Okruhy ke SZZ pro bakalářské studium oboru Sociální pedagogika a volný čas - prezenční forma (platnost od r. 2015)
Státní závěrečná zkouška pro bakalářské prezenční studium
SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKA A VOLNÝ ČAS
1. OBHAJOBA BAKALÁŘSKÉ PRÁCE
2. ÚSTNÍ ZKOUŠKA
Ústní zkouška u státních závěrečných zkoušek se koná v předmětech:
1) SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKA A VOLNÝ ČAS
Obecná část (23 otázek):
a) Obecná část sociální pedagogiky
b) Metodologická oblast sociální pedagogiky
Aplikovaná část (28 otázek):
c) Oblast pedagogiky volného času
d) Oblast sociální patologie
e) Oblast sociální práce
f) Oblast sociální politiky
g) Oblast multikulturní výchovy
2) PEDAGOGIKA
3) APLIKOVANÁ PSYCHOLOGIE
1) SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKA a VOLNÝ ČAS
Systém okruhů k SZZ je vytvořen tak, aby pokryl všechny klíčové oblasti sociální pedagogiky.
Předpokladem pro úspěšné složení SZZ jsou nejen teoretické znalosti, ale i praktické dovednosti
studentů. Ke každé otázce si studenti podle zadání připraví praktické ukázky (kasuistiky, reflexe ze
svých pedagogických deníků, portfolia, analýzy zpracovaných studií, excerpta ze studia primární a
sekundární literatury, výchovné a metodické postupy apod.). Komise (zkoušející) posuzuje, jak je
student schopen propojit teoretické znalosti a praktické zkušenosti (příklady). Posuzuje se adekvátnost
příkladů, pochopení problematiky, vhodnost metodických postupů apod.
Student si losuje jednu otázku z okruhu sociální pedagogiky a metodologie a jednu ze zbývajících
okruhů.
a) Obecná část sociální pedagogiky
1) Sociální pedagogika jako vědní disciplina, její vztah k příbuzným a participujícím oborům
(sociální práce, sociální a kulturní antropologie, sociální politika, sociální psychologie apod.).
Vymezení sociální pedagogiky v současnosti (např. v ČR, SRN, Polsku, na Slovensku), aktuální
oblasti jejího zájmu.
2) Historické aspekty vzniku a rozvoje sociální pedagogiky (např. J. J. Pestalozzi, G. A. Lindner,
P. Natorp). Kořeny sociální pedagogiky v historických koncepcích dějin významných
představitelů (např. úloha a význam františkánů, jezuitů), výchovné koncepce D. Bosca, A. S.
Makarenka, E. T. Setona, R. Baden-Powela, J. Foglara apod. (Předpokládá se znalost
minimálně tří děl výše uvedených autorů a jejich filozoficko-pedagogický rozbor.)
3) Vztah sociální pedagogiky a sociální práce (situace u nás, na Slovensku, v Polsku, SRN, tzv.
anglosaské pojetí). Cíle, metody a prostředky sociální pedagogiky, její význam pro rozvoj
pedagogické teorie a edukační praxe.
4) Pojetí a funkce výchovy (edukace) v životě člověka a ve společnosti (biologická a společenská
determinace výchovy, vztah socializace a výchovy, průběh a obsah socializace, sociální role,
historické proměny sociálních rolí, současné požadavky na výchovu pro naplňování sociálních
rolí, teorie sociálního vyloučení apod.).
5) Základní rysy soudobé edukace a její globální, environmentální, teritoriální a lokální dimenze.
Vzájemný vztah výchovy a prostředí, typologie prostředí, tzv. přirozená prostředí výchovy.
(Předpokládá se doložení vlivu prostředí na výchovu na základě studia primárních pramenů
významných filozofů a pedagogů.) Vztahy mezi základními faktory vývoje člověka (dispozice,
materiální a sociální prostředí, výchova).
6) Profese (tzv. profesiogram) sociálního pedagoga. Vymezení jeho pracovních činností a
kompetencí, přípravy a možností uplatnění. Pomáhající profese. (Studenti si připraví konkrétní
Okruhy ke SZZ pro bakalářské studium oboru Sociální pedagogika a volný čas - prezenční forma (platnost od r. 2015)
reflexe profese sociálního pedagoga ze svých pedagogických deníků, které sesbírali v rámci
různých typů sociálně pedagogických praxí v průběhu svého studia.)
7) Výchova jako rozvoj základních kvalit osobnosti v profesi sociálního pedagoga. Výchova,
vzdělávání, zájmové vzdělávání, edukace. Rozvoj a výchova jednotlivých kognitivních procesů
(myšlení, vnímání, pozornosti, představivosti a paměti), rozvoj nadání a tvořivosti, rozvoj
charakterových vlastností člověka. (Student si připraví konkrétní ukázku výchovných činností
zaměřených na rozvoj jedné ze složek osobnosti včetně metodického rozboru.)
8) Životní styl a jeho utváření, kvalita života. Vymezení pojmů, faktory utvářející životní styl,
struktura životního stylu, výchovné metody a principy, význam rodinného společenství ve
výchově ke zdravému způsobu života. (Student doloží na konkrétní kasuistice, např. srovnání
dvou výchovných rodinných modelů, příklady z praxe apod.)
9) Definice, historie, metody a prostředky speciální pedagogiky, tendence vývoje. Ústavní péče,
funkce výchovných, speciálních výchovných a diagnostických ústavů, specifikum pedagogické
práce.
10) Integrace a její pojetí ve školní (speciální) pedagogice. Speciálně pedagogická diagnostika,
základní diagnostické postupy ve výchovné práci pedagoga, vybrané diagnostické metody pro
děti školního věku. Základní pojmy (anamnéza, katamnéza, diagnóza, životní příběh apod.),
hlavní oblasti speciálně pedagogické diagnostiky školního věku (hrubá a jemná motorika,
grafomotorika a kresba, lateralita, rozumové schopnosti, verbální a komunikační schopnosti,
citový a sociální vývoj apod.) (Teoretické pojednání student doplní praktickými příklady a
vlastními záznamy z diagnostické činnosti, kterou absolvoval během souvislé praxe.)
11) Andragogika, její význam a poslání, historické souvislosti. Nové trendy ve vzdělávání
dospělých. Didaktické teorie vzdělávání dospělých (didaktická kostka vzdělávání dospělých,
didaktické metody a formy). Vzdělávání dospělých jako komunikační proces.
12) Vzdělávání dospělých jako součást volného času (rekvalifikace, distanční formy studia,
komerční nabídky a průmysl volného času, problematika zvyšujících se nároků na dospělého
jedince v kontextu současné společnosti, atd.) Sebevýchova a sebevzdělávání dospělých.
13) Fenomén stáří, problematika stáří a stárnutí (psychické, sociální a fyzické hledisko, soužití
generací, postavení seniorů ve společnosti, aj.), význam vzdělávání v postproduktivním věku.
