Illusio – obraz „skutečných“ hvězd
Ačkoliv byli respondenti během rozhovorů vedeni k tomu, aby se vyjadřovali o hvězdách na
základě stanovené pracovní definice, nelze se vyhnout otázce, nakolik a v jaké podobě mají
sportovci samotní konstruovanou vlastní definici sportovní hvězdy. Jinými slovy, pokud si
odmyslíme „vnucenou“ pracovní definici hvězdy, jaké charakteristiky nese koncept sportovní
hvězdy z pohledu samotných sportovců. Lze téměř z jistotou očekávat, že v této naraci se
budou prolínat vlivy jak sub-pole plaveckého sportu, tak sportovního pole obecně, dále pak
polí mediálního, ekonomického ale v obecnější rovině i vlastní kapitál sociální (rodina, přátelé
a různé další sociální skupiny) a kulturní.
Na základě teoretického základu a průběhu sběru dat se během výzkumu ukázalo, že
zatímco respondenti vědomě hledali a vzpomínali na faktory tvořící sportovní hvězdu ve svém
sportovním sub-poli, která byla definována jako sportovec dosahující stabilních kvalitních
výsledků, které od něj jeho okolí očekává a často i vyžaduje, za takovouto hvězdou se často
skrývala druhá rovina definice hvězdy. Tato hvězda nebyla respondentem vyslovena či
prezentována v ucelené a záměrné podobě, nicméně postupně se vynořovala v průběhu řeči,
někdy s komentářem o „skutečné hvězdě“ nebo přímo s despektem o „hvězdnosti“ hvězd v
českém plaveckém sportu: P8 (respondent, kterému v průběhu dalšího rozhovoru nečinilo
potíže identifikovat zadaným způsobem známé plavce a dále o nich rozprávět): „V tom
plavání nikdo není hvězda, to není žádnej fotbalista...“. Vzhledem k mírně odlišnému
teoretickému úhlu pohledu tvořícímu rámec této části analýzy bude nejprve součástí kapitoly
teoretický exkurs, v kontextu této práce de facto opětovný, do základů teorie Pierra Bourdieu.
V souladu s primárním teoretickým zakotvením této práce je sportovec aktérem daného
sportovního sub-pole, v tomto případě vrcholového plaveckého sportu. Jeho pozice v něm,
zkušenosti, vrstevníci, trenéři, rodiče, kolegové, média nebo škola slouží jako
zprostředkovatelé dominantních názorů a postojů, tvořících slovníkem P. Bourdieuho habitus
konkrétních aktérů (1998b). Habitus je výsledkem postavení v daném poli, vzájemného
působení pozic různých aktérů ale i vlivů dalších polí, resp. jejich dominantních aktérů. Tyto
vlivy byly podrobně rozvedeny v části pojednávající o relativní autonomii sportovního pole (viz
Bourdieu 1978). Pro tuto část je však klíčový jiný Bourdieuho pojem: illusio, neboli vsazení či
zájem (1998b; Webb 2002). Tento koncept nám pomůže dále rozpracovat vliv postavení v
1
sociálním poli či sub-poli na strukturování slovníku jeho aktérů a jejich symbolických a
mentálních procesů, na základě kterých tvoří a pomáhají přetvářet obraz okolního prostředí.
Jak ostatně vyplývá z již dříve nastíněné Bourdieuho teorie, habitus aktéra konkrétního
sociálního pole je strukturován postavením tohoto aktéra v daném poli, na které zároveň sám
aktivně působí (např. 1998b). Pokud na chvíli odhlédneme od řízeného rozhovoru, na základě
kterého byla pořizována data pro tento výzkum, předpokládejme na základě teoretického
konceptu illusio existenci „herních pravidel“, která má aktér – respondent zvnitřnělé a která
bez pochybností a vůbec bez předchozího vědomého uvážení využívá. Illusio tedy znamená
„...zájem, totiž skutečnost, že se sociální hře přisuzuje důležitost, že těm, kdo jsou v ní, kdo
se na ní podílejí, záleží na tom, co se v ní děje.“ (ibid.: 106). Jinými slovy, pravidla, dle kterých
se řídí aktéři v daném poli na základě svého habitusu, pravidla, která nejsou často
uvědomovaná, ale o to více jsou brána za „skutečná“, pravidla, která umožňují jednání ze
strany aktéra upřímné, nicméně zvnějšku ne vždy nutně chápané a pochopitelné, tato
pravidla jsou illusio.
