I(]
I.
INTERPRETACE NOREM A INTERPRETACE SKUTEČNOSTÍ
Prof. J U Dr. Petr Hajn, DrSc*
Název našeho semináře naznačuje notoricky přijímaný poznatek, že texty právních norem jsou vykládány. Dodejme, že výklad (interpretace) právních textu není projevem právnické svévole nebo pouhým důsledkem toho, že jedni právníci (například zákonodárci) pracovali nedokonale a jiní právníci musí napravoval jejich chyby. Nutnost interpretovat právní normy vyplývá ze samé povahy těchto norem - nosičů informací vyjadřovaných jazykovými prostředky. O jejich nejednoznačnosti, metaforičnosti bylo již popsáno nespočet stránek. Z novější literatury lze poukázat, na dílo Lakoffa a .Johnsona, kteří jazykové výrazy chápou jako pouhé nádoby na významy.1 Různě lze interpretovat dokonce i doslovní1 významy určitého textu, když si nad nimi položíme spolu s Tomášem Akvinským otázku „quem auctor intendif (co autor zamýšlí).'2
" Katedra obchodního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Urno
1  L&feoß, ň-; Johnson, M.: Metafory, kterými žijeme, preložil Mirek Čejka. HOST. Brno 2002, a. 23
2  Dle Eco, U.: O zrcadlech a jiné eseje, přeložili Vladimír Mikeš a Veronika Valentová. Mladá fronta, Praha 2002, s. 290. Umberto Eco k tomu dodává: ..Toto upřesněni je důležité pro pochopení dalších aspektů jeho teorie štrukturálni interpretace. Tomáš nemluví o doslovném významu jako významu řečeného (enunciátu) (co emm-ciát deuotativně říká podle lingvistického kodexu, na který odkazujeme), nýbrž jako o významu, který je mu přikládán i\i v proběhu cnuuciaee! Řečeno současnými slovy, pokud v přeplněné místnosti řeknu 'tady je zakouřeno', mohu tím chtít říci (smysl enunciátu), zeje v místnosti zakouřeno, ale mohu také chtít naznačit (podle okolností enunciace), že by bylo vhodné otevřít, okno nebo přestat kouřit. Je jasné, že podle Tomáše tvoří oba tyto významy součást, doslovného smyslu, protože jsou oba součásti obsahu, který hodlal mluvčí vyjádřit. Poněvadž však autorem písma je Bůh a Bůh může chápat a zamýšležt mnoho věcí zároveň, je možné, že jsou v Písmu i podle
Interpretace norem a intrrprelwe skutečností
II
Právní normy vyžadují interpretaci i proto, že jsou součástí rozsáhlých normativních systému, jejich/, jednotlivé části spoluurčují význam částí jiných. Snadno pak dojdi1 k tomu. že jeden prvek v systému práva (určitým způsobem vykládaný) popírá prvek jiný.
Právní normy a jejich systémy jsou také lidským dílem a nemohou se vyhnout ani nedopatřením, nedůslednostem, vzájemným rozporům, opomenutím zákonodárná s nimiž se pak výklad práva musí tím či oním způsobem vyrovnat.
Pokud rozhodnutím soudu přikládáme i pravot vorný význam (jako jednomu ze způsobu, jimiž je i v kontinentálním systému právo vytvářeno či přinejmenším dotvářeno), platí předchozí mvšlenky i pro soudní rozhodnutí.
Interpretovány musí být také normativní texty obsažené ve smlouvách, těch zákonech mezi stranami. I ony jsou vyjádřeny jazykovými prostředky (často méně standardizovanými, než je tomu v textu právních norem): i jednotlivá smlouva představuje určitý systémový celek a různé smlouvy spolu souvisejí.
Uvážínie-li jen výše uvedené poznatky, nebude nás zvlášť zarážet, že dva právníci mohou mít tři názory (jak uvádí rozšířený bonmot) na vvzuarn toho či onoho normativního textu. Spíše nás překvapí nedávno publikovaná myšlenka Ivo Telce, který píše: „Osvedčené a navíc vědecky obecně uznávané a sdílené formální interpretační metody právní vědy (tyto a další Části textu tučně tištěné zdůraznil I. Telec) jsou natolik zřetelné, zřejmé a přezkou matelné, že není možné jsou-li vědecky správně aplikovány -, aby dva právníci dospěli k odlišnému výkladovému závěru, pokud jde
o tentýž právní předpis. Právo je pouze jedno a správné......Pokud snad
vedle sebe rovnocenně obstojí dva výklady, z nichž každý byl dosažen vědecky vzato lege tni is, znamená to, že vada je jinde. Znamená to. že vadný je sám právní předpis, který byl správně interpretován. Byla to přitom právě interpretace, která odhalila vadu předpisu.":í
S tímto názorem I. Telce budu dále polemizovat, i když uznávám jeho provokativní podnětnost. Především mne příliš nepoburuje, jestliže například dva advokáti ve sporu různě interpretují určitou normu, sledujíce tak dosažení určitého procesního cíle pro svého klienta. Samy tyto procesní cíle
Jednoduchého doslovného smyslu 'plurcs sensus1. mnohé významy." V takové úvaze můžeme ovšem mfcto slova Bíili dosadli i pojem „zákonodárce" 3 Telce, 1.; Metodika výkladu právních předpisů. Právně hermeneutická lerlinika. Nakladatelství Doplněk, Brno 2001. s. 7.