Název: Sendvičová konstelace a wellbeing člověka: ohmatání českého terénu Title: Sandwich generation and wellbeing: an inquiry into Czech carers Abstrakt: Text představuje termín sendvičová generace (volně zaměnitelný s termínem sendvičová konstelace), shrnuje poznatky k tématu a skrze kvantitativní analýzu dat ISSP 2011-2012 Rodina a zdraví a Střední generace 2004 dat nabízí vhled do sendvičové generace v České republice. Poskytování péče staršímu členu rodiny je konstitutivním prvkem sendvičové konstelace, proto je věnována pozornost charakteristikám pečovatelů (pohlaví, věk, intenzita pečování) a výskytu pečovatelské role v populaci. Druhým tématem textu je vztah konstelace a wellbeingu člověka. Jsou prověřovány vliv reciprocity podpory a afektuální solidarity na hodnocení kvality vztahu s příjemcem podpory a konflikt mezi pracovní a soukromou sférou. V ČR jsou přibližně 4 % lidí v sendvičové konstelaci a tato konstelace je asociována s mírným konfliktem mezi pracovní a soukromou sférou. Podpora rodičům je asociována s pozitivní asociací s wellbeingem člověka, pokud je podpora vzájemná. Klíčová slova: sendvičová generace, wellbeing, poskytování péče Abstract: This paper introduces a term of sandwich generation and provides insight into Czech sandwich generation using quantitative analysis of ISSP 2011-2012 Health and Family and Middle Generation 2004 data. Being carer is a key component of being „sandwiched“, therefore gender and age of carers, intensity of care and commonality of care provision are researched. Wellbeing and its relationship to being sandwiched is researched too. A reciprocity of provided support, an affectual solidarity and work-family stress spillover are examined as specifications of wellbeing. It turns out there are 4% of Czechs being sandwiched. These people experience slight work-family stress spillover. However, providing support to own parents is associated with positive increase in wellbeing when the support is reciprocal. Key words: sandwich generation, wellbeing, care provision O autorovi: Michal Šindelář je doktorandem Katedry sociologie, FSS MU. Během práce na článku se sám ocitl v téměř sendvičové konstelaci. Pracuje pro Ústav populačních studií a na FSS vyučuje práci s Atlas.ti. Více o autorovi na http://about.me/smichal. Proč se nyní mluví o sendvičové generaci? Pojem sendvičová generace je označením lidí ve věku 40 až 60 let, kteří se nacházejí v průsečíků požadavků několika rolí. Těmi jsou role rodiče podporující své děti, role dcery nebo syna pečující o rodiče své anebo svého druha a role ekonomicky aktivního člověka. Osoba v konstelaci těchto tří rolí je vystavena konkurujícím si nárokům rolí na čas a peníze, neboli konečné zdroje, které musí dělit (Brody 1981). Synonymem pro sendvičovou generaci je sendvičová konstelace, která klade důraz na souběh rolí. Důvody, proč se zajímat o sendvičovou konstelaci, rozděluji do dvou argumentů. Prvním argument vychází z demografických změn ve společnosti. V důsledku stárnutí populací vyspělých zemí roste podíl staršího obyvatelstva a tím se také zvětšuje populace potenciálních příjemců péče. Stárnutí populace je doprovázeno menším počtem narozených dětí, což se rovná také menšímu počtu potenciálních poskytovatelů péče. V populaci s menším počtem zplozených potomků na jeden pár roste pravděpodobnost, že dítě bude v budoucnosti pečovat o své rodiče, protože se výrazně zmenšil okruh možných pečovatelů. Druhý argument se opírá o křižovatku rolí, které jsou pro lidi v sendvičové konstelaci typické. S demografickými změnami úzce souvisí změna struktury rodiny, která se vertikalizuje. Vertikalizací vyjadřuji „generační výšku“ rodiny, která může běžně pojmout až čtyři generace (Grundy a Henretta 2006). Člověk v sendvičové konstelaci může být zároveň synem/dcerou, rodičem a prarodičem. Vertikalizaci rodiny doplňuje emancipace žen ve společnosti a jejich vstup na trh práce. Ve společnostech, v nichž není dramatický rozdíl mezi podílem ekonomicky aktivních žen a mužů, roste pravděpodobnost dalšího tlaku v sendvičové konstelaci, který zprostředkovává role zaměstnankyně. Kdo jsou lidé v sendvičové konstelaci Studie k tématu sendvičové generace implicitně předpokládají, že do role pečovatele vstupují lidé během středních let (40-60 let) a že jsou to především ženy, kdo se v sendvičové konstelaci ocitnou. Role rodiče a zaměstnance jsou chápány jako výchozí nastavení, do kterého se přidává „navíc“ ještě role pečovatele o vlastního stárnoucího rodiče. Máme tu tedy dva předpoklady. Za prvé, do role pečovatele vstupuje člověk převážně mezi 40 a 60 rokem života, neboť se jedná o období, kdy se u jeho rodičů objevuje omezená soběstačnost v důsledku stárnutí či zdravotních potíží. Za druhé, do role pečovatele vstupují více dcery než synové. Profil pečovatele Nyní skrze přehled empirických studií ověřím, nakolik jsou výše popsané předpoklady o sendvičové konstelaci platné. Prozkoumám „profil“ pečovatelů podle jejich pohlaví, věku, vztahu k příjemci péče a intenzity poskytované péče. Jsou to opravdu ženy, koho máme primárně chápat za aktéry sendvičové konstelace? Brodyová (Brody 1981) mluví především o „ženách uprostřed“ a odkazuje se na výzkumy, podle kterých je primárním pečovatelem o rodiče dcera anebo snacha, či v případě ovdovělých se pečovatelské úlohy ujímají ženy z nejbližší generace. Prakticky to vypadá tak, že se starší lidé obracejí v případě potřeby pomoci spíše na dcery než na syny, a dcery ochotně pomáhají (Brody 1981, s. 474). Stejné východisko zastává i Millerová, podle které je většina péče o stárnoucí rodiče na bedrech žen v rodině, převážně dcer (Miller 1981, s. 420). Zaměřme se nyní pouze na péči o své či partnerovy rodiče z pohledu pohlaví poskytovatele péče. Ve Velké Británii na přelomu 20. století poskytovalo péči svým anebo partnerovým rodičům 9,9 % mužů a 12,8 % žen ve věku 35 až 69 let. Muži nejčastěji poskytovali péči mezi 50. a 54. rokem života (19 % všech