Podstatou této práce je rozdělení sportovních hvězd v běžném slova smyslu, tedy maximálně
medializovaných vrcholových profesionálních sportovců, a hvězd v sub-pole jen omezeně
medializovaného vrcholového sportu. Hlavní část studie je věnována konstrukci hvězd v
tomto malém sportu, nicméně i za účelem vytěžení teoretického potenciálu P. Bourdieu
zaměříme v této kapitole pozornost na hluboce sdílené významy sportovních hvězd užívané
samotnými zpovídanými aktéry. Tyto sportovní hvězdy se nemusejí nutně týkat samotného
zkoumaného sub-pole, ale spíše by měly ilustrovat, jaký obraz hvězd je tímto sub-polem (a
dalšími poli, v nichž se aktér nachází) konstruován. Vrcholoví sportovci mohou mít své
každodenní vzory, ale zároveň mohou sdílet obraz hvězdy, k níž nemusí být nutně vázáni
emocionálním až religiózním poutem, ale tato hvězda může pro ně být přirozeným
reprezentantem a součástí sportu obecně, bez níž by nemohl existovat v té dominantní
podobě, v jaké existuje (srovnej Wacquant 1992).
„Dá se tedy říci, že mezi lidmi, kteří v poli zaujímají opačné pozice a kteří si zdánlivě oponují naprosto
vším, ve skutečnosti existuje jakási tichá dohoda: shodují se na tom, že o věci, jež jsou na onom poli
ve hře, stojí za to hrát. … je matné vědomí právě této hluboké souhry mezi protivníky na jednom a
témž poli: bojují spolu, ale na předmětu sporu, když ne na jiném, se shodují.“ (Bourdieu 1998b: 107)
2
Paralela uvedeného citátu se sportem je nasnadě. Aktéři se nemusí shodnout na „své“
hvězdě, konkrétním jméně, nemusejí se dokonce ani shodnout na tom, co ze sportovce tuto
hvězdu tvoří, avšak na hluboce sdílené rovině se shodují, že hvězdy jsou součástí soudobého
sportu.
Nelze ovšem očekávat, že se podaří plně pochopit konstrukci hrdiny konstruovaného v rámci
sub-pole plaveckého sportu oproti hrdinům jiných sportovních sub-polí. Natolik jsou dostupná
data přeci jen omezená. Bourdieuho upozornění, že „existuje totiž tolik druhů libida, kolik je
polí“ (ibid.: 108), tak nebude v plné míře možno prakticky aplikovat. I tak nám však výsledky
analýzy dále přiblíží toto libido – illusio ve své socializované podobě. Na rozdíl od vyjádřené,
vědomé charakteristiky známých sportovců – „spoluaktérů“ v daném sub-poli, zde se naplno
projevuje Bourdieuho vsazení do hry, pohroužení se do pravidel, kde cíl jednání již není
součástí dílčí úvahy aktéra, ale je nedílně včleněn, vepsán, do pravidel hry, tj. pravidel subpole.
Aktér tato pravidla nevnímá jako něco, že je nutné dosáhnout, ale jsou mu po celou
dobu přístupna v celé své šíři a on je nevědomky, až reflexivně, anticipuje (a je-li plně
socializován, anticipuje je včas a očekávaným způsobem). Na základě tohoto přístupu
Bourdieu mimo jiné vysvětluje možnost skutečně altruistického jednání, které nelze nikdy
pochopit utilitaristickým pohledem aktéra ekonomického pole uvažujícím v intencích náklady
– zisky. Obdobným příkladem může být i sportovec – amatér, který podstupuje náročné
tréninky pro samotnou lásku ke sportu, aniž by za své výkony kdy obdržel odměnu. (Bourdieu
1998b; Defrance 1995).
Při zkoumání sdílených významů je nutné všímat si časoprostorového kontextu, v němž se
aktér pohybuje. Jak upozorňuje například Jean-Paul Clément (1995), konkrétní typ sportu,
místo jeho provozování nebo podmínky, za nichž vznikl, to vše má vliv na vnímání a na
významy, které tento sport nese pro jednotlivé aktéry nebo skupiny aktérů. Výzkumná otázka
spojená s touto kapitolou by tak mohla znít, jaké významy nese pro aktéra sub-pole
brněnského plaveckého sportu koncept sportovní hvězdy; v tomto případě však nikoliv
hvězdy definované na základě definice výzkumníka, ale osobnosti, která inherentně naplňuje
význam tohoto označení pro samotného aktéra. Připomeňme, že v tomto případě se jedná o
významy, které respondenti na vyzvání nespecifikovali, ale které se vynořovaly během
rozhovorů v rámci narací spojených s postupně probíranými koncepty.
3
Sdílené charakteristiky hvězd
První charakteristikou je způsob prezentace hvězdy. Hvězda musí vystupovat tak, aby o ní
veřejnost věděla, tedy musí zde působit vliv médií a mediální reprezentace. Je příznačné, že
často je v této souvislosti dáván za příklad ideální typ „velkého“ sportu: fotbal. Spojení s médii
je natolik velké a samozřejmé, že nemedializovaný sport jako plavání může být v tomto
kontextu prezentován „jen“ známými sportovci (a nikoliv „skutečnými“ hvězdami).
P2: „Jako možná, kdyby xx šla po ulici, tak alespoň někteří lidi by ji poznali...ti informovanější,
že by poznali...asi kdyby to byl fotbal, tak je to něco jiného.“
P8: „V tom plavání nikdo není hvězda, to není žádnej fotbalista...chápu to.“
Spojení s médii je natolik velké a samozřejmé, že nemedializovaný sport, a to i včetně
„vlastního“ plavání, bývá někdy zmiňován až s mírným despektem. Někteří respondenti sami
uznávali, že plavání co do atraktivity pro diváky nemůže soupeřit s fotbalem či hokejem a
televizní přenosy těchto „ideálních typů“ medializovaného sportu jsou legitimně preferovány
ze strany mediálních korporací před třeba právě plaváním. Bývalá závodnice aktivní o dvě
desetiletí dříve než většina zpovídaných respondentů uvedla, že mediální pokrytí v té době
mělo podobu stručných krátkých článků v novinách: P9: „někde mám možná nějaký výstřižky
z novin, co naše máti mě vždycky vystřihla, tak to nám dělalo radost, když o nás psali, ale že
bychom se mi sami prezentovali někde v tisku...“.
Dokonce i v případě, že se jedná o sportovní událost, která může sloužit za vzorový příklad
medializace sportu, tedy olympiádu, plavání bylo přesto zmíněno tak, že jej navštěvují
zejména zasvěcení diváci. Zdá se, že ona „malost“ plaveckého sportu je pevnou součástí
dispozitivu sportovního brněnského sub-pole. Tak se děje i v případě, že se hovoří o plavání v
mezinárodním kontextu, byť, jak už bylo dříve zmíněno, existují země, kde plavecký sport je
naopak jedním z nejpopulárnějších.
P1: „Dokonce mám i pocit, že i na té olympiádě je to stejný, že jsou tam hlavně ty lidi, co
plavou, že ne někdo, kdo hraje fotbal, že by si řekl, že se půjde podívat, jak bude plavat já
nevím Michael Phelps, já se podívám v televizi, ale nebudu se pídit po vstupenkách.“
Někteří plavci jsou ke svému sportu shovívavější. Sami často patřili mezi české nebo i
4
slovenské nejúspěšnější sportovce ve své kategorii a uvažují o hvězdách i na této úrovni.
Ovšem je třeba vzít do úvahy rozdílné sportovní biografie zpovídaných sportovců. Zatímco
část sportovců ukončila svou kariéru „v lavicích“ sportovního gymnázia, někteří pokračovali
na úrovni národní reprezentace i potom a jejich pohled mohl být usměrňován osobní
zkušeností a snad i pocitem sounáležitosti s dalšími aktéry vrcholového sportovního sub-pole.
Když takovýto sportovec zmiňuje své kolegy, nebrání se užívání pojmu hvězda:
P6: „Já jsem znal více takovýchto plavců i v Čechách i na Slovensku, co byli fakt hvězdy.“
Zatímco u části ostatních respondentů se zkušenost s těmi, kdo se dostali na pomyslný
sportovní vrchol (i co se týká míry medializace a profesionalizace), omezuje zejména na
mediální zprávy, někteří respondenti (plavci i trenéři) mají s takovýmito sportovci osobní
zkušenost. Hodnocení hvězd z tohoto úhlu pohledu může být komplexnější a častěji klade
důraz na osobní, emocionální rovinu. Plavec citovaný v následujícím úryvku popisuje své
zkušenosti s úspěšnými sportovními hvězdami z různých sportů a na první místo klade svou
osobní zkušenost. Nicméně není náhoda (zřejmě), že při hledání analogie užije opět příklad
fotbalistů. Citace však dokresluje i to, že jedinec – hvězda je hvězdou i přes případné
negativně vnímané chování:
P6: „Znám se od dětství s Martinou Moravcovou (slovenská plavkyně, držitelka olympijských
medailí – pozn. autor), která stále je absolutně nejlepší slovenská plavkyně všech dob. A tam
musí být vždycky dobrý základ v rodině. Vím to i z mé zkušenosti...byl jsem na návštěvě ve
slovenském olympijském domě. A potkal jsem tam Veroniku Zuzulovou (úspěšná slovenská
lyžařka – pozn. autor) osobně. To byla tak strašně příjemná baba, tak absolutně v pohodě.
Žádný problém, ale potkal jsem tam i většinu slovenského hokejového mužstva a z těch asi
80 procent byli absolutně skromní kluci, co se s námi fotili, byli příjemní. Já si myslím, že jen
to minimum špičkových sportovců je povrchní a arogantní. Pro příklad bych dal takového
Ronalda, fotbalistu. A úplný protiklad Messi, to je, jako by se porovnával třeba Pelé a
Maradona.“
Podobným stylem situaci popisuje sportovkyně, která patřila v době své aktivní kariéry mezi
evropské nejúspěšnější plavce a plavecké hvězdy vnímala také nezprostředkovaně, nebo
alespoň ne výhradně zprostředkovaně. Přesně reflektuje fenomén, který jsme si přiblížili v
5
předešlém případě, totiž situaci, kdy časoprostorová blízkost pozměňuje symbolickou
konstrukci hrdinů jako až nereálných obrazů z médií a proměňuje je v reálné kolegy v týmu.
Plavkyně popisuje situaci, kdy působení ve všeobecně úspěšném klubu, jehož členové
vyhrávali v pravidelných intervalech medaile z národních mistrovství, nastolilo do jisté míry
rovné postavení všech těchto členů, kteří se navzájem, ač šlo o velmi úspěšné sportovce,
neviděli jako hvězdy. V tomto případě se jednalo spíše o vnitřní dělení na základě věku, kdy
starší plavci plnili roli čehosi nedostupného, nedostižného. Jestliže ovšem tato plavkyně
hovoří o tom, že žádnou vyloženou superhvězdu zde neměli, je na místě připomenout, že
právě ona sama byla většinou ostatních respondentů za tuto hvězdu označována.
