Michal Tkaczyk Návrh projektu disertace/výzkumní záměr Název práce: Proměny moci v pozdně-moderní společnosti optikou komunikační teorie - reartikulace pojetí moci v post-kritických mediálních teoriích. Cíle práce: A) Popsat a systematizovat způsob, jímž je pojetí moci vymezováno v rámci současné kritické teorie médií - v případě teorií, ve kterých pojetí moci není artikulováno explicitně, se pokusíme tato implicitní pojetí rekonstruovat. B) Kriticky zhodnotit pojetí moci obsažené v jednotlivých teoriích, a rovněž post-kritickou mediální perspektivu, v jejímž rámci tyto teorie existují. C) Domyslet implikace teorie pro empirický výzkum v rámci post-kritické mediální perspektivy (výzkumné pole, agenda, metodologie) Výzkumný problém V době moderní a dokonce i pozdně-moderní společnosti spočívala užitná hodnota kritické mediální teorie v tom, že tato teorie poskytovala nástroje k pojmovému zachycení, analýze a kritickému hodnocení strategií nadvlády, které byly uplatňovány skrze tzv. symbolickou moc. Vzhledem k významné roli, kterou symbolická moc sehrávala v reprodukci kapitalistického systému nadvlády, byla kritická teorie médií podstatným pilířem interdisciplinárního kritického výzkumu společnosti. Mezi ústřední koncepty kritické mediální teorie, jejichž pomocí byla symbolická moc artikulována, patří ideologie, hegemonie či diskurs. Můžeme však očekávat, že spolu se vznikem nových strategií akumulace kapitálu, postupující globalizací a stále rostoucím významem vyspělých komunikačních technologií pro sociální život, tedy s fenomény, které současné sociologické vědění chápe v kategoriích přechodu k novému typu společnosti, dochází ke vzniku nových strategií nadvlády a forem mocenského působení. V této situaci se je třeba zamyslet, zda jsou stávající metody a dosavadní teoretická východiska nadále adekvátní pro zachycení způsobů, jimiž je radikálními proměnami procházející společnost reprodukována. Setrváme-li v rámci kritické teorie médií, pak tím, co vyžaduje opětovné promyšlení, je samozřejmě úloha, kterou v těchto procesech sehrávají média a vyspělé komunikační technologie. Právě v důsledku přehodnocení stávající mediální teorie, lze v oblasti kritické teorie médií pozorovat postupný zrod nového paradigmatu, který se ve vědeckém diskursu často označuje jako post-kritická mediální perspektiva. Tento nový proud na poli komunikačních studií vychází z předpokladu o vyčerpání dosavadního kritického výkladového rámce, který byl zaveden Frankfurtskou sociálněvědnou školou, a byl následně rozvinut Birminghamskou školou pro současná kulturální studia. V tomto smyslu lze říci, že zatímco tradiční kritická teorie médií, tedy tzv. Ideologiekritik, byla součástí teorií moderní společnosti, a její zpochybnění součástí teorií pozdně-moderní společnosti, post-kritická mediální perspektiva existuje v rámci teorií technokultury, informační společnosti a kyberprostoru. Tím, co spojuje jak Ideologiekritik, tak post-kritickou perspektivu, je důraz na identifikaci a kritické zhodnocení úlohy komunikačních procesů pro reprodukci společnosti skrze aplikaci a uplatňování určitých mocenských strategií. Avšak zatímco co předmětem zájmu Ideologiekritik byla masová média, post-kritická mediální perspektiva zkoumá fenomény jako jsou: neustálý pohyb informace a komunikačních objektů skrze informační sítě, jejich význam pro nově převládající způsoby akumulace kapitálu, nové strategie moci, založené především na kontrole informačních toků a generaci kódu, či konečně role, kterou v našem každodenním životě sehrávají vyspělé informační technologie, včetně médií komunikace a mnoho dalších jevů, které - v souladu s tezí o vyčerpání ustupujícího výkladového rámce - jsou z hlediska Ideologiekritik nevnímatelné. Kritický rozum nám ovšem nedovoluje vyloučit i tu možnost, že způsob, jímž je pojetí moci tematizováno v rámci post-kritické mediální perspektivy, je pouze další reartikulací Marxových kategorií a konceptů: reifikace, komodifikace, směny, exploatace či dominance, a v tom případě se teze o radikální proměně moci v kontextu přechodu k informačně strukturovaným formám společnosti bude jevit přinejmenším jako problematická. Nicméně tím, co činí naše předsevzetí obzvláště slibným z hlediska kritické sociální teorie obecně je skutečnost, že vzhledem k významu jaký je v rámci konceptu informační společnosti přisuzován jak komunikačním technologiím, tak procesům