Historicko-srovnávací analýza kurikulárních dokumentů dějepisu: vybrané
výsledky výzkumu
K vývoji výuky dějepisu na školách odpovídajících dnešní základní škole od roku 1918 do současnosti
Miroslav Jireček
Obdo
bí
Sledovaný
typ školy
Charakteristika školství Základní
kurikulární
dokumenty
(obecné, dějepis)
Dějepis
Časová dotace Cíle Obsah Další poznámky
1918–
1939
Vyšší obecná
škola (11–14 let)
Měšťanská škola
(11–14 let)
Jednoroční
učební kurz
(JUK) (14–15 let)
-podstata školního zákonodárství převzata z dob
Rakousko-Uherska, dosud platné dokumenty
pouze upraveny pro nové poměry
-nejdůležitější změny provedeny v roce 1922 tzv.
Malým školským zákonem
-8letá povinná školní docházka (na Slovensku
dočasně 6letá)
-vícekolejnost školství – vedle sebe vyšší obecné,
měšťanské a střední školy
-tzv. Malý školský zákon
(zákon č. 226 Sb. z. a n.,1922)
Osnovy: obecné školy: 1930,
1933; měšťanské školy a JUK:
1919, 1920 (slovenské), 1924
(JUK), 1932, 1932 (JUK)
Změny počtů hodin: 1923,
1926
-budit a pěstovat zájem o minulost, vštěpovat základní představy a pojmy z minulosti
vlastního národa a československého státu a o důležitých událostech světových dějin
-vést mládež k vlastenectví, k lásce k národu a státu, k náboženské i národní
snášenlivosti, k uvědomělému občanství a humanitě.
-snaha o občanskou a mravní výchovu žáků ve „zdravém demokratickém a
republikánském duchu“
-ochrana historických a uměleckých památek
-dějiny lidu a jeho kulturní a sociální vývoj v souvislosti s dějinami práce
-vést k vědomí jednoty všeho lidstva a budit smysl pro pokrok a mír
-rozvíjet cit, vůli a rozum žáků
-důraz kladen na národní a kulturní dějiny, z obecných dějin pouze
na nejdůležitější události a to zvláště ty, které měly vliv na dějiny
národní a význam pro kulturní vývoj lidstva
-posun k dějinám novějším
-větší důraz kladen také na dějiny jiných Slovanů, omezeny dosud
protěžované dějiny rakouské a německé, zejména výklad o
habsburské dynastii
-do r. 1922 součástí také učivo z občanské výchovy
-určen společný počet hodin dohromady
se zeměpisem, oba předměty měly vlastní
osnovy
-pouze stručné „rámcové“ osnovy, na
jejich základě měly být na školách
vypracovány vlastní osnovy se zřetelem k
potřebám místa a kraje
-dějepis na obecných školách řazen mezi
tzv. reálie, později mezi tzv. věcné nauky
1939–
1945
Vyšší obecná
škola (10–14 let)
Hlavní škola
(10–14 let)
-snaha o snížení vzdělanosti české mládeže
(výběrovost škol, uzavření VŠ)
-snaha vnutit žákům úctu k „Německé říši, k
německému národu a jeho představitelům“,
působit na mládež ideopoliticky
-významné postavení získal německý jazyk
-osnovy z roku 1939 ještě nebyly deformovány
nacistickou ideologií
-osnovy z roku 1939
-směrnice pro vyučování
(1941,1942)
-směrnice z roku 1941 – výchova měla být založena v duchu postavení, které český
národ zaujímal v rámci tzv. Velkoněmecké říše – podporováno mělo být soužití a
spolupráce s německým národem, vyžadována byla úcta k „Velkoněmecké říši“ a
jejímu „Vůdci“
-nejdůležitější jevy z života českého a německého národa, žáci měli
být poučeni o významu spolupráce českého národa s národem
německým
-vyloučeny měly být ty dějiny, v nichž stál český národ v rozporu s
německým národem
-ze světových událostí jen ty události, které se úžeji stýkaly s
českými a německými dějinami, nebo přispěly k obecnému rozvoji
lidstva
- i nadále společný počet hodin
dohromady se zeměpisem
-osnovy a směrnice obsahovaly učivo i
nadále pouze v hlavních rysech, školy
měly i nadále zpracovávat podrobné
osnovy
- dějepis i nadále řazen mezi tzv. věcné
nauky
-zastavováno užívání dosavadních
dějepisných učebnic
-učitelé přeškolování v nacistickém duchu
-pozastavení výuky dějepisu na některých
typech škol
1945–
1948
Vyšší obecná
škola (11–14 let)
Měšťanská
škola, včetně
JUK (11–15 let)
-odstranění deformací implementovaných do
našeho školství v období okupace
-základní stanoviska orientace naší školské politiky
formulována v tzv. Košickém vládním programu
-orientace na SSSR, zavedení ruského jazyka
-někdy bývá označováno jako „období bojů o
jednotnou školu“ (nebyla v tomto období
vytvořena)
- škola měla být školou politickou – stala se
předmětem veřejného zájmu
Program nové Československé
vlády Národní fronty Čechů a
Slováků (Košický vládní
program) (1945)
Přechodné učební osnovy
(1945/46) a jejich doplňky I.–
IV.
