K PROTINOŽCŮM. CESTA DO AUSTRÁLIE, TASMÁNIE, NA NOVÝ ZÉLAND, OSTROVY PŘÁTELSKÉ, SAMOJSKÉ A VITIJSKÉ A NÁVRAT CELEBESEM, JÁVOU, KORÁLOVÝM MOŘEM, SIAMEM, ČÍNOU, ŽAPONSKEM, KOREOU A SIBIŘÍ. NA ľ SA L JOSEF KOŘENSKÝ. 5 OBRÁZKY V TEXTU A SE 27 PRÍLOHAMI. NAKLADATEL J. OTTO V PRAZE KARLOVO NÁM- 34. — VE VÍDNI I , GLUCKG. 3. OBSAH DÍLU IL Mr. První den na Novém Zélande............3 Výlet k jezeru Vakatipskému............37 V DunedinĚ.............. . . 51 Pláni Canterbu/yjskou..............83 Wellington.................116 7. minulosti Maorň...............136 Na Královském území maorském..........151 Auckland a jeho okolí..............215 V Jižním moři................257 V Novém Jižním Walesu a Queenslands.........368 V Malajském souostroví..............452 V Siamu a čine . . ...........561 Po druhé v Zaponsku..............590 Kenn m a Sibiří do vlasti.............624 SEZNAM OBRÁZKŮ V TEXTU. 1. Maorská dřevořezba............. 2. Vlajka lodi novozélandských........... 3 3. Mapa Jižního ostrova Nového Zélandu........ 5 4. Novozélandská flora............. 7 5. Vegetace na Jižním ostrově N. Z........... 9 6. Obrovské kordyliny............. II 7. Kapradina Todea superba....... ... 13 V] Str. 8. Lenovník novozélandský.......» .... 15 9. Nefritové nákríni ozdoby maurské......... 17 10. Kivi Owenöv............... 19 11. Kivi hnědý..... .......... 22 12. Kivi hnědý................ 23 13. Papoušek kea a kaka............. 25 14. Složenokvětá rostlina Raoulia Haastii......... 2(1 15. SloženokvCtá rostlina Raoulia mammilaris....... 27 iď. Papoušek soví č. kakapu............ 30 17. Lalocník ostrozobj či liuia ........ 31 18. Ve vlasti Maorů.............. 33 1 y. Araukarie................ 34 20. Poštovní známky novozélandské.......... 33 21. PoStOvní známka novozélandská.......... 36 22. Maorská dřevořezba............. 37 j.i. Břehy jezera Vakatipského........... 39 24. Pryškyřník Lyallův............. 47 25. Maorská dřevořezba . .......... 50 2(1. Maorská dřevořezba............. 51 27. Pohled na Dtmediti............. 53 28 Pohled do údolí Dunedínského.......... 55 Jo. \ uillek musea Dunedínského........... 57 30. Koslra vymřelého ptáka moa........... 59 31 Koslra obrovského pláka Dinornis CraSSUS....... 61 32. Vejce j vymřelého ptáka Emeus erassus........ 63 .^X Jak a-i vypadal operenec moa........... 65 .i 1 Peří z vymřelého ptáka moa........... 07 35. Ostatky z vymřelého ptáka moa.......... («> 36. Pěvec tui ř. poe............ -7' 37. XovozélandSti tučňáci............. 73 38. Maorská dřevořezba ......... 75 39. Tisovité stromy kahikateové........... 79 40. Palma nikau č. areka chutná..... ... 85 41. Kulovité balvany na pobřeží Moerakijském .... . . 89 42. Stromoví zelezovcové............. 91 43. Museum v Christchurchu............ 95 44. Jak se cestuje po stepech novozélandských....... 97 45. Maorské památky národopisné.......... 99 46. Severní ostrov X. Zélandu............ 101 47. Vzor niaorského tetování ... ....... 103 48. Wellington........... .... 105 49. Český malíř Gustav Líndauer........... 107 50. Opevněná osada maorská £ pa......... tog. 51. Maorská zasedací síň............. 11.: 52 Vnitřek maorské síně zasedací......... 115 ;.i. Novozélandská piluna .... ....... 11'' 54. Maorské sekery .... . . 120 VII Maorské zbrani 1>. Jak se M* il 1 pozdravuji .... 57. Doprava válečných lodic 1»' suchu ,s. Výjev z maorských půtek . . .0 Maoři pluji vstříc Tasmanovým korábům ■ Maorský dům a válečná lodice . 61. Maorské rohožky lenovníkové 2 Parník Manuvai na řece Vanganui . '13. Na í-ece Vanganui...... 64. Pohled na sopku Ruapehu .... 6s, Jezero v jícnu sopky Ruapehu . 66. Jezero Taupo....... 67. Starobylá zasedací síti maorská . < s. Nový gejsir Vaimangu .... 69. Maorská mládě? v gejsiru 70. Výletníci vaří si pokrmy v gejsiru 71. Jídelna hotelu Vairakeiskéhú . 72. Naše noclehárna ve Vairakei 73. (iejsir „Havraní hnízdo" .... 74. Tanečnice Vakarevarevské 75. Prvni cvičeni k divokému tanci „haka" 76. Dřevěná brána v Oliineniutll . 77. Lázeňský dům v Koloruji .... 78. lllemýžd 1'arvphanta..... 79. Osada Vairua po zemětřesení 80. Sopečné pumy....... 81. Lesní vegetac« před výbuchem Taraversl 82. Lesní vegetace po výbuchu 88. Propadlišti Ružové terasy .... 84. Bílá terasa před výbuchem . 85. Průřez křemičitými terasami . so. Trhlina způsobená zemětřesením . 87. Videní před výbuchem .... 88. Jezerni vegetace...... 89. Maorské dívky v houšti Icnovníkovéni 90. Přiživná houba Cordyceps 01. Pohled na Auckland..... 92. V jícnu sopky Eden..... 03. DalmatSti smolokopci..... 0,4. Obrovská kobylka...... 95'. Oeskoněmcčti osadnici v Puhoji . 96. (""eskoněmecká osada v Puhoji . 97. Větévka daniarová...... 98. Ceskoněmccká osada v Puhoji . 99. Odolí Puhojské...... 100. Moji přátelé na výletě v Puhoji . 101. V pralese damarovém..... VIII Mr 102. Ráz obrovských damar............. 223 103. Smolokopci ohledávají půdu........... 227 104. Jak se pryskyřice oškrabuje........... -.1' 105. Kaurová pryskyřice na váze........... 233 106. NáCrtek plavby v- Jižním moři........... 237 107. Nábřežní ulice v Nukualofa........... -4" 108. Tonga]ci při hře.............. -41 109. Sušení jader kokosových............ -M5 110. Papaja obecná............... -49 lil. Strom osazený kaloni............. -53 n_>. Známky pošty holubí............. 256 113. Dívka 7. ostrova FidZij ského........... 257 114 V zátoce Vavaujské............. 259 115. Náčrtek souostroví Samojského.......... -'■' 116. Apia................. -"'.'• 117. Korálové pobřeží v Apii............ 265 118. Samojci loví rybky.............. 271 119. Samojští pohlaváři.............. 273 120. Samojci odnášej i vepře k hodům.......... 275 121. Hlídka na stromě.............. 277 122. Vila Vailima............... 279 124. Samojské vějíře.............. 281 125. Samojské hřebeny ............. 283 1 jo. Lupu palmový............... 288 127. Holub manumea.............. 297 128. Jedlý červ palolo.............. 307 129. Tanec ostrovanů Kidžijských........... 312 130. Fidžijská vesnice.............. 313 131. Fidžijané jako britští vojíni........... 321 132. V horách fidžijských............. 323 '33- Vegetace na ostrově Viti Levo.......... 327 134. Korálové dno za odlivu.......... . 329 135. Ananasový sad............... 33*> i.;o. Koral varhanový.............. 337 137. Sumýi................. 341 i.íS. Námořská mapa ostrova Viti Levu......... 345 139. Duny na březicb NT. 1. Walesu.......... 348 140. Vjezd do zálivu Sydneyského........... 349 141. Národní květina varata............ 368 142. Queenslands^! divoši............. 369 143. Australský brouk Zopherosis........... 3/0 144. Sydney roku 1800 a 1000 . "........ 37-? 145. Cirkulárni nábřeží v Sydneyi........... 373 146. Skalnaté pobřeží v předměstí Manly......... 375 147. Tesafik Picsarthrius............. 37*5 148. Hlavni ulice v Brisbane r. 1800.......... 377 1 \<> Hlavni ulice v Brisbane r. 1900.......... 379 IX ■ i. Australský, brouk Rhi 151. V cukrovinkovém sadí 152. V nádvoří tiueenslandského cukrovaru 153. SuSení vylovených sumýSů 154. Klubovni dům v Brisbane 155. Ztroskotaný koráb . 156. Průřez Korálovou hrází . 157. Průliv Albánský 158. Sundajské ostrovy [59. Partie z Makasaru . 160. Tamarindová alej v Makasaru ľ>i. Hotel v Makasaru . 162. Guvernérův palác v Makasaru 10.!. VegetaCní ráz ulic v Makasaru 164. Ulice obchodili Čtvrti města Makasar 165. Čínský chrám v Makasaru . 10(1. Jak se odívají dívky na Celebesu 107. Oděv goanských žen . n 8. Javanský křis .... 169. Návrat / vojenského cvičení 170. Na silnici u residence goanské 171. Residence goanského krále 172. Mcšila v sídle krále goanského 173. Stříbrné pouzdro na heliový lisí 174. Hrobka krále goanského . 175 Průplav v Surabaji . 176 Mapa ostrova Javj 177. Hotel v Surabaji . 178, Tosari, horské sanatorium . 17g Brouk Chalcosoma Alias . 180, Javanský krasee Catoxantha 181. Holubí píšťalka .... 182. Javanská ví »nice 183, Rýžové žně na Jávě . 184 Buvolí potah s cukrovou třtinou 185. Přijímací síň regentova 186. Batikování látek 187 [avanSti herci . 188. Javanská loutka 189. Stříbrná jehlice .... 190. Přeska z javanského opasku lice \ fiokjakarlě n ' Sidlo residenlovo v ľlokji . 93 Relief] božišiě Barabudurského i"i. Relief] liož.iStí Badabudurského Relief] bouiSté Barabudurského mil. Salartganí jeskyně .... x 197. Nádražní stanice V Goinbonku . 198. Dom Číňana Kan Lo Deua v Batav 199. Józa Srogl, koncertní mistr 200. Javatiská škola .... 201. ("'inské dčtátko .... 202. Domáci činský oltár 203. '/. okolí Buitenzorku 204. Regata na Mcnamu v Siamu . 205. Trůnní palác v Bangkoku 206. Královské hrobky v Bangkoku 207. Moji hostitelé \ Bangkoku 208. Siamská dívka .... 209. Siarnský jinoch .... 210. Siarnský herec .... 211. Zdolávaní rýžového pok- v Siamu 212. Sianici rozsévají rýži 213. Vysazování rýžových sazenic 21.4. Vjezd do průlivu Nagasackého 215. Pohled na [kaho v Zaponsku 216, V Harunských horách 5217. Mesto Jamada .... ei8. Šintojské božišté v Jamadč 219. Mořské úskalí ve Futami 220. Korejský párek .... 221. Korejec jako nosič 222. Výzdoba jídelních lístků parolodnich _•_'.; Mapa výeh. Sibiře a Círij 224. Pohled na Vladivostok 225. Jak vypadají Goldanky 226. Pohled na Chabarovsk 227. Hlavní ulice v Blahovčščcnskn 228. Kozácká vesnice na Anniru 220 Pobřeží jezera Bajkalského 230. Ruské typy od Bajkalu . 2.51 Irkutsk ...... 232. Cilice v Irkutskú 233. Sibiřská trojka .... 234. Přístavišti na Silce 235. Mapa železnice západosibiřské SOUPIS PŘÍLOH II. DÍLU. 1 Chrámové tance šintojské. číslo 13. 2, Taneční predstavení, číslo 14. 3. Novozélandské ratolesti, číslo 22. 1 Maorská dívka, eíslo -',!. 5. Maorská dívka, číslo 24. 6. Megi 1'apakura. čislo 25. 7. Náčelník Tavhaio. číslo 26. 8. Křemičité hráze, eíslo 27. 'i. Jezero Vakatipské, číslo 28. . 10. Stromovitá kapradina. čislo 29. u. Mont Egmont, číslo 30. 12, Vegetace na N. Zélandě, číslo 31. 13. Atoly v Koral, moři, čislo 32. i.p Dívka tongajská, čislo 33. 1?. Fidžijaué, číslo 34. .... 17. Dívky! saraojské, číslo 36. . 18. Chýše v Makasaru, číslo 37. . 19. Javanka, číslo 38...... jo. Borobudur, číslo 39. . . . 21. Val ("eng, číslo 40, ... .■j Kvetoucí lilie, čislo 41. ... 23. Japonská pSvkyne, číslo 42. 24. Jezero Bajkalské, číslo 43. 25. Irkutsk, číslo 44...... Novozél, ehíástal. bez čísla Jídelní lístek, bez eísla t->i*»Sft*řyT~> OBSAH DÍLU IL (Čísla znáti stránky.) První den na Novém Zélandě. Zvláštnosti zemS 3. Kapradina hasivka jedlá. Kapradiny stromovité 4. Bohatství rodů a druhů kapradových. Dratincovitá kordylina 6. Lenovník S. Přírodozpytec Forster 10. čajovník Cooköv. Průvodní kniha Murrayova 12. Southland Club Hotel 13. Politické rozdílení jižního ostrova. Ozdoby nefri-tové. Dějiny nefritu a jadeitu 14. V rem je nefrit uložen 16. Výtvory vycpa-vaCské 18. Kivi 18. Původní ssavci 24. Dravý papoušek kea 25. Rostliny vypadající jako ovce (Raoulia) 28. Papoušek kaká. Noční papoušek kakapu jo. Setřeni vymírajících zvířat 31. Preparátor Ondřej Rejsek 32. Vymírajíci huia 34. Zavedené stromoví a křoví. V čítárnč Invercargillské 36. Výlet k jezeru Vakatipskému. Laciná jizda o svátcích 37. Domácí stromoví 38. Reka Oreti. Rackové a pochopové 39. Morény bývalých ledovců. Nasazení pstruzi a jejich choroby 40. Studená jezera. Geologická minulost jezer a fjordů 41. Terasy 42. Zlatokopc-ctví. Život ve Queenstownč. Importované picni rostliny 43. Koňské dostihy. Vrabci na Novém Zélandě. Aklimalacc pěvců. 44. Králíci, Škůdcové hospodářství. Jejich vývoz 45. Alpská květena. Zlatodol Fénix. Z dějin zlatokopectví 46. NIV Stohováni Číňanů sc stěžuje 47. Výlety do fjordů 48. Slípka Notornis na vymřeni 49, Slípka modrá 50. V Dunedině. Maorská a anglická jména stanic. Hojné srážky atmosférické 5'- Reka Clutha. Kapitán Cargill 52. Kolonisace kraje. Ulice v Dunedině. Etymologie jména Dunedin. Původ jména Otago.54. Ráz města Dunedinu 5S> Museum. Aepyornis, obrovský operenec madagaskarský 56. Obrovští ptáci novozéland-šti. Co se po moách zachovalo. Památné vejce. Kuchyňské odpadky v jeskyních 58. Jména osad po moách 62. Jak asi novozélandšlí veleptáci zahynuli 64. Jak vypadalí a kdy byli vyhubeni 66. První zprávy o moách 67. Veleptákfl rodu moa počítá se asi 25 druhů. Současníci dinornithid 68. Co pohrnulo Maorj k lidojedslví. Vymřelá křepelka. Kukačkj 69. Pěvce kokorimoko. Medóssavka mi 70. Holub kuku. Slípka veka 71. Kachny, které nelítají. Tuč-ůáci. Jiní vodni ptáci 72. Novozélandská žába 73. Starobylý ráz domácí zví Feny. Maorské dřevorezbj 74. Universita. Literární spolkové 75- Sport. Od-polendni prázdniny. Úřední hodiny 76. Platy služebnictva 77. Pracovní řas. Hostem u zástupce konsulova 78. Kluby So. Jedovatý pavouk katipo 82. Plání Canterburyjskou. Paroplavební spojení. Přední přistav} 1 a Novém Zélande 83. Železnice 84. Ohněrodé horniny. Vegetační ráz 86. Palma areková. Velrybářská Stanice 87. Druhy velryb. Povaha maorského jazyka 88. Železité koule na pobřeží. Oamaru 90. Zdomácnělé ryby. Lov langusl 01. Pobřežní zvířena 93. Rozsyvky 94. Stepnatý kraj. Tráva trojzubec 95. Brav. Vývoz mraženého masa 96. Vývoz másla. Karanténa přivážených zvířat. Stepnatý ráz kraje. První osadníci 100. Aorangi o. Mount Cook Mount Egmont. Christchurch 102. Vegetace městských sadu 103. Aklimatovaní živočichové. Museum v Christ-churchu. Přírodozpytec Haast 104. Národopis Maoni a Mariorů 107. Z. jeskyně Sunmeľské'icg. Přírodozpytec Hochstetter 110. Geologie Christchurch-äkého okolí 112. 1'řísiav Lilteltonskj 114. Plavba do Wellingtonu 115. Malíř Lindauer 116. Wellington 122. Ještěrkj tuatary 123. Professor Ward na lovu ještěrek 12". Tuatařino třetí oko 127. Vymírání tuatar 128. Báje ■ > ieštěrovi- tých obludách C. tanivách 130. Maorské dřevořezby na -tajeních i.;i. Z Wel-lingtonu do Vanganui 134. Nádherná tráva 134- Legenda o ,.Rybě MauiovS" 136 odkud přišli Maori 130. Maorské lodice. Přivezené rostliny 140. Přivé /čni pláci. Co spatřili Maoři v nové vlasti 14i- Hlad příčinou lidojedství 1 |2 Kapitán Cook a Tasřnan. Zavedení užitečných zvíral a rostlin 143. Lihoviny jako výměna za domácí produkt?'. Kororajeka brlohem neřesti 144- Tetované hlnvj 115- Pivní misie. Pohlavár Hongi [46. Panstvíehtiví věrozvěstči , 1, V*.....irj Maorů 14«. Odboj proti Angličanům. Pokoj mezi Maořy 14" dávání potravin 150. Rozšíření Maorů na královském území maorském. Dobrá hodn mezi obyvatelstvem 151. Vzezřeni domorodců. Cestopisec Joesi XV 152. Záliba v lepíváni mezi bělochy 154. Plavba p" Pece Vanganui, Maoi !' osady 155. Daň »e psů. Jak se Maoři pozdravují 156. Pipiriki Zajištěni noi lehu. Královská pošla 157. Dostavníky. Doprava zavazadel, Moji společnicí Novozélandští holubi 158. Vegetace a býlí. Stanice Ractibi 160. Novozélaml ké píluny. Sopeěná poušl 101. Pověst o sopce Tongarirojské 1I12. Náčelník Tc lleiilieu pochován v sopečném jícnu 103. Sopka Ruapehu. Geologie so pečné pláně. Její květena i(.|. Noclehárna Kariori r6s. Lov na svižníky, Osada Tokaanu 106. Koupel v gejsiru [68. Přirozené panu ventily. Maorské inam bory 169. Gejsiry, jejich teplota, výbuchy ;i sraženiny. Maoři nikdj ncrlí kují 170. Neočekávaná smrt v gejsiru 171. Ethnografické památkj a kivi vejce, Jezero Taupojské 172. Jezem! ostrůvek sídlem duchů. Jezerní terasy 171 Lázně Taupojské. Jezerní zvířena. Sanatorium Spa 175. Blátivé gejsiry 170. Jedlá kaše jejich. Vodopád} řeky Vaikalo 177- Gejsiry ve Vairakeji. Horská řeka. Do Rotoruje 178. Maorský učitel 179. Maorské čítanky. Přizpůsobeni jmen evropských. Stanice Vaimapu. Grand bolel v Koloruji. Divoké tance ve Vakarevarevě t8o. Pošta z domova. Maorské pozdravy. Maorka Megi 1'apakura [82. Maorka Tepaea Hinerangi 183. Její podobizna od l.indatiera 1S5. Příšerné tvářeni tanečníků a tanečnic. Nákrění ozdoby nefritové i86. Gejsiry Vakarevarevské 187. 1'omsia iiohaněného otce. Gcjsirii a rozbor gejsirových vod t88. Sanatorium Rotoru j ské. Dřevěná brána v Ohinemutu. Vytápění domku přírodní parou 189. Etymologie slova Roto. Ložiska či-ié síry. Maorské číslovky 190. Zvířena jezera Rotorujského. Výlet k jezeru Taraverskému [91. Drobní broučkové 102. Barevná jezírka. Den hrůzy a zkáza proslulých teras Rotomahanských 103. I Do-ký ostrůvek 195. Hochstetter o Rotomahaně 196. Ch -..■ dSlo za výbuchu sopky Taraverské. Xový gejsir Yaimangu. Plavba po jezeře Taraverském 107. Starobní zaopatření ion. Princezna l.uhccká. Na jezeře Rolorujském 200. Ostrov Mokoia a pověsí o krásné llincinoji 201. Výprava Hongiova 204. Na pohřbu v Morei 205. Žalozpěvy. Přížívné orchideje 206. Jezero Rotoítijské 207. Tikiterijské peklo 208. Prodavači přírodnin 209. Příživné houby na housenkách 210. Vzácný hlemýžd 212. Cestou do Auck- landu 213. Zavedene včel) 214. Auckland 215. Mount Eden 218. Museum 220. NSmci a Židé .:jj. Jana I lihy hrob v Aucklandč 224. Dabualšli smolokopci 225. Hostinec Ivana Biliče 227. Slovanský Časopis 228. Výlet do Vaivery 229. Ceskoněmecká osada v Puhojí 2,^2. Pohřeb |ií. A. Venclíkové, Do Helensvillu 238. Zvířena zálivu Kaiparskébo. Réva vinná 240. Dargavillc 241. Hostem dřevaře Miíchclsona 242. V damarovém hv zdě 243. Popínavé kapradí 244. Etymologie slova damani 245. Vývoz kaurOvého dříví 246. Gumová pole 247. Plavby k ostrovům Jižního moře. Fotograf .1. Manin 250. Odjezd z Nového Zehn,du. Obchodník Hinter 251. Doktor Funk a samojská mluvnice 252. Nové spojeni mezi Apií a Havajskými ostrovy. Podél ostrovů Barrierských. I ľolubí pošta. 255. V Jižním moři. Touha po Jižním moři. Jan Cesar Godeftroy 2^. Handlovy chorály na širém moři 260, Příjezd na Tongatabu 2(11. Nukualofa. Obrovské 55 57 XVI zevy. Kopra a kokosoví olej. Banánky 262. Tongajské typy 263. ÜCes a oděv Tonga j ců. Jejich řeč 264. KvStena 265. Káva č. pepř opojný 266. Smíšená manželství 267. Němci v Tongajsku. Mince 268. Misionáři. Ostrovní lékař Mac Lennan 269. Elefantiasis 270. Lepra 271. Príprava kávy 272. V okolí Nukualofy 273. Chýše domorodců. Vykrmovaní psi. Guava. Ořech svíčkový 274. Citlivka a lantana jako buFeň 275. Kaloni osada. Roje much 276. Ostrov Niuafou a podivuhodný jeho operenec 278. Královský palác 270. Státní zřízeni Tonga j ska. Údaje zeměvědné 280. Králova svatba 281. U předsedy ministerstva. Staré památník) 282. Zábavné výlety ostrovana 2S3. Haapajské sou-ostroví 284. Vavau. Korálové útesj 285. Ostrov Late. Přístav Neiafujskj 286. Milionj medus 287. Lupič palmový 288. Zase citlivka. Obchodníci v Neiafu 281. Jeskyní a legendy o nich 292. Odjezd z Neiafu. Ostrov Nine čili Savage 293. Cookúv archipel, Překročeni 180. poledníku. Plavba k ostrovu Upo-lujskému 294. Zpěv Samojců. Perla Jižního moře. Německá půda. Apia a Pango PangO 205. Nepokoje na ostrově. Jak se zmocnili Samojska Němci a Američané 296. Hrozný cyklon. Barometrické záznamy v Apii 298. Zkáza lodi 209. Obětavost divochu. \ Apii 330. Samojský pozdrav. Nábřežní třída 301. Německá faktorie. Hostince. Vysoké mzdy- 302. Jaké peníze kolují v Sa-mojsku. Zdivočelý kur. SamojStí holubi. Potraviny 303. Spatné spojeni s Apii. Teplota a tropický oděv. Drahé prádlo 304. Běloši v Samojsku. Misie 305. .Školy. Volný sloh samojské školačky 306. Zemská správa v Samojsku a služné domorodých úředníků. Nové daně 307. Plantáže kokosníkové a ká-vovník, Zhoubná plíseň 308. Bavlník. Kakaovník, Dělný lid z cizích krajů 309. Mimosa jako býlí a výborná pice. Kopra a vyvoz její 310. Saniojci neradi pracuji. Nitro ostrova není domorodci osazeno. Samojské chýše 311. Rohože 312. Jak žiji Samojci 313. Jak se Samojci Satí, Taupou. vyvolená pannu 314. Holub manumea 315. Někdejší ceny jeho 316. Bojovný holoubek mammia. Samojský SpaCek fuia. Původní ssavci. Zdivočili vepři a zdivočilé koěky 317. Myši a fretky. Moskyti. Gekoni! Mořští hadi. Obojživelné ryhy. Jedovaté ryby. Obrovsky rejnok 318. Lov drobných rybek. Častá poranení. Červ paloto 310. Apijský lékař dr. Punk. Námořský loupežník Bully lives 324. Sm'í-Sená manželství. Německý spolek ženský proti sňatkům se Samojkami 328. Samojska hospodyně. Guvernér a sběratelé hmyzu 330. Petice, posílané správci země od Samojcú 331. Co vše posílají Samojci darem guvernérovi. Hromadné návštěvy samojských osad 332. Vyjiždka do Vaüimy. Vegetace 333. Jedli- deStovky. Robert Stevenson 334- Básníkův hrob 335. Ve vile Kunstově 338. Krásní motýlové. Kudlanky a pakobylky 339. Dlouhá slova. Jezeru 1.. nilto'o 340- Vyhaslá SOpka Toíu.t. Sup,One vylimhy ,;.||. Sopeěná činnost na Savaii. Apolima. Tutuila a jiné vulkanické ostrovy 342. Rozloha Samojska. Tropické vyrážky 343. Morská sanitaria a tropické nemoci 344. Německá pošta v Apii. Z Apie k souostroví Fidžijskému 345- Druhy korálů. Opět přes 180 poledník 346. Jaké datum se kde píSe, Faetoni 347. Souvislost ostrova Niuafou S Novým Zélandem. Barva korálových lagun. Taviuni 348. Slovník fidžijsko-anglický 349. Ostrov Vili T.cvu a přístav Suva. Objevení souostroví Fidžij-skélio 350. Přírodovědecký výzkum archipelu. Panláže Godeffroyovy na ostrově Ovalau. Fidžijané lidožrouti 351. Jak Vítané vypadají 352. Město Suva a jeho paroplavební spojeni. Kabel pacifický 353. V botanické zahradě. Fauna 355. \ \ 11 Rostlinstvo kolem chýši 357. Čukrovarnictvi 358. Povalia ostrova Hindové jako imigranti 359. Najímání Kanaka 300. ZemSzpytné výzkumy na ostrovi Viti Levu 361. Mineralog Woohióugh a Bořický. Plavba do zátoky Nau-dijské 362. Nakládáni hanánek 363. Mořští hadi 363. Plavba do Sydm-\ Obrana kudlanek 367. V novém Jižním Walesu a Queenslande. Port Jackson. Cookova výprava 368. PřírodoZpytci Banks a Solandcr. Botany Bay. Původ jména New South Wales 369. První běloši. Velitel Phillip 370. Založení osady Sydney. Obtíže kolonisační 371. Zlořády' v zemi. Vystíhovalci dobrovolní 372. První Cech v Austrálii 373. Společenské poměry za návštěvy Pachový 378. W. (i. Jíra, brusič drahokamů. Hotel Metropole 380. Průvodní knihy po Sydneyi a okolí 381. Klimatické poměry. Ráz města 382. Mládež jezdi darmo do školy. Závod s českým sklem 383. Australské drahokameny. Naleziště opálů 384. Diamanty z Monte Christa. Residence Jírova 385. Mzda australských dělníků 386. Starobní výslužné. Socialisté proti přistěhovalcům. Vypuzování plemen barevných 387. Číňané v N. J. Walesu. Volebni právo žen 388. Budoucí hlavní město australského soustátí 389. Žádný řádný kousni rakousko-uherský. Imigranti němečtí. Dalmatínci v cementárně doktora Scheidla 390. Německý kapitál. Přífodozpytec Richard Helms 391. Státní ústai zemědělský. Entomologické výlety. Pavouk předoucí pevné hedvábí 394. Sydneyské museum 395. Sydneyská universita. Botanická zahrada. Zoologická obora. Národní park 396. Národní květina varata a australská protěž. Mořské lázně Manlyjské. Pakobylky 397. Žraví mravenečkové. Knihovna. Divadla v Sydneyi 398. Skladišič australských kožešin 399. Zavlečeny hmyz 400. V Modrých Horách 401. Oranžérie v Paramatě 402. Cizokrajná květena. Vymírajici pštrosové. Eukalyptový med. Mount Victoria 403. Jenolanské jeskyně 404. Koslovj slepenec 400. Zajištění plavby na Celebes 407. Dopis od Vráze 408. Železnici do lirishauu. Flora 410. Průvodní knihy. Ráz. města. Geologické museum 411. Opálová hornina. Artéské studnice. Ceratodus. živá zkamenělina 412. Velryhovily ssavec dugonk 415. Výprava prof. Dexlera 416. Lov sumýŠú 4'H. Protektor crueenslandských černochů. Jejich jazyk a náboženství 420. Sčítání lidu ve Queenslande 421. Němečtí misionáři a přistěhovalci 422. Školství 424. Pěstěni tropických rostlin 425. Osudy barevných přistěhovalců 426. Epopej Redmanova .127. Mor. Australské ..veverky*' 429. Klcnotnieké výrobky z ..mořských kaštanů" 430. Odměny lodivodň. Mys Mo-reton. Plavba Korálovým mořem 431. Torresův průliv 432. Vzrůst korálových staveb 433- Požáry. Prognosa povětrnosti ve verších. Townsville 435. Magnetický ostrov. Žraloci. Obrovské želvy. 436. Přístavné rybky rodu Echeneis 137- Ostrovní zvířena 438. Cooktown. Kap Melvillův 439- Tragedie Ještěřího ostrova. Výlet na ostrov Burkitňv 440. Podmořské zahrady 441. Kolonie bahfláků. Albánský průliv 442. Romantická událost. Neštastný cestovatel Ke-nedj 443. Souostroví Prince Waleského 446. První poštovní parník v Torre- 11. XVII] sově průlivu. Kotviště naSí lodi. Geologie severoaustralsfcých ostrůvků 4.47 Noviny Čtvrtečního ostrova. Lov perlorodek 449. Plavba do Makasaru 451 V Malajském souostroví. V Makasaře 452. Postele s moskitierou. Prftvodní knížka po Holandské Indii. Domáci zvyky. Tropicky oděv 453. Klosety 454. Pohotovosl I nistú 455. Guvernér van Hoevell 456. Výzkumy obou Sarasinů 457 Obchodní iloniy 450. Makasarský olej. Prodej opeřénců. Čínské dílny za n :rni zábavy 460. Gekoni 461. Vojenská přehlídka. Živol s kasárnách |ßa, Is.....rny 463! Ledárny 464. Audience n krále goai Královské hrobky 468, Království Goanské 471 Goatiskí radí:..... palubě „Flensburku". Plavba ke břehům feny orientální a australské j;.;. Surabaja 1/1 i '<■< iazyk 475. Cestovni pas. Život v miste 476; indičtí operenci Östroi Madura. Salanganf hnízda 477. Solné brikety. Průvodní knih} po Jav6. Železniční kurýr 478. Železniční restaurace. \ 1 Holubníky. RuStí spolucestovatelé 480. Pasuruan. Puspo. Zalidííováni ["enggorska 481 Obrovití brouci 482. Sanatorium Tosarijské. Zelina; i. $3. Komáři jako nosičové malárie 484. Šupka Bromu 485. Brahmanskj kultus 487. Cesta do Lavanku 488. Osada Klelta a dr. Burek 489. Spanilá smíSenka. Chinovník 490. Slinuv stromy. Klimatická Stanice r. Královna termitů 492. Hvozdy tekové. Opičí kolonie. Kulturní rostliny 493. Prodej pochoutek na stanicích. Solo, aře suraki Obřízky. Malíř Fleischer 495. Susuluman a Šlechta. Politické zřízení Residenti a regenti. Význam slunečníků 496. \paná; suitám 1 ' ■!■.>' hrad 497. Harem. Ráz místa Obřady při obřízkách 499. Batikované látkj 503. Šperky. Divadelní loutky 504. Rozličná divadla 505. Gamelang 506. Javanské tanečnice 507. Dokja-karta a domácí kníže 508. Staroindické památky a dr. Groneman 509. Zřiec-niiiy Barabudurské 510. Budhistické stavby na Sumatře a Börneu 513. Dagoba Mendutská Místo Gombok. Přítel 1'rillwítz. V klubu. Karangbotonk 511. Resídentstvi Begelénské. Uctiví domordci. Spořádané cesty. Robota. Volba starosty pod širým nebem 515. Rajská příroda. V pasangrahamu. -Malajské výrazy 510. Salangánni jeskyně a jedlá hnízda 517. Divadelní představení v jeskyni. Pobřežní hornina andesit. Svižnici. ŽInvy a vrabci 518. Jídelní lístek. Noční návštěvy uctívané bohyne. Zlatí pt&k. Skákavé ryby 519. Lezoun indický. Vojenská Škola 523. Stanice Maos. Nezdravá osada Tilafap 524. Noční hmyz. Cesta do Bandunku. Tygr na Jávě 525. Návštěva škol. Inspektor den ílamer 52O. Učitelské semináře. Škola šlechticů. Výslužné Učitelů 527-Cesta do Sindanglaje 520. Ur Koch 530. Čeští lékaři v Malajsku 531, B nické zahrady v Tibodasu a v ľ.uileiizoi ku 534- Evropská květena na Jnvě 536. Prales v Tibodasu 537. Lijavce a bouře. Pracovny přírodovědecké 538. Tropická zviľeua. Vegetace v horském průsmyku 530. IVu v Buitenzorku. Krajan 10. Pták kotlář. Zařízení hotelu. Horko a vlhko 546. Části města. Hostem v domě p. Zimmermanna. Přátelské večírky 547. Ovoce zapota Poul do Mekk) 5 \>: Nehoda hrabítc Bcrchlulda, Číňan Kau Lo Den 540. Musea v Batavii rteské studně. Do Singapuru 551. Kratakoa 552. Zatmční dunce 554. Ostiw Banka a Riou. Ostro> Singapur 555. Hotely. Spojení • Bangkokem 556. Na konsulatč, Botanická zahrada 557. Rafflesovo museum. Prodavači přírodnin. Konservování ananasu 558, Domácí ovoce. Rybkj střikouni 559. Darované přírodniny Upřímní Rusové 560. V Siamu a Číně. Parolod Děli 561. V Siamském zálivu. Ostrovy. Mořští hadi ;. Sépiová . Lodivoda Sved. Cholera. Siamská slova 563, Zápach Menatnu. Měl-činy. Pračedy. 1'aknam. Hlavni zaměstnání 564. Poutníci a tapani. Ostrůvek Nam, Posvátná smokvoil 505. BramanStí krahujci. Celnici. Číňané, Parní nilýnj a pil> 5(10. Konsuláty. Hotel oriental. Podnikaví Vídeiian Müller 5^?. Dopravní prostředky v Bangkoku. Šlechtické tituly 568. KanalisaCni projekt 570. Železnice 571. Siamský pluli. Zalidííováni bývalých močálů. ''pice strážcem, Stáda -lonu 572. Podivné ryby. Jedlé ploštice vodní 574. Ptactvo kan izcmí. Nemilí hosté v domě, Řvavé žáby. Dvouhlavý Ckj almanach 575. V královském hradě. Bílí sloni 570. Inženýr Bronzoví budhové 577. Jeleni, levharti a tygři. Nemecké loďstvo < asijských vodách, l.odi čau-fa do Hongkonku 578. Doprava dělného lidu čin-OstroA Ko Si tank. Nakládání rýže 570. Vývozné clo. Zoufalec rnmiové Skákavé rybkj 582. 1 loi, I 1 [ntigkong NcStastná 1 vtencke- |i 111 ...... BlaZcm údolí. Motýlové. Plavba do Zaponska 587. Válečné loďstvo. Ptactvo, klamt Mod 1 a Šimonoseki 588. Dravý proud za odln u. Nakládání paliva 589, Podruhé v Žaponsku. Prvni dojem. Plavba Středozemním mořem 590. Četná tiskali. Malebná božiste. Kobe 591. Dražší hotely. Průvodní knihy. V obchodech 592. Vodopády. Opice. Broučkové 51/3. Výlet do Arimy. iiismarkova hora. Ve vlaku 594. Jízda džinrikSou. Hospodářství. Můj soudruh -etník Audin, Lázně. Vegetace 595. Průmysl. V Jokohamě. Grandhotel. Nemeckí časopis 596. Rozpínavost německá. Rakouský konsulát 597. V zahradách Boehmro-vých. Cenník. Vývoz ciluli 598. Růžové wistarie. Monografie o žap. koni-ferách. Vývozní firma Hellerova. Výnosné pivovary. Jízdní řády. Původní knížky. V Tokiu 600. U rak. vyslance 601. Průmyslové museum. Bazár. Universita 002. Hodností. Cizí profesoři. V pathologicként ústave proí. Miury. Universitní pozemky 603. Universitní publikace. Hostem svého průvodce 604. Sazby průvodčích. Význam modelovaných psičků posílaných nevěstám * XX Výlet do Harunských hor. Zákusky 606. Majebaäi. Eruptivní skály. Sopky v Zaponsku. Ze Šibukavy do Ikaha. Kvetena. Kukačka 607. Kindajuhotel. Horké lázně. Hedvábnicvti. Potištěná tkaniva. Přísný řád okrašlovacího spolku 6c8. Barveni látek v prameni. Okolní flora 609. Naše květena v Zaponsku. Karlínská Fužijama 610. Poutnička procesí. Žaponské pochoutky 611. Sintojské božiště. Horský skřítek Tcngti. Cesta do Tse 612. Rňzná výslovnost jmena Fuži. Nagoja. Na nádraží 613. Zavodňování polí. Poutnička železnice. Modly. Jamada 614. Z chrámů do Čajoven. Gonikvanhotel. Zdvořilé vítání. Chrámové tance. Poplatky 615. Symbolické rostliny. Posvátné dřiví 616. Taneční představení. Výslužka z božiStě 618. Barvotisky. Bohyní Ama-teratsu. Světský tanec Ise Ondo 619. Hostční tanečnic. Hostem presidenta Šimody. Mladistvé tanečnice inaiko 620. Klu/ká CéSta tip. umelkýň. Upomínky na čajovnu. Skaliska u Futami 621, Paroplavební společnost žaponská. Význam slova maril. Příruční kniha. Potřeby na cestu do Sibiře 622. Pověření listin 623. Koreou a Sibiří do vlasti. Kajutní SpoJeCnost. Jídelní lístek. Paluhnici. Fusan 624. Na tržišti. Korejský tygr. Gcnsan. Velrybj 025. Plodiny polní. Lesy. Korejské chýše. Různá pojmenování osad. Svobodné přístavy. Rybolov 626. Mlhy. Zlatý roh. Ledo-borce 627. Lékařská prohlídka. Pasporty, Trcpank Celnice. Vladivostok 628. Hotely 629. Ulice Svčtlanská. Pinna Kunsi & Allieis. Bydžovan Jelínek 630. Jeho dača 634. Zvěř jezera Chankajského. Nimrodi. Sibiřský tygr (135. Jelen maraJ. Ostrov Askoldův. Museum 636. Mořská kráva. Behringťiv ostrov. Východní institut 638. Mukdenské rukopisy 639. Příruční knihy na cestu po Sibiři 640. Nová literatura o Sibiři 641. Jízdní řád 642. Do Chabarovská. Jízda v rychlovlaku 643. Úpadek sirkárny. Kníže Chilkov. Usurijská květena 644. Burundukové a bčlky 645. Tahy veverek. V salonním voze. Mouchy. Stanice Nikolská 646, Trhy na stanicích 647. Chaborovsk. Cizopasný hmyz 648. Nouze o místa na parolodi 649. Nepravidelná plavba 650. Doporučeni ke gubernátorovi 651. Ráz města 652. Goldi a zvěř. Po amtiru Ď53. V bufetu. Opuštěné kraje 654. Lednice na mrtvoly. Stěhování Cechů na Amur 6sS-Život u přístaviště. Fanáry. Nízký stav vody 656. Kozácké osady 657. Stěhovavé ryby. Stanice Raddenovka 658. Modříny daurické. Zvěř. Tygři 659. Agronom Kovalev. Mor. Aigun 660. Post Maric Magdaleny. V Blahove5c.cn-sku 661. Němčina málo platná 662. Gubernátor Gribskij 663. Na tisíce Číňanu utopeno 664. Plavba do Sreténska. Bílí zajíci 666. Statkář Jankovskij. Naši nocleháři. Kniha stížností 667. Jepice. Bídný život kolonistů. Kupecké krámy na vorech 668. Vrabec domácí a polní. Alhaziu. Loď ..Aurora" 669. Reka Arguň a Šilka. Pohanka. Trestanci. Stretěnsk. Telegram, Zabajkalská dráha 670. Mák a protěž. Stáda dobytka. Cementárny. Jezero Bajkalské. Tuleňové 671. V Irkutskú. Zloději. Nářky Sibiřanů 672. Počet domů. Ko-USnický závod. Nejdražší kožišiny 673. Kožichy z bělek. Museum. JakutStina jako turečtina. Nálezy archeologické 674. Hlubinná rybka golomjanka 675. Omul a jiní lososové. Potulní šumaři z Čech. Studená voda Angary. Sibiřské XXI rychlíky a ceny lístků 0-7. Atentáty na vlaky. \ salonním voze. Černé zá voje proti mouchám. Vodní květena. Jednotvárný kraj 678. Hudební zábavy ve vlaku. Jen rusky. Knihovna sibiřských rychlíků. Vypovezenci. Rychlík mezinárodní. Odbočka do Tomska 679. Barabinská step. Vývoz másla. Na hranicích dvou pevnin 680. DÍL II. NOVY ZÉLAND. OSTROVY PŘÁTELSKÉ, SAMOJSKÉ \ VITIJSKÉ. NOVÝ JIŽNÍ WALES. QUEENSLAND. KORÁLOVÉ MOŘE. CELEBES. JAVA. HAM. ČÍNA. ŽAPONSKO. KOREA. SIBIŘ. ■* 1 'Id 9**ú K PROTINOŽCŮM. ': i Cesta do Austrálie, Tasmánie, o o o o Nového Zélandu, na Ostrovy Přátelské, Samojské, Vttské a návrat Korálovým moŕem, Celebesem, Jávou, Siamem, o o Číxou, Žaponskem, Koreou o o a Sibiŕí. ______________ ** Maorská dřevořezba. Vlajka lodí novozélandských s Jižním křížem v poli. První den na Novém Zélandě. měsíce predstav vybaví se pojednou v mysli poutníkově, vkrocí-li poprvé v životě do vlasti Maorů. Z moŕepla-veckých letopisů zalehnou k nám zvučná jména Tasman a Cook. Ve jméně Maori ozve se děsné lidojedství. Z maorských zkazek a bájí oživne před námi hrozná obluda t a niva, pohlcující jako příšerný drak lidi a koráby. Z pověsti o spanilé Hinemoji vynoří se zároveň postava zbožňovaného jinocha Tutanekaje. V horoucí lásce krásné ilincmoje, plavící se v roztouženi za čiré noci chladným jezerem Rotorujským k ostrůvku Mokoj-skému, tušíme lásky žár. vzplanulý také v antických legendách na thráckém Hellespont^ mezi kněžkou Herou a Leandrem a líčený již ve starobylých pověstech indického východu. Vidíme již před sebou zasněžené sopky, zalité ve svých jícnech jezery, spatřujeme v duchu ledovcové pláně a dómy, slézáme jejich morény, vnikáme do hlubokých fjordů a klikatých sundů, slyšíme hukot, čišení a var bouřlivých gejserů, vyhlížíme v místa, kde vzaly zkázu divukrásné budovy proslulých teras, plavíme, se vodami horkých jezer, modravých jako azur a žlutých jako síra, zříme vzdálené trosky utopených pevnin a osazených do posledního místečka hnízdivými buřnáky, albatrosy, pinguiny a racky, vnikáme do jeskyň a slují a vynášíme z nánosu na jasné světlo hnáty, kostry a vejce obrovských opeřenců, podivujeme se v tamojších Alpách životu horských papoušků, živících se * 3 JOS K ľ Kl >K KN.SKÝ jako dravci masem napadených beránků, žasneme nad bez-krídlvmi ptáky kivi, odsouzenými k vymření a chráněnými k dočasnému žití jen přísným zákonem, zastavujeme se u zajatých ješterů, tříokých tuatar, přijímáme pohostinství dobromyslných domorodců, vykrášlenýcb strašlivým tetováním, s hrůzou pozorujeme jejich divoké reje a noční tance, provázené šklebí vými posunky, okříváme vůní hlubokých hvozdů damarových, bloudíme hustinami stromovitých kapradin a prodléváme na konec své pouti u českých krajanů, v novozélandských horách jako zapadlých. Jen ještě malá zastávka u budky novozélandských celníků. a budeme dýchati volný vzduch ostrovní přírody. Kolem tone všecko v samé zeleni. Úvaly, svahy, si ráne a pláně objímá hustý porost kapradový, přírodozpyte! dobře známý rod osladičovité a kosmopolitické hasivky (P t er is). Kde ve světě nebujela by kapradina hasivka? Najdete ji v Evropě, Asii. Africe, Americe, Austrálii, a neschází ani v hornatých krajích ostrovů meziobratníkových. Jak měla by hasivka scházeti na Novém Zélandě, klasické to půdě kapradové! Na prvý pohled zdá se, Ze vidíme před sebou všudy naši hasivku orlici (P t e r i s a q u i 1 i n a), ale poznáme v ní brzy cizí hasivku jedlou (Pteris e s c u 1 e n t a) a pre Maory zvláště významnou, jak již o ní pověděl vlastenecký Pres! ve svém Všeobecném rostlinopisu: Na Novém Holande a Diemen-sku, obzvláště pak na Novém Zélande jídá se oddenek na místo vezdejšího chleba, upeče-li se v horkém popelu. Nad vysoký porost hasivky jedlé pnou se na blízku i v dáli kapradiny stromovité a rozkládají nad houslím široké koruny svetlozelených vějířů nejinak, nežli jako vznešené palmy. Mohutné kmeny jejich rostou ze zeme bud přímo nebo schylují se k půdě svou korunou a dotýkají se svislými listy, v letech minulých již uvadlými a zdobícími vrcholek jako tábory a girlandy. až samého vodopádu. (Viz přílohu čís. 31.) Stromovité kapradiny náležejí jednou rodu D i c k s o n i a. po druhé to bývá Cyathea nebo A 1 s o p h i 1 a. Stříbrnou zpodinou vějířů zdobí se Cyathea d e a 1 b a t a, tmavým odstínem odráží se od ní C y a t h e a m e d u 11 a r i s. nejštíhlejší ze všech kapraďových stromů, dorůstajících často výše i přes 15 metrů. 4 VEGETACE NA SEVERNÍM OSTROVĚ NOVÉHO ZÉLANDU. \ popřed! stromovité kapradiny (Cyathea). uprostřed na pravo zelenají se m listy domáci palmy nikau (Areca sapida), u 10 cho- choly liliovité kordvliny S koruny stromovité kapradiny nachylující se k vodopádu visí uvadlé vějíře z let minulých ■ Plili »■íl «fí'i^jlfií jŕ:' íl >IL Eli M. ílII L in Ill II Ve vlhkých hvozdech Nového Zélandu jest domovem také nádhery plná'T o d e a s u p e r b a s vějíři kadeřavými a zvaná v angliČině peřím prince Waleského, nescházejí ani rody Adi-a n t u m, A s p i d i u m. A s p 1 e n i u m. Ľ. o l r y c h i u m, U a v a 11 i a, D o o d i a, G 1 e i ch e n i a. L o m a r i a, ani četné druhy kapradin osladičovitých, popínavých lygodií a m. j. Dlouhý hvl by seznam kapradin novozélandských, podrobně popsaných a zobrazených n velikém díle Hookrově a Fielduve.:: ) Vždyťje Nový Zéland na celém světě nejproslulejším pařeništěm kapradin, nad nimiž se však neklenou báně skleníků, ale klene se nad nimi obloha nebeská, dávajíc tam růsti i takovým rodům a druhům, jimiž žádná jiná země nemůže se honositi. Jen samotný ostrov Stewartův, nejskvělejší to kapradiště na jižní polokouli, čítá v bohaté své floře tajnosnubných rostlin na 70 druhů kapradin. Je s podivením, že na nevelikém území Nového Zélandu (271.600 km'-', tedy menším než Předlitavsko) počítá se 35 rodů kapradin o 140 druzích a žijících ve společností asi 1000 rozličných kvetoucích rostlin, kdežto celá pevnina evropská vykazuje jenom 57 druhů kapradin rostoucích vedle 10.000 druhů rostlin jevnosnubných. Ještě mnoho jiných bylin upoutá zrak přírodozpytcův, za dívá-li se na svahy strmého Bluffu. Ale jedna z nich jest zvláště nápadná a bude nás provázeti na všech cestách po Novém Zélandě. Vizte jen tam na temeni horském osamělý strom s korunou ramenatou a porostlou lupením shluklým do několika obrovských kulí. Zdá se, jako by to byl optický signál, složeny ze zelených balonů. Jinde seskupily se takové stromy tři nebo čtyry, aby obživly, až se o ně opře vichřice. Domnělé balony počnou se otevírati a zavírati, a ostrým sklem rozeznáme, že máme před sebou rostlinu, jež vtiskuje novozélandským krajům význačný ráz.**) Díváme se na blízkou příbuznou dračince. zvanou domácím jménem maorským ti, toi, kouká nebo t i-k o u k a, botanicky „Cor d y line a u s t r a 1 i s, attgl icky p a 1 m -1 i 1 y nebo c a b b a g e t r e e. *) Dr. J. D. Hooker: Handbook of New Zealand Flora, 1867. — H. Field: TheFerns of New Zealand. 1890. **, Prlanzengeographie aul physiologischer Grundlage. Von Dr. A Schimper. V Jene 1898. 6 STROMOVITÁ KAPRADINA KORNOUTEŇ JEDOMÁ, maorsky mamaku (Cyalliea medullaris). JOSEF KOREN Jak z přiloženého obrázku vysvítá, podobá se novozélandská kordylina skutečně palmě, ale bílý její květ shoduje se s květem rostlin liliovitých, s konvalinkou a chřestem. Mnohdy dorůstá výšky 15 a více metrů a mívá v objemu až metr. Staro; bylé stromy konlylinové mají Maori u veliké úctě. Listy konlylinové jsou dlouhé a široké a vhodné k výrobě papiru. Staré a odumřelé lupení visívá na stromě po několik let. Mladé výhonky konlylinové chutnají jako zelenina, a proto kolonisté dali rostlině anglické jméno „strom kapustový", Novozélandská pošta volila dobře, přijavši na poštovní •íi.nnkv obraz kordyliny za symbol svého státu. Osada na úpatí srázné ostrožny založená a Campbelltown zvaná skládá se jen z několika domů. V. jejího nádraží vypravují se vlaky liliputánských vozíků na sever do nedalekého In-vercargillu. Cesta vede močálovitou krajinou. Půda je v těch místech jen málo nad hladinu mořskou vyvýšena, protkána zátokami a vyplněna tůněmi a jezírky. Za jízdy viděl jsem poprvé růsti ve volné přírodě památný léno v nik n o v o z é 1 a n d s k ý. významnou rostlinu maor-ské vlasti a dle květu blízkou příbuznou našeho křivatce, snědku, hyacintu a lilie. Trs bují tam vedle tisu. a každý zdobil se stvolem mnohem vyšším nežli člověk a nesl již ve svých tobolkách četná semena. Také dlouhé listy, upomínající poněkud na lupení kosatcové a obstupující dokola odkvetlý stvol, povznesly se přes metr vysoko, zakrývají vlhkou půdu, vroubí jezírka a bujejí i v samých tůních a bahniskách. Leč i vysoko na horách pokrývá lenovník všecky stráně a zelená se v půdě kypré i suché, a milou půdou jest mu celý Nový Zéland. Když přišly první ukázky přadelné té rostliny do Evropy a poznán byl hedvábný lesk a vyzkoušena znamenitá pevnost listových vláken, sliboval si textilní průmysl od „novozélandského konopí" všecko nejlepší, a články o pěstění maorského ..lnu" v Evropě prošiv všemi novinami. ;•; Vegetace západního pobřeží na Jižním ostrově Nového Zélandu. Po levici stromovité kaprädiny. J (is K ľ KOŘENSBV Skvělé výrobky maorských pletiv, pláštiku, rohoží a ka belek byly vábnou pohnutkou, aby novozélandský lenovník zdomácněl v našich krajinách co nejdříve. Zatim bylo předivo lenovníkové nejlepším vývozním zbožím Nového Zélandu a platilo se velmi draze, protože ruční výroba byla piplavá a zdlouhavá. Vypsané ceny za nejlepší stroje k obrábění lenovníku měly práci urychlili a učiniti výrobek lacinější. Roku 1900 vyvezlo se pak již za více než 7 milionů konin přediva lenovníkového. Maoři mají pro lenovník přes půl sta jmen. užívaných pro rozličné druhy a odrůdy. Odchylné jsou tvary, jež rostou v bažinách, na suchu, v nížinách, na horách. Maorská jména lenovníku") znějí takto: t u h a r a. t i-ho r e. v a r a r i k i. a o n g a, a t e v i k i, t a p o t o a j. Botanicky zove se jeden druh P h o r m i u m t e n ax. jiný P. C o o k i a n u m. třetí P. C o 1 e n s o i v a r i e g a t u m a j. Kolonisté říkají lenovníku bud flax (len) nebo hemp (konopí). Prvé jméno vědecké (P h o r m i u m t e n a x) pochází od přírodozpytce Forstera, jenž prodléval na Novém Zélandě již za výzkumné cesty Cookovv. Jan Forster pocházel ze západního Pruska a věnoval Se,po vykonaných studiích theologických kazatelství. Ale láska k pří n kIc zvítězila v něm brzy nad bohoslovectvím, a tak se stal Förster přírodozpytcem. Z počátku probadával ruský kraj Saratovský, jsa ve službách Kateřiny IL, potom ujal se stolice profesorské v Anglii a přidělen byl jako přírodozkumec ke druhé výpravě Cookově. Za znamenité služby své přijal Förster sice doktorskou hodnost university Oxfordské, ale neobdržel žádoucí odměny od vlády anglické z toho důvodu, že proti ujednané smlouvě dal uveřejniti svým synem podrobný popis výzkumné své cesty. Hmotnou tísní upadl Forster do dluhu a ocitl se ve vězení, z něhož byl vysvobozen teprve vévodou Brunšvickým. Zemřel jako profesor přírodovědy v Halle r. 1798. Forster vynikal obsáhlými vědomostmi přírodovědecký mi i jazykovými. Praví se, že uměl mluviti sedmnácti řečmi. On *) Phormium tenax as a fibrous plant by Sir James Hector. Ve Wellingtonč 1889. — Useful plants of the world by C. R. Dodge. — Descriptive notes on fibres from plants by W. R. Guilfoyle. V Melbourne 1899. in JOSEF KOŘENSKÝ to byl, jenž navrhl, aby Austrálie pokládala se za pátý «lil sveta, a aby průliv mezi Asií a Amerikou nazýval se Beringovým.*) Od Forstera pochází také vědecké jméno L e p t o s p e r-m u m s c o p a r i u m. dle Prešla balmín metlatý. Křoviska toho druhu poznali jsme již za svého pobytu v Austrálii a Tasmánii (str. 323. díl I.) a shledáváme se s nimi opětně hned prvého dne po svém příchodu na Nový Zéland. Tisy zeleného lenovníku a houští balmíuové tvoři vegetační háv bažin, jimiž vlak se ubírá. Také tam bělalo se tehdy křoví balmínové, jako když trnky kvetou, a poutalo svým nápadným rázem již první evropské plavce. Ze zpráv Cookových víme, že velitel výpravy užíva] odvaru listí balmínoyého jako leku proti kurdějím. nebo jako čaje a náhrady do piva na miste chmele. Až po dnes zove se balmín metlatý u novozélandských kolonistů „čajovým stromem Cookovým" (Tea-tree of Cook). Maori mu Fikají k a h i k a t o a. Jiný druh balmínu. zvaný po maoisku manuka ("Lep-1 11 s p c r 111. u m e r i c o i d e s) je vysoký strom stihlého vzrůstu a se znamenitým dřevem.** ) * Dobrým rádcem lined na prvém výletu po Xovém Zélandě byla mi průvodní kniha Murrayova.***) Zeměvědné zprávy její jsou bohatý, čerpány ze spolehlivých pramenů a doprovozeny věrnými mapami. Turistický ten průvodce po Novém Zélandě mohl by sloužiti za vzor pro mnohé země evropské. Také ostatní turistická literatura vyvažuje všecky zvláštnosti Nového Zélandu do podrobná a přispívá zajisté vydatně *) Dr. J. Egli: Nomina geographica. Sprach- und Sacherklärnng von 42.00(1 ceögraphiSchen Namen aller Erdräume. 2. vyd VLipště 1893." **1 Occnčni průmyslových diev novozélandských najde čtenář v monografii Kirkovč: Forest Flora of New Zealand. Ve Wellingtonč 1881. — Viz též: New Zealand Forests and the Timber Industry by Professor T. Kirk. The New Zealand Official Year-Book. Ye Wellingtonč 1896. ***) A Handbook for Travellers in New Zealand by F. W. Pennefathcr. V Londýně u Murraye 1893. 12 NOVOZÉLANDSKÉ RATOLESTI. (Ukázka z vánočního čísla New. Zeelandt Graphic r. 1901.) Maorská jména větévek a listí znamenají: Hinan Elaeocarpus, Titoki Alcc-iryon, Mahoe Mehcytus, Revareva - Knightia, Horopito : Drimys, Puriri Vitex. Ake Dodonaea, Pohuttikava -Metrosideros Příloha čís. 22. n • - Ol Kapradina zvaná .péro prince Waleského" (Tode a s u p e r b a ) k hojné návštěvě odlehlého souostroví, rozloženého mezi 34. a 47. stupněm jižní šířky a obydleného necelým milionem lidí. O mnohé průvodce turistické postarala se sama vláda, o jiné nakladatelé soukromí.*) Po Evropě s Baedckrem a Mcycrem. po Novém Zélandě s Murrayem. Nelitoval jsem, že uposlechl jsem hned prvé rady: lnvcr-cargill. Southland Club Hotel. Veřejný express postaral se na nádraží Invercargillském o dopravu mých skrovných zavazadel, s hůlkou v ruce a prost vší přítěže vykračoval jsem si lehce po širokých a rovných ulicích a vstoupil jsem do vykázaného salonu elegantního hotelu. *) New Zealand. Tours and Excursions. Ve Wcllingtone. — Willi's Guide Book. Ve Vanganui 1894. — New Zealand. A Handbook to the Hot Lakes, the Cold Lakes. Sounds etc. by Thos. Cook. V Aucklande 1893. — Brett's Handy Guide to New Zealand. "V Aucldandč 1890. — The Hot Lakes Wonderland by Brett. V Aucklande. — New Zealand as a Tourist and Health Resort by Thos. Cook. V Aucklande 1899. 13 \< uplynulo '"I založení města [nvercargíllu, nazvaného po někdejším superintendentu provincie Otažské, teprve asi půl století, přece vzala na se obec ráz velkoměstský, čítajíc nyní na 10.000 duší. Je tedy počtem obyvatelstva druhým městem provincie, jejíž jméno Otago. Již ž malého a pěkného zeměpisu,*) zavedeného ve školách Nového Zélandu, dovídáme se, že jsme ve státe, jenž se skládá ze tří hlavních ostrovů, ze Severního, Jižního a Stewartova, a Ze Jižní skladá sc z 5 provincií (Otago, Canterbury, VVestland, Nelson, Marlborough) a Severní ze 4 (Auckland, llau'ke's Bay, Wellington, Taranaki). Poetem obyvatelstva náleží [nvercargíllu druhé místu v řadě nejlidnatějších měsi provinciálních. Pohledem do výkladních skříni poznáváme, že jsme skutečně v zemi zeleného kamene nefritového. Kde jaký zlatník a klenotník, každý vystavuje šperk} z průsvitného nefritu (ma-orsky poúnamu), jednou zasazeného do zlata v podobě náramků a knoflíků, jindy jako ozdobný závěsek k řetízku v podobě miniaturních sekyrek maorských (zvaných v jazyce domorodců mere) nebo v podobě roubíkovitých náušnic (kuru). Za drobné náušnice nefritove (kuru pounamu) s kroužkem zlatým žádali 7 i více šilinků. Mnohem dráže prodávali nefritove figurky, představující prvního člověka (tiki) a nošené jako nákrční ozdoba. Za starobylé maorské ty talismany a bůžky platí nyní archeologové veliké sumy peněz. * V nefritových nástrojích a ozdobách měli národové veliké zalíbení již v dávných dobách, a nefritu vážil si pravěký člověk jak v Evropě, tak i v zemích asijských. Ba našly se nefritove výrobky i v americké Aljašce. Mexiku, Venezuele a j. Svou dobrou pověst udržely šperky nefritove a jadeitové až na dnešní časy ve starodávné říši čínské, a náramek ze.zekř-neho toho kamene jest po dnes nejmilejším šperkem čínských krásek. *) The Zcalandia Geography. V Christchurchu, Dunedinn a Wellingtons. I i PRVNÍ DEN NA NOVÉM ZÉLANDĚ Lenovník novo2ťlaiulský ľ hor 111 i ti m tonax). Znalcům starožitností a nerostopiscům způsobovaly oba zelene kameny, nefrit a jadeit. mnoho nesnází, měli-li vysvětliti. kde se výrobk) nefritove a jadeitové v Evropě vzaly, když původní naleziště obou minerálů nemohlo se najiti a zjistiti. Výrobky nefritove jsou roztroušeny po světě jako veliké sekery a drobné sekyrky a Šperky. Vykopaly se ze země, našly se v jeskyních, dolmenech. starých hrobech a nákolních stavbách. Někde nalézají se hlavně výrobky nefritove. jinde zase jadeitové. Jadeit a nefrit jsou hlavne dva rozličné nerosty, ale na pádné rozdíly vynikají teprve za bedlivějšího zkoumání.*) \ž do poslední chvíle se hlásalo, že nefritove veci v Evropě nalézané ** 1 pocházejí z Asie anebo že se dělaly z kamene, jenž *) Další stát o těchto minerálech najde čtenář v mém článku: l nefritová a jadeitová. Osvěta 1889. Viz též zprávu v mém díle: kolem světa 1S9',!—4. II. " \ i i>i . S \ NOVÍ M /i i win-. V levo papoušek horský, maorsky kea (Nestor notabilis). V pravo papoušek kaka N cstor meridional i s). Vyobrazené vetve g větvičky květově představují strom železnecový i M e t r o s i d e r o s). Xemohl-li preparátor Smith vystaviti na odiv nic zvláštního z novozélandských ssaveň, vyložil za to okázalé a drastické skupiny těch domácích opeřenců, kteří svým životem poutají mysl všech přírodozpytčú. Kdo nezastavil by se na delší dobu před krvavou scénou, v níž mohutní papouškové vrhají se zuřivě na vysíleného beranka a soukají z jeho slabin ledviny a střeva jako lační supové? Kdo u nás slyšel, že by hýčkaný a přítulný ten ptačí rod změnil na dalekém jihu jasný den za tmavou noc a nevinný způsob 'ilí za krvežíznivé zaměstnání, napadaje se zvláštní zálibou bez-hranná jehiíátka a slabé ovce? A přece tomu tak, a dravý papoušek nestor provádí v novo-clandskych horách své krkavčí dílo rok od roku zuřiveji. Řádění jeho hospodáři brzy poznali, vypsali odměny na hlavy hrozných škůdců a zmírnili zlo, páchané na stádech jejich bravu. 25 JOSEK KORENSKY Chápeme stěží, Ze by nevinní operenci, kteří Živili se ještě nedávno výhradně semeny a sbírali škodlivý hmyz a drobné červíky, upustili pojednou od své dosavadní .potravy a dali za vánic sněhových přednost hodům krvavým. Nové zjevy životni, jež se dostavily příchodem Evropanů na Nový Zéland, pozměnily rázem také životní povahu tamějších papoušků, a z vegetariánů stali se krutí dravci noční. Horského papouška nestora znali první obyvatelé Nového Zélandu. Mauři, již dávím, a dali mu jméno kea (ke o). Na- Polštářovitč trsy složenokvété rostliny, zvané .vegetabilní ovce" (Kaoulia llaastik Vyňato ze spisu dra Schimpra- Pílanzengcographie auf physiologischer Grundlage. zvali ho tak pudle zvuků, které ze skalnatých sídel jeho se ozývají. Kde v horách Novozélandských Alp přestává již stromoví, tedy v samé blízkosti věčného ledu a sněhu, tam sídlí starobylý papoušci rod kea. Celé jeho vzezření a všecken způsob života ukazují, že je to operenec prastarého rodokmene, jenž dožil se nynějších časů toliku na nevelikém území Jižního Nového Zélandu. Zajisté, že jen z toho důvodu označil ho Wagler, někdejší profesor zoologie v Mnichově, jménem starého krále, jenž dle řecké báje vládl již v hérojském Pylu, a nazval keu vědecky nestor. Leč jenom jeden druh nestorů jest mezi novozélandskými osadníky proklet a k záhubě odsouzen. Věhlasný ptakoznalec 26 I ZEI l\ii| 1.....Id dal um jméno Nestor notabilis. Horský ten pa- i""'. \'l\ I M /I I • a počíná své dílu n samých ledvin. Zcela případné zove se kea v Peci přistěhovalců sheepeating parrot, t. j. papoušek ovcežravý. Masožravcem bývá kea hlavně za zimy, kdy horské kraje jsou zapadly sněhem a přístup k bylinám je nesnadný. Boj " život dohání nestora k loupení a vraždení. Pokrevenceni papouška horského je kaká, Nestor m e-r i d i o n a 1 i s. V horských lesích Nového Zálandu býval kdysi velmi hojný. Bullerovy zprávy*) z roku 1894 oznamují, že tam, kde se kaká objevoval houfné, vídají se pouze dva nebo tri pohromadě, a že toho ptáka kolonisté již ani neznají. Svou postavou upomíná kaká na sokola. V zajetí chodí po xcmi. Ve společnosti ostatních papoušků pozná se tak na prvý pohled; ke šplhání nemá záliby. Zijí-li ještě nestoři druhu N. E s s 1 i n g i a N. p r o d u c-I u s, nemohl jsem se dověděti. Ornitholog Gould viděl posléze jmenovaný druh před několika lety ve zvěřinci Sydneyském a myslí, ze to byl již jediný a poslední na světě. Já ho tam již nespatřil. Zajisté, že ten druh již vymřel, jako vyhynul N e-stor Norfolcensis na nedalekém ostrově Norfolském a ostrůvku Filipově a chovaném v museích již jen jako draho-(enný preparát. Podoby dvou novozélandských nestorů představuje přilo-< n\ obrázek, pořízený dle ilustrovaného díla Bullerova. Získané kůže z Nového Zélandu přivezené spatří čtenář dovedné irycpané* ve sbírkách Českého musea. * * * Parádními kusy ve výkladních skříních novozélandských preparátorů bývají také družiny papoušků nočních, zvaných n M aorů k a k a p u nebo tarapo (Stringops habro-|> l i 1 us). Také kakapu jest operenec výhradně novozélandský a žije ta našich dnů již jenom na Jižním ostrove; na Severním byl *) Transactions of the N. Z. Institute 1894, sv. 27. 29 3 JOSEF KOŘENSKÝ Papoušek sovi, maorsky kakapu (Stringops habroptilusi. již vyhuben. V souostroví Chathamském zmizel s povrchu zemského již asi před půl stoletím. Svým vzezřením a nočním životem upomíná kakapu na sovu. Odtud nemecké jeho jméno E u 1 e n p a p a g e i. Skalní sluje Jižních Alp a brlohy, jež si zhusta sám v zemi vyhrabáva, slouží mu za dne jako úkryt. Z podzemních der vylézá teprve po západu slunce, běhá čile po zemi a hledá potravu, pojídaje hlavně pupeny, lístky, kořínky, bobule. Vídán bývá nejčastěji na lesních lučinách, obklopených bučinami a protékaných bystřinami. Rád zapadá také na balvany, porostlé polštáři mechovými a kapradovými. Ač je kakapu postavením prstů šplhavcem, přece vylézá na stromy zřídka. Spustí-li se pak s haluzí k zemi. padá přímo a náhle, jako by mu křidla vypovídala službu. A v pravdě jsou perutě papouška nočního velmi zakrnělé, svalové šlachy slabé a tukem zarostlé. Aby hledal spásu svého :-'.n r\ li . | i0\ I M /I I ANDĚ íivota v letu a na stromech, kakaou nikdy nepotřeboval. Domovem jeho jsou kraje, kde nikdy šelmy nežily, a kde draví ptáci objevují se vzácně. Snad jen proto přidržoval se života pozemního, zanechal prý všeho letu a šplhání, vycvičil si nohy k chůzi, tak že vypadají teď jako nohy ptáků kráčivých, zamenil život původní za jiný a jemu pohodlnější a rozhojnil řadu novozélandských opeřenců, kteří vyznamenávají se před ostatními ptáky světa křídly nápadné zakrnělými. O novozélandských gigantech, kteří jako ptáci žádných pěnili neměli a jenom jako fosilie v nánosech zemských se za-chovali, bude pověděno na místě jiném. Největším škůdcem bezbranných ptáků novozélandských iil se člověk, jakmile se na tamější ostrovy přistěhoval. Maoři byli první, kteří z nedostatku jiné zvěře bezkřídlé ptáky vyhubili a také noční papoušky místy zcela vyhladili. Zákon parla- 31 JOSEF KOŘENSKÝ mentem prijatý má existenci vymírá jících zvířat novozélandských hájiti a trvání jejich na tomto světě prodloužiti. Kůže papoušků nočních jsou teď již stále vzácnější. Ještě vzácnejším bývá kakapu ve zvěřincích živý. Jest jen málo zoologických zahrad, kde byl kakapu chován. * •■;■■ * Nejhezčí skupiny papoušků nočních má na evropské půdě museum Linecké. Preparátor načechral jim zelené peří vlnitě pruhované co nejpečlivěji a postavil je tak. že některý činí dojem zelenavé sovy, či spíše mladého výra. jemuž se velikostí přibližuje. Preparátor Lineckého musea Ondřej Rejsek žil delší dobu na Novém Zélandě. Jako syn zahradníkův oblíbil si přírodu a nabyl brzy obratnosti v preparovaní zvířat. Doporučen Hoch-stettrem do Nového Zélandu odjel tam roku 1877 a ujal se v museu Christchurchském svého povolání. Když pak vykonal mnohé cesty po ostrovích. nastoupil zpáteční cestu do Evropy. Z Nového Zélandu přivezl Rejsek mnoho přírodnin, které získalo dvorní museum Vídeňské. Od roku 1893 zastával Rejsek místo preparátora v Linci a zůstavil po sobě v museu pěknou památku na své působení v dalekých krajích našich antipodů. Rejsek narodil se r. 1845 v Linci a zemřel tam dne 4. dubna 1902. Na cestách po Novém Zélandě provázel Rejska věrný jeho pes Karo. Kde jaký evropský kolonista, každý znal soudruha Rejskova. Pán vážil si zvířete tím více od té doby, kdy mu v ledovcích Jižních Alp život zachránil. Za Rejskova pobytu v Evropě ošetřovali psa dobří jeho přátelé. Když pak Rejsek po letech přibyl zase na Nový Zéland, Karo byl již slepý, ale poznal svého pána podle hlasu ihned, jakmile jen Rejsek promluvil, a tulil se k němu jako kdysi oddaný pes Argos k Odys- seovi.*) * * *) F. Reuleaux: Aus Kunst und Welt. V Berlině 1901. 2. vyd. :',2 JQSEg KOŘENSKÝ Araukarie. Krajina oslrovľi Norfolských. Zoologickými výzkumy Nového Zélandu rozhojněny byly musejní sbírky evropské znamenite" a podivuhodný obraz tamojší fauny vynikal potom tím nápadněji. Ale horlivostí sbě-witelskou ubylo také valné těch živočichů, kteří již před příchodem zeměvědců byli na Novém Zélande vzácni. Co nevyhladili .Maori, vyplenili, badatelé a sběratelé. Takový osud stihl podivuhodného opeřence, jenž slove v mai irštině li n i a ( H e t e r a 1 o c h a a c u t i r o s t r is). Za rasů Rejskových nebylo ještě nesnadní) získati pro sbírky několik kožek zajímavého toho ptáka, ale nyní vyvažují se již zlatem. Místy vyhlazen jest luna docela a zachová se o málo déle jen asi tam, kde obyvatelstvo bude poslušno zákona, tykajícího se šetření vvmírající zvírený domácí, ľaké huia jest v seznamu těch několika zvířat, jichž svévolné ubíjeni tresce se velikými pokutami. Peknou kožku za několik korun získalo před krátkou dobou naše České museum. 34 PoStovnl známky novozélandské, 1. Sestlpennová s obrazem vymirajfcibo kivi. 2. Šilinková s obrazem papouSkA kaká, i. Třipennová - obrazem ptáka linie. -I. Pennovó s obrazem Hliovlté kor d j líny na březích Jezera Taupskéhe, v pozadí sopka Ruapelu, 5. Pennová s obrazem propadlých teras laraverských. F. Přilpcnncvá s obrazem hory Cook. Huia upomíná svou postavou na vránu, straku a rajku. Žluté laloky pod očima byly příčinou, že se nazývá po česku 1 a 1 o č n i k e m. Nejpodivuhodnější jest, že sameček má zobák rovný a samička silné zahnutý a dvakráte tak dlouhý. Úkaz podobný nepozoruje se již u žádného jiného rodu ptačího. Ocasní péra z huie náležejí k nejcennějším vlasovým ozdobám vznešeného Maorá. Opusťme vysoce zajímavou ornithologii Nového Zélandu a rozhlédneme se zase na chvíli po [nvercargillu. Rady výstavných domů a monumentálních paláců bankovních s rozlehlými parky a květnicemi uvádějí nás spíše do starého sídla kulturního nežli do osady nedávno \ypucelé. Ale z rostlinstva domácího nespatříme v parcích městských téměř ničeho. Stromoví, křoví a květiny přivezeny byly z jiných * 35 JOSEF KOŘENSKV: PRVNÍ DEN XA NOVÉM ZÉLANDĚ krajů. Z Austrálie a Tasmánie přišly na Nový Zéland eukalypty a akacie, z Norfolku pravěkého rázu araukárie, podobné našim jedlím a smrkům (odtud anglicky N o r f o 1 k p i n e. t. j. Norfolský smrk), z Kalifornie cypřiše, borovice, z Evropy stromy listnaté a krovinatý tušalaj. růže šípková, žlutě kvetoucí hlodáš (Ul ex) a j. O zavedení růže šípkové na Novém Zélande starali se nejvíce první misionáři, ale nenadali se, že šipek bude jednou ve vlasti Maorů nejnenáviděnější buření. V krátké dote rozšířila se šípková růže tak, že jí nelze již ani vypleniti. Co napsal jsem o evropské buření v Austrálii (str. 209., I. díl), platí také pro Nový Zéland. Poslední večer ve starém roce prožil jsem v knihovně a čítárně. Ve veřejné čítárně městské je stále hojná návštěva za dne i večer. Probíral jsem se tam objemným slovníkem od Tre-geara, jenž srovnává výrazy všech polynéských jazyků s maor-štinou, zadíval jsem se opětně do ilustrovaných spisů přírodovědeckých jednajících o zvířeně a květeně Nového Zélandu a nahlížel jsem do pojednání, uveřejněných v Transakcích Novozélandské společnosti nauk. Poštovní známka novozélandská, představujíc! jezero Vakatipské a v popředí na pravo tíliovitou kor-dyliuu, na levo lenovnik a v pozadí Mount Earnslaw. 36 Maorská dřevořezba jako výzdoba na průčelí domu Výlet k jezeru Vakatipskému. r^ťjH půdu Nového Zélandu vstoupil jsem s měšcem valně ď scvrklým. Zbývalo v něm jen několik liber šterlinkň. Zahaleni v [nvercargillu několik dní pro nic za nic a čekati, až budou banky po svátcích vánočních otevřeny, bylo mi proti mysli. A vydati se na výlety do okolí, jako činívají všickni měštěníni >vé novozélandští v době tak památné, na to zdál se mi býti měšec hubený. Plán k výletu do jezerního kraje Vakatipského pojal jsem do cestovního programu sice již v Tasmánii, ale chtěl jsem jej uskutečniti až po svátcích, až bych byl zásobil tobolku bankovkami novozélandskými, což se mohlo státi teprv po úředních prázdninách. Dle původní knihy Murrayovy stál returní železniční lístek z Invercargillu do Kingstonu, ležícího při jižním břehu jezera Vakatipského a vzdáleného na 140 km, asi 29 korun dle našich peněz. Ale z insertní části denního listu zvěděl jsem k veliké své radosti, že o svátcích vánočních platí se za týž lístek toliko 9 korun. Vlaky jezdí toliko třikráte za týden. Měl jsem vv- 37 JOSEF KOŘENSKÍ hráno. Za okolností tak příznivých mohl jsem vystačiti hoto vými penězi několik dní tím spíše, ježto také jízdní poplatek na jezerní parolodi byl té doby valně snížen. Výletem k jezeru Vakatipskému zahájil jsem na Novéffl Zélandě první den v novém roce 1901. Nový rok počal v Invercargillu mírným deštěm, ale zkušení Zélanďané mě ujišťovali, že se v horách prodlením naši jízdy zatím vyjasní, a že tam zastanu nejlepší pohodu. A prorol kovali dobře. Jako na jiných liniích, tak i traf Invercargill-Kingston má vozy jen o třídě I. a II. Kuřákům vyhrazeno jest malé kupé. Vozy jsou průchodné, menší nežli naše, ale dosti pohodlné. Traf vede zpočátku podél břehu reky Oreti. Místy překračuje četné přítoky, lemované balmínem a lenovníkem. v mokři! nach sítinami. Řeka Oreti pospíchá z horského kraje, rozloženého při severozápadním pobřeží jezera Vakatipského, a zanáší za jarních povodní široké břehy hrubým štěrkem. Osady jsou velmi řídké a skrovné, mnohdy toliko o jediném domku dřeveném nebo plechovém. Stanice Wintonj Dipton a Lumsden jsou z největších, ale mají i s okolními farmami toliko asi po 300 obyvatelích. Celé okolí jest prosto větších komplexů lesních. Jen chvílemi projíždí traf houštím. Na mírnějších svazích horských zelenají se trsy rozlehlých travisek, oživených stárly vypaseného bravu. Hospodář má o něj malou starost, ale těží z něho znamenitě. Vlna novozélandská jde na evropském trhu dobře na odbyt. Farmáři vysazují kolem svých farem nej radej i stromy naše. evropské i americké, borovice, smrky, topole a břízy. Mnohá farma zakryta jest docela čtvercem černého horu. Aby hnaly borovice více do šířky nežli do výsky, sráží jim farmář vrcholky a zohyzduje jejich přirozenost. Naše druhy konifer scházely Novému Zélandu do nedávna. Za to však jest tam domácí lupenolistá konifera Dammara (kauri), L i b o c e d r u s ( kavaka. nahautea), P o d o c a r p u s fmiro. totara. kahikatea). D a c r y d i u m (rimu) a Phyl-locladus (tanekaha, toatoa). Maorské názvy rostlin ujaly se i mezi přistěhovalci. 38 ViLVr K JEZER! VAJ riPSKl Díchy jezera VakaUpskihO. Osněžené hory vystupovaly na obzoru stále jasněji a zřetelněji. Mnohé z nich rovnaly se výškou naší Sněžce, jiné převály ji až o polovičku (Earnslaw). Lumsden leží nad mořeni asi 200 m, Kingston přes 300 m. Charakteristické kordyliny a růže šípková objevují se při í všudy. Za Lumsdeuem nabývá kraj divokého rázu. Řeka Oreti proudí tam divoce, a zelená barva bystrice připomíná vody ledovcové. Na polích práve zorávaných vykračují si rackové, následuji v patách oráče a sbírají ponravy. Nad nimi pak vznášejí draví operenci z rodu pochopů (Circus Gouldii). Za řekou Oreti objeví se řeka Mataura. Můžeme ji sle-ati až k samému jezeru. Ale nežli dostihneme nejjižnější zátoky jezerní. budeme obraceti zrak do zúženého údolí na levo 1 na pravo, abychom se nasytili divadla, jaké se zernězpytci :řídka odhaluje. KOŘENSKÝ Mak stak- stoupá a pohybuje se mezi dvěma mohutnými valy. jez se- podobají náspům železničním. Oba valy přiléhaji k úpatí řečeného údolí a dosahují dle mého odhadu asi 20 m výsky. Kruty písek, štěrk a oliromné balvany jsou jejich slo-zívem posetým na povrchu kuklíkovitou aeaeuou (Acaena m 'Crop h y IIa]. Lee ani náš kuklík (G e u m u r 1, a n u n,) tam neschází. Na první pohled poznáváme ve valech nánosy někdejších ledovců památné morény, jež vybíhají od jezera Vakatipského na jih někohk kilometrů. Také samo jezero Vakatipu jest jenom Památka ledovcové činnosti a označuje místo, kde bylo hlavni loze ledovcové. t Když se vlak vyprostil z parabolické rokle mořenové, počaly se ukazovat, „a obzoru strmé břehy jezerní a brzy p0 tom I vodní pian křivolakého plesa. Několik domú. jež bys n-prstech spočítal, tvoři při pobřeží osadu Kingston. ' Mohutný nápis ..Lake Vakatipuhotel" oznamoval, ze i v této horské samotě lze žíti co nejpříjemněji. Ctitelé postních pokrmu mohou tam ochutnávati pstruhů, již byli nasazeni do jezera již v letech ,874. Skoda, že nemoci, jež se potom u ryb dostavily, zmařily tolik životů. Pstruzi o váze až ,0 kg byli vyvrnovam za bouří na břeh mrtví nebo pololeklí Pnčinou té rybí choroby byla pliseň dobře známa i z našich rybníku. Nepatrná tato plíseň (Saprolegnia ferax) jesl nejnebezpečnějším zhoubcem umelého chovu ryb, usazujíc se rada najikrách a mladých rybičkách, nejsou-lí tyto stále zásobovaný čerstvou pramenitou vodou. Že saprolegnie jsou příčinou chorob také u obojživelníků měkkýš,, a hn,vz„. jest ■■- dáyno ^^ ^^ ^ g tvrdily. Saprolegnie uměle nanesené na kůži rybek zdravých rozmnožily se v krátké době tak, že povlekl v povrch celé ryby a přivodily její smrt. ' " ia 0 0 zastávce v KmgStoně vstoupil jsem na palubu malého parníku a plavil jsem se do Oueenstownu. Nad námi kroužilo někobk ,-vbaků (S t e r n a f r o n t a 1 i s), t .pustili nás jakmile zaviní Šroub a brázdil si namáhavé cestu v rozbouřené hladině jezera, o němž máme první zpráw teprve z let i860 40 ri *» •o g B;S ra -r m ^ 'JÍ. tíSl ir> 0 *^ .-.. ^ >, r- M < ^ z s < *>« > í-j 0 ~ 06 z > Ä.H li: = N E —: a i — >i- — a. s 8. I | : I. II /I Kl | \l. \ . i mi dále rozhlížel jsem se za plavby po jezerním kraji Vakatipském, tím více upomínaly mě břehy na ráz jezer nor-ských. Již pouhý pohled na podrobnější mapu Jižního ostí unáší nás v duchu do hornatých krajů jižního Norska, vj plnených rovněž četnými jezery a protkanými rozvětvenými Fjordy. Můžc-li se nazývali Severní ostrov Nového Zélandu „zemí jezer horkých", může slouti Jižní ostrov ..zemi jezer studených". Na nevelikém teritoriu rozloženo jest jich asi 60. Největši z nich jest skoro tak veliké, jako jezero Gardské, a slove T e A n a n (342 km2). Jezero Vakatipské má v rozloze 295 km8, Vanacké [94 kur. Po nich následují jezem Manipor-s k é, M o n o v a j s k é. H a v a j s k é, Haul o c k é a j. Hlubiny těchto vodojemů překonávají hloubky jezer švédských, a Vakatipské propasti vodní vykazují místy až 430 metrů, tedy více, nežli bylo naměřeno v jezeře Bodamském a Ženevském. Většina jezer Jižního ostrova představují vodojemy oblých obrysů, ale některá z nich mají rozčlenění tak složité, že jejich zátoky shodují se s klikatými fjordy západního pobřeží. Stěny jejich břehů zvedají se rovněž přímo a vysoko a přibližují se místy k sobě tak těsně, že prokmitá nad hlavou pozorovatele jen úzký proužek modrého nebe, a Ze slunečná koule spatřuje se tam o polednách jenom na několik minut. Takového rázu je fjordovité jezero Te Anau, vzdálené od jezera Vakatipského asi 35 km. Četná jeho ramena vnikají do země na několik hodin cesty a směrují vesměs k západnímu pobřeží. Kdyby se ramena ta jen o málo prodloužila, splynula by s malebnými fjordy jižního Pacifiku. Stačilo by, aby se hladina jezera Anauského jen asi o 200 metrů snížila, a spojeni jeho s mořem ihned by nastalo. V zápětí vznikly by také četné ostrovy, a celý kraj podobal by se archipelagic jenž vroubí nejjižnější cíp pevniny americké. Pozorování geologická potvrzují, že jezera Jižního ostrova vyplněna byla před dávnými časy ledovci. Při jezeře Vaka-tipském je po ruce tolik důkazů o někdejším zalcdnění. že odpadají všecky pochybnosti. Ohromné morény, jimiž vlak spěje k jezeru, ukazují zřejmé cestu k loži, na němž pravěky ledovec odpočíval, své studené vody níže do údolí Kingstonského valil a prodlením věků vysoké nánosy a balvanité hráze vybudoval, 41 ro EF KOŘENSKÍ Když pak podnebí studené ustoupilo v těch krajích klimatu teplejšímu, udržely se ledovce jenom ve větších výšinách, a bývalé lože ledovcové proměnilo se v nynější jezero Vakatipské. Délka Vakatipského jezera obnáší asi 80 km, šířka místy až 4 km. Z pobřeží jeho vyzírá málo života a málo rozkoší. Melancholie vane tam ze všech stran. Na rozervaných skaliskách, složených hlavně z chloritových břidlic, prokmitá zřídka kde nějaké křovisko. Jen tam, kde • ■sazen břeh přistěhovalcem, Žloutnou se veliké květy hlodášové. S Evropanem přišel na Nový Zéland zároveň jihoevropský keřík, známý v botanice jako U lex e u r o p a e u s, a pěstěný u našich protinožců všudy jakú živý plot. Horské podnebí svedči hlodáši i v chladnějších sférách Vakatipského jezera, neřku-li v nížinách Nového Zélandu. S horských temen vane sice k jezeru vítr studený, ale voda jeho nezamŕza tam ani za zimy. V nejbližším okolí jezera Vakatipského strmí několik velikánů horských. Některý má ve výši až 3000 m. Ale nejvyšší vrcholek Jižního ostrova, věčně osněžený Mount Cook (3760 m), vypíná se asi 200 km dále od jezera na sever. Z pobřežnich hor u jezera Vakatipského zajímají turistu nejvíce rozhlodané a sněhem zaváté stráně, pojmenované na mapě R e m a rk a b 1 e s a představené obrázkem na stránce 39. Xa protějším břehu poutají pozornost zemězpytcovu nánosy, zvedající se nad jezerní hladinu jako obrovské schodiště. Misty vidíme součásti, z kterých se nánosy skládají. Obnažené svahy přirozeného amliteatru ukazují, že ke zbudování památných těch teras přispěly vrstvy štěrkové a pískové. Také tyto geologické zjevy uvádějí zemevědce do fjordů norských a připomínají mu všeckv učené hádky a spory, jež byly vedeny, jen aby mohl býti původ teras vysvětlen. Pravdě se podobá, že terasovité nánosy v příčných údolích Vakatipského jezera byly vytvořeny někdejším ledovcem. Paroplavební spojení po jezeře Vakatipském udržují tři kolesové parníky. Dopravní ceny jsoil dle našich poměrů velmi vysoké. Za přeplavím jednoduchou po celém jezeře platí se 24 korun dle našich peněz. Příčinou toho je malé číslo pasažérů. Ještě nejvíce jich přijíždivá z Dunedinu. Jezerní kraj sám jest VVI.KI K JEZERU VAK VTIPSK1 až posud skoro liduprázdny, a QueenŠtOWfl jesl jedinou jeho Vetší osadou. K zalidnění Vakatipského kraje došlo, kdy/ se před čtyř) cíli lety rozhlásilo, že se tam objevily vrstvy zlatonosné. Ale kolonisace valně utuchla, když výtěžek drahého kovu zklamal mnohé naděje zlatokopů. Asi po dvouhodinné plavbě zatáčel parník do zátoky Queenstownské. Dva výborné hotelv poskytují v horském mí stečku turistovi výborného zaopatření. Denně platí se se \ Síni všudy to šilinků. Před několika lety bylo ve Oueenstowně hlucněji. Cetllí zlatokopové oživovali město i okolí. Ale když byl drahý kov z aluviálnich ryži vybrán a dolování na zlato v hlubinách zem ských zůstaveno jen bohatým družstvům, opouštěli dobrodružní digři jezerní kraj, a obyvatelstvo horského městečka ztenčilo se z několika tisíc na několik set duší. Obchodníci a živnostníci rozpomínají se rádi na bývalé zlaté časy. Taméjší lékárník neprodává ted již jenom léky, ale má na skladě také udice a pohlednice. Queenstownský lékárník přišel do hor Nového Zélandu již před třicíti lety a pomohl si v zlatonosném kraji ke slušnému jmění. Pohlednic prodá prý ročně velmi mnoho, jakkoli žádá od turistů za dopisnici s prostičkým obrázkem i několik pennťt. Tiskopisy takové objednává v Německu. S lékárníkem usadilo se ve Queenstowně a okolí ještě několik vystěhovalců německých a oddali se v údolích polnímu hospodářství, pěstujíce na rolích pšenici, žito a oves. Také ošili stráně evropskými trávami a chovají v ohradách skot a brav. Dříve bujelo tam jenom houští lenovníkové a kapradové, zvláště hasivka jedlá, a po svěžích pastviskách a horských lučinách, jimiž vyznamenávají se alpské kraje evropské, nebylo ani památky. Příchodem kolonistů pozměnil se však ráz kraje, a na místě nízkého bylinstva domácího zelenají se všudy užitečnější rostliny picni z Evropy tam importované, tu jílek, bojínek, lipnice, třeslice, sveřep, tam zase jetel, vojtěška a j. Hospodářské listy a Ročenky na Novém Zélandě vydávané*) doporučuji stále a stále směsici trav, jež se prodlením let v hospodářství našich protinožců tak dobře osvědčila. *) The New Zealand Index Annual. V Duncdině 1899. 43 JOSEF koře:x s ký L Z domácích travin u kolonistů došly milosti málo které, ještě nejspíše horské druhy tomkovice (H i e r o ch 1 o e). Ale přes všecko věrné a vábné líčení, jaké podal proslulý zeměpisec Karel Ritter o Novém Zélandě,*) přistěhovalo se do zaslíbené země našich antipodů jenom málo kolonistů z Německa. Všech Němců počítá se tam asi 4000. Zakladatelem nejlepšího hotelu Eichhardtova v Queens-towně, je také Němec. Městečko Oueenstown rozloženo jest na úzkém pásu pobřežní roviny. .Mnohá stavení roztroušena jsou po stráni. Kus širší pláně vyhlédli si pohorští občané za místo pro konské dostihy. Závody takové mají své nadšence nejen v Austrálii a Tasmánii, ale i na Novém Zélandě. Účastníci dostihů sjíždějí se k zamilovaným svým zábavám z daleka široka. * * * Věrným společníkem horalů Vakatipských je na blízku stavení vrabec. Slyšel jsem vrabce švitořiti u lidských samot i v městských sadech. Aklimatace těch opeřenců na Novém Zélandě vydařila se zrovna tak. jako aklímatování králíků. \li\- vrabců ubývalo, platí se zástřelné. Za tucet odvedených vrabčích hlaviček vyplácejí se od června do srpna 4 pence (48 h) a za tucet vajíček od září do prosince 2 pence. Mnohý hošík může tak vyzískati týdně až 40 šilinků (48 korun). Roku 1898 bylo zničeno asi 4 miliony vrabčích vajíček, ale vrabců je pořád ještě mnoho. S vrabčím rodem, o jehož plodnosti byly Kirkem podány zajímavé zprávy v Transakcích (viz str. 212. I. dílu), přišli na Nový Zéland i jiní ptáci evropští. Péčí několika společností akli-matačních cvrlikají a zpívají u našich antipodů také naši špačkové, kosi, drozdi, pénkavv. konipáskové a na polích skřivánci. V parku Oueenstownském viděl jsem též několik stehlíků. O zdomácnění evropské a americké fauny stará se asi 30 novozélandských společností. Aklimatace králíků a zajíců přinesla v zápětí více zla nežli dobra. Nejvíce snad naříkají si na ušáky hospodáři z okolí je- *) Die Colonisation von Keu-Seeläňd. Ein Vortrag im wissenschaftlichen Vereine in Berlin, von Karl Ritter. V Berlině 1842. 44 zera Vakatipského, I'm úžasné plemenení těchto škůdců nemú 1 se lani OVČářství ani ujmouti. Přátelé myslivosti uváděli před čtyřiceti lety první králíky na Nový Zéland za okázalé slavnosti. Běda tomu. kdo by byl inijiortované hlodavce v Southlandě zastřelil. Za usmrcení jedi ného králíka platilo se 30 liber pokuty, tedy 720 korun. A po 40 letech ? Po 40 letech vymýšlejí se prostředky všeho druhu, jen aby se tam králičího zbavili. Pustili mezi králíky i fretky, kolčavy, hranostaje a lišky, aby jim při hubení škodné pomáhali. Šelmami těmi vzal za své sice mnohý králík, ale ještě více ubývá v kraji bezkřídlých opeřenců. Ještě nejlépe osvědčily se drátěné ohrady zapouštěné několik decimetrů do země. Mnoho králíků pochytá se od března do dubna do pastí. Úlovky jdou dobře na odbyt. Závod)' platili za pár dodaných králíků 3 pence (36 haléřů), nyní až 90 haléřů. V červenci a srpnu mívají novozólandští králíci nejlepší srst. Té doby otravují se kostíkem. Většina otrávených ušáků zmírá v podzemních brlozích. Spratky sebraných králíků prodávají se po 2 pencech (24 li). Ohromné škody způsobované na Novém Zélandě králíky a zajíci nahrazují se nyní výtěžkem, plynoucím do příjmů zemských vývozenj zvěřiny zmrzlé a exportem spratků. Dle výborné ročenky vydávané správou státní *) vyvezlo se roku 1900 přes 61/., milionu zmrzlých králíků a zajíců v ceně asi 33A milionu korun. Spratků králičích vyvezlo se téhož roku skoro 5:'/i milionu v ceně 1 milionu korun. Hlavním přístavem vývozním pro tento druh zboží jest v prvé řadě Bluff, potom Dunedin. * Queenstownem prochází ročně mnoho turistů, jedni, aby poznali jezerní kraj, druzí, aby podnikali výlety na vysoké hory a vraceli se vyzdobeni kvítím, jež roste již blízko samého ledu a sněhu. Trofejí tou bývá bělokvětý pryskyřník Lyallňv (Ra- *) The New Zealand Official Year-Book 1901. Ve Welli-gtoně 1902. 45 JOSEF KOŘENSKÝ n u n c u 1 u s L y a 11 i), zvaný obyčejně ,,lilie hory Cookovy", nebo novozélandská protéz (G n a p h a 1 i u m a n c e p s). Nejbližším cílem horolezců bývá vrcholek Ben Lomondu. Vzdálenějším a namáhavějším výletem jest vystup na temeno hory Bonplandovy (2600 ni) a na Mount Ľarnslaw. Nejvyšší tato hora Vakatipského jezera byla slezena poprvé ř. [889. Zemězpytci a metalurgové podnikají z Queenstownu výlet do zlatých dolů a mohou seznámiti se s rozličnými způsoby dobýváni drahého kovu. Zlatodol „Fenix" leží v horách jako začarovaný. Až dosud vede tam pouze horská stezka, schůdná toliko pro peši nebo pro jezdce. Zlaté žíly tamojších dolů náležejí k nejvydatnějším a mají do sebe tu zvláštnost, že místy náhle mohutněji a opět náhle se ztenčují. Z tuny ( tooo kg) zlatonosného kamení dobývá se až 27 gramů ryzího koVu. Průvodními nerosty zlata bývají tam leštěnec antimonový a olověný, potom peřestek zinkový, ale kyzy železné převládají. Těžení zlata na Jižním ostrově náleží k nejvydatnějšímu na celém Novém Zélandě. Zlatonosné vrstvy objevují se nejvíce v provincii Otažské. Drahý kov uložen je tam bud ve zlatých coti-cícb nebu zanesen byl z původního naleziště do náplavu rek. Četná rýpadla v řekách zakotvená zaměstnávají se vynášením zlatonosného písku a štěrku již od několika let a rozhojňují těžbou blahobyt ostrovní říše. Nejvíce se těží zlata v provincii Aucklandské na Severním ostrově; o málu méně vykazuje ho Otago. Za rok 1901 vydobylo se na Novém Zélandě vůbec asi za 36 milionů korun zlata. Od roku 1857 do r. 1901 vytěžilo se ho celkem za více než půldruhé miliardy korun. Z vyvezeného zlata za poslední rok vypadalo na provincii Otažskou 34.5V0, na Aucklandsko 42.2V0. První objevy zlata na Novém Zélandě pocházejí z let padesátých minulého věku, ale horlivěji počal se drahý kov dobývati teprve rokem 1857, a to na severní časti Jižního ostrova. Leč pro nedostatek zlatokopů nelni ani tehdy výtěžek valný. Dobrodružní digři dávali přednost pověstné Viktorii a spěchali raději za chuchvalci zlata do vábnější Austrálie. Větší příval zlatokopů do Nového Zélandu zaznamenán jest z let i860. Od té doby stala se ostrovní říše zlatem proslulou, a pověst její přilákala tam i bludného Čeňka Paclta, jenž však po ■i', Pryskyínlk LyaBfiv Ranunculus Lyall0 půldruhém roce kraje novozélandské zase opustil a do vlasti rokli 1866 se navrátil. Zlatonosné kraje jsou také při nejsevernější zátoce jezera \ akatipského. Východiskem výletů je tam pohorská osada Gle-norchy, potom Kinloch. Jezerní parníky zprostředkují spojeni. Jméno hotelu „Glacier" oznamuje, že jsme již na blízku led« 'vcň Earnslawských. Těžením zlata zabývají se v opuštěném tom kraji hlavně Číňané. Přišli na Nový Zéland již v dobách dřívějších a trpí se tam doposud. Ale novým přistěhovalcům čínským jest již příchod do ostrovní říše value stižen. I mezi novozélandskými antipody platí ted heslo: Nový Zéland pro Xovozélanďany. Zásadu tu háji nejenom nynější premier Richard John Seddon. ale provádějí ji urputně všickni domácí socialisté. Aby Číňanům zašla chuf stěhovati se na Nový Zéland, ukládá se zákonem vybírati od každého poplatek ( p o 1 1 -1 a x), nežli se pustí do země. Roku 1881 platil přistěhovalec čínský 10 liber šterlinků, ale od roku 1896 zvýšena jest taxa na 100 liber, což činí dle našich peněz 2400 korun. Nad to pak může přivézti lod jen tolik Číňanů, kolikrát má dvě stě tun prostory. Došel-li tento zákon potvrzení, není mi již známo, ale jisto jest, že se tam provádí. 47 JOSEF KOŘENSKÝ Poslední dobou uvažuje parlament již dokonce o tom. měli-li by se připouštěti na Nový Zéland jen takoví přistěhovalci. kteří jsou britského původu (The Immigration Restriction Act, 1889). Koku 1896 počítalo se všech Číňanů na Novém Zélandě 3711, roku 1901 toliko 2855, mezi nimiž 32 žen. * Panoráma, jež se otvírá divákovi za plavby po severním rameni esovitého jezera Vakatjpského, jest úchvatná. Osněžený Earnslaw (2864 m) ostává na očích skoro neustále. Oklikami přes hory a doly dostati se lze ód jezera Vakatipského k jezeru Anauskému a potom do oslavovaného sundu Milfordského. Spatřiti proslulé fjordy Jižního ostrova nebylo mi dopřáno. Příležitost k tomu naskytuje se turistům jenom jednou nebo dvakrát v roce. Liduprázdné západní pobřeží ostane uzavřeno proudům všedních turistů ještě na dlouho. A přece překonávají prý fjordy novozélandské i nejmalebnější zátoky norské a převyšují svými půvaby nejskvělejší sundy chladné Alašky. Ceti jsem. že by divukrásné fjordy novozélandské znal každý Evropan, jen kdyby k nim bylo místo 50 dní pouze 5 dní cesty. Paroplavební společnost novozélandská (U. S. S. Co.) má největší zásluhu, že se sláva tajnějších fjordů po světě tak rozhlásila. Loď z Dunedinu tam vysílaná vniká s výletníky do všech zátok (Dusky Sound, Doubtful Sound, Milford Sound), vyloďuje pasažéry do pustých samot k veselým piknikům, pořádá na palubě zábavy, koncerty, hry, přednášky a plesy, dopřává nimrodům tolik času, aby se mohli nabažiti svého sportu v nejodlehlejších divočinách, a vrací se po několika nedělích s uspokojeným panstvem přes Invercargill do svého východiska. Za takové plavby neušla zeměvědcům znamení, že k vytvořen! fjordů novozélandských přispěly někdejší ledovce, a že nynější zátoky jsou vlastně bývalá údolí horská, která se vodou zalila, když se ostrovní půda o několik set metrů snížila. * * 48 V\ I I I I. |l ZRHI \ MM Ir l.l Mi Pro ornithologa jsou opustené krajiny novozélandských sundfi zvláště památný. Jejich odlottčenosl '"I civilisovatléllO sveta zachovala přírodovědě drahocenné památky z říše ope rencň. Když přišly první obrovské kostry vymřelých ptáků do Evropy, nevycházeli přírodozpytci z úžasu, a prosluty < >\wn sotva stačil, chtěl-li honem nové zjevy popsati a veřejnosti pod ložiti. Mezi mnohými druhy ptačích koster našel (hven take ostatky po ptáku, jenž dle veškerých známek náležel clo Čeledi opeřenců chřástalovitých. Živého toho ptáka nikdo na Novém Zélandě tehdy neviděl, a jeho kostra mohla býti pokládána /a zbytky ptáka již vymřelého. Owen dal tomu tvoru jméno N ■ > t o r n i s M an t e 1 1 i. Ale rok na to (1849) chytili v krajině Duskysundu ( Réso lution Island) téhož ptáka ještě živého a oděného nádherným peřím barvy modré. Šťastný "lovec opeřence stáhl a maso snědl. Byla to snad nejdražší pochoutka ze všech lahůdek na světě. Kůže památného toho opeřence dostala se do Britského musea a náležela k nejcennějším skvostům přírodním, O dva roky později (tedy 1851) poštěstilo se polapiti v bliž kém okolí (Secretary Island) opět jeden kus. Kůže jeho putovala zase do Londýna. Třetí kus uloven byl r. 1879 ohařem na východním břehu jezera Anauského, tedy opět asi při 45" j. š. Majitel úlovky poznal cenu vzácné kořisti, vyzískal hotových 120 liber šterlinkň (2800 korun), a třetí notornis putoval do musea Drážďan ského. Ředitel Meyer označil ho na rozdíl od vyhynulého druhu O wen ova jakožto X 11 t o r n i s H o ch s t e 11 e r i. Kdyby se ona tři naleziště spojila přímkami, obdrželi bychom trojúhelník, jehož strany měly by asi po 100 anglických mílích. Od roku 1879 uplynulo několik let a po nové kořisti pátralo se mamě. V učených knihách zoologických (Bronn) psalo se pak: Chrástalovitý Notornis Hochstetteri vymřel před krátkou dobou. Ale k velikému překvapení chycen byl r. 1898 u jezera Anauského ještě čtvrtý notornis. Pes Rossův vběhl náhle do křoví a ve chvíli přinášel drahocenného ptáka svému pánovi. Mr. Ross zaslal honem celého ptáka do Invercargillu. a tak Josef Kořenský: Cesia k protinožcům. II. ' 49 JOSEF KOŘENSKÝ: VÝI.ET K JEZERU VAK AT I KSK K U U dostala se o vzácne koristi telegrafická zpráva do Dunedinu a do Evropy. Nabídek bylo mnoho. Nabízelo se až 300 liber šterlinků (7200 korun). Ale vlastenecky Mr. Ross 50 liber slevil, a převzácný notornis čísla čtvrtého ostal munificencí vlády zemské na půdě Nového Zélandu. Nyní se chová v museu Dunedinském jako nejcennější dar ve zvláštní skříni. Obraz nádherného toho opeřence pořízen byl pro tento cestopis dle velikého díla Bullerova. Jiná musea novozélandská touží po novém exempláři vzácného opeřence marně, ač jest ještě pořád naděje, že se nějaký notornis v horských pustinách Jižního ostrova najde. Do té doby spokojiti se jest aspoň věrnou jeho podobou namalovanou. Takovým dílem jest obraz, jejž mistrně provedla paní Hockenová z Dunedinu. Jedním obrazem obdařeno jest tamější museum, druhý obraz viděl jsem v museu Aucklandském. Notornis Mantellův upomína celým svým zjevem na naši slípku, ale jest větší než kachna, má peří modré a kovově lesklé a na zádech zelenavé, nohy a zobák barvy červené. Křídla jsou velmi zakrnělá, tak že zajisté nemohl ani lítati. Zbarvením svého peří upomíná notornis zase na jihoevrop-skou slípku modrou (Porphyrio ve t er um), chovanou kdysi pro skvělé purpurové odění ve starých chrámech. Rod modré slípky žije také na Novém Zélandě, a to ještě v hojnosti. Maorsky zove se tento domácí druh pukeko (Porphyrio m e 1 a n o t u s) a rozšířen jest také v Austrálii a v Nové Kaledonii. Notornis Mantellův zove se v maorštině takáte nebo t i k a h e. Přehledný obraz podivuhodné avifauny novozélandské z dob minulých i nynějších uvidíme, až zavítame do Dunedinu a navštívime jeho znamenité museum. NOVOZÉLANDSKÍ CHftÁSTAL NOTORNIS HOCHSTETTERI, maorsky TAKÁTE, pokládaný před padesáti lety v. Owenemjako NomRNis MANTELL1. Ale r. :v uro museum v Dunedinu za uí-kolik tisíc I dva L., Britském mus pro museum Dr Maorská dřevořezba jako výzdoba na pr&Čeli domu. V Dunedině. ľ^jovuroční prázdniny minuly, a banky v [nvercargillu počaly " zase úřadovati. S plnou tobolkou novozélandských bankovek mohl jsem se vydati do Dunedinu. Rychlíkem je tam asi 6 hodin cesty. Vzdálenost mezi oběma městy činí asi 220 km. Jména stanic znějí bud maorsky nebo anglicky. Jednou čteme Matura, Vaikaka, Otikarama, Vapahi. Vairuna. Vái-vera, Kaihiku, Vaitepeka, Vaihola, Vingatui, podruhé pak Woodlands, Edendale, Charlton. Arthurton, Allanton, Caversham. Již z pouhých názvů můžeme tušiti, že pojedeme krajem bohatVm vodou. Jména v a i, znamenající v maorštiné vodu, zřejmě k tomu ukazují. Hojné atmosferické Srážky horstev Otažských a Jižních Alp zásobují východní část ostrova stále tekoucím živlem, odváděným četnými řekami do Jižního Pacifiku. Z větších proudů je to Mataura, Clutha. Taieri, Vaitaki. Rangitata. Ashburton. Rakaia, Vaimakariri, Harunui. Vaiau-ua. Clarence. Vairau. Nejedna z těchto řek vytéká ze studených jezer již dříve jmenovaných. Ještě jen na chvilku k zavazadlům, abychom si nalepili na ně v nádraží cedulku s nápisem Dunedin. Nečekáme, až se nás 51 # I J USEK KOKEXSKÝ snad ujme železniční zřízenec, a svěřujeme bagáž bez recepisu a bez starosti zavazadlovému vozu. Krajina neposkytuje za jízdy oku mnoho vábného. Močály vystřklávají se s pastvisky, oživenými četnými stády bravu. a ustupují místy rozlehlým nánosům štěrkovým, uprostřed nichž brázdívá si rozvodnená řeka široké koryto a ukládá tam zá-roveři náplavy zlatonosné. Osady, jichž se železniční traf dotýká, jsou vesměs místa nepatrná. \"a mnohých stanicích nakládaly se žoky s vlnou jako důkaz, že jedeme krajem pastýřským. Podél samot žloutly se motýlovité květy křovisek hlodášo-v\'ch. upomína jících na náš janovec. u plotů bujelo bodláčí, zelenaly se vrby a topoly a věštily evropskou kulturu. Ale bélokvěté křoví balminové ubajuje posud své panství na domácí půdě novozélandské a objevuje se po všem kraji. Cookovým čajovníkem vroubeny jsou také břehy řeky Cluthy, zvané též Molyneux. Clutha jest největší řeka na Novém Zélandě a pro veliké bohatství zlatonosného štěrku zvláště památná. Jezero Vaka-tipské. Vanacké a Havejské napájejí Cluthu vodou sice velmi vydatně, ale splavným ostává proud toliko asi na 60 km. Až zaleskne se hladina oceánu a objeví se na obzoru zelená návrší a malebná stráň posetá řadami letohrádků a domů. můžeme býti jisti, že jsme již v Dunedině. Nepřešlo ještě ani šedesát, a z několika stanů, jež při zátoce postavil kapitán Cargill se skotskými přistěhovalci, vyrostlo pěkné město s 50.000 obyvateli. Noví kolonisté měli tam snazší práci nežli vystehovala, kteří uchýlili se na ostrov Severní. Boje s Maory jim nedovoloval)", aby kolonisační dílo mohlo zkvétati. Osaditi vábné kraje novozélandské přistěhovalci evropskými chtěly mnohé společnosti anglické již na počátku 19. století. Vláda sama nestála o novou kolonii a vymlouvala se. že má osad za mořem již dosti. Proto ujímaly se kolonisace Nového Zélandu společnosti soukromé. Podnikatelé zamýšleli kupovati JOSEF KOŘENSKY pozemky od domorodých Maorů a přenechávati je za přiměřenou sumu peněz přistěhovalcům. Tak vznikla společnost zvaná New Zealand Lan d Company. Přebytek peněz získaných odprodejem pozemků měl býti rozdělen mezi podílníky. Část výdělku měla se věnovati na přeplavím vystěhovalců. na zakládání kostelů a škol a na zřizování cest. Na kolonisaci ostrova Jižního došlo o několik let později než na osazení ostrova Severního, a osadám nově zakládaným dávala se jména, jež připomínala vystěhoVaJcůrn rodné jejich kraje v Anglii evropské. Canterbury oživovalo vzpomínky na město v hrabství Kentském. Také jméno Dunedin přeneseno bylo z Evropy na půdu Nového Zélandu. Přistěhovalci viděli, že kraj, v němž se usadili, podoben jest velice návrším skotského Edinburgu, a označili jménem tím nejenom obec, ale nazvali i ulice nového města podle ulic Edinburku evropského. A tak procházíme se u antipodů v hlavní ulici, jež slove Princes street, a křižujeme třídy, jež šlovou George, Queen, Castle street a p. Dunedin i Hdinburg mají společný původ etymologický. V obou slovech slyšíme Edin a připomínáme si jméno krále noriluimbrijského, jenž na výšině nynějšího Edinburku se opevnil a svého panství proti Skotům a Piktům hájil. Ve slově d u n hlaholí ještě galské jméno pro kopec, opevněni, liradiště a valy, ozývajíc se do dneška ve mnohých názvech osad irských. Znamená tedy Dun-Edin asi tolik jako Edin na hoře. Jen třeba ještě si zapamatovati, že Dunedin vyslovuje se 1) ö n v d n. Výslovnost) té naučil jsem se již za plavby do Austrálie, přijímaje od Novozélanďanů zároveň pozvání k návštěvám. Zcela jiný původ názvu skrývá ve jméně O t ago. Dle dávného zvyku potírali Maori, nežli táhli do boje, své tělo rudou hlinkou v oleji rozdělanou. Železitý ten okr shromaždo-vali domorodci s lenovníku, jenž rostl v trhlinách sopečných hor protékaných vodou. Za rozkladu železitých minerálů vylučoval se rez a usazoval se na okolních rostlinách. Barvu z okru připravovanou nazývali Maori ve své řeči o t a k o u nebo o t a g o. Vel-rybolovci, kteří se v ty kraje z Evropy připlavili, přenesli název 5 4 ini .1 Pohled do ikioii Duiiedinského. ten na záliv (O t a go harbour), a od té doby mluví se o kraji Otažském. Otago a Canterbury byly první osady na Jižním ostrove" Nového Zélandu. # * * Polohou svou připomínal mi Dunedin poněkud naši Malou Stranu v Praze. Nescházejí tam ani lanové dráhy, kterými lze se dostati k vilové čtvrti. Ulice a uličky křižují se na příkrém svahu ve směru různém, na úpatí pak protínají se všecky v úhlu pravém. Ku ňská dráha usnadňuje dopravu do odlehlejších části města, složeného hlavně z budov rodinných. Větší domy spa třují se uprostřed města. Monumentálních stavení má Dunedin málo. Střechy všech budov jsou kryty zinkovým plechem. Ho telň je v městě několik; v nejlepších platí se denně až 12V2 šil. za byt a stravu. 55 75 JOSEF KOŘENSKÍ Drožkáři žádají za hodinu jízdy 4 šilinky, fiakrista 5 šilinků, za jízdu do půl míle 1 5. a iVa £• Ve výkladních skříních klenotnícky cli viděti lze zhusta výrobky nefritové. Xikde jinde nevyrábí se šperků z tohoto druhu kamene tolik jako v üunedine. Firma Hyamsova má dokonce filiálku i v Londýně. Ve všech těch závodech prodávají se též kousky nefritu surového. Nefrit novozélandský, zvaný od kolonistů greenstone, t. j. zeleny kámen, má barvu sytě zelenou, zhusta brčálovou a smaragdovou. Surový kámen je lacin\. ale výrobky, jež by kamenári v našem Turnově mohli prodávati po několika dvacíti-haléřích, platiti jest v Dunedině několika šilinky. Ceny takové vyplývají z vysoké mzdy. jaké dostává se na Novém Zélandě i brusičům. Ja.-uý obraz o přírodním bohatství a zvláštnostech Nového Zélandu podává přehledně Museum. Jako přírodozpytec zaměřil jsem k proslulému tomu ústavu nejprve. \ni jsem netušil, že v budově tak prosté může býti ukryto tolik drahocenných pokladů přírodovědeckých. Chloubou sbírek jest ovšem sin s obrovskými kostrami a jinými památkami po vymřelých moách. Z těch pak v celém světe proslulou relikvií stalo se jejich vejce. Z úžasného množství koster, hnátů, obratiu a lebek po vymřelých ptačích gigantech lze se domnívati, že opeřeni (i obři žili na Novém Zélande u velikých stádech a že hnízdili podobně jako afričtí pštrosové a australští kasuáři a emuové. A přece zachovalo se po moách tak málo vajec, že náležejí k nejdra/šim přírodninám. Namitá-li se. Ze křehká skořápka vajec podlehla v nánosech snadno zkáze, uvádějí se oproti tomu časté nálezy obrovských vajec po vyhynulých ptácích madagaskarských. Musejní seznamy vykazují led již 33 celých vajec, pocházejících z největších těch ptáků na zeměkouli, známých jakožto A e p y o r n i s.!; I *) Opeřeni obři z Nového Zélandu a Madagaskaru náleželi do nedávna k největším ptákům vymřelého světa, ale novými výzkumy v třeti-horách Patagonských byli zjištěni kolosové ještě větši. Brontornis Bur meisten měřil ve výši přes 4 metrv a měl lebku dvakrát větší než kůň. Viz Vesmír XXV.. str. 109. 56 Vnitřek musea Dunedinski V popředí kostry obrovských pláků rodu moa. JOSEF KOŔENSKÝ Ale z madagaskarskvch obrů zachovalo se zase tak málo částí kostrových, že kostlivec vyhynulého aepyorna má do selje mnohem vetší cenu nežli vejce. Profesor Benham, jenž řídí proslulé musejní sbírky v Dune-dine, tvrdí, ze převzácné vejce tam vystavené pochází jistě z toho veleptáka. jehož kostry objevují se v tamějším okuli nejcastěji a nejhojněji. Je to moa druhu E m e u s | E u r y a p t e r y x) c r a s s u s. Témuž druhu náležejí také všecky ostatní úlomky, nalézané v hojné míře na místech, kde někdejší lovci maorští tábořili :i pokrmy z ulovené kořisti si strojili. Ostatky takové dokazuji zrejme, že opeření obři novo^ zélandští vyhynuli zri doby, když ostrov byl osazen již Maory, což se stalo před několika sty lety. Možná, že poslední pozůstali obři vyhynuli teprv před samým příchodem Evropanů, a že povesti o obrovském ptáku posledně zabitém zakládají se na skutečné události. Ještě roku 184] ukazovali Maoři Dieffenbachovi strom. pod nímž prý byl poslední pták moa ubit a od lovců sněden.*) Že byli obrovští ptáci novozélamlští od ostrovanů náruživě loveni a pojídáni, dokazují opálené kosti, jež objevuji se na četných místech jako ostatky po pravěkých hodech. Z hoclovišt takových vynesli badatelé na denní světlo nejenom hnáty, ale i opálenou kůži, šlachy, svaly, drápy, chruplavčité kroužky průdušni-cové. hrtan, částice oční rohovky, ano i jemné peří Upomínaj í cí svou povahou na peří pštrosovitých ptáků australských. Dle všeho volívali lovci za hodoviště nej radej i skalní sluje. Některé jeskyně přechovávají ve svých nánosech tolik kostí po moách, že mohou býti nazvány kostnicemi vymřelých obrů. Ale i sluje lidmi nikdy neobývané obsahují v sobe mnoho kostí z ptačích obrň. Zajisté, že jeskyně sloužily moám za Úkryt. Vedli-li však veleptáci život noční, jako to činí příbuzný bez-křidlec kivi. kdo nám pomůže potvrditi? V kuchyňských hromadách našli badatelé také tisíceré sko řápky vajec. TlouŠtka skořepiny a struktura jejího povrchu mluví zřejmě, že úlomky ty pocházejí z vajec obrovských ptáků dinornovitých. PřírodOZpytCC Arnošt Diefienbach vylál se na Nový Zéland s výzkumnou výpravou a přinesl o nčm mnoho nových zpráv Výsledky jeho badaní vynesly mu potom profesuru zemrzpytu v Giessenu. ,-s JOSE." KOŘENSKV Ob čas vykopávají se skořepiny ze starých maorských hrobů. Jsou to zbytky vaječných pokrmů vkládaných nebož-tíku do zeme za tím účelem, aby zesnulý na cestě do života záhrobního netrpel hladu. Též vykopaly se po moách žalúdkové kaménky, které opeření obři novozélandští polykali s potravou rovněž lak rádi jako to činí doposud pštros, emu. kasuar a jiní ptáci. Valounky v musejních sbírkách vystavené mají velikost hrachu, lískových oříšků neb i ořechů vlaských. Některé mají povrch jako vyleštěný, jiné jsou drsný. Barva křemičitých těch oblázků bývá namodralá nebo bílá. Převzácným úkazem bývá. najde-li se ve vyschlém vejci útlý zárodek obřího ptáka, ale nálezy takové jsou ojedinělé a muniic vysušeného kuřátka jsou dražší než zlato. Castěji vykopávají se z nánosu skořepiny potažené vaječnými blanami ještě tak zachovalými, jakoby pocházely ze dnů právě minulých. A aby obraz o životních úkonech vymřelých opeřenců byl co nejúplnější, našli přírodzpytci také chuchvalce trusu po moách a vystavují je v museích nejinak než jako relikvie. V ostatcích žalúdkové zažitiny zjištěny pak byly lodyhy. oddenky, větévky a kořínky těch kapradin, jež tvořily nepochybilo podstatnou £ás1 potravy. Pravěcí operenci dobývali podzemních částí kapra lovitých mohutnými prsty svých silných noh a rozklobávali je mohutným zobákem V drobné kousky. Z kapnu [ovitých větvic a lodyh budovali také pozemní své hnízdo a snášeli tam po několika vejcích takové velikosti, že to vajec zabralo v hnízdě tolik místa jako 20 vajec pštrosa afrického. Pták moa snášel dvakrát tak velké vejce jako pštros. Z měření vykonaného na celém vejci vychází na jevo, že hlavní osa má v délce [9.5 cm, menší osa j 3.5 cm a že obvod spojující poly měří 52.2 cm. obvod rovníkový 42.8 cm.*) Xález celého vejce novozélandského veleptáka náleží v orni-thologii k událostem světovým. Dějiny převzácné té památky *) Vejce madagaskarského Acpyorna má v délce (hlavni osy) 34 cm, v šííco 22-5 cm. Do dutiny jeho vejde se 8 litríi vody. Obsahem svým rovná se 6 vejcím pštrosím, u. vejcím emuovvm, 150 vejcím slepičím, 50.000 vajíčkam kolibřím. Staří Madajjasovt užívali obrovské skořepiny jako nádoby na vodu. (ji 70 JOSEF KOKENSKÝ Dunedinského musea jsou velmi králky a datuji se teprv od roku 1900. V březnu řečeného roku pracovala parní rýpadla v nánosu řeky Cluthy ( Molyneux.) blízko městečka Crómwellu a vynášela na den zlatonosný písek. Z vrstev takových skládal se i vysoký břeh, a dolníci zjistili v něm brzy bohatství drahého kovu. Hieb byl sypk\ a písek velmi jemný. Za králko mohla býti vyhloubena jáma na 5 metrů hluboká. Zlatokopové pracovali v ní v potu tváři a prahli žíznivě po zrnkách žlutého kovu v zemi jako začarovaných. Když pak jeden zlatokop do země rýčem zajel, nevy-rýpntil sice zlato, ale odkryl pravěký poklad ceny mnohem větší: v rozsypaném pisku objevilo se pojednou obrovské vejce zachovale ve všech podrobnostech. Barva jeho hýla zažloutlá a pory skořápky vypadaly jako čárky a body na papírovém proužku vyšlém z telegrafického stroje Morseova. (Viz obrázek na stránce 63.) Zpráva o vzácném nálezu roznesla se brzy po okoli a od té doby honosí se drahocenným vejcem museum Dunedinské. Nápis při vejci položeném na červeném aksamitu hlásá: Toto vejce / obrovského ptáka moa jest svého druhu jediné na celém světě. Bylo nalezeno na břehu reky Molyneuxu v březnu 1900. Dárcem jeho jest Mr. ľ. Weaver. Xauepe-li se památným tím vejcem, ozývají se v něm nárazy, způsobené zajisté pevnými zbytky uschlého zárodku. První vejce novozélandského veleptáka získal již před několika desítiletími londýnský přírodomil Wrighl a zaplatil za lento unikal svých vzácných knrisot skoro 3000 korun. Vejce náleželo druhu D i n o r n i s i n »• e u s. Ale po nějakých ostatcích křídlových pátrá sc u obrovských opeřenců novozélandských marně. Až dosud nepodařilo se nikomu, aby našel alespoň malou kůstku letácích končetin. Je tedy nade vši pochybnost, že moa byl obrovský operenec, v jehož e nebyla ani nejmenší památka po křídlech.'" I U nás odvozují t mnohé místní názvy od jmen dravých vlků a medvědů, kteří kdysi i v Čechách hojne se objevovali, na Novém Zélandě pojmenována jsou zase místa po moách: Moa- *) Stopy po křídlech znamenati lze toliko při rodu Palapteryx. Viz: The Moas of New Zealand. By F. W. Hutton. Transactions oi X. Z. luštit. 1891. Vol. XXIV. 62 JOSEF KOKENSKÍ vhiti, Moavhanga. Moakura, Moarahi, Otamoa. Také ve jménech (ísobních ozývá se moa (Hinemoa, Maimoa). Slovo moa jest vůbec ve všech jazycích polynéských běžné a obyčejné. Doklady toho najde jazykozpytec jak v samojštiné, tak i v řeči tahitské, tongajské, rarotonžské, markézské a man-garské. V řeči ostrovanů Havajských (Kanaků) znamená moa domácího ptáka.*) Z četných jmen topografických lze se domýšleti, že byl moa rozšířen po celém Novém Zélande. Souhlasné svědectví vydává i paleontologie. Celé kostry a jednotlivé kosti jeho objevují se na ostrově Severním i Jižním, a to bud v močálech a diluvialním nánosu říčním a jezerním uvnitř země, nebo v náplavech aluvi-alních na pobřeží mořském při ústí řek. Ba našly se ostatky po moách také ve ztuhlé lávě a jsou dokladem, že hejna obrovských opeřenců oživovala Nový Zéland již za doby třetihorní. Z téže doby pochází též otisk šlépěje nalezený v pliocenovém pískovci r. 1885. Teplé podnebí přálo jejich vzrůstu a rozvoji, a stáda opeřených obrů nevypadala jistě jinak nežli jako stáda dlouho-krkých žiraf. Časté výbuchy sopečné připravily hrob mnohému veleptáku, pochovaly ho v proudu roztopeného kamení a zachovaly jeho ostatky v tufu a popelu pro příští věky.**) Ale horší časy přišiv na opeřené obry dolxní diluvialní. Podnebí teplé ustoupilo chladnému, a obrovští běžci hynuli houfně mrazem a brali za své ve vánicích sněhových asi tak, jako hynula sláda mamutů na široširých tundrách severní Sibiře. Tisíceré mrtvoly pokrývaly povrch pevniny, nyní Novým Zélandem nazývané. Leč sněhový příkrov zahaloval padlé velikáše jenom na krátký čas. Teplejším letem sněhy roztály, povodně odnášely rozpadlá těla níž a níže, a proudy vod pohřbily je v řekách, jezerech a močálech. Pohřebištěm odplavených mrtvol a kostlivců staly se pak široširé roviny a nížiny. Pověstnou stala se zvláště rovina Canterburyjská ( v okolí Christchurchu) při východním pobřeží ostrova Jižního, majíc půdu kostmi vymřelých veleptáku veskrze proloženou. Nejednou našly se běháky po moách kolmo v močálu stojící. Podobá se pravdě, že hledali veleptáci v bažině spásu. kdy/. lesní požár kolem zuřil a v místo záhuby je zahnal. *) The Extinction of the Moa by E. Trcagar. Transaction of N. Z. 1893. **) V láve okolí Timarského (severné od Dunedimi) vyskytuje se mo:i rodu Anomalornis antiquus. 64 JOSEF KOŔENSKÍ Země. v níž. jsou kostlivci pohřbeni , skládá se zhusta ze štěrku hrubého nebo z nánosu nejjemnějšího písku. Četné ptačí hnáty a celé kostry vykopány byly také z morén někdejších I. dovců. Ale jakkoli doba diluvialní pohrobila opeřených obrň na tisíce, přece dočekali se mnozí podnebí příznivějšího, a potomstvo jejich žilo dále na souostroví, když je zvolili za svou druhou vlast Maori. Co přimělo Maory, aby opustili rodnou kolébku legendárního kraje jménem Havaiki. vyhledali si daleko za mořem vlasti nové a usadili se na nynějším Novém Zélandě, netřeba zde vy-]K)vídati, ale připomenouti jest, že té doby nebylo tam žádné zvěře čtyřnohé, a že Maoři odkázáni byli jenom na lov ptáků a Živočichu nu irských. Znamenitou náhradou za zvěř čtyřní bon byli však Maorům obrovští ptáci. Z ohromné postavy jejich šla až.hrůza a strach. Někteří byli neohrabaní jako velbloudi, jiní měli podobu žiraf a převyšovali člověka dvakráte. Jedni byli tak širocí jak vysocí, krk měli králky, hrudní kost jako mohutný štít a běháky ztloustl nohy sloní. Druzi byli štíhli, s krkem vytáhlým, s vysokými hnát)- a s úzkou prsní kostí. Rozdíly ty jsou patrný z obrázku na stránce 59. a 61. Ze ve společnosti mohutných těch ptáků pohybovali se tehdy také kiviové, soudíme z kostí nalézaných zhusta pohromadě s kostmi ostatních běžců. Příchodem Maorů na Nový Zéland byli dnové života obrovských opeřenců sečteni, a nežli přešlo několik set let. padl nelVi-tovou nebo snad kostěnou sekerou moa poslední. Našly se kostry s utatou hlavou, a rovná plocha v rozpoltěuém obratli krčním věští do dneška pádnou ránu veleptáku zasazenou. Ulovená kořist byla pak v kusy rozsekána, na ohništi upečena a snědena. 1 'a-mátky z dávných těch hodovišf můžeme zříti ve všech museích novozélandských: tu opálené kameny s opálenými hnáty a drob nými kůstkami po malých kuřátkách, tam pak opečenou kůži s masem a peřím. Ve směsi kuchyňských těch zbytků neschází vají někdy ani kosti po někdejších psech, nyní již vymřelých. Kolik tomu asi let, kdy poslední veleptáci byli na Novém Zélande ubíjeni, nemůže nám pověděti bezpečně nikdo. Ani nejstarší Vlaoři se nepamatují, Ze by byli slýchali od svých rodičů nebo 66 \ h 1 ! Hli I N li dědů, jak oni ještě podnikali lovy na obrovské opeřence. Za to však udrželo se mezi Maory staré i" fekadlo: K a n g a r o a moa t e i v i n e i, t. j. Kmen ten vyhyne jako moa. Přirodozpytci novozélandšti SOlldí z různých zkazek starých Maorů, že veleptáci rodu moa vyhynuli asi před třemi až čtyřmi sty lety. Prviii Kvľopan. jenž měl na Novém Zélande příležitost poznati hnáty po obrovských opuíencich. byl j. S. Polack. V letech 1835 vypravovali mu tam Maoři, že hrozní ti ptáci žijí ještě v krajinách Jižního ostrova. Ale tvrzení jejich ukázalo se býti pouhou pověsí i. O tři roky později dostaly se ostatky po novozélandských gigantech do rukou anglického přírodozpytce Owena. Zvláště mnoho kostí zasílal jmenovanému badateli Walter Man-tell. V zaslaných kostech poznal ( hven ostatky obrovských ptáků a označil je ve zprávách Z. k »logické společnosti 1 .< m-dýnské roku 1839 jménem D i n o r n i s. Již etymologie toho názvu praví, že slovem tím mini se pták hrozny, ohn umy. Prodlenim několika let bylo zjištěno, že vymřelí veleptáci Peří z vymřelého pláka moa, vykopané z nánosu jeskyňového nedaleko Quecnstowmi. 67 754 JOSEF KOŘENSKÝ (Dinornithidae) náleželi několika rozličným rodům a ze jich bylo celkem asi 25 druhů. Do podrobná vyčítá je F. W. Hutton, kurátor musea Canterbury] ského (Christchurch), v pojednání: O moách Nového Zélandu.*) Kostry po obrovských moách roztroušeny jsou nyní po všech museích a získány byly hlavně výměnou za jiné přírodniny-. Způsobem takovým obdrželo museum Dunedinské vše, čeho si jen pro nový ústav přálo. Rovněž tak byly rozmnoženy proslulé sbírky musejní v Christchurchu. Pro naše České museum byla získána kostra novozéland-ského veleptáka teprve poslední dobou; přivezl ji musejní ředitel prof. Fric ze své cesty po Americe, zakoupiv ji lacino v někdejším závodě Warduvě v Rochestru. Ceny úplných koster obrovských dinornilhidů jdou mnohdy clo tisíců korun. S obrovskými moami zanikli nebo vymírali mnozí jiní operenci ostrovní. Někteří zmizeli s tohoto světa úplně, jiní dožili se i časů nejnovějších, ale objevují se na Novém Zélandě tak zřídka, že zdá se, jako by byli ob čas z hrobu vyvoláváni a k životu kříšeni. Dokladem toho je slípka takáte (Notornis) připomenula již na stránce 49. Fosilie tohoto nádherného ope-řence bývají vynášeny z nánosů zároveň s památkami po moách. Dunedinské museum vystavuje z vymřelé slípky toliko dvě kosti, pánev a hnát; za to však chlubí se recentním exemplářem vycpaným a celou kostrou z něho zhotovenou. Současníkem vymřelých veleptáků novozélandských byl také veliký chřástal, jménem A p t o r n i s o t i d i f o r m i s. 1'ěhával tam nepochybné v hejnech jako drop (O t i s) evropský a nasel hrob v močálech zároveň s moami a s některými druhy kachen (A n a s Fins ch i), labuti, hus ( C n e m i or n i s m i-n o r), orlů ( H a r p a g o r n i s), papoušků i kaka, kea, kakapu) a bezkrídlých ptáků drobnějších. Ki.vi a lesní slípky zůstavili po sobě v ptačích pohřebištích mnoho ostatků a zachovali svůj rod na živě až do dneška. *) Genera tam uvedená jsou následující: Dinornis (situs, maximus, excelsus. validus, giganteus, robustus, ingens, potens, gracilis, turosus, struthloides), Palapterýx (dromioides, plcnus], Anomalopteryx (didi-ľormis, antiquus), Cela (geranoides, curtus), Mesopteryx ididinus), Syornis (rheiides, erasus, casuarinus), Euryapteryx č. Emeus lele-phantopus, pbnderósus, gravis, pygmaeus). Proceeding. Vol. XXIV. 1892. 68 \ m .1 m 1 Ostatky z vymřelého ptáka moa: hnity, obratie, svazy, kůže, peří. Žemel člověk na vyhubení mnohých ptáků novozélandských veliký podíl, nelze pochybovati. K počínání tomu nutil přistěhovalé ostrovany nedostatek jiné zvěře. Když pak Maori vyhubili obrovské opeřence do posledního a pozbyli svých živitelů, zápasili o život a uhajovali jej lidojedstvím. Z mírumilovných ostrovanů stalí se prý pojednou pověstní kanibalové a přidržovali se lidožrontstvi tak dlouho, dokud vepři, přivezení kapitánem Coo-kem na Nový Zéland, v nové vlasti se nerozplemenili. nezdivo-čeli a masitou potravu ostrovanům nenahradili. Vedle rozsáhlých sbírek ptáků vymřelých vystavuje museum Dunedinské veškeré domácí opeřence nyní žijící a poskytuje přírodozpytci příležitosti, aby mohl ve chvíli přehlédnouti zvláštnosti novozélandské avifauny a připravil se tak na pozorování ptačího života, až bude blouditi ve volné přírodě. Oko naše spočine na chvilku na domácí křepelce (Cot u r-n i x Novae Zealandiae) ještě před půlstoletím velmi hojné, ale nyní již vyhubené. Je to jediný zástupce kurovitých ptáků na Novém Zélandě. Nápadnou velikostí vynikají novozélandské kukačky objevující se tam ve dvou druzích. Do okolí Dunedinského přilétají 69 JOSEF KOŘEříSKÝ V měsíci říjnu a prodlévají na ostrově do konce ledna, načež se .stehují. Jedna táhne na zimu do Nové Guineje, druhá odlétá na ostrovy Polyneské a neleká se námořské cesty 2—3000 km dlouhé. Příživného způsobu života nezříkají se kukačky ani na dalekém jihu Nového Zélandu a svěřují vychování svého potomka drobnému zpěváčku. Vyhledal jsem si též ve sbírkách proslulého pěvce, jemuž AI a< iŕi říká j í k o k o r i m o k o nebo k o k o m a k o a m a körn a k 11. Angličané b e 1 1 - b i r d. tedy asi jako zvonek, vědecky A n t h o r n i s č. M e 1 i p h a g a mela n u r a, a připomínaného již v cestopisných zprávách Cookových. Moreplavec ten píše, že byl unešen. když jednoho jitra, vzdálen jsa se svým korábem několik set kroku od pobřeží, uslyšel prozpěvovati v luzích novozélandských sbor opeřenou a ze domníval se slyšeti melodie loretánských zvonků. A kapitán Cook měl pravdu. Přesvědčíme se o věrohodnosti jeho slov. až hlahol pěvců kokorimoků uslyšíme bud v -přírodě nebo alespoň v zajetí u ptáčníků .evropských. Maoři váži si lahodného pění kokorimokova tak. že si vroucně žádají, aby i řeč jejich plynula, jako zvoní hlásky. 7. hrdla zamilovaného ptáčete se řinouci. Štěstí toho přejí maor-ští rodiče již svému pacholátku, když mu jméno dávají, obětujícímu ptáčka pečeného a pojídajíce ho s přáním, aby hošík vyrostl v řečníka tak výmluvného, jako proslulý jest medossavkovitý pěvec kokorimoko. A oběti té nepřinášejí rodiče pacholeti darmo, neboř skoro všichni Maoři dospívají ve slavné řečníky a y návají výmluvností všecky soupeře v parlamentě. Také se všech stran prohlédneme si medossavku. jež závodí v umění pěveckém s kokorimokem. Poznáváme ji v korunách stromů již po pouhém zvuku t u i t u i a p o e p o e. I '< "lir loh,> pěni dali jí Maoři také jméno. Angličtí kolonisté nazvali novozélandského toho pěvce pastorem, protože jeho načechraná peříčka na hrdle bělají se jako kolárek. Za živa oblažuje mi Maory zpěvem, po smrti zdobí jejich lemovníkové pláštiky svým zeleným oděním kovově se třpytícím. Pláštík i vycpaného ope-řence lni uložil jsem do národopisných sbírek musea Xáprslkova. Podobu novozélandského ptáka pastora znázorňuje přiložený obrázek. Velikostí překonává tni (P r o s t h e m a d e r a Nov a e Z c a 1 a n d i a e) našeho kosa jen o maličkí >. 70 v im .1 m .1 Novozélandský pěvec t u i čili p o e (Proslheniadera Novae Zealandiae). Pro líbezný zpěv chová se tni v Evropě také u ptáčníků. Avifauna Nového Zélandu vykazuje také zvláštni druhy drozdů, špačků a králička, honosí se pestrým ledňáčkem a nádherným holubem, zvaným v maorštiné k u k u. a několika druhy chřástalň, kteří pro zakrnělá křidla nemohou lítati. Kdo z novozélandských osadníků neznal by těchto ..lesních slípek", u Maorů veka řečených. Farmáři vypravují o dotěra-vých vekách (Ocydromus) celé zlodějské historie. Kradou 7t JOSEF KOKENSKÝ prý jako naše straky všecko lesklé a odnášejí lžíce, vidličky, nože, prsteny, brýle. Také navštěvují kurníky a rozklofávají tam vejce, aby jejich obsah vypíjeli. Z dravých ptáků domácích může museum Dunedinské vystaviti jen několik druhů, nějakého pochopa, sokola a drobnou sovu (maorsky r u r u nebo kou koti). Importovaní pěvci mohou tedy na Novém Zélande dobře prospívati. Tím četnější jest v museu vystavená společnost domácích ptáků vodních. Mezi kachnami je také jeden druh (Neso-netta), jenž létati neumí a co nevidět bude asi náležeti minulosti. Štěstí ještě, že žije na odlehlých a neobydlených ostrůvcích Aucklandských (při 50" j. 5.), poněkud více známých z robinso-nády kapit.-'ma Musgrava a několika jeho soudruhů, kteří prožíti tam musili přes půldruhého roku. když koráb jejich se ztroskotal. Těžko pověděti, proč právě Nový Zéland a jeho blízké ostrovy uživeny jsou a oživeny Inly tolikerými operenci bez-křídlými. Komicky vyjímají se v musejní sbírce skupiny tučňáků, ochmýřených mláďat i různé zbarvených rodičů odrostlých, vychovávajících mezi kamením a v důlcích obyčejně toliko po jednom potomku a sedících tak vytrvale, že tahají vetřelce za oděv a štípají ho. kam jen mohou, jen aby nezvaného hostě z ptačí osady vypudili. Ba nechají se raději pochytati a odvésti do zajetí, nežli by hnízdiště dobrovolně opustili. Křídla sice mají, ale létati přece nemohou. Peruti jejich nemají na sobě skoro žádného peří a vypadají již jenom jako ploutve šupinami pokryté. Zdá se, že je pinguin již více tulen nežli pták. Málo kde najde se tolik havěti pinguiní jako na Novém Zélande a v jeho okolí, byt i nejvétší z tamějších pinguinů nedosahovali té velikosti jako obrovský tučňák patagonskV. Za hnízděni bývá pinguinů tolik pohromadě, že bychom je marné počítali. V měsíci říjnu plují k pevnine a v červnu táhnou na moře. Jako praví obyvatelé jižní polokoule objevují se v nej-zazších vodách moří antarktických. V oblasti Nového Zélandu žije několik druhů pinguinů. \ n mini společníky jejich bývají zhusta burňáci. rackové, tere- rybáci, ústřičníci, fregatky. někdy také roháči. Mezi tě- lllilu IV 1 hází ani roháč velký, náš dobrý známý i z českých vod. 72 \ m .1 m .1 Novozťlanilšii mčňáci i. plnguinl. Ze všech třicíti druhů kormoranů čítá jich Nový Zéland celou třetinu. Ale kdežto evropský kormorán obecný, zaletající 7. jara také do řek českých, oděn jest jako do černého smutku. kormoráni novozélandští vyzdobili se také peřím jasným a pestrým. Z domácích plazů a obojživelníků spatřuje se v musejních sbírkách málo preparátů. Není tam ani hadů, ani želv, ani žab. Všichni tito tvorové Novému Zélandu scházejí. Do nedávna čítala zvířena řečené říše ostrovní alespoň jednoho obojživelníka, okatou žalm. ale nyní i tento skokan vymizel - ostrovní půdy a nebude snad již nikdy a nikde nalezen. První novozélandské záhy byly nalezeny jako veliká vzácnost v okresu Aucklandském roku 1852. O několik let později získal tam pro své sbírky dva exempláře Hochstetter a předal je doktoru Fitzingfovi ve Vídni k určení. Od té duby známa jest um 1 «zélandská žába jakožto L e i o p e 1 m a H o ch s t e 11 e r i. Domácího jména nevěděli pro ni ani Maori, což svědči, že obojživelník ten byl tam řídký již ode dávna. 45 JOSEF KOŘÍ- V- N Dunedinské museum chová ve svých sbírkách jediný preparát památného toho tvora. Drobných j esterů domácích vystavuje museum asi tucet druhů, tedy všecky, kteří jsou do té doby na Novém Zélandě známi. Jsou to hlavně gekoni a scinkové. Největší jester Nového Zélandu (pověstná tuatura) položen jest od preparátora musejního do společnosti bui-ňáků. kteří mu ve svých brlozích dopřávají útulku. Co neviděl setkáme se s tříokým tím tvorem živým, budeme si moci prohlédnouti jeho podivuhodné složení do podrobná a uzříme, že je skutečné bytostí dochovanou dnešních dnů jako živý svědek pradávných veku geologických. Z celé zvířeny Nového Zélandu vane dech starobylých časů a v příslušnících jejich zračí se tolik záhad přírodovědeckých, že jich ani důvtip vyznavačův Darwinových vyložiti nedovede. Zoografie pevnin na dalekém jihu zjistila živočichy novozélandského rázu také na okolních ostrovích, jako jsou Norfolk, Lord Howe, Macquarie, Chatham. I tam přebývají nelx> do nedávna přebývali operenci bezkřídlí a takoví, kteří křídla majíce přece jich k letu neužívají. Zajisté souvisely daleké ty souše s pevninou Nového Zélandu a vytvořovaly společně kdysi ohromný kontinent, nyní již dávno v moři utonulý a jenom ve skrovných troskách vyčnívající. Austrálie dle všeho s pevninou tou nesouvisela a proto nemohla ji obdařiti ani jediným zástupcem četných ssavcň vačnatých. Dunedinské museum je také bohatou studnicí studia národopisného. Příznivci maorské ethnografie snesli do jeho síní vše, co se ještě po Maori ch zachovati mohlo. Velikým dobrodějem musejním je milý doktor Hocken, zasloužilý badatel na vděčném poli domácí historie. Maorské dřevořezby jím do musea darované náležejí k nejvzácnějším jeho odkazům. Ukážky dovedných těch maorských výtvorů podány jsou zde v několik;; obrázcích; ze všech dýše fantasie polyneské architektury. Přírodovědecké a národopisné museum Dunedinské není na Novém Zélandě jediné. Ústavy toho druhu má ještě Christ-church, Wellington a Auckland. 7-1 V IHM IH.-.K V blízkém sousedství Musea stojí budovy universitní. \ \ soka škola ta má jméno U n i v e r s i t y o f 'Ö t a go. Ale na jedné škole vysoké neměli obyvatelé Nového Zélandu dosti a tak čítá nyní ostrovní říše našich protinožců ii/ | univer sity: druhá zove se T h e C a n t e r b u r y C o 1 1 e g v i \ Chrisl churchu), třetí T h e A u c k 1 a n d U n i v e r s i t v C o M e g v a nejmladší The Victoria Col lege (ve Wellingtoně ). Vysoká škola v Dunedině měla v roce 1900 přes ji 10 í;id ných a mimořádných posluchačů a 25 profesorů a lektorů, Mcorská dřevořezba jako výzdoba na průčelí domu. Diplomy universitních hodností uděluje na Novém Zélandě zvláštní zkušebná komise, řečená U n i v e r s i t y o f X e w Zealand a založená po příkladě „University Londýnské", která rovněž není žádnou školou, nýbrž pouhým sborem zkušebných komisařů. Roku 1900 počítalo se všech graduovaných posluchačů universitních na 700. Vysoká učení Nového Zélandu jsou přístupna také ženskému pohlaví. Posluchačky tvoří asi třetinu všech zapsaných. Ve zmíněném roce studovalo lékařství celkem 17 posluchaček. Ve veřejných čítárnách tvořícich hlavní součást novozélandských Institutů, vídal jsem nejvíce dámy. Jako Austrálie a Tasmánie, tak i Nový Zéland postaral se legálně o zřízení Institutů. Účelem jejich jest pěstovati literaturu zakládáním knihoven a čítáren. Všech literárních spolků počítá se nyní na Novém Zélandě 75 JOSEF KOKENSKV přes 300 a členů asi 18.000 Ústředním výborem těchto spolku vydávají se odborné zprávv. zvané Transaction of the New Zealand Institute. * * Dunedinská universita přiléhá k Botanické zahradě, jež však jest pouhým promenádním sadem, ne pak ústavem v našem smyslu. Skutečných zahrad botanických Novy Zéland až posud nemá. Stromoví botanického parku čitá příslušníky všedi zemi. Břízy, javory a duby akliniatovaly se na půdě Nového Zélandu znamenitě a rostou tam rychleji než u nás. Na parky a hříště pamatovali v Dunedině již dávno a mají veliká prostranství pro všecky druhy sportu. Náruživě hraje se tam cricket, lawn tennis, kopaná, polo, koulená, jinde jsou závodiště pro cyklisty a koňské dostihy, v zálivu pak mají své místo regaty. Sportovňíci novozélandští překonávají svou horlivosti sportsmeny australské a tasmanské. Byl odpolední prázdník, a hříště hemžila se mládeží i hráči dospělými. Ve tváři všech bylo znáti, že se mají dobře. Tíseň s nedostatkem ještě na Novozélandany nedolehla. Hlad tam ne-souži snad nikoho, a těžké práci nepodlehl ještě nikdo. O prázdnou chvíli, jež by věnoval lid zábavám, kratochvíli a tělocviku, postaral se na Novém Zélandě sám zákon již r. 1895 a stanoví, že jednou v každém témdni budou se zavírati všedního dne všecky krámy již o polednách. a že odpoledne má míti služebnictvo prázdno. Který den v týdnu to bude, stanoví si každá osada sama. Tak má na příklad polodenni prázdno (h a 1 f holi d a y) : Dunedin a Auckland ve středu, Christchurcli ve čtvrtek, Papakura v úterý, Manaia v pátek. Služebnictvo v krámech zaměstnává se obyčejně od 8 nebo od 9 ráno až do 6 hodiny odpolední. V sobotu zavírají se úřadovny již o 1 hodině s poledne. Zeny a mladé služebnictvo nesmí býti zaměstnáno v obchodech déle než 54 hodin v témdni. Nejmenší mzda v městě bývá asi 1 šilink za hodinu, tedy denně při osmihodinné práci 8 šilinků (po 60 krejcařích). Krejčí dostává denně asi 7 až 10, švec 6 až 12, zedníci a truhláři 8 až 76 12 šilinku. /. té příčiny jsou krejčovské výrobkj zakázkové draliy. Za prací vestu žádal na mně krejčí v Dunediné [6 konin. Po radovánkách a prázdninách touží cele.ľ na Novém Zé landě mnohem více než v Evropě a dosahuje jich pi i své vol nosti mnohem snáze. S čeledí musíš jednali na Novém Zélandě jako s panstvem, nebo jako rovný s rovným. I lartusiti na ni ne smíš a bud rád. že ti vůbec slouží. Přál bych našim služkám, 1" potícím se od ranného jitra dlouho do noci, aby užily aspoň po lavici té volnosti, jako jí užívají jejich družky u novozéland ských antipodů. O svátcích třesou se novozélandské panicky, aby je -lu/k\ nenechaly na holičkách a neodešly jim z domu zrovna o vánocích, jako se zhusta stává. Nenáleží v městech ke vzácnostem, odejde-li třebas na půl sta kuchařek najednou, aby slavily šťastné svátky mezi svými, zanechávajíce mladé hospodyně u plotny samotný. Služebné, jež umějí jen trochu dobře vařiti, mívají týdně kromě celého zaopatření 12—15 šilinků. „Pošlete nám sem několik českých Marjánek do služby. Umějí prý tak dobře vařiti. Ujišťujeme Vás. že naše ženy lnu Ion tu s nimi zacházeli jako s máslem, že jim dají dvakrát i třikrál tolik, co mají doma. a že budou míti dvě odpoledne týdně prázdno. Pošlete hned ctyry najednou. Ale také pro 50 jiných našla by se hned místa. Paní konsulová L. alxmuje se na jednu, paní konsulová S. na druhou. Nezapomeňte a brzy odpovězte!" Tak a podobné psávají mi známí a přátelé z Nového Zélandu, ale až dosud neodhodlala se tam vydati ani jediná krajanka. „A jak dlouho se tam pluje?" otazovala se mne kandidátka jedna. „Asi 50 dní." „A pořád po moři ?" „Pořád po moři." „Pěkně děkuji. Tam mne nedostanete!" „A jak je tam daleko?" tázala se mne druhá. „Asi 20.000 km. Objedete tak asi půl zeměkoule." „A je tam hezky?" „Tak pěkný a zdravý kraj najde se málo kde jinde ve světě. Mimo to se tam služebné dívky dobře vdávají. Také mají na stará léta zabezpečenou státní pensi." 77 JOSEF KOŘENSKÝ „A mluví se tam také Česky ?" Záporná odpověď vzala všecku chuť odjeti na Nový Zéland i druhé kandidátce. Od té dohy jsem zprostředkování služeb u našich protinožců zanechal. Polodenni prázdniny jedním všedního dne v každém týdnu bývají také v továrnách a dílnách. Dle toho jest zákonných 48 hodin pracovních na šest všedních dnů rozděliti. Obyčejné pracuje se p© pět dní od 8 do 12 a od iaVs do 51/., a jeden den od 8 do I21/,. Přespočetné hodiny odměňují se po dohode dělnictva se zaměstnavatelem nejméně šesti penci( 60 haléři) za každou hodinu pracovní. Dělníkům mladším než 18 let a všem dělnicím je tTeba. aby měli k tomu svoleni od živnostenského dozorce. Za živnostenské inspektory ustanovuje stát jak muže, tak ženy. Děti pod 14 let do továren se nepřijímají. Dělnici pod 16 let musí se prokázati lékařským vysvědčením, že jsou k tělesné práci schopni. Různé a četné zákony, týkající se poměrů mezi dělnictvem a zaměstnavateli, vyšly z popudu mocných „Unií" dělného lidu a provádějí se velmi přísně. Polodenni prázdník světí se jako svátek, odtud také jméno half holiday, t. j. polosvátek. V tu dobu je těžko koupiti sirky od pouličního prodavače, a ubohý Vlach, jenž prodával o prázdníku balónky na ulici, platil několik šilinků pokuty a netkrát tolik za útraty trestního řízení. * * * Milý pan Willy Fels hostil mé v Dtmediné jako nejlepšího přítele z dávných let. A přece jsme se sešli v životě toliko jednou. Bylo to v Melbourne v malém krámě, v němž bylo vyloženo několik žaponskýeh řezéb kostěných, známých milovníkům žapo-neríí jakožto necke nebo necuke a sloužících v říši mika-dově hlavně za ozdobné přívěsky k tabatierám. V drobnůstkách těch, představujících zhusta pitvorne myšky, opičky a lidské figurky, uložili žaponští řezbáři všecken humor svého mistrovství, a necuke má v uměleckém světě zvučné jméno. 78 v n. \{\z lisoviiýcli stromů kaliikateových 1'odocarpus dacrydioidcs). ľan Fels shání žaponské tretky náruživé, a nemůže-li jich koupiti v samé říši vycházejcího slunce, opatřuje si je ob čas aspoň v přístavních městech australských. Náhoda tomu clitěla. že jsem mohl horlivému amatéru při vybírání řezeb poraditi a upozornili ho mezi jiným Da to. co je necuke ze slonoviny a co z mrožoviny. ,.0 jak vám. pane, děkuji. Mé jméno Fels. Zastupuji německý konsulát v Dunedině. Těším se. že vás budu moci na Novém Zélandě pozdraviti. Přijďte jistě! Nežli procestujete Tasmánii, budu již dávno zase doma. Jsem vám ke službám. Seznámím vás s našimi přírodozpytci. Tedy na shledanou na konstllátě! A potom budete mým hostem." V domě pohostinného pana Felsa bylo při pravém bavorském a rýnském veselo. Hovořilo se brzy o Indii, brzy o Číně, Cejlónu, Žaponsku. ,,Vy že znáte také mého přítele v Jokohamě?" tázal se udiveně jeden z pozvaných hostí. 