Nejistá věčnost, nebo věčná nejistota? Hlubinné úložiště v ČR
Projekt doktorského výzkumu, Katedra sociologie FSS MU, červen 2011
Karel Svačina
V českých jaderných elektrárnách Temelín a Dukovany vzniká ročně asi 100 tun takzvaného 
vyhořelého jaderného paliva. Toto vyhořelé palivo obsahuje vysoce radioaktivní prvky s velmi 
dlouhým poločasem rozpadu. Pro člověka bude toto palivo nebezpečné po další stovky tisíc let. Je 
proto třeba s ním něco udělat. Česká republika v tomto ohledu není výjimkou; jaderné elektrárny 
provozuje řada jiných zemí, jako je Francie, Velká Británie, Německo, USA či Indie. Ve většině 
z těchto zemí panuje shoda, že vyhořelé jaderné palivo bude nejvhodnější uschovat do takzvaného 
hlubinného úložiště (HÚ): do podzemního komplexu chodeb vybudovaném v hloubce kolem pěti set 
metrů pod zemí v geologicky stabilním podloží, jako je například žulový masiv.
Také v České republice se takové úložiště plánuje. Ale podobně jako v mnoha dalších 
zemích i zde se ukazuje, že to není jednoduché. Na začátku minulého desetiletí jsme byli svědky 
silných protestů obyvatel z lokalit, které byly oznámeny jako potenciálně vhodná místa pro výstavbu 
HÚ.   Ačkoliv   podle   průzkumů   česká   veřejnost   dlouhodobě   podporuje   jadernou   energetiku, 
v dotyčných lokalitách se v referendech vyslovilo proti výstavbě úložiště 99% obyvatel. Ukazuje se, 
že při výstavbě HÚ nejde jen o to najít vhodné místo a dostatečně robustní technické řešení. Kromě 
vhodného geologického podloží je také třeba mít vhodné sociální prostředí na povrchu.
Při plánování HÚ se tedy mísí sociální s technickým, a to často takovým způsobem, že není 
dost   dobře   možné   je   oddělovat   –   vyjednává   se   tu   konkrétní   stavba,   technologie   nakládání 
s odpadem, ale zároveň je ve hře vztah k místu, otázka generační odpovědnosti, možnost vrátit zpět 
učiněná rozhodnutí (tzv. „reverzibilita“), důvěra ve státní instituce či vztah místní politiky k politice 
národní. Zde navrhovaný výzkum se bude věnovat právě HÚ jako socio­technickému projektu. 
Takový pohled je běžný v disciplíně Studia vědy a technologií (Science and Technology Studies, 
STS), k níž se tento výzkum hlásí.
Vyjednávání HÚ  jako socio­technického projektu má svá specifika. Jedním z nich je 
například skutečnost, že takové zařízení zatím nikde ve světě vybudováno nebylo. Dalším je fakt, že 
v naprosté většině zemí, kde se o stavbu HÚ usiluje, vyjednávání „selhala“ a muselo se začít znovu. 
S tím souvisí velká míra nejistoty („uncertainty“), která celý projekt HÚ provází. Zároveň ale platí, 
že předmětem vyjednávání je dílo, které bude budováno několik desítek let, poté mnoho desítek let 
provozováno, a jeho přítomnost zůstane zřejmá další stovky tisíc let. Z pohledu doby trvání naší 
civilizace se tu vyjednává „věčnost“. Při zkoumání způsobů vyjednávání se tedy nabízí vzít tyto 
okolnosti v úvahu, protože se dá předpokládat, že „věčnost“ a „nejistota“ umocňují problematický 
charakter plánování HÚ. 
Zkušenosti z ČR i jiných zemí ukazují, že při vyjednávání komplexních socio­technických 
projektů jako jsou HÚ klasické nástroje a instituce reprezentativní demokracie někdy nestačí 
(příkladem budiž úložiště Yucca Mountain v USA). V odpovědi na tento „demokratický deficit“ se 
před   nějakou   dobou   v rámci   STS   vzedmula   vlna   podporující   větší   zapojení   veřejnosti   do 
rozhodovacích procesů (užívá se pojmů jako „participative governance“, „deliberative democracy“, 
atp.). Poslední dobou se nicméně objevují pochybnosti o podobách, v jakých se toto zapojení 
veřejnosti uskutečňuje a o jeho skutečném přínosu. Do popředí se mimo jiné dostávají otázky 
týkající se podoby „veřejnosti“ v těchto případech či utváření a vyjednávání problémů (v angl. 
„issues“) (Marres 2007, Strauss 2010, Sundqvist a Elam 2010).