mužů), ženy mezi 45. a 49. rokem života (18 % žen) (Agree et al. 2003, s. 112). Ve Wisconsinu v 90. letech minulého století byla pečovatelská role s pohlavím svázána trochu více. Nehledě na příjemce péče (rodič, partner, dítě, jiný), roli pečovatele ve svých 53 až 54 letech vykonávalo 8,8 % mužů a 15,1 % žen. Pokud bychom se zaměřili pouze na péči o vlastní či partnerovy rodiče, tak tu vykonávalo 3,3 % mužů a 6,9 % žen (Marks 1998, s. 956). Jiný výzkum, opírající se opět o obyvatele USA, se zaměřil pouze na manželské dvojice, v nichž oba muž i žena poskytovali alespoň 3 hodiny týdně péče rodiči svému nebo partnerovu. I v situaci zapojení muže i ženy do péče se projevil rozdíl podle pohlaví v rozsahu poskytované péče, muži poskytovali průměrně 5,1 hodiny péče každý týden, zatímco ženy poskytovaly každý týden průměrně 6,8 hodiny péče (Ingersoll-Dayton et al. 2001, s. 264). K podobným závěrům ohledně spojení pečovatelské role a role ženy dochází na základě dat z ČR Vidovićová a Rabušic. Ženy poskytují pomoc svým starým rodičům intenzivněji než muži (Vidovičová a Rabušic 2003, s. 23). Výše uvedená zjištění jsou však výsledkem průřezového pohledu na svět, respektive výpovědí respondentů o jejich situaci v momentu dotazování. Wisconsinská data nabízejí i odpověď na poskytování péče (rodičům, partnerovi, dítěti, jinému příjemci) v trvání nejméně 1 měsíc během celého života respondenta. Ke svému 54. roku života 24 % mužů a 39 % žen mělo zkušenost s intenzivní rolí pečovatele (Marks 1998). Z předložených tezí o sendvičové generaci by se mohlo zdát, že péče o stárnoucí rodiče je výhradní starostí jejich potomků, převážně dcer. Obraz péče v rámci rodiny je však rozmanitější. Spillmanová a Pezzinová na reprezentativním vzorku lidí žijících v USA rozkrývají strukturu pečujících o osoby ve věku 65 a více let podle jejich pohlaví, věku a rodinného vztahu k příjemci péče. Vzorek omezují pouze na děti nebo druhy příjemců péče, kteří podle nich tvoří dvě třetiny všech poskytovatelů péče. Autorky rozlišují dvě úrovně péče, roli hlavního a roli vedlejšího pečujícího. Hlavní pečující je člověk, který je hlavním zdrojem péče pro jejího příjemce. Pokud o člověka pečuje vícero osob, za hlavního pečujícího je určen ten, kdo poskytováním péče tráví nejvíce času (Spillman a Pezzin 2000). Graf č. 1 přibližuje věkovou strukturu pečujících podle intenzity péče. Největší počet hlavních pečujících je ve věku 65 až 74 let (27,3 %), celé dvě třetiny (66,1 %) hlavních pečujících jsou ve věku 55 až 84 let. Věkové rozložení vedlejších pečujících je oproti hlavním zešikmené více vlevo. Více jak třetina (36 %) vedlejších pečujících je ve věku 45-54 let, a spolu s druhou nejpočetnější věkovou kategorií se dostáváme na 61,6 % vedlejších pečujících ve věku 35 až 54 let. Pro naše úvahy o sendvičové konstelaci je důležité tato zjištění promítnout skrze věkové kategorie typické pro sendvičovou konstelaci. Pro sendvičovou konstelaci je základní podmínkou přítomnost závislého dítěte popřípadě dítěte ve vynořující se dospělosti. Tato podmínka bude nejspíše u člověka přítomna ve věku 35 až 54 let, později je již málo pravděpodobná přítomnost závislých dětí. Graf č. 1 ukazuje, že v tomto věkovém rozmezí převládá role vedlejšího pečujícího. Jinými slovy, na základě těchto dat lze předpokládat, že člověk ve věku odpovídajícímu sendvičové konstelaci, bude poskytovat péči stárnoucímu rodiči v součinnosti s dalším člověkem, který bude hlavním pečovatelem. Větší část břemene spojeného s péčí o rodiče bude tedy na bedrech někoho jiného než osob v sendvičové konstelaci. Graf č. 1 – Struktura pečujících o osoby ve věku 65 a více let podle věku a rozsahu péče Zdroj: Adaptováno na základě (Spillman a Pezzin 2000, s. 359). Částečnou odpověď na otázku, kdo je hlavním pečujícím dává graf č. 2, který přináší do diskuse roli manžela či manželky jako pečující osoby. Pokud se dostane druh do role pečovatele osoby starší 65 let, je velmi pravděpodobné, že bude hlavním pečujícím. A naopak, pokud se do situace poskytování péče dostane potomek příjemce péče staršího 65 let, bude spíše vedlejším pečujícím. Graf č. 2 vizuálně poskytuje podporu tvrzení o „ženách uprostřed“ (Brody 1981), jsou to totiž právě dcery, kdo jsou primárním poskytovatelem péče. Dcery tvoří 55 % všech vedlejších pečujících a jsou také nejčastěji v roli hlavního pečujícího (35 %). Graf č. 2 – Struktura pečujících o rodiče své či partnerovy Zdroj: Adaptováno na základě (Spillman a Pezzin 2000, s. 359). Ačkoliv jsou to dcery, kdo se primárně stará o své rodiče starší 65 let, obraz sendvičové generace se poněkud komplikuje. Pokud vezmeme v úvahu, že celých 70 % hlavních pečujících je starších 55 let, musíme konstatovat, že větší část objemu rolí hlavních pečujících jde mimo hranice sendvičové generace. Jsou to stále dcery, kdo primárně pečuje, ale z těchto dcer bude jen menší část v sendvičové konstelaci z důvodu dětí na nich závislých. Výskyt sendvičové konstelace v populaci Zatím jsme se zabývali pouze výskytem péče o stárnoucí rodiče vlastní nebo partnerovy, která je konstitutivním prvkem sendvičové konstelace a zdrojem nároků na čas, energii a finance pečujícího. Přidejme do sendviče další prvky a to roli rodiče, přítomnost závislých dětí anebo poskytování podpory dětem, a roli zaměstnance. (Evandrou a Glaser 2002) sledují u kohorty lidí narozených v letech 1936-1940 ve Velké Británii role rodičovské, zaměstnanecké a pečovatelské v závislosti na věku člověka. Tabulka č. 1 - Rozložení rolí příslušníků kohorty narozených v letech 1936-1940, údaje v % Ženy narozené v 1936-1940 Věk 45-49 50-54 55-59 60-64 Závislé dítě (17 a méně let) v domácnosti 34 10 3 1 Péče (o osobu starší, nemocnou nebo s postižením) 21 25 21 26 Péče 20 a více hodin týdně 3 5 7 8 Péče, rodičovství a zaměstnání 10 6 3 <1 20 a více hodin péče, rodičovství, zaměstnání 30 a více hodin týdně <1 <1 <1 0 Muži narození v 1936-1940 Věk 45-49 50-54 55-59 60-64 Závislé dítě (17 a méně let) v domácnosti 44 21 9 3 Péče (o osobu starší, nemocnou nebo s postižením) 12 17 17 18 Péče 20 a více hodin týdně 2 3 5 4 Péče, rodičovství a zaměstnání 7 8 3 2 20 a více hodin péče, rodičovství, zaměstnání 30 a více hodin týdně 1 <1 <1 0 Zdroj: Adaptováno z (Evandrou a Glaser 2002) Tabulka č. 1 shrnuje rozložení těchto rolí. Role rodiče indikovaná přítomností závislého dítěte ve věku 17 let a méně v domácnosti je s postupujícím věkem vzácnější. Data rozlišují dvě úrovně pečování, méně intenzivní (méně než 20 hodin týdně) a více intenzivní (20 a více hodin týdně). Role méně intenzivního pečovatele je poměrně obvyklá, každá 4 až 5 žena a každý 6 muž ve věku 45 až 64 let se v této roli nacházeli. Zajímavější je ovšem souběh rolí rodiče, pečovatele a zaměstnance. Každá 10 žena ve věku 45 až 49 let se v této sendvičové konstelaci nacházela, s rostoucím věkem však je tato konstelace méně častá (Evandrou a Glaser 2002). K dispozici máme informace i o souběhu intenzivnějších rolích, které jsou reprezentovány 20 a více hodinami péče týdně v případě pečovatelské role, a 30 a více hodinami práce týdně v případě zaměstnanecké role. S rostoucím věkem roste výskyt intenzivní pečovatelské role, čím je člověk starší, tím je pravděpodobnější, že bude někomu poskytovat 20 a více hodin péče každý týden. Shrňme dosavadní zjištění. S rostoucím věkem ubývá rodičů se závislými dětmi a zároveň roste podíl lidí poskytujících péči. S rostoucím věkem můžeme také očekávat nižší intenzitu participace na trhu práce. Výsledkem by měl být nízký počet lidí nacházející se v sendvičové konstelaci, tedy souběhu tři intenzivních rolí pečovatele, rodiče a zaměstnance. To dokládá i tabulka č. 1 – v takto definované sendvičové konstelaci se nachází maximálně každý 100. člověk ve věku 45 až 59 let (Evandrou a Glaser 2002). Sendvičovou konstelaci bychom tedy měli rozlišovat podle její intenzity potažmo tlaku, který tato konstelace může vytvářet na konečné zdroje člověka v jejím středu. Na základě takového rozlišení dostaneme dva poněkud odlišné obrazy o výskytu zkušenosti sendvičové generace ve společnosti. Striktnější definice sendvičové konstelace vede k marginalizaci takové zkušenosti vzhledem k celé populaci lidí nacházejících se v příslušném věku. (Evandrou a Glaser 2004) identifikují ve Velké Británii 1 % mužů (ve věku 45 až 64 let) a 3 % procenta žen (45 až 59 let) v sendvičové konstelaci, ve výše zmiňované studii (2002) pak identifikují maximálně jedno procento mužů či žen v konstelaci. S rozvolněním definice roste početnost lidí v konstelaci. (Künemund 2006) kvalifikuje pro konstelaci všechny, kdo věnují alespoň jednu hodinu měsíčně péči o rodiče, alespoň hodinu měsíčně zaměstnání a mají závislé děti anebo svým dětem pomáhají s vnoučaty. Na německé populaci tím získává 5 % žen a 4 % mužů ve věku 40 – 54 let v sendvičové konstelaci. Vliv sendvičové konstelace na wellbeing Druhým klíčovým aspektem teze o sendvičové generaci je vliv průsečíků rolí na wellbeing člověka v něm se nacházejícím. Již Brodyová (Brody 1981) upozorňovala na neznámé následky vstupu žen na trh práce v kombinaci se stále platnou rolí ženy jako pečovatelky. „Ženy uprostřed“ podle ní mohou pracovat na hranici svých možností, aniž by na to společnost brala zřetel. Millerová také argumentuje, že lidé v sendvičové konstelaci zažívají sníženou životní pohodu. To vysvětluje zhoršeným zdravotním stavem rodičů. Zlomená kyčle, mozková mrtvice anebo stařecká demence ovlivňuje fungování celé rodiny, která se musí vyrovnat s novou situací vyžadující péči o stárnoucího rodiče. Rozhovory s lidmi, jejichž rodiče byli čerstvě po mozkové mrtvici, ukazují na řadu starostí tyto lidi tížící: jaké má pacient vyhlídky, jakou péči a léčbu bude potřebovat, jak se vyrovnat se změnou statusu pacienta v rodině? (Miller 1981). Lidé v párech ve spíše intenzivnější sendvičové konstelaci popisovali neustálé přepínání mezi požadavky zaměstnání, péče a vlastních dětí jako silný zdroj stresu a přirovnali se k „trojitému sendviči“ (Ingersoll-Dayton et al. 2001, s. 265). Nakolik jsou takové zkušenosti typické pro lidi v sendvičové konstelaci, opravdu všichni lidé v ní zažívají takové snížení životní pohody? Millerová se opírá o případové konference s rodinami, v nichž starší rodič utrpěl mozkovou příhodu. Je třeba rozlišovat mezi krizovou situací a sendvičovou konstelací. V krizové situaci (mozková příhoda anebo zlomenina kyčle staršího rodiče) se musí člověk vyrovnat s náhlou situací ohrožující život blízkého člověka a navíc vyžadující množství péče, kterou je třeba nejprve zařídit a osvojit si ji. To je relevantní zdroj napětí a stresu, na tuto situaci se však člověk může adaptovat. Teze o sendvičové konstelaci však mluví o konkurujících si požadavcích tří rolí. Ani u ní však není vliv na wellbeing zcela jednoznačný. (Künemund 2006, s. 13) upozorňuje, že mnoho studií vlivu sendvičové konstelace na wellbeing pracuje především s případy lidí ve velmi tíživých situacích a že tak není jasné, zda konstelace má opravdu negativní vliv na wellbeing a životní spokojenost. Opřeme se nyní o studie pracující s většími vzorky lidí v sendvičové konstelaci. Na přelomu 80. a 90. let v USA podle reprezentativního vzorku neměla přítomnost pečovatelských povinností vůči rodičům a dětem vliv na kvalitu manželství, psychologický wellbeing, finanční zdroje a spokojenost s trávením volného času (Loomis a Booth 1995, s. 139). Jiná reprezentativní data z USA říkají, že počet hodin věnovaných péči o rodiče neměl vliv na wellbeing pečujících žen, avšak na wellbeing pečujících mužů ano (Marks 1998, s. 954). V datech reprezentujících německou populaci ve středních letech nebyl nalezen vztah mezi sendvičovou konstelací na jedné straně a spokojeností se životem a negativními afekty na straně druhé (Künemund 2006). Žádný vliv konstelace na zdraví člověka nebyl potvrzen ani daty reprezentující seniory Velké Británie (Evandrou a Glaser 2004). Studie