79 JOSEF KOŘENSKÍ „Jak pak bych neznal toho výborného motýláře! Sedávali jsme pohromade zároveň se společníkem tamější světoznámé firmy zahradnické." „Chcete říci snad s panem Ungrem." „Ano, jak bych neznal toho exportéra kvétinářskych cibulí a rozkošných zákrskii Zaponských konifer! Navštívím ho i na této své cestě." „K neuvěření! Jaká náhoda!" zvolal radostně můj soused u tabule. „Vždyť to jsou moji nejlepší soudruzi. Nuže, vyřiďte jim. že jsme připíjeli na Novém Zélande na jejich zdraví! Ať žijí naši přátele v Jbkohamě!" A opět vyprazdňoval každý křišťálový pohár chladného moku šlechtěného na svazích proslulé hory Rudesheimské. Se slovy „Zítra v Klubu" opouštěli jsme pozdě v noci letohrádek našeho hostitele. * Kluby novozélandského panstva zařízeny jsou po způsobu anglickém. V Anglii kluby vypučely a rozšířily se po všech britských osadách zámořských. První kluby anglické byly ovšem pouhé krčmy, v nichž scházívaly se družiny veselých přátel ke společenským hovorům. Chutné nápoje, nějaký zákusek a vtip udržovaly besedu pohromadě. Jedni scházeli se v kavárně „U Mořské panny", jiní v „Krčmě čertově". Tak bylo za starodávna. Z pouhých společností hospodských vyvinula se znenáhla střediska politická a literární, a sdružení členové nescházeli se již v krčmách, ale stavěli si své vlastní domy a paláce, opatřili je restaurací, uborovnou, jídelnou, kuřárnou, síní koncertní, knihovnou, čítárnou, hernami, ano i noclehárnou pro členy přespolní a měli ve svém klubu svůj domov. Býti členem nějakého klubu stalo se ted povinností každého Brita, af džentlmena nebo dělníka. Londýnské kluby jsou teď tak četný, že mají svá sídla ve zvláštní čtvrti Westendu. Vším právem nazývá se tato časí mesta Club Land. Jak žije se v předních klubech anglických, jde nade všecken pomysl členů besed našich. V přijímacích síních vítá clubman 80 ! LI I své přátele, svobodní členovi dostávají tam poštu, dávají ie obsluhovati sborem pážal oděných \ modrj kroj se stříbrnými knoflíky, objednávají si /a nedrány" penia! nejlepší pokrmj a nej lepší nápoje, zasedají ke stolkům pokrytým sněhobílým libru eni a opatřeným křišťálovým sklem a stříbrným úhořeni, hraji |Nirlii na kulečníku, v kuřárně kouří, ve zvláštním salone pi í dopisy na klubovním papíře, v saloně hudebním obveselil jí se lunu llfl piano, varhany a harmonium, v prostorné Čítárno pročítávají nejpřednější časopisy světa a účastmi j i se společenských hodů, banketů a slavností, v klubovních místnostech občas pořádaných, Jaký div, že neženatí muži prožívají ve svém klubu všecku i I nou chvíli, že označují na navštívenkách, ve kterém klubu jsi m ď i movem, a že po svátosti stavu manželského ani netouží. Xaši antipodi v krajích australských a novozélandských 03 podobí anglické kluby londýnské a zařizují se v nich tas něž -. ve likým komfortem. Ale členský příspěvek roční činí obyčejné tolik liber šterlinkň, kolik platí se u nás zlatých. Po návrhu mého hostitele byl mi vydán předsednictvím lístek tohoto obsahu: ľan Josef Kořenský jest cestným členení OtaZského klubu v Dunedine" od 8. ledna do s. února K)ot. Průkaz takový" opravňuje cestného hosta, aby užíval všech výhod poskytovaných každému clenu. i lenové klubu zlmsia ve své restauraci obědvají a dují/dějí ke svým rodinám bydlícím ve vzdálenějších vilách teptt na večer. V klubovním salone přivítal me" jeden eleu slovy: „Jak pak se má profesor Vejdovský? Jsem doktor Chilton. Mezinárodní sjezd přírodozpytců v Evropě svedl nás oba dohromady." Doktor Chilton hledí si na Novém Zélandě nejenom lékařství očního, ale oddává se v prázdné chvíli také studium drobné zvířeny. Zajímavé práce o korýších spojovaly oba odborníky před lety duševně, j)Ozdeji poznali se oba protinožci osobně. Po doktoru Chiltonovi ujal se mne zase městský lékař Harry de Lautor. vozil mé po kraji a rozestavoval ve své vile všecky drobnohledy, aby se mohl pochlubiti mikroskopickými preparáty novozélandských rozsivek. V čítárně Otažského Klubu přišla řeč také na jedovatého pavoučka, připomenutého již na stránce 278. dílu I. Podnět k tomu hovoru zavdal měsíčník v Dunedině vycházející a nazý- Josel Kořenský: Cesia k protinožcům. II. 6 SI 71 84 JOSE* KPKENSKÝ: V 1" M.iHM vnuý Katipo. Maorské jméno jedovatého osminožce přeneseno bylo také na satirický časopis. Z tiskařského lisu evropského vychází Vosa, ve vlasti Maorů zastupuje vosu kousavý pavouk Katipo. Jedovatého toho členovce zná na Novém Zélande- každé dive. Na kmenech při mořském pobřeží se povalujících bývá katipo obyčejným zjevem. Sbíral jsem jej jak na nejzazšim jihu Nového Zélandu, tak i v odlehlých krajinách ostrova Severního. S týmže rodem a druhem pavoucím (Lat r o d ee tes s c e 1 i o s. katipo) setkal jsem se později ještě na mořském pobřeží ve Queenslande, nacházeje jeho zámotky ve starém dřevě až na samém cípu nejsevernější Austrálie.*) Mám za to, že poloostrov Yorský jest nejsevernější místo, kde katipo na jižní polokouli se objevuje. Jc-li katipo rozšířen také v souostroví Sundském, z pozorování proslulého přirodozpytec Slováka doktora Doležala ňevysvítí 82 Plání Canterburyjskou. aroplavební spojení mezi Dunedinem a ostatními přístavy ^^^^^ novozélandskými udržuje podnikatelství U. S. S. Co., menší lodi objíždějí pobřeží, větší dotýkají se pravidelně a ča-stěji Tasmánie a Austrálie (Intercolonial and Coastal Services). Řidčeji vysílají se parolodi k ostrovům Jižního moře (str. 473. I. díl). Linie ta slove South Sea Islands Services. ľrvni kolesová parolod zahájila plavbu na jihu novozéland-ském r. 1861 a měla jméno „Golden Age", t. j. Zlatý věk. Kolesové parníky ustoupily ted parolodi m šroubovým a zastavují v přístavech i několikráte v týdnu. Předními přístavy na Jižním ostrově Nového Zélandu jsou: Bluff, Dunedin. Port Chalmers, Oainaru. Timaru. Aka-roa, Littelton. Pietou. Nelson, Westport, Greymouth, ETokitika, na Severním pak Wellington, New Plymouth, Napier, Gisborne. Auckland. Živé spojení paroplavební je zvláště mezi Dunedinem, Litteltonem a Wellingtonem. Lodi vyjíždějí každý všední den. Z Bluffu do Dunedina počítá se 170 námoř. mil (přes 300 km), z Dunedina do LitteltOna 190 (340 km), z Litteltona do Wellingtona 175 nám. mil. Rozvrh plaveb vydává podnikatelstvo v příručních knížkách (Pocket Guide) pro každý měsíc zvláště. * 83 JOSEF KOKEN'SKÝ Mnohé pobřežní osady odkázány jsou výhradně na spojení paroplavební, čekajíce ještě na založení dráhy železné a užívajíce dosud zhusta komunikace dostavníkové (Coach routes). Až dosud neprotínají železnice Nový Zéland od jednoho konce ke druhému, ani od jihu na sever, ani od východu na západ. Jižní ostrov Nového Zélandu má hlavně železnice pobřežní. Jen málo odboček vniká hlouběji do nilrozemí. První železnice byla otevřena na Novém Zélande r. 1867. Roku 1900 vykazuje Nový Zéland železnic 2104 angl. mil (3366 km). Skoro všecky železné dráhy buduje a spravuje stát sám. — Soukromých železnic jest celkem na 180 angl. mil (288 km). Jedna trat založena jest při západním pobřeží ostrovu Jižního, druhá při západním břehu ostrova Severního. Ve státních železnicích novozélandských uložen jesi kapitál asi o 16 milionech liber Šterlinků (384 mil. korun). Jistina ta vynáší říši asi 3.2% úroku. Až na skrovné výjimky jezdí se na novozélandských drahách pomalu. ..Kdo spěchá, jde raději pěšky" — říká se uštěpačně také na Novém Zélandě. V noci vlaky nejezdí, v neděli málo kde. na některých pak liniích jenom některé všední dny. O všem tom poučuje pasa/t i;i vládní jízdní řád prodávaný po 1 d (lo h) a zvaný T i in e T able f o r the X e \v Zealand G o v e r n m e n t Rail way s. Mezi hlavním městem provincie Otažské (Dunedinem) a mezi hlavním městem provincie Canterburyjské (Chrislchnr chem) jezdí také rychlík, a to každého všedního dne jednou. Z Dunedinu počítá se tam 230 anglických mil. Expresní vlak vykonává tuto dráhu asi v 10 hodinách: urazí tedy průměrně za hodinu 23 angl. mil. 1 $/ km). * Cestu do Christchurchu nastoupil jsem z Duliedmu ničí. K radě tamějších přírodozpytců navšlivil i cti t lake m< Oamarii a blízké okoli. S4 Novozélandská palma nikau č. areka chutná (Arecs sapldn). V pozadí uproslfed stromovité kapradiny. J i)S El' KOKENSKY Trať vede s počátku při samém moři. Stačil by skok z okna, a tonul by člověk ve vlnách Jižního Pacifiku. Pobřeží je potom divoké, půda kamenitá, vytvořená žhavými výrony vulkanických hornin. Některé efuptívní horniny novozélandské vyrazily nad povrch již za starých dob triasových, jiné teprv za doby křídové a třetihorní, slovouce jednou syenity, porfýry, felsity, po druhé trachity, dolerity, zelenokameny, čediče, láva a j. Středisek vulkanismu má Jižní ostrov' několik, nad jiné však vyniká okolí Dunedinské a poloostrov Banksův kulem Christchurchu. Při životě udržel se vulkanismus hlavně na ostrove Se-vernim. Chvílemi vniká trať do útrob zemských, proráží vyvřelé skály, opouští tunel za tunelem a stoupá potom k výšinám. Odtud také jméno stanice Port Chalmers Upper, t. j. Chalmersův přístav Hořejší. Někdejší zakladatel skotské církve presbyteriánské Tomáš Chalmers žije tak v památce i na Novém Zélande. Alastni přístav Chalmersův rozkládá se asi o 25 metrů níže a jest kotvištěm zámořských lodí takových, jež pro hluboký ponor nemohly by přistáti v přístave Dunedinském. Příkré stráně a rokle tonou tam v samé zeleni. Kapradí a kordyliny bujejí pohromadě s buky a krovinatými rozrazily a fuchsiemi. Kle angličtí kolonisté neříkají novozélandským bukům beech, nýbrž birch, t. j. bríza, zvouce jeden druh pro zvláštní barvu její kůry břízou červenou, jiný druh břízou černou a stříbrnou. Maoři fikají domácím svým bukům tavba i nebo t a v-h a i rau n u i. V lesním hospodářství přísluší novozélandským bukům důležité místo. Dříví jejich náleží k nejcennějším.*) Na cestách po Austrálii uvyká přírodozpytec v lesích skoro výhradné stromoví eukalyptovému. akaciím, kasuarinám, bank-siím a žlutokapňm. ale v lesích Nového Zélandu pátráme po nich marně. Blahoviěníky zastaneme tam jenom v parcích a *) V botanice šlovou novozélandskú buky Kayus ľusca, F. So-landri, F. Blairii, K. Mcnziesi. Názvy ty pocházejí od Hookia nebo Kirka. 85 1 ERBl KYJSKOU -------'----------- blízko osad zároveň s jiným stromovím u protinožců zavá děným. Větší díl domácích rostlin náleží původní květeně Nového Zélandu, menši díl obsahuje rostliny, kterými se vyznamenává také Austrálie, ostatní pak přimykají se svou podobou k tropické floře indické, ba shodují se též s rostlinnými rody jihoameri ckými, jako na př. stromovitá Fuchsie zvaná u Maoni kol u kulu k u ( F u ch s i a excorticata). Plody fuchsiové tvoří hlavní potravu lesních holubů novo zélandských. Časté srážky dešťové propůjčují novozélandským lesům bujnosti a bučiny po celý rok- se zelenající berou tam na se ráz pralesa tropického. Četné druhy palem Novému Zélandu scházejí. Výjimku činí toliko areka chutná ( A r e c a. K e n t i a s a]) i d a), maor-sky nika u. Poznáme ji, až jen proputujeme chladnější jih a ocitneme se v teplejších pásech Jižního ostrova. Tam jest její hranice nejdálnějšího rozšíření na jižní polokouli, tam v lahodném podnebí obou ostrovů Nového Zélandu roste plnou silou, dosahujíc výše až 13 metrů. Misty shlukuje se těchto ztepilých palem tolik, že vytvořují v hustých lesích palmové oasy. pri nichž pak Maoři rádi zakládají osady. Mladé výhonky jsou domorodcům chutnou náhradou za veliké ořechy, jimiž honosí se kokosovník. Z toho asi důvodu dali jí Maori, když se na Ni >\ < Zéland z Pol vnesie přistěhovali a žádných ořechů na nové palmě nenašli, jméno ni-kau. Prvé slovo znamená v maorštině palmu, druhé pak asi tolik jako bez plodu. * Když se vlak vypletl z horských zářezů a snížil se zase ke hladině mořské, ubylo rázem lesní vegetace, a pobřežní rovina nabyla rázu stepnatého. U stanice Vaikouaiti dotýká se trať zase samého oceánu a vroubí malebný záliv, v němž za dávných časů prodlévali rádi velrybolovci. Do roka plavívalo se do vod Nového Zélandu až na tri sta velrybářských korábů a kotvívalv při březích. Zvláště častými hosty bývali tam velrybolovci američtí. Ale za dob nynějších vídají se tam zřídka jak velryb}-, tak velrybolovci. 87 JOSEF KOŘENSKÝ Velrybovití ssavci objevují se u Nového Zélandu v čet-nvcli druzích. Znalci těchto mořských tvorů uvádějí pres dvacet druhů velryb a plískavic, oživujících ještě dnes moře našich protinožců. Z pravých velryb je to Balaena a u s t r a 1 i s, B. r o s t r a t a, M e g apt e r a h o o p s, kromě těch pak také vorvaň (P h y s e t e r macroceplialiis), narval (O r c a gladiator), ■plískavice obecná, sviňucha (Cephalo-r h y u ch u s H e c t o r i) a j. Ze jmen těch jde na jevo. že jsou mezi nimi také zástupci, jejichž domovem jsou všecka more světa. Mám za to, že číslo velrybovitých ssavců uváděné přirodo-zpytci novozélandskými bude asi větší, protože vědomosti o velrybách vůbec ostávají do dneška velmi neúplný a ve vědeckém ohledu nedostatečný, jak dobře poznamenává dr. Bol au ve svém článku*) udávaje, že všech druhů ssavců velrybovitých může býti asi na 140. Mnohé názvy stanic, jimiž traf se ubírá, prozrazují původní osady maurské. Ale Maoři sami již z nich většinou vymizeli, takže se jich na celém ostrově Jižním pučila jenom asi 2000. Dvacetkrát tolik žije jich na ostrove Severním. Jména maorských stanic zaznívají v našich uších podivně. Ale vyslovení maorských slov nezpůsobuje českému čtenáři žádnou obtíž, protože je čteme tak. jak jsou psány. Vaikouaiti čte se tedy Va-i-ko-u-a-i-ti. Podobně rozložilo by se jméno Puketernki. Vaianakaroa, Vaimotu, Pnkeuri, Tuakitito, Tuhuatahi, Tuviriroa, Vairarapa, Taurakopiore, Ruapekapeka, ECiriohinekai. T před i čte se ovšem tvrdé, ledy ty. Ýc tu mnohé české hlásky scházejí, bije do očí hned na prvý pohled. Maoři nemají ve svém jazyku ani b, c, c, d, /', g, cli. /'. /, ani q, s,.?, x, y z, z. Jim stačí 5 prostých samohlásek a to souhlásek a mohou pronášeti nejúchvatnější řeči parlamentarm. O jednu však hlásku mají Maoři zase více a to jest ng, totéž ng, jež slyšíme v německých jménech bringen, siwgen, : 1 Die wichtigsten Wale des Stillen Oceans und ihre Verbreitung. S( gelhandbuch. V Hamburku. SS IM V . I 1 \ . I IH 111 iKVJSKOľ ■ 11. ( tení maorských slov s n^ způsobuje nám nejvíce obtíží: Ngaruhoe, Ngahauranga. Xgakavan. X'garuavahia, Xgaloroi rangi. V některých krajích maorských zní ng skoro jako /,-. I • > platí hlavně o maorštině Jižního ostrova, kde VaitaMgi < 1 <- ic jako Vaita&i. Jména cizí (anglická) upravují Maoři podle povahy svého jazyka a nahrazují hlásky cizí hláskami vlastními. \.i místě / kladou r. na místě / vyslovují /(. Jméno Josef (anglicky Joseph) píší lloltcpa. Vilém Vi rennt, misionář slove u Maorů mihaiicre, guvernér kávami, kniha Kulovité balvany na pobřeží Moerakijskón (angl. lx)ok) puká pitka, kůň (angl. horse) hoio, ovce (angl. sheep) liipi, vepř (angl. pork) poaka, papír (angl. paper) pepa. pondělek (angl. monday) manei, úterý (angl. tuesday) turei, středa (angl. Wednesday) venerei, dr. llochstetter Hokitatarata neb.) Hoteta, guvernér Grey kaverna Kerei. Jen maorskou vy slovností vzniklo zajisté jméno Tclarula (odvozené z angl. terrace), znamenající kdysi proslulé terasy z křemičitých vod novozélandských gejserů usazené. * * Jak se píše, tak se také vyslovuje jméno Moeraki. Země-zpytec může na tamějším pobřeží mořském oči nechati. Vlak jede velmi zvolna, jako by se měli diváci nabažiti vzácného divadla geologického co nejvíce. Pobřežní mělčiny několik kilometrů S9 JOSEF KOŘENSKÍ' dlouhé posety jsou tam kulovitými balvany železitými různé velikosti. Všecky zdají se býti umele vvsoustruhovány a vyhlazeny. Některé mají velikost kulí dělových, jiné podobají se pumám a kulím kuželníkovým nebo mají tvar ohromných kupolí a bání, vynikajíce z melčin nad povrch bud zcela nebo jen do polovice. Řidčeji povalují se lam valouny a balvany eliptičné a válcovité. Sférické ty shluky železité vystavuje ve svých sbírkách každé museum na Novém Zélande a rozhojňuje jimi vysoce zajímavé ukázky z geologie dynamické. Zajisté, že kulovité ty valouny a balvany byly příbojem mořským z měkkého pobřeží vy-louženy. omletý a vyhlazeny a jako tvrdší jádro na mělkém dně rozmetány. Viz přiožetn obrázek na stránce 89. Kulovitých valounů z pobřeží moerakijského užívají osadníci rádi za ozdobu a obrubují jimi záhonky v parcích a zahradách. * Oaniaru bylo poslední město, které jsem v OtagU navštívil. Novozélandané prorokují té osadě nejlepší budoucnost. Od té doby, kdy zbudovalo si město bezpečný přístaA chránený obrovskou hrázi, roste jeho obchod vůčihlcde. Nyní kotvi tam i zámořské koráby s hlubokým pon« rem a nakládají zvláště mra zené maso. vlnu a mouku. Také vývoz opukovitého vápence není nepatrný* Kvádr) pilou z něho řezané znají dobře i města australská. Z vápence toho vybudovány jsou všecky větší domy oamarujské. Proto slove Oamarit také městem Rělokamenným ( \V bite Stone City). Rozsáhlý park jest pěknou ozdobou. Portál vedoucí ke správci městského sadu vystaven jesl z obrovské čelisti velrybí. Ta věsti nám, že jsme na blízku oblíbeného kotviště vělrybářského, označeného na starších mapách domovem velrybolovců (Whalers Home Point). V sádkách městského parku chová Aklimatacní společnosl evropské druhy ryb a osazuje jimi řeku Vaitaki a její přítoky. I ľmélého chovu ryb na Novém Zélandě hledí si aklimatacní ipolcčnosti ve všech krajích a podávají na požádání poučení, \die \ krajinských Spolků rybářských přináší pravidelně Poli 1 . i-uk.i. 'H. II KYJSKOU siromoví želozovcové, maorsky poliutukava (Molros ideros tomcnlosa . Ve sladkých vodách novozélandských zavedeny byly již tyto ryby: pstruzi, lososi (Sal 1110 far i o, S. sal ar, S. t r u 11 a. S. font i na lis), mařeny (Coregonus albus), lososu podobný O n ch or h y n ch us quinnat, kapii. okouni, líni a j. Maso domácích ryb sladkovodních nebylo kolonistům po chuti až na výborné úhoře, které náruživě jídají zvláště Maoři. Novozélandští úhoři liší se od našich dosti nápadně a šlovou u přírodozpytců A n g u i 1 1 a austral is a A. A u c k-1 a n d i i. Ze šestnácti druhů ryb, zdržujících se ve sladkých vodách novozélandských, jest asi polovice takových, které táhnou na čas do moře. (.'hutných ryb mořských mají naši protinožci hojnost. Jména některých jsou i u nás dobře známa: kanibaly, flundry, makrely, mugil. * * * V přístavišti oamarujském naskytuje se příležitost loviti také obrovské langusty. Bylo to poprvé, kdy jsem si v životě mohl nachytati několik ohromných těch raků mořských. Tam. 'ii JOSEF KOŘENSKÝ kde příboj mořský tříští vlny o přístavní hráz a balvany podél mola nakupené silou největší, jest novozélandským langustám úkryt nejmilejší. Vábidlem pro ně jsou drobní tvorové mořští. kteří v myriádách pokrývají povrch skalních trosek a živí nenasytný rod obrněných desítinožců. V drobných měkkýších neschází ani u protinožců obecně rozšířený rod slavek ( M y tilu s e d u 1 i s, M. a t e r) a korýšovitý žalud mořský ( B a 1 a n u s) jakožto nejvydatnější potrava langust. Několik hošíků ubíralo se za mých procházek po přístavním molu právě z lovu k domovu. Každý odnášel si několik velikých langust. „Hoši, kolik pak zde stojí takový rak?" otazoval jsem se mladých li >vců. „U nás, pane. langusty se neprodávají. Kdo je chce míti. chytí si je sám zde na hrázi. Je-li libo, půjdu, pane. s vámi," odpověděl hošík nejvýmluvnější. „Dobrá, budu ti velmi, povdéčen. Jsem cizinec, přijíždím z Evropy a rád bych zkusil lovecké štěstí své u vás na Zélandě. Co živ jsem, nikdy jsem langust nechytal. Těšilo by nič velice. kdybych mohl nějakou chytiti." Tak mluvil jsem zase já. „Nic snazšího než to," odvětil hoch druhý. A již se vraceli se mnou všichni zase na konec hráze, kde vlnobití buší do balvanů nejvíce, a vkládali do kuželovité sito. upevněné ke dřevěnému kruhu a opatřené uprostřed drátem, kus ryby. „Nyní, pane, uvažte tento kus ryby pevně do prostřed drátu. chopte se stočeného tohoto provázku a buďte sítku tímto kamenem zatíženou zde mezi balvany." Poslouchal jsem jako vděčný žák a upevniv maso na drát hodil jsem sít na kamenité dno. ..A nyní, pane, ponechte sít nějakou minutu na dno. Potom ji zvolna táhněte nahoru. Myslím, že mezi tím chopí so rak již vnadidla a bude vaším. Snad víte. že langusta nechá se raději z vody vytáhnouti a lapiti, než aby kořisti zanechala a v čas unikla. Nuže, ted mohl byste již provaz navinovali. Prosím!" Zachoval jsem se dle rady mladého společníka a vytahoval jsem ponořenou síť z vlnobití. Štěstí mi přálo hned na prvé zalovení. V síti nebyla langusta jedna, ale hned dvě, jedna větší než druhá. 92 ..'lak se u nás chytají raci." řekl můj hovořin pFítcl. „PFe jete li si. zkusíme štěstí ještě jednou. Uvidíte, Ze není u nás nic Snazšího, než chytati langusty." Prodlením půl hodinky bylo chyceno několika langust. Po dekoval jsem se ochotnému hošíku a odměnil jsem jeho přízeií stříbrňákem. Svou radost, že jsem chytal v živote také langusty, nebyl bych vyměnil v tom okamžiku ani za zlato. Langusty novozélandské náležejí dvěma rozličným druhům. Jeden zove se P a 1 i n u r u s Ed w a r d s i i. Druhý objevuje se jenom při březích nejsevernějších a shoduje se s [anglistou australskou, připomenutou na stránce 199. dílu II. jakožto P a 1 i n u r u s H u g e 1 i i. Jiných druhů mořských korýšů má Nový Zéland mnoho. Čím dále na jih, tím více jich přibývá. Krabů počítá se v novozélandských vodách na 30 druhů. * * * Pobřeží u přístaviště oamarujského je místy hotové akvárium mořské. Příliv nahromadil tam tolik antarktických chaluh, že se jimi mělčina zelená jako lučina. Většina chaluh vypadala jako dlouhé, široké a silné řemení, pokryté zhusta koloniemi něžných mechovek a protkaných tisícerými trsy polypovitých keřnatek čili sertularií. Jinde povalovaly se pestré skořápky odumřelých měkkýšů, slavek, ústřic a ušni. a hostily na svém povrchu četné druhy chitonů. Mezi skořápkami nescházely ani ostatky toho měkkýše, jenž žil již za doby silurské, zňstaviv i v Čechách hojné zástupce svého rodu zkamenělé. Kterému sběrateli silurských mušliček nebyly by známy rhynchonelly z vápenců od Koněprus nebo křídové rhynchonelly od Mělníka a Žatce? Pravěký ten rod prošel vítězně všemi útvary zemskými a zajistil trvání svého potomstva až na doby nynější. * * * Nad přístaviště oamarujské zvedá se příkré úlx>čí s podivuhodnými průřezy skalními. Láva střídá se tam s nánosy hlini- 93 JOSEF KOŮENSKY tými, štěrkem a ohněrodými slepenci asi talc, jako se vídají vrstvy v pobřežních profilech u jezera Gambicrského v Austrálii. Ohněrodého kameni svého okolí užili stavitelé přistavili hráze oamarnjské jako výborného materiálu ke zbudováni nákladného díla, spojivše drobné kusy lávové s cementem v nejtvrdší kvádry betonové. * * Češti zpytatelé třetihorních rozsivek podnikaj i za účelem geologickým výlety k hoře Kučlínské u Bíliny, paleontologové novozélandští vydávají se do okolí města Oamaru a navštěvují půdu, na niž stojí železniční stanice zvaná Cormack's. Kam jen potom do země rýpnou, vŠudy přicházejí na vrstvy bělostné moučky složené veskrze z křemičitých krunýřů, jež se usadily na bývalém dně mořském po drobnohledných řasách, uváděných v rostlinopisu jakožto rozsivky č. diatomaceje. Křemičité kostry jejich nepodlehly ani po statisíciletí žádným změnám, odolaly tlení a hnilobě a podržely ozdobné své tvary, zjevné ovšem jenom tehdy, zadiváme-li se do nich okem silně ozbrojeným. Potom však spatříme ve špetce prášku celý drobný svět a žasneme nad "množstvím jejich. Počítali je a vypočetli, že jich jde do krychlového centimetru několik milionů. Zkoumali jejich dekorační i varv a druhy a vypodobnili jich již na půldruhého tisíce. Nacházejí je ve vodách nynějších sladkých i slaných a vykopávají je jako usazeniny z útvarů pravekých, aby jich pak užili při výrobě Nobelova dynamitu. Ve zmíněných vrstvách novozélandských vyskytuje se několik set druhů rozsivek. Mnohé z nich byly uznány za tvary zcela nové, jiné souhlasily s podobami rozsivek. jaké se objevují v Žaponsku, Číně, Indii a j. * * Z Oamaru do Chľistchurchu počítá se ještě asi tolik kilometrů železniční cesty, kolik je z Prahy do Brna. Za jízdy mineme město Timaru. Etymologie toho názvu je tatáž jako při slově Oamaru. Obě maorská jména znamenají ..místa odpočinku". 94 kyjsko Píirodovčdecké museum v Chrislchurtlm. Po pravici spatřujeme zhusta pláň mořskou, po levici rovnou nížinu podobnou stepi a protékanou říčkami a řekami. Mnoho vody bývá v nich jenom z jara. Za léta zbývá po řekách skoro jen široké koryto. Zhusta brázdi si řeka nékoilk měnivých řečišf a zaujíma v šířce dva, tři kilometry. V těch místech bylo třeba budovati dlouhé mosty železniční. Písek a štěrk tvoří lam podstatu pobřežní půdy. Větrná kola vodních čerpadel znatelná jsou u veliké dáli v travnaté pláni a označují osamělé osady. Obyvatelé jejich veď >u život pastýřský. Pásma vysokého horstva na dalekém západe- ukončují po levici naš obzor. Kolem farem košativá se stromoví, dále od nich bují jenom tráva, trs vedle trsu. Říkají jí anglicky tussock nebo tussock g r a s s. ma< irsky v i v i. botanicky D a n t b o n i a (Triod i a) pectinata. Rod její znám jest jakožto trojzubec i ve floře české. Na stepech novozélandských je trojzubec nejrozšířenější travou. Také všecky svahy horské jsou samé trsy šedého toho 95 J OS Kl-' ku KEN'S K Ý traviska, vzbuzujícího svým vzezřením málo potěšení v duši divákově. Ale i v těchto nelahodných pustách usadilo se již mnoho farmářů a proměnili je v nepřehledná pastviska, na nichž potulují se stáda bravu. zdržujíce se tam po celý rok za dne i za noci. Pro brav se ovčince na Novém Zélandě nezřizují, a dobytčeti ponechává se volnost pod širým nebem v zimě, v létě. Canterbury j ské stepi živí na svých pláních nejvíce ovčího bravu. Druhé místo přísluší potom provincii Otažské, třetí místo Severnímu ostrovu. Mnohá pastviska byla zlepšena zavedením chutnějších trav evropských. Novozélandští ovčáři chovají hlavně křížence merinek, ne pak merinové ovce čistokrevné. Roku 1900 počítalo se na celém Novém Zélandě 20 milionu ovec. Stříž připadá tam na měsíce září až leden. Ovce merinová dává ročně 4—7 liber vlny. ovoe lincolnská s vlnou dlouhou, hebkou a měkkou až 11 liber. Jako střihači australští, tak i střihači na Novém Zélandě vyzískají o stříži hodně peněz. Za ostříhání každé ovce platívají se 2 pence, tedy 20 haléřů. Dobrý střihač může ostříhati denně až 130 ovec. Ale i o střihačích novozélandských platí slova: Jak nabyli, tak pozbyli. Mnohý odevzdává peněžní poukázku ihned hostinskému s tím podotknutím, aby ho s jeho soudruhy tak dlouho častoval, dokud poukázka na peníze stačí. V prvých dobách chovali novozélandští ovčáři brav hlavně pro vývoz vlny, loje a koží, avšak od několika let stoupl značnou měrou také vývoz skopců živých a export skopového masa mraženého. .\'ejpřednějším kupcem jest Anglie. Roku 1890. vyvezlo se z Nového Zélandu mraženého masa ze 3 milionů ovec, roku 1898 ze 6'/2 milionu. Roku [890 bylo tam naloděno mraženého masa 100 milionů liber, r. 1900 přes 206 milionů liber v ceně asi 50 milionů korun. Skopové maso cení se v Anglii výše než australské a argentinské a proto se vývoz jeho zvětšuje rok od roku. Vývozem 96 I Josef Kofcnský: Cesia k protinožcům. II. JOSEF KORENSKY mraženého masa z Nového Zélandu zabývají se hlavně dvě anglické společnosti paroplavební. Je to N e w Z e a 1 a n d S ch i p-p i n g Co. a Shaw S a v i 11 and Albion Li n e. Jediný parník odváží zhusta na 90.000 mražených skopcň. Mražením samým zabýva se ted na Novém Zélandě přes 20 závodů, z nichž nejpřednější jsou : Ch r i s t ch u r ch Meat C o. v Timaru, Canterbury Frozen Meat Co. v Belfastu, Wel in g t on Meat Export Co. a j. Podniky ty vyplácejí zhusta až 9V0 dividendu. Všecky závody tohoto druhu jsou s to konservovati mrazem na 4 miliony ovec ročně. Továrna na prvém mísíc- jmenovaná zaměstnává 300 dělníků, pracuje ročně 10 měsíců a poráží denně až 3500 ovec. Vyváží jenom maso nejlepší, chtějíc si zachovati slavnou pověst, jaké požívá v Anglii ,,Canterbury Mutton" (canterburyjské skopové), i na dále. Poražení a připravení skopci (zbavení kůže. vnitřností a j.) ochlazuji se v chladírnách při — 200 C po 48 hodin, načež se každé tělo vkládá do obalu širtinkového a teprve potom do pytle obyčejného. Za skladiště mražených skopcň slouží sklepy o teplote — 12° C. Z chladíren těch dopravuje se pak zboží na parolodi. vykonávající cestu do Londýna prodlením 6—7 neděl. Odborný inženýr, jemuž se svěřuje dozor nad mrazotvornými stroji, doprovází každou loď. Ke sníženi teploty užívá se na lodích nejvíce amoniaku. Kromě mraženého masa vyvážejí se také mražené jazyky, ledvinky a brzlíky a docházejí svého cíle v nejlepším stavu. Mražený brzlík vypadá jako marcipán. Pravilo se mi, že je třeba, aby zmrzlé maso jenom znenáhla rozmrzalo a potom hned se upravovalo, má-li míti úhledné vzezření a má-li dobře chutnati. Odrezky a odpadky, jako hlava, nohy, plice, játra a vnitřnosti, dodávají se z porážky sušárně, která je suší a jako mrvivo prodává. * * * Zdárné prospívá na stepech novozélandských také skot a rozhojňuje blahobyt farmářů vydatně. 98 jOSÉŕ KORENSKÝ Mraženého masa hovězího vyváží se sice mnohem méně než skopového, ale za to výnosný jest export másla a sýra. Za vyvezené máslo utržilo se r. 1900 přes 16 milionů korun, za sýr 4V2 milionu korun. Mlékařské výrobky jdou na odbyt jak v evropské Anglii, tak v Austrálii, Tasmánii, Kapsku. Natalu a na ostrovech Jižního moře. Dobytčí mor a jiné choroby zvířecí jsou hospodářům novozélandským skoro neznámy. Přísné prohlídky přivážených zvířat chrání domácí plemena před nákazou. Skot a psi přivážení z ciziny podléhají vždycky karanténě Šestiměsíční, jen aby nakažlivé nemoci nemohly tam býti zavlečeny. \li\ zemědělství na Novém Zélandě vzkvétalo, o to pečují řady odborníků státem povolaných, jako biologové, kočovní učitelé, pomologové a j., poučujíce hospodáře slovem i příkladem. Málo kde odbírá se tolik hospodářských časopisů a knih jako na Novém Zélandě. * * * V každé pobřežní osade, kudy vlak se ubírá, máme příležitost viděti rad}' výstavných lnulov: v jedněch vyrábí se sýr a máslo, ve druhých mrazí se maso, jinde pak mele se mouka, vydělávají se kůže, obrábí se lenovník, tkají se pro slulé plédy vlnené. Čím více blížíme se k hlavnímu městu kraje Canterburyj-skélio, tím rozlehlejší jest stepnatá rovina, poznamenaná na mapách jakožto Canterbury Plain. Široširá ta pusta jest vlastně výtvorem četných rek. říček a potoků, které s hor k moři se valí a při samém ústí novou pevninu z odnášeného písku a štěrku tvoří. Půda je místy samý neúrodný nános, místy zase samé pastvisko, podobné prériím a pampám americkým. Stromoví tam roste málo kde. Ještě nejspíše spatřuje se na pláni osamelá kordylina. Před půlstoletím byla Canterbury j ská step téměř liduprázdná, a po bělochovi nebylo tam ani památky. První evropský život přinesli tam angličtí vystenovalci r, 1850, připlavivše ie ke břehům Nového Zélandu v. Plymouthu na čtyřech ko-rábech. 0 rok později počítalo se v Canterburyjském kraji Evropanů. Noví přistěhovalci učinili kolonisačním 100 89 93 JOSEF KOŘENSKÝ středem osadu, jež potom vypučela v nejlíbeznější mesto anglické na Jižním ostrově Nového Zélandu: Christchurch. Ještě než budeme hosty utěšeného toho města, obraťme na chvíli zrak v- tu stranu, kde bělá se sněhem a ledem nebe-tycný vrcholek hory, zvané u Maorů Aorangi. A v pravdě ozařuje ji slunce za jitra nejdříve a za večera nejdéle, odkudž jméno „Světlo dne". Poetický název maorsty ustoupil vsak jiz dávno jménu anglickému, a Mount Cook prochází ted všemi zeměpisy jakožto nejvyšší h.>ra Nového Zélandu. Z východního pobřeží vida se hora Cookova zřetelné jenom za jasných dní, a bělostný příkrov jejího dómu odráží Světlo do dálky více než sto kilometrů i za večera. Hora Aorangi byla dlouho slézána, ale až na samé její temeno vystoupili teprv ľyle a Graham roku [894. Malebnější než Mount Cook na ostrove ližním je však Mount Egmont na ostrově Severním, ba pokládá se za nejkrásnější horu na světě. Kuželovitý tvar novozélandské té sopky pripomínal mi posvátnou ..Horu ohně" v Žaponsku Nevyhnúc. nazveme-Ii Mount Egmont třebas novozélandskou l'uzijaniou. Viz přílohu 30. Jako název Dunedin. tak i jméno Christchurch přeneseno bylo na Novy Zéland z materské země anglické. Přistěhovalci angličtí, kteří nazývali se sami „Canterburyjskymi poutníky" pojmenovali nove své středisko kolonísační podle přístavního města v Ilampsliiru také Christchurchcin. a poněvadž v jejich rodném městě teče Avon. přenesli i toto jméno na řeku své nové osady. Christchurch (vyslov Krajstčorč) na Novém Zélandě vypadá yabně. Ani se mi z města nechtělo a proto jsem v něm prodlel několik dni. Rozlehlý jeho park zaujímá třetinu celého města. o Reka Avon klikatě vine se bujným sadem i městem, hosti v sobě nasazené pstruhy a spěšně pádí k moři. Široké ulice jsou jako nalinovány a protínají se kolmo. Iv.uky a dostavníky zprostředkují dopravu po'městě, parní tram daleko za město. 102 ■0 B ■u N Ú i ^ % s _> s r- m »-. h '*•_ .1 1'I.AnI < • -li: Vzor inaorskélm letováni obličejového, jimž byl vyzdoben uáčeliiik Te Pebi. Vodou zásobeno jest mesto co nejlépe. Potřebu) živel ke splachování ulic teče všemi třídami olx:e, čítající nyní přes 50.000 duší. Warncrův hotel pohostí cizince za denních 10 s 6 d co nejlépe. V předsíni vítá hosta papoušek podivným zvukem: mňouká nejinak než kočka. V hotelu čekala na mne bohatá pošta z domova. Profesora Frice Cesty po Evropě a Americe obnovily ve mne vzpomínky na dávná léta musejní, kdy čtení jeho loveckého Výletu do Banátu, Chorvátska, Dalmácie a na Černou Horu rozněcovalo ve mně touhu podívati se jednou také do přírody vzdálenějších krajů světa. Sotva jsem mohl tehdy tušiti, ze bych se mohl jednou ocitnouti na dalekém jihu u našich protinožců a pročítati tam přírodovědecká líčení svého učitele v souborném vydání. Byl měsíc leden, a v sadech kvetly magnólie a tamaryŠky vedle ztepilých araukárií, žaponských mišpuli. žuninr. cedrů, bambusu, agav, kaštanů jedlých i divokých, pavlovnii. cesmín, blahovičníků a j. 103 |0 i P KOJ Ve květech vlčího lx>bu bzučeli zdomácněli čmeláci a včely, a ve vodách Avonu veslovaly černé labutě z Austrálie tarn přivezené. V houštinách mestského sadu běhaly přes cesty chocholaté křepelky kalifornské (Lop h ort y x), vzlétaly do povětří a ukrývaly st- v korunách stromů. Podnebí novozélandské Jde jim v nové vlasti k duhu tak jako v Kalifornii. Pro pestré (Klení oblíbili si kalifornské křepelky také na Novém Zélandě a aklimatisuji je již od několika let ve volné přírodě. Několik per na temeni do výše vzpřímených a pápeřím do předu mířících činí kalifornské křepelky lim zajímavější. Zdá se, že si rudoši výzdobu tu za vzor vzali, když své vlasy péry krášliti počali. Svého způsobu života přidržují se kalifornské křepelky i na Novém Zélandě, sedávají rády na větvích a staví si tam hnízdo. Se zdarem počali aklimatisovati na Novém Zélande také africké pštrosy. V Canterburyjském kraji ujímal se toho chovu zvláště zesnulý pan Matson. Pštrosí farmu má také ostrov Severní a to v Aucklandsku. K moři mají obyvatelé Christchurchu několik kilometrů. Parní tram odváží lázeňské hosty bud do Sumneru nebo do Nového Brightonu. * * * Do prvého místa vábila me zvláště jeskyně, v niž bylo vykopáno veliké množství ostatků po obrovských moách. Hotovou kostnicí těchto vymřelých tvorů je museum v Christchurchu. Nikde jinde nemají jich tolik pohromade a na skladě jako práve v městě nad novozélandským Avonem. Za drahocenné ty relikvie ptačích obrů dostalo potom museum vše, čeho si jen výměnou od jiných ústavů přírodovědeckých ve všech dílech světa zaležených přálo. Jen tak mohlo se Christchurchské museum rychle zvelebiti a na přední ústav toho druhu povýšiti. Slávu jeho založily vlastne bohaté nálezy koster objevených Mastne v Glenmarku u Christchurchu. K objevům těm druzi se těsně jméno zasloužilého přírodozpyte« Julii H a a s t a, rodilého v Bonnu. Z kupce stal se 104 ukul l .....tVJ i'1"' Wellington, hlavni město Nového Zélandu. Fotografoval Cecil Gustav Lindami záhy geolog a nejpřednější badatel v oboru novozélandské zeměvédy. Haast přišel na Nový Zéland ve službách anglického domu obchodního v letech 1858. Přírodovědecké vědomosti, jež s silu ni přinesl do vlasti Maorň. přišly Haastovi vhod, když se sel kal - I [ochstettrem. Výzkumů, které Hochstetter podnikal na Novém Zélandě, účastnil se Haast tak horlivě, že se mohl potom od dávati zeměvědným pracím ve svém vzdáleném působišti zcela samostatně. Za styků obou těchto mužů vzalo počátek tamější museum. Když pak roku r86t> přišly na denní světlo překvapující nálezj Glenmarské, měl ústav pojištěnou nejskvělejší budoucnost. Někdejší obchodník Haast zanechal kupčení a ujal se řízení musea. stav se jeho kurátorem. Zemězpvtná badání s Hochstettmn počatá prováděl potom Haast podrobněji a získal jako státní geolog mnoho nových přírodnin pro ústav jím založený. Výsledky svého badání uveřejnil Haast v několika pojed nánich. Některé práce jeho týkají se geologie kraje Canter- 105 JOSEF KOŘENSKÝ buryjského, jiné objasňují přírodní poměry novozélandských jezer a ledoven nebo seznamují nás s fosilními kostrami obrovských ptáků. Haast získal pro přírodovědecké své záměry také jiné spolupracovníky a dal podnet k založení učené společnosti (P h i 1 o s o p h i c a 1 Institute of Canterbury). Zkušeností nabytých při výzkumech Nového Zélandu užil Haast na prospěch svých posluchačů, vykládaje jim jako pro-Eesor geologie a paleontologie s velkou vřelostí zamilovaný svůj předmět. Znamenité jeho objevy paleontologické budily na osadnickč výstave v Londýně pozornost všech přírodovědců, a Haast vešel ve styk s badateli všech zemí. Za zásluhy o přírodovědecky výzkum Nového Zélandu byl Haast povýšen od anglické královny do rytířského stavu. Christchurcbské museum jest nejkrásnějším jeho památníkem. Sir Juliu- von Haast zemřel ve Wellingtoně r. 1887. Nálezy obrovských kostlivců ptačích v močálech Glen-marských byly tak hojny, že je mohl I laast zasílati výměnou do všech museí světa. Jen tak mohlo museum Christchurchské vyrůsti v nejpřednější ústav přírodovědecký na jižní polokouli. Za kolosální kostlivce obdrželo museum nejenom drahocenné přírodniny všech tří říši, ale také bohaté sbírky národopisné, archaeologické, umělecké a j. Své ethnografické odděleni má tam Indie. Žaponsko, Afrika, Amerika. Austrálie. Přírodninám novozélandským věnován jest zvláštní sál (Nev Zealand R o o m ). V sále zkamenělin pozdravil jsem s radostí silurské fosilie jako milé své krajany: z P>erouna je tam trilobit Calymene, z Jinec Paradoxides, z Dlouhé bory Bronteus, ze Skrej Agno-slus. četní hlavonožci z Lochkova a Hlubočep. Ale přírodozpytce přišlého na Nový Zéland z Evropy poutají k sobě nejvíce kostry obrovských ptáků a vše. co souvisí se zeměvědou vlasti Maorů. Musejní budova sama vypadá úhledně, ale slohem svým podobá se spíše chrámu než ústavu přírodovědeckému. Viz obrázek na stránce 95. Průvodní kniha.*) tehdy právě vydaná a čítající přes pňl- *) Guide to the Collections in the Canterbury museum. Christchurch 1900. II», ,,,.!( ANTľ.KHľHYJ KOI třetího sta stran, přišla mi za procházek musejních velmi vhod. Spisovatelem toho díla jest nynější musejní kurátor, kapitán Hutton. Pohled na plný tucet obrovských koster po moách v musejním sále rozestavených uchvátí každého přírodozpytce. Jsou to největší, nejúplnější a nejlepši kusy, jež si museum ve vlasti ponechalo a jako divy novozélandského světa vystavilo. Ani četné kostry velryb nad hlavou se vznášející nepřekvapují přírodozpytce tak, jako kostlivci vymřelých ptáků gií>antň. Malby, představo 1 -1 Česky main (iiistav I.indauer. vujici ideální lov kolosal- podobtanář m.orských pohlavárů. nich těch opeřencň, doplňují naši obrazotvornost. Jako museum Dunedinské, tak i museum Christchurchské vystavuje všecky ostatní relikvie, jež se po moách zachovaly. Zvláštní skříň věnována jest kostem chorobným. Duplikáty koster po moách uložil musejní ředitel ve zvlášl ním skladě. Nemohu vylíčiti slovy dojem, jaký na mne učinila spousta kostí v musejní kostnici soustavně složených. Po jedné straně nakupeno jest na sta běháků, dále na sta kostí pánvičných. jinde na sta lebek a na tisíce obratiu nebo steré kosti prsní z mladých i starých vymřelých gigantů. * Iiohatx materiál po dávném obyvatelstvu Nového Zélandu snesen jest do zvláštní síně (Maori Room). Z předmětů tam vystavených vidíme jasně, jak dávní Maoři žili, jakých zbraní'užívali, jak bydlili, čím se živili, jak se odívali, jaké obrazy na skály malovali a j. 107 JOSEF KOŔENSKÝ Archaeologické památky a výkopy v jeskyních mluví k diváku zřejmě, že staří Maoři umelí řezati nefrit, aby z neho dělali sekery (m e r e é. m i r i), náušnice a bůžky, Ze znali také mlaty čedičové a ohnerodý obsidián (sopečné sklo), robíce z neho nožík}-, že uměli dělati dřevené hřebeny, že byli dovední řezbáři, že si vkládali do vlasů kostěné jehlice, že se zdobili mušličkami a žraločími zuby, že zhotovovali rybářské sítě z kapradových lodyh (Lygodium) a udice ze skořepin ušně mořské, aby na ně mohli chytati ptáky buřříáky, že se pomocí ostré kůstky tetovali, že užívali tykví za nádoby na vodu, že připravovali si chléb také z pylu orobincového atd. Ze 60 lebek po někdejších praobyvatelích novozélandskVrli může divák vyčísti, že na tajnějších ostrovech žilo vlastně ode dávna dvoje obyvatelstvo, Maoři a M o r i o ř i, a že první vyznamenávají se větším vzrůstem, kdežto druzí jsou nápadně malí. Maoři žiji na Novém Zélande ještě dosti četné (přes 40.000), ale Morioři vymrou co nejdříve. Až dosud živoří Morioři jen na ostrovech Chathamských. Roku 1900 žilo tam čistokrevných Moriorů jen 13, smíšencň napočítalo se 18. O Moriořích tvrdí se, že tvořili prvotní obyvatelstvo Nového Zélandu, a že oni to byli, kteří obrovské ptáky již dávno vyhubili, když se tam polynéský kmen Maorů přistěhoval a Mo-riory potom vyhladil.*) Po pravěkých hodech novozélandských kanibalů vystavuje museum všeliké odpadky kuchynské, v nichž zjištěny byly opálené lebky a hnáty člověčí a kosti z domácího psa tehdy s oblibou pojídaného a vykrmovaného na ostrovech Tongajských k témuž účelu až dosavade. Kůži zabitého psa Maoři stahovali, rozkrajovali a pretkávali jí lenovníkové pláště. *) Morioři přišli prý na ostrovy Cbathamské z Nového Zélandu a zastali již tam obyvatelstvo, jehož jméno Hiti. Barva těchto ostrovanů byla tmavší než pleť Moriorů. Také Maoři mají legendy, v nichž se vypravuje, že před jejich příchodem na Nový Zéland žili tam ostrované pleti tmavé. Zdá se tedy, že nynější Maoři jsou potomci původního černého plemene smíšeného s přistěhovalými ostrovany polyneskými, a že Morioři jsou míšenci Maorů s původním obyvatelstvem řečeným Hiti. Staré památky Maorů a Moriorů jsou si skoro na vlas podobny, leč kamenné mlaty jejich neshodují se se zbraněmi národu polyneských, nýbrž upomínaj! na výtvory praobyvatelů australských. Viz o tom: Die Herkunft der Morioři von Dr. Heinrich Schürte. Globus 1903, č. 21. 108 W.ANÍ i'ANTIIdllMlYJSKOU Opevněná usadá maurská č. pa. Několik psích lebek vyložených ve skříních poučují odborníky, že vymřelý pes maorský lišil se od psího rodu nynějšího. Z jeskyně Sumnerské, objevené nedaleko Christchurchu za stavby silnice, vystavuje museum také chuchvalce lidských vlasů. Pocházejí prý od lidí, kteří ze zármutku nad zesnulým černoknOžníkcm a věštcem (t o h u n g a) v jeskyni pochovaný m bolestne ztrátu jeho oplakávali, na znamení úcty a zármutku vlasy nefritovým nožíkem si řezali a do hrobu je házeli. O všech těch a podobných věcech poučuje nás Huttonův Průvodce. Své výklady o novozélandské přírodě sdílel musejní ředitel Hutton rád také s novináři a ukládal tak mnoho zajímavého ve veřejných listech. Z populárních těch článků vznikla kniha, jež vyšla v pěkné úpravě před několika měsíci.*) *) Nature in New Zealand. Compiled by James Drumond and edited by Captain F. W. Hutton. Christchurch, Wellington, Dunedin. 109 JOSEF KOŘENSKÝ Starší i novější literaturu o Novém Zélandě prohlížel jsem večer co večer ve veřejné knihovne. Před svou cestou k protinožcům pročítával jsem klasické dílo Hochstettrovo v jazyku německém, v Christchurchu činil jsem si poznámky z anglického překladu jeho.*) Četné spisy k Novému Zélandu se vztahující opatřoval jsem si od informačního úřadu v Londýne koupí, nebo docházely mne k podané žádosti darem od tamějšího generálního zástupce pro Nový Zéland ustanoveného.**) Vzácnější clila odborná mohl jsem pročítati teprv v knihovnách samého Zélandu. * * * Bylo by s nevděkem, kdybychom nepripomenuli si zde velikých zásluh, jichž vydobyl si o přírodovědecký výzkum Nového Zélandu nejpřednější jeho zpytatel Hochstetter. Kdysi proslulé jeho dílo o Novém Zélande chová v sobe i po čtyřicíti letech ještě mnoho cenného. V šlépějích Hochstettrových mohli pak snadno jíti badatelé domácí a rozváděti dílo, k němuž základy položil cizinec, vylíčiv v něm poprvé všecky přírodní pomery země do té doby úplně neprozkoumané. Hochstettra přinesla na Nový Zéland výprava válečné lodi „Novary", která nastupovala za účely vědeckými roku 1857 cestu kolem světa. Té doby prodléval Hochstetter, rodily ve Virtembcrsku. již v říšském ústavu geologickém ve Vídni, maje za sebou badatelskou činnost jako zemězpytec. Geologická badání v Cechách tvořila tehdy podstatu přírodovědeckých prací jeho. S fregatou „Novarou" dostal se Hochstetter na Madeiru. potom do Kapská, na ostrov sv. Pavla, na Cejlón, Nikobary, Javu a Luzon, připlavil se ke břehům australským ;i spatřil koncem prosince r. 1858 vulkanické kužele u přístavu Auckland ského. *) Neu-Sccland von Dr. Ferdinand von Hochstetter. Ve Štutgarte 1863. Anglický překlad pořídil Sauter. **) List of Publications on the Colony, to be obtained or seen in the Information Bureau, Library and Reading Room at the Office ol the Agent-General for New Zealand. Westminster Chambers, 13, Victoria Street, London, S. W. 110 ľl.ÁNi I I 1 BRUURYJSKOU „Novara" mela kotviti u Aucklandu jen krátký čas, a Hoch Stetter mel s ní jako fysik a geolog odplouti zase dále do sveta. Hochstetter nebyl na fregalč pánem své vůle a podléhal velnu konnidodobiznář maurských pohlavárů. Pro rozšířeni města Wellingtonu na úzké plošině pobřežní zbylo tak málo místa, že bylo třeba zasypati pruh mořské měl-činy a zvětšiti tak stavební terén. Bývalá ulice nábřežní ( Lamb ton Quai) je nyní teprv třetí ulicí uvnitř města. Další ulice vedeny jsou po stráni terasovitě. Příkré svahy horské přiléhají hned k samému městu, osvětlenému elektrickým světlem již od několika let. K nábřeží přiléhá zase širá hladina dobře chráněného > zá livu. známého již moreplavci Cookovi a pojmenovaného od něho Port Nicholson. Ale na osazení pobřeží došlo teprv r. 1840. Tehdejší při stěhovalci nazvali osadu Britannia. Vysloviti toto jméno přicházelo Maorům za těžko a z povahy jejích jazyka vyšel název P e t o u e. Později usazovali se Evropané v sousedství pcvnústek maorských a položili tam základ k nynějšímu městu. Tam. 122 WEI.I.I IGTON kde stávalo opevněné sídlu ľ c \ r o, vznikla ulice Thoi n don, a / pevnůstký Pipitea vypučel) městské sadj nazj váné maorským tím jménem až podnes. Po šedesáti letech svého života čitá nyní Wellington n í 43.000 obyvatelů a má kromě domú kamenných ještě mnoho stavení a baráků dřevěných. V ulicích je všudy živo, zvláště z večera. Bídné vozy městské koňky jsou stále přeplněny. Nejživěji bývá v městě od máje do října. Té doby shro maždují se ve Wellingtoně zákonodárné sbory Nového Zélandu a rokují po několik měsíců o zájmech své kolonie. \ e sněmovně jedné (The Legislative Council) zasedá 45 členů, ve sněmovně druhé (The House oř Repre sentatives) 74 poslanců, mezi nimiž (r. 1901) jsou čtyři Maoři: lioni lleke. Menare Kaihau. Tame Parata a Vi Pere. Hlavním městem Nového Zélandu stal se Wellington od r. 1876. Přítel Lindauer chválil si podnebí ve Wellingtoně velice. Není prý tam ani zima. ani horko. Skoda jen. že v městě zhusta pršivá a často ostrý vítr fouká. Lidé na ulici chytají se za každým rohem klobouku, aby jim neuletěl. Ze zvyku chytá prý se Novozélanďan klobouku i v městech evropských a rozezná se tak snadno i v největší tlačenici. Horské svahy v okolí města jsou všudy pusty. Příchodem bělochů sežehl'vegetaci oheň, a stromy vymýtila kbičnice evropské civilísace. Kur- dávné přírody zachovalo se jenom v divoké rokli, porostlé neproniknutelným křovím balminovým čili manukov vin 1 l.cptospermum). Místy vysázeli tam borovice kalifornské. araukárie australské a duby korkové, cesty pak upravili za promenádní sad a nazvali horské zátiší ..Botanickou zahradou". Že tam nescházelo nikde bujné houští kapraďové, rozumí se na Novém Zélandě samo sebou. Vším právem opatřují se výložky novozélandských vojínů větévkou vyšité kapradiny. Wellingtonské museum ukazovalo za mé návštěvy ve svých sbírkách podivuhodné tvory, které x ostrůvků Cookova průlivu obdrželo a živé v teráriu vystavilo. Byly to památné ještěrky / 123 JOSEF KOŘENSKÝ tuatary, které tolik hluku ve vědě způsobily a tolik učených sporů a hádek mezi zoology vyvolaly. Když byly novozélandské tuatary pitevně prozkoumány, ukázalo se. že vlastně nemohou býti k j esterům nyní žijícím počítány, protože mají některé vlastnosti jako obojživelníci nebo jako hadi. a že jsou teil v jedinými potomky po někdejších ryboještěřich, kteří zachovali se jinde ve světe již jen zkamenělí v útvaru kamenouhelném, permském, triasovém a jurském. Když pak se zjistilo, že novozélandská tuatara má kromě dvou očí po stranách hlavy je.šté třetí oko na samém temeni hlavy, budil podivuhodný ten ještěr mezi zoology zájem ještě větší, a tělo jeho bylo pitváno anatomy anglickými, žaponskými. americkými, německými, novozélandskými, a obchodnici přírodninami prodávali tuatařinu kostru za drahé peníze. Pověsti o tajemném ještěru Nového Zélandu kolovaly mezi domorodci již tehdy, když se do vlasti Maorů připlavil moreplavec Cook. Ve svém denníku poznamenal o tom neohrožený kapitán za třetí cesty své následující slova: „V zemi té žijí ohromné ještěrky, mívající v délce několik stop. Vypravuje se o nich, že napadají lidi, aby je sežraly. Tvorové ti uschovávají se v podzemních brlozích a jeskyních. Aby se jich lidé zbavili, rozdělávají před doupětem lidožravých ještěru oheň a tak je zahubí.'' Po Cookovi nezmiňuje se o tajemném ještěru novozélandskom nikdo po plných šedesáte let. Nfovou zprávu poznamenal o něm J. S. Polack roku 183.X: ..Několik obrovských ještěru bylo chyceno na ostrůvcích Zálivu Hojnosti (Plenty Bay) blízko severovýchodního pobřeží. Maori mi vypravovali, Ze tyto obludy požírají lidi. já však myslím, že jsou to plazi zcela neškodili." Bližší údaj podává německý přírodozpytec Dieffenbach: „Za pobytu na Novém Zélandě vypravovali mi domorodci o velikém ještěru jménem t u a t a r a čili n a r a r a. Dle toho. co jsem od Maorů slyšel, mají tam z něho veliký strach. Snažil jsem se, abych se takového tvora zmocnil, a sliboval jsem hodnou odměnu tomu, kdo by mi nějakého zaopatřil. Po dli luhem čekání přinesli mi jednoho, jejž chytili na skalnatém ostrůvku Kareva zvaném a ležícím v zálivu Hojnosti. Po delším vyptávání zvěděl jsem. že tuatary žily před časy na ostrůvcích v hojnosti a že se ukrývaly ve skrýších písčitých strání podél 124 WBLI.I NI1T0N Jakľse Maori pozdravuji. pobřeží. Ale když je počali Maori pronásledovati a loviti, aby se jimi živili, ubylo ještěrek tak. že je nyní lidé již zřídka vídají. Mnozí domorodci znají tuatary jenom z podání lidového." Bystroduchý Dieffenbach přivezl tuataru do Evropy živou a ]x>zoroval ji bedlivě v zajetí. Praví o ní, že si počínala vždycky klidně a že se na nikoho nevrhala, aby ho pokousala. Potom dostala se přivezená tuatara do Britského musea, kde ji přírodozpytec Gray ohledal, popsal a Hatter i a punctata nazval. Nedlouho před tím dostalo Britské museum kostru novozélandské ještěrky, kterou Gray prozkoumal a Sphenodon pojmenoval. Když však měl v rukou kostru i ještěrku celou, poznal, že obě jména vztahují se k témuž zvířeti. Později bylo přivezeno do Anglie několik tuatar, živých i mrtvých,*) ale bylo jich přece tak málo, že přírodozpytci pokládali tuataru za tvora vymírajícího. *) V soupisu zvěře chované v zoologické zahradě Londýnské uvádí se. Sphenodon punctatus anglickým jménem Tuatara lizard. 125 21 JOSEF KOŘENSKÍ Do Prahy přišly živé tuatary poprvé asi před sedmnácti lety. Myslím, že to byly první živé hatterie na pevnině evropské. Přivezl je z Nového Zélandu malíř Lindauer a vystavil je v olichodě Václava Frice, majitele proslulého závodu přírodovědeckého v Praze. * * * 1'optávka p.i tuatarách byla svého času veliká a někteří pří-rodozpyíci vážili jen k vůli těmto podivínům dalekou cestu až na Nový Zéland. Takovou cesiu podnikl americký profesor Ward a podal o tuatarách hned zprávu do odborného listu (Ward's Natural Science Bulletin i88j ). I'íše, že se přeplavil do Aucklandu a že se hned ptal, kde by mohl dostali živé tuatary. Řekli mu. že v museu. Tam zvěděl prof. Ward tolik. že mohl hned odplouti do Taurangy, prístavu v Zálivu Hoj nosti, a pátrati na blízkých ostrůvcích po kýžených ještérích. Kapitán, jenž s Wardem nastoupil výpravu, vyhověl přáni amerického píírodozpytce a řídil najatou lod ke skalnatému archipelagu. Vyprosil si však předem, že bude pan profesor Ward tak opatrný, aby nachytaní ještěíi neběhali po palubě najatého korábu. Profesor Ward slíbil, co kapitán žádal, a třetího dne pátrali již mezi kamením |x> tuatarách. Našli jednu, našli druhou, třetí a večer vraceli se na lod se čtrnácti živými jestéry skoro půl metru dlouhými. Chytali je jednak holýma rukama, jednak do ok z motOUZU udělaných. Lov byl velmi snadný, protože se ještěrky nebránil}' a nesnažil}- se ani, aby utekly. Druhého dne hledal profesor Ward na ostrůvku zase a zmocnil se opět několika tuatar. Po třídenním hledání nastoupil Ward zpáteční cestu. Celá výprava jeho zabrala asi týden času. Profesor Ward snažil se, aby ziskal na své expedici co nejvíce tuatar. Jsa zároveň společníkem rozsáhlého obchodu přírodovědeckého, mínil praktický Američan ze své nákladné cesty těžiti nejenom vědecky, ale učiniti také něco ve prospěch svého závodu. Od té dob}' spatřovala se tuatara jako preparát v nejednom musei. 126 'AI I I I teři anatomové pořizovali si tuataru, abj {koumali její kostru, jim. ;ih\ ohledali její třetí oko, sedící 11a hl ve «pro třetí ■-a mého leinene a naz\ váné proto okem lenieunini Čili paneialuuu. ľrelí oko. poznané u některých ještérů, zavedlo srovnávací přírodozpyte« k rozličným výkladům. Když byla svého ca 11 zvláštní šupinka na hlave obyčejné ještěrky a později taki lilavě slepýšově objevena, vzpomněli --i někteří anatomové také na zvláštní Ústroj lidského mozku, jenž jsa velik}' jako lískovj oříšek upomínal svým tvarem na limbovou šištičku. bil.....\ Descartes myslil, že v tom miste mozkovém jest sídlo du e, V anatomii slove ten orgán šišinkou (glandula pinealis). Dlouho nevědělo se. jaký jest Eysiologick^ význam šišinky, .1/ pojednou ujal se náhled, že pr\ je to zbytek třetího oka a že rudiment} temennibo oka má také tuatara a kromě ní jesle varan, leguán, chameleon, gekoni a j. Ale temenní oko tuatařino překonává svou jasností očka všech ostatních ještěrů tříokých. XicménO pozbylo i oko tuatařino schopnosti, aby mohlo videli., a bylo spojeno s nervem jenom u zárodků před samým vy líhnutím. Mnoho zajímavého o rozvoji mládat podal novozélandský profesor Thomas, ale evropští biologové slibovali si od tuatary ještě více a zajeli si do země našich antipodů opětné. Před pěli lety zabýval se pozorováním života novozélandské tuatary profesor Schauinsland z Brém. Za svých cest po ostrovech Tichého oceánu zajel si řečený badatel také na Xovs /eland a prodlel na některých ostrůvcích Cookova průlivu tři neděle, protože zvěděl, že tuatary vyskytují se i v tomto archi-pelagu dosti hojně. Jak profesor Schauinsland sám vypravuje, našel kýžených ještěrů tolik, že by! docela upokojen. Tuatary žijí na skalnatých ostrůvcích ve společnosti ptáků buřňáků (Puffinus, Oestrelata) a mají svůj ukryl v podzemních chodbách, jež si tam mořští ptáci vybudovali. \ etšiua těch nor pochází již z dávných časů. protože buniáci vyhledávají rádi chodeb po svých předcích a zbaveni jsou tak namáhavé práce. Stačí jenom, aby staré nory trochu poopravili, a hnízdiště pro novou rodinu je hotovo. Zdá se. že některé nory zbudovány byly již před staletími. 127 JOSEF KOŔENSKÝ Bydliště tuatar a ptáků burůákň je střídavé. Za dne přespávají v podzemních brlozích tuatary, v noci odpočívají tam buřňáci. Zhusta se stává, že se nocleháři na křižovatce potkávají, jak to znázorňuje obrázek na stránce 8. I. dílu. Jakmile počne se smrákati, vylézají tuatary z děr a jdou na lov, chytajíce hmyz, měkkýše a červy. Jsou tedy tuatary plazi notní, ac nejednu vídali lze také za dne. ana sc vyhřívá na sluníčku. Setkají-li se tuatary s buřúákv v brlohu, jde každjj svou cestou v míru a dobré shodě. Tuatary jsou buřňakům vděčný z;i pohostinství a nechávají mladá ptačátka na pokoji asi tak, jako to činívají američtí chřestýši, kteří zalézajíce rádi do děr stepních hlodavců (psounů čilí syslů štěkavých, angl. prairiedog) a zahřívajíce se \' jejich pelechu, žádného ze svých spolubydlitelů nezadáví. Jen jednou zastal profesor Schauinsland luataru, jež měla v tlamě právě holátko. Mezi ulovenými ještěry napočítal brémsky přírodozpytec více samečků než samiček. Xa jednu samičku připadá jich průměrné asi pět. Ale dost možná, že samičky zdržuji se spíše v děrách a že samečkové běhají raději na povrchu. Oproti hltavým buřňakům bývají tuatary velmi opatrný a nesnášej! vajíček nikdy do ptačích brlohů, nýbrž v ústrani. kam ptáci nepřicházejí a kde slunce svítí. Snesená vajíčka tuatary pokrývají travou, listím, mechem, nebo je zahrabávají kyprou zemi. Schauinsland viděl na ostrůvcích tuatary mladé i staré a tvrdí o nich. že rostou velmi zvolna. Největší délky, zhusta až 3/4 m, dorůstají samci. P( -á se pravdě, že obrovské tuatary mívají až sto let svého věku. Předmětem svého badání vědeckého učinil novozélandskou tuataru také Žaponec Gakutaro Osava a utkal se ve sporné otázce, kam v soustavě tuataru zařaditi, s anglickým zoologem Gadowem. Xa konec prohlásil Gadow, že tuatara jest a zůstane recentnim plazem, jenž podle svého složeni tělesného představuje nejnižší stupen všech reptilií, kteří se dožili časů nynějších. Jinými slovy řečeno, je tuatara živá zkamenělina. Náruživý lov vědeckých badatelů a obchodníků přírodninami pohnul novozélandské přírodozpytec k tomu. aby učinili přítrž blízké záhubě některých domácich živočichů, a do 128 JOSEF KOŘENSKÝ řady zvířat přísným zákonem šetřených byli pojati nejen kivi, lnija, slípka pukeko a papoušek kaká, ale také tuatara. Provinilce tresce zákon pokutou 500 korun. Mnoho stálo práce, nežli si profesor Schauinsland nedávno vymohl,, aby mu směly býti zaslány k dalším pokusům ještě dvě tuatary živé do Evropy. Na Živé tuatary vystavené v musejní budově ve Welling-toně díval jsem se jako na divy prasvéta. V teráriu měli zajatí jesteři plochou nádobu s vodou, aby se v ní mohli podle své libosti ochlazovati. Třetí oko svítilo jim na temeni velmi jasně. Na hřbetě ježil se ostnitý hřeben,*) jenž mi připomínal výrůstky příšerných iguanodonů a leguánů. Pojednou tanuly mi zase na mysli všecky báje starých Maorů o ještěrovitých obludách, /.váných t an i vy a podobných hrozným krokodilům- Běda kraji, v němž taniva řádila a v jeskyni se zahnízdila. Maorská ta saň stála obyvatelstvo mnoho obětí. Zhusta žádala lidi a nejraději dívky. Jednou vyžádala si saň nejhezčí krásku z celého kraje, pro niž však šlechetný jinoch Tavaretoa svůj vlastní život nasadil a s obludou zápasil. Maorský Perseus nepřemohl sice obludy na dobro, ale zapudil ji přece až na samé dno mořské, vysvobodil svou milovanou Andromedu a zachránil celý kraj od záhuby. Ale přítomnost zlé saně pociťují Maoři ve vlasti doposud. Kdykoli moře bouři a vlnobití břehy drtí, říkají Maoři: Taniva obrátila se na dně mořském. Ptáš se, čtenářko, co se stalo s vysvobozenou dívkou. Od toho okamžiku, kdy zlá saň zmizela na dně mořském, toužila dívčina po hrozné obludě a ze samé lásky k ohromnému netvoru vrhla se za ním do propasti vodní. Maoři vypravují také o tanivě, Ze lidi v řece se koupající chytá a utápí, že horami otřásá a sopečnými výbuchy lidstvo ničí. Ještě roku 1846 přinášel tanivě obět maorský náčelník Te Heu Heu, když se z nenadání se svými šedesáti soudruhy a se svou chýší do horkého bahna propadl a se všemi zahynul. Obět, na niž zlá saň již dávno čekala, nepřicházela dlouho, a taniva pohltila ze msty samého pohlavára. *) Maorský název tuatara znamená tolik jako ostny mající. 130 \w i i INGTON Živé tuatary v museu vystavené byly pro mne nejvábnej šimi věcmi. Ostatní zvířená časů nynějších i minulých jesl sice zastoupena v museu bohatě, ale neladné uspořádání v temných síních stěžuje divákovi přehled. * * Ve sbírkách národopisných vyniká nad jiné předměty dřevěný maorský dům. plný fantastických řezeb a provedený rukou znamenitého umělce maorského roku 1842. Drahocenné výtvory toho druhu jsou ve vlasti Maorů den ode dne vzácnější, a musea získávají je již nyní za veliké sumy peněz. Domy vykrášlené uměleckými řezbami stavívali jen Maoři zámožnější. Každý maorský kmen honosil se nějakým stavením (v h are) parádním. Jednou bylo to stavení obytné, jindy je to síň poradní určená k veřejným zasedánim a zvaná w h a repu n i, nebo malý domek na čtyřech sloupech stojící a budovaný ' pro uschovávání potravin (paták a. vhata). Skladiště takové bylo proto vyvýšeno, aby myši nemohly k potravinám. Maorský dům v museu chovaný představuje síň poradní, zbudovanou z vytrvalého dřeva tisovité totary (Podocar-pus). Za dřívějších časů poráželi Maoři stromy sekerami kamennými a prováděli ve dřevě všecky rezby ostrým sklem sopečným (obsidiánem) a lasturami. Zajisté že práce řezbářova byla velmi perná, nežli mohl odevzdati dílo tak bohatě vyřezané a perletí vykrášlené. Mnohá nádherná síň zasedací má slavné dějiny a obestřena jest starodávnými legendami. Složité obřady, jimiž byla stavba radní síně započata a prováděna, činila budovu posvátnou, a Maoři vcházeli do ní s úctou i hrůzou. Pro štěstí novéhto stavení obětován byl zhusta otrok, a tělo jeho odpočívalo v základech hlavního pilíře. Srdce obětovaného otroka černokněžníci z těla vynímali, vařili a za tance, zpěvu a všelikých zaříkávadel pojídali. Rezbárske výzdoby prováděl umělec na maorské radnici vnitř i zevnitř v křiklavé barvě černé a rudé. Zvláště bohaté ornamenty prováděly se v průčelí domu. Tu šklebily se ohyzdné * 131 JOSEF KOKENSKÝ figury lidské s vyplazenými jazyky a tetovanými tvářemi, cenily zuby, zhotovené ze skořápek ušně mořské (páva. H a 1 i o t i s iris) a vyvalovaly příšerně perleťové oči. Rezby rodidel způsobovaly maorským umělcům mnoho rozkoší a divákům mnoho radostí. Maoři nebyli a nejsou o nic horší než staří Rekové a Egypťané a nemohou-li odznaky plodnosti a života za slavných průvodů veřejně nositi, obrovské modely mužských údů v chrámich vystavovati a drobné amulety, představující obě rodidla zároveň (li n gam) v posvátných místech poutnických jako Indové kupovati, vykrašlují unii odznaky aspoň své domy. Na umělecké výtvory takové dívali se mnozí diváci evropští s velikým opovržením, a musejní ředíte] byl přinucen, aby Opatřil figury bud zástěrkami, neb aby na nich vykonal odvážnou amputaci. Figury maorských umělců vypadají nejen příšerně, ale mají ještě tu zvláštnost do sebe. že jejich ruce jsou vždy tři-prsté. Praví se, že nejstarší slavný rezbár vyhotovil podobnou figuru jen o třech prstech, a že od té doby jdou ve šlépějích vzorného mistra všickni jeho učedníci. Poslední dobou ocitla se radní síň maorská také na půdě evropské. Získal ji hamburský Umlauft* a vystavil ji ve svém museu.*) * * Na všech cestách vykonaných dosavade po Novém Zélandě vídal jsem maorské obyvatelstvo jen velmi zřídka. Teprve ve Wanganui měl jsem viděti tetované domorodce v četných tlupách. „Nemohl jste si lepší cesty ani voliti," ujišťoval mě krajan Lindauer, když jsem mu oznámil, že míním procestovati Severní ostrov na přič, že se poplavím po řece Vanganui do Pípiriki a že podniknu výlety ke všem horkým jezerům a vřídlům. „Pojedete krajem samých Mamu a Uvidíte nejpřednější divy naší kolonie. Nezapomeňte zastaviti se v Potiki u Vanganui. Je to kraj plný maorských pověstí. Do dneška ukazují tam *) Whare Whakairo Huiteananui. Maori Raths- und Vcrsammlungs-haus. V Hamburku 1902. 132 JOSEF KOŘENSKÝ místo, kde hrozná saň Tutaiporoporo řádila, nežli byla chytl un Aokehem obelstěna a se světa sprovozena. V tom místě mám milé maorské přátely. Rádi vás uvidí, přijdete-li s pozdravem ode mne. Zde ještě adresa vdovy po maorském náčelníku." * * Z Wellingtonu do Vanganui počítá se po Železnici přes 240 km. Traf probíhá po několik hodin pobřežním krajem. Mořská pláň Cookova průlivu mizí jen s očí, vjíždíme-li do tunelů. Opustí-li turista Wellington z rána, může býti po 3. hodině odpolední u cíle. K rannímu vlaku připíná se také vůz salonní, a cesta uchází ve všem pohodlí. Soukromá společnost železničního podniku vypravila vozy své dráhy co nejlépe a opatřila je již dávno světlem elektrickým. Četné stanice připomínají již svými jmény, že jedeme ma-orským krajem. Mnohé osady byly působištěm misionářů a dějištěm půtek krvavých. Nyní vládne v kraji pokoj již od několika desítiletí, a z Maorů stali se mírumilovní sousedé bílých' kolonistů. Osadnici hlavního města vyjíždějí si za léta železnici do mořských lázní zvaných Paikakariki a prožívají na ..čtyřiceti-mílovém" pobřeží celý den. Osady domorodců přimykají se vždycky k mokřinám, v nichž bujejí vysoké trsy lenovníkové. V nejedné vísce maorské stojí ještě pěkná radnice se skvělými řezbami. V krajích zarostlých lenovníkem zbudovali podnikaví průmyslníci závody na přízi, v krajích pastýřských vykvetly zase v krátké době továrny na přípravu mraženého masa. U stanice Ohau (čti Oha-u) opouští traf pobřeží a vniká do ostrovní pevniny. Chvílemi šumí parostroj v samém pralese. Poprvé raduji se z pohledu na tisíceré kmeny štíhlých palem arekových, obstoupených kapradovým podrostem něžných „per prince Waleského" (Tode a super b a), jinde pak vysokým rákosím. Mohutné květenství nádherné té trávy (Aru n d o c o n s p i c u o). zvané po maoršku t o i t o i, vlaje za větru jako bělostný prapor a povyšuje se nad ostatní trsy 134 Willi Lil. bylinné. V korunách košatých stromů rozeznávám zřetelné při živné kapradiny hnízdovitých platycerií a na kmenech lianovité plaménky. \;i krátko zastavil se potom vlak v úhledném měsUřku Palmeřstoně, zaměnil směr severovýchodní za severozápadní, překročil několik řek (Oroua. Turakina, Vangaehu), odvádějících vody z nitrozemniho pohoří (Ruahine, Kaimanava) a z kuželovitých vulkánů ( Ruapehu. Ngauruhoe. Tongariro) do Cookova průlivu, přejel konečně dlouhý viadukt, pnoucí se nad mohutným proudem Vanganui. a přibyl do města téhož jména. Stál jsem na půdě známé jakožto Královské území maorské (The King Country) a sahající až po západní pobřeží mohutného jezera Taupojského. Co na východ leží, jest ma-1 irský kraj Ureverský (The U r e v e r a Country), zakončený pobřežím mořským. 135 Z minulosti Maorů. řásnou pohádku o stvoření světa mají také Maori a lící ji oslňujícími barvami luzného východu skoro právě tak. jako ji vybájili ostrované v archipelagu Tongajském, Samoj-ském, Tahitském a Havajském. Ostrovní půda, jež byla jim celým světem sevřeným na všech stranách vodami nekonečného oceánu, nemohla v bájesloví polynéském ani jinak vzniknouti, než že vynořila se pojednou z hlubin mořských. Takovou genesi má i vlast Maorů. a stvořitelem jejím jest prostý rybák, jenž ohromnou pevninu z moře vylovil, svůj lid plaveckému umění naučil, mořské obludy potíral, slunce a měsíc řídil, nad zemí a vodami panoval a jako Maui hrdinou a bohem svého národa se stal. Kdo z Maorů neznal by domácí báje, známé v poesii jakožto T e i k a a Maui?*) Legenda o „Rybě Mauiově" zní asi takto: Maui mel pět bratří, kteří pilně rybařili. Ale práci té Maui se vyhýbal a liboval si v zahálce tak. že si na jeho pohodlí naříkala žena i děti. Jednoho dne zamrzela ta výčitka Mauia velice a proto se vzmužil k rozhodnému činu. Pravil, že půjde na moře a uloví tak velikou rybu, že ona spíše na slunci shnije, nežli jeho bratři budou ji moci snísti. *) Te ika značí v maorštině tolik jako v angličině the fish = ryba, a Maui jest genitiv, tedy ryba Mauiova. V malajštine spřízněné s jazykem maorským slove ryba ikan. 136 JOSEF KOŘENSKÝ Slova Mauiova polekala bratry do té míry, ze ani nesvolili, aby Maui do jejich člunu vstoupil. Obávali se, že by jim mohl Maui způsobiti jako dovedný kouzelník mnoho nepříjemností na moři. Vida Maui odpor svých bratří, pomohl si z nesnází a proměnil se v ptáka. Potom snesl se do člunu a doprovázel bratry na širé moře. Když byl člun již daleko od břehu, dal se Maui v ptáka proměněný bratřím poznati a počal loviti, Udice, na niž chtěl Maui ryby chytali, byla podivná. Maui zhotovil ji Z čelisti svého děda. Chybělo mu jen ještě nějaké vnadidlo. Ale od bratří dožadoval se Maui vnadidla marně, proto si k němu dopomohl jinak. Chopiv se lenovníku, jenž vedle ležel, a udeřiv se do obličeje, až krev vytekla, zbarvil jej v proudu své vlastní krve, a vnadidlo bylo hotovo. Potom hodil udici do moře a čekal, až bude ryba bráti. Sotvaže Maui vrhl udici do moře, zabrala ryba takovou silou, že se člun až k hladině vodní nachýlil a málem by se byl překotil. Polekaní bratři trnuli strachem a volali úpěnlivě: „Maui, povol a pust udici!" Ale .Maui odpověděl: ..Ke mauta .Mani, ki tona ringa ringa e koře e taia te runu,*' t. j. co Maui jednou popadne, toho již nikdy nepustí. Po slovích těch vytahi ival Maui udici vší silou a vytáhl na povrch moře ohromnou zemi. I ptal se svých bratří: „Nuže, zdali pak víte, jak se podivná ta ryba jmenuje?" Když pák bratři nemohli té otázky zodpovídati, pojmenoval Maui zemi sám a řekl: .,11a h a v h e n u a." t. j. země hledaná. Jakmile ocitla se chycená ryba celá nad vodou, vrhli se na ni všickni bratři, aby ji rozsekali. Z velikých kusů stály se však vysoké hory, a menší proměnily se v kopce a návrší s četnými roklemi a planinami. Člun sám však se ztroskotal, jakmile se země z more vynořila, a leží doposud na temeni hory llikurangi nedaleko Vaiapu. Tam dřímá také věčný sen Maui. Zadíváme-li se na Severní ostrov Nového Zélandu, můžeme na něm skutečně jakési obrysy vvbájené ryby vystihnouti. Maoři jmenují i docela jednotlivé části rybího toho těla a ukazují, že hlava jej í leží na jihu. že jedno její oko proměněno jest v jezero Vairarapa a druhé v zátoku Nicholsonovu a že ze spodní čelisti je nyní. jižní pobřeží. Také ukazují, kde jest vybájené ryby hřbet a kde ploutev břišní a ploutev ocasní. 138 Z mim i OST] MAOHÖ \/ posavade říkají Maoři Severnímu ostrovu po domácku Te řka Maní" a Jižnímu ostrovu „Te valu punamu", t. j. zeme zeleného kamene.*) Vlastního jména pro celý N'ový Zéland Maoři nemají. Staré pověsti maorské praví, že Maoři přišli do nynější vlasti z krajů, jež možno hledati někde v souostroví Havajském. Domácí nepokoje a války přinutily mnohé odvážlivce, Ze starou vlast opustili, na dvanácte velikých člunů vstoupili, po mnoho dní na moři se plavili a po hrozném utrpěni zaslíbenou zemi konečně spatřili. Jiná pověst clí. že Xgahíie byl první, jenž ostrovní pevninu nynějšího Zélandu uviděl, když byl svou rodnou zemi opustil a po spokojenějším kraji za mořem zatoužil. Nový kraj nazván prý byl Aotearoa, snad podle dlouhé**) kocábky, na níž se Ngahue plavil. Na dalších plavbách přišel Ngahue také ke břehům jižního ostrova, odkryl tam místa zeleného kamene a vracel se potom do staré vlasti. Ale válka a nepokoje zuřily ve vlasti statečného plavce Xgahuea ještě pořád, a proto odhodlali se jeho přátelé, když slyšeli vábné vypravování o krásné zemi, o obrovských ptácích a skvostném zeleném kameni, že Havaiki opustí a do lepších končin světa se vystehují. Nespokojených vy stěhováků bylo mnoho, ale všickni našli místo v oněch dvanácti dlouhých člunech a plavili se do země Aotearoa. Tradice z těch dávných časů zachovaly všecky podrobnosti i jména hrdinů, podle nichž se každá kanoe nazývala. Některé čluny řízeny byly ke břehům východním, jiné zaměřily k západu a k ostatním stranám světa. Četní veslaři uváděli táhlé čluny v rychlý pohyb a vládli jimi dovedně nejenom ve vodě, než i také za výprav po suché zemi. *) V některých spisech čteme Te vai punamu, ačkoli vai znamená v maorštinč vodu. **) Maorské roa = dlouhý, A o tea asi tolik jako svčtelná záře, Aotearoa = mohutná záře. 139 JOSEF KOKENSKÝ Maorský dům a válečná lodice v museu Aucklandském. Přidu svých kocábek vyzdobili odvážliví plavci maorští příšernými figurami a okrášlili vesla a kormidla vkusnými řez-bami. Vzory dávnověkých loclic přišlých z pravlasti Havaické napodobili potomci s velikou verností a zachovali ušlechtilý jejich tvar až na dnešní časy. Nejpěknější výtvory lodařského uměni maorského přechovávají se nyni v novozélandských museích. Jména nejpřednějších lodic, na nichž připlavilo se do nové vlasti asi osm set vystěhovalcii. koluji mezi všemi Maory až dosavade: Arava. Tanui, Aotea, Tokomaru, Mamari. Také zhusta slýchají se ještě názvy ostatních kanoí: Mataata, Taki-tumu, KurahauiK), Orouta, Pangatoru, Motumotu ab i. Te Rangi na mutu. O každé té lodici vypravují si Maoři příběhy a vyučují do všech podrobností život náčelníka, jenž kocábku k neznámým krajům vedl. Vypravují si ještě nyní, jak staří předkové jejich přivezli s sebou z původní vlasti sladké zemákovité bataty (poví jnice, C o n v o 1 v u 1 u s Batatas), tan i (A r u m esc u- 140 i I n I | \| \UU|I Maorskč rohožky leiiovnikové. len t u m), lahvovité divenice (Lagenaria vulgaris), pestré slípky pukeko (Porphyr i o) a oblíbené zelené pasky ( P 1 a 1 y c c r c u s). A co viděli těžce zkoušení vystěhovala haväictí, když vystoupili na půdu zaslíbené země? Z jícnů četných sopek šlehaly plameny, ozařovaly rudým odleskem rokle a pláně, podzemní nitro vyvrhovalo lávu. síru, pemzu, popel, sklo a praskavé pumy, v jezerech a tůních vřela voda klokotem, z puklin a skalních trhlin čišela a drala se pára, z vřídel vytryskovaly k nebi fontány a sloupy vroucího živlu, Žárem vulkánů pokrytých sněhem a ledem obnažovala se horská temena, krátery zalévaly se vodou, počaly vříti, přetékati a zaplavovaly Úpatí a doliny. Na rovinách proháněla se stáda obrovských opeřenců, v zádumčivých lesích věčně se zelenajících vrkaly houfy tučných holubů, v houští se Ozývali podivuhodní ptáci se zakrsalými perutěmi a odsouzení jenom k běhání, v pobřežních skalínách šustěli a s vodními ptáky bydlili pravěcí ještěři, při samém sněhu pokřikovali mohutní papouškové, tehdy ještě býlozobci. 141 v děrách ukrývali se blízcí jejich pokrevenci, nelétaví papouškové noční, v horských údolích pobíhali velicí chřástalové, v korunách stromů prozpěvoval opeřený umelec kokorimoko a hop-kuvaly strakaté vrány, v malebných fjordech hnízdily nesčetné pluky albatrosů, pinguinfi, rybáků, racků a kormoránň, všecken kraj zelenal se bujným kapradim, nízkým i stromovitým a jako štíhlé palmy vysoko se vypínajícím, mokřiny zahalovaly se kyprými trsy liliovitého lenovníku. ve hvozdech rozkládaly svá ramena stoveké damaroně a střídaly se se skupinami ušlechtilých palem arekových. Ale po zvěři čtyřnohé přistěhovalci maorští marné se ohlíželi. Lesy nehostily v sobě ani jelenů a srnců, ani vepřů, medvědů a klokanů. Nějaký netopýr byl snad tehdy jediným zástupcem ssavcň v nové vlasti Maorů. Z domácích zvířat byl Maorům soudruhem toliko pes, přivezený zajisté z původní otčiny havaické. Houfy opeřených obrň zajišťovaly novým přistěhovalcům budoucnost o vezdejší chléb na dlouhou dobu. Lovy na pštroso-vité běhouny byly vydatný, a ptačí hody slavný. Za hodů těch objevoval se na tabuli také pečený pes, zanechávaje po sobě bývalým pánům ještě kožešinu k výzdobě lenovníkových plástů. Leč horlivým lovem řidla stáda pštrosovitých běžců, a nežli prošlo několik věků, neostal na živě ani jediný. Po moách zbyly jenom opálené hnáty a drobné kosti, smíšené zhusta se skořepinami rozbitých vajec a s ostatky po vymřelém plemeni psím. Vyhubivše veleptáky pozbyli Maoři svých živitelů. Kořínky hasivky jedlé, dřeň ze stromovité cyatheje a hlinitá kaše z horkých blátivých gejserů nebyly s to, aby nahradily masitou krmi hltavým Maorům. V té tísni o vlastní život utekli se Maoři k jediné záchraně svého bytí a živili se masem zabitých soudruhů. Nepřátelské půtky a výpady jednotlivých kmenů na kmeny sousední přiváděly vítězům tolik trofejí válečných, že mohli uhájiti život na delší dobu. Zajatci byli chováni jako otroci a zabíjeli se, bylo-li masa k hodům potřebí. Z Maorů stali se lidožrouti, a kanibalství na Novém Zélandě bylo pověstným a postrachem všech plavců. Poslední hody kanibalské veřejně odbývané jsou zaznamenány z let 1843. Ale tajně pila se krev nepřátel, a pojídaly 142 / MINULO! 11 WAORÔ Parník .Manuval" na řece Vanganui. se oči jejich k nabyli tajemné sily a nadpřirozené zmužilosti i v dobách potomních. Snad nejvíce zásluh, že lidojedstvi ve vlasti Maorů přestalo, získal si sám pravý objevitel novozélandského souostroví, kapitán Cook. Holanďan Tasman připlavil se tam sice již o několik málo let dříve, ale nepřátelské přijetí vzalo mu všecku chuf. aby prozkoumal kraje nově objevené důkladněji. Na neblahou výpravu Tasmanovu upomíná posud stare jméno zátoky v okolí nynějšího města Nelsonu: Moordenaars Bogt" č. Massacre Bay, t. j. Vraždový záliv, nyní Tasmanův zvaný. Když tam lot ft Tasman r. 1642 připlul, přepadli Maori jednu z jeho lodic a beze vší příčiny pobili všecko mužstvo její, až na tři, kteří se zachránili skokem do vody. Na návštěvu Cookovu vzpomínají si maorská podání s vděčností celého národa. Cook nepřinesl na Novy Zéland jen plané slovo lásky, ale přivezl za třetí návštěvy své r. r^do-máčí vepře, brambory a jiné užitečné rostliny hospodárske. Když pak vepři ve vlasti Maorů zdivočili a hojně se rozmnožili, zanechávali ostrované lidojedstvi a přivykli brzy chutnější vepřovině. Pokrmu toho přidržují se Maoři posud náruživé. 143 JOSEF KOŔENSKÝ Ale STiášeli-li se Maori s Cookovým mužstvem zcela přátelsky, počínali si jako divoši, když jim velitel francouzského korábu D'Urville za své návštěvy r. 1769 náčelníka kmene zajal a odvezl, chtěje tak potrestati Maory pro krádež spáchanou na jeho lodi. Maori přijali před tím hosty zcela po přátelsku, ale na zajetí svého pohlavára nemohli zapomenouti a pomstili se při nejbližší příležitosti. To se stalo o Iři léta později, když se připlavil do jejich krajů jiný francouzský koráb s kapitánem Marionem. Pomstychtiví Maori, zvěděvše o příchodu cizí lodi, přepadli posádku, zabili třináct Evropanů, mezi nimiž i kapitána, a slavili kanibalské hody. Ale laké zbytek mužstva na francouzské lodi neotálel odplatou. Poručík Crozet dobyl maorské osady, sežehl chýše a usmrtil mnoho ostrovanů. Od té doby Maoři nenáviděli l>ě-lochy. Ale běloši usazovali se na půdě maorské stále četněji. Dobrý obchod lákal tam nové a nové přistěhovalce. Lihoviny byly hlavním zbožím, jev Evropané vyměňovali za produkty domáci, za dřiví a lenovník. Zprostředkovateli byli v prvé řadě uprchlí trestanci, kteří uniknuvše šfastné z vězeňské kolonie Sydríeyské, stanuli na východním pobřeží Severního ostrova a založili s velrybolovci, uprchlými námořníky a dobrodruhy nejstarší městečko na Novém Zélandě, zvaném tehdy Kororareka, nyní Rüssel, asi 2 stupne na sever od Aucklandu. Kororareka byla tehdy sídlem takové volnosti, že tam neplatily ani zákony ani právo. Silná pěst. pistole a prach vyrovnávaly neshody. Pro šibenici hodilo se každé místo. Sběh pobudů prováděl soud. vykonával spravedlnost bez odkladů a lynčovaného vinníka věšel a střílel beze všech okolků. Každý domek, v němž běloch bydlil, byl brlohem prostopášnosti a nepravosti. S bělochy sdílely jakýsi rodinný život i maorské ženy a přispívaly vydatnou hřivnou k zasloužené pověsti, jíž se Kororareka proslavila. Obyvatelé kororarečtí mohli se tehdy rozděliti do dvou skupin: jedni rum kupovali, pili a prodávali, druzí jen kupovali a pili. Prvni byli Evropané, druzí Maoři. A čím platili domorodci? S počátku přinášeli Maoři za ruin lenovník, lenovníkové rohože, pláště a kabelky, nefritové sekery, později ženy a dcery 144 ;i na konec uic/anc hlavy pobitých nepřátel. Po těch byla svého řasu největší poptávka. Žíznili po nich jak v Sydnei. tak i v Evropě. Poptávka po maorských hlavách byla tak veliká, že nemohli Maoři ani přání hned vyhověti, byt se jim slibovala dávka rumu dvojnásobná. Ale stoupaly-li v ceně uřezané hlavy na pohanské půdě maorské, stoupala i sběratelská náruživost v křesťanské Evropě. Obchodníci londýnští mohli žádati za maor-skou hlavu sebe více, dostali, co za trofej chtěli. A v čem záležela hrozná cena uříznuté hlavy maorské? Skvělé umělecké výzdoby provedené v kůži proslulým tetováním maorským učinily z maorských hlav nejcennější kus každého musea anthro-pologického a každého kabinetu s raritami. Aby mohli Maoři vyhověti tolikerým zakázkám, podnikali honby na nepřátely jenom za tím účelem a dodávali zboží v čas. Pověstný obchod korora-recký zapouštěl kořeny i na jiných místech pobřežních a byl by snad rozkvétal, kdyby se nebyli dostavili k Maorům hlasatelé lidskosti. Jose! Kofenský: Cesta k protinoícOm. II. Na řece Vanganui. Po pravici stromovité kapradiny. 10 145 JOSEF KOŘENSKÝ První misie na Novém Zélandě byla anglikánská. Přišla tam r. 1814 ze Sydneye. Misionář Marsden dal zkoumati napřed půdu svého příštího apoštolování skrze Halla a Kendalla, kteří Maory navštívili a navrátivše se do Austrálie dobrou zprávu o budoucím působišti podali. Potom vydal se na cestu také Marsden a plavil se společně s ostatními k Maorům. Maje Cookův příklad v paměti, vezl Marsden na Nový Zéland koně, hovězí, dobytek, brav a drůbež. S takovými dary přijali ho všickni niaorští pohlaváři jako svého nejlepšího přítele a naslouchali o vánocích jmenovaného roku prvému kázání křesťanskému. Misii dařilo se dobře, i když Marsden přenechal apoštolské dílo svým spolubratrům, kteří se zatím zdokonalili v jazyku maorském a kusy svaté bible do maorštiny přeložili. Již zdálo se, že si misie naklonily všecky Maory, neboť byl jim oddán i pohlavár Hongi. O jeho věrnosti byli apoštolé anglikánské církve tak přesvědčeni, že ho vzali s sebou za odměnu i do Anglie. Hongi šel v Anglii z ručky do ručky. Každý si pokládal za štěstí, že se s ním mohl stýkati a dívati se do jeho tváře příšerně tetované. . Také královský dvůr projevoval maorskému pohlaváru velikou přízeň, chtěje si tak získati přízně všech Maorů. Pohlavár llongi prohlédl brzy politiku v Evropě. Zvěděl mnoho také o Napoleonovi a byl jeho obdivovatelem. Od toho okamžiku měl jen jednu myšlenku: státi se Napoleonem všech kmenů maorských a vládnouti pevně žezlem nad říší Novozélandskou. Hongi navštívil v Anglii též universitní sídlo v Cambridgi a byl nápomocen při sepsání maorské gramatiky. Anglie rozloučila se s Hongim jako s nějakým osvíceným knížetem a obdarovala ho bohatě. Král Jiří IV. daroval mu skvostnou přílbu a brnění. Sotva že Hongi připlul šťastně zase do Sydneye. již pomýšlel na provedeni svých záměrů. Cenné dar)' přišly mu tam právě vhod, a brzy je zpeněžil, aby nakoupil zbraní a střeliva. Navrátiv se do svého sídla v okolí kororareckém, vyzbrojil Hongi svůj lid puškami, táhl asi se 3000 věrnými z kraje do 146 z MINI I.OSTJ m VORÍ Pohled na osnéženou sopku Ruapeliu-V popředí popelová a pemzová poušť. kraje, podmaňoval si náčelníky a jejich kmeny a zahájil tak dílo, jímž se chtěl povýšiti na samovládce ostrovní říše maorské. Leč maorští kmenové neměli nikdy společného vládce a piohi vzpírali se proti choutkám samozvancovým. Krvavé zápasy zuřily na severním ostrově několik let a utuchly, když byl I fongi raněn a ráně podlehl. Po smrti náčelníka llongi nastalo příměří, a misie pokračovaly zase v šíření křesťanství. Tou dobou vznikaly školy a mládež maorská nabývala v nich prvého vzdělání. Nyní rostla zase moc misionářů, kteří také toužili po panství světském, přejíce si míti v rukou otěže maorského státu znenáhla se tvořivšího. Misionáři dosáhli toho, že byl již vyslán na Nový Zéland zástupce Britanie, aby posiloval neodvislý stát misionářský, a Skutečně se také v Kororarece usadil a lepší pořádek zaváděl. Zámysly anglikánských apoštolů byly by se málem vydařily, kdyby se nebyli v Anglii brzy přesvědčili o jejich panství- 147 JOSEF KOŘENSKÝ chtivosti a o znamenité povaze ostrovní půdy. líčené před tím jako země pustá a neúrodná. Po čem toužili sami misionáři, provedla sama Anglie a učinila vlast Maorů svou osadou, udělivši privilej zvláštní společnosti, jež měla Nový Zéland kolonisovati. Účastníci výprav vyslaných na Nový Zéland počínali si rozumně a kupujíce pozemky od maorských pohlaváru připravovali půdu pro přistěhovalce po dobrém. Rokem 1840 přišli tam první emigranti, Hobson jmenován mistodržilelem. a nepatrný Auckland stal se residencí Nového Zélandu. Maoři neznali tehdy ceny rozsáhlých svých pozemků a prodávali je přistěhovalcům za babku. Ale když pak poznali, že byli od bělochů notně ošizeni, hlásili se mocí ke svému právu. Vzpoury z toho vzešlé stály mnoho životů. Zahynulo mnoho bělochů i Maorů. Zvláště udatně počínal si pohlavár lleke, ale konečně byly i jeho palisádové pevnosti Okaikan a Ruapekapeka dobyty a zničeny, a r. 1848 uzavřen mír. Příznivé té doby užili britští příslušníci k zakládání nových osad. Tak vznikly Dunedin s O tágem a Christchurch s Canter-burym. Porobu svou nesli Maoři těžce, a vidouce v ní pro budoucnost svou vlastní záhubu, sjednotili se. Ba někteří pohlaváři zvolili si i krále, a vážený náčelník Potatau te Verovero, kdysi srdnatostí proslulý, ale té doby starý, slepý a chromý, měl říditi osudy říše. Po smrti krále Potataua ujal se vlády jeho syn Tavhiao, jsa vítaným hostem v Anglii r. 1885. Vzájemnou úmluvou bylo docíleno, že nebudou pozemky bělochům prodávány neb odstupovány. Ale když se z umluveného toho závazku jistý náčelník vymknul a pozemek Evropanům přenechal, jali se Maoři kaziti provedení a osadivše pozemek ubránili ho i proti anglickému vojsku. Z toho vzplanuly nové boje, a okolí zálivu Taranackého na západě severního ostrova (při 390 j. š.) stalo se krvavým dějištěm. Maoři hájili svou vlast s udatnosti, již nebylo nikde rovno, a ničili nepřátelské voje tak dovedně, že odolávali i še-steronásobné přesile. 148 Hl 11-11 \i \u britského panství na nejdálnějším jihu. / Maorů, nedávno ještě kanibalských ostrovanů, stali se pádní príslušníci britští, a dva pohlaváři povoláni byli dokonce : do zákonodárného sboru již r. 1877. Maury můžeme tedy ted navštíviti beze strachu. Někdejší lidožrouti jsou ted veselými druhy všech hosti, kteří vyjíždějí i v Evropy na Xový Zéland, aby se tam zotavili a potěšili podivuhodnými zjevy přírodními. Vláda koloniální počínala si od posledního povstání velmi opatrně a vyhýbala se všemu, co by mohlo Maory zase pohonili i. I!a starala se. aby Maoři. kteří dle všeho nebyli k vytrvalé práci stvořeni, protože jim příroda v původní vlasti poskyto- 149 JOSEF KOŘENSKÝ: Z MINULOSTI MAORŮ vala všeho potřebného k živobytí bez práce, v ničem netrpěli a dodávala jim na účet zemský mouku, cukr, oděv a j. Moučná a cukrová ta politika byla pro Brity mnohem výhodnější nežli boje, z nichž synové Albionu nevycházeli vždycky slavně. Také bylo dopřáno Maorůni míti své poslance ve sněmovně dolní i horní. V prvé zasedají čtyři zástupcové, ve druhé dva. Vzájemnými smlouvami byla Maorům zaručena pravomoc nad jejich územím, zaujímajícím několik tisíc čtverečních kilometrů. A ježto Maoři žijí po způsobu patriarchálním, bývají pohlaváři maoršti pány lak rozlehlých krajů, že by mohli činiti nároky na titul vévodů. Pozemky, náležející jenom jedinému náčelníku maorskému, mívají do sebe mnohdy cenu ně-kolik set lišíc korun. Počet Maorň ztenčil se nyní asi na 40.000 duší, ale kdysi žilo jich na Novém Zélandě asi pětkrát tolik. Nyní žijí Maori skoro výhradně na ostrově Severním. Zvláště památný jest maorský kraj ..královský", rovnající se rozlohou asi dvanáctému dílu naší vlasti. V něm prostírá se malebné jezero Taupské. v něm šumí řeka Vaikato, v něm bouří gejsery, dýmaji solfalary a zjevuji se osněžená a ledová temena sopečné trojice, již vytvořují Tongariro, Ngaurulioe a Ruapehu s jícny plnými maorských bájí a pověstí. 150 Ma Královském území maorském. j/ ýchodiskem svého putování po Královském území maorském učinil jsem Vanganui. Tam, kam před lety přicházívali na návštěvu pouze velry-liáři, kotvíce se svými koráby při ústí řeky téhož jména, putují nyní houfy turistů, zastavují se na krátko v úhledném městě a plavívají se vzhůru po mohutné řece, nazývané od kolonistů Rýnem Nového Zélandu. Po velrybolovcích přišli k výtoku řeky Vanganui četní přistěhovalci, osadili r. 1840 pobřeží asi šest kilometrů od jejího ústí do Cookova průlivu a položili základ k nynějšímu městu bez velikých překážek. Zabrání maorské půdy vedlo sice na počátku k neshodám - domorodci, ale chytří přistěhovalci dovedli si získati přátelství sousedních Maorů tak. že tito bojovali potom po jejich boku 1 proti vlastním rodákům. Té dob)- (v letech šedesátých pátých) padlo na straně britské mnoho dobrovolníků maorských. a vděčná a nenasytná Anglie postavila jim v uznání velikých zásluh jejich o kýžený 1 nu- památník s nápisem asi takovýmto: „Statečným Maorům, kteří bojujíce pro pořádek a zákony padli v boji proti fanatismu a barbarství." Nyní žijí všickni Maoři v nejlepší shodě s bělochy, osvojují si jejich mravy, stavějí si dřevěné domky podle vzorů evrop-•kých, pijí s chutí pivo, whisky, brandy a gin, s nechutí odří- 151 JOSEF KOŘENSKÝ káva j í protestantsky katechismus, zpívají v chrámích chorály s misionářem a tančí třebas potom oblíbené své tance, dochované ještě z časů života kanibalského. Na obličejích Maorů, kteří se na hlavní třídě města Van-ganui (Victoria Avenue) všudy spatřují, může cizinec oči nechati. Příšerné tetování na čele, nose, rtech, bradě a lících dodává i dnešním Maurům vzezření lidožroutského. Rozedraný oděv pouličních pobudů maorských připomínal mi povahu evropských cikánů. Veselá nálada, jež jest známkou všech novozélandských domorodců, zračila se i ve tváři maorských trhanů. K veselejší náladě jejich přispívají kořalny po městě roztroušené. Maoři váží k těm místům cestu z dalekého okolí a prodlévají v nich rádi i se ženami. Dřevěná dýmka anglická dovršuje tam štěstí maorských mužů i maorských žen. Prodávati lihové nápoje na území maorském přísně se zakazuje. Turista toužící po sklence whisky dožaduje se jí na celé své cestě po Královském území maorském mezi městem Vanganui a jezerní osadou Tokaanu marně. Vanganui hostí Maory hlavně v předměstí Putiki a Ara-moho. Tetovaných tváří lze tam viděti ještě velmi mnoho, ale nejzajímavějšími rysy vynikají toliko Maoři starší. Ženy tetovány jsou obyčejně jenom na bradě a na rtech. Ty doby, kdy dívky dávaly se tetovati také na zadku svého těla. aby se jím mohly chlubiti při společném koupání v teplých gejsirech, již minuly, ľ mládeže mizí tetování víc a více každým rokem. Misionáři počítají si za zásluhu, že ubývá divošské té známky tak rychle mezi všemi národy, obrácenými na \\x\\ křesťanskou. * * * Jest děkovati jen Joestovi, *) vynikajícímu cestopisci a ethnografu německému, Ze sebrav na svých výzkumech vykonaných po celé zeměkouli bohatý materiál o tetování, zobrazil jej v nádherném díle a podal skvělé ukázky znamenitého uměni, jež stejně kvetlo jak u plemene rudého tak i u národů v Austrálii. Polynesii, v Africe, na Madagaskare, v Malé A.SÍ, Sýrii, Persii. \ialiii. na ostrovech Moluekých a Sundajských. na Formose, ľätowiren, Narbenzcichnen und Körperbemalen von Wilhelm lodit, \ Bertini 1887. 152 \.\ KRAI 0V8KI m i /i mi -i......> Jezero T.iupo. V pozadi sopečné hory Ruapehu, Tangariro a Ngaurulioe. i /'aponsku, Kamčatce a j. Jednou nahrazovalo tetování nahému • N i\ ěku šat. po druhé chránilo ho jako zjevné znamení (tote m) [tied nepřátelskými úklady, jindy pak zaplašovalo od človeka černokněžníkem tetovaného zlé duchy nebo bylo odznakem toho kmene, jemuž tetovaný přináležel. Studiu tomu oddával se Joest náruživě a proputoval mnohé kraje zámořské za tím účelem několikráte., vraceje se odevšad s bohatou kořistí svého sportu sběratelského. Po stopách Joestových chodil jsem zhusta za svých cest po jižní polokouli a často připomínal jsem si jeho osudu. Pěl krále nesla touha Joesta k ostrovům Tichého moře, jen aby doplnil své dílo ještě tetováním divochů jihomořských, leč páté ,*é cesty Joest již nepřečkal. Síastně doplavil se ještě v měsíci srpnu [897 archipelagu Nbvohebridského a prožil několik neděl na ostrově Santa Cruz. Ale na počátku měsíce října onemocněl zimnicí a vstoupil na lud „La France", aby hledal zotavení na půdě australské. Byla to poslední jeho plavba v ostrovnatém Pacifiku. Kruté záchvaty zimničné seslabily tělo nemocného 153 JOSEF KOŘENSKÝ tak, že Joest pozbyl veškeré chuti k jídlu, pozbyl konečně i vědomí a zemřel na konec heze vší bolestí v rukou svého věrného sluhy. Smrt překvapila ho na francouzské lodi v půlnoční' hodině dne 25. listopadu 1897. ,,La France" plavila se té doby při březích ostrova, na nějž se Joest za svého živobytí tak těšil. „Ureparapara jest nejzajímavější souší v souostroví Nových Hebrid. Zastavím se tam až na své zpáteční cesto." Kýženého svého cíle Joest dosáhl: mrtvolu jeho námořníci vylodili a pochovali ji v čarokrásne zátoce na úpatí mohutného vulkánu. Palmy a kapradí obstupují hrob zesnulého. Když pak lodní posádka naházela na hrob kvítí, vztyčen byl na rove dřevěný kříž s nápisem: Wilhelm Joest.*) V díle Joestově vyobrazena jest také tetovaná tvář náčelníka sjednocených kmenů maorských a uváděného v dějinách jakožto poslední „král" Maorů. Tavhiao Mat utaer a Po t a t a u t e V h e r o v h e r o jest jeho celé jméno. Zemřel r. 1894. Tetování tváře Tavhiovy jakož i výzdoba tváře Pebiovy (viz str. 103) náležejí mezi nejkrásnější vzory toho druhu. Podobizny tetovaných pohlavárů a maorských typů vůbec dostati lze na Novém Zélandě u všech fotografů, nejlepší vsak v Dunedině a Aucklandě. Ale čím více ubývá tetováni mezi divochy a pohany, tím větší obliby dochází tu umění mezi panstvem evropským. Anglický král Edvard dal se tetovati na pravém rameni již jako princ Waleský, královna Aleksandra nad zápěstím pravé ruky. Choř prince Valdemara dánského má jako náruživá veslařka vytetovanou na levém rameni modrou kotvu. Znamení takových nejsou prosti ani car ruský, ani král švédský. Velkokníze Aleksej zdoben jest bohatším tetováním než kterýkoli Maor. Princ řecký honosí se na prsou vytetovaným drakem s rozpjatými křídly. Za příklady těmi šli pak i princové pruští, ba i milionárky americké. *) Wilhelm Joesťs letzte Welt fahrt. Neue Südsee-Bilcler von Arthur Jiacssler. V Berlino 1900. 154 TETOVANÝ MAORSKÝ NÁČELNÍK TAVHAIO oděný pláštěm z kivího peří. NA KRÁ'! I» i i m ÚZKMI m VO« I I M Ve Vanganui zdržel jsem se kratší dobu než jsem /m myslel. Parník, jenž měl příštího dne odplouti vzhůru po řece, ukrátil můj pobyl. Před několika lety podnikaly se plavby po Vanganui toliko v maorských kocábkách, ale roku 1892 zahájena byla též pani plavba. Pozdoji zřídilo se ještě několik parníků. Nyní udržuji pravidelné spojení na řece ..Vairere". „Manuvai" a „Ohura". Bylo krásné jitro, když šroubová lod „Manuvai" opustila přístaviště a ubírala se proti proudu. Po jedenáctihodinné plavbě měla přistáti v osadě, jejíž jméno Pipiriki. Toho dne bylo všecko panstvo v Ruttlandové hotelu na nohách již za časného jitra. Také z jiných hostinců vycházeli výletníci houfně a spěchali na lod. Ve chvíli byla paluba osa zena do posledního místečka. Panstvo osadilo třídu prvou, Maoři třídu druhou. Za plavbu do Pipiriki platí se v prvé třídě 15 šilinků (18 korun). Maorští pasažéri vypadali mezi bělochy jako hotové maškary. Maorky byly vesměs tela otylého. Obličeje modraly a zelenaly se bohatým tetováním. Vlasy měly rozcuchané a samé peří. l*ši vyzdobily si žraločími zuby a mušlemi. Maori přišli v oděvu roztrhaném a v děravých kloboucích slaměných. Po pěkných pláštících lenovníkových nebylo u nich ani památky. Dávno uvykli již cárům šatu evropského. Dvě reholnice oděné v klášterní oblek odlišovaly se nápadně od ostatní společnosti. Sly za svým povoláním na misijní stanici římskokatolickou, nazvanou sice Jerusalemem, ale vyslovovanou od domorodců Hiruharama. Již pohledem na podrobnou mapu kraje mohl jsem souditi, že poplujeme z počátku pobřežím nízkým a teprv později hlubokým žlebeni. jimž řeka Vanganui klikatě se vine a k moři zhusta divoce spěje. Ale bujná vegetace bude nás provázeti na celé plavbě. Často vyplašuje lod hejna divokých kachen a černých kor-moránů. Kachní rod utíká se potom do pobřežního houští, kor-moráni vzlétají do výše a usazují se na větve košatého stromoví, jako to činí i jejich jmenovci evropští. Z mapy vyčteme dále, že poplujeme podél maorské osady Makirikiri, že za ní přijde Tokomaru. Parakino, Otavaki a že mineme stanice Korinth, Galateu a London, vyslovované po maorsku Koriniti. Karaitea a Ranana. 155 JOSEF KOKENSKÝ Slunce hřálo tepleji a tepleji. O 10. hodině ranní (dne 22. ledna) ukazoval teplomer ve stínu 28" C. V hladině vodní obrážel se pobřežní kraj tak ostře jako ve skutečném zrcadle. Bylo třeba dívati se jen do chladného živlu zeleného jako smaragd, a viděli jsme věrný obraz pobřežní vegetace, složené ze stromovitého kapradí, balmínu. buků, palem arekových a ohnivě kvetoucích stromů železnecových, nazývaných od Maorů r a t a a p o h u t u k a v a ( M e t r o s i d e r o s). Při hořejším toku prochází paroloď několika proudy a peřeji a může ku předu jenom tehdy, zaohytne-li se přístrojem drátěného lana na říčním dně polozeného. Té chvíle chápají se plavčíci, kuchtíci, pasažéři i kapitán bidel a pomáhají na obou bocích lodních, jen aby parník neuvízl na mělčině. U přístavních stanic očekávají parolod" všickni maorští osadníci. Kde kdo v dědině, každý chvátá po srázné stezce příkrého pobřeží a vítá očekávané pokrevence jásotem. Ke stanici přibíhají také smečky psů. těšících se veliké přízni a lásce každého Maora, a pozdravují všecky známé štěkotem. Ve smíšených osadách byli Evropané až příliš četnými psy obtěžováni a proto sužovali si u vlády. Stesky kolonistů přiměly pak vládu k tomu, že r. 1898 zavedla daň ze psů. Z nařízení toho vznikly veliké nepokoje mezi Maory a nabývaly rázu revolučního. Ale stačilo, aby několik horkokrevných zastanců psí svobody bylo uvězněno, a aby ukázaly se na ulici ozbrojené čety dobrovolného vojska, a daň ze psů vybírá se na Novém Zélandě až do dneška. Dojemně vítají se maorské dámy. Nepadají si sice do náručí, aby se- snad líbaly, ale podávají si pravici, přibližují se k sobě obličejem, aby se dotýkaly špičkami svých nosů po delší dobu a aby vzlykotem a kňučením projevovali si navzájem upřímné přátelství. Výjev ten. zvaný maorsky hongi, představen jest obrázkem na stránce [25, V Jerusalemě opustili naši společnost také obě řeholnice. Vstříc přišlo jim několik dívek maorských a uvítaly klášterní sestry velmi uctivě. Dřevěný kostelík se sirotčincem vypíná se tam na příkrém břehu a přiléhá k dedine, osazené samými domorodci. Za návodu sousedních kolonistů naučili se tamejši Maoři zdělávati půdu podle vzoru evropského a provozují polní hospodářství na rozlehlém území. 156 ■ stal m ton 1 1 " Starobylá zasedací síň maorská, nyní jídelna lázeňského místa Spaa nedaleko jezera Taupského. Byl krásný západ slunce, když parolod přirazila ke břehům, nad nimiž vysoko bělá se úhledné stavení. Pipiriki — znělo ze \ šech hrdel. Zavazadla předal jsem vozíčkáři a v několika minutách -tál jsem na prahu čisté noclehárny, poznamenané v průvodní knize jakožto Accommodation house. Byl jsem z tolikerých turistů první u cíle, maje na mysli slova, že kdo dříve přijde, dříve také mele. Ale starosti o lůžko byly zbytečný. Telegram, jejž jsem zaslal do noclehárny z města Vanganui ještě před odjezdem lodi, štastně svého místa došel a zajistil mi světničku k přenocování. I >epeše zavěšená na klice malého pokojíčku oznamovala, že nocovati tam bude Mr. Joseph Korensky. Ještě za nočního šera obcházel majitel ..královské pošty" všecky nocleháře a vyptával se, kdo míní povozem nastoupiti z rána cestu k jezeru Taupojskému. Cesta že trvá dva dny, že pošta jezdí jenom ve středu a sobotu, a že platí se za místo pro jednu osobu 75 šilinků (90 korun). Přihlásil jsem se s mnohými jinými, nařídil jsem budíček na čtvrtou hodinu ranní a snil jsem ve chvíli jen o bouřlivých 157 JOSEF KOKENSKÝ gejsirech, dýmajících sopkách, horkých jezerech a kanibalských tancích maurských. _ Královská pusta (Royal Mail Coach), jež čekala na pasažéry Rred noclehárnou již 0 páté hodině ranní, nevypadala po knilovsku. Vozy novozélandských post zachovávají ještě raz, jaký mívaly dostavitíky Manch našich časů. Také majitel posty nemá na sobe nic královského, jsa toliko pouhým vozkou, ku; uzavřel s úřady smlouvu, že bude dopravovati poštovní zásilky v určitém období na určitá místa. Chce-li dopravovat: v poštovním voze také osoby, ponechává se jeho vlastní vůli a podnikavosti. Dostavníková doprava (C o a c h S e r v i c e) zařízena jest na Novem Zélande mezi všemi čelnějšími místy, pokud nejsou spojena ještě železnicí. Sazby (Fares) jsou všudy vysoký. Za jízdu z Napieru do laupa počítá se na př. 100 angl. mil a platí se 50 šilinku za jízdu tam a zpět 90 šilinků. Vypadá tudíž na 1 angl. milí (1.6 km) 6 d (pencň), t. j. 60 haléřů. ^ Lehčí zavazadla (do 100 lib.) dopravují se zároveň s pasažérem darmo, těžká předávají se zvláštní společnosti (New ZeajandExpressCompa n y | mající agentury ve všech důležitějších osadách. Prvého dne bylo nám vykonati jízdu 35 angl. mil. Na nocleh měli jsme doraziti do samoty, položené uprostřed pustiny a zvané Karioi. K vábným cestám tato trampotná jízda nenaleží, zvláště je-li poštovní vůz pocestnými nabitý. Ze společníků z počátku zamlklých vvklubali se brzy hovorní a veselí soudruzi. Někteří vylétli 'si na Nový Zéland / Austrálie, jiní zrodili se na Jižním ostrově Nového Zélandu a podnikají po prvé cesty po ostrove Severním. Z Adelaidv byl pan Howe s paní a dcerou, ze Sydneye medikové Browne, Jones a Budge, z Jižního ostrova pánové Thomas. Morrison a j. Brzy za osadou Pipirikijskou projíždí vůz divokou roklí obstoupenou hustým pralesem a oživovanou hejny zelenavých h( dubů novozélandských (Carpophaga Novae Z e e-landiae). Příroda vystrojila domácí ty opeřence zahnutým a pevným zobákem, aby se jím mohli snáze zmocňovati při- 158 Nový gejsir ve Vaiuiangu v okoli Rotomahanském, Chrlí vodu zhusta do výše několik set metrů a překonává tak všecky jiné gejsiry na svině. JOSEF KORENSKÝ rostlých plodů na větvích, a opatřila je krátkými nohami a dlouhými drápy, jen aby se mohli na snětích dobře udržeti a vésti život jako papouškové. Maoři dali jim jméno kuk u, k u-kupa, k er er u a jídali je rádi již za nejstarších časů, posílajíce si je darem ve zvláštních nádobách naložené. Tisovité stromy rodu Dacrydium a Podocarpus tvoří v řečených roklích hlavní vegetaci. Často vídal jsem ve smési různého stromoví palmy arekové a kordyliny, při samé pak silnici stále trsy kapradové. Pro mnohé z nás byla nádherná „péra prince Waleského'1 novinkou. Proto opouštěl vozka chvílemi kozlík a vracel se k vozu s hebkými vějíři nejskvělejší kapradiny novozélandské, aby jimi podělil všecky pasažéry a ukonejšil v nich touhu míti ve sbírce také kadeřavý rod, jenž honosí se případným jménem Todea superb a. Bodláčí evropské provází tam výletníka celou cestu, vroubí silnice po obou stranách a ukazuje zřejmě, kudy jdou prouclv přistěhovalecké. S rostlinami užitečnými přichází do nových zemí zároveň všecka biiřeíí a bej li. Vzácné divadlo očekává pocestné, až minou horskou bystřinu Kaukore a zadívají se do srázného žlebu, vyhloubeného v pískovcových stěnách jako těsný kaňon a vykrášleného v měsíci lednu plamennými květy mohutného stromu ratového (Me-trosideros rob u sta). Ale mohutnějším dojmem působí v nás pohled na osně-žené velikány, jež se ukáží na obzoru, až dostoupíme horského sedla Vaiapunajského. U veliké dáli spatřujeme, jak dýmá hrozná sopka Ngauruhoe, a jak sněhem a ledem bělají se temena hory Ruapehu a Tangariro. * * * S prázdným žaludkem přijeli jsme do malé dědiny Raetihi, obstoupené kol kolem samým pralesem, a hladově nahlíželi jsme do jídelny. Oběd telefonicky objednaný byl již pro pasažéry připraven. Kde co bylo, zmizelo s tabule v malé chvíli, a nový l>ovoz s čerstvými koňmi hotovil se na další jízdu. Přes cestu bylo viděti řady pil rozřezávajících klády v latě a prkna. Hluboký les, jenž obklopuje osadu daleko široko. 160 \ \ KRÁ1 01 KŔN ' I li " " kláda se skoro výhradne z dakrydia kupresolistého, zvaného ii Maorů r i tnu. Náš Pres! poznamenává o ném zprávu moře plavce Cooka, jenž dávní pazoušky toho stromu v pivo močiti i pni proti kurdějím. Po kládách dakrydiových lezli za naši návštěvy velicí brouci ■/. příbuzenstva pilun ( P r i o n opi u s reticularis). i nedlouho mohl jsem jimi naplniti celou láhev a poslali je - 'Uji jako vydatnou kořist entomologickou poštou do Evropy. i >braz novozélandského toho tesaříka najde čtenář na stránce iM). Rostliny k němu přiléhající představují kapradovitou mař ilii s listím a plodnicemi. Co nezničí v pralese okolí Raetihi jského J klučnice, ničí i asté požáry. Také za naší jízdy lesní silnicí zuřily požáry na několika stranách a stravovaly pravěký hvozd. Dlouho a dlouho jeli jsme samým kouřem, a volněji počal každý dýchati, když ocitl povoz na široširé pláni prosté všeho vyššího rostlinstva. Ale radost naše trvala na krátko. Brzy potom bořili se ' onč i povoz do sypké půdy, rozvířili ji v kotouče prachu a připravili všem pocestným muka k nevypsání. Jízda takovým krajem náleží k nejhroznějším na celém Novém Zélandě. Z trápení toho byli jsme vyproštěni teprve k večeru. Když astavil povoz uprostřed opuštěné pláně a vypustil v noclehárně k.morské pasažéry z dusných kobek těsného dostavníku, druh ■ I mha pro samý prach ani nepoznával. Snad nikdy nepřišla nám uchystaná lázeň tak vhod, jako když smývali jsme se sel>e opecný prach vulkanické trojice v bídné chatrči, označené na mapě jménem Kariori. Ale tváře všech pasažérů vyjasnily se zase, když objevili ie všickni v čistém rouše před chýší a obrátili oči v tu stranu. kde vystupuje k nebi ohněroda skupina hor, posvěcená starými Ěstmi a bájemi: Ruapehu, Ngauruhoe a Tangariro. * Ze starých pověstí maorských lze se domýšleti, že sopečná ■ innost vulkánu Tongariro byla známa již prvním vystěhoval-i uiii Havaickým. Náčelník Ngatiroirangi byl prý nejprvnější. sopečnou tu horu spatřil a prozkoumával. Ubíraje se od ýchodních břehů na západ Severního ostrova se svým otrokem Ňgauruhoem viděl na jihu (maorsky tongariro) nebetyč- I Kořenský: Cesia k protinožcům. II. II 161 JOSEF KOŘEXSKÝ Maorská mládež koupá se v teplém gejsiru. nou horu. 1 chtél vystoupili na její vrcholek a přehlédnouti cely kraj až do té chvíle jemu neznámý. Ale cesia na prevysokou horu byla velmi krušná, neboí vedla roklemi a bodlavým roštím. Statečný náčelník prodral se však šťastně i nejhustším trním a stál pak pojednou při čarokrásném jezeře. Cestou lak hroznou proměnil se oděv náčelníkův v samé cáry. Ale nežli se pohlavár nadál, proměnily se hadříky v rau plesli a pučely tak, že z nich vyrostly konečne krásné akácie a kvetou v okolí jezera až doposud. Potom vystupoval N.sratiroii-angi na osne-Zenou horu Tongariro. Ale čim výše se svým otrokem vystupoval, tím více mrazila jím zima. Náčelník již se domýšlel, že zmrzne on i jeho otrok. Proto jal se volati na své sestry, které ho z daleka následovaly, aby mu poslaly věčný oheň, jimi již v Havaiki ošetřovaný a na Nový Zéland přinesený. Sestry volání svého bratra uslyšely a poslaly žádaný ohefl po dvou tanivách. Skřítkové Pupu a Haeata vyplnili ihned rozkazy svých velitelek a pospíchali podzemní cestou na vrcholek Tongarira. Hned na to vyšlehly plameny z horského temene, zahřály zkřehlého náčelníka a zachránily ho při živote. Když se Ngatiroi-rangi vzpamatoval, chtěl přispěli ku pomoci také svému otrokovi, ale přišel již pozde. Ubohý Ngauruhoe samou zimou zahynul. Od té doby plápolají na hoře ohnivé plameny až do dneška, a otvor, z něhož neuhasitelný oheíi stále srší, zove se jménem nešťastného služebníka. Také v těch místech, kudy skřítkové s ohněm pospíchali, hoří podzemní plameny a ohřívají 162 v l.ľ M 0\ LI M l/l \li \l \n Výletnici vaří si pokrmy nad parami čišícími z puklin zemských celý kraj. Proto vytryskuje horká voda na celé cestě, kudy Pupu a Haeata se ubírali. Úctyhodné legendy učinily i horu Tongariro místem po svitným, tápu, a nikdo z Maorů neodvažoval se, aby dostal se až k ohnivému jícnu. Ještě nejspíše mohla býti uložena k věčnému odpočinku na vysokém vrchu mrtvola některého maorského pohlavára. Tongariro měl se státi na příklad hrobem také náčelníka Te Heuhea, jenž tak osudně život dokonal. Potomstvo želelo ubohého pohlavára, vyneslo z propadliště jeho mrtvolu a li<> tovilo se pochovati ji slavné na temeni Tongarira. Žhavý jícen měl pojmouti v sebe ostatky zesnulého, a láva a popel mely býti jeho rovem a památníkem, již blížili se nosiči s mrtvolou pohlavárovou k žhavému kráteru, ale podzemní rachot a dunění odňaly jim všecku další odvahu. Proto položili nosiči Mstatky na samém pokraji srázného jícnu a unikali z místa záhuby a smrti. Co se s mrtvolou náčelníkovou potom stalo, nikdo neví. Zajisté že byla nejbližším výbuchem živé té sopky ve vulkanickém kamení pohřbena a zmizela s povrchu zemského na vždy. Ke kráteru Tongarira neodvažoval se potom žádný domorodec, a přístup k posvátnému místu stěžován byl i bělochům. Marně pokoušel se o to již Dieffenbach i guvernér Sir George Grey roku 1850. Za našich dnů neklade tam již nikdo horolezcům překážek, a mohlo býti zjištěno, že sopka Tongariro * 16:'. JOSEF KOŘENSKÝ má celkem sedm jícnů a 2e nejvyšší její bod leží 1891 metr nad m iřem. Jedním z těchto kuželovitých jícnů jest Ngauruhoe (2280 m), uváděny zhusta jakožto vulkán samostatný, ale v pravdě jest 011 toliko součástí vulkanického horstva Tonga-rtrojského. Třetím a nejvyšším *) vrcholkem eruptivním na celém ostrove Severním jest Ruapehu (2803 m). Již samo jméno kuželovitého toho obra ukazuje. Ze hora Ruapehu také v dřívějších dobách soptívala a otřesy zemské způsobovala. Maoři říkají aZ dosud zemětřesení ni, rua nebo run a burácení a hřmotu p a li u. Temeno nejvyšší hon- Severního ostrova pokrývá stále led a sníh, a obrysy jeho zjevují se jenom za nejkrásnější pohody. Mračna zastírají vrcholek sopečného velikána po větší část celého ruku. Pustá pláň, jež obstupuje ohněrodé horstvo několik hodin cesty na dél a šíř, jest výtvorem sopečným. Af zaryjeme do půdy kdekoli, všudy objeví se jen sypký popel, škváry, pemzové rapily, sklovitý písek a vulkanické pumy. Vrstvy tohoto rázu ukazovaly se nejlépe, když tam před několika lety cestu pro povozy zakládali a vysoce zajímavé profily geologické bezděky vytvořili. Zajisté, že výbuchy jmenovaných vulkánů opakovaly se mnohokráte. Svědčí o tom četné vrstvy za sebou se opakující a jdoucí do hloubky několika metrů. Zhusta vyhrabával jsem z nich opálená dřeva jako zbytky po někdejší vegetaci. Nyní roste tam stromoví a křoví málo kde. Ve vyprahlé půdě bujejí samé trsy danthoniové, a jenom při březích, horskou říčkou svlažovaných, rozkvetávají kvítka drobných ambrožek (Eu-p li r a s i a) a dozrávají hobulovité plody nízkých bylinek, zvaných od kolonistů „domácími oranži" (Leucopogon Frase r i), protože hráškovité a jedlé ovoce jejich žloutne se jako pomeranč. Kolem naší noclehárny bělaly se v bídné půdě také korunky nízkých zvonků a plazivého jetele z Evropy tam zaneseného a ve skrovné zahrádce, rozdělené v záhonky pem-zovými pěšinkami, kvetlo několik macešek, violek. sedmikrás a kosatců. Večerem vanul po liduprázdné pláni, povýšené až přes 1000 metrů nad moře, chladný vítr a rozvlnil trsy mohutných I X.i příloze :'.!>. má sláti misto nejvyšší nejkrásnější. 164 Jidelna hotelu Valrakeiski In trav jako moře. Za studených měsíců dostavují se tam i mrazy, a větry vanoucí pustou od sněhových výšin horských snižují teplotu planiny tak, že až kaluže a klidné zátoky říček pokrývají se ledem. Potoky a řeky, svlažující pustnu pláň, mají vesměs prameniště v ohněrodých horách. S jižního úbočí Kuapehujského pádí kalný proud Mangavhero. Mangehuehue, Vaiharuru, Vaitaiki, Vaiharakeke. Vahianoa, na straní- východní prýští se bystřina Vangaehu s belavou vodou jako mléko, potom Vharepu. I 'iripiri, Mangaetoetoemi, Pangara a spějí do mohutného toku. jenž rovněž pramení se na Ruapehu a jako řeka Vaikato (maor. v a i = voda, kat o = rychlá) do Taupojského jezera se vylévá. Karioi je noclehárna velmi bídná, chatrč v pravém smyslu slova. Jedna chýše vystavena jest při močálovitém vodojemu a slouží přibylému panstvu za jídelnu. Různé konservy na tabuli rozložené chutnají vyhladovělým pasažérům ještě nejlépe. Práci v kuchyni obstarává několik dívek maorských. Prudká vichřice skučela na pláni po celou nur. svištěla ve skulinách dřevěného baráku, rozhoupala na stěnách a stropě všecky cáry potrhaných tapet a rušila noelehářům klidný Spánek, 165 JOSEF KORENSKÝ Z rána snesl se mírný déšť. pokropil sypkou cesiu a zmírnil trampoty, jež nás neminuly ani za jízdy druhého dne. Zhusta opouštěli pasažéři vůz, kráčeli vedle něho a zapadali do sopečné půdy až po kotníky. Rua]>ehu, Ngauruhoe a Tongariro zjevovaly se ve chmurách každou chvíli a mizely střídavě zase v černých mracích. Když pak slunce počalo jasné svítiti a teple hráti, hemžila se vyprahlá půda samými broučky svižníky, a náruživá honba na ně zaměstnávala nejen mne, ale i ostatní soudruhy. Táni i dámy cvičili se v entomologickém sportu jimi ještě nikdy neprovozovaném a pomáhali mi horlivé a vesele sbírati strakaté druhy novozélandských cicindel, rozšířených ve vlasti Maurů v několika druzich. Po nékolikahodinné jízdě, když minul povoz již koryto řeky Vangaehu, zbarvené sloučeninami sírnatými a jinými produkty sopečnými, přibývalo vegetace. Všecek kraj zelenal se zase kapradím orličím, při četných potocích kvetlo houští balmí-nové a v rokli, v níž hučí Vaikato, košatily se novozélandské. bučiny. Po levici zaleskla se na chvíli vodní pláň modravého jezera zvaného Roto Aira (maor. roto = jezero), před námi pak v údolí třpytila se širá hladina, nenazývaná u Maórů již jezerem, ale mořem, t e m o a n a. Byli jsme na blízku jezera Taupojského, cíle své pouti. Z daleka bylo již zříti, jak vřelé páry valí se k nebi v podobě mohutných sloupů ze skulin a trhlin zemských, jak rozptyluji se v ovzduší, a jak na všech stranách nové výbuchy po nich následují a kopce, stráne a doliny dýmem zakrývají. Celý kraj zdál se býti samý parní ventil, a divoká jízda po srázné cestě vedla jako do vybájené dílny vulkánů a kvklopů. Tlupa maorských dětí uvítala povoz na silnici s jásotem a doprovázela přibylé hosty až na práh lllakeova hostince v To-kaanu. Tokaanu jest nepatrná dedinka (kainga) maorská při jižním břehu Taupojského ..moře". Chatrčí maorských napočítal jsem tam asi tucet, ale lákavější byl útulný hotel s vábnou jídelnou a se třemi domečky, v nichž jsme měli přenocovati. Hostinský nevycházel z líbezného úsměvu. Usmívá se prý po rcl\ luk. 166 JOSEF KORENSKY ľ.randy a whisky vyjasňuji jeho nacervenalou tvář již od božího rána a činí ho šprýmovným. Jiných radostí prý Tokaanu neskýtá. Při všem tom hledí si jezenií hostinský svélio podniku velmi pečlivě. Elegantní salon opatřil vkusným nábytkem, pěkným pianem a jinou síň dokonce i kulečníkem. Tak příjemného útulku nikdo z nás v Tokaanu neočekával. Ještě před večeří pospíchali jsme všickni do lázní. Po prvé mohl každý z nás vykoupati se v gejsirů. Na vybranou měli jsme přírodních těch vodojemů několik set. Některé gejsiry přiléhají hned k dědině, jiné roztroušeny jsou po okolí. V jedněch je voda teplá a vhodná ke- koupání, ve druhých je voda vroucí a klokotem se vaří, ve třetích vyvirá horky živel jen ob čas. vytryskuje bouřlivě do výše jako fontána a zaniká opět v hlubokém jícnu, aby obnovil svou činnost, bud za několik minut, hodin, dni, nebo měsíců. Maoři říkají gejsirům prvého druhu vaiariki, druhým n g a v h a. třetím (chrlícím vodu obdobně) p u i a. Nejeden gejsir naplněn jest blátivou kaší, jež se stále vaří. huhlá, prská a mlaská a v podobě podlouhlých pum vysoko se vvmršfuje. V maorštině slove takový gejsir u k u p u i a. Výrazu gejsir Maoři neznají. Jméno toto přišlo do názvosloví geologického z Islandu, kde horká vřídla občasně vybuchující byla nejdříve pozorována a probadána. Islandský (staro-norský) název geysir (geysa = vylévati se) přenesen pak byl na všecky úkazy toho druhu, známé zvláště v Yellowston-ského parku severoamerického a ze Severního ostrova Nového Zélandu. Cestu ke gejsirům najíti lze snadno. Kotouče a sloupy dýmu. vznášející se vysoko nad vřelými vodojemy, jsou bezpečným vodítkem. Ostatně provázela nás ke gejsirům také tlupa maorských dětí a byla nám vzorem, jak si za prvé koupele v gějsiru počínati. Jako všudy jinde, tak i v Tokaanu jest několik gejsirů těsně vedle sebe. Když jednomu vody ubývá, druhému jí zase přibývá. Maori usazení při gejsirech vědí dobře, který z nich hodí se za lázeň a který k ohřívání a vaření pokrmů. Z četných průchodů (hipaoa) a trhlin zemských čiší misty jen horká pára"a dere se na povrch za velkého napjetí. 168 UKAi.O I KM I MAOI Jícen gějsiru zvaného .Havrani linlzdo\ Přirozené ty ventily parní zásobuji za zimy chýše domorodců teplem a zastupuji v maorské osadě ústrední topeni. Turisté radují se jako malé děti. mohou-li si v takových puklinách ohřáti přinesené konservv a uvařiti hrnec ..sladkých bramborů" maorských, známých v rovníkových a obratníkových krajinách jakožto batata a u domorodců novozélandských jakožto k u m a r a. Gejsiry v Tokaanu jsou rozličné velikosti a hloubky, ale všecky mají podobu tůní. jež se při povrchu kruhovitě v jícen rozšiřují a do hloubky nálevkovitě nebo kotlovitě zužují. Průměr jícnu bývá několik metrů. Dno vlažných gejsirů bývá tak hluboké, že ho můžeme zhusta, koupáme li se v něm. nohou dosáhnouti. Za naší návštěvy bylo u gejsirů živo. Někteří Maori vařili tam nad parou v děravých truhlících bramb ry a hrách, jiní se odstrojovali. skákaly odvážně do vodojemů a užívali večerních lázni k velikému svému potěšeni. V. gejsirů teplého ubírali se mnozí do vedlejšího gejsirů chladnějšího a vybízeli nás k následování. Nikdo nenechal se dlouho pobízeti. Z opatrnosti po-hružovati jsme se do gejsirů jenom znenáhla, protože byla jeho voda příliš horká a teplota o 40" ť pro nás nezvyklá. Ale domo rodei přivykli gejsirové vodě ještě tqilejší a ponořují se do ní náhle. V sousedních gejsirech naměřil jsem 45" ('. v jiných až 86° C. Horká pára v průchodech skalních měla teplotu 980 C. Zápach po sirovodíku znamenati lze na všech místech. 169 JOSEF KOKENSKY Hladina některých gejsirů byla klidná, v jiných se voda vařila a brala na se již. znamení, že nastane v nejbližším okamžiku výbuch. Té chvíle půda pod nohama duní, mírně se otřásá a nahání pozorovateli strachu. Zkušenost velí, abychom pokraj jícnu rychle opustili a na několik kroků od něho se vzdálili, uechccme-li býti opařeni vytrysklým sloupem vřelé vody a páry. Registrující teploměr ponořený na šňůře do lakového gejsirů ukazuje, že za výbuchu mívá voda v hlubině až 1270 C. Po erupci teploty zase náhle ubývá a při hladině ukazuje sloupec ríutový jen několik Stupňů nad 80. Náhlý výbuch horkých gejsirů zasahuje zhusta hmyz kolem poletující, hubí jej a utápí četné vážky, mouchy a svižníkv ve vřelé vodě. Vytrysklé sloupky vodní zasahují také okolní rostlinstvo (křoví balniinové. kapradí a plavíme), a minerální hmota v horké vodě rozpuštěná usazuje se na něm jakožto bílý. šedý nebo růžový povlak čisté kyseliny křemičité. Z. vřídel Karlovarských vylučuje se koravina vápnitá, z gejsirů novozélandských křemen, zvaný v mineralogii opálem sraženým, tufem křemičitým nebo gejsiritem. Z křemičité koraviny jest složena také všecka okolní půda, po níž při gejsirech kráčíme. Tenké vrstvičky její pod nohama se prolamuji, praskají a chrastí a hrozí, že se místy do země pr< ipadneme. Nejvíce koraviny křemičité hromadí se ovšem při gejsirů samém. Vrstvy lam nanesené mívají v tlouštce i několik metrů. Zvláště vyvýšen bývá okraj gejsirů. podobaje se zhusta komínu nebo sudu. Voda v gejsirech Tokaanujských se zelená a modrá a hraje za svitu slunečního barvami jako drahý opál. V teplých vodojemech daří se dobře drobným řasám, a povlaky jejich činí okraje nádržek mazlavými a kluzkými. Maoři byli již s přípravou večeře dávno hotovi, když jsme opouštěli teplou lázeň. Ochotně nabízeli nám mařené brambory k okušení a přijímali s radostí doutníky z rukou přítomných kuřáků, děkujíce za ně maorským slovem k a p a i. t. j. dobře. Pro slovo děkovati nemá maorština ani výrazu, proto Maoři nikdy vlastně za dárek neděkují a dávají slovem kapai 17(1 Tanečnice Vakarevarevskc před starobylou síní zasedací. na jevo jen svou spokojenost. Tento mrav vyplýva z dávného ivota patriarchálního, kdy majetek celého kmene byl zároveň min každého příslušníka. Xa místě díků pronáší Maor raději dlouhé chvalořeči a velebí dárce jako boháče a velmože, neb "pevuje květnatými výrazy zemi. z níž darované věci pocházejí, Za návštěvy Maorů přišla řeč také na pověst, již si v To-kaanu podnes vypravuji. Slído se, že přišli jednou z daleka hosté na návštěvu Maorů Tokaanujských a ostali u svých pokrevenců na noc. Toho dne ykoupali se ještě v teplém gejsirů. povečeřeli a odebrali se na lože. Novým jitrem pospíchali hosté opět do lázně a skočili do léSe lůně jako dne předešlého. Hned na to pronikly však vzdu-1 I lem výkřiky bolestí a nářků, a nežli přišla pomoc, byli všichni hosté ve vroucím gejsirů uvařeni. Co nikdo z nich nečekal, stalo e. Náhlou změnou teploty vodní za noci proměnil se gejsir vlažný v gejsir vařiči a připravil Maorům hroznou smrt. 171 JOSEF KOKE \ Vjevy takové pozorují se u novozélandských gejsirii častej i. a proto není radno vrhati se do gejsirové lázně drive, dokud nebyla její teplota zjištěna. Již se stmívalo, když jsme se Maorůrn poroučeli. Za sebou slyšeli jsme ještě H aer e r a! II e i koná! Tedy asi tolik jako jdi a cestuj Šťastné. M\ pak odpovídali jim : li n o h o k d n e a. t. j. sedněte si (nenechte se námi rušiti ze svého pobudli!). Večer prožili jsme při pianě a v samém zpěvu. Dobré za opatření v hotelu zvyšovalo veselou náladu mezinárodní společnosti. Sběratelé ethnografických památek měli v Tokaanu příležitost koupiti si maurské pláštíky zhotovené z lenovníku a protkané peříčky oblíbených ptáků, jako je kivi a pastor čili tuitui. Ale držitel hotelu prodává je za drahé peníze. Za jedim' pláštík dostává prý až 10 liber šterlinkň, t. j. asi 250 korun. Mně podařilo se tam získati lacino aspoň jedno kiví vejce. * * * Novým jitrem sešla se všecka společnost opět v teplém gejsiru a nemohla se příjemné lázně ani nabažiti. Ale píšfala je-zerního parníku oznamovala pronikavé, že bude čas hotoviti se k odjezdu. Toho dne měli jsme doraziti na noc do Spa. Tokaanu leží při jižním pobřeží jezera Taupojského, Spa při severovýchodním jeho zálivu. Obě místa spojena jsou mezi sebou pobřežní silnicí dlouhou 53 km. Tentokráte dali jsme přednost parníku, jenž koná po jezeře pravidelné plavby dvakrát za týden. Plavba trvá asi 3 hodiny a je drahá, protože bývá pasažérů velmi málo. Za jednoduchou plavbu platí osoba 18 korun. Zpáteční lístek stojí 30 korun. Jezero Taupojské jest největší ze všech jezer Nového Zélandu, majíc v rozloze 626 kma (tedy o málo více nežli jezero Ženevské) a v hloulxe až přes i6o m. Leží asi 400 m nad hladinou mořskou a obklopeno jest břehy nízkými nebo skalnatými a pustými stěnami, jež se k němu příkře sklánějí a místy srázně do něho zapadají. Pobřeží je skoro liduprázdné, a z celého kraje vane mrtvá tišina. Jen když horský vítr vane a rozvin! hladinu ITL -,.\ KRÁLO\ 11 11 1 .11 U '>" Prvni cvičeni k divokému tanci haka. jezerní, potom rozléhá se vlnobití nitrozemního „moře" daleko 1 >ko. Největší hory středozemní ostávaly na obzoru po celou plavbu. Ovzduší bylo přejasné, a Ruapehu s dýmajícím Ngauru- hoem zdály se býti od nás na dostřel. Modrá hladina jezerní mírně se čeřila. Houfy divokých kachen a kormoránů ji oži- ovali. Nízké pobřeží v přístavní zátoce zelená se trsy lenovníko-. \mi, strmé břehy bělají se skalami pcmzovými nebo se černají trachytickou a čedičovou horninou v malebných sloupech seskupenou a vnikají hluboko do jezera jakožto strmé ostrožny. Řady eruptivních kopců spatříme, obrátíme-li oči v opačnou stranu své plavby. Všecky přiléhají k legendární dvojici hor, a jsou dle maorské pověsti ženami a dětmi nebetyčných velikánů Kuapehu a Tongarira. I na východním pobřeží postřehujeme v dáli sopečné kužele obstoupené puklinami, z nichž se pára valí a jako dým k nebesům se povznáší. Všecko okolí mluví k zemězpytci zřejmé, že vulkanismus rozvinoval tam v dávných dobách nejvydatnější činnost, v stvořil řady sopek, eruptivních kopců a pohoří, pohrobil v hlubinách zemských celý kraj a ustal ve své zkáze, když se propadlá 173 JOSEF KOŘENSKÝ krajina širou vodou zalila a v nynější jezero Taupojské proměnila. Jen ob čas zahaluje se nebe nad jezerem mraky popelovými, které až slunce zatmívají a jasný den v temnotu noční proměňují. Chvíle ty jsou již velmi vzácny a dostavují se, když kromě Ngauruhoe soptí také dřímající Ruapehu. Ruapehu probudil se k sopečnímu životu r. 1859, r. 1886 a 1895. Naposled? Pravdě se podobá, že pro časté zatmění kraje dali Maoři jezeru jméno Taupo, znamenající v překlade místo, kde noční temnota vládne (maor. po = noc). Asi za hodinku přiblížila se parolod k ostrůvku Motu Taiko, jenž jest v celé vodní pláni jediným kusem pevné země a obývaným toliko jezerními duchy. Maoři znají je dokonce i podle jmen, nazývajíce jednoho ducha Horomatangi a druhého Te Ihu. Oba přebývají pr\ v ostrovních jeskyních nel>o ukrývají se v propastech jezerních a způsobují vlnobití a bouři. Jen jim se přičítá, že již tolik maorských kocábek bylo tam ztroskotáno a na jezerním dně pochováno. Proto se každý Maor ostrůvku vyhýbal a svou lodičku jiným směrem řídil. Ale proroctví, jež badavý Hochstetter o jezeře Taupojském pronesl, když při něm před čtyřiceti lety prodléval, již se naplnilo Jezerni zlobozi byli z podzemních skrýší ostrova Motu Taiko zapuzeni, a parolod křižuje již bez bázně vody jezerní, jak řečený přírodozkumec předpovídal. Za plavby podél východního pobřeží neu jdou pozornosti zemězpytcově stupňovité vyvýšeniny, povznášející se nad nynější hladinu jezerní mnoho metrů. Přirozených těch teras všimli si i domorodci a vypravují o nich, že je vytvořilo jezero, když jeho hladina v dávných dobách až nad ně sahala. V těch časích nemělo prý jezero ještě žádného výtoku, ale když pak vyřítily se jeho vody trhlinou a prodělaly si koryto nynější řeky Vaikato, potom že hladina jezerní náhle se snížila a mohutnou terasu pobřežní po sobě zůstavila. Při jezeře Taupojském lze pozorovati troje terasy. Prvá leží asi 30 metrů nad nynější hladinou, druhá asi 100 metrů a třetí dokonce přes 200 metrů. Také údolí řeky Vaikato jest provázeno terasami. Vznik jejich souvisí nepochybně s vyzdviho-\. 1 n i 111 ■ 'stravní pevniny. I'm výtoku jezera Taupojského leži nepatrná osada Tapu- 17Í N S 1.ľ m "i........... \ai-iiaiinu čili krátce Taupo. M.i\ m.u učinily ji horká vřídla a gejsiry na blízku výtrysku-jící. Turisty očekává tam za příjezdu parolodi povoz a odváží je do nedalekých lázní. Krátké zastávky užil jsem k ohledání jezeniíbo pobřeží, ale drobné zvířeny vodní zastal jsem tam velmi malo. Pod kamenem ukrýval se říční rak, ve směsi pemzového štěrku a sklovitých škvárů povalovaly se skořápky sladko-vodních perlorodek (Unio) a pod kladami na břeh vyvrženími hemžila se kolonie hnědých broučků z rodu Cilihe. Novozélandské perlorodky vyskytují se také v řekách a přechovávají v sobě zhusta malé perličky, jež však jsou pro klenotníka beze vši ceny. Tím více váží si Maoři mušli samých, jídajíce je rádi ode dávna. Na mnohých místech našel jsem skořepiny perlorodek seskupené v hromádky. Byly to odpadky z maorských hodů. Dřevěná brána vedoucí do maorské osady Ohinemutujské. Asi 3 km od jezerních břehů na sever uschováno jest v lilu boké rokli sanatorium Spa. Silnice k němu vedoucí skláni se srážně. Hukot vody zaléhá nám v uši. Mladá řeka bouří hnětl při svém výlevu z jezera a rozrýva si prudce koryto v pemzové půdě. Odtud asi její jméno Vaikato, t. j. voda proudící. Za několik minut pocitujeme čichem, že jsme již na blízku íumarol. vydechujících z puklin zemských hojnost páehnivého sírovodíku, a ve chvíli na to procházíme zahradními pěšinkami do roztomilých salonů lázeňských. 