Univerzity III. věku, jejich význam a poslání.
14) Výchova versus terapie; pedagog versus terapeut (Rozdíly odlišující tyto činnosti: čím a jak
působíme, na koho působíme, na co působíme, čeho chceme dosáhnout – účel, role, kdo působí,
v jakých podmínkách - (prostředí).
15) Skupinová terapie (dynamika, koheze, parakomunikace, úvodní motivace klientů, přenos,
metody komunikace, ukončení, follow efekt).
16) Současné směry (discendentní, dynamické, existenciální, gestalterapeutické, transakčně
analytické, rogersovské pojetí, hlubinné, humanistické, kognitivně-behaviorální,
videointerakční; rodinná terapie, direktivní x nedirektivní; terapie velkých skupin – kolektivní,
…) v psychoterapii.
b) Metodologická oblast sociální pedagogiky
17) Vztah mezi metodologií a sociální pedagogikou. Metodologie a výzkum sociálně pedagogické
reality (rozdíl mezi přírodní a individuální realitou). Metodologické prostředky a cíle poznávání
(epistémé, techné, doxa). Zkušenost a empirické metody, metody hermeneutiky.
18) Pojetí kvalitativního a kvantitativního paradigmatu. Analytické myšlení (statistická, kauzální,
historiografická, soubory dat, vlastností, operacionalismus, práce s daty atd. Metodologické
otázky sociální vědecké komunikace a interpretace. Typy teorií, výzkumných problémů,
základní typy dat.
19) Kvalitativní metody a pedagogické a sociální jevy. Kvalitativní metody a teorie, její sociální
pojetí. Terénní výzkum. Pojetí kategorie a její kódování, dimenze. Paradigmatický model
kvalitativního výzkumu. Vztahy mezi kategoriemi, kontextuální podmínky pozorování.
Induktivní a deduktivní postupy. Teoretické rámce – konceptualizace příběhu. Znaky a
vlastnosti teorie.
Analytický pohled na jevy a procesy. Interakční vlivy a matice. Metoda záznamů a diagramů,
postupy třídění jevů (dat). Vědecké zásady a empirické ukotvení kvalitativního výzkumu.
Okruhy ke SZZ pro bakalářské studium oboru Sociální pedagogika a volný čas - prezenční forma (platnost od r. 2015)
20) Principy kvalitativního výzkumu, výzkumný problém, zdroje výzkumných problémů,
formulování výzkumných otázek. Teoretická citlivost, definice a její zdroje (vztah mezi
tvořivostí a vědou), práce s literaturou, definice pojmů. Postupy kódování, otevřené kódování
(definice, postupy, označování jevů, vytváření kategorií a jejich pojmenovávání, rozvíjení jejich
vlastností a dimenzí, možné záznamy), axiální kódování (definice, paradigma, jev, příčinné
podmínky, kontext, intervenující podmínky, následky, spojování a rozvíjení kategorií podle
paradigmatu), selektivní kódování, definice, vyložení kostry příběhu a identifikace, popis a
konceptualizace, vztah kategorií k centrální kategorii, seskupování kategorií, zakotvení teorie.
21) Kvantitativní metody a zkoumání pedagogických a sociálních jevů. Pozorování (dlouhodobé x
krátkodobé, introspekce a extrospekce, přímé a nepřímé, standardizované a nestandardizované).
Výsledky pozorování. Reliabilita a validita pozorování, možné zdroje chyb. Rating a jeho užití
v pedagogickém výzkumu. Definice, kategoriální, numerická, posuzovací, grafická a
kumulativní škála. Praktická konstrukce položek různého typu. Dotazník (anketa). Druhy
položek a jejich konstrukce, Likertova škála a škálové položky v dotaznících. Zásady
konstrukce dotazníku (jasnost a srozumitelnost položek, jednoznačnost atd.). Kategorizace a
systematizace získaných dat, třídění prvního, druhého a třetího stupně. Interpretace výsledků
třídění.
22) Rozhovor, interwiev, beseda Druhy (výzkumný, diagnostický, psychoterapeutický). Formy
rozhovoru (individuální, skupinový atd.). Výzkumná specifika rozhovorů. Qmetodologie.
Význam a použití metody (některé možné příklady), tzv. q-typy, q-třídění, minimální q-třídění,
třídění strukturované a nestrukturované. Experiment. Možné využití ve vědeckém výzkumu,
druhy experimentu (laboratorní, simulační, přirozený, formující), pravidla pro realizaci
experimentu.
23) Metody výzkumné a diagnostické (jejich vzájemné souvislosti a rozdíly). Projektivní metody.
Výhody a nevýhody projekčních technik. Verbální metody (asociační experiment, testy
nedokončených vět, projektivní interview. Grafické techniky (např. analýza kresby) a
manipulační techniky (např. test ohýbání drátu, Lüscherův test). Obsahová analýza. Analýza
osobní dokumentace, analýza školské a školní dokumentace, analýza odborného textu.
Sémantické metody. Sémantický diferenciál, význam metody a možnosti využití, bipolární
škály a faktor hodnocení, aktivity a potence (popřípadě i další). Konstrukce sémantického
diferenciálu, grafické znázornění výsledků. Metody měření sociálních vztahů. Sociometrické
techniky, SORAD, zkoumání preferenčních postojů. Pedagogická diagnostika ve výchovných
činnostech. Role pedagoga při diagnostikování, metody použitelné při diagnostikování ve
výchovných činnostech.
(Součástí každého okruhu ze sociálně pedagogické metodologie a diagnostiky je připravená analýza
minimálně dvou kvalitativně a dvou kvantitativně orientovaných výzkumů a kasuistik z oblasti
pedagogicko-psychologické diagnostiky. Každý student si připraví vlastní podklady. Je nepřípustné,
aby se příklady opakovaly!)
c) Oblast pedagogiky volného času
1) Člověk, společnost a výchova ve volném čase. Pojetí a funkce volného času. Typologie
volnočasových aktivit ve vztahu k věku, pohlaví, vzdělání, lokalitě a dalších proměnných.
Aktivity ve volném čase, obsahová náplň, klasifikace, význam, metody a formy práce.
Předmět, funkce, principy a metody výchovy ve volném čase.
2) Osobnost pedagoga (animátora) ve volném čase, styly vedení skupiny, klima ve skupině.
Využití pedagogické diagnostiky při výchově ve volném čase. Animátor jako organizátor,
chronologie přípravy celé akce, vyhodnocení, zpětné vazby, medializace atd.
3) Vznik a význam organizované činnosti ve volném čase v 19. – 20. stol. (YMCA, YWCA,
Sokol, Junák, Pionýr, Česká tábornická unie, Liga lesní moudrosti atd.) Kritické zhodnocení
vývoje po roce 1948. Přehled sdružení a organizací pečujících o výchovu ve volném čase ve
vybraných evropských zemích.