založené na reprezentativních vzorcích, ať už celé populace či pouze populace osob v sendvičové konstelaci, poukazují na absenci negativního vlivu konstelace na wellbeing člověka. Tato zjištění jsou ve zjevném rozporu se základní tezí o sendvičové konstelaci o negativním dopadu konkurujících si rolových požadavků na životní pohodu člověka. Pokud by sendvičová konstelace neměla vliv na wellbeing, těžko bychom si zdůvodňovali, proč se jí vůbec zabývat. Tento rozpor je třeba vyřešit a to hlubším porozuměním vztahu mezi konstelací a wellbeingem. Studie, které předpokládaný negativní dopad na wellbeing nenacházely, obvykle pracují s takovou operacionalizací wellbeingu, která ve své povaze specifický dopad sendvičové konstelace není schopna zachytit. Obvykle se jedná o obecné škály měřící celkovou spokojenost se životem. Používání těchto škál kritizují Bliesznerová a Mancini (Blieszner a Mancini 1989) a dodávají, že je třeba se zaměřit na jednotlivé dimenze životní spokojenosti, například na spokojenost s mezilidskými vztahy. Předpokládaný dopad na wellbeing je tedy třeba upřesnit a dostatečně teoreticky podložit. Intenzivní trojúhelníková konstelace role rodičovské, zaměstnanecké a pečovatelské může přinášet jeden hlavní zdroj nepohodlí člověka. Tím je konflikt mezi rolí zaměstnance a rolí člena rodiny se závazky vůči rodině. Konflikt mezi zaměstnáním a rodinou považujme za první specifikaci dopadů sendvičové konstelace na wellbeing člověka. Pro toto upřesnění nacházíme i empirickou podporu. Marks (Marks 1998) demonstruje, že lidem současně v rolích zaměstnance a pečovatele zasahuje pracovní stres do rodinných záležitostí a rodinný stres do pracovních záležitostí, zatímco lidé zaměstnaní, avšak nepečující, toto přelévání stresu mezi rodinou a prací zažívají méně. Stejným směrem ukazují i data z ČR od zaměstnaných žen ve věku 45 až 65 let zkoumající vliv pečovatelské role na spokojenost se skloubením soukromého a pracovního života. Nejvíce spokojeny jsou ženy nepečující (75 % spokojených), následovány ženami pečujícími buď o rodiče, anebo o děti (50 %), a nejméně spokojených je mezi zaměstnanými ženami, které pečují zároveň o děti a rodiče (30 %) (Gender Studies, o.p.s. 2013). Formuluji následující hypotézu: H1: Sendvičová konstelace zvyšuje nesoulad mezi pracovní a soukromou sférou. Další zdroj nepohodlí, kterým se budu zabývat, je spojen se sendvičovou konstelací skrze interakce mezi osobou v sendvičové konstelaci a rodiči přijímajícími péči. Tyto interakce ovlivňují celkové množství zdrojů, které má člověk v sendvičové konstelaci k dispozici a kterých může případně být nedostatek. Interakce rozlišuji na dvou úrovních. Za prvé, reciprocita pomoci mezi osobou v konstelaci a jejími rodiči, která signalizuje, že člověk svůj čas, energii a peníze nejen dává, ale od jejích příjemců také dostává. Druhou úrovní je míra afektuální solidarity, která indikuje mezilidskou blízkost a vřelost mezi člověkem a jeho rodiči. Reciprocita v rodině zastupuje takové vzorce chování, pro které je typická častá vzájemná podpora. Míru reciprocity můžeme chápat i jako indikátor wellbeingu celé rodiny (Blieszner a Mancini 1989). Pokud se však člověk ocitne v sendvičové konstelaci, hodnota reciprocity může být vychýlena a to se promítne do kvality vztahu, typicky mezi pečující osobou a příjemcem péče. Nerovnováha mezi „vydanými“ a „přijatými“ zdroji může vytvořit nechtěný pocit závazku a tak negativně ovlivnit mezigenerační vztahy (Whitbeck et al. 1994). Vychýlenou reciprocitu vzájemné pomoci můžeme uchopit i jako pomoc obnášející čas, energii a peníze člověka, kterou vydává, aniž by přijímal relevantní množství pomoci nazpět. Formuluji hypotézu: H2: Snižující se míra reciprocity bude negativně ovlivňovat hodnocení vztahu s rodiči. Afektuální solidarita reprezentuje druhou úroveň kvality vztahu. Pod afektuální solidaritou si můžeme představit jednoduše blízkost dvou osob (Szydlik 2008), kterou lze charakterizovat skrze náklonnost, vřelost, porozumění, důvěru, a míru vnímané reciprocity této blízkosti (Bengtson a Roberts 1991). Na důležitost afektuální solidarity pro člověka v sendvičové konstelaci poukazovala již Millerová. Vztah se stárnoucím rodičem, který byl zakoušen jako odmítající, nemilující a nepečující, může komplikovat dospělému dítěti vyrovnání se s nově nabytou rolí pečovatele o toho samého rodiče (Miller 1981, s. 421). Vztah s odmítajícím rodičem snižuje afektuální solidaritu, zvyšuje napětí ve vztahu a snižuje pociťovanou starost o wellbeing rodiče a ve výsledku také snižuje pravděpodobnost poskytnutí péče v případě potřeby (Whitbeck et al. 1994). Avšak i děti, které ke svým rodičům necítí blízkost, jsou stále schopny poskytnout svým rodičům péči. Tato péče je však hodnocena jako více stresující než v případě silnější afektuální solidarity (Horowitz a Shindelman in (Blieszner a Mancini 1989). Silnější afektuální solidarita indikovaná příjmem emoční podpory pečujícím predikuje lepší hodnocení kvality vztahu mezi pečujícím dítětem a opečovávaným rodičem a také předpovídá lepší vnímání pečovatelského výkonu ze strany dítěte (Ingersoll-Dayton et al. 2001). Na základě těchto poznatků formuluji hypotézu: H3: Nízká afektuální solidarita bude negativně ovlivňovat kvalitu vztahu. Kde vztah mezi sendvičovou konstelací a wellbeingem neočekávám, je hodnocení wellbeingu na základě globálního indikátoru, např. tvrzením o celkové životní spokojenosti nebo pocitu štěstí. Formuluji následující hypotézu: H4: Sendvičová konstelace nemá vliv na celkový wellbeing člověka. Výzkumná část Popis datových souborů a proměnných ISSP 2011-2012 Rodina a zdraví Data pro toto výběrové šetření byla sbírána v únoru a březnu 2012. Jedná se o průřezový výzkum, populaci výzkumných jednotek tvoří obyvatelé ČR starší 18 let. Náhodným výběrem byla sebrána data od 1804 respondentů. Při analýze dat byl soubor vážen podle pohlaví, věku, vzdělání, ekonomického postavení, kraje a velikosti místa