Dějiny filosofie II
|
D. Boëthius|
|
Pocházel z římského patricijského (tj. urozeného) rodu. Brzy ale osiřel a byl vychováván v domě senátora Symmacha, který se postaral o Boëthiovo vzdělání. Snad jej poslal i do Athén - každopádně Boëthius uměl velmi dobře řecky. Dvakrát se oženil, po smrti své první ženy Elpidy ("Naděje") si vzal dceru svého vychovatele Symmacha a měl s ní dva syny, Symmacha a Boëthia. Ti se současně stali také konzuly (tj. formálně nejvyššími římskými úředníky).
Itálie byla tehdy ovládána germánským kmenem Ostrogótů v čele s králem a později de facto i západořímským císařem Theoderichem. Ostrogótové však ponechali civilní správu v rukou Římanů, čímž částečně oslabili římskou averzi vůči dobyvatelům. Pro Boëthia a jeho současníky to znamenalo jakousi rozpolcenost v cílech. Protože se Boëthius dostal až na úplný vrchol civilní správy, byl jakýmsi prostředníkem mezi Theoderichem a Římany. Ovšem jako prostředník mohl být z obou stran podezříván.
R. 510 jím byl jmenován konzulem, což byl formálně nejvyšší úřad, ovšem za císařství podléhal císaři. Nakonec však dosáhl postu náčelníka veškeré úřední státní služby, jenž byl reálně nejvýznamnější funkcí.
V tomto úřadě se ovšem dostával do konfliktů s gótskými hodnostáři, neboť jako Říman se snažil všemožně pomáhat svým krajanům. Gótští dvořané proto najali udavače, kteří jej nařkli z velezrady. Zřejmě ne zcela neprávem, protože jako vlastenec Boëthius asi tajně podporoval římskou národní stranu, která směřovala k likvidaci ostrogótského panství v Itálii a k jejímu připojení k byzantské říši.
Obviněn byl konkrétně z toho, že bránil v předložení dokladů o údajné urážce majestátu ze strany římského senátu (podobně jako konzulát
kdysi pilíř římské republiky, který také za císařství ztratil význam a vliv). Žaloba předložila nepravý dopis, podle nějž prý Boëthius doufal
v římskou svobodu. Kvůli tomu byl uvězněn (524 v Pavii) a r. 525/26 stejně jako jeho tchán Symmachus v Miláně popraven nebo umučen.
(Odsouzení mimochodem schválil i tentýž senát, jejž Boëthius vždy hájil proti gótskému císaři.)
Úprava této publikace je spolufinancována Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
