• 1. Helénismus
• 2. Novoplatónismus
• 3. Křesťanská filosofie v antice
• 4. Přechod od antiky ke středověku

• 5. Úvod ke středověké filosofii
• 6. Důkazy existence Boha
• 7. Petr Abélard
• 8. Problematika univerzálií
• 9. Tomáš Akvinský

Dějiny filosofie II

Díogenés Laërtios, X, 122-135 (List Menoikeovi):

Cíl života

"Správný názor na tyto věci umožňuje totiž každou volbu a každé odmítnutí se zřetelem ke zdraví těla a ke klidu duše, protože to je svrchovaný cíl blaženého života. Za tím účelem totiž všechno konáme, abychom nepociťovali ani bolesti, ani neklidu."
Tento cíl nazývá Epikúros slast.

Slast

• Slast je počátkem a cílem blaženého života. Je pro nás vrozeným dobrem a k ní přihlížíme při každé volbě a odmítnutí, je tedy měřítkem dobra. Ale proto nelze volit každou slast a odmítat každou bolest.
• Slast jako svrchovaný cíl neznamená prostopášnosti a požitkářství, nýbrž stav
  1. bez bolesti v těle a
  2. bez neklidu v duši.
• Slast chceme jen tehdy, když cítíme bolest pro její nepřítomnost, bez bolesti nechceme slast. Prosté jídlo působí stejnou slast jako bohatá hostina, protože odstraňuje bolest z nedostatku. Tedy - slastí je už sama nepřítomnost bolesti, i když zrovna žádný pozivitně slastný pocit nemáme.

  Epikúros rozlišuje:

  • slast v pohybu - např. odstraňování nepříjemné žádosti (žízně pitím); tato slast skončí s odstraněním žádosti.
  • slast v klidu, která je stavem odstranění všech nepříjemných žádostí a bolestí. Tato slast je vyšší.
• Příjemný život nespočívá ve smyslových rozkoších, ale ve střízlivém úsudku, který vyhledává důvody pro každou volbu a odmítnutí.
  "Toho všeho počátkem a vůbec největším dobrem rozumnost (φρόνησις); proto má větší cenu než sama filosofie. Z ní totiž pocházejí všechny ostatní ctnosti, ježto ona nás učí, že nelze žít slastně, nežijeme-li rozumně, krásně a spravedlivě, ani že nelze žít rozumně, krásně a spravedlivě, nežijeme-li slastně."
  Ctnosti jsou tedy pevně spjaty se slastným životem a naopak.

Strach z bohů

Bůh je bytost nepomíjející a blažená, jak to o něm říká obecné mínění. Proto mu nelze připisovat nic, co by se tomu příčilo. Lidové názory na bohy jsou totiž bezbožné, např. názor, že bohové působí zlo zlým a dobro dobrým.

Strach ze smrti

Smrt není pro nás ničím. Dobro a zlo totiž spočívá ve smyslovém vnímání, smrt je ukončením smyslové činnosti. Není-li přítomnost smrti zlem, je pošetilé bát se jejího příchodu. Nejobávanější zlo, smrt, pak není pro nás ničím, protože
"když jsme tu my, není tu smrt, a když je tu smrt, nejsme tu již my."

Život a smrt

Mudrc se ani nezbavuje života ani se nebojí smrti. Epikúros rozhodně odmítá Theognidovo tvrzení, že je dobře se nenarodit nebo co nejdříve zemřít.

Odchylka atomů a svoboda vůle (Long, s. 79-85)

Podle Longa jde o "jeden z nejzajímavějších a nejspornějších problémů epikureismu". Pramenem k němu je druhá kniha Lucretiovy básně, v. 251-293.

Odchylka je pohybem atomu, který není determinován předcházejícím kauzálním řetězcem. Je to nezávislý pohyb, který může být počátkem nového jednání, jež bude mimo dosavadní determinaci. Proto ji můžeme pojmout jako počátek svobodného jednání. Umožňuje člověku jednat na základě jeho vlastních sklonů (přirozenosti, výchovy, vzdělání) - to se týká každého svobodného činu. Odchylka tedy není jedinou příčinou svobodného jednání - pak by naše jednání nebylo svobodné, nýbrž zcela nahodilé a mravní pokyny by byly zcela zbytečné.