4) Definice her a jejich atributy, výchovný význam her. Proč si (děti) lidé hrají? Teorie hry, jejich
členění. Dějiny her, proměna funkcí, motivů, postojů a cílů her v jednotlivých vývojových
etapách dějin pedagogiky.Hra v pedagogických koncepcích některých představitelů (Platón,
Okruhy ke SZZ pro bakalářské studium oboru Sociální pedagogika a volný čas - prezenční forma (platnost od r. 2015)
Aristoteles, Quintiliánus, J. A. Komenský atd.) a využití hry v modelech alternativního
vzdělávání. Výchovný systém E. T. Setona, A. B. Svojsíka, Jaroslava Foglara a jejich pojetí
hry v mimoškolních organizacích. (Předpokládá se znalost minimálně pěti děl výše uvedených
autorů a pedagogický rozbor jejich díla.)
5) Jak tvořit a obměňovat hry. Hry rozvíjející myšlenkové operace, především divergentní či
laterální myšlení. Hry jako prostředek a předpoklad pro tvořivý život. Hra jako cesta k řešení
životních problémů. Nebezpečí hráčství (tzv. gamblerské hry), vznik závislosti a současný stav
v ČR, možná řešení problému. Hra jako významný prostředek omezující dětskou kriminalitu a
řešící antisociální problémy mládeže.
6) Tzv. hry dlouhodobé (např. celotáborové a celoroční) při práci se stálými kolektivy. Práce s
literárními předlohami a jejich přeměna v motivační kostru her. Hra v pojetí globální výchovy,
tzv. hry simulační a hry ekologické, výchova k trvale udržitelnému životu, hry jako prostředek
k pochopení systémových vztahů v přírodě a na celém světě. (K otázkám č. 4, 5 a 6 studenti
předloží vlastní kartotéku her a na třech konkrétních příkladech doloží výchovný význam hry
z vybrané oblasti rozvoje osobnosti.)
7) Příprava a vedení akcí (výchovy, tábory a pod.). Zajišťování akce v různých oblastech:
výchovné, personální, hospodářsko-ekonomické, zdravotní, technické apod.
8) Právní předpisy, zákony, vyhlášky a normy při práci s dětmi a mládeží a při pořádání
rozličných akcí. Bezpečnostní předpisy, Hygienické směrnice, Lesní zákon atd.
9) Význam zážitku pro výchovu ve volném čase. Emoční prožívání z hlediska ontogeneze,
subjektivní a objektivní nebezpečí při výchově zážitkem, zážitková terapie, význam pro
primární sociální prevenci. K . Hahn a pedagogika zážitku, koncepce prožitkové terapie.
(Student si předem připraví náčrt týdenní akce (tábora, kurzu apod.) včetně úvahy o programu
a dalším organizačním zabezpečení. Vztahuje se k otázkám. 7, 8 a 9)
d) Oblast sociální patologie
10) Sociální patologie, deviace – definice, vymezení. Teorie sociálních deviací. Norma a řád ve
společnosti. Sociálně patologické jevy a sociální kontrola. Záškoláctví jako specifický jev ve
školním prostředí. Vymezení, etiologie, klasifikace, náprava, prevence. Význam a pozice
výchovného poradce ve školním prostředí, řešení sociálních problémů a vztahů. (Student si k
otázce připraví řešení modelového případu sociální patologie z pozice výchovného poradce na
základní škole – vymezení problému, možné strategie řešení, zainteresovaní odborníci a
instituce.)
11) Agrese a šikana mezi dětmi. Vymezení, aktéři, etiologie, klasifikace, postup při řešení,
prevence. Vliv prostředí na vznik šikany. Kriminalita a delikvence jako závažná forma
sociální patologie. Vymezení, etiologie, klasifikace, náprava, prevence. Sociální důsledky pro
dítě (mladistvého). (Student předloží vypracovaný projekt primární prevence vymezených
negativních společenských jevů pro realizaci ve vybraném odborném zařízení a s vymezením
konkrétní věkové skupiny a obhájí jeho strategii).
12) Drogy jako aktuální hrozba v životě jedince (dítěte). Analýza, prevence, náprava. Vymezení
drogové závislosti a možnosti jejího vzniku u dětí. Pravidla, koncepce primární drogové
prevence; protidrogová výchova. (Student předloží vypracovaný projekt primární drogové
prevence pro realizaci ve vybraném odborném zařízení a s vymezením konkrétní věkové
skupiny a obhájí jeho strategii.)
13) Pedagog a jeho kompetence v oblasti sociálních patologií. Postavení a úkoly
výchovněvzdělávacích institucí při prevenci a nápravě sociálně-patologických jevů. Systém
pedagogicko-psychologického poradenství v oblasti sociálních patologií. (Vypracování
modelové strategie řešení konkrétního sociálně patologického jevu s jasným vymezením role
sociálního pedagoga při řešení vybraného problému a jeho spolupráce s odbornými
pracovišti.)
14) Nástin dalších sociálně patologických jevů ohrožující jedince a společnost (poruchy chování,
závislosti, bezdomovectví, prostituce, rozvodovost, násilí v rodině, agrese, xenofobie,
rasismus, suicidalita; extrémní hnutí, sekty a kulty, negativní vliv společnosti masmédií,
globalizace). Sociální důsledky ve vztahu k jedinci i společnosti. Možnosti řešení, sociální
pomoci, předcházení.
Okruhy ke SZZ pro bakalářské studium oboru Sociální pedagogika a volný čas - prezenční forma (platnost od r. 2015)
(Prezentovat kazuistiku vybraného jevu ve společnosti a jeho negativní důsledky pro osobnost jedince,
rodiny, event. společnosti.)
e) Oblast sociální práce
15) Sociální práce; definice, význam pro jedince a společnost, postavení v systému věd, tři
základní paradigmata sociální práce; rozdělení sociálních potřeb a otázky sociálního
fungování; etický kodex sociálního pracovníka, základní práva a povinnosti sociálního
pracovníka a klienta, kritéria vztahu mezi sociálním pracovníkem a klientem.
16) Vývoj sociální práce ve světě a u nás, významné mezníky z historického hlediska, významní
představitelé. (Stručná charakteristika jednotlivých období – od středověku a až po
současnost, situace u nás v období první republiky, během normalizace a po roce 1989.
Uveďte významná díla z oblasti sociální práce a jejich autory.)
17) Charakterizujte metody sociální práce; skupinová práce, terénní sociální práce, případová
studie, krizová intervence, streetwork, mediace a probace, práce s rodinou, aj. (K jednotlivým
metodám uvádějte simulační příklady z praxe, charakterizujte možnou klientelu.)
18) Charakteristika extrémních a problémových životních situací a zásahy v rámci sociální práce.
Sociální problémy jednotlivců, rodin a určitých skupin ve společnosti; bezdomovectví, složité
situace v životě ženy, děti a mládež jako ohrožené skupiny, lidé s odlišnou sexuální orientací,
uprchlictví, problémy seniorů, prostituce, sekty, romská problematika, aj. Nároky sociální
práce a syndrom vyhoření.
19) Sociální prevence, definice, základní úkoly, prostředky, druhy podle obsahového zaměření a
okruhu adresátů, pojetí prevence v našich podmínkách. Velká témata sociální práce ve světě
(uveďte a charakterizujte), stručné zamyšlení nad vývojem do budoucnosti.
f) Oblast multikulturní výchovy
20) Multikulturní výchova – význam a poslání, základní pojmy a problémy multikulturní výchovy
(stručně charakterizujte vybrané pojmy - rasismus, xenofobie, předsudek, holocaust,
antisemitismus, kulturní šok, migrace), rozdíl mezi multikulturní a interkulturní výchovou,
problematika předsudků a stereotypů – vybrané příklady ze světa i od nás. (Navrhněte podobu
multikulturní výchovy jako výchovy proti rasismu a k toleranci – oblast volného času.)
21) Národnostní menšiny u nás a jejich situace z hlediska historie a současnosti (uveďte
národnostní menšiny žijící na našem území a dvě vybrané charakterizujte v souvislosti s pojmy
asimilace a integrace). Romové a soužití s majoritní většinou. Romové a multikulturní
výchova.
22) Otázka antisemitismu v historii a v současném světě; diskriminace některých skupin ve
společnosti (homosexuální menšiny, diskriminace žen, projevy netolerance vůči
handicapovaným občanům, aj). Projevy extremismu, význam prevence ve školní a
volnočasové výchově.
23) Migrace obyvatelstva – historie a současnost ve světovém kontextu a u nás. Azylová politika
našeho státu, situace migrujících cizinců přicházejících na naše území a jejich možná
integrace.
24) Výchova k toleranci a proti rasismu jako nezbytná součást vychovatelské a učitelské profese.
Deklarace lidských práv. Sociální pedagogika a multikulturní výchova – navrhněte možný
model integrace těchto disciplín.
g) Oblast sociální politiky
25) Podstata a cíle sociální politiky v České republice, typy sociální politiky, model sociální
politiky v ČR a ve státech Evropské unie. Cíle sociální politiky státu blahobytu (welfare state),
krize státu blahobytu.
26) Základní principy sociální politiky, fenomén blahobytu a chudoby, koncepce sociálního
zabezpečení v ČR, problematika menšin a sociální politika státu.
27) Principy státní politiky zaměstnanosti v ČR, zdravotní politika, rodinná politika, vzdělávací
politika, bytová politika.
28) Zákony v oblasti sociální politiky, sociální politika a sociální péče, politika životního
prostředí. Gender mainstreaming – rovné příležitosti pro muže a ženy, neziskové organizace a
Okruhy ke SZZ pro bakalářské studium oboru Sociální pedagogika a volný čas - prezenční forma (platnost od r. 2015)
jejich úloha v sociální politice státu, Charta základních práv EU, ochrana lidských práv v ČR
(Charta základních práv a svobod, Úmluva o právech dítěte).
Studenti předloží portfolio nejméně tří prací vybraných z těchto témat:
1. Manželství, rodina a rodinná politika státu
2. Mateřství dnes?
3. Rovnoprávnost, feminismus, vyrovnávání příležitostí
4. Integrace a inkluze v sociální politice
5. Znevýhodněné osoby na trhu práce v ČR a ve státech EU (např. projekt EQUAL)
6. Řeší sociální politika také globální problémy?
7. Sociální politika v programech politických stran
8. Je dnešní společnost společností vzdělanosti a informací?
9. Kvalita života z pohledu sociální pedagogiky
10. Program Zdraví pro všechny ve 21. století
Základní literatura z oblasti SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKA – obecná část
• ANZENBACHER, A. Úvod do etiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 80-200-0917-5.
• BAKOŠOVÁ, Z. Sociálna pedagogika. Vybrané problémy. Bratislava: FF UK, 1994.
• BENEŠ, M. Úvod do andragogiky. Praha: Karolinum, 1997. ISBN 80-7184-381-4.
• BERGER, P. I.; LUCKMAN, T. Sociální konstrukce reality. Brno: Centrum pro studium
demokracie a kultury, 1999. 214 s. ISBN 80-85959-46-1.
• BERTRAND, Y. Soudobé teorie vzdělávání. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. 2448 s. ISBN 80-
7178216-5.
• BLÁHA, A. I. Dítě a prostředí. - Praha: Státní nakladatelství, 1933.
• BLÍŽKOVSKÝ, B. Systémová pedagogika pro studium a tvůrčí praxi. Ostrava: Amosium, 1992.
ISBN 80-85498-18-9.
• HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. Praha: Panorama 1989.
• HOPF, A. Sociální pedagogika pro učitele. 1. vyd. Praha: UKP PdF, 2001. 181 s. ISBN 80-7290-
053-6.
• HRADEČNÁ, M. a kol. Vybrané problémy sociální pedagogiky. Praha: UK, 1995. ISBN 80-7184-
015-7.
• JŮVA, V. sen. & jun. Stručné dějiny pedagogiky. Brno: Paido, 1997. ISBN 80-85931-43-5.
• JŮVA, V. a kol. Základy pedagogiky pro doplňující pedagogické studium. Brno: Paido, 2001.
ISBN 80-85931-95-8.
• Dětská práva. Dokument OSN. Praha, PÚ JAK 1991.
• KOMENSKÝ, J. A. Didaktické spisy. Praha: SPN, 1954 (a pozdější vydání).
• KRATOCHVÍL, S. Skupinová psychoterapie v praxi. Praha: Galén, 1995. ISBN 80-85824-20-5.
• KRATOCHVÍL, S. Základy psychoterapie. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-657-8.
• KRAUS, B.; POLÁČKOVÁ, V. Člověk - prostředí, výchova. K otázkám sociální pedagogiky. 1.
vyd. Brno: Paido, 2002. 199 s. ISBN 80-7315-004-2.
• KUHN, T. S. Struktura vědeckých revolucí. Praha: OIKOYMENH, 1997. 206 s. ISBN 80-86005-
54-2.
• MAŇÁK, J. a kol. Kapitoly z metodologie pedagogiky. Brno: MU, 1994.
• MAREŠ, J., KŘIVOHLAVÝ, J. Komunikace ve škole. Brno: MU, 1995. ISBN 80-210-1070-3.
• MORGAN, D. L. Ohniskové skupiny jako metoda kvalitativního výzkumu. 1. vyd. Brno: PÚAV,
2001. 99 s. ISBN 80-85834-77-4.
• MRHAČ, J. Řízení výchovy a vzdělávání. Ostrava: OU, 1997. ISBN 80-7042-115-0.
