- Simulaci mám předem připravenou a vyzkoušenou (pilotovanou). Nejedná se o momentální nápad přehrát si kazuistiku z včerejší služby.
- Mám na ni dostatek času. Nejen na přehrání scénáře samotného, ale i na instruktáž studentů a následný debriefing.
- Mám k ní všechny potřebné pomůcky, se kterými jsem předem seznámila účastníky.
- Pokud pracuji s pokročilým simulátorem, zároveň nelektoruji a neovládám simulátor. Mám k dispozici technika.
- Cíle, kterých chci dosáhnout, jsou relevantní a adekvátní úrovni účastníků a jsou dosažitelné.
Kdy simulaci do výuky zařídit?
Výukové metody bychom měli volit vždy s ohledem na cíle, kterých chceme v dané lekci/kurzu dosáhnout. Simulace není univerzální nejlepší výukovou metodou pro jakoukoliv výuku!
Výuku nemůžu postavit jen na simulaci, vždy jsou součástí i další výukové aktivity, které ji doplňují, aby byla opravdu efektivní. Studenti musí být adekvátně teoreticky připraveni (e-learning, čtení doporučené literatury, přednáška, diskuse...), aby byli schopni provádět jednotlivé úkony prakticky.
Simulace je jednou z nejnáročnějších výukových metod jak finančně, tak personálně, proto bychom si vždy měli položit otázku, zda neexistuje nějaká jiná výuková metoda, kterou daného cíle můžeme dosáhnout jednodušeji a rychleji.
Výuka by měla vždy pokrývat nejen znalosti (knowledge), ale i dovednosti (skills) a postoje (attitudes).
Simulace by proto neměla sloužit k tomu, abychom studenty učili např. farmakoterapii astmatu (knowledge) nebo techniku intubace (technical skills), ale vždy bychom se měli zamyslet, jak do simulace promítnout i netechnické dovednosti a postoje, protože právě v tom je jejich zásadní přínos.
Došli jsme k tomu, že simulace je opravdu tou nejlepší výukovou metodou, jak téma studenty naučit. Jak pokračovat dále?
V tom nám může skvěle pomoci následující grafika od International Nursing Association for Clinical and Simulation Learning (INACSL), která shrnuje Healthcare Simulation Standards of Best Practice: