Obsah kapitoly

---

8.7 Právnické profese

V procesu autoritativní aplikace práva se do popředí dostávají zejména zástupci jednotlivých právních profesí: soudci, advokáti a státní zástupci. Ti plní specifickou úlohu v tom, že právě jejich výkon v mnohém určuje důvěru veřejnosti v justici a právo jako takové. I proto jsou na ně kladeny specifické nároky, při jejich nesplnění potom vzniká disciplinární odpovědnost. Touto problematikou se potom zabývá právní profesní etika.

Soudci

Nejsilněji je zvláštní role právních profesí ve společnosti patrná u soudců, zejména pro jejich centrální úlohu v autoritativní aplikaci práva. Jejich práva a povinnosti jsou upraveny v zákoně č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích). Mezi jejich povinnostmi nalezneme zejména povinnost nestranně, nezávisle a profesionálně rozhodovat případy, či zachovat důstojnost soudcovského stavu, které se vztahuje jak k jejich pracovnímu, tak i soukromému životu. Jejich disciplinární delikty posuzuje Nejvyšší správní soud (kárný senát NSS), protože soudci nemají v České republice žádnou povinnou stavovskou organizaci. Povinnosti soudců jsou poměrně přísně nastaveny i vzhledem k tomu, jaké mají soudci výsady. Mezi ty patří i imunita a jistota finančního zabezpečení [jak ostatně opakovaně potvrdil i Ústavní soud, viz např. nález sp. zn. Pl. ÚS 28/13 ze dne 10. 7. 2014 (N 137/74 SbNU 93; 161/2014 Sb.)].

Jak stanoví také § 76 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, lze soudce pro činy spáchané při výkonu funkce soudce nebo v souvislosti s výkonem této funkce trestně stíhat nebo vzít do vazby jen se souhlasem prezidenta republiky. I to je jeden z příkladů procesní imunity.

Soudce je jmenován na neomezenou dobu a pro výkon této funkce (někdo by řekl poslání, což skutečně není daleko od pravdy) je třeba po absolvování magisterského studijního programu v oblasti práva absolvovat požadovanou praxi, složit justiční zkoušku, uspět ve výběrovém řízení a být jmenován prezidentem republiky (takže i mít více než třicet let, být plně svéprávný a bezúhonný, mít dostatečné zkušenosti a morální vlastnosti atp.).

Advokáti

Advokacie je svobodné povolání a podnikatelská činnost. Kvůli tomu se může zdát, že je jejich role pro legitimitu práva malá. Nicméně je tomu právě naopak. Pokud advokát plní svoji úlohu řádně, může teprve proces aplikace proběhnout tak, jak má. Práva a povinnosti advokátů jsou upraveny zákonem č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Primární povinností advokáta je chránit zájmy svého klienta, ale zároveň to nesmí provádět protiprávně.

Advokáti mají povinnost zachovávání důstojnosti svého stavu. Jejich disciplinární delikty posuzuje nejdříve Česká advokátní komora jakožto stavovská organizace, případně následně Nejvyšší správní soud v rámci přezkumného řízení. Pro výkon advokacie je třeba po získání vysokoškolského v magisterském studijním programu v oboru právo absolvovat požadovanou praxi a složit advokátní zkoušku.

Státní zástupci

Státní zástupci byli v minulosti nazýváni prokurátoři. Jejich práva a povinnosti jsou upraveny v zákoně č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Soustava státních zastupitelství kopíruje soustavu soudů.

Hlavní povinností státního zástupce je nestranně a nezávisle zastupovat veřejnou žalobu v trestních řízeních. Obdobně jako soudci a advokáti mají státní zástupci i povinnost zachovávání důstojnosti svého stavu, která se vztahuje jak k jejich pracovnímu, tak i soukromému životu. Jejich disciplinární delikty posuzuje Nejvyšší správní soud.

Státním zástupcem může být ministrem spravedlnosti jmenován ten, kdo (krom obvyklých podmínek) získal vysokoškolské vzdělání studiem magisterského studijního programu v oblasti práva, absolvoval požadovanou praxi a složil zkoušku právního čekatele.