Také v případě plánování HÚ v ČR lze sledovat vývoj účasti veřejnosti. Správa úložišť 
radioaktivních odpadů (SÚRAO),  úřad zodpovědný za přípravu  úložiště,  často zdůrazňuje,  že 
spolupráce s obcemi je pro něj prioritou. SÚRAO se zapojilo do evropského výzkumného projektu 
ARGONA (2006­2009), jehož cílem bylo mimo jiné implementovat v ČR jeden model pro zapojení 
veřejnosti do diskuse ohledně složitých socio­technických projektů. V současné době tato snaha 
pokračuje v rámci výzkumného projektu IPPA. Částečně v souvislosti s těmito iniciativami vznikla 
také „Pracovní skupina pro dialog o hlubinném úložišti“, jejímž cílem je mimo jiné posílit postavení 
obcí v procesu přípravy HÚ a uplatňovat v tomto procesu takzvaný princip „deliberace“. Zdá se 
nicméně, že dosavadní vývoj týkající se účasti veřejnosti v přípravě HÚ v ČR je poněkud přímočarý 
a vyvolává zmíněné otázky o charakteru a utváření „veřejnosti“ a také témat či problémů. Tyto 
otázky zatím nebyly na poli akademického výzkumu u nás zodpovězeny. Přitom zde nejde o pouhé 
vyjednávání o nějaké podzemní továrně. V širším smyslu se tu vyjednává způsob, kterým naše 
společnost buduje komplexní socio­technický projekt. Ve hře je také vztah místní politiky k národní, 
vztah občanů a státu, a tedy podoba naší demokracie. V tomto smyslu nabízí studium případu 
plánování HÚ palčivé sociologické téma.
 Zde navrhovaný výzkum se chce tomuto tématu věnovat. Jeho předmětem budou způsoby, 
kterými se v případě plánování HÚ v ČR utváří a vyjednává veřejnost a témata či problémy, 
s ohledem na specifika HÚ jako socio­technického projektu. Základní výzkumné otázky tedy znějí: 
• Jak se v procesu přípravy HÚ jako socio­technického projektu v ČR utvářejí „veřejnosti“ a 
o jaké „veřejnosti“ se jedná?
• Jak se utvářejí témata, která jsou předmětem veřejných debat, a naopak jak to přijde, že se 
jiná témata předmětem veřejných debat nestanou?
• Jak do těchto debat vstupují „nejistota“ a „věčnost“ jako koncepty související s HÚ?
Výzkum bude teoreticky a metodologicky vycházet z přístupů STS, zejména pak té části, která se 
zabývá účastí veřejnosti při rozhodování a plánování socio­technických projektů, a také té, která se 
zabývá   konceptem   nejistoty   („uncertainty“)   a   jemu   příbuznými   koncepty   rizika   („risk“)   a 
zranitelnosti („vulnerability“). STS výzkumníci často používají kvalitativní metody hloubkových 
rozhovorů a analýzy dokumentů a zde předkládaný výzkum nebude výjimkou. 
Autor tohoto výzkumného záměru se v letech 2011­2014 účastní evropského výzkumného 
projektu InSOTEC (www.insotec.eu), s nímž se bude zde navrhovaný výzkum tematicky částečně 
překrývat.1
  Dá se tedy předpokládat, že data sesbíraná v rámci výzkumu InSOTEC budou moci 
sloužit i potřebám doktorského výzkumu a naopak. Jako primární data poslouží rozhovory se 
zástupci různých organizací a skupin, kterých se HÚ bezprostředně týká, od SÚRAO, přes Pracovní 
skupinu, neziskové organizace až po obyvatele vytipovaných lokalit.2
  Jistě by také stálo za to 
věnovat pozornost skupinám, které běžně nejsou do podobných výzkumů zahrnuty, ale přesto 
mohou mít k HÚ co říci – jako hypotetický příklad uveďme zemědělce či podnikatele v cestovním 
ruchu z vytipovaných lokalit. Dalším zdrojem dat pak budou dokumenty – zákony, vládní usnesení, 
informační letáky, články v médiích, tiskové zprávy. Důležitým sekundárním zdrojem dat pak 
budou již provedené výzkumy věnující se HÚ, jako byl CARL nebo série výzkumů COWAM. Pro 
organizaci dat a jako pomůcka při analýze bude použit software Atlas.ti. Autorova účast v projektu 
InSOTEC   nabízí   kromě   dat   také   možnost   kontaktu   a   zpětné   vazby   od výzkumníků,   kteří   se 
dlouhodobě věnují hlubinným úložištím a mají také zázemí disciplíny STS.