P4: „Já jsem vyrostla v Kometě, v Rudé hvězdě, a to byl docela velký plavecký oddíl, kam se
stahovala esa z celé republiky, tenkrát i z Československa, a já jsem v takovém prostředí
vyrůstala, tak tam dovezl medaili ne každý, ale dovezli jsme desítky medailí z těch jedněch
závodů, ale to bylo právě dobré, že jsme v tom jeli všichni. Třeba já jsem začala vozit medaile
z dospěláckého MR v patnácti letech, takže jsem teprve dorůstala do tohohle prostředí, a teď
tam plavali ti velcí kluci, kterým já jsem málem vykala na tom bazéně, když jsem je tam viděla
poprvé. Když člověk v tomhle vyrůstá, tak vidí, že někdo tam byl, pak odešel, někdo tam
dorostl, někdo přišel odjinud zvenčí, takže tady jsme měli takové přirozené prostředí a
žádnou vyloženě superhvězdu jsme tam neměli typu, jak jste třeba zmiňoval toho
Armstronga.“
Dalším z konceptů, kolem kterých je konstruován sdílený obraz hvězd ve zkoumaném subpoli,
je sportovec jako individualita, jedinec bez týmových konotací. Je to však logické i
vzhledem k povaze bazénového plavání jako bytostně individuálního sportu, která je ostatně
na více místech respondenty zdůrazňována:
P6: „Já si víc vážím sportovců, kteří jsou individuální, protože ten člověk si to oddřel sám, tam
neexistuje, že ten úspěch se rozdělí. Samozřejmě ta radost v týmu je asi větší, ale jako
individuální sportovec, bývalý, vím, co to znamená, když toho úspěchu dosáhne sportovec
sám. To se nedá s ničím porovnat.“
Zásadním rozdílem mezi sdílenými konotacemi sportovních hvězd a jmenovanými
charakteristikami známých sportovců-plavců se ukázal být kladený důraz na úspěchy na
6
soutěžích ze zvláštním symbolickým významem pro vrcholové plavce, zejména na mistrovské
soutěže (národní nebo evropské) a zvlášť olympijské hry. V olympijských hrách se zřejmě
spojuje svojí symbolika: reprezentace vlastní země na vrcholné sportovní události a účast na
nejvýše ceněném sportovním utkání.1
Oba faktory si drží vysoký symbolický kapitál v rámci
sportovního sub-pole a ačkoliv samotné zastupování země původu není automaticky zárukou
vysokého výdělku či atraktivity pro sponzory, „repre“ je jedním z vrcholných období
sportovcovy kariéry: T2: „…já jsem z minulýho tisíciletí a lvíček na prsou a čest a tyhlety věci
tam hrály větší roli.“. Ale například i při popisu vlastního klubu využívají respondenti kritéria
reprezentaci jako doložení existence úspěšných sportovců: T3: „Teď v tuto chvíli máme
myslím 6 reprezentantů a pohybujeme se dlouhodobě v rozmezí 5-10 reprezentantů
každoročně.“
Účast na olympijských hrách však symbolicky převyšuje ostatní sportovní soutěže (včetně
mezinárodních, reprezentačních). „Mezi řádky“ občas vyvstávala nespokojenost s pouze
malým oceněním olympioniků. Je mnoho sportovních soutěží na úrovni mistrovství světa,
nicméně, chtěl-li respondent vyjádřit míru nespokojenosti s celkovým přístupem okolí k plavcireprezentantovi,
volil často argumentaci vyzdvihující jeho olympijskou zkušenost. A
v následující citaci jednoho z trenérů lze jasně identifkovat zmíněný emocionální náboj
T1: „…ale jsem docela, nechci říct nemile překvapenej, ale mám tady třeba trenéra xx. XX byl
na olympiádě v Atlantě, v Aténách, tuším dvakrát byl na olympiádě. Tady dělá u mládeže. Ty
děcka to vůbec nevnímají, že někdo byl na olympiádě. Já něco podobného zažívám, chodím
na různý setkání, znám Jirku Dalera, s ním si tykám, a vidím nějaký ty,…nechci říct, že člověk
na to kouká, že to bylo za krále klacka v době kamenný, a to jsem rozumnej a racionálně
uvažující chlap, ale ty děcka to berou úplně jinak. Oni jsou schopni si ho poslat pro rohlík, že
mají hlad.“
1 Oceňování olympijských her se prolíná napříč spektrem výzkumného vzorku a lze říci, že i napříč
spektrem aktérů sportovního pole obecně. Lze si vzpomenout na rozruch, který budil a příležitostně stále budí například
bývalý kanoista Lukáš Pollert, sám olympijský vítěz, který se netajil despektem k podobě soudobé olympiády a své
olympijské medaile prodal a výtěžek věnoval na charitu. Právě tyto aktivity stojící v příkrém rozporu s diskursivními
praktikami sportovního pole a přesvědčením jeho aktérů o významnosti a výsadním postavení olympijských her mezi
sportovními soutěžemi mu také zajistily nálepku rebela a sportovce mimo konvence, jehož názory dodnes i sportovní
fanoušci v diskusích pod internetovými články glosují například takto: „Nikdo mu názor nebere, ale nemusí shazovat
vrcholový sport tím, že ho označí za dětinský. Sám vrcholově několik let sportoval.“ (ČTK 2012).
