WORKING PAPER č. 12/2008
Zahraniční obchod vybraných
ekonomik střední a východní
Evropy (1990-2006)
Monika Jandová
Červenec 2008
Řada studií Working Papers Centra výzkumu konkurenční schopnosti
české ekonomiky je vydávána s podporou projektu MŠMT výzkumná
centra 1M0524.
Vedoucí: prof. Ing. Antonín Slaný, CSc., Lipová 41a, 602 00 Brno,
e-mail: slany@econ.muni.cz, tel.: +420 549491111
ZAHRANIČNÍ OBCHOD VYBRANÝCH
EKONOMIK STŘEDNÍ A VÝCHODNÍ
EVROPY (1990-2006)
Abstract:
The main goal of this working paper is to compare the development of
foreign trade in Bulgaria, Estonia, Latvia, Lithuania, Romania and
Slovenia in the years 1990-2006 with reference to economic growth.
The development is reviewed on the basis of global trade indicators
and the data about commodity structure and institutional development
related to practical trade policy and economic integration of these
countries.
Abstrakt:
Cílem tohoto working paperu je srovnat vývoj zahraničního obchodu
Bulharska, Estonska, Lotyšska, Litvy, Rumunska a Slovinska v letech
1990-2006 s ohledem na jeho vliv na ekonomický růst. Vývoj je
sledován jak z hlediska základních ukazatelů zahraničního obchodu,
tak i detailních údajů o komoditní struktuře zahraničního obchodu a
institucionálním vývoji, který se týká prováděné obchodní politiky
a ekonomické integrace zemí.
Recenzoval:
Ing. Zdeněk Tomeš, Ph.D.
ÚVOD
Zapojení malých ekonomik do mezinárodní dělby práce a obchodu
představuje důležitý faktor pro možnosti jejich ekonomického růstu.
Cesty, kterými se tak děje, jsou na jedné straně odstranění omezení
vybavenosti výrobními faktory, ale zejména zabezpečení přílivu nových
technologií, což je v souvislosti se zahraničním obchodem pro potřeby
této studie ztotožněno s importem třídy SITC 7 (stroje a dopravní
prostředky).
Další cestou je vliv otevření ekonomik importům na tržní strukturu
odvětví a chování domácích producentů, tedy to, co Djankov Hoekman
(1997) nazývají ,,tržní disciplínou". Vystavení zahraniční
konkurenci představuje impulz pro zefektivnění výrob a v případě, že
výrobci nejsou schopni obstát, ukončení jejich činnosti, a tedy
efektivnější využití výrobních faktorů související s přesunem
uvolněných výrobních faktorů do ziskových odvětví.
Zahraniční obchod dále působí na ekonomický růst prostřednictvím
možnosti specializace ekonomiky. Především u malých ekonomik platí
podmíněnost struktury ekonomiky její exportní výkonností. Charakter
exportu tedy vypovídá o úrovni země a možnostech jejího dalšího
růstu, neboť vysoká technologická úroveň exportu je předzvěstí vysoké
úrovně ekonomické (Gertler, 2006). V této studii bude technologická
úroveň posuzována podle ukazatele podílu high-tech exportů, dle
podílu kvalitních exportů náročných na lidský kapitál a dle faktorové
náročnosti exportů.
Otázkou je také role státu v oblasti zahraničního obchodu, která
představuje institucionální rámec pro realizaci zahraničně-obchodních
vztahů a tedy determinuje realizovatelnost přínosů zahraničního
obchodu pro ekonomický růst.
Zkoumané země střední a východní Evropy navíc na začátku 90. let
opustily centrálně plánovanou formu koordinace hospodářství, takže
se u nich projevily také další faktory ovlivňující ekonomický růst
související s liberalizací zahraniční obchodu, a to zejména liberalizace
cen, která vedla k odstranění zkreslení podnětů pro ekonomické
subjekty.
Tato studie má za cíl porovnat vývoj zahraničního obchodu Bulharska,
Estonska, Litvy, Lotyšska, Rumunska a Slovinska v letech 1990-2006
a zhodnotit jeho dopad na ekonomický růst jednotlivých zemí. V první
kapitole je stručně shrnut výchozí stav na počátku 90. let, kdy
ekonomiky začínaly provádět institucionální změny spojené
s přechodem z centrálně-plánovaných ekonomik na tržní, další kapitola
je již zaměřena na samotný vývoj zahraničního obchodu včetně
zhodnocení jeho vlivu na ekonomický růst.
4
1. VÝCHOZÍ STAV NA ZAČÁTKU 90. LET
1.1. Zahraniční obchod v dobách centrálního
plánování
Pro centrálně plánované ekonomiky nebyl zahraniční obchod
důležitým faktorem pro ekonomický růst, neboť jeho role byla
nedoceněna (Kubišta, 1999). Exporty zemí představovaly pouze nutné
zlo pro zajištění potřebných importů, které ,,pouze" doplňovaly domácí
výrobu, a nepředstavovaly pro ni tedy konkurenci (Kaminski, 1999).
O technologické úrovni exportů zemí RVHP vypovídá jejich faktorová
náročnost - za RVHP byly exporty zúčastněných zemí náročné
zejména na suroviny (Kandogan, 2003). Importy byly v rámci RVHP
prováděny na základě mezistátních bilaterálních dohod (Kaminski,
1999).
Teritoriálně byly obchodní vazby zemí vázány na trh RVHP, i když
v případě Rumunska tato vazba nebyla tak striktní (Faltus ­ Průcha,
2004). Pobaltské republiky byly součástí SSSR a jejich vazby na země
mimo Sovětský svaz byly tím pádem velmi omezené.1
Pro země
RVHP obecně platí, že mimo RVHP proudily zejména suroviny
a nejkvalitnější finální produkce (Faltus ­ Průcha, 2004).
Ve zcela výjimečném postavení byla bývalá Jugoslávie, která nebyla
členem RVHP, ale pouhým pozorovatelem, takže pro země RVHP
představovala cestu, jak se dostat k produkci západních států
(Coutsoukis, 2004), neboť měla obchodní vazby jak na Sovětský blok
(zejména Československo a SSSR), tak na vyspělé tržní ekonomiky,
především Itálii, Francii, Rakousko, NSR a USA (Federal Research
Division, 2006).
Institucionální uspořádání a geografická orientace zahraničního
obchodu v dobách centrálního plánování znemožnily vazbu výrobců
z daných zemí na světovou ekonomiku, což se týkalo také cen,
podnikatelského chování a nezkušenosti s vyspělými trhy západní
Evropy. Kromě toho nebyla možnost, jak intenzivně rozvíjet
mezinárodní dělbu práce a specializaci (Faltus ­ Průcha, 2004) a navíc
bylo v rámci RVHP bráněno importu vyspělých technologií z tržních
ekonomik (Žídek, 2004).
Organizace zahraničního obchodu byla v centrálně plánovaných
ekonomikách realizována na základě státního monopolu zahraničního
obchodu a systému importních kvót (Feldman ­ Sally, 2002) a licencí
(Vilpišauskas, 2006). V rámci Sovětského svazu probíhal zahraniční
1
Feldman ­ Sally (2002) citují Kukka (1997), dle kterého v případě Estonska
činily v druhé polovině 80. let exporty směřující mimo Sovětský svaz 2­3 %
HDP, z čehož  byly určeny pro trh RVHP. V případě Litvy směřovalo v 80.
letech pouze 11 % importů a 5,5 % exportů ze/do zemí mimo Sovětský svaz
(Kazlauskiene ­ Meyers, 1995).
5
obchod přes centrální fond, který rozděloval produkci mezi jednotlivé
republiky na základě centrálního plánu, přičemž v úvahu byla brána
kvantitativní stránka, nikoliv kvalita, cena nebo přepravní náklady
(Kazlauskiene ­ Meyers, 1995).2
Stejně direktivně byl stanovován také
výrobní profil zemí SSSR (Feldman ­ Sally, 2002). Ve výjimečném
postavení byla bývalá Jugoslávie také z hlediska organizace
zahraničního obchodu, neboť tam neexistoval centrální plán ani
kontrola zahraničního obchodu (Federal Research Division, 2006).
