iVnOTEK 13., KDY IINDY ZKDSIT ŠTĚSTÍ? JB HRAJEME O 1,277 MILIARDY KG P HRAJ S ROZUMEM. Ministerstvo financfraraje Úfastí na hazardní hře m tíže vzniknout závislost! 18+ Pátek - neděle u.-is RIJNA 2023, CISL0198, CENA 40 KC, SK 2,10 € www.hn.cz aconomia Hospodářské Noviny CZK/EUR* CZK/USD H PX7I DJI* FTSE7I 24,560-0,04% 23,128 +0,09% 1349,75+0,02% 33723,52-0,24 % 7644,78 +0,32% DAX* BTC/USD* 15425,03 -0,23 % 26676 0,30 % Na hory dotekly miliony Na České hory letos dotekly stovky milionů korun. Nejvíce do Špindlerova Mlýna, kde vznikly dvě nové sjezdovky. Strana 4 Fryč: Pod Allegrem jde Mail „zu grunt" Alza na mléko a Mali na maso? Úchylný koncept, říká zakladatel e-shopu Mall.cz Ondřej Fryc. Strana 12 Víkend Z ghetta k pestrosti i milionům, Před půlstoletím vznikl jeden z nejúspěšnějších žánrů -hip hop. PročNe i Třetí důchodový pilíř Koalice chystá další osekávaní penzijního spoření Třetí důchodový pilíř má podle vládních politiků doznat výrazných změn. Ve hře je postih za jednorázový výběr úspor na stáří i konec státního příspěvku pro spořící důchodce. Jitka Vlková jitka.vlkova@hn.cz Původně měly změny v penzijním spoření přinést jen jedno zásadní omezení: odebrat státní příspěvky střadatelům v důchodu. Koaliční politici nyní řeší, že by vládou schválený návrh ještě významně předělali. Se státní podporou by se do budoucna mohli rozloučit i ti, kteří si vyberou celý obnos najednou. Do nových pravidel, která nyní Čekají ve sněmovně na schválení, to prosazují lidovci. Důchodci s běžícími smlouvami se naopak mohou dočkat mírnějšího přístupu- státní příspěvek jim nevypadne najednou, ale mohl by se postupně snižovat. Jednorázově dnes „penzijko" vybírá asi 95 procent střadatelů, což je podle státu i ekonomů problém. Úspory, na které stát každoročně přispívá několika miliardami korun, totiž lidé mnohdy nevyužívají jako polštář na stáří. Koalice proto nyní začíná diskutovat o různých variantách, jak lidi přimět k postupnému výběru úspor. Jednou z možností je zpětné odebrání státní podpory při jednorázové výplatě. Pro představu - maximální příspěvek státu je aktuálně 230 korun měsíčně k uložené tisícovce. Teoreticky by tedy mohl střadatel přijít o necelou pětinu peněz, nepočítaje jejich zhodnocení v rámci penzijního fondu. Takové opatření už dříve zmínil šéf lidovců a ministr práce a sociálních věcí Marian JureČka. Ten nyní HN sdělil, že celou Částku by šlo vybrat jen v urči- tých případech. „Například na pořízení vlastního bydlení." Jinak by se měly úspory vybírat postupně a případně jen Část jednorázově. S omezením souhlasí i jeho stranický kolega a poslanec Michael Kohajda. Podle něj dává smysl, aby naspořené prostředky byly vypláceny průběžně během pěti Či deseti let a penzijní spoření taksloužilo jako přilepšení k důchodu. Ekonom Petr Janský zmiňuje jako další přísné opatření i to, že by střadatel při jednorázovém výběru nemohl využívat dotovaný příspěvek zaměstnavatele. Způsobů, jak lidi motivovat k postupnému výběru, je ale víc. „Například by bylo možné zatraktivnit postupný výběr výhodnějším výpočtem měsíční renty," popisuje Janský, jenž je Členem Národní ekonomické rady vlády. Jaké řešení by nakonec mohla koalice zvolit, není zatím jasné. Návrhy by mělo podle informací HN vyhotovit ministerstvo financí ve spolupráci s ministerstvem práce a sociálních věcí. Návrh na omezení jednorázového výběru by se pak podle KDU-ČSL měl týkat jen smluv uzavřených poté, co nová pravidla začnou platit. Kolik jde z rozpočtu na státní příspěvek (v miliardách korun) mil. 4,3 lidí si k 30. 6. spořilo v penzijních fondech s podporou státu. 00 r> n 1 mil. 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 (do 30. 6.) Pozn.: další odhadem dvě miliardy korun činí daňové úlevy na úspory do penzijních fondů a investičního životního pojištění Zdroj: ministerstvo financí, Asociace penzijních společností starobních důchodců má penzijní spoření podle odhadu Asociace penzijních společností. 595 mld. Kč mají lidé v penzijních fondech naspořeno. Součástí novely z dílny ministerstva financí je také konec státního příspěvku pro starobní důchodce, kteří si vedou penzijní připojištění. Jde o zhrubamilion lidí nad 60 let. Ti využívají výhodnou možnost „penzijko" každých pět let „protočit" - tedy vybrat úspory včetně státních příspěvků a založit si novou smlouvu. Přijít o příspěvek by měli od Července 2024. Ze zjištění HN vyplývá, že koaliční strany nakonec chtějí navržená pravidla zmírnit. Příspěvek by stát nevyplácel jen u nových smluv, u těch stávajících by ho pak postupným snižováním například po dobu pěti let snížil až na nula „Nechceme, aby to bylo škrtnuté k jednomu datu, ale aby se to rozložilo do delšího Časového období. Aby lidé, kteří se do toho napět let uvázali s očekáváním příspěvku, nebyli biti," říká Viktor Vojtko, poslanec a daňový expert STAN. Vláda má podle návrhu v úmyslu peníze ušetřené u penzistů využít na navýšení stávající státní podpory pro lidi ekonomicky aktivní - maximální státní příspěvek se podle vládního návrhu má od ledna zvýšit z 230 na 270 korun, ovšem za podmínky, že si dotyčný bude spořit víc. Součástí novely zákona týkající se penzijního připojištění je pak ještě novinka - dlouhodobý investiční produkt (DIP). V praxi by to vypadalo tak, že by si střadatel mohl vybrat finanční instituci, která by mu nabídla investici například do akcií, dluhopisů, nemovitostí Či podílových fondů, na kterou by se vztahovala podpora státu. Ta by byla v podobě daňového zvýhodnění. Každoročně by si střadatel mohl z daňového základu odečíst až 48 tisíc korun, a tedy snížit daň o 7200 korun ročně. Investice by musel držet na účtu nejméně deset let a vybrat by je mohl nejdříve po šedesátce. Řadě lidí, kteří už dnes investují mimo penzijní fondy, by se tak otevřela možnost ušetřit na daních. Z novinky však mají obavy poslanci. Důvodem jsou velmi volná pravidla, v důsledku Čehož by se na trhu mohly ohánět podporou státu i neseriózní firmy. „Bych bych nerad, aby se schválil produkt, který nebude garantovat bezpečnost investic pro občany, i když je to na úkor výnosu. V případě DIP by se měla významným způsobem zvýšit regulace a dohled státu," říká poslanec Miloš Nový (TOP 09). PŘEDPLAŤTE SI HOSPODÁŘSKÉ NOVINY +420 217 777 888 predplatne@economia.cz 9 977086295832023198 2 hospodářské noviny PATEK - NEDELE 13. - 15. RIJNA 2023 WWW.HN.CZ Zimnístřediska Američané chtějí od magnáta Vítka koupit středisko Crans-Montana Společnost Vail Resorts, americký provozovatel zimních areálů, vede pokročilá jednání s realitním impériem CPI Property Group miliardáře Radovana Vítka o prodeji švýcarského zimního střediska Crans-Montana. Uvedl to švýcarský list Les Temps. Resort se Vítek rozhodl prodat již loni. O americkém zájemci se ve švýcarských médiích spekuluje od začátku prodeje. Melo jít o investora, který je zapojen do 15 luxusních středisek v USA a Kanadě, což Vail Resorts splňuje. Vítkova skupina prodává restaurace, školy lyžování, majitele vleků, golfový resort, parkoviště nebo například hotely. Vše je zahrnuto pod skupinu CMA. Část majetku vlastní přímo Vítek, většinu ale kontroluje právě přes svou CPI Property Group (CPI PG). Prodej by se přitom mohl dotáhnout již během pár týdnů. Američané chtějí záležitost vyřešit do konce října, uvedl švýcarský list s odkazem na zdroje z regionu. Informaci o prodeji Crans-Montany americkým zájemcům mluvčí CPI Property Group Jakub Velen nekomentoval. Crans-Montana se nachází ve švýcarském kantónu Valais na západě Švýcarska. Podle serveru Snowbrains jde o krásné, ale stárnoucí středisko, které zažilo své nejlepší roky v 60. a 70. letech. Středisko hostilo mistrovství světa v lyžování v roce 1987 a pravidelně pořádá závody Světového pohára V prezentaci pro investory, kterou má redakce HN k dispozici, je hodnota celé skupiny vyčíslena na 225,16 milionu švýcarských franků. V korunách jde o Částku ve výši téměř 5,8 miliardy. Podle listu Les Temps se však transakce s Vail Resorts má pohybovat v desítkách milionů švýcarských franků. To by naznačovalo, že americká firma koupí jen Část majetku, a to zřejmě vleky a další infrastrukturu. Samotnou vlekařskou infrastrukturu si Vítek cení na 80 milionů švýcarských franků, ale konečná cena může být nižší. Pro okolní obce, které měly o odkup vleků zájem, je Vítkova cena neúnosná, sdělil Nicolas Féraud, předseda městské rady v Crans-Montaně. Obce si dokonce nechaly udělat nezávislý odhad, který určil hodnotu vleků výrazně pod 80 milionů franků. „Pověřili jsme konzultační firmu, aby zanalyzovala hodnotu prodávané společnosti. Požadovaná suma (zmíněných 80 milionů franků) v našich očích neodráží realitu. Ve srovnání se skutečnou hodnotou může být dokonce až dvojnásobná," prohlásil již dříve Féraud v rozhovoru pro švýcarský týdeník Ľlllustré. Vítek by měl podle něj převzít odpovědnost za hospodaření firmy. Místní obce mají v provozovateli vleků podíl a dlouhodobě mají s Vítkem spory. Ty se dostaly do nejhorší fáze v dubnu 2018, kdy Vítek dokonce zastavil na pár dní provoz vleků, aby si vynutil dotace na jejich provoz. Tento kroknásledně označil za chyba Ani Američané ale nemusí dát Vítkovi očekávanou sumu. Ostatně prvotní cenový nástřel se následně při jednáních obvykle snižuje. Navíc v posledních letech se švýcarským zimním centrům nedaří. Například v letošní sezoně se počet lyžařských návštěv meziročně snížil o devět procent na 23,2 milionu. Vítkova skupina ostatně není v situaci, kdy by mohla cenu šponovat do krajnosti. Kvůli loňským akvizicím rakouských realitních společností S Immo a Immofmanz se CPI PG výrazně zadlužila. Po převzetí firem se proto rozhodla k prodeji řady realit, aby dluhy snížila. A v prodejích chce dál pokračovat. Vail Resorts je specialistou na investice do zimních středisek. V USA vlastní proslulé lyžařské areály v Coloradu, Utahu a Kalifornii, ale působí rovněž v Kanadě a loni koupil většinový podíl ve švýcarském středisku Andermatt-Sedrun. Vladan Gallistl Krátce Toyota se kvůli vývoji baterky spojí s ropnou společností Redakce HN autori@hn.cz Jakmile Toyota v Červnu oznámila, že se jí podařilo udělat pokroky ve vývoji baterie s pevným elektrolytem, přitáhla k sobě velkou pozornost. Její akcie vystřelily na Čtrnáctiletá maxima. Aby ne, japonská automobilka slibuje, že elektroau-to s touto baterkou ujede až 1200 kilometrů na jedno nabití. To by navíc nemělo trvat déle než deset minut. Tento Čtvrtek Toyota oznámila klíčové spojení, které má její baterku posunout blíže masové produkci. S vývojem a výrobou baterky jí pomůže japonská ropná společnost Idemitsu. Podnik vlastní a provozuje ropné plošiny, rafinerie, vyrábí a prodává ropu, oleje a petrochemické produkty. Oborový magazín Autonews.com upozorňuje, že jde 0 klíčové spojení v převratné technologii, která je tak o krok blíže k masovému uvedení na trh. S komerční produkcí obě společnosti počítají na rok 2027, masová výroba by měla začít v následujících letech. Pro Toyo-tu jde o další krok k převratné změně směru v její produkci aut. Baterka s pevným elektrolytem by se měla využít v nadcházející generaci elektrických aut od Toyoty. Dosud se automobilka zaměřovala především na hybridní a vodíkovou technologii. V prodeji má zatím pouze jediné elektrické auto bZ4x. Baterie s pevným elektrolytem má pomoci Toyotě dohnat náskok, který vůči ní nabraly Čínské automobilky jako BYD nebo americká Tesla. Automobilka plánuje do roku 2030 představit 30 plně elektrických vozů modelů Toyota a Lexus, který je rovněž součástí japonské automobilové skupiny. Ty by měly jezdit jak na baterii s pevným elektrolytem, tak i s kapalným. Japonské spojení je klíčové proto, že druhá největší japonská rafinerie Idemitsu vyvíjí pevný sulfidový elektrolyt, tedy materiál, který Toyota hodlá používat ve svých nových bateriích. Ve vozech současné generace se používají především lithium-iontové baterie. 1 v těch s pevným elektrolytem by mělo být lithium, nicméně už ne v kapalném stavu. Pevný Článek v současných bateriích tvoří grafit. Ktéto technologii se už dlouhé roky upírají zraky expertů z oboru i samotných automobilek. Nikomu se ji ale zatím nepodařilo přenést do praxe a následně prodeje. Dosavadní vývoj ztroskotal na krátké životnosti a nestabilitě Článku, který při vysokých teplotách Často praská, na rozdíl od kapalného. Navíc je vývoj technologie hodně nákladný. Podobné plány jako nyní Toyota v minulosti oznámily automobilky BMW nebo Nissan. Baterie s pevným elektrolytem mohou pojmout více energie než současné baterie s kapalným elektrolytem a výrobci automobilů a analytici od nich očekávají, že urychlí přechod na elektromobily. „Spojením technologií vývoje materiálů obou společností, tedy technologie výroby elektrolytů společnosti Idemitsu a hromadné výroby baterií společnosti Toyota, se pustíme do hromadné výroby baterií s pevným elektrolytem v plném rozsahu," uvedl na tiskové konferenci generální ředitel společnosti Toyota Koji Sato. Ondřej Charvát Výbor europarlamentu posvětil měkčí Euro 7 Poslanci výboru pro životní prostředí v Evropském parlamentu schválili ve Čtvrtek mírnější znění nové emisní normy na auta známé jako Euro 7. Budoucí limity zplodin navrhla loni Evropská komise a Členské státy se už k věci vyjádřily, když na konci září návrh výrazně zmírnily. Teď byl na řadě parlament, kde je zpravodajem návrhu Český europoslanec Alexandr Vondra (ODS). Také ten usiloval o změkčení normy. Prvním testem na půdě europarlamentu Vondrova zpráva prošla. Hlasovalo pro ni 52 Členů výboru, proti bylo 32. Jde o přesvědčivou podporu, protože výbor pro životní prostředí obvykle hlasuje ve prospěch „zelených" politik. Teď bude o návrhu hlasovat v listopadu plénum Evropského parlamentu a pak se dohodne konečné znění při vyjednávání v takzvaném trialogu s předsedající zemí EU a Evropskou komisí. Europoslanci ve výboru pro životní prostředí podpořili zmírnění původně navržených emisních limitů z osobních aut a kamionů, byť nešli tak daleko jako Členské státy. Ty nechaly maximální množství zplodin v zásadě na úrovni nyní platné normy Euro 6. Stejně jako Členské země naopak poslanci ponechali v návrhu měření emisí z brzd apneumatik. A ještě více prodloužili Časové lhůty, které dostanou automobilky na přípravu na novinky. „Vidím tam prostor pro velmi rozumné řešení při jednání v trialogu se španělským předsednictvím," řekl novinářům v Bruselu po jednání výboru zpravodaj Vondra. Ten by chtěl dotáhnout Euro 7 ještě do konce letošního roka „Španělské předsednictví chápe, že musíme udržet cenovou dostupnost osobních aut pro širší vrstvy obyvatel a musíme udržet při životě automobilový průmysl v Evropě. Pro Česko je to naprosto fatální záležitost," zdůvodnil. Vondra postavil koalici za zmírnění Eura 7 na euro poslancích za lidovce, liberály, na Členech své vlastní frakce (Evropských konzervativci chareformistech)anejmenší skupině, nacionalistické ID (Členem je například Česká SPD). Podle zápisu hlasování sázka na liberální a konzervativní kritiky „zelených" norem vyšla. Ruku pro Vondro-vu zprávu zvedli všichni Členové zmíněných frakcí (a dva nezařazení poslanci). „Chceme, aby po našich silnicích jezdily ekologičtější auta a autobusy. Jsme ale zároveň realisté, kteří nechtějí bezhlavě omezovat osobní mobilitu. Proto jsem společně s kolegy z lidovecké frakce podpořil většinu kompromisních návrhů pro normu Euro 7," sdělil další Český Člen výboru pro životní prostředí, europoslanec Stanislav Polčák (STAN). Jak dopadne hlasování celého sedmise-thlavého sněmu, nelze s jistotou odhadovat. Europoslanci zpravidla hlasují v souladu s hlavním výborem, což je v tomto případě právě výbor pro životní prostředí. Kvůli rostoucí kritice Green Dealu v Členských zemích a blížícím se eurovol-bám ale jednotlivé strany uvnitř frakcí mění strategii. Výsledek se tak hůř předvídá. Sám Vondra připustil, že udržet koalici proti Euru 7 do finálního hlasování bude znamenat „ještě hodně práce". Kritici Českého tažení proti nové emisní normě z řad evropské levice a environ-mentálních organizací tvrdí, že zplodiny z aut si vyžádají ročně 80 až 100 tisíc lidských životů v Evropě. Zmírnění Eura 7 považují za špatnou zprávu pro lidské zdraví a životní prostředí a viní hlavně liberály, kteří rozhodli o většině v parlamentním výboru. Kateřina Šafaříková Poškození plynovodu: Finsko nevylučuje podíl státního aktéra Finsko nemůže vyloučit podíl státního aktéra na poškození plynovodu spojujícího zemi s Estonskem. Podle agentury Reuters to ve Čtvrtek uvedla Finská bezpečnostní a zpravodajská služba, známá pod zkratkou SUPO. Plynovod Balticconnector byl v neděli brzy ráno odstaven kvůli neobvyklému poklesu tlaku a obavám z úniku plyna Pokles tlaku zaznamenal finský provozovatel plynovodu Gasrid Finland v noci na neděli během bouře, napsala agentura Reuters. V úterý finská vláda potvrdila, že plynovod byl poškozen, stejně jako paralelní telekomunikační kabel. Finský premiér Petteri Orpo prohlásil, že únik plynu byl pravděpodobně způsobený vnějším zásahem, vyšetřování je ale teprve na začátku. Vyšetřovatelé mimo jiné prověřují lodní dopravu v oblasti v době incidentu. ČTK 3 Hospodářské noviny ■ Energetika Slíbili, nedali. Vláda nemá peníze na levnější teplo, které schválila před rokem. Jak se to promítne do cen? Jan Brož jan.broz@hn.cz Vtuzemském teplárenství bude chybět 17 miliard korun, které vláda už loni přislíbila vyplatit teplárnám s cílem zamezit prudkému růstu cen tepla. Kabinet Petra Fialy se rozhodl přislíbenou dotaci zrušit a nevyplácet nic. V rozpočtu jednaknejsou peníze. Státu už však chyběl i Čas. „Fakticky by se to ani nestihlo vyplatit. Musela by se rychle vypsat výzva, teplárny by si musely požádat, krizová pomoc je přitom omezená jen do konce tohoto roku," popsal zdroj HN. Otázka je, jak odepření dotace dopadne na koncové zákazníky. Jednotná o poveď není, každý z desítek výrobců tepla v Česku je jiný a funguje v jiných podmínkách. Ze zemního plynu se vyrábí zhruba pětina tepla, zbytek zajišťuje biomasa, bioplyn, topné oleje a uhlí. Především to hnědé, ze kterého se vyrábí 39 procent celkové produkce tepla. Motivací pro poskytnutí podpory, kterou vláda schválila už loni v pro- sinci, bylo prudké zdražení energií, především však zemního plynu. Právě na zdroje využívající zemní plyn dopadla loňská krize mimořádně tvrdě. Loni touto dobou nejedna z plynových tepláren oznamovala zdražení tepla i o stovky procent, zatímco u uhelných zdrojů se zvýšení cen drželo relativně v mezích. Od té doby se situace značně změnila. Schválenou dotaci musela posvětit Evropská komise a podle informací HN vláda na Brusel vyvíjela poměrně značný tlak, aby podporu odklepL To se nakonec podařilo a komise podporu schválila už v Červnu. Najednoujakobysevšakstátudo vyplacení peněz už tolik nechtělo. Až do středečního zrušení se věc nikam neposunula. Mezitím cena za mega-watthodinu zemního plynu poklesla na určujícím nizozemském obchodním uzlu TTF ze 150 eur v prosinci na současných 50 eur. Pro plynové zdroje byla nicméně dotace, která se měla vyplácet zpětně, určena jen pro období od února do konce loňského roku. V letošním roce růst nákladů na palivo zastavilo zastropování ceny plynu, tak jako všem ostatním odběratelům. I proto podle mluvčí Tepláren Brno Zuzany Novotné nebude mít vládní zpátečka na cenu tepla v Brně žádný vliv. „Pokles cen plynu jsme zohlednili pro naše zákazníky snížením ceny od 1.10. 2023. Jedná se již o druhé snížení v tomto roce," uvedla naopak Novotná. Navíc jsou i teplárny, které o podporu neměly zájem. „Opatření by v navržené podobě znamenalo zásadní nárůst administrativní zátěže nejen pro naši společnost. Prostředky bychom pouze dále transferovali městským distribučním společnostem, pro které by to znamenalo ob- Uhelní teplárníci dodávají, že ceny tepla porostou, a to nejspíš i v případě, pokud by stát dotaci vyplatil. rovský nárůst administrativní agendy při rozdělování mezi jednotlivé zákazníky a byty, kterých jsou jen na Táborskú desetitisíce," reagoval jednatel společnosti C-Energy Planá Ivo Nejdi. Tamní teplárna se označuje za jednu z nej modernějších, vlastníci v uplynulých letech investovali do pokročilých a nízkoemisních technologií, které nezřídka zaváděli jako první v Česku. Podle Nejdla právě díky investicím nedopadl růst nákladů na teplárnu tak tvrdě jako na jiné zdroje a Planá růst cen sanovala z dalších ekonomických Činností. „Udrželi jsme díky tomu jednu z nejnižších cen tepla v rámci České republiky a růst cen vloni nepřekročil hranici 10 procent," dodal Nejdi s tím, že případné zdražení pro příští rokse bude držet v řádu jednotek procent. Že stát dotaci nakonec nevyplatí, se tak více může projevit u tepláren spalujících uhlí, biomasu a případně další paliva, které na rozdíl od plynových zdrojů měly peníze dostat i za letošní rok. Uhelné zdroje nemohou profitovat z tak citelného meziročního zlevnění paliv jako plynové, a navíc na ně více dopadají další náklady. „V ceně tepla dodávaného Sokolovskou uhelnou se pro rok 2024 rozhodně odrazí meziroční významný nárůst cen emisních povolenek a hrozící zvýšení poplatku za vydobyté nerosty, které vláda avizovala," uvedla mluvčí Sokolovské uhelné Jana Pavlíková. Těžařská firma sice teplo koncovým zákazníkům neprodává a vládní dotace by se jí tak netýkala, ale poskytuje ho dalším distributorům, kteří ho dodávají domácnostem v Karlovarském kraji. Ti by podporu Čerpat mohli, a tak by mohla jít dolů cena pro koncové zákazníky. I další uhelní teplárníci dodávají, že ceny tepla porostou, a to nejspíš i v případě, pokud by stát dotaci vyplatil. „Teplo z plynu je ale pořád dražší než teplo z uhlí," poukazuje však ředitel Teplárenského sdružení Martin Hájek. Ten dodává, že teplo v konečném důsledku nakonec podraží mírně všem bez ohledu na druh paliva Či vládní dotaci. V rámci chystaných změn DPH sice zůstane ve snížené sazbě, ta se však má zvýšit z 10 na 12 procent. Nabídka platí od 13.10. do 28.102023 nebo do vyprodání zásob. Chyby v tisku vyhrazeny :carpeteria info@carpeteria.cz www.carpeteria.cz +420 244 400 909 Nádražní 76 150 00 Praha - Smíchov Zastávka tramvaje a autobusu "Na Knížecí" O Smíchovské nádraží_ Po-So: 10:00-19:00 h. Ne: 11:00-17:00 h. SNa Knížecí O Anděl Hospodářské noviny pátek ~ neděle ^ -is- října 2023 www.hn.cz ■ Zimní střediska Na české hory dotekly stovky milionů korun. Špindl má dvě nové sjezdovky Pavel P. Novotný pavel.novotny@hn.cz Už když v roce 2012 skupina investorů kolem Igora Rattaje a Martina Romana přebírala provoz skiareálu ve Špindlerově Mlýne, silně rezonovalo téma propojení středisek Medvědína se Svatým Petrem. Ambiciózní projekt však narážel na mnohá úskalí a celou dekádu zůstával jen na papíře. Letos ale Špindl doznal největších změn za dlouhé desítky let. Během jara, prakticky přes noc, tu vznikly dvě úplně nové sjezdovky a letitá vize propojení dvou lyžařských Částí začala nabývat obrysy. Ačkoliv horský byznys v posledních třech letech dostával jednu ránu za druhou - covid, špatné počasí, drahé energie - a zdejší areál nebyl výjimkou, právě letos tu spustili akci, která nemá obdoby. Jen letošní investice dosáhly 300 milionů korun, což je jedna z největších ročních útrat za více než desetileté působení společnosti Melida, která má zdejší areál v nájmu od sportovních svazů. Stejně tak se letos odhodlali k velkým investicím ve vyšších desítkách až stovkách milionů korun i v jiných horských střediscích. Kupovala se sněžná děla i vyhřívané lanovky. Investoři byznysu na sněhu opět věří. „Špindl" však letos v této disciplíně jednoznačně kraluje. Optimismus Melidy „Výsledky posledního roku budou dobré. A to i přesto, že byly ovlivněny nebývale velkou oblevou, která přišla napříč Evropou loni po Vánocích. Ale na rozdíl od řady jiných středisek jsme díky našemu zázemí nemuseli vypínat provoz, proto se k nám stahovali lyžaři z celého Česka. Takže Čísla budou dobrá. I díky tomu jsme se na jaře také rozhodli, že v propojování budeme pokračovat," vysvětluje René Hroneš, generální ředitel společnosti Melida. Výsledky za sezonu 2022/2023 bude firma teprve zveřejňovat, její fiskální rok totiž končí v října V roce 2021/2022 měla obrat 550 milionů korun, v co-vidové sezoně 2020/2021 pouhých 165 milionů. Firma podle něj původně s projektovou dokumentací finišovala již v roce 2019, stavět se mělo už letech 2021 a 2022 a celá stavba měla trvat dva roky. „Ale věci bohužel nešly tak rychle, přišel covid, zimní sezona, která kvůli pandemii trvala jen devět dnů, začala válka na Ukrajině, přišla související energetická krize a s tím vším extrémní růst cen stavebních nákladů a bezprecedentní inflace. A najednou projekt, který měl stát před pěti lety 750 milionů, by aktuálně stál více než 1,3 miliardy," vyČísluje Hroneš. Místní investoři tak nakonec couvli z původního velmi nákladného spojovacího terminálu na začátku města, který měl vzniknout na střeše nového parkovacího domu. Vybudování parkovacího domu bylo přitom jednou z myšlenek, kterou tlačilo původní vedení města. Teď to ale vypadá, že parkovací dům nebude. A zatímco na nových sjezdovkách se má lyžovat už letos, na nový dojezd, který obě údolí propojí přímo, si návštěvníci ještě pár let počkají. „Aktuálně je vybudování parkovacího domu mimo naše možnosti financování. Pohltil by jen nesmyslné náklady, v provozu by byl pár měsíců v roce, sám o sobě by nepřinesl žádné nové tržby. My se potřebujeme nyní investičně primárně soustředit hlavně na kroky, které zkvalitní samotné lyžování, zvýší jeho bezpečnost a zvednou atraktivitu lokality," dodává Hroneš. Projekt je tak rozdělen na dvě fáze. A to i kvůli tomu, že Melidě přikazuje výši zadlužení nájemní smlouva se sportovními svazy. Prioritu tak dostalo vybudování tří kilometrů nových sjezdovek - jedné z Hromovky, druhé z Medvědína. Obě zatím nebudou dojíž- Letošní investice ve Špindlerově Mlýně dosáhly 300 milionů korun, což je jedna z největších ročních útrat za více než desetileté působení společnosti Melida. dět na nový společný terminál, ale spádovými cestami se napojí na již existující trasy. Velké rozšíření proběhlo také na tradičně vytížené turistické modré sjezdovce ve Svatém Petru. Celkem Hroneš hovoří o 80 tisících metrech Čtverečních nových lyžařských ploch. Špindl tak v souhrnu nabídne přes 30 kilometrů sjezdových tratí. Letos by se navíc neměl opakovat loňský incident, kdy kvůli pozemkovým sporům byla zavřena Část Červené sjezdovky na Hromovce. Podle Hroneše jsou obě strany na dobré cestě k dohodě. Voda a skipasy „Nákladnou investicí byl též systém umožňující Čerpání vody pro zasněžování z největší tuzemské přírodní akumulační nádrže - z Labské přehrady. To nám dá nové a rychlejší možnosti zasněžování, doposud jsme byli závislí naoka-mžitých průtocích Labe a Dolského potoka," dodal Hroneš. Až v druhé fázi se bude řešit samotné faktické propojení a nový terminál na začátku Špindlerova Mlýna. Nyní se teprve bude chystat nový stavební projekt bez parkovacího domu s dojezdy přímo na úroveň terénu, přemostění příjezdové silnice na jedné straně a Labe na straně druhé. Jednání s městem a příslušnými orgány již probíhají. „Chápeme situaci Melidy a problém kolem parkovacího doma Město dává zelenou na přípravu nového projektu. Jsem pro propojení, přejí si ho místní i návštěvníci. Bude obrov- ským přínosem pro město. Bez něj Špindlu ujede vlak. Je to priorita. Teď se chystají studie, jak to udělat," říká k tomu starosta Špindlerova Mlýna Martin Jandura. Téma parkovacích kapacit se podle něj bude řešit separátně. Nabízí se prý hned několik variant. Kdy se propojovací terminál postaví, nechce nikdo z oslovených odhadovat. Příprava kolem nového stavebního projektu teprve startuje, může to trvat roky. Otázkou také zůstává, jak se letošní rekordní investice Melidy promítnou do ceny zdejších skipasů. „Cena bude nadále závislá na návštěvnosti areálu, jako tomu bylo doposud. Máme systém flexibilních cen, takže se nedá mluvit o plošném zdražení. Je ale jasné, že zvýšení nákladů se do cen určitým způsobem promítne. Ale jen těžko v plné míře. V takovém případě by stál denní skipas pět tisíc korun abyl by neprodejný," řekl Hroneš. Investují i další střediska v Česku Velké investice ale realizovala i další tuzemská lyžařská střediska. Mezi premianty letos patří třeba beskydské středisko Bílá, kde tamní majitelé pořídili úplně novou šestisedaČkovou vyhřívanou lanovku s bublinou. „To společně s údržbou a posílením zasněžování představovalo investici 150 milionů korun," říká Martin KaČíř, marketingový manažer Skiareálu Bílá. V dalším velkém krkonošském středisku SkiResort Černá hora - Pec letos utratili desítky milionů zejména za 29 nových sněžných děl pro svahy v Peci pod Sněžkou. Úplně novou dynamiku dostane také lyžování v Rokytnici nad Jizerou v západní Části Krkonoš. Tamní areál totiž před několika týdny převzal nový majitel, pražský developer Trigema Marcela Sourala, který již provozuje středočeský Monínec. Teď už ohlásil, že do něj chce v brzké době investovat 1,3 miliardy korun. Letos ale zatím půjde spíše o menší investice. „V Rokytnici chceme ještě letos instalovat na rolby zařízení na online měření vrstvy sněhu na sjezdovce. To nám umožní efektivní využití sněhu, který budeme mít kdispozici. Dále chceme implementovat software na online prodej a dynamickou tvorbu cen skipasů. Jinak jsme již teď rozjeli projektovou přípravu na všech možných frontách v lokalitě," uvedl pro HN Marcel Soural. V budoucnu ale plánuje propojení Horních Domků se Studenovem novou lanovkou. Také brněnský developer Jiří Rulíšek, majitel areálu na Dolní Moravě, letos nezahálel. V tamním resortu vznikla například nová sjezdová trať, která je se svojí délkou 3,7 kilometru nejdelší v Česka Šéf Asociace horských středisek ČR Libor Knot zatím letošní rok jako celek nechtěl hodnotit, neboť sběr dat za celý Český trh teprve probíhá. 