7
Společně s nedoceněním ryze sportovních zásluh se s obdobným emocionálním zabarvením
objevují i zmínky o nezájmu diváků o toto sportovní odvětví. Mimo emocionálně neutrální
poznámky jsou někdy užívány i výrazy, které svědčí o vyrovnávání se se sdíleným
imperativem, že vrcholový sport má mít své diváky, fanoušky. Spíše nežli reálné zkušenosti
se zde porovnává obraz sportu a jeho hvězd tak, jak jej prezentují mediální obrazy. Jejich
porovnání s brněnským plaveckým sub-pole je pochopitelně nerovné: P5: „Já se bojím, že to
v tom plavání vůbec není. Možná nějakej závan fanouškovství, že ty mladý holky, plavkyně,
fandí těm starším plavcům a jsou do nich platonicky zamilovaný, ale to jsem nikdy nezažil.“
Pokud odhlédneme od olympiády, jednoznačná známka sportovního úspěchu v sub-poli
vrcholového sportu je úspěch na soutěžích a získávání medailí. Tato hodnota je dále
stratifikována dle toho, na jaké výkonnostní úrovni se sportovec pohyboval, zatímco pro
někoho je maximální známkou úspěchu olympiáda nebo univerziáda, pro dalšího to může být
úroveň mistrovství Evropy nebo republiky:
P8: „…jestli jsem já cítil, že jsem někdy nějaká hvězda, tak to jsem vyloženě, když jsem měl
období pár let, když jsem vyhrával mistrovství republiky, ne furt ale občas…a cítil jsem, že se
mnou ti soupeři počítají.“
Dalším znakem symbolického významu (zde opět) olympiády je okamžik, kdy neúspěch na
této soutěži znamenal degradaci celé vrcholové sportovní činnosti, která bez tohoto
symbolického vrcholu ztrácí pro sportovce osobní smysl.2
T2: „A to mám tady s tím XX, kdy mu všechno procházelo a potom byla nominace na
olympiádu do Atlanty a on prohrál o jednu setinu. A tím pádem z hrušky dolů a přestal plavat
úplně. To nemělo cenu, další olympiáda je až za 4 roky, tak na to seru a tak dále.“
Jak se ukazuje na základě porovnání narací různých respondentů, jedním ze sdílených
významů sportovce jako hvězdy je celkový dojem z jeho prezentace, někdy označovaný jako
osobnost nebo osobní kouzlo. Tento styl prezentace s sebou nese i silný motivační prvek,
2 Slovy Bourdieuho se z vždy nadějné protenze stává projekt, kde je současnost a budoucnost již pevně oddělena.
Zatímco nejvyšší cíl sportovce, zde úspěch na olympijských hrách, je vždy imanentně přítomen ve všech jeho aktivitách
(protenze), náhlým přerušením kariéry dochází k rozpadu kontinuity sportovní biografie a případný úspěch na olympijských
hrách se oddaluje a vyděluje z potenciálně nepřerušeného sledu aktivit v rámci sportovního pole. Je to cíl sice stále možný,
ale již ne předvídatelný a nelze k němu dospět přirozeným vývojem sportovní kariéry (projekt) 1998b.
8
protože často se jedná o silné sportovní příběhy s potenciálem sloužit jako vzor ostatním,
zejména mladým, sportovcům. Subjektivně vnímané vzorce chování, které jsou často
podmíněny i sociálním kapitálem, neboli osobními známostmi, to vše tvoří obraz hvězdy,
která je pro respondenta hvězdou per se, nikoliv pouze hvězdou na základě výzvy k reflexi
zkušeností pro potřeby výzkumu.
