Terénní kondiční testy
Diagnostika tréninkového procesu je jedním ze základních podmínek úspěchu daného sportovce/trenéra. Abychom zjistili, zda tréninkový program je správně nastaven, potřebujeme daného sportovce adekvátně otestovat (diagnostikovat). V literatuře i v tréninkové praxi se setkáváme s pojmy „laboratorní“ a „terénní testy“. Velmi jednoduše by se dalo říci, že laboratorní testy probíhají za ideálních podmínek, s nejmodernějšími přístroji, pomocí standardizovaných testů, bez vlivu vnějších faktorů. Často je jim vyčítána nízká specificita a nízká výpovědní hodnota, neboť většinou poukazují na predispozice pro daný sportovní výkon (VO2max, RER, Wingate test). Terénní testy se naopak většinou odehrávají v přirozených podmínkách a charakterizuje je vysoká specificita. Jedná se o testy, které se velmi blíží reálným soutěžním podmínkám, avšak jsou často ovlivněny zevními faktory, stejně jako samotný soutěžní výkon. Proto z hlediska analýzy dat jsou statisticky významnější laboratorní testy, které probíhají za standardizovaných podmínek.
Testování kondičních schopností v zimních outdoorových podmínkách se sebou nese mnohá úskalí. Ať už mluvíme o prostorách, kde samotný test probíhá, anebo o povětrnostních podmínkách, které do značné míry mohou výsledek terénního testu zkreslit. Vždy si musíme uvědomit, zda jsme pro daný test adekvátně vybaveni, zda je tento test opravdu správně zvolený a v neposlední řadě zda je test v aktuálních podmínkách proveditelný. Abychom mohli jednotlivé testy mezi sebou porovnávat, musíme se snažit jednotlivé testy provádět, pokud možno, v co nejvíce identických podmínkách. Chlad, sněhové podmínky, vítr, déšť, nadmořská výška, to jsou jen některé z mnoha zevních faktorů, které zásadně změní výsledky terénních testů v zimních outdoorových podmínkách.
Testování vytrvalostních schopností
Z fyziologického hlediska jsou v tréninku zaměřeném na rozvoj vytrvalosti důležité tři body a s nimi související markery. Jsou to aerobní práh (AP), anaerobní práh (ANP) a VO2max (Panuška, 2014). Právě ANP a VO2max jsou nejčastěji sledovanými markery, které nám pomohou sestavit zóny tréninkové intenzity a často slouží k posuzování efektivity tréninkového procesu. Jedná se však pouze o ukazatele úrovně vytrvalostních schopností, a proto větší výpovědní hodnotu pro nás mají specifické terénní testy. Ty mohou probíhat formou nestandardizovaných testů (distance, terén, aktivita dle sportovního zaměření, není jasně stanovený protokol o průběhu testu, test si tvoří sám trenér/sportovec pro jeho konkrétní potřeby) nebo standardizovaných testů (jasně daný protokol o průběhu testu). Velké množství standardizovaných testů naleznete na:
Categories of Fitness Testinghttps://www.topendsports.com/testing/tests.htm
Anaerobní práh (ANP), někdy také označovaný jako laktátový práh, je hodnota udávaná nejčastěji v % z VO2max, % z SFmax, či množstvím laktátu v krvi mmol/l, při které dochází k narušení rovnováhy mezi produkcí laktátu a jeho odbouráváním z pracujících svalů do krve. Anaerobní práh je hranicí, na které můžeme teoreticky podávat nepřetržitý pracovní výkon (vzhledem k vyčerpání glykogenových zásob to však nelze více než cca 90 minut). Jeho stanovení je možné pomocí několika metod (ventilační práh – pomocí ventilačních parametrů, cirkulační práh – dle hodnot SFmax a laktátový práh – pomocí laktátové křivky) (Grasgruber a Cacek, 2008; Lehnert, 2014).
Stanovení laktátové křivky:
Test by měl probíhat při dané konkrétní specifické činnosti (výsledky může výrazně ovlivnit to, zda test probíhá na běžeckém trenažeru, bicyklové ergometru nebo při běhu na atletické dráze). Během stupňující se zátěže dochází k postupnému odběru krve z kapiláry a její analýzy pomocí terénního laktátoměru (přesný postup odběru viz kapitola Využití laktátoměru v KT v zimním prostředí). Začíná se zátěží o intenzitě cca 30 % VO2max, která trvá 3–5 minut. Po tomto intervalu dochází k odběru vzorku a jeho analýze. Po přibližně minutové pauze následuje další interval stejné délky o vyšší intenzitě a takto se uskuteční alespoň 4–5 měření pro stanovení laktátové křivky. Intenzita může být stupňována/sledována pomocí rychlosti běhu, wattové zátěže, spotřeby kyslíku a podobně (Janssen, 2001; Lehnert, 2014).
Testování silových schopností
Síla maximální – test maximálního opakování ve dřepu/bench pressu/mrtvém tahu/shybu se zátěží apod. Tyto testy mohou být postaveny takto: 3–5 minut zahřátí (zejména příslušných svalových partií), 8 opakování s 50 % očekávaného opakovacího maxima (OM), dále 3 opakování se 70 % očekávaného OM. Poté jsou realizovány samostatné opakování s postupně navyšujícím se odporem (+2,5 kg) a pauzou mezi pokusy 2 minuty. Zjištění OM by ideálně mělo nastat do 5 pokusů. Je žádoucí zopakovat první nezvládnutý pokus pro ověření, případně k poslednímu zvládnutému pokusu připočíst 50 % rozdílu mezi pokusy (tedy 1,25 kg) a pokus s touto vahou opakovat (Zatsiorsky, 2014). Výsledek zpravidla přepočítáváme na % relativní síly, výpočtem výkon (kg): tělesná hmotnost (kg) x 100.
Síla vytrvalostní – opakovaný shyb/klik/sedleh apod. Měříme nejvyšší počet opakování nebo počet opakování za delší časový interval (1–2 m). Je důležité stanovit pravidla a techniku cviku pro uznání opakování (typicky u shybu – výchozí poloha s plnou extenzí v loketním kloubu, provedení bez švihové dopomoci nohou, brada se pro započítání opakování musí dostat nad hrazdu atd.).
Síla explozivní – hod plným míčem obouruč, vertikální výskok, skok z místa do dálky odrazem sounož, blokařský či smečařský výskok, součet kopů pravou a levou nohou. Měříme překonanou vzdálenost či výšku. Je důležité stanovit pravidla a techniku cviků, složitější cviky (např. skoky) nechat před měřením cvičence vyzkoušet.
Síla rychlá – opakovaný vertikální výskok, opakovaný cvik (shyb, klik, sedleh…) během kratšího časového intervalu (30 s) (Vobr, 2013).
Pokud jsou dostupné další diagnostické přístroje (např. vysokorychlostní kamery) můžeme zjistit i rychlost pohybu, s tenzometrickými deskami můžeme zjistit dobu kontaktu chodidla s podložkou atd.