Předběžný návrh projektu disertace, KSoc FSS MU, jaro 2011 Mgr. Karina Hoření Školitel: docent PhDr. Csaba Szaló, Ph.D. Komunismus a socialismus v Československu jako kulturní trauma v České republice Disertační práce na dané téma by měla zmapovat veřejnou debatu o období let 1948- 1989 v české společnosti. Základní otázky jsou · Jak je komunismus a socialismus reprezentován, skrze jaké symboly a argumenty a především, jaký je proces vyjednávání této reprezentace. · Jakým způsobem je období komunismu a socialismu inkorporováno do kolektivní paměti. · Jak je vytvářeno a využíváno kulturní trauma socialismu a komunismu v české společnosti. · Jaké existují interpretace období komunismu a socialismu v České republice, kde jsou pole jejich vyjednávání, kteří aktéři se v něm angažují a jakým způsobem. Jako první by také tato práce mohla ukázat, zda a jak se debata posunula od roku 1989 a zda tento posun vypovídá o širších společenských tendencích. Není pochyb o tom, že debata o otázkách interpretace tohoto období je aktuální, a z jejího rozsahu můžeme usoudit, že je pro určité vrstvy společnosti něčím důležitá. Je vytvářena představa, že „správné“ pochopení minulosti nebo „vyrovnání“ se s ní je nutné. Právě pro svoji společensky pociťovanou důležitost by měl být celý fenomén uchopen sociologicky. V české společnosti má tradičně historie důležité místo jako základní bod kolektivní identity a je prostorem symbolických bojů. Jejich zkoumání pak není pouhým akademismem, ale mapování dynamiky celé společnosti. Moje disertační práce nemůže rekonstruovat „pravdu“ o komunistické minulosti, ale tím že zmapuje různě definované pravdy a jejich vyjednávání, může ukázat, za jakými různými účely je nedávná minulost a debata o ní využívána. Moje disertační práce bude přínosná také v tom, že mapuje debatu, které probíhá právě teď. Interpretace minulosti, která bude inkorporována do kolektivní identity, se nyní vytváří. Identifikuji několik problémů a diskuzí, skrze které se interpretace komunistické a socialistické minulosti vyjednává. Tvoří výzkumné jednotky práce, jejich výběr bude účelový, mají zachytit zkoumaný fenomén v plné šíři a všech aspektech. Případy, které zkoumám, můžeme rozdělit do dvou základních skupin. · Reprezentace komunismu a socialismus skrze umělecká ztvárnění, především filmy, beletrii i biografie. Symptomatické pro můj výzkumný záměr je, kolik takových uměleckých děl se poslední dobou objevilo. Nezajímá mne přímo jejich obsah, ale jak působí jako úhelné kameny debat o určité sdílené minulosti. · Druhou rovinou jsou politické a občanské debaty- kolem témat lustrací, restitucí, vzniku Ústavu pro studium totalitních režimů, soudu Ludmily Brožové, případu bratrů Mašinů. Opět chci zmapovat, jaké argumenty jsou v nich používány a jaké interpretace minulosti konstruovány. Obě roviny se setkávají v tom, že právě skrze ně je vyjednávána interpretace celého období. Práce se bude opírat o teorie konstruování dějin, kolektivní paměti a vzpomínání (P. Nora, B. Misztal, E. Zarubavel), které jsou v současné sociologii aktuální. Debatu o období komunismu chci zařadit na Norovu osu paměť- historie, chci zjistit, jak je z různě artikulovaných pamětí institucionalizována a legitimizována historie. Svoji práci bych chtěla včlenit do rámce promýšlení o vytváření a vyjednávání traumatické minulosti, jak byl vytvořen v německé sociologické tradici od T. Adorna po B. Giessena. Především chci popsat, zda a jak je socialistická minulost konstruována jako trauma a jak to vypovídá o širších společenských souvislostech- např. jak pracují s kolektivním traumatem komunismu určité politické skupiny a proč (Alexander). Jednotlivé kauzy pojímám jako sociální performance (Alexander). Metodou výzkumu bude diskurzní analýza již existujících textů k výše identifikovaným případům - recenzí, blogů, článků, rozhovorů. Budu mapovat mediální debaty, abych identifikovala relevantní diskurz, který se používá při interpretaci minulosti i diskurzní skupinu, která tyto interpretace vytváří. Důležité jsou proto již existující texty, ve kterých aktéři vyjadřují a prosazují svoji interpretaci minulosti. Předběžný seznam základní literatury: Assmann, A. 2008. „Transformation between Memory and History“ s. 49- 72. Social Research: An International Quarterly. (1)75. Alexander, J., Giesen, B., Mast, J. 2004 Social Performance. Symbolic Action, Cultural Pragmatics and Ritual. Cambridge: Cambridge University Press. Alexander a kol. (eds.) 2006 Cultural Trauma and Collective Identity. Berkeley: University of California Press. Gee, J. P. 2005 An Introduction to the Discourse Analysis- Theory and Method. New York: Routledge. Misztal, B. 2003.Theories of Social Rememebering. Maidenhead: Open University Press. Nora, P. 1997. Between Memory and History. In The Realms of Memory- rethinking the French Past vol. .1. Nora, P. (ed). New York: University of Columbia Press. Obertreis, J.; Stephan, A. 2009 Erinnerungen nach der Wende : oral history und (post)sozialistische Gesellschaften. Essen: Klartext. Olick J.K., Robbins, J. 1998. „Social Memory Studies: From „Collective Memory“ to the Historical Sociology of Mnemonic Practices“. s. 105-140. Annual Review of Sociology vol.24/1. Šubrt, J. (ed.)2011 Historické vědomí jako předmět badatelského zájmu: teorie a výzkum. Kolín: Nezávislé centrum pro studium politiky. Zarubavel, E. 2003. Time Maps: Collective Memory and the Social Shape of the Past. Chicago: Chicago University Press. Shrnutí diplomové práce „Pravda a lež reality a fikce“: Práce „Pravda a lež reality a fikce“ ukazuje na příkladech dvou knih rozdílných žánrů, jakými způsoby může beletrie plnit funkci reprezentace identity. Román Bílej kůň, žlutej drak (2009) byl identifikován jako první literární reprezentace vietnamské minority, než vyšlo najevo, že autorem je bílý spisovatel. Biografie Fragmenty (1995) získala chválu jako popis kruté zkušenosti holocaustu, později se ukázalo, že Binjamin Wilkomirski si popisované události vymyslel. V první části práce autorka shrnuje, jak funguje v evropské kultuře literatura jako reprezentace identity a kolektivní paměti a proč je v postmoderní době kladen důraz na vyjádření partikulárních identit a jejich uznání. Obě knihy popisují kulturní trauma skupin (šoa a xenofobii), které může být základem politiky uznání. Vyjednávání autenticity obou textů bylo závislé na tom, jak je konkrétní kulturní trauma definováno a zda má reprezentaci. Pro část relevantních čtenářů (kritici, historici)ztratily texty a autoři výpovědní hodnotu jako reprezentace traumatu na základě faktických nesrovnalostí. V obou případech ale deklarovaly oběti traumatu (Vietnamci a Židé), že i neautentický autor je může reprezentovat- pokud dokáže vyjádřit jejich zkušenosti. Práce ukázala, jak je funkce literatura jako reprezentace identity vyjednávaná a jak mohou být její hranice posunovány.