Proces učení

• Budování nových znalostí na základě toho, co už víme
• Výuka = plánovaná zkušenost, která vede ke změně chování

Kolbův cyklus učení

Poskytnutí konkrétního prožitku dává studentovi možnost maximalizovat učení. Observace a reflexe je proces popisu události a porozumění jejímu významu (Co se stalo? Jaké ti to připadalo?). Umožňují studentovi konkrétní rozebrání zážitku, včetně emocionální komponenty. Formování abstraktního konceptu je pokusem o zobecnění z konkrétní zkušenosti (Co to znamená? Musím něco změnit?). Výsledkem je vnitřní otázka: Co můžu příště udělat jinak? Všimněte si, že jsem to JÁ, kdo něco udělá jinak. Je jednodušší měnit své chování, než měnit chování ostatních.

• Co můžeme vlastně naše studenty naučit?
  • znalosti (knowledge)
  • praktické dovednosti (skills)
  • postoje (attitudes)

Motivace studenta

Faktory ovlivňující proces učení

• Velký vliv především při převažující vnější motivaci studenta

O jakých potřebách vlastně mluvíme? Jaké potřeby studenti při výuce mohou mít?

• Fyziologické potřeby – adekvátní výukové prostory, přestávky, délka výuky
• Potřeba bezpečí – pravidla bezpečnosti fyzické, především ale psychické – neútočení na ego studenta (psychological safety)
• Sociální potřeby – potřeba někam patřit, příležitost pro interakci a výměnu ve skupině, možnost sdílet zkušenosti a myšlenky
• Potřeba ocenění – respekt, sebevědomí, kompetence – příležitost pro nabývání znalostí a dovedností a jejich manifestace v bezpečném prostředí
• Kognitivní potřeby
• Úrovně kognice – znalosti, porozumění, aplikace, analýza, syntéza, hodnocení
• Úrovně praktických dovedností – vjem, řízená odpověď, ovládnutí, autonomie
• Úrovně chování/postojů – vnímání, souhlas, akceptace, internalizace
• Estetické potřeby – symetrie, pořádek – dodržování času, kompetentní instruktoři, kterým jde o výuku ostatních, dobrá nálada
• Seberealizace – na úrovni instruktora – je autentický (v kontaktu s realitou), akceptuje sebe i druhé, spontánní, tolerantní k rozdílnosti, empatický a vnímavý, kreativní, role-model
• Sebezdokonalování – ego instruktora není ohrožováno tím, čeho dosáhnou ostatní, má zájem, aby se studenti posouvali stále dále

Role: učitel / lektor / mentor / instruktor

• Lektor je zdrojem znalostí a vhledu do problematiky (kredibilita)
• Maximalizuje motivaci studentů
• Facilituje samostatné myšlení studentů
• Respektuje možnosti daného studenta
• Je modelem chtěného chování (autenticita, walk the talk)

Student individuálně, a taktéž jako součást skupiny

• Potřeba autonomie a sebeurčení
• Respekt k dobrovolnosti zapojení
• Orientace na cíl - pomoc s jeho určením
• Relevantnost a praktičnost pro daný level studenta
• Sebevědomí - podpora bezpečí při osvojování dané zkušenosti
• Cíle výuky mají být pro něj:
• Důležité – student by si měl zodpovědět následující otázku: Kde jsem nyní?
• Relevantní – student by si měl zodpovědět následující otázku:  Kde chci být?
• Dosažitelné – student by si měl zodpovědět následující otázku:  Jak se tam dostanu?

Strukturovaná výuka

Základní struktura každého typu výuky by měla být stejná, bez ohledu na konkrétní formu (přednáška, workshop, simulace, diskuze…).

1. Úvod – včetně přípravy prostředí (při simulaci probíhá v rámci briefingu) – zahrnuje:

• Prostředí a vnější faktory
• Vytvoření atmosféry
• Motivace
• Cíle
• Role

2. Dialog

• Závisí na konkrétní formě výuky
• Zahrnuje vždy interakce mezi studenty a lektorem
• Cílem je přinést plánovanou změnu v chování studenta
• Konkrétní formu volí lektor s ohledem na plánované cíle (facilitace diskuze, přednáška, nácvik praktických dovedností, kombinace více forem)
• V případě simulace je tato část tvořena simulací a debriefingem (debriefing je vlastně formou diskuze s prvky uzavřené diskuze (směrování k určitým cílům) i otevřené diskuze (explorace názorů))

3. Závěr – uzavírá celý blok

• Otázky
• Souhrn
• Ukončení

Vybrané výukové metody

Ideální velikost skupiny je méně než 12 pro formát diskuze a méně než 8 pro workshopy. Ve větších skupinách mají účastníci větší tendenci nepodílet se aktivně na práci skupiny jako celku.

