/pomoc_
publiczna/raporty_i_analizy/ (13.6.2007).
Urzad ochrony konkurencji i konsumentów, Raport o pomocy
publicznej w Polsce udzielonej przedsiębiorcom w 2001 roku,
Warszawa 2002, dostupné na http://www.uokik.gov.pl/pl/pomoc_
publiczna/raporty_i_analizy/ (13.6.2007).
Urzad ochrony konkurencji i konsumentów, Raport o pomocy
publicznej w Polsce udzielonej przedsiębiorcom w 2000 roku,
Warszawa 2001, dostupné na http://www.uokik.gov.pl/pl/pomoc_
publiczna/raporty_i_analizy/ (13.6.2007).
Urzad ochrony konkurencji i konsumentów, Raport o pomocy
publicznej w Polsce udzielonej przedsiębiorcom w 1999 roku,
Warszawa 2000, dostupné na http://www.uokik.gov.pl/pl/pomoc_
publiczna/raporty_i_analizy/ (13.6.2007).
Sowa, M. (2003), State aid and government policy in Poland, 1994­
2002.
Szanyi, M. (2004), State aid to the Hungarian manufacturing sector
1990­2000, dostupné na www.case.com.pl/dyn/plik--2845314.pdf.
21
V roce 2005 vyšlo:
WP č. 1/2005
Petr Chmelík: Vliv institucí přímé demokracie na hospodářskou politiku
ve světle empirického výzkumu
WP č. 2/2005
Martin Kvizda ­ Jindřiška Šedová: Privatizace a akciové společnosti ­
k některým institucionálním aspektům konkurenceschopnosti české
ekonomiky
WP č. 3/2005
Jaroslav Rektořík: Přístup k inovacím v České republice. Současný
stav a možné směry zlepšení.
WP č. 4/2005
Milan Viturka ­ Vladimír Žítek ­ Petr Tonev: Regionální předpoklady
rozvoje inovací
WP č. 5/2005
Veronika Bachanová: Analýza kvality regulace České republiky
WP č. 6/2005
Hana Zbořilová ­ Libor Žídek: Washingtonský konsenzus v české
ekonomické praxi 90. let
WP č. 7/2005
Osvald Vašíček and Karel Musil: The Czech Economy with Inflation
Targeting Represented by DSGE Model: Analysis of Behaviour
WP č. 8/2005
Zdeněk Tomeš: Je stárnutí populace výzvou pro hospodářskou
politiku?
WP č. 9/2005
Ladislav Blažek ­ Klára Doležalová ­ Alena Klapalová: Společenská
odpovědnost podniků
WP č. 10/2005
Ladislav Blažek ­ Alena Klapalová: Vztahy podniku se zákazníkem
WP č. 11/2005
Ladislav Blažek ­ Klára Doležalová ­ Alena Klapalová ­ Ladislav
Šiška: Metodická východiska zkoumání a řízení inovační výkonnosti
podniku
WP č. 12/2005
Ladislav Blažek ­ Radomír Kučera: Vztahy podniku k vlastníkům
WP č. 13/2005
Eva Kubátová: Analýza dodavatelských vztahů v kontextu inovací
WP č. 14/2005
Ladislav Šiška: Možnosti měření a řízení efektivnosti a úspěšnosti podniku
22
V roce 2006 vyšlo:
WP č. 1/2006
Tomáš Otáhal: Je úplatkářství dobrá cesta k efektivnějšímu vymáhání
práva?
WP č. 2/2006
Pavel Breinek: Vybrané institucionální aspekty ekonomické výkonnosti
WP č. 3/2006
Jindřich Marval: Daňová kvóta v ČR
WP č. 4/2006
Zdeněk Tomeš ­ Daniel Němec: Demografický vývoj ČR 1990­2005
WP č. 5/2006
Michal Beneš: Konkurenceschopnost a konkurenční výhoda
WP č. 6/2006
Veronika Bachanová: Regulace a deregulace v ČR v období 1990-
2005
WP č. 7/2006
Petr Musil: Tendence na českém trhu práce v období transformace
WP č. 8/2006
Zuzana Hrdličková: Vliv sociální politiky na konkurenceschopnost
české ekonomiky
WP č. 9/2006
Pavlína Balcarová ­ Michal Beneš: Metodologie měření a hodnocení
makroekonomické konkurenceschopnosti
WP č. 10/2006
Miroslav Hloušek: Czech Business Cycle Stylized Facts
WP č. 11/2006
Jitka Doležalová: Vliv politiky na konkurenceschopnost České
republiky
WP č. 12/2006
Martin Chromec: Dlouhodobé efekty monetární politiky: může ČNB
ovlivnit ekonomický růst?
WP č. 13/2006
Tomáš Paleta: Strukturální změny české ekonomiky ve světle
privatizace a podpory malého a středního podnikání
WP č. 14/2006
Tomáš Otáhal: Vývoj korupce v ČR v období transformace
WP č. 15/2006
Jan Jonáš: Ekonomická svoboda a konkurenční schopnost české
ekonomiky
23
WP č. 16/2006
Michal Tvrdoň: Regulace trhu práce v ČR
WP č. 17/2006
Martina Vašendová: Pohyb kapitálu v průběhu transformace a jeho vliv
na konkurenceschopnost české ekonomiky
WP č. 18/2006
Ondřej Moravec: Hospodářská soutěž a její vliv na
konkurenceschopnost české ekonomiky
WP č. 19/2006
Milan Viturka ­ Viktorie Klímová: Globálně orientované hodnocení
konkurenční pozice krajů České republiky
WP č. 20/2006
Monika Jandová: Vývoj komoditních, teritoriálních a institucionálních
aspektů zahraničního obchodu ČR
WP č. 21/2006
Vladimír Žítek ­ Josef Kunc ­ Petr Tonev: Vybrané indikátory
regionální konkurenceschopnosti a jejich vývoj
WP č. 22/2006
Aleš Franc: Hlavní tendence ve vývoji pracovních migrací v České
republice
WP č. 23/2006
Osvald Vašíček ­ Karel Musil: Behavior of the Czech Economy: New
Open Economy Macroeconomics DSGE Model
WP č. 24/2006
Jaroslav Rektořík: Zapojení vysokých škol do přípravy a realizace
strategických dokumentů regionů ­ podmínka rozvoje inovačních
aktivit
WP č. 25/2006
Ladislav Šiška: Analýza finanční úspěšnosti tuzemských podniků
WP č. 26/2006
Daniel Němec: Demografický vývoj SR 1990­2005
24
V roce 2007 vyšlo:
WP č. 1/2007
Naďa Voráčová: Maďarská fiskální politika a hospodářský růst
WP č. 2/2007
Martin Chromec: Monetární politika a její dopad na konkurenceschopnost
Slovenské republiky
WP č. 3/2007
Martina Vašendová: Pohyb zahraničního kapitálu v průběhu
transformace a jeho vliv na konkurenční schopnost slovenské
ekonomiky
WP č. 4/2007
Jitka Doležalová: Vliv politiky na konkurenceschopnost Slovenské
republiky
WP č. 5/2007
Daniel Němec: Komparace demografického vývoje Maďarska a Polska
v období transformace
WP č. 6/2007
Veronika Bachanová: Regulace a deregulace v Maďarsku v období
1990­2006
WP č. 7/2007
Martina Vašendová: Pohyb zahraničního kapitálu v průběhu
transformace a jeho vliv na konkurenční schopnost polské ekonomiky
WP č. 8/2007
Tomáš Otáhal: Vývoj korupce v SR v období transformace
WP č. 9/2007
Jitka Doležalová: Rozvoj demokracie v Polsku a jeho vliv na výkonnost
hospodářství
WP č. 10/2007
Monika Jandová: Zahraniční obchod Slovenské republiky 1993­2006
WP č. 11/2007
Milan Viturka: Inovační profily regionů
WP č. 12/2007
Veronika Bachanová: Regulace a deregulace v Polsku a ve Slovenské
republikce v období 1990­2006
WP č. 13/2007
Jitka Doležalová: Demokracie a její vliv na výkonnost maďarského
hospodářství
WP č. 14/2007
Tomáš Paleta: Strukturální politika Slovenské republiky 1990­2005
25
WP č. 15/2007
Naďa Voráčová: Hospodářský růst na Slovensku a v Polsku: jaký vliv
měla fiskální politika?
WP č. 16/2007
Monika Jandová: Komparace zahraničního obchodu Maďarska a
Polska (1990-2006)
WP č. 17/2007
Miroslav Hloušek: Growth Accounting for Visegrad States: Dual
Approach
WP č. 18/2007
Jaromír Tonner ­ Osvald Vašíček: Odhad časově proměnných
parametrů v modelech české ekonomiky
WP č. 19/2007
Jiří Polanský ­ Osvald Vašíček: Economic Development of Visegrad
Countries: Macroeconomic DSGE Models
WP č. 20/2007
Petr Musil: Trh práce a konkurenceschopnost maďarské ekonomiky
v období transformace
WP č. 21/2007
Petr Musil: Trh práce a konkurenceschopnost polské ekonomiky
v období transformace
WP č. 22/2007
Petr Musil: Trh výrobních faktorů a konkurenceschopnost v SR
v období transformace
WP č. 23/2007
Tomáš Otáhal: Teorie korupce: Kterou použít?
WP č. 24/2007
Vladimír Žítek ­ Viktorie Klímová: Podpůrná infrastruktura inovačního
podnikání v regionech ČR
WP č. 25/2007
Tomáš Paleta: Strukturální politika Polska a Maďarska 1990­2005
26