Obsah kapitoly

---

2.2 Charakteristika právního systému

Systém práva se samozřejmě pojí s charakteristikami. Důležité je rozlišovat mezi vlastnostmi (charakteristikami práva) a vlastnostmi právního systému. V druhém případě jde o to, jaký je systém, nikoli, jaké je právo. Přestože právo vytváří systém, není to totéž. Pokud bychom chtěli právní systém charakterizovat, můžeme říci, že je uspořádaný, komplexní, bezrozporný, hierarchicky uspořádaný, diferencovaný, otevřený [ale pozor, někdy bývá označován jako uzavřený (autopoietický)], cílený a dynamický. Není to vyčerpávající přehled charakteristik právního systému. Lze nalézt případné další charakteristiky, ale pro jeho základní popis si s nimi vystačíme.

Právní systém je:

Uspořádaný.

Právní systém není nahodilým shlukem jednotlivých prvků, ale je uspořádán do určitelné struktury. Ta je součástí popisu samotného systému a určuje, jak jsou jednotlivé prvky koordinovány, jak se k sobě vzájemně pojí a na jakém principu jsou založeny její vztahy.

Komplexní.

Právní systém je nutné chápat v jeho souhrnu. K regulovaným prvkům přistupuje z více stran a při každé právní otázce je nezbytné zjistit všechny relevantní souvislosti. Právní systém proto řeší všechny právní aspekty, resp. vše, co s právem spojujeme. Tato vlastnost odpovídá i tomu, že předpokládáme, že právní systém je jednotný. Není to pouze shluk nebo soubor prvků, ale tyto prvků vzájemně působí. Pokud potřebujeme právně regulovat určitý prvek, či jej spojit s právními aspekty, tak vše, co k tomu potřebujeme, nalezneme jen a pouze v právním systému.

Bezrozporný.

Jednotlivé čísti právního systému jsou ve vzájemném souladu (až na výjimky, např. právní principy, které jsou z jednoho pohledu poznatelné teprve pokud vzájemně kolidují). Pokud dojde k rozporu, kolizi, nebo konkurenci, je tento nesoulad vyřešen meta-pravidly (buď obecnými, nebo pravidly příslušného právního odvětví). Mezi tato pravidla, jejichž účelem je odstranit případný rozpor jednotlivých rozporných částí, patří ta operující s časem, hierarchií či věcnou specifičností. Jednotlivé součásti právního systému (zejména právní normy) nemohou například současně přikazovat určité jednání a toto jednání také zakazovat. Buď lze tento rozpor odstranit pomocí základních pořádacích pravidel, nebo je nutné konstatovat, že leží mimo právo.

Hierarchicky uspořádaný.

Právní systém je stupňovitě uspořádán, s ohledem na právní sílu jednotlivých norem. V tomto systému podléhají prvky v nižších hierarchických pozicích těm na vyšších. Tento prvek se projevuje i v případě právních předpisů, orgánů autoritativně aplikujících právo atp. I v těchto případech platí, že čím výše se v hierarchii nacházíme, tím větší pravomoci či obecně síla je s prvkem spojena. Hierarchie je jednou za základních veličin, podle kterých se určuje působení základních právních pravidel.

Diferencovaný.

Jednotlivé prvky právního systému plní různé funkce. K tomu využívají zvláštnosti jednotlivých prvků, či jednotlivých větších částí (celků) práva. Každý prvek, či každá část systému práva je samostatná (může mít zvláštní pravidla), která jej odlišují od částí ostatních či od celku systému práva. Přitom však je právo stále jednotný systém, který je bezrozporný. Proto i tyto jednotlivé prvky či části jsou sice spojeny s různými funkcemi či různým uspořádáním, vždy právní systém působí jako celek.

Autonomní.

Vnitřní pravidla právního systému sama určují vlastnosti jeho prvků a uspořádání jeho struktury, tj. právní systém pomocí svých vlastních pravidel definuje své součásti, či vztahy mezi nimi. Právní systém je spojen se specifickými pravidly, která rozliší mezi prvky, které jsou jeho součástí, a které ne.

Otevřený / Uzavřený (autopoietický).

Viktor Knapp charakterizoval právní systém jako otevřený (Knapp 1995: 50). Podle něj do tohoto systému vstupují různé prvky z jiných sociálních systémů, případně z něj také vystupují. Podle Jiřího Přibáně je právní systém otevřený, pokud připustíme, že je výsledkem politických, případně dalších vlivů (systémů). (Přibáň 1996: 132) Sám však směřuje spíše k tomu, že je právní systém uzavřený (autopoietický). Funguje nezávisle na ostatních společenských systémech, (Přibáň 1995: 135), což však neznamená, že by na sobě byly tyto systémy vzájemně zcela nezávislé. I z vlastní zkušenosti můžeme říci, že morálka nebo politika na právo skutečně působí, či spíše se v právu mohou odrážet. Minimálně prostřednictvím materiálních pramenů práva. Toto působení však nemá a nemůže mít vliv na samotný charakter práva. Ten zůstává zcela (autonomně) na právním systému.

Cílený.

Právní systém je uspořádán způsobem, který má posílit jeho schopnost regulovat společnost prostřednictvím regulace lidského jednání. Cílem (účelem) práva může být dosažení míru ve společnosti (Ihering 1875: 7), k tomu slouží i systém práva. Tak jako má cíl právo i právní systém, má jej každý jednotlivý prvek práva.

• Rudolf von Ihering o účelu práva

  „Pojem práva jest praktický, tj. pojem účelový; každý účelový pojem však jest co do své podstaty dvojaký, neboť zahrnuje v sobě rozdílné dvě částky, účel a prostředek, nepostačí tudíž, pojmenuje-li kdo jen účel, nýbrž on musí zároveň udati prostředek, jakým lze účele dosáhnout. […] každý výměr neboli definice některého právního zřízení, ku př. majetku, obligace jest nevyhnutelně dvojaký, udává účel, kterému to právní zřízení slouží, a zároveň prostředek, jak se má pokračovat k tomuto účeli. […] "V pojmu "práva" shledají se pospolu opaky: boj a pokoj, pokoj jakožto cíl, boj jakožto prostředek práva, oba pojmem práva stejnou měrou dány a od něho neodlučitelny." (Ihering 1875: 7)

Dynamický.

Právní systém není daný pro vždy. Mění se v čase, jeho části vznikají i zanikají a mění se i jejich vzájemné vztahy. Tak jako se vyvíjí společnost, mění se i právo, které je s ní velmi těsně spojeno. Patrné je to zejména pokud neztotožníme právní systém pouze s právními normami, ale i s jinými prvky. Mění se (vyvíjejí se) společenské instituce, právní instituce, rozhodovací praxe orgánů veřejné moci, ale také hodnoty, na kterých je právo nutně založeno.

• Charakteristika práva podle Josepha Raze

  Podle Josepha Raze lze právo charakterizovat tak, že je donucovací, institucionalizované a normativní. Je určeno k působení na lidské chování buď tak, že s určitým jednáním spojí určité následky, nebo tak, že definuje důvody, pro které je správné se určitému jednání vyhnout. (Raz 1997: 168-169) Znovu si však připomeňme, že se jedná o charakteristiky práva, které je nutné odlišovat od charakteristiky právního systému. Důležité je, že s institucionalizovaností (prosím, neříkat třikrát po sobě, může se otevřít multidimenzionální fenomén) práva je spojena i jeho systémová povaha.