• MÜHLPACHR, P. Sociální patologie. - Brno: Masarykova univerzita, 2001. ISBN 80-210-2511-5.
• NOVOTNÁ, V., Schimerlingová, V. Sociální práce, její vývoj a metodické postupy. Praha: UK,
1992. ISBN 80-7066-483-5.
• MUŽÍK, J. Andragogická didaktika. Praha: Codex Bohemia, 1998. ISBN 80-85963-52-3.
• PARRY, J., CARRINGTON, G. Čelíme šikanování. Praha: IPP, 1995.
• PELIKÁN, J. Výchova jako teoretický problém. Ostrava: Amosium, 1995. ISBN 80-85498-27-8.
• PELIKÁN, J. Základy pedagogického výzkumu pedagogických jevů. Praha: Karolinum, 1998.
Okruhy ke SZZ pro bakalářské studium oboru Sociální pedagogika a volný čas - prezenční forma (platnost od r. 2015)
• PIPEKOVÁ, J. a kol. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido, 1996. ISBN 80-85931-65-6.
• POPPER, K. R. Logika vědeckého zkoumání. 1. vyd. Praha: Oikoymenh, 1997. s. 617. ISBN 80-
86005-45-3.
• PRŮCHA, J. Moderní pedagogika. Praha: Portál, 1997. ISBN 80-7178-170-3.
• PRŮCHA, J. Pedagogická evaluace. Brno: CDVU MU, 1996. ISBN 80-210-1333-8.
• PRŮCHA, J. Přehled pedagogiky. Úvod do studia oboru. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-399-
4.
• PRŮCHA, J. Vzdělávání a školství ve světě: Základy mezinárodní komparace vzdělávacích
systémů. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-290-4.
• PRŮCHA, J. Alternativní školy a inovace ve vzdělávání. Praha: Portál, 2001.
• PRŮCHA, J. - WALTEROVÁ, E. - MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 1995, 1998,
2001.
• PŘADKA, M.; KNOTOVÁ, D. Kapitoly ze sociální pedagogiky. Brno: Masarykova univerzita,
1998. ISBN 80-210-1946-8.
• SINGULE, F. Současné pedagogické směry a jejich psychologické souvislosti. Praha: SPN, 1992.
• SPOUSTA, V. a kol. Teoretické základy výchovy ve volném čase. Brno: MU, 1994. ISBN 80-210-
1007-X.
• SPOUSTA, V. a kol. Metody a formy výchovy ve volném čase. Brno: MU, 1994. ISBN 80-210-
1275-7.
• Sociální a kulturní antropologie. Sociologický ústav AV ČR. Praha: Sociologické nakl. Slon, 2000.
ISBN 80-85850-29-X.
• Sociologické pojmosloví. Sociologický ústav AV ČR. Praha: Sociologické nakl. Slon, 2000. ISBN
80-85850-03-6.
• STRAUSS, A.; CORBINOVÁ, J. Základy kvalitativního výzkumu. 1. vyd. Brno: Sdružení podané
ruce, 1999. 196 s. ISBN 80-85834-60-X.
• STŘELEC, S. a kol. Kapitoly z rodinné výchovy. Praha: Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-84-8.
• SVĚTLÍK, J. Marketing školy. Zlín: EKKA, 1996. ISBN 80-902200-8-8.
• SVOBODOVÁ, J. - JŮVA, V. Alternativní školy. Brno: Paido, 1996. ISBN 80-85931-19-2.
• VELINSKÝ, S. Individuální základy sociální pedagogiky - pokus o vymezení oboru a úkolu. Brno:Nové
školy, 1927.
• VÍTKOVÁ, M. Integrativní školní (speciální) pedagogika. Brno: MSD, 2003. ISBN 80-214-2359-
5.
• VÍTKOVÁ, M. (ed.) Otázky speciálně pedagogického poradenství. Základy, teorie, praxe. Brno:
MSD, 2003. ISBN 80-86633-08-X.
• VODÁKOVÁ, A.; VODÁKOVÁ, O.; SOUKUP, V. Sociální a kulturní antropologie. Praha:
SLON a AV ČR, 2000. s. 175, ISBN 80-85850-29-X.
Základní literatura z oblasti PEDAGOGIKY VOLNÉHO ČASU
• MILLAROVÁ, S. Psychologie hry. Praha: Panorama, 1978. 353 s.
• NĚMEC, J. Od prožívání k požitkářství. Brno: Paido, 2002. ISBN 80-7315-006-9.
• NĚMEC, J. a kol. Kapitoly ze sociální pedagogiky a volného času. Brno: Paido, 2002. ISBN 80-
7315-012-3.
• PÁVKOVÁ, J. Pedagogika volného času. Praha: Portál, 1999. (a pozdější vydání). ISBN 80-7178-
295-5.
• PŘADKA, M. a kol.: Kapitoly ze sociální pedagogiky. Brno: MU, 1998. ISBN 80-210-1946-8.
• PŘADKA, M. Kapitoly z dějin sociální pedagogiky. Brno: MU, 1998.
• VÁŽANSKÝ, M., SMÉKAL, V. Základy pedagogiky volného času. Brno: Paido, 1995. ISBN 80-
901737-9-9.
• Virtuální studovna katedry sociální pedagogiky PdF MU [online]
http://www.ped.muni.cz/wsocedu/
• Informační centrum pro dětskou rekreaci [online] http://www.borovice.cz/
• Informační systém mládeže [online] http://www.adam.cz/
• Informačních server pro příznivce prožitkových sportů [online] http://www.outdoor.cz/
Okruhy ke SZZ pro bakalářské studium oboru Sociální pedagogika a volný čas - prezenční forma (platnost od r. 2015)
• Server prvního lanového centra v ČR [online] http://www.lanovecentrum.cz/
Základní literatura z oblasti METODOLOGIE SOCIÁLNÍ a PEDAGOGICKÉ
• PELIKÁN, J. Základy empirického výzkumu pedagogických jevů. Praha: Karolinum, 1998. 270 s.
• ISBN 80-7184-569-8.
• STRAUSS, A., CORBINOVÁ, J. Základy kvalitativního výzkumu. Postupy a techniky metody
• zakotvené teorie. Boskovice: Albert 1999. ISBN 80-85834-60-X.
• POPPER, K., R. Logika vědeckého bádání. Praha: OIKOYMENH 1997. ISBN 80-86005-45-3.
• KERLINGER, FRED, N. Základy výzkumu chování: pedagogický a psychologický výzkum:
• Foundations of behavioral research (Orig.). 1. vyd. Praha: Academia, 1972. 705 s.
• LEVY, DAVID, J.: Realismus. Pojednání o interpretaci a společenské realitě. Brno: Proglas,
1993. 189 s.