1 InSOTEC chce identifikovat socio­technické „výzvy“ (v angl. „challenges“) související s přípravou HÚ a v rámci 
případových studií se několika z nich podrobně věnovat. Zatím ale není jisté, které to budou. Zde navrhovaný 
výzkum má tedy z velké části společný základní rámec s výzkumem InSOTEC, nicméně v této fázi (tj. ve fázi 
výzkumného projektu) se od InSOTECu liší svým důrazem na utváření „veřejností“ a také důrazem na „nejistotu“ 
jako klíčový koncept týkající se HÚ.
2 Autor je již v kontaktu a má předjednané rozhovory s pracovníky SÚRAO a také s dalšími účastníky projektu IPPA.
Předběžná základní bibliografie
Callon, Michel, Pierre Lascoumes, Yannick Barthe. 2009. Acting in an uncertain world: an 
essay on technical democracy. Cambridge, Massachusetts: MIT Press. 
Elam, Mark, Göran Sundqvist. 2006. Stakeholder involvement in Swedish nuclear waste 
management. Stockholm: Swedish Nuclear Power Inspectorate­SKI. 
Flüeler, Thomas. 2006. Decision making for complex socio­technical systems: robustness 
from lessons learned in longterm radioactive waste governance. Dordrecht [u.a.]: 
Springer. 
Latour, Bruno. 2005. Reassembling the social: an introduction to actor­network­theory. 
Oxford; New York: Oxford University Press.
Marres, Noortje. 2007. „The Issues Deserve More Credit: Pragmatist Contributions to the 
Study of Public Involvement in Controversy.” Social Studies of Science 37 (5): 759­780. 
Silverman, David. 2005. Doing qualitative research: a practical handbook. London; 
Thousand Oaks, California: Sage Publications.
Strauss, Hannah. 2010. „Involving the Finnish public in nuclear facility licensing: 
participatory democracy and industrial bias.” Journal of Integrative Environmental 
Sciences 7 (3): 211­228. 
Sundqvist, Göran, Mark Elam. 2010. „Public Involvement Designed to Circumvent Public 
Concern? The "Participatory Turn" in European Nuclear Activities.” Risk, Hazards & 
Crisis in Public Policy 1 (4): Article 8.
Anotace diplomových prací
„To jsou nějaké divné Windowsy“: Případová studie socio ­ technické změny na české škole
(Katedra sociologie, FSS MU, 2010)
Tato práce se zabývá přechodem z proprietárního na otevřený software na vybrané české základní 
škole. Cílem je rozebrat průběh tohoto přechodu s ohledem na různorodé okolnosti, které jej 
umožnily, tvarovaly, nebo komplikovaly. Práce se hlásí k tradici Studia vědy a technologií (STS). 
Inspiruje   se   dvěma   konstruktivistickými   přístupy   spojovanými   s   STS,   Sociální   konstrukcí 
technologií (SCOT) a Teorií sítí­aktérů (ANT). V rámci těchto dvou přístupů se opírá zejména 
o koncept nepoddajnosti (obduracy) socio­technických uspořádání, respektive sítí­aktérů. Analýza 
ukazuje přechod na svobodný software na ZŠ U Tenisu jako postupný a vyjednávaný, který byl 
navíc součástí širšího procesu modernizace počítačového vybavení na dané škole. S tím, jak je 
nepoddajnost proprietárního softwaru na škole oslabována, svobodný software mobilizuje nové 
spojence a sám tím získává na síle. Významně se například na rostoucí nepoddajnosti svobodného 
softwaru   podílí   jeho   interpretativní   flexibilita.   Zároveň   se   ale   ukazuje,   že   nepoddajnost   je 
výsledkem neustálé práce, a jako taková není konečným stavem.
Investigating Openness of an “Open” Mobile Operating System: the Case of Android
(European Studies on Society, Science and Technology, Maastricht University/University of East 
London, 2009)
This thesis investigates some aspects of the development of Android, an open source platform for 
mobile devices. It looks at Android as a technological innovation in three different places: on the 
official website of the platform, in shops where Android­based devices are sold, and in on­line 
communities of Android users. The goal is to trace different notions of openness of the platform, 
and to see how these notions change between the three places. In addition, special attention is given 
to the role of users in co­constructing the platform. Thus, the empirical research done for this thesis 
is threefold: a rhetorical analysis of the official Android website, participant observation in mobile 
operators' shops, and virtual ethnography of on­line Android communities. The main conclusions of 
this work are, first, that the meanings and interpretations of the Android platform and of its 
openness change between different contexts, second, that the openness of the platform is relational, 
and   third,   that   Android   users   are   largely   heterogeneous   and   play   an   important   role   in   co­
constructing the Android platform, which the platform's designers and the mobile operators do not 
seem to fully acknowledge.