Atletika - hody a vrhy
Bernaciková, Kapounková, Novotný
Charakteristika disciplín
Hody a vrhy v atletice řadíme mezi technické disciplíny. Cílem těchto
disciplín je dopravit sportovní náčiní co nejdále. Společným
charakterem těchto disciplín je krátká doba trvání výkonu při maximální
intenzitě zatížení, kontinuální výkon. Důležitým předpokladem je
výbušnost dolních končetin i horních končetin. Tyto disciplíny mají
rychlostně silový charakter.
Vrh koulí je typickou vrhačskou disciplínou s převážně silovým charakterem. Při hodu oštěpem a diskem je důležitá především dynamická práce svalů.
Vrh koulí je typickou vrhačskou disciplínou s převážně silovým charakterem. Při hodu oštěpem a diskem je důležitá především dynamická práce svalů.
Olympijský sport: od roku 1896
První MS: 1983 (od roku 1999 kladivo ženy)
Rozdělení hodů a vrhů:
- vrh koulí
- hod diskem
- hod oštěpem
- hod kladivem
Základní pravidla:
Hod oštěpem:
- 3 pokusy, prvních 8 má další 3 pokusy
- hod je platný pokud se oštěp dotkne země hrotem (ale nemusí se zabodnout)
- oštěp váží 800g (600g pro ženy)
Hod diskem:
- na hod je limit 1 min, každý závodník má 3 pokusy (nejlepších 8 další 3 pokusy)
- závodník nesmí vykročit z kruhu před dopadem disku na zem
- disk váží 2kg (pro ženy 1kg)
Vrh koulí:
- každý závodník má 3 pokusy (nejlepších 8 další 3 pokusy)
- pokus je platný, pokud závodník nevykročí z kruhu před dopadem koule na zem nebo koule nedopadne mimo vymezený úhel
- koule váží 7,26kg (pro ženy 4kg)
- 3 pokusy, prvních 8 má další 3 pokusy
- hod je platný pokud se oštěp dotkne země hrotem (ale nemusí se zabodnout)
- oštěp váží 800g (600g pro ženy)
Hod diskem:
- na hod je limit 1 min, každý závodník má 3 pokusy (nejlepších 8 další 3 pokusy)
- závodník nesmí vykročit z kruhu před dopadem disku na zem
- disk váží 2kg (pro ženy 1kg)
Vrh koulí:
- každý závodník má 3 pokusy (nejlepších 8 další 3 pokusy)
- pokus je platný, pokud závodník nevykročí z kruhu před dopadem koule na zem nebo koule nedopadne mimo vymezený úhel
- koule váží 7,26kg (pro ženy 4kg)
Obr. Faktory sportovního výkonu – vrhy a hody.
Metabolická charakteristika výkonu
Typ zátěže: kontinuální
Trvání výkonu: několik sekund
Intenzita zatížení: maximální
Metabolické krytí: ATP-CP systém, anaerobní glykolýza
Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí během výkonu.
Zdroje energie: ATP a CP, glykogen (při opakování pokusů)
Energetický výdej: až 10 000% z nál. BM, energetický výdej se pohybuje
okolo 300 kcal/min při vrhu koulí a do 100 kcal/min u hodu diskem a
oštěpem. (Havlíčková, 1993)
2,5 kJ/min/kg (vrh koulí), 1,2 kJ/min/kg (hod oštěpem), 0,9 kJ/min/kg (hod diskem) (Vindušková, 2003)
2,5 kJ/min/kg (vrh koulí), 1,2 kJ/min/kg (hod oštěpem), 0,9 kJ/min/kg (hod diskem) (Vindušková, 2003)
Funkční charakteristika výkonu
Tab. Fyziologické parametry během sportovního výkonu (upraveno dle Havlíčková 1993*).
Specifické adaptace organismu na zátěž
Adaptace energetických zdrojů: ↑ ATP-CP
Funkční adaptace:
kapacita: ↑ anaerobní
zlepšení funkcí smyslových analyzátorů: zrakový (periferní vidění), prostorová orientace
Morfologické změny:
svaly: hypertrofie rychlých svalových vláken
Rozvoj pohybových schopností:
rychlost (akční), síla (explozivní), koordinace (orientační, synaptická), flexibilita horních končetin
Charakteristika sportovce
Funkční charakteristika:
Obr. Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech.
Tab. Somatická charakteristika vrhačů (upraveno dle Havlíčková 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**).
