30
Kapitola III. Neverbální komunikace
Rozpoznat vhodnou chvíli pro mlčení a pro mluvení, to je velká věc.
Seneca
Komunikujeme slovy, gesty, hlasitostí projevu. To vše je součástí předávané zprávy. Komunikujeme však i mlčením. Určité sdělení předáváme i tata, že např. nejsme přítomni v místnosti.
1.  Verbální, neverbální a paralingvistická komunikace
. Komunikaci můžeme dělit na verbální, neverbální a paralingvistickou bdaje, které vycházejí ze statistických měření a jsou pouze orientační, napovídají o velké důležitosti neverbální a paralingvistické komunikace.
-  verbální (slovní) tj. písemný i mluvní projev - 7%
-  neverbální (neslovní a mimoslovní) - 55 %
-  paralingvistická (vokální - hlasová) - 38%
Další čísla uvádějí, že 75% veškeré komunikace je vizuální, 13% je auditívni (tvořeno tím, co slyšíme) a 12 % pokrývají jiné formy. Navzájem si sdělujeme:
1.   Zprávy a informace - novinky.
2.   Jak chápe to, co říkáme.
3.   Jak nám je, jak se cítíme.
4.  Postoj k věci, o níž hovoříme.
5.  Postoj k posluchači s nímž hovoříme.
III. Neverbálni komunikace
6.  Své sebepojetí, za koho se považujeme.
7.  Ratifikaci, „tebe-pojetí", za koho tě považujeme.
8.  Náznak dalšího průběhu našich vzájemných vztahů.
9.  Žádoucí pravidla další fáze setkání. 10. Co si přejeme - žádáme.
Paralingvistická komunikace
Paralingvistická komunikace vytváří určitý přechod od mimoslovních ke slovním způsobům sdělování.
Pararalingvistické prvky sdělení se odehrávají v rámci verbální komunikace, nelze je však popsat a hodnotit na podkladě lingvistické analýzy. Sem spadá vše co se týká:
1.  časové charakteristiky řeči (rychlost slovní produkce, rychlost odpovědí na otázku, skákání do řeči, délka vlastního slovního projevu, délka pomlk, poměr délek projevů jednotlivých účastníků)
2.  hlasové dimenze (dynamika, hlasitost, tón řeči, akcent, intonace)
3.  zvuků (pazvuky, nejazykové zvuky).
Je třeba si uvědomit, že např. mlčením je možné vyjádřit velké množství komunikačních funkcí. Mlčení vytváří dramatické pauzy, pomáhá k rozčlenění složitějšího obsahu sdělení, dává prostor k úvaze atd.
Verbální, neverbální a paralingvistická komunikace mohou být v souladu nebo se mohou dostat do protikladu.
2.  Řeč těla
Nekomunikovat nelze.
Do této kategorie zjevných komunikačních prostředků řadíme všechny prostředky, jejichž základem je jiná skutečnost než slovo. Nejčastěji se setkáváme s těmito aspekty neverbální komunikace:
32
ZÁKLADY RÉTORIKY PRO PRÁVNÍKY
1.  Mimika
2.  Oční kontakt
3.  Proxemika
4.   Gestika
5.  Posturologie
6.  Kinesika
7.  Haptika
8.  Úprava zevnějšku
Mimika - výraz obličeje  •
Emoce se všeobecně odrážejí ve výrazu tváře, obličeje, který je nositelem velkého komunikačního potenciálu. Vnitřní psychické stavy vlastně modelují výrazy obličeje. Výzkumy potvrzují, že různé oblasti obličeje neodhalují emocionální oblasti stejně. Například pocity štěstí se projevují v nižší oblasti tváře a v oblasti očí, smutek a nebo strach naopak nejlépe prozrazují jen oči. Překvapení se rýsuje nejčastěji na čele a obočí. K základním mimic-kým signálům obličeje patří úsměv. Ústa podávají bohaté informace pomocí úsměvu a smíchu. Vhodně použitý úsměv působí ve většině sociálních interakcí jako silný a pozitivní signál. P. Faber velmi dobře vyjádřil hodnotu úsměvu v těchto výrocích:
-  Úsměv nestojí nic a přináší mnoho.
-  Obohacuje toho, kdo jej přijímá, aniž by ochuzoval toho, kdo ho dává.
-  Trvá jen chviličku a vzpomínka na něj je někdy věčná.
-  Nikdo není tak bohatý, aby se bez něj obešel, a nikdo není tak chudý, aby ho nemohl darovat.
-  A kdybys někoho potkal a on neměl pro tebe úsměv, i když na něj čekáš, bud velkodušný a obleč ho svým ty, protože nikdo nepotřebuje úsměv jako ten, kdo ho nemá pro druhé.
Oční kontakty
Oční kontakt je jednou z přímých a nejsilnějších forem neverbální komunikace. Pohledy mohou být tázavé, pokradmé, upřené, hodnotící, znuděné.