Dějiny filosofie II
|
C. Pseudo-Dionýsios Areopagítés(Viz Heinzmann, Středověká filosofie, oddíl F.
Armstrong, Filosofie pozdní antiky, VI. 30. Výklad zde je komplexnější, nezabývá se pouze problémem
popisu a poznání Boha.)
Přehledný a komplexní výklad (včetně problému poznání a pojmenování Boha a přehledu témat jednotlivých spisů) najdete ve Stanford Encyclopedia of Philosophy |
| http://www.seop.leeds.ac.uk/entries/pseudo-dionysius-areopagite/ Podrobnější přehled kapitol jednotlivých spisů, ale bez souvislého výkladu, najdete v IEP http://www.iep.utm.edu/p/pseudodi.htm |
Autor
"Pseudo-Dionýsios Areopagítés" je autorem čtyř řecky psaných děl, která měla velký význam pro nábožensko-filosofické myšlení středověku:
O božských jménech, O mystické teologii, O nebeské hierarchii, O církevní hierarchii.
Tato díla jsou podepsána jménem Dionýsia Areopagíty, Pavlova žáka a prvního athénského biskupa. Až analýza humanistických učenců (Laurentius Valla a Erasmus Rotterdamský) ukázala, že díla vycházejí z novoplatónismu - obzvlášť blízko mají k Proklovi, takže nemohla vzniknout v 1. st. Proto moderní doba přidává k údajnému jména autora ono "Pseudo-", což lze přeložit jako "Lži-".
Jejich skutečný autor však zůstává neznám. Pravděpodobně to byl syrský Boëthiův současník a svá díla sepsal kolem r. 500. Není jasné, proč zamlčel své jméno a proč se snaží svému pseudonymu dodat věrohodnosti: prý byl svědkem smrti Panny Marie.
Význam
Ústředním momemtem jeho děl je úvaha o našich možnostech poznat Boha (viz C. b.). Ta ukazuje, že "pozitivní" poznání Boha je pro naše poznávací schopnosti principiálně nemožné, a proto upřednostňuje "negativní" přístup k Bohu. To ponechává prostor pro "osobní zkušenost", "extázi", což inspirovalo především středověké mystiky a myslitele skeptické k poznávacím kompetencím rozumu.
Úprava této publikace je spolufinancována Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