175 JOSEF KOKEXSKY V zahrado proudí voda klikatým korytem, na jednom místě studená a čistá jako křišťál, o několik kroků níže vlažná, dále pak horká a jako tyrkys se modrající, jednou chuti louhovité, po druhé kyselé, po třetí železité. Z každé skuliny řine se voda jiné teploty, jiné vůně. jiné chuti a jiné povahy a mísí se se studenou vodou říčky Vaikato. Domáci pani provází přibylé panstvo po všech lázeňských domcích, zasvěcuje zvědavé turisty do tajnosti všech léčebných zdrojů a uvádí je do řečiště, kde studená voda jezerni mísí se s horkou vodou vrídelní, doporučuje hostům, aby se v horké té lázni (38" C) vykoupali a dostavili se v pravý čas do starobylé jídelny k obědu právě chystanému. V prostranné zasedací síni maorské (obr. na str. 157.) nescházejí se již k poradám domorodí pohlaváři, ale zasedají tam k tabuli příslušníci všech národů, putují-lj gejsirovýťn krajem novozélandským, a připíjejí si na zdraví z pohárů, naplněných chut-ným nektarem z vinic francouzských. Spa má ve svém okolí mnoho gejsirů. Všecky rozkládají se při pemzových stráních, jejichž úpatí smývá řeka Vaikato. Ale jakkoli je z chladného proudu k některým gej sirům pouze několik kroků, přece vytryskuje tam voda vřelá a vybuchuje za hrozného šumu a rachotu v krátkých přestávkách. Nejhlučnější jest gej sir, jenž „pracuje" toliko za léta a to v přestávkách půlhodinových. Kráter tohoto gejsiru vybudován jest z tufu křemičitého a stmelen v pevný celek s větvemi balmí-uovými tak, že podoben jest obrovskému hnízdu ptačímu. Obrazotvornost průvodcova vidí v takovém gejsiru jednou ..Hnízdo havraní", po druhé „Hnízdo orlí". Viz obrázek na stránce 169. V.w zimy ..Havrani hnízdo" odpočívá a žádné vody ze svého jícnu nechrlí. Příčinou toho jest nízký stav vody v blízké řece. Jest nade vši pochybnost, Ze chladná voda říční vnikajíc do trhlin zemských horkými parami ohřívaných tam se otepluje, průchod vřelé páře zamezuje a výbuch způsobuje. Reka Vaikato provázena jest při svém toku přečetnými parními ventily. 7, některých valí se vřelá pára vodní, z jiných čiší dým smíšený se sirovodíkem. Gejsiry blátivé vypadají velmi pestře. Vroucí bahno jejich žloutne se jako okr, červená se jako železný rez a modrá se jako blankyt, Okraje takových gejsirů povlékají se zhusta krystalky n v a druzami kamencovými. 176 Lázeňský dům v Rotoruji. \ ařená kaše mnohých gejsirů blátivých chutná prý dokonce příjemné. Maori si na ní zhusta pochutnávají, ale nenazývají jí prostě palu (bláto), nýbrž uku nebo buku. Vařená kaše některých gejsirů zahání prý také nemoci, a Maoři užívají toho léku snad až po dnes, nemůže-li jim pomoci ani pakeha, t. j. cizinec, běloch. Jak skutečně „domorodá kaše" (native porridge) — tak jí říkají angličtí osadníci — chutná, zapomněl jsem se přesvědčiti. Spokojil jsem se zkušeností pana Renleauxa, jenž tvrdí, že gejsirová kaše má chuť nasládlou a že není tak špatná, byf i nechutnala zrovna jako polévka hovězí. Novým dnem odváží povoz hosty k vodopádům řeky Vaikato, zvaným v maorštině Huka (t. j. pěna), zajíždí potom k mohutným peřej ům téhož proudu ( Arateatea) a předává pasa- Josef Kofenský: Cesia k protinožcům. II. 12 177 JOSEF KÚRENSKY žery stanici, jejíž jméno Vairakei. Tam ujímá se vedení výmluvný průvodce, vodí zvědavce půldruhého dne \o všech divech, jimiž příroda obdařila Gejsirové údolí, a vyhazuje horké fontány pekelné rokle za nejkrásnější gejsiry na celím Zélandě. A průvodce mluvil jen svatou pravdu. Nikde neseskupilo Se tolik různých gejsirů jako ve Vairakei, a byt i nepřekonávaly krásou a velebou azurové vodojemy proslulých gejsrů Yellow-stonských (v severní Americe), přece uchvacují svo.i rozmanitostí každého diváka. V jednom perlí se vřelá voda jako šampaňské, druhý vyvrhuje vodomet podobný kadeřavenu, triu ka-pradovému, třetí naráží za erupce do podzemních průchodu jako parní buchar, čtvrtý chrlí z jícnu blátivé pumy, pátý dýšeYirné páry jako báječný drak, šestý za výbuchu hvízdá a píská j^lio parní píšťala, sedmý vytvořuje kolem sebe terasy bílé jako snili, nebo nachové jako ranní zoře, osmý povléká všecku okolní vegetaci rudým náletem a proměňuje rozvětvené křoví, plavíme . mechy v červené korále, devátý vrací každý kámen do jeho hrdl hozený a metá ho napjatými parami do veliké výše jako střeh Blízká jezírka a tůně zelenají se tam jako bronzová patina, j in vodojemy třpytí se barvou oranžovou, šedou, fialovou, modrot a lemují své okraje čistou sírou. Z četných vřídel Gejsirového údolí odtéká vřelá voda dol tesné rokle, vytvořuje horkou říčku, pozbývá delším tokem trochu na své teplotě, vine se houštím, zadržuje se náhonem v prostrannou koupelnu a plovárnu a slouží výletníkům za teplou lázeň. Ale jako celý kraj složen jest z pemzy a podobného kamení ohně rodého, tak i dno teplé říčky jest jenom samý škvár a ostrý kamínek pemzový. Nicméně užívá té horké plovárny každý hoši ráno i večer, chválí výborné zařízení hotelu Vairakeiského a s potěšením prohlíží znamenitý povoz, v němž mu bude konati další cestu až do Rotoru je. Z Yairakeie do Rotoruje počítá se asi 80 km. Železničního spojení krajina ta ještě nemá.*) Cesta vede krajem neutěšeným. Pod koly vozu chrastí jenom rapily pemzové. Také v profilech silničních spatřujeme jen vrstvy sopečného popelu a porésních škvárů sklovitých. Obfi linie, spojujíc! Napier s Taupem a Rotorují jakož i Taupo lihozápadem, označil kreslič na mapě Severního ostrova 'sir. 1011 mylné nici. V pravdě ic to však jen spojeni dostavníkové. 17« I I ' 0\ KŔM ' '01 .1..... Pozemní hlemýžď Paryphanta liusbyl. (Přir. vel.) Maorská osada spatřuje se málo kde. Její pan učitel zastává zároveň místo poštovního úředníka, očekává v pravý čas poštovní vůz při silnici a předává vozkovi poštu. Té chvíle mívá maorská školní mládež odpočinek, doprovází svého vychovatele k vozu a vrací se s ním zase do školy, vystavené uprostřed lenovníkového houšti a bídných chatrči maorských jako nějaký palác. K mému dotazu, kolik maorských dětí má pan kolega ve škole, odpověděl maorský vzdělavatel mládeže, že toho dne jich přišlo do školy 26. Vypravoval mi dále. že maorských škol má Nový Zéland přes 80, Ze do nich chodí asi 4500 dětí obého pohlaví, a že v nich vyučují učitelé i učitelkj . Výrok maorského pana kolegy shodoval se s údaji, jež uvádí úřední ročenka. Podle ní placen jest řídící učitel maorský velmi slušné, požívaje ročních příjmů až 275 liber šterlinků. t. j. 6600 korun. Asistenti a učitelky ručních prací mají nejméně 50 liber, t. j. 1200 korun. Mládež maorská vyučována jest svým jazykem mateřským. * 179 JOSEF KORENSKY ale poskytuje se jí také příležitost osvojiti si základy řeči anglické. První anglická čítanka na školách maorských užívaná má nadpis: Lessons in Reading and Spelling use in Native Schools. Y maorském překlade znějí anglické věty v čítance uvedené takto: i >n jest v mé dedine — Kei roto ia i taku pa. ( I..věk má psa — He kuri ta tetahi tangata. Můj pes není zlý pes — Ehara taku kuri i te kuri kino. Kočka může zakousnouti myš — E mate te kiore i te poli. Mnohá slova před příchodem bělochů Alaorům neznámá přijali domorodci do své mateřštiny a upravili je podle své výslovnosti. Knize (angl. hook. Čti buk) říkají, poněvadž hlásky b ve svém jazyku nemají, pukapuka, péru (angl. pen) p e n e, papíru (angl. p a p e r) p e p a nebi i tež p u k a p u k a. železu (angl. iron) r i n o, jablku (angl. apple) a p o r o. březnu (angl. a p r i 1) a p e r i v a, stolu (angl. table) tepu. Jiné příklady uvedl jsem již na str. 89. Do prvých počátků jazyka maorského uvádí nás příruční knížka Wiliamsova,*) do významů maorských slov vokabulář od téhož spisovatele.**) Xa stanici Vaiotapu očekává výletníky objednaný oběd. Stanice je pouhá samota s útulnou noclehárnou. Památnou učinily ji četná horká vřídla, vřelá jezírka, pestrobarevné terasy, horké vodopády a hojné gejsiry, jež chrlí vodu i bláto. K večeru dorazil povoz do Roloruje a stkvěly Grand hotel, nejlepší na celém Novém Zélandě, nahradil hostům nově přibylým Vrchovatou měrou vše, čeho se jim za dvoudenní jízdy sopečným krajem nedostávalo. Milý náš soudruh pan Howe z Adelaidy byl šťastnou jízdou po stredozemské pláni tak spokojen, že hostil v nádherném saloně celou společnost nejlepšími markami moku šampaňského. Ještě veselejší nálada projela všemi hosty, když uslyšeli, že Maoři usazení v nedaleké dědině Vakarevarevské zvou vzácné panstvo k taneční zábavě. Rozhlásí-li se po Roturui, že budou Maoři tančiti své divoké tance, pospíchá každý nově přibylý host do Vakarevarevy. Veliký *) First Lessons in the Maori Language of New Zealand. Willi D Bhori vocabulary. By W. L. Wil.inms. V Aucklandč 189". **i A Dictionary of the New Zealand Language. J SO NA KH >i "\ KKM i /km i MAOR u I Osada Vairua po zemětřesení. vůz, tažený dvěma páry koňů. zprostředkuje spojení mezi blízkými osadami. Divoké tance Maorů stoji za pinií vaní. Stačí jen ještě připomenouti, že jsou to zbytky kanibalských obřadů, a zvědavost vyláká z Roturuje i nejposlednějšího turistu do taneční síně Vakarevarevské. Divoký rej Maorů nepočína dříve než až asi o desáté hodině noční. Zmíněný omnibus sbírá zvědavé hosty po všech hotelích Roturujských až po večeři a přijíždí do gejsirové osady Vakarevarevské v pravý čas. Společnost našeho vozu. jenž nás vozil po dva dni pustým krajem, dostavila se k produkci v plném počtu. Akademikové Sydneyšti nepromeškali ani chvilky, jen aby mohli užiti co nejvíce radosti v družině veselých tanečnic maorských. I já zamýšlel jsem již v Cechách usaditi se ve Vakareva-revě a býti mezi samými domorodci maorskými. Proto ustanovil jsem již doma, aby dopisy a noviny byly adresovány: Geyser Hotel Wakarevareva. New Zealand. 181 JOSEF KOŘENSKÝ Ale za mého příchodu do Vakerevarevy bylo vše v řečeném hostinci obsazeno, a nezbývalo, než uchýliti se s ostatními SOU' druhy do nedaleké Rotoruje, kde jsme byli uschováni co nejlépe. Balík českých časopisů očekával mé ve Vakarevarevě již po několik neděl. Také dopisů a dopisnic bylo na tucty. Za čiré tmy zastavil bus (omnibus) před taneční síní Vakarevarevskou, někdejší to zasedací síní maorskou. Před síni shromáždili se davy zevlounů, jako býva u nás o muzioe. Panstvo zaujalo zatím místa v tanečním sále. Tahací harmonika byla náhradou za hudební kapelu. Maori dostavili se do tanefni síně v četném počtu. Polovici tvořily ženy. Bylo celkem čtyřicet tanečníků a tanečnic. Zeny rozestavily se za sebe do jedné řady. muži do druhé. V čele mužů stál předtanečnik. dobře Živený, svalnatý, tlustý. Petrolejové lampy ozařovaly pestrou společnost. Kromě tanečníků a tanečnic drali se do sálu čumilové z návsi a použili vhodné příležitosti, kdy/ nebyly dvéře střeZeny. Všickni vetřelci kričili se ke stene a do koutka. aby mohli býti účastni národních tanců maorských, známých jménem h a k a. Větší úctu prokazovali tanečníci a tanečnice bělochům, nabízeli jim sedadla slovy e noho, t. j. posaďte se a pozdravujíce je maorským ten a k o e. t. j. jak se máte. budte zdrávi. nebo h aer e m a i, t. j. budiž vítán. Jiní vítali upejpavé hosty před taneční síní slovy torno ni a i. t. j. vejděte, pojďte dále. Jako doma pohybovala se po sále líbezná Maorka Megi Pa-pakura, či vlastně Papakurová, dívka ušlechtilého mravu a vábného zevnějšku. Tentokráte byla Megi ustrojena jako anglické baby s rflZo-vym čepečkem. Havrani vlasy splývaly ji po zádech. Jiskrné oko S bohatým obočím a belostné zuby jako řada perlí zdobily její dětinnou tvář. Pro každého, kdo ji oslovil, měla několik laskavých slov a zapředla-li hovor delší, plynula její řeč jako bystrá voda a zněla jako lahodná hudba. Potvrzovala ledy naše milá Megi, že pochází z národa, jenž slyne talentem řečnickým. 1 naše dámy vyslovovaly roztomilé dívčině obdiv, že ovládá tak mistrné k anglický. Řidčeji objevuje se Megi Papakurová ve svém národním ublťl n lehkým pláštíkem lenovníkbvým, bud jenom prostým. 1S2 NA KRAI OV! KÉM i «EMI M "" jako na příloze -'5.. nebo vyzdobeným peřím kivim. jindy pak peřím pestrého ptáka 1 11 i. Potom však neopomíná Megi vztyčiti do černých vlasů dvě chvoř stová péra z vymírající buje. Ale jen jedna osoba ve Vakarevarevě nemá Papakuru v takové lásce jako jiní. Stařenka T e-p a e a 11 i n e r a u g i nebude se snad na mne linovati, že jsem tu prozradil její jméno. Žárlí na přítulnou Papakuru, Ze jsouc vábnější odvádí jí hosty. které Tepaea vždycky po gejsirech a po okolí proí shpcčné pumy vy\ rlipvunť po kraji za výbuchu sopky Taraverské. vázela a tak za celý rok hezkeju sumu peněz za své služby vyzískala. Tepaea Hinerangi byla lo nedávna jedinou průvodkyní v kraji Rotorujském. Umějíc obře anglicky mohla zodpovídati všecky otázky zvědavých turistů a uspokojovala každého svrchované. Vypravování jeji poslouchá se příjemně. Tepaea může o maorské vlasti mnoho vypravovati. Šíje její jest do dneška vyzdobena talismanem zhotoveným z člověčích kostí. 0 kanibalských hodech vypravuje Tepaea přes všecko své Stáři živými barvami tak] že posluchači ani nedutají, vyjevené dívají se na příšerný náhrdelník a kladou rady otázek, mezi nimiž nikdy neschází, jak chutná člověčí maso. Vypravování stařenky Hinerangové zní věrohodně, at se již týká hrozného výbuchu Taraverskébo, nebo hodů kähinalskýčh a života, jaký vládl v pověstné osade Kororarecké. Stařenka Minerangová přijala již dávno křesťanství a s ním is:t JOSEF KOŘENSKÝ Lesní vegelace ořcd výbuchem sopky Tarnvcrské zároveň jméno Sofie, které se vyslovuje ma-orsky jako Tepaea nebo Tepa j a. Žofie Hinerangová nepochází z kraje Ya-karevarevskélio, ale z vykřičené osady Ko-rorarecké, narodivši se tam r. 1827. Čítala tedy za mé návštěvy 74 léta. Otec její byl Skul Alexandr Gray, kovář, matka ITine-rangi, kmene Xgati-nianiii. Žofie ď 'lne se pamatuje, jak hrozně počínal si vůdce Maurů I lune Heke za dobývání evropské 0-sady, a jak utečenci našli spásu jenom na lodi. Později provdala se Žofie za Maura z kmene Aravského a žije již po mnohu let v kraji Rotorujském. I starší cestovatelé se dobře pamatuji, když je výmluvná Zorie v okolí proslulých teras u kotomahauy provázela. Žofie Hinerangová představuje tedy kus historie kraje Roto-rujského a stála za to, že její tetovaná tvář byla českým malířem is-t NA Kil AI u\ K&M ÚZBMl 'Mil, 1 indaurem zvěčněna .1 podobizna její do I'artridgOVy galerie v \uckl.111dc zařaděna. Spanilá Megi není tetována, ale její rodiče mají obličej při-ierně vyzdobený. /. mnohých obličejů tanečnic i tanečníků šla až hrůza, ale príšernej í vypadaly tváře Maorů Vanganuij-ských. Když se panstvo v taneční síni Vakanz arevské rozhlédlo a s národem blíže seznámilo, dal předtaneč-ník znamení k tanci. Několik slov. zazpívaných hřmotným hladem kyprého velitele. uvedlo taneční sbor do náležitého pořádku. Zeny, před tím švitoří vé a hašterivé, u-tichly na povel rázem, narovnaly těla a napodobovaly nohama i rukama, co jim před-tanečník ukázal. Ude-ril-li vůdce rukou o své stehno, činily tak i obé řady mužů i žen, zvedHi paže vůdce, pozvedly hned paže i Pohled na les zpustošený výbuchem sopky Táťaverské. 185 JOSEF KORKNSKV ostatní osoby, zařval-li náčelník tanečního sboru, zařval celý sbor. Vyplazil-li prvý jazyk, vyplazovali jazyky tanečníci .i tanečnice a skákali, křičeli, kouleli očima, nakloňovali se na levo, na pravo, dolů, nahoru, hekali, chrochtali, výskali, chechtali se, dupali, vymršťovali břicha, křečovitě se šklebili, sedali na bobek, tleskali, prskali, mumlali. Ani nevím, jak se ještě po svém vůdci pitvořili. Zpěv zazníval s počátku mírné, ale sesiloval se ke konci tak. až se řevem všecko třáslo. Diváci trnuli a pohlíželi ustrašeně na divoký sbor zuřivých mužů a žen. Z tanečníků a tanečnic řinul se mezi tancem pót, a dostavovala se únava. Krátká přestávka a hlučm potlesk dodaly jim pak zase nové sily a zmužilosti. Po tanci prvém, smíšeném, následoval tanec žen. tanec mu/u. a tak střídavé předváděly se všecky národní tance maorskr. Tanec, při němž tanečnice pohybují podlouhlými míči (po i). naplněnými květy orobincovými a uvázanými na motouzu, líbil se nám velice. Za to však erotický obsah písní, jimiž Maorky doprovázejí svůj tanec , není prý ušlechtilý. Oplzlý text nechtěla nám Megi ani přeložiti. S počátku tančili účastníci oblečeni, ale později odkládali zpocení tanečníci a rozjarené tanečnice kus oděvu za kusem, až jim na těle zbyl jen lenovníkový opasek. Břišní tanec ukončil divokou zábavu. Maurským tancům kanibalským uči se maorská mládež velmi ráda a vyplazuje jazyky již v prvých hodinách tanečních tak příšerné, jako vídáme u bůžků na starobylých řezbách. Střídměji vypadal tanec po půlnoci, kdy vmísil se v rej také ten neb onen pak e h a, běloch, aby provedl některou spanilejší Maořku. Ze provedl každý také milou Megi, čtenář pochopi. Z rána den na to očekávala nás Megi Papakura již u gej-sirů a provedla nás všemi památnostmi svého okolí. Přišla v národním kroji a s netrhovým bůžkem na krku. Posvátný ten šperk dostala Megi od rodičů, matka přijala bůžka od otce, otec od dědečka, potomek od předka. ,,Co byste chtěla za svou nákrční ozdobu," otazoval jsem se svobodné průvodkyně. ..Kdybyste nabízel sebe více. pane," odvětila maorská dív- I nultí míti dítě, přejde drahocenná ta památka na mého potomka. Potomek bude si vá- 186 I II Jak vypadalo místo, když se propadla Růžová terasa za vybudili sopky Taraverskr. žiti odkazů po svých předcích a zachová jej zase věkům budoucnu." Abychom žal staré průvodkyně Žofie zmírnili, vyžádali jsme si ji na celodenní výlet do kraje Rotomahanského. ■■:■. * * Vakarevareva jesl maurská dedina o několika dřevených domcích a pěkném hotelu. (íejsirů má tato osada několik. Xěklerý pracuje v přestávkách dvouhodinných, jiný vybuchuje v několika minutách. Jícny všech gejsirü vroubeny jsou belavými vrstvami sraženého opálu, praskajícího každým krokem pod nohama jako ledové škraloupy zamrzlých kalužin. Půda je všudy tq>lá a misty i horká, tak že nelze chodili po ní na boso. Sražený gejsirit má místy barvu jako padlý sníh, jinde se červená bledým nachem a je pórovitý a lehký jako pěna. Za-boří-li se do křemičitého škraloupu noha hlouběji, uniká z prohlubně horká pára. 1ST JOSEF KORKN-KÝ Také z četných jiných skulin derou se vřelé páry na povrch a ohřívají nitro dřevěných domků, jež si Maofi nad parnimi ventily zbudovali. Domorodci stavívají tam chýše až příliš lehkomyslné, a nejednou se již stalo., že se propadli do jícnu nové utvořeného i s chatrčí. Vřelé vody gej sirové užívaj i Maoři jak k vaření, lak i ke praní prádla. Ohniště Maor ani ve svém domku nemá. Hadry, pytle a rohože v gejsirové vodě ponechané povléf kaji se velmi brzy sraženým opálem a berou na se Ivar zkamenělin). Jeden gejsir ponechává si průvodkyně na konec a vypravuje o není příšernou historii. Stalo se, že maorský mladík svedl jedinou dceru starého otce. Pohaněný stařec nesl hanbu své dcery velmi těžce a přemýšlel dnem i nocí o pomstě. Za pomoci svých přátel zmocnil se mladíka a uvrhl jej do vroucího vodojemu. Uvařenou mrtvolu potom z gejsiru vytáhl, oči a mozek snědl a ohradil vřídlo nízkou zdí. Od té doby nikdo na ohradu nesáhl, protože se stal gejsir posvátným (tápu). * í: Jako sběratel přírodnin snažil jsem se získati několik větších kusů gejsirovité sraženiny a odeslati je v bedně do Evropy. Ale provedení úmyslu nebylo ve Vakarevarevé lehké, protože jest zakázáno gejsirové usazeniny ničiti a ve větším množství lámati. Aby se křemičité terasy zachovaly budoucnosti, byl gej-sirový terén ohraničen a vstup ke vřídlům dovolen jenom za poplatek. Ale ne všecky usazeniny z horkých vod bývají křemičité: z mnohých tvoří se sražený vápenec. Tak tomu jest i v Yel-lowstonském parku v Severní Americe. Avšak ze skutečných gejsirň. t. j. horkých vřídel, jež vybuchují v Určitých dobách. usazuje se vždycky jenom gejsirit (kysličník křemičitý). Chemický ten zjev pozorován byl jak na gejsirech islandských, tak i v Yellovvstonu a na Novém Zélandě. Rozbory gejsirových vod novozélandských ponižuji, že také ony jsou bohatý alkalickými uhličitany a že jsou tedy s to, aby kysličník křemičitý v sopečných horninách uložený rozpouštěl) a za svého ochlazování a vypařování zase vylučovaly. V sa-niciii jícnu a hrdle gejsirovém usazuje se křemičitý sintr v míře velmi skrovné, protože v těch místech bývá teplora stále vysoká. 188 i im více však i\"ii :•<■ sraženého opálu kolem gejsiru, a prodle nim věků nabývají usazenin) podoby rozsáhlých teras, Horkých vřídel využitkovala novozélandská vláda ve pro -perli nemocných, založila uprostřed gejsirového parku velikO' lepé sanatorium a přivábila do zázračných lázni pacienty / da leká široka. Proslulým tím střediskem léčenců jest Rotorua. Tvář nejpřednější lázeňské osady novozélandské vypadá po Jak vypadala Bílá terasa gejsirň Rotomahanskýcii před výbuchem sopky Taravcrské. Nahoře v levo dýmající gejsir, na pravo v pozadi jezero Rolomahanské. evropsku. Procházíme-li se lázeňským sadem nově zakládaným, zapomínáme, Ze jsme ve vlasti Maorů. Maoři mají svou starobylou osadu v blízkém sousedství. Jmeftuje se Ohinemutu a byla ještě opevněna palisádami, když tam prodléval Hochstetter. Ale maorských památek zachovalo se v ( »hinemutu již nemnoho: zasedací síň a dřevená brána, kterou vstupovalo se do osady. Rezby na bráně provedené a na stránce 175. zobrazené představují prý podobu prvních předků maorských. Gejsiru. jimiž vynikala osada Ohinemutujská již ode dávna, spatřuje se v dědině posud hojnost, a horká pára z nich vystupující zahaluje tam celé okolí jako mlha a dým. Vroucí voda vytryskuje v Ohinemutu ze všech skulin zemských a vřelá pára dere se puklinami za pronikavého sykotu. Také v Ohinemutu postavili si domorodci chýše nad parními ventily aemskými, vyhřívají horkou parou své chatrče, vaří 189 JOSEF KOŘENSKÝ si nad ní pokrmy a tančí vají. zpívají a radují se nad samým jícnem žhavého podsvetí. Od dávného zvyku toho nic jich neod-vrátí, ani když země ob čas se otevře a chýši i s obyvatelstvem v sobě pohrobí. Přistěhovalí Evropané usadili se z opatrnosti trochu dále od pekelné půdy a položili základ k modernímu městečku, jež zi ve se tak jako teplé jezero, na jehož březích Rotorua stojí. Roto znamená jezero, rua dve. Pravdě však se podobá, že Evropané nqjostřehli dobře sluchem vysloveného slova druhého a že místo roa psali rua.*) Rotoroa znamenalo by pak v překlade „jezero dlouhé".**) Ale také z Rotoruje jest na horkou půdu jenom několik set kroků, a celé jižní pobřeží jest jen samé vřídlo a gejsir. Tu bublá a prská gejsir blátivý, těsně vedle vře vřídlo čisté jako křišťál, opodál čiší páry simé, bouří fontány, páchnou fumaroly a tekou tisíceré praménky rýhami křemičitých koravin, aby se vylévaly do rozsáhlého jezera Rotorujského. Přítokem takovým se jedna zátoka jeho černá, jiná se žloutne jako síra. nebo se l>élá jako mléko a sádrová kaše. Zde se jezerní voda skoro vaří. jinde je teplá, chladná, studená, modravá, zelenavá, průhledná, kalná, čirá. — ( islá sira vylučuje se z některých fumarol ve velikém množství a vytvořuje na jezerních březích bohatá ložiska krysta-lovaného minerálu. Nalezištěm takovým jest Rotorujská Sodoma a Gomorha. Železnice, spojující sanatorium Rotorujské s lidnatým Aucklandem, přiváží nyní k jezeru mnoho výletníků i rheuma-tickýcb léčenců. Jedni i druzí koupají se společně pod širým nebem v rozsáhlém vodojemu plněném azurovou vodou horkých vřídel a procházejí se potom v sadech, vyzdobených vegetací všech konců světa. *) Základni číslovky znějí maorsky takto: 1 talii, i> rua, 3 toru, 4 vha, i> lima, ce a hory a rozpoltily se ve dví. \ ozka chvílemi zastavuje, dopřává nám pohledu do srázné propasti, zarůstající nyní kapradím a balmínem, a spěje s pusté výšiny do rokle, zakryté zpustošeným hvozdem. Vegetace lesní již se zase od hrozné erupce zotavila a zahalila sopečnou půdu zeleným hávem. Kapradiny vyrazily opět do výše jako stromy a tvoří s palmami arekovými husté háje. Ale po výbuchu vypadaly okolní hvozdy jako prales po požáru. Těžké bomby rozrážely koruny pravěkých velikánů a drobné rapily a sklovité škváry bušily do ratolestí tak. že zbývalo na slověkém stromě pouze několik holých větví. Slunce již teple hřálo, když projížděli jsme divokou roklí. Drobni broučkové (Calonota f estiva), zelení jako smaragd, poletovali lesním průsekem, usedali na náš oděv a nabízeli se bezděčně za kořist mé entomologické náruživosti. 192 \ A Kil >i o\ Kl m územ I ví vo Za výbuchu sopky Taraverské země se třásla, otvírala a lidi pohlcovala. Široká a hluboká tato trhlina vroubí cestu z Rotoruje do osady Vairuajské. Hned potom zjevilo se pod námi modravé jezírko Tiki-tapu, za ním pak žlutozelené jezero Kahahi, a stáli jsme na zříceninách osady Vairuajské. Výmluvná Tepaea ujala se slova a líčila nám hrozné úkazy, jichž svědkem byla před patnácti lety. \)en 10. června byl dnem hrůzy a zkázy celého kraje. Všecky úkazy na nebi a na zemi věštily soudný den. Silné dunění a podzemní rachot spojený s hroznými otřesy hlásily se již okolo půlnoci. Obyvatelstvo polekalo se velice, ale na útěk přece nepomýšlelo. Častá zemětřesení dodávala lidem zmužilosti. Když však několik minut po půlnoci ozval se pekelný rachot a půda počala se pod nohama hýbati a viklati, vyskakovali postrašení spáči z postelí, opouštěli zběsile stavení a běhali pod širým nebem v nočním šatě jako smyslů zbavení. Jedni lkali, volali a zoufale naříkali, druzí spínali ruce k ohnivému nebi a s pláčem odříkávali modlitby. Zraky všech pozvedaly se k ohnivé hoře. jež pojednou zaplála žhavými plameny a soptila sloupy ohně, rozpáleného kamení, řeřavé lávy, modravých pum a mraky popelu. V povětří Josel Kořenský: Cesta k protinožcům. IT. 13 19! JOSEF KGŔENSKÍ pukaly rachotem rozpálené bomby, a pod nohama praskala země a otvírala šklebivé propásli náhle utvořené a příšerným svitem sopečných pochodni děsně ozářené. S nel>e řítily se škváry, horky po]nel a dusný dým, a zahalily rázem všecko okolí. Jen tam, kde hora vrhala do výše oheň a plamen, zbarvovala se krajina krvavou záplavou a zdála se býti jednou výhní a propastí pekelnou. Té chvíle bylo již pozdě spasiti se útěkem, a nešťastníci byli za živa škvařeni a hynuli bídně v žhavé lávě a palčivém popelu. Mnohé zoufalce zasáhly sopečné pumy, zabily je na místě a ukrátily jejich trápení. Jiní ubožáci zaliti byli vřelou lávou, našli hrob hluboko v otevřené zemi nebo udusili se v sirné atmosféře. Po osadě zbylo ve chvíli jen málo známek. Dřevěné domky částečně shořel}', kamenné proměnily se v hromadu rumiště. Nejeden domek propadl se do země, a vyčnívá ted z něho jenom střecha. Jezdec, jenž ujížděl na koni, zapadl do pukliny a zmizel v ní rovněž tak, jako vozka, jenž se chtěl zachrániti rychlou jízdou ve voze. Kola pohřbeného vozu vykukuji lam ze země až do dneška. V lijavci popelu a škvárů mizela všecka nízká stavení maor-ská, a lidé našli spásu jenom na staveních vyšších. Nicméně zahynulo tam tehdy hrozným výbuchem Taraverské hory přes sto osob. Hora Tarav.era soptila bez přestání půltřetího dne a vyvrhovala ]x>pelové sloupy několik tisíc metrů vysoko. Nikdo neměl tušení, že by hora jindy zcela klidná mohla se proměniti rázem v nejděsnější vulkán, jenž bude soptiti z několika žhavých jícnů najednou. Proto s plnou důvěrou ve svou bezpečnost mohl se usadili na blízku misionář se svou rodinou a hlásati Maorňm u jezera Taraverského slovo boží. Výbuchem sopky Taravery změnila se podoba celého kraje, 'a vyplnilo se tedy vidění, jaké měli mnozí Maori. Viz obrázek na str. 195. Veliké jezero Rotomahanské. jež rozkládalo se na jihu jezera Taraverského. zmizelo a část jeho zalila se horkou vodou, zvanou nyní Hot Lake. t. j. horké jezero. Také zmizely proslulé terasy Rotomahanské a propadly se do země k veliké žalosti všech milovníků přírodních divů. Rotomahanské terasy byly sice Maorňm již dávno známy a také velebil jejich krásu již přírodozpytec Dieffenbach, ale Světové pověsti nabyly tyto výtvory gejsirové činnosti teprve, když je ohledal Hochstetter a znázornil věrný obraz jejich ba- 194 . I K» M 0\ KĚM I .'I .'I M VOI Viděni, jaké ptý mnozí Maori měli za výbuchu sopky Taraverské Starodávný člun maorský osazený četným lidem objevil se náhle na Taraverském jezeře, a vyděšené postavy plavců oznamovaly příšernými posunky, že se blíží zkáza celého kraje. re\ n-ni přílohou ve svém díle. Tehdy tábořil řečený zemězpytee 11.1 skalnatém ostrůvku Puai. jenž se ze zelené hladiny teplého jezera, zvaného pro tuto vlastnost Rotomahana (t. j. jezero teplé), vynořoval. „Ostrůvek — píše Hochstetter — byl porostlý bahní nem. travou a kapradím. Za noci zpozoroval jsem, že půda, na níž jsem 195 JOSEF KOŘENSKÝ spal, byla velice horká, a že prohřála brzy celé mé lůžko. Pro veliké hůrko nemohl jsem na něm ani vydržeti. Když jsem potom půdu prozkoumával, shledal jsem, že teplomer do zeme zastrčený ukazuje na bod varu, a že z četných trhlin skalních čiší vřelá pára. Na mnohých místech našel jsem vrstvy usazeného gejsiritu a čisté síry. Zajisté, Ze tam byly kdysi hojné gejsiry, z nichž tyto usazeniny' se vyloučily. Rotomahana jest dle mého odhadu asi tři čtvrti námořské mile dlouhá a čtvrt míle široká, ležic 1088 stop nad mořem. Pobřeží jest močálovité a bohaté teplými a vřelými prameny. Horká vřídla vyzírají i ze dna jezerního a teplota jezerní vody mění se každou chvíli a každým místem. Studené praménky do jezera ústící mají teplotu asi io° C, voda jezerní při výtoku říčky Kai-vaky (plynoucí do jezera Taraverského) 260 C. Plujeme-li jezerem, pociťujeme jednou účinek vody teplé a ve chvíli na to zase účinek vody studené. Třeba se míti na pozoru, abychom nevepluli v místa, kde se pramení voda vřelá. Rotomahana má vodu kalnou a špinavě zelenou. Nenašel jsem v ní ani ryb, ani měkkýšů. Za to však zdržují se při jezeře houfy vodního ptactva, které na teplých březích jezerních rádo hnízdí. Racků, kachen a modrých slípek viděl jsem tam mnoho. Za výživou odlétají operenci k jezerům studeným. Krajina Rotomahany není příliš vábná, ale plna zajímavostí jsou horká vřídla pobřežní. Nejzajímavější jest obrovský gejsir a jeho terasa na severovýchodě jezera, pravý to div mezi ostatními divy. Jícen gejsiru vypadá jako hluboký kotel s vařiči vodou, jež ob čas do veliké výše vytryskuje a jako po stupních níž a níže k jezeru odtéká. Prodlením věků usadila se z gejsirové vody řada bělostných nádržek křemičitých, jež plní se stále novou vodou jako azur modrou a všemi barvami hrající. Stěny křemičitých vodojemů bělají se jako sníh a vyzdobeny jsou drobnými krápníky. Některé stěny žloutnou a rdí se železitými kysličníky. Příroda nemohla koupelny ty nádherněji vykrášliti. Člověk může si tam voliti lázeň podle libosti. Hořejší pánve mají živel teplý, dolejší vlažnější. Některé vodojemy jsou tak veliký, že v nich můžeme, pohodlně plovati." Terasa Hochstetterem popisovaná uvádí se jakožto Bílá terasa. Druhá, jež rozkládala se při západním pobřeží Rotomahany, známa jest jakožto Červená terasa. Z obou světo- 196 [ÍA KRÁLOVSKÉ M ÚZEMÍ maim známých teras Rotomahattskýcb /hýly jenom zející propasti s mraky vřelé páry a mlhy. Za výbuchu sopky Taraverské vařila se voda také v jezeře Rotoru jském, vystoupila z břehů a zaplavovala příbytky ďniu> rodců Ohinemutujských. S oblak pršela tam horká voda, padal popel a sypaly se drobné kamínky pemzové, ze zeme vyrážely nové prameny a syčely nové gejsiry. Té chvíle soptil také vulkán Ruapehu a probudil se po letech zase k životu. Otřesy zemské pohybovaly celým ostrovem Severním a přenesly pohyb daleko na ostrov Jižní. Sopečné výbuchy byly slyšány až v Christchurchu. Po hrozné katastrofě Taraverské, podrobně vylíčené a vědecky popsané ve spise Thomasové,*) zavládl v Rotomahanském kraji zase klid. Ale dílo vulkanismu není tam dle všeho ještě skončeno. Vždyt ještě před málo měsíci přihlásil se nový gejsir a vybuchuje jakožto největší ze všech gejsirů na světě snad až do dneška. Spousta vody a bláta jím do ohromné výše chrlená podobá se černému mraku, a proto nazván jest Vaimangu, t. j. voda černá. Erupci tohoto gejsiru, vytryskujíciho vodní sloup i několik set metrů vysoko, představuje obrázek na stránce 159. Za výbuchu dne 30. srpna 1903 nalézalo se několik výletníků příliš blízko a bylo přívalem horké vody zasaženo a do propasti strženo. Jícen vroucího gejsiru stal se jejich hrobem. Osada Vairua nevzpamatovala se ze své zkázy doposud. Za příjemného léta prodlévá tam ve stane pouze maorský smí-šenec pan Shepherd a provází výletníky po okolí. Té doby vítává turisty také samotářská rodina a hostí je ve svém stane čajem a skrovnými zákusky, neopatřili-li se jimi na cestu již v Rotorui nebo ve Vakarevarevě. Pan Shepherd mívá ve svém stane ukázky všech hornin, jež za výbuchu s nebe padaly, a poděluje panstvo rapily pemzovými, obsidiánem, rhyolitem, sírou a j. Plavba po Taraverském jezeře náleží k programu každého výletu podnikaného do osady Vairujské. Pan Shepherd řídí svůj člun obyčejně do Kariry, někdejší osady misionářské, nebo plaví se s výletníky až na úpatí tabulové hory Taraverské, kterou máme za jezerní plavby stále na očích. *) Report on the Eruption of Tarawera and Rotomahana by A. Thomas Professor of Geology. Vc Wellingtons 1888. 197 JOSEF KOŘENSKY Vegetace na pobřeží Jezerním. Uprostřed na větvích pííživné orchideje (Dcnd rob in ni Cunningham 11)* Jezero Taraverské má v délce asi 12 km a tolikéž asi v sirce. Východní jeho břehy vroubeny jsou odnožemi Täraverskými, jižní pobřeží stráněmi Rotomahanskými. Voda jezera Taraverského jest rovněž kalná a upomína barvou na zeleň svínibrodskou. Teplota jeho byla o 2. hodině odpolední 17" C. Na zpustošeném pobřeží vlhkém ujala se vegetace dosti brzy, a stromy železnecové obsypávají se tam již zase rudými květy. Za mé návštěvy kvetly na písčitých stráních Žluté akácie, a v mokřinách červenala se kvítka zeměžluče z Evropy tam zavlečené. Drobné zvířeny bylo při jezerních březích velmi málo. Nejhojněji byly zastoupeny cicindely a poletovaly na vlhkém popelu, jako činívají všickni svižníci. K večeru přibyli jsme zase do Rotoru je, a Tcpaca vracela se spokojeně do Vakarevarevy. Štědrou odměnou jsme si ji zase naklonili. 19S Maorské dívky vystrojují se v houšti lenovn kovem na pohřeb Tepaea zahospndařila si jako průvodkyně malé jměnícko a může byli slušné živa, kdyby ji staroba učinila k práci neschopnou. Kromě toho má jako každý sestárlý občan novozélandský nároky na starobní zaopatření, upravené státním aktem již od několika let (Old Age Pensions). A poněvadž Tepaea dosáhla již předepsaného věku, požívá měsíčně 30 šilinků starobného. Starobného dostává se od státu každému muži nebo ženě, kterým jest přes 65 let a kteří žijí na Novém Zélandě aspoíí 25 let. Podmínkou další jest. že není starobník bohat. Má-li starobník ročních příjmů méně než 34 libry Sterlinků, dostává ročně 18 liber starobného, pácí-li se jeho příjmy na 34—52 libry, vyměřuje se mu státní podpora menší. Práva na podporu státní nemají osoby s ročním důchodem nad 52 libry, potom trestanci., tuláci a pijani. K(»ncein roku 1901 počítalo se na Novém Zélande přes 12.000 starobnikň s celkovou podporou ročních 200.000 liber štierlinků, t. j. asi 4.8 milionu korun. 199 JOSEF KOKENSKÝ V soupise těch, kteří požívají od státu výslužného, našel jsem jméno A. 1). Lubecki a o několik dní později četl jsem v Aucklandě tuto novinářskou zprávu: ,.V těchto dnech zemřela v Nelsone princezna Lubecká, vdova po zesnulém princi Alojsiu Lübeckern z Moskvy, jenž hrál důležitou úlohu v bojích za samostatnost Polsky. Zvěčnělá paní byla dcerou Tomáše Duffusa, plantážnika v západní Indii. a žila na Xovém Zélande po mnohá léta. dočekavši se veku 87 let. Po třicet let měla svůj domov v Dune-dinč, potom přestěhovala se do Nel-sonu, kde žije její syn A. Duffus Lubecki.'' Přiživila houba Cord y cep s. housenky nočního motýla (Hepialus) končí kýjo-vll mi plodnlceml, Nasbírané housenky Maoři pekou a jídají. K jezeru Rotoru j skému přiléhá několik menších jezer: Roto Ití, Roto Khu a Roto Ma. Po jezeře Rotorujském, či vlastně Rujském — poněvadž maorské roto značí jezero — jakož i po jezeře Itij-ském, t. j. malém, plují od několika Id parolodi. Hlubiny Rotoru j ské mollOU nositi parník" větší, jezírko Itijské nosí jen parní lodičku o rozměrech lilí-putánských. Jezerní té plavby dopřává si každý, kdo zavítá do lázni Roto- 2C0 N.\ KnAl.OVSKEM m/imi MAOI rujských .1 spojuje vvlc-l s několikahodinnou jízdou ve v ■/< podél jezerních břehů. Byl slunný den, když parník, bílý jako labuť, vyplul /. pří staviště Ohinemutujského. Jezerní pláň se zelenala jako jasnj nefrit a nebe modralo se jako azur. V rozčerených vlnách černaly se houfy kormoránů a vyčkávaly beze strachu příchod páro lodi. Nad lodí vznášeli se rackové, kvíleli pronikavě a prová zeli nás až k zelenému ostrovu, jenž se z jezerních hlubin do vysoká vynořuje. Snad proto říkají mu Maoři Mokoia. Nepochybně pochází ten název ze slov Motu koia, t. j. ostrov vysoký. Ale jisto jest, že strmá skaliska toho ostrova vydrala se na povrch zemský z ohnivého podsvětí jako hmota roztQ pěná a ztuhla ve tvrdé kameni eruptivní, pokryté již od stnli-ti stromovím a bujnými krovinami. Kam jen staré legendy maorské sahají, všudy vyslovuje se jméno Mokoia. K ostrovu tomu připlavili se již první Maoři. přinesli tam posvátné idoíy z pravlasti 11 avaické a svěřili je péči svých věštců tohungů. Ostrov stal se pak na vždy místem uctívaným, a povesí o krásné Hinemoji učinila jej dějištěm, na němž odehrává se nejkrásnější kus polyneského bájesloví, vyslyšeného z úst starého pohlavára a podaného čtenářstvu co nejvěrněji zasloužilým Greyem ve spise Polynesian Mythology (v Londýně 1855). Hinemoa a Tutanekai! Který Maor neznal by těch jmen? * Spanilá Hinemoa byla dcerou mocného náčelníka, jenž sídlil na březích Rotorujských. Tutanekai byl pak schovanec Vakanňv, jenž měl několik synů a přebýval na ostrově Mokoji. O krásné Hinemoji věděl Tutanekai a nosil ji skrytě ve svém srdci. Také ostatní jeho soudruzi myslili si na ni a zhusta říkávali: Kdo asi z nás ji dostane? Tutanekai toužil po zbožňované Hinemoji velice, ale netroufal si, aby se o ni ucházel. „Což kdyby mě zamítla!" myslil při sobě. V samém roztoužení sedával večer jak večer na pokraji ostrova, upíral zrak k dědině, v níž Hinemoa bydlila, a vy-luzoval líbezné tóny na šalmaj dlouho do noci. Ale také Hinemoa věděla, že na Mokoji přebývá sličný jinoch Tutanekai a nosila ho skrytě ve svém srdci. Často my- 201 JOSEF KOŘENSKY slila si na něho a říkávala při sobe: „Zda mně bude souzen!" Za vlahých nocí sedávala Hinemoa na březích jezerních. dívala se v tu stranu, kde ve tmách mizel ostrov Mokoia, a naslouchala dojímavým zvukům ze Salmaje vyluzavaným. Jednoho dne dodal si Tutanekai odvahy a vypravil člun s poslem k Ilinemoji. Ílinemoa přijala posla lásky s velikou radostí a zvolala: ..Cítím zrovna tak jako Tutanekai." A Hinemoa vyhlížela opět k Mokoji a Tutanekai zase k sídlu spanilé Hinemoje. Mezi tím nespouštěli soudruzi Tutanekajovi Hinemoji z mysli a pravili jednoho večera: ..Kdo z nás bude se tedy o spanilou Hinemoji ucházeti? Xaposlcd snad ty, Tutanckaji!" ..Ano," odpověděl Tutanekai, „již jsem tak učinil." ..Jakže? Ty ses toho odvážil?" zvolali udiveně všickni bratři. ..Snad nemyslíš, že by spanilá Hinemoa pojala za muže človeka, jenž jest u našeho otce živ jen z milosti?" Ale \ akané, jenž vychoval Tutanekajc pečlivě jako vlastního syna svého, chlácholil rozhorleného mladíka., byl jeho ochráncem i tentokráte a vyslechl od něho s potešením zprávu, že ílinemoa jest mu nakloněna. \by otec spanilé Hinemoje nemohl záměrům jediné dcery své odporovati, umluvili se milenci, že Hinemoa vstoupí za noci do člunu a poplaví se k těm místům ostrovním, kde zaznívati budou zvuky Salmaje. Chvíle té nemohla se Hinemoa ani dočkati a pospíchala k jezeru, když vábné zvuky zalehly k jejímu sluchu. Ale jaké bylo její překvapení, když viděla, že všeckj In dičky zmizely a že je služebnictvo k rozkazu svého pána od stranilo. Líbezné zvuky salmaje zněly tmavou nocí dále, a v duši milované 11inemoje ozývala se jen touha: K Tutanekajil Hinemoa dlouho se nerozpakovala a chopila se chvatné šesti dutých tykví. Tri nádoby upevnila k rameni pravému, tři k rameni levému, odhodila lenovníkovou plachetku a již plavila se za chladné noci chladným jezerem. Zimou zkřehlá a namáhavou plavbou vysílená dostihla Hinemoa šťastně břehů, připlížila sc k místu, kde vyvírala teplá vřídla, .-i ťckala na svého milence. 202 67 •aiS!AB)Sud z puBijpny bii p3|i|0,j -S^~- Ml « ŕ . ;; JOSEF KOŘENSKÝ „Kde jsi?" znél šeptem její hlas, a Ilinemoa ponořila i hlouběji do teplé lázně. Potom ozval se také Tutanekai. dodal své milované I line moji smělosti, a Hinemoa vynořila se z vody jako bělostná a plachá volavka. Kdy/, pak ji Tntanekai ještě svým pláštěm přiodil a do svého domu přivedl, radovali se všickni, a Hinemoa stala se jeho ženou, jak bylo v těch časích zvykem. Potomci slastného párku žijí při pobřeží Rotorujském až doposud a vypravují každému, jak spanilá byla Ilinemoa a jak krásný byl Tutanekai. Tedy i v Polynesia objevuji se v novém roníc Hero a Leander a uvádějí nás z jižní polokoule do daleké Indie, kde již před dávnými věky zahořeli k sobě stejnou láskou Hir a Raudža. Kdo ale nám poví, v jakém vztahu jsou nápadně podobná jména I lir a Hero? * Ostrov Mokoia byl také dějištěm krutých půtek mezi nepřátelskými kmeny maurskými. Mocný pohlavár Hongi přirazil se svým lidem od východního pobřeží mořského až k Rotoruji, dopravil šťastně všecky válečné lodice (viz obrázek na stránce 129) po suché zemi k soustavě jezerni. plavil se po hladině Rotoitské a Rotoru jské. pronásledoval nepřátelské Maury až na samý ostrov Mokojský a pobil je do posledního muže. Nynější obyvatelé Mokojští žijí ted tichý život, hledí si hospodářství polního a pěstují zvláště rádi ..sladké brambory", t. j. povij nici. Teplé prameny, jež na ostrově vyvírají, slouží Maorům ode dávna za lázně. Za výbuchu sopky Taraverské stala se však ve vřídlech nápadná změna. Teplá voda jejich počala se náhle ohřívati a konečně vařila se klokotem po všecken čas. dokud vulkán neustal v činnosti. Za plavby podél ostrova byly bělavé steny pemzové a vrstvy popelové zcela patrný. Místy zachytilo se na nich kapradí, místy vyrostly z nich osamělé skupiny kordylin. Zprávu, že se již blížíme ke břehům jezera Rotoru j ského, vyslechly churavé dámy s potěšením. „Mořská nemoc" neušetřila jich ani za plavby po rozvlněném jezeře. * * * 204 • ■ -Ml M Mir V jícnu sopky Edenskó. V pozndi město Auckland. Parolod přisnila ke břehu v těch místech, kde proudí řeka Ohau, spojujíc jezero Kotorajské s jezerem Rotoitijským. Pa-sažéři opouštějí tam obyčejně parník, přestupují na člun, aby se plavili asi půl hodinky po řece. zarostlé na březích orobincem, ostřicemi, sítinou a lenovníkém. Houštiny hemžily se kormo-rány a divokými kachnami. Ke druhému konci řeky Ohau přiléhá maorská dědina Morea. V dědině bylo za našeho příchodu všecko na nohou. Pohřeb přivábil do tiché vísky jezerni hosty z daleka široka. Maoři přicválali na koních a vjížděli právě do vsi. Maorské dívky trhaly květy Ienovníkové, krášlily jimi havraní své vlasy a vystrojovaly se na pohřeb. Několik žen škrábalo brambory, jiné připravovaly všeliká jiná jídla k pohřebnímu kvasu. Všecky kouřily z krátk\ch dýmek. Za námi rozléhal se škvikot vepřů, a několik drobných prasátek vběhlo mezi nás. V patách bylo jim několik Maorů a honili vepře po návsi tak dlouho, až se jich zmocnili. Smrtelný chrapot věštil, že schytaní vepři byli zapichnutí' a četným hostům 205 JOSEF KOŔENSKÝ za chutný pokrm vyhlédnuti. Co nevidět budou nad ohněm upečeni a hladovým účastníkům k snědku předloženi. Úmrtí v osadě přimělo mnohé Maory k návštěvě známých a přátel. Jistě, Ze neviděli se pospolu již dlouhý čas. Jeden s aruhým nemohl se ani rozejíti, a všickni lomili rukama, kladli je pak za selje, skláněli se k zemi, pronášeli truchlozpěvy, plakali, křečovitě se kroutili, šklebili a ruce si tiskli. Na konec pák dotykali se svých nosů (hongi) a učinili tak zadost, co v žalu a zármutku předpisují dávné obřady, nazývané u Maorů t a n g i nebo v a i a t a t a n g i, t. j. žalospevy.*) Ještě větší nářek ozýval se v místě, kde vystaveno bylo tělo nebožtíkovo. Přátelé zesnulého vynesli mrtvolu před chýši. položili ji na lůžko, zakryli tělo bílým rubášem, vyzdobili pozadí malovanou podob i 7.11011 a pozvali plačtivé ženy, aby pěly truchlozpěvy a odháněly červeným šátkem mouchy. Několik miuZů připravovalo mezi tím rakev. Jedni sbíjeli prkna, druzí rozprostírali černou látku a potahovali jí vnitřek truhly. Víko povlékli látkou bílou. Hosté zastavovali se na chvíli u mrtvoly, na chvíli pak u rakve a kouřili z dýmek. Někteří usedali na zem a hráli V kostky. Když byla rakev hotova, připravoval se pohřební průvod na cestu ke hřbitovu a pochoval tam nebožtíka zajisté po kře-stansku, protože všickni Maoři přijali již víru Kristovu. By] čas, abychom maorskou dědinu Atoreu opustili a plavili se malým parníčkem po jezeře Itijském. Parolod vjíždí s pasažéry do všech malebných chobotů Rotoiti jských a odhaluje před nimi všecky půvaby bujné vegetace pobřežní. Na větvích mohutných stromů, nachylujících se až k samé hladině jezerní, bují zase drobná flora tisícerých příživníků. Té doby rozkvétaly malokvěté orchideje na všech ratolestech a objímaly každou snítku. Byl to druh Don d roli i um C u n n i n g li a m i i. nazy vany I 'reslem po česku stro-mobytec. *) Erotickým zpčvňm říkají Maoři vaiata aroha, háka, válečným ngeri, zpěvům pronášeným při práci (veslováni} toto vaka, tuki vaka. 206 \ \ KKÁI 0\ iKÍÍM I <' Ml M \0» I I '•' Dalmatšli smulokopci s rakousko-uherským praporem. Rotoiti má vodu studenou, ale místy vyvírají na jeho břehu prameny teplé a horké a vylévají se do jezera. Vody jeho chovají v sobě úžasné inuožslvi perlorodek. Také ryby a raci v něm žijí. V hromádkách odhozených skořepin po snědených měkkýších vyskytuji se tu onde také přerážené hnáty lidské pomíchané s kostmi rozličných druhů ryb. Nálezci těchto kuchyňských odpadků pokládají hodoviště tohoto druhu za důkaz někdejšího lidojedství. Rotoiti leží sice od sopky Taraverské hodně daleko (25 km), ale hrozné účinky jejího výbuchu jevily se také na hladině jezerní. Té doby pokrylo se jezero nesčetným množstvím leklých ryb, a teplota některých zátok nápadně se zvýšila. Vylodění na břeh jezera Itijského stálo pasažéry mnoho práce a strachu, a dámy mnoho pláče a nářku. Vítr skučel a tříštil vlny o písečné mělčiny pobřežní jako silný příboj mořský. Kocábka parníkem vlečená převrhla se několikráte, a váhavému panstvu nezbývalo, než broditi se vlnobitím. Odvážnější seskakovali v pravou chvíli do pramice a dostihli su- 207 JOSEF KOŘENSKY chého břehu beze vší pohromy. Tetovaní Maoři přibíhali z lesní samoty k přístavišti, pomáhali při vyloďování a vzali odměnu za svou práci. K vážnému úrazu nepřišel z výletníků nikdo, ale mokří jako hastrmani byli skoro všickni. Odpolední slunce pražilo a vysušovalo rychle mokrý náš oděv po křoviskách rozprostřený. Několik kroků dále od břehů zelenal se hustý prales. V korunách stověkých buků pěli pěvci tuitui, když jsme stanuli u košatého velikána a rozložili se u něho na chvíli táborem. Chutné zákusky a sklenka studeného čaje ukonejšily brzy hladový žaludek a vnesly do společnosti veselejší náladu. Povoz poslaný tam již časně z rána z Rotoru j e očekával výletník}', aby s nimi vykonal zpáteční cestu pobřežím Rotoitij-ským a Rotorujským a zavedl je do krajiny, v níž soustřeďují se opětně všecky příznaky ohnivého podsvětí. Výletníci slézají na půl hodinky z vozu a procházejí se mezi solfatarami, gejsiry blátivými, vřelými jezírky a tůněmi, nahlížejí do zemských trhlin, z nichž se valí sírné páry, a unikají brzy z místa, jež. zdá se býti skutečně infernem. Tof „Tikilerijské peklo", páchnoucí odporným ovzdušim již z daleka. Tůni naplněných teplým blátem využitkovali již spekulanti, vábí do „pekla" nemocné a léčí tam jejich choroby rheuma-tické. „Peklo" navštěvují zhusta také okolní Maoři a vařívají si v horké vodě gejsirové jezerní škeble. V rákosové chýši, postavené uprostřed blátivých gejsirů Tikiterijských, usazen jest prodavač maorských rohoží a sdílí tam jakožto běloch rodinný život s veselou Maorkou. Více nežli rohože zajímaly mě u prodavače nálevky, zhotovené z dřevěné kostry, jež tvoří jádro stromovitých kapradin, procházejíc středem jejich kmenů. Byla již tma, když jsme přijeli do města Rotoruje. Výletem do „Tikiterijského pekla" zakončil jsem všecka pozorování, věnovaná gejsirovým zjevům na půdě Nového Zélandu. Geologie vulkanického toho území překvapuje každého zemé-zpytce, ale úžas můj seslaben byl již valně zkušenostmi, získanými před lety na cestách po gejsirovém teritoriu v parku Yellovstonském.* ) *) Cesta kolem světa. Díl I, str. 180. V Praze 1894. * 208 N \ l.ľ \l OS l.l M i 51 .1 1 --i l l .'. Jako přírodozpytec vyi>tá sal jsem se, kde by bylo be nakoupiti trochu nejzajímavějších přírodnin novozélandských. Pátral jsem, jsou-li také ve vlasti Maorů nějací Fricové, Stauclingrové, Kra/ntzové, Umlauffové. Schlittrové, ale marně. Aucklandský Dán. S. Dannefaerd jest skoro jediný na Novém Zélandě, jenž jako obchodník má na skladě kromě předmětů národopisných také některé přírodniny domácí i cizí. V Rotoru j i koupiti lze ještě nejspíše sbírku sušených a v úhledné knize upravených kapradin. Lékárník Spencer rozhojňuje prodejem tím skrovné příjmy své a určuje nasbírané druhy podivuhodných kryptogam novozélandských podle Obrázkové knihy,*) již lze viděti v salonech všech tamějších hotelů. Tu onde koupiti lze u vy-cpavace ptačí kůže, ale prodejem minerálů a věcí entomologických nezabývá se u našich protinožců nikdo. Profesorům přírodních věd nezbývá, než aby si domácí přírodniny, jako ukázky hornin a minerálů novozélandských. opatřovali na výletech sami. *) The Ferns of New Zealand and its immediate Dependencies with Direction for their Collection and Cultivation by H. Feld. Ve Van« ganui. 1890. Josef Kořenský: Cesia k protinožcům. II. 209 Deinacrida heteracantlia, maorsky v eta. obrovská kobylka z Nového Zélandu. (Přir. vel.) 14 JOSEF KOŘENSKÝ Za procházejí ulicemi Rotorujskými uviděl jsem ve výkladu! skříni knihkupce Watta sušené housenky, jež náležejí pro chorobný zjev svůj k raritám našich sbírek a budí zájem všech, kdo rádi nahlížejí do podivuhodného hospodářství organické přírody. Malá knížka vedle sušené bytosti položená a nadepsaná „The Vegetable Caterpillar of New Zealand by Josiali Martin" poučuje diváka zřejmě, že má před sebou housenku a rostlinu zároveň. Dokud housenka ještě žila, nosila jiz v sobě zárodek jisté smrti. Výtrusy novozélandské houby (Cordyceps R o-bertsii), podobné naši palickovici (námelu), padly náhodou na housenku nočního motýle, ujaly se mezi hlavou a prvým článkem jejím, zapustily tam i>evně podhoubí (mycelium) a ukracuj! napadenému tvoru život. Cizopasné podhoubí proniká tělo honsenčino, vyživuje se jeho stavami a vysiluje konečně housenku jako malíček silnou tak, že hynouc zalézá v posledním tažení pod listí a do země a tam umírá. Té doby bují však cizopasná honba na mrtvole plnou silou a vyrůstá ve strunovitý výhonek, nesoucí na svém konci obyčejně jednu plodnici. Kid čeji rozvětvuje se houba do dvou nebo tří plodtňc. Maoři rozeznávají strunovité výhonky hub mezi opadlými listy a vějíři kapraďovýrni zcela zřetelně, chodí po lesích, kde rostou stromy ratové ( M e t r o s i d eros r o b u s t a) a purirové (V i t e x littoral i s), chápají se plodnic vyčnívajících nad zemi mnohdy až dva decimetr}', vytahují z uschlého lupení strurto-vitou houbu i s přirostlou housenkou, opékaji nasbírané larvy v horkém popelu a jídají je jako oblíbenou lahůdku.*) Zvláště vážili si staří Maoři takových housenek', které prošly posvátnýma rukama čarodějných kněží tohungň. Tohun-gové pálili housenky v uhelný prášek a prodávali jej jako nejdůležitější součástku k tetování. Housenky, na nichž řečené houby tak hojně se objevují, náležejí motýlovi, uváděnému v přírodopisech jakožto H e-p i a 1 u s virescen s.**) Dle zprávy generálního agenta pro Nový Zéland, Sira VV. 1'ercevala, objevuje se druh ten nejvíce * V tomto ohledu podobají se Maoři divochům australským a vyhledávají také larev broucích, aby jich pojídali. Přednost dávají zvláště ponravám domácí piluny (1'rionoplus), jež jest největším broukem novozélandským. Maorsky slove h u h u. **) Rod Hepialus zastoupen jest také v Čechách a to několika druhy. 210 JOSEF KOŘENSKÝ v lesích purirových a způsobuje ve kmenech takovou škodu jako u nás drvopleň. Maori zovou jeho housenku a v h e t o nebo li d i e t e. Cizopasná houba tuto vyobrazená mohla by se nazývati pro svou podobu plodnic k y j n a t k o u. Rod Cordyceps ( S p h a e r i a, T o r r u b i a) zastoupen jest na světe několika druhy. Domovem jeho jsou všecky zemědíly. Některé druhy Icyjnatek žijí parasitně na hmyzu (housen-' kách, vosách, čmelácích, mouchách), jiné na odumřelých houbách, ale kvjnatky novozélandské a australské jsou ze všech největší. Xa dalších cestách po Novém Zélandě získal jsem pro své sbírky na sta housenek s kyjnatkami. ale toliko u dvou kusů vyrazila houba výhonek na konci housenčího těla. * * Mezi přírodninami, jež jsem si z koloruje odvážel, bylo také několik hlemýždích domečků, jež mívaly kdysi do selx.' takovou cenu, že se k vůli nim kupovaly celé sbírky rozličných jiných konchylií, jen aby náruživý sběratel stal se majitelem vzácných těch novozélandských specií. K večeru dostavil se ke mně vozka z poslední vyjíždky a přinášel raneček zelenavých domečků hlemýždích, patřících zajímavému rodu šnečímu P a r y p h a n t a. Vj-pravoval, že veliký ten pozemní šnek snáší tvrdá vejce (a mluvil pravdu) a že je sbíral u Üokiangy na severu Severního ostrova. Ale cena. kterou za svůj poklad žádal, zdála se mne prílišná a proto jsem nabídku zamítl. Později přišel jsem k památným těm šnekům laciněji. Podoba jejich vysvítá z obrázku na stránce 179. Rod Paryphanta zastoupen jest na Novém Zélandě dvěma druhy a objevuje se málo kde a pořidku. Rozšířen jest jak na ostrově Severním, tak i na ostrově Jižním, a to na západním pobřeží. Měkkýšů zemních počítá se na Novém Zélandě asi 150 druhů o 28 rodech, měkkýšů sladkovodních asi 20 druhů, mořských přes 400 druhů. 212 NA Kil M OV l.l '.I I /I Ml M U)I Z českoiiěmeckd osady Puhojské na Novém Zélnildi V pozadí obydli pana Zižky. Z Rotoruje odcestoval jsem do Aucklandu. Od nedlouhé doby spojuje ta města železnice. Vzdálenost mezi nimi obnáší asi 270 km. Rychlíky jezdí po té trati jen třikráte v témdni, ale při všem svém názvu „expres" potřebuje vlak do Aucklandu skoro 9 hodin a jezdí tedy průměrnou rychlostí 30 km za hodinu. Maorská mládež očekává pasažéry na všech stanicích, obchází vozy a nabízí cizincům vějíře kadeřavých kapradin nebo housenky s přiživily mi kyjnatkami. Za několik pencň dostali lze podivuhodných těch parasitů celý svazek. Na stanici Ara hivi získal jsem jich několik set kusů. Xa téže stanici roznášeli maorští klučinové kytice pěkné kapradiny, jejíž vějíře nachylují se k zemi tak, že vypadají potom jako slunečník. Angličtí kolonisté dali jí proto jméno U m b r e 1 1 a fern (G 1 e i c h e n i a C u n n i ngh a m i i). Jinde zase přinášeli Maori do vozů kvetoucí ratolesti stromu železnecového poseté chumáčky karmazínových tyčinek. Psalo se 2. února a té doby stály stromy pohutukavové ( M v 213 JOSEF KOŘENSKÝ: NA KRÁLOVSKÉM ÚZEMÍ MÁORSK1 VI t r o s i d c ľ 1i s 111 ni t- n 1 n s a) ještě v kvetu. Pučely již koncem prosince, rozkvetly nejbujněji v měsíci lednu a nahrazovaly novozélandským osadníkům evropský vánoční stromek. O štědrém večeru neplanou tam světla na smrčku nebo jedličce, ale na větvičkách vánočního stromku železnecovčho. Odtud také jeho jméno C h r i s t m a s t r e e. Přátelé moji zastavili se na den v sanatoriu Okoroirejském, aby okusili taméjších horkých lázní, a zanechali mě ve společnosti dvou maurských studentů, kteří si krátili cestu čtením \\i; neovy ..Cesty kulem světa" v anglickém překlade. Jako bodří společníci nehostili mne lahodnými housenkami, ale čokoládou, která je prý mnohem chutnější než nejlepší hotele a hubu. Blížilo se poledne, když zastavil vlak na stanici Vaha-roajské. V sade nádražního domkti rostly naše břízy, modříny a doubky, a na lučním kvítí pásly se včely, zavedené poprvé na Nový Zéland r. 1849. Od té doby mnoho rojů včelích tam již zdivočelo a lesní díla jejich stávají se kořistí slídivých Maorů. Touže dobou jako vlak náš stanuly na kolejích všecky železniční vlaky Nového Zélandu, pasažéři vystupovali z vozů, zpívali pohřební píseíí »Odpočívej v pokoji" a uctívali tak památku zesnulé anglické královny Viktorie, kterou toho dne ukládali na obrácené polokouli zemské do hrobu. Za pul hodiny potom zasvištěla píšfala parního stroje, a vlak pospíchal zase 1- lomu městu, kteréž rozkládajíc se na úzké šíji mezi dvěma zálivy nazváno jest k uctění lorda Aucklanda jeho jménem. Po nějakou dobu ujíždí vlak podél pravého brehu splavné řeky Vnikalo, sledované námi již u samé kolébky její při jezeře Taupojském. přibližuje se na chvíli k pobřeží jezera Vaikarej-skelio, probíhá bažinami, vysušovanými nyní stromovím euka-lyptovým, zdrží se na chvilku v sidle maorského krále Tavhiaoa. dotýká se potom chobotu Manukaujskélio, vine se úzkým pruhem země, zvaným ve starších spisech ..Korinthskýin isthmem dalekého jihu", otvírá nám rozhled do sopečného kraje, v němž kdysi řádilo na šedesát vulkánů nyní již vyhaslých, a ukončuje západem slunce svou jízdu v Aucklandě. Výborný ..Grand hotel" zvolil jsem za útulek svého čtrnáctidenního pobytu. Dvě obrovské zevy, jež zdobily tehdy vchod mého bydliště, mluvily zřejmě, že jsem již v samé blízkosti toho moře, z jehož hlubin přicházejí na denní světlo největší mušle světa. 214 VStevkn Aamnto\ ■< Auckland a jeho okolí. C^\ochslctter věštil Aucklandu za své návštěvy Nového Zélandu •^ v letech i860 utešenou budoucnost. Soudil tak v. přízni vé polohy zeměpisné a prorokova] dobře. Tehdy čítalo město na to.ooo obyvatelů, nvni. po čtyrycíti letech, uvádí tam ročenka počel již skoro sedmeronásobný. Ale dřevěných domů má Auckland porád ještě více než kamenných a z čedičové lávy vystavěných. Požáry bývají v městě na denním pořádku. Za mého pobytu shořel tam sklad s kauiovou pryskyřicí, a krátce po mém odjezdu lehl popeleni i hotel, v němž jsem tak spokojeně žil. Zpráva o požáru stihla mé ještě na cestě: „Bude Vás zajímati — psali mi z Aucklandu — že Grand hotel nadobro vyhořel. O život přišel jeden host, pokojská a tři dítky. Dnes je pohřeb, jehož účastno jest celé město. Soustrast je všeobecná. .Menší ohně máme zde každ\ týden." Monumentální budovy zdobeny jsou zhusta reliéfy ope-řence, jenž jest symbolem Nového Zélandu: kivi spatřuje se na ' te neustále, a pevná budova čedičová řití se do těch propasti jeskyiíových, v nichž tlí kosti pobitých .Maoni, padlých v dři vějšich válkách bratrovražedných. Z krvavých těch dob tiká 219 D:..:+:-A A94C 51 JOSEF KOŘENSKÝ vám snad v museu ještě nefritovou sekyru, kterou krvežíznivý náčelník v rukou třímal a sám ostrou tou zhraní pňltřetimu stu zajatých hlavy srazil. * -Museum v Aucklandě si« > j i za podívanou. Nej skvélej sílili kusy musejními jsou starobylé památky maorské. Ohromná válečná lodice z jediného kmene totarového (Pod oca r pus) ukazuje na sobe směsici nejpěknějších vzorů maorského řez-bářství. Chin ten je cenu- a rudě zbarven, opatřen mnohými vesly a upraven tak. že se na něm mohlo plaviti až sto osolí. Tak prý vypadaly všecky kocábky, s nimiž nespokojení ostrované llavaičli vydali se na moře a plavili se ke břehům nynějšího Nového Zélandu, Věrnou podobu válečného toho člunu řezaného v letech 1835 kdesi v okolí Napierském představuje obrázek na stránce 140. Bohaté zastoupeny jsou v museu krásné vzory lenovníko-vých pláštiku (k ořova i), protkaných peřím chřástalovité veky (O c y d r o m u s) a peřím kivim. dále ženské zástěrky pihe.pihe, potom válečné trouby (pu-tatara), celé řady ostrých seker (mere) nefritových a kostěných, dlouhých seker dřevěných (t e v h a t: e v ha), a skvěle řezaných kopí (t a i h a) vedle různých šperků, jako jsou nefritové náušnice a ozdôbky náhrdelní. Ředitel musea pan ihceseman, připravující do tisku své dílo o Hoře Nového Zélandu, jakož i jeho asistent, Svýcar pan Sutcr, horliv\ konchyliolog, jenž dobře zná se s našim doktorem Baborem, ukazovali mi, kde co nejzajímavějšího ve sbírkách měli, a doplňovali radou i skutkem všecky mé kusé vědomosti o přírodě novozélandské co nejochotněji. Zavedli mě k největší skořápce měkkýše pately, zvané podle svého naleziště Patella K e r m a n d e c e n s i s. upozornili mě na obrovskou kobylku z blízkého souostroví Barrierského (viz její obrázek na stránce J09), na fosforující měkkýše z jezera Takapunaj-ského, na světélkující larvy nějakých much (C e r o p 1 a t.11 s?), jejichž svitem zářily za mé noční návštěvy V aucklandskem sadě Domain všecky pěšiny a vlhké žleby a rokle, a dovolili mi ohledati blíže usušené hlavy tetovaných Maorů a všimnouti si mumilikačnilio postupu, záležejícího v tom. že byl mozek z du- 220 JOSEF KOŘEKSKÝ tiny lebečné odstraněn, oči vyloupány, jazyk vytržen a hlava s vyceněnými zuby lenovníkem vycpána, nad dýmem uzena, nad ohnem a na slunci sušena a pro budoucí věky zachována. Vděčně si tu připomínám ochotných služeb, jež mi y .Nucklande prokazovali p. Karel Klette, tajemník rakouskouherského konsulátu, rodina konsula Langgutha, jakož i konsul Seegner, společník vývozní firmy Seegner, Langguth a Co. První z nich zastupuje zajím Německa, druhy zájmy říše naší. Vlajky na stožárech upevněné a na jednom dome vztyčené vlají tam svorně vedle sehe. Když pak přibyl z Apie do Aucklandu guvernér nemecké kolonie Samojské. dr. Solf s lékařem Funkern, spisovatelem samojské mluvnice*) a na slovo vzatým znalcem někdejší říše ostrovní, ucházely nám slavnostní večírky, pořádané k uctění vzácného hosta z. ostrova Kpohijského. velmi příjemné. Němců žije v Aucklandě asi 50, ale do klubu mohlo prý jich býti přijato pouze třetina. Rez židu však byl by i tam nemecký klub nemožný. Živel židovský čítá sice v Aucklandě mnoho hlav. ale málokterý israelita, jenž přišel na Nový Zéland 7. Nemecka, hlásí se ke svým krajanům a jde raději za svým prospěchem s většinou anglickou. Mnohý poangličený žid německý vládne v Aucklandě slušným jměním a jako obratný obchodník pracuje na úkor podnikatele německého. Na celém Novém Zélandě žije asi 2000 židů a to většinou \ městech. Xěkteří jsou držiteli velikých domu obchodních, jiní majiteli pivovarů, továren a hostinců, pronajímaných obyčejné jinověrcům. Němci zabývají se na Novém Zélande rolnictvím a chován dobytka, provozují řemesla a hledí si zvláště řezničeni, krejčoviny a truhlářství. Po několika letech přijímá tam každý státní občanství a nabývá tak všech prav souvisících s natura-lisací. V posledních patnácti letech nabylo novozélandského občanství asi 1100 Němců. Asi polovice všech obyvatelů ostrovní kolonie (r. 1901 přes 815.000) narodilo se již na Novém Zélande. Rodiči tohoto *) Kurze Anleitung zum Vcrständniss der Samoanischcn Sprache. Grammatik und Vokabularium von Dr. B. Funk. V Berlině 1893. 222 87 JOSEF KOKEXSKÝ potomstva jsou hlavně Skoti, potom Irčané, zaměstnaní nejvíce v krajinách zlatonosných. Poslední dobou přibylo Novému Zélandu také několik tisíc Slovanů dalmátskych. Zdržuje-li se v Aucklandě také nějaký Čech. nemohl jsem se dověděti. Nyní prodlévá tam snad jediný pan Lindauer a činí přípravy, aby se zase odstěhoval na svůj statek do Woodvillu. * Posledního odpočinku dostalo se před lety v Aucklandě Janu Bíbovi. Ostatky jeho uloženy jsou na tamojším hřbitově. Prosty kříž hlásá, že byl zesnulý profosem rakouské válečné lodi „Saida". Jan Bíba narodil se v Rožmitále a sloužil u námořnictví mnoho let. Za tu dobu vykonal plavby po všech světových mořích. Posledně plavil se se „Saidou" také ke břehům Nového Zélandu, jak sám ve svém prostinkém denníku poznamenal. Kladu sem z něho krátký výtah: ..Dne 6. ledna iSgi opustila naše lod Melbourne a přislala v Hobarte. Město je stavěno s kopče na kopec. Obyvatelstvo pozdravovalo nás všudy vlídně a rádo se s námi bavilo. Ples pořádaný od měšťanstva pro naše důstojníky vydařil se velice. lyase loď oplatila jim vzácnou pozornost a uspořádala slavnost na palubě. Zábava trvala do půl noci. Hudba vesele zněla a rakety osvětlovaly krajinu čarovnou září. Potom odpluli jsme do Sydneje a spatřili jsme zase Austrálii. Je to krásný díl světa, ale s Evropou nemá co dělati. Za plavby na Now' Zéland byl jsem pořád nemocen. Pan velitel lodi, důstojníci a lékaři mě sice chlácholí, že z mé nemoci nebude nic a že by mě v Aucklandě vylodili, kdyby bylo hůře. Řeklo se mi, že budeme v Aucklandě asi za 22 dny. Dne 29. března zakotvila loď skutečně v Aucklandě. a já byl hned vyloděn a do nemocnice odvezen. Od té doby jsem na Novém Zélandě. Křeče žaludeční a bolesti jaterní, které mě trápí již od prosince, lomcují mnou neustále, tak že pořád chřadnu. Myslím, že dostaví se to nejhorší a že bude po mně navždy. Pochybuji velice, že přečkám příští svátky. Af už tak nebo jinak, mně už pomoci nebude. S Bohem! Zůstávám na Vás si vzpomínající Jan Bíba. Ukončeno 4. prosince." 224 UICKI.AND 1 1........01 I \ Aucklandě náš krajan dotrpcl. Domácí list „The Ne« Herald" psal, že pohřeb zesnulého by] velmi slavný, nebol se ho účastnilo mužstvo všech lodí. které té doby kotvily \ při stavě. Také guvernér kráčel s ostatními hodnostáři za rakví. V pozůstalosti nebožtíkově našel se denník, v není/ pozná menánv jsou po česku všecky dojmy světové té plavby. # * * Kolonisace Nového Zélandu dalmátskymi Slovany má zvláštní historii. Počátek učinilo několik vojenských sběhů, kteří asi před dvacíti lety utekli s válečné lodi rakouské a usadili se na Severním ostrově. Někteří živili se rybařením, jiní pra covali jako dělníci, ale protloukali se vesměs dosti krušně. Jednomu však přálo štěstí: vyhrál mnoho tisíc ve sportovní loterii melbournske, stal se přes noc boháčem a mohl podporovati po-krevence chudého svého domova. Zpráva o velikém štěstí krajanově na australském jihu roznesla se brzy po celé Dalmácii, a mnozí Dalmatínci viděli v odlehlém koutě světa zaslíbenou zemi. Také psalo se tehdy v novinách, že hledají se dělníci, kteří by chtěli pracovati v novozélandských polích gumových a pátrati v nich po kaurové pryskyřici. \ ybídka zněla velmi lákavě, a nejbližší koráb odvážel již několik slovanských vystěhovalců do severních krajů Nového Zélandu. V Aucklandě dotekli se vystěhovala poprvé té země, jež je měla živiti na dlouhá léta. Potom vydali se na další cestu do odlehlých a opuštěných polí gumových. Vzdáleni všeho hlučného života hleděli si přičinliví Dalmatínci jenom svého povoláni, kopali od božího rána do pozdního večera v neúrodné půdě. vynášeli z ní na povrch chuchvalce dáma rove smůly a nazývali se sami smolokopci. Jen ob čas přicházel z nich některý do města, aby uložil peníze utržené za zboží bud v bance, neb aby odeslal je poštou nebo prostřednictvím peněžního ústavu do svého domova. Výtěžek z nalezené smůly byl velmi vydatný, a slovanští smolokopci. kteří před nedávném pracovali doma v potu tváři za několik krejcarů denně, vydělávali pojednou za týž čas několik zlatých. K výživě potřeboval dalmátsky smolokopec velmi J.'sel Koŕcn-lív: Cesta k protinožcům. II. 15 225 JOSEF KOŘENSKÍ málo. Chata z prken sbitá a uprostřed písčin a bažin v balmi novém roští postavená byla celou jeho domácností, i mohl uspo řiti denné několik šilinků. Dobré výdělky prvních smolokopců přivábily na Nový Zéland nové přistěhovalce dalmátske, a počet jejich se množil rok od roku. Také sumy peněz zasílané z Nového Zélandu do Rakouska dosahovaly rok od roku větší výše. Ukázalo se, Ze jediné tři poštovní úřady v Dalmácii obdržely prodlením osmi mésícú r. 1898 na 11.000 liber šterlinků od smolokopců, aby je domácím adresátům vyplatily. Kolik pak peněz posláno bylo do Rakouska prostřednictvím bank, není známo. V přičinlivosti a vytrvalostí překonávali Dalmatínci všecky ostatní smolokopce. V střídmosti nevyrovnal se jim žádný gumdigger britský. Z poměrů takových vyvinula se brzy nevraživost na straně smolokopců domácích a vedla k tomu. že bylo přistěhovalectví, namířené hlavně proti ..Austriakům", zákonem z roku 1898 stí Zeno. Kopati v gumových polích dovolovalo se jenom občanům novozélandským nelx> těm lidem, kteří mohou se prokázati, že žiji v zemi již alespoň 3 měsíce. Současně bylo žádáno, že žádný přistěhovalec nemůže býti připuštěn do ziině, má-li na hotovosti méně než jo liber šterlinků. Nevole proti Dalmatincům dostoupila v Auckiandě vrcholu roku 1899. Té doby připlavili se tam dva ..Austriaca" a chtěli vystoupiti z lodi na zemi. Ale jaké bylo jejich ustrnuti, když spatřili, že je lod v přístave davem sroceného lidu a ozbrojenou stráží obležena a že se jim zamezuje východ násilné, jakkoli oba novi přistěhovalci učinili zněni zákona zadost. Spor ten vyrušil z klidu všecky politické úřady. Byl žádán guvernér, aby záležitost zprostředkoval, ale guvernér odřekl. Byl žádán ministerský předseda Seddon, ale ten se vzpíral a svolil teprve po naléhavém jednání příslušného konsulátu a po vyměněných depeších obou zájemníků říšských. Za tmavé noci mohli konečně oba Dalmatínci vystoupiti na břeh. Příchodem četných Dalmatinců, kteří uměli mluviti pouze svou řečí mateřskou (nazývanou v úředních zprávách novozélandských obyčejně „austrijskou") nebo ještě jazykem vlaským, ne však anglicky nebo německy, přibylo rakouskouherskému konsulátu mnoho práce a nepříjemností, protože se nemohl se slovanskými přistěhovalci smluviti. A poněvadž Dalmatinců počítá se nyní na Novém Zélandě již několik tisíc, bylo třeba 226 '"'< 11 IND \ 11 ....... 1)1 I Smolokopci ohledávají půdu železnými sondami, učiniti na konsulátu zvláštní opatření. Za své návštěvy v Evropě r. 1900 vyžádal si konsul Langguth slyšení u císaře rakouského a mohl se vraceti do Aucklandu již s tajemníkem panem K. Klettern, jenž jako absolvent obchodní akademie vídenské ovládá jazyky slovanské a řeč vlaskou, může se s „Austriaky" dorozuměti a zájmům slovanských vystěhovalců platně prospěti. Střediskem dalmátskych Slovanů v Auckiandě jest hostinec Ivana Biliče, jenž prodlévá v ostrovní kolonii našich protinožců asi dvacet let. Ivan Bilič ovládá již dávno jazyk anglický a podpisuje se rád v anglickém překlade White (Bílý). Tak to činí i držitel druhého hostince dalmátskeho a zove se jednou Nikola Zel j en, ale nejčastěji Nicholas Green (Zelený). V hostinci Dalmatince Biliče bylo za mé návštěvy veselo. Mluvilo se česky, chorvatsky a vlasky. Přítomní hosté byli oděni vkusně a podle střihu anglického. Všickni vypadali a počínali si jako džentlemeni. V krátké době prošli novou školou života a osvojili si v cizině vlastnosti, jež jim slouží ke cti. Každý mluví tam o Dalmatincich jako o lidech řádných, poctivých, mírných, způsobných. Na konsulátě vydávají jim všecku chválu. Zavítaji-li z gumových polí do Aucklandu, přebývají obyčejně u Biliče, jenž má pro hosty na třicet lůžek. 227 JOSEF KOŘENSKÝ Ivan Bilič zkouší se také v pracích literárních, ač zvláštního' vzdělání školního nenabyl. Aby svým rodákům pomohl učiti se snáze anglicky, napsal krátkou mluvničku a konversační knížku anglickou v řeči chorvatské. Doposud chová své dílko jen v rukopise. Svým hostům, kteří zhusta neumějí ani čísti, ani psáti, predcítává Ivan Bilič splitský časopis „Jedinstvo glasilo hrvat-ske", píše jim adresy na dopisy a poštovní poukázky, prodává jim cigarety, zabalené v obálce schválně objednané a opatřené slovanským nápisem ,.Marka Sokol je zákonom zaštičena", odebíral do nedávna domácí časopisy s názvem „Sloga" a „Danica" a s heslem, že kdo jich neodbírá, je špatný vlastenec, a předplácí jim nyní. když řečené listy zašly, nový čtrnáctidenník, nazvaný „Hrvatsko glasilo" a vycházející v Aucklande od r. 1903. Ze všech novozélandských Dalmatinců má prý jen jediný špatnou pověst a vyvržen jest ze společnosti slovanských spolubratři proto, poněvadž nařkl své rodáky, že jsou anarchisté. Vyšetřování, které úřady potom zavedly, způsobilo osadníkům dalmátskym mnoho nepříjemností. Udavač slouží nyní policii na dále. Dalmatínci novozélandšti užívají k přepJavbě du Aucklandu hlavně lodí anglických (Orient Line) a parníků Severoněme-cfcého lloydu. Cestu na jih nastupují v Janově, aby se plavili potom do Sydneje. Ze Sydneje užívají parníků náležejících S]X)lečnostem d, a to s jinými Cechy a Němci. Čechové, jsouce v menšině, prisvojili .-i jazyk svých Spoluv.ystěhovalců a mluví německy, obyčejné však anglicky, zřídka česky. Vaiverský pan Žižka má domek na vysoké stráni. Vyhlídka z dřevené jeho residence do hlubokého žlebu, svlažovaného mořskou zátokou a potokem, a vykrášleného tisícerými knrdylinami, jest čarokrásna. V ohradě svého pozemku pěstuje pan Žižka brav a skot, jež mu dávají živobytí. Právě odvážel rozčlvrceného skopce do vaiverské hospody. Cesta do Puhoje vede stále horským úvalem, porostlým míst}' stromovitýma kapradinami, místy štíhlými damarami nebo pohutukavou. Příliv mořský zasahuje hluboko do kraje a dodává skrovnému potoku horskému tvářnosti vodnaté řeky. Za hodinku přišli jsme opět na rozcestí. Xa štěstí zastali jsme dva muže spolu hovořící. Jeden z nich držel oře za uzdu. „Prosím, pánové, která cesta vede du Puhoje?" spustím po česku na cizince. 233 JOSEF KOŘENSKÝ „Jemináěku I Ale odpusťte, pane, já už česky skoro nadobro zapomněl, leč české písničky umím dosud," odpovídá starší muž. „A které umíte?" „Horo, horo, vysoká jsi, má panenko vzdálená jsi," jal se cizinec prozpěvovati. „A kterou ještě?" „Holka modrooká nesedávej u potoka. . ." A český zpěv hlaholil horami novozélandskými. „A jak se jmenujete?" „Já? Venclík!" .. A odkud pocházíte ?" ,,Od Plzně, z Litic. Jsem zde již 34 roky. V Praze vyučil jsem se truhlářství, bylo to v Michalské ulici, a teď zde farmařím. Tento zde je synek Solomňv, rovněž od Plzně, ale ten mluví již jen anglicky a rozumí trochu německy. Tamo na stráni jest jejich farma." ,,A kteří z krajanů jsou zde ještě?" „Panečku, je nás zde hodně. Tamhle je usedlý Šedivý, blízko něho Straka, u potoka Rusek a nejdále, jako na ztracené vartě, Kejs. Všickni už zapomínají česky, ale mluvíme ještě německy a pak ovšem anglicky." „Kolik rodin čitá vaše česká obec?" „Myslím, že asi 70, a každá má hodně dětí. tak že nás je počtem asi 800. Někteří z nás farmaří, jiní kramaří. U puhoj-ského Žižky dostanete všecko. Obchod jeho je velmi pěkný. Tam. hle, jest jeho residence." ,,A jak se vám tu všem daří?" „Božínku, jak se nám daří, dobře. Mnohem lépe nežli doma." „A nevrátíte se již nikdy do vlasti?" „Co bychom tam dělali? Zde máme každý svůj domek. svůj pozemek, svůj dobytek, svého koně, svůj vozík, zahrádku, ovocný sad, pole, lesy. Hory i doly jsou naše. Slavíme masopust, posvícení, světíme pout, tančíme, zpíváme. Měl byste nás viděti o veselce! Ta bývá hlučná, jako v plzeňském okolí. Těch zvyků my se držíme a naše děti se jich nespouštějí." „Tedy vám neschází nic?" „Co by nám scházelo? Nic! Ale přece něco: kuželky. Hrávali jsme v kuželky do nedávna. Božínku, to bývalo veselo! 234 UICKI a:.ľ \ ...... <....... Koulelo se mnohdy do unci. Ale bez křiku to nešlo, byl byla i nedele Ale přísní Angličané brzy nás obvinili. Ze znesvecu jeme den Páně, a proto nám úřad hru v kuželky zakázal. Ted hráváme na návsi v kroužky." ..Tedy touto cestou do Puhoje!" „Ano, nemůžete již zbloudili. Až vyjedete tamto na kopeček, spatříte již věž našeho katolického kostelíka. Každých čtrnáct dní přijíždí do Puhoje kněz. Je Irčan a káže < irhůni a Němcům po anglicku. Naproti kostelu na kopečku uvidíte školu. Chodí do ní asi 60 dětí a učí je dva učitelé a jedna učitelka. Nuž s Bohem, pozdravujte drahé Cechy!" Další cestou do Puhoje potkáme opět dva osadníky svá tečně vyšňořené. Byla neděle. Modrý oděv soukenný pěkně jim slušel. Límeček u krku bělal se jako padlý sníh. „Dobrý den, pánové!" začnu opět po česku. Pánové nerozuměli a odpověděli pozdravem anglickým. Oslovím je tedy německy a otazuji se, odkud pocházejí. „Z Německa!" odpověděli. „Z kterého kraje německého?" „Aus Böhmen — z Cech!" odpověděli jednohlasně. Byli to již potomci našich krajanů v Puhoji narození. Mluvili německy málo, a odkud by jejich rodiče pocházeli, málo se starali. Dojeli jsme žádoucí českoněmecké osady, rozložené při pravém břehu potoka. Jiné domky roztroušeny jsou na horském svahu, každý uprostřed pozemků, ohrazených drátěným plotem. Kolem domků košatí se hrušky, jabloně, kdoule, švestky, broskve. Zhusta vidíme při stavení borovice, topol, vrbu, v pasekách štíhlé stromy damarové. Na polích pěstují puhojští farmáři pšenici, žito, oves, brambory. Pěstěním dobytka vepřového se nezabývají. Také si hledí málo polaření, a těží hlavní příjmy z chovaného skotu a bravu, jenž se zdržuje ve dne v noci pod širým nebem. Stáje pro dobytek nestavějí. Mají tedy málo starostí. Dokud byla krajina lesnatější, těžili Puhojští z hvozdů. Nyní však je dřevařství již konec. Na návsi kejhaly husy a krákoraly slepice, a děti pěkně ustrojené krátily si čas hrami. Na dané otázky odpovídaly 235 JOSEF KOŘENSKÝ stydlavě a upejpavě. Anglické děti bývají vždycky srdnatej a odpovídají rázně. Hlučněji bývá na návsi v Puhoji, když spustí dudák na dudy skočnou. Staří sousedé bývají první v kole. Za naší návštěvy kotvil v říčce při návsi malý paruíček „Kutiti", jenž až sem může občas veplouti a poskytnouti aucklandským výletníkům příležitosti loviti v řece chutné úhoře. Kiám puhojského Žižky má skutečně všecko na skladě. Majitel jeho prodává vlnu, vejce, řezanku, brambory, pryskyřici, mýdlo, papír, obuv, lampy, pivo, petrolej, ovoce, máslo, špagát, hřebíky, jako v té české písni: „Pojďte lidé k mému krámu." Zaměřil jsem k residenci Žižkove. Majitel krámu seděl na zásténku. „A jak vy se jmenujete, krajane?" „Já? Sám ani nevím. Neklen mi říkají Číška, jiní Žižka nebo Šiška. Já však myslím, že Žižka jest mé jméno a Čechy že jsou moje vlast. Ale pojďte raději do světnice, at zapijeme kraj ans tví . . .'' Čtenáři, měli byste viděti salony puhojského pana Žižkyí. O takových se žádné chotesovské chalupě ani nezdálo. Pochopuji, když mi každý blažené odpovídal, že se má dobře. Na návsi oslovil jsem jiného krajana, jenž mi zpíval se slzami v očích: ..Český otec, česká máti, učili mé vlast mou znáti." Potom: ,.V Čechách, tam já jsem zrozený." Jiní z Čechů, kteří v Puhoji prodlévali, jsou Papež a Jedlička. První zemřel a druhý prý se vrátil do Evropy a žije prý někde ve Vídni. Kde je Turnvald, Kary a Sitlaii, neví se. První tlupa českonemeckých vystěhovalců z Chotěšova a jiných obcí z okolí města Stříbra přišla na Nový Zéland za vedeni kapitána Krippnera a čítala asi 80 osob. Za nimi přišly jiné tři rodiny a později asi pěl rodin. Ze stovky rozhojnili se puhojští (echoněmči osmeronásobně. Všichni žijí jako v odloučenosti od hlučného světa v malebných horách novozélandských a udržují dávné zvyky jako jejich rodáci kolem Plzně, ač je dělí ohromná dálava asi o 20.000 km. Sňatky uzavírají puhojští osadníci jen mezi sebou, a celá puhojská obec jest vlastně jediné pokrevní příbuzenstvo. — O návštěvě našich krajanů v Puhoji vypravoval jsem též ve své přednášce konané po návratu do vlasti v městě O. Po 236 1816086082 JOSEF KOŔENSKÝ přednášce přistoupila ke mně dívka a pravila: „Poslouchala jsem se zatajeným dechem, když jste mluvil o Jedličkovi. Prosím, nevíte o něm nic podrobnějšího? Opustil nás již před několika lety. Ted alespoň vím, kam se vystěhoval. Jsem jeho dcera . . ." * * * Několik měsíců po mém odjezdu z Nového Zélandu došly mne výstřižky z aucklandských novin, v nichž byla tato zpráva: Pokládám za svou milou povinnost — píše dopisovatel — oznámiti Vám, že zemřela u nás v Puhoji jedna z nejstarších osadnic, paní Anna Venclíková. Skonala po dlouhé a trapné nemoci. Na Nový Zéland přistěhovala se se svým mužem raku 1863 a usadila se s ním na pozemku, jenž byl novým kolonistům v Puhoji vykázán. V tom kraji vytrvala zesnulá až do své smrti. Paní Anna Venclíková byla dáma u všech sousedů a sousedek oblíbená. Každý ji měl rád pro její upřímnost a dobrosrdečnost a zachová ji v milé památce. Pohřeb konal se dne 28. června (1901) z chrámu sv. Petra a Pavla, kde zesnulá o sltlŽbách božích nikdy nescházela. Zemřelá zanechala tu pět synů a tři dcery. Pohřební obřady vykonal důst. p. William Corcoran. Spadl mi kámen se srdce, když jsem zvěděl, že hostinský ve Vaiveře obstaral povoz s koníkem a že nás doveze převlakou na přič za 30 šilinků do Helensvillu. Za 4 až 5 hodin můžeme prý býti u cíle. Cesta vede krajem malebným, ale liduprázdným. Zřídka kde spatřuje se osamělý dvorec obklopený zbytky někdejšího lesa damarového. Starší stromy kaurové jsou již vyklučeny a vypáleny, a půda proměněna v úrodnější lány polní. Drátěné ploty ohraničují lučiny, role i háje. Vozka stále s vozu seskakuje, aby otvíral a zavíral branky pozemku, na němž dobytek volně se toulá po celý den a po celou noc. Chvílemi jedeme bažinami a boříme se do bláta. Místy zapadá kůň do močálu skoro až po břicho, a trneme úzkostí, že v něm utoneme i s vozem. K tomu všemu nevíme ani, která bídná cesta polní vede vlastně do Helensvillu, a dobrá rada je 238 AUCKLAND \ M'.....I..... daleko, Ji/ vidíme a slySíme, /<• nepojedeme úzkou převlakou ,| hodiny; ale Ze budeme rádi, dostihneme li města pozdě v noci. Nejednou otazujeme se ve dvorci, vzdáleném od polní cesty více než čtvrt hodiny, kudy dále. A zase spějeme opusteným krajem a okoušíme v otevřeném vozíku, co je v širém poli déšť a lijavec. V nehostinných těch končinách táboří jen ob čas smolo kopci, rozrývaj í půdu do hloubky a kříž na křiž, až vypadá jako kopanina, vynášejí z ní na světlo chuchvalce pevné pryskyřice a táhnou zase do gumových polí výnosnějších. Napřed rozkopávali pole smolokopci britští, po nich pak přicházejí ještě digři rakouští a ujímají se práce v lěchže místech, která byla již od Angličanů a Skotů opuštěna. Vytrvalý dělník slovanský, af Srb nebo Chorvát, Bulhar nebo Černohorec, jest si jist, že dobrý výdělek kyne mu ještě i v gumových polích překopaných. Zaslouženou chválu vzdává proto slovanskému tomu živlu i zpráva úřední,*) pravic o smolo-kopcích rakouských, že jsou otužilí, střídmí, vytrvalí, přičinliví a zákona dbalí (hardy, sober, indoustrious. law-abiding people). Slunce stápělo se již v moři. když za jeho západu zaleskla se před námi hladina Kaiparského zálivu. Věděli jsme, že nejsme již od cíle své trampotné jízdy příliš daleko. Tmavá noc přerušila všecko další pozorováni. V útulném hostinci přivítal nás domácí lékař a představil se jako doktor Morrison. Opustil Evropu a hledá štěstí u protinožců. Ale zklamal prý se velice a hledí zase, jak by se dostal z Helensvillu. Dobří přátelé jeho prozradili nám, že záměnou nové vlasti přijal tamější lékař také nové a zvučnější jméno. I na Novém Zélandě jest nepravý dr. Morrison váženější než pravý dr. Moses. * Helensville čítá jen několik set obyvatelů. Železnice spojuje městečko s Aucklandem. Spojení mezi osadami, založenými při pobřeží Kaiparského zálivu, udržují čtyry pärolodi, jsouce majetkem podnikatelstva zvaného NorthernUnion Steamboat Co. Parníky vyjíždějí za přílivu přímo z mě- *) Viz článek Kauri K es i n. The N. Z Official Year Book 1900. 239 JOSEF KOŘENSKÝ Nábřežní ulice V Nukualofě na ostrove "1'ongatabu. stečka; za odlivu jest jejich kotvištěm Kaukapakapa u břehů samého chobotu. Rozlehly záliv napájen jest sladkými vodami pěti řek (Raiparou, Vairoou a j.) a vodou mořskou. V brakickém tom živlu žiji v hojnosti chutné ryhy. jako flundry (Rh ©mhos' o 1 e a ni o n o p u s), ostnoploutví miugilové (-M u g i 1 P e-rusii). stříbrem a zlatem zářící kantarely (Pagrus u ničo 1 or, \ n i h i a lepidoptera), loví se horlivě a dovážejí se také do závodů, kde se konservují pro vývoz. Mořských krabů hosti Kaiparsiký záliv nesčetné množství. Drobní rodové těchto korýšů opouštějí rádi vodu, stěhuji -ľ houfně na pobřeži, dělají si v pude skrýše, táhnou do zahrad, sadů a nedláždéných ulic. křižuji hbitě pěšiny a cesty, přepadají drobné živočichy, chápají se všech odpadků a zmocňují se útočně třebas lesklých plíšků a sklíček. Vlhčí půda je tam >^\ krabů samá díra a skulina. V Helensvillu spatřil jsem po prvé růsti v zahrádkách vinnou révu. Slovanští přistěhovalci počali ji pěstovati na novo-zélandském severu nejdříve a berou z vinic tam založených již pěkný užitek. Vyrobené víno pijí hlavné zase Dalmatínci. Větší vinice založili si rakouští přistěhovalci v poříčí Herekina (při 24" ( o 110 Tongajci pri hře, záležející ve vrhu kokosových kroužku na rozprostřenou rohožku. Kroužek vržený hráčem prvním snaží se hráč druhý jiným kroužkem* odrazit). 35° 2°')- Vlach Bragato, jenž navštívil r. 1895 Nový Zéland, prohlásil jako odborník, že tamější krajiny hodí se k pěstění vinné révy co nejlépe. Damarové lesy jsou již v okolí Helensvillu vyklučeny, a zůstaly pouze pily. kde .se před lety kaurové dříví řezalo. Střediskem toho obchodu jest nyní Dargaville na severním pobřeží Kaiparského zálivu. Z Helensvillu pluje parolod do Dargavillu dvakráte v tém-dni. Plavba trvá 7 až 8 hodin; polovici času zabírá plavba po zálivu a tolikéž asi plavba po mohutném proudu Vairoajském. Četné pily založené při řece a stožáry nákladních korábů plachetních i parních, jakož i vory kaurových kmenů, tažené vlečným parníkem, oznamovaly, že jsme již blízko Dargavillu. Kapitán přistál na chvíli s „Aoteou" ještě v dřevařské stanici, jejíž jméno Tororariki, vylodil poštu, přirazil potom ke břehům stanice Aratapujské, Hauroajské a Mangavharejské a zakotvil konečné v malé osadě, k níž položil základ pan J. Dargaville. první osadník taméjši krajiny. Vzdálenost mezi Aucklandem a Dargavillem činí asi i° zeměpisné šířky. Ocitli jsme se tedy ze 370 na 360 jižní šířky. josef Kořenský: Cesta k protinožcům. II. I6 241 JOSEF KOKENSKY Únorová [»lnula šla nám k duhu. Bylo slunečno a príjemnú. Teploměr stodílný ukazoval ve stínu nejvýše asi 260. Držitel Lynchova hotelu přisel nám vstříc již na palubu a odvedl si nás pod svou střechu. Vážil si mne jako hosta přišlého z dalekých krajů, a pokládal si Za cest uctívati mne darmo vínem, jež vypěstili dal-matští pobratimové na novozélandském severu u Hokiangy. K tabuli zasedal jseni společně s drvoštěpy a smolokopci. Ještě večer vyhledal jsem obchodní dům velmožného pana Mitchelsona. Doporučení získané od aucklandského advokáta otevřelo mi srdce dafgavillského průmyslníka dokořán. Lepším vůdcem po pralese damarovém nemohl mi býti nikdo jiný. Jet pan Mitchelson chefem proslulé dřevařské firmy, zvané M i t ch el-son's Timber Co., a chefem obchodního domu E. Mitchelson a n d ?> rol her s, D a r g a v i 11 c. f: * Druhého dne z rána odvážej nás \ lak do samých útrob da-marového hvozdu. Stanice slují: Flaxmill. Babylon, Rotu, Mai-tahi, Taita, Maropiu, Ahikivi a Kaihn. První název prozrazuje krajinu oživenou závody na zpracování lenovníku. Traf vede houštím a močály. Nad vodami míhaly se pestré vážky, a v korunách tisovitýeh stromů kahikateových, myrto-vitýeh balmínů a košatých fuchsií vrzaly obrovské cykády. Místy rozbili své stany ojedinělí smolokopci a žijí samotářský život jako praví kŕováci. Jinde prokmitá / trsů lenov-níkových chatrč maorského domorodce- Mokřejší místa jsou porostlá orobincem. Na suchých místech při trati rděly se evropské máty a provázely naše kroky až k samému pralesu, nabyvše v Novém Zélandě kolonisací evropskou domácího práva. Od stanice Maropiujské stoupá lesní cesta do hvozdů da-marových dosti příkře. Máme co dělati, abychom dorazili do samého pralesa za půldruhé hodiny. Pokraj pravěkého hvozdu vrouben jest Stromovitými ka-pradinami. Poutníku zdá se, že se dívá na mohutné palmy. 242 \ 1 KLANU A JBIIH OKOM Se stromy kapradinovými střídá se ob čas koSatj strom z řádu sporýšovitých a zvanj! po maorsku puri rí, dle Pre Is dľiiK-k (V iiex I i 1 1 o r a 1 i s), opleteny bělokvětýma pla ménky a mnohými druhy rostlin liano\ iiVcli. Jdeme stále podél železné trati, založené k vyvážení obrov ských kmenů damarovýeh z útrob pralesa kaurového. I'.111 Mitchelson zbudoval traf výhradně k účelům dřevařským a sváži ]K> ní klády dle fvsikálních zákonů o nakloněné ploše. Odvěký klid damarového pralesa místy již lam vymizel. Chvilkami umlkaly pádné rány drvoštěpů, a já mohl naslou chati virgilovskému pění křísů. Hvozdem ozývalo se též pra skáni bičů. Pohňnkové tažných volů popoháněli dobytek nejen bičem, ale také křikem a laním překonávali všecky překážky, jež se stavěly v cestu obrovské kládě, vlečené asi 20 silnými voly přes potoky, strže, úvaly, houští a pařezy až k samé trati. Drvoštěpové jsou tam odloučeni od veřejného života, ale těžká práce jde jim k duhu. Těla jejich vypadají jako těla klasických gladiatorů. Za svou práci bére každý drvoštěp odménu týdenní 60—80 korun dle našich peněz a k tomu veškeré zaopatření. Z poražených kmenů damarovýeh tekla ještě čerstvá pryskyřice, zvaná obyčejné kaurigum. Pamlskem bývá zvláště dětem, které ji žvýkají náruživě, naučivše se tomu od Maorň. Na mnohých kmenech lpěly dokonce i průsvitné rampouchy pry skyřičné. Některé měly barvu žlutou, jiné vypadaly jako mléčný opál. Některé chuchvalce pryskyřičné byly ještě kapalný, jiné již tuhly a Stávaly se pevnými, meniče barvu do hnědá nebo do černá. Když jsem je zapálil, hořely, čadily a vydávaly líbeznou vůni jako kadidlo. Maoři žvýkají nejraději pryskyřici kapalnou. Maorský název její jest k a p i a. Další stezka vedla nás k horské bystřině, vyrývající si koryto ve tvrdém kameni eruptivním. dle všeho čedičovém. Tak dospěli jsme až lesní chaty, kde za dne vládne kuchař, chystající zatím drvoštepům v pralese zaměstnaným chutné pokrmy k obědu a k večeři. Přišli jsme jako na zavolání. Kuchař vytahoval z kotlu rozCtvrceného skopce a zval svého pána se vzácnými hosty k neočekávané hostině. Věru, že jsme se již na zákusek třásli. Ve 243 JOSEF KOŘENSKÝ chvíli byl stůl prostřen jako v pohádce, a dlouhá tabule oplývala i lososem, uzeninou, rybkami, naloženými v oleji i v soli, zhusteným mlékem, zavařeninami, kořalkou i čajem. Kolkolem měly místa ložnice, vystlané pružnými lodyhami popínavého kapradí, jehož jméno L y g o d i u m a r t i c u 1 a-tum, maorsky m a n g e m ang e. Matrace jím nadívané osvědčují se znamenitě. Nad ložnicemi zdálo se býti malé museum domácí keramiky. Byly tam hrnky a misky všeho druhu jako výbava každého drvoštěpa. Kromě oděvu všedního visel tam šat sváteční. Opustí-li drvoštep v neděli nebo ve svátek prales a zajede si do blízkého Dargavillu. nepoznává v něm již nikdo človeka námezdního, ale džentlmena. Ušlechtilý jeho zjev srovnává se pak též s bohatstvím jeho měšce. Pan Mitchelson nastoupil pak se mnou pout hustinami, v nichž bouřil rafej a lámal se v kaskádách o balvany divoce nakupené. Pravěcí velikáši stáli jenom místy a rozpínali košaté své koruny podle vůle své. Jenom nízký podrost je obstupoval. Mnohá damaroň čítala svého věku již několik set let a měla v objemu několik metrů. Při zemi mívá v obvodě až 15 m. Výška celého stromu činí až 50 metrů. Kmen zužuje se až k rozvětvení jenom znenáhla a mívá v déli mnohdy i 30 metrů. Podobu takového obra představuje obrázek na str. 32$. Ač náleží damaroň do rodiny stromů jehličnatých, přece nemůže se jehličím pyšniti, majíc listy široké, eliptičné. k°žnaté a vždy zelené. Pouze kulaté šišky prozrazují zřejměji její příslušenství. Druh. jenž prospívá na Novém Zélandě, slove damaroň a u s t 1- a 1 s k á nebo k a u r i ( D a m m a r a s. A g a t h i s a u s t r a 1 i s), anglicky kauri pine, a poráží se jen za tím účelem, aby se využitkovalo výborného dřeva. Damaroň australská jest jedinou koniferou, která rostouc na Novém Zélandě má šišky; všecky ostatní mají bobule. Ale jakkoli zove se v botanice australskou, přece roste toliko na Novém Zélandě a nikde jinde na světě. Kalifornie má své nebe-tyčné sekvoje, Libanon posvátné cedry, Nový Zéland dama-roné australské. Třeba tedy opraviti údaje, jež přináší o tomto 244 Jak se kokosová jádra vybírají, rozkrajují, na slunci BuSi a jakožio kopra k výrobě kokosového oleje vyvážej! druhu damarone Ottův slovník, díl VI., str. 924. Damaroň Nového Zélandu zove se tedy botanicky australskou, ale v Austrálii neroste. Kau rove lesy rozprostírají se pouze na Severním ostrově, a nejjižnější hranicí jejich jest 380 j. š. Prosinec jest měsícem jejich květu. Jak již jméno d am ar a značí,*) obsahuje strom mnoho pryskyřice, ale průmyslníci cení vysoko jenom tu pryskyřici, jež vytékala ze stromů již dávno zmizelých, uložena jsouc nyní hluboko v půdě. ve které damarone kdysi rostly. Angličané zovou takovou smůlu obyčejně gum, kauri-gum. nebo k a u r i-r e s i n. Pryskyřice ronící se z nynějších damaroní má cenu nepatrnou. V kaurových hvozdech novozélandských hospodaří obyčejně jenom drvoštépové. Zřídka kde kopají v lesní půdě smolo-kopci, aby pátrali [K> gumě daanar již zašlých. * Malajský výra/, d a ma r znamená jednou pryskyřicí, jindy světlo. [avanci označuji tím jménem také lampu. JOSEF KUŘENSKÝ „Jak vidíte — vykládal mi ochotný pan Mitchelson -stojíme na miste, kde košatí se několik starobylých obrů. Tomu zde jest jisté asi 400 let. tento pak není o mnoho mladší. Několik kroku od nás rozkládá svá mohutná ramena kolos třetí, čtvrtý, pátý a t. d. Jsou skoro všickni stejně silní a jistě stejně staří. Samotáře najdeme málo kde. Naše damaroři je strom společenský a spravuje se podle hesla svůj k svému, rovný k rovnému. Damaroně nestrpí vedle se1>e žádného vetřelce a dopřávají z milosti místa jen nízkým stromkům a kravinám. Vyšší stromoví, jako je fuchsie, puriri, totara, miro, matai, může bujeti jenom ve slušné vzdálenosti. Stinem košatých korun damaroně vzájemně se ochraňují. Palčivé slunce a prudký vítr jim nesvědčí. Nejmohutnější damaroně z časů Kristova narození trčí k nebi jenom v hlubinách odvěkých tišin lesních. Ale nyní pronikli jsme již až do samého srdce damarového pralesa, rozřezáváme kmeny v kusy (logs) stejné délky a dopravujeme j;e bud na železnici nebo svážíme je k řece, aby proud odnesl klády k pobřežním pilám. Reka Vairoa jest dřívím tak zatarasena, že místy nemůže parník ani ku předu. Však se o tom přesvědčíte. Můj benzínový člun poveze vás proti proudu říčnímu třebas 30 anglických mil daleko až do Tangitirorije, a pojedete neustále mezi břehy damarovými." Pan Mitchelson vyvezl kaurového dříví do světa již za mnoho milionů korun. Nejbližším a nejvydatnějším odběratelem jest Auckland. Bělavé dříví kaurové má jako trvanlivé a lehké stavivo nejlepší pověst doma i v cizině. Výtěžek z kau-rovvch hvozdů zaujímá v novozélandském hospodářství lesním nejpřednější místo. Ročně poráží se kaurového dříví asi za 25 milionů korun. Koráby, na něž se výrobky dřevařské v Dar-gavillu právě nakládal)-, náležely zemim různých dílů světa. * * * V okolí Dargavillu prostírají se také rozlehlá pole gumová (gum f i el d s). Jedné kopaniny dostihl jsem povozem za hodinu. Kopečnatá půda porostla je tam pouze nízkým křovím manukovým. hasivkou jedlou a lipnicí (Poa Brow-nii). Chvílemi bořily se nohy v písčité zemi po kotníky, a všecken kraj vypadal jako pustina. Četní svižníci. kteří tam za mé návštěvy poletovali, prozrazovali ráz půdy. Utěšeněji 246 nevypadají prý ani jiná pole gumová aCkoli zaujímají na celeni ostrove přes 300.000 ha. V jedné houštině tábořili tři srnolokopci a vařili na ohništi čaj. Noc přespávají v dřevené boudě. V ni mají uloženy také potraviny. Hlavním jídlem jejich jsou konservy, kupované za laciný peniz v původních krabicích plechových, potom braní hory, slanina a j. Vedle povalovalo se několik pytlů, dále rýče a dlouhé Ze lezné pruty, jimiž srnolokopci vyšetřují půdu a pátrají v m po chuchvalcích kaurové pryskyřice. Zhusta narážejí železnou sondou na kusy větší než lidská hlava, výminečně pak na balvany o váze až půl metrického centu. Takové místo stojí již za rozkopání, a dobytý kus odměňuje bohaté namáhání smolo-kopcovo. Rozrývají-li srnolokopci půdu rýčem, nalézají chuchvalce kaurové v rozličných hloubkách. Některé jsou veliké jako vejce, jiné jako pěst. Povrch smolných valounů bývá obalen kora-vinou a zemitým povlakem nebo je pokryt ostatky rostlinnými a v jedno tělo spečenými. Odstraní-lí se zemina, ukáže se barva pryskyřice. Nejjasnější a nejčistší kusy platí se nejdráže. Kusy nečisté, hnědé a černé., jsou mnohem lacinější. Nejtmavší kauri pochází 7. bažin. Hmyz. listy a plody objevují se ve valounech málo kdy. Oblý tvar chuchvalců ukazuje k tomu, že nynější lože jejich není všudy původní, a že tam byly odjinud s hlinou a pískem připlaveny a usazeny. Dobyté chuchvalce srnolokopci oškrabuj!. třídí podle jakosti, ukládají zboží do pytlů, odvažují na váze a odnášejí je na trh. Obchodem tím zabývá se několik velkých firem zvláště v Aucklandě. V jednom ukazovali mi chuchvalec, jenž měl velikost a podobu lidského trupu. Skoro veškerá pryskyřice kaurová potřebuje se k výrobě pokostů. Pryskyřice nynějších dáma r australských dává laky nejméně cenné. Starobylá pryskyřice kaurová je tvrdší a rozpouští se těžce jak v lihu, tak v etheru a silicích. Průzračné snríily kaurové užíti lze v náhradu za jantar. Kuřácké špičky z ní zhotovené jsou na oko k nerozeznání. V obchode zove se novozélandská pryskyřice damarová k a u r i k o p a 1. Hlavním tržištěm v cizině je Anglie, ve druhé JOSEF KOŘENSKV řade Spojené státy severoamerické. Za tunu počítá se na Novém Zélande průměrné asi 1400 korun.*) Podivno! Jak široširé jsou kraje, v nichž se kaurová guma z půdy vykopává, a přece není tam po někdejších pralesích da-marone australské ani památky! Kdy a jak asi pralesy kaurové zmizely s povrchu ostrovní pevniny severního Nového Zélandu, těžko pověděti. Po mnohé stránce upomíná výjev ten na vymření borovic jantarových při nynějším Baltu a na hojné nálezy sukcinitové v těchže končinách. Jak dávno je tomu, kdy damarové stromy bujely také na půdě naší vlasti, zastavivše v české křídě otisky plodů jako doklad tehdejší své existence? Starobylá pryskyřice kaurová vyskytuje se toliko v Au-cklandsku a nemá nikde ve světě soupeře. Ceny její stoupají také den ode dne. tun lil), šterl. 1890 vyvezlo se jí z Nov. Zélandu 7.438 378.503 .895 .. .. 7.425 418.766 i')00 .. .. 10.159 622.293 ( )d r. (853 až do roku posléze udaného vyvezlo se celkem asi za 10 milionů liber šterlinků kaurové pryskyřice, nebo dle našich peněz asi 240 milionů korun. Dobýváním kauri zabývá se na Novém Zélandě asi 8000 osob. Jsou to dílem Evropané, dilem Maori. Polovice «umového území náleží koloniálnímu státu, čtvrtina Maurům a čtvrtina soukromníkům. * * * I >či mé viděly, po čem jsem tak toužil. Parník odvezl nás šíastnc po Kaiparském zálivu zase do Helensvillu, a ve chvíli na in vyhlíželi jsme z vozu železničního na gumové kopaniny při trati rozložené. Když pak objevily se na obzoru vyhaslé * 1 Novozélandské pryskyřici kaurové podobá se velice pryskyřice dama-rová (resina dammarV, přivážená hojné z malajského ostroví. Až dosud myslilo se, že tato smůla pochází ze stromu, jenž slove v botanice D a m m a r a orientalis, ale výzkumy Wiesnerovy tvrzení takové vyvracaj!. Kterému stromu řečená pryskyřice náleží, není ještě rozhodnulo. Nepochybilo je to rod H ope a. Viz o tom: Über die Abstammung des Dammars. Von l'rof. Dr. J. Wiesner. Zeitchr. des Allgem. österr. Apotheker-Vereines. 1896. 248 JOSEF KOŘENSKÝ sopky Mt. Albert a Eden, tušili jsme.. Ze jsme již zase v samém Aucklandě. Celé město vonělo líbezně myrhou, a ovzduší nasycené jejím dechem připomínalo nám požár, jemuž v obět padlo veliké skladiště gumové. Po návratu z pralesů kaurových pomýšlel jsem již jenom na novou plavbu k ostrovům Jižního moře. Na lodi „Manapouri" bylo ještě dost míst na vybranou. Na přeplavním lístku bylo poznamenáno, že řečený parník odpluje dne 16. února o 5. hodině odpoledne. Okružní plavba z Aucklandu k ostrovům Tongajským, Samojským a ľidžijským a potom do Sydney« stojí v I. třídě 20 liber šterlinkň (480 korun). Z plavebního- řádu dovíme se pak, že je z Aucklandu do Xukualoív (Tonga)...... 1100 nám. mil z Tongy do Iíaapaie .................. 120 ,. z Haapaie do Vavauje ................ 80 ,, ,, z Vavauje do Apie (Samoa) .......... 347 „ „ -/- Apie do Sůvy (Fidži) .............. 645 ,. „ ze Sůvy do Sydneye ................ _HP3—'^____" Dohromady...... 4045 nám. mil Tedy zase hodný kus cesty 7280 km. Tatáž společnost paroplavební (U. S. S. Co) vysílá lodi jednou měsíčně také do Rarotongy k ostrovům Cookovým (1638 nám. mil) a dále pak až do Tahiti (2222 nám. mil) k ostrovům Společenským. Všecky ty kraje proputoval s fotografickým aparátem dovedný pan J. Martin z Aucklandu a může posloužiti nejlepšími snímky fotografického svého umění zvláště přírodozpyte i. Fotograf Martin (Queenstreet 202) všímá si na svých výletech i rostlinstva a Zivočišstva, a katalog jeho vykazuje vše, čím jen taméjší končiny světa vynikají. * * ,,Pozdravujte doktora Pečírku a neopomeňte navštíviti moji paní!" Těmi slovy loučil se se mnou lékař dr. Funk z Apie, když jsem měl odplouti z Aucklandu a opustiti Nový Zéland navždy. L'50 \ I I M \ \ 11 S I I I 111 „Zdržte se u nás hodně dlouho, nejlépe do našeho návratu. Odporueuji vám zvlažte málo prozkoumanji ostrov Savaii. Šťastnou plavbu 1" Těmi slovy loučil se se mnou guvernér Samojských ostrovů dr. Solf. ..Jakmile přistanete v Apii, vydejte se přímo do Vailimy, Náš správce postará se již o pohostinství." Těmi slovy vyprovázel mě tajemník pana Kunsta ?. vily Vailimy u Apie a opouštěl palubu. „Ať vám lam ukáže správce toho velikého brouka v lihu chovaného!" volal mih' pan Voigt ještě s nábreží. Přítel Klette byl poslední, jenž opouštěl palubu po třetím zvonění. Málem byl bych zapomněl, že mi přišel na loď dáti poslední s Bohem také ochotný pan H utter, přinášeje zároveň odporučení ke svému bratru do Xukualofy na posvátném ostrově Tongaj-ském. Ještě jednou mi opakoval, že jeho bratr jest jedna ruka s králem tamějšich ostrovanů, a že mě uvede do paláce tongaj-ského potentáta, chráněného pečlivými poberty anglickými. ľan flutter přišel na jižní polokouli odkudsi z Ilalire. myslím že od Krakova. Zkoušel štěstí nejprve doma a poznal i Prahu. Ale obchodní pokusy jeho talentu, vrozeného jemu jiZ plemennou dědičností, nesly špatné ovoce na půdě evropské. Proto zatoužil podnikavý duch Huttrův po působišti nedotknutém ještě od jeho soukmenovců a zaletěl daleko od břehů staré Evropy do vod Jižního moře. Dnes může si dopřáti někdejší chuďas, vyšlý z vlasti do světa s ranečkem na zádech, několikanedělního odpočinku v sanatoriích novozélandských a sbírati zase nové síly k rozlcvětu svého obchodu, založeného ted nejenom na ostrově Tongajském, ale také na kokosovém ostrově Haapajském. Že byl laskavý Haličan ol>chodníkem od kosti, leží v povaze národa, v. něhož H utter pochází. Ale polsky mluviti pan H ut t er přece nezapomněl, ač prodlévá u protinožců již po mnohá léta. I hovořil on polsky, já pak po česku. Ale odporučení v otevřeném listě napsal Hutter pro jistotu hebrejsky. Za hovoru o ostrovech Tongajských myslil jsem více na zajímavé zjevy z říše brouků, motýlů a pakobylek nežli na su- 251 94 JOSEF KOŘENSKÍ sená jádra kokosová, která pan H utter také vyváží. Sběratelská vášeň, probuzená ve mině již za mladosti, popadla mě na jižní polokouli jako zimnice a lomcovala mnou mocněji než kdykoli jindy. Hlavou vířili mi snové o divuplné přírodě na ostrovech. jichž se měly mé nohy poprvé dotknouti. Pan Hutter měl mi přispěti na pomoc a utvrditi mě v očekávaných divech. ..Pane Huttře" — odbočil jsem z rozprávky, jež se týkala vývozu ze souostroví Tongajského — „je na vašem ostrově někdo, jenž se zabývá studiem hmyzu, brouků, mravenců, švábů, motýlů, zkrátka entomologií? Zajímá mě zvláště jistý druh kobylek, jenž prý v zápase o život vystřikuje z tlamy ostrou tekutinu a oslepuje lidi." ..Jakže?" — vpadl mi Hutter do řeči — ..sběratel kobylek, švábů, mravenců? Pane Kořenský, myslíte to do opravdy?" „( »všem" — odvětím — ..nad to pak bych rád viděl, zdali v kokosových plantážích vašeho ostrova objevuje se podivuhodný rak, jenž rozbíjí klepety ořechy, aby v. nich vybíral chutné jádro?" ..ľane Kořenský, ujišťuji vás, že se o takové věci nestarám. Kde je řeč. jak možno vydělati sto liber, slyším do veliké dálky. ale mluví-li se o kobylkách, broucích a racích, zacpávám si obě uši. abych jich ušetřil pro záležitosti obchodní. Proto jsem zde. Kdo by chodil pro kobylky až na Přátelské ostrovy! Vydělávat peníze je můj životní cil." * * * Lepšího rádce našel jsem v doktoru Flinkovi, jenž zná poměry v Jižním moři jako pravý přírodozpytec. Prodlévaje již drahná léta v Apii osvojil si vědomosti polyneskýeh jazyků a mohl se odvážiti, aby sepsal mluvnici sämojské řeči s Vokabularen! německým a anglickým. Ve spisu Punkově čítal jsem za své plavby v Jižním moři denne, a podnes zní mi v uších: o I e t a g a t a (člověk), o le t a m a 1 o a (muž), o 1 e f a f i n e ( žena), o 1 e t e i n e (dívka), o I e t a u p o u ( panna), o 1 e ta m a i otec ). o 1 e t i n a f matka), o le vai (voda), o le n i u (kokosovník), talofa 252 JOSEF KOŘENSKY (dobrý den), t of a (bud zdráv), ioe (ano), é e u (krotký), a'a a'a (rostlina Siegesbeckia). Také si ještě pamatuji, že le jest určitý člen a že o znamená nominativ, dále pak, že se jest člen neurčitý (na pr. s e t e i n e, ein Mädchen), a že Samojci vystačí 11 souhláskami. Chybí jim lake r, a proto říkají Američanu t aga t a A m e-lika (doslovne človek Amerika), Francouzovi t a gat a Fa-lani (člověk Francie), při čemž g vyslovuje se jako ng. Srovnával jsem za několikadenní plavby reč maorskou s jazykem samojským a presvedčoval jsem se o velikém příbuzenství a shodě mnohých výrazů, jak vysvítá z těchto příkladů: maorsky saniojsky jedna — tahi tasi dvě rua — lna tři toru — tolu čtyry vha Ea pět rima lima šest ono ono sedm vliilu - litu osm — varu — valu devět iva - iva deset tékau seíulu člověk — tangata - tangata voda (řeka) — vai vai mi iřc — moana - moana Srovnávajíce samojštinu s ostatními jazyky polyuéskými, uznáme, že řeč tongajská podobá se jí nejvíce vedle řeči tahi-tijské a maorské. Doktor Funk ]>řišel se svým spisem o samojštině v pravý čas. Po zabrání souostroví Samojského říší Xěmeckou r. 1899 vídá se gramatika Funkova v každém taméjším podniku německém. Doktor Funk uvykl podnebí Jižního moře, tak že po vlastním domově již ani netouží. Samojská domácnost připoutala ho k ostrovu Upolu již do smrti, a pověsti o něm šířené učinily ho historickou osobou. Jeho zasnoubení s dcerou bohatého námořního loupežníka za prvých dob, když se počaly Saniojské ostrovy osazovati Evropany, ozařují ostrovního doktora gloriolou hrdiny. 254 k ľ C K I. A N11 \ Mi.......... Doktor Funk zná všecky válečné korábj veta, které kdj v \|iii kotvily. Tak poznal i našeho krajana, řregatňího lékaře doktora Pečírku. ľan Voigt byl mým soudruhem již na lodi, když jsem < plavil z Neapole ke břehům australským. Představil se mi jako tajemník podnikavého pana Kunsta. V olxmodních spekulacích pan Kunst posud neustal. Za mé návštěvy uzavíral jeho tajemník pan Voigt smlouvu s páro plavební společností novozélandskou. Tak získal podnikavý paií Kunst parolod, která má sloužiti přímé dopravě mezi Apií a ostrovy Havajskými. Touto linií má se nahraditi paroplavební spojení, které před zabráním Samojských ostrovů Německem udržovala společnost americká. Ale od té doby, co také Spojené stát\ severoamerické urvaly v mezinárodním dělení trochu ostrovní zeme Samojské, hledí Amerika seslabovati blízkého souseda v ohledu národohospodářském a udržuje ted spojení mezi Tutuilou a I lonolulem. Námořská bývalá komunikace jest pro zájmy plantážnikú německých v Samojském souostroví vysoce potřebnou a pan Kunst vidí v nové paroplavební linii mnohoslibnou spekulaci. Plantážemi kakaovníkovými zakládanými na ostrově Upolu zahajuje iHxlnikavý Hamburčan novou činnost v Jižním moři. Plavbu k ostrovům tohoto moře nenastupoval jsem s největší srdnatostí. Prvá polovička února právě minula, a pověstné cyklony očekávaly se každou chvíli. Vzpomínka na ně zaplašovala na chvíli příjemnou náladu. Lod hnula se ku předu a zvolna razila si cestu ve vodách Haurakijského zálivu. Ještě na chvíli ostal na obzoru kuželo-vitý vulkán Rangitoto a zmizel s očí, když pluli jsme již plnou parou podél ostrožny Colvillské, památné nejčistší pryskyřicí kaurovou, a když blížili jsme se k řadě větších a menších ostrovů zvaných Bariéry, protože odolávají prudkým nárazům rozbouřeného moře jako přirozená hráz svrchu jmenované zátoky. Ke břehům hornatého ostrova největšího (Great Barrier) plavívají se koráby zřídka kdy. a přátelské neb obchodní spojení obstarává mnohdy jenom holubice. •255 JOSEF KOŘENSKY: AUCKLAND A JEHO OKOI.l Novým jitrem zaleskla se před námi jenom nekonečná pláň Sirého oceánu, těžkému ovzduší přibývalo den ode dne teploty a vlhkosti, vlněny oděv ustoupil již dávno úboru tropickému, frak. cylindr, kožená zavazadla a obuv pokrývaly se sivou plísní, prádlo v kabině rozvěšené mokvalo, železné kování a zámky cestovních vaků vůěihledé rezavěly, a pociťovali jsme všemi smysly, že plujeme již v teplých vodách Jižního moře. Známky pošty holubi, zřizcm1 mezi Aucklandem a ostrovem Great Barrier. 1 znáči šilink, (id znáči pence. 251» Dívka z oslrova Fidžijského. V Jižním moři. /f<\řpyt lesklých broučků, pestrota jejich barev, nádhera motýlů třepetajících se ve vlahém ovzduší, podmořské zahrady stromovitých korájň kvetoucích jako kvetiny, koruny bujných palem, Stvoly banánů zatížené rajským ovocem, hymny peřestého ptactva a divné zjevy tropické kveteny i říše živočišné rozplameňovaly ve mně vždycky živé sny blouznivého mládí. Již tomu dávno. Touha sběratelská pudila mne tam. kde podnikavý Evropan nové plány budoval a slibné osady v Jižním moři zakládal. Za rovník, k ostrovům Přátelským, Samojským, Vitským! Exotické tvary a barevné tóny tropického hmyzu jímaly mou mysl více nežli starost o vezdejší chléb kdysi bídně vydělávaný. Ale snové přírodozpyteckých vášní za mé mladosti se nevyplňovali. Svitala ještě jen jiskřička naděje. Jan Cesar Godeŕrroy, zakladatel kdysi světového obchodu hamburského, obracel svého času pozornost k ostrovům: Jižního moře a chtěl v nich míti bohatý zdroj nových příjmů. Josef Kořenský: Cesta k proiinožcom. II. 17 257 JOSEF KOKKNSKV Spekulace zdála se býti podnikavému kupci mnohoslibnou. Poptávka po ovoci kokosovém byla veliká a odbyt mohl býti znamenitý. A přece ležely pfeúrcxlné kraje v souostroví Tongajském a Samojském téměř ladem. Kokosovníky poskytovaly sice ostrovanom bohaté zně pro všechen jejich život, ale živná půda a příznivé podnebí mohly dávati pěstitelům úrodu desateronásobnou, a plantáže nově zakládané mohly snadno dopomoci pod-podnikavému obchodníku k velikému lx>hatství. Lákavého toho vnadidla chopil se Godeffroy se vší energií a viděl již v duchu, jak jeho obchod dědem založený rozkvétá i v dálných končinách tropických za poledníkem, kde se již jiné datum píše. Plantáže zakládané proslulou firmou hamburskou na ostrovech Samojských a Tongajských rostly v tropickém podnebí jako houby po dešti. Na místech, kde bujelo neproniknutelné houští, vysazovaly se palmy kokosové, jinde bělala se již kvítka kávovníková, rděly se jeho plody, v záhoncích pravidelně založených rozevíraly se pukavé tobolky bavlníkové a ukazovaly své chmýří, na polích vyrážela třtina cukrová, a v moři lovili potápěči perlorodky a vybírali z nich drahocenné perly. Za nedlouho čítalo se v Jižním moři na padesát osad, v nichž měl hamburský velkoobchod své zástupce. S tropickým ovocem a ostrovními plody široširého Pacifiku přivážely se k ústí Lalie také podivuhodné předměty národopisné a poklady moře vysoce zajímavé pro mysl přírodo-zpytcovu. Již v šedesátých letech minulého století citoval Godeffroy ve svých sbírkách tolik rarit a pozoruhodných památek přírodovědeckých i národopisných, že bylo třeba zařídili pro nč zvláštní museum. Kapitáni starali se, aby sbírky rostly k vejiké radosti samého majitele. Godeffroy měl ve svém museu takové zalíbení, že vysílal do Jižního moře i odborníky, aby přírodniny sbírali, národopisné věci kupovali a přispívali vědeckými pracemi k výzpytu a poznání jmenovaného archipelagic Řada samostatných publikací vycházela v letech 1871—1879 a to v sešitech se záhlavím .Journal des Museum Godeffroy". Jeden z takových sešitů dostal se mi do rukou záhy na 258 \ 11/ 11 V zátoce Vavaujské. úsvitě svého vzniku a vznítil ve mně dřímající žár, býti sběratelem ve vodách Jižního moře a sloužiti firmě Godeffroyově. Ale úpadkem firmy kdysi tak proslulé zhatilv se také všecky mé plány, perutě příliš odvážného vzletu byly sraženy, a kouzlo bujných tropů ustoupilo vyšlapaným pěšinám těsné domoviny. Jen po nich kráčeti bylo mi souzeno po mnohá léta. Zápas o vezdejší chléb nedovoloval tehdy, abych spatřil také země cizí a širé oceány. Ještě dvakráte oživla potom ve mně touha po Jižním moři. Jednou za návštěvy musea firmy Godeffroyovy v Hamburku, po druhé za prohlídky těchže sbírek získaných koupí pro museum Lipské. Podnik hamburského velkokupce vzal úplně za své, plantáže téže firmy přišly v majetek nové společnosti a proslulé sbírky národopisné krášlí nyní dvorany musea Lipského. Mezi tím mohl jsem se tužiti v turistickém letu po zemích bližších i vzdálenějších a odvážiti se dokonce až do pohorských krajů sibiřského Akaje. Z předehry té vznikala touha vykonati cestu kolem světa. Okolnosti přály provedení. Světová výstava v Chicagu byla dobrou oporou. * 259 JOSEF KOŘENSKÝ Zkušenosti přinesené z krajů amerických, asijskveli a afrických povzbuzovaly mě k nové plavbe do pátého zemědílu, a tak spatřily mé oči po třicíti letech konečně i ty rajské ostrovní světy, jež tvoří pravé perly Jižního moře. * * * Za plavby Jižním mořem vystřídala se celá stupnice únori >vé pohody. Jednou bylo moře tiché jako beránek a klenba nebeská modrala se jako azur, po druhé se moře pěnilo a vařilo a rozpoutaný živel syčel a zmítal korábem jako skořápkou, po třetí plálo a pálilo tropické slunce, po Čtvrté kryly oblohu šedé mraky, snášely se k zemi jako mocný lijavec a proměňovaly ve chvíli slunný den v temnotu noční. Jednou jsme se radovali na palubě jako děti a nadšeně prozpěvovali jsme při pianě Handlovo „Hallelujah", jindy pak zalézal každý do svého koutka jako zmoklá slepice a neobjevoval se u tabule dříve, dokud moře rozbouřené vzdáleným orkánem se neutišilo a ustrašeným pasažérům klidné mysli nenavrátilo. Jako v Anglii tak i v koloniích britských pronikly skladby Handlovy do všech vrstev lidových, a německý skladatel stal se Homérem a miláčkem anglického národa. Za svého pobytu v zemích australských slýchal jsem oratoria epického instrumentalist)' a vokalisty skoro ve všech městech, a úryvky z jeho „Mesiáše'- byly by zněly na širé pláni Jižního moře mnohem déle, kdyby mořská nemoc nebyla horlivé pěvce a pěvkyně tak brzy rozprášila. Za příznivé pohody urazil parník prodlením čtyryadvacíti hodin až 245 nám. mil (441 km), v jiných dnech o něco méně. Malé pevniny ostrovní spatřují se mezi Novým Zélandem a Tongajským archipelagem velmi zřidka. Za jasného dne viděti lze nejdříve na východní straně skupinu liduprázdných ostrovů Kermadeckových, počítaných ještě k Novému Zélandu a přiléhajících asi ke 300 j. š., čtvrtého dne postřehneme v moři také malebné zříceniny rozpadlého vulkánu, známého již moreplavci Tasmanovi a poznamenaného na námořských mapách holandským jménem Pylstaart nebo Kaafa, a pátého dne z rána ucítíme již vůni kokosového ovoce, vanoucí k nám z největšího ostrova Tongajského. S radostí pozdravujeme po pětidenní 260 V 11/M M MORI plavbe pevnou půdu, zakrytou vznešenými palmami kokosovými a oživenou \ přístavišti postavami zvedavých ostrovanů, a H5 šime se. až budeme se po ní procházeti ve stínu tropického stromoví. Ještě nevyšlo slunce ani na obzor, když přijížděla parolodi vstříc kocábka s vlajkou ostrovního vládce. Lodička přivážela lékaře a celníky Jeho Majestátnosti (H. M.) krále Tongajského. Zdravotní stav veškeré posádky lodní byl shledán v pořádku, a kapitán mohl přistáti u kamenného mola. zbudovaného ze samých korálů. Ostrovní lékař dr. Mac Lennan bdí nad zdravím ostrovanů již několik let a přijímá za své služby odměnu ročních 500 liber šterlinků. ..Mnoho u nás neuvidíte," řekl mi dr. Lennan, když jsem se mu představil. „Dobře, že jste ještě přírodozpytec. K lomu mluví v cizině každý kámen a každá bylina. Jste-li v Jižním moři po prvé. budete snad ostrovní přírodou naší uchvácen, ale my již pro zjevy takové nadšení nemáme a vedeme zde život jako vyhnanci. Den, ve kterém očekáváme lod, je naším svátkem, a kde jaký Evropan tu usedlý, každý ji vítá a každý pospíchá, aby se s ní za odjezdu rozloučil. Jak činíme my, tak činí i náš král. Těšíme se, že mě navštívíte. Aíůj jízdecký kůň bude vám za vašich výletů ke službám. Tedy na shledanou! Za těmi košatými stromy jest mé obydlí." * * * 261 34 JOSEF KOŘENSKÝ Psalo se 21. února. Paroloď „Manapouri" přistála u břehů ostrova, jenž nazývá se již ode dávna Tongatabu, t. j. Tonga posvátná. Slunce již citelně hřálo (v 8 hod. 280 C), když procházeli jsme se královskou residencí Nukualufou. Obytná stavení její k sobe nepřiléhají, ale stojí o samotě. Kolem domků zelená se vysoká tráva a bují tam po celý rok. Také cesta vedoucí do královského paláce je zarostlá trávníkem. Rada štíhlých araukárií a kasuarin lemuje nábřežní plošinu. Tu onde povalují se před domky obrovské skořápky největšího mlže, jehož jméno zéva veliká (Tridacna g i g a s). Ohromné mísy toho měkkýše uvidíme i na všech potomních cestách v Jižním moři. V australských městech vykrašlují jimi kupci své krámy, majitelé letohrádků užívají jich jako patníků k portálům, a v kostel ich konají mušle službu jako křtitelnice. Snad největší skořápkou k tomu účelu upravenou honosí se chrám svatého Patrika v Melbourne. Na korálových ostrovech objevuje se zéva obrovská velmi, hojně. Největší pocházejí od ostrovů Marshallovýeh a Gilbertových. Váha jediného zvířete s oběma mísami činí až i*/s ™e-trického centu. Na střechách některých domků bělaly se proužky rozkrájených jader kokosových, vyvážených v této podobě jakožto kopra do Evropy. Kokosovou vůní proniknuto, jest celé ostrovní ovzduší, a koprou voní tam jak příroda, tak lidé. Zvláště páchnou kokosovým olejem polonazí ostrované, kteří potírají se jím za tou příčinou, aby uchránili tělo před palčivými paprsky slunečními a vzdorovali účinkům častých dešfů. Líbezněji voní ostrované, mažou-li své tělo olejem k tomu účelu parfumovaným. Zvláště činívají tak dívky, jež jsou na vdávání, a poněvadž ostrované Jižního moře pozdravují se obyčejně dotekem nosovým, potírají nejvonnějšími a nejdražšími voňavkami chřípě. Za procházek po nábřeží potkávali jsme Tongajce. kteří pospíchali k lodi s nákladem zelených banánek. Mnohý hrozen čítal jich až přes sto kusů. Zhusta odváží lod z přístavu Nuku-alofajského několik tisíc hroznů banánových. Vyvezené to ovoce jde dobře na odbyt v Austrálii, na Novém Zélandě a v Tasmánii. Pěstění banánů nestojí ostrovany mnoho práce. Stačí jen když se půda kypří a zbavuje býlí. Z četných výhonků odumřelé 202 V JIŽNÍM Apia na ostrově Upoliijskúin. V popředí palmy kokosoví-. byliny nechává se bujeti toliko jediný, kterýž pak asi v devíti měsících dorůstá, opět mohutný hrozen banánkový v koruně dlouhých a širokých listí nosí a rovněž zase odumírá. Banány počítají ostrované vedle kokosovníku a chlebov-níků k nejpřednějším rostlinám kulturním a jídají jejich ovoce syrové i vařené. Zhusta připravují z něho proslulý banánkový puding. Součástkami tohoto pokrmu jest ještě škrob a štáva vytlačená z rozstrouhaných jader kokosových. Nákyp ten chutnal mi tak, že naň dostávám podnes laskominy. V Nukualofě spatřil jsan typy tongajských Polynesů poprvé, a líbili se mi velice. Plef jejich jest barvy kaštanové, oči jsou černé a jiskrné, vlasy jako havraní peří, zhusta kadeřavé. Orličí nos bývá často trochu zploštělý. Špičatý nos není tam v oblibě, proto smačkuje jej ostrovanka svému děťátku mírným tlakem a přeje si ze srdce, aby tak již ostal. Křiklavé vyjímají se mezi ostrovany chundelaté vlasy rezavé. Ale nejsou to vlasy barvy přirozené, nýbrž napouštěné. Po 263 JOSEF KOŘENSKÍ takových touží každý ostrovan a býti rezounem pokládá Ton-gajec a každý divoch Jižního moře za vrchol své výzdoby. Křiklavě vyjímají se také vlasy bílé. Tongajci posypávají je vápnitým práškem korálovým a to z té příčiny, aby se zhostili kousavých cizopasníků. Míti na hlavě hasty toho druhu jest i mezi Tongajci nepříjemné, ne však neslušné, protože si je ostrované v prázdné chvíli rádi vybírají a jako pamlsek žvýkají. Oděvu mají Tongajci na těle málo, ale přece více než jindy. Zásluhu tu přičítají si missionáři, kteří pohled na nahotu těžce nesli a u vlády vymohli, aby ostrované zahalovali trup alespoň částečně. Milejší než nějaká halena jsou Tongajcům girlandy z květin, listí a vonných plodů pandanových. Květinami krášlí své tělo jak muži, tak ženy. Tlupa dívek, jež nám zkřížovala pěšinu, vedoucí k jezeru s brakickou vodou, vypadala jako živá kvétnice. Vonným kvítím vyzdobeny byl)' jejich kadeře, šije, hrud i pestré pásy kolem boků. Zdálo se mi, že byla jedna dívka hezčí než druhá. Ztepilé postavy činily je ještě půvabnějšími. Obraz na příloze 33. necht mluví za další popis. Tongajské dívky zamihly se před námi v té chvíli, kdy nevěděli jsme si rady, která cesta vede k jezeru. Přišly tedy jako na zavolanou. I požádal jsem svou milou společnici, jež mě na vycházce po městečku provázela, aby se ostrovanek otázala, kterým směrem máme dále jíti. Měl jsem za to, že slečna Mola jako rozená Samojka bude se moci s tongajskými ostrovan-kami dorozuměti po samojsku. Miss Mola — tak se naše kajutní družka podpisovala •— prodlévala nějakou dobu v Aucklandě na Novém Zélandě, naučila se trochu anglicky a vracela se lodí „Manapouri" do svého domova na ostrov Upolujský. ..Ráda bych se na cestu k jezeru vyptala," odvětila moje průvodkyně, „ale Tongajky by mi nerozuměly, kdybych je oslovila sarnojsky, já pak bych nerozuměla jejich tongajštiné. Některá slova jsou sice společná oběma jazykům, ale v mateřské řeči dohodnouti se přece nemůžeme. Proto prosím, abyste se jich optal na cestu vy. Oslovite-li je anglicky, budou vám snad rozuměti." A spanilé krásky tongajské otázce anglické rozuměly a ještě kus cesty k jezeru nás provázely. 264 ■-i Korálové pobřeží v Apii za odlivu. Rozdíl mezi tongajštinou a samojštinou patrný jest na uvedeném příkladě, znamenajícím často uváděná slova z evangelia sv. Jana. Tonga j sky: He nae ofa behe ae Otua ki mama ni, naa ne foaki hono Alo be tahá nae fakatubu, koeuhi ko ia kotoabe e tui kiate ia ke oua naa auha, kae nia'u ae moui taegata. S a ni o j s k y: Ana ua faapea lava ona alofa mai o le Atua i le lalolagi, na ia an mai ai lona Atalii e toatosi, ina ia le fano se tasi e faa-tuatua ia te ia, a ia maua e ia le ola e faavavau. To jest: Nebo tak Bulí miloval svět, že syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný. Cestou k jezírku spatřoval jsem každým krokem opět nové zjevy vegetační. Ve mnohých rostlinách ostrovních poznal jsem staré své známé již z dřívějších cest po krajích obratníkových. Skoro v každém saldjě rostly papaje, chlebovník, pandan, jámy, banány, cukrová třtina, užovník, ozdobné krotony s pestrým lupením, bambus a j. 265 JOSEF KOHKNSKV Papaja není sice na ostrovech Jižního moře rostlinou povodni, ale zdomácněla tam již všudy, přinesena byvši do Po-lynesie z jižní Ameriky. Tongajci, Samojci a Fidžijané jídají vejčité ovoce mléonätého toho stromu velmi rádi a pěstují jej pro bohatou úrodu a pro snazší záživnost papájek s jinou potravou velmi horlivě. Dužn.ina i celé ovoce podobají se poněkud .melónu, pročež zove se strom také melonovým (Caři ca Papayal. Viz jeho obrázek na str. 249. Vezdejším chlebem denním Tongajců jsou také hlízo-vité kořeny užovníkové, zvané v Jižním moři obyčejně taro nebo tálo (Arum č. Caladium esc u lent um) a oblíbené I ro škrobovitý obsah i mezi Maory a Kanaky na ostrovech Havajských, ba též až v Japonsku. Stava v hlízovitém kořenu obsažená pokládá se za jedovatou a proto jídají se tácové hlízy a lupeny jenom vařené. Bez papaje, jámu. užovníku, banánu, chlebovníku a ko-koso\ niku nemohli prý by Tongajci ani žíti. Více než tyto kulturní rostliny tongajských ostrovanů zajímalo nič políčko posázené kávou. Bylo to po prvé, kdy jsem památný ten keř viděl na poli růsti, a nebyl bych ho ani poznal, kdyby samojská průvodkyně moje nebyla jeho jména vyslovila. Vyslovte jméno káva, a ostrovanům Tichého moře dělají se již laskominy. Káva jest i Tongajcům náhradou za pivo. víno, kořalku, čaj, kávu, čokoládu, jenom že káva ani ne rozpal u je, ani neopojuje, nýbrž ochlazuje a osvěžuje. Mnohými knihami a slovníky procházejí sice údaje, že oblíbený nápoj ostrovanů tichomorských ava nebo káva jest nápo-lem lihovým a opojným, ale já sám účinku takových nikdy jsem po nčm na sobě neshledal. Také spolehlivý dr. Krämer, spisovatel klasického díla o souostroví Samojském*), poznamenává o kávě: ,,Že tento nápoj není alkoholickým, měl by již každý věděti. Pravda je také. že požitím nápoje kávového zmalátnělý chodec nabývá zase nových sil a osvěžuje se po namáhavém pochodu vůčihledě." Jako Madařj uvykli požívati masitých pokrmů silně paprikovaných, .a jako v krajinách asijské Indie libuje si lid žvý- *1 Die Saraoa-lnscln von Dr. Augustin Kramer. I. díl 509 str., 11. dil 445 stran. Ve Štutgarté 1902-3. 266 \ rtžNTM MOlil kati pepřový lisí betlovy, hašeným vápnem i.....tázaný a prá škem arekovým, kafrovým, muškátovým, gambirovým a tabákovým posypaný, tak zase třesou se ostrované tiehoniorští na trochu nápoje kávového. A nemohou-li se napíti trochu kávy, tedy aspoň kávu žvýkají. Název káva znamená tedy jednou nápoj, jindy pouhou, rostlinu. Podíle květu poznáváme v ní zvláštní druh pepře, zvaného ,v rostlinopise Piper methysticum (dle našeho Prešla pepř opojný). Ostí ováné žvýkají kořen kávový buď za čerstva, nebo usušený a na kousky rozkrájený. V tomto stavu mají ho v zásobě v každé tongajské a samojské domácnosti. Ale více rozkoše způsobuje ostrovanům káva připravená dle obvyklých obřadu jako nápoj. Byl bych snad sbíral na kávovém políčku různé částí pepře opojného pro svůj herbář ještě déle, kdyby nám nebyla přišla vstříc dívka z protější residence. Spěšným krokem zaměřila k mé samojské průvodkyni a padla jí do náručí, poznavši v ní družku svého mládí. Byla to spanilá míšenka, jež vzešla z manželství tamějšího kupce Beckra s ostrovankou samojskou. Obchodník Becker přišel do Jižního moře z Německa již před více než dvacíti lety, vyvolil si za společnici svého života milou ostrovanku, jako činívá skoro každý Evropan v Jižním moři usazený, shlíží se v půvabné tváři své překrásné dcerušky a raduje se z jejího rozkvětu. Smíšcnky takové rozvíjejí se obyčejně jako růžová poupata, a sličná jejich tvář stala se v tropickém ovzduší příslovečnou. Jen půvabům líbezných dívek je co děkovati, že z přátel-ského svazku a volné lásky různobarevných rodičů vypučuje zhusta vzorné manželství. Ale čím vábnější jest tvář mladistvé smíšenky, tím rychleji vadnou líce mateřské. Pan Becker chová v salonech své residence hotové mu-seum pííiodovědeckéarád se jím před každým pochlubí. Cenné jsou jeho sbírky korálů a mušlí, ale nejcennějším pokladem jest piý jeho sličná dcera. * * * 267 3170 JOSEF KOREK S] • Kromě Beckra žije na ostrově Tongatabujském k-.i • ní kolik Němců. Jiní usazeni jsou na ostatních ostrovech Ton-gajských, jako je Haapai, Vavau a j. Skoro vsiekni němečtí osadníci dostali se na ostrovy Ton-gajské ještě za doby, kdy zakládala tam plantáže firma Godef-froyova. Když pak převzala podnik společnost D. H. P. G., t. j. Deutsche Handels- und Plantagen-Gesellschaft, vstoupili němečtí příslušníci do jejích služeb a slouží jí podnes. Nejčelněji jsou rozšířeni v Tongajsku členové spřízněných rodin Sanftu a Wolfgramů. Bylo mi řečeno, že pocházejí z Pomo-řanska. Postavení německých osadníků zhoršilo se v posledních letech velice, protože politický vliv přenesl se s Německa na Anglii, a německý trh opanován jest anglickým. Z časů plantáží Godeffroyových zůstal v Tongatabu také v. Treskow a žije v Nukualofč již přes 30 let. Ostrovnímu životu uvykl již tak, že n a návrat do vlasti již ani nepomýšlí. Dvakráte pokoušel se, aby se podřval do svého domova, ale dvakráte se koráb ztroskotal, a Treskow zachránil jen život svůj. Treskow zastává v Tongajsku úřad německého místo-konsula. Obchod jeho záleží v nakupování sušených jader kokosových pro D. H. P. G. Rozpínavost Německa scvŕka se v Tongajsku do té míry, že němečtí příslušníci zanechávají vší politiky a žijí pokojný život ostrovní. Většina netouží ani po příslušenství německém, ani po tongajském a nemá občanství žádného. Milý v. Treskow vítá ve své faktorii každého cizince srdečně i bez doporučení a rád připíjí si s ním při sklenici lahvového piva na zdraví. Jindy pívá prý jenom dešťovou vodu. O říční je na ostrově zle, a voda studničná jest bra-kická. Z doby německého plantážnictví udržela se na ostrovech Tongajských běžná mince německá. Kromě té kolují tam ještě peníze anglické a dollar americký, ne však jeho setiny (centy). * * 268 \ 11 / ' i ■. 