bydliště. Míra návratnosti byla 56 %. ISSP data obsahují informace o přítomnosti závislých dětí v domácnosti respondenta, jeho ekonomické aktivitě, poskytování péče členům rodiny, kteří starší, nemocní či nemohoucí, a o přítomnosti konfliktu mezi pracovní a rodinnou sférou. Na datech budou ověřovány hypotézy H1 a H4. Střední generace 2004 Data pro průřezový výzkum byla sbírána v roce 2004. Kvótním výběrem byly shromážděny odpovědi od 1059 respondentů. Jako výzkumná jednotka pro tento výzkum se kvalifikovali lidé na území ČR, kteří byli ve věku 45-59 let, byli ekonomicky aktivní, vychovali alespoň jedno dítě a v době sběru dat s nimi nežilo žádné dítě ve společné domácnosti. Vzhledem k povaze výběru vylučující sdílení domácnosti se závislým dítětem jsem se při analýze těchto dat zaměřil na vztah s rodiči respondenta a podporu mezi respondentem a jeho rodiči. Na těchto datech budou ověřovány hypotézy H2 a H3. Do analýzy vstoupili pouze respondenti, kteří měli alespoň jednoho rodiče v době dotazování naživu (N=603). Použité proměnné ISSP 2011-2012 Rodina a zdraví Sendvičovou konstelaci operacionalizuji skrze následující proměnné: 1. Přítomnost závislých dětí ve věku 17 let a méně v domácnosti respondenta, indikovaná odpovědí na proměnnou S26SN (resp. S25SN): „Kolik je z toho závislých dětí ve věku 0-6 (resp. 7-17) let, které s Vámi žijí ve společné domácnosti?“ 2. Ekonomická aktivita respondenta indikovaná odpovědí „Jsem v současnosti výdělečně činný(á)“ na proměnnou S4 „Jste v současnosti výdělečně činný/á, byl/a jste v minulosti výdělečně činný/á, nebo jste nikdy nebyl(a) výdělečně činný/á?“ 3. Poskytování péče, indikované odpovědí „Ano“ na proměnnou S37 „Poskytujete Vy osobně pravidelnou péči členům Vaší rodiny, kteří jsou starší, nemocní či nemohoucí?“ K vytvoření indikátoru pro nesoulad mezi pracovní a soukromou sférou pro testování H1 jsem použil proměnnou B23 „Jak často se Vám během posledních tří měsíců stala každá z těchto věcí?“ a čtyři její varianty: B23A. Přišel(a) jsem z práce domů tak unavený(á), že jsem nebyl(a) schopen(a) doma udělat věci, které byly potřeba. B23B. Kvůli množství času, které jsem strávil(a) v zaměstnání, pro mě bylo obtížné plnit rodinné povinnosti. B23C. Kvůli práci v domácnosti, kterou jsem musel(a) udělat, jsem přišel(a) do zaměstnání tak unavený(á), že jsem nebyl(a) schopen(a) dobře pracovat. B23D. Zjistil(a) jsem, že pro rodinné povinnosti je pro mne obtížné se soustředit na práci. Tyto položky navzájem úzce souvisely. Faktorovou analýzou jsem získal jeden faktor vysvětlující 61 % rozptylu v datech, Cronbachovo α z těchto položek nabylo hodnoty .77. Vzhledem k ordinální povaze těchto proměnných jsem vytvořil sumační index, do kterého jsem načítal odpovědi „Několikrát za týden“ a „Několikrát za měsíc“ (zbylé možné odpovědi byly „Jednou nebo dvakrát“, „Nikdy“). Pro přehlednější interpretaci jsem index rekódoval do tří kategorií: 1. Žádná s těchto situací se respondentovi nepřihodila (57 %) 2. Respondentovi se přihodila 1 nebo 2 situace (35 %) 3. Respondentovi se přihodily 3 nebo 4 situace (8 %) (N=1096, pouze ekonomicky aktivní respondenti) Celkový wellbeing člověka indikuje proměnná B24 zjišťující pocit štěstí v životě respondenta. Sedmistupňovou ordinální stupnici jsem rekódoval na základě distribučního principu do tří kategorií obsahující odpovědi: 1. Zcela šťastný; velmi šťastný (31 %) 2. Docela šťastný (46 %) 3. Ani šťastný, ani nešťastný; Docela/Velmi/Zcela nešťastný (23 %) (N=1787) Střední generace 2004 Péče o rodiče, respektive podpora rodičům je indikována odpovědí „Vždy, je-li to třeba“ (ostatní možnosti „Občas“, „Jen výjimečně“, „Vůbec ne“) na proměnnou 80 „Jak často poskytujete svým rodičům následující podporu?“ a šest variant této proměnné: 80_2 Pomoc s běžným chodem domácnosti 80_3 Pomoc při větších domácích pracích (velký úklid, domácí hospodářství apod.) 80_4 Nákupy, doprovod k lékaři apod. 80_5 Pomoc v péči o osobní hygienu 80_6 Péče v době nemoci 80_7 Finanční podpora Z těchto položek jsem vytvořil součtový index, do kterého byly načítány pouze odpovědi „Vždy, je-li to třeba“. Index jsem dále rekódoval do dichotomické proměnné s kategoriemi: 1. Respondent neposkytuje rodičům žádnou podporu anebo jeden druh podpory (55 %) 2. Respondent poskytuje rodičům 2 až 6 druhů podpory (45 %). (N=603, pouze respondenti s žijícím rodičem) Nedostatkem tohoto indikátoru je absence definice časového rámce či vyjádření četnosti podpory rodičům. Význam odpovědí „Občas“ anebo „Vždy, je-li to třeba“ se může napříč respondenty významně lišit. Na reciprocitu pomoci mezi respondentem a jeho rodiči jsem usuzoval na základě kombinace indikátoru poskytování péče rodičům a tří variant proměnné R89, indikující příjem podpory od rodičů: „Poskytují Vám Vaši rodiče obdobnou pomoc“? R89B Pomoc při větších domácích pracích R89C Péče v době nemoci R89D Finanční podpora Z těchto proměnných jsem vytvořil sumační index načítající odpovědi „Ano“, který jsem následně rekódoval do proměnné se třemi kategoriemi: 1. Žádná pomoc od rodičů (70 %) 2. Jeden druh pomoci od rodičů (20 %) 3. Dva až tři druhy pomoci od rodičů (11 %) (N=603) Afektuální solidarita, konceptualizovaná jako mezilidská blízkost, byla operacionalizována jako odpověď „Vždy, je-li to třeba“ na otázku 80_1 zjišťující, zda respondent poskytuje svým rodičům podporu formou vzájemných diskusí a citové opory. Proměnná byla dichotomizována do této podoby: 1. Vždy, je-li to třeba (53 %) 2. Občas, jen výjimečně, vůbec ne (47 %) (N=603) Kvalitu vztahu jako specifický indikátor wellbeingu jsem operacionalizoval jako hodnocení současného vztahu s rodiči respondentem, proměnná S9A. Proměnná byla dichotomizována: 1. Velmi dobré vztahy (42 %) 2. Jiné (Spíše dobré, spíše špatné, velmi špatné) (58 %) (N=603) Výsledky Výskyt sendvičové konstelace v ČR Tabulka č. 2 shrnuje rozložení poskytování péče, přítomnosti závislého dítěte v domácnosti ve věku 17 let a méně a ekonomickou aktivitu