Operační systém je základní součást programového vybavení počítače, která umožňuje uživateli ovládat počítač, programy a přidělovat jim systémové zdroje. Zjednodušeně lze říci, že jde o základní program, který umožňuje běh uživatelských aplikací. Zajišťuje komunikaci mezi uživatelem, softwarem a hardwarem.

Obrázek 7.1 Schéma operačního systému

Pokud se podíváme do historie, tak zjistíme, že první počítače operačním systémem nedisponovaly. Zpracování dat bylo dávkové a programování probíhalo přímo na úrovni binárního zápisu. V roce 1967 společnost IBM  vyvinula operační systém MFT, který podporoval v omezené míře multitasking (běh více aplikací současně). Od roku 1964 byl vyvíjen Multics, jehož vývoj byl ukončen v roce 1969, kdy byla vytvořena první verze Unixu. Ten slouží jako základ řady operačních systémů dodnes, především pak Linuxu, MAC OS či BSD.

Operační systém vytváří rozhraní, pomocí kterého přistupují aplikace k hardwaru. Vyvíjené uživatelské programy jsou určené pro konkrétní operační systém a v zásadě nemusí řešit, na kterém technickém zařízení pracují, což značně zjednodušuje jejich programování. V rámci operačního systému může paralelně pracovat více programů, což zlepšuje využitelnost i efektivitu výpočtů počítače. Cílem operačního systému je tedy zajistit jednodušší a efektivnější práci pro uživatele nebo programátory. V dnešní době si již většina lidí jen těžko představí počítač, který by operačním systémem nedisponoval.^[31]