10 ft I Prodlévá-li někdo jako turista \ Nukualofě, jistě seznámí se takd s rektorem tamější koleje. Pan profesor Kobens bývá mezi prvními, kteří přicházejí parolodi vstříc, vítá pasažéry ■ i nabízí se jim s velkou ochotou za průvodce po městečku. Na konec pak zve vzácné hosty do své residence, nabízí jim' za drahé peníze perleťové řezby a kamenné sekery a ujišťuje náruživého sběratele, že všecky ty památky jsou pravý a že pocházejí ještě z těch dob, když se připlavil k posvátnému "sirovu Tongajskému sám holandský moreplavec T.ism.m. Školy v Nukualofě založené vzaly počátek ze škol misijních. Po ,prvé snažili se opanovati Tongajsko svým učením misionári společnosti Londýnské na sídonku 18. století, ale nepochodili. Také nezdařilo se hned, aby Wesleyani šířili mezi pohanskými ostrovany křesťanství. .Ale apoštolé léto církve nedali .-.e odbyti, vytrvali a zakotvili se pevně na Haapaji r. 1830. Hůře dařilo se jim na ostrově Tongatabujském, kde jim překáželi katoličtí misionáři francouzští, ale na konec zvítězili intrikami nad sv ými bratřími v Kristu přece jenom We-leyani, a od té doby šíří se duch jejich učení po celém souostroví. * * * Příbytek ostrovního lékaře Mac Lennana najde každý snadně. Spatříme-li podivuhodnou bránu, zbudovanou z obrovské čelisti mohutné velryby, můžeme býti jisti, že stojíme před residencí doktorovou. Koho zajímají význačné choroby tongajských ostrovanů, ať navštíví salony Mac Lennanovy. Četné fotografie lékařem pořízené a zaradené v bohaté album podají nám nejlepší obraz všech forem hrozné nemoci, jež jest na veškerých ostrovech Jižního moře domovem. Navštívíme-li pak s lékařem chýše některých' domorodců, můžeme se přesvědčiti na vlasmi «či. jak příšerně může tropická ta choroba člověka zohaviti a zpotvořiti. U pacienta jednoho uvidíme obč nohy neobyčejně zveličené a naduřelé tak, ze se objemem rovnají nohám sloním. U léčence druhého zarazí nás úžasně mohutný šourek o rozměrech velikého pytle a dotýkající se dolejškem až samých kolem. U nemocné Tongajky uzří- 269 JOSEF KOŘÍ me ohromní prsa, pokrývající celou krajinu i nejspodnější části břišní a obtěžující svou vahou trpitelku tak, že může sotva choditi Nemocných prvého druhu zastaneme v Jižním moři nejvíce, a sloní nohy uvidíme mezi ostrovany nejčastěji. Odtud vlastné pochází název šeredné té choroby, uváděné jakožto elefantiasis č. slonovina. Nemocí tou zbytňují zhusta ústroje pohlavní, a zveličený orgán vážívá potom více než půl me-trickéh« centu. Dr. Krämer zobrazil různé tvary jmenované choroby v suplementu výborného díla svého o Samojsku.*) O tropické slonovině bylo napsáno již tolik spisů a pojednání, že v takové spoustě mizí již každý přehled. Ale jisto jest, že podnětem příšerného neduhu jest obyčejně cizopasný červík z rodu vlasovců čili filarií. Odtud zove se elefantiasis též f ila-r i a s i s. Přenášeči choroby jsou prý komáři, kteří z nemocných lidí zárodky řečených červíků do sebe ssají, v sobě je přechovávají a v dospělejším stavu do vody přenášejí, při čemž sami hynou. Napije-li «e pak člověk vody bohaté embryony vlasov-covými, vnikají zárodky do cévstva a způsobují filariasi. Pokusy dovodil to nejnověji (1899) Thomas Bancroft na komářích (Culex c i 1 i a r i s) za tím účelem chovaných a filario-vou krví živených. Zárodky filarií v krvi ostrovanu Jižního moře zjistili mnozí badatele, jeden u Samojcú, druhý u Fidžijanú a Tongajců, třetí u Tah i tanu. K vyléčení choroby užívá se jodu, rtuti a chininu, jindy zase mléka, elektřiny, masáže. Nádory příliš veliké odstraňují se operací. Ostrované pomáhají si od slonoviny zhusta sami. Někdy zbavují se nadbytečné krve řezem pomocí žraločího zubu nebo skleněné střepiny, jindy stahují část nádoru, zaškrcují jej pevně nití a oddělují podvázanou část od nádoru ostatního. Rány způsobené řezem obkládají zhusta listy divokého pepře. Evropané na ostrovech Jižního moře usazení podléhají slonovině málo kdy. *) Die wichtigsten Hautkrankheiten der Südsee. Ve Štutgartě 1902-Kapitoly v dile tom obsažené máji nápis: Tinea circinata und imbricata. Verruga und Framboesie. Elephantiasis und Lepra. 270 \ ii.-.i.. Samojci loví ryby za odlivu mořského. Na pobřeží palmy kokosové. Také malomocenství č. lepra bývá na ostrovech Jižního moře a v teplých krajích celého Tichého oceánu nemocí dosti častou a po všem lékařském prozkoumávání chorobou nevy-hojitelnou. Poslední dobou mluví se zvláště mnoho o ostrově Molokaji *) (v archipelagu Havajském), kam nešťastníci krutou leprou stížení bývají vyváženi, ode všech přátel a zdravých lidí oddělováni a ke zdlouhavému, ale jistému umírání doživotně vypovídáni. Jako v zemích evropských, asijských, afrických a amerických, tak i na ostrovech Jižního moře hledají se léky proti lepře marně. Isolace nemocných je jediný prostředek proti dalšímu šíření nakažlivé té choroby. * * * V blízkém sousedství lékařova obydlí vládne ve dřevěné dvoraně tongajská spravedlnost. Soudce končil právě řízení a opouštěl soudnou stolici, upravenou jako kazatelna. Byl rád, *) Ein Besuch von Molokai, der Insel der Aussätzigen. Von Professor Schauinsland. V Brémách 1900. 271 JOSEF KOŘKNSKÝ že imohl se sebe svléci předepsaný černý kabátec, obléci se do bí]i; tropické haleny a občerstviti se v síni policejního ředitele chladivou kávou, kterou tongajská dívčina již připravovala. Připravil kávy, velebené nadšeně starodávnými zpěvy ostrovními, byla pro mne novinkou, a proto představil jsem se oběma úředníkům se žádostí, abych směl býti na chvíli jejich hostem. Oba Tongajci vyslechli mě s úsměvem, zakývali vážně hlavou a vykázali (mi místo vedle dřevěného okřínu. Hezké děvčátko mylo si zatím ruce, vyplachovalo svá ústa vodou, posadilo se k míse. vyccňovalo bílé zoubky, počalo žvýkati kousky rozkrájeného kořene z pepře kávového, kladlo chuchvalce tak získané na dno okřínu, přidalo k nim ještě kousek papriky, polilo všecko vodou, rozmačkalo užvýkané kuličky oběma rukama, odstraňovalo pevné částice z kapaliny, chápalo se potom pravicí včehtu, udělaného z vláken ibiškovýrh, promíchávalo jím zažloutlý nápoj, a lahodná káva byla hotova. Hned na to brala dívčina do levé ruky nádobku zhotovenou ze skořápky kokosového ořechu, zvedla vysoko věchet do nápoje ponořený, nalévala kapalinu z věchtu do nádobek a podávala je žíznivému panstvu. Srkal jsem do sebe kávu v douškách, oceňoval jsem jv-jí chladivé působení a vzpomínal jsem si na slova doktora Funka: „Věřte, že vám bude káva chutnati. Neznám v našich tropech nápoje lepšího." A zkušený lékař z A pie měl pravdu. Tongajci pijí kávu náruživě a dávají nápoji tomu přednost před šťavou z nezralého ořechu kokosového. Za zvláštních slavností pije se i káva slavnostně. Bez tohoto obřadu nepočína žádná volba samojského pohlavára, a kávu připravují pro účastníky četně shromážděné nejhezčí dívky a jinoši. Za obyčejných slavností domácích rozžvýkává kořen kávový vždycky ta dcera náčelníkova, jež jest v celé obci jakožto parma (taupou) uznávána a sborem svých družek obsluhována a uctívána. První trošek kávy obětovali pohanští Samojci bohům. Nyní ustoupili bůžkové ostrovní Bohu křesťanskému, ale slova při libací obvyklá pronášejí se i na dále, připomínajíce nám zvyky starých Reků a Římanů, kteří také o hostinách rádi na své bůžky pamatovali a trošku vína a vody nebo mléka a medu jim ukrápčli. * * * 272 * Samojští pohlaváři s králem Malatou uprosffed, V úřadovně nejvyššího soudu dal jsem se pohostiti kávou, pan H uter hostil mě pak v Nukualofě dobrým pivem, ukazoval mi i svůj závod se smíšeným zbožím a provázel mě po vzdálenějším okolí. K vyjížďce zapůjčil mi kupec Hutter lehký vozík, doktor Mac Lemnan svého koníčka, a již hotovili jsme se daleké za město, kde uprostřed bujné přírody a v hustinách tropické vegetace mají své chýše ostrované. Vozovou cestu vroubí po obou stranách dlouhá alej kokosovníku. Ovoce v korunách vysokých palem bud se zelenalo nebo již žloutlo. Slunce pražilo a tongajský náš vozka žíznil. Proto zastavil koníka, vylezl obratně na palmu, uřízl nezralý ořech, udělal do něho otvor a dal mi lahodného nápoje v ořechu obsazeného okusiti. Ostatek vypil sám. Trhati kokosové ořechy může tam každý pocestný, ale jenom potud, pokud jest jnu jich třeba pro okamžité občerstvení a k ukájení žízně. Josef Kořenský: Cesia k protinužcftm. II. 18 273 JOSEF KOŘE.N.--KV Osada domorodecká skladá se tam z četných chaloupek v táhlé řadě postavených, o samote zbudovaných a nádvořím opatřených. Střecha má podobu želvího štítu a je kryta listy palmovými, bambusom a lupením cukrové třtiny. Stěny chýše spleteny jsou z rákosu a kokosového listí. Košatí'' stromoví zastiňuje příbytky ostrovanů. V nádvoří mají své rejdiště děti. drůbež, vepři a psi. Také dospělí ostrované zdržují se po celý den před chýší a uchylují se do ní jenom na noc nebo za nepohody, uléhajíce potom na rohože uvnitř chýše rozprostřené. Všeliké odpadky, smetí a listí snášívají ostrované na hromádku svého nádvoří a spalují. Proto vypadá nejbližší okolí každé domorodé chaty velmi spořádaně. Aby takový pořádek byl zachováván, o to péči má ostrovní lékař, jenž chýše Oátro-vanů navštěvuje a. příslušné rozkazy veřejného zdravotnictví se týkající udílí. Totlgajci věnují svou pozornost nejen chovu vepřu, ale také pečlivě krmívají na svém dvorečku drobné psíky, aby je potom zabíjeli a masa jejich pojídali. Vepři, psi. myši. kaloni a slepice jsou hlavní masitou potravou všech Tongajeu. V sadě, jenž ke každé tongajské chýši přiléhá, neschá-zívají nikdy banány, chlebovníky, jámy. taro, oranžovníky, guava a j. Stromek guaový (Fsidium) jest rostlinou sice amen ckou, ale rozšířil se již ve všech zemích meziobi-arnikových. Ovoce jeho podobá se granátovému jablku nebo oranži a chutná příjemně. Jednou zove se ten strom guayaba, jindy guayava. v Samojsku tuava. U Malajcu javanských slýchal jsem název ďambu klu tuk (píše se po holandskú d j a m bo e kloet o e k). Novinkou byl pro mne strom, jejž pěstují ostrované pro olejnatá jádra. Na prvý pohled vypadají jeho semena jako vlašský ořech. Také mají chuť jako náš ořešák. Domorodci bud jádra jídají nebo je rozmačkávají a s bav lněným chmýřím mísí. Nacpou-li těsto tak udělané do bambusového stébla a zapal í-li je. nahrazuje jim výrobek takový svíčku. Proto jmenuje se ořech ten po anglicku candlenut. t. j. svíčkový ořech, samojsky 1 a m a. •_>74 Samojcl odnášejí vepře k hodům. Poslední dobou vyvážejí se jádra památného toho stromu, zvaného v rostlinopdse A 1 e u r i tes t r i í o ba. za moře. V Auck landě viděl jsem jader takových veliký náklad lodní, ale do které země se vezly, nemohl jsem se dopíditi. Že spatřím bujeti v ostrovních houštinách také brasilskou litlivku (Mimosa pudica), nenadal jsem se. Americká ta bylinka, chován;! v naších teplých sklenících s velikou pe livostí, vykonala již cestu kolem světa zdomácněla ve vše. h tropických zemích a stala se jako nevv plenitelná buřeň postrachem všech hospodářů a hortikultérů. Domovského práva nabyla již na Cejloně, na Jávě, na Sumatře, v Hongkonku a za málo let zakořenila se i na ostrovech Jižního moře tak výbojné. že jí ustoupati musilv všecky trav iny. Marně vypisovaly se ceny, jak se pověstného toho býlí zbaviti. V Nulkualole a Apii A- Samojsku jesi mimosa hlavním složivern pobřežního pažitu a razí si cestu i do pralesa. Vedle citlivky hyne každá jiná bylina. Sedne-li na mimosu muška, vosa nebo brouček, zpeřené listy její ihned se zavírají a zaplašují od byliny- všecky drobné živo čichy. Proto může citlivka bujeti plnou silou a šířiti se vůči- 275 JOSEF KOŘENSKÝ hledě, nemajte nepřátel ani mezi mravenci, ani mezi jiným hmj zem. zhusta rostlinám nepřátelským. Také ozdobný keřík jihoamerický 1 a n t an a, v Tongajsku všudy obecný, rozšířil se již po ostrovech Jižního moře a počítá se s mimosou k nejhoršímu býlí ve všech zemích meziobratní- kových. * * * Ostrovních živočichu poznal jsem v okolí Nukualofy málo. V hustinách vídal jsem nejvíce holuby. Největším ssavcem je na ostrově pouze kaloň (Pteropus tonganus). Na jednom stromě bývá zhusta několik tisíc obrovských těch netopýrů. Všickni přespávají na větvích den a probouzejí se k čilému životu teprve večerem. Strom osazený kaloni kolonií (obr. na str. 253) zdá se býti obsypán samým ovocem nebo poset ptačími hnízdy. Za denního ticha vládne také ticho mezi spáči, ale probudíme-li je ze spánku křikem nebo hodíme-li mezi větve hrst písku nebo hlíny, počíná se domnělé ovoce hýbati, a pištění kaloňů nemá potom konce. Západem slunce opouštějí kaloňové své sídliště, táhnou houfně do okolí a vrhají se na ovocné stromy. V sadech mangových a banánových nadělají mnoho škody. Ostrované Jižního moře opékají ulovené kaloně v plameni a s chutí masa jejich požívají. Přípravou tou pozbývá kaloň zápachu, jenž. se stal mezi Polynesy příslovečným. *) S nadšením vydal jsem se db volné přírody, uprostřed níž ostrované přebývají, ale ještě více jsem se radoval, když jsme lesní cestu opustili a zase do Nukualofy zamířili. Roje much provázely nás stále v patách a překážely mi ve sbírání ostrovních přírodnin. Také málo věcí mohl jsem získati na ostrově koupí. V Nukualofě koupiti lze ještě nejspíše ozdůbky z mušliček, tongajské vějíře a dlouhé dřevěné hřebeny, u ostrovanů Jižního moře velmi oblíbené. Národopisné tretky toho druhu prodává tam jistý kramář německý. *) Samojec říká o soudruhu, jenž se nekoupává, že smrdí jako kaloň nebo jako prase. 276 Za povstání ostrovanů Samojských měli nejlepší střelci hlídky na stromech (ifi, Inocarpus edulis). JOSEF KORKNSKY Z přírodnin kramářem mně nabízených zajímala mne nejvíce hnědá vejce tabonovitého ptáka, jenž jest domovem toliko na nedalekém ostrově N iuafou. Již samo jméno mluví, že je to souš s kokosovými palmami. Značiť v samojské řeči slovo n i u a ve fidžijskčm jazyku nui kokosovník. Ostrovy podobného jména jsou také Niue a N í u a.*) Xiuafou jesl ostrůvek nepatrný, ale svou zvířenou nad jiné památný. První zprávy O něm máme již z let 1606. Přístup k němu jest velmi nesnadný. Délka jeho neohnáší ani 2 km. Lávové kamení, proměněné na povrchu již v černou prsť. zvedá se do výše až 200 metru. Ze všeho je patino. ž<- joi ostrov Niuafou sopkou. Jícen vulkánu je nyní zalil jezerem Voda jeho jest brafcieká. Ryby prý e ní nežijí. Místy vyvdají na ostrově ještě horké prameny sirné. Sopečné výbuchy byl> tam pozorovány několikráte, a ostrované utrpěli jimi zkázu na majetku i na životech. Za erupce r. 1867 tekla láva z devatenácti jícnu najednou a řítila se do moře. Obyvatelé toho ostrova neliší se od svých sousedu Toň-gajských skoro v ničem a shodují se s nimi v řeči i obyče jích. (hl TÓngajcŮ přijali ostrované křesťanství již asi před sedmdesáti lety. Ostrov čítá celkem asi půldruhého tisíce Polynesů a jenoift 3 bělochy. Jako všickni pláci tabonovití čili megapodi 'viz str. 274. I. dílu1, lak i labon z ostrova Ninafoujskéh.. nesedí na vejcích, aby je \ vsedě!. Megapodi australští ponechávají tu práci teplu, jež -c vyvinuje hnitím ústrojných látek., megapod ostrova Niuá-foujského snáší vejce do tepleno popela sopečného. Kuřátko V popele vylíhlé ilohrabává se potom nožkama povrchu zemského a jde hned samo za svou výživou. Domorodci říkají památnému tomuto operenci mal,, u. ornithologové Megapodius Pritchardi. Líhnutí kuřátek ponechává teplé půdě vulkanické raké labon. jenž žije v souostroví Bismarckově (u nové Guineje). Jednou zahrabává snesené vejce hluboko, jindy klade je hned pod povrch teplého popela. Zajisté, že přesvědčuje se 0 při- *i JinrnM ta dlužno čisti: Ni-u-c, Ni-u-a, Ni-u-a-fo-u. 278 v 11/ Vila Valllnu u Aplc měřené teplotě jako nějakým thermometrem a dle ní také hloubku lůžka odhaduje. Badání, jež tam v té příčině byla odborníky konána, věrohodně to potvrzují. Tabon z Bismarckova souostroví uvádí se v přírodopis ných knihách jakožto Megapodius eremita. * * * K návštěvě Jeho Veličenstva krále Tongajského. vážícího 30C anglických liber, nedošlo. Řeklo se nám, že král Jiří ľúbou II. Taufaa Ahau právě spí a že audience neudili. Královský palác vypadá jako dřevěný pavilon z nějaké výstavy. Je natřen bílou barvou, opatřen verandou a vížkami, I okryl plechem a lemován ohrazeným sadem. Nynější král ostrovanů Tongajských vládne teprv asi 10 lei a stal se jakožto pravnuk zesnulého krále následníkem trůnu. Nad ostrovy Tottgajskými vládlo dříve několik náčelníků, ale rokem 1845 přešlo panství do rukou krále jediného. Angličtí 279 JOSEF KOŘENSKÝ misionáři měli na královském dvoře velký vliv hned od počátku, uspořádali v ostrovní říši zákonodárství a položili základ k zemskému zřízení konstitučnímu. Od té doby mívají poslanci lidem volení a členové parlamentu králem jmenovaní každé dva roky sněm v Nukualofč. Od té doby mají i Ton-gajci čtyřčlenné ministerstvo s premiérem v čele a mají také nejvyšší soudní dvůr, poroty, soudy policejní a j. Vojenská armáda čítá asi 500 mužů. Potřebného výcviku dostává se ostrovním vojínům od tří bělochů, z nichž jeden jest Angličan, druhý Američan, třetí Němec. Dokud měli v Tongajsku vrch Němci, vyznamenával císař německý krále Jiřího I. vysokými řády, a ostrovní potentát nazýval Viléma I. svým přítelem, ba i vyžádal si na něm, aby Německo ujalo se nad ostrovní říší protektorátu. Ale když pak přivtělena byla část Samojska k říši německé, musilo se Německo zříci všech nároků na Tongajsko, a ochrannou ruku drží nad ním Angličané od 19. května 1900. Tongajsko skládá se ze 32 větších a asi 150 menších ostrovu. Rozloha všech činí asi 1000 čtv. kilometrů. Některé ostrovy skládají se z půdy korálové, vyvýšené nad hladinu moře jenom několik metrů, jiné jsou původu ohněrodého a mají vyhaslé nebo ještě Činné sopky. Zemětřesení bývají tam zhusta. Místy pozorovaly se erupce podmořské, ale vulkanické ostrůvky, jež vydraly se výbuchem nad povrch moře, brzy zase ve vodě utonuly a zmizely. Výzkumy hlubinné potvrzují domnění, že ostrovy Ton-gajské spojeny jsou úzkým podmořským hřbetem, jehož částmi jsou i Ostrovy Kermadecké a archipelag při Novém Zélandě. Obě strany dlouhého toho hřbetu zapadají do hrozných hlubin podmořských, stanovených místy až na 9427 metrů. O málo hlubší propasti mořské zjištěny byly jenom při ostrovech Karolínskych. Všech ostrovanu, nad nimiž má vládu král Jiří II., počítá se přes 20.000. Cizinců, zvláště Angličanů a Němců, žije v Tongajsku na 500. Ostrov Tongatabu má obyvatelů nejvíce, skoro polovičku veškeré populace. Rozloha jeho činí asi 430 čtv. kilometrů. Průměrná výška nad mořem obnáší 6 metrů. Nejvyšší kopce nepřesahují 70 m. i 280 i ní fi..... Samojskd vějíře. Vyšší jsou ostrovy vulkanické. Mohutným kráterem honosí se vyhaslá sopka ostrova, jehož jméno K a o. Nejvyšší jeho bod měří 1524 m. Menší ostrovy spravují místní správcové, nad ostrovem Tongatabu vládne přímo král, nedávno ženatý. O svatbě mladého krále Jiřího II. mluvilo se před čtyřmi lety v celém Jižním moři. Každý tázal se zvědavě, která dívka stane se královnou. V Nukualofa sjížděli se již správcové ostrovů, aby přítomni byli královské veselce. Ale ani té doby nevěděl ještě nikdo o příští panovnici. Hádalo se, že král pojme za manželku líbeznou slečnu Jenny, dceru německého místokonsula, jenž se oženil se Samojkou. Mnoho mluvilo se léž o princezně tahitijské, zvané Edith Marie Pomare Vahine. Ale k velikému překvapení všech ostrovanů vzal si král Jiří II. dne 1. června 1899 za manželku devatenáctiletou princeznu Lavenii, dceru svého policejního ředitele Kuba. K uctění mladé královny byly potom vydány také nové poštovní známky se začáteční písmenou jejího jména. Tongajského krále líčili mi přátelé z Nukualofy jako bo-drého, byť i až příliš telnatého chlapíka. Na Novém Zélandě 281 josEp kořensk< naučil se nynější král Tongajčo sioe anglicky, ale mluvívá obyčejně tongajsky. Za svých studií v Aucklandě osvojil si též hru na piano a vycvičil se v hudbě tak, že řídí v kostele chrámovou hudbu. Jakkoli Angličané pořídili ostrovnímu králi nádherné uniformy generálske, pre.ce chodí potentát Tongajcú iijjradčj: v pohodlném domácím kroji: nosívá kolem boků plachetkti (vála) a obléká na se bílou kazajku. V takovémto oděvu chodí i předseda tongajského ministerstva. Ncmohl-li jsem mluvili s králem, navštívil jsem alespoň ostrovního premiéra. Na navštívence, kterou jsem si se vzácným pánem vyměnil, čtou se tato slova: Josateki Toga Veikune. The premier. Nukualofa. Pan Veikune úřaduje ústně i písemně jenom tongajsky. V prázdných chvílích zabývá se rád hvězdářstvím a dívá se často do hvězdnatého nebe pěkným teleskopem, jenž jest nejcennější ozdobou jeho úředního salonu. V blkkém sousedství královského paláce stojí korálový náhrobek zesnulého krále Jiřího I. Ze starých ča.su pochází pomník, jenž. jest zbudovali v Ka-lonze, asi 16 angl. mil od Nukualofy. Památník ten, zvaný u Tongajcú h among a. podoben jest dolmenu o třech obrovských kamenech. Dva pilíře zasazeny jsou do země kolmo a třetí spočívá na nich jako trám. Z které doby podivuhodné to dílo pochází, neví se. Posílá li někdo pohlednice z Ton-gajska, jistě pošle také obrázek brány z pověstného a záhadného trilithonu. Mezi ostrovany koluje podání, že kamenná ta brána jest dílem božským, přineseným na posvátnou Tongu již za nejdávnějších dob. Hroby bývalých náčelníku ostrovních jsou v někdejším sídle jejich, jež slove M u a. Valy a příkopy tehdejšího opevněni znamenati tam l/.e doposud.*) Hrobky ostrovních pánů, kteří nazývali se t u i longa (t u i r pán), t. j. držitelé ostrova Tongy, a byli dle národního podání původu božského, nalézají se v zátiší stinného pralesa. Ostrované říkají těm památníkům lang i. Hrobek takových *) Königsgräber auf Tonga von Arthur Baessler. (Südsee-Bilder) V Berlíne 1895. 282 V |l/,l\i VI0R1 i(".! několik, ale všeckv vvMavcnv jsoil z ohľoiililý" li mono liiliii. stupňovitě na sebe položených. * * # Z posvátné Tongy odplula naše paroloď k ostrovům Haa-pajským. Paluba byla osazena pestrou směsicí ľolyncsu. \'ě kteří vraceli se z návštěvy a plavili se zase domu. aby 56 co nejdříve opět na novou cestu ke svým známým v vdali a ä nimi při kokosové číši lahodné kávy se potěšili a pobavili. Takové návštěvy konají Polynesnvé velmi rádi a plaví-vají se z ostrova na ostrov několikráte do nika, a to v četných Samojské dřevené hřebeny. společnostech. Za útulek a noclehárnu slouží tažným ostrovanům zvláštní staveni, k tomu účelu zbudované. Loučení s lodí v Nukualofě bylo pohnutlivé. Přátelé vyprovázeli ostrovní hosty houfně, mávali pestrými šátky, svlékali se sebe oděv, házeli jej za veselého jásotu do vody, vrhali se s nábřeží do moře a opět zahozené plachetky Vylovovali. V posledním okamžiku metali ostrované na palubu ještě čerstvé lodyhy kávové, aby soudruzi jejich měli za plavby co žvýkati, a provázeli loď zrakem až do lé chvíle, dokud nezmizela s obzoru. Rozjarení pahibníci, vykrášlení vonným kvítím a rudými bobulemi, nezaháleli potom ani na chvilku, rozkrajovali kokosové ořechy, kousali cukrovou třtinu, podávali si navzájem banánky, žvýkali čerstvý i sušený kořen pepře kávového, kouřili cigaretky a bezstarostně užívali rozkoší tiché plavby. Večerem rozléhaly se po palubě harmonické zpěvy, a národní l ísně tongajské zanikly teprve pozdní dobou noční. 283 JOSEF KORENSKY Slunce časného jitra zlatilo koruny palem kokosových, když blížila se parolo J ostrovu, náležejícímu k archipelagu Haa-pajskému neboli krátce k Haapaji. Haapajské souostroví složeno jest asi ze 40 drobných pevnin korálových, z nichž není ani polovice obydlena. Největší ostrov má pouze hodinu cesty v déli a slove L e v u k a.*) Na Levuce soustředěn jest hlavní život obchodní. Ostrované živí se skoro výhradně pěstěním kokosovníku, a kopra jest jediné zboží, jež se z Levuky vyváži. K tomu účelu má tam německá společnost plantážní svého zástupce a faktorii. Ale výtěžek z kokosových sadů nebývá každý rok příznivý. Jednou vadí bohaté úrodě veliké sucho, jindy prudké vichřice. Lod „Manapouri" kotvila u ostrova Levuckého pouze několik hodin, aniž přistála až k samému břehu. Pasažéři vyloďují se tedy na ostrov ve člunech. Vyloděné Tongajce vítali na březích všickni ostrované. Také pro ně jest příjezd zámořské parolodi národním svátkem. Všickni pozdravovali se co nejsrdečněji a na důkaz přátelství dotýkal se každý nosem nosu svého soudruha. K uvítání dostavili se na pobřeží také všickni tři Němci, usazení na Levuce jakožto obchodníci již od několika let. Ale něco zvlášť zajímavého ukázati nám na ostrově nemohli. Dřevěná vila, v níž král Tongajců ob čas přebývá, nestojí věru za prohlídku. Ostrov sám jest na všech místech jednotvárně plochý a jenom nepatrně nad moře vyzdvižen. Takového rázu jsou všecky ostatní ostrůvky. Mnohé přiléhají k sobě velmi těsně a odděleny jsou od sebe tak úzkým pruhem mořským, že se lze dostati za odlivu z jednoho na druhý skoro suchou nohou. Ale nouze o dobrou vodu je na všech: ostrovech Haapajských stejně veliká. Na podrobných mapách uvádějí se v archipelagu Haapaj-ském tyto ostrovy: Alefa, Otutolu. Uiha, Foa, Nukunamu, Fa-kakakai, Mounga, Ofalanga, Luhunga, Lofanga, Mukabulo, Meama, Niniva, Fotuhae a j. Přiléhají vesměs asi ke 20° j š. *) Levuka zovc se též přístav na ostrově Ovalaujském v archipelagu Fidžijském. * * 284 / Levuky k ostrovům Vavaujským plavila .<■ naše páro loď asi 9 hodin. Skupina lálo in.i SVC iméno pudle nejdulGŽÍ tějšího ostrova, jenž slove Vavau. Složivem všech ostrovů jesl zase korálový vápenec, jenom že se vynořuje nad moře i i řes sto metrů vysoko a překonává malebnými partiemi vše cka sousední souostroví. Plavba mořskými těmi končinami vyžaduje největší obe zřetnosti kapitánovy. Každou chvílí zjevují se před námi nové niělčiny a útesy korálové, poznamenané na anglických mapái li jakožto reefs (rýfy) a patrné za klidného moře již /, daleka. Voda se na nízkém a táhlém tom' úskalí korálovém stále tříští a péníi a bére na se podobu stříbrných pruhů a věnců. V takových místech zbarvuje se živel pojednou jako mléko, odráží se nápadně od azuru širého Pacifiku a označuje Jižní moře bělostným pruhem, podobným mléčné dráze nebeské. Pochopoval jsem, proč angličtí cestopisci nazvali námořskou tu cesiu .,milky way of the ocean". Ale zkušení moreplavci vycházejí i z tohoto bludiště měl-čin a úskalí šťastně a vykonávají pravidelné plavby své bez zvláštních lodivodú. Nepamatuji se, že bych tam byl viděl trosky nějaké parolodi zámořské. Nejedna mělčina, jež se v Jižním moři ukrývala před lety ještě pod vodou a na mapách takto byla označena, vyčnívá led již nad hladinu a proměňuje se v ostrůvek stále větší a vyšší. Dovední stavitelé drobných těch pevnin, polypové, dávno přestali již na mělčinách pracovati, odumřeli, zahynuli a zůstavili po sobě jenom vápenitou budovu jakožto půdu pro příští vegetaci. Stromovité stavby četných druhů korálových ztroskotaly se vlnobitím, proměnily se v ssutiny, úlomky a písek, vzaly na se podobu pevných slepenců a zrnitých vápenců a přioděly se řasami i vyšším rostlinstvem. Místy zapustila své kořeny i palma, jinde vypučelo semeno pandánové, a zelený ostrůvek vyčnívá pak z pusté pláně vodní jako utěšená oasa na poušti. Jednou vyčnívá korálový ostrov z moře jako rozevřený věnec, jindy jako podkova a obstoupen jest vodou vnitř i zevnitř i e\né hráze své. Památné budovy takových atolů ohledali zeměpásci, prozkoumali jejich složení a vynesli na den z jejich útrob nejenom 285 JOSEF KÓŘENSKÍ lasturnatý a korálový vápenec, ale i lávu, čedič a jiné kamení, jež /roditi mohl jenom oheň. Nálezy toho druhu vnukly zeměvědcům myšlenku, /.■ tam, kde rozkládají se nyní atoly, stávaly původně jednotlivé hory eruptivní, na nichž polypové v určitých hloubkách korálové své budovy stavěli a celý obvod hory dílem svým ověnčili. Když pale moře vrcholky eruptivních kopců rozrušilo a vnitřní jádro vypláklo, zbyla prý jen korálová obruba, jež se zvedáním mořského dna buď nad hladinu vynořila.:nebo klesáním pudy v moři utonula. Ale ani tálo. ani jiná domněnka o vzniku atolů neuspokojuje geologa docela, byť i výklady o jejich tvoření vyšly z péra samého Darwina** a byť i z labyrintu tolikerých útesů korálových v okolí Haapajc vyčnívaly až do dneška ještě hory ohněrodé a sopečné. Takovou sopkou jest ostrov Late, trčící nad hladinu mořskou jako vysoká homole. Slunce jasně< plálo a ozařovalo vodní pláň jako lesklé zrcadlo, když jsme pluli blízko podivuhodné té sopky. Černé a srázně nachýlené stein- prozrazovaly sopečný kráter velmi zřetelně již z daleka, a mraky sopečného dýmu nahánějí strachu blízkým ostrovanům až do dneška. Jsou ještě pamětníci hrozného výbuchu, jenž se udal asi před padesáti lety a dalekou osadu Vavau popelem zasypával a Úplnou skázou jí hrozil. ()d té doby zůstává sopečný ostrůvek Late neobydlen, ač na jeho úpatí bují zase již dávno svěží vegetace. V odpoledních hodinách plula již paroloď mezi skalnatými bradly, jež ukazují cestu do spletitého průlivu, za nímž ukrývá se přístavní osada X c i a fu. Kde jaké bradlo, každé bylo oživeno tisícerými ptáky vodními, hnízdícími tam v pokoji již od těch času, když se tam připlavili první plavci evropští. Xa větších ostrovech bylo zříti zelené koruny ztepilých kokosovníku, a nad chýše domorodců skláněly svá ramena košaté stromy chlebí ivníkové. Zvolna brázdila si lod cestu mezi skalisky, kolmo tam do vody zapadajícími, proplétala se klikatě jako v mnoho-ramenném fjorde, rozčeřovala hladinu a přiváděla do rychlej- '•') Über den Bau der Korallenriffe von Dr. Augustin Krämer. V Kielu a Lipsku 1897. 286 ^ n šihn pohybu na tisíce modravých medu Uc dále od lodi žilo v-,: ušeiK Živni na miliony medus jiných. Některé dotýkai; se rosolovitými a průsvitnými zvonci samého povri Im. jiné potápěly se hloub a hloub nebo nachylovaly se na stranu a pohrávaly dlouhými chapadly. Přál jsem si. aby byla ié chvíle tmavá noc a aby miriády morských těch slimýšu zaplál) v ní svým vlastním světlem a ozářily živel tajemným svitem Fosforujících svých ústroju. Když vyplula lod do klikatého průlivu, dělícího od sebe ostrov Vavau a ostrov Falevai, zdálo se mi. že vjíždíme do sa mého ráje. Xa kopečnatém svahu obou ostrůvku zelenala se rajská příroda, a ve vlažném živlu na pobřeží veselili se ostrované v rajském oděni, 'ľaké u přístaviště shromáždila se četná společnost domorodců a vítala lod" s jásotem. Kde kdo byl, každý přišel -aniý květ a ozdobný plod ve vlasech, na šíjích a na prsou i kolem beder. * * * Málo bylo pasažérů, kteří nás v Neiafu opustili. Z bělochu byl to pouze pan Brown, jenž jest správcem kokosové plantáže na protějším ostrově Falcvaji a zároveň jednatelem konkurenční společnosti anglické, které obchodní společnost německá brzy musila ustoupiti. ľan Brown byl ho'.ov v\ měniti semnou ihned svůj ostrovní ráj za veselejší živo! velkoměstský. Také on žije na odlehlém ostrově jako ve vyhnanstvř a počítá dny a hodiny, až ho osud zanese do místa radostnějšího. Ó, jak| se těší, až opustí navždy útulnou svou residenci, zastiňovanou korunami tropického stromoví, a ubytuje se třebas jen \ těsné kobce činžovního domu a v nejposlednější ulici rodného svého místa nad ľemží. Půvaby věčného léta na pohádkovém ostrůvku Haapajském rád by dal za píd země. kdo střídá se jaro s letem a jeseň se zimou. Tak nabažil prý se již místa, v němž přelétavý turista spatřuje pozemský ráj. Pozvání pana Browna, abych prodlel u něho ve Falevaji delší dobu, znělo velmi lákavě. MohA prý bych tam najíti i to. po čem jsem na ostrovech Jižního moře tak toužil. Jako správce sadů dá prý mi k ruce tlupu ostrovanů, kteří v plantiážích 287 JOSEF KOŘENSKÍ Lupič palmový (Blrgus I a t r o), jenž na kokosovníky vylézá, ořechy na zemi hází a jimi se živi. kokosových aspoň jednoho „lupiče palmového" vyslídí a lovecké mé choutky prírodovedecké ukonejší. Ale řídké spojení paroplavební a daleká cesta má překazily můj nejlepší úmysl. Také nebylo jisto, že se mi podaří život „palmového lotra" ve volné přírodě pozorovati, byť bych se byl zdržel na ostrově třebas celý měsíc. Podivuhodné zprávy o životě řečeného škůdce kokosového zajímaly mě již před dávnými lety. Poprvé čítal jsem je v Darwinově *) cestě kolem, světa, po druhé v díle, jež o životě rostlin a živočichů v holandské Indii napsal dr. Mohnike. **) Darwin slyšel o lupiči palmovém mnoho nových zpráv za svého pobytu na ostrovech Kokosových č. Keelingových (viz stí. 73. I. dílu). Vypravovali mu, že tam žije veliký rak mořský, jenž navštěvuje ostrovní pevninu a vylézá na kokosovníky za tím účelem, aby se zmocnil ořechů a živil se chutným jádrem *) Voyage of a naturalist round the world. V Londýně 1845. Německý překlad obstaral též J. V. Carus_: Reise eines Naturforschers um die Welt von Charles Darwin. 2. vyd. ve Štutgarté 1899. **) Blicke auf das Pflanzen- und Thicrleben in den Niederländischen Malaienländern. Von Dr. Otto Mohnike. V Miinstru 1883. 288 i jejich. Ovoce to že pry jesl výhradní potravou rakovou. Ale údaje takové nepokládal Darwin za věrohodné .1 nevěřil jim ani potom, když miu kormidelník Liesk vyprávěl, že viděl ne kolikráte, jak veliký ten rak počal nejdříve vlákna loupati a jak pátra] po třech klíčivých dírkách, kde je kokosový 1 Pech nejtenší a nejslabší. Potom prý udeřil na to místo několi krátě svými mohutnými klepety, až skořápka praskla, a \\ tahoval z ořechu chutné jádro. Ze se tento druh raku živí kokosovými ořechy, vědělo se již dříve. Také bylo známo, že ho ostrované Malajského sou ostroví vyhledávají v hlubokých jeho děrách, velkých jako brloh králičí, a že ho odnášejí na trh i s měkkým lůžkem, jež si rak vystlal jemnými vlákny z ořechu kokosového. Ale že by mořský ten rak mohl se vyšplhati až do korun kokosov-níkových, nevědělo se. Myslilo se, že zmocňuje se jenom oře chů, které s palmy spadly a na zemi se povalovaly. V koruna« h kokosovníkových nemohl býti lupič palmový přistižen, protože vychází tam na lup toliko v noci a vylézá na palmy za jasného dne pouze na takových ostrovech, kde jeho rod nepoznal ještě pronásledování od lidí tam usazených. Tak tomu bylo i na ostrovech Kokosových, obydlených z;i návštěvy I >ar umový tepive před desíti lety. Určité zprávy, že rak, zvaný lupič palmový (Birg,us latro), leze skutečně do korun kokosovníkových, pocházejí od Forbcsa a misionáře (lilia. Z jejich zkušeností víme, že lupič palmový vyšplhává se na kokosovník zhusta s několika soudruhy zároveň, aby pak ořechy společně ulamovali a dolů shazovali. Jiní raci čekají na kořist již pod stromem a pospí chají s lupem na bezpečnější místo. Skoro totéž tvrdí o lupiči palmovém John Stair, kdysi vikář v Samojsku, a vypravuje ve svém díle,*) že se objevuje chytiái k\ tento rak v severovýchodní části ostrova Upulujského dosti hojně a že tam slove po samojsku o le u u. anglick} rohber-crab (něm. der Kokosnussräuber). Krämer udává o něm zase, že se objevuje v západní části sousedního ostrova Savaijského a že dorůstá velikosti až 2 stop. *) Old Samoa or flotsam and jetsam from the Pacific Ocean bv the Rev. |ohn B. Stair. V Londýně 1897. JoseťKořcnský: Cesia k protinožcům. II. 19 289 JOSEF KOŘENSKÍ Přechodní barvě jeho říkají tam tu'eifasa, a máli nohy ulámané, aby ostrovanům neutekl, když si ho pro větší luč nost vykrmují (což jest na ostrovech Marshallových národním zvykem), tu'e. Že vylézají na stromy i jiní raci, jako na př. rak poustcv-nický, bylo poslední dobou zjištěno od nejednoho přírodo-zpytce. Hůře však bylo, mělo-li se vysvětliti, proč raci, kteří opustili vodu a dýchají přece jenom žábrami, moliou tak dlouho žíti na suché zemi. I ustálil se náhled, že lupiči palmoví zdržují se v kokosových sadech jenom krátce a že docházejí polom opět k moři, aby svlažili si dýchací ústroje žáberní. Ale přírodozpytec Karel Semper poučil nás o jiném. Prohledav račí žábra, objevil na nich četné chvostíky plieni, jimiž muže lupič palmový dýchati, dokud žije na suchu. Je tedy památný ten rak opatřen dvěma orgány dýchacími, žábrami i plícemi, ľ kaz lakový zjištěn byl pak vůbec u těch vodních korýšů, kteří nuceni jsou přebývati častěj i na suché zemi. Po Semprovi přesvědčili se i o plících lupiče palmového i jiní badatelé. Za tím účelem vydal se anglický zoolog Willey na výzkumnou cestu do vod Jižního moře a. zjistil dále. že jm« novaný rak jest mistrem ve šplhání a že vyhrabuje si nory pod kokosovníky a pandány, aby se v nich po dlouhou dobu ukrýval. Brlohy takové opouštějí raci na delší čas, mají-li se rozmnožovati, což bývá v měsících lednu až květnu. Té doby stěhují se raci hromadně k moři a snášejí tam vejce, z nichž líhnou se larvy, označované v živočichozpytě jakožto z o ě a. Ke svému latinskému, anglickému, německému a českému jménu (latro = lotr, lupič) přišel kokosový rak nezaslouženě, byl i chodil na kokosové ořechy. Jako pradávný obyvatel horkých krajů ostrovních má na kokosovníky zajisté větší právo nežli člověk přistěhovalec a ži\il se kokosovými ořechy zajisté již od jakživa. Ale jak řečený rak přišel k poznání, že kokosový "plod obsahuje v sobě chutné jádro, a že nejtenčí skořápka jest kolem tří klírivých otvorů, ostává věru nevysvětlitelnou hádankou. Nynější lupiči palmoví otevírají kokosové ořechy zděděným pudem, ale předkové jejich museli se umění tomu jistě učiti. A když se tomu naučili, museli zajisté pátrati, odkud 290 I UOftl ořech) na zenu padají, čí mohli je snad rozeznati očima vysoko na stromě, že se vydávala za nimi až do samé noruny? V psychologické té záhadě jeví se dle všeho vysoký stupeň račí inteligence, známé již i starým národům klasickým, Jen tak mohlo vzniknouti dávné přísloví: In paguro sapientia, t. j. v kiabu sídlí chytrost. Jen tak vysvětliti lze, proč socha Diany Efesské vyzdobena jest kromě jiných četných symbolu také kiabem, obrazem to moudrosti, a proč starořecká města přístavní brala si za odznak chytrosti obchodní věrnou podobu raka širokého (Cancer pa gurus). Na pobřeží Neiafujskčm prohánělo se drobných krabů sta. Každým krokem zamihl se nějaký pod nohama a hledal spásu v noře hluboce vyhrabané. Ale lupič palmový nebyl mezi nimi ani jediný. * * * Pěšina vedoucí do skrovné osady ostrovní, složené z několika domků, stoupá znenáhla. Na všech stranách kopeč-natého svahu bují zase mimosa. Vyšší a lesnatý kopec zvedá m- o několik set kroku dále a trčí nad mořskou hladinu asi 130 metrů. Skoio u samého temene hory Talau ukazovali nám trosky kocábky, kterou nedávná vichřice z moře vyzvedla, jako sko-íVípku na horu odnesla a v kusy roztříštila. Té doby myslili pokřtění ostrované, že se blíží soudný den a zkáza celého světa. Orkány toho druhu zuřívaji v Jižním moři obyčejné v měsících lednu až březnu. Nedaleko přístaviště má svou residenci německý obchodník. Národnost jeho můžeme uhodnouti již z nápisu: G. Wolfgramm. Island trader and copra merchant. Pan Wolfgramm má na skladě zboží všeho druhu jako pravý kramář a vyměňuje nitě, jehly, hřebíky, drát a nože za kokosové ořechy. Měděné peníze ani mezi ostrovany ne-kolují. Běžnou mincí jsou tam pouze peníze stříbrné, hlavně americké dolary, potom anglické šilinky. Do nedávna kupovali ostrované u kramářů také tabák, ale nyní pěstuj! si jej ve svém vlastním sadě, v němž zrají i oranže a citroníky. 291 JOSEF KOŘENSKÝ Evropany v Neiafu usazené můžeme spočítati na prstci li jedné ruky, ale myslím, že jenom jeden z nich oženil se sEvro pankou. Ostatní dali přednost domácímu krbu, v němž vládne žena ostrovanka. * * * Kdo prodlévá jenom několik hodin v Neiafu, jistě navštíví také některou z četných jeskyň, jimiž okolní ostrůvky nad jiné vynikají. Přístup do jeskyně jest vždycky se strany mořské. Skalní útesy vápencové zapadají tam do hladiny srázně, a otvor z daleka se černající označuje vchod do podzemní sluje. K těm místům řídí ostrované lehkou kocábku, vnikají s lodicí hluboko do podsvětí, vyplašují z tajemné kobky četné laštovice a ukazují navštěvovatelům báječnou výzdobu, jakou se \ ykrášlilo celé sklepení. Jednou vznášejí se nad naší hlavou samé krápníky průsvitné jako rampouchy, po druhé řásnatějí se při stropu vápencové drapérie teničké jako papír a opírají se o konsoly, ze Skalních stěn vyčnívající. Když pak zaplanou v podzemním šeru bengálske pochodně a ozáří celé podsvětí barevnou záplavou, potom zjeví se divákovi také steré rybky ve vodní tůni plující a uvádějí ho do říše pohádek. Jedna jeskyně stala se zvláště památnou. Do dneška vypravují si o ní ostrované, že v ní mladý náčelník svou milou ukrýval a tajně ji navštěvoval. O přízeň spanilé té dívky ucházeli se také jiní, ale pátrali po ní marně, ač prohledávali všecky skrýše a sluje celého okolí. Stopovali krásku i v jeskyni, do níž mladý náčelník tak často se uchyloval, ale co liledali, přece nenašli. Teprv později vyšlo na jevo, že zmizelá dívka žila po delší dobu ve sluji, do níž vniknouti mohl člověk jenom tehdy, když se do vody prvé jeskyně pohroužil a skalní stěnu vedlejší jeskyně podplaval. Legendu tu uveřejnil tiskem po prvé William Mariner, napsav o svém pobytu mezi tamějšími ostrovany dílo „History of Tonga." Mariner ocitl se v souostroví Tongajském proti své vůli. Koráb „Port au Prince", na němž se Mariner jako námořník roku 1806 plavil, postižen byl 29. listopadu takovou vichřicí, 292 \ n- ■ ■ i ..... íe se ztroskotal. Mužstvo zahynulo dílem ve vlnách, dílem padlo do rukou divokých osnovami, len málo bylo těch, kterým dj vosi živol darovali. K těm náležel také Mariner a lěšil se obzvláštní přízni tongajského krále. Přešlo několik lei. a Mariner žil pořád ještě mezS o>in> vany. Strojil se jako ostrovan a naučil se domácímu jazyku lak, že rozuměl všem zkazkám a pověstem v lidu udržova ným. Když pak se zajatý plavec svobody dočekal a šťastně do Anglie se navrátil, počal prožitá dobrodružství k tisku upra vovati, a jeho ..Dějiny Tongajska" staly se bohatým zdrojem historie <> Jižním moři. Poetické legendy o „Marinerove jeskyni" ujal se básník Byron a přiodil jí vzletnou romancí „The Island". * * * Paroloď „Manapburi" skládala v přístavišti zboží po celý den, a řetězy parního jeřábu rachotily ještě dlouho do noci. < >sirovane při vylodbvání pomáhali a vyrovnávali stavební dříví z Nového Zélandu na pobřeží. Byly to hlavně latě a tenká prkna ke stavbě domku určená. Ale ani Tongajci nepracují na ostrově laciněji než Evropané a žádají za svou práci Čtyři šilinky čili americký dolar denně. Byla čirá ima. když naše paroloď opouštěla před půlnocí přístaviště a vyprostila se bez pohromy z bludiště ostrovních průlivů a čelných útesů korálových. Teprve k ránu mohla plouti zase plnou parou. Toho dne navštěvovali mě lodníci, a každý přinášel nějakou přírodninu získanou na lom neb onom ostrově a očekával za dárek přiměřenou odměnu. Jedni kladli na můj pracovní stolek mušle, jiní houbovité a hvězdnaté koraly nebo obrovské exempláře korýšovitých ostrorepů (Limulus), jejichžto rod úzce spřízněný s trilobity vyskytuje se zkamenělý již ve vrstvách triasových, jurských a křídových a dožil se tedy po dávných statisíci let ich i doby nynější. Hojné byly také sbírky ptačích vajec, jež lodníci nasbírali za svého pobytu na ostrově Niue. Korálový ten ostrov jest vzdálen od archipelagu Vavauj-ského asi 40 nám. mil a má v obvodu asi čtyři hodiny cesty. Za naší plavby ostával nám po pravé ruce. 293 JOSEF KOŘENSKÍ Niue byl odkryt mořeplavcem Cookem roku 1774. Toho času byli ostrované velmi nevlídní, a proto pojmenoval Cook ostrov Savage (vyslov Sevedž), což znamená hrubý nebo surový. Na mapách nynějších uvádí se ted korálový ten ostrov domácím jménem Niue a ozývá se v něm slovo palma kokosová, které se tam zvláště dobře daří. Obyvatelstva počítá se na ostrově Niue několik tisíc. Reč jejich podobá se tongajšthiě. Londýnská misie působí tam již asi šedesáte let a učinila z ostrovanů kdysi divokých mírumilovné křesťany. Rokem 1901 byl ostrov Niue připojen k Novému Zélandu jakožto součást ostrovní skupiny, zvané hromadným jménem Cookův arch i pel.*) * * * Plavba ze souostroví Vavaujského do Samojska byla až na malé přeháňky příjemná. Té doby překročila loď také hranici, jíž se stanoví různé datum na obou polokoulích zemských. Hranice ta není však vedena stále poledníkem 180, ale vybo čuje od rovníku trochu na východ, běží v oblouku mezi souostrovím Tongajským a Samojským a přibližuje se k poledníku 171. z. d. Proto psal jsem tejntokráte do svého denníku datum 22. února pátek 1., den na to datum 22. února pátek II. a v sobotu mohl jsem již uvítati čarokrásne jitro pod blankytným nebem souostroví Samojského. Apijský přístav ostrova Upolujského ležel před námi. Několik set kroků od břehu košatily se koruny chlebov-níků, v jasné zeleni odrážely se široké lupeny přeužitečných banánů a vrhaly stíny na chaloupky ostrovanu, a tmavé vrcholky kokosových palem uzavíraly obzor pobřežní. Bílé domky osadníku evropských vyhledaly z bujného houslí a průseků tropické květeny jako jasná světla, a vysoko nad nimi uprostřed zamlklého pralesa, v jehož rokli bystřina *) Jsou to: Rarotonga, Mangaia, Atiu, Aitutaki, Mitiaro, Mauke, Heivey (Manuai), Palmerston (Avarua), Savage (Niue), Pukapuka (Danger), Raka-anga, Manahiki, Penrhyn (Tongareva) a Suwarrow. Popis těchto ostrovů jest obsažen v knize The Year Book of. N. Z. 1895. Přehledné mapy všech ostrovu v Tichém moři obsahuje dílo Index to the Islands of the Pacific. Vydalo Bernice Pauahi Bishop Museum v Honolulu. Cena 2 dolary. 294 \ n Iiii.'i a \ kaskádách se láme, ukazovali mi hrob, \ němž od počívá skotský básník Koin-n Stevenson. K výšině jeho le ieh ion chvílí mořští operenci, bělostní faetoni, jako by po zdrav nesli pěvci, jenž opěval za živa moře a jeho hrůzy. Na pevné půdě ostrovní, smývané rozpěněnými vlnami mořského příboje, hopkovala bujará mládež v rajském oděni, lovila drobné rybky a ráčky v korálových tůních, a užívala nezkalených radostí šťastného věku. K našemu korábu mířily štíhlé čluny samojských domo rodeu, a ze všech zaznívaly harmonické zpěvy veselých pěvců. Lehký větřík donášel k uchu libozvučné akordy po mořské pláni brzy mohutněji, brzy slaběji. a rhytmické reCitativy a dvojhlasné sbory obnažených veslařů hlaholily jako tajemná hudba z korálových hlubin se vynořující. Hlava jde kolem, zadíváte-li se v tropický ten svět, a v duši vaší vstupují na jasný obzor všecky pohádky a báje o ztraceném ráji prvních lidí. V kom plane láska k hájům a lesům, k divokým skali skám, ke světlu a stínu, k blankytu a hvězdám nebes, k odvěkému tepu širých oceánů, v kom tluče srdce pro nevyzpy latelné děje přírodní, pro ohnivý západ slunce, pro nekonče nost tvarů mezi květy a říši živočišnou, v kom neuhasí žár pro přírodní divy na nebi i na zemi, ten vykouzlí si v mysli eden v každém koutku světa, ale kouzla luzných tropů uvádějí diváka, přišlého náhle z chladnějších končin do krajů rovníkových, ve skutečný ráj. lakovým místem jest Samojské souostroví. ,,Perla Jižního moře." Německo urvalo rajskou tu půdu v pravý čas a přivtě-lilo ji s chloubou ke koruně rozpínavého vládce. Sáva i i, U pólu, Tutuila a M an u a zovou se hlavní čtyry ostrovy vytvořující archipel Samojský. První dva ponechali si Němci, druhé uchvátili Američané. (Viz mapu na stránce 261. i Apia na ostrově Upolu jest hlavním střediskem živlu německého, přístav Pango Pango na ostrově Tutuile jest sídlem političke osadní moci americké. * * * 295 JOSEF KOŘENSKÝ Na Samojské souostroví měli zálusk Američané i Němci, potom i Anglie. Nepokoje, jež vznikaly na ostrovech mezi domorodci za příčinou zvolení toho nebo onoho vladaře samojského, hodily se soupeřům za výmluvu, že tam třeba udělati pořádek. Po lepším řádu toužili na ostrovech také evropští osadníci a přáli si míti ústavní zřízení s králem v čele. Za takového vyhlídli si potomka ze staré náčelnické rodiny zvané Malietoa, a Malietoa Laupepa měl býti zeměpánem. Ale Laupepa nelíbil se některým Samojcům, kteří chtěli míti jiného. Důležité slovo měl v tom americký plukovník, jenž těžil ze sporu a chtěl odevzdati ostrovy do rukou Spojených států severoamerických. Avšak ve Washingtone zamítli návrh na při vtělení ostrovů v Jižním moři. a dobrodružný plukovník mohl přemítati o plánech nových. Maje za sebou lid domácí chtěl míti na trůně Samojce jemu oddaného a státi se jeho pravou rukou, mi-nisircm premiérem. Ale pohořel zase. Po všelikých sporech byli na ostrovech Samojských dva králové, Laupepa a Tamasese, oba na ostrově Upolu. Zápasy mezi stranami končily mnohdy krvavě, a trpěli jimi i osadníci. — Mnoho příkoří zakoušeli v rozbrojích Němci, a válečná loď tam vyslaná měla zastrašiti ostrovany a státi na stráži, aby nepřešly ostrovy v moc Američanů nebo Anglie. Pro lepší mír ostrovní byl uznán králem Tamasese, a král Malietoa vyvezen německou lodí válečnou do Kamerunu v Africe. Leč pokoje nebylo dosaženo. Americkým vlivem byl zvolen naproti králi Tamasesovi král Mataafa, jenž se v zásekách apijských připravoval k boji. Německý konsul protestoval a žádal, aby domorodci složili zbraň. Odhodlanosti mu dodávaly dva válečné koráby, jež tam kotvily. Když nepomohl protest, vystoupilo na břeh vojsko válečné německé korvety, aby chránilo své příslušníky. Ale sotva že byli vyloděni, přepadli je Samojci a téže noci zapálili budovu německého konsulátu. Samojcům velel Američan. Na zprávu poslanou do Berlína přišel kabelgram, jehož obsah německý konsul špatně pojal a na základě toho vy- 296 Podivný holub zejkozubý, samojsky m a n u m e a iDidiiiiculus slrigirostris) z příbuzenstva vymřelého dodá čili dronta, JOSEF KOŘENSKÍ pověděl ostrovnímu království válku. Po skutku tom zhol iil se stav v Samojsku ještě více. Aby se nedorozumění napravilo, byl německý konsul odvolán. Mezinárodní porada v Berlíne měla se dohodnouti, jak uspořádati věci v Samojsku. Ale nežli došlo k projednávání sporu, učinila příměří sama příroda. Den 16. března 1889 byl pro loďstvo přístavu Apijského dnem hrůzy a záhuby. Ohnivá koule sluneční vznesla se nad krajem a zbarvila zlatem otevřenou rejdu při apijských březích. Pobřežní vlny bušily do korálových útesů, lámaly se v pěnivém varu a vy-tryskovaly k nebi jako stromovité fontány. V rejdě ničím nechráněné a ponechané nezdolné moci širého moře kotvilo sedm válečných lodí. Vlály lam vlajky německých korábů „Olga", „Adler" a „Eber", z amerických lodí pouštěly strach „Trenton". „Vandalia" a „Nipsic" a britský obrněnec „Calliope" vedle několika lodí a bárek obchodních. V Apii netušil nikdo řečeného dne, že přijdou co nevidět hrozné okamžiky, jaké prý čekají lidstvo jen za posledního soudu. Ale kdo pohlédl na tlakoměr a na jeho salto mortale, mohl věštit brzkou a jistou zkázu světa v nejbližším okolí. Cifry meteorologické oznamovaly katastrofu. Vizte jen záznamy llakoměrného pozorování konaného ti,, meteorologické stanici nedaleko Apde a můžete býti sami proroky zkázy se blížící. Vykazujeť tlakoměr maximum v mm minimum v mm v lednu v únoru v březnu v dubnu v květnu . v červnu . v červenci v srpnu v září . . 763..... 755 763..... 755 765..... 746 764..... 758 765..... 760 766..... 760 767..... 758 766..... 761 766..... 758 298 ■ riž . i ioi maximum min.......o V min v min \ říjnu .... 765.....760 v listopadu . . . 764.....765 v prosinci . . . 764.....765 Měsíc březen vyznamenává se tedy v Apii nejnižším mi nimem, a na té číslici ocitla se rtuť jmenovaného dne náhlým skokem. Skok úžasný, jenž má v zapěli pohromu, orkán, tom zakrňoval a byl konečně jako podrost palmové plantáže docela ze sadařství samojského odstraněn. Nedostatek laciného lidu dělného byl druhou příčinou, proč bylo upuštěno od kultury bavlníkoví' na vždy. Mnoho slibují si v německém Samojsku od pěstění ka-kaovníku. Dobré výsledky, jichž tam docílila podnikatelstva anglická (Upolu Cacao Co. Ltd., Samoa Estates Co. Ltd.), přiměly také obchodníky německé, že obrátili zřetel k tomuto odvětví, založivše r. 1902 podnik s firmou Den t sehe Samoa-Gesellscha f t (v Berlíně W. Kurfürsten-Strasse 71.). Společnost pracuje kapitálem 600.000 marek, /i skaným prodejem podílů po 100 markách. Pozemek koupen byl v blízkém okolí Apie od G. Kunsta. Ve všech podobných podnicích v Samojsku způsobuje otázka dělnická mnoho potíží. Samojec o práci nestojí a ne dává se najímati za dělníka ani za dobrý plat. Proto bylo postaráno o dělný lid pracovitější a pro sadařství schopnější. Pomocníky takové našla plantážní společnost v najatých ostro vanech, které si dala přivézti z archipelu Bismarckova a osik, vů Salamounových. Řady dělného toho lidu rozmnoženy jsou teď již také Číňany, kteří mají býti připouštěni do Samoj-ska jenom v počtu obmezeném. Tak alespoň bylo v prospektu kakaového syndikátu podílníkům slibováno. * * * Na plantáže kokosovníkové je radost se podívati. Palmy stojí v určitých vzdálenostech vedle sebe, řada za řadoi jedna ztepilejší nežli druhá. Po houští nikde ani památky, .i frontami kmenů vyhlížeti můžeme do veliké dáli. Míst) pro tínají plantáž cesty vozové a přístupné potahům volským, aby 309 JOSEF KOKENSKÝ úroda mohla býti také na káry nakládána a k sušárnám odvážena. Ošetřování plantáží kokosových nevyžaduje žádné práce. Jakmile byl jednou ořech do země zasazen, ponechává se vlastnímu osudu. A ořech prospívá, byť jej zarostla i plevel a býlí všeho druhu. Hůře bylo, rozmohla-li se v sadě nepozorovaně brasilská citlivka (viz str. 275.) aobrněla se ostrými bodlinami, nebezpečnými pro dobytek i člověka. Z pažitu takového vycházeli dělníci celí pobodáni a zakrvácení a nemohli se ubrániti poranění, i když obvázali si nohy hadříky. Marně vypisovala správa plantáží odměnu za prostředek proti nebezpečné té buřcni. Mimosa pudica bujela dále a vyháněla trny ještě tvrdší. Proto chtěli ji vypleniti ze sadů severoamerickou travou buvolí (B u ch 1 o ě), ale vyháněli čerta belzebubem. Nová tráva umořila sice mimosu, ale dobytek se jí nedotýkal, protože mu nechutnala. Nezbývalo, nežli husté travisko vypáliti a postarati se o picni rostlinu, jež by v tropech rostla a přišla dobytku vhod. Mezitím pozorovalo se, že mladá mimosa je měkká, a že ji skot s chutí požívá, vyhýbaje se pouze keři čkům starým, drevnatým a bodlavým. I byly staré rostliny všudy v plantážích posekány, a od té chvíle nemohou si plan-tážníci samojští mladou citlivku jako výbornou picni rostlinu dosti vynachváliti. V osmém roce dává vypěstovaný kokosovník již pěknou úrodu. Nasbírané ořechy nakládají se na soumary a na káry a odvážejí se k sušárnám, aby se z nich jádra vylupovala, roz-krajovala a v sušárně asi 30 hodin sušila. Sušením vypařují se z jader vodnaté součásti a olejnatá kopra připravuje se pak jako náklad pro zámořské kraje. Kopra v sušárnách připravená jest lepší než kdyby byla sušena na slunci. Olej z ní dobytý prodává se v Evropě zhusta za olej olivový. Největší díl kopry má svůj odbyt v Marseilli. Samojsko vyváží kopru hlavně do Sydneyc, odkudž nastupuje zboží cestu do Evropy. Dobrým odběratelem stalo se poslední dobou také San Francisco. * * * 310 Nedivme se, /<• Samojci o práci nestojí a pracovati ne i utájí auí za peníze. Dokud jím bude dávati příroda kol..' sové ořechy, banánky, ovoce ehlebovníkové, kořenv taxové, ,i dokud množiti se budou v lesích holubi a moře hostiti je bude rybami, raky, měkkýši a červy, potud budou žíti samojští ostrované bez starosti ode dne ke dni a život iejitíh bude lihnouti v samých radovánkách. Životních potřeb mají ba-mojci tak málo, že pracují jenom tehdy, mají-li dlouhQU chvíli. Návštěvy samojských chýší nás o tom hned pře \ Sdčí. Od mořského pobřeží máme do chaty ostrovanovy pouze několik kroků. Daleko od moře neusazuje se žádný Samojei • a nitro neveliké ostrovní vlasti zůstává skoro všem Samoi cům zemí tajemnou a pro pověrčivost domorodců skoro nepřístupnou. Do horských krajů své domoviny odvažuje se Sa-mojec málokdy, a huštiny lesní znají jenom odvážnější lovci divokých vepřů a náruživí ptáčníci. Ale i ti pospíchají, aby vrátili se ještě téhož dne domů a nebyli v pralese překvapeni Černou nocí, kdy strašidla se zjevují. Proto není tak snadno, získati samojské průvodce na výzkumné výlety do vnitř ostrov ní pevniny. Zastavíte-li se ,před chatou samojského ostrovana, abyste nahlíželi zvědavě do jeho domácnosti, jistě vás Samojec pozve k sobě na návštěvu. Ale již zvenčí uvidíme jasně celé vnitřní zařízení, protože chýše samojského domorodce nemá žádného zdiva, nýbrž tohoto střechu na několika dřevěných sloupech spočívající. Chata Samojcova nemá tedy ani dveří, ani oken. Přízemek chýše je trochu naci ostatní půdu vyvýšen, obehnán velikými valouny a vyložen a drobnými oblázky jako pestrá mosaika. Krov bývá zhusta mistrovské dílo, jež vyhotovil stavitel zvláště k tomu povolaný a dobře odměňovaný. Odměna nezáleží v penězích, ale v pěkných rohožkách a lýčených tkani-vech nebo v několika prasátkách, slepicích a p. Krytbu střechy pořizuje si Samojec z lupení třtinového a listí kokosovníkového. Na kaménkové mosaice rodina Samojcova sedává, lehává i spává. Za ošklivého počasí a za noci spouštívají se v chýši Žaluzie, vyhotovené z kokosovníkového listí. 311 JOSEF KOBBNSKÍ Tance ostrovanů Fidžijských. V chýší samojského domorodce nespatříme ani postelí, ani stolu, ani stolic, za to však pandánové koše, rybářské sítě. vesla, okřín na kávu, kokosové misky, vějíře a u zámožnějších dokonce snad také evropský slunečník a šicí stroj. Petrolejovou lampu viděl jsem v několika chýších. Rohože hrubé dělá si Samojec z lupení kokosovníkovčho a pandánového, jemnější z vláken kopřivovité rostliny C y p h o-lophus nebo z prosvirníku (Hibiscus tiliaceus) avy-krášluje okraj pestrým peřím ptačím. Rohože tohoto druhu, jsou na jedné straně hladké a na druhé kadeřavé a podobné bílé kožešině polárního medvěda. Samojské jméno jejich jest i e o le po, ;t. j. rohožka noční,*), protože na ni novomanžHŕ přespávají svatební noc. Za měsíčné noci chodívají Samojci pozdě spat a vstávají pak také mnohem později nežli sluníčko. Jinak bývají vzhůru *) Samojsky slove noc o le po, clen o 1c ao, jitro o I c tacao, poledne o le aouli, odpoledne o lc afiafi. 312 .|.i i; I Osada na ostrove ľidžljskliit. již za časného jitra a vydávají se na moře za lovem nebo se tam osvěžují příjemnou lázní. U moře prožívá jitro také mládež, koupá se v korálových tůních, jezdí v kanoích, kouří, chytá do košíků ráčky, kraby, ježovky, rybky, měkkýše a odnáší je s natrhanými banankami, kokosovými ořechy a ovocem chlebovníkovým do svého příbytku. Jiní přinášejí z ranní procházky po huštině jedlé kaloně a vracívají se z lovu s nachytanými holuby. Stařeny zhotovují doma rohože nebo olu-pují kokosové ořechy, spřádají z vláknitého jejich obalu nitě a provázky, vaří hlízy tarové a bataty, suší na slunci kopru a obstarávají všecky domácí práce za dívky, které trhají za-lím bělostné a vonné květy gardeniové a červené plody pan-dánové a paprikové, aby se jimi vyzdobily a hochům zalíbily. Chuť k jídlu mají prý Samojci od rána do večera a proto jídají často a mnoho. Ale západem slunce jídá se v domácnosti samojskěho ostrovana nejvíce. Té chvíle zaznívají ve všech chýších také krásné zpěvy a znějí za měsíčního úplňku 313 JOSEF KOŘENSKÍ dlouho do noci. Dívky i hoši opouštějí tou dobou chýše, shro mažďují se u samého břehu, naslouchají plouhání vln a vypravování dovedného pohádkáře, prozpěvují střídavě harmonické sbory, smějí se a tančí, projíždějí se za odlesku snivé luny po korálových mělčinách a vracívají se do svých příbytků, když Jižní kříž a měsíc sestupují již z obzoru modrého nebe a si á pěj í se v širém oceáně. Až do příchodu mravokárnych misionářů anglických potřebovali Samojci mnohem méně oděvu než nyní. Šat dívek záležel toliko z opasku a z krátké lýčené suknice nosené kolem boku a zvané 1 a v a J a v a. Ostatek trupu ostával obnažen. Nyní přidali misionáři dívkám ještě lehkou a pestrou kazajku z látky bavlněné. Muži podrželi svou lavalavti až po dnes a výzdobu jí se také jako dívky kvítím, lupením a ba-revnými plody, zavěšujíce si vonné guirlandy na šíje, hruď a kolem boků. Zhusta nosívají na krku ozdňbky z mušliček, řidčeji pak spatřují se u nich náhrdelníky zhotovené ze zubu mladých vorvaňů Nositi ozdoby tohoto druhu přísluší toliko členům rodiny náčelnické. Také vlasy mladých dívek a jinochů jsou samý vonný květ a list. Nejčastěji to bývá poetická gardenie, zastupující v Samojsku naší ruži, polom prosvirník skoro stále tam kvetoucí. Dívky a hoši z rodin náčelnických pokrývají hlavu za národních slavností tuingou, nenepodohnou mohutné čepici našich granátníkú a vyhotovenou z vlasti lidských, peříček papoušcích a mušliček všeho druhu. Celý účes bujných vlasů upevňují si ostrovanky dlouhými hřebeny dřevěnými a umělecky řezanými. Viz obrázek na stránce 283. Vzorem nejbohatší výzdoby bývá v každé osadě samojské panna zvajná t a u p o u, vtělená to grácie mezi všemi dívkami ostatními. Hodností tou vyznamenává se vždycky jenom dívka z nejpřednějšího rodu a zastupuje v osadě celý krásný, svět. Proto bývá pro úřad ten vychovávána již od mladosti, učí se ušlechtilým pohybům a národním tancům a zprošťuje se z té příčiny všech namáhavějších prací v domácnosti, jen aby si zachovala hebkou pleť, mohla věnovati se pěstění něžného mravu a osvojila si hbitost v jemných pracích ručních. 314 V JI/NIM MiilM l.llipol, má koleni sehe celý shoř \yhl.lllwll druŽCk, leŽ I oll jí ke službám jako nějaké královně a Činí jí každé pomyšlení. h náleží, aby zahajovala tanec a podávala vzácnému hosti kávového nápoje. Kávu nabízeli mně ostrované v každé chýši, ale přípravo váli ji způsebem rychlejším nežli činívají za okázalých slav ností. Mají také za to, že bude nápoj bělochovi spíše po chuti, roztlukou-li kořen pepře opojného mezi kameny, než kdyl>> se připravila káva z kořene v ústech rozžvýkaného. Po kávě svinovaly dcery mého hostitele tabákový list v tuhý doutník a podávaly jej jedna přes druhou k okušení. Zajisté, že oče kávaly za. svou pozornost zaslouženou odměnu, snad doutník evropský, nějakou třpytnou celku nebo stříbrný peníz. * * * Více radosti než samojský doutník a samojská káva způsobil mi v jedné chýši pohled na živého holuba, jemuž říkají domorodci man u me a, t. j. pták hnědý,*) nazývaný tak podle převládající své barvy. Viděl jsem ho v životě poprvé a snad naposled. Operenec ten není jenom kuriositou samojskou, ale i zoologickou zvláštností vůbec, protože jest jediným žijícím příbuzným podivuhodného rodu, jenž slovo jednou d o do, podruhé d roňte nebo did us. Starobylý ten rod vymřel již na dobro a ostatky jeho náležejí k nejcennějším relikviím musejních sbírek.**) Mamimea vypadá skutečně jako spřízněný potomek starověkého dronta, byt' i tvarem svého těla a velikostí podobal se našemu holubu. Ale pro podivný zobák kladou ho přírodo-pisci v soustavě hned vedle nelétavého a vyhynulého dodá a prorokují mu ve svých knihách, že také on co nejdříve vyhyne. Manumea jest krásný pták. Zobák jeho jest na špičce jasnožlutý, dále červený jako rumělka. Také nohy má ohnivé *) O le manu = pták, memea = hnědý. **) Nemotorný ten operenec (D i d u s inept us), pojmenovaný nepěkným názvem českým blboun nejapný, žil ještě asi před půltřetím stoletím na ostrově Mauritiu. Podobá se pravdě, že byl také chován ve zvěřinci Vídeňském za císaře Maxmiliána I. a Rudolfa II. a že z něho pochází hořejší čelist, kterou někdejší kustos Českého musea Corda našel ve starém haraburdí a jako nejvzácnější památku ve sbírkách vystavil. 315 JOSEF KC1ÜKNSKV rudé. Peří na hlavě, krku a hrudi leskne se modře a zelené, ostatně převládá na něm barva rudohnědá. Můj hostitel pravil, že chytil svého zajatce na lesnaté hoře Tofuajské v západní části ostrova Upolujského a že ho má doma již několik neděl. V onom kraji objevuje pirý se manu-mea ještě nejčastěji a staví si tam hnízdo v houští blízko země a nikoli v korunách vysokých stromů, jako činívají ostatní holubi samojští. — Jaký- zvuk manumea vydává, neslyšel jsem na vlastní uši. Zajatec byl zamlklý a jen chvílemi olupoval zejkovitým zobáčkem zelenavou banánku a vyklofával z ní měkkou dužninu. Také prý žere rýži, brambory, jámy, chuchvalce tarové a ve volné píírodě ještě semena smokvoňová. Bylo mi řečeno, že táhlý jeho zvuk zní jako ú, ač jsem kdesi četl, že manumea vyráží ze sebe hlasy ku, ku, ku. Dle výpovědi ostrovanů přistěhovalých z archipelu Šalamounova a Bismarckova (protože se odvažují dále do nitro-zemí) vyskytuje se manumea také uvnitř ostrova Upolujského a kromě toho hojně i na ostrově Savaijském. Tvrzení jejich podobá se pravdě, poněvadž ještě nedávno ulovil jich lovec vypravený za tím účelem na horu Tofuajskou mnoho kusů a odevzdal je anglickému konsulu, jenž jejich kůže ;aslal do Evropy. K otázce, kolik by můj hostitel za svého živého zajatce žádal, odvětil Samojec, že 10 liber šterllinků, tedy asi 240 korun. Zdá se, že tato cena živého opeřence jest v Apii běžná a ustálená, protože i taniější droguista W. Swann, jenž náhodou manumeu také v zajetí choval, tutéž sumu na mně žádal. Lékárník Swann měl za mé návštěvy plný soudek podivuhodných těch holubů a chystal je v lihu naložené pro orni-thologa Bullera do Londýna. Za manumeu v lihu naloženou žádal pouze 10 šilinků. Ze všeho je patrno, že manumea není přece ještě opeřen-cem tak příliš vzácným, ač před čtyřicíti lety platily se za živé kusy sumy ohromné. Roku 1863 prodán byl párek do zoologické zahrady Sydneyské za 3600 korun. Brzy na to viděli manumeu živou i ve zvěřincích evropských. Za posledních desítiletí neviděl jsem živé manumeje v Evropě nikde. 316 i j NÍM MOftl m mumea, kterou lékárník Swann \ kleci < lioval, měla \r\ů ini osud. Ráno žádal majitel za vzácnou kořist ješté 10 li- !.«•!■, odpoledne však lomil rukama a ukazoval mě prázdné vezení: krásný holoubek otevřel -si dvířka špatně uzavřená i uletěl do boží přírody. lake ostatní avifauna ostrovů Samojských jest velmi zajímavá. Celkem žije v tomto souostroví přes 50 druhů ptáků, nichž pak jest přes 30 suchozemských a 16 výhradně sa-mojských. Nejpestřejším opeřencem Samojska jest holoubek jako veliký a zvaný m an uma (P til o pus Pero us c i). Domovem jest také na ostrovech Tongajských a Fidžijských. Ač maličký, přece je velmi bojovný a zlostný. Samojci chovají sámečky rádi v zajetí a vycvičují si je k holubím zápasům i iko na Jávě domácí kohouty a v Indii koroptve. Na blízku samojských osad spatřoval jsem nejčastěji ope-H me, jenž velikostí a chováním připomínal mi našeho špačka. \ pravdě mohl by se nazývati špačkem samojským, maje však tu zvláštnost do sebe, že se živí hlavně palčivou paprikou. iamojci mu říkají fuia, kteréžto jméno zní jako maorské huia (str. 31.). Skutečně jsou oba operenci, byť i domovem daleko od sebe vzdáleni, velmi blízcí příbuzní. V přírodopise slove samojský špaček Sturnoidesatri-fusca. Barvu peří označuje již jeho přívlastek. * Ssayci původní scházejí Samojsku skoro úplně. Kaloňové i netopýři jsou jedinými zástupci. Podivno jest, že i Samojci .e domýšlejí, jako by ta zvířata vletovala ráda lidem do vlasů, .i mají před nimi proto strach. Vepře v lesích se potulující pokládati jest pouze za zcli-očelé. Domorodci lovívají je pomocí psů a odnášejí je zhusta ivé, aby se jim doma plemenili. Selátkům věnují samojské matky velikou péči a rády se s nimi mazlívají. Často jim také dopřávají, aby se mohla vlastního prsu jejich přichytiti a mlékem napojiti. Odrostlá prasata krmívají Samojci kokosovými ořechy. Příchodem Evropanů přišly do Samojska také domácí kočky, ale povolání svého brzy tam zanechávají a loví ra- 317 91 ději v lesích opeřence. Holub manumea, jenž stavi si hnízdo blízko země, stává se často jejich kořistí. Potkanů a myší přibylo Samojsku tolik, že jich kočky udolati již nemohou. Také zavedené fretky nesplnily naděje, jež v ně osadníci kladli. Ale drobných sužovatelů mají Samojci ještě více. Míním moskyty, kteří sice bolestně píchají, nicméně přece k šíření malárie nepřispívají. Po té stránce jsou kolonisté se zdravotními poměry Samojska zcela spokojeni. Jako všudy v tropech, tak i v Samojsku jsou gekovité ještěrky v domácnostech rády vídány a jako dobrodějky chráněny. Soumrakem vylézají ze skulin, běhají po stěnách a někdy i po stolech při samé večeři a lapají mušky nebo odnášejí si darem drobečky cukrové. Velicí ještěři v Samojsku nežijí. Také nemá Samojské souostroví na suché zemi jedovatých hadů. Nevinných těch tvorů užívají samojské dívky při národních tancích a ovinují si je kolem šíje. Za to bojí se Samojci jedovatých hadů mořských (Pelamis). Ryb mořských žije v Samojském souostroví v hojnosti. Drobnější rybky některé opouštějí zhusta moře a žijí na suchu i na zemi. Jsou to praví světoobčané teplých moří z rodu Pe-riophthalmus. Sbíral jsem je u Apie, na Celebesu, v Austrálii, na Jávě, v Makau a Svatau v Číně a j. Podobnou rybkou je v Samojsku n o f u (S y n a n c e i a). Ráda .povaluje se v písku a domorodci se jí vyhýbají, aby se nepopíchali o jedovaté ostny její. Praví se o ní, že z hladu vylézá na stromy manglové. Murény samojské (M u r a e n a t e s s e 1 a t a) mívají v délce až několik metrů. Ostrované mají se před jejich uštknutím na pozoru, protože jsou zuby těchto ryb jedovatý. Mnohé samojské ryby mají jedovaté zuby, jiné mají jedovatou kůži (Acanthurus) nebo jedovaté ostny (Sebastes polylepis). Obrovskými rozměry vyniká samojský rejnok (Mylio-batis). Zhusta bývá až 10 metrů široký a mohl by tedy svým tělem zakrýti celou podlahu prostranné světnice. Četně vyskytují se tam i žraloci lidožraví. 318 V JI/ M M M ni: I V lovu ryb mají Samojci poloviční živobytí, Menší i \ I > k \ ostávají po odlivu mořském v koralových tůních ;i výmolech ,i mohou !>ýii snadno do kesýrků a košíku schytány. Korálové mělčiny jsou nevyčerpatelným zdrojem rybného požehnání, Každá trhlina a každá skulina korálového útesu přechovává v sobě nějakého živočicha. Ke všem těm místům přicházejí ostrované, přitlačují k vodním skrýším košíky a lítě, vyhánějí ryby palmovými pruty a vějíři a mohou byli jisti, že nelovili marně. Ale lov takový sjx>jen bývá Leckdys i s nebezpečenstvím života. Nejeden lovec byl již zasažen jedovatým chrupem smrtonosné murény nebo byl raněn mořským hadem a podlehl tak uštknutí. Jim í ostrované nezaplatili lov sice životem, ale od-\ ilujíce na mělčině balvany přišli o prsty své ruky a vzpomínají n,i břitká klepeta nebezpečného raka, jehož jméno válo (Li-■ i o s c i u i 11 a s c a b r i u s c u 1 a), do nejdelší smrti. * * * Ryby, sépie, krakatice, mlže, plže, raky, kraby a morské ježky Iovívají Samojci po celý rok, ale mořského červa pa-lolo (L y s id ice viridis) jenom dvakráte do roka, a to ještě toliko v jistých hodinách, jež lze stanoviti s přesností i • ironomickou. Jedlý červ paloto loví se na mělčinách korálových útesů samojských již od nepamětných dob, ale podrobnější zprávy o jeho životě pocházejí teprve z posledních let. Přírodozpytci znají toho červa, jídaného jako vzácná pochoutka, sice již asi půl století, ale za bližší údaje o něm děkujeme hlavně námoř-skému lékaři Krämrovi, spisovateli nejlepšího díla o Samojsku (str. 266). S Krämrem studovali život palola také jiní badatelé a vynesli o něm na světlo zprávu asi následujícího obsahu. „Roku 1898 byl jsem tak štásten" — píše pan Wood-uorth z Cambridge v Americe — ,,že jsem mohl navštíviti ostrovy Fidžijské a Samojské. Mnoho tajeplných zpráv o mbo-lolu (tak mu domorodci říkají) slyšel jsem již v souostroví Kidžijském, ale zajímavější novinky vyslechl jsem v Apii. Byl jsem rád, že jsem se tam setkal s doktorem Krämrem, jenž na- 319 JOSEF KOŘENSKÝ sbíral o souostroví Samojském prodlením tří let mnoho zkušeností a zasvětil mě do všech podrobností. Ke studiu (byl tně sic říjen) zvolil jsem osadu Falelatai na jihozápadním pobřeží ostrova Upolujského. AJe v okolí tom pátral jsem s najatými domorodci po palolu mamě, proto jsme odtáhli do mělké zátoky Fagaiofujské. Korálové útesy leží tam tak mělce pod vodou, že se může k nim člověk za mořského odlivu snadno pře broditi a loviti zvířata ve dvou jejich hlubších a přirozených průplavech. Sotva že jsem se dotekl tyčkou korálových stěn, abych jí odrážel kusy pevné budovy, počala se místa v průplavu hemžiti samými červy, jež jsem právě hledal. Nad zjevem tím stál jsem všecek udiven, ale ještě více žasli moji lidé, kterým nešlo na rozum, že by se mohl objevovati červ palolo také v jinou dobu roční, než jaká jest ode dávna obvyklá a od ostrovanů toužebné očekávaná, neboť scházely do kýženého okamžiku ještě tři dny. Červi, kteří se ve vodě roztahovali a kroutili, byli hodně dlouzí, a nebylo snadno zmocniti se jich celých, protože mají tělo článkované a křehké. Teprve po zdlouhavé práci a za užití dláta a kleští podařilo se mi vylomiti kusy skalisek se třemi celými exempláry kýžených tvorů a mohl jsem u každého i nich spatřiti hlavu s celým ocasem. Tyto dva podstatné díly viděli lze zřetelně na připojeném obrázku dle přírody nakresleném (str. 307). Celý červ má v délce asi 40 cm. Články s hlavou souvisící liší se nápadně od tenčích článku ocasních. Barva červů samčích jest červenohnčdá, barva samiček zelenomodrá a závisí tudíž na pohlaví. Zelenavé články ocasní znají ostrované velmi dobře, neboť ony jsou to. které se od hlavy oddělují a které potom Samojci v jisté době roční na povrchu mořském lovívají a jídají. Palolo objevuje se v Samojsku nad korálovými útesy podmořskými v říjnu a listopadu za poslední čtvrtky měsícové. Té doby stojí slunce skoro v ženitbu, a korálové dno mořské pokrývá se vodou jenom mčlee, nebo ocituje se zhusta na suchu. Tím časem probuzuje se v přírodě pacifických ostrovů nový život, a dostavuje se jaro se všemi svými půvaby. Té chvíle dospívá pohlavně také palolo a s ním vyvinují se pohlavně i jiní červi, jejichž bydlištěm jsou útesy korálové. 320 IM MO Fidžijané jakožto britští vojíni. Fotografoval univ. demonstrátor p. Woolnough ze Sydneye. Ostrované dobře vědí, že tolik a tolik dní před palolem nebo po palolu přitáhnou k pobřeží také zástupové ryb, vypočítávají, kdy přeci tím nebo po tom objeví se v úžasném množství pozemní krabové, a kdy rozpučí se kvčty a dozrají hlízy i plody. Bez příčiny nenazývají Samojci mčsíc palolový tau-iii a í am u a.*) t. j. čas, kdy je mnoho co jísti. * Istrované* archipelu Banksova říkají té době t a u m a i u a, i. j. čas zralosti, poněvadž jámy počínají se již ze země dobývati. Za poslední čtvrtky po úplňku měsícovém pozorují ostrované samojští divné změny na moři. Znamenají-li, že hladina vodní nad hlubinami palolovými se čeří a pění. vědí bezpečně, /<• dva dni potom vystoupí na povrch také sám červ. První ten den zove se v samojštině sale f u. Druhého dne hemží se povrch moře drobňounkými čer-\ íky (Lysidice fall a n K kteří rovněž utrhují se od hlavy a plují z hlubin do výše. Den ten zove se motusaga. Třetí (Jen zvaný tatelaga jest dnem. kdy zjevují se na hladině myriády článků toužebně očekávaného palola. Je lo chvíle, kdy palolo slaví svatební své veselí, a kdy samečkové snoubí se s druhým pohlavím. *) Samojsky slove jisti a píti ta um a fa, nadbytek a hojnost ole ni a u (ni u a). loscf Kořenský: Cesia k protinožcům. II. 21 321 JOSEF KOŔENSKÍ Památné okamžiky tohoto červího života jsou d ibře zná my také ostrovanům jiných kraju pacifických a In Iv zjištěny v archipelu Gilbertovu, v Novém háku, v Amboině na Mo lukách, na Nových Hebridech, jakož i v souostroví Fidžijském Tongajském a jinde. Nejlepší zprávy o palolu dostaly se na veřejnost ze Samojska a souostroví Fidžijského proto nejdříve, poněvadž byly tyto kraje nejprve a nejdéle bělochy obývám a mnohem dříve přírodovědecky prozkoumány, nežli archipe-lagy jiné." Ke zprávě Woodworthově přidává dr. Krämer ve svém díle o Samojsku ještě vlastní zkušenosti, an píše: .,Pokusy, které jsem konal s vylovenými červy, byly velmi zajímavý. Vzal jsem dvě sklenice mořské vody a naplnil jsem jednu články zelenavými a druhou články hnědými, ledy každou jiným pohlavím, a pozoroval jsem kapalinu. Ve chvíli počaly články pukati (pa), a obsah jejich ploval ve vodě u veliké míře (lolo). Ve sklenici jedné měl jsem pak samá Va jíčka, ve druhé samá sperma. Přidal-li jsem do kapky s va jíčky krůpěj spermovou a díval-li jsem se na směs drobnohledem, mohl jsem jasně sledovati, jak sperma vrhají se útočně na vajíčka, hromadně je obklopují a tak je zúrodňujú V několika hodinách bral na se každý oplozený zárodek jinou podobu a rostl po tři až čtyry dny. Déle jsem jich nemohl na živu udržeti. Červi uschovaní ve sklenicích žili celé dopoledne velím vesele, ale odpoledne pozbvli již života a klesali mrtvi ke dnu. Prodloužiti jim život výměnou vody pokoušel jsem se marně. Den palolový slaví Samojci slavně. Na radostný ten okamžik těší se všickni osadníci. Náčelník má příští tu chvíli stále na paměti a vysílá na korálové mčlčiny rybáře, aby tam hladinu moře pozorovali a zprávu o nepokojném čeření a pěnění v čas mu oznámili. Hned potom scházejí se muži v prostorném stavení a povolávají tam kněžku (tau po u) všech panen, aby jim připravila slavnostní kávu. Ve stavení hromadí se jídlo na jídlo. Kam jen pohlédneme, všudy vidíme pokrmy: chle-bovník, taro, jámy, holuby, kuřata, pečená prasata, ryby, su-mýše, raky a j. Večerem přicházejí k hodovišti také ženy a dívky, a od té chvíle jí a pije se tak mnoho, jako nikdy jindy 322 .1 i MOU I V horác!) Fldžijskýoh. Fotografoval unlv. demonstrátor p. Woolnough ze Sydneye. Snad by se hodovalo, tančilo a zpívalo ještě déle, kdyby se již neblížila třetí hodina ranní. Té chvíle povstává každý jako na povel, pospíchá ke korálovému pobřeží, brodí se měl-činou. pošinuje před sebou lehkou kocábku a pluje s ní do hlubších vod, z nichž mají vyplouti na povrch kýžení červi. Kdo pozdě přijde, spatří lodičku svou již na suchu a marně by se namáhal dostati se s ní pies korálová skaliska k pah, lov ý m hlubinám. Ještě než slunečná koule pozvedne se nad obzor, míhá se voda nad hlubinami hadovitými červy palolovými, a v několika minutách pokryta jest hladina mořská miliony tvorů v kusy se rozpadávajících a vajíčka a sperma ze svých článků vypouštějících. Kde kdo v kocábce, každý vylovuje hybnou kořist z vody, nabírá červy do košíku nebo do kokosových nádob a plní jimi prostory svého člunu. Je na spěch, neboť ranní zora zlatí již pobřežní kraj, a odliv moře obnažuje ko 323 \ JOSEF KOŘENSKÝ rálové rýfy tou měrou, že hrozd lovcům, že jen stěží dostanou se s kocábkou ke břehu. Zhusta seskakují ostrované s lodice, brodí se na novo mélčinou a vyprošťují se ze skalnatého dna jen s největším namáháním. Při všem tom štěstí neodchází skoro žádný bez nějakého pohmoždění. Jeden poraní si bosou nohu o ostrou hranu korálovou, jiný pobodá se o špičaté ostny mořského ježka, nebo štípnut byl bolestně břitkým klepetem kudlankovilého raka v tůni vodní ukrytého. Zástupy lidu, ostrovanů i bělochu, očekávají lovce na pobřeží a vítají je s jásotem a se slinami na jazyku. Těš! se, až budou moci přijati z rukou lov u knuoutek červů zaobalených v listu tarovém nebo banánovém a pochutnávati si na lahud ce, jež prý má chuť jako slavky a ustÜce. Jedni jídají palola za syrová, druzí obkládají chuchvalec červů listem a požívají je dušené nebo opekané. Je-li lov vydatný, potom mohou se těšiti na výslužku také přátelé a známí, kteří bydlí daleko od břehu. Zdá se, že paloto objevuje se všudy za kulminace slu nečné, v Samojsku v říjnu a listopadu, na Amboině teprve v březnu. Činitel tento rozhoduje dle všeho nejvíce. Jsou také případy, že se paloto v očekávanou dobu v Sa mojsku ani neukázal. Tak tomu bylo na pí. roku 1880. Proti všemu pravidlu objevil se teprve dne 21. března roku potomního." * Mnoho vědomostí o Samojsku uložil ve svém díle dr. Kramer, ale víre mohl by o rozvoja kulturního Života v řečeném souostroví vypravovati dr. Funk. Již vlastní život jeho jest kusem dějin v kronikách přístavu Apijského a souvisí těsně s dávnou historií povestného loupežníka námořského, jehož jméno Bully Hayes. Až jednou ostrovní lékař Funk zavře oči, vyjde snad leccos na světlo, co posud chováno jest jako rodinné tajemství v rukopisu do tisku sice již připraveném, ale chystaném pro veřejnost teprve po smrti spisovatelově. Také snuška vědomostí přírodovědeckých, zaznamenávaných po všecku dobu Funkova působení v Samojsku velmi pečlivě, doplní valné zrměvčdný obraz o „Perle Jižního moře". 324 V JIŽNÍM MOiil i .ii. nu alespoň dr. Funk za časté rozmluvy na Novém '/.(■ landě UJiŽťOVal. Iméno Bully Have- mámo jesi všem starším Samojcüm, ,i /e byl námořský len loupežník postrachem všech ostrovanů, vypravuje si do dneška i samojská mládež. I laves nebyl leh dejší doby jediný, ale odvážné výpady, které on podnikal se svou rotou byly ze všech pirátských kousku nejsmělejší. Nad i m i h brouků významného tvaru a pro přírodozpytce zvláště vítaných. Chtěje Vaší Excelenci usnadniti sbírání, posílám zá roven lahvičky a návod, jak je plniti a poštou odeslali. Po kládal bych se za šťastnit, kdybych mohl některého brouka Vaší Excelencí objeveného a dosud nepopsaného co nejdříve obdržeti a Vaším jménem nazvati..." Mnoho petic posílají nejvyššímu správci zemskému také Samojci. Zvláště náčelníci dovolávají se svých starých práv u guvernéra a stěžují si na porušování své držebnosti asi takto: Vznešený pane! Jest Vám známo, že jako náčelník mám právo na nejlepší zvěř, nejlepší dobytek, nejlepší ryby a nejlepší ovoce. Ale stalo se, že kdy/ zabíjel příslušník naší obce vepře, poslal mi kus masa nejšpatnějšího. Dále si stěžuji, že moji osadníci posílají mi z potoka ryby nejméně chutné, ponechávajíce si kořist nejchutnější pro sebe, ačkoli nejlepší ryby přináležejí mně. ježto jsem pánem jejich. Pokorně prosím, aby práv mých bylo na příště šetřeno, a aby osadníci byli o tom poučeni." Za sčítání obyvatelstva samojského hlásili se ostrovan.'. kteří uměli mluviti trochu německy, jako Němci. Byli to zvláště smíšenci. Za Němce přihlásil se také jistý samojský náčelník, ale brzy polom si věc rozmyslil, předstoupil před guvernéra a pravil: „Vznešený pane! Přihlásil jsem se za sčítání lidu jako Němec a nik^'i jako Samojec. Chybil jsem velice, neboť jsem pozbyl jako náčelník svých výsad. Lid můj nechce mi již odváděti nejlepší prasata, nejlepší holuby, nejlepší banánky, nejlepší ryby a raky. Prosím, zapiš mě do soupisu jako Sa-inojce." „Dobrá!" odpověděl guvernér. „Ale věz, že jako Samojec nesmíš píti kořalky, a že nikdo nesmí ti nalíti ani sklenky lihoviny, dovili se, že nejsi Němcem, nýbrž Samojcem." „Vznešený pane! Zříkám se tedy svých výsad náčelni-ckých a ostanu raději Němcem." Tak zase odvětil náčelník a stal se za výhodu, na niž právo mají pouze běloši, Němcem. * * * 331 I.I', S peticemi a prosebnými listj samojských náčelníku při-( házejí do residence guvernérovy zároveň dárky. Jednou bývají to kokosové' ořechy, po druhé první banánky, ale nejčastěji pocené prase. Zhusta bývá to vepř tak veliký, že jej několik Ostrovanů (str. 275.) odnáší slavnostně do příbytku nejvyššího správo /iinského. Jeho Excelence neví si mnohdy rady, co sobě počíti s prasaty najednou darovanými. Zamítnouti dárek, není radno, protože by se příčilo domácímu mravu. Nezbývá, než pečené vepře k zachování dobré shody přijmouti a poslati dárcům na důkaz přátelství jiný dárek nemenší hodnoty. Na mný ten důkaz přátelství čeká Samojec se vší jistotou a teší se již, až se o dárek se svým lidem rozdělí, protože co náleží jednomu, jest majetkem všech ostatních. Ideální ten komunismus shoduje se na vlas se sociálním životem národa maorského. Pro komunismus mluví již i samojská gramatika, majíc pro přivlastňovací zájmena můj a tvůj stejné výrazy. Můj slove samojsky lo'u nebo la'u, tvůj lou nebo lau. Komunismu rozumějí již malé samojské děti a podle toho se také chovají. Daroval-li jsem dítěti za svých pochůzek mezi domorodci kousek čokolády, odevzdalo ji vždycky rodičům. kteří potom dárek rozdělili a mezi členy rodiny rozdali. Samojci rádi dárky přinášejí, ale také na vzájemný dar čekají, podnikají-1 i do sousedních osad oblíbené hromadné návštěvy, zvané malanga. Běda osadě, do níž hladoví hosté zapadnou! Výlety takové podnikají ostrované nejraději \ čiu nech. Toho dne neostane doma živá duše. Na cestu zásobuje se každý pokrmy všeho druhu a odnáší je v mohutném koši. Pečená prasata nikdy nescházejí. Výletníci nesou je jako dar sousední obci a radují se již cestou, jak slavně budou za to hosten i u svých známých a přátel. Vždyť nesou do obce též krásné rohožky, které něžné ruce dívčí tak dlouho pracovaly a |M-strým peřím papoušku domácích i fidžijských vyzdobovaly. Stěhovnvé kobylky nemohou prý způsobiti větší zkázy. nežli Samojci, kteří byli několik dní na hodech v sousední obci. Když pak bylo všecko snědeno, nastupují přejedení hosté husím pochodem cestu k moři a odjíždějí v kanoích za veselého zpěvu l< domovu. Vyjedená obec oplatí potom upřímné přátelství svých sousedu stejnou láskou, a obyvatelé její po- 332 V .1! / .n i M M OŘI Čítají již dny, až budou moci doma všeho zanechati a vyjídati zase tu obec, kterou sami před nedávném hostili. Tak vypadá pohostinnost samojská. Hromadné návštěvy polyneských ostrovanů nebývají vždycky kolonistům po chuti, a proto je osadní správy místy zakazují nebo obmezují. * * * Všecka chvála vzdává se také pohostinství samojských kolonistu, a cizinci bývají v domech jejich rádi vídáni a srdečně hostend. Držitel Central-hotelu nebyl z jiných a vozil mě po okolí v lehkém svém vozíku z pouhé ochoty. Marné jsem ho žádal za účet. Vyjížďka do Vailimy náleží k nejpříjemnějším. Již jméno horského toho zátiší povídá, že tam voda proudí, vlastně že se tam pramení patero vod, protože lima značí v samojštině : v a i tekoucí vodu. ..Jakmile přistanete v Apii. vydejte se přímo do Vailimy. Náš správce postará se již o pohostinství." Slova ta měl jsem za příjezdu na ostrov Upolujský stále na paměti. Jenom jsem litoval, že nezastanú doma samého majitele poetického sídla, ľan Kunst prodléval tou dobou na čarokrásnych ostrovech Havajských a kul tam jako podnikavý,' obchodník nové plány, jednak aby urychlil zřízení nove paroplavební linie mezi Apií a Honolulem a to svou vlastní lodí. jednak aby tam sbíral zkušenosti, jichž chtěl potom užíti, když došlo na založení společnosti pro pěstění ka-kaovníku v německém Samojsku. Cesta do Vailimy vede rajským krajem a vroubena jest po obou stranách palmami kokosovými, chlebovnSky, banány, kakaovníky, pápajemi, stromy mangovými, citrónovými, guavo-vými a oranžovými, cukrovou třtinou, dracenami, nádherným kvítím domácím i křovisky přinesenými do Samojská z jiných zemí tropických. Muj ochotný společník ukazuje mi rozkošné vily ukryté mezi stromovím, vypravuje mi, komu která residence náleží, a jak -; ten neb onen majetník ke vzdušnému tomu zámečku dopomohl 333 JOSEF KOŘENSKÍ Vozová cesta i půda v květnicích a sadech černá se jako uhel, ave vlhké prsti živné země slyšíme skoro bylinstvo růsti. Každým dnem vyrůstá tam mladá bylinka o píď v; povznáší se nad zemí vučihledě a bují úžasnou silou jako \ pa řeništi. Chvílemi sestupují s vozu, obracím lávové kameny a pátrám v úkrytu po drobných živočiších. Jednou stane 'se mou kořistí malý škorpión, nebo stonožka, jindy tlustá dešťovka, kterou Samojci rozpulují a obsah její s chutí vyssávají. Ale i tato lehká práce sběratelská spojena jest v tropech s velikým namáháním, a pot řine se nám s celého těla v takové míře, že ustáváme brzy od náruživého sponu sběratelského. Dobře ještě, že jdeme do vrchu stále ve stínu a že nepociťujeme přímých paprsků palčivého slunce na oblohu vystupujícího. Za hodinu ukázala se nám na široké plošině horské vila Vailima, obstoupená odevšad bujným křovím a lesním stromovím. Pozadí tvoří hora Vaea, po níž také brzy cestu k temeni nastoupíme a pouť ke hrobu proslulého romanopisce. vykonáme. * * * Před několika lety byla Vailima sídlem Roberta Steven-sona, narozeného v Edinburce roku 1850. Mladý Skot nepřines] si mnoho zdraví na svět a postonával neustále. Plieni neduh soužil ho pak v drsném podnebí jeho vlasti tak, že byl nucen uchýliti se do teplých krajů. K radě svých přátel vydal se ubohý nemocný do Samojska a poznal tak všecky krásy ostrova Upolujského. Mořské ovzduší a vonný dech tropické vegetace posílily slabé ústrojí léčencovo, a dětinná náklonnost ostrovanů k hosti z dalekých kraju přišlého učinila Stevensona šťastným člověkem. Cizinec i domorodci žili spolu v nejlepší shodě, a proto umínil si Stevenson, že se usadí v rajské přírodě malebného ostrova na vždy. Za bydliště vyhlédl si Stevenson horskou výšinu, postavil si blízko šumné bystřiny prostou chýši a žil uprostřed bujného lesa se svou ženou a dětmi nový a blažený život. Lékaři, kteří v Evropě léčili Stevensona, divili se velice, když slyšeli, že pacient do 334 í 11. ■ i .1 Moftl Samojska poslaný, žije již po léta v Jižním ninii a že okfňl tam na těle i na duchu jenom jako zázračným /.působeni Každý prorokoval svému léčenci již jen krátký živol a od měřoval jej na měsíce a dny. Do horského zátiší Stevensonova přicházeli ostrované jako domu a vážili si cizího hosta jako nejlepšího druha :: přítele, Stevenson měl pro každého Samojce laskavé slovíčko a unirl všecky nesváry a neshody vyrovnávati a rozvaděné stran) smiřovati. Stevenson spatřoval v ostrovanech pouhé děti volni přírody, s úsměvem ve tváři vytýkal jim jejich poklesky a získal si u samojského lidu plné důvěry jako laskavý otec a rádce. Svou náklonnost k důvěřivým ostrovanům osvědčoval Stevenson zjevně a zařídil si podle toho také celou domát nost. Každý v něm viděl spíše Samojce než Evropana. Ste venson mluvil samojsky, odíval se jako domorodci a prochá zel se kolem své chaty nejradčji v lavalavě, tedy obnažen a opatřen pouhou plachetkou. O květinové ozdoby postaraly se obyčejně samojské dívky a ženy, nazývajíce Stevensona pou/< tau si t ala, t. j. povídkář. A Stevenson psal té doby mnoho o príhodách námoř níkii a vylíčil jejich život v několika povídkách a románe b, známých nejvíce pouze mezi Angličany. Do jazyka německéhi bylo přelož< no snad jenom jedno jeho dílo a vyšlo v Recla-mově knihovně.*) Ale v Jižním moři jsou Stevensonovy spisy známy každému Britovi. Stevenson prodloužil si na ostrově Upolujském život o osm let. Když ve své chýši skonal (r. 1894). přicházeli k zesnulému povídkáři ostrované z daleka široka a vyzdobovali chaloupku svého přítele a rádce palmovými listy a kvítím. Jindy přicházeli na návštěvu samá veselost a samý smích, ale tentokráte prolévali pro milého cizince hořké slzy a plakali usedavě. S domorodci přišli na pohřeb také všickni běloši a kráčeli za rakví až k výšině hory Vaeajské. kde Stevenson přál si míti hrob. Ještě po smrti chtěl odpočívati v místě, odkud tak často vyhlížel na rozpéněné vlny širého oceánu. Chul býti hodně daleko, kam by již nářky na občanské nepokoje *) The Wrecker by Robert Louis Stevenson and Lloyd Osbourne. V Londýně, Paříži a Melbourne 1893. — Schiffbruch. Autorisierte Bearbeitung von Berta Katscher. V Lipšté. 335 IlIDJisnv a .jpiicisu33iift ja nucqsug n jpes iiioaosbubui: a I S Koral varhanový * vyčnělými chapadly živých polypu {Tubipora niu = ■ JOSEF KOŘENSKÝ nezaléhaly, a chtěl ležeti hodně vysoko, jen aby paprsky ranní zoře dotýkaly se jeho rovu nejdříve. Přes výšinu pochovaného povídkáře přeletají zhusta mořští operenci, a párky bělostných faetonů táhnou nad hrobem básníkovým každého jitra a každého večera. Osiřelou chýši oblíbeného povídkáře stihl potom zvláštní osud. Za válečného rozruchu, jenž způsobil všem ostrovanům velikou pohromu a připravil Samojce o samostatnost, lítaly granáty daleko do hor a zasáhly také chatu Stevensonovu. Angličtí vojíni snad ani netušili, že ničili právě příbytek slavného svého rodáka. Brzy na to, když pozůstalá rodina Ste-vensonova vystěhovala se z horského zátiší, zarostly trosky rozbořeného stavení bujnou vegetací, a po někdejším sídle básníkově zachovala se jen hromádka kamení. Zátiší zesnulého Stevensona zalíbilo se panu Kunstovi tak, že si usmyslil, pozemek od dědiců koupiti a založiti na něm větší residenci. Tak zmizely s povrchu i trosky někdejší chýše pohádkářovy, a dnes mluví se v Apii jenom o ville bohatého kupce Kunsta. * Do villy Kunstovy přišli jsme brzy z rána. Té doby lidé u nás ještě spávají, ale v tropech opouštějí spáči ložnici dávno před východem slunce, polévají se vodou za noci valně ochlazenou a okřívají na čerstvém povětří. Trošek kávy nebo čaje zahání rychle rozespalost. Po ranní procházce se snídá. Správce villy pan Conradt uvítal nás v residenci podnikavého pána svého velmi srdečně, a ve chvíli na to seděli jsme již u tabule vystrojené chutnými zákusky. Hostitelova rodina měla radost, že nám snídaně šla tak k duhu, a přinášela na stůl ještě všeliké ovoce, jež se rodí v sadě kolem villy založeném. Ananasy, zavedené před krátkou dobou také clo Samojska, chutnaly mi ze všech jeho plodin nejlépe. Na konec tabule přinesl mi hostitel též onoho velikého brouka, připomenutého již na stránce 251. Byl to mohutný tesařík, jenž upomíná celým svým vzezřením na největšího tesaříka českého (Ergates faber). Zdá se, že je to samojský 338 cerambycid dosud nepopsaný. Čeká v mých sbírkách posud, až se mu dostane zaslouženého jména křestního.*) Potom provázel nás hostitel po všecli salonech prostoi ného letohrádku (str. 279.j, ukazoval nám sin hudební i ta neční, kuřárnu, vyzdobenou samými žaponieriemi, jídelnu, knihovnu, bohatou zvláště spisy zeměvědnými a týkajícími se. v prvé řadě Jižního moře, zavedl nás do síně samojské, upra vované ob čas pro návštěvy milých ostrovanu a ostrovanek, a vypravoval, jak tam bývá živo a veselo, když zahlaholí dvo ranou samojský zpěv, a když za národních tanců podávají samojské krásky četným hostům chladivou kávu. Té dobj vyzdobuje se síň drahými rohožemi, a všickni hosté přichá zejí na návštěvu v prostém šatě samojském a kvítím krášlení. Procházkou po květinovém sadě, ozařovaném snad již jenom snivým svitem bledé luny, končívají samojské večírky u pohostinného velmože. Květnice villy Vailimy zastiňována jest místy košatými chlebovníky. Vedle nich vyrostly již ve zdravé stromky mladé sa ženičky kakaovníkové a nesly bohatou úrodu. Hnědé ovoce veliké jako okurky viselo na stromcích jak s větví, tak i s jejich kmenů. Nemohl jsem si odepříti té radosti, abych po mnohých letech trhal zase jednou zajímavé plody kulturní rostliny, zavedené nyní z horké Ameriky do všech krajů tropického zemčpásu. Natrhané ovoce sušil jsem za potomní své plavby znenáhla na slunci, a šťastně jsem je ze Samojska v nejlepším stavu domů přivezl a do botanických sbírek zařadil. Roje čarokrásnych motýlů dovršovaly půvaby líbezného sadu Vailimského. Nad vonnými a pestrými květy třepetávají se tam zhusta domácí otakárkové, zvláště pak nádherný Pa-pilio Godeffroyi jakož i velicí příslušníci vznešeného rodu D ana is, nazývaní po samojsku prostě o pepe, t. j. motýlové. Zkušenější pozorovatelé přírody říkají některým druhům p e p c a v a, jiným pepefui, pepesina,- pepe tog a, pepepe ape a. Také mohl jsem sledovati ve volné přírodě okol! Vailimského komické pohyby podivuhodných kudlanek, uklánčjících *) Krämer píše, že larvy velikého tesaříka Olethrius scabripennis šlovou v samojštinĎ afalo a že je Samojci s chutí jídají. 339 JOSEF KOŘENSKÝ se hluboce jako nějaké dvorní dámy,*) a život pakobylek, podobných spíše suchému kousku dříví nežli vyzáblému zvířeti o šesti zmrzačelých nožičkách. Některé samojské pakobylky prožívají všecken život na listech kokosovníkových a způsobují ožíráním mladého lupni mnoho škody. Druh ten byl určen jakožto P h a s m a spectrum, samojský tafatafalauniu.**) Dlouhá jména jsou u Samojců oblíbena. Šváb slove na př. m o n g a m o n g a i' u mang a,***) t i f i t i f i t u s i t u s i jistá ryba, pavučina a p u n g a 1 e v e 1 e v e. Ve tvoření takových slov libují si také Fidžijané, nazývajíce pavouka t i u ;i n i v i r i t a 1 a-v ala v a, kudlanku vodr e d rau d r a u, měsíc říjen mbalo-lolailai (doba, kdy objevuje se červ mbalolo čili palolo). Ale při vší své zajímavosti ostávají samojští hmyzové, zvláště pak motýlové, daleko za nádherou, jakou vystrojeni jsou jejich příbuzní na Sumatře, Jávě, Molukách a Nové Guineji, a Mohnike má pravdu, tvrdí-li, že báječného koloritu a jiných půvabů přibývá hmyzům Malajského souostroví tím více, čím dále jdeme od západu na východ, a že ostrovy Aruj-ské s vlastí čarovných rajek jsou vrcholem divů a žasu. V potu tváři sbíral jsem zase přírodovědecké zkušenosti na výšinách villy Vailimské a ochlazoval jsem se pod vodopádem křišťálových pramenů, od nichž horské zátiší vzalo své jméno. * * * Druhým výletním místem na ostrově Upolujském stalo se poslední dobou také zelené jezírko zvané L an u t o'o. Tam, kde před věky vyvírala ohnivá láva, ostal nyní jenom hluboký jícen po někdejší sopce, zalil se vodou a zarostl na pokraji nejbujnějším pralesem. Do horské té samoty, kde rozléhají se jenom zvuky divokých holubů, vydávají se výletníci obyčejně jenom ve větších společnostech, nocují v chatě *) Pro tyto sméŠDé poklony dostalo se jim na Jávě názvu španělské dámy. **) Ve jménu tom značí lau list a niu kokosovník. ***) Místo ng psává se obyčejně v samojštinč g, ale Pago Pago ět< se jako Pango Pang o, tagata (člověk) t an gat a, lago (moucha) lan g o, su-gale (lezounovitá ryba Ana b as scandens) sungale, při čemž vyslovuje se n g nosovkovitě jako v němčině bringen. 340 \'lM MIMU k tomu účelu zřízené, prožívají tam zhusta několik dní a osvěžují se v chladných výšinách (600 m.) pokrmy a nápoji, jež m na cestu s sebou vzali. Klíč od ježeni! chýše vydává rodina doktora Funka v Apii. Druhou vyhaslou sopkou s mohutným kráterem jest To-fua (650 m.), ale dno jeho vyplněno jest pouze troskami čedičovými Po vodě nebývá tam nikdy ani památky, ba i za největších lijavcu mizí déšť v jícnu jako v řešetě. Živých sopek ostrov Upolujský sice nemá. ale zemětřesení nebývá v Samojském souostroví vzácností. Nejnovější výbuch sopečný udal se na ostrově Savaiij-ském r. 1902. Dne 29. října pozorovaly se tam otřesy několikráte a z hor Tuasivských počal vystupovati černý dým jako znamení, že v jícnech tamčjších hor sopečných probudil se nový život vulkanický Té noci nikdo strachy ani oka nezamhouřil. Někteří ostrované měli prý dokonce i vidění, jak legendární duchové vynořovali se ze žhavých plamenu a provozovali v nich divoký rej. Plameny šlehaly vysoko k nebi, a dunění a rachot provázely výbuchy spojené s výtokem lávy. 341 JOSEF KOŔENSKÝ Wesleyanští pastoři, vychovaní evropskými misionáři z domorodců, zanechali pojednou víry křesťanské a kázali svým rodákům opětně staré tradice náboženské: O bože, který tak miluješ plameny žhavé hory, nemáš s námi smilování. Což nevíš, jak tě opěváme a k tobě voláme? Kdo bude ti vzdávati chválu, jestliže nás všecky zahubíš? Ostrované Savaiijští věří pevně, že v nitru ohnivých hor vládne bytost bohorovná, dávajíc na jevo nelibost zemětřesením a soptěním. Podzemní ten duch slove u Samojcu tna-fuie, u ostrovanůTongajských, Havajských, Markéských, Ni-ueských a Maoni ma u i, u Tahiťnnu m a li u i e.*) * Ostrov Savaii jest vlastně ohromný vulkán, k němuž přiléhá řada menších výhní sopečných vyhaslých v dobách nepříliš dávných. Rozlehlá pole lávová, lemující severozápadní břehy ostrovní, nazývá lid podnes Ole Mu, t. j. ohnivými nebo spálenými, a přijal výraz ten od svých předků, kteří vídali nepochybně sopečnou činnost hor ještě na vlastní oči. Vnitřek Savaiie jest rovněž téměř liduprázdný. Domorodci usazeni jsou jenom na pobřeží. Také malý ostrov A pol im a (t. j. dutá nika), jenž leži mezi oběma velikými ostrovy (viz maipu na stránce 261.), jest pouhý okraj vyhaslého jícnu vyvýšeného nad hladinu mořskou 144 m. Do zatopeného nitra jeho může proplouti úzkým průlivem toliko malý člun. Vulkanické povahy jsou též Samojské ostrovy, jež jsou přivtěleny k Americe. Tutuila má vyhaslých sopek několik, a nové výbuchy spojily je v mohutný řetěz horský. Přístav Pango Pango zdá se býti někdejší výhní ohromné sopky. Stěny její zapadají do moře velmi srázně a .ukončují dnem až přes 300 m. hlubokým. O sto námořských mil na východ vynořují se z mol iké hladiny tři vulkanické ostrovy Ofu, Olosenga a Ta u, Četl jsem o nich, že domorodci tamější jsou pány nejbohatší* li a nejspořádanějších osad. *) Der vulkanische: Ausbruch auf dor Insel Savaii. Globus (1903) 83, str. 108. 342 l n .i Německé Samojsko má v rozloze 2572 km. čtver., amc rit ké 216 km. čtver. Všecky ostro> 5 dohromady mají ne« elýi li 40.000 obyvatelů. * * * Touha má zajeti si také na ostrov Savaiijský a do Sa mojska amerického se mi nevyplnila. Tropických vyrážek na těle přibývalo den ode dne víc a více. překážely mi ve spaní, za chůze i za jízdy a znepříjemňovaly mi pobyl \ tro pech tak, že jsem se rozhodl býti co nejdříve hostem Modrýi li hor v Austrálii. Tentokráte počaly mě sužovati ve vlhkém ovzduší Jižního moře nežity. Nežli vyléčil jsem furunkl jeden, byl tu již druhý, třetí, čtvrtý. Jednou objevilo se zanícené ložisko v podpaždí, luzy na to nebo současně vyrážely nežity jiné na lýtku, steh nech a na místech, jichž za jízdy v sedle nejvíce potřebujeme. Z male'' neštovičky vyvinoval se infiltrát veliký jako lískový ořech, vnikal hluboko do svalu, hnisal a svědil a pálil ve dne v noci. /- opatrnosti před nákazou bylo třeba vymývati rány teplou vodou před tím uvařenou a chránili zanícená lo žiska vatou karbolovou. Nováček v tropech mohl by se do mysleti, že jest snad již stižen úplavici cukrovou, a že četné nežity jsou vlastně příznaky vražedné té choroby, ale zkuše nější cestovatel v krajinách meziobratníkových poznává v nii h brzy obvyklou nemoc kožní, které tam skoro každý cizinec podléhá, nicméně opět se z ní pozdravuje. Můžeme-li zaměnili vlhké ovzduší za suché, zbavujeme se protivné choroby kožní velmi záhy. Záněty kožní jeví se v tropech rozličně a označují se v lé kařství různými jmény. Pověstným je zvláště lišej, jemuž říkají Holanďané v Malajském archipelu r o o d e h o n d, Němci der rote Hund, t. j. červený pes. Jméno prvé věští, jakou barvu za té choroby kůže mívá, jméno druhé má prý pověděti, že člověk drbe a škrábe se za té choroby tak, jako pes, jenž jest blechami sužován. A v pravdě nemůže nás tělo nikdy tak svěditi a páliti, jako když jsme navštíveni lišejem, zvaným u anglických kolonistů prickly heat a u Francouzů b o u r b o u i 11 e. V lé- 343 JOSEF KOKENSKÝ kařství slove tropická ta choroba kožní lichen tropicus. Zhusta objevuje se též v krajinách subtropických, a to v době dešťů, kdy bývá atmosféra nejvlhčí. Nemocný má tělo jako v ohni a cítí brzy zde, brzy onde, že je bodán jako nejjemnějšími jehlami. Kýchne-li, domnívá se, že je píchán Ostrými kartáči po celém těle a snaží se zapuditi bolest drbáním zvláště ve spaní. Časté ochlazování vodou má v zápětí pálení ještě bolestnější. Ze zoufalství vrhají se mnozí do moře a ochlazují se ve vlnách, ale poslední věci jsou horší prvních, protože dostavuje se potom zhusta ekzém zdlouhavě se hojící. Jakékoli dráždění, ať vodou studenou, nebo vlněným oděvem, zhoršuje stav nemocného. Ještě nejlépe osvědčují se v léčení kokosový olei vaselin a mírné mastičky ichthyolové. V prvých počátcích zmírňujeme pálení rýžovou moukou nebo klouzkem a nosíme košili hedbávnou, plátěnou nebo bavlněnou a neškrobenou. .Nejlepším prostředkem proti klimatické té chorobě kožní jest ovšem změna podnebí, a horská sanatoria činí v zemích tropických pravé divy. Holanďané a Angličané poznali již dávno blahodárné působení klimatických stanic v horských výšinách založených a léčívají se tam bud na útraty vlastní nebo na náklad koloniální správy. Kdo v horké Indii neznal by jména Dardžilink a Simla, na Cejloně Nuvara Elia, na Jávě Tosari, Sindanglaja? Horského sanatoria Samojsko ještě nemá a ani ho tak nepotřebuje, protože kolonisté tamějšímu klimatu snadno uvy-kají, snášejíce lehké choroby tropické bez škodlivých následků. Zákeřná choroba ber i-b e r i (Neuritis multiplex endemica, v Zaponsku k a k k e), od níž osadníci v Malajsku hrozne trpí-vají a pomáhají si delším pobytem v horách, v Samojsku se ani neobjevuje. Také pravá malárie jakožto největší škůdce tropickýcn osadníků není v Samojsku známa a objevuje se toliko v lehčí formě nejvíce u domorodců. Za to není Samojsko prosto choroby zavinované cizopas-nými červy vlasovci a připomenuté jakožto elefantiasis již na stránce 270. Doktor Funk zbavil již mnohého ostrovana obrovského nádoru dovednou operací v Apii často prováděnou, a sňal s nemocného břímě, jež ho tížilo jako závaží. * * * 34 4 Náiuorská mapa ostrova Viti Levu. Čísla udávají hloubky v sázích (provázcích). Na jihovýchodě přístav Suvajský (Suva harbour). Nežli opustil jsem rajské souostroví Samojské, odeslal jsem do svého domova několik korespondenčních lístků ta-mější poštou. Německá pošta v Apii prodává je právě za tolik feniků, jako jednoduché dopisnice ustanovené pro Německo evropské. Poštmistrem byl té doby v Apii ještě veselý Angličan Davis, zpěvák tělem a duší, ale němčině bude prý se v nove německé osadě teprv učiti. Tehdy uměl říkali po němečku toliko dvě slova j a, j a a končíval každou včtu plnou nevinného žertu a šprýmu krátkým zahvizdnutím. Proto zasloužil si titulu „poštmistr hvizdač" plnou měrou. Hvízdá-li si tam pan Davis v čele německé pošty doposud, není mi známo. * * * Z Apie do Sůvy v archipelu Fidžijském počítá se 645 ná-mořských mil, tedy asi 1160 km. Odjezd byl stanoven na 6. hodinu večerní. 345 JOSEF KOŘENSKÝ Kolem parolodi kroužili ostrované na svých kocábkách a nabízeli panstvu na prodej všeliké druhy korálů. Některé měly podobu rozvětvených stromečků, jiné podobaly se vějířům, houbám a miskám. Barvu měly buď červenou, nebo bělaly se jako padlý sníh. V jedněch poznal jsem rod Madre-pora, v druhých rod Porites, Stylaster, P a von i a, Fungia, M i llepora a m. j. Samojci zovou koraly společným jménem a mu. Západem slunce počaly se hory na ostrově Upolujském černati jako uhel, a svěží zeleň tropického stromoví vzala na se pojednou tvář tmavé noci. Před námi čeřilo se mírně moře, a smaragdová barva korálových lagun splynula brzy v jeden odstín se širým oceánem. Novým jitrem měli jsme psáti po sobole dalum: v neděli, dne 24. února. Ale poněvadž té noci překročila naše lod opět hranici poledníku 180., přišli jsme v kalendáři o neděli a psali jsme hned: v pondělí, dne 25. února. Co jsme za plavby od východu k západu vydělali, to jsme na zpáteční cestě od souostroví Samojského k archipelu Fidžijskému, tedy za plavby mi západu k východu, zase prodělali. Tentokráte nenaříkal však na palubě naší lodi nikdo,*) že přišel o výroční den svých narozenin, a že utopil památný den svého života v širém moři. — Úkazu toho soudruhové moreplavec Magalhaensa neznali a velice se podivili, když navrátili se s první cesty koleni světa a přibyli dne 6. září 1522 do přístavu San l.ucarského při ústí Quadalquiviru. Veliké bylo jejich překvapení, když zvěděli že v San Lucaru psalo se toho dne již 7. září. Všickni plavci domnívali se, že zapomněli jeden den ve svém denníku lodním poznamenati. Benátský vyslanec u španělského dvora Conta-rini příčinu toho zjevu dobře vysvětlil, ale výklad jeho nebyl ode všech pochopen. Jen tak mohl potrhlý Phileas Fogg ve Verneově „Cestě kolem světa" vyhráti sázku, ač již staří Arabové o změně takové věděli. Zeměpisec Abul Fída učil již ve 14. století, že ze dvou osob, které by cestu kolem zeměkoule vykonaly a ke společnému východišti se vrátily, ten, jenž k východu se bral, *) Cesta kolem světa, I. dílu str. 349. 346 v ll/MM MORI o den více l>> počítal, a ten, jen/ k západu cestu nastoupil, o den méně. Ostrovy Havajské, Samojsko, Markézy, ostrovy Tovai ski', Cookovy a j. mají datum jako v Americe, avšak ostróvj Marshallovy, Gilbertovy, Tongajsko, souostroví lnl/n I Nový Zéland, Tasmánie, Austrálie. Nová Guinea, Malajskí archipel, Filipíny, Čína a Zaponsko mají datum jako mj v Evropě. * * # V siréní moři nebylo za plavby druhého dne po ptactvu ani památky. Jen jednou mohl jsem poznamenati do svélm denníku, že táhl blízko nás párek elegantních factonu a při blížil se k lodi lak, že jsem mohl dobře rozeznati dvě dlouhá a teniČká péra, jež každému operenci v vnikala z ocasu. Známkou takovou vyniká jenom rodina íaelonů, zastoupená v tropických vodách světových oceánů čtyřmi druhy. V Jižním moři poletují Phaeton aethereuš a Phaeton rubri-cauda. Samojci jim říkají tava'e. V jakých moiích faetoni se zdržují, praví již jejich německé a anglické jméno Tropikvogel, Tropic bird. Byli jsme vzdáleni od pevné země velmi daleko, ale párek etherických opeřenců letěl ještě plnou silou, jako by byl teprv před chvílí opustil souš. Kromě albatrosu neodvažuje se snad již žádný jiný pták mořský tak daleko, jako faeton. Jsou zaznamenána pozorování, že tropický ten operenec byl spatřen na širém moři až 500 mil od pevniny, tedy přes 900 kilometru. Za svých plaveb v tropických mořích vídal jsem ňietony vždyckx v letu, nikdy na vodě. Několikráte spatřil jsem je, jak se střelhbitě vrhají do moře za potravou a jak opět ihned živel opouštějí a dále ve vzduchu poletují. Ona dlouhá ocasní péra jsou leničká jako struna a téměř bez chmýřnatého praporu. Zmocniti se těchto strunovilých peříček nebývá lehké, a proto zdobívají se jimi jenom náčelníci ostrovních národů. Ve výzdobě takové libují si zvláště Fidžijané. * * * 347 JOSEF KOŘENSKÝ Duny na bíczicli Novdlio Jižního Walesu. Odpoledne 25. února plula naše loď blízko ostrova Niua-fou. Obrysy kokosovníku, jež tam v sopečné půdě všudy dobře prospívají, byly i neozbrojenému oku zcela dobře patrný. Zvířena i rostlinstvo této skrovné souše neliší se od fauny a flory souostioví Tongajského. Výjimku činí tam pouze památný tabon Pritchardův (str. 278). Zdá se, že i ostrovní vulkán Niuafou souvisí se sopkami Nového Zélandu. Za důvod uvádí se, že soptil téže doby, kdy vulkán Taraverský (na Novém Zélandě) pohroboval v blízkém podsvětí proslulé terasy Rotomahanské. Dne 26. února plula již paroloď bludištěm samých korálových ostrovů a rýfů. Mčlčiny jejich lagun zelenaly se jako smaragd, jinde jako malachit, Chrysopras, nefrit nebo ušlechtilá patina a zdály se býti drahými kameny v modrý lazulit zasazenými. Přes nízké hráze věncovitých ostrůvků valí se tam vlny neustále, rozbíjejí se nárazem o korálové stavby, a pěnivé peřeje označují zřejmě obrysy nebezpečných skalisek. Nepravidelné proudy mořské stěžují tam plavbu tím více. Z námořských map mohl jsem zvěděti, že plujeme již v oblasti souostroví Fidžijského a že jsme na blízku ostrova Vuny č. Taviuni. 348 . n h Vjezd do zálivu Sydncyskťho. Středem tohoto ostrova jde právě poledník 180.*) Snad půlí také chýši, jež byla ve chvíli, kdy mělo se psáti XX. století, obydlena dvěma ostrovany. Dost možná, že jeden ostrovan ležel v koutku východním a druhý v koutku západním, a že hranici mezi nimi tvořil zmíněný meridian. Psal tedy ostrovan, jenž odpočíval v koutku východním snad již úterý, kdežto druhý v koutku západním usazený teprve pondělek, a žil tedy první již na počátku století XX., když druhý prožíval právě poslední den století XIX. Kdyby se byl však položil jeden z nich právě na samý meridian, mohl se dívati jedním okem do století XIX. a druhým do století XX. Větší než ostrov Taviuni (560 km. čtver.), jest sousední ostrov V a n u a Levu (6492 km. čtver.), největší pak rozlohu ve Fidžijském archipelu má Viti Levu (l 1.837 km. čtver.). Příruční slovníček fidžijsko-anglický poučí nás, že Levu znamená velký, V a nu a jest země. Dále se dovídáme, že fid-žijská abeceda má 23 písmena, a že g čte se jako n g, tedy ugavule jako ungavule (rak, jenž leze na kokosové palmy), b jako m b (b a 1 o 1 o jako m b a 1 o 1 o) d jako n d (lave- *) Poledník ten dělí souostroví Fidžijské ve dvě části, z nichž každá měla by míti rozlične' datum. Pro zachování jednoty bylo r. 1879 dekretovano datum totožné s australským. 349 JOSEF KOŘENSKÝ dula jest la ven dul a, t. j. faeton), j jako dž. Čte se tedy Fiji nebo F id j i jako Fidži, ač vyslovují sami domorodci v některých (východních) krajích Fidži, jinde pak (na zá pádě) Viti. Oba výrazy mají dle psaní i dle výslovnosti svou oprávněnost.*) Mnohá jména fidžijská, jako mbalala (pandán), mbé-mbé (motýl), m b a 1 o 1 o (palolo), M b a u, M b e n g h a, M b a-t iki (jména ostrovu), znějí jako výrazy některých národů afrických, počínajíce charakteristickou předponou m b. Odporučení, která jsem si odnášel obchodním firmám na ostrov Ovalaujský do někdejšího hlavního města archipelu Fidžijského, do Levuky, nebyla mi tentokráte nic platná, protože parolod plula z Apie příimo do Sůvy, sídla guvernérova a všech koloniálních úřadu, vládnoucích asi nad pult ret ím stem větších i menších ostrovů. Ale pouze asi třetina ostrovu a ostrůvků jest lidmi obydlena. Před východem slunce dne 27. února plula paroloď jiä podél jihovýchodních břehů ostrova Viti Levu, vroubeného skoro bez přetržení korálovými hrázemi, a o 6. hodině pohybovala se hlemýždím krokem mezi troskami utonulých korábů a četnými bojemi, aby přistála u hlavního města, jehož jméno Suva. Fidžijský ten název znamená v překlade hráz. * * * Fidžijské ostrovy objevil sice moreplavec holandský (Tas-man), ale pány jejich stali se opět Britové. První osadníci evropští přišli tam r. 1804. Byli to uprchlíci, kteří opustili káznici Norfolskou a dostihli šťastně svobody v otevřeném člunu. Brzy za nimi ocitlo se v souostroví několik námořníku z utonulého korábu otrokárskeho, přineslo pohlavárovi ostrova Mbau palné zbraně a získalo si u pověstného kanibala veliké přízně. Čínští plavci dojížděli k Fidžijanům již dávno před tím. lovili v archipelu sumýše, odváželi je domů jako cennou pochoutku (trepank) a dělali dobré obchody. *) A fijian and english Dictionary by late Ilazlcwood. V Londýně 1850. 350 ľ i Mofi] /a prvními Evropany šli plavci američtí a lovili holothu íic jako Číňané. Jak tito podivuhodní tvorové vypadají, uka zuje obrázek na stránce 341. S námořníky připlavili se do souostroví Fidžijského také misionáři před tím v Tongajsku usazení a rozvinovali mezi lidojedy apoštolskou činnost již roku 1835. Nejdříve byli na místě Wesleyané, později dostavili se hlasatelé katoličtí. Fidžijský klál Thakambau (Cakambaui zanechal pojed nou lidožroutství, počal návodem bělochů jinak vládnouti a dělal dluhy, jež musel u něho vymáhati válečný koráb amc rický. — Mezi tím byly ostrovy Fidžijské přírodovědecky prozkou mávány a doporučeny Britanii, aby převzala nad nimi pro tektorát. Toho roku (i860) počala tam svou plantážnickou práci prováděti firma Godeffroyova a vyhlédla si za své působiště krásný ostrov Ovalau. Plantáže kávové a bavlníkové nesly brzy pěknou úrodu, a proto pospíšila si i obchodní společnost australská (Polynesian Co.), aby se ve Fidžijsku etablovala. Všecky podniky prospívaly co nejlépe, a „jihomořská bavlna" měla ve světě nejlepší jméno. Té doby mohlo Německo získati souostroví Fidžijské velmi snadno. Král Fidžijanú byl po krk zadlužen a rád by se byl za milion marek a nějaké roční renty zřekl celé říše své. V Německu litují do dneška, že neřekli tehdy ano. Chuti k tomu neměla tenkráte ani Britanie, ale konečně přece svolila, a od roku 1874 přivtěleno jest Fidžijsko k její koruně. * * * Na půdu fidžijskou vstupoval jsem s podivným pocitem. Pořád mi tanuly na mysli zprávy, jež uvádí ve svém Přírodopise člověka Hellwald: „Největšími lidožrouty na zemi byli fidži jští náčelníci. Ostatně žádný Viťan není v potravě té vy-běračný. Starý, mladý, žena, muž stejně jdou mu k duhu, ale nejlépe přece mu chutná maso ze stehna a srdce. Lidé za obět vyhlídnutí byli předem mučeni, ruce a nohy byly jim utínány, a pečeny před nešťastníkem. Ale doktor Büchner 351 JOSEF KORENSKY praví: Nebylo by dobře všem takovým zprávám šířeným od misionářů věřiti na slovo, protože mnozí očerňují divochy jen proto tak příšerně, aby mohli o sobě říci, jak mnoho dobrého tam vykonali." A jinde četl jsem o lidožroutech fidžijských: Fidžijané živí se hlavně potravou rostlinnou a jídají den co den taro, jámy, chlebovník, banánky, cukrovou třtinu, oranže a kokosové ořechy. Leč nepohrdají také masem vepřovým, kuřaty, rybami, želvami, raky a měkkýši. Ale na člověčí maso dostávají laskominy, vysloví-li se jen pouhé jméno jeho. Stejně chutná jim maso čerstvé jako již nahnilé a zkažené. Pochází-li pochoutka ta z bělocha nebo ostrovana domorodého, Vítané se neptají. Bukalo (člověčí maso) jako bukalo. Hody toho druhu nenaskytují se ovšem každou chvíli, a proto připojují se k nim okázalé slavnosti. V pravdě jsou to slavnosti kanibalské, jimž nesmějí býti přítomny ani ženy divochů, berouce s dětmi za vděk jenom to, co po hodech zbylo. Krmě tak vzácná nesměla se prsty ani jísti a brala se do zvláštních vidliček zhotovených ze dřeva kasuarinového. O hostině pokusovaly se k člověčímu masu zvláštní zeleniny. Zajaté otroky jídali Fidžijané k uctění svých bohů a bůžků a chovali je na malých ostrůvcích, aby o dnech zvláště památných a slavných bylo vždycky člověčí maso pohotově. Lidské oběti pekly se buď celé nebo v kusy rozsekané a v listech zaobalené. Počet kamenů do země zasazených udával číslo, kolik lidí bylo bůžkům obětováno a od kanibalů snědeno. Na jednom místě našlo se téměř 900 takových památníků. Teď může každý navštíviti veliké ostrovy Fidžijské beze strachu, byť i z postav někdejších kanibalů vanula ještě legendární hrůza zveličovaná vlasy uměle načechranými a popelem a vápnem příšerně pudlovanými nebo červeně, žlutě a jinak zbarvenými. Přistává-li paroloď ke břehu, dostavuje se tam také pestrá společnost polonahých ostrovanů, my pak máme hned příležitost všimnouti si z blízka pěkně rostlého těla jejich. Muži nosívají kolem boků opasek pandánový nebo hibiskový, ženy v městech (v celém souostroví jsou toliko dvě městečka Suva a Levuka) barevnou zástěrku a kazajku. V mužích s kazajkou modrou poznáváme policisty, kteří chodí bosi jako domorodí vojíni. 352 \ jižním Po krátké prohlídce zdravotní mohli jsme vystoupiti na pier, jenž zprostředkuje spojení s pevninou. Tep]......'t ukazi ve slinu ji/ o 7. hodině ranní 25 C. Vždyť jsme pořád v tropech, a to asi při 18". jižní šířky. Město Suva rozloženo jest podél samého břehu jako všei kj osady ostrovní a vypadá po evrbpsku. Dřevěné a plechém i ryté domky jsou majetkem bělochu. Chýše domorodců za staneme o hodný kus cesty dále. Ulice jsou \ nejlepším pořádku. Obchod mají v rukou Angličané, poangličení Němí i a židé. Domácí časopisy vycházejí v jazyku anglickém, dva \ Su vě a jeden v l.evuce. Suplement listu „The Fiji ľimes"' ne tiskne se však na půdě fidžijské. nýbrž v Sydneyi. ledy v liskáme, jež jest vzdálena od redakce přes 3000 kilometru. u bo li takový kus cesty, jako je z Prahy na hranice si biřské. Za mé návštěvy r. 1901 bylo Fidžijsko odloučeno telegraficky od ostatního světa docela, a novinářské zprávy přinášely do Sůvy pouze poštovní parníky. Jednou za 14 dní přistává v Sůvě poštovní paroloď linie ausťralskoamcrické (Vancouver) a paroloď linie australskokaledonské, jednou za měsíc dojíždí tam poštovní parník z Nového Zélandu. Linie ty požívají guberniami podpory. Do Sůvy plavívá se ročně přes 80 parolodí britských, do Levukj pouze asi 14. Mezi cizími koráby, které navštěvují archipel Fidžijský, jsou lodi norské počtem na prvém místě (8). / Německa, Tongajska a Ameriky plavívá se tam ročně pouze po dvou lodích plachetnici). Ale rokem 1902 dostalo se Fidžijsku spojení kabelového, a za pul hodiny muže se dověděti Suva o všem, co se udalo V nejodlehlejším koutě světa. Nový len kabel podmořský spojuje nyní Brisbane (v Austrálii i s ostrovem Norfolským, jde dále do Sůvy, na ostrov Fanningův (pojmenovaný tak podle amerického kapitána) a končí Vancouverem v britské Kolumbii. Nová jest také kabelová odbočka spojující Norfolk s Novým Zélandem. Náklad na pacifický ten kabel (2 mil. liber šterl.) povolil anglický parlament již v srpnu r. 1901, rok na to počalo se lano klásti, a dne 24. března byla telegrafická stanice v Sůvě lose! Kořcnský: Cesia k prolinužcům. II. 2H 353 JOSEF KHK! hotova. Koncem r. 1902 bylo provedeno celé spojení mezi Austrálií a Amerikou. Vydání za pořízení kabelu hradí \Vlka Britanie (pět osmnáctin) a Austrálie s Kanadou (třináct osm-náctin). Kabelem pacifickým spojilo se elektrické vedení ostatní, tak že spjata jest drátem již celá zeměkoule.*) Nový pacifický kabel pob režní má v tlouští 5 cm. V závratných hlubinách (místy přes 6000 m.) má lano v průměru pouze dva a půl cm., aby snáze mohlo odolávati vlastní váze své. Také jest podajnější. Jako v Apii tak i v Sůvě táhne se pěkná cesta stále podél břehu mořského. Košaté koruny vysokého stromoví vroubí silnici z obou stran. Všecky ostatní cesty stoupají v městečku příkře a vedou do horského kraje. * * * Guvernér souostroví má residenci za městem uprostřed sešlého parku zvaného obyčejně „botanickou zahradou". V korunách mohutných pandami rděly se tehdy veliké palice převonných plodu podobné obrovským ananasům a rozpadávaly se již \ jednotlivé peckovice obalené plamennou duž-ninou. Přivonímc-li ke krásnému tomu ovoci, pochopíme, proč slavný Linné pojmenoval tropický ten strom blízce spřízněný s rodinou vznešených palem Pandanus odoratissimus. V plném květu stály tehdy v sadě stromy prosvirníkové (Hibiscus tili a c e u s) a vypadaly jako by byly posety rozvitými růžemi. Jen proto žOve se druh obecně \ indii rozŠí- *) Jindy telegrafovalo se z Kanady do Austrálie oklikami přes Ameriku na východ, Atlantickým oceánem do Anglie a z Anglie kolem Afriky. I procházel telegram dvanácti stanicemi předávacími. Nový kabel pacifický čítá pouze tři stanice předávací. Konkurenčním jeho soupeřem bude kabel kladený ze San Franciska do Honolulu a přes ostrov Midway a Mariany na Filipíny. Rozm-":ry transpaciiického kabelu jsou následující: Moretonbay (Brisbane) ve Ouecnslandč-Norfolk . 1450 km Norfolk-Nový Zéland..............820 ., Norfolk-Fidži.................1630 „ Fidži-Fanningúv ostrov.............3490 ., Fanningův ostrov-Yancouver..........5846 ,. 13.235 km. 354 i.n; .i Preslem prosvirník svát ečný pojmenovaní ,čín -.kun růží" ill ibise u s rosa sinensis). Oba tyto druhy viděl jsem kvésti jak v Tongajsku, tak v archípelu Satnoj ském a Fidžijském. Zdá se, že jsou tam domovem od jak živa. Zvláště oblíbena jest mezi ostrovany „čínská růže", zvaná \ samojštině aute, a nescházívá skoro nikdy ve vlasové ^> zdobě domorodců, protože kvete v Polynesii a Melanesii skoro po celý rok. Nádherným květem prosvirníku svátečného krášlívají se také Hindové, a vlasy jejich bývají o slavnostech veselých i pohřebních samá čínská mže. Po delší době spatřil jsem v sadě zase strom kasu.n i nový, ale nebyl to druh australský do souostroví Fidžijského snad přenesený, nýbrž přesličník domácí, jemuž ostrované c aule u ru říkají (Casuarina spec io s a). Mnohé jiné rostliny v sadě pěstované byly mi již znánu /. dřívějších cest po zemích tropických, ale některé spatřoval jsem tam ve svém životě po prvé, protože asi polovice veškerých druhů rostlinných ve Fidžijsku rozšířených objevuje se pouzs v tomto souostroví. Ostatní květena ostrovní pochází z Indie a blízkých i vzdálených krajů Pacifického oceánu. * Indickým příslušníkem ve Fidžijsku jest také veselý pěvec m a i n a t e čili m a i n o (mino) (Gracula č. Eulabes re-ligiosa). Jak přišel roztomilý ten čtverák k českému názvu 1 osku ták, sáni nevím. Či souvisí snad to jméno s jeho švitořením podobným třeskotu čili loskotu? Domácí jméno jistě by tomu švarnému zpěváku v českých knihách lépe slušelo. V Indii nazývá se přítulný ten pták b co a zastává tam chytré naše špačky. Pro kamarádské jeho mravy oblíbili si bea v celém Malajském moři a nebyl-li tam domovem, akli-matovali si ho pod širým nebem. V Sůvě poletuje niaino houfně a vede společenský život jako vrány, kavky a špačkové. Zhusta vídal jsem jej, jak skákal na hovězí dobytek a chytal mouchy na něm usedlé. Maino je tak veliký jako náš kos. Také jeho peří je im.ivočerné, ale leskne se kovově a přechází do zelena. I zo- * 355 JOSEF KOŘENSKÝ bák jeho žloutne se oranžově. Žluté nádory kožní za uchem, violový nádech na hlavě, bílá skvrna na letkách a žlutavé nohy jsou další známky učelivého toho opeřence. Maino objevuje se ob čas i u ptáčníků pražských a dobře se platí. Bco učený mívá i ve své vlasti velikou cenu. V Ba tavii na Javč slyšel jsem učeného bea mluviti, kašlali, pla kati, naříkati, vrčeti a smáti se jako člověka. Majitel cenil si ho na několik set korun. Naši ptáčníci prodávají obyčejného bea po 10—20 korunách. Aklimatovaných zvíral má Fidřijsko již pěknou řadu. Ve volné přírodě vidě] jsem tam poletovati i kanárky. Prospívají prý v nové vlasti velmi dobře. Zdivočeli brzy jako jejich smi druzi, kteří kdysi ulítli ze ztroskotané lodi španělské na ostrov Elbu a tam tak se rozmnožili, že tvořili kmen, jehož potom-stvo vyváželo se z Italic na všeckj strany světa. K velikému svému překvapení vyplašil jsem z houští botanické zahrady malou promyku, ana právě rdousila myš. Leč nebyl to ichneumon, jenž snad býval domovem na ostrově Viti Levu ode dávna, ale byla to promyka dobře mně známá již z Indie a Cejlónu. U kejklířu indických vídal jsem malého toho dravce jako zuřivého zápasníka, jenž podstupoval krutý boj s jedovatým brejlovcem před tváří čelných diváku a vycházel z něho vždycky jako vítěz. Zápasy toho druhu náležejí v indických městech ke všedním divadlům, jaká se tam odehrávají před hotely na ulici každou chvíli. Kejklíř vypouští z jednoho koše jedovatou kobru — tak zove se v Indii brej-Lovec — a z druhého košíku ochočenou a přítulnou promyku mangu s (mu n go s). Malá ta šelma životem svým podobná lasičce nebo kuně spatřuje na první pohled, s kým má co činiti, a vrhá se obratným skokem na brejlovce, jenž rovněž má se již k útoku a vztek svůj na jevo dává sykotem. Ale stačí pouhý mžik. a promyka zakusuje se kobře do hlavy ;i ukracuje jí život jedním křupnutím do lebky. Zápasník vykonal tak útok vedený na život a na smrt za pochval} diváků a tulí se ke kejklíři, jenž pak. přijav odměnu /a svou produkci, odchází jinam, aby tam obětoval krvežíznivé pro myče brejlovce jiného. V přírodopisných knihách uvádí se indii ká ta promyka jakožto Herpestes griseus. Již náš Pres] praví <> ní. Že 356 mihu menšinu ssavci ,i ptáky se /ní. Že krysí vyhrabuje, Irúbcä uchvacuj« a krev její pije, anobrž hadj nejjedovatější 5tfhá a s nimi >e potýká. Mangus usmrcuje vice obětí nežli potřebuje k vlastni Živě a činí tak snad pouze ze sportu. Proto chovaj] 5Í íedou tu promyku v Indii jako zvíře domácí, a promyka vykonává své povinnosti v domě zrovna tak svědomitě jako pořádná kočka. Z toho důvodu zavedli si šedou promyku indickou také do 1'idžijska a měli za to, že mangus udělá pořádek v pian tázích cukrové třtiny a že osvobodí je od myší. Ale miK mangus nehubí tam teď již jenom myši, nýbrž rdousí také drůbež a stává se skoro větším škůdcem než dobrodincem, Podobně zaměnila způsob života posvátná promyka egyptská. Jindy hubila krokodílí vejce, nyní, když ještěři li v Nilu valně prořidli a místy zcela jsou již vyhubeni, chodí na vejce clo kurníku a připravila se o dobrou pověst starých času. Kromě promyky nežije ve Fidžijsku volně žádná jiná šelma, protože domácí zvířena nevykazuje vůbec žádných ssavců, vyjímajíc nějakého netopýra, kaloně a myši. V posledních letech aklimatovali si ve Fidžijsku angorské kozy. Zdivočilých vepřů potlouká se v lesích větších ostrovu hojnost jako v Samojsku. Také zdivočilý kur domácí je v houštinách hojný. * * * Brzy za botanickou zahradou počínají se již objevovati chýše domorodců. Jakkoli vystavěny jsou z materiálu podobného stavivu chýší samojských, přece se od nich nápadně liší. Na první pohled bije nám do očí vysoká a ostrá střecha jejich (obrázek na stránce 313.). Kolem chýší kupí se kokosové palmy, banány, papaje, chlebovníky, oranže, pompel, cukrová třtina, bambus, krotony, vedle nich září nádherné poinsettie,*) jinde *) Poinsettia má svňj domov v Mexiku, ale rozšířila se pěstěním všady v tropech. V Praze vystavuje ji pravidelně každý rok v zimních měsících květinářská firma Dittnchova. Plamenné listeny, jež obstupují skrovný vlastní kví-t, seskupeny jsou v roselku pokládanou mylné za odkvět! a budí u mimo-jdoucich nápadnou pozornost. Ne bez důvodu nazvána jest tato pryšcovitá bylina P. pulcherrima. 