Vynutitelnost práva, pravomoc národních úřadů

V minulé kapitole jsme uvedli, že velkým problémem při zajišťování dodržování práva v kyberprostoru je vynutitelnost práva na území cizího státu. Týká se to nejen rozhodnutí soudů, ale i správních orgánů, kdy dotčenými oblastmi jsou například ochrana práva duševního vlastnictví, soukromí a osobních údajů, nebo stíhání činů podněcování k rasové a jiné nenávisti.

Orgán veřejné moci bez dalšího nemůže na území cizího státu působit. Aby mohl postihnout pachatele nějakého protiprávního činu, který se nachází na území jiného státu, případně aby mohl nařídit odstranění protiprávního stavu mimo svoji jurisdikci, musí požádat o spolupráci místní orgány veřejné správy, což je často bohužel poměrně zdlouhavý proces. Například, pachatel provozuje webovou stránku, na které je služba nabízející internetové hazardní hry, cílené na Českou republiku. Tato webová stránka je umístěna na serveru, který je fyzicky na území Belgie. Policie ČR, která případ vyšetřuje, požádá své belgické kolegy o spolupráci, která povede k zastavení provozu stránky a dopadení pachatele. Jelikož však takový proces nějaký čas trvá, má pachatel šanci opustit Belgii a přesunout se například na ostrov Mann. Před zákonem se tak dá v kyberprostoru poměrně úspěšně unikat.

Minulý příklad představil situaci, kdy v obou státech šlo o protiprávní jednání a spolupráce orgánů zúčastněných zemí je tak v zásadě bezproblémová. Může se však stát, že to, co je v jednom státě protiprávní, je v jiném právně v pořádku. Jako příklad může posloužit propagace hnutí podněcující rasovou a jinou nenávist, která je protizákonná v České republice, ale v USA ne. Weby neonacistických hnutí tak často sídlí na serverech umístěných v USA, ačkoli jsou zaměřené na české publikum. Jelikož však v USA nejde o protiprávní čin, a vzhledem k silné americké tradici svobody slova, jakékoli pokusy o mezinárodní spolupráci jsou předem odsouzeny k neúspěchu. Jedinou cestou, jak se proti podobným případům bránit, je technické blokování přístupu k takovým stránkám z území ČR.

Jedním z řešení, která se užívají, jsou mezinárodní dohody, které státy uzavírají mezi sebou. V těchto dohodách se státy zavazují k tomu, aby do určité míry sjednotily své národní právo tak, aby byla mezinárodní spolupráce při zajišťování dodržování práva efektivní a umožnila faktickou vykonatelnost práva v kyberprostoru. Takovým sjednocením může být jednak stanovení protiprávnosti stejných činů, případně vytvoření jednoduchých procesních postupů, které pomohou přímé spolupráci orgánů veřejné moci. Příkladem takové dohody je Úmluva o počítačové kriminalitě.