5 Hospodářské noviny ■ Školství Počet oborů se smrskne z 238 na šestinu. Místo na tesaře či pokrývače půjdou žáci na stavební řemesla Markéta Hronová marketa.hronova@hn.cz Dnes si mohou deváťáci v Česku vybírat z 238 středoškolských oborů. Oproti zahraničním standardům je to velké Číslo, které teď hodlá ministr školství Mikuláš Bek (STAN) výrazné srazit -na 40 specializací. Žáci už by se tak nemuseli v patnácti rozhodovat, jestli půjdou například na zedníka, pokrývače, nebo tesaře, ale zvolí si obor stavební řemesla. Právě spojení více oborů do jednoho má pomoci i tomu, aby pak děti studium dokončily. Zúžit se má také nabídka maturitních oborů, přednost má mít všeobecné studium. Některé specializace pak zcela zaniknout. „Nedává smysl, aby vedle sebe stály například obory ekonomické lyceum, ekonomika a podnikání a obchodní akademie, když se liší tak málo," popisuje náměstek ministra Jiří Nantl (ODS), jak stát hodlá dosáhnout velké redukce oborů. Vedle jím zmíněných oborů existuje ještě dalších osm příbuzných, jako třeba firemní ekonomika, mezinárodní obchodní styk nebo finanční a ekonomické poradenství. Ty nabízí vždy jen jedna nebo dvě školy v Česku. Stejně jsou na tom elektrotechnické obory a takových příkladů je na středních školách vícero. Nově by měl existovat jen jeden ekonomický Či elektrotechnický obor a specializaci by si žáci vybírali pomocí volitelných předmětů. Počítá se také s tím, že některé obory zmizí bez náhrady, například ve-řejnosprávní Činnost, kterou podle odborníků nedává smysl studovat na střední škole. Ministerstvo má už vypracovaný návrh, jak by nová soustava specializací měla vypadat. V těchto dnech ho konzultuje s oborovými skupinami a zástupci škol, a společně by tak měli dojít ke konkrétním návrhům na škrty a slučování. „U maturitních oborů by měly specializace zůstat opravdu co nejvíce obecné, směrem k učňovským, a zejména řemeslným oborům by pak mohly být trochu konkrétnější," říká Nantl. Termín, kdy by si žáci už mohli vybírat z nové nabídky oborů, ministerstvo školství zatím nezveřejnilo. Přesto se už dnes počítá s tím, že zhruba polovina středoškolských oborů by měla být všeobecná. Mnohem více by se takměla rozšířit lycea, kterámajíjen lehké zaměření napří- Ministerstvo školství počítá s tím, že některé studijní obory zmizí bez náhrady. klad na ekonomiku, techniku nebo typicky zdravotnictví Či pedagogiku. Největší zásah ale ministerstvo plánuje do učňovských oborů. Představa je taková, že si zájemci o učňovský obor vyberou například stavební řemesla. Vedle základních předmětů jako Čeština Či matematika tam budou mít žáci ještě společný oborový základ - v tomto případě dovednosti potřebné pro práci ve stavebnictví. A až v průběhu studia si zvolí předměty potřebné pro složení takzvané kvalifikační zkoušky. Třeba na pokrývače Či tesaře. Zároveň si díky všeobecnému základu, který dostanou vlastně na všech školách, budou moct jakoukoli kvalifikaci dodělat i kdykoli později v dospělosti. Možné je to už nyní, ale mimo středoškolské obory, v rámci rekvalifikací. To by se mělo změnit. Podle Nantla by z učňovských škol mohla vzniknout takzvaná centra vzdělanosti, kde se budou společně vzdělávat mladí i dospělí, kteří si dodatečně dodělávají nějakou specializaci. To je podle vzdělávacích expertů krok správným směrem. „I z pohledu zaměstnavatelů je mnohem efektivnější jít cestou kvalifikací, kterou lze získat během několika měsíců, roku Či dvou. Čekat tři roky, jestli daný učeň obor vůbec dokončí a začne v něm pracovat, je velmi nejisté," uvádí analytik výzkumné společnosti PAQ Research Karel Gargulák. Absolventi učňovských oborů Často nakonec začnou pracovat v jiném odvětví, než jakému se věnovali. Naopak přibývá dospělých, kteří až v průběhu kariéry chtějí přesedlat na j inou profesi. „Jeto logické. V patnácti mají mladí většinou jiné zájmy. Možná až později, když už mají rodinu a hledají stabilní výdělek, kterým by ji mohli uživit, budou chtít dělat řemeslo," říká programový ředitel neziskové organizace EDUin Miroslav Hřebecký. Zkušenosti se vzděláváním mladých i dospělých má už Akademie řemesel a Střední škola technická v Praze. Její ředitelDrahoslav Mato-noha říká, že o větší propojení rekvalifikací dospělých s učebními obory usilují už deset let, dosud na to ale ministerstvo neslyšelo. Pokud by se však podařilo, že by si už v průběhu studia mohli žáci dělat dílčí kvalifikace, byl by to podle něj krok vpřed. Zároveň si ale nedovede představit, že zůstanou pouze kvalifikace a absolventi nebudou končit s výučním listem. „Budou klouzat po povrchu, potřebné znalosti jim budou chybět," upozorňuje a varuje před tím, aby se obory zevšeobecnily příliš. „Všechna stavební řemesla nejde spojit dohromady. Například zedník s pokrývačem a tesařem mají jen málo společného." Pátek 13.10. sl VSAPIT!!! MAJ 5 ROZUMEM. Ministerstvo financí varuje: Ú Častí na hazardní hfe muže vzniknout závislosti 1B+ ■ Konsolidace rozpočtu Koalice plánuje utnout debatu a schválit balíček „na sílu" Martin Ťopek martin.topek@hn.cz Vládní strany chtějí už v pátek ukončit sněmovní debatu o konsolidačním balíčku. Už během dopoledne by takmohlo přijít na řadu závěrečné hlasování, které by poslalo návrh snižující schodek státního rozpočtu v příštím roce o 97 miliard korun do Senátu. Koalice se přitom utnutím rozpravy chystá udělat to samé, na co si sama před sedmi lety stěžovala u Ústavního soudu. Opoziční strany všakchtějí vdisku-si naopak pokračovat, po středečním přerušení v ní zůstalo přihlášených na sedm desítek poslanců. Koalice ale odmítá, že by použila nedemokratický postup. „Kategoricky odmítám, že by šlo o jakékoliv násilné ukončení debaty. Vládní většina má mít v souladu s názorem Ústavního soudu právo na to, aby mohla prosazovat své návrhy," uvedl pro HN předseda poslaneckého klubu TOP 09 Jan Jakob. Zmíněný názor Ústavního soudu vzešel právě ze stížnosti některých současných vládních stran, zejména ODS. Ty si na stejnou věc stěžovaly z opozičních lavic v době schvalování zákona o elektronické evidenci tržeb. Tehdy kabinet řídil Bohuslav Sobotka (ČSSD) a šéf hnutí ANO Andrej Babiš byl ministrem financí. Kvůli nové daňové povinnosti, která začala platit od roku 2016, za- blokovala pravicová opozice jednání sněmovny a tehdejší koalice se rozhodla její obstrukce rovněž utnout. Šéf sněmovny Jan Hamáček (ČSSD) pak rozpravu k zákonu ukončil, ačkoliv do ní ještě byli přihlášeni další poslanci. Ústavní soud však stížnost na tento postup v roce 2016 zamítl. Například KDU-ČSL byla ve vládní koalici tehdy i dnes. Šéf lidoveckého poslaneckého klubu Aleš Dufek nyní říká, že opozice si cestu k další diskusi zařízla sama. „Odmítala naše návrhy, aby se výjimečně jednalo o tomto balíčku i mimo vymezený Čas. A teď tvrdí, že neměli dostatek prostoru, což mi přijde jako protimluv," uvedl Dufek pro HN. Jakob pak za TOP 09 připomněl, že opozice třikrát vetovala koaliční návrh na jednání po 14. hodině: „Tím znemožnila, aby mohli jejich poslanci vystoupit." Debata ke konsolidačnímu balíčku podle něj trvala už 65 hodin. „Představitelé opozice, kteří mají přednostní právo, hovořili řadu hodin na úkor svých kolegů, kteří výsadu přednostního práva nemají," dodal Jakob. Samotná opozice ale nesouhlasí. Bývalý ministr dopravy i průmyslu a současný místopředseda sněmovny Karel Havlíček (ANO) míní, že utnout diskusi s přihlášenými desítkami poslanců je nepřípustné: „Násilné hlasování je hlavně proto, aby pětikoalice rychle diskusi utlumila, protože jim logicky není příjemná." HavlíČektaké odmítl, že by opozice jen obstruovala, podle něj od ní zaznívá také věcná kritika některých kroků vlády. HN například už před týdnem upozornily, že navržený seznam škrtů vdotacích je mnohdy jen kosmetický přesun peněz z jedné „hromady" na jinou. A největší úspora desítek miliard korun v podobě škrtnutých poplatků za regulované složky energie není zrušená dotace, ale jen přenesení povinnosti ze státu na konečné spotřebitele, tedy na domácnosti a firmy. „Není to nic jiného než skrytá daň. Nejde proto jen o debatu ve sněmovně, ale domácnosti a firmy musí vědět, že je vláda opět obelhala," míní Havlíček. 6 HOSPODÁŘSKÉ NOVINY PATEK - NEDELE 13. - 15. RIJNA 2023 WWW.HN.CZ i Farmaceutický průmysl Pro děti nemáme nic, pro dospělé málo. Lékárny popisují, jak v praxi (ne)fungují dodávky penicilinu Johana Svobodová, Kristýna Mašková autori@hn.cz Internetem se minulý týden šířily fotky šedých krabic s penicilinem. Chlubil se jimi na sociálních sítích ministr zdravotnictví Vlastimil Válek(TOP09). Jeho straničtí kolegové je pak sdíleli a gratulovali mu k tomu, že Česko bude mít opět dostatek antibiotických léků. Ty mely do lékáren doputovat minulý týden. Jenže v praxi problémy s jejich nedostatkem i přes sliby politiků trvají. Jak vyplývá z informací HN, v některých lékárnách stále chybí antibiotika pro deti, v jiných zásoby penicilinu pro dospělé vydrží jen pár dní. Podle mluvčí České lékárnické komory Michaely Bažantové jsou dávky penicilinu rozdělovány do lékáren podle jejich velikosti. A ministr podle ní své sliby dodržuje: „Jak avizoval minulý týden pan ministr, jsou do jednotlivých lékáren postupně rozvážené různé počty balení. Průměrně to vychází na 20 balení na každou lékárnu, nicméně lékárny jsou různě veliké ave své spádové oblasti mají rozdílný počet lékařů nebo lékařské pohotovosti, takže některé lékárny dostaly 30 kusů, některé 10 a některé možná i méně. Máme zprávy, že ne všechny lékárny dostaly 20 balení." HN kontaktovaly řadu lékáren napříč republikou a mnohé z nich její slova rozporují. Do většiny sice penicilin na začátku týdne skutečně přišel, počet balení je prý ale Často nedostatečný. „Žádných 20 kusů k nám nedorazilo, dostali jsme od našeho distributora pět balení. Když jsem se odvolávala na slova pana ministra, tak i Pracovní trh nám poslali dalších pět, to nám ale určitě nevydrží," říká například vedoucí jedné z lékáren ve Žďáru nad Sázavou Květa Kučerová. Tvrdí, že distributoři jí krátí dodávky, protože tolik balení nemají: „Nevím, kdy bude další várka, nevím, kdy se zase objeví. Pro děti nemáme nic a pro dospělé málo." A o nic lépe na tom nejsou lékárníci ani v nedaleké Jihlavě. Tam prý začátkem týdne přišlo nanejvýš 10 kusů. Při běžném provozu jim takové množství balení nevystačí ani na pět dní. A příliš dlouho nevydrží zásoby léku ani v Přerově. Místní lékárníci ho dostávají jen v jednotkách kusů. „Nedostatek máme dlouhodobě. Všechno nám přišlo v omezených počtech. To, co máme, nám vystačí maximálně tak na měsíc," uvedla zaměstnankyně jedné z tamních lékáren. Velké lékárny u nemocnic sice potvrzují, že jim přišel počet kusů vyšší, i tak jim prý však vydrží nanejvýš pár dní. „Šuplík s penicilinem máme plný, jsme ale pohotovostní lékárna, která má otevřeno i o víkendu. Nedaleko máme vinohradskou nemocnici. Po víkendu si myslím, že už to nebude," říká zaměstnankyně jedné z lékáren na pražských Vinohradech. Některé prodejny ale problémy s penicilinem nehlásí. Například do jedné z lékáren v Pardubicích přišlo 10 balení, poptávka po tomto léku však aktuálně není tak velká a zásoba zde zatím stačí. Lékárny každopádně potvrzují, že obecně je nejvíc nedostatková dětská varianta penicilinu, tedy anti- Léky nad zlato Penicilin do lékáren sice chodí, jeho množstvíale většinou poptávce nestačí. A nová balení si lékárnícivolně objednat nemohou. Změnit to má zákon. Foto: ČTK biotické sirupy. „Penicilinové sirupy pro děti nejsou, přijdou zřídkakdy," popisuje Eva Slováková z brněnské lékárny Benu. A stejnou zkušenost HN potvrdily i další lékárny po celé republice. Kromě dětských penicilinových sirupů hlásí lékárny také nedostatek léku Betahistin. Ten se předepisuje především na závratě. „Spousta lidí ho užívá a není teď od žádné firmy k dispozici," říká Slováková. A podobná situace je i jinde. „Betahistin je nejvíce poptávaný a nemáme ho vůbec, snad mimo Prahu," říká zaměstnankyně jedné z dalších lékáren v hlavním městě. Problémy s dostupností léků řeší Česko už téměř rok. Nejdříve chyběly dětské sirupy na snižování teploty, později léky na zažívání a letos se přidala i nej různější antibiotika. U penicilinu je to obzvlášť komplikované, protože jeho širokospektrální alternativy podle expertů přispívají k antibiotické rezistenci, tedy odolnosti některých bakterií vůči těmto lékům. V srpnu výrobce penicilinu navíc dodávky tohoto léku do Česka zcela přerušil, a to kvůli nízké ceně. Státní úřad pro kontrolu léčiv proto rozhodl o jejím navýšení. Od října si tak lidé připlatí: kromě základní ceny, kterou hradí zdravotní pojišťovny, totiž vzrostly i doplatky. Cena se tak zvedla z 92 korun na 155, doplatek nově může být 120 korun, namísto 20. Jeho výše záleží na konkrétní lékárně. Především malé lékárny si opakovaně stěžují na to, že si penicilin nemohou u distributorů objednat volně. Podle zákona zatím není možné nijak regulovat, kolik penicilinu si která lékárna objedná do zásoby. Změnit by to měla novela zákona o léčivech, kterou teď projednává sněmovna. „Zákon nařídí dodávat léky tam, kde budou chybět," řekl Válek na tiskové konferenci minulý týden. Na maily odpovídá i s teplotou. Lidé cítí vinu za to, že marodí Kristýna Matějková kristyna.matejkova@hn.cz Nic mi není, jen si udělám Čaj. Přece nebudu doma. Zaměstnanci se zdráhají si vzít volno v momentech, kdy se necítí dobře. A když už se rozhodnou zůstat doma marodit, kontrolují pracovní e-mail i z postele. Představa, že si řeknou o volno, v nich vyvolává výčitky a stresuje je. Psychologové tento jev pozorují stále Častěji. Trend dokazuje i nový průzkum amerického personalistického informačního systému BambooHR. Podle něj až 89 procent Američanů stále pracuje i v době, kdy se cítí nemocní. Většina z nich pak v momentě, kdy si říkají o volno kvůli nemo- ci, zažívá negativní emoce, jako je stres, úzkost, vina nebo strach. Jev známý také jako sick guilt, kdy se lidé stydí za to, že jsou nemocní, je stále Častější i přes nedávnoucovi-dovou zkušenost, kdy se nemocnost na pracovištích pečlivě kontrolovala. „Během pandemie nám připadalo, že se zachová větší zaměření se na vlastní zdraví. Překvapuje mě, že se to vlastně vůbec nepotvrdilo," řekla k výzkumu Anita Granthamová, personální šéfka BambooHR. Menší ochotu marodit lze pozorovat i v Česku. Jak ukazují data Českého statistického úřadu, i zde klesá průměrná doba, po kterou jsou lidé v pracovní neschopnosti. Loni byli lidé na „neschopence" průměrně 26,3 dne oproti předloňským 34,5 dne. V letech 2010 až 2019 to přitom průměrně bylo vždy více než 40 dní. A podle poslední studie na toto téma od agentury STEM/MARK z roku 2019 téměř každý Čech chodil do práce alespoň občas i s nachlazením. Že se nemoc v prostředí firem nebere tolik vážně, si všímá například psycholog práce Tomáš Vašák. „Být nemocný znamená, že Člověk dělá něco špatně. Velmi Často se ho kolegové začnou ptát, jestli to není psychosomatické - určitě jen potlačuješ Nemoc se už nebere jako něco, co lidi na několik dní vyřadí z provozu, ale spíše jako slabost. vztek a projevuje se to jako viróza. A otužuješ se vůbec? To já se otužujú a už jsem rok nebyl nemocný." Nemoc už se podle Vašáka nebere jako něco, co lidi na několik dní vyřadí z pracovního provozu, ale spíše jako slabost. „Jako bychom se měli stydět za to, že jsme nemocní, a tak se stydíme i za to, že kvůli tomu nepracujeme." Jedním z důvodů pro tento posun je podle psychologa všeobecný pocit, že musí být každý neustále dostupný na telefonu. Stává se proto, že i když si nemocný zaměstnanec volno vezme, doma v posteli stejně kontroluje e-maily. S tím souhlasí i psycholožka práce Kristýna Cetkovská, která působí v analytické společnosti Deloit-te ave start-upu Soulmio, jenž poskytuje programy duševního zdraví pro firmy. „Dříve jsme byli více zvyklí na to, že pokud pracujeme, jsme fyzicky v práci. A když tam někdo není, tak je pravděpodobně na dovolené nebo nemocný. Teď máme ale pocit, že jsme dostupní, ať jsme kdekoli." Dalším důvodem jakési stigmatizace nemocnosti je pak podle Vašáka informační přehlcení radami, jak si zlepšit zdraví. „Dneska se k tomu vyjadřují všichni od elektrikáře po zemědělce. Je to taková móda a hlavně byznys, například kolem otužování. Různé firmy nabízí svaté grály, po nichž už nikdy nebudete nemocní." Doporučuje proto lidem, aby i krátké nachlazení brali více vážně. Alespoň na dva dny se od práce úplně odpojili a dovolili tělu, aby se uzdravilo. A zkrátka přijali, že nemoc je běžnou součástí života, která občas přijde. ve vyprodej! všech 22 n (benzinoví, elektrické, AKU) ŘETĚZOVÉ PILY _ ^ 50,9«rf I ^3 2,2kw | 3 46cm • Celokovová konstrukce motoru F1"7? Americký karburátor Walbro ■ 3segmentová spojka • Nylonový vzduchový filtr ■*]. 04eo-MacGSH510 Doporučená -~ maloobchodní cena 8 990 Kč J Výprodejová cena 3 990 kč E výpRODíi všechno DRTICE AŠTĚPKOVAČE Ve výprodeji všechny 4 modely ROTAČNÍ SEKAČKY ve výprodeji všecb 28 modelů (benzinoví, elektrické, AKU) končí v neděu15. října už jen ä DÍLENSKÉ ELEKTRONÁŘADÍ Ve výprodeji viech 22 modelů (vrtačky, brusky, pily vrtáci a bourací kladiva atd.) NTFCSAM20-1ZT Výprodejová cena 3990KČ I 1990Kč 3 Nakupovat můžete také na www.mountfield.cz otevřeno i v neděli Mountfield 8 Hospodářské noviny pátek ~ neděle ^ -is- října 2023 www.hn.cz 1 Analýza Evropa, byznys nebo válka. Pět důvodů, proč jsou nedělní polské volby pro Česko důležité Martin Ehl martin.ehl@hn.cz Polští politici stále jezdí po celé zemi doslova frenetický z mítinku na mítink. Ovlivnit názor polských voličů, koho v neděli volit a zda vůbec k volbám jít, mohou do páteční půlnoci. Šance dnešního vládního tábora a opozice se zdají podle průzkumů vyrovnané, půjde tedy o každý hlas a každý získaný poslanecký mandát. Výsledek přitom určí, kterou cestou se do budoucna Polsko politicky vydá. Tedy zda z něj opravdu konzervativci nyní vládnoucí strany Právo a spravedlnost udělají s podporou menších nacionalistických stran další euroskeptické a autoritářské Maďarsko, nebo zda nynější opozice vytvoří proevropskou koalici, která naopak udělá z Polska v rámci EU a NATO silného hráče. Obojí bude mít vliv na Česko, jehož současná vláda se snaží budovat s končícím polským kabinetem těs- nější vztahy, než měly vlády předchozí. Česko a Polsko vážou zájmy ekonomické, bezpečnostní, energetické i vojenské. „Z Českého pohledu lze hlasování v Polsku charakterizovat jako nej důležitější zahraniční volby roku 2023," tvrdí například Vít Dostál, výkonný ředitel Asociace pro mezinárodní otázky. Jaká je tedy pětice důvodů, proč jsou polské volby pro Česko klíčové? První je velikost Polska a jeho postavení ve střední Evropě. Rozlohou a počtem obyvatel je to pátá nej větší Členská země EU. Kvůli sporu o právní stát s Evropskou komisí ale Poláci ztrácejí uvnitř unie svůj vliv, který si po vstupu do společenství postupně budovali a který vyvrcholil tím, že nejdéle sloužící premiér Polska po roce 1989 Donald Tuskbyl v roce 2014 jmenován na pět let předsedou Evropské rady. Konzervativní vláda Práva a spravedlnosti (PiS) a jejich spojenců, která nastoupila v roce 2015, ale začala ERSTES Asset Management Informace o sloučení investičních fondů Investiční společnost Erste Asset Management GmbH, (dále jen „investiční společnost") tímto informuje podílníky podílového fondu Fond řízených výnosů - otevřený podílový fond (ISIN CZ0008472255) o rozhodnutí zrušit tento podílový fond jeho sloučením s podílovým fondem SPOROINVEST - otevřený podílový fond (ISIN CZ0008472271). Česká národní banka vydala dne 5. října 2023 rozhodnutí č. j. 2023/129197/CNB/650, kterým udělila povolení k tomuto sloučení podílových fondů. Na internetových stránkách investiční společnosti www.erste-am.cz v záložce Centrum informací - Aktuality naleznete Sdělení o sloučení informující o důvodech sloučení a kontakty pro jakékoli Vaše případné dotazy. Na uvedené adrese se podílníci mohou seznámit také se statutem a sdělením klíčových informací (KID) přejímajícího podílového fondu SPOROINVEST. Rozhodný den sloučení je stanoven na 23. listopadu 2023. Fond řízených výnosů ke dni sloučení zanikne a jeho podílníci se stanou podílníky přejímajícího fondu SPOROINVEST, retailové třídy podílových listů, ISIN CZ0008472271. Výměna podílových listů při sloučení proběhne automaticky, bez účasti podílníků. Náklady spojené s výměnou podílových fondů uhradí ze svých zdrojů investiční společnost. Výměna podílových listů v důsledku sloučení nebude podléhat vstupním poplatkům jinak sráženým distributorem při vydání podílových listů. V případě zájmu mohou podílníci Fondu řízených výnosů do 14.11.2023 také žádat o odkoupení svých podílových listů. Erste Asset Management GmbH, pobočka Česká republika Budějovická 1518/13a, 140 00 Praha 4 IČO: 04107128, DIČ: CZ683730793, tel.: + 420 956 786 111, www.erste-am.cz zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl A, vložka 77100 po vzoru Maďarska měnit instituce liberální demokracie jako soudy nebo média směrem k nacionalističtější orientaci s prvky vlády pevné ruky. To vyvolalo řadu sporů s EU. Z ní přitom drtivá většina Poláků vystoupit nechce. Na vlastní oči totiž každý den vidí, jak unijní peníze zemi proměnily. Stačí se projet po nových dálnicích nebo projít nová nádraží. Ve vztahu k Česku se ale za poslední dekádu nepodařilo vytvořit systematickou spolupráci na tématech uvnitř EU, tvrdí Dostál. „Nefungovalo to za žádné vládní konstelace v Česku," zdůraznil s tím, že výsledky polských voleb budou mít vliv i na ty evropské. Ty se budou konat v první polovině příštího roku a očekává se u nich například oslabení tlaku na prosazování zelené dohody, tedy na změnu evropské ekonomiky udržitelnějším směrem. Zahraničí na vedlejší koleji Druhá věc je to, co se v zahraničí vnímá jako polský nacionalismus. Pro Poláky všech politických názorů byl, je a bude vždy více než pro Čechy důležitý prvek národní hrdosti a svébytnosti, a to spolu se silným společenským konzervatismem. Ten přežívá i díky tomu, že dvě třetiny Poláků žijí na vesnici nebo ve městech do 50 tisíc obyvatel. Tohle dokázal do unijního kontextu lépe začlenit právě Tusk než lídr PiS Jaroslaw Kaczyňski, jenž zahraniční politiku a mezinárodní vztahy v podstatě ignoruje a přenechává svým spolupracovníkům. Vlády PiS si vybudovaly více spojenectví mimo rámec unie ve střední Evropě prostřednictvím visegrádské Čtyřky, projektu Trojmoří a od počátku ruské invaze i v rámci pomoci Ukrajině. Větší roli než pragmatismus, spojený s Tuskem a EU, v těchto partnerstvích hraje ideologie, do níž se PiS snaží vměstnat i změny moderního světa - a má proto problémy například s proměnou evropské ekonomiky zelenějším směrem, protože energeticky je Polsko závislé na uhlí. Pokud bude ve Varšavě jiná, evropštěji orientovaná vláda, zájem o střední Evropu a sousedy, jako je Česko, se zásadně sníží. Volby rozhodne stav peněženek S tím souvisí třetí bod a to je rozvoj polské ekonomiky. Po zhruba dvaceti letech jsou to první volby, které se odehrávají za situace ekonomické stagnace s nepříliš pozitivními vyhlídkami na změnu. „Pro Poláky bude ve volebním rozhodování klíčový stav peněženky," tvrdí polito-ložka Agnieszka Kasiňska-Metryka z Univerzity Jana Kochanowského v Kielcích. V zásadě všechny strany slibují voličům peníze, ale sliby vládní strany Právo a spravedlnost jdou do státní kasy nejhlouběji. V polském hospodářství má mnohem větší vliv než v tom Českém stát, který vlastní stovky podniků, zejména v energetice nebo obraně. Donald Tusk byl symbolem sílícího vlivu Polska v EU. Volby určí, zda se Polsko bude znovu Evropě přibližovat, nebo se od ní izolovat. Foto: Profimedia A jakákoliv výměna vlády s sebou nese i zemětřesení ve vedení všech těchto firem, které Často slouží jako lukrativní místa pro věrné straníky, stejně jako zdroj peněz a moci pro vládnoucí stranu. Například největší firma PKN Or-len pohltila během posledních let další dva energetické státní koncerny, ropný Lotos a plynařský PGNiG, Čímž tuto ekonomickou moc ještě víc zkoncentrovala. Zároveň Orlen koupil síť regionálních médií, která jsou spolu s veřejnoprávním rozhlasem a televizí zdrojem vládní propagandy. Orlen je přitom vlastníkem Českých rafinerií a největší sítě Čerpacích stanic. Polský vliv na Českou ekonomiku navíc roste tím, jak Čím dál víc polských firem potřebuje expandovat do zahraničí, aby udržely tempo růstu - jako třeba Allegro, polský obr v oboru e-commerce, nebo stavební jednička Budimex. Česko je v objemu druhý až třetí obchodní partner Polska. Ekonomiky jsou tedy do jisté míry provázané, ale ne tolik jako například s Německem. Česko by navíc potřebovalo, aby s Polskem co nejdříve postavilo plynovod Stork II a mohlo případně využívat i plánovaný terminál na zkapalněný plyn LNG v Gdaňsku, který má fungovat od roku 2027. Pokud by se vyměnila polská vláda, je možné Čekat zpoždění s tím, jak budou noví vládci všechno kontrolovat a prověřovat. Těsná spolupráce v bezpečnosti Čtvrtý bod se týká ožehavého tématu bezpečnosti a obrany. V těchto otázkách Prahu a Varšavu nesmírně sblížila pomoc bojující Ukrajině v posledních necelých dvou letech. Už předtím ale byla hlavně vojenská spolupráce velmi těsná. „Je lepší mít dva dobré kamarády než dva- cet známých," tvrdí kupříkladu jedna z nejznámějších tváří České armády, plukovník Ivo Zelinka, který při budování výsadkového pluku kladl důraz na spolupráci právě s Poláky a Američany. Spojence proto znervóznilo, když dva nejvýše postavení polští generálové podali tento týden, pět dní před volbami, demisi - a v kuloárech se mluví o tom, že to bylo kvůli sporům s ministrem obrany Marius-zem Blaszczakem. Ten udělal z rychlé modernizace polské armády pod vlivem ruské agrese na Ukrajině jedno z hlavních témat předvolebního boje. Ambicí nynější vlády je vybudovat jednu z nejsilnějších armád v Evropě, s Čímž opozice souhlasí, ale v případě převzetí moci bude také dělat revizi těchto vztahů a smluv. „Rozhodně budeme pokračovat v modernizaci, určitě nebudou porušeny žádné smlouvy. Lišíme se hlavně v pohledu na roli polského zbrojního průmyslu, současná horečná modernizace jde na jeho úkor," řekl HN jeden z lídrů opoziční Občanské platformy a bývalý ministr obrany Tomasz Siemoniak. Pátý bod se dá shrnout jako situace v pohraničí. Obsahuje témata jako těžba v dole Turów, která způsobila největší politickou roztržku mezi Prahou a Varšavou za poslední dekádu, nebo velmi tristní přeshraniČní silniční Či železniční spojení. To jsou věci, které vidí dennodenně nejvíce lidí, ale které jsou vzdálené politikům v centru - a jejichž řešení se nečeká od parlamentních voleb. Politická reprezentace nicméně vytváří atmosféru a podmínky pro spolupráci i na tom nejnižším stupni. Dokládají to třeba příklady polských rodičů, kteří posílají své děti v pohraničí do Českých škol, protože odmítají změny, které teď prosazují vládnoucí konzervativci. 9 Hospodářské noviny i Rozhovor Ukrajina nemůže vyhrát, Západ i Zelenskyj musí být upřímní Ondřej Houska ondrej.houska@hn.cz Ukrajinským cílem je dobýt zpět všechna území včetně Krymu, Kyjev na to ale nemá. „Když mluvíme o úplném ukrajinském vítězství, mluvíme o tom, co je žádoucí, spravedlivé a morální. Ale nezdá se, že by to bylo dosažitelné. A to může být nebezpečné," říká v rozhovoru s HN profesor Charles Kup-chan, přední světový odborník na mezinárodní dění. Vysvětluje, jakým způsobem by podle něj mohla válka skončit. A proč je nutné, aby Západ i pak Ukrajinu všemožně podporoval. Kupchan do Prahy přijel na konferenci, kterou pořádal Institut pro politiku a společnost. Co by se stalo, pokud by byl napřesrok americkým prezidentem opět zvolen Donald Trump? Jak by to vypadalo s americkou pomocí Ukrajině? Trump by se podle mě snažil s Putinem uzavřít nějakou dohoda Považuje se za nejlepšího vyjednavače na světě. Pomoc Ukrajině by nejspíš úplně nepřestala, ale hlavním cílem USA by bylo začít s Ruskem zmíněná jednání. Trump to říká velmi jasně. A pokud se skutečně stane prezidentským kandidátem republikánů, tak to podle mě bude v kampani proti Bidenovi silně používat. Bude tvrdit, že místo ukrajinských hranic bychom se měli starat o naše hranice, přes které do USA přicházejí migranti. Může Ukrajina dosáhnout svého cíle, tedy dobýt zpět všechna svá území včetně Krymu? Nemůže. Toto léto bylo podle mě dobrou ukázkou toho, k Čemu situace na bojišti směřuje. Ukrajinská ofenziva dosáhla některých úspěchů, ale nebylo jich mnoho. Cílem bylo dostat se k Azovskému moři a přetnout tak ruské pozemní spojení mezi Krymem a Donbasem. Od tohoto cíle jsou Ukrajinci vzdáleni spoustu kilometrů. Za pár týdnů přijdou deště a terén se změní v bláto. Válka neustane, ale pohyb těžké techniky bude mnohem složitější. Minimálně v tomto roce už podle mě Ukrajinci o mnoho nepostoupí. Avbudoucnu? Třebakdyby jim Západ dodal ještě mnohem vícbojové techniky? Často slyším, že když jim dáme to Či ono, třeba letouny F-16, nebo že kdybychom jim bývali rychleji dali třeba těžké tanky, dopadlo by to jinak. Nejsem si tím jistý. Ukrajina bojuje proti nepříteli, který se velmi dobře zakopal na pře- i když se oficiálně mluví 0 dobytí veškerého území zpět, najdeme 1 přiznání toho, že válka nakonec skončí u jednacího stolu. CHARLES KUPCHAN ■ Je profesorem mezinárodních vztahů na americké Georgetownské univerzitě. Působí taky v think-tanku Council on Foreign Relations ■ Pracoval ve vysokých funkcích v administrativách prezidentů Baracka Obamya Billa Clintona. ■ Napsal řadu knih a článků o americké zahraniční politice a mezinárodním uspořádání. dem připravených obranných pozicích a který má početní převahu. Vše nasvědčuje tomu, že se válka dostala na mrtvý bod. Co bychom tedy měli udělat? Měli bychom Ukrajině nadále pomáhat, protože válka může trvat opravdu dlouho. Ukrajinci musí mít schopnost bránit se, protože Rusko může za rok, za dva nebo za tři opět zaútočit. Měli bychom už teď řešit, co bude Ukrajina potřebovat v roce 2024 nebo třeba2026, aby byla její bezpečnost zajištěná. Neměli bychom se tedy starat jen o to, co Ukrajinci potřebují zítra. A za druhé by politici měli na veřejnosti mnohem upřímněji mluvit o tom, jak se válka vyvíjí. Zatím neustále slyšíme, že vše je v pořádku a Ukrajina zvítězí. Jenže realita je taková, že Ukrajinci letos mnoho nedosáhli. Deník New York Times nedávno zveřejnil analýzu, která ukazuje, že v roce 2023 obsadili Rusové víc území než Ukrajinci. A zároveň vidíme, že podpora dosavadního přístupu k válce se dost možná začíná drolit - zmínil jsem situaci v USA, ale podívejte se taky na slovenskou nebo třeba na Českou politika Nikde to není jednoduché, a co když se podpora veřejného mínění oslabí ještě víc? Docházím k závěru, že budeme dost možná potřebovat plán B. Jak by měl vypadat? Snažit se dosáhnout příměří, prostě ukončit zabíjení a bombardování ukrajinských měst. Pomoc bychom posílali dál, protože ji Ukrajina Charles Kupchan Západní podpora Ukrajiny vydržela dlouho, ale brzy se může začít drolit, varuje přední světový odborník na mezinárodní dění. Foto: HN - Lukáš Bíba potřebuje. A měli bychom prozkoumat, jestli existuje nějaká naděje na diplomacii. Nejsem ohledně toho nějak zvlášť optimistický. Za nej-pravděpodobnější tak považujú, že nastane takový napůl zmrazený konflikt, který může trvat dost dlouhou dobu. Ale, jak jsem řekl, naši politici by měli být k veřejnosti upřímní a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj by měl být upřímný k ukrajinské veřejnosti. Sám říkáte, že Rusové mohou zaútočit znovu. ProČ by s nimi tedy Ukrajinci měli jednat, když by výsledky takového jednání taky mohly mít nulovou hodnotu? Protože když mluvíme o úplném ukrajinském vítězství, mluvíme o tom, co je žádoucí, spravedlivé a morální. Ale nezdá se, že by to bylo dosažitelné. A to může být nebezpečné. Jak by ten plán B mohl nastat v praxi? Měl by Biden prostě zvednout telefon a zavolat Putinovi? Souhlasím s tím, co se Často opakuje. Tedy že nelze nic udělat bez svolení Ukrajinců. Je to jejich válka. Pokud by měl nějaký plán B nastat, jsou to oni, kdo s ním musí souhlasit. Nemůžeme je k ničemu nutit. A nyní by určitě nesouhlasili. Ale považujú za možné, že až se bude blížit konec letošního rokua bude jasné, jaké další velké ztráty na životech a infrastruktuře jim válka přinesla, mohou Ukrajinci dospět k závěru, že by stálo za to poohlédnout se po alternativách. Pokud by si udrželi kontrolu nad třeba 83 procenty země a byli díky západní pomoci v pozici, aby znemožnili případný nový ruský útok, tak by to pro ně, aspoň pro tuto chvíli, mohlo být nejlepší možné vyústění. Zvláště kdyby těch 83 procent země změnili v bezpečnou a prosperující demokracii. Mohli by prohlásit, že se teritoriální integrity nevzdávají, ale že nyní není aktuální. Politici na Západě vesměs opakují, že je na Ukrajině, aby definovala, co je vítězství. A že ukrajinské tvrzení, že je možné dobýt zpět úplně vše včetně Krymu, je realistické. Myslíte, že tomu věří, nebo o tom ve skutečnosti pochybují? Podívejte se, jak se vyvíjela veřejná vyjádření představitelů Bidenovy administrativy. Z počátku říkali, že cílem je, aby byla Ukrajina v co možná nejsilnější vyjednávači pozici. Takže i když se oficiálně mluví o dobytí veškerého území zpět, najdeme i přiznání toho, že válka nakonec skončí u jednacího stolu, nikolivna bojišti. Teď pouze špekulujú, ale podle mě Zelenské-ho strategie počítala s tím, že se jeho armáda dostane k Azovskému moři a pak nabídne zahájení vyjednávání. Byl by v silné pozici, protože by Ukrajina přímo ohrožovala Krym. Jenže ofenziva tohoto cíle nedosáhla. Je možné, že se Ukrajinci později pokusí o nový útok, nebo se přece jen rozhodnou pro vyjednávání. Ta mo-houskonČit bezvýsledně, ale pojďme to aspoň zkusit. Neumím si představit, že by se stejné úvahy, které tu teď spolu vedeme my, nevedly v Bílém domě a v Zelenského prezidentské kanceláři. Zvlášť když na Západě ohledně podpory Ukrajině stále převládá konsenzus, ale jsou tu první známky jeho možného rozpadu. Takže podle vás by se, pokud by se ani příští rok nic nezměnilo a Ukrajina vojensky nepokročila, mohlo západní veřejné mínění postavit proti dosavadnímu kurzu? Přesně tak. Nečekal jsem, že toto odhodlání a jednota na Západě vydrží tak dlouho, jsem tím příjemně překvapen. Politici ukázali pozoruhodný leadership, ocenění zaslouží hlavně Biden. Američané měli od zpravodajských služeb už koncem roku 2021 důkazy, že se Putin chystá zaútočit, a začali proto rychle budovat koalici. A Evropané následně taky udělali dost, Částečně proto, že byli ruským útokem šokováni. Západ Ukrajině poskytl mimořádnou podpora Ale ta nemůže vydržet věčně. Byznys a Peníze PÁTEK - NEDĚLE 13. - 15. ŘÍJNA 2023 WWW.HN.CZ ■ Technologie Bude Česko významným výrobcem čipů? Vývoj v polovodičovém byznysu ve čtyřech bodech Viktor Votruba viktor.votruba@hn.cz Do rozšíření výroby investuje nadnárodní výrobce Čipů on-semi v Rožnove pod Radhoštěm jen letos 7,5 miliardy korun. Loni to bylo téměř Čtyři miliardy. Česko je jedno ze tří zvažovaných míst, kam by chtěl tento významný producent polovodičů v budoucnu nalít ještě větší množství peněz. Ve hře jsou ale také Spojené státy a Jižní Korea. Při rozhodování bude důležité, s jakými pobídkami tyto země přijdou. Šéf onsemi Hassane El-Khouri to v květnu v rozhovoru pro HN řekl jasně: „Pro rozšíření výroby v Česku je pro nás klíčová také vládní podpora. Umožní nám dostat náklady na takovou úroveň, aby byla zdejší výroba konkurenceschopná." Tehdy se kvůli tomu setkal s premiérem Petrem Fialou (ODS) a ministrem průmyslu Jozefem Síkelou (za STAN). Jeho ministerstvo následně pobídku předložilo. Koncem května ministerstvo průmyslu a obchodu navrhlo pro amerického výrobce Čipů investiční pobídku 546 milionů korun, což představuje 22,53 procenta nákladů. HN se proto podívaly na to, kam přípravy postoupily. Dění v polovodičovém byznysu shrnují ve Čtyřech bodech. 