Obsah kapitoly

---

7.3 Objektivní právní skutečnosti

Výše jsme uvedli, že skutečnostmi, se kterými právo spojuje vznik, změnu nebo zánik nějakých práv a povinnosti, mohou být také přírodní jevy a další děje, které nejsou závislé na lidské vůli a nelze je spojit s jakýmkoli volním aktem. Takové skutečnosti označujeme jako objektivní právní skutečnosti. I tyto právní skutečnosti dělíme podle vztahu k právu a rozlišujeme stavy a události obvykle právní a stavy a události obvykle protiprávní. Jak objektivní, tak subjektivní právní skutečnosti, které jsou v rozporu s právem, mají za následek vznik odpovědnostního právního vztahu.

Setkáme se také s označením aprobované a reprobované právní skutečnosti. Aprobované jsou ty právní skutečnosti, které jsou v souladu s právem; reprobované jsou ty, které jsou s právem v rozporu, ty, které jsou protiprávní.

Stavy a události obvykle právní jsou takové objektivní skutečnosti, které jsou v souladu s právem. Řadíme mezi ně narození, smrt, ale také běh času. Dalšími podobnými příklady je například pád ovoce ze stromu (§ 1016 občanského zákoníku), naplavení zeminy (§ 1068 občanského zákoníku) nebo třeba to, že vám ulétnou včely (ano, občanský zákoník obsahuje ustanovení o tom, co se stane, když cizí včelí roj vlétne do již obsazeného úlu, viz § 1014 občanského zákoníku). Všechny tyto skutečnosti jsou zcela nezávislé na lidské vůli.

Co se týče času, ten může mezi právními skutečnostmi vystupovat v podobě určitého termínu (např. přesné určení termínu, do kterého má být plněno) nebo v podobě lhůt či dob. Lhůty mohou mít povahu promlčecí či prekluzivní. Promlčením se subjektivní právo mění na „naturální obligaci“: Pokud povinná strana uplatní námitku promlčení, nelze vymáhat splnění povinnosti s pomocí státu. Zaniká nárok, samo subjektivní právo však nezaniká. Prekluzí však zaniká i subjektivní právo.

Stavy a události obvykle protiprávní jsou objektivní právní skutečnosti, které jsou v rozporu s právem. Jako příklady bývají uváděny nemoc z povolání, pracovní úraz nebo různé přírodní katastrofy. Jejich „protiprávnost“ spočívá v tom, že nepředstavují ideální stav věcí. Například nemoc z povolání je něco, co se stát nemělo, kdyby pracovní podmínky byly ideální. Pokud k tomu však došlo, vznikají nemocnému nová práva a jeho zaměstnavateli nové povinnosti. Ani přírodní katastrofa sama od sebe není protiprávní. Může však způsobit stavy, u kterých někomu (kdo to zjevně nezpůsobil) vzniká nová povinnost škodu nahradit nebo fyzické následky přírodní katastrofy odklidit.