T4: „...ale co jsem se setkal s těma úspěšnýma, tak muselo z nich něco vyzařovat a museli
mít charisma. Já jsem měl to štěstí, že jsem byl dvakrát na olympiádě a byl jsem tam už v
době, kdy Honza Železný už neházel. A toho člověka když potkáte jen v blbým výtahu, tak i
když je to normální klučina, tak je z něho člověk paf. A ne jen z toho, co ten člověk dokázal,
ale něco z něho vyzařuje.“
Průsečíkem mezi hvězdami se symbolickým významem pro respondenty a mezi hvězdami
hledanými v rámci výzkumu může být faktor tvořený celkovým přístupem ke sportu,
absolutním ponořením se do sportu, jinými slovy dokonalé převzetí role aktéra sportovního
pole a zvnitřnění dispozic tímto polem strukturovaných (habitusu). S tímto je pevně spojen
určitý styl nebo styly chování a (opět zcela v souladu s Bourdieu) dokonalé podřízení
fyzického těla tělu sportovnímu, tedy obsáhnutí techniky, uznávaných sad pohybů nebo
vyjadřování komplexu vrozených a získaných vlastností označovaných jako talent. Na rozdíl
od vlastního sportovního sub-pole, kde většina respondentů vyjadřovala uznání pro oddání se
tréninku a kladla důraz na poctivý přístup k přípravě, mimo záměrně jmenované faktory tvořící
hvězdy byly zřetelně identifikovatelné zmínky o významu vrozených vlastností, talentu a „citu
pro vodu“.
T2: „Já jsem poznal z té plavecké branže lidi, co nebyli plavci, něco jinýho je Phelps, což je
úplná hvězda, ale pak byli dřeva, dva Jugoslávci, nějaký dva Petričové, byli to bráchové. Ti
doslova neuměli plavat. Oni vydřeli na mistrovství světa ve Splitu nebo kde a oni tam měli
zlato a bronzovou medaili na 400 a 1500, což bylo pro mě úplnej úděs. Jak oni to mohli...ale
oni tomu věnovali 4 roky takovýho odříkání...“
Výrazným prvkem byl též důraz na celkové chování sportovce. Hvězda musí naplňovat
symbolický význam tohoto konceptu nikoliv pouze při sportovních soutěžích, ale celým svým
životem:
9
T2: „Federer třeba když hraje, tak to je koncert všeho, tak je krása toho sportu, jeho
vystupování, tam je všechno. Když tam hraje nějakej...teďka už jsem si zvykl i na toho
Djokoviče...ale když je tam někdo, kdo se hádá o každej balón a mlátí se vším, tak to není
pro mě vzor...Ale když hraje Federer, který každýmu podá ruku a každýho pozdraví, tak ta
slušnost je zakódovaná a provází ho celým životem, má to trvalou hodnotu. Není to věc, která
z něho vyprchá.“
V neposlední řadě též nepřekvapí, že hvězda je tvořena svou pověstí. Nejen na základě
pouze sportovních výsledků je kolem ní tvořen příběh, který nese symbolické významy pro
aktéry daného pole, jež dále posilují obraz této hvězdy a zdůrazňují primárně vnímané faktory
tohoto obrazu.
R1: „Když vezmu třeba XX versus YY, tak ta YY, tak se na ni vždycky všichni dívali a čekali
od ní výsledky, ale ona nebyla o nic lepší než ta XX.“
„Skutečná“ hvězda
Cílem této kapitoly bylo prozkoumat konstrukci sdílených narací „hvězd“ přítomných ve
struktuře sub-pole brněnského vrcholového plavání a takto strukturovaných i v rámci dispozic
aktérů tohoto sub-pole. Oproti hvězdám, které aktéři-respondenti vědomě během rozhovorů
vytvářeli a vyjmenovávali, tento typ hvězd je do značné míry neuvědomovaný a zejména
přímo nevyřčený. Jinými slovy, je trvale přítomen v daném poli, aktéři tohoto pole tento
konstrukt hvězdy využívají a odvíjí z něj další konstruované narace vrcholového sportu.
