Inovace předmětu „Pěší turistika“ – FRVŠ/1975/2010
Alena Švestková, Věra Mráčková 1 / 1
Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity
Turistika jako činnost prospívající zdraví a kondici
Chůze je jednou ze základních lidských lokomočních činností. V poslední době je však
velmi opomíjená. Dříve byla fyzická aktivita součástí každodenních činností. Člověk ušel
i několik kilometrů denně. V naší společnosti sice dochází ke zvyšování požadavků na duševní
činnost, ale také k omezování přirozené pohybové aktivity člověka. Současný styl života většiny
populace nutně vyžaduje určitou protiváhu ve formě aktivního odpočinku a návratu k přírodě.
Pěší turistika je nejjednodušší formou aerobního cvičení. Nevyžaduje žádné speciální
vybavení ani dovednosti. Tuto činnost můžete v podstatě vykonávat kdekoliv a kdykoliv.
Turistika využívá přirozený lidský pohyb, který fyzicky zatěžuje celý organismus, a zlepšuje tak
zdraví a fyzickou kondici.
Dle Světové zdravotnické organizace (WHO) je zdraví „stav kompletní fyzické, mentální
a sociální pohody, který se nesestává jen z absence nemoci nebo vady“. Pěší turistika rozvíjí
všechny zmíněné složky. Pohyb na čistém vzduchu, v přírodě a s přáteli či novými lidmi působí
pozitivně jak na fyzickou, tak i duševní a sociální stránku člověka. Po pohybové zátěži se člověk
cítí uvolněně, je výkonnější, vyrovnanější a snižuje se jeho citlivost na každodenní stres. Při
aktivitách ve skupině navazuje člověk nové sociální kontakty, rozvíjí svou sociální inteligenci
a snadněji identifikuje vlastní roli ve společnosti.
Zdravotní aspekty pěší turistiky stejně jako aerobní aktivity všeobecně jsou řazeny mezi
jedny ze základních prvků prevence civilizačních nemocí, zejména pak srdečně-cévních
onemocnění, cukrovky II. typu a nadváhy. Aerobní aktivity (prováděné po delší časový interval,
se střední intenzitou zátěže a za dostatečného přísunu kyslíku) vedou k ekonomizaci srdeční
aktivity, poklesu krevního tlaku, zvýšení efektivity transportního systému kyslíku do tkání
a zlepšení metabolismu cukrů a tuků. Jsou také ideálním způsobem pro odbourávání
nadbytečného tělesného tuku, musí být však doprovázeny také změnou životního stylu
a stravovacích návyků. Pěší turistika významně posiluje pohybový aparát, zejména pak dolní
končetiny. Při Nordic walkingu dochází také k zapojení horních končetin, čímž se z chůze stává
komplexní stimul celého organismu. Každému většímu pěšímu výletu by však měl předcházet
úvodní strečink, podobně by se neměl vynechávat strečink závěrečný. Správně provedený strečink
připravuje organismus na zátěž a urychluje regeneraci namáhaných částí těla. Dovoluje cítit se
i druhý den po náročném výletu svěže a s chutí vyrazit na další túru.
Míra reakce organismu na fyzickou zátěž je odlišná u každého jedince, a to v závislosti na
jeho trénovanosti a dosavadním zdravotním stavu. Trénovaný organismus reaguje na zátěž
menšími funkčními změnami – např. nedochází k tak prudkému nárůstu srdeční frekvence
a srdečního tlaku, tělo se začíná rychleji potit zásluhou efektivnějšího systému ochlazování
organismu. Lidský organismus je schopný se na fyzickou zátěž postupně adaptovat, míra adaptace
organismu je však přímo úměrná síle, délce a frekvenci podnětů. Tedy: Jak často sportovat, jak
intenzivně a jak dlouho? Obecně platí, že pro zlepšení fyzické kondice by se člověk měl aktivně
pohybovat alespoň 40 minut 2–3x týdně s intenzitou zpočátku 60–70 % tepového maxima a po
několika týdnech tréninku 70–80 % tepového maxima. (Laické určení tepového maxima se určuje
podle vzorce 220 minus počet roků věku u mužů a 226 minus počet roků věku u žen. Pro přesné
určení je potřeba navštívit sportovního lékaře či specializované lékařské zařízení provádějící
zátěžové testy.)
Pro turistické nováčky, kteří teprve objevují krásy volného pohybu po světě, je však
důležité aktivně chodit na procházky a výlety, nebo jednoduše vystoupit z dopravního prostředku
o několik zastávek dříve, a postupem času zvyšovat tempo či vzdálenost. Veškerá tělesná zátěž by
však měla odpovídat zdravotnímu stavu jedince. V případě závažnějších zdravotních omezení je
vhodné intenzitu a délku fyzické zátěže konzultovat s ošetřujícím lékařem.