357 JOSEF KOK K .V-Kl pak rostou stromy mangové, pepř opojný, tabák, smokvoně, pandány, jámy a taro, uchvacují diváka bujným životem a vy-kouzlují před ním na nepatrném kousku země čarovný obraz, tropické vegetace. Také Fidžijané vítají cizince ve své domácnosti s úsměvem na tváři a předkládají mu kokosové mléko, kávu (u nich j a n-gona nazývanou) nebo chutné ovoce své zahrádky na přivítanou. Nemá-li ostrovan ovoce ananasové, přináší hosti ořech kokosový, jenž nemá tam ovšem větší ceny, než u nás obyčejné jablko. Kokosové palmě daří se tam ve \ ulkani« :ké půdě všudy dobře a dává ročně asi 100 ořechů. Domorodci rádi ukazují zvědavému bělochu své hospodářství, chlubí se svými pandanovými a jemnými rohožemi, na nichž spávají a sedají. ukazují mu hrubé rohože t kokosového listí sloužící jako plachty ke plavbě, rozprostírají před ním ozdůbky z mušliček a vysvětlují hosti, proč jejich špižírna stojí na vysokých tyčích. Jen tak zachovávají pokrmy před hlodavými Škůdci. * # * Na myši naříkají si snad nejvíce v plantážích cukrových, nyní již velmi rozlehlých a hlavně při Révě založených. Réva čili Vai Levu, t. j. řeka veliká, jest největší řeka ostrova Viti Levu, majíc místy v šíři až 200 metru. Malé čluny mohou se po ní plaviti na 60 km. daleko. Bývá to nejpohodlnější komunikace, chceli se někdo podívati dále do země. Paroplavební spojení mezi Sůvou a ústím řeky Révy udržuje malý tendr a dojíždí k jejímu deltu každého dne. Třtinové sady při březích řeky Revj náležejí k nejstarším v celé zemi. První mlýny válcové na drcení třtiny bylv tam postaveny r. 1881 a zařídila je australská společnost zvaná Colonial Sugar Refining Co. (Sydney). Podnikatel ství tomu náležejí také četné cukrovary ve Queenslande a severním Novém Jižním Walesu, jakož i rafinerie v Brisbane, Sydneyi, Melbourne, Adelaide a Aucklandě. Mastní parolodi cukrovarnícke té společnosti dopravují surovinu i rafináciu od místa k místu. V posledních letech vyplácelo se po 10 proč. dividendy Ve Fidžijsku samém má společnost 3 cukrovary, 358 iIm mori 2 na ostrove" Viti Levu a i na Vanua Levu line 3 cukrovar) fidžijské jsou majetkem jiných podnikatelů. Lučebníci \ ti vodech těch zaměstnaní jsou skon. samí Němci a berou ta svou pernou práci tučnou odměnu. V potu tváři vydělávají tam chléb svůj také všickni ostatní běloši, a proto dává jim společnost každá dvě léta čtvrtletní dovolenou a hradí jim ještě plavbu, vydávají-li se na zotavenou do krajů < hlad nějším podnebím. Také já konal jsem pěšky vycházky v potu tváří jako před tím v Samojsku, sbíral jsem na pobřeží vyvržené i řápky mohutných a pestře žíhaných kotoučů indických (Tro chu s niloticus), z nichž si Fidžijané dělají perleťoví'' n.i rámky, a ohlížel jsem se brzy po nějakém koníku jízdeckém. Takového jsem u povozníka v městě šťastně našel a mohl jsem se ve společnosti pana Dechampa z Melbourna podívati do hornatého okolí. 1'ro mnohé furunkle nebyla jízda ta bez bolesti. — * * * Kam jen s výšiny obrátíme zrak. všudy pnou se k nebi vysoké homole a zalesněné kupy se sráznými stráněmi. Na prvý pohled troufá si zemězpytec říci, že jsou to jistě kopce a hory eruptiv ní. A v pravdě skládá se tam půda většinou z lávy, čediče, tufu, trachytu a podobného kamení ohněro-dého. Nejeden vrcholek ostrova Viti Levu dosahuje výše přes 1000 metru. Místy našli zemězpytci také žulu, vápenec a pískovec se zkamenělinami, což ukazuje, že nynější archipel jest pouze ostatkem utonulé pevniny. Za jedné vyjíždky ocitli jsme se u chýší rázu zcela jiného než jsou chaty Fidžijanů. Před chatrčemi hrála si mládež vyzdobená kovovými náušnicemi a vyšperkovaná cínovými a mosaznými obroučky na rukou i na nohou. Mnohá dívčina měla vyzdobené třpytnými kroužky i chřípě svého nosu. Z postav tě drobotiny bylo patmo, že nejsou to děti fidžijských domorodců, nýbrž děti kolonistu, kteří přistěhovali se jako dělný lid na souostroví Fidžijské z britské Přední Indie. Koloniální úřady podporují přistěhovalectví pracovního lidu jak len mohou a uzavírají s indickými imigranty smlouvy na nč- 359 4 kolik let, protože isou si vědomy, že bez i izí< li dělníku i i nikly by ve Fidžijšku >šccky plantáži- eukřovníkové i sadí ba viníkové. Jak Saniojci. tak i Fidžijané nepotřebují ve své rajské vlastí k živobytí mnoho a proto ani nestojí o namáhavější pražci, byť dost dobře placenou, a vyhýbají se jí. Potíže s děrným lidem objevily se ve Fidžijšku hned v dobách prvých plantážnických podniku. Nouze o pracovníky byla [clxly taková, že ostávaly ležeti ladem nejúrodnější lány ostrovní země. a že nemohly býti obstarávány ani plantáže již vysazené. V té tísni byli povoláváni do Fidžijska „Kanakové". Jménem tím*) označují se podnes barevní dělníci přivážení z Melanesie a Mikronesie, ať z Hebrid nebo Šalomounových ostrovů a archipelu Gilbertova. Ostrovany prvých dvou skupin přivážejí do Fidžijska zvláštní lodi plačhetní a dostávají za přeplavu jednoho ostrovana 15 až 16 liber, za Gilberťany po 8 librách šterlinků. Najatý „Kanak" má nárok na zpáteční přeplavu, kterou zapravuje jeho zaměstnavatel, a zavazuje se smlouvou, že bude pracovati v sadech fidžijských jistou řadu let. Dříve uzavíraly se kontrakty na 10 let, nyní pouze na tři léta. i'" všecku dolní svého pobytu ve Fidžijšku dostává se najatému Kanakovi celého zaopatření, bytu, stravy, oděvu, lékařského ošetřování a kromě toho ještě na hotovosti 3 libry šterlinků (asi 72 K) ročně. Barevní dělníci, kteří slouží na dále, kdy; již smlouva vypršela, dostávají jako zkušenější pracovníci 6 liber ročně a mnohý až 12 liber. Kromě Melanesů a Polynesů stěhují se teď do Fidžijska hlavně Indové. První imigranty z Přední Indie přivezla tam loď ,,1-eonidas" roku 1879. .Majitelé plantáží platí za dovoz každého dělníka indického asi 16 liber. Zpáteční cesta hradí se ze zvláštního fondu vládního. Smlouvy uzavírají se na 5 let, Najatý kuli dostává denně 1 šilink, žena 9 penců. Opatří-li se dělník kromě příslušného obydlí ještě stravou, strhuje se mu z denního platu 4 pence. Ale obyčejně stravují se Indové sami a nevydají týdně více než asi jeden a pul šilinku. Mo *) V havajštině znamená kanak člověka. Tím názvem jmenovali se domorodí ostrované archipelu Havajského. Později přeneslo sc jméno lo na jiné ostrovany Pacifického oceánu a běžné jest takt- v Austrálii. 360 . , holi M ledy Uspořili ľoc'lle he/koll MIIIIU pelié/ ,i u.r'iill ' do chudé otčiny jako lidé bohatí, Mnozí indičtí imigranti přicházejí do Fidžijska ■ rodinou a uzasují se tam zhusta trvale, najímajíce si. kdy/ pracovní smlouva jejich prošla, pozemky a pěstujíce na nich na via .mi vrub cukiovník, rýži. kokosovník, ananasy, banány, bavlník, kávovník, tabák, kukuřici, čajovník a p. Do roku 1899 přišlo z Indie do Fidžijska be/ mála na 20.000 lidí. Na počátku roku 1900 počítalo se lani všech Indu 13.000. Jen dělnému lidu indickému jest co děkovali, že vy váží se domácích plodin každým rokem víc a více. Zmíněného roku vyvezlo se z archipelu Fidžijského téměř pul milionu plodových palic, z nichž každá mívá sto i více banánek. 11 lav ním tržištěm jest Sydney a Auckland. Až dosavade jest ještě velmi málo půdy ve Fidžijšku zdě láno a zužitkováno. Nejvíce půdy věnováno jest cukrové iřiinč. polom palmám kokosovým. Přistěhovalců ve Fidžijšku přibývá, ale domorodců ubývá. Za posledních 10 let klesl počet všech ze 105.000 na 97.000 hlav. Úmrtnost dětí jest přílišná. Proto ustanoveni jsou nyní nad domorodci zvláštní zdravotní dozorcové, aby živoi .i exi stenči ostrovanu prodloužili. * * * Za plavby k západním břehům ostrova Viti Levu byl mi příjemným společníkem kajutním pan Woolnough, demonstrá tor geologie z university Sydneyské. Obdržev stipendium královské akademie véd v Londýně, Cestoval několik neděl po ostrově s tlupou najatých domorodců a nasbíral mnoho ukázek eruptivnich hornin, aby je na základě pořízených výbrusů prozkoumal, určil a skladbu ostrovních kopcu a hor petrograficky objasnil.*) Dle jeho vlastních slov byla to výzkumná cesta velmi vděčná, ale ovšem také velmi namáhavá, protože uvnitř ostrova nejsou žádné cesty a pěšinami Woolnoughovy výpravy *) Ostrov Vanua Levu prozkoumal poslední dobou Guppy: Observations of a Naturalist in the Pacific between 1896 and 1890. Vol. T. Vanua Levu. A Description ol" its leading physical and geological characters. V Londýně 1903. 361 03 JOSEF KOŘENSKÝ byla toliko řečiště potoku a říček, jednou zcela suchých, po dešti pak rozvodnených. Milý můj spolunoclehář prošel ostrov Viti Levu na přič a putoval opuštěným krajem, kam bělochova noha nikdy ještě nevstoupila. Na této řídké pouti prokazovala kamera cestovateli znamenitou službu. Několik neděl na to mohl jsem viděti pěkné snímky a vyprositi si jich několik k reprodukci do svého cestopisu. Za hovoru o přírodních poměrech ostrovních přišla řeč také na aklimatované promyky. Pan Woolnough vypravoval, že tam zastal indické ty šelmy všudy a tvrdil, že se stanou na ostrově pomalu takovými škůdci hospodářství, jako králíci v Austrálii. Před nimi není prý jista žádná slepice a žádné ptáče lesní. Mangus vyšplhává se obratně na si n mi y ;i slídí tam v hnízdech po vejcích i po mláďatech. Ježto pan Woolnough jako bakalář věd (B. S.) byl v prvé řadě petrografom, zavadil jsem také o petrografické práce našeho Bořického. Dle všeho uhodil jsem na pravou strunu a musel jsem vypravovati vše, co jsem jen ze života vynikajícího badatele českého věděl. Pan Woolnough znal zase do všech podrobností Bořického publikace o znělcích, čedičích, melafyrech a porfyrech českých a cenil je nade všecky jiné. Plavba ze Sůvy k západním břehům ostrovním trvala asi 12 hodin. Cílem naší parolodi byla zátoka, jež dotýká se kraje Nandijského, označeného na přiložené mapě*) námořské (sir. 345.) jakožto Nandi District. Byl jsem již na palubě před východem slunce a kreslil jsem do svých poznámek obrysy hor. jak z ranního šera počaly znenáhla vystupovati na obzor. Nejpozději ukázaly se kontury vysokých vrcholku zakrytých před tím mraky a vypadaly jako cimbuří a špice hradů a zámků. Bylo osm hodin ráno. když zarachotila kotev a ponořovala se do hlubin asi 10 sáhů. Ale jen o kousek dále zapa- *) Mapy takové vydává admiralita a prodává je po 2 sh 6 d J. Potter v Lodýnč. 31 Poultry X II King Street. Tower Hill. 362 NU I.I dají břeh) již srázně .i vykazují hlubiny hned přes loot) álm tedy skon- 2000 metrů. Z rejdy oživené obrovskými medusami barev modrých Q fialových bylo ke břehu několik set kroku. Na mírném svahu pobřežním zelenaly se samé plantáže banánové, a ovoce n datných žní očekávalo již zámořskou loď, jež by všecku úrodu tamějších sadů naložila a do Sydneye odvezla. Klidu;! zátoka ozářená jasně jitřním sluncem počala se pojednou hemžiti samými čluny, a v několika minutách hlaholil veselý /pév ostrovanů po celé pláni vodní. Některé kocábky zatížen« mými palicemi zelených banánek kroužily již kolem korábu. jiné odrážely teprve od břehů a sjížděly se se všech stran k zakotvené parolodi. Na některých lodicích vytrubovali domo rodei táhlé zvuky z tritonky, a soudruzi jim tleskali a che< htali se a křičeli, jako divoši. Někteří měli chundelaté vlasy černé, jiní rezavě zbarvené nebo posypané vápnem a vonným dřevem santalovým. Jedni kouřili, druzí přechovávali doutník) v načechraných vlasech učesaných jako mohutná paruka. Na zádech byli chlupatí a vypadali přes všecko laškování přece jen hrozivě. Přivezených palic banánových bylo tolik, že bylo třeba čtyř hodin, nežli se všecky složily do útrob parolodi. Tentokráte naložila naše loď pouze 5000 palic, ale jiné parolodi od-vážejí jich až 30.000. Banánové palice k vývozu určené řežou se, nežli dozrají. Zralé banánky vzaly by delší plavbou brzy za své a shnily by ovocnářům velmi záliv. Za celou palici (anglicky bunch) o více než 100 banán kách počítali si dodavatelé v Nandijské zátoce 6 pencu (60 haléřů), tak že stály 2 banánky průměrně 1 haléř. V Praze prodává se jedna banánka až za 30 haléřů a jest tedy drahým pamlskem. Ale ve vlasti pisangu je ovoce to tak důležito jako u nás chléb a jinde rýže. Pisang, kokosovník a chlebovník zachovávají život milionům lidí v archipclu Malajském a ostrovanům celého Jižního moře. Banánkami živili se zajisté již lidé v biblické zemi Kananejské, věříme-li slovům: ,,Uřezali ratolest s hroznem jedním a nesli jej na sochore dva." A ve vlasti rajské musy nosívají na sochorech banánové palice až doposud, říkajíce 363 JOSEF KORENSKY přeužitečné té bylině obyčejně p i s a n g. .Malajské to slovo objevuje se v podobné formě již v sanskrtu. Botanický název M u s a zdá se býti utvořen podle arabského m a u z a, ale v pravde je to upomínka na tělesného lékaře císaře Augusta, jenž s( nazýva] Antonius Musa. Jméno to přenesl pak Linné na banán. V Samojsku slýchal jsem jméno o le f a'i. Na rostlině samé nenechávají se dozrávati banánky nikdy. Jsou-li nezralé, mají v sobě výživných látek nejvíce, a aby příjemně chutnaly, pekou se na oleji nebo se dusí a vaří. Za syrová jídají se banánky jenom zralé, ľ říznuté palice banánové zavěšují se stopkou někde u chýše, až změní barvu a uleží se. Úrodu dává banán jenom jednou, načež hyne. Ale téže doby, když umírá, vyrůstají z něho četné výhonky a zabezpečují rostlině další trvání. Sadaři dopřávají však života pouze výhonku nejsilnějšímu, a než mine rok, obsypává se nový banán novou úrodou, a ovoce jediné byliny vážívá někdj až pul metrického centu. Praví se, že banány vytvořují čtyřicetkráte tolik výživných látek než brambory a stotřicetkráte více než pšenice na takovém kousku pudy pěstovaná. Banánové palice nakládané na lod v Nandijských vodách měly rozličné značky. Na stopce některých palic byly stejno barevné čtverečky, na jiných písmena. Byla to znamení dodavatelů. Několik dozoren plantážních a jeden důstojník lodní kontrolovali zboží. Plodonosné hrozny, které se již kazily, házeli dělníci hned do moře. 1'řejala-li loď 10 palic, udělal dózou c na banánov ('in pvoci, jež v ruce držel, čárku nožíkem Za 14 dní přijede do zátoky paroloď jiná, a po zálivu plovati bude zkažených banánek zase na tisíce. — * * * V zátoce Nandijské spatřil jsem tehdy poprvé mořské hady. Voda byla klidná a tak průzračná, že obrysy, velikost a barva jedovatých těch plazu vynikaly velmi zřetelně. Nekuří si pod vodou líně protahovali a zdlouhavě svíjeli, jiní pak z místa svého ani se nehýbali a vznášeli se nepohnutě buď jenom několik metrů pod hladinou, nebo vyhřívali se téměř při samém povrchu a nepochybně spali. 364 v rii Ale nemysli si, čtenáři, /<■ to byli i.....šti hadovč i dél několika sel stop, jací strašívají v lokálkách všech denních listů světa. Legendární obludy toho druhu vycházejí však ni jenom z redakcí vševědoucích a všemohoucích žurnálů, ill rodí se i v hlavách zkušených mořeplavců a kapitánů a po pisují se od nich tak podrobně a určitě, že mohla v v jiti o obrcn ských hadech mořských dokonce již i monografie,*) v níž n dává domnělé obludě jméno Megophias. Spisovatelem je holandský učenec a ředitel přírodovědecké společnosti Nizo zemské, jenž má za to, že nějaká taková obluda přece snad v moři žije a že uniká zrakům střízlivějších badatelů. Učeni fysikové Akademie francouzské také prý se smáli, když pří rodozpytec Chladni dokazoval, že padají meteority, a nevč řili. A přece ví teď již každý školák, že povětroně padají. Mořské hady, jež jsem já viděl, muže viděti každý, kdo plaví se podél souostroví Jižního rnoie, nebo v archipelu M a lajském a ve vodách Veliké hráze korálové. Tam může jich spatřiti nejenom na sta. ale na tisíce ave všech barvách. Žádný však nebývá delší než dva metry. Většina má zdélí sotva metr. Ve --bitkách Českého musea jsou mořští hadi take'' zastoupeni. O existenci takových mořských hadu přesvědčují diváka i preparáty musejních sbírek. Podle ohonu zobou stran zplo štělého a způsobilého ke plování rozeznáme mořského toho tvora ode všech ostatních hadu. V mnohém ohledu podol),ní se někteří více úhořům než pokolení hadímu. Vždyť neopouští-vaií mořští hadové vody skoro nikdy, ani když rodívají mláďata. Vzácní jsou druhové, kteří vycházejí také na suchou zemi. ale i ti počínají si pak velmi neohrabaně a vracívají si brzj opět do moře. aby se tam živili ráČky a rybkami. Jen někdy táhnou také do vod říčních a zdržují se i v jezírkách, jsou-li lato pomocí řířkv spojena s mořem, jako lomu u i na Luzoně. Památný ten druh vodních hadu čili hydro lidu. jenž liší se svým životem ode všech jiných vodnářů, pojmenoval zcestovalý zoolog Semper Pia turu s vulcani-cus. Jsou tedy mořští hadi jen převzácnými hosty pevné země a hynou velmi záhy, byli li tam mořskou vlnou vyvrženi. *) CA. Oudemans: Die grosse Seeschlange. V Lejdč a Londýně 1* Cirkulárnl nábřeží v Sydney! rozsáhlých lesu a statků a páni četných stád. Vystěhovale-ckými proudy zaměňovaly se husu' hvozdy v úrodná role a pastviska, a ze samot vyvinovala se městečka a města. * * Mezi Čechy, kteří dotekli se půdy Nového Jižního Walesu nejdříve, byl Jan Jílek z Litomyšle. O jeho i-estě nastoupené do Austrálie již v letech 1838. přinesly /.právu „Květy" v čísle 25. roku 1840. /.právu tu uveřejnila Dobromila Rettigová, přeloživši řádky rodáka I.ilomyšlského z němčiny do jazyka českého asi v tato slova : ..Mladý Cech Jan Jílek, narozený r. 1818, vydal se jako srdnatý jinoch 6. března 1836 z Brna, kde nyní rodiče jeho žijí. na cestu do Němec a do Rus. Projev pak a prochodiv půlnoční Evropu, pustil se přes Východní Indii do Austrálie, zamýšleje vykonati zpáteční cestu polední Amerikou, takže vrátě se šťastné clo vlasti, bude snad jediný v národu našem, jenž bude moci říci, že prošel všech pět dílů světa. O povaze a rázném smýšlení našeho cestovníka svědčí listy samé. K vysvětlení jeho neobyčejné chuti k cestování 373 ofti připomínám, že již co studující v gramatikálních třídách \ Lito mysli zvláštní zalíbení jevil v geografii a historii, zanášeje se čtením obojího i při řemesle řeznickém, k němuž r. 1831 ze studií přestoupil. Konečně nelze ani zatajiti, že listy původní, z kterých jsem podávané zde výňatky učinil, psány jsou po němečku, neboť snadněji bylo skladateli jich, jako mnohému rodilému Cechu, myšlenkj své písemně vyjádřiti jazykem německým, nežli svým mateřským — ve škole nikdy ani nevídaným a neslyšaným." V jednotlivých dopisech líčí Jílek stručně příhody svých cest asi takto: ,,Z Litomyšle odjel jsem do Teplic a vydal jsem se do Drážďan a Gdanská. V Prusku neříkali mi jinač, než hloupý Pernák, opovrhujíce mnou pro mou vlast. Můžete si tedy pomysliti, jak mi zde musí býti cestování protivné. Rr.-ději chci žíti mezi Hotentoty, než mezi tím pruským pronárodem. Poznám alespoň, jaký to rozdíl mezi cizinou a drahou otčinou, a budu si uměl jednou domova náležitě vážili. V pátek neb v sobolu odjedu po moři do Petrohradu. Koráb, na kterém pojedu, nemá jiného nákladu, než samé skřivánky, slavíky, kosy a květiny. Za stravu budu ptákj krmiti a květiny zalévati a dostanu se tedy laciněji na místo. V Petrohradě daří se mi Špatně. Nezbývá mi. než nastoupiti zase zpáteční cesiu na té samé lodi. na které jsem přijel. Při tom při všem ale toho přece nelituji, že jsem se do Petrohradu odvážil, nebo toto přeskvostné carské město uviděti stojí každému za lo, i kdyby sem měl tisíc mil jeti. Z Petrohradu odjel jsem do Lubeku, potom do Hamburku. Amsterodamu, Londýna a Hullu. Anglickému jazyku pořád se více přiuČuji, tak že můj pán muže mne ke kupování potřebovati. Z Angličan pustil jsem se do Austrálie, kam se chystala právě lod s ovcemi, ustanovenými pro chov v daleké té zemi. Já na té lodi konal práci řeznickou a ošetřoval jsem dobytek mně svěřený. Ob čas zabíjel jsem vepře, aby měli pocestní co jísii. Do Austrálie vyjel jsem dne 24. prosince 1837. — Dne 12. ledna zastavili jsme se na ostrově Madeiře. únc 9. března přistáli jsme u Mysu Dobré naděje, za pěkného počasí zakul 374 OVÉM i . fflfffffcyjVy, Skalnaté pobřeží v ptodmžstl Manly u Sydncyo. vila naše lod \ přístave Bombaj-kém \ Indii, brzy na to kotvila zase v Madrase a Singapure, a dne 16. června spatřil jsem Batavii. Zde je velmi nezdravo. Sedm raatrosů nám lady ze mřelo. Já byl lak šťasten, že jsem na celé cestě ani neza-stonal. Dne 6. září odebrali jsme se z Balavie s nákladem rýže. cukru a kávy do Sydneye, kam jsme po velmi nebezpečné. avšak šťastné plavbě skrze tak nazvané Torres Straits dne 16. října dojeli. Unavený a rozmrzelý nad mořským životem umínil jsem si, že se s lodí rozloučím a že přijmu v Sydneyi práci. Hned jak jsme vjeli do zátoky zvané Botany Bay, vznikla ve mně žádost y této krásné zemi ostati. Ponebí jest tu nad míru příjemné. Položení nemůže býti krásnější. Jsem v práci u jednoho řezníka a vede se mi dobře. Plat je tu nejlepší snad v celém světě. Dostávám týdně 16 anglických šilinků, neboli 8 zlatých stříbra. Ale všecko jest nesmírně drahé. Boty jsou za 2 libry šterlinku. pár střevíců /.a 15 ši linku. 375 JOSEF KOREN'SKV Pro hrozné parno poráží sc ráno a týž den se vysekává. Maso je zde velmi dobré a lacinější než v Anglicku. Kůže a lůj nemají zde žádné ceny, neboť tu není řemeslníků, kteří by kůže vydělávali. V obyvatelstvu jsou vy\ rŽeňci všech vyvrženců. Největší kapsáři a podvodníci posílají se sem z Anglicka. Každý mistr má jich několik. Zde jim říkají prisoneři. Dělníci ti nedostávají žádného platu a musí pracovati jako otroci. Mluvím již obratně anglicky. Nic bych si. nejdražší rodiče, nepřál, než abych Vás mohl spatřiti a Vám vypravovati, co jsem vše viděl, užil a vystál. Kdy odtud odjedu, nemohu Vám s jistotou udati, dříve to však nebude, dokud neuspo říra si tolik, co bych mohl potřebovati k přeplavbě přes polední Ameriku do Angličan. Bratrovi jsem nashromáždil pěkných věcí na památku svého putování. List jest skoro naplněn, musím tedy skončiti. Líbaje Vás vroucně v duchu, jsem Váš poslušný syn Jan Jílek." Roku 1841 přinesly „Květy" zprávu, že Jan Jílek z daleké cesty své se navrátil do rodného města Litomyšle a že přinesl ze Sydneye také divadelní ceduli, oznamující, že se tam bude hráti v anglickém jazyku: Vlasta, královna Čechů. Piesarllirius marginellus, význačný tesařik australských krajů. 3715' JOSEF KOÍtENSKÝ Touha po lepším životě za mořem zavedla do Sydneye také Čeňka Paclta, připomenutého již v prvém dílu této knihy. Je tomu čtyřicet let, když vstoupil potulný Turnovan na australskou půdu po druhé. Ale ani za pobytu Pacltova nevládl ještě úplný pořádek v Novém Jižním Walesu. Vychází to na jevo z vlastních slov dobrodružného krajana: „Roku 1864 vydal jsem se ze svého rodiště do Austrálie po druhé. Cesta mě vedla napřed do Hamburku, potom do Londýna a Sydneye. Po čtyřměsíční plavbě zakotvila naše lod konečné v Port Jacksonu, v jehož luně město Sydney pyšně se rozkládá. Zprávy o nálezech zlata nezněly tehdy příznivě. a mnozí kovkopové pospíchali z Austrálie zase do Ameriky. Já však si předsevzal, že se vydám na sever, ač jsem věděl, že na příští mé cestě řádí roty loupežnické. Vůdci těch rot bylo několik odvážných lotrů. Jednomu bylo teprv sedmnáct let. Před lesními těmi loupežníky všecko se třáslo. Zprávy o vraž' dách přicházely tehdy do Sydneye každý den. Policie činila co mohla, ale zmocniti se „bušrendžra" nebylo snadné. Marně vypisovala se cena tisíc liber šterlinků na hlavu náčelníka Morgana, Halla, Gilberta a Dunna. Lesní loupežníci (bushrangers) nosili tehdy zvláštní kroj a měli zvláštní orgänisaci. Několik revolverů míval za pasem každý. Vycházel-li na lup, začernil si schválně hustě zarostlý obličej. Tajné skrýše v lesích a horách byly loupežných těch rot útočištěm. Rychlonozí běhouni, kteří dostali o závodech první ceny, konali lupičům znamenité služby. Bušrendzři udržovali přátelské styky s pasáky a kramáři, a věděli o všem, co se v okolí děje a chystá. Jim neušlo, kdy která pošta pojede a kde ji přepadnouti. Také dovídali se v čas, že jest jim černá policie v patách a že je černí domorodci stopují. Deportace zasadila osadě velikou ránu, a lepší život dostavuje se zde pomalu. Bývalí zločinci nabyli již ovšem dávno svobody a volnosti a jsou na rosen postaveni s ostatními osadníky, ale stopy jejich minulosti nezanikly ještě zúplna. Proto cestoval jsem opatrně a ozbrojil jsem se důkladně. Měl jsem revolver i lehkou dvojku. V Sydneyi koupil jsem si koně a zásobu potravin a táhl jsem koncem ledna r. 1865 do kraje. 378 \ | | , | ,i | . | i Queenstreet, Hlavni ulice v Brisbane roku 1900. I >kojü. V jídelně muže býti hostěno najednou přes půldruhého sta osob. Zdvíhadla zprostředkují spojení s vyššími patry. Za jednoduchý pokoj s celým denním zaopatřením platí se 10 s. 6 d., tedy asi 12 a půl koruny. V hotelu tom pronajímají se také pouze pokoje. Týdně platí se za světnici asi 25 šilinků. V přízemní restauraci lze pak obdržeti pokrmy za ceny a la carte. Masitá snídaně s čajem nebo kávou stojí 1 s., polévka 6 d., masitý pokrm s ča- 380 OVÍ M U/MM W Mil' \ "M I' ■. .1 V sadech cukrové třtiny jem 1 s., moučné jídlo 6 d., malá láhev ležáku hamburského 6 d. — Kromě času vyměřeného k snídaní, obědu a večeři do-chátejí hosté domácí i cizí do baru. Objednají-li si tam whisky s vedou nebo pivo. mají zároveň nároky na rozličné zákusky a mohou se jakž takž nasytili. Vanové lázně má hotel v každém poschodí. Hosté užívají jich bezplatně ráno i veČer. Jako dar předkládá hotel každému cizinci ilustrovaného průvodce po Sydneyi a Novém Jižním Walesu (Visitors' Guide). Průvodních knih po městě a okolí vydáno jest v Sydneyi několik. Vhodný formát kapesní má šilinkový Samuel ľ s Guide to Sydney. Opatřil jsem se jím za svého pobytu ve státě Victorijském a mohl jsem se připraviti na vycházky v hlavním městě Nového Jižního Walesu již za plavby Jižním mořem. Jiné průvodní knihy po Austrálii došly mne ještě před cestou k protinožcům. Dopíšete-li ředitelství železnic N. J. Walesu, pošle vám jistě obratem pošty informační spis, týkající se všech výletních míst australské té kolonie. Název pěkné 381 JOSEF KOŘENSKÝ té knihy jest: New South Wales. Its Railway System, Holiday Resorts etc. úřady železniční prodávají doma průvodní tu knihu no 1 s. Přijel jsem do Nového Jižního Walesu sice v prvních dnech březnových, ale v Austrálii bylo té doby již konec léta a podzimek měl co nejdříve počíti. Slunce teple hřálo, a obloha byla jasná po několik dní. Z rána o hodině 7. ukazoval teploměr ve stínu asi 22° C, o 9. hodině 26° C. Nejvyšší teplota denní byla za mého pobytu v Sydncyi 29° C. Počátkem měsíce prosince bývá v městě nejtepleji a rtuť dostupuje až skoro 40° C, Za to však v srpnu klesává tam nuť až na nulu, řidčeji pak o malinko pod bod mrazu. Celkem podobá se podnebí hlavního města N. J. Walesu klimatu italského Neapole, a subtropické rostlinstvo veřejných parků prospívá tam po celý rok pod širým nebem. Třeba míti tu na paměti, že Sydney leží při 34° jižní šířky a Neapol při 41° severní šířky. Dešťové přeháňky trvaly v březnových dnech krátce, ale byly vydatný. Přímořské podnebí a blízké Alpy jsou příčinou, že počítá se v Sydncyi ročně skoro polovice dní deštivých. Ale čím dále do vnitřku země, tím jsou srážky skrovnější a v mnohí' krajině nepršívá po několik měsíců. Sychiex vykazuje přes 1200 mm. srážek vodních, Bathurst o málo na západ, již méně než polovicí a kraje kulem řeky Darlinku pouze 158 mm. Dva roky po mém odjezdu z X. J. Walesu byla při Darlinku laková sucha, že město Broken Hill, proslulé v Celém světě nejbohatšími doly stříbrnými, bylo nuceno dovážeti si vodu po železnici z Austrálie Jižní. Mé bydliště mělo příznivou polohu. Volil jsem ji proto, poněvadž jsem měl do Botanické zahrady a sousedních parku jenom pár kroků. Neměl jsem daleko na hlavní třídu, jež jest sídlem bank a všelikých agentur, jakož i do ulice, kde soustřeďuje se všecken obchod detailní. Jména těch rovnoběžných ulic jsou George Street a Pitt Str. Domů o čty řech a pěti patrech je v městě velmi málo. Největší domy jsou ve vlastním městě, které hostí pouze asi sto tisíc obyvatelů. Ostatní populace připadá na rozlehlá předměstí, kde může si každá rodina dopřáti, aby bydlela sama buď ve svém nebo 382 0VŔM JI I.BSI v......■ ni . najatém domku s pěknou zahrádkou, Mnohé domj v m ti vypadají jako paláce, jiné jsou ještě dřevěné. Parní tram, jíl kož i omnibusy a tramvaje kabelové, rozvážejí obecenstvo za 1 d. daleko široko. Za sekce ještě vzdálenější platí se Znamenitým prostředkem dopravním v zálivu jsou pak četné prevozní parolodi. Školní mládež sjíždí se do ústavu každého dne a nastu puje odpoledne cestu k domovu docela darmo, ať po tramu, nebo železnici. Této vzácné výhody dopřává train \ neděli všem dětem vůbec, jen aby se mohly pobytem na čerstvém povětří v lesnaté krajině a u moře osvěžiti a tělesně dobře prospívati. Ulice v Sydncyi a předměstích udržovány jsou v dobrém stavu. Některé jsou dlážděny špalíky dřevěnými a tnakada misovány tvrdou horninou, nazývanou obyčejně „Kiamským čedičem" (Kiama basalt), ale v pravdě je to hustá láva modravé barvy, jež prodrala se k povrchu zemskému za dob) permského uhlí.*) Ve skvělém paláci nejživější ulice má své místo také krám s nápisem: A. Zech. Artistic Bohemian Glass. Závod len má na skladě skleněné výrobky lepšího druhu. Jsou-li mezi nimi také pravé výrobky české, jak označuje nápis firmy, majitel sára neví, protože všecko jeho zboží přiváží se do Sydneye z Nemecka. K dotazu, proč neodbírá pan Zech zboží přímo ze své vlasti, obdržel jsem za odpověď, že obchodní agent z Rakouska jest v Austrálii bílou vránou, kdežto německými agenty australské obchody jen se hemží. ľan Zech pochází z Prahy, ale český prý již zapomněl. Hovoří teď pouze anglicky. Ale dobří jeho známí mi prozradili, že náš krajan anglicky dobře ani neumí a že mluví za to výborně česky. Nedivte se tedy, když jsem si v duchu pomyslil, že ve jméně Zech skrývá se snad Čech. Cechů je v Sydneyi tak málo, že o sobě ani nevědí. Také na rakouskouherském konsulátě nemohli mi o nějakém krajanu nic bližšího pověděti. Ba není tam znám ani kamenársky závod Jírův. * Zeměvedné poměry Nového Jižního Walesu vylíčil I. Taylor ve své učebnici: Geography of New South Wales. V Sydncyi 1899. 383 51 JOSEF KOŘENSKÝ Pan Jíra potázal se s dobrou, že se podíval až do Austrálie. Myslím, že nebude míti nikdy čeho litovati. Jako brusič a obchodník drahými kameny má se jak nálež! k světu a vede se mu velmi dobře. V brusírnách zaměstnává několik lidí. Za mých návštěv v závodě přicházeli každou chvíli lidé s perlami, se surovými opály a zlatým křemenem, aby zboží prodali, jiní pak, aby si vybroušené drahokameny odnesli. Vídal jsem aejčastěji drahé opály, řidčeji safíry, rubíny, smaragdy, diamanty. Ale skoro všecky ty drahokamy pocházely z N. J. Walesu. Národním drahokamem v Austrálii jest vlastně opál. Bohatá ložiska toho zářivého nerostu byla příčinou, že si australský opál proklestil cestu do všech velkých závodů klenotni-ckých na zeměkouli, ačkoli nedostihuje hrou duhových barev červenických opálů, dobývaných z trachytické horniny u Košic v Uhrách, ba snad ani mexických opálů z Esperanzy. Nalezištěm australských opálů jest skrovná osada zvaná White Cliffs a ležící nedaleko řeky Darlinku ve Wil-cannii (při 31° 31' j. š.) v N. J. Walesu. Ze Sydneye počítá se tam 1250 km. Ještě nejlepší spojení je tam z Broken Hillu. Krajin;: jest pustá, suchá, nevábná a oživla trochu, když tam jakýsi lovec klokanů objevil r. 1889 ohnivě zářící drahokameny. Nyní zabývá se v okolí dobýváním opálu asi 1500 lidí. Hornina, v níž jsou opály uloženy, jest povahy křemi-čité a má bělavou barvu, od níž vzala osada jméno své. Dělníci, kteří ve skalách pracují, nazývají horninu „andělským kamenem". Opálonosná ložiska prostírají se do délky asi 200 km. a do šířky asi 4 km. Tlouštka opálové horniny činí místy až 4 metry. Ročně dobývá se v okolí White Cliffu za 3 miliony korun opálů. Méně výnosný jsou opálové doly, jimiž honosí se okrslek Thargomindajský ve Queenslande (při 28° j. š.). Za svého pobytu četl jsem v Austrálii zprávu v denních listech, že pan Maurice Lyons daruje novému králi anglickému opál, jenž bude jmenovati „Imperial Queensland Opal". Cenu jeho páčil si dárce na 50.000 liber šterlinku. V posledních letech objevila se v N. J. Walesu ložiska rozličných jiných drahokamenů. Vedle safírů, rubínu a topasu 384 . ..\ 1 i II . I \1 \\ \I I . v , ,i I . V nádvoří queensladdského cukrovaru. Uprostřed vozy s cukrovou třtinou. vydobylo se tam zvláště mnoho smaragdů. Diamanty nalezené v Monte Christu v kraji Bingarském r. 1899 vážily asi 20.000 karátu a měly cenu asi 200.000 korun. Příbytek krajana Jíry leží daleko od jeho závodu v jed-ncVn předměstí. Je to hezký domek o pouhém přízemku, a pěkná zahrádka dodává mu rázu útulné vily. Takových domků postavil) tam banky a soukromí podnikatelé mnoho. V každém domku bydlí obyčejně jenom ((den nájemník. -Majitel lakového stavení pronajímá je za týdenní nájemné asi 15 šilinků. Nájemník má tam svůj salon, pracovnu, ložnici, kuchyni s pří-siioii plynovými, koupelnu, špižírnu, světničku pro služebnou a ještě hezký pokojík hostinský. Knihovna našeho krajana obsahuje mezi jinými spisy také „Českomoravský společenský zpěvník. Sbírka 500 nejoblíbenějších písní. Sestavil R. Turnovský." V domácnosti Jírově mluví se již ovšem jenom anglicky, jakž tomu za rodinných poměru našeho krajana jinak ani býti nemůže. Po svém příchodu do nového dílu světa poznal Jíra brzy, že mu třeba ještě dalšího sebevzdělání, a proto navštěvoval Josef Kořeiiaký: Cesia k uiuiiiiutcAiľ. II. 25 385 JOSEF KOKKNSKÝ po australském zvyku horlivě přednášky z mineralogie 11:1 lei h-nické koleji a dosáhl u zkušebného komisaře J. Currana nejlepších úspěchů a doporučovacích atestů. * * * Mzda, jakou náš krajan platí brusičům u něho zaměstnaným, jest několikráte větší, nežli dostávají dělníci v jeho rodném kraji na Turnovsku. Proto jsou také kamenárske výrobky australské mnohem dražší. Vše to souvisí se mzdovými poměry, jež byly za horlivého působení mzdových úřadů upraveny a do zákona pojaty. S výsledky svých snah jsou australští dělníci jak náleží spokojeni a jsou vděčni Novému Zélandu, že jim byl vzorem, když roku 1900 zřizovaly se mzdové instituce také v N. J. Walesu. Novou úpravou mzdy zvýšila sé týdenní mzda některých dělníků až o 12 korun. Od té doby bére tam každý dělník za osmihodinnou práci nejméně 7 šilinků denně.*) *) Poslední dobou vydali se do australských osad za prací někteří dělníci Z Čech. Můj přitel Ulrich, připomenutý již v 1. díle toholo cestopisu (str. 99.), píše mi o tom v listu poslaném ze Západní Austrálie počátkem ř. 1904 následovně: V prosinci minulého roku navštívil mne váš doporučenec pan P. Odjížděl do Tasmánie jako montér, uzavřev před tím kontrakt s českou rirmou v Praze. Z návštěvy milého krajana měl jsem velkou radost, protože mi přinesl mnoho novinek z drahé vlasti. Nejvíce mne však zajímal konečný oslu I odsouzeného někdejšího pána ve sv.-václavské záložně. Byl jsem rád, že jsem mohl dáti panu P. poučení o poměrech našeho dělnictva. Přál bych si, aby to bylo známo také ve Vaší vlasti. Smlouva, kterou česká firma uzavřela s montérem P., zněla, že pan P. vydá se do Tasmánie do města L. a že bude se mu tam vypláceti denně za 10 hodin pracovního času 8 zl. Ale v australských státech má pracovní den pouze 8 hodin. Plat za hodinu c - i n i zde u montéru 2 šilinky 1'/, penny (17 šilinků denně) až 2 šilinky 6 peneú (20 šilinku denně). Šilink má asi 60 krejcaru. Pracuje-b dělník přes čas, přísluší mu za prvé 4 hodiny 25% normální mzdy denni, za druhé 4 hodiny 50%, v neděli, o Velkém pátku, vánočním dni a o dělnickém svátku (8 hours day) dvojnásobný plat, v sobotu odpoledne od jedné hodiny 50'/,,. Smlouvy učiněné za mořem jsou zde neplatný a to podle federačniho zákona, jenž byl mezi všemi ostatními nejpřednější. Dělník, jenž by sem přišel se smlouvou podobnou, nemusí býti do Austrálie ani vpuštěn a mohl by býti poslán ihned touže lodi zpět. Tím způsobem chce zdejší dělnictvo udržeti federační státy australské neposkvrněné a zachrániti je před zbědováním, na něž stěžuje si dělný lid v Evropě. Tím způsobem zamezuje se zde přístup laciného dělníka italského, německého, skandinávského a anglického. Zákon náš obsahuje ovšem mnoho elastických paragrafů, podle nichž může se náš ministr obchodu zbaviti nepohodlných přistěhovalců. Mezinárodní smlouvy uzavřené za souhlasu Anglie jsou ovšem našemu ministru na překážku. Proto vypomáháme si zde zhusta ještě zkouškou, umí-li přistěhovalec přečísti 50 slov z některé moderní řeči evropské. O zkoušce rozhoduje celní úředník. Jak 386 .1 U M I ■ i ..ill., Málo radostí ŕnají / nového zákona zaměstnavatelé a ie n um samou žalost bohatá aristokracie ovčářských rodů. li/ nyní slýchají se samé nářky, že zvýšenou mzdou dělného lidu při cházejí na skvatry zlé éa-.y a že zasáhnou všeckj australské kapitalisťy. Zlaté časy boháčů jsou prý již ty tam, Ba prorokuje se finanční vysílení i celé Australské unii a věstí ie, ->■ N. I Wales a jiné státy federační unie nebudou moci platiti dlouho starobního výslužného, stanoveného zákonem \. I. Walesu na 520 šilinku ročně pro každého občana n věku 65 lei (nemá li vlastního příjmu alespoň 1040 šilinku). K pohromě té dojíti prý musí. protože příjmy, jež mají státy z pronajímaných a prodávaných pozemku (N. J. Wales vytěžil /. nich v letei li 1899—3900 asi 40 milionu šilinku. Queensland 10 mil. šil.), konečně na dobro odpadnou. Socialisté australští brání své zásady zuby nehty a pamatujíce na budoucnost nepouštějí do země žádného jiného, jenž by zlaciňoval jejich práci a výrobky. V teplejších krajích australských vede se tuhý boj o to, má-li se dovoliti barev ným plemenům přístup do země, či má-li se jim příjezd do australských osad zakázati, Bílé dělnictvo ujímá se sší mocí zájmů vlastních a nechce ani připustiti, aby mohli býti při váženi do Austrálie Indové, kteří jsou přece příslušníky říše britské. Číňanům jest příchod do N. J. Walesu stěžován již od Belší doby, a žádá se na každém zákonný poplatek 100 liber lšterlinku. Při všem tom vylučují se synové nebeské říše ještě z občanství a nemohou tam nikdy nabýti státní přísluš nosti. S Číňany usedlými v N. J. Walesu vycházejí však všickni oluané dobře, ba váží si jich pro velikou přičinlivost projevovanou zvláště v zelinářství. Zhusta vídal jsem v Sydneyi Číňany jako majitele krámů ovocnářských a obchodů čajových. takový Education Test se provádí, ukazuje příklad: Přijel sem s německou lodi -Max Stelling, narozený z otce německého a matky Egypťanky, a chtěl propašovati nějaké doutníky a tabák. Byl však přistižen a pokutován. Ježto však nemohl zaplatiti, zavřeli ho na několik měsíců do vězení. Potom byl zkoušen ze čtení a psaní, ale předem bylo již usneseno, zbaviti se takového přistěhovalce. Než vypršela doba ve vězeni, navštívil vězně celní úřadník a předložil mu řeckou knihu. Uvězněný IVax Stelling uměl francouzsky, anglicky, německy, italsky a turecky, ale řečtina mu nešla, proto rausil jako nepohodlný imigrant opustiti Austrálii. * 387 JOSEF KOŘENSKÍ Mnoho Číňanů zaměstnáno jest také v dolech a zlatých i\ žích. — Samotný N. J. Wales hostí na 14.000 Číňanů. V hlavním městě žije jich tolik, že mohou vydávati pro sebe a pro své soudruhy dva čínské týdenníky. Jeden z nich má nápis „Chi Děse Herald", druhý „Tung Wah News." Kromě Číňanů přišli do služeb N. J. Walesu a Queens landu Papujci, Šalomouňané, Malajové, Filipínci, Singalové, Hindové, Afganci, Parsi, Arabové, afričtí černoši a j., ale první věcí nového zákona federačního bylo, jak jen Kanak\ /. \ustralie na vždy vyloučili. Kandidáti poslanectví museli se socialistům předem zavázati, že se budou na sněmu domáhati, aby na příště barevní dělníci nebyli do země pouštěni. V jakých poměrech ocitnou se potom plantáže cukrovinkové v horkých krajinách východní Austrálie, nepadalo u socialistů na váhu. A přece pěstění cukrové třtiny musí tam na dobro zaniknouti, nebude-li dosti pracovníků barevných, protože horko a vlhko, jehož vyžaduje třtina cukrová, mohou snášeti jenom Indové, Kanakové a černoši. Běloši nechtějí pracovati v cukrovníkových sadech, kde teploměr závodí s vlhkoměrem, ani za vysokou mzdu. Strana dělnická má teď v celé Austrálii první slovo a jest jazýčkem politických vah. Když pak jDodle nového /á koná přiřčeno bylo volební právo také ženám, přibylo dělnické straně mnoho přívrženců. Za mého pobytu v N. J. Walesu mluvilo a psalo se mnoho o programu, jaký rozvinul před voličstvem ženský klub. Již tehdy připravovaly se ženy do politického boje. Později pak postavily dokonce i obrnila raky krunýřem a hroty, ježuru a molocha bodlinntni, měkkýše tvrdými skořepinami posetými zhusta líny, i hitonj několika pásy, aby se mohli svinovati do klubka jako pa ;ove< tropické stonožky (Jul us sa I o m onens i s) obdařila o tru šťávou, kterou v zápase vystřikují a člověka zbusta oslepují, některým plžům dala víčka a některé pavouky naučila dělati padací dvéře, aby se mohli za nebezpečenství ve vlastním domž skrývati a zatarasovati, jiné živočichy přiměla příroda, ab) se včas nebezpečenství farisejsky přetvařovali (mimicry) a zdáli se býti lupenem, jehličím, stéblem, kouskem dřeva, lišejníkem nebo dokonce ptačím trusem vodních opeřenců, jak jsem o tom četl již ve spise Drummonclově.*) Ve sbírce ptáku upoutává pozornost každého omitho-loga úplná kostra vymřelé alky veliké (AIca ímpen n is). Pták ten žil kdysi hojně na severu, zvláště v Grón sku, Skotsku a Jutlandě, ale vyhynul již úplně. Poslední mo hikáni byli uloveni na Islandě roku 1844. Alkami velikými honosí se teď málokteré museum. Kůže a vejce jejich vydra-zují se příležitostně za mnoho tisíc korun. Ve všech museích na světě jest jenom asi 70 exemplářů alky veliké. Tolikéž jest asi vajec. Naše České museum chová ve svých sbírkách preparát vycpaný a vejce.**) Ve sbírkách paleontologických vystaveny jsou lebky a jiné Části kostrové z vačnatého tygra (Thylacinus cyno-cep hal us) nalezené v jeskyních N. J. Walesu. Vačnatec ten živoří teď snad ještě jenom v Tasmánii (vyobrazení jeho na str. 483. I. dílu). V Austrálii vyhynul vakovec psohlavý již dávno a ostatky po něm vyskytují se ve slujích jako slepen co vitá breccie. Z jeskyní svého státu vystavuje museum také veliké kameny na povrchu co nejjemněji ohlazené a jako mramor vy *) Mimicry. Verstellungsvermögen afrikanischer Insekten. Inner-Afrika. Von Henry Drummond. V Goto 1890. **) Za jediné vejce zaplatilo se r. 1888 o dražbé v Londýně 5500 korun. (The Field 1891.) 395 JOSEF KOŘEXSICÝ leštěné. Na prvý pohled zdá se, že to jest výtvor lidské činnosti, ale přečteme-li si nápis na vápencovém balvanu umístěný, zvíme, že plochy lesklé jako zrcadlo vyhladili svým vlastním tělem malí klokani, zvaní po domácku valabi. Vyleštěné skalní plochy téhož rázu a původu poznal jsem také za potomního výletu do jeskyní Jenolanských. Mezi zkamenělinami nescházeli v museu ani trilobiti z naší vlasti. U mnohých četl jsem naleziště: Loděnice, Skreje, Jince a jiné. Rozsáhlé sbírky přírodovědecké chová ve zvláštní budově také S y d n e y s k á universita, na níž učilo za mé návštěvy 14 profesorů a 85 lektorů a demonstrátorů. Vysoká ta škola děli se ve 4 fakulty, z nichž jedna slove fakulta umění, druhá fakulta práv, třetí fakulta lékařská a čtvrtá fakulta věd. Z 519 posluchačů bylo 70 žen. Pěstění rostlinozpytu slouží v Sydneyimalebná zahrada botanická s novými museem tehdy právě otevřeným. Málokterý sad světa má polohu takovou jako botanická zahrada v Sydneyi. Subtropická flora prospívá tam pod širým nebem. Místy bujejt i malé hájky palem přinesených z kraju horkých a hostí ve svých korunách cukrující hrdličky a švitořivé vrabce. V neděli a svátek bývá v sadě nejživěji. Mnozí hosté pro dlévají tam celý půlden, krátí si příjemně chvíle čtením na trávníku a ve stínu košatých smokvoní, vějířovitých liviston a lahvovitých sterkulií a zahánějí žízeň studenou vodou vytékající z četných studánek. Pro zábavu má obecenstvo v botanickém sadě také malý zvěřinci osazený zvláště peřestým ptactvem a podivuhodnými operenci tabonovitými, kteří budují si kupovitá hnízda p"ed očima samého diváka. Více živočichů domácích i cizích chová zoologická obora položená daleko za městem. Za krásných dnů vyjíždí si obyvatelstvo města Sydneye po železnici do rozlehlého Národního parku a vrací se z něho domů teprv pozdě večer. Tam poprvé trhal jsem ná- 396 I i M II . I M U \l I I V "III . I , . m lodní květinu \. .1. Wal.-mi. nazývanou native tulip, I i domácí tulipán, ale vpravdě je i<> složnokvětá rostlina, |Í3 říkají australští černoši varata (waratah). Botanick) !■•--. • ' ľ e 1 o p e a s p e c i o s i s s i m a. Varata dorůstá zhusta v keřík až dva metry vysoký. Km i její jest oblíben v zemi tak, že spatřuje se vyobrazen\ na likých výtvorech uměleckých. Dekorační ten motiv vídáme jednou na skle, jindy vymodelovaný na výrobcích železný li nebo hliněných. Touto národní rostlinou zahájil proto ředitel botanického ústavu své obrázkové dílo o květinách N. I. Wa lesu.*) Na druhé místo položil spisovatel illustrované s\é flor) „australskou protěž", zvanou u lidu the flannel flower, v botanice Actinotus Helianthi. Obrazy těchto národních květin spatřujeme též na do písnicích, ba i hostince Modrých hor dávají si jméno W a r a t a h h o t e 1. * Příjemné výlety za teplých dnů podnikají obyvateli' m ■ sta po parnících. Zátoka Manly se znamenitými lázněmi mořskými (Manly beach) jest nejoblíbenější. Obrázek skalnatého toho pobřeží podán jest ha stránce 375. Dlouhá promenáda lázeňská vroubena je tam alejí statných araukárií, kterým jde mořský vzduch náležitě k duhu. Překročíme-li šíji úzké ostrožny, můžeme vyhlížeti na širý oceán. V těch místech nasbíral jsem jednoho dne mnoho nižných druhu pakobylek a kudlanek a vracel jsem se s bohatou kořistí do Sydneye. Ulovený materiál uložil jsem potom mezi bavlnu a krabici tak upravenou a jako vzorek bez ceny pro poštu uchystanou uschoval jsem na nějaký den do .skříně. Ale ustrnul jsem velice, když jsem skříň otevřel a krabici nově prohlížel. Z četných kobylek a kudlanek nezbylo v pouzdře nic, než několik kousků po pevnějších kloubech a kusadlech. *) Flowering plants and ferns of Neu- South Wales by J. II. Maiden. V Sydneyi. Za mé návštevy bylo vydano již 7 sešitu po 2 "s 6 d. O varatí jest již irr v staiěm spise: A Specimen of the Botany of New Holland by Smith L793. Y dílu tom slove Embotrium. 397 JOSEF KoKKNSKÝ Vše ostatní přepadli za noci plukové drobných mravenečků a zničili ulovený hmyz za málo hodin. Několik těch něžných lupičů přistihl jsem ještě při výpadu a mohl jsem si je odnésti do Evropy, kde mi bylo zjištěno pravé jméno jejich. Všickni škůdcové náleželi druhu Monomorium Phara-onis nazvanému tak již od zakladatele soustavy přírodopisné Karla z Linné. * * * Díla jednající o přírodních poměrech N. J. Walesu dával jsem si předkládati večer co večer ve státní kniho v n ě (The Public Library of N. S. Wal es) zřízené pro šíření vědomostí již r. 1869. K zakupování knih a na vazbu dostává ústav asi 50.000 korun roční podpory. Roku 1900 čítala knihovna 150.000 svazků. Bibliotékář bére za vykonávání svého úřadu 15.000 korun ročního služného, asistenti mají až po 6000 korunách. Návštěva knihovny je každého dne velmi čemá. Dlouho pátral jsem v tištěných soupisech přístupných čtenářům na několika místech také po knihách českých, ale po dlouhém hledání našel jsem v katalogu pouze jediný spis. Byl to: Ouplný kapesní slovník čechoslovanského a německého jazyka od Jana Konečného vydaný Ve Vídni r. 1845. Autor spisu upravil své dílo k vydání, když byl ještě soukromým učitelem českého jazyka na polytechnice ve Vídni. * * * O večerní zábavy stará se v Sydneyi 9 divadel; každé muže pojati v sebe 800 až 1500 diváků. Jedno slove H er M a-j e s t y' s T h e a t r c, druhé Theatre Royal, třetí Lyceum Theatre, čtvrté Criterion, páté Tivoli, šesté Palace, sedmé Opera House, osmé Standard, deváté Gaiety. Za mého pobytu dělal v prvém divadle znamenité obchody ředitel Musgrove. O představení výpravné hry „Cinderella" byl dům vždycky vyprodán. Sluhové s červeným límcem u kabátu procházeli za přestávek hledištěm a nabízeli hodně hlasitě program bohatě a lákavě ilustrovaný divákům ke koupi. 398 I WAI.KHI \ Ol liní lokajové prodávali ikvělé podobizni hereček a operních pčvkyn nebo roznášeli mezi panstvem cukrovinky. Kapelník i ulil hudbu v bílých rukavičkách. Kontrabasista u ivého n& -Hoje nestáli, ale seděli při něm. V lovecké SCénŽ lie\\ In povalí na jevišti jenom oři, .ale také ochočení klokani, ab} ■ i x í host nezapomněl, že je na představení \e vlasti klokaníh i rodu. — Sedadla přízemková šlovou stalls. Etymologie toho I" va znamená totéž jako německé Stali, ale v anglickýi h divn dleeh označuje se tím názvem křeslo. Do přízemku dostavují se hlavně páni a to v úboru obj éejném. Za to předepsán jest dávným zvykem lull dl t. j. slavnostní úbor, pro sedadla tribunová, zvaná tam I res c i r cle. Ceny míst v divadle Her Majesty's a v Royalu jsou 5 s. na tribuně, 3 s. v přízemku. Místo na galerii stojí 1 až 2 s. * * Zcela jiného rázu jest divadlo, jaké se nám objeví, vstou píme-li do obrovského skladiště, v němž uloženo jest na sta tisíce kožešin z australských vačnatců, z klokanů, medvídku vitých koal, a tokounů, zvaných obyčejně opossum. Jakkoli náleží spratkům australských ssavců poslední místo mezi ku/ i E tmi, přece se jich vyváží do ciziny úžasné množství. Na trhu ají kožešiny australských vačnatců (marsupial skins) to jména: „kangaroo, wallaroo a wallaby s er u b, swamp a rock. Spratky ty pocházejí z rozličných druhu klokanů. Zvláštní místo na trhovém cenníku zaujímá opossum (ľ' h a 1 a n g i s t a v u 1 p i n a) a domácí medvídek (n a-tive bear, Phasco la r c t u s c in ere n s). Stáda-obrovských kenguru č. hnátošů (M aer opus), kle ré si vzali šilinkové známky poštovní v Novém Jižním Walesu za odznak (str. 368), sice již valně prořidla, ale proto prodávají se spratky velikých těch škůdců polního hospodářství přece ještě za mírný peníz. Tucet největších prodával se tehdy za 50 šilinků, a přišel tedy kus asi na 5 korun; menší kožky prodávají se po koruně a ještě laciněji. 399 8261 JOSEF KOŘE . i■■'■ Klubovní dům v Brisbane. S|)iaik\ z klokanu druhu wallaroo a wallaby mají cenu 20—150 haléřů. Tokouni prodávají se po tuctech. Cena jednoho tuctu byla tehdy 3—30 korun, což řídí se barvou a jakostí. „Medvědí" inj byly po 40 až 120 haléřích, zaječí po 10 až 15 haléřích. Kol.in kožešinových skladu spatřoval jsem často evropské broučky kožojedy (Dermestes 1 ar dar i us), kteří od kolonisace pevniny australské nabyli v nové vlasti již domácího práva a rozmnožili řady živočichu zavedených do nového dílu .-.Mia bud zúmyslně, nebo zavlečených tam proti vší vůli kolonistu jako slepí pasažéři koráby a zbožím. Námořským obchodem ocitují se nezvaní li hosté i v nejvzdálenějších končinách světa a hrozí mnohdy zkázou sadům i polím. O přistěhovalcích takových vedou se u nás a v Americe záznamy mnohdy velmi úzkostlivě, a jména nebezpečných pobudu procházejí polom sloupci všedi novin jako výstraha, aby země navštívené nebezpečnými škůdci mohly se zachrániti před 400 U.ESU A QUEI I.ANDl Ztroskotaný koráb na mělčinách Korálového mofe. zhoubným přívalem nepřátel ještě v pravý Čas. Koho by zajímaly bližší a širší údaje o zavlékaných živočiších, nahlédni do Kraepelinovy publikace.*) * * * Uplynul celý týden, a já pořád prodléval ještě v Sydneyi a blízkém jeho okolí. I byl již čas vyraziti konečně trochu dále a zhostiti se rušivých dojmů velkoměstských. Řetěz australských Kordiler, zvaný Blue Mountains, t. j. Modré hor y, hodil se mi za několikadenní výlet nejlépe. Když za horkého léta praží prosincové slunce v Novém Jižním Walesu nejvíce, bývá v .Modrých horách živo. Někteří výletníci ze Sydneye usazují se v chladných roklích a kaňonech pískovcových hor na delší dobu, jiní dojíždějí tam z mě- *) Über die durch den Schiffsverkehr in Hamburg eingeschleppten Tiere. Von Karl Kracpclin. Mitthcilungen aus dem Naturhistorischen Museum. XVIII. V Hamburce 1901. Josef Kofcnský: Cesta k protinožcům. II. 26 401 JOSEF KOŘi; N SK V sta každého pátku odpoledne, užívají snížené sazby železniční a osvěžení vracejí se po třech dnech „horským rychlíkem" (mountain express) ke svému povolání. Za 3 hodiny ocituje se výletník v samém středisku Modrých hor. O dopravu cizinců pečuje v Sydneyi kromě Cooka také podnikavý pan Cooper a ohlašuje na všech místech a ve všech listech a průvodních knihách: „Pojedete-li do Modrých hor, navštivte Grand hotel Mount Victoria. Všecken komfort. Výborná kuchyně. Tennis. Povozy do Jenolanské jeskyně. Podnikatel dopravil k podzemním těm divům za posledních sedm let již přes 10.000 turistů. Pročež volte jenom Cooprovu příležitost. K okružní cestě ze Sydneye do Modrých hor. k jeskyním, k proslulým vodopádům a zpět opatřte si lístek u Coopra, buď v hotelu nebo v jeho kanceláři, zaplaťte 3 libry a 12 šilinků za osobu a máte postaráno na šest dní o 1. třídu na železnici, o sedadlo v pohodlném dostav-níku a o veškerou stravu ráno, v poledne a večer v nejlepších hotelích podnikatelem vybraných. Odjezd ze Sydneye v 5.25 odpoledne, první nocleh v hotelu Mount Victoria, položeném ve výši 3500 stop nad hladinou mořskou." Den před mým odjezdem do Modrých hor pršelo velmi vydatně, a noviny byly plny dešťoměrných zpráv. Telegramy oznamovaly, kolik palců vody kde spadlo a jaký je stav vody ve splavných řekách. Snad nikde na světě nevšímá si čtenářstvo novin ombrometrických údajů tak jako v Austrálii. Vlak ujíždí k Modrým horám z počátku rychle, ale ani za půl hodiny nemůže se vyprostiti z ulic a ovocných sadů. Hned na to projíždí zase nejstarší osadou celého státu, jež podnes nazývá se Paramata. Na území tom usadili se první hospodáři a obdrževše jako vypovězenci svobodu žali tam také první australské obilí. Z někdejší pustiny osídlené jenom divochy vyrůstala utěšená osada a vyrostla v město, jež má nyní na 12.000 obyvatelů. Oranžové sady jsou snad nejpřednější ozdobou města i jeho okolí, a jméno zasloužilého ovocnáře, jenž slul James Pye, vyslovuje se tam s úctou doposud. On to byl, jenž věnoval celý svůj život sadařství a zvelebil ovocnictví v Para-matě tak, že oranžovníky zavedené jím do Nového Jižního Walesu náležejí k nejvýnosnějším sadům toho druhu na ce- 402 v (J0VÄM JlŽNl m « M B 11 \ m n . i \ . ni Irm světě. Tak alespoň znějí zprávy uveřejňované v odboi ných listech domácích. V nich docelí jsem se lake-, že jediný strom proslulých oranžérií paramatských mívá ročne více než 10.000 oranžů. Skoro k neuvěření. Obrovské eukalypty ustoupily tam již dávno kulturním rostlinám a místo nebetyčných velikánů vyráží z půdy jenom nevyhladitelné mlází jejich. Každým pohledem spatřoval jsem rostlinstvo cizokrajné: pinie, duby, borovice, vrby, jinde pak citroníky, broskve, vinnou révu, kukuřici, olivy, ozdobnou bou-gainvilleu a j. Jedna železniční stanice měla nápis Emu Plains. Kdysi hemžívala se tam krajina houfy pštrosovitých těch opeřenců, ale nyní ostalo po nich toliko jméno. S černými domorodci vymizel tam také emu a potuluje se již jen v pustinách., Jmenovanou stanicí přibývalo domácí flory, a košaté blahovičníky střídaly se s pravými akaciemi, kasuarinami a balmíny. Mnohé eukalypty bělaly se samými květy a šířily líbeznou vůni po kraji. Včeličky do Austrálie zavedené navštěvují květy blahovičníkové velmi rády a připravují z jejich šťav med, jehož původ prozrazuje se vůní i chutí. Český med voní zhusta jako lípa, uherský často jako pohanka, australský zase jako květ eukalyptový. Když došplhal se vlak všelikými tunely a skalními profily náhorní roviny a zastavil se na krátko v místech, jež mají I zvučné jméno ve všech turistických spisech — Wentworth Fall a Katoomba — odhalovalo se mým očím divadlo stále slavnější a vznešenější. Nejednu chvíli myslil jsem, že se dívám do skalnatého amfiteátru Českosaského Švýcarska, jakkoli geologická stavba hor nenáleží svým stářím útvaru křídovému, nýbrž době kamenouhelné a triasové. Již se smrákalo, když stanul vlak na stanici Mount Victoria. Teplý oděv prokazoval mi tam dobrou službu, a všickni hosté, kteří Cooprův Grandhotel navštívili, dávali na jevo svou spokojenost, když našli pokoje, společenský salon a jídelnu vytopeny. Teploměr ukazoval večer a ráno asi 8° C. Mount Victoria jest sice osada nepatrná čítající pouze asi 300 obyvatelů, ale proto má přece několik kostelů, školy' veřejné, i soukromé, několik bank, několik hostinců a řadu 403 JOSEF KOŘENSKÝ malých domků, v nichž lze za léta laciněji bydleti. V zimž jest tam ovšem jako po vymření, a turistů přibývá kraji, čím více slunce v Sydney! pálí. * * * Do Jenolanských jeskyň počítá se z Mount Victorie 65 km. Povoz vysílaný tam z Cooprova hotelu vykonává tu cestu asi v šesti hodinách. Silnice je v dobrém stavu; místy vede divokými skalami. Pohled do kraje jest velikolepý. Povoz tažený čtyřmi běhouny vznáší 'se zhusta nad hlubokými propastmi a strmými stěnami. Srázné boky pískovcových skal červenají se železitou barvou a připomínají zemězpytci triasovou formaci středoevropskou. Pozadí tvoří horské chlumy a tonou z rána a večer v nachu lazulové modři. Snad odtud pochází jméno Blue Mountains. Stověké stromy eukalyptových hvozdů máme skoro stále na očích. Ob čas vyplašuje povoz z blízkého houští drobné klokany. Vrány flétnáci nelekají se však rachotu a prozpěvují lahodnou svou píseň dále beze strachu. Také chechtavý ledňáček vede pořád 'svou a vrčí a směje se tím hlasitěji, čím je mu povoz blíže. Krajina je málo obydlena a na pohled liduprázdná. Cestou potkáme snad jenom listonoše roznášejícího poštovní zásilky koňmo. Aby nemařil času, kluše pouze hlavní silnicí a hází noviny a dopisy do budky postavené na křižovatce. Farmář nebo křovák na blízku usazený dojíždí si ke schránce sám a vybírá si zásilky, jež mu náležejí. Také v tomto kraji spatřoval jsem hospodářské pozemky ohraničené drátěnou sítí proti králíkům. I v Novém Jižním Walesu a Queenslande neví si „králičí komise" (str. 213. I. dílu) rady, má-li se zbaviti aklimatovaných těch škůdců úplně. Samotné Queenslandsko postavilo si již přes 12.000 kilometru drátěných sítí, uváděných pravidelně ve výročních zprávách úředních pod záhlavím rabbit netting. Nemilými hosty farmářů jsou také termiti. Štíhlá hnízda žravého toho rodu hmyzího vyčnívají z výslunného houští jako minarety, mohyly a náhrobky a zdají se býti spíše hliněnými výtvory lidskými nežli budovami „bílých mravenců". •104 \ rOV&M flŽNÍM WALE8I V QUE] i I Dl Po tříhodinné jízdé dostupujeme na svém výletu do Jeno lanských jeskyň výšiny 4000 stop. Je io nejvyšší bod silniční. Kolkolem jen eukalyptový prales a u silnice několik domků Jeden má nápis: Restaurace na poloviční cestě CooprovS, V anglických jménech Half-Way-House ozývá se tatáž ety mologie jako v německém názvu Halb-Weg-Haus. Víme tedy, že máme odtud k jeskyním nové tři hodiny jízdy. Držitelka samotářské restaurace připravila již před příchodem očekávaných hostí oběd po dvou šilincích a předkládá zároveň koflík čaje pro zahřátí zimomřivých výletníků. Jakkoli jsme uprostřed blahovičníkového hvozdu, přece nepociťujeme ani nejmenší rozkoše, zadíváme-li se na jeho stromoví. Pochybuji, že tam stojí nějaký obr, jehož těla nebyly Dy se již dotekly plameny zhoubného požáru. Nad to pak byla zasazena smrtelná rána snad již každému stromu, tak že co nejdříve vysílí a v niveč se rozpadne. Kruhový zásek vedený pádnou klučnicí hluboko do samého dřeva mohutného kmene přerušuje každé spojení s korunou a nebetyčný eukalyptus zmírá úbytěmi živných šťav. Asi půl hodiny cesty před jeskyněmi sklání se silnice srázně v četných zátočkách a ústí do chlumnaté rokle, v níž zemská správa postavila pro lepší pohodlí tisícerých turistů státní hotel. Až projedeme přirozenou branou vytvořenou samou přírodou v mohutné skále devonského vápence, jako klenba s ohromným rozpjetím, bude naší jízdy konec. Báňské ministerium zasluhuje uznání všech výletníků, že pořídilo pro nil tak pěkné a útulné přístřeší s dobrou kuchyní, vzdušnými salony, vzornou jídelnou, čistotnými lůžky a četnými lázněmi, a že dalo sepsati povolaným geologem průvodní knihu zvanou Guide to the Jeno lan Caves by O. Trickett a vyzdobenou všelikými obrazy a mapami začarovaného podsvětí. Ze spisu toho dovídá se čtenář, že památné tyto jeskyně objevil loupeživý zálesák Mac Keown, užívaje skalní jedné sluje za bezpečný úkryt před pronásledovateli. Ale konečně byl přece vystopován, a roku 1841 přišly zprávy o zajímavých jeskyních po prvé na veřejnost. Jméno Jenolan odvozeno jest z jazyka tehdejších domorodců (džen-o-lán) a znamená prý v překlade vysokou horu. 405 JOSEF KORENSKY Zkameněliny, jež se vyskytují v tamějších vápencích, n i leže j í hlavně měkkýšům a korálům formace devonské. Jeskyně Jenolanské dala upraviti vláda s velikým nákladem, opatřila je elektrickými žárovkami a učinila přístupnými všecky sluje, jež stojí za podívanou. Ochranné sítě drátěné zabraňují, aby architektura jemných krápníků nemohla býti od turistů poškozena. Efekty způsobené bengálem a září magnesiovou zvyšují nádheru báječného podsvětí. Obrazotvornost divákova spatřuje v jedné skupině krápníků dómy a katedrály, v jiné vidí zkamenělé peřeje, kaskády a terasy, sněhové koule, korálové trůny, alabastrové obelisky nebo dokonce i také Lotovu ženu v bělostný mramor proměněnou. Průvodce nestačí jména podivuhodných obrazů jeskynních ani vyvolávati: Music Hall, Shawl Cave, Iron Bridge, Crystal Fountain, Architect's Studio, Mystery... Jako přírozpytce zajímala mě zvláště jeskyně zvaná podle četných kostí spečených se sraženým vápencem v pevnou breccii Bone Cave. Podzemní sluje Jenolanské byly zajisté útočištěm mnohých vačnatých ssavců již za pravěku a dochovaly ostatky po nich v neporušenosti ještě po tisícerých letech. Vápencové slepence jeskyň moravských a českých tají v sobě zhusta zuby a hnáty po vymřelých hyenách, medvědech, lvech, nosorožcích a mamutech, breccic jeskyň australských složeny jsou ze samých kostí ssavců vačnatých. Ostatky po klokanech převládají, ale také byly zjištěny fosilie, jež náležely nemotornému diprotodonu (obrázek na str. 277, dílu 1.1 a vačnatému lvu jeskynnímu, uváděnému v paleontologii jakožto Thylacoleo carnifex. Jako zvláštnost vyskytla se ve vápencové breccii též kostra ohromné ježury. Takovýmito nálezy prosluly hlavně jeskyně Wellingtonské (400 km. na sz. od Sydneye). Pátral jsem též po drobnější zvířeně slují Jenolanských, zvláště po broučcích, kteří žijíce stále ve tmách očí ani ne-potřebxijí a jsou úplně slepí, ale hromadná návštěva podzemí nedovolovala, abych se mohl tomuto pozorování déle věnovati. Také mi nezbývalo času ohledati vodu podzemního jezírka a vyšetřovati na samém místě jeskynní zvířenu snad posud nepopsanou. Ročně přichází do Jenolanských jeskyň asi 2500 turistů. 406 V NOVÉM JIŽNÍM WAI I |UEI I \NHft. Průřez Korálovou hrázi australskou. G pevnina australská (útvar praliorní), F budova korálová, a oceán, b d mělčiny živých korálů, i- »• přirozené průplavy, <• průplav přístupný zámořským lodím. Novým jitrem vrací se Cooprův povoz s výletníky zase do Mount Victorie a den na to rozváží je od vodopádu k vodopádu a od rokle k rokli. F a u 1 c o n b r i d g e, L a w s o n, W c n t w o r t h, L e u r a aKatoomba s pohádkovitým palácem „Carrington Hotel" jsou jména, jež podržuje v blahé paměti každý, kdo v Modrých horách putoval. Jarní svátek svůj slavil jsem tehdy v australském podzimku. Jako vázaného natrhal jsem si kyticí uvitou z postr-minců a hmyzomorné rosničky zakrývající u vodopádů všecky skalní stěny a odvážel jsem si v herbáři upomínky na Modré luny zase do Sydneye. * * * Do cestovního plánu svého pojal jsem hned v, počátku úmysl, že se budu plaviti z Austrálie k Malajskému archipelu průlivem mezi pevninou a Korálovou hrází. Zámořské páro-lodi osobní vyhýbají se vsak této rútě a neplují inside, nýbrž raděj: outside ve volnějších a bezpečnějších vodách ležících východně od řečené bariéry. Na štěstí měla asi za tři neděle odplouti na Celebes nákladní paroloď „Flensburg". Kurs její byl Sydney, Newcastle, Brisbane, Townsville, Cook-town, Makasar, Surabaja. Cekal jsem jen, jak bude koráb vypadati, až v Sydneyi zakotví. „Flensburg" náleží paroplavební společnosti Německo-australské, jež má sídlo v Hamburku. Některé z její 22 lodí mají až přes 5000 tun nosnosti. „Flensburg" pocházela tehdy 407 JOSEF KOM z novější doby a měl jsem k ní, nežli jsem si kabinu zaplatil, plnou důvěru. Také se mi líbil kapitán, první důstojník a mašina ř. Rozhodl jsem tedy, že s ní odpluji až na Javu do Surabaje. Ale jakkoli jest „Flensburg" paroloď toliko nákladní a poskytuje pasažéru jen málo pohodl! a k tornu ještě bídného pohoštění, přece platí se za přeplavbu právě tolik, jakoby se člověk plavil parolodí pro pasažéry účelně zařízenou a dovednějším kuchařem opatřenou. Přeplavní lístek ze Sydneye na Javu stojí dle našich peněz asi 500 korun. Vstoupíte li na loď v Sydneyi nebo Brisbane, platí se tatáž suma. Nákladní lodi paroplavební společnosti Německoaustral-ské mívají ve své kabině místo jen asi pro tři pasažéry. Přístavy světových cest jejich jsou Capetown, Mossel Bay, Al-goa Bay v jižní Africe, Fremantle, Adelaide, Melbourne, Sydney, Brisbane, Townswille v Austrálii, a Makasar, Surabaja, Samarang, Batavia, Tilaťap a Padang v Holandské Indii. Ježto plavba na ostrov Javu měla trvati skoro tři neděle, ukrátil jsem si pouť námořskou a oznámil jsem kapitánovi, že vykonám cestu do Brisbanu železnic! a že tam budu loď očekávat i. Před samým odjezdem z hlavního města Nového Jižního Walesu došly mne prostřednictvím konsulátu četné dopisy od milých přátel. Písmo listu poslaného ze Zaponska prozrazovalo ruku Vrázovu. Z obsahu vyšlo na jevo, že milý Vraz prodlévá v Nagasace a že hotuje se na cestu do Pekinku. „Co nevidět — oznamoval tehdy Vraz — odjedu transportní lodí americké floty do Cíny a vydám se do Tientsinu, Pekinku, Mandžuská, Koreje a konečně do Vladivostoku. Byl bych velice rád, kdybychom se mohli ve Zlatém rohu ruské Asie setkati a vykonati sibiřské některé cesty společně. Ve Vladivostoku mohl bych na Vás čekati asi do 10. června. Ne-přijedete-li do této doby, počkám si na Vás v Irkutskú. Těším se, že se tam někde jistě shledáme... Skorém bych byl zapomněl: Happy New Year and happy New Century!" Ale ze lhůty mně vyměřené mohl jsem říci již předem, že ke schůzce té nedojde. Cesty po Novém Zélandě zabraly mně více času, nežli jsem původně zamýšlel. * * * 408 JOSEF KOŘENSK Odjezd ze Sydneye ustanovil jsem na 25. den mést« e března. Jízdní lístek byl mi vydán v ústřední kanceláři železniční se srážkou 25 proč. po předložení potvrzenky, v níž kapitán lodi „Manapouri" oznaimoval, že jsem ocean steamship passenger a že mám jako pasažér námořské lodi nároky na slevu. i'římý vlak (Through Service of Train) vykonává cestu ze Sydneye do Brisbanu ve 28 hodinách. Vzdálenost mezi oběma městy činí 1157 kilometrů. Za lístek I. třídy platí se beze srážky 5 liber, za lístek II. třídy 3 libry, tedy dle našich peněz asi 120 a 72 K. Za lůžko ve spacím voze platí se kromě toho ještě 15 K. Vlak opouští Sydney v 5.20 p. m. (odpoledne) a dostihuje Brisbanu v 9.20 p. m. příštím dnem. Večerem překročuji železný most pnoucí se nad řekou Haw-kesbury a připomínám si, že mocný ten proud zove se v cestopisech také australským Rýnem, okouším chutných pokrmů na nádraží v Newcastlu, probouzím se následujícího dne ještě na půdě Nového Jižního Walesu, o polednách spatřuji již přečetné stavby žravých termitů vybudované mezi podivuhodnými „stromy trávovými", agávemi a nopály, zaznamenávám si do denníku, že při trati jsou již všecky telegrafické tyče železné (protože by dřevo padlo za obět všekazům), že noví pasažéři vstupují do vozů v bílém oděvu tropickém, a že již dávno uhání vlak územím horkého Queenslands, Také všecka vegetace hlavního města Queenslandu prozrazuje, že nemáme do meziobratníkového pásma již daleko. V alejích a parcích rostou pod širým nebem ztepilé palmy horké Ameriky (Orcodoxaregia), vějířovité ravenaly z palčivého Madagaskaru, nádherné poinciany z Indie, užitečné papaje z Malajska, velkokvěté spathodeje z Afriky a vedle štíhlých araukárií a damar (A g a t h i s r o b u s t a) mohutné pandány i tropické hibisky. Teploměr ukazoval v Brisbane již z rána 24° C, a rtuť došplhávala se o polednách tak vysoko jako v krajích ekvato-rialnýih. Tropický šat uložený v zavazadlech po několik neděl přišel zase k plné platnosti, a zhostíme se ho teprve, až připlavíme se všelikými oklikami do sibiřského VladivosioUii. * * im OVEM Jli í M WAI.K8I I '" I lined /. rána po svém příchodu do mosta et] jsem \ „Brisbanskéra kurýru", kdo s expresem pravé" přijel. \ on pise přibylých pocestný« h nescházelo ovšem ani \i\r jméno a bylo transkribováno podivným pravopisem. Zprávy toho druhu tvoří pravidelnou rubriku australských žurnálů. Novinářský zpravodaj vstupuje do vlaku již několik stanic před Brisbanem, prochází všemi vozy, vyptává se pasažéru n;i jména a předává je hned na to tiskárně. Brisbanská pošta, jež mě" očekávala poste restante n několik neděl, byla velmi bohatá. Zvláště mě potěšil pozdrav, jejž mi tam poslali pražští přírodozpytci shromáždění o přátel ském večírku pořádaném na počest zasloužilého redaktora „Vesmíra". Za průvodce po městě hodil se mi v prvé chvíli V i s i-tor's Guide to Brisbane, kterýžto spis rozdává hotel svým hostům. Později dostal se mi do rukou také spis sepsaný jazykem německým (Führer durch Queensland von E. Mühlin g. V Brisbane 1898). Z příručních těch knížek dovídáme se, že obdržela osada své jméno po někdejším guvernérovi australském, jenž roku 1825 určil kraj původně za deportační osadu pro nejhorší zločince, dále že leží město při řece téhož jména, vzdáleno jsouc od mořské zátoky More-ton Bay 12 mil přimočaniě a 25 mil po vodě, že je elektricky osvětleno, že má elektrické tramy, že je dlážděno dřevěnými špalíky, že v něm žije přes 100.000 lidí a mn. j. Jak vypadalo město Brisbane (čti Brisben) ve svých počátcích a jakého rázu jest nynější hlavní třída jeho (Queen Street), ukazují obrázky na stránce 377 a 379. Na místě bídných baráků vyrostly chrámy, divadla, radnice, banky, školy, knihovny, pošty, telegrafy, kluby, výstavní paláce, musea, hotely, na místě hustin vypučely veřejné sady a nad někdejším přívozem mohutné řeky vznáší se velikolepý Victoria bridge. Geologické museum upravili si v Brisbane velmi poučně. Queenslandským opálům přísluší tam prvé místo. Vystaveny jsou všecky odstíny drahého toho nerostu tvořícího s matečnou horninou zhusta roubíky a duté píšťaly silné jako prst nebo jako ruka. Jiné kusy představují zase výplně po někdejších krystalech sádrovcových, známé v nerostopisu ja- 411 JOSEF KOKKNSKV kožto klamotvary čili pseudomorfosy. Hlavním nalezištěm domácích těch drahokamů jest osada O pal t on, potom Var nambúl Downs. Prvé naleziště obdrželo po vzácném tom minerálu také své jméno. Dobýváním opálů zabývá se tam asi 80 dělníků. Ročně těží se jich v celém Queenslande asi za 200.000 K. Podivuhodno jest, že v matečné hornině opálové vyskytují se též fosilní ostatky australských vačnatců, tvoříce s drahým kamenem tvrdou breccii. Zvláštní oddělení geologického musea jest věnováno ilustrování artéských studnic ve Queenslandč založených a stále ještě zakládaných. Práce ty provádí vodárenský úřad (The Water Supply Depart ment) za řízení náčelníka Plen-dersona, jehož jsem v pracovně také navštívil a bližší údaje o vrtání studnic si vyprosil. Podle Hendersonova díla*) provedeny jsou obrázky obsažené v I. dílu tohoto cestopisu (str. 291., 293. a příloha čís. 4. při str. 296.). Prodlením několika málo let bylo založeno ve Queens-landě na sta artéských studnic. Některé založila vláda, jiné pořídili si soukromníci. Nejvíce jich vypadá na zpodní útvar křídový' (Lower Cretaceous). Hlubiny, z nichž voda vytryskuje, jsou rozličné, místy ani ne 200 stop, jinde až přes 4000 stop. Některá studna dává denně 7000 galonů (asi po čtyřech a půl litru) vody, jiná až 2 miliony. Více přírodovědeckých zvláštností očekával jsem v museu, jež se přestěhovalo do někdejšího paláce výstavního položeného daleko za městem. Viděl jsem již v duchu, že tam spatřím vše, co vztahuje se k památnému živočichu, jenž nazýván je.it živou zkamenělinou, a že budu moci zadívati se na tvora, jehož vývoj zaujal poslední dobou mysli všech biologů. Mohl jsem se toho nadíti proto, poněvadž Queensland jest domovem podivuhodného toho zvířete a poněvadž k řece Burnettu není z Brisbanu tak daleko. Než co míní se názvem živá zkamenělina? Ve starých útvarech našli zemězpytci ostatky zvířete, jež mohlo býti pouze rybou. Paleontologové dali tomu tvoru jméno Ceratodus, t. j. rohozubec, a zjistili zkameněliny ta- *) Views of Artesian Weils. V Brisbane 1897—8. •112 ■■■ I '■ i I IM WAMC81 V t)1..... kove v Evropě, Indii, Africe a Americe. Té doby pokládán byl Ceratodus za tvora, jenž žil již za dávného pravěku a po tom vymřel. Tak soudili všickni přírodozpytci asi před čtyři cíti lety. Ale pojednou přišla z Austrálie novina, že v řece Bul nettu našli tvora, jenž prý jest z polovice rybou a z polovice obojživelníkem', maje žábra a plíce zároveň. Divná podoba tvora zarazila vtipného osadníka Forstra, jenž byl při řece domovem. Bodrý ten kolonista zabýval se rád pozorováním přírody a poznal v uloveném tvoru něco zvláštního hned na prvý pohled. Ale protože byl vzdálen učenějších lidí, mohl vypravovati o svém nálezu teprve. když se roku 1869 přestěhoval do Sydneye. Musejní ředitel Kielli vyslechl zprávu Forstrovu celý udiven a tušil již předem, >e nález ryby bodrým občanem objevené náleží k nejzname nitějším událostem tehdejší vědy, a pospíšil si, aby záhadného živočicha ohledal a zprávu o něm po celém světě rozšířil. 1 vyšlo tak na jevo, že je to ryba, jejíž znaky shodovaly se se známkami zkamenělého Ccratoda, a proto nazval ji Kiel li k uctění prvého objevitele Ceratodus Forster i. V českých přírodopisech zove se bahník australský. Forster vypravoval, že řečená ryba žije v bažinatých místech řeky Burnettu a že vydrží žíti po dlouhou dobu v bahně třebas již vysýchajícím. Exempláře vzácné té ryby prodávaly se do nedávna za drahé peníze a mnohá musea namáhala se marně, aby si dvojdyš-npu tu rybu opatřila. O tom, jak se bahník australský rozmnožuje a z vajíčka vyvinuje, nemohli pověděti ani nejpřednější zoologové. Pozorování takové mohlo býti provedeno nejlépe v krajině, v níž jest bahník domovem. Za tím účelem vydal se do poříčí Burnettu r. 1891 profesor Semon z Jeny a prodlel v horkém tom kraji delší dobu. Osvětliti novými pravdami život ssavců vejco-rodých a vývoj bahníka australského bylo nejpřednějším úkolem jeho výpravy. Z výzkumů Semonových víme nyní, že řeka Burnett a její přítoky často vysýchají a že zanechává v řečištích tůně, do nichž vodní živočíšstvo se stahuje a tam před smrtí se zachraňuje. V takových tůních jakož i v řece měl Semon 413 JOSEF KORENSKV dobrý lov a mohl získati pomocí najatých domorodců tolik dvojdyšných ryb, kolik jich mohl potřebovati. Některé chytal do sítě, jiné na udici, a bahníci brali na maso a na políčeného měkkýše velmi brzy, protože jsou to ryby, jež odkázány jsou hlavně na potravu živočišnou. Hůře bylo, když chtěl získati pro své studium jikry bahníka australského. Týden za týdnem plynul. ;i vajíčka bahníkova nikde se neukazovala. Semon sliboval šťastným nálezcům ccratodích jiker libru šterlinků, ale černoši slídili po vajíčkách marně. Teprv po třech měsících vylovili domorodci z motanice všelikých rostlin vodních první hledané vajíčko. Mělo v průměru asi 7 milimetrů. Černoši lovili potom tím horlivěji, ale našli za celý týden jen asi 20 jiker. Té doby měly přijíti již pravidelné deště a s nimi povodně. Proto opustil Semon Austrálii, odcestoval na Novou Guineu a vrátil se na své dřívější působiště, kclyž se měli bahníci tříti. V měsíci září počala se objevovati vajíčka bahníků hojněji, a Semon mohl pozorovati jejich vývoj v malých sádkách, které v řece upevnil. Výzkumy těmi bylo objeveno, že bahník nevyvinuje se z počátku jako ryba, nýbrž že vývoj vajíčka shoduje se úplně s vývojem obojživelníků (žab). V bahnitých tůních vede Ceratodus krušný život, ale zachrání jej přece. Jemu postačí, jen když má žábra zvlhlá třebas shnilou vodou, v níž ostatní ryby dávno již polekaly. Čerstvý kyslík čerpá bahník přímo ze vzduchu a k tomu má druhý ústroj dýchací — plíce. Kdyby však vyschla tůň docela, zahyne bahník i s plícemi. Proto Ceratodus nikdy na suchou zemi nevychází. Bahník australský zjištěn byl až dosud pouze ve dvou řekách; z jiných řek, které vysýchají časem na dobro, vymizel. Jiný druh bahníků žije v Americe, jiný v Africe a tvoří vespolek skupinu podivuhodných ryb dvojdyšných. Ale po vývoji australských bahníků pátral jsem' v museu státu Queenslandského marně a spatřil jsem vzorné a drahocenné preparáty starobylého tvora toho teprve po svém návratu v závodě přítele Václava Frice v Praze. Kurátor musejní de Vis žasl již nad pouhými obrázky, jimiž řečený obchodník znázorňuje ve svém cenníku různé vývoje živočichů. Jak by se byl asi 114 V NOVÍ! M JIŽNÍM WALKS I k QURI l,ANI)l divil, kdyby byl spatřil skutečné preparáty lihové, vyznamS návané nejpřednějšími cenami na všech výstavách svetových a dodávané v&ieckým učilištím všech zemí a národů? S velikou dychtivostí prohlížel musejní ředitel snímky vzorných českých výtvorů přírodnických a ponechal si cenník (ako vo dítko, až bude sbírky svěřené jeho péči účelněji a s pokro kern nynější vědy upravovati a v prostorné dvoraně musejní vystavovati. Avšak na pronikavé a lepší uspořádání zemský« li sbírek přírodovědeckých nedojde v Brisbane dříve, dokud ne zavládne ústavem duch pravého organisátora. Místo vývoje bahníka australského spatřil jsem ve sbírkách pouze vycpanou kůži jeho. Vedle ní měla tam své místo také qeenslandská ryba, jež jest domovem trochu severněji od Burnettu a to v poříčí hlavní řeky, jejíž jméno Dawson. Kolonisté říkají té rybě „dawsonský losos", černí domorodci b a r a m u n d a, zoologové Osteoglossum Lei ch ha r d ti, kdežto bahníka burnettského nazývají divoši děle, kolonisté pak daii mu jméno „losos burnettský". Když zasloužilý Forster přinesl o dvojdyšném ceratodu první zprávy, poznamenal o něm, že mu tam říkají kolonisté „burnettský" čili „dawsonský" losos. Slovíčko čili bylo pak příčinou mnohého nedorozumění, a název baramunda přenesen byl i v odborných knihách a slovnících zcela nesprávně na dawsonskou rybu rodu Osteoglossum, ačkoli s ní burnettský bahník nemá nic společného.*) Rovněž jsem se zklamal, že prodlévaje v Brisbane, najdu V tamějším museu zárodky vysoce zajímavého ssavce velry-bovitého známého v zoologii jakožto dugonk (Halicore d u g o n g) a počítaného v přírodopisné soustavě mezi sirény čili ochechule. Již pouhé jméno mythických těch tvorů rozohňuje obrazotvornost a současně vybavuje z mysli vzpomínky na mořské panny dávných plaveb odvážných argonautů. Přírodopisci mluví o sirénách ovšem mnohem střízlivěji, a náš Presl napsal o nich: Stojí-li siréna ve vodě kolmo a vyčnívá-li hlavou ven, podobá se z daleka ženě nebo muži a tak ovšem jest pří- *) Richard Semon: Im australischen Busch und an den Küsten des Korallenmecres. V Lipště 1896. 415 JOSEF KOKENSKÍ činou povídaček o ochechulích a tritonech, kteréž někteří cestovatelé viděli. Ochechuli druhu Halicore nazývá Presl mor oněm' (mořskou kravou) a uvádí oněm tato slova: Má dva náhradní cecíky, maso velmi vážené asi co telecí chutnající. Předních končetin potřebuje co rukou ke plování, chození na březích a držení svého mláděte. Jest velmi bodrý. Ačkoli jsou sirény ssavci, přece žijí skoro výhradně ve vodách mořských mělčin. Zřídka přicházejí také do řek a mohou prodlévati na suché zemi jenom krátce, sice by brzy zahynuly. Hlavní potravou jejich jsou mořské chaluhy. Párek vyvinutých prsů hradních, na nichž samička odkojuje mládě, a táhlé tělo s vodorovnou ploutví ocasní zavdal podnět k pověsti, že jsou sirény z polovice žena a z polovice ryba. O původu sirén a všech' ssavců velrybóvitých vyslovují se rozličné domněnky. Ti, kteří živí se bylinami, pocházejí prý z býložravých kopytníku, kdežto velrybovití ssavci masožraví vyvinuli prý se ze šelem. Za důvod uvádějí darwinisté u sirén emailové a řásnaté zuby třenovní a některé jiné známky, které však se objevují toliko v prvých počátcích zvířete. Proto takový shon po mláďatech ještě nenarozených, nosených ještě pod srdcem matčiným. Touže dobou, když já prodléval již ve Queenslande, plavil se tam právě za tím účelem prof. Dexler z Prahy, mínil loviti dugonky na pobřeží mořském blízko Brisbanu, získati pokud bylo by možno co nejvíce zárodků, podrobiti je zvláštnímu studiu a dovoditi nebo vyvrátiti názory vyslovované Haecklem o domnělých rodokmenech. Prof. Dexler podnikl cestu k východním břehům australským za subvence poskytnuté jemu od „Společnosti pro pěstování německé vědy, umění a literatury v Čechách" a podal o ní veřejnou zprávu.*) Také on pospíchal nejprve do musea, aby vyptal se na bližší podrobnosti o vhodných lovištích, ale kurátor de Vis věděl o domácím moroni méně nežli profesor z Prahy, ačkoli byla v Brisbane založena před čtyřmi lety *) Bericht über eine Reise nach Australien zum Zwecke der Erwerbung anatomischen und entwicklungsgcschichtlichcn Materials vom Dugong. Deutsche Arbeit, I. roč., scš. 7. V Praze 1902. 416 J ( híítiľ ie h j. / 'ř^v^^J-^ o f/ \ Tcnský: Ccstn k protinožcům. II. :.: JOSEF KOKENSICS společnost (D u go n g Company), jež si vzala za úkol m Include loviti a vyškvařovati z nich tuk vyhlašovaný jako znamenitý prostředek proti souchotinám. Leč působení loveckého družstva trvalo na krátko, a společnost zanikla, protože se podnik nevyplácel.*) Z doby rybářského toho družstva mají v museu statnou samičku s roztomilým mládětem. Matka má v délce asi čtyři metry, její kojenec u prsu asi půl metru. Sušené holothuric v museu vystavené náležejí rozličným druhům. Lov těchto mořských tvorů jest ve Queenslands velmi vydatný. Statistika uvádí, že se jich vyváží ze země asi za 150.000 korun a to pode jménem t r e p a n k nebo b e ch e de m e r. Zhusta užívá se také čínských názvů, protože lovem sumýšů zabývají se nejvíce Číňané, a protože jest národ copatých synů hlavním odběratelem. Jeden druh trepanku slove u Číňanů ba-doj, jiný vu-sum, sí-ok-sum, čao-sa-u, mao-sí-ap a j. Tuna nejlepšího zboží prodává se asi za 3000 korun, nejlacinější stojí asi 1000 korun. Od Číňanů přešla záliba požívali sumýše také na australské osadníky plemene bílého. V jednom tamčjším listě četl jsem, že trepankovou polévku lze dostati každý pátek v těch a těch hostincích. Můžeme se domysliti, že tam je kuchařem jistě Číňan. Sumýši č. holothurie jsou sice velmi blízce spřízněni s mořskými ježky a hvězdýši, ale na první pohled podobají se jim málo. Jsou-li nehýbni, vypadají jako obrovské housenky *) Profesor Dexlcr zvěděl potom na jiných mistech, že dugonk objevuje se ve Queenslands již mnohem řidčeji než jindy, a že nejlepším lovištěm budou břehy asi 8i> mil od Brisbanu. Počátkem měsíce května byl badatel u svého cíle a dne 28. máje v noci ulovil do sítě první dva moroné. Následující noci chytili Dexlciovi pomocníci opět jednoho, dne 16. června zmocnili se zase jiného a chovali ho. šest dni v zajetí. Za tři měsíce ulovil Dexlcr na písčitých mělčinách zátoky Moretonovy všeho všudy čtyři moroné. Potom obrátil se ke břehům severnejším a slyšel za noci pronikavé funění četných dugonku. V prvé polovici měsíce srpna získal Dexlcr nových 17 kusö, ale mezi nimi byla jediná samička, a ta nebyla březí. 1 opustil prof. Dexler po třech měsících půdu australskou, ale moroního embrya neodvážel si do Prahy ani jediného. Šťastnější byl prof. Semon, jenž si ze své výzkumné cesty australské odvážel do Jeny Iři embrya. To bylo ovšem již 10 let před Dexlerem. Prof. Semon vídával dugonky v Torresově průlivu v párcích a malých tlupách. Za doby páření lov daří se nejlépe, protože i moroňové ze samé lásky ani nevidi, ani neslyší. Nejvydatnějším lovištěm jsou podle Scmona pobřežní kraje mezi Novou Guineou a severo-australskými ostrůvky. 418 ■ ' .: II i I ' Q! I I I nebo okurky. (Obr. na sir. 341.) Proto ŽOVOU se t( / tli m See gurken, lat. cucumariac Někteří sumýši máji velikost prstu, jiní velikosi a tlouštku ruky. Mělčiny mořské, zvlááté korálové, bývají těmi tvory zhusta jako posety, a sumýši padli by žravým nepřátelům častěji za obět, jen kdyby měli kůži trochu měkčí. Někteří druhové žijí jenom ve velikých hlubinách a vyloveni byli z propastí až o 5000 metrech. Krajiny horké a studené svědčí jim stejně. Též nejsou vyberaví \ po trávě. V mořském bahně nalézají pro svůj žaludek \/. I. j něco ztravitelného. Zažívací ústroje sumýšů jsou mořským bahnem, pískem a korálovou drtí stále ucpány, ale zvířeti daří se přece dobře. Jenom ob čas, je-li podrážděno, vyvrhuje ze sebe vše, co kůže jeho obaluje, a s potravou vydáví sumýš zároveň střeva i žaludek, jako by si byl vědom, že mu ústroje ty opět brzy narostou. Střevem většího sumýše prochází denně asi 200 gramu korálového písku a všemi holothuriemi na miliony tun, takže přísluší jim v moři úloha taková jako suchozemským desto vká m. Sumýši loví se v moři rozličně. Větší druhové se napichují, menší vynášejí z hlubin četní potápěči a ukládají kořist do člunů. Je-li lodice plna, vykládají se mořské okurky na břeh, kde se podélně rozřezávají, vyvrhují, vymačkávají a vnitř i zevnitř vápennou vodou konservují. Potom se bud nad ohništěm nebo na slunci suší a v čadivém plameni udí. Postupem takovým nabývají sumýši žádoucí příchuti a mohou se baliti do pytlů jako vývozné zboží, nazývané trepank. — V Austrálii vykonávají tuto práci zhusta černí domorodci, jakož jde na jevo z obrázku na stránce 341. Na potomních cestách vídal jsem sušiti sumýše jak v Ma-kasaře na Celebesu, tak na Jávě, v Singapure a Vladivostok^ Sušený sumýš nevypadá právě jako vábná lahůdka. Anglický přírodozpytec Wallace napsal o něm: Trepank připadá mi jako jaternice, jež se povalovala někde v bahně a byla protažena potom komínem. Poptávka po trepanku jest mezi Číňany veliká, a proto odvažují se čínští rybáři dalekých plaveb a vyjíždějí na širé moře třebas jen v malých bárkách, dávajíce v šanc své životy. * 419 JOSEF KOŔENSKÝ Trepank jest v zemích obývaných Číňany národním jídlem. Samotná říše čínského císaře vydá ročně alespoň dvacet milionů korun za sušené holothurie. * Národopisné sbírky australských domorodců jsou zastoupeny v museu bohatě, ale čekají na pravého muže, jenž by je upravil podle vzorné sbírky musea Melbournského. Materiál SnáŠí se doposud. Protektor vymírajících černochů queens-kmdských, pan Meston, má na svých cestách nejlepší příležitost získati od divochu ještě iposlední doklady původní kultury. Pravil mi, že páčí počet domorodců bydlících ve Queens-landč na 20 až 25 tisíc. Častým pobytem mezi černochy osvojil si Meston laké jejich jazyk a mluví čtyřmi nářečími lišícími se <>d sebe velmi nápadně. Jinak mluví divoši na Bumcttu hořejším, jinak na toku středním, jinak na poloostrově Yorském a při zálivu Karpentarském. Čím více na severovýchod, tím podobnější jest jazyk domorodců australských řeči Pa-pujcu z Nové (luineje. Některé hlásky jazykům australským scházejí (h, f, s, z). /a mého pobytu v Brisbane sháněl protektor černochu asi 100 divochů, kteří se měli v pravý čas do hlavního města dostaviti a divoké tance za elektrického osvětlení před vévodou z Yorku, jehož návštěva byla ohlášena, provozovati. i Misionářské působení mezi domorodci selhalo ve Queenslande úpliu", ,i černí divoši toulají se ve volné přírodě nadále podle libosti. Dnes jsou zde, zítra onde a uhajují živobytí hlavné lovem drobných vačnatců, hroznýšovitých krajt (Python spy lot e s), všelikých opeřenců, ryb a j. Jen někteří přijímají také práci u bělochů, ale dlouho u nich nevydrží. Zastcskne-li se jim po svobodě, zmizí bez výpovědi, čím déle prodlévají černoši u bělochů, tím spíše propadají svému osudu a vymírají nápadně. Lihové nápoje a opium ukracují jejich život. Valně podkopává se též zdraví domorodců roztrhanými šaty, jimiž je odívá Evropan. Promoknou-li, jest jim oděv spíše ke zkáze než k užitku. Queenslandští divoši žijí bez boha a umírají bez boha. Nadpřirozená ta bytost jest jim neznáma, a lekají a bojí se 420 Partie z Makasaru. jenom strašidel a duchů po zesnulých předcích, kteří nebyli řádně pochováni. Proto stěhují se někteří kmenové i s mrtvolou nebožtíkovou po několik neděl, jen aby ji mohli dobře vysušiti, nad ohněm vyuditi a teprve potom pochovati. * * * Dnem 1. dubna 1900 přibyl Queenslandu vzácný přírůstek statistické směsi národopisné. Toho dne rozdávaly se všem obyvatelům sčítací archy, aby zjištěn byl počet veškeré populace, jakož i národnost každé osoby, jež té doby ve Queenslande prodlé\ ;da. Až mne dojde vydání nejnovější ročenky queenslandské, budu snad čísti, že mezi půl milionem veškerých obyvatelů byl r. 1900 také jeden Čech. Marně jsem se vyptával, zvolil-li nějaký náš krajan horkou tu kolonii austral skou za svou druhou vlast. Až posud jest Queensland ze všech australských států zalidněn nejřídčeji. Teprve na pět čtverečních kilometrů celého území (1.731.300 km. čtver.) vypadá jeden obyvatel. * * * 421 JOSEF KOŘEXSKÝ Němců počítá se ve Queenslands asi 25.000. Střediskem němectví jest hlavní město. Ve statistice přísluší jim (nepřihlížejíc k domorodcům) druhé místo. Třetí místo zaujímají Kanakové, čtvrté Číňané (asi 9000). Němečtí misionáři, kteří roku 1837 vydali se za apoštolským dílem mezi australské domorodce z popudu evangelického bohoslovce Gessnera, upozorňovali záhy na příležitost, jak by krajané jejich mohli nabýti výnosné půdy v úrodném Queensland5 darmo a položiti základ k budoucímu blahobytu-Vyučovali přesvědčivě, že by si tam každý přistěhovalec pomohl záhy ke slušnému jmění, protože jest v zemi nedostatek pracovních sil. Pouhý ovčák měl tehdy kromě výživy ještě několik set marek ročně. Ale spojení se zámořskou tou zemí bylo bídné a znesnadňovalo německou emigraci. Teprve když ujal se vystěhovalectví Heussler, přibývalo Němců ve Quecns-landč vůčihledě. Nabyv obchodních zkušeností v evropských obchodech, vydal se Heussler do Austrálie, zkoušel své štěstí se zdarem na několika místech a usadil se r. 1854 v Brisbane, kde působil jako vystěhovalecký jednatel. Roku 1864 přišlo do Queenslandu mnoho rodin z Pruska, Pomořanska, Slezska a Německa jižního, a většina usadila se nedaleko Bris-banu. Loganský kraj jest až doposud nejvíce Němci obydlen. Prodlením asi 10 let počítalo se německých přistěhovalců asi 11.000. 111 ussier žije u německých osadníků queenslandských u vděčné paměti. Také vážili si jeho zkušenosti ostatní spoluobčané a povolali ho volbou do zákonodárného sboru. Jemu přísluší -zásluha, že se zasazoval o zakládání artéských studnic již r. 1876. Čtyři roky později stal se německým konsulem. Zaměstnáním německých přistěhovalců bylo hned z počátku rolnictví. V teplejších krajinách pěstují hlavně cukrovou třtinu, jinde obilí nebo zabývají se zahradnictvím, vinařstvím, chovem drůbeže a dobytka. Někteří mají uložený kapitál v cukrovarech, jiní v koželuhárnách, na pilách, v tiskárnách, dolech a j. Kapitál selských usedlostí německých odhaduje se na 13 mil., cena domů a pozemků v městech na 5 mil. marek. Hotelů, jež jsou majetkem Němců, počítá se ve Queenslande 85. Bohatých skvatrů německých australský ten stát 422 V Mi\ EM .11/ .i M WALES! V QUEENSLAND! nemá. Britští skvatři bývají majiteli stád, jež čítaji i několik set tisíc ovec; německý ovčář bývá pánem pouze 4—5 tisíi m Imigranti queenslandŠtí vyznávají většinou víru Lutheran skou. V 50 německých osadách působí asi 24 ducho* ní, z ni li/ někteří káží německy i anglicky. Kdyby nebylo pastorů, byli by němečtí osadníci ve, svém němectví ještě vlažnější. Zhusta slýchával jsem stesky, že queenslandŠtí Němci mluvívají raději špatně anglicky, než by hovořili mezi sebou jazykem materským. Děti německých přistěhovalců hovořívají i doma skoro výhradně anglicky, podléhajíce vlivu státních škol. Málo jest osad, v nichž by se děti německých osadníků učily u pastora náboženství po němečku. Dva německé časopisy vycházejí ve Queenslande dopo sud. Jeden zove se „Nord - Australische Zeitung", druhý „Queensländer Herald". Oba tisknou se v Brisbane a vycházejí týdně. Od pastora Beckra, jenž jest majitelem časopisu prve jmenovaného, dověděl jsem se, že vydává se v Brisbane také čtrnáctidenník „Lutherischer Sonntagsfreund". Když jsem pak prohlížel obsah duchovního toho listu, shledal jsem, že časopis pěstuje ve svých rubrikách také stránku praktickou. Hned za rozjímáním náboženským měla své místo anonce: Ankauf von fetten Schweinen. Vzdělanější svět německý zastoupen jest v Brisbane asi dvanácti muži. Mezi těmi jsou kromě pastorů dva lékaři, jeden advokát podtajemník báňského úřadu, německý kon-sul a j. Německý konsul v. Ploennies přihlásil se ke mně dříve, nežli jsem ho mohl v úřadovně navštíviti a odporučení jemu odevzdati. Austrálie jest druhým domovem jeho již přes 20 let. Za návštěvy světové výstavy Melbournské zalíbilo se někdejšímu důstojníkovi v Austrálii tak, že se tam usadil jako farmář a žil jednou na západě, po druhé na jihu a potom v severním Qucenslandě, kde zkoušel štěstí ve zlatých a cínových dolech. Ale zimnice vypudila ho brzy do zdravějšího podnebí, a od té doby žije v Brisbane. Když nabyl jako tajemník zkušeností konsulárních, stal se řádným konsulem říše Německé. Von Ploennies vypravoval mi mnoho podrobností ze svého života, prožitého mezi černochy v horách Klokaních. Byl z prvních osadníků, kteří tam šli za zlatem a dočekali se v pod- 423 JOSEF KOKENSKÝ Tamariiidová alej v Makasaru. ničích svých tolikerých zklamání. Té doby pátral v. Ploennies po zlatonosných (Vrstvách mezi Townsvillem a Herbertonem jakožto prospcktor, naučil se nářečím domorodců a připravoval do tisku slovník asi o 800 výrazech. Ale jednoho dne přepadli divoši jeho ležení, vyplenili, co mohli, zapálili chýši a zmizeli. Tak přišel v. Ploennies o všecko a počal zase farmařiti. V Biisbaně mohl jsem navštíviti také rodinu advokáta Rüthninga, jenž před krátkou dobou byl návštěvou v Evropě a touže lodí jako já plavil se současně opět do Austrálie. Dobrým rádcem v přírodovědě Queenslandu byl mi Svý-car Gross, jenž jakožto učitel jazyků na gramatikami škole pěstuje horlivě zoologii. Jeho sbírky domácích mušlí sloužily by ke cti každého většího musea. Jeho vývoje nautilů a lingul, které objevují se jako zkameněliny již v nejstarších vrstvách (hojněji u Koněprus) a dožily se v několika druzích i časů nynějších, zajímaly mě nejvíce. Gramatikami škola (Grammar school), na níž pan Gross působí, leží hodně z ruky, ale je pěkně založena. Na 424 Hotel v Makasaru. nádvoří procházívá se statný pštros emu, přibíhá na zavolání, a běhá vstříc školákům, domnívá-li se, že mu dají něco k snědku. Graniatikálních škol jest v celém Queenslande 10 a čítají dohromady asi 600 žáků a žaček. Ve mnohém podobají se reálným gymnasiím, ale mají pouze 5 tříd. Po pěti letech skládají senioři písemnou zkoušku. Jména absolventů oznamují se veřejně v novinách. Studenti nejlepší dostávají zlaté a stříbrné medaile. Koleje universitní Queensland ještě nemá. Brisbanská kolej technická má ráz pokračovací školy. Odborná škola hospodářská v Gattoně má kurs čtyřletý a řízena jest Američanem. Lučbě a přírodovědě učí tam dva Němci. Škola spojena jest s pokusnou stanicí. Pěstění tropických rostlin kulturních provádí se místy ve velkém. Pokusy zavésti do Queenslandu také kávovník vydařily se. Tříletý stromek dává ročně asi tři a půl libry zrnek, šestiletý až sedm liber. 425 JOSEF KOŘE Ananasům, banánům, olivám, oranžům a citroníkům svědčí queenslandské podnebí velmi dobře. Vším právem může se nazývati australský ten stát ,.banánovou zemí". Queenslandské ananasy (pine apples) pěstují se na rozlehlých polích jako zelí (obrázek na stránce 336.) a mívají zhusta i takovou velikost. Některé kusy vařívají až 10 liber. Přišel jsem do země v pravý čas a mohl jsem se po letech najísti ananasů zase do sytosti. Queenslandské ananasy :.rají po celý rok, ale nejvíce v prvních měsících ročních. Ovoce určené pro vývoz uřezává se nezralé, aby dalekou cestou neshnilo. Na trhu kupoval jsem si ananasy po 2 pencech (10 h); větší jsou dražší. U nás stojí čerstvý ananas několik korun, ať již pochází z volné přírody nebo ze záhřeven, zakládaných v Evropě již od let 1830. Zaváděti do země nové a nové druhy kulturních rostlin vzala si také za úkol aklimatační společnost v Brisbane. Viděl jsem tam tropické a subtropické bylinstvo všech zemí. * * * Výborné služby konali tropickému hospodářství queens-landskému pit mena barevná, jejichž příslušníci mohli býti podle dřívějšího zákona koloniálního najímáni pro Austrálii na tři li'ia. Když ta doba uplynula, mohli býti barevní dělníci dopraveni zase do vlasti, nebo mohli sloužiti v zemi nadále podle smlouvy nově uzavírané. Ale před nedávném přijala snemovňa zákon nový, a z Indů a Kanaků stali se pojednou psanci. Chápeme srdcervoucí nářky jejich a trneme nad australskou svobodou, čteme-li žalobu a prosbu zaslanou od nich v poslední chvíli králi anglickému: „Mnozí z nás opustili před lety rodnou zemi a přijali službu v Austrálii. Naučili se čísti a psáti a pilně pracovali jako zahradníci, sadaři, rybáři, potápěči. Žijí zde ve Queenslande již po dvacet let a živí se poctivě. Nejeden koupil si již pozemek a jest pánem jeho. Mnozí se tu oženili a vzali si za manželky ženy z jiného národa a to proti všem zvykům a mravům obvyklým v naší rodné zemi. Teď máme tuto druhou vlast svou opustiti. Chtějí nás vypuditi ze země násilně a vyvézti všecky do země, kde budeme od svých krajanů povraždení. Smrti neujdeme 426 / M U M I I) (UBI lam ani my, ani nasc děti. A přece jsme lidé řádní a tali poctiví jako naši bílí osadníci. Pomoz nám králi a nedej nun zahynouti!" Prosebný ten list dostal se do všech novin, ale ke trůnu se dostati nemohl. Chamberlain suše odpověděl, že petico té nemůže králi ani předložiti a že nemá práva zasahovati v právomoc zákonodárného sboru australského. Kde ostávají skutky za slovy, jimiž australský Im nil Will Xavier Redman*) velebí pátý zemědíl? Kladu sem a ipoň úryvek epiky jakožto skrovnou ukázku vzácného tvořeni bás nického na mladé půdě australské. A l" S TRA L t K. li. Čtenáři. In sleduj dějin zvěst: Dnů prvních kapitolu zločinnou v dva listy zalepím a převrátím. Když zlata, stříbra zbaven strusky kov, jej vytáhneme z výhně, shasimc plam j ej í, úkol vykonalaf svůj. Tak vytaženo z ohně Včerejška před budoucnosti čisté stojí dnes. Ta Včerejška pec, výheň bolestí, tak schladnout má. ne — rozpadnout se v prach. A badatelé počli dílo své. Stuart a Foster, Leicbardt. Burk(e) a Wills. od břehu k moři prošli celou zem a v pouště horké pláni nechalo jich pár i pomník lidské oběti: hromádku kostí v písku zbelených. Stád počet rošt a dál se množil brav, až zem se stala světa pastvinou. Pak kovkopové počli kopat — zlato. jež v hrudkách často v písku nalezli. A mocná města všude zvedla se, Melbourn čilý, skvělá Adelaida, Sydney, australská Venezzie to. a zlatý Perth. Tlili Broken Stříbrný. Zem kvetla a vše prospívalo v ni. Nic nescházelo již. jen učinit ji velkou, zpevnit její jednotu. Kdo proved to? To Federace byla! Tak záhy přišla, zemi potřebná. Austrálie, jež stála bděle, dnů řad čekajic. na vrcholku, jenž trůní nad mořeni, ve Roebuck Bay. kde pevně přistál Brit, noc vigílií slední měla stráž *) Australia. An Epic by W. X. Redman. V Adelaide 1903. 427 JOSEF KOKĽNSKV pod křižem Jižním, jenž. pět zářných hvizd, ty zlaté prsty Boži pravice, nad námi plá jak zářná úmluva. Na skále, která pevně k vlnám Cní, ve úsvit hledíc. Federace v den, tu Austrálie stoji, řástrj z domáci svoji vlny bělostné, pás s rubíny, jež rudé jako vino, kol skráni vínek, z růží korunu. Meč Války vir. pomáhala našemu korábu, aby pro přílišný náklad neuvízl někde na říční měli ini a opustila jej teprve v hlubších vodách. Kapitán byl v úzkostci h po dvě hodiny a litoval, že zatížil svou loď tak příliš nákladem. Ale štěstí nám přálo, a lodivoda poříční, jenž dostává za svou službu tolik šilinku, kolik tun má loď naloženo, dovedl parník „Flensburg" až do zálivu, zvaného Moreton Bay a známého již moreplavci Cookovi. Po kom obdržela zátoka své jméno, neví se. V odpoledních hodinách kreslil jsem již do svého zápis niku obrysy homolovitých kopců (Glass House),'jež trčí z pt\ niny do výše několika set metrů (Beerwah 1760 stop) a zdají se býti původu ohněrodého. Tvarem svým upomínaly na • dičové a znělcové kupy našeho Středohoří, ale na geologické mapě, kterou jsem si odvážel jako dar „hydraulického inži-nýra" pana liendersona. nebyly označeny. O 3. hodině odpolední pluli jsme podél Mysu Moretonova. na němž bělá se štíhlá světlárna. Až tam provázel naši lod lodivoda říční. Vstříc pospíchal „Rensburku" malý parníček, aby dosavadního vůdce vylodil a na stanici odvezl. Slyším ještě v dáli „Good bye" a „Farewell", a mně zdálo se, že ztratili jsme nejlepšího přítele. V té chvíli ujal se velení hovorný pan Michael a bére na se všecku zodpovědnost až po nejsevernější cíp australské pevniny. Asi |za osm dní můžeme býti u poslední té mety. Plavba bude klidná, zajímavá a příjemná od počátku až do konce. Mořské nemoci nemusí se tam nikdo obávati. Každým dnem objeví se našim očím nové divadlo. Tak a podobno četl jsem v knihách, jež popisují plavbu „vnitřní rútou" Korálového 431 JOSEF KOKENSKÝ Guvernérova residence v Makasaru. moře. Jindy pokládala se tato cesta za plavbu velmi nebezpečnou, ale zkušenosti spolehlivých Lodivoda zmírnily teď všecky překážky. Rovněž odvážnými zdály se býti plavby v průlivu Tor-resově. Četné atoly byly příčinou, že se té pasáži každý koráb vyhýbal. Ted je tam však známo asi tucet volných průlivů, a ročně projíždí jimi na 80 parolodí. Linií tou ubírají se parníky společnosti žaponské, čínské, anglické a j. Pro poštovní parníky zámořské vnitřní rula se nehodí, protože ,by se mohly tamtudy plavili pouze za jasných nocí a za tmavých musely by státi na kotvách, nechtěly-li by se vydati svévolně vnclx-zpcčenstv. Loď „Flensburk" byla však lodí nákladní, a ztráta nějaké noci nepadá u ní na váhu. Koloniální parníky plaví se vnitřní rútou podél východního pobřeží pravidelně každý týden jednou.*) *) Vhodnou příruční knihou těchto plaveb pobřežních jest A. U. S. N. Guide. Lze ji doslali v agenturách paroplavební společnosti, jejíž, plné jméno jest Australasian United Steam Navigation Company. 432 I Vegetační ráz ulic města Makasaru. Břehy australské pevniny ostanou nám skoro stále na očích až ke Čtvrtečnímu ostrovu, po pravici pak budeme míti tisíceré ostrovy a ostrůvky Korálové hráze (Great Barrier Riff), jež má v délce asi 1200 a v šíři na 300 kilometrů. Četné průplavy příční dovolují, že mohou jimi lehké lodice projížděti a vydávati ge do lagun na lov holothurií. Průlivy tyto rozkládají se pravidelně naproti ústí řek, které přinášejí sladkou vodu daleko do moře a překážejí tak mořským polypům v práci. Na rozhraní takových vod stavitelé korálových ostrovů nikdy nestavějí a budovati tam ani nemohou, poněvadž by zahynuli. Nižší teplota vody by je zahubila. Koráloví po-lypové mohou prospívati jen v takových mořích, jejichž teplota neklesává pod 20° C. Stačí snížení jenom o nějaký stupeň, a korálová osada vzala by rázem za své. Je-li však teplota moře přiměřená, roste korálová budova rychle a přibývá jí ročně i několik centimetrů. Polypové rodu Madre-pova náležejí ke stavitelům nejrychlejším a jsou s to vybudovati za rok korálové dílo o 7 centimetrů silnější. Za tisíc let mohli by tedy postaviti budovu asi 70 metrů vysokou. Josef Kořenský: Cesta k protinožcům. II. 28 433 JOSEF KOŘENSKÝ Teplota moře, kterým poplavíme se po několik dní, bývá v dubnu průměrně asi 25° C, tedy skoro taková, jako má povrchní voda kolem Fidžijska a Samojska. S teplotou vody přibývalo také teploty vzduchu. Hned na počátku plavby ukazoval teploměr o 8. hodině ranní již 27° C. V kabině položené blízko parního kotle bylo horko nesnesitelné, a nejednou přespal jsem noc raději na palubě. Cím větší dostavovalo se vedro, tím horší bylo také za-opatření na lodi. Kapitán spořil a zásobil se jen malým množstvím ledu. Na počátku občerstvovali jsme se u mizerné tabule pivem přiměřeně ochlazeným, ale později proměnil se dobrý mok Gambrinův v teplou polévku. Nic nepomáhalo, i když jsme si uložili několik plných lahví do nepromokavého pytle vodou naplněného a ponechaného přes noc na čerstvém povětří. Nižší teploty než 20° C jsm.e nedocílili. Sodová voda s citronem, čaj a čerstvá vajíčka, jež snášely slepice v posadách rozestavených na palubě, udržovala mou tělesnou schránku z rána jakž takž pohromadě, ale tabule polední zbavovala mne vždycky na chvíli všeho humoru. Holštýnským polévkám švestkovým nemohl jsem přivyknouti a marně jsem se do nich nutil. V sobotu dne 6. dubna ukázala se již nepřehledná řada korálových ostrůvků, označených na námořské mapě směsici jmen. Ale náš lodivoda znal je snad všecky a ukazoval mi. že ten zde jmenuje se Boult Reef, vedlejší Llewellyn, jiný Fitz roy, Sykes, Broomfield a j. Dne 7. dubna plula loď na blízku malých souší, na nichž zelenaly se štíhlé .araukárie. Snad jen po nich dostalo se jednomu vrcholku názvu Pine Peak. l.od plula stále ještě plnou parou a urazila za prošlých čtyřiadvacet hodin 251 nám. mil. Hlubiny průlivu, jímž lodi voda vedl parní koráb, měřily místy 12 až 15 sáhů. Na jiných místech hlavního průlivu byly zjištěny hloubky 20 až 40. 70—90, ba až také přes 100 sáhů. Castěji vystupoval z lesnaté souše dýni a rozlézal se jako mrak nad krajem. Večerním šerem bylo viděti také žhavé plameny požáru, jejž tam domorodci založili za tím účelem, aby se mohli lesní zvěře snáze zmocniti. 434 ,i Im WAi.twi . m 11 Večer co večer kotvili isme v příhodném průlivu. Cei vené světlo po levici a zelené po pravici, jako/ i Im inu na stožár vytažená věstily do dálky kotviště „Flensburku". ľ" západu slunce zastírala nám tmavá noc pohled na pusté ví pj a na útesy korálové. Ale když linula se loď opět z rána ku předu, rozkládala se před mýma očima nová panorama. Lc< kdys zdálo se mi, že plujeme klikatým fjordem nebo jezernl plání sevřenou ze všech síran horami a kopci. Duha, jež se z rána dne 8. dubna na obloze ukázala, zavdala podnět k novým hovořinu, a lodivoda Michael de klamoval mi řadu veršovaných prupovídek. jimiž angličtí plavci prorokují pohodu: Duha za noci jest moreplavca r.i dost. duha za jitrajest mořeplavcu žalost. Ci lépe v originálu : A rainbow at night is the sailor's delight; a rainbow in the morning gives sailors a warning. Ale proto přece byla i toho dne pohoda dosti krásná, az na ranní malý déšť, jenž však brzy zase pominul, když paroloď vjížděla opatrně do mělké zátoky, při níž rozkládá se město Townsville. Pozadí přístavního toho města tvoří svahy australských Kordiler. Tentokráte však bylo „Flensburku" kotviti daleko od přístavu při žulovém ostrově, jehož jméno Magnetic Island. ,Ostrov ten ustanoven jest za stanici karanténovou, a poněvadž naše parolod přijížděla z města morem stíženého, nesměla u samého Townsvillu přistáti, i kdyby tomu byl stav vody dovoloval. Mohl jsem se tedy dívati na nejdůležitější město severního Quccnslandu pouze dalekohledem. Townsville je město mladé. Původ jeho padá do let 1864, a jméno své obdrželo po kapitánu Townsovi. Nyní čítá asi 11.000 obyvatelů. Nejvíce počala se osada zalidňovati, když se rozhlásilo, že se našla na blízku bohatá ložiska zlata, dobývaného teď nejenom v náplavu, ale také v dolech, jejichž šachty dosáhly hloubky asi 800 metrů. Zlato, vlna a maso jsou celého kraje nejpřednějšími produkty vývozními. * * * 435 JOSEľ KOKEXSKÝ Magnetický ostrov, při němž kotvila loď po celý den a po Celou noc, skládajíc neustále cement pro Townsvílle určený, má podobu trojúhelníka a jest asi 11 km. dlouhý a 9 km. široký. Nejvyšší vrcholek jeho vypíná sc dle námořské mapy asi 500 metro vysoko. U ostrova toho prodléval již světoplavec Cook a nazval jej dne 6. června 1770 Magnetical Id., poněvadž pozoroval na kompasu malou odchylku. Bylo umluveno již předem, že přeplavíme se na řečený ostrov, bude-li jen trochu hezky, a že oddáme >e tam na den životu loveckému. Na pobřeží měli jsme jenom asi míli plavby. Čtyři plavčíci ujali se spuštěného člunu a odváželi sváteční nimrody k pobřežnímu domku, kde Žije samotářský život spiÁ\ ce karanténové stanice. Towns\ illeský jednatel paroplavební nás doprovázel. Kocábka naše byla tak nízká, že jsem mohl měřiti teplotu vody a zjistil jsem při povrchu 25° C. Všetečné -to pozorování mohl jsem však draze zaplatiti. Počínání mé zočil v pravou chvíli náš průvodce a zvolal zděšeně: „Pane, honem ruku z vody! Ci chcete o ni přijíti? Máte štěstí, že jste ji v čas vytáhl." Ve chvíli na to vymrštil si nad hladinu vodní statný žralok, obeplul kocábku a zmizel našim zrakům. „Palte!" Svolal průvodce na kapitána, jenž pozoroval mezi tím let belavého orla. Rána zarachotila skalnatou roklí, ale žraloka jsme již neviděli. Pochybuji, že vypálený náboj mořskou tu šelmu zasáhl. Krátce po tomto výjevu, jenž mi nahnal trochu strachu, ukázaly *se při hladině dvě obrovské želvy a pluly úžasnou rychlostí za hlasitého funění. „Turtles, captain!" -zněl zase hlas paroplavebního jednatele. A kapitán vypálil novou ránu. Těžko říci, mířil-li dobře. I trefená želva mizí pravidelně pod vodou a pokládá se za kořist stračenou. Rozměry obou želv byly veliké. Každá z nich mohla vážiti několik metrických centů. Nechybím, řeknu-li, že měly v délce skoro po dvou metrech. Spatřil jsem tak poprvé ve volné přírodě obrovskou želvu mořskou, nazývanou v zoologii Che lone viridis č. mydas. Ve vodách severoaustral- 436 I i '•'. m ESU » Ulil i ■ Ulice v obchodní čtvrli města Maka8»rU skýcli vídá se ten druh dosti často. Páří-li se, muže -<,e jí lovei zmocniti nejsnáze, protože té doby bývá zvíře nejméně ostrá žité. — Maso želvy obrovské objevuje se na jídelních lístcích australských měst velmi Často, a želví polévky náležejí tam k obvyklým pokrmům. Potravou obrovských želv jsou mořské rostliny, a maso jejich jde nám proto lépe k duhu, než maso ze želvy karetové (Cli e lone i m b r i c a t a), která není vegetariánem, nýbrž masožravcem. Také tento druh želv vyskytuje se na australském pobřeží hojně, ale loví se jenom pro želvo vinu. Pobřeží Magnetického ostrova jest písčité. Pro samé měl-činy zarostlé pusty křovím mangrovým čili kořenovníkovým (Rh i z o p ho r a) nemohli jsme ani u samého břehu přistáti. Za takového stavu přispěli nám ku pomoci veslaři a odnášeli jednoho po druhém na souš. Potom mohla býti kocábka zase dále ke břehu povinována. Při té příležitosti upozornil mě náš průvodce na rybky, jež se na půdě člunu nachytaly a zpodiny jeho pevně držely. Byly to někteří druhové rodu štítonošů (Echeneis), jejichž první ploutev hřbetní proměněna jest v příssavnou desku. Rybky takové znali přírodozpytci již za starodávna a věděli o nich, že se rády korábů přichycují a daleko voziti nebo nositi se nechávají. Pozorování novější pravdu tu potvrzují, a štítonoši pHssávají se podnes nejenom na 437 JOSEF KOŘENSKÍ lodi, ale také na želvy, žraloky, meoouny a jiná větší mořská zvířata. Zdá se, že živí se také výkalem jmenovaných tvorů a že drží se proto jejich těla, aby měli ke chňapání vhodnou příležitost. Z podobné asi příčiny přissávají se štítonoši na koráby. Správce karanténové stanice pomáhal nám při vyloďo-vání. Je to otužilý Dán, jenž žije se svou rodinou na ostrově jako ve vyhnanství. Zena jeho pochází z Irska. Čtyři dítky zpříjemňují jim samotu. Ctěním pěkných knih a časopisů, jež tam pasažéři rádi nechávají, krátí si strážcova rodina dlouhou chvíli. Čiperní klučinové poznali brzy, co mě zvláště zajímá, a snášeli mušle, čelisti obrovských želv a ryb, raky, ježky, hvězdice, termity, pavouky, cvrčky s předlouhými tykadly, pestré motýle, pakobylky, šváby, broučky a j. Ve staré bedně vyslídili párek pavoučků a vypravovali o nich, že se jich každý velmi bojí, protože jsou jedovatí. Poznal jsem pak v osmi-nohých těch členovcích pavouky téhož rodu (L a t r o d e c t e s)„ 0 němž jsem se zmínil již na stránce 278. I. dílu. V houštině hluboké rokle prožili jsme několik hodin. Mnohá rána padla, a mnohý papoušek a nejedna nádherná vlha (M e-ropsornatus) stali se naší kořistí. Nestačil jsem potom kožky na lodi ani stahovati a otravovati. Kapitán radoval se jako dítě, když mi oznamoval, že zastřelil poprvé v životě také hezkého klokánka. V tábořišti, kde jsme lovem vyhladovělí chutě pojídali zákusky v ranečku přinesené, napadli nás kousaví mravenci a vrhali se na .svou kořist z hnízd, jež si založili ve zkroucených lupenech košatých stromů. Zajisté, že zjistili přítomnost naši zrakem, sluchem a čichem, neboť spouštěli se na nás s vysoká, padali nám za krk a zakusovali se tvrdošijne do kůže. Každý z nás utržil si od malých útočníků mnoho citelných ran, ale zkušenost ta poučila mě, že jsou na světě také mravenci cele zelení. Znamenitý znalec těchto tvorů Jesuita Wasmann určil mi australský ten druh jakožto O e c o p h y I I a v i r e s c e n s. Vyzáblýrni pakobylkami houští jen se hemžilo, ale po největším druhu australském, nazvaném od anglického entomologa Mac Leaya A crop h y IIa titan a dlouhém několik de- 438 cimetru, ohlížel jsem se mamě. Vidí-li člověk podivuhodného toho tvora ve sbírkách australských museí, má za to, >.<• se divá na dlouhý a suchý prut jemuž dala příroda šest noh. Slunce zmizelo již za horami, když jsme opouštěli Magnetický ostrov. Kromě kořisti lovecké odnášel jsem si z vý letu na loď pytel citronů. .Natrhal mi je ve svém sadě strážce karanténové stanice, abych si mohl připravovati limonádu i za další plavby tropickým mořem. * * * Po lovu vyspával jsem trochu déle než kdy jindy, a paro-loď urazila mezi tím již zase hodný kus cesty, plavíc se stále blízko samé pevniny. Novým jitrem četl jsem v námořské mapě, že plujeme mezi pevninou a mezi ostrovy, jež nazval Cook P a Im isles, protože se o nich domýšlel, že jsou porostly nějakými palmami. Místo palem viděl jsem v korunách košatého stromoví na sta bělostných volavek. Brzy za ostrovem Palmovým objevil se na obzoru hornatý ostrov Hinchinbrook a den na to korálový útes pojmenovaný Snakes Reef, t. j. Hadí útes. A v pravdě mohli jsme spatřiti v tamějších vodách (při 15° j. š.) mořských hadů veliké množ-Ství. — V Cooktowně loď naše ani se nezastavila. Vzpomínal jsem si na rok 1770, když v tom kraji moreplavec Cook prodléval a svůj porouchaný koráb „Endeavour" opravoval. Osada jmenuje se po něm „Cookovým městem". Dne 10. dubna spatřil jsem na pevnině Kap Melvillúv (při 14° j. š.) vroubený divokými troskami pustých skal a naslouchal jsem vypravování lodivody Michaela. Před krátkou dobou zuřil prý tam takový cyklon, že mořské vlny zaneseny byly s veškerým svým tvorstvem vysoko do hor a pokryly strmé stráně plískavicemi, žraloky, raky, mušlemi a p. Zkázu svou našly tam také bárky perlolovců i s nešťastnými plavci. Téhož dne smeten byl vichřicí také pevný maják blízko mysu postavený a pohrobil v ssutinách oba strážce osamocené světlárny. Nyní vystřídali je strážcové noví. Život jejich není k závidění. Den za dnem plyne v jednotvárné povinnosti. Úkolem obou strážců jest, aby večerem osvětlovali maják 439 JOSEF KOŘEN.-KÝ a vyhlíželi na bytosti lidské jenom z dálky, kdy; nějakj ko ráb ubírá se krajem. Jen ob čas zastavuje vládni pari také u samé světlárny, aby zásobil strážce potravou, i ve i h\ ili na to ponechává je zase jejich osudu .1 pospíchá k majáku nejbližšímu. Štěstí ještě, /c nejsou strážcové majál u ii; znepokojováni domorodými divochy jako osadníci, kteří poprvé začali sena severovýchodních březíí li queenslandskýt li usazovati. Jako dějiště hrozné tragedie uvádí se \ kolonisačních dějinách ostrov, jenž zove se již 1 cestopise Cookově Ještěřím (Lizard Island). Na ostrově tom usadil se asi před dvacíti lety angli cký rybář Watson, zbudoval si tam chýši a přebýval \ ní se svou rodinou a se dvěma čínskými sluhy. Ostatní ostrot byl liduprázdný. Ale iednoho dne, když otec rodiny zaměstnán by] na moři lovem, byla chýše od domo nul. u přepadena a pleněna, Všickni napadení bránili se statečně a oddali na chvíli loupeživým divochům. V té tísni pádila utýraná žena rybářova - dítětem k pobreží, vší silou odstrčila velikou nádobu plechovou užívanou k zachycování dešťové vody, do pravila ji z mělčiny do hlubšího moře. skočila do ní polom i s dítětem a hledala spásu daleko od břehu. Pět neděl potom našli nešťastnou ženu na malém ostrově mrtvou a při ni pí semne zprávy psané slastní krví ubohé oběti. Tak při ly na jevo všecky podrobnosti o záhubě rodiny. Matka i díl hynuly hladem. Od té doby ostal Ještěrčí ostroi zase 1.....b> díen. * Po polednách pluli jsme podél ostrova, jenž iesl archipelu Burkittova a označen na námořské mapě V příruční knize plavecké,*) jež obsahuje o každ..... a ostrůvku Korálového moře nějakou poznámku, lálo 1 11 že Burkitt Jd. N. 1. jest nízký a lesnatý, lodivoda \l> pak tvrdil že tam hníxdívá mnoho pestrých holubů .1 1 i>\ Stálo za to trochu si na něm zaloviti. Plavba ubíhal.1 Jo > \ 1 lmi dobře, a kapitán vyslovil se. /e „Flensburk" dorazí do Makasaní dříve, nežli vyprší počet dní předepsaný pro *) Australia Directory. V Londýně 1898. 1. Cena 4 s. 440 ..... -n v Makasaru jež přicházejí ze zamořených přístavů. V případ- tom byli bychom museli kotviti někde před Makasarem a tráviti tam Oil dobu v karanténě. K vybídnutí našeho lodivody DO' žádal jsem proto kapitána, aby zakotvil na půldne raději u Burkittu a vylodil mž na ostrov. Kapitán svolil, kázal spu stiti člun a v několika minutách odváželi nás plavčíci na písčitý ostrov. Loveckého výletu účasten byl kapitán i maši nista. Kocábka naše vznášela se nad kordovým dnem moř ským, vyloženým nádhernými stavbami rozmanitých polypů. Slunce jasně plálo, hladina vodní mírné se čeřila, a na dně zjevovaly se jasné obrysy malebných tvarů korálových. Ně měly podobu stromků a vějířů, jiné vypadaly jako houbí a ploché talíře. Jedněm říkají přírodozpytci Astraea, Fui Favia, jiným Oculina, Pocillopora, Porites, Madrepora, Tur binaria, Anthipathes, Alcyonium, Georgina, Tübipora a j. To jsou hlavní druhové památných tvorů, kteří vybudovali pro slulou Korálovou hráz při Austrálii. Po ěem toužil jsem již za své plavby k australské pe\ nine, také u Burkittu se mi vyplnilo, a já pohlížeti mohl zase 411 JOSEF KOŘENSKÝ do začarovaných zahrad mořských s průsvitnými medusami. Ohnivými sasankami, střclhbitými rybkami a Karmínovými chaluhami. Veškeré dno tamější. hluboké nejvýše jenom několik sáhů, jest jediná mosaika korálová, a nohy naše budou se jí dotýkati, až broditi se budeme mělčinami. Dobře radil mi lodivoda Michael, abych chodil ve vodě jen v obuvi, nechci-li přijíti k úrazu. Pobřeží ostrova lemováno jest nízkým křovím manglo-vým. Písečná půda jeho skládá se ze samých úlomku korálových. M isto oblázků křemičitých povalují se na. pobřeží valounky uhlazených větvic stromovitých madrepor pomíchaných pestrými skořápkami tropických měkkýšů a vybílenými kůstkami a lebkami obrovských želv. Jinde sbíral jsem vejce mořských ptáků, semena a plody rostlin na břeh vyvržené, nebo obrovské zevy, kropenaté cypre je, bělostné ovuly, modravé ustrice a pod. V hustém háji povykovala mezi tím hejna volavek, kolpíku (Platalca melanor h ynchal a ibisů (Ibis molucca) a pozvedala se do výše za velikého lomozu, když padla první rána. Ale ve chvíli vraceli se vyplašení operenci zase do košatých korun a zapadali do stromoví v lakovém množství, až se pod nimi všecko prohýbalo. Ve střelbě ustali jsme brzy, protože po holubech, jimiž jsme chtěli rozhojnili lodní kuchyni, nebylo na ostrově ani památky. Byla již čirá noc tropická, kdy/ jsme se zase vy.šplhávali po provazovém řebříku na palubu „Flensburku". Hvězdy zazářily na obloze teprve později, a v zeměpisné té jižní šířce spatřil jsem zase po dlouhé době souhvězdí Velkého Medvěda-. Ale družina těch hvězd stála tak nízko na obzoru, že by mi byla ušla. kdyby mne nebyl na ni upozornil lodivoda Michail. * # * Potomního rána plula loď blízko nízkého útesu Eel «12° 20' j. SJ, označeného troskami mohutného korábu, a dne 12. dubna vjížděla do malebného průlivu zvaného Albany Pass. Obraz toho kraje znázornil jsem náčrtkem na stránce 409. Po praváci měli jsme pískovcové břehy ostrova Albánského (10° 44' j. š.), po levici nejsevernější cíp pevniny australské, poseté 442 |M WALESU A QUEI I I'M březích mohutnými stavbami termitími. NejvětSI hlubin} průlivu činí asi 10 sáhu, nejmenší 5. Vi pevnině Albánského průlivu usadil se JÍŽ v letět h 1854 jakýsi pan Jardine (v anglických spisech četl jsem Gai dine] .i založil si tam bydliště, jehož jméno Somerset souhlasí něme< kým Sommersite. Domek nejstaršího osadníka severo queenslandského označen jest na námořských mapách jakožto \lr. Jaťdine's house. Jest dávným zvykem, že každá loď pozdra vuje památnou tuto osadu střelnou ranou. Také náš koráb vypálil salvu z palubního moždíře a způsobil mnohonásobnou ozvěnu v hornatém pobřeží, jež se před námi brzy zdánlivě zavírá a opče jako hluboký fjord na chvíli rozevírá. Zajímavé pověsti upoutávají nás k romantickému průlivu Albánskému tím mocněji. Vypravuje se, že tam svého času kotvil výzkumný koráb „Rattlesnake" (chřestýš), a že posádka jeho ohledávala okolní krajinu. Jednoho dne narazili badatelé na divochy a podivili se velice, když spatřili mezi tlupou nahatých černochů také bělošku. Z rozhovoru vyšlo na jevo, že bílá ta 'žena potlouká se s divochy po lesích již po mnoho let a že byla původně ženou kapitána lodi, jež se na blízku ztroskotala. Ztroskotanci hledali na pobřeží spásu, avšak byli od divochů zabiti a snědeni. Na živě ostala pouze kapitánova žena, kterou náčelník kmene vyvolil si za svou manželku. * * * Za plavby průlivem Albánským rozpomínal jsem se také na muka, jež bylo snášeli nešťastnému cestovateli Edmundu Kennedovi, nežli dotrpěl a na blízku zátoky strastiplný život před tváří domorodých divochů dokonal. V dějinách výzkumů australských má odvážný cestovatel Kennedy zajištěnou paměť trvalou. Ve čtyřicátých letech minulého věku hledali pořád pozemní cestu, jež by spojovala australský jihovýchod s nejodlehlejším severem a byla vhodnou komunikací pro výnosný obchod s krajinami indickými. Nejeden odvážlivec ucházel se, aby získal ceny veřejně vypsané. Mezi jinými byl to též Němec Leichhardt, jenž jsa vyzbrojen vědomostmi jazykozpyt-nými a přírodovědeckými pokládal se za povolaného, aby 443 JOSEF KOŘENSKV cestu na přič australskou pevninou vykonal a slávy v země vědě si vydobyl. Zkusil své štěstí již dvakráte a vydal se r. 1848 na cestu australským nitrozeiním po třetí a naposled. Avšak z této výzkumbé cesty dr. Leichhardt již se nenavrátil. Jak skonal, nikdo na světe neví. Všecka pátrání po ztracené jeho výpravě byla marná. Pomocná expedice našla po vůdci výpravy toliko dvě písmena L vyřezaná v kůře dvou stromu. I'd Léichhardtovi vydal se na novou cestu, jež měla vésti poloostrovem Yorským od jihu na sever, zkušený inženýr Kennedy. 'Město Sydney mělo v muže toho nejlepší důvěru a svěřilo 'inu vůdcovství. Výpravy bylo účasťno kromě náčel nika dvanáct osob. Australský černoch Jacky ln.il na výzkumné té cestě důležitou roli. Východiskem své výpravy učinil Kennedy Rockingham-ský záliv (při 18" j. š.). Tam vystoupili účastníci výzkumné cesty ■■/. plachetní bárky a brali se na sever močálovitým kra jem zataraseným hustými křovisky mangrovníkovými. Bylo umluveno, že plachetní lodice poplnví se mezi tím až k samému mysu Yorskému, bude čekati na výpravu v Albánském průlivu, přijme ji na palubu a odveze celou družinu zase do Sydneye. Jak bídné dařilo se Kennedově výpravě na cestě Yorským poloostrovem, vylíčil jsem podrobně na jiném místě*) a dotknu 'se zde toliko posledních konců nešťastné expedice, proti níž spikla .se tehdy veškerá příroda tropického kraje. Divoši, kousavé pijavice pozemní, trnité houští a hloží, žízeň. hlad a vysílení přivodili zkázu její. Jednoho dne. když výprava přiblížila se zase k moři, oznámil Kennedy chorým soudruhům svým: „Vidím, že vaše zdraví je podryto. a nemůžete již dále. Rozhodl jsem se, že vás tu zanechám, abyste si odpočinuli. Moře bude vaším živitelem, zde pak ještě trochu čaje a cukru. K mysu Yorskému vydám se bez Vás a vezmu s sebou černého sluhu svého. Mám všecku naději, že dosáhnu svého cíle. Tam vstoupím na lod, zabočíme k této zátoce a nastoupíme zpáteční cestu společně. Na shledanou !" *) Oběti australských výzkumu. (Austrálie. Kulturní obrázky pro mládež. V Praze 1903.) 444 V NOVÍÍM JIŽNÍM WAI.KSU » '" '> Sesláblí soudruzi vyslet lili svého sudce mlčky a očekávali svého osudu. Nový pochod Kenneduv byl rovněž krušný, ale mladý Jacky těšil svého pána neustále: „Jen aby nám dali divoši pokoj! O ostatní postará se Jacky, a pánovi nezkřiví se na hlavě ani vlas." Ale namáhavé pochody vysílili vůdce konečně tak, že nemohl dále, a odvážní divoši čekali již na vhodný okamžik, aby tábořiště Kcnnedovo přepadli. Černoch Jacky rozhodoval ted sám o příštích věcech. Kennedy opíral jen hlavu o kolena a nevěděl již, co se kolem něho děje. Divoši obstupovali tábořiště hustěji a hustěji, vyceňovali zuby jako hladové šelmy a hotovili se ke skoku. Ale střelná rána, kterou Jacky vypálil, zadržela divochy před ukrutným činem. „Můj panel'Vztyčte alespoň hlavu a dívejte se upřeným zrakem na smečku nepřátel. Černoši nesnesou odhodlaného pohledu. Jen tak můžeme se zachrániti!" Těmi slovy mluvil Jacky ke svému vůdci, a střelné rány zněly dále. Ale když se setmělo, počali divoši metali do tábořiště Kennedova oštěpy. Jeden oštěp zasáhl vysíleného vůdce a usmrtil ho. Stalo se dne 13. prosince 1848. Poslední glova Kennedova byla: „Vezmi mou torbu, uschovej mé zápisky a zachraň se útěkem!" Ubohý Kennedy! Ke svému cíli neměl již daleko a mohl jej postřehnouti svýma očima, ale dostihnouti až samého průlivu nebylo mu osudem dopřáno. Jak se odivaji děvčátka v Makasare na Celebesu. 445 JOSEF KOŘEXSKY Věrný černoch Jacky vyplakal se nad mrtvolou pána svého a vyhrabal pro něho. když divoši zmizeli, hrob v mělké půdě. Měsíc vycházel a ozařoval kraj bledým svitem, když dopadly na mrtvolu poslední hroudy země. Potom opustil Jacky tábořiště a prchal čtrnáct dní na smrt uštvaný. Ale Albánského průlivu dostihl pícce a spatřil plachty korábu „Ariela", jenž Be mu zdál býti andělem a vykupitelem. Posádka lodní brzy zočila na pobřeží postavu lidskou a porozuměla znamení, jež bylo již předem umluveno. Zmořený Jacky přivezen byl v malé kocábce k plachetní lodi bez vědomí. Všickni plavci litovali ubožáka, jenž jediný dostihl cíle. k němuž nesl se duch cestovatele Kenneda, a pomáhali mu k životu. jackv skutečně oživl a vypravoval osudy celého tažení. Plavci naslouchali slovům vypravovatelovým se zatajeným dechem a domýšleli se, že slyší hlas samého nebožtíka, oživlého zázrakem. Denníky z torby vyňaté potvrzovaly každé slovo černého sluhy. Potom jali se plavci pátrati po osudech ostatních účastníku neblahé výpravy a přišli šťastné do jejich ležení. Upro-střed tábořiště spatřili několik mrtvol a mezi nimi dva muže s ručnicemi v rukou. Zdálo se, že jsou ty dvě osoby také bei života. Oba muži byli jen kost a kůže. Žádný z nich nemohl slabostí ani povstati, ba nemohl dáti na jevo ani ladost, že se přiblížila pomoc. V té poloze seděli tam nešťastníci již dlouhou dobu a držíce v rukou palnou zbraň přečkali všecka muka. Mezi tím. když soudruzi jejich skonávali a jeden za druhým umírali, bránili se pozůstalí do posledního okamžiku a odráželi útoky zbabělých divochů. Smutné byly noviny, jež potom přinesla plachetní loď do Sydneye. a mnoho lidí hořekovalo nad ztrátou mužů, kteří zemřeli ve službách australské zeměvědy. * * * Brzy za ostrovem Albánským ukázal se Yorský mys. Nedaleko něho končí telegraf pozemní a připojuje se k pod mořskému kabelu, jenž Zase spojuje několik ostrovů tvořících archipel Prince Waleského. Jeden z nich zove se Hornův, druhý Čtvrteční, třetí Páteční, jiný jmenuje se ostrov Prince 446 Waleského aid. Některým dostalo se nepoi hybné iména podle dne. kdy byly objeveny. Neschází i;nn ani Ostro\ Oternl ■< Středeční. Na námOřských mapách čteme ovšem anglický ná zev Tuesday. Wednesday, Thursday a Fridas Island. Tak ocitla se naše paroloď v barikádách drobných ostro vu. jež jsou rozsety mezi Austrálií a Noxou Guineou lak četné a těsně vedle sehe, že se n.imořské té cestě každý koráb v v hýbal, ačkoli tamtudy šťastně proplul již španělský moreplavec Luis Va:. de Torres roku 1606. Ale objev ten chován byl v tajnosti ze samé žárlivosti po 150 let a zjištěn byl na opisu listiny, kterou Francouzi za okupace španělské Manily r. 1762 v archivu našli a název „Torresův průliv" ve známost medii. 1 >sm let potom proplul těmi místy také kapitán Cook. První poštovní parník ra/il si cestu Torresovým průlivem (Torres Strait) v letech 1863, když ji královská komise za vhodnou uznala a plavcům doporučila. Ale proto přece zdráhaly se pojišťovací společnosti přijímati od takových korábů pojistky a vylučovaly je z účasti. Za bezpečnou pasáž rekomanduje se v Torresově průplave zvláště plavba, jež vede blízko ostrova l terního a Středečního. Za kotviště slouží vody u ostrova, jehož jméno Good Island. Tam zakotvila také naše parolod. Čtvrteční ostrov s přístavem Kennedovým ostal nám několik kilometru jižně ji. Četné vraky na mělěinách a útesech jsou mekavé důkazy dřívějších katastrof. Souvislost ostrovů rozsetých mezi Austrálií a (mincou vzbuzuje v mysli přírodozpytcově maně domněnku, že drobné ty souše jsou ostatky pevné úžiny, která kdysi spojovala oba kontinenty jako ohromný most. po němž živočichové mohli volně přecházeti a rozšiřovati se na obou stranách. A vskutku potvrzují to některá zvířata, jež jsou domovem jak ve Queens-lande tak i na Nové Guineji. Ráz jejich jest bud totožný nebo blízce spřízněný.