Dějiny filosofie II
E. Stoicismus|
|
| Výklad o autonomii stoické etiky vůči vnějšímu osudu a o přednosti vnitřní pohnutky před vnějším výsledkem mravního konání i podrobnou úvahu o "lhostejných věcech", zvláště o kritériích pro rozlišení upřednostnitelných a zavrženíhodných věcí najdete v textu (ano, opět od Andreje Kalaše) |
| "Stoická etika"
(http://profil.muni.cz/01_2002/kalas_stoicka-etika.html). |
Předpokládá fyziku, která poskytovala porozumění racionální struktuře a dobrosti světa a také pochopení, jaké místo ve světě zaujímá individuum a člověk vůbec.
Úkolem člověka
je žít ve shodě s přírodou = s vlastní přirozeností.
Příroda, jsouc řízena božským logem, je totiž nejenom skutečností, nýbrž - jakožto božská - i hodnotou a vzorem. Moudrý
člověk má
uznat její dokonalost a neprotivit se jí.
Podstatou božské prozřetelnosti je rozumnost, na níž má člověk, tj. lidská přirozenost, podíl. Proto žít ve shodě s přírodou
znamená
žít podle rozumu, na základě vědění o božském řízení přírody. Fyzika (a s ní i logika) tedy je pro správný lidský život zcela
nezbytná, poznání přírody
podmiňuje blaženost - na rozdíl od Epikúrovy filosofie.
| Podrobné vysvětlení tohoto stoického příkazu a jeho uvedení do souvislosti s φύσις jako takovou podává článek: |
| Mikeš, V. "Scala naturae u starých stoiků." In Chvátal, L. - Hušek, V. (eds.). "Přirozenost" ve filosofii minulosti a současnosti. Brno: CDK 2008. S. 44-53. |
Ctnost = dobro
- Pro stoiky je jediným dobrem, tím, o co má člověk ve svém životě usilovat, ctnost: moudrost, uměřenost, spravedlivost, statečnost. Nerozumnost, zbabělost..., tj všechny opaky ctností jsou zlem.
- Všechno ostatní patří do velké skupiny indiferentních (lhostejných) věcí (ἀδιάφορα) - život, smrt, sláva, strast, rozkoš, zdraví, nemoc, bohatství, chudoba...
- O ἀδιάφορα nemá člověk usilovat, protože nejsou skutečným dobrem, ani se jim nemá vyhýbat, protože nejsou zlem. Snad jen zdraví, které je vlastně přirozeným stavem těla, a je tedy ve shodě s přírodou, je upřednostnitelné před nemocí, která je z lhostejných věcí spíše zavrženíhodná. Není však zlem, jako ani zdraví není samo dobrem.
- Existuje tedy škála:
dobro upřednostnitelné věci (např. zdraví) zcela lhostejné věci zavrženíhodné věci (např. nemoc) zlo - Zcela lhostejné jsou ty věci, které nejsou v žádném vztahu k lidské přirozenosti (bohatství, chudoba, sláva, rozkoš).
Ctnost je záležitostí rozumu
- Konkrétně je ctnost věděním o tom, co je dobré a co je zlé. (V tom jsou stoikové ovlivněni Sókratovým pojetím ctnosti.)
- Při mravním rozhodování nehraje žádnou roli příjemnost nebo nelibost, nýbrž jen vědění, zda čin směřuje k ctnosti, tedy k dobru, nebo ke zlu, k neřesti. Člověk se nesmí ohlížet na to, co mu jeho čin přinese, nýbrž jen na to, je-li ctnostný či ne.
Vášeň = zlo
- Proto je nepřítelem rozumné duše vášeň, která podle Zénóna není přirozená.
- Vzniká z nesprávného úsudku o dobru a zlu a je výsledkem nectnosti - neuměřenosti. Každá vášeň totiž pokládá nesprávně nějakou lhostejnou věc za dobro (lakota peníze, labužnictví jídlo atd.).
- Nejhorší jsou čtyři druhy vášní - zármutek, strach, žádostivost a rozkoš.
Úprava této publikace je spolufinancována Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
