• 1. Helénismus
• 2. Novoplatónismus
• 3. Křesťanská filosofie v antice
• 4. Přechod od antiky ke středověku

• 5. Úvod ke středověké filosofii
• 6. Důkazy existence Boha
• 7. Petr Abélard
• 8. Problematika univerzálií
• 9. Tomáš Akvinský

Dějiny filosofie II

Život a dílo

• Velmi jej ovlivnila mučednická smrt jeho otce, když mu bylo 17 let. Jako nejstarší dítě pak živil celou rodinu vyučováním gramatiky.
• Později převzal po Klémentovi vedení alexandrijské katechetické školy, která připravovala kandidáty na křest a na mučednictví.
• V Alexandrii studoval filosofii mj. u Ammónia Sakky - viz jeho zařazení do "genealogie novoplatónismu".
• Sám žil velmi asketicky - s minimem spánku a jídla a odmítnutím světského a tělesného života...
• Jeho nejvýznamnější spis - O počátcích (περὶ ἀρχῶν) je prvním systematickým výkladem křesťanských pravd.
• Během dalšího pronásledování křesťanů byl uvězněn a mučen, krátce po propuštění zemřel.

Platón v rámci křesťanství

Platón je pro Órigena po Písmu největší autoritou. To, v čem měl Platón pravdu, mu totiž zjevil Bůh a i podle Órigena se Platón snad učil u Židů a četl spisy proroků. To ovšem neznamená, že by Platón byl zárukou pravdy. Órigenés nesouhlasil s těmito myšlenkami (vesměs z Tímaia a Zákonů:

• kosmos a nebeská tělesa jsou bohové,
• tělesný svět nestvořil nejvyšší tvůrce, ale nižší bohové,
• látka je věčná.

  Toto platónské přesvědčení by totiž znamenalo omezení boží všemohoucnosti, proto Órigenés hájil křesťanskou myšlenku o stvoření světa z ničeho. Přesto však ji pojímal v (novo)platónském duchu: Bůh-syn i Bůh-duch svatý jsou postupné emanace nejvyššího Boha-otce. "Druhý bůh", Kristus-logos, je zrozen Bohem-otcem a sám tvoří pomíjející svět, s nímž otec nechce mít nic společného.

Platón překračující rámec křesťanství

Příliš silný platónský vliv se u Órigena projevil především v jeho pojetí duše:
Duše je věčná (avšak byla stvořena Bohem jako rozumová netělesná bytost) a na základě své svobodné vůle se odklání od Boha a "padá" => z padlých duší se stávají andělé, lidé, ďáblové. Je tedy zřejmé, že lidské duše existují už před zrozením v těle. Vtělené duše se pak mají napravovat a všechny mají šanci získat Boží milost a spásu (včetně ďábla samotného).

Pomocí této myšlenky o preexistenci duší se Órigenés snažil ospravedlnit Boha z výtky, že je počátkem zla v jím stvořeném světě. Zároveň se však přiblížil zcela ne-křesťanské myšlence reinkarnace, převtělování, již dokonce byl ochoten přijmout, nebude-li v důsledku spojena s fatalismem. Tento bod jeho filosofie byl později odsouzen.

Křesťanství nad filosofii

Vrcholem křesťanského života však je poznání Boha a spása. K tomu nelze dospět pouze rozumem a přirozenou zbožností a mravností. Spásy člověk nedosáhne vlastními schopnostmi, nýbrž jen Boží pomocí a milostí. Filosofie samotná tedy zdaleka nestačí.

Pro zajímavost a kvůli srovnání s Tertulliánem ještě doplňme, že Órigenés jako první z křesťanských myslitelů zdůvodňoval nemateriálnost Boha, která vyplývá z jeho dokonalosti a věčnosti. Poprvé mu také připsal nekonečnost. Zachoval i biblickou představu o osobním bohu, kterému je vlastní dobro a láska.