1. Akt o čipech Dnes se bez Čipů neobejde prakticky žádné elektronické zařízení. Jen u nových vozů jsou jich stovky, a u elektromobilů dokonce tisíce. Po pandemii covidu-19, kdy se naplno rozjela průmyslová výroba a spotřeba, se z Čipů stalo nedostatkové zboží. Markantní to bylo u evropských automobilek, které kvůli jejich nedostupnosti nemohly dokončovat své vozy. Evropská unie proto letos koncem Července přijala takzvaný akt o Čipech, jehož cílem je snížit zranitelnost a závislost EU na zahraničních dodavatelích. Zejména na Asii, kde se dominantně vyrábí. Jeho cílem je zdvojnásobit do roku 2030 podíl EU na celosvětovém trhu polovodičů, z 10 procent na nejméně 20 procent. Unie chce v rámci této normy do konce desetiletí podpořit vývoj a výrobu polovodičů investicemi ve výši 43 miliard eur (více než bilion korun). Na dohodě má zásluhu i České předsednictví, právě během tohoto období materiál vznikl. 2. Národní polovodičová strategie Česko na Evropský akt o Čipech navazuje přípravou Národní polovodičové strategie. „Zmapuje, v jakých typech Čipů má Český průmysl největší potenciál, a navrhne, jaká podpůrná opatření, včetně investic, realizovat. A především nám pomůže správně nastavit systém vzdělávání, protože rozvoj tohoto odvětví se neobejde bez dostatku kvalifikovaných pracovníků," vysvětlil v létě ministr Síkela. Jeho ministerstvo tehdy avizovalo, že strategii dokončí ve spolupráci s odborníky v první polovině příštího roka Teď to ale vypadá, že v tom bude o něco rychlejší. „Přípravy jsou koncipovány tak, aby došlo k finalizaci strategie do konce tohoto roku," sdělil HN David Hluštík z tiskového oddělení ministerstva průmyslu a obchodu. 3. Společnost onsemi vyčkává Rozhodnutí, ve které ze tří lokalit světa bude společnost onsemi masově investovat do rozšíření výroby Čipů, zatím nepadlo. Podle ředitele výroby rožnovské firmy Aleše Cába by se o tom mělo rozhodnout do konce února příštího roku. „Ministerstvo tento projekt výrazně podporuje. Procesně je ale poskytnutí podpory vázáno na řadu kroků, podání žádosti ze strany investora, přípravy projektu adalší. Projednání vládou proběhne co nejdříve v návaznosti na tyto kroky," sdělil Hluštík. Ze společnosti však naopak zaznívá, že musí počkat na schválení a účin- nost novely zákona o investičních pobídkách, kterouresort připravuje. Ministerstvo předpokládá nabytí účinnosti této novely již od začátku příštího roku. Podle Hluštíka ale záleží také na tom, jak rychle novela projde parlamentem. Tam už je v pokročilém stadiu projednávání, plánovaný termín účinnosti je tedy reálný. „Po schválení tohoto zákona budeme schopni podat žádost o investiční pobídku a následně by ji měla schválit vláda, což bude chvíle, kdy korporace bude mít možnost rozhodnout. Aktuální odhad je takový, že by mohlo být rozhodnuto zhruba do konce února," uvedl Cáb. 4. Investice u sousedů Tchajwanský výrobce Čipů Taiwan Semiconductor Manufacturing Company (TSMC) v srpnu oznámil, že hodlá v Drážďanech postavit svou první evropskou továrnu. Investuje tam přes 10 miliard eur, podle agentury DPA zhruba polovinu nákladů pokryj í v rámci státních subvencí peníze německých daňových poplatníka V Evropě se snaží investovat do výroby také americká společnost Intel, která je největším světovým výrobcem počítačových Čipů. Loni na jaře avizovala, že v příštích 10 letech investuje v EU do polovodičů až 80 miliard eur (dva biliony korun). ■ Média Čistič Čermák přebírá polovinu mediální skupiny Soukupa Pavel P. Novotný pavel.novotny@hn.cz Po třech letech má televizní moderátor a podnikatel Jaromír Soukup ve svých mediálních firmách společníka. Podle očekávání se jím stal brněnský specialista na pohledávkový byznys a restrukturalizace firem Jan Čermák a jeho společnost Servis-24. Ten už několikátým měsícem Soukupovi pomáhá s provozem a financováním jeho zadlužené skupiny. Aktuálně získal poloviční podíl ve společnosti Empresa Media, která vlastní Barrandov Televizní Studio nebo vydává Časopisy Týden a Instinkt. Zároveň se Čermák stal druhým jednatelem firmy. Pro všechny důle- žité kroky bude nyní potřeba podpisu obou jednatelů. Vlastnické změny se očekávají i v dalších Soukupových společnostech, například v mediální agentuře Médea Či v jeho realitních firmách. Obě strany dohodu oznámily ve Čtvrtek prostřednictvím agentury ČTK. O chystaném vstupu Čermáka do Soukupových firem referovaly Hospodářské noviny minulý týden, stejně jako o pohybu mezi hlavními věřiteli. Čermák podle svých slov považuje investici do mediální skupiny za zajímavou příležitost. „Všechny firmy zůstávají plně v provozu, zejména reklamní agentura, televize i tiskové vydavatelství. Náš tým okamžitě doplní a posílí management mediální skupiny Jaromíra Soukupa," uvedl Čermák. Optimismem nešetřil ani Soukup. „Věřím, že máme zdravé jádro a že se nám proto toto obtížné období podaří překonat a v brzkém horizontu se vrátíme k růstu a rozvoji. Jan Čermák a jeho tým je partner, se kterým to společně dokážeme," sdělil někdejší náměstek na ministerstvu školství a boxer. Naplňuje se tak scénář, který Čermák společně se spřáteleným fondem IFIS praktikují třeba v případu zlínské skupiny NWT Martiny Vítkové. Ta se dostala do neřešitelných dluhů kvůli loňské energetické krizi. Čermáks IFIS po boku do případu vstoupil razantně a Vítkové prakticky nedal na výběr. Společně dokázali vyřešit bankovní závazky a zlínské rodině naordinovali bolestivou reorganizaci, kterou v létě věřitelé přijali. Na jejím konci získá Čermák ve sku- pině bezmála polovinu akcií. Některé Části skupiny se mezitím zavřou, Část majetku se prodá. Ozdravný proces ale z velké Části zaplatí - jak už to tak bývá - malí a nezajištění věřitelé. V případě Soukupa zatím není jasné, zda dojde na cestu insolvence, nebo se vztahy s věřiteli budou řešit mimo ni. „V tuto chvíli je dohoda taková, že půjdeme cestou mimo insolvenci. Věříme, že se to může povést," uvedl pro HN Čermák. Plán je takový, že společnými silami by se mediální firmy měly postavit na nohy a zhruba po roce přichystat kprodeji. Zájemců z řad tuzemských miliardářů i strategických mediálních skupin je podle Čermáka na trhu dost. K nastartování byznysu má pomoci také nový tým, který Čermák do Empresy posílá. Novou provozní ředitelkou se například stane Andrea Geyer, která má zkušenosti z nadnárodních firem zejména v retailu, v minulosti řídila třeba pro společnost ECE brněnské obchodní centrum Vaňkovka. Zvýšit výnos chce Čermák také z nemovitostí v Braníku a na Barrandově, které Soukupovým firmám patří. Největšími věřiteli jeho firem jsou banky - ČSOB s pohledávkou přes 400 milionů korun a UniCredit se 120 miliony. Minulý týden prodala svou pohledávku Banka Creditas Pavla Hubáčka společnosti Litfin, která se zabývá financováním soudních sporů. Podle některých informací mohou brzy změnit majitele i další bankovní pohledávky. u Hospodářské noviny ■ Insolvence V kauze padlého Mamutu se připravují žaloby. Chystají je věřitelé T-Mobile a J&T Marek Miler marek.miler@hn.cz Letošní krach e-shopu Ma-mut.cz z konglomerátu softwarových firem podnikatele Vladimíra Kováře po sobe zanechal pohledávky za více než pět miliard korun. A spustil také složitou právní bitvu, ve které se hlavní věřitelé - operátor T-Mobile a skupina J&T - domáhají ztracených peněz. Situace nyní ještě přiostřuje: věřitelé připravují žaloby na náhradu škody a budou tlačit i na to, aby žaloby šly i na manažery z Kovářova okruhu. Svědčí o tom mimo jiné poslední zápis z jednání věřitelského výboru, jehož zasedání proběhlo 19. září jako součást insolvenČního procesu. Protokol z jednání se tento týden objevil ve veřejném insolvenČním rejstříku. Insolvence se vede sespoleČnostíMa-mmoth, která zmíněný e-shop provozovala. V roli jednatelů Mammothu figurují bratři Jan a Ondřej Měřinští. Jan Meřinský je Kovářův mnohaletý spolupracovník a manažer v různých Částech Kovářovy skupiny. „Zástupci věřitelského výboru diskutují téma možné náhrady škody, kterou způsobili jednatelé dlužníka a další osoby ovládající, respektive vykonávající vliv a kontrolu nad dlužníkem. Konstatují, že tyto osoby nemohly jednat s řádnou péčí a je namístě podání žaloby na náhradu škody proti jednatelům a dalším s nimi spojeným osobám pohybujícím se v okolí Vladimíra Kováře a koncernu Unicorn," stojí v zápisu. Případ se týká byznysu s pronájmem iPhonů, ve kterém se ztratilo více než 100 tisíc telefonů a další zboží a jenž je nejspíš největším podvodem s elektronikou v historii Česka. Někdejší partneři v tomto projektu, T-Mobile a leasingová společnost ze skupiny J&T, uplatňují pohledávky asi za pět miliard korun. Miliardový tunel spustil nejméně pět trestních oznámení, včetně těch, ve kterých Mammoth napadá hlavní věřitele za údajnousnahu se bezdůvodně obohatit. Mammoth také už podal trestní oznámení na insolvenČního správce. Ve hře je mimo jiné i několik takzvaných incidenčních sporů, tedy sporů pro potřebujiných řízení. Byznys s mobily běžel od roku 2019 a dojednalho někdejší ředitel knihkupectví Neoluxor Břetislav Janoušek. 0 tom nyní Unicorn tvrdí, že nebyl zaměstnancem firem ze skupiny, ale jen pouhým externím spolupracovníkem, který systematicky obelhával nejen partnery z T-Mobilu a J&T, ale 1 manažery kolem Mammothu. Téměř Čtyři roky T-Mobile a leasingová společnost ze skupiny J&T dodávaly přes prostředníky do e-shopu tisíce iPhonů, sluchátka AirPods a další elektroniku. Janoušek zboží odebíral a nasplátky je měl dodávat koncovým zákazníkům prostřednictvím dvou svých firem - SBJ Trade a JA.E. Loni na podzim splátky začaly váznout, letos v březnu se zastavily úplně, Janoušek zmizel a provozovatel e-shopu se ocitl v insolvenci. Nazářijové schůzi se věřitelé doptávali insolvenČního správce Pavla Fabiana, zda jednatelé vymáhají pohledávky, jež Mammoth má za Janouškovými firmami J.A.E. a SBJ. Fabian dle zápisu uvedl, že nemá informace, že k tomu Mammoth přistoupil. Mluvčí za Mammothu Aneta Havlová napsala HN, že když se platby od J.A.E. a SBJ zastavily, zaslal jim Mammoth za účelem vymáhání pohledávek předžalobní výzvy. Nyní není „aktivně legitimovaný" k vymáhání, protože právo nakládat s majetkovou podstatou přešlo na insolvenČního správce. „Pokud věřitelé kritizují kroky Mammothu, kritizují fakticky práci insolvenČního správce," napsala. Fabian podle zápisu také řekl, že nemá k dispozici žádné smlouvy, na základě kterých miliardové dodávky mobilů do Janouškových firem probíhaly. Věřitelé v zápisu argumentují, že pokud jednatelé dodávky nijak nezajistili a nevymáhají je, nejednají s péčí řádného hospodáře a žaloby jsou namístě. Že platné smlouvy s JA.E. a SBJ Trade neexistují, potvrdil v srpnu v rozhovoru pro HN i David Kimr, Člen nejužšího vedení Uni-cornu a také šéf Plus4U - divize, která Mammoth zprostředkovaně vlastní. Věřitelé proto tlačí na Fabiana, aby žaloby podal coby insolvenČní správce, a zároveň připravují své vlastní žaloby na jednatele. Těmi to ale zřejmě končit nebude. „Vzhledemktomu, jak velká škoda leasingové společnosti J&T vznikla, připravujeme nyní žalobu na odpovědné osoby. Uděláme maximum kroků k tomu, aby tyto osoby byly dohnány k odpovědnosti a vzniklá škoda byla uhrazena," řekla mluvčí skupiny J&T Monika Veselá. Konkrétní jména uvést nechtěla. J&T Leasingová společnost je předsedou věřitelského výboru a zastupuje ji advokát Petr Sprinz, společník v advokátní kanceláři Resolv. T-Mobile zastupují právníci z Havel & Partners. Mluvčí T-Mobilu Patricie Šedivá řekla HN, že firma právní kroky zatím nebude komentovat. Do uzávěrky se nepodařilo získat ani vyjádření ze strany Plus4U. V září došlo v kauze ještě k dalšímu důležitému vývoji. V insolvenČním rejstříku se objevila informace, že Městský soud v Praze vyhlásil na zkrachovalý Mammoth konkurz. Fabian nyní bude řešit, jak majetek e-shopu - hlavně zbylé mobily, sluchátka, oblečení a kancelářské vybavení - rozprodat. Věřitelé se na zářijové schůzi s Fabianem shodli, že majetek firmy musí být rozprodán „v řádu týdnů", vzhledem ktomu, že elektronika rychle zastarává a její cena klesá. 2021-2027 Systém ETCS přináší na naše železnice vyšší bezpečnost Celoevropský zabezpečovací systém ETCS umožňuje nejen spolehlivě kontrolovat jízdu vlaku, což zvyšuje bezpečnost dopravy na kolejích, ale také zajišťuje jednotnost (tzv. inter-operabilitu) v rámci evropské železniční sítě. V České republice jím má být do roku 2030 pokryto až 5 tisíc kilometrů tratí. V současnosti je to ale pouhých 500 kilometrů. Z tohoto důvodu podporuje Program Doprava 2021-2027 v rámci Priority 1 - Evropská, celostátní a regionální mobilita přechod na tento systém zabezpečení. Nejnověji byl systém ETCS Level 2 spuštěn v Pardubickém kraji v úseku Ústí nad Orlicí - Lichkov. Tento projekt byl podpořen z evropských strukturálních fondů částkou přes 238 milionů korun. Kromě modernizace a stavby nových železničních tratí je v rámci Operačního programu Doprava kladen velký důraz na projekty zvyšující bezpečnost dopravy na kolejích. Jedním z nich byl v květnu 2023 ukončený projekt ETCS Ústí nad Orlicí - Lichkov v Pardubickém kraji za více než 368 milionů korun, na nějž evropské strukturální fondy přispěly prostřednictvím Programu Doprava 2021-2027 (OPD3) částkou přes 238 milionů korun. V daném úseku tak došlo jak k zvýšení úrovně bezpečnosti železničního provozu, tak k optimalizaci podmínek jeho řízení. ETCS (European Train Control System) je jednotný celoevropský zabezpečovací systém. Je jednou ze součástí Evropského systému pro řízení dopravy (ERTMS) a postupně by měl nahradit zhruba dvacet zastaralých a vzájemně nekompatibilních železničních zabezpečovacích systémů v členských státech EU. Zajistí tak, aby vlaky dopravců mohly volně a bez jakýchkoli problémů přejíždět z jedné země do druhé, tzn. odpadne výměna lokomotiv na hranicích. V neposlední řadě se také sníží možné zpoždění vinou některých mimořádných událostí. Národní implementační plán počítá s tím, že od 1. ledna 2025 nebudou na naše koridorové tratě vpuštěny vlaky bez nainstalovaného ETCS. Jen v České republice jím má být pokryto do roku 2030 téměř 5000 km tratí. V současnosti je to cca 500 km. ETCS umožňuje spolehlivě kontrolovat jízdu vlaku, a proto je jeho instalace nezbytným předpokladem pro budování vysokorychlostních tratí. Dohlíží nad dodržováním nejvyšší dovolené rychlosti a při jejím překročení zabezpečovač zasáhne do řízení vozidla. Umí zastavit vlak před návěstím Stůj nebo při indispozici strojvedoucího. Prostřednictvím evropských strukturálních fondů byla výstavba systému ETCS na českých železnicích podpořena už částkou přes 4,1 mld. Kč. Budování traťové části ETCS zajišťuje Správa železnic, a to zejména z evropských strukturálních fondů prostřednictvím Operačního programu Doprava. Instalaci mobilní části ETCS si musí zajistit dopravci sami. Ministerstvo dopravy [ 12 Hospodářské noviny pátek ~ neděle 13- -is- ř|ina 2023 www.hn.cz ■ Rozhovor Polští majitelé přistupují k českému trhu až arogantně. Allegro může Mail zničit Minus 350 milionů korun za kvartál. Poslední výsledky internetové skupiny Mail, které reportovala její mateřská společnost Allegro, jsou opět v těžkém záporu. Není pochyb, že letošní rok skončí ve více než miliardové ztrátě. Prohlubuje to narativ, že jeden z největších Českých e-shopů je dlouhodobě dírou na peníze. V tomto duchu se na začátku léta v rozhovoru pro HN vyjádřila také Jitka Dvořáková, bývalá obchodní ředitelka MalLcz a dlouholetá šéfka obchodu s elektronikou CZC.cz. „Podle mého názoru původní zakladatel Ondřej Fryč zkrátka nestavěl MalLcz jako ziskovou firma Nikdo to roky nechtěl slyšet, ale tam to celé začalo. Nebudoval podnik na zisk, ale na prodej. Pro něj to byl cíl, takže to bylo správně. V e-commerce se tehdy oceňovalo přes násobky tržeb, proto se za každou cenu zvyšoval obrat," uvedla Dvořáková. Proti tomu se ovšem Fryč nyní rozhodl ohradit. „Slyšel jsem tohle vyprávění tisíckrát: že MalLcz byl stavěný na maso, zatímco Alza na mléko," odkazuje Fryč na podnikatelskou poučku, která pracuje s hovězí analogií: tedy že jednu firmu chcete se ziskem prodat (na maso), nebo ji mít dlouhodobě v zisku (na mléko). „To je úchylný koncept. Firma je vždycky na mléko, otázka je jen, kdy ji máte začít dojit," říká pro HN. „Všichni ti chytráci, kteří říkají, jakého Černého Petra si kdo koupil, jen prokazují svou vlastní hloupost. Nikdo přece dobrovolně nekoupí díru na peníze, ještě navíc za tak obrovské peníze. Kupující se nedívá na to, kolik si z podniku dokázali přes dividendy vytáhnout akcionáři do té doby. Zajímá ho, jakou hodnotu má firma pro něj a kolik mu může vydělávat do budoucna," dodává Fryc. Podle jeho slov se narativ v Českém e-commerce zúžil do pohledu, že „Alza vydělává a Mail ne, takproČ si ho někdo kupuje". „Jenže Alza se koupit nedá, a navíc to je lokální hráč v rámci Česka a Slovenska. Když si chcete koupit vstup na více trhů v rámci regionu střední a východní Evropy a k tomu ještě škálovatel-nou B2C logistiku, moc na výběr vedle Mailu nebylo," připomíná Fryc skutečnost, že společnost vlastní výrazné e-shopy i v Polsku, Maďarsku, Slovinsku, na Slovensku a v Chorvatsku. Fryc také zdůrazňuje, že MalLcz byl v prvních osmi letech po založení v roce 2000, tehdy ještě pod názvem Bílézboží.cz, v plusu. „Neměli jsme žádné investory, stavěli jsme ziskovou firma Zisknebyl nijak enormní, protože jsme skoro všechno, co jsme vydělali, dávali do růstu, a to zejména v mezinárodním kontextu. Šli jsme na další trhy, což nás stálo obrovské peníze i štěpení pozornosti klíčových lidí v managementu," říká s tím, že právě v tomto období Alza, kterou založil Aleš Zavo-ral, v konkurenčním boji Mailu na domácím trhu odskočila. Náskok Alzy už se pak nikdy nepodařilo stáhnout. „Náš domácí byznys expanzí trpěl," poznamenává Fryc. „Kdybychom se soustředili jen na Česko a Slovensko jako Alza, tak bychom na tom v lokálním kontextu byli daleko lépe, ale neměli bychom takovou strategickou hodnotu jako regionální hráč." Změna kurzu: Místo zisku růst V roce 2008 do Mailu vstoupili první institucionální investoři - fondy Intel Capital a 3TS. A po dohodě s Fryčem ve firmě nastavili nový kurz. „Společně jsme postavili strategii na tom, že hlavní hodnota pro akcionáře je v růstu. Byl jsem s tím O. K., i když mi chvílemi přišlo, že to nebyl úplně zdravý růst. Ale důvěřoval jsem tomu a ve finále se to pro akcionáře ukázalo jako správná strategie," říká Fryc o prodeji Mailu jihoafrickému fondu Naspers v roce 2012. Tou doboumělMall za sebou velký zádrhel-bolestivé nasazení vnitrofiremního systému SAP. Fryc to zpětně popisuje jako velkou chybu. Společnost to zpomalilo a udělalo na SAP absolutně závislou. Ve chvíli, kdy majetkovou kontrolu nad Mailem získal Naspers, šlo ovšem podle Fryče ještě o fundamentálně zdravoufirmu. „Netvořila sice zisk, ale klidně mohla: stačilo snížit marketing a omezit expanzi. Samozřejmě bychom nedělali takový profit jako Alza, která fungovala efektivněji, ale bývalo by to šlo," říká Fryc. V té době už měl sice ve firmě minoritu, ale stále byl na pozici CEO. Když se změnilo ve fondu Naspers vedení, začal se s novými nadřízenými dostávat do Čím dál hlubších sporů. Předmětem sváru bylo především plánované spojení s rumunským obchodem eMAG. „Bojovali jsme, byly to neustálé korporátní půtky, ztratil se z toho zákazník a mě to přestalo bavit," vrací se ve vyprávění do doby, kdy se ukázalo, že jedinou cestou ven je prodej, což také následně Naspers udělal. Zatímco v roce 2012 byl Mail naceněn na 300 milionů eur, o tři roky později, kdy ho kupovala skupina tří Českých investorů, a to PPF, dvojice Daniel Křetínský & Patrik Tkáč a Rockaway Capital, valuace byla o poznání nižší - konkrétně 200 milionů eur. A to už byl Mall.cz na tržbách výrazně větší a noví majitelé k němu získali i cenový srovnávaČ Heuréka. Nižší cena reflektovala stav, v jakém se tehdy MalLcz nacházel. Jakub Havrlant z Rockaway Capital se po transakci vyjádřil v tom smyslu, že společnost byla předchozí dva roky -od chvíle, kdy ji předchozí akcionáři začali připravovat na prodej - v agónii. „Bez jasného směru, zaměstnanci znejistěli, management neměl schválené plány a priority. To je pro každouspoleČnost nejhorší. Firma trpěla a bylo to vidět i navenek," uvedl Havrlant. S takovou interpretací Fryc souhlasí, zároveň ale podotýká, že už neměl sílu a akcionářskou podporu, aby špatný kurz změnil. „Už jsem nebyl majoritní vlastník, někdy od roku 2014 jsem neměl interní podporu a ani vlastně chuť dělat prudké pohyby. Kdyby to bylamoje firma, tak jsem v jednu chvíli řekl dost a udělal razantní škrty," říká o době, kterou popisuje jako „plíživý nástup korporatismu, politikaření a ztráty selského rozumu". Na druhou stranu ale prý tehdy stále věřil, že lze Mail posadit na správné koleje a udělat z něj znovu ziskovou společnost. „Já jsem tomu fakt věřil. Chtěl jsem ji od Naspers koupit zpět, sháněl jsem financování. Viděl jsem v tom obrovskou příležitost, stejně jako Jakub, který mě přeplatil. A dobře udělal, vydělal na tom se svými investory balík." To už se dostáváme do roku 2021. Nově sestavenou Mail Group, do níž připadlo například CZC.cz Či e-shopy Vivantis, koupilo spolu s logistickou společností WeDo polské Allegro. Cena byla astronomických 23,5 miliardy korun, nad Čímž se i v době vrcholící covido-vé bonanzy e-commerce spousta odborníků podivovala. Záhy se ukázalo, že Poláci měli příliš velké oči - na konci loňského roku Allegro půlku z této investice odepsalo. Jako hlavní důvod uvedlo celkový propad internetového nakupování a fakt, že Mail Group nakoupilo na vrcholu tržního cykla Prodej se dohodl v době, kdy se Mailu sešly dva výjimečně povedené kvartály - jeden způsobený nejtvrdším lockdownem a vánoční sezonou. Tehdy se hospodaření dostalo do nepatrného provozního zisku, jinak výsledky předtím i potom svítily výrazně Červenou barvou. Poláci pravděpodobně nevědí, co dělají Nic nenasvědčuje tomu, že by se hrozivá ztráta měla brzy ztenčit. Allegro ve zprávě investorům uvedlo, že ve třetím Čtvrtletí u mezinárodních operací, do nichž vedle Mail Group patří ještě začínající tržiště Allegro.cz, očekává pokles tržeb o 32 až 34 procent meziročně, zatímco upravená ztráta EBITDA by měla dosáhnout 100 až 110 milionů zlotých, tedy téměř 600 milionů korun. „To jsoušílenáČísla, Poláci tomu dávají slušnou dynamiku," hodnotí Fryc s tím, že noví majitelé pravděpodobně vůbec nevědí, co dělají. „Deset let v Mailu nejsem, takže těžko soudit. Z mého pohledu, z toho, co slyším, ale vnímám přezíravý, až arogantní přístup k Českému trhu. Myslí si, že to přetlačí na sílu, a to je obrovská chyba. Můžou Mail úplně zničit." Roy Perticucci, generální ředitel společnosti Allegro, prohlásil, že skupině Mail bude vyrovnání klesajícího objemu prodaného zboží nějakou dobu trvat. „Ale dostáváme se k tomu a jsme velmi optimističtí, že značky MalLcz a CZC budou úspěšné i jako největší individuální obchodníci na novém tržišti," dodal Perticucci. Právě taktiku využívat značky zavedených Českých e-shopů jakožto reklamu na tržiště Allegra Fryc nedovede pochopit. „Jako by hostinský hostům říkal: Vedle mají taky pivo a je lepší a levnější než u nás. Jak by se asi takovému hostinskému dařilo?" ptá se. Podle Fryče je škoda, že polští majitelé znaČ-kuMall.cz pohřbívají, ale odmítá, že by vůči ní trpěl sentimentem. „Dlouho u toho nejsem. Už pod Naspers jsem neměl moc vliv nato, kam firma směřuje. A co se dělo pod Jakubem Havrlantem, to už jsem viděl jen z dálky. Ale je mi samozřejmě líto, že to jde zu grunt. Moc bych si přál, aby měl někdo ještě sílu to otočit," dodává Ondřej Fryc s tím, že je ale skeptický k tomu, zda se to polským majitelům se současným přístupem podaří. Jiný pohled Ondřej Fryc, zakladatel e-shopu MalLcz a hlavní tvář investičního fondu Reflex Capital. Foto: HN - Tomáš Nosil 13 Hospodářské noviny i Firma a živnostník roku Velký bylinný byznys a zapomenuté české harfy. Jihomoravský kraj zná firmu a živnostníka roku Anastasija Kriušenko anastasija.kriusenko@hn.cz Zatímco některé potravinářské firmy striktně hlídají, aby se do jejich výroby nedostal ani nenahlédl nikdo nepovolaný, v jihomoravském Sonnentoru je to přesně naopak. Loni se firmou prošlo na 50 tisíc návštěvníků. Celý proces výroby bylinkových Čajů z Čejkovic tam pozorují přes speciální okýnka. Díky informačním panelům na zdech se také dozvídají o udržitelném zemědělství a podnikání. Letos na jaře firma ke dvěma existujícím halám postaveným na místě bývalého brownfieldu a kravína přidala další ekologickou budovu Solis. Podle jednatele společnosti Josefa Dvořáčka ihned pozitivně ovlivnila byznys firmy. „Každý víkend nás díky tomu navštíví více než tisíc lidí a zaznamenáváme i obrovský nárůst prodejů na e-shopu. Nárůst v tržbách jevíce než 10 procent," říká. Loni společnost při tržbách ve výši 400 milionů vydělala přes 45 milionů korun. Její výsledek byl ovlivněn zvýšenými cenami vstupních surovin i energií. Letos Dvořáček očekává podobné obraty Či jejich mírný nárůst. Budovu Solis řídí chytrý systém, který shromažďuje data o teplotě, vlhkosti, spotřebě energie i vody. Vytápění a chlazení pak má na starosti 30 hlubinných vrtů s tepelnými Čerpadly. „Tohle není jenom příběh nějakého Čaje, jsou za tím lokální sedláci, lidé, kteří přemýšlí nad tím, jakou krajinu budují, jaké obaly používají, snaží se být C02 neutrální. Využíváme zelené energie, na střechách máme fotovol-taické panely, včely a tak dále," vyj me-novává široké portfolio udržitelných řešení Dvořáček. Právě tyto aktivity i dobré byzny-sové výsledky zaujaly porotu soutěže Hospodářských novin PwC Firma roku 2023, která společnosti udělila první místo v Jihomoravském kraji. „Sonnentor je lovebrand, který pří- PwC FIRMA ROKU 2023 CENA HOSPODÁŘSKÝCH NOVIN MONETA ŽIVNOSTNÍK ROKU 2023 CENA HOSPODÁŘSKÝCH NOVIN PwC Firma roku 2023 Jihomoravského kraje: ■ 1. Sonnentor s.r.o. - výroba biočajů ze surovin z ekologického zemědělství (Čejkovice) ■ 2. Moravská ústředna Brno, družstvo umělecké výroby -tvorba textilních a plyšových hraček(Brno) ■ 3. Lobey Laboratories s.r.o. - vývoj a prodej funkčních kosmetických produktů (Brno) Moneta Živnostník roku 2023 Jihomoravského kraje: ■ 1. Tomáš Jarošek - výroba harf, kalimb a zvonkoher, muzikoterapie (Račice-Pistovi ce) ■ 2. František Máchovský - výroba a prodej vína, vinařská turistika (Vrbice) ■ 3. Zdeňka Margoldová - malování velikonočních kraslic vyškrabávanou technikou (Borkovany) Moneta Živnostník roku Srdcař 2023 Jihomoravského kraje: ■ Zdeňka Margoldová - malování velikonočních kraslic vyškrabávanou technikou (Borkovany) kladným způsobem udělal ze své výrobny také turistický cíl," pochvaluje si hejtman Jan Grolich (KDU-ČSL), který také zasedl v porotě a významnou regionální firmu již mnohokrát osobně navštívil. Blízko haly Sonnentoru, na místě bývalého kravína, funguje i turistický koncept Bylinkový ráj. Jeho součástí je například Čajový salon, bylinková zahrada, vyhlídka a prodejna Firmou roku Jihomoravského kraje je společnost Sonnentor (zprava: ekonom Radim Hrnčiřík a jednatel Josef Dvořáček). Živnostníkem rokuje Tomáš Jarošek (nafotu.se svou manželkou Justýnou). Foto: Karel Richtr s celým sortimentem firmy, Čítajícím zhruba 600 produktů. Sonnentor své výrobky prodává ve třech vlastních kamenných prodejnách (dvě jsou v Praze a jedna v Brně). Dají se také najít v obchodech se zdravou výživou nebo třeba online na Košíkcz. I když 60 procent výrobků míří na export do jiných zemí, v nejbližší době plánuje firma otevřít pár dalších prodejen v Praze a během Čtyř let by chtěla mít své pobočky ve všech krajských městech. Do supermarketů se ale firma nechystá. Dražší bylinkové Čaje z ekologického zemědělství by tam podle Dvořáčka nevynikly. „Máme koncept, který bychom rádi výhledově překlopili do franšízy. Vnímáme, že právě naše vlastní prodejny jsou velmi úspěšné a nejvíc rostou. Je to pravý opak toho, když prodáváte v ano- nymním regálu nějakého řetězce, kde váš produkt nic neznamená a nikdo nevnímá, co je za tím," přibližuje. S lokálními surovinami pracuje i Tomáš Jarošek, který získal první místo v soutěži Moneta Živnostník roku 2023. Svou první keltskou háČ-kovouharfu vyrobilz třešně z místní zahrady. Od orchestrální harfy se její lidová „mladší sestra" liší nejen menší velikostí, ale i absencí pedálů Či speciálním způsobem přeladění strun pomocí háčků. „Ještě před 100 lety byla háčková harfa vcelku běžný lidový nástroj a naše země byla bez nadsázky harfovou velmocí - kočovné lidové har-feníky znali od Carihradu až po Šanghaj. Pak ale upadla na 100 let téměř v zapomnění," říká Jarošek, který se snaží svou výrobou, hrou a osvěto- vou Činností vrátit háčkové harfě bývalou slávu. Za dva roky Tomáš Janošek vyrobil Čtyři a všechny je před týdnem prodal. Hned nato přišla i první objednávka na zakázkovou výrobu. Cena jednoho ručně vyrobeného nástroje se pohybuje kolem 60 tisíc korun. „Práce na harfě byla velmi náročná, ale zároveň až posvátná. Jsem nadšený výrobce malých nástrojů, toto je však jiné. Při výrobě harfy se cítím jako doma. A hned jsem věděl, že tento nástroj musím vyrábět i pro ostatní," popisuje svou motivaci Jarošek Kromě harf se Jarošek věnuje i výrobě jiných nástrojů, například zvonkohry a africké kalimby. Právě kalimby se hojně používají v relaxační hudbě a muzikoterapii, což je dalším oborem podnikání vítězného živnostníka. 