Poskytovatel služby informační společnosti, právní odpovědnost, vymahatelnost práva

V minulé části jsme se setkali s pojmem poskytovatel služeb informační společnosti, neboli ISP („Internet service provider“). ISP svými službami umožňují uživatelům Internetu přístup k různému obsahu a z toho důvodu za tento obsah spoluodpovídají. V této kapitolce se blíže podíváme na to, jak je v českém právu upravena odpovědnost ISP za obsah, ke kterému skrze své služby umožňují přístup.

Na základě evropských předpisů je odpovědnost ISP upravena v zákoně č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti. Službou informační společnosti je každá služba poskytovaná elektronickými prostředky, což je tehdy, pokud je odeslána pomocí sítě elektronických komunikací a vyzvednuta uživatelem z elektronického zařízení pro ukládání dat (počítač, chytrý telefon, tablet a další). Tato poněkud krkolomná definice v sobě zahrnuje služby poskytované na síti Internet, jako jsou například web maily, vyhledávače, diskuzní servery, inzertní servery, poskytovatelé blogů, hostingové služby (poskytovatelé úložného prostoru) atd.

Dle míry odpovědnosti za poskytovaný obsah rozlišuje zákon tři typy ISP, které jsou upraveny v § 3, § 4 a § 5. První dva typy jsou ISP zajišťující přenos a dočasné ukládání dat. Třetí typ je odpovědný za obsah informací poskytovaných uživateli, a to tehdy, mohl-li ISP vzhledem k předmětu své činnosti, okolnostem a povaze případu vědět, že obsah ukládaných informací nebo jednání uživatele jsou protiprávní, nebo dozvěděl-li se prokazatelně o protiprávní povaze obsahu ukládaných informací nebo o protiprávním jednání uživatele a neprodleně neučinil veškeré kroky, které lze po něm požadovat, k odstranění nebo znepřístupnění takovýchto informací. Právě do třetího typu spadají služby jako diskuzní a inzertní servery, web hosting a další, které nabízejí prostor pro data vložená uživateli.

Velmi podstatné je, že § 6 stanoví, že ISP nemají povinnost dohlížet na obsah informací a aktivně vyhledávat protiprávní obsah. Je tomu tak proto, že by pro ISP bylo nesmírně technicky náročné a nákladné monitorovat a filtrovat veškerý obsah, který přes jejich infrastrukturu projde a zároveň by tím bylo velmi narušeno ústavně garantované právo na ochranu soukromí uživatelů. Důvod, proč je ISP vůbec nějaká odpovědnost přičítána, je, že by bylo velmi obtížné (takřka nemožné) požadovat nápravu protiprávního stavu pouze po tom, kdo jej v kyberprostoru způsobil. V současném pojetí je možné ISP upozornit na protiprávní stav a poté mají ze zákona povinnost se problémem zabývat, případně jim může být soudem přikázána náprava protiprávního stavu. ISP navíc mohou velmi pomoci při vyšetřování, protože si vedou různé záznamy elektronických komunikací a přístupů k službám, díky čemuž je pachatel snadněji vypátratelný.

 Jako příklad můžeme použít situaci, kdy uživatel X-Anonym-X napíše na diskuzní server pomluvu o Janu Novákovi. Pan Novák se cítí omluvou dotčen na svém právu na ochranu osobnosti, ale neví, kdo X-Anonym-X je a po kom by měl tedy požadovat odstranění závadné informace. V tuto chvíli přichází na řadu role odpovědnosti ISP. Pan Novák se může obrátit na provozovatele diskuzního serveru (ISP) a požadovat odstranění informace po něm. Pokud ISP usoudí, že příspěvkem byl porušen zákon, odstraní ho. V případě, že k tomu nedojde, má pan Novák právo vymáhat odstranění příspěvku na ISP soudní cestou.

Jiným praktickým příkladem, se kterým se často můžeme setkat, je tzv. DMCA takedown notice. Tento nástroj pochází z amerického práva, konkrétně ze zákona Digital Millennium Copyright Act (odtud pochází zkratka), a funguje jako způsob, kterým držitel autorského práva může oznámit ISP, že se na jejich stránkách nacházejí nezákonně šířená autorským právem chráněná díla. Pro příklad Google pro svoji video službu YouTube zřídil formalizovaný způsob zasílání DMCA takedown notice skrze webový formulář, který je přístupný i v českém jazyce.