STUDIJNÍ MATERIÁL

V blízkosti urbanizovaných prostorů dochází vlivem rozšiřování silniční sítě k významným záborům zemědělské a ostatní půdy v důsledku nové zástavby. Tento jev se dále podílí na snížení retenčních schopností krajiny, na ztrátě často nejkvalitnější zemědělské půdy a obvykle vede i k úbytku biotopů pro volně žijící živočichy a planě rostoucí rostliny. Se zmíněnou degradací půdy souvisí vlivem kontaktu s kyselými atmosférickými depozicemi, emisemi a pevnými či kapalnými zplodinami také snižování úrodnosti zemědělské půdy a kontaminace nežádoucími sloučeninami a prvky.

Zábor půdy v důsledku výstavby Jižního nákupního centra v Brně

zdroj: www.mapy.cz

Výstavbou silniční infrastruktury dochází k rozdělení přírodních lokalit (fragmentaci krajiny) s výskytem specifických druhů rostlin a živočichů na menší a více izolované jednotky, přičemž izolace jako následek fragmentace ohrožuje přežití citlivějších druhů. Proces fragmentace biotopů působí na ekologické procesy ve více úrovních – funkčnost biotopu je omezená zmenšováním jeho rozlohy, izolace narušuje navazující činnosti v ekosystému. Jeden z hlavních důvodů fragmentace lokalit je kromě zemědělství a urbanizace především konstrukce a využívání lineární dopravní infrastruktury: nejen silnic, ale také železnic a vodních cest. Fragmentací není postižena pouze část biotopu, který liniová stavba rozděluje, ale podle rozsahu stavby také přilehlý až několik desítek metrů široký pás kolem ní. Ve své podstatě snižuje fragmentace možnost migrace živočišných druhů a přímo se podílí na vyšší mortalitě živočichů zejména v noční době v letních měsících, kde je na cesty láká teplo sálající z povrchu vozovky. Dopravní sítě rozčleňují přírodní lokality na menší, izolované segmenty, vytváří bariéry mezi segmenty, především v rozvinutých zemích. Segmenty jsou často menší, než potřebují citlivější druhy k přežití. Silniční doprava se tak stává faktorem, jenž přímo ohrožuje přežití mnoha druhů v naší krajině. Mosty přes dopravní komunikaci představují obecně místa, kde živočichové mohou silnice bezpečně překonat. Tyto ekologické funkce mostů jsou přitom závislé na rozměrech mostů, ale i na detailech technického řešení při úpravách prostoru pod mostem. Mezi nejdůležitější kompenzační opatření patří v současné době výstavba podchodů pro zvěř s naváděcími ploty a ekoduktů (tzv. sypaných zelených mostů).

 

Ekodukt u Lipníka nad Bečvou

Z antropogenních tvarů jsou v současné době nejspornějšími zásahy do krajinného rázu velkoplošné terénní úpravy, nadjezdy, klenuté mosty a stožárové stavby. Trendem však je částečná revitalizace krajiny tak, aby tyto úpravy co nejlépe zapadaly do krajiny.

Antropogenní tvary, vzniklé výstavbou dálnice D 47 u Lipníka nad Bečvou