2. Příčiny dušení a udušení
Příčiny dušení a udušení mohou být vnitřní nebo zevní.
K udušení z vnitřních příčin dochází při vdechování oxidu uhelnatého nebo uhličitého (otrava svítiplynem, kouřovými plyny, oxidem uhličitým v jeskyních, oxidem uhelnatým v garážích a pod.). Při tukové nebo vzduchové plieni embólii dochází k poruchám krevního oběhu, což má rovněž za následek dušení respektive až udušení. Z dalších vnitřních příčin udušení to mohou být i chorobné změny (nádory, záněty plic a průdušek u kojenců a pod.).
Zevní příčiny udušení je možno rozdělit do 6 skupin:
a. strangulace (oběšení - klička škrtidla je utahována vahou těla, uškrcení - škrtidlo je utahováno silou ruky a zardoušení - hrdlo je smáčknuto rukou nebo nohou)
b. uzavření zevních cest dýchacích překrytím nosu a úst
neprodyšným předmětem
c. znemožnění dýchacích pohybů stlačením hrudníku a
břicha (traumatická asfyxie)
d. udušení neadekvátním složením vzduchu
e. udušení v neadekvátní poloze těla (polohová asfyxie)
f. uzavření dýchacích cest cizími tělesy (udávení)
g. utopení
a. strangulace
jsou nej častější příčinou násilného udušení. Ke smrti zde dochází uzávěrem dýchacích cest, přerušením toku krve do hlavy (hlavně mozku), a reflexní zástavou srdce při podráždění bloudivého nervu. Mechanismus strangulací rozdělujeme na oběšení, uškrcení a zardoušení.
aa. oběšení: je násilné udušení, při kterém klička škrtidla kolem krku je utažena vlastní vahou osoby a druhý konec škrti dla je upevněn na nějakém předmětu. Udušení při oběšení nastává velmi rychle a tedy velmi rychle také dochází ke smrti. K oběšení dochází i v případech, kdy škrtidlo jde pouze po stranách krku a zepředu krk nemusí být vůbec stlačen.
K oběšení nemusí dojít jen tehdy, kdy na utažení smyčky působí celá hmotnost lidského těla. Předpokládá se, že k utažení plně dostačuje působení přibližně 1/7-1/10 hmotnosti lidského těla. Proto může dojít k oběšení i tehdy, kdy sebevrah sedí, klečí, stojí na špičkách a nebo se s tímto setkáváme u dětí, které při hře zaklesnou krkem mezi větve stromu a přitom stojí na špičkách nohou.
Mrtvolné skvrny se při oběšení v poloze svislé vytvářejí nejvýrazněji na nejníže uložených částech těla, tj. po celém obvodu dolních částí horních a zejména dolních končetin. V případě, že dojde k sejmutí oběšeného do 8 hodin od oběšení, mohou se mrtvolné skvrny zcela přemístit. Pokud dojde ke změně polohy oběšeného v době mezi 8-16 hodin, může dojít k jejich částečnému přemístění.
Podle toho, v jakém prostředí k oběšení došlo, je možno nalézt na zemřelém i oděrky a podlitiny a to tehdy, jestliže při stádiu křečí tělo oběšence naráží na okolní předměty. Při delším závěsu může dojít i ke značnému poškození pokožky na krku, v některých případech až s obnažením krčního svalstva.
V drtivé většině případů se setkáváme s oběšením jako formou sebevraždy. Zcela výjimečně může jít o případ vraždy a to tehdy, kdy postižená osoba se např. nalézá pod vlivem alkoholu nebo drog a nemůže se bránit, nebo se jedná o děti. Výjimečně je možno provést vraždu oběšením i tak, že stopy po zápase nemusejí být vůbec vytvořeny, respektive nemusí k zápasu vůbec dojít. Tento stav by mohl nastat tehdy, kdyby byla klička na krk oběti nasazena nečekaně zezadu a rychle zatažena a nebo tento způsob by byl proveden u spící oběti. Při rychlém zatažení kličky dochází totiž velmi rychle k bezvědomí a oběť pak není schopna jakékoliv obrany.
ab. uškrcení: je děj, kdy smyčka škrtidla je utahována kolem krku silou ruky a to buď vlastní silou (výjimečně) nebo (častěji) zásahem druhé osoby. Hmotnost vlastního těla zde nepůsobí. Na rozdíl od oběšení probíhá při uškrcení strangulační rýha prakticky vodorovně, bývá obvykle uložena poněkud níže a po celém obvodu bývá stejně hluboká a uzavřená. Podle druhu použitého škrti dla může být i dvojnásobná nebo vícenásobná, ale může být vícenásobná i při použití jednoduchého škrtidla. K tomuto jevu dochází tehdy, jestliže oběť se brání a pachatel je nucen sevření uvolnit a sevření opakovat.