Z výše uvedeného vyplývá, že zahraniční obchod nebyl - s výjimkou
bývalé Jugoslávie - za centrálního plánování faktorem přispívajícím
k možnostem intenzivního ekonomického růstu. Uvedené závěry
o výjimečném postavení Slovinska podporuje také ukazatel otevřenosti
ekonomiky měřený jako podíl exportů a importů na HDP. Nejvyšší
úrovně otevřenosti ekonomiky na začátku sledovaného období (v roce
1994) dosahovalo právě Slovinsko (98 %), následované Bulharskem
(88 %), Estonskem (téměř 75 %) a Litvou (téměř 63 %). Nejméně
otevřenými ekonomikami byly na začátku sledovaného období
Rumunsko a Lotyšsko (obě země shodně 44 %), pro něž zahraniční
obchod nepředstavoval významný faktor determinující ekonomický
růst.
3
1.2. Komoditní struktura na začátku 90. let
Komoditní struktura zahraničního obchodu se na začátku 90. let
odvíjela od strukturálních charakteristik jednotlivých ekonomik a jejich
teritoriální orientace.
Jak je patrné v grafu č. 1, zeměmi jako Bulharsko, Litva a Lotyšsko
byla exportována především zemědělská produkce (SITC 0), v případě
Slovinska byly hlavním exportním artiklem stroje a přístroje (SITC 7),
zatímco u Rumunska žádná z uvedených komoditních skupin neměla
nad ostatními komoditními skupinami výraznou převahu. Hlavní
exportní produkcí Rumunska byla na začátku 90. let jak produkce
železa a oceli (SITC 6), tak strojního zařízení, lokomotiv, lodí,
těžebních zařízení (SITC 7) a také ropa (SITC 3) (Country Studies,
2008c). Pro Estonsko, které v grafu č. 1 chybí, byly důležitou exportní
produkcí komodity lehkého průmyslu jako papír a sklo (SITC 6) a textil
a nábytek (SITC 8) (Country Studies, 2008a).
2
V roce 1990 byl tento systém na dva roky nahrazen mezistátními dohodami,
v kterých bylo specifikováno množství produkce, cena atd. (Kazlauskiene Meyers,
1995).
3
Blíže viz graf č. 3.
6
Graf č. 1: Výchozí komoditní struktura exportu4
0%
20%
40%
60%
80%
100%
BUL EST LIT LOT RUM SLO
zemědělská produkce paliva a suroviny
železo a ocel chemikálie
stroje a dopravní prostředky textil
oděvy
Zdroj: data WTO (2008)
Co se týče komoditní struktury importu, na počátku 90. let byla do
Bulharska, Litvy, Lotyšska a Rumunska importována zejména paliva
a suroviny (SITC 2 a 3), zatímco pro Slovinsko byly hlavními
importními produkty stroje a přístroje (SITC 7), což představovalo příliv
nové technologie potřebné pro ekonomický růst (viz graf č. 2).5
Graf č. 2: Výchozí komoditní struktura importu6
0%
20%
40%
60%
80%
100%
BUL EST LIT LOT RUM SLO
zemědělská produkce paliva a suroviny
železo a ocel chemikálie
stroje a dopravní prostředky textil
oděvy
Zdroj: data WTO (2008)
4
Za výchozí stav jsou považována nejstarší dostupná data - rok 1994, data
pro Estonsko nejsou dostupná.
5
Např. relativně vysoký podíl třídy SITC 7 v importech Slovinska na začátku
90. let je dán přílivem strojů a dopravních prostředků z vyspělých ekonomik,
ale i bývalého Československa (Federal Research Division, 2006).
6
Za výchozí rok je stejně jako u exportů považován rok 1994, data pro
Estonsko nejsou dostupná.
7
2. VÝVOJ ZAHRANIČNÍHO OBCHODU
Přechod bývalých centrálně plánovaných ekonomik na tržní byl
doprovázen institucionálními změnami, mezi nimiž hrála významnou
roli liberalizace zahraničního obchodu. Tato liberalizace přinesla
srovnání cen s cenami světovými a změnu směřování komoditních
toků ve prospěch přirozených obchodních partnerů (Kandogan, 2003).
Na začátku 90. let však byly země kromě vnitřních změn nuceny čelit
řadě vnějších hrozeb spojených mimo jiné se ztrátou dřívějších trhů,
regionálními politickými krizemi (např. v Kosovu), mezinárodní finanční
krizí a stagnací světových trhů, ale také vystavení domácích výrobců
zahraniční konkurenci.
Pro potřeby této studie je vývoj zahraničního obchodu v letech 1990­
2006 zaměřen na základní charakteristiky zahraničního obchodu, tj.
vývoj otevřenosti ekonomiky, vývoj exportního výkonu měřeného jako
podíl exportu na hlavu a vývoj podílu salda obchodní bilance na HDP,
následně je pozornost věnována komoditním aspektům, včetně
zhodnocení dopadů zahraničního obchodu na ekonomický růst na
základě vývoje využití importů a kvality exportů, a aspektům
institucionálním tvořícím rámec působení zahraničního obchodu na
ekonomický růst zemí.
2.1. Základní charakteristiky zahraničního
obchodu
Otevřenost ekonomik, vypovídající o úrovni zapojení zemí do
mezinárodního obchodu, je v naší studii měřena coby podíl obratu
zahraničního obchodu se zbožím na HDP (viz graf č. 3).
Graf č. 3: Vývoj otevřenosti ekonomiky (% obratu tu HDP)
0
20
40
60
80
100
120
140
160
180
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
BUL EST LIT LOT RUM SLO
Zdroj: vlastní výpočty; data World Resources Institute (2008)
8
Všechny země kromě Rumunska lze řadit mezi malé ekonomiky, což
předurčuje jejich větší závislost na zahraničně-obchodních vazbách.
Tyto závěry potvrzuje graf č. 3; u sledovaných ekonomik se
pohybovala míra otevřenosti v roce 2005 mezi 70 a 140 %. Největší
úroveň otevřenosti má dlouhodobě Estonsko, které patřilo na začátku
90. let k nejotevřenějším ekonomikám světa. Trend vývoje otevřenosti
ostatních zemí byl však také rostoucí a tak Bulharsko, Litva
a Slovinsko, které začínalo s vysokou úrovní otevřenosti, měly v roce
2005 okolo 120 %, Lotyšsko téměř 88 % a otevřenost Rumunska se
blížila 70 %. Rumunsko dlouhodobě dosahuje nejmenší míru
otevřenosti, což je dáno velikostí rumunské ekonomiky.
Graf č. 4: Vývoj exportu na hlavu (USD, b.c.)
0
2000
4000
6000
8000
10000
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
BUL EST LIT LOT RUM SLO
Zdroj: vlastní výpočty; data World Resources Institute (2007), Heston Summers
­ Aten (2006)
Zhodnocení exportní výkonnosti zemí na základě vývoje exportu na
hlavu však již podává jiný obrázek, pořadí zemí z hlediska exportní
výkonnosti se během sledovaného období neměnilo, a tak si svoje
výjimečné postavení vůči ostatním zemím udrželo Slovinsko, jehož
exportní výkonnost na počátku 90. let osminásobně převyšovala
ostatní. U zemí jako Estonsko, ale i Litva, exportní výkon rostl poměrně
výrazně, zatímco nominální růst v Lotyšsku a zejména pak v Bulharsku
a Rumunsku nebyl až tak významný. I když se náskok Slovinska
z hlediska tohoto ukazatele zmenšil, stále je Slovinsko zemí s největší
exportní výkonností (téměř 9330 USD v roce 2005) následované
s velkým odstupem Estonskem s více než 5700 USD na hlavu.