*) V souostroví Prince Waleského lodivoda Michael nás opustil. Vstříc přijíždělo k němu pět australských černochu. *) Profesor Semon uvádí mezi totožnými tvary obou těch pevnin tri vačnatce: Pctaurus breviceps. Phalanger maculatus a Dactylopsila uivir-gata. Ve druhé řadě: Macropus, Dendrolagus, Dromicia, 1'seudochyrus, Pe-vameles, Dasyurus a Phascologale. Dva druhy vačnateu, jež má pouze Guinea a po nichž v Austrálii nebyly n .lezeny ani fosilní ostatky, jsou: Dorcopsis a Distocchurus. Také vejcorodá Proechidna objevuje se výhradně na N. Guineji. 447 Jak se odívají goanskc ženy na Celebesu- i V NOVÉM JIŽNÍM «AI I I . O»"" ' '" ábj h.....Ivezli n plachetní bárce na stanici (Pilotstation)^ o« mají svůj druhý doxno\ ostatní jeho soudruzi. Stanice la n ložena iesl na ostrožní Čtvrtečního ostrova. Porl Ke.....>d> leží několik kilometrů cesty dále. Až připluje do tamojších vod zámořská loď nová. přijme na svou palubu zase Lodivodu, jenž jest práv.- na řadě, a kapitán předá mu vede... korábu třebas opět až do Brísbanu. ... Plachetní bárka .přinesla nám na lod zprávy listní lpi semne. Mezi posledními byly to domácí noviny. |ež vycha zejí na Čtvrtečním ostrově každou sobotu a nazývaj, se The Torres Strait Pilot, t. j. Torresova průlivu lodivoda lined pod názvem listu četl jsem: Náš list jediný sveho druhu I>o dálkv 500 anglických mil nemá žádného soupeře. Jest oblíben u všech perlolovců. Také jej odebírá každý, kdo se živí lo vem trepankn- Proto doporučuje se Časopis ten k hojnému inserování Číslo listu stojí 6 <1. Byly to nejdražší noviny, co jsem kdy četl. Za čtyři listj 60 haléřů! * * * Kolem „Jlensburgu" kotvily četné čluny a přesvědčovaly mž že jsme v kraji perlolovců. Každou chvíli spouštěli se lovci do mořských hlubin a každou chvíli opět se z hladiny votíní vynořovali. Všickni potápěči byli vystrojeni na loy oděvem kaučukovým a mohli sbírati perlorodky na dně mořském v hlubinách, jež v těch místech měřily až 30 sáhu. Do vod mělčejších vrhávají se potápěči pouhým skokem a vracívají se na povrch s vylovenou kořistí asi v minutě. Velitel perlolovecké bárky mi vypravoval, že lov v malých hlubinách je pro každého snesitelný, ale spustí-h se nováček v potápěčském oděvu do vod hlubších, naříká z počátku velice a přivyká svému povolání jenom znenáhla. Mnohý potápěč pozbývá za velikého tlaku vzduchu a vody až smyslu a omdlévá. Ustane-li potápěč pracovati ve větších hlubinách na delší dobu. může ponořovati se do hlubin zase jenom a/ po delším a znenáhlém cviku. Potápěčské zaměstnání jest živnost namáhavá a působí škodlivě. Zvláště mnoho trpívají plíce. Tuberkulosa jest mezi potápěči chorobou častou. Josef Koľeixkí: Cesia k prolinoicůni. 11. •149 JOSEF KOŘENSKÍ Žraloků «e potápěči nelekají, ač se jich tam prohání na tisíce. Slyšel jsem z úst samých perlolovců, že až posud nebyl žádný potápěč žralokem napaden. Zdá se, že žravá ta šelma mořská bojí se šumu, jenž se blízko bárky od čerpacích strojů stále šíří. V archipelu prince Waleského loví se perlorodky hlavně pro silné skořepiny. Větší perly objevují se v nich zřídka. Slabší perleť mívají perlorodky / vod cejlonských, ale za to bývají lepší jejich perly.") Střediskem vývozu perleťového jest Port Kennedy, čili Thursday Island. Roku 1899 vyvezlo se odtamtud skořepin asi /:.\ dva a půl milionu korun. Perleť, trepank a želvovina jsou hlavním vývozním zbožím řečeného kraje. Nežli vyloví jedna bárka tunu perlorodek, projde zhusta celý měsíc. Na tunu jde asi 800 mušlí a cena její jest 3000 korun. Loviska perleťových mušlí jsou v okolí Čtvrtečního ostrova den ode dne chudší, a proto vydávají se perlolovci za těžbou perlorodek až ke břehům Nové Guineje. Jednoho času zaměřili až do vod Sundajských ostrovů, ale vrátili se s nepořízenou, poněvadž holandská vláda nedovolila tam užívati přístrojů po-uí perských, obávajíc se, že by byli Javanci ve svém prostém lovu .valně zkráceni. Peťlolovectvím zaměstnávají se v okolí Čtvrtečního ostrova, hlavně barevní potápěči. Počet perlolovců pári :;e na 500. Viděl jsem tam Žaponce, Číňany, Malajec, Cingalce a černochy australské. Za sčítání lidu bylo zjištěno na Čtvrtečním ostrově asi 40 národností. Roku 1900 žilo na malém tom ostrůvku 1400 obyvatelů, z nichž bylo 385 Žaponců. Poslední 4obou změnily se poměry v neprospěch osadníků barevných, zdali však také ve prospěch perleťářského vývozu, rozhodne nejbližší budoucnost. Zastávka naší parolodi trvala ve vodách Čtvrtečního ostrova jenom tak dlouho, dokud jsem si neprohlédl lovení perlo- *) Dle posledních výzkumů, jež uveřejnil H. Jameson ve zprávách zoologické společností Londýnské, vznikají perly v takových perlorodkách, které jsou stížený jistými druhy červů. Neúhledné perly vápnité vznikají tím, vnikne-li mezi měkkýše a jeho skořepinu třebas jenom zrnko pískové. 450 i o\ i i Im WAI.1 ..hm i. rodek. Hned na to byla vyzdvižena kotev „Flensburku", a parolod plula podél ostrova nazvaného Boby Island .i dobře /námélio již starším plavcům, kteří odevzdávali tam po tu Maják na ostrově postavený ostával nám potom ještě dlouho na očích. Kurs „Flensburku" směřoval skoro přímo k n' «hodu. Do Makasaru měli jsme 830 nám. mil čili přes4dny plavby. Když proplula parolod pustým mořem Harafurským, oživovaným jenom houfy létavých ryb, vycházely na obzor zase četné ostrovy. Večerem dne 15. dubna spatřil jsem ostrov Leikor, trochu severněji .vynořoval se z vod hornatý ostrov Moa, dále na západ Letti a naproti němu Besi. Dne 16. dubna ostávaly nám stále po levici severní břeh} ostrova Timoru, náležejícího dílem Portugalcům, dílem Holanďanům, téhož dne minuli jsme ostrov Kambink, Babi, Ombaai čili Allor a Pantar, na večer viděl jsem soptiti při 7° 48' j. š. vulkán Kombu obstoupený kolem mořem a vysoký asi 500 m., dne 17. dubna zjevil se nám ostrov Flores, a za časného rána dne potomního očekávali jsme ,v přístave Makasarském zdravotní prohlídku! Zdravotní důstojník brzy se dostavil, představil se mi jakožto doktor Hoffer, vyslechl s radostí zprávu, že jsem krajanem dra. Czuidy a dra. Pavla Durdíka, někdejších lékařů ve vojenských službách Holandské Indie, vyžádal si möu návštěvu, a za chvíli procházel jsem se ve stinné aleji města Makasaru. 451 64 V malajském souostroví. ^právu, že parolod „Flensburk" zdrží se v Ma-kasaře několik dní, vyslechl jsem z úst kapitánových s velikou radostí. Agent paroplavební společnosti oznamoval, že má pro loď mnoho kávy, kopry, kopálu, muškátových oříšků, hřebíčků, koží, rotanu čili španělského rákosu, žel-voviny, skořápek z perlorodek a indických kotoučů (Trochus n i 1 o t i c u s), potom několik beden rajek, a že zboží pro vývoz připravené sotva bude dříve naloženo než za tři dny. Již když přibližovala se loď k nízkému pobřeží ostrova Celebesu, a když za ranního svítání vynořila se v dáli na obzoru nejvyšší hora jižního ostrova (Lompo Battang 3042 m.) jako uhel černá a obstoupená věncem nižších kopců, přál jsem si v duchu: Kéž bych mohl pobýti na Celebesu delší dobu!. Za bydliště vyvolil jsem si v Makasaru skrovný „Manne hotel". Po lepším přístřeší cizinec tam marně touží, ale na konkurenční podnik nedojde prý v hlavním městě jižního Celebesu ještě ani hned tak. Nicméně byla mi vzdušná světnice makasarského hostince s vyhlídkou do stinné aleje sto-věkých stromů tamarindových přece jenom milejší nežli dusná a horká kabina naší lodi. Nocovati na parolodi při pobřeží vyhýbal jsem se, kde jsem jen mohl, a ušel jsem tak mukám, jichž by mne kousaví moskyti sotva byli ušetřili. V hotelu jsme však před nebezpeč- 452 ..... i "i i nými druhy komářího nulu Anopheles způsobujícího hroz né choroby malarické*) chráněni, protože odpočíváme na lůžku, jež jest vždycky opatřeno moskytiérou (malajskj I- I a m b u), to jest sítí, kterou komáři nemohou proniknouti, fen tak můžeme zameziti, že naše krev nebude mikroby při nými sosákem moskytú nakažena a živočišnými těmi přížn niky stále se rozmnožujícími snad po dlouhá léta ničena Štěstí ještě, že v nejhorším tom případě kyrie nemocnému stíženému zhoubnou malárií jediná spása: jistým jedem proti malarickým parasitům osvědčil se blahodárný chinin. Lék ten počítal jsem tedy za putování v tropických krajinách mezi nejdůležitější medikamenty své příruční lékárny a opatřil jsem všecka zavazadla dávkami půlgramovými a gramu vými lined na počátku své cesty. * * * Okolí mého příbytku učinilo na mne dobrý dojem. Také celé město překvapuje mile cizince a malá průvodní knížka po Holandské Indii**) mluví pravdu, tvrdili, že pohled na Maka sa r je pěkný, a že se domníváme býti spíše v Evropě nežli v indickém přístave: De aanblik is vroolijk, levendig en fraai, hij doet meer denken aan een Europeesche dan een Indische zeehaven. Každým krokem narážíme na nové mravy a zvyky, a třeba osvojovati si způsoby života platné pro všecky kraje Holandské Indie. Budeme vstávati denně již před pátou hodinou ranní, polévati se v lázních chladnou vodou, procházeti se v nedbalkách***) a na boso v trepkách po nádvoří, srkati *) Das Malariafieber, dessen Ursachen, Verhütung und Behandlung' Von Ronald Ross. V Berlíně 1904. Německý pieklad od Müllendorfa. Za záslužnou tuto práci dostalo se autoru r. 1902 Nobelovy ceny. **) Rcisgids voor Nedcrlandsch-Indie samcngesteld op nitnoodi^ing der Koninklijkc Paketuaart Maastchappij door dr. J. van Bemmelen. V Ba-tavii 1896. ***) Nedbalkový oděv, zvaný všude v Holandské Indii pajama, přinášejí do hotelů na prodej obyčejné Číňané. Pajama obsahuje spodky o širokých nohavicích a kazajku zvanou kabaja. Úbor ten prodává se po 1 až 2 hol. zl. Košile se z rána nenosí. Dámy nosívají z rána kazajku a zahaluji zpodni část těla do pestiobarcvné plachetky, jež pak vypadá jako sukně a slove saronk (sarong). Viz přílohu 38. 453 JOSEF KOŘENSKÝ do sebe pro občerstvení trochu kávy nebo čaje, podnikati i delší vycházky bez klobouku v kalikových spodkách a kalikové kazajce a bílých střevících, navrátíme se do svého příbytku, nežli se vznese nad kraj slunce, a oddáme se nejhorlivější a nejpříjemnější práci až do té chvíle, nežli bude připravena masitá snídaně. K lázním přiléhají klosety. Vypadají zcela jinak nežli zákoutí toho druhu v ostatním světě. Sedadla bývají zhusta mramorová. Batterie lahví od vína šampaňského nebo burgundského nescházívá v tom zátiší nikdy. Většina lahví jest naplněna vodou. O plnění stará se podomek. Nováček v holandských osadách láme si obyčejně hlavu, k čemu ta řada butylek, polepených snad ještě etyketami francouzských vinařů, a přijímá v tom poučení od osob zkušenějších. Teprve potom dovídá se, že očista vodou pokládá se v horkých koloniích holandských za nejzdravější a všeliké prostředky jiné mohly by sliznici konečníku příliš podráždili a přivoditi snad i bolestivou chorobu. Snídaně bývá vydatná. Ryba scházívá zřídka. O polednách předkládá se maso s nezbytnou rýží a peprnou omáčkou. Tabule ta slove proto holandsky jrijsttafel. Pokrmy zapíjíme buď čajem nebo červeným vínem, nebo sodovou vodou smíšenou s nějakou lihovinou. Ledu bývá vždycky s dostatek. Starší lidé dopřávají si po jídle trochu odpočinku a po-J/i'ejľpo'chvaa 'kris) dřimují v lenošce. Po siestě pívá se 454 JA VAŇKA PŘIODĚNÁ SARONOEM. Příloha čís. 38. V MALAJSKÉM SOUOSTROVÍ. Návrat z ranniho cvičeni v Makasaru. Polografoval strážmistr Herzog opěl čaj nebo káva. Zvykem bývá, že i v této době užívají mnozí chladivé lázně. Večer chodí se na návštěvu. Kdo jen trochu muže. užívá vlastního nebo najatého povozu. Konati návštěvy za parného dne nebývá slušno. Večeře (avondtafel) předkládá se pozdě. Hosté dostavují se k ní v salonním úboru. Páni oblékají na se frak| rnebo lehčí a kratší kabátek, zvaný prostě smoking. * * * Holandské panstvo pohybuje se teď v Makasaru zcela bezstarostně, ale do vnitř ostrova odvažuje se málo kdo. Z opatrnosti vyhýbají se nitřozemí Zvláště příslušníci stavu vojenského. Ani teď není ještě radno vyvolávati zbytečné spory s obyvatelstvem domorodým. Proto jsou vědomostí o Cele-besu dosud velmi skrovný a obmezují se hlavně na pobřeží. Holanďany stálo panství na Celebesu mnoho bojů, ale když vypudili z ostrova své soupeře portugalské a uzavřeli výhodné smlouvy s domácími knížaty, nabyli konečně pevnější půdy. Dvě pevnosti v .Makasaru postavené a označené jménem Rotterdam a Vredenburk zachovávají dřívější svůj ráz až doposud. Dělová rána vypalovaná pátou hodinou ranní otřásá celým městem a probouzí vojsko složené z domorodců i bě-, 455 JOSEF KOŘENSKÝ lochů k novému životu. Pro všecky případy má každý schopný Evropan usazený v Makasaru pohotově výzbroj, aby mohl vystoupiti v pravou chvíli jako zeměbranec a hájiti koloniální zájmy proti vzpourám domorodého lidu. Všech bělochů počítá se v Makasaru pouze asi dvacátý díl veškerého obyvatelstva, odhadovaného na 20.000 duší. Číňanů vykazuje město skoro třikráte tolik co Evropanů. Jádro lidu tvoří národové malajští, a to mohamedánští Makasarci a Bugiňci (holandsky Boegis), kteří jsou dobrými moreplavci a spolehlivými vojáky. * * * Svrchovaný pán holandské osady celebeské, guvernér van Hoveli, má svou residenci blízko pevnůstek. a neměl jsem tedy za svého pobytu v Makasaru ke svému protektoru daleko. Jméno barona Hoevella znal jsem již z národopisných prací literárních, uveřejňovaných občas v odborných listech, jako jest „Internationales Archiv für Ethnographie", a proto navštívil jsem guvernéra s plnou důvěrou a s nejlepší nadějí, že mně zprostředkuje audienci u krále sousední říše, jejíž jméno Goa. Guvernér van Hoevell prožil v Holandské Indii několik desítiletí, byl residentem na ostrově Amboině a zastává mí-stodržitelský úřad v Makasaru snad až do dneška. Dokud byl na Amboině, měl pevný úmysl opustiti výnosný úřad residentský, aby se mohl věnovati ve své vlasti profesuře národopisu, ale na konec přece ostal i na dále ve službách koloniálních. Guvernér van Hoevell přijal mě ve svých salonech co nejvlídněji, podělil mě otisky svých publikací, zapůjčil mi ke studiu domácích poměrů holandské spisy a, přislíbil mi, že vyšle posla na dvůr krále goanského, abych mohl býti od něho přijat ještě nejbližšího dne z rána. Za prňvodce nabídl mi svého tajemníka, míšence krve evropské a buginské, jenž kromě makasarštiny mluvil také holandsky, a byl ochoten doporučiti mě residentovi v Menadě, kdybych se odhodlal vykonati plavbu západním pobřežím a navštíviti také severovýchodní poloostrov, zvaný Minahassa. Guvernér líčil mi oby- 456 \ M M \|: l.l U .....ITROVi. Na silnici u residence krále goanskúlio. vatelstvo tohoto kraje velmi vábně a vypravoval, že teprve pěstění kávovníku učinilo z někdejších hlavorubců a pověrčivých kanibalu lepší lidi. Jak však vypadá příroda v samém srdci ostrova Celebesu, že třeba vyčkati zpráv odvážných cestovatelů. * * * Po svém návratu ze světové pouti dočetl jsem se, že se poštěstilo dostati se až do nitrozemí Celebesu oběma statečným strýcům Sarasinúm, a že dr. Fritz a dr. Pavel Sarasin ve zdraví navrátili se do Makasaru. Zpráva obou Švýcarů byla uveřejněna v makasarských listech dne 5. listopadu 1902 a zní asi takto: „Výprava naše nastoupená od severu středem na jih skončila šťastně, ale bez pomoci guvernéra van Hoevella nebyli bychom mohli dále postupovati, protože nám v tom bránila domácí knížata. Naše cesta trvala půlčtvrta měsíce. Přes sto nosičů nás provázelo. Čtyřicet z nich bylo najato již v Makasaru. Prvního dne dorazili jsme do hlavního města 457 JOSEF KOŘENSKÝ knížectví Sigijského. Zástupce knížete nás vyprovázel po dva dny. Horský kraj se nám velice líbil. Obyvatelstvo žije v něm hustě pohromadě. Tím krajem táhli také pánové Kruijt a Adriáni a seznámili nás písemně s přírodou již r. 1897, proniknuvše jako první Evropané až do Kulavi, kam také my se dostali. Obyvatelstvo náhorní roviny Kulavijské vítalo nás sice udiveně, ale chovalo se přátelsky. Někteří domorodci nechali se i fotografovati. S několika nosiči makasarskými navštívili jsme jezera Lindujské dlouhé asi 8 km. Vysoké hory je obstupují. Výzkum jeho zvířeny zdržel nás na místě několik dní. Krajina jest velmi zdravá, položená asi 1000 m. nad mořem. Jednou bude tam asi znamenité sanatorium klimatické. Navštívili jsme také jezerní ostrůvek, jejž vyhlédli si obyvatelé za pohřebiště. Dřevěné domečky byly však té doby prázdny. Živo je tam jenom o pohřebních slavnostech. V domcích stály dřevěné rakve. Knížecí rakve vynikaly krásnou řezbou. Když jsme se z výletu navrátili do Kulavi, marně sháněli jsme se po lidech, kteří by se nám propůjčili za nosiče. Nikdo se nehlásil. Báli se, aby prý nepřišli na cestě o hlavu. Po-hlaváři všelijak se vymlouvali, jen aby nemusili nic pro nás učiniti. Proto byli jsme přinuceni nastoupiti zpáteční pochod a přišli jsme po třech dnech z Kulavi do Sakedi. Pomoc guvernérova prospěla nám tam tou měrou, že jsme vytáhli se 128 Makasarci do Kulavi poznovu. Za této návštěvy vyhýbali se nám domorodci z daleka, my však táhli bez překážky krás-nviii krajem k veliké řece, jejíž jméno Koro. Osad bylo při řece velmi málo. Poznali jsme vesnici Gimpu a Topipikoro. Potom přišel nám vstříc již vládní komisař s průvodem. Vyšel z Paloppa se zásobami potravin. Obyvatelstvo vítalo nás v tom kraji již zase ochotně a přinášelo na důkaz přátelství rýži. vejce a banány. Kroj jejich vypadal zajímavě. Všickni byli vyzdobeni náušnicemi, náramky a rudými péry a vyzbrojeni kopím a mečem. Další pouť vedla nás lesnatou končinou povýšenou nad moře 1900 metrů. Vsi, do nichž jsme přišli, byly opevněny valy a bambusem. Místy viděli jsme lidské lebky a četné skalpy, jednou dokonce i čerství' stopy po lidské krvi, kterou 458 v M m M m u 01 o i noví, ;— obyvatelé natírají kůly, Býváť v té zemi zvykem lidi VC válce zajaté zabíjeti a posilovati se jejich krví. masem a mozkem k udatenství, Teploty y horských výšinách byly nízky. Mísu klesl teploměr y noci až na 11° C. A přece neleží kraj Lebonsk^ ani 1000 m. nad mořem. Dne 3. října dostihli jsme šťastně Paloppa *) a dne 20, téhož měsíce připluli jsme v nejlepším zdraví do Makasaru." * * * Samá ochota byli také všickni evropští obchodníci usedli v Makasaru již od mnoho let. Mnoho nejpřednějších domu obchodních náleží Němcům. Řeklo se mi, že mají vrch nad Samými Holanďany. K pěknému jmění dopomohl si tam milý pan Völkers, jenž jest hlavním vývozníkem perleti. Německý konsul Becker zbohatl zase vývozem kávy. V jeho skladištích poznal jsem drobné škůdce kávových zrnek. Byli to malí broučkové, kteří umějí čile skákati a létati, rozhráb-neme-li rukou zboží, do něhož se dali. Slyšel jsem. že napadají jenom nejlepší druhy kávy a že jsou s to zničiti i nejtvrdší semena tak. že z nich zbude jenom pouhý prášek. Láhev takových živých škůdců dal jsem dopraviti s příslušným množstvím kávy clo Prahy, a přítel dr. Nickerl choval je po sedm měsíců, načež všickni pošli. Ve spisech entomologických znám jest tento druh broučků jakožto Araeoderus coffeae. Nejednou objevil se již také ve skladištích kávových v Evropě. Drobnější obchody jsou hlavně v rukou Číňanu, kteří zbudovali si v Makasaru pěkné buddhistické božiště plné dračích výzdob vytesaných ve tvrdé žule. Mnozí z nich vyvážejí ve velkém trepank, jiní pak ptačí kůže k výzdobě dámských klobouků Modistky francouzské platí za kožky s nádherným peřím mnohem více, nežli by mohl za ně dáti přírodozpytec. Nejdráže platí se v Makasaru kožky rajčí, přivážené lam z Nové Guineje a blízkých ostrovů. Obchodníci čínští znají všecky vzácné druhy havranovitýeh těch opeřenců a žádají *) Mapu vykonané cesty obou Sarasinů uveřejnil Gcogiaphen-Kalcnder. V Gotč 1903. 459 JOSEF KOŘENSKÝ za -nejvzácnější rody a druhy i několik set holandských zlatých. Mnohem laciněji lze u nich koupiti samičky, jimž příroda odepřela nádherného peří skoro úplně, propůjčivši skvělou výzdobu rajskou toliko samečkům. V" Makasaru ptal jsem se také po oleji, jenž obdržel od celebeského hlavního města své jméno, ale sháněl jsem se po něm marně. Vyšel prý již jako osvědčený prostředek pro vzrůst vlasů z mody a napodobí se v Evropě z rozličných olejů jiných. Pravý „makasarský olej" tlačil se původně ze semen východoindického stromu, jehož jméno S c hl e i c h e r a t r i j u g a. V jednom obchodě nabízel mi Číňan tři ochočené ka suáry z ostrova Ceramu (Casuarius galeatus,) a žádal za každého jen 20 zlatých. Jinde měli na prodej nejnádhernější holuby světa privezené z Nové (iuinejc a vykrášlené skvělou korunou (Goura corona t a I, potom podivuhodné tabony a prapodivného vepře babirusu, jenž neobjevuje se nikde jinde na zeměkouli, než pouze na Celebesu a v nejbližším okolí. Tvor tento uvádí se s mnohými jinými živočichy, ať ssavci nebo ptáky, brouky a motýli, za významný doklad, že fauna ostrova Celebesu liší se nápadně od zvířeny, jež oživuje Borneo, Javu a Sumatru na straně západní a Mo-luky na straně východní, a že jí přísluší zvláštní místo mezi veškerým tvorstvem celé zeměkoule, což dovodil již podrobně přírodozpytec Wallace. V obchodech čínských bývá živo dlouho do noci a zlatníci a pradláři pracují snad bez ustání. Nahlédněte do jejich dílen o hodině dvanácté noční nebo ještě před svítáním a zastanete copaté syny nebeské říše v ustavičné práci a tážete se v duchu, kdy ti lidé vlastně spí. V domácnosti jejich můžete zříti malé oltáře ozářené lampičkami a svíčičkami a vyzdobené kvítím k uctění památky Buddhovy nebo z vděčnosti k zesnulým rodičům. Za to však bývá čirá tma ve čtvrti, v níž jsou usazeni Makasarci. Zá]5adem slunce končí domorodci své dílo jako všickni moslimové a zatarasují se ve vzdušných domcích svých jako v nějaké pevnosti, jakmile rozlehne se městem střelná rána vypalovaná z děla každého večera o 8. hodině. Té chvíle bývá pak zase nejživěji v besedě (Societeit), jež jest dosta- 460 Residence krále goanského. veníčkem všech předních osadníků. Ke společenským se lutz káni přicházejí a sjíždějí se páni i dámy v salonním úboru, pijí chladivé nápoje a obveselují se při zvucích vojenské hudby. Členové besedy platí měsíčně 5 zlatých na vydržování domu a čítárny, a hostí tam uvedené hosty na svůj účet. Večerem vylézají z úkrytu také tisíceré ještěřice rodu gekonů, vnikají skulinami do salonů světlem ozářených, vrčí a mlaskají, běhají hbitě po stěnách, užívajíce při tom příssav-ných destiček prstních, loví mušky a můrky, zbavují nás kousavých moskytů a odvažují se často až na samý stůl, aby si odnesly kousíček cukru. Pamlsku toho dopřáváme jim velmi rádi a budeme nakládati s jasnookými ještčřicemi jako s nejlepšími přáteli domu. V Indii těm tvorům nikdo neublíží, a nikdo se jich také nebojí, protože jsou hotová neviňátka. Ale vedou-li boj o samičku, potom stávají se gekoni hotovými krvežíznivá, ukusují svému soupeři mrštný ocásek, příšerně ho zohavují a odvádějí si vítězně svou vyvolenou. Čilým gekonům brzy jsem v ložnici uvykl a naslouchal jsem jejich tikání za noční temnoty jako cvakání hodin. Z té příčiny říkají Malajci gekonům tik tak. 461 JOSEF KOŘENSKÝ Střelná rána probudila mě z ranního spánku, a ve chvíli na to zaznívaly v ulicích polnice a bubny a svolávaly obyvatelstvo k vojenské parádě, odbývané k uctění svátku manžela mladistvé královny holandské. * * * K vojenské přehlídce provázené hlučnou hudbou dostavili se všickni hodnostáři a všecko panstvo celého města. Elegantních ekvipáží byla nekonečná řada. Ze všech stran zněly pronikavé píšťaly sluhů usazených na kozlíku, aby se lidé vyhýbali a šli s cesty. Dámy přijely v lehkých a skoro průhledných toaletách. V nejednom kočáře seděli také Číňané se spuštěným copem. Až bude po slavnosti, stočí si každý zase svůj copánek pěknou stuhou vykrášlený kolem hlavy, aby mu při práci nepřekážel. Pořádek udržovalo mnoho policejních strážníků, oděných v modrém šatě a vyzbrojených holí a šavlí. Všickni byli bosi. Rovněž na boso vykračovali si domorodí vojíni. Jezdci přijeli na bujných hřebcích a měli co dělati, aby udrželi drobné ty koníky na uzdě. Bujarosti ořům valně však ubude, až jen je jezdci několikráte po rozlehlém cvičišti proženou a váhou svého těla unaví. Již po několika evolucích řinul se všem vojínům pot s tváří a zmokřil těžkou uniformu jejich .Mamě volá se, aby vlněný oděv vojínů byl v Holandské Indii jednou již odstraněn a vyměněn za přiměřenější úbor tropický podle vzoru anglického nebo německého. Po přehlídce vojska doprovázel jsem mužstvo do kasáren. Strážmistr kavalerie, ochotný pan Herzog, byl mým průvodčím. Vypravoval mi, že sloužil dříve v armádě rakouské a že zná dobře Vysoké Mýto, kdež ležel kdysi se svou posádkou. Tázal se mne pak, znám-li ze Smíchova Šebka, jenž slouží v Holandské Indii skoro dvacet let, maje za ženu Timorku. Byl prý dříve u myslivců v Praze a nyní že zastává službu ubytovatele na ostrově Bandě, zamýšleje podívati se co nejdříve do své vlasti. Po několika letech spatřil jsem zase kasárenský život v Holandské Indii a slyšel jsem všecku chválu o ženách domo- 462 ■ UAI.AJ8KÉM ..... . n0\ I rodých vojínů. Také v Makasaru přebývá domorodý ......i V kasárnách vždycky s něžnější svou polovicí, jsa jí věren tak dlouho, dokud ho jinam nepřeloží. Z dětí vzešlých z do časného toho manželství bývají prý nejlepší vojáci a vycho vávají se na státní útraty. Prvého vzdělání dostává se jim v kasárenské, škole. Kantýny vystrojeny jsou velmi účelně a vždycky vzdušné. Poddůstojníci bavívají se ve své kantýně hrou v kulečník a navštěvují v prázdné chvíli pilně čítárnu. Méně vábné práce v kasárnách obstarávají trestanci. Domorodý vojín slouží až 25 let, načež má nároky na výslužné. V konírnách vypadalo to všecko jako na sloupku. Všickni koníci jízdní jsou samí ohniví hřebci. Jenom do kočárů zapřahují se klisny. Makasarští koně mají zvláště dobrou pověst. Vytrvalé běhouny má ostrov Sumba, Sumbava. Rotti, Sávu a Timor. Ohnivé povahy jsou prý též Batakové ze Sumatry. Za dobrého koně jízdného určeného pro vojsko platí se 180—260 hol. zlatých. Místo ovsa dostávají koně v Holandské Indii rýži (ve slupkách). Za služby ochotně mně prokázané pozval jsem strážmistra Herzoga na paroloď „Flcnsburk", abych ho tam pohostil mo- MeSita v síillľ králi- gnanského. 463 JOSEF KORENSKY Stříbrné pouzdro na betlovy list Výrobek javanský. kem, jehož on je velikým ctitelem. V Makasaru byla nejlepší příležitost zásobiti loď zase ledem a pohostiti přátele a známé sklenkou piva dobře chlazeného. Akciová ledárna dělá v přístavním méstě výborné obchody. Za libru ledu platí se v Makasaru 5 centů, tedy asi 10 haléřů. 4C4 V MAI iKTROVl Hrobka krále goanského. Na památku přijal jsem z rukou svého průvodčího několik fotografií pořízených za vojenské parády. Jedna z nich představuje návrat kavalerie ze cvičení (str. 455.). Jiné snímky tuto reprodukované zakoupil jsem u bývalého ševče, jenž již dávno zanechal knejpu, šidla a dratve a raději kamery se přidržel. * Povoz, jenž nás měl odvézti ke dvoru krále goanského, vzbuzoval ve mně všecku nedůvěru. Koníci vypadali jako kočky a byli znaveni ještě od ranní parády. Také kočár byl zbědovaný a k tomu všemu ještě zavřený a tak malý, že jsme se v něm nemohli ani hnouti. Kapitán „Flensburku" a tlumočník přidělený mi guvernérem byli mými společníky. Slunce již hodně pálilo, když vyjela naše ekvipáž z města a brala se jednotvárnou silnicí založenou mezi poli rýžovými. Do residence krále goanského počítá se asi dvě hodiny. Dobrý mrav kázal, abychom předstoupili před mohamedánskeho sultána v černém úboru. Ze slov guvernérových soudil Josef Kořenský: Cesta k protinožcům, 30 465 JOSEF KOKEXSKÝ jsem, že budeme přijati ve slyšení slavnostním, že spatříme v audienční síni také všecky prince a že budeme na konec po královsku hostěni a milostivě propuštěni. Pro veliké vedro oblékli jsme se s kapitánem v bílý oděv tropický a umínili jsme si, že se převlékneme do úboru plesového až před samým sídlem sultánským. Za další jízdy objevovaly se bambusové chýše domorodců obstoupené kokosovníky a širokolistými banány. Zavodňovací stoky vedeny jsou celým krajem a oživeny zhusta skákavými rybkami, jejichž jméno Pc r io p h t h a 1 m u s. Na pn ý pohled byste řekli, že jsou to žabí pulci. Sedí-li na břehu a podeprou-li se na přední ploutve jako na nohy, zdají se býti žabami. Lov takových skokanu způsobuje goanské mládeži mnoho radosti. Drobní klučinové a malá děvčátka prodlévají více v zavodněných příkopech nežli doma. Oděvu v tom věku ještě nepotřebují a prohánějí se po polích nazí. Jediným kouskem šatu drobných dívek bývá plechová ozdůbka, zastupující v malajských krajinách legendární list fíkový (obrázek na stránce 445.). Jiné děti chytaly v mokřinách pestré vážky a nádherné motýle. Když ukázala se na obzoru štíhlá věž bílé mešity, bylo na čase, abychom vystoupili z vozu a zaměnili šaty. Bambusové houští, zastíněné ještě mohutným stromem košatého ta-marindu. hodilo se co nejlépe k úpravě audienční toalety. Residence sultána goanského postavena jest blízko mešity. Z daleka připomínala mi starý český statek. Ze zeleného pažitu vyrůstá na nádvoří několik kokosových palem a banánu. — Tlupa goanského lidu provázela nás celým nádvořím až ke schodišti, po němž vstupuje se do vzdušné síně audienční, vyzdobené z předu řadou sloupů. Goanský vládce přivítal očekávané hosty na prahu svého skrovného paláce s veškerými dvořany. Sám byl oděn v černou kazajku se zlatými knoflíky. Boky jeho objímala hedbávná plachetka jako načechraná suknice a dosahovala až po kolena. Lýtka mělo Jeho Veličenstvo obnažená. Zelené i repky jsou audienční obuví jeho. Drahocenná dýka (zvaná u Ma-lajců křis) s čepelí jako had se vinoucí nesměla ovšem scházeti. Jilec její bylo umělecké dílo provedené dovednou rukou 466 Průplav v Sucabaji. rezbárskou ve tvrdé slonovině. Nepomazanou hlavu svou pokryl vznešený radža goanský aksamitovou čepičkou zlatem vyšívanou a připadal mi jako hostinský šenkovného domu. Podobně přiodčn a vystrojen byl první rádce goanské Milosti. Princů dostavilo se do audienčního sálu tolik, že je bylo těžko spočítati. Někteří lezli ještě po čtyřech. Byli to princové nejútlejšího věku a zabrečcli si chvílemi právě tak, jako děti v našem českém kraji. Královský papá měl mnoho na práci, nežli všecky uplakané Výsosti utišil a pamlsky je upokojil. Za takové nálady mohl jsem přednésti několik slov (přeložených do makasarštiny) a vyjeviti své uspokojení, že na své cestě kolem světa mohl jsem spatřiti také tvář mocného panovníka goanského, načež následovaly otázky, z které říše pocházím, jak se země ta nazývá, kdo v ní vládne, kam se vydám nyní a jak se mi líbí na Celebesu. Na dané znamení proletělo potom dvoranou asi dvacet lokajů v turbanech. kladli na stoly zavařené ananasy, cukro- * 467 JOSEF KORENSKY vinky, koláčky, betlovy pepř, cigára, cigaretky, čaj, víno a přinášeli na pokyn žádané pochoutky. Hovory vedly se sedě. Mezi tím, když radža vyptával se kapitána na jeho loď a na zboží z Makasaru právě vyvážené, mohl jsem si prohlédnouti výzdobu audienční síně. Nebylo jí mnoho. Na stěnách visely šeredné barvotisky evropských i orientálských potentáti! s obrazem Bismarkovým, a podél stěn stály řady houpacích křesel dřevěných. Chvilkami tlačily se do postranních dveří postavy ženské, ale zmizely opět tak plaše, jak se do audienční síně vyřítily. Byly to princezny a ženy sultánova harému. Peprného listí betlového (zvaného s r i nebo krátce b e-tel) jsme se ovšem ani nedotekli, za to však žvýkali pochoutku tu náruživě král i jeho dvořané. S příborem betlovým krá-čívá sluha stále za králem a podává Jeho Veličenství pepřový list potřený hašeným vápnem a posypaný práškem areko-vým každou chvíli. Pouzdra betlova nosívají při sobě všickni Malajci a dopřávají si při tom zhusta přepychu, kupujíce si betlové krabičky z tepaného stříbra. Viz obrázek na stránce 464. Po audienci vyprovázel nás goanský radža do mešity a propustil nás v milosti, slíbiv kapitánovi, že navštíví jeho loď příštího dne o páté hodině odpolední. * * * Asi hodinu cesty od residence krále goanského založili si předkové vladařského rodu pohřebiště a vyzdobili rovy zesnulých sarkofágy a památníky. Cesta k nim vede opět rý-žovišti a alejí bambusu a kasuarin. Ve stínu chlebovníků prokmitaly chvílemi mezi banány chýše domorodců. Vysoko nad bambusové chaty čněly štíhlé palmy arekové, zvané pro ztepilý svůj vzrůst gazelami říše rostlinné, a po kmenech ovocného stromoví vinul se pepř betlovy jakožto nejvábnější dráž-didlo všech národů indických. Po dnes platí tam slova pronesená již vlasteneckým Preslem: Betel žvýkají mužové, ženy i děti a krátívají si jím čas i v noci. Betel podává se 11'/ každému hosti. Zanedbání toho má se za největší nezdvo- 468 MMMi Solmirfm OSTROV JAVA. Měřítko, fá/lfUfOtl mu- lyr/i .//•/At."/ ffrgeitw. -xrrr JOSEF KOREXSKY řilost. Velmožové vycházejíce dávají si betel za sebou nositi. Žvýkání betlového listí červení se sliny, a ústa nabývají barvy krvavé. Prospěch toho žvýkání prý jest: voňavý dech, zdravá pleť v obličeji, pysky a zuby Červené, čištění zubu, uvarování hnusu ustavičným jedením ryb a zachránění od kurdějů. A v pravdě libují si v rybí potravě i v Goansku. Nahé děti, které vybíhaly našemu povozu naproti, neobjevovaly se u cesty jinak, než se sušenou rybkou v nice. Drobné rybičky vyschlé jako dřevo prodávají při cestách kramáři zároveň S připraveným listem betlovým. Obrázek takového krámu představuje snímek na stránce 457. Staré pohřebiště vladařů goanských založeno jest na eruptivním kopci zarostlém nízkým křovím. S pahrbku toho mohl jsem se dívati opět na nejvyšší vrcholek jižního Cele-besu. Většina náhrobků leží na lávovém vršku již v ssutinách zakrývaných divokými banány a zdomácnělými lantanami. Na některých můžeme ještě viděti sochařské výzdoby a pozlacen;! písmena arabská. Ještě nejzachovalejší sarkofág byl ten, jehož obrázek vložil jsem do textu na stránce 465. Snažil jsem se, abych mohl clo tohoto památníku nahlédnouti a dral jsem tst- již houštím ku předu. Ale k výstraze klučinu, kteří ůás v patách stále provázeli, upustil jsem od svého úmyslu. Ze slov našeho tlumočníka jsem vyrozuměl, že prý se zdržuje v ssutinách sarkofágů mnoho jedovatých hadu, a že bych mohl přijíti snadno k úrazu. Hřbitov nynějších vládců goanských leží as pül hodinky dále. Cestu k němu bylo nastoupiti pěšky, protože znavení koníci nemohli již z místa a potřebovali delšího odpočinku na zpáteční cestu do Makasaru. Odpolední slunce pražilo, a lávová půda sálala teplo jako výheň. Teploměr ukazoval ve stínu 38° C. Za nejpalčivější té chvíle byly draví svižníci nejčipernější a lítali jako posedlí. Ale obratní hošíci goanští polapili jich přece několik a snášeli mi je zároveň se zlatými chroustky a peřestými vážkami a sídly. Goanský svižník byl potom určen jakožto Cicindela decemguttata- K novověkému pohřebišti přiléhá též skrovná mešita. Byl pátek zasvěcený den všech moslimů, a imám opouštěl 470 V MALAJSKEM SOUOSTROVÍ. Hotel v Surabnji. právě stánek Alláhův. Plavý koník a sluha očekávali kněze před chrámem. Sluha kopím vyzbrojený doprovázel svého pána a zmizel nám brzy s očí i s imámem. Kopím vyzbrojují se rádi všickni Goanci a zhusta ho i zneužívají. Za prudké hádky chápají se nebezpečné své zbraně a usmrcují kopím svého protivníka. Goansk\ král vládne nad říší. jež má v rozloze téměř 2000 čtverečních kilometrů. Všeho obyvatelstva počítá se tam asi 60.000 duší. Ve mnohých spisech uvádí se toto království jakožto Gowa. Podrobné zprávy zeměpisné uveřejnil v Goansku poručík V. J. van Marie.*) * * * *) Beschrijving van het rijk Gowa door V. J. van .Maric. Tijdschrifl van hct Koninklijk Nederlandsch Aardrijkskundig Genootschap te Amsterdam. Leiden 1901. ■171 JOSEF KOŘEXSKÝ Goanský radža slibu svému dostál a oplatil nám návštěvu _ na palubě lodi „Flensburku". Tlupa dvořenínů ho doprovázela. V patách byl mu stále sluha se stříbrnou krabicí. Ze zdvořilosti přijali jsme nabízený betel a nepozorovaně jsme pochoutku zase odložili. Kapitán pohostil vzácné panstvo kávou, čajem, suchary a doutníky, a provázel zvědavé dvořeníny všemi prostorami korábu. Krále zajímali nejvíce jízdečtíkoně, které měla odvézti lod do Samaranku na Jávě. Potom vyprošovalo si Jeho Veličenstvo od kapitána „Flensburku", aby mu příště přivezl pěkného chrta, jehož by rád užil při lovu jelenů. Tento sport pěstuje goanský král náruživě, ale neloví té vysoké zvěře zbraní střelnou, nýbrž zmocňuje se kořisti lasem. Přítomný strážmistr Herzog vypravoval mi o nim-rodských těch choutkách dlouho a dlouho, jen aby byla příležitost vyprázdniti chutného a laciného piva německého ještě několik lahví. Večer měli jsme opustiti Makasar, ale po západu slunce setmělo se tak, že si kapitán již netroufal z rejdy na širé moře a kázal vyzvednouti kotev až teprve z rána. Cílem naší plavby byla Surabaja na ostrově Jávě. * * * První den plavby prošel v úplném bezvětří. V kabině bylo dusno. Toužil jsem po vzduchu čerstvějším a přespal jsem noc na palubě. Druhý.den nebyla atmosféra příjemnější. Teploměr ukazoval již z rána 30° C. Na obzoru ukázal se té doby již ostrov Lombok a brzy za ním ostrov Bali. Příliv Lombocký dělí obě souše od sebe a má v šířce 20 až 30 kilometrů. Oba tyto ostrovy tvoří s několika jinými archipel Sun-dajský. Pohlédneme-li na mapu tohoto souostroví (stránka 417.), bije nám do očí podivuhodná souvislost velkých i malých těch pevnin, a ostrovy Bali. Lonibok. Sumbava, Komodo, Flores, Solor, Adenara, Pantar, Allor, Kambing a Vettar zdají se nám býti pouhými útržky pevniny javanské. Nápadno také jest, že skoro každý má ve svém středu mohutnou sopku vysoko k nebi trčící a vyvrhující ob čas lávu a sloupy pemzy 472 v MALAJSKEM S0Ü0 Tosari, horské sanatorium na Javí. a popelu. Vulkány na ostrově Lomboku a Bali zjevují se plavci již z veliké dálky, dosahujíce výšky několika tisíc: metrů. Tvoří tedy všecky vulkány Sundajských ostrovu celý řetěz sopečných kuželů a připojují se ke dlouhé řadě sopečných výhní, jimiž obdařena jest také Java se Sumatrou. Ostrovu Lomboku a Bali přísluší v zeměpisném rozšíření živočichů důležité místo. Ke břehům jejich vyhlížel jsem se zvláštním pocitem a marně lámal jsem si hlavu, co bylo původně příčinou podivuhodné zvláštnosti, o níž anglický pří-rodozpytec Alfred Russell Wallace podrobně se rozepsal. Nabyv velikých zkušeností přírodovědeckých na cestách při řece Amazonské a Riu Negru obrátil Wallace všecku pozornost ke zvířeně a květeně Malajského souostroví a probadával tropické ty kraje po osm let. Studie Wallaceovy přinesly přírodovědě znamenité ovoce, takže badatele samého pokládali jest za tvůrce nauky, jejíž jméno geografie zvířat. Z výzkumů Wallaceových vyšlo na jevo, že jinou zvířenou vynikají kraje jižní Číny, Formosa, Filipíny, Sumatra, Borneo, Java, Bali, Přední a Zadní Indie, a že jinou faunu mají Austrálie Nová Guinea, Moluky, Celebes a ostrovy Sun-dajské, vyjímajíc ostrov Bali. I nazvána jest fauna zemí prve jmenovaných orientální a fauna druhá australskou. Zvířena australská má svou hranici na ostrově Lomboku a zvířena orientálská počíná ostrovem Bali, takže obě fauny odděleny 473 JOSEF KOŘENSKÝ jsou od sebe toliko úzkým průlivem mořským. Dle vlastních slov anglického zpytatele stačí dvě hodiny plavby, a člověk ocituje se pojednou v novém světě živočichu, lišících se od sebe tak nápadně, jako různá jest zvířena evropská a americká. Nejnápadnější rozdíly jeví se zvláště mezi ptactvem, a papoušek kakadu uvádí se jako operenec pro kraje australské nejvýznamnější, kdežto na ostrově Bali jest on ptákem převzácným a na Jávě v boží přírodě nikdy nevídaným. Břehy smaragdové Javy vystupovaly jasněji na obzor již k polednímu, a podle mapy mohl jsem souditi, že vidím v dáli před sebou nebetyčné vulkány Merapi, Raung, Djang a jiné. Odpoledne pluli jsme ve vodách průlivu zvaného Ma-durský (hol. Straat Madoera) a mohli jsme rozeznávati ostrým sklem četné cukrovary v okolí města Besuki (Besoeki) založíme. Novým jitrem viděl jsem již dýmati sopku Ardjuno a vystupovati z mraku posvátný vulkán Semeni, a čekali jsme jen na příliv, abychom mohli snáze veplouti do rejdy Sura-bajské Po polednách přistál ke „Flensburkir" tendr paroplavebního jednatele a za několik minut vystupoval jsem po druhé v životě na půdu čarokrásne Javy. Moji plavba na hamburské lodi byla skončena. Milý kapitán Schmidt přislíbil mi. že mi odveze některé přírodniny až do Hamburku, aby je tam poště předal a na mou adresu domu odeslal. Upřímným stisknutím ruky rozloučili jsme se spolu nepochybně na vždycky. On plavil se potom se svou lodí podél severních břehu javanských, já pak nastoupil jsem pouť od východu k západu, učiniv východiskem své nové cesty Surabaju. * Město Surabaja nevábilo mne k pobytu delšímu. Ovzduší je tam dusné a vlhké a temperatura vysoká za dne i za noci. Na chladnější chvíle noční a jitřní čeká člověk jako na smilování. Za pobyt v městě hodí se pro choulostivějšího cizince vzdušný hotel „Simpang" obstoupený kolem stinným parkem. Já však byl zaveden omylem do hotelu zvaného „Embong Ma- 474 lang", uzavřeného hradbou jako pevnost, /a 6 holandských zlatých denně dostává se hosti v nejpřednějším tom hostim í noclehu i pohoštění. Za láhev minerální vod) (Apollinarís) platí se 50 centů, za láhev Medoku 2 zlaté, /a minerální vodu s koňakem 75 centů. Sluhovi, jenž obstarává ložnici, «>. t c - v a obuv, dávají se týdně 2 zlaté. Znalost řeči malajské jest svrchovaně potřebná na všech cestách po Malajském souostroví. Po dlouhé době vyslovoval jsem zase běžné výrazy roti (chléb), gula (cukr), tel o r (vejce), šusu (mléko), a j e r ba ť u (doslovně: voda, kámen, t. j. led), a j er blan da (voda sodová), aj er panas (voda horká), k a in (prádlo), hitungan (účet), ha r i in i (dnes), e s u k (zítra), sedia (hotovo), bangunkan (buditi), a brzy uvykl jsem u prodavačů základním číslovkám sátu (l), dua (2), tiga (3), amp a t (4), lima (5), a n am (6), t u du (7). dulapan (8), sembilan (9), sa-puluh (lO), sa-blas (ll). dua blas (l2), tiga hlas (13). dua puluh (20), tiga p u luh (30) atd. Malajská řeč jest v celém .Malajsku jazykem, jímž můžeme se tam dorozuměti s různými pronárody. Touto řečí hovoří mohamedánsky kněz. evropský a čínský kupce, vojenský lékař, kapitáni parolodí, úředníci i správcové všech holandských residentství. Žádný Holanďan nemohl by se ani pánem Chalcosoma Atlas, největší brouk javanský. Přir. vel. 475 JOSEF KOKENSKÝ státi, kdyby malajsky nerozuměl a plyne tou řeči nemluvil. Generální guvernér předchází všecky dobrým příkladem a mlu\ i s poddaným lidem a domorodými knížaty jenom po malajskú. Dvě, tři malajská slova slýchal jsem již jako ski'lák, když vyslovovali jsme v hodinách přírodopisných orangutan. Prvé slovo znamená v malajštině člověka nebo muže, druhé (u t a n nebo hután) les. Také názvy gutaperča a kaja-puti (olej kajaputový), doslovně dřevo bílé, pochází z malaj-štiny. — * * * Prvou starostí mojí v Surabaji bylo, abych se jakožto cizinec přihlásil u magistrátu a vyžádal si pas k cestování po Jávě. Průvodního listu bylo mi zvláště třeba, ježto jjem chtěl navštíviti také samostatná knížectví jako jest Surakarta a Ďokjakarta. Policejní řád předpisuje, že se má každý cizinec hlásiti na úřadě do tří dnů, jinak pokutuje se pěti zlatými za každý promeškaný den. Vyhlášky předpisu toho se týkající oznamují se v hotelích jazykem holandským, anglickým, německým a francouzským. Za vydání pasu platí se 1'5 zlatého. Na magistrátním úřadě vyřídili žádost moji co nejochotněji a zaslali mi pas po zvláštním poslu ještě téhož dne do hotelu. Náčelník úřadu byl velmi hovorný a zvěděv o mých cestách byl ještě hovornější. Vypravoval, kde všudy v Holandské Indii již se zdržoval a co zvláštního kde nasbíral. Na Borneu byl prý náruživým nimrodem. Četné trofeje potvrzovaly jeho slova. Z těch nejvíce se mi líbila řada lebek mladých i starých orangutanů. Po rozlehlém městě nechodil jsem pěšky, ale jezdil jsem. Za hodinu jízdy ve fiakru platí se v Surabaji 1 zlatý. Pěšky chodívá městské panstvo jenom v parcích, a to časně z rána a k večeru. Za parného dne Evropan chůzi se vyhýbá. Večerem bývá v ulicích nejživěji. Té doby tržívá se v obchodech nejvíce. Dámy přijíždějí ke krámům skvěle ozářeným ve skvostných šatech a zastavují se zvláště rády u < u krářů na zmrzlinu a chladivé šerbety. 476 •lavanský krasec Catoxanllia. Přir. vel. V korunách košatých stromů Šveholí večerem na tisíce přítulných pěvců loskutáků, připomenutých již na stránce 355. tohoto dílu, a švitoří ještě, když již usínají. Lahodný zpěv indických těch opeřenců rozléhá se opětně za ranního jitra a naplňuje posluchače rozkoší. Když pak vyplatil mi peněžní dům Chartered Bank of India, Australia and China potřebnou sumu liber šterlinků a vyměnil mi je hned za papírové peníze holandské, mohl jsem již pomýšleti na odjezd do horského sanatoria, jehož jméno To-sari. K zajištění místa odeslal jsem tam telegram, a ve chvíli na to došla odpověď: Povoz bude vás očekávati v Pasuruaně. Odjezd do sanatoria ustanovil jsem na den 26. dubna. I vybývalo mi ještě tolik času, že jsem si mohl zajeti na blízký ostrov Madurský. Příliv, jenž odděluje ostrov od Javy, jest na jednom místě pouze asi 3 km. široký a velmi mělký. Rostlinstvo i živočíšstvo ostrova Madury shoduje se s tvorstvem javanským. Není tomu příliš dávno, kdy obě souše spolu souvisely. Legendy dí, že bylo tomu tak asi před sedmi sty lety. Maduřané liší se od javanských Malajců mohutnějším vzrůstem a odhodlaností. Proto je holandská vláda ráda najímá do svých služeb vojenských. Na ostrově Maduře bývá příležitost opatřiti si u čínských kupců salanganí hnízda. Jedlých těch hnízd vlaštovčích vyváží se z Madury velmi mnoho, ale na ostrově samém spotřebuje se jich nejméně. 477 JOSEF KORENSKY Důležitým produktem ostrova Madury jest kuchyňská sůl. Jako hlavní skladiště vládního toho podniku uvádí se na východě Sumanap. Stroje na lisování solných briket dodala na ostrov Maduru „Daiikovka" v Karlině. Byl jsem rád, že jsem mohl montérovi tam vyslanému dáti na cestu žádoucí informaci a poraditi mu, v kolik hodin má z Batavie vyjeti, na kjeré stanici železniční bude nocovati a v k( lik hodin a minut přibude do Su-rabaje Vyslaný strojník šťastně do Madury se dostal, ale odpykal delší pobyt svůj na ostrove" notnou zimnicí.*) * * * Původních knih po Jávě jest po skrovnu. Na cestách po západě hodí se ještě nejlépe anglický spis Schulzův,**) na cestách po východní Jávě holandská příruční knížka od téhož spisovatele.***) Malý železniční kurýr pro celou Javu (zvaný Dorp's Offi-cieele Reisgids voor Spoor-en Tramwegen op Java) prodává se za 50 centů. Za prvého svého pobytu na Jávě r. 1893 mohl jsem procestovati pro krátkost času toliko západní část ostrova. Železniční spojení celým středem Javy nebylo tehdy ještě provedeno, a cesta na východ byla by vyžadovala delší doby. Ale od r. 1895 jest putování po ostrově Jávě valně usnadněno. Ve dvou dnech může se turista ocitnouti z krajního západu na pobřeží východním. Projezdný vlak opouští Surabaju v 6.18 ráno, přijíždí skoro touže dobou na noc do Maosu, nastupuje další cestu z Maosu v 5.15 ráno a dostihuje Batavie v 6.18 večer. • , -i *) Solné brikety mají mnoho přednosti: Síil jest prosta prachu, nečistot, bakterií a vody. Váha jedné brikety čini 1 kg. Tvar její jest krychle, jejíž strana má 95 mm. Sůl, z niž se máji brikety hydraulickými lisy tlačiti, napřed se suší, a to po 24 hodiny a za teploty 110—120" C. Výrobek zahaluje se do pevného papíru a vyhovuje zdravotním předpisům lépe nežli sul beztvárná. Patent strojů pro výrobu solných briket jest majetkem Daň-kovky. Viz o tom její návod: Die Briquettirung des Salzes. **) West-Java Traveller's Guide for Batavia, Preanger Regencies and Tjilatjap. By Bapt. Fedor Schulze. V Batavii L894. ***) Oost-Java en Madoera. Handbook voor Reizigcrs door Kapitein Fedor Schulze. V Batavii 1897. 478 i | .. 01)081 KO\ Za noci vlaky na Jaw" nejezdí a třeba nocovati \ pohodl ném železničním hotelu. Poplatek za nocleh, večeři a nhl.nn činí 6 zlatých. Za oběd platí se v nádražních restaurai íi li javanských 1 zl. 50 centů. Železniční trať spojující Surabaju s Batavii má v délce 906 km. Za lístek 1. třídy platí se asi 48 zlatých, v 2. iřúlř přes 31 zlatých a ve 3. třídě asi 14 zlatých. Jména stanic ze Surabaje do Pasuruanu znějí podle ho landské výslovnosti asi takto: Chubenk. Vonokromo, Varu, Chedanchan, Buduran, ale píší se: Goebeng, Wonokromo, Waroe, Gedangan, Boedoeran. Za nádherného jitra proplétal se vlak mezi vegetací, jež nemohla krásněji vypadati ani v samém ráji. Kolem chýší kypěly jasnou zelení štíhlé palmy arekové, chlcbovník, papaje, banány a stromy mangové, na polích pak kolébala se stébla třtiny cukrové a dozrávala rýže. Žně byly již přede dveřmi. Jeden strom pěstovaný při chatách všech Javanců jest kaž dému cizinci nápadný pro zvláštní svůj ráz. Má štíhlý a přímý kmen a větve zcela vodorovně rozložené. Opadalo-li s něho lupení, zdá se býti ověšený samými netopýry, ale prohlédne-nie-li si jej z blízka, poznáme na větvích tisíceré tobolky podoby okurkovité a naplněné chmýřím, jež obaluje semena jako bavlna. Domorodci nacpávají tím chmýřím polštáře, říkajíce stromu k a p o k nebo randu. V botanice zove se E r i o- •""'** den d r on, něm. Woll-baum. . / / Vchody do ohrazených chýší javanských vypadají jako slavnostní brány. Ja- v Holubi pflfalko. Za rychlého letu holubího naráil ostri hrana, udělaná v přední části duté pBfalky na vzduch a vydává se zvuky jiných piSfalek holubích líbezný akord. 479 JOSEP KOŘENSKÝ lavanská vesnice na horském svahu. vanský hospodář sestrojuje si portály takové rychle a snadno. Silná stébla bambusová osvědčují se jako nejlepší stavivo. Z bambusu staví si Javanec chaty a ploty, z něho buduje laciné potrubí, mosty, stožáry, posady a kurníky. Objemná stébla bambusová hodí se výborně za nádoby, ať již k roznášení vody nebo mléka. Vkusně vypadají také bambusové holubníky. Javanec má v holubech veliké zalíbení. Časem vybírá jednoho za druhým z holubníku a upevňuje svým miláčkům na tělo lehoučkou píšťalku. Vylétnou-li pak holubi do kraje, naráží ostrá hrana malých píšťalek na vzduch, a nám zdá se, že slyšíme nad sebou tajemné akordy hudby nebeské. Píšťalka zobrazena jest na stránce 479. Na stanici Bangilské přesedl jsem do vlaku, jenž měl odjeti do Pasuruanu. Dva cizinci upoutali na nádraží mou pozornost. Ve chvíli na to vstupovali jsme všichni do téhož vozu. Oba cizinci hovořili mezi sebou rusky. I dal jsem se s nimi do řeči. Z hovoru vyšlo na jevo, že pan Abrikosov přijíždí z Moskvy a že až prohlédne si Javu, nastoupí zpáteční cestu domů Sibiří. Průvodčím Abrikosovým byl milý pan Ščerbačev, společník firmy Ščerbačev, Cokov a spol. v Singapure. Oba Rusové ubírali se na zotavenou do sana- 480 v m m m kí m quo rno Ryžové zně na Javř. toria Tosarijského a byli mi po několik dní veselými společníky. Pasuruan je městečko rozložení' blízko moře. Řada vozků nabízí se tam ke službám výletníků. Ve tvářích lidí poznáváme Javanče, Číňany a Araby. Evropanů žije v Pasuruanu málo. Příbytky jejich mají ráz malebných vil obklopených nádhernou vegetací tropickou. Domorodci bydlí ve zvláštní čtvrti, nazývané po celé Holandské Indii malajsky k a m p o n g. Za 2'5 zlatého odváží mě vozka (kuši r) do malé osady, jejíž jméno P u s p o. Počítá se tam asi 15 km. Cesta vede napřed rovinou. Po pravé i po levé ruce mám samé plantáže kávovníkové a sady chinovníkové. Potom cesta srázně stoupá, a můžeme vyhlížeti v divoké žleby horské. Obrátíme-li oči nazpátek, uvidíme v dáli vodní pláň průlivu Madurského a za ním rodnou zemi Maduřanů. Osada Puspo (PoespoJ leží již ve výši 530 metrů. Nemocní stížení zhoubnou malárií rádi se tam utíkají a doufají ve vyléčení zákeřné choroby. Podnebí jest v Puspu mírné a pro nemocné, kteří přišli z horkých krajů, snesitelnější nežli chlad né výšiny Tosarijské. Obyvatelstva není v horském tom kraji mnoho, a proto snaží se ostrovní vláda úrodné svahy Teng-gerského pohoří oživiti osadníky, nabízejíc každému zdarma Josef Kořcnský: Cesta k protinožcům. II. 31 481 JOSEF KOŘENSKÝ pozemek, k tomu ještě trochu peněz hotových, nějakou krávu a koně a potřebné nářadí hospodářské. Oběd, jejž nám v Puspu držitel malé hospůdky upraivil, chutnal mně i oběma Rusům znamenitě. Výborný beefsteak zapíjeli jsme společně „plzeňským" u ledu chlazeným. O led nebývá na Jávě nikde nouze. Po obědě měli jsme před sebou ještě asi 8 kilometru jízdy. Ale v Puspu vozová cesta přestává, a třeba vydati se do Tosari na koni nebo v nosítkách. Zástup polonahých nosičů a pohůnkú bude nás provázeti. Jednoho koně najal jsem pro sebe, druhého, aby nesl zavazadla. Za jízdeckého koně osedlaného platí se až na Tosari 2 zlaté, za soumara 1 zlatý, pohůnkovi a nosiči oděvu po 50 centech. Kdo cestuje v nosítkách, najímá 6 nebo 8nosičů a platí se všem 3'60 nebo 4"80 zlatého. Palmy kokosové ustupují v horách vegetaci otužilejší. Banány provázely nás vysoko. Také kasuarinám daří se v ja-vanských horách dobře. Alejí takovou jeli jsme po klikaté stezce asi hodinku cesty. * Z houští divokých roklí zaléhaly k nám zvuky hrdliček a šum vodopádu. Na cestě zatřpytilo se ve sluneční záři cosi zeleného jako smaragd. 'Byl to mrtvý krasec. nádherného rodu Catoxantha. O několik kroků dále povalovalo se tělo obrovského brouka C h a 1 o o s o m a Atlas, jenž pro svou mohutnost zasloužil si s africkým „go-liášem" a americkým „herkulem" vznešeného názvu malajský dynastid. Pro sběratele hmyzu jest Java vábným eldorádem, a báječná krása třpytných krasců (buprestidů) a zlatohlávkú dosahuje tam svého vrcholu. Ve výši 1200 metrů objímaly nás již mraky, a počala námi lomcovati zima. Všickni oblékali jsme na se teplé svrch-níky. Také nosiči halili se do teplejšího oděvu. O ,5. hodině odpolední měli jsme na samé temeno To-sarijské již jenom kousek cesty. Teploměr ukazoval 16° C. Na vrcholku sanatoria (1770 m.) klesává rtuť za noci ještě o .maličko méně. * * * 482 V MALAJSKÉM OltOBTMOVl Buvoli potah s cukrovou třtinou. Sanatorium samo leží nejvýše a skládá se z několika stavení. O málo níže rozložena jest na terase vesnička teng-gerských domorodců. V zahrádkách -jejich rostla kapusta, cibule, salát, petržel a brukev. Zclinářství takovému daří se v tamějších výšinách velmi dobře, a zelenina jde na odbyt jak v sanatoriu, tak .i na úpatí pohoří. Chaty domorodců vypadají úhledně. Holubníku bylo tam několik, a mohl jsem .naslouchati líbezným akordům šířeným v oblačných výšinách z holubích píšťalek. Na srázném svahu má své místo boží pole. Ve hlavách nebožtíkis rozvíjejí se stolisté růže. Nápisy náhrobku hlásají, že lam odpočívají ti, kteří marně hledali vyléčení své choroby v sanatoriu. Chvatně opouštěli bažinné kraje na ostrově Bor-neu a utíkali před smrtí. Ale neušli jí a podlehli zákeřným chorobám tropickým. Jedlé kaštany a kasuariny zastiňují na malém hřbitůvku jejich rovy. Za mého pobytu v sanatoriu Tosarijském čítala kolonie pacientů pouze osm osob. Někteří přišli tam ze Sumatry, jiní z Bornca nebo z malarických nížin javanských. Všickni naříkali si na zimnici nebo na beriberi. Plantážník z Bornea trpěl malárií nejvíce. Byl jsem přítomen, když ho zimnice uprostřed večerní tabule popadla a tak jím lomcovala, že se na lůžku svíjel a za hrozných bolestí a křečí všecky svaté 483 JOSEF KOŘENSKÝ na pomoc svolával. Pronikavý nářek ozýval se v salonu vedle jídelny dlouho a dlouho. Ubohý nemocný přestál hrozná muka již několikráte a byl si vědom blížící se katastrofy. Proto opustil tabuli za největšího chvatu a pádil do sousední světnice jako zběsilý a rozumu zbavený. A co přivodilo příšerný stav ubožákův? Před několika lety četli jsme v odborných článcích a knihách lékařských o malárii čili bahenní nemoci, že podstata nákazy není ještě rozřešena a že příčinou choroby jest zajisté drobná plíseň plasmodie malarická. Ale z prací Ro-nalda Rossa vyšlo na jevo, že jsou to živočišné organismy, které vrhly se na krvinky naší krve, hlodajíce v nich jako červíci v oříšku. V každé krvince hlodá jeden cizopasník. Rozmnoží-li se haeamoeby — takové jest vědecké jméno pro ně — v hojné míře, můžeme je najíti a drobnohledem pozorovati v každé krůpěji krve vypuštěné z prstu nemocného. Je-li takových cizopasníků asi čtvrt bilionu, potom lomcuje pacientem již zimnice, a to v tom okamžiku, když se parasiti počínají svými spory rozmnožovati. Také každou novou generací cizopasníků dostavuje se u nemocného zimnice. Dalším zkoumáním zjistil Ross, že se objevují v krvi člověka nejméně tři druhy hacmamoeb. Jedny rozmnožují se spory vždycky po třech dnech, jiné ob den nebo každodenně, odtud učená jména febris quartana, f. tertina, f. quotidian a. Zhusta trpívá nemocný dvěma druhy zároveň. Obratný mikroskopik rozezná je v kapce krve velmi snadno, ba je také s to, aby určil, jakého jsou pohlaví. Rovněž inňže říci, zdali jich přibývá nebo požitím blahodějného chininu ubývá. Chinin jest až dosud nejlepším prostředkem proti malárii, ale dlužno užívati ho nejen po několik měsíců, ale i po několik let, máme-li se zhostiti nemoci úplně. Změna podnebí v tom případě nerozhoduje, a nemocný trpí malárií ještě potom, když i opusti] krajiny malarické a uchýlil se do klimatu nejzdravějšího. Hlavními přenášeči malárie jsou Anopheles macu-1 i p e n n i s v Evropě a Spojených státech severoamerických, A. c u 1 i c i f a c i c s v Indii a A. f u n e s t u s v Africe. Nosičem zimnice žluté jest moskit rodu S t e g o m y i a. 484 I •! m VTRKI M 0.....tOVl. Siav pa< ientů, které trápila nemo« beriberi, nebyl i i natoriu utěšenější. Nemocní naříkali -i. /.<■ m- nemohou udrží ti na nohou, že těžce dýchají. /<■ je trápí stále žízeň, že jim srdce může z těla vyskočiti, že odměšují mnoho bílkoviny, /<• |im otékají končetiny a že jsou hned na to zase jenom kosi a kůže. Nad beriberi není v Holandské Indii horší nemoci. Km/ šíří-li se ve vojště, činí všecky muže neschopny k vykonávání povinnosti. Chorobou tou umírá tam asi 7 procent nemoc ných, v Brasilii zhusta až 75 procent, v Zaponsku 2—4 osoby ze sta. V sanatoriu Tosarijském očekávali za mé návštěvy příchod krále siamského, a proto pečlivě upravovali všecky cesty a pěšiny Pavilony vyzdobili stromovitými kapradinami a do květnic snášeli nejpestřejší květiny evropské. V saloně ladili piano a zkoušeli všecky válce velikého orkestrionu. Krásných vyhlídek užil jsem v sanatoriu málo. Každou chvíli táhly výšinami husté mlhy a zastíraly krajinu jako neproniknutelným závojem. Večerem klesl teploměr na 15° C. a všickni hosté procházeli se v zimnících. Vysokými teplotami v nížinách stáváme se choulostivými a snášíme chladnější ovzduší velmi těžce. V sanatoriu Tosarijském má zdravý turista dlouhou chvíli. Proto zdržel jsem se v mlhavé výšině kratší dobu. nežli jsem zamýšlel a pospíchal jsem do nižších pásem. * * * Za podívanou stojí návštěva sopky, jejíž jméno Brom o.*) Turisté vydávají se tam z Tosari časně z rána buď na koni, nebo dávají se nésti v nosítkách. Za jízdeckého koně platí se 4"50 zl., osmi nosičům, kteří se po čtyřech střídají, 10 zlatých, šesti nosičům 5'50 zl. Cesta až na pokraj sopečného jícnu a zpět trvá asi 6 hodin. Cesta ke Bromu vine se klikatě. Okolní vulkány Penang-gungan, Ardjuno a Kavi s dvojící temen jakož i sopka Klut zjevují se diváku každou chvíli. Později cesta stoupá a dosa- *) Von Javas Feuerbergen. Das Tengger-Gebirge und der Vulkan Bromo. Von Dr. Franz Kronecker. V Oldenburku a Lipště 1877. 485 JOSEF KORENSKY huje výše asi 2400 metrů nad mořem. Před námi prostírá se hluboká kotlina vyplněná na svém dně samou písčinou. Z písečného toho moře (Daaar) pozvedá se ohromný kopec, v němž tušíme sopku Batuk. Stojí tam o samotě a vypadá jako vodorovně sříznutý kužel. Kolem kužele je hotová poušť. Po nějakí' bylince ani památky. Zdá se nám, že se díváme na vyprahlou a mrtvou krajinu, jako se objevují na fotografiích sopečných hor měsíčných. Jenom že v nitru javanských kopců a hor vulkanismus stále jest ještě činný. Vystoupíme-li jenom o sto metru výše. uvidíme dýmati daleko na jihu obrovskou sopku Smeru (Semeroe). Temeno její vysoké 3370 m. zahaluje se každých několik minut mrakem popelu, dýmu a pemzy a vyjasňuje se zase, když se vyvržená hmota k zemi snesla a srázné svahy štíhlého vrcholku pokryla. Příkrými stezkami sestupuje potom turista níž a níže, až ocitne se na samém dně rozlehlé kotliny. Nohy boří se nám v sypkém popelu a postupujeme ku předu s velikým namáháním. Štěstí, že jízdecký kůň jde nám stále v patách. Až se klopotné cesty v šedém popelu nabažíme, vyskočíme zase na koníka. Chvílemi zastaneme v sypké pudě tvrdé balvany lávové. Také před námi vyčnívá jich z popelu na tisíce, a celý kraj podoben jest pohřebišti posetému kamennými náhrobky. Zcmězpytci pokládají rozlehlou tu kotlinu za ohromný kráter, v němž se kdysi žhavá láva vařila, jako tomu jest ještě' v souostroví Havajském (Kilauea). Když pak jícen vychladl, a roztopená hmota nerostná v lávu ztuhla, povstala zvětráním povrchu písečná poušť, po níž právě kráčíme. Na zvětrání povrchu pevných shluků lávových dojde tam zajisté co nejdříve. Za bezvětří putuje turista popelovou pouští bez úrazu, ale hůře bývá tam, když vichřice zuří a popel v podobě vysokých sloupu do výše vymršťuje. l )l»ejdeme-li vyhaslý a osamělý kopec Batuk (2430 m.), uvidíme před sebou dýmající kráter vlastního Broma. K pokraji živého toho jícnu třeba stoupati z písečné pouště asi o 200 metrů výše. V potu tváři slézáme strmniny a zachycujeme se pevně bambusových tyčí upevněných tam od zemské správy pro ulehčení vzestupu. Zápach sirovodíku šíří se již každým krokem, a mračna chemických zplodin zjevují 486 _____________________________V MALAJSKEM Si...... > i ____________________ se \ií. lak,' našim očím. Nahlédneme li pak s pokraj« m< nu do samé propasti, uzříme v ní. jak se lani hal..... a /liavii láva vaří, v modravou směsici par a plynu proměňuje a vzhůru k nebi vystupuje. V hlubších místech příšerného jícnu žlutavé páry, valí se násilně z puklin jako z ventilů kapallh a shromažďují se v modrozeleném jezírku. Geolog má na této pouti příležitost, aby nasbíral si tro< Im hornin, jež tam vulkanismus vytvořil. V jedněch poznáme čedičovou lávu, v jiných trachyt, bolus, obsidian, amfibol, pemzu, porfyr, síru a j. * * * Skoda, že necestoval jsem v okolí Broma v měsíci čet venci. Té doby byl bych uviděl procesí zbožných poutníku, kteří přicházejí k úpatí ohnivé hory, aby jí obětovali obvyklí' oběti. Muži, ženy i děti přinášejí posvátné hoře pokrmy pečené i vařené, všeho druhu ovoce, drůbež a živá kůzlata, pěkně ustrojené panenky a jiné hračky kvítím vyfcráŠlené. V čele procesí kráčí žnec, vystupuje až na samý pokraj dýmajícího jícnu, modlí se k bohům v ohnivé hoře sídlícím, obětuje jim kadidlo a na znamení oddanosti a pokory metá do ohnivé propasti přinesené dárky. Tenggerští horalé přidržují se brahmanského náboženství až doposud a uctívají trojici božstev, kterou tvoří Brahma, Višnu ,a Sivá. Hlouček brahmanú čítá na Javč jenom několik tisíc duší, kdežto skoro veškeré obyvatelstvo (26 mil.) vyznává islám. Brahmanismus udržel se v Tenggersku horlivým působením domorodého náčelníka, jenž se nazýval Kiahi Dadap Puti. Pověst vyplavuje, že pohlavár ten šťastně unikl smrti, když mohamedáni zmocnili se slavné říše Modhjopahitské ve východní Jávě, a že utekl se do hor Tenggerských, aby tam prosi' boha Broma za pomoc proti mohamedánskym vetřelcům. Děvo Bromo vyslyšel hlas zbožného brahmana a mluvil k němu z hory, která se náhle otevřela a za hromobití a blesku zase zavřela. Od té doby (15. stol. po Kr.) žijí Tenggerci v pokoji a míru a vedou život patriarchální. Dvéře jejich chýší směřuji až podnes vždycky k posvátné hoře. Také přecho- 487 JOSEF KOŘENSKÝ Přijímací síň paláce raden patiova. vává v sobě každá chata brahmanskou devu (modlu), jež jim nahrazuje společné chrámy. O horalech Tenggerských slyšel jsem všecko dobré. Vláda si jich velice váží pro spořádané poměry v rodině i ve veřejnosti. * * * Asi den cesty na východ od sanatoria Tosarijského leží ve výši 485 metrů nad mořem osada Lavank. Sluha budil mě ještě za čiré tmy ranní a oznamoval, že objednaní nosiči již čekají, a že snídaně bude v několika minutách hotova. Den před tím bylo uděláno, že cestu s hor nastoupím nejdříve v nosítkách (t a n d u) a později na koni. Šesti nosičům mé osoby a mých zavazadel příslušela odměna 12 zlatých. Byl to perný výdělek. Cesta byla příkrá a kluzká. Myslil 488 \ .i \i ,i i i -.i 0UQ9TI Batikováni ^malování) »avanských látek. jsem, že vypadnu z nosítek každou chvíli a že sletím do srázné rokle i s nosiči. Černá země prozrazovala všudy sopečný původ. Také na této straně horské provozují horalé zelinářství. Potkávali jsme často soumary, kteří pospíchali s vypěstovaným zelím do Lavanku. Domečky pohorských dědin vypadaly jako dětské hračky. V zahradách jejich viděl jsem ricinus, broskve, -banány, kukuřici, fazole, broskve, fuchsie. 2ivé ploty skládaly se z obrovských durmanů. V osadě zvané K1 e 11 a nosiči chvíli odpočívali a vyprošovali si trochu čaje na zotavenou. Zastávky té užil jsem k návštěvě sadu, v němž ukrývala se vábná vila. Nápis oznamoval, že majitelem útulného domečku jest dr. Biirck. Když jsem prohlédl jméno z blízka, poznal jsem, že jsou písmena udělána z polínek chinovníkových. 489 JOSEF KOŔENSKÝ Pěšina vedená středem libosadu byla lemována vonnými růžemi. Poupata se již rozvíjela a budila ve mně blažený pocit. Po delší době byl jsem zase v kraji, kde se růžím dobře daří. S rozkoší díval jsem se také na trsy violek, v tropických zemích vzácné to zjevy. Ale nad růži krásnější byla dívka, jež mi přicházela vstříc. Ve tváři mohl jsem čísti, že to smíšenka. Málem byl bych zapomněl rajskou tu bytost pozdraviti. Stěží vyrazii jsem ze sebe: Tábck! Za uctivé své přání ..dobrého dne" obdržel jsem v odpověď: Slamat datang, t. j. buďte mi vítán. Ve chvíli na to objevil se přede mnou také líbezné krásky b apa (otec) a pravil: ..Jsem doktor Burek a zde moje dcera. Mám z ní velikou radost. Ta se mi povedla, co?" A doktor mluvil pravdu. Na andělskou tvář spanilé té dívky, v horách jako začarované, vzpomínal jsem dlouho a psává! jsem o ní svým dvěma přátelům na Jávě, kteří pak neváhali odlehlý kraj ten navštíviti. Oba chtěli uzříti vlastníma očima luzný květ vypěstovaný v domácnosti veselého doktoru. .Ale ani jednomu, ani druhému nepřálo štěstí. Kouzelná dívka prodlévala vždycky návštěvou v paláci holandského residenta a upoutávala svou krásou všecky hosty tam shromážděné. Z hovoru vyšlo na jevo. že dr. Burek byl původně lékařem a že se vystěhoval z Německa na Javu. Kdyby byl chtěl provozovati lékařskou praksi v holandské kolonii, byl by se tam musil podrobiti zvláštní zkoušce. Ale k tomu neměl dr. Burek dosti chuti a proto zanechal léčení a stal se pěstitelem chinovníku. Plantáže, jež má na starosti, jsou velmi rozlehlé. Viděl jsem mezi nimi též chinovníky až dvacítileté a velmi silni'. Ale všecky stromky ostatní byly jenom desítileté a kácely se, aby se z nich připravila chinovníková surovina. Proslulý chinin obsažen jest ve všech částech řečeného stromku. Proto připravuje se nyní alkaloid ze všech ústrojů památné cinchony. K tomu Účelu roztlouká se na prášek také všecko usušené dřevo' poražených stromků. Oloupaná kůra suší se na slunci a potom na plechu, pod nímž topí se rozžhaveným' uhlím dřevěným. Surovina vyváží se hlavně do Amsterodamu. Původní vlastí chinovníku jest sice jižní Amerika, ale 490 Javanští herci. pěstěním ocitl se stromek ve mnohých osadách holandských a britských a chová v sobě více alkaloidu než chinovník americký. Největšími plantážemi chinovníkovými honosí se ostrov Java. V sadech chinovníkových odpočívá tělo nejzasloužilejšího badatele V oboru zeměvědy javanské. Je to František Jung-huhn. U hrobu jeho zastavil jsem své kroky, když jsem kon-cem roku 1893 po prvé na Jávě prodléval a sopku Tankuban slézal. Junghuhn pohřben jest v rajské zemi, jejímuž výzkumu posvětil celý život svůj.*) Zemřel v Lembanku, kde jako do-hlížitel rovněž zabýval se kulturou chinovníku. Dr. Burek se přičinil, aby hrob zesnulého vyzdoben byl památníkem důstojným. *) Holandský jeho spis vyšel překladem Hasskarlovým: Java. Seine Gestalt, Pflanzendecke u. innere Bauart von Franz Junghuhn. V Lipště 1S52. * 491 JOSEF KOŔENSKÝ Plantáže chinovníkové střídaly se i za další cesty se sady kávovníkovými, zastiňovanými košatými stromy, aby jim neublížilo palčivé slunce. Takových stinných stromů pěstují javanští sadaři několik druhů. Zvláště krásný jest motýlokvčtý strom dadap (Erythrina), pojmenovaný pro ohnivé své květy zarděnice, něm. Korallenbaum. Malá přeháňka přinutila nosiče, že svlékli se sebe poslední hadříčky a vykračovali si zcela nazí, obávajíce se, aby se od mokrého oděvu nenastudili. V dopoledních hodinách zastavili se nosiči v rozkošné osadě horské, zvané Mongkodjadjar a známé u holandských kolonistů jakožto „Herstellingsoord". V sanatoriu tom zotavují se výletníci po vysilujícím pobytu v horkém klimatě velmi brzy a navracejí se s chutí zase do práce. Mongkoďaďar leží ve výši asi 1200 metrů nad mořem a má slunné a 'mírné podnebí. Nádherné křoví pryšcovitých poin-setií tvoří tam husté křoví. Hostinský pan Weijrich snášel mi přírodniny všeho druhu, jen aby mohl vypravovati o svém sanatoriu to nejlepší. Představil mi také dvě „španělské dámy", které již po delší dobu v zajetí choval a lupením vyživoval. A obě kudlanky uklá-něly se, když jim hostitel dovolil procházeti se po saloně, skutečně na všecky strany tak dvorně, že si řečeného titulu zasloužily v plné míře. Potom zval mě milý pan Weijrich do své zahrádky, v níž právě přišel na termití hnízdo. Všekazi znepokojovali ho již po delší dobu, a proto usmyslil si, že i im celé jejich státní zřízení obrátí na rub. V několika hodinách měla vzíti termití říše, v zahradě založená, za své. Přiložil jsem také své ruce k dílu a pátral jsem v hnízdě po královně. Šťastnou náhodou přišel jsem na kobku mohutné královny velmi brzy a mohl jsem zazděnou rodičku, jež dala život celému termitímu státu, z hliněného vězení vyjmouti a uložiti ji i s několika statnými vojáky a přičinlivými dělnicemi do svých sbírek. Poloha Mongkoďaďar u jest rozkošná. Blízký vodopád v lesní rokli ukrytý zvyšuje krásy horské krajiny. V zahradách tamějších vil daří se dobře také jahodám a chřestu. Láhev francouzského vína prodává se tam za 1'50 zl., láhev mléka 492 l m ,i ■ i i i .i 0UOS1 HOVÍ, za 30 centů. Za denní zaopatření s noclehem počítá li ho Stinský 5 zl. Okolní hvozdy skládají se z proslulých siromů tekovýi li vynášejících koloniální správě mnoho milionu zlatých do roka, Po vonném dřevě tekovém je v loděnicích taková poptávka, že holandská vláda indická učinila pěstění a porážení stromů tekových svým monopolem. Pevností a vytrvalostí podobá se dříví tekové dubovému. MalajskJ jméno stromu tekového jest ďati .Z malabar ského názvu teka odvozeno jest botanické jméno T e c to n a. Java a Siam vyvážejí tekového dříví nejvíce. Suchá a písčitá půda hodí se k pěstění teku nejlépe, Užitek z tekových lesů plyne teprve asi čtyřicátým až padesátým rokem. Nicméně dává koloniální vláda vysazovati horské kraje východní a střední Javy stromovím tekovým neustále. Nábytek z tekového dříví jest pro tropické kraje jako stvořený, protože se termiti dřevu tomu vyhýbají. V Mongkoďaďaru přijali nosiči zaslouženou mzdu za své služby, já pak nastoupil po obědě další cestu koňmo. S kopce mohl jíti malý hřebec javanský otále jenom krokem. V roklích šuměly bystřiny a hučely vodopády. Kolkolem jen samý prales. Tišinou hlubokých hvozdů zazníval chvílemi pokřik opičí kolonie. Jednou napočetl jsem jich v koruně košatého stromu přes padesát. Některé byly černé, jiné rezavé, ale všecky prohlížely si mne a mého nosiče přítulně a rozutíkaly se teprve, když zazněl pronikavý skřek starého opičáka. Slunce schylovalo se k západu, když jsem dorazil na nocleh do Lavanku. Den na to mohl jsem již zase cestovati železnicí a dojel jsem velikou oklikou přes Malank a Blitar do Kediri. Vlak vine se jednou úpatím sopky Ardjuno, později dotýká se svahu vulkánu Kari, po třetí objíždí odnože ohnčrodého Klutu a doprovází vody mohutné řeky, jež se jakožto Brantas spojuje s řekou Vidas a vylévá se s ní společně jakožto Mas do průlivu Madurského. Rýže, káva, tabák, indigo, cukr a dříví tekové jsou hlavními plodinami kraje, jímž se ubíráme. K rozvážení polních plodin užívají na Jávě hlavně buvolů. 493 JOSEF KOKEKSKÝ Javanská loutka, vyřezaná z kůže buvoli a užívaná při lirách stínových. Tepla již valně přibylo, a o 9. hodině ranní mohl jsem poznamenali si do denníku, že ukazuje teploměr v železničním voze 29° C. a v poledne ještě o 4 stupně více. Prodavačky na stanicích prodávaly pasažérům rozkrájenou třtinu cukrovou, sušené rybičky, vejce, rozstrouh'ini jádra kokosová, pepř betlovy a chutné ovoce pulasanové (N e p h e 1 i-um), jež svým zevnějškem upomína na pichlavé plody divokého kaštanu. V nížinách byly rýžové žně, a papíroví draci zavěšení na bambusových tyčích měli zaháněti svými pohyby houfy pěnka-vovitých rýžovniku. Novým jitrem opustil jsem Kediri a o pole-dnách byl jsem v Solu, sídle císaře surakartské-ho. Přišel jsem tam jako na zavolání. Správce Slierova hotelu oznamoval mi hned u vchodu: „Jste u nás zajisté po prvé a přál byste si snad, abyste viděl slavná obřízky v rodině prvního rádce císařova. Máu-ii frak. opatřím vám u na- 494 šeho residenta pozi mí k /iiivi I slavnosti. Spatříte kus javansk i ho života, jen/ vás bude jistě zajímati. Téhož dne večer můžete si v paláci také zatančiti. Jste-li milovník tance, budete viděn tím raději. U nás tančí mladí i staří a musí tančili, poněvadž si toho naše dámy přejí. Tančíme sice v potu tváři, ale tančíme přece, zhusta až do bílého dne, poněvadž pozdě začínáme. Jako cizinec nebudete při slavnosti samoten. Je tu laké malíř Fleischer. Budete míti dobrého společníka. Zde právě přichází." Pan Max Fleischer byl mi skutečně dobrým druhem a rádcem. Zná dobře našeho Kniipfra a znal také našeho Marolda. Ale malíř Fleischer jest zároveň botanikem a výborným znalcem tropických mechů. Svědčí o tom jeho floristické publikace.*) Bylo umluveno, že se zítřejších slavných obřízek zúčastníme. Surakarta čili krátce Solo jest residenčním městem císařským již od dávných lei. Mastní titul císařův zní po domácku šusu-lninan nebo kratčeji sun an. Holandská vláda ponechává clo- *) Max Fleischer: Die Musei der Flora Buitcnzorg, zugleich Laubmoosflora von Java. Enthaltend alle aus Java bekannt gewordenen Sphagnales u. Bryales, nebst kritischen Bemerkungen vieler Archipelarten, sowie indischer und australischer Arten. I. sv. V Lejdě 1900—1904. 495 Stříbrná jehlice ja vanská, vykládaná napodobenými diamanty. JOSEF KOŘENSKÝ morodému vládci sice zdánlivě všecku moc nad milionem jeho poddaných, ale ve skutečnosti vládne tam přece jenom holandský resident. Holandská vláda dopřává ráda domácí šlechtě všech bývalých privilejí, a chytří zástupcové její mnou si radostí ruce, že se jim hospodářské dílo v koloniích tak hravě daří. Generální guvernér a jeho krajští zástupcové starají se, aby domácí knížata ostávala i na dále nejvyšší vrchností v očích ostrovanů, a aby Holandsko těžilo z požehnaných krajů v míru a pokoji co nejvíce. Holandsko nezmocnilo se souostroví Malajského proto, aby šířilo tam nové náboženství a zavádělo nové mravy. Evangelium holandských kupců byla práce. Jen tak mohlo se povznésti zemědělství na ostrově Jávě k výši netušené. Chytří Holanďané varují se všeho, co by mohlo mohamedánske obyvatelstvo podráždili, a nedovolují, aby příčinou nespokojenosti stali se snad svárliví misionáři. Generální guvernér holandských osad požívá titulu Exce-lence a s titulem zároveň 120.000 zlatých ročního služného. Sídleni jeho jest palác v Buitenzorku u Batavie. V jeho rukou spočívá mír nebo válka, kterou vypovídá o své vůli ja-kožto nejvyšší velitel vojska pozemního i námořního. V jeho rukou spočívá také život a smrt, protože potvrzuje ortele nad osobami pronesené a milost dává odsouzencům. Zástupci nejvyššího správce jsou v krajích residenti. Takových residentství má Java 22. Vedle residenta působí v kraji také r e ge n t domorodý vybíraný opatrně ze staré rodiny šlechtické. Titul jeho jest obyčejně raden adipati. Všem hodnostářům příslušcjí zvláštní pocty a zvláštní odznaky, panstvu vyššímu stuhy zlaté, panstvu nižšímu stuhy stříbrné Ale nejnápadnějším symbolem důstojenství jest slunečník, p a j u n g. Nad sultánem nosí se slunečník zlatý, zvaný pa jung g i 1 a p, nad regentem slunečník zpola bílý, zpola zelený, se třemi zlatými pruhy a se zlatou špičkou. Jiným hodnostářům náleží slunečník modrý se dvěma zlatými pruhy nebo toliko s jedním pruhem a pod.*) *) Sbírku takových slunečníku zakoupil jsem na Jav č pro Náprstkovo museum. 496 Přeska z juvanského opasku, vykládaná napodobenými diamanty. Zdá se. že holandské jařmo susuhunana surakartského ani netlačí, a že svrchovaný pán žije nyní spokojenčji než kdy jindy Od koloniální vlády dostává se domorodému císaři, princům a celému dvoru skoro milionu zlatých ročně, jen aby vznešené panstvo mohlo žíti v opevněném hradě nádherně a oslňovalo poddané zevnějším leskem jako za časů bývalých. Císařský brad zove se po domácku kra ton. Vysoké a široké zdi chrání opevněné sídlo císařské jiroti nepřátelům. Uvnitř kratonu žije susuhuuan se svými věrnými rádci a oddaným lidem v nejlepší bezpečnosti. Všeho obyvatelstva hradního počítá se asi 10.000. Vlastní dvořenínstvo skládá se z prince korunního, princů, šlechticů, domácích vyslanců, duchovenstva, úřednictva, tělesné gardy, jakož i z manželek, sou Josel Kořenský: Cesia k protinoicfim. II. 32 497 JOSEF KOŘEXSKÝ ložnic, princezen a lidu. Palác, v němž bydlí susuhunan, zovc se pfobojoso nebo dalem. V jiném paláci má své sídlo následník trůnu, jinde pak přebývá rade n adipati jakožto nejvyšší náčelník úřednictva říšského, opět jinde velitel hradního vojska, nejvyšší kněz atd. K a p u t r e n jest sídlem žen, souložnic a všeho ženského příbuzenstva. Dozorkyně tohoto oddělení má titul s e da mi-r a a hodnost jako raden adipati. Za veřejných slavností smějí býti kolem sultána jenom ženy, a to nejstarší. Javanská ctyket.'i žádá, aby se muži k císaři nepřibližovali. Předpis ten netýká se ovšem Evropanů. * * * Jinakou tvářnost má město, v němž usazeni jsou Evropané. Ulice jsou velmi široké a zdobené alejemi košatých stromu. Některými třídami projíždí koňka. Vozy jsou malé a přiměřené liliputánským koníkům. Každý vůz tažen jest dvěma hřebci. Oba klusají za sebou, ne pak vedle sebe. Všechny ulice čin! dojem vilových čtvrtí. Stavení jsou toliko přízemková. Každá residence obklopena jest skvělým narkem nebo sadem, a báječně krásná flora snesená do zahrad ze všech tropických zemí odívá se tam poupaty a květy po celý rok. Kolik sadů, tolik botanických zahrad. Proto je město Solo (obydlené více než stotisíci lidmi) tak rozlehlé. Chuditi městem a císařským hradem pěšky stálo by mnoho potu. užíval jsem tedy všude povozu. Projížďka kratonu zabere hodně času, chceme-li spatřiti všecka jeho nádvoří, rejdiště, aleje, paláce, sady, stáje, dílny, strážnice, dravou zvěř, školu a choditi v patách za průvody císařských princů. Každé nádvoří hemží se služebným lidem. Vznešené panstvo nemůže samo učiniti ani kroku, opustí-li příbytek. Dvorní etyketa žádá, aby princové byli provázeni četnými dvořany na všech místech, a poněvadž je v kratonč princů mnoho, a nové potomstvo rodí se v harému sultánově každou chvíli, spatřují se průvody dvořanů v každém koutě. Různobarevné slunečníky, držené nad hlavou urozeného pána. prozrazují stupeň jeho hodnosti. 498 V M M M I i Ve zvěřinci byli za mé návštěvy císařského hradu < hováni 2 tygři a 3 levharti. Oba druhy těchto selem jsou na [avé domovem, ale postrachem obyvatelů jest hlavně tygi nazj vanj po domácku maťan nebo hariman. Dozor nad zvěřincem má zvláštní strážce a ošetřuje zajaté šelmy až do té i h\ He, kdy mají počíti veřejné zápasy mezi dravcem a buvolem. Zápas končí vždycky smrtí krvelačného tygra. I Hadem se slabena šelma opouští velikou klec, přivezenou na zápasiště, proti své vůli a utíká z ní teprve potom, když zapálil pod ni sluha otep slámy. V tom okamžiku čeká na vyplašeného tygra buvol kvítím okrášlený, nabéře ho na rohy snad již při prvním výpadu a učiní jeho životu konec za zvuku javanského orkestru (gamelanku) a za divokého jásotu lidu. Tygří zápasy konají se pouze v Solu a Ďokji a stojí oba vládce mnoho peněz, protože končívají slavnými hostinami pozvaného panstva. Z toho důvodu pořádá je císař surakartský a sultán ďokjakartský řidčeji a řidčeji. * * * Dne 1. máje bylo o východu slunce před naším hotelem hlučnčji než kdy jindy. Panstvo strojilo se do slavnostního šatu, obouvalo lakýrky, zapínalo bílé rukavice, a na silnici drnčely najaté kočáry a soukromé ekvipáže s premovanými sluhy, zastavovaly se před Slierovým hotelem a odvážely hosty ke slavným obřízkám (besunat), stanoveným na 7. hodinu ranní. Nádvoří paláce radenova bylo zvědavým lidem obsazeno již za svítání. Kdo z lidu se opozdil, plazil se k paláci po čtyřech a skláněl své čelo k zemi před hodnostáři. Nad hlavami vysokých úředníků domácích i holandských vznášely se slunečníky všech barev. Ekvipáže byly provázeny běhouny. Tři kapely vítaly sezvané hosty. V glorietu jednom zaznívaly tklivé akordy javanského gamelanku. jinde pak hrál orkestr smyčcový, a hlaholily nástroje dechové. Jak vypadají přijímací síně javanských knížat a císařův, ukazuje obrázek na str. 488. U stupňů vzdušné dvorany očekával hosty raden adipati a vítal všecky s nejstarším synem svým. Hlouček dvořeními * 499 JOSEF KORENSKY ho obklopoval. Oděv všech byl samý hedváb, a široké opasky samé zlato. Za brokátovými opasky leskly se pochvy skvostných krisů. Jilce dvousečných těch dýk třpytily se diamanty a rubíny. Hlavy javanských hodnostářů zdobily turbany. Až na domácího pána byli všickni Javanci bosi. Lehké trepky měl pouze raden adipati. Hostitel zářil radostí, tiskl každému ruku a doprovázel přibylé pány k lenoškáni. Ve směsici sezvaných hostí míhaly se postavy bosých lokajů oblečených do zelených kabátců a bílých spodku, a označených číslicemi. Dle těch značek soudil jsem, že nás obsluhovalo více než sto lidí. Jedni roznášeli černou kávu, jiní mléko, cukr;) vinky, zmrzlinu a doutníky. Pojednou zazněla z několika stran holandská hymna. Bylo to znamení, že vjíždí do nádvoří holandský resident, pan cle Vogt. Jeho hlavu kryla úřední čepice. Jeho oděv záležel v černém kabátě a strakatých spodkách. Vznešené postavení residentovo dovoluje, aby pan de Vogt mohl činiti výminku ;■( nepřišel ve fraku a cylindru. Ale také nad ním vznášel se zlatý slunečník na znamení, že jest zástupcem osoby, jež svou hodností rovná se samému císaři surakartskému. Když pak resident usadil se do nádherného křesla, přicházel host za hostem, ukláněl se před hostitelem a představoval se panu de Vogtovi. Resident měl pro každého laskavé slovíčko a vyptával se, co nás cizince přivedlo do Sola, a navštivíme-li také večerní ples, na nějž těšívají se zase všecky dámy. Slavnost obřízek jest přístupna toliko mužům. Ženy jsou z divadla toho vyloučeny. Salon vykázaný k provedení obřízek přiléhal k audienční síni a byl k tomu účelu nádherně vyzdoben. Průvod zahájil resident s hostitelem. Za nimi následovali zvědaví hosté. Mnozí páni, kterým slavnostní výkon byl již znám, ostali ve dvoraně a osvěžovali se nápoji a zákusky. Opět zahlaholily trouby a oznamovaly, že mladý princ vstupuje s četným průvodem do salonu. Postava jeho prozrazovala ušlechtilé chování knížecí. Obličej jinochův byl jako zsinalý a bez života. Tak to káže dvorní mrav. Nahé tělo žloutlo se vonným nátčreni šafránovým. Hedvábným rouchem byly zakryty toliko boky jinochovy. Ve vlasech třpytily se 500 \ w \i \ i i i -i OMOSTKAVl Ulice v Ďoíijakaríě na ostrovř Javí nejdražší kameny. Také na šíji plála koliéra z brilantu, safírů a rubínu. Za princem kráčeli domácí lékaři a nesli na stříbrném podnosu operační nástroje. Za hlubokého ticha postavil se princ pod atlasový baldachýn a usedl na klín svého strýce, jenž pak objal oběma rukama princovo čelo, zakryl několika prsty také jeho zrak, přitiskl mladíka na svá prsa a chtěl tak zmírniti bolest, jež prince očekávala. Operatér hotovil se zatím k obřízce, usedl na bobek a chápal se nástrojů za zvuku veselého kousku tanečního. Prvou prací lékařovou bylo, aby předkožku co nejvíce po-vytáhl a zbavil ji mírným tlakem krve, načež ostrým nožíkem prepucium podélně rozříznul. Za podklad sloužila operatéru ebonitová sonda vpravená mezi předkožku a žalud. Dle chování obřezancova jsem soudil, že operace nebyla příliš bolestná, anebo že se princ statečně opanoval, protože za řezu ani sebou nehnul. 501 JOSEF KOŘENSKÝ V prvé chvíli krev se ani neobjevila. Teprve když se princ vzpřímil a na vlastní nohy zase postavil, rána trochu krvácela. Krůpěje krve zachycoval lékař do stříbrné číše a provázel obřezaného prince každým jeho krokem. Kudy princ kráčel, rozvinovali sluhové koberce a doprovodili ho konečně mezi jeho soudruhy a mladistvé družky. Tou chvílí stal se z jinocha pohlavně dospělý muž. Po obřízce princově následovaly obřízky jiných mladíku, o věku 13—14 let. Byli to hlavně hoši, s nimiž si princ hrával a jako dítě ve společnosti jejich se radoval. Rodiny těch mladíků pokládají se za šťastny, že dostalo se jejich dětem tak vzácného vyznamenání zároveň o slavných obřízkách princových. Po skončených obřadech navraceli se hosté zase do audienční síně a připíjeli z pohárů napěněných nejlepším mokem šampaňským na zdraví obřezaného prince. Přípitek pronesl holandský resident, načež hosté vyslechnuvše poděkování ra-denovo opouštěli palác. Malíři Fleischrovi a mně bylo potom dovoleno, abychom si směli prohlédnouti ostatní domácnost vznešeného hostitele. Za průvodce dal nám raden adipati svého nejstaršího syna, jenž svým rodičům neříkal jinak než papá a mamá. Také se nám pochlubil, že unií fotografovati a hráti na piano. K večernímu plesu sjely se dámy nejen ze Sola, ale také z dalekého okolí a těšily se na společenské obveselení. Tančilo se v potu tváři až do bílého rána. jak 10 moji přátelé předpovídali. * * * Malíř a botanik Fleischer byl mým dobrým soudruhem i na vycházkách po městě a s radostí vzpomínal si na léta prožitá v Římě ve společnosti Knůpfrově. Důtklivě kladl mi na srdce, abych nezapomněl vyříditi proslulému mistru pozdravení z Javy. Slibu svému jsem dostál, ale příležitost k tomu naskytla se mi teprve po třech letech v Praze. Mezi tím došla Knůpfra již dávno zpráva, že někdejší jeho přítel na Jávě šťastně se oženil, a že mu sňatek s bohatou Holanďan- 502 v maim 1.1 M SOUOSTROVÍ kou připravil lepší osmi, nežli bj e ho byl •nad dočekal v uměleckém tvoření. Za prohlídky rukodílných závodů javanskýi li přišli i .nudo ulice, kde vyráběli barevné látky známé s Malajském íou ostroví jakožto batiky. Domácím tím výrazem rozuměj! se tkaniva ručně malovaná, ačkoli se vyhotovují také po tiskováním za pomoci forem. Nejčaslěji vyrábějí se batik) bavlněné. Brokátové batiky sumaterské platí se zvláště draze. Batikovaných látek užívají domorodci archipelu Malajského bud jako sukně po jedné straně od shora dolů sešité (sa r o n gl, nebo kupují si dlouhou látku v celosti a ovinují si li několikrát kolem boků, nazývajíce ji kain paňang. Prvé slovo malajské značí na česko látku, druhé jméno znamená v malajštině dlouhý. Hlavní ozdobou vzorkovaných těch šatů zovou malajští ostrované kapala. Do oděvu zahalují se Javanci tak, aby hlavní ornament přiléhal k ruce levé, jak jest patrno z přílohy čís. 38. při stránce 452. Jiným druhem batikované látky jest slendang. Ma lajské ženy ovinují si Široký ten pruh kolem hrudníku a no sívají v něm na zádech děti. Batikování provádějí malajští národové tímto způsobem, liílý pruh látky k barvení určený opatří se nejprve obrysy jistého vzorku. Za vzorek volívají malíři buď stilisovaná zví řata nebo rostliny, někdy také osoby. Vyplní-li se vzorky vrstvou roztopeného vosku a ponoří-li se látka tak připravená do barvířské lázně, zbarví se trvale všecka ta místa, jež byla vosku prosta. Oclstraní-li se pak vosk, zbudou vzorkovaná místa nezbarvená, která mohou se pak novým odstínem v lázni obarviti, pakliže místa trvale již zbarvená zakryjí se voskem. Batikování podobá se celkem výkonu, který provádíme zhusta, barvíme-li o pomlázce vajíčka. Batikované látky nosívají rády také Evropanky, a sarong jest v Malajsku nejoblíbenějším jejich oděvem za ranní promenády. Za batikovanou suknici bavlněnou platí se na trhu i několik holandských zlatých. Cena řídí se podle uměleckého provedení. 503 JOSEF KOŔEN'SKV Sfdloh olandského residente v Ďokjl, Ve směsici /boží vyloženého na tržišti zajímaly mě zvláště holubí píšťalky, pozlacené řetízky, náušnice, hadovité prsteny, náramky, plechová srdíčka zavěšovaná na malé děti místo „fíkového listu" (gen d it, kontolan), potom kovové přesky a stříbrné jehlice s napodobenými diamanty. Šperky tohu druhu zdobívají se rády zvláště javanskě tanečnice a herečky. V divadle mají Javanci veliké zalíbení a nemohou-li se dívati na představení hereckého personálu živého, navštěvují náruživě divadlo loutkové. Papírová a kožené loutky dostati lze na každém tržišti javanském. Nejlacinější jsou loutky druhu prvého. Ale i celý personál loutek kožených prodávají javanštví kramáři za laciný peníz. Za pul holandského zlatého koupil jsem plný tucet kožených figurek, a to ještě pestře porna lo váných. Draho platí se loutky vyhotovené od umělců. Výtvorj i.ikové vyznamenávají se ušlechtilými rysy a překypují jem- 504 V MAI kJSK&M ......."'VI. Výzdoba no zříceninách budhistického božišiO Horoluidiirskťho. nýini ŕezbami provedenými v buvolí kůži. Dalšími přednostmi jsou lahodná harmonie barev a bohatství zlata vedle třpytné mozaiky, provedené ze zelených krovek nádherných krascu. Tyčinky (těmpurit) připevněné k rukám kožené loutky nejsou /. bambusu, ale z průsvitného rohu buvolího (obrázek na stránce 494.). Za koženou loutku tohoto druhu platí se i několik zlatých, a cena veškerého personálu jde mnohdy až do tisíce.*) Divadlo (\ ajang) o kožených loutkách zove se na Jávě vajang purvo nebo vajang kulit, t. j. divadlo kožené, a loutkář d a 1 a n g. Figury, jež ve hře vystupují,, zabodává loutkář do měkkého kmene banánového a vrhá jejich stíny za pomoci lampy na rozprostřené bílé plátno (ga van gl. Na stínovou hru dívají se Javanci upjatě po několik hodin a na- *) Sbírku uměleckých loutek javanských provedených v kíiži buvoli získal jsem za laciný peníz pro Náprstkovo museum. 505 JOSEF KOŘENSKÝ slouchají přednášeným bájím se zatajeným dechem. Divadlo pozdě začíná a končí obyčejně časně ráno. Hudbu obstarává orkestr (game I ang) složený z bambusového xylofonu, skřipek, flétny, harfy, gongu, bubnu, tamburín a j. Také neschá-/ívá při tom zpěv. Osoby, které se v koženém divadle objevují, jsou jednak bohové a duchové, jednak čerti, obři, obludy, knížata, kněžny, princové, princezny, dvorní dámy, vojíni, sluhové a pod. Nejvznešenější bytostí koženého personálu jesl ovšem všemohoucí duch S a n g J a n g V e n a n g jenž opouští své zv kištní pouzdro velmi zřídka. Odehrál-li svou roli, vkládá ho loutkář ihned zase do příslušné schránky a prosí poslucháčstvo «a posho-vění, nežli figurku uschová. Jména ostatních loutek znějí asi takto: Batoro, Guru, Uromo. Sivá, Indra, Višnu, Avamuko, Buta, Arimuko, Lura Semar, Gareng, Petruk a j. Mnohé liry javanské upomínají na obsali divadelních kusú staroindických a vzaly nepochybně svůj púvod na asijské pevnine. O stínových hrách divadelních máme zprávy z různých krajů východních, ale nejstarší pocházejí z literatury javanské. První zmínka o pomalovaných a průsvitných loutkách uvádí se v písemných památkách ze století 11., ale jazyko-zpytci vidi ve slovech v a j a n g, d a 1 a n g a k e 1 i r původ ještě starší. Tak alespoň píše ve své přednášce prof. Jacob.*) V některých krajinách javanských jsou oblíbenější loutky dřevěné a do pěkných šatů ustrojené. Divadlu takovému říkají v a j an g g o li lék nebo kalí tik. Javanští loutkáři kočují od místa k místu a hrají kusy bud podle zděděné tradice nebo z opsaných manuskriptu. Zhusta přijímají pozvání do soukromých domů a přispívají valně k obveselení hostí. Velmoži mívají ve svých službách vlastního dalanga a dávají si hráti divadlo každou chvíli. Ncjdráže přijde divadlo zvané vajang o rang. Úlohy přiděleny jsou četným osobám skutečným, a proto mohou -i vydržovati herecký sbor toliko knížata a regenti. *) Das Schattentheater in seiner Wanderung vom Morgenland zum Abendland. Vortrag gehalten bei der Philologen-Versammlung zu Strassburg am -4. Oktober 1901. V Berlíne 1901. 5M, V MAI Al IKI i Relief na zříceninách Borobiulurskýcli. Personal herců kočovných skládá se jenom z několika členu. Za divadlo hodí se jim bambusová bouda na rýchlo zbudovaná. V lidové řeči slove divadlo tohoto druhu tope ng. Maskovaní herci a herečky (zhusta muži přestrojení za žeuv provádějí pantomimi, jež přiléhá ke slovům pronášeným od dalanga Vystupují-li na jevišti herečky, bývá v divadle plno mužů, a hrají-li na prknech herci, přicházejí na představení hlavní ženy. Obsah javanského kusu divadelního bývá mnohdy tak realistický, že se některých scén až lekáme. Za nočního představeni pořádaném v Solu odehrávali herci porodní výjev tak věrně, že jsem se domníval býti spíše v porodnici nežli v divadle kočovných komediantu. Divákům líbil se nejvíce výstup, ve kterém objevili se herci jako ženy. Podnětem hlučného smíchu byly ohromné baňky, jež si dali komedianti na hrudník proto, aby tak napodobili ženská prsa. Aby kočovní herci přivábili do nočního divadla co nejvíce obecenstva, procházejí se v maskách za dne po ulicích a dělají si tak obvyklou reklamu. Chvílemi se průvod zastavuje, aby také veřejná tanečnice mohla ukázati, co všecko její ruce a nohy umějí. Alegorický ten tanec zovou Javanci tandak a mohou si ho dopřáti, zaplatili pouliční tanečnici (r on g gen g), asi půl zlatého. 567 JOSEF KOŘENSKÝ Dovednější a vábnější tanečnice chovají na svých dvo-rech javanští vladaři, vystrojují je nádherným oděvem, vy-krašluji jejich tělo drahými Šperky a zavazují si je tak k přátelství a lásce. Nejedna sličná tanečnice (serimpi) se již také stala chotí princovou. * Ze sídla císaře surakartského měl jsem do residence sultána ďokjakartského asi půltřetí hodiny jízdy po železnici. Ohromné hory Merapi a Merababu ostávají stále na očích. Povahu těch kolosů označuje již samo jméno. Prvá Část slova merá znamená v malajštině červený a druhá část api oheň. Za mého pobytu na Jávě byla však sopka Merapi klidnější a vyvrhovala pouze sloupy popelu a mraky belavého dýmu. Za pobyt byl mi doporučen v Ďokji hostinec Tugujský nazvaný tak podle kraje Tugu (Toegoe). Četl jsem o něm. že má „goede tafel en luchtige droge kamers". O městě samém praví průvodní kniha holandská, že ,.de uiterst gezonde plaats met haar zoel klimaat. nette, breede wegen en mooie societeit gecft cen prettigen indruk". A v pravdě podobají se široké ulice města Ďokje parkům a zahradám. Po této stránce neliší se Ďokja od hlavního města císaře surakartského. V dřívějších dobách uznával sultán ďokjakartský vládce surakartského za představitele větší moci a slávy a proto přicházíval každý rok na dvůr susuhunanův do Sola, předstupoval s dvořanstvem před císařský trůn, klekal u nohou svrchovaného vládce a osvědčoval tak veřejně svou podřízenost. Leč mrav ten nelíbil se Holanďanům a proto přemluvili sultána ďokjakartského. aby se již sunanovi v Solu nekořil a před ním jako před bohem neklekal. nechce-li se před očima Evropanů snížiti. Sultán rady té uposlechl, navštěvoval císaře jako jindy, ale klekání již zanechal, a výroční slavnosti pozbyly valně okázalé tvářnosti. Jako sunan surakartský, tak i sultán ďokjakartský bydlí v pevném kratonu ohrazeném vysokou a silnou zdí, a sterá stavení jeho asi s 15.000 obyvateli tvoří zvláštní město pro sebe. Kdybych měl královský hrad popisovati, opakoval bych 508 V MALAJSKÍ« duo Ozdoby zřícenin Borobtidnrskýcli. věci, o nichž jsem se již zmínil při popisu kratonu surakartského. Sultanát ďokjakartský čítá asi 60.000 duší. Číňanů žije tam asi 4000. Evropanů sotva 20.000. Copatí synové nebeské říše jsou i v tomto kraji duší obchodu, Evropané mají pak v držení hlavně sady kávovníkové a indichové a Holanďané zvláště místa úřednická a vojenská. Zástupcem vlády holandské jest v Ďokji*) resident a stará se, aby apanáž vyměřená sultán-skému dvoru byla v pravý čas odváděna. Bez svolení residentova může sultán podnikati jen to, z čeho by holandské správě nemohl,' vzejíti škoda. * * * Přátelé starožitných památek mají v Ďokji výborného rádce a ochotného vykladatele. Je to úslužný dr. Grone-man. někdejší lékař vojenský, jenž oddává se studiu budhi-stickýcn ostatku již od mnoha let, provázeje cizí hosty troskami staroindických staveb zhusta i osobně. Praví se, že proslulé ty památky vzaly původ svůj již v 8. století po Kr., ne-li dříve. Dějištěm staroindického toho tvoření stavitelského a sochařského proslula na Jávě zvláště tři různá místa: Bára b u d u r (též Borobudor), Mandu t a B ram b an an. *) Jméno ftokja píší Holanďané jednou Djokja, jindy Djockja nebo Jogja. 509 JOSEF KO&ENSKÍ Výlet do Barabuduru lze vykonati za den. Parní nam usnadňuje spojení. Uživ ranního vlaku jel jsem až do Mun-tilanu Osada ta vzdálena jest od Ďokje 28 km. Trať vede podél silnice lemované bambusem, kokosovníky, banány a stromy tamarindovými. Pražce železniční jsou ze dřeva te-kpvého a vzdorují lijákům i všekazům. Všecek kraj je samé úrodné, rýžovištč, zavlažovaný nákladnými vodovody. Otážeme-li se v Muntilanu po malajskú mana pa mátán, ukáží nám, kde bydlí povozník. Majitelem příležitosti je Číňan Ve chvíli smluvíme se s ním, že nás dá dovézti za 3 holandské zlaté do Barabuduru, a v několika minutách odjíždíme stromořadím až k samým zříceninám. Asi za hodinu budeme u cíle. Požehnanou rovinou vine se klikatě řeka Praga a omývá úpatí návrší, na němž vypíná se do vysoká rozlehlé božiště Barabudurské. Ranní slunce vzneslo se již nad křivolaké obrysy horské a ozářilo všecky zříceniny báječným světlem. Mně zdálo se, že se blížím k nedobytnému hradu začarovanému do rajského kraje. Daleko široko zelenají se jenom koruny štíhlých palem seskupených v luzné háje a ukrývají ve svém stínu bambusové chýže. V houští vrkají pestrobarevní holoubkové, a cestou poskakují přítulní loskutáci. Nežli jsem se nadál, stál již vozka před samým božištěm a svěřil mě péči šedovlasého strážce bdícího nad osudem ztroskotaného velechrámu. Po služebnících božích není v rozvalinách ani památky, a ochrannou ruku nad někdejší svatyní indického budhismu drží nyní potomek plemene židovského, úsečný pan Oppenheimer. Kolébka jeho stála prý někde v Haliči, ale povolání zaválo ho také do Prahy, vojenská povinnost potom do různých měst rakouské říše, a na sklonku života ocitl se jako správce pasangrahanu, založeného při samém Barabuduru za tím účelem, aby v něm našli hosté přístřeší a občerstvení. Komu libo. může v pasangraha-n u delší dobu přebývati a rozhlížeti se po rozvalinách, když za noci rozlévá se po nich bledá záře měsíční. O hostinská stavení toho druhu postarala se holandská vláda již dávno a založila je ve svých koloniích na různých místech. V prvé řadí slouží pasangrahany osobám úředním, ale vítáni jsou 510 V MAI.AJSl OVl \ nii li také Imsti'- i i/i. Nm lehu a pohoštěni dostává se jim za mírní poplatek stanovený samým úřadem. Pasangrahan slouží témuŽ účelu jako rest house na Cejlóne" a \ I min. Postavřme-li se na zápraží pasangrahanu, vystupuje před námi ztroskotané božiště Barabudurské jako ohromná pj ramida o sedmi vysokých terasách. Kanárníková alej k bo-žišti vedoucí provázena jest řadami soch. z nichž každá představuje uctívaného Budhu. Před krátkou dobou bylo tam soch ještě více. ale siamský král vyprosil si jich asi 30 pro své království a odvezl si nejkrásnější figury se svolením guvernérovým do Bangkoku. Holandské noviny káraly sice ostře jednání místodržitelovo, ale bylo již pozdě. Nicméně čítá božiště Barabudurské kamenných Budhu ještě několik set. Některé figury jsou úplně zachovány, jiným scházejí hlavy, ruce a nohy. Větší část soch představuje Budhu se skříženýma nohama. Jednou vidíme světce, an pozvedá ruce a udílí požehnání, po druhé jak duch jeho přemýšlí a se probouzí, aby buditi mohl všecko lidstvo ostatní. Nebylť uctívaný mistr bohem, ale byl člověkem, jenž přichází na tento svét jednou za dlouhý čas. Přijde tedy opět doba. kdy objeví se zase mezi lidmi jako mesiáš a vykoupí člověčenstvo z trápení. 'Pak alespoň učí budhistický kate-techismus.*) Snad jen pro veliké množství kamenných Budhu dostalo se jmenovanému božišti názvu Barabudur. Četl jsem kdesi, že prvé dvě slabiky značí tisíc nebo mnoho, a že budur znamená totéž jako budha. Zachovalá schodiště velechrámu Barabudurského spojena jsou portály a dovolují, abychom mohli procházeti skoro všemi galeriemi a čísli v tisícerých basreliefech legendy, jež se o životě někdejšího prince Sidhárdthy a potomního mudrce Budhy v lidu udržely.**) Jako materiál sloužil dávnověkým sochařům tvrdý kámen, v němž ncrostozpytec poznává ohněrodý Irachyt, zvaný andesit. Jednotlivé basrelicfy čítají obyčejně sedm figur. *) Vice uložil jsem o Budhovi ve svém dile »Cesta kolem světa" na str. 81. (Žaponsko.) **) C. M. Pleytc: Die Buddha-Legende in den Skulpturen des Tempels von Boro-Budur. Se 120 illustr. V Amsterodame 1901. 511 fit íl! U v M M Ml.i M 01 OSTROVÍ, Střední obraz představuje vznešeného světce, postranní fi uury znázorňují osoby s lotosy a vějíři. Zhusta spatřujeme v kameni vytesané podoby opic, lvů, buvolu, si«,nu, hus. liadfl a vůbec zvířat takových, které objevují se na výtvorech staro indických sochařů. Mnohé obrazy upomínaly mě na výtvory, jaké viděl jsem na žulových ozdobách, krášlících proslulé dagoby v Anuradapuře na Cejloně. Kromě soch rozestavili sochaři v chrámě mnoho kuželu vysokých asi metr. Jsou to symboly plodnosti známé u oá rodů indickýcň jakožto 1 i n g a m, u Římanů jakožto phallus. Tvůrce stavby nezapomněl vykrášliti božiště také četnými pagodami a vtiskl dílu zřejmé znamení budhistického pábo-ženství. Nejmohutnější dagoba spočívá uprostřed velikolepé budovy, ale i zdivo této štíhlé věže záleží z kvádrů prostě vedle sebe položených a beze vší malty v pevný celek spojených. Kolosální budova mohla odolávati ještě dlouhým věkům, kdyby byla postavena na pevnější půdě. Ale když pak sama země počala za ohromného tlaku povolovati, utrpělo zdivo velice a propadalo větší zkáze, když se k tomu přidružila ještě častá zemětřesení. Stářím pozměnil se též povrch pórovitého andesitu a pokryl se povlakem žlutavých lišejníku. Naproti pyramidám egyptským jest božiště Barabudur-ské přece jenom stavba nízká, majíc ve výši toliko asi 35 metrů. Zdá se, že stavitel proslulého velechrámu vybudoval božiště proto tarasovitě, jen aby mohl věrně napodobiti rý-žoviště zakládaná stupňovitě po celé Jávě již za nejstarších Časů a nazývaná po domácku s a vah. Kdo byl tvůrcem Barabudurského velechrámu, nemůže nám nikdo pověděti. Jisto však jest, že stavitelem obrovského díla nebyl žádný Malajec, a že Barabudur jest výtvorem ducha árijského. Také ostatní zříceniny, jež se jinde na Jávě zachovaly, jsou téhož původu. Budhismus, rozšířený svého času v Přední Indii, pronikl záhy až do Malajska, ä hlasatelé nové věrouky stavěli mu božiště jak na Jávě, tak na Sumatře. Lomboku a Borneu. Ale přes všecko pátrání v kronikách indických nebylo nic o budhistickom tom hnutí na světlo vyneseno, a starobylá božiště javanská ostávají do dneška tajemnou událostí. Nejenom v Přední Indii, kde stála Josef Kofcnský: Cesia k proiinožcOin. II. 33 513 JOSEF KOKENSKY kolébka Budhova, ale i na Jávě vzal budhismus úplně za své a zůstavil po sobě pouhé ruiny. Nad některými zříceninami smiloval se za svých návštěv'siamský král Čulalongkorn a kázal je velikým nákladem opraviti. Ale že opravy takové provádějí se velmi zvolna, viděl jsem za návštěvy zřícené dagoby Mendutské. Podobá se pravdě, že svatyně Mendutská (s obrovskou sochou Budhovou z bílého mramoru) ukazovala cestu do Ba-rabudura. Ale také ona byla pohřbena ještě před sedmdesáti lety úplně v ssutinách a z rumiště trčel k nebi jen vysoký strom. Leč roku 1835 přinesl archeologii veliké překvapení. Té doby počal v kraji kopati Němec Hartmann, a šťastné nálezy vedly k tomu, že byly obě svatyně odhaleny a odborníky potom zobrazeny. * V Ďokjakartě došel mne telegram tohoto obsahu: Těším se, že Vás budu moci v Gombonku uvítati. Na shledanou! Prillwitz. Město Gombonk leží na jihu uprostřed Javy. Z Ďokje počítá se tam 112 km. Odpolední rychlík vykonává tu cestu asi za 3 hodiny. Pana Prillwitze navštívil jsem na Jávě již za prvé cesty a s radostí prohlížel jsem jeho přírodovědecké sbírky. Za druhé návštěvy mohl jsem u něho očekávati nové přírodniny. protože se odstěhoval ze západních krajů ostrovních dále na východ, aby věnoval se zvláště ornithologii. Nad to pak toužil jsem spatřiti také skalnaté pobřeží mořské na javanském jihu a viděti tam na vlastní oči památné jeskyně, v nichž hnízdí salangány. Hned prvého večera seznámil jsem se v klubu se zástupci holandské vlády. Jedni zvali mne na lov a k návštěvě vojenské školy, druzí slíbili mi, že učiní opatření, aby mě asistent-vetana v Karangbolonku co nejlépe přijal a nosítka k pobřežním jeskyním uchystal. Karangbolonk zove se přímořský okrslek, jenž se stal 514 • zmíněnými slujemi zvláště známý. Jménem tím iznačujl ie také jeskyně samoto.). Nabídka ochotných Holanďanů přišla mi velice vhod, a dne 6. května ujížděl jsem karetou již před východem slum e k mořskému pobřeží. Rúta moje byla: Desa Ranka. Sladri Kidul a pasangrahan Karangbolonk. Hned za Gombonkem otvírá se výhled do úrodného a hustě obydleného kraje. Četl jsem. že residentství liagcleiiské. jímž jsem právě projížděl, jest ze všech javanských krajů nejlidnatější. Hlavními produkty jeho jsou káva, čaj a chi-novník. Svěží osení zelenalo se na všech stranách. V polích vykračovaly si volavky, v mokřinách bukali bukači, nad lu-němi míhaly se četné vážky, a v bažině brodila se hnědá kachňata. Skupiny štíhlých palem arekových a kokosových věštily, že uprostřed nich skrývají se malé dědiny (desa). Háje takové vypadaly jako tmavé ostrůvky v jasno-zelené pláni mořské. Až přijedeme k samé vísce, uvidíme, že čísla bambusových chatrčí napsána jsou na kokosovníku, jenž se nad chaloupku vypíná. Cestou potkáváme mnoho lidí. Řeklo se mi, že se ubírají na trh. Někteří jeli na koních, ale všickni opouštěli sedlo; když se k nim můj povoz přiblížil, sedali na bobek jako ostatní pocestní, odvraceli svou tvář od tváře vzácného cizince a vzdávali tak poctu, jaká panstvu přísluší. Mnozí vyhýbali se povozu již z daleka, smekali široké klobouky a zalézali do příkopu. Kamkoli jen vozka odbočil, všude byla cesta jako mlať. O udržení veřejný« li cesl a mostu stará se domácí obyvatelstvo a chodí na robotu podle řádu již dávno zavedeného. Za práci tu poukazuje jim náčelník osady příslušné pozemky. Čím více blížil se můj povoz k pobřeží, tím malebnější byl kraj. Na úpatí horského svahu ukázala se potom osada Sladri Kidul. Chýše stojí tam ve dvou řadách a vytvořují dlouhou ulici porostlou trávníkem a vysázenou alejí kokosovníkov©«. Při jedné chýši bylo zvláště živo. Sešlo se tam asi půldruhého sta osob, aby mohla býti provedena volba doživotního náčelníka. Voličové sešli se z celého okolí a usadili se ve stínu chlebovníkú, palem a bambusu. Na povýšeném místě seděl holandský úředník a řídil volbu. Voličové seděli na * 515 JOSEF KOŘENSKÝ zemi jako školáci. Ke službám volebního komisaře přišlo také několik bosých strážníků. Kamizola se žlutými výložky a šavle označovaly jejich důstojenství. V komisaři poznal jsem vlídného pana Doewena, známého mně již z klubovní společnosti. Ve chvíli přidělil mi p. Doewen strážníka s nařízením, aby pro mne opatřil nosítka a do-^^^^^^^^^^ provodil mne do Karangbo- Nádražn! slanice v Gombonkti. loilku. Kresli! Remmers, žák vojenské školy. Ces{a k pobfeží vedc cUvo. kou roklí. Místy černají se holé stěny skalní a balvany ohnčrodého kamení. Pandány, musy a kapok střídaly se s kokosovníky. Párky lepotvárných vlh a pestrých ledňáčků třpytily se ve sluneční záři jako mosaika z drahokamů. Rajská ta stvoření pozvedala se do výše jako střela a zapadala do větví úžasnou prudkostí. Z jihu vanul lahodný větřík, mírnil sluneční úpal, a vůně jeho oznamovala, že jsme již při samém moři. Brzy na to zahučel příboj oceánu, a mým očím zjevila se širá jeho pláň. Po čtrnácti dnech spatřil jsem opět bezměrné vody Indického Pacifiku. Ještě několik minut příkrou stezkou a jsem pod střechou pa-sangrahanu Karangbolonského. Správce domu objevil se brzy na stinném zápraží a vykázal mi ke krátkému pobytu vzdušnou světnici. Kromě té má pasangrahan ještě tři hostinské pokoje. Bylo třeba dorozumívati se řečí malajskou. Skrovná zásoba výrazů přišla mi tehdy zvláště vhod. Věděl jsem, že t e n g a h jest půl, h a r i cien, tengah ha r i poledne, makanan jídlo a tedy polední jídlo čili oběd: m a k a nan t e n g a h h a r i. Když pak vyslovil jsem ještě jména: hajám, nasi, pisang, sátu botol anggur, t. j. kuře, rýže, banán, láhev vína (v doslovném překlade jedna butelka vína), porozuměl hostitel, jakou tabuli mně má ustrojiti, až se navrátím z blízkých jeskyní, a pospíchal do kuchyně. 516 jSKĚř loi a rno\ I Dúm Číňana Kan Lo Den a v Balavii, Pěšina vedoucí k nejbližší jeskyni vine se po samém břehu a sklání se k moři velmi srázně. Přístup do sluje usnadňuje nám odliv. Té doby můžeme kráčeti po dně mořském suchou nohou a vcházíme do jeskyně jako do umělé klenby. Za vlno bití vniká moře až do sluje a zaplavuje dno její pískem a štěrkem. Jiných jeskyň dotýká se moře neustále, a lze se do nich dostati jenom lodicí nebo shora po provaze. Skalní útesy takové zobrazeny jsou na stránce 512. Pochopujeme, že krkolomná návštěva jeskyň po rotanových žebřících a po laně jest velmi odvážná. A přece je to jediný způsob, kterým zmocňuje se tam sběratel drahocenných hnízd, známých v obchodě jakožto jedlá hnízda vlaštovčí. O hmotě, z níž jsou hnízda la vystavěna, tvrdilo se dříve, že pocházejí z vlaštovčí potravy, ale později přesvědčili nás přírodozpytci, že je to výměšek žláz, které u salangán v určité době roční naduřují a m.aterii k vybudování hnízd dodávají. A poněvadž salangány hnízdívají ročně několikráte, jsou nuceny stavěti si po každé hnízdo nové. Jest nade vši pochybnost, že salangány hnízdily před časy ve všech jeskyních pobřežních, ale když pak dílo jejich počal pronásledovati člověk, vyhlédly si operenci sluje jenom těžce přístupné a ostatní na dobro opustily. 517 JOSEF KOŘENSKÝ Skalní útesy Karangbolonské čítají celkem 14 jeskyň. Kolik hnízd v nich sběratelé nasbírají, jest věcí nájemce. Nájemce bývá vždycky Číňan a odvádí vládě za právo jemu pro-riůjčené mnoho peněz. Salangání jeskyně v Karangbolonku vynášejí zemské pokladně více než 20.000 zlatých. Také z jiných residentství plyne za pronájem salangáních jeskyň značný příjem. Skoro výhradním tržištěm jedlých hnízd vlaštovčích jest Čína. Znalci rozeznávají na prvý pohled, která hnízda pocházejí z Jávy a která z Bornea, Madury nebo Siarnu. Dozorce nad jeskyněmi Karangbolonskými ukazoval mi rozličné odrůdy salangáních hnízd. Některé měly barvu zažloutlou, jiné hnědou nebo též červenavou. lento odstín mívají hnízda, jichž dotýkají se krůpěje mořské vody. Za přílivu zaplavují se jeskyně mnohdy tak vysoko, že zbývá jen malý otvor, kterým mohou salangány proletovati a mateřské povinnosti vykonávati. Jeskyně snadno přístupné volívají Javanci zhusta za divadelní jeviště a provozují v podzemním seru své oblíbené hry stínové třebas za nejjasnějšího dne. Skalnaté strminy Karangbolonské jsou původu ohněro-dého. V úlomku z jeskyně přineseného poznal přítel prof. Vrba a n d e s i t h y p e r s t h e n i c k ý. Slunce stálo již vysoko na obzoru, když jsem opouštěl tmavé podsvětí. Vody morské opadly zatím ještě více, a jemný písek pobřežní vyschl tak, že se na něm mohly proháněti roje štíhlých a dlouhonohých svižníků. Život drobných těch ci-cindel byl za úpalu slunečního tak čilý, že jsem jich mohl pochytali za pomoci svých sluhu jenom několik. Později zařadil jsem je do svých sbírek se jménem Cicindela longipes, Když blížil jsem se opět k pasangrahanu, rozléhal se v korunách stromů líbezný zpěv zlatožlutého opeřence. Byla to žluva (Oriolus). Pěvec ten nepěje lahodné hymny jenom v hájích a sadech mírné Evropy, ale hnízdí také v horkých pásech rovníkových, a to \ několika druzích. Za zmínku také stojí, že kolem Karangbolonku jsou již dávno domovem vrabci. Na ostro\ Javu přišli títo švětoobčané počátkem minulého století a rozšířili se záhy po všech ta-mějších krajích. Javanci naříkají si na ně zrovna tak, jako 518 V MAI na pestré rýžovníkj (Munia oryzivora) chované u nás hromadné \ klecích. Javanské obyvatelstvo zove vrabce burung pipit, i. j. pták pipit. Tabule v pasangrahanu již uchystaná byla bohatší, než jsem si přál. Kuchař rozhojnil počet pokrmů o vařený < lile bovník, ovoce pompelové, ananas a j. Nádherná kytice z von ných orchidejí dodávala mi ještě větší chuti k jídlu. Nežli jsem opustil hostinskou stanici, zavedl mě správce domu ještě do chýše, kde přebývá bohyně, zvaná Ngahi Rono Kidul. Ctitelé její postavili tam pro ni malou cha loupku, opatřili ji měkkým lůžkem z palmového listí, postavili k němu dokonce i zrcátko a upravili stánek tak, aby v něm bohyně našla vše, čeho by tam za své noční návštěvy potřebovala. Leč málo je těch, kteří byli tak šťastni, že tam mohli bohyni spatřiti. Prostý lid pověsti té věří a pro všecku jistotu klade domnělé bytosti všeliké dárky na stolek tam uchy-staný. Viděl jsem na něm vonné kadidlo, uhlí. láhev s vodou, misku s rýží. ovoce, pestré hadříčky na oděv a j. S oblačných výšin snáší se tajemná bohyně po zlatém ptáku, jehož jméno gar U da nebo galudra. Ptáka toho mohl jsem si dobře prohlédnouti a vím, že je zpola páv a zpola kohout. Rezbář vyřezal jej ze dřeva; bohatě jeho tělo pozlatil n na kolečka postavil. Po bohyni ohlížel jsem se také já marně. Na zpáteční cestě zbývalo mi tolik času, že jsem se mohl zabývati trochu déle faunou potoků ústících do blízkého moře. Náhoda tomu chtěla, že procházeje se podél říčky spatřil jsem, jak se přede mnou vymrštil z vody houfec podivných živočichů a letěl šamotem při hladině asi tak, jako kdyby někdo hodil hrst plochých kaménku po tišině rybničně. Všickni drobní výletníci zapadli však hned u samého břehu. Někteří usadili se na balvanech, jiní na vyčnělých kořenech pobřežních stromu, a opět jiní skákali jako žáby po blátě nebo salézali do křoví. 519 JOSEF KOŘENSKÝ Zvláštní ten výjev až mě zarazil a opakoval se opět, zašel-li jsem dále proti proudu. Každým krokem vyskakovali z vody noví drobní tvorové a šustěli v pobřežním křoví ještě několik vteřin. Nikdy jsem nic podobného neviděl, a marně jsem přemýšlel, jací to jsou živočichové, kteří po vodní hladině běhají a lítají a v křoví se skrývají. V rychlém letu jejich spatřoval jsem vážky a sídla, a když dali se do skákání a šplhání po břehu a kořenech, měl jsem neznámé ty bytosti za žáby a pulce. Celá jejich podoba nasvědčovala, že jsou to larvy žab, neboť měly oči vypoulené jako bývá u všech pulců. Zapražený koník marně řehtal a k odjezdu mě vybízel. Úkaz tak vzácný stál za to, abych mu přišel na kloub. Od potoka nemohl jsem se ani odtrhnouti a volal jsem na strážníka, jenž se zatím s vozkou bavil, aby mi z nesnází pomohl a nějakého záhadného živočicha v blátivém řečišti chytil a přinesl. K mc otázce, co je to, odpověděl Javanec malajsky- zcela rozhodně: „lkán klodok", to jest na česko ryba klo-dofc. — Výroku nechtěl jsem ani věřiti a opakoval jsem tázavě slovo i k an. A když mi sluha opět prisvedčil, měl jsem záhadné stvoření již v rukou. Skočilť Javanec zatím do bažiny, zmocnil se žádané kořisti a přinášel mi záhadu k rozluštění. Malá stvořeníčka, 5, 10 až 15 cm. dlouhá! Na ruku vešlo se jich několik. Dva z polapených tvorů zachránili se hned odvážným skokem: opřevše se o přední nohy, vymrštili se do výše, spadli na pokraj řečiště a hopkovali po suchu jako činívají žáby. Józa Šrogl, koncertní mistr v Batavii. 520 V MAI.M U M .....ITROVl. Javanská škola. Po bližším ohledání ulovených živočichů poznal jsem. h moji zajatci žádných noh vlastně nemají, a že domnělé nožky jsou ploutve: dvě ploutve byly na hřbetě, dvě na hrudi a jedna za řití. Ploutve hrudní byly dlouhé, odestávaly hned od kořene a podobaly se spíše noze nebo ruce. Bylo tedy patino, že chycení živočichové nejsou ani žáby, ani pulci, nýbrž ryby, a to vzhledu velmi podivného. Hlava měla čelo velmi příkré, a byla širší nežli ostatní tělo. Podívaná byla na oči. Obě byly blízko sebe a vyčnívali daleko z vrchu hlavy. Ale jakmile jsem se jich chtěl dotek-nouti, rybka je zatáhla a ještě je zakryla jakýmsi víčkem. Také bylo zajímavo pozorovati chycené podivíny, jak bě-hájí po zemi. Sotva že jsem je na zemi položil, již se dali do běhu. Jedna z rybek opřela se o hrudní ploutve, vztyčila piv dek do výše jako žába a zmizela v banlbusovém houští. Druhá si vykračovala, jakoby nohy měla, a zatáhla očka, jakmile začala skákati. Strachovala se. aby vypoulené oči neutrpěly nárazem o trávu a větvičky. 521 JOSEF KOŘENSKÝ Třetí družka pádila přes kameny a listy do bahna a za ryla se v něm v okamžiku. Nepochybně, že i také v bahně stáhla vyčnčlé oči a uzamkla je klapkou, aby zraku neublížila. Čtvrtá zajatá a do volné přírody zase puštěná rybka vyhoupla se dlouhým skokem do výše'a usadila se na balvan. Ta mne zajímala nejvíce, a proto jsem jí nespustil s očí. Nad balvanem vznášely se větvičky různého křoví. Sotva se rybka na kamení usadila, jala se oči neobyčejně vystrkovati a otáčela jimi na všecky strany. I přisedl jsem k ní hodně blízko ,i pozoroval jsem každé hnutí její. Rybka se šourala po balvanu, vztyčovala předek, nazve-dala přední ploutve jako nějaké ruce a upjatě řídila zrak na nedaleký list. Pak se pojednou vymrštila, skočila vysoko až k samému listu, a zmocnila se jedním skokem mušky na listu usedlé. Potom pospíchala k potoku, kde narazila na sousedku. Takové citelné dotknutí bylo sousedce proti mysli, a vznikla z toho pračka. Viděl jsem. jak byl nahoře brzy rváč jeden, brzy druhý. Chvílemi zabořily se obě rybky v bahně, ale ani tam neustaly ve rvačce. Bylo to znáti na měkkém bahně, jež se nad nimi stále vyzdvihovalo. Za chvíli ocitly se rozlícené rvbky zase na povrchu, a slabší počala utíkati. Avšak silnější soupeř pronásledoval nepřítele z bahna do vody, z vody na sucho, a zuřil boj jak na zemi. tak na vodě. Jak to skončilo, sám nevím. Že se však rybky hodně pokousaly, to viděli a zaznamenali již jiní přírodozpytci, neboť ryby tohoto rodu nežijí jenom v brakických vodách na Jávě, ale též v Africe a od Rudého moře až k oceánu Tichému. Jméno obojživelních těch ryb jest ľ e r i o p t li a 1 m u s Koel-ľ e uteri. Oči Karaiiiíbolonku odvážel jsem si několik rybek, abych je v Gombonku uložil do formolu. Z nouze zabalil jsem ulovenou drobotinu do papíru. Na potomní cestě naskytlo se mi nové divadlo přírodovědecké. Viděl jsem. jak licit- chodí po polích, nahýbají se ke kalužinám a mokřinám a z nich cosi vybírají a do bambusových košíčků házejí. K dotazu mému odpověděl vozka, že lidé li sbírají na poli ryby a kraby. Když pak nahlédl jsem do jejich košíčku, spatřil jsem v nich kromě drobných krabů 522 .. a mimo rybky právě popsané ještě ryby, jim/ říkají na [avě ikan 11 u ii'. Na první pohled poznal jsem v meh obojživelní druh. známý mně dobře již z cesty po Cejlóne a poloostrově Malackém a uváděný vzoologii jménem A na ba . car d ens. ('esky název lezou n indický praví zřejmě, kde je živočich ten domovem a v jakých pohybech si libuje, koná li cesty po suché zemi. Oběma těmi druhy ryb pole jen se hemžilo, a lidé mohli býti jisti, že jich nachytají na polích v krátké době tolik, kolih jich bude na oběd třeba. Také lezoun indický, zvaný na Cejlóne a na Malacc ká ve j a, opouští rád brakické vody a vychází za živobytím na suchou zemi. Zásoba mokrého živlu chovaného ve zvláštním bludišti jeho hlavy dovoluje šplhavé rybě, že se může zdržovati na zemi delší dobu. Za suchého počasí zarývá se lezoun do vlhké půdy a může býti ze země vykopáván skoro jako brambory. Mě' sbírky rozhojněny byly novým přírůstkem. Tentokráte vyžádal jsem si drobných těch rybek plný košíček. Odpolední slunce pražilo, a rybky přestaly se hýbati. Zdálo se, že je na dobro po nich. Byl již večer, když jsem se navrátil z výletu do Gombonku. Pro jistotu vložil jsem ryby v papíře zabalené a v košíku uložené do nádoby s vodou. Chtěl jsem se přesvědčili, ie-li pravda, že mají život tak tuhý, jak se vypravuje. I přešlo jen málo minut, a ryby přicházely k sobě. Za chvíli pak počaly živý rej a vyskakovaly z umyvadla. V poslední době staly se obojživelné ryby zajímavou ozdobou všech sládkov odních akvárií. * * * Průvodcem po vojenském ústavě vychovávacím zvaném Korps Pii]) ill en byl mi sám velitel školy, kapitán pěchotj pan Vis. Z Gombonku vede tam stinná alej. Jednotlivé budovy školní postaveny jsou daleko od sebe, a celý ústav vypadá jakc městečko. Košaté smokvonč obstupují všecka pří-zemková stavení. Veliké budovy slouží účelům školním, v men sich bydlí důstojníci a poddůstojníci. Každému důstojníku 523 JOSEF KOŘENSKY piísluší samostatné stavení. Také kantýnám, čítárně, tělocvičně, zpěváme, divadelnímu jevišti, lázním, hříštím a šer-movnč jsou věnovány zvláštní budovy. Chovanců mívá škola mnohdy až 600. Jsou to hlavně děti vojínů. Nejmladší hoši čítají 8 let, nejstarší asi 16. Náboženství jejich jest protestantské nebo katolické. Za mé návštěvy byl v ústavě zapsán také jeden žid. Mohamedáni se do školy nepřijímají, a poněvadž Javanci vyznávají skoro výhradně islám, není barevnému tomu plemenu vojenská škola přístupna.' Jazykem vyučovacím jest holandština. Chovanci vyšších tříd učí se kreslení a malbě podle přírody, matematice, praktické geometrii a stavitelství a přidělují se potom zhusta do služeb vojenských. Pěkné práce svých žáků předložil mi učitel Werdelmann z kreslení a malby, učitel Kosak ze stavitelství a učitel van Acker z topografie. Lázní užívá školní mládež dvakrát denně a učí se plovati v rybníky k tomu účelu založeném. Chovanci přijímají se do vojenské školy gombonské buď darmo nebo za mírný plat. * * * Delšímu pobytu v močálovitých krajinách jižní Javy jsem se vyhnul a užil jsem rychlíku, jenž projíždí celým ostrovem. Na léto železniční trati stala se památnou nepatrná dědina, jejíž jméno Maos. Stanice tato leží uprostřed železnice spojující Batavii se Surabají. V Maosu ukončují rychlíky denní jízdu svou za večera a vydávají se na další cestu až teprve ráno. K přenocování cestujících postavila tam zemská správa veliký hotel s názvem „Staats Logeergebouw Maos". Z Gombonku do Maosu počítá se přes 40 km. Za krátko opouští vlak residentství Bagelenské a vstupuje na nudu Ba-ňumaskou pověstnou vražednými bažinami. Příšerným místem stala se tam zvláště pobřežní osada T i lať a p (Tjilatjap), do níž vypovídali domorodí vladaři zločince, aby tam co nejdříve podléhali přirozené smrti. Jedovaté podnebí vykonávalo na odsouzencích samo právo spravedlnosti. Po letech nevracel se z toho vyhnanství živ již nikdo. 524 o V Maosu bývá prý za dne mrtvo jako \ hrobě. Služeb nictvo vyspává a má se k životu, až když má přijeti ry< Mik. Zhusta přijíždívá tímto vlakem až na padesát hostí, ale v iem dostává se čisté ložnice a uspokojivého pohoštění. Na požá dání přináší sluha trochu čaje nebo kávy a oznamuje, že spo léčná večeře ve vzdušné jídelně bude o půldeváté. Za veškeré to opatření i s ranní snídaní platí host asi 6 zlatých. Večerem opouštějí skrýše také přečetné ropuchy a ještěr kovití gekoni a pořádají lov na hmyz, jímž se hemží ovzduší zvláště kolem světel. Na sta mušek, můrek a broučků dopadá na mramorové stoly při zápraží rozestavěné a naplňují entomologa úžasem a radostí. Chvílemi narážejí na stěny obrovští chrobáci a způsobují třepetáním šumot jako netopýři. Příruční skleničky s lihem ani mi nestačily, aby mohly v sebe pojati všecku zajímavou kořist přírodnickou. Z Maosu na západ vyjíždí rychlík po páté hodině ranní. Je tedy třeba vstávati již o čtvrté za čiré tmy, chceme-li se ještě chladným živlem v lázních osvěžiti. Postavy íozespalých pasažérů míhají se ve tmě jako duchové, mezi tím co metni smetají na hromádky mrtvoly tisícerých hmyzů. * * * Z Maosu vedla mě cesta přímo do Bandunku. Vzdálenost obou míst činí 235 km. Trať vede pokrajem rozlehlých bažin a pralesem, oplétaným všemi druhy lián a vykrášleným dra-periemi příživných orchidejí a kapradin. Zdivočelá lantana, rostlina původně americká, prospívá při trati jako ve své vlasti. Po dvouhodinné jízdě mizejí znenáhla bažiny, a \ lak vystupuje oklikami do horského kraje. Již pociťujeme chlad a choulíme se do teplejšího oděvu. Pohled do roklí a žlebů jest úchvatný. Jsme si vědomi, že projíždíme malebným krajem Preangerským (Preanger Regentschappen), obývaným ještě nosorožci a tygry. Fotografie, představující odvážné lovce se skolenou šelmou, dostati lze v každém městě západní Javy. Kromě residentství tuto jmenovaného rozšířen jest tygr hojně také v horách kraje Bantamského v nejzápadnější části 525 JOSEF KOŘENSKÝ ostrovní kolonie (při průlivu Sundajském). Není tomu dávno, co tam za jediný rok padlo krvelačným těm bestiím asi 60 lidských životu za oběť. Stanice, ve kterých se rychlík zastavuje, mají tato jména: Tipari, Bandar, Tiamis, Tasikmalaja, Tiavi, Tibatu. Tuto stanici znal jsem již z prvé své cesty po Jávě, když ubíral jsem se do Garutu a potom odbočkou k jícnu blátivé sopky Papan-dajanské. Také stanice Bandunk hostila mě tentokráte již po druhé. Košaté stromy, nádherné aleje spathodeové byly v plném květu a zdály se býti posety zažloutlými zvonci tvaru tulipánového. Odtud asi botanické jméno Spathodea cam pan u lat a. Na africký ten strom slyšel jsem v Bandunku veliké nářky. Pravilo se mi, že kořeny jeho daleko se rozvětvujíce vnikají až do zdí a trhají budovy. Své dávné známé v Thiemově hotelu zastal jsem po desíti letech v nejlepším zdraví, jenom držitel hostince, jenž jako rodilý Sas dopomohl si na Jávě k blahobytu, rozloučil se na vždy se světem. V Bandunku. hlavním městě residentství Preangerského, žije se příjemně. Vysoká poloha (714 m.) činí osadu zdravou a vábnou. Turisté navštěvují sídlo residentovo a regentovo proto, aby se mohli vydati karetou do Lembanku a potom na koních ke kráterům sopky zvané Tangkuban prau. Návštěvu obou jícnů měl jsem ještě v živé paměti a mohl jsem si tentokráte prohlédnouti některé školy, jež podléhají dozoru milého pana Hamra. Tak rozlehlý inspektorát školní spravuje málo kdo na světě. Inspektor C. den Hamer prohlíží školy nejenom na celé Jávě, ale také na Sumatře, Borneu a j. Jeho dozoru svěřeno jest tedy území o hodně větší než má celé Rakousko. Za příbytek neslouží zemskému inspektoru školnímu v Holandské Indii několik skrovných pokojíků, ale hned celý palác někdejšího regenta. Když jsem vstoupil do přijímací síně velmocného inspektora, domníval jsem se býti v audienční dvoraně královské. Hovorný pan školdozorce zabývá se horlivě také archeologií a snášel mi na ukázku všecky illustrace, jež právě připravoval pro veliké své dílo o uměleckých památkách javanských. Po- 526 V M AI..M Kill...... I tom kázal zapřáhnouti kouř a provázel mé ve vlastni ekvi páži po městě, Příjmy jeho dovolují mu, abj žil jako vclky pán. Za práce své požívá takového služného jako naši raj nistři. Na chvíli zavedl mě inspektor I lamer do nové budovy musejní, věnované hlavně prírodovede a národopisu, .i zajel se mnou potom do semináře, založeného pro vychování uč) telů sundajských. Učitelé i chovanci byli bosi. Oděv jejich záležel ze saronku, kazajky a turbanu. Žáci vítali nás \ lavi cích povstáním, učitelé usedali na bobek, kladli ruce křížem na prsa, hluboce skláněli hlavu a povstávali teprve, až jim inspektor pokynul. Mezi tím, kdy učitel (guru) a nadučitel (mantriguru) předkládali mi ve třídě písemné práce svých žáků, zapaloval si školdozorce doutník a kouřil volně jako doma nebo pod širým nebem. V jedné třídě dával inspektor zkoušeti posluchače ze sundajské gramatiky, jinde pak z pří rodopisu. Rozdíly mezi jelínkem munťakem a domácím buvolem vyjmenovali žáci hbitě a určovali předložené přírodniny správně. Mnohé pomůcky přírodopisné vyšly z rukou inspektora Hamra, a obrazy zvířat a rostlin nebyly jím pouze načrtnuty, ale byly zároveň od něho na lithografickou plotnu nakresleny a k reprodukci do Antverp odevzdány. Pro školy s vyučováním jazykem madurským zřízen jest učitelský seminář v Probolinku na javanském východě, v Ďok-jakartč zřízeno jest pedagogium pro učitele javanské, v Port de Cocku (na Sumatře) učitelský ústav pro Malajce. Do obecných škol zřízených pro domorodce chodí pravidelně jenom hoši. O vyučování dívek postaráno jest málo kde. Brání tomu samotná slova proroka Mohameda a slova tureckého poety: „Učte dívky přísti, tkáti a plésti, ale jenom nesužujte jich čtením a psaním." Zvláštní školu pro sebe tvoří ústav pro vychovávání synů domácích náčelníků. V internátě tom dostává se chovancům celého zaopatření za přiměřený plat. Mladí pánové vyučují se tam po pět let všem potřebným vědomostem, mezi jinými také právnictví a zákonodárství. Výklady udílejí hlavně učitelé evropští, požívající po 20 letech výslužného 3 až 4 tisíce zlatých. Vyučovacím jazykem jest holandština, ale chovanci učí se též malajsky a sundajsky. Ve společenském sále baví se 527 JOSEF KOŘENSKÝ žáci hrou v šachy a kulečník nebo čtením zábavných knih. Také postaráno jest o rejdiště. Podobná škola založena jest pro dcery domácích regentů a náčelníků celé západní Javy. * * * Z Bandunku vedla mě cesta do Sindanglaje. Před lety unášela mě tam ze stanice Ťanďurské trojka drobných hřebců za největšího lijavce, tentokráte jenom za blesku a hromového rachotu. Sindanglaja jest horské sanatorium, jež založil dr. Ploem již před několika desítiletími, aby poskytl útočiště chorým. Podnes napravují tam pacienti porouchané čivy. Vláda Holandské Indie uznala již dávno divotvorné působení javanských sanatorií a udílí jim přiměřenou subvenci. Držitel stanice Sindanglajské dostává ročně 900 zlatých podpory, sanatorium v Sukabumi a na Tosari po 600 zlatých. Sindanglaja leží ve výši 1074 m., Sukabumi 650 m., Tosari 1770 m. Poloha Sindanglaje jest malebná a vyhlídka do kraje čarokrásna. Zející kráter sopky Gedé naplňuje člověka strachem i rozkoší. K vulkánu Gedé druží se mohutný Pangerango a můj příští cíl. Pod námi rozloženy jsou chýše domorodců, ne nepodobné bambusovým klíckám a vroubené živými ploty durmanovými nebo nádhernými poinsettiemi. Banány, kokosovníky, areky, citroníky, oranže, broskve a trsy bambusové střídají se na úpatí s rýžovišti a alejemi kanárníkovými. Přijel jsem do sanatoria večer. K osvěžení přináší mi malajský sluha kávový extrakt s mlékem a předkládá se -\.i činou zároveň zápisní knihu přibylých hostí. Dle všeho zdál jsem se býti sluhovi synem Albionu. Tak alespoň jsem se dověděl později. ,.Dnes tu máme na noc Angličana," pravil sluha v kuchyni. 