Poznáním osudů českého lidu v souvislosti s osudy ostatních slovanských (a
středoevropských) národů upevňovat uvědomělý postoj mládeže k současné výstavbě
lidově demokratické republiky a k současnému hospodářsko-politickému životu
ostatního světa. Správně oceňovat a hodnotit určující vliv hospodářsko-politických sil
na dynamiku a směr dějin. Probouzet v žácích lásku k národu, k vlasti a
československému státu.
-základem české dějiny, navazováno mělo být na hlavní souvislosti
světových dějin, zejména slovanských a Sovětského svazu, pokud
měly vliv nebo se dotýkaly dějin českého národa
-do popředí se dostávají hospodářské a sociální dějiny
-pozornost měla být věnována také poznatkům o Slovensku a
pěstování československé vzájemnosti
- příčiny vzniku a průběhu druhé světové války, její následky a o úsilí
národů, o zabezpečení trvalého míru a povznesení kulturní, sociální
a hospodářské úrovně lidu
-odstranění škod způsobených v dějepise
za války
-nové osnovy nevycházely z osnov let
předválečných
-na měšťanských školách poprvé určen
počet hodin pouze pro dějepis (na
obecných školách stále pro dějepis i
zeměpis dohromady)
-sblížení škol měšťanských a nižších
středních
-pouze rámcové osnovy
1948–
1953
Střední škola
(11–15 let)
-zavedena jednotná nediferencovaná škola
-orientace na slovanské národy, zejména na SSSR
-škola měla být školou politickou-snaha
vychovávat „národně a politicky uvědomělé
občany lidově demokratického státu, statečné
obránce vlasti a oddané zastánce pracujícího lidu a
socialismu“
-výchova v duchu marxismu-leninismu
-postátnění škol
-uzákoněna devítiletá školní docházka
-při přijetí žáků na vyšší školy zohledňována
politická kritéria a sociální a třídní původ
Zákon ze dne 21. dubna 1948
o základní úpravě jednotného
školství (školský zákon).
Učební plán a učební osnovy
pro školy střední (1948) a
jejich úpravy a doplňky.
Probouzet v žácích lásku k národu a k vlasti a upevňovat uvědomělý postoj mládeže k
výstavbě naší lidově demokratické republiky; získávat porozumění pro současné dění v
ostatním pokrokovém světě.
-podstatně přispívat k vytvoření vědeckého světového názoru poučováním o
zákonitosti světového dění v oblasti hospodářského a sociálního života, zdůrazňovat
hospodářské a sociální činitele jako určující síly nejvýznamnějších období české,
slovenské a světové historie
-minulost českého a slovenského národa v souvislosti se světovými
dějinami a se zvláštním zřetelem na společná období obou našich
národů, přesto částečný přechod pozornosti k obecným dějinám:
-důraz na hospodářské a sociální dějiny, dějiny „pokrokového
světa“, hlavně slovanských národů, zejména dějiny ruské a sovětské
-popis historie třídních bojů – boj „našeho pracujícího lidu“ o
národní a sociální osvobození: husitství (12,86 % z časové dotace
dějepisu!), boj s feudálními vykořisťovateli a Habsburky o sociální a
národní osvobození, buditelé 19. století, vznik Československa, boj
za osvobození během druhé světové války, pomoc rudé armády,
cesta k socialismu a jeho budování
-vymezení se proti období první republiky
-výchova dějepisu v duchu marxismuleninismu,
zneužití a zkreslování historie
- zavedena marxistická periodizace
- přesvědčení o zákonitosti dějinného
vývoje
-pojetí dějepisu vycházelo ze zásad
historického a dialektického materialismu
-zřetel měl být kladen na brannou
výchovu
-poprvé se objevuje termín učební plán
-prvně dělena hodinová dotace mezi
jednotlivé tematické celky předmětu
- možnost zřídit dějepisný kroužek
1953–
1960
Osmiletá střední
škola (6 – 14 let)
Jedenáctiletá
střední škola (6–
17 let) – prvních
8 ročníků
- povinná školní docházka zkrácena na osm let
- sjednocena školy prvního a druhého stupně
-zvyšování ideově politické práce škol, snaha o
urychlenou cestu k socialismu
-prohlubování polytechnického vyučování, důraz
na výchovu mládeže k fyzické práci
Zákon ze dne 24. dubna 1953
o školské soustavě a
vzdělávání učitelů.
Přechodný učební plán a
přechodné učební osnovy pro
školní rok 1953/1954.
Učební plán a učební osnovy
všeobecně vzdělávacích škol,
1954 a jejich úpravy a
doplňky.
Učební osnovy všeobecně
vzdělávacích škol (1957)
-podat žákům pevné a ucelené vědomosti o minulosti českého a slovenského národa a
výklad základních jevů z dějin světových z hlediska dialektického a historického
materialismu tak, aby vyučování vedlo k vytváření vědeckého světového názoru žáků,
aby je vychovávalo k socialistické morálce a aby přispívalo k prohloubení
polytechnického vzdělání
-výchova k socialistickému vlastenectví, k národní hrdosti, k lásce a věrnosti k SSSR, k
„nenávisti a nekompromisnímu odporu proti všem vykořisťovatelům a
podněcovatelům války“
-upevňovat proletářský internacionalismus, rozlišovat pravé vlastenectví od
buržoasního nacionalismu, vzbuzovat odpor k „buržoázním ideologiím“
-dospět ke zevšeobecňování závěrů, k nimž dějinný vývoj vede, bojovat za „veliké dílo
marxismu-leninismu, za socialismus a komunismus“
-výchova k brannosti, základy polytechnického vzdělání
-vědomosti o minulosti českého a slovenského národa a výklad
základních jevů z dějin světových (zařazeny jako doplněk národních
dějin)
-základními tématy měly být období husitství (7,58 % z časové
dotace), učivo českého a slovenského národního obrození a
revoluční rok 1848
- dějiny východních Slovanů, ruské a sovětské dějiny, dějiny zápasu
dělnické třídy, revoluční boje, význam VŘSR, boje KSČ, dějiny SSSR,
osobnosti Lenina, Stalina, Marxe, Engelse, slovenské národní
povstání, pražské květnové povstání, únor 1948, budování lidově
demokratického a socialistického Československa
-vymezení se proti první republice, kritika „kapitalistických států“ a
jejich „uchvatitelské politiky“
- dějepis měl být důležitým prostředkem
při budování nové socialistické školy
-učební osnovy pro jednotlivé předměty
poprvé vyšly v samostatných svazcích
-důraz měl být kladen na základní učivo
-osnovy z roku 1957 částečně zmírnily
rétoriku (vypadly citace Stalina,
Gottwalda apod.)
1960–
1978
Základní
devítiletá škola
(6–15 let)
-konstatováno vybudování socialismu, všechno
úsilí mělo směřovat k vytváření materiálních a
duchovních předpokladů pro přechod ke
komunismu
-povinná školní docházka prodloužena na devět let
-prosazována byla zásada spojení školy se
životem, s výstavbou socialismu a komunismu
-období uvolňování – zaváděno rozšířené
vyučování jazyků, vnitřní diferenciace žáků,
obnovena gymnázia a pedagogické fakulty
-po srpnu 1968 normalizace a revize postojů a
obnova socialistického charakteru školství
Pojetí ZDŠ a učební plán této
školy (1960).
Učební plán a osnovy ZDŠ
(1960).
Zákon ze dne 15. prosince
1960, č. 186 Sb., o soustavě
výchovy a vzdělávání (školský
zákon).
Učební osnovy ZDŠ (1972)
-poznat souvislosti společenských jevů ve vývoji lidstva a zákonitosti vývoje
společnosti, napomáhat vytváření vědeckého světového názoru, rozvoji historického
myšlení žáků
-vychovávat k národní hrdosti a citům socialistického vlastenectví
-úcta k ostatním národům a city proletářského internacionalismu
-orientovat se v nejdůležitějších událostech života naší vlasti a v mezinárodních
problémech, přispívat tak k morálně politické výchově, k polytechnickému vzdělání, k
rozumové a citové výchově, probouzet zájem o kulturní život
- připravovat k aktivní kulturně politické činnosti v socialistické společnosti, podílet se
na vytváření komunistického přesvědčení
-osnovy z roku 1972 opět přitvrdily: klást základy socialistických morálních vztahů a
postojů, k pokrokovému odkazu minulých generací a perspektivám komunistické
společnosti, přispívat k výchově třídní, proletářské stranickosti, k základům
marxistického historického myšlení, formovat vědomí žáků ve smyslu marxistickoleninské
ideologie dělnické třídy, vědeckého socialismu a komunismu, budovat
vědomí proletářského internacionalismu, vést k branné výchově, výchově vědecko-
ateistické
-spojení národních dějin s nejvýznamnějšími událostmi světových
dějin
-i nadále marxistický výklad dějepisných jevů vycházející z
hospodářského a sociálního života společnosti
- zvýšený zájem o dějiny doby nové a nejnovější
-důraz na dějiny regionální
-důraz kladen na stejná témata, jako v předchozích obdobích (např.
husitství 18 hod., tj. 7,8 %), naproti tomu období pravěku pouhé 2
hod. (tj. 0,87 % z časové dotace) (r. 1960).
-naděje vzbuzené v roce 1968 nestihly být
v kurikulárních dokumentech dějepisu
uvedeny v život, přesto je patrný rozdíl
oproti situaci v padesátých letech
-z osnov z 60. let je patrné jisté
„obroušení hran“, ideologické zmírnění
oproti osnovám předcházejícím
-osnovy z roku 1972 znamenaly opět
určité přitvrzení kurzu
-velký význam byl přikládán regionálnímu
principu
-šlo o rámcové osnovy, stručnější než v
předchozím období, učiteli měly osnovy
umožnit přizpůsobit výklad podle potřeby
určitému výchovnému úkolu
1978–
1989
Základní škola
(6–14 let)
- ZŠ byla zkrácena na 8 let, povinná školní
docházka prodloužena na 10 let
-tzv. nové chápání výchovně vzdělávací práce,
nová koncepce výchovy a vzdělávání–snaha o
modernizaci obsahu vzdělávání, posílen měl být
princip vědeckosti ve výuce a polytechnická složka
učiva
-od r. 1984 mohly být zřizovány školy či třídy s
rozšířenou výukou některých předmětů nebo
skupin předmětů, vytvářejí se podmínky pro
rozvíjení nadaných a talentovaných žáků
Další rozvoj československé
výchovně vzdělávací soustavy
(1976)
Zákon z 21. června 1978 o
opatřeních v soustavě
základních a středních škol.
Školský zákon o soustavě
základních a středních škol,
1984.
Učební osnovy ZŠ (1978,
1987)
-vytváření socialistického uvědomění žáků, marxisticko-leninského vědeckého
světového názoru a třídního postoje na základě ideologie dělnické třídy – marxismu-
leninismu.
-formovat vědomí žáků k angažovanosti při budování komunistické společnosti,
pomáhat realizovat složky komunistické výchovy, utvářet socialistické vlastenecké
cítění, vychovávat ke komunistické mravnosti, úctě k jiným národům, jejich lidem a
dělnické třídě, vědeckoatistická výchova
-zdůvodňovat spojení minulosti se současností a budoucností, vedoucí postavení SSSR
v zápase o vybudování socialistické společnosti a o zákonitě nevyhnutelnou
komunistickou budoucnost světa, objasňovat morální hodnoty lidské práce
-položení základů historického myšlení žáků
-podílet se na branné výchově, estetické výchově, polytechnickém vzdělávání, tvorbě
a ochraně životního prostředí, výchova k ochraně kulturních a historických památek, a
společenského vlastnictví
-dějiny našich národů a nejdůležitější jevy světových dějin
-mimořádný důraz kladen na nejnovější dějiny, zejména období
budování socialistické společnosti, ve světových dějinách těžištěm
poznatky z dějin počátků a rozvoje socialismu
-témata se nemění, poklesl ale např. počet hodin husitství (r. 1987 –
7h, tj. 2,65 %)
-mizí extrémní počty hodin pro jednotlivá témata
-poznávání regionálních dějin, kulturních dějin
-nově také učivo o jiných národnostech žijících v ČSSR
-u osnov z roku 1987 se objevuje (zatím
pouze v závorce za marxistickou) původní
terminologie (pravěk, starověk,..)
-u osnov z roku 1987 vypracovány
výchovně vzdělávací cíle pro jednotlivé
ročníky, poznatky a dovednosti, které si
mají žáci v jednotlivých ročnících osvojit
-časová dotace zde rozpracována pro
jednotlivá témata-nejlépe propracované
osnovy, ale zároveň nejvíce určující
1989–
1995
Základní škola
(6–14 let)
-odstranění deformací-deidelogizace cílů a obsahu
-možnost zřizovat nestátní školy, zřízení
výběrových víceletých gymnázií
-zrušena povinná výuka ruštiny, zvýšen počet
hodin ostatních cizích jazyků
-snaha o liberalizaci a humanizaci školství,
zavádění alternativních pedagogických koncepcí
-povinná školní docházka zkrácena na 9 let
Novela školského zákona z
roku 1984 (1990).
Učební osnovy ZŠ (1991.)
- Seznámit žáky s historií lidstva. Při objasňování vývoje společnosti je položen důraz
především na poznání dějin našich národů v kontextu se světovými dějinami a na
vysvětlení charakteru kultury (vědy, techniky, umění), díla a odkaz významných
osobností a způsob života lidí a jejich úsilí o prosazení společenského pokroku,
svobody, demokracie a lidských práv a kulturních vztahů mezi lidmi a národy.
- rozvíjet dovednosti a návyky žáků, vytvářet prostor pro samostatnou práci žáků,
umožnit jim sdělovat a obhajovat jejich názory a stanoviska
-zrušena výuka dějepisu v duchu marxismu-leninismu
-rovnoměrnější rozvržení témat ve srovnání s předchozími
osnovami (dříve důraz hlavně na dějiny doby nejnovější)
-odstraněno protěžování témat preferovaných v předchozích 40
letech
-rovnoměrné rozvržení pozornosti na jednotlivé geografické části
světa podle jejich historického vlivu na naše země (dříve
protěžování dějin ruských a sovětských, dehonestace dějin států
„kapitalistických“)
-stručné osnovy bez časových dotací pro
jednotlivá témata, určení časové dotace
na učiteli
-odstraněna marxistická periodizace
-vyřazovány dosavadní učebnice
nejnovějších dějin
-detabuizace některých historických
témat
1995–
2007
Základní škola
(6–15 let)
-Standardem základního vzdělávání stanoveny
mantinely pro práci škol, rámcový obsah a
vzdělávací cíle
-dosavadní předměty členěny do vzdělávacích
oblastí a oborů
-stanoveny vzdělávací programy, které nahradily
dosavadní učební osnovy a plány
Standard základního
vzdělávání (1995).
Vzdělávací programy: Základní
škola, Obecná škola (na 2.
stupni Občanská škola),
Národní škola.
Národní program rozvoje
vzdělávání v ČR, tzv. Bílá kniha
(2001)
-získat základní poznatky o událostech, osobnostech, procesech a jevech národních
dějin v kontextu s evropským a světovým vývojem
-poznat a pochopit hlavní etapy historického vývoje a vzájemné souvislosti a vztahy
mezi regionálními, národními a světovými dějinami
-získat základní orientaci v kulturních dějinách (politická kultura, sociální život,
vzdělanost a umění) a vytvořit si vztah k duchovním a materiálním hodnotám
vytvořeným v dějinném vývoji národa a lidstva, ke specifice národů a kultur a k jejich
civilizačnímu přínosu
-pochopit pluralitu kultur jako jeden z podstatných znaků historie s důrazem na
národní dějiny jako součást širšího evropského kulturního okruhu
-získat schopnost hodnotit historické události a společenské procesy a zaujímat k nim
vlastní zdůvodněná stanoviska
-vytvořit představu historického času
-získat potřebné dovednosti pro práci s učebnicí, s přístupnějšími historickými
dokumenty a literaturou
-ve Standardu stanoveny okruhy kmenového učiva výčtem témat –
bez stanovení časových dotací, zastoupena celá šíře témat
-cíle i obsah se lišily podle jednotlivých vzdělávacích programů
Základní škola: podat celistvý a objektivní obraz historie v její
mnohostrannosti a různosti, hlubší poznání dějin vlastního národa v
kontextu s evropským a světovým vývojem, dějiny kultury (vědy,
techniky, způsobu života lidí, náboženství, umění) a přínosu
jednotlivých států, oblastí a civilizací pro rozvoj vzdělanosti, u
každého tematického celku stanoveno učivo, „co by měl žák umět“
(specifické vědomosti a dovednosti), příklady rozšiřujícího učiva,
návrhy na činnost žáků, učivo nebylo rozděleno do jednotlivých
ročníků, stanoveny nebyly ani časové dotace pro jednotlivé
tematické celky či témata – není možné určit časové zastoupení
jednotlivých témat
Občanská škola: seznámit žáky se základními událostmi, pojmy,
procesy a osobnostmi obecných i českých dějin
Národní škola: důraz kladen na poznání dějin vlastního národa v
kontextu se světovým a evropským vývojem
-dějepis ve Standardu zařazen společně
se vzdělávacím oborem Člověk a
společnost do společenskovědní
vzdělávací oblasti
2007– Základní škola
(6–15 let)
-zaveden dvoustupňový systém dokumentů –
státní (Národní program vzdělávání a rámcové
vzdělávací programy) a školní (školní vzdělávací
programy) -posílena kurikulární autonomie škol
-stanoveno 9 vzdělávacích oblastí a na ně
navazující vzdělávací obory
-u každé vzdělávací oblasti stanovena
charakteristika vzdělávací oblasti a cílové
zaměření vzdělávací oblasti, u jednotlivých
vzdělávacích oborů stanoveny očekávané výstupy
a učivo, definovány klíčové kompetence
Zákon o předškolním,
základním, vyšším odborném
a jiném vzdělávání (školský
zákon) (zák. č. 561/2004 Sb.)
Rámcový vzdělávací program
pro základní vzdělávání (2005)
-přináší základní poznatky o konání člověka v minulosti. Jeho hlavním posláním je
kultivace historického vědomí jedince a uchování kontinuity historické paměti,
především ve smyslu předávání historické zkušenosti. Důležité je zejména poznávání
dějů, skutků a jevů, které zásadním způsobem ovlivnily vývoj společnosti a promítly se
do obrazu naší současnosti. Významně se uplatňuje zřetel k základním hodnotám
evropské civilizace.
-rozvíjet takové časové a prostorové představy i empatie, které umožňují žákům lépe
proniknout k pochopení historických jevů a dějů. Žáci jsou vedeni k poznání, že
historie není jen uzavřenou minulostí ani shlukem faktů a definitivních závěrů, ale je
kladením otázek, jimiž se současnost prostřednictvím minulosti ptá po svém vlastním
charakteru a své možné budoucnosti
-není časový rozvrh pro jednotlivá témata či tematické celky
-v krátkých bodech formulováno učivo – jejich náplň je na ŠVP
- důraz je kladen především na dějiny 19. a 20. století
- obecné historické problémy mají být konkretizovány
prostřednictvím zařazování dějin regionu i dějin místních
-dějepis zařazen do vzdělávací oblasti
Člověk a společnost společně se
vzdělávacím oborem Výchova k občanství
-navazuje na vzdělávací oblast Člověk a
jeho svět (na 1. stupni ZŠ)
-nutnost zařadit také průřezová témata
Použitá literatura odpovídá uvedeným základním kurikulárním dokumentům
Vznik a prezentace příspěvku byly podpořeny ze stipendijního fondu PdF MU
Mgr. Miroslav Jireček
Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, katedra historie
Poříčí 9, Brno 603 00, E-mail: miroslav.jirecek@seznam.cz