Informační společnost je pojmem často používaným pro označení uspořádání soudobého světa. Základním rysem je ústřední role informací napříč společenskými oblastmi a strukturami. Výstižnou definici poskytuje Frank Webster ^[1] rozdělením na 5 úhlů pohledu: technologický, ekonomický, zaměstnanecký, prostorový a kulturní.

Pojem informační společnost poprvé zazněl v Norově-Mincově zprávě francouzské vlády v roce 1978,^[2] která rozšířila tradiční chápání telekomunikací i na otázky národní technologické suverenity a vytyčila vládní iniciativy včetně elektronického občanství. Jde v zásadě o první krok v dějinách ICT technologií, kdy je občanská společnost spojována s technologickou platformou, která v této době vzniká – ať se jedná o rychle se inovující telefonní sítě, nebo o nástup výpočetních strojů. Jde o tradiční pojetí stále rozvíjené v prostoru Evropské unie.

Jiný pohled na informační společnost nabízí ekonomické ukazatele. Lze vysledovat zásadní transformaci trhu práce (roste podíl terciálního a kvartérního sektoru na úkor klasického průmyslu a zemědělství), vznik a vývoj nových povolání, která ještě před několika málo lety neexistovala. Robert B. Reich právě tyto koncepty intenzivně rozvíjí v knize Dílo národů: příprava na kapitalismus 21. století^[3], kde uvádí, že tahouny ekonomiky budou informační či symboličtí analytici, tedy lidé, kteří s informacemi aktivně pracují. Jinou ilustraci nabízí článek Freye a Osborna The Future of Employ­ment: How Susceptible are Jobs to Computerisation?^[4], podle kterého přibližně polovina pracovních pozic v nejbližších dvaceti letech zanikne nebo se hodně promění.

Úzce souvisejícím ukazatelem je struktura zaměstnanosti. Za informační považujeme společnost, ve které je většina pracovní síly soustředěna v zaměstnáních souvisejících se zpracováním informací a znalostí (kancelářská zaměstnání, tzv. bílé límečky). Mezi ty počítáme například vědecké a pedagogické pracovníky, administrativní a úřednická zaměstnání, technické a lékařské profese, novináře, designéry a další.^[5]

Dalším úhlem pohledu na informační společnost jsou koncepty související se strukturou společnosti vzhledem k fyzickému prostoru. Důraz je kladen na informační a společenské sítě překlenující fyzické vzdálenosti a jejich vliv na utváření institucí a dalších společenských struktur. Výsledkem je společnost sítí v jak lokálním, tak globálním měřítku využívající technologických prostředků ke efektivnímu fungování bez závislosti na fyzické vzdálenosti. Decentralizovaná struktura nadnárodních korporací, spolupráce výzkumných týmů a koordinace zájmových skupin (např. neziskový sektor) jsou dobrými příklady síťových společenských struktur.

Poslední perspektiva je asi nejvíce viditelná v každodenním životě: všudypřítomnost informací v kulturním životě společnosti. Již s rozšířením rádia a televize se stala média nedílnou součástí masové komunikace. Objem multimediálních děl v oběhu (hudba, filmy, zprávy, krátké pořady a další) se průběžně zvyšuje s tím, jak přibývají kanály pro jejich šíření. Tato záplava informací v kulturním prostoru nemá historické obdoby a proto mluvíme o posunu k informační společnosti.

Výše uvedené definice informační společnosti se navzájem nevylučují, naopak vzájemně se doplňují ve snaze charakterizovat společenský systém přikládající znalostem a informacím velkou váhu. Z historického pohledu hrály informace a znalosti vždy velkou váhu, nicméně výše zmíněné ukazatele začaly jednotlivé země naplňovat až v průběhu druhé poloviny 20. století.

Nyní se na jednotlivá témata podíváme blíže.