528 \ MALA] m U l dífátlto ..Angliranař-' táže se přítomný lékař lázeňský. ..-Skutečného Angličana?" dotazoval se lékař dále. „Ano," potvrzoval sluha na novo, „vždyť ke mne mluvil po anglicku." Angličan byl poslední dobou za války burské v Sindang-laji bílou vranou. Každý se Jávě vyhýbal, aby si za vlasteneckého zápalu holandského neodnesl z luzné Javy citelnou památku. „Zápisní knihu sem!" poroučel lázeňský lékař, „posvítím si na toho Angličana." A sluha přináší zápisní knihu. Josef Kořenský z Prahy —-------- ..Tu že je Angličan?" vzkřikl lázeňský lékař a již spě-chal, aby pozdravil nového hostě. Joscl Kořenský: Cesm k protinoicAm. II. 34 5.9 JOSEF KOŘENSKÍ Hověl jsem si v pohodlné lenošce před svou světnii i na verandě, vyhlížeje do tmavé noci tropické. v níž míhal) se ji skřičky zářivých světlušek. Verandou skrovně osvětlenou blížily se zatím ry< hlé kroky švihácke postavy, oděné v černý kabátek, s čapkou a brejlenu. ..Kde domov můj, kde domov můj?" počne prozpěvovati osoba ke mně se blížící. Dech se ve mně zatajil. Nešlo mi na rozum, že by zde v horách mohl býti přítomen nějaký rodák nebo krajan. „Což mne neznáte?" spustí švihácky pán hřmotným hlasem a pěje dále: „Voda hučí po lučinách." Žasnu tím více a přicházím do velikých tozpaků. Ale čím více si prohlížím černé vlasy zhurta nakvašeného pána, jeho brejle a prošedivělé vousy, tím méně se rozpomínám na tvář přede mnou stojící. Z rozpaků jsem nevycházel. Snad jsem se studem za tropické tmy dokonce i začervenal, že nejsem s to poznati krajana, jenž se ke mně sice hřmotně, al • přátelsky a důvěrně hlásil. J klpusťtc, pane," jal jsem se prosebně omlouvati, „ale věřte, je rni líto, leč, vskutku — ale nemohu se upamatovati, kde a kdy ..." „Že se nemůžete upamatovati ? Hrom a peklo! To je pěkné! Vždyť to není tak dávno, co jsme se viděli. Ale víte co, já vám pomohu." „O to vás snažně prosím!" řku já na to. ,.Pamatujete se. jak jsem v Duchcově..." pokračuje roz-durděný komnndant. „Vy jste tedy doktor Krch!" zvolám jásavě. „Inu ovšem! Je to dost! Což jsem tak sestárl ?" táže se krajan Krch. ..Naopak! < »mládl jste! Viděl jsem vás v parádní uniformě s řádem na prsou. Tehdy vypadal jste vážně a ustarale. Bylo to po mé přednášce o cestě kolem světa, pořádané v České besedě duchcovské. Meškal jste té doby návštěvou u svého bratra. Ani nevíte, jak mě těší, že vás tu spatřuji. Vypadáte jako student!" lichotím svému krajanovi. „Ale jako hodně starý student! Holečku, já už jsem ve výslužbě. Zde jsem jen na skoku" — pokračuje dr. Krch. 5:10 \ 1,1,111- OVOSTROVl, „Vím io dobře —" vpadl jsem krajanovi do řeči „řekli mi již v Makasaře, že jste městským lékařem v Bezuki. A \\ zatím zde, kde jsem se vás nenadal." „Však se tam již těším. Zde mi je tuze zima. Uvykl jsem teplu a proto spěchám zase s hor do nížiny. Já vás m čekal již dávno. Máte zde dopisy a noviny, také .Zlatou Prahu'. Odpustíte mi, že jsem se opovážil ji rozbaliti a do ní se podívati. Kromě .Píseckých Listů' nemám tu nic českého. Ale již i na ty jsem se ted rozzlobil. Ale nechme ted všeho a pojďme k večeři, už zvonil..." Doktor Václav Krch narodil se sice v Praze, ale jeho srdce bilo jenom pro staroslavný Písek. V holandské Indii by! již od roku 1877. Jako vojenský lékař působil na různých místech souostroví malajského, jednou na Jávě, podruhé na Sumatře a to střídavě. Jávě uvykl tak, že již nemínil navrátiti se do vlasti, a chtěl složiti kosti v druhé své domovině. Jako literát vystoupil doktor Krch poprvé a snad naposled v „Píseckých Listech", v nichž uveřejnil vzpomínky na počátky tamějšího divadla. Humor a láska k veselému životu byly jeho vlastnosti. Čeho si dr. Krch přál, vyplnilo se. Sotva jsem se po druhé cestě světové doma zase rozhlédl, přišla z javanských krajů smutná novina, že tam dr. Václav Krch skonal, zachvácen byv prudkou zimnicí na palubě lodi „Van Diemen". Byla to tatáž paroloď, o níž zmiňuji se ve své prvé „Cestě kolem světa". Hřbitov v Samaranku jest místem posledního odpočinku českého lékaře. * * * Kromě doktora Krcha bylo ve službách holandské vlády v Malajském souostroví ještě několik Cechů, kteří působili na Jávě, Sumatře, Niasu, Celebesu a jinde jakožto lékaři. Ořední titul jejich byl Officier van Gezondheid, t. j. důstojník zdravotnictví. Prvním lékařem vojenským- v Holandské Indii byl z Cechů zajisté dr. Ludvík Doležal, jenž narodil se na Slovensku r. 1829. Studia konal v Prešpurku a ve Vídni, načež plavil se r. 1853 z Utrechtu do Batavie a roku 1857 k vlastní * 531 JOSEF KOŘENSKÝ žádosti své na čarokrásny ostrov Amboinu. Na ostrovech Mo-luckých spravoval tehdy záležitosti lékařské dr. Mohnicke, Spisovatel díla „Blicke auf das Pflanzen- und Thierleben in den Niederländischen Malaienländern". Ve spise tom jsem se dočetl, že přišel Doležal na Amboinu se vzácnými doporučeními, ale že jich ani nepotřeboval, protože se doporučoval všem lidem zevnějškem, povahou i vědomostmi. Skoda jen bylo, že přišel do rovníkových krajin se zárodkem tuberku-losy. Rajská příroda pohádkového ostrova sice život Doležalovi prodloužila, ale ne na dlouho. Předčasné ztráty muže vědecky co nejlépe vyzbrojeného želíme do dneška. Zvláště entomologie ztratila v bystroduchém Slovanu vynikajícího pracovníka. V tom smyslu píší o něm odborné listy anglické, holandské i německé, jenom že jméno rodilého Slováka objevuje se v nich jakožto Carl Ludwig Doleschall. Dr. Doležal byl prvním průkopníkem vědeckého badání hmyzoznaleckého v tropech a vydobyl si uznání od nejpřednějších přírodozpyteu. Asi o 20 let později přeplavil se do Holandské Indie náš krajan dr. František C zur da, a sloužil jako zdravotní důstojník brzy na Jávě, brzy zase na Sumatře a Celebesu. Musil jíti, kam ho poslali za míru nebo války, ale všude hlásil se k národu, o němž v Malajsku .zřídka co se slýchá, a posílal o krajinách u nás tehdy málo známých četné dopisy do našeho listu „Politik". Za svého pobytu v holandských osadách pěstoval Czurda horlivě národopis a získal v krátkém čase mnoho věcí vysoce zajímavých. Katalog sebraných předmětů zpracoval dr. Czurda velmi pečlivě a vdechl mrtvým výtvorům duši a život. Mnoho takových památek uloženo jest po Czurdovi v museu Náprstkov č a ve dvorních sbírkách ve Vídni. Dr. Czurda narodil se v Písku r. 1844. Gymnasium studoval v Praze a později v Zatci, načež věnoval se lékárnictví. Ale později vstoupil opět do gymnasia, složil maturitu a studoval přírodní vědy a filosofii. Ve 30. roce svého věku nabyl doktorátu medicíny a filosofie, vydal se na cesty a ocitl se v krajích, po nichž tak toužil. Po šesti letech vrátil se z tropických končin holandských do Čech, aby urovnal záležitosti po svém zesnulém otci, jenž byl lékárníkem v Postoloprtech, 532 Domáci čínský oltář, postavený v domé" Kan Lo Den-a v Batavii k uctění zesnulé babičky mého hostitele. Figuríny jsou symboly služebnictva, které majíc sloužiti ostražité také za noci, dostává předem bití. V MALAJSKÉM SOUOSTROVÍ. prodlel na krátko ve vlasti, odejel zase na Javu a zemřel tam — jak jsem se v Makasaru dověděl — v bídných pomě rech dne 2. prosince r. 1886. Zákeřná choroba játrová u.'i tlila konec jeho životu. Zprávy o působení doktora Pavla Durdíka, jenž vstoupil do holandských služeb současně s doktorem Krchcm, jsou zajisté ještě v živé paměti přemnohých čtenářů. Jeho spis „Pět let na Sumatře" označuje zřejmě, kde se dovedný vypravovatel za svého šestiletého pobytu v Malajsku hlavně zdržoval. Pavel Durdík následoval brzy svého přítele Václava, jemuž přál na konci své knihy hodnosti generálske, a zemřel po trapné nemoci v Jaroměři dne 17. srpna r. 1903. Zdálo se, že Krchem a Durdíkem vymřeli v Holandské Indii čeští lékaři na dobro, ale brzy po smrti nadšeného opě-vatele žen španělských uvázal se tam ve vojenské služby opět jeden Čech. Je to dr. Miroslav Urbánek, jenž v měsíci září 1903 odplavil se z Evropy do Batavie a potom do Palembanku na Sumatře. Působištěm jeho byla tamčjší nemocnice. Dle zpráv, jichž jsem nabyl za korektury této kapitoly, zřekl se řečený lékař vojenské té služby již po prvém roce svého působení a zrušil smlouvu, kterou s vládou holandskou uzavřel. * * * Do Sindanglaje zajel jsem si podruhé proto, abych mohl navštíviti horskou botanickou zahradu v Tibodasu. Pokusný ten ústav jest částí tropické stanice botanické, založené v Bui-tenzorku nedaleko Batavie. Buitenzork jest pro rostlinozpytce snad nejpamátnějším místem tropického zeměpásu. Ale kdyby nebyla tam botanická zahrada, věděli by přírodozpytci o javanském zátiší, jež v doslovném překlade znamená totéž jako Sanssouci v jazyce francouzském (bez starosti), málo nebo nic, byť i v Bui-tenzorku sídlil sám generální guvernér ostrovní osady. (~ím jest zoologická stanice v Neapoli pro badatele zvířeny mořské, tím jest zahrada Buitenzorská pro zpytatele tropického bylinstva. Poslední dobou stává se z ní dokonce bo- 534 \ MALAJSKÉM 0U0S1 ROVl tanická Mekka, v níž ředitel dr. Mclichior Treub,*) Časti hoši také naší Prahy, vítá apoštoly přírodovědy se vší srdeČno ti a stará se otcovsky o příjemný pobyt v javanském ráji. Cctné pracovny opatřeny jsou vším, čeho třeba ke mnohoslibné práci. Celkový výdaj k jednoročnímu pobytu i s cestou tam a zpět páčím asi na 5—6000 korun. Jindy byl Buitenzork pouze klimatickým místem, ale ted je zároveň nejslavnější stanicí botanickou pro studium květeny rovníkové. Ředitel Treub vytkl ústavu nový směr a zřídil v němí herbarium a museum, pracovny pro nemoci rostlinní' a pro fysiologii, pracovnu farmakologickou, dílnu fotografickou, knihovnu, úřadovnu, pokusnou zahradu v nedalekém T.ikö möhu (Tjikeumeuhu), kde by se pěstovalo bylinstvo k tomu účelu, aby se mohlo státi vydatným zdrojem státních příjmů,**) a konečně kulturní stanici položenou uprostřed horského pralesa v Tibodasu. Ze Sindanglaje měl jsem do Tibodasu pouze asi půldruhé hodiny cesty. Prodlením té doby vystoupíme o 440 metrů výše a procházeti se budeme v horském kraji povýšeném nad moře 1425 m. Před východem slunce stáli již čtyři Sundajci před zápražím a čekali na povel. Lehká nosítka byla z jemného pletiva rotanového a obě tyče jejich z bambusu. Za nedlouho dospěli nosičové bystřiny (ti), jejíž bílé (bodáš) pěny daly jméno horské stanici, a vykračovali si volněji, když již byli ve stínu aleje araukariové. Holandský nápis s'Lands Plantenfuin hlásal, že jsme na místě. Pěšiny vydlážděné hladkými valouny a obrubující skupiny cizokraj-ného bylinstva protínají malebný sad horský kříž na kříž. Novozélandské kordyliny a damary, jakož i australské stromy trávové nebyly pro mne ovšem žádnou novinkou. Také nepřekvapovaly mne již skupiny bylinstva himalájského, kav-kazského, alpského a amerického, ale v duši pociťoval jsem přece mnoho radostí, když spatřil jsem vegetační zjevy, ja- *) Ředitel Treub (vyslov Tröb), narozený r 1S51 ve Voorschotenu u Leydy, uveřejňuje botanické práce své hlavně jazykem francouzským. **) Více o tom obsahuje můj článek: Pokusná zahrada v Tjikeumeuhu na Javó. Živa, roč. VIII. (1898). 535 JOSEF KOKENSKÝ Z okoli Bnitcnzorkii na JaVŽ. Po levici banán, vedle papaje a po pravici strom kapokový. kými sc vyzdobují naše kvěmice evropské. Kvetly tam žapon-ské hortensie, kapské pelargonie, perujské vanilky (heliotro-pium), pestré druhy hvozdíku, azalky, lobelie, begónie, fialky a dokonce i náš jahodník s chutným ovocem. Nízké teploty dovolují, aby tam kvetly a v plody dozrávaly i byliny země-pásů mírných. Z rána ukazuje teploměr v Tibodasu asi 15° C. Řídké jsou případy, kdy klesá rtuť až na 7°C. O polednách vystupuje sloupec rťutový asi na 22° C- Ale stoupáme-li do vyšších pásem, najdeme v okolí Tibodasu jahodník (F r agar i a vesca) i ve volné přírodě,*) a marně láme si přírodozpytec hlavu, jak evropský len druh dostal se s jinými rostlinami z Evropy až na horské svahy vysokých temen javanských. Záhadu tu řeší dnes jenom geolo- *) Na stráních obou sousedních sopek rostou tytéž druhy některých bylin jako u nás v Čechách a Alpách. Uvádím na př. jen ml(Sč (Sonchus oleraceus), Černobýl (Artemisia vulgaris), jitrocel (Plantago major, P. lan ceolat a). Jiné droby jsou identické s pyrenejskými a laponskými. Wallace pokládá tuto Horu za ostatky květeny z doby glacialní. Podrobnější údaje obsahuje jeho spis: Der malaische Archipel. V Brun-šviku 1869. 536 V M AI i ..........vl Renata na řece Menaimi. gie a ukazuje k velikým změnám, jež předcházely, nežli ostrov Java nynějších obrysu nabyl. V Tibodasu pěstují také naše brambory a ovocné stromy, ale hlízy zemáku bývají malé. Také jabloně a hrušky nemohou se do nových poměru klimatických vpraviti. Jedna větev již pučí, když listí na druhé vadne a opadává. Slyšel jsem, že vůně ovoce jest mnohem skrovnější než aroma hrušek a jablek z mírných zeměpásů. To platí též o malinách a jahodách, ačkoli je v Buitcnzorku a Batavii přece rádi vídají při hostinách. Zajímavější nežli kulturní sady jest v Tibodasu hustý prales. Každým krokem potvrzují se tam slova zasloužilého Jung-huhna, že tropický hvozd nestrpí, aby v něm bylo prázdné místo, a že jej horror vacui téměř děsí. Proto spatřujeme mezi stromovím samé liány, které se šplhají od kmenu ke kmenu, dostupují až samých vrcholků, sestupují opět níže, záchyt ují se svými ostny a trny, a oplétají stromy a křoviny tak. že podobají se pletivu ze silných lan utkanému. Kam nevnikly liány, usadily se mechy, lišejníky a kapradiny, a bu- 537 JOSEF KOÚENSKÝ její na stověkých kmenech neustále. Zřídka najde se místo, jímž bychom se mohli zadívati do klenby nebeské. Tak husté pojí se v pralese větev k větvi, haluz k haluzi, lupen k lapeni a příživné trsy k trsům všelikých rostlin kvetoucích i bez-květých. Dlouho můžeme blouditi pralesem v Tibodasu a přece nezbloudíme, jen když budeme choditi po pěšinách, jež tam ředitel Treub kázal udělati. Průseky takové navštěvují dělníci velmi často, uřezávají sekáčem nové výhonky a udržují stezku schůdnou. Kdyby ji ponechali osudu jenom na krátko, zatarasily by ji liány jako pavouk pavučinou. O každou píd země vedou tam byliny zápas na život a na smrt. Číslování pěšin usnadňuje chodci chůzi Čarovným pralesem, a nápisy význačných stromů a křovisek zasvěcují rostlinozpytce do systematiky tropické flory. Jindy potuloval se v houští pralesa Tibodaského také nosorožec, ba i tygr, ale nyní zmizeli tam oba tvorové. Po první obludě zbyla v okolí pouze místní jména. Název palouku Kadaň g-b a d o k mluví zřejmě, že si lam dříve ho-víval nosorožec, nazývaný po malajskú ba d ok. Nyní tam stojí ochranné přístřeší, aby se mohli pod ně utéci badatelé, spustili Pluvius všecka stavidla černých mraků. Lijavce a bouře bývají v Tibodasu hrozné. V některých měsících prší tam každé odjjoledne jako když se z konve leje, a v okolí bije hrom a křižují se blesky tak pravidelně, že si člověk maně zpomíná na příliv a odliv mořský. Hromy rachotí v kraji obyčejně od 12. do 1. v poledne, nebo od 5. do 6. hodiny odpoledne. Nejlepším útočištěm před tropickými lijavci jsou ovšem v Tibodasu útulná stavení v botanické stanici, vystrojené jak pracovnami, tak i pohodlnými ložnicemi. Uprostřed lesní té samoty scházívají se botanikové celého světa a prožívají tam v musách nejblaženější dny badatelského svého života. Vyhlídka na dvojici ohnčrodých hor, jakými jsou Gedé a Pange-rango, a pohled do luzného kraje Preangerského a na třpytnou hladinu Javanského moře kolem Batavie unáší diváka do pozemského ráje. Rozkoší těch můžeš užívati tam darmo po mnoho dní, neděl a měsíců. Ředitel Treub přijímá každého botanika s otevřenou náručí a stará se, aby co nejvíce získal v Buitenzorku i v Tibodasu. 538 V MM M U M i.....i: i KOI >. Ale také zoolog může žíti v Tibodasu jako ve svém Bivlu a vrací se potom bohat všelikými zkušenostmi o tropické zví řeně. Opice, cibetky, drobní scrvalové. polctuchy, kaloňové, roje nádherných motýlů, kudlanky a pakobylky náležejí tam ke všedním zjevům. Kuno vitou cibetku druhu P a r a d o x u r u s M u š a n g a, malajsky luak, pozoroval jsem tam v kávových sadech za jasného dne, ale brzy mi zmizela s očí a zůstavila po sobě toliko chuchvalec trusu s četnými zrnky kávovými. Dužnina nejlepších kávových plodů náleží k nejmilejším pochoutkám mrštného toho dravce, ale poněvadž může cibetka ztráviti pouze měkké součásti ovoce, odcházejí z ní všecka zrnka neporušená a Od domorodců jako nejlepší káva vyhlašovaná. Chuchvalců takových povaluje se v sadech kávovníkových z rána velmi mnoho. * * * Ze Sindanglaje do Buitenzorku volil jsem opět cestu povozem, jako před desíti lety. Přírodní krásy průsmyku Pun-ťackého zvyšují se každou návštěvou a vtiskují se trvale v paměť turistovu. Silnice stoupá příkře. Proto zapřáhl vozka do karety čtyři hřebce. Malý hošík nás doprovází a vrátí se s jedním koníkem, až dostoupíme nejvyššího bodu (1500 m.), zase do Sindanglaje. V bujné vegetaci vypadají nejnádherněji stromovité ka-pradiny (Alsophila). Svou výškou a košatou korunou zpe-řených listů podobají se palmám kokosovým. Za hodinu dostihl vozka pásu. Naposled rozhlížel jsem se po luzném kraji Preangerském a vjížděl jsem branou do sráz-ného a hlubokého úvalu. Chlad vane tam celým žlebem. Žár palčivého slunce nikdy se vozové té cesty nedotýká. S chladem rozhosťuje se po hustém hvozdě zároveň mrtvé ticho. Pokraj stinného úvalu opanovala křoviska lantanová a bČlo-květý durman s obrovskými korunami a zápasí o život se světáckým kapradím orličím. Nedávno trhal jsem jeho vějíře v Austrálii a Tasmánii, potom na Novém Zélandě, jindy na Cejlonř a v himalájském Dardžilinku. 539 JOSEF KOŘENSKY Ještě krátká zastávka na úpatí lávových hor. Unaveni béhouni dostanou tam trochu rýžové slámy ve vodě namo čené a pospíchají potom zase tryskem až před hotel .,Clu nun de fer", kde jsme byli před lety tak dobře ošetřováni. Fran couzští držitelé hostince odevzdali mně poštu, jež tam dlouho na mne čekala, ale noclehu mi tentokráte poskytnouti nemohli. Siamský král zabral s četným dvořenínstvem všecky nejpřednější hotely Buitenzorku, a já byl rád, že jsem našel přístřeší v ..Evropě". Leč nelitoval jsem ničeho. Za poplatek 4 zlatých dostalo se mi nejlepšího zaopatření. Naříkal jsem si jenom na vlhké teplo, které se již v nízkém Buitenzorku opět dostavilo. O 8. hodině večerní ukazoval teploměr ještě 28° C. A přece dojíždí obyvatelstvo z Batavie do Buitenzorku, aby se tam v chladnějším ovzduší (250 m.) osvěžilo a zotavilo. To děje se' již od r. 1746, ale na založení botanické zahrady došlo v Buitenzorku teprve r. 1817. V ředitelství vystřídali se Reinwardt. Blume, Teijsmann, Treub. Za procházek po zahradě přinášeli mi malajští klučinové zase drobné živočichy, které nasbírali zatím pod kameny a listím, na květech a ve shnilých pařezech a čekali, Že dostanou za nádherné krásce, zlatohlávky, nosatce, lupenitky, pa-kobylky. stonožky, štíry a hady přiměřenou odměnu. V telegramu zaslaném dne 12. máje z Buitenzorku do Batavie oznamoval jsem příteli Sroglovi: Přijedu dnes o půl-čtvrté do Weltevredenu. Krajana Srogla zastal jsem na nádraží v nejlepším zdraví a veselém humoru, a od té chvíle byl jsem jeho hostem. Za příbytek uchystal mi roztomilý přítel salon v Grand hotelu de Java, a hned na to zapíjeli jsme přátelství chladivým mokem šampaňským. * * * Českého muzikanta najdete ve všech koutech světa. Jeden hraje na př. prim již od několika let v amerických Athénách, v Bostone, druhý fouká do altového pozounu u tagalské kapely v Honolulu na Havajských ostrovech, třetí je kapelníkem v Taškente ve střední Asii, čtvrtý řídí hudební sbor v irkutskú, pátý diriguje koncerty v Kahýře Vítězné, šestý šumaří 540 v MALAJSKÉM OUOSTHOVf, v Bagdadě u starověkého Tigridu, sedmý pfská na klarinel v divadle bohatého Goteborgu ve Švédsku, osmý je cellistou orkestru ve finských Helsinkách, devátý vyluxuje zvuk} na křídlovku v Tiflisu na Kavkaze, desátý jest již |»> mnohá léta učitelem hudby v sultánově residenci nad Bosporem, proslulá naše krajanka paní Steffani-Boema pěje hymny každou ne děli na kúru katolického chrámu v Melbournu v Austrálii, .i koncertní mistr pan Josef Šrogl je ředitelem hudebních produkcí v Batavii. Leč pan Šrogl není jenom mistrem svých skvostnýi li Stradivárek, ale jest zároveň náruživým sběratelem motýlů. Nádherný kolorit jejich uchvátil jeho mysl tak, že jim věnoval všecky prázdné chvíle a získal pro své sbírky všecky draho cenné formy, jaké jen mohla tropická příroda vykouzliti. Rozhojniv ve svých sbírkách zvířenu tropickou převzác nými tvary z jiných ostrovních krajů a oceánských pevnin, přijel po letech na návštěvu do Čech a přinesl s sebou všecky zmíněné poklady. A když dovolená našeho krajana vypršela, a on opět se chystal odplouti za svým povoláním na Javu, stalo se naše České museum dědicem veškerých jeho sbírek, a milý pan Šrogl vstoupil tak do vzácné řady štědrých mecenášů. Cena sbírek od velíkomyslného dárce jde do tisíců korun. Jsouť mezi přemnohými i takové ojedinělé zjevy, že platívá se toliko za pouhý párek přes 250 korun. Však nebyl ten ja-vanský druh nazván darmo jménem O r n i t h o p t c r a p a r a-di sea. Nyní jest již pan Šrogl zase u svého pultu dirigentského ,i vládne taktovkou. Občas ujímá se svých Stradivárek a koncertuje v „Auroře", jež si může gratulovati, že její „Di-recteur van Toonkunst" jest pan Šrogl. Ale nežli náš pan Šrogl stal se vítaným hostem staroslavné Batavie, bylo mu projíti širý svět křížem krážem. S housličkami ve skrovném pouzdře mohl se odvážiti i v nejzazŠí konec asijské pevniny, a jeho líbezný nástroj konal divy jako vybájený talisman. Prázdný měšec chudého hudebníka českého plnil se zlatem a byl s to, že pan Šrogl mohl pomýšleti na nové končiny světa. Z Hořovic, kde se pan Šrogl r. 1861 narodil, přišel náš 541 JOSEF KOŘENSKY Javanec do škol reálních a potom na konservatoř. Bennewitz a Skuherský byli jeho učiteli. Několik let na konservatoři uplynulo brzy jako voda, a náš absolvent, maje v kapse diplom uznaného muzikanta, myslil, že mu patří celý svět. Ale prozatím mínil si podmanili jenom jedno městečko na Moravě, kde se právě uprázdnilo místo ředitele kůru. Plat byl sice nad míru hubený, ale za to činnost na poli hudebním slibovala do budoucna všecko uznání. Rozhodujícím činitelem byl při obsazování místa pan farář, ['rolo bylo prsní povinností, aby se mladý absolvent konservatoře panu faráři představil. Výborná vysvědčení z konservatoře a varhanické školy dodávala našemu, kompelentovi odvahy a srdnatosti. „Mám čest se Vážnostem představiti. Ucházím se o místo ředitele kuru a prosím ..." ..Dobře," vece pan farář, „a jste katolík?" „Ovšem, důstojný pane." „A chodíte ke svaté zpovědi?" V našem kandidátu hrklo jako ve starých hodinách. ..Vašnosti. jenom někdy." ..Jenom někdy? Takové lidi znám dobře. Vy jste jeden z nich. Ostatně nemohu dnes ještě říci, zda-li se vám toho místa dostane, nebo nedostane. Zalíbili se Onomu a bude-li to vůle Jeho, místo Vás nemine. Já však myslím, že se dostanete spíše do pekla nežli k nám na kůr, vy neznabohu!" Audience u pana faráře skončila špatně. Naděje na místo ředitelské rozpadla se v niveč, a zklamaný kandidát opouštěl sesterskou Moravu. V křivoklátských lesích napadlo našemu pekla zplozenci, že by ho přijala srdečněji snad bohatýrská Rus. a v několika nedělích byl již ve Starobělsku v charkovské gubernii. Jeho povoláním bylo. vštěpovati mládeži základy muziky. Po roce zdálo se býti město Starobčlsk panu Šroglovi pořád menší a menší, a cikánská krev zahnala putujícího muzikanta do Roštová na Donu. Místo ředitele hudebního spolku bylo výnosnější a život v městě veselejší. Náš krajan, pan Karel Fric. přijal českého muzikanta jako bratr bratra. Po třech letech na svaté Rusi navštívil pan Šrogl domov, a zotavoval se opět ve stinných lesích křivoklátských. Tehdy 542 I M M M Kl I..........I Trůnní palác v královském hradě. rozpalovalo Sroglovu mysl Štolbovo líčení v knize „Za oceánem", a perutě jeho touhy nesly se do země, jež se opěvuje jako ..la perla cle las Antillas". Na Kubu! usmyslil si pan Šrogl. Luzné kreolky, zdobeni' oslňujícími drahokamy, ztepilé palmy s věčnou zelení, aromatické doutníky, ohnivé černošky s bělostnými zuby. jedovatí hadi. obrovští krokodílovi-, a bůh ví co ještě, hnalo naši ho krajana za moře. Smrtonosná žlutá zimnice byla pouhou hříčkou proti fantastickým přeludům a velkolepé scenerii krajti tropických. Se španělskou mluvnicí v- kapse vstoupil pan Šrogl r. 1888 na palubu zámořské lodi a plavil se ze Saint Nazairu nad Loirou na Kubu, jíž dostihl po dvacíti a dvou dnech. Skutečnost rajské přírody v okolí města Havany překonala všecku obrazotvornost našeho moreplavec Jenom vnitrní zařízení přístavní osady kalilo trochu rozpálenou fantasii. V Havaně ujal se pan Šrogl úřadu jako profesor konser vatořc a řídil tamější operu, pro niž připravil také španělský 543 JOSEF KOŔENSKV překlad ..Krištofa Kolumba" od Stroupežnického. Za své umě lecké výkony dostal v Havaně darem skvostné stradivárky. Když se ohlásila zimnice, zamířil pan Šrogl n;i americkou pevninu, koncertoval ve velkých městech a přijel návštěvou do Cech. Zotavená v Čechách byla krátká. Po několika nedělích vidíme pana Šrogla již opět kapelníkem carského spolku hudebního, a to v Astraehanu. Dlouhé prázdniny, jichž tam užil prodlením čtyř let čtvero, věnoval výletům do Carihradu, Kecka a Egypta. Ale ještě více toužil pan Šrogl po kolébce pokolení lidského, po Indii. Šťastná hvězda svítila mu stále jasně a proto doufal v její přízeň, když opouštěl Evropu. Tentokráte přijala ho na palubu loď dobrovolného loďstva ruského. Plavila se právě na Sachalin a odvážela 800 trestanců do chladných končin ostrovního vyhnanstvu Evropa zmizela panu Šroglovi v r. 1894 s očí na několik let. Cestou přes Carihrad, Port Said a Aden zastavil se pan Šrogl v Kolombu na Cejloně, aby tam pořádal koncerty. Řekl mi, že byl s výsledkem zcela spokojen, a že byl všude ochotně podporován rakousko-uherskými konsuláty. Z Cejlónu neměl pan Šrogl již daleko do Penanku na poloostrov č malackém. Takí' Singapore učinil svou zastávkou a vyjel si na několik měsíců na ostrov Javu. Stradivárky ovšem nezahálely, a umění koncertního mistra klidilo všecku čest a chválu. Holanďané javanští chtěli upoutati mistra k ostrovu sice na delší čas, ale všudybyl Šrogl zaměřil raději do Cíny a ostrovní říše žaponské, aby se tam nabažil umeleckých pokladů. Proslule výtvory emailově zaujaly sběratelskou vášeň jeho lak, že měl za králko pohromadě malé museum. Potom vyjel si pan Šrogl na několik neděl do větších měst sibiřských a koncertoval v nich rovněž s velikým zdarem. Sibiřané umějí odměňovati hudební umělce a ze samého nadšení hostí nejen mistry, ale také hudební nástroje. Pamatuji se, jak za mé návštěvy v Tomsku opili bohatí kupci i drahocenný orkestrion nejlepším šampaňským. 5-14 JOSEF KOŘENSKÝ Ale také lákavé nabídky Sibiřanů pan Šrogl zamítl a rozhodl se na konec pro holandskou Indii, kde působí až po dnes. V Batavii proklestil nadšený musikus Šrogl cestu našemu Dvořákovi a Smetanovi již dávno, a hudební kritiky zasypávají umělecké výkony našeho krajana vřelými pochvalami. O koncertu, jejž hrál Šrogl v Surabaji, napsal referent: ,,Konečně jsme zde slyšeli proslulého Čecha, jehož ovládá snivá letora slovanská. Jak jsme mu vděční, že jsme mohli vyslechnouti vynikající skladby jeho krajanu! Dojem, jaký způsobilo Smetanovo kvarteto ,Z mého života', byl hluboký." Krásné Stradivárky a výborný nástroj francouzského Lu-pota pomáhají Šroglovi všude k vítězství. * * Grand hotel de Java leží v samých sadech, a v haluzích košatých stromů znějí ptačí zpěvy neustále. Hlahol jednoho opeřence jest každému zvláště nápadný. Tlukot jeho zní neustále jako puk, puk, puk. Snad proto nazvali ho Angličané coppersmith, t. j. kotlář (Xantholoema haemato-G e pli ala). Jmenovaný hostinec skládá se z několika přízemkových stavení upravených tak, aby jednotlivé pavilony měly ráz rodinných domků, a aby host nebo rodina v pavilonu bydlící mohli užívati v tropickém klimatč všeho pohodlí. Lázně, do nichž chodí tam každý třebas několikráte denně, nescházejí ovšem v žádném paviloně. Ložnice přiléhá těsně k salonu. Za byt a celé zaopatření platívá se v nejpřednějších hotelích asi 6—9 holandských zlatých, tedy 12—18 korun. Obsluhu mají na starosti zhusta Číňané, kteří tvoří v hlavním městě, čítajícím nyní přes 100.000 duší, asi pětinu všeho obyvatelstva. Horko a vlhko je v Batavii po celý rok, a náš krajan Šrogl shromažďuje tam kapitály v potu-tváři od rána do večera, ba i dlouho do noci. Věřím mu, že se již těší, až bude moci opustiti palčivé působiště při kalné řece Tilivonku a prodlévati trvale mezi přáteli své rodné země. Prozatím do-jíždívá ob čas do hor a utišuje v chladných výšinách una- 546 .....I0> i vené čivy. Batavia přestala býti sice „hrobem Evropanů" již dávno, ale podnebí její ochromuje tam přece skoro ka Mého bělocha. Staré město s vysokými budovami hostí v sobě kupČivé Holanďany jenom po několik hodin denně, Potom utíká se každý do své residenci' položené ve váb nější části Nové Batavie. Weite v r eden, znamenající l<>-lik jako německé Weltfrieden, jest zcela případné jméno parkové té čtvrti. Rozlehlé náměstí Koningsplein zelená se tam jako široširá lučina. Parní a elektrická tramway spro středkuje spojení s odlehlými předměstími. * Salony hotelu dlouho mne nehostily. Obchodník pan Viktor /.immermann, jenž pokládá ostrov Javu již od mnoha let za svůj šťastný domov, jest majitelem útulné vily ná Královském náměstí a hostí ve svém domě také našeho krajana Šrogla. Byl rád, že jako výborný pianista mohl ubytovati pod svou střechou českého houslistu a baviti s ním hosty shromažďované u něho za koncertních večírků. Domácí zábavy toho druhu nahrazují kolonistům schůzky v místnostech veřejných. O občerstvení sezvaných hostí stará se čínský kuchař a klidí vždycky všecku chválu za umění, jež snad čerpal také z proslulé kuchařské knihy, sepsané od slavného mistra Leu-ma-kiho a čítající dohromady 320 svazků. Také já přijal přátelské pozvání pohostinného pana Zimmermanna a sdílel jsem s ním jeho skvělou domácnost jako přítel Šrogl. Hned prvého večera pořádána byla domácí zábava v salonech obchodníka pana Wopalcnského, jenž choval tehdy ještě v paměti píseň „Šla Nanynka do zelí". K večírku sešli se staří známí. Nescházel ani konsul turecký, ani belgický a německý. Rok po mé návštěvě stal se bodrý pan Wopalenski také konsulem, ale zastupoval zájmy naší říše jenom na krátko, zemřev smrtí náhlou. Večerní tabule rozšiřovaly mé zkušenosti kulinářské a přírodovědecké. Té doby objevovaly se na stole chutné plody západoindického stromu, jenž zdomácněl již všudy v tropických krajinách. Jak toho ovoce o hostině požívati, na- * 547 JOSEF KOŘENSKÝ učil jsem se teprv od svých pí,i tel. Viděl jsem, že plody na stůl předkládané jsou hnědé barvy a že mají velikost kachního vejce, že každá bobule chová v sobě obyčejně dvě černá jádra obklopen;! sladkou dužninou barvy načerve-nalé a že přechutný obsah ovoce vybírá se z obalu lžičkou. Také jsem zvěděl, že je třeba míti se na pozoru, abych nekousl do jádra pře-hořce chutnajícího. Přisvědčoval jsem v duchu našemu Preslovi, jenž Moji hostiteli v Bangkoku. praví) že 0V(,IT Zapoty (Achras s a p o t a) jest tak náramně lahodné, že mnozí mu dávají přednost před ananasem. Na Jávě slýchal jsem jméno s a o, jinde slove nádherný len plod mohutného stromu s a wo e man i Ma nebo zapařili o s. * * * O jiném večírku měl jsem u tabule za souseda hovorného kapitána korábu „Sumbavy". Vypravoval, že jeho loď kotví v přístave a že odpluje za tři dny přes Rangún do Džidy v Rudém moři. Poveze prý přes 600 poutníku do svaté Mekky. Neviní již, po kolikáté. Poutníci jsou z větší části lidé nezámožní a spořili a sbírali dlouho dárky, nežli sehnali 180 zlatých na zaplacení palubního lístku tam a zpět. Takové cesty konají mohamedánští Javanci pravidelně, ale třetina poutníků již se do vlasti nevrací. Skoro všichni z nich podléhají útrapám a tísni bud již na cestě nebo v rodné zemi velikého proroka. Poutníci, kteří navrátili se šťastně zase na Javu, bývají vítáni od rodáků jako osoby posvátné, přisvojují si čestný, titul hádž í (arab. poutník) jako všichni mohamedáni, kteří vykonali pouť do Mekky, a žijí potom zhusta jenom' z dárku hojně jim uštědřovaných. * * * 548 ,,;■.... i.ivstřvy prodléval na Jávě \ nemocnici také po tomek českého šlechtice, nadporučík hrabe lni Berchtold, Nevím, co tohoto muže vypudilo z vlasti a zahnalo in du holandských služeb koloniálních. Vím jen. že vydal se jako náruživý nimrod sám a sám na tygří lov a že octl se ne šťastně v pasti nalíčené od domorodců na šelmu, při čemž samostřely spustily a levou nohu lovci roztříštily. Postřeleny hrabě Berchtold utrpěl vykrvácením tak, že padl do mdlob a ležel bez vědomí celý den a celou noc v tratolišti vlastní krve. Když pak domorodci přišli k místu, kde měli políčeno na tygra, spatřili místo krvelačné šelmy polomrtvého člověka, kterého potom dopravili do nemocnice blízkého městečka. Ale operace mohla býti vykonána teprve v Batavii. Němé cký konsul v. Syburg vykonal skutek milosrdenství, že se nešťastníka ujal a z peněžní tísně ho vysvobodil. Samaritánskou službu prokázal zmrzačenému hraběti také přítel Šrogl a těšil ho na lůžku svou mateřštinou. Odňatou nohu nahrazuje nyní hraběti Berchtoldovi umělá noha z Berlína objednaná. * * Hudební styky přítele Šrogla přivedly mě také do pohostinne domácnosti velmožného Číňana, jenž vykonav \ tiká studiu ve školách holandských oblíbil si také hni na housle a stal se nejlepším žákem našeho krajana. Pan Kan Lo Den žije sice již mezi holandskými kolonisty od maličkosti, ale residence jeho vypadá pořád ještě po čínsku. Také ve všem jiném přidržuje se svých předku a zachovává věrné zděděné náboženství a mravy. Zesnulé své babičce prokazuje téměř úctu božskou. Za mé návštěvy byla vystavena její podobizna na domácím oltáři jako obraz světice, a rozličné pokrmy, kladené na božiště každého dne, mluvily zřejmě, že vděčný dědic plní přísně, co předpisuje kniha piety ihiao-king). Rovněž vzpomínají si na zesnulou všichni příbuzní n okrašlují domácí božiště všelikými obrazy a dárky. Víra v posmrtné trvání lidských duší vížc Číňany k nebožtíkum na dlouho a ukládá jim, aby se s dušemi zesnulých radili a za jejich souhlasu všecko počínali. Jakkoli duše nebožtíka 549 JOSEF KOŘENSKÝ vstupuji do nebe a sídlí tam s nejvyšším vládcem, přece snášejí se ob čas k lidem na zemi, radují se z obětí jim přinášených a splácejí tuto úctu štěstím a dlouhým životem. K obsluze své zesnulé babičky dal vděčný vnuk Kan Lo Den caké poslušnou čeládku v podobě dvou figurin, a aby služebnictvo konalo svou povinnost horlivě i v noci, dostávají obě figuríny pro všecku jistotu citelné napomenutí hned z večera. Čínský náš hostitel dal k mé žádosti svůj dům, domácí svatyni a svou rodinu fotografovati a poslal mi snímky na památku zároveň s chutným jídlem, známým po celé Číně jakožto b a-mi. Jen tak mohl jsem zde zobraziti útulnou domácnost ochotného pana Kan Lo Děna. Těším se, že co nejdříve přivítám batavského Číňana u nás v Čechách a že ho budu moci navzájem pohostiti makovými koláči. * Přírodovědecká musea prohlédl jsem tentokráte v Batavji jenom spěšně. Mým přáním bylo získati pro České museum meteorit, jenž spadl v Bandburku zároveň s větším balvanem a potom v batavských sbírkách na zemi se povaloval. Za prvé návštěvy obdržel jsem darem od tehdejšího správce musejního kus uražený z menšího meteoritu a rozhojnil jsem jím naši četnou sbírku světových povětroňů o pěkný a drahocenný exemplář. Ale za druhé návštěvy byl inventář batavských sbírek již v lepším pořádku, a proto opouštěl jsem mineralogické oddělení s prázdnýma rukama. V síních národopisných vystaveny jsou věci ze všech ostrovů holandských a představují veriľý obraz celého M a lajska ve všech podrobnostech. Symboly starobylých božstev javanských vítají hosta hned u vchodu. Vedle Budhy má své místo také krvežíznivá bohyně Durga s pestrou spolež ností jiných indických svatostí. Některému bůžku dala Hadice kolem pasu hada, jinému vložila do vlasů umrlčí lebl n a vtiskla do ruky ohon buvolí. Sochař řídil se věrným |"> dáním lidu a zobrazil po boku uctívané figury také posvátného býka JMandi, jinde lva (singa), nosorožce, obrovské Báb) a obklopil družinu příšerných svatých odznaky plodnosti • > í vota (Ungarn, joni). Skulptury toho druhu pocházejí hlavně i ze střední Javy. a věk jejich odhaduje se asi na tisfi let. Nápisy v kameni vytesané prozrazují starobylé písmo javan ské. Ohněrodé horniny hodily se tehdejším sochařům ke prái i nejlépe. Jen málo jest památek provedených z pískovce. Jak kde malajští ostrované bydlí, poučují diváka pěkné modely chýší. Jinak staví si domky domorodci na Sumatře, jinak na Jávě, Borneu, Celebesu. Přečetné sbírky kroju, zbraní, hudebních nástrojů, rohožek, šperků, divadelních mask a pud. čekají v Batavii na účelnější prostory a vhodnější uspořádáni. * * * Za procházek po Batavii spatřují se zhusta kiosky, v nichž vyvírá pitná voda. Živel ten dere se nad povrch zemský mnohdy z velikých hlubin a byl z nich skoro jako vyČarován. Místy vytéká voda teplá, místy horká. Založením artéských studnic, dopomohli si obyvatelé hlavního města javanského ke zlepšení zdravotnictví a snížili tak úmrtnost na skrovnou míru. Až přestanou domorodci píti vodu z průplavů docela, bude v Batavii cholera hostem ještě řidčím. Ale přes všecku péči, jaká věnuje se hlavnímu městu koloniálnímu po stránce zdravotní, obchodní význam někdejší „Perly východu" přece se jenom zmenšuje, a jiná města javanská předstihla ji již počtem obyvatelstva. Nyní stojí Batavia na třetím místě. Samarang a Surabaja předstihly ji nejenom lidnatostí, ale lake' vývozem a dovozem. Nemenší konkurent vyrostl Batavii v anglickém Singapuru, strhnuv na se obchod všech přístavu sumaterských, bornejských, celebeskýeh, ano i australských. * * * Parník „Coen", jenž měl dne 18. máje odplouti ráno do Singapuru, ukrátil můj pobyt v Batavii. Holandské parolodi ubírají se lam pouze každých deset dní jednou a vykonávají řečenou plavbu asi za 48 hodin plujíce rychlostí pouze 11 uzlů. Za přeplavní lístek prvé třídy platí přírodozpytec po obvyklé srážce (25 procent) 61 holandský zlatý. Bednu se sbírkami přírodovědeckými a národopisnými zaslal jsem do Prahy jako 551 JOSEF KORENSKY nákladní zboží oklikou pics Hamburk, složiv za tuto dopravu 25 zlatých. Kotvištěm zámořských d o n g p r i o k. Železnice lodí jest přístav zvaný Tan-spojuje ten přístav s Ba-tavií. Jako všecky parolodi holandské, lak i parník „Coen" vypadal úhledně. Čtvrtý generální guvernér Holandské Indie. Johann Pieterszoon Coen (vysl. Kúnl, zasloužil si té památky, že byla loci nazvána jeho jménem. Slunce již hodně pražilo, když paroloď zbavila se pout, a brzy na to zmizela mi dobrosrdečná tvář přítele Sro-gla s očí. Loď plula podél četných ostrůvků, rozložených mezi Jávou a Sumatrou. Do průlivu Sundského nebylo od nich již daleko. V myšlenkách byl jsem stále v těsné té pasáži a rozpomínal jsem se na hrozný výbuch, jejž lam způsobil sopečný ostrov Krákat o a. Je tomu již přes 20 let. Před tím věděli okolní obyvatelé, že ostrov Krakatoa neboli Rakata má uprostřed kužclovitou horu přes 800 m vysokou a hlubokým kráterem opatřenou. Ale poněvadž hora tato od roku 1680 nesoptila, pokládali ji Malajci za sopku vyhaslou. Leč roku 1883 byli blízcí ostrované javanští a sumaterští poučeni o jiném. V květnu po- Siamská dívka. 552 \ malajskí m ...... čala hora vyhazovati popel a pemzu, a děsné otřesy ze mě věstily zlé časy. Dnové hrůzy dostavily se však zvláště dne 26. a 27..srpna. V několika málo hodinách propadla se hora do moře a s ní zároveň utonuly asi dvě třetiny ostrova 8 km dlouhého a 5 km širokého. Současně však vystupovaly z hladiny mořské ostrůvky nové a rostly vůčihledě. Téže chvíle roz-vlnilo se moře tou měrou. že vystoupilo do výše asi 30 metrů, zasáhlo svou vlnou pobřeží javanské a sumater-ské, smetlo s povrchu zemského mnoho osad a pohřbilo v sobě na 75.000 lidí. Lodi a čluny letěly s obrovskou vlnou jako střela a byly zaplaveny na hodinu cesty od břehů. Rachot a lomoz slyšeli prý lidé až v Austrálii, jakkoli byli vzdáleni od místa světové katastrofy na 3000 km. Také sloupy dýmu sopkou vyvrhované dostupovaly chvílemi až 30.000 metrův a naplnily všecku atmosféru hustým prachem. Prach ten naplňoval ovzduší ještě dlouho po výbuchu, a podivuhodné úkazy světelné, podobné polární záři, prozrazovaly jeho přítomnost nejen.mi v listopadu a prosinci, ale i ještě roku 1884 a 1885. Hvězdáři soudili tak z kosmického prášku, jenž pokrýval vrstvy sněhové i v samé střední Evropě. Pravdu má Flamma Slamský jinoch. JOSEF KOKKNMs< rion, praví-li, že výbuch Rakaty náleží k největším událostem geologickým v dějinách člověčenstva. Hrozné úkazy sopečné, vídané v Malajském souostroví v nejrozmanitějších odstínech, pochopíme, povážíme li, že na Jávě vypadá na každé 22 kilometry délky 1 vulkán a na Sumatře dokonce na každých 19 kilometrů 1 sopka. * * * Prvého dne naší plavby očekávalo nás na nebi vzácné divadlo. Již před tím kolovala v novinách zpráva, že dne 18. máje nastane o polednách téměř úplné zatměni slunce. Té chvíle obrace! každý pasažér oči vzhůru a pozoroval nebeský úkaz modrým nebo černým sklem, které kapitán předem opatřil a c< stujícím zapůjčil. Částečná zatměni slunce nejsou ovšem žádnou vzácností, protože se objevují na každém místě průměrně jednou za dva roky, ale zatmění úplné nálež! k úkazú|tn velmi řídkým, nebol vídává se na jednom anístě pouze asi za dvě stě let. \ vzpomínal jsem zase, že i tohoto divadla bylo mi v životě dopřáno, když jsem před patnácti lety (19. srpna 1887) ujížděl trojkou po sibiřské stepi k vysokému Altaji. Jen málo bylo evropských smrtelníků, kteří tou dobou v oněch krajinách prodlévali a úplné zastření slunečné koule pozorovali.*) Přes všecko zatmění, jaké jsme měli za své plavby do Singapuru téměř po celou hodinu, snížila se teplota vzduchu pouze nepatrně. O jedné hodině odpolední ukazoval teploměr ve stínu 30° C, jakkoli byla loď chráněna proti slunci dvoj násobnou krytbou plachtovou. V.w takového vedra dopřávali si pánové i dámy největšího pohodlí a procházeli se po palubě buď bosi nebo v trepkách a v lehounkých kazajkách a saronkových suknicích. Dne 19. máje z rána plula loď již průlivem, jejž vytvořují ostrov Bangka a Sumatra. Jen slabý větřík pohrával hladi- *) Viz müj článek: K Altaji. Lumír 1890. 554 v MAI ij I nou mořskou. Jindy (v říjnu) bývá tam úplná tišina, n pln . herní koráby nemohou ku předu třebas po několik neděl I'n. českého zemězpytce jest holandsky ostrov Bangka i Hanka i zvláště zajímavý, protože jeho ložiska cínové nuly shodují se skoro úplně s cínovými horninami Českého Kudo hoří. Také na malebné a hornaté Hance vyskytuje se cí nová ruda v žule a provázena jest rovněž wolframem a \ ismu tem jako v Cinvaldě a Krupce u Teplic. Geologové srovná váli žulu banckou s cínonosnou žulou krušnohorskou, ale rozdílu mezi oběma horninami nenašli. Není pochybnosti, že ostrov Bangka souvisel v dávnýi h dobách s poloostrovem Malackým a se Sumatrou. Jednotné složení cínonosné půdy jest toho dokladem. * * * Dne 20. máje časně z rána přepluli jsme beze všech okázalostí ekvátor. Brzy na to ukázaly se ostrovy Linggajské a archipel zvaný Riouw (Riau, Rhio, Rio), a nedlouho potom vy lodila mě čínská džunka na pevný břeh anglického Singapuru. Britové pochodili dobře, že přivtělili neveliký ostrov Singapur ke své světové říši. Z počátku hospodařila tam anglická společnost Východoindická, získavší pirátské území koupí od sultána džohorského, potom však předala je koruně samotné. Když guvernér Stamford Raffles vztyčil r. 1819 anglickou vlajku na ostrově Singapuru, počítalo se tam všeho všudy asi 20 malajských rodin, které živily se rybářstvím. Vnitřek ostrova byl tehdy neproniknutelný prales. Dnes vypadá „Lví město" na ostrově založené a tímže jménem jako ostrov nazývané*) ovšem zcela jinak, majíc téměř 200.000 obyvatelů, mezi nimiž je skoro polovice Číňanů. Ostatek vypadá na pestrou směsici všech jiných národů, zvláště na Malajce, Indy a Evropany. Singapur leží takořka na křižovatce všech světů a hostí v sobě koráby všech národů. *) Angličané píši Singapre. Jméno to jest odvozeno ze singha = lev a sanskn. p ü i a = mésto. Prvá část ozývá se také ve jméné domorodců cejlonských (Singhalové), kteří nazývají svou vlast Sihala diva (ze sanskrt. sin hala dvipa, 1. j. lvi ostrov. 555 JOSEF KOŘENSKÝ Povozníků nabízí se na nábřeží dlouhá řada. Za několik centu povezou vás třebas půl hodiny cesty. Povozy jsou obyčejné dvoukolové a známé na asijském východě jakožto džin-rik-ša (doslovně: člověk-síla-vůz). Pro ukrácení řeči volá se na vozku jenom rikša. Službu tahouna zastává v takovém vozíku polonahý člověk, nejčastěji Číňan. V Singapure počítá se příležitostí toho druhu několik tisíc, protože tam skoro žádný Evropan nechodí pěšky. Za obyčejnou túru (angl. míle) platí se pouze 6 centů, za kratší jízdu toliko 3 centy, tedy asi 16 nebo 8 haléřů. Rikša prvé třídy jest jen 0 málo dražší než jízda ve vozíku druhé třídy. Hotel „Europa" byl tentokráte v lepším pořádku než za mé návštěvy před desíti lety. Ale vějířovité musy madaga-skarské (ravenaly) valně za ten čas utrpěly. Tím nádherněji vypadaly však rudokvěté poinciany. Presl napsal o molýlo-vitém tom stromu zcela, případně, že má kvítí přeutěšeného vzezření. Ceny v hotelích stouply za několik třeli Let o třetinu. Za veškeré opatření platí se nyní v „Evropě" 6 dolarů (po 100 centech, t. j. 2 koruny 40 haléřů). Němci uchylují se v Singapure rádi do hotelu „Adelphi". v němž hospodaří vdova po někdejším příslušníku rakouském 1 laussnerovi. Také se chválí hotel de la Paix. * * * První mojí starostí v Singapure bylo, abych zvěděl, kdy odjíždí loď do Bangkoku, vzdáleného od Singapuru asi 800 ná-mořských mil. Z inserátů v novinách pravidelně oznamovaných dočetl jsem se, že Severoněmcckého Lloydu loď „Děli" odpluje do Bangkoku dne 24. máje /. rána, a že kapitán její zove se p, Cassens. V agentuře bylo mi potom povedeno. že plavba trvá asi půlčtvrta dne, a že lístek prvé třídy slojí 50 dolarů. Za lístek tam a zpět platí se 70 dolaru. Zajásal jsem, když jsem zvěděl, že pojedu čistou lodí. jež byla teprve před rokem v Brémách postavena, a že nebude mi plavili se po některém pověstném parníku siam-ském. Navštíviv loď ..Děli" v přístave, přesvědčil jsem se, 550 V MM ..... I R01 I, že je skutečně vzorem Čistoty, a spokojené prožíval jsc.....ě kolik málo dní mezi dolnými přáteli v Singapure. Rakousko-uherský konsulái řídil opěl milý von Puatau a snášei ochotně zase vše. aby rozhojnil nič' přírodovědecké a národopisné sbírky. Ve chvíli vyrovnal mi hromadu je leních parohů, kůže z orangutanu, šípy, luky a j. Pěkný exemplář lebky z divokého tura malajského (Bos ban t e n g) zdobí dnes zoologické síně Českého musea. Takt pošta z domova byla bohatá a uspokojila mě, jal: koli obsahovala zprávy již trochu opozdené. Večer prošel ve sele u bohatého stolu v rodině dobrosrdečného přítele, jenž na přátelské služby, prokazované jemu za jeho pobytu v Praze Vrázem a mnou, nemůže zapomenouti. Za časného jitra prodléval jsem den co den v rozkošné zahradě botanické, jež zdá se býti v očích Evropanových spíše obrovským sklenníkem, nad nímž klene se modré nebe. Ranní hymnus peřestého ptactva rozléhal se již v korunách stale tých smokvoňů, když mě čínský kuli odvážel před východem slunce v lehkém vozíku do skvělého parku singapurského. Vykouzliti sad tak nádherný nebylo nesnadno. Stačilo, aby jen byly zbytečné houštiny v pralese vyklučeny, některé stromy z pout tisícerých lián vyproštěny, cesty založeny, a botanický sad rozvíjel se před očima samých zakladatelů. Příznivé podnebí a časté deště vyvádějí tam pravé divy. V Singapure prší skoro každý druhý den. Kus pravěké ďžangle, kterou nechali v sadě státi, bují v zahradě doposud. Nápisy při vchodu botanické zahrady umístěné vybízejí hosty, aby rostliny šetřili a květy vábných bylin nechali na pokoji. Jedno návěští napsáno jest v jazyce ruském. Aby botanický saď měl více přitažlivosti, založila lam společnost také malý zvěřinec. Orangutan nescházel v klecích ani tentokráte a bavil se se dvěma drobnými družkami nižší kasty. Tím mrzutější a zlostnější byl však samotářský pavián z Celebesu (Cynopythecus ni g er). V nerovném manželství žijí v jedné kleci již po delší dobu dva různí makakové, I n u u s c y n o m o I g u s a I n u u s ne-mestri'nus, jejž Malajci umějí tak vycvičiti, že jim pomáhá trhati v korunách kokosovníku ořechy a shazuje plody na aem. Z párků těchto dvou opic, rozdílných podobou i velikostí, 557 JOSEF KOŘENSKÝ vzešlo také již potomstvo a rozmnožuje se jako bastardi rod dále a dále. V Rafflesově museu, řízeném nyní doktorem Hanitschem, spatřil jsem pokrok k lepšímu. Prcparátor Fernandi byl rád, že mi mohl některé přírodniny za laciný peníz přenechati. Obrovský kaloň zdobí nyní sbírky mé školy. V mineralogickém oddelení překvapuje diváka talvan čisté rudy cínové o váze půl tuny. Pořadatelé musejních sbírek udržují přírodniny v dobrém stavu za velikých potíží. Největším škůdcem je tam úžasné vlhko, jemuž zvláště sbírky vystaveného hmyzu záhy podléhají a zkáze propadají. Sběratel přírodnin může získati v Singapure zvláště nádherné druny korálů, pestré mušle, ostnité ryby, žraločí čelisti, pilouní rypáky a krunýře mohutných raků. V čínské čtvrti může navštíviti bohatá skladiště jeleních parohů, prodávaných za babku podle váhy. Také má tam příležitost pozorovati, jak se na slunci suší holothurie a jak se usušený trepank třídí a do světa vyváží. * * * Jako přírodozpytce zajímala mě v jedné ulici též továrna na přípravu nakládaných ananasů. Firma nese až podnes jméno někdejšího majitele Francouze Josefa Bastianyho. Na velikém nádvoří viděl jsem hromady čerstvých ananasů, dovážených do závodu s okolních návrší. Pravilo se mi, že americká ta rostlina prospívá v Singapure tak znamenitě, jako málo kde na světě. Mnohý ananas měl velikost lidské hlavy a vážil skoro 4 kg. Tvar a podoba upomína na obrovské šišky piniové. První práce při nakládání ananasů jest loupání. Dělníci tou prací zaměstnaní jsou Číňané. Pracují lacino, vytrvale a spolehlivě. Aby se o bodlinaté ovoce nepopíchali, oblékají na levou ruku rukavici gutaperčovou a okrajují tuhou slupku nožem, načež předávají ananas stroji, jenž jej v koláčky rozkrajuje. Zavařené koláčky vkládají se potom do plechových krabic, uzavírají se neprodyšně a posílají se do obchodu. Na místě prodává se krabice konservovaných ananasů za 20 centů. 558 \ M A LAJ K ft d....... Kromě těchto konsen vyváží závod Bastianyho také za vařené ovoce mangostanové a rambutanovi První draf, tropického tuho ovoce náleží stromu Garcinia Man gostana. Presl jmenuje ten strom inangostana lahodná,*) protože prý chutná jako vinné hrozny, jahody, třešně a po moranče a voní jako maliny. Druhé ovoce náleží stromu, jemuž v Indii říkají rambutan a v Malajsku p n lasa n (Nephelium mutabile). Plod rambutanový vypadá jako plod divokého kaštanu. V nádvoří závodu svedla mě náhoda opět s milým Ku sem panem Sčerbačevem. Představil se mi jako majitel firmy, kterou jsem právě navštívil. Abych se mohl o hodnotě ovocných konserv přesvědčiti, pohostil mě pan Sčerbai >\ všemi pochoutkami svého závodu a klidil za ně všecku chválu. Pro potěšení založil si milý můj přítel v nádvoří svého závodu několik akvárií a pěstuje, v nich zajímavé druhy domácích rybek. S jednou provedl pan Ščerbačev zvláštní žert. Přilepiv na konec proutku mušku, blížil se jím ke hladině veliké nádržky naplněné směsí vody mořské a říční. Jakmile rybka spatřila nad vodou mušku, vynořila se střelhbitě ze svého živlu, vystrčila z něho rypák podlouhlé hlavy své, vystřiklá do výše proud vody, zasáhla jím kořist a zmocnila se tak potravy. Když pak pan Ščerbačev pokus opakoval, stříkalo na mušku několik rybek najednou, až se vodní oblouky křižovaly. Viděl jsem, že strakaté rybky mířily dobře a nikdy neminuly se cíle. Podobných střelců vykazuje říše ryb několik druhů. Podivuhodná ryba tuto popsaná jest domovem všudy v brakických vodách Indického moře a chová se na Jávě, Singapure, Indii a Siamu zhusta pro zábavu. Malajsky slove ikan tem ba, siamsky pla seua, anglicky archer fish, německy S p r i t z f i s c h, vědecky Toxotes jaculator. České jméno s t ř i k o u n je zcela případné. Mnoho zajímavých přírodnin z indických krajů ukazoval mi pan Ščerbačev v agentuře svého podniku na nábřeží a ponechal mi na vůli, co bych si z nich chtěl vybrati jako dar *) Obraz přechutného toho ovoce tropického uložil jsem ve své Cestě kolem světa, II., str. 211 a 213. 559 JOSEF KORENSKY na památku. Bral jsem plnýma rukama, tak že dvoukolová rikša sotva stačila, když jsem do ní všecky skvosty Indického moře ukládal. Ještě nikdy neměl jsem tolik moluckých ostrorepi: (Limulus moluccanus) na výběr jako tentokráte. Prastarý ten rod korýšů (spřízněný v mnohém ohledu li pavouky) není v Malajsku žádnou vzácností a prodává se zhusta na trhu. Domorodci jídají rádi zvláště jeho vajíčka. * * * Milý pan Sčerbačev zásobil mě na cestu přírodninami, ruský konsul baron Küster zase doporučeními na cestu do Sianui. Také mi radil, abych opatřil si doporučovací listy na cestu po Sibiři, nejlépe prostřednictvím rakouského vyslance V Tokiu, a vyučoval tni obtíže, jež mi bude překonávali za plavby po řece Amuru. Konsulovo tehdejší proroctví o blízke válce Ruska se Zaponskem vyplnilo se do slova, ale že budou míti Rusové tak málo válečného štěstí, nikdo z přítomných hostí, shromážděných o večírku v domácnosti konsulově, netušil. Singapurské Rusy viděl jsem v životě poprvé, ale přijetí jejich bylo lak vřelé, že by byli se mnou srdce rozdělili. Ještě večer před samým odjezdem clo Bangkoku přišli se se mnou rozloučili, přáli mi šťastnou plavbu a volali: V Praze na shledanou I 560 V Siamu a Číně. Siamský herce. QC/aroloď „Děli" vt zla i ho všudy čtyři pa žéry prvé třídy. K obsluze měli jsme jenom Číňany. Zaopatření bylo znamenité. Nescházelo ani chutné pivo, čepované přímo ze sudu a chlazené ledem tak, jak bylo si jen přáti. Také kabiny byly pohodlný a vzdušin. četnými průlomy mohl vzduch volně vanouti a či-Za večera a noci plála na nil pobyt v kajutě příjemným. _____ lodi světla elektrická. Přítel Vraz mluvil pravdu, když mi řekl, že jsem měl z pekla Štěstí, protože jsem se plavil do Bangkoku po elegantním parníku „Děli". Dobře dí ve svém díle,*) že snad jen proto vyhýbají se světoběžci Siamu, poněvadž spojení Singapuru s Bangkokem trpí nedostatkem všelikého přepychu a nepohodlným zařízením lodním. Pravdou však zůstává, že turisté nechávají Bangkok stranou a že jej navštěvují přes všecku pohádkovou nádheru zřídka kdy. Paroloď „Děli" konala dříve cesty hlavně do nejdůležitějšího přístavu severosumaterského a byla po něm také na- *) V Siamu, zemi bílého slona. Cestopisné črty. Napsal E. St. Vraz. V Praze 1901. Jose! Kofenskjí: Cesta k protinožcům. II. 561 JOSEF KOUENSKY zvána. V Amsterodame zná jméno hlavního města sultanátu delijského každý obchodník, a tabáčníci dávají plantážím ta-mějšího kraje přednost přede všemi jinými sady tabákovými. Litoval jsem velice, že nezastal jsem v Singapuru lepšího spojení a že nemohl jsem v krátkém čase zajeti si také do Děli. Líčení tamČjš! přírody od dra. Hagena*) rozněcovalo ve mnč již na počátku cesty touhu spatřili také území de-lijské, ale provedení bylo by vyžadovalo alespoň doby tří neděl. * Plavba Siamským zálivem prošla rovněž příjemně. Tichý deštík snášel se s oblak, když náš koráb rozvířil kalný živel .1 zahýbal podél ostrovů Batamu a Brinianku k východním břehům sultanátu džohorského. Rada malých i větších ostrovů (mal. půlo, pulau) provázela nás po celý den jak po levici, tak po straně pravé. Jména jejich vyčítal jsem z námořských map kapitánových a z příruční knihy, kterou sepsal James Mc. Carthy.**) V odpoledních hodinách ukázaly se Půlo Tinxy, Babi, Aur, Pemangil, Siribust, Tioman a j. Mnohé ostrovy byly skalnatý a divoce rozbrázděny, jiné zase samý chlum a les. Na blízkých ostrůvcích bylo viděli háje kokosové a chýše rybářských rodin. Západem slunce zrudla obloha jako požár, zbarvila krvavě laké moře a vykouzlila z oblak hrady, zámky, sříceniny a hory. Člověk by přísahal, že má před sebou v dáli pohoří a kopce, a přece to byly jenom přeludy světelné. Brzy potom zčernaly ostrovy v moři jako eben, a silhouetty jejich zmizely náhle v temnotě tropické noci. Druhého dne z rána šumělo před námi jenom širé moře. Žluť kalných vod ustoupila vodě průzračné, oživené stády sviňuch, modravými medusami, letavýmj rybami a moř-skými hady. Někteří hadi vznášeli se při samé hladině mořské a ani se nehýbali. Jiní vyplovali nad povrch, když je tam vynesla vlna lodního šroubu, ale ani na těch nebylo znáti, že *) Die i'llanzcn- und Thiervvelt von Dcli auf der Ostkiistc Sumatra's Naturwissenschaftliche Skizzen und Beiträge von Dr. B. Hagen. Leiden 1890. **) Surveying and exploring in Siam. By James Mc Carthy, Uiiector-gcneral of the Siamese Government Surveys. London 1900. 562 v MAMU Zdĺláváni ryžového pole v Siainii. se probudili ze sna. Málokterý vztyčoval hlavu nad vodu a měl se k útěku. Velikostí i barvou podobali se skoro všichni odrostlým zmijím. Výjimkou vídal jsem v Siamském zálivu také mořské hady kroužkovitě pruhované. Místy unášelo moře na svém povrchu četné kostice sépiové, známé v obchodě jakožto os sepiae a užívané dříve v léčbě. Pevný ten ústroj měkkého těla sépiového snadno -c odumřením tvora odděluje a vyplývá na hladinu. Zhusta povaluje se na pobřeží. Vápenitých kostic sépiových potřebuje se nyní k leštení a k výrobe prášku na zuby. Krásnou pohodu měli jsme i třetího dne, kdy oslavovali jsme s kapitánem svatodušní pondělek. Časně z rána pozdravili nás první mořští operenci. Byli to poslové z blízkých ostrovů (siamsky kav), jež šlovou Kav Čuan, Kram, Rin. Lan, 1'ai. Nok, Si Čank a j. Zajisté, že ostrov Nok obdržel od mořských opeřenců své jméno. Kav N o k znamená tedy v českém překlade ostrov ptačí. Odpoledne přijali jsme na palubu lodivodu, jenž měl doprovoditi parník „Děli" až do Bangkoku. Byl to týž Sved. jenž vedl loď, kterou se plavil do Siamu přítel Vraz r. 1897. Zprávy, které nám přinesl lodivoda z pevniny, nezněly vábně. V Bangkoku jest prý zase cholera a podlehl jí také kapitán N. N. * *) V siaraštině zovc se pták nok, holub nok pirap, páv nok jung, sluka nok paksom, had ngu, ryba pla, krokodíl takhaj, geko tokaj, řeka menam nebo nam, průplav klang, klášter vat. Již tato ukázka poučuje čtenáře, že siam.ština jest řeč jednoslabičná. Mnohoslabičná slova do siamského jazyka zavedená pocházejí nejvíce ze sanskrtu a řeči palijské. Viz o tom: Elements of Siamese Grammar by O. Frankfurter. V Lipští- 1900. 503 JOSEF KOŘENSKÝ Zemitý zápach ovzduší připomínal nám, že jsme již při ústí ohromné řeky Mcnarnu. „Matka řek" sbírá částice pevné půdy z celého Siamu, odnáší je ke svému výtoku již od nc-pamětných časů a pomáhá budovati a zvelebovati nejúrodnější kraje „říše bílého slona". Pro toto dobrodiní stala se v podání lidu tak posvátnou jako veletok starého Egypta. Přílivem mořským stoupá hladina Menamu o několik metrů a dovoluje zámořským korábům, aby mohly vcplouti až do samé residence vládce siamského. Náš koráb připlul k ústí Menamu za odlivu a kotvil ve vodách po několik hodin, nežli mohl bezpečně dále ku předu. Parolodi s nejhlubším ponorem, jako jsou váleční obrněnci, nemohou se odvážiti plavby po Menamu ani za nejvyššího stavu vodního. Z rána dne 28. máje zaleskly se před námi první špice čínské pagody a za nedlouho bělalo se na obzoru celé božiště, postavené jako na prahu začarované říše proto, aby zapuzovalo zlé duchy a utišovalo jejich rozmary. Mohamedáni vyzdobují své chrámy minarety, vyznavači budhismu označují svá božiště ztepilými p raced am i. Pra-čedou Paknam Samund Aprakan počíná řada kapliček, svatyň a klášterů, založených brzy na ostrůvcích, brzy na březích široké řeky. Již pouhé jméno Paknam vypovídá, kde se božiště rozkládá. Znamenať v siamštině pak ústí a nam nebo menám řeku. Od několika let spojeno jest předměstí Paknam železnicí a hostí ve svých letohrádcích vzácné panstvo z Bangkoku. Vedle vznešených sídel obklopených palmami kokosovými, pandány, arekami, banány a chlcbovníky vznášejí se nad bažinatým pobřežím bambusové chýše chudého lidu, založené na tekových pilotách a podobné stavbám pravěkých osad nákolních. Z přirozenosti kraje vyplynulo také jeho zaměstnání. Rybaření, pěstění rýže a zelinářství je tam hlavním živobytím. Všudy vidíme, jak tam pole vodou zaplavují, v bažinu proměňují a buvolím potahem zdčlávají, jak do ní rýžové obilky zasévají, aby vyrostly ve žlutozelené osení, a jak mladé rostlinky z bahniska vytrhávají a opět v malých trsích do baži- 564 Slamcl rozsívají rwi natého pole zasazují a po několika dnech nově v pudr upe> ňují. Věru, že to není již polarem', ale piplavá práce zahrad nicka, předvedená zde na oči čtenářovy několika obrázkj Člunů na Menamu mihá se nikoli na sta, ale na ti !ce V mnohých převážejí se poutníci, aby putovali od b k božišti a obětovali zahalčivým talapanům — trik zovou v Siamu budhistické sluhy páně — poslední groš pro spásu své duše. A talapanů je v Siamu jako much. Poznáte je na první pohled. Hlavu mají oholenou a výraz tváře šibal ský. Žlutým rouchem liší se od ostatních pozemšťanu. Palmový' vějíř v ruce držený jest případným symbolem jejii li zahálky. Smečky těch duchovních žebráků a vyděračů zachytil jsem sklem poprvé, když plula lod „Děli" podél malebného ostrůvku Klan Nam. Se všech stran mířily tam sampanj naplněné zbožným lidem, zastavovaly při kamenném schodí šti a předávaly muže, ženy a děti obratným rukám vychytralých talapanů. Ostrůvek není veliký, ale svatyně jeho vyplácí se lépe, než pračeda velebnější. Půldruhého sta kněží čeká tam denně na vydatnou kořist. Mnozí zbožní poutníci zůstávají na posvátné půdě delší dobu, snad bydlí tam i několik neděl, jak to žádá dávný zvyk, a pomáhají rozmnožovati jmění apoštolů Budhových. Posvátnou smokvoň bo (Ficus religiös a) ukazují ta-lapáni poutníkům také na menamském ostrůvku. Je prý to potomek stromu, pod nímž přišel Gautama, nežli se stal osvíceným Budhou, do pokušení, maje voliti mezi slávou světskou a mezi rozjímáním o pomíjejicnosti tohoto světa. Cti- 565 I "i.i- KOftl tele Budhovi prokazovali stromu tomu božskou úctu, pře nesli jeho výhonky na rozličná místa a střehou tam jeho vzrůst aŽ clo dneška. Zbožní poutníci prodlévají pod památnými těmi stromy rádi, sbírají svadl é jejich lupeny, podobné listům topolovým, a odnášejí si je domů na památku. Dlouhé a ploché stopky jsou příčinou, že se listí smokvoně posvátno chvěje i za nepatrného vánku a že si o něm vypravují budhi-sté legendu podobnou, jako Slované o osice. Za ostrovním božištěm přibývá života na Menamu vůči-hledě. Nevíme, kam dříve zrak obrátiti. Chvilku díváme se na sešlou pevnost, chvílemi na opeřence, kterými se hemží vzduch i hladina vodní. Nad stožáry kvílí krahujci braman-šlí (Hal i as tur indus) a vrhají se do Menamu za odpadky rovněž tak, jako činívají jejich jmenovci v přístavních městech indických. V Siamu říkají jim n ok-1 aa-c h ar p. Na vode a v bažině štěbetají zase houfy kachen a hus a vyhýbají se plukům hltavých pelikánů a výbojných volavek. Celní prohlídku provádějí celníci hned na palubě. Přijíždějí k parolodi na malém člune, na němž vlaje červený prapor, s bílým slonem uprostřed a vykonávají úřad blahovolně. Ranečku světového turisty ani si nevšímají a ještě se před ním uctivě uklánčjí, jakoby věděli, že nemají před sebou podloudníka s opiem. Kroj celních úředníku vypadá po evropsku. Modrý kabátek a spodky mají barvu modrou, prýmky a čepice jsou bílé. Obuvi až posud celníci nezvykli a chodí bosi. Místo policajtské šavličky nosívají raději hůl. S celníky pluje k parolodi také mnoho sampanů s převozníky. Všichni chtějí vylodovati na břeh pasažéry. Ve tváři převozníků čteme, že jsou z národa čínského. V Siamu daří se Číňanům dle všeho lépe nežli ve vlastní domovině. V Bangkoku samém tvoří synové nebeské říše asi polovici veškerého obyvatelstva. Mnozí mají své bydliště v sampanech a přebývají na vodě jako jejich krajané na Perlové řece v Kantone. Četné průplavy hostí takových obyvatelů na tisíce. Vysoké komíny na pobřeží označují parní mlýny na čištění rýže, jiné náležejí pilám, kde se řeže proslulé dříví tekové. 566 Vysazování rýžových sazenlc V Siamu. Podle příručního plánu poznávám, kde na levém břehu leží konsulát švédský a norský, a kde úřaduje konsul dánský, francouzský, britský, americký, portugalský a konečně rakouský. Na obzoru ukazují se již ve vší slávě bělostné pagody mohutných vatu (klášterů) a třpytí se zlatem věže královských paláců. Ted teprve počíná cizinec chápati luznou pohádku o čárných Benátkách asijského východu. Za pobyt volil jsem v Bangkoku „Hotel Oriental". Do jiného nemohl jsem se ani uchýliti. Ceny v hostinci zvýšily, se od pobytu Vrázova již o třetinu. Za bídné ošetřování a bídné bydliště počítají si držitelé 8 dolarů denně.*) Posluha je čínská. V potu tváři vstupoval jsem do dusného a vlhkého salonu a přisvědčoval jsem v duchu svému příteli, jenž napsal, že se člověk potí v Bangkoku od rána do večera po celý rok. Na štěstí přijel jsem do Siamu jenom na několik dní, ba skoro jenom na návštěvu své krajanky, provdané nedávno / Prahy do Bangkoku za podnikavého pana Ervina Miillera. *) Běžnou mincí stříbrnou v Siamu jest tikal (asi l'/t koruny). Za roé návštevy dávali za libru štcrlinkú 17 tikalů. Také tam kolují dolary. Za 3 dolary vyplácel smčnárnik 5 tikalů. 567 JOSEF KOŘENSKÝ Poznal jsem tedy kus siamské půdy pouze jako ve snách a vypovídati zde budu letmo jen o tom, čeho se snad přítel Vraz ve svém díle o Siamu nedotekl. S heslem B. Grimm & Co. vydal jsem se do města. Povoz objednal mi telefonicky správce hotelu. Kočárek s párem malých koníků stojí ve chvíli přede dveřmi. Za dva tikaly bude vozka půl dne ke službám. Za celý den platí se dvakráte tolik. Objednáš-li příležitost třebas jenom na půl hodiny, platíš sazbu polodenní. Laciněji jezdí se v džinrikšách. Jako Singapur, tak i Bangkok má těch vozíků na sta. Tahounem je zase vytrvalý a skromný Číňan. Od nějaké doby má Bangkok i bídnou tram, ale běloch se jí štítí a vyhýbá se jejímu obecenstvu, které bývá lak zbědované, jako samotný vuz. Před čtyřiceti lety mohlo se jezditi v Bangkoku vozem málo kde, a sampany bývaly výhradním prostředkem dopravním. Až posud má Bangkok mnohem více průplavů (klong) než ulic. Jeden kanál slove klong San Sen, jiný klong Sam Rong, klong N o i, klong T a pan Han a nod. Můj povoz ujížděl k průplavu, jehož jméno klong Ta I. a 11. Tam má své sídlo vývozní firma, jejíž společníkem býval také Vídeňan Müller. Pan Ervin Müller připlavil se před lety do Bangkoku lodí plachem! a zkoušel své štěstí v daleké cizině s velikým zdařeni. K živé povaze jeho družily se vždycky úžasná píle a nezdolná vytrvalost v práci a neopouštějí ho ve všem počínání ani do dneška, ač by se mohl dívati na kolotání světa se založenýma rukama. K tomu všemu přijal na se pan Müller ješté úřad rakousko-uherského konsula. ľan Müller uměl si nakloniti svým jednáním záhy samého krále, všecky prince a celý dvůr a stal se v pravdě skutečným „vykonavatelem královského přání", jakož zní v doslovném překlade šlechtický jeho titul: Pra Pratibat Rača Prasang. Rukama Mullcrovýma procházely všecky objednávky uměleckých výtvorů, ať nádherných šperků nebo skvělých mosaik benátských a slohových maleb do nových dvoran a svatyň, postavených před palácem siamského vládce. V čekárně firmy Grimm a spol. mají na skladě nejenom 568 V MAMU A Čí.Mi. Vjezd do průlivu Nagasackdho v Zaponsku. medikamenty, ale ohnivzdorná pokladna jmenovaného domu obchodního tají v sobě až do dneška také bohatý výběr šperků diamantových a posílá je na rozkaz panovníkův vyvoleným kráskám a ženám královského harému. Šlechtické tituly králem udílené nevynášejí sice mnoho na hotovosti, mnohdy snad jenom několik set tikalů ročně, ale výsady s hodností spojené bývají náhradou tím vydatnější. K nejpřednějším titulům náleží titul čau (kníže), phya a jiné. Král sám zove se: Pra-Bad-Somdeč-Pra-Paramindr Maha-Čulalongkorn-Pra-Čula-Čau-Ju-Hura. Za své návštěvy v Evropě pojal pan Müller za choť Pražanku slč. Albertinu Netvalovou a odplul s roztomilou družkou svého života zase do Bangkoku. Hostinný duní rodiny Müllerovy stojí při samém průplavu. K Menamu je několik kroků. Košaté stromy s nádhernými květy šarlatové barvy obstupují stavení. Když je tam před lety pan Müller zasadil, povznášely se tenké kmeny ozdobných poincian sotva na zemi. Domácí paní uvítala mě v přijímací síni v lehkém rouchu bílém jakc padlý sníh a s roztomilým děťátkem na rukou. Po dlouhé době uslyšel jsem zase zvuky milé mateřštiny a 569 JOSEF KOŘENSKÍ mohl jsem doprovázeti na piano píseň s konečnými slovy: „už nejsem maminčina". Pošla, jež mě v Miillerove domě očekávala, byla zase bohatá, a zprávy od milých přátel zněly vesměs vesele. Pana Miillera zastal jsem v jeho úřadovně v nejhorlivější práci. Seděl u pracovního stolku mezi spoustou kanalisač-ních plánů a rozdával úkoly velkému davu lidí, kteří se k němu na kolenou plížili a z rukou jeho písemně rozkazy přijímali. Vypadal skutečně jako generální ředitel společnosti, jejíž jméno „Siam Canals, Land and Irrigation Company Ltd." Lepšího vůdce nemohlo podnikatelství v čelo své obrovské práce ani postavili. Královský princ Pra-Ong-Cau-Sye Sanitvongse zasedá ve společnosti jako ředitel pouze pro jméno, a všecka tíha odvážného podniku spočívala té doby výhradně na bedrách prozíravého Vídeňana. Kanalisační projekt Miillerův vyžadoval dle předběžných výpočtů náklad 12 milionů korun. Ale bystroduchý projektant byl si jist, že se podnik vydaří, a nezklamal se. Pan Müller rozumoval při sobě takto: Blahobyt celé říše siamské závisí na rýži a dříví tekovém. Ale poněvadž siamská vláda porážení tohoto užitečného stromoví obmezila a zákonitě upravila, bude se těžili z lékových lesů rok od roku méně, a vývoz rýže bude nejdůležitějším činitelem v národohospodářstvi Železnice nedávno v zemi založená přiváželi bude sice úrodu i ze vnitrozemí, ale nedostatek cest ostatních bude vaditi vývozu i nadále. A přece mohla by se produkce i odbyt rýže zvýšiti, kdyby se některé kraje posud ladem ležící kanalisovaly a s hlavní tepnou říše spojily. Vodou v průplavech shromážděnou mohly by se zavlažovati krajiny v kteroukoli dobu, a vodní cesty usnadňovaly by potom dopravu zemských plodin po celý rok. i Tak vznikla průplavní společnost, v jejíž čele stál r. 1892 rakouský příslušník Grass i. Úkolem loho družstva bylo zakládati kanály v celé zemi a prodávati půdu při průplavu ležící za přiměřenou cenu tomu, kdo by se tam chtěl usaditi. První práce kanalisační*) společnosti byly počaty na le- *) Podrobnou zprávu o tom najde čtenář ve článku »Die Arbeiten der Siam Canals, Land and Irrigation Company Ltd.« Österreichische Wochenschrift für den öffentlichen Baudienst 1901. 570 mih břehu Menamu, vzdáleném od Bangkoku isi 30 km, ľiii|.la\ ten ílove Klong Rang it, i i. kanál (prince) K ang il i a spojuje pomocí komor a splavu hladinu Menamu s lilu dinou řeky, jejíž jméno Nakon Najok. Ale obtíže vyskytlj i hned z počátku, a stálé spory s vládou a lidem, jenž prolila sova! volnou půdu za svůj majetek, přinutily koncesionáře, že ze společnosti vystoupil a učinil místo energickému Mülle rovi. Od té chvíle zlepšily se poměry kanalisační společnosti tak, že pusté bažiny státem společnosti darované proměnili s<- za krátko v nejúrodnější lány a oživly v několika letci h tolikerými přistěhovalci, že počet pracovitých usedlíku pře sáhuje nyní již číslo 100.000. Tam, kde nedávno toulala i jenom nesčetná stáda slonu, pracuje nyní nepřehledná řada hospodářů a vyváří do Bangkoku již šestý díl veškerého i \ portu rýžového. Kraj tak zajímavý stál za návštěvu, a proto přijav po zváni pana Miillera vydal jsem se sním na inspekci. Užili jsme vlaku, jenž opouští Bangkok z rána. Stanice Klong Rangsit byla naším cílem. Železná ta trať má jméno „Královská siamská státní dráha" a jde z Bangkoku přes Ajudhiji až do Koratu. Délka její činí 263 km. Stavěla se skoro deset let a stála mnoho peněz a mnoho lidských životů, protože byla zakládána také v místech, z nichž jen smrt na lidi číhala. Slyšel jsem z věro hodných úst, že za stavby řečené železnice zahynulo 7000 dělníku. Mezi Evropany objevovala se smrt jen vzácně a vyžádala si jenom pět obětí. Celá stavba železniční pohltila sumu 2 mil. liber ster-Imku rili asi 50 mil. korun. Veřejnosti byla trať Bangkok-Korat odevzdána dne 1. ledna 1901. Jízdní lístky obsahují na jedné straně nápis siamský, na druhé anglický. Také jízdní řád vytištěn jest v obou jmenovaných řečech. Za lístek 1. třídy až do Koratu platí se 21 tikalů. Jízda ve 2. třídě stojí 14, ve 3. třídě 9 tikalů. Trať vypadá úhledně. Z nedostatku stavebního kamene užilo se starobylého materiálu, jehož poskytovaly v hojnosti zříceniny ztroskotaného města Ajudhie. Zvláště konaly při stavbě dobrou službu cihly, z nichž byly všecky chrámy, klá- 571 JOSE» KOŘj i ( stery, paláce a dagoby někdejšího hlavního města siamského vybudovány. Brzy za městem otvírá se širá rovina. Rýžoviště následuje za rýžovištěm. Oráči pracují na všech stranách. Pluh jejicn podržuje stále stejnou podobu. Pokrok nynější siamského rádla ještě se nedotekl. Za dolar může prý si koupiti člověk celý siamský pluh. Rádlo je velmi krátké, protože nesmí jíti do hloubky. Naše pluhy by se do siamského rolnic tví ani nehodily. Všude je znáti, co dobrého nově založené průplavy kraji přinesly. S přívalem lidí přibývá očividně také sídel. Jedno místo nazval siamský lid Ban-ja-buri, t. j. místo výživy. Na stanici průplavu Rangsitova očekával ředitele vrchní inženýr Baróvházy a podával zprávy o postupu prací Par ním tendrem nastoupili jsme potom plavbu \ hlavním průplavu. Kromě tří hlavních kanálů protíná kraj řada průplavů vedlejších. Šířka stok obnáší až 16 metrů a hloubka místy ľo až 4 m. Hlavní průplav Rangsitův má v délce skoro 60 kilometrů, a všecky průplavy dohromady přes 1200 km. Veškerá rýpadla dodalo Německo. Za elektrického svétla pracovaly obrovské exkavatory také v noci. Parní stroje vytápěly se uhlím nebo naftou. Doprava zboží je po kanálu laciná. Za projezd splavem platí větší nákladní loď pouze 1 tikal. U prvého splavu zajímal mě ve strážné budce zvláštní strážce. Nebyl to snad plavttiistrův věrný a ostražitý fylax, ale byla to opice, jež příjezd každé lodi skřekem věstí á plavmistrovi oznamuje. K tomu účelu zbudoval plavmistr u komory nejenom budku, ale také žebřík, na nějž opice ráda vylézá a příjezd nového plavidla z daleka pozoruje. Službu tu koná prý opice mnohem bedlivěji a spolehlivěji než kterýkoli siamský pes. Podél průplavů mají své chýše také hospodáři. Vysoké stohy slámy obstupují chalupy. Za noci přicházejí tam občas na návštěvu též sloni a obracejí celé hospodářství na ruby. Jednou dávají se do stohu a pohrobují ho z velké části ve svých útrobách, jindy vrhají se na samotnou chalupu a dělí se o rákosovou nebo palmovou střechu. Tlupy nezvaných JOSEF KOŘENSK< těch hostí čítají mnoho kusu. Za jedné návštěvy noční dostavilo se jich přes 100. Časně z rána pospíchají sloni zase do horských hustin, aby se tam skryli před palčivým sluncem. Dalekých těch výletů jsou účastná i mláďata a umdlévají mnohdy tak, že se u kanálu opožďují a potom i za dne se při nich potulují. Ale o zajatce takového nikdo v kraji nestojí a ponechává zbloudilé mládě osudu. Není pochybnosti, že jedné noci sloňátko zase zmizí a nastoupí s nejbližším sladem cestu do hor. V prázdně chvílí hledí si hospodáři také rybaření a loví v průplavech zvláště ryby bahenní. Hojná je tam ryba, zva n j v siamštině pla-čon. Za sucha zalézá tato ryba třebas jenom do bláta a zarývá se stále hlouběji do země. Siamci a Číňané pátrají po těch tvorech železnými sondami, vykopávají je ze země a vyvážejí je zhusta na trh do města. Angličané zovou podivuhodnou tu rybu mud elfish, přírodo-zpytci Ophiocephalus. Druh, jejž jsem za své návštěvy v průplavu získal a sbírkám Českého musea odevzdal, slove O. le u co pun c tatu s a jest spřízněn s lezounem indickým, připomenutým již na stránce 523. Průplavy siaiiLské jsou také eldoradem obrovských plo-&tíc. vodních (B e 1 o s t o m a g rande). Inženýr Baróvházy mě] jich plnou nádobu a nabízel mi je v solné omáčce naložené k ochutnání. Za tuto laskavost jsem se sice zdvořile poděkoval, ale tím víre uložil jsem bodavých těch ploštic clo příruční své krabice a rozhojnil jsem jimi opětně své sbírky. Naložené ploštice toho druhu platí v Siamu ode dávna za oblíbenou pochoutku. Lahůdky z hmyzu připravované nejsou ani jinde v dalekém světě žádnou vzácností. Australští domorodci pojídají se zálibou všecky larvy velkých brouků, Maori dávají píed-nosl housenkám v horkém popelu pečeným, ostrované archi-pelu .Malajského připravují si šidla a vážky v oleji, divoši na Borneu a Celebesu mívají na jídelním lístku larvy vosí, na Monikách platí za delikátní pokrm pečený nosatec palmový, v Číně pokládá se za pamlsek opečená cikáda, ve střední Africe bývají národním jídlem koláče ze všekazů čili termitů. ľobyt na území průplavu Rangsitova není příliš vábný. Kromě rýžových polí nespatřuje se tam skoro žádná oká- >>74 zalá vegetace. Stromy se tam .mi neobjevují. Kde bylj v v sázeny, brzy zase zmizely, protože je sloni ze zenu* vytahali a ztliěili. Ptactvo, které navštěvuje kanálové území, záleží / bah ňákú a opeřenců vodních, potom z houfů zelených papou íl fl obojkových, z loskutáku, mandelíků, ledňáčků a j. Příbytek vrchního inženýra stojí na pilotách. Stavba ta ková má tu výhodu, že se spíše uchrání před nemilými hosty, jako jsou obrovské stonožky, štíři, hadi, myši a j. Ale vrčiví ještěřice rodu gekonů najdou si cestu i do stavení nákolních a vyrušují silným chrochtáním lidi ze spaní. K nočním výjevům toho druhu náleží též obvyklé řvaní žab. Když jsem uslyšel povyk jejich poprvé, domníval jsem se, že bučí na blízku telata. Západem slunce rozléhá se po dešti řev památných těch žab po celém Siamu, v městech, dědinách i na samotách. „Eung-ahng, eung-ahng" /ni u každého stavení. Po zvuku tom dostalo se žábě také totožného jména siamského. Angličané zovou ji „bull-fro (volská žába), zoologové Callula pul c hra. Do sbírek zařadil jsem také nevinného hada, jenž jeSI i v samém městě všudy obyčejný. Siamci si o něm vypravují, že má na obou koncích svého těla hlavu a že je tedy dvou-hlavý. Proto mu říkají Malajci ul a r kapala dua (doslovně'. had hlava dvě), ľodnčt k lakovému pojmenování zavdalo za iisté samo tělo stejně silné u hlavy i ocasu. Had len po hybuje se rád též nazpátek a pozvedá ocas do výše tak. /< vypadá skutečně jako hlava. Ani zkušený přírodozpytei nemůže říci na první pohled, kde je počátek a kde konec hadího těla. Vlastí tohoto plaza (Cylindrophis rufa) není jenom Siam, ale vůbec oblast indomalajská. Žije ve vlhké pudě, kterou rozrývá jako žížala. Po dešti opouští podzemní ski a objevuje se hojně v každé zahradě. Povšechné poučení o siamské zvířeně našel jsem v a i manachu, vydaném v Bangkoku r. 1898.*) Děkuji zaň svému hostiteli panu Můllerovi. *) The Directory for Bangkok and Siam for 187S. Notes on tlít; Fauna of Siam. By Stanley Smyth Flower. 575 25 JOSEF KOŘENSKÝ Kanalisační práce na levém břehu Menamu jsou dnes ukončeny, a náčelník podniku mohl by odpočívati ti vale bud na svém panství ve Štýrsku nebo ve skvělém paláci svého rodného města. Ale podnikavý pan Müller nedopřává si oddechu ani nyní, a sotva že se v Evropě trochu zotavil, opouští tu svou rodinu a pospíchá na několik neděl zase do Bangkoku, aby prováděl nový projekt kanalisační na menamském břehu pravém. * * * Jednoho dne proved] mé můj hostitel po královském hrade. Lepšího průvodce nemohl jsem si přáti. Před panem Miillerem otvíraly se v posvátném sídle králově všecky brány a závory, a já stál uprostřed zlatého zámku jako v Jiříkově vidění. Co tam pozlacených střech a pagod, co tam paláců a svatyň, co tam majolíkových památníků a kiosků, bronzových slonů a draků, zakrsalých stromků, mramorových lázní, pestrých mosaik, drahého kamení, zlatých trůnů a vozů, vznešených budhů a světců! Divák nevychází z úžasu a prožívá kus života jako v pohádce začínající slovy: Byl jednou jeden král a ten měl zlatý zámek. Co slýchali jsme jenom v bájích, vyjevuje se před našima očima v pravdivé skuteř-nosti a vynořuje se z paměti ještě po letech jako živý sen. Něco však mě přece zklamalo. V mysli choval jsem ještě vypravování, jaká nám přinesli cestovatelé, kteří navštívili Siate před čtvrtstoletím, napsavše o své návštěvě královského paláce: Obyvatelé přicházejí do zámku zdaleka a navštěvují bílého slona, aby si vyprosili u něho déšť a požehnání na polích. Posvátný ten slon jest celý bílý, vonnými mastmi pomazaný a zlatem vykrášlený a vítá poutníky sobí oddané s četným služebnictvem. Zástupové věřících uklá-nějí se před bílým slonem jako před bohem a předkládají mu chutné pamlsky ... Bílé slony chová siamský král na svém dvoře doposud. Za mé návštěvy byli ve stájích čtyři. Jeden větší než druhý. Ale čas pozměnil i věci v Siamu, a poutníci neklekají nyní již před slony, nýbrž sloni před poutníky. Také po zlatých čabrakách není již ani památky. Čeledín, jenž má bílé slony na starosti, volá již z daleka na své svěřence, aby poklekli. 576 V SIAMU A ČÍNĚ. V Hariinských horách. (V popredí jezero, v pozadí vyhaslá sopka Haruna-Fiidži.) zatroubili na rypák a vyžebrali tím způsobem zpropitné pro svého strážce. Za žebroty takové neodcházejí ani sloni zkrátka a dostávají od hlídače ne-li banánku. tedy alespoň otýpku rýže Abych pravdu mluvil, připomínám, že „bílí" sloni siam-Ští nejsou barvy bílé, nýbrž barvy šedé a místy červenavé. Veškerá kůže jejich prozrazuje živočichy chorobné, uváděné v přírodopise jakožto běláci. albinoti nebo kakrláci. * * * Kdybych dále vypravoval, co jsem viděl v museích a klášteřích, božištích a na pagodách, na tržišti a v průplavech, v divadle a hernách, opakoval bych vše, o čem rozepsal se již přítel Vraz na dvou stech stranách svého díla „V Siamu". Také. mně prokázal inženýr Bock, stavitel siamské železnice (rodem z Jevíčka na Moravě!, mnohou přátelskou službu a s nadšením vyprázdnil Číši „plzeňského", když jsme připíjeli Vrázovi na zdraví. Národopisných věcí odvážel jsem si ze Siamu velmi málo. Kulturní proudy zaplavily již také říši bílého slona výrobky Josef Kofcnský: Cesia k proHnotcflm. II. r.77 evropskými, a kramáři siamští ustupují Číňanům. Několik bronzových budhů byly ještě nejvhodnějšími památkami, jež jsem mohl v Siamu koupiti. Siamský obchodník vlastně budhy jenom půjčuje, protože jest budha příliš svatý, než aby ho mohl prodávati. Před samým odjezdem z Bangkoku rozmnožil pan Müller mé sbírky několika dary. Z parohů vynikal nad jiné exemplář, jenž náleží druhu C e r v u s S c h o m b u r g k i, a a z kožešin bezvadný levhart, jenž jest v Siamu stále ještě hojný jako tygr. Nicméně žádají kupci bangkočtí za pěknou tygří kůži mnoho peněz, zvláště má-li celou hlavu a všecky prsty s drápy. Za bezhlavou kožešinu tygří prostřední jakosti žádal čínský kramář 20 tikalů. Pazoury scházely všem kožešinám. Byly již dávno uříznuty a prodány jako dobře placený medikament do čínských lékáren. * Zprávu, že dne 1. června odpluje loď „Čau-fa" (Chou-fa) přes Svatau do Hongkonku, uvítal jsem s radostí. Počítal jsem již dny, až vyprostím se konečně z tropického ovzduší a okřeji zase v krajinách míiTiého zeměpásu. Parník „Čau-fa" stal se krátce před tím majetkem paroplavební společnosti německé jako mnohé jiné lodi, které náležely jednak spolku zvanému „Scottish-Oriental Steamship Co.", jednak družstvu „Holts-East Indian Ocean Steam ship Co." Celou flotu o 26 parnících rozhojnili Němci ještě o několik lodí opravených a nových a zahájili pravidelnou plavbu ve vodách asijských s nejlepším zdarem. Bylo již pozdě, když se anglické noviny o této koupi dověděly a neteč-nost a nehybnost britských příslušníku důtklive káraly. Síla britského loďstva obchodního klesla v řečených vodách ze 76 procent na 36 proč, německá stoupla ze 7 proč. na 51 proč. Žasl a trnul jsem, vida ve vodách siamských a čínských tolik vlajek německých. Místy nabyli již Němci vrchu nad paroplavbou anglickou, a nejedno obchodní středisko asijského východu dostalo se tak do rukou německých. Vývoz rýže a doprava Číňanů zaměstnávají paroplavební tu linii nejvíce. 578 l M \\u '..II Málo \ iak n u'- po ir šilo, když jsem zvěděl, íc loď „Cau-fa" poveze / Bangkoku Svatau a Hongkonku 600 čínských palubnfků. Obvyklé vzpourj a rvačky nespokojených dělníků čínských, utišovaných zhusta střelnou /braní, kalívajl um i.i dosti ccstovatelské. Plavba z Bangkoku do Hongkonku trvá asi desel dní. Za místo v kajutě (s veškerým zaopatřením,) platil jsem DO dolarů (9 liber šterl.). Čínský kuli platí za převoz 12 dolarů. Z poplatku toho dostává 2 dolary čínský agenl za ivé zprostředkování a na opatřování stravy palubních pasažérů, Kajutní pasažéři byli tentokráte pouze dva. já a žapon ^ký obchodník z Tokia. Siamský .inspektor telegrafů pan Kioa Šokai představil mi malého Žapončíka jako Sadaiiru Jebiharu a doporučoval ho vřele mé přízni. Pan Kioa Nok.n hovořil jenom žaponsky a zářil radostí, když jsem ho oslovil v jeho mateřštině. Nebezpečnými mělčinami menamskými loď „Čau-fa" i ně prošla a zakotvila na několik hodin u ostrova zvaného Ko-Si-Čank (Koh-Si-Chang), aby tamj naložila ještě několik tisíc pytlů rýže. V kraji tom sjíždívá se mnoho lodic, a všecky ukládají tam zboží, jež se potom předává zámořským korábům o hlubokém ponoru. Poloha Košičanku jest malebná. Skupina menších oslniv ku ho obstupuje. Na všech stranách ukazuje se bujná vegetace a zarůstá i vrcholek hory, jež se povznáší nad hladinu mořskou asi dvě stě metrů. l Přírodní krásy ostrova asi hodinu dlouhého a půl hodiny širokého zalíbily se také bangkockým Evropanům, a tak stal se Kosičank klimatickým místem, kde se mnozí výletníci zotavovali. Také král prodléval tam ve svém letohrádku častěji, ale když pak za nedávného sporu francouzsko-siamského byl střelami zasažen také pavilon králův, opustil siamský vladař své zátiší na vždy, a Kosičank obýván jest zase skoro výhradně rybáři. Nakládání rýže zabralo v Košičanku mnoho hodin. Rýže k vývozu určená přivážela se ke korábu v malých lodích, osazených vesměs Číňany. Pořádek mezi nimi udržuje válečná loď na blízku zakotvená. Pytle s rýží mají stejnou velikost. Každý váží 200 liber. Čínský kuli umí zápoliti se * 579 JOSEF KORKNSKY zbožím dovedně a vytrvale a odnáší na svých bedrách pytel za pytlem. Opasek kolem beder jest jediným kusem jeho oděvu. Rozumí se, že za teploty 36° C teče z nosiče pot potokem. Umdlévá-li kuli, nastupuje na jeho místo nosič novy a dopřává svému soudruhu tolik času, aby se mohl vodou polévati a nabýti síly k opětné práci. Z vývozu rýže platí se clo. Poplatku tomu podléhají v Siamu také vyvážená hnízda salanganí, kožky ledňáčku. páví chvosty, želvovina, žraločí ploutve, trepank, slonovina, tygří kožešiny a j. * * * Nepřetržitou plavbu do Svatau nastoupila !oď „Čau-fu" teprve druhého dne odpoledne. Třetí den plavby počínal bleskem a hromem hned časně z rána, načež se ovzduší trochu ochladilo a vyjasnilo. O po-lednách parní stroj se náhle zastavil, a z paluby zaléhalo k nám hromadné volání. Ve chvíli poznali jsme, co se zběhlo. Palubníci vyšplhávali se na stožáry a rahna a ukazovali rukama do moře. Viděli jsme, že v moři tone člověk a že zápasí se smrtí. Chvílemi se potápěl, chvílemi zase přicházel nad vodu a pozvedal ruce. Na povel kapitánův pospíchala paroloď ku předu a vykonavši cestu u velikém okruhu blížila se k tonoucímu. Připlula právě v čas. Ve chvíli byl spuštěn ochranný člun a na smrt vysílený kuli byl zachráněn. Y lodním denníku četl jsem pak dne 3. června tuto zprávu: Ve 12 hodin 30 iminut odpoledne skočil do vody pasažér Ah Kok v sebevražedném úmyslu. Stroj byl hned zastaven a ochranný člun na vodu spuštěn. Pasažér zachrá něn. Ve 12 hodin 45 minut plulo se opět plnou parou. Čtvrtý den plavby byl samá bouřka a lijavec. Lilo jako z konve. Také kapitán láteřil a zapíjel blesky koňakem, Nespal prý celou noc a probděl ji s ostatními důstojníky na lodním můstku. Věděl, že by se již nikdy nestal kapitánem, kdyby svou loď poškodil. Palubníci plovali toho dne stále v mokrém živlu a neměli potřebí žádných lázní. 580 || . : I Město Jniiinda. (V pozadí Gonikvnnliotel, uprostřed b;i/.ii Pro špatnou pohodu nespatřil jsem ani břehu kambodžských, ani jižní Kočinčíny. Pátého dne pozdravila naše loď poštovní parník francouzský (Messageries maritimes) nápadný již z daleka pro jeho bílou barvu a dva černé komíny, večer plula při ostrovech Paracelsových, šestého dne se blížila ke břehům ostrova Hainanu, sedmého a osmého dne plavila se podél čínski'' pevniny a Hongkonku a devátého dne z rána vjížděla do ústí kalné řeky Han, při níž leží město Svatau. Vysoké pagody byly zřejmým znamením čínského panství. Červený ma ják, postavený na malém ostrůvku, ukazuje cestu do skal riaté soutěsky. Na nejvyšším bodě divokého úskalí žulového postavili si Číňané pevnost, aby mohli hájiti cestu, po níž by chtěl nepřítel vtrhnouti do provincie Kvangtunské. Na úpatí hradeb usadili se zahradníci, snášejí se všech stran umělé mrvivo a proměňují skalnatou poušť v úhledné srelnice. 581 24 Hankiank teče v těch místech líně a dovoluje, aby men I koráby mohly po něm plouti daleko proti toku. * * * Parník „Čau-fa" zakotvil uprostřed řeky a vyloďoval pa-lubníky. Vylodil je skoro všecky a přijal jich v několika hodinách opět několik set. Město Svatau stalo se vývozem čínských dělníků pověstným v celé Číně. Z vývozu toho těží paroplavební podnik nejvíce. Zprávy, jež přinesl agent paroplavební společnosti na lod, zněly opět nevesele. Minulého dne zemřelo prý v městě 18 Číňanů morem a nemocných přibývá den ode dne. V Hong-koňku bylo ještě hůře. Z časopisu „The Hongkong Telegraph" jsem zvěděl, že tam onemocnělo v krátké době již přes 1000 lidí a že jich zemřelo přes 900. V přístavišti kotvila naše parolod déle, nežli se nadálá. Byla neděle, a kapitán mamě prosil, aby mu úřad dal písemné svolení, že může vyloditi také dvě mrtvoly v rakvi uložené a přivezené clo města za tím účelem, aby po domácím zvyku byly do rodného kraje obou zesnulých Číňanů dopraveny a tam v posvátné půdě pochovány. Zastávky užil jsem k návštěvě čínských obchodů. Pěkné věci vyrábějí tam Číňané z cínu a kopřivy, zvané v botanice Boehmeria. Běžné je také jméno rami,-. Z domácí té kopřivy zhotovují v Číně. Zaponsku a Indii pevná tkaniva již ode dávna, a výšivky ramiové jdou dobře na odbyt. Zvláště krásné výrobky prodává blízku přistaví lě svatauského pí. Limmová, která provdavši se jako Číňanka za Evropana těší se přízni všech hostí. Číňané říkají ramiovému tkanivu glasklo, což pošlo z anglického grasscloth (doslovně: trávové plátno). S keramickými výrobky svalauskými přicházejí kramáři na palubu každé lodi a mohou býti jisti, že prodají několik hliněných vásiček a porcelánových lvíčků. Podél blátivého pobřeží řeky Hanu prohánělo se na ti síce Skákavých rybek rodu Periophthalmus. Mnoho iieh padlo za oběť kachnám, kterých pěstují v okolí na statisíce. Illa\ 582 i \ ßl i ním tržištěm vyvážených kachen iesl Hongkonk, potom Bangkok Na not shánívají pasáci kachnj a hus> do prostorných nádvoří a vydatně je tam vykrmují. Z pastvy vracívají kachny \e vzorném pořádku. V čele celého davu kráčí pa sák s dlouhou tyčí bambusovou. Pokyne li. pomáhají mu také kačeři a popohánějí opožděnou pěchotu jako mi.e | I i prálové. Evropané štítí se požívati kachen vychovanýi h u Číňanů a uvádějí pro to zvláštní důvody. Sám nevím, jsou li m Lim ty věrohodný, ale jisto jest, že na celém východě asijském rozšířeno jest obecné mínění, že Číňané dopouštějí domského hříchu zhusta na kachnách. Parník „Čau-fa" měl potom do Hongkonku již jenom asi půl dne plavby. Tajfuny, jež v těch vodách řádívají, ne zastaly nás nikde. Za nejkrásnější pohody ranní vyhlížel jsem na žulový vrcholek (Victoria Peak) a na město pod ním roz ložené. V duchu domníval jsem se viděti Ožibrahar i \ea pol zároveň. Parní tendr odvezl mě rejdou k nábřeží, kde vypíná se mohutný „Hotel Hongkong". Také v tomto ho telu platí se za veškeré opatření denně 6 dolarů. Zdá se. že jednotné ty sazby jsou v Singapuru, Bangkoku a Hong koňku jako smluveny. * * * V prostorném baru (naléváme) jmenovaného hostince je živo po celý den. Tam scházívají se k přátelskému hovoru kapitáni nejrůznějších lodí, a ve chvíli dovídá se člověk podrobně', co se kde na nejdálnějším ostrově přihodilo. Tehdy mluvilo se mnoho o nešťastné výpravě Meneke ově. Vědecká ta expedice byla v měsíci březnu r. 1901 vyloděna na ostrově sv. Matyáše nedaleko Nové Guineje. Asi 40 domorodců provázelo účastníky přírodovědeckého výzkumu. Kromě přírodozpytce Menckea účastnili se výpravy Kothe (jako preparátor), dr. Heinroth, Caro a j. Výzpyt hornatého ostrova měl trvati delší dobu. K založení tábořiště a k opravě chýší od ostrovanů najatých užila výprava list! z kokosovníku. Domorodci chovali se k bělochům nejprve přátelsky, 5S3 JOSEF KOKENSKÝ Šhitojskě božijtě v Jamadě. Dle žaponského barvotisku. ale když viděli, že jim cizinci kazí palmy a ničí příští úrodu, zanevřeli na celou expedici a pomýšleli na to, jak by se vetřelců zbavili. K provedení úmyslu hodil se ostrovanům den, kdy preparátor Kothe odjížděl s lodí „Eberhard" do Matupi (na Novém Pomořansku). Hned z rána přepadli divoši tábořiště a vyplenili, co mohli. Člen výpravy Caro byl proboden kopím a Mencke na smrt poraněn. Dp. Heinroth ubránil se revolverem a odvezl raněného přítele na blízký ostrov, kde však Mencke po dvou dnech dokonal. Když. se loď „Eberhard" opět k ostrovu sv. Matyáše připlavila, nebylo po výpravě ani památky. V kruhu kapitánů plynuly chvíle v horkém a vlhkém ovzduší hongkonském ještě nejpříjemněji, všude jinde půda ostrovní pálila jnč po'd nohama. Zanícených míst na těle mi přibývalo, a zprávy o morové nákaze v městě kalily dobrý humor. Pro velikou úmrtnost nesmělo se v čínském di vadle ani hráti. Denně umíralo v městě více než 20 osob. Celkem zemřelo do té doby asi 1200 lidí. Noc jak noc na f84 Mořsko úskalí .Muž" a „Zena" ve Fulami u Jamaily cházela policie mrtvoly osob morem stížených na ulicích, ale marné pátrala, z kterého bydliště čínského nebožtíci pocházejí. Číňané činili tak ze snachu, že by jim bylo všecko v domácnosti spáleno a přísnou desinfekcí zničeno. Úřadové marně vypisovali odměny nočním strážcům, přistihnou-li Číňany, jak vyhazují mrtvoly z domu. Chytří Číňané odmeůo-váli noční strážce lépe nežli úřad a pochodili při tom ještě dobře. Také v Hongkonku hubily se myši a potkani napořád, protože šířily mor nejvíce. Potom pátrali lékaři po jiných nosičích a našli zárodky moru i v blechách, které sužují nejenom lidi, ale také potkany. Když pak zvíře morem nakažené pojde a počíná chladnouti', opouštějí cizopasníci svého hostiielc. usazují se na živočichu jiném a mohou přenášeti mor přímo do krve lidské. Za zabité myši a potkany platily úřadové také premie, ale i v tom případě dopouštěli se Číňané hongkonští šibalských kousků. Když stálým pronásledováním potkanů v sa- 585 JOSEF KOŘENSKÝ mém Hongkonku valně ubylo, opatřovali si podnikaví synové nebeské říše potkany z nedalekého Kantónu, dováželi je tajně na ostrov a dělali dobré obchody. * * * Líbeznější vzduch nežli v ostrovnou městě vane z rajského sadu, jímž jesl vykrášlcn hřbitov. Dvounohý tahoun zapražený do lehkého vozíčku proletí s námi ve chvíli šumnými ulicemi a ustává v běhu tepně v ,,Blaženém údolí". Happy Valley jest skutečně místem, jež oblažuje tělo i duši. Věčné jaro vyhlíží tam ze všech strání a návrší, a bylinstvo obsypává své haluze čárnými květy bez přestání. Ale nejluznější stromoví a nejnádhernější křoví a květiny zasadil člověk tam, kde odpočívají zesnulí. Nevím, je-li někde jinde na světě boží oole velebnější a vábnější. Roje skvělých motýlů, peřestých jako nebeská duha nebo oděných černým rouchem smutečním, poletují z květu na květ a míhají se v ovzduší jako zjevení báječná. Každým vztahem ruky mohli bychom se doteknouti mohutných křídel jejich a zmocnili se rajského stvoření, ale brání nám v tom nápis umístěný hned u vchodu: Chytati motýly na svatém poli zapovídá se co nejpřísněji. Na hřbitově „Blaženého údolí" pochováni jsou křesťanští příslušníci všech dílu světa. Mnoho je těch, kteří zemřeli na moři a došli potom odpočinku na ostrovní pudě hongkonské. Právě blíží se nový průvod pohřební a vchází branou na hřbitov. Zvuky smutečního pochodu utuchly, a šelestí jenom kola dělové lafety. Podivný povoz, na němž leží rakev s mrtvolou. Šest námořníku prokazuje nebožtíku poslední službu. Na lafetu rozprostřeli britskou vlajku, položili na ni rakev a sami zapřáhli se do vozidla. Patrno, že zesnulý byl jejich soudruhem a že dokonal život na válečné lodi. Zemřel prý na cestě ze Singapuru do Hongkonku. V čele průvodu kráčí kněz s bílým kloboukem a provází účastníky ke hrobu čerstvě, vykopanému. Araukarie, cykasy a palmy vrhají černé stíny na půdu, do níž bude zesnu]ý pochován. Padesát námořníků kráčí za rakví. Jsou to je- 586 V SI AM U A ČÍNĚ. cliní jeho přátelé. Vzdálení příbuzní snad ani ješiě netuší, že jejích pokrevenec dokonal život na vodách Čínského moře. Slunce zapadalo za hory, když zaduněly hroudy na rakvi a když rozlehla se krajem salva z pušek vypálená. Ve chvíli bylo zase ticho, jak sluší na hřbitově. Pěly jenom cikády, ale i ty ustaly ve pění, jakmile slunečná koule, zmizela s obzoru, * * * Parník Kanadské společnosti železniční byl nejbližší, kterým jsem se mohl odplaviti do Žaponska. Jméno jeho bylo „Athenian". „Atheňan" konal před tím .služby transportní lodi, připlul do Hongkonku od ostrovů Filipínských, ležel několik neděl v dokách a vracel se po dlouhé době přes Zaponsko do Vancouveru. Přístavy, k nimž se měl „Atheňan" z Hongkonku plaviti, byly: Modži (Mojí) a Simono-seki, potom Kobe a Jokohama. V agentuře jsem zvěděl, že loď poveze pouze 2 cestující prvé třídy. Plavba z Hongkonku do Jokohamy stojí s veškerým zaopatřením 100 dolarů čili 200 marek. Za 5 dní měl jsem spatřiti zase Modži, za 7 dní Kobe a za 10 dní Jokohamu. Vzdálenost mezi Hongkonkcm a přístavem Modžijským činí 1200 nám. mil čili 2160 km. ,.Atheňan" přišel ke svému jménu nezaslouženě. Klasického nebylo na něm ani za mák. Nelad panoval zvláště na palubě. Kabiny byly vedle parního kotlu. Také salon byl nepohodlný a horký. Za krásné pohody hodila se paluba k přenocování ještě nejlépe, a na slamníku snil jsem jenom o chladném ovzduší žaponských hor. Za spolunocle-háře měl jsem setníka britského vojska pana Audina, jenž užívaje své dovolené vydal se z Indie do Žaponska na zotavenou. Jindy zotavoval se v Evropě a navštívil také Prahu. Byl rád, že se mohl ke mně přidružiti a podniknouti společně některé, výlety do horských krajů, známých mně již z cesty dřívější. Na plavbu průlivem Fukianským nemohli jsme si celkem naříkali. Překážel jen východní monsun, a proto urazila páro 689 __________________________________JOSEF KOŘENSKÝ_______ locľ za prošlé 24 hodiny pouze 238 nám. mil. Západní břehy ostrova Formosy neukázaly se na obzoru ani tentokráte. Rychleji brala se paroloď ku předu ve dnech potomních a urazila jednou až 288 nám. mil. Vysokých teplot ubývalo den ode dne. O polednách dne 19. června ukazoval teploměr na širém moři pouze 22° C. Toho dne vstupovaly již dávno na obzor strmé hory ostrova Kiušiujského, a maják postavený na osamělém úskalí čedičovém (Jeboši) byl znamením, že jsme na blízku zátoky Na-gasacke. Cesta do přístavu vedoucí brzy se zdánlivě zavírá a brzy se zase otvírá jako hluboký fjord. Pohled na malebný ten průliv představen jest obrázkem na stránce 569. Řady válečných lodí žaponských, bělostných jako tělo labutí, manévrovaly před zátokou Nagasackou a osvojovaly si zkušenosti pro příští válku s Ruskem. Ješlě několik hodin plavby, a „Atheňan" vepluje do průlivu Šimonoseckého. Na tisíce ptáků oživuje tam vodní hladinu. Mnozí doprovázejí loď vytrvale a budou jí věrnými průvodčími až do Modži. Na strmém pobřeží rozeznávám již křivolaké sosny, na terasách mírnějších strání rýžová políčka, kolem idylických chýší bambusové háje a kolkolem na nivách samou svěží zeleň. Pohledem na kraj tak malebný vracela se mi do duše spokojenost a s nedočkavostí toužil jsem po zemi, kde lidé radují se z každého květu a z každé ratolesti. Domácí lodivoda uvítá kanadskou paroloď už před průlivem Simonoseckým a povede ji bezj>eČně také mořem Středozemním až do Kobe. Za průvod ten dostane 100 dolarů (jenú). * * * Americká reklama ujala se záhy též v říši mikadově, a obrovské nápisy na strmninách a temenech horských volají na samém prahu žaponské říše po anglicku: Pijte vodu Tan-saM a pivo Asahi. V odpoledních hodinách propluli jsme romantickou sou-těskou mořskou a před námi objevilo se po pravici mladé městečko Modži a po levici táhlá osada Simonoseki. Smlouva uzavřená v tomto přístave po válce čínské roku 1895 za pří- 58S i. i;i, lomnosti čínského plnomocníka Li I lun:: i aura učinila ne veliké město historickým. Více mluvilo se o jmenovaném přistaví v letech Beclo sátých. Tehdy snažily se proplouti průlivem Simonoseckým obchodní koráby americké, ale branný lid domin [ho knížete přivítal cizí lodi střelbou a přinutil je, aby se vrátily. Ně kolik dní na to byla tam napadena žaponským vojskem lod francouzská a později korveta holandská. Ale počínáni ia kove odpykal daimio kraje Cošujského draze. Válečné lodi spojených mocností joočaly v měsíci září 1863 Simonoseki bom bardovati, a mír byl vykoupen třemi miliony dolarů, které obdržely jako odškodné Francie, Holandsko a Vmerika Teď je ovšem průliv Šimonosecký chráněn mnohem pc\ něji nežli kdy jindy, a jícny obrovských děl vyhlížejí na sou těsku z mnohých míst. Za i^říchodu do Modži byl právě odliv, a vody / průlivu valily se do Středozemního moře proudem dravého veletoku. Té chvíle proměňuje se průliv v šumné peřeje a odplavuje každou loď, není-li dobře zakotvena. Síle dravého proudu nemohl odolati ani náš „Atheňan", a proto vedl ho lodi voda do tišších vod moře Středozemního a navrátil se zase do Modži, až se síla proudů zmírnila. Teprve potom mohla tam býti paroloď bezpečně zakotvena. Ükazy toho druhu známy jsou v těsných průlivech ža-ponského Středomoří na několika místech, a staré spisy domácí vyučují účinky těch proudů .zcela trefně: Voda lani hučí, víří a bouří jako sto hromů. Běda lodi, kterou tam proud uchvátí. Veta bude po ní, a lidské oko nikdy již jí nespatří. Připluli jsme ze zamořeného přístavu, a proto vlála na stožáru naší lodi vlajka žlutá. Zdravotní komise přijela s vlajkou černou a vyšetřovala úzkostlivě zvláště Číňany. Podezřelý případ nebyl ani jediný, a ve chvíli chápalo se na sta Žaponců a Zaponek košíků, aby nakládali uhlí. Nakládali palivo celou noc a celý den a poskytli mi příležitosti, abych vstoupiti mohl po druhé na pevnou půdu žaponského světa. 589 Po druhé v Žaponsku. dyž cestovní kocábka přistála u nábřeží města Simono seki, mohl jsem na drobných postavách lidí oči nechati, I tentokráte spatřoval jsem v komických Zapončících oživené figuríny z divadelního jeviště a rozumoval jsem v duchu, to-li jsou muži ostrovního národa, jenž odvažuje se vypovídati krutý boj pevnině asijské a jenž vrací se z váleěné výpravy do Číny jako vítěz. A přece vyhlíží z tváří Žapoiíců i Žapo-riek jen samý úsměv, líbeznost, ochota a veselá mysl. Co vše viděl jsem u prodavačů a prodavaček šimono-seckých, nebudu zde vypovídati. I »pakoval bych skoro všecko to, co vložil jsem již do svého spisu „Žaponsko". Králce doteknu se také všech ostatních míst, jež jsem po druhé na-všvívil, a provedu čtenáře jenom těmi žaponskými krajinami, do kterých jsem přišel na své druhé cestě po prvé. Jkaho a Jamada byly jedinými končinami, po nichž jsem zatoužil a svůj obzor po ostrovní říši mikadově rozšířil. * * Z průlivu Šimonoseckého plavila se naše loď dále Středozemním mořem. Vody jeho ohraničují tři veliké ostrovy, na jihu Šikoku, na severu Hondo, na jihozápadě Kiušiu. Ale břehy těch pevnin vzdáleny jsou zhusta tak daleko od sebe, že jich nelze za plavby ani dohlédnouti. 590 i......II ni i |'0 /apoiu i říkají i......i moři Sei o uči no umi nebo též Nai k a i, angličtí plavci The Inland Sea. Středozemní moře žaponské zarývá se do ostrovní« li břehu místy hluboce a vytvořuje z nich četné zálivy. Menší ostrůvky a tisícerá bradla a úskalí v zátokách rozsetá '"iní mořské i\ kraje svrchovaně malebnými a půvabnými. Pro bludiště toli kerých skalisek jest však plavba Středomořím iaké Iicbez pečna a vyžaduje mnoho zkušeností. Četné majáky a svčilámy usnadňují nicméně cestu i v místech nejnebezpečnějších, a di vák může tam spatřiti panoramu plnou překvapujících \v jevů. Oheň, voda i země vykouzlily vtom kraji báchorku, kterou oživili sintojští kněží divy a zázraky, kapličkami, ' hra" my, branami, posvátnými stromy a háji, a vábí do svých svatyň davy oddaných vyznavačů z celé říše. Tlupy přílul ných jelínku, bujné bylinstvo a fantastické můstky a lávky spojující bradla se sousedním úskalím touží spatřili každý příslušník padesátimilionového národa, a sluhové bozi mo hon tam žíti bez práce a bez starosti. Kněží, hostinští, kra máři a rybáři tvoří na posvátných ostrůvcích Středozem ního moře žaponského obyvatelstvo. Byl slunný den, mořská pláň chvěla se mírným vánkem jako tišina rybničná, a já mohl vyhlížeti do kouzelného kraje po celý den. Plavba do Kobe trvá přes 20 hodin. Z průlivu Šimonoseckého počítá se tam 240 nám. mil, t. j. 430 km. Tehdy byla dohotovena již celá železniční trať mezi oběma přístavy a urychlila valně dopravu zboží i osob. * * * V Kobi uslyšel jsem z úst kapitánových, že pro veliký déšť nechtějí dělníci nakládati uhlí, a že „Atheňan" neod-pluje do Jokohamy dříve než asi za 3 dny. Zastávka tak dlouhá přišla velice vhod mně i mému soudruhu setníku Au-dinovi. Bylo umluveno, že ubytujeme se na ten čas v hotelu a navštívíme horské lázně Arimské, jakmile se jen trochu vyjasní. Pod střechu přijal nás opětně výborný hotel „Oriental", ale nehostil hosta již za denní poplatek 3 a půl jenu jako, před lety, nýbrž za sumu dvakráte větší. Prodlením několika 591 JOSEF KOttKNSKV let všecko v Zaponsku se zdražilo. Veliký nával cizinců při vodil vyšší sazby nejen v hotelích po evropsku zřízených, ale také v hostincích žaponských. Po válce čínsko-žaponské počaly se hrnouti do země chrysänthem zvláště davy turistu ze Spojených států severoamerických, a klidná jindy zátiší žaponská stala se pojednou letními sídly zámořských boháčů. Průvodní kniha vydaná nakladatelstvím Murrayovým v Londýně a sepsaná zkušeným Chamberlainem, dřívějším profesorem filologie na universitě v Tokiu, šla jako na dračku a dočkala se za krátkou dobu šestého vydání valně rozšířeného a místy opraveného. *) Také výborný spis „Things Japanese" dočekal se nových vydání **) a přispěl znamenitou měrou k pochopení kultury na nejzazším východě asijském. Čtenář najde v díle tom přehledné poučení o žaponském polaření, zábavách, archeologii, architektuře, armádě, umění, lázních, botanice, bud-hisniu, kafru, řezbářství, kočkách, šovinismu, slavnostech třeš-ňo\ ých, dětech, podnebí, emailu, kormoránecli, měně, tanci, rozvodech, oděvu, zemětřeseních, sopkách, poesii, cestách atd. Uvádím zde nadpisy článků abecedně seřaděných a příslušnou literaturou doložených. Obě knihy dostati lze v knihkupeckém závodě Kelly a Walsh, a to buď v Singapure, Hongkonku, Šanghaji nebo Jo-kohamč, ovšem za ceny mnohem vyšší nežli u nakladatele samého. Banka vyplatila mi opětně potřebnou sumu peněz papírových vjenech***) a mohl jsem se schuti procházeti všemi závody uměleckými. V jednom ukájel jsem své choutky nákupem ozdůbek Kuřáckých (necuki) vyřezaných ve slonovině, mrožovině a jadeitu a užívaných v Zaponsku jako zá-věsku k tabatěrkám, u malíře Ban Kinzana vybral jsem si miniaturní malby na sacumském porceláne, jinde kupoval jsem emailované vásy vistariové a kosatcové, vyšívaná kakemona, *) A Handbook for Travellers in Japan including the whole Empire from Yezo to Formosa. By B. H. Chamberlain and W. B. Mason. V Londýne 1901. **) Things Japanese being Notes and various Subjects connected with Japan by B. H. Chamberlain. V Londýně u Murraye. ***) Za libru šterl. 9'74 jenu. Žaponský jen (yen) dčlí se ve 100 senfi a piati dle našich peněz asi 2'/s koruny. 592 bronzoví bůžkj, fotografii Ici1 Baba, bambusové košíčl meče, barvotiskj proslulého krajináře Hiroäiga .1 mistra H" kusaje, panely \ yložené k..si í a perletí, brokátové opa.sk; hed bávné krepy, tretky /<■ želvoviny, ozdobu.'• tuSe ;t 1. /.< '1 telská firma Helmová v Jokohamě přijímala bedničku za bi 1 ničkou až do mého příchodu a dala potom dopraviti do Evropy. Vodopády, jež bouří v horách několik minut cesty za městem, zdály se mi býti tentokráte ještě krásnější a vábnější. V divoké u' rokli scházejí se diváci se všech stran světa. Nápisy v řečech evropských usnadňují turistům cestu do romantického žlebu. Teď neschází tam již ani návěstí německé Několik opic prohánělo se tam v korunách košatého stromoví opětně. Pitvoru í magoti mohou býti jisti, že jim nikdo neublíží. V létě je červenolícím magotům hej, ale hůře bývá, Korejský párek I když horské kraje pokryjí se sněhem, a teplota klesne několik stupňů pod nulu. V té tísni ujímá se trpících opiček snad sám kněz ;i chová* je v zajetí před svou svatyní, aby je poverčiví poutníci krmili rýží a prosem. Magot v žaponských lesích a horách ještě všude 10/ šířený náleží druhu Macacus spéci osuš. By! měsíc červen, a květy lesních stromu třpytil zlatými chroustky. Té příležitosti nenechala si ujíti ani mlá dež žaponská, uvazovala smaragdové a hnědé broučky na nitku, otáčela bambusovým proutkem a nutila chroustky, dělali živý mlýnek. Žaponská drobotina nepočína si ledy ji nak nežli mládež naše. Jiným hochům podařilo se uloviti Joset Kořenský: Cesia k protinožcům. II. 593 JOSEF KOfil v rokli obrovské tesaříky s modrým nádechem a bílými lei kami. Rádi mi je za několik senu přenechali a utíkali s dárkem k domovu. *) * * * Celodenní výlet z Kobe do lázní Arimských vydařil se nám nade všecko očekávání. Slunce jasně svítilo a příjemně hřálo. Zachovali jsme se dle rady průvodní knihy Chamber-I rinovy a užili jsme železnice zvané podle hlavní silnice také Tokaido. V průchodním voze ukazoval teploměr o 9. hodině ranní 30c C. Tropický oděv konal i v Zaponsku dobré služby. Železnice vine se z počátku podél •Osackého zálivu a prolili;! rýžová pole terasovitě založená. Po pravici leskne se mořská pláň, po levici ostává stále na očích kuželoví iá hora. Na mapě četl jsem, že se jmenuje Kabutojama, ale žaponŠtí pasažéři mi pravili, že se jí říká též hora Bismarkova, a to podle čtyř stromů, které zdobí vrcholek. Vlak byl samý výletník. Dívky .vystrojily se na cestu pestrým kimonem hedbávným a kouřily cigarety nebo z ma-lýcn dýmek jako ženy a muži. Vějíř nescházel nikomu. Bez vějíři nevychází na ulici ani žebrák. Na stanici Sumijoši vybavily se mi v mysli nose vzpomínky. Je to místo, odkud jsme nastoupili před lety Cestu pěšky do Arimy. Ale někdejší můj milý soudruh baron Poche není již mezi živými. Zemřel na své potomní i i v Austrálii. Za stanicí Sumijošijskou následovala Nišinomija a po tom Kanzaki. Nápisy oznamovaly, že tam třeba zaměniti vlak. Trat vede potom k severu do ítami a Ikedy. Stáni« jež má následovati, označuje se rukou a nápisem již na stanici předcházející. Návěstí jsou napsána také v řeči anglické, na př.: Next Nakayama. Z lkedy zatáčí trať na západ a stoupá neustále. Krajina divoká, zvláště při horské bystřině, jejíž jméno Mukogava. Ale ještě malebnější jsou místa za stanicí Namase, kde původně mínili \ vstoupiti. K radě přítomných Žaponců pro *) Chycení brouci byli určeni jakožto Minula holer o cli i op n s, Melolontha i n ca n a, M. j apo n i ca a Melanausl n chinenSiS. 594 |>0 »mílii dloužili i imc jízdu až do ! land) i íasli jsme nad boul li\ ■■ ml peřeji, jež si \ těsném koutě skalním brázdi cestu, Ue i li více divili se domácí výletníci, a celým vozem zněly hlasité vzdechy úžasu a překvapení. Do Arimy měli jsme již jenom asi půldruhé hodin) jízd) lehkou džinrikšou. Cesia vede místy do kopie, ['roto ujali se každého vozíčku dva tahouni a ujížděn klusem brzj dolů, brzy nahoru. Chvílemi občerstvujeme se \ Čajovně douškou Čaje a pospícháme zase polení a hájem. Někde cli li li ) javorové, jinde šumějí háje bambusové, křoviska dřino jedle kaštany. Na okolních polích samá rýže, povijnice, i >n jedlý, sója a při chýších žaponské mišpule a kaki. ' : posledních dvou rostlin vídává se teď i v Praze ča itěji zabřesklá mišpule asijského východu náleží v letě k iv Čejnějším pochoutkám pražské mládeže. Po polednách zastavili se zpocení kurumajové před útul nou jadojou, v níž jsem byl hostem také před lety, a ve chvíli hlásil se již ke mně držitel hostince zvaného Sugimotoja, Vyhlídku měli jsme zase do srázné rokle, v níž hučí prudká bystřina .Setník Audin byl unesen pohledem do divoké pro pasti lak, že si umínil zanechati další cesty do Evropy a Clitě! prožívati svou dovolenou jenom ve svěžím ovzduší la hodných hor arimských. Výborný oběd, jejž nám v jadoji ustrojili, a bambusový salon s velkým vkusem a vzornou či stotou vypravený pomáhaly zvyšovati přírodní krásy celého Kraje. Když pak indický můj přítel mohl se napíti po skvělé hostině ještě vonné kávy a dovršil své pozemské štěstí íšl druhou a třetí, snil jenom o vydatném lovu skvělých žapon skýcn bažantu a usnul mi samou blažeností tak tvrdě, jsem chodil po Arimě sám. Arimské lázně jsou v propastech horských jako začaro vány. Několik vyšších temen je obstupuje. Na jedné straně trčí Rokkosan (1000 m), jinde Mukosan a Taisakusan. Po slední slabika všech těch jmen znamená v žaponštině vicho lek. Stráně porostly tam jsou borem, javory, duby, buky. bambusem, kameliemi, hořci, deutziemi, chrysanthemy. Do chladných roklí arimských utíkají se výletníci z Kobe zvláště za horkého léta a koupají se v teplých pramenech železitých, jež tam vytékají z mnohých míst. Za veškeré opatření platí 595 17 JOSEF KOŘENSKÝ se \ lázních Arimských 2 až 3 jeny denně. V některých vilách postaráno jest také o postele evropské, v ostatních spává obyčejně na rohožích. V okolí Arimy vyrábí obyvatelstvo úhledné a proslulé zboží košikárske. Sláma, bambus a proutí jsou hlavním materiálem, Víka vkusných krabic vyzdobují tamější umělci zhusta scénami historickými a provádějí starobylý kroj osob obarvenou slamou. Ukázky arimského průmyslu může čtenář viděti v Náprstkově museu. Odvážel jsem si jich z horského sákouti veliký koš. Zpáteční cesiu z Arimy do Kobe vykonal jsem zase rikšou jako před lety. Silnice je tam jako mlat a sklání se Ic moři neustále Proto najal jsem tahouna jediného. Za pul čtvrté hodiny bývá kurumaja u cíle a dostává za vykonanou jízdu l a půl jenu. ^ + * Krásnější pohoda nás přivítala, když připlavila se lod do Jokohamy. V přístave mnoho se /.měnilo. Přibyly nové hráze ochranné, aby mohly koráby koniii v bezpečnosti, a přibylo nové nábřeží třídě, jejíž jméno Bund. Novou tvářnost vzalo na se také zápraží (".rund hotelu. Opanovali je výletníci američtí. Správce hondu pan Epin-ger sehnal pro mne pokojík jen stěží a liboval si, že za jeho řízení daří se podniku lépe a lépe. S kuchyní jeho muže skutečně závoditi v Zaponsku snad jen Oriental hotel v Kobe. Proto jsou sazby v Grand hotelu nejvyšší. Denně platí se 8—10 jenu. Koncertní kapela žaponských hudebníku byla tam i>i i mne novinkou. Jídelní lístky jsou pestře po žaponském způsobu vykvášleny a pro každý clen zvláště tištěny. Hostinské čítárně přibyl tam nový domácí časopis. Je tištěn po němečku a jmenuje se „Deutsche Japanpost, Wochen-zeitung der Deutsehen in Japan". Vychází v Jokoliamě. V dubnu r. 1902 vyšlo první číslo. Navzájem vydávají Za-ponci svůj časopis v Berlíně, uvádějíce za důvod, že nikde na pevnině evropské nežije tolik Žaponců, jako právě v říši německé.*) *) Žaponský ten časopis zove sc »Ost-Asien. Die erste Monatsschrift eines Japaners in Europa". Tiskne se v řeči nemecké a žaponské. ľrvni ročník vyšel 1898 a obsahuje mezi jiným také článek Los von Russland, hinüber zu England. 5% Rozpínavost německou cítíme nápadně i v říši mikadově. Jak hrdě vypadá v Jokohamě konsu-lární úřad německý, a jak skrovně postaven a odměňován je tam konsul říše rakouské. Rakouský konsulát má své sídlo posud v té budově, v níž úřadoval náš dobrý soudruh generální konsul Kreitner, nyní již. také zesnulý. Přátelé poslali mi do jokohamy tolik dopisu a novin, že bylo třeba zvláštního vozíku, abych mohl dopraviti všecky zásilky do svého příbytku najednou. Konsulát spravoval tehdy milý pan Max Ku-tschera. bývalý důstojník námořní. Byl rád. že mohl zaměniti palčivý Hong-konk za příjemnější Joko-hamu. Ale ani podnebí žaponské později mu ne-s\ ědčilo, a proto toužil jen po své Vídni. Přání jeho brzy se mu potom vyplnilo. K hostině pořádané konsulem Kutscherou dostavil se také konsul belgický a cestovatelka pí. Kozmutzová z Pešti. Řečená dáma zatoužila po PO DRUHÉ V ZAPONSKU. Korejec j.ik......sli, 697 rosí B KORÍ Malajském archipelu a vydala se tam na cesty, aby sbírala na musejní útraty předměty národopisné. Ale dusné tropy znavil} brzj slabé její tri", a nadšená badatelka hledala jen spásu v klimatě žaponském. * * * V. konsulátu měl jsem několik kroků do '.altrad náležejících firmě Boehmer & Co. Vlastníkem závodu jesl pod nikavý pan Ungcr. Když jsem mu vyřídil pozdraveni od jeho přátel / Nového Zélandu, prohlížel jsem si nově rozsáhlé vady květinářské ľan Unger skoupil všecka sousední rýžoviště a proměnil je ve školky a květnice. Té doby bělaly se všecky lám samými květy liliovými, a celý kraj voně] líbeznou vůní. Také ve květnicích ostatních zahradníků rozkvétaly bílé lili.' a přioděly Širá pole nádherným šatem. Pěstění těchto bylin oddávají se Zaponci již od staletí, vysazují lilie na pole jako brambory a s chutí pojídají jejich cibulí. Vypravuje o tom i- zasloužilý přírodozpytec švédský Thunberg. Vývozem liliovitých cibulí proslula firma Boehmerova v celém světě a prodává je po tisících kuších. Složíte-li předem peníz.• bankou nebo poštovní poukázkou a relegrafu-jete-li: Boehmer, Jokohama abandonment, pošle vám závod ihned 10.000 cibulí druhu Lilium longiflorum. < )bsahuje-li kabelgram slovíčko abandoned, obdržíte 7.5C0 kusu. Slovo abandon značí 5.000 cibulí řeěeného druhu. Nahlédnete li dále do Boehmerova cenníku,*! zvíte z oddílu Telegraphic Code for Lilies etc., ze slovíčko accomodated znamená ÍOCO cibulí druhu Lilium auratum rubro \ii tatům, against 1000 Iris Kaempfcri. arrived 100 karae-lií a t. d. Boehmerova firma vyváží hlavně lilie, kosatce, narcisy. pivoňky, frifilarie, chrysanthemy, mišpule (Eriobothrya), javory (Acer polymorphum). azalky, aralic, kamelie, cykasy, salisburie, wistarie, rozmanité konifery a j. *) Price List Japanese Bulbcs, Plants, Seeds etc. exported by Boehmer & Co. Yoko ama. Japan. Ccnnik ten jest vydán po způsobu žapoi: knih na krepovém papíře a vkusně illu.strován. 598 '■'..... Jako velikou vzácnost ukazoval mi pan i nger xáki stromkoyité wistarie, jež nekvetla fialově nebo bíle, nýbrž růžově. Té doby byl to -nad jediný exemplál na svět" Bohatý jsou Boehmerovy školky, v nichž pěstují slulé domácí stromky jehličnaté. Poučuje nás o tom mono grafie,*) kterou pan Unger tiskem vydali V prvém odstavci uvedeno jest botanické jméno konifery, ve druhém odstavci následují výrazy synonymní, potom jména lidová, jakož i mí sta, kde se rostlina objevuje a jaké výšky dosahuje, na př.: Sciadopytis verticillata Sieh. et. Zucc. Syn. Taxus verticillata Thun.bg. Pinus verticillata Siebold. Zaponské jméno: Koja-maki. Lokalita: Miokisan v provincii Kozucké. Kojasan. ľosa I Ionoka vajama. ()daiharajama. Ontake. Výška stromu: 80 až 115 stop. Poslední dobou trpí lilie v sadech žaponskýi li chorob jež zavinují některé houby. Takové nemocné rostliny p uj Boehmer inned z ostatní společnosti vylučuje, přenáší je na záhonky pathologické a zkouší na nich všeliké prostředky léčebné. Nejčastěji napadána je tam lilie druhu Lilium longí-ťloiuni. Pohled na kvetoucí pole liliové představuje pří! >ha číš. 41. * * * Dovozu zboží rakouskému klestí v Zaponsku cestu firma bratří llelleru (Heller Brs. Bund 176. Yokohama). Jakkoh se etablovala teprve r. 1899, přece docílila v krátkosti u kojivých výsledků. Před tím přiváželo se (dle sdělení pana Hellera) z Rakouska do Zaponska ročně asi za 800.000 jenü zboží, ale rokem 1899 již za 1,249.000 a r. 1900 ?a 4.500.000 jenů. Dobrý odbyt má v Zaponsku slad z Moravy, ruka / Cech, nábytek z ohýbaného (dřeva ze Vsetína, skleněné jehlice do vlasů z Jablonce nad Nisou, cigárové Špičky v. Vídně, linoleum z Terstu, cigarety z Bosny, zlatý drát, tužky ?■ X;i *) Japanische Coniľeren nebst allen Synonymen und japanischen Namen. Zusammengestellt von Alfred Unger. V Jokolnmě 1901. 599 JOSEF KOKEXSKÝ rodního podniku (s firmou Hellerovou), sukno a kapsle na láhve. Spotřeba kapslí roste každým rokem, protože výroba a rozvážení piva v láhvích stoupá v Zaponsku měrou neobyčejnou. Mnohé pivovary vyplácejí dividendu až 27 procent. Nejlepší pověsti mají v Zaponsku piva zvaná Kirin Beer (Jokohama), E b i s u Beer (Tokio) a A sa h i Beer (,Osaka). Reklama prvého pivovaru hlásá ve všech listech a průvodních knihách po Zaponsku, že pivo Kirin*) vaří německý sládek Kayscr a němečtí podstarší Eichelberg a Wendt. * * * Z Jokohamy do Tokia vede Železnice stále pobřežím zálivu Tokijského. Jízdní řád rozdává správa hotelu v řeči anglické. Název jeho jest: Railway Time Tables. Pěkné mapy a informační knížky příruční vydává turistům také spolek pro povznesení návštevy cizinců. Jméno jeho jcsl The Welcome Society of Japan. Založen by i již r. 1893. Ředitelství železnic nezůstala rovněž pozadu a rozdávají po způsobu pamfletů amerických vkusní' tisky s přehlednými plány, ilustracemi, mapami a popisy nejpřednějších památ-ností. Jsou tu: The C.uide Book of The Nippon Tet s nil o To y O K i si'n K a i š a. I Průvodní knihy příruční nabízejí cizincům darmo též nejpřednější hotely a uvádějí v nich zároveň jména vynikajících sávodíi obchodních. Užijeme-li rychlíku, můžeme býti v Tokiu asi za pul hodiny. Stanice obyčejného vlaku jsou: Kanagava, Curumi, Kavasaki, Omori, Šinagava, Sinbaši (Tokio). Ve jméně g a v a Ozývá se řeka, ve jméně baši most. Za bydliště zvolil jsem v hlavním městě Zaponska „Hotel Metropol". Vyberaví hosté dávají mu přednost přede všemi ostatními a chválí jeho dobrou kuchyni. *) Jména ta vzali Žaponci ze svého bájcsloví. Ebisji (Jebizu) jest bůžek, jenž přináší lidem štěstí. Takových bňžků znají Žaponci sedm. Ostatní se zovou: Daikoku, Hotei, Bišamon, Fukurokuju, Žurožin a B( Kirin jest. jméno báječného jednorožce. 601. t»0 DRUHÉ V ZAPONSKU. Jídelní lístek na parolodích Japonských. Rakouský vyslanec de Ambro prodléval tou dobou na letním bytě v posvátném Nikku a dojíždíval na legační úřad dvakráte týdně. Jednotí za čas nastupuje dalekou cestu také až do Bangkoku ke královskému dvoru siamskému, jsa vyslancem jak pro Zaponsko, tak pro Siatnsko. S adresou části města a ulice (Kioičo Kodžimačiku) zastavil kurumaja u paláce rakouského vyslanectví. Před lety bydlil ministrresident naší říše v najatém saloně hostinském, tentokráte spatřil jsem před sebou monumentální budovu v roz košném zátiší. Krásný sad obstupuje legační palác. Vyslanec de Ambro uvykl rozkošným květům slunných zemí již za dlouholetého pobytu v Římě, tím více přilnul pak k ozdob né floře ostrovů žaponských a ošetřuje něžné bylinstvo své zahrady co nejpečlivěji. Doporučovací listy, poslané předem vyslanci do Tokia již z Bangkoku, připravily mi uvítání tím srdečnější. S po zvaním k tifinu přijal jsem na legaci bohatou poštu a zároveň doporučení ke všum gubernátorom sibiřským. Ochotný mu JOSEF KOKENSKÝ vyslanec rakouský vyžádal si pro mne listy u svého kolegy ruského a usnadnil mi velice plavbu po řece Amuru. * * * Novinkou bylo pro mne v Tokiu průmyslové museum nedávno praví otevřené. V řádu vydaném od správy musejní v jazyku anglickém zove se ústav Imperial Commercial Museum. Aby však tam kurumaja trefil, vyslovíme raději žaponský název So-hi n Činrecu-K van. V rozsáhlém paláci, zbudovaném ve slohu západoevropském, vystavuji se innělerké práce ze všech oborů domácího průmyslu. Nápisy anglické a německé nebo francouzské označují adresy vyrabitelů a ceny předmětů. Správa musejní se domýšlí, že firmy ve výstavě zastoupené dočekají se uznání a lepšího odbytu svého zboží.*) Vzorky zboží bronzového, porculánového, fajanoového. emailovaného a vystavené řezby z mrožoviny. parohů a kosti slonové byly mi potom vodítkem při nákupech. Za pevné ceny koupiti lze nejrůznější výrobky Japonského umění v bazáru, jehož jméno Kvankoba. Přírodozpyfec má tam příležitost opatřiti si také význačné přírodniny domácí, jako jsou druzy nádherných antimonitů, mořští ježkové rodu Acrocladia, křemičité houby ze skupiny llyalonom a j. * * Universitu navštívil jsem opětně. Vysoká ta škola zove se po zaponsku Tokyo Teikoku Daigoku, anglicky I m p e rial U n i vers i t y o f T o k y o, t. j. Císařská universita Tokijská. Do podrobného složení vysokého toho učení laponského uvádí nás ročenka (The Calendar), kterou vydává správa universitní. Z ní dovídáme se, že universita Tokijská skládá se z koleje právnické, lékařské, inženýrské, dále že má kolej pro vědy, literaturu, agrikulturu a i. Hodností (ha k u š i), jichž lze na universitě dosáhnouti, jest devatero : h o g a k u h a k u š i (doktor práv), i g a k u *) Regulations of The Imperial Commercial Museum and Regulations relating to the Exhibition of Articles in the Museum Tokyo 1S99. 