Přehled vybraných výukových metod

Dynamika skupin a facilitace diskuse

V každé skupině vzniká interakcemi dynamika jejího vnitřního fungování – cílem lektora je optimalizovat tuto dynamiku tak, aby všichni členové skupiny mohli těžit maximum z nastaveného procesu učení.

Při řešení úkolu se přirozeně vytváří struktura leadershipu, efektivní komunikace je základním předpokladem fungování týmu. 

Dynamiku skupiny lze ovlivnit (při simulační výuce) především při briefingu před samotnou simulací a následně ji zhodnotit, a v případě potřeby korigovat (pro další simulace) při debriefingu. Samotná simulace by měla být narušována co nejméně.

Komunikační smyčka

Ovlivnění dynamiky skupiny

• Vedení diskuze, workshopů i debriefingu je poměrně komplexním úkolem
• Lektor bude pravděpodobně mnohem více naslouchat, než mluvit
• Lektor využívá prvky verbální i neverbální komunikace, aby umožnil rozvinutí konverzace mezi studenty samotnými
• Vhodné otázky musí směřovat na takovou úroveň kognice, kterou chceme oslovit:
  • Znalosti – identifikovat, pojmenovat, popsat
  • Pochopení – srovnat, rozlišit, ukázat
  • Aplikace/analýza – specifikovat, demonstrovat, formulovat hypotézu
  • Syntéza – vytvořit, spekulovat, navrhnout
  • Hodnocení – zhodnotit přínos jednotlivých hledisek

Řeč těla

Někteří experti na komunikaci poukazují na to, že řeč těla říká více než slova. Je třeba se především vyhnout nevhodným návykům, které mohou negativně ovlivnit skupinu.

Zde je pár tipů k neverbální komunikaci lektora:

• Často přecházejte zrakem celou skupinu na úrovni očí, ale nesetrvávejte v očním kontaktu s osobou, která mluví. Může to působit nepřátelsky nebo agresivně. Lidé mluví spíše ke skupině jako celku, než k lektorovi jako osobě.
• Po úvodním prohlášení a prvních otázkách se vizuálně stáhněte více do pozadí – například se opřete o židli, pokud sedíte.
• Nehodnoťte příspěvky studentů (pokyvování, říkání, že něco uvedl student výborně apod.) – pokud to budete dělat, skupina dospěje k závěru, že už našli správnou odpověď a diskuze se ukončí, aniž by ostatní účastníci měli čas se podílet a promyslet si ji. Může to být pro instruktora nepříjemné, ale pro skupinu to znamená, že může pokračovat v prozkoumávání daného problému.

Na jaké problémy můžeme narazit?

Nejčastější problém, který trápí facilitátory interaktivních lekcí, je problém kontroly. Tzn. že pokud bude skupina ponechána sobě napospas, instruktoři ztratí kontrolu a vznikne chaos. Tento strach obvykle vzniká kvůli obavám z určitých typů studentů, které lze zjednodušeně shrnout jako: ty, co mluví, ty, co nemluví, a ničitele. Ničitelé jsou extrémně vzácní, ostatní dva typy jsou častější.

Pokud chcete, aby někdo, kdo mluví příliš, přestal mluvit, můžete ho pohotově kontrolovat pomocí:

• Nenavazování očního kontaktu s danou osobou
• Mírné natočení směrem od této osoby k jiné části skupiny
• Zdvihnutí otevřené dlaně
• Dotazem: „Co si myslí ostatní?“
• Prohlášením: „Počkejte chvíli, [jméno].”

Ty, kteří nemluví, lze podpořit následovně:

• Očním kontaktem
• Otočením směrem k této osobě
• Nabídnutí otevřené dlaně
• Dotazem: „Má i někdo na této straně místnosti nějakou zkušenost?“
• Prohlášením: „[Jméno], jako mladší lékař na urgentním příjmu, jste se jistě s podobnými případy jistě setkal…“

Uzavřené diskuze, otevřené diskuze a workshopy mají jedno společné, tj. jsou to aktivity všechny orientované na studenta (learner-centred). Každý formát vyžaduje od lektora i studentů lehce odlišný přístup. Lektor by měl být připraven pracovat se skupinou dle její vnitřní dynamiky.

Facilitace diskuse

• Práce ve skupinách je extrémně efektivní metodou učení, zejména u profesionálů, kteří pracují v multidisciplinárním prostředí
• Výsledky dosahované při dobře organizované skupinové aktivitě jsou téměř bezvýhradně lepší, než výsledky dosahované při samostatné práci i toho nejlepšího studenta
• Skupinová aktivita je také užitečná při hodnocení schopnosti dospělých aplikovat teoretické znalosti do praxe
• Maximálních výsledků lze ale dosáhnout jen tehdy, pokud je lektor schopným facilitátorem učení spíše než definitivním zdrojem znalostí

Rozdíly mezi uzavřenou a otevřenou diskusí