9
Graf č. 5: Vývoj podílu obchodní bilance na HDP (%)
-35
-30
-25
-20
-15
-10
-5
0
5
10
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
BUL
EST
LIT
LOT
RUM
SLO
Zdroj: vlastní výpočty; data World Resources Institute (2008)
Jak je patrné v grafu č. 5, dlouhodobě nejmenší problémy s obchodní
bilancí mělo Slovinsko, kde deficit obchodní bilance dosáhl maximálně
7 % HDP, a Rumunsko (deficit maximálně 12 % HDP). Nejhůře na tom
bylo Estonsko s rekordním podílem záporného salda obchodní bilance
na HDP v roce 1998 (30 %). Obecně pro všechny sledované země
platil trend postupného zvyšování podílu deficitů obchodní bilance na
HDP.
Souhrnně lze záporné saldo obchodní bilance přičítat zejména
rostoucím cenám ropy a zemního plynu a importům produkce
investičního charakteru, dále pak i posilováním domácích měn.
O vývoji cen v zahraničním obchodě a jeho dopadu na ekonomický
růst zemí vypovídá v tabulce č. 1 vývoj směnných relací.
Tabulka č. 1: Vývoj směnných relací (meziročně, v %)
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
BUL n 0,7 -3,7 8,9 1,3 4,8 0,7 -1,9 1,7 1,6 -1,3 3,4 1,6 1,5
EST 3,9 -0,9 2,3 2,1 -0,2 1,9 2,7 -2,6 2,2 -1,4 -1,8 0,1 2,4 2,5
LIT n 6,8 4,2 -3,1 4,1 5,8 -0,4 -1,2 2,7 7,9 2,7 -4,4 1,5 0,9
LOT n -3,0 -6,2 4,8 3,6 -2,8 1,2 -1,4 2,5 2,1 -0,6 -0,3 0,2 1,0
RUM -0,2 -1,4 0,9 3,9 3,0 3,0 0,4 1,3 2,2 4,1 2,8 6,3 7,2 6,5
SLO 2,4 1,2 0,4 0,7 0,3 -3,2 1,7 1,9 0,8 -1,0 -2,0 0,2 0,3 0,0
Poznámka: rok 2007 a 2008 jsou odhady.
Zdroj: EC (2007)
Průměrné meziroční změny směnných relací jsou pro všechny země
kladné, nejvýraznější průměrné meziroční zlepšování směnných relací
má Rumunsko (průměrně 3 %), kde se směnné relace meziročně
10
téměř nepřetržitě zlepšovaly, a Litva (průměrně 2 %). Zahraniční
obchod tak v jejich případě působil na domácí ekonomiku obzvláště
pozitivně.
Za obecné faktory ovlivňující vývoj směnných relací lze považovat
liberalizaci obchodu s EU, ale i mezi zeměmi samotnými, která vedla
dle Majcena ­ Verbiče ­ Kneževiće (2005) ke snížení importních cen,
což bylo faktorem působícím zlepšování směnných relací. Proti tomu
však působily rostoucí ceny ropy a zemního plynu, které byly naopak
faktorem zhoršujícím směnné relace.
Mezi vývojem obratu zahraničního obchodu a HDP existují vazby,
které lze ilustrovat pomocí koeficientu korelace. Ten na základě našich
výpočtů dosahuje pro sledované země hodnot 0,89-0,99, což jsou
hodnoty potvrzující velmi vysokou pozitivní závislost. Nejnižší je u
Bulharska (0,89), pro ostatní země je koeficient korelace vyšší než
0,96, konkrétně Estonsko (0,96), Slovinsko (0,97), Rumunsko (0,98)
a Litva a Lotyšsko (0,99).
2.2. Komoditní struktura zahraničního obchodu
Vývoj komoditní struktury zahraničního obchodu sledovaných zemí je
zachycen v tabulce č. 2. V případě Bulharska byla ve sledovaném
období exportována především produkce komoditní třídy SITC 6, 8 a 7.
Vysvětlení významu těchto tříd leží v přílivu FDI. Většina FDI v 90.
letech, které plynuly do bulharského průmyslu, šla do cementářství
(SITC 2), hutnictví neželezných kovů (SITC 6), chemického průmyslu
(SITC 5), elektrotechniky (SITC 7), textilního průmyslu (SITC 8),
potravinářství (SITC 0 a 1) (WTO, 2003).
Estonsko exportovalo především produkci SITC 7, 6 (zvláště pak dřevo
a výrobky z něj) a 8. Po obnovení samostatnosti došlo v Litvě
k poklesu podílu zemědělské produkce (SITC 0) a růstu podílu textilu
(SITC 8) a chemické produkce (SITC 5), přesto je zemědělská
produkce důležitou komoditní skupinou a sektorem litevské ekonomiky
(Miskinis, 2004). Lotyšský export je tažen produkcí SITC 2 (těžba
rašeliny), 6 a 8. Vysoký podíl třídy SITC 6 je dán produkcí dřeva
a dřevěných výrobků, což souvisí s dostupností dřeva v Lotyšsku
a vyvinutou úrovní dřevozpracujícího průmyslu (ITC, 2007).
Rumunské exporty byly ovládány produkcí tříd SITC 8 (především
textil), 7 a 6. Slovinský export je dlouhodobě převážně tvořen produkcí
tříd SITC 7, 6 a 5 (seřazeno dle významu). Podíl textilu (SITC 8)
a oděvů a oceli (SITC 6) ve slovinských exportech klesal pomalu,
zatímco rostl význam produkce automobilového průmyslu, elektroniky
(SITC 7) a léčiv (SITC 5) (WTO, 2002).
11
Tabulka č. 2: Vývoj komoditní struktury exportu (dle tříd SITC)72006
2,6
0,4
2,7
2,7
0,0
13,6
25,9
38,0
14,0
0,2
100
2003
2,1
1,3
1,7
1,4
0,1
13,6
25,6
36,6
17,5
0,2
100
2000
2,3
1,3
1,9
0,7
0,1
11,0
27,3
36,0
19,3
0,2
100
1997
SLO
2,9
0,8
2,0
1,2
0,2
11,2
27,1
33,6
21,0
0,0
100
2006
2,2
0,2
5,7
10,0
0,2
5,7
20,3
29,9
25,8
0,1
100
2003
2,2
0,2
6,1
6,5
0,2
4,8
19,3
21,5
38,6
0,5
100
2000
2,4
0,2
9,0
7,2
0,2
5,8
19,3
18,8
36,5
0,6
100
1997
RUM
4,6
0,7
4,7
6,1
1,5
7,8
25,6
14,0
34,5
0,6
100
2006
9,2
2,5
18,4
5,2
0,2
7,4
25,8
15,0
12,5
3,8
100
2003
6,7
1,9
28,3
1,4
0,1
6,1
28,6
9,1
17,5
0,3
100
2000
4,6
0,9
33,6
2,5
0,1
6,4
26,2
7,1
18,4
0,3
100
1997
LOT
12,7
1,1
26,0
1,0
0,1
6,8
23,4
11,3
17,0
0,5
100
2006
11,7
1,6
4,5
23,5
0,2
9,1
10,8
22,4
15,5
0,7
100
2003
10,4
0,6
6,1
19,4
0,2
7,5
10,4
26,4
18,7
0,2
100
2000
10,4
0,7
7,3
20,9
0,1
9,5
13,5
17,3
20,0
0,2
100
1997
LIT
14,7
0,7
6,6
17,2
0,1
10,8
14,6
20,1
15,0
0,1
100
2006
4,8
1,5
8,2
15,8
0,3
4,7
15,6
30,4
13,8
5,0
100
2003
9,1
1,1
10,4
4,2
0,3
6,3
20,7
29,6
18,2
0,0
100
2000
7,2
0,5
12,6
4,5
0,2
5,6
18,0
36,0
15,3
0,0
100
1997
EST
15,4
0,7
11,7
6,3
0,0
8,6
18,0
24,5
14,7
0,0
100
2006
5,7
1,5
7,1
13,3
0,2
6,3
30,2
13,5
19,1
3,0
100
2003
6,7
2,1
5,9
5,8
0,2
7,5
24,5
13,0
28,6
5,7
100
2000
BUL
6,0
3,2
5,9
11,7
0,2
10,1
25,6
9,6
21,4
6,4
100
7
Členění tříd SITC je následující: 0: potraviny a živá zvířata, 1: nápoje a tabák,
2: suroviny bez paliv, 3: minerální paliva a maziva, 4: živočišné a rostlinné tuky
a oleje, 5: chemikálie, 6: průmyslové zboží, 7: stroje a dopravní prostředky, 8:
různé hotové výrobky, 9: nespecifikováno.
