Digitální kulturu není možné uvažovat odděleně od klasické nedigitální kulturní sféry. Digitální kultura ze širší kultury vychází a nadále s ní interaguje. Tento vztah má dvě hlavní osy: digitalizaci kulturních objektů a tvorbu nových kulturních objektů již v digitálním prostředí. Digitalizací rozumíme převod do strojově zpracovatelné podoby, která umožňuje uchovávání, šíření a reprodukci pomocí informační a komunikační infrastruktury. Spadá sem například převod knih do formátů elektronického textu, vytváření digitálních hudebních nahrávek, digitalizace filmů a podobně. Multimediální díla v této podobě je možné velmi snadno rozmnožovat a šířit bez omezení náklady na výrobu a transport fyzických exemplářů jejich klasické podoby. Svou roli má digitalizace také v uchování kulturního dědictví: rozsáhlé digitalizace archivních materiálů (knih, obrazů, novin, a podobně) jsou po celém světě prováděny v režii státem zřizovaných knihoven.

Digitální prostředí se z hlediska tvorby kulturních artefaktů odlišuje od klasického nejen použitými technologiemi, ale také splýváním rolí tvůrce, producenta, distributora a konzumenta. Tvorbu usnadňuje masová dostupnost záznamových prostředků a nástrojů pro zpracování multimédií (digitální fotoaparáty, kamery, počítače), distribuci a propagaci lze velmi snadno realizovat na internetu. Tematické online komunity usnadňují autorům efektivně nalézt publikum, které může být fyzicky roztroušené po celém světě. Obdobně blogy umožňují snadno publikovat vlastní texty jako například recenze, společenské komentáře, nebo aktuální události (občanský žurnalismus).

Souběžně s globálním propojováním kulturního prostoru je důležité všimnout si i opačného trendu: společenské fragmentace na základě preferencí vůči konzumovanému obsahu. Uživatelé dostávají možnost velmi úzce vymezit oblasti zájmu, za jejíž horizont se obtížně dostávají díky kontextové povaze algoritmů doporučujících nový obsah (na základě předchozí historie) a provázanosti uvnitř příbuzných děl (blogy názorové skupiny). Dalším faktorem, který v souvislosti s digitální kulturou vytváří ve společnosti nové nerovnosti a prohlubuje ty již existující, je přístup k informačním technologiím a ke schopnostem je využívat (informační gramotnost).

Obrázek 1.2 Odkazy mezi politickými blogy během prezidentské kampaně v r. 2004 v USA. Barva uzlů značí názorovou příslušnost. Pouze 9% odkazů vede mezi komunitami.^[14]