• 1. Helénismus
• 2. Novoplatónismus
• 3. Křesťanská filosofie v antice
• 4. Přechod od antiky ke středověku

• 5. Úvod ke středověké filosofii
• 6. Důkazy existence Boha
• 7. Petr Abélard
• 8. Problematika univerzálií
• 9. Tomáš Akvinský

Dějiny filosofie II

Informace v předchozích oddílech líčí Boëthia jako antického vzdělance. To by však byl neúplný obraz, protože tento Říman přispěl zásadním způsobem také křesťanské teologii. Pět traktátů, souhrnně označovaných jako Opuscula sacra (tj. "Posvátná dílka") prozrazuje, že Boëthius se zabýval i problémy spjatými s křesťanskými dogmaty. Přitom se snažil podat jejich logické vysvětlení, a tím problémy vyřešit při zachování dogmat. Z toho je zřejmé, že sám byl křesťanem.
Řešení věroučných nejasností pomocí logiky předpokládá, že rozum a víra představují nezávislé, ale paralelní a kompatibilní cesty k poznání vyšších metafyzických pravd.

Metodologie (traktát O sedmi otázkách)

Boëthius stanovuje základní pravidla uvažování, jimiž by se měl řídit každý filosofický výklad, tedy i výklad dogmatických nejasností. Jedná se přitom vesměs o racionálně přijatelná a odůvodněná pravidla, z čehož plyne, že vysvětlování náboženských dogmat podléhá stejným pravidlům a metodám jako vysvětlování filosofických či vědeckých otázek. K těmto pravidlům patří např.:

• Rozlišení obecně uznávaných pravd a odborných filosofických tvrzení.
• Rozlišení mezi bytím a jsoucnem.
• Rozlišení substance a akcidentu.
• Zdůraznění ontologické přednosti bytí před jsoucnem.
• Tvrzení "podobné touží po podobném."

(Viz De Libera, Středověká filosofie, s. 252-255.)

Trojice z hlediska logiky (traktát O Trojici)

Křesťanský Bůh je jeden, navíc by měl být jednoduchý, ale zároveň má mít tři osoby. Boëthius tento paradox vysvětlí na základě odlišení predikace na úrovni materiálního světa a na úrovni nemateriálního Boha:

• Mnohost je spojena s materiálním světem, s přírodou. V nemateriální říši je tomu jinak - Bůh je pouze forma bez látky, jedna substance, Bytí samo. V Bohu není číslo ani mnohost - je tedy jeden.
• Na druhou stranu tři božské osoby nejsou totéž, ale pouze tímtéž. Co to znamená? Snad lze použít moderní logický příklad: Večernice a Jitřenka jsou tímtéž tělesem, avšak Večernice (tj. hvězda viditelná večer) není totéž jako Jitřenka (hvězda viditelná ráno). Co do pojmu jsou tedy odlišné. Proto lze u jednoho a jednotného Boha hovořit o rozdílných osobách, jakoby o různých úhlech pohledu.

Přirozenost Krista (traktát Proti Eutychovi a Nestoriovi)

V tomto případě vyplývá problém z toho, že Kristus byl přece Boží syn, tj. měl božskou přirozenost, ale stal se kvůli naší spáse člověkem a zemřel jako člověk, tedy mu musí náležet i lidská přirozenost. Vnucuje se několik otázek: Nemusel zemřít i jakožto Bůh (což by ovšem bylo nemyslitelné), když zemřel jako člověk? Zrodila jeho matka Maria Boha nebo jen smrtelného člověka? (K tomuto významnému dogmatickému sporu viz text Monophysites and Monophysitism a další odkazy v tomto hesle na Catholic Encyclopedia.)

V Boëthiově době existovaly dvě protikladné krajní odpovědi na tyto otázky:

• Nestorius příliš zdůrazňoval dvě osoby či hypostaze v Kristu (jedna, božská, přijímá tělesnou), až dospěl k tvrzení, že Maria zrodila pouze lidskou, nikoli božskou osobu Kristovu. Nelze ji tedy označit za bohorodičku - to je ovšem proti ortodoxii.
• Eutychés hájil opačné stanovisko - Kristus je jedna osoba, jedna hypostaze a jedna přirozenost, v níž jsou spojeny přirozenost božská i lidská tak, že zůstávají samy sebou a nemění se jejich vlastnosti.

  To však může mít následující důsledek, který je ještě ve větším rozporu s ortodoxií: Božská přirozenost v Kristu podstupuje všechno to, co podstupuje lidská - tedy i utrpení a smrt. Ovšem božská přirozenost je společná pro všechny tři osoby, z čehož by plynulo, že to všechno podstupuje i Otec a Duch svatý (jinak by tu byly tři božské osoby s třemi odlišnými přirozenostmi => triteismus).

• Boëthius přispěl k problému terminologickým vyjasněním vztahu osoba - přirozenost na základě vztahu jednotlivé (osoba) - obecné (přirozenost). Jelikož se jedná o rozdílné úrovně, dvě přirozenosti neimplikují dvě osoby a jedna osoba jednu přirozenost, čímž problém pozbývá na ostrosti. (Zjednodušený příklad na osvětlení - Sókratés byl filosof i voják. Tedy - Kristus jako jednotlivá osoba může mít jak lidskou, tak i božskou přirozenost, aniž by se všechny události Kristovy existence musely týkat obou přirozeností. Sókratés přece také nevedl filosofické rozhovory jakožto voják.)

Těchto pět traktátů (zbývajícími dvěma jsou O katolické víře a Zda se Otec, Syn a Duch svatý vypovídají o Bohu podle podstaty mělo velký vliv zvláště od 12. st. Podle některých soubodých kritiků tehdejší teologové znali více Boëthia než Bibli.