7 111 I 23 generálni partner ^ Accolade hlavni partner JSI BANKA Hospodářské Noviny NCIAL INDEPENDENCE, RETIRE EARLY INVESTIČNÍ KONFERENCE HN hn.cz/fire Názory PÁTEK - NEDĚLE 13. - 15. ŘÍJNA 2023 WWW.HN.CZ ■ Útok na Izrael Pavel Novotný J p.novotny@hn.cz Hamáš už šetří raketami, ví, že izraelská odveta bude drtivá Roman Nováček autori@hn.cz Izraelské start-upy Válečný konflikt v Izraeli může docela citelně ovlivnit startupovýsvět Jsme ve válce, sdělil spoluobčanům izraelský premiér Benjamin Netanjahu. A bude to dlouhá válka, dodal přesvědčivě. Také palestinští radikálové z hnutí Hamáš už šetří raketami, kterých teď na židovský stát odpalují mnohem méně než zkraje konfliktu. I oni tuší, že tentokrát nejde o pouhou přestřelku, která skončí po několika krušných dnech. Šokovaný, raněný Izrael se vzpamatovává ze svého 11. září a opakuje, že Hamáš z Gazy tentokrát vyrve i s kořeny. Otázka je, jakou taktiku Izrael zvolí. Rychlé a přesně mířené útoky na jednotlivé radikály umí a praktikuje už dlouho. Ničit na dálku sklady, tunely i ubikace militantů je sice složitější, přesto možné a hlavně - pro izraelské vojáky bezpečné. Rozsáhlá pozemní operace je jiná liga: v přelidněném pásu o rozloze tří Čtvrtin Prahy během ní velmi pravděpodobně zemře nejen spousta Palestinců, ale i židovských vojáků. Zbídačené Pásmo obývá téměř 2,4 milionu vyděšených, rozčilených Arabů, kteří mají kromě životů jen málo co ztratit. S nimi tu navíc Čekají až dvě stovky rukojmích, Izraelců stejně jako cizinců, kteří mají být podle představ militantů vyhandlováni za vězněné islamisty. Pokud se ovšem výměny dožijí. Pokud Hamáš chová naději, že mu teď všichni muslimové planety - Či alespoň z okolí - přispěchají na pomoc, bude zklamán. Chudí palestinští radikálové z nevelkého Pásma Gazy jsou pro mocné, bohaté islámské země jen postrada-telnou figurkou ve staletí trvající šachové partii mezi většinovými sunnity a menšinovými šíity. Cynické? O Gazu se sunnitské státy zajímají vždy jen tehdy, jde-li na jejích nelehkých osudech demonstrovat údajnou brutalitu Izraele. Může také posloužit k mobilizaci arabské ulice, která při rutinních protestech proti židovskému státu, případně šíitské zlovůli na chvíli zapomene na domácí, zkorumpované autokraty. To je ale vše, prsty si pro gazánský Hamáš pálit nebudou. Pomoc tak může přijít jen od spojenců, ba spíše zaměstnanců šíitského Íránu. Tedy od radikálů z libanonského Hizballáhu a dalších šíitských milic, které operují i v Sýrii. Zatím se radikálové příliš nepředvedli: kromě hrstky od- pálených raket a série silných prohlášení v tom alespoň prozatím nechali Hamáš samotný. Co se týče arabského Egypta, který spolu s Izraelem svírá Pásmo v blokáde, ten 12. října oznámil, že otevřel společný přechod v Rafáhu. Stále však není jasné, kdo přes něj bude moci z palestinského pásu opravdu odejít. Dosud k tomu byly potřeba dokumenty, které si dokázali opatřit jen příslušníci nej vlivnějších rodin Pásma. V tuto chvíli panuje mezi experty shoda, že konflikt potrvá spíše měsíce než týdny. Izraelská armáda má dost techniky i odhodlání na to, aby Pásmo proměnila v trosky. Nebude mít moc práce: Gaza už teď jako zbořeniště vypadá. Hamáš svým lidem vládne špatně a kromě beznaděje jim nabízí už jen perspektivu mučednické smrti. K ní jsou teď odsouzeni i ti obyvatelé Pásma, kteří budou mít v následujících týdnech pouze smůlu. Málokdo chtěl být v Gaze dosud a takřka nikdo v ní nechce být teď. Otevřená rána Blízkého východu - ležící přímo na hranici s velmocí jménem Izrael - je příkladem neléČené-ho pacienta, byť s překvapivě nadějnou prognózou. Jakkoliv to může znít jako výsměch vystrašeným obyvatelům Gazy, kteří budou vystaveni zničující izraelské smršti, následující měsíce jim mohou přinést mnohem větší porci svobody. Jistě, izraelskýútok je bezpochyby uvrhne do smrtelného nebezpečí. Pokud se jim však podaří přežít, třeba v budovách spravovaných OSN nebo táborech u egyptské hranice, mají šanci na lepší vládu. Jen málokdo totiž bude horší než radikálové, kteří upřednostňují smrt nad životem a nejistý ráj nad prosperitou pozemské reality. Mezi experty panuje shoda, že konflikt potrvá měsíce. Izrael má dost techniky i odhodlání na to, aby Pásmo proměnil v trosky. Válečný konflikt v Izraeli je obrovskou lidskou tragédií. Jeho dopady budou citelné napříč všemi oblastmi. A velké důsledky může mít tato nešťastná událost i pro celý startupový svět. Z Izraele, globálního centra start-upů, začaly mladé technologické firmy odcházet už v posledních několika měsících. Důvodem byly zejména nové soudní reformy. Startupová scéna podle Červencového průzkumu izraelské neziskové organizace Start-up Nation Central zažila meziroční pokles investic o 70 procent. Průzkum dále odhalil, že téměř 70 procent izraelských start-upů už podniklo aktivní kroky k tomu, aby alespoň Část svého podnikání přemístilo do jiné země. Nynější válečný konflikt může tyto propady ještě prohloubit. Pro zahraniční investory bude region Čím dál rizikovější a své investice tak mohou začít přesouvat jinam. Je velmi pravděpodobné, že s ohledem na geografické mandáty investičních fondů budou investiční přesuny mířit zejména do regionu střední a východní Evropy, včetně Česka. Může jít například o tuzemské fondy jako Inven Capital, které více svých investic namíří k nám namísto do Izraele, nebo o příliv kapitálu zahraničních fondů, které si náš region vyberou jako alternativní destinaci pro své peníze. A jak se bude situace vyvíjet v samotném Izraeli? V konečném důsledku můžeme být svědky počátku konce tohoto státu. Ten doteď těžil z bezprecedentní prosperity a technické převahy, kterou přinášely právě start-upy izraelských zakladatelů. Jejich hromadný odliv, který dnes již pozorujeme a který bude ještě umocněn současným konfliktem, může znamenat i přesunutí vývoje klíčových řešení z oblastí, jako je kybernetická bezpečnost, mimo Jeruzalém a Tel-Aviv. A to může mít dalekosáhlé dopady nejen pro investice a inovace, ale i pro samotnou existenci státu Izrael a tím i další narušení bezpečnosti celého regionu Blízkého východu. Autor je partnerem ve společnosti Presto Ventures ■ Filozofie Útlak ze všech možných směrů aneb Poklička na naše zvířecí id Tomáš Sedláček autori@hn.cz Vdějinách lidstva není o útlak nouze. Do jisté míry by se dalo říci, že nás lidi útlak provází od kolébky civilizace. I dnes, přestože jsme součástí nejsvobodněj-ší a nejbohatší civilizace v dějinách, mají lidé stále pocit, že je něco nebo někdo utlačuje. Jedním z prvních mytických příkladů útlaku byla Lilith. Ta byla stvořena jako Adamova první ženaspolus Adamem (nikoli až po něm, z jeho žebra, jako Eva) a byla mu rovna. Podle židovské tradice ovšem i Lilith cítila, v zahradě rozkoše, v Edenu, útlak. Nutno říci, že je to zvláštní věc, detekovat útlak i v místě, které je Čerstvě stvořené, bez hříchu, bez nemocí, nedostatku, v přímém kontaktu se stvořitelem, bez společenské struktury, bez peněz a kapitálu, bez korporací, bez jakéhokoli zla. Nicméně stalo se. V Čem tedy spočíval onen útlak? V hebrejské tradici se píše, že Lilith nechtěla „spát pod Adamem". Cítila se tímto způsobem sexuální- ho aktu utlačovaná Adamovým tělem, které leželo nad ní, a zřejmě měla pocit, že ona je symbolicky ta, která je tím pádem blíže k zemi, kprachu. Tento detail (pro nás dnes již bez jakékoli symboliky), tento nepatrný útlak pro ni však byl natolik významný, že se rozhodla z rajské zahrady utéct. Bůh za ní poslal své anděly, kteří ji měli přemluvit, ať se vrátí zpět. Nic nepomáhalo, až došlo na dost strašidelné výhrůžky ze stran andělů. Ani tak se Lilith nerozhodla vrátit zpět, a raději než být tímto způsobem utlačovaná od Adama, zvolila život v strašlivém prokletí. Podle legendy se z ní stala první konkubína Satanova. Nechrne tedy legendu legendou a pojďme se soustředit na směry útlaku. Co tím myslím? Tak jeden směr útlaku je seshora. V takovém případě má Člověk pocit, že by chtěl být lepším, chtěl by být vyšší bytostí, chtěl by následovat ducha, který jej vábí výš a výš, ale něco mu v tom brání. Mohou to být rodiče, kteří dítěti zakazují věnovat se věcem, které jej povznášejí, Či jinými způsoby mu znemožňují být lepší bytostí. Takovou roli jistě může hrát v jistých případech škola, firma, společnost Či regulace. Pro mnohé lidi to byl třeba komunismus, abychom nešli příliš daleko do historie, který jim zakazoval studovat, praktikovat svoji víru Či o některých věcech volně mluvit. Pak můžeme uvažovat o útlaku ze strany. Člověk by chtěl jít rovně, za svým cílem, ale něco jej neustále vychyluje z té cesty, kterou dotyčný považuje za správnou. Člověk chce třeba Číst a psát, ale stále jej něco láká, tu zleva Facebook, tu zprava zpráva o tom, že Brad Pitt nakonec nemá jednu nohu delší než druhou, a než se Člověk naděje, je mimo cesty. Koneckonců v hebrejském myšlení je hřích chápán jako minutí se cíle. Člověk také může cítit útlak zepředu. Chtěl by jít rychleji, vstříc své svobodě, budoucnosti, už by chtěl být starší, mít svou firmu nebo rodinu, ale brzdí jej něco, co jakoby zhusťuje vzduch před ním. Chtěl by běžet, ale běží jak po pás ve vodě, která mu klade odpor. Útlak zepředu může vypadat jako byrokracie, společenské normy, rychlostní omezení nebo Část konzervativních voličů, kteří těm rychlejším ve společnosti brání zcelasvobodně podnikat a tak dále. Někteří zase naopak mohou cítit tlak zezadu. Chtěli by jít pomaleji, ale kupředu je tlačí technologie, na nic není Čas, už vůbec ne na to nějak se ztišit, kontemplovat a nikam se nehnat. Ale Člověka furt honí nějaký deadline, slib nebo se musí vyrovnávat kolegům Či sociální skupině, která jej „tlačí" kupovat si nové a nové věci, aniž by byl Čas pořádně si je užít. A poslední směr je ten nejzajímavější. Jedná se o útlak zespoda. Takový Člověk by chtěl být horší, než je: vraždit, krást, urážet a chovat se frivolně, být schopen fyzicky zneužívat lidi. To je to Freudovo destudo, touha ničit, jak to ve filmu Klub rváčů vyjádří hlavní postava: chtěl jsem zničit něco krásného. Ale nemůže, protože mu v tom brání zákon, policie, konkurence a další instituce, které utlačují jeho já a drží těsnou poklici nad jeho syrovým, nekultivovaným podvědomím, zvířecím id. Na tu poslední, velice užitečnou formu (sebe)útlaku bychom neměli při úvahách nad formami moderního útlaku zapomínat. Autor je ekonom a lektor Metropolitní univerzity Praha 15 Hospodářské noviny ■ EU Luděk Niedermayer íí , 'í autori@hn.cz Wí Je dnešní Evropská komise opravdu nejhorší v historii? Dnešní Evropská komise je, dle názoru některých mých kolegů v Evropském parlamentu, tou nejhorší, která kdy existovala. Zaznělo to v reakci na Zprávu o stavu Unie přednesené šéfkou komise Ursulou von der Leyenovou před pár dny. Vrací nás to, po velmi úspěšně zvládnutém Českém předsednictví, zpět do doby Václava Klause a Andreje Babiše. Tedy do doby, kdy bylo našim občanům předkládáno, že v Bruselu sedí „někdo", kdo „nám" ubližuje. A tím někým je hlavně komise. Rozeberme si tedy práci „nejhorší komise" z několika úhlů pohledu. 1. Špatná, nebo úspěšná? Kritériem politického úspěchu je schopnost prosadit své cíle. V případě nejvyšší politické úrovně navíc něco, co se dá také označit jako „dobré vládnutí", Či lépe dobrý výkon svěřené funkce. Evropská komise předložila na základě svého programu dost zásadních návrhů. Asi nej-významnější Částí bylo vytvoření jasné strategie transformace unijní ekonomiky na udržitelnou a nízkoemisní, tedy plnění cíle, ke kterému se EU zavázala v rámci globálních dohod o ochraně klimatu. A prakticky všechny tyto návrhy, s poměrně malými úpravami, schválila velká většina poslanců a Členských zemí. Přičemž samotný základ tohoto procesu byl přijat konsenzem zemí (klimatický zákon). Což je přesný opak toho, že by komise fungovala „špatně". Není též pochyb, že Evropská komise nese hlavní zásluhuna tom, že se z počátečního nekoordinovaného a nekooperativního chaosu během pandemie způsobeného nespolupra-cí unijních zemí nakonec stal postup, který nejen omezil ekonomické škody (třeba koordinovaný přístup k prokazování „bezinfekČ-nosti" omezující lockdowny), ale především škody největší na lidských životech (sdílení vakcín a jejich rychlý nákup). Zejména prosazení rovného přístupu občanů zemí Evropské unie k vakcínám proti covidu vyžadovalo hodně politické odvahy a patří k momentům, které formují povahu naší unie. Další vizitka „špatné komise". 2. Komise, vlády, voliči Ještě pozoruhodnější je pohled na „špatnou komisi" z hlediska toho, jak EU vlastně funguje. U nás málo zaznívá, jak rozhodnutí EU vznikají. Což umožňuje přežívání pohádky o „zlé komisi". Evropské komisi je tam právem EU dána zejména zákonodárná iniciativa. A tak navrhuje (nikoliv schvaluje) jednotlivé zákony v souladu se smlouvami a dle programu, se kterým byla schválena. Dále pak dbá na jejich dodržování a vykonává další své kompetence určené smlouvami (třeba dohled nad nedovolenou státní pomocí). O tom, zda se z návrhu stane zákona jakpřesně bude vypadat, nerozhoduje komise, nýbrž zástupci zemí v Radě Evropské unie (kterou tvoří ministři zemí) a Členové Evropského parlamentu (zvolení přímo občany Evropské unie). Ony zřejmě „špatné návrhy" (od „špatné komise") navrhl sbor nominovaný vládami zemí EU (komise), projednali a odsouhlasili je ministři zemí (po úpravách se na nich shodli někdyjednomyslně, jindy tzv. kvalifikovanou většinou) a to stejné učinili i poslanci zvolení voliči v Členských zemích. Kdyby byly návrhy předložené komisí opravdu špatné, tak by je rada, parlament Či obě instituce zamítly Či změnily k nepoznání. Proto se nabízí otázka, zdali se ze strany kritiků nejedná o nechtěnou reflexi vlastní neschopnosti vyjednávat a prosazovat do textů své návrhy, a nikoliv o špatný „výkon" komise. Nesouhlas s tím, jak si Evropská unie během pandemie, energetické krize, v unijní zahraniční politice Či na cestě k ochraně naší planety počínala, je samozřejmě možný a zcela legitimní. Nelze jej ale nedoplnit konstatováním, že tento postup nejen „fungoval", ale též byl podpořen velkým, dokonce většinovým souhlasem zástupců občanů zemí EU. A z tohoto pohledu nelze nevidět, že tato Evropská komise, z pohledu demokratického fungování Evropské unie a zastupování jejích občanů, bude naopak patřit k těm evidentně nejvíce úspěšným. Je ale dobré pochopit hlavní faktory, které zřejmě dávají znovu a znovu „palivo" této politické, Či spíše PR logice sázející na neznalost mechanismů fungování naší unie. Tím hlavním, který existoval a existovat bude, je princip hledání kompromisů. Jednotlivé země, jejich vlády a též občané mají v danou chvíli beze- Odpovědní politici by měli občanům vysvětlit, proč není výsledek unijních jednání přesně český, italský, estonský nebo finský a jak se k němu došlo. sporu rozdílné pohledy na to, co a jak by měla jejich unie řešit. Není to souboj mezi „pravdou a nepravdou", ale mezi úhly pohledu a hlavně aktuální ekonomickou, společenskou a politickou situací v jednotlivých zemích. Aby Evropská unie mohla ku prospěchu svých Členů fungovat, musí hledat rovnováhu mezi těmito pohledy. Navíc ty opravdu zásadní změny typu změn „pravidel unie", tedy smluv, jsou a budou věcí jednomyslné shody. Odpovědní politici, kteří by měli doma prezentovat výsledky těchto jednání, by pak měli občanům vysvětlit, proč není výsledek přesně Český, italský, estonský nebo finský a jak se k němu došlo. A samozřejmě, pokud ho podpořili (což ČR v drtivé většině případů Činí), tak se nebát svá rozhodnutí obhájit. 3. V hlavní roli planeta Země? Je pravděpodobné, že větším tématem než nutně kompromisní povaha naší unie jsou pro proponenty „selhání komise" přijaté kroky v oblasti ochrany naší planety. Ty ale nevychází jen z prostého pocitu odpovědnosti, který by měl být vlastní politikům hodným tohoto označení (neb snad není pochyb o tom, v jak vážné situaci jsme), ale i z postoje většiny veřejnosti. První z těchto faktorů vede k pokračující snaze mezinárodního společenství, pod vedením Organizace spojených národů, pomocí závazků zemí ke snížení emisí (a podporou bohatých zemí těm chudším) zbrzdit dnešní trajektorii emisí tak, aby neohrožovala život již generace našich dětí, nemluvě o těch, kteří přijdou po nich (neb klimatická situace má velkou setrvačnost a dnešní nedobrý stav je jen reflexí minulého, ne dnešního chování). Evropská unie je jedním z nejvíce aktivních účastníků tohoto procesu (klíčovým bodem byla Pařížská konference COP v roce 2015), a je tedy logické očekávání, že své závazky bude plnit. Je to ta nejlepší cesta, aby své již nastavené cíle plnili i ti ostatní. V okamžiku, kdy se zástupci všech Členských zemí unie jednomyslně přihlásili k závazku snížit emise skleníkových plynů do roku2030 o 55 procent (proti úrovni roku 1990) a k dosažení Čisté klimatické neutrality do roku 2050 a kdy byl tento cíl opět s jednomyslnou podporou zemí (a velkou většinou poslanců) vtělen do zákona, bylo jasné, že je třeba tento příslib proměnit v Činy. Podpora Evropského parlamentu vycházela z toho, že jasná většina jeho poslanců získala svůj mandát i tím, že toto téma ve svém programu akcentovala (neb to je to, co i v ČR odpovídá postojům většiny společnosti). Jistě platí, že poněkud abstraktní příslib ochrany klimatu získává snadněji podporu lidí než konkrétní kroky, které k tomu vedou. Ale bohužel je to i rétorika kritiků ochrany klimatu, která tvrdí, že „to nejde" anebo „že to bude mít drastické dopady na životní úroveň" (založená na dojmech, nikoliv datech), co silně komplikuje velkou snahu z této transformace vytěžit pozitivní důsledky a omezit ty negativní. V případě ČR, která na tuto změnu získá z unijních prostředků stovky miliard korun, je tento postup o to cyničtější. 4. Proti EU a bez vlastního řešení? Fakticky tedy dle mého soudu není problém to, zda je Evropská komise dobrá, nebo špatná, zda ve svém mandátu uspěla, nebo ne. Problém je, že to, co dělá, nekonvenuje Části politiků. Anebo že odmítají princip fungování unie. Abstrahují od toho, že přijatá rozhodnutí j sou jednoznačně založená na demokratických základech a výsledku voleb (a jejich názor je v nich zatím v jasné menšině). Navíc nevidí Či nechtějí vidět, že fungování EU v minulých letech bylo ve prospěch zájmu evropských občanů, a to, jak jsou její pravidla nastavena, je výsledkem demokratických rozhodnutí minulých dekád. Bylo by fér, aby se ti, kteří s tím vším nesouhlasí, neskrývali za snadno vyvratitelné formulace o „špatné komisi". Měli by jasně říct, jak si tedy sami představují fungování Evropské unie a ochranu naší planety tak, aby na ní naše děti mohly vést dobrý život. A jak pro tento postoj chtějí získat potřebnou většinu. Nebo by měli otevřeně přiznat, že vlastně Členy unie vůbec být nechtějí. Lidé mají právo vědět přesně, koho do unijních orgánů volí, jaké jsou jeho postoje a o co přesně v těchto institucích usiluje. Autor je bývalý viceguvernér České národní banky, dnes poslanec Evropského parlamentu za TOP 09 wmsn REDAKCE: 233071111 REDAKCE@HN.CZ PŘEDPLATNÉ: 217777 SSS ADRESA: PERNEROVA 673/47, 18600 PRAHA S IČO 28191226 • Šéfredaktor HospodáFskýdi novin Jaroslav Mašek • Zástupci šéfredaktora Milan Mikulka, Petr Honzejk, Michaela Ryšavá • Manažer redakce Martin Denemark ■ Názory Petr Honzejk ■Analytik HN Martin Ehl ■ Domácí Michaela Ryšavá ■ Zahraniří Tomáš Procházka • Ekonomika Milan Mikulka ■ Vikend Tomáš Procházka ■ ProJWe Gabriela Marešová • Vedouci vizuálního odděleni Matej Slávik ■ Zlom Zdeněk Fried • Autor layoutu HN Jan Vyhnánek • E-MAILY: jmeno.prijmeni@hn.cz • PŘEDPLATNÉ tel.: 217777888, predplatne@economia.cz • INZERCE: • MARKETING: Eva Došková, eva.doskova@economia.cz Hospodářské noviny používají zpravodajství agentur ČTK a Thomson Reuters. Četnost vydáni: pondělí až pátek, místo vydání Praha Autorská práva vykoná' vydavatel. Jakékoli užití jakýmkoli způsobem (mechanickým nebo elektronickým) i vjinérr než českém jazyce bez písemného svolení vydavatele je zakázáno Jednotlivé složky HN jsc samostatně neprodejné © 2023 Economia, a.s. Ročník LXVII Nevyžádané příspěvky se nevracejí MK ČR E 4689 Audit nákladu: ABC ČR. Hospodářské noviny ISSN 0862-9587 (Print) Hospodářské noviny ISSN 2787-9BOX (Online) lnternetwww.hn.cz 16 Hospodářské noviny pátek ~ neděle ^ -is- října 2023 www.hn.cz ■ Týden s technologiemi Daňové hříchy Microsof tu a neradostné vyhlídky trhu s PC Otakar Schön otakar.schon@hn.cz Nedoplatek za plyn nebo elektřinu umí nepříjemné překvapit, ale nedoplatek na daních je horší. Zvlášť když americký daňový ostříž vyčíslil takový nedoplatek za roky 2004 až 2013 Micro-softu na 29 miliard dolarů, v přepočtu asi 670 miliard korun. Nedoplatek představuje polovinu daní, které Microsoft v inkriminovaném období zaplatil. Peněženku nejvetší softwarové firmy na světe zatíží i další velké vydání 69 miliard dolarů za herní vydavatelství Activision-Blizzard - po dlouhém schvalování se očekává uzavření transakce už příští týden. Zatímco 69 miliard zaCall of Duty, Diablo nebo Warcraft Microsoft zaplatí dobrovolně, daňovému doplatku se bude bránit, i když nejspíše není překvapením. Americká daňová správa IRS naúčtovala Microsof-tu nedoplatek za devět let, kdy firma po zahájení daňového auditu restrukturalizovala své finance a upra- vila způsob, jakým přelévá příjmy a výdaje mezi svými mezinárodními pobočkami. U velkých nadnárodních firem jde o běžnou praktiku, u které Čas od Času narazí. Microsoft už se k celé věci vyjádřil. Ve své reakci jednak uvádí, že nedoplatek má být o deset miliard nižší, protože odůvodnění IRS ne-zohledňuje daně placené podle zákona Tax Cuts and Jobs Act, zároveň se ohrazuje vůči celému doplatku, proti kterému se chce odvolat. Podobně jako u pokut kvůli zneužívání monopolu se tak dá Čekat, že pokud Microsoft bude platit, bude to až za několik let - po vyčerpání všech právních možností ke zvrácení rozhodnutí IRS. Microsoft Čekají i další nepříjemnosti. Podle aktuálních statistik prodejů PC se totiž Microsoftu opět sníží příjmy z prodeje licencí Windows. Analytická společnost IDC hlásí, že se za třetí Čtvrtletí letošního roku prodalo o 7,6 procenta méně PC než ve stejném období roku 2022. Jedinou firmou, které se povedlo růst, je HP, druhý největší dodavatel PC na světě, s nárůstem o 6,7 procenta. Nejvíce se propadl Apple, a to o 23 procent. Důvodem je absence nových modelů ve srovnání s minulým rokem. Situace by se mohla zlepšit v průběhu příštího roku, a to hned díky dvěma impulzům. Tím prvním je očekávané vydání Windows 12. O nové verzi Windows se spekuluje už dlouho, ale větší váhu spekulacím dodal Intel. Finanční ředitel firmy David Zinsner na konferenci uvedl, že rok 2024 bude pro PC příznivý hlavně díky nové verzi Windows (použil slova „Windows refresh"). Zmínky o Windows 12 už utekly dříve z interních prezentací Intelu. První, kdo oznámil novou generaci procesorů pro osobní počítače s podporou AI, je Qualcomm, známější díky čipům pro telefony. Druhý impulz pro nákupy nových PC představuje nástup umělé inteligence. Nové procesory od Intelu i Qualcommu určené pro osobní počítače totiž v příštím roce přidají hardwarovou podporu pro zpracování úloh spojených se strojovým učením. O tomto trendu hovořil i šéf divize osobních počítačů HP Alex Cho na akci Imagine 2023 a ukázal zavřený prototyp notebooku. Na otázky, kdo bude Čipy s podporou AI dodávat, ale neodpověděl. První, kdo oznámil novou generaci procesorů pro osobní počítače s podporou AI, je Qualcomm, známější díky Čipům pro telefony. Pod názvem Sna-pdragonX slibuje novou úroveň výkonu, výdrže a schopnost práce s umělou inteligencí. Aby nové procesory mohly pracovat efektivně, potřebují, aby jejich nové funkce podporoval operační systém. Proto dává smysl spojení s novou verzí Windows. Nové Čipy se mohou ukázat už v lednu na veletrhu CES, ale je možné, že tam výrobci počítačů představí jen nové stroje bez detailních informací o nových Čipech a novinky pustí na trh až poté, co Microsoft Windows 12 oznámí a uvede na trh. Předchozí verzi Windows 11 představil v Červnu 2021 s uvedením na trh v říjnu. Windows 10 oznámil v září roku 2014. Pokud má mít nový operační systém pozitivní vliv na celý trh, musí k jeho oznámení dojít v první polovině roku, ideálně ještě na jaře s prodejem nejpozději na konci léta. Nový počítač nepotřebujete, ani pokud jste měli pocit, že vám dlouho trvá načítání webových stránek. Porucha totiž nemusela být na vašem přijímači. Amazon, Google, Microsoft i Cloudflare, velcí poskytovatelé clou-dové infrastruktury, oznámily, že Čelily zatím největšímu útoku přehlcením (DDoS), který zneužíval nově odhalenou chybu v protokolu HTTP/2. Tento protokol používaný pro přístup k webu umožňuje zrychlit načítání webů povolením několika souběžných požadavků na připojení z jednoho místa. Chyba ale umožnila útočníkům požadavky zaslat, rychle zrušit a opakovat. Výsledkem byl sedmkrát masivnější útok ve srovnání s předchozím rekordem. Google zaznamenal 398 milionů požadavků na připojení za sekunda ■ Komentář Znovu odložený restart Petr Dufek, Banka Creditas Druhé pololetí letošního roku mělo být původně ve znamení dlouho vyhlíženého oživení České ekonomiky. Jak ale napovídají tvrdá opožděná data i aktuální průzkumy mezi firmami a spotřebiteli, zatím není vidět ani náznak toho, že by se hospodářství dostávalo do formy. Průmyslovým firmám pomáhají období slabší poptávky překlenout dřívější zakázky, což je vidět především v automobilkách, zatímco trend nových objednávek rozhodně stále nevypadá nijak pozitivně. Stavebnictví se i nadále potýká s útlumem komerční a bytové výstavby a jeho hlavním pilířem tak zůstávají pouze veřejnéza-kázky. Ani maloobchod a služby se až na drobné výjimky zatím rovněž nemohou pochlubit reálným nárůstem tržeb. Domácí poptávku dál limituje inflace, která sice v posledním měsíci překvapila rychlejším poklesem, ale i tak je pořád ještě dostatečně vysoká nato, aby negativně ovlivňovala chování spotřebitelů i investorů. Optimistické zprávy nepřicházejí ani ze zahraničí, zvláště ne z blízkého Německa, kde se podnikatelé rovněž potýkají s nízkými zakázkami a ztrátou konkurenceschopnosti v důsledku vysokých cen energií. Zdá se, že v lepším případě bude druhá polovina letošního roku ve znamení stagnace a opětovného nenávratunastartovací -předcovidovou - pozici. Impulz, na který Česká ekonomika Čeká, ovšem přijde až na začátku roku příštího. Bude jím prudký pokles inflace a s ním spojené Částečné narovnání reálných finančních poměrů domácností. Lze ovšem jen spekulovat, jak rychlý pokles inflace vlastně bude, protože ve „hře" zůstává až příliš mnoho nejistot. Zatímco si už možná díky forwardovým křivkám dokážeme představit ceny energií pro příští rok, všechny poplatky a kvazidaně s nimi spojené se zatím jen vyjasňují. Nejistý je výsledný efekt změn sazeb DPH a neznámé jsou i nové ceníky výrobců a obchodníků. Inflace proto může začínat trojkou stejně jako dvojkou(nebo Čtyřkou), nicméně i tak přestane být brzdou Českého hospodářství. Cyklickou zatáčku Česká ekonomika nakonec se zpožděním nepochybně vybere, nezbývá než věřit, nebo aspoň doufat, že se jí povede s handicapem drahých energií všeho druhu vybrat i tu strukturální. Číselné údaje ze světovýchtrhů převzaty ze servisu agentury REFINITIV: R KURZOVNÍ LÍSTEK BCPP 12. ŘÍJNA 2023 P* Burza cenných papírů Praha POWER EXCHANGE CENTRAL EUROPE 11. ŘÍJNA 2023 Název cenného papíru Závěrečný Změna Objem obchodů Objem obchodů 1 v kurz v Kč (ks) (tis. Kč) změna v % Závěrečný kurz (EUR) COLTCZ 55400 -0.18% 1432 798.61 -0.72% kontraktu % ČEZ 990.00 0.76% 18536 0 183168.40 25.00% BLLISTOPAD2023 118.88 -4.52 ERSTE BANK STK 80930 -0.54% 36057 29232.24 39.53% BL1Q2024 136.71 -2.90 KOFOLA 264.00 -038% 1254 332.30 10.92% BL ROK 2024 130.41 -2.34 KOMERČNÍ BANKA 674.00 0.30% 95070 64256.49 -0.74% PL LISTOPAD 2023 144.50 -3.64 MONETA MONEY BANK 83.90 0.48% 219011 18359.92 19.52% PL1Q2024 163.57 -2.40 FHIU P MORRIS 16500.00 -0.84% 1272 21128.90 0.00% PL ROK 2024 149.44 -2.08 VIENNA INSURANCE 627.00 -0.79% 218 135.43 17.86% Vysvětlivky k en ergetkké burze Praha: BL - Base I ad, PL - Peak load !v indexu Závěrečný kurz Dennízr _1349.75_00 1354.38 KOMODITNÍ TRHY 12. ŘÍJNA 2023 (data k 18. hod.) Kontrakt ceľr^ Předch Objem obe h Kontrakt ceľr^ Předch Objemobch CUKR ř. 11 (surový) CSCE USc/lb OVES CBT U5c/bušl BŘEZEN 26.56 26.4 28709 PROSINEC 392 395.75 303 KAKAO CSCE USD/t PŠENICE CBT U5c/bušl PROSINEC 3491 3432 12352 PROSINEC 550.5 556 21990 KÁVA HOBUSTA LIFFE USD/t KUKUŘICE CBT U5c/bušl LISTOPAD 2352 2337 3038 PROSINEC 482.25 488 46112 Kontrakt Cena Předch Objem obe h Kontrakt LME USD/t Zásoby ROPA LEHKÁ NVMEX USD/bar Settlement 3 měsíce LME LISTOPAD 84.76 83.49 155370 Cin 99.85% 24609 25192.5 ! ROPA BRENT ICE USD/bar Hliník 99.70% 2185 2207.5 PROSINEC 87.23 85.82 2 07735 TOPNÝ OLEJ NVMEX USt/gal Hliník-slitina 1541.5 1575 0 LISTOPAD 3.038 2.9985 17475 MérfGrade.A' 7946.5 8069.5 0 MOTOROVÁ NAFTA ICE USD/t ŘÍJEN 903 889 2 5 1355 Nikl 99.80% 18086.01 18675 0 ZEMNÍ PLYN NVMEX USD/MMBtu Olovo 99.97% 2116.55 2077.5 0 LISTOPAD 3.366 3.377 75222 Zinek99.995% POVOLENKV ICE EUR/mt 2448.5 2477.75 2 PROSINEC 2023 85.27 84.12 150D7 NA5AA 2228.25 2245 0 Londýn Do p fix Odpfix Volnýtrh24H Kontrakt Cena Cena jednotky Zlato 1870.00 1871.25 1872.095 CIF NWE k Stříbro 22.14 21.8458 Fero manga n 1127.5 12.9.2023 USD/t Platina 887 880 872.412 1182 1162 1152.255 Fero molybden 58.75 12.9.2023 USD/kg Kontrakt Cena Předch. Objemobch. F.ro.ilitium 2050 12.9.2023 USD/t ZLATO COMEX USD/tr.oz ŘÍJEN 1871.2 1872.8 43 Ferovanad 32.55 12.9.2023 USD/kg kurzovní lístek KURZY DEVIZOVÉHO TRHU ČESKÉ NÁRODNÍ BANKY PLATNOST OD 12. ŘÍJNA 2023 POŘADOVÉ ČÍSLO: 197 S99 AUSTRÁLIE 1 AUD 14,809 © BRAZÍLIE 1 BRL 4,582 BULHARSKO 1 BGN 12,557 1 CNY 3,169 ] 3 DÁNSKO 1 DKK 3,294 EH EUR0ZÓNA 1 EUR 24,560 _J INDIE 100 INR 27,783 IZRAEL 1 ILS 5,843 • JAPONSKO 100 JPY 15,507 |^| KANADA 1 CAD 17,017 MAĎARSKO 100 HUF 6,364 | |H MMF 1 XDR 30,411 PIS NORSKO 1 NOK 2,132 ^ POLSKO 1 PLN 5,422 _ RUMUNSKO 1 RON 4,948 J_J ČNB přestala vyhlašovat kurz ruské o rublu 3 ŠVÉDSKO 1 SEK 2,127 ŠVÝCARSKO 1 CHF 25,664 B THAJSKO 100 THB 63,993 §3 TURECKO 1 TRY 0,834 SUH USA 1 USD 23,128 ^ V. BRITÁNIE 1 GBP 28,462 Víkend Víkend Amatérka, která předčila profesionály Předloni zvládla Kateřina Rusá ujet na kole více než 50 tisíc kilometrů. Letos jako první Češka absolvovala cestu z Paříže do Brestu a zpět. Strany 20-21 Čas otočit kormidlem Jsem vděčný za propustku z role oscarového režiséra. Druhá kniha je cestopis po mém vnitřním světě, říká Jan Svěrák. HOSPODÁŘSKÉ NOVINY Šimon Felenda simonielenda@economia.cz Z ghetta k pestrosti i milionům Před půlstoletím vznikl jeden z nejúspěšnějších žánrů planety-hip hop. Určuje módní trendy, má politický vliv, obsazuje přední příčky na streamovacích platformách. Jak se zrodil? Jak se dostal k nám? A čím táhne? Vůně marihuany je cítit v celém byte. Sousedé z newyorské Sedgwick Avenue hypnotizované tančí do rytmu Jamese Browna a Arethy Franklin. Na mejdanu je živo. Osmnáctiletý Clive Campell neboli DJ Kool Herc se svou šestnáctiletou sestrou Cindy právě nevědomky položili základy globálního fenoménu. Končí léto rokul973 a parta 50 lidí slyší díky DJovi první hudbu, která se později stává kořenem hip hopu. „Vnímat dnes hip hop pouze jako subkulturu je nedostačující. Vějíř možností se rozšířil natolik, že je z něj součást kultury. V jádru si sice uchovává svoje původní principy, ale nejviditelnější proudy už tu subkulturu dalece překračují," říká Člen hiphopové skupiny PSH Vladimír 518. Jeho tvrzení má platnost doma i ve světě. Podle předsedy představenstva Ochranného svazu autorského (OSA) Romana Strejčka jsou tuzemští rapeři Viktor Sheen a Yzomandias v Česku na Čele poslechovosti. V uplynulých dvou letech opanovali Výroční ceny OSA v kategoriích Nejúspěšnější mladý autor populární hudby a Nejúspěšnější streamovaný autor. Globální celebrita, podle Časopisu Forbes první hiphopový dolarový miliardář Shawn Carter neboli „Jay Z", patří s 24 hudebními cenami Grammy mezi deset držitelů s nejvyšším počtem ocenění v historii. Jeho majetek se odhaduje na 2,5 miliardy dolarů, tedy v přepočtu 57 miliard korun. Zpěvačka Beyoncé, Carterova žena, která ve své tvorbě pracuje s prvky hip hopu, mezi držiteli prestižních cen Grammy obsadila první místo. Náleží jí bezprecedentních 32 trofejí. Raper KendrickLamar vyhrál v roce 2018 jako první hudebník v dějinách prestižní Pulitzerovu cenu, Eminem a Common jsou zase držiteli filmových Oscarů. Původně graffiti sprejer Banksy vystavuje v předních galeriích, jeho nejdražší dílo Love is in the Bin se prodalo v přepočtu za 529 milionů korun. Obraz byl dokončen až po prodeji, kdy se sám Částečně skartoval. Současně výtvarník neztrácí svou sociálně výpovědní hodnotu. Loni například na Ukrajině vytvořil sedm graffiti ve městech, která na začátku války nejvíce utrpěla ruským bombardováním. Hip hop si za 50 let své existence podle hudebních kritiků udržel snahu o autentickou výpověď o světě. Například ukrajinská kapela Kalush Orchestra - vítěz loňského ročníku Eurovize - reprezentovala svou zemi s hiphopové-folklorní písní Štefánia, jejíž text hovoří o stejnojmenné matce jednoho z hudebníků, ale veřejnost si ho vy kládala v kontextu napadené Ukrajiny neboli matky-vlasti. Mimochodem, nebavíme se jen o hudbě. Žánr se skládá ze Čtyř Částí - rytmizované recitace neboli rapu, dále tanečního stylu breakdance, dýdžejování (DJing) a graffiti. Občas se započítává i pátý element „knowledge" neboli porozumění. Hip hop zasahuje do všech pater společnosti. Ať už jste JayZ nebo puberťák Či puberťaČka ze sídliště. Dokáže do sebe nasát jakoukoliv hudbu a přetvořit ji v novou. Všechno začalo zmíněným večírkem v Jižním Bronxu. Území nikoho Platil za jedno z nejnebezpeČnějších míst USA. Loupeže, vraždy, prostituce. Děti, které se organizovaly do gangů, přebíraly kontrolu nad územími. Ulice plné drog. „Tehdy byl New York na hranici bankrotu. Pro děti tam nezbylo nic," popisovala situaci Cindy Campbellová. Před padesáti lety to byla ona s bratrem, kdo uspořádal TEN mejdan 11. srpna 1973 v Sedgwick Avenue. Hlavní hvězdou večírku byl Cindyin osmnáctiletý bratr Clive neboli DJ Kool Herc. Otec hip hopu měl tehdy k ruce dva soundsystémy, mixážni pult a mikrofony. Žánr se odkazuje k tomuto večírku, protože na něm Kool Herc přišel s unikátní D Jskou technikou, z instrumentálních pasáží nahrávek - takzvaných breaků - mixoval smyčky, díky Čemuž později vytvořil první hiphopový „beat". Lidé tančící do breaků položili základy tanečnímu stylu breakdance. „Mejdan na Sedgwick Avenue v roce 1973 zažehl univerzální myšlenku, která ale byla nasnadě sama o sobě. Pokud by se to nestalo tam, stalo by se to jindy a jinak. Podle mě jde o vyústění nevědomých řetězových reakcí, které se projevují v kultuře obecně," vysvětluje Vladimír 518. Zvěsti se po Bronxu rychle rozšířily. Jedním z následovníků nového fenoménu byl Laňce Taylor, Člen obávaného pouličního gangu Black Spades, říkal si Africa Bambaata. Začal pořádat večírky, kde umělci prezentovali všechny složky hip hopu. Tanečníci breakdance, rapeři a DJs si vyjadřovali vzájemnou rivalitu tancem Či rapem namísto násilných střetů. Hip hop v tomto kontextu nebyl jen zábavou, ale cestou pro organizování afroamerické komunity a cestouz vzájemných šarvátek. Téma 13.