12
1997
6,6
6,2
5,4
7,6
0,4
17,0
29,5
11,1
12,6
3,6
100
0
1
2
3
4
5
6
7
8
9
Zdroj: data UN Comtrade (2008)
Všechny sledované země během velmi krátkého období významně
zvýšily své exporty do zemí EU, což bylo způsobeno nejen růstem
objemu exportované produkce, ale i růstem počtu variant produktů
(Kandogan, 2003) a s největší pravděpodobností také díky růstu kvality
exportované produkce, což zvýšilo předpoklady pro realizovatelnost
produkce na náročných západních trzích.
Souhrnně tedy platí, že během 90. let v exportech všech zemí
získávala pozici produkce s vyšší přidanou hodnotou, která byla
určena pro náročný trh EU, což pro budoucí ekonomický růst
představuje pozitivní faktor.
Následující graf č. 6 vypovídá o technologické úrovni exportu, která je
důležitá, neboť jak bylo uvedeno v úvodu, vyšší kvalitativní úroveň
exportu je předzvěstí vyššího ekonomického růstu. Pokud se na kvalitu
exportů sledovaných zemí podíváme z hlediska podílu high-tech
exportů, vidíme, že ostatní země dlouhodobě převyšuje Estonsko
(převážně 10 % high-tech exportů).8
Ostatní země již tvoří poměrně
jednotnou skupinu, kde se podíl technologicky vyspělé produkce
pohyboval mezi 2-4,5 % celkových exportů. Podle toho ukazatele je
na tom tedy nejlépe Estonsko, kde vyšší kvalita exportované produkce
tvoří základ pro vyšší budoucí ekonomický růst země.
Graf č. 6: Podíl high-tech exportů na celkových exportech (%)
0
5
10
15
20
25
1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006
BUL EST LIT LOT RUM SLO
Zdroj: data Eurostat (2008)
Hodnocení kvalitativní stránky exportu je možné také z pohledu
faktorové náročnosti, tedy převažujících výrobních faktorů používaných
8
Eurostat (2007) řadí mezi high-tech produkty produkci letecké techniky,
výpočetní techniky, kancelářské techniky, elektroniky, přístrojů, produktů
farmaceutického průmyslu, elektrotechniku a zbraně.
13
při výrobě. Dle členění Kardogana (2003) představuje ,,nejvyspělejší"
exporty produkce charakteristická vysokou kvalitou, jejíž výroba je
náročná na lidský kapitál.
Tabulka č. 3: Objemy exportů vysoké kvality náročných na lidský
kapitál (v mil. USD)
BUL EST LIT LOT RUM SLO
1992
233,2
(19,2 %)
24,5
(17,8 %)
24,0
(12,6 %)
22,8
(19,2 %)
275,8
(11,4 %)
742,5
(30,8 %)
1999
406,1
(17,3 %)
603,2
(40 %)
195,8
(14,1 %)
72,8 (9,1
%)
841,4
(12,5 %)
2301,1
(39,1 %)
% změna 174,1 2462,0 815,8 319,3 305,1 309,9
Poznámka: údaje v závorce představují podíl v rámci celkových exportů
Zdroj: Kardogan (2003); procentuelní podíly vlastní výpočty
Jak je patrné v tabulce č. 3, k velmi výraznému růstu podílu kvalitních
exportů došlo pouze v případě Estonska a Slovinska, kde tato
produkce tvořila v roce 1999 asi 40 % celkových exportů. Ostatní
sledované země byly bohaté na pracovní sílu, takže tam došlo
k nárůstu podílu pracovně náročných exportů, zejména produkce
oděvu a textilu (SITC 8) (Kandogan, 2003).
Dalším, poněkud obecnějším hlediskem pro hodnocení kvality exportů
je jejich rozčlenění dle faktorové náročnosti výroby (viz tabulka č. 4).9
Z tohoto pohledu sledované země z hlediska předpokladů pro
ekonomický růst nevycházejí nejlépe ­ exportována je především
produkce s ,,nižší" faktorovou náročností, tedy pracovně a surovinově
náročná produkce, která nepředstavuje ­ jak bylo uvedeno v úvodu zdroj
pro budoucí ekonomický růst. Určitou výjimkou je pouze
Slovinsko, kde sice také dominuje produkce náročná na výrobní faktor
práce, ale surovinově náročná produkce je již minoritní záležitostí,
a tak tam souhrnně tyto dvě skupiny nedosahují ani 40 % celkových
exportů země.
9
Členění podle faktorové náročnosti je dle převzato z Utkulu ­ Seymen
(2004). Za surovinově náročné jsou považovány produkty SITC 0, 2 (bez 26),
3 (bez 35), 4 a 56. Za pracovně náročné - SITC 26, 6 (bez 62, 67 a 68) a 8
(bez 87, 88), za náročné na výzkum - neimitovatelné - SITC 57, 7 (bez 75, 76
a 78), 87 a 88, za náročné na výzkum - imitovatelné - SITC 51, 52, 54, 58, 59,
75, 76 a za kapitálově náročné - SITC 1, 35, 53, 55, 62, 67, 68, 78.
14
Tabulka č. 4: Rozdělení exportů podle faktorové náročnosti (%)
BUL EST
2001 2002 2003 2004 2005 2001 2002 2003 2004 2005
surovinově náročné 24,9 20,4 21,0 22,6 19,5 25,0 25,5 24,2 18,7 20,2
pracovně náročné 33,6 35,6 37,5 34,7 25,7 32,1 36,4 34,5 35,3 29,0
náročné na výzkum
(neimitovatelné) 11,7 15,2 13,6 12,5 14,6 9,9 11,1 11,1 12,3 13,4
náročné na výzkum
(imitovatelné) 5,5 5,6 5,5 5,0 6,6 25,8 16,6 16,7 21,4 23,9
kapitálově náročné 24,4 23,2 22,4 25,3 33,7 7,2 10,4 13,5 12,3 13,4
LIT LOT
2001 2002 2003 2004 2005 2001 2002 2003 2004 2005
surovinově náročné 47,3 38,7 40,7 46,2 35,7 34,5 35,7 39,1 34,7 37,2
pracovně náročné 28,8 26,0 25,6 25,7 29,8 38,8 37,6 33,4 32,9 29,9
náročné na výzkum
(neimitovatelné) 12,7 17,9 20,6 12,4 18,3 7,9 6,5 7,4 8,2 8,4
náročné na výzkum
(imitovatelné) 4,5 4,4 3,9 5,8 6,3 3,7 5,0 6,4 6,0 6,0
kapitálově náročné 6,7 13,0 9,1 9,9 10,0 15,2 15,3 13,6 18,1 18,5
RUM SLO
2001 2002 2003 2004 2005 2001 2002 2003 2004 2005
surovinově náročné 16,2 11,4 17,1 16,7 12,4 4,3 4,0 4,4 3,8 6,1
pracovně náročné 48,6 52,3 48,5 42,5 32,8 35,6 33,6 34,7 30,5 31,1
náročné na výzkum
(neimitovatelné) 15,3 18,4 16,8 17,9 24,8 23,7 21,6 29,5 27,3 25,5
náročné na výzkum
(imitovatelné) 6,3 5,5 2,3 4,9 3,6 10,0 11,3 4,4 11,5 11,4
kapitálově náročné 13,6 12,4 15,3 18,0 26,3 26,3 29,6 26,9 26,9 25,9
Zdroj: vlastní výpočty, data INTRACEN (2008)
Vývoj komoditní struktury importu je zachycen v tabulce č. 5. Mezi
zeměmi v tomto ohledu nebyly velké rozdíly. Většinou platí, že země
dovážely především produkci tříd SITC 7, 6 a 3; žádná komoditní třída
však výrazně nedominovala.