komunikace, které tyto technologie umožňují a zprostředkovávají, můžeme očekávat, že komunikační teorie budou mít mimořádnou vypovídající hodnotu pro kritický výzkum soudobé společnosti, včetně problematiky distribuce moci, či reprodukce stávajícího sociálního řádu. Zkoumaný problém má rovněž i svou metodologickou stránku. I když existuje mnoho empirických výzkumů v rámci internetových a softwarových studií, respektive studií chování internetového publika, lze říci, že většina z nich je zakotvena v předchozím teoretickém rámci. To znamená, že stávající metody výzkumu jsou takříkajíc pouze „updatovány“ do nového prostředí sběrů dat, jímž je v tomto případě většinou internet, a nikoliv modifikovány s ohledem na nové teoretické předpoklady. Dle nás však postuláty post-kritické mediální perspektivy vyžadují mnohem radikálnější promyšlení otázky metodologie empirického výzkumu v rámci této teoretické perspektivy. Teprve pak bude možno přejít do etapy testování těchto teorií. Výzkumné otázky: - Jak je pojetí moci artikulováno v rámci současných komunikačních teorií? - Jak se na mocenském působení v rámci informační společnosti podílí média komunikace? Je pro informační společnost tzv. mediální moc převládající formou mocenského působení? - Lze v případě tzv. post-kritické mediální perspektivy opodstatněně hovořit o vzniku nového teoretického paradigmatu? - Lze opravdu hovořit o konci ideologického působení a skutečném vyčerpání neo-marxistické kritiky společnosti? - Jaké jsou implikace post-kritických mediálních teorií pro empirický výzkum (metodologie, agenda, výzkumné pole) ? Teoretický kontext: kritické mediální teorie, teorie informační společnosti, teorie kyberprostoru a technokultury, moc, komunikační technologie, posthumanismus Metoda práce: Jedná se o teoretickou, průřezovou studii, která vychází z kritické reflexe vybraných současných komunikačních teorií. Studie bude završena metodologickou úvahou. Základní bibliografie: Galloway, Alexander R. 2004. Protocol: How Control Exists after Decentralization. Cambridge: MIT Press. Galloway, Alexander R., Eugene Thacker. 2007. The Exploit: A Theory of Networks University of Minnesota Press Minneapolis London Hansen, Mark. B.N. 2006. Bodies in Code: Interfaces with Digital Media. Routledge Jordan, Tim. 1999. Cyberpower: the culture and politics of cyberspace and the internet. London : Routledge Kitchin, Rob, Martin Dodge. 2011. Code/Space: Software and Everyday Life. MIT Press Kroker, Arthur. 2004. The Will to Technology and the Culture of Nihilism. Heidegger, Nietzsche & Marx. Toronto: University of Toronto Press Inc. Kroker Arthur, Marilousie Kroker (eds.). 2008. Critical digital studies: a reader. Toronto: University of Toronto Press Inc. Lash, Scott. 2002. Critique of Information. London: Sage Příloha: Anotace diplomové práce: Téma práce: Sémiotické aspekty informace v Kritice informace od Scotta Lashe Diplomová práce se soustředí na sémiotické aspekty informace a jejich implikace pro soudobé kritické vědění. I když v souladu s postojem převládajícím ve vědění informaci nelze chápat jako významovou jednotku, ve své Kritice Informace se její autor, Scott Lash, snaží prokázat, že redukování pojetí informace na její kvantitativní rozměr, v podstatě znemožňuje poznání a kritickou reflexi podstaty změn, které souvisí s nástupem a rozšiřováním nových komunikačních technologií, a které se ve vědění zvyklo označovat jako přechod k informační společnosti. S ohledem na ve vědění převládající popírání sémantické povahy informace, je úvodní část této práce věnována vymezení informace jako významové jednotky. V ústřední části práce se snažíme zachytit informaci v jejím přirozeném prostředí, které je utvářeno mediálními technologiemi a také se zabýváme identifikací a analýzou jednotlivých sémantických aspektů informace. V následujících kapitolách jsou předmětem našeho zájmu implikace Lashova pojetí informace pro stávající sémiotickou teorii a kritické myšlení obecně. Naší tezí je, že způsob, jímž Scott Lash pracuje s pojetím informace vážně problematizuje stávající sémiotické a kritické vědění, především ty koncepty a teorie, které vychází z logocentrické tradice a tradice tzv. jazykového obratu v humanitních vědách. Ve světle Lashova argumentu, spolu s nástupem nových forem dorozumívání jazyk přichází o svou relevanci, a v souvislosti s tím, nemůže nadále sehrávat funkci primárního modelu poznání