• 1. Helénismus
• 2. Novoplatónismus
• 3. Křesťanská filosofie v antice
• 4. Přechod od antiky ke středověku

• 5. Úvod ke středověké filosofii
• 6. Důkazy existence Boha
• 7. Petr Abélard
• 8. Problematika univerzálií
• 9. Tomáš Akvinský

Dějiny filosofie II

Křesťanský rámec přivedl Augustina k principiálně novému pohledu na existenci a osudy lidské společnosti, tedy na její dějiny. Připomeňme, že pro antické myslitele byl celý kosmos věčný či procházel cyklickým dějem a totéž v jejich očích platilo i pro dějiny lidstva. V čem Augustinův nový pohled spočívá?

Představuje jej ve spise O obci Boží, kde rozlišuje dvě obce:

• obec pozemskou
• obec Boží

První z nich tvoří lidé, kteří jsou předurčeni k věčnému trestu, druhou lidé předurčení ke spáse. Pozemská se vyznačuje sobeckou sebeláskou, která pohrdá Bohem, Boží obec láskou k Bohu pohrdající sebou samým.

Obě obce jsou v dějinách zcela propleteny a jejich členy nemůže člověk rozeznat (hříšníkům se často daří, naopak světci jsou vystaveni utrpení). Obce budou rozlišeny teprve při posledním soudu. Obec Boží není totožná s církví nebo s křesťany, obec pozemská není totožná se státním útvarem. Dějiny světského státu proto nejsou zásadní pro dějiny spásy.

S pomocí tohoto rozlišení Augustinus vysvětluje významnou historickou událost - dobytí Říma Vizigóty r. 410. Chce totiž ukázat, že vinu za pád Říma nenese křesťanství a že pádem Říma není křesťanství ohroženo. Mnozí křesťané totiž považovali římské císařství za součást božího dějinného působení - pád říše v jejich očích znamenal konec křesťanských dějin.
(R. 380 totiž císař Theodosius vlastně prohlásil křesťanství za státní náboženství a na počátku 90. let 4. stol. rozhodně zasáhl proti přežívajícím pohanským kultům. Mohlo se tedy zdát, že křesťanství je silně spjato s římskou říší.)

Augustinus řadí pád Říma pouze do světských dějin. Ty dělí na šest období podle významných událostí ze Starého zákona (např. potopa, Kristův příchod). Jejich počátkem je dědičný hřích a následné vyhnání Adama a Evy z ráje.

V okamžiku druhého příchodu Krista pak nastane konec dějin, který ovšem Augustinus časově blíže neurčuje, protože Písmo nám o budoucnosti nic neprozrazuje. V této době už žádné nábožensky významné události neprobíhají - a tedy ani pád Říma nemá z tohoto hlediska žádný význam.

Význam Augustinova pojetí dějin

• Dějiny probíhají lineárně, tj. mají absolutní začátek - rozvoj lidského rodu po vyhnání z ráje - a definitivní konec - druhý příchod Krista. Tím Augustinus odmítá převládající antické cyklické pojetí dějin jako součásti cyklického pojetí veškerého přírodního dění (Empedoklés, stoikové).
• Dějiny směřují k nezvratnému a rozhodujícímu konci, jde tedy o eschatologické pojetí.
• Tento konec bude také vyvrcholením dějin - realizací Božího plánu a konečným výsledkem jeho působení. Z křesťanského hlediska jde o toužebně očekávaný okamžik, proto lze běh dějin považovat za vzestupný.