15
Tabulka č. 5: Vývoj komoditní struktury importu (dle tříd SITC)
2006
5,2
0,6
5,6
11,2
0,3
12,2
23,0
32,2
9,4
0,3
100
2003
5,1
0,5
4,9
7,7
0,3
13,3
22,9
34,4
10,7
0,1
100
2000
5,1
0,6
5,4
9,1
0,3
12,4
21,9
34,2
11,0
0,2
100
1997
SLO
6,4
0,6
5,2
8,4
0,4
12,1
20,5
33,1
13,0
0,4
100
2006
4,5
0,9
2,5
13,5
0,2
10,6
23,3
35,4
9,0
0,0
100
2003
5,7
0,9
3,0
10,9
0,3
10,3
28,0
29,6
11,2
0,2
100
2000
5,4
1,1
4,3
12,1
0,3
10,0
26,7
29,2
10,5
0,4
100
1997
RUM
4,7
0,9
4,7
18,9
0,3
9,7
23,1
26,5
9,3
2,0
100
2006
7,4
2,5
3,3
12,7
0,4
10,2
17,5
31,9
10,9
3,3
100
2003
8,8
2,1
4,0
9,4
0,6
12,4
19,7
31,0
12,0
0,0
100
2000
9,4
2,1
3,5
12,3
0,6
12,5
18,8
28,2
12,5
0,0
100
1997
LOT
10,1
2,3
3,3
13,5
0,8
12,5
18,8
27,5
11,3
0,0
100
2006
7,0
1,2
3,1
22,4
0,5
11,5
15,2
31,2
7,2
0,7
100
2003
6,5
0,8
3,8
16,8
0,6
11,6
16,7
34,2
7,4
1,6
100
2000
7,7
1,3
4,8
21,7
0,5
12,3
17,1
24,3
7,6
2,7
100
1997
LIT
8,2
1,9
4,3
17,0
0,4
12,2
17,3
29,9
7,6
1,3
100
2006
5,1
1,3
3,1
16,0
0,2
8,3
15,8
35,7
8,1
6,4
100
2003
9,2
1,7
3,8
5,9
0,2
9,6
19,3
41,2
8,9
0,3
100
2000
8,1
1,5
4,9
7,2
0,2
9,2
18,2
41,3
9,5
0,0
100
1997
EST
13,4
2,1
3,8
8,1
0,4
9,7
18,5
34,1
9,8
0,0
100
2006
3,9
0,4
7,5
5,3
0,3
8,8
20,1
28,7
7,1
18,0
100
2003
4,4
0,4
5,5
3,9
0,4
10,0
21,0
28,7
10,0
15,6
100
2000
4,1
0,7
5,5
25,8
0,3
9,4
18,7
24,9
7,5
3,0
100
1997
BUL
7,4
0,8
7,1
30,4
0,3
10,6
18,4
16,3
6,4
2,3
100
0
1
2
3
4
5
6
7
8
9
Zdroj: data UN Comtrade (2008)
16
Pro hodnocení vlivu komoditní struktury na ekonomický růst zemí je
důležité, jakým způsobem je importovaná produkce využita. Přes jistou
míru zjednodušení, vyplývajícího z využití agregovaných komoditních
tříd, je zřejmé, že pro všechny sledované země i celé období platí, že
importovaná produkce byla využívána převážně k výrobní spotřebě
(v roce 2006 45­53 % importů). Příliv nových technologií, spojený
s importem třídy SITC 7, tedy produkce určené pro investiční činnost
důležité pro ekonomický růst, zaostával.
Tabulka č. 6: Využití importů (%)10
1992 1996 2000 2003 2006
BUL 12,9 13,6 12,7 17,6 13,8
EST n 26,4 19,0 19,8 15,4
LIT 13,5 19,5 17,0 15,0 15,5
LOT n 22,5 24,0 22,9 21,4
RUM 20,2 15,7 17,1 17,9 14,4
osobníspotřeba
(SITC0,1,8)
SLO 20,0 20,9 16,6 16,4 15,3
BUL 64,5 69,8 61,6 48,4 51,2
EST n 44,0 39,7 39,0 46,4
LIT 73,4 54,0 58,0 50,2 53,1
LOT n 54,9 47,8 46,1 45,6
RUM 60,4 58,4 53,6 52,5 50,2
výrobní
spotřeba(SITC
2,3,4,5,6)
SLO 52,3 45,3 49,1 49,2 52,4
BUL 22,6 16,6 25,7 34,0 35,0
EST n 29,6 41,3 41,3 38,2
LIT 13,1 26,5 25,0 34,8 31,4
LOT n 22,6 28,2 31,0 32,9
RUM 19,4 25,9 29,3 29,6 35,4
investiční
činnost(SITC7)
SLO 27,7 33,8 34,2 34,5 32,3
Zdroj: vlastní výpočty; data INTRACEN (2007)
Vliv zahraničního obchodu na výkon ekonomiky je možné hodnotit také
na základě vývoje transformační efektu (graf č. 7).11
Tento ukazatel
vypovídá o tom, jak ekonomiky využívají importované zdroje k výrobě
produkce s vyšší přidanou hodnotou, jejíž následný export by přispíval
k ekonomickému růstu země .
10
Rozdělění importů dle Mesároše (2000).
11
Výpočet je proveden dle Jirgese a Plchové (1996) tak, že jsou vzaty v úvahu
importy surovin (třídy SITC 2 a 3) a exporty hotových výrobků (třídy SITC 5, 6,
7 a 8).
17
Graf č. 7: Vývoj transformačního výkonu (v mld. USD)
0
5
10
15
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
BUL EST LIT LOT RUM SLO
Zdroj: vlastní výpočty; data INTRACEN (2007)
Je patrné, že ve všech sledovaných zemích transformační výkon
nepřetržitě rostl, což byl způsobeno podstatně rychlejším růstem
objemu exportu hotových výrobků, než jaký byl růst objemu
importovaných surovin. Největší růst transformačního výkonu
zaznamenalo Rumunsko, které ostatním zemím vévodí (s 18 mld. USD
v roce 2006), následované Slovinskem (15 mld. USD) a Bulharskem
(7,5 mld. USD). Tyto tři země nad ostatními vynikají z hlediska
schopnosti zužitkovat importované vstupy v produkci s vyšší přidanou
hodnotou, což je pro jejich budoucí ekonomický růst pozitivní.
2.3. Obchodní politika a ekonomická integrace
Z hlediska institucionální stránky zahraničního obchodu byl na začátku
90. let výchozí stav všech zemí kromě Slovinska podobný. Všechny
země zrušily státní monopol zahraničního obchodu, ale další vývoj
obchodní politiky se lišil. Na jedné straně stálo Estonsko, které se
vydalo cestou úplné liberalizace zahraničního obchodu, jiné země se
spíše zaměřily na odstraňování překážek volnému obchodu jen
s některými, a tedy cestou regionální integrace, a ochranu domácích
výrobců a prosazovaly postupnou liberalizaci, jako např. Slovinsko
(Kaminski, 1999).12
Estonsko tedy bylo výjimkou, která po obnovení samostatnosti v roce
1991 na rozdíl od svých pobaltských sousedů, ale i dalších zemí
střední a východní Evropy podstoupila rychlý přechod od vysoké
úrovně protekcionismu, která zde existovala v dobách Sovětského
svazu, k realizaci téměř svobodného obchodu, srovnatelného
s Hongkongem (Feldman ­ Sally, 2002). Brzké vystavení ekonomiky
12
Slovinsko v 90. letech uplatňovalo několik necelních bariér, zejména
licencování importů, a také kvóty u textilu a oděvů (WTO, 2002). Do roku 1996
odstranilo Slovinsko většinu kvót (Kaminski, 1999).