respondentů vzhledem k jejich věku. Nejprve je popsáno rozložení jednotlivých vlastností zvlášť, následně ve vzájemných kombinacích, a poslední řádek zastupuje výskyt sendvičové konstelace. Tabulka č. 2 - Poskytování péče, ekonomická aktivita a přítomnost závislého dítěte v domácnosti podle věku respondenta Věkové kategorie 18-29 let 30-39 let 40-49 let 50-59 let 60-69 let 70 a více let Celkem N Podíl pečujících Počet 35 72 62 79 57 30 335 1803 % 10,0 % 19,5 % 21,3 % 26,8 % 21,2 % 13,2 % 18,6 % Závislé dítě v domácnosti Počet 105 231 136 28 10 8 518 1785 % 30,1 % 63,6 % 47,4 % 9,6 % 3,7 % 3,6 % 29,0 % Ekonomická aktivita Počet 165 313 258 227 39 2 1004 1805 % 46,9 % 84,6 % 88,7 % 76,7 % 14,5 % 0,9 % 55,6 % Péče a práce Počet 16 58 56 60 9 0 199 1803 % 0,9 % 3,2 % 3,1 % 3,3 % 0,5 % 0,0 % 11,0 % Péče a závislé dítě Počet 4 52 34 11 7 2 110 1785 % 0,2 % 2,9 % 1,9 % 0,6 % 0,4 % 0,1 % 6,2 % Péče, dítě a práce Počet 1 39 29 8 1 0 78 1786 % 0,1 % 2,2 % 1,6 % 0,4 % 0,1 % 0,0 % 4,4 % Zdroj: ISSP 2011-2012 Rodina a zdraví, vlastní výpočty V celém souboru je 4,4 % respondentů v sendvičové konstelaci, v populaci můžeme očekávat výskyt konstelace v intervalu 3,3 až 5,3 % (při 95% i.s.). Většina lidí v sendvičové konstelaci se nachází ve věku 30 až 49 let, což je do velké míry způsobeno operacionalizací sendvičové konstelace založené na přítomnosti závislých dětí ve věku 17 a méně let v domácnosti. Pokud bychom toto kritérium posunuli na vyšší věkovou hranici (což data bohužel nedovolují), výrazně by vzrostl podíl lidí v sendvičové konstelaci i ve věku 50 až 59 let, neboť právě v této skupině každý čtvrtý respondent deklaroval péči o člena rodiny a zároveň tři čtvrtiny respondentů jsou stále ekonomicky aktivní. Uvedená 4 % respondentů v sendvičové konstelaci představuje zástupce mírné definice konstelace. Péče o člena rodiny nepodléhá žádnému kritériu intenzity a nutně tak bude zahrnovat poskytování sice pravidelné péče, ale menšího časového rozsahu. Při pohledu na různé kombinace třech klíčových proměnných můžeme postřehnout, že sendvičová konstelace je poměrně vzácnou. Nejčastější souběhem rolí je práce a péče (11 % respondentů), následuje souběh péče a přítomnosti závislého dítěte (6 %) a sendvičová konstelace tří rolí je nejméně častou (4 %). V sendvičové konstelaci se mírně častěji nacházejí ženy (58 %) než muži (42 %). Sendvičová konstelace a konflikt mezi pracovní a soukromou sférou Ověřujeme hypotézu H1 předpokládající, že sendvičová konstelace zvyšuje nesoulad mezi pracovní a soukromou sférou. Do analýzy vstoupili pouze ekonomicky aktivní respondenti. Tabulka č. 3 - Konflikt mezi pracovní a soukromou sférou podle sendvičové konstelace Sendvičová konstelace Celkem Ne Ano Konflikt mezi pracovní a soukromou sférou Žádná s těchto situací se respondentovi nepřihodila Počet 594 34 628 % 58,3 % 43,6 % 57,3 % Respondentovi se přihodila 1 nebo 2 situace[MS1] Počet 347 38 385 % 34,1 % 48,7 % 35,1 % Respondentovi se přihodily 3 nebo 4 situace Počet 77 6 83 % 7,6 % 7,7 % 7,6 % Celkem Počet 1018 78 1096 % 100,0 % 100,0 % 100,0 % Zdroj: ISSP 2011-2012 Rodina a zdraví, vlastní výpočty Tabulka č. 3 poukazuje na mírné rozdíly mezi lidmi v sendvičové konstelaci a ostatními. Konflikt mezi pracovní a soukromou sférou je nepřítomný u 44 % respondentů v sendvičové konstelace, u lidí mimo tuto konstelaci se však jedná o 58 %. Tento 14% rozdíl se bezezbytku přelévá do prostřední kategorie konfliktu mezi pracovní a soukromou sférou ve „prospěch“ lidí v sendvičové konstelaci, kteří zažívají vyšší nesoulad mezi pracovní a soukromou sférou než lidé mimo konstelaci. Rozdíly v četnostech jsou statisticky signifikantní, X^2(2, N = 1096) = 7,17, p = .01, přijímáme hypotézu H1 o sendvičové konstelaci zvyšující nesoulad mezi pracovní a soukromou sférou. Vliv sendvičové konstelace na celkový wellbeing člověka Ačkoliv tabulka č. 4 sice naznačuje, že se lidé v sendvičové konstelaci mohou cítit šťastnější než lidé mimo ni, avšak rozdíly v rozložení četnostech v tabulce nejsou statisticky signifikantní, X^2(2, N = 1788) = 3,48, p = .18. Přijímáme hypotézu H4 o absenci vlivu sendvičové konstelace na celkový wellbeing člověka. Tabulka č. 4 - Vliv sendvičové konstelace na celkový wellbeing člověka Sendvičová konstelace Celkem Ne Ano Zcela šťastný; velmi štastný Počet 523 30 553 % 30,6 % 38,5 % 30,9 % Docela šťastný Počet 792 36 828 % 46,3 % 46,2 % 46,3 % Ani šťastný, ani nešťastný; Docela/Velmi/Zcela nešťastný Počet 395 12 407 % 23,1 % 15,4 % 22,8 % Celkem Počet 1710 78 1788 % 100,0 % 100,0 % 100,0 % Zdroj: ISSP 2011-2012 Rodina a zdraví, vlastní výpočty Vliv reciprocity péče na kvalitu [MS2] vztahu Hypotézu H2 předpokládající, že se snižující se mírou reciprocity podpory mezi rodiči a jejich dospělými dětmi se bude snižovat kvalita vztahu s rodiči, budeme prozkoumávat tabulkou č. 5. Tabulka č. 5 - Vliv reciprocity péče na kvalitu vztahu s rodiči [MS3] Kvalita vztahu s rodiči Velmi dobrý Jiný Celkem Žádná pomoc od rodičů 1 druh podpory rodičům anebo žádná podpora Počet 76 173 249 % 30,5 % 69,5 % 100,0 % 2 až 6 druhů podpory rodičům Počet 81 91 172 % 47,1% 52,9% 100,0% Jeden druh pomoci od rodičů 1 druh podpory rodičům anebo žádná podpora Počet 22 29 51 % 43,1 % 56,9 % 100,0 % 2 až 6 druhů podpory rodičům Počet 38 29 67 % 56,7 % 43,3 % 100,0 % Dva až tři druhy pomoci od rodičů 1 druh podpory rodičům anebo žádná podpora Počet 13 18 31 % 41,9 % 58,1 % 100,0 % 2 až 6 druhů podpory rodičům Počet 23 10 33 % 69,7 % 30,3 % 100,0 % Zdroj: Střední generace 2004, vlastní výpočty. N=603 (pouze respondenti s žijícím rodičem) V situaci s nejnižší reciprocitou vzájemné podpory (žádná pomoc od rodičů a zároveň téměř žádná podpora rodičům) nejméně lidí hodnotí vztah s rodiči jako velmi dobrý (30,5 %). Naopak nejvíce lidí hodnotí vztah s rodiči jako velmi dobrý v situaci intenzivní reciprocity (70 %). Nacházím v datech podporu pro hypotézu H2, v situaci poskytování podpory rodičům roste pozitivní