602 m DH1 IIĚ V ZAPONSKU. hakuši (doktor lékařství), jakugaku ha k uš i (do farmacie), KOgakuhakuši (doktor inženýrství), bungaku hakuši (doktor literatury), rigaku hakuši (doktor věd'. nogaku hakuši (doktor agrikultury), ringaku hak (doktor lesnictví), džuigaku hakuši (doktor zvěrolé kařství). Universitní koncil skládá se vesměs ze Zaponců. V čele jeho jest president. Náčelníkem jednotlivých kolejí jest ředitel. Cizinců působí na Tokijské universitě již jenom několik: německé právo přednáší dr. Loenholm, politickou ekonomii Griffin (z Harvardovy university), francouzské právo dr. Du-molard. chirurgii prof. Scriba, vnitřní lékařství prof. Baelz, mechaniku West (Dublin, univ.), hutnictví Bahlsen (Freiberg), historii dr. Riess, srovnávací jazykozpyt a německou literaturu dr. Florenz, filosofii dr. von Kocher, zvěrolékař^ st v í Janson, lúČbu dr. Bieler. Všecky ostatní stolice učitelské obsazeny jsou výhradně profesory a lektory žaponskými, kteří nabyli způsobilosti buď na universitách evropských a amerických nebo již na vysoké škole Tokijské. S doporučením od prof. Hlavy nahlédl jsem do ústavu pathologického, jejž řídí prof Moridži Miura. Doktor Miura nabyl hodnosti lékařské na universitě v Berlíně a přednáší pathologii a anatomii k předmětu lomu se vztahující. Patho-log císařské university žaponské vysleclil pozdravení od praž ského kolegy s velikou radostí, ale vyslovil hned předeni lítost, že mně nemůže ukázati na svém ústavě nic. Čím by se mohl pochlubiti. A profesor Miura mluvil čirou pravdu, protože baráková stavba, v níž umístěn jest úmh\ patholo-gický, podobá se spíše špýcharu nebo sušárně než vědeckému institutu modernímu. Útěchou profesorovou jest. že také >n dočeká se brzy budovy účelnější. Skoro všecka stavení universitní tvoří pro sebe zvláštní celek. Nemocnice přiléhají k příslušným kolejím. Na um versitním pozemku je také postavena budova, jež slouží 2<1 bydliště cizím profesorům. Druhý komplex universitních pozemku slouží agrikultuřc Tam mají své místo rýžoviště, pokusná pole, Skolky, fa Ď03 JOSEF KOŘENSKÝ botanické zahrady, stáje, pracovny, posluchárny, internát, úřadovny a j. Své práce uveřejňují jednotlivé koleje ve zvláštních zprávách a vedeckých listech. Lékaři píší do nich hlavně německy, přírodozpytci anglicky nebo némecky, ostatní Inavně. anglicky. * * * V Tokiu vyhledal jsem také bývalého svého průvodčího. Pan [guči pomohl si svým zaměstnáním ke slušnému jmění a postavil si v osadě, kde odpočívají Gompači a Komurasaki, pěkný domeček. Dědina zovc se Meguro. Ze svého bydliště při pobřeží tiché Sumidagavy měl jsem do Megury asi hodinu cesty. Dva tahouni odváželi mě tam v lehkém vozíku za největšího trysku, proplétali se úzkými uličkami živého velemčsta a zastavili se konečně před zahrádkou, uprostřed níž má pan Iguči svou residenci. V zahrádce červenají se pestrolisté javory, při zemi plazí se zakrslé borovičky a v záhoncích bělá se květ keříčku čajových. Uprostřed pažitu vynikli několik kamelií, na blízku šelestí černý bambus a rozkládají široké své listy jasnozelené aralie. Opodál poznávám žaponskoii míšpuli, zvanou po domácku biva, vedle ní opěvované sakury č. žaponské třešně, jinde forsythie, v zelníci pak sóju, černou řetkev, jedlý lilek, bataty a j. U veliké dáli spatřuji nebetyčný vrcholek velebné Fužijamy, a několik kroku před sebou vidím dřevěný a zbrusu nový pavilon. Vypadá tak' vábně a něžně jako bambusové klícky, v nichž Zaponci chovají polní koníčky, kudlanky, cvrčky a saranče. Probouzela se ve mně až závist, když. jsem viděl, jak idylicky pan Iguči bydlí. Pani domu očekávala mě již na zápraží a klečíc přivítala mě ve své útulné domácnosti. Poklona následovala za poklonou, úsměv za úsměvem. Z každého koutku vyhlíží tam vzorný pořádek, soulad a čistota. .Jenom barbar mohl by rohože poskvrniti zamazanou obuví. Proto odkládám boty již na zápraží, přijímám z ruky domácí paní sítinové trepky a v>iupuji po schodech do tapetovaného salonu, vyzdobeného starobylými obrazy (kakemony). 604 JOSEF KOŘENSKÝ Pan [guči zářil radosti, že mě mohl tentokráte uvítati ve vlastním svém domečků a hostil mě, čím jen mohl. Se svým zaměstnáním je pan Iguči spokojen. Často provází po rozkošných krajinách své vlasti i vysoké panstvo a bére za své služby odměnu peněžitou i drahocenné dárky na památku. ZvláŠtž liboval si pan Iguči, že mohl doprovázeti po Japonsku take pruského prince Jindřicha. Byl odměněn několika stv jeny a diamantovou jehlicí. Obyčejný pozemšťan platí Igučimu za průvod denně 3 jeny. Kromě toho přísluší najatému průvodci plat za jízdu v rikši nebo na železnici. Stravu a nocleh hradí si každý průvodčí sám. Vyhlídky z domečku svého hostitele nemohl jsem se ani nabažiti V širokém dolu zelenaly se háje bambusové, na rýžových polích vzcházelo zažloutlé osení, a z oblaku prokmi-tal vrcholek posvátné sopky Fuži a zdál se býti zjevem spíše nebeským nežli pozemským. S dary všeho druhu opouštěl jsem venkovské zátiší. Z jednoho dárku těšil jsem se nejvíce. Byli to dva psíčkové vymodelovaní z papíroviny. Pocházejí ještě z té doby, kdy je gratulanti přinášeli nevěstám jako dárek, vyjadřujíce tak symbolicky, že ženy mají býti věrny jako pes, a že zvíře to má jim býti vzorem ostražitosti, čilosti a zdravého veselí. * * * Vycházku do malebných hor Harunských umluvil jse i se svým průvodcem na den 5. července. Střediskem výletním je tam lázeňské místo zvané Ikao nebo také Ikaho. Vyjedeme-li z Tokia o 10. hodině ranní, můžeme býti o 7. hodině večerní u cíle. Nejprve železnic! až na stanici Maje-baši. V anglickém jízdním řádu*) čteme Mayebashi. Potom koňkou a na konec db kopce rikšou. Železničních stanic jest asi dvacet. Jedna slove Akabane, doslovně Červená moucha. Pasažérům nabízí tam restauratér dřevěné krabičky se snídaní. Za jednu žádá 15, za \ í 25 senu. Krabička vypadá vkusně. Kuchař vložil do ní porci vařené rýže, kousek nákypu, trochu fazolí, rozkrájená va- *) Railway Time Tabk-s of the Empire of Japan. Tiskem vjokohamě 600 PO umuč v ŽAPONSKU. jíčka, houby, lotus v cukru zavařený. S pokrmy dal do pouzdra také dřevěné tyčinky, jimiž Žaponci jídají. Zhusta postřehuji okem stromky a nízké mlází morušové. Jedeme rovinou, kde se provozuje hedbávnictví. Dravá To-negava ostává nám po pravici. Přichází s hor, k nimž se právě ubíráme. V Majebaši opouštíme železnici a spěcháme městem ke stanici dráhy koňské. Koňka jezd! každou pul hodiny. Koník je malý. Vuz jest O málo větší. Pro dlouhé nohy neměl jsem v káře ani místa. Proti drobným postavám ostatních pasažérů vypadal jsem jako obr. Však mohli na mně všickni oči nechati. Koň.-i ;'i trať vede podél Levého břehu Tonegavy. S jedné strany sklánějí se do údolí svahy horstva Akagi, s druhé strany zapadaj! k řece stráně pohoř! Harunského Z profilů skalních prokmitá ohněrodá povaha hor. Ale okolní sopky utuchly již ve vulkanické Činnosti své a přenechaly ji vulkánům vzdálenějším Nicméně počítá se v Žaponsku ještě asi 20 sopek živých Na prvém místě je to dýmavá Asamajama, potom Fužisan í Fuži jama i, Šíranesan a j. Řečiště Tonegavy je široké a plné štěrku a balvanů. Prudký proud brázdí si stále nové cesty a pustoší krajinu. Šibukava je poslední stanice koňské dráhy. Po půldruhé hodině opouštíme tam těsný vuz. Litoval jsem, že nenajal jsem si káru separátní, jako činívají výletníci jiní. Šibukava leží na úpatí horském. Do Ikaha měli jsme asi dvě hodiny cesty rikšou. Mírný déšť zahaloval celý kraj a ochlazoval ovzduší. Tlupa vozků choulila se v čajovně do teplého oděvu. Čtyři z nich měli nás dopravili do Ikaha. Rozhodnutí ponecháno bylo osudu. Náčelník vozků řídil jednání, a vylosovaní kurumajové chápali se vozíčku. Na cestu vyprosili si doušku čaje a pospíchali klikatými cestičkami do hor. Každý pár tahounu dostane za svůj výkon asi půl druhého jenu. Chvílemi p.ijcdeme polem, chvílemi hájem a houštím. Na polích zrál ječmen a kvetla pohanka, v podrostu lesním kvetly plaménkv lilie, kosatce, Cunkie, zvonky, astry, hoťtensie. tavolník. Ševel ptactva umlkl a v javorovém lese kukala pouze kukačka. Zvuky její zněly jako zpěv ku kačky naší. Byla to kukačka téhož rodu a druhu jako pole 607 JOSEF KOŘLXSKV tuje v Evropě. Kukačku obecnou slýchal jsem kukati jak v Evropě střední, tak až v Laponskú a Finsku, na Uralu a Sibiři. Evropské kukačky stěhují se na zimu do Afriky, asijské clo Indie a na Cejlón nebo až za rovník clo krajů malajských. Západem slunce dojeli jsme do lkaha, a žaponský Kin-dajuhotel hostil mě několik dní jako nejlepší hostinec evropský. Té doby bylo již po sezóně, a hostem celého domu byl jsem sám a sám. Nicméně činil zapon-k\ kuchař pravé divy a \ ystrojoval i jedinému hosti lukulské hostiny. Na jeho výtečného lososa s rhajonesou nemohu do dneška zapomenouti. Malebnou polohu lkaha znázorňuje obrázek na stránce 573. Hlubokou roklí neveliké osady pádí teplá říčka a zásobuje lázeňskou dědinu blahodárným živlem. Stačí jenom zachytiti vodu horkého pramene bambusovým potrubím a odvésti ji do nádržek v domech založených, a lázeňský ústav je hotov. Horkých těch lázní budeme užívati před snídani a před večeří a uvykneme brzy vysoké teplotě přirozeného vřídla, byť teploměr ukazoval v lázni třebas 40° C. Japonec libuje si v teplotě ještě vyšší. Obyvatelstvo lkaha živí se předením hedbáví a dodává surovinu do Majebaši, proslulého místa výrobou látek hed-bávných. Také mnoho je v Ikahu dílen soustružnických, v nichž dělají se z rozmanitých dřev domácích vkusné mísy, talíře a hřebeny. V tkalcovnách a barvírnách připrav ují zase bavlněné látky zbarvené Železitým okrem, jehož jim poskytují usazeniny z horkého pramene. Oblíbenými potisky u lidu jsou na látkách zvláště ryby, volavky, husy, javorové listy a j. Textilní to zboží známo jest u Žaponcu jménem ju-aka-zomc nebo Ikaho zome. Srázná hlavní ulice horské dědiny jest vlastně jenom samý krám s domácím /.božím. Také promenáda, založená podél horské bystřiny, vroubena jest pavilony a stany, v nichž se lázeňští hosté zastavují a různé tretkj ikahojské kupují. Aby kramáři připoutali kupce ke svému zboží na delší dobu, přinášejí hned číšku čaje a hostí jím zákazníka, ať u nich něco koupí nebo nekoupí. V dobrém stavu udržuje v Ikahu promenády zvláštní spolek okrašlovací a stará se, aby lázním hostů přibývalo. Pro PO DRUHÉ V ŽAPONSKU. Pohled na Vladivostok. zamezen: všelikých nedorozumění stanoví spolek sazby, za které mohou se hosté v osadě ubytovati a stravovati, a přísně nakládá s těmi osadníky, kteří se prohřešují proti pořádku. Zhusta vyvěšuje se jméno provinilcovo i na pranýř. Za jedné procházky četl jsem na rozcestí nápis tohoto obsahu: Pan fsaka EjdžurO jednal proti umluvenému řádu a proto byl podle společenských stanov potrestán. Hlavní promenáda vede do Jumota. V překlade znamená prvá slabika horký. Poslední dvě slabiky značí pramen. V Jumotě okoušejí lázeňští hosté železité kyselky a chválí si její účinky. Dále od pramene zastavují se žapon-ské ženy a dívky, namáčejí do železité usazeniny bílá tkaniva nebo roucha a zbarvují je na žluto. V okolí Jumota viděl jsem ve stinných lesích poprvé mohutné wislarie, any se vinuly kolem buků, javoru, dubu a jedlých kaštanu. Wislarie. plaménky a akebie jsou hlav nimi zástupci žaponských lián. Josel Koŕenský: Cesia k protinožcům, il. Ml') JOSEF KOK K.N SK V Některé drobné byliny lesního podrostu až mě \ žapon ských horách překvapovaly, a žasl jsem, vida lani růsti také naše parnasic, brusnice, vlohyně, rojovník, šichu, pstroček, šťavel, sedmikvítek, kuklík a j. * Význačnou floru žaponských hor může poznati přírodo-zpytec za výletu do Haniny. Z Ikaha počítá se tam asi 3 hodiny cesty. Mlhy snášely se k zemi, a nebe počalo se vyjasňovati, když jsme opouštěli na den lázeňskou osadu. Najatému nosiči svěříme svrchník, deštník a bambusovou krabičku se zákusky, abychom jako sběratelé měli volné ruce. /. počátku sloupá horská stezka příkře. Polom následuje rovná pláň. Do nedávna byla planina pustá, nyní pokrývá ji mlází. Bohatý bankéř z Tokia najal státní ten pozemek, vysázel na něm bor, ohradil rozlehlá pastviska a osadil je dobytkem. Ojediněle objevují se na pláni duby a jedlé kaštany. Nad celým krajem vládne kuželovitá hora. Temeno její leží ve výši asi 1500 metrů nad mořem. Tvarem svým poduli;! se hora posvátné sopce Fuži. Proto jí říkají Zaponei Hanina Fuži, tedy harunská Fužijama. Veškerý ráz hory prozrazuji budovu ohnérodou, a ohromný jícen s lávovými škváry potvrzuje, že je Manina Fuži sopka, ale nesoptí již od mnoha let. Také sousední kopce a hory jsou vesměs původu ohněrodého a upomínají na České Středohoří. Tra-chyt je lam hlavní horninou. Podobného rázu jest horská skupina nedalekého Aka-gisanu s velikým jezerem na dně někdejšího kráteru. Také sopka Hanina honosí se jezerem vroubícím jednu stranu jejího úpatí. Čajovna na jezerním břehu postavená zve poutníky k návštěvě. Mnozí poutníci .odbočují již dříve od hlavní cesty, vystupují až na samý vrcholek, obětují několik senu knězi, jenž obsluhuje tamější božištč, tleskají rukama, přivolávají tak k sobě duše zemřelých, přednášejí jim svůj žal, přání a prosby, uklánějí se na všecky strany, hlasitě podivují se čarokrásne vyhlídce a nastupují další pouť do zázračných chrámů, posvěcených bohyni ohně a země. K mí- 610 1>0 DROH i V ŽAPO i' stům těm zamířili jsme i my. Za hodinu stanuli jsme \ prfl smyku. Skrovná čajovna i'- tam odpočinkem vším h tuři tfl Praporečky v čajovně rozvěšené oznamují, která proce I kra jem táhla a v čajovně se zotavovala. Původně vyvěšovalj se spolkové praporce v božištích, nyní vyzdobují se jimi také hostince. Na červeném praporu čteme, že náleží poutnickému spolku osady A, na modrém, že náleží spolku 15 a pod. ( a iovna byla pestrými praporci jako vytapetována. Neklen pi i porečky slouží poutníkům jako ručníky, odtud tajcé jejich jméno te-nuguí, doslovně: ruka usušili. Poutnických spolků jest v Žaponsku mnoho a zovou ic k o nebo koju. Členové spolku platí měsíčně skrovný při spěvek a vysílají k božistím procesí, aby tam osadu zastupovalo a dárky svatyni odevzdalo. V čajovně okusil jsem ze zvědavosti všech pokrmů, jimiž se poutníci posilují. Nejprve ochutnal jsem varabi. Poznal jsem. že jsou to mladé výhonky kapraďové v cukru zavařené. K tomu účelu sbírají Zaponei z jara zvláště hasivku (Pteris aquilina) a pochutnávají si na mladých vějířích ještě svinulých, jídajíce je buď jako zeleninu v polévce nebo pamlsek v cukru naložený. V pozdějších měsících shromažďuje chudý lid kapraďové oddenky a připravuje si z nich moučku v a r a b i - n o - k o. Skrobovitý ten výrobek míchají horáci s moukou rýžovou a pšeničnou nebo i s prosem k přípravě rozličného pečiva. Potom pohostili mě v čajovně vařenou zeleninou, jež vypadala jako mladý chřest nebo chmelíček. Říkali jí fuki. Tím názvem označuje se v Žaponsku domácí podběl (Pe-t as i tes japonicus). Stopky listové jídají >se po celém Žaponsku. Třetím pokrmem byly chrysanthemové květy v octě naložené, čtvrtým nasolená řetkev, pátým poupata leknínová, šestým mořské chaluhy a j. Pokaženou chuť spravoval jsem douškou vlažného čaje. * * * * 611 JOSEF KOŘENSKÝ Za prüsmykem otvírá se pohled do divoké rokle, v níž bouří bystřina mezi stovékými stromy kryptomeriovými. Skaliska kupí se tam ve fantastické hrady, portály a zříceniny, a červená brána (t o r i i) jest zřejmým znamením, že blížíme se k božišti šintojskému. Malebněji nemohli knězi svou svatyni položiti. U prahu vznešeného chrámu šumějí peřeje horské řeky, a kolem svatyně ve skalách jako zakleté zelenají se koruny pravěkých velikánů. Každým krokem objevují se před poutníkem jiné výtvory řezbářské, a báječní draci ovinujíce chrámové brány a sloupy naplňují mysl pověrčivého lidu strachem a bázní. Schodiště následuje za schodištěm a u každého nějaký boží sluha, jenž čeká na dárek pro svatyni. Š in -k van říkají mu Žaponci. Prvé slovo š in (duch) vzali z čínštiny a nahrazují je často domácím jménem k a mi. Druhé slovo kva n znamená sluhu nebo úředníka. Více božích sluhů vítá poutníky ve hlavním nádvoří a slouží jim, když umývají si ruce v bronzových vodojemech. Vděční a zbožní vyznavači zahalují peníz za penízem do papírku a házejí ofěry na rozprostřené rohožky. Jiní vybírají z tobolky j^eníze stříbrné a odevzdávají je šinkvanům, aby zvěčnili jména šlechetných dárců na malých prkénkách. Takových tabulek (k i f u - i t a) upevněno jest v nádvoří na tisíce. Jsem snad jediným Čechem, jenž hlásil se v tamějším chrámě bohyně ohně a země alespoň na chvíli k šintoismu. Učinil jsem tak proto, abych získal za půl jenu věnovací desku pro národopisné sbírky musea Náprstkova. Bez strašidel a skřítků nemohou se obejíti ani hory Ha-runské. Čechy mají svého Rybrcoula a Krakonoše, v Žapon-sku straší nosatý a křídlatý skřítek Tengu. Mnohé obchody vyvěšují si jeho podobiznu na štíty a slibují si od něho více štěstí. * Nové věci spatřil jsem na výletu do provincie, jejíž jméno I se. Průvodce Iguči opustil mě již v Tokiu, a jxjuť do posvátné Jamady vykonal jsem sám. Se skrovnou zásobou žaponských frází troufal jsem si býti hostem v kraji, jenž Ikhiohí se šintojskými božišti nejstaršího rázu. 612 /. Jokohamj mil jsem do Jamady asi L7 hodin lízdy ze leznicí. Trať vede napřed <\<> Nagoje, potom 'I" Kamejamy a Cu. Až do Nagoje jel jsem krajinou nim- 11/ známou. Po pravici ukazovala se nebotyčná Fužijama každou 'li\íli. a jméno její šlo ve voze od úst k ústům. U jedněch Žaptmcu jsem slyšel, že vyslovovali jméno ohněrodé hory iako ľ'11/i jama, u jiných zaslechl jsem Fudži, Fuži a Fusi. Nechybíme, píšeme-li název nejvyšší hory žaponské (3805 m.) tak nebo onak Výslovnosti žaponské nevystihneme nikdy. Nagojské výrobky smaltové známé jakožto clo i iOJiné žaponsky šipo jaki, ztenčily obsah mé penŽženkj velič« Těžko odolati, vidíme-li za výkladními skříněmi umělecké výtvory co nejdokonaleji provedené a poměrně za laciní I"' níz nabízené. Nagojští výrobci udržují se dosud na výši svého noření uměleckého, ač s nimi již zápolí i Kioto, Osaka, To kio a Jokohama. Postup výroby památného zboží emailového vyložil jsem již ve své Cestě kolem světa. Dvě větší vásy emailové, koupené u mistra Čudy, své řil jsem hned domácí poště, která je za 4 jeny dopravila šťastně přímo do Prahy. Průmyslové museum postavilo již také město Nagoja a ukazuje v něm vše. co se v okolí vyrábí. Vstupné do musea je tak nízké, jako snad nikde jinde na světě; platí se pouze 2 jeny, tedy 5 haléřů. Rovněž tolik platí se za jednoduchou jízdu po elektrické dráze městské. * Po denní zastávce v Nagoji hotovil jsem se do Jamady. [ vrat hostince shromažďoval se zatím všecken personál, aby se s hostem rozloučil. Hostinský Takata najal také pro sebe rikšu a doprovázel mě až na nádraží, aby mi obstaral u pokladny lístek a usadil mě co nejpohodlněji ve voze. Než se vlak hnul, vstoupil do vozu ještě nádražní sluha a přinášel vzácnému pánu lakovanou krabici s tajemným obsahem. Nedočkavě nazvedám víko a spatřím v pouzdru čajník s horkou vodou a s troškem čajového listí. Taková po- 613 57 JOSEF KOŘENSKÝ zoriiost věnuje se ť am každému pasažéru, jenž jede v prví třídě. Železniční trať vede přeíirodným krajem. Složitá sít" průplavu zvyšuje bohatství požehnané země. Pěstění čajovníku a rýže je tam hlavním zaměstnáním hospodářů. Na všech polích brouzdá se lid v zavodněné půdě až po kolena a upravuje ji pro příští setbu. Mnohá políčka podobala se té doby rybníkům. Nescházely na nich ani malé kocábky. U stanice Jokaiči (Yokkaichi) přibližuje se železnice k moři nejvíce. Sirá pláň vodní, jež se tam v záři jasného slunce leskne jako zrcadlo, jest vlastně pouhá zátoka zvaná Ovarijská. Zdá se, že i tento záliv má svůj původ v pradávném převratu zemětřcsnéni. K domyslu tomu vede zcmězpytce širá laguna Hamanská, vytvořená na blízku Ovarijského zálivu koncem 15. století. Poutníci ubírající se do posvátné Jamady opouštějí na stanici Zvané Kamejama hlavní trať a přes,dají do vozů odbočné linie, jež slove Poutnička železnice (Sangu). Krajina je samá kaplička a samé božiště. Za poutnické sezóny hemží se všecko procesími, a železnice dělá dobré obchody. Tou dobou mají žně lake bonzové a šinkvani. V jedněch místech mámí peníze z poutníku kněží budhističtí. v jiných pout-nických místech žijí z nevědomosti a poverčivosti prostého lidu služebníci šintojští, prodávajíce orakula a ukazujíce za vstupné brzy bohyni slunce na zámek uzavřenou, brzy zase obrovskou modlu budhovu nebo „tisíc milionů budhů" maličkých, 'lakovými svatostmi slyne zvláště osada Išinden, Cu (Tsu), Macuzaka a Jamada. Jamada skládá se z několika malých obcí, ale ve všech uchystány jsou pro poutníky všeliké divy chrámové a hned vedle posvátných hájů a božišť veselé čajovny, hostince, noclehárny, krámy, budky, bazary, divadla. Za pobyt zvolil jsem dědinu Furuiči. Z nádražní stanice je tam asi čtvrt hodiny džinrikšou. Nejvýše nad osadou vypíná se Goni-kvan-hotcl. Vypadá spíše jako chrám nežli jako hospoda. Evropského jest ve Furuiči ještě málo, ale elektrické světlo proměňuje tam živou noc v jasný den již od něko- 614 i-o iiiiciiK v ZAl'ON ii lika let. Zbožní poutníci chválí si to zařízeni velice a vrací se z ruchu proslulých čajoven u veselé náladě na lože až teprve k ránu. Zapražený vozka uhání sice hlavní ulicí, ale má co dě lati, aby se druhému vozíku vyhnul. Potom zatáčí do uličkv pobočné a táhne své břímě s velikým namáháním k výšině porostlé kameliemi, jedlými kaštany, bambusem, hortensiemi, kafrovníky, kryptomeriemi, javory a sosnami. Z luzného toho zátiší vypínái se mistrovská stavba, proměněná dovednou rukou žaponských umělců v ideální příbytek. Wistariové loubí zahaluje práh dřevěného paláce jasnou zelení a zakrývá jej z jara modravými hrozny mohutných květů. V nádvoří klenou se přes napodobenou říčku můstky a lávky, u jezírka vypínají se miniaturní kopce a hory, a v řečišti plném balvanů hledají si potravu bronzoví jeřábové. Toť Goni-kvan-hotel. Tlupa služebných dívek vít i u vchodu cizince s usměvavou tváří a hlubokými poklonami. Jedna přejímá deštník, druhá pléd. třetí svrchník, čtvrtá zavazadla, pátá zouvá novému hosti obuv. šestá vybírá pro něho z veliké řady vyrovnaných trepek ty nejvhodnější, a všecky provázejí hosta v slavném průvodu do salonu. Vyhlídku máme čarokrásnou na hory, doly, moře, nivy a háje. Hostinský Matsumoto ukazuje s nadšením na velebnou Fužijamu a na všecky blízké svatyně, jež míníme navštíviti. Také se nabízí, že učiní honem všecky přípravy, abychom mohli spatřiti již zítra ráno chrámové tance v šin-tojském božišti, a táže se nás, přejeme-li si míti představení nejslavnější zvané dai-da i-kagura za 20 jenů, nebo představení dai-kagura za 10 jenů či snad pouze posvátný tanec šo-kagura za 5 jenů. Hostinský Matsumoto mluví též anglicky a porozumí nám, řekneme-Ii, že chceme míti divadlo extra great, great nebo small, a pospíchá již k duchovní správě, aby tam ustanovený poplatek složil a pozvání k představení hosti doručil. Šintojské tance jani.nl-ski' pokládají sami Žaponci za nejpřednější v celé říši a sie dují všecky výjevy chrámových tanečnic se zatajeným dechem. Na pozvánce zaslané mně duchovní správou četlo se: Pan Josef Kořenský složil předepsaný poplatek, a /ve se k slavnostnímu představení chrámovému na den 14. červenie. I'd čátek o 10. hodině ranní. 615 JOSEF KOKENSKÝ Pan Matsumoto uvolil se býti mým průvodcem a tlumočníkem a oblékl na se slavnostní roucho hedbávné. Před desátou hodinou ujížděli dva kurumajové z hotelu a odváželi panstvo do chrámu. Za několik minut projeli tahouni hlavní ulicí, překročili potom malebný most, jenž se vznáší nad šumivou Mijagavou, a zastavili se na pokrají posvátného háje. Do svatostánku máme ještě několik kroku. Podrost kafrov-nífcového hvozdu tvoří tam místy křoví, jehož vždy zelené ratolesti nesmějí nikdy scházeti na oltáři šintojském. Je to keříček, jemuž Zaponci saka-ki říkají, botanikové Cleyera japonic^. Snílkami sakakovými uctívají šintoisté bohyni slunce AAiteratsu a dušičky všech svých milých v pánu zc-snulých. Proto vídáváme ratolesti sakakové* tak často na šin-tojských hřbitovech, a pouhá větvice sakaková na oltáři postavená prozrazuje cizinci, že vstupuje do chrámu šintojského a ne pak do svatyně budhistické, jež vyzdobena jest zase lotosem a bělokvětým badiáníkem (1 11 i c i u m r e 1 i g i o s u m). Proto dává šintoista přednost tyčinkám /e dřeva sakakového, váží si jich více než kterýchkoli jiných a kupuje si jídelní to náčiní (haši) jako upomínku na poutnické místo. Také my vzdáme na divili čest bohyni slunce a odneseme si z Jamadj s a k a k i - n o - h a š i pro národopisné sbírky musejní. Stezkou ušlapanou jako mlai kráčíme ke starobylé svatyni. Předem víme, že to není budova velikolepá, nýbrž slavení veskrz dřevěné a prostým krovem opatřené. Příloha čís. 13. nechť mluví za dlouhý popis. Ke stavbě chrámu Šintojského volí se ode dávna dříví nejtrvanlivější. Pochází z jehličnatého stromu hinoki (Cha-niaecypariS o 1> t u sa), bohyni AmateratSU prý nejmilejšího. Na stavbu obyčejných domu stačí Žaponci lacinější dříví kryptomeriové (C r y p t o m e r i a j a p o n i c a, žap. z u g i) nebo jeŠtě levnější dříví borové. Když rozvíjel se v Žaponsku šin-toismus nejlépe, požívali daimiové jistých kraju zvláštních výsad za to, že dodávali šintojským božištím v provincii Isej-ské každých jedenadvacet let nové stavební dříví hinokové. Široké schodiště dřevěné vede ke dveřím chrámovým. Zrecové čekali jiz na příchod panstva a jsou hotovi započíti obřad před oltářem. Prostranná lod chrámová prosta jest 616 ** "'^•: I r.', ^^**&E%^ f'v Í^S^^Z?3»^*'nl^^; " '"'TP« í' ' "^^^hiŕ r T ■i íl II JOSES KOŘ] veškerých ozdob. Nejsou tam ani sochy, ani obrazy. Dlouhá tyč bambusová dělí diváky od přední části chrámové dvorany. Usedáme na čisté rohožky a obracíme oči k oltáři. Po levici vidíme rozestavené drobné nástroje hudební, po pravici veliký buben a zvonivé gongy. Dva keříčky sakakové, papírové goheje (řetězy) a záclony tvoří celou výzdobu šintojského oltáře. Obřad počíná: Do lodi chrámové vstupují nejprve hudebníci a usazují se na postranní rohože. Jedni mají před sebou bubínky, píšťaly a klarinety, jiní nástroje strunové nebo flétny a dokonce již také okaríny. Všickni přioděli se starodávným krojem barvy zelené. Středem chrámu přichází potom šinkvan až k samým divákům. Jest ustrojen do zeleného rout ha a nes;' v rukou symbolickou ratolest sakakovou. Došed bambusové přepážky zastavuje své kroky, uklání se hluboce před diváky a odchází zase ke svatostánku. V téže chvíli dopadají již rány na posvátný buben a znějí již také podivné zvuky hudebních nástrojů ostatních. Za rachotu bubínku a pronikavého kvílení klarinetu objevují se pak před oltářem chrámové tanečnice, usmívavé panny v mladistvém íozkvětu. Havraní vlasy splývají všem po bělostné šíji, a zlatá náčelenka krášlí jejich hlavu zároveň s pestrými květy. Šaty mají červené a chvílemi bílým pláštěm zahalené. V pravici třímají větvici posvátného keříčku, v levici vějíř, uklánčjí se vážně před diváky a před oltářem a vyjadřují všelikými posunky a pohyby alegorické legendy náboženské. Chvílemi tleskají rukama, svolávají tak duchy (kam i), obracejí se k papírovým věncům, pohybuji ústy, jakoby rozmlouvaly s dušičkami na goheji zatím usedlými a obklopují arcikněze, jenž oděn v bílé roucho a bílé punčochy vešel v jejich kruh. Také arci-kněz uklání se před svatostánkem a před diváky, rozevírá posvátnou knihu a čte její tajemný obsah. Za těch slov sklánějí všichni přítomní hlavu k zemi, a slavné služby boží jsou skončeny. Ale bez dárků neopouští cizinec ani chrám páně. Po skončených obřadech přistupuje ke vzácnému cizinci ještě nový sluha boží, nalévá do číše rýžového saki k okušení a osvěžení a odevzdává mu krabičku s posvěcenými dárky jako po-svícenskou výslužku. Našel jsem v ní trochu rýže, ratolest sakakovou. sušené rybičky, tyčinky haši a konečně několik 618 ľ.....HJHÉ V ŽÁPONSKU. oříšku, zvaných po žaponsku g in n a n. Pocházely z jehličnatého stromu lupenitého, jehož jméno salisburic nebo ginkgo. Sintojské chrámy v provincii Iscjské těší se i veliké přízni císařského domu, a to od té doby, kdy kněžkou mladistvých tanečnic chrámových stala se dokonce i dcera »zneseného rodu vladařského. Barvotisky šintojských chrámu prodávají v Jamadé všiekni kramáři v nejpestřejších odstínech. Jako upomínku kupuje si je každý poutník. Také obrazy bohyně Amateratsu jdou tam na odbyt, poněvadž od bohyně slunce odvozuje se sám panující rod císařský. Bohyně Amateratsu vyobrazuje se na kakemonách se zlatou září kolem hlavy jako světice jiných náboženství. Radu šintojských svatyň chová v sobě také kafrovníkový háj Geku. Pouti tam konané jsou nejhlučnější ze všech církevních slavností žaponských, a čajovny četným poutníkům ani nestačují. Ráno baví se lid pohledem na tance chrámové, večer pak hrne se houfně do čajoven, aby se díval na alegorické tance ' svetské. Na I se ondo věnují poutníci poslední halíř a budou potom do smrti vzpomínati na umělecké výkony sličných tanečnic a pěvkyň jamadských. „Vy jste neviděl ještě I se ondo?" tázal se mne večer presidenl jamadské banky pan Šimoda. ľan Šimoda byl hostem téhož hotelu a vyslovil přání, aby se mohl se mnou seznámiti. Rád jsem mu vyhověl, a milý bankovní president hostil mě ve svém saloně, čím jen mohl. Aby dovršil své zdvořilé chování, pozval mě p. Šimoda na taneční představení, objednané v nejpřednější čajovně, a pokládal za velikou čest, že mohl složiti poplatek za divadelní představení sám. Za I se ondo platí se asi 4 jeny. Za jiných okolností dává si tančiti památný ten tanec celá společnost pomníku a platí také tolik. Za půl hodiny bývá po představení, a diváci opouštějí taneční salon, aby učinili místo novým hostům. Taneční představení naše bylo zase slavnostní a do dvorany vcházely za magického ozáření všecky kněžky Terpsicho-řiny. Vypadaly vábně. Šat z těžkého brokátu zvyšuje vnadj 619 umělkyň. Všech napočetl jsem asi čtyřicet. Jedny zaujaly místo v předu, dvě jiné řady rozestavily se po stranách sálu. Hostům vykazuje se místo na rohožích, jakož ukazuje barevná příloha čís. 14. Tam plápolají také barevné lampióny a dvě ohromné svíce, jejichž knoty utírá zvláštní dívka. Jiná muzme přináší hostům čaj. saki. cukrovinky a kuřácký příbor, klade náčiní a pokrmy před diváky, zaujímá místo hned vedle nich a pozoruje očima každé jejich přání. S tanečnicemi vcházejí do sálu také pěvkyně, zasahují rohovým klínem (plektrem) do strunového šamizenti a doprovázejí sedíce na zemi tanec hudbou a zpěvem. Také tanec světských pěvkyň jest. samá alegorie starodávných legend, ale vyčísti j< umí z veškerých posunků, poklon a vážných pohybu jenom mysl Zaponcova. President Šimoda jen se radostí rozplýval a nespouštěl s obličejů tanečního sboru ani očí. Žertovná pak prohodil: „Vidíte, že naše tance vypadají zcela jinak nežli tance na evropském západě. A ještě v jedli- mi je veliký rozdíl: my díváme se tanečnicím do obličeje, evropští diváci mohou nechati očí na jejich nohách." Pan Simoda představil mi na konec dvě tanečnice nejmladší. Byly to dívky o věku asi třinácti let. Obě oddávaly se umění tanečnímu již po několik lei /a Vedení zkušené učitelky a vystupovaly na prknech pouze jako sólistky. Žaponské jméno těch poupátek jest maiko. Mladistvé tanečnice měly se brzy k tanci. Napřed upra vily hřebenem své vlasy, potíraly obočí barvou černou, rty líčidlem růžovým, líce a šíji pudrem, šat napouštěly voňavkami a shlížely se ve stříbrných zrcátkách. Potom postavily se naproti sobě a započaly za zvuku šamizenu tanec, jehož obsah bylo milostné drama. Vějířům a prstům příslušela v taneční té pantomimě důležitá úloha. Výklad děje podala ostatně také umělkyně, jež doprovázela tanec dívek zpěvem a hrou na šainizen. K uctění mladistvých tanečnic nabízejí hosté učitelce i žákyním všeho pohoštění, jakého může čajovna poskytnouti: čaj, cukrovinky, zavařené ovoce.. Na konec pak dostanou tanec nice „něco na květiny". Peníze zabalíme do bílého papírku a klademe je na vějíř nebo na lakový tácek. V zaponštině zove se ta odměna hana. Umělkyně pořídí si za honorář 620 ľii nľi in v ŽAPONHKU, nové květy do vlasu nehu umořují splátkou dluh) věřitelů, kteří dali dívky na svůj účel v tanci a zpěvu vyučiti Uplyne jen málo let, a vábné mládí zmizí s tváří kdysi sličných tanečnic. Takové umělkyně zaměňují pul.nu tatte< za šamizer nebo koto a zpívají snad na konec jenom po ulicích, protože by svým zjevem a svým uměním již nikoho nepřivábily do čajovny. Samo sebou se rozumí, že i cesta žaponských umělkyň bývá zhusta kluzká a že potom neslouží geiša jenom Melpomene a Kalliopě, ale také Afrodite. Salon té žaponské I lehy bývá pak zhusta v jošivaře, a mnohá čajovna jamadská mohla by míti nápis: Venus vulgivaga. Tam končívá pouť rano hých zbožných poutníků. Výjimky nečiní ani budhisté, ani šintoisté. Žaponský lid dívá se na osud padlých žen shovívavě a chová se k nim milosrdně. Řídí se tak dle slov, jež pronesl sám jejich zákonodárce: „Zeny toho druhu má každá země. Kdybychom chtěli proti nim zakročiti přísně, spletl by se všecken pořádek lidské společnosti. Pro množství provinilců nesměl by býti nikdo trestán." Odtud pocházejí ony výsady, jichž požívají příslušnice polosvěta v jošivarách a žorojách. Bez obdarování neodchází host ani z čajovny a odnáší si na památku vějíř, krabičku cukrovinek, obrazy tanců nebo ručník. Zvyk ten zachovává v Zaponsku každý obchodník. I knihkupci přikládají ke knihám, jež jsme si u nich koupili, vějíř nádavkem. Z Jamady je malý kousek cesty k moři do Putami. Poutníci vycházejí tam proto, aby spatřili u malebného pobřeží dvě skaliska lanem spojená a známá v pověsti lidu jakožto „Muž" a „Žena" (obrázek na stránce 585). Viděl jsem v Jamadě, co jsem viděti chtěl, a vracel jsem se „Poutničkou železnicí" opět do Kamejamy. Ubíraje se divokým krajem horským dále k jezeru Bivajskému, zaměřil jsem potom na den do Kiota, někdejšího sídla mikadova, do průmyslové Osaky a Kobe a očekával jsem tam chvíli, až bych mohl vstoupiti na poštovní loď a plaviti se ze Ža-*» ponska do Vladivostoku. * 621 JOSEF KOŘENSKÝ Paroplavební to spojení udržuje nejčasiěji žaponská spo-leČnost, zvaná Nippon J u/.c n Kaiša (Nippon Yiisen Kai-sha) «i čítající na 70 lodí. První z nich má jméno Asagao Maru, druhá Bingo Maru, třetí Citoze Main, čtvrtá Fušiki Maru. Slovo Maru znamená tu locľ obchodní naproti lodi válečné, označované jménem Kan, na př. obrně-nee Asama Kan, Maja Kan. Příruční kniha,*) kterou řečená společnost o svých pla\ bách vydává, muže sloužiti za vzor všem illustrovaným spisům informačním. Poslední vydání vyzdoben i jest ratolestí svlačcovité květiny v Žaponsku všude oblíbené a zvané \ sa-gao, botanicky Pharbitis hederacea. Tim názvem označila společnost také svou loď, jež jest v abecedě veškeré floty na prvém místě. Nipponská paroplavební společnost udržuje nyní spojení s celým světem. Jedna linie zove se Evropská, druhá Bom-bejská, třetí Australská, čtvrtá Americká, pátá Šangajská, šestá jde z Hongkonku do Vladivostoku, sedmá z Kobe do Yladivostoku, osmá z Kobe do Nučvanku, devátá z Kobe do T< minu aid. Pořádek a vzorná čistota žaponských lodí chválí se všeobecné. Nad to pak jsou sazby jejich o mnoho nižší nežli sazby lodí evropských. Pro pasažéry prvé a druhé třídy připravuji se pokrmy po evropsku; toliko palubníci dostávají stravu žaponskou. Z Kobe do Vladivostoku stojí přeplavní lístek prvé třídy 54 jeny, ve druhé třídě platí se 38 jenu a na palubě 14 jenu s veškerým zaopatrením. Přístavy, v nichž se parolodi této linie zastavují, jsou Simonoseki a Nagasaki v Žaponsku a Fusan a Gensan v Koreji. Až do Vladivostoku počítá se z Kobe 1182 nám. míle čili asi 2128 km. Plavbu tu vykoná poštovní paroloď prodlením sedmi dnü a nocí. První paro-lod" nastupuje tam cestu asi uprostřed měsíce dubna, po slední v prosinci. Potom se plavba na tři měsíce přeni Zamrzlý Zlatý roh vladivostocký celoroční plavbě překáží V Kobi přibylo cestovní mé výbavě několik novýi h vficl Pro všecku jistotu rozhojnil jsem ji lůžkovým i Hum, dále polštářem, jenž v sobě měl místo peří vatu, a !. mi ■ ni Handbook of Information for Shippers and era b) Um Steamers ol Nippon Yusen Kaisha. 622 PO ■>«! MI N teplou houní evropského původu. Na cestách po.Sibiři b< ,,,,, vgci potřebí zhusta ,ako soh. Poučila -'" " a když kočoval jsem po Kirgizské a Hanibmské tep r 1887 Dne 19. července přijala mě do svých salonů lod lama širo Maru (zvaná podle provincie téhož jména), a o pole čbách plul jsem opět V těchže -dá, h jako nedávno Druhého dne přibyla lod do průlivu šimonose. k ho ■ třetího dne zakotvila v přístave Nagasackém. ^hadvace^ hodinné zastávky užil jsem k pověřen, prmodnul « ruském konsuláiě. Ačko.i byl pas j* prošly, byl , mnuté za 2 jeny a 32 seny podpisem imperátorského konsula « patř< n a majiteli vydán. 623 Koreou a Sibiří do vlasti. ajutní společnost parolodi „Jamaširo" byla velmi pestrá. I tabule mluvilo se anglicky, francouzsky, rusky, žapon-sky. Výrobky žaponského kuchaře chválily se obecně. Vábně vypadaly ji/ jídelní lístky. Zapouští malíři vyzdobili je po jedné straně rozkošnými obrázky, druhou stranu pak opatřili mapou paroplavební linie. Viz barevnou přílohu a obrázek na stránce 601. Pořádek hostiny na lístku vyznačený a v angličinž nade-psaný byl tento: Soup. Fish. Entrees. Boiled. Roast. Curry. Vegetables. Pastry. Dessert. Tea and Coffee. Palubní pasažéři byli hlavně Zaponci a Číňane. Zaponky vezly se do Vladivostoku jako lehké zboží. Do Fusanu plula loď Korejským průlivem a vykonala tu ic-.li. za pul dne. Četné ostrovy a ostrůvky věštily z rána pobřeží sešlého království korejského. Již z daleka pozná-vámi \ přístave spořádanou osadu žaponskou a zbědované chatrče netečných Korejců. Obchodu zmocnili se tam Zaponci již dávno a stali se pány lenivých domorodců již úplně. Na evropskou nebo americkou firmu ptal jsem se tam marné. Fusan čili Pusan jest přístupen mezinárodnímu obchodu sice teprv rokem 1883, ale Žaponci provozovali jej tam již před třemi sty lety. Poloha Fusanu je malebná. Pozadí tvoří strmé svahy horské celý rok se zelenající. Časté a vydatné deště osvěžují přírodu neustále. Pobřeží jest samý krámek. V jednom prodávají hedbáví, v jiném emailované dýmky, rákosové trou- 621 JAK VYPADAJÍ OBRÁZKY NA JÍDELNÍCH LÍSTCÍCH ŽAPON SKÉ PAROPLAVEBNÍ LINIE „N!PON JUSEN KAISA". ■ Pohled n» Chabarovsk pH řece Annini bele, vějíře s korejským odznakem, brejle s okrouhlými fot kami, pouzdra na okuláry r rejnoci kůže, kožešiny tygří, a levhartí, usušené rejnoky mladé, nasolené maso rejnoků odrostlých, mořské chaluhy, usušené sepie, citlivé kompas) starobylého rázu čínského a j. Za levharta žádají kramáři asi 30 jenů, za tygra až 100 jenů. Obe šelmy rozšířeny isou v Koreji velmi hojně, a podnebí mezi 35. a 43. stupněm sev. šířky dooře jim svědčí. Tygři korejští jsou značně menší nežli tygři mandžurští .i amojští, a druh ten mohl by se jmenovati pro rozdíly j< jiní'1 Felix tigris corcensis. Hlavní potravou tygrů jsou psi, ale také nepohrdají lidmi, a mnohý kraj korejský má svého tygra lidožrouta. Proto cestuje se v Koreji za noci jenom s rozžatými pochodněmi. Zvláštní cech korejských lovců pečuje o to ji/, ode dávna, aby tygři byli v zemi vyhubeni. * * * Za plavby do Gensanu ostávalo nám korejské pobřeží stále na očích. Jen občas zastírala vysoké horstvo hustá mlha. Velryby*) ukazovaly se v moři každou chvíli. Táhly v llu *) Ve vodách korejských a východosibiřských provozuje se velrybolov již od několika let. V okolí Vladivostoku zahájil ten podnik ruský důstojník námořnický jménem Demidov a založil na pobřeží již stanici. Ale na jednom , lovu ve vodách korejských stížená byla lovecká jeho loď sněhovou bouři a zahynula se vším všudy. Od té doby utichl zase život na vel rybářské stanici Gaidamacké úplné, a na pustém břehu zbyl pouze prázdný domek. Josef Korcnský: Cesia k protinožcOm. 11. 40 625 62 JOSEF KOŘENSKÝ pách a četných stádech. Společnost plískavic je provázela. Hejna skotačivých těch ssaveů, nápadných podlouhlým rypákem, obstupovala nejednou paroloď s obou stran a plula s ní jako o závod. Také Gensan .rozprostírá se na úpatí horském. Širá a dobře chráněná rejda jest kotvištěm parolodi. Několik výletů nás poučí, že všecky cesty stoupají tam velmi příkře. Háje a lesy spatřují se v horách málo kde. Jen místy stojí osamělá borovice, trs bambusový, škumpa, vrba nebo topol a zastiňuje chatrč osadníků. Na polích viděl jsem dyne, fazole, brambory, prosu, kukuřici, podběl, lilek iedlý. Malý můstek dělí úhlednou osadu žaponskou od korejské. Pře-kročíme-li jej, vidíme, že jsme v jiném světě. Stačí pět kroků, abychom se octli pojednou ze vzorného pořádku v kalu, blátě a špíně. Korejské chýše jsou uplácány z hlíny a společným sídlem lidí i dobytka. Gensan slove také Vensan nebo Juenšan. Prvním jménem označují přístavní osadu Žaponci, druhé jméno dali jí Korejci, třetím jménem nazývají ji Číňané. Různá pojmenování téže osady korejské způsobila již mnoho zmatku. Nejvíce těch neshod vyšlo na jevo za poslední války žaponsko-ruské. Jak Fusan tak i Gensan stal se přístupným mezinárodnímu obchodu asi před dvacíti lety. Kromě toho byly vy hlášeny v Koreji za svobodné přístavy: Kunsan, Mokpo, Song-čin, Čemulpo a Čiunampo. Obchodní koráby navštěvují přístav Gensanský po celý rok, protože rejda pokrývá se v měsíci lednu lak slabým ledem, že jím plavba ani netrpí. Má tedy Gensan (ležící při 39° s. š.) přednost před Vladivostokem. zamrzajícím každý rok na 3—4 měsíce. Potom ujal se tam velrybolovu hrabě Keyserling, a počal dílo j;ik<> někdejší důstojník ruské floty za protektorátu samého cara. K tomu účelu dal postaviti v Kristiánii dvě velrybáfské parolodi, a stanice Gaidamak počala se opět proměňovati ve velrybářskou osadu. Slyšel jsem, že jsou tam zaměstnáni Žaponci, Číňané a Korejci. Dělnici prvé národnosti jídají velryb! maso s velkou chutí, a to nasolené a za syrová. Více o tom podává spis Vom Japanischen Meer zum Ural. Von Robert Graf Keyserling. Vc vra-tislavi 1899. 626 /.. plavby do Vladivostok u přibývalo velryb neustála Jedno stádo čítalo 15 kusů. čemé hřbety jejich vyčníi ilj / mořské hladiny jako drobné souostroví. Vydechnuté' |>.n v mořských oblud srážely se v chladnejším ovzduší velmi \\< lile a vysoké sloupce jejich podobaly se fontánám a gejsirům, Dne 26. července z rána plula loď v husté mlze, a -> stražhý zvuk parní trouby zazníval příšerně v krátkých při stávkách. O 8. hodině ukazoval teploměr Celsiův 20", o pole dnách 30u, ale mlhy rozptylovaly se jenom znenáhla a nu.u Proto nepřestával zvon na blízké světlánu" zvoniti a usnad ňoval tak plavbu do ústí východoasijského Bosporu. I ilo val jsem velice, že mlhový závoj zastíral očím divadlo, i< / prý náleží k nejskvělejším zjevům mořských panoram Nejhorší nepřítel mořské plavby, mlha, sužuje Zlatí ľ'1' sibiřského východu po celý rok. Chladné noci přinášejí jitra prosycená samou parou, a slunečná koule protrhává mlho vou oponu mnohdy teprv až o polednách, a to ještě na ne djouho. Jeť podnebí Vladivostoku surové s průměrnou teplo tou roční jen 4"6° C. A přece leží záliv při 43. stupni s. š. tedy asi při téže rovnoběžce jako Pyreneje, severní Korsika, střední Dalmácie a Bulharsko. Za nejteplejších dnů došplhává se tam rtuť v teploměru stodílném pouze na 30. stupeň, kle sajíc však za mrazů až pod 25. stupeň pod nulu. Krutou zimou přestávají zámořské koráby Zlatý roh na vštěvovati, a silný ledoborce „Nadějný", postavený rokem 1893, prodělává tam cestu v silném ledu hlavně lodím válečným. V odpoledních hodinách spatřili jsme srázné svahy Zlatého rohu v nejjasnějším osvětlení. Po levici měli jsme táhlý poloostrov Skotův s prachárnou, karanténovou stanicí a doky, po pravici zvedaly se náhle do výše břehy poloostrova Alber-tova se signálovou stanicí, vojenskými skladištěmi, zásobárnami uhlí a tábory. S obou stran vyhlížejí k moři a do zátoky řady děl ve tvrzích a pevnostech ukrytých a obklopených stany pod širým nebem. Kasáren, lazaretů a jiných vojenských budov přibývá tím více, čím dále plavíme se do zátoky. Rostlinstva uhostilo se na strmých stráních hluboké zátoky jen málo, a hájem honosí se teprve až městský park v samém Vladivostoku. * 627 JOSEF KOŔENSKÝ Níi chvíli stavila naše loď ve vodách určených za kotviště korábů cizích a přijala na palubu nejprve zdravotní ko-mi-i a potom policejního úředníka. Lékařská prohlídka byla odbyta v několika minutách. Také „pasporty" shledal „po-licejmejstěr" u všech pasažéru v nejlepším pořádku, opatřil je úředním razítkem a svým podpisem a ujížděl parním ten-drem do města. Také my opouštěli jsme palubu své parolodi a bez úrazu dosáhli jsme jedné z četných džunek, které ke korábu s co-patými veslaři přirazily a tuh\ boj o pasažéry podnikaly. Jsouť Číňané ve Vladivostoku nejpřednějším činitelem po Ruších, zaujímajíce druhé místo v počtu tamějšího obyvatelstva. Třetí místo přísluší Korejcům, čtvrté Zaponcům. Ve Zlatém rohu nacházejí čínští rybáři také svou nejmilejší zvěř, chutné sumýše, a zovou proto zátoku Chaj-Sen-Vej, t. j. Trepankový záliv. Prohlídka celní konala se tehdy ještě pod širým nebem. Ale jen strpení, a bude míti také Vladivostok výstavnou celnici. Snad již nyní odevzdána jest budova svému účelu. Vždyť byla zátoka Zlatého rohu (nazvaná zpočátku zálivem Petra Velikého; spatřena Evropany teprve r. 1852 a osazena Rusy r. 1860. a Vladivostok stal se městem teprv r. 1880. Z té doby pochází první parolodní spojení s Oděsou. Své české písně a knihy anglické ukrýval jsem před policejní zřítelnicí ruské censury zbytečně. Lepší blahovolnosti nemohi jsem si přáti. Zdá se, že si počíná sibiřská censura při pátrání po tiskových věcech rozumněji nežli žandarmové na hranicích Rusi evropské. Nehotovost zeje ve Vladivostoku ještě z každého koutu, z ulic, přístavu, domů, kostelů a chodníku, a zpustlost z nosičů, ze všech vozků a vozů. Měl jsem strach svěřit svých několik vaků nosičům tak otrhaným, jací se mi nabízeli. Ale žádný nosič nebyl spořádanější. Všichni pocházejí z národa korejského. Nicméně chválí si tam každý jejich přičinlivost a vytrvalost. Několik kroků dále od přístaviště předávají nosiči vaky izvosčíkovi. Ryzky byly sice uvázány k voji jenom rozedra-nými provazy, ale upalovaly po nábřežní třídě jako ve staro-římském cirku. 628 Za lijavce v hlavni ulit i aniui BtatiovčS£ensk8< A teď se připravte na projížďku všemi ulicemi mi Ui volky, nevolky: Zastavíte v hotelu prvém a dovídáte je vše zaujato. Zajedete tedy příkrou strání do hotelu dru hého. Také vše zaujato. V nakvašenosti velíte, abj zajel vozka do hostince, jenž má zvučné jméno .,Tichý Okeán". Je pověstný vydřidušstvím. Ale chceme se o tom pře čiti a ptáme se, koiik stojí numer (světnice). ..Máme jen salon za 10 rublů," zní odpověď. Za pouhé přespání 25 korun dle našich peněz! A k tomu všemu v hotelu sešlém a již z venčí neúhledném a nepo řádném ! Tedy do „Moskevského dvora'"! volána rozmrzele na iz-vosčíka, A pochodil jsem. Přítel Vraz radil mi na dopisnici zanechané v Jokohamě velmi dobře. Světnička jako sklo čist;í a strava chutná — denně se vším všudy i se zaopatřením 4 ruble. Oddechl jsem si a s chutí povečeřel jsem studeného jesetra. Kuchařem byl Číňan, číšníkem také Číňan. Číňan jest pro Sibiřany pravým klenotem, a kde copatí synové musili opustiti ruskou půdu, slýcháme od samých Rusu : „Věčná škoda hodných Číňanu. Kdo nám bude dodávati nyní zeleninu ?" Večerní procházky po městě elektricky osvětleném zanechal jsem docela. Pro hustou mlhu neviděl jsem ani na krok. * * * 629 JOSEF KOŘENSKÝ Z rána nastoupil jsem promenádu po městě a chudil jsem s kopce do kopce. Nejživější ulice jde na úpatí horského svahu podél Zlatého rohu. Jmenuje se Světlanská podle fregaty, na níž při plavil se r. 1872 do Vladivostoku velkokníže Aleksej Aleksan-drovič, provázen korvetami „Vítěz" a „Bohatýr". Monumentální budova obchodního domu německého Kunst & A1 b e r s vyniká v té řadě nade všecky. Respekt před podnikavostí někdejších zakladatelů! Vstupte do obchodního toho paláce zbudovaného na konci asijského světa a přesvědčíte se. Můžete v něm dostati špendlíky, sedla, piana, hračky, obuv, prádlo, hodiny, doutníky, cihly, mouku, voňavky, hudebniny, kamna, pluhy, lahůdky, vína, konservy, kočáry, sáně, šperky a nábytek do nejskvělejších salonů. V přijímací síni udílí náčelník finny rady všem cizincům a blahovolně vydává jim dopisy a telegramy, které tam byly na jejich adresu zaslány. Četná tlupa úředníků a služebnictva, Němců i Rusů, obsluhuje hosty a zákazníky. Pan Kunst přišel do Sibiře jako chuďas a zanechal p<> sobě stopy energické činnosti na celém východě sibiřském, v Blahověščensku i v Chabarovsku. Zdaru takového až jsem zakladatelům záviděl. Proto jsem se zaradoval, když jsern uslyšel, že i vladivostocký náš krajan vyšinul se. ze skrovných počátku na výborného obchodníka. Zajdete-li do jedné z pěknějších ulic, můžete čísti jméno podnikavého Bydžovana: Franc Ivanovic Elcnek (na česko František Jan Jelínek), obchodník hudebními nástroji. Mnohé ulice jsou samý dřevěný barák, a kamenný domek je v nich řídkou stavbou. Všech stavení počítá se v městě asi 2000, ale pouze sedmina z nich je vybudována z kamene. „Je pan Jelínek doma?" otazuji se dámy zaměstnané v řečeném skladě hudebním. „Není," zněla odpověď. ,,S kým mám tu čest ?...." „Jsem jeho krajan a rád bych se s ním na své cestě do vlasti sešel. Vyřiďte mu, prosím, že sem přijdu opět o čtvrté hodině odpolední. Mánu peněz jako želez a nepřicházím žebro-niti o podporu. Zde moje navštívenka." Takové představení zjednávalo mi všude na cestách úcty lil ed na ponejprv, a krajané otvírali mi své srdce dokořán. 630 ' \ illllftl 00 .-. jinými rodáky vyplácí se jim nová známosl ťňnohdj Spatné Konec konců bývá: podpora na cestu. Jak jsem si přál, zaslal isem vladivostockého krajana v pravý čas doma. „Milý pane Kořenský, čekám na vás již několik neděl, ľan Vraz oznámil mi tu váš příchod. Ubožák, vyhlížel vás laß dlouho a dlouho, chodil naproti každé žaponské lodi a od kláda) svůj odjezd den ode dne. Konečně přece odjel, nemoha se dočekati ani vás, ani zpráv. Kde teď vězí. sáni nevím Pravil mi, že odjíždí do Irkutská a že se vrátí opět tOUŽC cestou do Chicaga. No, jen když jste zde. Mluvíme " vás stále. Mám tu ještě dobrého krajana, buclatého přítel« Smo líka. Zná vás dobře ze Smíchova. Má pěkné místa \ Rusko čínské bance. Však ho poznáte na mé vile. Bydlí u mne. Zítra1 si tam vyjedeme železnou drahou. Nezapomcňie, v 1(1 hodin ráno, stanice Sedanka. V nádraží na shledanou." A teď počíná zpověď čiperného pana Jelínka. K mé otázce: „Prosím vás, jak jste se ocitl v té si biřské Trantarii?" vypovídal náš krajan zajímavé kousky ze svého života. Z Nového Bydžova zavál osud našeho krajana na širo sirou Rus, nejprve k vodám mátušky Volgy. Paroplavební společnost „Kavkaz a Merkur" přijala ho do svých služeb jako člověka s dobrým sluchem. Povinností jeho bylo laditi piana na všech parnících, jež náležely podnikatelstvu. V salonech elegantních „parochodů" povolžských nesmějí nástroje toho druhu nikdy scházeti, a ježto má paroplavební společnost voli kou flotu, jezdil bydžovský ladič pian brzy po té, brzy po oné lodi a projezdil tam kousek svého života. Stálým laděním pian osvojil si Jelínek tolik techniky, že se odvážil opravovati i klaviaturu, maje v zásobě klapky, kůži, plst a struny a p. Práce bylo dost, neboť piana jemu svěřená nebyla nejskvělejší a změnou podnebí valně trpěla. Jako ladič seznámil se Jelínek se staviteli pian a stal se jejich zástupcem. Proto ho vidíme brzy již daleko od Volhy. Jako agent firmy petrohradské, moskevské a varšavské zajel si náš ladič na Kavkaz a do oblastí zakavkazských, navštívil Bucharu, Chivu a Turkestan a zaskočil si až do Persic. Nabyv tam jakési hodnosti u dvora, oblékal se do parádni 631 06 JOSEF KOŔENSKÝ Kozáčka vesnice na Arauhi. lihifornŕj a ladil zase piana. A hodnostáře sc zlatými portami dlužno odměňovati lépe nežli obyčejného ladíce. Pre- niovany Jelínek rozuměl své živnosti v Persii dobře a nemaje tam konkurenta sobí' rosného, brával za ladéní a „upravení" StrO-jc: až 150 korun dle našich peněz. Nashromáždiv troch« zlata, zabočil Jelínek dále na východ a byl v Taškente, potom v Scmipalatinsku. ba snad až někde v Kašgaru. ľam kdesi seznámil se s proslulým cestovatelem Převalským, přidruží) se k jeho karavaně a toulal se s jeho družinou několik neděl. Kilyž cikánský život Jelínka omrzel, navrátil se těkavý Bydžovan do Taškentu a oklikami zamířil do Tomska, kde měl jako „proslulý" ladič plné ruce práce. Zladiv kde co v Tomsku bylo, pospíchal, touhou po cizině hnaný, k veletoku Jenisejskému, do Krasnojarska, a podíval se po řece hodně daleko na sever. Jel po lodi, jež kdysi připlula z Anglie podél severního pobřeží evropského a sibiřského a octla se po velikých překážkách v ústí Jeniseje. Angličané slibovali i od této obchodní lodi mnoho výtěžku. Byla to první loď, 632 KOKKM I ii 1'obřcži jezera Bajkalského. jež se ubírala za obchodním účelem po této linii do Sibiře. Ale že se plán zhatil, bude starším čtenářům asi známo. Lod zamrzla a majitelé byli rádi. i" ji mohli ještě prodati. Po Jeniseji dostal se Jelínek až k polárnímu kruhu do Turuchanska a zladiv Sibiřanům několik pian, zaměnil ladič-ský klíč za pušku a lovil při řece Tunguzce labutě, divoké husy a kachny, chytal ryby a střílel ptáky na tundře. Za nedlouho ladil náš nimrod již opět piana v Irkutskú a rozhojniv své skrovné jmění, plavil se po řece Leně do mrazivého Jakutska. AČ se zdá, že tam již dávají lišky dobrou noc, pí našlo se pro ladiče pian dosti práce i výdělku, a neposeda Jelínek mohl vypíti nejednu butylku drahého šampaňského blízko místa, kde klesává líh v teploměru až na 68" G pod nulu. Po horlivé práci ladičské vycházel si náš krajan, vyzbro jen výbornými zbraněmi pražského puškaře Novotného, do hor na lov. a myslivost stala se mu sportem i \ Kjachiě a 633 Od jezera Bajkalského spěl Jelínek dál a dále k východu, přišel do Čity, zastavil se ve Stretěnsku a Blahověščensku a přijímal za ladění vedle skvělého hostění ještě hroudy zlata. Z Blahověščenska měl Jelínek do Chabarovská již jen pouhý skok. byť se tam počítalo třebas několik dní plavby; po Amuru. Konečně upoutal Jelínka k trvalejšímu pobytu Vladivostok. Jeho vjezd do města nebyl slavný. Mělť Jelínek té doby v kapse všeho všudy 23 kopejky. Ale hned na to šel náš ladič ve Vladivostoku z racky do ručky, a nežli minula čtyři léta, založil si tam Jelínek nejvýnosnější sklad hudebních nástroju: prodává piana, nástroje dechové a strunové, fonografy, aristony a p. Občas vyjíždí Jelínek na obchodní cesty za moře, navštěvuje Zaponsko, Koreu, Hongkonk a Singapur a vrací se s dobrými zakázkami do Zlatého Rohu. V obchodě zastupuje ho jeho choť, poruštělá bvýcarka. Za mé návštěvy najal Jelínek pro sklad hudebních nástrojů salony ve výstavném paláci na nejživější ulici Světlanské. Jelínek jest krajan dobrosrdečný a neodpírá pomoci potřebným. V létě hostívá Jelínek přátele ve své dači v Se-dance, vzdálené od Vladivostoku několik verst. Dědina Sedanka přiléhá k mořské zátoce a stala se poslední dobou oblíbeným místem k letnímu pobytu. Vlak Usu-rijské železnice vede tam stále pobřežím chobotu, vroubeným osykami, chebdím a lipami. V podrostu spatřujeme tavol-níky. vrbky, komonici, vikev. Dača Jelínkova ukryta jest v houští babyk a osyk. Ovocné stromy jí nezdobí. Stálé mlhy a chlady nedopouštějí, aby se tam pěstovaly štěpy se zdarem. Také jinde ve vladivo-slockéni kraji nedaří se ovocnému stromoví, a dlužno přivážeti jablka z dalekých krajů zámořských, zvláště z Kalifornie. Za jediné jablko platívá se ve Vladivostoku, v Usurijsku a Sibiři 10 až 20 kopejek, tedy asi 25—50 haléřů. Lověně oddává se nyní náš vladivostocký krajan více než kdy jindy. Na jeho loveckou výzbroj je radost se podívati. Okolí Vladivostoku jest eldoradcm myslivosti. Platí to 634 diiA..... \ i z v laute <■ nedalekém jezeře Chankajském, Vypravovalo se nu. /.<• je n.i něm / jara tolik vodního ptactva, až se jezertil hlo din.i siiinýnii operenci zakrývá. Té dobj táhnou k jezeru l.i butě, husy. kachny, jeřábi, volavky, bukači, rackové, potápky a slípky, a nepřehledné tahy jejich zastiňují až kouli slun nou. Od polovice března lze počítati jarních těch poslů na nu liony. A když táhnou sluky, odnáší si každý střelec /. jediného lovu bekasinek na tucty. Svou domácnost zásobuje Jelínek ulovenou zvěří \ té míře, že ji až rozdává. Za jediné odpoledne ulovil na příklad toliko se stavěcím psem 30 bažantů. Rovněž hojni jsou v okolí je řábkové, dropové, srnci, jeleni, vepři. Jakkoli sibiřský srnec neliší se od našeho žádným zna kein anatomickým, přece vyniká nad evropského jmenovce svého ohromnými parůžky. Ze za těch okolností nebývá zvěř ve Vladivostoku drahá, jest přirozeno. Pěkný bažant prodává se po 20—30 kopejkách, tučná kachna a mladá labuť po 50 kopejkách, kuře naproti tomu dráže nežli kačena divoká. Z mnohých nimrodu vladivostockých stali se lovci z povolání obchodního a dodávají na trh husy, kachny, labutě a srnčí pravidelně. Ze jsou mezi nimi také stateční tygrobijci. není v Usurijsku nic zvláštního. Slyšel jsem o jednom, jenž skolil na dalekém východě sibiřském již 30 tygrů a utržil hodně peněz jak za kožešiny, tak i za tygří drápy, tygří žluč a srdce. Požitím tygřího srdce nabývá prý čínský člověk srdna tosli a nosí-li tygří drápy jako amulet, bude ochráněn před neštěstím. O tygrech sibiřských bylo by leccos uvésti, co schází dosud v Brehmovi, a bylo by mnoho opravovati, co uvedeno je v něm omylem nebo pro nedostatek tehdejších zkušeností bylo opomenuto. *) Sibiřské tygrv spletl si spisovatel dr. Pistor se lvy a praví o nich, že žijí uvnitř Sibiře velmi hojně. **) *) Viz o tom: Über Tiger, Baren und Wildschweine des Ussuri-Ge-bictes. Von Ad. Dattan in Wladiwostok, mitgeteilt von Prof. Nehring. Der Zoologische Garten lS9o. — Mnoho nových údajů obsahuje spis: Nutzbare Tiere Ostasiens von Emil Brass. Neudamm 1904. **) Durch Sibirien nach der Südsec. Wirtschaftliche Reisestudien aus den Jahren 1901—2. Von Dr. F.. Pistor. Ve Vidni 1905. 635 - JOSEF KOKEXSKÝ Leccos vypravoval mi náš krajan o maralech, jejichž parohů vaziva j í si čínští lékárníci ze všech léků nejvíce, platíce, za mladé a ještě olýčené parohy maralí i několik set rublů. Léku toho mohou si dopřáli ovšem jenom Číňané zámožnější a chválí si jej jako osvědčené afrodisiakům. Bohatí lidé posílají si maralí parolu darem, a příjemce se proto nehorší, že ták iehô potence jesl podezřívána. Matal liší se nápadně od jelena našeho (Červ u s e 1 a-p h u si a uvádí -e v zoologii jakožto C e ľ v u s Mural. Parohy jeho podobají se parohům amerického jelena vapiti a nazývají se. v domácím lékárninví panty. Podnikaví lovci ruští přišli na myšlenku chovati maraly v zajetí a dočkali se šťastných výsledků. K tomu účelu schy-távají mláďata, pouštějí je do obor a čekají, až se maralova rozmnoží. Když pak samci počnou parohy nasazovali, zmocňují se lovci zvířat, uřezávají jim olýčené výrůstky a pouštějí maraly zase na svobodu. Za parohy takto získané platí čínský lékárník mnohem méně nežli za. panty marala zastřeleného. Rozlehlým parkem maralím jest u Vladivostoku ostrov Askokluv. Vypravovali mi, že tam žije pod širým nebem asi 3000 maralů. Místa je prý na ostrově dosti, protože má celý park v rozloze na 60 čtverečních verst. O osudu vysoké té zvěře není mi ted nic známo. Za blokády Vladivostoku proslýchalo se, že bude do posledního kusu postřílena, aby nedostala se jako kořist do rukou nepřátelských vojsk ža-ponských. Ale přes všecky radosti lovecké, jakých skýtá okolí Vladivostoku, vzpomíná Jelínek přece jenom na domov a rád by se do něho zase navrátil. * * * Přehledný obraz o přírodních poměrech okolí vladivosto-ckého a celého Usurijska očekával jsem v úhledné budově, jež. má nápis Muzej, ale přírodnin zastal jsem ve sbírkách málo. Tím bohatější jsou jeho památky po národech sibiřských, jako jsou Oroči, Čukči, Aleuti. Kamčadálové, Tungu-zové a j. Nedostatek odborných pracovníku stěžuje všecku musejní práci. 636 I ft..... \ I \ 11 líuské lypy od ßujk.ilu. Památným kusem sbírek živočišných jest v museu lebka / v v m relé ochechule, zvané k o r o u n (R h y t i n a S t e 11 e r i), rusky mors ká ja koróva (mořská kráva). Takových vzácných ostatku chová se ve světě jen málo, a přece je tomu snad všeho všudy pouze půlstoletí, co zvíře vymřelo. Tragický jest konec obrovské té sirény, jako tragická je. smrt přírodo-zpytce. jehož jménem byl koroun blíže označen. Petrohradský lékař Jiří Vilém Steiler, přidělený k výpravě Behringově, napsal o mořském tom ssavci zajímavé v ěci. Když přišel r. 1741 na pustý ostrov, pojmenovaný nyní Behrin-govým. viděl, že se korouni pásli na pobřeží jako hovězí dobytek. Potravou byly jim mořské chaluhy. Všecken způsob pohybu upomínal na krávy. Také vemena samic byla veliká, a mléko podobalo se kravskému. Stáda korounů čítala mnoho kusů. Blížil-li se k nim lovec, pásly se mořské krávy dále beze strachu a neplašily se, i když se jich někdo dotýkal. Největší kusy měly v délce až 10 metrů. 637 JOSEF KOŘENSKÝ Steiler dostal se na ostrov jako trosečník s jinými nešťastníky a prožil na něm mnoho měsíců, živě se masem zabitých korounů. Zprávy, které Steiler o podivuhodných těch obludách zanechal, jsou až posud jedinými svého druhu. Všichni ostatní přírodozpytci mohou údaje Stellerovy jenom opakovali, protože brzy potom byly mořské krávy nadobro velrybáři vyhubeny a ze světa zprovozeny. Od roku 1854 nespatřil živého korouna již nikdo. Získati .po mořské krávě alespoň kosti, o to staral s*> na své cestě Nordenskiöld, když za líni účelem přistál s „Ve sou" u Behringova ostrova.*) Pátrání badatelovo nebylo marné a za nedlouho získal od domorodců mnoho relikvií, mezi nimiž byly tři celé lebky. Ze směsí různých kosti sestrojil pak Nordenskiöld kostru celého korouna. /. kolika mrtvol upravený kostlivec pochází, těžko pověděti. Celou kostru ukazovali mi také v museu chabarovském. Na zpáteční cestě nepohodl se Steiler s ruskými úřady, a návral do Evropy byl mu stěžován. Dojel prý až k Moskvě, ale byl zvláštním poslem zadržán a do Sibiře zase vezen. Když pak za veliké zimy vešla stráž do stanice, aby se ohřála a napila, ubohý Steiler třásl se venku krutou zimou a konečně zmrzl. Jinde čteme, že zemřel r. 1746 v Tumeni (na pokraji Sibiře) na zimnici, maje věku pouze 37 let. * * Návštěva „Vostočného institutu" odpadla, protože byl celý ústav na cestách. Učiliště bylo založeno r. 1899 k tomu účelu, aby se v něm vychovávali mladíci, kteří by ovládali východní řeči a literaturu a národopis k nim se vztahující. Vědomosti těch mají absolventi užíti potom ve službách úředních. Na ústavě působí asi 20 učitelů. Všech chovanců počítá se asi 100. Učí se jazyku čínskému, mandžurskému, mongol-skému, korejskému, žaponskému, tibetskému. Za léta bývá ústav opuštěn. Té doby nastupují chovanci cesty na státní *) Plavba Vegv kolem Asie a Evropy. Přeložil V. E. Mourek. V Praze 1883. 638 ..ii.iKi DO ví útraty do různých zemi a zasvěcuji se do všech poměrů na amérn mistr, Za zprávy podávané o vykonaných cestách do stávají vynikající chovami medaile a čestná uznáni * * * Ve Vladivostoku došel mne list od profesora lun. MaSko z Prahy. Byl datován 6. prosince 1900 a zněl takto: „Velectěný ľane! Příčinou mého dopisu jest zpráva Nár. Listů, klen m při kládám. Dovídáme se zní, že podle ruských novin našlo se ve stoličném městě mandžurském, v Mukdeně, ohromné množství rukopisů asijských i evropských. Jsou prý mezi nimi rukopisy řecké i latinské a také české. V Mandžurii si \\ pravují, že všecky tyto rukopisy přivezli Mongolové, kdy/, se ve 13. století z Evropy navrátili. Zpráva ta způsobila v našich kruzích veliké pohnutí. Né kteří oddávají se nadějím daleko sahajícím, jiní pochybují .i usmívají se. Bylo již psáno do Petrohradu, ale tam kompe tentní osoby nevědí dosud nic určitého. Ráčíte znáti, jaké osudy měly druhdy naše staré knih) české. Chovají se \ Londýně, Paříži, ve Švédsku, na Rusi, \ Carihrade a po mnohých městech říše Německé. Dověděl jsem se od redaktora Holečka, že cesta Y směřuje i na Amursko. To ovšem není Mandžursko, ale snad se tam dovíte něčeho o pokladu Mukdenském, jak skutečné vypadá. Obracím se tedy jménem svým a jménem mnohých dobrých našinců k Vám s prosbou snažnou, abyste ráčil míti i tuto věc na péči své vlastenecké. Píše se také Vrázovi." Telegram, jejž mi firma Kunst & Albers předala, týkal se rovněž sporné té záležitosti. Depeši poslal mi přítel Červeny z Kyjova a oznamoval: Vydejte se do Mukdenu a \> šetřete vše, co by se vztahovalo k českým rukopisům. O hra zení všech výdajů se postaráme. Telegram druhý zněl již zcela střízlivě: Zanechte c< do Mukdenu. Vše odvezeno již do Petrohradu. O rukopisech mukdenských psalo se tehdy na Rusi, u i v Německu. Ještě na cestě Sibiří mohl jsem čísti článek, jejž uveřejnil petrohradský orientalista Bretschneider také vně 639 JOSBS Röftl meckém listí mnichovském.-*) Na konec stojí: Ruské „No vostí" přinášejí dne 22. března 1901 sensační zprávu, ža příštího týdne Sekají v Petrohradě dva vozy čínských knih, kťeré náležel] dosud knihovně mukdenské. Knihy převezme bibliotéka Carské akademie věd. ..Moji pátrání po prameni této zprávy" — píše Bretschnei-der „bylo manu'. Ani v redakci řečených novin, ani v knihovní nemohli mi dáti nejaké vysvětlení. Zpráva doslala se do ruských novin z časopisů zahraničných." Později čet] jsem od profesora Grota zprávu podobnou: „O nějakých rukopisech zavezených do Mukdenu z Evropy za mongolského tažení nemůže býti ani řeči. V archivu muk-denskéň jest sice mnoho materiálu o předcích čínské dynastie, alt evropského není tam nic, tím méně něco star.) českého " Takové měl zakončení novinářský klep. * Ve Vladivostoku již mne nic nezdržovalo, a mohl jsem pomýšleti na odjezd. Příruční knihy a mapy potřebné na cesty po Žaponsku zaslal jsem domů poštou a zhostil jsem se tak přítěže svých cestovních vaků. Na řadu přišly potom turistické pomůcky, jež se týkaly Sibiře. Nejpřednější spis byl Pu tě vod i t či po velikoj sibiřsko j žele znoj do-rogě, vydaný ministerstvem veřejných prací za redakce inž. Dmitrieva-Mamonova a inž. Zdzjarskago Se 2 íototypiemi, 360 obrazy, 4 mapami a 3 plány měst. Veliká kniha o 600 stranách vydaná v Petrohradě 1900. Cena 5 rublu. Jmenovaná kniha jest dílem pozoruhodným. Ministerstvo veřejných prací podalo jasný obraz nejen o světové cestě na východ, ale odhaluje před čtenářem zároveň všecko země-vědné bohatství, jež se vztahuje k ruské Asii. Žasl jsem nad bitkou vzorně propracovanou a vážil jsem si spisu tím více, čím skrovnější byl můj Putěvoditěl po zapadnoj Sibiři na mé první cestě sibiřské. A přece byl mi Levitův spis *) Über den Ursprung der Mukden'schen Bibliothek. Von E. Bret-schneider. Beilage zur Allgern. Zeitung 1901, Nro 89. 640 Irkutsk vydaný v Moskvě r. 1884 jediným rádcem na pouti vyko liané po Tobolu, Irtyši a Obi a po široširých stepech Sibiře západní, Stavbou sibiřské železnice vypučela o Sibiři nová litera Iura. Co zajímavých pojednání o sibiřských krajích zavírají \ sobě jen domácí kalendáře, jež vydává v Tomsku nakladatel 1 ciior Petrovič Romanov. Jeho Sibirskij torgovopro- myšlennyj kalendár vychází již několik In a Čítá s inse rátj přes 1000 stran. Mnoho zeměvědného obsaženo jest v díle Dolgorukové: Putěvoditěl po vsej Sibiři. Vychází v Tomsku. Také bohatá jest snůška zeměpisného materiálu \ knize nadepsané: Proizvoditelnyja sily Rossii. Ale systematickým výběrem látky překonává minister ské vydání Průvodce po veliké sibiřské dráze železné všecky jmenované publikace. Steré obrazy kraju, typů národových, vynikajících budov, památníku, zlatých ryží, si ir i dávných hřbitovů, přístavů poříčních i přímořských, plámu mi st, profilů železničních, dopravních prostředků zimní« h i lei Josef Kořcnsltý: Cesta k protinožcům. H. 41 641 i osni' koSensk-í nich, dědin ruských i osad kirgizských a teleutských, kroju jakutských, samojědských, osťackých, burjatských a lunguz- Ii četné podobizny mužů o stavbu Železnice zasloužilých, hojné pohledy na různé druhy mostů, skalní zářezy, nádraží, výzdobu vlakového chrámu, snímky obských a amurských parolodí, bajkaIské-ho ledoborce, panorámy velehoří altajského, romantických skal a vodopádů, průčelí a vnitřní zařízení university tomské, pohledy na dopravu čaje cestou karavanní a na rozsáhlá skladiště v Kjachtě přiléhají vítaně ke slovům a přispívají znamenitě k pochopení líčených věcí a osob. Instruktivní mapy docelují výhonu' dílo a nenechávají ttenáře v pochybnostech ani na chvíli. Vypsání pnuli od hranic uralských až pn tichomorský Vladivostok provádí dvojice redaktorů od slanin- k<- stanici a seznamuji- nás se všemi poměry místními. Při všeobecném líčeni jednotlivých oblastí poučuje Putěvoditél jak zoologa tak i botanika, hospodáře, meteorologa, obchodníka, lovce, historika, nerostopisce, průmyslníka. Každý najdľ \ Putěvoditěli svůj zájem a odměnu jiŽ za pouhé nahlédnuti do pozoruhodné knihy. A pozornosti naši kniha ta zasluhuje, vždyť líčí se v ní země, jež jest tři-náiiým dílem veškeré pevniny a zalidněná ovšem teprve 7 miliony oliv váleli. ľ u d ěvod i t ě 1 veliký vyšel také v menším a lacinějším vydání kapesním a má nadpis: (>t Volgy do Velikago o k ca n a. Cena 1'50 rub.*) Na cestu Sibiří bylo také třeba nejnovějšího jízdního řádu železničního, ale u knihkupců vladivostockých sháněl jsem se po něm marně. 15a nevěděli o něm ani na železničních úřadech, a posílali mě do své tiskárny, a tiskárna zase k náčelníkovi. Jen náhodou našli v zásuvce výtisk pohozený a. k tomu ještě poškozený. A ted s Rospisanicm na stanici. *■ Z nemeckých spisů poslední- vyšlých uvádím ještě tyto: Russland in Asien. Sibirien und die grosse sibirische Eisenbahn. Von Krahmer. V LipitS 1900. — Die Wahrheit über Sibirien. Von L. Studnicki, V Berlíně 1899. Quer durch Sibirien von G. Faulbaum. V Goslar u ľ11 rien, das Amerika der Zukunft. Von Dr. A. Glciner. Ve Stutgartě 190-t.— Durch die .Mandschurei und Sibirien. Von R. Zabel. V Lipští: 1902. — Železničním odborníkům přijde vhod spis nazvaný Sibirskaja Železnaja doroga. Redakcí státního tajemníka Kulomzina. V Petrohradě 1903. 642 IŘI |)() \ I \ II. Napi- na budove unirJenv oznamuje: / Vladivostoku do Petrohradu 9877 verst. Tedj přes ío.ooo kilometru! 0(1 jezd z Vladivostok^ poštovním vlakem v 9 hodin ráno. Poznámka v jízdním řádu oznamovala: Když ie t Petro hradě poledne, mají ve Vladivostoku 6 hodin 45 niiiiui vcčei i zpíval jsem si v- duchu píseň: Ku Praze je cesta dlouhá a balil jsem své věci na klopotnou cestu napříi celé Sil.ne Nejprvi. bylo vykonati cestu po železnici až do •haha rovska, potom cekala mě asi čtrnáctidenní plavlia po Ainurii a Silcc až do Si re těliska, (kile měla následovali zase jízda železnicí až k jezeru Baikalskému, hned na to asi šestihpdinná plavka po jezeře, po ié' pak jízda do blízkého Irkuiska a ko nečn''■ osmidenní cesta železnou drahou do Moskvy, (isla v elm zdlouhavái. ale tehdy nebylo vyhnutí, protože trať \ ladí vostok-Charbin-Chailar Kaidalovo nebyla ještě zcela hotova a veřejnosti odev/dáma. Viz mapu na stránce 605. * * * Ted} z Vladivostoku do Chabarovská. Trať 'ani vedoucí slove UsUŕijsKá, protože jde podél řeky 1'siiri. Jakkoli má tato železnice v délce pouze 721 verstu (1 versta jest 1066 metru), přece trvá jízda zrychleným vlakem ranním 32 hodiny. Ujede tedy vlak za hodinu asi 25 verst. Odpolední vlak po iívbuje ještě více ěasu. Jízda v 1. třídě stojí asi 17 rublu. Kupé 1. třídy slouží dvěma, kupé- 2. třídy čtyřem pasa žárům. Na nex přeměňuje se každé' kupé v lůžka, a to -. do lejší a hořejší. Na táhlé zahvízdnutí konduktérovo ozval se ihned parní stroj, a vlak o desíti vozích hnul se ku předu. V salonním voze bylo veselo. Pro civilistu nebylo tam ani místečka. Generálové, plukovníci a vyšší důstojníci dili celou restauraci a připíjeli si stále na zdraví. Šampaňské leklo také- již dříve proudem a rozjařovalo i staré- válečníky. Jedni vraceli se z čínského bojiště do Evropy, druzí pl jen se s nimi rozloučit a navrátí se za nějakou hodinu zase do Vladivostoku. Sedadla ve voze poskytují všeho žádoucího pohodlí, ale o úborovnu není přece tak postaráno jako na pa< ii'i' kých * 643 6 JOSEF KOKKXSKV drahách amerických. Choulostiví Angličané a Američané naříkali si zvláště, že po ručnících není nikde ani památky. Zapomínali, že na Rusi vozí si utěráky každý pasažér sám. Opatrnější byla choť anglického plukovníka a vzala si na cestu nejen zásobu ručníků, prostěradel a polštářů, ale také vlastní své umyvadlo kaučukové. Až do Chabarovská počítá se asi 47 stanic. První slove Cernaja Rěčka, druhá Sedanka, třetí Chilkovo, čtvrtá Na-děždinskaja, potom následuje Kyparisov, Razdolnoje, Bara-novskij, Xikolskoje. Okoli prvých stanic mihalo se samými kasárnami a vojenskými tábory. Nápadná je tam budova, v niž: vyráběly se sirky. Výrobky ty měly vypuditi zápalky žaponské a mohly je vytlačiti snadno pro vysoké clo. Ale za krátko šly žapon ski' sirky na odbyl iako dříve, protože sirkárna likvidovala. Stanice třetí připomíná turistovi znamenitého želéznič-níka, jenž jako kníže počal od píky a vyšinul se vlastním přičiněním a mozolnou rukou na nejvyšší místo v korunní radě. < »sud zahnal Michajla Ivanovice Chilkova do dílen amerických, později do Bulharska, kde spravoval záležitosti ministerstva komunikací a obchodu, a konečně posadil ho na ministerské křeslo jeho vlasti. Ještě nedávno řídil kňjaz Chilkov osobně všecky práce při stavbě bajkalských tunelů. Kníže Chilkov oživuje bystrým duchem pronikavého in ženýra celou trať sibiřskou, stanice Chilkova zásobuje pak celou železnici usurijskou kamenným uhlím, těženým z několika tamějších plecí. Ale panstvo na Zlatém Rohu dává: raději přednost uhlí, jež mu přivážejí koráby z ostrova Sa-chalina. Dlouhé zastávky na stanicích nebyly mi proti mysli. Mohl jsem alespoň" v lesích vroubících tam železní i po obou stranách sbírati ukázky usurijské květeny. Do hvozdu a na. lesní palouky bylo zhusta jenom několik kroků. Nádherně zářily tam květy zlatých lili! (Lilium tenu i folium), a po hled na myriády plamenných korun jejich vtiskl mi do duše nejblaženější upomínku na luhy a nivy usurijské. V lese samém bujely duby, osyky, břízy, javory, vrby a v podrostu žloutl se jestřábník, květe! a mochna, rdě! se tavolník a toten. 644 ..... VLASTI Ulice v Irkutsk». Po levici požární stulili, modraly se zvonky a rozrazil a družily se k silenkám, čistcům, orněji. paniasiím, vrbkám, pelyňkům, hořcům, kýchavicím a i. V korunách jedlí, modřínu a limb (na Rusi kedr nazý váných) poskakovaly často veverky, na zemi pak liopkovali pruhovaní burundukov é (T a m i a s). ^ Sibiřské veveřice náležejí sice témuž druhu, jaký jesl rozšířen všudy v Evropě, ale přece liší se od našich zbai vením a zhusta i větším ohonem. Pravidelnou známkou si biřských veverek jest bílá srst na břiše. Proto zovou c u Rusů bělkami. Lov na bělky bývá v Sibiři až posud velmi vydatný. Na kožeŠnický trh zasílají se bud jen bílá bříška nebo šedé hřbety. Odtud běžný výraz popel k< Sibiřané váží si také veverčích chvostů, prodávajíce je na váhu. Samotný spratek veverčí stojí v Sibiři asi 30 ko pějek, kilogram oháhěk (150—200 kusu) 60 rublu. Barva bělek jest měnivá, jiná v západní Sibiři, jiná při Ochotském moři, v MandŽursku, na Kamcatce, v Číně. Zku šení kožišníci poznávají na první pohled, odkud zboží po ehází. Zvláště spolehlivou známkou jest chvost. 6-15 JOSEF KOŘENSKÝ Udává se, že z krajů přiamurských a ochotských vjrváží Se ročně asi milion bělčích spratků, z Kamčatky 200.000 a z Mandžurska tolikéž. Eldoradem sibiřských veveřic jsou lesy jehličnaté. Urodí-li se však semen málo, stěhují se veverky houfně jinam. Zprávy 0 žímějŠích lesích přinášej! prý jim patroly vysílané předem na výzvědy. Za hromadného tahu ulovuje se bělek nejvíce. Té doby táhne armáda veverek jako slepé a vrhá se i do reky, aby ji přeplavala. K tomuto výkonu odhodlávají se l>Mk\ také, když zuří lesní požár a hrozí jim záhubou. Na řece (Hii viděl jsem před lety na vlastní oči, že jsou veverky dobrými plavci. Veselé při tom bylo, že držely chvostnatý olion stále nad vodou jako nějaký prapore«-. O poledná« li bylo již v salonním voze volněji, a bufet-nik oznamoval, že jest oběd připraven. Za 1 rubl podávaly se hostům 4 pokrmy: polévka, pečené telecí, jeseter a jídlo moučné s čajem nebo kávou. Bufet měl na starosti varšavský ľ«-lák. Jednotlivá jídla dostati lze ve voze za 40—60 kopejek. Sklenka čaje stojí 10 kop., sklenka slivovice 20 kop., bu-tylka vína kavkazského 2 ruble, žaponská voda minerální (Tansan; 20 kop., jablko 30 kop. Červencové slunce hřálo příjemně. O 12. hodině polední ukazoval teploměr 30° C, a bílý oděv tropický osvědčoval s< dobře \ měsíci červenci a srpnu i na cestái-h po Sibiři. Na jedno naříkali jsme si v salonním voze všickni: byly to dotěravé mouchy. Roje štiplavých těch krvežíznivcú přepadají mnohdy náhle celý vlak, vnikají do vozů a způsobují cestujícím pravá muka. Ještě hůře bývá, vrhnou-li se na člověka zároveň velicí o vad i a počnou se inu zabodávati do těla třebas i skrze silný šat. Jako v Austrálii tak i v Sibiři znechucuj! mouchy život člověku a stávají se krutou metlou všeho obyvatelstva. I nejotužilejší drvoštěpové nemohou pracovati \ sibiřských lesích bez hustého závoje. V odpoledních hodinách dotekl se vlak malebných břehů řeky Suifunu a přibyl potom na stanici Nikolskou. Před několika lety byla tam pouze širá step. nyní vládne celému kraji imposantní nádraží s pěkným chrámem pravoslavných věří- 646 .....■ tfil 1)0 VI cích i etné ciilnv. strojo\ nj. ikladii tě a obj lni 'hnus zveli i ují stanici každým dnem a proměňuji samotu v nalé i n čko. Rucliu přibylo stanici od té dobý, kdy přivtělenn I. ni bj la trať čínská. Vlastní město Nikolsk Usurijskij leží od stanice asi ver stu. Ještě před pěti lety byla tu pouze nepatrná dědina, o u zená původně přistěhovalci astrachanskými a voroněžskými. Ale ruští kolonisté netěšili se tam dlouho / klidného zat nání. jednou přepadli novou osadu čínští loupežní« i («hnu guzové) a vydrancovali celou ves. Leč / popelu vypálených srubu vyrostly opět chýše nové, z obnovené vsi vypučelo s»tav bou železnice usurijské město a čítalo r. 1898 již 15.000 -I i V obchodě zaujímají tam Číňané důležité místo, Trochu života zavládá i na malých stanicích usurij ké trati, má-li přijeti vlak. Té doby dostavují se usedlíci z okoli a přinášejí jako na nějaký trh máslo, láhve se smetanou, vejce, placky, jahody, borůvky, maliny, pečené kachny a ic řábky, paružkv srnčí a parohy jelení, kedrové ořechy (lim bové oříšky) jakož i celé Šišky otužilého stromu, jemuž řl kají po celé Sibiři kedr, jakkoli se od cedru valně liší. Nabídkám čelných prodavačů těžko odolali, zvláště nabízejí li se nám za několik kopejek neobyčejně veliké parůžky z ,,
  • 1o, mléko, sodovou vodu, mýdlo, oděv. látky na oděv, kožichy, kožešiny a j. Za spratek dosti pěkného sobola žádal kramář osm rublu, ale dal jej za šest. Koupil prý jej od Golda. Vodu sodovou plní v Chabarovsku do lahvi všecll po dob a tvarů, do malých i velkých, do baňatý« h i i íhlýi h. do ploských i kulovatých, do lahví od vína. petroleje, piva, kořalky a oleje. Sodová voda bývá tam zhusta hotová špína, ale prodlí se přece. Nejhorší vypíjejí Goldi. Obličej Goldů podobá se trochu tváři čínské, ale plel jejich jest tmavší a ne lak žlutá. Do Chabarovská prii házejí Goldi na trh s kožešinami a s ulovenou zvěří. Jednou při nesou soba, jindy losa, medvěda nebo vlka. Kroj bohatých Goldanek ukazuje obrázek na stránce 617. V bazáru koupil jsem si na cestu ještě několik ručníků. I I polštář a huně postaral jsem se již v Zaponsku. Ač bylo ustanoveno, že vyplujeme z přístavu o 5. hodině odpolední, přece prodlužoval se odjezd neustále. Paluba byla plna pocestných i hostí, kteří přišli se rozloučiti se známými. Nejvíce bylo ruských důstojníků s ge-nerálem v čele. Vojenská hudba je vyprovázela. Bylo půl sedmé večer, když ,,Baron Korf" odrazil od břehů. Konečně — pomyslil jsem si. * * * „Baron Korf" plul po Amuru tiše. Otřesu jsme ani nepociťovali. Byla to loď kolesová. Pro časté mělčiny nelze šroubových lodí na Amuru užívati. Parolod plula také zvolna, aby neuvázla tak snadno na písku. Ze samé opatrnosti měří se hloubka každou chvíli. Na přídě lodní stojí mužík, ponořuje do vody tyč olovem kovanou a označenou pruhy bílými a červenými. Každý pruh znamená stopu. Chvílemi slyšíme vyvolávati táhlým hlasem: vósim (osm), děvít, děsit. 653 48 TOSEF KOKK\r-Ki Na palubě bylo velmi hlučno. Mužíci rozložili taní v co s sebou měli, a obsadili každé místečko. Ale nejveseleji bylo kolem bufetu. Bufetník prodával sadovou vodu. limonádu, pivo, víno, kořalku, zákusky, zavařené ovoce, polévku, maso a j. Všecky známky jeho obličeje ukazovaly, že je Korejec, ale rusky mluvil jako rozenj Rus. Vypravoval mi, že neplatí za provozování živnosti na parolodi ničeho, ale že jest podle smlouvy povinen stravovati pasažéry třetí třídy darmo. Cestující prvé a druhé třídy platí za celodenní stravu 2 ruble denně. Za tento poplatek podává se na lodi o 7. hodině ranní čaj s houskou, v poledne oběd o třech pokrmech s čajem a k večeři jedno masité jídlo s čajem. Po večeři hrávají hosté v karty. První noc prošla v nejlepší náladě. Prvé jitro na Amuru pozdravilo nás krásným východem slunce. Oba břehy byly velmi blízky. Břeh levý náleží říši velikého cara. Břeh pravý náleží'prý Číně, ale po nějakém Číňanu aneb alespoň po čínské džunce nikde v čínské Man-džurii ani vidu. Místy vynikaly z řeky výspy a ostrůvky, a v rokytí jejich ukrývaly se tlupy volavek. Jinak je v celém kraji jako po vymření. Po celé hodiny ani památky po nějaké osadě. Jen občas spatřuje se po pravici kozácká hlídka. A potom zase nikde ani živé duše. Oděv tropický přišel mi vhod i za plavby po Amuru. Také důstojníci v něm chodili. Dne 1. srpna ukazoval i< pln měr 20 stupňů C, o polednách 31. * * * Z Chabarovská do Blagověščenska počítá se sice 960 verst, ale stanic jest všeho všudy sedm, a jedna bídu druhá Jmenují se: Lutovaja, Michailo-Semenovskaja, Jeká těrino-Nikolskaja, Pompejovka, Radde, Innokentčvskaja, Po Jarkova. Lékařské pomoci nedovolá se v přiamurských dědinách nikdo. Do sídla lékařova bývá mnohdy takový ku . jako jesl z Prahy do Krakova, a pohodlnější spojení tni stem sprostředkují parolodi pouze za léta. Zimou přerušuje se paroplavba na několik měsíců, a mttvolj osob Čekají na 6 14 ........ .in prohlídku lékařskou třebas celj rok. Kraje tak idlehlé nu vMtviijc obvodní lékař obyčejně jenom jednou do roka, vj šetřuje podezřelé případj úmrtí, navštěvuje /a vzácné ti ležitosti nemocné a poskytuje jim porno« i. Nežli &e okružný lékař dostaví, přechovávají se mrtvolj zesnulých \> zvláštních komorách. „Ledníky" pro nebožtíky má každá i biřská vesnice. Sibirané říkají jim také „anatomné" nebo „tomitělné" domy. Mnohdy bývá tam přechováváno několik nebožtíků najednou, protože nálezy osob zabitých a ná íilní usmrcených nebývají v tajgách (lesích) a na veřejnýi li il ničích žádnou vzácností. Aby těla do příchodu úřední ko mise nehnila, vyplňují se umrlčí komory ledem. Anatomický ledník sibiřský vypadá dosti úhledně. \l i podobu obytného stavení z roubeného dřeva. Středem domku jde chodba opatřená dveřmi na levo a na pravo. Jedněmi dveřmi vchází se do umrlčí komory, druhými vstupují lékaři do síně. \ níž mají mrtvolu pitvati. A" umrlčí komoře kladou se těla na prkna zavěšená nad ledem, aby ostala ušetřena od žravých krys a myší. Na vydržování umrlčích komor naříkají si sibiřští vesni ěané velice. Jednak jsou nuceni, aby si sami anatomickou lednici postavili, jednak nesou všecka \ ydání, -pojená se soudním šetřením. K vydání tomu přičísti jest ještě sumu potřebnou na zaopatření topiva, aby zmrzlá mrtvola teplem roztála a snáze se mohla pitvati. O všech krušných poměrech sibiřského lidu poučuje nás kniha nazvaná : lllustrirovannoe opísanie byta selskago näsele nia irkutskoj gubernii. Vydáno Východosibiřským oddělením carské ruské zeměp. společnosti v Petrohradě 1896. Byl jsem v duchu rád, že čeští vystěhovala dali před nost Americe a nestěhovali se na Amur. V letech šedesátých předešlého věku mluvilo a jednalo se mezi našimi rodáky mnoho o Amurskú, a v zapomenutých krajích východní Sibiře viděli mnozí ("echové u nás i e Arne rice zaslíbenou zemi. Heslem té doby bylo, učiniti liduprázdné Amursko kolonií českých vystěhovalců. Roku 1861 bylo zahájeno vyjednávám mezi Cechy americkými a zástupci ruské vlády. Čechové vyslali dva plnornocníky, inž. Mráčka a Jana Bariu l.etovského. ruská vláda delegovala pana Malinovského 655 fOŠEJ? KOŘENSKi z Petrohradu. Poradním místem byla zvolena Praha. Jednáni se dařilo tou měrou, že zřizovala se již knihovna pro příští českou osadu na Amuru. Knihy pro ni určené označovaly se již razítkem „Slovanská Lípa v Amurskú". Vyslancové čeští měli poznati půdu poamurskou z vlastního přesvědčení a očekávati na samém místě první emigranty. Zástupce ruské vlády vydal se již také do Ameriky a učinil Vojtěcha Maska z Čech svým průvodčím, chtěje se od něho naučiti českému jazyku. Ale povstání polské r. 1863 zhatilo všecky přípravy a obecný odpor proti Rusku obrátil všecky plány \ yslčhovalecké v niveí , * Příchod parolodi bývá pro každou osadu poamurskou svátkem. Vesničané zanechávají všeho a pospíchají k přístavišti, aby se dívali po několik hodin na liili s jiným duševním obzorem. Mnozí přinášejí na prodej tvaroh, mléko, vejce, okurky, lesní ovoce, pečené ptáky, chléb, a najatí dělníci pomáhají nakládati na lod dříví potřebné k vytápění kotlu. Uhlí se tam až dosud neužívá, od té doby, co plují po Amuru parolodi, daří se pobřežním lesům zle. Místy zmizely hvozdy již docela. Od zahájení paroplavby amurské první parník plul po Amuru r. 1855 — zlepšila se navigace jenom potud, pokud opatřeny jsou břehy číslovanými signály optickými. Také světla za noci rozsvěcovaná usnadňují poříční plavbu velice. Kanáru počítá se na Amuru několik sel. Vydržování obstarává se na náklad struní. Na každých 10 světel připadá jeden strážce, jenž osvětluje pravý břeh Amuru lucernami červenými a levý břeh svítilnami žlutými. Délka Amuru jest sice ohromná, nicméně stojí teprve na třetím místě sibiřských veletoků. Prvé místo přísluší Obi (5200 km.) nebo Jeniseji. druhé Leně (4600 km.). Tok Amuru činí 4480 km. Při všem čilém rachu paroplavebním, jaký zavládá v letě na Amuru, dělá paroplavební společnost špatné obchody a zastavila by jízdu již dávno, kdyby nepožívala státní podpory. Veliká sucha, jež mají v zápětí nízký stav vody v řekách, 656 K0RE0I I IBlftl 1)0 I i \ i i Přístaviště na řece Šilce ve Stťotěmku. stěžují paroplavbu velice. Stává se, že větší parníkj nemohou z místa nejenom po několik dní, ale i i.....ěkolik neděl. Také husté mlhy jsou poamurské plavbě na překážku. Pro nepro niknutelné „tumány" kotvíval náš paťochod v noci leckdy po několik hodin nebo až do rána. Celkem nám však štěstí přálo, a žlutá pěna hladiny říční utvrzovala nás v domnění, že „nahoře" pršelo a že tedy ne-uvíznem« výše na suchu. * * * Na stanici Jekatěrinonikolské pozdržel se „Baron Korf" delší dobu. Zastávky té užili jsme všiekni k návštěvě kozácké osady a jejího okolí. Kozáci mají tam své velitelství. Ale za míru vidíme v nich pouze rybáře, lovce, sedláky a drvoštěpy. Polaření hledí si kozák málo a pěstuje na rolích jen tolik obilí, kolik k vlastmi výživě potřebuje. V zimě obstarávají kozáci koně do saní a dopravují pocestné po zamrzlém Amuru. Nad dědinou mají kozáci svůj kostelík a hřbitov. Vyhlídka s výšiny jest daleká. Skrovný sad obklopuje svatyni. V sadě rostou břízy, hlohy, babyky, duby, osyky, klen, čere- Josef Kofcnský: Cesta k protinožcům. 11. 42 JOSEF KOŘENSKÝ mucha (střemcha), vrby a smrky, a na hrobech zelená se tráva a vykvétá plamének, kuklík, řepík a motýlovitá les-pedeza (Lespedeza bicolor), v Sibiři všudy hojně rozšířená. Pravoslavný sluha boží postavil si na svatém poli také včelín a o několik kroků dále upevnil na stojan truhlík s nápisem: Cítáma. Kalendář byl ještě nejlepší knihou celé hřbitovní knihovny. Udatní kozáci vykrášlili si zase kostelík svými nejlepšími trofejemi. Získali jich v putce s čínskými hordami za nedávného dobývání blízkého města Aigunu. Jsou to Čtyři prapory a dvě děla. Ryb vylovují kozáci z Amuru pořád ještě dost a dost. Zvláště hojny jsou v Amuru ryby kaprovité a lososovité. Celkem napočítalo se v oblasti řeky Amuru pres 60 druhu ryb. Tažné ryby mají pro osadníky největší důležitost. Táhne li vzhůru památný losos ke t (S almo la go cep halu s), aby se třel a „metal ikry", vylovují ho poamurští rybáři na miliony kusů. Jedním zalovením ociťuje se v síti i několik tisíc lososovitých ketů nebo gorbuší (S a 1 m o p r o t e u s). Nejvíce lososů vylovuje se při výtoku Amuru. U Nikola-jevska samého lovívá se jich asi 4 miliony ročně. Osmina kořisti upravuje se za pokťm psům. Kromě lososů hostí Amur také vyzy, jesetry, siky, kapry. karasy, líny, mníky, štiky, sumce a j- Asi polovice veškerých druhů objevuje se výhradně v Poamursku. * * Delší dobu trvala zastávka na stanici nazvané k uctění památky předního zpytatele zauralské Rusi. Radde jest její jméno. Přírodozpytec :Gustav Radde prožil na horním Amuru asi pět let a oddával se tam vědeckému výzpytu neustále, Později zaneslo ho povolání do Tiflisu, kde zemřel jako ředitel musea. Zprávu o úmrtí mého oblíbeného oestopisce četl jsem brzy po svém návratu do vlasti. Obraz Raddenů\ vid I jsem v nejednom srubu kozáčkem. Protější břeh čínské Mandžuríe jest rovněž liduprázdný. 658 KOREOl \ SIBIÜ..... i; \ n ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------——■'! -"—■-----------■ "'■ ■' Rok před mou návštěvou bylo tam však hluěněji. .i kozát i z Raddovky měli co dělati, aby čest ruských voju uhájili. Na konec ale vyčistili pravý břeh od povstalců tak, ís se tam neukáže žádný Mandžurec daleko široko. Do lesů mají kozáci z Raddenovky také již daleko. 1\>-březni hvozdy modřínové („listvennica", Larix dahurica) jsou již vykáceny, a vzdálenější drvo platí paroplavební společnost pořád dráže. Sáh měkkého dříví jedlového, smrkového a borového stojí tam asi 6 rublů. Zvěře užitečné i škodné žije prý v okolí hojnost. Domovem je tam srnec, jelen, los, sob, z dravých zvířat medvěd, vlk, rys i tygr. Slyšel jsem, že tato šelma bývá na protějším břehu častěji vídána. Ba jmenovali mi i statečného kozáka, jenž tam skolil v pěti dnech dva tygry najednou. Udatný Aleksandr Kobyzev zasloužil si za svůj čin vyznamenání plnou měrou, a proto oznamovalo se jednoho dne v rozkazu atamanově: ..Koncem měsíce října roku 1899 zabil kazak ze stanice Raddenovky na čínské straně dvě tygřice. Na jednu přišel Kobyzev, když požírala právě dobytče. I schoval se kazak za tlustý strom, chopil se pušky, namířil a tygřici poranil. Druhou ranou povalil šelmu k zemi a usmrtil ji. Pět dní na to spatřil Kobyzev tygřici druhou a zastřelil ji dvěma ranami. Podivuji se velice odvaze statečného molodca K.O-byzeva, jenž dokázal, že jako kazak ničeho se neleká a že strachu nezná. K výkonu tomu srdečně mu blahopřeji a uvádím molodce všemu kazačestvu přiamurskému za příklad. Na památku hrdinského toho skutku daruji mu čestnou zhraň s nápisem: Molodcu kazaku Aleksandru Kobyzevu od atamana přiamurských vojsk kazačích. Generallejtěnant Gro-dekov." V odpoledních hodinách zmizela nám s očí Raddenovka i vysoká skála, jež vysoko se vypíná z mandžurského pobřeží. Ještě nedávno stávaly pod skalní stěnou čínské pikety, a posádka vyhlížela spokojeně k malebnému svahu kozácke dědiny. Teď zbyly po čínské pevnůstce jenom rozvaliny, a křesťanský kříž na temeni skalnaté hory postavený hlásá nové panství. * * * * 659 JOSEF KOŘENSKÝ Parolodi naší přibyl v Raddenovce nový pasažér. Byl to pan Kovalev, vládní agronom, jenž vracel se ze studijních cest po Amurskú. Úkolem jeho bylo prozkoumati půdu v po-amurských krajích blízkých i vzdálených a podati o nich zprávu, hodí-li se k osazení, a v jaké" míře vyhovovaly by přírodní poměry maloruským přistěhovalcům. Až dosud pokládá se přiamurská krajina mezi Chabarovskem a Blaho-věščenskem k tomu účelu za nejzpůsobilejší. Z hovoru pana Kovaleva vyšlo na jevo, že půda kolem Blahověščenska (mezi řekou Zejou a Burejou), potom mezi Albasinem a Čitou hodí se pro „naselénie" ještě nejlépe. Jinde nedostává se potřebné prsti nebo jest kraj přístupný povodním. To platí zvláště o břehu levém. Lepší polohou a lepší půdou vyznamenává se břeh pravý (mandžurský). Tam roste také chutnější tráva, a dobytek nepodléhá tolikerým nákazám jako v Sibiři. Dobytčí mor, čum a a morová ja jazva, přivádí zhusta sibiřského hospodáře na mizinu a hatí všecky plány šťastnější jeho budoucnosti. Ostatně chová se hovězí dobytek v přiamur-ských krajinách jenom za největšího úsilí hospodářova. Dlouhá zima žádá mnoho zásob všelikého krmiva, jež opatřiti nebývá sedlák s to při nejlepší vůli, protože nedostává se v celé Sibiři laciných sil pracovních. Nejhůře bývá na blízku zla týcli ryží, protože dělný lid placen je ve zlatých dolech umo hem lépe nežli na kterémkoli statku a zachovává si na zimu tolik peněz, že může žíti z výdělku dlouhou dobu. Ale i u sibiřských zlatokopů platívají slova: Jak nabyli, tak pozbyli, a náruživí pijani pijí tak dlouho, dokud všecko nepřepili. V deliriu vídávají prý sibiřští alkoholikové nejprve zelenou zmiji, potom bílého slona a na konec děsí se příšerného čerta. * * Po pětidenní plavbě blížili jsme se k Aigunu. Ještě i. stávala v těch místech pevná bašta čínských vojsk mandžui ských. Byla to nejsevernější pevnůstka celé Cíny, a mi obklopovalo hradiště, rozkvétalo utěšeně. Praví se, že tam ílo L6.000 obyvatelů. Vlc /a bokserského povstání vzplanulo nepřátelství proti amurským Rusům také v Aiguně, a ob) KORKOll A mih.'..... c i \ m vatelstvu kozáckych \si a nedalekého Blahověščenska m válo než hotoviti se k obraně a k l»>ji. /a krátko byli ..... džurští vzbouřenci nadobro rozprášeni, a město Aígun do /.i kladů ztroskotáno. Po roce viděli jsme tam ji/ jenom n.iwi a hořký plyněk. Málokde čněly ze země ještě SSUtinj a ro2 valiny pagod. Jedním rázem srovnali lani Rusové město IC zemí,- že neostal kámen na kameni, zahnali copaté ' vnv ne beskc říše do vnitř země, osvobodili Annu- od hrozivého živlu a stali se od té chvíle pány také pravého břehu, led vlaje tam trikolóra panství ruského, drak čínský ustoupil křesťan Ľ světici, a nápis umístěný na strážném domku hlásá, líc Í0 to „Post Marie Magdaleny". Zastávka u strážného domku netrvala dlouho. Zbyl«..... jenom několik minut, abych se mohl projíti někdejší hlavni ulicí a vyrývati z rumiště jejího střepiny čínského pon ulánu a škváry po roztopených vázách smaltových. V sousedství někdejšího Aigunu vznikla potom osada nová. Přes noc vyrostly lam na mandžurské půdě vysoké budovy kamenné, v nichž řinčí teď již jenom zbraně ruské. Zchá tralé voje čínské vyhýbají se kasárnám aigunským z daleka. a svatý mír zavládl opět celým Poamurskem. * * Z Aigunu měli jsme do Blahověščenska asi 40 verst. Lod plula rychlostí 10 verst za hodinu, a kapitán nás ujišťo val, že budeme po 6. hodině večer v samém městě. Plavba lodí „Baron Korf" chýlila se ke konci, a mysl naši tížily nové starosti. Kde asi budeme spáti, jak dlouho zdržíme se v Blahověščensku a kterou asi parolodí odplu jeme dále, tázali jsme se jeden druhého. Povídalo se, že také /» v Blahověščensku čekají četní pasažéři na větší vodu. a že hostince jsou obsazeny. Já však spoléhal zase na doporuřo vad listy ke generálu Gribskému a na slíbenou přímluvu dobrosrdečné jeho dcery, jež vracejíc se z cest po Žaponsku plavila se touže lodí jako já do Vladivostoku. Byl jsem první z pasažérů, kteří v blahovéščenském přístave opouštěli parolod a utíkali blátivou cestou na vysokj 661 JOSEF KOŘENSKÝ břeh, aby si zamluvili v hostinci pokoj. Blahověščensky po licejmejstěr ubíral se právě po té cestě a doporučil mi „Grand hotel". V hotelu měli prázdnou poslední světnici a přenechali mi ji za 2 ruble denně. Měl jsem vyhráno a zamhouřil jsem rád oko, vida viseti se stropu a stěn cáry tapetové. Vábnější jest jídelna, v níž předkládá černě oděný číšník chutný oběd o třech pokrmech za 1 rubl, o čtyřech „bljudech" za 1 ;i pul ruble. Pivo přináší se tam na stůl v lahvích, ale je kyselé jako ocet. Nicméně pojmenoval je blahověščensky sládek „pilzenskoje". Hostem téhož hotelu byl také major B. z Berlína. Vracel se z východoasijské kolonie německé do Evropy a čekal v Blahověščcnsku již několik dní na parník, jenž by ho odvezl do Stretěnska. Pan major uvítal mě v hotelu s velikou radostí. „Ó, jaké to pro mne štěstí, že jste přijel. Četl jsem právŽ v knize přibylých hostí, že jste z Prahy, a pomyslil jsem si: Ten jistě umí německy a vysvobodí mě z tísně. Považte, pane, zde mně nerozumí živá duše, ať mluvím francouzsky nebo německy. Směji se, hubuji, kleji, čertím se, ale nic naplat. Musím jísti, co mně přinesou, a jsem rád, že mě vůbec obsluhují. Marně se snažím, abych porozuměl alespoň jídelnímu lístku. Vy jste nyní moje spása. Ted se vás již nespustím a slibuji, že nepojedu na Sibiř již do nejdelší smrti. Spoléhal jsem na francouzštinu a němčinu, ale jsem tu jako prodaný. Každý mluví ke mně jenom rusky, a já rozumím z celé ruštiny jenom „ničevo". Jako pruskému majorovi, tak dařilo se v Sibiři i Arne ričanu Palmrovi,. jenž spoléhal zase na světovou angličtinu. Byle již pozdě, když se počal učiti rusky na amurské páro lodi. Proto držel se mne i on jako klíště a sliboval mi \ Ame rice hory doly, jen když ho na cestě neopustím a budu jeho rádcem, a tlumočníkem. S oběma nešťastníky rozloučil jsem se teprv \ Vloskvi Blagověščensk vypadá za krásné pohody pěkné ale p i dešti mění se hlavní ulice v bažinu nebo dokom I litlll ) a řeky. Zřetelně ukazuje to obrázek na strano dřevených chodníku nebyla by tam chůze l l pohod) (lili možná. Po dlažbě není nikde ani vidu. Také 'I.....) i "' 662 w mi dřevené. Obchodní dům Kunstův & Albenrih Ifbl se každému. S ním záivodí jen obchodní Firma Čurinova, Ütulný je příbytek gubernátora Gribského, Nakolik finských děl kfášlí březový jeho sad, založení na pokraji amurského břehu. Před půlstoletím stával v těch místech pouze kozáckj post, a hlídka jeho mohla vyhlíželi v místa, kde vylévá se do Amuru řeka Zeja. Odtud nazýval se post Ustzejským. Ted má Blahověščensk asi 35.000 obyvatelů. Několik učilišť po skytuje tam mladému dorostu vyššího vzdělání; Takovými školami jsou gymnasium pro hochy a pro dívky. Kromé těchto ústavů zřízen jest v městě seminář pro vychování duchovních. Do svého domova mívají studenti daleko, prOlOŽC vzdálenost města měří se v Přiamursku i tisícem vei il Zdá se, že volný duch probouzí se také v mládeži i biiské. Soudím tak z hovoru malého gynmasisty. Na otázku: „No, hošíku, zda-li pak víš, jak se jmenuje váš gubemátoi „Jak bych nevěděl" — odpověděl směle studentík „vždyť bydlím blízko generála Gribského." „A jest gubernátor Gribskij hodný Člověk?" otazoval jsem se dále. „Není hodný člověk," odpověděl malý Sibiřan. „Což ne víte. že kázal utopiti nedávno 5000 hodných Číňanu tamhle v Amuru ?" Co mi hošík potom vypravoval, jest událost, 0 níž se svého času mnoho mluvilo a v novinách psalo. Za povstání mandžurských bokserů roku 1900 dolehly zlé časy také na Blahověščensk. Té doby žilo v městě ně kolik tisíc Číňanů. Někteří měli zavedeny pěkné obchody, jiní rýžovali zlato, provozovali zelinářství a řemesla a sloužili poctivě v domech i na lodích. Heslem vzbouřenců na druhé straně Amuru bylo: Sim t bělochům. Paličské listy a řeči sířily se po celém Mand/m | u a letáky toho druhu objevily se pojednou též v Blahovi sku. Nicméně hleděli si Číňané v městě usedlí svých prací jako dříve a vycházeli s ruským lidem v nejlepší shodě, Ale čínská provolání v městě nalezená vzbudila u néktcrýľh Rusů podezření, že žlutí jejich spouluobyvatelé jsou .rozuměni (6- 415 JOSEF KOŘENSKÝ se vzbouřenci mandžurskými, a že hrozí Blahověščensku veliké nebezpečenství. Zděšení nastalo zvláště v městě, když počala se rozléhali nepřátelská střelba na pravém břehu řeky Amuru, a když cílem střelby staly se ruské parolodi. Ko-zácké osady na levém břehu byly již před tím od vzbouřen.« ů napadeny a ruským vojskem hájeny. I ženy poamurských kozáku chápaly se pušek, konaly hlídky ve dne v noci a počínaly si udatně. Za velikého nedostatku vojska v Blahověščensku učinil generál Gribskij po vůli ustrašeného obyvatelstva a vydal proto rozkaz, aby všickni Číňané byli vyvedeni z města k Amuru a dopraveni na mandžurský břeh. Číňané marná prosili za slitování a ujišťovali spoluobyvatelstvo, že jim ani nenapadlo, aby se přidávali ke vzbouřencům, a že jsou šťastni, mohou-li se mezi Rusy živili. Ale strach má veliké oči, a ozbrojeny lid vypuzval Číňany z bydlišť a hnal je k řece. Mezi tím zahájili však již střelbu vzbouřenci na břehu protějším., a k bezpečné dopravě Číňanů přes Amur nebylo ani času, ani potřebných lodí a prámů. Proto nařídili vůdcoval ozbrojeného lidu, aby byli Číňané vehnáni do vody a plavili se mělčejšími místy na druhý břeh. Kdo se vzpouzel, byl hnán do řeky nasazeným bodákem. Leč řeka byla tam široká i hluboká, a skoro všickni Číňané v ní utonuli. Na 5000 lidí přišlo pojednou o život. \ eřejný tisk káral hrozný len skutek obecně, a udatní vůdcové ruští čekali mamě na vyznamenání, které by jich nebylo minulo za okolností jiných. Všecka zodpovědnost p i dala na generála Gribského, gubernátora Přiamurského a atamana kozáckeho. Za mč návštěvy v Blahověščensku byl generál tuiliskii ještě na svém místě, ale nedlouho potom Četl jsem \ m ských listech, že vítěz amurský byl své hodnosti jako bernátor Přiamuřska sproštčn a přidělen ku generálnímu štábu generálního gubernátora Grodekova. Byl tedj ibfí n samostatného působení a podřízen představenému vyHAÍilui Svědomí veřejnosti stalo se tak zadost, ačkoli Gribul u i n prodléval v osudný ten den na místě nebezpečnej hm Všecky podrobnosti o válečném ruchu, jak j vládl \ Hlttho 664 JOSEF KOŘENSKÝ věščensku r. 1900, vyličuje ve svém spise A. Kirchner. *) Dílko to koupil jsem si zároveň s Amurským kalendářem (na r. 1901) jako zajímavou četbu na další plavbu po A múru. * * * Také v Blahověščehsku nevěděl nikdo, který den odplujeme do Stretěnska. V přístave nás konejšili, jen abychom měli trpělivost, že odjedeme snad zítra ráno nebo odpoledne, nebo až pozejtří. Možná, že prý vypraví se veliký parník, možná však, že pojede malý parochod „Potanin", což se nejvíce pravdě podobá, protože jest nahoře vody pořád ještě málo. Konečně uslyšeli jsme radostnou zvěst, že odplujeme do Stretěnska dne 7. srpna ráno. Samou radostí nemohl jsem ani spáti a byl jsem již se sluncem východu na palubě malého „Potanina". Cestovatel Grigorij Nikolajevič Potanin byl toho hochu, že pojmenovali jeho jménem jeden z poammskýeh parníků. Potanin byl rodilý Sibiřan, a zásluhy jeho o vědecký výzkum krajů sibiřských, mongolských, tibetských a čínských jsou veliký. Kajutní lístek měl jsem již dávno v kapse. Čekala mě plavba zase hezky dlouhá. Až do Stretěnska počítá se asi 1200 verst. Za kajutní lístek 1. třídy platí se 31 rubl, ve 2. třídě 19 rublů. Kdo připlavil se do Blahověščenska z Chabarovská, má přednost před pasažéry novými. Kdo jest v 1. třídě, má na ni nároky i za další plavby. První plavba jarní zahajuje se mezi Blahověščenskem a Stretěnskem 1. máje a končí počátkem října. Mezi Chabá rovskem a Nikolajevskem plavívají se parolodi od 10. máje do 2. října. Až do Stretěnska měli jsme nových 11 stanic. Byla malá naděje, že tam připlujeme dříve než za 10 dní. Vál Čerstvý větřík, a na Amuru dělali se „zajíčkovi?" V Sibiři bývají v zimě zajíci bílí (Lep u s variabilis) od *) Osada Blagovčščcnska i vjatie Ajguna. Sostavil A. V. Kirchner, V Blagovčšccnsku 1900. 666 KOREOU A SIBJŔl 110 VLASTI. lud název pro amurské beránky. Slunce svítilo jasně .i hřálo příjemně. O 9. hodině ranní ukazoval teploměr 28, o 11. ho dine 30 stupňů dle Celsia. Tou dobou opouštěl „Potanin" právě přístav. * * Kajuty byly těsny a opět přeplněny. Jednoho soudruha uvítal jsem v kabině zvláště rád. Byl to milý Michail Iva novic Jankovskij, majitel závodu koňařského u Vladivostoku a při tom bystrodurhý pozorovatel přírody. ľan Jankovskij ocitl se v Sibiři jak.) vypovězený povstalce / let šedesátých. Ví, co je Sachalin a zná celOu asijskou Rus. Okusil všech strastí, jež přináší s sebou sibiřská deportace, a žije ted jako člověk volný a bohatý. Chov ušlechtilých koňů pomohl vlasteneckému synu nezapomenutelné Polsky k zámožnosti a spokojenosti. Jako statkář oblíbil si Jankovskij sledovati život ptáků, a nejeden živočich sibiřský nazván jest od učených zoologu petrohradských jeho jménem. Nevítaným druhem kajutním byl iimouněný pop. Ani on, ani zlatokopec, jenž duchovního otce s modrým nosem stále častoval, nevycházeli z podnapilého stavu a vyrušovali po kojné pasažéry ze spaní celou noc. Nejhorší bylo, že plivali oba po celé kabině a že před chrklemi nebyl nikdo jist. Stesky vedené na počínání obou opilců vzal sice kapitán na vědomí, ale pijani sužovali nás nadále. Zbýval jen jediný prostředek: kniha stížností. Pouhá žádost za tuto knihu po stačila, abychom se nemilých spolunoclehářů zbavili. No< potom byli oba pijani přestěhováni na palubu. Kontrolou lístku ukázalo se, že oba pasažéři neměli ani práva kabiny užívati. lindy žádali jsme knihu stížností proto, poněvadž kapitán kotvil celou noc, vymlouvaje se na hustou mlhu. Ale no< byia k ránu již jasná, a kapitán přece se s místa nehýbal a vyspával kořalkou zmožen až do bílého rána. Také tato stíŽ nosí pomohla, a kapitán kotvil, jen když skutečně kotviti m ušil. Jednoho večera zdál se vzduch býti naplněn samými vločkami sněhovými. Hotová chumelenice. Ale domnělý sníh 667 4167 JOSEF KOŘENSKÝ měl křídla a lítal. Ve chvíli byl náš oděv samá bělostná blanka. Také hladina vodní, lod a pobřežní rostlinstvo bělaly se průsvitnými kožkami . Byly to svlečené pokožky hmyzu, jenž žil ve vodě dva tři roky jako larva a vznesl se pojednou do ovzduší jako nymfa, aby se ještě jednou svlékl a užíval rozkoší kratičkého svého života. Od prvního vzletu uplyne jen málo hodin, a dospělý hmyz hyne a umírá. Ale nežli zahyne, snoubí se sameček se samičkou a pojišťují život novému potomstvu. Z vajíček do vody snesených rodí se larvy nové, ale ploditelé skonali ještě téhož dne po svatebním veselí. Tak žijí „dněvky" čili jepice. * * * Z poamurských dědin má západník málo potěšení. Schází jim živel, jenž omlazuje duši, přetvořuje život a vzpružuje lidstvo k plodnější činnosti. Sibiřští kozáci a ruští přistěho-valci nejsou prý s to, aby kulturní život na Sibiři rozkvétal a mohutněl. „Potřebovali bychom tu Čechy, Poláky, Němce, lidi, kteří by duševní obzor našich kolonistu rozšiřovali a dobrými příklady v hospodářství polním a v podnikání je předcházeli." Tak mluvili ke mně sami osvícení Rusové. Přistěhovalci nastupují cestu do Amurská nejpohodlněji za léta. Nejlacinějším a nejvhodnějším plavidlem osvědčily se vory neboli pltě. Na vorech plují potom vystěhovala do nové domoviny se vším, čeho budou v hospodářství potřebovati. Na ohrazené vory nakládají dobytek, hospodářské ni řadí, nábytek, krmivo, obilí k setí, všeliké náčiní polní i domácí, vztyčují na přídu svého plavidla červenou vlajku a plaví se po řece tisíce verst níž a níže. Podobné plavby konají také za léta poamurští kupci a postavují si na voru úhledný domek, v němž mají na prodej zboží všeho druhu. Na Amuru setkali jsme se s kupeckými a vystéhovaleckými pltěmi dvakráte a koupili jsme si v krámě chutné zavařeniny ovocné na přilepšenou k rannímu čaji, Byly to výrobky proslulé firmy Abrikosovy v Moskvě. Na parolodi prodával bufetník „varene" po rublu, na voru dostali jsme láhev zavařených jahod za 70 kopejek. KOREO 1 A SIBIŘI ľii VLASTI. Kupecké pltě zastavují se na své plavbě u každé vesnice, prodlévají tam po několik hodin i dní a ubírají se dále až do Nikolajevska. Až kupec všecko zboží prodá, prodá na konec také svůj vor s domkem a vrací se parolodi domů. Cestu do poamurských krajů ukázal nejprve odvážný Po jarkov a po něm Chabarov (17. stol.). Památku jejich hlá sají tam nyní stanice Pojarkova a město Chabarovsk. Kozái i byli z počátku jedinými osadníky celého Poamurska, ale na vlastní kolonisaci došlo teprv rokem 1858. S kolonisty přistěhoval se do Sibiře také vrabec domácí, ale daleko na východ ještě nepronikl. Pan Jankovskij mi pravil, že město Čita jest v Zabaikalsku nejvýchodnčjší jeho metou. Dále na východ objevuje se již jenom vrabec polní a zastupuje u lidských příbytku vrabce domácího. * * * V Albazině dospěli jsme s parolodi k nejsevernějšímu bodu řeky Amuru a pluli jsme asi tak při 54. slupni sev. šířky. Jako jinde při Amuru, lak i na této kózácké stanici hledal jsem v zahrádkách ovocné stromy marně. Krutá a dlouhá zima nesvědčí jim tam. Za to nescházívá v přiamur ských osadách bříza. V Albazině připomínáme si dávného knížectví daurského, nad nimž vládl Albaz. Po sídle vládce tunguzského zbyli pouhé rozvaliny, a z rozvalin vyhlíží ted na nás březový sad kozácki' dědiny, založené atamanem Chabarovem již r. 1561. Za Albazinem oznámil nám kapitán, že je na horním toku vody málo a že třeba užiti parolodi s ponorem menším. Dále oznamoval, že jedna část pasažérů přestoupí ii.i nový parník a že ostatní musí na bárku, jež bude ve vleku naši „Aurory". ..1'olaiiin" poskytoval pohodlí málo. ale ještě hůře VJ padala „Aurora". Jobova ta zvěst způsobila pobouřeni na celé lodi, a reptání nebylo konce. Ale mezi tím tlačili se na nás již cestující, kteří připluli s „Aurorou", a nám nezbývalo, m/ uposlechnouti rozkazu. Nepořádek, jakí zavládl na obou li. vedl až ke rvačkám. 669 JOSEF KOŘENSKÝ Za stanicí Pokrovskou ukázala se hladina řeky ArgunŽ a dotýkala se řeky Šilky. Splynutím obou těch proudů \ /nika teprve Amur. Ale Tunguzové pokládají Silku za prameniště veletoku amurského a nazývají celý Amur také Šilkarem. Od Pokrovky vzhůru měli jsme po obou stranách řeky Silky již jenom panství ruského cara a dne 17. srpna spaniu jsme Stretěnsk. Pohledem na kvetoucí pohanku vyjasnila se i tvář našich palubníků a bylo slyšeti veselý popěvek ..Kaša. mál naša". Po levé ruce zelenaly se střechy města, po pravici pištěla lokomotiva. Myli jsme zase na pokraji civilisovaného světa. Radost naše byla však zkalena neveselým divadlem. Přístaviště opouštěla právě trestanecká barža, černá jako nebožtíkova rakev, a odvážela několik sel nešťastníků do vyhnanství sibiřského. Noc přespal jsem v bídném hostinci. Kousavý hmyz zanechal ve mně nejhorší vzpomínky na Stretěnsk. Objednaný vozka odevzdal mi ještě večer číslo svého povozu a dostavil se časné ráno přede (Pere. aby mě odvezl na nádraží. V několika minutách přeplavíme se prámem na protější břeh řeky Šilky a budeme očekávati s toužebností odjezd vlaku, stahovaný na 9. hodinu ranní podle stretěn-ského času. V telegramu zaslaném do Irkutská náčelníku železniční stanice oznamoval jsem: Objednávám si jedno mužské místo prvé třídy do Moskvy dne 11. (24.) srpna. Prozatím mě čekala jízda železnicí až k Bajkalu 1034 verst, potom několikahodinná plavba po jezeře a hned na to zase další železniční jízda 61 verst až do Irkutská. Jízda stojí celkem asi 22. rublu v 1. třídě, 13. rub. ve 2. třídě a 9 rub. ve 3. třídě. * * * Vozy našeho vlaku byly jako obyčejně přeplněny, a o místa vedly se tuhé zápasy. Příliš četná zavazadla toliké rých pasažéru proměňovala každé kupé v barikádu, v níž nebylo hnutí ani ve dne, ani v nocí. 'Prať Zabajkalské železnice vede několik set verst m tleb ným krajem. Staré skály střídají se s březovými háji a pa 670 knrl.nl \ SIBIŘÍ DO VI.A li. louk) Nádherně kvetl) na nich tehd) zlaté máky (Papavet nudic a ule) a protěže alpské (< I n a p halí u m sibiri c u m) a bělaly se v zeleném pažitu jako jasné hvězdy. Osady zdály se mi býti den ode dne úhlednější a věse lejší. V sadech každého nádraží rostly břízy, modříny, pláňata jabloňová, hlohy a vrby. Zastávky byly dlouhé. Každou chvíli zastavovali se pasažéři v bufetu s takaném čaje a čerstvými pirogy. Jiní nabírali do čajníků horké vody poskytované na všech stanicích zadarmo a vystrojovali si snídani a svačinu ve voze. Občas zastavuje se vlak uprostřed širé trati a nakládá dříví, kterým vytápí se paxostroj,.. Do hvozdu je několik kroku. Přírodozpytec má příležitost botanisovati a odnáší si od samých kolejnic kytice vclkokvětých protěží, podobných alpským druhům jako vejce vejci. V stepnatých krajích zjevují se očím nové obrazy. Veliká stád;; hovězího dobytka, hravú a koní oživují pastviny. Nejeden kozák jest pánem několika tisíc kusů. Za války čínské vydělali pěstitelé koňů mnoho peněz a dávali si platili za pěkného oře až 50 rublu. Vápencové skály vroubu í řeku Šilku daly podnět k výrobě cementu. Závod toho druhu založila společnost u stanice Bajanské již r. 1895, objednavši všecky stroje v Hamburku. Slyšel jsem, že vyrábí ročně asi 40.000 tun „amurského" cementu. .Minuli jsme Nerčinsk založený při řece Nerči r. 1654, potom stanici Kaidalovskou, jež jest zároveň východiskem železnice mandžurské, dále město Citu, středisko zabajkalského obchodu a průmyslu, stanici Verchnéudiusk a dne 21. srpna v yhlíželi jsme před východem slunce na srázné břehy a hladinu jezera Bajkalského. V Mysové stanici končila naše jízda po Zabajkalské železnici. Parník „Angara" očekával u dřevěného mola příjezd vlaku, přejal v několika hodinách pasažéry, zavazadla, zboží a 0 11. hodině ranní brázdil si cestu ke protějšímu břehu. Dva tuleňové byli jediní tvorové, kteří se za naší plavby po Bajkalu z hladiny vynořili a zase v hlubinách zmizeli. Památní tito ssavci ukazují zřejmě k někdejší souvislosti je- 671 JOSEF KORENSKY zerä s mořem a náležejí druhu (P h o c a b a i c a 1 e n s i s), jenž vyskytuje se pouze V Bajkalu. V odpoledních hodinách pristala paťoloď ke břehům osady Listveničné, a pasažéři vlekli zase v potu tváři své rance, kufry, podušky, torby a plédy po nábřeží na stanici, jejíž jméno Baikal. O 6. hodině večer hnul se vlak z nádraží, dostihl brzy levého břehu řeky Angary a přibyl asi za tři hodiny do Irkutská. Na ulicích sibiřského emporia vládla čirá tma, když zapadali lošjadi do bláta a bažin a odváželi mě do hotelu Metropol. Spadl mi kámen se srdce, když mi opilý vrátný oznamoval, že jest ještě jedna komnata prázdna. Rád jsem za ni platil 5 rublů denně, jakkoli se okna na ulici nemohla ani zavírati. Z opatrnosti dal jsem je zatarasili na noc skříněmi. A. učinil jsem dobře. Spal jsem jako zabitý, když rozlehlo se po půlnoci zvonění a volání na poplach. Ve chvíli stáli na chodbách všickni nocleháři v nedbalkách a tázali se, co se děje. „Zloději jsou zde a máme je," byla odpověď. Přišli hned tři najednou a vloupali se okny do hotelu. Na chodbách sebrali obuv a oděv a uschovali vše do pytlů. Ale když jeden sletěl za tmy se schodiště a narazil tam na lůžko číšníkovo, byli všickni' pachatelé prozrazeni, schytáni a provazy spoutáni. Tak přišel z nás každý opět ke svým šatům a střevícům. Krádeže jsou v Irkutskú událostí zcela všední, protože pobudů a lupičů, kteří utekli z vyhnanství, potuluje se v Sibiři na tisíce. Jak neměla všecka sibiřská města trpce stěžovati si u vlády, že stálou deportací zločinců stává se život v celé Sibiři nesnesitelný ? Jak neměli Sibiřané žádati rádce carovy, aby přičinili se o odstranění největšího zla, pácha mho samou vládou,-a povznesli sibiřské země k cílům ušlechtilejším? Ci neměli býti Sibiřané jisti ani svými životy před nebezpečnými broďagy přepadajícími dědiny i města? „Tah žíti již dále nelze," napsala Sibiřská gazeta. „Proto chi eme, aby v prvé řadě zrušena byla deportace," volala zase obci města Jeniseje. * * * 672 KOREO! » Ittlftl i"' vi', r I Od řeky Irkut, jež se vylévá do Angary, vzalo jméno také město a zabralo od svého počátku niku 1652 šir\ kraj. Dlouho by trvalo, nežli by Člověk prošel všecky jeho bídné i lepší ulice, za noci místy jako hrob tmavé a místy jasnou září elektrických lamp osvětlené. Vždyť počítá se v celém Irkutskú na 13.000 domů a domků. Ale kamenných budov jest jenom pouhá desítina. Z obchodních domů Irkutských zajímal mé nejvíce ko-žišnický dům bratří Šafigulinů. l'o delší dobé mohl jsem spatřiti zase bohatý sklad nejdražších kožišin světa. Za některé kožichy platí se v závodě i několik tisíc rublů. Nejcennější jest koži šina z mořské vydry, stříbrné lišky a sobola. Ceny jejich stoupají rok od roku, protože lov na tyto šelmy není již tak vydatný jako jindy. Před dvacíti lety přicházelo do obchodu ročně asi 8000 mořských vyder, nyní jenom desátý díl toho. Lovištěm jsou hlavně mořské břehy při Alašce, potom Britská Kolumbie, Kurily a severní Zaponsko. Z Kamčatky vymizela mořská vydra již nadobro, ale v obchodě zove se její kožišina pořád ještě „kamčatským bobrem". V zoologii nazývá se E n hydra marina. Za největší ;i nejpěknější kus platívalose jindy 800 rublů, nyní až 3000 rublů. Pouhý límec stojí asi 300 rublů. Stříbrná liška (Can is a r gen t at u s) má vlastně koži-šinu černou a pouze konečky pesíku stříbrobílé. Lovištěm jsou severní kraje východní Sibiře a Kamčatka. Kusy, jež mi pan Šafigulin ukazoval, byly po 600 rublech, ale za nejskvělejší pla-tívá se až 2000 rublů. Krásný kožich ze soboliny nabízel mi irkutský kožišník za 750 rublů, avšak za nejlepší žádal 2000 rublů. Jednotlivé kožišiny sobolí prodává pan Šafigulin po 10 až 250 rublech. Jaké to úžasné ceny naproti cenám dřívějším. Když Im so bolů přivábil první evropské obchodníky daleko za Pral. pro dávaly se kožišiny po 50 kopejkách. Do obchodu přichází nyní ročně na 40.000 sobolin ze Sibiře a Kamčatky, na 10.000 kusů z Číny a asi 2000 z ostrova Sachalinu. V severní Americe ulovuje se sobolťS asi 100.000 za rok. ale ceny jejich jsou mnohem nižší.*) *) Na pražském trhu se stříbrná liška a mořská vydra ani neobjevuji. Dámský límec a rukávník i nejlepší soboliny sibiřské prodává koii J.i-i-i' K..1V11.U■ Centa k prolinoicflra. II. 43 673 rosEB KOŘÍ Lacinější jsou u Safigulina kožichy z bělek. Kožich 2C tmavých hřbetů veveřic zabajkalských prokládaných chvosti m stojí 70 až 100 rublů, bez chvostů 40—60 rublů. * * * Přehledný obraz sibiřské zvířeny spatřil jsem v Museu, v němž má také své sídlo Východosibiřské odděleni zeměpisně společnosti. Cihlová budova vypadá imposantně, ale trpí nedostatkem světla. Konservátor pan Anton Michajlovič Stanilovskij předložil mi nejprve knihu zapsaných hostí. Cell jsem v ní jména: dr. Jaroslav Sedláček, potom: E. St. Vraz z České Prahy. Nedávným hostem Musea byl též \\ slanec sultána tureckého, když ubíral se za svým povoláním du Cíny. Hasan Ľnver paša navštívil Museum se svou ženou a dal se do hovoru s panem Popovem, jenž narodil se v Jakutsku a mluvil výborně jazykem jakutským. Paša mluvil turecky a Popov jakutsky, a přece rozuměli si oba velmi dobře. Paša byl muž vzdělaný a znalý řeči staroturecké. I podivoval se nemálo, kdy/ uslyšel v jakutském hovoru výrazy tak starobylé. Ze všeho vycházelo na jevo, že Jakuti ocitli se na dalekém severu sibiřském teprve v dobách pozdějších, a že původní vlast jejich leží na asijském jihu. Pan Popov uváděl za doklad pověsti, jež se mezi Jakuty podnes zachovaly a jako písně prozpěvují. Jakuti opěvují rodné kraje starých předků, „kde zimy nebývalo, kde slunce pražívalo, kde vysoko tráva rostla". Za mé návštěvy měli v Museu plné ruce práce. Té doby obdržel ústav nazpět vycpaná zvířata, jež svého času poslal na výstavu do Paříže. Ale vrácené přírodniny přišly názpěl k nepoznání: tygři měli hlavy lví a levharti ocasy opici. Ptákům scházela křídla, chvosty, zobáky. Bylo prý to naposled, co Museum výstavu obeslalo. V oddělení archeologickém zastoupeny jsou bohatě bronzj a nefritové sekery, šípy a nože, vykopané za stavby železnii ni trati v okolí irkutském. Barva nefritu je zelenavá a mléčná. firma Vondráčkova asi za 800 korun. Nejlépe platí si: kožišnicktí výrobky v severní Americe a móda tamější jest směrodatná. 674 i"i'i m ', I Bin..... VI ii Velikí balvany nefritové jsou známy také i řek irl gubernie, ale barva jejich jest vesměs tmavozelená. Konservátor Stanilofvskij ukazoval mi také Lábet malých rybek, jež náležejí k předním znamenitosíem Bajkalského ji žera. Byly to ryby již preparované. Ziv) byly spatřen) jen málokterým smrtelníkem, a i<> ještě jenom na několik oka mžiku. Mrtvoly podivuhodných těch tvorů znají všichni baj kalští rybáři. U Rusii šlovou golomjanky a /mimy jsou tam již ode dávna, protože se objevují v jistou dolní roční u velikém množství na hladině. Pobřežní obyvatelstvo sbírá a loví pošlé golomjanky za lim účelem, aby /.nich vytlačovalo tuk, jímž jest tělo veskrz prosyceno, a mělo laciné svítivo. Vhodně zove se golomjanka po českuolejník bajkalský. V zoologii známa jest jakožto Callionymus (Comephorús) b a i c a 1 e n s i s. Bližší podrobnosti o golomjance vyšly na jevo, když jali se zkoumali Bajkalské jezero přírodozpytci. O golomjance tvrdilo se již předem, že žije jenom v největších hlubinách a že se nikdy k povrchu jezera neodvažuje. Zpráva ta se po tvrdila, když zoologovo věnovali všecku pozornost jezer ní z\ i řeně hlubinné. Jednoho dne — myslím, že 14. června 1902 — vyvážil Korotněv z hloubky asi 800 metrů bahnitý nános a spatřil v něm ke svému překvapení živou rybku s průsvil ným tělem barvy začervenalé. Korotněv poznal v ní ihned golomjanku a snažil se, aby ji zachoval na živu. Ale vše< ks pokusy jeho byly mamy, a vzácná kořist vzala v krátké dobž za své. Bylo patrno. že zahynula následkem řídké atmosféry. * Týž osud stíhá také všecky nlubinné ryby mořské. Když puk Korotněv počal golomjanku pitvati, objevil ve dvou věji [i I živé rybičky již dosti vy vinuté. Zárodek byl ve vajíčku sto Čen dvakráte do kruhu a měl veliké černé oči. Co Dybovski za výzpytu jezera tušil a hlásal již před několika lety, Korol něv nejnověji potvrdil. Golomjanka jesí z té zvláštní skupili) ryb, které potěr rodí, vyvádějíce ze svého těla na svěl již rybky živé. Tak to činí i mníku podobná ryba Zoan i v i v i para, hojná v průlivu la Mancheskěm a v Baltickém moři. Zdá se, že po v\ líhnut í potěru golomjanka hyne, ab) se pak vznesla až ke vladině. Tělo mrtvoly udržuje se celí pohromadě jen na krátko a brzy >e rozpadává. Ryt hlé zmi 670 83 KOREOU A SIBIŘÍ llo VLASTI. podléhají též částice tukové a tají slunečním teplem velmi záhy. V Irkutskú viděl jsem poprvé ještě jinou památnou rybu, známou Sibiřanům jménem omul č. bajkalský si k (Sal m o čili Coregonus omul). Prodává se na trzích naložená jako slaneček. V Irkutskú prodávali kus za 10 kopejek. Jako omul, tak i jiné lososovité ryby (Coregonus baicalensis, Salmo thymallus a S. fluviatilis) opouštějí za doby tření Ledové mora a táhnou u velikém množství až do Angary. * * * V Irkutskú vyptával jsem se na krajana Macenauera, jenž se tam po několik let hudbou živí a také sbíráním přírodnin S€ zabývá, ale bydliště jeho nemohl jsem vypátrati. Zašel jsem si tedy na policejní úřad a žádal jsem za sdělení, kde bydlí učitel Macenauer. Nežli mi úředník mohl odpověděti, slyším pojednou ruská slova: „Já vím, kde bydlí." Pronesl je muž, jenž přišel do úřadovny za tím účelem, aby předložil pasportj k vidování« „Vy že vite, kde bydlí?" odpověděl jsem radostně. „Na posled jste také Cech," dim na to dále. „Aino," odpověděl krajan. „Jmenuji se ........" „A odkud pocházíte a co tu děláte?" „Jsem od Králové Hradce. Přijeli jsme z Archandělska. Ještě dnes du eine v hotelu Metropol koncertovati. Hraji housle, ostatní harfu, flétnu, harmoniku. Je nás pět. Večer můžete nás slyšeti. Přijďte. Ale teď, prosím, pojďte. Spě chám. Macenauer bydlí na blízku, v ulici Preobraženské." Byt Mäcenaueruv jsme našli, ale muzikant sám doma nebyl. Rozloučeni s potulným krajanem bylo krátké. Večer ti! val jsem se na společnost českých muzikantu z daleka zevnějšek harfenic a celého kvinteta způsoboval mi málo i.i dosti, a řeči pronášené od posluchačů o Českých LUllílřícll vzaly mi všecku chuť hlasití se ke krajanům xavátým bídn; osudem do města, jež zve se sibiřskou Paříži .1 ' hieajřcm asijského východu. Ale do pravdy té má město Irkul 676 hodně daleko, byli 1 svým rozvojem .1 iťa tnej 1 polohou ><■ leznični předstihlo již universitní město 1..... 1 ni m.i Irkutsk asi 60.000 obyvatelů. Iři jméně Irkutsk pociťoval isem im cesty, aby se. vlak vyšinul," byla odpověď. Bylo pro nás štěstí, že vlak jel v těch místech velmi pomalu, a že strojník zpozoroval v pravý čas překážku. Alen táty toho druhu provádějí broďágové Častěji. fednou se jim dílo zdařilo, a rychlovlak sletěl s hráze roztříštěný. Potlučení pasažéři byli rádi, že zachránili své životy, ale zavazadla zmizela. Také v našem vlaku zmizely jedné dámě vaky a tisíc rublů na hotovosti, ale po zloději pátralo se marně. Zprávy o takových událostech nedostávají se ani do veřejnosti. Časně z rána klepali pasažéři na dvéře salonního vozu a probouzeli číšníky ze spaní, ale klepali marně. Salon neotvírá se dříve, až teprve v 8 hodin. Potom předkládá se snídaně. Sklenice čaje stojí 10 kop., houska 10 kop., láhev samařského piva 20 kop., oběd o čtyřech pokrmech 1 rubl 25 kop., jednotlivá jídla 50 kop. až 1 rubl. Mléko, vejce, máslo a jiné potraviny přinášejí venkované na prodej skoro na každou stanici. Prodavači přicházejí na nádraží zhusta V černém závoji zahalení, aby netrpěli tolik od dotěravých much. Horko nesužovalo nás ani v lesích, ani na stepech. Z rána ukazoval teploměr 12, o polcdnách 16 stupňů C. V lesních tůních bělaly se květy leknínu a žloutl se stulík jako v rybnících našich. Celá Evropa a celá Sibii jest jejich domovem. Ba i podivuhodná kotvice (Trapa na t ans) objevuje se s nimi společně, ale vymírá prý tam jako v Evropě. Také „train de luxe" jezdí pomalu a zastavuje se na ta ničích snad déle, nežli by bylo třeba. Místy stáli jsme uä 3 hodiny. I mohl jsem opět sbírati rostliny a rozhojňo^ Itl lak druhy železniční květeny sibiřské. Drobné bylinky způsobovaly mi více radu li m II po hledy na jednotvárné kraje celé západní Sibiři mně, uvěříte snad spíše válečnému zpravodaji i valida". Také on - Krasno\ praví v< vém pi (.7 H iho jízd) i l '• -11. > ani jednou, ;i mil i po Muni, in in". /■■■ |.....lou doba tirádu do Irkutská xienadi lila ho krajina srdi e i• -1 ľ .mi se rozkoši nezai hvěl i Dobře ubíhal čas při hře na pianě. Zpívab C Léi písně, a na houslích zazní val j úryvky z operních skladeb, jež jsem měl pro všecky případy stále po ruce. Bez hudeb nihn večírku nekončil žádný den. Ba jednou vzal m se salon i podobu taneční síůě, a v kole ocitli se mladí i Staří. Jenom jednomu zdála se býti jízda po širé Sibiři ností. Byl to pruskí major B., jenž mohl puknouti zlostí, že číšník uměl jenom rusky. Konečně hněval se major i n i svou bídnou pamět. Za celou cestu nenaučil se chvastaví Berlíňan ani slovům platiť a stakan čaje a volal na číšníka pořád kas taxi čaje a plen tyt. Za jízdy jednotvárným krajem stepnatým posloužila nám malá knihovna v salonním voze umístěná. Knihy vydává za zvláštní potvrzení vrchní vůdce rychlovlaku a ukládá odtržený kupon do úředních spisu. Rád jsem uvítal v knihovně \ v borný spis Sibiř kak kolónia od Jadrinceva, dobře mně známý již z prvního vydání, a nově probíral jsem se listy byStroduchého Mik-itnuva, vydanými tiskem pod názvem Sibiř i katorga a obsahujícími věrné vylíčení života * biřských žalářích. Na jedné stanici potkali jsme vlak, jenž odvážel vypo\ žence do východní Sibiře. S vyhnanci jely zároveň jejich ženy a děti. Ženy následují své muže dobrovolně a snášejí s nimi všecky strasti ve vyhnanstvu. Za to vzácny jsou pří pády, kdy také muž provází dobrovolně odsouzenou svou ženu do těch sibiřských kraju, odkud zhusta již nikdo se nevrai I Minuli jsme řadu stanic: Kansk, Jenisej, Krasnojarsk, Ačinsk, Mariinsk a j. a navštívili jsme rychlovlak, jenž tilu ral se z Moskvy do Irkutská. Nápisy na vozech oznamoval: že náleží vlak Mezinárodní společnosti spacích vozů. Služeb nictvo jeho jest způsobnější a mluví také francouzsky. Vlaky této společnosti vypravují se .važdých čtrnáct dní. Jsou \ strojeny skvěleji a podávají za poplatek o málo větší mi: i hem více pohodlí nežli vojenské rychlíky ruské. Na stanici zvané Taiga, t. j. prales, odbočuje zvláštní trať do Tomska. Kupci tomští litují toho podnes, že si ne 679 95 25 JOSEF KOŘE.VSKÝ: KOREOU A SIBIŘI DO VI.A: předešli lépe železniční inženýry, a Že hlavní koleje vylinuly se městu tak bohatému. Jednalo prý se jenom o několik set tisíc rublu. 7.;: Taigou pozdravil jsem stepnaté kraje mně dobře známé již z první cesty po Sibiři. Na Barabinské stepi uzřel jsem zase stany kočovných Kirgizů a rozpomínal jsem se na hody, jez jsem mezi nimi prožíval. Ohromná stáda dobytka hovězího, bravu, velbloudů a koňů věštíla širá pastviska a bohatství kočovných hospodářů. Sibiřskou drahou vypučel za Uralem nový život hospodářský, a podnikaví Rusové vyvážejí sibiřské máslo do Zaponska, Mandžurie, Číny, Anglie. První mlékárny moderně v Sibiři zařízené činily pravé divy, využilkovaly laciného mléka do poslední krůpěje a povznesly máslový trh k netušené výši. Ted pracuje v západní Sibiři již přes 40 mlékařských družstev, a vývoz sibiřského másla ze všech 1200 mlékáren činí již skoro 2 miliony pudů. Hospodáři počínají si již také hleděti pečlivějšího chovu dobytka, pěstují lepší picni rostliny, proměňují stepi \ lučiny, budují pro dojnice chlévy a opatřují si výborné stroje třebas až z Ameriky. Také slepni město < >msk a řeku Irtyš spatřil jsem podruhé, ale zmizel} mi brzy s očí. Potorri ozývalo se jméno [sil Kul. Petropavlovsk, Kurgan, kde prodávají drobné výrobky z mamutí kosti, a z rána dne 29. srpna mohli jsme čísti na \y šině malebného Uralu, tedy na hranicích dvou pevnin, oá pis: Asie — Evropa. Cizí kraje a světy za mnou se zavíraly, a v mém nitru ozvala se slova: Všudy dobře, doma nejlépe. Ao