Hvězda na této úrovni je zejména pevně propojena s médii. Ne náhodou je častokrát
zmiňovaným měřítkem sport jako fotbal či hokej, který slouží pro porovnání plavání s
„velkými“ sporty. Plavecké sub-pole si v tomto kontextu nese určité stigma „malosti“ a
nedostatek mediální pozornosti je často zmiňován s negativními konotacemi. Zároveň je
z více stran zdůrazňován fakt, že skutečné hvězdy plavecký sport vlastně nemá. Tímto jsou
myšleny právě hvězdy typu vrcholně medializovaných a profesionalizovaných sportů. V tomto
ohledu je však nutno rozlišovat osobní zkušenost respondentů, resp. výkonnostní úroveň, na
níž se pohybovali. Pokud se jednalo o úspěšné reprezentanty s vícenásobnou zkušeností
z mezinárodních šampionátů, vyhraněný pohled byl více relativizován ve prospěch
plaveckého sub-pole a jeho potenciálu produkovat úspěšné sportovce-hvězdy. Ačkoliv tedy
10
osobní zkušenost v mnohém determinuje pohled na konstruování hvězd, napříč výzkumným
vzorkem se opakovala jména, z pohledu plaveckého sportu zejména Michaela Phelpse, která
jsou „absolutními“ hvězdami, jejichž obraz není ničím ohrožován.
Optikou bazénového plavání jako individuálního sportu jsou kladně hodnoceni sportovcihvězdy
jako individuality. Týmové sporty vysoce hodnoceny nejsou, alespoň co se týká
vrcholové úrovně. Podstatou obrazu těchto individuálních sportovců je také pověst (tj.
konstruovaná narace), která je provází a kterou můžeme označit jako speciální typ
sportovního kapitálu (viz např. Wacquant 1992). Tato charakteristika byla zdůrazňována i
rodiči, jejichž znalosti týkající se sportovního sub-pole byly na nižší úrovni než třeba trenérů,
nicméně jejich afektivní vazby v rámci tohoto sub-pole byly naopak silnější. S tímto souvisí i
následující důležitá charakteristika, kterou nazvěme „osobním kouzlem“. Jistě i na základě
zmíněné pověsti sportovce je budován jeho obraz (nejen médii ale i ve vyprávění aktérů subpole,
tvořící zvnitřnělé struktury, na základě kterých probíhá další vnímání a posuzování
tohoto sportovce. V této souvislosti se opakují výrazy jako talent, fair-play nebo charisma.
Důležitým faktorem pro konstruování hvězdy je účast a úspěchy na sportovních soutěžích.
Zmiňovaná jsou zejména mistrovství na evropské a světové úrovni a zejména olympijské hry.
Ty jsou stavěny na pomyslný nejvyšší stupeň toho, čeho může sportovec-plavec ve
vrcholovém plavání dosáhnout. Charakter plaveckého sportu, který nemá své profesionální
soutěže, tento stav pochopitelně podporuje.
Tato kapitola měla přiblížit další rovinu konstrukce sportovních hvězd v rámci sportovního
pole. Ačkoliv stojí mimo hlavní záměr celé studie, hvězdy jako nedílná součást soudobého
vrcholového, profesionálního a medializovaného sportu jsou také součástí dispozic daného
sportovního pole a sub-pole a jako takové se podílejí na formování habitusu jeho aktérů. Lze
tedy předpokládat, že i hlavní téma této práce, tedy hvězdy v kontextu malého sportu
reprezentovaného plaveckým sub-polem, budou konstruovány mimo jiné i na základě
konceptu hvězd-celebrit, jako pevné součásti dispozic relativně autonomního pole sportu.
11
Literatura:
Bourdieu, Pierre. 1978. „Sport and social class.“ Social Science Information 17(6): 819 -840.
Bourdieu, Pierre. 1998b. Teorie jednání. Praha: Karolinum.
Clément, Jean-Paul. 1995. „Contributions of the Sociology of Pierre Bourdieu to the Sociology
of Sport.“ Sociology of Sport Journal 12(2): 147-157.
ČTK. 2012. “Nekonvenční Bouřlivák, Který Své Olympijské Medaile Prodal.”
http://sport.ihned.cz/ostatni-sporty/c1-56774190-nekonvencni-bourlivak-ktery-sveolympijske-medaile-prodal
(June 15, 2014).
Defrance, Jacques. 1995. „The anthropological sociology of Pierre Bourdieu: genesis,
concepts, relevance.“ Sociology of Sport Journal 12(2): 121-129.
Wacquant, Loïc J.D. 1992. „The Social Logic of Boxing in Black Chicago : Toward a Sociology
of Pugilism.“ Sociology of Sport Journal 9: 221-254.
Webb, Jen. 2002. Understanding Bourdieu. London ; Thousand Oaks, Calif: SAGE 
Publications.
(doplnit Huizinga)
12