hodnocení vztahu s rodiči s tím, jak roste množství podpory od rodičů. Vliv afektuální solidarity na kvalitu vztahu s rodiči Tabulka č. 6 - Vliv afektuální solidarity na kvalitu vztahu s [MS4] rodiči Kvalita vztahu s rodiči Velmi dobrý Jiný Celkem Vzájemné diskuse s rodiči, citová opora rodičům Občas, jen výjimečně, vůbec ne 1 druh podpory rodičům anebo žádná podpora Počet 41 164 205 % 20,0 % 80,0 % 100,0 % 2 až 6 druhů podpory rodičům Počet 31 50 81 % 38,3 % 61,7 % 100,0 % Vždy, je-li třeba 1 druh podpory rodičům anebo žádná podpora Počet 70 56 126 % 55,6 % 44,4 % 100,0 % 2 až 6 druhů podpory rodičům Počet 111 80 191 % 58,1 % 41,9 % 100,0 % Zdroj: Střední generace 2004, vlastní výpočty. N=603 (pouze respondenti s žijícím rodičem) Třetí hypotézou předpokládám, že pokud respondent k rodiči necítí blízkost a bude nucen o rodiče pečovat, bude to pro něj znamenat stresující situaci, která se negativně promítne do vztahu s rodičem. Pro prozkoumání tohoto předpokladu je stěžejní horní polovina tabulky č. 6 indikující sníženou afektuální solidaritu, respektive blízkost mezi respondentem a jeho rodičem. Pokud hypotéza platí, respondenti s nízkou afektuální solidaritou směrem k rodičům poskytující péči rodičům budou hodnotit vztah méně pozitivně, než respondenti se stejně sníženou afektuální solidaritou, kteří svým rodičům péči neposkytují. Je tomu však přesně naopak, jsou to právě pečující respondenti, kteří častěji hodnotí vztah s rodičem jako velmi dobrý (38 %) než nepečující respondenti (20 %). Závěr a diskuse Jak častá je sendvičová konstelace v ČR a jakých charakteristik jsou lidé, kteří se v konstelaci nachází? Díky datům ISSP 2011-2012 mohu říct, že sendvičová konstelace je spíše vzácná a nachází se v ní kolem 4 % respondentů. Lidé v konstelaci se příliš neliší podle pohlaví (58 % žen, 42 % mužů) a většina z nich je ve věku 30 až 49 let. Tato čísla si však zaslouží komentář. Pracuji s mírnou definicí sendvičové konstelace, která nestanovuje minimální počet hodin péče anebo ekonomické aktivity. Část ze 4 % respondentů v konstelaci se bude nutně nacházet v konstelaci nízké intenzity, kdy rolové požadavky budou nižší intenzity a nebude docházet ke konfliktu mezi nimi při nárokování zdrojů člověka v konstelaci. Kdybych aplikoval další kritéria konstelace, např. alespoň 20 hodin ekonomické aktivity týdně a/nebo alespoň 10 hodin péče týdně, podíl lidí v sendvičové konstelaci by se dále zredukoval na méně než 4 %. Absence indikátoru v datech pro intenzitu role pečovatele mi nedovoluje rozlišit mezi rolemi hlavního a vedlejšího pečovatele. Nemohu tedy ověřit, zda většina lidí v konstelaci v ČR, kteří jsou ve věku 30 až 49 let, není ve vztahu k rodičům vedlejšími pečovateli, jako je tomu ve stejné věkové skupině v USA (viz graf č. 1, (Spillman a Pezzin 2000). Dalším limitem dat o sendvičové konstelaci je operacionalizace role rodiče, která je definována jako přítomnost závislých děti ve věku 17 let a méně v domácnosti respondenta. Díky této definici je sendvičová konstelace téměř nepřítomná ve věkové skupině 50 až 59 let, která je ale stále ekonomicky aktivní a zároveň v ní každý čtvrtý respondent deklaruje roli pečovatele. Při jiné operacionalizaci role rodiče anebo prarodiče, která by mohla vycházet z poskytované podpory vlastním dětem, by podíl lidí v sendvičové konstelaci ve věku 50 až 59 let výrazně narostl. Posledním limitem deskriptivních statistik sendvičové konstelace, které tento text nabízí, je průřezový pohled na svět skrze data. 4 % respondentů se nacházeli v sendvičové konstelaci v době dotazování. Kdybychom se dotazovali na souběh rolí například za posledních 10 let, opět bychom získali vyšší podíl lidí nacházejících se v sendvičové konstelaci. Dopad na wellbeing člověka tvořil výzkumné těžiště textu. Při zkoumání vlivu sendvičové konstelace na wellbeing respondenta jsem se vymezil proti obecné operacionalizaci wellbeingu v podobě vágní spokojenosti se životem anebo pocitu štěstí, u kterého jsem nepředpokládal souvislost se sendvičovou konstelací. Na druhou stranu jsem nabídl tři specifikované dimenze wellbeingu, ve kterých jsem předpokládal vliv sendvičové konstelace. Lidé v sendvičové konstelaci častěji zažívají mírný nesoulad mezi pracovní a soukromou sférou, respektive tento nesoulad zažívá o 14 % více respondentů v konstelaci než lidé mimo ni. Tento rozdíl je sice statisticky signifikantní, ovšem na hranici věcné významnosti. Silnější nesoulad zažívali lidé v konstelaci i mimo ni stejnou měrou. Další mé očekávání bylo spojeno s představou sendvičové konstelace jako situace, která si nejen nárokuje zdroje člověka, ale zároveň je i samotným zdrojem pro člověka. Situace poskytování podpory může být obousměrná a můžeme rozlišovat různé intenzity reciprocity. Předpokládal jsem, že situace s nízkou reciprocitou bude mít negativní dopad na kvalitu vztahu s příjemcem podpory, rodičem. Tomuto předpokladu poskytují data podporu. Pokud respondent intenzivněji podporuje své rodiče, roste pozitivní hodnocení vztahu s nimi s tím, jak roste množství pomoci proudící od rodičů k respondentovi. Vůbec nejčastěji hodnotí vztah s rodiči jako velmi dobrý respondenti, kteří vydatně podporují své rodiče a tito rodiče vydatně podporují své děti nazpět. V situaci této intenzivní reciprocity hodnotí 70 % respondentů vztah s rodiči jako velmi dobrý. Třetí dimenzi wellbeingu jsem specifikoval jako dopad nízké afektuální solidarity způsobující negativní hodnocení vztahu s příjemcem péče. Pokud respondent necítí k rodiči blízkost a zároveň nastane (pečovatelská) situace, v důsledku které bude respondent trávit s tímto rodičem množství času, negativně se to promítne do hodnocení vztahu s rodičem. Pro tento předpoklad jsem však nezískal podporu, ba právě naopak. Respondenti s nízkou afektuální solidaritou hodnotí vztah s rodičem jako velmi dobrý téměř dvakrát častěji (38 % respondentů), když intenzivněji rodiče podporují, oproti situaci, když rodiče podporují