ČESKÉ PRÁVNÍ DĚJINY PO ROCE 1989
2   Ústavní vývoj
2.1   Státoprávní změny 1989-1992
2.1.1    Ústavněprávní změny let 1989-1990
Od roku 1986 se začal vyvíjet tlak na provedení změn ve společnosti a v této souvislosti se započala připravovat nová Ústava, avšak zůstalo pouze u pří-právnych prací. Návrh trojjediné Ústavy CSSR nebyl nikdy předložen ke schválení Federálnímu shromáždění.
Změny v právním řádu socialistického Československa reagující na události politické povahy z listopadu 1989 se projevily jako první v ústavním právu. Vedle personálních změn, k nimž došlo ve vedení státu, bylo nutno provést zásadní změny i v právním řádu, který by nově odpovídal potřebám demokratického právního státu.
17. listopad 1989 je považován za symbol zhroucení komunistického režimu v Československu a zároveň jako počátek procesu změn, které ve státoprávní oblasti směřovaly především k uznání základních práv a svobod občanů, k obnovení politického systému založeného na volné soutěži politických stran, k postupnému omezování role státu ve společnosti a vytváření samosprávných korporací, jakož i k naplnění zásad právního státu.
Vzhledem k rychlosti revolučních změn byl zvolen systém přijímání velkého počtu ústavních zákonů, které v letech 1989—1992 postupně podle potřeby měnily a doplňovaly Ústavu Československé socialistické republiky z roku 1960 (ústavní zákon č. 100/1960 Sb.) a ústavní zákon o československé federaci (č. 143/1968 Sb.). Těchto ústavních zákonů bylo přijato Federálním shromážděním, Českou národní radou a Slovenskou národní radou přes padesát. Transformace ústavního systému s přijetím nového hodnotového systému proběhla tedy cestou dílčích ústavních změn, přičemž se začalo pracovat na nové ústavě.
Celý proces rozsáhlých změn ústavy z roku 1960 byl započat již 29. listopadu 1989 novelizací jejích dvou článků, které odstranily vedoucí úlohu Komunistické strany Československa, tedy „dobrovolného bojového svazku
32
2 Ústavní vývoj
neaktivnějších a nejuvědomělejších občanů ^ řad dělníků, rolníků a inteligence ve společnosti i ve státě jako předvoj dělnické třídy " (čl. 4). Z čl. 6 ústavy z roku 1960 byla vypuštěna formulace o vedení KSČ v Národní frontě, takže Národní fronta byla nově charakterizována jako politický výraz svazku národů a národností, sociálních vrstev a zájmových skupin. Sdružovat se v ní mohly politické strany, společenské a zájmové organizace. Poslední změnu představovalo vypuštění pasáže o uplatnění marxismu-leninismu ve veškeré kulturní politice
v
v Československu, v rozvoji vzdělání, výchově a vyučování (čl. 6 odst. 1). Provedení zásadních změn bránilo, že zákonodárné sbory (Federální shro-
v
máždění, Česká národní rada, Slovenská národní rada) byly obsazeny poslanci
v
pocházejícími převážně z KSC a dalších stran sdružených v Národní frontě. Po 17. listopadu začali někteří poslanci z řad nejvíce zkompromitovaných představitelů starého režimu hromadně rezignovat na své poslanecké mandáty. Podle stávající právní úpravy měly být na uprázdněná místa vyhlášeny doplňovací volby. Jelikož jejich konání v revoluční době nebylo reálné a bylo nutné velmi rychle obsadit zákonodárné sbory představiteli nově se formující opozice pocházející z Občanského fóra (v české části federace) a Veřejnosti proti násilí (na Slovensku), probíhal od 28. prosince 1989 do 27. února 1990 v těchto zákonodárných sborech tzv. proces kooptací. Namísto konání doplňovacích voleb k obsazení uprázdněného mandátu, jak požadovala Ústava, si daný zákonodárný sbor zvolil nové poslance, přičemž návrhy na nové poslance předkládaly politické strany po vzájemné dohodě s Občanským fórem (Veřejností proti násilí).
Mezi kooptované poslance náležel například Alexander Dubček, který se stal 28. prosince 1989 předsedou Federálního shromáždění. O den později byl Václav Havel jednomyslně zvolen novým prezidentem republiky, tedy i komunistickými poslanci, kterých zasedala ve Federálním shromáždění stále ještě většina. Záměrně byla předepsána volba veřejným hlasováním, neboť tajná volba neskýtala záruku, že bude zvolen kandidát Občanského fóra. V ústavě bylo upraveno nové znění slibu prezidenta, který již nepřísahal věrnost věci socialismu, nýbrž pouze Československé socialistické republice. Funkční období prezidenta republiky zvoleného v prosinci 1989 však mělo skončit do 40 dnů po ustanovení nového Federálního shromáždění vzešlého z voleb roku 1990.
33
ČESKÉ PRÁVNÍ DĚJINY PO ROCE 1989
V lednu 1990 umožnil ústavní zákon o odvolávání poslanců zastupitelských sborů a volbě nových poslanců národních výborů (č. 14/1990 Sb.) politickým stranám odvolat ze všech tří zákonodárných sborů i z národních výborů všech stupňů poslance, kteří neskýtali záruku dalšího svého demokratického působení. Odvolávala je ta politická strana, za kterou byli zvoleni. Tento zákon umožnil až do konce března kooptace poslanců i do národních výborů.
V prvních měsících roku 1990 pokračovala demokratizace společnosti, která měla mít za cíl připravit půdu pro konání svobodných a demokratických voleb plánovaných na polovinu roku 1990 a provést potřebné legislativní změny.
Ústavní zákon č. 46/1990 Sb. z konce února roku 1990 změnil charakter mandátu poslance zastupitelských sborů z imperativního na volný (poslanec nebyl vázán žádnými příkazy od svých voličů) a nově upravil či. 2 odst. 2 Ústavy, podle kterého státní moc vykonával lid zastupitelskými sbory, které jím byly voleny. Vypuštěno tak bylo slovo „pracující". Byla také zakotvena neslučitelnost výkonu poslaneckého mandátu s výkonem jiných státních funkcí. Obě národní rady byly zmocněny k tomu, aby v určitých vnitřních záležitostech přijímaly vlastní ústavní zákony. Od března 1990 tak bylo možné vedle federálních ústavních zákonů budovat i republikové ústavní zákonodárství, které upravovalo například název republiky či státní symboly. Později přijaly národní rady po vzoru federace k provedení nadcházejících parlamentních voleb vlastní volební zákony, zkrátily volební období či změnily poslanecký slib.
Novou podobu doznala i některá ustanovení ústavního zákona o československé federaci (č. 143/1968 Sb.). Především byl snížen počet poslanců Sněmovny lidu Federálního shromáždění volených přímou volbou z původních 200 na 150.
Ústavní zákon č. 45/1990 Sb. zkrátil původně pětileté volební období Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění, České národní rady a Slovenské národní rady zvolených v roce 1986 (původně mělo trvat do roku 1991). Jejich funkční období skončilo v červnu 1990 dnem voleb do příslušných zákonodárných sborů.
34