-15. ŘÍ)NA2023 WWW.HN.CZ „Hip hop mel vždycky dvojí povaha Z jedné strany vznikaly skladby, jejichž účelem bylo pobavit. Z druhé strany v něm existoval potenciál k tomu, aby se vyjadřoval k vážným tématům," vysvětluje socioložka specializující se na tento fenomén Anna Oravcová z University of New York v Praze. Za třetího otce zakladatele se považuje DJ, který si říká Grandmaster Flash. Společně s Afrikou Bambaatou a Kool Hercem to byl on, kdo mezi prvními šířil nový styl po Bronxu. Jeho skupina The Furious Five vytvořila také přelomovou skladbuTheMe-ssage, v níž rapuje o realitě AfroameriČanů. Díky této a mnoha dalším písním si rap později vysloužil přízvisko „CNN of black community". Tedy jakýsi informační kanál pro Černošskou komunita A byl to právě Grandmaster Flash, kdo v roce 1984 inspiroval i prvního Českého rapera Lesíka Hajdovského. Na konci sedmdesátých let hip hop prorazil komerční bariéry. Sugarhill gang v roce 1979 vystoupali jako první hiphopová skupina do amerických hitparád. Díky raperům jako KRS ONE se subkultura utvrzovala v principech nastolených Afrikou Bam-baatoa Došlo k prvním rozepřím na téma, co je pravý hip hop a co už není. Autor graffiti (writer) a následně malíř Jean Mi-chel Basquiat získal mezinárodní uznání a chvíli spolupracoval i s Andym Warholem. RUN DMC se v polovině 80. let jako první hiphopová kapela dostala k lidem skrze hudební stanici MTV. Fenomén počátkem osmdesátých let pronikl také za Atlantik - z dnešního úhlu pohledu lehce bizarními způsoby. „První hiphopový singl v Anglii nahrála v roce 1981kapela Wham (známá vánočním hitem Last Christmas) na album Ultra. Skladba se jmenovala Wham Rap! Vycházeli ze Sugarhill gang. George Michael je tedy první britský interpret, který ve své tvorbě vycházel z hiphopových kořenů," říká hudební kritik Pavel Kučera. Velká Británie však nebyla jedinou zemí, kterou subkultura zasáhla. Užívala si jí celá demokratická Část Evropy. Fanoušci psali nové a nové příběhy a přetvářeli žánr podle svých reálií. Hip hop se stal příliš velkým pro jedno vyprávění, každá země dostávala ten svůj. A díky shodě náhod se v roce 1984 začal psát příběh fenoménu i v socialistickém Československa „Pozoroval jsem Jižní Město. Maminky tlačily kočárky bahnem. Pohybovaly se tam různé partičky a mohlo jít o celkem nebezpečné místo, ačkoliv já jsem se tam nikdy nebezpečně necítil," popisoval v pořadu On Air inspiraci k textu skladby Jižák - prvního Českého rapu - autor Lesík Hajdovský ze skupiny Manželé. Principy, díky nimž se hip hop poprvé v roce 1984 ukázal i na našem území, se prolínají s těmi, které zažila subkultura v New Yorku na mejdanu DJe Kool Herca. Marasmus obřího sídliště a kutilská zdatnost, díky níž Hajdovský chytil na načerno namontovanou anténu západoněmecké rádio, v němž hrála skladba New York New York od Grandmaster Flash & The Furious Five, dostaly fenomén do Prahy. Hajdovský prostě slyšel New York New York a předělal ho s kapelou na Jižák Jižák. Porevoluční divočina Budík ukazuje Čtvrtou hodinu ranní. V posteli spí muž, který místo plyšáka objímá baseballovou pálku. Přes kulisy zdí k němu do ložnice skáče partička teenagerů a začíná sprejovat na zdi. „Crrrr!" Zazvoní budík, on vstane a pálkou ho rozbije. Touto scénou začíná první Český hiphopový videoklip z roku 1993 - Noční můra od skupiny WWW. Její frontman Ondřej An-děraneboliSifonpoČátkemdevadesátýchletpatřilktuzemským pionýrům žánra Setkáváme se v jeho vršovickém ateliéra Vrohu místnosti svítí monitor, kromě něj je zde řada bizarních rekvizit jako například tři Červené deštníky nebo pár starých konviček nazalévání. Sifonův úhelpohledu na hip hop se v průběhu let výrazně proměnil. V současnosti mu záleží především na umělcově autenticitě, zatímco kdysi cítil i potřebu se vymezovat. „V těch dřevních dobách všichni - spolužáci i rodiče - říkali, že hiphopová subkultura je debilní, a vymezení se vůči lidem vně hip hopu pro mě bylo tudíž především obranným mechanismem. Řekl jsem si, kašlu na ně, tohle pro mě má nejsilnější energii a musím dokázat, že sílu, kterou v hip hopu vidím, v sobě ten žánr má," popisuje své začátky. Tehdy tu měl směr jen hrstku příznivců. Po diskžokejovi a rapero vi Michaelu Vik-toříkovi to byl právě Sifon, kdo budoval společně s několika dalšími podobu subkultury u nás. To on dal první možnost vystoupit před publikum dnes ikoně Českého hip hopu Michalovi Opletalovi neboli Orionovi z kapely PSH. Stalo se to na streetballové akci v pražských Holešovicích. „Na tehdejší poměry šlo o velkou událost. Byl to tuším rok 1993 nebo 94. Orion se přišel podívat jako fanoušek. Já se ho zeptal, jestli má s sebou na kazetě beaty, měl je, tak jsem ho pozval, ať si zahraje s námi. Šlo o jeho první živé vystoupení," popisuje Sifon událost, při níž Český hip hop poprvé vylezl z undergroundu před širší publikum. „Sifon říkal, ať si vezmu kazetu s instrumentálkama, a tak jsem v rámci jejich show taky vystoupil s trackem Sloni už jdou, který nedávno remasterovaně vyšel na soundtracku k dokumentu PSH Nekonečný příběh." Každá informace Či kazeta, kterou někdo přinesl do party, měly svou cenu. „Všichni jsme si vyměňovali a nahrávali kazety, abychom měli co největší přehled. Objevovali jsme nový svět, novou hudbu a cédéČka stála 500 korun a ještě nebyl ani dobrý výběr, tak tohle kopírování byla jediná cesta, jak se k hudbě dostat," vzpomíná Orion na devadesátá léta. Udělej metro Ta byla divoká ve všech směrech. „Moment, kdy jsem si uvědomil, že Orion je můj brácha na život a na smrt, se odehrál v tunelu metra Nádraží Holešovice. Abychom mohli sprejovat na soupravy podzemky, museli jsme se do technického zázemí stanice probourávat různými způsoby. Na konečných to funguje tak, že metro zajede do tunelu, řidič vystoupí, jde po peronu, sedne si na druhou stranu soupravy a zase odjede. To trvá zhruba dvě až tři minuty," vypráví Vladimír 518 příběh, který zažil na konci devadesátých let s kolegou ze skupiny PSH. Tři minuty hazardu a z pohledu sprejem umění. Jejich Čas nastal ve chvíli, kdy řidič přecházel z jedné strany soupravy na druhou. V tu chvíli přiběhli writeři k metru a pomalovali ho. „Jednou jsme Čekali u vagonu a řidič si nás nejspíš všiml, protože se začal vracet směrem k nám. Prolezli jsme mezi koly nastartované soupravy pod vagon a schovali se ve žlabu mezi kolejemi. Pro mě osobně to byl moment, kdy mezi námi vzniklo bratrství, které lze složitě popisovat slovy." Graffiti bylo pro oba (a mnoho dalších, nejen Českých hipho-perů) nesmazatelnou součástí jejich vývoje. Historie nejkon-troverznějšího elementu sahá až do období antiky. Obyvatelé Řecka před dvěma tisíci let psali na domy básně a protestní politické slogany. Moderní graffiti se ale objevilo ve Spojených státech v šedesátých letech. Za prvního graffiti sprejera je historicky považován newyorský poslíček, který se podepisoval Taki 183. Maloval především na trase, kterou během rozvážení projížděl. Z řady autorů graffiti se také stali úspěšní výtvarníci. V osmdesátých letech to byl neoexpresionista Jean Michel Basquiat. Později již zmíněný britský umělec Banksy. Graffiti Často reprezentovalo výtvarnou formou vyjádření těch, kteří ve většinové společnosti ztratili hlas. Samozřejmě že ne každý, kdo posprejuje budovu, přemýšlí nad kulturními kořeny výtvarné platformy. Dotyční také musí počítat s tím, že pokud nemalují na povolenou plochu, páchají trestný Čin. Upravila to takzvaná sprejerská novela v roce 2001. Neoddělitelnou složkou je rovněž adrenalin. „Běhali jsme za provozu tunelama v metru, různě jsme páčili dveře, abychom našli cestu do yardu (k odstaveným vlakům - pozn. red.). Furt jsme někde utíkali a dělali milion hovadin. Rád na tu dobu vzpomínám, a i když to lidem určitě nepřijde a ke graffiti nemají kladný vztah, mně to dalo strašně moc. Těžko se to vysvětluje. Ale když musíš, tak píšeš své jméno. Všude!" líčí Orion. Za padesát let existence do sebe fenomén nasál snad všechny ostatní žánry. Zmíněná skupina Kalush Orchestra pracuje s prvky tradičního ukrajinského folkloru. Jeden z nejoceňo-vanějších raperů všech dob - Rakim - byl původně jazzovým trumpetistou a ze svých hudebních kořenů posléze stavěl nová rapova schémata, která ovlivnila psaní tisíců dalších. V přizpůsobivosti a přetavení něčeho existujícího do nového tvaru spočívá podle fanoušků a tvůrců síla hip hopu. Proniká do sportu, byznysu, módy i politiky. Právě proto, jak píše Jon Caramanica z New York Times: „Nehledejte návaznost, ale ponořte se do kakofonie." Jsou to nové příběhy, které žánr rozvíjí, budí pozornost veřejnosti a občas i nevoli konzervativních zastánců hip hopu. Některým totiž vadí, že s přechodem žánru z komunity do mainstreamu dochází k odchýlení od původních ideálů. Jedním příkladem za všechny je v Českém kontextu skupina Chaozz, která svou první deskou „A nastal Chaozz" v roce 1996 představila žánr právě masovému posluchači. „My jsme si s Chaozzem kladli za cíl rozšířit hip hop do všech koutů republiky, ačkoliv scénotvorní jsme určitě nebyli. Spíš jsme spoustu lidí mohli inspirovat," vzpomíná Adam Svatoš, bývalý frontman Chaozzu vystupující dnes jako Kato v kapele Prago Union. Skupina Chaozz vydala první desku u Po-lygramu (dnes Universal Music). Okamžitě vyletěla do České Dřevní doba Ondřej Anděra neboli Sifonz kapely WWW patří k pionýrům České hiphopové scény. Právě ona vydala v roce 1993 první hiphopový videoklip „Noční můra". Foto: HN - Honza Mudra hitparády Eso. „Takzvané labely, což byl třeba Polygram, mely v devadesátkách za úkol najít hiphopovou kapelu pro danou zemi, kterou by daly veřejnosti jako mainstreamový hip hop," vysvětluje Pavel Kučera. Ve stejné době také vznikl hiphopový magazín BBarák. „Zásadní byl pro scénu BBarák, protože ji spojil dohromady. Bylo to setkávací místo. Tím, že kČasopisu přikládali cédéČka, podporovali scénu jako celek," popisuje vznik hiphopové infrastruktury v Česku Kato. Kritice za překračování hranic až do hlavního proudu Čelili hiphopeři i na sousedním Slovensku. Nej viditelnější případ je v tomto ohledu Patrik Vrbovský neboli Rytmus. Jeho tvorba z něj ale postupem Času udělala Československou superstar Globální a stejně jako Kato jsou oba dnes tvůrčími a aktivními umělci, celebrity Ve světě na téma prorážení bariér a nevole vůči novotám na- JayZjepodle jdeme řadu příkladů. Například jeden z nejznámějšíchraperů oficiálních Čísel všech dob, Eminem, mimo jiné proboural do té doby stereo-nejbohatsím typní názor, že běloch nedokáže rapovat stejně kvalitně jako raperem planety. Černoch. Ačkoliv jde o překonaný úhel pohledu, i v souČasnos-Jehožena ti na Eminema útočí někteří Členové scény kvůli barvě pleti. Beyoncézase drží nejvíce Nekonečná paleta barev cen Grammy Bariéry pro hip hop zkrátka neplatí. Žánr dnes neziskové orga- ze všech umělců. nizace Spojených států využívají i jako prostředek v prevenci Foto: Profímedia kriminality, podobně jako Afrika Bambaata před padesáti lety. „V USA jsem spolupracovala s neziskovkou, co nezletilým, kteří spáchali přestupek, umožnila namísto trestu docházet Čtyřikrát týdně do komunitního centra. Tam mladistvé učili dějiny hip hopu a měli tam i nahrávací studio, takže nezletilí Fenomén mohli vyjádřit své emoce," vzpomíná socioložka Oravcová. Hip hop už Z jejího příběhu jsou patrné dvě věci. Ačkoliv fenomén nikdy dosáhl veškerých nepřestal být součástí kontrakultury, stal se zároveň užiteČ-met, říká zakla- ným prostředkem systému k tomu, aby pomohl lidem z jaké-datel vydavatel- hokoliv prostředí. Vedle sebe stojí mezinárodní superstar i lo-stvíBigg Boss, kalní hrdinové. Banksyho obrazy zdobí zdi panelových domů Člen skupiny PSH i předních světových galerií. Řada raperů si vytvořila vlastní a jedna z klíčo- multimediální firmy, díky nimž generují další příjmy a pomá-výchpostavžán- hají dalším lidem dostat se do veřejného prostoru. ru v Česku - Via- Například zmíněný Vladimír 518 spoluzaložil v roce 2006 dimír Brož alias nezávislé hudební a knižní vydavatelství Bigg Boss, které jako Vladimír 518. první sdružovalo umělce především z hiphopové komunity. Foto: Své oficiální působení ukončilo v roce 2021. „Oficiální ukonČe- hn - Honza Mudra ní labelu se kryje s explozí nových jmen na scéně a historicky ho lze brát jako konec jedné etapy a nástup jiné. Tím, že jsme uzavřeli kapitolu Bigg Bossů a mladší jména jako například Umění Yozomandias s labelem Milion+ vystoupila do popředí žán- (nejen) na zdi ru, došlo v Českém hip hopu ke změně," hodnotí Vladimír 518. Původně grajfiti Vydavatelství si po něm založila také řada dalších umělců, sprejer Banksy milovníků žánru, namátkou například Hypno 808, Ty Nikdy vystavuje nejen Či Milion+. Rapeři jako Yzomandias Či Viktor Sheen válcují v předních gale- v poslechovosti popové zpěváky. Bývalý grarFiti writer Pasta riích. V ukrajin- Oner je jedním z nej prodávanějších Českých výtvarníků. Vše ské Borodánce nasvědčuje tomu, že Český hip hop zažívá novou éru. postižené ruskou Podle statistik je hip hop momentálně třetím nejposlou-agresívytvořil chanějším hudebním žánrem na světě hned po popu a rocku, i toto dílo - se Na streamovacích platformách, které využívají především zjevnou naráz- mladí posluchači, se přetahuje o první místo s popem. „Mám kou na Putina, pocit, že hip hop už dosáhl veškerých met. Přál bych mu, aby držitele Černého zůstal autentický. Ne ve smyslu zakonzervovanosti, ale napásli v judu. opak ve smyslu neustálé progresivity, která pro mě definuje Foto: Profímedia real hip hop," uzavírá Vladimír 518. Šimon Felenda Rap versus Putin. A naopak Vyjádření občanského postoje uměleckou formou a politizace umění patří k základním pilířům hip hopu téměř od jeho počátku. Ve Spojených státech patří k politickým tématům hlavně rasismus apolicejní brutalita. Rapeři dnes dělají také rozhovory s prezidentskými kandidáty a veřejně vyjadřují své politické preference. V Česku v tomto ohledu hip hop také několikrát vstoupil do veřejného prostoru. Vyjadřoval - a vyjadřuje - se k neonacismu, populismu, ale třeba i válce na Ukrajině. „Schytal to" opakovaně třeba exprezident Miloš Zeman. To ruská scéna se z politického hlediska dělí - zjednodušeně řečeno -na dva tábory. První z nich ukazuje element hip hopu jako hlas disentu. Nej viditelnější byl během léta 2019, kdy probíhaly v Rusku protivládni protesty s rekordní účastí. Mezi protikremelskou opozicí se nacházeli i rapeři jako například Oxxxy-miron, jehož poslucháčska základna má na Spotify půl milionu lidí. Puti-novu vládu kritizoval ve svých textech, sám se přímo účastnil protestů a také další Rusy vyzýval k tomu, aby proti Kremlu protestovali. Směrem k protestujícím raperům prezident Vladimír Putin vzkázal: „Rap stojí na třech pilířích - sex, drogy a protesty." Vládní úředníci následně protirežimním umělcům začali rušit koncerty a celkově se hiphopery pokoušeli cenzurovat. Fanoušci i umělci se ale mobilizovali a zahájili další vlnu protestů tentokrát za svobodu slova. Ve známost vešel také případ, kdy perzekvovaný raper Hušky odehrál pouliční koncert na kapotě auta, během nějž byl v roce 2018 zatčen a odsouzen na dvanáct dní do vězení. Případ propírala média a byl to právě Oxxxymiron, kdo uspořádal koncert na Huskyho podporu. Naakci vystoupili i Členové ruské literární scény a fronta do klubu se před začátkem táhla zhruba kilometr. Čekal v ní tehdy i vůdce opozice Alexej Navalnyj. Jenže i ruský prezident má kromě represivních prostředků své koně v hiphopové stáji. Mezi nimi třeba raper Timati, který sám sebe v tvorbě označuje za nejlepšího Putinova přítele. Timatiho prorežimní píseň Moskva získala rekord v záporných reakcích na YouTube. Měla téměř 1,5 milionu dislajků, než ji umělec nechal stáhnout z platformy. Kritika režimu Jeden z nej populárnějších ruských raperů Hušky byl před pěti lety uvězněn na 12 dní poté, co se vzepřel zákazu tamních úřadů. Foto: Profímedia Rozhovor 13.-15. ŘÍ)NA2023 WWW.HN.CZ Amatérská cyklistka, která předčila profesionály Kateřina Rusá * 3 *\ Jan Prokeš WĚ ian.prokesríDhn.cz Kolegové korektorky Kateřiny Rusé si často ani neuvědomují, že v kolektivu mají ženu, která při zaměstnání dokáže něco, co málokdo další na světě. Na kole ročně najezdí desítky tisíc kilometrů, v čemž poráží i profesionální cyklistky. „Když řeknu, že jsem za rok ujela tisíc kilometrů, ohromí je to stejně, jako když ujedu 50 tisíc," říká. Na kole třeba í z Prahy do Třince Kromě cyklistiky se Kateřina Rusá věnuje i hraní scrabblu, v němž je dokonce mistryní republiky. Obě své záliby propojuje - na turnaj třeba až do Třince dojíždí jak jinak než na bicyklu. Foto: HN - Honza Mudra Stará se o to, aby ve zpravodajských Článcích nebyly hrubky. Vedle toho ale existuje ještě jedna Kateřina Rusá. Předloni zvládla ujet na kole více než 50 tisíc kilometrů. Výrazně tak předčila i profesionální cyklistky, které si jízdou na kole vydělávají. Nejvíc se jí přiblížila nizozemská závodnice Annemiek van Vleutenová, která za rok zvládla ujet 30 tisíc kilometrů. Na kole jezdí téměř všude a na dlouhých vyjížďkách ji nejvíc láká pocit svobody a nezávislosti. „Baví mě situace, kdy nevím, kde přesně jsem, jak daleko jsem od domova. Mohu si odbočit, kam chci, a připadám si vytržená z reality a naprosto svobodná," líčí žena, která letos na konci prázdnin jako první Češka absolvovala cestu z Paříže do Brestu a zpět. 1200 kilometrů. Pamatujete si ještě na den, kdy jste naposledy vůbec nesedla na kolo? To si pamatuji přesně. Bylo 19. března 2016. Ten den jsme hrály volejbalové zápasy a měly jsme radost, že jsme se udržely v soutěži, takže jsme pak bujaře oslavovaly. Přestože jsme skončily asi v pět hodin odpoledne, nebyla jsem už ve stavu, abych ještě jela na kole, ač jsem to původně plánovala. Napadlo vás v té době, že následujících sedm a půl roku budete každý den jezdit a ani jednou nevynecháte? Tenkrát jsem to neplánovala, nějak to vyplynulo. První silniční kolo jsem si koupila v roce 2011 a už tehdy jsem jezdila třeba osm až deset tisíc kilometrů za rok, což mi přišlo hodně. V té době jsem k tomu měla i další záliby jako právě volejbal, který jsem ale kvůli problémům s koleny postupně omezila. Jak dlouho myslíte, že tato série ještě potrvá? Není to tak, že bych musela každý den jet za každou cena Spíše už to beru jako přirozenost. Někdo ráno vstane a sedne si k počítači, já si sednu na kolo. Ani by mě nenapadlo nejet. Vím, že to nejde donekonečna, a sama přemýšlím, jestli si stanovit nějaký limit, kdy s touto sérií skončím. Ale zase nevím, co by se muselo stát, abych to přerušila. Možná když to vyjde na nějaký kulatý počet dní. Ale spíš si myslím, že přerušení nebude dobrovolné - v Černé nadsázce, třeba to za mě vyřeší nějaký kamion. Jakou roli v tom hraje sportovní aplikace Strava, kde své jízdy veřejně zaznamenáváte? Jak moc vásk další jízdě motivuje fakt, že máte na Stravě přes Čtyři tisíce sledujících? Určitou roli asi hraje. Ale když jsem před lety začala jezdit víc, tak jsem na Stravě ani nebyla. Profil jsem si založila spíš kvůli tomu, abych měla někde záznam o jízdách, protože do té doby jsem si je zaznamenávala pouze v Excelu. Jinak to ale motivace samozřejmě je. Každý si o sobě rád přečte, jak je „hustej" Či „mimozemšťan" a podobně. Ego to vždy pohladí, ale není to hlavní důvod, proč bych vyjížděla. Občas se přistihnu, že když si třeba zkrátím cestu z práce nebo z nějakého důvodu ujedu jen 50 kilometrů, tak si říkám, co tomu asi řeknou followeři. Zmínila jste pochvalné reakce, najdou se i negativní? Určitě. Člověka dokáže vytočit, když si přečte řeči typu „proč jsi dnes jela tak málo" nebo „dnes jsem ujel víc než ty". Jednou se tomu Člověk zasměje, ale když je to Často, tak mě to spíš motivuje kratší trasy vůbec na Stravu nevyvěšovat. Přijde mi, jako bych už neměla právo na nějaký osobní život. Že jim musím vysvětlovat, proč jsem jela míň než obvykle. Vždyť je přece sobota a je hezky, tak proč jenom sto kilometrů? Třeba jsem ještě nezveřejnila jednu jízdu ze včerejška a už musím reagovat na dotazy, proč jsem včera po práci nejela. To už je trochu stalking, ne? Občas už je to velký zásah do soukromí. Lidi vědí, kde jsem, a když jedu třeba k rodičům, tak vědí, že nejsem doma a tak. Vedli vás rodiče ke sportu od mládí? Ne, spíš mě vedli intelektuálním směrem a raději by mě viděli ležet v encyklopediích. Se sportem jsem začala až na střední škole, kdy jsem hrála volejbal, squash nebo badminton. Pak jsem na volejbalové zápasy začala jezdit na kole a později mi začalo připadat, že ten samotný volejbalový zápas je spíš taková ztráta Času, který bych mohla věnovat cyklistice. Co vás na ní baví nejvíc? Asi svoboda. Člověksi jede, kam chce, a je naprosto nezávislý. Baví mě situace, kdy nevím, kde přesně jsem, jak daleko jsem od domova, ale je mi to jedno. Mohu si odbočit, kam chci, a připadám si vytržená z reality a naprosto svobodná. Počítám tedy, že nejradši jezdíte sama. Vyhovuje mi to nejvíc. Není to tak, že bych se nechtěla družit, ale z pohledu jízdy je lepší, když na mě nemusí nikdo Čekat nebo zase naopak já na někoho. Když chci někam odbočit, můžu to udělat, aniž bych to musela někomu vysvětlovat. Během pandemie covidu-19 Češi hodně nakupovali kola, za ně a jejich vybavení řada lidí utrácela desítky tisíc korun. Byl to jen krátkodobý trend, nebo jsme národem cyklistů? Koupit si drahé kolo a paks ním pózovat před kavárnou, to bylo dříve. Spíše mi přijde, že je v poslední době trendem kupovat si elektrokola. My bez baterky jsme už v menšině. To ale není jen v Česka Nedávno jsem byla v Alpách, a kdo tam neměl kolo na baterku, tak byl divný. Uznávám to ustarších lidí, kteří se díky nim dostanouna místa, kam by se třeba už j inak nedostali. Když ale vidím, že na tom jezdí mladí lidé, to už mi přijde přehnané. Silniční cyklistika je tedy na ústupu? Přijde mi, že se teď u nás kromě elektrokol hodně rozmáhá i gra-vel (univerzální kola se silnějšími plášti nazpevněné cesty i do terénu - pozn. reď). Trendem j e také bikepacking, kdy si lidé na gra-velová kola dají silnější pláště, aby mohli jet i po lese, na kolo si naloží věci a jedou třeba na týden do přírody a mají vše s seboa Tyhle lidi jsem ještě před pár lety na vyjížďkách nepotkávala. V Česku je na silnicích a také v diskusích na sítích cítit poměrně velká nevraživost mezi cyklisty a řidiči aut. Je to jen tuzemský kolorit, nebo to vnímáte i v jiných evropských zemích? Obecně si myslím, že v Česku nejsou cyklisté na silnicích vítáni. Podobné je to ale také v Polsku nebo na Slovensku. Naopak v Itálii a Francii mají řidiči k cyklistům úplně jiný přístup. Třeba v Itálii mě Často předjížděli sice hodně natěsno, ale pomalu. Často mezi námi byla mezera jen několik desítek centimetrů, ale řidič zpomalil skoro až na moji rychlost a Často mě i třeba pozdravil a chtěl si povídat. Také v Německu a Rakousku to bylo v pohodě, ale Itálie a Francie jsou v chování řidičů vůči cyklistům úplně jiný svět. Tam je jedno, co říká dopravní značka, cyklista má prostě vždy přednost. Ve chvíli, kdy jsem zastavovala na stopce, mi tamní šoféři ukazovali, ať jedu, a sami zastavovali. Na to se ale samozřejmě nedá spoléhat, a už vůbec ne zvykat, když se pak máte vrátit domů do našeho provozu. Máte iletoŠek rozjetý na 50 tisíc kilometrů, které jste zvládla předloni? Taky by 50 tisíc kilometrů mohlo padnout. Když mi tedy bude přát zdraví a vyjde počasí. Teď mám ujeto asi 37 a půl tisíce kilometrů, a pokud ujedu denně asi 125, tak hranici i letos překonám. Kpřiblížení se této metě asi hodně pomohlo i 1200 kilometrů, které jste letos ujela z Paříže do Brestu a zpět. Jakse to vezme. Kvůli cestě a přípravě jsem za ten týden ujela asi jen o sto kilometrů víc, než jezdím běžně tady v Česku při práci. Závod, který se ve Francii koná už od roku 1891, jste zvládla za 75 hodin. Byl nejt잊í, jaký jste zatím absolvovala? Abych to uvedla na pravou míru, tak on to vlastně není závod. Byl jím asi do 50. let minulého století a pak akci status závodu kvůli bezpečnosti sebrali. Důvodem bylo, aby to lidé nepřeháněli a občas se aspoň chvíli vyspali. Teď se to bere spíše jako happening, setkání cyklistů z celého světa. Těžko říct, zda to byla nejtěžší trasa, kterou jsem nakole absolvovala. Když jsem jela třeba závod dlouhý 300 kilometrů, ale s převýšením šest tisíc metrů a celý den v dešti, tak mi to možná přišlo náročnější než jet tři a půl dne v krásném počasí a se spoustou Času. Byly tam ale těžké momenty spojené hlavně s mikrospánkem, což souvisí s jízdou delší než 24 hodin. Na to nejsem zvyklá. Kolik z těch 75 hodin jste vlastně spala? Dost jsem váhala, jak to udělat, a nakonec jsem se rozhodla ujet najeden zátah co nejvíc kilometrů, a až přijde mikrospánek, tak to začít řešit. Vždy jsem se ho nejdřív pokusila přeprat, ale bylo mi jasné, že si na chvíli budu muset lehnout. Když se probudíte tím, že padáte z kola, není to dobrý pocit. Takže jsem vždy třeba na hodinu nebo dvě usnula. Spacák jsem si vezla s sebou a lehla jsem si, kde to zrovna šlo. Třeba do trávy nebo na lavičku na autobusové zastávce. Nejhorší bylo vždy probuzení a přimět se vylézt ze spacáku. Ačkoliv bylo i v noci kolem 20 stupňů, tak je Člověk nevyspalý a je muzima. Celkem jsem spala asi pět hodin. To není zrovna mnoho. Jak na to reagovala hlava? Ke konci závodu už jsem zažila stav naprosté dezorientace. Byla jsem přesvědčena, že jsem v Nymburce, a řešila jsem, jak se dostanu zpět na trasu do Paříže. Zřejmě mi nějaké místo připomnělo Polabí, kde Často jezdím. Tohle proběhlo asi během minuty. Až pak mi došlo, že jsem na trati a do cíle mi už mnoho nezbývá a že se naštěstí z Nymburka nemusím vracet zpět na trasa Jede se za plného provozu, takže mikrospánek v sedle kola je tím ještě nebezpečnější. Jak tohle řeší organizátoři? Počítám, že právě to je důvod, proč akci sebrali status závodu. Chtěli účastníky přimět k tomu, aby byli rozumní a nejezdili dál za každou cenu a raději si chvíli odpočinuli. Na křižovatkách a kruhových objezdech ale pořadatelé provoz zastavují, abychom mohli projet. Je zde třeba zakázáno mít s sebou doprovodné vozidlo, ačkoliv na jiných akcích je naopak povinné kvůli tomu, že posádka auta v případě mikrospánku cyklistovi domluví, aby si odpočinul. Ve Francii je to naopak zakázáno, aby se nezvyšoval provoz na silnicích, kde závod probíhá. Jakou máte po návratu z Francie před sebou další výzvu? V tom nemám jasno, většinou to řeším na poslední chvíli. Vlastně ani nevím, jestli se to dá ještě nějak posunout. Vždy se asi najdou i delší závody, ale říkám si, jestli je v tom už vůbec rozdíl. Možná by byla výzva zajet Paříž-Brest-Paříž ještě jednou a tentokrát se tolik neflákat na checkpointech a zajet to v rychlejším a důstojnějším Čase. Čas 75 hodin mipro takovou vzdálenost důstojný rozhodně přijde. Limit pro dokončení stanovili organizátoři na 90 hodin, takže jste měla velkou rezervu. Spíš mi pořád není jasné, kde jsem proflákalaasi20 hodin. Zvlášť když jsem skoro nespala. Na checkpointech to bylo vždy složitější, Člověk musel někde zaparkovat kolo, jít si pro razítko, koupit si třeba něco k jídlu, občas jsem se dala s někým do řeči a ve finále jsemtamstrávilahodinaKdyž si jdete jen pro razítko ahned pokračujete, tak jste za deset minut pryč. Já to brala spíš jako společenskou událost a Často jsem na checkpoint dorazila s někým a pak jsem tam na něj i počkala, abychom si během jízdy mohli dálpovídat. Hlavně v noci to bylo kvůli únavě důležité. Kde jinde potkáte lidi z celého světa na jednom místě. Vzhledem k tomu, ževyjížďky,kterémajípřesstokilometrů, musíte ještě skloubit s prací, moc volného Času vám nezbývá. Jak na to reaguje okolí? Partnera v tuto chvíli nemám, takže o to je to teď jednodušší. Jinak jsem ale měla partnery, kteří se mnou na kole jezdili. Problém byl však v tom, že jezdili rychleji, takže společně to moc nešlo. Oni museli jezdit pomaleji, já zase naopak rychleji, než bych chtěla, abych je nezdržovala. Na druhou stranu oni chtěli většinou jezdit kratší trasy, což mně nestačilo. Ve finále jsme si to tedy neužili ani jeden. Jste zároveň mistryní republiky ve scrabblu. To je zrovna dost odlišný koníček od cyklistiky. Na to vám Čas zbývá? Já to právě s cyklistikou spojuji. Turnaje jsou po celé republice, takže když je v Brně, Ostravě nebo až v Třinci, vezmu si v pátek dovolenou, dojedu tam na kole, v sobotu odehraju turnaj, večer se tam ještě projedu a v neděli jedu zpět. Blíží se zima. Dá se užít si ji i na kole? Vyměním silniční kolo za horské, s kterým se dá po hlavních silnicích jezdit celkem dobře. Ideální je nezastavovat, abyste neprochladl. Nebo zastavím někde, kde se dá zahřát, ale pak je zase problém se přemluvit a sednout znovu na kolo. Jednu dobu jsem jezdila v zimě hlavně po Praze. Věděla jsem, že když bude nejhůř, mohu se schovat v metru nebo nákupním centru. Odtud mě teda vyhodili s tím, že tam s kolem nemám co dělat. Víkend První Češka na nejstarší trati Vsoučasnosti největší tuzemský cyklistický závod Czech Tour, který letos na start přilákal i Čtyřnásobného vítěze Tour de France Chrise Froomea, měřil celkem 670 kilometrů. Závodníci si tuto porci rozdělili do Čtyř etap. Naproti tomu nejstarší cyklistický podnik Paříž-Brest-Paříž měří téměř dvojnásobek, konkrétně 1200 kilometrů, a cyklisté ho musí zvládnout najeden zátah. Jednou ze zhruba osmi tisíc odvážných, kteří se letos v srpnu postavili na start, je i devětatřicetiletá korektorka Kateřina Rusá. „Bylo běžné, že lidé spali kolem silnic, a nikdo neřešil, že by jim někdo třeba ukradl kolo. Když jsem takhle viděla první lidi ležet kousek od silnice, zhrozila jsem se, že je srazilo auto, ale pak jsem pochopila, že je to tam normální," přibližuje atmosféru na trati Rusá. V půlce tra; Kateřina Rusá v přístavním městě Brest. Do cíle v Paříži jí zbývalo ještě 600 kilometrů. Foto: archiv K. Rusé Právě kvůli přemáhání mikrospánku ve snaze být v cíli první odebrali organizátoři akci v roce 1956 status závodu. Od té doby se jezdí jako takzvaný brevet neboli cyklotúra. Cyklisté tedy na trase z Paříže do Brestu a zpět závodili v historii celkem sedmkrát - poprvé v roce 1891 a naposledy v roce 1951. Akce se s výjimkou druhé světové války konala jednou za deset let. V současnosti probíhá každé Čtyři roky. „Ospalé vesničky na trati vždy během závodu ožijí, místní fandí a stojí kolem silnic. Navíc tento závod jelo asi jen 400 žen z celkového počtu osmi tisíc účastníků, takže když projížděla žena, měla u místních větší ohlas než ostatní," říká amatérská cyklistka Rusá. Trasu zvládla za 75 hodin, tedy o Čtyři hodiny pomaleji než první vítěz závodu z roku 1891, Francouz Charles Teront. Jedna z 400 žen Na trasu se vydalo na osm tisíc cyklistů. Ženy tvořily zhruba jen pět procent startujících Kateřina Rusá je na snímku vpředu. Foto: archiv K. Rusé Věda/Kultura 13.