• GOULD, STEPHEN, J.: Jak neměřit člověka. (Pojednává o výzkumu a jejich důsledcích v sociální
• realitě). Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-168-9.
• HENDL, J.: Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha: Karolinum, 1997. ISBN 80-7184-549-3.
Doplňující literatura:
• GAVORA, P. Výzkumné metody v pedagogice: příručka pro studenty, učitele a výzkumné
pracovníky. Brno: Paido, 1996. 130 s. ISBN 80-85931-15.
• GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. 207 s. ISBN 80-85931-79-6.
• CHRÁSKA, M. Základy výzkumu v pedagogice. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého,
1998.
• 257 s. Obsahuje bibliografii. ISBN 80-7067-798-8.
Základní literatura z oblasti SOCIÁLNÍ PATOLOGIE
• ČECH, T. Škola a sociálně patologické symptomy v projevech žáků. In STŘELEC, S. (ed.) Studie
• z teorie a metodiky výchovy. Brno: MSD, 2002. ISBN 80-86633-00-4.
• HRČKA, M. Sociální deviace. Praha: Sociologické nakladatelství, 2001. ISBN 80-85850-68-0.
• KOLÁŘ, M. Skrytý svět šikanování ve školách. Praha: Portál, 1997. ISBN 80-71781-231.
• MATOUŠEK, O.; KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-226-
2.
• MÜHLPACHR, P. Sociální patologie. Brno: MU, 2001. ISBN 80-210-2511-5.
• NEŠPOR, K. Návykové chování a závislost. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-432-X.
• ONDREJKOVIČ, P. aj. Sociálna patolológia. Bratislava: Veda, 2001. ISBN 80-224-0685-6.
• ŘÍČAN, P. Agresivita a šikana mezi dětmi. Praha: Portál, 1995. ISBN 80-7178-049-9.
• VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-
214-9.
Základní literatura z oblasti MULTIKULTURNÍ VÝCHOVA
• PRŮCHA, J. Multikulturní výchova. 1. vyd. Praha: ISV, 2001. 211 s. ISBN 80-85866-72-2.
• ŠIŠKOVÁ, T. Výchova k toleranci a proti rasismu. 1. vyd. Praha: Portál, 1998, 203. s ISBN 80-
7178-285-8.
• ŘÍČAN, P. S Romy žít budeme – jde o to jak. Praha: Portál, 1998.1. vyd. 144 s. ISBN 80-7178-250-
5.
Základní literatura z oblasti SOCIÁLNÍ PRÁCE
• KOPŘIVA, K. Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, 1997. ISBN 80-7178-318-8.
• MATOUŠEK, O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-473-7.
• MATOUŠEK, O. a kol. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-548-2.
• MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-71782-
262.
• MATOUŠEK, O. Práce s rizikovou mládeží. Praha: Portál, 1996. ISBN 80-7178-064-2.
Okruhy ke SZZ pro bakalářské studium oboru Sociální pedagogika a volný čas - prezenční forma (platnost od r. 2015)
Základní literatura z oblasti SOCIÁLNÍ POLITIKA
• HAMERNÍKOVÁ, B. Financování ve veřejném a neziskovém nestátním sektoru. Praha: Eurolex
• Bohemia, 2000. ISBN 80-902752-3-0.
• KREBS,V., DURDISOVÁ, J., POLÁKOVÁ, O., ŽIŽKOVÁ, J. Sociální politika. Praha: CODEX,
• 1997. ISBN 80-85963-33-7.
• MACHONIN, P. Výzvy pro sociální politiku v České republice. Praha: VÚPSV 2000.
• PIPEKOVÁ, J., VÍTKOVÁ, M. Znevýhodněné osoby na trhu práce v kontextu národní a evropské
• spolupráce. BRNO: PAIDO 2003. ISBN 80-7315-048-4.
• POTŮČEK, M. a kol. Vize rozvoje ČR do roku 2015. Praha: Gutenberg, 2001. (www.vizecr.
• fsv.cuni.cz).
• SCHAAD, M. Neziskové organizace v ekonomické teorii. Analýza vývoje a motivace bezplatných
• dobročinných aktivit. Brno: MU, 1998. ISBN 80-210-1971-9.
• VEČEŘA, M. Sociální stát. Východiska a přístupy. Praha: Slon, 2001. ISBN 80-85850-16-8.
• Zákony: o sociálním zabezpečení, o životním minimu, o státní podpoře, o svobodném přístupu k
• informacím atd.
• www.mpsv.cz
• www.fhs.jinonice.cuni.cz
• www.europa.eu.int
• www.ecn.cz
Okruhy ke SZZ pro bakalářské studium oboru Sociální pedagogika a volný čas - prezenční forma (platnost od r. 2015)
2) PEDAGOGIKA A ŠIRŠÍ VĚDNÍ ZÁKLAD
1) Pedagogika a její místo mezi vědami, struktura pedagogiky jako oboru, členění pedagogických
disciplín, znaky, pojmy, institucionální základna.
2) Charakteristika cíle jako základní pedagogické kategorie. Bloomova taxonomie (struktura, smysl,
revize, příklad). Kritéria správného definování výukového cíle.
3) Didaktické prostředky v činnosti vybraných pedagogů (Melanchton, Montessori, Freinet, Fröbel).
4) Didaktické principy a zásady v činnosti vybraných pedagogů (Quintilianus, Komenský,
Rousseau, Basedow).
5) Didaktické metody v činnosti vybraných pedagogů a pedagogických směrů (scholastika, jezuité,
Herbart, Příhoda).
6) Organizační formy výuky v činnosti vybraných pedagogů (Sókratés, Locke, Makarenko, Neill).
7) Charakteristika doby a výchovy v antice (starověké Řecko, Řím): postavení mužů, žen a dětí,
athénská společnost a sociální vyloučení, kalogathia a její historická podoba, Platón a mýtus o
jeskyni, stoicismus a jeho učení, idea rovnosti lidí.
8) Charakteristika doby a výchovy ve středověku: význam vzdělanosti a kultury v raně středověké
Evropě, volný čas ve středověku (svátky, hry, požitky těla), vzdělanost a vyloučení, církevní řády
a vzdělání, scholastika (Abélard, Akvinský), vznik a podstata univerzit.
9) Charakteristika novověku a vzniku moderního vzdělání: situace v Evropě v 1. polovině 17. století
v rámci vzniku centralizované správy moderních států, hledání jistoty poznání v sobě a barokní
pocit (Labyrint světa a ráj srdce), vznik moderní vědy (karteziánská soustava R. Descartese).
Reforma lidové kultury (působení katolických a protestantských kněží na lidové vrstvy,
hermeneutika, humanismus).
10) Doba reformace a protireformace na pozadí výchovy: novověký obrat ve výchově, Jednota
bratrská a Komenského pansofia a pampedia, piaristický a jezuitský řád, jansenisté.