18
zahraniční konkurenci napomohlo Estonsku se relativně rychle
přeměnit v tržní ekonomiku (InvestInEstonia, 2007). Z hlediska
krátkého období však odstranění exportních a importních omezení
představovalo nevýhodu pro estonské producenty, nucené konkurovat
subvencované produkci (Oopkaup, 2003).
V Litvě neproíhala liberalizace zahraničního obchodu hladce
a bezproblémově, což bylo dle Vilpišauskase (2006) dáno nízkou
transparentností nástrojů obchodní politiky, malou angažovaností
odpůrců protekcionismu při tvorbě obchodní politiky a vlivem
zájmových skupin, zastupujících zájmy domácích producentů.
Obchodní politika zemí byla v 90. letech ovlivňována snahou zemí
vstoupit do EU, dále pak členstvím ve WTO a regionálních
integračních seskupeních. Během 90. let mezi sebou země vzájemně
uzavřely různé dohody o volném obchodě: BAFTA (Baltská zóna
volného obchodu), asociační dohody s EU, dohody s ESVO, v roce
2000 uzavřelo EU bilaterální dohody o další liberalizaci obchodu se
zemědělskou produkcí se všemi 10 zeměmi střední a východní Evropy
(EC, 2002), s CEFTA atd., a řadu dalších bilaterálních obchodních
smluv.
Dohody s EU z počátku 90. let měly pro všechny země za následek
ustanovení asymetrické liberalizace obchodu s EU, která preferovala
tehdejší kandidátské země. Litva podepsala dohodu o volném
obchodu s EU v roce 1994, čímž byla ustanovena asymetrická
liberalizace obchodu se zemědělskou produkcí, s tím, že Litvě bylo
umožněno pomalé snižování úrovně ochrany zemědělství během
šestiletého období (Vilpišauskas, 2006). Jak již bylo uvedeno výše,
Litva má relativně vysoký podíl zemědělské produkce v exportech
(SITC 0), takže se jí tato vyjednávání dotýkala. Asymetrická
liberalizace však sama o sobě nebyla přímo následována nárůstem
exportu litevské zemědělské produkce na tento trh; přetrvávaly
překážky spojené s nutnou certifikací, nevýhoda spojená s nižší
kvalitou produkce a další marketingové a infrastrukturní problémy
(Kazlauskiene ­ Meyers, 1995), dále pak nízká produktivita, relativně
vysoké ceny zemědělské produkce, odstranění exportních subvencí a
vysoká úroveň hygienických a zdravotních požadavků ne exportních
trzích (Miskinis, 2004). Obdobné problémy se týkaly také textilu (SITC
8) a ocelářské produkce (SITC 6) a lze předpokládat, že velmi
podobný průběh a dopad byl také u ostatních zemí.
13
Výsledky hodnocení úrovně obchodní politiky, prováděné společností
The Heritage Foundation, jsou uvedeny v následující tabulce, která
potvrzuje výše uvedená hodnocení obchodní politiky.
13
Kvóty na dovoz textilu do EU z Litvy byly odstraněny až v roce 1998
(Vilpišauskas, 2006).
19
Tabulka č. 7: Vývoj svobody obchodu (%)14
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
BUL 55,0 55,0 55,0 55,0 55,0 55,0 57,2 60,2 62,4 63,2 82,0 65,8 70,8 86,0
EST 85,0 85,0 85,0 85,0 85,0 85,0 85,0 85,0 84,2 84,2 84,8 82,4 86,8 86,0
LIT n 65,0 79,0 81,0 81,0 81,0 82,8 82,8 80,4 80,2 84,0 82,4 86,6 86,0
LOT n 55,0 65,0 81,0 81,0 81,0 80,0 80,0 78,6 79,8 80,0 82,4 86,6 86,0
RUM 79,0 61,6 73,0 74,0 74,0 74,0 73,4 74,4 60,2 57,6 70,4 68,4 84,0 86,0
SLO n 59,0 59,0 59,0 59,0 73,6 67,4 64,2 62,2 65,2 81,8 82,4 86,6 86,0
Zdroj: The Heritage Foundation (2008)
Jak již bylo uvedeno, nejliberálnější bylo zpočátku Estonsko, v druhé
polovině 90. let se však již rozdíly v prosazované obchodní politice
začaly smazávat, takže v roce 2008 vykazují všechny země vysoký
stupeň svobody obchodu, což znamená, že stát coby tvůrce rámce pro
uskutečňování zahraničně-obchodních vazeb nepůsobí negativně,
a přínosy zahraničního obchodu pro ekonomický růst tak mohou být
realizovány.
V tabulce č. 8 je zachycen vývoj průměrných celních sazeb. Pro
všechny země platilo, že průměr byl zvyšován cly u zemědělské
produkce.
Tabulka č. 8: Vývoj průměrných celních sazeb (%)
1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003
BUL n 21,6 16,6 17,6 14,8 13,5 12,7 12,4 11,5
EST 0,1 0,1 0,0 0,0 0,0 3,1 3,1 1,6 n
LIT 3,9 4,5 4,6 3,9 3,8 3,4 4,5 4,9 5,3
LOT n 4,3 5,6 5,8 5,2 5,1 4,6 4,3 4,1
RUM 6,0 n 28,9 19,8 15,2 13,1 18,1 19,8 19,8
SLO n 10,6 N n 10,6 11,8 10,6 9,6 n
Zdroj: WB (2002)
Nejnižší celní sazby měly pobaltské země, zvláště pak Estonsko, což
se týkalo i zemědělské produkce (Feldman ­ Sally, 2002). Litva
i Lotyšsko na rozdíl od Estonska přeměnily na začátku 90. let dřívější
kvóty do podoby cel, zejména u zemědělské produkce (Feldman Sally,
2002). Dokonce i relativně liberální Lotyšsko uplatňovalo na
zemědělské importy v průměru clo ve výši 35 % (Feldman ­ Sally,
2002 cit. IMF, 1999).
S průměrem okolo 10 % následovalo Slovinsko a nejvyšší celní sazby
mělo Bulharsko a Rumunsko. Bulharsko v roce 2002 odstranilo cla na
14
Index obchodní svobody zohledňuje jak vážené průměry celních sazeb, tak
i necelní bariéry. Ty jsou do skóre započteny jako trestné body ve výši až 20
p.b. nebo 1/5 maximálního skóre (Brach ­ Kane, 2007).
20
průmyslovou produkci včetně produkce textilu a oděvů, celní ochrana
zůstala zachována u zemědělské produkce, zejména drůbeže, což
mělo za následek přetrvávání neefektivních domácích drůbežářských
výrob (USTR, 2002).
Omezování možnosti realizovat produkci na zahraničních trzích se
týká také antidumpingu (tabulka č. 9).
Tabulka č. 9: Počty antidumpingových opatření proti daným zemím
(1995­2007)
IV V VI VII IX XI XV XVI Celkem
BUL 0 0 3 1 1 1 5 0 11
EST 0 0 1 0 1 0 0 0 2
LIT 0 0 2 0 1 0 0 0 3
LOT 1 0 1 0 1 0 4 0 7
RUM 0 1 3 3 0 0 16 2 25
SLO 0 0 0 0 0 0 1 0 1
Poznámka: IV ­ Produkce potravinářského průmyslu; V ­ Nerostné suroviny;
VI - Produkce chemického průmyslu; VII - Plasty a gumárenská produkce; IX Produkty
ze dřeva, korku a proutí; XI - Textil a oděvy; XV - Surové kovy
a výrobky z nich; XVI - Stroje, přístroje a jejich části.
Zdroj: WTO (2008)
Na základě iniciativy důležitého obchodního partnera EU byla vůči
sledovaným zemím uvalena antidumpingová opatření v celkovém
počtu 15 případů (ze 49 uvalených opatření). Většina opatření byla
tedy iniciována neevropskými zeměmi. Z hlediska odvětví dopadla
opatření nejcitelněji na významná exportní odvětví Rumunska
(železářský průmysl, SITC 6). V ostatních případech se jednalo
o několik málo antidumpingových opatření během období 12 let, takže
velký vliv na ekonomický růst daná opatření neměla. Navíc jak uvádí
Breton a Gros (1997), žádné z antidumpingových opatření nebylo
cíleno proti technologicky vyspělé produkci. Země samy
antidumpingové zákonodárství příliš nevyužívaly ­ jen Litva (7 případů)
a Lotyšsko (1 případ).
21
ZÁVĚR
Všechny země kromě Rumunska lze řadit mezi malé ekonomiky, což
předurčuje jejich větší závislost na zahraničně-obchodních vazbách,
a tedy významný vliv zahraničního obchodu na ekonomický růst.
Výchozí stav na začátku 90. let odrážel dřívější podobu a orientaci
zahraničního obchodu, kdy teritoriálně byly obchodní vazby zemí
vázány většinou na trh RVHP a organizace zahraničního obchodu byla
realizována na základě státního monopolu zahraničního obchodu.
Specifickou pozici měla pouze bývalá Jugoslávie, která měl vazby jak
na RVHP (zejména Československo a SSSR), tak i vyspělé tržní
ekonomiky. Stejně tak ani organizace zahraničního obchodu neměla
tak direktivní podobu, jak tomu bylo v rámci RVHP. Z komoditního
hlediska byla na začátku sledovaného období dominantní exportní
komoditou zemí zemědělská produkce (SITC 0), tedy produkce
nepřispívající k výraznému ekonomickému růstu, s výjimkou Slovinska,
kde převažovaly stroje a přístroje (SITC 7) a Rumunska, kde žádná
z komoditních skupin nedominovala. Importy sledovaných zemí byly na
začátku 90. let taženy zejména palivy a surovinami (SITC 2 a 3), opět
s výjimkou Slovinska, kde vévodila produkce strojů a dopravních
prostředků znamenající s určitou mírou zjednodušení příliv technologií
potřebných pro intenzivní ekonomický růst.
Pro vývoj všech sledovaných zemí byl ve sledovaném období společný
růst otevřenosti ekonomik. Největší úroveň otevřenosti má dlouhodobě
Estonsko, které na začátku 90. let patřilo k nejotevřenějším
ekonomikám světa, a zahraniční obchod tam hraje velmi významnou
roli.
Hodnocení exportní výkonnosti zemí na základě vývoje exportu na
hlavu vyznívá nejlépe pro Slovinsko, jehož exportní výkonnost na
počátku 90. let osminásobně převyšovala ostatní a i přes rychlý
vzestup exportní výkonnosti zejména Estonska si Slovinsko udrželo
vůdčí postavení s exportním výkonem téměř 9330 USD na hlavu.
Nejmenší problémy s obchodní bilancí mělo dlouhodobě Slovinsko,
deficit obchodní bilance tam maximálně dosáhl 7 % HDP, a Rumunsko
(deficit maximálně 12 % HDP). Naopak nejhůře na tom bylo Estonsko
s rekordním podílem záporného salda obchodní bilance na HDP v roce
1998 (30 %). Pro všechny země platí trend postupného zvětšování
podílu schodku obchodní bilance na HDP.
Co se týče vývoje cen v zahraničním obchodě, průměrné meziroční
změny směnných relací jsou pro všechny země kladné. Zahraniční
obchod tak přispívá pozitivně k ekonomickému růstu sledovaných
zemí.
Vztah mezi vývojem obratu zahraničního obchodu a HDP jsme pro
potřeby naší studie vyjádřili také koeficientem korelace, který potvrzuje
22
velmi vysokou pozitivní závislost (0,89-0,99) ­ zahraniční obchod je
tedy pro ekonomický růst sledovaných zemí velmi významný.
Z hlediska komoditního během 90. let v exportech všech zemí
získávala pozici produkce s vyšší přidanou hodnotou, která byla
určena pro náročný trh EU, což představuje pozitivní faktor pro
budoucí ekonomický růst. Z hlediska podílu high-tech exportů ostatní
země převyšuje dlouhodobě Estonsko (high-tech produkce činí 10 %
celkových exportů země). Z pohledu podílu kvalitních exportů
náročných na lidský kapitál došlo k velmi výraznému růstu podílu
těchto kvalitních exportů pouze v případě Estonska a Slovinska (1999
asi 40 % celkových exportů). Další ukazatel kvality exportů ­ faktorová
náročnost exportů ­ však pro sledované země a jejich ekonomický růst
nevypadá příliš pozitivně ­ země v letech 2001­2005 exportovaly
především pracovně a surovinově náročnou produkci.
Pro všechny sledované země i celé období platí, že importovaná
produkce byla využívána převážně k výrobní spotřebě (v roce 2006
45-53 % importů), což znamená zaostávání přílivu nových technologií
potřebných pro intenzivní ekonomický růst.
Transformační výkon všech zemí nepřetržitě rostl, což byl způsobeno
podstatně rychlejším růstem objemu exportu hotových výrobků, než
jaký byl růst objemu importovaných surovin. Největší růst
transformačního výkonu zaznamenalo Rumunsko, které ostatním
zemím vévodí (s 18 mld. USD v roce 2006), následované Slovinskem
(15 mld. USD) a Bulharskem (7,5 mld. USD). Tyto tři země tak nad
ostatními sledovanými zeměmi z hlediska schopnosti zužitkovat
importované vstupy vynikají a mají tedy velmi dobré předpoklady pro
budoucí ekonomický růst.
Z hlediska institucionální stránky zahraničního obchodu byl na začátku
90. let vývoj všech zemí kromě Slovinska podobný, všechny země
zrušily státní monopol zahraničního obchodu, další vývoj obchodní
politiky se mezi nimi sice lišil, na konci sledovaného období však
všechny sledované země vykazují velmi liberální obchodní politiku,
která znamená, že zahraniční obchod působí jako velmi důležitý
determinant ekonomického růstu, aniž by se státy výrazně snažily tyto
vlivy omezit nebo usměrnit.
Celkově lze konstatovat, že ochrana domácích producentů pomocí
uvalení cla byla nízká. Nejnižší celní sazby měly pobaltské země,
zvláště pak Estonsko. Pokud jde o antidumping, také nebyl
významným faktorem ovlivňujícím možnosti ekonomického růstu zemí,
a to hlavně z důvodu nízkého počtu případů a zacílení na méně
technologicky vyspělou produkci, která není pro ekonomický růst
stěžejní. Nejcitelněji zasáhla antidumpingová opatření významné
exportní odvětví Rumunska - železářský průmysl (SITC 6).
23
3. POUŽITÁ LITERATURA
BRACH, W. ­ KANE, T. (2007): Methodology: Measuring the 10
Economic Freedoms (online). Dostupné na: http://www.heritage.
org/research/features/index/chapters/htm/index2007_chap3.cfm.
Country Studies (2008a): Estonia Economic Sectors (online).
Dostupné na: http://www.country-studies.com/estonia/economic-
sectors.html.
Country Studies (2008b): Estonia Economic Developments (online).
Dostupné na: http://www.country-studies.com/estonia/economic-
developments.html.
Country Studies (2008c): Romania Foreign Trade (online). Dostupné
na: http://www.country-studies.com/romania/foreign-trade.html.
Coutry Studies (2008d): Latvia Economic Sectors (online). Dostupné
na: http://www.country-studies.com/latvia/economic-sectors.html.
COUTSOUKIS, P. (2004): Yugoslavia (the Former) ­ The Soviet Bloc
(online). Dostupné na: http://www.photius.com/countries/bosnia_and_
herzegovina/economy/yugoslavia_former_economy_the_soviet_bloc.ht
ml.
DIMITROV, M. (2003): Trade Liberalization: The Case of Bulgaria
(online). Dostupné na: http://www.acit-al.org/publications/Research_
papers/dec_2003_Mn_Dimitrov.pdf.