-15. ŘÍ)NA2023 WWW.HN.CZ Jaroslav Petr Depresemi trpí po porodu i muži Nejen novopečené matky mohou sužovat poporodní deprese. Riziku čelí také otcové, roli hraje i práce, zjistili vědci. Narození dítěte obrátí rodičům život vzhůru nohama. Nad radostmi však někdy převládne stres, únava a nervozita, a tak tři Čtvrtiny rodičů propadají návalům smutku, zhruba 15 procent trpí poporodní depresí. A u jednoho z tisíce propuká poporodní psychóza, což je stav vyžadující okamžitou lékařskou péči. Poporodní deprese jsou brány jako vážný problém u matek. Tým lékařů z chicagské University of Illinois vedený Samuelem Wainwrigh-tem zjistil, že stejnému riziku Čelí i novopečení otcové. Vyplývá to ze závěrů studie publikované v lékařském Časopise BMC Pregnancy and Childbirth. Příznaky deprese v ní vykazovala třetina tatínků. „Mnoho otců trpí stresem a mají strach. Snaží se udržet balanc mezi prací a rodičovskými a partnerskými povinnostmi a nedaří se jim to," konstatuje Wainwright. Překvapivě vysoký výskyt depresí podchycený studií vysvětluje tím, že kolem 90 procent dobrovolníků pocházelo ze sociálně slabších skupin a etnických menšin, které se potýkají s vážnými životními problémy. Deprese otců unikají pozornosti i proto, že ti své problémy mnohdy tají. I T Stres a obavy Deprese otců unikají pozornosti i proto, že ti své problémy mnohdy tají. Foto: Shutterstock „Často jsme při pohovorech s otci slýchali: Jsem na tom psychicky špatně, ale nechci, aby to moje partnerka věděla, protože jsem tady od toho, aby ve mně měla oporu," přibližuje situaci Wainwright. Dodává, že mladí muži představují pro-blematickouskupinu také proto, že se vyhýbají lékařům a své zdravotní problémy podceňují. Jak ale ukázala studie, snahou utajit psychické problémy partnerce příliš nepomohou a dosáhnou spíše pravého opaku. U žen se sklony k poporodním depresím se onemocnění rozvine s větší pravděpodobností, pokud depresemi trpí jejich partner. „Musíme nalézt způsob, jak pomoci mužům, aby byli zdraví a aby zdravé byly i jejich vztahy s rodinou. Potřebujeme jim ukázat, jak důležité je nezanedbávat svůj zdravotní stav, a to kvůli dítěti, partnerce i kvůli nim samotným," shrnuje americký psycholog hlavní cíl svého výzkumu. Irena Jirků irena.jirku@economia.cz „Jsem vděčný za propustku z role oscarového režiséra" Jan Svěrák, jak ho neznáme. Do své druhé knihy s názvem Světakrásy vložil vzpomínky, sny, postřehy. Něco je v próze, něco ve verších. A vše opatřil vlastními ilustracemi. „Tahle knížka je osobní," píše na zadní obálce. To, že oscarový režisér má i jiné než filmové spády, víme delší dobu. Vždyť pražské Divadlo Na Fidlovačce už druhou sezonu s úspěchem uvádí jeho muzikál Branický zázrak a nakladatelství Euromedia Group také určitě neprodělalo na jeho románu Bohemia. Literární prvotina Jana Svěráka patřila před dvěma roky knejpro-dávanějším titulům nakladatelství a zároveň předznamenala určitý obrat, Či vytyčila nové souřadnice, podle nichž se její autor dnes ubírá. „Dá se to charakterizovat tak, že všeho, co mě omezovalo, se v poslední době vzdávám, pouštím to. Vyměňuju to za svobodu," říká Jan Svěrák. „Přestal jsem kouřit, posledních pět šest let se také pokouším ,slézt z plakátu', věnovat se víc svým blízkým a sám sobě." Znamená to, že přestal pracovat? Skoro by se to takdalo chápat, kdyby ovšem právě nevyšly Světakrásy. „Po filmu Betlémské světlo, který prohuČel našimi kiny prakticky bez povšimnutí, jsem si uvědomil, že už bych skutečně mohl přestat pracovat. Nejraději úplně, ale to se nedaří. Celý život něco tvořím a nejde to zcela zastavit. Ale tahle knížka nebyla práce, spíš radost. Odjel jsem třeba na chalupu, byl jsem tam pět dní, zašel k rybníku, do lesa, nasekal jsem dřevo... A abych se vlastně zasloužil o to, že můžu být venku a nejsem ve městě s rodinou, začal jsem si psát. A bavilo mě to, protože tenhle druh psaní není práce, ale svoboda. Úplná svoboda." Cestopis, meditace Nutno podotknout, že nemáme co do Činění s nějakým začátečníkem. Jako scenárista je Jan Svěrák podepsán pod filmy Betlémské světlo, Po strništi bos, Kuky se vrací, Akumulátor 1 nebo třeba Jízda, nicméně když na jeho scénáře logicky teď dochází řeč, odmítne je postavit vedle beletrie. Ta je podle něj nesrovnatelně svobodnější území. „Když píšete filmový scénář, musíte rovnou přemýšlet, kdo to bude hrát, kde se bude točit, jestli je to možné natočit, co to bude stát, jestli to někdo vůbec bude chtít vidět. To u knihy odpadá," vysvětluje. „Mohu to hodit za hlavu a dělat si radost. A mohu být tedy upřímný. Nejdřív jsem se bál být takosobní. Anebo - dost jsem se báL Ale pak jsem si řekl: Ať!" Už v románu Bohemia Jan Svěrák překvapuj e svou otevřeností, není sice sám za hlavní postavu a příběh je fiktivní, nicméně řada pasáží a situací vypovídá mnohé i o samotném autorovi. V druhé knize jde ještě dál. Ať už vypráví poetický příběh o psovi Filipovi a jeho posledních chvílích, nebo popisuje, jak se při spolupráci s týmem Alice Nellis potkal s velrybami, anebo jak se v indonéském pralese - mezi Papuánci -musel postarat o vážně zraněného kamaráda, nesnaží se schovat do fiktivních situací. Ne-fabuluje, ale příběh prostě vypráví. Tak jak jej zažil, jak jej vnímal a pochopil. „Upřímnost je hrozně osvobozující, nehrajete více rolí. Je to jednarole, jsem tady já, tohle říkám. A mezi mou hlavou apapírem nejsou žádné překážky. Žádné filtry, žádné korekce, autokorekce. Nekalkulujú, vlastně se to píše samo. Jen to plyne." Knížku přirovnává k cestopisu po svém vlastním vnitřním světě a také k meditaci. Vždyť při psaní také trávil hodiny nad určitou myšlenkou, nahlížel na příběh z různých úhlů a snažil se jej pak definovat, dokonce se pustil i do výkladu vlastních snů a bez obav je teď odkrývá před Čtenáři. Na čem teď pracujete? Své sny si každý den zapisuje a má už šestnáct hustě popsaných sešitů. Že píše básně, maluje? Další nečekané novinky. Ale kam se poděl film? Nechce se věřit, že tak úspěšný režisér a producent nepřipravuje žádné natáčení, že nic nechystá. „Co teď chystáte? Ano, tahle otázka mě provází celý produktivní život. A donedávna mě také hrozně stresovala. Když se mě zeptal kdokoliv, co teď chystám, přišlo mi k nepřežití říci jen, že nic nebo že nevím. Kdybych neměl aspoň roztočenou pohádku, snad bych se na místě hanbou propadl," líčí režisér, který obohatil Českou kinematografii o Kolju, Obecnou školu, Tmavomodrý svět, Jízdu a řadu dalších celovečerních a dokumentárních filmů. „Až přišel moment, kdy jsem si uvědomil, že to je pad- lé na hlavu a že jsem asi závislý na úspěchu, na aplausu publika. Někdy v Čase, kdy jsem psal román Bohemii, jsem si řekl, že se toho musím už konečně zbavit. Rozhodl jsem se skončit po filmu Po strništi bos. Bylo jasné, že táta už nic nového nenapíše a já se toho už natočil také dost. Ale vydržel jsem to jen Čtyři roky a ještě jsme s tátou udělali Betlémské světlo. Ano, bylo těsně po covidu, týden před premiérou začala válka na Ukrajině, ale stejně - zklamání z tak vlažného přijetí bylo potvrzením, že doba, kdy jsem se suverénně roztahoval na dvorku České kinematografie, je pryč. Přišel Čas otočit kormidlem. A když se mě pak někdo zase zeptal, co chystám dál, tak jsem už bez nervů odpovídal: Nic nechystám. A bylo to úlevné. Divili se, nevěřili, ale mě to zklamání uklidnilo, pomohlo mi se srovnat a přijmout změnu." Připouští, že to všechno souvisí asi i s jeho věkem, s rychle se proměňující atmosférou ve společnosti, ve světě. Vkus lidí se mění a je rozdíl, jestli točíte filmy ve třiceti, nebo skoro v šedesáti. „Publikum chce pořád něco nového. Moje ješitnost se cítí asi uražená, ale zároveň jsem vděčný za propustku z role ,oscarové-ho režiséra'. Jasně, když se dostanu k synovi do střižny, tak mě to stále hrozně baví sledovat. A musím se kousat do jazyka, abych neki-bicoval, protože to vím, anebo si myslím, že to všechno vím. Ale že bych měl vyvíjet vlastní projekt a věnovat tomu zase to množství energie, přesvědčovat lidi, dokazovat, že na to mám, zase shánět peníze, zase se překonávat, někdy i ponižovat, zase se brodit tou závislostí a doufat v aplaus? To už nechci!" Vykřičník je důrazný. Přesvědčivý. Minuta, dvě, tři a pak se usměje: „Ale třeba bych si trochu pohrál. Možná budu z jara nebo v létě natáčet jeden díl seriálu. Jako hostující režisér. To by mě bavilo. Ale ještě dříve naštudujú divadelní hru a pak ji třeba natočím jako komorní film." Mimochodem, divadlo stejně jako literaturu Jan Svěrák považuje za léčivou medicínu. Užívají plnými doušky při muzikálových představeních, která vznikají stále v příjemné atmosféře, protože - jak říká - se potkali na jevišti lidé podobného smýšlení, založení a to, jak je to baví, je nakažlivé. Raduje se také ze hry se slovy, s myšlenkami. Váží si bezbřehé svobody při psaní. Je to jisté, Jan Svěrák nás ještě překvapí. Jan Svěrák: Světakrásy Na začátku října vydalo nakladatelství Euromedia Group - Ikar Čas otočit kormidlem Posledníchpět Šest let se pokouším „slézt z plakátu", věnovat se víc svým blízkým a sám sobě, tvrdí Jan Svěrák. Foto: František Svěrák Kultura Víkend Irena Jirků irena.jirku@economia.cz Jak uchopit světlo? Signál Festival objevuje ulicích Prahy nové dimenze Na 20 uměleckých instalací uvádí le tošnífestival svě tla. A do hravé přehlídky se zapojují respektovaní tvůrci - András László Nagy, japonské studio Flightgraf, Kateřina Šedá, Jan Kaláb a další. T 7" ostrá obrovského prvoka, medúzy anebo pravěké vel-ryby? Velký skelet září uprostřed náměstí Republiky A. Ajako pozdrav z jiné dimenze. Přes den je to socha, se soumrakem však začne tančit v duhových vlnách. Multimediální dílo Jana Kalába patří na Signál Festivalu, který už pojedenácté ovládl pražské ulice, mezi nej působivější instalace. „Sám od sebe bych se do něčeho takového nepustil, a tak jsem za hozenou rukavici od organizátorů moc rád. Donutili mě přemýšlet o tom, jak uchopit světlo," říká respektovaný výtvarník. Pozoruhodnou sochu vytvořil z dřevěných oblých rámů, které jsou charakteristické i pro jeho obrazy. V tomto případě jsou rámy ovšem mnohonásobně větší a také je nepo-táhl plátnem, ale natřel na bílo a sestavil do elipsovitého skeletu. Ten měří takřka pět metrů na výšku a osm metrů na délku, přičemž na hranách elips jsou upevněny LED pásky - světla naprogramoval Lukáš Brynda, Petr Kaláb pakcelé dílo ozvuČiL „Nazvali jsme to Irideus Bulla neboli Duhová bublina. Navazujeme tak na duhovou instalaci, kterou jsem měl před dvěma roky v Itálii. Ale rozvíjíme to," říká Jan Kaláb a evidentně se raduje z toho, že je zase „na ulici". Přesně před třiceti lety vytvořil svůj první „piece" a propadl graffiti, ale dnes už někdejší streetartista pracuje především v ateliéru. „V posledních letech jsem se sou- středil na výstavy v zahraničí, což s sebou nese úspěch, hodně práce a také systém. Na jedné straně jsem rád, že má tvorba má hlavu a patu, ale už to prostě není takspontánní. Lákají mě další možnosti. Myslím, že sochy a instalace jsou ten správný směr." Signál Festival 12.-15. října v pražských ulicích Kulturní servis Podivuhodný příběh Henryho Sugara, USA, 2023 FILM, režie Wes Anderson, od konce září na Netflixu Možná by hvězda Roalda Dahla už ani tolik nezářila, kdyby redaktoři Puffin Books nezkorigovali nejnovější vydání jeho knih v souladu s pravidly inkluze. Přepsali zmínky o duševním zdraví, rase, vzhledá.. a vysloužili si skandál. „Nikdo by neměl upravovat knihy, zvlášť když už spisovatel nežije," řekl také americký režisér Wes Anderson na benátském festivalu a představil svou adaptaci Dahlovy povídky Podivuhodný příběh Henryho Sugara. Společně s Labutí, Otravou a Krysařem jej teď uvádí Netfiix. Michal Prokop, Čas je šťastnej lhář HUDBA, vinyl i CD, vydává Supraphon Chtěl, aby na albu, jež vydává ke svým 77. narozeninám, byly zastoupené „pecky" ze všech jeho devíti řadových desek- tedy chtěl posluchačům věnovat průřez hudební kariérou od 60. let do současnosti. „A stejně se tam nevešlo všechno, Čím bych se chtěl prezentovat," vysvětluje Michal Prokop. Ale zdá se, že radost z hudby jej neopouští. Své „best o f' chce pokřtít na vánočním koncertě ve Foru Karlín a na podium přizve kolegy o generace mladší. Zabijáci rozkvetlého měsíce, USA, 2023 FILM, režie M. Scorsese, distribuce CinemArt, v kinech od 19. října „Epický příběh plíživého existenciálního hororu o zrodu amerického století, makabrózní příběh o kvazigenocid-ních sériových vraždách." Tak recenzent The Guardian charakterizuje nejnovější filmMartinaScorseseho. Na prahu osmdesátky se legendární americký režisér rozhodl vyprávět příběh indiánského kmene Osedžů, který patřil ve 20. letech minulého století díky tomu, že ubránil vlastnictví ropných polí, knejbohatším komunitám v USA. Ale také nejohroženějším. „Nakonec je tento film o tom, o Čem jsou všechny westerny a možná i celá historie: o brutálním uchvácení půdy, zdrojů a moci," dodává britský list. Pořadatelé a odborní partneři: Hlavní partneři: Hlavní mediální partner: Mediální partneři: APRA i- MAM SKUPINA ČEZ cřTikTok vij O Česká televize ffrfr^ economia rniftn rr Partneři: atmedia' bisonsjíose Canon f L Eii n mam ^HEINEREN ťtjfii nafte m NS5US Ogilvy QGOp' ISS?3 0 5UBUMV* -felds VTlpsport Reportáž 13.-15. ŘÍ)NA2023 WWW.HN.CZ Martin Ehl martin.ehl@hn.cz Tady se volí Kaczyňski. Návštěva v obvodu, kde kandiduje šéf polské vládní strany Kielce jsou město ve středním Polsku, které je sice provincií, ale leží v centru volebního obvodu s druhým největším počtem poslanců. Politické strany sem proto často vysílají výsadkáře - politiky, kteří přijdou zvenčí, nechají se tu zvolit, ale nic pro region nedělají. Po poloprázdné ulici přichází usměvavý brýlatý chlapík s velkým Červeným srdíčkem na bunde. Každému, kdo jde v chladném podzimním ránu od nedalekého nádraží, dává leták a zve, aby v neděli přišel volit. Lidem by jeho tvář měla být povědomá, v centru středopolského města Kielce kouká z mnoha balkonů i billboardů. Dvojka místní kandidátky opoziční Občanské koalice (KO) Artur Gierada se snaží oslovit voliče, i když Kielceaokolí jsou už léta baštou nyní vládnoucí strany Právo a spravedlnost (PiS). Ta se svými kandidáty pořádá pečlivě střežené a uzavřené akce, na které si vozí autobusy svých příznivců. Kielce jsou mezi Poláky známé jako centrum Svatokřížských hor, svojí majonézou a někdejší výrobou šavlí. Pochází odsud aktuálně v řadě oborů podnikající nejbohatší Polák Michal So-lowow. Část jeho firem tumá stále sídlo. Byznysmeni znají zdejší veletrhy, jimž vévodí největší zbrojařská akce svého druhu ve střední Evropě. Místní jsou pyšní na zdejší házenkářský tým, který vozí trofeje z evropských soutěží. Pro po litikyapolitology mají Kielce ještě další přitažlivost, kteráse vrací pravidelně každé Čtyři roky, když se blíží volby a strany sem vysílají výsadkáře - tedy kandidáty, kteří nemají s městem a Svatokřížským voj vodstvím, jehož jsou Kielce hlavním městem, nic společného. Vojvodství se zhruba 1,2 milionu obyvatel, vytvořené v rámci administrativní reformy na konci 90. let, tvoří celé jeden volební obvod Číslo 33. S16 poslanci je po Varšavě druhý největší. O tato křesla je potřeba zabojovat hlavně letos, kdy se podle průzkumů očekává velmi těsný souboj vládního a opozičního tábora. Každý poslanec bude pro případnou vládní většinu důležitý. Konzervativní strana PiS sem proto vyslala svého šéfa JaroslawaKaczyňského, kterýtím pádem nemusí podstupovat přímý souboj s lídrem KO Donaldem Tuskem Ten do Kielců nominoval dalšího výsadkáře, právníka a bývalého nacionalistického politika Romana Giertycha, který sice není jedničkou zdejší kandidátky, ale jako jeden z veřejných nepřátel vlády by mohl Kac-zyňského minimálně trolit. Ale Giertych, který Čelí obviněním vládní stranou ovládané prokuratury z tunelování firmy, se v Kielcích během kampaně neukázal a zůstává v italském „exilu". „V jeho případě se neudělalo nic, aby se přilákali voliči. Ani se tu neobjevil. Giertychova kandidatura tady je z hlediska opozice a snahy jít do přímého střetu s Kaczyňským promarněná příležitost," říká Agnieszka Kasiňska Me-tryka, politoložka ze zdejší Univerzity Jana Ko-chanowského. A zdůrazňuje, že ve všeobecném povědomí se za baštu PiS považují východnější regiony jako Podkarpatí. „Sama j sem ale byla překvapená nedávnými výzkumy, které ukázaly, jak silné pravicově konzervativní podhoubí je tady v našem regionu. Stále totiž mentálně funguje dědictví dávného rozdělení Polska mezi mocnosti," vysvětluje politoložka s odkazem na trojí dělení Polska z 18. století mezi Rusko, Prusko aRakousko. Kielce patřily do rakouské Části, což jsou dnes regiony tvořící bašty konzervativců. Kielce samotné mají necelých dvě stě tisíc obyvatel. Většina lidí ve vojvodství žije na ven- Třetí výhra v řadě? Předseda vládní strany Právo a spravedlnost Jaroslaw Kaczyňski na uzavřeném volebním mítinku v Kielcích v polovině září. Vlevo od něj dvojka kandidátky a bývalá Kaczyňského vizážistka Anna Krupka. Foto: Profimedía kově, kde má tradičně PiS silnou podporu a kde je také možné - na rozdíl od města - vidět Kaczyňského na volebních plakátech, obvykle vedle dvoj ky své kandidátky Anny Krupky. Ta byla v minulých volbách zdejší jednička PiS. Vděčí za to především tomu, že byla osobní vizážist-kou Kaczyňského. V regionech mají také voliči složitější přístup kinformacím z jiných než veřejnoprávních médií, která plně ovládá vládní strana PiS. Kielce jsou sice centrem vojvodství, ale hlavně starší voliči sledují především regionální vysílání veřejnoprávní televize a rozhlasu. A jediný místní deník Echo Dnia patří do skupiny Polska Press, kterou před dvěma lety koupil státní podnik Orlen - a podřídil zájmům vládnoucí strany. „Šéfredaktor zůstal ten samý jako posledních pětadvacet let, on je velmi přizpůsobivý," směje se Jolanta Kepa-Metraková, která na univerzitě vyučuje mediální studia. Opoziční média, jako je třeba deník Gazeta Wyborcza, jsou v Kielcích slabá. Regionální vydání je dostupné jen online a vněkterých ves ničích jeproblém získat signál nezávislé televize TVN. Kde vzít peníze na sliby? Marcin Malicki už třináct let buduje v Kielcích svoji firmu ActivTek, která do polských budov dodává americký systém filtrace vzduchu. Neskrývá, že doba covidová mu přála a developeři Či firmy se více zajímali o Čištění vzduchu. Nyní je ale podle něj naopakpolská ekonomika kvůli inflaci a vysokým cenám energií v dost špatném stavu a případné další pokračování vlády PiS by to mohlo jen zhoršit. „Nevím, jestli většina, ale hodně podnikatelů, s nimiž mluvím, se obává, že pokud se současná vláda udrží u moci, tak budou muset odněkud vzít peníze na všechny svoje sliby. A že tím pádem víc zdaní hlavně malé podnikatele," shrnuje ve své kanceláři v kieleckém technologickém parku. Kolem běhá kocour a kanceláři vévodí dvě elektrické kytary postavené u malé aparatury. OČekávatelně si stěžuje také na Čím dál složitější byrokracii spojenous podnikáním. Nadru-houstranu postupuje elektronizace státní správy a od léta mohou Poláci například používat na úřadech digitálně v telefonu uložené osobní doklady. Ale jeho preference je jasná: „Občanská platforma (součást KO) nabízí zavedení nezdanitelného základupříjmu.Zadob jejich předchozích vlád se mi zdálo, že byznys a politika byly více oddělené, ale celkově vzato, velké rozdíly mezi oběma vládami v podmínkách pro byznys nejsou," říká Malicki, který nedávno otevřel pobočku v Dubaji a nyní pokukuje po Česku. Ale pakdávákdobruzajímavouhistorka„Nedávno mi při obchodním jednání šéf jedné instituce ve Svatokřížském vojvodství řekl, že se mnou nebude dál jednat, protože máme kanceláře v technologickém parku města, kde vládne j iná politická strana, než ke které patří ten řediteL Málem jsem omdlel," rozhazujerukama Malicki. Podobný pohled na Kielce, byznys a politiku má Jakub Juszyňski, spolumajitel marketingové agentury, milovník cestování a Česka. Podle něj mají Kielce dobroupolohu uprostřed Polska, kterou by bylo dobré více využít k rozvoji turistiky. „Jsme uprostřed jediného geoparku v Polsku zapsaného v UNESCO. Ale pivovarů tu moc nemáme," přemýšlí nahlas o tom, co by mohlo do regionu případně přitáhnout České turisty. Místní politici by se podle něj měli víc snažit získat investice do města a jeho okolí. „Není to tak, že se nesnaží, ale dívají se přitom především na svoje vlastní zájmy," říká Juszyňski, aniž by jmenoval jakoukoli stranu. „Ti výsadkáři, kterých je tu opravdu hodně, na tohle nemají vliv. Přijedou, nechají se zvolit a pak zapomenou," zdůrazňuje vlivné politiky, kteří se tu v minulosti nechávali volit do nej-vyšších pater. Svoji úspěšnou kampaň za znovuzvolení tu kupříkladu kdysi začal prezident Aleksander Kwašniewski. Ačkoliv jsou relativně velké a jsou zhruba na půl cesty mezi Varšavou a Krakovem, mají Kielce řadu rysů provincie. Budou to právě venkov a menší města, která rozhodnou o výsledku voleb. Jednou z dominant Kielců je zhruba dvoukilometrová hlavní třídaHenrykaSienkie-wicze, vydlážděná jako pěší zóna, ale s jezdícími auty. Mísí se tu prodejci kebabů s kavárnami a směnárnami, babičky tu prodávají houby na chodníku před historickým luxusním sídlem banky BNP Paribas. Občas projede Porsche, občas žebrák požádá o peníze. Jsou na ní také různé sochy jako výsledek snahy místních politiků zatraktivnit město pro domácí i pro hosty a zanechat za sebou pomník - mezi nimi i sochu dobrého vojáka Švejka. Pryč z provincie Není ale složité pochopit, proč odsud odchází hodně mladých lidí do větších měst nebo do zahraničí. „Většina mých vrstevníků by se spíš odsud chtěla dostat než tu zůstat. I já si myslím, že vzhledem k tomu, co chci dělat, bych měl vyjet do zahraničí, vydělat nějaké peníze a pak by se vidělo," shrnuje postoj Části mladé generace Karol Tutaj, třiadvacetiletý univerzitní student. Tutaj sní o kariéře motoristického novináře, ale dívá se spíš směrem k YouTube než ke klasickým médiím. Na tak mladého muže má poměrně jasno, jak se zakládá firma, jaké bude platit daně - a jestli bude mít při rozhazovačné politice polských vlád na důchod. Na takto podnikatelsky založené mladé muže (ale i dívky) se orientuje nacionalistická strana Konfederace, která může být za určitých okolností jazýčkem na vahách při skládání vládní většiny v Sejmu. Tutaj neřekl, koho se chystá volit, ale svými podnikatelskými preferencemi, k nimž dodává ještě bezpečnost a suverenitu Polska a výměnu současné vlády, by takovým voličem Konfederace být mohl. I takovou tvář -liberální v ekonomických otázkách a nacionalistickou v politických - má ostře sledovaný volební obvod Číslo 33. caitier.com/en-cz - +420 221 729 600 I EDITORIAL Největší dar Na konci roku, až do tiskárny odejde poslední letošní vydání, jsem si naordinovala zastavení. Velkou revizi toho, co všechno dělám (a nemusím) a kvůli čemu pak nemám čas na to, co dělat chci a co je pro mě opravdu nejdůležitější. Otřást základy a poskládat tenhle chatrný komín všech těch povinností, velkých očekávání, ale i radostí znova, pevněji. Pár rozbitých cihel přitom nekompromisně vyhodit a pak na něj můžu zase směle a s větší jistotou šplhat nahoru. Stala se totiž věc. Naší dceři Emmě je osm a půl a je poměrně hodně emotivní, čtenáři z řad rodičů mě teď určitě chápou. Odmala je hodně samostatná, minulý rok dostala mobil, a když je nějaký problém, ve škole, u prababičky, u kamarádky ví, že může kdykoli zavolat. Dneska ráno, když už jsem seděla v letadle směr další (krásná!) pracovní cesta, mi od ní přišla zpráva: Ahoj mami, jak se máš? Já se mám dobře. Hned jsem jí odpověděla a další dvě hodiny jsem nemyslela na nic jiného. Opravdu trávím svůj čas, který mám na světě vyměřený správně, když se mě moje dcera musí ptát přes WhatsApp, jak se mám? Kdy jsem se jí naposledy zeptala já? Kdy jsme si naposledy s dětmi sedli a opravdu si aspoň pár minut povídali a zajímali se jeden o druhého? A je v pořádku celý týden věčně nestíhat a snažit se pak rodinné štěstí dohánět během stejně uspěchaného víkendu, kdy musíme stihnout spoustu zajímavých míst, setkání, akcí? Ta revize bude náročná, ale je jasné, že je potřeba věci narovnat. Protože se stala ještě jedna věc. Letos na tomhle místě už podruhé vzpomínám na někoho, kdo tady ještě před chvílí byl. Kdo se věčně usmíval, nic pro něj nebyl problém a každý ho měl rád. Na někoho, s kým bychom chtěli strávit ještě aspoň jeden dva momenty, kdyby to šlo. Od první vzpomínky uteklo přesně půlroku (ahoj Veru!) a já si dnes připomínám, že nic netrvá věčně. Dan Anýž byl náš milý kolega, kamarád a měl velké srdce. A každý ho bude mít rád už navždycky. Život je největší dar, pojďme ho žít, dokud můžeme. Dokud ho máme. S radostí, láskou, odvahou i pokorou se soustředit na to důležité. Odhodit nepotřebné a vědomě jiskřit tam, kde je to opravdu důležité. Gabriela Marešová gabriela.maresova@economia.cz European Award M E W i P * P E H D E i I í N C Q-MC EPT Staňte se naším fanouškem na Facebooku: @procne [O*] Podívejte se do zákulisí na našem instagramovém profilu: ©procnemagazine CHANEL 5 I OBSAH PročNe Hospodářské Noviny Šéfredaktor: Jaroslav MAŠEK editorka: Gabriela MAREŠOVA Redaktoři: Mikoláš REC Ondřej ELSNER Grafika: JanVYHNÁNEK Jan STEJSKAL a redakce: Economla, a.s, Pernerova 47 186 00 Praha 8, IČO 28191226 tel.: »420 233 071 111 lly podle vzoru: jmeno.prljmenl@lin.cz sing: Inzerce/advertls Jakub RŮŽIČKA tel.:.420 739 500 866 jakub.ruzIcka@economIa.cz MK ČR E 4689 ISSN 0862-9587 (Prlnt) ISSN 2787-9S0X (Online) TITULNÍ STRANA: Náhrdelníkzbíléhozlata a diamantů: 1 82g 000 Ké, náhrdelník s přívěskem z bílého zlata: 154 000 Kč, rsteny z bílého a ého zlata akeramiky:cenaod 14 200 Ké, lekzlatoakeramika: 181 000 Ké, vše kolekce B.ZERO: hodinky Octo: 480 000 Ké, :ěníbrýle:,7Soo Ké, vše Bulgari. Model: Jan Vyhnánek Foto: Honza Zima Styling: Klára Tománková Model: Jan Vyhnánek Produkce: Ondřej Elsner 8 Kurátor Co se děje v kuloárech, kam vyrazit, co vidět, co poslouchat, kde se dobře najíst a jakou kávu a šampaňské ochutnat. l4 Zlatý grál Zdeněk Vacekje králem české šperkařiny Do jeho kreací se rozhodně vyplatí investovat. l8 (Ne)zbytnosti Markéta Márová, její Antipearle a věci, bez kterých si neumí představit svůj život. Q 2 Rozhovor PročNe: Eisler, Podracký Drdová Ateliér K.O.V. po šestnácti letech opouští Eva Eisler. Teďpřichází nová éra Tadeáše Podrackého a Romany Drdové, úspěšných mladých tvůrců, kteří vystavují po celém světě. 4^ Věčný svit neposkvrněné mysli Art director PročNe v hlavní roli šperkového editorialu. Komplikujte si život Proč mají mechanické hodinky vysokou cenu a sběratelskou hodnotu? Prozkoumejte svět královských komplikací, chronografu i mikrobrandů. Hodinkové inovace Umění, čas a ty nejlepší hodinky Vyzpovídali jsme šéfa značky Hub lot Ricarda Guadalupa. Vlčí máky Čeští skláři z Lasvitu rozzářili bývalé ministerstvo války v centru Londýna. Ginové opojení Neníginjako gin. Připravili jsme pro vás tipy pro každou příležitost. Továrna na příběhy Jak tvoří oceňovaná šperkařka Janja Prokic? Navštívili j sme její ateliér a zkontrolovali její touhu po svobodě. Ciao, Bizzarrini Současný řev historického žihadla od geniálního designéra. Na scénu se vrací nové Bizzarrini! Z Bordeaux až k mysu Dobré naděje Vydali jsme se závinem do Saint-Émilion, kde má své vinné království miliardář Patrik Tkáč, i za uznávaným producentem z Jihoafrické republiky Milesem Mossopem. 