11) Osvícenství a jeho vliv na výchovu a vzdělání: Rousseau jako kritik doby, Locke, encyklopedisté
(Diderot), filantropisté (Basedow) a moderní paradigma ve vzdělávání, charakteristika činnosti
tzv. Společností.
12) Charakteristika moderny a vznik školské soustavy moderních států: povinná školní docházka,
první státní systémy všeobecného školství, Herbart a herbartismus.
13) Činnost sociálních utopistů v 19. století (R. Owen), edukační působení J. H. Pestalozziho, F.
Fröbela, L. N. Tolstého.
14) Vznik a vývoj alternativních směrů v pedagogice: pragmatická pedagogika (Dewey), freinetovská
pedagogika.
15) Vznik a vývoj alternativních směrů v pedagogice: spiritualistická pedagogika (walfdorská
pedagogika, Steinerova anthroposofie, camphill, novotomismus).
16) Vznik a vývoj alternativních směrů v pedagogice: pedagogika Montessori (koncepce, spis
Tajuplné dětství), daltonská výuka.
17) Charakteristika Příhodovy jednotné vnitřně diferencované školy. Dílo V. Příhody, spor o pojetí
československé pedagogiky po r. 1918 (filosofická pedagogika versus experimentální
pedagogika).
18) Pedagogika v současné době: pozdní moderna, tekutá a informační společnost, masifikace
terciárního vzdělání, prolínání tradiční a alternativní pedagogiky, antiautoritativní pedagogika (A.
S. Neill), antipedagogika H. von Schoenebecka a postmoderní situace.
19) Trendy v současné pedagogice (cíle, vize, reformy kurikula). Kooperativní výuka (Kasíková),
zkušenostně reflektivní učení (Kolb, Korthagen), autentické učení, pedagogika zážitku (Hahn,
Jirásek).
20) Inkluzivní vzdělávání v ČR. Vzdělávání a sociální spravedlnost: Socioekonomické prostředí a
vliv na sociální inkluzi, teorie determinovanosti kognitivních schopností (Jensen, Bertstein,
Bloom, Bourdieu), rovný přístup ke vzdělání, konstrukt sociálně znevýhodněný žák.
21) Kurikulum (definice, institucionální základna, trendy). Charakteristika a vize rámcového
vzdělávacího programu (klíčové kompetence, průřezová témata, očekávané výstupy).
Okruhy ke SZZ pro bakalářské studium oboru Sociální pedagogika a volný čas - prezenční forma (platnost od r. 2015)
22) Škola jako součást společnosti a jako specifická organizace (příklady, srovnání s obchodní
firmou). Management školy (modely řízení, činnost ředitele, leadership).
Povinná literatura (student musí během SZZ prokázat velmi dobrou znalost následujících textů)
• CIPRO, Miroslav. (2002). Galerie světových pedagogů: encyklopedie. Prameny výchovy. Praha: M.
Cipro.
• KOHÁK, E. (1993). Člověk, dobro a zlo. Praha: Ježek.
• PRŮCHA, Jan. (2009). Moderní pedagogika. Praha: Portál.
Doporučená literatura k výběrovému studiu k SZZ:
• FONTANA, J. (2001) Evropa před zrcadlem. Praha: Lidové noviny.
• GAARDER, J. (1996) Sofiin svět, Košice.
• GARIN, E. (2003) Renesanční člověk a jeho svět. Praha: Vyšehrad.
• GIARDINA, A (2014). Římský člověk a jeho svět. Praha: Vyšehrad.
• GRENZ, S. J. (1997) Úvod do postmodernismu. Praha: Návrat.
• IM HOF, U.. (2001). Evropa a osvícenství. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.
• LE GOFF, J. (1999) Středověký člověk a jeho svět. Praha: Vyšehrad.
• RICHÉ, P. a J. VERGER. (2011). Učitelé a žáci ve středověku. Praha: Vyšehrad.
• RÖHNER, R. a H. WENKE. (2003). Daltonské vyučování: stále živá inspirace. Brno: Paido.
• ŠTECH, S.. (1992). Škola stále nová: Freinetova "moderní škola": MCE - hnutí pedagogické
kooperace: GFEN - Francouzská skupina Nové výchovy. Praha: Karolinum.
• TRETERA, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. Praha: Paseka.
• VÁŇOVÁ, R. (1995). Československé školství ve 30. letech: (Příhodovská reforma). Praha:
Pedagogická fakulta UK.
• VERDON, Jean. (2003). Volný čas ve středověku. Praha: Vyšehrad.
• VERNANT, J.-P. (2005) Řecký člověk a jeho svět. Praha: Vyšehrad.
• VILLARI, R. (2004) Barokní člověk a jeho svět. Praha: Vyšehrad.
Okruhy ke SZZ pro bakalářské studium oboru Sociální pedagogika a volný čas - prezenční forma (platnost od r. 2015)
3) APLIKOVANÁ PSYCHOLOGIE
1) Psychologie a její vývoj, vymezení a společenské úkoly. Hlavní psychologické obory a jejich
charakteristika. Praktické úkoly psychologie. Profese psychologa. Etický kodex psychologa.
2) Hlavní psychologické disciplíny a vztah psychologie k jiným vědám, zejména k filozofii,
pedagogice, sociologii, biologickým vědám a medicíně. Příklady využití psychologie v těchto
oblastech. Využití psychologie v sociální pedagogice.
3) Základní psychologické koncepce: hlubinná psychologie, tvarová psychologie, behaviorismus,
fyziologie vyšší nervové činnosti, humanistická psychologie, transpersonální psychologie a jejich
současné hodnocení.
4) Poznávací (kognitivní) procesy. Čití, vnímání, představivost, fantazie, obrazotvornost. Kategorie
asociace. Asociační zákony. Kognitivní styl. Kognitivní psychologie. (Využití diagnostikovaného
kognitivního stylu při doučování klienta.)
5) Myšlení a řeč. Názorné a nenázorné v kognitivních procesech. Myšlenkové operace.
Konvergentní a divergentní myšlení. Kognitivní styl. Poruchy poznávacích procesů. (Objasněte
možnosti a úskalí globálního čtení.)
6) Psychologie řeči. Řeč a jazyk. Poruchy řeči z psychologického hlediska. Afázie. Kultura
řečového projevu. (Popište práci s piktogramy u řečově postiženého klienta.)
7) Psychologie paměti. Fáze, druhy a typy paměti. Paměť a učení. Dlouhodobá a krátkodobá paměť.
Aktivní paměť. Zapamatování a zapomínání. Trénink paměti. Poruchy paměti. (Jakým způsobem
můžeme v rámci volnočasových aktivit rozvíjet paměť klient.)
8) Kategorie učení v psychologii. Druhy učení. Učení a motivace. Zákony učení. Transfer. Teorie
učení. Utváření návyků, vědomostí a dovedností. Psychologické otázky poruch učení.