DJANKOV, S. ­ HOEKMAN, B. (1997): Trade Reorientation and
Productivity Growth in Bulgarian Enterprises (online). WP WB č. 1707.
Dostupné na: http://www-wds.worldbank.org/servlet/WDSContent
Server/WDSP/IB/1997/01/01/000009265_3970625093924/Rendered/P
DF/multi0page.pdf.
Estonian Ministry of Foreign Affairs (2001): Estonian Economy (online).
Dostupné na: http://web-static.vm.ee/static/failid/058/Economy_
March2001.pdf
Estonian Ministry of Foreign Affairs (2007): Estonian Economy (online).
Dostupné na: http://web-static.vm.ee/static/failid/151/economy_Jan-
Feb2007.pdf.
European Commission (2002): Lithuania ­ Agriculture and
Enlargement (online). Dostupné na: http://ec.europa.eu/agriculture/
external/enlarge/countries/files/lithuani.pdf.
European Commission (2002): Romania ­ Agriculture and
Enlargement (online). http://ec.europa.eu/agriculture/external/enlarge/
countries/files/romania.pdf.
24
European Commission (2007): Statistical Annex of European Economy
­ Autumn 2007. Dostupné na: http://ec.europa.eu/
economy_finance/publications/publication10187_en.pdf.
EUROSTAT (2008): High-tech Exports. Dostupné na:
http://epp.eurostat.ec.europa.eu/extraction/retrieve/en/theme9/htec/hte
c_si_exp?OutputDir=EJOutputDir_1025&clientsessionid=DEB621A4A
A0E614AD6D7468E23B6EDA3.extraction-worker-
2&OutputFile=htec_si_exp.htm&OutputMode=U&NumberOfCells=102
&Language=en&OutputMime=text%2Fhtml& (cit. dne 15.2.2008).
Federal Research Division (2006): Jugoslawia ­ Foreign Trade
(online). Dostupné na: http://lcweb2.loc.gov/cgi-
bin/query/r?frd/cstdy:@field(DOCID+yu0111).
FALTUS, J. ­ PRŮCHA, V. (2004): Všeobecné hospodářské dějiny 19.
a 20. století. VŠE, 2004.
FELDMAN, M. ­ SALLY, R. (2002): From the Societ Union to the
European Union: Estonian Trade Policy, 1991-2000 (online). Dostupné
na http://www.blackwell-synergy.com/doi/pdf/10.1111/1467-
9701.00421
First Financial Brokerage House (2000): Bulgaria (online). Dostupné
na:
http://www.rowbotham.com/knowledgenet/countryprofiles/bulgaria.pdf.
GERTLER, P. (2006): Export Structure Quality and Economic Growth
(online). Dostupné na: http://www.nbs.sk/BIATEC/BIA10_06/13_
17.PDF.
HESTON, A. ­ SUMMERS, R. ­ ATEN, B. (2008): PWT 6.2 (online
databáze). Dostupné na: http://pwt.econ.upenn.edu/php_site/pwt62/
pwt62_form.php.
InvestInEstonia (2007): Foreign Trade (online). Dostupné na:
http://www.investinestonia.com/pdf/ForeignTrade2007.pdf
International Trade Centre (2007): Latvia ­ Bringing Down Barriers Defining
the Priorities for Export Development (online). Dostupné na:
http://www.intracen.org/wedf/ef2007/Global-Debate/Country-
Papers/Latvia.pdf.
International Trade Centre (2008): International Trade Statistics (online
databáze). Dostupné na: http://www.intracen.org/tradstat/.
JIRGES, T. ­ PLCHOVÁ, B. (1996): Zahraniční obchod a národní
ekonomika ­ teoretické přístupy a implikace pro českou ekonomiku.
VŠE, 1996.
KAMINSKI, B. (1999): The EU Factor in Trade Policies of Central
European Countries (online). Dostupné na:
http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=629170.
25
KANDOGAN, Y. (2003): The Reorientation of the Transition Countries'
Exports: Changes in Quantity, Quality and Variety (online). Dostupné
na:
http://www.wdi.umich.edu/files/Publications/WorkingPapers/wp631.pdf.
cit. dne 15.4.2008.
KAZLAUSKIENE, N. ­ MEYERS, W. H. (1995): Trade and Trade
Policy Development in Lithuania (online). Dostupné na:
http://www.card.iastate.edu/publications/DBS/PDFFiles/95br21.pdf.
KUBIŠTA, V. a kol. (1999): Mezinárodní ekonomické vztahy. HZ Editio,
1999.
MAJCEN, B. ­ VERBIČ, M. ­ KNEŽEVIĆ, S. (2005): The Effects of
Foreign Trade Liberalization and Finacial Flows Between Slovenia and
the EU after the Accession (online). Dostupné na:
http://129.3.20.41/eps/it/papers/0501/0501011.pdf.
MESÁROŠ, O. (2000): Vývoj a hlavní strukturální změny
v zahraničním obchodě České republiky. VŠE, 2000.
MISKINIS, A. (2004): Impact of Lithuanian EU Integration on External
Trade in Agricultural Products (online). Dostupné na:
http://www.leidykla.vu.lt/inetleid/ekonom/65/straipsniai/str9.pdf.
Office of the United State Representative (2002): Foreign Trade
Barriers - Bulgaria (online). Dostupné na:
http://www.ustr.gov/assets/World_Regions/Europe_Middle_East/Other
_Europe/asset_upload_file358_4199.pdf.
Office of the United State Representative (2002): Foreign Trade
Barriers - Romania (online). Dostupné na:
http://www.ustr.gov/assets/Document_Library/Reports_Publications/20
04/2004_National_Trade_Estimate/2004_NTE_Report/asset_upload_fi
le504_4793.pdf.
OOPKAUP, A. (2003): Implications of Domestic Policy Reform and
Trade Liberalization for Agricultural Sector: Estonian Case Study
(online). Dostupné na: http://ageconsearch.umn.edu/bitstream/
123456789/20331/1/cp03oo01.pdf.
UN Comtrade (2008): United Nations Commodity Trade Statistics
Database (online databáze). Dostupné na: http://comtrade.un.org/db/.
UTKULU, U. ­ SEYMEN, D. (2004): Revealed Comparative Advantage
and Competitiveness: Evidence for Turkey vis--vis the EU/15.
Dostupné na: http://www.etsg.org/ETSG2004/Papers/seymen.pdf.
VILPIŠAUSKAS, R. (2006): Lithuanian's Membership in the European
Union: Possible Effects on Lithuania's External Trade Policy (online).
Dostupné na: http://www.lfpr.lt/uploads/File/1998-1/Vilpisauskas.pdf.
26
WARCZIARG, R. ­ WELCH, K.H. (2003): Trade Liberalization and
Growth: New Evidence (online). Dostupné na:
http://www.stanford.edu/~wacziarg/downloads/integration.pdf.
World Resources Institute (2008): EarthTrends (online databáze).
Dostupné na: http://www.earthtrends.wri.org/searchable_db/
index.php?theme=5.
WTO (2008): International Trade and Tariff Data ­ Statistics Databáze
(online). Dostupné na: http://stat.wto.org/StatisticalProgram/
WSDBViewDataPrintableVersion.aspx?Language=E&TOPIC=MT&SU
BTOPIC=CO&PAGEINDEX=1&ROWSCNT=30&STARTYEAR=1990&
ENDYEAR=1994&MSTR_QUERY_TYPE=PRINT.
WTO (2002): Trade Policy Review ­ Slovenia 2002 (online). Dostupné
na: http://www.wto.org/english/tratop_e/tpr_e/tp192_e.htm.
WTO (2003): Trade Policy Review ­ Bulgaria 2003 (online). Dostupné
na: http://www.wto.org/english/tratop_e/tpr_e/g121_e.doc.
ŽÍDEK, L. (2004): Světové hospodářství. MU, 2004.
27