• 1. Helénismus
• 2. Novoplatónismus
• 3. Křesťanská filosofie v antice
• 4. Přechod od antiky ke středověku

• 5. Úvod ke středověké filosofii
• 6. Důkazy existence Boha
• 7. Petr Abélard
• 8. Problematika univerzálií
• 9. Tomáš Akvinský

Dějiny filosofie II

Tomáše Akvinského lze považovat za nejvýznamnějšího středověkého latinského filosofa. Toto ocenění mu zajišťuje fyzický i tematický rozsah jeho díla, úroveň recepce starší filosofie a hloubka, důkladnost a objektivita analýz všech probíraných témat.

Jeho myslitelské dílo představuje vrchol typicky středověké filosofické tradice - totiž rovnoprávné a vyvážené propojení racionálního zkoumání s křesťanským dogmatickým rámcem. Po Tomášovi se už nikomu nepodařilo dosáhnout podobné syntézy, spíše se filosofie a náboženské vnímání skutečnosti od sebe vzdalovaly.

• Zmíněná recepce starší filosofie znamená v případě Tomáše především studium a využití Aristotelovy filosofie. Aristotela často cituje ("Filosof"), využívá prvky jeho myšlení (viz oddíl D. a.).
  Přesto však byl skrze Augustina a Pseudo-Dionýsia výrazně ovlivněn i platónskou tradicí.
  A také je třeba dodat, že i přes tak výrazné ovlivnění Aristotelem dokázal Tomáš vytvořit vlastní filosofický systém, v němž sice na Aristotela navázal, ale dokázal jej překročit (pro oblast metafyziky viz oddíly D. b. - d.).
• Jeho důkladnost a snaha o objektivitu se projevila v ochotě diskutovat o problémech nejen s mysliteli, kteří s ním sdíleli křesťanský výkladový rámec. Byl přesvědčen, že křesťanští myslitelé mají být připraveni racionálně disputovat o jakémkoliv tématu, zvláště o teologických problémech, nejen mezi sebou, ale také s ne-křesťany.
  Přitom diskuse se Židy a heretiky umožňuje stavět na Starém či Novém zákonu, ovšem v případě myšlenkového střetu s pohany či muslimy (viz níže) je nutné se odvolat k přirozenému rozumu, s nímž je každý myslitel nucen souhlasit. Proto Tomáš musel také vyjasnit kompetence rozumu a určit jeho meze vzhledem k teologickým problémům (SPP I.2.11; viz oddíl E.).
• Z předchozího plyne, že se Tomáš - ve větší míře než většina křesťanských myslitelů 13. st. - seznámil také s islámským a židovským filosofickým a teologickým myšlením. Ovlivnili jej především Avicenna (Ibn Sína, 10. - 11. st.) a Maimonidés (12. st.). Také jejich myšlenky využil ve své - přitom zcela originální - syntéze.
• Rozsah Tomášova tvůrčího díla a tematickou všeobsáhlost naznačí následující přehled jeho životních osudů a spisů (oddíl C.).