Vrhači kromě nadprůměrné výšky a hmotnosti, mají relativně dlouhé horní končetiny s širokými rameny.
Tab. Somatická charakteristika diskařů (upraveno dle Havlíčková 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**).
Diskaři mají z atletů nejdelší horní končetiny.
Tab. Somatická charakteristika oštěpařů (upraveno dle Havlíčková 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Carter-Heath***).
Oštěpaři patří mezi nejsubtilnější ze všech vrhačů. Somatická
charakteristika našich nejlepších oštěpařů je 186cm/88kg u Jana
Źelezného a 182cm/80kg u Báry Špotákové. (Grasgruber, Cacek 2008).
Obr. Somatograf vrhačů, diskařů a oštěpařů (tmavě zelená-muži oštěp, světle zelená-ženy oštěp, červená-ženy vrh koulí, modrá-muži disk).
Trénink
Trénink vrhačů je zaměřen především na rozvoj výbušné a maximální síly
horních končetin. Diskaři a oštěpaři rozvíjí především výbušnou sílu
jak horních tak dolních končetin. Důležité je také zdokonalování
techniky vrhů, resp. hodů. Velkou část tráví tito atleti v posilovně za
účelem rozvoje maximální i výbušné síly.
Zdravotní rizika
Při opakovaných výkonech je asymetricky zatěžováno tělo. Výrazně se přetěžuje dominantní odhodová končetina. Hodně bývají přetěžovány měkké tkáně ramenního kloubu odhodové paže. Při odhodech a následném prudkém zastavení pohybu při odhodech se zatěžují záda v bederní oblasti. Kromě poranění pohybového aparátu se setkáváme i s puchýři a mozoly na rukou.
Nejčastější poranění a poranění:
- akutní: natažení a natržení svalů (m. quadriceps femoris), distorze kolene, poškození menisků, luxace ramene
- chronické: oštěpařský loket, zánět ramenního kloubu, bolesti zad
Kineziologická analýza
Lokomoce: přirozená – bipedální
Pohyby segmentů: acyklické s cyklickými prvky
Hody a vrhy především zatěžují svalstvo horních končetin, neméně důležitá je ale i práce trupu a dolních končetin.
Při hodu oštěpem se v odhodové fázi na horní končetině kontrahují m. pectoralis major, m. latissimus dorsi a extenzor loketního kloubu m. triceps brachii. Na dolních končetinách se zapojují extenzory kyčle (m. glutaeus maximus, hamstringy), extenzory kolen (m. quadriceps femoris) a plantární flexory hlezna (m. triceps surae). Švihový pohyb trupu v odhodové fázi zabezpečují břišní svaly (m. rectus abdominis, m. oblique externus abdmonis, m. oblique internus abdominis).
U hodu diskem pracují stejné svaly dolních končetin a trupu jako u hodu oštěpem. Na horních končetinách se v odhodové fázi kontrahují adduktory ramenního kloubu (např. m. pectoralis major) a radiální duktory (m. flexor carpi radialis, m. extensor carpi radialis longus et brevis).
U vrhu koulí opět pracují svaly dolních končetin a trupu jako v ostatních podobných disciplínách. Na horních končetinách se v odhodové fázi kontrahují flexory (m. deltoideus, m. coracobrachialis, m. biceps brachii-caput breve) a adduktory ramenního kloubu (m. pectoralis major), extenzory lokte (m. triceps brachii) a flexory zápěstí a prstů.
Obr. Nejvíce zatěžované svaly - oštěp.
Obr. Nejvíce zatěžované svaly - disk.
Obr. Nejvíce zatěžované svaly - koule.
Použitá literatura:
CARTER, J. E. L. - HEATH, B.H. Somatotyping: devcepoment
and
applications. Cambridge University Press, 1990.
GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer Presss, a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.
HAVLÍČKOVÁ, Ladislava. Atletika – skoky. In Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl. Ed. Havlíčková a kol. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 34-42. ISBN: 80-7066-816-6.
VINDUŠKOVÁ, Jitka a kol. Praha: Olympia, 2003. 284 s. ISBN: 80-7033-770-2.
GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer Presss, a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.
HAVLÍČKOVÁ, Ladislava. Atletika – skoky. In Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl. Ed. Havlíčková a kol. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 34-42. ISBN: 80-7066-816-6.
VINDUŠKOVÁ, Jitka a kol. Praha: Olympia, 2003. 284 s. ISBN: 80-7033-770-2.