• 1. Helénismus
• 2. Novoplatónismus
• 3. Křesťanská filosofie v antice
• 4. Přechod od antiky ke středověku

• 5. Úvod ke středověké filosofii
• 6. Důkazy existence Boha
• 7. Petr Abélard
• 8. Problematika univerzálií
• 9. Tomáš Akvinský

Dějiny filosofie II

Pro uchování antické vzdělanosti rodícímu se středověkému myšlení byly velmi užitečné publikace, které se nevěnovaly detailnímu a subtilnímu zkoumání dílčího problému, nýbrž které podávaly stručný a všeobecný přehled o celku určité problematiky, např. o jedné vědní disciplíně. Takový zdroj mohl středověkým myslitelům sloužit jako snadno pochopitelné východisko dalších úvah.

Tuto funkci plnilo velké množství encyklopedií, učebnic a kompendií ("stručných přehledů"), jež vznikaly ke konci antiky. (Pochopitelně - jejich autoři je nezamýšleli tolik pro budoucí generace, jako pro své současníky.) Publikace tohoto druhu lze rozdělit do několika typů:

Typ A - náhodně uspořádané rozmanité informace.

Aulus Gellius, 2. st., Attické noci (jako Atické noci vydáno v Bratislavě 1987 - výbor z díla).

• Informace o osobě autora, jehož dílo je klasickým příkladem tohoto typu, jsou velmi skromné, protože známe jen to, co sám o sobě ve svém dochovaném díle prozradil.
  • Patřil ke kroužku vzdělanců kolem sofisty Favórina, žáka stoika Epiktéta (viz 1. E. a.).
    Favórinus není příliš známý a významný myslitel, avšak velmi často na něj odkazuje významný zdroj o dějinách antické filosofie - Díogenés Laërtios.
  • Gellius se živil jako soukromý soudce. Pro dějiny myšlení se ovšem stal významný až tehdy, když se odebral jakoby na dovolenou do Athén, kde strávil podzim a zimu (bližší časové určení není známo). Také zde se stýkal s místními významnými mysliteli. Po návratu do Říma na jaře se Gellius oženil a ve vile v Praeneste se věnoval literárním zálibám. Další osudy jsou neznámé.
• Informace o obsahu díla jsou vzhledem k jeho dochování pochopitelně bohatší:
  • Attické noci jsou asi jeho jediným dílem. Dílo vznikalo pro vlastní zábavu během dlouhých zimních nocí v Attice. Nemá poučovat, spíše vzbudit zájem a vést ke knihám samotným.
  • Gellius sám předesílá, že látka je uspořádána náhodně - podle toho, jak mu která kniha přišla do ruky. Materiál nechal záměrně obsahově neutříděný s odůvodněním, aby prý byla četba pestrá a neunavovala jednotvárností. Kvůli čtivosti a přitažlivosti textu (zřejmě tedy očekával povrchní a nesoustředěné čtenáře...) podává některé informace formou dialogu, u jiných si vymýšlí celý příběh. Sice se často se dopouští nepřesností a chronologických chyb, ale rozhodně zaujme.
  • Asi jednu čtvrtinu věnoval otázkám jazykovým - přízvuk, pravopis, etymologie... (což jsou záležitosti pro nelatinsky mluvící čtenáře velmi specifické, a proto jsou v uvedeném slovenském výboru vynechány). Ve zbytku se přibližně stejně věnuje filosofii, literatuře, právu a přírodovědě. Z filosofie jej pak nejvíce zaujala etika, ale také spory mezi jednotlivými filosofickými školami.
  • Dílo prozrazuje zvídavost, ale chybí mu hloubka, kritičnost a důslednost. Sám Gellius málokdy podává rozhodné řešení problému.
  • V etice vyjadřuje od 1. st. obecné povědomí mravního úpadku a morální vzory nachází v minulosti. Uvědomuje si i úpadek duchovního života - líčí typ módního chvastounského "takyfilosofa" a nenachází u současníků snahu opravdu filosofii studovat. Důraz na etiku jej učinil populárním - čerpal z něj např. Augustinus či Macrobius, jiný autor z tohoto tématu.
  • Pro současnost je dílo významné množstvím citátů a informací z nedochovaných děl. Díky jeho snaze o čtivost zde najdeme i některé zajímavé či pikantní anekdoty ze života filosofů.
• Pro ilustraci obsahu díla doplňme názvy některých filosoficky zajímavých kapitol (v uvedeném slovenském překladu):
  • Akú lesť na záchranu priatela si vymyslel Cheilón Lacedemonský; že se má obozretne a úzkostlivo zvažovať, či sa niekedy dopustiť malého priestupku kvoli priatelom; čo v tejto súvislosti napísal Theofrastos a Cicero
  • Príbeh ze Sótioných kníh o rečníkovi Demosthenovi a hetére Lais
  • Aké boli zvyky a poriadok pytagorovského rádu; aký dlhý čas nariaďovali mlčať a učiť sa
  • Že Demosthenes ešte ako mládenec, keď bol žiakom filozofa Platóna, si náhodně vypočul rétora Kallistrata na ludovom zhromaždení a hneď potom opustil Platóna a stal sa poslucháčom Kallistrata
  • Že záluba v spoločnosti hercov je ponižujúca a nešlachetná; slová filozofa Aristotela na túto tému

Typ B - informace uspořádáné podle disciplín.

Vzorem pro tento typ se stal spis Disciplinae ("Nauky") římského spisovatele a politika Varrona (116-27 př.). Spis sestává z devíti knih, z nichž každá se věnuje jedné disciplíně. Kromě později ustaveného kánonu sedmi svobodných umění přibral Varro ještě medicínu a architekturu.

Typ C - kompendium vycházející z nějakého textu.

Tento typ byl často chápán jako inspirovaný vyšší mocí, zvláště pokud jeho východiskem byl biblický text. Mohl být alegoricky interpretován a používán jako zdroj kosmologické, spirituální a metafyzické moudrosti. Např. Isidor ze Sevilly (viz oddíl B. c.) vycházel ve své encyklopedii z Ambrožova Hexaemeronu (komentář Augustinova známého z Milána ke Genesi) a jednoho komentáře k Vergiliovi.