48 56 64 68 76 84 88 vyvíjí se spolu s vámi. Nová Třída E Zcela nová zkušenost: interiér Třídy E přináší vysoce personalizovaný zážitek z jízdy díky nastavení individuálních funkcí. Stačí se jen dotknout MBUX obrazovky. Mercedes-Benz I Kurátor Redakční výběr toho nejzajímavějšího, o čem se mluví v kuloárech. Pro rozhovory nabité inspirací. luxus Diamantová třída Spojením dvou gigantů, šperkařské společnosti Tiffany & Co. a výrobce luxusních zavazadel Rimowa, vznikla unikátní kapsulová kolekce tří společníků na všechny vaše cesty. Kufr Rock Cut Cabin, šperkovnice Jewelry Case i pouzdro na šperky Jewelry Personal pracují s motivem diamantového řezu ve spojení s drážkovaným hliníkovým povrchem Rimowa. Nechybí ani detaily v dobře známém odstínu Tiffany modré. Zavazadla jsou k dispozici ve vybraných obchodech Rimowa po celém světě, ve vlajkovém butiku Tiffany & Co. na páté avenue v New Yorku a také online. www.rimowa.com, www.tijfany.com 9 I Kurátor DESIGN lecka, carka, tecka, tecka... Přední výrobce městského mobiliáře, česká společnost mmcité, spojil své síly s belgickým designovým studiem Segers a společně vytvořili kolekci sedacího nábytku Morse. Jak název napovídá, nechali se inspirovat Morseovou abecedou, a tak se variabilní modul dá číst jako dlouhý signál s krátkými zastávkami, jež společně plynou prostorem. Objekty Morse se skládají z rovných a ohýbaných prvků, takže je možné vytvořit lavičku jakéhokoli tvaru tak, aby na míru obtékala dispozici daného interiéru nebo exteriéru. Kolekce byla veřejnosti poprvé představena na letošním Designbloku. www.mmcite.com VÝSTAVA Skleněný manifest V rámci letošního Designbloku vznikla za podpory Nadace PPF speciální výstava s názvem Cosmos s podtitulem Intergalaktická krása českého designu. Jde o největší putovní projekt za pětadvacetiletou historii festivalu. V kulisách Pražského hradu si můžete za obří stříbrnou oponou prohlédnout tvorbu předních českých umělců a jejich osobní designové manifesty, jejichž společným pojítkem je sklo. Mezi vystavujícími najdete Lucii Koldovou, studio Dechem, Jiřího Pelcla, Ronyho Plesla, Jana Plecháče či Maxima Velčovského. První zahraniční zastávkou výstavy pak bude prestižní Milano Design Week v dubnu 2024. Výstava Designblok Cosmos, Míčovna Pražského hradu, do ig. října 2023, www. designblok. cz Vícesložkový člověk Malíř Tomáš Je tela představí publiku svou vizi o rozdvoj ení, či spíše rozvětvení osobnosti v každém z nás. „Poukazuji na více složkového člověka. Díky mnohosti svých démonů se propadá do propasti nikdy nekončící metastáze myšlenek. Tato odrůda si uvědomuje svůj status a objevuje, že na myšlení není sama. Vím, že nás myslí víc, tedy koexistujeme," komentuje své obrazy Jetela. Jeho plnokrevně barevná díla využívají alegorií a náznaků, často se blíží k manýrismu, konkrétněji některé z nich přímo čerpají z díla Giuseppa Arcimbolda. Výstava Tomáš Jetela: X-Hyde Star AncietRhymes, 2g. 11. - 2g. 12.2023 v Galerii 1, Štěpánská /fy, Praha 1 10 i r H sa ss I Kurátor GURMÁN Nový pohled na datle Magda Hornová žila třináct let v Dubaji, kde spolu s manželem pracovali pro českou sklářskou firmu Lasvit. Po svém návratu do Cech si s sebou přivezla to nej-lepší, co ve Spojených arabských emirátech ochutnala - datle. V Emirátech si našla farmáře, sladila s ním recepturu a před dvěma lety založila vlastní značku Datlea s tím, že Cechům dokáže, že datle nemusí být jen ty vysušené plody podivných tvarů napíchnuté na špejli, které najdete v supermarketu. Dnes nakupuje datle ještě z farem v Saúdské Arábii a Palestině, ročně jí projde pod rukama sedm tun datlí a vše pak se svým týmem ručně připravuje a balí ve své pražské výrobně. V nabídce má vedle čerstvých a sušených plodů i datlové speciality s 64procentní čokoládou, ořechy z Pie-montu, čerstvým pomerančem či kandovaným ovocem. Oblíbené jsou dárkové sety s datlemi plněnými oříškovými krémy, sušenky, pasty či džemy slazené datlovým sirupem. www.datlea.cz DATLE S PISTACIEMI MJEB WM WWÍHfifl FASHION SHOW Karlín sobě Osmá pražská čtvrť chytila po tisícileté povodni v roce 2002 nový dech a bez ustání se proměňuje v živoucí a mladý kout Prahy, ve kterém najdete spoustu skvělého jídla, showroomů s designem, sousedských komunit i moderních kancelářských budov, jejichž autory jsou přední čeští i mezinárodní architekti. Nejen místním 12 tisícům obyvatel je věnovaná nová kniha Karlín s podtitulem Od průmyslového předměstí po moderní pražskou čtvrť. Vydává ji nezávislé kreativní yineSTUDIO a partnerem vzniku knihy j e J&T Banka, která v Karlině sídlí. www.yinestudio.com Divoký trip Ústředními postavami nového představení Cirku La Putyka jsou myší lidé, opice, úředníci i třeba létající klavír. Všechny tyto nesourodé veličiny totiž spojuje roztodivný svět spisovatele Franze Kafky Ve spolupráci s francouzským režisérem Danielem Gulkem a divadlem Cahin-Caha vznikla multidis-ciplinární inscenace s prvotřídní akrobacií, podmanivou původní hudbou, originálními maskami i kouzelnickými triky. Spojují se zde estetické prvky Kafkovy doby a současného světa a vzniká nový nestabilní svět, prosycený nelaskavostí a zákazy, ale zahalený zdvořilostí a absurditou naděje. Informace o vstupenkách na představení„K" Cirku La Putyka najdete na www.jatkay8.cz 12 PN003143-2 PAŘÍŽSKÁ 1, PRAHA 1 - TEL 222. 314.122 I Kurátor SHOWROOM esign do českých domovú Italský specialista na interiéry, značka Poliform, hlásí rozkvět a expanzi. Na konci září otevřel své brány nový monobrandový butik v Praze ve spolupráci se svým tradičním lokálním partnerem - společností Stopka. Ještě letos na podzim pak bude následovat druhý monobrandový showroom v Barceloně a také zbrusu nový monobrand v Kapském Městě. Pražský obchod Poliform naj dete v přízemí modernistického městského domu na rohu Klimentské ulice. Prodejní plocha na 320 metrech čtverečních se otevírá téměř muzeální instalací mobiliáře. Ve vstupním prostoru s půdorysem pětiúhelníku vás uvítá kruhový stůl Concorde, který symbolicky představuje vřelost a pospolitost. Odsud se prostory butiku symetricky rozbíhají do dvou částí, v nichž najdete nábytek, bohatou škálu doplňků a nábytkové systémy které prezentují ucelenou kolekci značky. Plně vybavený obývací pokoj s modulárními sedačkami Saint Germain či Brera střídá šatna, ložnice, jídelna i kuchyň prezentovaná modely Phoenix, Alea Pro či Shape. Nechybí ani drobnější kousky jako konferenční stolky Koishi, Orbit či Mush, křesla Kaori či taburety Ube. Celý interiér dýchá luxusem a zároveň působí příjemně domácky. Na závěr prohlídky showroomu doporučujeme krátký pit-stop na přepychové posteli Kelly doplněné nočními stolky Onda. I Kurátor RESTAURACE Whisky zdar! Inspiraci pro podobu pražského W Restaurantu našel její majitel Marek Jablonský v izraelském Tel Ávivu. Zrenovované historické sklepy s klenutými stropy a dřevěnými vitrínami s tisícovkou lahví whisky vytvářejí klidnou atmosféru připomínající privátní klub. Podnik láká nej en na tu nejlepší světovou whisky a vína z Izraele a různých koutů světa, ale také na Stredomorskou kuchyni či argentinské steaky. Na menuje také steak z tuňáka nebo lososa grilovaný na dřevěném uhlí, houbové ragú, wasabi bramborové pyré se sezamem, pečené cukety či krém z červené řepy. Jako sladkou tečku doporučujeme čokoládovou pěnu s kakaovou drobenkou, mangovým želé, zlatými brownies a pipetkou whisky. WRestaurant & Whiskej Bar, Maiselova i/f/i, Praha i, www.wrestaurant.cz I Zlatavé punkové perlosloví Šperk, který s sebou nese výsostne osobitý přístup, tajnosnubnou estetiku. Enfant terrible české klenotnícke scény, designér Zdeněk Vacek a jeho tvorba jsou přesně takoví. Inspirace často přichází ze sna, mísí v sobě tajemství, avantgardu a určitou divokost, která vytváří překrásný kontrast ve spojení s ušlechtilými a stoickými materiály. „Vnímám, naslouchám, pozoruji, věřím v sílu vůle, vidím horizont a s pečlivostí zpracovávám detaily, které postupně tvoří celek," popisuje svou práci Vacek. Spoluzakladatel dnes už zaniklé značky Zorya a držitel ocenění Czech Grand Design bez zaváhání patří k vrcholům šperkařiny u nás. Zaujaly nás nové přírůstky do jeho kolekcí Ryzí, evo kující lití olova nebo rýžování zlata, a Báze a jejich linií Kosti, Eroze či Lamely s masivními perlami nebo nánosy diamantů. www.zdenekvacek.com 16 'Kurátor Skutečné klenoty Máte-li v kapse zbytných pár desítek tisíc korun, investujte je směle do vaší beauty rutiny Vybrali jsme pět produktů, jejichž cenyjsou závratné, balení přepychové a použité technologie a ingredience nekompromisně luxusní. 1. Australská make-up artistka Rae Morris zamířila k totálnímu niche luxusu. Její štětce s magnetickou podstavou se ručně vyrábí v Japonsku, jejich vlákna jsou veganská, antibakteri-ální a svou krystalizovanou strukturou imitují kutikuly přírodních vláken, takže produkty nanáší dokonale hladce. Rukojeti štětců jsou vyrobenyz javorového nebo třešňového dřeva. V setu The Lot najdete celkem 33 kusů štětců, cestovní kufr i praktický magnetický rám, na který můžete štětce zavěsit či postavit. Cena 44 ooo Kč. 2. Švýcarská značka La Prai-rie nabízí měsíční intenzivně omlazující kúru Platinum Rare Haute Rejuvenation Protocol, která se doporučuje aplikovat s přestávkami čtyřikrát ročně. Sérum obsahuje mix buněčného komplexu pro mimořádnou stimulaci, multipeptid z platiny pro aktivaci kolagenu a mix složekpro růst kožní tkáně. Společně stimulují procesy obnovy v jednotlivých vrstvách pokožky obnovují hustotu pokožky, remodelují kontury obličeje, omezujívý-skyt j emných linek a vrásek a pomáhají udržovat pevnost a pružnost. Za tři flakónky po osmi mililitrech zaplatíte 53 93° Kč- ® I . © i © 3. Podkladová hybridní báze za 8000 Kč labelu Clé de Peau Beauté dodá pleti přirozené a zářivé krytí až na 24 hodin a okamžitě i dlouhodobě zlepšuje stav pokožky. Viditelně mizíkuje suchost, neusazuje se v záhybech, během dne neoxi-duje a na pleti není prakticky cítit. Tento Rolls-Royce mezi tekutými make-upyje formulován s přírodní vůní růžového oleje, nedráždí a je nekomedogenní. 4. Mléčná emulze The Sérum německé značky Augustinus Bader stojí 8250 Kč a pracuje s patentovanou technologii TFC8, díky níž stimuluje přirozený proces obnovy buněk Obsah vitaminů, antioxidantů a hydratačních složek se pyšní vysokými procentuálními výsledky klinické studie po třech měsících aplikace: redukce vrásek 085 procent, zvýšení hydratace o 292 procent, zvýšení jasu o 296 procent, zlepšení pevnosti o 270 procent a zlepšení pružnosti o 247 procent. 5. Intenzivní a svůdná parfémová voda Gold Knight pařížské značky Kilián je inspirovaná souborem monumentálních obrazů Gustava Klimta z roku 1902 s názvem Beethovenův vlys. Parfémje postaven na kontrastu temného pačuli s jiskřivým berga-motem, anýzem a zlatavou hřejivostí medu a vanilky. Sám zakladatel značky Kilián Hennessy popisuje vůni jedné ze svých vrcholných olfaktorických kreací jako moment, kdy se žhavé tekuté zlato rozlévá po ledové rytířské zbroji. Cena za 250 ml parfému se uvelebila na částce 22 000 Kč. AlJO diamonds PRAHA Pařížská, Palladium, Westfield Chodov, OC Nový Smíchov, Centrum Černý Most BRNO Olympia OSTRAVA Fórum Nová Karolina BRATISLAVA Eurovea, Aupark, Avion Shopping Park KOŠICE Hilton www.alo.cz I NEZBYTNOSTI Markéta Márová Kariéru začínala v oblasti fotografie, nakonec siji ale podmanily perly z nichž v její dílné už déle než deset let vznikají unikátní šperky. Markéta je designérka, vášnivá milovnice moře a všeho, co s ním souvisí, a také máma tří dětí Její značka Antipearle vyhrála v roce 2012 cenu redaktorů na Designbloku v kategorii šperk a v roce 201 j byla nominována na cenu Czech Grand Design. Česká šperkařina je zajímavá, rozmanitá a na začátku. Nejraději tvořím v posteli. Pozdě večer před usnutím mě napadá nejvíce věcí. Inspiraci čerpám ze vzduchu z moře a hlavně ze snů. Můj oblíbený designér je příroda. Luxus pro mě znamená jezdit, lítat, chodit, nakupovat... Kde a kam si ale raději nechám pro sebe. Nejzbytecnějšívěc, kterou j sem si kdy pořídila, je levné nekvalitní oblečení. Poslední vášeň, které jsem zcela propadla, je občas nedělat vůbec nic a jen odpočívat. To, jestli se mi to podaří, ale nejvíc záleží na mých dětech a práci. Nej svobodnější se cítím, když plavu v moři daleko od lidí. Místo, které mě zaručeně vyklidní, je Cais do Mourato na ostrově Pico. Můj poslední cestovatelskýzážitek byl výlet do krásného města Porta, které má podle mě neopakovatelnou atmosféru. Moje suvenýry z cest jsou kabelky, mušle, fotky, nápady. Můj nejcennější úlovek z potápění je zub písečného žraloka ulovený při potápění se žraloky v Jihoafrické republice. Krovnováze v životě potrebujú dobře jíst, dobře pít, jíst trochu sladkého a hodně spát. Fotak jsem měla poprvé v ruce ve Čtyřech letech na tátově oslavě narozenin. Moje oblíbená značka foťáku je Leica -na film i digitál. Nejraději fotím svoje děti a Šperky. Více, než bych měla, utrácím za kabelky a boty. Ale prostě musím... Ujíždím na například na vintage kabelkách Chanel. Nejlepší věc, do které jsem kdy investovala, je důvěra v lidi okolo sebe. Když si chci odpočinout, tak si vypnu telefon a zmizím. Základem mého šatníku je Černá barva. Když se chci dobře najíst, vyrazím do levného, obyčejného bistra vBar-celoně nebo na Azorech, kde vždy zavítám na moje oblíbené lapas, což jsou mořští Šneci. NejlepŠí mají v restauraci Ancoradouro na ostrově Pico. Sbírám nejraději zážitky a pohlednice z mého života. Cvak... Nejčastěji poslouchám přání mých dětí. Jejich hodně. I dětí i přání! Film, na který se můžu dívat pořád dokola, je Pýcha a předsudek. (25X) Aplikace, která mi usnadňuje život, je Instagram. Bez něj by moje práce nebyla tolik na očích. Českým zákazníkům chybí občas mírná odvaha. Ale j sou rok od roku lep Ší a lepší. Nedám dopustit na měkkou matraci, ústřice, hedvábí a Šperky! [i] HORIZONTE SEATING SYSTEM I MARCIO KOGAN / STUDIO MK27 DESIGN K YOKOARMCHAIRS I INODA+SVEJE DESIGN DISCOVER MORE AT MINOTTI.COM/HORIZONTE Minotti Minotti PRAHA BY STOPKA PETRSKÉ NÁMĚSTÍ 7 - PRAHA 1 11000 T. +420 222 747 050 - INF06MIN0TTIPRAHA.CZ WWW.MINOTTIPRAHA.cz VELKÁ pětka Text: Ondrej Elsner - Foto: Archiv značky Počítejte s námi do pěti. První umělecká kolekce kabelek Louis Vuitton Artycapucines byla představena v roce 2oig, a tak se svou letošní limitovanou edicí slaví francouzský módní dům pětileté výročí. Dvanáctého října bylo odhaleno pět nových kreací, k jejichž výrobě bylo přizváno pět prominentních současných umělců, aby představili nejen svou kreativitu, ale také nové technologické a řemeslné možnosti při výrobě módních objektů. Kolekce pojmenovaná podle prvního butiku značky, který otevřel v roce 1854 na pařížské adrese Rue Neuve-des-Capuci-nes je hlasitou zprávou o propojení vysoké módy rukodělné expertizy a otevřené mysli jedinečných osobností ze světa výtvarného umění. Letošními přispěvateli do edice, která celkem čítá už 29 kreací, jsou... Mala-wská rodačka Billie Zangewa, která reinter-pretuje své dílo z roku 2020 s názvem The Swimming Lesson. Na její kabelce byl po- Středobodem kabelek Louis Vuitton Artjcapucinesje savoir-faire a poctivá ruční práce, jez vychází přímo z ateliérů přizvaných umělců. užit tisk ve vysokém rozlišení v kombinaci s výšivkami a záměrně viditelnými ručními stehy. Polská malířka Ewa Juszkiewiczová, komentátorka upozaděné pozice žen v západní kultuře, přidává k surrealistickému modelu Ginger Locks zlatavý perlový řetěz. Americká umělkyně Liza Lou obalila kabelku pastelovými odstíny kůže embosované mozaikou drobných korálků. Francouz-sko-srbské duo Tursic & Mille zase používá tělo kabelky jako rám pro vyobrazení motivu jejich obrazu Tenderness. Florální motiv, ženská tvář a ostré barvy bohaté výšivky pak kombinují s páleným cedrovým dřevem na rukojeti. A konečně mladá čínská malířka Ziping Wang dodává svou tradiční záplavu hravých motivů prostřednictvím kožené mozaiky a intarzie jako kritiku vizuálně přehlcené současnosti. Pokud vám některá kabelka padla do oka, vězte, že pro celý svět vzniklo pouhých 200 kusů od každého modelu a není vůbec snadné je získat. Ostatně, jsou to umělecká díla. ■ MILÁNO 1967 DESIGNED IN MILAN halada MUNICH EST. 1978 PRAHA 1 PAŘÍŽSKÁ 7, NA PŘÍKOPĚ 16 ■ BRNO ČESKÁ 23 ■ OSTRAVA AVION SHOPPING PARK www.halada.cz I M I X TŘPYTIVÁ avantgarda Text: Ondrej Eisner - Foto: archiv značky v Čtyři klenotnické značky a čtyři různé přístupy k chápání současné šperkařiny. Tyto avantgardní klenoty boří hranice zažitého, vyvolávají silné emoce a dávají na odiv ty nej vzácnější materiály naší planety ve spojení s novátorským pohledem na současný design a umění. GEORG JENSEN Dánské designové studio rozvíjí více než stoletý odkaz svého zakladatele, noží-ře a stříbrníka Georga Arthura Jensena. Produkce šperků, hodinek a designových objektů do domácnosti pečlivě zkoumá archivy, získává originální ručně kreslené skici a spolupracuje s předními současnými designéry a umělci. Vzory novinkové kolekce šperků z mincovního stříbra s názvem Are kopírují křivky a kontury těla a jemně obepínají pokožku. Každý kus kontrastuje hladké tvary s ostřejšími hranami a organické linie šperků dokonale splývají s lidskou anatomií. K vytvoření vizuální kampaně byl přizván renomovaný dánský módní fotograf Casper Sejersen. www.georgjensen.com 26 I M I X LIALAM Výtvory mladé designérky jsou záměrně simplistické, multidisciplinární a tak trochu rebelantské. „Jakmile uchopím myšlenku nebo techniku, okamžitě začnu zjišťovat, jak ji mohu rozvrátit. Můj respekt ktradičnímu řemeslu zároveň odpovídá touze po objevování a experimentování. V Londýně jsem zkoumala malbu kvašem, v Římě jsem se na nej starší italské klenotnícke škole věnovala modelování z vosku a v Paříži jsem studovala savoir-faire a historii klasické šperkařiny," popisuje svůj proces Lam. Její filozofie designuje podobná tanci, kde kaž-dýpohyb, tvar a křivka má dopad a význam. „Šperky nesmějí být krásnéjen shora, protože jde o trojrozměrné objekty." Subtilní a zároveň skulpturální šperky vznikají na zakázku v Londýně a při jejich výrobě používá recyklované zlato, platinu a diamanty. www.lialam.com LATACHE BOBO Za londýnskou značkou stojí běloruská rodačka Elena Gondorf, která studovala šper-kařinu v New Yorku a Miláně. Už od roku 2013 vytváří unikátní kolekce, v nichž proměňuje vzácné poklady z hlubin země do nositelných uměleckých děl. Zajímá se o posouvání hranic chápání klasické šperkařiny, která v jejích očích nemusí být rigidní ani spoutaná pravidly Ucelené linie klenotů vypráví příběhy o původu vzácných a surových materiálů a jejich výsledný design prezentuje genius loci místa jejich nálezu, čímž jednotlivé třpytivé objekty získávají na jedinečném charakteru. Aktuální kolekce Look/Look páruje černé zlato s elektricky modrými apatity z dolů na Madagaskaru. Doprovodná kampaň je poctou krásám a tradicím místní malgašské komunity. www.latachebobo.com PERUFFO Italská značka s oblibou míchá punka bruta-lismus a při hledání inspirace se ohlíží k filmu, architektuře i klasickým uměleckým stylům. Proto v týmu značky pracují nejen zlatničtí mistři, ale také experti z různých jiných odvětví užitého umění a designu. Nekonvenční konceptuálni šperky často vytváří kontinuální vinuté křivky sestavené z flexibilních, ostrých a dokonale geometrických částí. Typickým designovým prvkem značky je pyramidový hrot a vizuálně neopracovaná, nezačištěná, primitivní těla šperků. Zavedené kolekce šperků s názvy jako Studs nebo Slide doprovází dramatická estetika a na první pohled vyvolávají neklidnou emoci. ■ www.peruffojewelry.com 27 I M I X Alexander McQueen Série světových fashion weeků pro jaro a léto 2024, která právě skončila, obsahovala i dvě přehlídky, které budily větší emoce než ostatní. Tou první byla poslední přehlídka, již po dvou dekádách v čele módního domu Alexander McQueen připravila Sarah Burton, pravá ruka předčasně zesnulého návrháře a jeho veleúspěšná následovnice. Dojemná a silná show se nesla v duchu zkoumání ženské anatomie a implementace symbolu královny Alžběty I. - krvavé růže. Ostrou krejčovinu s širokými rameny doplnily karmínové výšivky, éterické průsvitné modely a křišťálové kamínky. Poslední model vynesla britská múza značky, Naomi DERNIERA& premiéra Text: Ondrej Eisner - Foto: archiv značek Campbell, jež kráčela po dřevěném mole v dramatických stříbrných šatech, než se Sarah Burton naposledy uklonila divákům za bouřlivého potlesku vestoje. Jejím nástupcem byl jmenován irský návrhář Seán McGirr, který do londýnské značky AMcQ přechází z pozice kreativního ředitele rea-dy-to-wear kolekcí značky JW Anderson. Druhou přehlídku v přesně opačné náladě vítání nového designéra představila značka Gucci. Premiéra kolekce italského návrháře Sabata De Sarna byla netrpělivě očekávaná hned z několika důvodů. Tím prvním je fakt, že i přes své působení ve značkách Dolce & Gabbana, Prada či Valentino byl 3gletý kreativec veřejnosti prakticky neznámý. 28 Tím druhým pak to, že jeho předchůdce Alessandro Michele během sedmi let v Gu-cci způsobil malou módní revoluci, a pak zažil pád. Jeho přebujelé kolekce byly totiž usazeny v psychedelických a maniakálních sedmdesátkách a získaly si fanatickou pozornost celebrit a mladšího publika. V posledních sezonách se ale v kuloárech mluvilo o kreativním i finančním vyčerpání italského labelu. De Samova první kolekce ukázala výrazný obrat ke střídmosti a jednoduchosti. Zpátky jsou sexy utilitární střihy, minimalismus a větší civilnost, jež sympaticky navazuje na tvorbu Toma Forda pro Gucci z go. let. Módní kritici kolekci opatrně chválí jako poctivý základ, na kterém lze stavět. Uvidíme! ■ @lukashejlik Lukáše Hejlíka ALMAPRAGUE V Jirchářích 8, Praha i almaprague.cz TIP: vykostěný grilovaný pstruh, máslová omáčka zfermentovaných rajčat, fenyklový salát s rajčaty Dost možná nejvýraznější otevíračka letošního roku byla Alma, která se narodila pod křídly Vojtěcha Václavíka a Petra Němce. Vojta se svou KRO partou nestagnoval ani během covidu, k bistru na Jiráku otevřel vedle kavárnu, vršovickou pekárnu a karlínskýbistrobar. Ale Alma, to j e jiná ryba, spíš velryba. Restauraci velí tým šéfkuchařů Petra Zidka (na fotce vpravo) a Michala Danka, je tu také kavárna s šéfbaristou Jiřím Valtrem a precizní kávou od Doubleshotu, skvělým snídaňovým menu, pečivem z „Krůčka", sendviči a dezerty. Dlouhému baru šéfuje Pavel Sochor, moc hezké, minimalistické pití je postavené tak aby bylo rychle na stole. Často předmíchané drinky se čepují a dají se dokonale párovat kjídlu. Hlavní someliér je Dragan Bogdanovic a nejde jen o úžasnou vinnou kartu, ale i o propojení s barem a fermentační místností ve sklepě. Dalším žolíkem je Tomáš Reisinger, který byl jeden z prvních, kdo dokázal nejen sbírat, ale i v gastronomii pojednávat divoké byliny a plody Za zmínku stojí také šéfcukrář Jiří Matějka, určitě zkuste jeho dort Kyjev! Z otevřené kuchyně se tu vydávají pěkná, moderní jídla. Jde jim o kvalitu, lokálnost, moderní zpracování a kuchařskou nadstavbu. Signaturním hitem se stal vykostěný grilovaný pstruh, kterýje rozpůlený a servírovaný na talíř s dokonalou, avšakpo-dle sezony měnící se omáčkou. Z předkrmů jsou oblíbená grilovaná kachní srdíčka se špekem z mangalice, fenyklem, šalotkou a meruňkovým kečupem nebo nakládaná makrela s grilovanými okurkami, uzeným jogurtem, koprovým olejem a zelenými jahodami. Na své si přijdou i milovníci koprovky - tentokrát ve variantě z podmáslí a s candátem, grilovanými brambory a kaviárem ze pstruha. Více než efektní je salát z malých cuket, který krásně rozehrává brynza, lískooříškovýdressing, chlebová strouhanka s ořechy a chilli olej. Alma má ambici vás bavit a krmit od ranní kávy a snídaně přes lehké a krásné obědy až po večerní degustaci s přáteli, se skvělými víny a koktejly. A zdá se, že má nakročeno stát se stánkem gastronomie a kultury, který do Prahy přináší něco nebývalého a hodně dobrého. ■ LukášHejlík je gastronomický nadšenec a autor knihy Gastromapa Lukáše Hejlíka, j>6g. (Foto: Adriana Fialová; portrét šéfkuchařů — archiv podniku) 3° ROBOT CZECH MADE WATCHES model AERODYNAMIC @lucie_drdova artblok Lucie Drdové //Nicole Eisenman: Fishing, 2000 2!Marina Abramovič, 2023 j/ Philip Guston: Female Nude with Easel, ig^ ^7Hiroshi Sugimoto, 2004 NALÉHAVOST INTIMITY Velmi úzký prostor vymezený dvěma nahými těly dovoluje divákovi těsně se protáhnout do další místnosti. Návštěvníci se při dotyku nahé kůže potýkají s pocity nepatřič-nosti, lehkého studu i intimního vzrušení. Mimořádná performance (2) v londýnské Královské akademii je dílem srbské konceptuálni umělkyně Mariny Abramovič, která svými odvážnými a nekonvenčními vystoupeními posouvá hranice vnímání lidského těla a ukazuje, jak bezprostředně je umění spojené se životem. Součástívýstavyje i dokumentace akce Pvhythm o z roku 1974. Tehdy uprostřed místnosti stál široký stůl a na bílém ubruse byly vyskládány desítky předmětů. Některé asociovaly potěšení: růže, sklenice či rtěnka. Jiné byly však hrozivé, spojené s bolestí a násilím: zbraň, řetězy, nejrůznější nože. Abramovič prohlásila své tělo za objekt a vyzvala publikum, aby na ní ony předměty použilo. Po prvotním ostychu se však rozběhl dramatický několikahodinový scénář, kdy jí diváci trhali oblečení nebo ji řezali do kůže. Na fotografiích kolem stolu je vidět primárně mužská část publika, jak si hraje s nástroji, dotýká se těla umělkyně a společně se jí vysmívají - v kontrastu s klidným postojem ženy. Extrémně silné dílo je nejen monumentem neohrozenosti, ale také obrovské fyzické a mentální síly této výjimečné osobnosti. Bezpochyby je to také velká důvěra, kterou Abramovič vkládá do publika. Je to odvěká otázka moci a podstaty lidského charakteru. Aktuální retrospektiva, která se stala hlavní událostí letošního podzimu, je první rozsáhlou výstavou věnovanou ženské umělkyni v celé historii této britské instituce. Celkověje druhýříjnovýtýdenvlondýn-ském prostředí plný významných událostí světa současného umění, které se pomyslně pojí s dvacátým výročím slavného veletrhu Frieze. V předvečer jeho zahájení se odehrávají dlouho očekávané vernisáže. Dosavadní největší výstava Hiroshiho Sugimota (4) se 32 koná v Hayward Gallery. Sofistikované fotografie japonského umělce jsou poeticky subverzivními obrazy, které jsou filozofickou kontemplací nad tématy času a paměti. Plátna malířky Nicole Eisenman (1) ve Whitechapel Gallery si nárokují naši pozornost prostřednictvím živých barev a tvarů. Tváře, scénáře, krajiny s charakteristickou „snovou" manierou jsou bohatě referenční. Dotýkají se socio-politických témat soudobé společnosti, dějin umění a literatury. Také Philip Guston (3) oplýval nezaměnitelným rukopisem, který se v průběhu desetiletí vyvíjel na pozadí jeho zájmu o staré mistry, mexický moralismus a komiks či přátelství s Jacksonem Pollockem a představiteli americké abstrakce. Jeho malbyjsou výrazně politické a sledují mezníky americké společnosti minulého století, aktuálně kvi-dění v Tate Modern. ■ Autorka je historička umění a galeristka, www.drdovagallery.com ImVnw, ////f.fA.'ii/á/íiJtfftUtMSij, ///?/, tí. 11 i UnntíinhlUUUUlh,.. -ja— /fM//////JM0IMHlí3Ítil3IJiJľ llltlll ill U iillíUlillIHIIii I i u ill m\U\\w™»», l H ill 1 umiWUiAlUU\ I Rozhovor PročNe Eva Eisler vedia ateliér K.O.V. na pražské UMPRUM šestnáct let a během nich dokázala, že se tady neučí jen o materiálu a nevyrábí se pouze šperky Ted přichází nová éra Tadeáše Podrackého a Romany Drdové, úspěšných tvůrců, kteří vystavují po celém světě a kteří chtějí ateliér s respektem ke své předchůdkyni trošku rozbít, přeskládat a vytahovat studenty z jejich komfortní zóny, aby našli sami sebe. Eisler Podracký Drdová Text: Gabriela Marešová - Foto: Michael Tomeš I ROZHOVOR Pražská Vysoká škola uměleckoprůmyslová letos prochází větší obměnou na vedoucích pozicích svých ateliérů. A týká se to i jednoho z nejzajímavějších, ateliéru KOV, který po šestnácti letech opouští Eva Eisler, výjimečná tvůrkyně, která s noblesou sobě vlastní okouzlila umělecký New York její objekty zdobí světové galerie i soukromé sbírky a minimalistické ocelové šperky nosí představitelé nejvyšší společnosti. Přes dvacet let strávila spolu s manželem architektem Johnem Eislerem a dvěma syny v emigraci v New Yorku. Rychle se začlenili do společnosti a v bytě na Upper East Side často hostili umělce a tvůrce z celého světa. Ona se věnovala interiérovému designu a šperku a přednášela na New York University i Parsons School of Design. Po revoluci se částečně vrátila do Prahy a od roku 2007 vedla ateliér K.O.V Až do posledního dne letošního září. Než přišla, soustředil se ateliér pod vedením jejího předchůdce Vratislava Karla Nováka hlavně na kov - sochařství, objekt, instalaci, body art a šperk. Ona ale z úzce materiálově zaměřeného oboru udělala komplexní brand s přesahem do dalších sfér, kterýv sobě spojil koncepci-objekt-význam. Tak vznikl KOV (čte se opravdu ká-ó-vé). „Tvorba je zaznamenávání procesů, které se nám dějou v životě, v hlavě, vemoci," popisuje dnes jednasedmdesátiletá Eisler. Na její místo teďnastoupili dva mladí a úspěšní umělci Tadeáš Podrackýjako vedoucí ateliéru a Romana Drdová coby asistentka, kteří ale chtějí vést ateliér společně, rovnocenně. S jejich nabitým diářem plným výstav v zahraničí by to asi ani jinak nešlo. „Plánujeme, že si budeme vycházet vstříc," říkají jednohlasně. S Eisler se znají, potkali se během studií a mají se rádi. A konzultovali s ní i své představy o budoucnosti ateliéru a přístupu ke studentům, ještě než podali na poslední chvíli přihlášku do přijímacího řízení. Eva Eisler neodchází ze školy úplně, občas prý přijde na konzultace a nadále bude členkou umělecké rady. Se svými nástupci je spokojená, líbí se jíjejich zápal, hluboké přemýšlení i nadšení pracovat s novou generací. „Je tady jedna důležitá věc - tu vždycky připomínám - do všeho, co člověk dělá, se musí pustit s absolutním nasazením, s vášní a odvahou. Snažím se učit lidi nebát se. Protože když se člověk nebojí, může v životě docílit čehokoli," zdůrazňuje, zatímco na dvorku technologické budovy UMPRUM v Mikulandské ulici popíjí v pravé poledne dnes už třetí kávu. 36 Bojíte se něčeho? Eisler: Já se bojím spousty věcí, ale snažím se s tím neustále bojovat a nedávat to najevo. Někdy se to podaří, někdy ne. Co teďje ateliér KO.V? Eisler: Je to koncept-objekt-význam. Koncept je myšlenka, na jejímž základě vzniká objekt, ten může být materiální i nemateriálni, nemusí být ani vidět, ale důležité je, jestli obsahuje hlubší význam. Nebudeme přece dělat věci, kterých máme kolem sebe hromady, jsou opakováním nebo nadbytečné. Snažíme se o trvanlivější hodnotu s respektem a zodpovědností k okolí. Když mě oslovili, abych tady učila, věděla jsem, že nemůžu učit něco, co neznám. Všechno, co jsem v životě vytvořila, jsem se naučila sama, neměla jsem vyhraněnýjeden obor, prostě jsem dělala to, co mě zajímalo, nějak posouvalo a co jsem v daném období potřebovala. Ať to byl šperk, nábytek, produktový design, interiér, nebo volné umění. Takjsem si řekla, že budu učit lidi ke stejnému přístupu. V New Yorku jsem se zavedla docela rychle ve všech sférách, a když ten přístup fungoval mně, tak není důvod, aby nefungoval i ostatním. Tadeáši, Romano, jakbudete na tuhle linku, kterou Eva Eisler v ateliéru nastavila, navazovat? Drdová: Chceme ho převzít s respektem k Evě. Obajsme ji zažili jako studenti. A to, že nás přijali, beru jako takový hezký osudem zařízený mechanismus. Ale na co chci klást důraz, jsou studenti. Musíme zjistit, jakje pojmoutjako bytosti, jak pracují a jaký mají náhled na svět. Je tam otevřený dialog, s čím tam přicházejí a co j sme jim schopni nabídnout. Myslím, že přijdeme s takovými novinkami, které pro studenty možná nebudou příliš komfortní. Bude na ně kladená přílišná zodpovědnost za vlastní projekt. Chceme je dostávat do situací, které nej sou na vysokých školách možná úplně běžné. A to j e třeba...? Drdlová: Budeme jim dávat takové úkoly, při kterých musí klást víc důraz na intuici, a ne na to, co se už někde naučili. Postupněje tak chceme dostávat kjejich vlastnímu jádru. Nechceme, aby se chtěli zalíbit tím, že budou pracovat podobným způsobem jako třeba Tadeáš nebo já. Proto do nich chceme v nějaké psychologické rovině takhle vrtat. Budete mít na to vrtání nějaké odborné pomocníky? Podracký: Budeme si zvát hosty To byla také jedna z našich podmínek že chceme silný teoretický dohled, pomoc, která třeba mně osobně, když j sem studoval na Umprumce, chyběla. A potom chceme mít v týmu odborníky, kteří za námi budou jezdit. V prvním semestru jsou to hlavně kurátoři ze zahraničí, které jsem do Prahy pozval. Ono je opravdu zásadní, abychom studenty vytáhli z jejich komfortní zóny. Když je třeba někdo skvělý v objektu a vizualitě, ale v budování teoretické rešerše anebo konceptu už tolikne, tak právě procvičováním těch ne tak silných disciplín se posune nakonec i v tom, v čem už dobrý je. Drdová: Ta mezioborovost, která teď nabíhá úplně všude, je pro nás podstatná. Takže to nemusí být host, který se věnuje například jen umění. Chceme to pojmout globálněji. Umění i design má svou roli v biologii i v tom, jak jsme schopni I ROZHOVOR vnímat svět. Ktomu myslím spěje přemýšlení nad dnešním světem. Je v tom propojování a schopnost pomoci si navzájem mezi obory. Podraeký: Ateliér KOV, jak ho vedla Eva, je specifický. Máme na škole katedru designu a architektury, které ze své podstaty řeší prostředí člověka. Apakje tam katedra užitého umění, která zdaleka není tak technická a může svět kolem nás uchopit trochu volněji. Je rozdělená podle materiálů, z mého pohledu se KOV vymyká i tomuto rámci a má náběh na to, se kriticky zamýšlet nad prostředím člověka komplexněji i po nějaké teoretické rovině. Tak vlastně nejvíc současně. Naším cílem je měnit a konstruktivně zpochybňovat prostředí, ve kterém žijeme. Aje jedno, jakým médiem toho docílíme, ale máme ambici generovat nové myšlenky a poznám. Eisler: Já jsem celou dobu, co jsem na škole působila, obdivovala studenty že jsou schopni s pomocí vedení a konzultací zpracovávat náročné úkoly a zdokonalovat své dovednosti v různých řemeslech, které jsou základem pro zpracovávám hmoty Dávala jsem důraz na interdisciplinární přístup kma-teriálu, konceptu a formě v návaznosti na design, architekturu a volné umění. Je třeba vnímat potřeby okolního světa, abychom dokázali úkoly zpracovávat v kontextu prostředí. Protože jak se říká, žádná věc neexistuj e ve vzduchoprázdnu. V životě je důležitá flexibilita, neustálé hledám, každá otázka nabízí spoustu dalších. Obdivovala jsem schopnost studentů od zadání k zadání přetáčet ozubená kolečka v hlavě a další semestr začít pracovat na něčem úplně jiném, co si vyžádá práci s novým materiálem. A právě tady na to experimentování budou, myslím, Romana s Tadeášem klást velký důraz. Podraeký: Chtěli bychom, aby student vždycky prozkoumal nějakou tematiku v různých rovinách. Neradi bychom se limitovali jen vytvářením obj ektů. Jak Eva mluvila o významu kontextu práce, já jsem vystudoval kontextuální design a to je něco, co mi přijde zásadní. Takže i my budeme po studentech chtít, aby se věnovali prozkoumávám širších kontextů, ať už sociálních, politických nebo ryze osobních. Nejdůležitější je, aby si našli svoji vlastní pozici, kterou chtějí zastávat. Aje nám přitom jedno, jaká to bude - myj sme tady pro to, abychom jim pomohli být silní a relevantní. Drdová: S tím, že jsme otevření k používám médií, která dřív nebyla tak běžná. Klást důraz na vlastní tělo j e důležité pro každou tvorbu, protože tělo je určitým měřítkem. Studenti se tak vrhnou do tvorby videí, fotografie, performance. Potřebujeme vidět, že pochopili zadání, že se dostali do nějakého diskomfortu a uvědomili si, kdo jsou nebo kdo chtějí být. Mají jedinečnou příležitost si to vyzkoušet na škole, protože až odtud odejdou, už na to nebudou mít čas. Podraeký: Důležité je pro nás tematické usazení práce v kontextu současného designu a ten teoretický základ. Proto pracuj eme na tom, aby studenti měli v ateliéru oponenta, který jim nastaví zrcadlo a vysvětlí, proč něco dává smysl. Jak vás tak poslouchám, dalo by se to popsat jako „teorie všeho", co se kolem člověka děje? Podraeký: Ve výsledku se absolvent nemusí věnovat designu anebo umění. Jde o to, aby se člověk naučil soběstačně přemýšlet, aby byl kritický. Potom se může najít kdekoli. Může se část kariéry věnovat umění a pak se stát třeba art directorem v nějaké nadnárodní firmě. 