9) Pozornost a vědomí, jejich vymezení v psychologii. Vlastnosti pozornosti. Úmyslná a neúmyslná
pozornost. Stupně vědomí. Poruchy vědomí a pozornosti. (Přibližte možnosti, strategii a metody
práce s hyperaktivním dítětem.)
10) Kategorie osobnosti v psychologii. Některé teoretické koncepce osobnosti. Struktura osobnosti.
Vlastnosti osobnosti. Vrstvy osobnosti. Typologie osobnosti.
11) Emoce, chápání emocí a citů v psychologii. Psychofyziologie emocí. Klasifikace emocí. Afekt a
nálada. Poruchy emocionality. Kultivace emocí. (Porovnejte pojmy emoční inteligence a
inteligenční kvocient.)
12) Motivace. Aktivační faktory osobnosti (zájmy, potřeby, hodnoty, ideály). Motivy a jejich
klasifikace. Pojem incentivy. Aspirace.(Objasněte motivační aspekt hodnotové orientace u
konkrétního klienta, se kterým jste se setkal/a na praxi.)
13) Schopnosti. Klasifikace schopností. Vlohy a schopnosti. Nadání, talent. Inteligence. Měření
inteligence. Poruchy schopností. Mentální retardace. Psychologie tvořivosti. (Popište pracoviště
pro mentálně postižené jedince, se kterými jste se setkal/a během studia sociální pedagogiky.)
14) Temperament a charakter. Používání těchto pojmů v psychologii. Klasifikace temperamentu.
Vývoj charakteru. Charakterové vlastnosti. Vůle a rozhodování. Kultivace temperamentu,
charakteru a vůle. (Přibližte možnosti kultivace vůle v práci sociálního pedagoga.)
15) Kategorie vývoje v psychologii. Předmět ontogenetické psychologie. Zákony vývoje. Biologické
a sociální ve vývoji člověka. Periodizace psychického vývoje. (Vysvětlete podrobně Eriksonovu
periodizaci psychického vývoje.)
16) Socializace. Jedinec a sociální prostředí. Zákonitosti socializace. Sociální chování. Sebepojetí,
sebepoznávání a sebeuvědomování. (Vyjmenujte dvě diagnózy klientů, u kterých probíhá vývoj
sebeuvědomování odlišně.)
17) Období novorozence, kojence a batolete z hlediska psychologie. Deprivace a subdeprivace.
Psychologické charakteristiky předškolního věku. Dětská hra a kresba. Školní zralost. (Přibližte
možnosti práce sociálního pedagoga s dětmi předškolního věku.)
18) Psychologické otázky období mladšího školního věku a pubescence. Psychologie morálního
vývoje. Diagnostika psychického vývoje. (Zamyslete se nad možnostmi využití PC v diagnostice
dospívajících.)
19) Sociální skupina, její struktura a dynamika. Klasifikace skupin. Sociální situace. Sociální role.
Sociální dovednosti. Sociometrie.(Objasněte úskalí interpretace sociometrických dat ve školní
třídě a následné možnosti terapie skupiny.)
Okruhy ke SZZ pro bakalářské studium oboru Sociální pedagogika a volný čas - prezenční forma (platnost od r. 2015)
20) Sociální percepce. Percepční stereotypy. Atribuce. Utváření obrazu o jiném člověku. Postoje a
jejich funkce. Formování a změny postojů.
21) Psychologie adolescence, rané dospělosti a dospělosti. Profesionální orientace. Psychologické
otázky sexuality a její vývoj. (Pokuste se popsat na základě zkušeností z praxe vývoj identifikace s
rolí u jednoho klienta.)
22) Psychologie a psychohygiena rodiny. Konstelace členů rodinné struktury. Typologie rodin.
Diagnostika rodiny. (Působení sociálního pedagoga v azylových domech pro matky v tísni.)
23) Psychologie stárnutí. Stárnutí a psychické funkce. Aktivní stáří. Normální a patologické stárnutí.
Sociálně-psychologické problémy stárnutí. (Uplatnění sociálního pedagoga v Domově důchodců,
možnosti práce sociálního pedagoga v LDN a hospicích.)
24) Sociální komunikace. Verbální a nonverbální komunikace. Analýza komunikace. Pravidla
efektivní komunikace. Psychologické aspekty sebeprosazování. (Základní principy videotréninku
interakcí VTI.)
25) Náročné životní situace a jejich zvládání. Únava. Druhy únavy. Princip odpočinku a relaxace.
Konflikty a frustrace. Stres. Syndrom vyhoření (burnout). (Prevence burnout syndromu v práci
sociálního pedagoga.)
26) Patopsychologie a její předmět. Vztah patopsychologie a psychopatologie. Etiologie. Pojetí
normality. Psychologie sluchového a zrakového postižení. Poruchy centrální nervové soustavy.
Lateralita.
27) Kategorie zdraví. Adaptace a maladaptace. Poruchy chování. Poruchy osobnosti. Agresivita.
Neurózy, jejich vymezení, projevy a klasifikace. Význam prevence. (Uveďte konkrétní případ
maladatace v vlastní praxe způsobený příslušností člověka k jinému etniku.)
28) Poznávání osobnosti. Anamnéza, diagnóza, prognóza. Problémy s poznáváním osobnosti.
Individuální rozdíly mezi lidmi. Metoda VTI při poznávání silných a slabých stránek osobnosti.
(Vysvětlete pojem mikroanalýza videozáznamu a efekt metody.)
29) Psychodiagnostika, její možnosti a odborné kompetence. Speciální psychologické vyšetřovací
postupy. Postupy a strategie psychologické diagnostiky. Psychometrika.
30) Zpráva z psychologického vyšetření. Psychologická a pedagogická diagnostika. Psycholog a jeho
klient. Etika práce psychologa. Zadavatel psychologických služeb. (Objasněte rozdíl mezi
problémem klienta a dojednanou zakázkou.)
Literatura:
• ATKINSONOVÁ, R. L. ad. Psychologie. Praha: 1995.
• ČAČKA, O. Psychologie dítěte. Tišnov: 1996.
• ČAČKA, O. Psychologie vrstev duševního dění a jejich autodiagnostika. Brno: 1998.
• JANOUŠEK, J., HOSKOVEC, J., ŠTIKAR, J. Psychologický výkladový atlas. Praha: 1993.
• NAKONEČNÝ, M. Encyklopedie obecné psychologie. Praha: 1997.
• NAKONEČNÝ, M. Základy psychologie. Praha: 1998.
• ŘEHULKA, E. Úvod do studia psychologie. Brno: 1995.
• ŘEHULKA, E. Psychohygienické otázky pedagogické psychologie. Praha: 1988.
• ŘEZÁČ, J. Sociální psychologie. Brno: 1998.
• VÁGNEROVÁ, M. Patopsychologie. Praha: 1999.