málo nebo vůbec (20 %). V rámci tradice výzkumů sendvičové konstelace jsem také pátral po vztahu mezi obecným indikátorem wellbeingu, v případě tohoto textu obecným pocitem štěstí, a sendvičovou konstelací. Předpokládal jsem absenci asociace a data tento předpoklad podpořila. Vztah mezi pocitem štěstí a sendvičovou konstelací není věcně ani statisticky významný. Limity tohoto textu jsou dány dostupností vhodných dat k analýze. Pro důkladnější porozumění sendvičové konstelaci popřípadě mechanismům rodinné solidarity v souvislosti s péčí o stárnoucí členy rodiny je sekundární analýza dat nedostatečná. Klíčové informace, které postrádám, se týkají intenzity poskytované podpory rodičům a intenzity poskytované podpory dětem. Žádoucí by byl početnější datový soubor. Ačkoliv data ISSP 2011-2012 disponují 1804 respondenty, v důsledku kritérií sendvičové konstelace se dostáváme na podsoubor 78 respondentů, který již trpí velkou výběrovou chybou a neumožňuje hlubší spolehlivé analýzy. Co důležitého tento text přinesl? Víme, jaký díl lidí se nachází v sendvičové konstelaci. 4% podíl odpovídá při použití podobně mírných kritérií konstelace situaci v Německu (Künemund 2006). Pro Česko neplatí přirovnání o ženách uprostřed, neboť českých žen jen v sendvičové konstelaci jen o něco málo více než mužů. V textu jsem se zaměřil na dopad konstelace na wellbeing člověka a demonstroval jsem, že než hledat projevy tohoto dopadu v obecném indikátoru wellbeingu, je smysluplnější se zaměřit na dílčí dopady ve specifických oblastech života, které jsou teoreticky podloženy. Zajímavým výsledkem je, že sendvičová konstelace nemusí zdroje člověka pouze vyčerpávat, ale také je doplňovat skrze reciprocitu podpory směřující od rodičů zpět k respondentovi, což jde ruku v ruce s pozitivním hodnocením vztahu k rodičům. Použité zdroje: AGREE, Emily, Beverley BISSETT a Michael S. RENDALL, 2003. Simultaneous care for parents and care for children among mid-life British women and men. POPULATION TRENDS-LONDON-. s. 29–35. BENGTSON, Vern L. a Robert EL ROBERTS, 1991. Intergenerational solidarity in aging families: An example of formal theory construction. Journal of Marriage and the Family. s. 856–870. BLIESZNER, Rosemary a Jay A. MANCINI, 1989. Aging parents and adult children: Research themes in intergenerational relations. Journal of Marriage and the Family. s. 275–290. BRODY, Elaine M., 1981. “Women in the middle” and family help to older people. The Gerontologist. roč. 21, č. 5, s. 471–480. EVANDROU, Maria a Karen GLASER, 2002. Changing economic and social roles: the experience of four cohorts of mid-life individuals in Britain, 1985–2000. 2001 Census–First Results. roč. 1329, s. 19. EVANDROU, Maria a Karen GLASER, 2004. Family, work and quality of life: changing economic and social roles through the lifecourse. Ageing and Society [online]. 9., roč. 24, č. 5, s. 771–791 [vid. 3. únor 2014]. ISSN 0144-686X, 1469-1779. Dostupné z: doi:10.1017/S0144686X04002545 GENDER STUDIES, O.P.S., 2013. Slaďování rodiny a práce, rovné příležitosti u žen v předdůchodovém věku pečujících o závislého člena rodiny. [online]. 31. květen 2013. B.m.: Gender Studies, o.p.s. [vid. 2. únor 2014]. Dostupné z: http://aa.ecn.cz/img_upload/8b47a03bf445e4c3031ce326c68558ae/zz_pecujici_zeny_fin_080813.pdf GRUNDY, Emily a John C. HENRETTA, 2006. Between elderly parents and adult children: a new look at the intergenerational care provided by the ‘sandwich generation’. Ageing and Society [online]. 1.8., roč. 26, č. 05, s. 707 [vid. 3. únor 2014]. ISSN 0144-686X, 1469-1779. Dostupné z: doi:10.1017/S0144686X06004934 INGERSOLL-DAYTON, Berit, Margaret B. NEAL a Leslie B. HAMMER, 2001. Aging Parents Helping Adult Children: The Experience of the Sandwiched Generation. Family Relations. 1.7., roč. 50, č. 3, s. 262–271. ISSN 0197-6664. KÜNEMUND, Harald, 2006. Changing welfare states and the „sandwich generation”–increasing burden for the next generation. International Journal of Ageing and Later Life. roč. 1, č. 2, s. 11–30. LOOMIS, Laura Spencer a Alan BOOTH, 1995. Multigenerational caregiving and well-being: The myth of the beleaguered sandwich generation. Journal of family issues. roč. 16, č. 2, s. 131–148. MARKS, Nadine F., 1998. Does it hurt to care? Caregiving, work-family conflict, and midlife well-being. Journal of Marriage and the Family. s. 951–966. MILLER, Dorothy A., 1981. The ‘sandwich’generation: Adult children of the aging. Social Work. roč. 26, č. 5, s. 419–423. SPILLMAN, Brenda C. a Liliana E. PEZZIN, 2000. Potential and Active Family Caregivers: Changing Networks and the ‘Sandwich Generation’. Milbank Quarterly [online]. roč. 78, č. 3, s. 347–374 [vid. 3. únor 2014]. ISSN 1468-0009. Dostupné z: doi:10.1111/1468-0009.00177 SZYDLIK, Marc, 2008. Intergenerational Solidarity and Conflict. Solidaridad y conflictos intergeneracionales. roč. 39, č. 1, s. 97–114. ISSN 00472328. VIDOVIČOVÁ, Lucie a Ladislav RABUŠIC, 2003. Senioři a sociální opatření v oblasti stárnutí v pohledu české veřejnosti [online]. zpráva z empirického výzkumu. Brno: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí [vid. 3. únor 2014]. Dostupné z: http://www.mature-project.eu/materials/vidrab.pdf WHITBECK, Les, Danny R. HOYT a Shirley M. HUCK, 1994. Early family relationships, intergenerational solidarity, and support provided to parents by their adult children. Journal of Gerontology. roč. 49, č. 2, s. S85–S94. Analyzovaná data: Rodina a zdraví (ISSP 2011-12) - Česká republika (zdroj Český sociologický datový archiv) Střední generace 2004 (zdroj Český sociologický datový archiv) ________________________________ [MS1]lidi co nejsou v konstelaci ve stejnem vekovem rozmezi [MS2]v teoreticke casti dat na spravnou mriu, ze se nejedna o sendvičovou konstelaci [MS3]instrumentalni racionalita [MS4]operacionalizace koncept spatna? dobry vztah s rodici muze byt o neceme jinem nez vzajmenyma diskusema; nestesti odpovedivzdy jelito třeba,