38 Eisler: Nebo se stane tím, kdo o tom píše nebo kdo založí galerii a bude propagovat tvorbu vrstevníků. Svojí prací aktivně reagujeme na neustále se měnící svět, je to náš hlas, kterým komunikujeme a hledáme k sobě navzájem cesty. Když mi student na určité zadání přinese literární dílo, které ztvární jeho myšlenku, tak fajn, přijmu to. Jsou současní studenti na takovou hodně všeobecnou formu studia připraveni? Drdová: Jsou! Podraeký: Musejí být. Eisler: Ateliérová výuka je jen součástí šestiletého studia. Studenti mají na škole bohatýprogram od teorie přes historii umění po další oborové předměty To vseje postupně formuje a záleží najedinci, s jakým nasazením do všeho jde. Drdová: My po nich nebudeme chtít nic, co po nich nebude chtít společnost. Chceme, aby byli připravení jít do světa. A třeba nás překvapí a budeme se učit my od nich! Eisler: Na kantorovi je studenta vykopat ven. Někam, kde mu to prospěje... Mají možnost vyjet na dvě zahraniční stáže během studia. Když třeba tady Tadeáš jel do New Yorku a neměl dost peněz na všechny výukové programy tak jsem mu říkala, aby se na školu vykašlal, aby chodil mezi lidi a seznamoval se s nimi. Podraeký: Už je to dlouho, třeba dvanáct let? Zpětně si myslím, že to byl jeden z momentů, kdyjsem si uvědomil, že... Eisler:... že patříš do světa! Podraeký: Pakjsem tam jel ještě jednou a důležité pro mě byly umělecké rezidence a stáže. Třeba v americkém centru skla, které zakládal a vedl tamní významný umělec. Na mě byl teda dost protivný, ale vždycky říkal, co si myslí, i když to často nebylo nic hezkého. Dodnes na něj vzpomínám, jak byl vlastně dobrý, že říkal super pravdivé věci. Pak následovaly reálné spolupráce se zahraničními galeriemi, to člověkhned vidí, jak to funguje. To bylo možná to nejdůležitější. Eisler: Někdy člověkzjistí, že se nemusí bát zvednout telefon a zavolat tomu svému Bohu, kterého celý život obdivoval, protože onje rád, že může dát příležitost mladým. Každý kdo jde učit, má pocit, že chce sdílet své zkušenosti. A nejde o zištné nebo kariérní důvody Funguje to dobře vNewYorku, kde je velká koncentrace podobných škol. Podraeký: I proto jsem přistoupil na tuhle myšlenku a šel učit. Mám hodně kamarádů v Holandsku a většina z nich vede svoje kurzy na univerzitách. Proto jsem si uvědomil, že učení je nezbytnou součástí praxe. Dá se uměleckou tvorbou uživit? Eisler: Samozřejmě, aleje to pro pár vyvolených. Ty co mají štěstí, jsou dobře nastavení, nedělají chyby nebo ne moc často... Podraeký: Je to dost vykoupené krví a potem. Jeden ze zakladatelů Droog Design, mi říkal: Chceš být designér? Tak musíš mít velice levný lifestyle. On sám začal v opuštěné fabrice v Rotterdamu, kterou mu poskytla radnice sice zadarmo, ale tenkrát ve velmi nebezpečné čtvrti. Má pravdu, tenhle kreativní život, kdy si člověk vytváří, co chce, může vést jen pár lidí a musí tomu hodně obětovat. Je to privilegovaná pozice. Eisler: Výlučná. Ale my musíme každý den děkovat za to, že to dokážeme udržet. ligne roset0 depuis 1860 Ligne Roset showroom Florentinům - atrium budovy, Na Florenci 2116/15, Praha 1 t: +420 281 912 186, e: prague@ligne-roset.cz I ROZHOVOR Podracký: Člověk musí ale hodně pracovat. Je to náročné. Eisler: Ale to j e taky důležité těm studentům sdělit. Ne jim to kázat, ale jemně podsouvat. Problém je, že až skončí školu, tak chtějí práci, chtějí se tím živit a často začnou dělat kompromisy a podřizovat se průměrnému vkusu a potřebám klienta. Říkám jim: vyjste ti, kdo má udávat styl a učit ty svoje klienty, co má hodnotu a čeho by si měli vážit. Podracký: Nejtěžší je si udržet tu svoji autenticitu. To, co přinášíme do světa a je to hodnotné. Nespadnout do komerce. A cesta k ní je jednoduchá a lákavá. Nás na škole musí zajímat akademická znalost, výzkum. To je to, co následně bude v muzeích a co má zkrátka hodnotu. Eisler: Lidi si můžou myslet, že to, co vidí od našich absolventů, je to, co je učíme. Ale ono to tak vůbec není, část z nich se prostě přizpůsobila komerčně uvažující společnosti. Komerce nemusí být vždycky j en špatná, nemyslíte? Drdová: Není to o tom, co je na prodej. Myslíme tím kopírování nápadů, co už někdo někde viděl. V takovém případě to není autentické, ten člověk jde sám proti sobě a vlastně se v tom taky sám ztratí. My chceme po studentech, aby byli nejupřímnější, aby ukázali, kdo jsou, a podle toho tvořili. Podracký: Já jsem to teda myslel ještě jinak. Je potřeba školy propojit s institucemi a představit výzkum, který tam probíhá na institucionální půdě. Tak se může dostat mezi lidi a aplikovat. Takto bude vyvážené. Nebude fungovat jenom komerčnější strana designu, nové produkty, ale i to myšlenkové podhoubí, a uplatní se lidi, kteří nemají takové vlohy živit se navrhováním, ale mohou přinést něco zajímavého pro výzkum. Uměleckývýzkum je zajímavýnástroj poznání a měl by se podporovat. To je zrovna cesta, která nás asi ještě čeká. Eisler: V praxi to znamená, že tamhle někde v Pelhřimově je firma, která funguje od 70. let stále stejně a dodnes vyrábí pár původních modelů kožených brašen. My s nimi navážeme spolupráci, uděláme návrhy a oni se na to podívají a pak si spočítají, kolikbyje stálo přestavět výrobní linku, tak se na to vykašlou. Potřebujeme osvětové lidi, kteří vedou průmysl a cílí na nejvyšší kvalitu. A pomalu se to už začíná měnit! Drdová: Když máme tenhle příklad pelhřimovského vývojáře aktovek a přidáme třeba Oblastní galerii Liberec: ten člověk, který firmu třeba převezme po rodičích, chce ji přestavět a neví jak tak pojede na výstavu do Liberce a uvidí tam rozpracované koncepty tašek, které navrhli studenti. A pak půjde třeba rovnou za námi, že se mu to líbí, a najednou se můžeme bavit o spolupráci. Musíme být otevření tomu, aby byla škola propojená se státními institucemi. To by byl ideální stav, jen se k němu dopátrat... Eisler: Ve světě je to tak, že ti majitelé galerií, firem a výroben sami chodí do škol, sami sledují talentované studenty a přetahují se o ně a lanaří je, aby pro ně pak pracovali. Tadeáš Podracký a Romana Drdová se znají už od školy. Prýje spojilo to, že si vzájemně celkem hezky kritizovali a komentovali tvorbu. Oba patří mezi špičku současných mladých tvůrců u nás a vystavují po celém světě, na který se dívají z nejrůznějších úhlů. Mají otevřenou mysl a nebojí se bořit zažité pořádky, provokovat a vyvolávat nepříjemné pocity. Jen tak prý člověk pozná sám sebe, své nitro. Č tyřiatřicetiletý Tadeáš Podracký j e výrazným talentem na umělecké scéně v mezinárodním kontextu. Jen za letošní rokbyl součástí sedmi výstavv zahraničia další dvě teďchys-tá. Zastupují ho vyhlášené Side Gallerya Sarah Myerscough Gallery svá díla vystavoval v institucích po celém světě a kurátoři ho pravidelně zvou na slavné přehlídky, jako je Maison et Objet v Paříži, milánský Salone del Mobile nebo Design Miami Basel, kde měl jako první Cech samostatnou prezentaci. Absolvoval stáž na Fine Art Studio at the School of Visual Arts v New Yorku a vedle UMPRUM vystudoval ještě kontex-tuální design na Design Academy Eindhoven. Podrackýrád experimentuje. Mění formu, zkoumá a kombinuje materiály a na základě výzkumu posouvá jejich možnosti v souladu se svou tvorbou. Romana Drdová miluje módu, na náš rozhovor přišla vzá-řivém overalu - ve skutečnosti v přešité dlouhé hedvábné pánské košili, kterou si přivezla z cest hned v několika barvách. Ve své tvorbě často používá jako médium instalace nebo fotografie. Typická je pro ni čistá estetika, práce s hmotou, se světlem a kombinace materiálů a médií. Po studiu na AVU absolvovala několik rezidencí v Jižní Koreji, Belgii, New Yorku a Číně. Ve svých třiceti letech se stala finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2017. Romano, Tadeáši, teďspolečně povedete ateliér, už jste spolu někdy dřív pracovali? Podracký: Ani ne, něco jsme vymysleli, ale pak to neklaplo. Drdová: Začali jsem se víc kamarádit, když se Tadeáš vrátil z Holandska. Měli jsme ateliér ve stejné budově u Žižkovské věže. Vždycky jsme si vzájemně tak nějak dobře kritizovali věci, tak na základě toho jsme si asi sedli. Co byla vaše motivace, když jste se přihlašovali do výběrového řízení? Podracký: Bylo to loni před Silvestrem, já jsem se o tom dozvěděl asi týden před tím, než byl deadline pro podání přihlášek Zavolal mi Milan Pekař (šéf katedry užitého umění a zároveň vedoucí keramiky-^>ozn. red), že by byl rád, kdybych se na pozici vedoucího ateliéru přihlásil. Ze se mu líbí to, co dělám. Tak j sem o tom přemýšlel, protože jsem do té doby ambice učit úplně neměl. Osloviljsem Romanu, jestli by do toho nechtěla jít se mnou, a ta byla okamžitě nadšená. Tak jsme se rychle sešli a přihlásili se. Eisler: Asi dvakrát seděli u mě a povídali jsme si a už z těch rozhovorů jsem si říkala, že by to mohlo fungovat. Od nich samotných přišlo i to, že by koncept ateliéru, na kterém jsem to postavila, úplně nepřekopali. To bylo sympatické. Drdová: Bylo to takové spontánní. Mě na tom bavilo to, že do toho jdeme spolu. S jiným člověkem by to asi nešlo. Podracký: To mě taky přesvědčilo. Dohodli jsme se, že k učení budeme přistupovat rovnocenně a každý přinese svůj díl na základě zkušeností, které máme oba rozdílné. Ateliér vidím jako místo, kde studenti mohou bez jakéhokoli limitu zkoumat svoji kreativitu. Takovou platformu pro umělecký růst a výzkum. Eisler: Ale nepočítejte s tím, že ti mladší nás starší nějak nabíjejí. Akorát tam vznikne náboj satisfakce, když se jim daří 40 I ROZHOVOR a mají z toho radost a vyto s nimi sdílíte, to je ta nejúžasnější odměna za náročnou práci, kterou s nimi děláme. Co myslíte, že komisi přesvědčilo ve váš prospěch? Podracký: Myslím, že hodně rezonovalo, že chceme trochu víc rozevírat ten konceptuálni přístup. Drdová: Hodně jsme se zaměřili na to, jakým způsobem připravovat mladou generaci. Eisler: Vždyckyjde o člověka, u něj všechno začíná. Člo-věkje unikát, má svůj vlastní příběh, je nějakým způsobem nastavený musí fungovat s kolektivem, protože když nefun-guje kolektiv, nepřichází ani výsledky. Jájsemktomuvate-liéru přistupovala tak že tým studentů je jedna velká rodina. Mladší se učí od těch starších, předávají si zkušenosti, dívají se jeden druhému přes rameno, a kdybych viděla, že do soukolí vnikne zrnko písku, musím zafungovat jako kouč ve fotbale. To je poměrně velký závazeka těžká práce... Eisler: Samozřejmě, po konzultacích během šesti let studia si uvědomujete, že je zásadně formujete. Člověk občas ani nespí, když přemítá, jestli všechno dělá dobře, jestli je ke všem dostatečně férový a citlivý... Ale ty výsledky jak nás přijímali po celém světě, takto je ta úžasná odměna. MLADÁ GENERACE JE HODNĚ VNÍMAVÁ A CITLIVÁ. MÁ ÚPLNĚ JINÁ TYKADLA PRO VNÍMÁNÍ SVĚTA. Kromě toho, že teďvedete ateliér, jste hodně produktivní a úspěšní i ve vlastní tvorbě. To bude asi velká změna. Jste na ni připraveni? Eisler: Jen do toho rychle vstoupím. Když se člověk rozhodne, že bude učit, musí počítat s tím, že musí dělatještě vlastní věci a další projekty za které dostává peníze. Podracký: Musíme to udělat tak, aby se to stíhalo. Oba jsme hodně pracovně vytížení, ale škola je pro nás velmi důležitá, proto chceme udělat všechno pro to, abychom tam pro studenty byli a ateliér úspěšně vedli. Na čemteďpracujete? Podracký: Já jsem akorát dodělal výstavu a pripravujú nové věci pro londýnskou galerii, která s nimi pojede prezentaci do Paříže a do San Franciska. Mám mít hotovo do konce října. Drdová: Já mám teď za sebou výstavu v Invalidovně a chystám jeden projekt na listopad. Takže letím do New Yorku vše připravit. S Tadeášem si říkáme, že si vždycky vyjdeme vstříc. Třeba já, když teďbudu tři týdny v New Yorku... Podracký: Tři?! Drdová: Dva a něco, skoro tři... Pak zase odletí on. Podracký: Teďpotřebujujet do Rakouska, taky finišujú. No, hezký už to začíná! Kolik studentů máte v ateliéru? Eisler: Dohromady zhruba dvacet. Když jsem na konci semestru odcházela, takjsem jim řekla, že uděláme to, co dodnes dělávám se svými dětmi: navzájem si poděkujeme za to, co jsme se od sebe naučili, a omluvíme se za všechno, co jsme si napáchali za příkoří. Protože ať se snažíme jakkoli, vždycky něco napácháme. Co jste se od Evy Eisler naučili? Za co byste jí poděkovali? Drdová: Já z ní vnímám, že z ní není cítit, že by měla strach. Je odvážná a inspiruje mě tím, že mluví napřímo. Podracký: Pro mě je to ochota Evypropojovat lidi. Když j sem studoval na UMPRUM, tak Eva byla první člověk který přišel z toho „velkého" světa. A když jsme se potkali v New Yorku, tak neváhala a vzala mě s sebou na party ke sběratelům a seznámila mě s dalšími lidmi. To bylo úžasné. Eisler: Můj muž vždy říkal, že si mám dávat pozor na jazyk když jdeme mezi lidi. A já jsem si uvědomila, že právě to, jak mluvím, mi otevřelo všude dveře a lidi mě mezi sebe přijali. Člověk nesmí kalkulovat, ale musí ctít pravidla hry. Nesmí nikoho pomlouvat, lhát a chodit pozdě... Musí dodržovat základní věci, které projevují respekt jednoho vůči druhému. Jak se proměnila UMPRUM za těch šestnáct let? Eisler: Od doby, kdy jsem nastoupila, je dnes atmosféra daleko svěžej ší a otevřeněj ší. Dbá se na to, aby se studenti cítili bezpečně a zacházelo se s nimi s respektem. A to samé se zároveň očekává i od nich! Drdová: Je potřeba si uvědomit, že mladá generace je hodně vnímavá a citlivá. Má úplně jiná tykadla pro vnímání světa. To jsme viděli třeba v kauze s Jiřím Černickým. Oba tábory byly v extrému, ale my bychom se měli naučit hledat na té ose o až ioo střední cestu. Ono to téma, které Černický popsal, je samozřejmě také důležité, akorát to udělal prostě po svém. (Bývalý vedoucí ateliéru malby se rozhodl odejít z UMPRUM a napsal otevřený dopis, ve kterém popsal mladou generaci jako „křehkou", která nerozumí vtipu, má nebezpečné politické názory a nezná ani Bacona-pozn. red.) Podracký: Mění se i preference studentů. Éra velkých jmen designérů tu už dlouho nebude. Myslím, že teďjde svět hodně směrem ke komunitě a pospolitosti. Křemeslu. A i ta škola na to musí reagovat, nemusí generovat hvězdy ale můžou odtud vycházet lidi, kteří tu komunitu budou udržovat a budou dělat kvalitní věci. Budou třeba v institucích nebo budou psát o designu, budou budovat něco pro nás, nejen pro sebe. To je taky hodně důležité. Eisler: Dobrý lidi. Drdová: Nebo naopak převezmou nějaké řemeslo, nenechají ho zemřít. Ne každý může být designérská star. A myslím, že ve studentech bylo dlouho zakotveno, že právě to by z nich mělo z té školy vyjít. Podracký Já si nemyslím, že po tom teď ti studenti touží. Drdová: Teďmožná ne, ale ještě myjsme přesně to zažili. Eisler: Dobré je pořád jim vštěpovat to, co jsem říkala na začátku: Jediné, co má smysl, když už se do něčeho pustím, je dělat to se vším všudy Pak si člověkvážívíc sám sebe a opouštějí ho strachy a pochyby. Nedopadne to ale tak, že všichni budou chtít dělat řemesla, utužovat komunitu a nikdo nebude chtít být hvězdou? Drdová: Jde o to najít balanc. Individualismus nás dohnal celospolečensky tam, kde jsme teď, což nenítakyúplně špatně... 42 I ROZHOVOR Eisler: Já bych to nazvala ego-individualismus... Podracký: Je to i o celkovém vývoji společnosti. Možná jsme třeba potřebovali velká jména, vzory Drdová: Není to kritika, ale vývoj a je potřeba na to myslet. Eisler: Prožila jsem v New Yorku dost let na to, abych pochopila, jak tam ta společnost funguje. Čehokoli se člověk stane součástí, stane se aktivní součástí - když někdo udělá venku před domem zahrádku, všichni se o ni starají, když rodiče dají děti do školy, nějak se zapojí do jejího chodu. Tady se především spoléhá na to, že se o všechno postarají instituce nebo úřady, a myje pakjen kritizujeme za to, že se to neděje. Je potřeba do lidí dostat pocit sounáležitosti. Máte někoho, kdo vás baví, kdo takhle uvědoměle žije a přemýšlí? Podracký: Mě baví, když mají lidi svou zálibu a pracují na tom pro sebe ave výsledku se stane, že vtomjsou nejlepší na světě. Já j sem teď byl na výletě v Klenotnici v Nové Pace, t o je takové malé muzeum, kde jsou acháty A naproti je dům s plaketou, kde je napsáno, že tam žila paní, která byla významnou odbornicí na flóru Krkonoš. Měla sborníky a svůj výzkum posílala do celého světa na různé univerzity A byla to přitom paní z Nové Paky. To mě fascinuje. Ona to nedělala, aby byla úspěšná, ale protože ji to baví. Abyla mimořádně důležitá. Drdová: Myslím, že každý máme na téhle planetě svůj úděl, a proto i nějaká paní z Nové Paky může být v něčem skvělá. Člověk by měl naslouchat svému vnitřnímu hlasu, který ho někam vede. Jako v abstraktní malbě teď každého zajímá Hilma af Klint, která na začátku dvacátého století, sama žena ve Švédsku, namalovala tisíc pláten a nikdo ji nepřesvědčil, aby to nedělala. Eisler: Říká se, že ona byla zakladatelkou abstraktního umění ještě před Vasilijem Kandinským, Kazimirem Male-vičem a dalšími. Protože skrz meditace viděla obrazy které pak malovala. Podracký: V tom muzeu v Nové Pace je celé oddělení mysticismu! Co je ten váš úděl, proč jste tady na planetě Zemi? Drdová: Být médiem, naslouchat, kam mě intuice vede, a věřit vto. Nebránit se. Myslím, že je to nějakývývoj, a jakjdeme životem, takpoznáváme, kdo jsme. Naše duše vědí, proč tu jsou. Eisler: Jájsem si vždycky myslela, že skončím jako vědma někde na vrcholku kopce a za mnou bude procesí lidí, kteří přicházejí pro radu, jak si mají postavit život. Mě baví propojovat lidi. Když jsem vroce 1983 odjížděla do New Yorku, tak se mě někdo zeptal, co tam budu dělat. Odpověděla jsem: Vím, že budu mít dlouhý stůl, kolem kterého budou sedět lidi z celého světa a různých profesí. A ono se to tak opravdu stalo. Podracký: Já takhle asi nepřemýšlím. Mně se vždycky nejvíc osvědčilo konstantně každodenně pracovat a to úsilí mě pak vždycky někam dovedlo. Drdová: Každýma trochu jinou metodu. Někomu vyhovuje mít rutinní přístup, jiný potřebuje být v chaosu. Eisler: Vypracovala jsem teorii, kterou nemám nijak odborně podloženou, že člověkje nějak nastavený a skrze tu práci si hledáme doplnění. Náturou systematík začne vytvářet chaotická díla nebo provozuje adrenalinový sport. A chaotik hledá zase protipólvperfekcionalismu. PRÁCE NÁM POMÁHÁ BALANCOVAT, ČLOVĚKJE V BLIŽŠÍM KONTAKTU SÁM SE SEBOU Podracký: Já si nedokážu představit, že by člověk žil, ale nedělal by už tvorbu. Mně to pomáhá v každodenním životě, třeba i v komunikaci. Je to pro mě důležité dělat to denně, jinak bych toho litoval. Přišlo by mi, že to není úplné. Eisler: Je to jistá forma terapie. Každý z nás vlastně potřebuje psychologa. Ale těch není dost, taknám ta práce pomáhá balancovat, harmonizovat a člověkje vbližším kontaktu sám se sebou. Může to být i ustalovač. A je to takový přepych, že si člověk dovolí zvolit si cestu kreativní činnosti. Moje děti vždycky říkaly, že si hraju... ale když se tím ještě dokážete uživit a uživit i rodinu, tak zaplať pánbůh! Jaká byla nejlepší party, na které j ste kdy byli? Eisler: Třeba ta, kterou zmínil Tadeáš. Moji známí si nedaleko New Yorku postavili dům od slavného španělského architekta Alberta Campa Baezy kde ten večírek probíhal. Jsou sběratelé arte povera, italského umění od poválečného až po současné. Před pár lety si opodál postavili i muzeum Magazzino a teď vpůlce září otevírali nové křídlo. Přijel tam celý kulturní New Yorka musím se pochlubit, paní majitelka byla ošperkovaná ode mě. Co vás baví? Drdová: Provokovat. Podracký: Mě baví, když se pořád něco děje. Nesnáším, když se nic neděje, to je strašný Eisler: Mě baví potkávat nové zajímavé lidi kdekoli na světě. Všichni nám nastavují zrcadlo a to nás neustále dotváří. Drdová: Já mám teda tu provokaci a to souvisí i s tím, aby se něco dělo. Ráda dostávám lidi do nekomfortních zón, kde jsou konfrontováni s něčím, co jim zrcadlíje samotné. Jsou tam nějaké nepříjemné pocity nebo něco, co potlačují. Ajá se to snažím vyšroubovávat. Dostáváte se i vy rádi do nekomfortních pozic? Drdová: Jo, vím, že v té své mapě najdu vždy nějaké nové území. Je to otevřenost, co vás posouvá dál? Eisler: Mě například fascinují prehistorické megalitické stavby, zajímá mě věda, hudba, literatura. A všechno, co poznávám, pak nějakým způsobem zpracovávám ve své práci. Jak se pracuje s prostorem kolem nás a zároveň v prostoru? Eisler: Když něco vytváříme, tak spolupracujeme s prostorem, kdo kterého objekt vkládáme. Nebo se od toho prostoru učíme, inspiruje nás. A mění i nás, protože když jdu panelákem, takjsem jiným člověkem, než když jdu nějakou majestátní duchovní stavbou. 43 I ROZHOVOR Drdová: Prostředí má na nás jednoznačně vliv Na různých místech přicházejí různé myšlenky Eisler: Když se ocitnu v novém prostoru a ten potřebuje kus nábytku, obraz, lampu, tak mám tendenci to sama navrhnout, aby se vše propojilo v jeden fungující celek, v kterém se dobře dýchá. Podracký: Já to dělám dost podobně. Pracujú s prostorem ne tak že bych ho někam posouval, ale celý ho přeměňuju. A pak z toho vzniká vlastně takový paralelní vesmír. Máte nějaký konkrétní objekt nebo místo, na které nemůžete zapomenout? Nejlepší stavbu, co jste kdy viděli? Podracký: Architektura od Wang Sua, ten je super. Udělal v domech různá prostředí z různých materiálů, recyklovaných i nových. Nebyl tam vnitřek a vnějšek, všechno bylo rozbité. Clověkse tam cítil jinaká i jinakho to obklopovalo. Přišlo mi to jako komplexní názor na prostředí člověka. Eisler: Mě třeba zaujala práce Mumbai Architects, kteří používají hodně přírodní materiály a dělají nejrůznější instalace a kompozice do architektury. Drdová: Rudolf Steiner a jeho sakrální stavby, například Goetheanum. Mě osobně hodně zajímá ten vnitřní svět, který se promítá ven. Vnitřní pocit člověka z toho místa je pro mě nejdůležitější. Eisler: Už stavitelé vrané gotice hodně pracovali s posvátnou geometrií, každá proporce, délka chodby, výška, tady tři schody a proč to na nás působí, jako kdybychom vstupovali do jiné dimenze. Posvátná geometrie je založená na studiu přírody, vychází z ní. Podracký: Viděli jste Katedrálu? Film o chlapíkovi, který si staví katedrálu bez jakýchkoli znalostí a prostředků, plete to jak hnízdo, ale má to neuvěřitelné sochařské kvality Outsider art. A přesně ví, co dělá, protože to tak prostě cítí. Jak důležitá je pro vás fantazie? Eisler: Fantazie se uvolňuje procesem osvobozování mysli. Člověk může být výchovou, prostředím i kamarády „zašlup-kovaný" a není snadné se toho zbavit. Někomu seto nepodaří celý život a někdo ani nechce, protože je mu tam dobře, cítí se v těch slupkách bezpečně. My ale potřebujeme ty mladé studenty osvobozovat. Drdová: Jakmile člověk nedělá nic, a my tady můžeme existovat s tím, že se nemusíme o nic snažit a prostě jen budeme, tak v tom okamžiku, kdy to člověk pustí, tak mu přijde do hlavy tolik věcí, fantazírovania inspirace! Máme pocit, že musíme pořád něco dělat. Podracký: Já se vrátím k tomu, co jsme psali do toho konkurzu - chceme studenty se zvídavou myslí. To je úplný základ. Musí je zajímat, jak věci fungují. A to vědění rozvíjí fantazii, čím víc toho vím, tím víc si toho dokážu představit, fantazie je bohatšíajde víc do hloubky, je taky míň naivní a je přesněj ší. A tím víc se dá kritizovat současný stav. Eisler: To jsem teď říkala studentům na rozlúčkové party: Nikdy se nepřestaňte ptát! Co byste chtěli zažít? Podracký: Mě baví lidové řemeslo obecně. Hrozně bych třeba chtěl jet plést koberce do Jižní Ameriky. Líbí se mi, že to vzniká z nějaké kultury, která je semknutá, je to třeba komunitní řemeslo a to mě neuvěřitelně zajímá. Na to bych ale musel mít další život... Drdová: Já kdybych měla další život, tak by mě zajímala východní medicína a psychologie, takový komplexní balíček o tom, jak funguje naše tělo. I to tělo nás učí a myslím, že znátvlastnítěloje taky základem k tomu, jak rozumět světu. Eisler: Já jsem se jednou naučila, že člověk si může zastavit bolest hlavy Tak se na to soustředí a medituje nad tou bolestí, že prostě odejde. Afunguje to. Důležité je ale si uvědomit, že jsme součástí přírody a celého vesmíru, že všechno spolu souvisí a my jsme malí a nicotní lidičky, kteří mají žít v souladu s přírodou a být k ní ohleduplní. A kdyby se tohle učilo, tak by možná ta naše Země nebyla tak zdevastovaná. Amen. Drdová: Já jsem teď slyšela nějaký rozhovor s jedním astronautem, který byl v posádce Apolla, a ten říkal, že je to neuvěřitelné štěstí a náhoda, že naše planeta je v unikátní pozici, aby tady vznikl život. A to, že je příroda v takových podmínkách, v jakých je, to je myslím odrazem zdevastované společnosti. Planeta to bez nás přežije, ale my bez ní ne. Jsme ten nejcitlivější článek. A místo toho se neustále zajímáme o to, co máme a co ještě nemáme... Máte nějaké neřesti? Eisler: Nemalé investice do japonských návrhářů. Podracký: Těch je! Třeba to, že nedokážu oddělit práci od soukromého života. Eisler: Ale to je dobře! Podracký: Někdy by ale už chtělo... Vypnout. Drdová: Neřest nemusí být zpočátku neřestí, tou se stává až s vyšší intenzitou. U mě jeto urputnost a právě intenzita. Když mě něco baví, tak šlapu na plyn a ostatní toho přitom už mají dost. Co vám dělá mimořádnou radost? Drdová: Příroda. Podracký: Tohle je těžké, protože já mám jedinečnou radost z práce, takovou, kterou nemám z ničeho jiného. Jsou to takové záchvěvy štěstí, kdy si člověk říká: Cha, to je super! nebo Cha, to je ale blbina, to bude super! A když jsem unavený, takjezdím na výlety, takže takypříroda. Eisler: Já mám pocit štěstí nebo radosti, když se probudím. Každý den. Takže mám asi radost z toho, že žiju. Paní profesorko, co po sobě v ateliéru necháváte? Eisler: Spoustu úžasných vzpomíneka báječné studenty, ale třeba i pět tisíc plechových krabiček, bohužel bez víček. Podracký: Tady j e důležité si říct, co pro ten ateliér Eva udělala. Vystavovali se studenty po celém světě, vydávali knihy. Těch šestnáct let se etablovalo do silného brandu. A my ho teďtrošku rozbijeme a přeskládáme. Eisler: Moc se na to těším. Všechno se mění. Už máte nějaké plány, co budete bez učení dělat? Půjdete do důchodu? Eisler: Teďpřipravuji dvě výstavya svoji publikaci ve spolupráci s UMPRUM a nakladatelstvím Kant. Přijala jsem výzvu navrhnout cenu pro významnou osobnost světové literatury a další zakázky j sou na cestě. Důchod musí počkat. ■ 44 FOTO STORY VECNÝ SVIT neposkvrněné mysli Foto: Honza Zima - Styling: Klára Tománková - Produkce: Ondrej Elsner Na jednom místě a vjeden čas se sešly ty nejzářivější šperky a hodinky současnosti. Nechali jsme plně vyniknout jejich stoický charakter a mihotavou krásu, která z nich sálá až do stratosféry. Naším modelem se stal art director Hospodářských novin a PročNe Jan Vyhnánek. Sluneční brýle zelené, Cyclone, prsten Empreinte ze žlutého zlata, barevná vesta, oranžové šortky, červená kabelka, info o cenách v butiku, vše Louis Vuitton. 46 Dlouhý náhrdelník s kuličkou Small Wrap, 6zg oooKc, řetízek s přívěskem, žluté zlato, Tiffany Lock, i6g oooKc, náramek jako náušnice, žluté zlato, Tiffany Lock, 281 000Kč, vše Tiffany & Co.; mikina Jan Société. 48 FOTO STORY Náramek s perlami Dior, info o cene v butiku; prsten Panther e, žluté zlato, tsavority, onyx, Cartier, 610 ooo Kč; prsteny GemDior, 230 000 Kč 000 Kč; hodinky Reverso Classic Large Duoface Jaeger-LeCoultre, Carollinum, $