ZÁKLADY SPRÁVNÍ VĚDY
28
2 Veřejná správa jako předmět
vědeckého zkoumání
Literatura: BLAŚ, A., BOĆ, J., JEZEWSKI, J. Administracja publiczna. Kolonia
Limited, 2004; ČERNÍN, K. Principy dobré správy denované Veřejným ochráncem
práv. Sborník příspěvků přednesených na pracovní konerenci KVOP Brno,
22. března 2006; GOODNOW, F. J. Comparative Administrative Law. New York:
Burt Franklin, 1903; HAVELKA, M. Management – vademecum. Praha: ALEKO,
1991; HENDRYCH, D. Základy správní vědy. Praha: Aleko, 1992; HENDRYCH, D.
a kol. Správní právo, obecná část. 9. vyd. Praha: C. H. Beck, 2016; HOETZEL, J.
Československé správní právo. Praha: Melantrich, 1937; KELLER, J. Sociologie byrokracie
a organizace. Praha: SLON, 1996; KLESTIL, J., PIŠTĚLÁKOVÁ, Z.,
VÁGNER, I. Základy managementu. Brno: MU, 1997. LEONSKI, Z. Nauka administracji.
Warszawa – Poznan: PWN, 1977; LUKEŠ, Z. a kol. Základy teorie státní
správy. Praha: ÚSS, 1986; MADAR, Z. a kol. Slovník českého práva. Praha: Linde,
1995; MÁŠA, M. Správní věda a její vztah ke správnímu právu. Správní právo.
1971, č. 7; MÁŠA, M. Socialistická správní věda. Brno: UJEP, 1985; MERKL, A.
Obecné právo správní, I. díl. Praha: Orbis, 1932; PAVLÍK, M., ŠIMKA, K.,
POSTRÁNECKÝ, J., POMAHAČ, R. Moderní veřejná správa – Zvyšování kvality
veřejné správy, dobrá praxe a trendy. Praha: Wolters Kluwer, 2020; PETERS, G. B.,
PIERRE, J. The Next Public Administration – Debates and Dilemas. London: SAGE,
2018; PFIFNER, J. M., PRESTHUS, R. Public Administration. New York, 1967;
PRŮCHA, P., MRKÝVKA, P., SKULOVÁ, S. Vybrané kapitoly ze správní vědy.
Brno, 1993; POMAHAČ, R. Základy teorie veřejné správy. Plzeň: Aleš Čeněk, 2011;
PRESTHUS, R. Public Administration. New York: Ronald Press Company, 1967;
POŠVÁŘ, J. Obecné pojmy správního práva. Brno: 1946; PRŮCHA, P. Správní právo,
obecná část. 8. vyd. Brno: Doplněk – Plzeň: A. Čeněk, 2012; SLÁDEČEK, V. Obecné
správní právo. 4. vyd. Praha: Wolters Kluwer, ČR, 2019; SKULOVÁ, S. Rozhodování
ve veřejné správě. Brno: MU, 1996; ROSENBLOOM, D. H. Public Administration,
Understanding, Management, Politics, and Law in the Public Sector. New York: Random
House, 1986; SIMON, H. A., SMITHBURG, D. W., THOMPSON, V. A. Public
Administration. New York: A. A. Knop, 1970; STAROSCIAK, J. Zarys nauki administracji.
Warszawa: PWN, 1971; SVATOŇ, J., JAHELKOVÁ, K. Člověk, řízení,
instituce. Brno: MU, 1991; VÁGNER, I., KLESTIL, J., KRAVÁČEK, I. Vybrané
kapitoly z teorie řízení. Brno: MU, 1990; VÁGNER, I. Základy managementu. Brno:
MU, 1997; THIEME, W. Verwaltungslehre. Koln: Carl Heymanns Verlag, 1967;
VEČEŘA, M., URBANOVÁ, M. Základy sociologie práva. Brno: MU, PrF, v nakl.
Doplněk, 1997; WEYR, F. Teorie práva. Brno-Praha: Orbis, 1936.
2 Veřejná správa jako předmět vědeckého zkoumání
29
2.1 Historie a vývoj zkoumání veřejné správy
Základy současného chápání, jakož i počátky soustavného vědeckého zájmu
o veřejnou správu byly položeny v průběhu 17. a 18. století, tedy pro kontinentální
Evropu v období tzv. policejního státu. Pro potřeby absolutistického
státu, a zabezpečení jeho unkcí a úkolů, se postupně utvářel státní
aparát, tedy hierarchický systém státní byrokracie.
Zkoumání těchto jevů a procesů probíhalo zejména v tehdejším Prusku
a ve Francii, a to pod názvy kameralistika19
, resp. policejní věda, kteréžto
označení postupně převážilo.
Předmětem zájmu kamerálních věd, resp. vědy o policii byl tedy státní aparát,
včetně procesů v něm probíhajících, a cílem pak hledání a ormulování
prostředků, kterými lze zabezpečovat odborný výkon veřejné správy a zlepšit
její činnost. Tyto závěry byly však zpočátku pouhými radami či doporučeními,
doplněnými úvahami o výkonu direktiv centrálních institucí vrchnostenské
správy. Jejich povaha byla spíše účelová než uceleně vědecká.
Pro naše území, v rámci rakouské monarchie, měly v období policejní vědy
a upevňujícího se absolutistického státu předurčující charakter správní
reormy tereziánská a joseínská, včetně zavedení, resp. posílení studia příslušných
oborů na univerzitách (studium politických, policejních a kameralistických
věd).20
Následující zkoumání jevu veřejné správy se realizovalo v rámci různých
tzv. správních věd, kdy byl postupně specikován předmět zkoumání
i metody zkoumání.
Tyto postupy vedly k nástupu tzv. politického období zkoumání správy, jež
bylo refexí hlavních zájmů a přístupů k veřejné správě, reagujících na působení
přirozenoprávní školy, vznik tzv. liberálního právního státu a konstituování
věd o státu a právu, a politické ekonomie.
Představitelitohotoobdobítzv.správnínaukybyliveFranciiCh.-J. P.Bonnin
(1772–1846), a zejména v tehdejším Prusku Lorenz von Stein (1815–1890),
19 Označení odvozeno od původního komorního úřadu panovníka, později pak správy
hospodářských záležitostí státu, resp. zajišťování příjmů státu. Podrobněji
in POMAHAČ, R. Základy teorie veřejné správy. Plzeň: Aleš Čeněk, 2011, s. 89–94.
20 Ibid., s. 95.
ZÁKLADY SPRÁVNÍ VĚDY
30
jehož osmidílné dílo Die Verwaltungslehre (1865–1868) bylo významným
vědeckým příspěvkem k rozvoji správních věd. Von Stein považoval správní
vědy za integraci rozdílných přístupů, jako byla kameralistika, správní právo
a věda o státu. Jednoznačně odmítl názor, který se tehdy v Evropě začal
obecně uplatňovat, že správní věda by se měla omezit pouze na správní
právo. Von Stein spatřoval ve vývoji veřejné správy vliv sociálních hnutí,
význam přikládal sociálním vztahům, od jejichž znalosti by se měly odvíjet
správní činnosti státu.
Ve druhé polovině 19. století pak v Evropě (zejména kontinentální) převládl
již naznačený právní přístup ke zkoumání veřejné správy a toto období nazýváme
juristickým. Došlo v něm ke konstituování nového, relativně samostatného
vědního oboru – vědy správního práva, které se v daném období
postupně prolovalo jako relativně samostatné a ucelené právní odvětví.
Juristický přístup, reprezentovaný např. u nás školou právního normativismu,
souvisel s tehdejším chápáním unkcí liberálně demokratického státu
s tržním hospodářstvím, v němž státní správa se vyznačovala značnou stabilitou,
a také principy subordinace a byrokratického centralismu. Předmětem
zájmu byla právní regulace a právní ormy činnosti (aplikace práva).
Jiné přístupy než právní ke zkoumání veřejné správy se v Evropě v podstatě
neuplatňovaly, což platilo také pro prvá desetiletí 20. století, přibližně
do konce 2. světové války.
V uvedeném období (prvních desetiletích) nacházíme pouze několik výjimek,
z nichž nejvýznamnějšími jsou Max Weber, který se zaměřil na zkoumání
ormální organizace a byrokracie (Wirtschat und Gesellschat, 1925), a Henri
Fayol, zabývající se správní činností, jejími prvky a principy (Administration
industrielle et générale, 1916).
Podstatně odlišný byl vývoj ve Spojených státech amerických, kde se správní věda
rozvíjela nepřetržitě, ovšem s některými příznačnými speciky. Ta můžeme
spatřovat jednak ve skutečnosti, že zkoumání správy se neomezovalo pouze
na správu veřejnou, ale zaměřovalo se na séru správy soukromé, přesněji
podnikové, a dále v odlišné linii obsahové, kdy nedocházelo ke zúžení
či výlučnému zaměření úhlu pohledu na ryze právní aspekty správy.